Zen

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 15. 10. 2012, číslo 08/12 Ve světě chladných financí hledá šéfka komunikace České spořitelny způsob, jak mohou bankéři pomoct těm, co to opravdu potřebují. Dobrá víla z banky Klára Gajdušková

2

ZEN03 ilí čtenáři, děkujeme za hřejivý příliv ohlasů na článek ZENového autora Mi- lana Vidláka o tom, jak tři týdny nejedl, aby se fyzicky i duchovně očistil. I když jsme na poměry všeobecného tisku občas dost odvážní, nebyli jsme si tak úplně jisti, zda uveřejnění jeho článku, kde popisuje svou heroicky-tragikomic- kou cestu k osvícení, není úplný úlet. Ale mile jste nás překvapili. Mailovaly nám prosté asis- tentky i šéfové firem, jak prý je text o půstu inspi- roval. Kolega Milan se na své cestě k dokonalosti nezastaví před ničím, a tak se můžeme těšit na další výlet za hranice každodennosti. Slyšel jsem ho povídat něco o ayahuascovém ceremoniálu – to vás nechá šaman z Ekvádoru vypít šálek ně- čeho obludně smradlavého a pak se prozvracíte do nirvány. V tomto čísle bych vás chtěl upozornit na esej Jana Lamsera, ctihodného člena představenstva ČSOB, který průzračně vysvětluje příčinu „eko- nomické krize“. Dávám ji schválně do uvozovek, neboť to slovní spojení svým bezuzdným naduží- váním ztratilo na smysluplném významu (asi jako slovo „demokracie“). Pan Lamser totiž vysvětluje, že nejde ani tak o ekonomickou krizi, jako o po- stupné podemletí základů selského rozumu kaž- dého z nás. Je-li to jen způsob, jak zámožný ban- kéř odpaluje míček viny ze své strany hřiště, pak je to minimálně elegantní úder. Ale já vskutku vě- řím v autorovu upřímnost, a to jinak finančníky moc nemusím. ZEN je s vámi již dva roky. Nyní držíte v rukou jubilejní dvacáté číslo. Letos jsme začali vydávat dvakrát do roka také ruskojazyčnou verzi. Rádi bychom dělali i anglickou, ale – světe, div se – vět- ší inzertní potenciál dnes skrývá azbuka. Děkujeme za shovívavost, se kterou přijímáte tu naši ZENovou a v Česku trochu neobvyklou směs luxusních fotografií noblesního zboží i zduchov- nělých rozjímání o tom, že nejlepší je nic nechtít, naše rozhovory s největšími CEO i pochvalné články o antikorporátních aktivistech. Jsme ča- sopis zároveň mainstreamový i undergroundový. Navoněný i poťouchlý. Snobský i humoristický. Neboť věříme, že svět je mnohem zábavnější, když se nedržíme svého kopyta a překvapujeme vás i sebe, co zase nového vymyslíme. Neboť vě- říme, že po století omamného pokroku techno- logie nastává století dosud jen tušeného rozvoje ducha, spirituality a všeobjímající lásky (sorry za ten výraz). A že generální ředitel budoucnosti je třeba právě takový, který tři týdny nic nejí, mezi poradami něžně zalévá květiny na balkoně své hřejivě zařízené kanceláře a akcionáře dokáže přesvědčit, že je opravdu nejlepší, aby se ve firmě pracovalo jen čtyři hodiny a zbytek lidé věnovali osobnímu růstu. Sněte s námi Jan Müller, šéfredaktor Editorial Dva roky v ZENu ▲a120006090 M

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Katarina Černá, l. 334 EDITOR Milan Vidlák (vidlak@mf.cz) REDAKTOřI Hana de Goeij Alex Vyroubal ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Bára Prášilová, Lucie Robinson, Tomáš Železný, Jakub David RETuŠÉřI Michal Žák, Libor Horyna, Zdeněk Němec, Milan Kubička, Lenka Horáková INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Štěpánka Hejlová (Brand Manager) 225 347 419 DIsTRIBucE Kateřina Piškulová (vedoucí) 225 276 137 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 vycHáZí 15. 10. 2012 TIsKáRNA Europrint a. s. Ev. číslo MK ČR: E 15724 ISSN 1210 – 3756 ▼A121009360 04ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 Ve světě chladných financí hledá šéfka komunikace České spořitelny způsob, jak mohou bankéři pomoct těm, co to opravdu potřebují. Dobrá víla z banky Klára Gajdušková 6 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 8 pražský chodec Tipy na skvělá místa 10 chytré peníze Vzdělání za milion 12 esej Jsme my bankéři vinni? ptá se v pronikavé úvaze ředitel Poštovní spořitelny Jan Lamser 18 kdo je Temný blogger povstal – Ondřej Geršl založil web alternativního zpravodajství 20 fenomén Život je jen Náhoda.com – Veronika Vinterová stvořila exkluzivní seznamku 24 reportáž Mezinárodně oceňovaný fotoreportér Michal Novotný našel v Africe přízračné zápasníky 32 rozhovor Michel Fleischmann cítí vítr změny - rádio už není to, co bývalo 38 advertorial Život je džungle aneb Infiniti FX ve společnosti roztodivné zvířeny 44 portrét Dobrá víla z banky – Klára Gajdušková z České spořitelny ctí tradice sounáležitosti 48 můj svět, můj styl Lenka Klicperová, toť tak trochu Indiana Jones v sukních 50 reality Luboš Kočí je stavitelem mikrosvětů 54 třetí oko Dreft Fashion Week zezadu aneb Pár snímků ze zákulisí příprav módní události roku 56 zen web Manželé Hoškovi si koupili celou Pařížskou ulici. Kde na to vzali? 58 in vino veritas Když Lubomír Lampíř založil vinohrad na Vysočině, smáli se mu. On ale věděl, co dělá. 62 košt ZEN vybírá ze skvělých českých vín letošní sezony 64 svět podle Evy Argentina – to je země tangu zaslíbená 66 na konec fejeton Jana Bílého o tom, proč to nejlepší, co muži mohou udělat, je udělat místo ženám-bohyním OBálKA Foto: Lucie Robinson Vlasy a make-up: Radka Kissová Globální dopisovatelka ZENu Eva Klejmová o proslulém argentinském hotelu Faena na str. 64 cITáT číslA ZEN zoo. Ve spolupráci s Infiniti jsme připravili sérii fotografií, kde koním pod kapotou luxusního vozu dělali společnost rozliční zvířecí kamarádi – puma, hroznýš, papoušek... Focení přilákalo i malé diváky Jakuba, Markétu a Elišku. Výsledek uvidíte na straně 38. Vystupuji na rudý koberec nasáklý vodou jako trávník při bouřce. Tři sexy portýři mi nesou kufr a čtvrtý nade mnou drží deštník... Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

ZEN5 Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla, terminál 2, odletová hala C BOSSBlackHUGOBOSSInternationalMarketsAG,Zug

06ZEN dE luxE Na vysoké noze Světovou proslulost získala značka Fendi díky módním extrémům, velkým kožešinám a malým kabelkám. Letošní zimní kolekci vládnou boty a kabelky v sytých barvách s odstíny rudé a žluté a černobílá kombinace s nápaditými ozdobnými prvky a odkazy na filmovou klasiku potěší každou ženu, která se chce cítit jako hvězda. ▼A120006909 Sklo jako diamant Do portfolia legendární francouzské značky patří šperky, lustry, bytové vybavení z křišťálu, ale třeba také flakony prestižních parfémů, například Guerlain a jeho ikonický Shalimar. V pražském showroomu Baccarat nabízí především produkty největších světových designérů jako Philippe Starck, Marcel Wanders, Jaime Hayon nebo Elie Top. Rudý hřebec Nejnovější provedení tradičních dvanáctiválcových kupé Ferrari skutečně bere dech. A to nejen samotnou technikou s motorem o výkonu 740 koní a schopností hravě překonat rychlost 340 km/h, ale také designem. Tak účelné spojení automobilové krásy a aerodynamiky dokáže postavit pouze duo Ferrari–Pininfarina. Prodej modelu f12berlinetta začíná na jaře 2013 a ceny startují na částce 7 milionů korun. Čtvrtá dimenze času Při pohledu na chronograf s pouzdrem z 18karátového bílého zlata vás napadne, kde jsou tlačítka k ovládání jeho funkcí. TimeWriter II Chronographe Bi-Fréquence 1 000 od Montblanc má pouze jedno. V limitované edici bylo vyrobeno jen 36 kusů a cena je 5 750 000 Kč. Prodává Carollinum.

ZEN7 TURBINE XS, A2044/1 DOUBLE ROTOR TECHNOLOGY 44/1 WWW.PERRELET.CZ

08ZEN pražský chodEc sedmtipů na skvělá místa jednu bílou orchidej Italská 5, Praha 2 V čerstvě otevřeném masážním a relaxačním centru TAWAN vám pomohou uvolnit napětí těla i mysli. Nechte se zlákat světem proslulé thajské přívětivosti a vůní orchidejí a dopřejte si stejný luxus jako Thajci, pro které je masáž součástí každého dne. Podzimní avenue Karlova 22, Praha 1 Známá evropská klenotnická značka Style Avenue otevírá první butik v Praze. Osobitými šperky ve tvaru zvířat, květin, ale i jednoduchými solitéry zaručeně pozvednete každý outfit. Kočár z Vídně Saská 3, Praha 1 Kromě nejlepšího řízku v Praze si můžete v rakouské restauraci Kočár z Vídně pochutnat na Tafelspitz a v říjnu také na dýňových specialitách. Až se zimA zeptá... Železná 12, Praha 1 Pro letošní sezonu představil obchod Bella Brutta velmi slušivou a praktickou novinku. Na český trh uvedl boty ZDAR, které se sice ručně vyrábějí v Německu, ale vypadají jako tradiční ruské válenky. Jsou ze 100procentní vlny, takže nohy vás v nich rozhodně zebat nebudou. v žuPánku Dům módy, Václavské náměstí 58, Praha 1 Louis Féraud založil svou značku v padesátých letech minulého století ve Francii na oslavu ženské krásy, individuality a elegance. Exkluzivní župánky jsou dostání v největší prodejně s luxusním spodním prádlem v České republice Dessous l Dessus. nejlePší Přítel... Újezd 35, Praha 1 Nový butik Just Your Friend s produkty, které uspokojí i ty nejnáročnější představy péče o čtyřnohé přátele, sází na kvalitu, design a funkčnost. Nechybí ručně šité obojky, pelíšky, kartáče, šampony ani pamlsky z domácí pekárny. kávová Pěna OC Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5 Součástí nového konceptu prodejny Potten & Pannen – Staněk je nejen rekonstrukce dosavadního TWIN CAFE, ale i nabídka novinek značek Opinel, Sambonet či Cremesso. Připravila Katarina Černá Ilustrace Veronika Jiroušková ▼a120006995 006995

ZEN9 Nová turistická mapa s plánovačem tras Kromě toho, že si tu výlet naplánujete s přesností na metry a minuty, se díky podrobnému výpisu trasy budete perfektně orientovat. Více se dozvíte na www.mapy.cz/napoveda 2.8 km vlevo vlevo po zelené Místa, lokality a body Délka trasy: 15 km, celkový čas: 03:42 h Jevišovice, okres Znojmo 48°55\'55.974"N, 16°6\'28.449"E 12 km po žluté Plánování a měření trasy Jiné nalezené Upravit Zrušit Poslat známému Uložit trasu Výškový profil

10ZEN chytré pENíZE e prý je vzdělání bezplatné! Jen za ubytování, stravu, studijní materiály nebo jízdné se běžné náklady na vyso- koškolské studium pohybují mezi pěti až deseti tisíci měsíčně. Nepotřebujeme složité vzorce, abychom si spočetli, že studium jednoho dí- těte spolkne minimálně půl milionu korun. A k tomu se pravděpodobně v budoucnu přidá školné. Pokud bychom chtěli čerstvě narozenému dí- těti začít spořit na studia, jakou konkrétní část- ku potřebujeme měsíčně uspořit? Jednoduchá matematika říká: 500 tisíc děleno 19 roky a dě- leno 12 měsíci rovná se necelých 2200 korun. Složitější úvaha by ovšem měla brát v potaz také inflaci a případné zhodno- cování investova- ných prostředků. Prvně zohledníme inflaci. Pokud bude nadále převládat trend umazávání státních dluhů tiš- těním nových pe- něz, tak dnešních 500 tisíc korun bude mít za 19 let výrazně nižší kupní sílu. Jinými slovy – za ubytování či stravu zaplatíme podstatně víc než dnes. Například při inflaci ve výši tři procenta ročně bychom za 19 let potřebovali necelých 900 tisíc. Pokud by inflace byla čtyři procenta ročně, potřebovali bychom přes mi- lion a při pětiprocentní inflaci zhruba jeden a čtvrt milionu. Vývoj inflace není možné na tak dlouhém horizontu přesně odhadnout, kalkulujme tedy s průměrem kolem jednoho milionu korun (to odpovídá roční inflaci 3,7 %). Klíčová otázka tedy zní, jak za 19 let naspořit jeden milion korun. Opět jednoduchou matematikou bychom do- stalidvojnásobekpůvodníčástky,tedynecelých 4400 měsíčně. Tak strašné to ale není. Tak jako jsme náklady na studia navýšili o předpoklá- danou inflaci, podobným způsobem můžeme počítat s tím, že zhruba s inflací porostou i naše příjmy. Do výpočtu bychom tak měli zahrnout navyšování spořené částky stejným tempem o 3,7 % ročně. Výsledek vypadá o trochu lépe. Začneme s měsíční úložkou 3100 korun, ve druhém roce ji navýšíme o 3,7 %, tedy na 3216 korun, v dalším roce na 3335 korun atd. V deva- tenáctém roce by měsíční úložka vycházela na 5964 korun. Tak naspoříme přesně milion. Jen hlupák by ale spořil peníze někde pod mat- rací bez zhodnocení. Určitě se budeme snažit peníze odkládat bokem někam, kde nám pone- sou úrok. Chytřejší lidé budou peníze investo- vat. Takto dlouhý horizont přímo vybízí k pra- videlnýminvesticím do akciových či ko- moditních fondů, kde se dlouhodobě nabízí největší růs- tový potenciál. Když do úvahy vez- meme ještě zhod- nocení, pak už se měsíční úložky do- stávají na snadněji dosažitelné částky. I při velmi konzer- vativním zhodno- cení o 3 % ročně se měsíční vklad sni- žuje z 3100 na nece- lých 2400 korun. Při pětiprocentním zhodno- cení by stačilo začít ukládat necelé dva tisíce korun měsíčně (a ty každý rok navyšovat o 3,7 %). Pokud by se nám dařilo pravidelně zhod- nocovat úspory o 8 % ročně, pak by vystačilo začít s necelými 1500 měsíční úložky. Laickým výpočtem jsme na začátku článku odhadli, že na studia dětí potřebujeme naspořit půl mi- lionu korun, a k tomu bychom měli od naro- zení dítěte spořit 2200 korun měsíčně. Pokud se rozhodneme tyto prostředky pravidelně investovat, máme poměrně velkou pravděpo- dobnost, že peníze zhodnotíme nad inflací, a díky tomu mohou být měsíční úložky nižší – zhruba 1500–2000 korun. V každém případě je nutné měsíční úložky navyšovat, aby držely krok s inflací. n Vzdělání za milion Všichni rodiče vědí, že školy stojí čím dál víc. Málokdo ale dokáže vyčíslit a naplánovat spořicí strategii tak, aby na investici do budoucnosti vlastních dětí nevykrvácel. Privátní investiční poradce Jan Traxler počítá za vás. Ilustrace Profimedia Foto archiv Ž Vysoká škola spoření n Stavební spoření – na devatenáctiletém horizontu se výnos pohybuje kolem 5 % ročně. Pro velice konzervativní rodiče. n Spořicí pojistky – málokdo si spočítá, že pojišťovně zpravidla zaplatí víc, než dostane. n Podílové a life-cycle fondy – nejvhodnější jsou akciové fondy, jež mají sice vyšší krátkodobé výkyvy, ale nejvyšší potenciál. Já preferuji fondy se zaměřením na rychleji rostoucí trhy, tzn. JV Asii, J. Ameriku, Blízký východ... Jan Traxler v roce 2007 založil společnost FINEZ Investment Management. Patří k předním českým expertům v oblasti investování do akcií a fondů. Pořádá investiční kurzy pro investory i bankéře. Publikuje pravidelně v řadě médií zaměřených na investování a finance. ▼A120006379 006379

