ZEN 17.10.2016

1ZEN S T Y L O V Ý M Ě S Í Č N Í K . V Y C H Á Z Í S   D E N Í K E M E 1 5 NA CESTĚ CHYTRÉ PENÍZE 17. 10. 2016, číslo 08/16 AUTOMOBILY V ZENU: Jak Emma Vos a její otec převezli veterána z Prahy do Pekingu a odtud do Paříže. Jak Otto Fabri staví auto budoucnosti. A co poslouchat v autě od rána do večera. Speciální příloha o investování a finančním světě

2

ZEN03 Tohle číslo je víceméně o automobi- lech. Já auto mám. Po městě sice přes den jezdím tramvají, přesouvám se pěšky nebo za tmy Uberem, ale ráno pravidelně rozhazuju polospící děti do institu- cí a jinak než autem bychom se z domova ne- vymotali. Mám svoje auto ráda. V jeho kufru jsem převezla už několik domů. Poslouchám, jak motor mění tóniny, když do kopce přeřazu- ju. Jedna vědma mi doporučila, ať se ke svému autu chovám láskyplně a často ho chválím, že tím snížím jeho poruchovost. Ráda v něm hla- sitě zpívám a připadám si jako ve filmu. Dříve jsem poslouchávala zprávy, teď jezdím v tichu. Mám ale ráda i cizí auta. Nikoli podle značek, ale podle jejich majitelů. Ráda řídím cizí auta, zkouším, kde jim zabírá spojka, v jakém úhlu mají nastavené sedadlo, jak přesně jim zapadají rychlosti na řadicí páce. Stejně vám ale chci sdělit svůj poslední objev, který se týká lesa, když už k němu tím autem dojedete. Říká vám něco jméno Suzanne Si- mardová? Kanadská přírodovědkyně, která pů- vodně vystudovala lesnictví, ale když zjistila, že v praxi to znamená plánovat vykácení jednoho druhu pro výhodnější jiný nebo prostě jen ká- cet, začala studovat něco jiného. Řeč stromů. Stromy totiž mezi sebou mluví, radí si, varují se a všeobecně si nesmírně pomáhají. Suzanne není divoženka, ale vědkyně. Proto se vydala zkoumat rozhovor mezi břízou papírovitou a  jedlí douglaskou. A  výsledky výzkumu mě naprosto ohromily, na její vystoupení na TED Talks už myslím několik týdnů. Suzanne před 25 lety nasázela do lesa spoustu stromků břízy papírovité a jedle douglasky. (Vysázela i červe- ný cedr, ale ten s nikým nemluvil.) Vzala plas- tové pytle, papírový oblek, respirátor, Geigerův měřič a různé jiné detektory, stříkačky s oxi- dem uhličitým s radioaktivním izotopem C14 a tlakové láhve s plynným oxidem uhličitým se stabilním izotopem C13. Potáhla stromky plas- tovými pytli a k bříze přidala radioaktivní plyn s C14, zatímco jedle dostala izotop uhlíku C13. Počkala hodinu. Za tu dobu nasály stromky při fotosyntéze oxid uhličitý a jako cukr ho poslaly do kořenů. Když z nich sundala pytle a Geige- rovým měřičem přejela listy, zjistila, že bříza plyn přijala. Když přejela měřičem jehličí jed- le, zarachotil taky. Suzanne to přeložila takto. Řekla bříza jedli: „Nepotřebuješ pomoct?“ Je- dle odpověděla: „Nemohla bys mi poslat něco uhlíku? Někdo přese mě hodil pytel.“ V  létě posílala bříza víc uhlíku jedli, zatímco později posílala jedle uhlík bříze, když měla jehličí stále zelené a bříza už byla bez listí. Předávaly a ří- kaly si všechno, i varování, když jeden strom napadl parazit, aby se ostatní připravily. Su- zanne vysvětluje podhoubí, až stovky kilome- trů dlouhá vlákénka mycelia, která kolonizují kořeny všech rostlin a běhají po nich informa- ce, jako přírodní internet. A ještě něco. Mezi stromy jsou tzv. mateřské. Jsou letité a starají se o mladší generace včetně semenáčků. Když má semenáček poblíž mateřský strom, klidně jiného druhu, má až čtyřnásobnou šanci přežít. A  když mateřský strom umírá, rozesílá svoji moudrost a zkušenosti do okolí (opět měřeno izotopy uhlíku). Les zkrátka není parta soupe- řivých kmenů, ale jedna nesmírná spolupráce. Což se ostatně dalo čekat. Celý vesmír se uka- zuje jako nekonečná služba jednoho druhému. I kdyby měl být člověk z téhle inteligentní kon- verzace vyčleněn. Přeji vám spoustu mateřských stromů v okolí, Nora Grundová, šéfredaktorka EDITORIAL MLUVME SPOLU JAKO STROMY V LÉTĚ POSÍLALA BŘÍZA VÍC UHLÍKU JEDLI, ZATÍMCO POZDĚJI POSÍLALA JEDLE UHLÍK BŘÍZE, KDYŽ MĚLA JEHLIČÍ STÁLE ZELENÉ A BŘÍZA UŽ BYLA BEZ LISTÍ. ▲ Inzerce

ZEN Magazín Stylový měsíčník Ročník 6, číslo 08/2016 Vychází s deníkem E15 VYCHÁZÍ 17. 10. 2016 ADRESA REDAKCE ZEN Magazín Komunardů 1584/42 170 00 Praha 7 zen@cninvest.cz ŘEDITELKA LIFESTYLOVÝCH REDAKCÍ Lada Rudovská ŠÉFREDAKTORKA Nora Grundová ZÁSTUPKYNĚ ŠÉFREDAKTORKY Hana de Goeij EDITORKA Adéla Vopěnková REDAKTORKA Viola Černodrinská ART DIRECTOR Samuel Kubín FOTOPRODUKČNÍ Jiří Hilgart a Michael Sokol Kontakt: jmeno.prijmeni@ cninvest.cz FOTOGRAFOVÉ ČÍSLA Ivy E. Morwen, Salim Issa & Štěpánka Stein, Ondřej Tylčer, Michael Dvořák DTP RETUŠÉŘI: Libor Horyna, Zdeněk Němec, Jan Mach TECHNICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Jan Karásek, Jiří Pavlíček INZERCE Šárka Kamarýtová tel. 725 144 253 sarka.kamarytova@cncenter.cz MARKETING David Hanuš david.hanus@cninvest.cz DISTRIBUCE A VÝROBA vyroba@cninvest.cz predplatne@cninvest.cz distribuce@cninvest.cz VYDAVATEL CN Invest a. s. Pařížská 130/26 110 00 Praha 1-Josefov IČ 04312945 TISKÁRNA EUROPRINT a. s. MK ČR E20920 ISSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABC ČR, člen IF ABC 04ZEN OBSAH 6 PRAŽSKÝ CHODEC 7 tipů na skvělá místa I  8 SLOUPEK Ovce a vlk  10 FEJETON Jak najít štěstí I  12 STORY Veterán, táta a já I  20 ROZHOVOR Otto Fabri: Doba elektromobilová I  28 AUTOSALON Na baterky I  32 PŘÍLOHA CHYTRÉ PENÍZE: STORY Odvrácená strana peněz I  40 PRODUKTY Peněženky I  42 MARKETING Splynutí kruhů I  44 ESEJ Proč nejsme bohatí I  48 FASHION Toulání v dešti I  56 BYDLENÍ Život na vodě I  60 STYL Sex v autě I  62 TRIP Tři dívky v autě, o psu nemluvě I  66 PLAYLIST Co poslouchat v autě I  70 STYL Lukáš Sedláček I 72 NÁKUPY I 74 ZEN LIKE – Otto Fabri v rozhovoru Doba elektromobilová (strana 20) CITÁT ČÍSLA AUTO JE NEJSLOŽITĚJŠÍ SPOTŘEBNÍ PRODUKT, KTERÝ LIDSTVO VYRÁBÍ V OBROVSKÝCH SÉRIÍCH. NA VÝVOJI A VÝROBĚ JEDNOHO AUTOMOBILU SE MOHOU PODÍLET DESETITISÍCE LIDÍ Z CELÉHO SVĚTA. TO JE NESMÍRNĚ VZRUŠUJÍCÍ. Web ZEN Magazínu: zen.e15.cz I Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv ▼ Inzerce 252457/12 1ZEN S T Y L O V Ý M Ě S Í Č N Í K . V Y C H Á Z Í S   D E N Í K E M E 1 5 NA CESTĚ CHYTRÉ PENÍZE 17. 10. 2016, číslo 08/16 AUTOMOBILY V ZENU: Jak Emma Vos a její otec převezli veterána z Prahy do Pekingu a odtud do Paříže. Jak Otto Fabri staví auto budoucnosti a co poslouchat v autě od rána do večera. Speciální příloha o investování a finančním světě OBÁLKA Foto: Ivy E. Morwen Styling: Karel Dominic Stix Make-up: Eliška Matějková Holanďanka Emma Vos se se svým otcem ve voze Lancia Lambda z roku 1927 zúčastnila v létě nejslavnější rallye světa, kterou je možné absolvovat ve veteránu. Svoje postřehy z cesty dlouhé téměř 14 tisíc kilometrů z Pekingu do Paříže pro Zen zaznamenala.Na snímku je s Lancia Lambda z roku 1929. Vůz z rallye je od dojezdu v opravě.

5

06ZEN PRAŽSKÝ CHODEC 7EDM tipů na skvělá místa Připravila Viola Černodrinská Ilustrace Tereza Kovandová CELNÍK V PRAZE 15. 9.–15. 1., Palác Kinských, Staroměstské náměstí 12, Praha 1 Národní galerie v Praze uspořádala první českou výstavu děl Henriho Rousseaua, jednoho z nejvýznamnějších umělců přelomu 19. a 20. století. Hodnotu obrazů „nedělního“ malíře zhodnotil čas. Známé jsou jeho malované výjevy z džungle, kde nikdy nebyl. Výstava je doplněna o díla českých umělců, jako jsou Otto Gutfreund, Jan Zrzavý nebo Toyen. LIHOVINA! Keplerova 6, Praha 1 Nedaleko Pražského hradu v restauraci Hradčany v hotelu Savoy se bude nově podávat zvěřina a k ní ochutnávat skotská whisky a bourbon. BUDEME SI VĚRNI Od září funguje věrnostní systém PFB a jeho členové mohou nakupovat značky jako GEOX, Armani Jeans, Beltissimo, Versace Jeans, Weekend Max Mara, Marina Yachting a další až o 15 procent levněji. Jen v Praze je 21 obchodů, kde vás s kartičkou PFB rádi uvidí. PODZIM NA TĚLE OC Chodov, Praha 4 Nedávno otevřela v Praze svůj první butik italská značka MAX & Co., ženská klasická elegance. Podzimní kolekce je plná zajímavých textur a potisků v zemitých, zlatých a safírových odstínech, které oživují květinové vzory. POP-UP KAFE OC Chodov, Praha 4 Značka Nespresso otevřela další Nespresso Boutique. V butiku bude všechno: degustační část, kde se dá ochutnat všech 24 druhů kávy Grands Crus, a recyklační zóna, kde lze odevzdávat použité kapsle. A také kafe, to už jsme říkali? KRÁSA TKVÍ V PŘÍRODĚ 12. 11., Prague Gallery Laufen, náměstí I. P. Pavlova 5, Praha 2 Máte-li rádi čistě přírodní kosmetiku, zajděte si na Green Beauty Market. Po celý den budou na místě probíhat přednášky a diskuse na téma zdravé barvení vlasů, testování kosmetiky na zvířatech nebo certifikace přírodní kosmetiky. Vstup je zdarma na základě registrace na www.praguegallery.cz ORIGINÁLNÍ ZELENINA 17.–21. 10., Betlémské náměstí/Liliová 1, Praha 1 Restaurace V Zátiší se spojila s iniciativou Zachraň jídlo a připravila říjnové menu z potravin, které kvůli svým nedokonalým tvarům končí zaorané v poli. Těšte se na originální podzimní dýňové menu. ▼ Inzerce 259137/16

TISSOT POSKYTUJE MEZINÁRODNÍ ZÁRUKU A POPRODEJNÍ SERVIS VÝHRADNĚ ZÁKAZNÍKŮM, KTEŘÍ ZAKOUPILI HODINKY U AUTORIZOVANÉHO PRODEJCE. SEZNAM AUTORIZOVANÝCH PRODEJCŮ NALEZNETE NA: WWW.MINUTACZ.CZ WWW.MINUTACZ.CZ,, MINUTA CZ S.R.O., TEL.+420 518 324 512 +420 518 324 512,, E-MAIL: MINUTA@MINUTACZ.CZ BOUTIQUES: PARIS — LONDON — NEW YORK — BEIJING — HONG KONG — SINGAPORE — NEW DELHI — DUBAI — MOSCOW — ZURICH TISSOTWATCHES.COM TISSOT, INNOVATORS BY TRADITION Čas být výjimečný každý den. TISSOT CHEMIN DES TOURELLES. OJEDINĚLÁ MODELOVÁ ŘADA CHEMIN DES TOURELLES, KTERÁ NESE NÁZEV ULICE SE SÍDLEM ZNAČKY TISSOT VE MĚSTĚ LE LOCLE, KOLÉBKY ŠVÝCARSKÉHO HODINÁŘSKÉHO PRŮMYSLU. MODEL DISPONUJE AUTOMATICKÝM STROJKEM POWERMATIC 80 S REZERVOU CHODU AŽ 80 HODIN, SAFÍROVÝM SKLÍČKEM ODOLNÝM VŮČI POŠKRÁBANÍ A PRŮHLEDNÝM ZADNÍM VÍČKEM. 1ST PRIZE IN THE CLASSIC CATEGORY 1ST PRIZE IN THE CHRONOGRAPH CATEGORY

08ZEN SLOUPEK Ovce a vlk Text Tomáš & Sofie Ilustrace Tereza Kovandová Řekneme vám jednu ošklivou věc. Lidé jsou stádo. To stádo je kontrolované tak, že jeho členové jsou na- očkováni. Pocitem, že jsou individuality. Ale lidé nejsou individuality. Lidem někdo namluvil, že mají zodpovědnost za svůj život. Svo- bodnou vůli. A všechny tyhle věci, které ve skutečnosti nemají. A z toho pak mají komplexy a neurózy. A přes tyhle komplexy jsou ovládáni. Tak je to jednoduché. Nesouhlasíte? Proč myslíte, že to tak není? Protože kolem sebe pořád slyšíte, že každý člověk je jedinečný a originální? Protože jste se to učili ve škole? Podívejte se kolem sebe. Nejsou lidé ovládáni několika základními pocity? Známe to všichni. Touha po jídle a sexu. Strach ze smrti. Strach z toho, že nejsem výjimečný. Že jsem vlastně úplně obyčej- ný a zaměnitelný. Každý má sice jiný otisk prstů a jiné rodné číslo, ale ve skutečnosti jsou si lidé navzájem velice podobní. Řekněme, že je tak 30, možná 50 základních typů lidí. Do jedné z nich patříte a v tom šuplíčku s vámi budou lidé, kteří vám budou opravdu velice podobní. Tak jistě, občas se objeví nějaký da Vinci nebo Mozart. Ale výjimka po- tvrzuje pravidlo. Tak dobře. Nebudeme tak strašlivě politicky nekorektní a řekne- me, že hodně lidí vykazuje velkou míru individuality (samozřejmě jste mezi nimi i vy, když čtete tak originální časopis). Ale ruku na srdce, i vy individuality jste po většinu svého zem- ského bytí ve vleku nějakých tužeb a strachů. Jenže teprve když si člověk uvědomí, pod jak velkým vlivem okem neviditelných, ale o to silnějších vlivů je, může se z nich alespoň částečně vymanit. Staří lidé o tom vědí své. Ty už stárnoucí tělo a zkušenosti nauči- ly. Bohužel je ony síly také obraly o většinu jejich životní vitality. A tak je hlas starých lidí dnes příliš slabý, aby dolehl k uším nás Mladých Idiotů Plných Sil (tak vtipně novinář Jaroslav Veis přeložil výraz Yuppie). Inspirací budiž nám starý Egypt. Tehdy lidé žili v  mnohem upřímnějším vztahu k sobě samému. Nepředstírali, že jsou in- dividuality. Neprožívali se jako jednotlivci. Své duševní pochody a rozpoložení a třeba i části svého těla připisovali určitým bo- hům, dnes bychom řekli psychosociálním energiím. A tak ruce člověka byly mnohem více vnímány jako projev obecné energie paží, kterým se ostatně přisuzovaly i různé vlastnosti (pracovi- tost nebo vůle). Stejně tak třeba projev vzteku byl vnímán jako součást energie zloby, která byla zosobňována bohem (temným Sutechem). Staří Egypťané prostě chápali, že s nimi pořád něco cloumá. V kaž- dou chvíli to drobné, křehké stvoření známé jako člověk pociťo- valo, že se v jeho těle a duši, v jeho „vnitřním vesmíru“, potkávají různí bohové, z nichž vždycky nějaký má právě navrch. A teď to podstatné, co platilo pro starého Egypťana a platí i dnes: Teprve když člověk dospívá k určité moudrosti, dokáže to, co v Egyptě bývala výsada nemnohých a co se dá nazvat scelením rozdělené psychiky. Prostě si začínáte vše, co se vám děje, uvě- domovat skrze sebe samého. Vše, co se vám přihodí, má zdroj ve vás samotných. Čili víte, že vnější svět vám neustále zrcadlí váš vnitřní svět. Být ovečkou ve stádě ostatně není samo o sobě špatné. Je to kaž- dopádně lepší, než sám před sebou předstírat, že jsem svobodným vlkem, který si může běžet, kam chce. ▼ Inzerce 251904/21

9

10ZEN FEJETON Jak najít štěstí Text James A. Cusumano Investor, spisovatel a hoteliér James A. Cusumano po desetiletích pokusů ve své dílně vydestiloval elixír štěstí. Čtenářům ZENu nabízí privátní degustaci. Recepty na šťastný život nejsou výmy- slem poslední doby. Už Aristoteles někdy před 2300 lety bádal o  štěstí a prohlásil, že lidé více než cokoli jiné- ho v životě definují štěstí jako svůj cíl, jehož do- sahují obvykle prostřednictvím krásy, peněz nebo moci. Jenže, úspěch v těchto oblastech sice může vyvolávat příjemné pocity, ovšem jen na krátkou dobu, dlouhodobé štěstí nikomu nepřinese. Jed- noduše proto, že ho nelze dosáhnout jako něja- kého cíle na dálnici. Je potřeba smířit se s tím, že cesta k němu nevede přes GPS. Otázka tedy je, jak k němu dojít. Eleanor Rooseveltová, manželka amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, říkávala, že „štěstí není cíl“, že „je to vedlejší produkt“. Dlou- hodobé štěstí je výsledkem něčeho, co děláme, a to téměř vždy pro někoho druhého nebo pro vyšší blaho. Štěstí může být krátkodobé nebo dlouhodobé – záleží na tom, zda pramení „ze- vnitř“ nebo „zvenčí“, tedy jestli je jeho zdrojem něco, co děláte vy sami, nebo něco, co někdo jiný udělá pro vás. Když mi bylo deset let, moc jsem si přál k Váno- cům kolo. A když přišla chvíle rozbalování dár- ků, byl jsem nadšený, že mi Santa (nebo možná Ježíšek) moje přání splnil! Mé štěstí trvalo ně- kolik týdnů, než se kolo stalo běžnou součástí mých každodenních her a zábavy. Později, jako teenager, jsem snil o tom, že jednou budu mít červený Chevrolet kabriolet. Můj milující kmotr mi pomohl tenhle sen splnit, když mi dal k 17. na- rozeninám jedno ze svých aut. To jsem okamžitě prodal, abych získal peníze na kabriolet. Několik týdnů jsem byl v sedmém nebi, ale pak se pro mě kabriolet stal jen běžným dopravním prostřed- kem, kterým jsem jezdil do školy a jinam. Kolo i auto byly materiální věci, jejichž vedlejším efektem bylo štěstí. Ale pouze do té doby, než se tyto věci staly rutinou. To štěstí bylo jen krátko- dobé. Existuje však jiná, zásadnější forma štěstí, a sice to dlouhodobé. Představuje formu blaže- nosti, po níž nejvíce toužíme, a je výsledkem na- šeho vnitřního přerodu. Patří do sféry duchovna neboli také toho, čemu říkám osobní uvědomění. Tohle štěstí je dlouhodobé, protože i pouhá my- šlenka na určitou událost v nás může opakovaně vyvolat prožitek pocitu štěstí. Řadu let jsem lezl po horách. Přitahovalo mě to, protože při tom nešlo jen o  to, dosáhnout cíle a zdolat nějaký obtížný vrchol, ale vyžadovalo to také absolutní soustředění, byla to pro mě jaká- si forma meditace. Ať už jsem vylezl na vrchol, nebo ne, zažíval jsem při tom povznášející pocit, který v sobě dodnes dokážu oživit. Samozřejmě euforie byla vždycky nejvyšší bezprostředně poté, co jsem dokončil nějaký výstup, ale stín tohohle štěstí ve mně stále zůstává. Nicméně ani tohle štěstí není absolutní. To nej- hlubší pramení z toho, když se dotknete „duše světa“ a uděláte z něj lepší místo, protože na světě jsme všichni určitým způsobem vzájemně propo- jeni. Může to být jen drobnost, třeba že zastavíte před přechodem, i když to po vás žádná vyhláška „ŠTĚSTÍ JE, KDYŽ TO, CO SI MYSLÍTE, CO ŘÍKÁTE A CO DĚLÁTE, JE V HARMONII.“ – Mahátma Gándhí

ZEN11 Foto GettyImages striktně nevyžaduje, a  necháte přejít stařečka, nebo to může být nějaký náročný projekt, jako je například výstavba škol na africkém venkově. Lidé se mě často ptají, jestli je míra štěstí nějak ovlivněna vnějšími podmínkami. Určitě je, ale my sami máme nad svým štěstím větší kontrolu, než byste čekali. Průkopníci takzvané pozitivní psychologie z 90. let 20. století, mezi něž patří například Martin Seligman, autor knihy Oprav- dové štěstí (Authentic Happiness), vypracovali na první pohled jednoduchý vzorec štěstí: H = S + C + V Oč jde? Při analyzování velkého množství statis- tických dat Seligman zjistil, že naše míra štěstí H je determinována genetickým výchozím bodem, který jsme zdědili od rodičů, S plus C, což jsou okolní podmínky v  našem životě, plus V, naše dobrovolné činnosti, tedy to, co se svým životem uděláme. Jelikož S je konstanta daná při narození, naše možnosti zvýšit si míru štěstí spočívají pri- márně ve zvyšování proměnných C a V. Seligman při výzkumech zjistil, že přestože hodnota  S  je dána již při narození, představuje asi 40 procent naší míry štěstí. C představuje asi 20 procent a  V  zhruba 40. Jinými slovy, k  dispozici máme přibližně 60procentní šanci dosáhnout dlouho- dobého štěstí. Jak to udělat? Prvním a  nejdůležitějším krokem je nastavit si osobní hodnoty. Co je pro vás důležité? Jaká uznáváte pravidla? Na tyhle otázky neexistují žádné správné ani nesprávné odpovědi, záleží jen na vás. Tyto hodnoty se pravděpodobně budou vztahovat k takovým principům, jako je soucit, čestnost, spravedlnost, rovnováha mezi pracov- ním a osobním životem, rozmanitost, pochopení a podobně. Jakmile si tohle ujasníte, je zbytek jed- noduchý, i když vyžaduje určité úsilí. Musíte se do sebe hluboko podívat a zjistit, v čem jste dobří a  co rádi děláte. Může to být sport, umění, věda, počítače, architektura, tanec, ma- tematika, mechanika, analytické úkoly, psaní nebo cokoli jiného. Taková věc pak bude vaší technickou podstatou. A pravděpodobně budete mít i svou duchovní podstatu, která se bude vy- značovat vysokou mírou některé z následujících vlastností: empatie, soucit, odvaha, trpělivost, sebevědomí, schopnost budovat vztahy a podob- ně. To jsou věci, se kterými jste přišli na svět. Váš smysl života se může postupem času měnit, ale vaše podstaty s vámi zůstávají po celý život. Propojením vaší technické a duchovní podstaty s  nějakou potřebou světa naleznete svůj smysl života. Jeho naplňování vyvolává intenzivní vá- šeň, která ve vás probouzí velkou fyzickou i emo- cionální energii a v důsledku toho rozvíjí silnou kreativitu, která umožňuje řešit náročné problé- my. To celé vede k inovaci — spojování známých věcí novým způsobem. Odměna za to může být finanční, emocionální, psychologická, duchovní, anebo může mít podobu kombinace více mož- ností. Vaše odměna vyvolává hlubokou osobní vděčnost, která bude navždy zdrojem dlouhodo- bého štěstí.

