Ženydámyslečny Vyprávěj Speciál - 2017

Speciál Vyprávěj Speciál Vyprávěj OPIČÍ LÁSKA Boží MLÝNY ŠANCE str. 32 str. 14 str. 42 str. 4 str. 22 Zdroj: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group MLÝNY str. 32 příběh Boženy, 64 let str. 42 příběh Jiřiny, 61 let str. 14 příběh Tomáše, 33 let Život s nicneděláním bych si NEUMĚLA PŘEDSTAVIT OPIČÍ LÁSKA příběh Anety, 32 let Druhá Rozhovor s paní Jolanou Kolaříkovou, ředitelkou úseku marketingu a PR, České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group ZEMĚDĚLCEM Z inženýra

84/ Luxusní roubené chalupy v srdci Krkonoš www.chalupyroubal.cz

OBSAH Vyprávěj V případě neočekávané události Judy Blumeová 398,- Kč Na malé městečko Elizabeth v  New Jersey spadnou v roce 1952 během tří měsíců tři (!) le- tadla. Jak se s tím vyrovnávají jeho obyvatelé včetně patnáctileté Miri? Je to náhoda, ko- munistické spiknu- tí, nebo za to můžou mimozemšťané? A jak dopadne první láska?V tomto románu se Judy Blume vrací do vlastního mládí - v Elizabeth totiž vyrostla a šokující události roku 1952 prožívala jako čtrnátiletá. Kromě strhujících událostí a sympatických postav čtenáře potěší i dokonale evokovaná estetika 50. let na jejíž eleganci dodnes s nostalgií vzpomínáme. Albert jede domů Homer Hickam 378,- Kč Román Albert jede domů, inspirovaný životy autorových rodičů, vypráví las- kavý, zábavný a do- jemný příběh mla- dého manželského páru, jenž v dopro- vodu poněkud za- rážejícího domácího mazlíčka – aligátora jménem Albert – vyrazí na zdánlivě pošetilou cestu napříč Amerikou třicátých let.Tato cesta se stává barvitou alegorií životní poutě a zá- roveň s notnou dávkou fantazie vypovídá o onom podivném a zázračném citu zvaném láska. Milostný příběh, který autor nabízí svým čtenářům, je přitom poněkud komplikovaněj- šího rázu, ve kterém se dozvíte, co všechno se přihodí, když dostanete ke svatbě aligátora, se kterým se vydáte na cestu přes celou Ameriku. Sbor chilburských dam Jennifer Ryanová 398,- Kč Kniha Jennifer Ryanové je dů- myslně konstruo- vaným románem s tajemstvím, zasa- zeným do bouřli- vého údobí druhé světové války, kdy na Británii útočilo německé letectvo. Autorka svůj čtivý příběh zasadila na anglický venkov, a prostřed- nictvím hlasů několika žen líčí střet tradičního života a velkých dějin. Román dovedně po- skládala z dopisů a deníkových záznamů, které umocňují intimitu líčených příběhů, a okořenila jej vášnivými i osudovými střety postav, které musejí překonávat válečné útrapy, předsudky i sociální přehrady. NEJÚŽASNĚJŠÍ KNIŽNÍ PŘÍBĚHY V případě neočekávané události Judy Blumeová Na malé městečko Elizabeth v  New Jersey spadnou v roce 1952 během tří měsíců tři (!) le- tadla. Jak se s tím vyrovnávají jeho obyvatelé včetně patnáctileté Miri? Je to náhoda, ko- munistické spiknu- tí, nebo za to můžou mimozemšťané? A jak KNIHY POHODLNĚ ZAKOUPÍTE TAKÉ V INTERNETOVÉM KNIHKUPECTVÍ WWW.KOSMAS.CZ Sbor chilburských dam Jennifer Ryanová příběh zasadila na anglický venkov, a prostřed- nictvím hlasů několika žen líčí střet tradičního Albert jede domů Homer Hickam 378,- Kč Román Albert jede domů, inspirovaný životy autorových rodičů, vypráví las- kavý, zábavný a do- jemný příběh mla- dého manželského páru, jenž v dopro- vodu poněkud za- rážejícího domácího mazlíčka – aligátora jménem Albert – vyrazí na zdánlivě pošetilou Časopis Inspirati Vyprávěj speciál. Evidenční číslo: MK ČR E 22538. Adresa: Pirinská 3244/6, 143 00, Praha 4, e-mail: vypravej@inspirati.cz, www.inspirati.cz. Kontakty: redakce: redakce@inspirati.cz, inzerce: obchod@inspirati.cz, distribuce: distribuce@inspirati.cz, marketing: marketing@inspirati.cz, příběhy: pribeh@inspirati.cz. Vydavatel: Štěpán Žovín, IČO: 72628367, DIČ: 7711152449. Redakce nezodpovídá za obsah inzerce a článků komerčních prezentací. Neprodejné. Ilustrační foto: www.pixabay.com, www.dreamstime.com. Jména v příbězích byla pozměněna. Zažila jste něco neobvyklého? Osud si s vámi pohrál a potřebujete se z toho vypsat? Pošlete nám váš příběh na e-mail: pribeh@inspirati.cz /3 inzerce Život s nicneděláním bych si neuměla představit 4 Z inženýra zemědělcem 14 Opičí láska 22 Boží mlýny 32 Druhá šance 42 příběh Tomáše příběh Anety příběh Boženy příběh Jiřiny rozhovor

4/ ROZHOVOR 4/ Česká podnikatelská pojišťovna (ČPP) patří do desítky největších pojišťoven v ČR. Svým klientům poskytuje komplexní služby v oblasti životního a neživotního pojištění. S téměř 1,2 milionem pojištěných vozidel je trojkou na trhu v povinném ručení a čtvrtou největší neživotní pojišťovnou. ČPP spravuje více než 1,7 mil. pojistných smluv a její služby využívá 1 milion klientů. Společnost je součástí jedné z největších evropských pojišťovacích skupin Vienna Insurance Group.

/5 Jak vypadá klasické ráno marketingové ředitelky? Je provoněné kávou, kterou si v pohodě stíháte vypít s předstihem, nebo patříte spíš k lidem, kteří vstá- vají na poslední chvíli, a ranní čas je pro ně nako- nec bič? I když bych ráda, aby platila varianta první, tak je potře- ba si po těch letech přiznat, že prostě jiná nebudu a platí varianta číslo dvě. V práci se o vás mluví jako o sluníčku. Ovlivňuje vaši náladu start dne? To mě těší, že jsem takhle vnímaná. Pravdou je, že může den začít jakkoli, ale když se na mě ráno usměje můj tří- letý syn nebo když pak přijdu do práce mezi své kolegy z týmu, uvědomuji si, jaké štěstí vlastně mám a jsem za to vděčná. Je za námi polovina prázdnin. Jak si vy osobně před- stavujete ideální trávení volných dnů? Rozhodně cestováním. Moc ráda někam jezdím a nasá- vám vůni jiných míst, to mě nabíjí na dlouho. A nemu- sí to být ani nikam daleko. Volné dny si užiju s rodinou kdekoli a při jakékoli aktivitě. Doma rádi sportujeme, tak jsou výlety směřovány tam, kde je můžeme spojit i s ně- jakou sportovní aktivitou. Zároveň, i když teď už mno- hem méně, nezapomínám najít si čas na své dlouholeté kamarádky, kde při skleničce vína a dobrém jídle probe- reme vše zásadní (směje se). Jak vypadá váš odpočinek? Umíte vypnout, nebo hla- va stále pracuje? Bohužel vypnout asi úplně neumím, pořád nad něčím přemýšlím. Snad někdy přijdu na ten fígl, jak komplet- ně vypnout a prostě jen být. To se mi zatím podařilo jen jednou, v těhotenství. Bylo to opravdu jedno z nejkrás- nějších období mého života, uměla jsem úplně vypnout a hodinu třeba jen tak pozorovat stromy a dýchat. Nic víc nebylo potřeba. Žádné termíny, projekty nebo starosti… už chápu, proč se těhotenství také říká jiný stav (směje se) a s velkou pokorou děkuji, že jsem to vše mohla zažít a máme zdravého a veselého chlapečka. ČPP je partnerem distribuce českého filmu Rodinný přítel. Jak jste na tom s kinematografií vy sama? Jste znalec a milovník filmů? Jsem velký milovník knížek, filmů a kultury obecně. Bo- hužel teď toho času tolik není, ale pokud na to dojde, o to víc si dám pak práci s výběrem kvalitního filmu nebo divadla. Navíc je naše pojišťovna jednou z mála na trhu, která umí skutečně komplexně pojistit natáčení filmu, ale i pořádání kulturních nebo sportovních akcí. V ČPP dlouhodobě a cíleně podporujeme různé kulturní projek- ty, divadla nebo festivaly. Letos jsme odstartovali spo- lupráci s kapelou Chinaski a těším se, že to bude hez- ký a dlouhodobější projekt, který nese název „Není nám do pláče“. Neprofilujeme se pouze jako partner, který dá své logo na plakáty, ale naše spolupráce bude mít mno- hem širší záběr. Na říjen plánujeme společnou dobrovol- nickou akci v jednom z dětských domovů. S celým ma- nagementem přiložíme ruku k dílu a pomůžeme domovu s opravami, úklidem nebo údržbou zahrady a Chinaski pro děti uspořádají soukromý koncert. ► Život s nicneděláním BYCH SI NEUMĚLA Jolana Kolaříková, ředitelka úseku marketingu a PR České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group představit Zdroj: Česká podnikatelská pojišťovna

6/ Když upustíme od dovolených a vrátíme se k běžným dnům. Umíte si udělat chvilku pro sebe i přes vaši vy- tíženost v pracovních dnech? Díky mé velké a úžasné rodině, která mi moc pomáhá, tak ano, mám tento luxus. A pak si ráda udělám program jen sama pro sebe. Přestože jsem velmi společenský a otevřený člověk, zároveň mám i svůj vnitřní svět a po- třebuji být občas sama se sebou. Jste také maminka. Navíc maminka, která si při plně- ní mateřských povinností a polovičním úvazku zvlád- la dokončit vysokou školu. Jak jste to dokázala sklou- bit? To bylo sice velmi náročné, ale úžasné období. Potře- buji k životu výzvy a tou bylo i toto, vrátit se do práce a dostudovat vysokou školu. I když největší zátěž byla na mě, tak bez podpory a pomoci rodiny bych to nezvládla. S velkou vstřícností a pochopením jsem se setkala také u svého zaměstnavatele. I tak jsem si občas se silami sáh- la až na samé dno, ale zodpovědnost a vůle dotáhnout vše do zdárného konce byly silnější. A pak ten pocit, když to vše člověk zvládne, ten za to stojí. Ale popravdě jsem ráda, že se život opět vrátil do normálního režimu. Existuje vůbec rada, kterou byste mohla podobně vy- tíženým maminkám dát? To záleží na řadě okolností, ale zásadní je opravdu vůle a motivace. A pozor, to já se řadím mezi spíše ty poho- dlnější typy, kdybych se měla srovnat s některými lidmi v mém okolí, mám ještě co dohánět. Ale je fakt, že prá- vě oni mě ženou kupředu. Na druhou stranu mám rodinu s malým dítětem a ta vždy bude prioritou, takže se ne- chám inspirovat, ale už si všechno víc promýšlím. Osob- ně bych si život s nicneděláním neuměla představit, pro mě by to bylo ubíjející. Zároveň musí člověk znát a ctít své hranice, aby nebyl otrokem povinností a nenaplně- ných cílů. To by pak mohlo být velmi frustrující. Vše by mělo být vyvážené. A to, co děláte, vás musí bavit. Co si myslíte o dnešním moderním kultu dítěte? Že je velmi přeceňován. Myslím si, že jsem poměrně mo- derní člověk, ale s klasickou výchovou, možná až staro- módní, ale jsem za ni vděčná. Moji rodiče mě podporo- vali ve všem, co jsem dělala, ale zároveň stanovili jasná pravidla. A také měli vždy poslední slovo. Podle mne se má dítě nechat rozvíjet, mít podporu a lásku rodičů, ale potřebuje jasné mantinely. Tím mu vytvoříte hrani- ce, které mu pomůžou se v životě lépe zorientovat. Dítě potřebuje cítit jistotu a bezpečí a mít vzor od rodičů, jak se chovat. Neuznávám žádný extrém, ani přehnané roz- mazlování (s čímž tedy někdy bojuji sama se svým dítě- tem) a ani přehnaně přísnou výchovu. Dokonce i chyby k výchově patří, nikdo není dokonalý, jen to vše musíme dělat s poctivým vědomím, že se snažíme o to nejlepší. Jaké jste vy sama prožila dětství a jak vás ovlivnila rodina a váš slavný dědeček? Já měla moc hezké dětství, plné her a dobrodružství. Po škole jsem lítala venku s kamarády, stavěli jsme bunk- ry, hráli nejrůznější hry, hodně sportovali a byla legrace. Navíc jsem měla to štěstí, že tohle všechno jsem mohla zažívat obklopena uměním dědečka, prof. Jaroslava Ho- rejce, který byl předním představitelem českého umělec- kého stylu Art Deco (mj. je také autorem podoby slavné- ho Golema), což mě hodně ovlivnilo. Rodiče jsou také velkými fandy do umění, takže u nás doma umění v růz- ných podobách bylo přítomné stále. Hodně jsme si doma povídali, o umění, knížkách, vyměňovali si názory, po- řád se něco dělo, řešilo a tvořilo. Takové dětství, jako jsem měla já, bych přála i mému synovi. Dávala jste rodičům spíš zabrat, nebo jste byla vzor- ná myška, o které téměř nevěděli? Vzpomínám, že jako malá holka jsem chtěla být učitelkou. Když jsem přišla ze školy domů, rozsadila jsem panenky a probírala s nimi školní látku s výmluvnou gestikulací a dikcí mé představy učitelky (směje se). Přitom jsem si zároveň udělala úkoly a pak šla ven, tím to měli moji rodiče snadnější. Mé dětství bylo plné radosti a lásky díky mým rodičům, staršímu bratrovi, i když ten mě občas dost mučil, ale zase mě vycvičil, že jsem se hned tak v životě něčeho nezalekla a třeba v „páce“ jsem přemohla i starší kluky v ulici. Maminka zase vždy dbala, abych byla už odmala za dámu, takže lézt po stromě mě nechala, ale vždy jsem musela být učesaná a upravená. Jste na sebe přísná? Jak v pracovním, tak v osobním životě? Přísná nevím, ale kritická určitě, někdy asi až moc, což může být v životě spíš na škodu. V práci zastáváte vedoucí pozici. Velíte také doma? Jak se sama vidíte jako šéfová? (Směje se.) Určitě ani v práci nevelím v tom pravém smy- slu, sice prý působím sebevědomě a na cizí lidi možná i dominantněji, ale moje autorita spíš pramení z toho, že jsem v oboru 20 let a něco už mám za sebou. Ráda se o své zkušenosti podělím, přátelsky a s cílem, že to pro- spěje věci a celému týmu. Nemám potřebu dokazovat, že vím něco líp nebo že znám na všechno odpověď. A moji lidé to vědí, a řekla bych, že i proto máme tak hezké vzta- hy v týmu. Ctím různorodost povah a podporuji každé- ho s jeho nápady, takže máme dost kreativní prostředí. Všechno má ale svůj řád a je nám v tom dobře. Při prá- ci v marketingu musíte stíhat náročné termíny a zažijete i dost stresu. Ale často se spolu také zasmějeme a umí- me si udělat ze sebe legraci. Je to vždy o inteligenci lidí, především té emoční a chuti dělat práci, která nás baví. ROZHOVOR

/7 A i když jsou někdy dny, kdy nám není do smíchu, tak jsme to zatím vždycky zvládli a nakonec i s úsměvem. Toto je i odpověď na to, že ani doma nevelím. Můj muž pracuje ve společnosti specializující se na výstavbu chla- dicích věží pro elektrárny a jako výrobní ředitel má pod sebou mnohem více lidí než já. Spíš jemu se pak někdy stává, že se zapomene a má tendence rozdělovat práci po- dle harmonogramu i doma. Ale zatím jsme se vždycky do- hodli (směje se). Padli jste si s manželem ihned do oka, nebo si vás váš muž musel tzv. ulovit? Do oka jsme si padli hned, uměl mě totiž rozesmát. Ale ulovit si mě musel, to je jasné! Na úplném začátku na mě působil až moc bohémsky. Studoval v té době ješ- tě vysokou školu, když jsme se seznámili a tak trochu si asi myslel (bylo nám tehdy 23), že styl, kterým pravdě- podobně omračoval spolužačky, platí na všechny. Ten- krát ani telefonní číslo ode mne nedostal. Ale kontakt si sám sehnal a naštěstí pochopil, že musí změnit taktiku – a evidentně zvolil tu pravou (směje se). A já musím při- znat, že můj první dojem byl mylný, že je to jeden z nej- pracovitějších mužů, které znám, a s velkým smyslem pro zodpovědnost. Ale ta lehkost a pohoda mu zůstala, za což jsem ráda. Jaký typ muže vás stoprocentně odradí? A jaký na- opak se vám líbí? Určitě odradí sebestřední, sobečtí pokrytci. Naopak u mužů oceňuji galantnost, takt, široký rozhled a smysl pro humor. V pracovním kolektivu jste velmi oblíbená a krutovlá- da pod vaším vedením rozhodně nehrozí. Měla jste ně- kdy vy sama nadřízeného, kterého jste nemohla vystát, a byl pro vás odstrašujícím případem? Já sama se snažím svůj tým řídit profesionálně a zároveň tak, aby se lidé cítili svobodně a komfortně. Vše začíná dobrým výběrem lidí. Za těch 20 let praxe jsem měla mož- nost potkat se s nejrůznějšími typy osobností, ať už kole- gů nebo mých šéfů. Vždy to byla zajímavá zkušenost, kte- rá mne posunula dál, a měli jsme hezké vztahy. Ale zažila jsem také i šéfy, resp. šéfky, které bohužel neměly zrov- na šťastný osobní život, a jak to tak bývá, kompenzace osobního nezdaru se odehrávala na poli pracovním. Dnes si hodně vážím skvělé spolupráce se svým současným šé- fem, kde je to především o důvěře, vzájemném respektu a vstřícnosti. Svou chápavostí a lidskostí jste pro své podřízené ko- legy jistě oporou a inspirací. Řídíte se v tomto směru nějakými zásadami, ať už v jakémkoliv slova smyslu? Řídím se pořekadlem – nedělej druhým to, co nechceš, aby oni dělali tobě. Chovám se ke svým lidem tak, jak bych si já přála, aby se ke mně choval můj nadřízený. Lidskost a tolerance je u mne na prvním místě. Jsme lidé, ne stroje, ale samozřejmě, že výsledky být musí. Myslím, že v tom jsme naladěni s mými kolegy stejně, a proto nám to tak funguje. Ve všech ohledech platí – a můžu to jen potvrdit – že jakou energii do čehokoli dáváte, vrací se vám ve stejné podobě, i když ne vždy je to hned. Začínala jste na pozici produkční. Než jste se dopra- covala ke svému dnešnímu křeslu marketingové ředi- telky, měla jste chuť to někdy vzdát? Před lety jsem začínala jako marketingový a PR pra- covník v jedné agentuře. Vyzkoušela jsem si také prá- ci produkční, kde člověk nasbírá velmi cenné zkušenosti z nejrůznějších oblastí. Tím, že jsem si prošla snad vše- mi pozicemi, které marketing obnáší, můžu být dnes rád- cem a oporou svým kolegům v týmu. Pokud chcete být svým podřízeným dobrým šéfem, musíte především také lidsky dozrát. Věřím, že vše přišlo, jak mělo a ve správ- ném čase. Ačkoli jsem sama ambice na tuhle pozici neměla, byla to pro mne další životní výzva. Když jsem stavěla ny- nější oddělení, byla to doba psychicky a časově ná- ročná. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, jestli jsem si na sebe nenaložila příliš a jestli to dokážu zvládnout. Ale i ty pochyby k tomu patří a dokonce i lidi, kteří vám úplně nepřejí. Naštěstí těch přejících mám kolem sebe většinu. I díky nim – když o tom tak přemýšlím – stav, kdy bych to chtěla vzdát, jsem asi nikdy neměla. Kdybyste si mohla na jeden den vyzkoušet jiné za- městnání, které by to bylo? Spisovatelka nebo galeristka. Tvořit nebo být obklope- na uměním. Co na své práci opravdu milujete? Miluji tu různorodost, kreativitu, akčnost a možnost se neustále rozvíjet, protože v tomto oboru je stále něco no- vého. Miluji kolem sebe pozitivní a inspirativní lidi. Už můj vzpomínaný dědeček, když se ho jednou novinář ze- ptal, jaký má recept na dlouhověkost (dožil se 97 let), mu velmi moudře odpověděl: „Zásadně se obklopovat jen pozitivními lidmi a každý večer si dát skleničku kva- litního červeného vína.“ (směje se) A jaké jsou Vaše nejbližší pracovní plány? V současnosti s kolegy připravujeme podzimní kampaň, jsme zvědaví a moc se těšíme, jaký bude mít u klientů ohlas. Využijeme pro ni naše maskoty, už několik let se v kampani objevující oblíbené postavičky Pata a Mata. V marketingu čas plyne trochu rychlejším tempem, a tak už také chystáme akce pro zaměstnance na letošní podzim a vybíráme vánoční dárky pro obchodní partnery.