ZEN11 Myslbek Zadaný pro gurMány od 25.10. do 15.11. Nakupte v součtu alespoň za 2000 Kč, schovejte si účtenky a získejte poukaz na další nákup v hodnotě 500 Kč. 15.11. kuchařská show Filipa Sajlera a Ondřeje Slaniny Více informací na www.ngmyslbek.cz

12ZEN EsEj Jsme my bankéři vinni? [jan lamser] Text Jan Lamser Ilustrace Eva Davidová Foto Tomáš Železný Ředitel Poštovní spořitelny a člen vedení ČSOB napsal pro ZEN pronikavou úvahu o tom, kam vede konkurence za každou cenu. vět i tato země jsou již od drah­ ného času zmítány nejistotou, možná se právě před našimi zraky rozpadá eurozóna. Ekonomická jistota se stále víc drolí, toužebně očeká­ vané ekonomické oživení stále ne a ne přijít. Diskuse o příčinách a krocích po­ třebných k nápravě vedou akademici, politikové, odboráři, média; diskurs je pestrý, vášnivý. Téměř na ničem se auto­ rity neshodnou. V jedné věci je však, zdá se, jasno. Banky jsou na vině. Problémy vzešly z bankovního sektoru, nutnou podmínkou nastolení nové stability je podstatný zásah (čti zpřísnění pravidel i dohledu nad jejich dodržováním) do struktury bankovního sektoru. Jak by také ne. Banky jsou bezohledné a nenasytné. Banky si bezdůvodně účtují poplatky. Banky neposkytují úvěry, když je jich třeba, místo toho bezhlavě finan­ cují zbytečné a rizikové investice. Banky nabízejí příliš nízké úroky z vkladů klien­ tů. Navíc, v krizích jako tato, si bankéři nakonec myjí ruce, ponechávají si zisky a státy kapitalizují ztráty. Bez ohledu na to si vedení vyplácí nepřiměřené odmě­ ny. A ve výčtu hříchů lze pokračovat. Míra rozhořčení a výtek naznačuje, že nejde o selhání jen dílčí a technická, ale zásadní; nejde o otázku jednotlivých pochybení, ale o to, že bankovní sektor zřejmě selhává jako celek. Jak je ale možné, že k náhlému a kumulovanému selhá­ nídošloadochází?Proč banky přestaly být bankami, respektive po všech stránkách vypadly ze své „spo­ lečenské role“? Vůči bankám v jejich moderní historii jsou tradičně směrována sil­ ná očekávání. V očích klientů bank je klíčo­ vým tématem bezpečnost jejich vkladů. V nemenší míře ale i diskrétnost práce s informacemi a všeobecně ovšem i spo­ lehlivost a integrita služeb. Z pohledu společnosti bankovní sektor transformuje vklady v úvěry a zajišťu­ je platební styk, lze hovořit o krevním oběhu ekonomiky. Banky jsou zároveň obchodními společnostmi, akcionáři očekávají zisky. Aby banky tato očeká­ vání naplňovaly, předpokládají se u nich zvláštnístandardychování.Bankypřede­ vším musejí dobře zvládat práci s riziky. Ale nejde jen o technické očekávání. Lé­ kaři už od Galéna nesmějí nikdy ublížit. Banka odnepaměti nemá nárok na slabé chvilky, její služby musejí být stále v cho­ du a dostupné, omyly nelze tolerovat. S 12ZEN

ZEN13

14ZEN Banka jako instituce i bankéři jako jedinci mají zároveň jistou společenskou prestiž, danou nejen jejich technickými dovednostmi, ale i zvláštní od- povědností oné role, kterou hrají. Pro podnikání banky je pak klíčová obecná důvěra v to, že sku- tečně svou roli plní. A to natolik, že na této důvě- ře závisí, že banka může fungovat jako banka. Toto vše jako by najednou přestalo platit – proč? Pokusme se naznačit, jaké změny se v bankovním sektoru v posledních letech odehrály. Regulace Fungování bankovního sektoru je podřízeno značnému množství specifických norem. Od konce 80. let minulého století se prosazoval trend zavádět celosvětově sjednocené regulatorní stan- dardy (BASEL, IFRS, PCI DSS...). Takové normy měly za cíl formulovat přehledné zásady, jejichž konkrétní naplňování mělo být odpovědností vedení bank. Lokální orgány regulace v té které zemi jednak tyto normy transponují dle místních specifik, a zároveň dohlížejí, aby jak celkový duch, tak i jednotlivé zásady byly bankami dodržovány. V praxi ovšem tyto představy vyústily v množství technických, vysoce formalizovaných norem, málo mezi sebou provázaných, často se měnících, a tím pádem i značně nákladných. Nadnárodní pravidla jsou často konfliktní s národními standardy. Přes deklarovaný důraz na integritu a vyváženost řízení banky jako celku a z dlouhodobé perspektivy se pro- sadil trend vysoce kvantitativně orientované regu- lace řízení rizik, postavené na velmi složitých, úzce zaměřených statistických modelech, jejichž stabilitu a ekonomickou relevantnost jako takovou je obtížné ověřit. Jaké má takový trend dopady? Prostředí, ve kterém banky působí, resp. dohle- dové orgány, s nimiž jsou ve styku, nijak podstat- něji nepřihlíží k obecněji pojaté „etice bankovní- ho poslání“, ale klade zejména důraz na technické plnění pravidel. Toto plnění je mnohdy slepé, normy jsou tak komplikované, že jim rozumí i uvnitř banky jen hrstka expertů. Mezi bankéři se tak ztrácí pocit odpovědnosti (jak mám být odpo- vědný za výstupy nějakého matematického mo- delu, jehož vazba na mou konkrétní činnost mi uniká?). Tím, že postrádá ucelenou dramaturgii, vytváří regulatorika řadu strukturálních defor- mací uvnitř sektoru. Současný regulatorní mo- del si zároveň vynucuje masivní investice a velmi podstatně zatěžuje hospodaření bank. Deregulace Mimo expanzi regulace se banky zároveň musejí vyrovnat s otevřením některých oblastí, tradič- ně domén působení bank, i nebankovním ope- rátorům. Banky jsou v řadě oblastí pod tlakem finančních zprostředkovatelů, alternativních platebních schémat, nízkonákladových operá- torů, hedgeových fondů…, jejichž náklady jsou vesměs nižší (nemusejí splňovat ony bankovní standardy), pro banky je tím pádem nesnadné ta- kové konkurenci vzdorovat. Tento trend posiluje z pohledu spotřebitele konkurenčnost trhu, tím i kvalitu a cenu služeb. Multiplicita regulatorních přístupů má ovšem i svá systémová rizika. Vlastníkem banky dnes není bankéřská rodina, kte- rá na své podnikání hledí perspektivou generací, ale anonymní akcionář, jehož horizont zájmu je, jak dnes zavře kurz akcie, možná i příští výplata divi- dend. Držitel akcie rozhodně nehledí na generační kontinuitu podnikání a už vůbec na etický status investice. Prioritní maximalizace okamžitého zisku a minimalizace spotřebovaného kapitálu, to je to, oč tu běží. Vedení bank jsou vystavena enormnímu tlaku na dosahovaní okamžitých zisků. Státní správa i regulátor mají řadu nástrojů, jimiž motivují banky k financování státního dluhu. Obdobně jsou banky motivovány jak k plošným, tak selektivním aktivitám v úvěrové oblasti, často v závislosti na politickém cyklu. Státy, díky regu- laci,jižmajípodkontrolou,hrajívůčibankámpri- vilegium preferovaného dlužníka bez ohledu na stav státních financí. Řada státem stimulovaných úvěrových schémat vede k dílčím problémům až makroekonomickým nerovnováhám (český ban- kovní socialismus 90. let, model podpory hypo- ték v USA, který rozpoutal současnou krizi). Znovu připomeňme, že bankovnictví je obor, je- hož základem tradičně je přijímání přiměřených dlouhodobých rizik, která zajišťují dlouhodobě udržitelný zisk. Tento model se ovšem dostal pod „Nadnárodní pravidla jsou často konfliktní s národními standardy. Plnění různých technických pravidel je mnohdy slepé a normy tak komplikované, že jim i uvnitř banky rozumí jen hrstka expertů. Mezi bankéři se tak ztrácí pocit odpovědnosti: Jak mám být odpovědný za výstupy nějakého matematického modelu, jehož vazba na mou konkrétní činnost mi uniká?“ ptá se druhý muž ČSOB. ▼A120004076 004076

ZEN15 S  N          . N     , ,  ,         . MOLTENI • DADA • PHILIPPE HUREL • SAHCO • RUBELLI • PIERRE FREY • NOBILIS • VI & SPRING • ZR DEDAR • OMEXCO • OSBORNE & LITTLE • NINA CAMPBELL • HOULÉS • CEDA • FRETTE • POLIFORM GIORGETTI • TAI PING • FLOS • FONTANA ARTE • DONGHIA • MOOOI • VERPAN • FIAM • VARTIAN Štěpánská 59, Praha 1, tel/fax.: +420 224 239 467 Dlouhá 32, Praha 1, tel.: +420 222 212 859 e-mail: studio@nobis.cz www.nobis.cz

16ZEN velký tlak, a to z výše popsaných důvodů. Velký tlak na výnosy i náklady bank vyvolává regulace/ deregulace, zároveň tlak akciových trhů klade stále větší důraz na maximalizaci okamžité zis- kovosti. To často nutí banky jít do velkých rizik, silně nad rámec tradičního přístupu „přijmi jen takové riziko, kterému rozumíš“. Zrodil se spíš styl „přijmi takové riziko, jež přinese krátkodobý výnos, zajistí rychlou ziskovost a uspokojí trh“. Mantinely pro tato rizika jsou značně přetech- nizované kvantitativní normy, banky jsou pod tlakem jít až na jejich hranu. V prostředí stále rostoucích systémových nákladů a regulatorně omezovaných výnosů roste tlak na otevírání sys- témových rizikových pozic. Akciové trhy vyvíjejí na banky silný tlak, analytici sledují hospodaření bank a jejich práci s riziky, ve svých analytických doporučeních mají tendenci stavět jako cílový model maximální rizikovou ex- pozici. To je značně nebezpečná a křehká situace. Ukazuje se totiž, že matematické modely, na něž regulatorní normy a analytici spoléhají, v hranič- ních situacích selhávají. A ona křehkost opravdu v současnosti vede k reálným problémům. Dekonstrukce bankovní etiky Rozložení bankovních aktivit na dílčí technické komponenty, jejich podřízení specializovaným kvantifikovaným normám, tlak na instituce i jed- notlivce na co nejvyšší výkonnost… Toto funguje třeba v automobilovém průmyslu, ale v bankov- nictví, jehož podstatou je práce s rizikem, vyvo- lává značné problémy. Společnost bankovní etiku plíživě demontovala. Od bankéřů společnost ne- chce, aby na základě svých zkušeností s rozvahou přijímali jen ta rizika, jimž rozumí, a pečovali o stabilitu svých institucí tak, aby banka vždy a za všech okolností splnila své závazky. Od bank se naopak čeká, že vytvoří co nejvyšší okamžitý zisk, poskytnou služby klientům pokud možno bez- platně, budou ohleduplné při posuzování úvěrů a zároveň nabídnou klientům možnost investice za co nejlepších podmínek…, … a paralelně jako Mefistofeles tento společenský systém dodává: nad tím, že to je v součtu v rozpo- ru se zdravým rozumem a zákonem o zachování energie neuvažuj, stačí, že budeš plnit technické normativy,… … což vede k tomu, že pod tlakem států, klientů i vlastníků a onoho mefistofelského našeptávání bankovní sektor skutečně vytváří, po dlouhou dobu udržuje a amplifikuje různé formy finanč- ních iluzí o nekonečném bezpracném zisku. Dokudtofunguje,všichnijsouspokojeni.Ažbub- liny jednoho dne nutně prasknou, bude snadné ukázat prstem na viníka. Chcete nějaké příklady? Spořicí účty = časovaná bomba Coby finanční ředitel ČSOB jsem si mnohokrát od konce 90. let z úst analytiků vyslechl: „Nevy- užíváte dostatečně možnosti své bilance.“ Měli na mysli skutečnost, že podle regulatoriky bylo riziko syntetických úvěrových derivátů (dnes tzv. toxických aktiv, v onu dobu ovšem s AAA ratingem) řádově nižší než úvěr klientovi, kte- rému vedu dlouhá léta účty a jehož hospoda- ření dobře znám. Tato schémata byla zdrojem financování hypoték a kreditních karet s nízkou bonitou, společenská poptávka vyvolala systé- movou deformaci v regulaci a chování ratingo- vých agentur, které bankovní sektor mohl jen těžko čelit. Například podle v zásadě stále platné regulato- riky jsou úvěry zemím OECD z pohledu kapitá- lových požadavků na banky bezrizikové; regula- ce tak dlouho snižovala náklady refinancování států bez ohledu na stav jejich financí, proto byly banky tak dlouhou dobu ochotné půjčovat Řecku. Časovanou bombou dneška je fenomén spo- řicích účtů. Pokud banka spoléhá na to, že krátkodobé sazby budou vždy nižší než dlou- hodobé a objem vkladů na spořicích účtech nikdy neklesne, je vše v pořádku. Neprotestu- jí ani technické modely řízení bilance banky, ani regulatorika. Máme zde finanční derivát, svého druhu ekonomické perpetuum mobile: krátkodobá investice přináší dlouhodobé zisky. Objemy vkladů na spořicích účtech v ekonomi- ce dramaticky rostou (není divu, když úroková sazba za vklad, který si můžete vybrat zítra, je vyšší než u dvouletého termínovaného vkla- du). Je přitom zřejmé, že základní předpoklady fungování tohoto modelu jsou nerealistické a nebezpečné a je jen otázkou času, kdy dojde k problémům. Všichni to v rámci sektoru dobře vědí. Protože to regulatorika umožňuje a tento produkt poskytují i všichni ostatní, není zbytí než se připojit. Vedení bank není odměňová- no za intelektuální výkony, ale za tržní podíly. Je pravda, že v nedávné historii z bankovního sektoru vyšly hrozivé ekonomické otřesy. Jak naznačují výše popsané úvahy, banky samy mají v současném světě nečekaně úzký prostor pro autonomní zodpovědnost. Prosadil se model značně dehumanizované regulace, jenž postrá- dá fundamentální integritu, ale během zhruba posledních dvaceti let umožnil celému světu žít v iluzi, že očekávání služeb zdarma, laciných peněz pro spotřebu i vysoko úročených investic mohou být bankami zázračně splněna. Problémem ovšem není jen a především „to, oč tu běží“, to je selhání bank, ale slepá kolektivní a systémová hamižnost a politický a regulatorní samolibý nerozum, který vytvořil a dále vytváří pro tato selhání předpoklady („namydlil finanční schody“). Bankovní sektor je dnes v jungovském slova smyslu stínem společnosti. Vždyť černí havrani, jediní to ptáci, se zdáli být příčinou po následku. n n TlAk AkCiOVýCh TRhů NUTí BANky JíT DO VElkýCh RiZik, SilNě NAD RáMEC TRADiČNíhO PŘíSTUPU BANkéŘů „PŘiJMi JEN TO RiZikO, kTERéMU ROZUMíš“.