NA CESTĚ 12ZEN

ZEN13 VETERÁN, TÁTA A JÁ Text Emma Vos l Foto Gerard Brown Podnikatelé jsou dobrodruhy v mnoha směrech. Holanďan žijící v Česku, Remon Vos, majitel CTP, letos se svou devatenáctiletou dcerou absolvoval jednu z nejslavnějších rallye světa, jakou je možné ve veteránu urazit. Emma pro ZEN o jízdě napříč kulturami a kontinenty psala deník.

14ZEN Sto sedm aut je seřazeno před Velkou čínskou zdí. Veteráni z dob před rokem 1941 i auta s datem výroby do roku 1975 jsou naložena proviantem na měsíč- ní cestu, vše do puntíku dobově sladěno, žádné moderní výdobytky, bekovka místo kšiltovky je téměř povinnost. Motory nepředou, ale už vylo- ženě řvou. U mnohých řidičů tomuto okamžiku předcházela až tříletá technická a psychická pří- prava. Stát na startu je mimořádně silný pocit, který představuje pořádně adrenalinový koktejl. Zvláštní je, že při něm cítím zároveň úlevu. Jsou zde nadšené rodiny, přátelé i zvědaví diváci, kteří hlasitým potleskem oceňují výkony dračích ta- nečníků, bubeníků i odhodlání samotných účast- níků závodu opouštějících prostor startu. Je 8.10. Jedno rychlé otočení klíčkem, mávnutí prapor- kem a vydáváme se na cestu. Na 36 dní z Pekingu do Paříže. Přesně si vybavuji reakce mých přátel a příbuz- ných, když jsem jim nadšeně oznamovala, co máme s tátou v plánu. Všichni bez výjimky na mě zírali s otevřenou pusou, pak mě většinou soucit- ně poplácali po rameni, načež následovalo ticho. Viděla jsem jim na očích, co si myslí; že souhlasit s  něčím takovým je šílené. Uznávám, předsta- va 13 695 kilometrů s jednou osobou, notabene s rodičem, byla trochu šílená. Fakt, že jde o cestu ve voze Lancia Lambda z roku 1927 z Pekingu do Paříže, tomu také příliš nepřidával. Navíc si táta za spolujezdce vybral mě. Osobu, která je známá tím, že se nikdy nevydržela dívat na páteční tele- vizní maratony pořadu Top Gear, která neroze- zná Citroën od Renaultu a která při řízení pořád poslouchá, že má ztišit rádio a uklidit si mobil, protože velké zetko na kufru se pořád ještě ne- sloupalo.  Moje znalosti aut a  automobilových závodů ještě letos v květnu nebyly jen omezené, dalo by se říct, že se limitně blížily nule. Prostě jen čekáme Při tomhle závodě narazíte na všelijaké týpky. Jsou tu třeba různí nemluvní „automobiloví ma- niaci“ – když se jich zeptáte, jak probíhala pří- prava jejich auta, tak vám sice odpovědí, jako by vůbec o nic nešlo, ale v kufru mají deset různých druhů lepidel a  zapínací igelitové sáčky roztří- děné podle barev. Pak jsou tu ti, kteří ze začátku všechno odkládají a pak šílí stresem – ty poznáte podle toho, že jsou neustále v patách mechani- kům. A  další najdete v  baru, jak živě diskutují o nadcházejícím dobrodružství. Účastníci rallye Remon Vos Remon Vos s manželkou Carolien přijeli do České republiky v roce 1998. Remon zde založil společnost CTP, která se zabývá výstavbou a pronájmem průmyslových a kancelářských budov. Jejich portfolio je nejrozsáhlejší ve střední Evropě. Emma je starší z jeho dvou dětí a do svých 18 let žila a studovala v Praze na mezinárodní škole. Minulý rok absolvovala semestr žurnalistiky na New York University v USA a stáž pro novináře v Rabatu v Maroku. Momentálně pokračuje ve studiích v Madridu.

ZEN15 závodů jsou dost divná partička. Já jsem většinu času prožívala strach a obavy; zvlášť po zjištění, že v rallye závodech nesmíme použít žádné chytré krabičky jako TomTom nebo jinou navigaci. Jako navigátor prostě dostanete knihu plnou různých diagramů silnic a vzdáleností a pak ještě měřič ujeté vzdálenosti, který zmáčknete pokaždé, když projedete některým z míst vyznačených na dia- gramu ve vašem itineráři neboli roadbooku. Máme namířeno do Datongu, kde strávíme prv- ní noc naší cesty. Než se tam dostaneme, stíhá- me ještě krátkou pauzu u slavného zavěšeného kláštera. Dva dny v Číně mi otevřely oči. Cesta z Datongu do Erenhotu vypadá, jako by tam če- kali nějakou náhlou přistěhovaleckou vlnu. Je tu spousta nově postavených obytných komplexů, ale všechny jsou prázdné. Široké silnice s obrov- skou kapacitou, ale prakticky bez provozu. Ve způsobu, jak vznikají tahle nová města, je něco zneklidňujícího a zároveň neznámého. Jsou při- pravena pro ty, kteří mají teprve přijít. Projíždíme městy, která se neadaptují a neformují přirozeně v průběhu času, nýbrž jsou budována na základě nařízení, takže ani časem nezískávají svou vlastní identitu. „Prostě jen čekáme, až se sny, které nám naši vůdci zasadili do hlav, stanou skutečností,“ vysvětluje nám recepční v hotelu, který se za po- slední půlrok musel z úředního nařízení dvakrát přestěhovat. Tohle hromadné přesídlování, které jsem viděla v Datongu, je možné jen díky tomu, že veškerá země je majetkem státu, takže vláda má právo obyvatele přesídlit prakticky kdykoli. Skutečná krása Číny je v jejích přátelských oby- vatelích. Myslím, že každý z  nich má se mnou aspoň deset selfíček a na žádném z nich, jak se dá v Číně očekávat, nesmějí chybět prsty zdvižené do „véčka“. A pak je tu ta úžasná krajina plná kli- du. V žádné jiné kultuře nehraje příroda v umění tak důležitou roli jako v Číně. Od dob nejstarších dynastií zde básníci i umělci oslavují krásu čínské přírody a snaží se zachytit ji svými pery a štětci. Mají k tomu dobrý důvod, nedotčené části Číny jsou prostě ohromující. Skutečná rallye začíná až v Mongolsku, a to ne- jen proto, že se každý děsí toho, co by se moh- lo přihodit v odlehlých částech pouště Gobi, ale hlavně proto, že konečně začínám trochu chá- pat, co dělám. To se má ale bohužel brzy změnit. Nejsou tu žádné pořádné silnice, alespoň pokud se přesně držíme itineráře, který pro nás byl vy- pracován. Přemýšlím o rozdílech mezi dneškem a závodem v roce 1907, kdy se rallye Peking–Pa- Časová zkouška na rozmáčených a bahnitých silnicích v západním Rusku a údržba auta v Ulánbátaru. FAKT, ŽE JDE O CESTU V LANCII LAMBDA Z ROKU 1927 Z PEKINGU DO PAŘÍŽE, MÉ JISTOTĚ NEPŘIDAL.

16ZEN říž uskutečnila poprvé. Mnoho jich nebude. Jednoho mrazivého lednového rána roku 1907 se ve francouzských novinách Le Matin objevila výzva následujícího znění: „Dnes je třeba doká- zat, že pokud má člověk automobil, dokáže dělat cokoli a cestovat kamkoli. Je zde někdo, kdo do- káže letos v létě uskutečnit cestu automobilem z  Pekingu do Paříže?“ Přihlásilo se padesát zá- jemců, z nichž se jich na start v Pekingu dostavilo pět. A dnes znovu auta projíždějí Mongolskem, závodníci i  mechanici pracují do brzkého rána s pivem v ruce a dostat se do Paříže není otázkou toho, jestli se to povede, nýbrž jak. Některé dny přežíváte na tyčinkách Snickers a jste vděční za dvě hodiny spánku, ale to nevadí – jediná věc, na kterou myslíte, je dostat se do Paříže. Na Mongolsko budu vzpomínat nejvíc. Dív- ky v  pestrobarevných šatech ženou stáda ovcí, chlapci se prohánějí na koních po pláních pa- nenské krajiny. Dlouhé černé hřívy koní řítících se tryskem vysokou trávou vlají ve větru. Mon- golské děti s jemně řezanými rysy v obličejích na nás mávají, když je míjíme; poklidně šlapou přes rozlehlé pláně a nic netuší o problémech okolní- ho světa. Jsou tu uzavřené ve svém vlastním světě, v jakési bublině, která je chrání před vzdáleným způsobem života, kde je všechno tak zaškatulko- vané. Je to jako takový tajný dětský domeček na stromě – cítíte se tam dobře ve své izolaci a víte, že až ho jednou někdo najde, už to nikdy nebude stejné jako dřív. Přítel v mongolské pustině Cestou k překrásnému jezeru Chjargas začal den, kdy to pro nás málem všechno skončí. Vydává- me se na cestu a  jsme rozhodnutí dnes závod pojmout v klidu a pohodě; pokusíme si udržet 5. místo v celkovém pořadí a 1. místo v naší ka- tegorii, ale nebudeme se nikam hnát – prostě jen tak jedeme a povídáme si. Dlouho nám to ale nevydrží. Navzdory předsevzetí se za chvíli řítíme pouští Gobi po neustále se měnícím povrchu spo- lu s vozy Bentley, Vauxhall a taky s jedním ame- rickým modelem Nash. A pak to přijde... kolem druhé odpoledne, těsně před poslední časovou kontrolou, se nám porouchá auto. Zastavujeme první místní povoz, který jede kolem. Souhlasí, že nás odtáhnou asi 500 metrů zpátky do vesnice, samozřejmě, jen co si s námi udělají pár fotek.  Během minuty se kolem našeho auta seběhne asi dvacet chlapů, mile se usmívám, nerozumím ani slovu a vůbec si nejsem jistá, co máme vlastně za problém.Cítímjenbezmoca říkámsi,jestlimáme vůbec šanci dostat se dnes nějak do cíle bez odta- hovky. Uplyne asi dvacet minut. Doba potřebná k tomu, aby všichni snesli z celé vesnice všechny řemeny a šrouby, co našli, a dospěli k závěru, že nic z toho do našeho auta nepasuje. To zklamání, které se některým těm chlapům zračí ve tvářích, je nepřehlédnutelné. Jsou stejně odhodlaní opra- vit naše auto, jako my sami, možná i víc. Kreslím neobratně na kus papíru odtahové auto. A o pár minut později už jsme v  mongolském stavení. Náš nový přítel, jehož jméno jsem ani nezachy- tila, bydlí v  domě sousedícím s  karaoke barem manželky. Pod zaprášenou igelitovou plachtou se tu skrývá náš rytíř v zářivé zbroji, přesněji řeče- no staré Hyundai s mnoha promáčklinami, které vypadá, jako by se na něm vozili koně a dobytek. Náš přítel vyskočí na auto a začne rychle strhá- vat plechovou korbu. Mezitím přichází jeho žena a přináší pití a občerstvení. Pozoruji jejich zapá- lení a je mi trochu úzko z toho, jak si ten člověk rozbíjí svůj náklaďák, do kterého navíc nasedají tři malé holčičky. Za chvíli už ale sedím vevnitř s nimi, hrajeme piškvorky a jsou z nás nejlepší kamarádky. Naše porouchané auto je přivázáno k  provizorní odtahovce a  před námi je dalších 100 km. Možná se přece jen zvládneme dostat k poslední časové kontrole a zůstaneme v souboji o zlato. Šlápneme na to a řítíme se mongolskou pouští. Na kontrolní místo přijíždíme 4 minuty před vypršením limitu. Rallye se dá možná v urči- Poprvé se naše auto porouchalo uprostřed pouště Gobi. Snažila se ho opravit celá vesnice. ▼ Inzerce 251791/18

17

18ZEN tém smyslu srovnat s uměním. Ne každý to chá- pe, někdy to může být vysilující, ale nakonec vám to ukáže nové způsoby chápání kontextu kultu- ry. Zapomeňte na soutěžení, které může otupit vnímání, a poddejte se pocitu bezmoci, vydejte se na milost a nemilost situacím a lidem, jimž tak úplně nerozumíte. Kdo je ten druhý Ze všech jedenácti zemí, jimiž jsme na cestě do Paříže projížděli, byl ruský úsek zdaleka nejdelší, a pokud jsem v Mongolsku poznala, jak je tahle rallye náročná po fyzické a  technické stránce, pak Rusko mi ukázalo její psychickou náročnost. Jistě, cestování autem je často mimořádně hek- tické, ale když trvá 36 dní, přináší i nudu. V Rus- ku jsem si často říkala, jestli mě náhodou někdo neposadil před zelenou obrazovku, na níž se ob- raz sice pohybuje, ale přesto zůstává neměnný. Hodiny a hodiny výhledu na asfaltovou silnici, kdy si říkáte, že to jediné, co se kolem vás mění, jsou písničky Bruce Springsteena z reprodukto- rů. Ovšem i těch máte po čtyřicáté plné zuby. Tyhle dlouhé úseky nicoty jsou skvělou příle- žitostí pro konverzaci se spolujezdcem, mohli byste si říct. Jenže letošního ročníku rallye Peking–Paříž se účastnilo několik rodinných týmů složených z  otce a  dcery nebo otce a  syna a  pro všechny bez výjimky byl společný čas strávený v  autě bez možnosti úniku nesmírně náročný. Napadá vás, jak jste si vůbec někdy mohli myslet, že je to dobrý nápad, přemýšlíte, jestli ten člověk, s nímž tu sedíte, je opravdu váš příbuzný, a  uvažujete o tom, jakou formu terapie asi budete potřebo- vat, až konečně dorazíte do Paříže. Jistě, čas od času dojde i  na nějaký dobrý rozhovor, stejně tak jako na vyostřené výměny názorů. Zjistila jsem, že nejlepší způsob, jak se s tím vypořádat, je nebrat nic z toho, co bylo řečeno, moc vážně, a upnout se na drobná vstřícná gesta, jako je třeba to, že ráno tomu druhému koupíte kafe. Obvykle také fungují nezávazné postřehy týkající se okol- ní krajiny.   Když cestujete tímhle tempem, snadno zapome- nete jednotlivé detaily míst, která jste navštívili, a ze všeho se stává jediná rozmazaná šmouha. Spoluúčastníci, s  nimiž jste v  Pekingu tak ob- tížně navazovali společenskou konverzaci, se stávají blízkými přáteli. Jste vyčerpaní emocio- nálně i fyzicky. To, co do této rallye vložíte, je ale jen zlomek toho, co dá ona vám. Možnost za- žít náhodné šťastné či nešťastné náhody, které potřebuje každý velký příběh. I ten můj o rallye Peking–Paříž. P.S.:Dojelijsme17.červencevnašíkategoriivete- ránůdoroku1941na28.místě.Cestaz Pekingudo Paříže je dost dlouhá na to, aby si člověk milion- krát v  hlavě promítl závěrečnou scénu, příjezd na Place Vendome. Nakonec je to jako políček do tváře. V objetí rodiny, plná protichůdných pocitů a promočená od šampaňského si uvědomím, že je konec. Cítím ztrátu, kterou jsem nečekala. Z Pekingu do Paříže Letošní rallye Peking– Paříž odstartovala 12. 6. před Velkou čínskou zdí a po 36 dnech a 13 695 kilometrech cesty skrze 11 zemí dorazili účastníci do Paříže 17. 7. 2016. Na start se postavilo celkem 107 posádek, stáří jejich automobilů bylo v rozmezí let výroby 1915–1977. V závislosti na stáří auta bylo startovní pole rozděleno do několika kategorií. Nedokončilo pouhých deset týmů. Poprvé tuto rallye absolvovali závodníci v roce 1907, na startovní čáře bylo pouhých pět posádek. Vítězem se stal kníže Scipione Borghese s vozem značky Itala o síle čtyřiceti koní. ▼ Inzerce 252249/13

19

20ZEN ROZHOVOR Text Hana de Goeij l Ilustrace Tereza Kovandová Auta, která nevlastníme, auta, která neřídíme, auta, která sama křižují města nám k službám. My z nich beztrestně posíláme SMS a radujeme se z ulic bez parkovišť. To je automobilová budoucnost podle Otto Fabriho, Čecha, který v Kalifornii vyvíjí elektromobily. V cestě stojí jen naše vlastní zábrany. Jeho prvním vlastním vozem byla ško- dovka. Dostal ji od táty na vysoké škole. Dnes křižuje kalifornské cesty v  chev- roletu a objednaný má poslední model tesly. Karlovarský rodák Otto Fabri je podle svých slov „petrol head“, motoristický nadšenec, a po- dle ZENu světová špička v navrhování aut. Přes štaci v Mladé Boleslavi a angažmá u Volkswagenu v Mexiku se propracoval až k Tesle Motors a Elo- nu Muskovi. Tenhle vizionář si vzal do hlavy, že změní způsob, jakým lidé cestují. A sestrojil první sériově vyráběný elektromobil. Otto byl u toho a zblízka sledoval, jak se dělá budoucnost. Před rokem ze společnosti odešel, aby přijal nabídku od Faraday Future, startupu, který se v Los Ange- les snaží o to samé – sestrojit revoluční elektrický automobil a udělat z něj vozidlo pro masy. Jak si lidé představují, že se budou v budouc- nosti přesouvat z místa na místo? Bezpečně, efektivně, rychle a pohodlně, a to přes- ně v tomto pořadí. Zatímco bezpečnost a efekti- vita dopravy se v posledních desetiletích výrazně zvýšila, její rychlost a pohodlí spíše stagnuje. Při- tom počet lidí, kteří pravidelně cestují, neustá- le roste a  roste i  počet dopravních prostředků. Samozřejmě se tím zvyšuje i  celková spotřeba energie a většina té, o které u aut mluvíme, stále pochází zejména z fosilních paliv. Říkáte, že rozsah dopravy roste, ale na interne- tu můžete narazit na fotografie, které ukazují ohromná pole s tisíci a tisíci nových aut, jež vy- jíždějí denně z automobilek, ale nikdy nebudou mít majitele… Co si o tom myslíte? Samozřejmě záleží na momentální ekonomické situaci, ale mohu vás ujistit, že dlouhodobý trend je přesně opačný. Stávající trh je značně nenasy- cený a nové trhy se rozšiřují každým dnem tím, jak se životní úroveň na celém světě postupně zvyšuje. Existuje stále více lidí, kteří si mohou do- volit pořídit nové auto. I proto je velmi důležité, aby se co nejdříve přešlo na obnovitelné zdroje energie. A to nejen v dopravě. Kolik aut podle statistik vlastně po světě jezdí? A co se s tím dá dělat? To číslo se rychle blíží ke dvěma miliardám. Ne- myslím si, že je možné tento trend zpomalit nebo zastavit. Naopak si myslím, že je třeba správně využít možnosti, které nám poskytuje, tak, aby jejich dopad byl pozitivní. Jak toho chcete dosáhnout a jaké konkrétní možnosti vidíte? Naše ekonomika je velmi závislá na rychlosti a efektivitě dopravy a komunikaci. Tím, jak roste, zvyšuje se počet dopravních prostředků a husto- ta provozu, bohužel rozsah dopravy je v dnešní O T T O F A B R I

