ZEN 16.7.2012

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 16. 7. 2012, číslo 06/12 duch jede evropou Zelená je dobrá fotograf tomáš Železný řádil S novým rollS- -royce ghoSt v příloze eko zen: Biodomy, BioreStauratér, Biojaponci a Biovoda Exkluzivní rozhovor s Billem Clintonem: Býval nejmocnějším mužem světa a milovníkem hamburgrů. Dnes je z něj vegan, který pomáhá chudým farmářům. učím se každý den

TURBINE XL, A1050/1 DOUBLE ROTOR TECHNOLOGY WWW.PERRELET.CZ 050/1 R T.CZ

ZEN03 ill Clinton je pro moji generaci symbo- lem éry, kdy všechno šlo jakoby samo. Zlaté devadesátky. Svět místo finanč- ních krizí řešil techtle mechtle pána Bílého domu s jednou roztomilou stážistkou. Nejvlivnější inte- lektuální kniha této dekády tvrdila, že nastal ko- nec historie, protože západní demokracie navždy a celosvětově zvítězila – což byl vlastně takový marxistický sen o příchodu komunismu naruby. Já jsem se stal redaktorem celostátního deníku v pouhých osmnácti letech, ale to zas nebyl až takový výkon, protože novin vycházelo tolik, že i úplné pako se někde chytilo, stačilo umět za- pnout kazetový diktafon. Starý dobrý Bill si svůj prudce nakažlivý optimis- mus udržel dodnes. Porovnáme-li ho s takovým Petrem Nečasem, jaký to gejzír pozitivní energie! Dobře, třeba mu už člověk všechno tak úplně nevěří, vždyť Clintonova slavná ekonomická éra v podstatě způsobila dnešní krizi tím, jak necha- la neviditelnou ruku trhu řádit bez dozoru. Ale nešť! Americký exprezident dokáže pořád (pro) dávat naději. ZEN se přiznává k tomu, že je programově pozi- tivní časopis. Věří totiž, že svět neexistuje nezávis- le na nás, ale že my všichni jsme jeho tvůrci. Ame- ričané mají jedno krásné úsloví „Enjoy yourself“, v doslovném překladu „Užij si sám sebe“. Enjoy yourself v tomto blahořečeném létě. Na dovolené i v kanceláři, v parku i v tramvaji. Protože blbé na té naší slavné finanční krizi není to, že se vypařu- je nějaký (beztak abstraktní) kapitál, ale že mizí sebedůvěra. Korporace duní nesmyslnými pora- dami, kde se hypotékoví tatínci předhánějí vyka- zováním nějakých činností, aby nedostali padá- ka. Hypotékoví tatínci, kteří uvěřili billboardům o tom, že příslušník střední třídy má vlasteneckou povinnost pořídit si pořádný dluh na to, aby mohl bydlet v nějaké narychlo spíchnuté novostavbě. Svět opravdu všichni společně stále vytváříme, nejsme jeho oběti ani nahodilé výsledky chaotic- ké evoluce. Chceme-li mít svět krásný, bude tako- vý – jako stránky našeho časopisu. Stačí uvěřit, že každý člověk může být příčinou, nikoli důsledkem událostí. Já vím, zní to jak z Billova projevu… Šéfredaktoři mají v červnu takovou slabost, vždy se ve svých editorialech rozplývají nad tím, že přichází léto. Nemohu jinak. Praha je totiž v létě skvělá. Je hřích jezdit někam na dovolenou, když tam jsou všichni ostatní a magistrála je i ráno poloprázdná. V kancelářích panuje i přes snahu manažerstva ospalý klid a při šumění klimatizace pracovní dny pokojně spějí vstříc sluncem zalitým zahrádkám. ZENové léto vám přeje Jan Müller, šéfredaktor Editorial Užívám si, tedy jsem ▲a120004172 B

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Katarina Černá, l. 334 (cernak@mf.cz) EDITOR Milan Vidlák (vidlak@mf.cz) REDAKTORKA Hana Kůrová ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Bára Prášilová Tomáš Železný RETuŠÉřI Michal Žák, Libor Horyna, Daniel Procházka, Milan Kubička, Lenka Horáková INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová (Group sales manager), 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Štěpánka Hejlová (Brand Manager) 225 347 419 DIsTRIBucE Kateřina Piškulová (vedoucí) 225 276 137 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 vycHáZí 16. 7. 2012 TIsKáRNA Europrint a. s. Evidenční číslo MK ČR: E 15724 ISSN 1210 – 3756 ▼A120003685 04ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 duch jede evropou Zelená je dobrá fotograf tomáš Železný řádil S novým rollS- -royce ghoSt v příloze eko zen: Biodomy, BioreStauratér, Biojaponci a Biovoda Exkluzivní rozhovor s Billem Clintonem: Býval nejmocnějším mužem světa a milovníkem hamburgrů. Dnes je z něj vegan, který pomáhá chudým farmářům. učím se každý den 6 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 8 pražský chodec Tipy na skvělá místa 10 rozhovor Exkluzivní interview s Billem Clintonem 16 reportáž Duch jede Evropou – zuřivý fotoreportér Tomáš Železný osedlal Rolls-Royce 24 detail Kloboučnice Jolana Kotábová: Nech na hlavě 28 olympiáda Londýnské panoptikum v objektivu Veroniky Lukášové. Plus esej od londýnské dopisovatelky Zuzany Cimalové. 32 můj svět, můj styl Marketingová manažerka TV Prima Denisa Schulzová 34 jím, tedy jsem Kateřina Hicks umí skvěle psát o svém skvělém letním salátu 36 moje móda Co se má Čech učit od Itala 38 fashion Kočka na rozpáleném pražském betonu 44 svět krásy První Avon Lady – generální ředitelka kosmetického gigantu Beatrice Radu 46 zelený ZEN Biorestauratér z paláce Roman Řezníček. Biokosmetika z rýže. Biovoda z vodovodu. A biodomy, kam pošťák účty za energii skoro nenosí 56 svět podle Evy Sladkoslaná Provence – kraj nekonečné kulinářské rozkoše 60 chytré peníze Bankéř Petr Vitásek o alchymii vztahů, které se vytvářejí na golfu 62 pražské čtvrti Troja – Ve stopách Rámusáka 64 prázdniny Pěkně do zlatova – produkty 66 na konec Fejeton Jana Bílého o tom, proč jsme ztratili a zatratili mýty OBálKA Foto: Profimedia Esej dopisovatelky ZENu Zuzany Cimalové o spojených národech londýnských na str. 30. cITáT číslA Ač se ZENovému týmu nepoštěstilo odletět do teplých krajin, jak bylo původně v plánu, a fashion story s plavkami nafotila nakonec Bára Prášilová u čističky odpadních vod v Bubenči, nálada zůstala plážová a ramena jsme si stihly na té dámské jízdě spálit všechny. Usvědčení majitelů úspěšných kokain barů odhalilo, kde končily šesticiferné bonusy finančních kouzelníků ze City. Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

AGADIR – „perla marockého pobřeží” je nejoblíbenější marocké letovisko s několikakilometrovou písečnou pláží a 300 dny slunečního svitu v roce. MARRAKÉŠ – drahokam umístěný v krásné přírodě u pohoří Atlas. Město, které vás pohltí nejen svou fascinující architekturou a tradiční arabskou atmosférou. Ochutnejte nejoblíbenější letovisko Agadir a poznejte tajuplné město Marrakéš. Ani jedno ani druhé vás nenechá v klidu a budete mít chuť se stále vracet. On-line objednávky na www.blue-style.cz nebo na telefonu 226 036 036 CK Blue Style jako jediná na českém trhu létá přímo do Agadiru, kde disponuje nejširší nabídkou ubytovacích kapacit. Poznejte s námi to opravdové Maroko Země, která vás navždy uchvátí CESTUJTE S TÍM, KDO SE VYZNÁ Letovisko Agadir Marrakéš

06ZEN Diamantová komplikace Patek Philippe představuje první věčný kalendář určený dámskému zápěstí. Obrovský úspěch dámského chronografu představeného na podzim roku 2009 totiž potvrdil, že fascinující svět komplikací je čím dál přitažlivější i pro ženy. Dámská kolekce velkých komplikací Patek Philippe se tak rozšiřuje o model s věčným kalendářem, který spojuje vysoké hodinářství a velmi ženský design. K dostání exkluzivně v hodinářství Carollinum za 1 959 000 Kč. Podmořská zoo Želva z růžového zlata je součástí letní kolekce Mořský svět od Boucheron. Ploutve karety jsou osázeny diamanty, oči rozzářily zelené smaragdy a krunýř tuží růžový křemen. Cena 360 000 Kč. Hvězdný prach Módní značku Fendi založila v roce 1918 Adele Caragrande. Název Fendi však vznikl až v roce 1925, kdy se Adele provdala za muže jménem Edoardo Fendi. Od té doby je synonymem pro luxusní módu a doplňky pro moderní městskou ženu. Kabelku Fendi Baguette pořídíte za 41 000 Kč. Rodinné stříbro Francouzská rodinná firma Christofle se proslavila stříbrnými předměty pro královské rodiny. Napoleon III. si u ní objednal své reprezentativní stříbro a významnými klienty ze zahraničí byli například mexický císař a ruský car. Pokud se chystáte investovat do rodinného stříbra, můžete navštívit pražský Concept Store Potten & Pannen, Újezd 25. Jediná pravda Historie tradiční polské vodky vyráběné v jižních Karpatech sahá až do roku 1743. Dnes se tato prémiová vodka vyrábí v malých destilačních zařízeních pod dohledem již šesté generace rodiny jménem Kulak. Na světových výstavách byla již dvakrát vyhlášena nejlepší vodkou světa. Cena za lahev (1,75 l) je 2234 Kč a je k dostání v BARTIDA Bar & Shop, Havelská 25, Praha 1. Vanilková zahrada Aqua Allegoria Lys Soleia od Guerlain je poctou letní přírodě. Připomene vám exotickou zahradu s tropickým ovocem. Vůně palmových listů, citrusů a bergamotu rafinovaně doplňuje vanilka a pižmo. K dostání ve vybraných parfumeriích, cena 2100 Kč (125 ml). dE luxE ▼A120005870

BOSS Store Praha 1 Na Příkopě 6 BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 1 odletová hala A BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 2 odletová hala C

08ZEN pražský chodEc sedmtipů na skvělá místa Střihněte Si výStřih Antala Staška 77, Praha 4 V BcD Clinic si dámy mohou dopřát šetrný způsob zpevnění pleti v oblasti krku a dekoltu za pomoci mikrojehličkové radiofrekvence s okamžitým efektem. Zákrok je téměř bezbolestný, ba hřejivý. Francouzská magie Smetanovo nábř. 18, Praha 1 Vaše chuťové pohárky chtějí také na dovolenou. Pošlete je na ni do restaurace Bellevue, kde přes léto hostuje gastromág Nicolas Sale. Nechte se očarovat například mušlemi svatého Jakuba a ústřicemi nebo hovězí filetou ze svíčkové Charolaise. Zelená Se KajetánKa Radimova, Praha 6 Brány zrenovovaného parku Kajetánka se 12. 6. otevřely veřejnosti spolu s barokní oranžerií, jež letos slaví 400. výročí. Užít si zeleně a nasávat léto můžete na zahrádce restaurace Vila Kajetánka ve znovuzrozené anglické zahradě. Želva na příKopě Na Příkopě 3, Praha 1 14. června otevřela Carpisa, italská značka moderních kabelek a zavazadel, svou novou zelenou prodejnu. Zabarvování vašeho šatníku do nové sezony vám zpříjemní krátký doprovodný program. V rytmu nádhery Voršilská 6, Praha 1 Za jemného osvětlení a moderní hudby si můžete zajít na svůj oblíbený koktejl do Groove baru, kde vám majitelé, kteří vás zde i obslouží, ochotně vymyslí drink podle vašich představ. Bar je vyhledávaný zejména pány pro svou početnou dámskou klientelu. tutti Frutti nooky NG Myslbek, Ovocný trh 8, Praha 1 Česká společnost Fruitisimo připravila ovocný útok v podobě přírodních zmrzlinových pochoutek Nooky. Zchlaďte se bez výčitek svědomí z nadbytečných tuků a připomeňte si chuť dovolené přímo v centru Prahy. masáž duše Holušická 2, Praha 4 Nechte se hýčkat ve wellness centru Soul Spa. Mhouřit oči můžete třeba u medové aroma masáže nebo na masážích léčebných. Kompletní kosmetický servis a privátní sauny vám dodají zpět ztracenou energii. Připravila Katarina Černá Ilustrace Veronika Jiroušková ▼a120003818

9

10ZEN RoZhovoR Bill už není jaký BylText Hana Kůrová a Natalie Kvačková Sipula Foto Profimedia Jako prezident byl proslulý svou láskou k hamburgrům. Dnes je z něj vegan. Při nedávné pražské návštěvě amerického exprezidenta s ním ZEN jako jediný časopis udělal rozhovor: o hrabivých bankéřích, tréninku mozku, bulharském jazzu… 10ZEN

ZEN11ZEN11 „Každý den se snažím naučit nové věci. Náš mozek, i když se kolem třicítky začne zmenšovat, je schopen vytvářet nové neuronové sítě, jinými slovy nové kanály pro učení, až téměř do sedmdesátky,“ říká pětašedesátiletý Clinton.

12ZEN Billovy plusy... USA zažívaly za jeho vlády ekonomický boom. Míra nezaměstnanosti či podíl obyvatelstva pod hranicí chudoby byly na nejnižší úrovni posledních desetiletí. Ekonomika vytvořila za jeho éry přes 20 milionů nových pracovních příležitostí. Podařilo se mu rovněž držet na uzdě deficit státního rozpočtu. Snaha o mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu, která vedla k podepsání mírové dohody Jásirem Arafatem a Jicchakem Rabinem. ...a minusy Aféra Whitewater – Clinton byl podezřelý, že byl se svou ženou zapleten do nezákonných transakcí firmy Whitewater Development, jež byla vytunelována. Následně byla pozornost umně odvedena prezidentovými sexuálními skandály. Glass-Steagallův zákon od sebe oddělil komerční a investiční banky. Jeho zrušení v roce 1999 vedlo k nekontrolované spekulaci bank a dnešní krizi. Podpora v kampani jeho ženy Hillary. Od exprezidenta se čekalo mnohem víc, ale svou roli příliš nezvládl. 12ZEN

