ZEN 17.9.2012

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 17. 9. 2012, číslo 07/12 Miloš a Pavel Staňkové se potkali jednou v baru a zjistili, že mají oba nejen stejné příjmení, ale i cit pro design. Dnes zná jejich firmu každý, kdo chce od své kuchyně maximum. Vládci kuchyně Potten & Pannen

2

ZEN03 ak praví legenda, že kdysi vládlo žen­ ství světu a tehdy se blaženě smilnilo a vyhřívalo na slunci v náruči blahosla­ vené Bohyně. Vědomí, že všichni jsme jen různé formy téže energie, a proto láska je výhodnější než boj, fungovalo jako všeobecný zákon. Muži se starali o svěřené úkoly, ale do důležitých věcí mezi nebem a zemí moc nemluvili a ani je to ne­ trápilo. Ženy, lídryně, měly vše pěkně v paži po celé eóny. Ale pak je z trůnu laskavosti svrhnul někdo zcela nepravděpobodný. I v tom Zlatém věku totiž žili někteří zhrzení. Ti druhojakostní mužové, slabí a paťatí, které ženy přehlížely. A jako už kolikrát i tehdy z periferie přišla zkáza velkolepých časů. Nemilovaní mužové vymysleli chytrou povídač­ ku, že Bohyně má syny a jeden z nich se poka­ zil. Tenhle Ďábel je děsně chytrý a nebezpečný, a umí se dokonce vydávat za Bohyni, a tak je třeba lidstvo chránit a bránit, aby nesešlo na špatnou cestu. A tak místo tolerantní a bujaré Bohyně na­ stoupil trestající suchar Bůh a vládkyně lásky po­ stupně ztrácely svou moc… Až ty poslední z nich neslavně skončily na středověkých hranicích. Ta legenda běží jako spodní proud dnešní post­ emancipační érou, kdy různé věštkyně, koučky, bylinkářky, mentorky a múzy chápou se znovu ženských zbraní. Prý nastal čas pro oživení ženské vlády, která lidstvo ochrání od znásilňování Země a všeho toho nesmyslného vraždění a neviditelné ruky trhu, která nás dusí brakem z Číny. Můžeme se tomu smát a klepat si na čelo, dokud nepotkáme jednu z těch Žen. To pak uvízneme v jejím vlahém pohledu utkvělém v nekonečnu a nejsme si už tak jisti svým racionálním mozeč­ kem. A je to velká zábava, věřit zase chvíli jako děti pohádkám. V tomto čísle ZENu vám jednu bude vyprávět fashion koučka Viola Fetisová, již do Prahy osud zavál až z Gruzie. Pozvěte si ji do svého šatníku nebo s ní vyražte na shopping a nechte její magii působit na svůj zevnějšek. Co dokážou s psychikou barvy a doplňky, kterých jste se dosud báli! Oblečení je komunikace. Komuni­ kace vyjadřuje duševní stav. Možná musíte nosit oblek, ale nemůžete si třeba do klopy dát malou květinu? Opravdu myslíte, že vás okolí bude mít automaticky za buzíka? Legenda také praví, že kdysi všichni věděli, že jejich jediným úkolem je uvědomovat si sebe sama. Čeština má ostatně to krásné slovo: sebe­ vědomí. Abyste to zjistili, nemusíte k vousatému psychoterapeutovi. Běžte se pobavit s gruzínskou kouzelnicí do obchoďáku. A vemte si s sebou pro inspiraci zářijový ZEN! ZENový podzim vám přeje Jan Müller, šéfredaktor Editorial Magie visí na ramínku ▲a120006089 T

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Katarina Černá, l. 334 (cernak@mf.cz) EDITOR Milan Vidlák (vidlak@mf.cz) REDAKTORKA Hana de Goeij ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Bára Prášilová Tomáš Železný RETuŠÉřI Michal Žák, Libor Horyna, Daniel Procházka, Milan Kubička, Lenka Horáková INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová (Group sales manager), 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Štěpánka Hejlová (Brand Manager) 225 347 419 DIsTRIBucE Kateřina Piškulová (vedoucí) 225 276 137 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 vycHáZí 17. 9. 2012 TIsKáRNA Europrint a. s. Evidenční číslo MK ČR: E 15724 ISSN 1210 – 3756 ▼A120004802 04ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 Miloš a Pavel Staňkové se potkali jednou v baru a zjistili, že mají oba nejen stejné příjmení, ale i cit pro design. Dnes zná jejich firmu každý, kdo chce od své kuchyně maximum. Vládci kuchyně Potten & Pannen 6 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 8 pražský chodec Tipy na skvělá místa 10 chytré peníze Překupníci, betonáři a kapitalisti 12 rozhovor Manželé z roku MMXII – Taťána a Vassili le Moigne 18 výstava James Bond slaví padesáté narozeniny a už nepije martini 22 profil Potten & Pannen, Staněk & Staněk a nejlepší nádobí v Česku 28 reportáž Mé dobré město Paříž – ZENové tipy na pohádková místa v městě nad Seinou 34 kdo je Kněžna módy Viola Fetisová – první český fashion coach. Co pro vás může udělat? 38 téma Jak být už konečně šťastný – redaktor ZENu se dobrovolně podrobil dlouhému půstu. A přežil. 44 advertorial Sen noci svatojánské – Lucie Robinson s ladnými vozy, vtipnými skřítky a létajícími vílami 50 portrét Ve vaně je to nejlepší – na návštěvě za někdejší jedničkou světové reklamy Sirem Frankem Lowem 56 můj svět, můj styl V kraťasech na Aljašku – bývalý barman a dobrodruh Petr Dzurec a jeho oáza U Závoje. 58 jím, tedy jsem Houbová epopej Kateřiny Hicks 60 brand story Za voňavý svět – Jak z přibalování kosmetických dárečků ke knihám vznikl Avon, lídr přímého prodeje 62 ZEN mužů Tak tluče hodinářské srdce Basileje 64 svět podle Evy Švýcarsko – to je zkrátka země jako bonboniéra 66 na konec fejeton Jana Bílého o tom, proč hledáme svoji duši a kde ji vlastně najít OBálKA Foto: Bára Prášilová Styling: Radka Sirková Rozhovor s esem světové reklamy Sirem Frankem Lowem na str. 50 cITáT číslA Oprava. V červencovém čísle se ZEN dopustil faux pas. V rozhovoru s generální ředitelkou pobočky Avon Cosmetics pro Českou a Slovenskou republiku Beatrice Radu jsme uvedli několik nepřesností. Nyní napravujeme. Tak tedy: Paní Radu v Rumunsku, Polsku a Egyptě řídila obchod. Avon nebyl založen v roce 1866, ale 1886. A není britskou firmou, ale americkou. Avonu i čtenářům se omlouváme. Na obrázcích vpravo: historické reklamy Avonu. To, že myslíte levicově, neznamená, že si nemůžete užívat. Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

5

06ZEN Zlaté kvítky Louis Vuitton představuje novou interpretaci svých proslulých kvítků. Monogram Idylle zaručeně probudí vaši kreativní část osobnosti. Náramky se dají vrstvit, propojovat a kombinovat. Náušnice se dokonce prodávají samostatně, takže lze vytvořit záměrně nesourodý pár a tři prsteny hravě spojíte v jeden. Lehkost a čistota linií zlatého povrchu dává těmto šperkům status osobního talismanu. K dostání v butiku Louis Vuitton v Pařížské 13. Sběratelé vůní Dahlia Noir je svůdnou novinkou módního domu Givenchy, která je stejně precizně propracovaná jako jejich modely haute couture. Flakon Baccarat je ukryt v luxusním kofretu s číslem limitované edice. dE luxE ▼A120005941 Královská orchidej Za velkorysou péčí Orchidée Imperial se skrývá deset let výzkumu v laboratořích a orchidáriu Guerlain. Mezi třiceti tisíci druhy byly vybrány tři nejodolnější a molekulární extrakt z nich je používán k výrobě elixíru mládí v podobě celé pečující řady. Denní krém je k dostání za 9300 Kč. Markýzovy rozkoše Značka Histories de Parfums je olfaktorická knihovna, která vypráví příběhy osobností, opulentních složek a bájných roků. Rok 1740 je rokem narození Donatiena Alphonse Françoise, pařížského šlechtice, jenž se proslavil pod jménem Markýz de Sade. U tohoto muže, jehož uvolněné mravy častokrát zavedly do žaláře, se zhýralost rýmuje s literaturou. Sám libertinský spisovatel by jistě ocenil troufalost této kořeněně dřevité vůně, ve které se nóty bergamotu a davana sensualis mísí s pačuli a slaměnkou, jež vybízejí k rozkoším. K dostání v Ingredients za 3990 Kč. Kabelka jako šperk Exkluzivní večerní kabelky Cartier jsou vrcholem tradiční metody řemeslného zpracování. Každý kus je skutečným šperkem. Kabelky s pozoruhodným autentickým vzhledem vyrobené z jedinečných materiálů, jako je krokodýlí a hadí kůže či hedvábí, které je protkáno stříbrnými nitěmi. Sponu v dekoru Panthere de Cartier zdobí precizní lakovací technika a onyx s diamanty. Snídaně u Tiffanyho Tiffany & Co. je značka, která světu přinesla zásnubní prsten, jak jej dnes známe, a již 175 let je proto symbolem lásky. Tiffanyho milují královské rodiny, prezidenti i celebrity. Lehkost pavího pera posázeného diamanty a dokonalé řemeslné zpracování šperků budete mít příležitost obdivovat v Pařížské ulici 10.

TISSOT LE LOCLE AUTOMATIC IN TOUCH WITH YOUR TIME CHRONOMETER Klasické hodinky s automatickým strojkem s certifikátem přesnosti COSC, s ocelovým robustním pouzdrem 316L, se safírovým sklíčkem odolným proti poškrábání a voděodolností do 3 bar (30mtr) vybráno Tonym Parkrem _ profesionálním basketbalistou 1st Prize in the Classic Category Get in touch at www.tissot.ch Výhradní distributor pro Českou republiku: MINUTA CZ s.r.o., tel. +420 518 324 512, e-mail: minuta@minutacz.cz www.minutacz.cz TISSOT poskytuje mezinárodní záruku a poprodejní servis výhradně zákazníkům, kteří zakoupili hodinky u autorizovaného prodejce. Seznam autorizovaných prodejců získáte na našich webových stránkách.

08ZEN pražský chodEc sedmtipů na skvělá místa Botky samochodky Újezd 3, Praha 5 Jsou boty a boty. V nově otevřeném pánském butiku Classic Shoes, kde si vyberete ze značek Alden, Alfred Sargent, Loake či Vass, svým nohám můžete poskytnout ubytování v pětihvězdičkovém hotelu. Ve zdraVém těle... Bubenské nábřeží 13, Praha 7 Spojení kuchyně jihovýchodní Asie s revitalizujícím jogínským pohybem si můžete vychutnat v prostorách salonku Bago restaurace SaSaZu o relaxačních sobotách od 8. září do 8. prosince pod názvem Bago Yoga. Někdo to rád syrové Na Zlíchově 35, Praha 5 Bez chemie a tepelné úpravy, nanejvýš sušené do 42 °C. Jídlo v první raw food restauraci v Praze s názvem Jelica Biogurmania neztrácí enzymy a skvěle chutná. Co třeba tortilla z dýně a lněného semínka se zeleninou a sýrem z mandle? zeleNá vlNa Na Příkopě 19–21, Praha 1 Je libo koktejl z mladého ječmene nebo palmy Acai? Toto zdravé osvěžení s vysokým a vyváženým obsahem potřebných látek si lze dopřát přímo v Nákupní galerii Myslbek. módní Praha Alšovo nábřeží, Praha 1 Centrum Prahy se v týdnu od 17. září stane na šest dní dějištěm veřejné prezentace luxusní módy díky Dreft Fashion Weeku, jehož druhý ročník za přítomnosti celebrit představí nejen české a zahraniční návrháře světového formátu, ale i začínající návrhářské osobnosti. Star trac na BrumloVce Vyskočilova 2, Praha 4 Balance Club Brumlovka se nově může pochlubit celkovou obnovou strojového vybavení a cardio zónou. Světový výrobce fitness strojů Star Trac nabízí návštěvníkům mnohem pohodlnější, bezpečnější a přesněji provedené cvičení. jak Voní Parkety Jáchymova 2, Praha 1 I tak běžná věc jako parfém může být uměním. Staré Město obohatila nová luxusní parfumerie spojená s galerií, kterou ocení zejména milovníci francouzské značky Sisley, jejíž salon Ingredients zde sídlí. Najdete tu i svíčky s vůní parket ve Versailles či napoleonského bojiště. Připravila Katarina Černá Ilustrace Veronika Jiroušková ▼a121010038

SE ZMĚNÍ VÁŠ POHLED NA HYBRID *Kombinovaný benzín-elektrický, 3,5litrový hybridní motor V6 s točivým momentem 350 Nm. Oficiální kombinovaná spotřeba pro Infiniti M35h je 5,6 l/100 km. Emise CO2 : 159 g/km. *KKomombibinonovavanýný bben ízín-elelekektrtricickýký, 33,5l5lititro ývý hh byb iriddníí momototorr V6V6 s točivým momentem 350 Nm. Oficiální kombinovaná spotřeba pro Infiniti M35h je 5,6 l/100 km. Emise CO2 : 159 g/km. Infiniti M Hybrid Hybrid, který vás nadchne. Že byste něco podobného od hybridu neočekávali? Tak to neznáte Infiniti M35h. 364* koňských sil mu zajistilo pozici nejrychlejšího hybridu na světě, a to při emisích CO2 pouhých 159 g/km. Inovativní dvouspojková převodovka je zárukou nepřerušované síly a rekuperační brzdový systém zajišťuje, že ani jediná částice energie nezůstane bez využití. Od této chvíle je zde citlivější a přirozenější pocit z výkonu. Od této chvíle je tu Infiniti. Objednejte se na testovací jízdu na www.infiniti.cz

10ZEN chytré pENíZE e své praxi se setkávám s různými tipy investorů, od velmi konzervativních až po ryzí spekulanty. Pro každého se sa- mozřejmě hodí odlišná investiční strategie. Roz- dílný přístup ke správě majetku však nespočívá pouze v rizikovém profilu investora, ale přede- vším v samotném chápání pojmu „investice“. Obecně bychom mohli investory rozdělit do tří skupin. První skupině jde o uchování hodnot. Nepotřebují vysoký vý- nos, ale uvědomují si, že peníze kvůli monetární politice ztrácejí kup- ní sílu, takže je chtějí směnit za jiný majetek, který si dlouhodobě uchová hodnotu. Nej- častěji nakupují zlato, stříbro, diamanty, někdy také nemovitosti, půdu, umělecké předměty, víno a řadu dalších ko- modit. Já jim trochu pe- jorativně říkám betonáři, protože z podstaty věci vlastně neinvestují, jen betonují kapitál v jiné formě než v penězích. Tento kapitál zbytečně leží ladem. Druhou skupinku označuji opět trochu pejora- tivně jako překupníky. Překupník přesouvá kapi- tál z jedné hromádky na druhou. Jeho heslem je „koupit levně a prodat draze.“ Na povaze samotné investice mu nezáleží. Překupníci využívají všech možných druhů investic, pokud vidí příležitost pro výdělek. Spekulují s akciemi, komoditami, měnami. Skupují a prodávají nemovitosti. V tom- to případě kapitál neleží ladem, naopak se rych- le pohybuje. Díky nim je na trhu vyšší likvidita, a když ostatní investoři potřebují, snáze nakoupí nebo prodají. Veškeré spekulativní obchody ale zvyšují volatilitu, takže ceny akcií a komodit se někdy hýbou i o desítky procent za měsíc. Třetí skupině investorů říkám kapitalisté, protože investují tak, aby kapitál pracoval a přinášel jim pravidelný výnos ve formě úroku, dividendy nebo nájemného. Konzervativní kapitalisté půjčují ně- komu peníze za úrok. Velmi často využívají jako prostředníka banku, jindy půjčují státům a fir- mám prostřednictvím dluhopisů. Podnikavější kapitalisté investují do vlastního podnikání nebo nakupují akcie dalších firem, což je opravňuje k podílu na zisku formou dividendy. Značná část kapitalistů dále vlastní a pronajímá půdu či ne- movitosti. Ve všech případech kapitál přináší ně- komu užitek a generuje pravidelný výnos. Já osobně jsem duší ka- pitalista. Nemám rád, když peníze leží ladem. Mají pracovat. Nekupuji si šperky a v kanceláři mi na stěně visí poskládané puzzle, žádný Picasso. Většinu úspor investuji do akcií. Aktuálně třeba do akcií firem, které těží uran, vyrábějí 3D tis- kárny, vyvíjejí tester na rakovinu či inhalovaný inzulin. Preferuji zejmé- na těžební sektor, bio- technologie a nanotech- nologie. Většinou jde o dlouhodobé investice nejméně na 5–10 let. Občas se pustím i do krátkodobé spekulace, ale není to můj šálek kávy. Mezi klienty mám i betonáře a překupníky, ale postupně zjišťuji, že si moc nerozumíme. Nejraději pracuji s investo- ry, kteří jsou naladěni podobně jako já. Vyhledá- vám pro ně investiční příležitosti a pomáhám jim zajistit si rentu z výnosů. Ve svých představách jdu však dál. Mou vizí je in- vestovat tak, aby kapitál sloužil k vytváření hod- not. Proto chceme v budoucnu více podporovat nové podnikatelské projekty, zprostředkovávat přesun kapitálu od investorů k lidem s nápady. Jako investor chci vydělat, ale zároveň chci, aby můj kapitál přinášel užitek celé společnosti. Čím prospěji lidstvu, když si na zeď pověsím Van Go- gha a do trezoru schovám náhrdelník? Jakou vy- tvořím hodnotu, když nakoupím pšenici za sedm dolarů a prodám za osm? Ne, mé peníze musejí vytvářet hodnoty, jinak jsou zbytečné. n Překupníci, betonáři a kapitalisti Investoři se dají rozdělit na tři skupiny, píše ředitel poradenské firmy FINEZ Jan Traxler. Do které patříte vy? A kladete si otázky typu „jakou vytvořím hodnotu, když nakoupím pšenici za sedm dolarů a prodám za osm?“ Ilustrace Profimedia Foto archiv V Do budoucnosti n «Aktuálně investuji například do akcií firem, které těží uran, vyrábí 3D tiskárny, vyvíjí tester na rakovinu nebo inhalovaný inzulin. Obecně preferuji zejména těžební sektor, biotechnologie a nanotechnologie. Většinou se jedná o dlouhodobé investice minimálně na 5–10 let,» píše Jan Traxler. Jan Traxler v roce 2007 založil společnost FINEZ Investment Management. Patří k předním českým expertům v oblasti investování do akcií a fondů. Pořádá investiční kurzy pro investory i bankéře. Publikuje pravidelně v řadě médií zaměřených na investování a finance. ▼A120004653

11

12ZEN roZhovor MMXII Manželé z roku Text Milan Vidlák Foto Tomáš Železný Taťána a Vassili le Moigne jsou nejvlivnějším párem českého internetu. Ona řídí Google, on vlastní jeden z nejúspěšnějších on-line obchodů. ba sice pracujete v internetovém byznysu, váš syn má ale údajně internet zakázaný. Proč? Vassili: Chceme se ujistit, že ruku v ruce s jeho používáním bude rozumět i všem rizikům. A v jeho věku je to stále těžké pochopit. Věříme, že mu tím pomůžeme projít s ohledem na vývoj mozku a citlivosti desetiletého dítěte. Taťána: Náš syn nemá zakázáno prakticky nic. Pouze nemá k některým legracím přístup v míře, v jaké ho mají ostatní děti. Na počítači tráví pár hodin týdně. Nejraději si pouští pís- ničky na YouTube a hraje strategické hry. Po- čítač si může připojit na internet, ale musí se zeptat. Prošli jsme s ním Centrum bezpečného internetu. Táňo, nedávno jste vytvořila dětskou hru Dávej bacha pro systém Android, který patří Googlu, vlastníte firmu na tvorbu společen- ských her. Je těžké to skloubit? 4bambini byl můj první tvůrčí počin, který jsem uvedla na trh pod vlastním jménem. Původ- ně jsem nebyla tak odvážná, chtěla jsem svoji první hru Nešťourej se v nose vlastně prodávat pod cizí značkou, neb jsem se domnívala, že vstoupit na trh společenských her pro děti po dvaceti letech v oboru IT, navíc pod vlastním jménem, je pošetilost. Ty moje hry, to nejsou žádné střílečky, to jsou hry o životních hod- notách. Třeba o slušném chování, toleranci. Spousta odborníků z branže mě odrazovala se slovy, že nějaká slušnost v Čechách nikoho ne- zajímá. Více než prodejní úspěch pro mě však znamená samotná zkušenost. Lekce o tom, že když člověk něčemu věří, tak to má minimál- ně zkusit, je k nezaplacení. S Googlem jsem se dohodla již před svým nástupem, že ve svém projektu budu pokračovat, a oni to respektují. Nešťourej se v nose je zkrátka můj celoživotní projekt. Vassili, vy jste založil internetové projekty Lokola, který umožňuje místní vyhledávání O 12ZEN

ZEN13 Euroláska. Vassili pochází z Versailles u Paříže. Táňa z pražské Libně. Před 18 lety se potkali v Mnichově a od té doby jsou spolu.

