ZEN 16.4.2012

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 16. 4. 2012, číslo 03/12 V čele Poštovní spořitelny stojí matematik, teolog, šachista a milovník vlaků Jan Lamser Gerald Celente luxusní neopren Slavný prognoStik o krizi a příchodu velkého učitele hana zárubová je nejoriginálnější čeSkou návrhářkou

2

ZEN03 ilí čtenáři, na začátku května se ZEN stane mezinárodním časopisem, neboť světlo světa spatří jeho ruskojazyčná verze. Pro ruskou menšinu a ruské turisty připra- vujeme vydání v azbuce, které má být obrazem toho, co naše země může našim východním čte- nářům nabídnout – kulturně i lifestylově. Vždyť největšími zákazníky v obchodech ve slavné Pa- řížské ulici jsou právě Rusové, kteří se o první místo dělí s Číňany. Náš časopis má ambici při- spět svou troškou k tomu, čemu se dříve říkalo „porozumění národů“. Rusové samozřejmě ne- jsou a priori nebezpeční, agresivní a arogantní, jak kolem sebe často slyšíme. Ruský ZEN si bude všímat těch lepších stránek našeho soužití. Možná že později zkusíme i expanzi do Asie se ZENem v čínštině. Pravda, zde čelíme mírnému zádrhelu, a to že Číňané obvykle v Praze stráví pouze tři dny, neboť jejich standardizovaná do- volená spočívá v přesunech mezi evropskými velkoměsty, aby toho stihli co nejvíc odfotit. Tu krátkou návštěvu u nás mají do poslední minuty naplánovanou od cestovní kanceláře. Když ve- jdou do butiku v Pařížské a jeden z nich si koupí šátek od Hermès, udělá přesně to samé i deset dalších členů skupinky. Ale zpět na české ZENové stránky. Jako obvykle si ceníme sloupku Jana Bílého, jenž poukazuje na důležitost „mírné hysterie“ a vůbec všelijaké pod- vratné činnosti na půdě korporací. Korporace! Budovy s okny početnými jak excelová tabulka. Jan Bílý říká, že pokud jste v korporaci nešťastní, pak vám nezbývá než začít dělat tak šílené věci jako: 1) dát najevo emoce a 2) říkat pravdu. Pamatuji se na jednoho kolegu v dobách, kdy ještě novináři honili padouchy s tím správným porevolučním zápalem. Nešlo mu nějak dopsat komentář, a tak vyhodil monitor počítače z okna naší redakční budovy, která se nacházela na Vác- lavském náměstí. Můj bývalý šéf se zase jednou rozčílil, když jsem mu řekl, ať si svůj nápad na obálku časopisu strčí někam, a rozmlátil žid- lí stůl mojí asistentky – což tehdy byla shodou okolností moje sestra. Za pár minut se do re- dakce vrátil a omluvil se. Zasmáli jsme se, haha – nicméně mě ujistil, že svůj nápad na obálku myslí smrtelně vážně. Od té doby jsme si byli mnohem bližší, z jeho občasných záchvatů vzte- ku končících zkroušenou omluvou se stala dů- věrně známá kulturní vložka. Rád bych vás také upozornil na pozoruhodný rozhovor s bankéřem Janem Lamserem, jenž gra- duje zbožným přáním o vyhození současné poli- tické garnitury a příchodu nového Karla IV., ne- boť jen silná osobnost s vizí může pohnout kolo osudu vpřed. Tento názor pak doplňuje úvaha slavného prognostika Geralda Celenteho, jehož portrét uveřejňujeme také v tomto čísle: „Až budou lidé připraveni, spirituálně, emocionálně a fyzicky, objeví se i vůdcovství. Jak říká jedno hinduistické pořekadlo – když je student připra- ven, najde se i učitel.“ ZENové čtení přeje Jan Müller, šéfredaktor Editorial Hledá se nový Karel IV. ▲a120001464 M

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Katarina Černá, l. 334 (cernak@mf.cz) EDITOR Milan Vidlák (vidlak@mf.cz) REDAKTORKA Hana Kůrová ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Bára Prášilová Tomáš Železný RETuŠÉřI Michal Žák, Libor Horyna, Daniel Procházka, Milan Kubička, Lenka Horáková INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová (Group sales manager), 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Blanka Španningerová (Brand Manager) 225 347 419 DIsTRIBucE Kateřina Piškulová (vedoucí) 225 276 137 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 vycHáZí 16. 4. 2012 TIsKáRNA Europrint a. s. Evidenční číslo MK ČR: E 15724 ISSN 1210 – 3756 ▼A120001185 04ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 V čele Poštovní spořitelny stojí matematik, teolog, šachista a milovník vlaků Jan Lamser Bankéř hračička Gerald Celente luxusní neopren Slavný prognoStik o krizi a příchodu velkého učitele hana zárubová je nejoriginálnější čeSkou návrhářkou 6 de luxe Krása není zadarmo 8 pražský chodec Tipy na skvělá místa 10 chytré peníze Investice pověšená na zeď 12 svět podle Evy Bokovka ve Florencii aneb Jak chutná víno s názvem Orální sex? 14 portrét Italský Švýcar v Česku Alessandro Pasquale: Nostalgie pana Mattonky 20 reportáž Blues banánové republiky – reportáž z místa, kde se pěstuje nejchemičtější plodina 26 rozhovor Veselý bankéř Jan Lamser o nádražním domku, špatných politicích a bankovní etice 32 vize Slavný prognostik Gerald Celente nabádá: Otevřete už konečně oči! 34 téma Lítám v tom a nechci slevu zadarmo aneb Proč cena není u letenky jediná důležitá věc 40 oceán Tropické sny na pláži 42 klasika Zámecký hotel Chateau Herálec 46 fashion Něžná – pocta letošní jarní kolekci Louis Vuitton 52 jím, tedy jsem Pivo, toť věru božský dar aneb Ty naše hospody jsou konečně méně hospodské 54 food trip Vietnam – Bílé růže a hanojská nirvána 56 móda Návrhářka Hana Zárubová je královnou kosmických dívek 60 můj svět, můj styl Gabriela Kaprálová a její estetika pravěké housenky 62 mazlíčkův zen Psí (a kočičí) kusy 64 pražské čtvrti Barrandov umírá, Barrandov žije! 66 na konec Fejeton Jana Bílého: Pravda a hysterie aneb Návod na přežití v korporaci OBálKA Foto: Tomáš Železný Styling: Radka Kissová Děkujeme modelářskému ateliéru a internetovému obchodu www.modely.biz za zapůjčení rekvizit na focení titulní strany. Reportáž Jana Sochora na straně 20. cITáT číslA Generál si umí hrát. Když se do kanceláře vprostřed ZENového rozhovoru s Janem Lamserem přiřítil fotograf Tomáš Železný a z krabice začal tahat panáčky, vláčky a nádraží, vzal to šéf Poštovní spořitelny s velkým nadhledem. Ač musel ležet na koberci, aby na jeho obličeji držel panáček-výpravčí či čtenář novin, lézt pod stůl a sedět na římse na střeše oceňované budovy ČSOB v pražských Radlicích, neopustila ho po celou dobu skvělá nálada. Rozhovor čtěte na straně 26. Zdravá strava? Ve spotřebě chemikálií je banánovník druhý na světě hned po bavlníku. Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

5

06ZEN ▼A120000421 Range Rover Evoque zavádí senzační design coupé u jedné z nejlepších značek na světě. Tento svižný a rychlý vůz představuje charakteristický Range Rover s úžasným souladem dynamického ovládání a vytříbené techniky. Je to ten nejmenší, nejlehčí a nejúspornější Range Rover všech dob – vůz s neodolatelnou osobností. A díky výběru na svůdné designové paletě exteriérů a interiérů, navíc se spoustou volitelných moderních technologických doplňků, si můžete Range Rover Evoque přizpůsobit vlastnímu vkusu i životnímu stylu. Vůz se rovněž pyšní titulem Auto roku 2012 KMN, o jehož udělení rozhodlo hlasování předních českých motoristických novinářů. Cena od 875 040 Kč (včetně DPH). Neodolatelný svůdce Nebeská lehkost Salsa Air Ultralight proslulé značky Rimowa se stodesetiletou tradicí je nejlehčím polykarbonátovým zavazadlem na trhu. Jaro můžete přivítat v zářivých barvách a díky nové ergonomické rukojeti bude vaše cestování ještě komfortnější. Podšívka kufru si pevností nezadá s padákovým hedvábím a skořepina se i po stlačení vrací do původního tvaru. Cena od 6990 Kč. Keltský štít Značka Boadicea the Victorious byla představena v roce 2009 v londýnském Harrods a její parfémy ukryté ve flakonech s ručně rytými cínovými keltskými štíty jsou k dostání za 4950 Kč, www. ingredients- -store.cz. DE luxE Skleněný zvěřinec Umělec a designér Jaime Hayon pro Baccarat navrhl sérii veselých zvířecích dóz, která je vyrobena z barevného broušeného křišťálu a porcelánu. Cena mentolové kachničky 19 300 Kč, k dostání U Prašné brány 2. Ocelová ústřice Klasika moderního hodinářství Rolex Oyster Perpetual Datejust II se na veletrhu Baselworld 2012 poprvé představila vyrobena kompletně z ušlechtilé oceli s hladkou lunetou a stříbrným číselníkem zdobeným indexy z 18karátového bílého zlata. K dostání v butiku Rolex v Pařížské 14.

7

08ZEN pražský chodEc sedmtipů na skvělá místa RECYKLACE PLAVEK Arkády Pankrác, Na Pankráci 86 Poprvé zažijete radost, když objevíte své staré plavky. Za každé použité dámské plavky dostanete od 1. dubna do 30. června v Calzedonia slevu 125 Kč na nákup nových. Pánové dostanou slevu 75 Kč, dětské plavky pak koupíte se slevou 50 Kč. Týden s Liběnou Malostranské nábřeží 1, Praha 1 Autorské kousky Liběny Rochové si budete moci prohlédnout v showroomu od 24. do 27. dubna. Každý model vznikl v jediném exempláři ze speciálně upravené bavlny, hedvábné organzy, potištěného hedvábí, jemného semiše nebo černého lýka. V této exkluzivní linii najdete nejen společenské šaty, kalhoty, sukně a halenky, ale i kabátky. VOZOVNA STROMOVKA Královská Obora 2, Praha 7 V letní restauraci Vozovna Stromovka se můžete osvěžit francouzským vínem, českým pivem, ochutnat sezonní menu a zároveň dopřát dětem pohyb na hřišti. GENiuS LOCi Malostranské náměstí 21, Praha 1 Historická budova s jedinečným geniem loci se stala opět místem, kam lidé chodí za hudbou, divadlem, filmy, uměním, dobrým jídlem a pitím... Separátní karetní salonek pro deset hráčů, Trick bar, Galerie a letní zahrádka tvoří kombinaci, která uspokojí všechny smysly. jarní dosTaveníčko Dušní 8, Praha 1 Přivítejte jaro s pestrobarevnými novinkami z Le Patia. Misky a tácy z perleti, lustry s křišťálovými kameny, elegantní ručně foukané vázy, kamenné květináče a nové interiérové parfémy promění atmosféru vašeho bytu a provoní jej exotikou. ŠaTy od TiQe Benediktská 9, Praha 1 Módní návrhářka Petra Balvínová volí pro letošní jaro barvy jemně pastelové. V kolekci najdete šaty na party, ale i pro nevěstu. pohybLivý sváTek Celetná 7, Praha 1 Swarovski dokáže ženám udělat malý svátek z každého dne. Třpytivé krystaly ve svěžích jarních barvách z kolekce Mother’s day se můžou stát milým dárkem, a to nejen ke dni matek. Připravila Katarina Černá Ilustrace Veronika Jiroušková ▼a120000379

MILLA JOVOVICH WWW.MARELLA.COM PRAHA 1 Železná 22 T +420224228203 PRAHA 5 OC Nový Smíchov T +420257320798

10ZEN chytré pENíZE ak dlouhodobě investovat s kladným výsledkem? Při hledání odpovědi je tře- ba vzít v úvahu jeden podstatný fakt. Moderní finanční systém je ze své samotné při- rozenosti inflační. A i když jsme se před deseti či patnácti lety radovali z nezávislosti centrálních bank a z poklesu inflace, ukazuje se, že tato ra- dost byla předčasná. Světové centrální banky od Federálního rezervního systému přes Bank of England, Evropskou centrální banku až po Lido- vou banku Číny zvyšují objem peněz v ekonomi- ce, což tvoří inflační tlaky. A bude tvořit. Nemusíme chodit daleko. České domácnosti měly v lednu 2002 na bankovních vkladech cel- kem 934 miliard korun. V lednu 2012 to bylo již 1725 miliard ko- run – navzdory všem krizím Češi bohatnou! Záro- veň však toto číslo prozrazuje rozpa- ky: kam s nimi? Rostoucí objem peněz má za ná- sledek růst cen, takže peníze „bez- pečně“ uložené u banky ztrácejí postupně kupní sílu. Není třeba zdůrazňovat, že jedinou cestou, jak vydělávat na inflaci, je investovat do něčeho, co samo podléhá inflaci. Tedy do majetkových aktiv, což jsou akcie, nemovitostí, zlata – a také starožitností a umění. Všichni známe příběh o Vincentu van Goghovi, který za život prodal jediný obraz; v 80. letech 20. století se jeho díla dražila za desítky milionů dolarů a dnes by patrně nebyl problém dosáh- nout cen v řádech stovek milionů. Van Gogh samozřejmě není jediný. I u nás jsme mohli zaznamenat romantický příběh svérázné- ho fotografa Miroslava Tichého. Osamělý podi- vín prožil celý život v Kyjově, kde fotografoval tamější ženy a dívky. Místní jej měli za blázna, kterého nelze pustit ani na koupaliště, aby nebu- dil pohoršení. Kdepak umělec – až do momentu, kdy byl v roce 2004 náhle objeven kritiky a kurá- tory. Jeho díla se záhy objevila na výstavách v Pa- říži, Curychu či Tokiu. Tichý, kterému po většinu života stačil jediný kabát, se na sklonku života (narodil se roku 1926) stal mezinárodní celebri- tou. Na rozdíl od van Gogha se dožil uznání. Jiný příklad. Pokud budete mít štěstí, koupíte za pár tisíc obraz autora, jehož jméno nikomu nic neřekne. Za pár let jej můžete prodat za miliony. Něcopodobnéhosestalošťastlivcům,kteřízískali před rokem 2008 některý z obrazů impresionisty Antonína Hudečka (1872–1941). Proč šel Hude- ček tak náhle nahoru? Zřejmě proto, že Národní galerie otevřela ve Veletržním paláci zdařilou ex- pozici českých malířů přelomu 19. a 20. století. Objevování opomíjených klenotů je nezbytnou součástí světa umění. Ale umění je i byznys. Ceny na aukcích se registrují a se- stavují se z nich indexy podobné akciovým. In- dex současného umění se třeba za posledních deset let zdvojnásobil. V českém pro- středí jsou in- vestice do umění nedoceněné. Trh je malý, investoři nezkušení a mají obavy. Připusťme, že oprávněné. Na českém trhu řádí padělatelé. Riziko padělků lze odstranit nákupem děl žijících umělců. Získáte plátno, fotografii či plastiku za dostupnou cenu a budete vědět, že nejste podve- deni. Háček je zde jediný. Nikdy není předem jas- né, kterého umělce čeká hvězdná budoucnost. Podle čeho dále vybírat? Například – technika hraje roli: olej na plátně je hodnotnější než olej na kartonu. Platinová fotografie je ceněna více než klasická a ta zase více než počítačový tisk. I kdybyste neměli šťastnou ruku a vaše investice nepřinesla miliony, stále bude mít smysl. V bytě nebo kanceláři budete mít originální dílo na- místo prefabrikovaného plakátu z obchodního domu IKEA. Život s originálem přináší jiný pocit a jistou novou kvalitu, kterou lidé žijící bez umě- ní nikdy nepoznají. Už jen toto je zisk. n Investice na zeď Ať už si to připustíte, či nikoli, moderní finanční systém je ze své podstaty inflační a postupně znehodnocuje peníze. Bránit se lze jen investicí do něčeho, co inflaci samo podléhá. Akcie, nemovitosti, zlato... anebo umění. Text Pavel Kohout Foto archiv J Jak nenaletět n Riziko, že koupíte bezcenné falsum, je velké. Osvědčené stálice, například česká předválečná avantgarda, jsou zvláště postižené. Bez renomovaného posudku, včetně technické expertizy, byste neměli dát ani ránu. Záleží na kvalitě znalce, kulaté razítko samo o sobě nic neříká. Obraz v textu Toyen – Smutný den Pavel Kohout, ředitel pro strategii Partners Financial Services ▼A120001147

