ZEN 06/13

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 15. 7. 2013, číslo 06/13 Boss je ten, kdo si uBrání svou svoBodu Dokáže tento hiphoper, který nemá v lásce korporace, změnit pravidla hudebního průmyslu? Vladimír Brož aka Vladimír 518 si dělá byznys po svém, a díky tomu jeho Bigg Boss šlape.

TURBINE DIVER, A1067/2 DOUBLE ROTOR TECHNOLOGYWWW.PERRELET.CZ

ZEN03 M ůj první guru se jmenoval Napoleon Hill. V patnácti jsem stále dokola četl jeho knížku s budovatelským titulem „Myšlením k bo- hatství“. Bylo to na úsvitu devadesátých let a já se s úžasem dozvěděl, že dokážu všechno, co budu chtít. Citáty z kni- hy jsem polepil stěny svého adolescentního pokojíčku. Později jsem trochu znejistěl, když jsem se dozvěděl, že ti američtí továrníci ado- rovaní v knize nechávali střílet do demon- strujících dělníků a vůbec si s etikou podni- kání hlavu moc nelámali. Kolik jen bylo učitelů, mistrů, léčitelů, vizio- nářů a bláznů, které jsem v životě potkal, a pak od nich utekl. Moje žena s chápavým úsmě- vem říká, že sbírám guruy jako pivní tácky. Když hledím na ten úžasný seriál na HBO Hra o trůny, kde se všichni pořád dokola mi- lují a vraždí, bere mě u srdce příběh chlapce Brana. Umí se vtělit do vědomí jiných zvířat a trápí ho sny o létání a padání a tříokém ha- vranovi, kterého musí najít. Taky ve snech někdy létáte? Já odmala, skoro každou noc. Jaká slast, vznášet se tiše mezi mraky, svištět mrazivou tmou. Když jsem byl mladší, musel jsem máchat zuřivě rukama, a stejně jsem brzy padal k zemi. Ale v průběhu let jsem to natrénoval. Dnes mi stačí ve snu jen pomyslet a už se vznáším. Nic mě nezasta- ví, leda noční fňukání našeho synáčka. Tuhle se mi do rukou dostala kniha doktora T. Lobsanga Rampy, tibetského mistra, který popisuje techniku, jak před usnutím můžete nechat prolétnout svoje vědomí. Opustíte tělo a prostě se vznesete, jako byste byli už mrtví a nechali tělo bezvládně ležet na poste- li. Můžete pak prý létat po svém městě nebo kamkoliv chce. Nějakou dobu jsem to zkou- šel, jenže jsem vždycky usnul. Ta technika odlepování vědomí od těla vás totiž snadno ukolébá. Proto pan Rampa radí chodit do po- stele, když ještě člověk není ospalý a unavený. Dobrá ráda, ale to jde možná v Tibetu… O poněkud jiném cestování časoprostorem mluví ctihodný Tomáš Keltner, nejnovější přírůstek do rodiny ZENových guruů, jehož portrét naleznete na straně 14. Vypráví, že jakoby proletíte zpátky svými vzpomínkami až do místa ve svém životě, kde se vám stalo něco nepříjemného. A pak prostě celou situ- aci prožijete znovu a tentokrát podle svého přání. Opravíte svou minulost. Vypadá to, že mě čeká další pěkné dobrodruž- ství. Rozhodně nezapomenu zaletět si proti proudu času do léta 1988, kdy jsme na pioný- ráku v Chotouni měli tu nádhernou instruk- torku v modrých trenýrkách s úžasně velkými přednostmi, kterou jsem tehdy dokázal ob- divovat jen zdálky. Díky Keltnerově technice tentokrát zaboduju! ZENové léto vám přeje Jan Müller, šéfredaktor Editorial Zensen ▲a131009128

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Hana de Goeij, l. 334 (degoeij@mf.cz) EDITOR Milan Vidlák, l. 415 (vidlak@mf.cz) EDITOR ON-LINE David Nesnídal, l. 390 (nesnidal@mf.cz) REDAKTOřI Viola Černodrinská (cernodrinska@mf.cz), Alex Vyroubal (vyroubal@mf.cz) ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Jiří Langpaul, Lucie Robinson, Tomáš Železný DTp RETušéři: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec TEcHNicKé ZPRAcoVáNí: Pavel Měchura, Jan Karásek INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová, 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERáLNí řEDITEL David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Jaroslav Tošer (Brand Manager), 225 347 363 DIsTRIBucE a vÝROBA Soňa štarhová (ředitelka), 225 276 252 vyDAvATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany iČ: 49240315 vycHáZí 15. 7. 2013 TIsKáRNA Europrint a. s. MK ČR E20920 iSSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABc, člen iF ABc ▼A130005732 04ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 Boss je ten, kdo si uBrání svou svoBodu Dokáže tento hiphoper, který nemá v lásce korporace, změnit pravidla hudebního průmyslu? Vladimír Brož aka Vladimír 518 si dělá byznys po svém a díky tomu jeho Bigg Boss šlape. 6 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 8 planeta zen o ulitých 50 miliardách eur, o kterých nikdo nechce slyšet 10 pražský chodec Tipy na skvělá místa 12 seriál ZEN se spojil se Saxo Bank a připravil projekt pro opatrné investory 14 portrét Tomáš Keltner kdysi chránil mocné tohoto světa. ZENu vysvětluje, jak se svět má chránit před mocnými 20 reportáž Prozkoumala zákoutí Neapole. A přežila. Hana de Goeij to zvládla díky průvodci LV city Guide 24 fashion Double capri. Módní redaktorka ZENu Viola plus její dvojče 30 mogul Sandro Veronesi je pan calzedonia aneb setkání s plavkovým miliardářem 32 esej Anastázie Harrisové o „Lepších lidech“ v Anglii, za Stalina a normalizace 38 cover story Vladimír 518 je Bigg Boss 42 drahé kovy a já Který prsten vládne vám? Aneb spisovatelka Věra Kudynová a psychologie šperku 44 retail Vůně barevných tónů – co je smyslový marketing 48 prodigy chatty dělaj’ člověka 50 můj styl catherine Nardin aneb Pes, Pinko a oceán 52 sport švadrona v provazech deště – koňské pólo vpředvečer záplav 56 jím, tedy jsem Vstup do ZEN Marketu 58 zen žen Prší, prší, jen se leje... 62 zen like co redakce miluje 64 chytré peníze LBBW a německý smysl pro pořádek 66 lesk věcí Sloupkař ZENu Tomáš Hrivnák o zákrutech světa značek OBáLKA Foto: Jiří Langpaul Esej Anastázie Harrisové o „Lepších lidech“ na Západě a Východě. Více na str. 32. cITáT čísLA Neapol jinak. Během focení fashion pro Louis Vuitton v Neapoli (a na Capri) ZEN bydlel v krásném hotelu u moře. Ovšem hotel, kde nás ubytovala letecká společnost, když kvůli stávce na letišti našemu týmu uletěla, to už taková romantika nebyla. Byznys centrum na okraji města mělo zvláštní stísněnou atmosféru, i když bylo vlastně obrovské. A rozhodně z něj nesršel lesk drahých hodinek a prvotřídních kravat. Spíš tam dodýchávala představa bohaté budoucnosti. Mafián zahlédne v ruském jídelním voze dívku, jak jí, a úplně se z toho pomátne. Přemluví ji, aby docházela do pronajatého bytu, kde jí nachystá úžasnou krmi a ona ji pojídá. Platí jí za to, že se může dívat. on-line verze ZENu: http://zen.e15.cz Archivní vydání magazínu ZEN: http://zen.e15.cz/archiv

Výstava / Exhibition 30.05.–20.09.2013 Jízdárna Pražského hradu Prague Castle Riding School Marilyn Monroe přijíždí do Prahy! / Marilyn Monroe comes to Prague! www.marilynprague.cz www.kulturanahrade.cz, www.hrad.cz Výstava se koná pod záštitou / Exhibition is held under the auspices: Prezidenta České republiky, pana Miloše Zemana / The President of the Czech Republic Miloš Zeman Italského velvyslanectví v Praze / The Italian Embassy in Prague Amerického velvyslanectví v Praze / The United States Embassy in Prague Mediální partner / Media partner: Organizátoři / Organizers: Partneři / Partners: © Bettmann/CORBIS

06ZEN dE luxE ▼A131005087 Diamantový panter Hodinky z limitované edice o 20 kusech pod názvem Panther with Granulation od Cartier jsou vyrobeny unikátní metodou granulace. Každá jednotlivá kulička v ciferníku byla totiž vsazena ručně. Ciferník tvoří 18- a 22karátové zlato a diamanty a vše doplňuje polomatný řemínek z aligátoří kůže. Info o ceně v butiku Cartier, Pařížská 1, Praha 1. Má drahá lampa Česká designérka Helena Dařbujánová představila lampu s názvem Má drahá na jaře na Milan Design Week 2013. Je vyrobena ze skla (ve spolupráci s firmou Brokis), dřeva, nerezu a zdobená krajkou z korálků. A proč Má drahá? „Jsem světlo tvých dnů i nocí. Jistě, má drahá,“ říká motto, které lampu doprovází. Cena 44 528 Kč, prodává Dad Studio Hradec Králové. Gagát pro Viktorii Milánská šperkařská značka Pomellato věnuje novou kolekci královně Viktorii. Prsteny z růžového zlata s korunkou z černého diamantu doplňuje prsten se zlatým květinovým motivem a křišťálovým povrchem na černém pozadí z gagátu. Cena 121 700 Kč, prodává Halada, Pařížská 7, Praha 1. Pán na holení Oblíbená kosmetická značka britské královské rodiny Crabtree & Evelyn používá přírodní suroviny a půvabný britský design svých produktů. Ve své nabídce myslí i na konzervativní muže, kteří se holí pěkně postaru. Tradiční sada na holení je unikátní díky ručně vyráběným štětkám firmou Edwin Jagger. Cena 3300 Kč, prodává Crabtree & Evelyn, Na Příkopě 22, Praha 1. Nejlepší auto... ...na světě! Hodně ambiciózní prohlášení, ale automobilka Mercedes si ho může dovolit. Nový model třídy S, což je globálně nejprodávanější řada luxusních vozů, se pyšní novinkami, jako je „aktivní parfémování“ (regulujete vůni, jež je dočasná, neulpívá v interiéru vozu) či systém Energizing, kdy vás na principu lávových kamenů masíruje 14 vaků v opěradle. Na český trh bude vůz uveden 20. 7. Připravila Viola Černodrinská

www.ngmyslbek.cz Na Příkopě 19–21Mon–Sat 9.00–20.00, Sun 10.00–19.00 www.ngmyslbek.czNa Příkopě 19–21 Exkluzivně v Myslbeku Po–So 9.00–20.00, Ne 10.00–19.00

08ZEN sloupEk Planeta Domagoj Margetić by měl být v Chorvatsku oslavován jako bojovník proti korupci. Jenže to by o jeho odhaleních musel někdo vědět. DOBRO DOŠLI. Chorvatský investigativní no- vinář Domagoj Margetić se mohl stát žurnalistic- kou legendou a jeho práci mohla Evropská unie vydávat za následováníhodný příklad ve svém to- lik deklarovaném boji proti korupci, zaměřeném především na novější členské státy. Margetičovi se totiž podařil kousek, kterým by strčil do kap- sy i autory aféry Watergate – pomocí mravenčí práce a mnoha dokumentů dokázal, že desítky chorvatských politiků nakradly a přes jednu banku na tajné účty uložily 50 miliard eur. A kdo je na seznamu lidí, kteří jsou do praní špi- navých peněz a daňových úniků zapojeni? Třeba zakladatel největší chorvatské pravicové strany HDZ, někdejší jugoslávský generál a první pre- zident nezávislého Chorvatska Franjo Tudjman, nynější předseda stejné strany a bývalý šéf tajné službyTomislavKaramarko,předsedavládnístra- ny IDS Ivan Jakovčić či znovuzvolený primátor Záhřebu a neúspěšný prezidentský kandidát Milan Bandić. Nyní vládnoucí sociální demokraté z SDP, kteří právě dovedli Chorvat- sko do Evropské unie, mají v aféře namočeny hned tři klíčové ministry – ministr financí byl lobbistou této banky, ministr spravedlnosti advo- kátem mediálního magnáta Nino- slava Paviče, jednoho z oněch ma- jitelů tajných účtů, a ministr vnitra ředitelem Pavičova impéria v době, kdy tyto tajné účty vznikaly. Naštěs- tí pro ně se kauza týká účtů v jediné bance s názvem Hypo Bank; vládní politici totiž zřejmě prali peníze přes jiné instituce, a tudíž jsou do zmíněných machi- nací zapojeni spíše nepřímo. Jako premiér Zo- ran Milanović, jehož bratr získal podezřelý úvěr od německé LHB Bank v době, kdy ji řídil člověk, jenž předtím tajné účty v pozici ředitele Hypo Bank chorvatským politikům vytvořil. Ať tak či onak, celkový objem uloupených peněz bude podle všeho několikanásobně vyšší. I když na rozkrytí nelegálního financování po- litických stran a korupce nebývalých rozměrů novinář pracoval několik let a dokonale popsal fungovánímoderníhopolitickéhosystému(vzpo- meňme na českou Krakatici či slovenskou Gori- lu), výsledek Margetičova heroického výkonu je neslavný. Chorvatská ani evropská veřejnost se o něm totiž nedozvěděla.* Většina médií patří vydavatelství zmíněného držitele tajného účtu Ninoslava Paviče, největší síť novinových stánků Tisak a supermarketů Konzum zase vlastní jiný majitel nelegálního účtu – a největší inzerent v zemi – Ivica Todorić, oficiálně nejbohatší Chor- vat. Margetić na protest zahájil hladovku se slovy: „Buď se veřejnost dozví pravdu, nebo zemřu.“ Uběhlo pár týdnů, veřejnost stále nic neví a Mar- getić znovu pozvolna přibírá – hladovku přerušil před svou návštěvou Evropského parlamentu, kam bláhově upnul svoje naděje. Jeho květnové slyšení před Výborem pro boj s korupcí a organi- zovaným zločinem proběhlo před hrstkou nudí- cích se poslanců, jichž se, jak prozradily jejich ná- sledné dotazy, musejí všichni političtí i apolitičtí tuneláři opravdu bát. Jeden se třeba bezelstně ze- ptal: „Co pro vás můžeme udělat?“** Dlužno dodat, že Hypo Bank není chorvat- ská, ale rakouská. Margetić se k informa- cím dostal i proto, že aféra s Hypo Alpe Adria Bank vypukla v Rakousku.*** CHORVATSKÝ RATH. Chorvat- sko je na vstup do EU nicméně plně připraveno. Na zprávu Evrop- ské komise, která nabádala Chor- vaty k většímu boji proti korupci, Jadran odpověděl. Kvůli vnitrostra- nickému boji zamířil na deset let do vězení bývalý chorvatský premiér Ivo Sanader, který si domů přinesl v přepravce na maso v přepočtu 56 mi- lionů korun. Více než 1 000 000 000 000 ukradených Kč dál leží na účtech „malé“ rakouské banky. Sanader byl českými médii výstižně připodobněn k bývalému hejtmanovi Davidu Rathovi. Ten je ve vazbě (na rozdíl od velkých zlodějů) také za pár milionů v kra- bici. Boj proti korupci v EU, podobně jako stavba tunelu Blanka, je v plném proudu. * Informace zveřejňoval Margetić přes blog, Facebook či stránky Occupy Croatia. ** Margetičovo vystoupení je k vidění v angličtině na www.youtube.com/watch?v=IzkSjogx1hE ***Známý korutanský politik Jörg Haider si přes Hypo Bank ulil v Lichtenštejnsku cca miliardu korun. Kdyby v roce 2008 nezemřel, možná by tento systém, na kterém se podílela celá místní politická reprezentace, nikdy nebyl odhalen. Text v naší pravidelné rubrice o neobvyklých ekonomických souvislostech zvedne náladu všem, kteří lomí rukama nad poměry v Česku. protože i v zemi, kam míříme za sluncem, ryba smrdí od hlavy. Milan Vidlák editor ZENu ▼A131007473 Foto: Pravda.rs

www.fb.com/adishop.cz

10ZEN pražský chodEc 7edmtipů na skvělá místa kozí semiš zpod apenin OC Atrium Flora, Vinohradská 151 Novou prodejnu s obuví a doplňky zářícími italským šarmem otevřela společnost NeroGiardini. Denně pro ně v Itálii vyrobí 19 dodavatelů 18 tisíc párů bot. Hlavním materiálem pro výrobu NeroGiardini je italská kůže – nejčastěji telecí a kozí a také kozí semiš. vůně venkova Národní 37, Praha 1 U vchodu do Le Carrousel nezakopněte o umně naaranžované kolo s tradičním košíkem. V interiéru v barvách francouzského venkova u dřevěných stolků nad croissantem a kávou se vám možná zatočí hlava. léto na špičkách Na Poříčí 25, Praha 1 Hýbat se lze v každém věku. Třeba v baletní akademii primabaleríny Národního divadla Adély Pollertové, která nově otevřela v prostorách Černé labutě. Propoťte dres a protančete létem na špičkách. swingující pátek Národní 1393/4, Praha 1 Navraťte se zpět do blyštivých dob první republiky při pátečních swingových večerech oblečených do moderního kabátu v tančírně Nona Cafe. K dobové atmosféře přispívá výhled na osvětlenou Národní třídu s dobovou kavárnou Slavia. řekněte sýr Václavské náměstí 56, Praha 1 Více než 200 m2 věnovaných sýru, tak vypadá nová La Formaggeria Grand Moravia. Nabízejí tu velký výběr českých, italských, francouzských i švýcarských druhů. rozmarné léto Celetná 17, Praha 1 Divadelní spolek Kašpar uvádí od června do září Rozmarné léto a hlásí: „Otevřeme říční lázně Antonína Důry s molem i terasou pro návštěvníky, na náměstí přitáhne vůz kouzelník Arnoštek, napne provaz a představení může začít!“ polaroid žije Husinecká 14, Praha 3 V Polagraphu, malé fotografické galerii spojené s obchůdkem, zaměřené na instantní fotografii Polaroid a lomografii, uvidíte práce jak mladých autorů a studentů, tak snímky známých fotografů nejen z Česka. Připravila Hana de Goeij Ilustrace Tereza Kovandová ▼a131007470

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C BOSSHUGOBOSSInternationalMarketsAGPhone+41417273800www.hugoboss.com