14ZEN od restaurací po hřiště, a BigBrands, nákupní klub značkových výrobků se slevou. Mění se u nás povědomí o poměru kvalita vs. cena? BigBrands se v současnosti soustředí na Polsko, Slovensko a Česko a rozdíly jsou v tomto regio- nu zřetelné. Důvodem, proč se lidé stávají členy našeho klubu, jsou až pětaosmdesátiprocentní slevy na slavné značky, takže cena je samozřej- mě klíčová. Rád ale vidím, že některé kvalitní, ale méně známé značky z Francie, Norska nebo Austrálie se prodávají stejně dobře. Oblečení a lifestylové zboží je na tom v Česku cenově po- dobně jako průměr EU, jenže jsou tu stále nižší příjmy, což vytváří vyšší citlivost na ceny. Ta se za ta léta stala už jakýmsi zvykem. To je ale dob- ré pro BigBrands, protože nabízíme za příznivé ceny zboží, které by si lidé jinak nekoupili. Co říkáte slevové mánii v Česku? Je zde mno- hem víc slevových serverů než v cizině… V: Před rokem a půl jsme se rozhodli „kupó- nového“ byznysu neúčastnit. Říkali jsme si, že půjde možná o dobrý byznys pro investory (někteří jednotlivci na tom opravdu velice zbo- hatli), ale už ne tak dobrý pro zákazníky, kteří poukázky nakonec ani nevyužijí, natož pro re- staurace a jiné služby, které nevydělají a dlou- hodobě nezískají ani nové zákazníky. Prostě Multikulti. Spolu mluví anglicky, na desetiletého syna Arsena mluví Táňa česky a Vassili francouzsky. Arsen se ve škole učí německy a angličtinu už také zvládá. „Což je problém, protože přicházíme s Táňou o náš tajný jazyk,“ směje se Vassili. 14ZEN

ZEN15 jsme se rozhodli soustředit na náš byznys, který je mnohem komplikovanější, a postupně sledovali bublinu a rozmach všech klonů ame- rického slevového serveru Groupon, jež rostly a rostly, a teď padají. Zůstanou jeden nebo dva nejsilnější, které skoupí ty ostatní – ten proces už probíhá. Jde o velmi lokální byznys a tady se můžou stěží uživit víc než dva podniky. Jak se byznys vyvíjí? Kolik máte zákazníků? V: Lokola i BigBrands se stále rozrůstají. V po- sledních dvou letech jsme v BigBrands zlepšili výběr značek a vozíme sem víc zboží za ceny, se kterými jsou Češi spokojení. Jako výsledek změn v IT systému a logistice se zlepšil kom- fort pro zákazníky a blížíme se hranici milionu registrovaných členů. Táňo, na čem teď v Googlu pracujete? Víc než 130 našich služeb je dnes v češtině, včetně strategických platforem jako videopor- tál YouTube, mobilní operační systém Android, webovýprohlížečChromenebo Google+.Včeš- tině je též balík aplikací Google Apps či Mapy Google, včetně panoramatických fotografií ve službě Street View. To všechno jsou služby, kte- ré zásadně ovlivní budoucnost českého inter- netu. Nadále se budeme věnovat inovacím ve vyhledávání, jelikož to je pro nás stále klíčová služba. Vel- kými inovacemi procházejí re- klamní služby. Klientům dnes nabízíme kompletní on-line reklamní řešení od důkladné datové analýzy přes budování značky, akviziční marketing až po přímou podporu prodeje. Google před třemi lety a dnes, to je úplně jiný Google. Pro- pojení reklamních platforem AdWords, AdMob a YouTube je fenomenální. Co se YouTu- be týká, stává se standardním doplňkem televizních kampa- ní a fantastickým obohacením on-line reklamních řešení pro klienty, jejichž rozpočet rekla- mu v televizi neumožňuje. S čím máte v rámci globální- ho Googlu jako šéfka české pobočky největší úspěch? Český Google si interně vy- sloužil skvělou pověst primár- ně za to, že se nám podařilo dostat z pozice trojky mezi vyhledávači na českém trhu do pozice jednoho ze dvou vy- rovnaných a silných hráčů na trhu. To je velký úspěch, který v této míře Google jinde ve světě nezazname- nal. Zásadním způsobem jsme určitě i my při- spěli k inovaci českého internetu. Během krátké doby se z vás stala celebrita mezi ženskými manažerkami. Jak vás tato role baví? Přináší vám něco smysluplného? Slovo celebrita nemám ráda. Pokud se však ptáte, zda mne baví pracovat na této pozici, tak má odpověď je ano. Dává mi to možnost repre- zentovat zemi, kterou mám ráda, na které mi záleží. A udělat kus smysluplné práce. Vassili, nápad na projekt Lokola vznikl údaj- ně v Café Savoy, kde jste hrával s kamarády pravidelně karty, ale protože tam chodilo čím dál víc lidí, hledali jste jiné místo. Šlo o náhodu, nebo máte u karet kreativní nápa- dy častěji? Ano, u karet vznikl i BigBrands. Posledních deset let, každé pondělí, hraji s českými a fran- couzskými kamarády starou francouzskou hru tarot, o které by se dalo říct, že je zjednoduše- nou verzí bridge. Když jsme se začali poohlížet po alternativách, byli jsme dost frustrovaní, jak špatné a zastaralé jsou vyhledávače v ob- lasti vyhledávání zajímavých podniků či služeb v regionech. Tak jsme vymysleli službu Lokola coby hyperlokální adresář konkrétních míst a kontak- tů v České republice. Kde hrajete karty dneska? Přesunuli jsme se ještě jednou, protože obsluha v novém podniku byla dost chabá. Teď jsme spokoje- ní V Sedmém nebi, které můžete s dalšími 250 tisíci místy samozřejmě najít na Lokola.cz. Je internet pořád ještě stroj či technologie, nebo spíš živý organismus napojený na jakési kolektivní lidské vědomí, který dobře odráží naši velikost i nízkost? T: Internet je zrcadlo naší globální společnosti. Na- prosto živý organismus, který nikdy nespí a který má ke kolektivnímu vědo- mí opravdu hodně blízko. Jelikož tam ale není žádný filtr kvality, je třeba se nau- čit na internetu orientovat, rozpoznat kvalitní zdroje či informace od nekvalitních. Internetová gramotnost je C M Y CM MY CY CMY K n hrY, KTeré DěLáM, NeJSou žáDNé STříLeČKY, To JSou hrY o žIVoTNíCh hoDNoTáCh. TřeBA o SLušNéM ChoVáNí, ToLerANCI. ▼ A120005936

16ZEN dnes stejně důležitá jako schopnost číst, psát a počítat. Bude navíc ovšem, domnívám se, vy- žadovat celoživotní ochotu se průběžně v této oblasti vzdělávat. Rychlost, s jakou se internet vyvíjí, mění a vstupuje nám do životů osob- ních i profesních, nemá v historii technologií obdoby. Jaké jsou možnosti internetu do budoucna? Co vás na něm nejvíc fascinuje? V: Informace kdysi bývaly omezené, dnes je jich nekonečné množství a vytvářejí mnoho příleži- tostí, jak zbohatnout. Vidíme to třeba u on-line obchodování na burze nebo v e-komerci, ale obrovské šance jsou také ve vzdělávání. Třeba Harvard testuje stále nové koncepty výuky přes web. Jsem ale zvědav, jak se bude vyvíjet legis- lativa, protože internet se vyvíjí nesrovnatelně rychleji než jakékoli občanské zákoníky a práv- ní precedensy, a jak si poradí s mezerou mezi praxí a textem zákonů. T: Spolupráce v globálním měřítku. Sdílená tvorba v reálném čase. Větší personalizace bude znamenat lepší služby. Mobilizace občanské společnosti. Obrovská příležitost pro jedince změnit svět. A pro všechny kreativce a mozky z České republiky dát o sobě světu konečně vě- dět. Nemůžu se dočkat. Západní i nezápadní svět je nyní charakteri- zován pozvolným utahováním občanských práv a zvyšováním kontroly – kamery, bezpečnostní opatření, víc a víc zákonů... Internet je posledním pomyslným ostrůvkem svobody. Může tuto pozici udržet, nebo bude „ovládnut“? V: Dojem anonymity na internetu je samozřej- mě mýtus, vše, co uděláte, je uloženo, uchovává- no a analyzováno každou vládou. Internet se ale vyvíjí tak rychle, že snaha omezovat ho právním systémem je pořád o krok pozadu. Pořád mů- žete nacházet nové a nové cesty, jak se vyhnout regulacím, a díky tomu se informace a myšlenky vždy dostanou k těm, co o ně mají zájem. Například velké firmy používají stále lepší programy na kontrolu zaměstnanců. Použí- váte podobné věci, nebo jde lidi přimět pra- covat i jinak? T: Zaměstnance prakticky nekontroluji, jejich míra profesionality a zodpovědnosti je vysoká. I proto tady pracují. Navíc Googleři jsou lidé, kteří se kontrolovat ani moc nedají. Kdybych na ně náhodou s něčím takovým přišla, určitě vymyslí nějakou fintu. Oba jste hodně zcestovalí a kosmopolitní. Kam nejraději jezdíte na dovolenou a proč? T: Nejraději jezdíme na místa, která neznáme. Těch je stále dost. A pak na chalupu do Jizerek. Jaká jsou vaše oblíbená místa – parky, restau- race, obchody či galerie – v Praze? T: Prahu miluji celou. Rádi chodíme na Petřín. Je tam krásně, obzvláště pak Kinského zahrada a okolí. Je to zvláštní, ale až k Hladové zdi je Pe- třín neskutečně dobře udržovaný. Proběhla zde nedávno rekonstrukce, krásně se o to starají, je to radost. Od Hladové zdi směrem k Hradu je to žalostné, což je opravdu velká škoda. Mít ta- kovýhle krásný kopec v centru města je velký dar. Obchody, které mám ráda, se koncentrují v docházkové blízkosti od místa bydliště. Na nákupní galerie nás příliš neužije. Zato v Café Savoy nás potkáte často. To je naše domácí a nejčastěji navštěvovaná restaurace v Praze. Velice rádi chodíme do japonské re- staurace Hanabi v Samcově ulici na Praze 1, do Cafe de Paris na Maltéz- ském náměstí nebo do thajské restaurace Noi v Karmelitské, na in- dickou kuchyni rádi do Zátiší. Všude pěšky. V: Petřín, kde brzy ráno běhávám až ke krásné růžové zahradě. Náš oblíbený obchod je malé francouzské lahůdkářství Lorraine v Praze 5. Množství produktů je dost omezené, takže si musíme přivstat, ale kvalita je naprosto per- fektní. Rádi chodíme i do Da Clara, malého italského podniku v Praze 10, kde úplně cítíte, jak kuchař miluje svou práci. Na rozdíl od nóbl restaurací umísťujících se na špici žebříčků jsou tam i rozumné ceny. Za co nejraději utrácíte a co vám dělá největší radost? T: Za kvalitu života. To je pro nás cestování, bydlení, jídlo a volný čas. Preferujete českou kuchyni, nebo francouz- skou? Kdo doma vaří? T: Preferujeme dobrou kuchyni z kvalitních surovin. Vaříme oba. Můj manžel miluje dobré jídlo, já také. Dítě má v sobě tutově Francouze, neb od malinka nejraději šneky. Z toho tedy nejsem úplně vedle, ale co mám dělat? Já vařím asi častěji, ale manžel vždycky vytvoří něco ori- ginálního. Připadá mi sexy, když chlapi vaří. V: Vaříme oba, ale Táňa je lepší, bez debat. Máme rádi nekonečnou rozmanitost francouz- ské kuchyně, a co je důležité, životní styl, který to přináší. Ale velmi si užívám i ježdění na cha- lupu, kde rád vařím v kamnech na dřevo. Cha- lupaření je typicky český koníček a já to úplně miluju. n Vassili o Táně «Po sedmnácti letech jsem stále naprosto fascinován schopností své ženy být multifunkční a také její neúnavnou snahou o dokonalost, svoji i ostatních. Neexistuje rozdíl mezi Táňou „osobní“ a „pracovní“, je pořád stejná a já mám moc rád tuhle její poctivost, kterou vidím každý den.» Táňa o Vassilim «Můj manžel je nesmírně tolerantní. Mít vedle sebe ženskou jako já, to není žádná legrace. Navíc mi dodává sílu, když o sobě pochybuji. Jsme hodně jiní, ale ta jinakost je asi právě to, co nás vzájemně obohacuje. Já si ho za spoustu věcí moc vážím. Že nastartoval v 19 letech úplně nový život sám, v Americe, protože to tak chtěl. Že když jsem po sedmi letech v cizině nahlásila, že chci domů, odstěhoval se se mnou a synem z Londýna do Prahy. Že ve svých čtyřiceti a po patnácti letech v korporacích začal prakticky znova, nastartoval svou firmu, navíc v cizí zemi. Prostě že je takový, jaký je, a bere mě takovou, jaká jsem. n INTeRNeT Se VyVíJí TAK RyCHLe, že SNAHA OMeZOVAT HO Je POřáD O KROK POZADu. ▼A121007988

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Ruzyně, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Ruzyně, terminál 2, odletová hala C BOSSBlackHUGOBOSSInternationalMarketsAG,Zug

výstava 18ZEN Text a foto Veronika Lukášová James Bond na své padesáté narozeniny vyskočil s královnou z helikoptéry… a Londýňané mu uspořádali pozoruhodnou výstavu. Realistický Sir Sean Connery, ležérně se opírající o Aston Martin DB5, vítá návštěvníky výstavy v Barbican Art Center. Model DB5 se objevil v pěti filmech – Goldfinger, Thun- derball, Golden Eye, Tomorrow Never Dies a Casino Royale. Sádra obsahující řízenou střelu z filmu Golden Eye. Nezaměnitelný pohled Emilia Larga, zloducha z filmu Thunderball. 18ZEN

ZEN19ZEN19 Skica Lotusu Esprit S1, obojživelníka, jenž si zahrál ve filmu Špion, který mě miloval s Rogerem Moorem v roce 1977. Návrh na Draxovu vesmírnou stanici k filmu Moonraker od Kena Adamse. Výřez z dánské verze plakátu na bondovku Thunderball z roku 1965 (vpravo dole).

20ZEN Originální bikini Halle Berry z filmu Die Another Day, nezaměnitelné krémové bikiny Ursuly Andress z první bondovky Dr. No a dobře padnoucí plavky a kraťasy Daniel Craiga z Casino Royale (zleva). Zlato? Jill Masterson, Bondova milenka na otáčející se posteli, kterou Auric Goldfinger nechá zavraždit zlatým nátěrem. Zbraň vesmírných mariňáků k destrukci orbitální stanice zloducha Draxe ve filmu Moonraker z roku 1979. Falešný pas Jamese Bonda aka Pierce Brosnana (vpravo).

ZEN21 Skyfall: nový Bond pije Heineken ritský superman v elegantním oble- ku se smyslem pro humor a apetitem piraně po inteligentních krasavicích. Zvládne se milovat ve stavu beztíže a udržet re- lativní klid při pádu z letadla. Bez padáku. Pa- desát let, dvacet tři filmů, včetně nejnovějšího Skyfall, který se v kinech objeví v říjnu. Mezi- národní špion. Celosvětový symbol. Jmenuji se Bond. James Bond. Multimediální výstava Designing 007 v londýn- ském Barbican Center nabídla jedinečný pohled do zákulisí fabrikace kultovního světa nejslav- nějšího a nejstylovějšího agenta. Mezi více než 400 exponátů patřily neuvěřitelné pomůcky a zbraně Bonda i jeho protivníků, navržené veterány speciálních efektů Johnem Stearsem a Chrisem Corbouldem. Originální storyboardy a skici velkorysých interiérů od Sira Kena Adam- se, Petera Lamonta a Syda Caina a návrhy kostý- mů od Bumble Dawson, Julie Harrisové, Lindy Hemmingové, Ronalda Pattersona a dalších dokazují, že příprava a rozpočet jednotlivých bondovek jsou stejně fantastické jako zápletky samotné. Dokonalá replika pevnosti Fort Knox v měřítku 1:1 Sira Kena Adamse zvládla diváky přesvědčit o tom, že klíčové scény z filmu Goldfinger byly natáčeny ve skutečné Fort Knox v USA. Důraz na věrohodnost ve formě spolupráce s NASA a rozpočet filmu Moonraker je také srovnatelný s Kubrickovou Vesmírnou odyseou: 2001. Osca- rová kostýmní návrhářka Linda Hemmingová se stala zároveň spolukurátorkou výstavy, koncipo- vané jako multisensorické vnoření se do světa Jamese Bonda. Rozlehlé kasino, mrtvá dívka na- třená zlatem na rotující posteli. Pohled do kan- celáře Mrs. Moneypenny pootevřenými dveřmi. Bondovi protivníci Drax, Blofeld, Largo se zálus- kem ovládnout svět. Perská číča s diamantovým obojkem. Zdánlivý pocit „mise“ je umocněn tím, že jste nuceni se pohybovat v různých částech budovy, jež si díky futuristickému vzezření za- hrála sídlo MI6 v novějších bondovkách. Ve stříbrnou fólií potaženém výtahu, který je nutno využít k sestoupení do Zimního paláce, je nalepen text kultovní slovní výměny mezi Au- ricem Goldfingerem a Jamesem Bondem (Sea- nem Connerym) z filmu Goldfinger. K Bondovu rozkroku se nebezpečně blíží paprsek laserové zbraně. „Čekáte, že vám něco vyzradím?“ – „Ne, pane Bonde, čekám, že zemřete.“ Dočkáme se konečně stejně duchaplné konverzace mezi Craigovým Bondem a zloduchem Javiera Bar- dema ve Skyfall? Výstavu jsem hodlala zakončit legendárním martini v Martini Baru, otevřeném speciálně k této příležitosti. To bych ovšem ne- směla vyrazit v deset ráno. n S osobou Daniela Craiga, který v roli Jamese Bonda (vlevo nahoře) vystřídal Pierce Brosnana v roce 2006 (a který nedávno zahajoval spolu s královnou i olympiádu), nabrala série o agentovi Jejího Veličenstva překvapivý směr. V Casino Royale scenáristé začali pomalu opouštět jistoty, jež dělaly Bonda Bondem. Bond pro nové milénium je svalnatější, zachmuřený, akčnější a zanedbává technické vychytávky pana Q. Navíc skoro neví, co pije, a nijak mu to nevadí! „Zrada“ je dokonána ve druhém Craigově filmu Quantum of Solace, kde se nevyspí s bond girl, nepoužívá téměř žádné hračky a neřekne „Jmenuji se Bond, James Bond“. Nová bondovka Skyfall, která přijde do kin na konci října a kterou natočil režisér Americké krásy Sam Mendes, se má naopak i vzhledem k 50. výročí filmů s 007 řadou drobných odkazů zase o něco víc přiblížit klasice. Vrátí se například oblíbený vynálezce Q, i když v mladším vydání. Ovšem James Bond se definitivně vykašle na martini a pít bude, ehm, kvůli sponzorské smlouvě, pivo Heineken... Na snímcích jsou vedle Craiga hlavní záporák Raoul Silva, jehož hraje Javier Bardem, a bond girls Eve Naomi Harrisové a Sévérine v podání Bérénice Marlohe. B