8/ Každý si jistě dokáže představit pod pojmem italský design nějakou věc s konkrétními nezaměnitelnými tvary, ať už jde o extravaganci italských automobilových značek či lu- xusní kožené italské sedací soupravy atypických tvarů. Ale německý design? Pokud zůstaneme u automobilů, předsta- va není příliš těžká. Na celém světě existuje řada fanoušků značek BMW, Audi, či Mercedez-Benz a každý z nich vám jistě dokáže vyjmenovat řadu důvodů, proč je právě jeho oblíbená značka automobilu ta nejlepší. Jak si ale stojí ně- mecký nábytek v konkurenci ostatních nábytkářských vel- mocí? Co ho definuje? Je to naprosto stejné jako u automobilů. Podobně jako se ve tvarech každého německého automobilu snoubí umění a důkladnost, tak se v designu německého nábytku odráží důraz na věcnost a funkčnost. Tento funkcionalismus, důraz na detail a často až bázlivá snaha vyvarovat se příliš experi- mentálním tvarům tvoří duši každého německého interiéru. Německý interiér definují na jedné straně moderní materiá- ly, na druhé straně kombinace s tradičními přírodními ma- Foto: archiv firmy BYDLENÍ Německý interiér je velmi NADČASOVÝ Díky použití tradičních materiálů jeho vzhled ani po letech nezestárne a hravě konkuruje nejnovějším trendům v nábytkovém designu. teriály, jako je dřevo dubu a ořechu. Tyto dva principy pak spolu přispívají ke kultivaci křivek celého designu. To vše je navíc podpořeno silným argumentem: „Made in Germany“. Naše realizované interiéry proto působí velmi svěžím a mo- derním dojmem, nikoliv však výstředně. Německý interiér je velmi nadčasový a díky použití již zmiňovaných tradič- ních materiálů jeho vzhled ani po letech nezestárne a hra- vě konkuruje nejnovějším trendům v nábytkovém designu. Nabídka německého interiéru zahrnuje kompletní vybave- ní bytového interiéru: skříně, postele, boxspringové postele, obývací stěny, konferenční stolky, jídelní sety, sedací sou- pravy, křesla a další. Zároveň jsou všechny produkty vy- soce variabilní, a to jak co se týče rozměrů, tak i možnosti materiálového provedení. Dále nabízíme vytvoření 3D vi- zualizace konkrétních bytových prostor konečného zákaz- níka ve stylu německého interiéru. V případě zájmu o spolupráci nás neváhejte kontaktovat.

/9 www.sedacky-ponsel.cz, www.gwinner.cz www.loznice-wiemann.cz, www.nemeckyinterier.cz Německý interiér budeme prezentovat na největší výstavě bytového designu v České republice FOR INTERIOR, který se bude konat 5.–8. 10. 2017 na výstavišti PVA v Praze. Jsme rádi za každého, kdo se zajímá o bytový design, a proto jsme pro Vás připravili volnou vstupenku1. 1vstupenka ke stažení zde: http://gwinner.cz/2017/08/11/pozvanka-na-for-interior-2017/

10/ Distribuce je vedena přes 3 hlavní prodejní značky Fla- mingo, Aquaflam a Masterflamme. Cílem naší společnosti je vytvářet takové produktové portfolio, které svou kva- litou, cenou a designem uspokojí široké spektrum zákaz- níků. Nabízíme teplovzdušné i teplovodní produkty do moderních i rustikálních interiérů. HS Flamingo je silná a moderní společnost, která díky zkušenostem a postave- Foto: archiv firmy ní nabízí mnoho nadstandardních služeb jak pro velkoob- chodní odběratele, tak svým koncovým zákazníkům. HS Flamingo je velice úspěšná při dobývání evropského trhu, kde už si vytvořila své postavení a stále ho rozšiřuje. Zahraničním partnerům nabízíme velice kvalitní produkt, který obstojí v celosvětové konkurenci. BYDLENÍ Kvalitní krbová a krbové vložky KAMNA ní nabízí mnoho nadstandardních služeb jak pro velkoob- chodní odběratele, tak svým koncovým zákazníkům. HS Flamingo je velice úspěšná při dobývání evropského trhu, kde už si vytvořila své postavení a stále ho rozšiřuje. Zahraničním partnerům nabízíme velice kvalitní produkt, který obstojí v celosvětové konkurenci. Jsme ryze českou společností se silným zázemím a dynamickým tahem na branku. www.hs amingo.cz

/11

Podle tabulek provozních nákladů patří mezi levnější zdro- je tepelná čerpadla – a pokud připočteme spotřebu elektric- ké energie domácnosti, vycházejí nejlevněji. Chcete-li topit pohodlně, většinou si musíte připlatit (plyn, centrální zásob. teplem, elektrokotel…). U levnějších zdrojů tepla je zase potřeba pravidelně při- kládat, rovnat a skladovat palivo, často jsou také spojeny s větším množství prachu v domácnosti. Tepelná čerpadla (dále TČ) patří k nejlevnějším a navíc bezúdržbovým zdro- jům tepla. U TČ stačí pouze nastavit pokojový termostat na vámi požadovanou teplotu. Nízká energetická náročnost a využití přírodní, nízkopotencionální energie minimalizu- je zátěž na životní prostředí. Oproti konvenčním způsobům vytápění snižují tepelná čerpadla podstatně exhalace uni- kající do ovzduší. A co je také důležité – při provozu TČ nehrozí nebezpečí výbuchu, vznícení nebo otravy oxidem uhelnatým. Pokud jste se rozhodli pro TČ, musíte zvolit, odkud bude- te čerpat teplo: ze vzduchu, ze země nebo z vody. Typ ze- mě-voda funguje na principu uzavřeného okruhu, kdy ne- mrznoucí médium prochází kolektorem a odebírá teplo z okolní půdy. U čerpadel typu země-voda bývají bo- hužel vysoké náklady na instalaci, pro plošný kolektor je navíc potřeba velká plocha pozemku. Ze zbývajících dvou možností je systém voda-voda oproti čerpadlům vzduch/voda ve výhodě, protože teplota spodních vod je konstantní po celou zimu, což neplatí právě u okolního vzduchu, kdy teplota klesá v době, kdy je potřeba nejvíce topit. U typu voda-voda nejsou žádné venkovní jednotky. Bohužel nelze tento systém využít všude – je závislý na do- statku zdrojové vody. Na výrobu tepelných čerpadel voda-voda se specializuje Jo- sef Stuchlík, který vyrábí TČ Spirála konstruované přímo pro využití studniční vody. Funguje na principu otevřené- ho okruhu, kdy zdrojová voda protéká přímo výměníkem TČ, nepoužívá se externí výměník, a tímpádem je energie zdroje využita maximálně. Díky originálnímu řešení čerpa- dlo získává teplo s nejmenšími ztrátami, nezanáší se, neva- dí tvrdá ani železitá voda. Na kvalitu zdrojové vody klade minimální nároky. Pro tato TČ se vyrábí trubkové výparní- ky z měděných trubek se zvětšenou teplosměnnou plochou na straně chladiva (viz obr.), studniční voda proudí zvnějš- ku těchto trubek. Díky tomuto řešení mají TČ Spirála řady WW nejnižší spo- třebu vody z dostupných tepelných čerpadel voda-voda na trhu. Stačí průtok 15 l/min na 10 kW výkonu. Zdrojová voda projde výměníkem TČ, který z ní odebere část tepla, a ochlazená se vypouští do vsakovacího objektu. Vzdále- nost mezi zdrojovou studnou a vsakovacím objektem by měla být minimálně 10 m. Voda z topného okruhu prochází tepelným čerpadlem, kde se ohřívá jako v jiném tepelném zdroji. TČ Spirála ohřeje vodu až do 65 °C. TČ lze snadno připojit do stávající topné soustavy, např. samotížný systém má výhodu velké zásoby vody a není nutná akumulační ná- drž. Čím nižší je výstupní teplota, tím vyšší je topný faktor. Čím vyšší je teplota zdroje, tím vyšší je opět topný fak- tor. Proto je nejvýhodnější využívat studniční vodu, kte- rá má v průměru 10 °C po celou zimu, a topit do podla- hového topení na cca 35 °C. Při těchto parametrech má TČ Spirála COP (topný faktor) 5,6. To znamená, že z 1 kW elektrické energie vyrobí 5,6 kW topné energie. Ani při to- pení do radiátorů na 50 °C není COP zanedbatelné (3,5), což přináší úsporu až 73 % oproti topení elektrokotlem či přímotopy. Při pořízení TČ navíc získáte velmi výhodnou dvoutarif- ní sazbu (NT 20 h/den) na dodávky elektrické energie. Tato úspora se nevztahuje jen na tepelné čerpadlo, ale i na spotřebu elektřiny v celé domácnosti. Moderní tech- nologie a regulace navíc poskytují uživatelům komfortní a bezobslužný provoz, který zajistí tepelnou pohodu v ob- jektu. Zařízení pracuje bez filtrace, údržby a servisních pro- hlídek. Podle výsledků statistického zjišťování Ministerstva prů- myslu a obchodu ČR byly v posledních letech každé čtyři z pěti nových instalovaných tepelných čerpadel voda-voda TČ Spirála. BYDLENÍ Tepelná ČERPADLA dlo získává teplo s nejmenšími ztrátami, nezanáší se, neva dí tvrdá ani železitá voda. Na kvalitu zdrojové vody klade minimální nároky. Pro tato TČ se vyrábí trubkové výparní ky z měděných trubek se zvětšenou teplosměnnou plochou na straně chladiva (viz obr.), studniční voda proudí zvnějš ku těchto trubek. Se stoupajícími náklady nyní spousta lidí řeší vhodný způsob vytápění. Foto: archiv firmy www.tcspirala.cz

Kvalitní a spolehlivá tepelná čerpadla vzduch/voda od výrobce Mitsubishi Electric. Vylepšená patentovaná technologie Zubadan s přímým vstřikováním chladiva s Flash-Injection kompresorem od Mitsubishi Electric nabízí nyní technologicky nejvyspělejší tepelná čerpadla vzduch/voda na trhu. Tato nová tepelná čerpadla jsou speciálně určená pro ohřev teplé vody a vytápění s velmi nízkými provozními náklady. Garantovaný operační rozsah až do venkovní teploty – 28 °C. Dle ErP dosahují všechna tepelná čerpadla od výrobce Mitsubishi Electric té nejvyšší možné energetické třídy A++. Symbol technologie ZUBADAN INVERTER Tepelná čerpadla vzduch/voda Více informací k tomuto sortimentu naleznete na www.zubadan.cz Zubadan technologie je součástí tepelných čerpadel pouze od výrobce Mitsubishi Electric. Více informací naleznete na www.zubadan.cz Nová modelová řada tepelných čerpadel vzduch/voda s nejnižší hladinou hluku na trhu. Vylepšená patentovaná technologie Zubadan s přímým vstřikováním chladiva s novým Hermetic DC Inverter Scroll kompresorem od výrobce Mitsubishi Electric nabízí technologicky nejvyspělejší tepelná čerpadla vzduch/voda. Nová řada tepelných čerpadel speciálně určená pro ohřev teplé vody a vytápění s nejnižšími provozními náklady. Garantovaný operační rozsah je až do venkovní teploty –28 °C. Dle Energy Related Product dosahují všechna tepelná čerpadla Mitsubishi Electric nejvyšší možné energetické třídy A++/A++.

14/ 14/ / Z inženýra ZEMĚDĚLCEM Zejména otec ke mně takto přistupoval. Už když jsem se narodil, měl jasno v tom, co ode mne očekává. Byl pře- svědčený, že musím vystudovat vysokou školu. Neexis- tovala jiná varianta než ta, že budu právník. Přes to nejel vlak. Otec byl vůbec zvláštní člověk. Velmi dominantní. I přes jeho náročnost a přísnost jsem si s ním však odma- la rozuměl. Vždycky jsme si spolu měli co říct. Dokázal mě toho hodně naučit, hrál se mnou karty, chodili jsme plavat nebo jezdili na kole. Na náš vztah jsem si nikdy nemohl stěžovat. Měl jsem z jeho strany jasně nastave- ná pravidla, která jsem musel dodržovat. Když jsem byl ukázněný a jel podle jeho vyznačených kolejí, vše bylo v pořádku. Když jsem z nich však měl chuť sem tam vy- bočit, bylo to zlé. Otec mi dal hned vždy jasně najevo, že tohle a tohle si nepřeje. Vyrůstal jsem v tom, tudíž pro mne nebyl až tak velký problém jeho mantinely dodržo- vat. Na jeho povahu jsem si zvykl a měl jsem ho upřímně rád. Mým vzorem však nebyl. Neměl jsem rád jeho jisté povahové rysy a vlastnosti. S velkou oblibou organizoval život všem okolo. Všechno věděl nejlépe a znal jen jednu pravdu, tu svou. To se později ukázalo být nepřekonatel- ným kámenem úrazu a mezníkem v našem vztahu. PRÁZDNINY U PRARODIČŮ Jsem kluk z města. Do města jsem se narodil a ve městě také vyrůstal. Odjakživa jsem však měl zvláštní pocit, že V příběhu byla změněna jména. Ilustrační foto: www.pixabay.com, www.dreamstime.com. Jmenuji se Tomáš a dnes je mi už 33 let. Jsem jedináček. Sourozence jsem si samozřejmě vždycky přál, ale moji rodiče veškerou svou péči a starost soustřeďovali na mne. Takže sám jsem i zůstal. Nemůžu říct, že by mě rozmazlovali, to určitě ne. Bylo však znát, že si do mne promítají veškeré své ambice a nesplněné sny. Z inženýra Zejména otec ke mně takto přistupoval. Už když jsem se narodil, měl jasno v tom, co ode mne očekává. Byl pře svědčený, že musím vystudovat vysokou školu. Neexis Jmenuji se Tomáš a dnes je mi už 33 let. Jsem jedináček. Sour veškerou svou péči a starost soustřeďovali na mne. Takže sám jsem i zůstal. Bylo však znát, ž a nesplněné sny. do té betonové džungle tak úplně nepatřím. Nejvíc jsem si to vždy uvědomoval v momentě, kdy jsme dorazili na venkov k mým prarodičům. Byli to rodiče mé matky. By- dleli v nádherné, až kouzelné malé vesničce, kde lišky dávají dobrou noc. Ve vesničce se naprosto zastavil čas. Mladí lidé z ní odcházeli za prací do velkých měst. Zů- stali tam tedy jen starousedlíci. Ve vesnici jste stěží na- šli hospůdku a malý obchůdek s potravinami, jinak nic. A i přes všechny tyto jakoby minusy jsem to tam bezpod- mínečně miloval. Vždycky jsem cítil, že tam je moje pra- vé místo pro budoucí život. Prarodiče byli úžasní lidé. Srdeční, laskaví a neuvěřitel- ně hodní. Bydleli vlastně skoro na samotě, téměř v lese. Nikoho k životu nepotřebovali. Měli své malé hospodář- ství, drobný dobytek a rozlehlý dům. Byli tam, ve svém malém vlastním světě, očividně šťastní. Pokaždé jsem na nich viděl upřímnou lásku. Nejen ke mně nebo k mým rodičům. I k sobě navzájem. Žili spolu už snad sto let, a i přesto bylo na první dobrou znát, jak se stále milují. Děda nikdy neprošel kolem babičky, aniž by ji třeba jen nepohladil. Ona mu vše oplácela svou laskavostí a pří- kladnou péčí o domácí zázemí. Opravdu jsem to odlehlé místo miloval se všímvšudy. I své prarodiče jsem zbož- ňoval a dával jim to patřičně najevo. Nikdy jsme mezi sebou neměli sebemenší problémy. Na toto kouzelné místo jsme jezdili téměř každý víkend a pak na měsíc o prázdninách. Ještě teď si vzpomínám, PŘÍBĚH TOMÁŠE, 33 LET