ZEN21

22ZEN době tak velký, že zavádění nových technologií stále zaostává za jejím rozvojem. To s sebou při- náší mnoho negativ. V podstatě používáme sto let staré technologie v rozsahu, na který nebyly vymyšlené, a divíme se, že to nefunguje. Myslím, že je jednoznačně nutné přejít co nejdříve na ob- novitelné zdroje a k autonomní dopravě. Není to ale trochu v rozporu s tím, co od nové- ho auta očekává většina z nás? Máte částečně pravdu. Trh automobilů je plně pod kontrolou velkých automobilek, které vět- šinu peněz investují do zefektivnění a zlevnění výroby. Zákazníci si na tento trend zvykli a  ve skutečnosti žádnou velkou revoluci neočekáva- jí. Jenže – obdobná situace existovala třeba ještě donedávna v komunikaci: jediný způsob, jak se s  někým na dálku domluvit, byl jednoúčelový telefonní aparát, který jste měli doma na stole. Dnes si už málokdo dokáže představit, že by svůj mobil používal jen k telefonování. Ovšem kdy- byste se tenkrát zeptali uživatelů, jestli by chtěli mít v  telefonu navigaci, přehrávač hudby nebo fotoaparát, asi by nechápali, na co se jich ptáte. Myslím, že podobná revoluce se dá v následují- cích letech očekávat i v dopravě. Auta budou plně robotická, vybavena technologiemi, které umož- ní pasažérům věnovat se plně práci nebo zábavě během jízdy, budou plně propojena a budou na- bízet možnost využití sdílené dopravy. Kdo tedy s tou revolucí u automobilů přijde? Nejdůležitější první krok udělala společnost Tes- la Motors tím, že dokázala, že elektrická plat- forma má šanci uspět jak z ekonomického, tak technického hlediska. To vyvolalo velkou vlnu investic na tomto poli a v téhle chvíli je v různých fázích vývoje celá řada nových firem, které chtě- jí představit svoji verzi této myšlenky. Druhým důležitým krokem, který také jako první udělala Tesla, je přechod na velkosériovou výrobu a ma- sovérozšířeníelektricképlatformy.Zbytekužpak bude záviset hlavně na podpoře zákonodárců. Co zrazuje velké automobilky od přechodu na elektro? Jsou to náklady spojené se změnou výroby, nebo je to prostě lobbing konkurence? Tím důvodem může být fakt, že se jedná o zce- la odlišný produkt. Účel a využití elektromobilu jsou stejné jako u spalovacích aut, ale technolo- gie a knowhow potřebné k vývoji a výrobě jsou úplně jiné. Automobilky jsou dnes plně vytíženy uspokojováním rozrůstajícího se trhu a na vývoj nových technologií asi nemají dostatečné kapa- city. Druhá věc je, že s elektromobily také souvi- sí infrastruktura. Nelze se spolehnout na síť už existujících čerpacích stanic, jako je tomu u spa- lovacích motorů. Je nutné plně integrovat pohon i baterie do designu, řešit nabíjení pro uživatele v  jejich domovech atd. Těch problémů je řada a jejich řešení vyžaduje zcela jiné zdroje, než mají současné automobilky k dispozici. Váš bývalý zaměstnavatel Elon Musk říká, že se chce zaměřit na řešení problémů, které nejvíc ovlivní lidstvo. Jako jeden z nich jmenoval elek- tromobilitu. Jaké další problémy vidíte? Největším problémem, který lidstvo odedáv- na brzdí, je konzervativismus, strach ze změny, strach z neznámého. Pokud by lidstvo dokázalo investovat většinu svých zdrojů do vědy a tech- nologií, naše životní úroveň by mohla růst geo- metrickou řadou. Problémy, k  jejichž řešení se Elon rozhodl přispět, jsou přechod lidstva na tr- vale obnovitelné zdroje energie a přechod lidstva na multiplanetární druh, což by mělo významně zvýšit šance na naše dlouhodobé přežití. Elon se dále zabývá problémy zefektivnění dopravy a ze- fektivnění komunikace člověka a stroje a demo- kratizaci umělé inteligence. Dalším významným faktorem, který bude nutné řešit, je postupné prodlužování délky lidského života, které by Letos v dubnu byl koncept vozu FFZero1 od The Faraday Future Inc. vystaven na Mezinárodní automobilové výstavě v Pekingu. Startup Faraday Future se zabývá vývojem elektromobilu a od příštího roku plánuje jeho sériovou výrobu v továrně poblíž Las Vegas. NEJVĚTŠÍM PROBLÉMEM, KTERÉ LIDSTVO ODEDÁVNA BRZDÍ, JE STRACH ZE ZMĚNY, Z NEZNÁMÉHO. ▼ Inzerce 260066/24

“Neporovnatelné”na 9 písmen www.nespresso.com/whatelse

24ZEN mohlo pomoci k tomu, aby člověk dokázal plá- novat v dlouhodobějších horizontech než dosud. Někde jste zmínil, že v interiéru tesly jste udě- lali řadu inovací, které ovlivnily celý automobi- lový průmysl. Které to jsou? Ty nejvýraznější, které jsou viditelné na první pohled, jsou například integrace sedmnáctipal- cového displeje jako hlavního ovládacího prvku vozu a minimální využití mechanických ovlada- čů. Elektrický pohon nám umožnil mít plochou podlahu, což zlepšilo využití prostoru v interiéru. Z toho potom vychází revoluční ukotvení druhé řady sedadel v modelu X. Model S měl pak nej- větší panoramatickou střechu na trhu. Dále třeba řešení interiéru dveří modelu X nebo slunečních clon, které jsou v A-sloupcích tak, aby nebránily výhledu přes panoramatické čelní sklo, které je opět největší na trhu. Jako jedni z prvních jsme měli auto plně připojené s prakticky využitelným přístupem na internet, HD kameru jako doplněk zpětného zrcátka. To jsou ty velké věci, těch ma- lých inovací jsou tam stovky a každý díl má něja- ký originální prvek zakomponovaný do designu. Před rokem jste říkal, že z Tesly Motors se ne- odchází a že v ní chcete být až do konce cesty. Proč jste se nakonec rozhodl pro změnu? Já tam ale svou práci dokončil. Díky Tesle jsem získal mnoho zkušeností s tím, jak rozběhnout automotive startup v podstatě od nuly, a proto pro mě bylo logické jít dál. Faraday Future před- stavuje společnost, kde mohu tyhle zkušenosti skvěle využít a  podpořit nově vzniklou firmu, která si klade za cíl masově vyrábět elektromo- bily. Co vás na automobilovém vývoji baví? Auto je nejsložitější spotřební produkt, který lid- stvo vyrábí v obrovských sériích. Na vývoji a vý- robě jednoho typu automobilu se mohou podílet desetitisíce lidí. To z něj dělá globální produkt, který propojuje lidi z  mnoha oborů z  celého světa. Já mám to štěstí být nejen na úplném po- čátku tohoto procesu, kdy se definuje, jak tako- vý produkt bude vypadat a fungovat, ale také se podílím na vývoji výrobních procesů jednotlivých dílů a jejich implementaci do finálního produktu. To je nesmírně vzrušující. Také mám díky tomu možnost setkat se a pracovat s mnoha nesmírně zajímavými a nadanými lidmi. Veřejnost i průmysl se hodně zabývají samoří- dícími auty a velmi známé je dilema, zda au- tomatem řízené auto při kolizi ochrání řidiče, nebo spíše chodce. Jak tohle vyřešit? Nikdo si přece nekoupí auto, které by ho mohlo ohrozit. Na světě zemře při automobilových nehodách více než milion lidí ročně, to je více než tři tisíce lidí denně. Semiautonomní auta, jako například vozy Tesla s technologií, kterou máme už nyní, dokážou toto číslo snížit na polovinu. Plně au- tomatická doprava toto číslo sníží řádově. Vývoj těchto systémů závisí hlavně na sběru co největ- šího množství dat z provozu a na analýze a zpra- cování těchto dat, což už se v současné době děje. Většina nových aut je vybavována senzory připo- jenými na internet a automobilky se aktivně na vývoji těchto systémů podílejí. V jednom rozhovoru jste řekl, že auta budou vyvíjena pro cestující a ne pro řidiče. Jak se tento koncept odrazí v interiéru a jízdních vlastnostech? Elektromobily přinášejí rapidní zlepšení jízd- ních vlastností i v kategoriích, ve kterých to dříve z  technických důvodů nebylo možné. Dobrým příkladem je Tesla model X, což je sedmimístné třítunové SUV, ale díky baterii pod podlahou a  silnému elektromotoru je těžiště auta velmi nízko, a tak dokáže jízdními vlastnostmi i zrych- lením konkurovat supersportovním autům se spalovacím motorem. Největší revoluci ale čekejme v interiérech. Lidé tráví za volantem spoustu času a  z  toho, kolik SMS odešlou během řízení, je patrné, že by ten- to čas chtěli využívat jinak. Nevidím důvod, proč by lidé nemohli v autech dělat to samé, co doma nebo v  kanceláři. Auta budou muset být v  bu- doucnu plně propojena a umožnit všem členům posádky nerušenou práci nebo zábavu. Budou také muset umět rozeznat, kdo v  nich cestuje, a  přizpůsobit se svým pasažérům. Jak taková auta ovlivní infrastrukturu našich měst? Pokud mluvíme o plně autonomních autech, tak myslím, že velmi významně. Zmizí zácpy, ubydou auta na ulicích, bude méně viditelných parkovišť v centrech, dá se čekat i redukce hromadné do- pravy a velký přechod na dopravu sdílenou, která bude mnohem levnější, dostupnější a pohodlněj- ší. Například parkování aut je ekonomický ne- smysl. Zvláště pak v centrech měst, kde je cena prostoru vysoká. Letecké společnosti se snaží minimalizovat čas, po který letadlo není ve vzdu- chu, kdy nevydělává peníze. Něco obdobného se musí stát i s osobní dopravou. Elektromobil, který vás sám doveze do centra do práce a potom se pojede někam na periferii nabít, nebo někomu jinému pomůže tím, že ho odveze domů z letiště, nemusí být tak moc vzdálená budoucnost, jak by se mohlo zdát. Celá řada výrobců už na podob- ném systému pracuje. Například společnost Uber před několika týdny podobnou službu v testova- cím módu spustila v Pittsburghu. Americká vláda teď připravuje ke schválení zákon regulující au- tonomní robotickou dopravu. Těším se na dobu, kdy tyto technologie zevšední a stanou se masově využívanou formou dopravy. Otto Fabri Pochází z Karlových Varů. Vystudoval Fakultu strojní ČVUT, obor výrobní a inovační inženýrství. Po škole pracoval mimo jiné pro Volkswagen v Mexiku na projektu hybridního auta Jetta. Poté přešel do Tesly Motors, kde se od základů věnoval vývoji elektromobilu. Na identickém projektu nyní pracuje jako vedoucí inženýr pro společnost Faraday Future. Z TOHO, KOLIK SMS LIDÉ ODEŠLOU BĚHEM ŘÍZENÍ, JE PATRNÉ, ŽE BY TENTO ČAS CHTĚLI VYUŽÍVAT JINAK. ▼ Inzerce 260066/15

Naši kávoví experti vybírají tu nejlepší kávu přímo od farmářů na plantážích ve všech koutech světa. Káva je sbírána převážně ručně a při zpracování podléhá přísné kontrole a selekci. Káva Nespresso proto představuje pouze malý zlomek z nejlepší celosvětové produkce, jen ten odpovídá našim nárokům na kvalitu. NEPOROVNATELNÝ POŽITEK Z KÁVY NENÍ NÁHODA www.nespresso.com/whatelse

26ZEN AUTOSALON PAŘÍŽ NA BATERKY Text Martin Jeník Pokud vaším zájmem nejsou hostesky v upnutých latexových oblečcích, levitující na nadpřirozeně vysokých podpatcích, ale auta, na pařížský autosalon asi ani nemá cenu jezdit. Tedy, přesněji řečeno, pokud nejste nadšený voyeur s úchylkou v dechberoucích technologických novinkách.

ZEN27 Není to nic až tak nepochopitelného. V  situaci, kdy nejen odborná veřej- nost, ale i ta laická zná podobu sério- vých novinek měsíce dopředu, bývá skutečnězásadníchbonbonůpomálu.S rozvojem internetu a sociálních sítí se automobilkám citel- ně rozšířily možnosti prezentace. Proto mnohé z nich účast na autosalonech omezují nebo se za- měřují na jiné formy setkávání se zákazníky. Jako novinář se tak před branou výstaviště už neklepu nedočkavostí nad tím, co kdo předvede za pecku, ale spíše z obav, jak neservírovat čtenářům něco, co už četli desetkrát. Svůj smysl si nicméně autosalon, který podle odhadů navštíví více než milion lidí, zachovává v tom, že si tu běžný smrtelník může jednoduše osahat bezpočet různých modelů, aniž by kvůli tomu musel objíždět půlku města. A také v tom, že nastiňuje trendy. Nějakou revoluci na poli technologií sice letos Paříž nepřinesla, dala však zcela konkrétní roz- měr tomu, co automobilky už naznačily. V cen- tru pozornosti byly elektromobily a autonomní systémy, které postupně přebírají úlohu řidiče. To, že už nejde jen o vizi několika lunetiků, ale o konkrétní, a  zatraceně blízkou budoucnost, bylo nejvíce patrné u volkswagenu. Představený koncept I.D., který se začne prodá- vat v roce 2020, se má stát prvním masově vyrá- běným elektromobilem. Měl by být rovnocennou alternativou dieselového golfu, jemuž by měl od- povídat i cenově. To, co ho předurčuje k úspěchu, Luxusní studie Mercedes-Maybach 6 má šanci na výrobu, před rokem 2020 však nepřijede.

28ZEN například se sníží těžiště vozu, čímž se přirozeně zmenší náklony v zatáčkách. Volný prostor pod přední kapotou přinese i snazší manévrování ve městě. Tradiční obavu o dojezd se Volkswagen snaží roz- ptýlit a láká na hodnotu 600 km, které se dnes blíží jen mnohem větší Tesla. S tím, jak bude ma- sově narůstat produkce elektromobilů, bude na- růstattakédojezd.Podleočekáváníbytomělobýt u chystaného volkswagenu v roce 2020 čtyřikrát. Snazším by se mělo stát i nabíjení. Každodenní rozbalování těžké nabíječky a natahování kabelu k prodlužovačce se tak má stát minulostí. Postačí, když s vozem najedete nad indukční desku. Dodávka s drony Paralelně s vývojem elektromobilů automobilky pracují i  na autonomních systémech. Ty zatím budí rozporuplné reakce, v  milovnících řízení mnohdy hraničící se zděšením, že přijdou o ra- dost z  jízdy. Také jejich nástup je ale logickým výsledkem toho, že ubývá prostoru pro zlepšo- vání bezpečnosti moderních vozů. V současnosti proto neustále přibývají asistenční systémy, ty se ale v drtivé většině snaží zasahovat jen v případě hrozící nehody. Přechod k  samořídícím vozům bude sice pozvolný a potrvá déle než nástup elek- tromobilů, jistojistě ale přijde. Nissan oznámil, že v roce 2018 uvede na trh sys- tém ProPilot 2.0 umožňující samočinnou změnu jízdních pruhů na dálnici, na rok 2020 pak chystá vylepšenou verzi, která to bude umět ve městě. V otázce asistenčních a bezpečnostních systémů jinak průkopnický Mercedes v  Paříži moc kon- krétní nebyl. Nicméně je velmi pravděpodobné, že stuttgartská automobilka bude i  nadále na- stavovat laťku. Stejně jako u  Volkswagenu byl ohlášen velký elektrický boom, do roku 2025 přijde přes deset elektromobilů. Měly by pokrýt je uložení baterií do podlahy vozu a  použití elektromotoru schovaného v zadní nápravě, což významně zvětší kabinu. Prostorností se potom vyrovná passatu, celková délka vozu je přitom o 20 cm kratší než v případě současného golfu. Posun to přinese i z hlediska jízdních vlastností, Volkswagen I.D. je předobraz nového kompaktního modelu, jenž se stane elektrickou alternativou ke golfu. (nahoře) Renault Trezor nabízí unikátně řešený přístup do interiéru. Plástve na kapotě jsou odklopné a přivádějí vzduch pro ochlazování elektrického pohonu. (uprostřed) Elektrická dodávka budoucnosti Mercedes Vision Van využívá k doručování zásilek i drony umístěné na střeše. (dole) Foto archiv Mercedes-Benz, Volkswagen, Renault, BMW

ZEN29 celou výrobní řadu od malých až po velké vozy. Počítá se s dojezdem 500 km a rovněž s indukč- ním nabíjením. Kromě toho má Mercedes i vizi elektrických autonomních dodávek, které by měly v závislosti na podmínkách dokázat ujet 80 až 270 km. Integrované drony a plně automati- zované užitné prostory umožní navíc doručovat zásilky efektivně vzduchem bez nutnosti přejíž- dění a parkování. Jinak řečeno, řízení v  budoucnu bude vypadat rozhodně jinak, přičemž ale fakt, že řidič nebu- de mít možnost ovládat vůz sám, zatím nikdo příliš nezmiňuje. Samočinný režim prostě zapne ve chvíli, kdy ho řízení nebude bavit. Stejně tak o  konci naftových motorů se zatím mluví jako o předčasném. Pro konzervativce Bát se nemusíme ani toho, že by se všechny elekt- romobily designově podřídily funkci. Že to v řadě případů může tvůrcům naopak rozvázat ruce, dokazuje studie sportovního renaultu. Do futu- risticky tvarovaného vozu se nastupuje vrchem. Baterie jsou kvůli optimálnímu vyvážení hmot- nosti rozloženy do dvou celků v přední a zadní části a mimořádné jízdní zážitky slibuje 260kW elektromotor, který umožní zrychlení na stovku pod čtyři sekundy. Konzervativní milovníky luxusu jistě potěší, že i elektrické auto může s dlouhou kapotou vypa- dat, jako by ukrývalo dvanáctiválec. To je totiž přesně případ 5,7m konceptu Mercedes-May- bach  6, který navzdory klasicky pojatým kon- turám jezdí čistě na elektřinu. Nabízí 550 kW a vzhledem k tak mimořádnému výkonu má i vy- nikající dojezd 500 km. Mercedes o tomto voze říká, že je to vize vzdálenější budoucnosti, což je svým způsobem pozitivní, protože dává naději, že krásná auta elektrická doba nepohřbí. JINAK ŘEČENO, ŘÍZENÍ V BUDOUCNU BUDE VYPADAT ROZHODNĚ JINAK, PŘIČEMŽ FAKT, ŽE ŘIDIČ NEBUDE MÍT MOŽNOST OVLÁDAT VŮZ SÁM, ZATÍM NIKDO PŘÍLIŠ NEZMIŇUJE. Dalších sto let BMW nastínilo svůj pohled do budoucnosti tím, jak si vozy představuje za dalších 100 let (foto nahoře). Automobilka zdůrazňuje, že její modely BMW a Mini si přes nástup autonomního řízení zachovají orientaci na řidiče, mají mu přinášet radost z jízdy a řízení převezmou jen na pokyn. Auta by také měla být schopná předvídat jeho přání. Klasické displeje nahradí obraz promítaný na čelní sklo a karosářské díly se budou tisknout. Vizi má automobilka i v případě značky Rolls-Royce, který by se měl stát čistě autonomním vozem. Posádka se tedy bude moci oddat maximálnímu luxusu a komunikovat s vozem prostřednictvím virtuální asistentky. Odkazem na tradici by měla zůstat přední maska a soška Spirit of Ecstasy. Inzerce 254171/15 ▼▼—▼▼▼ Inzerce 260012/12

TĚŠÍ MĚ, KODIAQ od 27. 10. do 30. 10. 2016 na Výstavišti Holešovice! Nenechte si ujít již 18. ročník největší přehlídky designu a módy ve střední Evropě. V pražských Holešovicích na vás budou čekat unikátní výstavy a instalace. Vedle velké koncentrace umělců, kreativců, designerů, tvůrců a milovníků designu se zde poprvé v České republice představí absolutní novinka automobilky Škoda, první sedmimístné SUV značky. České publikum tak bude moci poprvé změřit síly s terénní Škodou Kodiaq. Nepromeškejte jedinečnou příležitost si novinku osobně prohlédnout a poznat všechny její detaily. Dynamický design modelu Kodiaq vás určitě nenechá chladnými. NA DESIGNBLOKU V PRAZE POPRVÉ

Novinka ze stáje Škoda v sobě spojuje sílu a divokost aljašských medvědů spolu s osobitým designem. Stejně jako legendární kodiak se pyšní většími rozměry. Je hrdým nositelem označení „první české sedmimístné SUV“. Mimořádná nabídka prostoru, moderní asistenční systémy a inovativní technologie mu dodávají punc kvality. Jedinečný styl vozu pak podtrhne inspirace tradičním českým křišťálem. Veškeré tyto prvky z něj vytváří terénní vůz, o kterém jste vždy snili. Škoda Kodiaq je univerzální vůz: nové SUV se hodí jak pro práci, tak i rodinu a volný čas, bez problémů pokračuje v jízdě i tam, kde končí zpevněné silnice. Design, s nímž značka přenáší svůj nový designový jazyk do segmentu SUV, odráží všestranný charakter: Škoda Kodiaq se vyznačuje výraznou souhrou elegantních linií, dynamických křivek a robustního vzhledu, díky čemuž je model jasně rozpoznatelný. Všechny linie modelu Škoda Kodiaq jsou čisté, precizní a ostře vykreslené – to platí zejména pro výraznou linii boků. Dvojitá horizontální linie přídě symbolizuje bezpečí a sílu. Široká, trojrozměrně tvarovaná maska chladiče je velmi expresivní a vyzařuje robustní charakter. Ploché, klínovité světlomety, které plynule přecházejí do masky chladiče, dodávají vozu Škoda Kodiaq jedinečný vzhled. Druhý pár níže umístěných světlometů dotváří nezaměnitelnou tvář. Světlomety se vyznačují krystalickou strukturou, kterou najdeme i na dalších detailech, jako jsou například zadní skupinové svítilny. Šéfdesignér značky Škoda Jozef Kabaň a jeho tým se přitom inspirovali tradičním uměním českých sklářů, což se projevilo na efektní souhře světla a stínu na silně konturovaných plochách tohoto SUV. Při pohledu z boku odkazují krátké převisy a dlouhý rozvor na prostorný interiér. Lemy blatníků jsou částečně hranaté – jde o jeden z nosných prvků designového jazyka SUV značky Škoda. Zadní skupinové svítilny jsou sériově osazeny LED technologií a koncové světlo je tvarováno do tvaru písmene C, který je pro značku Škoda typický. Volit lze z celkem 14 odstínů vnějšího laku – čtyř nemetalických a deseti metalických. Vzhled doplňků se liší dle tří jednotlivých výbavových linií, které lze pro model Škoda Kodiaq vybrat: Active, Ambition a Style. KOMERČNÍ PREZENTACE #skodadesignblok