22ZEN profil

ZEN23 &P O T T E N P A N N E N [staněk&staněk] Text Katarina Černá Foto Bára Prášilová, Tomáš Železný Lepší příběh byste nevymysleli. Příběh o dvou mladých klucích, kteří se náhodou potkali, nosí stejné příjmení a už dvacet let prodávají nejluxusnější hrnce, talíře či nože, které existují. o Potten & Pannen chodívám snít o ide- ální kuchyni. Jejich výkladní skříně jsou pro mě větším pokušením než boty od Blahnika a odlesk měděného hrnce Mauviel zrychlí můj tep spolehlivěji než prsten s diaman- tem. Při snídani s Pavlem a Milošem, kteří jsou oba hrdými nositeli příjmení Staněk, ač mají spo- lečnou pouze firmu s nejluxusnějším nádobím v Česku, jsem napočítala hned několik pomocní- ků do kuchyně a k servírování, které jsou v mém oblíbeném showroomu k dostání. Přátelské vr- nění červeného kávovaru Cremesso brzy přehlu- šuje náš hovor a výřečnější z dvojice obchodních partnerů Pavel mě baví historkami nastřádanými za dvacet let podnikání. Milošova pětiletá dcerka zatím maluje Pavlovi portrét a přitom koketně pohazuje světlými kudrlinkami. Působí to jako milé rodinné setkání, a to se při tom oba Staňko- vé tenkrát potkali úplně náhodou. Byli jste ten typ kluků, co pomáhá mámě při vaření? Pavel: Vůbec ne, to přišlo daleko později. Jako ma- lého kluka mě zajímalo vše okolo loveckých psů. Studoval jsem knihy o jejich výcviku a naučil se o nich úplně všechno, takže jako dvanáctiletý už jsem si vydělával stříháním psů, upravoval je na výstavy, trimoval teriéry, dělal pudlům bambulky na ocas a lví sestřih a babička mi pak koupila prv- ní elektrické nůžky, trimovací nože a veškeré vy- D

24ZEN bavení. Taky jsem chodil se psy na umělou noru do Hostivaře, kde se trénují na norování. I když jsem později neměl čas kvůli firmě, ten zájem mi zůstal. Poslední tři roky mám zase svého lovecké- ho psa. Je to maďarský ohař a jmenuje se Nick. Je vidět, že jste vždy bral věci, které vás zajíma- ly, velmi vážně. Kde se zrodil nápad prodávat nádobí? Pavel: Celé to vlastně začalo mým studijním po- bytem ve Spojených státech. Po škole jsem měl možnost jít na praxi a jedna z těch možností znamenala pracovat pro holandskou společnost, která reprezentovala kultovní nádobí – takové ty tmavé hrnce a pánve, co visí ve všech stylových kuchyních v amerických filmech. Jmenuje se Cal- phalon a vyrábí je v Ohiu v Toledu. V době, kdy jsem pro ně začal pracovat, se chtěli víc etablovat v Evropě, především východní. V té době ještě žila moje babička, která byla už hodně stará, a pro mě to byla velká motivace vrátit se domů. Začal jsem tedy připravovat prezentaci pro veletrh spotřeb- ního zboží v Brně, což byla tehdy nejdůležitější akce pro tento druh byznysu. Miloš: A to byla přesně doba, kdy jsme se více- méně náhodou potkali i s Pavlem. Seznámili nás v jedné restauraci společní známí a já se předsta- vil: Miloš Staněk. A on říká: Já jsem Pavel. A taky Staněk. Pavel mi ten večer vyprávěl, s čím jede do Brna na veletrh, a svěřil se mi, že je sice dobrý obchodník, ale neumí ty věci správně odprezen- tovat. A já na to, že mám hotelovou školu a umím skvěle vařit, a tak jsem mu slíbil, že lidem ukážu, jak s nádobím zacházet. Co následovalo po první společné prezentaci? M: Strašně mě to nadchlo a začali jsme budovat společný byznys. Neměli jsme žádný kapitál, jen silnou vizi, nadšení a kontakty. P: Babička mi dala k dispozici sklepní prostor v Zemědělské ulici na Praze 6. V jedné místnosti jsem bydlel a ta druhá byla kancelář. Když jsme pak měli první větší zakázku a prodali do jedné pražské restaurace hrnce, koupili jsme si fax. M: Byla to restaurace U Zlaté hrušky. P: Moje máma nám věnovala psací stroj Consul, a na tom jsme pak psali ty objednávky na čtyři hrnce do Ameriky. Měli jsme nejlepší nádobí a mlýnky z Los Angeles a snažili se o nějakou distribuci. Tenkrát jediné prodejny domácích potřeb byly ty s velikým pultem, za kterým stá- la většinou naštvaná prodavačka, za ní bylo pár smaltovaných hrnců ze Sfinx České Budějovice, a když jste měli štěstí, možná vám jeden ukázala. Do takových obchodů jsme chodili a chtěli jim prodávat pánve, které stály čtyři tisíce korun, a mlýnky na pepř za dva tisíce. Většinou to skon- čilo tak, že nás každý vyhnal se slovy, že jsme se úplně zbláznili. A tak nám nezbylo než otevřít vlastní prodejnu. M: Štěstí bylo, že jsme našli prostor ve Vodičko- vě ulici. Ta prodejna je tam dodnes a pan doktor, který dům tenkrát vlastnil, nám hrozně fandil. Dovolil, abychom udělali rekonstrukci, a tak jsme si vlastníma rukama lepili korkovou podla- hu a přivezli jednoduché dřevěné regály. Začali jsme s jednou malou kolekcí nádobí. A upro- střed prodejny jsme vytvořili pult na vaření. Celý trend Potten & Pannen začal tím, že jsem v prodejně vařil obědy a každý si mohl zboží vyzkoušet a cokoli ochutnat. Tenkrát o nás psal dokonce i Blesk. P: Tím jsme inspirovali i ostatní prodejce a zača- li mít i velkoobchodní odběratele. Přes den jsme prodávali a po nocích se snažili dělat distribuci a korespondenci. Byl podzim roku 1992, takže právě oslavíme dvacet let. Držím to správně? „Když jsme se potkali, Pavel mi vyprávěl, že je dobrý obchodník, ale neumí ty věci správně odprezentovat. Já na to, že mám hotelovou školu a umím skvěle vařit, a tak jsem mu slíbil, že lidem ukážu, jak s nádobím zacházet,“ vzpomíná Miloš (vlevo) na začátky dua Staněk & Staněk. 24ZEN

ZEN25 Jaký je rozdíl mezi klientem před dvaceti lety a tím dnešním? M: Na začátku, když jsme dělali distribuci, jsme s klienty zažívali docela vtipné situace. Jeden zá- kazník nám například volal z Moravy, že přijede do našeho showroomu a nakoupí si zboží do svého obchodu. Od rána jsme čekali, asi v jednu přijel pán s batohem a začal si vybírat. A když měl vybráno, z batohu vytáhl dvě tašky, vše si to tam naložil, zaplatil v hotovosti, a když jsme mu chtě- li pomoct do auta, zjistili jsme, že přijel vlakem, a odkráčel na Hlavní nádraží. P: Pak už jsme začali jezdit po republice a potká- vali jsme spoustu nadšenců. V roce ‘92 jsme získa- li velkého klienta v Brně, v Ostravě a pomalu nám ta distribuce začala přerůstat přes hlavu, protože přes den jsme se věnovali obchodu a neměli čas v klidu řešit tyhle věci. Byla to hrozná honička, ale jsou to nezapomenutelná léta. Kdy jste zaměstnali první lidi? P: Prodavačky jsme začali zaměstnávat až po roce, ale předtím nám občas pomáhala moje se- stra nebo kamarádi. Jak vypadá váš současný den? M: Ráno vyřídím maily, rozdám úkoly a pak začí- nají schůzky s odběrateli. Snažím se vyjíždět i do zahraničí. Máme už i obchodního ředitele, který může leccos vyřídit za nás. Práce je ale pořád hod- ně a před sebou máme zajímavé projekty. To se ale nechte překvapit. Vůbec nic nám neprozradíte? P: Tak tedy nejbližší budoucnost. Připravujeme například komlexní refresh prodejny v centru Nový Smíchov a také nový concept store v Brati- slavě, který se otevře 25. září v obchodním centru Centrál. Bude to naše první zahraniční prodejna. A celkové plány do budoucna? M: Teď, když máme své obchody a funguje distri- buce i pobočka na Slovensku, naším snem je, aby našich prodejen po Čechách bylo ještě víc. Zatím jich je sedm. V následujícím roce představíme nový concept franchisingu prodejen Potten & Pannen pro všechna města nad 50 tisíc obyvatel. Co přináší firmě největší zisk? P: Filozofií je mít v každém segmentu kuchyň- ského zboží výhradní zastoupení pro to nejlepší na trhu. V porcelánu je to Rosenthal a Villeroy & Boch,vnožíchZwilling,vnádobímámeručněvy- ráběné nádobí Mauviel. Máme výhradní zastou- pení pro 24 luxusních značek, svůj tým prodejců a brand manažerů, kteří se starají o marketing. A třešničkou na dortu jsou pak naše prodejny. Jak těžké bylo získat výhradní zastoupení pro tak významné světové značky? M: Velmi nám v tom pomohla naše nejstarší značka v portfoliu Emile Henry. Je to rodinná fir- ma a máme skvělý vztah přímo s Jacquesem Hen- rym, majitelem firmy. Snadněji jsme pak získali důvěru ostatních. Vaše nejoblíbenější značka? P: Tak to je opět jednoznačně Emile Henry. Jde o keramické nádobí, které se vyrábí z burgundské hlíny v Marsigni, asi hodinu cesty od Lyonu. Je to výhradně ruční výroba, která vychází ze 150 let staré tradice. Vyvíjejí stále nové glazury, zdoko- nalují funkčnost povrchu. Mojí další oblíbenou značkou je měděné nádobí Mauviel či mlýnky Peugeot. Mám prostě slabost pro Francii. n uPROSTřEd PROdEJNy JSME MěLi PuLT NA VAřENí. TENkRáT O NáS PSAL i BLESk. A120005939

26ZEN multifunkční otvírák Rösle, 610 Kč nůž Myabi 5000 MCD Gyutoh, Zwilling, 11 769 Kč stříbrný chladič na šampaňské Anemone, Christofle, 34 500 Kč 4 měděné kastroly s nerezovými uchy, Mauviel, průměr 16–24 cm, od 5859 do 9510 Kč. dřevěné mlýnky na pepř a sůl, Peugeot Paris, po 1079 Kč mlýnky na pepř a sůl, Tahiti, po 825 Kč vidličky desertní z jídelního setu Loft Matt, Zwilling, 4 ks, 2589 Kč (akce k 20 letům P&P) kuchyňský robot Fotograf ZENu vdechl život 49 kouskům nádobí od Potten & Pannen měděná miska na přípravu marmelády s bronzovými uchy, Mauviel, od 5139 Kč (podle průměru) váza FAST, Rosenthal, 3485 Kč, na váze: rozlišovací přísavky na sklenice, Vacuvin IIC, 8 ks, 135 Kč chlebník Superball, Wesco, 2030 Kč váza ARCUS, Rosenthal, 4025 Kč nůžky na drůbež nerez, Zwilling, 3215 Kč čajový šálek, Rosenthal, 4 ks, 675 Kč (chybí podšálek) nůž na pizzu, Rösle, 856 Kč nůž Profi „S“ šunkový, Zwilling, 2589 Kč kávový šálek, Rosenthal, 4 ks, 675 Kč (chybí podšálek) barbecue kleště zahnuté, Rösle, 1596 Kč lžíce na zmrzlinu, Rösle, 610 Kč platíčko na šneky, Emile Henry, 6 ks, 625 Kč rádýlko na pizzu, Rösle, 665 Kč škrabka na odstraňování rybích šupin, Rösle, 4 ks, 710 Kč zlatá lampa Bing, Lampe Berger, 1230 Kč kráječ na sýr, Rösle, 4 ks, 669 Kč rádýlko na těsto, Rösle, 669 Kč odměrka na špagety, Rösle, 485 Kč lžičky z jídelního setu Loft Matt, Zwilling, 4 ks, 2589 Kč (akce k 20 letům P&P)

ZEN27 M: Značky, jako je tato, dělají mezinárodní kon- ference distributorů, na kterou každý rok oba dva jedeme. Ještě jsme tam nikdy neposlali ani naši brand manažerku, jak nás to baví. A druhou srd- covkou jsou nože Zwilling. To je nejstarší regis- trovaná německá značka a funguje od roku 1731. Mají obrovskou továrnu v Solingenu. A teď vzni- ká ještě jedna taková srdcová věc, taky je to fran- couzská značka a taky rodinná. Úplně nádherný vztah máme i s Valerií Mauviel. To je to krásné měděné nádobí, které vyrábí už sedmá generace. Přijala od nás pozvání do Čech a udělala prezen- taci pro novináře se svým synem. Valerie vařila a on pekl. Je to velmi zajímavá žena, která sama vychovává tři malé děti, v Normandii, kde se ty hrnce ručně vyrábějí, řídí fabriku plnou chlapů, a do toho ještě řídí celý ten byznys a lítá po světě. Váš diář je také plný. Jak relaxujete? M: Jsem vášnivý lyžař, a dokonce jsem několik se- zon dělal instruktora. Miluju přírodu, a tak je pro mě nejlepší relax vyjet s rodinou na hory. V začát- cích podnikání jsem stejně jako Pavel neměl na své koníčky čas, ale ani mi to nepřišlo, protože ta práce nás oba vždycky moc bavila. P: Pro mě je tím nejlepším odpočinkem čas strá- vený s mým psem, maďarským ohařem Nickem. Chodím s ním na výstavy, na zkoušky. Ať je ven- ku hnusně, nebo čtyřicetistupňo- vé vedro, tak s ním ven musíte. Proto se říká, že lidi, co mají psa, žijou déle, to zvíře vás hodí do určitého rytmu. Kdo psa nemá, tak se nedonutí jít dvakrát den- ně na hodinovou vycházku. Kro- mě toho se několikrát do týdne snažím navštívit fitness centrum nebo si zahrát tenis. Kdy jste naposledy osobně něco prodali zákazníkovi? P: Tak to bylo shodou okolnos- tí ve chvíli, kdy se otevíral nový obchod na letišti, kde je opravdu luxusní zboží. Ještě jsme měli vše ve fázi příprav. Na výkladní skříň zaklepal člověk, u kterého bylo jasné, že si vybral nějakou konkrétní věc, tak jsem ho pustil dovnitř. Poté, co si nechal zabalit sadu stříbrných lžiček, si všiml sošky tygra, na kterou zrovna do- padal kužel světla. Jen se zeptal, kolik tygr stojí, a když se dozvěděl, že sedmdesát tisíc, nechal si ho v klidu zabalit. Ve chvíli, kdy přišlo na placení a s jeho kartou byly potíže, vytáhl z peněženky ce- lou sumu v hotovosti a odkráčel na letadlo. n A121007915 Mistři designu s klasickým kuchyňským robotem, jenž se pod značkou Kitchen Aid vyrábí v USA už od roku 1919.

28ZEN rEportáž >>Paříž Mé dobré město Na náměstíčku u muzea Eugèna Delacroixe se stromy, jejichž listí velikostí připomínalo kola od vozu, kromě redaktorek ZENu téměř nikdo nebyl. 6 rue de Furstemberg. Text Hana de Goeij Foto Bára Prášilová Název slavného románu Roberta Merleho nejlépe vystihuje úžasnou pouť podle bedekru Louise Vuittona, na kterou se tým ZENu vydal. Máme pro vás tipy na místa jako z pohádky…

ZEN29 Francouzská metropole myslí i na tisíce Američanů, kteří v jejích ulicích bydlí. Jako chapadla chobotnice působí výlohy Louis Vuitton, zasvěcené spolupráci s japonskou umělkyní Yayoi Kusama. 6 place St. Germain des Prés. Jedna ze zastřešených pasáží nabízí při průchodu v srpnu neobvyklé ticho a spoustu výloh v rekonstrukci. V útrobách obchodu Merci lze najít novinky z dílen světových designérských hvězd i půvabná křesílka z druhé ruky. 111 boulevard Beaumarchais.