/15 /15 / Bytový difuzér MANDALA 60 ml, 6 druhů www.in-spirace.com Cena 196 Kč/ks jak jsem vždycky obrečel naše dovolené u moře. Nijak mě to tam netáhlo a považoval jsem to spíše za nutné zlo a utrpení. Nenáviděl jsem to. Hned po příjezdu k moři jsem snil o tom, že jsem u babičky a dědy. Práci s jejich zvířaty jsem naprosto propadl. Všechno na jejich hospo- dářství mě přitahovalo víc než cokoliv jiného. Líbila se mi i atmosféra. Ten delší čas o prázdninách, který jsme tam všichni trávili, byl jedinečný. Já, otec a děda jsme po celý měsíc tvrdě pracovali na hospodářství. Babička s mámou zase poctivě opečovávaly domácnost a rodinný krb. Máma babičce se vším pomáhala, a tak se vždy dům změnil k nepoznání. Byl přepečlivě uklizený a denně bylo napečeno a navařeno. Ty časy byly k nezaplacení. AMERIKA Láska k zemědělství mi vydržela a neopustila mě. Na- víc se spíš stupňovala. Když jsem se po základní škole rozhodoval kam dál, měl jsem jasno. Střední zemědělská škola. Pro tu jsem zahořel. A zahořel tak taky oheň na střeše, který jsem svým rozhodnutím rozpoutal. Otec mou volbu striktně odmítl. Nehodlal se s tím ni- jak smířit a všemožným způsobem mi tu myšlenku roz- mlouval. Prosil, křičel, citově vydíral, nařizoval, rozka- zoval a naivně přikazoval. Nic mu to nebylo platné. Já /15 jsem povahou spíše kliďas, pohodář a tak trochu i fleg- matik. I přes jeho výbuchy vzteku a nadávky jsem na školu opravdu nastoupil. Bylo mi dost jedno, co si o tom myslí. Když pochopil, že s touto situací už opravdu nic nezmůže, nějak to překousl, ale myslím, že smířit se s tím vnitřně a opravdově nikdy nezamýšlel. Učení mi nikdy nedělalo sebemenší problém, takže vyso- ká škola pro mne byla automatickým pokračováním stu- dia. Ani jsem nečekal, že by otec moje rozhodnutí pocho- pil. A nespletl jsem se. Popudilo ho to. Byl naštvaný ►

16/ 18 x 40 cm Lapač snů BAMBOO www.in-spirace.com Cena 216 Kč koj a padnul do postele jako špalek. Život v Americe byl samosebou krásný, působivý, ale taky velmi drahý. Člo- věk se musel otáčet velice pilně, aby mohl trochu obstoj- ně přežívat. Naši mě sice hodně dotovali a podporovali, ale i tak to bylo málo. Já jsem je o víc peněz nikdy samo- zřejmě nežádal. Uvědomoval jsem si, že už tak je stojím víc, než je zdrávo. Škola mi šla téměř sama od sebe, a tak jsem si našel bri- gádu. Na rozdíl od Vaška jsem měl výhodu v tom, že jsem vládl několika jazyky a angličtina mi šla víc než bravurně. Jazyky jsem nemusel ani nějak zvlášť studo- vat. Měl jsem na ně vyloženě sluch a vlohy. I proto bylo velmi snadné si brigádu najít a také udržet. Jelikož se mnou bylo vedení spokojeno, domluvil jsem brigádu také Vaškovi. Bylo fajn, přivydělat si nějaké peníze a od- počinout si od věčných studií. S Vaškem jsme si rozumě- li čím dál víc a žádnou ponorku jsme nikdy neměli. Bylo fajn spolu tedy i brigádničit. Nějaký čas to vydrželo, ale pak si Vašek našel přítelkyni. Samozřejmě jsem mu tohle štěstí přál. Stýkal se s ní stále častěji. Bylo vidět, že je šťastný a spokojený. Jeho přítel- kyně byla moc příjemná a inteligentní mladá Američan- ka, která se nikdy nad nikoho nepovyšovala. Já jsem měl vždycky jasno v tom, že se chci za každou cenu vrátit domů. Nikdy jsem se nepustil myšlenky na můj milovaný venkov. Na milión procent jsem věděl, že chci jednou na samotě mých prarodičů nastálo zakotvit. Nikdy jsem se necítil dobře ani v našem malém městě, natožpak v Americe. Kdykoliv jsem s našima komuni- koval z Ameriky přes skype, nikdy jsem se nezapomněl zeptat na prarodiče. Vašek čím dál častěji mluvil o tom, že v Americe plánuje zůstat natrvalo. Nejdřív jsem tomu nepřikládal váhu. My- slel jsem si, že je to jen přechodná euforie díky novému vztahu. Zamilovanost během těch dvou let určitě opad- ne, a Vašek se tak se mnou vrátí domů. Jeho stále častěj- ším zmínkám o tom, že se opravdu nehodlá vrátit domů, jsem nevěnoval zvláštní pozornost. Byli jsme spolu čím dál méně, a tak jsem si musel najít nějaký svůj vlastní zájem. Po přítelkyni jsem nijak zvlášť netoužil. Soustře- dil jsem se na školu a na brigádu. Když jsem však vy- šetřil trochu volného času, propadl jsem cestování. Ob- jevil jsem kouzlo Ameriky. Každou volnou chvíli jsem brázdil vyprahlé cesty amerických končin. Je to nádher- ná a pozoruhodná země. I přes to, že velká města nemám rád, snažil jsem se jich tam poznat co nejvíc. Tento čas jsem si náramně užíval. Ty dva roky vlastně utekly jako voda. Konec studií se kvapem blížil. Než jsem se vůbec nadál, školu jsem úspěšně a bez sebemenších potíží do- končil. Naši se na mne už velmi těšili a můj návrat netr- pělivě očekávali. Domů jsem se nakonec opravdu vrátil bez Vaška. ► a přesvědčený o tom, že s takovou střední školou jen ztrácím čas a teď ho chci ztratit ještě víc, když chci po- kračovat školou vysokou. A zase mi jeho nesouhlas byl jedno. Na vysokou školu mě přijali bez sebemenších komplikací. Byl jsem rád, že studuju to, co mě baví, a vztah s otcem jsem přestal řešit. Samozřejmě, že mi to bylo líto, ale moje budoucnost byla pro mne přednější než jeho výbuchy vzteku. Vše se změnilo až v momentě, kdy přišla jistá nabídka. Ve škole jsem prospíval natolik dobře, že mi bylo nabíd- nuto stipendium. Vedení školy přišlo s lákavou možností dokončit studia v Americe. Byl jsem v šoku a zaskočený takovou bombou. Jsem sice pohodář, ale také jsem váha- vý. Studium v Americe mě nadchlo a úplně pohltilo. Na druhou stranu se mi však na ty dva roky rozhodně ne- chtělo opouštět to, co jsem tolik miloval. Prarodiče, je- jich samotu a hospodářství. Život bez toho místa jsem si nedokázal představit. Nicméně mi nakonec došlo, že ta- ková nabídka se už nikdy nebude opakovat. Velmi váž- ně jsem se tedy začal přiklánět k možnosti, že do Ame- riky odletím. K mému konečnému rozhodnutí nakonec pomohlo i to, že byl do Ameriky vybrán ještě jeden stu- dent. Jmenoval se Vašek a shodou okolností to byl můj nejlepší kamarád. Znali jsme se téměř od útlého dětství. To bylo poslední pomyslné plus, které studium v Ameri- ce mělo. S trochou obav a velkým smutkem, že opouštím na tak dlouho venkov, jsem nakonec do Ameriky odletěl. Když jsem doma své rozhodnutí oznámil, můj vztah s ot- cem se náhle převrátil o 180 stupňů. Byl na mě nápadně hrdý a už dopředu všude hlásil a rozkřikoval, že jeho syn studuje v Americe. A já jsem přitom ještě ani neseděl ve vlaku na letiště. S Vaškem jsme odletěli společně. Vašek shodou okolnos- tí pocházel z vesnice, kde bydleli i moji prarodiče. Pro- to jsme se znali odmala. I přes to, že já jsem byl z města a on z venkova, rozdíly jsme mezi sebou nikdy nedělali. Cesta byla pro oba stejně dlouhá, vyčerpávající a nároč- ná. Už po výstupu z letadla jsme jasně věděli, že je to pro nás úplně jiný svět. Škola byla nádherná. Ohromná, vznosná budova, kde byl nekonečný počet studentů z ce- lého světa. Já jsem založením spíše introvert, a tak jsem byl vždy rád, když jsem se po náročném dni dostal na po- 16/ PŘÍBĚH TOMÁŠE, 33 LET

Pronajměte si luxusní roubenou chalupu s bazénem a vířivkou v obci Černý Důl Luxusní roubené chalupy v srdci Krkonoš Plánujete netradiční dovolenou s nezapomenutelnými zážit- ky v tuzemsku ? Pořádáte pravidelná roční setkání s rodinou či přáteli? Máme pro vás skvělý tip, místo , kde na vás dýchne nostalgie starých časů, avšak s luxusním vybavením a nezapomenutel- nou horskou přírodou v samém srdci Krkonoš. Vybrat si zde můžete ze čtyř nově vystavěných roubených chalup situovaných na okraji Černého Dolu v Krkonoších, s bezproblémovou přístupností po zpevněné asfaltované komunikaci. Každá z chalup nese jméno po svém původním určení – Rou- balka, Šípková, Ledárna a Brusírna. Všechny byly vysta- věné s láskou a dokonalostí v každém detailu firmou Kom- pletní stavby Roubal, pod pečlivým vedením pana Martina Roubala. Rádi bychom vás dnes blíže seznámili s chalupou Brusírnou. Tato nejmodernější chalupa s řízným názvem Brusírna, kte- rá spojuje doby dávno minulé s nejnovějšími technologiemi a vybavením, byla postavena ze dřeva borovice douglasky a její čistý design dotvářejí další materiály – žula, sklo a železo. Ubytovat se zde může až 12 lidí, jelikož jsou v ní dva čtyř- lůžkové a dva dvoulůžkové pokoje. Naleznete zde plně vybavenou kuchyň včetně kávovaru. Výrobě veškerého skle- něného osvětlení byla přítomna paní Kateřina Roubalová se svým manželem Martinem, aby vdechli tvar a život neotře- lým kouskům světel pod vedením zkušeného skláře. Chalupa má oproti ostatním roubenkám velká skleněná okna, díky kterým si vychutnáte výhled do koruny stromů a na pro- tékající horský potok s oblázky, od nejmenších kamínků po obrovské balvany. Schody od chalupy k potoku jsou pečlivě sesazeny ze stej- ných kamenů, které lemují osvětlený potok, zkrátka dokonalá souhra přírody s užitným okolím stavby. Chalupa je vybavena kachlovými kamny a saunou, po které se lze schladit ve venkovním koupacím sudu. Večerní posezení s rodinou či přáteli ve vinném sklípku, jenž je součástí chalupy, dotvoří už tak dokonalý obraz ideální dovolené plné relaxu a pohody. Už nebudete chtít jinam a budete se rádi vracet, Neváhejte a zarezervujte si dovolenou zde: http://www.chalupyroubal.cz/chalupa-brusirna/ rezervace-4/?house=Chalupa%20Brusirna

18/ NÁVRAT DOMŮ Po příletu mě moji rodiče netrpělivě vyhlíželi na letišti. Bylo to dojemné shledání. Máma byla očividně naměk- ko a šťastná. Táta byl maximálně pyšný. Nenechal mě ani minutu oddechnout a ještě na letišti mi hrdě hlásil, že všechny už obeznámil s tím, že jeho syn je inženýr studo- vaný v Americe. Taky mi mimoděk oznámil, že mi zaří- dil skvělé místo u nich v prosperujícím podniku. Nadše- ný jsem zrovna nebyl, ale souhlasil jsem. Plánoval jsem si totiž samostatné bydlení, takže se mi startovací práce samozřejmě hodila. Zjistil jsem, že platově je na velmi dobré úrovni. Z letiště jsme rovnou odjeli na venkov k prarodičům. Po- byt se protáhl na celý víkend. Byl víc než krásný. Odpo- činkový, plný vyprávění, dobrého jídla a šťastných chvil. Zase se mi tam potvrdila moje idea, že tam jednou chci určitě skončit. Neplánoval jsem to hned, ale prostě jed- nou. Jednou jistě. Už jsem párkrát doma nadhodil, že ko- ketuju s tím nápadem. Což otce vždy rozžhavilo doběla. Přišel den, kdy jsem měl nastoupit do své první práce na pozici inženýra. Nervozita brzy opadla. Kolegové byli příjemní a přijali mě velmi vřele. Začlenil jsem se bles- kurychle a s každým, až na jednoho protivu, jsem si bez- vadně rozuměl. Zasvětili mě postupně do nové pracovní náplně. Uznávám, že práce to byla náročná a bylo jí víc než dost. Zastávat tuto pozici bylo únavné, ale nebylo to nic, co bych nezvládl. Čas opět rychle utíkal. Na této pozici už mi běžel druhý rok. Všechno klapalo dobře. V kolektivu jsem byl oblí- bený, na mém účtu nikdy nechyběly peníze a byl jsem celkově spokojený. O víkendech jsem pravidelně na- vštěvoval prarodiče. Přes týden jsem trávil většinu času v práci a ve svém osobním volnu jsem hrál házenou nebo chodil plavat. Všechno bylo jakžtakž fajn. Až na otce. Tomu vlastně pořád něco nevyhovovalo. Neustále do mne hučel, abych si našel přítelkyni. Já jsem se na vztah nijak necítil a přítelkyni jsem ke spokojenému životu ne- potřeboval. Nebýt těch řečí mého otce a toho nepříjem- ného kolegy, žil bych si nad poměry spokojeně. Jednou o víkendu jsem byl opět na venkově. V noci se do mého pokoje přiřítil vystrašený děda a probudil mě s tím, že babičce něco je. Okamžitě jsme ji odvezli do nemoc- nice. V tu noc nám řekli jen to, že má nějaké problémy v oblasti břicha. Když přijeli druhý den naši, s mámou jsme okamžitě vyrazili do nemocnice. Lékař si nás vzal stranou a tlumeným hlasem nám vysvětloval, že je nevy- hnutelně nutná operace a že babiččin stav je víc než váž- ný. Šlo o náročný a komplikovaný zákrok. Máma se se- sypala už v nemocnici. Nad odporným kafem z automatu jsme se s mámou domluvili, že dědovi, pro jeho vlastní dobro, neřekneme celou pravdu. Oznámili jsme mu pou- ze to, že babičku budou operovat. Odjeli jsme s rodiči domů. Atmosféra byla dusná, tichá a smutná. Krátce po příjezdu to máma nevydržela a zača- la si balit věci. V rychlosti nám jen řekla, že se na venkov vrací. Pochopitelně nechtěla, aby děda toto těžké obdo- bí prožíval sám. My jsme s tátou samozřejmě souhlasili. Máma tedy odjela a my jsme s tátou osiřeli. Na venkov jsme za dědou a mámou jezdili pravidelně každý víkend. Když jsme s tátou vedli domácnost sami, dařilo se to. Neměli jsme mezi sebou žádné rozepře. Naopak se zdá- lo, že tato zkušenost náš vztah ještě prohlubuje a utužuje. SMRT BABIČKY Babiččin stav se nijak závratně nezlepšoval. Spíš na- opak. Vyhlídky nebyly dobré, ale propustili ji nakonec do domácí péče. Doktoři museli tušit, že její čas se krá- tí. Chtěli jí tedy dopřát klidný a nerušený konec v důvěr- ně známém prostředí namísto chladného a neosobního nemocničního pokoje. Když byla poslední dny babička doma, děda se o ni příkladně staral. Všichni jsme pomá- hali, jak se dalo a jak jen čas všem dovoloval. Naši rodi- nu tato skutečnost velmi stmelila. Nakonec to ale stejně bylo tak zlé, že se babička musela do nemocnice vrátit. Šlo to ráz na ráz. Než jsme se stihli nějak vzpamatovat z jejího zhoršujícího se stavu, babička zemřela. Bylo to velice rychlé a tak trochu se to samozřejmě při jejím zdravotním stavu dalo očekávat. Na smrt milovaného člověka se však nikdy nikdo nijak nepřipraví, i když si třeba myslí, že ano. Bylo to nejhorší období, jaké naše rodina zažila. Za dědou jsme pravidelně všichni jezdili a snažili se ho udržovat v psychické pohodě. Někdy to šlo lépe, jindy hůř. Děda byl však silná osobnost. Opravdu bojovník. Žal zaháněl prací. Jeho hospodářství paradoxně vzkvé- talo. Udržoval jej v chodu a poctivě se o všechno staral. Myslím si však, že často byl na pokraji sil a musel se hodně překonávat. 18/ 18 18 18/ / / www.in-spirace.com Čajový set se sítkem Cena 256 Kč/set MANDALA rozměr 280ml/více barev PŘÍBĚH TOMÁŠE, 33 LET

/19 /19 / Jídelní stůlPRISMA rozměr 6,5 x 8 x 11 cm, 2 druhy www.in-spirace.com Cena 148 Kč/ks Kovový svícen SOVA/PTÁČEK Po odchodu babičky se mi život začal lehce hroutit. V práci mi to lezlo na nervy čím dál víc. S otcem to po nějaké době taky začalo skřípat. Neustále na mně něco viděl. Všechno, co jsem udělal, pro něj nebylo dost dob- ré. Jednou se mu nelíbil můj osobní život, jindy zase přilíval olej do ohně tím, že byl na straně toho kolegy, kterého jsem do morku kostí nesnášel. Byl to povýšený a arogantní blb, který nikdy neuznal svou chybu. Jeho hlavním rysem byla povrchnost. S tátou si tedy velice dobře rozuměli. Všechno mě tak plíživě štvalo čím dál víc. Kdykoliv jsem se doma jen zmínil o tom, že bych rád změnil práci, zdi se otcovým řevem otřásaly v základech. Spělo to samozřejmě jen k tomu, že jsem si novou práci začal hledat intenzivně, ale tajně. ŠTĚSTÍ NA VENKOVĚ Přesně si pamatuju ten osudný víkend, kdy jsem opět při- jel za dědou. Viděl jsem na něm, jak je sedřený a chátrá. Stejně jako jeho velký dům i hospodářství. Ne že by se snad děda na práci vykašlal, jen už toho v jeho věku ne- zvládal tolik jako dřív. Bylo mi ho neskutečně líto. Tehdy jsem po práci vyrazil večer na pivo. A na koho jsem ne- narazil. Na Vaška! Povídali jsme si dlouho do noci. Mlu- vil o tom, že přijel za rodiči, ale že jinak stále žije v Ame- rice. Zapáleně vyprávěl o životě, který tam vede i se svou přítelkyní. Vydrželo jim to a vztah klapal. Nakonec řekl, že by pro mne měl stálé pracovní místo v podniku, který ho zaměstnával. Hledali inženýra. Splňoval jsem veške- ré požadavky. Nechtěl jsem přijmout ani odmítnout bez rozmyslu. Druhý den chtěl znát můj verdikt. Druhý den jsem Vaška poplácal po rameni, popřál mu štěstí, poděkoval za nabídku a zdvořile odmítl. A nejen to. Domů jsem se už nevrátil. Skončil jsem z minuty na minutu v práci a přestěhoval se na venkov k dědovi. Otec stále doufal, že je to jen chvilkové pomatení. Nevěřil, že to myslím vážně. Spletl se. S dědou pomalu, ale jistě opravujeme dům, který je teď můj. Práci na hospodářství si užívám a dědovi pomáhám, jak jen můžu. Přikoupili jsme nějaká pole a zemědělské stroje. Tahle práce mě slušně živí. Rozbila mi však ro- dinu. Svoje štěstí jsem si sice vydobyl a sen si splnil, ale tátu jsem definitivně ztratil. Došlo to tak daleko, že mě vydě- dil a kudy chodí, tam trousí, že ztratil syna. Že jen blbec může inženýrské křeslo vyměnit za nádeničinu na statku. Já žiju spokojeně a cením si každého prožitého dne. S dědou nám to šlape jako hodinky. Doufám, že to tak i vydrží. A taky doufám, že otec se jednou umoudří a svůj názor na mne změní. To jediné mi chybí k naprosté spo- kojenosti. Stůl s jednoduchým rozkládacím mechanismem je dodáván v mnoha rozměrech a barevných kombinacích. Podnož je ko- vová lakovaná v několika odstínech, horní deska může být la- minátová, lakovaná skleněná, v matném skle s úpravou proti poškrábání nebo s velice odolným keramickým povrchem. Stůl si můžete prohlédnout a vyzkoušet si snadnost rozkladu v showroomu rmy Casamoderna ve Vestci u Prahy. Cena od 25 885 Kč vč. DPH www.casamoderna.cz www.in-spirace.com Cena 497 Kč/ks Obraz BUDDHA MULTICOLOR 51 x 51 x 2 cm, 2 druhy 497 Kč/ks 51 x 51 x 2 cm, 2 druhy