32ZEN ODVRÁCENÁ STRANA PENĚZ Text Ivan Verner Historie platidel je zároveň historií jejich padělání. Falšování čehokoli, co bylo a je možné využít jako směnný prostředek a měřítko hodnot, bylo v historii lidstva zavrženíhodným, ale často používaným prostředkem k obohacení. PŘÍLOHA CHYTRÉ PENÍZE

ZEN33 Nebyli toho ušetřeni ani jihoameričtí indiáni, kteří místo peněz používali mušle. Byly to mušle různých veli- kostí a barev, přičemž ty nejobyčej- nější, jakési tamější drobné, měly barvu bílou. Ev- ropský kolonizátor je při obchodování s indiány pochopitelně nabarvil, a tak znásobil jejich hod- notu. Od chvíle, kdy začaly být používány peníze, objevili se i specializovaní penězokazi a padělate- lé. Ten, kdo peníze vydával, je také musel chránit. Nejdříve ovšem bylo nutné udělat platidlo tako- vé, aby šlo co nejhůře napodobit a odhalit faleš- né kousky. Samozřejmě že pak bylo ještě nutné chytit samotného pachatele a dokázat, že je tím, kdo paděláním narušuje stabilitu hospodářského systému. Tresty měly být odstrašující. Penězokaz na čtvrtky Nejjednodušší bylo kovové mince z drahých kovů trošku přibrousit, přistřihnout a  pustit dále do oběhu. To se snažili například v Anglii dělat ještě v 17. století manželé Thomas a Anny Rogersovi. Bohužel neměli na paměti, že v zemi platí Tre- ason Act z roku 1351, který stavěl padělání peněz na roveň královraždy. Za čtyřicet kusů ořezaných stříbrných mincí byl muž rozčtvrcen a jeho man- želka upálena. Příběh manželské dvojice byl také jednou z příčin, proč slavný přírodovědec Isaac Newton po svém jmenování do čela královské mincovny v roce 1696 zavedl vroubkované okraje mincí, které v praxi ořezávání okrajů zabránily. Méně nápadné bylo pozměnit obsah drahé- ho kovu v minci, popřípadě ji vyrazit například z mědi a pak postříbřit či pozlatit. Není neobvyk- lé pak nalézt třeba minci ze starého Řecka, která je naštípnutá, protože její nabyvatel chtěl zjistit, z čeho vlastně je. I když i dnes se občas zákon setká s padělanými mincemi, daleko zajímavější z hlediska finančního efektu jsou bankovky. Je- jich padělání je svým způsobem umění, protože překonat všechny nástrahy, které jejich emitent pro podvodníky připravil, vyžaduje opravdu vše- stranného profesionála. Dolar lepší dolaru Ne všichni padělatelé jimi jsou. Odborníci hod- notí odhalené padělky podle pětibodové stup- nice, kdy pětkou jako ve škole se oceňuje lehce rozeznatelný neumělý padělek a  jedničkou pak padělek velmi nebezpečný, který se téměř neli- ší od originálu. Zajímavou bankovkou z tohoto hlediska byla svého času ta stodolarová, která se objevovala od konce roku 1980 zhruba do roku 2000 a  kvůli kvalitě byla označována jako su- perdolar, protože v některých kvalitativních pa- rametrech předčila originál. Spojené státy nikdy nezjistily, kdo superdolar dal do oběhu. Některé poznatky vedly k teorii, že jej tiskla severokorej- ská tiskárna a do oběhu se bankovky dostávaly přes severokorejské velvyslanectví v Moskvě, přes kterou dál do světa většinou cestovali severoko- rejští diplomaté a  zde před dalším putováním fasovali diety ve valutách. Superdolar se také vět- šinou nacházel v  Asii, kde byla americká měna dlouho pokládána za dobrou a stabilní investici. Tento případ vedl k tomu, že dolarové bankovky této hodnoty (a nejen ty) byly opatřeny dalšími sofistikovanějšími ochrannými prvky. Ušpinit, vyprat Ochranných prvků na bankovkách je neuvěřitel- né množství a o mnoha z nich nemáme ani tu- šení. Dělí se do skupin na ty, které jsou určeny veřejnosti k prvotní orientaci, ty pro odborníky a ve třetí skupině jsou pak prvky, které rozezná specializované zařízení. Základním kamenem ochrany bankovek je papír. Musí vyhovět náro- kům na pevnost, odolnost a zároveň nesmí být lehce napodobitelný. Když se za druhé světové války snažilo nacistické Německo destabilizovat Detail stodolarové bankovky s Benjaminem Franklinem. Má vetkaný modrý 3D pruh a při pohybu bankovkou se na něm střídají zvony a číslo 100. NENÍ NEOBVYKLÉ NALÉZT MINCI ZE STARÉHO ŘECKA, KTERÁ JE NAŠTÍPNUTÁ, PROTOŽE JEJÍ NABYVATEL CHTĚL ZJISTIT, Z ČEHO VLASTNĚ JE.

34ZEN britské hospodářství a  vydávalo miliony faleš- ných liber, mělo nejdříve problémy právě s papí- rem. Odborník pozná v ruce jeho kvalitu a roze- zná i zvuk, jenž bankovka vydává při tom, když ji v  ruce zmačkáme a  opět vyrovnáme. Němci věděli, z čeho Britové papír dělají – z tureckého lnu a bavlněných hadrů. Díky chemickému roz- boru věděli poměr všech surovin, a tak si papír vyrobili, jenže to jaksi nebylo ono. Pak se přišlo na to, že bavlněná látka, kterou Němci přidáva- li, je nová, kdežto Britové dávali použitou. Proto bavlna putovala do továren a dílen, kde se s ní utíralo kdeco. Pak byly hadry vyprány, udělal se z nich papír a ejhle, to bylo to pravé. To ale není všechno, papír na bankovky má značky, které uvi- díme proti světlu, vodoznak. Je jich opět několik druhů a  kombinují zeslabení a  zesílení papíru tak, aby vytvořil v protisvětle příslušný obrazec. Do papíru bývají také přimíchána různá vlákna či zapracovány částečky jiného materiálu, které způsobí, že je citlivý na různé chemikálie, či do- konce elektrický proud a  navíc světélkuje pod zdrojem UV světla. Podobné vlastnosti může mít i tiskový inkoust. Perokresba I laikovi je jasné, že bankovky se tisknou. Ovšem případ Emanuela Ningera, který se přistěhoval do USA v roce 1876 z Německa, je zcela unikát- ní. Tento písmomalíř totiž dolary kreslil. Pustil se do padělání padesáti- a stodolarových banko- vek a titěrnou práci zvládal tak dokonale, že byl odhalen jen díky náhodě. Vykreslil každý detail dokonale, dokonce napodobil i  drobná různo- barevná vlákna, která obsahoval papír na pra- vých bankovkách. Práce to byla úmorná, a  tak se mu podařilo „nakreslit“ jen pět šest bankovek měsíčně. Při tehdejší hodnotě dolaru by mu to i tak stačilo k slušnému životu, kdyby si jednoho dne nezašel do baru a neodložil při placení láhve vína svoji bankovku na pult, kde bylo cosi rozli- tého. Barmanovi najednou zůstal na prstech roz- puštěný inkoust, nelenil a zavolal policii. Ninger byl zatčen po čtrnácti letech pilné práce, a i když za propuštění demonstrovali jeho příznivci s po- ukazem na to, že je to spíš umělec než padělatel, byl odsouzen k šesti letům vězení. Zastánci měli svým způsobem pravdu. Dnes dokážou sběratelé za jeho bankovky zaplatit sumu mnohonásobně větší, a přestože i po letech je přechovávání pa- dělků trestné, čile se s nimi obchoduje. Z původ- ních více než tří set kusů se jich zachovalo údajně asi osmdesát. Padělatel za Lincolna Tisk je jednou z  nejlepších ochran proti padě- lání. Není použita jen jedna technika tisku, ale kombinují se různé s odlišnými technologickými postupy. Vznikají pak zajímavé a snadno rozezna- telné efekty, jako je ten takzvaně sklopný, který díky hlubotisku a  plasticitě tisku při určitém úhlu osvětlení a  pohledu vyjeví skrytý obrazec. Je to i soutisková značka, která vznikne při sou- časném tisku obou stran bankovky, přičemž na každé straně je jen jedna část značky, teprve při prohlížení skrz se objeví celá s přesně navazující- mi linkami. Jak je cenná práce zkušeného tiskaře/ padělatele, dokazuje příběh Bena Boyda a  jeho party z  roku 1876. Boyd byl skvělý rytec, který vyrobil desky pro tisk amerických dolarů, a jeho společníci si spolu s ním mohli užívat života plný- mi doušky. Shodou náhod však byl Boyd zatčen. Členy své party sice neudal, ale každá tisková des- ka se časem opotřebuje. Vysoký standard si bez Pětieurovka prosvícená UV světlem. Do papíru bývají přimíchána různorodá vlákna a částečky jiného materiálu, který je citlivý na různé chemikálie a světélkuje pod zdrojem UV světla. PÍSMOMALÍŘ EMANUEL NINGER DOLARY KRESLIL. MĚSÍČNĚ ZVLÁDL PĚT ŠEST BANKOVEK. PŘÍLOHA CHYTRÉ PENÍZE ▼ Inzerce 252456/15

www.csobpb.cz Patříme ke špičce na trhu privátního bankovnictví a se svými klienty pracujeme celé roky, ve vzájemné důvěře a respektu. Naše úspěchy jsou proto vždy společným dílem. Staňte se jeho součástí i vy. Díky našim klientům víme, že úspěch jen potvrzuje zvolenou cestu

36ZEN Boydovy práce gang nemohl udržet, a tak se roz- hodl geniálního rytce vysvobodit z vězení. Našel si k tomu poněkud makabrózní provedení. Měli v plánu ukrást ostatky Abrahama Lincolna a vy- měnit je za svého kumpána a dvě stě tisíc dolarů navíc… Než stačili pozůstatky slavného preziden- ta USA exhumovat, dopadla je policie a Boyd si své musel odsedět. Konec majitele Angoly Nejproslulejší padělatelé se však nespoléha- li jenom na své schopnosti, ale dokázali využít možnosti, které jim poskytoval sám obchod. Třeba Portugalec Alves dos Reis si uvědomil, že na padělky peněz se dá přijít, kdežto padělané dokumenty, na jejichž základě si nechá vytisk- nout „pravé“ peníze, hned tak někdo neodhalí. Napomáhalo mu i to, že Portugalsko svoji vlastní tiskárnu cenin nemělo, escudos tak tisklo v Nizo- zemsku a zároveň pak ovládalo obrovské území dnešní Angoly v  Africe, kde se nové bankovky dalo lépe udat. Alves dos Reis vystupoval jako zá- stupce Banco de Portugal a z této pozice si zcela legitimně objednal tisk escudos. Nebylo to ovšem tak jednoduché, jak se to napíše. Svůj plán začal uskutečňovat Alves dos Reis v roce 1924 a jeho provedení se někdy podobalo tanci mezi vejci. Získal si známé mezi diplomaty a  obchodníky několika zemí – Nizozemska, kde chtěl tisknout, i Anglie, sídla tiskařské firmy, která měla dodat tiskařské desky. Veškerá jednání pak podmiňoval slibem naprosté mlčenlivosti, aby nebyly vyvo- lány nežádoucí spekulace ohledně emise větší- ho množství nových bankovek. Nezaplavil však s nimi trh, ale pomalu je pral v menších obcho- dech, až si mohl v Angole založit vlastní banku a  začít investovat ve velkém. Byl tu oslavován jako místní Cecil Rhodes, britský podnikatel, po němž byla pojmenována Rhodesie… S jídlem ovšem roste chuť a  konec Reisova podnikání představoval nákup podílu v samotné Banco de Portugal. Kontrola odhalila nově vytištěné ban- kovky a teprve osmadvacetiletý podnikavý muž šel před soud. Pět let kličkoval a naznačoval sou- vislosti z vysoké politiky. Nakonec byla jeho sna- ha oceněna dvaceti lety vězení. Kozel zahradníkem Že takové transakce nejsou dnes možné? Omyl. Dosvědčuje to příběh Kanaďana jménem Frank Bourassa, kterého nikdy nebavila škola ani prá- ce, zato skvěle rozuměl obchodu, pokud možno nelegálnímu, protože ten měl vyšší výnos. Už ve dvanácti jako prostředník prodával kradené lu- xusní oblečení svým vrstevníkům, ale ve škole přišli na to, odkud má stovky dolarů, a byl z ní vyloučen. Bourassa šel dělat automechanika, což byla slušná zástěrka za obchod s kradenými autodíly i vozy. Pustil se i do výroby, ale ani dva- cet hodin práce denně nepřinášelo zisk, jenž by odpovídal jeho představám. Ty mohl splnit jen tisk vlastních peněz a Frank se rozhodl pro dola- ry. Potřeboval k tomu speciální papír a naivního dodavatele našel v Německu. Papír měl posloužit k tisku cenných papírů a Bourassovi se podařilo výrobce přesvědčit, aby papír opatřil i  bezpeč- nostním proužkem s nápisem USA Twenty. Chtěl i tvář prezidenta Jacksona, ale to už mu neprošlo, zato v  jedné polské tiskárně vůči tomu neměli námitek. Papír tedy měl, kvalitní tiskárnu a počí- tač s příslušným softwarem už pořídil snadněji. V roce 2009 začal tisknout. Padělky však neutrá- celsám,aleprodávaljeseslušnouslevoujinýmzá- jemcům. Padělky byly kvalitní a odbyt šel nahoru. Kámen úrazu však byl v tom, že v řadách jednoho gangu, který patřil k zákazníkům, byl i tajný po- licista. Bourassa byl zatčen a hrozilo mu pěkných pár desítek let i vydání do USA. Padělatel však za- hrál vabank. Vzhledem k tomu, že při samotném předávání falešných peněz nebyl zadržen, mohl odejít z vazby na kauci. Během soudu v roce 2013 pak dal přes svého právníka najevo, že má ještě ukryty stovky milionů dolarů a v případě, že bude odsouzen, pustí je do oběhu. Výsledkem dohody pak byla jen tučnější pokuta za nedovolené držení zbraně a přechovávání drog. Dnes Frank Boura- ssa vede konzultační firmu, s níž pomáhá vládním institucím i  nadnárodním společnostem v  boji proti padělkům a padělatelům. Motýli, plast a čipy Říká se, že zelená barva amerických dolarů, která pouštěla a  zanechávala zelené stopy na rukách i oblečení, byla vyrobena s využitím miniaturních destiček z motýlích křídel. Právě tento hmyz by mohl být novou nadějí v  nepřetržitém zápase proti padělatelům. Fotonické struktury na kříd- lech některých motýlů hrají všemi barvami podle úhlu pohledu a vlnové délky dopadajícího světla. Podařilo se je nyní vyrobit uměle, takže motý- lům vyhubení nehrozí. Jinou možností je využití mikročipů, které v sobě ponesou mnohomístné identifikační číslo zadané emisní bankou a  či- telné jedině ve speciálním zařízení. To je ovšem budoucnost – v současnosti se osvědčuje k tis- ku bankovek místo papíru polymer, konkrétně dvouose orientovaný polypropylen. Může být potištěný nebo i průsvitný a dají se na něm vy- tvořit daleko výraznější a  trvanlivější hmatové prvky, které umožní hodnotu bankovky lépe ro- zeznat nejen nevidomým. Vývojem se jako první začala zabývat Austrálie v  sedmdesátých letech minulého století a  dnes její plastové bankovky patří k nejlepším. Ty už dnes využívají tři desít- ky států na celém světě včetně třeba Rumunska. Tou poslední, která spatřila světlo světa letos v září, je anglická v hodnotě pěti liber s portrétem sira Winstona Churchilla a na příští rok se chys- tá emise bankovky desetilibrové, jejíž tváří bude tentokrát Jane Austenová. Nejdůležitější prvky ochrany ■ Speciální bankovní papír. Rozdíl musí být rozeznatelný chemickým rozborem, hmatem a sluchem (např. při mačkání). ■ Do papíru bankovek je zapracován plastový nebo kovový proužek. Může být opatřen hologramem, písmem nebo je skryt. ■ Chemické látky v papíru působí citlivost na jiné chemické látky, s nimiž reagují a mění jeho barvu. ■ Do papírové hmoty jsou zapracována neviditelná vlákna, která mohou ve tmě fluoreskovat nebo jsou viditelná pod UV světlem. I pod infračerveným světlem mohou být viditelné jen některé části bankovek. ■ Složité obrazce neboli giloše, se skládají ze spojitých jemných linek, jejichž uspořádání se opakuje. Spojení irisového přechodu barev s gilošem nebo podtiskem je pro tiskárny obtížně napodobitelný. ■ Ruční rytina v kombinaci s tou vyhotovenou strojem se hůře napodobuje díky nuancím prozrazujícím autora. ■ Ochranná kovová fólie, do níž je laserem vyveden hologram. Obsahuje mikropísmo, obrazce či mikroperforace. ■ Knihtisk, ofset, hlubotisk i slepotisk nelze v běžných podmínkách napodobit. Používáme i soutisk, dva prvky z opačných stran dají při průhledu výsledný obrazec nebo sklopný efekt, který dá vyniknout kresbě až při pohledu z ostrého úhlu. ■ Iridiscentní pruh se při běžném pohledu jeví jako průsvitný, ale při sklopení bankovky je barevný s kovovým odleskem. ■ Tisk využívá speciální barvy a nelze je věrně napodobit. Na některé prvky se používá fluorescenční tisk, pod běžným světlem jsou neviditelné. Barva může být stíratelná nebo obsahovat magnetické pigmenty. ■ Moderním prvkem je EURion-konstelace nazývaná Omron. Jsou to drobné obrazce, rozmístěné ve vzdálenostech podle algoritmů. Rozezná je software moderních kopírek či skenerů a nedovolí bankovku okopírovat. PŘÍLOHA CHYTRÉ PENÍZE ▼ Inzerce 259882/15

Architektonicky vyjímečný 4* lázeňský hotel Pyramida I nabízí luxusní péči nejen o tělo. Okolní příroda, malebné prostředí Františkových Lázní a profesionální péče Vám z všedního dne udělají jedinečný zážitek. Střešní kavárna s panoramatickou vyhlídkou bazén prostorné komfortní pokoje s WiFi Nově otevřené Centrum pro zdravější záda PYRAMIDA nabízí léčbu onemocnění páteře pomocí špičkové technologie. MTT-Medicínská tréninková terapie je zaměřená na posilování hloubkového svalstva páteře, jehož oslabení je nejčastější příčinou onemocnění a vadného držené páteře, jako je např. výhřez ploténky či špatné zakřivení. Bezbolestná terapie Vás přesvědčí, že život bez bolestí zad je opravdu možný. Program je vhodný také jako prevence při sedavém zaměstnání nebo zaměstnání s nutností častého cestování. Bolesti hlavy, bolesti zad – vrátíme Vaše záda opět do pohody! Lázeňský hotel Pyramida, a.s., Slatina 91, 351 01 – Františkovy Lázně e-mail: reserve@hotelpyramida.com www.hotel-pyramida.cz tel: 00420- 354 401 500 HOTEL LÁZEŇSKÝ HOTEL PYRAMIDA Františkovy Lázně