11

12ZEN Svět podlE Evy: itáliE Z dobrého rodu Nedaleko Benátek leží biofarma Tenutta di Collato patřící staré šlechtické rodině. Krom nádherných vinic a buvolů, kteří jsou zdrojem fantastické mozzarely, tu najdete obchůdek, kam jezdí všichni lidé z okolí kupovat sýry, salámy či octy. Dole víno Soffocone, v překladu orální sex, z vinařství Castelo Vinigliata, známého jako «Lovers lane host spot». ▼A120001592 Bokovka ve Florencii ak dlouho jste nebyli ve Florencii? Já zhruba dva roky, nicméně tentokrát si ji užívám zcela jinak. Ubytovala jsem se v hotelu Il Salviantino, úžasné vile na kopci asi 20 minut autem od centra. Ráno vyrážím na trh Piazza Lorenzo Ghiberti, Mercato S. Ambrogio, klasický italský trh uprostřed pulzujícího centra, který neztratil své kouzlo. Barolo sýry, fociacca, prosciutto, rajčata, ryby, čerstvé maso, pasta… prostě pastva pro oči i chuťové buňky. Tady si můžete dát úžasnou snídani a venku na milém náměstíčku pak kávu. Kolem je i bleší trh, kde Italky křičí a přebírají džíny za 10 eur. Hned přes cestu najdete Teatro del Sale. Je to sice divadlo, ale zároveň se sem chodí i na jíd- lo. Musíte se však stát členem, abyste sem měli přístup. Členství stojí 5 eur na celý rok a můžete sem chodit každý den. A věřte mi, tohle je nej- lepší členství vašeho života! Nejenže tu jako člen dostanete vynikající snídani za jednotnou cenu 7 eur, oběd za 20 a večeři podle představení, ale vrátíte se zpět do minulého století. Atmosféra tady je neuvěřitelná, naprosto uvolněná, nikdo nikam nespěchá, takže tu můžete strávit i celý den. Divadlo funguje jako bufet, ale s tím, že kuchaři v průběhu dne vaří různá jídla ve staré prosklené kuchyni a křičí okénkem, co se zrov- na servíruje. A vy si podle chuti buď přijdete pro talířek, nebo si počkáte na další chod. O hladu nebudete, v průběhu můžete uzobávat salá- ty, sardinky, gratinovanou zeleninu, ricottové gnocchi a jiné dobroty. Doporučuji oběd uzavřít pečenými jablky s máslem a skořicí. Dnes večer se tu odehrává tango vystoupení a prý už je úplně plno, byť rezervace neberou. Stejně tak jako všude na světě stačí, když někoho znáte, a stůl máte. Šťastný jako čuník Určitě si nenechte ujít další místní poklad, Castello Vincigliata, který je kousek od měs- ta. Tento zámek z 12. století je vyhledávaným místem, a to nejen kvůli nádhernému výhledu či bezchybnému servisu, ale především kvůli místním vínům. Ta jsou velmi chutná, i když je pojmenovali naprosto šílenými, někdy až vul- gárními názvy. A samozřejmě platí čím blázni- vější název, tím lepší víno. Škoda že nemají we- bové stránky, tedy mají, ale už deset let „under construction“, prostě Italové... Pokud hledáte tradiční recepty a neformální atmosféru, určitě vyrazte do Fiesole, restaurace Perseu Fiesolano na degustační menu. V neděli si nenechte ujít oběd v restauraci hotelu Il Salviatino, který začíná prkénkem výběru ze sýrů, salámů a šunek od místních malých výrob- ců, pokračuje výběrem z těstovin, mas a nalože- né zeleniny a graduje sérií dezertů, které kuchař přinese zabalené v papíře a převázané mašlí. To simuluje tradiční nedělní oběd italské rodiny, kde je typické, že členové rodiny přinesou do domu dezerty z místa svého bydliště. Jste sice v hotelu, ale atmosféra je příjemná a servis tak osobní, že si připadáte jako u babičky. Pokud vyznáváte trend bio, který hýbe světem a rozhodně se nevyhnul ani Itálii, za návštěvu roz- hodně stojí unikátní projekt Antonello Colonna Valefredda Resort nedaleko Říma. Dokonce se tu nespokojili jen s bio, ale věnují se „zero kilometre food“, což znamená, že téměř všechno pochází z vlastní produkce a menu se mění podle sezo- ny. Tento ultra moderní luxusní resort v kopcích Labica nabízí opravdu vše, od spa přes farmu se šťastnými prasaty (happy pigs), jak o nich mluví sámmajitel,povlastnívýrobnusýrů,gurmánskou restauraci a galerii umění. A ještě jednu perličku tento resort nabízí – je jím Antonello Colonna, kuchař s michelinskou hvězdou, který ukrytý zde v kopcích odkrývá svá tajemství prostřednictvím kuchařských lekcí. Takových pokladů nabízí Itálie stovky, ale o tom zase příště. Italové prostě milují krásné věci, upřednostňují „slow food“, kde nejde o množství, ale o kvalitu, a těší ze života. n J Eva má práci snů. Létá po světě a testuje destinace. Její titul „concierge“ totiž znamená, že se stará o dovolené movitých klientů. Eva Klejmová tentokrát o nejlepším jídle v divadle, zero kilometre food a přisprostlém víně.

MARINA YACHTING Široká 9, Praha 1 Králodvorská 9, Praha 1 www.marinayachting.cz

14ZEN portrét CEO v mini BMW. Alessandro ve veteránské Issetě, která je jedním z kousků jeho sbírky. 14ZEN

ZEN15 Nostalgie pana Mattonky [AlessAndro PAsquAle] Text Kristina Topičová Foto Bára Prášilová Kresba Eva Svobodová Ital, který vyrostl ve Švýcarsku, dnes řídí Karlovarské minerální vody. Vzpomíná, jak hrál řidiče s nahou topmodelkou, na autíčko, kam se s ním vešlo deset dětí, i na to, jak mu Češi kdysi říkali „to nejde“. dyž jsme připravovali roz­ hovor s Alessandrem Pas­ qualem (39), generálním ře­ ditelem Karlovarských minerálních vod, jedno téma bylo jasné: auta, přesněji veterány, které sbírá. To pro mě ovšem nebyla žádná výhra. Na­ štěstí se ukázalo, že to v tomto pří­ padě tolik nevadí, protože o nich pan Pasquale dokáže vyprávět velmi zaní­ ceně. A nejen o nich. Pochopitelně se však chtěl svými au­ tíčky trošičku pochlubit, takže jsme strávili nějaký čas obhlídkou rozto­ milé červené Issety z dílny BMW, která vypadá jako větší nákupní taš­ ka, ovšem na čtyřech kolečkách, a ro­ bustní stříbrné Tatry 87 s nezaměni­ telnou zadní ploutví. Kromě těchto dvou vozů parkují v síd­ le firmy na Mariánském náměstí v Pra­ ze ještě motocykl Jawa, který vypadal, že čeká na renovaci, a zbrusu nový bílý skútr Vespa, slavná italská městská motorka. „Tu jsme používali pro jed­ nu marketingovou akci, tak jsme ji dali polepit firemním logem,“ říká Alessan­ dro Pasquale. „No a mně se tak zalíbi­ la, že jsem si ji nechal.“ „A jezdíte na ní po Praze?“ ptám se. „Tak to si tedy piš­ te, že ano, je to pěkné žihadlo!“ Vždyť taky vespa znamená česky vosa. Ačkoliv jsme naše povídání chtěli po­ jmout spíše odlehčeně, tématu podni­ kání se samozřejmě vyhnout nedalo. Italský šéf hned na začátku podotkl, že jeho osobní život je s podnikáním velmi úzce spojen, čemuž se ostatně nelze ani divit, když řídí jednu z nej­ významnějších firem v oblasti pro­ K

16ZEN dukce minerálních vod v Evropě. Navíc Karlo- varské minerální vody jsou firmou rodinnou, prezidentem společnosti je i ve svých téměř 80 letech jeho otec Antonio a sestra Maria Elena je členkou představenstva. Doma se asi často baví o minerálkách, říkám si v duchu. „Z obchodního hlediska byl rok 2011 vcelku úspěšný, i když ne jednoduchý,“ říká pan Pas- quale, „jednak jsme čelili určitým technickým problémům spojeným například se zaváděním nové antiseptické linky pro plnění lahví, a také ještě stále pociťujeme důsledky finanční krize. Pokud jde o nakupování, zákazníci jsou stále opatrní.“ Nicméně krizi bere jako výzvu. „Ano, protřídí se trh, zůstanou jen ti nejsilnější hrá- či, což nás motivuje k neustálému zlepšování se, a třebaže z krátkodobého hlediska to tak vypadat nemusí, z dlouhodobého to naši spo- lečnost určitě posílí.“ V nervózním roce 2012 se mohou zákazníci těšit nejen na vylepšené stá- vající receptury, ale také na zcela nové katego- rie výrobků. Nic dalšího ale prozradit nechce. „Co vám ale říct můžu, je, že od jara budeme pro distribuci našich vod v Čechách a na Mo- ravě více využívat železniční dopravu.“ Životní prostředí si asi dost oddechne. „Každá lidská činnost po sobě zanechává stopy, tomu se pro- stě nedá vyhnout, my se ale snažíme, aby tento dopad na životní prostředí byl co nejnižší,“ říká Pasquale. I proto v posledních letech společnost snížila obsah plastů v nápojových lahvích o 20 pro- cent. „Také se nám podařilo snížit energetic- kou náročnost provozů o 10 procent a snažíme se též pomocí propracova- né logistiky a využívání nejmodernějších vozi- del o to, aby i emise do ovzduší byly co nejmen- ší,“ dodává k tématu. Že není společnosti ži- votní prostředí lhostejné, potvrzuje ostatně i to, že Mattoni je jednou z prv- ních ekoefektivních vod na světě. . Český Ital ze Švýcarska Karlovarské minerální vody fungují v součas- né podobě téměř dva- advacet let. Původní karlovarskou minerálku koupil a řídil Pasquale starší, jeho syn Alessan- dro v ní působí od roku 2003, nejprve coby člen představenstva, od roku 2009 jako její generální ředitel. V České republice tedy Po roce 1989 koupila Karlovarské minerální vody italská podnikatelská rodina Pasqualových. Předseda představenstva společnosti a zakladatel vodního impéria rodiny Antonio Pasquale se narodil v roce 1933 v Itálii. Po studiích práva začínal v rodinné firmě na výrobu limonád a alkoholických nápojů, v osmdesátých letech spoluvlastnil se svými bratry italskou společnost Aqua Vera. Po prodeji firmy v Itálii se rozhodl věnovat se společnosti Karlovarské minerální vody, kterou za pár let proměnil v jednu z nevýznamnějších evropských firem a lídra na českém trhu. S milovanou Tatrou 87. Vůz se objevil i v reklamě na Mattoni. Alessandro Pasquale si v ní zahrál řidiče, který vezl modelku Hanu Soukupovou, oděnou «jen do své krásy». V roce 1867 si Ottův pramen v obci Kyselka pronajal mladý karlovarský obchodník Heinrich Mattoni. Místní vodu začal stáčet, plnit do lahví a vyvážet. Výnos z prodeje byl tak dobrý, že si o šest let později mohl koupit od hraběte Černína celé území dnešní Kyselky včetně všech pramenů. Tím vznikla firma Mattoni. Mattoni investoval do infrastruktury, nového jímání pramenů i železnice. Když v roce 1910 umíral a společnost přebírali jeho dva synové, vyváželo se do světa okolo 10 milionů lahví. Až do komunistického zestátnění patřila značka k nejznámějším v Evropě. Jak šel čas s Mattoni Od geniálního marketéra k italskému stylu ▼A121002071 16ZEN ▼A121002071

ZEN17 BOSS Store Praha 1 Na Příkopě 6 BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 1 odletová hala A BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 2 odletová hala C

18ZEN Lídr trhu Karlovarské minerální vody, a. s. jsou největším výrobcem minerálních a pramenitých vod v Česku. V současné době stáčejí a exportují přírodní a ochucené minerální vody Mattoni a Magnesia, přírodní a ochucenou pramenitou vodu Aquila a několik druhů ledových čajů. Do holdingu patří i Poděbradka a Dobrá voda. Na českém trhu společnost zastupuje prémiové džusy Granini a sirupy YO. Skupina KMV působí v dalších 30 zemích světa a zaměstnává více než 700 lidí. Jako lídr trhu usiluje o systematické zavádění inovací. Mattoni se vyrábí ve formátu 0,75 l, oblíbeném hlavně v restauracích, část produkce se plní na aseptické lince ve sterilním prostředí. Mattoni je první „eko-efektivní“ vodou světa dle mezinárodní ISO normy. žije téměř devět let. Kde se dnes cítí víc jako doma – v Čechách, nebo v Itálii? „Je to po- někud složitější,“ odpovídá, „narodil jsem se sice v Itálii, takže jsem Ital a cítím se jako Ital. Když mi bylo šest let, s rodiči jsme se přestěhovali do Švýcarska, k rodině se tedy vracím do Švýcarska, a posledních osm let za svůj domov považuji Čechy, kde žiji a pracuji, a věřím, že ještě nějakou dobu budu.“ A jak se mu v Čechách líbí? Hodně podobností spat- řuje mezi Českem a Švýcarskem. „Na rozdíl od Švýcarska, které je takové špičaté, jsou ale Čechy jemnější,“ usmívá se. A jací jsou pod- le něj Češi? „Velmi zvídaví, ale jejich přístup k řešení problémů bývá mnohdy poněkud konzervativní,“ neodpustí si jemné popích- nutí. Při otázce, zda podle něj změnila česká společnost za dobu, co zde žije, se zamyslí: „Pravda je, že jsem dříve dost často slýchal, že něco nejde. Což mě ovšem spíš motivuje k tomu dokázat opak. Teď poslední dobou už mi to lidé neříkají. Tak nevím, jestli je to tím, že se Češi změnili, nebo se mi ti negativně naladění začali vyhýbat.“ Tatru nikomu nepůjčím Letmým pohledem na diktafon zjišťuji, že půl- hodina rozhovoru je za námi, fotoscéna však ještě není připravená, můžeme tedy v klidu po- kračovat v povídání. Když se řekne Čech, první asociace, která cizinci naskočí, bude asi pivo. Když se řekne Ital, Čecha napadne třeba krásné auto. Alessandro Pasquale ale neholduje no- vému ferrari ani lamborghini – sbírá veterány. „Je to rodinná vášeň, začal s tím můj tatínek, když mi bylo asi osm. A mě to hned chytlo taky.“ Podotýká, že jsou s otcem sběratelé poněkud netypičtí, protože si auta nechávají – doposud žádné neprodali. „Každé má něja- ký příběh a je něčím výjimečné,“ odpovídá na otázku, které z nich má nejraději. Nicméně nakonec jedno ze svých ob- líbených autíček přece jen uvede. Je to Fiat Topolino, malinkaté vozít- ko neurčité hnědavé barvy z konce 40. let, s oddělávací gumovou střechou, se kterým jezdívali coby děti se strýcem a brat- ranci. „Když se odklopila střecha, tak se nás tam vešlo deset dětí ,na stojáka‘. Byli jsme sice jako sardinky v krabičce, ale jelo se jako o zá- vod,“ baví se nad vzpomínkou. A samozřejmě, i toto autíčko stále mají a stále s ním občas jez- dí. Stejně tak občas provětrají i další skvosty. V Čechách se účastnili například veteránské Rallye Český Krumlov. Za zmínku také stojí, že stříbrná Tatra 87 si zahrála v reklamě na Mattoni. „V té reklamě jsem Tatru řídil sám, nechtěli jsme ji půjčovat nikomu cizímu. Bylo to docela bizarní, já jsem byl oblečen jako řidič, modelka Hana Soukupová, která představova- la dívku ve vodních šatech, byla oděná jen do své krásy, všechny ty vodní efekty vznikaly až v postprodukci. Točilo se sice v létě, ale v noci. Moc teplo nebylo a natáčení se táhlo… Hana je ale velká profesionálka, za celou dobu si ani jednou nepostěžovala, dokonce jsme spolu vedli i smysluplnou konverzaci. Ta reklama se velmi povedla a získala i nějaká ocenění.“ Přátelé loudí tiramisu Ve volném čase, kterého ovšem nemá nazbyt, Alessandro Pasquale rád cestuje. Na poslední dovolené byl loni v Africe, na safari v Namibii. Tam se mu velmi líbilo. A jak dobře zná vlast- ně Českou republiku? „Tak kromě Prahy, která je krásná a mám ji velmi rád, mám také rád jižní Čechy – líbí se mi třeba v Českém Krum- lově nebo v Budějovicích,“ vyjmenovává. Co by naopak doporučil svým českým známým v Itálii? „Nelehká otázka. Itálii mám rád celou, osobně asi nejvíc Toskánsko, Neapol, Sicílii, ale nesmíte také zapomenout, že jsem déle než v Itálii žil ve Švýcarsku, takže hory, určitě Alpy, a samozřejmě jezera.“ Další věc, kterou Itálie proslula, je kromě lad- ných vozů samozřejmě kuchyně. „Jestli chcete vědět, zda rád jím, tak ano, ale řekl bych, že jsem spíše gurmán-amatér,“ říká štíhlý mana- žer. „Rád taky vařím, ale nerad po sobě uklí- zím kuchyň.“ Přednost dává spíš lehkým jíd- lům, preferuje pochopitelně italskou kuchyni, tedy těstoviny, zeleninu, ryby, rád si vychutná, a také sám připraví, třeba steak nebo lasagne. K jeho kulinářským majstrštykům pak patří tiramisu. „Přátelé říkají, že moje tiramisu je fantastické, a vždy, když je nějaká příležitost, tak ho po mně loudí,“ směje se. A co nějaké recepty od maminky? „Vařím většinou podle vlastní fantazie. Rodinné recepty se snažím připravovat popaměti, jít si za mámou pro recept bych se asi trošku styděl, u nás doma muži totiž obvykle nevaří,“ přiznává. Nu, ital- ská výchova se nezapře. Po dobu, kterou žije v Čechách, samozřejmě vyzkoušel i českou kuchyni, nemůže však říct, že by si ji výrazně oblíbil. „Tady je totiž velký rozdíl mezi tím, jakou českou kuchyni vaříte doma, a co se podává v restauracích. Když si dám něco na návštěvě u přátel, bývá to výbor- né, ale o žádné české restauraci, kde by vařili tak dobře, nevím.“ n n NA ZAČáTKu VŠeHo ByL HeINRICH MATToNI, KTeRý SI PRoNAJAL PRAMeN V oBCI KySeLKA. ▼A120000978

