ZEN 09/12

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 12. 11. 2012, číslo 09/12 Šéf L\'Oréalu je absolutní perfekcionista a ZENu vysvětlil, proč nejvíc času věnuje rozvoji talentů. Laurent Boukobza

2

ZEN03 NN nás zpravila o výzkumu, že největší frmol v práci máme v úterý dopoledne. Podle jiné americké televize CBS je úte- rý také nejlepším dnem na rozesílání tiskových zpráv. Prostě ideální den pro napsání editorialu o nicnedělání. Nejlepší by bylo o nicnedělání nenapsat nic, a tím správně vyjádřit chuť té sladké nicoty, kterou po- lykáme, když se plně a zodpovědně soustředíme na dělání ničeho. Vzduch je v tu chvíli cítit ener- gií, prožíváme konečky našich prstů, moucha nad hlavou zvučí jako helikoptéra… To všechno se děje, když opravdu neděláme nic. Neplést si prosím s čučením do blba, kdy naši mysl horečně zaměstnává nějaká úvaha a kdy naopak vůbec ne- vnímáme moc přítomného okamžiku. James Joyce má v Odysseovi pasáž, v níž velebí půvaby rozmezí mezi spánkem a bdělostí, onu chvíli bezčasí, kdy se ráno budíme v posteli na půl oka, už nejsme ve snu, ještě nevzbuzeni, bez vzpomínek i obav z budoucnosti. Jak neobyčejně blahodárné je zakoušet takovou chvíli vědomě i během dne. V některých osvícených firmách na Západě mají místnost, kde si lidé mohou přes den dát šlofíka. Říkají tomu power nap, krátký posi- lující spánek, díky němuž můžeme pak pracovat mnohem silněji. A pak je tu ještě jiná varianta nicnedělání. Nere- agování. Kolik hodin hádek bychom si my muži ušetřili, kdybychom na ženino spílání prostě ne- reagovali. Kdyby porady v práci mohly být maxi- málně 10 minut, protože při delších se každý stej- ně jen vykecává a vymýšlí blbosti. Chceme změnit politiku? To by byla pecka, kdyby nikdo nešel volit! Kdyby nikdo nešel do války. Kdybychom se pořád někam nepřemísťovali auty a letadly. Kdy- bychom si do zblbnutí netelefonovali a neběhali maratony. Kdybychom místo toho víc jen tak tiše seděli a usmívali se. Tak jako v ZENu sedí Buddha, protože je plný radosti nad tím božím světem a nepotřebuje už nic. Když se Edmunda Hillaryho ptali, proč vylezl na Mount Everest, řekl „Protože tu je!“ a všichni to dodnes citují jako příklad nesmírné duchaplnosti. Mně to tedy přijde trochu pitomé. Dnes jsou na vrcholuEverestutunyodpadků,protožehorolezci tam lezou jako zfetovaní mravenci. Učit děti, aby se zastavili, zaposlouchali se do svého srdce a dva- krát měřili, než začnou řezat, to mi přijde moud- ré. Ale jak každý rodič ví, děti to nebudou dělat, pokud to u někoho neuvidí. Nicnedělání nebo jenom takové to mazlení, kočkování, drobné hry, poposedávání kolem stolu, vtipkování o ničem… To, z čeho má tolik lidí pocit, že se nemá dělat, protože je to ztráta času… Tohle nicnedělání je ve skutečnosti jedním z vrcholů života. Kdo si ho do- káže užít, ten ví, že nic lepšího neexistuje. Sladké nicnedělání přeje Jan Müller, šéfredaktor Editorial Nedělejte nic ▲a120005866 C

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Katarina Černá, l. 334 EDITOR Milan Vidlák (vidlak@mf.cz) REDAKTOřI Hana de Goeij Alex Vyroubal ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Jakub David, Bára Prášilová, Lucie Robinson, Tomáš Železný RETuŠÉřI Michal Žák, Libor Horyna, Zdeněk Němec, Milan Kubička, Lenka Horáková INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Štěpánka Hejlová (Brand Manager) 225 347 419 DIsTRIBucE a vÝROBA Soňa Štarhová (vedoucí) 225 276 252 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 vycHáZí 12. 11. 2012 TIsKáRNA Europrint a. s. MK ČR E20920 ISSN 1805-630X ▼A120007905 04ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 Šéf L\'Oréalu je absolutní perfekcionista a ZENu vysvětlil, proč nejvíc času věnuje rozvoji talentů. Laurent Boukobza 6 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 8 pražský chodec Tipy na skvělá místa 10 chytré peníze Miláčku, zúčtujeme spolu 12 cover story Lék na krizi? Lak na nehty! říká Laurent Boukobza z L\'Oréalu 18 kdo je Lady Porsche – Anna Gruberová je něco víc než marketingová ředitelka 24 esej Když ještě kmotr nebyla nadávka, vzpomíná slavný advokát Karel Čermák 30 fashion Oděna v šperk – nová kolekce Bulgari 36 rozhovor Markéta Stržínková z pojišťovny Atradius o dluzích. A taky o velkých požárech. 42 téma Syrovou potravou za duši zářící – Adéla Stoulilová v Číně učí jógu a jednu velmi progresivní filozofii stravování 48 gurmán Óda na tatarák – Klasika čerstvé syrové stravy v nejrůznějších podáních. 50 jím, tedy jsem Gastronomická expertka ZENu Kateřina Hicks o New Yorku jako jedné velké lahůdce 54 fashion Selka jako ze sna aneb Kabelková mánie podle Louis Vuitton a Báry Prášilové 60 vánoce Bílé svátky – Dárky bez barev mohou být ty nejlepší 64 můj svět, můj styl Designér Petr Novague vyznává „asketický luxus“ 68 advertorial Proč chce kandidát na prezidenta Přemysl Sobotka vést zemi 72 svět podle Evy Filipíny, toť pravý osmý div světa, píše globální dopisovatelka ZENu Eva Klejmová 74 na konec fejeton Jana Bílého o tom, proč je dobré smířit se s tím, že po létu přijde zima OBálKA Foto: Tomáš Železný Make-up: Radka Kissová Bývalý předseda Advokátní komory Karel Čermák ve svém eseji o tom, jak souvisí pravidla slušného chování s duchem doby. Strana 24. cITáT číslA Hasičská zábava. Když fotograf ZENu Tomáš Železný dostal za úkol zvěčnit generální ředitelku pojišťovny Atradius Markétu Stržínkovou, nevyrazil za ní do kanceláře, ale do dobrovolného hasičského sboru v Suchdole, kterého je Markéta členkou. Tam mu spolu se svými chrabrými kolegy (na snímku) pěkně „zahasila“. Více na straně 36. Sprosťačení mezi dětmi na venkově ani v Praze moc nekvetlo. Byl to totiž výraz slabosti a nejistoty, ne-li rovnou zbabělosti. Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

Zaručený recept pro zimní radovánky se jmenuje BMW xDrive, inteligentní systém pohonu 4x4. Přesvědčte se sami v novém BMW X1 s paketem JOY, který obsahuje příplatkovou výbavu jako například 8stupňovou automatickou převodovku, bixenonové světlomety, přední a zadní parkovací asistent či automatickou klimatizaci s cenovým zvýhodněním 100 %. BMW X1 s paketem JOY na Vás také zapůsobí svou všestranností, prostorností a komfortem. Vyzkoušejte tento i další modely vybavené inteligentním pohonem BMW xDrive v náročných zimních podmínkách během lednové BMW xDrive Tour 2013. Pro registraci volejte Zákaznický servis BMW, tel. 844 269 835. S BMW xDRIVE VÁS V ZIMNÍCH PODMÍNKÁCH NIC NEZASTAVÍ. VYZKOUŠEJTE NOVÉ BMW X1 S PAKETEM JOY. VYZRAJTE NA ZIMU. Kombinovaná spotřeba a emise CO2 nového BMW X1: 4,5–7,7 l/100 km, 119–180 g/km. Fotografie vozu je ilustrační. Nabídka paketu JOY platí do 31. 12. 2012. BMW xDrive www.bmw.cz Radost z jízdy 5,5 l/100 km 105 kW (143 k)xDrive18d

06ZEN dE luxE Společník na cesty Zavazadla značky Rimowa mají již po několik generací ve velké oblibě cestovatelé po celém světě. Zakladatel Paul Morszeck otevřel první továrnu v Kolíně nad Rýnem před více než sto lety, a i když první kufry byly z kůže, kladl velký důraz na to, aby jeho zavazadla byla především lehká. Tento koncept si firma zachovala do současnosti. Dnešní luxusní hliníkové kufry a lehoučké z polykarbonátu nemají co se týče váhy a odolnosti na trhu konkurenci. Pro tyto elegantní společníky na cesty je typická drážkovaná struktura a naprostá spolehlivost. Topas Titanium stojí 15 490 Kč a Beauty Case 8790 Kč. ▼A120008042 Princezna Victoria Nové přívěskové hodinky Princess Victoria od známé vídeňské značky Frey Wille vybízejí k hravosti s okouzlujícími tvary a barevnými ornamenty v uměleckém smaltu. Můžete si vytvořit sbírku designových kousků a zkombinovat ji pak s koženým náramkem ve vybrané barvě. K dostání v Havířské 3 za 30 000 Kč. Poslední kabriolet Dvoumístný sportovní vůz zaměřený na potešení z jízdy, dlouhá kapota, sedadla posazená těsně před zadní kola a silné motory – to jsou lákadla nového roadsteru, otevřeného Jaguaru F Type. I přes sportovní styl a 490 koní přeplňovaného osmiválce zaujme rovněž propracovaným interiérem a každodenní použitelností. Avšak zákazníci si na něj počkají do půlky příštího roku. Zlatá esence Krug, renomovaná značka šampaňského, přináší do České republiky prémiové lahve zdokonalované rodinou Krug po šest generací již od roku 1843. Nyní přichází také s unikátním konceptem Krug Ambassade. Jde o jedinečné místo v bývalém klášteře ze 14. století na Malé Straně. Krug Ambassade se zabydlela v oblíbené restauraci Essensia hotelu Mandarin Oriental, kde si můžete vychutnat tuto prémiovou značku, jejíchž šest ročníků se umístilo v top 10 nejlépe hodnocených šampaňských vín v nejnovějším vydání magazínu Wine Spectator.

Frédérique Constant a Nicole Faria společně podporují mezinárodní dětskou nadaci Children’s Heart Foundation. Z každých prodaných hodinek Double Heart Beat jsou nadaci věnovány finanční prostředky na provoz přístroje pro speciální vyšetření srdce. Info line: 736 483 006 www.frederique-constant.cz to touch your heart Made by hand

08ZEN pražský chodEc sedmtipů na skvělá místa děti patří do školy Na Příkopech, Praha 1 Velkoplošné fotografie kambodžských dětí, které potřebují pomoc, zaplní pěší zónu Na Příkopech. Výstava pod názvem Děti patří do školy potrvá od 19. 11. do 15. 12. Za projektem stojí zejména režisérka Markéta Nešlehová a fotograf Georgi Stojkov. vločky a ptáčci Jungmannova 30, Praha 1 Třpytivé koule, vánoční vločky, andílci, věnce a ptáčci vyrobení z barevného či čirého foukaného skla od společnosti Goodwill M&G na vás čekají v Le Patio Lifestyle. Mistrovský portrét Soukenická 5, Praha 1 Mladý guru vlasového designu, držitel ocenění Nejlepší kadeřník a kolorista České a Slovenské republiky, vám ve svém salonu Portrait by Michal Zapoměl poradí, co s neposednými vlasy, vytvoří účes pro výjimečnou příležitost a pomůže s celkovou změnou image. BuBBleology Atrium Flora, Vinohradská 151, Praha 3 V Bubbleology obchůdku budete mít pocit, že jste se octli v prostředí bláznivých vědců. Obklopí vás černá barva, neon, dlaždičky a vědecké diagramy popisující vznik bubble tea či čaje s ovocnými bublinami a obslouží vás bubbleologové v laboratorních pláštích. košík plný doBrot V Celnici 3, Praha 1 Boutiques Gourmandes, který je součástí Brasserie La Gare, nabízí dárkové koše plné francouzských delikates. Potěšte své blízké, kamarády nebo kolegy originálními lahůdkami prvotřídní kvality přímo od francouzských dodavatelů. vůně dálek Dlouhá 32, Praha 1 Studio Nobis Life přináší inspiraci, jak provonět svůj domov během svátečních dnů. Luxusní interiérové svíčky a difuzéry Baobab Collection jsou elegantní dekorací a samotné vůně jsou vyvíjeny v Grasse, chrámu světové parfumerie. antipearle Pařížská 20, Praha 1 Simple Concept Store v prostorách butiku představí autorské šperky fotografky a designérky Markéty Dlouhé Márové. Od prosince bude k dostání edice vytvořená exkluzivně pro Simple Concept Store s názvem Antipearle for Simple.Připravila Katarina Černá Ilustrace Veronika Jiroušková ▼a121009645

MAXIMÁLNÍ VÝBAVA ZA bez DPH www.infiniti.cz SI MŮŽETE UŽÍVAT BUSINESS CLASS Zobrazený model: Infiniti M30d. Kombinovaná spotřeba paliva Infiniti M30d: 7,5 l/100 km, emise CO2 : 199 g/km. Cena modelu Infiniti M30d BUSINESS EDITION: 999 000 Kč bez DPH (1 198 800 Kč s DPH). Nabídka BUSINESS EDITION platí do vyprodání zásob. Více informací vám rádi poskytneme na adrese: Infiniti Centrum Praha-Průhonice, V Oblouku 728, tel.:+420 296 574 707, e-mail: info@infiniticars.cz INFINITI M • 3,0 V6 diesel, 238 koní • 7st. automatická převodovka • Kožená klimatizovaná sedadla řidiče/spolujezdce • Dotyková navigace s hlasovým ovládáním • Adaptivní tempomat • Bixenonové adaptivní světlomety • BOSE Premium Sound System REZERVUJTE SI TESTOVACÍ JÍZDU NA WWW.INFINITI.CZ

10ZEN chytré pENíZE patná zpráva pro všechny fanynky emancipace: v oblasti financí se za- tím nekoná. Ženy už dnes možná řídí letadla i ústavní soudy, ve financích ale mají stále co dohánět. Potvrzuje to výzkum agentury MindBridge pro společnost Part- ners z léta tohoto roku na tisícovce respon- dentů. Když přijde na vysvětlení pojmů z fi- nanční sféry, jako jsou konsolidace, RPSN, podílové fondy nebo složené úročení, jsou muži jasně finančně gramotnější než ženy. Ve 13 ze 14 otázek odpovědělo správně více mužů, a upřímně, na 14. otázku odpovídala obě pohlaví v zásadě tak špatně, že ji můžeme ze statistiky vyřadit. Finanční gramotnost je jedna věc, otázkou však zůstává, kdo finanční otázky v českých rodinách nakonec řeší. Jak jistě byste se cítili při vyřizování hypotéky, leasingu nebo při ná- kupu pro domácnost? Ženy opět dostávají na frak. Ve všech zkoumaných oblastech projevi- li muži větší míru jistoty. S jedinou výjimkou potvrzující pravidlo: když přijde na znalost běžných cen potravin, mají ženy navrch. Ehm, takže je to jasné: maminky kupují mlíko, tatínkové auta. Ale zajímavé je, že přestože se muži v penězích víc vyznají, průzkum ukazuje, že nakonec jsou to většinou ženy, které rozho- dují o výdajích i úsporách rodiny. Ženy možná nemají o finančních pojmech tak jasný přehled, nákupní a finanční rozhodnutí však presto dě- lají hlavně ony, a to za celou rodinu. Za pozornost též stojí otázka, zda by si lidé v roli finančního poradce představili radši muže, nebo ženu. Čekali bychom, že pokud jsou muži obecně znalejší, když přijde na otáz- ky peněz, ovlivní to preferenci pohlaví u rádce pro finanční plánování. Není tomu tak. Češi jsou v 75 % lhostejní k tomu, zda jim s finanč- ními produkty radí žena nebo muž. Takže ženy – rychle doučit a směle se můžete vrhnout na kariéru ve financích! Kolik účtů je akorát Stranou zájmu nezůstala ani citlivá otázka ban- kovních účtů: jeden společný, nebo pěkně každý zvlášť? Ve většině případů (75 %) mají páry poměr- ně přesnou představu o tom, kolik vydělává jejich protějšek. Přesto u necelé poloviny dotazovaných párů platí, že každý má svůj vlastní účet, na který mu chodí výplata, a když je třeba kupovat něco společného, vždy se nějak operativně dohodnou. Tato varianta je celkem logicky častější u ne- sezdaných párů. Pokud se podíváme jenom na manžele, tam skoro v polovině případů převažuje model jednoho společného účtu, na který chodí peníze a k němuž mají oba přístup. Zajímavé je, že většina dotazovaných svůj stávají- cí stav správy účtů nepovažuje za ideální. Někteří postrádají soukromí, druzí by naopak chtěli účet společný namísto „operativní dohody o společ- ných výdajích“. Řešením může být kočkopes ve stylu každý sám a jeden dohromady, kdy každé- mu z partnerů chodí výplata na jejich soukromý účet. Dále mají zřízený jeden společný účet, ke kterému mají oba přístup. Na něj posílají trvalým příkazem ze svých soukromých účtů pravidelně domluvenou částku. Ze společného účtu se po- tom platí nájem, energie, splátky hypotéky nebo rodinná dovolená a nákup. V dnešní době, kdy není problém na trhu sehnat účet se základními funkcionalitami a on-line správou s nulovým měsíčním poplatkem za vedení, není toto řeše- ní nijak nákladné. A spojíte touhu po soukromí a kontrole s potřebou řešit férově a jednoduše společné výdaje domácnosti. n Svou finanční gramotnost si můžete otestovat na www.denfinancnigramotnosti.cz Miláčku, zúčtujeme spolu Citlivá otázka, ptát se lidí na peníze, a tím spíš, pokud k tomu přimícháte věčné srovnávání mužů a žen. Kdo je finančně gramotnější? A kdo drží doma kasu, ptá se odvážně Lada Kičmerová. Š Účet v bance má jen partner(ka). Chodí na něj můj příjem i příjem partnera(ky). Účet v bance mám jen já. Chodí na něj můj příjem i příjem partnera(ky). Já i partner(ka) máme každý svůj vlastní účet, na který nám každému chodí příjem. A ještě jeden společný, kam oba přispíváme na provoz domácnosti. Já i partner(ka) máme každý svůj vlastní účet, na který nám každému chodí příjem samostatně. Máme v bance jeden nebo více společných účtů, na které nám oběma chodí příjmy a máme k němu / k nim přístup oba. jinak Lada Kičmerová vystudovala žurnalistiku a mezinárodní obchod a po třech letech psaní o osobních financích pro Lidové noviny dnes pracuje ve finančně-poradenské firmě Partners jako ředitelka marketingu a PR. ▼A120000976 PArtnerské Účty Jak češi hospodaří? Dohromady, nebo každý za sebe? ženatý/vdaná svobodný/á4 7 7 3 17 62 3 43 36 6 4 9

HALADA, Parížská 7, Praha 1ˇ www.halada.cz Mistr metamorfózy ...