12ZEN SEriál ▲A131009141▼A131008989 Selský rozum, díl 1. Pozvánka: Přijďte na říjnový seminář o komoditách s mezinárodním odborníkem Olem Hansenem 17. října 2013. Více na cz.saxobank.com/e15 ZEN ve spolupráci s dánskou Saxo Bank připravil sérii článků pro skeptické investory, kteří hledí s nedůvěrou na vývoj globální ekonomiky. L ars Seier Christensen je v lize mezinárodních bankéřů vý- jimečná postava. Tento za- kladatel dánské Saxo Bank s hodnotou přes 20 miliard dán- ských korun neváhá tvrdě kritizovat postup Evropské unie na finančních trzích. Nezávislá Saxo Bank je vů- bec netradiční banka. Neposkytuje žádné úvěry. Soustředí se pouze na investování. ZENu je tento „protes- tantský“ přístup sympatický, a tak management banky požádal, aby se banka stala partnerem našeho no- vého seriálu s názvem Selský rozum. Budeme se v něm věnovat opatrné- mu, kvalifikovanému, diverzifiko- vanému, zkrátka rozumnému in- vestování. V prvním díle přinášíme výňatky z exkluzivního rozhovoru s panem Christensenem, které velice souzní s názory redakce ZENu. Jeho rozšířenou verzi najdete na našem webu zen.e15.cz. Když došlo na Kypru ke konfis- kaci vkladů střadatelů v bankách, mluvil jste o porušení základních vlastnických práv, které bylo malé zemi nadiktováno cizími silami… Bylo to zásadní porušení vlast- nických práv a každému majiteli bankovního účtu v Evropě z toho musí běhat mráz po zádech. Je jistě nezbytné, aby byla stanovena jistá pravidla, kdy a jak budou zákazníci nést odpovědnost za to, jakou ban- ku si zvolili. Kyperskému řešení nic- méně od začátku tato jasná pravidla scházela. Jedním z možných vysvětlení je to, že může jít o trénink na podobná řešení v jiných zemích. Ano, na Kypru to bylo svým způso- bem přes šablonu. Můžeme očeká- vat nejen nahrnutí peněz do dalších problémových zemí, ale také konfis- kační daně z bohatství, prezentova- né jako projevy solidarity. Ve svých článcích se vůči způsobu takzvané „záchrany“ eurozóny vymezujete velmi ostře… Euro ukázalo svoji pravou tvář a kaž- dý s rozumným pohledem na svět nyní vidí, že tato měnová spolupráce je historickým neúspěchem, který může mít pro Evropu v porovnání se zbytkem světa osudové důsledky. Jak je možné, že přijde krize v jed- notlivých zemích vždy tak náhle? Kypr se zhroutil během pár dní. Politici vytvořili systém, jenž zabra- ňuje volnému trhu naložit s excesy podle svého. Součástí kapitalismu je, že řeší krize a odhaluje špatné obchodní modely; není to vždycky pěkné, ale je to účinnější a rychlejší než zoufalá snaha zachránit něco, co už je ztraceno. Co by měl dělat běžný Evropan, když je nyní jasné, že jeho peníze mu mohou být tak snadno ukra- deny? V moderně interpretované demo- kracii existuje jen bohužel velmi málo omezení toho, co lidem mů- žete provést. Tím nejsnadnějším terčem budou bohatí lidé nebo lidé, kteří pracují, střádají a celý život dělali věci správně. Až se nabobtna- lé sociální státy začnou hroutit pod vahou vlastních nezodpovědných slibů, rozpadajících se hodnot a ne- udržitelného demografického vývo- je, bude snadné přesvědčit více než 50 procent voličů, že konfiskovat a krást peníze jiným lidem je vlastně v zájmu vyššího dobra. n Text Milan Vidlák Foto Saxo Bank Lars Seier Christensen, zakladatel Saxo Bank

Největší módní událost v České republice www.fashionweekend.cz Partneři: Hlavní mediální partneři: Pod záštitou:

14ZEN portrét 14ZEN

ZEN15 Bodyguard píše dětem {TomášKelTner} Text Milan Vidlák Foto Bára Prášilová Tohle je jiný kouč, než na jaké jste zvyklí. Svou průpravu nezískal jako psycholog nebo absolvent MBA, ale v tajných službách a ve válce. Tomáš Keltner proto ví, že vaším jediným skutečným nepřítelem je… váš strach. H olky zmizely, to vám asi přichystaly léčku,“ rozesměje se poblíž lesa ne- daleko obce Dolní Bezděkov na Kla- densku urostlý muž, když si všimnu, že se po jeho dvou dcerách slehla zem. Bývalý příslušník elitního vojenského útva- ru Tomáš Keltner sedmiletou Valču a devítiletou Káju něžně oslovuje jako Amazonky a vypráví, že je zrovna učí stopování, maskování a taktice, pro- tože je to moc baví. I když strávil několik let v tajné službě, dělal body- guarda zahraničním prezidentům a několika na- šim ministrům a prošel zeměmi s válečným kon- fliktem jako člen elitní jednotky SoG, kde získal i nejvyšší prověrku nBÚ a nATo, dnes píše knihy pro děti, jejich rodiče i všechny ostatní o tom, jak si začít věřit a stát se opravdu svobodnou, sebe- vědomou, nikým a ničím neovládanou bytostí. V nejvyšších patrech systému a vybaven infor- macemi, o kterých běžný smrtelník nemá ponětí, totiž pochopil, že „sovy nejsou tím, čím se zdají být“, a demokracie, svoboda a lidská práva býva- jí prázdnými pojmy, jež nemívají s realitou nic společného. „existují tři zpravodajské moudrosti. První říká: nikdy nikomu nevěř. Druhá: nikdy nevíš všechno. A třetí: Všechno je jinak,“ usmívá se šestatřicetiletý řečník, spisovatel a učitel. Jedna věc je něco si uvědomit, ovšem jak s tím na- ložit, to je věc druhá. „Chtěl jsem v té knížce po- užít fintu, kdy to pro rodičovo ego vypadá tak, že se ho to vlastně netýká, protože přece čte svému dítěti – ale sám se dozvídá všechny důležité věci,“ vypráví o pár dní později v kanceláři svého nakla- datelství Keltner Publishing v pražských Holešo- vicích nad otevřenou knihou s názvem Já věřím, zatím nejčerstvějším kouskem ze svého arzenálu. Příběh malého Petra, který nemá kromě sluníčka žádné kamarády, a proto by chtěl odletět do jiné- ho světa, kde by je našel a byl šťastný, ale nakonec si díky svému tatínkovi uvědomí, že nový svět si může vytvořit už tady a teď, doprovodila ilustra- cemi manželka Tomáše Keltnera marie. Způsob, jak své zkušenosti a poznání přiblížit li- dem tak, aby rozuměli, a nestavět se do pozice po-

16ZEN16ZEN

ZEN17 učujícího mentora, hledá už dlouho: „Dřív jsem měl takovou tendenci, že mluvím, i když se mě nikdo neptá. Takže já prostě vidím člověka a chci mu říkat věci, na které se vůbec neptá. A ono to nefunguje. I když vydáte obrovskou energii a řek- nete ty správné informace a vše, co tomu člověku náleží, on to neuslyší a neudělá nic, není na to připraven. Moje zkušenost je ta, že nemáte mož- nost člověka změnit. Jediné, co můžete udělat, je inspirovat ho sebou a vlastním příkladem, aby si řekl: Aha, on šel nějakou cestou, říká, že je v ur- čitém stavu, mně se to líbí a já bych to chtěl taky zkusit. To je jediná funkční věc, kterou jsem za ty roky objevil.“ Tomáš Keltner si dává i během našeho povídání záležet, aby nepůsobil jako guru, který se rozhodl prodávat líbivé návody a životní pravdy. „Snažím se lidem říkat, aby nepodléhali těm byznysovým věcem a marketingům, které často přicházejí ze zahraničí i se zaručenými recepty a duchovními učiteli, kteří už naplnili mnoho hal. Ideální je, když si ti lidé uvědomí, že nikoho nepotřebují.“ I proto nemá rád všemožné ezoterické směry a říká: „Ezoterik je člověk, který neustále plave na suchu kraula a pořád o tom mluví; pak ale spadne do louže a utopí se.“ A rezervovaně se staví také ke všem náboženstvím – činí totiž člověka závislým: „Z církví se staly korporace, jež mají za cíl hroma- dit majetek a moc a ovládat. A místo aby pravdu náboženství uchovávalo, dělá pravý opak – infor- mace zkresluje a záměrně dezinformuje.“ Tomáš proto staví na vlastní zkušenosti neboli vnitřní pravdivosti. Popisuje, jak člověk na cestě za svobodou a pravdou zažívá něco, co bychom mohli popsat asi jako záblesky osvícení: „Je to jako dveře, za které nakouknete, a leknete se a hned zabouchnete. Ale už to jednou provždy víte, už jste to viděl, i když si to třeba pak ne- chcete přiznat. Věřím, že je takhle možné oslovit všechny lidi. Jde o inspiraci. Protože pravda nebo pravdy jsou pořád stejné, po celou dobu existence lidstva – někdo je ví, někdo je neví. Třeba v ezo- terických systémech nebo náboženství je spousta demagogie a překrucování. I v nich je ale ta prav- da obsažena. I když cest k ní je hodně. Ale je důle- žité, aby ten zájemce, který chce odněkud někam dojít, pochopil, co má dělat. Lidé často dogmati- zují. Nesnaží se pochopit ten princip, vezmou si jen povrchy informací a myslí si, že když budou něco dodržovat, tak se to musí stát. Vesmír však funguje jiným způsobem.“ Na policejní ani vojenskou kariéru, natož pak dráhu zabývající se duchovním rozvojem, to při- tom zpočátku nevypadalo. Jako zapálený progra- mátor se hodlal Tomáš Keltner vydat na fakultu kybernetiky ČVUT. Už na základní škole, kde navštěvoval výběrovou třídu se zaměřením na výpočetní techniku, se ale z ryze praktických dů- vodů začal zajímat o bojová umění – vedle sídlila zvláštní škola, kde o pár let starší propadlíci dávali svým slabším sousedům často na budku. Na gym- náziu se pak při cvičení bojových umění potkal s několika detektivy a vojáky. „To mi velmi voně- lo, chtěl jsem bejt taky takovej. Říkal jsem si, že chlap má být buď hasič, voják, nebo policajt.“ Po maturitě se přihlásil na policejní akademii, kam už ale nenastoupil. „Chtěl jsem do praxe – šel jsem na náborové centrum na policii. Abych tam mohl pracovat, musel jsem ale na vojnu. Tam mi to jako budoucímu fízlovi dali všechno pěk- ně sežrat. Pak přišly povinné dva roky na střední policejní škole a povinná uniforma – totální dez- iluze, v praxi vámi každý opovrhuje a nezmůžete nic, to mě nebavilo.“ Jeho kariéru v ozbrojených složkách tak zachránila nabídka pro práci u tajné služby. „Začal pro mě nový, fantastic- ký svět. Dostanete adresu, přijdete k oprejskanému hnusnému domu, otevřete staré dveře a vyjdete na chodbičku, kde je akorát kecafon s tlačítkem. Zmáčknete, zapraská to, ozve se ,ano?‘, zabzučí dveře a vejdete do úplně moderního komplexu. Bylo mi jasný, že je to můj svět.“ Následovaly zbě- silé honičky a pronásledování pachatelů zvlášť nebezpečných trestných činů, což, jak říká, bylo „jak ve filmu, úžasný období pro kluka, kterej rád jezdí rychle; a zároveň obrovská masáž ega“. Agent na A4 V roce 2000 se hledali řidiči limuzín pro zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze. Tomáš Keltner zrovna procházel rozčarováním z toho, že práce, kterou v tajné službě dělá, není zrovna efektivní – soudy jednoduše nekonají. Proto zů- stal u Ochranné služby Policie ČR jako řadový řidič delegací, dvakrát řídil v koloně americké- ho prezidenta. Vše, co dělal, spojuje totiž jedna pro něj typická vlastnost – dělat to na té nejvyšší možné úrovni. A pak jde dál. Další důležitou štací byla pozice osobního ochránce izraelského velvyslance a tři roky v blíz- kosti Mossadu. Následovalo hlídání tehdejšího ministra vnitra či tří ministrů obrany. Práce to byla zajímavá, což o to. „Přestože lidi mají po- cit, že ministři nic nedělají, programy jim začí- Keltner dětem V knížce Já věřím T. K. píše o Petrovi, který nemá kamarády a trápí se. A proto si staví vesmírnou loď, aby mohl odletět do jiného světa. Jeho tatínek mu ale vysvětlí, co to znamená věřit si, až pochopí, že nový svět je tady a teď. V edici Dětská motivace T. K. vydal knihu pro děti od světoznámého autora Eckharta Tolleho. Milton má strach chodit do školy. Jak se se strachem vypořádá? To je Miltonovo tajemství. Ve stejné edici vyšly i knihy Waynea Dyera, jež se uceleně zabývají rozvojem dětského sebevědomí. Já jsem dětem vysvětluje, že Bůh není nikde daleko, ani vedle nás, ale jsme jeho součástí. n EZOTERIK JE ČLOVěK, KTERý PLAVE KRAULA NA SUChU. PAK ALE SPADNE DO LOUžE A UTOPí SE.

18ZEN nají brzy ráno, končí pozdě a je to napěchovaný minutu po minutě. Máte stejnou nálož jako on, s tím rozdílem, že vás druhý den vystřídá kolega a odpočíváte a ten ministr to má nonstop. Samo- zřejmě ten efekt je pak druhá věc – baví je pře- devším přerozdělovat peníze,“ vzpomíná na roky mezi českou vrchností. „Věci, které jsem viděl, dost ovlivňovaly můj vnitřní svět. Zajímavé pro mě byly třeba okamžiky, když se dělal v televizi nějaký rozhovor – hlavně to, co se dělo předtím, než se pustila kamera, a když se vypnula. Tohle kdyby někdo zachytil a pustil národu, tak tady podle mě skončí politika.“ Když přišla nabídka z elitního Útvaru speciálních operací vojenské policie SOG, aby v něm působil jako osobní ochránce a zároveň jako instruktor techniky a taktiky jízdy s různými typy vozidel, neváhal. Dostat se tam samozřejmě není jen tak, výcvik speciální jednotky je pořádné maso: „Máte třeba plechovou garáž, kde leží na zemi čtvrtky velikosti A4. Vy si na jednu z nich stoupnete a ne- smíte šlápnout vedle. Stojíte tam deset dvanáct hodin a vedle vás se začnou dít různé věci, třeba hluk z rozladěného rádia, někdo vás děsí… Musíte vydržet a pamatovat si, co se dělo. Nejlepší není, kdo vydrží nejdéle. Lidi se vybírají podle toho, jak se zachovají na hranici svých možností.“ Tomáš Keltner chránil vrcholné představitele různých států v zemích s válečným konfliktem – vozy s takovouto posádkou jsou dle jeho slov „magnety na průsery a lákavý terč“. Několikrát se opravdu bál. „Když přestane jet auto a utíkáte pod palbou pryč, cítíte zlost, strach, co doma rodina, mám tohle zapotřebí za ty prachy… Tohle všech- no tam najednou je. To je i odpověď na otázku, co ty lidi vede k tomu, že se začínají zabývat i tou duchovnější částí. V takových momentech se do- stáváte svým vědomím do různých úrovní.“ V té době se učil pracovat především s emocemi, což se tuze hodilo při další práci – práci s vědomím a jeho probouzením. Naštěstí mě měli za blázna Mezitím si bolestně uvědomoval, že začíná slou- žit něčemu, čemu nechce, a stále jasněji viděl, že je všechno „připravený a naplánovaný“. „Do- šlo mi, proč jsou válečné konflikty na těch kon- krétních místech a ne jinde stále dokola po věky věků.“ Díky svým postojům se záhy dostal do po- zice nechtěného. Před odchodem z jednotky byl označen za neřízenou střelu, kterou je třeba zne- škodnit, protože by prý mohl zaútočit na politiky, které měl chránit. „To byl samozřejmě nesmysl,“ usmívá se dnes nad koncem jednoho válečníka. Tehdy mu ale do smíchu nebylo. „My se tady mů- žeme bavit o tom, jestli volit levici nebo pravici, jestli nové strany, pak zda změnit volební systém. Ale když to celé projdete, nakonec zjistíte, že poli- tici nevládnou. Nad nimi je další vrstva, další vrst- va a další vrstva, kam se nedá dostat skrz nějakou demokracii – a to jsou ti, kteří vládnou, meziná- rodní bankovní kruhy, vlastníci Fedu a podobně. Ale ti taky nejsou ti hlavní, o těch nejdůležitějších nikdy neuslyšíte. Málokdo chápe, že většina tak- zvaných konspiračních teorií má naprosto prav- divý základ, protože začal mluvit někdo zevnitř, kdo na to neměl žaludek. Často tyto takzvané teorie ale sám tvoří či dotváří systém, aby je mohl posléze zesměšnit a odvést pozornost.“ A dodá- vá: „To, co říkám a píšu, tím jsem si jistý, protože jsem si to mnohokrát ověřil. Pak je mnohem víc věcí, které nemám odvahu říkat a psát, a to už o nich dávno nepochybuju, přestože to nemůžu dokázat a argumentovat. Prostě někde jste byl, něco jste viděl a víte, že nejste blázen.“ Psal se rok 2007 a Tomáš se stal z „velkého váleč- níka velkým neválečníkem“. „Ostatní si mysleli, že jsem se zbláznil, a i to mi umožnilo přežít, pro- tože jsem nevypadal nebezpečně. Někdy je lepší vypadat jako blázen, nebránil jsem se tomu. Na- jednou jsem se ale octl v civilu a řešil, co dál.“ Nabídka ze SOGu totiž způsobila, že ztratil nárok na rentu u policie, který vzniká po 10 letech služ- by – chyběly mu dva měsíce. A o fous prošvihl i tu od armády. Po všech těch divokých letech tedy neměl nic – kromě touhy sepsat knihu inspirovanou vlast- ními zkušenostmi, jak se probudil. Pe- níze ale docházely, hypotéka a dvě malé děti na krku… Pronajal si malou místnost a začal psát, i když pod velkým finančním tlakem. Za půl roku byla na světě Transformace vědomí. Zároveň k němu začali chodit první lidé na kon- zultace. „Bylo to frustrující a obtížné. No jo, ale důležitá věc, už dlouho jsem pracoval s tím, co píšu v těch knihách – tvorbou reality. Prostě jsem si to jen přál a začal dělat to, co chci. A najednou se privatizoval náš malý státní byt a za desetinu ceny jsme ho koupili a obratem prodali. Zázrak. Ale byl to jen jeden z mnoha případů, kdy se dějí věci, které si přejete. Když víte, jak na to.“ Díky knize, jíž se po třech dotiscích bez jakékoliv rekla- my prodalo na české poměry výjimečných 10 000 kusů, se rozrostla i Tomášova klientela. A té říká stále dokola: „Rozum brzdí. Ale je důle- žité přinášet mu důkazy. Lidé chtějí pochopit nej- složitější věci a principy vesmíru, smysl existence a Boha, pro úroveň jejich vědomí v danou chvíli příliš složité věci, a nedaří se jim to a jsou frustro- vaní a všechno šmahem zavrhnou jako nesmysl. Je ale potřeba jít od nejjednodušších věcí a přiná- šet rozumu důkazy, protože po prvních krocích je to stále snazší. Je to jako naučit se chodit.“ Keltner dospělým Sbírka úvah a vhledů od T. K., doplněná krásnými ilustracemi. Tak třeba: «Falešná pokora je tvou řeholí. Pýcha ti vymezuje prostor. Hluboko pod tím vším je strach z nepřijetí.» Autor vysvětluje, jak nejen emoce ovládají lidské bytosti. A ukazuje konkrétní způsob vedoucí k osvobození z přímého vlivu těch, kteří ovládají. Druhý díl se zabývá zejména mimosmyslovým, ale i smyslovým vnímáním – a jeho aspekty a způsoby využití při cestování časem –, vírou a láskou. n ČLOVěKA NeMůžeTe ZMěNiT. MůžeTe hO JeNOM iNSPiROVAT VLASTNíM PříKLADeM. 18ZEN