ZEN19 advErtorial De mo kra tic ký GAS arní trendy pro le- tošní sezonu jsou neuvěřitelně demo- kratické. V dokonale pad- noucích džínách, šmrncovní kožené bundě a nápaditém tričku od Gas budete krá- lovnou sluncem zalité ulice. Inspirací pro jarní kolekci na rok 2012 byla u Gasu americ- ká móda 50. let. Základem šatníku pro volný čas jsou samozřejmě džíny. Ty od Gasu splní očekávání i těch nejnáročnějších z vás. Milujete přiléhavé jeggins, které dokonale kopírují křiv- ky, rovně střižené nebo tako- vé, které vypadají, jako byste si je vypůjčila z šatníku vaše- ho přítele? Gas má odpověď na každou vaši představu. K džínám nerozlučně patří bunda nebo sáčko. Bezhla- vě se zamilujete do topů se špagetovými ramínky i vol- ných triček s rockerským potiskem. Dalším kouskem, který si nutně musíte pořídit, je dží- nová košile. Návrháři u Gasu ji doporučují kombinovat s denimovými kalhotami a červenou barvou: ať už na rtech, či nehtech. Nic totiž není svůdnějšího než nebes- ky modrá spojená se sexy karmínovou! n J

20ZEN rEportáž

ZEN21 Blues Banánové repuBliky Text a foto Jan Sochor Fotograf Jan Sochor v Jižní Americe zachytil upocený život na plantážích, kde v šílených podmínkách lidé sklízejí něco zeleného a tvrdého, co pořádně postříkají chemií, aby se to na druhém konci světa proměnilo v žádanou zdravou stravu.

22ZEN 80 % na světě exportovaných banánů vyroste v Latinské Americe. Banány jsou po rýži, pšenici a kukuřici čtvrtou nej- konzumovanější plodinou na planetě (nahoře). Zhruba 25 % celkové sklizně se vyhodí, protože banán je buďto malý, nebo má hnědou skvrnku na slupce, a tím pádem „nevyhovuje firemním normám prodeje“ (vlevo). Místní vlády ve snaze zajistit odbyt banánů nabízejí sníže- ní vývozních cel, pokoušejí se deregulovat sociální a environ- mentální politiku a nalákat velké společnosti právě do své země (vpravo nahoře). Banánovník, který se dnes industriálně pěstuje, je vyšlechtěná bezpohlavní rostlina. Nemá semena pro rozmnožování, je sterilní. Jednotlivé stromy jsou geneticky identické klony (vpravo).

ZEN23

24ZEN24ZEN

ZEN25 Ve spotřebě agrochemikálií je banánovník druhý na světě hned po bavlníku. Třetinu prodejní ceny banánu tvoří náklady na jeho chemickou „údržbu“ pomocí pesticidů a herbicidů (vlevo nahoře). Na snímku jede sběrač na sedátku „lanovky“, je- jíž konstrukce je natažena mezi nekonečnými lány banánovníků. Více než tři čtvrtiny světového obchodu s banány ovládájí tři nadnárodní společnosti – Dole, Chiquita a Fresh del Monte (vlevo). Produkce banánů přináší rizika pro obyvatele banánových regionů – zvyšují se počty pří- padů mužské sterility, rakoviny, kožních nemocí a respiračních problémů. elkem marně jsem si roztáhl deštník. Polední teplota – přes čtyřicet na slunci – mě i přes stín deštníku zabíjí. Pochoduju podél prašné silnice na karibském pobřeží Kostariky, blízko přístavu Limon. Roz- topený asfalt se prohýbá pod každým mým krokem. Tetelící se horký vzduch rozmazává nekonečnou zelenou masu ubíhajících baná- nových stromů – kostarické pobřeží pokrývá zhruba 50 000 hektarů banánových plantáží (bananeras). Po dvou hodinách pochodu jsem konečně za- znamenal pohyb v zelené mase. Rychle jsem zaplul mezi obří svěšené listy banánovníků. Po několika stech metrech narážím na tříčlennou pracovní skupinku. Douglas (19 let, 1 dítě), Luis (21 let, 2 děti), Genaro (17 let, zatím bez dětí). První odsekává mačetou trsy zelených nezra- lých banánů, druzí dva je na zádech, na nafuko- vacím polštáři, aby se ovoce nepoškodilo, nosí k lanovce a zavěšují na háky. Tempo je husté, všichni tři skoro běhají. „Dnes máme úkol 820 beden, až to uděláme, jdeme domů,“ vysvětluje Luis, zatímco Douglas po- bíhá od stromu ke stromu a přeměřuje banány kalibrátorem, zda už splňují normu pro skli- zeň. „Já vstávám ve tři ráno, vstává se mnou i moje señora, aby mi udělala oběd s sebou.“ Douglas se na okamžik zastavil vedle mě a utřel si čelo špinavým propoceným trikem. „V pět ráno začneme a končíme tak v šest v sedm, záleží, jak rychle děláme.“ Celá parta je v neustálém pohybu, prochází vymezený úsek plantáže a věší odsekané trsy banánů na dopravní lanovku. „Mám smlouvu na tři mě- síce, víc mi nedají.“ Genaro zadýchaně zavěsil pětadvacetikilový trs banánů na bimbající se hák lanovky. „Pak musim tři měsíce čekat, než mi dají další smlouvu.“ – „Co děláš mezitím?“ – „Občas mě berou nárazově, na jeden den, když je corte (česání).“ Vzpomněl jsem si na zástup mužů čekajících ráno před branou jedné z plantáží, kterou jsem míjel autobusem. Sklizeň banánů probíhá ne- pravidelně, podle objednávky z firemních cen- trál (Dole, Chiquita, Del Monte…). Firmám se nevyplatí držet všechny zaměstnance na stálo, na chemickou údržbu jim stačí několik dělní- ků a objednané práškovací letadlo. „Kolik za den? No, počkej, nevim, mám 70 000 colonů za 15 dní práce.“ Zhruba dvě české stovky za čtr- náctihodinovou šichtu v příšerném tropickém vedru, chemicky kontaminovaném prostředí a nulové perspektivě pro budoucnost. „Nedá se to dělat moc dlouho,“ potvrzuje můj odhad Luis, „tak do pětadvaceti třiceti, pak si musíš najít něco lehčího. Ale pánbu zaplať, že máme tuhle práci. Co jinýho bysme tu mohli dělat?“ n C

26ZEN roZhovor Veselý bankéř a zrych- lený čas [Jan Lamser] Text Milan Vidlák Foto Tomáš Železný Šéf Poštovní spořitelny o prohře s nejlepší šachistkou, nádražním domku pro synka, teologii pro finančníky a civilizaci, která po cestě na Měsíc už nemá kam jít. dyž jsem domlouval rozhovor s vaší mluvčí, prozradila mi, že jste svým dětem koupil železniční zastávku... Je to jen nádražní domek na jednom nádraží v již- ních Čechách, který byl postaven koncem 19. sto- letí pro obsluhu nádraží. Jezdí tam vlaky na trase z Veselí nad Lužnicí do Českých Velenic, která není elektrifikovaná, všechno se tam na dráze dělá postaru – závory stahují klikou. Působivé je to obzvlášť pro děti. Jak nás tam už znají, strojve- doucí vždycky zatroubí, mávají… A jezdí nám tam i spousta známých. Působivé pro děti, ale asi i pro vás. Prý jste velký železniční fanda. My jsme to pořídili hlavně kvůli dvanáctiletému synovi, ale baví to i mě. Podnikáme nostalgické jízdy, chodíme na akce v železničních muzeích... Už jste jel Jančurovými žlutými vlaky? Já jezdím každý den vlakem do práce z Radotína, ale třeba do Ostravy, kam on jezdí, se nedostanu. Ptám se proto, že stát dlouho bránil vstupu na koleje člověku, který pozvedl z popela autobu- sovou dopravu, u níž taky říkali, že to nejde… Nejsem expert, ale je evidentní, že je tu celá řada otevřených otázek i absurdit, že když třeba bude- te chtít vlakem na Západ, tak se tam skoro nedo- stanete. I Deutsche Bahn do Prahy raději provo- zuje autobusovou linku. Jsou tu i technologická témata: celá republika je historicky rozdělena na dva úplně odlišné celky z hlediska trakcí, střídavé a stejnosměrné. Také je třeba otázka, zda místní tratě jsou důležité jen dopravně, nebo i kulturně. Dalším vaším koníčkem jsou šachy, ve kterých jste hrál dokonce extraligu... Šachy hraju pořád. Byť jsou vlastně z podstaty individuální sport, to nejprestižnější – alespoň na národní úrovni – jsou kupodivu soutěže druž- stev. Hraju za náš bankovní tým. Ročně tak se- hraju okolo patnácti partií. Když nemáte zápas a po ruce soupeře, dáte si na odreagování partičku s počítačem? To nemá cenu. Jednak vás vždycky porazí, ale problém je hlavně v tom, že si s ním vlastně ani nezahrajete. Hraje dobře, ale člověk by takhle ni- kdy hrát nemohl, protože nemá jeho výpočetní sílu, člověk mnohem víc staví na odhadu a intu- ici. Respektive kdyby člověk zkoušel hrát podle K

ZEN27 Jan Lamser pózuje fotografovi ZENu. Zaměstnanci mají na střeše budovy ČSOB krásný park, bankéř však přelézal zábradlí.

28ZEN počítačových algoritmů, ale z hlavy, tak by všech- no prohrál. A když hrajete s počítačem, máte na- víc tendenci se mu přizpůsobovat. Protože jak vás poráží, chcete hrát jako on, tím si ale škodíte. Spolu s dalšími českými manažery jste se zúčastnil simultánních partií se slavnými šachisty, například nejlepší světovou hráčkou Judit Polgárovou. Vyhrála 25:0. Jaké to bylo? Ne vždycky je velká výhoda, že je tam na jediného hráče mnoho soupeřů. Pravidla jsou taková, že když k vám Polgárová přijde, vy musíte zahrát. Je to nepříjemné v tom, že když je složitá pozice a chtěl byste se zamyslet, tak si ten čas nemůže- te regulovat. A někteří hráči, jako třeba Polgáro- vá, na to v těch simultánkách evidentně hrajou a schválně táhnou velmi rychle. Amatéři pak často dělají pod tlakem chyby, které by normál- ně nedělali. Nechci to nějak rozkecávat, ale má to hodnotu spíš společenskou než sportovní. Využíváte umění šachu nějak v bankovnictví? Partie trvají čtyři pět hodin, a když toto zvládáte, velmi se to hodí i mimo šachovou partii. Vydržíte dlouhé debaty, všimnete si souvislostí a skoro nic vám neuteče. U šachů se říká, že jsou postaveny na propočtu, ale to není tak úplně pravda – těch možnostíjetolik,žejestejněnikdonespočítá.Klí- čové je, že rozvíjejí intuici pro to, co je podstatné. Představte si, že máte knihu, která má pět tisíc stran, a deset minut na to, abyste v ní našel to dů- ležité. Takhle nějak hrajete šachy, že si z ohrom- ného množství možností vyberete pár věcí, na které se zaměříte, pak srovnáváte, táhnete. Jste známý tím, že se na bankovní poměry oblé- káte dost neformálně. Sledujete módní trendy? Nakupuju spíš tak nahodile, když mám dojem, že se mi někde třepí nějaká košile. Často nosím džíny, u kterých předstírám, že jsou to kalhoty od obleku, protože jsou černé, a k tomu si vezmu buďto košili, kterou jsem si vzal kvůli vám, abych nevypadal, že si vás nevážím… ... vidíte, a já si kvůli vám nevzal oblek, ale triko s límečkem. Triko toho polo typu nosím taky často, a na to sako, protože je to praktický, můžu v něm mít věci po kapsách a nemusím je tahat po všelija- kých divných taškách. A některé obleky mám na míru, respektuju, co se od nás v tomto sektoru čeká. Když jdu za guvernérem národní banky, vezmu si manžetové knoflíčky. Co vaše brýle? Když jsem kolegům řekl, že budu dělat rozhovor s vámi, vzpomněli si: To je ten, co má ty pěkný brejle... Tyhle nosím minimálně deset let. Tehdy jsem na ně narazil kdesi na Zličíně, byly tuším ve slevě, protože je asi nikdo nechtěl. Přišlo mi to zábav- né, připadal jsem si v nich tak nějak komicky jako čmelák, jako bych měl na sobě sluneční brýle, a pak jsem si na to zvykl. Tehdy to budilo pozor- nost, ale dnes má podobné kdekdo, například vy. Ale možná jsem se stal nevědomky nositelem ně- jakého trendu. (usmívá se) Vystudoval jste matematiku a teologii. Má to nějakou hlubší příčinu? Já jsem se spíše omylem dostal na studia mate- matiky, rozhodně bych se tím neuživil. To jsem zjistil v okamžiku, kdy jsem školu dodělal a byl nucen si hledat uplatnění jaksi v jiném oboru. Nějakou dobu jsem si dodělával vzdělání eko- nomického směru a studoval i strategii v Paříži. A když jsem začal působit v bankovnictví, došlo mi po čase, že na tu práci ještě pořád nejsem dostatečně vybaven. Problém ekonomických škol je ten, že jsou velice omezené na určitou definici toho, o čem ta práce má být. Takže te- ologii jsem bral jako užitečnou sondu do trošku širšího kontextu světa kolem sebe. V okamžiku, kdy máte vysokou pozici, to potřebujete. Čas- to se dnes mluví v souvislosti s bankovnictvím o etice, ale málokdo z těch, co se takových dis- kusí účastní, vůbec ví, co to taková etika vlastně je, kde se vzala. Je to ohromně komplikovaná disciplína, bohatá, úplně opomíjená z hlediska nějaké fundamentální reflexe na úrovni mana- gementu bank. V takovém byznyse by měl být přitom téměř kvalifikační požadavek se v ní ale- spoň elementárně vyznat. Měl jste pro tu teologii i nějaké hlubší zázemí, třeba rodinné? U těchhle otázek jsem vždycky na rozpacích. Proč se to stalo, odkud se to vzalo, na co to navazovalo. Na to se mě ptalo víc lidí, a když jsem se pokoušel poctivě odpovědět, zjistil jsem, že existuje asi pat- náct pravdivých odpovědí. Namátkou: Náhle jsem prozřel a v pokročilejším věku se začal věnovat duchovnu, nebo že jsem si chtěl doplnit jazykové vzdělání a člověk potřebuje umět latinu – a k té se sám nedonutíte, takže tohle byla taková rafino- vaná metoda, protože musíte dělat zkoušky a to vás donutí. Nebo že jsem tu školu začal studovat v době, kdy jsem byl extrémně pracovně vytížený, Výboje naší civilizace skončily. A tak teď expanze už není prostorová, ale časová. Máme smartphony a celý svět se totálně změnil…