12ZEN covEr story Lak na nehty? Rychlá morální vzpruha! [Laurent BoukoBza] Text Hana de Goeij Foto Tomáš Železný Když nastoupil do firmy L\'Oréal, učil se, jak nanášet líčidla. Dnes šéfuje jejím aktivitám ve střední Evropě a ZENu vysvětlil, proč nejvíc času v práci věnuje rozvoji talentů. omněnka, že kosmetický průmysl ovládají ženy, je omyl. Příběh největší kosmetické firmy začal psát Eugène Schueller, který pro nás ženy vytvořil na počátku minulého století barvu na vlasy. Za její růst, ale- spoň v Česku, Slovensku a Maďarsku, je od mi- nulého podzimu zodpovědný také muž. Laurent Boukobza, generální ředitel společnosti L’Oréal, má rád tenis, hodinky, architekturu, staré re- klamní vizuály a také zkoušení nových produktů na vlastní kůži. Jak se žije muži ve světě kosmetiky? Mým původním oborem je farmacie. Jako lékár- ník jsem deset let prodával léky, ale pak se mou skutečnou vášní stal kosmetický průmysl, kde spotřebitelé touží po nových druzích výrobků a inovacích. Zaujala mě dynamika tohoto trhu, s jeho novými trendy, obchodním řízením, ří- zením prodeje kategorií produktů, různými reklamními modely a paletou marketingového mixu. Je ale pravda, že jsem musel objevit zcela nový svět, hlavně v oblasti líčení. V roce 2001, po prvních několika měsících u společnosti L‘Oréal, jsem se zúčastnil třídenního školení v líčení: byl jsem tam jediný muž a učil jsem se, jak nanášet líčidla a jak hodnotit různé druhy líčení! Před dvěma týdny jsem se setkal s nováčky v naší spo- lečnosti. Společnost u stolu byla velmi rozmanitá z hlediska původu, věku, povahy a tak podobně. Jen jedna věc mi scházela: zase jsem byl jediným mužem u stolu. Ve skutečnosti není situace tak vyhraněná jako v tomto konkrétním případě, ve společnosti L’Oréal pracuje řada mužů, nicméně v našich týmech je zatím stále větší zastoupení žen. To je problém, který řeší i naši personalisté: ačkoli je kosmetika obor zajímavý a vhodný pro ženy i muže, v zemích střední a východní Evropy považují muži kosmetický průmysl za obor pro ženy a upřednostňují spíše práci pro automobil- ky nebo telekomunikační společnosti. Jaké jsou zvláštnosti řízení kosmetické firmy ve srovnání s jinými obory? Hlavním motorem rozvoje odvětví jsou inovace, především na zralých trzích, jako je Česká repub- lika. V těchto zemích spotřebitelé nejvíce oceňují kvalituanovénápady.Růstzajišťujínové,odlišné a vylepšené produkty. Všichni víme, že skutečný rozdíl spočívá v tvůrčím přístupu. Na jedné stra- ně vytvářejí naše výzkumná střediska inovativní receptury výrobků, a proto je oddělení výzkumu D 12ZEN

ZEN13

14ZEN společnosti L’Oréal zcela zásadní pro obchodní rozvoj firmy. V roce 2011 investovala skupina 721 milionů eur do výzkumu a zaregistrovala 613 nových patentů. Nové účinné látky a nové re- ceptury tvoří základ inovativního vývoje nových produktů: LR2412 je přísada proti stárnutí ple- ti, která působí na tři vrstvy kůže a byla poprvé použita v produktové řadě péče o pleť Lancôme Genifique; nebo například Stemoxydine, který pomáhá reaktivovat vlasové váčky z neaktiv- ní fáze a obnovuje růst vlasů a jehož molekuly používáme v naší nové produktové řadě Vichy Dercos Neogenic. Význam vynálezu zdůrazňuje skutečnost, že tato inovace byla představena i na 21. kongresu Evropské akademie dermatologie a venerologie. Na straně druhé hraje důležitou roli tvůrčí pří- stup našeho oddělení marketingu, které musí předvídat očekávání zákazníků. Ideálním příkla- dem je krém Garnier BB. Spotřebitelky raději volí víceúčelové produkty, než aby si kupovaly zvlášť pleťový krém a podkladový krém. Od ledna 2012, kdy byl produkt uveden na trh, se každou mi- nutu v našich třech zemích prodá jedno balení krému Garnier BB. Další specialitou kosmetic- kého trhu je to, jak silně je ovlivňován trendy a módou, které se mohou každou minutu změ- nit. Řídit kosmetickou firmu, jako je L’Oréal, je výzva, nicméně je to i velice zajímavá práce. Na trhu zde máme celkem 21 značek ve čtyřech di- vizích, přičemž u každé z nich je uplatněn jiný obchodní model, takže se člověk nikdy nenudí a stále objevuje něco nového – výrobky, marke- tingové taktiky, inovace. Kosmetický průmysl je velmi rychlý, a proto záleží na lidech – musíme být multifunkční, flexibilní, novátorští. Proto pa- desát procent svého času věnuji lidem. Zabývám se osobním růstem našich lidí, profesním škole- ním stávajících zaměstnanců, výběrem nových kandidátů. Nejdůležitější je získat ty nejtalento- vanější pracovníky, udržet si je a nabízet jim nej- lepší příležitosti k osobnímu rozvoji. Jak reaguje kosmetický průmysl na trhy, které se potácejí od jednoho krizového okamžiku k druhému? Kosmetika patří k trhům, které krizi odolávají lépe. Protože se jedná o lidskou (ženskou) po- třebu, která je nezbytná pro každodenní po- hodlí a sebevědomí, budou spotřebitelé stále upřednostňovat kvalitu a toužit po novinkách. Na některých trzích, jako je například Česká republika, mohou ženy ve zvýšené míře vyhle- dávat zvýhodněné nabídky, proto se zvyšuje podíl propagačních prodejů. Ale i tak zůstávají nadále věrné svým oblíbeným značkám. Ně- které segmenty mohou dokonce v době krize dosahovat zvýšení zisků v řádu desítek procent. V minulosti byl typickou reakcí spotřebitelek na krizi tzv. rtěnkový efekt, zatímco v současné krizi jsme zaznamenali zvýšení prodeje laků na nehty, které jsou považovány za módní doplněk, který si může dovolit každá žena a jenž funguje i jako rychlá morální vzpruha v této ekonomic- ky náročné době. V roce 2011 vzrostl celosvětově maloobchodní prodej laků na nehty o 11 %, což představuje dvojnásobek oproti nárůstu prode- jů rtěnek, jak uvádí Euromonitor International. V letech 2008 až 2011 – v období charakterizo- vaném globálním finančním kolapsem – stouply prodeje o 43 %, v porovnání s nárůstem o 7 % v sortimentu přípravků na líčení rtů, 11 % v sor- timentu pleťového make-upu, tzn. krycích kré- mů, pudrů a tvářenek, a 17 % v sortimentu oč- ních líčidel. Tento „efekt laku na nehty“ přišel do našich zemí s mírným zpožděním, až v roce 2012. Zatím ještě nemáme k dispozici celosvě- tové údaje, ale na základě údajů od našich dis- tributorů a výsledků prodeje mohu potvrdit, že tento trend již do našich zemí dorazil. Vyjádřeno Alchymista. Vystudovaný lékárník Laurent dělal dřív ve farmacii, ale pak propadl kosmetice. Fascinují ho možnosti přísady LR2412 proti stárnutí pleti nebo Stemoxydine, „který pomáhá reaktivovat vlasové váčky z neaktivní fáze a obnovuje růst vlasů“. ▼A121011206

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla, terminál 2, odletová hala C BOSSBlackHUGOBOSSInternationalMarketsAG,Zug

16ZEN čísly – ženy v České republice hledají informace o lakování nehtů na Googlu třikrát častěji než v roce 2010. Toto odvětví se sice na jedné straně rychle mění, ale na druhé straně odolává a zachovává si stabilitu – víc než tři čtvrtiny žen totiž věří, že líčení zlepšuje jejich vzhled a posiluje jejich sebedůvěru, především v zaměstnání. Z tohoto pohledu neprodáváme jen výrobky, ale i pocit sebedůvěry, sny, čas, který lidé každý den věnu- jí péči o sebe, a potěšení. Kosmetické výrobky jsou prostě nutností. Tato skutečnost se může měnit s věkem a zemí, ale stále platí. Zatímco v Británii rtěnkový efekt účinkuje i ve věkové skupině zákaznic nad 60 let, a přibyl k němu i faktor make-upu (ženy všech věkových sku- pin ve všech sektorech v současnosti považují make-up za nejdůležitější složku svého každo- denního líčení), české ženy nejvíce používají řasenku. Asie přichází s trendem zženštilého muže, hladce oholeného, používajícího například oční linky. Pocítil jste tento trend už také? Sám jsem žil a pracoval v Japonsku a je pravda, že tam se muži daleko více starají o svůj vzhled než Evropané. Ale tento trend přichází ze všech stran. Evropský trh s pěsticími přípravky pro muže představuje asi 30% podíl na celosvěto- vém trhu, je o 50 % větší než v Asii nebo Se- verní Americe. Ale jen čtvrtina z těchto 30 % je realizována ve východní Evropě. V České republice se tento trh loni rozšířil o 2 %, pře- devším díky deodorantům, sprchovým gelům a koupelovým pěnám. Nejsofistikovanější kate- gorie, jako je například péče o pleť, stále ještě představují menšinu. Změnu pozorujeme pře- devším ve věkové skupině mladých mužů, kteří používají čisticí pleťové vody, pleťové krémy, parfémy či deodoranty a nepovažují to už za záležitost vyhrazenou jen pro ženy. Čas pracuje pro nás. Máme zjištěno, že muž má v koupelně průměrně pět kosmetických výrobků, zatímco žena jich tam má na poličce obvykle nejméně třináct. Takže první, co je potřeba udělat, je uvolnit v koupelně místo na kosmetické vý- robky pro muže! To byla mimochodem hlavní myšlenka loňské propagační akce v Maďarsku před založením odborné kosmetické stránky pro muže na Facebooku, kdy byli muži vyzvá- ni, ať pořídí fotografii své koupelnové poličky na kosmetiku, aby dokázali, že na své výrobky nemají doma místo. Jaká je vaše každodenní pravidelná péče o vzhled? Pro mě je těžké vytvořit si jakoukoliv pravidel- nost, protože neustále zkouším nové produkty. Alemojepleťmáspecificképotřeby,kterésesna- žím plnit. Momentálně si ji denně čistím gelem La Roche-Posay Effaclar na mastnou pokožku. Tento výrobek používám už dlouho. V oblasti péče o pleť mám dvě priority: hydrataci a ochra- nu před sluncem. Používám nový hydratační krém pro muže L’Oréal Paris Men Expert Hydra Energetic Turbo Booster a ochranný krém proti slunci SPF 30 Vichy. Pokud jde o vlasy, používám nový šampon Kerastase K-Force a kondicionér ve spreji. Mám rád tu pěnu, voňavé a vzdušné vlasy. Parfémy trochu střídám, momentálně po- užívám YSL L‘Homme La Nuit. Je kosmetický trh v zemích střední a východní Evropy jiný než ve Francii? Pokud jde o chování spotřebitelů, jsou mezi jednotlivými trhy rozdíly vlastně jen velmi nepatrné. Spočívají v tom, na co jsou lidé zvyklí, jaký mají typ pleti, co očekávají, kolik peněz utrácejí za kosmetiku obecně a kolik utratí za konkrétní produkty. V číslech se to dá vyjádřit takto: v České republice utrácejí lidé za kosmetiku dvakrát méně než ve Fran- cii. Některé oblasti kosmetického trhu jsou dosud méně rozvinuté než ve Francii. Fran- couzi utrácejí dvaapůlkrát více za parfémy než Češi, třikrát víc za produkty určené pro péči o pleť a třiapůlkrát víc za produkty na opalování. Vnímáme také to, že trh s luxus- ní kosmetikou je v České republice na rozdíl od Francie daleko méně vyzrálý a je v daleko menší míře součástí života každé ženy. Ač- koliv se tento segment rozvíjí, pochybuji, že kdy dosáhne stejné úrovně, protože krize zde vytvořila nový typ spotřebitele, takzvané ex- trémní zákazníky, kteří pečlivě sledují cenu, neustále ceny porovnávají a nakupují on-line naprosto po celém světě. Jak byste popsal Čechy? Ve společnosti L’Oréal máme rádi výměnu ná- zorů. Můžete nesouhlasit se svým šéfem a mů- žete mu vysvětlit, proč a v čem. Z kulturního hlediska se domnívám, že v této zemi není lehké tímto způsobem řídit svou profesionální kariéru. V Chile to bylo docela podobné. V Ja- ponsku to bylo ještě horší. Japonci riziko úplně nenávidí. Avšak i v těchto zemích s negativním postojem k riziku to lze trochu změnit, když dokážete zvýšit sebedůvěru lidí, ukážete jim pár příkladů a vzbudíte v nich pocit, že jsou součástí svého podniku. A tak doufám, že moje zkušenosti z minulosti mi pomohou při rozvoji našich českých týmů. Jaký je váš nejoblíbenější výrobek L’Oréal? Ten příští! n n U ČESKýCH MUžů JE TA NEJSOFiSTiKOVANěJší KATEGORiE – PéČE O PLEť – ZATíM MiNORiTNí. ▼A120006064

www.marinayachting.it Marina Yachting, Široká 9, Praha 1 Marina Yachting, Králodvorská 9, Praha 1

18ZEN kdo jE Lady Porsche [AnnA Gruberová] Text Jan Müller Foto Lucie Robinson S jednou z nejvýše postavenych žen v automobilové branži o nejlepších brzdách, dámském Cayennu a o tom, proč si Češi kupují dražší auta než Němci. 18ZEN

ZEN19 Jako ve filmu. Anna G. v Porsche 911 Carrera S Cabriolet uniká před hornoplošníkem. P. S. Toto není fotomontáž, fotografka opravdu nechala nad autem nízko nalétávat letadlo.

20ZEN řijde mi trochu divné, když se mana- žeři v rozhovorech chlubí, že pracují dvanáct hodin denně. Já taky pracu- ju tolik, ale spíš se za to stydím, chtěla bych to zvládnout za těch normálních osm,“ směje se ve své oblíbené kavárně Lamborghini u španělské synagogy dáma s dokonalými liniemi v olivově zelených, jakoby kovových šatech od návrhářky Tatiany. Vysoká, štíhlá, zelenooká Anna Grube- rová s cartierkami na zápěstí vypadá jako herecká hvězda, ale je to ředitelka zastoupení značky Por- sche na českém trhu a také marketingová a HR ředitelka Porsche Inter Auto, největšího prodejce aut u nás. Za deset let, co tuto pozici vykonává, už ji mezi pražskou smetánkou zná každý druhý, a tak není divu, že když se někde objeví v nových šatech, dorazí do butiku Tatiana brzy žadatelky o ušití stejného modelu. ZEN využil Anniny ně- kdejší praxe modelky, a protože i fotografka Lucie Robinson byla na přehlídkových molech její kole- gyní, šlo jim to pěkně od ruky. Kolik topmanaže- rů z autobranže může udělat své značce takovou reklamu? Nenechte se napálit! Říkám Anně, že svou práci asi dělá dobře, když je v poslední době na pražských ulicích vidět samý Cayenne, Panamera a devětsetjedenáctka. Zatímco totiž v roce 2002 prodalo Porsche In- ter Auto dvacet kusů Porsche, dnes je to více než P

ZEN21 230 kusů. „K větším prodejům přispělo, že Por- sche už neprodává jen sportovní vozy. Panamera se počítá do segmentu Gran Turismo a konkuru- je třeba Audi A8,“ říká Anna. Porsche Inter Auto CZ je součástí rakouské sku- piny Porsche Holding, jež je největším prodejcem nových vozů v Evropě a je součástí koncernu Volkswagen. Porsche Inter Auto v České repub- lice zaměstnává 740 lidí v osmi pobočkách a pro- dává značky Volkswagen, Audi, Škoda, Porsche a Bentley. Prodeje v malém Česku dělají slušnou sumičku, uvážíme-li, že Porsche 911 se v základu kupuje za 2,5 milionu, ale v lepší výbavě i za 5 mi- lionů. Cayenne je k dostání od 1,6 milionu a nej- dražší limitované Porsche Carerra GT se prodalo v Česku za 16 milionů korun. „Zajímavé je, že češ- tí zákazníci si obvykle kupují Porsche s lepší výba- vou než Němci. V Německu se tak často neprodá- vá s nejsilnější motorizací a nejvyšší příplatkovou výbavou, kdežto v Česku si obvykle za různá vy- lepšení připlatí kolem milionu korun,“ říká Anna, která se diví tomu, že někteří zákazníci dělají tu chybu, že nekupují luxusní vozy u autorizova- ného prodejce. „Pořizují to od někoho, kdo to překupuje třeba z Německa bez odpovídajícího servisu. Nemá profesionální poradenství, nechá se ošidit ve výbavě a ještě k tomu výsledná cena není o moc lepší. Neví, že si třeba koupil auto s drahým interiérem a slabým motorem, které je pak na českém trhu skoro neprodejné.“ „Nám stačí zájemce do našich aut posadit, aby to zažili na vlastní kůži.“ Anna v šatech od Kláry Nademlýnské. Styling: Barbara Skuherská. Make- -up a vlasy: Alice Mikotová.