ZEN19 Od nejjednoduššího ke složitějšímu postupuje i na svých přednáškách a seminářích. „Mně se ukázalo jako efektivní, že učím lidi poznávat svo- je chování. A emoce. Většina lidí si pod pojmem emoce představí prožitky. To ale není stejné – prožitek je dobře, emoce špatně. Cit je nějaká energetická frekvence, něco, co se odehrává ko- lem nás. V okamžiku, kdy to s námi vstoupí v in- terakci, se to mění v pocit. Pak to prochází přes rozum a ego, které to nějakým způsobem ovliv- ní. A když se to projeví jako naše svobodná vůle a děje se, co chceme, je to prožitek. Anebo se to neprojeví a v tu chvíli to označuji jako emoci. Cit, velmi jemnohmotná, rychlá záležitost při vstupu do těla zpomaluje, těžkne, hmotní se. A pokud v těle zůstane v podobě emoce, těžkne tak, až se z ní stává bolest. Emoce, když se mění v bolest, způsobuje ty naše bloky.“ Tomáš proto dává po- drobný návod, jak situace, kdy nás ovládly emoce, jakoby prožít znovu a tentokrát lépe. „Technikou podobnou regresi při psychoterapiích se dostane- me do situace, kdy jsme se zachovali tak, jak nám později nevyhovuje, a změníme ji. Tím se rovněž změní naše přítomnost. Je skutečně možné pohy- bovat se jistým způsobem v čase, měnit minulost a být svědkem toho, jak na nás najednou začnou lidi jinak reagovat a mění se celý vzorec našeho chování. Je to prostě zázrak.“ Nakonec se ke mně nakloní s vážnou tváří, jako by mi sděloval své největší tajemství: „Přesto to nejdůležitější je víra.“ A když zahlédne můj tá- zavý pohled, dodá s tajemným úsměvem: „Víra a náboženství spolu souvisí asi tak jako Bůh a církev…“ n Tomáš Keltner pracoval v tajné službě i jako bodyguard českých ministrů, coby člen elitní jednotky SOG prošel zeměmi s válečnými konflikty. Teď radí lidem, jak změnit své vědomí. „Je třeba důslednost v poznávání. A život v pravdě. Pokud žijete, co říkáte, a říkáte, co žijete, je obtížné vás manipulovat. To má obrovskou sílu,“ říká. „Můj záměr je podílet se na utváření nového světa. Jak ale říkal Ježíš, on už existuje, jen je potřeba se v něm najít.“

20ZEN Umění žít. A přežít{neApol} Za malebnými výhledy musíte vyšlapat příkré schody. Nebo jet funicolare, místní lanovkou. Takto to vypadá z terasy Grand Hotel Parkers. Text a foto Hana de Goeij Třetí největší italské město jede každý den naplno – pohltí vás a očekává, že to zvládnete. ZEN vás s pomocí průvodce Louis Vuitton City Guide provede labyrintem, kde platí, že to nejlepší je nejméně nápadné. N eapol musela být okouzlující, váš- nivá a tajuplná dívka. Staletí v její hrudi bilo srdce naší civilizace, v její náruči se hřáli králové a svůj hold jí k nohám skládali nejvýznamnější umělci své doby. Dnes je z ní lehce nerudná vzne- šená dáma v ošuntělém kabátě, která svá tajem- ství poodhalí jen těm nejvytrvalejším. Život v ní charakterizuje l’arte di campare neboli umění žít a přežít za každých okolností. „Lidé v Neapoli vám dají vše a stanou se vašimi nejlepšími přáteli, velmi málo jim záleží na pe- nězích či materiálních věcech,“ vypráví Dimitris Psachoulias, italsko-řecký manažer hotelu Mica- lo, kde jsem měla být ubytována. Nebyla. V březnu se několik set metrů od hotelu zřítil kus budovy a od té doby je celé okolí uzavřeno. „Tech- nici potvrdili, že je u nás vše v pořádku, nikdo ale nechce převzít zodpovědnost a dát nám to černé na bílém,“ poodhaluje Dimitris stinné stránky povahy Napolitánců. Naposledy jim poslal ma- gistrát pána, kterému bylo nedávno 95 let – ten snad už potřebné dokumenty podepíše, pravdě- podobně proto, že brzy zemře a zodpovědností se trápit nemusí. Obdobně situaci vidí i Vittorio Carità, dědic klenotnického impéria, jenž se do Neapole vrátil po letech v exilu a na kokainu. „Napolitánci doufají, že se něco změní, ale neu- dělají nic pro to, aby změnu sami iniciovali. Jejich schopnost adaptace je obdivuhodná.“ Taxi na cestě z letiště suverénně přehlíží stopky a na milimetry se vyhýbá kolemjdoucím. Údajně mají řidiči k chodcům respekt, nicméně na ne- apolských silnicích vládne zákon džungle. Bez rEporTáž

ZEN21 mrknutí oka chce řidič za cestu z letiště 60 eur, fixní taxa stanovená městem je 23 eur. Není nad to domluvit se na ceně předem. „Situace v Neapoli je v podstatě podobná jako v Africe,“ konstatuje Michelle Lowe, hoteliérka vychovaná v Británii, která v Neapoli žije už šest- náct let, „já už nevěřím ani policajtům, stejně si všechno překroutí podle sebe.“ Opatření, která město dělá, jsou podle Michelle nepromyšlená, polovičatá a populistická. Posledním příkladem je pěší zóna podél moře. Myšlenka krásná a pro pár šťastných i velmi výnosná. Zbytek bude trpět ještě nižším počtem parkovacích míst než dopo- sudaobchody,knimžsenikdonedostane,zajdou na úbytě. Podle dosavadních indicií to vypadá, že Neapol bude rájem pro turisty a peklem pro míst- ní, kteří chtějí hrát podle nějakých pravidel. Škaredé černé obleky Neapol není místem pro vysoké podpatky. Vel- ká část města leží na skále, která vyrůstá z moře, a garantuje tak téměř horolezecký zážitek. Oblí- beným dopravním prostředkem jsou tedy místní lanovky neboli funicolare, pomocí nichž se lze přepravovat mezi jednotlivými patry města. Ten- tokrát jedeme dokonce zadarmo. Náš průvodce Dimitris se totiž s hlídačem lanovky jednoduše domluvil. „Je spíš výjimkou, že někdo lístek má. V Neapoli se s lidmi vždy domluvíte,“ směje se čahoun. Mimochodem, za návštěvu stojí i stanice metra na trase 1. Stanice Toledo byla loni vyhlá- šena nejkrásnější stanicí Evropy a pro cestující simuluje fascinující sestup pod mořskou hladinu s efekty, jež rozvlní moře i na studených zdech podzemního tunelu. Skoro to vypadá, že Neapol je pod povrchem čistější než na povrchu. Napsat, že nevím, na co se dřív dívat, by bylo hru- bým podceněním situace. Neapol mne jednoduše pohltila a čekala, co zvládnu. Její fasáda člověka nechává relativně v klidu, vznosné paláce dávno ztratily svůj lesk, výlohy značkových obchodů se nijak neliší od jiných měst a pouliční frmol, v němž bojuji o místo na slunci, je vyčerpávající. Musím jít na jistotu za tím, co staletí přetrvalo. V tomto úsilí se bez dobrého průvodce neobejdu a City Guide od Louis Vuitton opět nezklamal. Servíruje mi jako na stříbrném podnose místa, jež neznají ani někteří domorodci. Mario Talarico je příslušníkem čtvrté generace rodiny, jež v roce 1860 založila firmu na výrobu deštníků. Krámek v uličce odbočující z nákupní Via Toledo lze minout, i když jej hledáte. Nad vchodem visí deštník, cedule se jménem je ale nenápadná, ostatně jako u všech obchodů, které v Neapoli skutečně stojí za to. Mario, jemuž je už přes osmdesát, sedí schoulený na rozvrzané troj- nožce a sklání se nad kusem dřeva, ke kterému umně připevňuje drátěnou kostru budoucího deštníku. Jeho výrobky byly kdysi velmi populár- ní mezi členy neapolské aristokracie a obyčejným Rozlehlé Piazza del Plebiscito korunuje kostel San Francesco di Paola. (nahoře) Krejčí Gennaro Salito šije jedny z nejlepších obleků ve městě v malém zapadlém salonu o dvou místnostech. (uprostřed) Většina neapolských ulic je přeplněna lidmi i věcmi. O klidné procházce si můžete nechat jen zdát. Pozor zejména na řidiče skútrů.

22ZEN smrtelníkům je dnes posílá do ce- lého světa. Rukojeti jsou vyřezává- ny z kostí a z cenného dřeva, které Mario mimo jiné dováží ze střední a východní Evropy. Denně zvládne ve své dílně, vyzdobené fotografie- mi, kde se usmívá v objetí celebrit, vyrobit tři až čtyři deštníky. S jeho deštníkem si domů odnášíte kus neapolské historie a řemeslný skvost prvotřídní kvality, jehož vý- robě navíc můžete přihlížet. O něco víc času budete potřebovat u mistra krejčího Gennara Solita. Jeho dílna se dokonale skryje vět- šině očí za zdmi paláce na Via To- ledo, ani zvonek nemá označen. Teprve hlídač domu mi potvrdí, že jsem na správné adrese. Správ- ná je už přes čtyřicet let a vlád- ne jí šedivý sedmdesátiletý pán v dokonale střiženém obleku. Klientelu má stálou. „Zákazník přichází většinou bez představy a výběr střihu nechá na mně. Jediné, co nešiji, jsou celočerné obleky, prostě si myslím, že jsou škaredé. Smoking černý ano, oblek nikdy,“ říká, zatímco látku pod rukama uhlazuje masivní osmikilovou žeh- ličkou, které se o napařování nikdy ani nezdálo. „Má skoro třicet let, ale nemám ji za co vyměnit. Ty nové se jí ani zdaleka nevyrovnají,“ usmívá se muž, který ročně ušije kolem 300 obleků. Termín dodání se pohybuje okolo dvou měsíců a cena za- číná na 2000 eurech. Vittorio Carità, excentrický miliardář a vyhlášená postava neapolské společenské scény, a já sedí- me v kavárně Intra Moenia na Piazza Bellini, ve vzduchu je cítit moře, sluneční paprsky mě hladí po vybledlé paži a snaží se vše napravit. Obvod náměstí i přilehlé ulice jsou plné studentů, an- tikvariátů a knihkupectví. Za ráj tento kousek Neapole považují i hudebníci, jejichž nástrojům je určena Via San Sebastiano. Také Intra Moenia se pyšní přídomkem literární kavárna, příručka o gestech Napolitánců mi při- šla zvláště užitečná. „V Neapoli se vám nestane, na rozdíl třeba od Milána, že by vás lidé nepo- zdravili. Za dva dny tady budete doma a začnou vám nosit jídlo a květiny. Pokud budete Neapol milovat, vycítí to a vrátí vám to zpátky,“ pěje Vit- torio ódy na své rodné město. Také pro nechvalně Krásná je Neapol Další místa z LV City Guide (na snímku dole), která ZEN vyzkoušel: Ciro e Bruno Ricci Tradiční výrobci obuvi, jejichž specialitou jsou sandály Capri. Jeden z Napolitánců na ulici vykřikoval, že vydrží celý život. Grand Café Gambrinus Pro Čecha místo zavánějící domovinou. Chodil sem prý na kafe i Verdi a kavárnu tohoto stylu byste čekali nejspíše ve Vídni. Galleria Umberto Ohromná nákupní galerie se stropními vitrážemi a jedněmi z nejstarších obchodů v Neapoli.

ZEN23 známou kriminalitu a nepořádek má vysvětlení. „Když jsem byl mladší, chodil jsem doslova ověše- nýšperkyzotcovydílnyačastojsemšeltakhlevy- šňořený kupovat kokain, nikdy se mi neztratil ani prstýnek. Kriminalita existuje, setkáte se s ní ale spíše v okrajových částech města. Co se týče od- padků, považuji to za chybu komunikace. Nikdo Napolitáncům neřekl, co s nimi pořádně dělat, až se nakupily v ulicích. S lidmi je to tu jako s dětmi, musíte jim věci pořád vysvětlovat.“ Mimocho- dem, Vittorio je snad jediný člověk v Neapoli, který nemá rád pizzu – údajný místní vynález, kterým pohostili i italskou královnu Margheri- tu, jejíž jméno pizza v bavách italské vlajky nese. Na tom, kde najít tu nejlepší, se místní neshod- nou – co Napolitánec, to oblíbená pizzeria. Království koťátek Neapol je městem extrémů. Na okrajích živoří chudí a v centru si bohatí kupují za miliony eur byty v rozpadajících se palácích. Neapol je také městem kostelů. Napolitánci věří ve dvě věci – v Boha a Maradonu, fotbalovou legendu, jež za Neapol hrávala. Jen v historickém centru je kos- telů více než sto a řada z nich již neslouží původ- nímu účelu. Odehrávají se v nich aktivity zcela světské, například smlouvání o zboží v krámku vytvořeném z krypty bývalého svatostánku. Ne- apol je rovněž městem ukrytých pokladů. Na jeden z nich jsem narazila v podobě květinářství Calvanese naproti krásně nefrekventované bota- nické zahradě, kde jsou jména stromů napsána ručně na keramických kachlích. Království růží, bambusů, palem a čtyř malých koťátek je ukryté za branami bezejmenného paláce a mimo omam- nou vůni zeleně nabízí i lehce zarostlé posezení u prosklené věže. Srdce romantika se rozbuší a pragmatik si odpočine od rušné ulice. Kromě pizzy lidé v Neapoli jedí hodně ryb a dršť- ky. Na to druhé mají dokonce specializovanou restauraci Le Zendraglie a za tím prvním jsme se vydali do restaurace Da Dora. Stejně jako nejlepší řemeslníci, i nejlepší kuchaři si asi v Neapoli ří- kají, že vývěsní štít je zbytný luxus. Nenápadná rodinná restaurace je plná až po střechu i bez okázalosti a marketingu. Dnešní večerní menu znovu potvrzuje, že nejlepší ryba je ta nejjedno- dušší, pečená a pouze s citronem. Vittorio mi při loučení předal jednoduchou vi- zitku jen s mobilním číslem. Až přijedu zpátky, nejméně na týden, mám mu zavolat. Pak teprve budeme mít dost času, aby mi ukázal tu pravou Neapol. Začneme večeří v jednom ze tří set poko- jů u jeho kamarádky, baronky neapolské. n Obchod bratrů Ricciových je vyhledávaným cílem příznivců kvalitní obuvi. Již několik generací vyrábějí páskové sandály Capri, každému přesně na míru a nezničitelné. Vydrží prý celý život. Na protější straně: Mario Talarico ve své dílně, kde celý život vyrábí deštníky. Jméno jeho rodiny je v Neapoli pojmem. (vlevo nahoře) Lanovky, italsky funicolare, jsou jedním z nejvyužívanějších prostředků neapolské hromadné dopravy. (vpravo nahoře) Zapadlá zahrada květinářství Calvanese je jako stvořená pro obnovu duševního klidu po zběsilém ruchu v ulicích. (vpravo dole)

24ZEN Double Capri Herečky Viola a Sandra Černodrinské se pod dohledem fotoaparátu Dennisona Bertrama procházely po pobřeží bájného italského ostrova v letní kolekci Louis Vuitton. fashioN 24ZEN

ZEN25 Ikonické modely šatů z letní kolekce Louis Vuitton 2013; Kufr Louis Vuitton Zephyr Monogram, cena 65 000 Kč – kultovní řada kufrů na kolečkách Pégase se nyní rozšiřuje o nový cestovní kufr Louis Vuitton Zéphyr se čtyřmi kolečky; Kufr Louis Vuitton Pégase Epi, cena 59 500 Kč. Pégase skvěle doplňuje stávající modelovou řadu kabelek z kůže Epi; Lodičky Louis Vuitton Oh Relly ze světlé kůže, cena 27 100 Kč; Lodičky Louis Vuitton Flamingo 16 600 Kč. (vlevo) Šaty Louis Vuitton z kolekce Icons 2013; Kabelka Louis Vuitton Noe Full s monogramem, cena 33 000 Kč.

26ZEN

ZEN27 Šaty z letní kolekce Louis Vuitton 2013; Kabelka Louis Vuitton Mini Alma z kůže Monogram Vernice, cena 29 000 Kč; Lodičky Louis Vuitton Oh Relly, cena 27 100 Kč. (vlevo) Ikonické modely šatů z letní kolekce Louis Vuitton 2013; Kabelka Louis Vuitton Never Full monogram z limitované letní kolekce 2013; Lodičky Louis Vuitton Oh Relly z modré kůže, cena 15 200 Kč; Lodičky Louis Vuitton Ritual z červené kůže, cena 18 000 Kč.

28ZEN Šaty Louis Vuitton z kolekce Icons 2013; Kabelka Louis Vuitton Noe Full s monogramem, cena 33 000 Kč. (vlevo) Šaty Louis Vuitton z letní kolekce 2013; Náramek Louis Vuitton Keep It Twice, cena na vyžádání v butiku Louis Vuitton; Náramek Louis Vuitton Hide and Seek, cena 14 300 Kč; Náramek Louis Vuitton Gimme Clue, cena 7250 Kč.