ZEN29 až jsem začínal mít obavy, abych nějak nezblbnul. Takže jsem to bral jako manévr na způsob dušev- ní hygieny a únik z prostředí, kde trávíte celé dny, noci, víkendy. A taky mi to doporučila kartářka. Ale hlavně, a zejména, teologie je přeci o víře. Ještě k té etice. Bankéři dnes opravdu nemají nejlepší pověst. Ve vzduchu najednou lítají deriváty a bilionové dluhy. Co se stalo? Dělám práci, která je poměrně konkrétně vyme- zena. Její výhodou je, že se nemusím trýznit tím, že bych si musel klást takovéto fundamentální otázky a hledat na ně zásadní odpovědi, abych ji dělal dobře. Bez ohledu na to, jaké jsou tyto glo- bální souvislosti, Era / Poštovní spořitelna má cíl, který není tolik vznešený, ale z mého pohledu dostatečně zajímavý, abych se mu mohl věnovat a diskontovat prostor těchto existenciálií. Svět je prostě složitý. My se k tomu ostatně tady naším konceptem Ery vymezujeme tak, že jakási záhad- nost je jeho podstatou, jsme s tím smířeni. A spíš hledáme recepty, jak se v tom nepřehledném svě- tězorientovataradostněaproduktivněpřežívat... Na ty vaše obecné otázky nějaký názor samozřej- mě mám, ale to se dostáváme do trošku jiné zóny. Kdyžtak mě hlídejte, (obrací se na mluvčí Zuzanu) abych tady nezačal blouznit a glosovat poslední vývoj ohledně Goldman Sachs citacemi ve stylu „Už tehdy Nostradamus, ba i Mistr Eckhart“… Banky zachraňují daňoví poplatníci, jimž rostou daně i ceny zboží, ale ani oni už nemají peníze. Zadlužení jsou úplně všichni. Krize bývaly lokální, teď je jedna globální. Čím to? Tedy dobře, budu chvíli mluvit opravdu jen za sebe. Ten důvod, proč došlo k značnému zma- tení, spočívá v tom, že se vypointoval konflikt, který ve skutečnosti před našima očima probí- há už 40 let, a my jsme si toho zatím jen ne- všimli. A ten je dán tím, že skončilo v západní civilizaci období extenzivní expanze. Náš pro- stor se přestal rozšiřovat geograficky – do té doby se objevovaly nové kontinenty, a nakonec se letělo na Měsíc – a demograficky. Tak to pro- bíhalo několik set let. V civilizaci to vyvolalo vznik určitých mechanik, které jsou silně pod- míněny tímto implicitním modelem expanze. Jenom když se konkrétně zamyslíte nad tím, co dnes vidíme – důchodový systém je založený čistě na tomto expanzním základu. Jenže letem na Měsíc a poválečným baby boomem to končí, od počátku sedmdesátých let se naše civilizace noří víc do sebe. Má to zajímavé projevy – třeba počítače. Expanze už není směrem ven, ale do mikrosvěta, zkracujeme i čas, vše se najednou dělá rychle. Civilizace se noří do času. Problém je ale v tom, že to, co se děje reálně, třeba jen to, že máme smartphony, se vůbec nesešlo s nasta- vením sociální a politické i civilizační mechani- ky. Čím dál tím víc to v součtu drhne. Jak s tím souvisí dluhy a peníze? Z mého pohle- du je svět peněz sám o sobě překvapivě neutrál- ní. Banky nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou jako elektrické dráty, kterými energie teče. A ten, kdo s nimi zachází, je z jedné strany společnost coby uživatelé, z druhé politici, kteří stanovují pravidla. Oni mají ohromné nástroje k tomu, jak ovlivňovat chování bank. Hledat příčiny problému v tomto sektoru považuju vlastně za komické, protože ty jsou vždy jen v té politice a v civilizaci. Peníze jsou jakýmsi lakmusovým papírkem, kde se jednotlivé nekonzistence pro- jevují. Problém je v tom, že civilizace evidentně Až ten vláček zapíská... Jan Lamser je fanda železnic a jako jeden z mála vrcholných manažerů jezdí do práce každý den vlakem, kde si v klidu přečte noviny.

30ZEN potřebuje jiný model správy sebe sama. Tato potřeba se nicméně skutečně projevuje právě v těch finančních zmatcích. Ty ale nevznik- ly samy ze sebe kvůli nějaké sektě chamtivých bankéřů. Ti politici, kteří v takové iluzi žijí – a je jich evidentně většina – to je ten opravdový pro- blém. Nemají vůbec žádné vize. Je úplně strašli- vý, v čích rukách vlastně jsme. A není to naše chyba? Společnost prvoplánové chování politiky vnímá, takže jsme kromě bouřlivého vývoje ve světě fi- nancí dnes i v totální krizi důvěry. Společnost absolutně nevěří politikům, že mají relevantní odpověď na problémy. Zároveň je ale sama velmi zhýčkaná, posledních sto let přineslo pohodlný život, kterého se nikdo nechce vzdávat. V novinách jsem si přečetl, že ministrům zbylo z loňska 111 miliard korun, které nestihli utra- tit. Jak to vypadá, mít k dispozici sto miliard? Mají tisíc účtů? Jeden? Jsou ty peníze opravdu někde, nebo je to jen číslo? Realita je velmi složitá. Čím víc se ji snažíme po- psat, tím nepřehlednější je i ta finanční jazyková konvence, kterou používáte. Tak říkáme, že je sto miliard na účtu, ale jak může být na účtu sto miliard? Že existuje takový účet v bance? Nebo existuje nějaký účet coby kapitola v nějakém roz- počtu, ze kterého bude v příštích deseti letech možné čerpat na nějakou formu investic – což je vlastně něco úplně jiného, ale dá se na to použít stejný termín, který může mást... Bereme finance jako aparát, kterým se snažíme realitu popisovat, ale dokonce i řídit. Zjednodušujeme si tím vlastně život; realitu si reprezentujeme tak, že má společ- ného jmenovatele, a to peníze. Věříme, že finance jsou skutečně schopny tuto roli hrát. A to je samo- zřejmě samo o sobě víc než sporné. Ale i když to připustíme, a ve smyslu vaší otázky si odpovíme, že ony peníze „opravdu jsou“ a nejde jen o „něja- ké číslo“, stejně v dnešní době má jazyk ekonomie velký problém. Zdá se, že jeho pojmosloví a gra- matika není dostatečně vybaveno pro smyslupl- nou artikulaci současných problémů. Stačí se po- dívat, jak mezi sebou diskutují elitní ekonomové, jak mají tendenci se mýlit a neshodnout ani v zá- kladních otázkách. To není tím, že jsou hloupí, ale ekonomický svět se svou ambicí hodnotové reprezentace je de facto stejně složitý jako realita a ekonomové se v něm svou gramatikou ztratili. Není to bizarní? Evropská centrální banka stej- ně jako Fed, americká centrální banka, v době, Pracovat tam, to musí být radost! Aby taky ne, navrhoval Josef Pleskot. Cigárko na střeše, kafíčko u bazénku. Budova skupiny ČSOB (pod kterou spadá i Era / Poštovní spořitelna, klientsky nejpřívětivější banka roku 2011) stojí v zeleni pražských Radlic a letos slaví páté narozeniny. 30ZEN

ZEN31ZEN31 kdy USA mají samy obrovské dluhy, vytiskne či virtuálně vytvoří peníze, a za to kupuje, napří- mo nebo přes komerční banky, dluhy americké vlády nebo dluhy Řecka? Tak ten systém funguje. Tvorba peněz, jak vy ří- káte, je doslova záležitostí politickou. Od opuš- tění zlatého standardu je opravdu víra v nějakou měnu otázkou důvěry, respektive důvěra v danou měnu je otázkou víry v to, že měnová politika dané centrální banky je rozumná. V tomto smys- lu to až tak bizarní nakonec není. Ale není to především znehodnocování měny? O tom, že to tak je, není sporu. Otázka je, jestli je to rozumné takto dělat, nebo ne. Mnohem větší potíž ale vidím v tom, že ani Spojené státy, ani Evropa neví, jak se strukturálně zorganizovat. Právě tomu totiž investoři – banky, fondy a sou- kromníci a analytici – prostě nevěří. V té tak- zvané dluhové krizi se z mého pohledu nejedná ani tak o ty aktuální, byť třeba ohromné částky, které jsou někde někým někomu dluženy. Když budu cynický, řeknu, že tou inflací už to stejně dávno proteklo. V Řecku už ty nesmyslné dálnice postavili. V minulosti. A teď tady zbývá jednorázová částka, kterou je potřeba nějak administrovat, ale ty peníze už utraceny byly, i když evidentně být utraceny neměly. Daleko větší problém je však to, že všechny státy fungují chronicky deficitně. Čert vem tu minulost, protože když si řeknete, teď už víme, co budeme dělat, tak se s tím ně- jak vyrovnáme. Ale právě ten- hle recept nikdo nemá. Pokud neexistuje plán a Západ došel do bodu, kdy se prudce zvyšuje měnová zásoba, může to, čistě mate- maticky, dopadnout jinak, než že ti, co spoří, třeba na důchod, budou okradeni, neboť každý nový dolar či euro ničí hodnotu peněz, které už v oběhu jsou? To riziko je evidentní a právě proto jsou přátelé v Němec- ku, kde je citlivost vůči infla- ci kvůli historické zkušenosti velmi silná, k takovýmto pří- stupům hodně zdrženliví. Ale nesmíme řešit problémy světa na základě gramatiky. V tom okamžiku, kdy podlehneme iluzi, že ty peníze jsou realitou, vykašleme se na sociální refor- my a budeme primárně řešit nějakou dluho- vou disciplínu, tak se stejně nikam nedosta- neme. Část ekonomů, i když menšinová, říká, že už jsme vlastně v kolapsu, stejně jako kdysi Řím. Co tomu říkáte? Já bych byl trochu optimističtější. Jsme čím dál tím víc adaptabilní, co se týče schopnosti ko- munikace, schopnosti přizpůsobit se určitému typu myšlenkového paradigmatu či životnímu stylu. Určitě dojde k nějaké krizi, ale vzhledem k historicky nevídané adaptabilitě je slušná šan- ce, že se ten svět dokáže zase velice rychle re- strukturalizovat. Bohužel, politické elity nejsou adaptovány, nemáme vizi socioekonomického modelu. Ten dosavadní byl postaven na silném státu, který zlikvidoval mezigenerační vazby v rodině. Snad přijdou politici, kteří si uvědomí, že bez vyřešení tohoto problé- mu se dál nehneme. Je něco takového reálné? Zatím to tak příliš nevypadá. Nicméně to, co by dříve trvalo třeba desítky let, se dnes může stát celkem rychle. Z tohoto pohledu může být změna vel- mi rychlá, mnohem rychlejší než postupné rozpadání Říma či Byzance. A navíc to spíš bude změna k lepšímu, jsem o tom přesvědčen. Není ale asi realistické spolehnout se na to, že přijde nějaký úplně nový model řízení světa vytvořený postupně sám od sebe týmem chytrých inženýrů či lidí, kteří to „myslí dobře“. Vždy to nako- nec stojí na nějaké silné osob- nosti, kolem níž vize, která strhne a uchytí se, vykrystali- zuje. To, jak jsou dnes elity čím dál míň kredibilní a civilizace si je čím dál víc vědoma toho, že problém je opravdu velký, tohle samo od sebe jaksi vyvo- lá situaci, že se někdo takový najde. Nějaký svatý Augustin nebo Karel IV. n Často se dnes mluví o etice v bankovnictví. Málokdo ale vůbec ví, co to taková etika vlastně je, odkud se vzala. ▼ A120001186

32ZEN viZE Otevřete oči. Je nejvyšší čas! Otevřete oči. Je nejvyšší čas! [Gerald Celente] Text Milan Vidlák Ilustrace Eva Svobodová Píše se o něm jako o nejúspěšnějším prognostikovi. Přesto naletěl slibům jisté firmy. A vás varuje: Opravdu máte peníze v bezpečí? rach americké brokerské firmy MF Global ho rozpálil k nepříčetnosti. Koncem loňského roku měl muž, v je- hož popisu práce je i varovat ostatní, aby se jim podobné věci stávaly co nejmíň, objednáno k vyzvednutí zlato, ale teď nemá zlato ani peníze. Podle zákona sice měla mít firma oddělený účet s penězi klientů, na něž nesmí sáhnout, jenže celých 1,2 miliardy dolarů se jaksi vypařilo... „Oni mi vyloupili konto a ten chlap Cor- zine (Jon Corzine, šéf MF Global a bývalý šéf investiční banky Gold- man Sachs) říká, že nemůže najít 1,2 miliardy dolarů. Viděli jste, co má na slyšeních s těmi poskoky, co mu kladou otázky, na cedulce před jménem? Ctihodný Jon Corzine. Ctihodný, do prdele,“ rozči- loval se nedávno Gerald Celente, podle nějž by si tuto událost měli všichni dobře zapamatovat, neboť „takhle to bude vypadat všude, až vyhlásí bankovní prázdniny“. Pro Corzina a ostatní přední bankéře nemá pětašedesátiletý šéf In- stitutu pro výzkum trendů a vydavatel čtvrtletníku Trends Journal dobré slovo a tvrdí, že demokracie je iluze a ve skutečnosti vládnou oni. „Kdo je šéfem Komise dozoru nad trhem s cennými papíry? Gary Gensler, bývalý příkazník Jona ,Dona‘ Corzina, když byl hla- vou gangu Goldman Sachs, než se stal senátorem. Kdo byl Bushův ministr financí? Henry Paulson, ředitel GS a chlap, co vytvořil pro- gram záchrany bank. A který ministr zrušil zákon bránící komerč- ním bankám, aby se staly investičními? Nemohl to být Robert Ru- bin, bývalý místopředseda GS? A Mario Draghi, co ho teď dosadili jako šéfa ECB, nevedl evropskou divizi GS? A co je to teď v Itálii za chlapa, Mario Monte? Nebyl snad mezinárodním poradcem GS?“ Na otázku moderátorky televize Russia Today, co říká tomu, že se mu přezdívá gloom and doomer (z anglických slov temnota a zká- za), který zbytečně straší veřejnost, odpověděl: „Když vám řekne doktor, že máte rakovinu, řeknete, že je gloom and doomer? Jen říkám lidem, že nejprve musíme nemoc pojmenovat. Nemůžete tisknout nové peníze ze vzduchu, které nejsou ničím kryté, a při- tom prakticky nic neprodukovat bez toho, abyste zničili dolar.“ Mezi všemi zlatými brouky, konspiračními teoretiky, skeptickými analytiky i radikálně levicovými předpovídači, kteří věští kapita- lismu vše jen ne světlé zítřky, je Celente zvláštní figurou. Není ani republikán, ani demokrat („konzervativci věří a liberálové lžou“), ani komunista, ani libertarián („potřebujeme regulace, jinak by nebyla minimální mzda a lidem by se neplatilo už vůbec nic“). Poté, co tento rodák z Bronxu vystudoval veřejnou správu, dostal „nejhorší džob, co kdy měl“ – vedl politické kampaně, kde viděl dospělé muže, „jak se celé dny hrbí, aby se dostali na vrchol“. Zlo- mový moment „osvícení“ ale přišel na konci 70. let, kdy se – tak jako dnes – rozhoříval íránský konflikt a prezident Carter oznámil, že je šáh ostrovem stability v regionu. „Sledoval jsem tu záležitost roky. Věděl jsem, jak vláda USA a MI5 v Británii svrhly v Íránu de- mokratickou vládu Mossaddegha, protože znárodnil ropná pole a vzal je společnostem BP a Standard Oil, takže jsem taky věděl, jaký byl šáh brutální diktátor. Tehdy jsem se stal politickým ateis- tou,“ vyprávěl v rozhovoru pro americký server The Daily Bell. Kde jste, pane učiteli? Od té doby se prý snaží vidět věci takové, jaké jsou, a ne jaké by je chtěl mít. Celente, jehož institut popsal nejrespektovanější ekono- mický časopis Economist jako „síť 25 expertů, jejichž škála speciali- zací by mohla soupeřit se spoustou univerzit“ a dle americké televi- ze CNBC zase „není lepší předpovídač trendů než Celente“, ke své metodě „globálnomie“ říká: „Nikdo nemůže předpovídat budouc- nost, ale když se podíváte, jak k věcem globálně dochází, můžete si udělat slušnou představu, kam povedou. Vše je propojené. Sleduje- me na 300 kategorií a nezakrýváme věci kvůli své ideologii.“ AjakvidíCelente,jenžpředpověděltrendbiopotravin,akciovýkrach v roce ’87, pád SSSR, nynější krizi i loňské globální demonstrace, rok 2012? „Fúze státní a korporátní moci naplňuje definici fašis- mu. Vemte si audit Fedu a 16 bilionů dolarů, jež nalili do kšeftů po celém světě. V Řecku a Itálii instalovali do čela státu technokraty, ale správný název je bankéři. Systém je v kolapsu, ale myslím, že ne- přiznají, že to dovedli ke krachu, a zneužijí nějaký problém, aby lidi uvedli do stavu strachu a hysterie; pak vyhlásí bankovní prázdniny či hyperinflaci měny a svedou to třeba na Írán.“ Celente v trendech pro letošek varuje hlavně před ekonomickým stanným právem a „bojištěm USA“ – snaha o omezení interne- tu, Obamův zákon NDAA, umožňující neomezeně zadržovat lidi s protivládními postoji bez sdělení obvinění, to vše je dle něj jen přípravou na nepokoje. Ač zní jeho trendy na letošek dost „šíleně“, on to tak zle nevidí. „Když jedinci dosáhnou nejvyšších úrovní, ja- kých mohou, a získají zpět sebeúctu, důstojnost a odvahu, vše se změní. Jak říká hinduistické pořekadlo – když je student připraven, najde se i učitel. Je tu naděje, že tento rok přinese daleko větší osví- cení než to, co tu zatím máme.“ n K 32ZEN