20/ Foto: archiv firmy BYDLENÍ Aby zastřešení nejen dobře vypadalo, ale i fungovalo desítky let, je potřeba ho jednou za čas ošetřit. Přečtěte si rady a tipy, jak o něj správně pečovat. Znečištěné průhledné výplně z polykarbonátu stačí většinou jenom opláchnout proudem vlažné vody, aby se opět rozzáři- ly. Zastřešení teras CORSO mívají často místo polykarboná- tu výplně z bezpečnostních skel, které je možné umývat stej- ným způsobem jako běžná okna. „Vyhněte se čištění drsnými kartáči nebo abrazivními pasta- mi, které mohou povrch polykarbonátu poškrábat. Stejně tak není vhodné používat k čištění přípravky obsahující benzol, benzín, aceton nebo čisticí prášek,“ radí Pavel Tuček, ob- chodní ředitel společnosti ALUKOV, výrobce zastřešení ba- zénů a teras CORSO. Polykarbonát neumývejte, pokud je rozpálený od slunce, ale počkejte, až trochu vychladne. Naši péči si zaslouží i kolejnice, po kterých zastřešení klouže. Ty je třeba metličkou nebo proudem vody pravidelně zbavo- vat spadaných nečistot, jako je listí, větvičky nebo kamínky, aby odpad nebránil snadnému pohybu zastřešení. „Přijďte si zastřešení prohlédnout na veletrh FOR ARCH 19.–23. 9. 2017,“ zve na největší stavební veletrh v České republice Mgr. Zdeněk Kohák, MBA, marketingový ředitel společnosti ALUKOV. Pečujte správně bazénu a terasy O ZASTŘEŠENÍ Máte doma na zahradě bazénové zastřešení nebo posuvné terasové zastřešení CORSO? Pak jistě oceníte, že je péče o něj zcela nenáročná.

/21 Garážová VRATA Pokud vlastníte garáž a máte garážová vrata, určitě vás bude zajímat, jak si ještě více usnadnit jejich otevírání a zavírání. Věřím, že tento článek bude velice inspirativní i pro ty, jež teprve o garáži a garážových vratech Trido sní. Aby náš život provázela pohoda, obklopujeme se různými pomocníky: centrálními vysavači, myčkami nádobí, sušič- kami, centrálním osvětlením domu, automatickým zavla- žováním zahrady a tak dále. Abychom se nemuseli soukat každý den za každého počasí ven z auta a jít otevřít vrata, kupujeme dálkové ovladače. Milé dámy, známe se. Máme v kabelce tolik věcí a věčně něco hledáme. Mobilní tele- fon ale máme kupodivu vždy po ruce. Pryč jsou doby, kdy jsme měli mobil jen na volání, popřípadě na textové zprá- vy. V mobilním telefonu máme dnes skoro vše, veškeré kontakty na naše blízké, známé a pracovní partnery, komu- nikační programy, internetové bankovnictví, atd. Mnoho lidí pomocí tohoto chytrého zařízení ovládá topení, osvět- lení a zabezpečovací systém. Proč si tedy mobilem neo- tevřít garážová vrata? Chcete otvírat garážová vrata TRIDO mobilem? A proč ne! Jak chytrý mobilní klíč funguje? Jednoduše. Ovládání vrat funguje na principu GSM klíče. Vy pouze z mobilního telefonu prozvoníte číslo GSM klíče, necháte alespoň jednou vyzvánět a zavěsíte. Pak už se jen z pohod- lí vašeho vozu díváte, jak se vrata otvírají. Pokud využije- te zrychlenou předvolbu, kterou si nastavíte na svém mo- bilním telefonu pod jedno tlačítko, postačí jediné stisknutí a můžete zajet do garáže. Krásné na celém principu je to, že vzdálenost, ze které jste schopni ovládat garážová vrata mobilním telefonem, není nijak omezená. Můžete je tedy otevřít před příjezdem domů z cesty tak, abyste přijeli k již otevřeným vratům a nemuseli čekat před garáží. Zvláště praktické je to v úzkých ulicích, kdy plynule zajedeme do otevřené garáže a neblokujme provoz na silnici. Neomezený dosah dálkového ovládání vrat mobilem Technologie jde stále kupředu. Svá garážová vrata otevře- te mobilem z kteréhokoliv jiného místa – i ze zahraničí, klidně třeba z pláže. S obyčejným dálkovým ovladačem se musíte ke garáži přiblížit, jinak se vrata neotevřou. GSM klíč má neomezený dosah. Je nutné pouze být v dosahu telefonního signálu. Takže pokud vám nečekaně přije- li příbuzní o něco dříve, než jste byli domluveni, nemusíte je nechat stát na ulici. Máte-li z garáže volný průchod do domu, otevřete jim garážová vrata. Třeba budete mít při návratu domů přichystané pohoštění. Ovládání vrat mobilem – více telefonních čísel pro jedna vrata Jedna garážová vrata můžete dálkově otevírat pomocí více mobilních telefonů. Není tedy problém, aby každý člen do- mácnosti měl přístup k ovládání. Dálkové ovládání vrat mobilem je bezpečné O bezpečnost se nemusíte obávat. Pokud si nejste jisti, zda jsou vaše vrata zavřená, stačí poslat jednu SMS zprávu a během okamžiku vám přijde zpět zpráva, která vás in- formuje, zda jsou vrata otevřená či zavřená. V případě, že jsou otevřená, na dálku je bez problému zavřete. Garážová vrata TRIDO uzavřená mobilem jsou stejně bezpečná jako při zamčení klíčem. Pokud vás tento článek nadchl a chcete se dozvědět více, volejte na +420 800 800 874. Více na www.trido.cz. BYDLENÍ Foto: archiv firmy

22/ 22/ PŘÍBĚH ANETY, 32 LET Po svém boku mám úžasného manžela, který je v mých očích tím nejbáječnějším mužem na světě. Těžko bych hle- dala někoho, kdo by mi vyhovoval víc. To ale předbíhám. Na růžích jsem samozřejmě ustláno neměla. Vyrůstala jsem na malém městečku. Mám rodiče, které nade všechno miluju. Stejně tak i svou mladší sestru. Co se rodiny týče, nemohla jsem si nikdy v životě na nic stěžovat. Našim to vždycky perfektně klapalo. Jejich vztah se na nás, na dě- tech, hodně odrážel. Nikdy jsme se sestrou nezažili jedinou hádku nebo rozepři. Táta byl k mámě vždy laskavý, pozor- ný a stavěl ji bezpodmínečně na první místo. Nijak ji neu- přednostňoval, to vůbec ne. Ale bylo znát, že když táta dělá mámu šťastnou, je upřímně šťastný i on. Měla jsem šťastné dětství i dospívání. Panují mezi námi opravdu vřelé a neo- třesitelné vztahy. Naši rodiče hodně drželi při sobě. Drželi při sobě hlavně v době, kdy jsme se se sestrou formovaly a vybíraly si dal- ší studium. Rodiče táhli za jeden provaz a přáli si, aby z nás něco bylo. Jejich důslednost byla obdivuhodná. Byli na nás svým způsobem tvrdí, ale byli také spravedliví a laskaví. Když si vybavím vzpomínky na dospívání, vím, že zcela jistě používali metodu cukru a biče. Pro studium jsme tedy měly jen ty nejlepší podmínky, i když jsme samozřejmě, plné vzdoru, občas protestovaly. Rodiče oplývali ohromnou trpělivostí. Školy jsme tedy úspěšně dokončily a ještě dnes MJmenuji se Aneta a nedávno jsem oslavila své dvaatřicáté narozeniny. Můj život je klidný, pohodový a provází mě víceméně jen samé štěstí. Opičí LÁSKA z nich těžíme. Rodiče nám, co se vzdělání týče, zajistili opravdu slibnou budoucnost. Moje sestra je úspěšná, vyhledávaná a uznávaná lékařka. Je to úžasná ženská. Má svou rodinu a je šťastná. Sestru i její úžasnou rodinu zbožňuju úplně stejně jako rodiče. SEZNÁMENÍ Hned na začátku studia na střední škole jsem se seznámi- la s Honzou. On studoval medicínu. Zamilovali jsme se do sebe prakticky na první pohled. Honza byl hezký kluk s hlubokýma očima a pevným pohledem. Byl sice nená- padný, ale taky velmi laskavý, společenský a dobrosrdeč- ný. Vzplanula mezi námi doslova láska jako trám. Byli jsme mladí a navzájem do sebe dokonale pobláznění. Vše nasvěd- čovalo tomu, že jsme pro sebe přímo stvoření. Byli jsme spolu pět dlouhých a krásných let. Nikdy jsme nikam nespěchali. Škola nám zabírala spous- tu času. Na hádky tedy nebyl ani čas, ani prostor a vlast- ně ani důvod. Volné chvilky jsme si báječně užívali. Umě- li jsme si vychutnat všechno, co život nabízel. Často jsem byla já u nich, nebo byl Honza u nás. V útočištích tedy žádný problém nebyl. Měli jsme společné zájmy i plány. Ani jeden z nás netlačil na pilu. I proto jsme oba bydleli doma. Já jsem od našich nikam nepospíchala a ani Honza se ze zázemí svého domova nikam nechystal. Jednoznač- ně jsme se shodli, že nemá žádný smysl pořizovat si v na- šem malém městě společný podnájem. Oba jsme mířili do většího města. Nechtěli jsme se usadit v našem miniměstě. I v tomhle směru se projevila důsledná výchova mých rodi- čů. Po jejich vzoru jsem měla vysoké kariérní nároky. A ty na malém městě byly samozřejmě nesplnitelné. Honza mě v mé ctižádosti stoprocentně podporoval. NAVODĚ Jak už jsem říkala, uměli jsme si užívat. Pravidelně jsme s partou lidí vyráželi na vodu. To jsme milovali. Byli jsme s Honzou v naší společnosti už zafixovaní jako nerozlučná dvojka, která bez sebe nedá ani ránu. Rozhodně by nikdo, ani já ne, netipoval, že my dva společnou cestu životem ne- dokončíme. ► V příběhu byla změněna jména. Ilustrační foto: www.pixabay.com, www.dreamstime.com. PŘÍBĚH ANETY, 32 LET

/23 VIVI je luxusní pulsní dvoumotorový vibrátor. Samozřejmostí je dobíjení a silikonový povrch. www.sexshop.cz je luxusní pulsní dvoumotorový zřejmostí je dobíjení a silikonový povrch. www.sexshop.cz je luxusní pulsní dvoumotorový zřejmostí je dobíjení a silikonový povrch. www.sexshop.cz Luxusní DVOUMOTOROVÝ VIBRÁTOR

24/ Jednou jsme opět jeli na vodu, samozřejmě ve stejném slo- žení jako vždy. Neskutečně jsem se těšila. Když jsme ruku v ruce dojeli na místo, naši přátelé už tam byli. Tentokrát se konalo překvapení. V partě bylo o jednu neznámou tvář na- víc. Šlo o dívku jménem Eva. Atraktivní blondýna s neuvě- řitelně dlouhýma nohama. Bylo úplně zřejmé, že pro kluky je neodolatelně přitažlivá. Honza ji naštěstí očividně přehlí- žel. Já jsem si s ní celkem rozuměla. Neměly jsme nějaký zá- sadní problém. Naše názory se většinou shodovaly a dobře se nám spolu povídalo. Nebyl tedy důvod, abychom se sobě vzájemně vyhýbaly. Když jsme uprostřed týdne sjížděli divokou řeku, Eva se k nám i tehdy přidala. Po návratu se však ukázalo, že ne- šikovně došlápla. Noha jí pro zbytek výletu doslouži- la. Honza, který ji duchapřítomně ošetřil, rozhodl, že Eva už v žádném případě na vodu nemůže. My jsme však před sebou měli ještě několik volných dnů, a tímpádem i mno- ho vodních sjezdů. V Honzovi se probudil pravý medik, a tak se ihned nabídl, že s Evou zůstane na břehu. Alespoň pro ten jeden den. Líbila se mi jeho velkorysost a oběta- vost. Neměla jsem s tím tedy sebemenší problém. Se zbyt- kem party jsem bez výčitek vyrazila na vodu a pořádně si to užila. Po návratu bylo na Honzovi jasně znát, že ho si- tuace mrzí. Vodu miloval a fakt, že musel zůstat na břehu s Evou, ho otrávil. Po našem návratu se ihned kluků neod- bytně vyptával na podrobnosti, jaké to na vodě bylo. Jeho nekonečné otázky napovídaly, že mu je opravdu líto, že ne- mohl jet. Ani atraktivní Eva mu tedy nebyla dostatečnou ná- plastí. Neměla jsem sebemenší důvod pochybovat o jeho upřímnosti nebo ho nějak podezřívat. Když byl Honza v obležení kluků, šla jsem dělat společ- nost Evě. Byla dost skleslá z informací, které jí posky- tl Honza. Noha se mu prý absolutně nelíbila a potřebovala by nutně neodkladný rentgen. Eva však byla plně odkáza- ná na nás, a domů se jí navíc ani v nejmenším nechtělo. Když jsem viděla, že opravdu trpí a noha ji evidentně ší- leně bolí, sama jsem nadnesla návrh. Chtěla jsem ji naložit k nám do auta, bez debat odvézt na rentgen, a výlet tak pros- tě bohužel ukončit o jeden den dřív. Eva sice nerada, ale na- konec souhlasila. Přivezli jsme ji až na práh lékařské ordinace. Ochotně jsme ještě počkali v čekárně s tím, že ji samozřejmě hodíme rov- nou i domů. Bez nás by se tam asi těžko dostala. I když dnes- ka bezpečně vím, že ta zákeřná koketa by si to jistě uměla nějak zařídit. Odvezli jsme ji tedy zasádrovanou a se zlome- nou holenní kostí k ní domů. Bydlela sama. Mohla se po- chlubit krásným bytem. A taky se patřičně chlubila. Prová- děla nás po svých velkých slunných pokojích a byla ve svém živlu, když mohla být středem pozornosti. Při odchodu nám vřele děkovala. Věřila jsem jí to. Zeptala se, jestli by jí Honza nedal telefonní číslo. Jejím hlavním ar- gumentem byla samozřejmě pochroumaná noha. Prý kdyby se jí něco nezdálo, tak aby se s Honzou mohla poradit. PODRAZ Doposud jsem nikdy neměla jediný důvod k žárlivosti. A nehodlala jsem s tím začínat ani teď. Honzovi jsem ► 24/ / mohl jet. Ani atraktivní Eva mu tedy nebyla dostatečnou ná- A nehodlala jsem s tím začínat ani teď. Honzovi jsem ► 24/ PŘÍBĚH ANETY, 32 LET

Foto: archiv firmy Relax vaky A KŘESLA Výrobce relaxačních vaků a křesel, sedacích pytlů, taburetů – řady jedinečných a originálních výrobků na českém trhu. ýrobce relaxačních vaků a křesel, jedinečných a originálních výrobků na českém trhu. www.relax-vaky.cz www.relax-vaky.cz BYDLENÍ /25 V našem sortimentu originálních sedacích a lehacích re- laxačních vaků a pytlů najdou uspokojení všechny gene- race, v našich křeslech se budou cítit výborně děti, které rády řádí, najdou zde zábavné a hlavně praktické originál- ní a jedinečné modely sedacích vaků sportovci, kteří si po- třebují ulevit, ale i senioři a všichni, které něco pobolívá. Relaxační a odpočinkové sedací vaky, sedací pytle, se- dací křesla, sedací polštáře a podnožky mohou být zdro- jem zábavy, vhodného doplnění celkového výrazu vaše- ho interiéru. Snadnou manipulací a nenáročnou údržbou vás osvobodí od náročného úklidu těžkého nábytku. Sedací vaky a křesla společně s podnožkami a velkými polštáři nabízejí nejširší možnosti využití. Jsou především v současné době stále populárnější, ne- boť je mnohem propracovanější design, kvalita šití i vý- plň. Jenom naše firma nabízí na českém trhu 102 modelů + stovky barevných kombinací sedacích vaků určených všem, od nejmenších dětí až po seniory. Sedací vak ideálně vytvoří skvělý doplněk dětské- ho pokoje, kde navíc plní i funkci zábavy a vytvoří bezpečné prostředí. Sedací vaky nemají žádné ostré hrany, jsou antialergenní, lehce se s nimi manipuluje a jejich údržba je jednoduchá. Vhodně vybraný sedací pytel, vak, polštář dokonce může plnit více funkcí díky možnostem tvarování, může být křeslem, válendou, matrací. Sedací vaky nacházejí velice často využití i ve veřejných prostorách, jsou ideální pro vybavení různých wellness center, fitness center, kde doslova spojují účel těchto zaří- zení s pohodou a praktičností relaxačních vaků. Vaky prodáváme také zdravotnickým zařízením, školkám, jeslím, sportovním organizacím, rehabilitačním ústavům, ordinacím a všem institucím a organizacím, které chtějí pro své zaměstnance, návštěvníky a pacienty to nejlepší. Po dohodě vyrábíme speciální série například s firemním logem nebo ve firemních barvách. Naše vaky jsou výbornou alternativou těžkého, nepohodl- ného nábytku a nezdravého sezení. Vaky byly vytvořeny s ideou poskytnout našim zákazníkům možnost pohodlné- ho a zdravého posezení. Naše vysoce kvalitní sedací vaky a křesla užívají zákazní- ci z celé Evropy. U každé zakázky se řídíme heslem: KVALITA - CENA - RYCHLOST - ORIGINALITA