ZEN17 advErtorial GAS Džínová láska Džínová košile a je- ggings, to jsou minimálně dva kusy oblečení, které letos na podzim ne- smějí chybět ve skříni milovníků značky GAS. Jeggings jsou bestsellerem již několikátou sezónu v řadě. Podzim 2012 je přináší v nových materiálech a zářivé, elektricky modré barvě s efektem šisovaného ma- teriálu kolem kapes a švů. Absolutním „must have“ pro ni i pro něho je jeansová košile ve všech myslitelných barvách, opráních i různých střizích. Absolutním hitem pro nadcházející sezónu je zateplená džínová bunda s límcem z králičího kožíšku. GAS, jehož vlajkovou lodí jsou právě džíny, se soustředil zejmé- na na vytvoření neobvyklých efektů na džínových látkách, na- příkad efekt dvojitě barveného plátna, kdy byla látka nejdří- ve ponořena do antracitového odstínu šedé a poté znovu do sírově šedé, aby vytvořila neopakovatelný odstín, vlastní pouze džínům GAS. Shrnuto a podtrženo, GAS zcela jistě přináší kolekci, která uspoko- jí náročného zákazníka co do střihu, komfortu i stylu. a120000979

18ZEN kdo jE n neříkám, kdo je dobrý a kdo špatný, ale chci vědět co nejvíc a udělat si názor sám. Text Milan Vidlák Foto Jakub David Jak mladý jihočeský barman, který kroutil při sledování zpráv dlouho nevěřícně hlavou, založil vlastní web, jímž zahanbuje české deníky i veřejnoprávní televizi. [Ondřej Geršl] e to těžký paradox, ale pro mnohé Če- chy je nejdůležitějším zdrojem infor- mací o dění doma i ve světě ... bývalý barman. a co víc, je mu pětadvacet a vypadá jako model z reklamy na trenýrky calvin klein. nedávno se přestěhoval z Českých budějovic do prahy a jmenuje se ondřej Geršl. Žurnalistiku nestudoval, noviny viděl jen na stánku a kromě školního slohu nenapsal ani řádku. přesto si vy- dobyl mezi zpravodajskými servery významnou pozici. jeho alternativní zpravodajský web ac24 (alternative conception 24) denně sleduje okolo 12 000 čtenářů, kteří příliš (či vůbec) nevěří kva- litě takzvaných mainstreamových médií, a jeho obliba neustále roste. „když mi bylo asi patnáct, tím impulsem k hlub- šímu zamyšlení pro mě byla mediální masáž ko- lem 11. září. všímal jsem si té masivní propagandy, která neměla obdoby,“ začíná ondřej v kavárně v centru prahy zostra. a pokračuje: „postupně jsem pak na internetu začal vnímat hlasy, které upozorňovaly na tu hromadu nesrovnalostí, jako že požár, kterému dle Fbi neodolaly ani ocelové nosníky věží Wtc, přežily i nalezené zbrusu nové pasy dvou únosců z letu 11 nebo že dvě letadla můžou způsobit pád tří budov tak, že spadnou všechny za deset sekund bez sebemenšího od- poru. prostě jsem přemýšlel a slepě nepřijímal, zjišťoval jsem si a filtroval informace. a pozdější vývoj mi dal za pravdu.“ co má tím „pozdějším vý- vojem“ na mysli? inu, na rozdíl od hlavních médií ac24 referuje o obrovském hnutí za pravdu o je- denáctém září a milionech američanů, kteří ne- věří oficiální verzi o tehdejších událostech a jsou víc a víc přesvědčeni, že v útocích měla prsty sama americká vláda či mocní lidé v jejím pozadí. tisíce pilotů, architektů, renomovaných profeso- rů fyziky, ti všichni přesvědčivě mluví o řízených demolicích a takzvaném „inside jobu“, který vy- ústil ve zběsilé válečné tažení a postupné zost- ření vojenských opatření a omezení občanských svobod, k nimž se usa uchýlily. ondřej si je už dlouho jist tímtéž, ale to pro něj není podstatné – prostě jen poctivě informuje. klidně tak na ac24 pověsí kopii archivních a později tryskem stažených záběrů britské bbc, ve kterých reportérka jane standleyová zaujatě informuje o pádu třetí budovy (oproti všeobecně rozšířené domněnce totiž spadla kromě dvojčat ještě jedna věž v komplexu), známé jako Wtc 7, přičemž budova stojí na záběrech vesele za ní a spadne až za dvacet minut. Čtenáře zkrátka mladý blogger považuje za svéprávné bytosti, které si názor udělají samy – pokud jim ovšem nebudou chybět důležité informace. nedávno byl zase ondřejův web jedním z mála zdrojů, které referovaly o tom, jak čeští poslan- ci pokoutně schválili takzvaný evropský stabi- lizační mechanismus na záchranu eurozóny. zatímco dvacetiminutová reportáž Čt v podání jakuba Železného na začátku června o řečnění j pOvstal Temný blogger 18ZEN

ZEN19 vězněného poslance Ratha ve sněmovně kon- čí jen tak mimochodem nenápadnou větou, že po hlasování o vydání bývalého středočeské- ho hejtmana se „sněmovna vrátila k běžnému programu a schválila například evropský zá- chranný val“, „Ácéčko“ obšírně rozebírá, jak se česká vláda upsala k tomu, že do Bruselu pošle 350 miliard korun, které nemá. Podobné je to i s událostmi v Libyi či Sýrii. Ostat- ně právě Libye byla pro Ondřeje poslední kapkou, jež ho před rokem přiměla k založení AC24. „Na tu intervenci existoval plán roky předtím, jak va- roval bývalý generál Wesley Clark, který odhalil plán k invazi a převzetí sedmi zemí: Iráku, Sý- rie, Libanonu, Libye, Somálska, Súdánu a Íránu. Nebo při jednom z útoků takzvaných rebelů ze- mřelo i šedesát civilistů, ale v médiích ani zmín- ka. Natož že tam místo demokracie panuje ob- čanská válka. A tak je to skoro se vším. Neříkám, jak to bylo ani kdo je dobrý či špatný, ale chci mít informace, abych si mohl udělat názor sám.“ Pod povrchem A kde všechny ty informace Ondřej Geršl bere? Svůj web zásobuje příspěvky z renomovaných serverů jako Global Research či The Daily Bell. A dohodl se také s velmi zajímavými autory, že může jejich texty publikované jinde s jistou pro- dlevou překládat a zveřejňovat. Namátkou s Pau- lem Craigem Robertsem, bývalým náměstkem Reaganova ministerstva financí, esejistou a poté redaktorem Wall Street Journal, či Ellen Brow- novou, autorkou knihy V pavučině dluhů. Z těch českých zlanařil lékaře Jana Hnízdila, novináře Erika Besta či ekonomku a spoluautorku knihy Všechno je jinak Markétu Šichtařovou. AC24 zrovna nevyniká designem ani stylistickou úrovní překladů. Ondřej je na web oficiálně stále sám a věnuje se mu několik hodin denně při práci (nedávno založil telekomunikační firmu). Prostor tu dostávají i různé konspirační teorie a ostře vy- hraněná opozice. „Už mě trochu unavuje poslou- chat nesmysly o konspirátorech. Tady jde přece o zásadní informace a určitý sled událostí, které seprostědějí,ajenslepýtonevidíčividětnechce,“ nevychází z klidu Ondřej Geršl. „Pravda je, že se u nás objevují i texty, které jsou často přitažené za vlasy, a jsou záměrně interpretovány ve prospěch určitých stran. Jenže obsahují alarmující či důle- žité informace a fakta, která se jinde nedovíte, ač možná poskládané do příběhu, s nímž nemusíte souhlasit. Máte ale mozek, tak přemýšlejte sami. Každý rozumný člověk by to měl dělat.“ n „Při jednom z útoků rebelů v Libyi zemřelo i šedesát civilistů, ale v médiích ani zmínka. To byla poslední kapka,“ popisuje Ondřej Geršl vznik svého zpravodajského webu AC24. Kde hledáme zprávy AC24 se po necelém roce fungování dostalo mezi nejnavštěvovanější zpravodajské servery. Tam, kde ostatní potřebují týmy lidí, si Ondřej Geršl vystačí sám. Reální uživatelé měsíčně podle NetMonitoru Novinky – zpravodajství 3 433 804 iDnes – zprávy 1 384 338 Aktuálně – zprávy 1 103 781 ihned.cz 684 505 E15.cz 461 316 Českénoviny.cz 235 377 AC24.cz 108 728

20ZEN FENoméN Život je jen Náhoda.com [Veronika VinteroVá] A Veronika Vinterová se náhodě rozhodla pomoct. Opustila po letech bankovní sektor a vytvořila nový model seznamovací agentury pro lidi, kteří mají víc úspěchů v kariéře než při hledání partnera. Je to hotová magie. rvní kontakt s Veronikou Vinterovou byl pro mě poněkud šokujícím zážit- kem. Přede mnou stála ve skvěle pad- noucích šatech a lodičkách na velmi vysokých podpatcích s dokonalým držením těla a americ- kým úsměvem jako ztělesnění stepfordské panič- ky. Následoval energický stisk ruky ženy, která si je jista sama sebou. Napadlo mě, že muži, kteří sem přicházejí hledat životní partnerku, se do ní musejí zamilovat a ženy zase propadnout depresi ze svého zevnějšku. Seznamovací agentura Náhoda přitáhla mou pozornost už názvem. Proč vlastně náhodě ne- pomoct, řekla si nejspíš Veronika Vinterová, když opouštěla korporátní svět a začala přemýš- let o vlastním podnikání, které jí kromě peněz přinese i dobrý pocit, že věnuje energii něčemu, co má smysl. Díky několika nezadaným a velmi zaměstnaným přátelům ji napadlo, jakým způ- sobem propojit své zkušenosti z let minulých se svým novým pohledem na byznys. „Práce se zá- možnými klienty v oblasti privátního bankovnic- tvímědovedlakpoznání,žepenízedávajíčlověku prostorasvobodu.Šťastnýmiaspokojenýmijeale dělají vztahy, které okolo sebe vytvářejí,“ vypráví žena, která stvořila ojedinělý koncept seznamo- vání a pozvedla jej na úroveň, jež vyhovuje i těm nejvytíženějším a nejúspěšnějším lidem z řad ma- nažerů, právníků, lékařů či byznysmenů. Nejde totiž o klasickou internetovou seznamku, kde si prostě vyberete sympatickou tvář podle fo- tografie (často falešné), ale především o to uvědo- mitsi,covlastněhledáteacomůžetepotenciální- mu partnerovi nabídnout. Klienti Náhody hledají pouze vážný vztah. Životního partnera, člověka, se kterým budou chtít založit rodinu. Povzbudivé je, že podle statistik z roku 2009 se údajně dvacet procent amerických manželství dalo dohromady přes seznamku a jen dvě procenta našla svou ži- votní lásku v baru. I když s žádnou seznamkou bezprostřední zku- šenost nemám, od svých přátel nad třicet často P Text Katarina Černá Foto Lucie Robinson

ZEN21 „Muži si představují krásnou, inteligentní a skvělou kuchařku, ženy zase chtějí chlapa, který je hodný, pohledný, vydělá peníze a zároveň je dost doma. Na nás pak je, abychom tyto představy korigovali.“ Láska přes internet eDarling je jedna z největších on-line seznamek v Evropě. Má více než 11 milionů členů v celé Evropě a denně se díky ní seznámí více než 50 párů. Poskytuje údajně vědecky podložené návrhy partnerů a garantuje anonymitu osobních údajů. Výhodou je, že profil klienta vidí pouze partneři, které tým eDarling navrhne, a nežádoucí návrh může klient sám kdykoliv smazat. zivotni-energie.cz se specializuje na klienty, které přitahuje oblast duchovna. Pokud se zajímáte o životní energii, meditace, mystiku, spříznění duší a horoskopy, je tato seznamka určená právě vám. www.vaznyvztah.cz První regionální seznamovací agentura, která se specializuje na nalezení ideálního protějšku v jednotlivých regionech ČR, kde jsou pak organizovány setkání a společenské akce pro nezadané. Ambicí je nalézt vysněného partnera pro klienta nejpozději během jednoho roku. www.seznamka.cz Seznamka je největší a nejznámější český seznamovací server, díky němuž se od roku 1996 seznámily tisíce lidí. Najít zde můžete nejen životního partnera, ale například i parťáka pro společné cestování. Skvěle funguje rozčlenění do kategorií.

22ZEN slýchám skandální historky o osobách stižených bájivou lhavostí, o roztržitých pánech, co se za- pomenou zmínit o čerstvém potomkovi či man- želce, nebo korpulentních dámách s deset let starou fotografií a velmi optimistickým údajem v kolonce věk. Historicky se v roli dohazovačů objevovali i muži, ale v minulosti se uzavírání sňatku podobalo spí- še obchodní transakci. Dnes jde především o hle- dání harmonie a v tom jsou myslím ženy lepší. Sama mám na kontě dva dnes už manželské páry, které by bez mého jemného popostrčení a nevi- ditelného tahání za nitky nejspíš nevznikly. Nutno říct, že situace byla usnadněna skuteč- ností, že dotyční byli moji přátelé a dobře jsem je znala. A na stejném principu fungu- je i Náhoda – důležité je klienta po- znat. „S nově příchozím člověkem děláme analýzu představ o partne- rovi, představ o vztahu, projdeme s ním jeho opakující se situace v ži- votě. Můžete narazit i na něco, co si lidé s sebou nesou z dětství, z rodiny nebo z jiných partnerství. Bez toho vůbec do seznamování nelze jít,“ líčí živelně Veronika Vinterová, vzápětí zvedá telefon a vyřizuje cosi neod- kladného okolo odpolední akce pro klienty, přičemž pohazuje světlými vlasy a pohupuje se v bocích. Co vlastně hledáte? „Když přijde nový klient, tak se nej- dřív setká s konzultantem, což je člověk, který mu vysvětlí, jaké jsou varianty seznamování, jakým způ- sobem s námi lze pracovat a co pro něj můžeme udělat v oblasti osobní- ho rozvoje. Potřebujeme, aby se kli- ent cítil dobře, popracoval na svém sebevědomí a sebehodnocení a do- stal od nás zpětnou vazbu o tom, jak působí na své okolí a potenciální partnery. Přicházejí na řadu kouč, stylista, popřípadě psychoterapeut, a klient volí variantu spolupráce, která je mu vlastní,“ vysvětluje paní Veronika, jejíž doménou je i takzva- né VIP seznamování. Jeho podsta- tou je precizní výběr vhodného dru- ha na základě osobní analýzy a volí ho většinou muži na manažerských pozicích. Ti totiž obvykle nechtějí ztrácet čas surfováním na internetu a schůzkami naslepo. Nejpočetnější skupinou hledající v Náhodě život- ního partnera jsou však ženy okolo 35 let, které uvažují o založení rodiny a mají nejvyšší čas. Při- cházejí s nervozitou, která je pro muže jak červe- ná pro býka, a horlivostí, jež je vyděsí. „Jsou to často atraktivní, úspěšné a vytížené ženy, co nemají čas hledat partnera. Manažerky, lékař- ky, soudkyně, právničky, jež velkou část svého dospělého života zasvětily kariéře. Některé z nich měly delší vztah a byly s partnerem pět deset let, a pak to z nějakého důvodu nevyšlo. Většinou se jejich partneři necítili na založení rodiny a chtě- li se ještě bavit a ony se ocitly v situaci, že mají opravdu poslední možnost mít dítě. To první, co je s nimi potřeba udělat, je uklidnit je a dosáh- nout toho, aby byly víc samy za sebe a méně za své reprodukční já,“ vypráví „paní Náhoda“. Klientela Náhody není typickým vzorkem popu- lace, a tak je potřeba individuální a diskrétní pří- stup. Jde o lidi, kteří jsou leckdy vysoko ve spole- n ČASTo cHoDí úSPěšNé žeNy KoleM 35 leT. Měly TřeBA VzTAH, KTerý NeVyšel. A ČAS KVAPí. Bankéřka-dohazovačka. „Peníze dělají lidi svobodnými. Ale šťastnými je dělají vztahy, které kolem sebe vytvářejí.“