ZEN29 Make-up: Elena Pivetta, vlasy: Guglielmo Carnovale

30ZEN mogul Signore Calzedonia {SandroVeroneSi} Text Hana de Goeij Foto archiv firmy Italský miliardář a majitel značky Calzedonia se rozhodl proti blbé náladě Italů bojovat pomocí radosti a štěstí. 30ZEN

ZEN31ZEN31 V Rusku, na našem dRuhém nejVětším tRhu, oteVřeme 100 obchodů. a popRVé i V hongkongu a dalších asijských zemích. n n „Snažíme se produkovat demokratickou módu – to znamená krásné barvy, perfektní střihy a za rozumnou cenu,“ říká šéf Calzedonie. P íše se rok 1986 a sotva šesta- dvacetiletý sandro Veronesi pracuje pro společnost gol- den lady, italského producen- ta dámského punčochového zboží a spodního prádla. je to doba, kdy jsou tyto výrobky stále považovány za luxusní zboží a prodávají se jen ve vybraných obchodech a vybrané kli- entele. „zdálo se mi, že nastal čas, abychom punčochové zboží demokratizovali,“ vzpomíná muž, který se v návaznosti na svou myšlenku rozhodl založit vlastní společnost calzedonia. „přiměřené ceny, excelentní poměr cena/výkon a silná orientace na módu, která povzbudí chuť naše výrobky kupovat, to byly základní elemen- ty, na nichž jsme postavili svou produkci. low- -cost nakupování mělo v té době svůj největší růst stále před sebou a představovalo úžasnou obchodní příležitost. V roce 1987 jsem otevřel první obchod a dnes jich máme více než 3300 ve více než 30 zemích světa,“ říká pan Vero- nesi, jehož jmění odhaduje časopis Forbes na 1,8 miliardy dolarů a řadí jej mezi dvacet nejbo- hatších italů. teď, na jaře roku 2013, přímořské letovisko Ri- mini žije jediným – velkolepou show, kterou calzedonia pořádá u příležitosti uvedení nové letní kolekce. „Rok 2012 nebyl jednoduchý, ve vzduchu je cítit pesimismus a smutek. Všich- ni očekávají, alespoň v itálii, to nejhorší. to je přesně ten moment, kdy je potřeba, abychom se vzepřeli a přišli s novými nápady. je to jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli zorganizovat calzedonia summer show – chceme nabíd- nout nejen novou kolekci, ale i okamžiky rado- sti a štěstí,“ vypráví sandro Veronesi o uspořá- dání opulentní show, na které zazářila i sarah jessica parker. pro calzedonii byl nicméně rok 2012 velmi úspěšný a její obrat vzrostl o 16 %. „snažíme se produkovat demokratickou módu, to znamená nabízet to nejlepší: krásné barvy, perfektní stři- hy a za rozumnou cenu. zákazník dnes již ví, o čem mluví, a je náročný, za výrobek je ocho- ten dát jen určitou sumu peněz,“ poodhaluje tajemství úspěchu své skupiny její prezident. Volba nepadla na Rimini náhodou. sandro Veronesi město vnímá jako symbol demokrati- zace dovolených s příchutí italského léta v pa- desátých a šedesátých letech minulého století, kdy ekonomický boom přivedl na pláže nový styl, méně elitistický a dostupný pro každého. a konečně i první dodavatel plážového obleče- ní pro calzedonii pocházel z Rimini. Buďme herci calzedonii, která je pro mnohé synonymem punčochového zboží a plavek pro dámy i pro pány, doplnila v roce 1996 značka intimissimi, jež uvedla na trh řadu spodního prádla a poho- dlného oblečení na doma, navrženého podle posledních módních trendů. Roli trendsettera a kosmopolitího dobyvatele hraje ve skupině calzedonia od roku 2003 značka tezenis, která, obdobně jako intimissimi, nabízí spodní prádlo. posledním přírůstkem skupiny z roku 2009 je v Česku prozatím nedostupná značka Falco- nieri, tradiční italský výrobce pletenin a oděvů z kašmíru, který kombinuje řemeslnou dokona- lost s mladým a sofistikovaným stylem. do konce roku 2013 by skupina chtěla mít ve světě 3700 obchodů. „otevírat budeme pře- devším mimo itálii. V Rusku, na našem dru- hém největším trhu, otevřeme obchodů sto a dále se zaměříme na německo a Francii, ale i řecko, španělsko a portugalsko, kde díky krizi konečně začaly klesat nájmy. naše první obchody vůbec letos otevřeme v hongkongu a dalších asijských zemích,“ těší se obchodník. své motto „v životě musíme být herci, ne divá- ci“ plní do puntíku. n

32ZEN EsEj Lepší Lidi Ilustrace Tereza Kovandová Londýnská dopisovatelka ZENu Anastázie Harrisová píše, že anglická společnost stojí a padá s kádrováním, a proč se ani komunistům nepodařilo eliminovat staré dobré způsoby... P řestože jsem vyrostla v socialistickém Českoslo- vensku, teprve v Anglii jsem byla nucena vážněji se zabývat otázkou vlastního třídního původu. Angličané se na potkání očuchávají jako psi. Okamžitě si jeden druhého zařadí podle přízvu- ku, slovní zásoby, způsobu, jakým a v čem chodí, jak drží hlavu, jak intonují, jak konverzují (nebo jsou nemluvní), podle toho, co nosí, a častěji podle toho, co v žád- ném případě nenosí. Já mluvím se silným českým přízvukem a oblékám se většinou tak nuzně, že prodavačky v českých luxusních obchodech se nenamá- hají mě ani registrovat. Ale Angličané, kteří dosud zatvrzele počí- tají v mílích a librách, mají dokonce i na lidi úplně jiný metr. Každá třída má svoje. Anglický lord: světlý lněný oblek, hnědé polobotky brogues (perforovaná kůže), kravata MCC (Marylebone Cricket Club), masivní deštník, béžový pršiplášť, růže, Financial Times, v knihovně historické pojednání o „Great“ Britain, stolek na dortíky a minisendviče, kubánské doutníky a obraz koně. Moskevská soudružka: ruské romány vázané v kůži, barevný peršan, zlacený porcelán, třešně ve filigránové misce, bonbony z továrny Krasnyj oktjabr, busta Lenina ve stylu mezi Chagalem a Matissem, noviny Pravda a časopis Rabotnica, na krku japonské perly, domácí kalhotový oblek ze sametu, přes ramena šál, na nohou zlacené pantofle, kožich karakul, pivoně a prapor SSSR. Zálibu v budvaru v křišťálové sklenici mají obě třídy shodnou. 32ZEN

ZEN33

34ZEN Můj anglický manžel se těšil na to, jak bude svou tchyni-stalinistku otevřeně nenávidět. Ale jenom co si sedli ke stolu, oba samé prosím a račte, lněný ubrousek na kolenou, zavládlo mezi oběma po- rozumění, které jsem neviděla v případě žádného jiného nápadníka. Padli si do oka, protože jak pro něj, tak pro ni formální, přátelský odstup slušné- ho chování, etiketa stolování, zkrátka způsobné vystupování bylo nejenom zažité, ale taky důle- žité. Pro něho, protože mu ho do palice vtloukla jeho matka a otec (mezi britskou elitou byli nejis- tými nováčky, a činili tak z úzkosti a pudu sebezá- chovy). A pro mou matku to bylo stejně důležité, protože bez ohledu na to, že celý život věřila, že je prvotřídní komunistka, její dokonalé způsoby a buržoazní manýry jí poskytovaly hrdý odstup od všeho, co se jí na socialistickém systému zají- dalo. Už její matka rázovala Kremlem v bezvadně padnoucích kostýmcích a coby poslankyně Nej- vyššího sovětu a ministryně spílala: „Ten Chruš- čov je vidlák, nemá vůbec žádné způsoby!“ O mafiánovi a vidličce Před čtvrtstoletím mě zaujala povídka postsovět- ského spisovatele Sorokina. Popisuje v ní mafiá- na, který zahlédne v ruském jídelním voze dívku, jak jí, a úplně se z toho pomátne. Přemluví ji, aby začala docházet do pronajatého bytu, kde jí nachystá úžasnou krmi, a ona ji pojídá, zatímco on, úplně v tranzu, ji bez dechu pozoruje. Dívce za každý rituál bohatě platí. Sorokin skvostně popisuje, jak dívka odděluje sousta, jak je s leh- kostí nabodává na vidličku a se sotva znatelnou pauzou, při níž nejmenší částice můžou nad ta- lířem neslyšně odpadnout, je posune až k ústům. Sledujeme, jak dívka pohybuje rty, jak se jemně chvěje její krk. A čtenář, postsovětský čtenář si říká, sakra, on má pravdu, to je ono: Alexandra (nikdy ne Varja nebo Duša) jedla přesně tak. Za- tímco zbytek třídy žvýkal a mlaskal, shrbení nad talířem, ona seděla vzpřímeně, vznešeně přesku- povala jídlo, zatímco my ho honili vidličkou po talíři, nebo dokonce kolem něho. Bolševici mohli být ve svých vražedných čistkách efektivnější. Bylo by jim bývalo stačilo nahnat lidi do kantýny a postavit před ně talíř. Aristokratka se mohla převléct do hadrů, ale nedokázala by přestat jíst a začít žrát, ani kdyby jí šlo o život. Sovětské vládě při korigování kvality popula- ce pomáhaly zástupy dobrovolníků. Jako třeba uklízečka Marfa, když si vydupala na náčelníkovi vojenské akademie Vorošilova v Moskvě, aby po- stavili před tribunál soudružku Adu Sergejevnu pro její buržoazní manýry. Ženu z lidu musela k smrti iritovat sebevědomá Ada, která se nosi- la po mramorových schodech pompézní budovy postavené za vlády Kateřiny Veliké, jako by vyplu- la z Tolstého románu. Skvělá tanečnice, vznáše- la se na podpatcích v šatech šitých na zakázku z hedvábí a sametu. Její štěstí bylo, že tyto efektní svršky byly přešité z velkolepého šatníku, který podědila po svém dědovi, vysoce postaveném úředníkovi carské železnice. Chudák uklízečka Marfa si ani nemohla stěžovat, že Ada bravurně hraje na piano, protože mladá lektorka koncer- tovala dobrovolně pro pobavení celého kolektivu. Marfa se tedy chytla „jasně buržoazního“ prstenu s broušeným alexandritem, jehož se Ada odmít- la vzdát. Schůze proběhla před zaplněným sá- lem, ve kterém se pod křišťálovým lustrem kdysi leskly zlaté prýmky Kutuzova a jeho důstojníků. Mladá komunistka Ada vyslechla obžalobu. Pak, jako jindy, vyzývavě elegantní a ošperkovaná, ges- tikulovala rukama s perfektní manikúrou a svůj projev umocnila citáty z Puškina. Upocená Marfa kdákala dokola pár pologramotných frází, tak jak je pochytila na stranickém školení, ale měla smů- lu. Lektorka vyvázla jen s formálním, vlažným napomenutím. Přes všechny čistky se špička sovětské armády ještě v padesátých letech rekrutovala z elitních kádrů. Ada se odmítla vzdát prstenu a vojáci se odmítli vzdát Ady. Záběry z tohoto tribunálu z roku 1956 by svou ideologickou pomateností musely zaskočit i zavedeného kremlinologa. Do úplně jiné společenské kategorie než Marfa nebo Ada patří typ, který ani ten nejfanatičtěj- ší kádrovák nedokázal nenávidět tak silně jako básníci a spisovatelé přelomu devatenáctého a dvacátého století. Literatura toho období je plná soustavného výsměchu a opovržení vůči tzv. maloměšťákům a městským paničkám. Chovají se způsobně, ale s jakousi odpudivou topornos- tí a úzkostlivostí. Nemluví ani nechodí, oni se prezentují. Vystavují své manýry na podiv a vy- lepšují je poťouchle vyumělkovanými úchylkami (viz vražedně zvednutý malíček při držení šálku). Nejhorší na nich je, že veřejně pronásledují ostat- ní a upřímně věří, že jejich podivné chování je jediná přijatelná norma. U nás na chalupě v Ma- říži jsou to většinou tyto „korektně“ vyhlížející a „korektně“ se pohybující osoby, které zaparkují u Pepínovy výstavní zahrádky a kradou z ní jeho ozdobné bodláky. Až za hrob V nesvačilském kostelíku ležel v rakvi s odsunu- tým víkem zežloutlý dědeček. Dvanáct let, trochu vyděšená nezvyklým pohledem na mrtvého, stáh- la jsem se ven na sluncem zalitý hřbitov a naskyt- la se mi scéna jako z italské komedie. Moje mi- lované pražské tety, nastrojené v božíhodových krimplenových šatech, se zřejmě hádaly, urážlivě pokřikovaly a brzy začaly vzduchem lítat kabelky. Cestou domů mi otec neochotně vysvětloval, že jedna teta je učitelka a druhá řeznice a učitelka se vytahovala na řeznici, že je víc nóbl, že jsou tedy lepší rodina. My jsme si to sice nemysleli, nicmé- ně socialistickým politrukům se nejenomže ne- podařilo odbourat rozdíly mezi lidmi, ale systém n MATKA A BABičKA ByLy Ze Všeho NeJVíC hrDé NA SVoU PrůKAZKU čLeNA KSSS. ALe ZATíMCo JSeM Je NiKDy NeSLyšeLA ProNášeT AgiTKy, NeJMéNě PěTKráT DeNNě Se PTALy: Máš S SeBoU VyŽehLeNý KAPeSNíK? 34ZEN

ZEN35 si vychovával svoje vlastní „lepší lidi“. Paradoxně, když v roce 1989 padla železná opona, byli to ká- drováci západních korporací, kdo instinktivně a s vděčností sáhl právě po manažerech, které si vyškolila komunistická strana. Uměli jazyky, měli sebevědomí a nejlepší obleky. Jak pro Rusy, tak pro Angličany je dosud druhá světová válka nejmilejším zdrojem národního sentimentálního cítění a vzpomínání. Češi ani v průběhu trvání experimentu založeného na ideálu komuny nezažili podobný pocit pospoli- tosti a národní jednoty. S výjimkou snad několika měsíců nebo spíše týdnů do odvolání mobiliza- ce, v posledních sedmdesáti letech jsme neměli důvod k pocitům národní pospolitosti, která by přehlušila všechno ostatní. Bordel v bytě, chytré dítě Když se máma natrvalo přestěhovala do Česko- slovenska a sháněla výpomoc, měla oči navrch hlavy ve chvíli, kdy jí z vojenské akademie v Brně konsternovaní důstojníci vzkázali, že „naše sou- družky si doma uklízejí samy“. „Jak samy?!“ žasla Ada Sergejevna, které i coby studentce rodina najala do Moskvy výpomoc, aby si při loupání brambor nepolámala nehty. Není náhoda, že oblíbený slogan proslulého čes- kého pediatra se stal mým životním mottem. Už na základní škole jsem si všimla, že je nebetyčný rozdíl v tom, v jakém stavu se nacházejí jednotlivé domácnosti mých spolužáků a spolužaček. V ro- dinách intelektuálů byl bordel skoro jako u nás. Evidentně se luxovalo nanejvýš jednou do týdne. Z těchto domácností pocházeli prospěchově nej- úspěšnější žáci a žákyně. Koberce ostatních byly bez drobků a jejich kuchyně svítily čistotou. Když jsem se přestěhovala do Anglie, všimla jsem si, že redaktorky při návštěvách úspěšných osob- ností občas sarkasticky komentují, jak jsou jejich domy „přehnaně vypulírované“. Zasvěcení vědí, že jde o zlomyslnou narážku na původ dotyč- ných. Znamená to, že pocházejí z opovrhované nižší střední třídy (to jsou ti, jejichž rodiče si po- lepšili a vyšplhali se z dělnické třídy a většinou žijí ve vypulírovaných uniformních domcích, kterým se intelektuálové, včetně našeho Čapka, rádi po- smívají). U vyšší střední třídy nebo aristokracie se v Anglii předpokládá vyšší tolerance nepořádku. Anglické děvky Jeden z nejzajímavějších britských spisovatelů Martin Amis si jednou provždy znesvářil většinu ženské populace v Anglii výrokem ve smyslu, že středostavovské Angličanky jsou děvky (whores), protože se nevdávají za ty, které milují, ale za ty, co je zaopatří. Brány privátních škol jsou plné A131009138

36ZEN krátkonohých a jinak nepozoruhodných investič- ních bankéřů a dalších mužů, jejichž neodolatel- nou atraktivnost už Karel Marx vysvětloval struč- ně slovy: jsou bohatí. Amis ranil a urazil, protože trefil hřebíček na hlavičku. Z mé zkušenosti jsou to přitom nejčastěji právě tyto úhledné a jemné příslušnice střední třídy, které se baví tím, že nemilosrdně zraňují a trefují se do těch, jež zasadily ve společenském žebříč- ku o pár příček níž. Jsou famózně sebevědomé a sebestředné, ale jenom do chvíle, než se ocit- nou v prostředí okupovaném aristokracií. Ve Wa- shingtonu jsem se přátelila s řadou anglických žen. Manželky novinářů, diplomatů a špionů, vesměs vzdělané a zajímavé ženy. Bylo úžasné pozorovat, jak v podstatě podvědomě kopírují jedinou přítomnou aristokratku v místnosti a jak se krutě trefují do těch, které (přesto, že mohly být krásnější a profesionálně úspěšnější) původně pocházely z nižší střední třídy. Když se chci paničkám pomstít za to, že napadly osobu, kterou mám ráda, zvu je na čaj. Pyšné pří- slušnice střední třídy famózně znejistí, když jim sypaný Darjeeling servírujete ze zlaceného servi- su. Jsou natolik zvyklé pít jen z nádob, které se dají vrazit do myčky, že si s nejjemnějším porce- lánem nevědí rady. A taky si většinou nepamatu- jí, jestli si mají nejdříve posloužit mlékem, anebo čajem. Je to jedno ze zlomyslných pravidel, podle kterých šlechta identifikovala cizorodé příslušní- ky, kteří se chtěli do její společnosti vetřít. Nedávný průzkum britské společnosti přišel s rozdělením místního obyvatelstva do sedmi tříd. Na stránce BBC je dokonce test, který si An- gličané mohou udělat, aby zjistili, kam patří. Evi- dentně je úplně na draka, protože i ti, kteří jsou čítankovými příklady své třídy, by se podle tohoto hodnocení ocitli v nepřípadných chlívcích. Spisovatel Ferdinand Mount argumentuje, že Anglie má dnes jenom dvě důležité třídy. Jsou to bohatí a chudí. A rozdíl mezi nimi se neúprosně, nezadržitelně každým rokem zvětšuje. Ferdinand má pravdu. Slušné chování prdy zahání Bolševici vymlátili z lidí spoustu věcí, ale na způ- soby vtloukané doma byli krátcí. Je pozoruhodné, jak tyto vlastně povrchní věci jsou pro jednotliv- ce existenčně důležité. V osmdesátých letech se jeden brněnský architekt neoženil s dívkou, ale s kubistickým porcelánem, do kterého tchyně servírovala nedělní oběd. Vůbec se k sobě s dce- runkou nehodili a rychle se rozvedli. Vzali se vlastně jenom proto, že jeho okouzlila atmosfé- ra, která mu připomněla něco, co sám kdysi zažil a pak ztratil. A známou americkou herečku a mnohonásob- nou matku Miu Farrowovou před lety naprosto vykolejila odpověď královny matky, které se ze- ptala, co je to nejdůležitější, co můžeme dát svým dětem. Královnina mamá se zamyslela a pak řek- la: „Jednoznačně slušné chování.“ „Slušné chování? To je to nejdůležitější?!“ „Slušné chování,“ trvala na svém stařena. A Economist si před pár měsíci utahoval z toho, že v oficiální brožuře, kterou se musí naučit každý zájemce o britské občanství, je jako jeden z nejdůležitějších pokynů uvedeno: nenechávat tříděnýodpadpředdomem,abyneobtěžovalsou- sedy. Milí editoři by se přestali smát, kdyby žili ve středoevropské zemi, kde doma je vypulírováno, zatímco to, co se děje před prahem, nikoho neza- jímá. Kde lidé, kteří doma netolerují drobek na stolku, na ulici nebo v přírodě odpadky upustí, kde se jim zamane. „Jak je možné, že na celém nádraží na Charring Cross není jediný koš (z bezpečnostních důvodů, aby teroristi neměli kam uložit bombu), a přitom se nikde neválí ani papírek?“ divila se moje nedávná návštěva z Brna. Je pravda, že každodenní život v zemi, kde jsou lidé zvyklí dbát na prkotiny jako veřejný pořádek, je velmi příjemný. Pozoruhodná pianistka Alice Herzová-Somme- rová mi ve svých 104 letech řekla: „Celý život jsem se dívala trochu skrz prsty na tatínka, který se sice vypracoval na továrníka, ale vedle kultivova- né a kosmopolitní maminky působil jako venko- van. Vlastně teprve teď vidím, že jsem přežila jak koncentrák, tak předčasnou smrt jediného syna, protože jsem po otci podědila jeho prostou pova- hu a živý temperament. Moje sestra-dvojče byla vznešená a komplikovaná po mamince a dožila se jenom sedmdesátky.“ Když moje tchyně rok před smrtí řekla svým do- spělým dětem, že by se s ní měly více objímat, zaskočeny braly nezvyklou poznámku ženy, kte- rá si vždycky držela odstup, jako doklad toho, že ji opouští rozum. Moje třeskutě protivná tchyně byla tragickou postavou. Když její manžel získal za politické zásluhy titul a jí začali říkat Lady Harris, ještě úzkostlivěji než předtím se snažila být aristokratkou. Z inteligentní, zajímavé žen- ské se tím pádem stal chudák, který terorizoval sebe i okolí jakousi pitomou hrou. Odkouka- la například od anglické šlechty jejich chladný vztah k dětem, a když bylo pozdě, přišlo jí to zjevně líto. Harrisovým potomkům evidentně lezly krkem pompézní rituály a potrestali své otitulované rodiče rumunským zetěm a českou snachou. Tomáš Garrigue Masaryk by nebyl ani z půlky tak charismatický prezident, kdyby se nenarodil ne- gramotnému kočímu. Jeho neurozený původ po- sloužil jak jemu, tak jeho národu. Díky tomu, že byl nucen pohybovat se v různých společenských vrstvách, lépe rozuměl lidem. Kdo chce kam… Moje matka neměla šanci, ve chvíli, kdy jí čes- ký diplomat vysekl hlubokou poklonu, když n JEMNé PříSLušNiCE BriTSKé STřEDNí TříDy SE BAVí TíM, žE SE NEMiLOSrDNě TrEFuJí DO TěCH, KTEré ZASADiLy VE SPOLEčENSKéM žEBříčKu O PříčKu Níž. TrESTáM JE ZA TO POZVáNíM NA čAJ...