38ZEN 1. Řádně to promyslete Nenechte se strhnout první lákavou nabídkou. Na chvíli se zastav- te a zeptejte se sami sebe, co od investování očekáváte a zda je to pro vás to pravé. Jste ochotni akceptovat určité riziko, které je s in- vestováním spojené? Investování nabízí šanci na lepší zhodnocení úspor než spořicí účty. Je vhodné a efektivní především při dodr- žení dlouhodobého investičního horizontu, tedy při investování v délce pěti a více let. Proto se hodí především pro zhodnocování finanční rezervy, se kterou nemáte pro delší období žádné plány – pro vytváření finanční rezervy na penzi, pro zajištění budoucnosti dětí nebo při vytváření finanční rezervy na bydlení. 2. Nečekejte až na „někdy“ Vývoj hodnoty fondů, a  tedy ani reálný výnos nelze předvídat. Dlouhodobý investiční horizont však dokáže riziko případných výkyvů utlumit. Další výhodou dlouhodobého investování je šance na vyšší zhodnocení vašich úspor. A čím dříve začnete, tím nižší sumu budete potřebovat k dosažení cílové částky. V případě investování hraje čas ve váš prospěch, proto neotálejte. 3. Vytvořte si finanční plán Pokud nejste finanční expert, nepouštějte se do zbytečného ex- perimentování. Rozhodně není moudré převést najednou všech- ny své úspory do investic. Zhodnoťte potřeby své domácnosti i svou schopnost vytvářet finanční rezervu a podle toho si při- pravte jednoduchý finanční plán. Jeho součástí by určitě měla být disponibilní finanční rezerva, ze které budete schopni pokrývat neočekávané výdaje. Peníze, které nebudete v delším časovém ho- rizontu potřebovat, investujte. 4. Investujte prostřednictvím podílových fondů Investování je další vývojový stupeň, který by měl zvažovat kaž- dý, kdo má vytvořenu nějakou finanční rezervu na běžném účtu nebo spořicích produktech. Pokud s ním nemáte zkušenosti, je vhodné začít u podílových fondů. Ty obvykle obsahují mix desí- tek různých titulů z určitého odvětví nebo regionů. O to, aby fond dosahoval stanoveného cíle a využíval ty nejlepší možné investiční příležitosti, se stará zkušený portfolio manažer se svým týmem. Díky podílovým fondům má investor šanci obsáhnout široce roz- ložené portfolio, které by sám z jednotlivých akcií nebyl schopen poskládat. Před samotným nákupem je však vhodné si promyslet, s jakým cílem investujete – chcete jen získat možnost vyššího zhodnoce- ní úspor, přilepšit dětem do začátků nebo se zabezpečit na stáří? Investiční cíl vám napoví možnou délku investičního horizontu. Důležité je znát i svůj investiční profil. Jste opatrnější typ investo- ra, který preferuje jistotu, nebo se akciových trhů nebojíte? K dis- pozici je řada on-line nástrojů, které začínajícím investorům po- mohou s výběrem toho pravého fondu. K předvýběru fondu vám na webu ING Bank pomůže  jednoduchý test. Začít investovat do podílových fondů je jednoduché – stačí uzavřít smlouvu, dnes již běžně on-line, a pak už jen posílat jednorázově nebo pravidelně peníze do vybraného fondu. Pravidelná investice je přitom možná už v řádech stokorun (ING od 100 Kč). Peníze ve fondu nejsou nijak vázané a v případě potřeby je zpětným odku- pem získáte zpět na účet během několika pracovních dnů. 5. Každá služba něco stojí – počítejte s poplatky Investování je služba jako každá jiná a domnívat se, že vám bude někdo spravovat a zhodnocovat peníze zdarma, by bylo bláhové. Některé finanční domy nabízejí například nulové vstupní a vý- stupní poplatky, což je bonus, který vám zajistí vyšší zůstatek va- šich aktiv. Se správcovským poplatkem však musíte počítat všude. ING Bank nabízí v základní nabídce vybrané fondy bez vstupních a výstupních poplatků a u rozšířené nabídky dalších atraktivních podílových fondů je možné investovat s 1% vstupním poplatkem, což je u akciových a podílových fondů nejnižší poplatek na trhu v ČR. 6. Vyhněte se zjevným chybám Mezi ty nejčastější ve světě investic patří například příliš čas- té a  neuvážené změny finanční strategie. Zpětný odkup fondů vyvolaný panikou na trzích a s ním související poplatky, případně i nákup na pohled lákavých titulů se mohou ve finále pěkně pro- Investiční desatero aneb Cesta do hlubin investorovy duše SPOLU S ING BANK ČR JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI RYCHLÝ VHLED DO SVĚTA INVESTIC. DESET BODŮ ZAHRNUJE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, CO BY MĚL ČLOVĚK O INVESTOVÁNÍ VĚDĚT. SPECIÁLNÍ PROJEKT

ZEN39 dražit. Častou chybou je i lpění na ztrátových akciích v domnění, že „bude líp“, anebo výběr finančních produktů pod tlakem jiné skupiny i přesto, že její produkty vůbec nepotřebujete a jejich na- stavení nevyhovuje vašim osobním potřebám. Před každým kro- kem ve světě financí přemýšlejte a držte se svých původních plánů a cílů. Jde přece o vaše peníze. 7. Buďte trpěliví Zhodnocování úspor investováním je běh na dlouhou trať. Na trhu se občas objevují lákavé nabídky na 15 i 30procentní zhodno- cení v horizontu několika měsíců. Buďme ale realisté. Tyto nabíd- ky jsou spojeny buď s přílišným rizikem, anebo pravděpodobněji s podvodem. Tedy nic pro nás. Ve světě investic potřebujete klid- nou hlavu, reálný úsudek a vytrvalost. Zkušený investor by měl být schopen vyhodnotit reálné možnosti, nepodléhat panice při zvýšené volatilitě na trzích a držet se naplánovaného investičního horizontu. Investování je vhodné především k naplnění dlouho- dobých finančních cílů. A pokud budete najednou peníze přece jen potřebovat, nabízí ING Podílové fondy možnost zpětného odprodání on-line a finance budete mít na svém účtu do 5 pra- covních dnů. 8. Nesázejte vše na jednu kartu I když jsou aktuální výnosy z akciových titulů lákavé, není moudré vsadit vše na jednu kartu a investovat veškeré úspory například do akciového fondu. I v rámci samotných investic je dobré peníze roz- dělit – diverzifikovat – do více titulů. Pro začátek bude stačit vložit část peněz do stabilnějších, například dluhopisových strategií, za- tímco část bude pracovat na rizikovějších akciových trzích. 9. Nebojte se občasných výkyvů S volatilitou, tedy určitou mírou kolísání hodnoty aktiv, se inves- toři musejí smířit a počítat s ní. Je výsledkem reakcí investorů na ekonomické, politické a obchodní změny ve společnosti a běžnou součástí dlouhodobého investování. I trhy mají své dno a nemo- hou padat neustále. Vždy přijde doba, kdy se situace obrátí, trhy začnou růst a  často dokážou překonat i  svou původní hranici. Držte se původního časového horizontu a nepodlehněte panice při prvních neúspěších svého podílového fondu. A zkuste naopak z volatility těžit. Zkušení investoři a portfolio manažeři využívají propadů na trzích k získání aktiv za nižší ceny. 10. Vzdělávejte se (a vyhrávejte) Možná vám připadá, že už máte všechny poučky a pravidla inves- tování v malíku. Věřte, že občasné zopakování již známého není na škodu. Čím lépe budete informovaní, tím více si budete jistí a budete lépe rozhodovat o svých financích. Zdrojů, kde můžete načerpat kvalitní a užitečné informace, je řada. Začít můžete na- příklad na webových stránkách ING Bank. Pokud nebudete váhat a pustíte se do investování hned, máte až do konce listopadu šanci soutěžit o powerbanku nebo tablet. Podrobnosti na ingbank.cz/ soutez ▲ Inzerce 259014/10 Inzerce 259013/13

40ZEN PORTMONKY, PRKENICE, KEŠENĚ, ŠRAJTOFLE A TOBOLKY Připravila Viola Černodrinská l Foto Michael Dvořák Dává vám řád, svěřujete jí tajemství, jmění, identitu i část svého srdce, když do ní vkládáte fotky svých milovaných. Může být chaotická stejně jako uspořádaná. Velká nebo úplně mini. Barevná nebo minimalisticky černá. Ruce talentovaného kadeřníka Dalibora Hajdina ze salonu TONI & GUY se tentokrát místo nůžek chopily stylových peněženek. 1 3 2 4 PŘÍLOHA CHYTRÉ PENÍZE

ZEN41 1. Kožená peněženka La Femme Mimi, 2800 Kč, La Femme Mimi, Štěpánská 54, Praha 1 2. Kožená dolarovka R. Tlustý & spol., 1290 Kč, Brašnářství Tlustý, Na Louži 2, Praha 10 3. Kožená peněženka Tous, 3589 Kč, Tous OC Černý Most, Praha 9 4. Povoskovaná kožená peněženka La Martina, 3289 Kč, La Martina OC Palladium, náměstí Republiky 1, Praha 1 Kožená minipeněženka Secrid, 1499 Kč, Victorinox, Jungmannovo náměstí 5, Praha 1 5. Peněženka/psaníčko z lakované kůže Zuzana Kubíčková, 3400 Kč, www.zuzanakubickova.com 6. Kožená peněženka La Femme Mimi, 2800 Kč, La Femme Mimi, Štěpánská 54, Praha 1 7. Kožená peněženka Tosca Blu, 3500 Kč, Tosca Blu OC Palladium, náměstí Republiky 1, Praha 1 Kožená peněženka Tod’s, 5840 Kč, Tod’s, Pařížská 13, Praha 1 8. Kožená peněženka Annalab, 1700 Kč, www.annalabstudio.com „PENÍZE JSOU LEPŠÍ NEŽ CHUDOBA, PŘINEJMENŠÍM Z FINANČNÍCH DŮVODŮ.“ – Woody Allen 5 7 6 8

42ZEN SPLYNUTÍ KRUHŮ Text Tomáš Hrivnák Finanční instituce mění loga jen výjimečně. Tomáš Hrivnák, specialista na budování a řízení firemních značek, vysvětluje, v čem spočívá proměna loga firmy MasterCard. A jestli funguje. Šlo by v  podstatě o  ne-téma, kdyby- chom na rozdíl od jiných rebrandin- gových iniciativ – například nepove- deného Gapu či nešťastné Consignie, která měla před více než patnácti lety nahradit Royal Mail – neměli před sebou velmi důklad- ný a dotažený projekt. Agentura Pentagram, která je autorem změny tváře značky, stojí i za vizuální podobou Win- dows, Eurosportu či Citibank. A právě její kom- petence a orientace v oblasti bankovnictví byla jedním z klíčových faktorů, proč si ji MasterCard vybral. Branding bank a  bankovních služeb není jednoduchá disciplína. Odvětví dlouho- době trpí obrovskou ztrátou důvěry a  přízně zákazníků. V  jeho komunikaci není mnoho prostoru pro zásadní inovaci či nová témata – nepočítáme-li technologie, aplikace a  platební metody. Hardwiring a obchodní model bank zů- stává hluboce konzervativní, navzdory otřesům posledních let. Vizuální rebranding je vítanou příležitostí, jak ve stojatých vodách bankovního marketingu způsobit bouři ve lžičce vody. Vysocí manažeři MasterCard se nechali slyšet, že v jejich případě nejde o změnu pro změnu samotnou. Navržená podoba vizuálního stylu – nejenom loga – skutečně lépe odpovídá novým, zejména elektronickým médiím a  kontextům a pozicuje MasterCard spíše jako aplikaci než jako platební kartu. Zdůrazněním základního motivu prolínajících se kruhů a „osvobozením“ názvu od symbolu se logo vrací k ikoničtější- mu, čistšímu jazyku, typickému například pro šedesátá léta – kdy ostatně původní logo vznik- lo. Nová podoba platebních karet – kterých je na světě více než 2,2 miliardy – bude lépe inte- grovaná s celým systémem vizuálních výrazo- vých prostředků MasterCard. Logo bude nyní lépe vypadat nejen na kartě, ale také v iPadu a na Apple Watch. Stačí to však ke zdůvodnění miliardové investice? Nepochybně ano. Na znacích totiž zále- ží. I  v  prostředí, které trpí atrofií pozornosti z  přemíry podnětů, značek a  sdělení, je tvor- ba a  správa znakových systémů jedním z  klí- čů udržení zákazníkova zájmu. V případě tak hodnotné značky, jakou je MasterCard, lze použít její reputační kapitál nastřádaný za roky všednodenních interakcí se zákazníky, k sym- bolické změně a expanzi. MasterCard si jejím prostřednictvím vytváří vlastní agendu. Jak zpí- vá Prince: „Make the rules, then break them all Třeba se dočkáme toho, že děti budou tento symbol kreslit na dopisy Ježíškovi a na své první neumělé výkresy – jako tam dnes umísťují slunce, dům, plot, strom. PŘÍLOHA CHYTRÉ PENÍZE

ZEN43 Tomáš Hrivnák (1967) Pochází z Bratislavy. Ve světě značek, reklamy a marketingu se pohybuje přes dvacet let. Působil jako copywriter a kreativní ředitel (MARK/BBDO), ředitel strategického plánování (TBWA a Euro RSCG) i ředitel firmy (Men on the Moon). Pět let spoluvlastnil Idealisty a nyní je poradcem v oblasti řízení značek ve společnosti Hrivnak. ‘cos U R the best.“ Prvky loga MasterCard ro- zehrává v celé plejádě komunikačních aplikací: od inzerce a videa až po platební software. Jeho snahou nepochybně je „brandovat život“ – stát se metaforou supertěžké váhy, která nebu- de muset sloužit přízemní agendě RPSN a úro- kových sazeb, ale bude znakem pro plnění si snů, které jsou samozřejmě „priceless“. Peníze jsou všudypřítomné, a tak je třeba pro ně vytvo- řit moderní lingua franca, podobně jako se o to v oblasti počítačů snaží Apple. Ten už vytváří nikoli jednotlivá zařízení, ale – jednou více, po- druhé méně úspěšně – elektronický ekosystém, v němž pohodlně spočineme. Čitelné pro roboty Chtěl jsem ve svém textu kromě jiného rozkrýt znepokojivou misi globálních značek k ovlád- nutí stále větších území našeho všednodenního života. Chtěl jsem v rebrandingu značky Mas- terCard uvidět zastírací manévr, jehož výsled- kem má být stále okouzlenější, méně kritický, a tudíž poddajnější zákazník. Zjevně se mi to nepodaří. MasterCard udělal krok správným směrem – k uživatelské a komunikační jedno- duchosti, k  estetickému zlepšení, k  rozšíření bitevního pole své značky. Lze očekávat, že v dalším kroku – třeba opět za dvacet let – ná- zev MasterCard zcela z  loga zmizí a  zůstane jednoduchý průnik dvou barevných kruhů jako univerzální jazyk touhy a peněz, které její na- plnění zprostředkují. Třeba se dočkáme toho, že děti budou tento symbol kreslit na dopisy Ježíškovi a na své první neumělé výkresy – jako tam dnes umísťují slunce, dům, plot, strom. Pod peřinu této velké metafory se potom ve- jde vše. MasterCard bude součástí globálního „multipasu“, nebo bude dokonce jím. Michael Bierut, designér Pentagramu, který novou podobu loga navrhl, má ambici, aby se stalo podobně globálním a srozumitelným jako smajlík, znak mírového hnutí nebo srdce. Jeho práce nespočívala v proliferaci, v přidávání, ale naopak ve zjednodušení a v „neutralizaci“ loga. V případě MasterCard je to jednoduché: když vám „patří“ dva prolínající se barvené kruhy, nemusíte se trápit odlišením. Michael Bierut říká, že jedním z efektů změny bude to, že logo začne „lépe spolupracovat“, bude klást menší odpor při integraci do různých kontextů. Třeba se taky stane čitelnějším pro roboty, které za nás obslouží naše touhy. Priceless. Původní logo Interbank, vydavatele pozdější platební karty MasterCard. Logo, ve kterém se poprvé objevil název MasterCard, resp. Master Charge. Právě touto verzí – s názvem vysázeným minuskami – se inspirovala současná změna loga. Pentagram uvádí, že typografické řešení z roku 1979 svými oblými tvary nejvíce konvenovalo jejich vidění značky. Verze loga z roku 1990 chtěla italikou a pruhovým prolnutím dvou barevných kruhů zdůraznit dynamiku značky. Ke kosmetické změně loga došlo i v roce 1996 «podložením» písma kontrastním stínem. Zřejmě kvůli lepší čitelnosti v některých aplikacích. Dvacet let je i v životě loga dlouhá doba. Beze změny to přežije málokteré. Krok správným směrem, byť do nejisté bankovní budoucnosti.

44ZEN Proč nejsme bohatí Proč máme tolik, kolik si myslíme, že bychom měli mít, a kolik je vlastně „dost peněz“, sepsal pro ZEN v šesti pádných bodech šaman, holistický poradce a lektor systemických konstelací Jan Bílý. PŘÍLOHA CHYTRÉ PENÍZE

ZEN45 Možná, že vás to už také praštilo do očí. Ačkoli banky tisknou peníze jak divé – říká se tomu „kvanti- tativní uvolňování“ a  děje se to i nadále – pořád jich nějak není dost. A to má docela smutné následky. Když jsem v roce 2003 reemigroval zpátky z Německa do Česka, psal jsem články o tom, že pro malý národ v cen- tru Evropy je zcela nezbytné, aby investoval do vzdělání, pokud možno masivně. Dneska, po třinácti letech, musím číst, že svými výdaji na školství se ČR řadí na konec států OECD. Důvod? „Nejsou peníze.“ Maminku mám nyní na docela příšerné eldéence, takové konečné stanici pro staré a ne-mocné lidi. Je jí osmde- sát osm let, a i když už zjevně nechce žít, my- slím si, že by si zasloužila hezčí prostředí. Zdi oné nemocnice už dlouho nebyly vymalovány a personál je občas nevlídný, protože chronic- ky přepracovaný. Já vím, nejsou peníze… A ne- dávno se do mě opřel pán, který přišel na moji přednášku o hojnosti a finančních přesvědče- ních: „Tak mi, pane Bílý, vysvětlete, proč já, když pracuji ve velké nadnárodní korporaci, za stejnou práci, kterou dělám tady v Česku, beru šedesát procent platu mého německého kole- gy.“ Pánovi jsem toho moc nevysvětlil; jednak bych ho musel odkázat na povolanější a jednak jsem nechtěl detailně zabíhat do témat odčer- pávání kapitálu, odliv dividend, rozprodej pů- vodně „socialisticky“ vlastněných firem a malá přidaná hodnota české ekonomiky. Jenomže toto vše jsou vnější ekonomické důvo- dy. Minimálně stejně velký vliv na pocit bohat- ství mají důvody vnitřní – především psychické. Stav našich financí je totiž v daleko větší míře výsledkem našich podvědomých přesvědčení, než objektivních veličin jako příjmu, platu, vý- dajů a dluhů. Obsah naší peněženky, případně výše částky na našem kontě se řídí vzorci, které jsme přebrali často již v raném věku skrze pů- sobení rodinných struktur, v důsledku neustále omílaných mýtů a průpovídek, ale i ovlivněni odstrašujícími příklady dědečka, který o  vše přišel, či udřené prababičky. Tato přesvědčení se v  nás utvářela v  době, kdy jsme podstatně víc cítili než uvažovali – totiž v našem dětství – a tak není snadné je odhalit, porozumět jim a změnit je. Další vliv na nás měla škola a okol- ní společnost, v níž jsme vyrůstali. Ale i zde se nám nyní zdá, že „to tak prostě je“, a nevšímá- me si, že podstatně správněji by tato věta mu- sela znít: „Je to tak, protože jsme přesvědčeni, že tomu tak je.“ Naše podvědomí nás prostě ovládá – samozřejmě nejen co se týká peněz. Takže, i když se rozhodneme ke krokům jako „nyní budu šetřit“, „chci vydělávat víc“ nebo „teď vyřeším své dluhy“, pocity, které nás řídí, nás brzo dostanou tam, kde jsme už odmalička. S  tematikou finančních přesvědčení pracuji již zhruba deset let a rád bych v tomto článku shrnul několik hlavních tezí, z nichž většina se stále a stále potvrzuje v mých seminářích. Budu přitom postupovat od čistě osobních důvodů, které jsou nevědomé, přes osobní vědomé dů- vody až po současné nastavení společnosti, kte- ré nedostatek vytváří. 1. Zděděná osobní podvědomá přesvědčení Ta jsou hlavním předmětem „průzkumu“ v konstelacích, ze kterých víme, že se v rodin- ném systému nic nemůže ztratit. Pokud tedy někdo z našich předků prožil v souvislosti s pe- nězi nějaké trauma, je velice pravděpodobné, že se traumatická energie předá dál. Například byl-li můj dědeček za svůj majetek perzekvo- ván komunistickou justicí, může se toto ukázat v přesvědčení, že mít peníze je nebezpečné. Hlavní skupiny těchto přesvědčení se liší podle pocitů, které jsou dominantní: ● Převzatý strach, když vydělávání nebo vlast- nictví peněz někoho v minulosti ohrozilo. ● Věrnost rodinnému systému. Pokud naši předci žili v chudobě, jak bychom si my mohli dovolit jim být „nevěrní“? ● Odpor vůči předkům nebo nechuť jít zdán- livě podobnou cestou. To se děje tehdy, bylo-li v minulosti naší rodiny vydělávání peněz spo- jeno s velikou dřinou a nevedlo-li k bohatství. Naše přesvědčení v tomto případě může být, že je lepší nenásledovat cestu svých předků, zůstat chudý a vůbec se o „dostatek“ nepokoušet. ● Převzatá vina. V případě, kdy se někdo z na- VÝŠE ČÁSTKY NA NAŠEM KONTĚ SE ŘÍDÍ VZORCI, KTERÉ JSME PŘEBRALI JIŽ V RANÉM VĚKU.