ZEN33 Vymyká se to kontrole a oni to neustále krmí steroidy. Jen záVisláci na penězích a nemocní lidé myslí na nepřetržitý růst, ale nic takoVého neexistuJe. rostou snad V zimě plodiny?

34ZEN téma Lítám34ZEN Lítám

ZEN35 v tom Leč manažer, přesto vtipný člověk Jaroslav Lizner patří k těm, kteří tráví v letadlech tolik času co běžní smrtelníci v MHD. Nechte si od něj poradit, neboť cena zdaleka není to jediné, co by vás mělo při létání zajímat. Text Jaroslav Lizner Foto Tomáš Železný, Bára Prášilová, Petr Kubín a archiv

36ZEN a cestu nacpaným autobusem do Brna se těší málokdo, a to tam nejste vysta- veni ponižujícím kontrolám, frontám, restrikcím obsahu zavadel a dalším libůstkám. Já to tak mám s létáním – jako obchodní mana- žer jedné globální společnosti létám i několikrát do týdne. Moje přítelkyně se naopak na jakýkoli let těší. Jasně, lítá málo, většinou na dovolenou. Letiště je tak pro nás konfliktním místem. Ona má povznesenou náladu a já špačkuju, že lítání je vopruz. Ona chce do duty free, já urvat ještě jednu plzeň před cestou do zemí „europiva“. Ona by už šla na „gejtu“, já dal ještě jedno pivo. Dneska už létá každý. Doslova. Byť nemusí umět slovo anglicky, jídlo formou bufetu, všudypří- tomní delegáti a jazykově vybavený personál to celkem řeší. Nechci nikoho urážet, ale tito lidé generují úžasné historky. Například: Letuška je peskována rozhořčeným pasažérem, který si za- platil LETECKOU (sic!) dovolenou a byl cestovní agenturou ujištěn, že on, jeho žena a dvě děti bu- dou sedět vedle sebe. Vysvětlení zjevného faktu, že letadlo má pouze tři sedadla vedle sebe, pána absolutně neuspokojuje a chce mluvit s pilotem. Seděl přitom vedle ženy a dětí přes uličku. Dobytčák, business a další „Sme letěli jako byznysem a už nad Frankfurtem sme měli total shitface“ a podobné průpovídky Jaké novinky mohou letos čeští klienti od Emirates očekávat? Na lince Praha–Dubaj byl od ledna nasazen větší Boeing 777, který nahradil Airbus A330. Pro český trh bude zajímavé otevření pravidelné linky do Vietnamu v červnu. Kam rád létáte a jaké jsou vaše oblíbené destinace? Určitě Dubaj, která se mění každým dnem. Ať už zůstanete u moře na některé z nádherných pláží nebo vyrazíte obdivovat fantastické stavby, které vám vyrazí dech, či zamíříte do některého z nákupních center s obrovským výběrem a příznivými cenami, zde si svou dovolenou užijete se vším všudy. Mezi další destinace, kam se rád vracím, bych zařadil Thajsko, zemi úsměvů. Kdybyste měl zákazníkům doporučit konkrétní tipy, nabídky a destinace, které by to byly? Například Ho Či Minovo město ve Vietnamu, které bude do globální sítě Emirates přidáno v červnu. Toto sedmimilionové město je považováno za hlavní obchodní město země a pro turisty je ideální vstupní branou k prozkoumávání krás Vietnamu, ať už se jedná o nákupy, památky UNESCO či ostrovy a krásné pláže. Čím jsou Emirates mezi ostatními aerolinkami jedinečné? Společnost Emirates neustále rozšiřuje svou síť. Základním kamenem úspěchu Emirates je vytrvalá snaha o zdokonalování služeb na palubách. Například náš ICE systém, který nabízí výběr z víc než 600 filmů či nejlepších her, se těší ohromné popularitě. NBořivoj Trejbal ředitel zastoupení Emirates v ČR

ZEN37 Anna Ingham-Grantová se dostala z Prahy do Londýna téměř tak rychle, jako to svede některé z letadel British Airways, aerolinek, kde zodpovídá za střední a východní Evropu. Po dvou letech v marketingu přešla na pozici republikové a posléze regionální obchodní ředitelky. BA neustále investují do inovace, říká. Loni firma představila zcela novou kabinu FIRST, což je první třída na dálkových letech. „Já sama v letadle nikdy pořádně neusnu, s výjimkou naší ,flat bed’, dokonale sklopného sedadla ve třídě Club World.“ K inovacím v servisu však patří i vylepšení cateringu ve třídě World Traveller Plus a zábavního systému, kde si můžete sami předem navolit oblíbený film. Za největší pokrok poslední doby by Anna Ingham-Grantová označila spolupráci se společnostmi American Airlines a Iberia na transatlantických letech. Bonusové body a míle se klientům- -členům věrnostních programů BA načítají i za lety s těmito aerolinkami. A kam létá na dovolenou? „Kamkoli, kam lze snadno dojet autem. Létat na dovolenou je pro zaměstnance letecké společnosti za trest,“ směje se AIG. Nejraději proto jezdí do svého druhého domova v anglickém Windsoru. Výjimky však existují i z tohoto pravidla: předloňskou rodinnou dovolenou v Mexiku by si klidně zopakovala. dávají cestování ve vyšších třídách auru výjimeč- nosti. Pravda je, že jen velmi málo firem platí manažerům cestování v Business Class. Ono to má určitý smysl jen u letů dálkových, do Ameriky, Asie či na Střední východ. Možnost vyspat se bě- hem dlouhého letu je zásadní – člověk pak může druhý den normálně fungovat, a to firmy potře- bují. Některé za to připlatí. Ale spíš jen vyššímu a vysokému managementu. Pro hodinové, ma- ximálně tříhodinové lety po Evropě není vlast- ně důvod. Pro lepší orientaci, kdo kde sedí a co z toho vyplývá, malé shrnutí: Dobytčák: Oficiálně Economy Class. Na chuť tomuto označení přijdete po pětihodinovém letu ve velkém letadle, zvlášť pokud měříte přes 170, nebo nedej bože vedle vás sedí chlapík, co má mi- nimálně 120 kilo. On se vejde, ale přetéká. I zde existuje hned několik knihovacích tříd. Rozdí- ly jsou v ceně a v možnostech storna a změny itineráře letu. Možnost bezplatně posouvat let za pár tisíc navíc určitě stojí, zvlášť pro busine- ss zákazníky. Ceny také chytře sledují poptávku. Bookingem v předstihu měsíc a delším dostanete dobrou cenu. Ceny pak stoupají zejména v ča- sech, kdy cesty plánují firmy – například týden dopředu. A pokud chcete letět zítra, je to větši- nou drahé. Rozhoduje rovněž délka pobytu. Letět tam a zpět ve stejný den nebo hned druhý den je velmi drahé, protože to chce opět korporátní klientela. Tři noci v destinaci pak většinou zna- menají „normální“ cenu. Nebo úplně jinak – let, který vám vyhovuje, je vždy dražší. business Class: V té sedí lidé, kteří buď ne- mohou (aerolinky prodají vždycky o něco víc le- tenek, než je kapacita letadla, a kalkulují s tím, že nedorazí všichni, může se tak stát, že přijde- te-li pozdě na letiště, místo zbyde jen v Busi- ness Class), anebo nechtějí letět Dobytčákem, a mají na to peníze. Většinou jde ale o pravidel- né zákazníky, kteří se mohou do Business Class „upgrejdovat“. Opět korporátní klientela, dostá- vající alespoň malou satisfakci za život strávený na cestách. Umístění v přední části letadla je dáno blízkostí obsluhy a hlavně východu. Ces- tujete-li jen s příručním zavazadlem, můžete vypálit rovnou k taxíku a na meeting. Business nabízí většinou lepší jídlo a úroveň „stolování“ a pravidelný přísun alkoholu. Víc místa ved- le sebe a pro nohy je důležité hlavně u delších cest. Business Class se různí dle aerolinek. Delší let s Quatar Airlines či Emirates se opravdu liší od těch na evropských letech. First Class je nejvyšším standardem nabíze- ným výhradně na delších letech u solidních ae- rolinek. Výjimkou není stylový bar, nejlepší vína a vybrané pochoutky à la carte. Ten kuchař tam fakt je a to jídlo vaří! Prostor k životu a na spaní, Anna Ingham-Grantová ředitelka British Airways pro střední Evropu

38ZEN mediální zábava na vysoké úrovni. Jestliže Busi- ness stojí cca dvojnásobek ceny Economy, pak First Class ještě tak dvakrát až třikrát víc než Bu- siness. Takové cestování si ale vážně užijete. Low Cost je novodobý fenomén, díky němuž není problém vyrazit na víkend do Londýna či ji- nam po Evropě levněji než vlakem nebo autem. Cestování pro masy. Letenky jsou velmi levné, ale doporučuji dobře prostudovat podmínky pře- pravce. Váha zavazadla nebo i příručního zavaza- dla a jeho rozměru je opravdu striktně dodržová- na a každé deka navíc se počítá. Viděl jsem pána, který si oblékl druhé kalhoty, další košili a svetr, aby nemusel platiti doplatek rovnající se čtvrtině ceny levné letenky. Změna letenky je v podstatě nemožná, musíte koupit novou. V letadle si platí- te i kafe. Zejména Ryanair je znám opravdu drs- nou politikou a strategií prodat vám něco navíc. Na rozdíl od běžných aerolinek nemají low costy pochopení pro sportovní výbavu (například gol- fové hole) a účtují je jako extra zavazadlo. Charters jsou vesměs dovolenkové léty, linky operované většinou přímo pro cestovní kancelá- ře. Nebo vládní delegace. Jsou to tedy nepravidel- né linky, často neprodejné bez zájezdu. Chartero- vý let je levný a samostatně ho koupíte v případě, že cestovky nenaplní celé letadlo ani v last mi- nute nabídce. Standard je přibližně jako v nižší ekonomické třídě. Pro sportovní vybavení a váhu zavazadel platí podobná pravidla jako u low cost. Kromě pohodlí, lepšího jídla, skleněných skleni- ček místo umělých, odděleného záchodu i větší- ho počtu letušek si v business class kupujete i jed- nu zásadní výhodu, díky níž se mnohdy vyplatí i na kratší lety – čas. Žádné dvě hodiny předem. Na letišti na vás čeká samostatná přepážka, jen pro srovnání – zatímco u běžné se bude tlačit tři sta lidí, v business čeká pět. Rychlý průchod je i u rentgenu, a pak můžete rovnou do gatu. Tuto výhodu ale nezískáte, pokud se upgrejdujete z ekonomické třídy. Upgrejdování probíhá až při boardování, a tak si na letišti neužijete případně ani salonek s občerstvením a wi-fi. Letíte-li na- příklad s Emirates, můžete předběhnout frontu i při nástupu do letadla, ať dorazíte kdykoli. Úpl- nou přednost má ale třída první. Zbývá poslední háček – kufry. Čekání u pásu je totiž pro všechny stejné. Jenže i tomu se dá předejít – do Business Class si můžete vzít zavazadla dvě. A větší. Nejzajímavější bývá překvapivě linka Praha–Bru- sel. Jelikož je plná úředníků a úředníčků mířících do euroúřadů, bez potíží nasbírají tolik bodů, že mohou letět businessem. Zatímco manažer si přečte noviny, připraví se na jednání nebo si ho- dinku schrupne, sváteční business letec se často stihne přežrat a ožrat tak, že samostatný záchod pro Business Class nemusí být výhodou. n Jaké novinky mohou letos klienti od ČSA očekávat? V letošním roce plánují ČSA dokončit svou páteřní síť, která je založená na vytvoření spojení mezi Východem a Západem. Proto posilujeme lety do Ruska a na další klíčové trhy ve východním regionu. Jednou z nových destinací bude například Ufa, hlavní město Baškirské republiky. Leží na jihozápadním podhůří Uralu, patří mezi nejbohatší města Ruské federace a nabízí velký potenciál. V letošní letní sezoně České aerolinie nabízejí nové přímá spojení i například do Nižného Novgorodu. V letních měsících bude opět v provozu populární sezonní linka z Prahy do Benátek. Kam rád létáte a jaké jsou vaše oblíbené destinace? V mém případě je srdeční záležitostí Japonsko, kde jsem dva roky studoval. Tento vztah podporuje i bojové umění Aikido, kterému se věnuji již víc než dvacet let. Každá návštěva je pro mne nostalgickou vzpomínkou, návštěvou přátel, kulturně cestovatelským zážitkem a zároveň fyzicky aktivním odpočinkem s Aikidem. Kdybyste měl zákazníkům doporučit konkrétní tipy, nabídky a destinace, které by to byly? Všechny nové destinace, například zmíněná Ufa, nabízejí možnost vydat se na dovolenou či za obchodem do méně známých oblastí. Přímou linkou ČSA se lze vydat za golfovým zážitkem do exotického prostředí Abú Dhabí či Dubaje ve Spojených arabských emirátech. Největším hitem zůstávají dálkové spoje ještě přes Abú Dhabí, které s jedinou letenkou přinášejí velmi komfortní spojení do destinací v Austrálii, Jižní Africe či jihovýchodní Asii. Čím jsou ČSA mezi ostatními aerolinkami jedinečné? Především kvalitou služeb a profesionalitou. V loňském roce ČSA patřily mezi první pětku evropských leteckých společností s nejpřesnějšími odlety a přílety a také s nejmenším počtem zmeškaných nebo ztracených zavazadel. Jako jediná letecká společnost se sídlem v České republice jsou také ČSA držitelem certifikátu IATA Operational Safety Audit, který představuje nejpokročilejší bezpečnostní standardy v letecké přepravě. Jakým směrem se podle vás bude ubírat letecká doprava, uvážíme-- li, že bohaté časy skončily? Může být cesta snižování nákladů na maximum jako u Ryanair? Bohužel, reálný svět se ubírá směrem k jednomu z extrémů typu Ryanair anebo private jet, nic mezi tím. Konkurence i cenová politika jsou ostré, ceny ropy rostou... Ale vážně, chceme si zachovat vysoký standard, profesionalitu a důvěru cestujících, kterou zákazníci v České aeroliniie mají. Jiří Marek viceprezident ČSA 38ZEN