ZEN13 omalu mu táhne na sedmdesát. Ovál­ nou pracovnu Bíleho domu nazýval svou kanceláří a po pravidelném jog­ gingu se občas stavil na šťavnatý hamburger. Dnes se živí převážně veganskou stravou a přeje si, aby mu bylo znovu dvacet a měl dost času zjis­ tit, jak je to s životem na jiných planetách. Bill Clinton nedávno znovu navštívil Prahu, aby zde mluvil na Energy Gas Storage Summitu 2012, pořádaném CE Group. V posledních letech ho­ voří hodně. Jak sám říká, nejlepší na tom, že už není prezidentem, je, že může říkat, co se mu za­ chce. O posluchače nemá nouzi, ve Španělském sále Pražského hradu mu naslouchaly na dvě stovky pečlivě vybraných hostů. Veřejné proslovy patří, vedle práce pro vlast­ ní nadaci, k hlavním Clintonovým činnostem. I díky nim si, jak připouští ve své autobiografii, konečně vylepšil ekonomickou situaci. V roce 2010 přesáhly jeho celkové výdělky 75 milionů dolarů. Bývalý americký prezident nevypadal při vystoupení v Praze tak, jak si ho pamatujeme z nesčetných fotografií. Zjevně se řídí poznáním, kterého se mu dostalo na střední škole: starší lidé výrazně prodlouží svou naději na dlouho­ věkost, pokud sníží množství přijímané potra­ vy. Podstatné je ale Clintonovo charisma – jeho přítomnost má na člověka velmi uklidňující úči­ nek. Když se vám podívá do očí, přestanete být okamžitě nervózní. Vaše poslední návštěva v Praze proběhla za smutných okolností, přijel jste na pohřeb Václava Havla. Předtím jste tu ale byl několik­ rát. Co se vám vybaví, když se řekne Praha? Poprvé jsem přijel do Prahy, když mi bylo 23 let. Strávil jsem tady druhý týden roku 1970 a pa­ matuji si na tu návštěvu velmi dobře. Když na ni myslím, vybaví se mi hluboká touha lidí po svo­ bodě. Nemluvil jsem česky, ale mohl jsem s lidmi mluvit německy. Byl jsem tehdy chudý student a jen tak se potuloval po ulicích a potkával spous­ tu mladých lidí jako já. Druhá návštěva, na kterou myslím, je spojena s hudbou. Když jsem přijel v roce 1994, zrovna mi zemřela matka. Prezident Havel mě tehdy vzal do jazzového klubu. Kdysi jsem se skoro stal muzikantem. Po maturitě jsem v Americe získal víc hudebních než akademických stipendií. Vždy mě fascinovalo, jak se jazz, zejména v menších evropských zemích, uchytil. Na konci čtyřicátých let a začátku padesátých nejdříve ve Skandinávii, pak se posunul na jih do střední Evropy, a dál do Rumunska a Bulharska, kde jsem dokonce slyšel jeden z nejlepších jazzových koncertů v životě. Nějak jste dokázali projít různými stadii rockové hudby až do její současné podoby, nikdy jste se nevzdali Dvořáka a Smetany a udrželi i jazz jako populární hudební formu. A třetí věcí, která se mi vybaví, je večeře, kterou jsem měl s prezidentem Havlem a se svou dce­ rou krátce poté, co jsem skončil v úřadu. Bylo to v malé kavárně na břehu řeky, nepamatuji si jmé­ no. Bylo to nádherné místo a to, co řeknu o něm, se dá vztáhnout na celé město. Staré a nové sídlí v tom místě společně, stejně jako v srdcích lidí. Spoustalidísimyslí,žekvůlivěrnostikekořenům a identitě musí odmítnout možnosti moderního světa. Pravda ale je, že z dlouhodobé perspekti­ vy si právě tu identitu a kořeny můžeme udržet, pouze pokud přijmeme realitu moderního svě­ ta, včetně zvyšující se etnické diverzity, která je nevyhnutelná, když lidé mají možnost cestovat a svobodně se pohybovat napříč hranicemi. Který světový vůdce vás nejvíc inspiroval? Byl jsem si velmi blízký s Jicchakem Rabinem, s nímž jsem pracoval osm let a téměř se nám po­ dařilo dosáhnout konečného mírového uspořá­ dání pro Izrael a Palestinu. Měl jsem Rabina rád jako málokoho. Jeho osobnost byla doslova ma­ gická. Zabil ho jeho izraelský spoluobčan, proto­ že Jicchak Rabin chtěl budoucnost sdílených pří­ ležitostí a zodpovědnosti s Palestinou. V den, kdy jsme v září 1993 podepsali mírovou dohodu v Bí­ lém domě, se se mnou vrátil sám zpět do domu. Podíval jsem se na něj a ptám se: „Jicchaku, proč jsi to udělal?“ Odpověděl mi: „Kvůli Arafatovi jsem musel pohřbít spoustu mladých Izraelců, ale jejich děti jsou jako naše děti. Zaslouží si bu­ doucnost. Pokud jim nedáme stát na západním břehu v Gaze, jednoho dne budou početnější než my. Pak, pokud všichni budou mít hlas, už Izrael nebude sionským státem nebo nebude demokra­ cií. Tuto volbu si nemohu dovolit udělat, takže jim dám stát.“ Pak se usmál a dodal: „Ale před­ tím, než to udělám, chci z toho udělat co nejlepší obchod.“ A za to jsem ho měl tak moc rád. Mám rád i Nelsona Mandelu. Snažím se do Afri­ ky zajet každý rok kolem jeho narozenin. Man­ dela, Gándhí a Havel jsou podle mě jediní tři lidé v moderní historii, kteří vedli zcela mírové revoluce. V naší zemi udělal pro občanská práva to samé Martin Luther King. Mandela je velmi zajímavý chlápek. Je velmi starý a nemůže se moc hýbat. Obdivuji, že i po tom všem, čím si prošel, dokázal být skvělým přítelem a člověkem. Nikdy neztratil cit pro běžné věci v životě. Kvůli vzdá­ lenosti mezi Jižní Afrikou a USA jsme si často volali v hodně zvláštní hodiny. Nikdy se nezapo­ mněl zeptat na Hillary a naši dceru. Pokud volal před desátou večer, vždy chtěl mluvit s Chelsea a musela mu slíbit, že bude dělat úkoly do školy. Přemýšlejte o tom. Občas ti největší lidé jsou ti, kteří nikdy nezapomínají na drobné věci v živo­ tě. Jednou jsem se Mandely zeptal: „Madiba,“ což je jeho přezdívka v jazyce Xhosa, „jsi velký muž, ale také velmi chytrý politik. Byl to dobrý politic­ ký tah pozvat své věznitele na inauguraci, byla to dobrá politika dosadit do vlády vůdce tvé strany P První tenorsaxofon vyrobil belgičan adolPhe sax v roce 1848. Já mám Jeden z roku 1861 vyrobený v Paříži. hraJe Pohádkově.

14ZEN a také vůdce opozičních stran, kteří je věznili. Řekni mi ale pravdu. Poslední den, když jsi kráčel ke svobodě, jsi je přece musel nenávidět.“ Podíval se na mě a řekl: „Samozřejmě že jsem je nená- viděl. Šel jsem cestou ke svobodě a všechna ta nenávist se ve mně vzdouvala. Vždyť mě fyzicky i emocionálně týrali, zničili mé manželství, ne- viděl jsem vyrůstat své děti, ztratil nejlepší léta. Ano, nenáviděl jsem je a hrozně jsem se také bál, protože jsem tak dlouho nebyl svobodný.“ Já byl v té době ve velkém sporu s republikány v Kon- gresu, a on dodal: „Když jsem nasedl do auta a projížděl ven bránou, uvědomil jsem si, že bu- du-li je i dál nenávidět, budu dál jejich vězněm. Chtěl jsem být svobodný, a tak jsem to nechal být. A ty bys měl taky.“ Helmut Kohl byl úžasný lídr. Podle mě možná nejdůležitějsí vůdce v Evropě po druhé světové válce, protože podpořil znovusjednocení Ně- mecka, byl velkým zastáncem ruské demokracie a zasadil se o vznik Evropské centrální banky, která, ač nyní pod palbou, je pro Evropu pořád přínosem. Před víc než deseti lety jste založil nadaci, která nejdřív podporovala začínající podni- katele, a pak se její záběr rozšířil na témata jako HIV, malárie a chudoba. Jaké jsou její další cíle? Důvod, proč jsem založil nadaci, byl, abych zjis- til, zda mohu přispět k řešení problémů, které mě tížily jako prezidenta, v oblastech, do kte- rých mohu zasáhnout i bez této funkce. Pořád mi záleží na situaci na Blízkém východě, ale už to není moje práce. Občas mluvím s přáteli z Iz- raele a Palestiny, snažím se pomoci, ale nemám tam již žádný vliv. Když se nám však podařilo snížit cenu generik proti AIDS z 500 dolarů na 90 a dětské léky z 600 dolarů na 60, uvědomil jsem si, že díky lidem, které znám, zkušenostem, které mám, a odhodlání mohu udělat řadu dob- rých věcí. Podíval jsem se tedy na problém dětské obezity v USA, která ohrožuje naši budoucnost. A není problémem jen u nás. To samé jsem začal dělat i v otázce změny klimatu. Věřím, že změna klimatu je hrozivým problémem, který má po- tenciál zmařit budoucnost mnoha lidí. Dokud ale nenajdeme ekonomicky funkční způsob, jak se s tím vyrovnat, vždy budeme mít výmluvu pro to vůbec se tím nezabývat. Se svou nadací se jednoduše snažím řešit problémy tohoto typu. Věnuji se i Clinton Global Initiative, která jed- nou ročně pořádá setkání hlav států, korporací, filantropů či neziskových skupin z celého světa. Pokud se chtějí účastnit i následující roky, musejí udělat závazek a dodržet ho. Od roku 2005 jsme takto zrealizovali závazky za téměř 70 miliard dolarů a můžeme zdokumentovat 400 milionů životů, které se díky tomu hmatatelně zlepšily. To je možná to nejdůležitější, co jsem kdy v ži- votě udělal. V následující dekádě se chci věno- vat zemědělství, protože vím, jak zdvojnásobit, ztrojnásobit a možná i zčtyřnásobit příjem farem v chudých zemích. Na světě máme sedm miliard lidí, a dokonce i v USA , kde se potýkáme s obezi- tou, nemají lidé kvůli krizi v některých nejchud- ších oblastech dostatek jídla. Jste pořád velmi aktivní. Jak dnes vypadá váš typický den? Všichni víte, že má žena hodně cestuje, takže jsem doma většinu času sám. Den, kdy jdu do kanceláře v New Yorku a mám tam schůzku třeba v 9 hodin, vypadá asi takto: Ráno vstanu a zhruba dvě hodiny každé ráno strávím tím, že čtu a studuji základní ekonomické a společenské události. Projdu patery šestery americké noviny, nějaké blogy, které mají dobré informace, a ča- sopisy. Jednoduše dvě hodiny denně studuju. Díky, pane. „Nikdy jsem nečekal, že by mi někde mohli udělat tak velkou sochu,“ prohlásil Clinton o téměř tříapůlmetrovém artefaktu, když sebe sama odhaloval v roce 2009 v kosovské Prištině. 14ZEN

ZEN15 Potom, když někde mám proslov, zřídka mluvím o minulosti. Chci mluvit o budoucnosti a dát lidem rámec, ve kterém mohou nad věcmi pře- mýšlet. Myslím, že by bylo špatné jezdit po světě a nevědět, co říkám, takže se musím učit. Poté se snažím jít na hodinovou procházku nebo si nějak jinak zacvičit. Mám dva psy a musím dbát na to, aby byli šťastní. Pokud cestuji, čtu knihy, na to mám jinak bohužel málo času. Každý den se snažím naučit nové věci, jít někam, kde jsem nebyl. Je povzbuzující vědět, že každý z nás může být aktivní a produktivní mnohem déle, než jsme si mysleli. Dnes víme, že náš mozek, i když se ko- lem třicítky začne zmenšovat, je schopen vytvá- řet nové neuronové sítě, jinými slovy nové kanály pro učení, až téměř do sedmdesátky. Podmínkou ale je, že budeme dělat nové věci. Například jste- -li osmašedesátiletý fyzik, bude pro vás lepší vzít svou vnučku na hodiny klavíru a učit se hrát s ní než se snažit vyřešit fyzikální problém. Novými věcmi rozvíjíme svůj mozek, takže se je snažím dělat každý den. Jako každodenní student asi čtete i o situaci v Evropské unii. Pokud byste měl šanci sedět s evropskými lídry, co byste jim řekl? Většina Řeků, lidí, kterých se ptali na ulici, říkají: „Víme, že nemáme dostatečně transparentní vlá- du, víme, že musíme mít poctivý příjmový sys- tém, víme, že musíme udělat reformy. Ale pokud uděláme všechny tyto věci a každého následují- cího roku budeme chudší než rok předcházející, protože zde nejsou žádné příležitosti k růstu, proč bychom měli nést náklady s reformami spojené?“ Já jsem tedy pro víc růstu nyní a dlou- hodobější plán šetření. Bankéři by to měli chtít také. Pokud budou nadále tlačit všechny, aby platili nyní, když nemají peníze, budou si sami uzavírat budoucí možné investiční přiležitosti a sami sebe ochuzovat. Doufám, že v této otázce mám jistou kredibilitu. Americký veřejný dluh vzrostl čtyřiapůlkrát předtím, než jsem se stal prezidentem. A čtyři poslední roky, kdy jsem byl prezidentem, jsme měli čtyři přebytkové rozpoč- ty za sebou poprvé za sedmdesát let. Když jsem úřad opustil, vrátili jsme se ke staré eknomické politice a znovu zdvojnásobili dluh země. Ne- návidím všechny dluhy, ale jednoduše se nelze vrátit k finanční zodpovědnosti bez toho, aniž pokryjeme dluh a budeme mít prorůstovou stra- tegii. Pokud se musíte uskromňovat a neexistuje žádná soukromá ekonomická aktivita, příjmy půjdou dolů více, než lze omezit náklady, a bude- te v pasti. Přesně tam je Řecko, přesně tam může skončit Španělsko a Itálie. Všechny tyto země po- třebují reformy. Co považujete za svůj největší úspěch v úřadě prezidenta Spojených států? Nejdůležitějším úspěchem nebylo to, že Spojené státy měly nejdelší období ekonomické expanze v historii, ale to, že benefity z tohoto období byly široce sdíleny. Jedinkrát od sedmdesátých let až do dneška příjem 20 procent nejméně vydělá- vajících stoupl percentuálně stejně jako příjem 20 procent nejvíce vydělávajících. Stonásobně více lidí se posunulo z chudoby do střední tří- dy za mé administrativy než za administrativy prezidenta Reagana, kdy počet pracovních míst rostl. Většina úspěchů v zahraničí spočívala ve vytváření nových sítí pro spolupráci, rozšíření NATO, vytvoření Asijsko-pacifické unie, ožive- ní spolupráce mezi Amerikami a závazek k zóně volného obchodu od severu Kanady až po jih Argentiny. Vždycky jsem ale věděl, že Spojené státy budou mít pouze velmi krátké období jako jediná světová ekonomická, politická a vojenská velmoc. Snažil jsem se tedy pro své děti a vnuky vybudovat svět, ve kterém budeme jednou z ve- doucích mocností, ne ta dominantní. Protože nebude existovat pouze jediná dominantní su- pervelmoc. Jak je to dnes s vámi a saxofonem? V době, kdy jsem odešel z Bílého domu, se mi po- dařilo získat nejvzácnější hudební kousek, který mám. První tenorsaxofon byl vyroben Belgiča- nem z Dinantu, který se jmenoval Adolphe Sax, v Paříži v roce 1848. Mám jeden saxofon, který byl vyroben v Paříži v roce 1861 a hraje pohádko- vě. Já sám nyní nehraju tak často, jak jsem hrá- val, ale chci to v letošním roce napravit. Když mě OSN požádala o práci na Haiti, jel jsem tam rád a moc se mi tam líbilo, ale ten dlouhý čas, který jsem tam strávil, zanechal stopu na mé hře na saxofon a na mé golfové holi. Obojí si chci letos vynahradit, snad se to podaří. n Bill a Hillary. On si čte každé ráno noviny a stará se o psy, aby byli šťastní, ona v pozici ministryně zahraničí řeší situaci v Sýrii. Autorka rozhovoru Natalie Kvačková Sipula a B. C.

16ZEN rEportáž 16ZEN

ZEN17 Duch jede Evropou Text Michal Kodym Foto Tomáš Železný Fotograf Tomáš Železný si pohrál s novým modelem rolls-royce. Od Brennerského průsmyku až na Francouzskou riviéru... Passo dello Stelvio. Nejvýše položený silniční průsmyk, i přesto nás překvapily kupy sněhu. Tuhle silnici ohodnotil slavný pořad Top Gear jako nejzábavnější evropskou silnici vůbec. S rolls-roycem nám ale přišly zábavné všechny silnice.

18ZEN18ZEN

ZEN19 Je to jízda, při které nic neslyšíte, a že běží motor, poznáte jen podle budíků. Jeden budík jde dokonce obráceně, tedy proti směru hodinových ručiček, a ukazuje „power“ – kolik procent síly máte k dispozici. Jedete-li například 160 km/h, stále zbývá devadesát. Focení na Jochpassu (ve směru na Bormio) u stánku s občerstvením se nelíbilo majiteli, turisti si však nestěžovali (fotograf ZENu Tomáš Železný na snímku nahoře). Vlevo zastávka v Provence a autor textu Michal Kodym.

20ZEN idět hubeného mladého muže začát- kem května pobíhat po zasněženém pasu ve výšce 2000 m n. m. jen v trič- ku okolo auta, budete si myslet, že je to blázen. Co však člověk neudělá pro to, aby nafotil le- gendární Rolls-Royce Ghost. V Mnichově na letišti, v místním hotelu, nás uví- tal Frank. Dokonalý manažer od firmy vyrábějící dokonalá auta. Při ranní snídani jsme dohodli plán cesty, dostali základní instrukce a venku i klíčky. Klíčky od rolls-royce! Tak to bude jízda, pomyslel jsem si v duchu a usadil se na místo spo- lujezdce, zatímco náš fotograf se ujal řízení. Interiéru dominuje bílá kůže v kontrastu s tmavým dřevem. Na palubní desce svítí malá obrazovka s navigací a ovládáním většiny funk- cí, další dvě obrazovky jsou umístěné vzadu na opěrkách předních sedadel. Zadní sedadla jsou kromě polohovatelnosti vybavena také třemi masážními programy. Asi je budeme potře- bovat. Dostali jsme sice limuzínu, která u nás stojí 10 000 000 Kč, a můžeme si s ní dělat, co chceme, protože jsme vlastně lordi, bohužel se toho ale spíš děsím. Za den a půl musíme ujet 965 kilometrů a ještě celý den fotit. A hlavně to ani neškrábnout. Jen co jsme vyjeli na dálnici, otestovali jsme zrychlení. Při pohledu na tachometr, který ukazoval 240 km/h, jsem byl poněkud pře- kvapen. Klid. Naprostý klid. Jede opravdu jako duch. Člověk přitom může poslouchat Mo- zarta. Audio systém tohoto auta je totiž také famózní. Myslím na Frankova slova. Ráno nám říkal: „Zakladatel firmy měl ve Francii kousek od Saint-Tropez malý dům, kam rád jezdíval. Pro- to stvořil tento automobil. Cestoval vždy přes noc z domovské továrny v Anglii až na pobřeží Středozemního moře. Jak říkal, 900 km s tímto automobilem není žádná vzdálenost.“ Při jedné přestávce jsem zůstal u auta na od- počívadle sám, když mě obstoupila skupinka německých důchodců. Začali obhlížet vůz a vyptávat se. Auto se stalo rázem centrem po- zornosti. Anglicky jsem jim řekl, že jedeme na dvoudenní dovolenou. Byli poměrně udivení, ostatně to já také. A když jsem vyndal z kufru igelitku s nápisem Tesco, vypadalo to, že se o některé seniory pokusí infarkt. Již se na nic neptali a já v klidu posvačil. Mít to v malíčku Fotograf Tomáš rozhodl, že jedeme dělat fotky na Passo dello Stelvio. „Kámen, výška, mra- ky a to auto, to bude něco.“ Až na to, že tam bylo několik stupňů pod nulou, to stálo za to. S menšími problémy jsme našli malou silnič- ku, která stoupala strmě nahoru, a člověk se nestačil divit, kolik sněhu může být v půlce května. Nahoře jsme několik hodin pobíhali okolo auta, jezdili nahoru dolů, otvírali dveře a zase je zavírali, stáli jako modelové. Bez jídla jsem vždycky trochu hysterický, a tak koš plný dobrot na cestu, který nám Frank slíbil, avšak nedal, zapříčinil menší hádku. Tiše jsem seděl na zadním sedadle, koukal do V Jako ve stíhačce působí infografika, kde se promítají údaje o jízdě přímo na čelním skle. Fotografie byla pořízena tak, že její autor položil malý foťák na volant vozu. Ten byl i při rychlosti 160 kilometrů v hodině tak stabilní, že se ani nehnul. Rolls-Royce Ghost v číslech Motor: V12, 6592 ccm, dvojité přeplňování, max. výkon 420 kW/571 k, max. kroutící moment 720 Nm Maximální rychlost: omezená na 250 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h 4,9 s Rozměry: 5399 x 1948 x 1550 x 3295 mm (délka x šířka x výška x rozvor) Objem kufru: 490 l Pohotovostní hmotnost: 2360 kg Průměrná spotřeba: 13,6 l/100 km Přední a zadní pneumatiky: 255/45 R20 a 285/40 R20 Základní cena: cca 5,6 milionu korun, testovaná verze cca 9 868 000 Kč