ZEN37 scházela dolů v moskevské akademii po mra- morovém schodišti. Vyděsil ji (jeden buržoazní tribunál už měla za sebou), a zároveň si ji na- vždycky získal. Mému vesnickému otci se líbilo mít sovětskou princeznu a nadšeně ji podpo- roval, když o víkendu, u příležitosti rodinného oběda rovnala na stůl desítky sklenic a pohárů a štosy porcelánu a příbory různých velikostí precizně vyskládané na lněný ubrousek a na skvostný damaškový ubrus. V šesti jsem roze- znávala skleničku na koňak, na šampaňské, na bílé a červené víno. Nebavilo mě pak hromady porcelánu, křišťálu a skla umývat a utírat, ale neměla jsem na vybranou a netušila jsem, že jsou i normální rodiny, ve kterých se z počet- ných servisů nejí, ale poklidně se na ně práší v sektorových stěnách. Nicméně když máma nebyla doma, vzali jsme si s otcem talíř na gauč a balancovali ho na koleni, uždibovali z něj rukama a na ubrousek jsme ani nevzpomněli. Věřím, že Ada Sergejevna umřela, aniž by tušila, že její dcera (když si myslí, že se nikdo nedívá) si na zahradě smrká nos s pomo- cí jednoho prstu, tak jak ji to na běžkách naučil její otec chalupník. Vlastně teprve co umřela, začala jsem si pro- stírat, jako kdybych nejedla sama doma, ale v luxusní restauraci. Tak, jak to měla ve zvy- ku ona a před ní její matka a před ní… Karel Marx raději umřel, než aby dopsal kapitolu nadepsanou otázkou Co vlastně je společen- ská třída? Marxovi propagandistovi se hodilo černobílé rozdělení na buržousty a proletari- át. Podrobně odstíněný popis společnosti by jeho revolučnímu vzkazu ubral na údernosti, a tím pádem by byl méně podmanivý a účinný. Ale jak dokládá hned několik sociologů, Marx ve skutečnosti nikdy nevěřil, že by střední tří- da (kterou pomohl hodit přes palubu) mohla být eliminována, že by se mohla rozplynout. Sám obdivoval, čeho dosáhla, a nechtěl, aby zmizela. Život je zběsile krátký, je dobře, že si hýčkáme ty podivnosti, kterým se nejdříve léta bráníme, a většinou teprve když jsme najednou sami, automaticky je začneme brát za své. Evidentně fungují jako stéblo, kterého se odmítáme pus- tit, je to pouto, jež nás propojuje s předcházejí- cími generacemi. Hubu plnou rovnostářského kázání, budu k ná- padníkům dcery tolerantnější, než bývala moje matka? Sotva. Spíš se vidím, jak nešťastníkovi zákeřně servíruji vidličku na ustřice a zlomysl- ně se ptám: „Chutná vám?“ Pokud dotyčný protivnou bábu usadí do patřič- ných mezí, dceru si zaslouží. n A131007330 Anastázie Harrisová

38ZEN covEr story „Knihy jsou pro mě to samé jako kresby nebo rap. Jsem na nich závislý od svého útlého dětství. Vydávání knih je také prakticky jediná věc, na které slušně vyděláváme.“ 38ZEN

ZEN39 big boss Text Alex Vyroubal Foto Jiří Langpaul Jak se z někdejšího squattera stal progresivní vydavatel hudby a knih, který ví, že uspěje jen ten, kdo si dělá věci po svém.

40ZEN E very man is the son of his work. Každý je synem své práce. To heslo má vyryté na svém webu pan Vladi- mír Brož aka Vladimír 518, kde cifra značí číslo popis- né domu, v němž se narodil (podle zvyku první generace amerických graffiti writerů). Protože Vladi- mír 518 se pro věc, která ho baví, klidně „udře k smrti“, zatímco když měl ve škole dělat něco, jen aby se splnila povinnost, tak byl „nejlínější člověk na světě“. Bývalý obyvatel squattu, proslulý sprejer a hu- debník (který neumí zpívat), jehož song Jižák si dnešní tatínci notovali za úsvitu věku české- ho hip hopu, je vůči mainstreamovému ZENu kupodivu přátelský. Místo aby redaktorovi dal jako pořádný pankáč pěstí, když ten se ho optá, kolik vydělává na koncertech, odtuší jen: „Sor- ry, ale tohle je až příliš osobní.“ O svých vlast- ních hiphopových fanoušcích řekne, že jsou „na hovno“, protože všechno jen kritizují a za nic nechtějí platit, ale přesto dokázal se svou firmou Bigg Boss vytvořit malé impérium. Label Vladimíra 518 totiž zastupuje známá jmé- na hiphopové scény, jako jsou Orion, James Cole, WWW nebo LA4, sám rapuje (poslední al- bum s lapidárním názvem Idiot), vytváří graffiti, spoluvydává komiksové noviny a komiksy také kreslí, zastupuje výtvarníky a vydává úspěšné knihy. Třeba tu s názvem Kmeny o lifestylových subkulturách. Trh se zábavou se díky internetu mění, staré postupy přestávají fungovat, velkým vydavatelstvím vysychají zisky a Vladimír 518 je nový typ umělce-podnikatele-všeuměla. Prostě Bigg Boss. Ber, nebo nech bejt! Jak bys popsal Bigg Boss? Ve vztahu ke státu jsme akciová společnost. Ve vztahu ke světu jsme shluk energie, která prou- dí z lidí, co přemýšlejí stejně jako já a které jsem vyselektoval z jádra hudební scény. Ta energie má nějaký duchovní rozměr? V mém případě jde o filozofii duality. Mám rád věci, které nejsou jednostranné, přestože poslouchám kapely, které takové jsou, nebo se podívám na horor, který je čistě jednostranný, nebo porno, to je úplně jednostranný. Mě ale zajímá ta složenina mnoha různých pohledů. Fascinuje mě třeba Kubrickova Vesmírná ody- sea 2001, což je zdánlivě pouhé sci-fi, ale ve skutečnosti komplexní dílo. Já taky chci dělat rap nejen v mezích žánru, ale aby se v něm od- rážela otázka, jaké to jsme vlastně bytosti. Že jsme uprostřed vesmíru na nějaké rotující kouli a všechno, co známe, je to naše Slunce, které nás určuje… Co je tvou největší motivací v byznysu? Svoboda. Dělám byznys, abych byl nezávislý. V raném období tady malé labely dělali lidé jen na amatérské úrovni. Vedle toho tu byly major labely, se kterýma všechny kapely kolem nás chtěly uzavřít smlouvu. A my jsme se svou tehdejší kapelou Peneři Strýčka Homeboye byli jedni z prvních, kteří řekli, že si založíme vlastní label a budeme si to dělat po svém. To byla novinka a velké labely nám nabízely velmi slušný smlouvy, ale když jsme už popáté řekli „ne“, byli tak zoufalí, že nám řekli: „Tak si tu smlouvu napište sami a my ji jen podepíšeme.“ Ale my jsme trvali na svém, protože jsme nad svou produkcí chtěli mít naprostou kontrolu. Nikdy jsme se nechtěli dostat do diskuse o ná- zvu, o coveru desky nebo o sprostých slovech. A taky jsme nechtěli skončit jako kapely, který se soustředí jen na muziku, ale třeba blbě vy- Vladimír 518 mohl mít krásnou smlouvu s velkým vydavatelstvím, ale on řekl: „Ne! Chci mít nad vším absolutní kontrolu.“ A tak začal jeho byznys. 40ZEN

ZEN41 padají na pódiu nebo mají blbej obal. Protože když se třeba podívám na práci Craftwork, tak se klaním. Je to dokonalý ze všech stran. Co je tvůj klíč k úspěchu? Pro mě je na prvním místě práce. Ne z worko­ holického pohledu, ale skrz práci já prožívám svět. A pak zkušenosti. Protože před Bigg Boss jsem měl něco, co se jmenovalo Terrorist La­ bel. Bylo to na hrozivé punkové platformě, kde nic nebylo oficiální, všechno se dělalo načerno, sklad byl někde ve sklepě, papíry rozházené po několika bytech, prostě bordel. A v roce 2006 jsem si řekl, že takhle to nemá smysl, a založil jsem Bigg Boss. Na čem vlastně vyděláváte? Jediná výdělečná činnost v hudbě jsou pro nás koncerty, které to drží na nule, protože pro­ dukce hudby je jinak úplně prodělečná. Dneska je to s prodáváním hudebních nosičů, asi jako byste v Čechách obchodovali s jihoafrickým pivem. Úplný nesmysl. Momentálně je ten nej­ horší moment. Už jsme minuli období, kdy se desky prodávaly, ale ještě jsme nenašli jinou cestu. Věřím, že za deset let bude nějaký jiný model, protože současný digitální download přináší u nás jen směšný peníze. A tak ses dal na vydávání knih… Knihy jsou pro mě tosaméjakokresbyneborap. Jsem na nich závislý od svého útlého dětství. Vydávání knih je také prakticky jediná věc, na které slušně vyděláváme. Třeba graffiti sketch­ book „2666: Praha Odyssey“, což je 26 variant toho, jak se nezbláznit a jak milovat současné velkoměsto. Ta kniha se vyprodala dvakrát bě­ hem týdne. Nebo fotograficko­textová kniha „Kmeny“, kde se zabývám subkulturami. Našli jsme lidi, kteří jsou v tom jádru, kteří tím nejvíc hoří, a u čtenářů to fungovalo. Stále děláme za­ čátečnický chyby, jako třeba že blbě nastavíme cenu, která je ještě garantovaná na dotisky, tak­ že i kdybychom jich mohli udělat hodně, moc na nich nevyděláme. Jak vnímáš trendy v hip hopu? Já nepřemýšlím o tom, jak posluchače za­ ujmout. Mě hiphopový posluchač vůbec neza­ jímá… Tak trošku to možná přeháním. Já svý fanoušky ctím, ale všeobecná masa mě nezají­ má. Ctím lidi, kteří jsou na mě napojení, nemu­ sím se jim podbízet a trefit se do jejich představ. Plán Bigg Bosse je dělat, co nás baví. Každej pod labelem si plní svoje sny. To, jestli se to pak ně­ komu líbí nebo ne, to už je věc druhá. Jací jsou hiphopeři jako klienti? Přece jen, je to asi nejmasovější životní styl mladých lidí… Jsou úplně na hovno! Je to jedna z nejhorších scén, která tady vznikla. Snad si můžu dovo­ lit to říct, protože jsem byl u toho, jak rostla, a hlavně jsem viděl i jiné scény. Ale to není pro­ blém hip hopu, je to problém podstaty člověka. Když něco začne být hodně populární, přeros­ te to určitou kritickou mez, tak se ti fanoušci začnou chovat jako stádo, velmi pudově. Tak­ že průměrný hiphopový fanoušek chce desku zadarmo, na internetu na ni přirozeně vyleje všechnu špínu světa, pak by rád šel na koncert zadarmo a v neposlední řadě by chtěl někde zís­ kat nějaký hadry zadarmo, aby dobře vypadal. Z některých hiphoperů se díky televizi stávají mainstreamové celebrity… To je hlavně na Slovensku, kde si mainstrea­ moví hiphopeři můžou dovolit věci, za který by nás tady lidi sežrali. V Česku je hip hop trochu víc umělecký. Na Slovensku to ovládl Rytmus, nebo teď je tam velký Majk Spirit, a to jsou lidi, kteří vidí hip hop jinak. Je zajímá, aby měli hod­ ně peněz, a lidem pak vyprávěli, jak byli malí kluci, kteří si věřili, a ono se jim to všechno po­ vedlo. Takový hiphoper se přetrhne, aby mohl hrát v reklamách. Já to ale neodsuzuju. V ame­ rické kolébce hip hopu najdeš taky úplně všech­ no, od vyintoušenejch magorů přes průměrný hip hop, který splňuje všechny atributy té disci­ plíny, až po ten moneymake, jezení diamantů, zlatý tanky a baráky narvaný penězma. V Česku to takhle o penězích nikdy být nemůže. V USA rapuješ o penězích, protože za ten rap skutečně velké peníze dostaneš. A to je OK. U nás já vy­ dělávám trochu víc nad průměr, ale můj brácha vydělá osmkrát víc než já. V Americe ten rapper vydělá stejně jako manažer. Co je největší chyba, kterou člověk může v podnikání udělat? Já jsem poměrně spokojenej člověk a beru i tu dobu, která je. Ale když už mám začít hledat chyby, pak vidím hlavně tu neopravdovost. A ta je způsobená obrovskou leností. Ty se narodíš, začneš chodit do školy, kde se naučíš dělat věci jen proto, aby byly. Já jsem ve škole měl problé­ my, protože jsem tohle nesnášel. Ale pokud si dám nějaký úkol sám, tak se tomu obětuju tak, že se udřu k smrti. Když přistoupíš na tu hru, že děláš věci jen proto, že se musí, tak si kopeš hrob. A takhle funguje naše společnost. Lidi po škole, kterou udělají, jen aby rodiče byli spoko­ jený, dělají práci, jen aby jejich šéfové byli spo­ kojený… Žijeme pak ve světě, kde ze všech stran dostáváš jen odrazy nějaké prapodivné reality, která je vytvářena, jen aby se dobře prodala, jen abys někam přišel a něco podepsal… Snažíš se pochopit různé motivace a zjišťuješ, že málo­ která je opravdová. Takže když pak uděláš kníž­ ku o lidech, kteří doopravdy věří tomu, jak žijí, tak to frčí. n Vladimír 518 uvádí KMENY Kniha zachycuje stav městských subkultur (hip hop, punk, hardcore, gotika, emo, skinheads, neohippies, motorkáři, fanoušci tuningu či otaku, milovníků japonské popkultury). Foceno v létě 2011. Nyní Vladimír 518 připravuje pokračování Kmeny 0, jež se budou zabývat subkulturami v období 1969–1989. IDIOT Vladimírova v květnu vydaná studiová deska navazuje na úspěšné album Gorila vs. Architekt. Rapper cestuje napříč snad všemi hudebními žánry. Důkazem toho jsou třeba chytlavé osmdesátkové motivy v kombinaci s kytarovými pasážemi jako od Iron Maiden. KIX Komiksové noviny KIX vytváří pětice autorů: David Böhm, Jiří Franta, Kakalík, Jaromír Plachý a Vladimír 518. V každém vydání se objevují i speciální hosté z Čech i zahraničí. Sběratelská záležitost v malonákladu a formátu A3.