30ZEN ejhorší, co se může přihodit, když cestu- jete, je, že podniknete cestu, ale přijdete o zážitek. Spolehlivě se tak stane, po- kud se například ubytujete v globální síti hotelů či do sebe budete nonstop ládovat placky z mle- tého masa od nejmenovaného řetězce. Nám šlo v Paříži zejména o autenticitu. Proto jsme se spo- lehly na pomocníka z nejpovolanějších, průvodce Louis Vuitton City Guides. Jeho staleté cestova- telské zkušenosti se ukázaly být k nezaplacení. Do postranní uličky, ústící přímo na nádvoří Aka- demie krásných umění ve čtvrti Saint Germain, jsme dorazily na druhou dobrou. Připisuji to ne- doslýchavostitaxikáře,kterýsenedokázalsrovnat s naším exotickým přízvukem. Uvítání bylo vel- kolepé. Celý filmový štáb jsme opravdu nečekaly. Rozdaly jsme pár úsměvů a zmizely v útrobách hotelu. Hotel L’Hôtel zvenku působí jako pověst- ná šedá myška, genius loci nám ale dává pořádný úder hned po průchodu dveřmi. Lehce zatuchlá vůně starých pařížských domů je nezměnitelná. A podmanivá. Každý krok po točitých dřevěných schodech doprovází romantické vrzání. Zálibně se zhlížím v poloslepých zašlých zrcadlech, pře- jíždím prsty po vyšívaných tapetách a zkoumám nezvyklé zakřivení dveřních zárubní. Chápu, proč slavní a bohatí nedají na L’Hôtel dopustit. Doko- nalá intimita a diskrétnost je tu samozřejmostí. Jména hostů jsem z manažera nevylomila ani po půlhodinovém prosíku a psích očích. „Často tady bydlí James Bond,“ říká s potutelným úsměvem. Který z nich, samosebou neprozradí. Návštěvníci se mohou po návratu blýsknout i in- formací, že spali v domě, kde skonal Oscar Wilde, pronášeje slavnou větu „Umírám, jako jsem žil – nad své poměry“. „Bohužel hotel byl přestavěn a pokojík, který si spisovatel v roce 1899 pronajal, nenávratně zmizel,“ chladí mé nadšení manažer poté, co jsem vstoupila do pokoje s označením N n V NAšem HOteLU KDySi řeKL OSCAR WiLDe: UmíRám, JAKO JSem žiL – NAD SVé POměRy. 1 2 5 6 30ZEN

ZEN31ZEN31 Oscar Wilde. „Nicméně je pořád možné za něj zaplatit účet. Pan Melmoth, jak si Wilde říkal, ne- chal v hotelu dluh 180 franků v době, kdy švadle- navydělávaladvafrankydenně,“ukazujenastěnu s upomínkami můj průvodce. Mimochodem, nej- vyšší pravděpodobnost setkání s duchem Oscara Wildea je ve výklenku dnešního hotelového baru, kde se nacházel pokoj, v němž zemřel. Nutno ale dodat, že hotel nežije jen z minulosti. Všechny členky naší výpravy se shodly, že tak dobře jako v L’Hôtelu se už dlouho nevyspaly. Tři vejce do skla? Vyrážíme za kulturou a místem, kde žil další ve- likán, romantický malíř Eugène Delacroix. Kon- cept Atelier Museum neboli muzea v místě, kde umělec žil a tvořil, považuji za zdaleka nejauten- tičtější způsob, jak poznat jeho dílo. Hnána tra- diční představou o vzhledu muzea se nezadržitel- ně řítím přes malebné kulaté náměstí se smutně vypadajícím opuštěným malířem směrem k ma- jestátní budově na jeho konci. Chyba, tam mu- zeum není. Malíř se usmívá pod vousy a štětcem naznačuje směr. Nenápadné dveře v zastrčeném rohu, menší dvorek s obchodem, který mimo zahradnické potřeby nabízí obraz s vycpaným netopýrem, a ještě jedny dveře v nenápadně vy- padající fasádě – to je vchod do muzea jednoho z nejvýznamnějších malířů 19. století. Z kultury člověku lehce vyhládne. Dvě dost mož- ná nejznámější kavárny jsou naštěstí hned za ro- hem. Volíme Café de Flore, jejíž vyvěsní štít hrdě vykukuje z pralesa rostlin, jimž kavárna vděčí za jméno. U vchodu sedí tři distingovaní pánové s kokršpanělem u nohou a já skenuji v paměti jejich obličeje. Nerada bych propásla soudobého Jean-Paula Sartra nebo Simone de Beauvoir. Ti původní měli Café de Flore jako druhý domov. Dnes je kavárna nejvíc ze všeho dokonalou pas- tí na turisty, i když své místo na literární mapě si stále uchovává díky udělování cen pro mladé francouzské autory. Vybíráme si červeně polstrované sezení v přízemí u stolu s čerstvě uvařenými vejci. „Jde o tradiční Legendární Café de Flore, kde se cítíte jako v zahradě, jež vás omámí nejen vůněmi květin, ale i dobrého jídla a fresh džusů. 172 boulevard Saint-Germain. (1, 2 a 4) Z francouzských hračkářství nikdy neodejdete s prázdnou. Všechny ty muchomůrky, koníčci a malí princové vás na chvíli vrátí do dětství. (3) ZEN je malé japonské bistro s příznivými cenami a skvělou kuchyní. 8 rue de l’Échelle. (5) Dům s obřím puntíkem zaujal fotografku Báru Prášilovou natolik, že jsme ji od něj nemohli odtrhnout. (6) Makronky od Pierra Hermé, na které Pařížané stojí fronty. 72 rue Bonaparte. (7) Houpačku s křesílky proti sobě pořídíte ve stylovém obchodě pro zahradničení, jenž sídlí hned vedle muzea Eugèna Delacroixe. Najdete tu nejen pozlacenou lopatičku, ale i obrovskou husu hovící si v lenošce. 6 rue Furstemberg. (8) 3 4 7 8

32ZEN francouzský před- krm, který servíru- jeme se sklenkou vína, solí a pepřem. Většinou se podávají na baru, když čeká- te na večeři nebo jdete jen na drink,“ odpovídá automa- ticky číšník na naše udivené pohledy. U vajec zůstáváme, ale upřednostňuje- me formu omelety. Je dokonalá, lepší jsem nejedla. Srolo- vaná jako palačinka je zvenku tak akorát dopečená a uvnitř se roztéká. Mimo- chodem, poblíž lze doplnit i sbírku prů- vodců Louis Vuitton či se odměnit jinou drob- ností z dílny ikonické značky. Průchozí obchod s nádherným dřevěným obložením je strategicky umístěn v bloku domu právě mezi kavárnami Café de Flore a Les Deux Magots. Nezabrousit v Paříži za módou jsme zařadily do kategorie smrtelných hříchů, a tak se nechává- me svést načančanými výlohami. Do obchodu „Thanx God I‘m a V.I.P.“ jdeme už jen kvůli názvu. Bohužel i u něj, stejně jako u řady jeho sousedů, na dveřích visí cedulka „Fermé“ – Zavřeno. Paří- žané v srpnu tradičně migrují do dovolenkových destinací a metropoli nechávají k nezaplacení prázdnou. Místy ovšem i zavřenou. Zklamání si léčíme v Merci. Tento obchod je dost možná jediný, kde opravdu nemusíte trpět vý- čitkami svědomí nad utracenými sumami. Zisk z prodeje jde totiž na dobročinné účely. Dámská móda od Isabelle Marat, kuchyňské doplňky, de- signové šperky či třeba křesílka ze second handu, to jsou jen některá z lákadel historické královské továrny na koberce a tapiserie. My neodolaly fil- mové kavárně se starými plakáty, s černobílým filmem promítaným na zeď a domácím švestko- vým koláčem. Jako nejoriginálnější doplněk jsme zvolily skleněnou dózu s mrkvemi, vypadala nad očekávání dobře. Kafe a panáka do druhé nohy si dejte v druhé kavárně, která k Merci patří. Lehce ztemnělý prostor, pohodlná křesílka se starými péry, sotva znatelný hudební doprovod a prach vířený tisíci stránkami. Přesně z těchto ingredi- encí namíchali tvůrci koktejl místa, kde můžete odložit staré knihy a koupit si kteroukoli novou ze všech, jež až po strop pokrývají stěny kavárny. Na Perníčku Nejmilejším pařížským překvapením je pasáž Jouffroy, otevřená v roce 1846, která spojuje bou- levard Montmartre a ulici Grand Bateliere. Pře- konat jejích pár set metrů nám trvalo minimálně hodinu. Nejvíc pozornosti si vysloužilo dřevem obkládáné knihkupectví Inter Livres, disponující stovkami knih o umění za zlomek původní ceny. Snili jste někdy o tom, že se po policích knihovny budete šplhat na žebříku a hledat poklady? Tady se vám to splní. Kuriózní je i hračkářství Pain Pohled z vyšších pater L’Hôtelu do centrálního tubusu, který stavbě vévodí, není vhodný pro ty, co se bojí výšek. Hlava se po výstupu strmým schodištěm zamotá snadno (vlevo). Hotelová restaurace, kde servírují jen ty nejčerstvější croissanty, ústí do malé zahrady s kašnou obehnané vysokou zdí (uprostřed a vpravo). 13 rue de Beaux Arts. 32ZEN

ZEN33 d’Epices neboli Perníček. Na několika metrech čtverečních se tísní miliony hraček, soudobých i starožitných. Seznamu podivností vévodí nedo- končené porcelánové panenky bez očí, úst a ob- čas i údů. Lehce dekadentní panoptikum tvoří dokonalé entrée do muzea voskových figurín Grévin, jež do pasáže ústí. S kapkou rosy a šlehačky Mimochodem, z pasáže Jouffroy se vyplatí po- kračovat do Panoramas, která je s datem otevření 1800 nejstarší ze zastřešených pařížských pasá- ží. Zaplesají zde zejména sběratelé známek. My ostatní se můžeme občerstvit v jedné z řady re- staurací, kterými je pasáž protkaná. Obdivné po- hledy, smíšené s podivným mrazením v žaludku, jsme věnovaly restauraci Le Wagon, která vypadá jako z detektivky od Agathy Christie. Ač se to nezdá, člověk v Paříži lehce nachodí de- sítky kilometrů. Vyplatí se proto občas zpomalit a vychutnat si maličkosti všedního dne. Třeba na náměstí Saint Sulpice. Kousek odtud prý bydlí Catherine Deneuve, tu jsem však nepotkala. Spo- lečnost nám tak dělal Pierre Hermé, tedy mak- ronky z jeho vyhlášené cukrárny. Má volba padla na malinovou s příchutí liči, kterou zdobil plátek růže s naaranžovanou kapkou rosy. Skoro se do ní nedalo kousnout, jak byla krásná. Střídmá výloha bez zbytečností je převážně čer- ná, pouze s několika okénky, v nichž se vy- stavují na odiv desítky druhů sladkostí. V ob- dobném duchu byl navržen i interiér. Není v něm nic, co by mohlo odvést pozornost od mistrovských cukrářských děl. I proto jsme ho hledaly poněkud déle. O hodinu pozdě- ji bychom takový problém už neměly. Stála před ním několikametrová fronta Pařížanů dychtících po dávce cukru. V nabídce mají i karamelizovaný fenykl, bazalku s vanilkou či jasmín. Připlatíte si, ale za zážitek to stojí. Nej- lepší francouzské kulinářské tradici dělá čest i re- staurace Fontaine de Mars nedaleko Eiffelovky. Brzký příchod či rezervace jsou nutné. Zejména chcete-li využít vlahého večera a venkovního posezení pod arkádámi malebného náměstíčka s výhledem na nejznámější věž světa. Personál příjemný, porce štědré a ubrusy červeně kostko- vané. Zážitek zakončený úžasnými lesními jaho- dami s pořádnou porcí šlehačky. Tip pro skalní příznivce našeho magazínu: ZEN mají i v Paříži a pochutnáte si tam skoro tolik jako na naší výživné četbě. Malé japonské bistro odě- né do hráškově zelené má příznivé ceny a velmi chutnou orientální kuchyni. A také skutečně ne- slazený studený zelený čaj v plechovce, dovezený přímo ze země vycházejícího slunce. n Průvodce Louis Vuitton City Guides O tom, že Louis Vuitton má cestování ve své DNA, není pochyb. Kolekci luxusních cestovních zavazadel a dalších doplňků rozšířil tento dům v roce 1998 o sadu turistických průvodců (dole), které pod drobnohledem lokálních novinářů a spisovatelů zkoumají nejnovější trendy i osvědčené perly v desítkách světových metropolí. Každoročně tak doporučí na deset tisíc adres a 40 měst, která stojí za vidění. Edice pro rok 2013 se na pulty obchodů dostane 15. 10. a mimo tradiční Paříž, Londýn či New York přibude poprvé Verona, Jekatěrinburg, Kitzbühel a Lugano. A120000133

34ZEN kdo jE 34ZEN

ZEN35 Kněžna Text Věra Kudynová Foto Bára Prášilová Styling Milena Zhuravlová, Viola Fetisová Vlasy, make-up: Markéta Šimrová Jak se provádí koučink v šatníku? Najměte si Violu Fetisovou a uvidíte. Tato kouzelná dáma z Gruzie z vás pod svým uhrančivým pohledem udělá někoho mnohem krásnějšího. A sebevědomějšího. módy Viola vlevo: šaty Valentino, náramek Strenesse Blue, holinky Kartell. Viola vpravo: top + vesta Max Mara, kalhoty Pavel Berky, VŠUP, boty Ann Demeulemeester, Obsession, kubistický náramek Llev, Artel. roč je móda jedním z největších byzny- sů na světě? Není to jen hedvábím, kte- ré hladí, a vlnou, která hřeje. Móda má totiž jednu důležitou vlastnost: dopřává lidem ocenění a uznání. Móda překonává konvence, zkostnatělost, stereotypy, experimentuje. A pod- le zvoleného trička, sáčka, sukně či barevné kom- binace o sobě říkáme víc, než si možná myslíme. „Většina lidí, pokud jde o módu a způsob obléká- ní, se dělí na tři skupiny – extrémní jsou otroci módy a odpůrci módy. Obě jsou na tom stejně, nezvládají se, a tak se to projevuje na povrchu. Ve zlatém středu mají lidé jasno a vyznají se, vybírají si pro sebe z nekonečného množství možností to nejlepší,“ říká Viola Fetisová, první fashion coach v České republice. Původem Ruska narozená v Gruzii vystudovala v Moskvě slavnou textilní akademii. Pak se pře- stěhovala s rodinou do Prahy, kde je už třináct let. Jen co rozbalila kufry v Praze, dostala nabídku od prestižního vydavatelství na pozici módní redak- torky a jako stylistka získala perfektní základy pro svoji současnou profesi. „Musela jsem si zapama- tovat fashion projekty asi pro patnáct různých časopisů za měsíc, držet v hlavě, jaké zboží je k dispozici ve kterém obchodě a co jsem vybrala pro jaký projekt. V médiích rozhoduje rychlost, a když si v pět večer vzpomněli, že se druhý den ráno fotí, musela jsem do sedmi hodin objet co nejvíc obchodů a vybrat tam různé druhy oble- čení. Tam jsem si vytrénovala paměť,“ vzpomíná dokonalou češtinou Viola. Fotografové ji přímo vyžadovali. Byla rychlá, uměla perfektní styling, a navíc měla jiný, kon- cepční přístup k práci. Postupně však Viola do- zrála do stadia, kdy ji uměle vytvořený svět vizí a iluzí na fotografiích žurnálů a stylingy focení, jež trvají několik hodin a výsledkem je jen chvil- ková inspirace, přestaly uspokojovat. Zjistila, že ji mnohem víc baví stejný čas věnovat lidem s cí- P

36ZEN „Existují tři typy trendů,“ říká Viola. „Stálé, dlouhodobé a krátkodobé. Kabelka od Hermès nebo kabát od Burberry z módy nevyjde nikdy, proto se vyplatí do něj investovat. Jiné věci jsou v módě pět až patnáct let, tam je dobré kupovat středně kvalitní značky. Pro kousky, které jsou in pouze rok či dva, můžete zaběhnout do Zary, Manga či Top Shopu.“ Viola na snímku: šaty Phillip Lim, Net-A-Porter, náramek Top Shop, prsten The Item. lem někam je posunout a pomoci jim najít sebe sama a vlastní styl vyjadřování skrz oblečení. První zákaznicí se stala kolegyně z vydavatelství, jíž nové kombinace přinesly obdiv okolí, povýšení v práci a zbrusu nového přítele. „V časopise je sen, iluze, vize – pro většinu lidi nenositelné, ale in­ spirující, což je taky důležité. Mě ale zajímá kon­ krétní člověk,“ vysvětluje Viola, jejíž klientela se plynule rozrůstala především díky doporučením spokojených zákaznic. A tak v roce 2009 založila vlastní projekt Fashion Coach, který vyvíjí i vzdě­ lávacím směrem, a dává nejen soukromé lekce, ale pořádá rovněž semináře pro firmy. Koncept Fashion Coach je jediný program v Čes­ ku, který se zaměřuje na styling a módu skrz „koučovací“ systém, a nabízí Violou vytvořenou inovativní metodu, jež umožňuje snazší orientaci v módních trendech, typech osobností a kombi­ nování. Používá rovněž výzkumy, analýzy a před­ povědi tendencí nejen z oblasti módy, ale i de­ signu, architektury, umění a nových technologií a znázornění, jak jsou tyto směry propojené a jak ovlivňují lidskou populaci. Z Violiných předná­ šek, které probíhají v interaktivní formě s pou­ žitím technologických vychytávek, získáte hlubší pohled na módu a to, jak reflektuje svět. Co se týče servisu, nejdřív Viola s klientem pro­ bere její či jeho životní styl, pracovní zaměření, priority a koníčky. To aby nový šatník obsahoval veškeré aktivity, které žena či muž mají, sladil je a zkombinoval. Pak navštíví klienta doma a udělá „audit“ skříně. Na ten je třeba se připravit: vyložit oblečení, kabelky, boty a doplňky. To je najednou překvapení, kolik toho doma máme! „A přesto, že skladujeme spoustu oblečení, chodíme v jednom. Máme totiž omezující iluzi, co nosit. Klientovi se nabízejí nové kombinace, než by něco kupoval či vyhazoval, někdo se naopak potřebuje většiny věcí zbavit a pročistit prostor pro nové. V tom pří­ padě se jde nakupovat.“ Hlavně žádnou změnu, říkají mnohé klientky, a Viola Fetisová je podporuje. Samozřejmě, jde přece jen o posun. Ale i posun je změna. To však konzervativním zákazníkům dojde až po týdnu či dvou, kdy okolí zaznamená nový šmrnc jejich „obalu“. Ve třetím stadiu při nákupu Viola se zna­ lostí šatníku klienta najde v obchodech, co by do něj pasovalo, a poukáže na modely, které by si člověka nenapadlo obléct. Posunutý zákazník Právě experiment, co všechno se dá nosit, je mos­ tem k inovovanému šatníku. „Posunutí“ zákazní­ ci vidí v obchodech oblečení, jež by dřív nezazna­ menali, a Viole můžou poslat objevený kousek v MMS a mailu – ta si totiž pamatuje obsah skříní a s přehledem koupi potvrdí či nedoporučí. Viola Fetisová je od dětství přesvědčená, že způ­ sob oblékání může ovlivnit budoucnost člově­ ka, jeho vztahy, pomůže objevit jeho já i nalézt a uvést do pohybu skryté tvůrčí schopnosti. Asi jako u Popelky. Jak si však psychologie módy poradí s dress cody v zaměstnání? „Dress code je sice dinosaurus, ale i tam se dá vychytat stej­ ně mnoho možností a detailů, aby člověk nevy­ padal jako robot,“ uklidňuje. K různým módním policiím chová však Viola despekt: „Nejsme tu od toho, abychom odsuzovali, ale proto, aby­ chom inspirovali. Ve světě módy není žádné omezení.“ A jak se dál vyvíjejí Violini zákazníci? „Mám tu zkušenost, že změnou šatníku se lidem začnou měnit vztahy. A to jak osobní, tak pracovní. Li­ dem s inovovanou skříní jakoby narostou křídla, jako by vystoupili z letité ulity a naprogramova­ ných vzorců. A jakmile změníte jedno, samo se začne měnit druhé, třetí, desáté. Lidé působí sebevědoměji, svět se otevírá a oni se posouvají především tak, že se vracejí k sobě a nalézají sama sebe. Někdo může najít nové zaměstnání, jiný díky tomu zjistí, že v tom stávajícím nechce být.“ „Já jsem přece já,“ říká sebevědomý člověk, který má svoje zaběhnuté vzorce a je přesvědčený, že se dobře zná. V jiné barevné kombinaci je však na­ jednou maličko jiný. „Víte vy, kdo jste vy?“ ptá se Viola. Podle ní jsme příliš zaměření na jednu svoji součást, a nevidíme se jako celek s mnoha mož­ nostmi. Jakmile objevíme jistotu v sobě a osvobo­ díme se, můžeme kombinovat bez hranic. Může­ me tvořit. n Móda jako odraz duše 6 rad od Violy n Vyložte vše ze skříní a udělejte si pořádek. Zbavte se nemilosrdně všeho, co už nenosíte. Ani šaty na maturitní ples, které šila maminka, tam nemusí být věčně. n Zahoďte také stereotypy. Móda se stále vyvíjí. Co bylo včera out, může být zítra in. n Přemýšlejte o svém způsobu života. O svých hodnotách, zálibách. Váš šatník je má vyjadřovat. n Neberte módu moc vážně, ale ani před ní neutíkejte. Hrajte si s ní, užívejte si jí. n Představte si co nejkonkrétněji oblečení, ve kterém byste se cítili jako Bůh nebo Bohyně. A přesně to si kupte nebo nechte ušít. I kdybyste na to měli šetřit. n Než se obléknete, zkuste pár minut denně přemýšlet o svém outfitu. Jakou máte dnes náladu? Co chcete svému okolí svým zevnějškem říci? ▼A120005865

37

38ZEN téma Jak být už konečně šťastný38ZEN

ZEN39 Autor textu, který při půstu shodil 13 kilogramů, se pokouší vzlétnout na Dívčích hradech nad Prahou. V ruce drží Velkou knihu půstu. Na dovolenou nevyrazil do exotiky, dokonce ani nevytáhl paty z bytu. A přesto se vydal na dalekou cestu. Redaktor ZENu Milan Vidlák totiž tři týdny nic nejedl. Jak dopadl jeho pokus o půst, kterému v době všeobecného nadbytku holduje čím dál víc lidí?