ZEN21

22ZEN

ZEN23 tmy a říkal si, jak to ten Tomáš může zvlád- nout. Celý den nespal, nejedl, vstával v šest ráno a pojede nejméně do šesti do rána na ven- kov za Nice, kde máme rezervovaný hotel. Já toho schopen nebyl. Usnul jsem na tři hodi- ny. Probudím se a koukám, jak se řítíme skr- ze krátké tunely ostrými zatáčkami pobřežní dálnicí už někde ve Francii. Tomáš nevypadá vůbec unaveně, dokonce říká „koukni na to, jedu sto padesát a řídím to malíčkem i v těch zatáčkách“. Zastavujeme na čerpací stanici a tankujeme. Spotřeba je obrovská – již druhá plná nádrž a ještě nejsme v cíli. Do hotelu dorážíme před svítáním za lehkého deště. Od recepce jedeme golfovým vozítkem rozlehlým parkem řadou bungalovů. Objednáme si ještě snídani, a za chvíli už v pravidelném rytmu odfukuji a ote- vřeným oknem nasávám čerstvý provensálský vzduch. Po krátkém spánku a další velice pří- jemné snídani opět vyrážíme. Aspoň na recepci jsem došel pěšky, musel jsem se trochu projít. Velice překvapený vrátný není zvyklý, že míst- ní klientela chodí pěšky. Mohu vám připravit vůz. Které auto? Ukážu na parkoviště, kterému vévodí náš rolls. Chvíli na mě kouká, jestli si nedělám srandu. Jó, pane, život je jedno velké překvapení. Dnes chceme otestovat na šotolině tlumiče a výkon motoru. Pod kapotou pětimetrového obra se ukrývá dvanáctiválec o objemu 6,6 litru a výkonu 571 koní. Na polní kamenité cestě se chová auto stejně jako na dálnici. Velkou zá- sluhu na tom mají speciální vzduchové měchy, které vyrovnávají nerovnosti a zamezují přeno- su hluku do interiéru. Malá projížďka po fran- couzském venkově byla nejkrásnější částí cesty. Bohužel, náš čas se nachýlil a musíme do Nice rollse vrátit. Auto, o kterém snad mohu říct, že má duši. n I cesta může být cíl. Přijíždíme na Francouzskou riviéru, kde je rolls celkem běžný dopravní prostředek. A kdybychom věděli, jak bude vypadat sídlo Rolls-Royce nedaleko Nice, jeli a fotili bychom rychleji. Místo očekávané kanceláře jedno z nejluxusnějších míst Riviéry s bazény a jinými lákadly. Užili jsme si ho asi dvacet minut. Na druhou stranu, jízda rollsem je jízda rollsem... A120003983

24ZEN ajít ji není jen tak. Ateliér v útrobách domu U Zeleného čaje v Nerudově ulici postrá- dá atributy vyhledávaných obchodních prostor. Žádná výloha, žádný vývěsní štít, dokonce ani okno na ulici. O to víc šarmu se skrývá uvnitř. Pečlivě rekon- struovaná lavice po příbuzném z Víd- ně, okno do zahrady a všude dřevěné hlavy s klobouky. „Nejsem kloboučnice,“ usmívá se Jola- na Kotábová, která si za své jméno píše označení modistka, „kloboučnice dělá klobouky v automatizované výrobě, modistka naopak vše od návrhu až po poslední detail zpracovává ručně.“ Jo- lana má ráda i výstižný výraz milliner, který ve středověké angličtině označoval člověka z Mi- lána, odkud se tradičně importovaly kloboučky, krajky a další luxusní zboží. I přes desetiletí praxe Jolanu k vlastnímu byznysu „nakopla“ až výstava klobouků v Londýně před dvěma lety, organizo- vaná guru všech modistů Stephenem Jonesem. „Uvědomila jsem si, že v družstvu modistek sice vše děláme ručně, ale pořád se opakujeme. Tepr- ve teď si můžu dovolit být mírně extravagantní.“ A teprve nyní se opět zvedá poptávka, jejíž prudký pokles, spolu s růstem nákladů, stál v 90. letech za pádem mnoha kloboučnických salonů. Jolaniny zákaznice se rekrutují hlavně ze starších dam, které nosily klobouky odjakživa, a mladé generace. „V 50. letech byl klobouk považován za buržoazní přežitek a stal se znakem buřičů. Lidé, kteří jej tehdy nosili, ke mně chodí i teď. Bez klobouku se cítí jako bez šatů. Teenageři se zase dnes už nebojí, že budou vyčnívat, a na hlavu si narazí cokoli,“ říká modistka, jíž ale konku- rence roste pomalu. „Tento obor se u nás už neučí. Spousta adeptek tak odjíždí například do Londýna,“ vysvět- luje Jolana, která sama dováží mate- riály z Holandska, Německa či Itálie. Výjimku tvoří plst, z níž dělá zimní klobouky. „Na plst má patent náš To- nak, vyrábí ji jako jediný a exportuje do celého světa. Jde o komplikovaný pro- ces zpracování králičích chlupů, které se několikrát lisují a tvarují. Na jeden klobouk jsou třeba aspoň čtyři králičí kožky.“ S nošením klobouků je to prý jako s česáním pě- šinky. Stejně jako ji většina dam češe napravo, tak by se také klobouk měl nosit mírně posunutý do- prava. Bonton pro pány je přesně opačný. Letošní móda velí sáhnout po kloboucích sportovních, pánského střihu či malých placičkách. „Máte-li drobný obličej, vyvarujte se klobouků naražených příliš hluboko se širokou krempou, utopíte se v nich. Naopak u toho, kdo má větší obličej, bude malý klobouček vypadat směšně,“ radí modistka. Zároveň ale přiznává, že klobouky jsou nevyzpy- tatelné. „Občas přijde dáma, o které si, i po tolika letech v oboru, na první pohled pomyslím, že by se kloboukům měla raději vyhýbat, a ono se na- konec ukáže, že by si naopak mohla odnést který- koliv, co tu mám,“ říká. n dEtail Nech na hlavě [jolana kotábová] Text Hana Kůrová Foto Tomáš Železný Když tato odvážná modistka před dvěma lety navštívila v Londýně výstavu klobouků, řekla si, že něco takového v Praze chybí. Dnes má kloboučnický ateliér na Malé Straně. N „Na jeden plstěný klobouk jsou potřeba minimálně čtyři králičí kožky.“ 24ZEN

ZEN25 Autorka Hana Kůrová si vyzkoušela nejnovější letní kousky Jolany Kotábové.

26ZEN smEtáNka Dámy na BMW Czech Polo Open 2012

ZEN27 NEZTRÁCÍME ČAS ZKOUMÁNÍM, PŮJČUJEME. S úvěrem Artesa toho dokážete mnohem víc! www.artesa.cz ruhou červnovou neděli jsme se s fotografem Tomášem Železným vypravili na Mezinárodní turnaj BMW Czech Polo Open 2012. S pečlivě vy- branou pokrývkou hlavy v podobě bílého holuba jsem se rozloučila raději už doma, bílé lodičky předsíň rovněž neopustily. Cesta křehkého opeřence z dílny Jane Bond do té průtrže mračen by pro něj byla i tou poslední. Zvolila jsem proto konzervativnější model, vytáhla trenčkot, holinky a deštník a vyrazi- la směr Levín, kde se turnaj každý rok koná. Prvním překvapením bylo ohromné množ- ství aut parkujících na louce. Co mě rovněž upoutalo, byly pestré klobouky a fasciná- tory přítomných dam. Bohužel, slavnostní zahájení plynule přešlo ve vyhlášení vítězů. V předchozích dnech počasí sportu králů přálo, a tak byl v třídenním klání odehrán potřebný počet her. Vítězem se stal tým BMW. Dru- hé místo obsadil tým Hublot, tře- tí v pořadí skonči- lo družstvo Nespresso & Eden Island Seychelles, kterému předala ceny exotic- ká kráska a Miss Seychely Sher- lyn Furneau, a čtvrté místo patřilo týmu J&T Banky a ABS Jets. Party pak pro mnohé skončila adrenalinovým zá- žitkem ve snaze opustit směsí bahna a vody prolité parkoviště. S hře- jivým pocitem ZENový tým překonal přírodní překážky a nechal za sebou všechny ty sporťáky, za něž by jindy naše stařičké volvo ihned vymě- nil. n Text Katarina Černá Kloboučky jak z Pretty Woman D Redaktorka ZENu Katarina Černá s fascinátorem od Jane Bond. A121005849

28ZEN olympiáda 1 7 13 14 15 16 19 25 26 27 28 21 22 20 8 9 10 2 3 4

ZEN29 Třicet tipů ZENové fotografky 1. Rozhledna Orbit v olympijském areálu od Anishe Kapoora 2. Futuristické protipovodňové bariéry na Temži. Projížďka po Temži s Thames Skippers – rychlejší a levnější než tradiční výletní lodě 3. Tajemný hřbitov Highgate Cemetary s hroby K. Marxe a ruského disidenta A. Litviněnka, Highgate 4. Rychle napsat vkaz «Broukům» na zeď u slavné zebry naproti nahrávacímu studiu na Abbey Road, St. John Woods 5. Klub Fabric ve východním Londýně, Smithfield Market 6. Ranní procházka kolem Temže od Tate Modern k Borough Market 7. Southbank Center – oáza na břehu Temže. Výstavy, divadla, bary 8. Nákupní centrum One New Change architekta Jeana Nouvela, City 9. Tower Bridge – výhled na celý Londýn 10. Borisova kola – Boris bikes – výlet po Londýně ve vlastním tempu 11. Unikátní sbírka diamantů v Natural History Museum, S. Kensington 12. Monmouth coffee – nejlepší káva v Londýně, Borough Market 13. Borough market – víkendový trh s rozmanitými pochoutkami 14. Hitchcock v nadživotní velikosti, Hackney 15. Welcome collection – fantastická výprava do světa medicínských kuriozit, Euston Rd. 16. Imperial War Museum – tanky, V2 rocket a dalši nádhery 17. Shoreditch – kde to žije. Plakát s Noelem Fieldingem, který o «ditch» často básnil v sérii Mighty Boosh 18. Archiv Stanleyho Kubricka – návštěvu nutno předem rezervovat 19. Smoked Fried Kippers, restaurace St. John, Smithfield Market 20. Barbican – kulturní a rezidenční centrum v brutalistickém stylu 21. Velkolepě zrenovované nádraží Kings Cross 22. Park Hampstead Heath, iluze divočiny, severní Londýn 23. Brick Lane, Dr. Martens a bleší trhy. Alternativní epicentrum 24. Hotel Connaugh s vyhlášeným koktejlovým barem, Mayfair 25. Romantické zahrady Regents park – procházka u Oxford Street 26. Baker Street – bydliště A. C. Doyla, otce legendárního Sherlocka 27. Royal Hospital – zde žil Sloní muž. David Lynch natáčel stejnojmenný film take zde, v opravdových reáliích, Whitechapel 28. Angličané přestanou být po pár pivech netykavky 29. Latimerie podivná ve sbírkách Natural History Museum, South Kensington 30. Poklid u Serpentine Lake – projížďka na lodi v Hyde Parku LON DYNVzhůru na olympiádu. iPhone londýnské fotografky ZENu Veroniky Lukášové vám přináší duhovou galerii. A naše ostrovní dopisovatelka Zuzana Cimalová připojuje malý esej o tavicím kotli nad Temží… 17 18 29 30 23 24 11 12 5 6

30ZEN námý britský komentátor A. A. Gil se nedávno pokusil v článku pro New York Times přiblížit americkým tu- ristům atmosféru Londýna, města, kde vyrostl a žije dodnes. Žádné město podle něj nepokul- hává za svou exportovanou image tolik jako Londýn. Carnaby Street již dávno nevyzařuje psychedelií let šedesátých, příznivci punku ne- korzují King’s Road a homosexuální spisovate- lé neokupují kavárenské stolky v Bloomsbury. Po ránu vám neorosí brýle londýnská mlha a muži v bílých kravatách již dokouřili své doutníky před legendárními gentlemanskými kluby na Pall Mallu. Budete potřebovat dost fantazie, abyste si představili atmosféru, kterou zažíval Bob Marley, když se v 70. letech přistě- hoval na Oakley Street, a Jimi Hendrix, jenž se stal sousedem skladatele Händela, ačkoli jen v prostoru, nikoliv v čase. Nejspíš se vám nepoštěstí spatřit ikonické bowler hats, klobouky oblíbené generacemi bankéřů, jež údajně zůstaly na hlavě, i když si gentleman povyskočil. Dnešním finančníkům v City už mnoho důvodů k žoviálnímu po- skakování nezbývá. Že by se drželi u země, ale nehrozí. Usvědčení majitelů úspěšných kokain barů odhalilo, že během pauzy na oběd lze stih- nout mnohem víc než tradiční bacon-lettuce- -tomato sendvič a šesticiferné bonusy končily v dýchacím ústrojí finančních „kouzelníků“. Tudíž ve vzletech hodně vysokých. Během A. A. Gilova života se Londýn proměnil v destinaci mezinárodních přistěhovalců, guláš kříženců a místo volby spíš než rodiště. Lon- dýn je monstrózním skladištěm importované humanity. Z pouhého dění v tamních ulicích můžete odečítat události ve světě, aniž byste v novinách otevřeli rubriku zahraničí. Demon- strace Srílančanů před Whitehallem, sídlem britské vlády, vám napoví, že s tamilskými tyg- ry obklíčenými na severu tisíce mil vzdáleného Cejlonu jde do tuhého. Nápor mladých Španělů na pozice kuchyňských pomocníků v londýn- ských restauracích zase znamená katastrofální nezaměstnanost ve Španělsku. Nemusíte ani otevírat rubriku styl, abyste pochopili nákupní choutky Italů, v jejichž obležení se octnete, roz- hodnete-li se navštívit o sobotě proslulý Porto- bello Market. Ten si oblíbila i Julia Roberts ve filmu Notting Hill. Jednotlivé národnosti si zabraly řadu londýn- ských lokalit, aby jim vdechly vlastní nezamě- nitelnou atmosféru. Zatoulejte se po setmění na Edgware Road, vinoucí se od Marble Arch k severu, a místní shisha bary a kebab restau- race vás ošálí natolik, že si budete připadat jako na Blízkém východě. Ne nadarmo se této ulici říká Malá Káhira, Malý Bejrút či Malý Kypr. Tanci se můžete přiučit v irském centru v Hammersmithu, čtvrti zabrané londýnskými Iry. Bangladéšské komunity za domov pojaly Brick Lane, londýnskou obdobu ostravské Sto- dolní, bohatí mladí Brazilci si oblíbili Notting Hill a afro-karibskou pospolitost si můžete užít při toulkách v Brixtonu, tedy pokud se neřadíte mezi ochránce šneků a nevadí vám, že se těmto tvorům slisovaným v ošatkách na zdejším trhu nedostává vláha, prostor ani strava bohatá na vápník. Při pohledu na dolní končetiny velké části obyvatel Earls Courtu poznáte, že se jedná o oblíbenou destinaci protinožců, Australanů a Novozélanďanů. Snad jen těmto národům nevadí nosit v mrazivém březnu flips-flops. Pozor na feng-šuej Bohaté ropné mocnosti spolu svádějí boje o centra luxusu. Nejvyšší evropský mrakodrap z dílny architekta Renza Piana je již téměř do- končen. Říká se mu Shard (Střep); možná pro- to, že kdyby se nějaký obr z irských bájí rozho- dl pro procházku Evropou, zaryl by se mu do chodidla hned při vstupu. Ve skutečnosti však Střep nemá ochraňovat Evropany, ale sloužit jako prostředek měkké diplomacie k ochraně Kataru, státu malého, ale bohatého, který stav- bu financoval a jehož přežití v případě zhorše- ní vztahů se Saúdskou Arábií či Íránem závisí právě na provázanosti se západními mocnost- mi. Když se banka Barclays dostala do úzkých, Katar skoupil majoritní podíl akcií. Financoval i bytový komplex na nejdražší adrese světa No 1 Hyde Park a po olympiádě mu připadne olym- pijská vesnice. Země velikosti Středočeského kraje investovala do Londýna už přes deset miliard liber a do roku 2025 by měla zásobo- vat energií tři čtvrtiny britských domácností. Většina Britů si tento obrovský vliv vůbec ne- uvědomuje a zpozorní jen ve chvíli, když se v tisku objeví fotka uličnicky parkujících členů katarské královské rodiny: jejich dvou tyrkyso- vých lamborghini, za trest obutých do žlutých botiček, blokujících pruh před Harrods (který jim taky patří). Číňané jsou dalšími dobyvateli, kteří zapichu- jí vlaječky do londýnské mapy. Poté, co jejich vláda uvolnila pravidla pro cestování a vývoz kapitálu do ciziny, se zmocnili většinového po- dílu ve Weetabixu, což je výrobce královniných oblíbených cereálií, a zájem mají o skupová- ní zavedených britských krejčovských značek typu Gieves & Hawkes. Londýn má víc čínských studentů než jakékoli jiné město mimo Čínu. Čínští spotřebitelé utratí v Harrods pětiná- sobek toho co Američané. Loni jejich útrata v Harrods vzrostla o sto procent, a proto byly Z n BANKU BARCLAYS KOUPIL KATAR. KATARU PATŘÍ I HARRODS. A DOKONCE I OLYMPIJSKá VESNICE. 30ZEN