22ZEN Kupovat drahé auto z druhé ruky je navíc velmi riskantní i z toho důvodu, že může být kradené. „Když jsem jednou jela s Cayennem v Rakous- ku, tak se nás pokoušela zastavit neuniformo- vaná policie. Oni tam hodně kontrolují luxusní auta, jestli není hledané. Já ale nepoznala, že jsou od policie, nechtěli ani ukázat pořádný průkaz, tak jsem pak na ně zavolala uniformo- vanou policii. Oni mezitím stříleli do vzduchu, abych už jim dál neujížděla, no horor!“ směje se Anna. V Česku se prý luxusním autům daří také proto, že naše zákony jsou přívětivější ohledně daňo- vých odpočtů při firemním nákupu luxusních vozů než v mnohých západoevropských zemích. Navíc třeba Cayenne se ujal jako rodinné auto, 40 % těchto SUV v Česku řídí ženy. Přispívá tomu i tzv. individualizace sportovních modelů značky Porsche, kdy výrobce umí třeba umístit jméno řidičky do podsvícení prahu u dveří nebo udělat potahy sedadel podle barvy oblíbených rukaviček. Sama Anna jezdí v Porsche 911 stříbrné barvy. „Vždycky jsem si přála mít takové auto, ale ne- napadlo mě, že bude služební.“ A když se jí ptám, co se jí na té značce líbí, dlouho nepřemýšlí: „Je nejlepší na světě! Jeho optická linie zůstává téměř 60 let beze změny a třeba brzdy nemají konku- renci. Vždycky jednou za čas si pronajmeme mostecký nebo brněnský okruh a tam nějakých padesát potenciálních zákazníků necháme projet se v našich modelech. To se pak objednávky jen hrnou. Nám totiž stačí zájemce do Porsche posa- dit, aby to zažili na vlastní kůži.“ Kouzelné tlačítko s výfukem Jak Porsche řeší, aby mělo na jedné straně po- řádně nadupané motory, a přitom bylo ekolo- gické? „Na počet koní máme jedny z nejnižších hodnot CO2 ze všech aut,“ říká Anna. „Dřív jezdilo Porsche 911 za 20 litrů na 100 kilome- trů, nový model to zvládne za půlku.“ To má ale taky svou daň, motory už totiž neburácejí jako dřív. U jednoho nového modelu BMW jistý recenzent objevil, že k motoru je přiděla- ný reproduktor, který má za úkol vydávat ten správně nadupaný zvuk. Anna říká s úsměvem, že i u Porsche najdete tlačítko s ikonkou výfu- ku, které když zmáčknete, dočkáte se kýženého řevu motoru. Anna Gruberová má opravdu práci snů. Krize se v osmi pobočkách Porsche Inter Auto nijak zvlášť neprojevuje. „Kdo chce prodávat nebo servisovat auta, tak rád pracuje u nás, protože jsme prostě jednička na trhu. Naše prodeje v Česku již 20 let stabilně rostou.“ Ferdinand Porsche, zakladatel značky, který se narodil v českých Vratislavicích, by asi jen zíral. n Chcete Porsche Panamera GTS třeba v barvě svých oblíbených rukavic? A proč ne? Prodeje stoupají i díky tzv. individualizaci. ZEN dotazník Co čtete? Hospodářské noviny, ZEN, Forbes. Oblíbená restaurace Restaurace V Polích Oblíbená dovolená Portugalsko. Dá se tam hrát golf celý rok, od oceánu fouká i v létě svěží vítr. Jak mobilujete Střídám blackberry, na kterém se rychleji píší zprávy, a iPhone, který má lepší displej. Zamilovaný alkohol? Šampaňské ▼A121012617

TROCHA DRSNOSTI NEUŠKODÍ ČESKÉ BUDĚJOVICE, OC IGY, Pražská 1274/24, tel.: +420 725 189 444 / JIHLAVA, OC City Park Jihlava, Hradební 1, tel.: +420 724 981 982 KARLOVY VARY, OC VARYÁDA, Kapitána Jaroše 375/31, tel.: +420 602 666 767 / LIBEREC, NC Géčko, Sousedská 599, tel.: +420 607 440 252 MLADÁ BOLESLAV, Bondy centrum, tř. Václava Klementa 1459, tel.: +420 725 818 182 / PRAHA, Nákupní Galerie Fénix, Freyova 945/35, tel.: +420 724 374 771 / PŘÍBRAM, Pražská 148, tel.: +420 724 982 233 / ÚSTÍ NAD LABEM, OC Fórum, Bílinská 3490/6, tel.: +420 721 307 684 OUTLET, PRAHA 5-Radotín, Věštínská 270/1, tel.: +420 725 189 555 / OUTLET, Příbram, OC Skalka, Milínská 134, tel.: +420 725 735 375 www.obchod-adidas.cz

24ZEN EsEj Když kmotr ještě nebyla nadávka [karel čermák] Foto Bára Prášilová Slavný český advokát ve svém brilantním eseji přemítá o tom, kam spějí naše časy, když už neumíme ani pozdravit. 24ZEN

ZEN25 ▼ A120007543 dyž byl za války táta v koncentráku, trávívali jsme s maminkou vždy znač- nou část roku u jejích rodičů na ven- kově. To mi poskytlo už v útlém dětství příle- žitost ke srovnávacím studiím života ve městě a na vesnici. Zatímco v Praze jsme si s kluky hrávali na policajty a lupiče, na vsi se analogic- ká hra nazývala na četníky a zloděje. Všichni vinohradští jedináčci chtěli být lupiči – bylo to tako- vé intelektuální –, kdežto venkovští nezbedové toužili po roli četníků a o zloděje se muselo losovat. Pražské holky se na Míráku (za vál- ky Reichsplatz) vytahovaly s mrkačkami v kočárcích pro panenky, ale desetiletá Mařenka Bernatojc si na vsi péči o děti užívala live se sotva dvouletou Zdeničkou a tříletou Emilkou. Kočárek Bernatovi nevlast- nili, a tak je tahala jako kočka koťata až za ves na pastviny, kde marně prosila již odrost- lejší bráchy Vénu a Pepíka, aby jí mrňata chvíli pohlídali a ona si mohla s většími hol- kami skočit panáka a zahrát škrábky. Kluci měli důleži- tější starosti, hlavně aby je- jich dvě krávy a jedna jalovi- ce nevlezly do jetele kmotru Nedvědovi a aby si se mnou a s dalšími uličníky užili hry na četníky a zloděje. Já ne- měl v péči ani mimina, ani kravky, a tak jsem, nemaje co na práci, býval pravidelně volen velitelem četnictva, což by zajisté ještě i dnes ocenil pan ministr Kalousek. Kalousek ale neví, co jsou to škrábky a skočit si panáka. Ví ovšem, co je to skočit si na panáka, což věděl i již zmíněný kmotr Nedvěd, jehož jetel rostl tak nebezpečně blízko obecní past- viny. Kalousek neví už ani, co jsou to kuličky, s výjimkou bouchacích, které jsou vojenským materiálem, podobně jako letouny CASA, bi- tevníky L 54 a stíhačky Gripen, takže na jejich ceně nezáleží. Kalousek nikdy nehrál ani oby- čejné kuličky, ani hlavičky ušmudlaným tenisákem ve výklencích kostela sv. Ludmily na Vinohradech, a Mařenku Bernatojc, po- dobně jako teď Vlastičku Parkanojc, by klidně jme- noval četnickou velitelkou, takže by zloději měli pré, a Bernatovy krávy by spás- ly jetel kmora Nedvěda. The Godfather Vidíte, jak je to všechno komplikované, a za všech- no může v mém dětství do- sud neznámý Mario Puzo (1920–1999), který pro- slul svým románem The Godfather přeloženým už v začátcích normalizace do češtiny pod názvem Kmo- tr. Já jsem tedy Kmotra četl jako bezmála čtyřicetiletý muž, a moc to se mnou ne- lomcovalo, kdežto Nečas s Kalouskem ho hltali ve věku, v němž jsem já kdysi dávno ještě býval velitelem neohrožených četníků na obecních pastvinách kdesi mezi Klatovy a Horažďovi- cemi. Moc bych za to nedal, že si Nečas s Ka- louskem na Dona Corleoneho i hrávali a mezi jejich druhy byli i obávaní killeři Luca Brasi K

26ZEN a Alberto Neri. Ale i když to třeba všechno pletu páté přes deváté, jisté je, že česká nor- malizační generace na Kmotrovi vyrostla do neočekávaných rozměrů, takže jinak neškod- né slovo kmotr je teď pro ni tabu. S tím už nic nenaděláme. Lze jen doufat, že některá z příštích generací vyroste na něja- kém novém americkém bestselleru, který se bude jmenovat třeba Jak se Bětka a Vilík po- lepšili (How Betty and Billy Changed for the Better). Jak slušně pozdraviti Na vsi existovala v těch dávných dobách pro děti povinnost pozdravit každého kolemjdou- cího, kmotr nekmotr. Nejjednodušší flos- kule bývala „Pozdrav Pámbů“, k čemuž bylo nutno dodat vhodné oslovení. Tím bylo ob- vykle „teta“ a „strýč- ku“, čímž se nedalo nic zkazit, někdy i „kmot- řičko“ či „kmotříčku“, ale to už jste museli vědět, kdo je ke ko- mukoli z vaší širší ro- diny, třeba k dětem tatínkovy sestřenice z pradědečkova první- ho manželství, ve vztahu křestního nebo biř- movacího kmotra. Místní děti to ovládaly bra- vurně, moje maminka ještě taky. K pozdravné floskuli a k oslovení se přidávala konverzační výzva, která se zazpívala v místním plzeňském nářečí, takže celý pozdrav zněl „Pozdrav Pám- bů teta, japa se máte“, případně kampa dete, depa ste byla či copa to nesete. Tetám a strýčkům se pochopitelně vykalo, dě- tem se odpovídalo tykáním, a tak to už vydrže- lo po celý život. Vždy mě překvapovalo, kolik tet a strýčků mé mamince tykalo a ona jim vykala, ač jí bylo už bezmála pětatřicet, a byla tudíž už hodně stará. Děti Bernatovy mé ma- mince ovšem vykaly a říkaly jí „teta, japa se máte“, a tak to bylo až do její smrti, kdy měla Mařenka už vnoučata. Kdyby maminka začala Mařence a Vénovi, Pepovi, Emilce a Zdeničce kdykoli v pozdějším životě vykat, urazilo by je to a mysleli by si, že už je nemá ráda. V Praze se zdravily pouze osoby známé, napří- klad rodiče spolužáků či jiní rodinní přátelé a známí, a to pánové neutrálním „dobrý den“ s oslovením „pane vrchní magistrátní rado“ apod., kdežto dámy standardním „rukulíbám, milostpaní“. Konverzační výzva byla v Praze nepřípustná. Osoba s povinností zdravit byla totiž hierarchicky níže než osoba zdravená, a výzva ke konverzaci by od ní byla tudíž dr- zost. Spolužáci se neoslovovali Pavle nebo Frantíku, jako na venkově, nýbrž zásadně pří- jmením a tykáním, tedy například „Nosku, pojď si cvrnknout kuličky“. Mnohem složitější rituál platil i na venkově pro zdravení osob s vysokým postavením, je- jichž příslušnost k lidskému pokolení byla sice nepochybná, ale trvalost jejich pobytu mezi námi byla nejistá. Oni mezi nás přicházeli a zase od nás odcházeli na pokyn tajemných sil, které s nimi byly v mystickém spojení ne- známo jak a odkud. Mám na mysli hlavně uči- telstvo a duchovenstvo a taky pana poštmist- ra. Nějaké „strýčku, japa se máte“ bylo pro ně jasně nepoužitelné a kalouskovsky žoviální „těbůh, učitelskej“ by bylo bývalo mohlo mít za následek i výprask rákoskou před nastou- penou školní třídou. A120007006 K POZDrAVNé FLOSKuLi SE PřiDáVALA KONVErZAčNí VýZVA, KTErá SE ZAZPíVALA V MíSTNíM PLZEňSKéM NářEčí, TAKžE CELý POZDrAV ZNěL „POZDrAV PáMBů TETA, JAPA SE MáTE“, PříPADNě KAMPA DETE, DEPA STE ByLA či COPA TO NESETE.

ZEN27 Ale zpět do Prahy. Už je vám jasné, že paní doktorovou jste nemohli oslovit „Pozdrav Pámbů, teta, copa to máte na hlavě“, protože na hlavě měla paní doktorová apartní klobou- ček od modistky, co provozovala svou živnost v domě, v němž jsme v Praze bydleli. Svou živnost, zvanou vetešnictví, tam v přízemním krámku měla i její matinka. Obě ty úctyhodné dámy by dnes byly podnikatelkami, a to mladá vizážistkou, kdežto stará by podnikala ve sta- rožitnostech nebo by měla aspoň secondhand spojený s celonoční zastavárnou, dříve takře- čeným frcem. Velmi komplikovaný byl v Praze styk s duchov- ními osobami. Zde nebyl nějaký bodrý pan fa- rář Hrouda, velebný pán obtloustlý a laskavý, víc sedlák než kněz. Tady bylo nutno počítat s různými vysokými hodnostáři, od arciděka- nů přes monsignory až po kanovníky, papež- ské preláty a vysloužilé profesory universitní i gymnasiální. Každý druhý byl študovaný v Itálii, vlastnili doktoráty a licenciáty a různé církevní úřady, v čemž se vyznal pouze pan ta- jemník Sova. Sova byl protřelý laik, jehož by si dnes pan premiér mohl směle vzít za ministra, neboť byl skvělý office manager, ačkoli tak pi- tomé slovo v životě neslyšel. Ve válce byl za šéfa arciděkanství dosazen Ně- mec jménem Kasper. Byl to Sudeťák s lámanou češtinou, krásně zpíval „Brot vom Himmel hast Du uns gegeben“ (víc si toho už nepama- tuju) a řízně německy kázal. Vzpomínám si jen tolik, že pro tajemníka Sovu byl Kasper „Eure Hochwürden“, kdežto mladým českým kapla- nům říkával familiérně „velebníčku“. To po něm převzal i slavný vinohradský var- haník, regenschori, profesor konzervatoře a bohém Trumpus, který navíc na okraj pě- veckých výkonů německého arciděkana kdysi v jeho přítomnosti česky poznamenal, že dneska si o sobě myslí, že je muzi- kant, každý, kdo má díru do pr… a trou- bí. Sova se za zády Kaspera chytal za hlavu a měl co dělat, aby nevyprskl, ale pak loajálně přelo- žil, že pan profesor si stěžuje na slabý výkon sboru při ne- dělním Hochamtu (slavné mši). Dej So- vovi Pánbůh věčnou slávu. Vyštvali ho až komunisti, obávám se, že do dolů. Nechá- pu ovšem, jak si Dienstbier s Haškem mohou myslet, že církve nejsou schopny spravovat svůj majetek a že by to Šlouf, Grebeníček, Zeman, Paroubek, John a oni zvládli jako nic, když to jejich partaje tak skvěle zvládaly už za socialismu. Aussteigen, bitte! To máte podobné jako se zvládnutím MHD. Vysvětlit tramvaj venkovským kamarádům bylo velmi obtížné, protože žádný z nich v Praze nikdy nebyl, a nebyli dokonce nikdy ani v Plzni. Nikdo se v těch dobách nehrnul někam, kde neměl co na práci, a tak Egypt, kromě lišky pouště Rommela, zel tehdá prázd- notou. Tramvaj jsem tedy vysvětloval na pří- kladu železnice. Poslechněte si tedy i vy, že každá pražská tramvaj mívala motorák a vlečňák, jednoho řidiče a dva konduktéry. Průvodčí vyvolávali A120000134 VySVěTlIT TRAMVAJ VENKOVSKýM KAMARáDůM BylO OBTížNé, PROTOžE žáDNý Z NIcH V PRAZE NIKDy NEByl, A NEBylI DOKONcE NIKDy ANI V PlZNI. NIKDO SE V TěcH DOBácH NEHRNUl NěKAM, KDE NEMěl cO NA PRácI, A TAK EGyPT, KROMě lIŠKy POUŠTě ROMMElA, ZEl TEHDá PRáZDNOTOU.