40ZEN atímco většina lidí spojuje svou ideální dovolenou s hodováním u tabulí obtí- žených francouzskými sýry nebo aspoň moravským uzeným, já jsem letos v červenci jednadvacet dní ani jednou neotevřel lednici. Přesto to byla ta nejfantastičtější dovolená. Ne- nechte se mýlit, o dietu mi nešlo. „Hladovění“ je totiž skvělé hlavně pro vaši psychiku. Na začátku textu je třeba vydat varování, že pat- řím mezi ty, kteří se soustavně zabývají svým du- chovním růstem. Jako v té staré bohnické anek- dotě „všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo“ jsem totiž dospěl k názoru, že 99 % lidí vlastně chodí životem v polospánku, opakují naučené floskule a nežijí své životy… A že kultovní film Matrix, kde je hlavní hrdina Neo postaven před volbu, jestli zůstane i nadále ovcí („Nevědomost je blaženost“), nebo se dozví o světě krutou, leč osvobozující pravdu, není až takové sci-fi. Již praotec dnešní medicíny, slavný doktor Ga- lenus, říkával: „Duše je rdoušena příliš velkým množstvím krve a tuku a tehdy již není schopna získat přehled o božských a nebeských záležitos- tech.“ A věděl to i Mohamed, Ježíš, Buddha, ale také Hippokrates. I zvířata či malé děti reagují na choroby odmítáním potravy. Rüdiger Dahlke, německý autor bestselleru Nemoc jako symbol, píše: „Půst přináší sebedůvěru, s níž si dokážeme přiznat, že za sebe musíme nést veškerou zod- povědnost, kterou již nelze delegovat na lékaře, psychology, politiky a další ,specialisty‘.“ Dahlke, německá předloha českého bojovníka proti medi- cínsko-farmaceutickému komplexu Jana Hnízdi- la, praktikoval osmdesátidenní půsty. Až nakonec zjistil, že člověk na určitém stupni uvědomění fy- zickou potravu nepotřebuje vůbec. Lidí, kteří žijí „ze světla“, je na světě na 30 tisíc a rychle přibýva- jí. Možná si myslíte, že kecám z hladu, ale realitu života bez jídla začínají potvrzovat i respektovaní kvantoví fyzici (viz box vlevo). „Něco“ se děje U křesťanů i muslimů hrával půst nezastupitel- nou úlohu, i když si ho někdy vykládali po svém. Jedni během ramadánu nejedí a nepijí od výcho- du do západu slunce, pod rouškou tmy se ale utrhnou z řetězu tak, že si koledují o žlučníkový záchvat. Křesťanští mniši se zase rádi postili nalití „postním“ ležákem vlastní výroby. Načež si řekli, že ryba není maso a za rybu prohlásili vše, co pla- ve – tak třeba vyjedli bobry v celém Bavorsku. Přestože při půstu (neplést s dietou) člověk nepři- jímá vůbec žádnou potravu, jde o zcela jinou zku- šenost než při vynuceném hladovění. Když vám někdo sebere jídlo, budete trpět čím dál víc. Při dobrovolném hladovění po několika dnech naopak hlad mít přestanete. Při své dovolené jsem shodil 13 kilo, skvěle jsem si odpočinul četbou chytrých knih doma a v parku a moc mi nevadilo, že mě okolí považovalo za magora. S půstem jsem ale nezačal jen tak. Netuším sice, jak to staří Mayové měli se svým kalendářem, ale po událostech léta páně 2012 a pečlivém studiu pramenů bych si vsadil, že nějak věděli a vypočí- tali, že v tomto období bude končit jeden dlouhý cyklus. Já jsem si jej pracovně označil jako „fáze ega“. Takže jestli má příjít konec světa, bude to nanejvýš konec starých pořádků. Bez ohledu na kalendář se každopádně „něco“ děje. Lidstvo balancuje na hraně kolapsu ekonomiky i ekosys- tému. Mizí důvěra ve staré autority, rozpadají se vztahy a lidé začínají přemýšlet o věcech, které by ještě před pár lety považovali za čiré bláznovství. Buď hodný chlapeček V únorovém ZENu jsme otiskli rozhovor s psy- chologem a léčitelem Janem Jílkem, kde mluví o tom, že většina lidí má nízkou hladinu životní energie, která je základem správného fungování organismu a proudí i všude kolem nás. Pročež jsou unavení, zničení a nemocní. Hnán zvědavos- tí jsem chtěl samozřejmě vědět víc. Jílek mi tehdy řekl, že během své dlouholeté práce s bioenergií, čakrami či pránou vyvinul techniku, kterou na- zval Akumulátor energie a kterou se prý naučí i malé dítě. Opravdu je tak primitivní, až mě troš- ku znepokojilo, že se něco takového musím učit v dospělosti. No nic. Už pár dní poté mi místo obvyklých osmi hodin stačilo spát pět a celý den jsem od té doby čilý jako rybička. Nevím, zda to bylo nárůstem energie, magií 2012, bohem Šivou nebo malými zelenými mužíčky, jis- té však je, že jsem přehodnotil řadu svých zdán- livě jasných názorů. Coby přesvědčený demo- krat a globalista jsem náhle začal vnímat, že EU je možná nebezpečná struktura moci, že rozdíl mezi Čínou a Amerikou je jen zdánlivý, boj s tero- rismem je podvodná fraška a Západu jde v Libyi, Sýrii či Íránu o všechno možné jen ne o demokra- cii. A začal jsem psát poněkud protikapitalistické eseje o tom, jestli je fakt tak bezvadné, že bohatí dnes stále bohatnou a všichni ostatní chudnou. Přiznám se, že kdyby k takovým věcem nedochá- zelo i mnoho byznysmenů, finančních poradců, novinářů či právníků, se kterými o tom otevřeně debatuji, asi bych se přece jen nechal vyšetřit. A k tomu všemu mi na jaře přestalo chutnat maso i pivo a začal jsem mít pocit, že já nejsem tak úpl- ně já. A vy nejste vy. Respektive že existuje ještě jiné, „Vyšší Já“, které chce ke vší smůle něco úplně jiného než naše ego neboli nižší já. Ono Vyšší Já touží po všeobjímající harmonii, neboť podstatou světa je věčná energie (kterou můžete dle libosti nazvat také láskou, Jed- notou, Bohem, Zdrojem atd.) Já vím, zní to hrozně pravdo- láskařsky, ale ke stejnému názoru dospěli i autoři ti- Z Povzneste se n Na počátku bylo světlo, najdete na YouTube s českými titulky. Fascinující film rakouského režiséra P. A. Straubingera, který kompletně převrací pohled na to, o čem jsme si mysleli, že je prostě dané. Pohled na jídlo. Ve filmu hovoří doktoři, půstaři i rakouský vědec Michael Werner, který už 11 let nejedl a nikdy nebyl zdravější. Na konci mluví i kvantoví fyzici, kteří vše srozumitelně vysvětlují. n Ve filmu Kvantový aktivista (na YouTube s čes. tit.) sdílí fyzik Amit Goswami svůj pohled na potenciál vědomí jako podstaty všech cítících bytostí. n Na videu, jež najdete pod heslem «mastering alchemy with jim self pt2», vás Jim Self naučí «zhmotnit» a vnímat vlastní energetické pole. Tento Američan kdysi vybudoval a prodal dvě korporace, nyní bývá označován za učitele učitelů a léčitele léčitelů. A poutavě dovede vysvětlit, co se na Zemi poslední dobou děje, a hlavně co se bude dít. Například v článku, který najdete na adrese www. cez-okno.net/clanok/2012/ co-se-mysli-tim-ze-odchazi- treti-dimenze. 504hodin se obešel redaktor ZENu bez jídla40ZEN

ZEN41 síců knih a seminářů po celém světě. „Buď hodný chlapeček.“ – „Když budeš zlobit, přijdeš do pekla.“ – „Mu- síš být lepší než druzí.“ – „I ty nešiko.“ A tak dále, znáte to… Někdejší pedagog na Cambridgi, slavný a věčně usměvavý filozof Eckhart Tolle píše: „Myšlenky, které slyšíš v dětství, jsou malé energetické formy, něco jako entity, které se zachytily v tvé hlavě a odmítají odejít. A čím víc jim věříš, tím hlouběji se usadí. Většina lidí je připoutána k odsuzujícím a nepřátelským entitám, které nosí v hlavách, a věří, že to je to, kdo jsou, a tak neustále útočí a napadají sami sebe. Anebo ostatní.“ Jen si vzpomenout Je to jako začarovaný kruh: Mnoho rodičů nebylo opravdově přijato svými rodiči, což v nich zane- chalo hluboko usazenou bolest. Když mají sami dítě, zkouší vyléčit svá emocionální zranění pro- střednictvím vztahu se svým dítětem, a tak dítě nevědomě využijí jako náhradního rodiče – má jim dát onu lásku, kterou v dětství nedostali… A jejich dítě si logicky poplete význam slov láska a emocionální závislost a už to jede nanovo. Takové děti si pak vytvářejí různé „strategie přežití“ jako reakci na stará zranění. A protože jsou „pobytem“ na Zemi více či méně poškozeni všichni, tyto nevědomé strategie a vzorce si vy- tváří každý z nás. Někdo pije, jiný si vybírá pořád stejné typy nefunkčních vztahů nebo se „obětuje“ pro druhé, někdo před sebou utíká tak, že běhá maraton, jiný zase nutka- vě shromažďuje miliardy. Jde vlastně o závislosti, kte- rými ono „zraněné dítě v nás“ utišujeme, a vůbec netušíme, že nám celý život diktuje a my jen reagujeme. A ze všech sil se snažíme onen strach, že nejsme dost dobří a dost milo- vaní, odehnat. Nejvíc na světě, víc než diktátorů i nezaměstnanosti, se totiž bojíme jedné jediné věci – pohlédnout sami sobě do tváře. A proto je také svět takový, jaký je. O takových a různých věcech jsem na jaře 2012 dumal, když jsem se dočasně odstřihl od přá- tel, rodiny, televize a všeho, co mě rozptylovalo, abych mohl uslyšet, co se mi moje duše a tělo vlastně snaží říct. Jakmile o tyto zdánlivé „jis- toty“ neboli závislosti moje ego přišlo, nastal docela hukot – náhle začaly samy od sebe zno- vu vylézat zranění z dětství, vina i stud hluboko potlačené uvnitř, ale i vztek a agresivita, o které jsem neměl ani tušení. Skoro jsem se styděl vlézt i do tramvaje. Bylo to „na prášky“, ale já si samozřejmě žádné nevzal, to by pak nebyla ta správná zábava. Jedi- nou oporou mi tak byla new age literatura, ve které se sice dočtete taky spoustu blbostí, ale ob- čas narazíte na perlu. Třeba na knihu, v níž (do- mnělý, či skutečný?) Bůh alias Vyšší Já říká: „Vy nevíte, kdo doopravdy jste, a domníváte se, že Jill Bolte Taylorová, lékařka, která se celý život zabývá výzkumem mozku, nejprve dostala mozkovou mrtvici, která jí vypnula levou půlku mozku. Poté pocítila naprostou blaženost a jednotu se vším, co existuje, a pochopila obrovské možnosti lidského vědomí. Dnes o tom přednáší. Na YouTube zadejte heslo „jill bolte taylor cz“ a nahoře vám vyjedou dvě videa: Jill Bolte Taylor 2008 at TED (1. a 2. část). Deepak Chopra, americký lékař a spisovatel indického původu, napsal víc než 65 knih v milionových nákladech, kde vysvětluje, proč většinu lidí postihují takové nemoci, jako je obezita, mrtvice či rakovina, či jak funguje univerzum a jak jsme vzájemné propojeni kolek- tivním vědomím. (vlevo nahoře) Filozof Eckhart Tolle vtipně a výstižně popisuje, co jsme zač. Na YouTube má i s českými titulky mnoho krátkých videí (například O neopětované lásce nebo Proč se dějí zlé věci?), i del- ší filmy. Napsal bestseller Moc přítomného okamžiku. SpíM čTyřI hOdINy dENNě A dESáTý dEN půSTu MáM TOlIK ENErgIE, žE SI Jdu O půlNOCI ZABěhAT.

42ZEN jste mnohem míň. A jak jste na to přišli? Od je- diných lidí, kterým ve všem věříte. Od své matky a svého otce. Tito lidé vás milují ze všech nej- více. Proč by vám tedy lhali? Většinou nechcete připustit, že se vaši rodiče, vaše škola, vaše nábo- ženství a posvátné knihy mýlí – a proto popíráte svou vlastní zkušenost ve prospěch toho, co vám bylo řečeno, abyste si myslili. Vaším úkolem na Zemi není učit se, vaším úkolem je rozpome- nout se na to, čím jste. A rozpomenout se na to, čím jsou ostatní. Všichni velcí duchovní učitelé to dělají. V tom je smysl vašeho života.“ No, a někdy během četby těchto řádek jsem se rozhodl, že dovolenou strávím jen o vodě. Vlíd- ného čtenáře, jenž dočetl až sem, snad pobaví mé zápisky: 1. den: 9. července. Výška: 194 cm. Váha: 98 kg. V předvečer začátku půstu, v neděli 8. července, ještě vyklízím z lednice potenciální pokušení, rituálně do- kuřuji poslední cigaretu, požitkářsky převaluji čoko- ládový bonbon a snažím se naznačit svému solidně vykrmenému pupíku, že od zítřka se může těšit na docela jiné zacházení. 2. den: Na jazyku se mi dělá hnusný povlak. Začí- nám mít hlad, ale jen v době oběda a večeře kručí v břiše. Obrovské množství energie, kterou tělo spo- třebovává na trávení a které se teď postupně zasta- vuje, systém využívá na zvýšení činnosti vnitřních orgánů. Přechází na endogenní výživu, takže nestrá- dá. Kdybych pozřel byť jen sousto, trávení se neza- staví a půjde pouze o drastickou dietu, což je něco úplně jiného. Začíná detoxikační fáze a vyplavování humusu, který se za ta léta nastřádal. 3. den: Mám fakt hlad a hodlám dodržet jen třídenní půst, kterým se doporučuje začínat. Při vyplavová- ní toxinů se cítím jako chemická laboratoř. Detaily vynechám. 4.–10. den: Změna plánu. Jede se dál. Hlad je pryč a cítím prudký nárůst energie. V euforii tancuju na Toma Waitse. Čtu si bestseller Andělé v mých vla- sech. Spím čtyři hodiny denně a desátý den mám tolik energie, že si jdu jako úplný pošuk o půlnoci zaběhat do parku. 11.–17. den: Čistí se mi pleť a zuby tak, že jen zírám. Povoluje jakési drobné napětí, které jsem už za ta léta ani nevnímal. Zjišťuju, že vztah k jídlu je dal- ší z mnoha závislostí, jež si vytváříme, abychom to nějak doklepali do smrti. Proč bychom jinak byli tak tlustí? Vybavují se mi zážitky spojené s jídlem, různé oslavy a různé chutě. Hlad ale stále nemám. 18. den: Drobná krize, cítím lehkou přešlost a smu- tek, poprvé si musím přes den trochu odpočinout. Jdu si koupit nové kalhoty, pásek už nestačí. 19.–21. den: Cítím se čím dál líp, skoro jako Bůh, při- chází pocit nesmrtelnosti a nenadálé návaly štěstí. Už se nebojím, že někdy umřu hlady. Co kdybych už nikdy nejedl? Vzhůru na pohotovost Půst sám o sobě byl vskutku fantastický. Ale pro- sím, nezkoušejte to po mně bezhlavě, protože po půstu přišly malé potíže. Začal jsem znovu jíst, ale asi ne úplně ideálně. Rady půstařů se různí, Od iluzí k lásce Krishnanada Trobe a Amana Trobe Kniha, díky níž pochopíte, že nejste svobodní, ač jste si to možná mysleli. Krásná sonda do hlubin lidské duše ukazuje, proč se rozpadají naše vztahy, proč jsme se odpojili sami od sebe a proč je náš prožitek sebe sama řízen „falešným já“, plný strachu, studu a maskování nevědomým chováním. Pokud si to uvědomíte, můžete se přestat chovat podle těchto vzorců a začít žít vědomě. O duchovní léčbě Bedřich Kočí Žádná esoterika ani létání v oblacích, ale tvrdá fakta. Bedřich Kočí, známý český nakladatel, byl zároveň fenomenální léčitel. Jeho výsledky byly tak impozantní, že za ním proudily davy. A nenáviděli ho doktoři. Přesto jsou dochovány lékařské zprávy, kdy Kočí navrátil slepým zrak a vozíčkáři začali chodit. To vše zdarma. Možná proto o jeho příběhu skoro nevíme. Kosmické vědomí James A. Cusumano Kniha je inspirována přednáškou Deepaka Chopry, jenž napsal předmluvu. Cusumano vysvětluje přímou spojitost mezi východní filozofií a moderní kvantovou fyzikou a ukazuje, že Země spojuje informace o vnitřním stavu každého z nás do jednoho celku a vytváří souhrnnou vibraci lidstva – takzvané kolektivní vědomí. Přestaňte být závislí Melody Beattie ...aneb Jak přestat ovládat druhé, mít se rád a pečovat o sebe. Spoluzávislý člověk se nechává ovlivňovat chováním druhého a snaží se chování druhého řídit. Aniž by o tom většinou věděl. Tím druhým může být dítě, milenec, rodič nebo nejlepší kamarád. Autorka přináší mnoho charakteristických znaků, příkladů a hlavně rad, jak ze starých vzorců vystoupit a osvobodit se. Aura v každodenním životě Manuela Oettinger ...aneb Jak myšlenkové formy a energetická pole utvářejí náš běžný život. Aura je energetickým obalem lidského těla, který nám pomůže porozumět tělu i duši. Kromě energetických polí na ni působí i duchovní bytosti. Dozvíte se i, co je vlastní životní plán, že náhody neexistují a proč je důležité poznání, že je život výrazem vědomí a energie. Top 10 knih pro štěstí podle ZENu 42ZEN