ZEN31ZEN31 hromadně nainstalovány platební terminály, usnadňující přítok čínského renminbi. Taky londýnští realitní agenti se učí, jak na Číňany. Už vědí, že místa s negativním feng-šuej, jako jsou přízemní byty, apartmány s výtahy proti hlavním dveřím a domy se spirálovým schodiš- těm, neobstojí. Na dračku nepůjdou ani byty ve čtvrtém patře nebo s číslem obsahujícím čtyř- ku, zatímco opačný vliv má osmička. Dobyvateli svého druhu jsou Poláci, kterých je všude plno. Potkáte je i tam, kde byste je neče- kali – třeba jako úředníky na australské amba- sádě. Polski sklep není nikdy daleko, což se hodí, pokud třeba při výrobě zelňačky zatoužíte po zelí kysaném po středoevropsku. Slováci se k vám sami přihlásí svou družností. Jen Čechy by v Londýně těžko pohledal. Naše pop-up ko- munity se vytvoří snad jen v období hokejové- ho šampionátu. Britské domorodce potkáte zřídka, ale říká se, že pravý Londýňan nikdy neviděl střídání stráží před Buckinghamským palácem. Rozhodně je ale nerozeznáte podle jejich smyslu pro zdvoři- lost, protože automatickou frází „I am sorry“ se vám omluví každý, kdo zde nějakou chvíli žije, i když mu v danou chvíli jehlovým podpatkem drtíte nárt. Ale i pověstná britská zdvořilost si nárokuje právo na občasný vrtoch, o čemž ví své Zaha Hadid. Věhlasná architektka, která stojí za návrhem impresivního olympijského bazénu ve tvaru rejnoka, se nepodívá na jedi- nou akci. Příčinou faux-pas je až fanatická úcta Britů k pravidlům. Podle organizátorů her není důvod, proč by si nemohla zakoupit lístky jako ti, kteří rejnoka nenačrtli. O tom, zda je ona anglická zdvořilost pouhým mýtem, si můžete udělat obrázek podle ná- sledující příhody. Muž nabídne v metru místo k sezení americké turistce, ta se začne rozplý- vat nad zdvořilostí Britů a lamentuje, že v New Yorku se nic takového nestává. Poté se muž při- zná, že je Američan. A britská přítelkyně, která Američanku doprovází, namítne, že ona sama byla v New Yorku tolikrát zaskočena slušností Američanů, kteří ji pustili sednout. Vypadá to, že do výbavy turisty nenáleží jen náruč plná map a pomalá chůze, ale i pozitivnější náhled na domorodce. V Londýně se vám dostane spousty příležitostí vytvářet exotická přátelství. Ale jen dočasná, protože v tomhle tekutém městě je každý jako- by na chvíli, v tranzitu. Aby si splnil svůj sen, ukořistil výdělek, vystudoval, objevil taje velko- města, sám sebe nebo ukojil další touhy. Proto- že se málokdo usadí trvale, plní se společenské diáře pozůstalých rozlučkovými večírky a te- lefonní seznamy v mobilu v ponurou kolekci nedostupných čísel. Díky sociálním sítím sice nadále zůstáváte v obraze, a tak víte, že Julia úspěšně studuje psychologii v Uppsale, Rodrigo se uchytil jako produkční v americkém porno- průmyslu a akrobatický bruslař René vyměnil londýnská zábradlí za ta v Ružomberoku, ale chvíli trvá, než si své přátele odmyslíte z vlastní mentální mapy Londýna. Zatímco A. A. Gill popsal New York jako moud- rého chlapíka, Paříž jako prostopášnou koketu, Řím jako gigola a Berlín jako zvrhlou tetu, Lon- dýn si vysloužil přirovnání ke staré lamentují- cí dámě. Městské znavené dámě, jejíž zjizvená tvář musí čelit neustálým liftingům. Cožpak si nikdy neodpočinu od těch věčných oprav, táže se nebohá stařena? Odpočine, snad, na chvíli během olympiády, kdy bude muset ještě víc rozevřít svou náruč a pojmout krom všech doubledeckerů, taxíků a lamborghini vozící současné národy londýnské i očekávané čtyři miliony olympijských diváků. n Autorka Zuzana Cimalová u Royal Festival Hall, s nezaměnitelným London Eye za zády; obé je součástí kulturní a architektonické směsice Southbank Center.

32ZEN můj svět, můj styl Vlk mezi malbami Denisa v lodičkách od Christiana Louboutina a šatech od Taťány Kovaříkové v oblíbené Galeriii Havelka [Denisa schulzová] Text Alex Vyroubal Foto Tomáš Železný Marketingová ředitelka televize Prima osciluje mezi rytím záhonů a sbíráním bot od Blahnika. Slunce jí voní po prosecu a sní o svém prvním Kokoljovi. 32ZEN

ZEN33 rotože jsem narozená ve znamení Býka, při své víceméně virtuální práci potře- buju nějakou fyzickou činnost, kdy se můžu výsledku dotknout,“ říká marketingová ředitelka TV Prima Denisa Schulzová o své po- někud překvapivé zálibě – tato vysoká elegantní blondýna totiž nejraději pracuje na svých záho- nech na chalupě v Sudetech. Představa, jak se přezuje do holínek a rukama se zaboří do záhonu, v její oblíbené galerii Havelka, kde jsme se sešli, působí až nereálně. V Praze ji v teplákách samozřejmě nezahlédne- me. Ač oděna v luxusních šatech od Taťány Kova- říkové a botách od Christiana Louboutina, v pře- dražených pražských obchodech byste ji hledali marně. Nechce prý vyhazovat peníze zbytečně, a tak se nakupování věnuje zejména na služeb- ních cestách a na internetových stránkách net-e- porter.com. Přiznává však jednu nevyléčitelnou nemoc, a to shromažďování bot, převážně značek Prada a Blahnik, na kterou už dlouho hledá lék. Zatím se ji snaží léčit sbíráním luxusních brýlí, na kterých si velmi potrpí a které jí samozřejmě zrovna zdobí tvář – v tomto případě od Diora. Doma má pak ještě různé zástupce Prady, Diesela a nejoblíbenějších od Versace. Do zahraničí nejezdí jen kvůli práci a oblečení, ale také kvůli jídlu, které je pro ni velkou vášní. Doporučuje zejména chorvatský ostrov Hvar pro nezaměnitelný pršut a pašticadu, dalmatin- skou specialitu z jehněčího nebo hovězího masa a zeleniny, a italskou Umbrii nebo okolí Spoleta. Tam ji jako milovnici olivových olejů uchvátilo, jak místní pěstitelé v boji proti škůdcům mís- to pesticidů vysázejí velké množství vonných bylin, což vytváří nezapomenutelné aroma. Na další gastronomický zážitek se Denisa chystá do slunného Portugalska. Jižní země, zejména pak Itálii, neopouš- tí ani v Praze. Není typ, který by měl noční můry o bramborových knedlících, ale nedá do- pustit na restauraci Pagana, kde vaří praví Sici- lané, paradoxně oblíbenou pro svůj klid. Anebo italskou Aromi na Vinohradech kvůli čerstvým rybám a mořským plodům od malých italských dodavatelů. Na otázku, jaká je její oblíbená ital- ská pochoutka, odpovídá s širokým úsměvem la- konicky: „Proseco.“ Co ale nasytí tuto dámu ze všeho nejvíc, jsou obrazy. „Mezi nimi se cítím jako vlk samo- tář,“ říká s až dětským nadšením. Zatím nejkrásnější okamžik pocítila při zakou- pení svého prvního malého díla od Víta Soukupa s názvem Iris, a od té doby si život bez obrazů nedokáže představit. Její sbírku tvo- ří hlavně kusy od Jana Vičara, Petra Nikla, Jiřího Sopka a Jiřího Surůvky. Jejím velkým snem je Vladimír Kokolja, kterého ještě nevlastní, ale pod jehož dílem Les lazebnice jsme si celou dobu povídali. n P Parfém Mademoiselle Coco – na zahradu i do opery Darovaná krabička od Sacherova dortu plná desetníků – doživotní zásoba štěstí Prsten jako trofej z designového newyorského obchodu MoMA Sluneční dioptrické brýle Dior – životní nutnost Starožitný vějíř – vzpomínka zapomenuté elegance Řádně ohmataný rodinný receptář, který je stále v permanenci Zapalovač Zippo – verze, která připomíná, že je zapotřebí být stále ve střehu

34ZEN jím, tEdy jsEm Což takhle dát si salát Bramborový salát s rukolou... ...který je na snímku a který měla rodina Hicksova v neděli k obědu. 3/4 kg brambor, nakrájet na větší kousky 3 lžíce bílého vinného octa 2–3 šalotky, nakrájet najemno 1/2 lžičky soli 1/4 lžičky čerstvě mletého pepře 1/4 hrnku (60 ml) oliv. oleje svazek rukoly, umytý Brambory vařte v osolené vodě asi 15 minut – aby byly pevné, ale nikoli tvrdé. Sceďte. V míse smíchejte ocet, šalotku, sůl a pepř. Šlehejte metlou a přidávejte olej, dokud se nevytvoří hustá emulze. Přidejte ještě teplé brambory a rukolu; jemně promíchejte. Podávejte teplé nebo při pokojové teplotě.Text Kateřina Hicks Foto Tomáš Železný a Shutterstock Léto patří u velké části populace „polochemickým“ grilovačkám. Je-li však něco, co Češi umějí ještě méně, je to obyčejný salát, píše gastronomická expertka ZENu. 34ZEN

ZEN35 Salátové typy a tipy Římský salát – zřejmě nejstarší pěstovaný typ salátu. Má příjemnou, ač nevýraznou chuť, proto je dobré jej kombinovat s výraznými bylinkami a ostřejší zálivkou. Rukola má pikantní ořechovou příchuť. Výborně se doplňuje s rajčaty, česnekem a bazalkou, proto se často používá při přípravě italských jídel. Listy polníčku neboli kozlíčku jarního mají lahodnou, lehce nahořklou oříškovou chuť a přidávají se čerstvé hlavně do salátů. Podává se také s červenou řepou. Řeřicha má příjemnou peprnou chuť a šťiplavou vůni, připomínající ředkvičky nebo křen. Je vhodnou přísadou různých pomazánek a zeleninových a bramborových salátů. Mangold je příbuzný řepy a špenátu. Listy jsou výtečné do salátů, lze je zpracovat i jako špenát. roti létu, celkem vzato, nelze mít zásadnější ná- mitky. Dovolená, prázd- niny, slunce, seno, jahody a tak všelijak podobně, však víme. Byd- líte-li však v domě na relativně malebném místě nedaleko Prahy jako já, idylka má své vady. Jed- nak musíte sekat na zahradě trá- vu. Dále člověk pomalu nemůže vyjít na procházku, aby ho divže nesmetly desítky, ba stovky spor- tovně naladěných, do lycrových oblečků neono- vých barev naditých, za vidinou kdovíčeho se že- noucích cyklistů roztodivných tvarů a věkových skupin, jejichž nepřetržitý roj se naším městysem každý víkend prolévá. Pohyb formou prosté chů- ze už je, zdá se mi, pro dnešního městského Če- cha passé, já však ve svém staromilství setrvávám a na nedělní vycházku na just chodím, ač si občas koleduji o kolizi s kolonou kol. Balkanturist jede Podobné je to i s letními rituály okolo jídla. Na zahradách mého dětství se v létě opékaly buřty, dnes se pořádají grilovačky. Přestože se považuji za Češku značně poameričtělou, tradice barbecue neboli BBQ mi k srdci nepřirostla. Jsem dosti líná, obtěžuje mě nakupování i práce kolem marinová- ní syrového masa, přípravy příloh, roztápění grilu a celé té mašinerie okolo, i když pozvat se samo- zřejmě nechám ráda. Oč jednodušší je opéci si na klacku nad ohníčkem špekáček! Jak prosté, milé a tradiční (a levné) – mimochodem, moje tech- nika hlubokého nákroje a následného pomalého opeku bez viditelné karbonizace je v naší rodině bezkonkurenční a špekáčky místního řezníka vý- borné. A aby to bylo přece jen o trochu zdravější, ke špekáčku si dáme šopský salát – věděli jste mi- mochodem, že za jeho dnešní popularitou v ze- mích bývalého východního bloku stojí někdejší socialistický gigant Balkanturist? True story. Kvalitu českého BBQ hodnotit nechci, ač o ní mám své pochybnosti (už jen závratné množství nejrůznějších polochemických grilovacích směsí nabízených supermarkety ve mně vzbuzuje sil- nou skepsi), co ale jako národ neumíme určitě, je salát. To se mi potvrdí takřka pokaždé, když si jej objednám v restauraci – proč to ještě vůbec dě- lám, ví jen sám Pánbůh, protože procento úspěš- nosti se dlouhodobě pohybuje pod 10 %. Salátu takřka pokaždé něco chybí nebo přebývá: zálivky bývá buď málo, nebo příliš, ingrediencí je mnoho, ale nejsou kvalitní... I tak jednoduchá věc, jako je prostý listový salát s vinegretem, bývá pro řadu i nadprůměrně drahých restaurací za mezí dosažitelnosti. Co je však opravdu k vzteku, je kombinace salátového diletantismu s rádoby světáckostí – v jednom nejmenovaném pražském bistru jsem si nedávno dala majitelem vychvále- ný, údajně tradiční a autentický salát Caesar. Nejen že nebyl při- praven z natrpklého římského, ale z chuťově inertního (a dost unave- ného) ledového salátu, ale dresink nechutnal ani po česneku, ani po worcesteru, a salát navíc obsaho- val slaninu a rajčata. Jen dobré vychování mi zabránilo optat se majitele, zda někdy zvažoval pou- žití googlu (či angažmá kuchaře). Kdyby se radši držel šopáku... V létě však pro salát hovoří řada důvodů. Kromě nechuti trávit v horkých dnech čas u sporáku je tu i dostupnost čerstvé zeleniny a pro leckoho i snadno pochopitelná touha vypadat přijatelně v plavkách. Takže – pár zásad, jak na to: 1)kvalitní,čerstvázelenina–upřípravyvsyrovém stavu je to požadavek zásadní; 2) harmonicky sla- děné ingredience, raději méně – nic mě nedokáže tak otrávit jako jinak dobrý zelený salát, do něhož kdosi, nejspíš kvůli barvě, nastrouhal starou dřev- natou mrkev. Odpustila bych si i další oblíbenou ingredienci českých restauratérů – levné vypec- kované olivy z konzervy koupené v supermarke- tu. Když olivy, tak aspoň trochu kvalitní, ideálně koupené na váhu ve specializovaném obchodě se středomořskými lahůdkami. Je třeba ale počí- tat s tím, že jejich chuť bude salátu dominovat; 3) správně připravená a nadávkovaná zálivka – ta by měla mít konzistenci emulze, jež na zelenině vytvoří lesklý povlak, dávkované v množství, kte- ré nebude stékat a vytvářet louže. Ať se neunaví Zejména u listových salátů je důležité, aby si za- chovaly křehkost a strukturu; přemíra olejnatého dresinku je snadno „unaví“. Proto je dobré dre- sink přidávat postupně a salát řádně promíchat, a to těsně před podáváním. Pokud je v salátu kva- litní čerstvá zelenina, dresink může být superjed- noduchý – vinný ocet či citronová šťáva s olejem (třeba olivovým, ale i slunečnicovým), eventuálně špetkou soli a cukru. Přidat lze pepř, hořčici, ko- ření, najemno nakrájenou šalotku. Pro lehký ná- dech česneku můžeme mísu vytřít rozkrojeným stroužkem nebo jej nakrájet, vmíchat do dresin- ku a scedit – syrový česnek je přece jen poněkud brutální na to, aby se v salátu ponechával. Nepatřím k těm (ženám), co si salát objednají k obědu – znám se a vím, že za hodinu dvě ho budu muset doplnit něčím výživnějším, ideálně velkým kusem koláče nebo bublaniny. Sytivost salátu však lze zvýšit přítomností proteinu – ma- sa, ryby, sýra, vajec. Já (nejen v létě) miluji salá- ty s bramborami. Mám u nich pocit, že se jedná o „skutečné jídlo“, jež obstojí samo o sobě, i když mimochodem ke grilovaným masům se hodí taky skvěle – a pro nové brambory, jejichž sezona za- čala, je to ideální využití. Dobrou chuť. n P Kateřina Hicks