26/ 26/ maximálně věřila. O to víc jsem samozřejmě byla zranitel- ná. Moje důvěra byla bezmezná. Evu jsme po odchodu od ní vůbec neřešili. Naopak. Krásně jsme si užili víkendu, přesně v našem stylu. Spousta jídla, svíček a vzájemné blízkosti. Ten příjemný zbytek víkendu si stále ještě pamatuju. Když jsme trávili jeden pátek u Honzy, zmínil se o Evě. Vo- lala mu kvůli noze. Asi se s ním velice nutně potřebovala poradit o tom, jak její ladná nožka krásně srůstá. A když už měla Honzu na telefonu, rovnou ho pozvala k sobě na ve- čeři. Dobře, ne jen jeho. Nás oba. Opět jsem neměla důvod žárlit a už vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že bychom od- mítli. Dokonce jsem se i upřímně těšila. Když jsme dorazili k Evě, překvapilo mě, že tam byl i ně- jaký další kluk. Byl to spíš už dospělý muž. My jsme ved- le něj byli podstatně mladší. Eva s ním celý večer flirtova- la, usmívala se na něj a využila každé příležitosti k tomu, aby se ho dotkla. Proto jsem se domýšlela, že to je zřejmě její stálý přítel. Seděl mi k ní. Vypadalo to, že Eva přita- huje takové typy mužů. Starší, solventní a hlavně takové, kteří na ni dokážou obdivně zírat. Byla však velmi rafino- vaná. Při žhavých flirtech s tím dotyčným mužem sledova- la upřeně hlavně mého Honzu. Všimla jsem si toho vlastně docela pozdě. Kdykoliv líbala toho svého přítele, pošilhá- vala po Honzovi. Když ho hladila po zápěstí, opět zvedala svůdně oči k Honzovi. Ve mně začala vřít krev. Pěkně mě to vytáčelo. Když mi došla trpělivost, beze slova jsem zvedla a odešla. Bez poděkování, bez rozloučení. Honza mě na ulici sotva dohnal. Funěla jsem jako rozjetá lokomotiva. Na žád- nou žárlivou scénu nedošlo, to bylo pod mou úroveň. Nic- méně jsem mu to pěkně natřela. On mě skálopevně ujistil, že ho Eva nezajímá.Aproto si prý ani ničeho nevšiml. Ruku v ruce jsme dorazili k němu domů a o Evě už zase nepadlo ani slovo. Honza o ní sám nikdy nemluvil, takže můj klid jen umocňoval. Byla jsem si naprosto jistá v kramflecích. Čas úplně normálně běžel. Trávili jsme spolu všechen vol- ný čas tak, jak jsme byli zvyklí. Pak se ale Honza začal sem tam omlouvat. Nejčastější důvody byly nepodezíráníhodné a obyčejné. Moc učení, zkouškové období, práce doma nebo nevolnost. Já husa jsem mu to všechno věřila. Vždycky. Do poslední slabiky. Až jsem jednou byla přímo donucená si ty růžové brýle sundat. S Honzou jsme měli domluvenou schůzku. Dodnes nechá- pu, jak mi to Honza mohl udělat, ale když jsem na místo do- razila, čekala na mne u stolu Eva. Ano, Eva. Přinutila jsem se dokonce ke zdvořilému úsměvu. Eva mě ale nenechala ani vydechnout. Ještě jsem si ani pořádně nesedla a ona na mne vysypala: ,,Čekám s Honzou dítě!“ Srdce se mi zastavilo a začalo mi příšerně hučet v uších. Ona si můj šok vyloženě užívala. Do veškerých detailů mi líčila, jak spolu randili a spali, když já jsem žila v domnění, že se Honza učí. Najednou mi docvaklo, jak chabé byly ty jeho výmluvy. Krve by se ve mně nedořezal. Eva na mne dál chr- lila veškeré nechutné pikantnosti z jejich milostného pomě- ru, jehož důsledkem bylo dítě. Jejich dítě. Pak konečně dorazil ke stolu i Honza. Viděla jsem ho při- cházet už od vstupních dveří. Když uviděl Evu, zbledl jako stěna. Ale kupodivu vůbec neostýchal přisednout si k nám. Nejen to, sedl si rovnou vedle ní. Seděl tam a všechno bez sebemenšího zaváhání přiznal. Po všem, co jsme spolu pro- žili. Po tom, jak jsme se vřele milovali. Po tom všem se se mnou rozloučil jediným ,,Promiň!“ Bez jakéhokoliv studu s Evou rovnou odešel. Ten obrázek, jak kráčejí z restaurace a Honza drží těhotnou Evu kolem pasu, snad už nikdy nevy- pudím z mysli. NOVÝ ZAČÁTEK? Nejdřív jsem se totálně sesypala. Byla jsem naštěstí hodně mladá a můj duševní kolaps netrval dlouho. Relativně rych- le jsem se dala dohromady. Neměla jsem však dost pevné nervy na své přátele, kteří soucitně pokyvovali hlavami. Od základu jsem proto změnila svůj dosavadní život. Odešla jsem do vysněného velkého města. Nastoupila jsem do sno- vě placené práce, která mě dokonce i bavila. Stále jsem se v ní dobrovolně zdokonalovala. Pořídila jsem si téměř ihned i svůj vlastní útulný, i když menší byt. V něm jsem ještě pro- brečela pár nocí. Budila jsem se s tím, že jsem pořád ještě nevěřila tomu, že si pomalu plním všechny své sny a Honza u toho není. Bylo jasné, že na další vztah momentálně ještě nemám dost sil a vlastně ani náladu. Nezvládla bych to. Stále to hodně bolelo. V tak velké ráně jsem se nehodlala šťourat, a už vůbec jsem neměla v plánu si nějakým dalším zklamá- ním sypat do ní sůl. Užívala jsem si tedy skvělé práce, svého bytu a s radostí jsem přijímala chválu rodičů, kteří na mne byli velmi pyšní. Tohle období bylo vlastně moc fajn. Čas od času jsem v práci zaskočila do vedlejší kanceláře. Vždycky opravdu jen pracovně. Všimla jsem si, že kdyko- liv tam jdu, pohledem mě přímo rentgenuje muž jménem Petr. Byl to velice příjemný muž a upřímně ráda jsem se s ním bavila. Byl inteligentní a měl svěží humor. K ženě se také uměl chovat vybraným způsobem. Potěšilo mě, že netlačil nijak na pilu. O vztahu nepadlo ani slovo. Byl si zřejmě dobře vědom toho, že bych odmítla a začala se mu vzdalovat. Často jsme si volávali, chodili do kina a hodně jsme si povídali. Byla jsem na sebe celkem pyšná za to, že to umím kočírovat. Do intimního vztahu jsem se opravdu nenutila. V práci jsem stejně dostala nabídku na kariérní postup. Pod- mínkou byla dvouměsíční stáž v zahraničí. Bez velkého roz- mýšlení jsem přijala a skákala radostí sedm metrů vysoko. Odjela jsem a maximálně si to užila. Bylo to fantastické. Na- čerpala jsem nekonečné množství zkušeností a vědomostí. I mé sebevědomí se dostalo do plusu. Poznala jsem tam totiž pár mužů, kteří o mne projevovali zájem. A to mě těšilo. ► PŘÍBĚH ANETY, 32 LET

/27 /27

28/ 28/ A opět jsem sama sebe nezklamala. Nepodlehla jsem. Ni- komu. Když jsem v obležení kufrů vystoupila z letadla v rodné zemi, šokovalo mě, že na mne čekal Petr. Petr a kytice ru- dých růží. Už nemělo smysl se něčemu směšně bránit. Sko- čila jsem mu do náruče a poprvé ho vášnivě políbila. Byl to úžasný pocit. Měla jsem knedlík v krku a příjemně se mi třásla kolena. Bylo jasné, že od toho momentu už v tom vzta- hu lítáme. Z vyprávění jsem věděla, že Petr bydlí stále u rodičů. Trochu mě to zaráželo, ale na druhou stranu měl Petr pravdu, neby- lo kam spěchat. Dosud nepotkal žádnou ženu, se kterou by chtěl sdílet i střechu nad hlavou, tak proč se osamostatňo- vat. Navíc byli jeho rodiče velmi vlivní a známí lidé, a Petr měl tudíž doma silné zázemí a také rozlehlé soukromí. Jeho vlastní podkroví bylo snad třikrát větší než můj minibyt. Ten se mi najednou zdál malý jako krabice od bot. PROBLÉM ZVANÝ MATKA Petr o rodičích často mluvil. Hlavně o matce. Nikdy mě ale k nim domů nepozval. Já jsem o to ani nijak zvlášť nestála. Proč taky. Byli jsme spolu pouhou chvíli a nebyl důvod na takové rodinné formality. Většinu času jsme trávili po výletech, restauracích a kinech. Bylo mi s Petrem nádherně. Milovala jsem ty bezstarostné chvíle, kdy jsme se vraceli ke mně domů a tam se promilo- vali nebo propovídali ke svítání. Takhle to bylo často. Stejně jako to, že Petr vždy přišel a odešel. S ním však vždy přišly i nějaké jeho věci a už neodešly. Mně to nevadilo. Začala jsem mu pomalu vyklízet prostor ve skříni, protože přená- šení věcí nemělo dlouhodobě smysl. Petr si však hrdě stále většinu svých věcí nosil sem a tam. Čím víc jsme spolu trávili času, tím víc jsem měla možnost si všimnout, že jeho matka v jeho životě hraje opravdu zá- sadní roli. Její přemíra starostlivosti mě však časem začala pěkně děsit. Byla schopná svému dospělému synovi oprav- du a vážně zavolat, aby mu řekla: ,,Vezmi si šálu, Petře, fou- ká vítr, Petře, dobře se zapni, Petře, dnes je velké horko, Pe- tře, nezapomeň hodně pít, Petře!“ Hrůza. Ne! Katastrofa. Vždycky jsem byla po jejím telefonátu jako opařená. Petrovi to bylo nepříjemné, to bylo poznat. Vždy ji omlouval a hle- dal důvody, které by jeho matku nevykreslovaly v tak straš- ných barvách. Já jsem Petra milovala, takže jsem ho nehod- lala soudit ani nijak jinak deptat kvůli jeho matce. To není můj styl. A tak jsme spolu jeho matku neprobírali. Jeli jsme si dál po vlastních kolejích. Jednou však nebylo vyhnutí. Jeho otec nás pozval na večí- rek, který se u nich v domě pořádal. Byl to raut známých osobností. Petr mě přemlouval. Přál si představit mě koneč- ně rodičům. O jeho matce jsem si sice myslela své, ale co bych pro Petra neudělala. A proto jsem také souhlasila a po- zvánku nakonec neskartovala. Koupila jsem si nové šaty, za- šla ke kadeřníkovi a vůbec vše na sobě jsem dotáhla téměř k dokonalosti. Petrovi spadla čelist. Já jsem se díky jeho chvále cítila jistější v kramflecích, a tak jsme vyrazili. Z jeho matky jsem přece jen měla obavy, ale vykročila jsem odváž- ně, zavěšená do Petra, a hodlala jsem si večer užít. Když jsme dorazili na místo, byla jsem jako Alenka v říši divů. Všude kolem mne byly známé tváře. Tváře z televizní obrazovky, politici, uznávaní lékaři a podnikatelé. V takové společnosti jsem nikdy v životě nebyla. Petr na nic nečekal a ihned mě zavedl k rodičům. Jeho otec měl jiskřivý pohled, mužné šediny a byl velmi příjemný. Petr mu byl vzhledem i chováním velice podobný. A pak to přišlo. Jeho matka mi nepodala ani ruku. Sjela mě pohledem od hlavy až k patě a vůbec to nebyl pohled hezký. Naopak. Okamžitě začala nepříjemným hlasem kritizovat moje šaty, účes, líčení, kabelku, boty, lak na nehtech i parfém. Tudíž všechno. Netušila jsem, že je možné vychrlit tolik kritických poznámek naráz. Šaty moc krátké, účes příliš nalakovaný, lí- čení až moc decentní, kabelka evidentně levná, boty s příliš vysokým podpatkem, lak na nehtech příliš lesklý a parfém až moc kořeněný, vyjmenovala na mou adresu. Spadla mi čelist a byla jsem jako opařená. Nemohla jsem věřit tomu, co si to ke mně dovolila. A ještě víc jsem nemohla uvěřit, že Petr a ani jeho otec neřekli jediné slovo na mou obranu. Pochopila jsem, že Petrova matka má v rodině téměř výsad- ní práva a taky snad může urážet, koho ji zrovna napadne. Také jsem ale za chvíli pochopila i to, že ona nepotřebuje urážet kdekoho, ale pouze mne. Respektive jakoukoliv Pe- trovu partnerku. Proto zřejmě tehdy nikam nespěchal a byl víceméně sám. Ale pořád jsem si stála za tím, že odsuzovat Petra by bylo pod mou úroveň. Na tom se nezměnilo vůbec nic. Moje stanovisko zůstalo neměnné. IZOLACE Byla jsem nadále rozhodnutá o ní nemluvit a hlavně se s ní nestýkat. Petr moje rozhodnutí respektoval. Ona se však ne- hodlala svého chlapečka vzdát tak lehce. Milionkrát denně mu volala a začala mu volat i v noci. Byla snad neustále na telefonu. Bylo už úplně evidentní, že na mne žárlí. Byl to přesně ten typ matky, která se nedokáže svého syna vzdát. My s Petrem jsme se naštěstí hodně milovali, a tak se nám dařilo to zdárně přehlížet. Žili jsme si svůj život. Samozřejmě, že člověk se nemůže rodinným příslušníkům vyhýbat donekonečna. Proto jsem se zdvořile účastnila ně- kolika rodinných oslav. Opravdu jich ale bylo jen pár. Pet- rova matka se totiž naprosto vymkla kontrole. Vždy na mne pozurážela každý detail a pak brečela na Petrově rameni kvůli tomu, jak jí chybí a jak mu vše obětovala. Definitivně se asi zbláznila v momentě, kdy začala podstupovat jednu plastiku za druhou. Paranoidně jsem ji dokonce začala po- dezírat, že se mi chce podobat. To však ve finále bylo jedno. Vypadala příšerně. Plastiky nedopadly vůbec dobře, a tak mi ani zdaleka nebyla podobná. Vlastně nepřipomínala nic ji- ného než rozšlápnutý pudink. PŘÍBĚH ANETY, 32 LET

Na jeho rodinu jsem však nezanevřela úplně. To by bylo nefér. Jak už jsem zmínila, jeho otec byl úžasný člověk. Občas nás tajně pozval na oběd do restaurace. Bylo potup- né se takhle skrývat před jeho ženou, jinak to však nešlo. O Petra nechtěl kvůli své ženě přijít. A mne si koneckon- ců také velmi oblíbil, stejně jako já jeho. Svou ženu vždy u jídla vytrvale omlouval a orodoval za ni. My jsme s Pe- trem ale táhli za jeden provaz, takže jsme na jeho omlou- vání manželky nedbali. Nepotřebovali jsme ji, i když Pet- ra odloučení samozřejmě mrzelo. Smířili jsme se pomalu s tím, že nám naši lásku přeje alespoň Petrův otec. Ten vždy po pár skleničkách vyjádřil své obavy, že bych moh- la kvůli chování matky Petra opustit. Ale obával se zby- tečně. Já jsem Petra milovala vroucně, bláznivě a opravdu z celého srdce. Neexistovala pro mne překážka, kterou bych nepřekonala, jen abych mohla být s ním. Dny míjely a náš vztah se dál vyvíjel. Petr mě požádal o ruku a já jsem měla na jeho žádost jasnou odpověď. Ano! A začalo další výživné období. Nabízelo mnoho prostoru pro lítostivé telefonní hovory s matkou. Srdceryvně ho pře- mlouvala, aby se neženil. Podle ní byl na svatbu moc mla- dý, nezkušený a já ho jistě chci jen využít. Petr na její za- hořklost nijak nereagoval a neobtěžoval se ani později. SVATBA A NADĚJE Nastal den D a byla pohádková svatba s nekonečným da- vem hostů lidí a neopakovatelnou atmosférou. Petrův otec nám celou svatbu zaplatil do posledního haléře. K mému velkému překvapení přišla i Petrova matka. Tak moc se snažila, aby jí to slušelo, že výsledek byl zcela opačný. Jestli chtěla zastínit mne coby nevěstu, tak se jí to podaři- lo maximálně tím, jak byla směšná a přeplácaná. Každým pohledem, slovem i gestem dávala najevo, že není schop- ná překousnout fakt, že budu její snacha. Ani mně to vě- domí nebylo extra po chuti, ale já měla svého zbožňova- ného manžela. Jako svatební dar jsme dostali svatební cestu, kterou jsme si neskutečně užili. Bylo to působivé, romantické a krás- né. Po návratu jsem za dva měsíce svému muži oznámila, že čekáme dítě. Petr nebyl nikdy šťastnější, moje rodina se moc těší a Petrův otec se také nemůže dočkat. Jen Pe- trova matka samozřejmě opět neprojevila ani náznak ra- dosti. Já jsem v sedmém nebi a někde ve skrytu duše doufám, že první vnouče mou tchýni změní. Možná si k sobě také nakonec najdeme cestu. inzerce /29 Bydlení v Praze za polovic… Infolinka 602 222 217 www.ZahradaToJeZivot.cz …vám neslibujeme, ale už od 44 000 Kč/m2 včetně DPH můžete bydlet v Lysé nad Labem – ve městě i zeleni, za 40 minut na Václavském náměstí v Praze. Předprodej další etapy úspěšného projektu Zahrada zahájen, dokončení bytů na podzim 2018.