28ZEN jména stanic, udělovali rady a pokyny a prodávali jíz- denky. Na Míráku tře- ba zvolali „Říšské ná- městí, Reichsplatz, vystupovat, pro- sím, aussteigen, bitte“. „Naštupovat, v y š t u p o v a t , ploším,“ šišlala malá Emilka na prázdném žeb- řiňáku v Ber- natojc stodole. Na hlavě měla tátovu čepici, zvo- nila kravským zvon- cem a radostně tleska- la svýma umouněnýma ručkama. Pršelo, hráli jsme si všichni na pražskou tramvaj, ona byla průvodčí a Véna řidič. Ma- řenka se Zdeničkou, Pepík, já a další děti ze vsi jsme byli pasažéři. Hraje si dneska někdo na opencard? Kmotři, že? A taky si tleskají. Je- nomže průvodčí už vyvolává: „U Slepé brány! Kmotři směr Pankrác přestupovat, prosím!“ Zloději a domovnice Sprosťačení mezi dětmi na venkově ani v Pra- ze moc nekvetlo. Byl to totiž výraz slabosti a nejistoty, ne-li rovnou zbabě- losti. Pejsci na nás z bezpečné vzdálenosti taky vztekle štěkávali, ale když jsme se na ně rozběh- li, stáhli ocásky a upalovali pryč. Kočky se vysoko na stromě moh- ly na psy vzteky uprskat, ale slézt se bály. Mazánci se drželi mámy za sukně, vyplazovali na nás jazyk, dělali dlouhý nos a strouhali nám mrkvičku. Dnes se politici drží za sukně své ochranky, funkce a imunity, spoléhají na to, že jsou ve- řejní činitelé, nadávají nám vole, kurvo, pí… a ču… a vystrkují na nás prostředníčky. Když se ale na ně rozeběhneme, hned kňoura- jí u svých právníků a ti na nás podají trestní oznámení a ještě i civilní žalobu. Divný svět, ale zato s ratingem A+. Jaký má asi ČR rating slušnosti? Tramvaj se mi dětem na vsi vysvětlit podařilo, a dokonce jsme si na ni i hráli, ale důležitou úlohu naší pražské domovnice nepochopily děti nikdy. Že byl jediný klíč od domu, bylo jasné. Od dveří venkovských stavení byl taky jediný klíč. Ale proč měla paní správcová klíč pořád u sebe? Proč klíč nenechávala pod ro- hožkou nebo na horním futru dveří? Že je v Praze hodně zlodějů? A proč nedá strýček starosta vybubnovat, že se tuláci potloukají po okolí? Proč je pan vachmajstr neodvede za katr na četnickou stanici, jako tady tuláka Matěje? Nevím, milé děti, opravdu nevím. Co byste asi dnes říkaly alarmům a bezpečnostním kame- rám? Naše stará správcová byla proti nim vr- chol bezpečnosti a mlčenlivosti. Kdo má dát vybubnovat, že se po okolí potlouká kmotr starosta a jeho kumpáni a že zakreslují parko- vací zóny a cyklopruhy? Pan strážmistr houby ví, co je to pokrok vědy a techniky. Kmotrů, starostů a kumpánů se bojí, kriminalizovat naše poctivé podnikatele ta stará kurva nesmí. A za katr, když už jej použije, musí ráno okolo deváté servírovat anglickou snídani z nedale- kého hotelu Four Seasons, jak to prý vyžaduje presumpce neviny. Sbohem, kmotři Kmotři teď byli nařízením pana premiéra zrušeni. Velký to reformní čin! Lze očekávat, že vláda bude v reformním úsilí pokračovat a zruší i úplatkáře, podvodníky, zloděje a or- ganizovaný zločin. Taky kriminály budou zru- šeny podle hesla „každý sám sobě bachařem“. Janou- šek bude sedět doma v elektro- nických náram- cích, ne nepodob- ných opencardu. Jen se to bude jmenovat shut- card. Ministerstvo spravedlnosti mu bude za věznění sama sebe platit denní paušál 50 000 Kč, což za jeho vilu a po- čet denních telefonátů nebude předražené. Dovedete si představit ty úspory? Pí… a ču… však zrušeni nebudou. Děti v ma- teřských školkách by neměly na co navlékat kondomy, odbyt by vázl, HDP klesal a naše konkurenceschopnost by byla v pr… Tak vidíte, a vy jste si mysleli, jak je autor pru- dérní, a že by neřekl hovno ani za pytel sra- ček. To dělá ten dlouhodobý pobyt v bezpeč- ném přístavu na ostrůvku štěstí a blahobytu s panem ministrem Kalouskem. Z chudého a poctivého štěstí ale zbyly jen střepy. Jako ze zrcadla dávno rozbitého. n Mr. Yoda české advokacie Karel Čermák (78): Nevelký vzrůstem, leč intelektuální gigant. Jen málokdo z českých právníků a intelektuálů vůbec disponuje takovým klasickým vzděláním a dokáže s lehkostí popsat tak závažné otázky jako tento stále usměvavý náruživý kuřák. O jeho renomé svědčí už to, že od roku 1990 byl opakovaně volen předsedou Advokátní komory, než na funkci v roce 2001 sám rezignoval. V roce 2003 byl jmenován ministrem spravedlnosti. Jeho advokátní a patentová kancelář Čermák a spol. získala titul Právnická firma roku. V měsíčníku Právo&Byznys (vydávaný jako ZEN Mladou frontou a. s.) publikuje seriál civilizačních esejů, jehož je tento článek součástí. Mimochodem: pan Čermák své texty sám nepíše, ale diktuje je asistentce. Mladá fronta připravuje na jaro 2013 knižní soubor autorových textů. SPOLUŽáCi SE V PRAZE NEOSLOVOVALi PAVLE A FRANTíKU, JAKO NA VENKOVě, NýBRŽ PŘíJMENíM A TyKáNíM, TEDy NAPŘíKLAD „NOSKU, POJď Si CVRNKNOUT KULiČKy“. ▼A120007539

Nová dámská vůně Život je krásný. Žijte ho po svém. *LancômeBeautyInstitute,Jungmannovonáměstí20,Praha1,tel.:296333770,www.lancomeinstitut.cz,info@lancomeinstitut.cz. StaňtesefanouškyznačkyLancômenawww.facebook.com/LancomeCZSK.

30ZEN Jaká by to byla krása, kdyby ženy chodily zahalené jen v krásné výtvory zlatníků a hodinářů. ZEN o tom alespoň sní nad novou kolekcí Bulgari. fashioN Odě nav špe rk Foto Lucie Robinson Styling Radka Sirková Make up Alice Mikotová 30ZEN

ZEN31ZEN31 vlevo: náušnice Sapphire Flower ze žlutého 18karátového zlata s ametysty, diamanty a safíry, 485 000 Kč vpravo: náušnice Onda ze žlutého 18karátového zlata s diamanty, ametysty, peridoty a citríny, 357 000 Kč

32ZEN první řada zleva: › automatické hodinky Octo z oceli s páskem z aligátora, 195 000 Kč › mechanické hodinky Bulgari Bulgari Man z oceli s páskem z aligátora, 200 000 Kč › prsten Bzero1 z růžového 18karátového zlata s diamanty, od 247 000 Kč › prsten Bzero1 z růžového 18karátového zlata se zeleným mramorem, 23 000 Kč › automatické hodinky Assioma ze žlutého 18karátového zlata s páskem z aligátora, 255 000 Kč › prsten Mediterranean Eden ze žlutého 18karátového zlata s růženínem, 35 700 Kč › prsten Mediterranean Eden ze žlutého 18karátového zlata s chalcedonem, 35 700 Kč › prsten Mediterranean Eden ze žlutého 18karátového zlata s ametystem, 43 400 Kč › prsten Astrale ze žlutého 18karátového zlata s diamanty a barevnými drahokamy, 99 000 Kč druhá řada zleva: › automatické hodinky Octo z 18karátového růžového zlata s páskem z aligátora, 579 000 Kč › prsten Bzero1 z bílého 18karátového zlata s diamanty, od 250 000 Kč › quartzové hodinky Bzero1 z oceli s diamanty, 118 000 Kč foto vpravo › náušnice Intarsio z růžového 18karátového zlata s diamanty a perletí, 176 000 Kč › (na ruce) náhrdelník Monete z růžového 18karátového zlata s diamanty, perletí a historickou mincí, 740 000 Kč › prsten Intarsio z růžového 18karátového zlata s diamanty a perletí, 92 000 Kč › quartzové hodinky Serpenti z růžového 18karátového zlata s diamanty a černým smaltem, 1 647 000 Kč › (na kotníku) sautoir Bulgari Bulgari z růžového 18karátového zlata s diamanty a perletí, 459 000 Kč › (na kotníku) náhrdelník Sapphire Flower ze žlutého 18karátového zlata s diamanty a safíry, 612 000 Kč 32ZEN

ZEN33

34ZEN › náušnice High Jewelry ze žlutého 18karátového zlata s diamanty, smaragdy, tyrkysy a ametysty, 765 000 Kč › (na krku) náhrdelník High Jewelry ze žlutého 18karátového zlata s diamanty, tyrkysy a ametysty › prsten Mediterranean Eden ze žlutého 18karátového zlata s růženínem, 35 700 Kč › prsten Mediterranean Eden ze žlutého 18karátového zlata s chalcedonem, 35 700 Kč › prsten Mediterranean Eden ze žlutého 18karátového zlata s ametystem, 43 400 Kč › (na ruce) náhrdelník Mediterranean Eden ze žlutého 18karátového zlata s diamanty, ametysty a tyrkysy, 621 000 Kč › náramek Parentesi Cocktail z růžového 18karátového zlata s diamanty, ametysty, citríny a zeleným quartzem, od 306 000 Kč › prsten Serpenti z růžového 18karátového zlata s diamanty a rubelitem, 421 000 Kč A120005440 34ZEN

ZEN35 › manžetový knoflík Bulgari ze stříbra s modrým smaltem, 9900 Kč

36ZEN roZhovor

ZEN37 hasíŠéfka to Má železný stisk ruky, nemá ráda Brusel, vstává ve 4.20 a volno tráví s hasiči ze suchdolské jednotky. Její první výjezd? Požár Veletržního paláce. [Markéta stržínková] Text Milan Vidlák Foto Tomáš Železný a archiv M. S. ZEN našel výjimečnou dámu finančního světa. Ředitelka pojišťovny atradius řeší problémy s dlužníky a ve volnu si navléká nehořlavou uniformu. o je to hlavní téma, o kterém jsem čeka- la, že se budeme bavit. Dobrý jako, fakt dobrý, doufám, že vám dojdou baterky v diktafonu. Nebo je vyndám,“ koulí na mě očima – napůl z legrace a napůl v rozčilení – generál- ní ředitelka české pobočky společnosti Atradius, která se zabývá pojišťováním úvěrů a vymáhá- ním pohledávek, a já už poněkolikáté dostávám záchvat smíchu. Uplynulou půlhodinu jsem se Markéty Stržínkové totiž vyptával na to, jak fun- guje vymáhací byznys, a ona čekala spíš otázky na jejího velkého koníčka – dobrovolné hasičství. Devětatřicetiletá šéfka jedné z největších pojišťo- ven úvěrů na světě je ale nekonvenční v mnoha ohledech, od minimalistického sestřihu až po širokou škálu grimas. Rozhovor s ní je pro novi- náře požehnáním – až člověk skoro zapomene, že nesedí v hospodě s kamarádem. Nefunguje váš byznys pojišťování úvěrů a vymáhání pohledávek na principu „čím hůř, tím líp“? Třeba oproti roku 2008, kdy vypukla krize? Český trh je relativně mladý a stále jsme ještě ne- zažili průběh celého hospodářského cyklu, takže se trh pořád rozrůstá, protože ještě není nasyce- ný. V letech 2008 a 2009 jsme každopádně zažili velký nárůst škod a nezaplacení, o 300 až 400 %. A následně také začalo více firem uvažovat o po- jištění pohledávek. Zjistili, že i ti, kteří deset pat- náct let platili dobře, mohou mít problémy. Je to tak, že až odběratel zaplatí, dostanete odměnu, nebo je to paušálně? Pojištění pohledávek funguje tak, že náš klient, který si pojišťuje své odběratele proti nezapla- cení, platí nějakou částku, která se odvozuje od pojištěných obratů. V případě, že mu odběratel nezaplatí dejme tomu šest měsíců po splatnosti, tak naše pojišťovna hradí řádově 85 procent té faktury. Kdyby odběratel vstoupil třeba do kon- kurzu, i v tom případě zaplatíme určitou část. Ale i v okamžiku, kdy vyplatíme nějaké pojistné plnění, se snažíme ty peníze z dlužníka dostat. Jak se vlastně díváte na dluhové šílenství v současném světě? Předpokládám, že třeba Řecku či Španělsku byste úvěry nepojistili... Jako zástupce společnosti, která je vlastněna špa- nělskou firmou, moc nemohu komentovat situa- ci ve Španělsku. (cukají jí koutky) Zadlužené jsou všechny západní státy, od Řecka po USA, zadluženi jsou i spotřebitelé. Jak se to může vyvíjet dál? Můj osobní názor se příliš neslučuje s oficiálními evropskými myšlenkami... Mně se moc nelíbí, že EU se snaží situaci vyřešit dalšími kroky k pří- padné federalizaci, a to určitě není náhoda, že nedávno padla slova o společných vládách a spo- lečných armádách. Vadí mi, když by měl někdo rozhodovat o tom, co se děje někde na Moravě, aniž by tušil, co tam potřebují. Celé fungování unie mi vadí, financují se věci, které pro stát ne- mají užitek, dochází k machinacím s přerozdělo- vanými prostředky. Zároveň se unie snaží zachrá- nit nezachranitelné a pumpovat peníze do států, u kterých je to nevratitelná investice. Domnívám T

38ZEN se, že to povede k rozpadu Evropské unie nebo k vzniku federálního státu, kde ale doufejme Čes- ká republika nebude. Ta evropská záchrana vypadá tak, že státy, které ještě nejsou v takových problémech, platí obrovské částky státům, které už tam jsou – jim to ale už nepomůže a ty pomáhají- cí nakonec kvůli těm částkám zkrachují taky. Není to šílené? Když si to převedete na firmu – máte deset firem, které si konkurují, a každý se snaží být v něčem nejlepší. Ale když všechny zprůměrujete, nemůže nikdo konkurovat. A slova, že musíme konkuro- vat Americe a spol., jsou jenom zástěrka. Protože čím míň peněz máme ve státní kase, tím menší bude vůle pomáhat někomu jinému, kdo se do těch problémů dostal sám. Ta myšlenka na Ev- ropskou unii byla v minulosti dobrá, ale to, co se děje teď, je nebezpečné. Není chyba už ve způsobu tvorby peněz, které všechny vznikají právě z dluhu? Minulý týden jsme měli schůzi o tom, kde bude naše pojišťovna za padesát let. Dnes jsou hlavní trhy pojištění Evropa, za pár desítek let to bude pravděpodobně Jižní Amerika. Ekonomiky jsou navzájem propojené přes úvěrování. Propojování Evropy v jeden celek, kde se státy nutí k solidaritě s těmi, co hospodařit neumí a zabředávají do vět- ších problémů, nemá přece s konkurenceschop- ností nic společného, naopak. Proč jsme všichni zadlužení? Když ráno vstanete a pustíte si televizi, tak vás každý nutí k tomu, abyste si dal krásný spotře- bitelský úvěr. Je to in. Musíte se zadlužit, abyste patřil ke všem ostatním. Zadlužení posledních padesát nebo sto let stouplo především z toho důvodu, že se nikdo nedivil, každý to považoval za naprosto normální. No ale nepramení největší zisky právě z toho půjčování? Ano. Otázka je, kdy k podobnému „blackoutu“ jako v roce 2008, kdy banky zastavily firmám ko- houtky, nastane znova. Může to v nějaké podobě dál fungovat? To nebude fungovat. Jak konkrétně vypadá vymáhání dluhů? Po- síláte za dlužníky spíš nadprůměrně krásné ženy, nebo nadprůměrně silné muže? Strefil jste se s těmi muži. My máme to štěstí, že k nám patří vůbec nejúspěšnější vymahač v celé skupině. Neřekla bych, že je nadprůměrně silný, i když chodí do fitka, ale u nás to funguje tak, že chodí malej a velkej. On je malej a šikovnej. A je nadprůměrně inteligentní. Proč je tak dobrý? Já bych řekla, že nemá cit. (tváří se zcela vážně, ale vzápětí se rozesměje) Když někdo dluží, tak nad ním nepláče, ale konstatuje, že se do problémů dostal sám, a s tím pracuje. Z něho úsměv nedo- stanete, ale na druhou stranu dostanete peníze z toho dlužníka. Cukr a bič? Cukr a bič může nastat v okamžiku, kdy se ještě jedná o pohledávce, kdy ten dlužník potřebuje jenom popostrčit. Někdo má poctivý záměr a jen se dostal do problémů, s těmi se dá dohodnout, často naopak ten dlužník nechce platit, skrývá se a vysmívá poté, co vytuneloval firmu. Co funguje na dlužníky nejlíp? Asi si nemám představovat kultovní scény z filmů Martina Scorseseho... Když přijde vymahač do malé firmy a začne se vyptávat sousedů, tak mu to dělá mnohem větší ostuduabudesesnažitzaplatit,nadruhoustranu ve chvíli, kdy máte ostříleného dlužníka, který to dělá se záměrem nezaplatit, tak prakticky žádné 38ZEN