ZEN43 já zvolil hrst napařené zeleniny. Asi jsem měl jíst v dalších dnech o něco víc nebo přidat šťávy, pro- tože týden po skončení půstu jsem šel s váhou ještě trochu dolů. Nezkušenost mě trestá. Osmý den „návratové diety“, kdy musíte vynechat sůl a jíst tuze opatrně (měla by trvat stejně dlouho jako půst), se objevuje můj starý problém, na kte- rý jsem dávno zapomněl – vždy jsem míval potíže s křečemi v nohou. Dahlke píše, že půst zvýrazňu- je symptomy, a ještě předtím, než se s problémem tělo definitivně vypořádá, příznaky se zhorší. Křeče se zhoršují, v noci nemůžu spát ani sedět, jen chodit. Půsty se mají začínat postupně, po jednom, třech a sedmi dnech přichází patnáctka a pak teprve jednadvacítka. Právě kvůli složité cestě návratu k normální stravě a velkému zne- čištění našich těl. Zjišťuji, že jsem pěkný panikář a mám strach z bolesti. Desátý den od konce půs- tu před šestou ráno mířím na pohotovost nejme- nované nemocnice. Leží hned vedle hřbitova. Zase člověkem Na interně nevypadám zdaleka nejhůř, ale kdy- bych se přežral ovarovým kolenem a dostal ko- liku, dočkal bych se úsměvu a snad i politování. Když řeknu, že jsem tři týdny nejedl, jako bych zakřičel Allahu Akbar v americkém letadle. Je to komická situace – vyjma porodnice a jednoho omdlení kdysi v horku jsem poprvé v životě v ne- mocnici, ale personál mnou opovrhuje. Není ale náhodou osmdesát procent všech nemocí z jídla? Ježišmarja, to je blbec, takovouhle dietu, slyším zpoza rohu. A z náboženských důvodů! Doktoři evidentně netuší, co znamená slovo půst, natož slovo duchovní, ale nejsem v pozici, kdy bych chtěl cokoli namítat. Dostávám kapačku hořčíku a draslíku, s klidem snáším jejich názory i nená- vistné výpady a myslím si svoje. Každopádně díky moc a sbohem. Teď, po osmi týdnech od začátku půstu, si sice už nepřipadám jako Bůh a myslím, že jídlo ještě budu nějakou dobu potřebovat, ale zdravotně jsem se nikdy necítil líp. Stabilizovalasemiváha(odevětkilo míň než před půstem a devatenáct oproti začátku roku), přestal jsem kouřit, naučil se vařit dýňovou polívku a pohankovou kaši a do- zvěděl se o sobě i o světě víc než kdy dřív. A hlavně – zjemnily se mi smysly, všechno se zjednoduši- lo a poprvé v životě jsem (alespoň většinou) vnitřně klidný bez ohledu na to, co dělají nebo říkají ostatní. Zatím bych nemohl tvrdit, že už jsem zcela uzdravil své „falešné ego“ a žiji jako duchovní mistr v bezpodmínečné lásce a harmonické jednotě se vším, co existuje, ale raději budu člověkem, který přemýšlí sám a pochopil, že nejdůležitější ze všeho je vlastní zkušenost, než ustrašeným cynikem, který dělá až do smrti jen to, co od něj očekávají ostatní. Možná mi jeblo. Možná ne. To víte, rok 2012 je rok 2012. n KDyž DOKTOrce řeKNu, že JSeM Tři TýDNy NeJeDL, JAKO Bych ZAKři- čeL ALLAhu AKBAr v AMericKéM LeTADLe. Kundalini a čakry Genevieve L. Paulson Každý člověk má prý kundalini – energii, jež otevírá přístup k obrovské psychické síle a cestu ke kolektivnímu vědomí, od kterého jsme se vlivem falešného ega oddělili. Autorka píše, že kvůli měnícím se vibracím planety stále víc lidí prožívá náhlé spontánní uvolnění této energie, které je natolik intenzivní, že může vyvolat obavy i strach, a pomáhá čtenáře naučit, jak uvolňovat kundalini postupně a bezpečně. 7 návyků skutečně efektivních lidí Stephen R. Covey Nejen manažerská bible. Kniha je považována za jednu z nejvlivnějších knih 20. století. Autor v ní charakterizuje 7 návyků, jež jsou základem pro vytvoření harmonické a integrované osobnosti, a do popředí staví etiku charakteru. Nejdřív si musíme osvojit návyky zvané soukromé vítězství a pak je využít k působení na okolí a veřejnému vítězství. Hovory s Bohem Neale Donald Walsch Přelomová kniha, která otevírá netušené obzory. První část pentalogie zaznamenává úvodní „dialog“ autora s Bohem, při čtení si ale uvědomíte, že jde o vaše pochopení a váš rozhovor s Bohem, ať už je Bůh cokoli. Ve skutečném dialogu, odehrávajícím se v nitru každého člověka, který se rozhodl žít v pravdě, nezáleží na tom, k jakému náboženství se přiklání nebo zda je věřící. Základem je ochota naslouchat. 8. návyk Stephen R. Covey Být efektivní však nestačí. Nejsme přece na světě sami. Osvojení 8. návyku umožní člověku nalézt cestu od efektivnosti k výjimečnosti. Covey systematicky vysvětluje a prakticky ukazuje, proč se musíme naučit řídit se svým vnitřním hlasem, najít sebe sama, být si vědomi své jedinečnosti, rozvíjet své vrozené nadání a především pomáhat druhým, aby totéž dokázali i oni. Schody do nebe Lorna Byrne Ve své druhé knize autorka bestselleru Andělé v mých vlasech, již v dětství považovali za retardovanou, neboť údajně odmala vidí anděly a duchy zemřelých, seznamuje čtenáře s činností andělů ve světě, vysvětluje vztah duše k tělu i jakou roli v našem životě hrají zemřelí, kteří jsou v pomyslném nebi. A připomíná, že každý má anděla strážného a proč je tak důležité mu začít naslouchat.

44ZEN advErtorial

Sen nocisvatojánské Foto: Lucie Robinson Styling: Sten Steiner Vlasy: Jana Burdová Make-up: Zuzana Kárová Cylindr Art Deco, 2150 Kč; bílý smoking Fundus Barrandov; košile Salvatore Ferragamo; brož ve tvaru lebky The Item, 1290 Kč; boty Cesare Paciotti, Fashion Police, 12 900 Kč; deštník Alexander McQueen, Simple Concept Store, 10 100 Kč Fotografka Lucie Robinson stvořila v lesích kousek za Slaným pohádkový svět. Nepotřebovala k tomu víc než ladné automobily, vtipné skřítky, létající víly a kouzelné lampy. Dokonalé kouzlo. A jmenuje se DS5. Vítejte v úžasném a originálním světě Citroënu a nechte se unést nenapodobitelným šarmem, luxusem, elegancí a pověstným francouzským savoir-vivre neboli uměním žít. Značka, za kterou stojí devadesát let zkušeností a inovací, rozšiřuje svou nabídku a přichází s novou prémiovou řadou, která doplňuje její hlavní nabídku: řadou DS. Cena modelu DS5 (na snímku) od 685 900 Kč.

46ZEN46ZEN

Světlu vstříc. S jedinečným modelem Citroën DS3, který existuje ve 34 barevných kombinacích kapoty, se stanete vlastním designérem. Cena od 339 900 Kč. Hola hola! Nadpozemská síla. Mikrohybridní technologie e-HDi se systémem Stop & Start druhé generace umožňuje Citroënu DS4 okamžité znovunastartování motoru za 0,4 vteřiny, kinetickou energii spojenou se zpomalením přeměňuje na elektrickou energii, čímž snižuje emise CO2. Stylové čtyřdveřové zvýšené kupé potěší výkonnými benzinovými a dieselovými motory a skvělým sladěním sportovní dravosti a luxusní elegance. Cena od 439 900 Kč. (vlevo) Šaty Blanka Matragi, 58 000 Kč; náhrdelník (perly s krajkou) The Item, 1290 Kč; rukavičky The Item, 490 Kč; náramky Strass, La Galery Novesta, info o ceně v butiku; boty Valentino, Pařížská 17, info o ceně v obchodě Šaty Blanka Matragi, 180 000 Kč; náramek Blanka Matragi, 18 000 Kč; šaty a doplňky (visící na stromě) Hugo Boss, Obsession, Dolce & Gabbanna, Salvatore Ferragamo, La Galery Novesta, svítidla Rendl Light Studio – Marble 5600 Kč, Icarus 2550 Kč, Midsummer Light 1150 Kč

48ZEN Barevný les. Svoji tvořivost můžete u Citroënu DS3 vyjádřit volbou odstínu střechy po barvu karoserie, k dispozici máte velký výběr dekorativních a stylových prvků, dle vlastního vkusu můžete upravit i střechu, zrcátka či lišty dveří. Stejně tak si pohrajete i s interiérem. Šaty Oscar de la Renta, Obsession, 240 000 Kč; náhrdelník Oscar de la Renta, Obsession, info o ceně v obchodě; boty Jimmy Choo, Pařížská 13, info o ceně v obchodě; prsten Salvatore Ferragamo, info o ceně v obchodě; šaty Valentino, Pařízská 17, 110 000 Kč; hůlka Fundus Barrandov 48ZEN

ZEN49ZEN49 A120004044

50ZEN portrét 50ZEN

ZEN51ZEN51 Text Hana de Goeij Foto archiv Sir Frank Lowe býval jedničkou světové reklamy. Dnes na střeše svého pohádkového domu, kde ho ZEN navštívil, pěstuje byliny a medituje o úpadku Anglie. Zkrátka naprosto okouzlující gentleman. Ve vaně je to nejlepší [Sir Frank Lowe] hospody v Manchesteru na trůn krá­ le reklamy. To je cesta, kterou ušel Sir Frank Lowe, zakladatel jedné z nejús­ pěšnějších reklamních agentur světa Lowe and Partners. Velkou roli sehrálo štěstí, zvědavost, nadšení a tvrdá práce. A dar od Boha. „Představte si, že francouzští turističtí průvodci uvádějí, že tento dům byl postaven v roce 1773! Jak absurdní,“ popisuje s očima na vrch hlavy Sir Frank úsměvnou historku. „Nechal jsem ho vy­ budovat před třiceti lety. Byly tady nějaké staré byty, to všechno šlo pryč a postavil jsem dům ve florentském stylu, s dvorem uprostřed,“ vyprá­ ví. Úplně nový dům ale přece jen není. Na jeho výstavbu byly použity autentické staré materiá­ ly z celého světa, například nádherná kamenná dlažba ze středověkého francouzského kostela, která pokrývá podlahu vnitřního dvora a odráží světlo do celého domu, či barevná indická mozai­ ka na podlahách ve druhém patře. Dům s pokojem ve věži v londýnské Chelsea je celý porostlý jasmínem. Na římsách stojí antické sošky, vchod stráží kovaná brána a obrázek Enza Mediciho. „Byl to největší producent všech dob a můj velký vzor,“ netají se Sir Frank, který mě přivítal celý v bílém, obdivem k slavnému italské­ mu mecenáši. Zvonek se jménem tu ale nenajde­ te. K Franku Loweovi se prostě chodí na jistotu. Do rytířského stavu byl Lowe povýšen v roce 2001 za charitativní činnost a zásluhy v oblasti reklamy. Není divu. V 70. a 80. letech byl pova­ žován za jednoho z nejlepších, ne­li nejlepšího reklamního producenta. Objevil režiséry Rid­ leyho Scotta, Hugha Hudsona či Alana Parkera, nastartoval kariéru fotografa Davida Baileyho a produkoval reklamy pro giganty Heineken, Unilever, Tesco a automobilky Fiat či Ford. Oblíbeným místem pána domu je střešní terasa, na které se oddává zahradničení. Láskyplně čichá k bylinkám a těší se, až mu do příštího roku povy­ rostou hrozny a fíky. „Člověk se má o rostlinách pořád co učit,“ říká a ukazuje na zvadlou bylinu. „Psali, že tady tato má ráda přímé slunce, a po­ dívejte na ni. Přitom všechny kolem jen kvetou. Nerozumím tomu,“ kroutí zamyšleně hlavou Sir Frank. Nicméně minimálně jeden zahradnický úspěch má za sebou. „Všichni se mě ptají, jak je možné, že ten velký jasmín po celém domě ros­ te jen z malých květináčů na zemi. Vtip je v tom, že nemají dno,“ dodává s pusou od ucha k uchu. Z Nikdo Neuměl udělat tak krásNou reklamu jako ridley scott. trávil celé dNy s víc Než pěti sty dětmi, aby vybral ty správNé. dNes už Na to Nikdo Nemá čas. nn

52ZEN K rozhovoru usedáme ve stroze zařízeném obý- vacím pokoji, kterému vévodí pohovka, krb a ori- ginály Francise Bacona. S postupujícím časem je Frankova gestikulace živější a živější a věty koša- tější a košatější. Čím jste chtěl být, když jste byl malý? Byl jsem vychován v hospodě v Manchesteru, po- blíž stadionu Old Trafford, takže si asi dovedete představit, kterému fotbalovému klubu fandím. Starala se o mě babička. Můj otec býval často na cestách a příliš jsem se s ním nestýkal. První ško- la, do které mě poslali, byla v Yorkshiru a vypa- dala jako vystřižená z románu Na Větrné hůrce. Všude padal sníh, byla zima a já to nenáviděl. Do soukromé školy jsem byl poslán, už když mi byly dva a půl, takže v šestnácti jsem toho měl tak akorát dost a ze školy jsem prostě odešel. Neměl jsem vůbec žádnou představu o tom, co bych měl dělat. Přítel mého otce se mě zeptal, jestli jsem přemýšlel o reklamě. Ukázalo se, že má pro mě místo v poštovním oddělení na expedici balíků za čtyři libry týdně. Přesto jsem tam šel. Asi po třech letech jsem se chtěl stát jedním z ve- doucíchpracovníků,alebyljsemnatomocmladý a nepovolili to. Tak jsem emigroval do Ameriky. Po několika štacích po obchodech v New Yorku se mi konečně podařilo získat místo v reklamní agentuře. Po třech letech mi hrozilo odvelení do Vietnamu, tak jsem se zase vrátil domů. A tehdy všechnoopravduzačalo.Bylatoúžasnádoba.Do- stal jsem se do agentury Collett Dickenson Pear- ce. Ta byla tehdy bez diskusí absolutní světovou jedničkou. Shodou okolností dostal zakladatel agentury za nějakou dobu po mém příchodu in- farkt. Přišel pak za námi a řekl mi, že chce, abych převzal vedení agentury. Bylo mi 32 let. Všichni se ptali, proč zrovna já, a on jim řekl: „Protože si myslím, že mu to půjde.“ Řekla bych, že máte všechno, co byste mohl chtít. Jak hledáte motivaci? Lidé od reklamy se snadno pro něco nadchnou. A nezáleží nutně na tom pro co. Tohle přirozené nadšení se pořád v sobě snažím uchovat. Přítel- kyně se mě ptala, jestli mám pro vás nějaké fotky. Nikdy jsem se nenechal fotit, mám jich opravdu málo. Je to tím, že mám strach dívat se zpět. Mám pocit, že se pak přestanu dívat dopředu. Čemu se věnujete nyní? Spolu se třemi přáteli jsem investoval do nád- Zlatá éra. Frank Lowe v roce 1977 s Johnem Cleesem z Monthy Pythonů. To už vedl jednu z nejlepších reklamním agentur světa. (nahoře) Začátky v New Yorku (1968) s režisérem Alanem Parkerem, autorem např. muzikálů Pink Floyd – The Wall nebo Evita. (dole) 52ZEN

ZEN53 herné usedlosti nedaleko Londýna, která patřila lordu Beaverbrookovi, mediálnímu magnátovi a ministru Churchillových vlád. Je u ní 400 akrů pozemků a pobývala v ní řada známých osobnos­ tí. Pořad tam ještě je například Churchillův po­ koj. Podařilo se nám angažovat Toma Watsona, skvělého amerického golfistu, který souhlasil, že u ní postaví hřiště. A celou usedlost promě­ níme v obrovské venkovské sídlo. Naprosto mě fascinuje představa všech lidí, kteří na tom bu­ dou společně pracovat a něco vytvářet. Usedlost byla postavena někdy kolem roku 1900, v době, kdy byla Británie na vrcholu moci. A je to na ní vidět. Jaká je Británie podle vás dnes? Británie doslova vládla světu až do válek ve dva­ cátém století. Ve válkách ztratila mladé muže i zdroje příjmů a myslím si, že jsme se z toho dodnes nevzpamatovali. Generace mého otce, který ve válce ztratil dva bratry, žila minimálně dalších dvacet let v hluboké depresi. Vrátili se jako hrdinové z války, chtěli stavět domy, zaklá­ dat rodiny, ale všude byla neuvěřitelná chudoba. Naše generace si říkala, že nemůžeme takto žít dál, a z poválečné deprese se zrodila šedesátá léta, kdy všude vládlo nadšení, vznikaly nové směry a myšlenky. Myslím si, že to je i jeden z důvodů, proč letošní olympiáda byla Brity tak dobře přijata. Britská ekonomika na tom není dobře a bude to ještě horší. Lidé prostě nemají peníze. Olympiáda byla šancí zúčastnit se ně­ čeho pěkného. Co se stane po ní, je předmětem velkého zájmu. Politici si myslí, že to pozvedne národ a vše bude od nynějška bezva. Já tomu nevěřím. Připomíná mi to něco, čemu Římané říkali „chléb a hry“. Když se lidem dařilo špatně, vládce vyhlásil dvanáct dní her. Poté to bylo ještě horší, tak vyhlásili další hry. Nedokážu si před­ stavit, co teď budeme mít my. Měli jsme krá­ lovskou svatbu, 60. výročí panování Alžběty II., olympiádu. Myslím, že budeme muset přikázat princi Harrymu, aby se oženil. Když do vlády nastoupil Tony Blair, lidé věřili, že se situace změní, ale samozřejmě se nic moc nestalo. A když v něco člověk věří, je pak zklama­ nější, než kdyby od začátku raději v nic nevěřil. Několik let již doufám, že umění a kreativní lidé začnou vidět a dělat nové věci. Vždycky se mi líbila citace: „Umění je způsob, kterým říkáme budoucím civilizacím, kdo jsme byli.“ Už od pra­ věku. My jsme nyní byli v éře, kdy každý myslel na sebe, přesně podle zásad Margaret Thatcherové. Bohužel jsme vyprodukovali společnost, v níž se mezera mezi chudými a bohatými stále zvětšuje. Podle mnohých naše civilizace končí. Nachází- me se prý v bodě, stejně jako staří Římané, než jejich impérium padlo, kdy je všude všeho příliš a lidé se věnují nesmyslným činnostem. Moment, dám vám knížku. (Frank přináší knihu Krátká historie pokroku.) Moc se mi líbila, autor říká to samé. Když se pravěcí lovci naučili, jak za­ bít mamuta, mohli nakrmit rodinu. Když se na­ učili zabít dva naráz, byl to pokrok a měli zásoby jídla. Když se ale naučili, jak jich desítky shodit ze skály, tak mamuty vybili a nezůstalo jim nic. n VěTšINA LIdí, KTeŘí JsOU šPIčKAMI V reKLAMě, NIKdy NeCHOdILA NA VysOKOU šKOLU. Dům jako dobrý vtip. Dům Sira Franka v londýnské Chelsea je porostlý jasmínem. „Všichni se mě ptají, jak je možné, že roste po celém domě jen z malých květináčů. Vtip je v tom, že ty květináče nemají dno.“ Jistý bedekr uvádí, že Frankův dům je z roku 1773. On je přitom starý jen třicet let.