46ZEN šich předků dostal neoprávněně k  ma- jetku, kdy byl někdo jiný okraden, zne- výhodněn nebo mu byl majetek zabaven, aby ho pak členové naší rodiny dostali, je možné, že já podvědo- mě splácím jeho vinu tím, že se stále a stále o  majetek připravuji. Toto přesvědčení se zdá docela nepravdě- podobné, ale z mnoha konstelací víme, že takto funguje. ● Převzatý stud. Kdo- si z  mého rodinného systému byl opěto- vaně kvůli penězům ponížen. Na mě se nyní může přenést jeho nebo její stud a já budu mít zábrany říci si o to, co mně náleží. ● A  nakonec samozřejmě také převzaté po- hrdání penězi. To se děje tehdy, když se kdosi z předků domníval, že je lepší, ctnostnější než ostatní, neboť žil v chudobě. Toto jsou jen některé příklady převzatých pe- něžních přesvědčení, ve skutečnosti existuje nekonečně mnoho variant a  možností. Skrze uctění zranění a  bolesti toho, od koho jsme tato přesvědčení přebrali, je lze změnit. To ov- šem jistou dobu trvá a rozhodně to nelze udělat jedním rituálem či konstelací. 2. Naučená, polovědomá přesvědčení o penězích Opět několik příkladů: Zažijeme-li delší obdo- bí nouze, může to vést k tomu, že „nás život naučí“ být s penězi velice opatrní a že přestane- me být v zacházení s nimi hraví a bezstarostní. Pokud jsme vyrůstali v pocitu nedostatku nebo strachu ze ztráty, nebude náš vztah k penězům zrovna uvolněný. A mluví-li již delší dobu kaž- dý kolem nás o krizi, začne to náš vztah k peně- zům chtě nechtě měnit. Začneme se jich držet jako klíště, což většinou omezí náš rozhled, vystraší naše srdce a  vyřadí rozum. Při  jejich používání či investování se začneme dopouštět chyb. Pokud se toto začne dít, je důležité jít do hloubky našeho pocitu k penězům. Nemluvím o  onom prvoplánovém pocitu, naší vědomé touze po penězích, která většinou tvrdí: „Chci se zbavit nedostatku…“ nebo „Peníze nezbytně potřebuji.“ Je nutné se dostat za nebo spíš pod tyto pocity nedostatku a  uvědomit si, odkud pramení. Jako vždy, pohled do hloubky bolí a nakládá na nás zodpovědnost za vlastní život. Velice často totiž viníme ze své finanční situa- ce někoho, na koho se pak můžeme zlobit. To samozřejmě nic nepřinese. Je podstatně lepší si uvědomit, že náš postoj k penězům je výsled- kem našeho vlastního přesvědčení. 3. „Objektivní“ problémy Slovo „objektivní“ je zde záměrně v  uvozov- kách, neboť i když je většinou řeč o potížích, které zdánlivě nekoření v našem jednání („je to prostě těžké“, „proti tomu jsem bezmocný“), je i zde dobré si přiznat, že za vše, co se nám děje, si můžeme sami. Je těžké hledat vodu na Saha- ře, a i když se to může podařit, je podstatně leh- čí ji najít například v Irsku. Na seminářích mě vždy udivuje, s jakým zápalem a entuziasmem se lidé snaží tvrdohlavě vydělat peníze tam, kde se to povede jen nepatrnému zlomku všech těch, kteří se v daném oboru snaží o totéž. Toto je také jediná část „problému peněz“, kde nám může pomoci četba knih finančních po- radců typu Roberta Kiyosakiho, odhlédneme- -li od onoho amerického: „Je potřeba věřit si!“ Ne, věřit si opravdu nestačí, je třeba poměrně chladnokrevně zhodnotit svoji situaci, svůj podnikatelský záměr a své možnosti, stanovit si cíle a mít (a rozvíjet) také krapet intuice. To vše ovšem většina lidí nedokáže sama, a proto by se tito lidé měli ptát. Expertů, koučů, ale především svého blízkého okolí. Ptát se však znamená dát tomu, koho se ptám, také mož- nost k upřímné a tvrdé kritice. 4. Plýtvání a „udržitelná“ hojnost To je ošemetná část mého článku. Ukazuje to- tiž, že „přebytek“ (jako jediný stav, který nám umožňuje hravost a kreativitu) neznamená pro každého totéž a  může být také nebezpečný. Ale nejprve k nedostatku a dostatku. Dostatek se všeobecně pokládá za cíl hodný dosažení, zatímco nedostatek za katastrofu. Já ovšem tvrdím, že dostatek je pouze dočasná absence nedostatku. Slovo „dost“ má totiž ve všech ja- zycích dvě konotace, z níž jedna říká, že toho je „tak akorát“, druhá je ovšem limitující. „Dost!“ říkáme, když nám někdo nalévá čaj a my už víc nechceme nebo když nám děti jdou na nervy. „Dostatek“ nás tedy nenechává si hrát, ale fixu- je nás na hranici, často na hranici nezbytného minima. Co k uvolnění potřebujeme, je přeby- tek. Přebytek se ovšem může lehce zvrhnout v plýtvání, které, jak se zdá (opět přímá zkuše- nost z konstelací), trestá „univerzum“ depresí, osamocením, jakýmsi „ztvrdnutím“. To vede k necitlivosti, k poruchám kontaktu s okolím a k potížím ve vztazích k lidem. V této souvis- losti se vynořuje otázka, jaký přebytek (tedy i jaké příjmy) „univerzum“ ještě povoluje, aniž by člověka „trestalo“. Tuto úvahu nenajdeme Děti si hrají s balíčky bankovek během inflační krize v Německu v roce 1923.

ZEN47 nikde u peněžních guruů, kteří svorně prokla- mují ideologii „no limits“. Jenomže, jak víme, vše má své přirozené hranice, přebytek nevy- jímaje. 5. Současná sociologie peněz Peníze původně sloužily jako prostředek, kte- rý ulehčoval směnu při obchodování. Jenomže jejich „hodnota“ a množství, kterým disponu- jeme, slouží už dlouhá staletí a ve stále se zvět- šující míře k zajištění a upevnění pocitu jistoty a  především ke  zvýšení společenské prestiže. Peníze se tak plíživě změnily z prostředku v cíl. Tím jde stále víc o „mít je“ než o „používat je“, což vede k  jejich hromadění. Koneckonců na neustále rostoucí koncentraci kapitálu je po- staven i současný, po pádu komunismu zdánli- vě bezkonkurenční a „jediný možný“ společen- ský řád („There is no alternative“ – Margaret Thatcherová). Tím peníze vyjímáme z  toku oběživa, ničíme jejich „merkuriánskou“, pohyblivou kvalitu směny a pokud s nimi vůbec ještě hýbeme, tak za účelem spekulace – tedy získání ještě většího množství peněz skrze nakládání s nimi samý- mi. Peněz je tak na obchodním a investičním trhu stále méně, což vede k nutnosti vydávání dalších a dalších peněz (tj. tištění skrze centrál- ní banky), a tím samozřejmě i ke ztrátě jejich hodnoty, tedy k dalšímu znejistění a zvětšení touhy po ještě více penězích. Je to spirála, která vede ke stále většímu odtržení peněz od reál- ného světa. 6. Last but not least – globálnost kapitálu Peníze se v současné době stěhují k těm, co už jich „vlastní“ nesmírné množství, od těch, kteří jich mají čím dál méně. V tomto pohybu fun- govaly dříve státy a jejich hranice a obchodní bariéry coby účinné překážky. Po odbourání všech opatření omezujících peněžní transakce se multimiliardáři, velké banky a megakorpo- race stali těmi, kteří opravdu rozhodují. A jak víme, je těžké očekávat od kaprů, že si sami vypustí rybník. Takže – pokud chamtivost nepoleví a  všichni neobjevíme nějaké celku prospěšnější hodnoty nebo pokud se neobje- ví nějaký magickou silou nadaný Super-Jáno- šík, který se postará o vyrovnání katastrofické nevyváženosti, budeme se stále víc blížit ko- nečnému stadiu postmoderního kapitalismu, totiž jeho proměně v  korporátně-oligarchní diktaturu. Do té doby však doporučuji hravost a lehkost, především ohledně financí. I bez pe- něz může být život přece krásný. A jak Angliča- né říkají: „Angels fly, because they take them- selves lightly.“ Inzerce 251626/22

FASHION TOULÁNÍ V DEŠTI 48ZEN Foto Salim Issa & Štěpánka Stein Styling Radka Sirková Make-up Markéta Smutná Model Josef (Clique) Sychravý podzim voní dozrálým ovocem a suchou trávou. Voda je ve vzduchu. Skvělý čas na procházku s Kerouacem za městem.

bunda, Diesel, 9970 Kč triko, Lee, 1499 Kč čepice, Diesel, 1470 Kč kalhoty, Lee, 2699 Kč, prodává Freshlabels boty, Gant, 5390 Kč, prodává Shoe Republic

50ZEN svetr, Lee, 3199 Kč kalhoty, Gant, 4999 Kč bunda, Chatty, 19 250 Kč boty, Marks & Spencer, 2499 Kč

ZEN51 šála, Marks & Spencer, 269 Kč svetr, Diesel, 5860 Kč klobouk, Diesel, 2930 Kč kalhoty, Eleventy, 7050 Kč, prodává Cielo

... Ale já měl své vlastní skromné představy a ty neměly nic společného s „bláznivou“ částí toho všeho. Chtěl jsem si pořídit kompletní výbavu, se vším, co je potřeba ke spaní, přikrytí, jídlu a vaření, vlastně obyčejnou kuchyň a ložnici, kterou bych měl přímo na zádech, vyrazit si někam, najít tam dokonalou samotu, nahlížet do dokonalé prázdnoty své duše a být naprosto netečný ke všem možným ideám. Taky jsem měl v úmyslu se modlit, to měla být moje jediná činnost, modlit se za všechny živé tvory; považoval jsem to za jedinou slušnou činnost, jaká na světě zbyla. Být někde na poušti nebo v horách nebo v nějaké chatrči, odpočívat si a nic jiného, provozovat to, čemu Číňané říkají „nic nedělat“. Připadal jsem si jako úplně nový člověk. (z knihy Dharmoví tuláci od Jacka Kerouaca v překladu Josefa Rauvolfa) 52ZEN

ZEN53 košile, Eleventy, 4550 Kč sako, Eleventy, 12 950 Kč svetr, Eleventy, 10 350 Kč kalhoty, Eleventy, 7050 Kč, vše prodává Cielo boty, Diesel, 5370 Kč

54ZEN košile, Gant, 3599 Kč svetr, Cheap Monday, 1490 Kč, prodává Freshlabels bunda, Vans, 1590 Kč, prodává Freshlabels

ZEN55 boty, Gant, 4590 Kč, prodává Shoe Republic džíny, Diesel, 8220 Kč svetr, Gant, 5799 Kč sako, Gant, 11 999 Kč čepice, Wrangler, 799 Kč

56ZEN BYDLENÍ ŽIVOT NA VODĚ Text Adéla Vopěnková l Foto Ondřej Tylčer, Matěj Slávik, Lukáš Žentel Dvanáct let svými nápady nutil Lukáš Otevřel lidi ke spotřebě, až ho to přestalo bavit. Má jich ale stále dost a na ty nejlepší přichází na palubě své lodi PORT X. Možná už jste ji někde na Vltavě viděli. A možná se tam s ním jednou potkáte. Prodělal zajímavý přerod. Z  extrava- gantního mladíka z reklamky, který si v pětadvaceti pořídil Porsche Cayenne, za jehož palubní deskou skoro nebyl vidět, se Lukáš Otevřel proměnil v uvědomělého chlapíka s touhou měnit svět k lepšímu. Ve svém volném i  pracovním čase teď nejčastěji obléká obyčejné námořnické tričko a – je nepřehlédnu- telný. Poprvé jsem ho potkala před pár lety coby akční- ho kreativce a šéfa reklamní agentury sídlící v pa- láci řádu maltézských rytířů na Malé Straně. Byla s ním velká legrace, žádný nápad pro něj nebyl dost ulítlý na to, aby se nedal zrealizovat. Alespoň takový dojem vzbuzoval. Pracoval tehdy pro čes- ké značky – Korynu, Ton nebo Tescomu. Nevím, co si o něm tenkrát mysleli jeho klienti, ale z míry dokázal vyvést i své nejbližší. Vzpomínám si na- příklad, že jeho žena Hanka od něj jako svatební dar dostala tyč na pole dance, který měla ve svůj den D přede všemi svatebčany předvést…

ZEN57 Uběhlo několik let, co jsme se neviděli, a teď po- píjíme kafe a  gin na jeho hausbótu kousek od Libeňského mostu. Je ráno, nad řekou se zvedla mlha, pouštíme si desky a jinak je tu klid, který k Lukášovi vlastně vůbec nesedí. Vypráví, jak se postupně stal „námořníkem“ na plný úvazek. Plovoucí kancelář „Prostě jsem dvanáct let nutil lidi ke spotřebě, až mě to přestalo bavit,“ tvrdí dnes a hluboce se zamýšlí nad tím, jak majetek člověka neposouvá dál. Po letech, kdy se mu v byznysu dařilo, dospěl k rozhodnutí skončit. „Nechtěl jsem se už starat o dennodenní provoz firmy a řízení lidí, a když se náš nejdůležitější klient dostal do potíží, rozhodl jsem se agenturu dát k ledu.“ A prodal také půj- čovnu naleštěných veteránů, kterou kdysi provo- zoval. Dneska funguje jako marketingový konzul- tant a idea maker na volné noze. To ale není jeho hlavní činnost. S  manželkou se totiž pustil do vývoje a stavění obytných superlodí na zakázku. V prvním moderním hausbótu prošpikovaném všemi myslitelnými technologickými vymože- nostmi, který manželé Otevřelovi původně za- mýšleli jako showroom a galerii, se dnes pořádají tiskovky firem a  značek, jako je Škoda, Metaxa nebo Jack Daniels (ne, nemíchat, netřepat, byly tu zatím každá zvlášť). Jako na chatu sem jezdí od- počívat nejmenovaný designér formulí 1, přátelé Elona Muska, na privátních akcích na téhle palu- bě můžete narazit na geeky nebo třeba českou šé- fovou Googlu. Božské vodácké fotky si tu prý byl udělat také Karel Gott. To, jak magneticky na lidi působí tato loď navržená Jerrym Kozou, architek- tem, který stojí třeba za rekonstrukcí Žižkovské- ho televizního vysílače, je bezesporu unikát. Nikoli ovšem nedostupný, protože firma PORT X, jejímiž majiteli jsou Otevřelovi, ji nabízí ke krátkodobým pronájmům. Je to úplně jedno- duché – za pět tisíc pět set na noc si jako fyzická osoba na dědu Lebedu může zahrát prakticky každý. Jediný háček je v tom, že se musíte trefit Showroom, chata i prostor pro Airbnb. Stejně jako mění Port X své kotvistě, mění i funkci podle potřeby.

58ZEN do volného termínu, protože loď bývá obsazená 80 procent času. Což je poměrně hezký výsledek, uvážíme-li, že konkurence pražských pronájmů přes platformu Airbnb se rok od roku zvyšuje. Po- dle Lukáše si tak rodina měsíčně vylepší rozpočet průměrně o 100 tisíc korun, a přitom ještě mají kam jezdit na víkendy. I když tenhle způsob cha- taření pro rodinu se dvěma malými dětmi zatím není zcela odpočinkově strávený čas. „Dcera už je v pohodě, ale náš dvouletý Albert přece jen ještě není úplně zdatný plavčík,“ připouští. Otevřelovi ostatně palubu používají hlavně jako místo pro setkávání s  lidmi. Formální způsoby tu totiž velmi rychle berou zasvé. „Když hostovi poradím hospodu za rohem, kam chodil na pivo Bohumil Hrabal a kde si teď můžete dát famózní krůtí řízek za 69 korun, roztaje každý,“ prozrazuje Lukáš svůj hlavní icebreaker. Ne, vážně, i bez tipů na famózní speciality má tahle stavba na vodě tak silné kouzlo, že odzbrojí každého. Koneckonců na tom Otevřelovi také původně stavěli svůj byz- nys plán. Loď, která měla kotvit na Výtoni na Náplavce, chtěli původně pronajmout jako showroom vý- robci luxusního koupelnového vybavení. Z toho ale sešlo. „Přišli jsme s tím nápadem v nejblbější době, v roce 2007. Vyjednávali jsme pak s dalším zájemcem a před podpisem smlouvy, když už loď byla vyrobená, jsme zjistili, že nám radnice jen tak bez důvodu vypověděla nájemní smlouvu na kotviště. To se ukázalo jako neřešitelný problém. Firemní showroom prostě nemůžete provozovat v kdejaké marině,“ popisuje Lukáš Otevřel s tím, jak došel k nápadu pronajmout si neutěšený pro- stor na smíchovské straně železničního mostu a rozjet na něm letní kino, které pak v rámci oži- vení místa tři sezony provozoval. Ani to ovšem nepomohlo a z plánu na dlouhodobý pronájem tak nakonec sešlo. Nezbývalo než přijít s plánem B. Lukáš Otevřel původněpočítals investicíčtyřmilionů,jenžepo- stupně se začaly nabalovat náklady za další a další vychytávky. Nehledě na to, že velkorysá obytná plocha 155 metrů čtverečních značně překonává velikost průměrného pražského bytu. A protože Lukáš Otevřel do hausbótu pomocí svého tchána nakonec investoval kolem 8 milionů, nelákala ho představa nechat ho jen tak bez smysluplné ná- plně houpat se na Vltavě. V tu dobu k němu ale začali chodit kamarádi, kteří se ho snažili pře- svědčit, že by to bylo fantastické místo na bydle- ní. „Chápeš, můžeš si z toho udělat skvělé Airbnb, říkali mi. Jenže mě ta anglická zkratka zněla v té době jako zkratka rhythm and blues a fakt jsem je nechápal.“ Nakonec to přece jen pochopil, načež ho už po pár měsících Guardian zařadil do svého přehledu mezi deset nejlepších botelů v Evropě. Malé změny Na rozdíl od některých svých kamarádů Lukáš nikdy netrpěl romantickými představami o  lo- dích, ale jeho touha po galerii, která by dokázala přilákat návštěvníky, ho k  lodi nakonec stejně dovedla. Vycházel z myšlenky, že ji lze mít, kde bude chtít, a když ho to omrzí, zase ji přesune. Vzhledem k její velikosti se s ní sice nedostane na Slapy, ale až do Hamburku prý bez problému. Vy- střídal už spoustu míst, avšak vzhledem k tomu, že ji většinu času krátkodobě pronajímá nebo půjčuje na akce, v posledních měsících nejčastěji kotví v marině v Holešovicích a v libeňském Doc- ku. „Lidi, kteří sem jezdí, chtějí být v Praze, ale chtějí mít klid a soukromí. A tahle místa nám pro to přišla nejlepší.“ Pravda, v zátoce v Libni, kde jsme se s Lukášem sešli k rozhovoru, můžete celý den strávit ml- čenlivou konverzací s kapry. Na lodi je ale také malá kancelář, kde Lukáš vymýšlí nové nápady. Některé se týkají dalšího rozvoje technologií pro nezávislé a ekologicky udržitelné bydlení. Další jsou ryze provozní, jako je teď aktuálně napří- klad účast v tendru na pronájem většího kotviště na Smíchově, kde by rád začal fungovat jako pro- vozovatel pro další majitele lodí. A pak má Lukáš na stole i jiné plány, které zahrnuje do konceptu „bydlení budoucnosti“. Myslí tím hlavně projekt Planet Saver, na kterém už přes rok pracuje. „Je to aplikace, která vám každý týden implemen- tuje změnu do vašeho života. Třeba vás učí, jak šetřit vodu.“ To je u chlapíka, který se před lety snažil prodat co nejvíce židlí, celkem slušný po- sun, říkám si. Co se to s ním stalo? „Může za to vlastně můj mladší brácha, který měl bohužel vážné zdravotní potíže, do kterých se časem sám dostal,“ říká Lukáš s tím, že tehdy mu to došlo, že nic se nezmění najednou. „Velké změny v životě nezačínají jinak než od jednotlivce. A nejlepší je postupovat od malých změn, ty na sebe nabalí větší,“ přemítá zrovna, a najednou někdo klepe na dveře. Je to chlapík, od kterého Lukáš kupuje Renault 5. Úplně malé auto z roku 1986. Gin a kávu a nekonečný klid servíruje Lukáš Otevřel na svém hausbótu. Interiér navrhl designér Jerry Koza. KDYŽ HOSTOVI PORADÍM HOSPODU ZA ROHEM, KAM CHODIL NA PIVO BOHUMIL HRABAL, ROZTAJE KAŽDÝ. ▼ Inzerce 259997/16

CASOPISFORMEN FORMEN_CZ WWW.FORMENONLINE.CZ 228 STRAN PRÁVĚ V PRODEJI FORMEN FASHION BIBLE

60ZEN VÁŠEŇ AUTOEROTIKA Zadali jsme spisovateli a vášnivému automobilistovi Josefu Horovi, aby pro ZEN popsal své zážitky ze sexu v autě. Aby si na ně aspoň vzpomněl. Kapitola I. – Mezi kužely Muž si určitě začne vědomě hrát dříve s autíčky než s údem. A dá se vlastně i říct, že první z her opouští přibližně v čase, kdy kouzlo té druhé začíná objevovat. Z autíček jsou pak auta a z nervního potahování cvrčka sex. A obojí se znovu setká. Uplynulo pár let a ztrátu panictví mi vynahradilo nabytí řidičá- ku, které znovu vzkřísilo moji, už blednoucí, pýchu. Ta vzrostla hned dvojnásobně, když jsem měl najednou co řídit, a trojná- sobně, když byl ošuntělý favorit brzy jen můj. Cítil jsem, že sex v autě je nevyhnutelný a patří k osobnostnímu rozvoji. Na par- kovišti u benzinové pumpy jsem vyslechl peprné historky ka- marádů, ale přirozený pud by mě vedl i bez nich. Jako se v autoškole začíná opatrnou jízdou mezi kužely, sexau- toškolu jsem začal navečer, opatrnou „jízdou“ ve favoritu za- parkovaném v hloubi lesa. Kvůli čekání na romantiku jsem se málem nedočkal erekce. A když konečně nastoupila, bylo třeba sebou hodit, aby se dalo mluvit alespoň o pokusu o soulož. Ten navíc přerušila paní se psy, která se přišla ujistit, že se za zaml- ženými okénky neodhodláváme k sebevraždě. Její zájem nás do- jal, poděkovali jsme jí i dotírajícím psům a nechali toho. Slíbili jsme si ale, že to nevzdáme. Kapitola II. – Jízda v pruhu Při cestě od moře jsem si vzpomněl na Kunderovu povídku Au- tostop. Mladý pár milenců se v ní dohodne na vzrušující hře, v níž dívka sehraje stopařku svádějící ochotného řidiče. Příběh však končí neblaze, podle osvědčené autorovy premisy „všech- no se zvrtne jinak“. Když jsem své ženě na dálnici u Budapešti řekl, ať se svlékne, podívala se na mě a v té chvilce chtěla zjistit, jestli to myslím vážně. O povídce jsem jí neřekl, ale poznala, že nežertuji. K mému příjemnému údivu se vmžiku svlékla. Při zařazené páté rychlosti je řadicí páka v poloze příznivé pro to, aby jedna pravá a jedna levá ruka dělaly potřebnou práci v klíně toho druhého. A jízda po dálnici bývá i ve dne dosta- tečně monotónní a klidná na to, aby ji obě dotáhly do konce. Snad proto, že naší kratochvíli nepředcházelo žádné psycholo- gické sado-maso, dopadla epizoda z autostrády dobře. Dnes je z ní vzpomínka, nad kterou oba se stopou smutku žertujeme: „A bylo to v Maďarsku? V osmadevadesátým? A bylo to s tebou?“ Kapitola III. – Ve smyku Kodrcáme se malým renaultem úvozem k blízkému lesíku. Tr- havě točí volantem, neřídí se jí dobře, ale jede odhodlaně. Po očku ji sleduji a občas sáhnu na věnec volantu, přestože je mi to nepříjemné a jí taky. Napadne mě, že jsem auto měl taky dřív než vlastní byt. „Naši přijdou domů za chvilku a vaši už doma jsou, počítám,“ řekne zadýchaně a zní v tom třetina sarkasmu, třetina omluvy a třetina touhy. Pohladím ji. V té chvíli motor ztichne, zavrčí ozubí ruční brzdy a hned nato i ližiny mého se- dadla, jak jede nadoraz dozadu, aby ona mohla od volantu pře- lézt na můj klín a opřít se zády o palubní desku. Zničehonic se vedle auta objeví zablácený cyklista na horském kole. I když vy- padá, že se soustředí na svůj výkon, otáčí se po nahé ženě v autě nebezpečně dlouho, až má co dělat, aby odvrátil pád. O tom našem nemá nejmenší pochybnosti. ---- A to je celá tematická rešerše, kvůli které se Faun během pozd- ního odpoledne nad sklenkou chablis prohrabal zápisky a alby ve své hlavě. Aby přece jen trochu narušil její melancholické ladění, přidává ještě dialog z oblíbeného Červeného trpaslíka: Rimmer: Ale úplně poprvé, poprvé to bylo s dívkou, kterou jsem poznal na kadetce. Se Sandrou. Dělali jsme to v bratrově autě. Lister: A dobrý, jo? Rimmer: Fantazie! To nemáš ponětí! Bentley V8 kabriolet! Luxusní vybavení. Překrásný stroj, překrásný… ▼ Inzerce 253144/29