ZEN39 NEZTRÁCÍME ČAS ZKOUMÁNÍM, PŮJČUJEME. S úvěrem Artesa toho dokážete mnohem víc! www.artesa.cz Jaké novinky mohou letos klienti od Lufthansy očekávat? Lufthansa letos navýší letovou kapacitu na linkách mezi ČR a Německem o 10 procent. Kromě toho přidá Swiss, člen Lufthansa Group, čtvrtý každodenní let na lince Praha–Curych. Lufthansa také představí nové sedadlo třídy Business Class. Sedadlo je zcela ploché, měří 1,98 m na délku a bude představeno v letadle Boeing 747-8 stejně jako v našich nových Aribusech A330. Kam rád létáte a jaké jsou vaše oblíbené destinace? Sardinie a její krásné zátoky a pláže. Kdybyste měl zákazníkům doporučit nějaké tipy, destinace, které by to byly? V současné době nabízíme mnoho krátkodobých nabídek s velmi atraktivními cenami, zejména do Severní Ameriky a Asie. Ceny začínají již pod 11 000 Kč. Lidé mohou také okusit nejmodernější letadla na světě na letech do severoamerických destinací, jako jsou New York a San Francisco, nebo asijských – Peking, Singapur či Tokio. Čím je Lufthansa mezi ostatními leteckými společnostmi jedinečná? Lufthansa je přední evropská leteckou společností, jež loni přepravila víc než 100 milionů cestujících. Díky našim dlouholetým zkušenostem, technickým odborným znalostem, spolehlivostí a inovativnosti v oblasti produktů a služeb se nám podařilo získat mnoho věrných cestujících. Miles & More je dnes nejrozsáhlejší věrnostní program, jaký která evropská letecká společnost nabízí. Již dnes nabízíme více vlastních salonků po celém světě než jakákoli jiná letecká společnost. Jsme také jedinou společností nabízející FlyNet, vysokorychlostní bezdrátové připojení k internetu na palubách letů na dlouhé vzdálenosti. Jakým směrem se podle vás bude ubírat letecká doprava, když uvážíme, že bohaté časy skončily? Zejména na evropských linkách je konkurence tvrdá. Naši zákazníci oceňují spolehlivý provoz a vysoké standardy našich služeb. Kvalita přitom u Lufthansy neznamená vysoké ceny letenek. Fabrice Tamegger ředitel zastoupení Lufthansa v ČR A121001910

40ZEN ocEáN Tropické sny Text Marie Majerová Foto Constance Hotels Experience Před nějakými pěti lety objevili Češi půvaby Thajska. Teď začínají – alespoň ti fortunou obdaření – létat na sofistikovanější destinace v Indickém oceánu. emě je kulatá, ale ráj je placatý. Najde- te ho uprostřed azurových vod Indic- kého oceánu, na ostrovech Mauricius, Seychely a Maledivy, ležících sotva pár desítek centimetrů nad hladinou moře. Luxusní resorty, například ze sítě hotelů Constance Hotels Ex- perience, sem v poslední době přitahují kliente- lu z celého světa. Zatímco do Egypta se létá na last minuty za pár tisíc korun, tady stojí týdenní pobyt pár tisíc eur. Je to asi jako rozdíl v cenách lístků na okresní přebor a Ligu mistrů. Máte-li touhu poznat osmý div světa, nebojte se utrácet. Tohle je LUXUS do posledního detailu v podobě provoněného ručníku v mramorové koupelně s oknem do soukromé laguny... Pod vlajkou Seychel se ukrývá 115 ostrovů růz- ných velikostí, z nichž pouze 33 je obydlených. Kromě ostrova Mahé, kde se nachází hlavní měs- to Viktoria, jsou dalšími oblíbenými cíli ostrovy Praslin, La Digue či Fregate. Seychely vynikají svou vegetací obsahující přes 700 druhů rozlič- ných rostlin, 80 druhů dřevin a spoustu ende- mických živočichů. V soukromých vilkách, na- cházejících se v zahradách Constance Lemuria Resort, se budete cítit jako pravá hollywoodská star na utajené dovolené, zatímco druhý resort, Ephélia, rozprostírající se na ploše 120 hektarů, vás seznámí s divočejší stránkou Seychel ve for- mě bujné vegetace, jež roste na okolních kop- cích. V Ephélii můžete navštívit i největší lázně v Indickém oceánu. Oblast Ari Atolu na Maledivách, kde spatříte nad korálovými útesy v poklidu si plujícího žraloka velrybího, rejnoka či želvu, je považovaná za jed- no z nejlepších míst k potápění. Hotely Moofushi a Halaveli a zdejší podmořská vegetace spolu s vi- lami na vodě učarují zkrátka každému. Nejznámějším ostrovem souostroví Maskarény je Mauricius. V místní kuchyni se prolínají typické ostrovní chutě se surovinami z celého světa, nej- častěji samozřejmě mořské plody a ryby. Ačkoli se hotely Le Prince Maurice a Belle Mare Plege nacházejí oba na stejném ostrově, v prvním hosty potěší dvě osmnáctijamková se vstupem zdarma, druhý je zase snem lidí toužících po klidu. Jste-li unaveni věčným stresem, lodge Tsaraban- jina na Madagaskaru je to pravé místo pro vás. Soukromý ostrov Tsarabanjina, jenž je součástí souostroví Mitsio Archipelago, se nachází v se- verozápadní části Madagaskaru a nabízí pouhých 25 bungalovů, které zaručí naprosté soukromí a místo k načerpání nové energie. n Z 40ZEN

ZEN41 Perly Indického oceánu. Constance Halaveli Resort na Maledivách (nahoře). Resorty na Seychelách, Mauriciu a Maledivách (dole).

42ZEN klasika Bonjour!Alexandra Kasperová s manželem přebudovala renesanční ruinu na oblíbený boutique hotel Chateau Herálec a z novinářky se stala zámeckou paní... e zářivý, i když chladný den, a ve vzdu- chu je cítit jaro. Ostré paprsky světla prostupují okny do majestátní vstup- ní haly a já si jen těžko dokážu představit, že tu před několika lety pobíhali mladiství delikventi. Naopak, jako by jednoduchý interiér odkazující na bohatou historii zámku zařizoval specialis- ta na feng-šuej. Ještě před časem tu však mís- to luxusního hotelu byla internátní škola pro problematické děti. Zámek Herálec, ležící ve stejnojmenné obci na úpatí nejvyšších vrcholů chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, má velmi zvláštní atmosféru. Budova ze 17. století vzbuzuje respekt i romantickou nostalgii. „Po prohlídce tohoto krásného, i když opravdu zpustlého panství jsem jela do Prahy a manžel do Brna. Po cestě po D1, každý jiným směrem, jsme si telefonovali. Můj muž byl zámkem nad- šen, mně připadalo, že se zbláznil! Viděla jsem, kolik je za tím práce. Ale pak jsem se nechala přesvědčit,“ vzpomíná v přilehlé zámecké re- stauraci Alexandra Kasperová, která má tuto proměnu na svědomí, na den, kdy poprvé zchátralý objekt spatřila. Jeden za všechny... Stát se princeznou a zámeckou paní paní Kas- perová ale nikdy v dětství netoužila. Závodně plavala, učila se jazyky, později studovala žur- nalistiku. Společně se svým manželem založila jednu z prvních PR agentur na Slovensku. Ob- jevovat nové obzory ji ale vždycky lákalo a pak se jednou vyrazila podívat na Herálec... Dnes tvoří se svým manželem i dětmi tým, kte- rý je zvyklý úzce spolupracovat. Nejstarší ze čtyř potomků Kasperových, tichá a vzdělaná Valen- tina, přerušila studia ekonomie v Londýně, aby rodičům s chodem hotelu ze začátku pomohla. J Text Anna Nosková Foto Tomáš Železný 42ZEN

ZEN43 „Herálecké panství má kouzelnou atmosféru, díky které se sem bude každý rád vracet,“ říká Alexandra Kasperová.

44ZEN Rodinné firmy jsou v Česku stále spíše vzác- ností, o to výjimečněji působí snaha zapojit do chodu heráleckého zámku i místní oby- vatele. Kuchyni kraluje šéfkuchař z Jihlavy, jenž sbíral zkušenosti v Anglii, na stole stojí barevné skleničky z místních skláren a na zdi visí originály obrazů z nedaleké vysočinské galerie. „Když jsme s památkáři řešili, jak by měl vypadat interiér, věděla jsem, že nechce- me přesné dobové kopie. Proto jsme se inspi- rovali obrazy z místní galerie, jejichž motivy jsme překreslili na zdi,“ vysvětluje Alexandra Kasperová. V pokojích i chodbách zámku tedy visí ob- rovské tapety, fresky i fotografie. I přes tuto stylizaci ale hotel stále působí velmi „tra- dičním“ dojmem. Možná také proto, že nad celou rekonstrukcí Herálce ostřížím zrakem bděli památkáři. Z konkurence ostatních zámeckých hotelů ambiciózní manželé strach nemají. Herá- lec může na rozdíl od ostatních nabídnout opravdu velkorysý prostor, díky kterému mají návštěvníci pocit neuvěřitelné volnosti. V královském apartmánu si například můžete hovět na ploše 214 metrů čtverečních. V Herálci zkrátka nic není nemožné. Jak říká platinová zámecká paní: „Jsme zvyklí naše projekty dotahovat. I když to stojí neuvěřitel- né množství práce, věříme, že se nám zdroje a hlavně obrovská energie, kterou jsme do Herálce investovali, vrátí.“ n Tapety na zdejším zámku (dole), které jsou inspirovány obrazy z Galerie Vysočina, dotvářejí genius loci (nahoře). ▼A121003815

45

46ZEN fashioN Kolekci doplňků Epi od Louis Vuitton se dostalo barevné terapie. Žlutá kosmetická taštička je k dostání za 8300 Kč. 46ZEN

ZEN47 něžná Foto: Bára Prášilová Styling: Radka Sirková Make up a vlasy: Eva Svobodová Krajka, hedvábí a kůže jsou jarní oslavou ženskosti a lásky k životu. Symbolem jara se letos stala pro Louis Vuitton čistota barev a lehkost.

48ZEN48ZEN

ZEN49ZEN49 Živé, syté barvy prosvěcují snadno rozpoznatelnou a typickou strukturu kůže a transformují tuto nadčasovou klasiku v moderní hit. Zelenou kabelku koupíte v butiku Louis Vuitton za 27 900 Kč.

50ZEN50ZEN

ZEN51ZEN51 Každá barva je osobním manifestem, nejstylovější formou sebevyjádření. Včera jsem měla náladu na indigo. Dnes jsem karmínová. A zítra – kdo ví? Červenou peněženku pořídíte za 14 600 Kč a žlutou za 13 800 Kč. Děkujeme Centru současného umění DOX za poskytnutí prostor pro fotografování fashion story.

52ZEN jím, tEdy jsEm Toť věru jest nebeský dar Text Kateřina Hicks Foto Petr Kubín Psát o českém pivu je trochu ošemetná záležitost, a to obzvlášť pro někoho, kdo mu často neholduje. Přesto se o to Kateřina Hicks pokusila. Protože s naším pivem už to není, co bývalo. Naštěstí. sát o českém pivu je trochu ošemetná záležitost, obzvlášť pro někoho, kdo mu často neholduje. Odkrývám tedy karty: Můj vztah k pivu, a zejména českému, je vztah mnohovrstevnatý, komplikovaný a dlouholetý. Trochu jako vztah k ne úplně oblíbenému strýč- kovi, kterého potkáváte na rodinných oslavách a jehož historky a vtipy vás prvních třicet let živo- ta vůbec nebavily, ale v poslední době máte pocit, že jsou vlastně docela dobré. A originální. Je možné vyrůstat v Čechách a nemít život už od narození pivem tak trochu nasáklý? A to i bez ohledu na naši národní operu číslo jedna, která se jako jediné dílo v historii vážné hudby zaobí- rá otázkou, zda je větším zdrojem štěstí láska, či pivo? Už coby holčičky jsme se se sestrou háda- ly o to, která z nás bude dědovi otvírat a nalévat jeho polední pivko (po skle, jak to měl rád, aby se z pěny vytvořil jen tenký kroužek na hladině). V pozdějším věku nastala éra chmelových brigád, o kterýžto fenomén je dnešní mladá generace ke své škodě ochuzena. Na jedné z nich jsem coby patnáctiletá poznala svou první lásku. Vysedávání ve staroměstských putykách a deba- tování nad věčně nedopitým půllitrem (pivo mi tenkrát moc nechutnalo) představovalo důležitý – možná stěžejní – rys mých nikterak usilovně trávených studentských let. A konečně pivo hrálo roli i v procesu přijetí mého amerického manžela do rodiny. Když jsem ho přivedla představit otci, podrobil nebožáka testu pivní inteligence, při němž byl můj nastávající nucen naslepo ochut- návat vzorky českých piv. Kdyby tenkrát nedejbo- že pochválil Braník a pohaněl Bernardův sváteční ležák, nevím, jak by ten večer dopadl. Když jsem se v polovině 90. let dostala do USA, mou pracovní náplní bylo mimo jiné lákat ame- rické novináře do Česka. Pod dojmem své ná- vštěvy měli psát články, jež by do naší domoviny nalákaly tisíce dalších, tenkrát ještě dolary hý- řících Američanů. Pivo bylo jedním z oficiálně schválených turistických témat, ale se znalejšími P 52ZEN

ZEN53 Malá piva n Primátor Weizenbier, svrchně kvašené pšeničné pivo – Pivovarský klub n Jarní kopřivové, minipivovar Pivovarský dům – Pivovarský klub n Sv. Norbert I.P.A. (India Pale Ale) – Pivovar Strahov, Zubatý pes n Sv. Norbert Jantar (Amber Ale) – Pivovar Strahov, Zubatý pes n Únětické 10° výčepní, 12° český ležák – Nota Bene n Matuška E.S.B. (Extra Special Bitter) – Nota Bene Gastronomická expertka ZENu Kateřina Hicks Už nemusíte pít stále stejné pivo v zakouřené hospodě a k němu jíst nakládaný hermelín, smažák nebo svíčkovou. V pražském beerpointu Nota Bene vás čeká velký výběr speciálních piv i denně obměňované sezonní menu. novináři jsem o něm moc konverzovat nedoká- zala. „A co přesně je na českém pivu jedinečné?“ ptali se. Odpověď, že je prostě nejlepší díky naše- mu žateckému chmeli a tradici, aspoň tedy podle nás – ostatně pijeme ho víc než kdokoli jiný, tak to musíme vědět –, se zdála i mně nedostatečná. Matuška a Únětice V té době jsem učinila tři zásadní objevy. Za prvé. Svět piva kupodivu nezačíná ani nekončí u svět- lého ležáku plzeňského typu. Pivních typů a pod- typů jsou desítky, ne-li stovky. Svrchně kvašená piva ales, třeba typ India Pale Ale nebo belgická ales vařená v trapistických klášterech, mi shodou okolností chuťově konvenují daleko víc. Za druhé. Nabízet piva od více než dvou pivovarů v rámci jedné restaurace či baru je možné, dokon- ce žádoucí. V zahraničí je to zcela běžné. A za třetí. Z kulinárního hlediska je pivo coby nápoj k jídlu rovnocenné vínu, ačkoli jeho eko- nomická a kulturní prestiž za vínem stále pokul- hávají. Zakouřená hospoda však není pro „au- tentickou“ konzumaci piva nutností a požadovat k pivu kvalitní jídlo – nebo ke kvalitnímu jídlu dobré pivo – je normální. Ještě v polovině 90. let u nás pivo sice bylo opě- vovaným národním pokladem, jeho prezentace však byla z hlediska kulinárního i kulturního bídná. V očích zahraničního návštěvníka nás bez- nadějně srážela do kontextu postkomunistického ghetta, kde se skvělé pivo pije ve špinavých hos- podách s nerudným servisem, kde jídlo nestojí za řeč a propálené reklamní ubrusy a popelníky pře- tékající vajgly „zdobí“ každý stůl. První vlaštov- kou změn byl až příchod dvou restauračních kon- ceptů, skupiny Kolkovna Group (Pilsner Urquell Original Restaurant) a Potrefená husa (Staro- pramen), které se, jakkoli nedokonale, přičinily o modernizaci konceptu české hospody. Zároveň se začaly objevovat i první pivotéky a pivní bary, kde je možné ochutnat i dvacet různých piv. Nejradikálnější změny však nastaly v pivovarnic- tví samotném. Nadnárodní koncerny (Nomura, Heineken, později SABMiller) získaly kontrolu nad několika klíčovými pivovary a přijaly agre- sivní marketingovou strategii, čímž posílily jejich pozici na trhu, někdy však za cenu kvalitativních kompromisů. Zároveň však vznikly nebo byly obnoveny desítky menších a malých pivovarů, z nichž mnohé se začaly orientovat na nově vzni- kající skupinu pivních gurmetů, kteří vyhledáva- jí autentické, kvalitní pivo a jsou za něj ochotni zaplatit. Rozšiřovat se začalo i jejich portfolio – světlý a tmavý ležák je sice stále základem míst- ní kultury, ale progresivní pivovary a mikropivo- vary dnes vaří v podstatě jakékoli světové pivo, byť třeba jako sezonní specialitu. Wit, hefeweizen, ovesné, English Pale Ale (EPA), India Pale Ale (IPA), brown ale, stout, saison, bock, to vše dnes české pivovary umějí. A nadále se rozšiřuje i počet míst, kde tyto speciality mů- žete ochutnat – od zavedených podniků typu Pivovarského domu a Pivovarského klubu přes Prague Beer Museum, Zlý časy či Zubatý pes. Pořád je ale co zlepšovat a u všech uvedených piv- nic při vší úctě platí, že jídlo je u nich po pivu na druhém, občas velmi vzdáleném druhém místě. Kombinace kvalitní výběr piva a kvalitní jídlo plus nekuřácké, či dokonce dětem přátelské prostře- dí donedávna nebyla k nalezení. První exemplář však již existuje. Je jím nová restaurace a „beer- point“ Nota Bene dva bloky od stanice metra I. P. Pavlova. Jejich pět píp s nabídkou progresivních malých pivovarů od Matušky po Únětice, struč- ný, ale denně obměňovaný jídelní lístek s nad- průměrně kvalitní sezonní kuchyní, příjemné prostředí kdesi na pomezí rustikálního a indu- striálního stylu (naštěstí bez okras typu sušených květinových aranžmá či zemědělského nářadí) je pro mě zosobněním toho, co Praze dosud chybě- lo: příjemné, kultivované místo, kam se nemusíte bát vzít na pivo absolutně kohokoli bez ohledu na věk, pohlaví či zmlsanost. Dej (majitelům) Bůh štěstí a hlavně zákazníky, kteří to ocení. n