30/ Komplexní interiéru ZAŘÍZENÍ Vdnešní době plné shonu je pro mnohé z nás velice obtížné věnovat spoustu času výběru jednotlivých částí plánovaného interiéru. Ideálním řešením je navštívit dodavatele, který má širo- ké portfolio a je schopen zařídit interiér jako celek. Ušet- ří se nejen čas, ale zrealizovaný interiér tak získá jednot- ný rukopis a působí uceleně. Společnost Casamoderna díky dvěma svým dceřiným společnostem zabývajícím se velkoobchodem s podla- hami a výrobou zakázkového nábytku dokáže zařídit in- teriér od podlahy přes veškerý nábytek až po doplňky a dekorace. Díky šestadvacetileté zkušenosti s výrobou nábytku je Casamoderna schopná dodat nábytek s vel- kým důrazem na detail, kde každý vyrobený kus je jedi- nečný. Vlastní výrobu pak doplňuje solitérním nábytkem od prestižních zahraničních výrobců. Pro zútulnění inte- riéru naleznete v Casamoderna velký výběr tapet, kober- ců, osvětlení či bytových dekorací. Foto: archiv firmy BYDLENÍ www.casamoderna.cz

31

32/ 32/ Byl to typický alfasamec, navíc ze staré školy. Hru- bost, opilství, samolibost, nadřazenost a závist. Takto bych svého otce charakterizovala nejvýstižněji. Už od útlého věku jsem často bývala svědkem toho, jak otec matku surově bije. Byl to sprostý hrubián, i když se zrovna nevrátil z hospody. Nikdy jsem u nich nezaži- la, že by pro sebe našli vlídné slovo. Matka pro něj ale zřejmě měla slabost. Nikdy neuvažovala, že by od něj odešla. Naopak. Z velké lásky si s ním pro jistotu po- řídila ještě dva syny, moje dva mladší bratry, dvojča- ta. K nim nemám vlastně ani co říct. Absolutně jsme si nerozuměli a neměli spolu žádný vztah. Můj otec byl nesnesitelný závistivec. Nešetřil nikdy nadávkami a hlasitým křikem. Doma bylo permanent- ně peklo. Otci se pořád něco nelíbilo. Nikdy jsme nic neudělali dobře. Vše pro něj byla záminka k tomu, aby začal řvát. Měl v sobě nějakou nekonečnou hoř- kost a tu velmi poctivě splachoval alkoholem. Alko- hol jeho závist čím dál tím víc posiloval. Neměl na práci nic lepšího než ve vesnici dělat problémy. Jako typický závistivec šmíroval za oknem a za plotem, kdo si co koupil kdo nového, co se komu povedlo a kdo měl jaký úspěch. Pak pod parou vše velice bar- vitě komentoval. Neskutečně mi lezl na nervy. Moji bratři to vyřešili velmi záhy. Odešli na vojnu a z ní už se domů nevrátili. Odjeli rovnou do vel- Boží MLÝNY kých měst a našli si práci. Postupně se tam také usa- dili, založili rodiny a domů prakticky nejezdívali. Ani za mámou ne. Otec jednoduše vždy všechny odradil. Bylo nad slunce jasné, jak taková návštěva dopadne, a tak raději zůstávali v bezpečné vzdálenosti. Já jsem se jim nedivila, nicméně rodinu to samozřejmě nijak neutužovalo, naopak. Otec bratrům zřejmě nemohl odpustit. Ani ne tak je- jich odchod, jako spíš to, že nemají vyšší vzdělání a mají jen obyčejné zaměstnání. Nemohl se tedy ni- čím pochlubit, čímž se užíral. A tak se samozřejmě stalo, že mě neskutečným způsobem začal tlačit smě- rem k vysoké škole. Mně osobně se do toho nejdřív nechtělo, věděla jsem, že otec mě ve skutečnosti ne- podporuje, ale že jsem jen záminka k tomu, aby se ko- nečně mohl něčím chlubit. Později jsem ale postupně zjistila, že učení mi jde a baví mě. Začala jsem mít vlastní cíle a na vysokou školu jsem nakonec šla dob- rovolně. Úspěšně jsem ji dokončila a otci jsem koneč- ně na chvíli zavřela pusu. SUVERÉN S CHARISMATEM Škola samozřejmě spolykala veškerý můj čas a také moje finance. Chtěla jsem se už konečně odstěhovat, ale v té době to nebylo tak jednoduché. Neměla jsem dostatek peněz k tomu, abych se osamostatnila. Byla jsem sice čerstvě dostudovaná, ale bez praxe, tudíž nezkušená. Neměla jsem sice problém sehnat si práci, ale výplata zatím nebyla nijak závratná. Příležitost se mi naskytla zanedlouho. Práce mě velmi bavila. Nikdy jsem nezažila ten pocit, že by to pro mne byla spíše nutnost a otrava.Vysoká ► 32/ Mé jméno je Božena. Dnes už mám 64 let, ale své nelehké dětství mám v živé paměti ještě dnes. V době, kdy se osobnost formuje, se do mne zapisovaly informace, které mi v pozdější dospělosti jistě ovlivnily život. Původem všeho je můj otec. V příběhu byla změněna jména. Ilustrační foto: www.pixabay.com, www.dreamstime.com. PŘÍBĚH BOŽENY, 64 LET

/33 Díky vysoce kvalitní technologii a dlouhodobé spolupráci se zahraničními partnery vám doporučíme rostliny mnoha druhů, velikostí a tvarů, které se pomocí designových nádob stanou nedílnou součástí vašeho interiéru. Moderní pěstování rostlin v interiéru TECHNOLOGIE Kompletně navrhneme, zrealizujeme a budeme udržovat rostlinnou výzdobu vašich domů, bytů a kanceláří. Návrh květinové výzdoby interiéru: – Navrhneme skladbu rostlinné výzdoby a nádoby sladíme přímo pro váš interiér. – Atraktivní rostliny, jak od malých stolních, tak po velké stromy o výšce až 10 metrů přizpůsobíme vašim požadav- kům a pro konkrétní podmínky prostředí. Realizace celé zakázky: – Vaši zakázku zrealizujeme ve velmi krátkém časovém horizontu na klíč. Kompletní servis a následná péče o rostliny: – O vaše rostliny se dlohodobě postaráme i po realizaci. – Provedeme odbornou údržbu rostlin, která zajistí minimální nebo prakticky žádnou starost ze strany zákazníka. Pronájem květin: – Zajistíme dlouhodobý pronájem květin na výzdobu vašeho interiéru. – Obraťte se na nás, v měsíční splátce je zahrnuta nádoba, rostlina, kompletní péče o rostliny a výměna v případě odumření nebo poškození. Pozvánka do showroomu: – Přijďte se inspirovat do showroomu v Čestlicích ve skladovém areálu čp. 271, kde vám naši odborní pracovníci ukážou veškerý sortiment a zodpoví všechny dotazy. www.hydroponie.cz Foto: archiv firmy BYDLENÍ

34/ 34/ 34/ škola mi tedy přece jen k něčemu byla. Účastnila jsem se veškerých důležitých porad a jednání. Jednou jsem se zase během normálního pracovního dne účastnila i té osudové pracovní porady. Prezentaci a nabídku svých služeb přijel přednést Pavel. Pro mne to však nejdřív samozřejmě Pa- vel nebyl, byl to arogantní nadsamec, jehož suverenita mi hýbala žlučí. Byl však velmi pohledný, to uznávám. Jeho suverénní chování mě šíleně odpuzovalo. Averzi jsem na něj měla ještě dřív, než mrknul. Pak jsem se ale přistihla, že v jeho chování je cítit i vysoká inteligence, galantnost a neodolatelné charisma. Bylo samozřejmě znát, že Pavel absolutně nemá nouzi o peníze a v jejich vydělávaní je soběstačný. Po právu byl v tomhle směru na sebe pyšný, to nemusel dvakrát zdůrazňovat, to bylo všem přítomným naprosto jasné. Pomalu, ale jistě jsem se v jeho výkladu a pracovní prezentaci začala ztrácet. Jeho příjemný vzhled, ostré rysy a vysoké, vysportované tělo způsobily, že mě začal zajímat. Sice jsem se snažila tomu bránit, ale chemii neporučíte. Ale měla jsem na sebe trochu vztek. Nikdy jsem nehodlala ani prohodit slovo s někým, kdo se, byť velmi vzdáleně, podobá mému otci. Suverény jsem nesnášela. A přesto. Pavel po mně střílel pohledy, ve kterých bylo plno zájmu, usmíval se a nenápadně na mne mrkal. Když z porady od- cházel, chytil mě lehce za zápěstí a řekl: ,,Pevně věřím, že se ještě uvidíme.“ Nepřikládala jsem jeho poznámce extra význam. Bylo mi jasné, že Pavel si může vybírat a hro- mady žen přehazuje přinejmenším vidlemi. Jeho komen- tář moje sebevědomí pošimral, ale nic jsem si od toho dál neslibovala. Když jsem po týdnu přišla do práce, čekala tam na mne obrovská kytice růží s vizitkou, na níž bylo Pavlovým písmem pozvání na večeři. Byl to pro mě naprostý šok, ale byla bych blázen, kdybych nabídku odmítla. Večeře byla luxusní a bez nadsázky úžasná. Pavel byl podmanivý a jeho charisma mě přitahovalo stále víc. Jeho okázalá gesta mě sice trochu dráždila a odrazovala, ale sympatie převažovaly. A tak jsem se v očích a gestech Pavla topi- la čím dál víc a hlouběji. K mému překvapení netlačil na pilu. Po večeři mě galantně doprovodil domů, otevřel dve- ře a věnoval mi letmý polibek na tvář. A k mému údivu jsme po rozloučení šli každý svou cestou. Uznávám, že jsem byla zklamaná, můžu se dokonce přiznat, že jsem se snad i dodatečně urazila. Čekala jsem, že se mu líbím ale- spoň natolik, aby nezůstalo opravdu jen u večeře. Pavel mě ale znovu překvapil. Druhý den mě telefonic- ky pozval na společný golfový víkend, kde měl záro- veň jednání se svými obchodními partnery. Nejdřív jsem váhala, nechtělo se mi na další snobskou večeři, kte- PŘÍBĚH BOŽENY, 64 LET

/35 vemevásdokouzelnéhozápadočeskéholázeňskéhoměs- ta Františkovy Lázně, a to rovnou do historického centra, kde se pár kroků od lázeňské kolonády nachází stará, his- toricky významná budova, v níž dnes sídlí Wellness Hotel Ida. Budova, které se kdysi říkalo Schwarze Roß neboli Černý kůň, je moderně zrekonstruovaná a nabízí hostům maximální komfort. Ovšem jak sám hotel, tak i wellness studio rozhodně nezapřou ge- nia loci starých časů, a co víc, představují dokonale intimní oázu relaxace a pohody po procházce na lázeňské kolonádě a popíjení léčivých pramenů. Wellness Ida Hotel Nechte se hýčkat Ve Wellness Hotelu Ida se můžete ubytovat v některém z 16 stylově zařízených pokojů. Pokud ovšem toužíte po skutečně výjimečném zážitku, dopřejte si pobyt v luxusním Junior Suite Lux s hydromasážní vanou umístěnou přímo v ložnici. Kromě příjemných bublinek vás čeká i relaxační světelná terapie jako stvořená k tomu zavřít oči a nechat se v tichu promasírovat. Byla by ovšem škoda sdílet takovou vanu sama. Je totiž akorát pro dva… V Hotelu Ida si dopřejete nejenom kvalitní odpočinek, ale současně i dokonalou péči o tělo. Wellness studio hotelu Ida vás překvapí bohatou nabídkou koupelí, klasických a relaxačních masáží a skvělých speciálních rozmazlujících rituálů… Více najdete na www.wellnesshotelida.cz rá skončí vlažným polibkem. Pak se mi to ale rozleželo v hlavě a nakonec jsem souhlasila. Nabídku jsem přijala a upřímně se těšila na čas strávený po jeho boku. Víkend byl kouzelný. To, jak Pavel vyniká v golfu, mě naprosto uchvátilo. Ale k tomu, abych se ke hře přidala, jsem se nenutila, nechala jsem ho hrát a jednat s partnery. Svůj volný čas jsem vyplnila návštěvou ba- zénů, vířivky a sauny. Byla jsem dokonale naladěná. Odpočinutá, zrelaxovaná a hýčkaná luxusem spa ho- telu jsem si ten víkend ma- ximálně užívala. Mezi mnou a Pavlem to ší- leně jiskřilo, bylo znát, že si mě pomaloučku oťuká- vá a připoutává k sobě. Let- mé polibky se proměňovaly ve vášnivé líbání… a bylo to úžasné. Se zaujetím jsem sledo- vala, jak se nervózně ujišťuje, jak to s ním mám já. Polibky i dotyky se stupňovaly a mně bylo jasné, že se v ostatních snaží vyvolat dojem, že jsem jeho přítelkyně. Po dobré večeři, která byla u Pavla samozřejmostí, jsme se přesunuli na pokoj. Byla to úžasná noc. Milování s Pav- lem bylo snové, milence, jako byl on, jsem ještě nepozna- la. Byl něžný, pozorný, věděl moc dobře, co má kde a kdy dělat. Nemělo smysl si nalhávat, že to nebylo nejlepší mi- lování, které jsem kdy zažila. A tak se samozřejmě náš vztah po tomto víkendu naplno rozjel. KONEČNĚ VLASTNÍ RODINA To všechno mě tak pozitivně nakoplo a dobíjelo, že jsem si našla vlastní podnájem. Pavel za mnou nepravidelně chodil a bylo nám spolu krásně. Proto jsem moc nechápa- la, proč se tak brání společnému bydlení. Kdykoliv jsem tohle téma nadhodila, začal se vykrucovat, měl najednou milión důvodů pro to, abychom se nemuseli sestěhovat. Pak jsem ho však překvapila, řekla bych, že přímo zasko- čila. Když se zase jednou chystal k odchodu, oznámila jsem mu, že čekám jeho dítě. Čekala jsem, že se sesype, bude řvát, vytáčet se nebo si snad raději hodí mašli. Ale ► inzerce

36/ 36/ ne, nic z toho se nestalo – Pavel už u mne zůstal. A nejen to. On, který se bránil vážným vztahům, nechtěl se usadit, nestál o domácí zázemí s jednou jedinou ženou na celý ži- vot, mě požádal o ruku. On! Žádost o ruku ani svatba ne- byly nijak okázalé, honosné a snobské. Naopak, byly to milé události, které byly lidsky krásné. První roky bylo naše soužití bez chyby. Opustila jsem své pracovní místo a zůstala doma. Výhradní náplní mých dnů se stala starost o syna a o rodinu. Pavel nás maximál- ním způsobem rozmazloval, měli jsme vše, na co jsme si jen vzpomněli. Vůbec nic nám nechybělo, jak po finanč- ní stránce, tak po té vztahové. Všechno krásně klapalo, a tak jsme nezůstali dlouho jen tři – narodil se nám dal- ší syn. Byla jsem šťastná a zdálo se, že i Pavel byl šťast- ný. Ne, nezdálo se mi to, opravdu to tak bylo. Byl pyšný a šťastný. Najeli jsme na stereotypní koleje klasického rodinné- ho života. Vypadalo to, že Pavlovi to takhle vyhovuje, že se usadil a je spokoje- ný. Velký omyl. Já jsem byla v obležení plenami, dudlíky a úklidovými prostředky, mateřské povinnosti mě zaměst- návaly naplno. A stala jsem se svědkyní toho, jak se Pavel čím dál častěji vytrácí z domu a čím dál tím méně to ka- mufloval. Přicházel a odcházel, jak se mu zachtělo. Zno- vu se začal projevovat jeho pocit nadřazenosti. Oháněl se penězi a myslel si, že tím vyřeší všechno. Postupem času jsme se začali hádat a nehezké, sprosté a vyčítavé hádky u nás byly na denním pořádku. Nemusela jsem na něj ani nijak zvlášť tlačit, aby mi přiznal, sám a bez mučení, že má milenku. Vlastně mě to nepřekvapilo. SAMA NA VŠECHNO Jednoho dne od nás Pavel jednoduše odešel. Tiše a bez dramatických výstupů. Na kluky platil víc než dost, my- slel si zřejmě, že penězi vynahrazuje dětem svou přítom- nost. Zůstali jsme tedy sami. Nechtěla jsem být závislá na jeho penězích, a tak jsem se velice brzy vrátila zpátky do práce. Neměla jsem ale prakticky na nic čas. Byl to šílený kolo- toč – domácnost, nákupy, děti, práce. Bez přestávky. Ne- měnná realita všedních dní. Neměla jsem pomyšlení ani čas na nic jiného, na další známost už vůbec ne. Nicméně, tak jako vždy, to osud zařídil po svém. V podniku jsme přijímali nové pracovní síly. Mezi ostat- nímu kandidáty byl i Emil. Tichý, nesmělý, rozvážný a klidný, úplný opak Pavla. I když dnes už spolehlivě vím, že jsem si to jen namlouvala. I přes svou stydlivost mi otevřeně projevoval náklonnost. Jako muž mě ale vůbec nepřitahoval, pro mne byl absolutně nemastný, neslaný. Bylo mi ho vlastně až líto, protože ta jeho plachost mu ur- čitě neusnadňovala seznámení se ženami. Pookřála jsem a jeho slabost pro mne jsem mu oplácela tím, že jsem mu občas uvařila kafe nebo mu pomohla s pracovními věcmi. Bylo mi však jasné, že on si slibuje víc. V práci na nás dva vždy vyšly nějaké resty a dodělávky, trávili jsme spolu tedy čím dál víc času. Zjistila jsem, že se s ním dá rozum- ně mluvit, byl zábavný společník a pozorný posluchač. Měla jsem ale jasno v tom, že mě opravdu nepřitahuje. Emil mě začal zahrnovat drobnými dárky a svůj zájem projevoval čím dál aktivněji. Styděl se o poznání méně. Byla jsem tehdy už dlouho rozvedená a sama, a tak jsem se snad z vypočítavosti a také kvůli svému ženskému egu jeho zájmu už nebránila. Zvedala jsem si prostřednictvím Emila zkrátka sebevědomí, to přiznávám. Jednou jsem po- volila úplně a pozvala jsem ho k nám na večeři. Když souhlasil, byla jsem ráda, ale nijak závratně jsem se z toho netěšila, ve skrytu duše jsem tušila, že nikdy nebudu nikoho milovat to- lik jako Pavla. Začala jsem být zahořklá, a tím jsem se po- dobala svému otci. Neměla jsem radost z úspěchu ostat- ních a byla jsem pořád podrážděná. Emil tedy zřejmě měl mé komplexy kompenzovat. Možná jsem byla až tak po- vrchní, že jsem si myslela: Lepší Emil v hrsti než imagi- nární Pavel na střeše. LEPŠÍ EMIL NEŽ NIC A možná jsem šla úplně na dřeň: Lepší Emil než nic. Ve- čeře proběhla a byla celkem fajn. Nic závratně oslnivého, ale byla pohodová. Dá se říct, že Emil přišel a už neode- šel. Rozhodování o tom, co bude, šlo mimo mne. Nic moc jsem k němu necítila, ale imponovalo mi, jak hezký vztah má s mými syny. Žádná velká láska to z mé strany stále nebyla, ale nechtěla jsem být sama, a tak jsem se po vět- šinu času přetvařovala, hrála jsem na něj, že mě i on zají- má. Tak to šlo nějaký čas a já jsem postupně zjistila, že to s Emilem není úplně marné. Byl rodinný typ a bylo na něj opravdu spolehnutí ve všech směrech. Přestala jsem lhát sama sobě a přiznala si, že s ním je mi lépe než samotné. Mělo to své velké výhody, potřebovala jsem ho jak finanč- ně, tak jako chůvu, uklízeče, kuchaře a milence v jednom. Byla jsem vypočítavá a vyhovovala mi Emilova ťunťov- ská povaha. Byl to opravdu takový truhlík, který se ze mne mohl zbláznit, a díval se na mne jako na svatý obrázek. Na jeho nabídku k sňatku jsem tedy kývla. A dnes dobře vím, že to vůči němu bylo velmi nefér. Jak plynul čas, zvykla jsem si na něj. On mě však miloval pořád stejně, ne-li víc. Nebyla jsem ještě ani zdaleka stará, takže se velice rychle stalo, že jsem znovu otěhotněla. ► Emil mě začal zahrnovat drobnými dárky a svůj zájem projevoval čím dál aktivněji. 36/ PŘÍBĚH BOŽENY, 64 LET