36ZEN mojE móda Co si vzít na sebe? Italská modrá Kdyby se spočítala spotřeba modré košilové látky na hlavu, Italové vyhrají. Ale pozor, není modrá jako modrá. Schválně, až uvidíte italský zájezd v Česku, všímejte si barvy jejich košil. Většina z nich bude mít velmi světle modrou barvu. Proč? Protože v jednoduchosti je síla. Světle modrou košili zkombinujete se vším. Mokasíny Vzpomínáte na privatizační devadesátky a mokasíny s ponožkami? Předsudky stranou! Mokasíny jsou fantastické boty na léto. Ty s pevnou podrážkou dokonce i k obleku. Barva? Černá. Nebo hnědá a modrý oblek. Ponožky? V létě nejsou třeba. Kalhoty Jednoznačně frčí chinos. Pořiďte si černé, tmavě modré, šedé a hnědé. Díky tomu se vám otevře svět několika desítek kombinací. Bůh je v detailech, takže pozor na šířku, u kotníku by neměla přesáhnout 21 cm. Sako Pořiďte si alespoň dvě sportovní saka. Jedno tmavě modré, druhé šedé. Zkuste tmavě modré chinos, modrou košili a šedé sako. K tomu dejte mokasíny v barvě tan nebo cognac a do kapsičky u saka růžový kapesníček. Oblek Černý a tmavě modrý. Nic víc nepotřebujete. Nakupte si do zásoby kapesníčky, pár kravat a dál se nemusíte starat. Tak se hraje první liga Foto Tomáš Železný a Pavel Králíček Když majitel obchodu Le Premier a autor blogu Český muž Jakub Lohniský poprvé přijel do Florencie na veletrh Pitti Uomo, bylo to pro něj jako nábožné zjevení. Pro ZEN píše o italské modři, kapesníčku a letních mokasínech. talové se rodí se zvláštní schopností vyvolávat svým oblečením závistivé pohledy ostatních Evropanů. Mnozí z nás se je snažíme napodobit, ale výsledky ne- jsou vždy stoprocentní. Toužíme se tedy ales- poň inspirovat. Nejlépe na Pitti Uomo. Tento veletrh se koná už od roku 1972 ve Flo- rencii, a to v lednu a červnu. Za tu dobu se z něj stala společenská událost, kde nejde jen o byznys. Mnoho návštěvní- ků žádný obchod s módou nevlastní. Prostě se jen skvěle oblečou, okukují novinky a třeba dou- fají, že se pak jejich fotka objeví na ně- kterém z fashion blogů. A pozor, nejsou zdaleka jen z Itálie nebo z Evropy. Každým rokem roste počet návštěvníků třeba z Japonska. Já jsem poprvé vyjel na Pitti Uomo loni. Když jsem se ve Floren- cii zjevil ve svém nudném černém obleku a černých bo- tách, uvědomil jsem si v plné na- hotě, že existuje průmyslové odvětví, které je před námi, kluky z Česka, pečlivě ukryto. Od- větví opravdové pánské módy. Jako když divizní hráč přijede na trénink s italskou reprezentací. Na svém prvním Pitti jsem si musel hned dojít koupit nové kalhoty a mokasíny, abych alespoň trochu splynul s okolím. K mému dobru budiž připočteno, že mým posledním navštíveným veletrhem byl Invex, kde byl oblek vrcholem elegance. Nebuď srab Obléknout se co nejlépe a vyrazit na Pitti Uomo je pro nákupčí, majitele butiků a módních ob- chodů nebo prostě jen pro módní fanoušky mi- strovstvím světa. Týden před konáním veletrhu jsouhotelyvyprodanéaopozdilciplatízamalou špeluňku klidně 300 eur za noc. Na Pitti musejí být snad všechny velké značky. Představují se tu kolekce, probíhají workshopy, hodně se pije, kouří a mudruje nad tím, co se bude nosit. Co na tom, že si pak David Beckham oblékne něco docela jiného, než určilo Pitti, a všichni ho ko- pírují jako ovce. Pánská móda není jen pro teplouše nebo v lepším případě metrosexuály. Ten- hle předsudek už jsem slyšel tolikrát! Češi jsou v tomhle srabi: když to neumím, tak to musím zesměš- ňovat. Podívat se na fotky z Pitti a kon- statovat, že to tam je samá buzna, je nejpohodlnější. Ano, v pevnos- ti Fortezza da Basso, kde Pitti probíhá, je jistě řádově vyšší pro- cento homosexuál- ních nákupčích než na Styl a Kabo, ale o to snad nejde. Mrzí mě, že stále hodně chlapů u nás na pánské oblékání pohlíží jako na nějakou kratochvíli teplých kluků. Chlap by měl vypadat dobře, i ten čes- ký. Nemusí pořád nosit polyesterovou košili s krátkým rukávem a hranaté boty z druhoja- kostní kůže. A co jsem si odvezl z letošního červnového veletrhu? Hitem bylo jednoznačně zdobení klopy u saka. Píchnout tam můžete cokoli, co dokáže ozvláštnit jinak klasický kus obleče- ní. Třeba kytku, kterou najdete na zahradě. Na Pitti může vyrazit každý. Vstupenka stojí 25 eur a nejlépe se tam dostanete, když poletíte do Milána a odtud pojedete vlakem do Floren- cie. V letním termínu doporučuji pohybovat se pouze v klimatizovaných pavilonech. Zimní termín je příjemnější, ale také o špetku méně zajímavý co do oblečení návštěvníků. A hotel si zamluvte aspoň měsíc dopředu. n I

ZEN37 Veletrh Pitti Uomo ve Florencii očima P. Králíčka

38ZEN fashioN 38ZEN

ZEN39 KočKa na rozpáleném pražsKém betonu Foto Bára Prášilová Styling Katarina Černá Make-up Eva Svobodová Plavky Calzedonia, 1599 Kč, střevíčky se saténovou mašlí Baťa, 999 Kč, šátek SIX, 490 Kč Fotografka Bára Prášilová, modelka Štěpánka, módní redaktorka Katarina Černá a jedno třeskutě romantické červnové odpoledne u čističky odpadních vod v Bubenči...

40ZEN Plavky Calzedonia, 1599 Kč, páskové boty na klínku Baťa, 999 Kč 40ZEN

ZEN41 Vrchní díl plavek GANT, 1399 Kč, spodní díl plavek GANT, 1399 Kč, kožené páskové sandálky Högl, 1500 Kč

42ZEN Šátek Orsay, vrchní díl háčkovaných plavek GANT, 1999 Kč 42ZEN

ZEN43 Horní díl plavek Calzedonia, 800 Kč, spodní díl plavek Calzedonia, 399 Kč, hedvábný šátek, stylistčin vlastní, boty s háčkovanou aplikací Baťa, 999 Kč

44ZEN svět krásy Ta pravá Lady [Beatrice radu] Text Markéta Žídková Foto Jakub David Byla profesorkou fyziky v Bukurešti. Pak ale začala ženy učit o kráse, která dlí v srdci. Věřte nevěřte, ale generální ředitelka Avonu přináší mnohem víc než jen kosmetiku. e zdravém těle zdravý duch, říkává se. A Beatrice Radu se podle toho zaří- dila. Jako pedagožka se jednoho dne rozhodla pro změnu a začala pracovat v kosme- tické divizi firmy Zepter. Pak se stala Avon Lady a britské firmě, která je největší společností na světě v oblasti přímého prodeje, šéfovala po- stupně v Rumunsku, Polsku a v Egyptě. Před- loni přistála v České republice. Jak se v Praze po dvou letech cítíte? Jako doma. Nicméně je pár věcí, po kterých se mi v Rumunsku stýská. Tak třeba po čerstvém ovoci, zelenině a sýrech. Nebo po tom, jak ru- munští návrháři dokážou ve svých modelech zachytit energii každé ženy. A vůbec po tem- peramentu a duchovním životě typickém pro Rumuny. Co byl váš úkol jako nové ředitelky českého Avonu? Znovu připomenout Avon Ladies a Avon Gen- tlemanům naše hodnoty. Ekonomická krize si vybrala svou daň z naší emocionální angažova- nosti a já chtěla našim klientům i našim nezá- vislým zástupcům říct, že život netvoří jen prag- matické věci. Naše společnost oslavila 125 let a doprovázela ženy po celou dobu historie jejich emancipace až na úroveň, kterou si třeba před 30letynikdonedokázalpředstavit.Podporujeme prevenci rakoviny prsu nebo ochranu deštných pralesů. Jsme něco víc než jen kosmetická firma. Avon spojuje lidi prostřednictvím krásy, protože víme, že důležitější než to, co je na povrchu, je krása, kterou mají lidé v srdci. Loni bylo na Avon Pochodu proti rakovině prsu 10 000 lidí, letos 17 000. Prodali jsme téměř 25 tisíc triček a celko- vě jsme už tak v Česku vybrali 76 milionů korun. Mnoho žen nechodí na preventivní prohlídky prsu, protože je to pro ně drahé. A nám se po- V

ZEN45 „Jedním z rozdílů, který mě v Česku velmi překvapil, bylo používání přípravků péče o pokožku celého těla. Každá žena se tady svým tělem hodně zabývá a chce zářit. Tahle touha mě fascinuje.“ Použitá kosmetika Avon: Podkladová báze Anew, omlazující make-up Anew, omlazující tuhý pudr Anew, tužka na obočí 2v1, oční stíny Mocha Late, gelové oční linky Super Shock, řasenka Super Shock odstín Black, rozjasňující perly na tvář, tužky na rty Mystery Mauve a rtěnka Plum Pout. jsou celosvětové roční tržby Avonu zemích prostřednictvím více než Produkty Avon se prodávají ve více než Společnost Avon založil David McConnel v roce Každou sekundu Avon někde po světě prodá Své charitativní projekty už podpořil Avon celkovou částkou přesahující rtěnky takzvaných Avon Lady a Avon Gentlemanů miliard dolarů dařilo k návštěvě screeningového centra přivést více než 100 000 žen, a mnohým z nich tak za- chránit život. V projektu Avon proti domácímu násilí, jehož ambasadorkou je Daniela Peštová, zase připravujeme koncert či vydání knihy. Byla jste vy sama na začátku své kariéry Avon Lady? Byla a dosud jsem Avon Lady, protože potřebám našich zástupců mohu rozumět jenom tehdy, pokud jsem sama v jejich kůži. To, co mě v kari- éře posouvalo vpřed, byl vždycky opravdový zá- jem o věc. Například v Rumunsku jsme se muse- li dostat do venkovských oblastí, kde se nachází polovina naší kupní síly. Mým snem bylo, aby si všechny ženy spojovaly kosmetiku jako takovou se značkou Avon. Zpočátku tomu moji šéfové moc nevěřili, ale my jsme to dokázali. Ještě dnes najdete v Rumunsku ženy, které svým kosmetic- kým přípravkům obecně říkají „Avony“. Co vás zaujalo na českých zákaznicích? Jedním z rozdílů, který mě tady velmi překva- pil, bylo používání přípravků péče o pokožku celého těla. Každá žena se tady svým tělem hodně zabývá a chce zářit. Tahle touha mě fascinuje. Jak vlastně Avon přemýšlí o ženách? Dnes, kdy narůstá počet žen ve vedoucích funkcích, společnost stále víc objevuje „žen- ské hodnoty“ – empatii, toleranci, otevřeného ducha – a integruje je do korporátního světa. Naše firma je v tomto hodně napřed, na tyto hodnoty sázíme totiž od samého počátku. Proč využíváte metodu přímého prodeje? Komu jinému než příteli byste věřila při koupi něčeho, co si pustíte tak „blízko k tělu“ jako kosmetiku? Naši zástupci, Avon Ladies nebo Avon Gentlemani, sdílejí ony hluboké lidské hodnoty typické pro naši firmu, o kterých jsem mluvila, a šíří je dál lidem ve svém okolí, jako majáky šíří světlo. Zajímavé je, jak roste počet Avon Gentlemanů. Je mezi nimi třeba muž, jehož žena zemřela ve značně mladém věku, a on se rozhodl pokračovat v její práci a stát se naším nezávislým zástupcem. A jak odpočíváte? Co vlastně v životě potře- bujete? Potřebuji okamžiky klidu, kdy se vracím sama k sobě, abych mohla svou energii a myšlenky, které považuji za důležité, předávat dál ostat- ním. A to asi potřebujeme všichni, ne? n 11 1006000000 860000000USD 1866 42řasenkya

46ZEN profil Majitel Restaurace Pálffy Palác: „V létě musíme spotřebovat místní ovoce, na podzim budeme jíst marinované a uzené maso. Jíst rajčata v lednu, kdy jsou dovezena z Chile, je hloupost.“ Eko ZEN 46ZEN

ZEN47 Česká kuchyně Romana Řezníčka «Mám rád české kachny, sladkovodní ryby, králíka nebo husu. Řídím se nejen v gastronomii heslem v jednoduchosti je krása.» Z menu restaurace U Malířů: n pečená králičí stehna na bílém víně s uzenými bramborami 490 Kč n konfitované kachní stehno, pečené prso a grilovaná kachní játra s červeným zelím a domácím špekovým knedlíkem 490 Kč Z menu Restaurace Pálffy Palác: n candát pečený na kůži podávaný s kapustou dušenou na slanině 490 Kč n kančí hřbet na houbovém ragú s jemnými šunkovými knedlíčky 550 Kč Text Hana Kůrová Foto Tomáš Železný oman Řezníček se narodil v beskydské vesničce Kunčice do rodiny „kulaka“. Jeho dětství bylo ale idylické a para- doxně jej prožil s pocitem, že může dokázat všechno. O svém úspěchu nikdy nepochyboval. Vlastnil již osm restaurací, včetně jednoho noč- ního klubu. „Na gastronomii je nádherné to, že vidíte spokojeného či nespokojeného zákazní- ka. Vaše práce má okamžitý výsledek, který vás motivuje k dalšímu výkonu. A taky dostanete hned zaplaceno, nečekáte měsíce na proplace- ní faktur,“ směje se majitel restaurací U Malířů a Pálffyho palác. Po studiích na střední zemědělské škole na- stoupil do legendárního JZD Slušovice. Kromě sbírání jablek a řezání větví v sadech absolvoval i několik povinných pracovních pobytů mimo svůj tehdejší obor, shodou okolností v restau- račních zařízeních. Jeho první pražskou štací byla italská restaurace, v jejíchž vodách plaval jako „ryba velryba“, než zjistil, zač je toho loket. „Restaurace mají kolem sebe krásný nádech pozlátka a jsou snem mnoha právníků, léka- řů, byznysmenů. Ale pokud nebudete umývat nádobí, neutřete podlahu, nestrávíte dvanác- tihodinovku za barem, budete to mít v našem byznyse hodně těžké,“ varuje potenciální kon- kurenci. Zkušenosti jsou prostě nezbytné. „Na- štěstí už mizí restaurace, kde za vegetariánský pokrm považovali buď smažený sýr, nebo šop- ský salát. V Česku je čím dál víc ,projedených‘ lidí, kteří ocení dobrou kuchyni,“ pochvaluje si i vzrůstající úroveň místního strávníka. Česká kuchyně se podle něj nachází ve zlomo- vém bodě, kdy se kvalitní restaurace začnou objevovat i mimo hlavní město, stejně jako v zahraničí. „Ve starých systémech je kulinář- ství tradice, hobby. Být dobrým kuchařem je poslání. Ve Francii, Švýcarsku či Itálii je dob- rý kuchař ve společnosti velmi respektovaný. Když zrovna žije v malé vesnici, lidé se nepoza- stavují nad tím, že musí ujet třicet kilometrů za Ženevu. Tady to je pořád hlavně byznys, proto lidé za nejlepší kuchyní přijíždějí do Prahy, kde je největší kupní síla,“ říká Roman Řezníček. Výjimkami jsou prý penzion V Polích v Malých Číčovicích a Hotel Okoř. Kromě restaurací má ještě biostatek v Luní- kově nedaleko Slaného, jehož produkty po- užívá i ve svých podnicích. „Dodržovat osev- ní postupy není jen fráze. Trvalo nám čtyři roky, než jsme se naučili zvládat sezonnost tak, abychom mohli zásobovat mé restaurace v Praze. Letos ale budeme mít celé léto špe- nát, rukolu, okurky i všechno ovoce vlastno- ručně vypěstované,“ říká s neskrývanou pý- chou Roman, který bezvýhradně podporuje návrat k čistým základním chutím a lokálním surovinám. „Jíst rajčata v lednu, kdy jsou do- vezena z Chile a rostou pod umělým osvětle- ním, je hloupost.“ Vypadá to, že tomuto přístupu nahrává i nad- cházející gastronomický trend návratu k míst- ní produkci. „V létě musíme spotřebovat míst- ní ovoce, na podzim budeme jíst marinované a uzené maso. Je to pro naše tělo přirozené. Pokud budeme mít chuť na exotickou kuchyni, nejspíš za ní budeme víc cestovat. Když mám chuť na hranolky, výtečné paštiky či opeřence, zaručeně nejlepší bude zajet na ně do Francie. I turisté tady vyžadují hlavně degustaci českých potravin a českého vína.“ n R Roman Řezníček, ekologicky velmi vyladěný restauratér, ví, že nejlepší suroviny jsou ty, které si sám vypěstuje. BioŘezníček

48ZEN kosmEtika Japonský znak pro rýži se dá rozdělit tak, že vzniknou znaky dávající dohromady číslo 88. Proto každý Japonec, který se dožije 88 let, slaví „věk rýže“. Rýže je dokonalým symbolem dlouhověkosti, protože právě díky ní oplývají Japonci dlouhým životem a krásnou pokožkou. Text Katarina Černá Foto Petr Kubín a archiv Jak udělal výrobce saké ze své továrny manufakturu na rýžovou biokosmetiku. A proč je Česko první zemí v Evropě, kde ženy nyní mohou mít pleť jemnou jako pravá gejša. Sedm bohů v zrnku Eko ZEN 48ZEN