Text Věra Kudynová Foto Martin Mojžíš Spisovatelka Věra Kudynová si povídala s přední šperkařkou Jitkou Kudláčkovou o tom, že začínáme zvolna objevovat polozapomenuté umění nošení šperků. drahé KoVy a Já Který prsten vládne vám? 42ZEN42ZEN

N edávno jsem se stěhovala, a to je znamenitá příležitost dát sbohem nepotřebným věcem. A také provětrat šatník. Fashion koučka Vi- ola Fetisová v mé skříni našla několik údaj- ně skvělých, avšak mnou nedoceněných kousků, naučila mě je odvážně kombinovat s dalšími a já zírala, že ač se šatník zmenšil o čtvrtinu, mám v něm o sto procent více možností. Po fashion koučinku jsi už připravená na vyladění šperků, řek- la mi Jitka Mlynarčík Kudláčková a zahájila inspekci mojí šper- kovnice. „Náhrdelník po babičce je památka, že? Nutná? Proč máš schovaný zásnubní prsten? Stejně jste se rozešli. K čemu jsou ti náušnice, když je nenosíš? Náramek ti překáží, tak co s ním?“ zavalila mě otázkami a já začala chápat, že nic není navěky. Ani hodnotné šperky umocněné o cenu vzpomínky, památky a zpracování. „Využívám svých schopností,“ usmívá se majitelka JK Jitka Kudláčková Jewels, která v oboru pracuje už třicet let. „Po letech práce se šperkem vnímám, co ženě nejen sluší, ale zároveň prospívá. U šperku totiž nejde jen o módnost, kvalitu a hodnotu cenného kovu. Jde hlavně o to, jak rezonuje s nositelkou.“ České ženy potřebují styling šperků jako sůl. Je pořád znát dě- dictví socialismu, kdy se místo šperků zásnubního, „za dítě“, či jen tak pro radost ženám kupovaly vysavače a žehličky. „Už se to ale zlepšuje. U nás máme to štěstí, že se potkáváme právě s muži, kteří svým ženám šperk pořizují. Takových mužů si vel- mi vážím a se vší profesionalitou se jim věnujeme, aby výběr byl ten nejlepší. Pro ženu je takový dar velmi důležitý, zrcadlí jí její hodnotu sebe ve hmotě.“ Za život žena nashromáždila řetízky, přívěsky, náhrdelníky, ná- ramky, prstýnky, brože a spoustu dalších ozdob. Některé leží kdesi v šuplíku, jiné se dostanou do světa při mimořádných příležitostech, některé provázejí svou majitelku každý den. S tím, jak se žena mění, se časem mění i obliba šperků, které nosí. „S vývojem osobnosti máme jiný názor na to, jaký šperk chceme nosit. Posledních několik let se proto věnuji stylingu šperků, jenž navazuje na fashion koučink. Obrazně řečeno, jde o to udělat si pořádek v šatníku a pak i ve šperkovnici a zbavit se toho, co mi nesedí a nepodporuje mě. Tak se mohu posunout dál v celém svém životě,“ říká Jitka Kudláčková. Nemluvíme teď o bižuterii, někdo si třeba oblíbí keramický šperk jako vzpomínku na dovolenou, ale u šperků z drahého kovu jde o to, jak s naším tělem „ladí“. Jitka je ostatně proti tomu, aby- chom všechny šperky po předcích nábožně schovávali. Máme je buď nosit, nebo předělat. „Šperk nese energii nositele a tvůrce. Každý člověk ji intuitivně cítí. Některé šperky nám prostě nejsou sympatické, i když jsou po nejhodnější babičce, a jsou nám na těle nepříjemné. Co totiž víme o jeho historii a původu? Šperk nese neviditelnou energii, která s námi buď rezonuje, nebo naopak, i šperkařská práce odpovídá době, kdy byl vytvořen. Majitelka starého šperku z dědictví musí zvážit, zda je pro ni hodnotnější taková památka, nebo zvolí redesign. Nejčastěji se dají dobře vy- užít cenné kameny, designér jim dodá současnou dimenzi.“ Dobré prý není ani schovávat prstýnky od bývalých partnerů. „Nedávno mi jedna zákaznice říkala, jak ji povzneslo, když brzy po rozvodu nechala předělat snubní prstýnek na jiný. Jsou to symbolická rozhodnutí, potvrzená pak transformací kovu. Ne- musím ani dodávat očekávanou pointu, že přetavením prstýn- ku bylo definitivě zrušeno pouto a ona, skutečně už svobodná, našla během pár týdnů novou lásku.“ Budování vzájemných vztahů je proces. „Se zákaznicí si poví- dám, pochopím její osobnost a podle toho navrhnu, jaké šperky by už neměla nosit. Je to záležitost důvěry. Některé moje ná- vrhy nejsou akceptovatelné třeba pro to, že žena si se šperkem spojuje některé krásné zážitky. Obvykle se za nějaký čas sejde- me znova a zákaznice mi řekne, že už některé staré věci může pustit. Všechno chce čas,“ vysvětluje Jitka a dodává: „Pak se do- mluvíme, co by jí vyhovovalo nejvíc. Buď si vybere šperk z na- šich aktuálních kolekcí, nebo, a to už je nejvyšší meta, jí šperk navrhnu na míru. To je ale opravdu důvěrné a psychologické, vývoj šperku trvá často řadu měsíců.“ Pro ženy Jitka nejraději navrhuje celý set, to znamená náušni- ce, řetízek s přívěskem či náhrdelník, náramek a prsten. Ideál- ní samozřejmě je, když se šperky mohou kombinovat. Dnes je všechno volnější a neplatí, že nemohou být kombinovány různé druhy zlata či zlato a stříbro. „Zkombinovat dohromady zdánli- vě nesourodé je samozřejmě trochu obtížnější, ale buď má žena vkus a intuici, nebo se poradí,“ říká Jitka Kudláčková, která má na každé ruce prstýnek z jiného zlata a krk jí zdobí silný stříbr- ný řetízek s výrazným kamenem. Jako vévodkyně S Jitčiným poučením prohlížím znova své šperky a některé ná- hle vidím jinak. Nemusím je už vlastnit, protože z prstýnků, řetízků a náušnic se může zrodit něco výhradně mého. A když nacházím roky „pohozené“ rubíny, mám jasno. Jitka mě za ideu „vědomého šperku“ pochválí a vytvoří jeho design. Jedna věc je totiž nápad a druhá realizace, ne vše lze vyrobit. Když mi po čase zlatník Ondřej předává „můj“ šperk, žasnu, protože je ještě lepší, než jsem si představovala. Šperky se nemají šetřit pro budoucnost, jsou stvořeny pro pří- tomnou ženu a současnou společnost. Proto můj náhrdelník musí co nejdříve mezi lidi. Od Jitky totiž také vím, že ženin ná- hrdelník může být atraktivním a účinným brněním: například obchodní partner nevydrží stálý kontakt s očima, ale nesklouz- ne jimi do výstřihu, když ho zarazí atraktivní „obojek“. Na něj může ve vší slušnosti hledět. Dokonalé náhrdelníky proto do- poručuje zejména právničkám, manažerkám a dalším profesím, které jsou v denním kontaktu s obchodními partnery. „Máte krásný náhrdelník,“ řekl mi Vladimír Páral na party v Obecním domě. „Vypadáte v něm jako vévodkyně,“ dodal spi- sovatelsky – jeho škála totiž začíná na kněžně a končí u krá- lovny. Vědoma si Jitčiných informací, sleduji spisovatelovy oči. Někteří muži dokážou monitorovat všechno… Tavba zlaté- ho harampádí a jeho přetvoření ve vědomý šperk za výsledek opravdu stojí! n ZEN43

44ZEN rEtail Vůně barevných tónů „V supermarketech nabízíme hudbu programovanou našimi muzikology podle potřeby klienta – když jsou dopoledne plná lidí, hrajeme klidněji, a když je přes poledne mrtvo, hudba naopak přidá na energii,“ říká Eva Chudomelová, šéfka české pobočky Mood Media. Text Daniel Deyl Foto Tomáš Železný Co spojuje hudbu ve výtahu s tajemstvím moderní psychologie? Mladá ambiciózní disciplína jménem smyslový marketing. P ojď, tati.“ Z reproduktorů se roze- zněla, těsně nad hranicí slyšitel- nosti, povědomá melodie coby při- pomínka let dávno minulých. Kdo to hraje, kruci – Grateful Dead? Kinks? Nebo je to něco méně zná- mého z produkce Beatles? Ruce prošedivělého někdejšího rockera uvolnily stisk držadla nákupního vozíku; jeho krok zpo- malil na minimum. Tady se přidá druhý hlas – ano, jasně. Stárnoucí muž instinktivně pohlé- dl nahoru, jako by mu to umožnilo tu čarovnou hudbu slyšet lépe. Naděje, síla, zrychlený tep, za- suté vzpomínky na pocity divočejší, než jaké pěs- tuje otcovská povinnost; to všechno se najednou připomnělo. „Vydrž vteřinku, kotě.“ Na očekávané velkolepé finále však nedošlo. „Paní Havlínová k pokladně sedum!“ zaskřeho- talo to z reproduktorů. Rocker se vrátil na zem a zjistil, že dcerka se mezitím činila: vozík byl plný sladkostí, jimž vévodil odporný růžový ply- šový kůň. Při placení však ani nezareptal. Byl tam, kde jej supermarketový marketing chtěl mít: strá- vil v prodejně daleko víc času, než měl v úmyslu, a koupil i to, co rozhodně kupovat nechtěl. Podporovat retailový byznys hudbou není myš- lenka nová a její výše uvedené podání patří k těm jednodušším. Je jakýmsi embryem relativně nové disciplíny, jež balancuje na hranici více vědních oborů: smyslového marketingu. Tento způsob podpory prodeje pracuje nikoli s racionální úva- hou zákazníka, ale s jeho smysly a náladou. Vzestup smyslového marketingu není náhodný. Ve chvíli, kdy konkurence ve všech představi- telných oborech sílí a koncové produkty jejich protagonistů se od sebe ničím podstatným neliší, je klientova racionální potřeba uspokojena ve va- šem obchodě zhruba stejně dobře jako u konku- renta přes ulici. K rozhodování o tom, kde utratí peníze, mu může pomoci motivace jemnější než cedule s nápisem „sleva do vyprodání zásob“. Snad prvním průkopníkem tohoto způsobu uvažování byl americký generál George Owen Squier, jenž sestrojil důmyslný způsob, jímž ne- chal lidi poslouchat hudbu dle jeho uvážení. Když později udělalo technické pokroky rádio, založil firmu Muzak (jako inspirace pro název posloužila fotografická firma Kodak), která začala distribu- ovat hudbu „na pozadí“ do obchodních domů a posléze dalších komerčních prostředí (dnes jich takto obsluhuje 470 tisíc ve 40 zemích světa). Slo- vo muzak s malým „m“ se postupem doby stalo synonymem pro náladovou hudbu vůbec. To logicky přenáší řeč do současnosti. Firmu Mu- zak, jež denně oslovuje na 100 milionů poslucha- čů, v roce 2011 převzala společnost Mood Media,

ZEN45

46ZEN jeden z velkých hráčů na probouzející se světové scéně smyslového marketingu. „V supermarke- tech obvykle pouštějí internetové rádio, které hraje pořád stejně, zasekává se a ještě je přerušo- vané reklamou,“ říká Eva Chudomelová, jež vede českou pobočku Mood Media. „My nabízíme hudbu programovanou našimi muzikology pod- le potřeb klienta – když jsou dopoledne plná lidí, hrajeme klidněji, a když je přes poledne mrtvo, hudba přidá na energii. A bez rušivých reklam.“ Takhle voní les Protože však jsme o sto let dál než generál Squier, hudba sama již k vytváření těch správných nálad nestačí. Mood Media tudíž využívá kombinace různých pečlivě kalibrovaných smyslových vje- mů. Její produkty vcházejí na hřiště lidské psychi- ky cestami hned tří smyslů: nejen sluchu a zra- ku, nýbrž i čichu. „V ideálním případě působíme kombinací vizuálních vjemů, hudby a vůně,“ vy- světluje Chudomelová. Jak to vypadá v praxi? O tom, že na tuzemském trhu existuje z hlediska smyslového marketingu nezaplněné místo, svědčí skutečnost, že onen ideální případ – kdy by jeden marketingový „re- žisér“ dostal na starost všechny tři vjemy všech tří smyslů – dosud nenastal. „Mezi naše klienty pat- ří například řada bank, jež ale nechávají vizuální stránku svých poboček řešit sólově vlastními de- signéry,“ říká Eva Chudomelová. Pokud ale v jed- né z novějších českých komerčních bank uslyšíte namísto otahaných tónů Hany Zagorové ptačí zpěv a ucítíte sotva znatelnou vůni lesa, vězte, že za tím stojí právě Mood Media. Vůně dle Chudo- melové nesmí být intenzivní, aby ji člověk hned zaregistroval: „Rozbolela by vás hlava.“ Z jedné strany tak smyslový marketing pracuje s ověřenými postupy, zatímco z druhé se pohy- buje na poli probádaném jen sporadicky. Tím je jev v psychologii známý jako synestesie, při níž si mozek „překládá“ vjem jednoho smyslu jako vjem smyslu jiného. (Autor tohoto textu například sly- ší píseň Hey Jude od Beatles jako okrovou, kdežto Satisfaction od Rolling Stones černomodře.) Postup, jímž se takový „překlad“ děje, dosud není vědecky uspokojivě popsán, o kombinaci s vjemy dalších smyslů ani nemluvě. Právě takové propo- jení by přitom pro každého „mood“ marketéra mělo obrovský význam. Přidejte tedy k tónům a barvám ještě vůni – a zjistíte, že tahle disciplína má mnoho vzrušujícího před sebou. Jen pak musíte dát pozor, aby vám dcerka nena- skládala do košíku příliš mnoho růžových koní; mohli byste z toho ohluchnout. n Barvy a lidská mysl Červená symbolizuje vášeň, bílá čistotu, modrá spolehlivost. Jakkoli dosud neumíme takové působení kvantifikovat, jeho základní kontury existují – a svět byznysu je také patřičně využívá. Následuje (nutně zjednodušený) přehled: Modrá – symbol důvěryhodnosti a spolehlivosti učaroval nejen Ondřeji Hejmovi; asociace modré s nebem a mořem pomáhá vyvolat pocit stability a bezpečí. Je proto obzvlášť oblíbená institucemi, které potřebují právě tyto vlastnosti zdůraznit, například bankami. Červená – aktivuje podvěsek mozkový a sklon zintenzivňovat srdeční činnost. Napříč světovými kulturami je vnímána jako energická až agresivní. Chcete upozornit na svůj časopis, hamburger, slevovou akci? Žádná barva neposlouží tak dobře. Žlutá – ve všech kulturách existuje její silná asociace se sluncem. Vyjadřuje optimismus, světlo a teplo. Lidské oko navíc vnímá jasné odstíny žluté nejrychleji z barev, pročež i jim se dostává širokého maloobchodního využití. Zelená – další přírodní motiv, za nějž tato barva vděčí celosvětovému působení chlorofylu. Díky němu má pověst symbolu zdraví a svěžesti. Množství odstínů však toto „poselství“ může rozmělnit; obecně platí, že čím tmavší, tím usedlejší zelená je. Černá – hledáte-li barevné vyjádření serióznosti a moci, stěží se bez černé obejdete. Nevýhodou může v některých kulturách být asociace se smutkem. Bílá – v západní kultuře symbolizuje čistotu a nevinnost, k čemuž pomáhá i fakt, že se nejlépe snáší s větším počtem ostatních barev. Hnědá – jednoduchost, trvanlivost a stabilita. Může vyvolávat i negativní konotaci špíny. Vínová – přímý opak hnědé; přinejmenším na Západě je oblíbená mezi tvůrčími typy lidí. Vyvolává dojem exkluzivity. ▼A131007549

SKOKOVÝ POHÁR ČESKÉ POJIŠŤOVNY 2013 EXTRALIGA PARKUROVÉHO SKÁKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE • SERIÁL NEJKVALITNĚJŠÍCH PARKUROVÝCH MÍTINKŮ V ČR • DOPROVODNÝ PROGRAM PRO CELOU RODINU • NEJLEPŠÍ JEZDECKÉ AREÁLY • VYNIKAJÍCÍ ATMOSFÉRA A NEJVYŠŠÍ SPORTOVNÍ VÝKONY www.skokovypohar.cz CMYK Pantone 01 VC MARTINIC 20. 4. � 21. 4. 2013 02 VC OSTRAVY 18. 5. � 19. 5. 2013 03 VC KOLÍNA (PTÝROV) 25. 5. � 26. 5. 2013 04 VC LITOMYŠLE 8. 6. � 9. 6. 2013 05 VC BRNA V OLOMOUCI 15. 6. � 16. 6. 2013 06 VC OPAVY 22. 6. � 23. 6. 2013 07 VC FRENŠTÁTU P. R. 27. 7. � 28. 7. 2013 08 VC STRAKONIC 3. 8. � 4. 8. 2013 09 VC PTÝROVA 17. 8. � 18. 8. 2013 10 VC PLZNĚ 31. 8. � 1. 9. 2013 11 VC HOŘOVIC + FINÁLE 21. 9. � 22. 9. 2013

48ZEN prodigy CHATTY(dělaj‘ člověka)ZEN našel zalíbení v malé pražské značce, která se inspirovala kalifornskou dívčí kapelou ze sedmdesátek. Text Viola Černodrinská Foto Jakub David 48ZEN

ZEN49ZEN49 Výšivky s motivem mystických zvířat se objevují na halenkách, doplňcích, ale i na unisexových tričkách. (na protější straně) V nové kolekci se objevují různé druhy denimu – od lehkých košilových kvalit na overalech po extra pružné na jeansech. (vlevo nahoře) Mikiny zdobí velkoformátový tisk, který studio Chatty připravilo speciálně pro tuto kolekci. Disquiet Collection můžete koupit v pražském showroomu Chatty v Haštalské ulici č. 1. R adka Sirková a Anna Tušková začaly pod značkou Chatty tvořit už v roce 2005 – od té doby byly třikrát no- minovány na cenu Módní designér roku v rámci Czech Grand Design a pravidelně se dostávají i do nejužšího výběru v kategorii Nejlepší módní přehlídka na domá- cím Designbloku. Zpočátku se věnovaly hlavně streetwearu, jemuž dominovaly kvalitní džíny propracovaných střihů. Během posledních čtyř let se zaměřily, jak samy říkají, „na dospělou a od- vážnou městskou ženu“. Kromě denimu kombi- nují i krajku, hedvábí, kůži či brokát. Pro letošní jaro se Chatty inspirovaly kaliforn- skou dívčí hudební formací The Runaways ze 70. let. Siluety Disquiet Collection SS13 tak vy- cházejí z rock’n’rollového looku 70. let a díky své „zaprášené“ barevnosti mají připomínat vybledlé stránky z fotoalba skupiny. V řadě sed- mi outfitů Chatty kombinují maskulinní prvky s výrazně ženskými siluetami, a tvoří tak hravou a dobře nositelnou extravaganci. V kolekci jsou například kusy s velkoformátovými autorskými digitálními tisky – mikiny, topy a šaty, jež zdobí ornament z drahých kamenů, květin a mystic- kých zvířat. Jeho segment pak prochází řadou dál jako výšivka na topech, tričkách a vestách. Zoufat si ovšem nemusejí ani muži – premiérově je totiž kolekce doplněna řadou tří pánských outfitů. A rozhodně se můžeme těšit na další projekty. Radka a Anna momentálně připravují například outfit na Karlovarský festival pro tvář značky Marthu Issovou, kostýmy pro nové taneční před- stavení Václava Kuneše, které bude uvedené na podzim na Nové scéně Národního divadla, a zá- roveň již pracují na nové kolekci podzim/zima 2013/14, která bude mít premiéru na podzimním Prague Fashion Weekendu. n

50ZEN můj styl Pes, Pinko a oceán {Catherinenardin} Text Hana de Goeij Foto Tomáš Železný majitelka designového studia Around Inside a developerka superluxusních bytů se pohybuje jen na malém kousku Prahy. Po ničem jiném ani netouží. 50ZEN