ZEN23 čenském žebříčku, co dovedou ocenit kreativitu, péči a možnost pracovat na sobě. „Zjistila jsem, že trh v oblasti seznamování a osobního rozvoje vztahů nabízí buď banální vyhledávání a konver- zacipointernetu,neborychlérande.Nikdesemi nepodařilo najít seznamku, jejíž příležitosti k se- známení by byly nápadité, a navíc by se zajímala také o člověka samotného. Třeba že by chtěla nalézt důvody, proč hledáme stále stejného, a nejspíš tedy nesprávného partnera,“ vysvětluje dáma, která má za první rok fungování firmy na kontě už padesátku úspěšných seznámení, při- čemž některé páry spolu již bydlí. A především 5000 zaregistrovaných klientů. Pokud se totiž žena cítí přitažlivá, tak to okolí vnímá, a přijde taková i mužům. Nejde o žádné násilné změny ve stylu „uděláme z puťky vampa nebo z outdo- orového typu džentlmena ve smokingu“, ale o to najít jeho silné stránky a vyzdvihnout je tak, aby si jich všimlo okolí. Spolupráce se stylistou proto trvá i několik měsíců. Hlavně štíhlou, prosím Asi nikoho nepřekvapí, že daleko ochotnější na sobě pracovat jsou ženy. Muži většinou volí jinou strategii, například zmíněné VIP seznamování, kde je jim vybrán potenciálně nejvhodnější pro- tějšek na základě analýzy. Muži také nejčastěji přicházejí s požadavkem, že chtějí partnerku pře- devším štíhlou, přitažlivou a ženskou. Leckdy to nakonec není to, co na ženském protějšku ocení nejvíc, ani to, co najdou, ale v prvopočátku je to pro ně klíčové. Ženy zase hledají muže, který nemusí být nut- ně krásný, ale spíše zajímavý. Hodně ocení také smysl pro humor. Nemusí být prý ani moc bo- hatý, avšak ne chudší, než jsou ony. „Muži si představují krásnou, inteligentní, soběstačnou, ale zároveň skvělou kuchařku, která jim při pří- chodu domů podá bačkory, a ženy zase chtějí chlapa, který je hodný, pohledný, milý, schopný, vydělá peníze a zároveň je dost doma,“ glosuje nerealistické požadavky svých klientů Veronika Vinterová. „Na nás pak je, abychom tyto předsta- vy korigovali a abychom pomohli vzniku smys- luplných partnerství.“ A na závěr přidává jeden typický mužský omyl: „Jeden z mých klientů měl nepřiměřeně vysoké nároky na svou potenciál- ní partnerku. Žádná se mu nezdála dostatečně atraktivní a argumentoval dlouho tím, že se přá- telí s úspěšnými a krásnými ženami, a proto by si právě takovou partnerku představoval. Musela jsem se projevit jako velký diplomat a psycholog v jedné osobě, abych mu vysvětlila rozdíl mezi ženou, která s ním půjde na večeři, a tou, která s ním zajde o něco dál.“ n Jak se trošku vylepšit Rady od Veroniky n Nejrychlejší je nový účes a make-up od odborníka. n Nechte si udělat fotky ve fotoateliéru. n Udělejte si „barevnou analýzu“ nejen svého oblékání. Barvy působí na psychiku. n Absolvujte kurzy líčení a kurzy image pod vedením stylistky. n Nezapomeňte na fyzioterapii a relaxaci. n Sex koučing vám dodá sebedůvěru. n Zajděte na seznamovací akce (čaj o čtvrté, bowling, hodiny tance nebo procházky Prahou...) A120007030

24ZEN rEportáž Africký wrestling Text a foto Michal Novotný Držitel řady mezinárodních cen Michal Novotný zvěčnil v Senegalu černé Apollony, kteří svůj život zasvětili starobylému bojovému umění. 24ZEN

ZEN25 Před zápasem na stadionu v Kaolacku panuje napjatá atmosféra. Z ochozů přihlížejí tisíce lidí a ty méně šťastné vytlačuje armáda a policie od bran nekompromisními ranami pažbami samopalů.

26ZEN

ZEN27 Zápasnické družstvo gambijské armády trénuje na pláži Fajara. Dlouhý běh naboso v hlubokém písku a tropickém vedru vydrží jen ti nejsilnější. (protější strana nahoře) Ibrahim Ndow doufá, že vymění kariéru v gam- bijské armádě za život zápasnické- ho šampiona. Jak ukázal pozdější šampionát mezi armádou a policií, jeho šance jsou mi- nimální. (protější strana dole) Zvítězí ten, kdo donutí svého soupeře dotknout se koleny, rameny nebo zády země.

28ZEN

ZEN29 Lademba Faye předcvičuje svým přátelům v buši u vesnice Thioupane. O několik dní později se někteří z nich zúčastní vesnického šampionátu v Gandiaye. (na protější straně nahoře) V kamenné aréně v Kaolacku trénují kluci pod vedením slavného zápasníka Adioumy Dioufa. (na protější straně dole) Zápasník se před zápasem na stadionu v Kaolacku polévá magickým olejem. Na krku mu visí amulet gri-gri. (vlevo) Kluci z Thioupane jsou tak chudí, že nemají ani na obyčejné činky a k posilování používají jen váhu svých těl. (dole)

30ZEN30ZEN

ZEN31ZEN31 a zapomenutou vesnici Gandiaye hlu- boko v rovinatém vnitrozemí afrického Senegalu pomalu padá soumrak. Ces- tou ve stínu mohutných baobabů se domů vracejí muži s motykami, kteří celý den dřeli na neúrod- ných políčkách. Za nimi ženou stáda pastevci. Po hlavní silnici přijíždí od Kaolacku rozhrkaný kouřící autobus nacpaný lidmi. Při odjezdu řidič zjišťuje, že většina pasažérů vystoupila tady upro- střed pustiny, nevěřícně kroutí hlavou a pokraču- je dál k hlavnímu městu Dakaru. Cestující, pasáci i farmáři směřují za zvukem bubnů k prašnému plácku, který je obestavěn plastovými židlemi. Místa k sezení na židlích jsou vyhrazena jen nejbohatším. Ostatní postávají ko- lem, nebo dokonce lezou na stromy, aby dobře vi- děli. K bubnům se přidávají hlubokými hlasy snad stokilové ženy. Při zpěvu tančí, úplně se nadnášejí a zapomínají na svoji váhu, jako by pro ně ani ne- existovaly zákony gravitace. Písně oslavují muže, udatné bojovníky. Jejich sílu a obratnost. A ti už nastupují skoro nazí doprostřed vesnické zápasnické arény. Na krku se každému houpe vá- ček s kouzlem gri-gri a před samotným zápasem se ještě polévají magickým olejem. Senegal je sice muslimská země, ale tito muži nenechávají nic náhodě. Začíná série nelítostných zápasů. Nebo- juje se kvůli umístění v tabulkách, po vyhraném šampionátu jim nikdo nepověsí na krk blyštivé medaile. Rvou se o svoji budoucnost. O svůj ži- vot. V prachu vesnických arén může začít jejich cesta z chudoby k nevídanému bohatství a slávě. Stejně jako v jiných chudých zemích opouštějí venkovanévSenegaluaGambiisvédomovyamíří do městských slumů za svými sny o lepším životě. Přineslissebouitradičnízápasnickéumění,které má kořeny v dávném válečnickém umění kmene Sererů. V přelidněných městech pak našli dosta- tek diváků toužících po vytržení z každodenních starostí. Brzy se objevili první sázkaři, promotéři i sponzoři a ve sportu se začaly pohybovat pěkné peníze. Vyrostly školy, kamenné arény a dnes zá- jmu o zápasníky nestačí ani velké stadiony, jejich souboje přenáší celostátní televize. Největší šam- pioni bojují v jednom jediném zápase v přepočtu o dva až čtyři miliony korun. Šampioni jsou skutečnými celebritami. Kam se na ně hrabou fotbalisté, zpěváci nebo herečky! Jenže sen o zbohatnutí se splní jen hrstce z nich. Z pěti tisíc registrovaných zápasníků vydělává opravdu velké peníze sotva tucet. Ostatní běhají v roztrhaných teniskách denně nespočet kilome- trů rozpálenou africkou buší, místo činek vyta- hují nad hlavy pytle s pískem, každý den dvakrát do úmoru trénují techniku a doufají, že se třeba jednou i oni probojují až na vrchol. n N Za peníze vydělané zápasením si Adiouma Diouf postavil v Kaolacku arénu, kde dnes předává zkušenosti nováčkům. Tréninky bývají náročné. A121009306

32ZEN roZhovor 32ZEN

ZEN33 Michel cítí vítr změny [Fleischmann] Text Darek Šmíd Foto Tomáš Železný Je to asi nejúspěšnější muž v historii českých médií. Prezident Lagardère rozjel rádia na počátku 90. let a dodnes řídí jednu z největších mediálních skupin. Se svými rádii se teď vrhá do revoluce. V jeho životě nebude zdaleka první. e to revoluční moment,“ definuje Michel Fleisch- mann období, v němž se teď nachází se svým im- périem. Tradiční představa rozhlasového vysílá- ní bere za své společenskou a technologickou proměnou – a šéf nejposlouchanějších stanic na českém trhu stojí v je- jím uzlovém bodě. Působí přitom sebejistě; v revolučních momentech už má nějakou praxi. „Před tankem člověk dospěje rychle,“ říká o roce 1968, kte- rý coby šestnáctiletý prožil jak na barikádách při revoltách v Paříži, tak v ulicích Prahy za sovětské intervence. V rodině českého spisovatele a diplomata Iva Fleischmanna se pohy- boval mezi dvěma zeměmi od svých dvanácti let; svou vlast se tak učil chápat i pohledem zvenku, z něhož se v roce 1969 stal pohled definitivní: když se jednou vracel ze studií na ly- ceu v Nimes do Paříže, aby tam nastoupil na vlak do Prahy, dozvěděl se na nádraží od rodičů, že stanice Paříž je pro něj tentokrát už konečná. J

34ZEN „Dřív jsme brali kostky a házeli je po policajtech. To se dnes nestane.“ 34ZEN

ZEN35 Jeho první rádio bylo pirátské. Mladý emigrant vystudoval literaturu na sorbonnské univerzitě, když v jednaosmdesátém roce nastoupil k moci François Mitterrand a liberalizoval do té doby státní televize a rádia. Ve Francii tehdy vznikl du- ální systém pro veřejnoprávní a soukromé frek- venceadevětadvacetiletýMichelFleischmannbyl mezi těmi, kdo se rozhodli poslat do éteru vlastní vysílání. Ohlas na sebe nenechal dlouho čekat. „Přišli policajti, vzali nám vysílač, odešli. Tak jsme šli koupit další vysílač,“ říká Fleischmann. „U pá- tého se na nás vykašlali a nechali nás vysílat.“ Tímto inspirován se účastnil konkurzu do fran- couzského veřejnoprávního rozhlasu, kde pak strávil deset let. V rámci pořadu o Francouzech v cizích zemích zcestoval svět a v rámci jiného pořadu se nakonec vrátil i do porevolučního Čes- koslovenska. A byl to návrat, jak má být: v domě, kde strávil dětství, ho přivítal neznámý chlapík slovy: „My vám ten byt nevrátíme!“ Skutečná cesta domů na něj nakonec čekala v po- době nabídky postarat se o start bilingvního rádia s francouzským zázemím, jež by vysílalo v Praze. Na správném místě se tehdy v pravý čas ocitl při- praven desetiletou praxí; a možná také otrkán pirátským vysíláním; jeho Evropa 2, první české porevoluční rádio, v počátcích vysílala načerno přinejmenším reklamy. „Země se snažila co nej- rychleji dostat do demokratické společnosti,“ říká o divokém startu Fleischmann, který si tenkrát pro Evropu 2 na jedné straně sám namluvil zvu- kové předěly, na druhé se účastnil vzniku duál- ního zákona, který pro rádio zřídil veřejnoprávní a soukromý sektor. „Jestli se to nazve lobbování, proč by ne,“ říká o zrodu éteru na francouzský způsob. „Můj úkol byl zajistit právní rámec rádiu, které jsem tady dělal; a pochopitelně jsem přitom propagoval systém, který jsem znal.“ V roli „otce zakladatele, kterému to hodili na hla- vu“ od té doby vybudoval značku, jež vedle vysí- lání Evropy 2, Frekvence 1, rádia Bonton a Dance Radia zahrnuje i internetový portál Koule.cz, web pro řidiče Motomail.cz či dětské internetové rá- dio Pigy.cz – protože, jak říká sám, bez rozkročení do dalších segmentů trhu nelze v evoluci značky během společensko-technologické revoluce po- kračovat. Je to ostatně také jediná revoluce, které se mu zde asi dostane. „Tady se do ulic necho- dí,“ říká o české mentalitě. „Ve Francii se do ulic chodí, ve Francii se pereme s policajty, ve Francii vykřikujeme více či méně zábavné slogany a po- žadavky se tam nějak ventilují ven.“ Kdy se to česká společnost naučí? Na to je těžké odpovídat, protože pojetí politična a sebevyjádření se technologickou revolucí úplně mění. Žijeme v podivném světě, kde hlas ztrácí svoji vedoucí roli, v paradoxním tichu internetu, kde je příšerný rámus. V květnu 1968 se v Paříži křičelo: POD KOSTKAMI ULICE JE PLÁŽ! Takže jsme brali kostky a házeli je po policajtech. To se dnes nestane. Dnes se místo toho hlásíme ke skupinám na Facebooku. Nevím, jestli česká společnost nepřeskočila histo- rické období, kdy se lidé vyjadřovali manifestací. Internet má teď asi jen 63 % populace, ale každý rok přiskakuje dalších pět šest procent. Nám jako podniku na komerční bázi ta změna pochopitel- ně nepřináší jenom radosti, ale po stránce myšle- ní, po stránce filozofické a pohledu na svět je to fantastické. Všechny vědomosti, které jsme měli, jsme přenesli na internet. Outsourcovali jsme mozek. Takže teď máme všichni přístup k vědo- mostem, ale přestali jsme myslet. Není to i tím, že pořád posloucháme rádio? Rádio myšlení nenapomáhá. Což je ale právě to, co se bude měnit; rádia budou víc kontentová (založená na obsahu). Lidi už nebude bavit kon- tinuální stream (proud vysílání), budou si vyďo- bávat, co chtějí. Máme před sebou několikaletou proměnu. A potřebujeme, aby fungoval stát, aby fungovaly instituce, aby fungovala konzumace. Jsem proti zvýšení DPH – čistě proto, že by sní- žilo konzumaci. My z ní žijeme. Potřebujeme, aby lidi nakupovali, a klienti tudíž zadávali reklamu. Jaký je kýžený výsledek? V prostředí českého tisku je zřetelný příklon k nejširšímu publi- ku. Vyhraje to nejbulvárnější rádio? Třeba ve Francii je bulvární tisk velmi omezený. Vůbec není tak populární jako v Česku, kde re- flektuje německý přístup k médiím. A nic proti ničemu, tak to prostě je, stejně jako že rozhlasový trh u nás kopíruje spíš francouzský model, proto- že převzal systém Evropy 2. A bulvár v rádiích je, ano, děláme zábavu – ale nebere se zas tak vážně. Na rozdíl od německého pojetí bulváru. Tisk se potýká se svou revolucí, lidé přestávají číst papír a ten přerod je velice komplikovaný. V rádiích není komplikovaný o nic méně a výsledky posle- chovosti přestávají mít důležitost, kterou měly před dvěma třemi roky. Komerční svět se vytváří, hledá větší efektivitu. Takže rádia se pod tlakem evoluce/revoluce musí změnit, stejně jako tisk. Budou mnohem víc o kontentu, mnohem víc o kreativitě, mnohem víc o inovacích. A ne o tom obecném bulvárním vtipkování. Jak toho dosáhnete? Mluvíme o přesně cíle- ných pořadech, či technologických změnách? Ty dvě věci půjdou dohromady. Lidé přestávají poslouchat rádio v reálném čase a přecházejí na zpožděné vysílání, kdy si stáhnou, co je zajímá. n V RÁDIU MÁME NEJVěTší HUMORISTy LEOšE MAREšE A RUDU Z OSTRAVy.