54ZEN food trip: ViEtNAM n krůtí steak v úžasné omáčce z marakuji byl tak dietní, že by ho mohlo jíst i batole. Bílé růže a hanojská nirvána Text a foto Libor Budinský Vietnam je země s úchvatnou krajinou, buddhistickou kulturou a také s jednou z nejlepších světových kuchyní. ZEN si pochutnával na cvrčcích, medúzách a hadích karbanátcích, ale – nebojte se – i na domácích nudlích. okud chcete poznat rozmanitost viet- namské kuchyně, musíte jíst všechno a všude. v gurmánských restauracích i s místními na ulici. a to doslova a do písmene, protože vietnamské stoličky, obklopující stán- ky pouličních kuchařek, jsou skutečně minia- turní. Právě tady začínáme svoji spanilou gurmánskou jízdu. ve špinavé uličce nedaleko hanojské tržni- ce upoutal naši pozornost nával u jedné pouliční kuchařky, smažící na obrovské pánvi krevetové placičky. když se konečně jeden stoleček uvolnil, přistály před námi talíře s podivnými „brambo- ráčky“, z nichž trčely kusy celých, samozřejmě ne- loupaných krevet, ozdobené trsem aromatických bylinek a doplněné mističkou s výtečnou, jemně pálivou omáčkou. už po několika vteřinách jsme upadli do němé euforie. a přitom to byla svačin- ka za třicet korun. ještě větší poklady najdete v hanojských trendy restauracích, zvláště když se pustíte do pokr- mů, které by většina čechů asi nedokázala ani polknout. zajímá vás naše menu? jako předkrm jsme vyzkoušeli salát z manga a nasolené medú- zy, který byl naprosto famózní. zvláště kousky medúzy, připomínající pevný a čistý rosol, byly nečekaně chutné. stejně zabodoval i druhý předkrm, tentokrát sa- lát ochucený smaženými cvrčky a lemongrasem. cvrčky jsem ochutnal už kdysi v thajsku, ale to byla jen atrakce pro turisty, brouci byli úpl- ně bez chuti. to tihle cvrčci byli krásně křupaví a masití. Po předkrmech následovala vynikající smažená žába se spoustou šťavnatého, pikantní- ho masa, lahodní pečení šneci a na závěr ještě grilovaná křepelka, která se na talíři objevila i s pařátky a hlavičkou. P

ZEN55ZEN55 Romantický Hoi An s desítkami malebných hospůdek byl zařazen mezi deset nejlepších food & wine destinací v celé Asii. Čerstvé bylinky a aromatické koření dávají vietnamským jídlům nezaměnitelný tón. Ve vietnamských restauracích objevíte celou řadu bizarních lahůdek – od smažených cvrčků až po hadí závitky. Díky nekonečnému pobřeží nabízí vietnamská kuchyně nespočet lahůdek připravených z absolutně čerstvých plodů moře. PokudvHanojizůstanetedvatýdny,každýdentu objevíte nový kulinářský poklad. Stačí vyjet třeba na předměstí Hanoje do hadí vesnice Le Mat, kde pro vás připraví nefalšované hadí menu o deseti chodech – a to buď z luxusní kobry, či z poněkud levnější užovky. Stačí se jen zbavit zábran, proto- že hadí maso je vynikající. A třeba kousky hadího masa zabaleného do bylinek a osmaženého ve woku či hadí karbanátky mají pověst výjimeč- ných delikates. Ale nebojte se, při kulinárních toulkách Hanojí nebudete zakopávat jen o bizarní kuchyni. Mezi nezapomenutelné úlovky totiž patřil i „obyčej- ný“ krůtí steak podávaný v úžasné omáčce z ma- rakuji, který byl tak dietní, že by ho mohlo jíst i batole. Nejslavnější kulinářskou destinací Vietnamu je romantický Hoi An, jehož ulice připomínají ku- lisy historického filmu. Město lampionů ovšem proslavily i kulinářské speciality a probojovalo se do desítky nejlepších food and wine destinací v celé Asii, kterou vyhlašuje prestižní cestovatel- ský web Tripadvisor. Kvalitních hospůdek tu na- jdete spoustu, ale za nejlepší podnik je považován Morning Glory, kde jsem ochutnal nezapome- nutelné kuřátko s hodně křupavým a pikantním masíčkem. A co teprve další hoianské speciality, třeba „bílé růže“, což jsou krevety vařené v rýžo- vém papíře, či místní domácí nudle. Nebo rýžové koláčky s krevetovou příchutí podávané na bam- busových listech. Ostatně právě neuvěřitelná pestrost, se kterou pracují s rýží, je pro Vietnam charakteristická. Do rýžového papíru se balí typické nesmažené jarní závitky, zatímco rýžové nudle jsou základem ná- rodního pokrmu v podobě hovězí polévky Pho. Odvezte nás do ňam ňam Za plody moře jsme se rozjeli do hospůdky na konci přímořského Nha Trangu. Pro zábavu jsme si mávli na tradičního rikšu, který však neuměl slovo anglicky a nechápal, kam chceme jet. Na- konec mu svitlo a se slovy „ňam ňam“ šlápl do pedálů. A za chvíli jsme už seděli u hostiny, v níž se střídaly grilované ústřice, tygří krevety, svato- jakubky a další potvory, jejichž názvy by z paměti zřejmě nevylovil ani biolog. A bonbonek na závěr. Po mnoha návštěvách „obyčejných“ hospůdek jsme jednou navštívili vyhlášenou restauraci butik hotelu Cham Vil- las v letovisku Mui Ne. A neměli jsme to dělat, protože tamní speciality jsou prudce návyko- vé a z Prahy tam lowcosty stále nelétají. Pokud někdy náhodou pojedete kolem, určitě si dejte grilovaný špíz z krevet a hovězího masa, neboť je tak dokonalý, že jsme si vzápětí museli objednat další porci. Ale i ostatní jídla strmě vyčnívala nad skvělý vietnamský průměr a vzhledem k tomu, že jsme je výjimečně zapíjeli rakouským veltlí- nem (majitel je Němec), zažili jsme malou gur- mánskou nirvánu. A to nás ještě čekala romantická noc v takové malé „chýšce“ s bazénem, ke kterému jsme si krátce před půlnocí nechali servírovat lahev bub- linek. Co na tom, že se náš účet tentokrát vyšpl- hal na 500 dolarů. Vždyť žijeme jen jednou. n

56ZEN móda Královna kosmických dívek [Hana Zárubová] Text Anna Nosková Foto Bára Prášilová O Haně Zárubové se říká, že je to naše nejoriginálnější módní návrhářka. A tak není divu, že fotografka ZENu Bára Prášilová získala za snímky jejích modelů cenu Czech Grand Design. ávrhářka Hana Zárubová pa- tří mezi nejvýraznější postavy české módní scény. Se stejnou lehkostí, s jakou navrhuje svoje oblečení, sbírá i prestižní ocenění: „Když navrhuji, tak pracuji pouze intuitivně, podle toho, jak chci. Je to nesmírně osvobozující čin- nost. Přirovnala bych to k tomu, jako by zrušili pravidla silničního provozu, a vy si můžete jezdit, kam chcete. Průběh mé tvorby je tedy svoboda a zábava.“ Výsledkem tohoto procesu jsou pak li- mitované, technologicky velmi propra- cované kolekce. Zároveň jim nechybí vtip, například kapsa potištěná zevnitř mottem „Enjoy In Peace“, kterou maji- tel objeví až třeba po šestém praní. Právě tyhle nečekané radosti všedního dne, tichá překvapení, jsou momenty, které Zárubovou nejvíc těší. „Baví mě posou- vat hranice dál a dál a spojovat zdánlivě neslučitelné,“ prohlašuje designérka se slabostí pro neopren. Šaty, saka a kabáty z tohoto zdánlivě antimódního materi- álu, potažené luxusní panenskou vlnou, určenou na obleky, nafotila kmenová fotografka časopisu ZENu Bára Prášilo- vá. Výsledkem kampaně na kolekci Air Force je poetický soubor obrazů, který vynesl oběma zúčastněným dámám tri- umf na letošním Czech Grand Designu (Prášilová získala cenu Fotograf roku, Zárubová druhé místo v kategorii Návr- hář roku). „Neopren není nic, co by se nemohlo no- sit v zimě normálně. Má termoregulační schopnosti, udrží teplotu těla. Kvůli pro- dyšnosti jsem do podpaží a dalších partií kombinovala neopren s úpletem. Byla jsem unešená z toho, jaký je to materi- N

ZEN57ZEN57 Na zem spadlá. Hana ve svém vlastním „balonovém“ modelu Air Force.

58ZEN ál. Dá se skvěle řezat bez zbytečného lemová- ní,“ vysvětluje Zárubová, pro kterou je jedním z nejinspirativnějších procesů samotná výroba oblečení. Při tvorbě neoprenové kolekce Air Force ji na- příklad nadchla návštěva české produkce zdra- votních ortéz. „Pod rukama tamních švadlen jsem doslova viděla vylézat zpoza stroje moje kabáty, úplně mi to tam došlo.“ Pokud by mělo něco jednoslovně charakteri- zovat tvorbu Hany Zárubové, pak by to byla osobitost. Její originální vidění módního svě- ta jí ale nezabránilo působit v komerční sféře konfekčního brandu Pietro Filipi. „Z mého pohledu se jedná o jedinou životaschopnou značku v této zemi. Kolekce pro pietro filipi musím dělat s vědomím, že tvořím pro ně. Občas je proto těžké se do toho zapojit a zů- stat věrná sama sobě. Je to boj, ale poznávám tím sama sebe.“ n Leť! Modelky na střeše pražského sídliště v kolekci Air Force, za niž fotografka Zenu Bára Prášilová získala první cenu Czech Grand Design v kategorii fotografie a návrhářka Hana Zárubová druhou cenu v kategorii módních návrhářů.

ZEN59 n Narozena 1975, absolventka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Za své kolekce nominovaná na Oděvního designéra roku Czech Grand Design (v roce 2007 s kolekcí Chmó 3D, v roce 2008 za kolekci no., v roce 2011 za koleci Air Force). n V roce 2010 byla zvolena Oděvním designérem roku Czech Grand Design za kolekce fix-you (hanazarubova) a no.kolo (no.). n Tři roky působila jako kreativní ředitelka české módní značky pietro filipi, dnes pro pietro filipi připravuje řadu oblečení pro volný čas. n Vlastní autorské kolekce navrhuje pod značkou by hanazarubova. n Společně s grafickým designérem Štěpánem Malovcem navrhuje limitované kolekce oblečení a doplňků no. Hana Zárubová

60ZEN můj svět, můj styl Gabriela sází na kontrastní kombinace a červené akcenty. Výsledek je přirozený, a přesto velmi působivý.

ZEN61 Estetika pravěké housenky [gabriela kaprálová] Text Anna Nosková Foto Tomáš Železný Paní architekta dobře ví, že skvělý dojem umí udělat samotná rudá rtěnka. Minimalismus dále praví, že se vyplatí buď výrazné ozdoby, nebo raději žádné. álokdy se dostanete do blízkosti tak inspirativního mikrosvěta, jako je ten Gabriely Kaprálové. Šéfka architek- tonického studia ASGK Design má slabost pro dokumenty o pravěkých zvířatech, dřevostavby, japonskou kosmetiku a české módní návrháře. Zářivýma modrýma očima a havraními vlasy za- ujme Gabriela Kaprálová na první pohled. Ačkoli je velmi úspěšnou ženou, místo okázalých rób za- hraničních módních domů dává přednost tuzem- ským tvůrcům. V jejím šatníku najdete kousky od Hany Zárubové, studia Bohéme i Pietro Filipi. Na ples v Opeře si zase místo psaníčka vzala kože- nou kabelku ve tvaru jezevčíka, kterou si pořídila v obchodě s českým designem Artěl. Další vášní jsou šperky. „Buď nosím opravdu výrazné ozdo- by, nebo žádné,“ říká nekompromisně, zatímco mi ukazuje náušnice ve tvaru zubu, jež koupila u norského pavilonu na minulé výstavě Expo. K propracovanému, ač minimalistickému looku skvěle ladí červená rtěnka od legendární japon- ské značky Kanebo a osobitý parfém Un Jardin Sur le Nil od Hermès. I přes tak impozantní vý- bavu ale Gabriela vyráží na nákupy zřídka. „Jsou pro mě utrpením. Pořádám nájezdy do obchodů, když něco potřebuji, ale celý proces je velmi rych- lý,“ směje se žena, která si dříve nechávala podle svých návrhů oblečení i šít. „Když nějaký módní designér navrhne stavbu, je z toho haló, ale opač- ně to pro architekty neplatí. Přitom já vnímám módu i architekturu jako spojené nádoby.“ Stejně kreativně jako ke svému vzhledu přistupu- je Gabriela Kaprálová i k tvorbě. V současné době pracuje na nízkoenergetické dřevo- stavbě Zilvar, jejíž podobu ovlivnila, podrž- te se, prehistorická housenka. „Na tento nápad nás přivedl čtyřletý syn, který je teď v zajetí pravěku. Místo animovaných seriálů se spolu díváme na BBC dokumenty o zvířatech.“ Architektce, jež s velkým citem dokázala napří- klad uspořádat interiér v paláci v Rytířské ulici, vlajkové lodi České spořitelny, v secesních bytech staré Prahy či víkendovém domě v Českém ráji, podobný přístup vynesl uznání odborné i široké veřejnosti i cenu Grand prix architektů. Sama jej popisuje slovy: „Aby vzniklo, co je možné, musí- me vždy a znova zkoušet nemožné.“ n M Úlovek z jednoho loňského náletu ze studia Bohéme (Hana Stocklasová). Skicák Moleskine a tužka, moje nerozlučné nářadí pro zaznamenávání nápadů kdekoliv a kdykoliv. Japonská kosmetika je šetrná a přírodní, na nic si nehraje – proto ji mám ráda. Poslední nákup pro radost v obchodě Artěl. Psaníčko v podobě jezevčíka jsem doplnila červeným obojkem se strasem z chovatelských potřeb, aby se dalo dobře držet. Parfém Un Jardin Sur le Nil od Hermès (dárek z cesty za kodaňskou architekturou) mě dokáže vždy dobře naladit.