/37 BYDLENÍ Krok I – Čištění Nutné je odmastit a očistit povrch, na který se bude lepit. Podkladový materiál nesmí mít dlouhodobě větší teplotu než 75 ºC. Krok II – Rozložení vzoru Před samotným lepením je nezbytné položit všechny kusy kamenné dýhy v požadovaném vzoru na podladu, což nám umožní optimalizovat konečný vizuální efekt. Krok III – Řezání Kamenné obklady jsou tak flexibilní, že je můžeme stří- hat nůžkami na plech nebo řezat mechanickou ruční pilou. Poznámka: během řezání dýhy používejte vhodné osobní ochranné prostředky (masky, brýle, rukavice apod.), aby se prach nebo úlomky skla nedostaly do dýchacího trak- tu. Prostor určený k řezání musí být přiměřeně odvětrán. Krok IV – Penetrace (volitelné) V případě lepení dýhy na nasákavý podklad (sádrokarton, zeď, dřevotříska a pod.) vyžaduje výrobce penetraci pod- kladu. Krok V – Jaké lepidlo? Spodní část kamenné dýhy je ze skleněného vlákna a po- lyesterové pryskyřice. Způsob použití určuje typ lepidla, které bude použito. Pro většinu povrchů vyhovuje poly- uretanové lepidlo. Taky můžeme použít polymerní lepidla Bison Poly-Max, montážní lepidla nebo disperzní, když jsme penetrovali. * Upozornění – před lepením doporučujeme vyzkoušet le- pidlo na daném povrchu! Krok VI – Nanášení lepidla a samotné lepení na pod- klad Nanášení lepidla na kamennou dýhu je potřeba provádět stejným způsobem jako u tapet – začínáme od kraje a po- Jak správně pracovat dýhou S KAMENNOU Poprvé v historii je možné nalepit tenkou vrstvu kamene na jakýkoliv materiál. Výsledkem je zcela nový design interiéru, nábytku nebo architektonického detailu! stupně natřeme lepidlem zbytek dýhy. Rovnoměrným tla- kem na dýhu odstraníme vzduchové bubliny z celé plochy. Doporučujeme jemně použít ruční malířský váleček. Krok VII – Impregnace dýhy K impregnaci povrchu doporučujeme výrobky společnos- ti FILA, které se nacházejí v naší nabídce. Kamenné ob- klady mohou být impregnovány i jinými prostředky, které jsou k dispozici na trhu s přírodním kamenem. * Upozornění – před samotnou impregnací doporučujeme vyzkoušet konkrétní výrobek na daném povrchu! Impregnace FILA: – V případě použití matné impregnace musíme důkladně promíchat impregnát, protože bílý pigment, který způ- sobuje matný efekt, se nachází na dně nádoby (nedů- sledné nebo žádné promíchání způsobí ve skutečnosti pololesklý povrch, přímý kontakt pigmentu ze dna ná- doby může poškodit kamennou dýhu) – Impregnaci je třeba nalít do nádoby, která umožní lepší nanášení na dýhu – Impregnaci nanášíme válečkem, houbičkou nebo hadří- kem ve směru vzoru (vertikálně nebo horizontálně) – Zbytky impregnace odstraníme čistým hadříkem nebo houbičkou – Vezměte prosím na vědomí, že po vyschnutí impregnace již není možné odstranit přebytečnou impregnaci! 1 3 5 2 4 6 www.veso-laminart.cz

38/ 38/ Narodila se nám dcera a Emil byl v sedmém nebi. Celou rodinu by nosil na rukou. Uznávám, že rodina nám fungo- vala báječně. Synové jsou dnes již oba dospělí, nikdy ne- pili, nekouřili a umí si jít cílevědomě za svým. I naše dce- ra je velmi šikovná, s vynikajícími výsledky proplouvala veškerými školami, od základky až po vysokou školu. Sta- la se z ní úspěšná advokátka. Už odmalička byla plná dra- vosti a cílevědomosti. Všechny děti nám tedy dělaly jen samou radost, opravdu se povedly. Synové jsou dnes už ženatí a dcera se také vda- la. S Emilem jsme všechny tyto události sledovali s velkou radostí a hlavně s očekáváním, že budeme brzy prarodiči. Spletli jsme se. Všechny naše děti dennodenně obhajují své vysoké pracovní posty a na pořizování dětí nijak ne- spěchají, zdá se, že se vnoučat nedočkáme. Já tohle vědo- mí ještě jakžtakž zvládám, ale Emila touha po vnoučatech přímo sžírá, je opravdu dokonalý rodinný typ. Když děti odrostly a odešly z domu, věděla jsem, že nasta- ne krušná doba. Zůstat po boku někoho, koho jste vlastně nikdy nemilovali, je dost nepohodlné a je to celkem dři- na. Opět jsem hledala způsob, jak si život s ním zpestřit. Navíc je Emilovi už 74 let, takže jeho stáří ještě veškerou moji negaci přiživilo. Na Emilovi jsem si však nevraživost vybíjet nechtěla, rozhodla jsem se pro tajné dobrodružství, které napomůže tomu, abych se sebou i s ním vydržela. Pořídili jsme si tehdy větší chalupu. Ani na chalupě jsem však Emila nedostrkala ke větší společenskosti. Byl to po- řád tentýž bulík, nemastný, neslaný, nekuřak, abstinent. A teď navíc ještě zapomínal a odkládal si zuby do skle- ničky. Bylo nevyhnutelné, že ženská jako já začala pošil- hávat jinam. AVANTÝRA S kamarádkami jsem jednou vyrazila na víno. Vzaly jsme mezi sebe i nového kolegu z práce. Zatím nikoho neznal, a tak jsme ho chtěly trochu zasvětit. My dva jsme po sobě pokukovali už delší dobu. Takže když mě po sešlosti do- provázel domů a zničehonic mě začal líbat, tak jsem se ne- bránila, i když bych zřejmě měla. Začali jsme si tedy spolu menší románek a bylo nám spo- lu báječně. Po hodně dlouhé době mi zase citelně kolovala krev v žilách. Tenhle žár jsem necítila od doby, kdy jsem poznala Pavla. Bylo to ohromně povznášející období, mu- seli jsme však dávat velký pozor, aby se to neprovalilo. I přesto, že jsem vůči Emilovi byla chladná jako psí ču- mák, nikdy bych mu nechtěla ublížit, život vedle něj přece nebyl tak špatný. A koneckonců, nebudeme si nic nalhá- vat – co Emil, ale hlavně manželka mého milence nesmě- la mít sebemenší podezření. Byla to učebnicová žárlivka a ani já jsem problémy doma nepotřebovala. Užívala jsem si plnými doušky a bez výčitek sebevědomí mimomanžel- ský život a pak přišla osudová rána jako blesk z čistého nebe. Emila postihla mozková příhoda, což samozřejmě nikdo nečekal. Byl na tom opravdu špatně, prodělal něko- lik operací, které nikdy nepomohly na sto procent, vždy tam bylo nějaké další krvácení do mozku. Když bylo jas- né, že Emil nemá dobré vyhlídky, pustili ho lékaři z ne- mocnice domů. Byl to však už úplně jiný člověk. O nic neměl zájem, jen seděl a díval se z okna. Nic a nikoho ne- vnímal, jen dceři, která u nás byla často, se ho semtam po- dařilo rozmluvit. Tehdy jsem trochu zpytovala svědomí a o Emila jsem se vzorně starala. Vařila jsem, prala, přebalovala ho a bráva- la ho na dlouhé procházky. Tehdy jsem se mu snad poprvé opravdu přiblížila a pocítila, že ho mám ráda, ale ne tak, jak by to mělo mezi mužem a ženou opravdu být. Vždyc- ky jsem věděla, že to není ten pravý, nikdy jím být nemohl a taky nebyl. Asi i proto jsem se občas dál scházela se svým milencem. Emil svou nemoc nezvládal, bylo na něm jas- ně vidět, jak chřadne a jak z něj vyprchává život. I tehdy jsem se bez jakéhokoliv studu válela s cizím mužem po ho- telových postelích. To všechno trvalo dva dlouhé roky. Pak Emilovo utrpení a potažmo i moje skončilo. Emil zemřel. RÁNA ZA RÁNOU Od té doby jsem se hodně uklidnila. Emilova smrt mě zřejmě nečekaně zasáhla a utlumila. Ve velkém bytě jsem zůstala sama, často jsem proto vyrážela na chalupu, kam za mnou pravidelně jezdily i všechny děti. Báječně jsme si všichni rozuměli a společné chvíle u krbu byly hezkým projasněním mého, tehdy už šedivého života. Ale nechtě- la jsem zbytek života jen tak přežít a dožít, obrostlá pavu- činami. Našla jsem si proto dobrou přítelkyni, se kterou jsme pravidelně vyrážely na koncerty, do divadel a dokon- ce i k moři. Tyhle jízdy starých dam byly parádní, nikdy jsem nebyla sama se sebou tak opravdově spokojená. Ne- chala jsem za sebou věčný hon na muže a užívala si, co ži- vot tak průběžně přinášel. A asi v momentě, kdy mi došlo, jak nefér jsem se vůči Emi- lovi celý život chovala, se začalo komplet všechno sypat Porcelánový hrnek rozměr 8 x 12 x 8 cm, 2 druhy LEVANDULE www.in-spirace.com Cena 196 Kč/ks PŘÍBĚH BOŽENY, 64 LET

jako domeček z karet. Když jsem si už užívala klidného dů- chodu a těšila se z každého dne, zazvonil telefon. Soused, který bydlel vedle naší chalupy, mi oznámil strašnou věc. Naše krásná chaloupka, oáza klidu a zrcadlo vzpomínek, byla nejdřív vykradena a potom záměrně podpálena. Shoře- la úplně na popel. Byla jsem zdrcená. Na stavbu nové cha- lupy jsem neměla dostatek financí. Navíc mě ta událost dost ošklivě poznamenala, byla jsem na tom psychicky tak špat- ně, že jsem se raději vrátila do práce. Jinak bych se zřejmě mezi zdmi bytu úplně zbláznila. A taky mi začaly dochá- zet peníze, přece jen jsem zůstala na všechno sama. A taky jsem si ten standard, který mi mí muži poskytovali, nechtě- la jen tak snížit. A přišel další trest za moje chladné chová- ní vůči tak hodnému člověku, jako byl Emil. Po skončení jednoho pracov- ního dne mě domů vezla ko- legyně. Neměla jsem ten den úplně dobrý pocit a nevěděla jsem proč. Ona na mne naléhala, abych domů nechodi- la pěšky a já nakonec kývla. Vyrazily jsme domů, cestou jsme si povídaly a plánovaly další pracovní den. A v jedi- né sekundě byl všemu konec. Na křižovatce jejímu vozu jiné auto nedalo přednost a smetlo nás v okamžiku ze sil- nice. Následky byly hrůzostrašné. Dlouho jsem se na místě spolujezdce nemohla vzpamatovat, vůbec jsem netušila, co se stalo. V první chvíli jsem vůbec nepostřehla a pak ještě dlouho nepochopila, že moje kolegyně je mrtvá, byla prak- ticky mrtvá na místě a okamžitě. Já jsem byla těžce zraněná a v šoku, ale přesto nikdy nevypudím z hlavy ten příšerný obraz. Záchranáři ji oživovali vytrvale a usilovně, potom zpomalili, přestali ... a kolegyně skončila pod černou plach- tou. Dodnes mě ten obraz budí, zmáčenou potem, uprostřed noci. KONEČNĚ UKLIDNĚNÍ Moje zranění byla vážná, vůbec jsem necítila nohy. Když jsem viděla pohledy lékařů, kteří mě ošetřovali na místě, tušila jsem, že je zle. Podstoupila jsem nekonečný kolotoč všemožných operací. Když mě propouštěli domů, věděla jsem, že to bude sakra těžké. A bylo. Často mi bývalo k smrti špatně a navíc mě deprimovala sa- mota a nemohoucnost. Věděla jsem, že sama zůstat nemů- žu. Děti se na mne, dá se říct, úplně vykašlaly. Pořád se vy- mlouvaly na to, že jejich zaměstnání jsou příliš náročná a že nemají čas. Neměly nikdy čas. Vyčítala jsem to jim i sobě. Často mě doháněly odporné deprese. Nemohla jsem se vů- bec smířit s odchodem kolegyně, protože byla velice mla- dá a zůstaly po ní děti a manžel. Chmury se mě držely jako klíště a mám je vlastně dodnes. Světlo do života mi nedoká- zal vnést ani bývalý kolega, se kterým jsem tehdy udržovala ten slavný poměr. Náš vztah byl už pouze kamarádský, to je Mým příkladem nehodným následování je paradoxně opět můj otec. logické. Co by taky chtěl mít muž se zahořklou a depresiv- ní ženskou, která ztratila sama sebe. Jednoduše řečeno, svůj celoživotní nevděk jsem si vyžírala pěkně do dna. A jen tak to skončit nemělo, můj stav se neustále zhoršoval, a tak jsem nevyhnutelně skončila na vozíku. Lékaři to nemohli změnit, nikdo to nemohl změnit. A já si velmi rychle zvyk- la na fňukání. Celé dny jsem jen kňučela sama nad sebou a litovala sama sebe. Moje myšlenky se také začaly čím dál víc motat kolem tématu sebevražda, na to jsem ale příliš velký zbabělec. Rozhodla jsem se tedy vzít to za jiný ko- nec. Vzchopila jsem se a přijala svou situaci. Smířila jsem se s tím, že potřebuji téměř celodenní péči. Když jsem si to přiznala, značně se mi ulevilo. Rozhodla jsem se proto prodat byt. A to byla poslední hořká teč- ka v mém životě. Syno- vé i dcera se mnou defini- tivně přestali mluvit, byli dotčení, že jsem prodala jejich domov. To jsem si alespoň tehdy myslela. Později se ukázalo, že jim opravdu šlo jen o peníze, které jsem za prodaný byt utržila. Byt se mi po- dařilo prodat velmi rychle, a tak vlastně ani pořádně nestih- li do vlastní mámy hučet o tom, jak je to špatný nápad. Já bych se stejně nenechala odradit. Za peníze, které jsem získala prodejem bytu, jsem si pořídi- la útulný pokojík v domě s pečovatelskou službou. Jde spíše o malý penzion, je to nádherná větší rodinná vila s okny plnými květin. Žije se tady opravdu krásně. Můj život je téměř u konce. Na stará kolena jsem tedy skon- čila sama, na vozíku a s rozhádanou rodinou. Ale nevzda- la jsem se. Mým příkladem nehodným následování je pa- radoxně opět můj otec. Nechci skončit tak zahořklá jako on. Užívám si proto každý den i teď, mám tady velmi milé zdravotní asistenty a také spoustu skvělých přátel. Našla jsem sama sebe a pevně věřím, že osud ke mně bude milo- srdný. Svou poslední životní etapu snad projdu, v mém pří- padě tedy spíš projedu, bez větších potíží. To je moje přá- ní a cíl. www.vegall.cz Potíže V KLIMAKTERIU? www.vegall.cz zal vnést ani bývalý kolega, se kterým jsem tehdy udržovala ten slavný poměr. Náš vztah byl už pouze kamarádský, to je Vylepšenou verzi oblíbeného doplňku stravy Sarapis Soja, který nabízí pomoc pro tělesnou a psychickou pohodu ženy, a to nejen přímo v období klimakteria, nyní získáte v lékárnách.