ZEN51ZEN51 N ikdy nevěděla, co přesně chce v životě dělat. Vystudovala oděvní návrhářství, pracovala v rodinné restauraci, vyráběla a prodávala vlastní šperky a nyní rekonstruuje a prodává luxusní byty v centru Prahy. Za pár let bude podle svých slov dost možná dělat zase něco úplně jiného. Catherine Nardin, drobná majitelka Around In- side, designového studia a developerské společ- nosti v jednom, vyzařuje nedbalou eleganci, leh- ký nádech přitažlivé arogance a po francouzsku zodpovědně kouří. Přivítání v kanceláři v centru Prahy je nevšední, v patách se jí ženou tři psi – je- den patří jí, jeden asistentce a třetí je na návštěvě. Hlídá ho přítelkyni svého syna. „Vyrůstala jsem se zvířaty a nechci to měnit,“ říká Francouzka, jež před lety do Prahy následovala svou matku, která si u nás otevřela restauraci. „Psi v kanceláři jsou k nezaplacení, chvíli se na ně díváte a stres se vypaří,“ vypráví zpoza masiv- ního neopracovaného dřevěného stolu. Jednoho z mnoha, které v kanceláři má. A každý je jiný. Catherininým akčním rádiem je několik ulic ohraničenýchVltavou,Staroměstskýmnáměstím a Pařížskou ulicí. „To je pro mne centrum Prahy, nikdy bych se odtud nestěhovala, mám pocit, že bydlím na vesnici. Všechno obejdu pěšky a vět- šinou ani nenarazím na turisty.“ Výjimku udělá, když jde tančit na oldies do Lucerny. Obchody, kde v Praze nakupuje oblečení, jsou jen tři: Ca- ramelo, multibrand Space a značka Pinko v Pa- řížské. „Mám ráda eleganci se směsí rokenrolu. Občas si koupím něco docela bláznivého, napo- sledy například šátek s lebkami. Nakupování ale nijak zvlášť nemiluju, do obchodu vstoupím, jen pokud mne něco zaujme ve výloze.“ Kvůli davům turistů se vyhýbá Staroměstskému náměstí. „Svého právníka vždy nutím ke schůz- ce v naší kanceláři. Ta jeho je sice pár set metrů vzdálená, ale na nesprávném konci náměstí,“ usmívá se a gestikuluje rukama s rudě nalakova- nými nehty. Jinou barvu laku téměř nepoužívá. Nepoužívá ani auto. Nerada tankovala, zapomí- nala na pojištění a obtěžovalo ji parkování. Mimo Prahu jezdí zřídka. „Nic mi tu nechybí, až na širo- ký výběr sýrů a francouzské trhy. Ve Francii stačí zajít na jeden a člověk nakoupí vše. Tady musím obíhat víc míst.“ Občas se tak vydá do rodné Fran- cie, do New Yorku či na Madeiru, svou oblíbenou destinaci. „Miluji oceán, dívat se na něj je úplně jiný pocit než se dívat na moře. Z hotelového lehátka na Madeiře před sebou nemám nic než nekonečný horizont. Do ruky stačí knížka, na uši sluchátka a proležím tam celý den.“ Profesní pozornost nyní věnuje rekonstrukci Obecního dvora u Anežského kláštera. Buduje zde několik bytů za desítky milionů a jeden z nich pro sebe. „To, co mi v centru Prahy vždy chybělo, byla vlastní zahrada. Teď budu mít i ji.“ n Tento klobouk patří mezi moje základní prázdninové vybavení. Přítel mi jej koupil na jihu Francie. Lak na nehty Brand Opi. Tuhle barvu jsem začala používat před pěti lety. Elegantní, ale zároveň neformální peněženku jsem koupila nedávno ve W hotelu v Barceloně. Oblíbený šátek, který jsem koupila od jednoho módního návrháře, jenž mi řekl, že je pro mě dostatečně bláznivý. Další důležitá prázdninová věcička – iPod. Skvělý zvuk se sluchátky Monster Beats. Z knih, jež jsem přečetla, je zpověď zabijáka newyorské mafie Richarda Kuklinského nejlepší. Parfém od Hermès používám už osm let. Zkoušela jsem i jiné z této řady, ale Un Jardin sur le Nil mám nejradši. Lodičky z Caramelo je velmi těžké nazout, ale miluju je. Jsou vážně sexy. Držák na zapalovač. Před 15 lety mi ho daroval můj bratr. Jde o limitovanou edici Angel, což byla tehdy i značka mého parfému.

52ZEN sport Škadrona v provazech deště Text Alex Vyroubal Foto René Tauber Bohům navzdory se v Chuchli odehrál třetí ročník BMW Czech polo open, který přilákal pražskou smetánku v kloboučcích. Ale nedejte se zmást, pólo není rezervované pro snoby. Hrajte i vy! 52ZEN

ZEN53 A jedeme do finále! Momentky ze zápasu o vítězství v turnaji mezi týmem BMW (Martina Lewis, která je vyfocena na snímku vpravo, Kateřina Zeka, Manuel a Facunda Guevarovi) a Eden Island Seychelles (Leon a Alexander Hauptmannovi, Joaquin Maiquez a Abel Flamenco). K oňské pólo je v Čechách rozšířené asi jako lední hokej v Argentině – která je v tomto historicky nej- starším kolektivním sportu světo- vou jedničkou. Ale díky Martině Lewis, vynikající hráčce a ma- jitelce agentury s výmluvným názvem MMH Polo, se tento exotický sport přece jen dostává do širšího povědomí. Přes dlouhý déšť, jen pár desítek hodin před zatopením Chuchle, se za účasti diváků z řad byznysové elity (dámy v ne- zbytných apartních kloboučcích) uskutečnil další ročník BMW Czech Polo Open. K hrstce českých hráček póla patří i advokát- ka z kanceláře Norton Rose Anna Kudrnová, členka klubu Aviator, jediného pólového klubu v Praze a jednoho ze dvou v republice (druhý Gill Polo je z Chlumce nad Cidlinou). ZEN si s Annou povídal o tom, že pólo i přes všechny opulentní bankety není nutně jen pro horních deset tisíc. Sport, který se půl století před Kris- tem začal hrát v Persii, se totiž dá hrát už od cca 50 000 korun na půlroční sezonu. Pólo se hraje na place o rozměru tří fotbalo- vých hřišť, proto když Argentinec Julio Palarolo před pár lety klub Aviatorů zakládal, hrálo se na letišti v Letňanech. „Tam to bylo poetické, když jezdíte na koni a nízko nad hlavou vám přeléta- jí letadla,“ vzpomíná Anna. Dnes Aviatoři hrají v Chuchli a vy se tu můžete každou sobotu zajít

54ZEN podívat na tréninkový zápas, kde se rychlostí pa- desát kilometrů v hodině řítí kůň a za ním dalších sedm. Aby se nepomlátili, platí například pravi- dlo, že nikdo nesmí nikoho křížit. „Takže se hra odehrává v jakémsi jedoucím vlaku, ve kterém se hráči snaží předávat si balon dřevěnými holemi. Navíc je to takový adrenalin, že na nějaký strach ani nemáte pomyšlení,“ říká Anna s tím, že zraně- ní v pólu jsou kupodivu jevem vzácným. Koně – kříženci argentinských criollos a ang- lického plnokrevníka – jsou na rozdíl od těch jezdeckých menší a více než rok jsou připravo- váni, aby na hřišti věděli, co a jak. Pólo pony, jak se jim říká, stojí od sto tisíc až po mnoho milionů korun. Peníze se ale točí i kolem hrá- čů. „Pólaři se hodnotí podle handicapů od -2 do +10 a vrcholoví sportovci si tímto sportem můžou vydělat velké peníze. Když už jste na takovéto úrovni, tzv. patroni vás zvou na své turnaje kvůli prestiži na své náklady,“ říká Anna. Velmi populární je sport v Anglii, Špa- nělsku či Jižní Americe, zkrátka všude, kde lidé mají tradičně ke koním blízko. Může se zdát, že pólo není tak náročné, když se přece jen vozíte v sedle. „Jenže během čtyř sedmiminutových částí, kterým se říká chuk- ka a do nichž je zápas rozdělen, ze sebe těch osm hráčů vydá všechno,“ říká Anna. Proto také musejí hráči in- dividuálně tréno- vat práci s míčem. Anna tenhle drill s názvem „stick and ball“ absolvuje dvakrát týdně a na- vrch jednou týdně tréninkový zápas. Zkušená hráčka Martina Lewis se svým týmem BMW nakonec získala druhé místo, ale nejvíc ji potěšilo, že i přes to nelibé počasí se přišlo na turnaj podívat několik set lidí, což svědčí o ros- toucí popularitě tohoto dosud stále netradič- ního sportu u nás. n Ze společnosti: Ambasador značky BMW Vojta Kotek s Nurií Orctovou a Alicí Krejzlovou ze Swiss Life Select. (vlevo nahoře) Tým, který skončil nakonec druhý, s Josefem Reiterem, generálním ředitelem BMW pro ČR. (vpravo nahoře) Václav Pitra, Key Account Director O2, Veronika Jakubcová z BMW Group ČR a Šárka Fričová, ředitelka BeeMédia. (vlevo dole) Moderátorka akce Jana Štefánková. (vpravo dole) ▲A131005178▼A12008735n hrA se odehráVá JAKoBy V JedoucíM VLAKu, Kde se hráči sNAží PředáVAT si BALoN hoLeMi.

“Tma je pro ošklivé lidi” www.lightway.cz Světlovody Lightway přivedou zdarma zdravé denní světlo do míst, kde přes den musí svítit žárovka či zářivka. Zbavte se umělého světla.

56ZEN jím, tEdy jsEm Vstupte do Zen Marketu Foto Tomáš Železný Naše gastronomická expertka Kateřina Hicks má plán pro ideální městský supermarket, kde by byla radost utrácet. Potenciální investoři, nastražte uši! N akupování potravin je v Česku pro- blém. Problém, o němž se ví, píše i mluví, má své jasné komponenty – špatná kvalita potravin, mizerné ovoce a zelenina, zavádějící ozna- čení... Nemluvě o zoufalé estetické úrovni pro- dejen a vlezlém marketingu, který ze zákazníků dělá idioty. (Agresi ve mně probouzí onen slogan namluvený s naprosto nevěrohodným „italským“ přízvukem a sdělující mi, že dotyčný supermar- ket je „přesně podle gusta“ onoho Italočecha; a to jsem ještě nedošla k plesnivým citronům.) O tom, co je špatně, všichni „tak nějak“ víme. Jak by ale vypadal takový ideální, tedy u nás dosud neexis- tující městský obchod s potravinami? n Velikost. Můj ideální ZEN Market není mon- tovaná ratejna obklopená gigantickým parkoviš- těm ani vietnamská večerka, ale přátelský, jasně označený městský obchod v husté zástavbě upro- střed obytné čtvrti – tam, kde ho potřebujete vy, a ne kde chce mít on vás. Je velký tak akorát – ne- zabloudíte v něm a projdete ho celý během pár minut. n Identifikace. Tento obchod je zvenku ozna- čen jednak vývěsním štítem, jednak je jeho funk- ce bezpečně identifikovatelná podle vyložených beden se sezonním ovocem a kovových kbelíků s čerstvými květinami. Zvenku působí opulentně útulným dojmem. Nemůžete nevkročit. n Osvetlení.Je spíš měkčí, ale dostatečně inten- zivní na to, aby bylo na zboží vidět. Některé části obchodu jsou nasvíceny více – třeba pult s ma- sem, uzeninami, čerstvými rybami a sýry. Bodové osvětlení pomáhá zdůraznit sezonní produkt. n Zvuk. ZEN Market své zákazníky neobtěžuje reprodukcí komerčních sdělení či hudby, což pla- tí zejména v předvánočním období. n Aroma. Vzduch je prosycen pouze vůní sa- motného zboží – např. ovoce, pečiva, sýrů a moř- ských plodů. Umělé vůně či pach čisticích pro- středků jsou nepřípustné. n Vnitrní rozdelení. Interiér je strukturován

ZEN57ZEN57 Nejblíže ideálu n Ideální městský obchod s potravinami všeho druhu v Praze neexistuje. Konceptu se částečně blíží smíchovský Wine Food Market, nicméně najdete zde pouze zboží italské provenience s luxusními cenami. (Pobočky na Ovocném trhu a v Dejvicích jsou podstatně menší.) www.winemarket.cz n Kvalitou zboží mezi super- a hypermarkety suverénně vítězí Makro, nicméně jsou zde dvě velká ALE. Zaprvé, abyste se stali zákazníkem, musíte mít registrovanou živnost (IČ); za druhé jsou prodejny umístěny v hypermarketových lokacích mimo městské centrum, takže bez auta ani ránu. www.makro.cz nepravidelně do tematicky laděných ostrůvků. Najdeme zde kulaté „stromy“ polic, podlouhlé stoly s navršeným zbožím i pulty s milými pro- davači. Interiér působí dojmem organicky vznik- lé lidské krajiny, kde vždycky instinktivně dojdete k tomu, co hledáte – stejně jako v každé pořádné vesnici bezpečně trefíte na náves. n Košíky. Převažují ty do ruky. Nákupní vozí- ky jsou menších rozměrů a je jich málo – tento obchod neslouží k týdenním rodinným meganá- kupům, ale k menším nákupům v průběhu týdne, které odnesete v ruce. Během týdne se postupně doplňuje a lehce obměňuje i sortiment. n Personál. Kromě pultových prodavačů a po- kladních je v prostoru obchodu minimálně jeden další zaměstnanec v uniformě, který prochází obchodem, kontroluje stav zboží, doplňuje jej, odpovídá na dotazy zákazníků a radí s výběrem. Je to člověk, který toho o jídle hodně ví, bezpečně zná veškerý sortiment včetně jeho původu a do- káže zákazníkům poradit ohledně skladování a kuchyňské úpravy zboží. Zaznamenává připo- mínky zákazníků, zvládne pružně reagovat na jejich přání a například doobjednat požadované zboží. Prodavači u pultů na sobě mají čisté, atrak- tivní uniformy doplněné bílými zástěrami. n Display. Zboží je vystaveno řadou různých způsobů – vyloženo na vodorovných plochách, naaranžováno do pyramid, vyskládáno v regálech a chladicích skříních, ale i navršeno do košů či beden. U ovoce a zeleniny je zcela nepřípustné, aby vykazovalo jakékoli známky únavy. Čerstvé zelené saláty jsou vystaveny na ledové tříšti nebo minimálně pravidelně zvlhčovány vodním spre- jem. U ryb a plodů moře je ledová tříšť doplněna mořskými řasami. Vzduch je prosycen jen přiro- zenou vůní vystaveného zboží. n Informace. U veškerých čerstvých potravin je jasně uvedeno, odkud pocházejí. U pultů s ma- sem, masnými výrobky a sýry jsou k dispozici obsáhlejší informace ohledně původu a charak- teristiky, např. jméno farmy, charakter sýra apod. Sýry, šunky či salámy je před nákupem na vyžádá- ní vždy možno ochutnat. n Sortiment. Je vyvážen tak, aby vždy obsaho- val dostatečný výběr základních potravin v dobré kvalitě za rozumnou cenu a mix sezonních, lokál- níchiimportovanýchpotravinvprémiovékvalitě. Výběr ovoce a zeleniny odráží dané roční období a vybízí ke kuchyňským experimentům; ovoce a zelenina na vrcholu sezony jsou vždy k dispo- zici – naopak mimo jejich sezonu je obchod ne- nabízí (jahody, maliny...) Nechybí čerstvé bylinky, houby a koření. Maso pochází převážně z českých farem. Výběr sýrů je mezinárodní, u českých jsou reprezentativně zastoupeny i neeidamské sýry. U mléčných výrobků je nabízen pouze vyselekto- vaný sortiment, nikoli desítky téměř identických produktů různých výrobců. Čerstvé pečivo po- chází z vybraných lokálních pekáren (a je jménem pekárny vždy označeno). Nabídka piva zahrnuje kvalitní pivovary včetně několika menších, nao- pak však nezahrnuje podprůměrné výrobky nad- národních koncernů. Mezi sortimentem lahůdek najdeme vlastní pomazánkové a salátové směsi jako hummus, baba ghanouj, pesto či tzatziki. U pultu lahůdek je možno objednat si na místě čerstvě připravený sendvič z několika druhů chle- ba či bagety s ingrediencemi dle vlastního výběru. ZEN Market nabízí vlastní zrnkovou kávu od zná- mé lokální pražírny, kterou je možno nechat si na místě namlít. Nabízí i kvalitní listový čaj meziná- rodně uznávané značky. n Zákaznický servis zahrnuje naskládání nákupu do tašky, což provádí pokladní. Tašky s ikonickým logem ZEN Market jsou ze silnějšího recyklovaného papíru, vydrží opakované použití a platí se za ně. Za menší poplatek je možné si ne- chat nákup donést domů (v rámci několika blo- ků). K dispozici jsou i dárkové poukázky. Obchod s radostí přijímá stravenky. n V ZEN Marketu nenajdete cigarety, časopisy, nekvalitní levný alkohol, chemické sladkosti a li- monády, náhražky vydávané za originál, desítky variant téhož produktu, nezralé či nahnilé ovo- ce, nerudné zaměstnance, nedopečené či naopak tvrdé pečivo, reklamní poutače, stojany, plakáty a jiné propagační materiály, maskoty, hračky, vý- herní programy, kosmetiku, nízkotučný Eidam a Giuseppeho. Zato já tam budu obden. n Kateřina Hicks

58ZEN ZEN žEN deštník Zkosený deštník Senz Original vás před deštěm zaručeně ochrání a už nebudete chtít jiný. Cena 1290 Kč, k dostání na www.freshlabels.cz. Taška Pokud bude pršet, máte nepromokavou designovou tašku, a pokud se počasí umoudří, můžete do ní vložit plážovou podložku. Tašku si navíc můžete samy barevně nakombinovat. Cena 1385 Kč, k dostání na www.obag.cz. Lucerna Deštivé večery si můžete rozsvítit tak trochu v norském stylu. Skleněná lampa Nordic Day v ceně 375 Kč, k dostání na www. nordicday.cz. Prší,prší, jenseleje... Tohle léto sužuje nečas, ale ZEN dává tipy, jak vše přežít s elegancí. Holinky V krásných botách se deštěm brodí lépe. Holinky jako pérka v ceně 599 Kč k dostání ve třech barevných kombinacích na www.danea.cz. Pohlednice Originální obrázek od českých grafiků a designérů potěší snad každého. Zakoupit si je můžete buď v sadě za 85 Kč, nebo jednotlivě po 10 Kč. K dostání ve Vojtěšské ulici v Praze nebo na www.papelote.cz. Připravila Viola Černodrinská ▼A130005503 Pláštenka Důkaz, že i nepromokavé oblečení se dá nosit, a ještě k tomu vám bude slušet, ať už se budete brodit v kalužích nebo projíždět na jachtě. Info o ceně outfitu v butiku Marina Yachting, Královedvorská 9, Praha 1.