ZEN49ZEN49 Rýžová delegace. Zástupci japonské značky Rice Force: výkonný ředitel pan Numata, pan Yamashita, paní Kikushima, prezident společnosti pan Myoga a člen správní rady pan Kohata – na fotografii vlevo. Na pravém snímku jednatelka distribuční společnosti Komea s. r. o. Daniela Hátleová s panem Myogou a majitelkou wellness centra Irenou Oesterreicherovou. K dyž jsem ve wellness Rooseveltova če­ kala na prezidenta japonské firmy Rice Force pana Myogu, vzpomněla jsem si na jeden z filmů Akiry Kurosawy a ten pocit, kdy jsem ani za první třetinou filmu nebyla schopná v novém záběru identifikovat hlavního hrdinu. Ve chvíli, kdy mi jednatelka distribuční společnosti Komea Daniela Hátleová oznámila, že Japonci přijdou za chvíli, zmocnila se mě po lustrem od Bořka Šípka lehká panika. Nejprve jsem si všimla krásné štíhlé ženy s hus­ tými vlasy v elegantním uzlu a muži v dokonale padnoucích oblecích a košilích s nažehlenými lí­ mečky byli natolik osobití, že jsem si jejich funkce zapamatovala snadno. Česká republika je první zemí Evropy, do níž Japonsko začíná vyvážet své rodinné stříbro v podobě exkluzivní kosmetiky vyráběné z bílé rýže. Podle prezidenta kosmetické firmy Rice Force Masakazu Myogy celá idea vznikla před třiceti lety, kdy Japonci začali o něco méně popíjet saké: „Majitel a dnes většinový vlastník firmy tenkrát nechtěl zrušit výrobnu saké a přemýšlel o tom, co bude dělat dál a jak by bylo možné využít fermen­ tační technologie, které se po staletí při výrobě saké používají. Když se totiž podíváte na ruce to­ džiho, mistra vyrábějícího saké, tak ať je jakkoli starý, roky denního zacházení s rýží zanechávají kůži jeho rukou hladkou.“ Nápad vyrábět přírodní kosmetiku z bílé potra­ vinářské rýže pomocí fermentačních technologií a laktobacilů byl natolik ojedinělý, že firma zís­ kala velkou podporu japonské vlády. Po dvaceti letech výzkumu se na trhu objevila první péče od Rice Force, kterou dnes používá již milion a půl Japonek. Zeptala jsem se proto marketin­ gové ředitelky paní Kikushimy, jaké je tajemství sametové pleti japonských žen. Podle ní mnohé souvisí právě s rýží. „Japonky se stravují jinak než Evropanky, mají vyváženější stravu, jedí hodně rýže bohaté na minerály, ryby a zeleninu, a na­ víc mají to štěstí, že je v Japonsku měkká voda, jež tolik nezatěžuje pleť. A kosmetika z rýže má obrovskou tradici, ale většina firem na rozdíl od Rice Force využívá slupku, ne bílou rýži.“ Použít k výrobě kosmetiky bílou rýži je navíc da­ leko složitější a také je nutné vybrat vhodný druh. V Japonsku existují desítky druhů rýže pro různá využití. Rice Force pracuje s rýží uruči, která má velký podíl škrobu. Právě tento druh se používal pro výrobu saké, kde hraje důležitou roli již zmi­ ňovaná fermentace, tedy kvašení. „Ty fermentač­ ní technologie jsou velmi složitá oblast. Hodně potravin je v Japonsku fermentovaných a japon­ ské fermentační technologie jsou asi nejvyspělejší na světě, takže se nabízelo uplatnit je i v kosmeti­ ce,“ říká člen správní rady Kotaro Kohata. Dalším nápadem této kosmetické firmy je využití technologie výroby kaligrafických štětců. Pro vý­ robu štětců na očistný rituál se používá srst koz, které se chovají v Kumanu, což je oblast západně od Tokia bohatá na lesy. Kozí chlupy jsou jemné a dlouhé a vyčistí pokožku do hloubky. Ta je pak lépe připravena přijímat živiny z pečujících pří­ pravků, čímž se zvyšuje jejich účinnost. Filozofií firmy je snaha o průnik západních a vý­ chodních technologií. „Západní výrobky působí sice rychleji, ale mohou pleti způsobit potíže, a navíc mají vedlejší účinky. U východních tech­ nologií je ten nástup pomalejší, ale nejsou tam vedlejší účinky. Náš produkt působí rychle, ale nemá žádné vedlejší účinky, což je zaručeno tím, že využíváme rýži, produkt, který denně jíme,“ říká Masakazu Myoga. A kdyby měl někdo pře­ ce jen nějaké potíže – za jedenáct let se objevily jen dvě takové klientky – firma je připravena na stížnost reagovat. A je si sebou natolik jista, že zákazníkům dodává zdarma test, jenž dokáže zle­ pšení stavu pokožky už po měsíci používání. n n ZáPADNí VýRoBKy PůsoBí sicE RycHlEJi, AlE MíVAJí VEDlEJŠí úČiNKy.

50ZEN vodovod Živá voda Filtr v bublině Ani kapka nazmar Iontová očista Vodu bez jedu Než dokola kupovat PET lahve, možná se vyplatí investovat do sofistikovaných picích technologií. Kompaktní recyklovaná a recyklovatelná lahev na vodu Bobble v designu Karima Rashida díky uhlíkovému filtru šetří přírodu i peníze. www.urbanlux.cz Švýcarská lahev SIGG se šroubovacím uzávěrem a praktickým očkem je vhodná nejen pro sportovce. Díky integrovanému těsnění obstojí i v těch nejnáročnějších situacích. www.sigg.com Připojením ionizátoru ke kuchyňské baterii proměníte svoji kohoutkovou vodu ve zdraví prospěšnou tekutinu. Nastavit lze vodu s antibakteriálními účinky, kojeneckou nebo zásaditou k mytí nádobí a ovoce. www.zivavoda.cz Technologie filtračních konvic BRITA redukuje obsah chloru, vodního kamene, organických nečistot, některých pesticidů a těžkých kovů, zároveň však zachovává pevné částice hořčíku a vápníku. www.pottenpannen.cz Eko ZEN 50ZEN

ZEN51ZEN51 chytré bydlENí Pasivní a nízkoenergetické bydlení nabízí nejen úsporu energií, ale i řízené větrání, které dovnitř neustále přináší vzduch zvenku bez nutnosti otevírat okna. Doma na čerstvém vzduchu Text Radek Polák Foto JRD Ekologické je ekonomické aneb Pasivní dům je jako auto, kterému na sto kilometrů stačí litr benzinu. áklady na ceny energií neustále rostou, požadavky veřejnosti na kvalitu bydlení ale také. Požadavky na nízkou spotřebu, kvalitníprostředíaklidnutídeveloperypřizpůso­ bovat se měnícím požadavkům veřejnosti. Šetrné bydlení není synonymem pro „králíkárny“, jež hyzdí většinu našich měst již od 60. let minulého století. Důraz na kvalitu současně neznamená jen drahé kuchyňské linky, domácí kina či nutnost mít balkon. Šetrné bydlení je synonymum pro nízkoenergetické a pasivní bydlení a nabízí mno­ hem víc než jen nízkou spotřebu energie a ekolo­ gické řešení – díky svým technologiím například vyšší komfort a zdravé vnitřní prostředí. Příjemné teploty po celý rok jsou v nízkoenerge­ tickém bytě zabezpečeny díky automatickému systému řízeného větrání. Ten navíc do místnos­ ti neustále přivádí čerstvý vzduch bez průvanu a udržuje nízkou hladinu CO2. Alergici v této souvislosti ocení, že vzduch prochází přes pra­ chové či pylové filtry. Řízené větrání má i další výhodu. Zabraňuje vzniku vysoké vlhkosti vzdu­ chu a s vysokou vlhkostí spojenému vzniku plísní a množení roztočů a bakterií. Průměrná rodina totiž každý den v bytě vytvoří až 10 litrů vodních par. Příčinou je metabolismus člověka, vaření, mytí, praní, sprchování, sušení prádla, ale i třeba fakt, že jsou v pokoji živé květiny. Vedle kvality vzduchu, který v bytě dýcháme, je důležitý i klid. Okna s trojskly jsou proto také dostatečnou bari­ érou proti hluku z blízké ulice a křižovatky. Přesto nepřekvapí, že si pod nízkoenergetickým bydlením představí většina z nás především úsporu energií. Důvod je zřejmý. Ceny energií už několik let po sobě neustále rostou a nikdo neví, kam se vyšplhají za dalších 10 až 20 let. Vždyť již nyní tvoří nezanedbatelnou položku domácího rozpočtu většiny z nás. Pro srovnání: běžný dům je jako auto se spotřebou 6 l na 100 kilometrů, pa­ sivní dům pak auto se spotřebou pouhého 1 litru na 100 kilometrů. Pokud budou ceny energií růst tak jako doposud, navýší se za dalších 40 let ro­ dinná úspora nákladů na energie, které se v sou­ časnosti pohybují ve výši 15 tisíc korun za rok, až na necelé 2 miliony korun. K prvním, kdo se u nás v minulosti nízko­ energetickým bydlením začal zabývat, patří společnost JRD. Na počátku 21. století uvedla v život podnikatelský záměr, o němž neměl do té doby nikdo téměř ani potuchy. Trpělivost a osvěta se však JRD vyplatila. Důkazem jsou nejen desítky úspěšně realizovaných a proda­ ných bytových jednotek, ale i to, že nízkoener­ getické bydlení bude podle expertů za další dvě desetiletí v nabídce nových bytových projektů převažovat. „Zkušenosti ukazují, že takový typ bydlení bude za několik málo let tím nejžádanějším. Vždyť i my sami s rodinami v nízkoenergetických bytech, které jsme vybudovali, bydlíme,“ říká Martin Svo­ boda, výkonný ředitel společnosti JRD. Společnost na kvalitu sází v každém detailu. Mož­ ná i proto má svoji vlastní zahradnickou školku, v níž rostou keře a stromky. Vzrostlá zeleň pak vytvoří příjemné prostředí jednotlivých projektů JRD. A není jich vůbec málo. V současnosti nabí­ zí hned pět různých možností, kde si lze takové byty v hlavním městě vybrat. Jedná se o Ecocity v Malešicích, Vilu Na Výsluní ve Strašnicích, Byty Semmering v Prokopském údolí a luxusní Dia­ manticu a Vilu Augustus. n N

52ZEN EkologiE Jak držet váš dům na dietě Text David Horák Foto Bára Prášilová a archiv Vítejte u sousedů, kam pošťák účty za energii skoro nenosí. Nízkoenergetický dům může být životní investice – chce to ale trochu důvtipu a odvahy… Eko ZEN 52ZEN

ZEN53 ajít dům rodiny Sobotkových ve Sliven- ci při západním okraji Prahy není o nic snazší než hledat jakýkoli jiný dům. Jed- nak postrádá ceduli s orientačním číslem, a jed- nak tuto v mnoha ohledech atypickou stavbu od ostatních na pohled nic neodlišuje. Problém ovšem není v novém pasivním domově Sobot- kových, nýbrž v návštěvníkově utkvělé představě o drobných stavbách ze severní strany zahrnu- tých zeminou. Jenže ani domy s tepelnou ztrátou do 15 kWh/ m2 za rok, tedy třikrát nižší, než jakou ze záko- na smějí mít takzvané nízkoenergetické domy, nemusejí hned vypadat jako bunkr. To potvrzuje i předmětný cihlový dům se sedlovou střechou a poměrně velkými okny. „Pojďte dál, zvenku nic neuvidíte,“ potvrzuje první dojem Petr Sobotka, který se vyhnul atypickému zevnějšku i pro tento typ domů obvyklejší dřevostavbě. „Jen škrtnete sirkou a je po baráku,“ vysvětluje své rozhodnutí. V okamžiku, kdy dodal, že zavrhl i moderní kom- binované tvárnice, bylo jasné, že tento dům skrý- vá i pozoruhodná stavební řešení. Tak tedy – za zmíněnou vnější cihlovou zdí je pěticentimetrová mezera, po níž následuje 30 cm silná vrstva účinnějšího šedého polystyrenu, při- chycená k betonové zdi z takzvaného ztraceného bednění, ocelovými pruty vyztužených a beto- nem vyplněných betonových tvárnic. Zvenku i zevnitř vlídně působící dům Sobotkových tak jistá podobnost s bunkrem nakonec přece jen spojuje. Prohlídka začíná v technické místnosti pohle- dem na centrální zásobník tepla. Tisíc litrů topné vody v této nádrži ohřívá 8 m2 střešních fototer- mických panelů i v mrazu. Směrodatný pro jejich NStředočeské úspory. Tohoto prosluněného zástupce pasivních domů najdete v Choceradech. Byl dostaven za 10 měsíců v červnu 2010 na rozloze 173,2 m2 a jeho majitel nejvíce oceňuje instalované solární panely a technologii řízené výměny vzduchu s rekuperací tepla – vydýchaný vzduch se na cestě ven v úzkých kanálcích potkává s čerstvým vzduchem a předá mu svou teplotu (či v létě chlad).

54ZEN funkci je sluneční svit, naopak teplota vzduchu na vakuem vedené „solární“ trubky nemá vliv. „Na Silvestra bylo hezky – médium v kolektorech mělo 110 stupňů,“ nechává se slyšet spokojený majitel. Když nesvítí slunce, posedí Sobotkovi u krbu, či přesněji krbové vložky, jíž přezdívají druhá televize. Aby při této zábavě nezakouše- li příliš horké chvilky, bylo třeba vložku dvojitě obezdít. To splnilo účel – deset z dvanácti kilo- wattů výkonu míří do vodního výměníku nad vložkou. „Místnost to nijak citelně nevytápí, ale stačí, když při přikládání otevřu dvířka, to teplota v obýváku okamžitě povyskočí.“ Krb stačí dvakrát naložit dřívím a teplota v nádrži vystoupá z 35 na 85 stupňů. Pokud nesvítilo slunce ani není niko- ho, kdo by zatápěl, ohřeje topnou vodu elektrická spirála na noční proud. Topná voda pak prostřednictvím konvertoru ohřívávzduchrozváděnýpodoměavdalšíspirále ivoduprokoupelnyakuchyni.Vpotrubípřesden cirkuluje ohřátá voda, která je tak hned k dispo- zici, a není tedy nutné před mytím vodu odtáčet. Topná sezona pak končí nejpozději v březnu. A to pan Sobotka, který dříve bydlel v paneláku, není žádným otužilcem – displej na zdi ukazuje 23 °C. Teplo přitom kromě tři čtvrtě metru silných stěn zadržují i okna s trojsklem, z nichž prostřední pokrývá vrstva známá pod názvem heat mirror, což je vynález NASA, jenž dovnitř vpouští tepelné záření, ale směrem ven je zadržuje. O studených nocích oknům navíc vypomáhají předokenní rolety. Samotná okna splňující standardy pro pasivní domy jsou jen o třetinu dražší než běžná kvalitní okna. Při tak účinné izolaci nepřekvapí, že jen fototermické střešní panely v létě produ- kují velké přebytky. Petr Sobotka raději než aby „zbytečnou“ energii ponechal bez povšimnutí, už plánuje, že k jejímu využití zbuduje bazén. Aby přes zimu promrzající cihlový plášť neochla- zoval dům odspodu, bylo třeba izolovat do hloub- ky. V základové desce a podlaze je dalšího půl me- tru polystyrenu. Stejně tak na půdě mezi krovy střeží teplo skoro 40 cm čedičové vaty. V takto zatepleném domě hraje významnou roli i sebe- menší vnitřní tepelný zisk (svíčka 30 W, žárovka 100 W, člověk 100 W, stolní PC 150 W). Zároveň ale při takové míře izolace už dům prakticky ne- dýchá, pročež hrozí kondenzace vody ve stěnách. Je to limitní stav, kdy už by tepelným ztrátám žádná další izolace nezabránila. Čím víc je totiž dům zaizolovaný, tím méně dýchá a o to víc je třeba větrat. To takřka beze ztrát umožňuje jedi- ně řízená výměna vzduchu s rekuperací tepla. Princip výměníku je snadný – vydýchaný vzduch se na cestě ven v úzkých kanálcích potkává s čers- tvým vzduchem a předá mu svou teplotu (či v létě chlad). Účinnost nového zařízení je překvapivých 90 procent. Tato „sleva“ sice není zadarmo – ven- tilátory spotřebovávají elektřinu a také filtry vy- jdou na řádově stovky korun ročně; na druhou stranu to znamená skvělé klima. „Žena nebyla fandou do nějakých technologií, ale rekuperace ji nadchla; i doma jsme na čerstvém vzduchu, přitom vůbec neotvíráme okna,“ pochvaluje si pan domácí, který však musí dbát na fakt, že se vzduch vyměňuje podle počtu lidí v domě. „Když přijdou hosté, stisknu tlačítko party.“ Z práce pak na stránkách hydrometeorologů sleduje údaj o celkovém osvitu, aby si po odečtení ztrát spo- čítal, že panely na střeše jeho domu ohřívají vodu výkonem 700 W/m2 (údaj z 20. března). Počty, které kazí radost Jestliže v osmdesátých letech vykazoval prů- měrný dům tepelné ztráty i více než 200 kWh/ m2 za rok, současné nové domy bez zateplení mají zhruba poloviční ztráty (110 kWh). Běžným zateplením a rekuperací lze tuto hodnotu ještě výrazně snížit. Každé další omezování ztrát ale vyžaduje neúměrně vyšší náklady. Například po- lystyrenové desky od určité tloušťky nelze ukotvit běžným způsobem a žádají si složitější stavební postupy. S dokonalou izolací je pak spojená nut- nost řízeného větrání, jehož návratnost je stejně diskutabilní jako účinnost v čase. Jestliže nejvý- konnější rekuperační jednotky v laboratorních podmínkách dosahují 95% účinnosti, je na místě se před jejich instalací ptát, jak účinné budou za 10 let fungování v bytě, případně kolik bude stát údržba a filtry. Tou dobou totiž investice odha- dem 95 000 Kč do rekuperace vzduchu ve větším bytě ještě nebude dosaženými úsporami navrá- cená, přičemž je jisté, že znečištěný výměník část původního výkonu ztratí. Jenže nikdo neví o kolik. Totéž platí o fotovoltaických panelech a dalších zařízeních. Naopak jisté jsou u pasiv- ních domů náklady na vnitřní prostory, jejichž část zaberou instalované technologie. Krychlový metr obytného prostoru rodinného domu sto- jí 7–10 000 korun. Rekuperace, která vyžaduje 15 cm konstrukční výšky, zabere každých 7 m2 je- den krychlový metr prostoru. Technologie pro dosažení pasivního standardu nemají univerzální použití. Výše popsanou cen- trální nádrž s tunou vody do půdní vestavby ve starém činžovním domě nepovolí statik, a pokud ano, její osazení prodraží ocelová konstrukce po- třebná k rozložení zátěže. „Navíc vše u pasivního domu rozvádíte a platíte dvakrát,“ problematizu- je s nadsázkou vedení potrubí až ke střešním pa- nelům či elektrické přípojky pro rekuperační jed- notku projektant topení Petr Vacek. Snad i proto na 100 nových rodinných domů v ČR připadá pouze jeden s rekuperací vzduchu. Náklady na stavbu nízkoenergetického domu také od okamžiku, kdy skončila první fáze dotač- ního programu Zelená úsporám, nezmírní ani žádný příspěvek. „Stojí to, spousta lidí zateplila a na peníze čeká dodnes. Já to stihl o fous,“ hod- notí situaci novinář a kutil Ivan Brezina. Buďte pasivní Bytová vila Pod Altánem, Praha-Strašnice. Celkové orientační měsíční náklady za energie v devadesátimetrovém bytu vily připravované ateliérem JRD budou pouze ve výši 734 Kč měsíčně. Školicí centrum OTAZNÍK společnosti Intoza v Ostravě – projekt ing. arch. Radim Václavík. Budova slouží jako školicí pomůcka, kde si návštěvníci mohou prohlédnout nejmodernější technologie používané při výstavbě nízkoenergetických a pasivních staveb. Rodinný dům Nová Paka. Jednogenerační pasivní rodinný dům mezonetového uspořádání je vybaven vzduchotechnickou jednotkou s rekuperací odpadního tepla, jež odebírá energii z akumulační nádoby. Akumulační nádrž je nahřívána solární soustavou nebo peletkovým kotlem se samočinnou dodávkou paliva.