62ZEN maZlíčkův ZEN ▼a120001103 Psí (a kočičí) kusy Elegantní vodítko Louis Vuitton, informace o ceně v butiku Průlezka a škrabadlo pro kočky ve tvaru písmene S, www.catwork.com Luxusní taška na přenášení malého psíka od Louis Vuitton, informace o ceně v butiku Ručně zpracovaná porcelánová miska s příměsí platiny v glazuře. Cena 2465 Kč, www.luxurydog.cz Set keramických misek a dřevěného podstavce v mahagonovém dekoru. Cena 1900 Kč, www.boutiger.com Škrabadlo pro kočky, ke kterému lze zakoupit i náhradní díly. Cena 13 500 Kč, www.cocici.com Vašeho čtyřnohého mazlíčka během pár minut proměníte ve stylový doplněk. ZENové tipy na luxusní obojky či designové boudičky uspokojí i to největší zvíře.

Jak se subtilní mladá žena dostane k řízení společnosti, která produkuje špičkový sportovní podnik v podstatě napříč celou republikou? Velkou roli v tom sehrál fakt, že od dětství se věnuji parkurovému skákání. Před loňským 10. ročníkem byla společnost Via Solaris oslovena Asociací Český skokový pohár, abychom pomohli zhodnotit tradici a potenciál seriálu, který umožňuje nád- herné vyžití velkého množství koňských nadšenců a současně přináší nejvyšší úroveň parkurového sportu v České repu- blice. Úkolem samozřejmě bylo i zajištění generálního partnera. Což se podařilo... Ano – a byl to bez přehánění zlomový bod historie parkurového sportu a Skokového poháru. Podařilo se nám také výrazně zvýšit zájem médií, a tím i návštěvnost seriálu. Systematicky se snažíme celý seriál přiblížit široké veřejnosti. Nejvíce nám pomohlo navázané strategické spojení s ČT4. Tady lze hovořit o naprostém průlomu mediali- zace skokového sportu. A rádi bychom to celé posunuli ještě dál. Na mítincích jsou připraveny doprovodné programy pro veřejnost. Ty jsou atraktivní i pro diváky, kteří se přijeli podívat na koně, ale nemají úplně přesné povědomí o tom, co obnáší parkurový sport. Dá se tedy říci, že poslední ročník Skoko- vého poháru České pojišťovny byl jedním z nejvydařenějších? Zcela určitě! Ve skvělém dramatickém finále zvítězil Jiří Skřivan a celý rok se bylo na co dívat. Každá Velká cena v rámci Skokového poháru byla vždy vyvrcholením náročného třídenního mítinku, v jehož rámci probíhaly i soutěže pro juniory a amatéry. V každé Velké ceně překonávali nejlepší jezdci a koně parkury nejvyšší obtížnosti. V průběhu jedenácti kol sbírali body a čtyři nejúspěšnější jezdci se pak probojovali do velkého finále. To se konalo dle systému mistrovství světa. Co takový systém obnáší? Jezdci si mezi sebou vystřídají své koňské svěřence a každý tak absolvuje finálový parkur čtyřikrát – pokaždé na jiném koni. Proto je tento závod divácky velmi atraktiv- ní a plný napětí. Soutěžící musí absolvovat náročný parkur a přitom mají minimální prostor se s koněm pořádně seznámit. To je velké umění. Parkur se tváří jako sport gentlemanů. Vážně nejsou za oponou ostré lokty? Nejsou, koňáci jsou taková specifická parta lidí, která se spolu kamarádí. A nějaká rivali- ta? Zdravá, sportovní samozřejmě. Jaké místo mají v parkurovém sportu vlastně ženy? Nevadí, že nemají takovou fyzickou sílu jako muži? O fyzické síle parkurový sport prvořadě není. Je třeba zkombinovat talent, fyzickou a psychickou zdatnost a píli. Nutností je samozřejmě kvalitní kůň a zázemí. Na rozdíl od dostihů, výška a váha není pro jezdce příliš limitujícím faktorem. Jaké novinky přináší nadcházející 11. ročník? Tou nejzásadnější novinkou je, že po roční zkušenosti generální partner Skokového poháru Česká pojišťovna s námi dále spo- lupracuje, což považujeme za nejdůležitější výsledek naší činnosti v uplynulém ročníku. V tom novém letošním se chceme soustředit na ještě větší podporu junior- ských soutěží. K tomu se nám podařilo získat skvělého partnera. V rámci letošního ročníku tak vzniká Kolowrat Junior Cup pro jezdce do 18 let. Rodina Kolowrat-Krakovská tímto způsobem podpoří mladé talentované parkurové jezdce v rozvíjení jejich umění a talentu. Naproti tomu pro jezdce na té nejvyšší úro- vni budeme nadále hledat cesty ke zlepšení komfortu. Samozřejmostí je péče o partne- ry a návštěvníky Skokového poháru. V druhé polovině dubna ve středočeských Martinicích startuje 11. ročník české extraligy parkurového skákání – Skokový pohár České pojišťovny 2012. Jedná se o unikátní seriál jedenácti skokových závodů. O jeho organizaci jsme si povídali s Pavlou Kudláčkovou – ředitelkou společnosti Via Solaris, která má druhým rokem na starost marketing a propagaci celého podniku. KONĚ A LIDÉ SPOJENÍ SÍLY A ODVAHY Jiří Skřivan - vítěz Skokového poháru České pojišťovny 2011 Pavla Kudláčková - ředitelka společnosti Via Solaris, a.s.

64ZEN sEriál: pražské čtvrti dyž otec Václava Havla ve dvacátých letech poznával Ameriku, zabrou- sil i do vilových čtvrtí kalifornských boháčů. Proč podobnou luxusní „vesnici“ ne- postavit také v Praze, napadlo podnikavého mladého muže, jenž po návratu do Evropy získal pro svůj plán i bratra Miloše, filmové- ho producenta. Společně začali hledat vhodné pozemky a do oka jim padlo vyprahlé skalisko na levém břehu Vltavy ležící v katastru obce Hlubočepy. Nové Hlubočepy? To by neznělo příliš světově a ani původní jméno Habrová by asi vily pří- liš neprodávalo, shodli se bratři Havlovi. A vy- mysleli dnešní název Barrandov. Nová čtvrť dostala jméno po francouzském inženýrovi a paleon- tologovi, který právě sem vyrážel ze své- ho malostranského bytu na lovy trilo- bitů a dalších zka- menělin. Nápad na nové pojmenování ale nebyl zcela ori- ginální – bronzová pamětní deska s ná- pisem „Barrande“ visela na skále nad řekou už od konce 19. století. Původní „Havlův“ Barrandov má dnes ještě mladší dvojče – sídliště, jehož zuba- tá panelová hradba se nad Prokopským údolím začala rýso- vat v osmdesátých letech 20. století. Nová a stará část sice nemají na první pohled vůbec nic společného, ale nějaká pojítka by se tu přece jen našla. Tak třeba akvapark, který před pár lety vyrostl na samém konci barrandovského sídliště. Hlavně o víkendech ho obléhají hordy rodičů se svý- mi potomky podobně jako kdysi na svou dobu velice moderní bazén v lomu pod Barrandov- skou skálou. Historicky první plavecký areál v hlavním městě býval velkou atrakcí, dnes už tu funguje jen stá- nek, kde si můžete dát lahváče a ze dna vypuště- ného bazénu zírat na fotogenické torzo skokan- ské věže. Na skále nad vámi se rozpadá i další připomínka starých dobrých časů – restaurace Terasy Barrandov s troskami baru Trilobit, který před deseti lety zapálili bezdomovci. Těžko uvě- řit, že se tady dříve scházela pražská smetánka. Na slavnostní otevření Teras v roce 1929 se prý přišlo podívat na 50 tisíc zvědavců, vysedávali tu umělci, továrníci i politici a zdejší číšnická honorace se mohla kolegům z jiných podniků chlubit, že obsluhuje i prezidenta Masaryka. Chaplin a kameraman Od chátrajícího funkcionalistického skvos- tu, který se má letos začít opravovat, stoupají serpentiny k filmovým studiím. Po obou stra- nách ulice se za zdmi a živými ploty schovávají vily, z nichž mnohé patřily prvorepublikovým filmařům. Později tu bydlel třeba i autor Ne- mocnice na kraji města a dalších známých seriálů scenárista Jaroslav Dietl. Už tady tak začíná pražský Hollywood. Nejstarší vily jsou ještě funkcionalisticky střídmé, novější se sna- ží napodobit romantické haciendy amerických filmových hvězd. Barrandovská filmová studia měla v loňském roce 80. výročí, podle projektu architekta Maxe Urbana se začalo stavět v listopadu 1931. Na Barrandově ale klidně budou moci podru- hé oslavovat ještě příští rok – na počátku roku 1933 padla vůbec první barrandovská klapka, při natáčení filmu Vražda v Ostrovní ulici. Od té doby se tu vystřídalo bezpočet českých i amerických štábů, za druhé světové války tady vznikala také nacistická propaganda. Blízkost filmových studií ovlivnila i ráz barran- dovského sídliště. Stačí se podívat na tabulky se jmény ulic. Werichova, Pivcova, Högerova, Šejbalové, Lamačova. Svou ulici tu mají čeští herci a režiséři a třeba Charlie Chaplin i vlastní náměstí. Na Chaplinovu sochu tu z jeřábu ostří plastika nazvaná Kameraman. Změť pokrou- cených železných trubek rychle vyzradí jméno autora Karla Nepraše. n K Kalifornie po Česku Nové Hlubočepy? To by neznělo dvakrát světově. A tak „developeři“ bratři Havlovi pojmenovali vyprahlé skalisko na levém břehu Vltavy Barrandov. Zatímco ale původní Barrandov chátrá, ten nový se má čile k životu. Text Libor Hruška Foto Petr Kubín Bizarní Chaplinovo náměstí na barrandovském sídlišti nahoře, dole slavné Barrandovské terasy. Barrandovské návštěvy Architektura: Architektura: Terasy Barrandov, funkcionalistické vily, kaple Panny Marie Bolestné Restaurace: Chaplin Café, Trilobit, Kamera S dětmi: Prokopské údolí, Chuchelský háj, hledání zkamenělin na naučné stezce pod Barrandovskou skálou C M Y CM MY CY CMY K

PARK MĚCHOLUPY PARK MĚCHOLUPY P O S L E D N Í V O L N É D O M Y V   P R A Ž S K É V I L O V É Č T V R T I PROJEKT PRAHA 6�RUZYNĚ VYPRODÁN! — Designová architektura, prostorný interiér — Zelené prostředí pro děti i rodiče — U vybraných domů možnost klientských úprav Dny otevřených dveří: so ne 14. a 15. 4. W W W. P A R K M E C H O L U P Y. C Z 6 0 8 6 0 5 0 4 3 Možnost výhodné hypotéky 210x130_Zen.indd 1 4/2/12 23:28 Dny otevřených dveří: podrobnosti na webu "Let’s twist again!" "Let’s twist again!"www.samson.cz SMSN_TWIST_inz_ZEN_210_130.pdf 4/3/12 12:18:48 PM ▼ A121002264 ▲ A121004324

66ZEN Na koNEc ▼a1200001440▼▼a120001618 Nebojácné srdce a mírný hysterický záchvat Foto Tomáš Železný Jak lze nelidskou korporaci změnit zevnitř, ptá se ve svém pravidelném fejetonu Jan Bílý ám tu práci rád,“ říká Mirek, který sedí proti mně. „A můj tým, dokonce i můj přímý nadřízený, jsou prima. Jenže shora přicházejí totální blbiny. Stále nějaké předpisy, kontroly, tabulky a papíro- vání.“ Můj klient pracuje ve velké nadnárodní korporaci a vypadá zoufale. Smysl jeho práce se mu v poslední době nějak hroutí. Je to jeho osobní krize, nebo krize korporace? Ještě se ho ptám, ačkoliv už tuším, co odpoví: „A kdo jsou to ti nahoře?“ „Nevím,“ odpovídá, „tam my nedohlédneme. Když se tam zadívám, vidím jen něco šedého, co nás chce kontrolovat. A to jediné, co chtějí, je vymáčk- nout ještě víc zisku.“ Naše společnost je nemocná. Čeština je řeč geniální – nemoc je opak moci. Když je něco nemocné, tak musí být někde něco, co je mocné a co tomu druhému odebírá sílu. Na začátku třetího tisíciletí se ukazuje, že to, co nás dělá ne-mocnými (nás všechny až na velice malou hrstku skutečně mocných), se jmenuje maximalizace zisku. Postavili jsme profit nade vše, a tím jsme se dobrovolně podřídili ekonomickému diktátu, který si v této míře nezadá s nejhoršími diktaturami. Místo aby peníze byly prostředkem směny, staly se našim cílem. Osobní chamtivost, všudypří- tomná korupce a mizení „občanských ctností“, které dříve charakterizovaly „volnotržní“ společnosti, jsou toho výsledkem. Tak jako se lze přít o tom, zdali bylo nejdřív vejce, nebo slepice, je těžké roz- hodnout, zdali korporace těží z této změny v našich hodnotách, nebo zdali proměna našich hodnot je důsledkem „korporatizace“ společnosti. Zatímco fungování demokracie stává a padá se změnou vlád, jež je nutná kvůli ko- rektuře směru vývoje společnosti, korporace nejsou volené a nemají demo- kraticky se obměňující strukturu. Rostou, roste-li jejich zisk. A pomalu, ale jistě přebírají moc, kterou by měl mít lid a jeho volení zástupci. Co však mám radit klientům, kteří pracují ve velkých firmách a v neustále se zvyšujícím tlaku za účelem ještě většího profitu přestávají vidět smysl své práce? Z hlediska systemických konstelací, metody, se kterou obyčejně pra- cuji, je situace jasná. Pokud „menší“ (zaměstnanec) neuznává „většího“ (za- městnavatele nebo firmu), musí se podřídit nebo odejít. Poslední dva roky společně s mými klienty hledáme ovšem ještě třetí řešení. A tak jsme vynalezli strategii, která – možná – zabírá. Pojmenoval jsem ji „Strategie otevřeného srdce a mírného hysterického záchvatu“. Stručně ře- čeno vychází z poznání, že důvod našeho nutkavého konzumu a honby za profitem je fakt, že nám chybí láska. Nebo kontakty od srdce k srdci. Otevře- né a nebojácné srdce je tedy protipól ke korporátnímu šílenství, virus, který může infikovat a změnit firmu. Protože když odejdete, nic se nezmění. Jak na to? Je to jednoduché – přestaňte lhát. Přestaňte se skrývat za maskou normálnosti, racionality a začněte (konečně) říkat, co cítíte. Protože vaše srdce nepoužívá slova, ale pocity. Vím, co namítnete – že jsem naiv- ní a že to ve vaší korporaci nejde. To si zpočátku myslí i mí klien- ti. Ale jde to, jen se člověk musí přestat bát. Ano, může se stát, že to nevyjde a že vás vyhodí. Ale uvažte – když ztratíme pří- stup ke svému srdci, ztratili jsme sebe sama, zatímco když nás vyhodí, jde jen o džob. Který, pokud ho nezměníte, je ke všemu ještě dost blbý. A „mírný hysterický záchvat“? Tato polovi- na mé strategie pochází z USA, kde jsem se naučil, že začne-li někdo na veřejnosti pla- kat nebo křičet, udělají okolostojící vše, aby ho utišili. A protože i v korporacích máme co do činění stále ještě s lidmi, pomůžou v našem podvratném návratu lidskosti do firem pocity. Takže: Ukažte jim, že cítíte! A že je vám špatně! Protože vlastně svo- ji firmu milujete. Jen potřebujete nutně, naléhavě a nezbytně najít smysl v tom, co děláte. Protože pak byste mohl(a) pracovat ještě lépe, což by zvýšilo obrat firmy. A není to snad to, co po vás chtějí? n M Autor se po třiceti letech emigrace v Německu v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou osobního růstu, kde se z libovolných lidí („zástupců“) staví model dotyčného systému (rodina, firma, společnost...). V takto postaveném modelu se řeší vztahové problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.

D A R C A S UD A R C A S U Velké šátky z lehkého kepru. Šátky z hedvábného kepru. Hermès. Parížská 12 11 000 Praha 1 Tel. 224 81 75 45 Hermes.com

68