54ZEN Zajímá vás politika? Zajímá mě společnost, ve které žiji, a co pro ni politika může udělat. Vzhledem k tomu, že po- litiky bohužel společnost nezajímá, pouze teh- dy, pokud pro ně může něco udělat, ztratil jsem o politiku zájem. Byl jsem šokován, když jsem, jako někdo, kdo vzešel z hospody v Mancheste- ru, zjistil, že po třinácti letech vlády labouristů se mezera mezi bohatými a chudými zvětšila. Pochopil bych to u konzervativců, protože ti vždycky měli radši bohaté. Zřejmě nejsem sám, kdo je trochu v šoku. Účast ve volbách ne- ustále klesá. Lidé asi mají pocit, že demokracie nefunguje. Pojďme zpátky k reklamě. Svým způsobem je růžovými brýlemi společnosti a často neříká pravdu… Když jsme začínali s reklamní revolucí, mno- ho z nás na to ani nepomyslelo. Je zajímavé, že většina lidí, kteří jsou v této zemi špičkami v reklamním průmyslu, nechodila na vysokou školu. Začínali jsme porůznu, když nám bylo kolem šestnácti. Pro nás prostě byla zábava dě- lat svou práci. Na druhou stranu bych ale nedě- lal reklamu něčemu, o čem bych si myslel, že to je vyloženě špatný produkt. Nikdy bych třeba nepracoval pro loterii, nepropagoval sázení, držel jsem se dál i od farmaceutických společ- ností, protože jsem si nikdy nebyl stoprocentně jist tím, co nabízejí. Otázka, kterou jsem si vždy kladl, byla: „Pokud někomu vcházíme do obý- váku a on nás nepozval, bude se po naší návště- vě cítít lépe?“ Proto jsem své reklamy zakládal na nostalgii, humoru a věcech, které si může- me všichni užít. Velmi ale nesouhlasím s tím, že když dnes v televizi běží reklamy, automatic- ky se zesílí zvuk. Nepochybuji rovněž o tom, že reklama vede lidi k nákupu spousty věcí, které vůbec nepotřebovali. Trošku se za to stydím. Na druhou stranu politici se svými sliby, které nikdy nedodrží, jsou mnohem horší. A také vě- řím v zákazníka. Občas se k lidem chováme jako k hlupákům, ale oni ani zdaleka hloupí nejsou. Dobrá reklama prodá špatný produkt jen jed- nou. Navíc si myslím, že přichází zásadní změna v tom, jak lidé přemýšlejí o spotřebě. Věřím, že i díky ekonomické krizi si bude čím dál méně z nich kupovat na dluh a platit za věci, které si nemůže dovolit. Spousta agentur má v názvu jméno zakladatele, což není moc kreativní. Co si o tom myslíte? Nemyslím si, že to je z ješitnosti. Prostě se jich pár sejde a hledají jméno. Je velmi těžké přijít se jménem, u něhož by si lidé pamatovali, proč bylo zvoleno a k čemu se váže. Hlavním problé- mem jsou podle mě iniciály. Skoro všechno má dnes nějakou zkratku. Například náš dodavatel elektřiny se jmenuje EDF. Znamená to Electri- cité de France, protože jsme to prodali Fran- couzům. Británie prodala úplně všechno. To je všude stejné, třeba naše škodovky patří Němcům. Vážně? Nemám nic proti Němcům, ale to, že jsme jim prodali Rolls-Royce, je prostě k popukání. Rolls-Royce! Nedokážu vymyslet nic, co by cha- rakterizovalo Británii víc než toto auto. Na České republice obdivuju dvě věci, snad jsou pořád vaše. Za prvé pivo. Je lepší než to z Mnichova, a tam mají výborné pivo. A za druhé sklo. Vaši skláři jsou jedineční. Těm se bohužel moc nedaří... Pozoruju, že dochází k úpadku lásky k řemeslné výrobě. A přitom to jsou věci, kterých si s odstu- pem času ceníme nejvíc. Nejdeme se dívat do muzea na skříně z IKEA. Reklama a řemeslo jsou ostatně taky úzce propojené. Nikdo neuměl udě- lat tak krásnou reklamu jako Ridley Scott. Když hledal dva dětské protagonisty, strávil dny s více než pěti sty dětmi, aby vybral ty správné. Dnes už na to nikdo nemá čas. Četla jsem, že vás někde označili jako „definiti- ve champagne socialist“. Souhlasíte s tím? To se vztahuje na lidi, kteří se narodili v chudém prostředí, v životě uspěli a užívají si svůj úspěch, i když by údajně neměli, protože smýšlejí levi- cově. To je samozřejmě nesmysl. To, že myslí- te levicově, neznamená, že si nemůžete užívat. Myslím, že to vymysleli příznivci pravice jako výsměch opozici. Možná se cítí vinni, že oni si svůj úspěch vydřít nemuseli. Nezáleží mi na tom, zda mě tak někdo označuje, a doufám, že nejsem „champagne socialist“, protože to by naznačova- lo, že svůj čas trávím po klubech v Saint-Tropez a v Monaku. Já přitom svůj čas věnuji budování školy a sbírání umění a knih. A jaký slogan byste tedy sám pro sebe použil? Dokážu poznat dobrý reklamní scénář od špatné- ho. Pokud jsem kdy měl nějaký talent, tak tenhle. Jsem také přirozeně zvědavý. Například se už ně- jakou dobu chystám ke své kamarádce právničce, abych se naučil, jak dělat soufflé. Údajně má vět- šina lidí z pečení soufflé obrovskou hrůzu právě proto, že tak často splaskne. Jaká je vaše oblíbená část dne? Rána jsou úžasná. Jsem pozorný, dobře jsem se vyspal, dám si hrnek kávy a croissant... Ráno jsem na vrcholu sil. Když jsem cítil, že musím vyřešit problém nebo musím mít nějaký nápad, vždy jsem ještě navíc skočil do vany. Klidně jsem v ní strávil dvě hodiny a odmítal vylézt, dokud jsem problém nevyřešil. Koupelna je úžasná místnost. Není tam obvykle televize, rádio, nikdo nechodí dovnitř a ven a člověk tam jen sedí a přemýšlí. n Sir Frank očima jeho partnerky Martiny Lewis Čím vás Frank v poslední době nejvíc překvapil? Že přestal kouřit a dvakrát týdně má hodiny tchaj-ťi. Co vás fascinuje na domě v Chelsea? Jak dokázal s neuvěři- telným vkusem a citem pro krásu skloubit neskloubitelné a vytvořit nádherný dům, který je vlastně uměleckým dílem. Pocit, že nejste v centru Londýna, dotváří zahrada na střeše, připomínající Provence, kterou každé ráno chodí Frank zalévat. Jak spolu trávíte čas? O čem si nejvíc povídáte? Nejraději trávíme čas v klidu doma nebo v jižní Francii, máme rádi dobré jídlo, koukáme na filmy a povídáme si o všem možném – o umění, politice, ale hlavně o našich koních a psech. Vím, že vám rád kupuje dárky, například koně na polo. Co vám udělalo v poslední době radost? Můj poslední koňský přírůstek jmenem Orti, který přiletěl na jaře z Argentiny. A ikonická černobílá fotka skákajícího Jacka Russella od Elliotta Erwitta, kterou Frank našel na jeho londýnské výstavě. Co oblíbená restaurace? Divadlo? Opera? Nejraději chodíme k Italovi Luciovi, do japonské Zumy či na indické curry do Chutney Mary. Oba milujeme balet v Royal Opera House spojený s brzkou večeří v Sheekey’s.

▼ A121004545 ▲ A121008092

56ZEN můj svět, můj styl V kraťasech na Aljašku Petr Dzurec ve svém nově otevřeném baru, který je zároveň prodejním místem prémiových značek alkoholu, s „okurkovkou“. [petr dzurec] Text Katarina Černá Foto Tomáš Železný Bývalý barman a dobrodruh, který se rozhodl zvolnit divoké tempo, vytvořil v domě U Závoje oázu, kde najdete kromě unikátních rumů a skvělé zubrovky i okurkovou limonádu.

ZEN57ZEN57 Petrem Dzurcem jsme se poprvé setkali v Café Savoy. Se svým oblíbeným stol­ kem v rohu u okna a celým organismem kavárny byl tak sžitý, že působil, jako by tu byl doma. Až když jsem jej navštívila v jeho nově ote­ vřeném baru v domě U Závoje, dozvěděla jsem se, že tento podnik v centru Prahy byl dlouhá léta jehodetašovanýmpracovištěm.„Jsemkavárenský typ. Svého času jsem měl vedle Savoye kancelář a trávil jsem tam při schůzkách s klienty většinu dne, dokonce už v době zahajovacího provozu,“ vzpomíná s nostalgií vysoký štíhlý muž s delšími kaštanovými vlasy, který potřebuje na míru boty i košile, zatímco mi připravuje okurkovou limo­ nádu – osvěžující hit letošního léta, který v jeho malém baru připravují z francouzského okurko­ vého sirupu, citronové šťávy a čerstvé okurky. Ještě před pár lety bych řekla, že podnik, kde se nekouří a zavírá před desátou, musí zkrachovat. Jak ale vidím, spojení prodeje prémiového alko­ holu a malého baru se ukázalo jako elegantní tah člověka, jenž chce večery trávit s rodinou, a při­ tom být v kontaktu s kolegy z oboru a fajnšmekry, kteří ocení vytříbený výběr. „Restaurace či klasic­ ký bar je životní styl, to znamená, že tam musíte trávit večery i noci,“ usmívá se Petr, jenž jako ab­ solvent hotelovky a dlouholetý barman v prestiž­ ních podnicích rozhodně ví, o čem mluví. Stará, ale dobrá Florida V 90. letech se dokonce plavil za barem výletní lodi v Karibiku. „Ta čtyřtýdenní cesta z Floridy na Aljašku byla krásná. Viděli jsme většinu karib­ ských ostrovů, Kolumbii nebo Acapulco. Ovšem až na lodi jsme se dozvěděli, že naše cesta na Al­ jašce končí, což mi ve chvíli, kdy jsem měl na sobě kraťasy a v batohu tři trička, moc vtipné nepřišlo. Hned po vylodění jsem to všechno na sebe na­ vlíkl a rychle běžel shánět zimní bundu,“ líčí Petr Dzurec. Život námořníka už sice pověsil na hře­ bík, mezitím si však na Floridě stihl najít spoustu přátel, které dnes již s manželkou Simonou a šes­ tiletým Theodorem často navštěvuje. „Jezdíme tam moc rádi, ovšem raději v teplejších měsících,kteréseniořineustojí.Říkámejimsnow bears – přijíždějí po Vánocích a zdrží se do dubna. Sexy obrázky z Miami jsou sice fajn, ale realita je jiná. Dokonce ochutnávky v supermarketu dělá sedmdesátiletá dáma místo mladé hostesky,“ ro­ zesměje se Petr, zatímco si prohlížím model auta na barovém pultu. „Zvuk osmiválcového motoru mustangu je pro mě návykový. Když jsem jako kluk viděl film Bullit se Stevem McQueenem, bylo jasné, že Ford Mustang GT je láska na první pohled. Je neuvěřitelné, že ho díky změnám, kte­ ré se za více než 30 let od sledování filmu u nás udály, můžu mít v garáži,“ tetelí se nadšením Petr. Rodinné auto to sice není, ale se synkem si v něm na cestách, nejčastěji za dunění australských bar­ dů z AC/DC, užijou spoustu legrace. n S Delikátní dřevitě kořeněná vůně Narciso Rodriguez For Him od geniálního módního tvůrce je letos mým favoritem. Kvalitu rumu jsem se naučil rozpoznat na svých výpravách do Karibiku. Kraken patří k mým oblíbeným. CD oblíbené kapely s sebou vozím všude. Můj hudební vkus je už 32 let stejný. Hodinky Carrera Automatic od TAG Heuer jsou dárek od mé ženy. Léta jsem po nich toužil, a nakonec jsem je dostal k čtyřicátinám. Vedle stadionu Bazaly jsem se narodil a vyrostl. Dodnes jsem velký fanda Baníku. Mátové žvýkačky si vozím z USA, jsou totiž s cukrem!

58ZEN jím, tEdy jsEm Houbová epopej Foto archiv F.O.O.D. K babímu létu neoddělitelně patří i jeden ze základních kamenů české identity. Houbaření je národní sport a fenomén našich kuchyní i životů, píše gastronomická expertka ZENu Kateřina Hicks.

ZEN59 Houby se smetanou a bylinkami (pro 4 osoby) n 80 g másla n 120 ml smetany ke šlehání n 2 šalotky, nakrájet nadrobno n 500 g očištěných a nakrájených hub, ideálně směs různých druhů n čerstvá nasekaná petrželka (menší hrst) n menší množství nasekaných čerstvých bylinek – například pažitka, bazalka, tymián nebo estragon n sůl a pepř n toast na servírování Na pánvi rozehřejte máslo a na vysokém plamenu jej nechte zpěnit. Poté přidejte šalotku a ponechte minutu. Stáhněte plamen a přidejte houby, restujte asi 5 minut. Přidejte smetanu a za stálého míchání přiveďte k varu. Přidejte zbývající ingredience (trochu čerstvých bylinek si ponechte na závěr) a restujte ještě asi dvě minuty. Mezitím si otoastujte chléb. Horkou nebo teplou směs navršte na toast, posypte zbývajícími bylinkami a servírujte. A120006125 rohlídka Slovanské epopeje Alfonse Muchy ve Veletržním paláci je zvláštní zážitek. Teatrálně komponované a sym- bolistně laděné výjevy z historie Slovanstva – his- torie částečně vysněné a zidealizované – nechají i v cynikovi silný dojem. Minimálně tím, že jejich myšlenka byla pro umělce tak silná, že vystačila na dvacet pláten, malovaných osmnáct let. Zkus- te dnes takové téma (a takového malíře) najít! Při bližším studiu bojovně sebeoslavného díla (rukavice vmetené do ksichtu zpupného germán- stva) však člověk zjistí, že přes hojnost slovanské symboliky a působivých rekvizit – rouch, věnců, šperků, zbraní – obrazům cosi schází, cosi ještě archetypálnějšího, než je lipová ratolest. Je to ko- šík hub nasbíraný v některém ze smíšených lesů slovanské pravlasti a čekající na svou apoteózu na pánvičce, popřípadě v kyselém láku. Bedlová dršťková Jaknásmédiačasto–azejménaběhemhoubařské sezony – ujišťují, podle nejrůznějších průzkumů jsou slovanské národy bezkonkurenčně největší- mi znalci a konzumenty hub. A v této elitní sku- pině pak zaujímáme my, Češi, první místo. Hou- by – tedy ve volné přírodě nasbírané lesní houby – jsou zásadní součástí nejen naší národní kuchy- ně, ale i fenoménem našich životů. Který Čech ve věku nad 40 let nemá přinejmenším vzpomínky na houbařské výpravy v doprovodu (pra)rodičů, na žárlivé porovnávání s úlovky konkurenčních houbařů, na hodiny strávené čištěním a krájením i na vůni sušících se plátků zabírajících každou volnou plochu v interiéru chaty, chalupy či poko- je v rekreačním zařízení ROH? Osobně mám k houbám blízký vztah i díky tomu, že v jistém období bylo jméno jisté jarní houby – částečně proti mé vůli – přezdívkou, pod níž si mě určitý okruh osob dodnes pamatuje. Připadá mi pozoruhodné, kolik národů houbám naopak nevěnuje větší pozornost – v kuchyni ani jinde. Houby jsou nejen voňavé (i naopak) a neu- věřitelněa proměnlivěkrásné.Alepředevšímjsou to fascinující bytosti, jejichž tajemná a do značné míry člověkem neprobádaná existence z nich činí subjekthodnýuměleckýchdělnejvyššíhokalibru. (Hudební atlas hub skladatele Václava Hálka je – typicky – českým fenoménem.) Co je na nich tak jedinečného? Už jen to, že na Zemi žijí mi- liony let, zažily zrození člověka a kdoví, možná budou jednou i svědky našeho zániku. Jejich nadzemní, viditelné části – plodnice – jsou jen jakýmisi dočasnými výběžky nám neviditelných, převážně podzemních organismů, o jejichž skry- tém životě a velikosti máme jen vágní představu. Neméně fascinující jsou pak pro mnohé i jejich halucinogenní účinky a přebohaté názvosloví, v němž jsou čeština i slovenština nepřekonatel- ně kreativní a roztomilé. I z toho důvodu pova- žuji – jsouc spíše podprůměrnou a teoretizující houbařkou – rekreační četbu jakéhokoli lepšího atlasu hub za povznášející kratochvíli. Receptů na využití sezonních hub jsou v kuchař- kách i na internetu stovky, od české klasiky typu kuby nebo kulajdy až po bizaritky typu „dršťkové“ polévky z bedel či smažených chorošů. Já miluji rizoto ze sušených hub, které se samozřejmě dá vařit celoročně, nicméně v sezoně mi snad nejvíc ze všech houbových jídel chutná úplně jednodu- chý, tuším že původně francouzský pokrm, jehož výhodou je snadnost i variabilita – hodí se do něj takřka jakékoli čerstvé houby včetně supermar- ketových žampionů i hub sušených, obé ovšem pouze v kombinaci. Tuto smetanou a čerstvými bylinkami obohacenou „smaženici“ doma jíme na toastu z vynikajícího radotínského chleba, je- hož příjemně kyselá chuť se k nasládlým houbám skvěle hodí. A vám doporučuji totéž. n P

60ZEN braNd story Za voňavý svět David McConnell, původně obchodník s knihami, přibaloval k nákupu voňavé dárečky, až přestal být zájem o knihy. A tak vznikl Avon. Nahoře dobové reklamy z let 1945, 1959 a 1974. Šest milionů žen, které se staly takzvanými Avon Lady, učinilo z americké kosmetické společnosti Avon lídra v oblasti přímého prodeje. Kromě toho společně bojují proti ničení planety, rakovině i domácímu násilí. e konci 19. století začal americký ob- chodní cestující s knihami David Mc- Connell svým zákaznicím přidávat k nákupu malý voňavý dárek. Zanedlouho se však jeho parfémy staly žádanější než samotná literatura, a proto v roce 1886 založil svou vlast- ní kosmetickou společnost California Parfume Company. McConnell vytušil, že pro přímý prodej je nej- důležitější osobní kontakt ženy nabízející zboží ženě. První distributorkou nové společnosti, a tedy první Avon Lady, se proto ještě v roce 1886 stala P. F. E. Albee. S kufříkem parfémů úspěšně procestovala severovýchod USA a po- stupně se k ní přidávaly další ženy, které tak zís- kaly poprvé v historii příležitost získat finanční nezávislost – stalo se tak o celých 34 let dříve, než obdržely hlasovací právo. McConnellovi se tak podařilo zapojit do té doby v domácnostech izolované ženy do nové „sociální sítě“. V roce 1929 California Parfume Company uvedla novou řadu výrobků pojmenovanou podle města Stratford upon Avon – rodiště Williama Shakespeara, který byl jedním z nej- oblíbenějších McConnellových autorů. Ná- zev se stal natolik populárním, že McConnell o deset let později změnil název společnosti na Avon Product Inc. Obliba značky nadále vzrůstala a stejně tak přibývalo i Avon Ladies. V roce 1978 jich pro Avon pracoval rovný mili- on. A dnes? Dnes je jich po celém světě víc než šest milionů. Hvězdné parfémy Kosmetice Avon vyjádřila za tu dobu své sym- patie celá plejáda slavných jmen, ať již v reklam- ních kampaních nebo jako ambasadoři značky. Hvězdy stříbrného plátna, divadelní herci, zpě- váci, sportovci – ty všechny spojovala důvěra k jedné značce. Se značkou Avon se tak v mi- nulosti ztotožnili třeba Loretta Young, Jimmy Stewart, Helen Hayes nebo Joe DiMaggio. Řada celebrit spolupracovala s Avonem také na vzniku vlastního parfému – od Catherine De- neuve, Cher a Salmy Hayek po Patricka Demp- seyho či Fergie. Její parfém Outspoken se stal nejlépe prodávanou vůní v historii Avonu, kte- rá dokonce obdržela prestižní ocenění parfém roku. Hollywoodská hvězda Reese Witherspo- on se k Avonu připojila v roce 2007, kdy se stala celosvětovou ambasadorkou značky a čestnou předsedkyní Avon Nadace pro ženy. Avon je společností pro ženy, která se stará ne- jen o jejich krásu, ale i o zlepšení jejich posta- vení ve společnosti, o jejich životní podmínky a zdraví. Avon Nadace pro ženy, založená už K