ZEN39 metody nefungují. To můžete přijet, vidíte opuš- těnou továrnu, a tím to končí. V jednom případě naši lidé přišli do firmy, kde došlo k vytunelování, a před nimi seděli najatí herci, kteří představovali vedení firmy a začali vyprávět pohádky. Šlo o vel- mi významný podnik, při odchodu dokonce le- žela před dveřmi mrtvá kočka. To je samozřejmě extrémní případ. Řadě firem stačí, když je přijde upomínat někdo jiný než věřitel. I nepříjemný dopis je nepříjemný dopis. Radíte firmám i s prevencí? Firmy často sledují, jak jim odběratelé platí nebo neplatí, ale od nás si kupují i informace o tom, jak se ten odběratel chová vůči ostatním dodavate- lům. Zjišťujeme, jakým způsobem firma funguje, jaké má finanční výsledky. Neplatí si nás primár- ně kvůli tomu, že někdy v budoucnu nastane po- jistná událost, ale především aby získali informa- ce. Představte si, že máme v databázi 100 milionů odběratelů po celém světě, v databázi, která je propojena po celých kontinentech. Vaším velkým koníčkem je hašení. Jaký je z psychologického hlediska rozdíl mezi hasi- čem a pyromanem? Tak já jsem velký fanoušek filmu Backdraft (český název Oheň), a když si vzpomenu na pyromana se- dícího ve vězení, který chtěl pálit holčičky... ...myslel jsem to spíš tak, jaký má hasič vztah k ohni. To musím zase parafrázovat film Oheň – ohně se nesmíte bát, musíte ho mít rád. Musíte mít samozřejmě respekt z každého ohně, z každého neštěstí, protože ztratit život či zdraví při zásahu je nesmysl. Jak vás napadlo stát se hasičkou? Jsem obyčejnej vesnickej člověk, a na vesnici jste buď fotbalista, nebo hasič. A to platí na menších vesnicích i dnes, kdy mají mladí možnost jiné zábavy. Tatínek byl hasič, dědeček byl hasič, já jsem taky hasič. Od dvanácti. Dodnes jsem člen- kou hasičského sboru v Opatovicích u Hranic na Moravě s tím, že jsem členkou hasičské jednotky v Suchdole, která skutečně zasahuje. Tamto byl sport. Markéta v akci: „Jsem obyčejnej vesnickej člověk. Na vesnici jste buď fotbalista, nebo hasič.“

40ZEN Česko má i hasičského mistra světa. Taky závodíte? To bych musela být velká korba, vy máte na mysli soutěž TFA, to je něco jako Železný muž, soutěží tam špičkoví profesionální hasiči. Já dělala tak- zvaný požární sport, jímž se u nás zabývá zhruba 70 tisíc hasičů. Existuje i hasičská extraliga. Ale už nesoutěžím, jsem funkcionář. (usmívá se) Na jaké bázi vlastně dobrovolné hasičství funguje? Co když třeba začne hořet, když sedíte v hospodě nebo jste v práci? Dobrovolní hasiči jsou součástí integrovaného záchranného systému. Samotné jednotky zři- zuje obec. Dobrovolní hasiči pak mohou mít zřízenu stálou službu, která je částečně place- na obcí. To znamená, že je tam člověk, který je na stanici neustále, a v případě potřeby vyjíždí jednotka do dvou minut. Přijde zpráva na pager nebo přes mobil. Dobrovolný hasič musí bydlet blízko hasičské zbrojnice. Kdyby teď začali svo- lávat, tak ti, kteří jsou nejblíž, do té hasičárny dojedou a jede se hasit. Ale je to dobrovolné, ně- kdo má samozřejmě dovolenou nebo je na slu- žební cestě, takže ne vždycky seženete všechny. Jak vás chlapi mezi sebe přijali? V samotných jednotkách je málo žen, dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. Když jsem se na Suchdol přistěhovala, tak si říkám: Jé, naproti je hasičárna, jdu tam. Přišla jsem tam, a oni že tam nemají žádné závodní družstvo – musela bys jezdit k zásahům. Tak jsem absolvovala čty- řicet hodin povinného výcviku, a tak jsem se do- stala do jednotky. Největším problémem ovšem bylo vysvětlit manželkám hasičů, že tam nejsem kvůli tomu, abych balila ty jejich hasiče, ale kvůli tomu, že mě baví hasit a jezdit v hasičském autě a rolovat hadice. A taky že máme společné šatny. Nakonec i to prošlo a mohla jsem vyjet k první- mu zásahu. Což byl požár Veletržního paláce. Slušný začátek, ne? No, a měsíc potom hořela Sapa. Bylo to nebezpečné? Pro mě ne, to pokrývali především profesionální hasiči, protože šlo o největší požáry za poslední léta. My jsme jen dodávali vodu, ale ten pocit z té akce byl neskutečný. Určitý pocit nebezpečí jsem zažila spíš dva roky zpátky, kdy jsme zasahovali uprostřed lesa, kde hořela skládka. To, kam jde- me, jsme viděli jen po hadici. Bylo tam strašně moc plamenů, a protože se jich ostatní nebáli, tak jsem se jich taky nebála. Jenom to trošku hřálo. Jak často trénujete? Každé pondělí. Zkoušíme dýchací přístroje, prá- ce s hadicemi, práci se žebříkem, umejeme auta, trénujeme uzly, běháme. A večer jdeme na pivko a pokecáme. Dost času zabere i práce pro obce, pořádáme různé akce. V posledních letech kvůli hasičství nemám téměř žádný volný čas, a když už, tak s manželem, který je profesionální hasič, trávíme dovolené na hasičských soutěžích. To jste se seznámili na zásahu? Na hasičské soutěži. Baví vás i něco jiného? Jezdím na kole, běhám a taky cvičím. Vstávám ve 4.20, mám kazašského trenéra, a ten na mě ne- nechá nitku suchou. Když tam dojedu kolem půl šesté, je tam plno, spousta lidí už odchází. Nejste pak přes den vyřízená? Já mám opravdu moc energie a mnozí to nechá- pou a nestíhají mě. Očekávám od nich stejný vý- kon. Dvěma třetinám zaměstnanců se prý obecně nechce do práce, takže je musím nastartovat. Ale chodím běhat a spousta kolegů se ke mně přidala. Někteří se mnou běželi i maraton. A když odsud z Karlína vyběhnete, do Suchdola je to přesně dvanáct kilometrů. Je to rychlejší než auto, když je teď zavřená Letná. Běháte s iPodem? Jasně. Teď u mě zrovna frčí finská folkmetalová skupina Korpiklaani. Jednou jsem si tam omy- lem zamíchala Nohavicu, a to jsem myslela, že nedoběhnu. Nemá to rytmus do běhu. Teď to jede, udělala jsem si osobák na pět kilometrů. Je to rachot. n n V NAší FirMě PrACUJE NEJLEPší VyMAhAč DLUhů. PrOč JE TAK DOBrý? NEMá EMOCE. Nebude to fungovat. Markéta jako expertka na dluhy nevidí nic rozumného na současné evropské politice sanování zadlužených zemí. ▼A120006529

41

42ZEN téma Syrovou potravou za duši zářící Fotograf ZENu Železný vykouří denně 10 cigaret, vypije pět káv, má rád maso a pivo a přemítá: Jak asi chutná dezert ze syrové dýně? [AdélA Stoulilová] Text Jan Müller Foto Tomáš Železný „K čemu zdravá strava, když žijete špatný život?“ ptá se „holistická koučka“ z newyorského institutu integrativní výživy, která v Šanghaji učí, že většina jídla není žádné jídlo. Tahle krásná bruneta z Mníšku žije opravdový ZEN. 42ZEN

ZEN43 Leukocytóza? Typický český strávník neví, že se mu kvůli vaření potravin ve střevech stále škodlivě hromadí bílé krvinky. Adéla v jogínské pozici zvané eka pada koundiyanasana vysvětluje: Jídlo je až sekundární výživa. Ze syrové cukety můžete pomocí kuchyňského přístroje spiralizéru udělat skvělé těstoviny.

44ZEN déla je dokonale globální. Na Karlo- vě univerzitě vystudovala čínštinu, v Šanghaji expaty z celého světa učí jógu a jak zdravě jísti, což dálkově vystudovala v USA. Říká si holistic health coach, což v hlu- boké podstatě znamená, že učí lidi, aby svůj život měli opravdu rádi. V duchu filozofie před- nášené na newyorském Institutu for Integra- tive Nutrition říká, že existuje výživa primár- ní a sekundární. Ta primární nás naplňuje po stránce duševní a energetické. Sem patří naše práce, vztahy, fyzický pohyb a spiritualita. Jídlo je výživa „až“ sekundární. A pokud nejsme na- plněni v oblasti primární, tak nám pak zdravý jídelníček moc nepomůže. Jako člověk, který se užírá ve vztazích či v práci a pak ho trápí žalu- dek, na který žádná dieta nezabírá. „Za týden letím do Bhútánu, pak dělat doku- ment do Tibetu. A příští měsíc dělám kurzy raw foodu na Bali,“ říká mi Adéla, kterou v Praze potkám vždy jen na pár dní. O raw food jsem slyšel poprvé právě od ní. Když má někdo tak dokonalou pleť a vlasy zářivé jako z reklamy na Schwarzkopf, tak mu prostě věříte, že asi něco bude na trendu výživy, kdy nevaříte ani nepe- čete, zkrátka potraviny neproženete tepelnou úpravou. Totiž hodně vitaminů, minerálů a enzymů se při teplotách nad 48 °C ztrácí. AZ Adélina jídelníčku Můžu žít na velice jednoduchých jídlech: salátech a ovocných smoothies. Pokud mám chuť na něco hutnějšího, velice jednoduché na přípravu jsou různé ořechové a avokádové dipy, které nasytí žaludek bez toho, aby si člověk pak musel dát poledního šlofíka. Mám období, kdy na mě padne inspirace a neustále vymýšlím a vytvářím nové pokrmy, dezerty atd., a když „vařím“ pro hosty, tak jsou to většinou komplikovanější jídla jako pita chleby, placky, palačinky atd., která vyžadují přípravu v sušičce. Především s dezerty se dají dělat taková kouzla, že člověka ani nenapadne, že je to vlastně nepečené, bez bílých jedů mouky a cukru. Kolik času zabere vaření bez vaření? Syrová strava je vesměs na přípravu nenáročná. Tedy pokud se nechcete pouštět do dehydratování (sušení) a klíčení. Dehydratování trvá i 12 hodin, ale Adéla si většinou připraví najednou várku na několik týdnů. Například různé krekry a chleby, které vydrží několik týdnů, má tak vždy po ruce. I výroba ořechových sýrů je časově zdlouhavá, ale to bude u tradičních sýrů podobné. Co se týče dezertů a sladkostí, tam čas oproti pečení zase ušetříte, takže opravdu záleží, do čeho se pouštíte. Adéle netrvá příprava jídla déle než 30 minut. Zásadní kuchyňskou pomůckou je ale mixér, který dokáže rozemlít ořechy a semena na jemno. Z ořechů se tak dají vytvářet různé „masové“ náplně, omáčky a krémy.

ZEN45 Čím více vaříte, o to víc přijdete. I bílkoviny se teplem znehodnocují, a o karcinogenním sma- žení olejů a tuků mluvit netřeba. Rawfoodisté jedí hlavně ovoce, zeleninu, naklíčené zrniny, ořechy, semena a mořskou zeleninu. Najdou se vzácně i takoví, kteří se ládují čerstvým mlékem a syrovým masem. Makrobio nech Japoncům „Sama jsem jako teenager dietila a zkoušela různé očistné kúry, ale nic z toho se nedalo dělat dlouhodobě. Mnohem později jsem se o syrovou stravu začala zajímat spíše z kulinář- ského hlediska. Sice můžu žít na salátech, ale všichni potřebujeme trošku zpestření. Začala jsem se tedy zajímat o gurmánskou syrovou stravu,“ říká Adéla s tím, že díky kamarádce, která absolvovala americkou Matthew Kenney Academy, prý jedinou licencovanou školu na gourmet raw food, zjistila, že syrová strava na- bízí kromě zdraví nekonečné kombinace chutí, textur a barev. „Já ale nejsem nijak dogmatický propagátor syrové stravy. Experti na výživu bohužel čas- to ujíždějí do černobílých tvrzení a po pár le- tech popírají, co propagovali ještě nedávno. Já prosazuji koncept bioindividuality.“ A to je další slovo, které asi čtenář ZENu slyší poprvé. Skrývá se za ním stará známá pravda, že jeden má rád holky a druhý vdolky. Tedy že každý z nás má jiné fyzické a duševní ustrojení, a tak neplatí žádné obecné zásady správné výži- vy. „Já jsem se vegetariánem stala v dětství, kdy jsem ani neměla potuchy, že něco jako vegetari- ánství existuje. Pro mě to byla čistá preference, maso mi nikdy nijak nesedělo ani nechybělo. Jsou ale lidé, kteří živočišné bílkoviny potřebu- jí. Naše potřeby jsou do jisté míry také diktová- ny zeměpisnou šířkou, a tím, jak cestuji, vidím jasně, jak si tělo říká o něco jiného v závislosti na tom, jestli jsem v Evropě, nebo v Číně. Proto je také nesmysl diktovat Evropanům striktní makrobiotickou stravu, která je založená pře- vážně na japonské tradiční stravě.“ A zase – Adéla říká, že sebezdravější strava ne- pomůže, když kořen zdravotních problémů je hlubší. Se svým klientem proto nejdřív rozebí- rá všechny oblasti jeho života, společně hledají, jak ovlivňují jeho zdraví a pocit pohody. „Pro někoho je to stres v práci, pro jiného nespoko- jenost ve vztahu, co způsobuje přejídání či tře- ba nutkání na sladké. Soustředíme se na dlou- Vaření bez vaření: Vlevo: pad thai, jehož základem jsou cuketové a mrkvové nudle, s thajskou omáčkou (kokosový olej, zázvor, česnek, chili papričky, cilantro) Vpravo: krekry z vlašských ořechů a lněného semínka, s avokádovo-okurkovou pomazánkou. Dole vlevo: mrkvové košíčky plněné vanilkovým krémem z kešu ořechů Dole vpravo: Čokoládové bonbony plněné krémem z mučenky. n KAždý Z NáS Má JINé uSTRoJENí, NEPlATí TEdy žádNé obEcNé ZáSAdy SPRávNé výžIvy.

46ZEN hodobé změny. Měníme jídelníček, plánujeme pohybový program, meditace, práci se specia- listy v různých oborech alternativní medicíny a terapie. Všechno je postupné, klient si musí zvykat, a když mu něco nevyhovuje, najít jinou cestu.“ Pseudopotraviny Adéla cituje Michaela Pollana, profesora žurna- listiky na univerzitě v Berkeley v USA, známého kritika potravinářského průmyslu: „Jezte stra- vu převážně rostlinou. A jezte málo.“ Většina lidí dnes zkouší všemožné diety, ale zapomíná, že ve velké míře konzumuje pseudopotraviny. „Jsou natolik zprocesované a napumpované nepotravinovými složkami, že ve finále mají nulovou nutriční hodnotu, jen prázdné kalorie. Vesměs vše, co koupíte v krabici nebo konzervě, vše, co se chvástá dlouhou trvanlivou dobou, není už ani jídlo. Cokoli, co by naše prababič- ka nepoznala, není jídlo. Cokoli, co má na eti- ketě složky, které neumíme ani vyslovit, není jídlo. A to v Evropě onen posun k polotovarům není tak tragický jako v USA. V Evropě se ještě doma vyvařuje, což je vlastně jediný způsob, jak opravdu vědět, co si do těla pouštíme. Ideálně by si člověk měl většinu svých pokrmů připra- vovat sám a ze zdrojů, o kterých ví, odkud po- cházejí. To je absolutní základ. Druh diety, který si člověk naordinuje, je pak vedlejší. Jsou lidé, kterým vyhovuje strava čistě veganská, a jsou ti, kteří živočišnou bílkovinu potřebují. Nepotřebují ji ale všichni, protože lidský organismus si bílkoviny dokáže vytvářet sám. Já klienty vzdělávám v různých stravo- vacích metodách, ale nedokážu zpočátku od- hadnout, co jim bude vyhovovat. Na to si musí každý přijít sám. Nehledě na to, že časem se ná- vyky mohou měnit. Znám sezonní rawfoodisty, kterým syrová strava náramně vyhovuje v létě, ale v zimě se transformují do jedlíků steaků.“ Adéla je sice dlouholetá vegetariánka, ale i ona má sezonní výkyvy. „V létě jsem na syrové stravě z 90 %, ale v zimě prostě potřebuji něco teplé- ho. Tepelně upravuji zeleninu, asi tak jednou za dva týdny dojde i na mléčné výrobky a pečivo. Dělám to tak, protože mi to chutná, ne z nějaké zásady. Odpírání si má na člověka negativní vliv, takže pokud mám na něco chuť, tak si to bez vý- čitek svědomí dám. Vím, že z 80 % jsem ukázně- ná. A těch 20 % prohřešků mě nezabije.“ Adéla už ví, že klienti někdy na přísun syrové stravy reagují bouřlivě, proto se musí začínat opatrně. Průjmy, zhoršení pleti, bolesti hlavy, to jsou všechno známky náhlého vyplavení toxinů z těla. „Celkově si ale lidé pochvalují pocit přílivu energie, protože tělo už nezápasí s chemikáliemi. Člověk se značnou nadváhou těžko na syrové stravě rychle hubne, ale znám i pár případů lidí s normální váhou, kteří po najetí na syrovou stravu nějaká kila nabrali. To si totiž trošku ujeli na těch fantastických syrových dezertech, ořechových sýrech, ka- kaových a ovocných smoothies a kokosových pochoutkách, které zatlačily zeleninu.“ Čína se rozežrala Před pár lety se naprostá většina Adéliných klientů rekrutovala z cizinek žijících v Šang- haji. Dnes už s nimi chodí i jejich manželé, ob- vykle přepracovaní CEO, kteří hledají životní rovnováhu. Čínských klientů Adéla donedáv- na moc neměla. „Čínský přístup ke zdraví je zakořeněný v tradiční čínské medicíně a jejich strava byla ještě před několika lety v zásadě rozumná, sestávající převážně ze zeleniny, rýže a výrobků ze sóji. To se ovšem s přílivem západních fastfoodů a potravinových koncer- nů rapidně změnilo. Dnes je Čína na prvním místě ve výskytu cukrovky a počet lidí s nad- váhou se za posledních deset let zdvojnásobil. Dalším velkým problémem je bezpečnost po- travin. Zkorumpovanost a hrabivost čínských výrobců potravin je známá. Toto dosud trápilo v Číně pře- vážně ci- zince, dnes jsou rozhoř- čeni i Číňa- né, kteří jsou díky internetu informovanější. A tak jich na mé semináře a workshopy chodí stále víc.“ Adéla stále cestuje, jako by její duchovní vý- voj měl souviset s fyzickým přemisťováním. „Do Indie jezdím za jógou, do pastvin Tibetu si odpočnout od lidí. Jinak pořádám pobyty s jógou, pilates a syrovou stravou různě po Asii. Jídlo pro mě není při cestování tak úplně nejdůležitější. Třeba v Tibetu syrovou stravu moc očekávat nemůžu, takže jím, co se dá a co není maso. I v Indii by konzumace syrové stra- vy mohla zapříčinit pěknou otravu, ale tam je zase vegetariánských možností nepřeberně. Zato Bali je mekka syrové stravy, kde si člověk může vybrat z neustále rostoucího počtu raw food restaurací.“ Jídlo není pro Adélu nic mystického, prostě je to pohonná hmota. „Já chci nejen, aby mi dala živiny, ale také prospěla pleti, vlasům a neh- tům. Může to znít povrchně, ale krása vnější a vnitřní je spojená nádoba. Příroda toho dává tolik a já se pořád snažím o rovnováhu mezi chuťovým i vizuálním potěšením z jídla a vě- domím toho, že pro sebe dělám v tu chvíli to nejlepší.“ n JE TEPlOTA, PřI kTEré SE V POTrAVINáCh NIČí ENZyMy A UBýVAJí VITAMINy A MINErály48°C Proč nevařit… n Vařením mizejí vitaminy, minerály a enzymy. Nejrychleji se vařením ničí vitamin C. n Bílkoviny se vařením stávají kyselinotvornými. Snižuje se také jejich využití při trávení – ze syrových bílkovin je tělo schopno vstřebat více aminokyselin. n Nedochází k tzv. leukocytóze. Při požití vařené stravy se ve střevních stěnách seskupí bílé krvinky, které fungují jako obrana proti cizorodým látkám. n A převážně u olejů a tuků, pokud jsou vystaveny vysokým teplotám při smažení, pečení a grilování, dochází ke vzniku karcinogenních a mutagenních látek. … a proč vařit n Na druhé straně existují látky, které jsou vařením aktivovány, jako betakaroten v mrkvi a lycopen, silný antioxidant, v rajčatech. n Vaření také ničí toxiny v určitých potravinách, jako jsou brambory, lilek, fazole a houby, kterým se ostatně rozumní rawfoodisté vyhýbají. Co z toho vyplývá? n Konzumace syrové stravy je nepopiratelně nezbytná pro dobré zdraví, což ale neznamená, že ji musíme dodržovat na 100 %. Pokud ale potraviny tepelně upravujeme, vyplatí se volit spíš dušení a vaření v páře, při kterém živin ubývá méně, než třeba zabijácké smažení a uzení. 46ZEN