36ZEN Jak rychle bude ta změna probíhat? V Čechách tyhle změny probíhají vždycky rych- le. Češi jsou technologičtí hračičkové a mají rádi nové věci, tak se k nim prostě dopídí; to ve Fran- cii lidi čekají do poslední chvíle, až se ten přístroj opotřebuje a doopravdy už se musí koupit nový. V červnu jste oznámili nástup do digitálních technologií, kterým teď věnujete 90 % pro- středků. Spustili jste webové vysílání, hudeb- ní server... Jde o přerod rádia v platformu? Když se dnes bavíme o strategii do budoucna, pri- márníjepřechodnadigitál–protožetambudeme existovat během příštích deseti let. Děláme toho strašně moc, ale pořád je to pochopitelně spjato „core“ byznysem, to znamená vysílat FM rádio. Všechno jsou to doplňkové a vývojové věci, při- čemž se ale nebráním tomu, že bychom na zákla- dě svých značek a schopnosti oslovit posluchače mohli přejít třeba na vlastní e-shop – protože tra- diční reklamní svět přestává mít efektivitu, kte- rou míval před deseti lety. Všichni hledáme nové byznysmodely a víme, že pokrokem v digitalizaci a vlastních značkách na tom můžeme pracovat a jet v tom správném vlaku. Jak na to? Jde o nápad a realizaci; a na to potřebujeme lidi, kterých je málo. Tohle už není problém vysílání a interpretů, ale problém kreativců. Čímž se vra- címe zpátky do 90. let. Dvacet let jsme si tu žili v nadstandardu zábavy a trošku jsme po cestě ztratili vůdčí hlasy. Nemáme opinion leadery. Zato máme spoustu bavičů. A využíváme jich, jak můžeme. Ale všimněte si, že zatímco Novotný existoval dvacet let, fun- gují dnešní baviči jak dlouho – dva roky? Vše se neskutečně zrychlilo. Například Kraus má svůj pořad, a tak udělá vlastní časopis, který ale ne- funguje – protože už fungovat nemůže. Tento způsob komunikace už není efektivní. Osobně se snažím o to, aby tady vznikla zdravá drzost. V rá- diích mám jako největší humoristy Rudu z Os- travy a Leoše Mareše. Takových lidí musí být ale mnohem víc, musí dostat větší prostor, a teprve to tu společnost změní, to ji posune někam dál. Proč se tady nestačila vyprofilovat osobnost typu Howarda Sterna? To je dané tím, že Amerika je mnohem liberálněj- ší po stránce morálního pojetí věcí než rakousko- -uherské pojetí morálky u Čechů. Kdybych mohl, tak bychom v tomto ohledu byli v našich rádiích mnohem dále, a dokonce bychom pak možná byli mnohem více v souladu se společností, než mo- mentálně jsme. Ale to je dané udavačstvím Čechů Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která nám kvůli němu zničila několik programových schémat, jež byla – dá se říct – na hraně. Přitom jestli něco děláme v rádiu, tak to znamená, že na ulici už to je. V nějakém rozhovoru jsem říkal, že máme být zrcadlem podél silnice. Zrcadlem spo- lečnosti. A jestli je tady nějaká instituce, která nás brzdí, tak musí být ve styku se společností i ona – což není. Takže Howard Stern tady nemohl vzniknout kvůli zdejšímu pojetí morálky. Jakkoliv si tedy člověk na českém mediálním trhu začíná připadat jako v zábavním prů- myslu, pořád mu podle vás chybí hrana, která by tomu dodala nějaký důvod a misi? Ta rakousko-uherská morálka Čechů je přitom totálně lživá, protože Češi jsou ve svém intim- ním světě možná liberálnější než třeba Fran- couzi. Ale jak se to dostane navenek, tak je to najednou jako s těmi manifestacemi – nejdou na manifestaci, pošlou udavačský dopis. A to se děje jak v médiích, tak v politice. A když šéfre- daktor deníku Blesk řekne, že Blesk není o Bar- tošové, ale o Rathovi, tak to je to nebezpečné. To je ten horor. Protože Rath není bulvár. Rath je významný politik. A když řeknu, že je víc než Bartošová, tedy že je víc než bulvár, že je extra- bulvár, tak říkám co? Říkám, že politika je bul- vár; což znamená, že politika není. Ale politika s velkým pé vytváří stát s velkým es. A když říká- me, že Rath je spíš bulvár než Bartošová, tak ří- káme, že celý ten stát je jeden bulvár. Tento stát si teď vymyslel – asi proto, že je to ten bulvár –, že nebude dávat peníze do výzkumu a do škol- ství. My jako média ale potřebujeme, aby ze škol vycházeli lidé, kteří mají znalosti a kreativitu. Potřebujeme stát, který funguje, protože existu- jeme v rámci ekonomického systému, který když funguje, tak se máme dobře, a když nefunguje, tak se máme špatně. Což však neznamená, že byste měl zájem spo- lečnost rádiem vzdělávat nebo kultivovat... To není naše priorita; naše priorita přece jenom je a zatím stále bude vytvářet zábavu. Zábavu, pohodu, aby se člověk cítil trošku lépe. Na druhé straně musíme tíhnout k tomu, aby byla víc kon- tentová, a ne jenom obecná. A tlačit na hranu, aby tu vznikly vůdčí hlasy. Osobnosti tady určitě jsou. Jenom jsou drženy na uzdě nebo je společnost neumí využít. Dnes je velmi složité dostat se do popředí, protože prolézt mezi zákony a morálkou na jedné straně a ekonomickými zájmy na druhé je čím dál tím těžší. Když nemáte jasně definovanou strukturu takového marketingového postupu, tak se vám to nepovede. S veškerým talentem, který máte. n Autor je spolupracovník redakce n ByLi BycHOM DáL NeBýT uDAVAČSTVí ČecHů, Jež ZNiČiLO NěKOLiK PROgRAMOVýcH ScHéMAT. Michel Fleischmann (60) je prezidentem českého zastoupení francouzské mediální skupiny Lagardère. Jeho rádio Frekvence 1 má v současnosti 935 tisíc posluchačů denně, Evropu 2, která byla prvním zdejším porevolučním komerčním rádiem, si denně naladí 890 tisíc lidí. Tržby společnosti za minulý rok činí 1,2 miliardy korun se ziskem necelých 100 milionů korun. Kromě rozhlasového vysílání zahrnují aktivity Lagardère Active ČR například hudební server Koule.cz; obchodní zastoupení skupiny pro prodej komerčního času v éteru a na internetu Regie Radio Music je dnes lídrem trhu s celkovým podílem 38,8 %. Prezident Fleischmann pochází z rodiny československého spisovatele a diplomata Iva Fleischmanna, s níž ve svých sedmnácti letech emigroval do Francie, kde vystudoval francouzskou literaturu a sociologii literatury na Sorbonně (podobně jako jeho starší bratr Petr, který dnes působí jako poradce v českém Senátu). S bývalou herečkou Kateřinou Lojdovou má dvojčata Maxe a Kláru. Coby náruživý kuřák volí zásadně silné francouzské cigarety Gauloises; jeden balíček denně je pro něj standard, ale „když jde do tuha, dva nejsou žádná míra“. ▼A120006063

ZEN37 Marina Yachting, Široká 9, Praha 1 Marina Yachting, Králodvorská 9, Praha 1 www.marinayachting.it

38ZEN Život je džungle... často drsný a nebezpečný. Pokud ale jezdíte v Infiniti FX, tak i pestrý, zábavný a hravý. Fotograf ZENu Tomáš Železný si do ateliéru kromě luxusního japonského SUV pozval i další mazlíčky... advErtorial 38ZEN

ZEN39 Rozbal to. To nevypadá vůbec špatně. Puma, největší zástupce malých koček, a Infiniti FX, nejsportovnější zástupce mezi crossovery, tvoří neodolatelnou kombinaci. Infiniti FX

40ZEN40ZEN

ZEN41 „Co koukáš? Tos nikdy neviděl pořádný auto?“ – „Moc si nevyskakuj, jo?“ – „Nebo co? Takových koní, jako jsi ty, mám pod kapotou 390…“ Tento dialog se odehrál mezi klisnou Bonou a křížencem pražského krysaříka a čivavy Matyášem juniorem. Já chci taky! Nakonec ale dvouletý Matyáš junior gentlemansky přenechal své místo řidiče dvanáctileté samici hroznýše královského, vážící celých pětadvacet kilo, tedy zhruba desetkrát víc než on. Model Infiniti FX sice váží přes dvě tuny, ale obratný a rychlý je skoro jako Matyáš.

42ZEN42ZEN

ZEN43 „Tak to je jízda! Mám pocit, že se úplně vznáším. Model FX je vybaven systémem inteligentního pohonu všech kol či elektronicky řízenou sedmistupňovou automatickou převodovkou s manuálním režimem a řadicími páčkami z hořčíkové slitiny pod volantem. Třešničkou na dortu modelové řady FX je verze FX Vettel, která se svých prvních vlastníků dočká počátkem roku 2013 a která vznikla ve spolupráci s mistrem světa Formule 1 Sebastianem Vettelem,“ pochvaluje si naklonovaný osmiletý papoušek Kuba. Teď už to chce jen… nahé kočky. Ovšem ty plemene Sphynx, jejichž původ spadá do dob Aztéků, kteří je považovali za dar od Boha. Nemají srst, a tak jsou vhodné pro alergiky. A stejně jako Infiniti pro každého, kdo vyznává osobitý styl.

44ZEN portrét Je to víc než práce Studentka. Kromě řízení komunikace ČS a jejích nadací studuje klinickou psychologii na La Salle University v Pensylvánii (USA). [Klára GajdušKová] Text Alex Vyroubal Foto Lucie Robinson Spořitelny v 19. století vyrostly na tradici vzájemné pomoci. A tím se řídí i šéfka komunikace České spořitelny. ZEN se dozvěděl, jak díky „mrtvým“ vkladním knížkám vzniká miliardová nadace a k čemu se hodí novinářský dril. píš to vypadá na kancelář manažerky neziskového sektoru než na sídlo jedné z nejvlivnějších žen v tuzemském ban- kovnictví. Překvapivě malá místnost, na zdech roztomilé dětské kresby, všude hodně sytých barev a ze záplavy visaček na věšáku se pomalu tvoří avantgardní skulptura... Nicméně výhled z desátého patra pankráckého mrakodrapu, kde Česká spořitelna sídlí, je impozantní. A stejně velkolepé jsou i plány dámy, která má na starosti vnější i vnitřní komunikaci ČS a také řízení je- jích nadací. Klára Gajdušková mi přijde tak tro- chu jako dobrá víla, nicméně ona mě ujišťuje, že na své podřízené je velmi náročná. Tak dobře, „přísnádobrávíla“mivysvětluje,jakvznikájedna z největších nadací v republice: „Před deseti lety bylo na 6,6 milionu anonymních vkladních kní- žek u České spořitelny uloženo celkem 120 mi- liard korun.“ Čtete správně. 6 600 000 knížek se 120 000 000 000 korunami. Jenže tradiční české šetřílkovství se nelíbilo Evropské unii, která se u anonymních knížek celkem oprávněné bála hrozby praní špinavých peněz, a tak zákon stanovil, že do konce letoš- ního roku se anonymní knížky musí zrušit. A přitom dodnes u České spořitelny zůstalo celých 2,5 milionu nezrušených vkladních kní- žek a na nich 2,4 miliardy korun. „Anonymní knížky jsou staré jako samotné spořitelny, tedy téměř 200 let,“ říká Klára Gajdušková. „Lidé je měli velmi rádi. Měli totiž v ruce fyzický do- klad o tom, že jejich peníze jsou někde uložené, a měli také přehled, kolik a kdy vybrali či vložili, kdy byl připsán jaký úrok.“ Na konci letošního roku všechny nevybrané peníze propadnou spořitelně. „Mohli bychom si je nechat a bylo by to podle zákona v pořádku. Cítili jsme ale, že tohle není úplně fér. Jde přece o vklady českých občanů, kteří si je doposud nevyzvedli, proto- že na ně zapomněli, nebo dokonce už zemřeli. Hledali jsme tedy způsob, jak peníze vrátit čes- ké společnosti. Založili jsme Nadaci Depositum Bonum v čele s Pavlem Kysilkou, do které příští rok převedeme zbývající zůstatky anonymních vkladů.“ A víte už, kam ty peníze z nadace půjdou? Dlouze jsme o tom diskutovali se sociology, po- litology,opinion-makery,novináři,zástupcine- ziskového sektoru, a nakonec jsme se rozhodli pro podporu vědy a vzdělání. I my bankéři to vidíme tak, že vzdělání je nejlepší investice. Vy máte na starosti ale ještě jednu nadaci... To je Nadace České spořitelny, která navazu- je na to, co spořitelny dělají už od Rakouska- -Uherska: pomáhá rozvoji společnosti. Záměr- ně se přitom soustředíme na oblasti, které jsou jinými dárci opomíjené. Především se jedná o podporu seniorů a organizací, které se věnu- jí prevenci a léčbě drogové závislosti. Kromě toho podporujeme sociální podnikání a rozvoj neziskového sektoru. Úzce spolupracujeme se zkušenou Nadací VIA. S

ZEN45

46ZEN Je bežné, že banky mají nadace? Ve skupině Erste Group ano. Vždyť i samotná rakouská matka je z 25 % vlastněna nadací Erste Stiftung. Navazujeme na tradici, na níž spoři- telny vyrostly v 19. století – vždy jim šlo i o roz- voj společnosti. Jak vlastně vznikaly spořitelny? Na počátku 19. století se v Rakousku-Uhersku rozvíjely iniciativy na podporu města. V do- bách, kdy bylo bankovnictví výsadou bohatých, si začali městští radní uvědomovat, že když umožní lidem spořit anebo finančně rozvíjet své podnikání, bude méně chudých, ve městě se bude lépe žít, bude čistší, bude méně kri- minality apod. A tak dali bohatí občané měst peníze na hromadu a zakládali spořitelny, aby umožnili chudším lidem si s nějakým malým úrokem půjčit nebo si něco naspořit. O výnos z tohoto podnikání se pak spořitelny dělily s městem. V 19. století tak spořitelny věnovaly městům peníze na to, aby se stavěly hospice, nemocnice, budovaly vodovody, opravovova- la se veřejná prostranství... Tak třeba vzniklo pražské Rudolfinum. V roce 1885 ho nechala poslavit Spořitelna česká u příležitosti 50. výro- čí svého založení a pojmenovala ho po násled- níkovi habsburského trůnu. My dnes už nestavíme koncertní síně a hospi- ce. Raději pomáháme v oblastech, kam jiní moc nejdou, protože nejsou tak PR atraktivní, právě třeba jako zmíněné drogy. Jste také členkou Dámského investičního klubu ČS? Jaký je jeho účel? S myšlenkou založit klub přišla kolegyně Ro- mana Vlková, dnešní předsedkyně klubu. Vy- cházela ze studie, že ženy zacházejí s penězi jinak než muži. Klub dává možnost jednak se o investicích něco dozvědět od našich odborní- ků na speciálních přednáškách, a zároveň sdílet vzájemné zkušenosti. Pracujete pro Českou spořitelnu již dvanáct let. Jak se to promítlo do osobního života? Je to víc než obyčejná práce. Mně je milejší pracovat dvanáct hodin denně a někdy i o ví- kendech na něčem, co má smysl, než od osmi do čtyř dělat něco, o čem si nebudu jista, jestli někdo vůbec potřebuje. Manžel i dcera naštěstí mají mimořádné pochopení. Oba dobře vědí, že kdybych dělala práci, která mě nebaví, byla bych pak doma nesnesitelná. Takhle jsme si vzácnější a o to víc si užíváme, když jsme všich- ni spolu. Jaké byly vaše profesní začátky? Začínala jsem při studiích jako redaktor- ka v ČTK. Bylo to pár let po listopadu. Práce v agentuře byla pro začínající reportéry ta nejlepší průprava. Dostávali jsme od editorů pořádně do těla. Rychlost, komplexnost, struč- nost a přesnost byly základní mantra. Dodnes píšu většinu textů jako agenturní zprávu – vše podstatné musí být v prvním odstavci a z titul- ku musí být poznat, zda má smysl číst dál. Co pro vás byl v kariéře zlomový moment? Určitě nástup do Erste Group v roce 2000. Za nejvíc však vděčím svým moudrým rodičům, kteří mě ve druhé třídě, v době, kdy se děti učily jen rusky, přihlásili na základní školu s jazyko- vou výukou. Tam jsem měla štěstí na výbornou angličtinářku, paní Zdenu Křížovou. Zjednodu- šeně řečeno, díky angličtině jsem po letech do- stala práci v Reuters a díky tomu následně i práci ve Spořitelně, která tehdy měla amerického šéfa Jacka Stacka – jeho mluvčí pochopitelně musela mluvit anglicky stejně svižně jako česky. Jak byste sama sebe jako manažerku popsala? Manažerská práce a rodičovství jsou dvě „pro- Tajemství úspěchu? „Za nejvíc vděčím svým moudrým rodičům, kteří mě ve druhé třídě přihlásili na angličtinu.“ 46ZEN