KOMERČNÍ PREZENTACE Více informací na www.frame-it.cz Nevíte, čím zkrášlit domov, hledáte designovou tečku, díky které bude vaše bydlení konečně dokonale dotažené? Už nemusíte. DESIGNOVÁ ZRCADLA KONEČNĚ V ČESKÉ REPUBLICE Společnost Frame-it.cz s radostí oznamuje, že na český trh s interiérovým designem přivádí novou značku zrcadel, která každé bydlení povznese na zcela jinou úroveň. V centru historické Pisy se rodí vysoce luxusní a designové výrobky s překvapivou čistotou tvarů a elegancí založené na kombinaci zrcadel a leštěných kovů, ohýbání do nadčasových křivek a interakci klasických postupů s inovativní formou. Dlouholeté zkušenosti a skvělá kombinace německé preciznosti a italského citu pro design a eleganci tak přivedly na svět novou kolekci moderních zrcadel. Ta jsou stvořena pro všechny, kteří si potrpí na špičkové zpracování, neotřelý vzhled a stylovou vytříbenost. Svou myšlenkou i zpracováním se výrazně liší od tradičních zrcadel v dřevěných rámech i od bezrámových provedení a na první pohled upoutají pozornost originalitou a působivostí, a to i bez zbytečné honosnosti či prvoplánové ornamentálnosti. Elegance, dokonalost řemeslné práce i stylová čistota těchto zrcadel uchvátí i ty nejnáročnější zákazníky. Cena na vyžádání.

62ZEN TRIP TŘI HOLKY V BMW, O PSU NEMLUVĚ Text a foto Viola Černodrinská Naše redaktorka Viola Černodrinská se vydala do Bulharska, rodné země svého otce, po vlastní ose. Se svou sestrou dvojčetem, kamarádkou a proměnným počtem psů. Pro ZEN popsala, jaké to je, když se na měsíc stane auto vaším domovem. A pláží.

ZEN63 To auto jsem večer vyčistil, a když jsem k němu ráno přišel, vypadalo to, jako by nikdo na nic nesáhl. Kdo že v něm cestoval?“ – „No my tři…“ – „Tři hol- ky?!“ vykřikl s děsem v očích zaměstnanec auto- myčky. „Ano, a pes. Někdy dva,“ řekla jsem tiše. – – – Poprvé v životě nás čeká cesta na rodný Balkán bez muže za volantem. Poprvé v životě na celý měsíc já, moje BMW řady 3 z roku 2002, sestra Sandra a kamarádka Natálie. A taky pes. Doui. Malý béžový kříženec, který, jak se později ukáže, bude nápomocný při různých peripetiích. Cílem je Sofie a pak celé pobřeží Bulharska. Klíčová je samozřejmě samotná příprava. Večer před cestou mi volá Natálie, jestli se u ní můžu stavit a po- moct jí s roztříděním věcí, aby toho neměla moc. Z jedné tašky jí dělám dvě, protože přibyly pálky na badminton, šest knih, troje šaty, dva páry bot, teplá bunda a pohorky. „To unosíš!“ říkám jí zcela vážně a nakládám tašky do kufru, který je rázem ze tří čtvrtin plný. 4. červenec, stav auta: Ostřikovač doplněn, inte- riér vysát. S pomocí náhodného zákazníka benzi- nové pumpy, který je hrdým majitelem BMW X5, dofukuju pneumatiky. V plánu jsme měly vyrazit v šest hodin ráno. Už od čtyř hodin nadšeně s vidinou brzkého shledá- ní se svým druhým domovem připravuju svačinu. Jestli se totiž něco hodí na dlouhé cesty autem, pak je to jídlo! Frittata s grilovaným lilkem a su- šenými rajčaty, salátová okurka, mrkev a meloun. Důležitá je káva. A dejte si ji v autě! Zpříjemnila nám cestu a zvedla náladu poté, co jsme do kufru naskládaly všechny nezbytné věci a zjistily, že vel- kou část z nich budeme muset odhodit na první benzinové pumpě, protože v autě není k hnutí. Kvůli čtyřem dnům v Sofii jsem si zabalila i boty na podpatku, troje šaty a  několik kabelek. Ov- šem ušlechtile jsem myslela také na kempování a kromě karimatek a spacáků jsem jednu tašku z IKEA naplnila plastovými talířky, skleničkami na sekt, hrnky a romantickou lucernou. K tomu stan Quechua, který kvůli svému slavnému roz- ložení vyhozením do vzduchu musí mít rozměry krunýře želvy obrovské. Má sestra Sandra, ač mé dvojče, nenastoupila s identickým objemem za- vazadel, ale kupodivu přihodila jen tašku a menší batoh. Stejně se to do kufru nevešlo. Po uplatnění metody dokonalého tetrisu jsme vyrazily. „Znáš tuhle? To je Justin Timberlake!“ vykřikla Sandra a zesílila hudbu tak, že ji zřetelně slyšeli i lidé v projíždějících autech. Natálie demonstra- tivně drží oči v  sloup. Sandřin zpěv připomíná něco mezi chechtotem racka a  krákáním vrá- ny a prokládá to pískáním, které ve svých dva- ceti sedmi letech ještě neovládla ani ze třiceti procent. Přesto je velmi důležité nechat sestru vokálně se projevovat. Drží ji to v dobré náladě a vzhůru. Řidič má výhradní práci zvolit si hudeb- ní pozadí v autě. Nabídka hudby rádiových stanic Balkánu se nakonec stala celoměsíčním tématem debat s Natálií, která pop nesnáší, jenže neřídí, takže měla smůlu. Naše trasa byla následující: přes Brno, Bratisla- vu, Budapešť, Bělehrad se dostaneme až do So- fie: 1290 kilometrů a nejmíň 13 hodin cesty. Už u Brna jsme snědly všechnu frittatu. Trochu ze strachu, že se zkazí, a také proto, že v autě se pro- stě dobře jí. Za veškerý výdej potravin zodpovídá spolujezdec. Ten s předstihem objednává u třetí- ho člena posádky, sedícího vzadu, u něhož je vše uskladněné. Pozice člověka sedícího vzadu není lehká. Podává jídlo a  pití spolujezdci, ale jinak je tak trochu mimo. Většinou se snaží v prvních chvílích jízdy zapojovat do probíhajícího hovoru, ti vpředu jej poslouchají, ale pouze do okamžiku, než zjistí, že jeho nejfrekventovanější fráze jsou „Já taky“ a „Cože? Tady není nic slyšet“. Třetí vza- du nakonec pravidelně upadne do letargie a sesu- ne se do pozice vleže. Stav auta (po sedmi hodinách): Naše klimatizace rezignuje. Buďto z ní fouká odér fotbalistových ponožek, nebo nic. Vybraly jsme si nic. Srbové někdy dávají najevo, že nečlenství v EU jim leží v žaludku, a není radno je provokovat. Jenže já si zrovna při kontrole našich pasů vzpo- mněla, jak jsme tudy projížděli jedno léto s rodiči. Spala jsem na zadním sedadle a najednou slyším matku, jak říká: „Violko, zavři pusu, ten pán tě nemůže poznat.“ V  ten moment jsem se roze- smála a nešlo to zastavit. Takže šestikilogramová a nenápadná Doui začala štěkat. Celník, který si jí do té doby nevšiml, si vyžádal její cestovní dokla- dy. Sandra, hrdá majitelka Doui, začala chaoticky pobíhat kolem auta a hledat, čímž přilákala po- zornost dalších čtyř celníků. Když je konečně na- šla, jen pobaveně mávli a pustili nás do své země. Při projíždění národního parku Stara planina, který ze Srbska pokračuje dál do Bulharska, se před námi otevřelo nádherné panoráma. Přiblí- žily jsme se k horským průsmykům, tunelům vy- tesaným do skály, kterými vede úzká dvouproudá silnice lemovaná příkopem. Do Sofie zbývalo cílových 70 kilometrů. Přijely jsme kolem půl je- denácté večer a ubytovaly se v centru města, kde na několika stovkách metrů čtverečních sousedí synagoga s  mešitou a  pravoslavným kostelem. Natálie tu byla poprvé v životě a ještě ten večer se nestačila divit. 9. červenec, stav auta: Zatímco v 25 let starém autě značky Volkswagen Golf, které jsem done- dávna vlastnila, mě řidiči předjížděli a netrpělivě

64ZEN na mě troubili, v BMW je jízda o dost snazší. Ne- jenže mě ostatní pouštějí ve frontách, dokonce mi na dálnicích sami uhýbají! Po několika společensky vyčerpávajících sofij- ských večerech nabíráme kamaráda Dimitara a vyrážíme směr Sinemorec. Tady bych ráda zdů- raznila, že co se týká cestování s muži, někdy je lepší, aby jeli po své ose. Jsou situace, kdy byste je měly vysadit na nejbližší benzínce nebo alespoň schovat pod deku. Například když jsme omylem vjeli do jedné ulice přes zákaz vjezdu, protože naše navigace zabloudila. Hned na jejím začátku číhala policie. Jako tři blondýnky a pes jsme to mohly uhrát, ale s mužem v autě prostě dostane- te pokutu. Sinemorec je jedno z nejkrásnějších míst na po- břeží Bulharska, protože leží v národním parku v  pohoří Strandža, takže se tam nesmějí stavět monstrózní hotelové komplexy, tobogany ani ná- kupní centra. Což je na zbytku bulharského po- břeží velký problém. Ubytovaly jsme se v malých dřevěných bungalovech a hned vyrazily na pláž. Z jedné strany ji lemuje moře a z druhé strany řeka Veleka, na které se dá jezdit v kánoi, kaja- ku, na windsurfu nebo paddleboardu. Ráj! Večery v Sinemorci je nutné trávit v baru Korab na úte- su nad mořem. Samozřejmě v  doprovodu živé jazzové hudby a  vodky s  citronovým freshem. Přes den se dá podniknout výprava na úžasnou divokou pláž Lipite, jejíž jedinou vadou na kráse jsou obrovští zelení ovádi, kteří se na letní sezonu přesouvají z blízkého dubového lesa na těla ná- vštěvníků. 17. červenec, stav auta: Už jsme perfektně zaby- dlené, což dokazují všudypřítomné kelímky od kávy, tabák, nasbírané mušle a gumičky do vlasů. V interiéru se navíc značně rozšířila nabídka bul- harského tisku! Po několika dnech jsme se už bez kamaráda pře- sunuly do kempu Gradina. Přijely jsme na místo v deset hodin večer a jaly se stavět stany. Zatím- co na klasický stan Sandry a Natálie se okamžitě vrhli místní s tím, že ženy přece nemohou takhle pozdě stavět stan, já svou Quechuu jen hodila do vzduchu a  bylo. Jenže v  noci nevidíte šišky. A brouky. Lehkou paniku jsme zahnaly zagorkou (místní pivo), pro které jsme si došly do plážové- ho baru s příznačným názvem Bezkrai, tedy bez konce. Na kempování je úžasných několik věcí. Zaprvé, vždycky se chtě nechtě seznámíte s novými lid- mi, ať už je potkáte cestou na pláž, večer u ohně, nebo ráno u čištění zubů. Zadruhé, zjistíte, jak málo toho k životu potřebujete. Kvalitní stan, su- chý spacák, dobré jídlo, dobrou společnost a te- koucí vodu. A naučíte se houževnatosti. Jen tak něco vás nerozhodí. Sprchy, které patřily k naše- mu lesnímu kempu, patří do kolonky „kulturní šok“. Jednoduché stavby ze dřeva a betonu byly totiž rozdělené na tři části: pás tureckých zácho- dů z  jeho druhé strany lemovaly sprchy, upro- střed rozdělené jednoduchou dřevěnou příčkou na dámské a pánské. Dalo by se říct, že tahle stav- ba vám posouvá práh intimity na minimum, pro- tože jednoduše slyšíte i cítíte, co se děje ve všech jejích částech. 20. červenec, stav auta: Každé ráno jezdíme pro snídani (banička + ayran) do nedaleké vesnice přes hluboké písky, které mé šestiválcové třílitro- vé BMW vždy hrdě projede na dvojku. Cítím se jako závodník rallye! Množství pláže uvnitř auta ovšem začíná konkurovat té venku. K večeru jsme se rozhodly jet na výlet do histo- rického města Sozopol. K Sandřině Doui přibyla ještě moje fenka bretaňského ohaře Františka, která se už tou dobou rekreovala v  Bulharsku u  mého otce. Poté, co s  ní strávil několik dní v centru Sofie, mi ji velmi rád předal. Františka je temperamentní, ovládají ji lovecké pudy a puber- ta. Není schopná sedět na jednom místě a pořád loví holuby, kočky a bodavý hmyz. A toho všeho je v Sozopolu víc než dost. Jen co jsme zaparkovaly v přístavu, rozběhla se Františka po mole s hla- vou otočenou k nebi, na kterém zrovna přelétalo pár vlaštovek. Z mola prostě skočila a s čenichem natočeným k nebi plavala dál. Když konečně vy- lezla, prohnala na prvním rohu vyzáblou kočku a o pár set metrů dál se do ní pro změnu zakousl dvoukilový ratlík. Vzít ohaře na výlet nebyl dobrý nápad. 23. červenec, stav auta: Díky prachu, který se s každým průjezdem hlubokými písky nebo les- ními cestami víří, vypadá náš vůz jako válkami ozkoušený vojenský bunkr. Že jde o  BMW, už víme jen my tři. Ze zadní plachty v kufru jsme udělaly sušák na plavky a ručníky – necháme-li lehce otevřená okýnka během cesty, oblečení nám voní mořským vzduchem! Dalším sbližujícím momentem v  kempu bylo tentokrát skládání stanu Quechua. Nejdřív jsem se o to snažila sama. Podle návodu jsem trpělivě dělala osmičky a z nich další osmičky. Blížila jsem se jasně k nekonečnu a přepadalo mě zoufalství, takže mi rázem pomáhalo hned několik mužů. Nakonec jsme stan díky videu na YouTube složili. Už ho nikdy do vzduchu nevyhodím. Po partičce tetrisu, s taškami v kufru, jsme vyrazi- ly na sever do Varny. Živého přímořského města se spoustou pláží. Možná ne tak navoněného jako jižněji položený Burgas, ale o to autentičtějšího. PřesprůsmykŠipkaa četnéserpentiny,vekterých se písečná duna v útrobách našeho auta útrpně přesýpala, jsme dorazily na sídliště na okraji Var- Čalga Čalga je známá jako pop-folk nebo etno pop. Tenhle pro Balkán typický hudební styl v sobě kombinuje arabské, bulharské, turecké, řecké a romské melodie. Některé folkdivy, jak se zpěvačkám čalgy říká, nápadně připomínají pornoherečky. Často oplývají řadou plastik, samozřejmostí jsou nejen velmi zvětšená prsa, umělé řasy i nehty, ale také povětšinou odbarvené blond kadeře, vysoké podpatky a skromný počet kousků i délek oděvů. V čalze se většinou zpívá o lásce a někdy o rozchodech, vždy s charakteristickým jižanským zanícením. V českém kontextu se tenhle hudební styl možná zdá exotický, trávíte-li v zemi delší čas, věřte, že budete rádi za country.

ZEN65 ny. Ve skromně zařízeném bytě kamaráda, který nás u sebe nechal přespat, nás nejvíc potěšila ku- chyň, záchod, koupelna a hlavně pračka! Bez ní jsme byly už 19 dní. Nadšeně jsme roztřídily prá- dlo podle barev a jednu várku jsme hned nacpaly do pračky. Po třech a půl hodinách se konečně zastavila. Vrhly jsme se na prádlo a zjistily jsme, že je naprosto suché a stejně špinavé jako před- tím. Pračka prala bez vody. Následující den se náš outfit skládal už jen z plavek a ručníku. 27. červenec, stav auta: Podlahu zcela ovládla sláma, písek, psí chlupy a několik nových nájem- níků z říše hmyzu. Nejde zavřít sklopka a zapo- mněla jsem dodat, že CD měnič se zasekl už před několika dny. Víte, co je balkánská čalga? Dopo- ručuju místní rádia. Tedy doporučuju… Z Varny jsme zamířily do města Balčik, kde jsme celý den v úmorném vedru procházely botanic- kou zahradou mezi 3000 druhy rostlin. Je nád- herná. Stejný byl i počet rumunských turistů, je to přece jen blízko hranic. Rumunskou královnu Marii na začátku minulého století zdejší příroda okouzlila natolik, že si tu nechala postavit letní sídlo, kapli a vilu pro aristokraty. Z Balčiku jsme pak zamířily k pohoří Stara plani- na, k socialistickému monumentu Buzludža, kte- rému Bulhaři říkají letící talíř. Přes 25 let zůstal naprosto ponechán svému osudu. Stavba ve výš- ce 1441 m n. m. dříve sloužila pro stranické účely bulharské komunistické strany a Bulhaři se teď dělí na dvě skupiny: na ty, kterým samotná stavba připadá zajímavá, a na ty, kteří ji nesnášejí a nej- radši by ji nechali srovnat se zemí. Do budovy se oficiálně nesmí. Její dveře jsou zapečetěné. My se tam dostaly malým bočním oknem, které už před lety někdo rozbil a jemuž vylomil mříž, kte- rá ho chránila. Čekal nás neuvěřitelný pohled na omšelou obrovskou kruhovitou halu se stěnami pokrytými fragmenty mozaiky komunistických vůdců. Vystoupaly jsme dvacet pater do věže, kte- rá je součástí monumentu. Jelikož ve věži nebylo žádné světlo a my měly jen čelovky, cesta to byla vzrušující. Ten pohled nahoře ale stál za to! 31. červenec, stav auta: Před cestou domů jsme se zastavily na pár dní opět v Sofii a hned s autem do myčky! Auto vykřiklo radostí, pán v  myčce hrůzou. „Víte, byla to taková hezká dlouhá dovo- lená,“ říkám s tou nejroztomilejší dikcí, jaké jsem schopna. Muž v myčce je však v transu a vyhrožu- je, že si připlatíme. Jako řidička jsem jednoznačně dospěla a naučila jsem se důvěřovat svým schopnostem. Balkán totiž nehraje na dopravní značky a na předvída- telné situace. Moje intuice a milované BMW mě podržely. Takže závěr: nemá smysl do Bulharska létat. Přijdete o to nejlepší. Hora Buzludža je vysoká 1441 metrů, samotný socialistický pomník má 107 metrů. Strop v hale je 15 metrů vysoký a do věže, do které je oficiálně zakázáno lézt, se šplhá po železných žebřících v naprosté tmě.