ZEN47 Což takhle dát si raw food V restauraci Jelica Biogurmania na pražském Zlíchově si můžete dát cuketové lasagne (vlevo dole) nebo netradiční nepečenou pizzu (vpravo nahoře). V Praze otevřela první vitariánská restaurace, kde se sýr dělá z ořechů, mléko z mandlí, špagety z cukety a pizza z naklíčené pohanky. estaurace, kde se nevaří, se už nachází i v Praze. V novém pražském podniku Jelica Biogurmania suroviny nepro- cházejí žádnou tepelnou úpravou, maximálně sušením, jehož teplota nepřesáhne 42 °C. „To je teplota života. Při vyšších teplotách umírá člo- věk i potravina, která ztratí důležité enzymy,“ říká majitel Radoslav Vučičevič, jenž se už tři roky stravuje takzvaně vitariánsky a od té doby nebyl ani jednou nemocný. Základem jeho jí- delníčku je syrová rostlinná strava v podobě zeleniny, ovoce, ořechů, semen či naklíčeného obilí a luštěnin, nazývaná také „raw food“. Že to nezní příliš lákavě? To jen proto, že jste ještě neochutnali raw pizzu s těstem z naklíčené po- hanky, ořechový sýr, tortillu z cukety a rozmi- xovaných lněných semínek, kedlubnové ravioli s fíkovým pyré nebo fantastickou banánovou zmrzlinu či raw čokoládový dort. V Jelici v ulici Na Zlíchově si ale můžete dát i klasické vegeta- riánské nebo masové speciality z balkánského grilu – to proto, aby se tu vyznavači čerstvých lahůdek necítili tak sami a mohli s sebou vzít i rodinu a přátele... n R Text Milan Vidlák Foto Petr Kubín

48ZEN gurmáN n syrové maso se žloutkem, cibulí a kapary se objevilo v paříži jako americký steak. Óda na tatarák Text a foto Libor Budinský a teď trochu jiné syrové jídlo... Na první pohled se na jemně nasekaném syrovém hovězím se syrovým žloutkem nedá nic zkazit. Je to přesně naopak. ZEN zmapoval místa, kde tuto lahůdku dělají v Praze nejlíp. tatarském bifteku se traduje známá legenda, podle níž tento způsob pří- pravy přinesli do evropy kočovní ta- taři při svých nájezdech před necelým tisícem let. jezdci na koníku prý dávali kusy syrového masa pod sedlo, které se po celodenní jízdě perfektně naklepalo a také prosolilo z koňské- ho potu, takže večer představovalo výtečnou pochoutku. jenže takové maso by bylo po ce- lodenní jízdě v horku zjevně nepoživatelné, a pokud se skutečně pod sedlo dávalo, bylo to jen proto, aby se snížily bolestivé odřeniny na hřbetě koní. legenda je však natolik rozšířená, že ji každý milovník tataráků bere jako prav- divou. Historie tohoto výtečného pokrmu je přitom mnohem mladší. syrové, jemně nasekané hovězí maso podá- vané se syrovým žloutkem, cibulí a kapary se objevilo až v paříži na začátku 20. století, tehdy ještě pod názvem americký steak. k to- muto jídlu se servírovala tatarská omáčka, což vedlo k pozdější změně názvu na tatarský biftek. až po druhé světové válce se tatarák pozvolna rozšířil do střední evropy a jeho ob- liba rostla. přestože to na první pohled vypadá, že na ta- tarském bifteku není co zkazit, opak je prav- dou. ve většině restaurací se tatarák servíruje způsobem, kdy pestrá a bohatá směs dopro- vodných ingrediencí totálně převálcuje úžas- nou chuť syrového masa. a je úplně jedno, jestli je podávaný už namíchaný, nebo ne, pro- tože drtivá většina lidí si do masa stejně přidá všechny přiložené kořenicí ingredience, čímž vytvoří pikantní směs, v níž dominuje chuť ci- bule, kečupu, worcesteru a plnotučné hořčice, ale samotné maso chuťově nerozeznáte. Na druhou stranu naštěstí najdete i restaura- ce, které nabízejí špičkový tatarský biftek, na nějž hned tak nezapomenete. vybrali jsme pro vás tři pražské podniky, které připravují dnes již legendární tatarák a které rozhodně stojí za návštěvu. a také mohou být zajímavou inspi- rací pro domácí vaření, pokud se o vaření dá v případě tataráku vůbec mluvit. Zralá stračena jeden z nejlepších tatarských bifteků v met- ropoli najdete v Čestru, kde se všechna jídla připravují z krásně uleželého českého hovězí- ho (název Čestr je ostatně zkratka slov Česká stračena). tatarák se zde nepřipravuje z pra- vé svíčkové, ale z vrchního šálu hovězí kýty, která má výraznější chuť a je šťavnatější. „při samotné přípravě se snažíme maso chuťově nepřebít ingrediencemi, proto přidáváme pouze sůl, pepř, kmín, špetku hořčice, cibuli a kapary. a také trochu 33procentní smetany ke šlehání, která celý chuťový prožitek zjem- ní,“ vysvětluje zdejší šéfkuchař vlastimil laci- na. Základem chuti je skutečně vyzrálé maso, o 48ZEN

ZEN49ZEN49 které je po 60 dnech zrání křehké a má inten- zivnější chuť. Pak se jemně naškrábe, ochutí a doplní osmaženými kapary a křepelčím va- jíčkem. Výsledkem je dokonale lahodná chuť, v níž dominuje tón zralého syrového masa. V Čestru nabízejí takto připravený tatarák jako předkrm (nejprodávanější předkrm pod- niku) nebo v létě na zahrádce v dvojnásobné porci 250 gramů jako hlavní jídlo. Servíruje se tradičně s topinkou. Netradiční koncept tataráku najdete v restau- raci Na Kopci, kde ho připravují podle klasické belgické receptury. Místo plnotučné hořčice přidávají hořčici dijonskou, která má mnohem pikantnější chuť, a místo bílé cibule šalotku. A také nasekané kapary a pálivé okurky, kte- ré směsi přidávají poněkud rafinovanou svě- žest. A ještě nesmějí chybět bylinky, olivový olej a parmazán. Tato kombinace je opravdu natolik famózní, že mnoho gurmánů vám bez zaváhání odpřisáhne, že tatarák Na Kopci je nejlepší v celé Praze. Jeho báječnou chuť zvý- razňuje i v Česku netradiční příloha, neboť ho nepodávají s topinkou, ale s hranolky, tak, jak je to běžné ve Francii (i když na požádání vám topinky také udělají). „Tento recept jsem okoukal v Belgii. Od českého tataráku se liší tím, že se nemíchá se žloutkem, mletou papri- kou a výraznou syrovou cibulí. Největší změna však nastává s přílohou. Hranolky a salát se k tomuto lehčímu a svěžejšímu tataráčku hodí daleko lépe než topinky s česnekem a pivo,“ vysvětluje šéfkuchař Titus Elias, který na ta- tarák používá skvělé hovězí z rodinné Farmy Zelený na Šumavě. Tatarák s hvězdou V restauraci hotelu Kempinski je zase možné ochutnat tatarský biftek, jehož autor se inspi- roval v nejlepší restauraci na světě. V kodaň- ské Nomě, ozdobené michelinskými hvězda- mi, strávil šéfkuchař Marek Fichtner několik týdnů na stáži a vedle řady jiných jídel ho zaujal právě tamní tatarák, který nyní v tro- chu pozměněné podobě připravuje v hotelu Kempinski. „Není to klasický tatarský biftek, jaký znáte z českých restaurací. Používám velmi kvalitní a vyzrálé české biomaso, buď svíčkovou, nebo roštěnec, a tak nechci jeho chuť přebít různými dochucovadly. Proto do něj přidávám pouze hořčicový olej, sůl a pepř. Maso nemeleme, ale nasekáme najemno. Ta- tarák podáváme na bramboráčku, potřený křenovým krémem a doplněný pošírovaným biožloutkem,“ popisuje přípravu „michelin- ského“ tataráku Marek Fichtner a dodává, že hosté si tatarský biftek tak oblíbili, že už ho ani nemůže odstranit z menu. Naopak, když je doba zvěřiny, připravuje navíc tatarák ze srnčí kýty či srnčího hřbetu (v tom- to případě do masa přidává oříškový olej a ma- linový ocet). A na závěr připojme jednu perlič- ku z hotelu Kempinski. Nedávno přišel číšník tlumočit šéfkuchaři zvláštní požadavek ame- rické turistky, která tvrdila, že tataráky miluje, a vzápětí požádala o úpravu well done. n Na Kopci. Mnoho milovníků jídla tvrdí, že tatarák podávaný v této restauraci je nejlepší v Praze. Preferují zde tzv. francouzský styl. Marek Fichtner z restaurace v hotelu Kempinski se při přípravě svého tataráku inspiroval v nejlepší restauraci světa – dánské Nomě. V restauraci Čestr kladou důraz na surovinu: jednoduchý tatarák připravují z vyzrálého masa České stračeny (odtud název restaurace).

50ZEN jím, tEdy jsEm Projí(s)t se New Yorkem Text Kateřina Hicks Foto Profimedia Gastronomická expertka ZENu Kateřina Hicks se vrátila do města, kde prožila deset let. Zmizela jí sice oblíbená pekárno-čajovna, ale přibyl třeba kulinární megaprojekt Eataly... 50ZEN

ZEN51ZEN51 ZENové tipy do New Yorku n Dean and Deluca 560 Broadway (Prince Street), www.deananddeluca.com n Eataly 200 Fifth Ave (Madison Square), www.eataly.com (foto vlevo) n Fairway 2127 Broadway (74. ulice), www.fairwaymarket.com n Chelsea Market 75 9th Avenue (mezi 15. a 16. ulicí), www.chelseamarket.com (foto na další straně dole) n High Line www.thehighline.org (foto další straně nahoře) n Internetové forum Chowhound www.chowhound.com New Yorku jsem strávila deset let svého relativního mládí a nejsem schopna o něm mluvit, natožpak psát, objektivně. Prostě I ❤ NY, no. Sama jsem na NYC asi velký dojem neudělala, protože od mé poslední návštěvy chladnokrevně přejmenoval pár zastávek metra, ač musel vědět, že mi tím způsobí potíže, zdražil jízdné a ještě odmítl pi- etně zachovat několik pro mě zásadních míst – třeba jistou obskurní japonsko-francouzskou pekárno-čajovnu v East Village a obchůdek se smíšeným zbožím na Upper East Side, kde jsem kupovala květiny. Kdo by mu to ale neodpustil. V New Yorku se neustále něco mění, pod slupkou vývoje však spolehlivě zůstává svůj a v zásadě stejný; při mé zářijové návštěvě se mi zdál krásnější než kdy předtím – teplé slunce prozářilo koruny stromů v Central Parku a nejnovější mrakodrap Franka Gehryho, který tu posledně nestál, se při pohle- du z Brooklynu třpytil jako sloupec rtuti. Uli- ce se hemžily spoustou zajímavě vypadajících lidí všech barev, tvarů, přízvuků a národností a upovídaný řidič taxíku původem z Uzbekis- tánu, který mě hned první večer vezl s kufrem ke kamarádce, mi na rozloučenou řekl „miláč- ku, ty jsi můj poklad“, protože prý kdysi chodil s jednou Češkou… Některé filmy specifické kouzlo New Yorku sice zachycují – zejména ty Woodyho Allena – ale ji- nak je až příliš lákavé převzít všechna ta vizuální klišé s impozantními panoramaty mrakodrapů a sochou Svobody. Takhle ale New York nikdo – kromě fotografů a pilotů – nevnímá. Jeho pů- vab tkví v pulzujícím životě v jeho přízemních patrech, v lidské záplavě, která protéká ulicemi, budovami a útrobami, jež jsou vzájemně pro- pojeny v jeden velký živý organismus. Když jsem se do New Yorku kdysi přistěhovala, své rodině jsem se v dopisech neustále snaži- la vysvětlit, jaký že vlastně je. Po čase se však – k nelibosti adresátů – popisy nejrůznějších zábavných příhod z korespondence začaly vy- trácet a jejich místo zaujalo jediné téma: jídlo. Jak a kde se dobře najíst, kde nakoupit a co uva- řit je obrovské téma, na které lze v New Yorku V Kateřina Hicks

52ZEN debatovat doslova s každým, od taxikáře přes kadeřnici až po kolegy v práci. Na internetu se vedou vášnivé diskuse nejen o exkluzivních manhattanských restauracích ověnčených michelinskými hvězdami, jakými jsou Per Se a Jean Georges, ale i o pizzeriích (ta nejlepší je v Brooklynu), sendvičích od italských po viet- namské, klobásách, nudlích nebo zmrzlině… Prostě New Yorkem je třeba se projíst. Pokud se tam tedy chystáte, na úvod vyražte mezi osmou a devátou ranní a hledejte pojízd- nou nerezovou budku se snídaňovou nabídkou. Sladké pečivo bývá v těchto mobilních prodej- nách často přeslazené, ale třeba čerstvý a křu- pavý toastovaný bagel se smetanovým sýrem a uzeným lososem, bílou kávou a čerstvě vy- mačkanou pomerančovou šťávou chutná skvě- le a nic klasičtějšího snad nenajdete. Pravda, posadit se budete moci maximálně na lavičku a kvalita kávy vás asi neohromí, ale poměr ce- na-výkon je fantastický. Starosta Bloomberg se mimochodem v posledních letech zasadil o vý- razné omezení automobilů na některých mís- tech Manhattanu, čímž vznikly nevyužité volné plochy; na těch jsou nyní umístěny lehké kavá- renské stolky a židle, k dispozici komukoli, kdo má chuť se posadit. V tomto kontextu musím zmínit i návštěvu „visutého parku“ High Line vzniklého na bývalé trati newyorské nadzemní dráhy, kterou si rozhodně nenechte ujít. Chelsea Market není obchoďák Zážitkem bude i některý z mnoha newyorských gurmánských obchodů. Zvolit můžete letitou luxusní klasiku, jako je Dean & Deluca v SoHo, ale zajímavější možná bude jedno z nových ku- linárních středisek. Eataly (eat + Italy = vtip) je megaprojekt Maria Batalliho, superúspěšného amerického šéfkuchaře a podnikatele s ital- skými předky, jehož impérium dále zahrnuje několik restaurací, televizní pořady, řadu pro- duktů, sérii kuchařek a kdovíco ještě; Batal- li se obrovskou mírou zasloužil o současnou popularitu italské kuchyně v USA a je jedním z nejneúnavnějších propagátorů této kulinární tradice. Eataly je obrovský labyrint na Madison Square, kde se nabízejí snad všechny suroviny, jež jednotlivé italské regiony produkují. Sou- částí komplexu jsou i neformální restaurace, respektive food bary (plus jedna formální); pro- bíhají zde prezentace, ochutnávky, kuchařské kurzy, a zájemci si mohou dokonce zakoupit tematické kulinární zájezdy do pravlasti maji- tele. Eataly je fascinující, ale odpoledne a večer se vzhledem k davům, jež tudy proudí, jedná o vskutku adrenalinový zážitek. Mě však nejvíc nadchl komplex Chelsea Market na západní straně Manhattanu. Obrovská bu- dova bývalé průmyslové pekárny byla zrekon- struována tak, že industriální kouzlo nezmizelo – naopak. Uvnitř se ani zdaleka nepodobá pře- svíceným a bezduchým nákupním centrům, jak je známe z Prahy. Tady najdete tlumené osvět- lení, klikaté chodby, jež se zužují a zas rozšiřují, překvapivá zákoutí, přiznané konstrukční ele- menty a v tom všem pestrou směsici restaura- cí, prodejen potravin, lahůdek a alkoholu, ku- chyňských potřeb a kdovíčeho ještě. Praha, jejíž kulinární scéna se rok od roku zlep- šuje, na specializovaný komplex či aspoň kvalitní velký obchod s potravinami stále čeká. Drobnější počiny typu La Bottega di Finestra nebo Wine and Food Market mají jen omezený repertoár – jejich úspěch však dokazuje, že vyšší ceny čes- ké zákazníky neodradí. Nezbývá než doufat... Po návratu z New Yorku to srovnání docela bolí. n New York není pro Newyorčany o mrakodrapech a soše Svobody, ale o nekonečném hemžení v ulicích, kde jídlo ve všech formách hraje jednu z hlavních rolí. n KULINářSKý POCHOD ZAčNěTE KOLEM OSMé rANNí U POJíZDNýCH NErEZOVýCH BUDEK. ▼A120006085