ZEN47 fese“, které vás nikdo pořádně nenaučí. Může- te chodit do kurzu, číst knížky, mluvit s lidmi, které pokládáte za vzor, stejně však nikdy nebu- dete dokonalí, respektive vždycky to může být lepší. Jsem určitě hodně náročná a někdy i dost netrpělivá. Potřebuju v týmu lidi, kteří prací žijí a berou ji vážně. Potřebuji, aby jim to takříka- jíc odsýpalo. Mám to štěstí, že takové kolegy kolem sebe mám. Logicky to mezi námi občas zajiskří, protože naší disciplínou je komunika- ce, a ta je o emocích na obou stranách. Asi to se mnou není vždycky jednoduché, ale pokud mám nejakou přednost jako šéf, tak snad tu, že se neberu smrtelně vážně a že jsem otevřená zpětné vazbě. Pořád se učím. Měla jste někdy moment kariérní krize? Jsou dny, kdy si říkám, že už tuhle práci dělám strašně dlouho. Jenže mě pořád baví, přestože by to podle všech chytrých pouček už tak být nemělo. Myslím, že krize přijde ve chvíli, kdy si v nějakém momentu řeknu, že je mi vlastně jedno, jak to či ono v práci dopadne. Slibuji sama sobě i svému zaměstnavateli, že si pak ve vší tichosti sbalím svých pět švestek a půjdu dě- lat něco jiného. n Veselý office. „Obrázky nakresila dcera v době, kdy chodila do první a druhé třídy. Když pak přišla ke mně do práce, kontrolovala, zda je mám vystavené.“ ZEN dotazníček Oblíbený víkend? Trávím ho s lidmi, které mám ráda. Dopřeji si dlouhou snídani, čtení novin, procházky, přiměřeně pohybu, stejně přiměřeně lenošení, hodně spánku, dobré jídlo, čerstvý vzduch, dobrý film v kině a žádná televize. Oblíbená kniha? Oxfordský atlas moderních dějin Oblíbená restaurace? Le Patio Oblíbený film Po přečtení spalte Oblíbené město? Hamburk

48ZEN můj svět, můj styl Talířky do rtů a Shiseido v džungli Byt na pražské Hanspaulce obývá spolu s Lenkou také papoušek vlnkovaný slyšící na jméno Krysík. [Lenka kLicperová] Text Anna Nosková Foto Tomáš Železný Lenka Klicperová řídí už deset let měsíčník Lidé a Země - nejstarší a nejpopulárnější časopis o cestování u nás. Kromě práce v redakci vyjíždí každý rok na několik novinářských cest. Oblíbené destinace? Kongo, Čad, Irák nebo Afghánistán. 48ZEN

ZEN49ZEN49 modřanskébudověvydavatelstvíMladá fronta, kde vzniká také ZEN, potkáte na chodbách podivuhodnou směs šéf- redaktorek. Mezi dámami, které připravují Slu- níčko, Maminku, F.O.O.D. nebo Dietu, narazíte i na ženskou obdobu Indiany Jonese. I když na to půvabná blondýnka Lenka Klicperová možná nevypadá, má na kontě tolik cest do nebezpeč- ných koutů světa jako pravý válečný reportér. Nedávno se vrátila z Iráku, kde pracovala na té- matech, jako je ženská gerilová armáda separa- tistické teroristické organizace PKK, vraždy ze cti či ženská obřízka. „Dostaly jsme se s kolegyněmi i do Bagdádu, kde jsme se setkaly se spoustou za- jímavých žen. Mezi nimi byla i paní Nataša, která tu žije 45 let a přežila tu všechny války a pohro- my. Byl to velký adrenalin, Bagdád je podle mě jedno z nejnebezpečnějších měst na světě,“ říká Lenka. V Iráku v týmu společně se dvěma kole- gyněmi natočila dokument pro Českou televizi a několik reportáží. Nad sklenkou vynikajícího chilského vína ze sklepů Concha y Torro už ale plánuje další ces- ty. Miluje Afriku – když poprvé před šesti lety poprvé přistála v Angole, věděla, že se sem bude i nadále vracet. To je koneckonců vidět na první pohled, vstoupíte-li do jejího bytu. Stěny zdobí africké malby, vzácné rituální masky nebo před- měty, nad nimiž zůstává rozum stát – třeba dře- věné talířky do rtů žen z kmene Surma v jižní Eti- opii. Starožitný nábytek, který Lenka společně s manželem zachránila z dědictví, zakrývá ručně tkaný přehoz z Afghánistánu. „Nemám ale ráda, když mě někdo tituluje cestovatelka – dělám jen novinářskou práci, s tím rozdílem, že se jí věnuju v cizích a někdy ne úplně bezpečných zemích,“ vysvětluje novinářka a fotografka. Na cesty s sebou ale nebere jen nezbytné foto- grafické vybavení. Do batohu se kromě pár kous- ků oblečení, povinných dárků pro domorodce, lékárničky a spacáku vejde i kvalitní kosmetika. „Mám ráda dobré krémy, občas je to ale doce- la komické – zvlášť když večer sedíte v chatrči uprostřed konžského pralesa plného povstalců a na obličej si pečlivě aplikujete krém Shiseido,“ směje se Lenka. V civilu má ráda i hodně žen- skou módu. „Nechápu moc lidi, kteří přijdou na cestovatelský festival v Praze v pohorkách, wind- stopperkách, pomalu s batohem na zádech. Když jsem v civilizaci, oblékám se civilizovaně,“ dodává milovnice dobrého jídla a pití. Když je ovšem tře- ba, zkonzumuje bez řečí i polosyrového kohouta od domorodců. Teď právě plánuje cesty do Iráku, Afghánistánu, Albánie a Nigeru. „Dá to zabrat, příprava cesty do takovýchto zemí je nejdůležitější, takže trá- vím hromadu času rešeršemi témat a e-maily se svými kontakty v zahraničí. Ale za ten pocit, kdy se letadlo v Ruzyni odlepí z runwaye a já mizím do dálky, v níž nevím, co mě potká, to stojí.“ n V Klobouk pochází sice z Keni, ale už se po Africe projel – fotí a točí se v něm lépe než v kšiltovce. Boty Clarks jsou součástí mojí garderoby a nedám na ně dopustit. Jsou stylové a hlavně pohodlné. Stříbrné tepané šperky pocházejí z Čadu a byla to jedna z mála hezkých věcí, které se v této zemi daly sehnat. Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších obálek, které jsem v Africe nafotila Přestože část roku trávím mimo civilizaci, potrpím si na kvalitní kosmetiku. Fotobrašna Domke je skvělá – hlavně vlastně na první pohled nevypadá jako fotobrašna, což je v Africe výhoda. Stolička pod hlavu slouží jako židle i polštář zároveň – je od Hamarů z jižní Etiopie.

50ZEN rEality Stavitel mikrosvětů [Luboš Kočí] Text Alex Vyroubal Foto Petr Kubín a archiv Ředitel společnosti Multi Development postavil celou řadu obchodních center a nezalekl se ani největšího českého nákupního a zábavního centra v ostravské Nové Karolině. 50ZEN

ZEN51ZEN51 n Multifunkční centra stále častěji propojují třeba kulturu se sporteM. nejde zdaleka jen o nakupování, ale o trávení volného času. Můžete Mít celodenní i celonoční provoz, Místa k setkávání... A120007031 áš nejnovější a také hojně diskutova- ný projekt se jmenuje Nová Karolina. Jaký podle vás je a čím je výjimečný? je to projekt po všech stránkách unikátní. je to vize, krok k rozvoji ostravy a jejího centra coby nového městského prostředí. je to návrat života do míst, kde se psala historie města, míst, kte- rá začínají opět žít plnohodnotným městským životem. těšíte se na postupné budování obyt- ných zón, moderních kanceláří, pořádání kul- turních i sportovních akcí či jen tak posedávání na zahrádkách kaváren a lavičkách. těšíte se na moderní kultivované prostředí v nedávno ještě bezútěšných místech, na zrekonstruovanou po- dobu zchátralých industriálních skvostů v nové karolině či oblasti dolních vítkovic. nejvíc hrdý jsem asi na to, že jsme dokázali i ve velmi nelehké době v projektu pokračovat a krok za krokem směřovat právě k onomu návratu ži- vota do těchto míst. jednou se celé území nové karoliny, dolních vítkovic a černé louky spojí a ostrava bude mít nádherné, příjemné, velké městské centrum. Nejen při tomto projektu jste se sešel s vý- znamnými evropskými architekty. Jaká byla například spolupráce se světoznámým ate- liérem OMA v čele s Remem Koolhaasem? Měl jsem možnost pracovat s mnoha světo- vými jmény a týmy z oblasti architektury a setkal jsem se jak s překvapující skromnos- tí, zcela neúměrnou reputaci a výsledkům, tak rovněž s až zarážející arogancí a neschop- ností. nejtěžší je nastavit strukturu spolupráce zahra- ničního architekta s místními specialisty a architekty. v pří- padě fora nová karolina byl začátek také složitý. oMa měla jasnou představu koncepce přesných kostek v prostoru, přecházejících volně z exteri- éru do interiéru v kombinaci s důsledným střídáním plných ploch fasád s prosklenými, vše svázáno prosklenou střechou. svým způsobem tento koncept evokuje město samotné, svými ulicemi, náměstími, průhledy… v dalším vývoji potom oMa předala koncepci spolupracu- jícím ateliérům heinrich böll architect a t&t design, které vypracovaly takzvané design guidelines, jakýsi návod, jak dál v prováděcím projektu projek- tovat, co dodržovat a na čem trvat. na prováděcí části doku- mentace potom již spolupracovala brněnská pro- jekční firma k4, samozřejmě se spoustou dalších odborníků. komerční objekty obvykle nepatří k těm, kde se automaticky prosazuje originální, špičková ar- chitektura. Musí se v nich co nejvíc skloubit „ko- merce“ s funkčností budovy pro obchodníky, zá- kazníky, s technickým provozem. ve skutečnosti nejde ani tak o to, kolik je skla, betonu či oceli... jde podle mě ultimativně o vytvoření městského prostředí a o to, jak se v něm lidé pohybují a cítí, a to nejde zvládnout za pár let. jsem přesvědčen, že forum nová karolina nemá v česku srovnání. Jaké byly náklady na výstavbu? náklady na forum nová karolina byly přibližně 4 miliardy korun. celá první fáze projektu, tedy včetně administrativního komplexu nová karo- lina park a obytného komplexu rezidence nová karolina, představuje investici přibližně 7 miliard korun. jen pro zajímavost – veškerou infrastruk- turu, nové ulice, obytné náměstí s univerzálními plochami a herními prvky, zelené plochy či vodní prvky předáváme městu do veřejného užívání. Začínal jste v malé společnosti, dnes jste ředi- telem jedné z nejúspěšnějších developerských firem. Jaký si myslíte, že je klíč k úspěchu? na prvním místě jsou to lidé okolo vás. stačí jich pár, těch, co tvoří motor týmu. když své práci rozumí, použí- vají zdravý rozum a jsou féroví a zodpovědní, když nepodlé- hají všemu, co se okolo děje, pak přirozeně strhávají ostatní a nepotřebují k tomu ani do- konalé metodiky a manuály. druhý klíč je vize. Myslím, že zejména developerské firmy se tímto od sebe výrazně odlišují. Mnohdy je to už na první po- hled jen takové přežívání, dělá- ní čehosi, co se zrovna dělá, na čem se dá vydělat, co se zrovna chce, bezduché skládání dílků zaběhnutým primitivním způ- sobem k sobě. a ono to je na výsledku vidět. třetí klíč bude vytrvalost a důslednost. ne- můžete začít kličkovat a vzdá- vat vše při první komplikaci, musíte jít dál, hledat řešení, poučit se a neopakovat stejnou chybu dvakrát. Vaše jméno stojí za mnoha velkými projekty nákupních a zábavních center po celé ČR. Které je vám nejbližší? každý projekt je jedinečný, v

52ZEN na každý vzpomínáte s jinými pocity. Nemůžu ale nejmenovat právě Olympii Brno. Byla s ob- rovským náskokem první, všichni jsme se učili a všichni si mysleli, že se nějací Američané spo- lečně s kinaři z Jižní Afriky a holandským obcho- dem společně pomátli. Sešli se zde hlavně skvělí spolupracovníci – někteří jsou s námi dodnes –, a ten pocit z nás tehdy dělal silný tým. Centrum Chodov v Praze bylo zase velmi složité a zajímavé po technické stránce. Jeho stavba byla výzva. Ale Nová Karolina, to je projekt ve své vlastní katego- rii. Nevím ani sám, čím to je, ale opravdu chytil za srdce myslím nejen mě. Jaké jsou nyní ve stavbách obchodních center trendy? Jak se liší požadavky zákazníků na centra dnes oproti době před patnácti lety? Kdybyste se mě zeptal před pěti lety, odpověděl bych přesvědčivěji. Návrat do center měst, oživo- vání a přebudovávání městských center, spojová- ní různých bloků, orientace na celodenní i noční provoz, rostoucí podíl funkcí zábavy a trávení volného času. Možností je stále více, a kdo chce, najde si, co mu nejlépe vyhovuje. Nejde už jen čis- tě o nakoupení, ale i o zážitek, tato moderní mul- tifunkční centra se mohou chovat podobně jako centra měst jako taková. Služby, obchody, zábava, volný čas, sport, kultura, společenský život, se- tkávání. Myslím, že uvidíme plány projektů kom- binující různé – dřív možná netradiční – funkce, Nákupní komplex Forum Nová Karolina je v provozu od konce března. „Opravdu nerad se smiřuji s průměrností,“ říká šéf Multi Development. 52ZEN

ZEN53 třeba sportovní a kulturní. Paralelně budou exis- tovat ty stovky diskontních prodejen, které zkrát- ka ten jeden jediný účel rovněž nějakou formou plní. Dnes je to již složitější, nepochybně se od- halí některé nepovedené, nevhodné či jinak neu- držitelné projekty, takže asi nastanou tak trochu „škatule“, přestavování, modernizování a s tím spojené změny ve zvyklostech, v mapě. Ekono- mika tlačí vše dolů, a tak si myslím, že příštích několik let bude skromných, kvalitní projekty se projeví jako udržitelné, jiné nikoli. Jaké výzkumy si děláte před stavbou center? Je toho spousta. Někdy ani vy sami toho tolik nepotřebujete, ale okolo vás je v procesu mnoho dalších partnerů, konzultantů, mnohdy institu- cionální povahy, a ti všichni potřebují tu a tam mít nějakou demografickou, obchodní, marke- tingovou, sociální či jinou studii, rešerši apod. Problém s těmito studiemi a výzkumy mnohdy bývá ten, že dotyční konzultanti tak jako tak ne- vědí či nemohou zjistit o mnoho víc než vy sami. Ono dost dobře mnohdy ani nejde potvrdit či vyvrátit ten a ten názor o chování lidí v bu- doucnu v případě, že vy uděláte to a to. Samo- zřejmě, všechny odborné firmy a agentury mají větší možnosti, kapacity, dostanou se ke spoustě věcí, mají s čím porovnávat. U nás asi nejvíc pla- tí nakonec to, co se dozvídáme v průběhu pro- cesu od vlastních obchodníků či od budoucích provozovatelů obchodů. Sebekrásnější projekt těžko obsadíte, když budou potenciální nájemci přesvědčeni, že se tam neuživí. Dokud se pohy- bujete ve světě „maličkých“ projektů a máte ně- jaký cit a zkušenosti, asi takovýchto studií ani vy sami moc potřebovat nebudete, ve velkém je pak mnohdy prostě musíte mít. Důvody jsou různé, od opravdu seriózních a praktických až po zcela iracionální a alibistické. Na čem byste chtěl v budoucnu pracovat? S přibývajícím věkem mám pocit, že bych se do- cela rád vrátil ke komornějším projektům, na kterých by si člověk možná víc mohl hrát se vše- mi částmi skládačky. Asi mi chybí ten pionýrský duch, ta semknutost malého nadšeného týmu. Říká se, že se nesmíříte s průměrností a jste soutěživý… S průměrností se opravdu nerad smiřuji, zdá se mi na ni škoda energie a času. Mám v úctě všech- ny, kteří se průměru vymykají, a pokud je to v ob- lasti lidské činnosti, která něco skutečně vytváří, pak tím lépe. Mám kolem sebe rád lidi, kteří své věci rozumějí a vynikají v tom, co dělají – a dělají to navíc s nadšením a zápalem. n 7 000 000 000 Kč Taková je cena investice do jednoho z největších urbanistických revitalizačních projektů v ČR, ostravského projektu Nová Karolina. Stavbu realizuje společnost Multi Develepment ČR, jejímž generálním ředitelem je právě Luboš Kočí. Náklady na první fázi, nákupní a zábavní centrum Forum Nová Karolina, jež bylo otevřeno v březnu, byly cca 4 miliardy korun. V dalších fázích se bude Nová Karolina rozrůstat až do celkové rozlohy 32 hektarů a multifunkční centrum o celkové ploše 240 000 m2 bude obsahovat maloobchodní prostory, rezidenční objekty (cca 1200 bytů), kancelářské prostory, oddechová, zábavní a sportovní zařízení či parkovací a zelené plochy. Luboš Kočí stojí i za obchodními centry Olympia Brno, Plzeň a Olomouc, Forum Liberec a Ústí nad Labem či pražským Centrem Chodov. A120005899