ZEN55ZEN55 Extrémně úsporným příbytkům nelze vedle jejich úctyhodných parametrů upřít schopnost těšit své majitele bez ohledu na návratnost investice. Mají-li se však peníze vložené do domu s cílem energetických úspor brzy vrátit, je lepší zůstat při zemi. To u stávajícího domu znamená hlavně po- soudit vytápění. V případě, že běží na plyn, a kotel není starší 20 let, pomohou termostatické hlavi- ce a modernější prostorový termostat s možností programovat nastavení teplot vícekrát denně. Pokud ale doma hučí starý litinový kotel, jehož komoru na uhlí kdysi jen doplnil plynový hořák, je to totéž jako jezdit do práce volhou. Podstatný rozdíl je v regulaci, kdy u starých kotlů termostat jen zapínal a vypínal hořák. Oproti tomu dnešní kotle zvětšují nebo zmenšují plamen. Za předpo- kladu, že dům drží pohromadě a má komorová okna s dvojsklem, není takřka pochyb o tom, že investice 150 až 180 000 Kč do nové topné sou- stavy se vyplatí. Za tu cenu bude obsahovat velmi účinný kondenzační plynový kotel, který k ohře- vu využívá i vodu ze spalin. Zatímco jiné aktuální kotle dosahují účinnosti 91 %, kondenzační kotel převrací standardní výpočty naruby, když podle nich vykazuje více než stoprocentní účinnost. V okamžiku, kdy v zateplených domech z výpo- čtů najednou vycházejí až překvapivě malé radi- átory, stává se volba radiátoru i psychologickou hrou. „Například v takto malé místnosti by v za- tepleném domě stačil radiátor o třech článcích,“ rozhlíží se již citovaný topenář Petr Vacek po své kanceláři. „Jenže to by se investor rozklepal zi- mou, jen by se na radiátor podíval. Proto si s tím hraji; raději přidám pár článků, aby to nějak vypa- dalo, a snížím teplotu topné vody,“ usmívá se. Úspora, která nebolí Jen máloco za posledních 20 let zdražilo tolik jako voda. Cenu vodného a stočného vodárny za po- sledních dvacet let zvýšily o 800 procent. Nárůst vodného z 80 halířů za m3 v roce 1990 na letošní průměrnou hodnotu v ČR téměř 69 Kč (v Praze je to 66 Kč) volá po protiakci. Spotřebu vody, ale i energie na její ohřev, lze snížit výměnou zastara- lých typů vodovodních baterií a sprchových hla- vic za nové. Ty mají snížený průtok, který ovšem kompenzují tím, že do vody přimíchávají vzduch. Páka s vícero polohami zase pomůže zažehnat návyk pouštět vodu pokaždé na maximum, tla- čítkemnasprchovéhlavicipaklzebeznatahování ruky kdykoli vypnout vodu. Šetří i termostatická armatura, jež vodu přesně namíchá na nastave- nou teplotu, čímž odpadá zdlouhavé hledání ide- ální teploty pákou. Podle výrobců armatur je se starou baterií k umytí rukou zapotřebí bezmála pět litrů vody, zatímco s novou půldruhého litru. Extrémní řešení ztělesňuje elektronická armatu- ra Eterna finské firmy Oras za 10 000 Kč, která se na nehospodárného uživatele červeně rozbliká, popřípadě mu samočinně vypne vodu. V činžovním domě účet za vodu dramaticky sníží i vodoměry instalované v každém bytě a stoupač- ce. Je to jediný beztrestný způsob, jak se vypořá- dat s obyvateli, kteří parazitují na sousedech tím, že nepřihlašují své partnery či spolubydlící, pří- padně nechávají léta protékat splachovadlo. To byl i případ domu v Sarajevské ulici 13 ve sprá- vě domovního bytového družstva Praha 2. Podle evidence se spotřeba vody v tomto domě s dva- cítkou bytů blížila ke 3000 m3 ročně. Po instala- ci vodoměrů však tentýž dům už šestým rokem vystačí s 1400 m3 , což při současných cenách představuje roční úsporu zhruba 2000 Kč na byt. „Vlastníci si opravili protékající kohoutky a starší lidé neskutečně šetří vodou – chytají vodu z pra- ní do kbelíku a tou pak zalévají záchod,“ kroutí hlavou nad horlivostí svých sousedů předseda zmíněného družstva Jaromír Plešek. n Pasivní dům rodiny Sobotkovy ve Slivenci, okrajové části Prahy. n i dOMa JSME NEuSTálE Na ČERSTVéM VZduChu, PřiTOM VůbEC NEOTEVíRáME OKNa.

56ZEN ▼A120004064 Svět podlE Evy: frANciE Za sedmero hvězdami Vydali jsme se i na výlet, během něhož jsme chtěli projít pár okolních městeček, Baux de Provence, Gordes či Lacoste. Je to neuvěřitelné, ale v okolí je snad sedm michelinských restaurací, převážně v hotelech Relais & Chateaux. Sladkoslaná Provence ednou jsem četla gurmánské revue, kde psali, že gurmán, který se dívá na ka- lorie, je jako prostitutka, která se dívá na hodinky. Toto přirovnání mi utkvělo v hlavě, protože jsem mu nikdy nerozuměla, anebo ten, kdo ho psal, měl o prostituci naprosto zidealizo- vané představy. Nicméně s první částí souhlasím a upřímně přiznávám, že jsem se nedávným po- bytem ve Francii doslova projedla. Můj kamarád má totiž přímo v srdci Provence 300 let starý statek, kam jsem se po dlouhém zva- žování (asi 2 minuty) rozhodla vydat. Vzhledem k tomu, že rád vaří, nakupuje a miluje víno, byla naše agenda jednoduchá. Hned z Marseille, kam jsem letěla díky nové přímé lince z Prahy, jsme vyrazili na drink do Aix en Provence, městečka, které pulzuje životem. Bary i restaurace jsou plné, houfy veselých studentů okupují zahrádky a lidé korzují ulicemi. O víkendu jsou tu také skvě- lé trhy, kde nakoupíte vše od ručně vyráběných levandulových mýdel přes med, nutno dodat, že úplně bílý a našlehaný jako sníh (nejlepší je levan- dulový), až po čerstvé kozí sýry a ústřice. Druhý den vyrážíme do blízkého městečka Male- mort nakoupit čerstvé bagety, sýry a ovoce. Kou- pili jsme také králíka (lapin), kterého upravujeme podle receptu ze staré dětské kuchařky od Micha- ela Oliviera. Je to velmi snadný a výtečný recept, o který se s vámi prostě musím podělit. Králíka naporcujeme a potřeme omáčkou připravenou z francouzské hořčice, strouhanky a kapky olivo- vého oleje. Potřeného králíka pečeme v troubě do růžova, na závěr podlijeme čerstvou smetanou, necháme chvilku odstát a servírujeme s čerstvou bagetou, rýží a hráškem, samozřejmě čerstvě vy- loupaným, orestovaným se slaninou. Jako předkrm doporučuji artyčok. Těch mají na trhu mnoho druhů, my jsme zvolili malý pevný Violet de Provence. Jí se tak, že si pod talíř vlo- žíte nůž tak, aby byl talíř lehce nahnutý, nalijete na něj lžičku francouzského dresinku a artyčoky v něm lehce máčíte. Teď mě napadá, že artyčok je jediné jídlo, po jehož konzumaci máte na talíři víc než předtím. Nezapomněli jsme ani na dezert – jahody se šlehačkou s rozdrobeným meringue na povrchu. To vše doplněné růžovým organic- kým vínem Venus z vinařství Pinchinat, jejichž víno lze koupit nově i v Praze, hurá… Jen doufám, že nebude stát pětkrát tolik. Tady stojí 5,70 €. S kapkou fialky Další den vyrážíme na oběd za Jean-Louisem Caussisem, majitelem Chateau de Cassis, kte- rý majestátní sídlo předělal na překrásný hotel, odkud koukáte na pláž a město. Společné setká- ní začínáme aperitivem, já na ledu podávaným pastisem s kapkou mandlového sirupu zalitého ledovou vodou. Pohodový oběd zahajuje samot- ný šéfkuchař vysvětlením celého menu. Voňavé rajče plněné mozzarellou di Bufala Campana s plátkem opečeného prosciutta plněného rat- tatouille a salátkem jako předkrm. Následuje do- ráda s celerovo-bramborovou kaší a restovanou zeleninou. Pak brie a nakonec opět jahody, ten- tokrát v košíčku z teplého tenkého těsta, a lehce oslazená šlehačka s vanilkou z Madagaskaru. Pokud jste v Provence, nenechte si ujít víkendový ranní trh Les Halles v Avignonu. Mají otevřeno do 14 hodin a nejlepší je zajít si sem na oběd. Je tu bar, kde vše, co si tu koupíte, můžete sníst a oni vám k tomu nakombinují vína. Zaujalo mě suché bílé víno s kapkou organického fialkového sirupu, které lahodný mok proměnilo v úžasný výlet do dětství – vzpomínáte si na bonbony fialky? Po návratu z výletu nás čeká překvapení. Maroc- ká hospodyně nám připravila k večeři výtečnou pastillu, tradiční berberské a marocké jídlo. Jedná se o komplikovaný masový koláč, tradičně z holu- bího masa, který kombinuje sladké a slané chuti. Je to velmi svěží kombinace vrstev těsta crep s pi- kantní masovou směsí, pomalu vařenou v bujonu s kořením, a křupavou vrstvou nastrouhaných a opečených mletých mandlí se skořicí a cukrem. Sladší tečku si lze představit jen těžko. n J Eva má práci snů. Létá po světě a testuje destinace. Její titul „concierge“ totiž znamená, že se stará o dovolené movitých klientů. Concierge J&T Eva Klejmová tentokrát píše o tom, proč se nedávným pobytem na jihu Francie projedla a trochu přejedla. Eko ZEN

57

58ZEN Na cEstě Proti proudu Asi nejznámějším případem jezdce v protisměru je Sascha Guiseppe Spataro, který v loni v květnu ujel sedmdesát kilometrů po R10 z Liberce do Prahy. Zadržen byl až v pražské čtvrti Kbely. Jak se ukázalo, byla to jízda na drogách a lécích a způsobil jí 10 dopravních nehod. Rychlostní silnici R10 se nedávno pokoušel pokořit také řidič neznámého vozidla ve směru z Prahy do Mladé Boleslavi. V tomto případě se podařilo jezdci uniknout i přes využití policejního vrtulníku, pravděpodobně se zařadil do správného směru. Letos se přihodil ještě jeden podobný případ, a to na dálnici D1 směrem na Brno. Řidič stříbrné felicie i v tomto případě po několika nebezpečných manévrech dokázal novým policejním passatům uniknout. Jízda v protisměru na českých rychlostních silnicích není žádnou raritou, policie tento přestupek řeší minimálně jednou měsíčně. Jen zázrakem zatím neskončily tragicky. Štěstí měli i dva japonští cyklisté, kteří si v červnu omylem vyjeli po D1 u Rosic. Tyto provinilce naopak policisté po pětikilometrové projížďce dostihli, udělili jim pokutu a vyprovodili je k nejbližšímu exitu. ▼a120003976 ▼a121006131 Chytrá dálnice vás varuje e krásný dubnový den a sluneční paprsky po- malu ohřívají jarní vzduch. Stojím se svým vozem na odpočívadle u dálnice D1 blízko Kromě- říže. Motor velkého off- -roadu najed- nou s ohlušu- jícím rachotem zařve a já vyrá- žím na dálnici. Neuplyne ani pět minut a přímo proti sobě spatřím několik aut, bláznivě na mě blikají a trou- bí. Něco není v pořádku, blesklo mi hlavou. Pohled doprava na šňůru aut jedoucích stejným směrem jako já mi potvr- dí mé tušení. S hrůzou si uvědomuju, že jsem v protisměru, že se po osudové chybě řítím po špatné straně dálnice vstříc smrti. Ten den jsem po dálnici v protisměru urazil de- sítky kilometrů! Ne, nejsem sebevrah ani jsem se nezbláznil. Měl jsem pouze štěstí, proháněl jsem se totiž v protisměru po uzavřené dálnici a pod bedlivým dohledem policistů a expertů z Ředitelství silnic a dálnic – byl jsem „pokusný králík“ při testování unikátního systému, který umí bleskově odhalit každé auto, které se stej- ně jako já dostane na dálnici do nesprávného směru. Každou chvíli nám o podobných šílen- cích referují televizní noviny. Někdy se takový incident obejde bez zranění a nehod, ale jindy za chyby druhých platí nevinní řidiči a spolu- cestující. Česko je patrně jedinou zemí Evropské unie, v níž provozovatel mýtného systému Kap- sch dovybavil infrastrukturu mýta detektory a nezbytným softwarem, který dokáže zachy- tit chybný pohyb vozidla a odešle varování do centra řízení dopravy v Ostravě. Varování se zároveň zobrazí řidičům na infotabulích přímo u dálnice a putuje do sdělovacích prostředků, jako je populární Zelená vlna Radiožurnálu. Systém detekce vozidel v protisměru byl proza- tím zaveden na dál- nicích D1, D5 a D2. Pokud se osvědčí, počítá ŘSD s jeho dalším rozšířením. Detektory chrání řidiče spolehlivě už od začátku roku, ale po zkušebním provo- zu bylo třeba otestovat jejich činnost naostro. Vraťme se ale zpět do testovacího dne anapáteřníkomu- nikaci republiky. Dálniční policie ve spolupráci se silničáři vybrala nejménězatíže- ný úsek „déjed- ničky“, aby jeho krátkodobým uzavřením ne- způsobila moto- ristům příliš velké komplikace. Byl jsem policisty vybrán, abych sehrál roli zmateného motoristy. Proto se krátce po uzávěře komunikace přemísťuju v doprovodu policejní eskorty na začátek uzavřeného úseku. Auta s majáčky přede mnou i za mnou, sen každého kluka, jako z Kobry 11. Do vysílačky dostávám pokyn k jízdě. Plnou rych- lostí a za udivených pohledů řidičů jedoucích po „normální“ straně letím dálnicí. Míjím první mýtnou bránu. Zachytila mě? Co nemůžu vidět ani slyšet, je hlasitý poplach, který se právě spus- til v ostravském řídicím centru. Mašinérie, která má ochránit nevinné řidiče a minimalizovat ná- sledky hazardních jízd, se právě dala do pohybu. Funkčnost systému stoprocentní. Čidla, senozo- ry a počítače inteligentní dálnice tak zase o kou- sek zvýšily naši bezpečnost a zminimalizovaly ten nešťastný chybující „lidský faktor“. n Autor je mluvčí mýtného systému MÝTO CZ. J Jeden z Murphyho zákonů praví, že pokud člověku připadá, že se všechno hrne proti němu, jede ve špatném jízdním pruhu. Díky chytrému softwaru na dálnicích budete o takovém nešťastníkovi včas zpraveni. Text David Šimoník Piktogram, který zobrazuje varování před autem v protisměru, není zatím moc známý. Pokud ho řidiči na tabulích u dálnice uvidí, neměli by prudce brzdit či zastavovat u krajnice. Stačí zpomalit a být připraven provést úhybný manévr.