✓ ✓ ✓ ✓ ✓ pro mamku vůni Zippo 890,- The Woman pro tátu kazetu Zippo 1.390,- (vůně + zapalovač) pro bráchu boží vůni 249,- do auta pro ségru vůni Versace 690,- za SUPER cenu pro Evičku 209,- čokoládovou Aquolinu do auta pro ségrupro ségru vůni Versace pro ségru vůni Versace pro ségru za SUPER cenu pro Evičkupro Evičku čokoládovou pro Evičku čokoládovou pro Evičku Aquolinu pro mamkupro mamku vůni Zippo The Woman vůni Zippo The Woman vůni Zippo pro tátupro tátu kazetu Zippopro tátu kazetu Zippopro tátu (vůně + zapalovač)kazetu Zippo (vůně + zapalovač)kazetu Zippo pro bráchu 690,- 209,- Aquolinu ✓pro mamkupro mamku vůni Zippo pro mamkupro mamku ✓ 890,- 1.390,- (vůně + zapalovač) 249,-249,- V nabídce od 1. listopadu 2012 do vyčerpání zásob. www.fann.cz

54ZEN fashioN

ZEN55ZEN55 Pláštěnka z angory, propínací svetr s kožešinovým límcem z lišky, kalhoty z bavlny, kabelka Alma Monogram Multicolore s kovovými detaily, 38 000 Kč, obuv, 23 800 Kč. Styling Radka Sirková Make-up Eva Svobodová Vlasy Anna Plačková Style Director TONI&GUY Selka jako ze Sna Ikonické kabelky Alma od Louis Vuitton si zahrály hlavní roli ve vesnické kompozici fotografky Báry Prášilové.

56ZEN

ZEN57ZEN57 vpravo: Bavlněné propínací šaty, vlněný rolák, kožené kalhoty Alma Tourterell z pštrosí kůže, 136 000 Kč, a obuv LV, 23 800 Kč vlevo: Vlněný kabát, kalhoty z hedvábí a viskózy, zlatý límec, Alma Monogram Vernis Amarante, 16 800 Kč, obuv LV, 25 100 Kč

58ZEN Vesta z lišky, bavlněné propínací šaty, kabelka Alma Monogram Vernis pudrová béžová, 44 500 Kč

Královna Alma, inspirovaná modelem Square, který navrhl v roce 1934 Gaston-Louis Vuitton, si po své transformaci do modernější podoby s názvem Champs-Élysées v roce 1955 vydobyla kultovní status. O 37 let později se dočkala dalšího „faceliftu“ a nového jména, inspirovaného slavným pařížským místem La Place de l’Alma, které se nachází na konci Avenue Montaigne, symbolu pařížského stylu a elegance. Na důkaz své nadčasovosti byla Alma často reinterpretována různými slavnými umělci ze světa módy i moderního umění. Návrhář Azzedine Alana ji u příležitosti stých „narozenin“ plátna Monogram oděl do vzoru leopardí srsti; americký umělec Stephen Sprouse ji v roce 2001 pomaloval graffiti a velmi všestranný japonský umělec Takashi Murakami jí v roce 2003 věnoval nový vzhled v podobě plátna Monogram Multicolor. Alma byla poprvé vyrobena a tradičně se nabízí v legendárním a historickém plátně Monogram, ale v současnosti existují také varianty v kůži Epi, Monogram Vernis a ve vzácných exotických a luxusních kůžích Nomade, které jsou nejlepším příkladem příslovečného savoir-faire značky Louis Vuitton, tedy umění nemožného. Alma mánie ZEN59

60ZEN Bílé svátky Foto David Bruner Koncept a produkce Patrícia Madarová Hledáte inspiraci na Vánoce? Zkuste něco Ze tří ZenoVýcH Variací. váNocE 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 22 21 23 24

ZEN61 1. Vesta z jehněčí kožešiny Ralph Lauren, 98 910 Kč, www.obsession.cz 2. Noční košilka Intimissimi, 2499 Kč, www.intimissimi.com 3. Košile Versace, 10 150 Kč, www.prospektamoda.cz 4. Pásek Louis Vuitton, 11 800 Kč, www.louisvuitton.com 5. Obal na iPad Rimowa, 4590 Kč 6. Kufry Rimowa Salsa Air, 8790 Kč a 8290 Kč, www.rimowa.com 7. Svícen SIA, 3213 Kč, www.hotovyinterier.cz 8. Kávovar Nespresso U, 2999 Kč, www.nespresso.cz 9. Svíčka Carthusia, 600 Kč, www.madeleine.cz 10. Termální voda Avene, 299 Kč, ve vybraných lékárnách 11. Parfém Elie Saab, 50 ml, 1790 Kč, www.sephora.cz 12. Protein sprej na vlasy Label M, 250 Kč, www.labelm.cz 13. Parfém Nasomatto Narcotic Venus, 2900 Kč, www.simpleconcept.cz 14. Obal na mobil Mont Blanc, 3900 Kč, www.carollinum.cz 15. Sluneční brýle Louis Vuitton, 12 900 Kč 16. Manžetové knoflíčky Louis Vuitton, 11 800 Kč, www.louisvuitton.com 17. Kabelka Dior, 66 000 Kč, www.dior.com 18. Sluneční brýle DKNY, 3180 Kč, www.dkny.com 19. Kabelka Bottega Veneta, 62 160 Kč, www.bottegaveneta.com 20. Povlaky na polštáře, Piké 725 Kč, Pepper 415 Kč, Shaggy 370 Kč, www.superstoredbk.cz/home4 21. Boty Dior, 14 000 Kč, www.dior.com 22. Židle Crassevig, 4380 Kč, www.hotovyinterier.cz 23. Skládací kolo Dahon Vitesse, 14 502 Kč, www.citybikes.cz 24. Hrnek ASA, 105 Kč 25. Podnos na dort ASA, 334 Kč, www.superstoredbk.cz/home4 26. Svíčka Diptyque Santal, 1250 Kč, www.simpleconcept.cz 27. Tác Koziol Babell, 668 Kč, www.superstoredbk.cz/evaaco 28. Body La Perla, 7600 Kč, www.laperla.com/en-cz 29. Židle Pantone, 1890 Kč, www.superstoredbk.cz/evaaco 30. Boty Celyn B, 11 380 Kč, www.animatua.com 31. Ponožky Marks & Spencer, set / 5 ks 399 Kč, www.marks-and-spencer.cz 32. Svetr Moncler, 10 290 Kč, www.obsession.cz 33. Nespresso kapse Crealto, 10 ks, 113 Kč, www.nespresso.cz 34. Kovový jelen, 413 Kč, www.superstoredbk.cz/home4 35. Stolek Alibaba, 2995 Kč, www.superstoredbk.cz/evaaco 36. Boty Louis Vuitton, 9700 Kč 37. Kravata Hermès, 3700 Kč, www.hermes.com 38. Baret Marks & Spencer, 499 Kč, www.marks-and-spencer.cz 39. Belvedere Pure vodka, 905 Kč, www.moet-hennessycz.cz 40. Dřevěný stromeček Drescher, 1160 Kč 41. Vánoční koule Drescher, set / 6 ks 225 Kč 42. Porcelánový los Drescher, 195 Kč a 2445 Kč, www.superstoredbk.cz/home4 43. Porcelánový tučňák Marks & Spencer, 229 Kč, www.marks-and-spencer.cz 44. Stropní lampa MUUTO, 1839 Kč, www.hotovyinterier.cz 25 27 28 29 30 31 32 33 34 35 37 36 38 39 40 41 42 43 44 26

62ZEN 1. Karafa LSA, 1908 Kč, www.hotovyinterier.cz 2. Porcelánové digitální hodiny Maxim Velčovský, 8998 Kč, www.qubus.cz 3. Moët & Chandon Vintage šampaňské, 1530 Kč, www.moet-hennessycz.cz 4. Motýlek Ermenegildo Zegna, 5680 Kč, www.prospektamoda.cz 5. Zápisník Mont Blanc, 7700 Kč, www.carollinum.cz 6. Hodinky Cartier, 144 300 Kč, www.carollinum.cz 7. Obal na pero Mont Blanc, 2250 Kč, www.carollinum.cz 8. Plastová lžička K. Slawinski, set 921 Kč, www.superstoredbk.cz/evaaco 9. Pero Parker Sonnet Pearl, 2400 Kč, www.parkerspens.cum 10. Obal na iPad Bottega Veneta, 12 840 Kč, www.bottegaveneta.com 11. Prsten Swarovski, 2570 Kč, www.swarovski.cz 12. Manžetové knoflíčky Bulgari, 9900 Kč, www.bulgari.com 13. Esspreso podšálek PPD, set / 4 ks 375 Kč 14. Espresso šálek MENU, set / 2 ks 909 Kč, www.superstoredbk.cz/evaaco 15. Pralinky Marks & Spencer, 160 Kč, www.marks-and-spencer.cz 16. Vonná svíčka L’Artisan, 1300 Kč, www.madeleine.cz 17. Boty Ermenegildo Zegna, 11 220 Kč, www.prospektamoda.cz 18. EDT Diptyque L’Ombre, 2350 Kč, www.simpleconcept.cz on 1 2 3 4 5 6 78 10 9 12 11 13 14 15 16 17 18 62ZEN

ZEN63 1. Hrneček na kávu s podšálkem Hermès, 2100 Kč, www.hermes.com 2. Hodinky Chanel s diamanty, 127 900 Kč, www.carollinum.cz 3. Rtěnka MaxFactor, 249 Kč, www.sephora.cz 4. Náušnice Bulgari, 201 000 Kč, www.bulgari.com 5. Čelenka Salvatore Ferragamo, 2110 Kč, www.prospektamoda.cz 6. Náhrdelník Louis Vuitton, 30 500 Kč, www.louisvuitton.com 7. Porcelánová souprava Maxwell & Williams Lion, ceny jednotlivě, www.maxwellandwilliams.cz 8. Boty Christian Louboutin, 11 100 Kč, www.simpleconcept.cz 9. Svíčka Diptique 34, 1590 Kč, 10. EDT Creed Love, 3150 Kč, www.simpleconcept.cz 11. Tužka na oči Sisley, 907 Kč, www.sisley.cz 12. Hodinky Bulgari, 106 000 Kč 13. Prsten Swarovski, 3960 Kč, www.swarovski.cz 14. Dezertní talířek Hermès, 1800 Kč, www.hermes.com 15. Náušnice Bottega Veneta, 8580 Kč, www.bottegaveneta.com 16. Pusinky Marks & Spencer, 60 Kč, www.marks-and-spencer.cz 17. Náramek Bulgari, 7400 Kč 18. Prsten Kristina P. / Artěl, 6000 Kč, www.artelshop.com 19. Náramek Halada, 113 000 Kč, www.halada.cz 20. Náušnice Swarovski, 3860 Kč, www.swarovski.cz 21. Peněženka Salvatore Ferragamo, 3550 Kč, www.prospektamoda.cz 22. Pleťové sérum Bioderma, 699 Kč, www.bioderma.cz 23. Porcelánová minilžička ASA, set / 6 ks 215Kč, www.superstoredbk.cz/home4 24. Řasenka L’Oréal, l350 Kč, www.loreal.cz 25. Porcelánová lžička ASA, set / 6 ks 239 Kč, www.superstoredbk.cz/home4 26. Plastová vidlička K. Slawinski, set 921 Kč, www.hotovyinterier.cz 27. Pouzdro na mobil Donna Karan, 1160 Kč, www.dkny.com ona 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 1112 13 15 14 16 17 18 19 20 22 23 24 25 26 27 21

64ZEN můj svět, můj styl Asketický luxus – drahé, ale obyčejně vypadající věci. Tak popisuje Petr Novague styl, který vyznává. Na snímku v kalhotách, košili a svetru Hugo Boss a s hodinkami Omega Seamaster Planet Ocean. 64ZEN

ZEN65ZEN65 Komu zvoní Hrana [Petr Novague] Text Hana de Goeij Foto Jakub David Držitel designérského Oscara o návrhářském popu, o tom, proč jezdí každý rok novým autem, a designérských pohádkách na dobrou noc. o Praze jezdí každý rok novým autem, teď zrovna Land Roverem Discovery 4. „Jsem mladý člověk a potřebuju nasávat informace. Baví mě navrhovat auta, tak je musím na vlastní kůži zkoušet,“ říká designér Petr Novák (31), jenž tvoří pod svou značkou Novague. A jed­ ním dechem dodává: „Lidé mají pocit, že na všem musí vydělat, i na autu, které dají do bazaru. Ten pocit je zbržďuje od jakéhokoliv pokroku.“ Petr je dle všeho rozjetý slušně. Stihl už navrh­ nout první český smartphone, přestavět Škodu Superb nebo aspirovat na designéra automobilky Porsche. Tam ale vzájemná komunikace zatím ochladla poté, co Česká televize i přes Petrovo upozornění, že mluví „off record“, informaci o exkluzivní nabídce odvysílala. Nejčerstvějším bodem zlomu Petrovy kariéry je zisk designér­ ského Oscara, mezinárodní ceny Red Dot za ná­ vrh židle The Edge (Hrana): „Konečně mi začaly chodit seriózní nabídky, práce mám na tři roky dopředu.“ Jeho snem je vybudovat značku čes­ kého designu, obdobu například světoznámé Pi­ ninfariny. „Designéři pod ní ale nemusí být nut­ ně Češi. U Pininfariny je většina zaměstnanců Američanů, Ital na to sotva sáhne, a přesto mlu­ víme o italském designu,“ říká Petr a nonšalantně si přehazuje nohu přes nohu, na které svítí ostře červená bota. „Situace v českém designu je podle mě velmi špatná. Vyvíjí se zde málo nových produktů, tak­ že designeři utíkají k užitému umění, rukoděl­ ným malosériím a design vtípkům. Mnozí lidé si to nepřipouštějí, ale pro další generaci designérů nezbyde z českých značek téměř nic, kde by moh­ li realizovat svoje nápady. Je to samozřejmě tím, že došlo k rozprodání klíčových továren a velkých brandů,“ glosuje současnou situaci Petr. Do konce roku by chtěl otevřít studio v New Yorku, i když ho čeká obrovská konkurence. „Ne­ chci být nejlepší, chci jen dělat svou práci,“ zů­ stává nad věcí. Zatím to vypadá, že by mohl mít úspěch. Jeho židlí The Edge se na veletrhu v New Yorku za pouhé tři dny prodalo přes patnáct set a objednávky se jen hrnou. Mezitím Petrovi na pracovním stole vyrůstá pod rukama tvar nového vlaku či kola Favorit. A když chce relaxovat, píše designérské pohádky pro svého malého syna. n P Pro mě jeden z nejstylovějších herců (dole). Měl jsem kdysi jeho hodinky, které proslavil ve filmu Le Mans. Teď mám Bondovy (vlevo). Jsem velký příznivec Daniela Craiga, a když jsem viděl tyhle v poslední bondovce, bylo jasno. Moje posedlost Applem je zřejmá. Mám od nich snad všechny produkty a vnímám je jako vrchol designu a vkusu. Je dobré mít kolem sebe umění, i když jen v knize. Jednou bych se chtěl dožít toho, že budu mít v bytě Kandinského originál. Obyčejná tužka, klíčový pracovní nástroj, díky němuž jsem vydělal peníze, které jsem pak mohl dále investovat do dalších projektů. Používám výhradně 8B a 9B.