54ZEN třEtí oko Prague fas

ZEN55 hion week zezadu ZEN55 hion week zezadu Za oslnivou vizáží modelek jsou hodiny práce. Make-up artisté a kadeřníci připravují přehlídky onvi&onavi, Marella a iBlues. (tři spodní fotky) V rámci Young Talents byly představeny práce mladých návrhářů Libora Komosného, Lenky Štěpánkové či Miroslavy Horké. (foto nahoře) odzim milují módní nadšenci všude na světě: je tu nová sezona a s ní svě- tové fashion weeky, záplava přehlídek i nových trendů a jedinečná příležitost přivítat ve svém šatníku další originální kousky. Jednou z hlavních událostí módního podzimu v Praze byl Dreft Fashion Week, jehož atmosféru v back stage zachytil pro ZEN fotograf Jakub David, který mezi modelkami a návrháři strávil celý týden. Zatímco vloni se přehlídky a prezentace luxusních značek konaly v rámci Designbloku, letos se Dreft Fashion Week představil jako sa- mostatný týden módy. Jeho tématem byla Jižní Amerika.Právěodtudpřijelyihlavníhvězdypro- jektu: argentinská supermodelka Valeria Mazza a brazilský návrhář Alexandre Herchcovitch. Ten v Praze představil svou kolekci na jaro/léto 2013 – jako první v Evropě a jen týden poté, co ji uvedl na newyorském fashion weeku. Prostor ale dostali i začínající návrháři. Vítěz- kou soutěže Dreft Black Card pro talenty do třiceti let se stala Jindra Jansová, která letos dokončila studia na pražské VŠUP – na DFW tak měla možnost představit svou kolekci na profesionální přehlídce. Ve speciálním pop-up store v prostorách Vysoké školy umělecko- průmyslové si pak návštěvníci mohli některé modely studentů a absolventů školy rovnou koupit. n Připravila Katarina Černá P Fotograf Jakub David prožil týden módy a pořídil pro ZEN snímky ze zákulisí pražského fashion weeku, který se nesl ve stylu jihoamerických vůní a rytmů, jež projasnily usedlou českou metropoli.

56ZEN ZEN WEB Pár, který vlastní Pařížskou „Každá změna, byť jen ve výloze, se obratem uveřejní na webu. Butiky často dovezou jediný kus z nějaké kolekce a my o tom hned budeme informovat,“ říká Martin Hošek (se ženou Michaelou). Text Hana de Goeij Foto Jakub David Ne, manželé Hoškovi nejsou miliardáři... ale koupili si doménu parizskaulice.cz a staví na ní ambiciózní projekt, který má centrum pražského luxusu dostat na mapu světového internetu. ZEN je jejich mediálním partnerem. ezměte jednu z nejznámějších ulic v republice, hoďte ji do libovolného vyhledávače a vypadne vám změť ne- sourodých odkazů. Nepochopitelný scénář, kte- rý k hrůze luxusu lačných konzumentů z celého světa platil ještě donedávna. On-line potenciál pražské Pařížské ulice a jeho nevyužití před čtyř- miletyzaznamenalMartinHošekajehoženaMi- chaela, provozovatelé módních portálů beinstyle. cz a iconiq.cz, a hbitě zaregistrovali doménu pa- rizskaulice.cz. „Každý den je výraz ,Pařížská ulice‘ a ,Luxus v Praze‘ hledán několika tisíci lidmi v ce- lém světě. Náš projekt je určen pro všechny, kdo sechtějípodívat,cosevPařížskéděje,kdotammá své obchody, jaké jsou tam restaurace nebo bary. Cílem je do konce roku nabídnout web v devíti jazykových mutacích,“ říká Martin Hošek. Před několika lety postavil život account direc- torku Michaelu a Martina, který zasvětil svůj profesní život internetu, na křižovatku. Narodil se jim syn trpící vývojovou dysfázií s autistický- mi rysy, který vyžaduje celodenní péči. Manželé tedy začali přemýšlet, kam profesně dál. Vhod- ným řešením se ukázal Michaelin zájem o módu. Tak vznikl projekt www.beinstyle.cz, který fun- guje jako nákupní portál obdivovatelů luxusních značek. Před pár měsíci byl navíc představen on- -line magazín o módě Iconiq.cz. Do rodiny módních webů letos na podzim při- byl web o Pařížské. „Výjimečnost je v jeho aktu- álnosti. Každá změna, byť jen ve výloze, se ob- ratem uveřejní na webu. Butiky často dovezou jediný kus z nějaké kolekce, například hodinky a kabelky, a parizskaulice.cz o tom bude klienty informovat. Okamžitě,“ nepochybuje o úspěchu projektu Michaela Hošková. Její slova potvrzuje manžel čísly. Před spuštěním měl web v registraci přes pět tisíc zájemců o novinky z Pařížské. Módní scéna v Čechách se podle Michaely vy- víjí správným směrem, lidé ji začínají brát váž- ně a uvědomují si, že i vzhled patří k úspěchu. „Můžeme vidět víc a víc originálů místo padělků. I mladí si raději ušetří na jedinou kabelku Louis Vuitton či Prada, než aby si koupili pět nekvalit- ních.“ A dodává: „I když jsem žila pár let v zahra- ničí, svou první kabelku Prada jsem koupila právě v Pařížské, kdy ještě ani butik Prada nebyl ote- vřen. A protože už dávno nevěřím na Ježíška, vím, že i můj vánoční dárek v podobě kabelky Louis Vuitton putoval pod stromek právě odtud. Nic- méně můj oblíbený butik je Gucci. Vždy se sice chodím jen dívat a kochat, ale málokdy odolám, hlavně botám.“ Ani se nechce věřit, že to není tak dávno, co byla tato ulice součástí židovského ghetta a jednou z nejšpinavějších částí Prahy. n V

ZEN57 advErtorial ▼a121011052 DaviD Lynch je americký filmový režisér, ale i scenárista, producent, malíř, hudebník, skladatel a performer. Pro svůj styl režie, ve kterém je typická iracionální stavba děje a surrealistická sdělení, se stal postmoderní ikonou. Byl nominován na Oscara za filmy Sloní muž, Modrý samet a Mulholland Drive, natočil i kultovní seriál Městečko Twin Peaks. Čas legend Tomu se říká práce snů. Jediným cílem celoživotní práce Pierra Pérignona, sklepmistra a prokurátora opatství hautvillers v champagne, bylo prostřednictvím experimentování a inovací vytvořit „nejlepší víno na světě“. Podobně neskromné ambice má na poli filmové tvorby i ikonický režisér David Lynch, autor výjimečných snímků s magicky snovou atmosférou. co se ale stane, když se obě výjimečné „značky“ spojí? Limitovaná edice Dom Pérignon by David Lynch, která nese charakteristický styl tohoto kalifornského umělce a ztělesňuje absolutní víru v sílu vlastního výtvoru – stejně jako slavné šampaňské. i neživý objekt může ožít a získat hloubku a osobnost. Souvisí to se světlem a formou, zvukem, tvarem a pohybem. „v podstatě se jedná o tanec světla a stínu,“ nechal se slyšet David Lynch, který navrhl i speciální bronzovou vinětu, z níž vystupuje režisérův stříbrný autogram. Lynchovo dárkové balení nás na první pohled zavede do tajemného světa science-fiction, který září vzdálenými odlesky světla v temnotě noci. neobyčejná novinka bude k dostání od října ve specializovaných prodejnách, jako jsou Gurmetům (Oc nový Smíchov, Oc chodov) nebo Kratochvílovci (Oc Palladium, václavské náměstí). Doporučená maloobchodní cena je 4100 Kč.

58ZEN iN ViNo VEritas

ZEN59 Vinař z hor [lubomír lampíř] Text Samuel Kubín Foto Petr Kubín Pěstovat révu na Vysočině? To je šílenství! Tohle mu říkali. On ale už třicet let buduje skvělý vinohrad tam, kde by to jiní ani nezkusili. A díky tomu má jeho víno chuť jako žádné jiné. íno piju rád. V dnešní době plné ama- térských sommeliérů a zhýčkaných pijáků nejsem přehnaně snobský. Ne- myslím, že pod sto padesát korun nelze sehnat dobrou lahev ani že na Moravě není možné vyrobit dobré červené. Spotřeba v Česku je ne- celých dvacet litrů na hlavu ročně (z toho mi vychází, že to táhnu za několik spoluobčanů), což tuzemští vinaři kapacitně neuspokojí, tak- že dovážíme. Ale já se stejně snažím v obchodu nebo vinotéce vybírat z těch „našich“. Nevím, jestli je to nějaký druh patriotismu, nebo jsem jen líný pokusit se vyznat v lahvích z druhé strany planety. Když jsem se dozvěděl o Vinařství Sádek, zně- lo to jako příběh o někom, kdo jde proti všem. Jeho zakladatel Lubomír Lampíř nepochází z vinařského kraje. Kojetice leží na úpatí Vyso- činy a zbudovat tu větrnou elektrárnu by bylo o dost jednodušší. Ovšem pan Lampíř před 30 lety našel ve vojenských mapách z 18. sto- letí v těchto místech zakreslené vinice a jal se je znovu vysadit. Jako student zemědělské školy si půdu nejprve pořádně rozebral, zvolil nejvhodnější místo na svahu a pod rouškou vědeckého výzkumu vysadil prvních 300 keřů. Po revoluci půdu odkoupil a zvětšil své hos- podářství na 5000 hlav. Vinaři ze Znojemska se k němu jezdili dívat, jak se odrůdy chovají v drsnějším prostředí a ve vyšší poloze. Aby za nimi pan Lampíř nemusel běhat s kaž- dým listem napadeným chorobou, dodělal si doktorát na fakultě vinohradnictví v Lednici. Zatímco ostatní vinaři mu fandili, místní lidé nevěřili, že se mu podaří něco smysluplného vypěstovat. 500 odrůd od Araratu „Musí to být odrůdy rané a rezistentní, pře- devším mezidruhoví kříženci jako Hibernal, Regent, Orion, naše vlajková loď Muškát mo- ravský, Irsai Oliver (ten hlavně do burčáku) a Müller Thurgau. Nicméně máme i Sauvignon a další,“ vysvětluje pan Lampíř a na otázku, čím jsou jeho vína výjimečná, říká: „Je to jejich ter- roir (tedy charakter vína v návaznosti na lokalitu vinice), jsou pikantní, vysoce kořenitá, aroma- tická s vyšší kyselinkou.“ Otázkou na vliv půdy se lehce vyšachuju ze hry. „Půda je vysoce mi- nerální, sprašovitá, propustná hlinitopísčitá, na V Ing. Lubomír Lampíř, Ph.D. se snaží své zkušenosti předat dál, učí vinohradnictví na České zemědělské univerzitě v Praze- -Suchdole. (vlevo) Na kopci. Vinařství Sádek je nejvýše položenou vinicí v České republice: ve výšce 420 až 480 m n. m.

60ZEN bázi zvětralých paralul.“ Pokyvuju hlavou a chá- pu alespoň tolik, že její složení a delší doba zrá- ní vína stojí za jeho specifickou chutí. Dostávám se k obligátnímu tématu: můžeme u nás vyrobit dobré červené? „My tu pěstujeme Dornfelder a Modrý portugal. Celkově šla kva- lita strmě nahoru, máme dokonce svá světově oceňovaná vína Laurot, Neronet a Cabernet Mo- ravia. Když je dovezeme na jih, tamní vinaři je pochvalují, že jsou ohnivá a divoká. Zajímavější než leckterá jižní, která jsou alkoholičtější a chu- ťově unavená. Jenže trh jižních červených vín je mohutný a jejich přetlak obrovský.“ Pan Lampíř dodává, že sice musíme dovážet, ale některým cenám se konkuruje těžko. Pokud se ve Vídni na letišti obchoduje víno za 20 centů na litr a v regá- lech obchodů leží dobrý Merlot z Balkánu, doto- vaný tamní vládou, za 50 korun, je to těžké. Zajímá mě, jestli tuzemští vinaři také vyvážejí. Něco prý putuje do Švédska a něco do Anglie, alenejvětšímodběratelemjeSlovensko.Zname- ná to, že Slováci nemají vlastní vinice? „Slováci měli víc vinohradů než my, ale kvůli tvrdé re- strukturalizaci za minulého režimu jich výrazně ubylo, zatímco u nás přibylo,“ říká vinař. Stejně jako na Balkáně. Tamní technologie výroby šla v posledních letech nahoru, a tak moldavská, srbská nebo bulharská vína stále častěji vyráže- jí do Evropy, navíc, jak už bylo řečeno, s dotací v zádech. Ještě zajímavější je to prý kolem bájné hory Ararat, tedy v zemích jako Gruzie, Ar- ménie nebo islámský Ázerbajdžán. Tam je kolébka vinné révy a jen v Gruzii je dnes na 500 (!) prapůvodních odrůd. Vraťme se ale na Vysočinu. Když se rozhlí- žím po vinici zalité zapadajícím sluncem, připadám si jako v lehce kýčovitém filmu. U vinohradu stojí hospůdka s hotelem, o kus dál vinný sklípek. Je to celkem unikát, vše od sklizně přes zpracování a uskladnění až po prolití hrdlem se odehrává na jednom místě. Lubomír Lampíř je hrdý, že zatímco mno- ho ostatních vinařů zprivatizovalo už existující vinohrady, on ho vypiplal na zelené louce (nebo spíš hoře) do současné podoby. Ta čítá 23 tisíc keřů a je to nejvýše položená vinice v České re- publice. Kromě toho tu najdeme naučnou vinař- skou stezku, zahradu léčivých čínských bylin či ovocný sad, které nezapřou studovaného země- dělce. I současná móda bio došla ke Kojeticím. Část úrody tady je s biocedulkou, ale je vidět, že je to opět spíš vědecká záležitost. Výroba je totiž náročnější, keře choulostivější. „Je nás osm pro- cent, kteří pěstují biovíno, a nepřibýváme,“ říká pan Lampíř, a když se zeptám, jestli je rozdíl ze sommeliérského hlediska, rozesměje se. „Co na to teď říct? Ten rozdíl je ... minimální.“ Ale pozor, i když jen část vinice má certifikát bio, v režimu ekologického zemědělství beží celé vinařství. Stíny Číny Co se vlastně stalo s původní vinicí, kterou Lubomír Lampíř našel ve starých mapách? „V 80. letech 19. století postihla Evropu révokazo- vá kalamita a po ní už se tu vinice neobnovila. Až před těmi 30 lety,“ dodává. Proti nemocem boju- je i dnes, ve světe vzniká pět rostlinných chorob denně a réva trpí i rakovinou. Když se ptám, jestli bude současnou rozlohu ještě zvětšovat, říká, že má možnost vysadit už jen tři hektary. Když ne- chápavě kroutím hlavou, dostane se mi vysvětle- ní, že v celé Evropě je zakázáno vysazovat nové vi- nice. Někde musí nejprve nějaká zaniknout, aby se nová mohla vysadit. Toto je specialita evropské regulace, kterou zbytek vinařského světa nezná. Budoucnost vlastního byznysu vidí Lubomír Lampíř především v agroturistice. Na těch zbý- vajích hektarech si může třeba někdo zkusit přijet zasadit vlastní keře, poté si je i zalahvuje a odveze. Vinař totiž nevidí příjmy z prodeje vína do budoucna moc růžově. A může za to – světe, div se – zase ta Čína. Ta totiž prý vysa- dila během posledních 3 let 2,5 milionu hektarů nových vinohradů – částečně aby zaměstnala rolníky na venkově a zabránila jejich přesunu do měst, a samozřejmě kvůli byznysu. Jsou to samé sazenice kvalitních odrůd a jejich plody brzy přijdou do Evropy. Už proto, že Číňané se klasické víno teprve učí pít a v muslimském světě nějaké velké terno neudělají. Pan Lampíř k tomu cituje nestora českého vinařství, profe- sora Krause: „Zlatá doba, kdy se k nám vozila laciná špatná vína, horší to bude, až se sem za- čnou vozit laciná dobrá vína.“ Ale neloučili jsme se nijak chmurně, během rozhovoru jsme vypili šest let barikovaný Dor- nfelder, a když jsem se zeptal toho vinařského alchymisty, jestli je šťastný, odpověděl prostě: „Jsem.“ A dodal: „Když se člověk napije tu- zemské Pálavy, to se povznese a zapomene na všechny strasti života...“ n VOC Znojmo VOC je zkratka pro vína originální certifikace a v České republice je to první počin v uplatňování apelačního systému. To znamená, že vybrané odrůdy, tratě, charakteristiky i samotná vína nesou záruku kvality pro danou oblast. Tento apelační systém se týká pouze vín ze tří nejtypičtějších odrůd Znojemska: Sauvignonu, Ryzlinku rýnského a Veltlínského zeleného, případně jejich cuvée, která vykazují regionálně typický chuťový profil. „Co na to říct? Ten rozdíl je ... minimální,“ říká pan Lampíř na chuťový rozdíl mezi biovínem a tím normálním.