59

60ZEN chytré pENíZE ři sportu se odjak- živa kromě uvol- ňování endorfinů řešily důležité věci. Nedáv- no byl zveřejněný žebříček handicapů vrcholných ban- kovních manažerů ve Švý- carsku, z čehož bylo jasné, kolik času tráví na golfových hřištích. V Anglii jsou tenisové klu- by, v Indonésii gentleman- ské kluby – kluby, kam se zaregistrují elity byznysu a tráví tam spoustu času. Je to určitý network, síť lidí, kteří spolu byznys dělají. V Jakartě manažeři hrají golf hodně, a v Číně teď dokonce mají golf povinně. Myslím si, že golfu trošku škodí, že je vnímán jako byznysový sport. Ve starších západních zemích, takzvaných old mo- ney, jako jsou Anglie nebo právě Švýcarsko, kde lidi pokračují v nějaké tradici, se ale postupně vytvořilo mnohem širší spektrum hráčů. Asi nejdražší hřiště je v Zumikonu u Curychu a tam je těžké se do- stat, musejí vás doporučit tři členové. Zároveň ale existuje ve Švýcarsku síť levných hřišť, kam chodí úplně jiní lidé. Kouzlo golfu je v tom, že se tam můžete potkat s kýmkoli. V Americe je golf velmi levný, třeba v Arizoně trvá sezona celý rok a nejde o nic exkluzivní- ho. Naopak v Dubaji je extrémně drahý, hlav- ně kvůli zavlažování. Tam hrají jen bohatí lidé, o čemž jsme se nedávno přesvědčili i v českých novinových titulcích. U nás začali kromě sportovních nadšenců hrát golf nejprve takoví ti podnikatelé, kteří nema- jí úplně dobrou pověst a kteří mu vytvořili ne úplně dobrou image. Dneska už se to naštěs- tí mění a golf hrají i lidé, které opravdu baví. Minulý týden jsem hrál s jednou důchodkyní a hrála výborně. Jistou exkluzivitu ale golf bude přitahovat vždycky. Sport, kde se hodně řeší byznys, býval vždy te- nis. Pan Odier, šéf nejstarší švýcarské privátní banky Lombard Odier, nám s oblibou vykládal o svojí životní chybě. Přišel za ním chlapec, který ho žádal o 20 tisíc franků, aby se mohl zúčastnit série turnajů. Když se ho Odier ze- ptal, co jim může nabídnout, a smělý mladík prohlásil, že by si u nich otevřel účet, byl zdvo- řile odmítnut. A tak si Roger Federer otevřel účet u Credit Suisse. Žádná eurozóna Na golfu je úžasné to, že s někým strávíte čtyři hodiny v krásném, izolovaném prostředí. Pro- cházíte s ním tu frustraci, když se nedaří od- paly, a užíváte si ty, které se povedou. Nesou- těžíte jeden proti druhému, ale proti jamce. Když vezmete obchodního partnera na tenis, honíte se ve vedru a snažíte se dát úder, který on už nechytí. To není moc taktické. A ještě se spotíte jako blázen. Snažím se s lidmi trávit čas tak, aby to mě i je těšilo. Golf mi dává příležitost, jak se s nimi sejít a navázat vztah. Samotný byznys ale ře- ším jinde. Je možné se klientů zeptat, jestli jsou se vším spokojeni, ale nezapomeňte na to, že si tam lidi chodí především odpočinout a pobavit se. Snažím se nedělat jiným, co bych si sám nepřál od nich. Jsou lidi, kteří na golfu dohadují konkrétní obchody, já tu potřebu ale nemám. Nechci si kazit hru ani rozebíráním situace v eurozóně a vývojem akcií, od toho naopak rád na chvíli uteču. Nedovedu si ani představit, že bych zaplatil desetitisíce za vstup a pak chodil pořád na jedno hřiště – je to dobré možná v případě, že chcete být členem nějaké komunity, ale mě baví hrát různá hřiště a na nich potkávat různé lidi, od hokejistů z NHL po důchodce s umělými kyčlemi. Je to především sport. Mi- nulý týden jsem hrál s patnáctiletým klukem, který měl handicap tři a hrál neuvěřitelně. Ale jestli si někdy bude chtít otevřít účet a zavolá mi, rozhodně ho nepodcením. Já mám svého privátního bankéře ve Švýcar- sku a moc ho nemusím. Nikdy jsem se s ním nebavil a na golf bych s ním rozhodně nešel. A kdybych trávil ve Švýcarsku víc času, asi bych ho vyměnil. n Lekce od chlapce O alchymii vztahů, které se na tenisu a při golfu vytvářejí trochu rozdílně. O hře s důchodkyní a patnáctiletým talentem. O nejdražším hřišti a arizonských lidových cenách. A o tom, že na pilu tlačit netřeba… Text Petr Vitásek Foto archiv P Úspěšný odpal n Pokud vezmete klienta či obchodního partnera na golf, především se bavte a užijte si hru. Při hře se lépe poznáte a váš vztah se prohloubí, to je hlavní a dá se na tom stavět. Detailně řešit konkrétní obchody ale můžete i jinde. Na golf si i byznysmeni chodí především odpočinout. Petr Vitásek, ředitel privátního bankovnictví Friedrich Wilhelm Raiffeisen. Dvanáct let pracoval jako privátní bankéř ve Švýcarsku, působil i v Londýně, New Yorku, Singapuru nebo Moskvě.

CO SLYŠÍTE ZA OKNY VY? T E L . : 608 60 50 43 WWW.PARKMECHOLUPY.CZMožnost výhodné hypotéky Dny otevřených dveří podrobnosti na webu Bydlení 10 km od Václavského náměstí. Přesto Vás bude ráno budit zpěvem skřivan. Vyměňte městský hluk za klidné prostředí pražské vilové čtvrti. Přijďte se podívat, jak vypadá pohodová atmosféra a klid uprostřed města. inzerat_ZEN_210x130mm.indd 1 31.05.12 11:58▼ A121005901 ▲ A121004544

62ZEN sEriál: pražské čtvrti roč si myslíte, že se Troja jmenuje zrovna tak, jak se jmenuje? Odpověď se přímo nabízí. I když je její původní název Ovenec, který sahá až do doby kamenné, tato sedmá a zároveň osmá pražská čtvrť je sku- tečně pojmenovaná podle legendárního „ne- dobytného“ města, konkrétně podle barokního Trojského zámku, jejž zdobí sousoší ztvárňující boje Titánů s antickými bohy. Samotný zámek s přilehlou zoologickou zahradou je dominan- tou této čtvrti a byl postaven burgundským architektem Jeanem Baptistem Batheym pod- le vzoru římské příměstské vily. Dnes nabízí nejen expozici českých malířů 19. století Národní galerie, ale také známý zahradní laby- rint. Zámek je využíván zejména k svatebním ob- řadům a tak ně- jak asi vždy kon- venoval ženským srdcím, když zde Marie Terezie zřídila Ústav šlechtičen. Samotná Troja je víceméně ne- obydlena, vzhle- dem ke své roz- loze od Kobylis až k Holešovicím má pouhopouhé 2000 obyvatel, nepočítaje v to ži- rafku Elišku, gorilu Kiburi a spoustu jejich kamarádů. Zoo je téma samo o sobě, snad každý Pražan tu měl někdy rande, a možná se i pokusil o prv- ní polibek v odéru opičího pavilonu. Můžeme do něj za poznáním a odpočinkem už od roku 1931, kdy bylo založeno zoologem a trojským rezidentem Jiřím Jandou. Ale jestli jste tímto provařeným místem už unaveni a chcete se vyhnout tamější vřavě, vedle je klidnější Bo- tanická zahrada s vyhledávanou japonskou scenérií, ale hlavně největší pražskou vinicí ze 13. století. Pěstuje se tu na 100 odrůd vín, z nichž některé můžete ochutnat v proslu- lé restauraci Svatá Klára hned vedle zámku. Ve zdejší kapli, kterou nechal pro svou choť Kláru postavit Václav Vojtěch, podle legendy strašilo, pak se ale ukázalo, že jen uprchlá opička v noci zvonila na zvon. Chuť po procházkách zde však zdaleka nekončí. Pro nadšence rekreačních sportů je zde nedávno upravená cyklostezka táhnoucí se podél Vltavy až do Kralup nad Vltavou, kde bez hluku a zplo- din aut můžete roztahovat své hrudní koše a zá- roveň projet celou Prahu nebo si odpočinout v přilehlém Sport campu Troja, případně si dopřát gurmánský zážitek v letní nekuřácké re- stauraci Loděnice, spojené se sportovním areá- lem, kde se můžete projet na bruslích i na koni. Most, nebo tunel? Nebyla by to však matka českých měst, kdyby i v této čtvrti nebyl nějaký průšvih. Od roku 1977 zde stojí dnes již legendární most spojující Troju s Holešovicemi, místními pojmenovaný Rámusák, který prošel od roku 1980 nespočtem rekonstrukcí, ale po jehož přejetí v tramvaji cí- títe jemné pískání v uších a silnou potřebu z něj skočit. Celý dojem vám doprovodí po obou stranách vedoucí chodník se zákazem vstupu a výhled na nově budovaného náhradníka oce- lového, ale vratkého Rámusáka, jenž stejně jako velkolepý projekt Blanka stál minimálně třikrát víc, než měl, konkrétně 1,2 miliardy, a navíc svou opravdu neuvěřitelnou krásou teď bude nadob- ro blažit asi nejmírumilovnější část Prahy. V samotném srdci celé Troji kromě skleně- né vily developera Sekyry od architektky Evy Jiřičné, stojící v pěstební oblasti a rozporu s územním plánem, zpestřuje vilovou zástavbu „diplomatická čtvrť“, hranatý pokus bývalého režimu z roku 1988 o uvěznění zahraničních zástupců ve skleněno-bílých klecích, vzbuzující paradoxně kladné emoce. Od roku 1922, kdy se Troja připojila k Praze, tu v poklidné symbióze uprostřed parků, ale i tropického pralesa ko- existuje vše živé od květin a lemurů po trojské domorodce. n P Ve stopách Rámusáka Troja je ale zvláštní čtvrť! Žije tady snad víc zvířat než lidí, víno se zde rodí už od 13. století a sekyru tu najdete ve skle. Text Alex Vyroubal Foto Petr Kubín To není zoo. Ta je o trochu níž. Tohle je pohled z vinice svaté Kláry na trojský zámek. Kam v Troji Restaurace: Restaurant Svatá Klára, italská restaurace Trojský vrch, restaurace Loděnice S dětmi: Zoologická zahrada, Botanická zahrada, sportovní a rodinný areál Loděnice Sport: cyklostezka A2, umělý kanál s divokou vodou, sportovní areál Loděnice

▼ A120002591 ▲ A120003746

64ZEN ZENové práZdNiNy Pěkně do zlatova Lak na nehty 1 Seconde Gloss od Bourjois v intenzivní, zářivé červené. Cena 219 Kč Šampon Bamboo UV+ pomáhá uchovat zářivou barvu. Cena 545 Kč Vyživující ochranný závoj Ocean Waves. www.salononline.cz Classique Eau d’Eté od J. P. Gaultiera, cena 1570 Kč. Exkluzivně v Marrionnaud ZENový způsob letního lenošení vyžaduje kromě nezbytných bikin i kosmetickou výbavu, díky níž zdůrazníte své přednosti a vyhnete se barvě vařeného raka. 64ZEN

ZEN65ZEN65 Hydratační péče Pure Pulp od Veld’s v letní limitované edici. Cena 1990 Kč Nový Tangle Teezer pomůže rozčesat namáhané vlasy. www.salononline.cz Plážové botky od Mel, mladší sestry Melisy, jsou k dostání v mnoha nových odstínech. www.destroystores.cz Terra Soleia od Guerlain, to jsou hned dva zlatavé odstíny v jednom pudru. Cena 1610 Kč Zklidňující emulze po opalování od Sensai uleví sluncem unavené pleti a podporuje dlouhotrvající opálení. K dostání v parfumerii Douglas. Cena 2100 Kč Minerální tvářenka Lily Lolo pleť v horku nezatíží. www.heaven4skin.cz

66ZEN Na koNEc ▼a1200004072▼▼a120004174 Hledá se: dospělý lid a moudří vůdci Foto Tomáš Železný Proč jsme ztratili a zatratili mýty a co nám chybí, aby společnost mohla fungovat, přemýšlí ve svém pravidelném fejetonu Jan Bílý současném diskurzu o společenské mizérii (nejen) v Česku mi chybí jakási hluboká, možná psychologická, možná že lépe „my- tologická“ úroveň. Co je to, co je shnilého „ve státě dánském“? Řečeno s Hamletem, který si zoufal už tenkrát... A především – co chybí, abychom na dodání téhož mohli zapracovat a věci veřejné (prosím s malým vé!) se konečně mohly trochu navrátit do normálního fungování? Z mého „systémového“ pohledu to jsou především dvě kvality: dospělý lid a moudří „stařešinové“, tedy ti, které by lid mohl pověřit stát a společnost vést a spravovat. Dospělým se člověk nestane dovršením plnoletosti, ani tím, že začne vydělávat, ožení se či zplodí potomky. Dnes většina dospě- lých nedospěje dokonce vůbec. Zůstáváme ve stavu trvalé puberty, kdy je pro adolescenty mnohem důležitější image než obsah. Zrovna tak, jako se náctiletí koncentrují na ten správný účes a značku tenisek a opisují od sebe vzhled a chování (což je v tomto věku normální), zůstává většina lidí až do smrti u honění se za penězi, autem a společenským postavením. To je pro fungování společnosti veliká katastrofa. Jak už slovo napovídá, je společnost založena na spolku, na polis (obec – odtud politika), tedy na celku, kde si je každý vědom své zodpovědnosti a společenské příslušnos- ti a úlohy. Přechod od adolescentů k dospělým „bojovníkům kmene“ se v každé společnosti děje vždy na základě fungujícího mýtu. Pokud totiž nějakému řekněme dvacetiletému budeme vyprávět, že musí převzít zod- povědnost, bude nás považovat přinejmenším za nudné blbce. Vždyť ne- zodpovědnost je krásná. Jedině emočně silný mýtus přiměje lidi k nepo- hodlnému přechodu z jedné fáze života do druhé. Mýty jsme však ztratili, a především je hlavní mýtus dnešní doby, věda, ZATRATILA. Fungující mýty byly vědeckým racionalismem odsunuty do říše pohádek pro děti. A tak nemají dnešní polo-dospělí žádný „mytologický“ smysl života. Zbývá tak (ne)smyslný konzum jako zaplňování díry, jež po smyslu zůstala. K přechodovému rituálu dospělosti patří vždy setkání se smrtí a s „tem- nou“ stránkou naší duše všeobecně. To už věděl princ Siddharta, budoucí Buddha, který v osmnácti na vyjížďce z paláce potkal chudého, nemocného a pohřeb. Bill Plotkin v knize Soulkraft nazývá tento přechod iniciací duše. Jedině smrt, konkrétně zažitá a v rámci fungujícího mýtu použitá coby katalyzátor dospění nás promění v ty, kteří bytostně pochopí „rámec“ své existence. Tedy – proč tu jsme. Namísto „moudrých stařešinů“ – a samozřejmě i stařešin, moudrých žen – dnes máme na „důležitých místech“ zjedy (výraz převzat od Karla Janeč- ka), tedy egomany, nenažrance a korupčníky. A v lidu – důchodce. Co dělá moudrého moudrým? Nikoliv informace a nikoliv věk. Je to nej- prve pochopení souvislostí. Vhled do onoho jemného přediva, z něhož je utkána nejen lidská společnost, ale celé Univerzum. Pochopení, že my lidé tvoříme pouze malinkatou část Přírody, bez které se ne- obejdeme, která se ale (v horším případě) brzy obejde bez nás. Moudří vůdcové vedou společnost do souladu s přírodou, nikoliv do protikladu. Nevnímají tedy lidstvo, společnost a pokrok jako boj s divočinou, nedáva- jí lidem vládu nad ostatními tvory, nýbrž maximálně správu, což je obrovský rozdíl. Mají tedy jakýsi nad-společenský přesah, musejí žít jednou nohou ve společnosti, druhou v „divokém lese“. Je nezbytně nut- né, aby uměli hovořit se zvířaty, se stro- my, rozuměli hvězdám a galaxiím, věštili z letu ptáků a naslouchali mořským vlnám. Moudří vůdcové rozumějí mýtům a dbají na jejich správné vyprávění. Jejich nejdůležitěj- ší vlastnost najdeme u všech šamanů a také u české „chytré horákyně“: jsou ani-ani, nebo ještě lépe „jak i, tak i“. Jedině pod vedením moudrých stařešin a sta- řešinů je společnost schopna trvalého přežití. n V Autor se po třiceti letech emigrace v Německu v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou osobního růstu, kde se z libovolných lidí („zástupců“) staví model dotyčného systému (rodina, firma, společnost...). V takto postaveném modelu se řeší vztahové problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.

2 www.klokocka.cz

TISSOT LE LOCLE AUTOMATIC IN TOUCH WITH YOUR TIME CHRONOMETR Klasické pánské hodinky s automatickým strojkem certifikovaným COSC, pouzdro z nerezové oceli 316L, safírové sklíčko odolné proti poškrábání a vodotěsnost do 3 bar (30m) Get in touch at www.tissot.ch 1st Prize in the Classic Category Hodinky “Tissot Le Locle”, které získaly 1. cenu na Mezinárodní soutěži v měření času, zobrazují tradiční i inovativní hodnoty značky. Toto vynikající umístnění vzdává hold lidem z Le Locle, kteří umožnili značce Tissot téměř před 160 lety začít svou výjimečnou cestu a poskytli jí své zkušenosti a dovednosti které má dodnes. Tato cena je proto věnována všem, kteří přispěli k odborným znalostem jedinečných pro Švýcarsko.