▼ A121012729 ▲ A120007789

ZEN67 advErtorial Většina dnešních notebooků plní svůj účel velmi dobře. Nemusíte hledat dlouho, abyste našli kompaktní model, který vám poskytne odpovídající výkon. Skutečně výjimečný notebook však vyžaduje inovace od základů. Říká se, že když se Michelangela zeptali, jak vytesal svou slavnou sochu Davida, odpověděl: „Jednoduše jsem odstranil všechno, co nebylo Davidem.“ Podobný přístup zvolili také návrháři nového notebooku Samsung Series 9. Ušitý na mírU Z předcházejících návrhů odstranili všechny nepotřebné detaily, a tím docílili unikátního produktu, který se řadí mezi nejtenčí notebooky na světě (13“ verze je tenká pouze 12,9 mm). Jednotlivé komponenty notebooku Samsung Series 9, jako jsou LCD panel, ventilátor či paměť, byly vyrobeny na míru speciálně pro Series 9, aby šly vsadit do jeho tenkého těla, a nenarušovaly tak jeho jednoduchý a čistý design. Mimořádně přesná CNC zařízení umožnila vyříznout šasi notebooku z jediného kusu hliníku. Konvenčně vyráběné notebooky, které se skládají z kombinace tvarovaných plastových a kovových částí, nemohou dosáhnout takto lehké a zároveň pevné kvality. nabízí více Nové notebooky Samsung Series 9 jsou vybaveny obrazovkou SuperBright Plus s rozlišením HD+. Díky technologii MaxScreen odpovídá zobrazovací plocha 15“ notebookům, přesto je vsazená do standardního rámu o velikosti 14 “. Tím notebook Samsung Series 9 nabízí až o jeden palec větší obrazovku při zachování své velikosti. z nUly na sto za 8,4 s Špičkový výkon nového notebooku Samsung Series 9 zajišťuje procesor Intel Core i7. Díky vysokému výkonu a rychlým řešením od společnosti Samsung se přístroj spustí za pouhých 8,4 s (13“ verze), což je nejrychlejší čas na světě. S funkcí okamžitého zapnutí Fast Start se probudí ze spánku již za 1,4 sekundy a pomocí technologie Fast Browsing mohou uživatelé surfovat na internetu až dvakrát rychleji. intUitivní ovládání Prostorný multidotykový touchpad nového notebooku Samsung Series 9 zamezuje nechtěným pohybům kurzoru způsobeným dotykem dlaně. Touchpad je opatřen skleněným povrchem a obrazovým senzorem, takže podporuje různá gesta (například spojení prstů, tažení a otočení) včetně pokročilého rozpoznávání 3D obrazu, čímž zajišťuje sofistikované a intuitivní ovládání. Více informací naleznete na www.samsung.cz ▼a120007794 Precizní v každém detailU NotEbook již dNEs NEodmyslitElNě patří k ZákladNí výbavě maNažEra. jE spolEčNíkEm Na cEstách, ktErý umožňujE plNohodNotNě sE věNovat práci i mimo kaNcElář. současNě svého majitElE rEprEZENtujE NavENEk. proto při jEho výběru ZálEží NEjEN Na fuNkcích, alE také Na vZhlEdu.

68ZEN advErtorial ak byste sám sebe popsal? Považuji se za zastánce osobní svo- body, osobní zodpovědnosti, de- mokracie. Povahou sportovec, chci soutěžit a vyhrávat. Jsem lékař, takže velmi dobře vím a vnímám, co je lidské utrpení. Co vás přivedlo do politiky? Šance zbavit se komunistické totality, šance podílet se na tvorbě svobodné společnosti. O politice jsme se doma vždycky hodně ba- vili, ale vládli komunisté a přes to nejel vlak. Najednou ale byla šance to změnit. Neváhal jsem ani minutu a vstoupil jsem do politiky, nejprve do komunální a následně do tzv. „vy- soké“. Jaká je nejcennější rada, kterou jste dostal? Byla od mého otce. Postavil mě před naši bo- hatou knihovnu a řekl: „Tohle přečti, co bu- deš mít v hlavě, ti komunisti nevezmou.“ Jaká je vaše oblíbená kniha? Mám rád Karla Čapka. V jeho knihách cítím moudrost, lásku k lidem a k životu. To vždyc- ky potěší. Konkrétní knihu těžko vybírám. Teď zrovna mám ale na stole Hovory s T. G. M. Názory T. G. M jsou pro mě velkou inspi- rací. Kdo je nebo byl vaším oblíbeným světovým politikem? Winston Churchill, Margaret Tchatchero- vá a Ronald Reagan. Všichni za prosazová- ní svých hodnot, které souzní s hodnotami mými. Prosazovali je často přes silný odpor právě proto, že věřili svým hodnotám, věřili sobě a věřili, že to, co prosazují, je správné. Jak dobíjíte baterky? Na chalupě v Harrachově, v létě i v zimě na horách, na lyžích a při tenise. Spolu s partou kamarádů. Co považujete za své přednosti, a kde nao- pak na sobě pracujete? Vůle prosadit, co jsem si předsevzal, energie a pracovitost. Někdy si říkám, že beru malé ohledy na své spolupracovníky, pak ale zví- tězí přesvědčení, že se mnou pracují dobro- volně. Co bylo vaším dětským snem? Být úspěšným, tedy vítězným sportovcem. Později, po vzoru strýce, být lékařem. Chtěl jsem vyhrávat, prosadit se. A na to je sport jako dělaný. Být dobrým lékařem neznělo mé dětské představě tak romanticky, jako třeba stát na stupních vítězů. Ale medicína nakonec převážila a kódovala mě v mnoha postojích. Co vám spolehlivě hne žlučí? Faleš a podrazy. Jsou zbytečné a nikam ne- vedou, přesto jsou docela rozšířené. Obecně jsem zastáncem toho, že dohoda má být do- držena, a nemůže-li být, ať je to řečeno přímo. Bez vytáček, bez uhýbání. Ubyla by spousta problémů, kdyby se takhle chovali všichni, ale je to asi velký idealismus. Osobně se snažím chovat dle této zásady. Jaký byl váš největší zážitek v politice? kromě listopadu 1989 to byl vstup ČR do NATO. V tu dobu jsem měl jasně před oči- ma staré titulky Rudého práva, jak hřímá, že NATO je agresor a zotročovatel zemí, že pošlapává mír. A najednou jsme byli sou- částí toho, bloku, který naopak lidská práva hájí. Ten den, kdy jsme se stali členskou zemí NATO, jsem si skutečně uvědomil, že jsme zpátky součástí západního demokratického světa. n J Text Hana Kůrová Foto Tomáš Železný Proč chci vést zemi [Přemysl sobotka] Prezidentský kandidát Přemysl sobotka o sobě v zeNu prozrazuje i to, co se v obvyklých předvolebních debatách nedozvíte. 68ZEN

ZEN69 ▼A120007790,A120007791 Ve své senátní kanceláři s manželkou Radmilou, která celý život pracovala jako zdravotní sestra

70

Nesemvám KVALITU, poslouchejte KLASA, značka KVALITY, vám přeje vý- jimečné Vánoce. Věříme, že více než 1 200 výrobků označených značkou KLASA umocní vaše vánoční zážitky. Dopřejte si kvalitu a požadujte u vašich oblíbených prodejců potraviny se značkou KLASA. www.eklasa.cz Moje KLASA Nesemvám KVALITU, poslouchejte KLASA, značka KVALITY, vám přeje vý- jimečné Vánoce. Věříme, že více než 1 200 výrobků označených značkou KLASA umocní vaše vánoční zážitky. Dopřejte si kvalitu a požadujte u vašich oblíbených prodejců potraviny se značkou KLASA. www.eklasa.cz Moje KLASA

72ZEN Svět podlE Evy: filipíNy Jeepney Nejoblíbenější prostředky veřejné dopravy na Filipínách, které byly původně vyrobeny z amerických vojenských džípů, jež zbyly z druhé světové války. Jsou známé extravagantní výzdobu i svou stísněností a staly se symbolem filipínské kultury. Osmý div světa elý týden se sem žene tajfun odněkud z Tchaj-wanu. Je sice stále kolem 27 °C, atoivečer,aletenvítrnejenžemizvedá sukni až nad hlavu, ale je neustále doprovázený tropickými slejváky! Sešla jsem se tu s kamarády z Anglie, Kanady a Austrálie, které jsem dlouho neviděla, a tak se tím „harrypotterovským“ poča- sím nenechám nijak rozhodit. Po bouřlivém při- vítání usedáme na terasu jedné z restaurací, kde hraje živá hudba, naštěstí tedy ne karaoke, v těch- to končinách velmi populární. Kolem troubí ba- revné jeepneys a všude je hromada lidí. V tomhle počasí je asi nejlepší se někam zašít a pít studený St. Miguel, místní pivo. Po chvíli si nemohu nevšimnout krásných dlou- honohých holek všude okolo. Sedí vedle nás u stolu, pózují před krámem na protějším chod- níku a procházejí se před restaurací. Hned se ptám svých mužských protějšků, proč se za nimi neotáčejí. Můj protřelý kamarád z Kanady, který žil nějaký čas uprostřed džungle v Thajsku a zalo- žil nadační fond ochraňující mladé thajské dívky, aby se nemusely živit prostitucí, mě ale okamžitě vyvádí z omylu: „Darling, they are ladyboys!“ Sice jsem procestovala kus jihovýchodní Asie a vím, o co jde, ale tváří v tvář jsem se s nimi vlast- ně nikdy nesetkala a jako žena to prostě nepo- znám. Filipíny, stejně jako Thajsko, jsou v tomto ohledu velmi tolerantní. Pro ty z vás, kteří nevě- dí – ladyboy, thajsky „kotoey“, je žena narozená v mužském těle, snažící se vypadat tak, aby byla v souladu se svým vědomím, tedy jako žena. Což je kolikrát finančně i psychicky náročné. Ladyboys nosí make-up a šaty a podstupují „fe- minizační“ léčebné postupy jako plastiky prsou, dávky hormonů a silikonových injekcí. Tady jsou ale vnímáni jako normální součást společnosti, dokonce jsou v některých oborech prý často pre- ferováni. Během večera si několik z nich přisedá; umí výborně anglicky, hovoří bez jakýchkoli tabu a baví celý náš stůl. Nejzábavnější knihovna Druhý den probíhám pár hotelů a pak se rych- le spěchám převléknout na dnešní večer. Byla jsem totiž pozvána na módní přehlídku do ho- telu Manila (nejstarší a dle mě nejvíc okouzlu- jící pětihvězdičkový hotel tady). V lobby hraje pianista a vše je bílé jako na svatbě. Začíná se scházet místní smetánka, která hrdě ukazuje své módní kreace. Trošku mi to připomíná maškar- ní. Je tu mix expatů, politiků, místních celebrit, v čele se mnou a mým blond kamarádem, který má dva metry, na sobě oblečení z černého thaj- ského hedvábí, připomínající kimono, a černé jezdecké boty. Připadám si jako v Addamsově rodině. Po přehlídce vyrážíme do podniku The Library, který byl oceněn časopisem Times Asia jako nejlepší zábavní podnik v Manile. Můžete tu zhlédnout vše od muzikálu až po „stand-up comedy“. Ráno unikám z šedivého velkoměsta na farmu St. Benito, což je asi hodinku jízdy autem. Jde o eko- přátelské centrum pro holistické léčení a well- ness, kam lidé přijíždějí znovu najít rovnováhu mysli, těla a ducha. Jedí zde raw food, pijí biopivo a biovíno a relaxují v idylickém prostředí. Progra- my jsou sestaveny každému na míru. Toto místo je jediným místem svého druhu na Filipínách a jedno z nejlepších na světě. Po cestě z farmy mi taxikář vypráví příběhy ně- kterých ze 7107 místních ostrovů. Třeba ostrův- ku, který je vidět jen při odlivu, na kterém je ropa a začali po něm toužit Číňani. Oprašuji vzpomín- ky na ostrov Boracay s bílými plážemi a báječným nočním životem, poslouchám vyprávění o sce- nériích kolem El Nida (ostrov Palawan), pohád- ku o Chocolate Hills na ostrově Bohol a příběh rýžových teras v Banaue, jež jsou staré přes 2000 let a byly vytesány do hor Ifugao ve výšce 1500 metrů nad mořem. Jsou dokonce označovány za osmý div světa. Je tu toho tolik, jenže stihnout to všechno? To by člověk potřeboval další život. n C Eva má práci snů. Létá po světě a testuje destinace. Její titul „concierge“ totiž znamená, že se stará o dovolené movitých klientů J&T Banky. Proč se na Filipínách muži neotáčejí za dlouhonohými holkami, o maškarním v pětihvězdičkovém hotelu a příbězích 7107 ostrovů. Píše Eva Klejmová.

▼ A121010642 ▲ A121011314

74ZEN Na koNEc ▼a120006380▼▼a120007857 Krásnej podzim Foto Tomáš Železný Ve svém pravidelném fejetonu píše Jan Bílý tentokrát o tom, že po létu jsou podzim a zima pevnou součástí programu. I když někteří z nás zimu nepřežijí... tátou jsem se celý život hádal. Byl to autoritativní člověk, kterému občas „chytaly saze“. To jsme pak na sebe řvali, a protože on byl větší a já menší, tak jsem, aby mě „neprofackoval“, utekl často do lesa. Tedy pouze když byl nějaký v okolí, většinou na chatě. Teprve mnohem poz- ději, když jsem skrze svoji práci poznával, proč jsou lidé tací, jací jsou, jsem pochopil, že část jeho duše, ta pocitová, něžná, zůstala v lágru za války. Jen velice zřídka jsme se skutečně potkali. Když mi bylo osm, tak mi přivezl odněkud ze zahraničí anglicky psanou obrázkovou encyklopedii astronomie; protože mě už tehdy zajímaly hvězdy a abych se učil anglicky. A pak jsme se setkali, myslím tedy doopravdy, skrze srdce, krátce předtím, než umřel. Seděli jsme na té ohromné zahradě, která patřila k domku mých rodičů, bylo pozdní odpoledne koncem října a staré ovocné stromy už začaly opadávat. Dívali jsme se mlčky na žlutorudý západ slunce a já přemýšlel nad nějakou banalitou, o které jsme předtím mluvili. Co s garáží nebo proč ve spodní za- hradě hnízdí bažanti. Najednou táta takovým podivným tónem řekl: „Krásnej podzim.“ Podíval jsem se na něj – nikdy nebýval patetický – a uviděl jsem, poprvé v životě, že má slzy v očích. „Jo,“ řekl jsem, „hezkej.“ A to bylo naše setkání. To poslední. Pamatuji si, jak v sedmé třídě zadala paní učitelka Švarcová téma, na které jsme měli psát jednu z prvních slohových prací. Znělo: „Podzim. A zvadlé listí zas šustí a svistí.“ Docela odvážné na náš věk. Dneska bych řekl, že paní učitel- ka – naše třídní – byla něco mezi Babou Jagou a Kálí. Tedy Bohyně ve své třetí a poslední podobě – moudrá stařena, která bere zpátky to, co jako Vesna dala. Náš strach z ní byl v rovnováze s úctou (váhám napsat „láskou“) a taky jsme si z ní občas dělali legraci. Dostal jsem čtyřku, protože namísto o zvadlém listí jsem psal o tom, jak se medvědi těší na zimu, protože zalezou do „brdlohů“ (to byla hrubka) a nechají si zdát krásné sny o dobře živených turistech, které příští léto sežerou. Nechal jsem svojí fantazii volný výběh a skvěle jsem se při psaní bavil. Příští den jsem musel svůj výtvor, coby ukázku „nepochopeného zadání“, předčítat před celou třídou. Protože jsem ráčkoval a trpěl hroznou trémou, byli „krrásní turristé k sežrrání“ horší trest, než by byla pětka. Nyní nám tedy opět šustí listí. Ačkoliv zde na Krétě, kde na břehu průzračné- ho moře píši tyto řádky, vypadá podzim stále ještě jako léto. Vše je, jak má být. Na stole přede mnou je řecké frapé a můj laptop, slunce hřeje, vlnky šplou- chají a pár turistů se vrací ze „Soutěsky mrtvých“, která ústí kousek odtud. A přesto, lokálně i globálně, všichni cítíme, že dny hojnosti se krátí. Dlouho, možná staletí jsme zapomínali na to, že po létu jsou podzim a zima pevnou součástí programu. Co s tím? Těšit se jako medvědi? Nebo doufat, že nás jednadvacátého prosince, kdy prý končí mayský kalendář, zachrání ufoni? Včera, v pozdních odpoledních hodinách, a tedy už úplně sám, jsem se loudal onou soutěskou. A našel jsem takový malý zázrak. V obrov- ském kameni, ve kterém dřívější vody vyhloubily jamku, rostl malý oleandr. Do prohlubně se dostalo trochu živné půdy, při- létlo semínko, vylíčilo a kořeny stromku se zavrtaly, kam až to prohlubeň dovolila. Z mého pohledu bylo jasné, že je to pro něj bezvýchodná situace. V každém směru možného růstu kořenů se nacháze- la ohlazená, monolitická skála. A přesto si oleandr užíval. Vypadal docela spokojeně; scházela mu totiž moje racionální skepse. A tak jsem vytáhl zbytek vody, který jsem měl s sebou, a zalil ho. Život je nádherný. Někdyčlověkpotřebujemalýstromek(nebo snící medvědy), aby se dovtípil, že každý podzim je krásný. Jistě, listí šustí, světla ubývá a někteří z nás, tak jako táta tenkrát, nepřežijí zimu. Ale jedině tak je to normální, protože trvalé léto je výplodkem naší zoufalé touhy po indi- viduální nesmrtelnosti. A ta by, jak by paní učitelka Švarcová asi řekla, odporovala zadání. n S Autor se po třiceti letech emigrace v Německu v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou osobního růstu, kde se z libovolných lidí („zástupců“) staví model dotyčného systému (rodina, firma, společnost...). V takto postaveném modelu se řeší vztahové problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.

NA PŘÍKOPĚ 19–21, Praha 1PrO PŘes N ý A dv eN t NÍ K A leN dá Ř sle v NAv š t i v t e www.ngmyslbek.cz 1.–24. 12. exkluzivní nabídky Každý den v jiném obchodě. Slevy až 40 % Adventní slevy v Myslbeku jsOu již zA dveŘmi

76