▼ A120004045 ▲ A120006972 CITROËN DS3 Auto jako magnet Máte svůj styl a nechcete být tuctová? Dělá vám dobře, když se za vámi na ulici otáčejí? Že je to pro vás každodenní samozřejmost? Prosím, ale přiznejte si, milé dámy, za volantem k vám muži takové obdivné pohledy možná dosud nevysílali. Pokud ale budete řídit Citroën DS3, pak budete středem pozornosti i bez lodiček a krátkých sukní. Model DS3, který byl sice představen už před takřka třemi lety, „letí“ pořád. Řada DS je totiž symbolem kreativity. DS nabízí 5 plnohodnotných míst, mnoho odkládacích přihrádek a prostorný kufr. Existuje spousta modelů DS3, které si navíc každý může vytvořit po svém! Střecha, karoserie, zpětná zrcátka, kola, to vše lze upravit na míru. A co víc, v nabídce je 7 variant osobní úpravy, které odráží trendy a životní styly. Vaše auto může asociovat tetování, etnické prvky nebo Paříž v noci a další varianty. K tomu jsou na výběr dva dieselové a tři benzinové motory, všechny šetrné k okolí.

62ZEN košt ▼A121012298 Sedm lahodných ZEN vybral skvělá česká vína letošní sezony Hrdý šampion Sauvignon 2011 pozdní sběr posbíral hned dvě ceny na mezinárodních vinařských výstavách (Muvina Prešov a Sauvignon Forum) díky své ovocné vůni s jemnými tóny angreštu a bezu a plné chuti s dlouhou dochutí. Vinné sklepy Valtice, cena 179 Kč. Další zástupce bílých vín ze Znojemské podoblasti. Ryzlink rýnský je polosuché víno, které je vhodné k masům. Buketem připomíná lipový květ či žlutý meloun. Chuť je pikantní, cítit jsou vyzrálé hrozny s ovocnou dochutí po meruňkách. Vinařství Lahofer, cena 154 Kč. Tramín červený pozdní sběr z obce Velké Bílovice je nesmírně bohaté, kořenité, poloslané víno, předurčené jako digestiv a k sýrům s modrou písní. Víno je pozdním nositelem stříbrné medaile na soutěži IWC v San Francisku. Vinařství Petr Skoupil, cena 165 Kč. Toto Rulandské šedé výběr z hroznů je polosuchý zástupce pražských vinic z Troje. Nestandardně je obsaženo v půllitrové lahvi. Botanická zahrada Praha, cena 280 Kč. Sauvignon pozdní sběr je medailista z SM Víno Bojnice 2012 a BM Vinné trhy Pezinok 2012. Toto exkluzivní víno barvy lipového květu chutná po angreštu a nedozrálém rybízu a má buket čerstvé trávy a hluchavky. Vinium, cena 159 Kč. Černým koněm asi nejprogresiv- nějšího vinařství u nás, jež si zakládá na ruční sklizni i využití nejmodernějších technologii, je Rulandské modré neboli Pinot Noir. Jde o víno cihlové barvy s vůní lesních jahod a plnou chutí s dlouhou dochutí. Nové vinařství, cena 149 Kč. Kabinetní Veltlínské zelené z Perné od „vinaře roku 2011“ Miroslava Volaříka je lehké suché víno, jehož chuť je zakončená příjemnou kyselinkou. Díky Viniční trati Věstoňsko je víno obdařeno vysokým obsahem minerálů. Vinařství Volařík, cena 145 Kč. Připravil Alex Vyroubal Foto Petr Kubín 12298

ZEN63

64ZEN Svět podlE Evy: argENtiNa Na břehu řeky Paraná Provincie Santa Fe a Entre Ríos jsou spojeny mostem, který má asi 60 km a překrývá mokřiny delty Paraná. Ve druhé z nich leží i město Victoria, plné koloniální architektury a pečených klobásek, čuníků i tradičního hovězího. Země hříšného tanga ystupuji na kompletně vodou nasáklý červený koberec, který spíš připomíná trávník při letním slejváku. Pasáž od hotelu je vytápěná teplomety a je takové vlhko, že není vidět na krok. Tři sexy portýři mi nesou kufry a čtvrtý nade mnou drží deštník a mává na řidiče. V rychlosti se na sedačce auta otáčím, abych se aspoň pohledem rozloučila s úžasným zážitkovým hotelem Faena, útokem na všechny smysly – od chuťových buněk přes svoji specific- kou vůni a dramatický dekor až po unikátní kaba- retní představení, prý nejlepší v Buenos Aires. Odjíždím směr Santa Fe. O Rosariu se říká, že je druhým nejdůležitějším městem v Argentině. Představuje naprostý mix architektur, které sem přivezli přivandrovalci z Itálie, Francie, Holand- ska a Anglie. Díky velkému přístavu sem prou- dily davy emigrantů, kteří tu ve 20. století tvořili i polovinu populace. Každý dům je v jiném stylu a zelené bulváry připomínají Paříž. Urbanismus města byl koordinován socialis- tickou stranou, tudíž jde o opravdový mix čistě evropské architektury a místního eklektického stylu. O městě se také říká, že je kolébkou uměl- ců. Najdete tu muzea, mnoho kin, divadel, operu, jež byla postavena díky tlaku manželek přistěho- valců, protože se neměly kde scházet, obchůdky přeplněnou ulici Cordoba, knihovny, dostihové závodiště, velké krásné parky či Flag Memorial připomínající zdejší zrod argentinské vlajky. Ten- to mohutný pomník od Manuela Bergana se tyčí na břehu řeky Paraná a symbolizuje loď, která veze Argentince k novým cílům a nápadům. Ne- chybí ani park Che Guevary, protože se zde naro- dil, a mnoho skvělých restaurací. V den svého příjezdu se potkávám se starostou města Robertem Miguelem Lifschitzem, který je zároveň zdejší popovou hvězdou. Emotivně vypráví o Rosariu, parku se zpívající fontánou za 15 milionů dolarů i své kariéře umělce. Hned mi nakazuje večerní návštěvu Milonga House. Mi- longa je označení pro tančírnu, klub, bar, zkrátka místo, kde se tančí hlavně tango. V devět mě od- váží taxi do nějakého starého skladiště. Milonga House! Překrásný prostor naplněný uměleckými díly mi sám majitel (malíř) ihned ukazuje a popi- suje, jak tenhle warehouse býval sídlem místní mafie. V hlavní místnosti se za ponurého osvět- lení koná lekce tanga. Majitel vysvětluje, že teď je lekce tanga, pak se večeří a přibližně v jedenáct začnou chodit tančit lidé z ulice. Objevují se tu i profesionálové z kabaretů v Buenos Aires. Chodí sem jen tak pro zábavu a lásku k tanci. Safari a Rock&Feller Příštího večera ochutnávám v rybí restauraci Deck výtečné Chardonnay Reserva 2010 z Men- dozy a jako první chod mi přistává na talíři porce zapečeného sýru s oreganem a olivovým olejem, pak empanadas (pšeničná kapsa plněná nejčastěji masem, připravená v troubě), místní šunky a sýry a ve finále ryba z řeky, co je hned vedle. Rosario má kvalitní bary jako Lotus, který otevírá až ve dvě ráno, nebo Rock&Feller a Jonny B.Good, mo- mentálně nejvíc trendy místa. Dál tu najdete klu- by s živou hudbou, kavárny a cervecerie. Další den jedu na výlet do Victorie v provincii Entre Ríos. Náměstí připomíná mix El Salvadoru a Mexika, ale se španělskou krví. Před časem se tu prý usadili i Češi a Slováci, kteří založili farmy. Mimo skvostnou koloniální architekturu tu mají termální lázně a výtečné asado restaurace, kde se na otevřeném ohni peče tradičně hovězí, vepřová žebra, klobásky, jelita, zelenina a sladký chléb. Po obědě můžete vyrazit na safari po řece a pozoro- vat ptáky, bobry, koně i krávy, jež jsou namočené až po krk v lagunách. Ale také se můžete aktivně zúčastnit. Z Rosaria do Victorie se jezdí třídenní výprava na koních ve skupinkách po 20–40 li- dech se zkušeným průvodcem. Po cestě se spí ve stanech, brodí v lagunách a jí to, co se uloví – tedy nejčastěji drůbež a ryby. Musí to být úžasné dob- rodružství a stačí k tomu jen týden dovolené! n V Eva má práci snů. Létá po světě a testuje destinace. Její titul „concierge“ totiž znamená, že se stará o dovolené movitých klientů J&T Banky. Eva Klejmová píše o nejúžasnější tančírně ve starém skladišti, starostovi, který je popovou hvězdou, a brodění v lagunách, kde si lebedí po krk namočené krávy...

ZEN65 ▼ A121012084 ▲ A121009679

66ZEN Na koNEc ▼a120005576▼▼a120001619 Návrat Bohyně Foto Tomáš Železný „Bylo by krásné, kdyby muži pochopili svoji ,sloužící‘ roli coby poslání, které dostali od ženy-Bohyně,“ píše Jan Bílý. „Například chránit život. Nebo obdivovat a velebit její krásu.“ e své nové miniknížce Co se stalo s Popelkou po svatbě, ve které líčím konstelace pohádek a mýtů, se zabývám i mýtem Inanny a je- jím sestupem do říše smrti, kde vládne její sestra Ereškigal. Nebudu prozrazovat detaily (počkejte si na knížku, vyjde koncem listopadu), chci zde jen vylíčit rozdíl mezi koncem sumerského mýtu a proběhnuvší konstelace, které oba dělí řekněme pět tisíc let. V mýtu se Bohyně Inanna vrací z pod- světí, doprovázena dvěma démony, kteří mají za úkol přivést někoho zpátky coby náhradu za uniklou duši. Neboť zákony jasně říkají, že nikdo nemůže opustit říši smrti, aniž by někdo jiný přišel na jeho místo. Inanna zjistí, nejen že se její manžel Dumuzi chopil trůnu a neoplakával ji, ale celou dobu, co byla v podsvětí, pořádal na vlastní počest oslavy. A to ji naštve do té míry, že mu přenechá oba démony, kteří ho sprovodí ze světa. To bylo před pěti tisíci lety. Jenže pak se situace trochu zvrtla a na trůn Bohy- ně usedli kněží, kteří z NÍ udělali věčnou pannu, zahalili JI do závoje, burky nebo čádoru a přikázali jí sedět u nohou JEHO údajných proroků. V konste- laci, kterou jsme stavěli (a které jsem tehdy ještě úplně nerozuměl), se ukázal jiný konec. Inanna se vrací k Dumuzimu a ten ji ze srdce vítá. „Chybělas mi,“ říká, „tady je Tvůj trůn.“ „Ani nechceš vědět, kde jsem byla?“ zkouší ho Inanna. „Víš, já jsem jen jednoduchý pastýř, a tak tomu, co všechno děláš, moc nero- zumím. Ale jsem moc rád, že ses vrátila,“ odpovídá Dumuzi. „Mít Bohyni za ženu je prostě úžasné, a tak jsem v úžasu.“ To bylo před třemi lety. Od té doby vidím všude JEJÍ návrat. Do byznysu začí- ná pronikat ženský princip. Kolegyně Barbora dokonce učí manažerky, jak vy- užít menstruační cyklus v práci. Ve vztazích to vře a mnoho mužů se odvažuje nejen naslouchat partnerkám, ale dokonce udělat výlet ke své „vnitřní ženě“. V některých pokročilejších zemích se ženy dostávají do vlády a do čela úřadů, a neztrácejí přitom svoji ženskost. Nedávno jsem slyšel dva muže: „Ženy by měly vládnout. Zmizely by války a korupce…“ Možná. Jisté je, co se ukazovalo v prakticky každé konstelaci, kterou jsme nedávno stavěli v posledním dílu třídílného výcvikového modulu Experimentální kon- stelace. Šlo tam o přesah konstelační metody do celé společnosti, a tak jsme stavěli „globální“ konstelace třeba na téma „Muži, ženy a moc“. A zatímco na začátku se Moc stavěla k Muži, poté, co se za Ženu postavila Země a Síla, již do konstelace původně přivolal Muž, si Moc sedla k nohám Ženy. Ale zůstala tam jen tak dlouho, jak dlouho byl Muž schopný vytrvat ve své jasnosti, pre- zenci a zároveň obdivu k Ženě. „Já jsem jen muž,“ byla jeho věta, jež udržovala harmonii. Jakmile ji pozměnil na „Já jsem muž“, vyskočila Moc a radovala se, neboť konflikt a boj byly opět na světě. Konflikt a boj jsou bezpochyby čas od času nutné. „Zápas je všech otec, všech král,“ tvrdil Hérakleitos. Otázkou ale je, kdo má zápasit s kým. „Žena následuje muže a muž slouží ženě,“ říká tvůrce konstelační metody Bert Hellinger, když mluví o harmonii mezi oběma pohlavími. Ve všech konstelacích se ukazuje, jak je pro muže důležité mít úkol. Smysluplné poslání. A tak mě napadá, jak by bylo krás- né, kdyby muži pochopili svoji „sloužící“ roli coby poslání, jež dostali od ženy-Bohyně. Například chrá- nit život. Obdivovat a velebit její krásu. Ote- vírat JI, aby mohla ještě víc zářit. Možná i JI chránit před útoky kněží a fanatiků. Kdo ví. Tak totiž slouží mužova síla a jasnost ženě, jež ho pak s láskou následuje. Utopie? Zvykl jsem si, že konstelace neukazují „lepší pravdu“, ale to, co možná ještě nevidíme. A realita má mnoho pravd, mnoho aspektů. Před pár týdny se ukazoval návrat Bohyně a také krása „prostého pastýře Dumuziho“, jeho úžasná síla a láska, která ho spojuje s NÍ. „Jsem rád, že se vracíš,“ říká muž ženě, která je vždy také Bohyní, „a raději se na nic nebudu ptát. Tady je tvůj trůn, milá.“ A to mu v roce 2012 zachrání život. n V Autor se po třiceti letech emigrace v Německu v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou osobního růstu, kde se z libovolných lidí („zástupců“) staví model dotyčného systému (rodina, firma, společnost...). V takto postaveném modelu se řeší vztahové problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.

ZEN67

68