DOPŘEJTE SI KOMFORT PROFESIONÁLNÍ PÉČE Stát se klientem LeasePlanu znamená získat opravdového partnera. Základem služeb světového i českého lídra operativního leasingu je profesionální přístup k zákazníkovi. Ještě než uzavře smlouvu s novým klientem, analyzuje firemní autopark a navrhne optimální řešení jeho správy. V průběhu kontraktu na sebe převezme veškerou starost o klientova vozidla, pravidelně jej informuje o stavu vozové flotily a navrhuje její další vylepšení. Pokud se zákazník dostane do problému, LeasePlan je vždy nablízku. Sedm dní v týdnu, 24 hodin denně. Na LeasePlan se můžete spolehnout. U skutečných partnerů to ani nemůže být jinak. WWW.LEASEPLAN.CZ | WWW.USPORA.EU

60ZEN advErtorial Šest let v Partnerství Tak šel čas s Partners 2007 – založení společnosti 2008 – první klientské centrum na Václavském náměstí 2009 – společnost získává 100 000 klientů, natáčí první díly seriálu Krotitelé dluhů, jako první finančněporadenská společnost má televizní reklamu 2010 – roční obrat dosáhl miliardy, spouští Partners bankovní služby, otevírá call centrum, dceřiná společnost Partners Akademie otevírá první ročník kurzu pro evropský certifikát €FA (European Financial Advisor) 2011 – má 52 obchodních partnerů, spouští projekt Den finanční gramotnosti pro vzdělávání široké veřejnosti, kupuje web Peníze.cz, spouští interní televizi Web TV 2012 – má 300 000 klientů a 3000 poradců, expanduje do Polska, jako jediná finančněporadenská společnost má oprávnění poskytovat investiční poradenství, TV spoty Partners režíruje Petr Čtvrtníček, otevírá první franšízu Partners market v Tišnově na Moravě 2013 – spouští klientský portál mojePartners, v rámci projektu Den finanční gramotnosti proškoluje přes 10 000 lidí Foto Partners vlaďka Cisarzová dělá čest svému jménu. v pětatřiceti se stala jednou z nejvlivnějších manažerek v oblasti finančního poradenství. A bsolventka Vyšší odborné školy ob- chodně právní a milovnice tance stála u zrodu lídra v oblasti finančního pora- denství a se ZENem si povídala o tom nejlepším, co jí její kariéra přinesla. Co je nejlepší na práci v Partners? Že není stereotypní. Partners neusínají na vav- řínech, stále přicházejí s novými projekty. Když jsem nastoupila v roce 2007, byli jsme téměř ga- rážovou firmou. Vše se nastavovalo za pochodu, na centrále bylo jen pár lidí. Za šest let na trhu Partners udělali opravdu nesmírný pokrok a dnes jsme lídrem trhu. Váš největší pracovní úspěch? Když jsme vstupovali na trh, tak naše postavení bylo velice nejisté. Obchodní partneři váhali, zda s námi spolupracovat, na trhu vládl značný kon- kurenční boj. Dnes je situace zcela jiná, obchodní partneři se de facto předhánějí, aby s námi mohli spolupracovat. Co je naopak na práci nejnáročnější? Je určitě časově náročná. Nepůsobím totiž jen jako obchodní ředitelka, ale i jako ředitelka cent- rály Partners Polsko, kam jsme expandovali v loň- ském roce. Ale díky zkušenosti z polského trhu si vážím své práce zde. I když by se na první pohled mohlo zdát, že jsme si jako slovanské země blízké, tak tam jsou na finančněporadenském trhu zcela jiné podmínky. Myslíte si, že stále ještě existuje „skleněný strop“? Že ženy mají v top pozicích byznysu stále omezení oproti mužům? V některých firmách určitě. Já měla to štěstí, že jsem se s tímto postojem nikdy nesetkala. Ve fir- mách, kde jsem působila já, měly ženy vždy stejné podmínky na daných pozicích jako muži. Svět byznysu už dávno není světem mužů. Řada tzv. „byznys women“ se jim dokáže v mnoha věcech vyrovnat, v některých je dokonce předčít. O tom svědčí také to, že se čím dál více setkáváme s že- nami na nejvyšších postech. Ohledně finančních produktů: Jaké jsou nyní „v módě“ či na jaké byste se doporučila zaměřit? Módní finanční produkt neexistuje, to je jen umělá bublina, marketingový trik. Filozofií fi- nančního poradenství, jak ho chápeme my v Partners, je individuální přistup ke každému klientovi. V tom se odlišujeme od konkurence. „Netlačíme“ žádný produkt, ale sestavujeme kli- entům dlouhodobé finanční plány. Takže oprav- du nic nedoporučím. Jaká média pro svou práci i pro zábavu sle- dujete? Internet, časopisy, deníky, zahraniční tituly, odborné tiskoviny… Čtu hlavně ekonomické tituly, Euro, Fondshop, Ekonom a samozřejmě Peníze.cz n ▲a131007678▼a130001874

61

62ZEN tipy Sobotní dopoledne v Karlíně rovná se farmářské trhy. Jedna paní, Bůh jí žehnej, sekla s prací v kanclu a peče koláče dle svých receptů. Její nejlepší kousek se jmenuje Louskáček, po kterém pojmenovala i svou firmu. Zázračně lehoučká a slaďoučká věc z medu a ořechů. Na našich trzích má Louská- ček konkurenci snad jen v podobě mohutného čokoládového dortu s karamelem u vedlejšího stánku, hotový kokain mezi sladkostmi. Dám si oba a jsem high! -jam- Zprávami, že někdejší kandidátka na americkou viceprezidentku Sarah Palinová, proslulá pořádně dlouhým vedením a nulo- vým zahraničněpolitickým rozhledem, bude učit na Harvardu a pracovat pro televizi Al-Džazíra, či tou o osobním bankrotu držitele Nobelovky za eko- nomii Paula Krugmana, zmátl vynikající satirický web The Daily Currant i Boston Globe a Washing- ton Post, které je otiskly. Jeho mystifikace jsou tak sofistikované, že je velmi snadné uvěřit. -vid- Oddanost francouzské značky Hermès řemesl- ným tradicím je známá. Krásné je, že není jen deklarovaná. Od příští- ho roku Hermès navíc spouští „Académie des Savoir-Faire“ neboli akademii dovedností, která shromáždí řemesl- níky, designéry a inženýry do programu, jenž bude zkoumat možnosti sklou- bení nových přístupů a technologií s tradiční výrobou. Materiálem číslo jedna bude dřevo. Hermès i já věříme, že program přispěje k zachování mize- jících dovedností. -hdg- Londýnský nezávislý výtvarník mě dostal krátkým animo- vaným videem s výmluvným názvem Man. Za majestátních tónů Griegova Peera Gynta v něm přistane na Zemi před půl milionem let člověk. Když prvního živočicha, kterého potká, rozšlápne a z hada si udělá boty, je to teprve začátek. Mrazivě vtipná jízda potom graduje až k epickému finále. Geniální! Možná ještě lepší je ale druhé video In the Fall, kde chlapík ve středních letech padá ze střechy a před očima mu běží „nejlepší“ okamžiky jeho života. www.stevecutts.com -vid- „Nejvyšší formou života je člověk a nejnižší formou života je člověk, který si hraje s vláčky,“ říká se v seriálu Červený trpaslík. Autor dopo- ručení, coby milovník Trpaslíka a modelář zároveň, nad tímto odsudkem mávne rukou s tím, že létání s RC větroněm je pře- ce úplně něco jiného než hraní. A když vozí v termice třímetrový model Elipsoid (česká fa Reichard), cítí se i na zemi jako sám Daidalos. -nes- Americký básník Robert Bly si na seminářích pro muže v 80. letech začal všímat zničených a změk- čilých mužů, což ho inspi- rovalo k se- psání pozo- ruhod- né knihy připomínající mužům jejich kořeny. Inspirovala ho hlavně pohádka bratří Grimmů Železný Jan. Každý muž podle Blye musí na cestě k dospělosti najít svého Divého muže a pustit ho z klece. A kde leží klíč? Pod maminčiným polštářem. -vid- Denní porce kuřete od Kakalíka je taková drobnost, která mi zpravi- dla prosvítí den. Kuře na třípolíčkovém stripu (po- dobně jako třeba Garfield nebo kdysi ostřejší Red Meat) každý den tak nějak komentuje život. Povětši- nou trefně. Autor Kakalík je grafik a designér, který prošel řadou médií a jeho rukopis je dost rozpozna- telný. Kuře vyšlo i knižně, ale ta denní dávka (ať už na Facebooku nebo na vlastních stránkách) je stejně nejlepší. Třeba tahle: Objevilo jsem... ...ještě nudnější záležitost než souložení... ...nesouložení!!! -sam- Louskáček Daily Currant Akademie Hermès Steve Cutts Elipsoid Železný Jan ZEN like Co redakce miluje ▼A131009072 Kuře

63

64ZEN chytré pENíZE A131006609 Proč to v Německu funguje Gernot Daumann (52) «Úvěr bych si vzal maximálně na bydlení, protože to je dlouhodobý majetek, nebo na auto. Obrovský problém mám ale se spotřebními úvěry. Když si nedokážu našetřit na televizi za 20 tisíc, jak bych měl jistotu, že zaplatím splátku? Mnoho našich klientů postupně bohatne a my jim pomáháme diverzifikovat a spravovat majetek, na čemž vydělají obě strany. O některé se pak dokonce starají naši privátní bankéři, což je oblast, na kterou se specializujeme. A investiční tip? Aktuálně bych investoval do nemovitostí nebo zlata.» Foto archiv LBBW Bank Gernot Daumann, generální ředitel LBBW Bank, jediné univerzální německé banky v Česku, píše, proč nemůže být u našich sousedů kozel zahradníkem. U prostřed sí- lících eko- nomických a sociálních p r o b l é m ů , které postihly celý západní svět, se zdá, že je Německo ostrovem, kde věci fungují o poznání lépe. Jako Ně- mec, který přišel do Čes- ké republiky před 19 lety a oženil se tady, si čas od času kladu otázku proč. Jedním z hlavních faktorů je podle mě skutečnost, že Německo patří klimaticky k takzvanému severnímu bloku. To znamená, že lidé jsou nuceni plánovat jinak než v oblastech s krátkou zimou. Jsou nuceni plá- novat dlouhodobě, zásoby jsou omezené, a proto mu- sejí být disciplinovaní při jejich spotřebě. I Němce silně ovlivnily světové války. Začínali víc- krát v podstatě od začátku a vědí, co znamená o vše přijít. Je jim jasné, že se neobejdoubezspoluprácesdruhými,že„pořádek musí být“ a že potřebují dlouhodobé vize. Člověk nezbohatne přes noc. Je s tím spojena tvrdá práce, plánování, výborná organizace a připravenost na neočekávané události. Podle mě nejsou samotné peníze zdaleka tak důležité, jak si lidé myslí, hlav- ní je kvalita života, kam spadá například i vědo- mí, že se domohu práva, budu-li to potřebovat. I proto panuje v Německu mezi rozdílnými poli- tickými tábory v zákulisí dlouhodobý konsenzus. Například sociální demokraté provedli odvážné reformy pracovního trhu, a když po nich přišli konzervativci, vůbec nic nezměnili. Teď z toho těží celá země. Občan i investor tak není pod ta- kovým stresem jako v ČR, že ho někdo podrazí, a může proto lépe podnikat. To, co mě však v Česku velmi trápí, je upadající morálka. Ve Švédsku se platí vysoké daně. Právní systém řádně funguje, míra sociálního zabezpe- čení je vysoká, korupce nízká, vzdělání na skvělé úrovni... Kdo by nepřispíval na takové podmínky? A jak je to v Česku? Jsme přesvědčeni o tom, že výdaje třeba na infrastrukturu byly využity řád- ně? Vždyť dálnice stojí víc než v Německu... S tím samozřejmě souvisí i přístup k lidem, kte- ří pravidla porušují. Bývalý německý prezident Wulff odjel na dovolenou s jistým podnikatelem, a i když šlo jen o nocleh za 200 eur, okamžitě se o to začala zajímat média a konat začal i prokurá- tor. Prezident ve funkci skončil. Umíte si předsta- vit, že se to stane i v naší zemi? Inženýr jako truhlář V Německu samozřejmě panuje vysoká disciplína a organizovanost, ale základ úspěchů je ve vzdě- lávacím systému, který je zcela odlišný a spoluor- ganizovaný německou obchodní komorou. Pro každé povolání existuje studijní plán. Chcete-li být bankéř, jdete na učení do konkrétní banky. V plánu je dané, co vše musíte splnit. Já jsem začí- nal v archivu banky. Tři měsíce jsem ve sklepě od rána do večera třídil dokumenty, skoro jsem nevi- děl slunce. Potom jsem přešel na poštovní oddě- lení, kde jsem se učil evidovat peníze, lepit znám- ky, pak mě pustili k pokladně, poté k cenným papírům, úvěrům, ke kontrole dokumentů... Toto funguje pro 160 povolání včetně úředníků, kozel nemůže být přece zahradníkem. I proto Němci vyrábějí „high-end“ průmyslové věci. Čech radši bude magistr ve hře na zobcovou flétnu, než aby byl truhlář či instalatér. V Německu nedělá- me mezi inženýrem a truhlářem rozdíl, důležité je, jak rozumíte svojí práci. V přístupu k osobním financím jsou Němci opa- trní. Oproti Čechům, kteří mají většinu úspor na bankovních účtech, více investují do dluhopisů, akcií firem i spořicích produktů. Možná i proto, že mají větší důvěru v systém. Třeba naše ma- teřská LBBW patří do sektoru spořitelen, což je největší finanční asociace v Německu. Každý okres má spořitelnu (sparkasse), kterou zároveň vlastní – ne nějaká korporace. V rámci okresů je třeba třicet poboček, které obsluhují i milion kli- entů. Svoji sparkasse máte hned za rohem v kaž- dé vesnici a už jako dítě si tam chodíte ukládat své vlastní malé peníze. Když později začnete pracovat, potřebujete další, specifičtější finanční produkty, a udržujete si se svojí sparkasse dlou- hodobý vztah. Důvěra je prostě základ. n

CO SLYŠÍTE ZA OKNY VY? T E L . : 608 60 50 43 WWW.PARKMECHOLUPY.CZMožnost výhodné hypotéky Dny otevřených dveří podrobnosti na webu Bydlení 10 km od Václavského náměstí. Přesto Vás bude ráno budit zpěvem skřivan. Vyměňte městský hluk za klidné prostředí pražské vilové čtvrti. Přijďte se podívat, jak vypadá pohodová atmosféra a klid uprostřed města. ▼ A131009091 ▲ A131008336

66ZEN lEsk věcí ▼A130005719▼▼A131009386 Ilustrace Tereza Kovandová Z načky dnes nepochybně trpí tím, že jsme z nich udělali hlavní podezřelé v případu cel- kového zpovrchnění a cirkusizace naší společ- nosti. Záplava marketingových pseudosdělení, šíře spotřebního výběru vyvolávající nevol- nost, a vůbec selhání západní civilizace máme údajně připsat na vrub značkám. Značky jako přísliby spotřební nirvány si takový odsudek jistě zaslouží. Je však daleko produktivnější podívat se na to z jiné perspektivy: značky jsou dnes nositeli významů, ze kterých je do velké míry utkán náš svět. A odsoudit značky jako takové je to samé jako zapálit si vlastní dům, ve kterém potom shoříme. Značky už neodejdou. Potřebují trpělivou a konzistentní kri- tiku. Pokud mají být hubeny, potom ze studijních důvodů – abychom je přidali do herbáře či připíchli do vitríny. Pojď- me se dnes pod lupou podívat na tři škodlivé mýty o značkách a také na způsoby, jak tyto mýty mýtit! Mýtus #1: Značky jsou konverzace Jestliže platí, že trhy jsou konverzace (Cluetrain Manifesto), po- tom značky jsou slova v těchto konverzacích. Přesvědčení, že samotné značky jsou konverzace, vedlo k tomu, že rozvoj znač- ky některé firmy „delegovaly“ na blábolící fandy na sociálních médiích. Značka však není rozhovor strejců u piva a není to lajka na Fejsbuku. Dokážete si například představit značku Car- tier jako drbárnu u kadeřnice? Mýtus #2: Značky jsou vaši přátelé Myslí si to Coca-Cola. Pro ni je Kačka značka. Ale zkuste za- volat ve tři ráno lahvi Coca-Coly, že se rozvádíte, potřebujete půjčit 300 tisíc a žena vás vyhodila z bytu! Coca-Cola nejenže nikde nebydlí, nechodila s vámi do školy, ale dokonce nemá ani telefonní číslo. A když budete chtít vyskočit z okna, přátelsky na vás mrkne a řekne: Just Do It! Společnost Henkel, výrobce pracích prášků a detergentů, tvrdí: Brand Like a Friend – Znač- ka jako kamarád. Ale to nejenže není možné, je to nebezpečné. Ve školách se českým dětem katastrofálně nedostává mediální výchovy. Nikdo jim nevysvětluje, jaké parametry a jaké zámě- ry má komunikace značek. Děti ji však vidí na každém kroku a mohou si myslet, že to značky s přátelstvím myslí vážně. Se značkami se nemůžeme kamarádit, a přesto se nám mohou líbit. Můžeme je mít rádi asi tak jako dovolenou u moře, svíčko- vou se šesti nebo drbání na zádech. A to není málo. Mýtus #3: Značka = design Třetím škodlivým mýtem o značce je, že značka je design, orna- ment na užitné hodnotě zboží. Výsledkem masového rozšíření tohoto mýtu jsou například přebalené potraviny, vizitky pokry- té zlatými hlubotiskovými prvky nebo ona strašná nemoc jmé- nem 3D. Nemluvě o tom, že dobrý design ve svém původním a pravém významu je především pochopením užitné hodnoty předmětu a jeho funkce – až potom o (dobově podmíněných) estetických standardech a představách. Věří někdo společnosti Ruperta Murdocha News Corp., že už jsou z nich hodní kluci a holky, že už ve svých novinách nepoužívají hyenistické bul- vární praktiky, jenom proto, že jejich logo už teď nevypadá jako parodie z bondovky? CoCa- -Cola, ty a KačKa. ZnačKa. ZEN oslovil nejhloubavějšího z odborníků na marketing, aby nám vysvětlil svět, který máme před očima, ale moc mu nerozumíme. s Tomášem Hrivnákem o značkách, které utvářejí náš život. Tomáš Hrivnák je odborníkem na budování značek – rozuměj značek obchodních. Původně lingvista a literární vědec pracoval pro mnoho značek postupně jako textař, stratég i poradce v reklamních agenturách mArk/BBDo, TBWA či EUro rSCG. Dnes řídí svoji poradenskou firmu a pomáhá klientům vidět svět značek jako hřiště významů, které přikládáme své spotřebě. někteří klienti ho za to dokonce platí.

www.baume-et-mercier.com Pařížská 11 · Praha 1 · tel. +420 224 810 890 · www.carollinum.cz

68