ZEN61 Zpěvačka Fergie je jednou z mnoha slavných tváří Avonu. Vlevo: Avon slaví úspěchy na poli nových technologií. Na konci září uvádí na český trh revoluční novinku s molekulou A-F 33, jejíž výzkum získal Nobelovu cenu. U všech žen, které použily nové omlazující sérum, bylo sledováno zmírnění viditelnosti jemných vrásek. v roce 1955, do této chvíle nashromáždila přes 860 milionů dolarů. Projekt Avon proti rakovině prsu věnoval jen v České republice více než 76 milionů korun na boj proti této zákeřné nemoci. K částce na- pomohl kromě prodeje předmětů s růžovou stužkou také každoroční Avon Pochod proti rakovině prsu, který je největší charitativní akcí v republice. Letos pochodovalo Prahou v čele s jedenácti ambasadorkami (například Ivana Gottová, Simona Stašová nebo Táňa Vilhelmo- vá) 17 tisíc lidí v tričkách, jejichž dámskou vari- antu pro Avon navrhla známá návrhářka Taťána Kovaříková. Velmi silná je rovněž kampaň Avon proti domácímu násilí, jejíž tváří je pro Českou a Slovenskou republiku topmodelka Daniela Peštová. V posledních dvou letech se Avon začal zajímat také o životní prostředí v rámci iniciativy Hel- lo Green Tomorrow – například do záchrany deštných pralesů se firmě podařilo investovat více než 3,5 milionu dolarů. Exkluzivní technologie Společnost Avon sází také na nové technologie. Její centrum výzkumu a vývoje se sídlem v New Yorku patří podle počtu novinek mezi vedoucí centra v kosmetickém průmyslu. Zaměstná- vá experty na poli biochemie, mikrobiologie, toxikologie, dermatologie a klinického testo- vání. V oblasti péče o pleť se stal Avon první společností, která začala používat retinol jako ingredienci v přípravcích proti stárnutí a jako první zpřístupnila široké veřejnosti produkty využívající omlazující technologie AHA kyselin (kyseliny glykolové). Nyní společnost Avon přichází s revoluční no- vinkou inspirovanou výzkumem, který získal Nobelovu cenu. Vědci vyvinuli speciální mo- lekulu A-F 33, jež aktivuje blokovaný kolagen. Nové vyplňující sérum proti vráskám Anew Clinical PRO od Avonu účinně podporuje pro- dukci kolagenu již za 72 hodin. Složení s mole- kulou A-F 33 bude po dobu dvou let k dostání exkluzivně v kosmetických výrobcích Avon nebo u profesionálních dermatologů. Avon se řídí pěti zásadami, na nichž byla společ- nost před 126 lety založena. Jsou to důvěra, re- spekt, víra, pokora a poctivost. Možná i proto pa- tří tato značka k nejoblíbenějším společnostem –vevícenež100pobočkáchpocelémsvětěproni pracuje na 42 tisíc zaměstnanců. Společnost má navíc ve vedení více žen než jakákoli jiná nadná- rodní korporace. S ročními příjmy přesahujícími 11miliarddolarůjeAvonlídremmezispolečnost- mi zabývajícími se přímým prodejem. V České republice a na Slovensku působí od roku 1991. Vize Avonu, být tou nejlepší společností pro ženy, stále platí. I v roce 2012, 126 let po založe- ní firmy. n

62ZEN ZEN MUŽů Breitling Transocean Chronograph Unitime Letošní lahůdka z dílen společnosti Breitling umožňuje měřit čas ve všech 24 časových zónách, jejichž střídání zajišťuje jediná korunka. Paralelně s výběrem zóny se mění nastavení hodin, referenčního města i disku s 24hodinovým cyklem. Rolex Sky Dweller Letošní novinka švýcarské značky je určena milovníkům globálního světa. Jde o první rolexky, které indikují čas ve dvou časových zónách. Tuto praktickou komplikaci vedle datumovky doplňuje také indikace měsíce. Tissot Le Locle Automatic Chronometer Edition Le Locle, jedno z nejznámějších center švýcarského hodinářství, dalo název výjimečnému modelu. Modely Le Locle jsou k dispozici v úpravách nerez, bicolor a růžové zlato s kovovým tahem či koženým řemenem vybaveným motýlkovou sponou. Perrelet Peripheral Double Rotor Perrelet je legendou. Jejich princip využití energie, jež vzniká přirozeným pohybem nositele, k nátahu hodinového mechanismu se používá v automatických hodinkách všech značek. Novinkou Perreletu je model Peripheral Double Rotor. Podzimní čas ZEN se inspiroval letošním ročníkem hodinářského veletrhu číslo jedna v Basileji a přináší ukázky toho nejfajnovějšího, co v náramkovém světě vzniká.

ZEN63 Bublinková party Na zlatou lahev Moët & Chandon Mathusalem, kterou ozdobil rubínem klenotník Roberto Coine, se na tradiční Moët party kromě Jiřího Bartošky podepsaly i Aňa Geislerová, Tereza Voříšková nebo Soňa Norisová. K filmovému festivalu v Karlových Varech již neodmyslitelně patří slavné šampaňské Moët & Chandon a jedna výjimečná akce tejně jako k trávníku fotbalového hřiště patří pivo, tak k červenému koberci a stříbrnému plátnu zase šampaňské Moët & Chandon, které se pode- pisuje na takových událostech, jako je předá- vání Oscarů nebo zlatých Glóbů. Jinak tomu nebylo ani letos. Sedmačtyřicátý ročník Me- zinárodního filmového festivalu v Karlových Varech obohatila unikátní zlatá lahev Moët & Chandon Mathusalem, na kterou se při tradiční Moët party podepsaly významné tváře stříbrného plátna či slavný klenotník Roberto Coine, jenž ji ozdobil rubínem ve tvaru Navette. Lahev poté byla odkoupena do soukromé sbírky Moët & Chandon a zís- kaná částka 100 tisíc Kč věnována Nadaci Jedličkova ústavu. Vtipný společník Karlovarské renesanční Císařské lázně z díl- ny Fellner a Helmer se letos staly hostitelem Moët party, která byla zasazena do stylu Madam Pompadour, slavné milenky krále Ludvíka XV., jež se stala první obdivovatel- kou vína Moët & Chandon a pronesla výrok: „Šampaňské je jediným druhem vína, které promění každého muže ve vtipného společ- níka a každou ženu v krásku.“ Výjimečnost celé akce umocňovala za zvuku cembala a flétny nefalšovaná dobová atmosféra a osl- nivé dekorace s pompézními ledovými so- chami. Hvězdné pouto Zlatou lahev Moët & Chandon Mathusalem podepsaly osobnosti, jako jsou Helen Mir- ren, Taylor Hackford, Jiří Bartoška, Roberto Coin, Iva Janžurová, Aňa Geislerová a mno- ho dalších. Zařadili se tak vedle světových hvězd formátu George Clooneyho, Penélope Cruz, Jude Lawa či Pedra Almodóvara, kteří svým podpisem vyjádřili své pouto ke značce Moët na stejně výjimečných lahvích v letech minulých. n S advErtorial ▼a121011051

64ZEN ▼A120001104 Svět podlE Evy: švýcArSko Alpský skvost Gstaad Palace Je stylový, má několik fantastických restaurací, spa, v zimě slavný night club Gringos (kam chodí každý od Madonny po George Clooneyho) a v létě také krásný venkovní 50m bazén. Plavete a koukáte na zasněžené kopce, kam můžete vyjet lanovkou. Země jako bonboniéra životě jsou okamžiky, které když si vybavíte, začnete se mile usmívat. Po- dobně fungují i věci, jež jsou s těmi vý- jimečnými momenty úzce spjaty. Šaty, které jste si koupili v Římě, staré žabky, z nichž se vydrolí jemný písek z poslední dovolené, anebo třeba vůně opalovacího krému… Je léto a všichni s ná- valem slunečního svitu mají lepší náladu. A i když zaprší, víte, že ještě není všem dnům konec. No- vodobí nomádi prostě zažívají chvíle euforie! Tentokrát jsem si sbalila malý kufřík a letenka hlásí směr Milán. Z letiště, kde jste od nás coby- dup, beru za 10 eur autobus na Central Station, odkud vyrážím vlakem do Montreaux. Je to něco přes tři hodinky a švýcarské vlaky jsou prostě po- hoda. Jediné, co je trošku nepříjemné, je to tahání kufru po schůdcích do vlaku. Ale když si koupíte první třídu, za chvilku o tom kufru nevíte. Montreaux je švýcarské město na pobřeží Ženev- ského jezera a úpatí Alp. Všichni milovníci jazzu ho znají díky proslulému festivalu Montreaux jazz, který se tu koná každý červenec již od roku 1967. Tentokrát tu ale nezůstávám a přestupuji na Golden Pass směr Gstaad. Golden Pass je „vy- hlídkový“ vlak, který projíždí krásnými scenerie- mi s výhledem na jezero, hory a pasoucí se stáda krav. Švýcarsko je jako bonboniéra… Vše sedí na svém místě, naaranžované, perfektně promyšle- né a sladce voňavé. Pokud si koupíte první třídu, máte i poloprosklený strop. Výhledu tak už ne- brání opravdu nic a cesta, která trvá něco přes hodinu, velmi rychle uteče. Gstaad je hlavně sportovní a společenské středis- ko. Můžete-li, ubytujte se v hotelu Gstaad Palace. Je to legenda… V létě i v zimě. Ale pozor na Indy! Ano, slyšíte správně, na Indy! Ti jsou totiž úplně všude. Důvod? Bollywood. Díky zde natáčeným filmům se Švýcarsko stalo pro Indy destinací číslo jedna. Prostě se sem musejí podívat, popřípadě zde uspořádat megalomanskou veselku. Na le- dovci dovádějí na sněhu, projíždějí se ve „snow- busech“ a klouzají se z kopečka na pekáčích, jako jsmetodělávalimy,jenjsmeutohonemělitosárí. V restauraci tu mají dokonce indického kuchaře. Já však doporučuji fondue a místní bílé víno. Plnou parou A opět vláčkem vyrážím z Gstaadu směrem do Lausanne. Pokud vám to rozpočet dovolí, ubytuj- te se ve slavném hotelu Beau-Rivage nebo v rezi- dencích vedle, ty jsou čtyřhvězdičkové a patří do stejného řetězce. Najdete tu několik restaurací a dvouhvězdičkový michelinský restaurant pod taktovkou Sophie Pic, skvělý bar, park, venkovní bazén, spa a výhled na jezero. Hotel vlastní i parní loď se symbolickým názvem Montreaux. Musím přiznat, že je to jedna z mála lodí, na kterých jsem byla, kde bylo opravdu dobré jídlo. Catering tu totiž zajišťuje samotný hotel. Druhý den vyrážím do Lavaux, což jsou terasovi- té vinice nad Ženevským jezerem ze seznamu pa- mátek UNESCO. Nakoupíte i ochutnáte tu skvě- lá vína. Na oběd či večeři doporučuji restauraci Lord Byron. Je tu domácké prostředí a výtečné jídlo, navíc jen pár kroků od hotelu. Pokud vám na cestě zpět ještě zbývá čas, zastavte se na noc či dvě v Miláně. Hotel Bulgari či nový Armani vás okouzlí svým designem a minimalismem, a navíc Milán je italským městem budoucnosti. Kromě úžasných restaurací, fashion weeku a shoppin- gu zde roste hotelový byznys. Příští rok tu totiž vedle již existujících hotelů včetně Four Seasons, Principe di Savoya, Baglioni, Le Grey, Sheratonu, Westin, Boscolo a třeba Park Hyatt (který byl mi- mochodem nedávno oceněn jako nejlepší hotel světa) vyroste i Mandarin Oriental a W Hotel. Jelikož jsou však v srpnu italské prázdniny, noční život je trošku omezen. Armani Prive Night Club (podle mě nejlepší v Miláně) má pauzu, ale Just Cavalli, Old Fashioned a Il Gattopardo jsou ote- vřeny. Já si ale ještě rychle běžím koupit hit sezo- ny – krajkový náramek, symbol naděje, který se prodává v obálkách Děsné tajemství! n V Eva má práci snů. Létá po světě a testuje destinace. Její titul „concierge“ totiž znamená, že se stará o dovolené movitých klientů. Potkat u baru v Alpách George Clooneyho? Proč ne, když víte, kam jet. Proskleným vlakem, mezi úhlednými kravičkami... Píše Eva Klejmová.

FINÁLE SKOKOVÉHO POHÁRU ČESKÉ POJIŠŤOVNY 30. 9. 2012 JEZDECKÁ STÁJ RANCH OPATRNÝ HOŘOVICE MILINOVSKÉHO 891, HOŘOVICE DOPROVODNÝ PROGRAM: ▪ TEREZA ČERNOCHOVÁ ▪ FILIP SAJLER ▪ AUTOGRAMIÁDA OLYMPIJSKÉHO VÍTĚZE DAVIDA SVOBODY ▪ BOHATÝ DOPROVODNÝ PROGRAM PRO DĚTI CMYK Pantone VRCHOLNÁ UDÁLOST PARKUROVÉHO SPORTU 2012

66ZEN Na koNEc ▼a1200005912▼▼a120005829 Místo naší duše Foto Tomáš Železný Ve svém pravidelném fejetonu píše Jan Bílý tentokrát o tom, proč hledáme horečně svoji duši na kurzech, v meditacích, na exotických cestách, v sexu či kariéře a jak to souvisí s vánočním kaprem. dyž jsem byl malý kluk, těšil jsem se na Vánoce nejen kvůli dárkům, pečivu a slavnostní atmosféře. Kuchání vánoční- ho kapra byla úloha, které se tradičně ujímal můj dědeček, finanční úředník, hráč na kontrabas a výborný kuchař. A já se vždy radoval, když mi děda ukázal kapří „duši“, tedy dvojdílný plovací mě- chýř. Ano, pro malého Honzíka měl kapr jako jediný tvor duši, na kterou si bylo možné sáhnout, usušit ji, propíchnout… Dodneška, když se mluví o duši, se mi do vědomí dere obraz té bělavé blanité slupky, která obaluje prázdnotu a tajemství. Kde ale sídlí naše duše, pokud jsme si ještě nějakou v dnešní prak- tické a oduševnělé době ponechali? Vznáší se kdesi nad naší hlavou coby anděl strážný? Nachází se, alespoň pro věřící, v rukou Boha či Bohyně? Je duše něco jako osud? Ví vše, tedy i to, o čem naše vědomí nemá ani tuchy? Lze s ní komunikovat? Anebo je duše, jak to tvrdí věda, prostě jen synonymum pro lidskou psýchu? Existuje koncept duše, který mě zaujal natolik, že jsem se rozhodl ho zpracovat v samostatném semináři osobního rozvoje. Americký psy- cholog a průvodce divočinou Bill Plotkin ve své pozoruhodné knize Soulcraft (vydala Maitrea 2011) hovoří o duši jako o „the ultimate pla- ce“, tedy o pravém, nejniternějším, nejlepším možném místě člově- ka. Podivné – je duše „místo“? Plotkin ovšem neuvažuje „místo“ ve striktně geografickém smyslu. Jeho definice se podobá více zen buddhismu v bojovém umění. Tak jako zaujímá zenový lučištník přesně to místo, které mu Univerzum bez námitek přenechá, a tím je v souladu s lukem, šípem i cílem (v dů- sledku čehož jeho šíp nemůže cíl minout), tak i člověk hledá svoji duši tam, kde je v souladu jak sám se sebou, tak i s okolním světem. Většina z nás má ovšem pocit, že tohoto stavu souznění jsme ješ- tě nedosáhli. Cosi chybí – a tak se snažíme, ať už geograficky nebo psychologicky, „změnit místo“. Krásně to popisuje Erben: „Nemá dceruška, nemá stání, k jezeru vždy ji cos pohání, k jezeru vždy ji cos nutí, nic doma, nic ji po chuti…“ Hledáme horečně svoji duši, ať už vědomě na kurzech osobního rozvoje, v meditacích, potních chýších nebo podobných esoterických „atrakcích“, či podvědomě na cestách do exotiky, v drogách nebo sexu, v bezduchém konzumu nebo kariéře. Jistě, existují geografické lokality, kde jsme více v souladu se svou duší než třeba na Václaváku. Pro mě je takovým místem Řecko, speciálně malé ostrovy kdesi ve Středozemním moři, kde, kdykoliv sem připluji či přiletím, jsem v pokušení líbat beton přístavu či letiště, tak jako to dělával nebožtík Jan Pavel II. Ale jednak zde většina z nás nemůže zůstat stále, jednak ani to nefunguje vždy. Možná že řešení je jednoduché a k jeho pochopení nám opět může posloužit vánoční kapr. Ten si totiž svoji „duši“ vozí s sebou, kamkoliv se hne. Ano, duše je místo souladu, naše „niterní“ místo ve všehomíru. Ale toto mís- to nikdy není někde jinde, než kde jsme my sami. Tam, kde jsme, sice nemusíme zůstat, ale jsme zde – aspoň z hlediska naší duše – správně. I když třeba máme pocit, že se nacházíme v černém lese a chceme se ko- nečně dostat na světlo. Potíž je v tom, že nás naše touha tlačí ke spěchu, k úsilí, do akce. Tím neuděláme to jediné smysluplné – sednout si na pařez a poslouchat, vnímat na chvíli, co nám to místo, kde nyní jsme, vlastně chce říci. Je docela pravděpodobné, že jedině tam, kde jsme, pochopíme, proč jsme se tam dostali. Jedině tak se dozvíme, proč nás sem naše duše zaved- la a kam nás zve. n K Autor se po třiceti letech emigrace v Německu v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou osobního růstu, kde se z libovolných lidí („zástupců“) staví model dotyčného systému (rodina, firma, společnost...). V takto postaveném modelu se řeší vztahové problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.

TURBINE XL, A1050/1 DOUBLE ROTOR TECHNOLOGY WWW.PERRELET.CZ 050/1 R T.CZ

PRO ŽIVOT PLNÝ ZÁŽITKŮ. Jednou jej spatříte a nebudete chtít zapomenout. Unikátní design, dynamické linie, výkonné a současně úsporné motory, jedinečné jízdní vlastnosti doplněné všestranností a praktičností díky prostornému zavazadlovému prostoru. Nové BMW řady 3 Touring uchvátí všechny Vaše smysly. Vše děláme pro jednu věc. Pro radost z jízdy. Více informací o novém BMW řady 3 Touring najdete na www.bmw.cz nebo volejte Zákaznický servis BMW, tel. 844 269 835. Kombinovaná spotřeba paliva a emise CO2 nového BMW řady 3 Touring: 4,7–6,8 l/100 km; 119–159 g/km. Radost z jízdy Nové BMW řady 3 Touring www.bmw.cz NOVÉ BMW ŘADY 3 TOURING.