66ZEN PLAYLIST 1. Beck Morning Beck s akustickou kytarou a skladbou, kterou se den otevírá skvěle. 2. Depeche Mode Useless (Kruder&Dorfmeister Remix) Nejlepší soundtrack k východu slunce. Funguje už skoro deset let. 3. Frederic Robinson Theme Park Hravý mix všech možných stylů. 4. Yppah Happy To See You Ozvěny šedesátek v aktuálním podání. 5. Stumbleine Exit Sandman Skladba, která připomíná několik známých melodií, a tak probouzí fantazii. 6. Calibre Running Příjemný ranní běh ve svižném tempu. 7. Gramatik Muy Tranquilo Esence «feel good» hudby. 8. Woodkid The Great Escape Hit Iron se oposlouchal, ale tahle drží. 9. Bonobo feat. Andreya Triana Eyesdown Příjemný hlas Andreyi Triany na medových klávesách. 10. FC Kahuna Bright Morning White Devadesátková pecka, taneční beat a smyčcové orgie. 1. Iggy Pop Gardenia Poslední album Iggyho nejde nemilovat. 2. Evil Nine feat. Aesop Rock Crooked Jejich starší album «You Can Be Special Too» je asi dělaná rovnou za volant. 3. The Libertines Gunga Din Z britských kytarovek bych vybral spoustu pecek, vykalený Pete Doherty z přehrávače už dlouho nevylezl. 4. Mugison Murr Murr Celkem neznámý islandský hudebník a jeho skladba, která má vnitřní energii papiňáku. 5. Jamie T Trouble Celou desku «Carry On The Grudge» točím v autě od jejího vydání. 6. Parker Doubles Svižná funky písnička s feelingem 70. let. 7. Third Degree Can’t Get You Out Of My Head (Smoove Remix) Předělávka hitu jedné australské zpěvačky - lepší než originál! 8. Ephemerals Everyday Killers Hudebně to působí bezstarostně, ale zkuste si pustit klip (na světlech) 9. Arrested Development Since The Last Time Trocha amerického rapu ze staré školy. 10. Frequency Less Busted (Hedflux Remix) A elektronická lahůdka na závěr. Tohle se musí hodně nahlas! 1. Kavinsky & Lovefoxxx Nightcall Ústřední skladba z filmu «Drive» den perfektně zavře. 2. The Handsome Family Far From Any Road Ještě jedna, tentokrát televizní, pamatujete si znělku první série «True Detective»? 3. Blur Ice Cream Man Tahle skladba z posledního alba Blur mi přirostla k srdci. Na večer. 4. Lana Del Rey Fucked My Way Up To the Top Konečně to někdo v popu řekl upřímně! 5. Andy Cato Florence To Rome Desku «Times&Places» napsal Andy Cato během cest na turné, takže asi tak. 6. Moderat Reminder Možná už je to pop, ale ten dobrej… 7. Roocza Flatline Něco příjemného tuzemského a rum to ještě není. 8. Marek Hemman Ratis Čirá nostalgie 9. Cosmic Cowboys (feat. Lazarusman) If You Leave Tonight Lazarusman se tu vypořádává s rozchodem a Cosmic Cowboys to svou hudbou veselejší nedělají. 10. David Bowie Strangers When We Meet Když jedete po dálnici a posloucháte Bowieho album «1. Outside», připadáte si jak ve filmu Davida Lynche. AUTORÁDIO Art Director ZENu Samuel Kubín je také DJ, moderátorem Radia 1, majitelem hudebního labelu Kiosek a celoživotním fanouškem Davida Bowieho. Pro příští dny v autě sestavil ZENu playlisty na míru. RANNÍ JÍZDA Ráno mám radši decentnější skladby s vnitřním nábojem… DENNÍ CHLEBA Kytary a funky, přes den to má být přece jen trochu „rádio“. VEČERNÍ KLID K pouličnímu osvětlení a prázdným ulicím patří správná dávka nostalgie. Vybrané skladby jsou vydané v průběhu několika posledních let (až na pár letitých, nebo naopak čerstvých výjimek), můj přehrávač je měl tedy možnost důkladně prověřit a případně z přepravy vyloučit. ▼ Inzerce 259552/17

e C-F (1) d B (2) a-b 68-71dB (3)(4) e C (1) d A (2) b 68dB (3)(4) V JAKÝCH ZIMNÍCH PODMÍNKÁCH JEZDÍTE? BEZ OHLEDU NA TO, V JAKÝCH ZIMNÍCH PODMÍNKÁCH JEZDÍTE, MÁ PRO VÁS MICHELIN TY SPRÁVNÉ PNEUMATIKY. • PRVNÍ LETNÍ PNEUMATIKA SE ZIMNÍ HOMOLOGACÍ • $\'<2\'é0156#/1$+.+6#+80\',041é0÷,j©%*<+/0©%*21&/©0-%* • 0\',8;jj©6Į©&#d#p2Į+.0#8156+0#/1-4¥/2184%*7#6121&.\' *1&016+%©%*-4+6¥4+©,#-241.\'60©6#-241<+/0©20\'7/#6+-;(5). • 0\',8;jj©*1&01%\'0©8¹-10ł<*.\'&+5-#$4<&0¹%*8.#560156©0#/1-4¥/ #<#50÷m\'0¥/2184%*70#<-.#&÷6\'56ł<+/0©%*20\'7/#6+- #&#%(6) 2CNKXQX½ÖêKPPQUV #Cz) 2įKNPCXQUVPCOQMTÅORQXTEJW #Cz) 6įÉFCXPøLwÉJNWêPQUVK Cz 8PøLwÉJNWêPQUV XFGEKDGNGEJ 0C\½MNCFøXÙUNGFMŃVGUVŃWUMWVGêPøPÙEJQTICPK\CEÉ6¸85¸&XQDFQDÉQFNKUVQRCFWFQNGFPCPCRPGWOCVKM½EJUTQ\OøTGO4C4  0C\½MNCFøVGUVŃ\KOPÉEJRPGWOCVKMWUMWVGêPøPÙEJX\½įÉCWVQMNWDGO#&#%WTQ\OøTW4*0CUPøJWRTXPÉURPGWOCVKMCOK%QPVKPGPVCN%QPVK9KPVGT%QPVCEV65 )QQF[GCT7NVTC)TKR0QMKCP94&$CTWO2QNCTKU5GORGTKV5RGGF)TKR6GUV[PCUPøJWDT\FPÅXNCUVPQUVK\½DøTLÉ\FPÉUVCDKNKVC0COQMTÅORQXTEJWRTXPÉURPGWOCVKMQW%QPVKPGPVCN %QPVK9KPVGT%QPVCEV656GUV[PCOQMTÅORQXTEJWDT\FPÅXNCUVPQUVKCSWCRNCPKPILÉ\FPÉUVCDKNKVCDQêPÉRįKNPCXQUV<JNGFKUMCDT\FøPÉPCNGFWRTXPÉURPGWOCVKMCOK(CNMGP\'WTQYKPVGT *58TGFGUVGKP5PQYVTCE8KMKPI5PQY6GEJ++  *QFPQEGPÉQFURQVįGDKVGNŃ \XGįGLPøP½FPGPCXwGEJGXTQRUMÙEJKPVGTPGVQXÙEJUVT½PM½EJ/KEJGNKP PQV½įUM[QXøįGPÅKPHQTOCEGPCUJTQO½zFøPÅPCUVT½PM½EJYYYOKEJGNKPEQWM 97% UŽIVATELŮ DOPORUČUJE ZIMNÍ PNEUMATIKY MICHELIN(7)

68ZEN 1. Bon Iver 8 (circle) Aktuální deska «22, A Millon» je pro mě deskou letošního podzimu. 2. Lukas Landa Joanne Lukas vydal nové minialbum «Islands». Krásný songy. Taky ideální cestou na podzimní výlety. 3. Jordan Mackampa What Could Have Been Největší objev z posledních týdnů. Právě vydal své první EP «Physics». 4. LIV Wings of Love Švédská superskupina. Lykke Li, Miike Snow a Peter Björn and John. 5. Katarzia Mont Blanc Pro tuhle holku mám slabost. Venku má novou desku «Agnostika». 6. Mac Miller (ft. Ty Dolla $ing) Cinderella Vlastně asi většina skladeb, které doporučuji, jsou k poslechu až za městem. Včetně týhle nádhery. 7. Bicep & Hammer Aracari Od Bicep všechno. 8. Solange Cranes In The Sky + její druhý singl «Don´t Touch My Hair». A ty dokonalý klipy! Co zůstává… Stephan Bodzin Blue Giant Celé album «Powers of Ten». Taky fantastická deska, která šlape od začátku do konce. The National Mr. November Tohle je kapela, kterou v autě poslouchám asi nejčastěji. Ve všech ročních obdobích. NOVINKY Programový ředitel Radia 1 Pierre Urban dal dohromady playlist do auta poskládaný z novinek, které se dostaly do éteru i k němu do přehrávače ▼ Inzerce 259998/13 1990 David Bowie Fame 90 (With Queen Latifah) Hiphopová verze skladby, kterou Bowie nahrál s Johnem Lennonem. 1993 David Bowie Nite Flights (Moodswings Back To Basics Remix) Taneční verze s temnější atmosférou. 1995 David Bowie I’m Deranged (Jungle Mix) Bowieho první průnik do klubové scény Londýna. 1995 David Bowie The Hearts Filthy Lesson (Rubber Mix) Originál je syrový, tahle verze naopak velmi jemná. 1995 David Bowie The Man Who Sold The World (Live Version) Hodně velká elektronická reinterpretace klasiky. 1996 David Bowie Telling Lies (Adam F Mix) Bowie meets drum‘n’bass. 1997 David Bowie I’m Afraid of Americans (Photek Remix) Zní to, jako by Photek vzal svou věc a narouboval na ni hlas DB. Ale funguje to. 1999 Placebo ft David Bowie Without You I’m Nothing (The Flexirol Mix) Těžkotonážní remix chutná lépe než originál. 2000 David Bowie Seven (Beck Remix #1) Beck se s Bowiem protnul ve své tvorbě několikrát (zkuste krásnou předělávku Sound and Vision), remix se více než povedl. 2002 David Bowie A Better Future (Remix by Air) Francouzští hudební nostalgikové Air stvořili původní skladbě silnou konkurenci. MIXOVANÝ BOWIE Remixů a alternativních verzí Bowieho převážně z 90. let existuje celkem dost. Ale zdaleka ne všechny neohlodal zub času, pokud vůbec stály za řeč. Tady je ale několik důkazů, že i jiná interpretace může velmi dobře fungovat.

S NÁMI VYDĚLÁTE WWW.E15.CZ 15 MINUT PRO EKONOMIKU A BYZNYS

70ZEN MŮJ STYL URČITÁ LEHKOST Rád si hraje, sochá, cestuje, bibli čte v originále a pomáhá českým startupům na svět. A všechno je to pro něj cesta k jeho nitru. L U K Á Š S E D L Á Č E K Text Viola Černodrinská l Foto Ondřej Tylčer Lukáše Sedláčka jsme fotografovali v prostoru holešovické kavárny Phil’s Corner.

ZEN71 Celé mé dětství provázela vůně dýmky, kterou kouřil táta. Já si ji dával při studiích. Četl jsem Aristotela a Platona až do rána a k tomu kouřil. To je zase ta romantika. Od 10 let pracuji s hlínou, sochařím a zbožňuji všechny ty dřevěné aerodynamické pomůcky jako například tyhle špachtle. Starý zákon je v hebrejštině. Když mi bylo čtrnáct, projevil jsem přání si ho v originálním jazyce přečíst. A dnes to se slovníkem dokážu. Alma je moje zlatíčko. Chodí se mnou každý den do kanceláře. Pokud existuje reinkarnace, chtěl bych v příštím životě být svým vlastním psem. Parfém Hugo Boss mám rád a používám jej už dlouho. Kampaň navíc dělal Jared Leto, který mi je sympatický. Nikdy jsem nevěřil, že budu mít takovou úchylku, jako je čištění bot. A mám ji. Každou neděli si leštím boty a víte, co mi poradil jeden švec v Londýně? Že nejlépe to jde zázrakem moderní vědy, silonkami. Úplně klidně do- kážu mít ro- mantiku sám se sebou. Při studiích na Novém Zélan- du jsem celý rok nezavadil o  české pivo, až jednou, ke konci pobytu, jsem v  míst- ním obchůdku objevil plzeň v lahvi. Okamžitě jsem si ji koupil a  při západu slun- ce ji slavnostně na mostě vypil. V  tu chvíli jsem cítil neuvěřitelnou lehkost a byl hrdý na to, že jsem Čech,“ směje se pětatřicetiletý spoluzakladatel a  ředitel vzdělávacího institutu ELAI (European Leadership & Academic Institute) Lukáš Sedláček. Téměř celý svůj život strávil v  zahraničí. Charakterizuje jej neustá- lá chuť poznávat a  učit se. „Když mi bylo devět, hledal jsem v osamocení odpovědi na otázky života a podstaty bytí. Vždycky jsem si vylezl někam na kopec, díval se na hvězdy a přemítal, proč jsou věci právě tak, jak jsou.“ Jeho dětským vzorem byl Luke Skywalker. „Chtěl jsem být jako on. Ve Finsku, kde jsem vyrůstal, byly v osmdesátých letech Hvězdné války straš- ně populární. Jako malí kluci jsme s bráchou na sídlišti vyměňovali figurky a  když jsem o  ně- kolik let později začal studovat religionistiku, chtěl jsem se Skywalkerovi, jeho bojovnosti a hloubce přiblížit.“ O několik let později, po stovkách přečtených knih, desítkách diskusí s profesory a několika vystudovaných vysokých školách v Česku, Anglii a Novém Zélandu Lu- káš objevil jiné hrdiny. „Dnes mám rád lidi, po setkání s nimiž vám zůstane v mysli určitá leh- kost. Třeba jako dalajláma nebo Havel.“ Improvizace špachtlí Vlastnost neustále poznávat nové věci a  zá- žitky dovedla Lukáše Sedláčka až k přísnému půstu. „Zajímalo mě, co to udělá s  lidskou psychikou. První dny nebyly úplně snadné, ale pak jsem ten hlad překonal a bylo mi dobře. Zjistil jsem, o  kolik víc mám místa v  hlavě, když nemusím myslet, kde si co dám k  jíd- lu a jestli mi to chutná nebo ne. Akorát bych poradil všem, ať si hlavně nadšeni úbytkem váhy nekupují nové oblečení. Za pětadvacet dní jsem byl o dvanáct kilo lehčí a o pár no- vých kousků oblečení bohatší, ale ta kila jsem celkem rychle nabral zpět, takže jsem toho spoustu mohl vyhodit.“ Když Lukáš zrovna nepracuje, cestuje po světě. Přes šťastné dět- ství ve Finsku a  Dánsku se nejraději vrací do Anglie, kde mimo jiné rád nakupuje kožené brašny značky The Cambridge Satchel Com- pany a boty Ducker & Son, a do Itálie, kde si při procházkách Římem zajde pro kabát znač- ky Mabrun. Opakovaně také létá do  Izraele. „Je to země plná kontrastů. Staré a nové, mír a válka, sníh, moře a poušť. Je to země extré- mů, což mám rád.“ Na gastronomickém nebi Lukáše Sedláčka nedávno uchvátilo letenské bistro Mr. HotDoG, kde mají výborné slider burgery, hranolky s  čedarem a  vinohradské pivo. S oblibou chodí do Čestr Ambiente, kde servírují šťavnatá masa a  optimálně vychla- zenou plzeň. A rád si prý také hraje. K tomu mu pomáhá sochání, kterému se věnuje už od svých deseti let. „Hlína je milostivý poddajný materiál, dá se neustále přetvářet. V pubertě jsem se tomu moc nevěnoval a vrátil se k tomu až v jednadvaceti, kdy jsem si potřeboval udě- lat pořádek sám v sobě. Tvořím bez očekávání, co z toho na konci bude a jestli z toho vůbec něco vznikne. Výsledný výrobek ukazuje něco o mně samotném, o mých nevědomých obsa- zích. Je to má vlastní pedagogická pomůcka. Skrz hravost v dospělém věku nacházím sám sebe.“

72ZEN NÁKUPY Termoska Stelton, 1800 Kč, www.designville.cz Limitovaná edice černého čaje Kusmi Tea Tsarevna obohaceného o pomerančovou kůru, vanilku, mandle a lékořici, 200 g, 875 Kč, k dostání v prodejnách Potten & Pannen - Staněk Pánské triko Ermenegildo Zegna, 4040 Kč, Ermenegildo Zegna Boutique, Pařížská 126, Praha 1 Lim Ts Hodinky Chanel Boyfriend, Info o ceně v obchodě Carollinum, Pařížská 14, Praha 1 Vodka Beluga Nobel s průzračnou vodou z 300 metrů hlubokého artéského vrtu na severu Sibiře, 0,7 l, 1040 Kč, prodává Warehouse #1, Sokolovská 105, Praha 8 Kabela Louis Vuitton City Steamer, 82 000 Kč, Louis Vuitton, Pařížská 3, Praha 1 Šátek z umělého hedvábí Laurena značky Bogner, 7290 Kč, Bogner, Malé náměstí 4, Praha 1 Pánská perka Tod’s, 17 450 Kč, Tod´s, Pařížská 13, Praha 1 Pánská košile Levi’s, 2499 Kč, Levi’s, Václavské náměstí 30, Praha 1 ▼ Inzerce 260023/18

o z d o b a k r a j i n y www. jaradesign.cz Showroom - Klimentská 3, Praha 1

74ZEN TIPY Oblékají okna, tlumí zvuky, zahřívají interiér, chrání před nežádoucími zraky, před os- trými paprsky slunce. Závěsy těžké, padající až na zem, leh- ké jako vánek nebo od všeho trochu jako chytrá horákyně. Z látek švýcarského výrobce Christiana Fischbachera. Vybrat jeden je nemožné, vybrat pár hřích, a tak bude mít u nás každé okno pěkně ten svůj. -hdg- Hynek Čermák není zas takový rapl, jak by se z názvu nového seriálu ČT mohlo zdát. Jeho major Kuneš je spíš vlk samotář, u kterého přesně nevíte, kdy mu bouchnou saze. A musím říct, že česká kriminálka už dlouho neměla tak silnou ústřední postavu. Je mi celkem fuk, že stylem se tu těží ze severských seriálů nebo že znělka vypadá jako nějaká jiná. Epizody totiž fungují, natočené je to mo- derně, postavy žijí a mě na ně prostě baví koukat. A to při pondělním večeru není málo. -sam- Kamarádím s ní už nějaký ten pátek. Je spolehlivá. Vždycky mě zahřeje. Totálně jsem se do ní zamilovala! Když na ni jen pomyslím, spustí se mi Pavlovův reflex. Polévka pho ga, kterou doplňuje citron, koriandr, naklíčené mungo, pálivé papričky a plátky čer- vené cibule, je v podzimních sychravých dnech skvělým lehkým obědem. Už dva roky se každý den znovu a znovu přesvědčuji o tom, že už se jí nikdy nevzdám! -vio- Míst, kde se můžete zastavit na francouzské menu, je v Praze stále tak málo, že by se to dalo spočítat na prstech maximálně dvou rukou. Navíc pokud vaše představy v tom- to ohledu jen o něco víc překračují mantinely klišé už trochu trapné trojkombinace fois gras, kohouta na víně a crème brûlée, máte problém. Ale řešení – které potvr- zuje, že pod svícnem bývá tma – tu je. Tedy pokud se nenecháte odradit strohou fasádou Francouzského institutu ve Štěpánské ulici. Za ní totiž najdete nejenom kino, učebny a sály určené pro přednášky a kurzy, ale také dobře schované a neokázalé bistro. V něm můžete den začít opulentní francouzskou snídaní, po- kračovat každý den jiným obědovým menu a dezertem a skončit večeří, vínem, koňakem a taxíkem. Prolistovat si k tomu můžete české a francouzské deníky nebo teď aktuálně zhlédnout malou výstavu zapomenutých obrázků Františka Kupky. Café 35 totiž není jenom obyčejná kavárna. -av- Vždycky, když je sleduju, říkám si, že v příštím životě budu stand-up komikem. Je to skvělá práce. Jde o to si postěžovat na život, děti, promluvit o problémech v sexu i vztazích mezi lidmi, ale tak vtipně, aby se smály sály. Naposledy tady takhle naživo vystoupil v současnos- ti nevtipnější komik Louis CK. Američan s mexickými a židovskými předky v Kon- gresovém centru ničil bránice tisícovkám lidí, kteří vykoupili vstupenky během 13 minut. 5. prosince tu bude další stand-upista naživo, Eddie Izzard. Takže jdu. -nor- Z kabiny výtahu uvízlé kdesi mezi 11. a 12. patrem se do hlediště Dejvického divadla nejprve pozvolna, ale čím dál intenzivněji, valí frustrace a životní zklamání lidí, které nepříjemná událost náhodně svedla dohromady. Autorská inscenace divadla (v režii Iva- na Trojana) plná hořkého hu- moru, skepse i naděje určitě stojí za zhlédnutí – i s rizikem, že uvidíte hodně z  vlastního života. Jen ještě sehnat lístky… -nes- Bowieho lednový odchod mě jako fanouška pochopitelně zarmoutil. Mezi triliony on- line kondolencí a repostů i od lidí, do kterých bych fanouš- kovství ani neřekl, mi ale utekla zpráva o jiném úmrtí. Den před Bowiem po- znaný svět opustil ještě další výstřední glam-rocker – Brett Smiley. Smileyho hvězda vyhasla dávno předtím, než se stačila pořádně rozžehnout. Z pozice „nejkrásnějšího talentu“ upadl v zapomnění, byl junkie, chytil AIDS, lůzro- val v NYC… Zůstalo po něm jen pár ulítlých vystoupení na YouTube a debutové album, které poprvé vyšlo až 25 let po nahrání. Obojí však stojí za to! -ott- Šaty pro okna Rapl Posedlost Paříž v Praze Louis CK Zasekněte se v DD ZEN like Co redakce miluje Zhaslá hvězda Foto archiv ▼ Inzerce 259045/14 ▼▼ Inzerce 259127/17

SUBARU LEVORG BEZPEČNOST PŘEDEVŠÍM, LEVORG SE SYSTÉMEM EYESIGHT – VÍCE OČÍ VÍCE VIDÍ. Rodinné auto bez kompromisů. Bezpečné a zábavné AWD kombi pro práci, zábavu i váš rodinný život. Poznejte, že sportovně laděný podvozek může být pohodlný. Přesvědčte se, že turbo motor boxer (170 koní!) spojený s automatem Lineartronic je rychlý, silný a přitom tichý. A vždy se spolehněte na bezpečnou technologii „druhých očí řidiče“ Subaru EyeSight s dvojicí kamer a adaptivním tempomatem a hlídáním jízdních pruhů. Bezpečnost ověřena nejnovějšími testy Euro NCAP 2016! Zažijte Subaru Levorg ještě dnes! SUBARU FINANCE EMOCE PŘEDEVŠÍM. Řidičovy druhé oči Kombinovaná spotřeba paliva 6,9–7,1 l/100 km, emise CO 2 159–164 g/km subaru.cz | zazijsubaru.cz

76