40

www.digestore-faber.cz

42/ Druhá ŠANCE 42/ Jmenuji se Jiřina a je mi dnes už 61 let. Vyrůstala jsem v úplně normální rodině, máma, táta a moje mladší sestra. V příběhu byla změněna jména. Ilustrační foto: www.pixabay.com, www.dreamstime.com. V rodině jsme nikdy neměli žádné katastrofické problé- my, všechno bylo v pořádku. Vyrůstala jsem v ruchu vel- koměsta. Prarodiče jsme neměli, a tak jsme prázdniny trá- vily se sestrou na letních táborech. Tam se mi nikdy moc nelíbilo. Co si pamatuju, naši celý život docela těžce dřeli, otec byl mistrem v cihelně a máma vařila v jedné místní škole. Ni- kdy si však na těžkou práci nestěžovali, dá se říct, že byli se svým životem spokojení. Taky proto asi na nás děti ni- kdy netlačili, co se vzdělání týče, a to se velmi brzy pro- jevilo. Já jsem byla spíše podprůměrný trojkař a ani ses- tra na tom nebyla o moc líp. Když jsem doma oznámila, že hodlám jít po základní škole na učiliště, kde se vyučím švadlenou, byli naši rádi. Všem nám bylo jasné, že vy- soká škola je pro mne spíš sprosté slovo než nějaká per- spektivní vyhlídka. Jen máma byla trochu zklamaná, její profese byla i jejím koníčkem, a byla by ráda, kdybych byla její pokračovatelkou v tomto podle ní krásném povo- lání. Bohužel se jí to u mne nesplnilo, vynahradila jí to až moje sestra. Ta se kuchařkou opravdu vyučila a dělala ji tak dobře, až se vypracovala na místo šéfkuchařky v jed- né známé restauraci. Naši na ni byli oprávněně pyšní a já koneckonců také. To se mnou to bylo o poznání jiné a složitější. Učilištěm jsem jakžtakž proplouvala, učení mi nešlo, probíraná látka mě nebavila a už v prvním ročníku mi bylo jasné, že žád- ná epesní švadlena ze mne nikdy nebude. A taky nebyla. Školu jsem však kvůli našim horko těžko dokončila. Vý- uční list jsem uložila do šuplíku a tam taky zůstal dodnes. OSUDOVÝ OMYL Nastoupila jsem do místního průmyslového podniku. Ne- měla jsem nikdy žádné vysoké cíle, a tak jsem se zařadi- la do klasické pásové výroby. Naši nebyli nadšení, ale byli rádi, že se neválím doma a jsem schopná pracovat, i když je to zrovna tahle podřadná práce. Dokonce mě práce celkem bavila, ale hlavně jsem byla nadšená kvůli velmi dobrým platovým podmínkám. Bylo mi osmnáct a díky slušnému platu se dalo říct, že jsem poměrně v balíku. Naši si zvykli a život plynul poměrně klidně a pro mne úspěšně. Do doby, než jsem poznala Otu. Byl o sedm let starší a já jsem se do něj bláznivě zamilovala až po uši. Všichni kolem mě marně varovali, neviděla jsem a nesly- šela jsem. Hluchá, slepá a s růžovými brýlemi. V jejich očích to byl opilec, darebák a povaleč, který nikdy nebu- de schopný se o dospělou ženu, potažmo rodinu, postarat. Tyhle pomluvy jsem striktně odmítala, dokonce jsem si je nepřipouštěla ani tehdy, když jsme se neustále scházeli jen v hospodě. Tam se cítil jako ryba ve vodě, kamkoliv jinam chodit odmítal. Mě to bylo trochu líto a lehce mě to štva- lo, ale byla jsem opravdu slepě zamilovaná, proto jsem mu vždy vyhověla a dřepěla tam s ním. Ale abych mu nekřiv- dila – byli jsme buď v hospodě, nebo u něj doma. Doma? Lépe řečeno v jeho kutlochu. Byla to odporná místnost, kde se nepořádek musel překračovat. Nechutný puch, oprýska- né stěny, roztrhaná matrace, propálený koberec, okna tak špinavá, že přes ně nebylo vidět, a rozlámané dveře u stole- té skříně. Byl to příšerný pohled. Párkrát jsem to snesla ► PŘÍBĚH JIŘINY, 61 LET

/43 3dílná koupelnová sada LEVANDULE rozměry dávkovač 6 x 17 cm kelímek 6 x 10 cm miska na mýdlo 10 x 6 x 3 cm www.in-spirace.com Cena 309 Kč/sada

44/ a přimhouřila nad tím vším oči. Vidina krásného milování, což v Otově podání byla rychlovka v oblečení a s jeho dechem, páchnoucím po pivu, mě vždycky nějak uchlá- cholila. Až tak jsem byla hloupá. Jednou mi však došla trpělivost a rázně jsem přiložila Otovi pomyslný nůž na krk: buď se to tam dá od podlahy do pořádku, nebo tam přestávám chodit. Nadšený nebyl, ne snad proto, že bych tam opravdu nechodila, ale kvůli tomu, že musí hnout prstem. Dneska už vím, že ten buran byl líný jako veš, sám od sebe by nikdy nic neudělal, do všeho jsem ho musela strkat. Donutila jsem ho tedy vymalovat, leda- co opravit a dát tu miniaturní hnusnou místnost do po- řádku. Kupodivu to slíbil a následně i splnil. Já jsem vše vydrhla, vycídila a poctivě uklidila. Rázem se místnost proměnila v útulný pokoj vhodný k normálnímu souži- tí. Někdy tehdy jsme spolu začali žít trvale a já jsem si to, hloupě a naivně, nemohla vynachválit. Jeho zlozvyky, návyky a závislosti jsem vesele dál přehlížela, byla jsem dokonce štěstím bez sebe, když jsem zjistila, že jsem tě- hotná. Čekala jsem, že Ota bude mé nadšení sdílet, ale spletla jsem se. Zabručel jen něco ve smyslu, že se teda vezmeme, abychom dostali podnikový byt, když už nic jiného. Já jsem se těšila na miminko a jeho reakci jsem si přikrášlovala, sama sobě jsem namlouvala, že takto Ota vlastně projevuje starost o rodinu. Vzali jsme se a byt jsme opravdu dostali. Byla jsem asi jediná, kdo měl ze svatby a z celkového vývoje událostí upřímnou radost. Naši byli úplně nešťastní, Otu z hloubi duše přímo ne- snášeli. Podle nich jsem měla na víc. NEŠTĚSTÍ NECHODÍ PO HORÁCH Otova rodina také neměla žádnou valnou pověst, dá se říct, že byli všichni víc v hospodě než doma. To jsem po- řádně pochopila až po svatbě. S penězi, které jsem měla od Oty k dispozici, jsem neměla šanci nikdy vyjít, ze dna mě vždycky vytáhli naši. Na jeho rodinu jsem se nikdy nemohla spolehnout ani v nejmenším. Narodila se nám dceruška a ani ta je nikdy nezajímala, bohužel stejně jako 44/ 44 www.in-spirace.com Cena 169 Kč Podložka pod hrnec rozměr 20 x 15 x 1 cm TEA POT Otu. Jediné, k čemu mu byla naše malá dobrá, bylo to, že jí mohl bezostyšně celý týden v kuse zapíjet a vzít si k tomu opodstatněnou dovolenou. Po roce jsem zjistila, že jsem opět těhotná, ale tentokrát jsem už byla na zhroucení a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Děti pro mne byly vším, ale s Otou jsem ni- kdy nemohla v ničem počítat. Když jsem mu to oznámi- la, reakce byla ještě chladnější než u první dcery. Měla jsem si to prý rozhodnout sama, a jeho ať do toho nijak zvlášť netahám. Bylo mu to jedno. Narodil se nám syn a Ota opět celý týden proseděl v hospo- dě. Děti a moji rodiče byli to jediné, co mě drželo nad vo- dou. Svůj život jsem si pěkně zpackala, ale děti mi to hodně vynahrazovaly. Byla jsem na ně až nezdravě upnutá. Když povyrostly, začaly chodit do školky. Pro mne to byla fajn příležitost, jak si přivydělat, trochu se osamostatnit a dostat se zase mezi lidi. Těch pět let strávených doma s dětmi bylo sice krásných, ale bylo jich dost. Začala jsem tedy uklízet v jedné místní škole. Práce mě bavila a peníze za ni pomalu zlepšovaly náš životní standard. Pak relativně šťastné chví- le z minuty na minutu skončily. Naše dcera začínala zrovna třetí třídu. Byla to krásná hol- čička. Usměvavá, vždy veselá, hodná a moc šikovná, ne- měla jsem s ní nikdy absolutně žádné problémy. Škola jela na školní výlet a po cestě měl jejich autobus škaredou ne- hodu, spousta dětí byla těžce i lehce zraněná. Na místě ze- mřelo jedno jediné dítě. Naše dceruška. Můj život skončil, zůstalo po mně jen tělo bez duše, ne- byla jsem schopná dál pokračovat v normálním životě. Upadla jsem do hlubokých depresí a ani jsem se nechtě- la z nich dostat. Pak se k nim samozřejmě přidaly vážné zdravotní problémy. O synka se tehdy starali moji rodiče. Ota utápěl svůj žal v hospodě a mně už to bylo úplně jed- no, i kdyby se třeba upil k smrti, bylo mi to fuk. Moji ro- diče svou vnučku milovali, takže i pro ně to bylo přetěž- ké období, ale pomáhali mi, jak se jen dalo. Přivedli mě opět trochu k životu. Ale byl to hlavně můj syn, kdo mě donutil krůček po krůčku začít znovu. Neustále se vyptá- val, kde je jeho setra, kdy už se vrátí. Ty jeho otázky mě k smrti bolely, nedalo se však nic dělat. S takovou ztrátou se nikdy nevyrovnáte, zůstane ve vás do konce života. Kvů- li synovi jsem však opravdu musela jít dál, vzchopit se a začít zase žít. Hodně se to na mně podepsalo. Na syna jsem se upnula víc než kdy předtím, byla jsem jím přímo posedlá. Permanent- ní strach, aby se mu něco nestalo, mě ochromoval, řek- la bych, že až paralyzoval. Nebyla jsem schopná běžného úsudku, když šlo o mého syna. Jen velmi nerada jsem ho komukoliv svěřovala na hlídání. Vodila jsem ho ze školy i do školy, nepouštěla ho samotného ani ven, nebyla jsem vůbec schopná se z toho strachu vymanit. ► www.in-spirace.com TEA PO 44/ PŘÍBĚH JIŘINY, 61 LET

45

46/ 46/ NOVÝ ZAČÁTEK S Otou to dopadlo ve finále vlastně šťastně – rozvedli jsme se a mně se strašně ulevilo. A dobře jsem udělala. Už jsem za sebou netáhla tu opilou kouli v podobě chlapa, který páchl pivem přes dvě sídliště. Ota byl totiž nakonec dvakrát ve vězení, alimenty nikdy neplatil a se synem se, naštěstí, vůbec nechtěl vídat. Celá jeho rodina se i se slavným Otou odstěhovala neznámo kam. Zůstala jsem tedy na všechno sama. S penězi to bylo špat- né. Musím vyslovit obrovské poděkování mým rodičům, opravdu mi pomáhali, co jím síly stačily, syn i díky nim ni- kdy nestrádal. Pomalu jsem se vrátila do práce, což mi po- mohlo trochu zapomenout a zmírnit smutek. Jedno odpole- dne jsem uklízela kabinety a narazila jsem na Jindru. Byl to učitel tělocviku, ale hlavně to byl můj bývalý spolužák, dokonce jsme spolu seděli v lavici. Dělal si pořádek ve vě- cech, a tak jsem mu nabídla, že mu ráda pomůžu. A on rád přijal. Při úklidu jsme se hodně rozpovídali a já mu vysypa- la všechny své smutky do posledních detailů. Jeho pocho- pení a otevřená náruč mi byly příjemné. Když jsem jednou odcházela po třídních schůzkách, zasta- vil mě Jindra na chodbě a pozval mě na kafe. U kávy mi pak předložil zajímavou pracovní nabídku. On i jeho rodiče bydleli v obrovském domě a v přízemí si zařídili malý ob- chůdek se smíšeným zbožím. Hledali zrovna prodavačku a Jindra to místo nabídl mně. Odpověď ale nedostal hned, váhala jsem. O samotě jsem si pak nabídku probírala ze všech stran. Všechno ukazovalo na plusy. Měla jsem to blízko domů i k našim, takže s hlídáním by nebyl sebemen- ší problém. Finančně bych na tom byla také podstatně lépe. A tak jsem neváhala dlouho a místo prodavačky jsem nako- nec ráda přijala. Rychle jsem za sebe do školy sehnala náhradu a téměř ihned nastoupila. Ta práce se mi neskutečně líbila. Náplň pracov- ních dnů byla pohodová, nikdo mi nestál za zadkem a žádný nadřízený mi do práce nemluvil. Jindrova máma si za mnou spíše chodila povídat, než že by mě kontrolovala. Jindra mě měl na dosah a chodil za mnou velmi často. Pomalu, ale jistě jsme se sbližovali, protože nám bylo spolu moc fajn. Lidi se do obchůdku naučili chodit v hojném počtu, necho- dili tam už jen nakupovat, ale bylo to pro ně příjemné mís- to k setkávání a popovídání. Povídali si rádi se mnou i mezi sebou. Aby tam nemuseli jen tak postávat jako v nějakém rychlobufetu, navrhla jsem, aby se do obchůdku pořídilo pár stolků a židle. Můj skvělý nápad byl odměněn vyšší trž- bou a zároveň vyšším osobním ohodnocením. Měla jsem z prosperujícího obchůdku i ze sebe radost a naši mi už ko- nečně taky jednou nemuseli pomáhat. Byl to hřejivý pocit. Syn mi také dělal jen samou radost. Ve škole fantasticky prospíval a začal hrát aktivně házenou, což ho naplňova- lo sebevědomím, protože v tomto sportu opravdu vynikal. Jindra, který oddíl házené vedl, si ho nemohl vynachválit. Stále častěji mě přemlouval, abych syna nechala hrát v jeho mužstvu i na soutěžích. Mělo to však háček – každý víkend jezdili na zápasy někam ven. A tuhle představu jsem stá- le nesnesla, můj strach mě ještě stále ovládal. Jindra prosil a sliboval, že dá na syna obzvlášť pozor, že ho bude vodit na zápasy a z nich i přímo domů. Nakonec jsem tedy souhlasi- la a Jindra své slovo dodržel. Byl to opravdový muž, který drží slovo a jehož slib něco znamená. Měla jsem díky synově sportovní aktivitě i víc času pro sebe. A práci jsem si stále užívala. O víkendu jsem měla krátkou pracovní dobu, takže jsem krásně stíhala i vše po- třebné v domácnosti. Syn se vždy vracel nadšený a spoko- jený. Dokázal o házené vyprávět celé hodiny. Z jeho tempe- ramentního monologu jsem vydedukovala, že Jindra nemá přítelkyni. Ten k nám díky synovi často chodil, stalo se už tradicí, že soboty trávil u nás. Se všemi mužskými pracemi mi pomá- hal, aniž bych ho musela jakkoliv prosit. Když jsme po jed- né sobotní večeři uklízeli nádobí, vrhl na mne upřený po- hled, přitiskl mě ke kuchyňské lince a konečně mě poprvé políbil. Vlastně mu poměrně dlouho trvalo, než se odhod- lal, trávili jsme spolu dost času na to, aby to zkusil už dřív. Báječně jsme si rozuměli a já bych ho na rukou nosila. Byl pravým opakem Oty, byl to opravdu muž s velkým M. Pře- šel rovnou k věci ... a vyznal mi lásku. Říkal, že mě v pod- statě miluje už dlouho. Já jsem ho samozřejmě měla taky moc ráda, i když zamilovaná jako v osmnácti jsem už sa- mozřejmě nebyla. Život vedle Jindry jsem si však dokáza- la živě představit, bylo by to krásné soužití. Ale měla jsem jisté obavy, říkala jsem mu, že jsem už byla vdaná a mám dítě. Že je přece jen mladší než já a může si vybírat mezi mladýma a bezdětnýma holkama. Co když bude jednou chtít vlastní rodinu? Mně se ten vztah zdál příliš riskant- ní a nebezpečný, Jindra byl však neochvějně rozhodnutý. Přesvědčoval mě, abych se dál nenechala ovlivňovat svým strachem a já mu uvěřila. ► Nabízíme 44 bytů na prodej, o dispozicích 1+kk až 4+kk a ploše 40–113 m2. Každý byt má balkon, lodžii nebo předzahrádku. Parkovací místa a sklepy k dokoupení. Energeticky úsporné bydlení. Šporkův dům V LYSÉ NAD LABEM www.zahradatojezivot.cz. Cena od 44 000 Kč 46/ PŘÍBĚH JIŘINY, 61 LET

/47

48/ Čalouněná postel VALLE s výklopným roštem a úložným prostorem na první pohled upoutá svým tvarem, prošívaným čelem i kno íky v rámu postele, které jsou zajímavým detailem. Postel je dostup- ná pro matrace 160 x 200 cm a 180 x 200 cm. Cena od 32 130 Kč vč. DPH (cena je vč. lamelových roštů, bez matrace) www.casamoderna.cz 48/ Když jsem to oznámila našim, přišla z jejich strany opět ob- rovská podpora, podle mámy jsem si rozhodně zasloužila nový a lepší život. U jeho rodičů to také dopadlo víc než ► skvěle, všichni našemu vztahu fandili. A my jsme ho tedy nastartovali naplno. Jindra u nás byl denně a pomalu se tam začaly objevovat i jeho věci. Mně to nevadilo, naopak. I Jin- drův vztah se synem se rozvíjel tou nejlepší možnou cestou, bylo krásné je sledovat. Často jsem se k jejich aktivitám při- dávala. Byli jsme rodina. KONEČNĚ ŠŤASTNÁ Abychom byli rodina se vším všudy, požádal mě Jindra o ruku. Já jsem celá šťastná souhlasila. Svatba byla neuvě- řitelně krásná, celou ji zaplatili Jindrovi rodiče. Po letech jsem tak zase byla neskonale šťastná, všechno jsem si zase dokázala užít naplno. Jen mě trochu trápilo, že na Jindrovi bylo znát, že se po přestěhování k nám necítí plně ve své kůži. Panelový dům pro něj nebylo to pravé zázemí. Když jsem se o tom zmínila jeho rodičům, zachovali se moc hez- ky. Nabídli nám, abychom všichni bydleli u nich v domě. Oni byli ochotní se přestěhovat do přízemí, kde byl vedle obchůdku ještě malý byteček. Pro ně se zdál naprosto ide- ální. Byla jsem jim ohromně vděčná. Nejdříve jsme se tedy samozřejmě do posledního puntíku postarali o přestěhování rodičů a pak až probíhalo stěhování naše. Bylo to přenádherné pokračování života. Bydlelo se nám tam úžasně. Život utíkal jako voda. Pracovala jsem s potěšením až do důchodu. Komu se to poštěstí, mít zaměstnání vzdálené pět kroků od vlastní ložnice? Komu se poštěstí také to, že rodi- če jeho partnera hradí všechny poplatky za dům? Mně se to poštěstilo. Žila jsem si jako v pohádce. Jediné, co se nám však už nepovedlo, bylo další dítě. Jin- dra si ho moc přál a já jsem se tomu nebránila. Ale nebylo nám to už dopřáno. Nicméně měli jsme našeho syna. Jin- dra pro něj byl excelentním vzorem, lepšího tátu si nemohl přát. I proto z mého syna vyrostl skvělý muž, čestný, féro- vý a mužný v každém směru. Oženil se a má velmi hodnou ženu, s níž se k sobě báječně hodí. My jsme s Jindrou spolu už spoustu let. Maximálním způ- sobem a dnes už beze strachu si užíváme vnoučátek. Jsou to rozkošná dvojčátka, holčičky. Rána v mém srdci se tedy dvojnásobně zacelila. Když se poohlédnu za svým životem, nezbývá mi než kaž- dý den děkovat za to, že byl ke mně osud po všech těch ra- nách a mých chybách milosrdný. PŘÍBĚH JIŘINY, 61 LET

/49 * VOLEJTE LEVNĚJI S PŘEDPLACENÝM KREDITEM! VÍCE NA WWW.ORISIO.CZ/LEVNE Hovorné na číslo 906 509 109 je 50Kč/min vč. DPH. Poskytuje Můj svět, s.r.o., Kolovratská 1, Praha. www.orisio.cz 222 703 903* 906 509 109 pravdivé příběhy "Myslete na sebe, vyjeďte si ven od- počinout a ostatní již přijde samo" slyším v hlavě naléhavý hlas kartář- ky a snažím si vybavit i další detaily z jejího výkladu. Vlak mě kolébá ze strany na stranu a oči bezcílně blou- mají ubíhající zelenou krajinou. Z lenou nemám ráda. Bývalý přítel měl ložnici natřenou na zeleno a dělalo se mi z ní špatně. Nebo to bylo z něho? Lesy střídají pole, vše je zelené. Má to něco znamenat? Svíravý pocit z myšlenky na ex a ze- lenou pomalu zůstává v dáli a vlak mě kolébá na vlnách nových tužeb a přání. Do lázní dorážím již jako jiný člověk. Ve vlaku jsem si pročisti- la hlavu a jsem otevřená novým pod- nětům. Lázně se rozkládají v maleb né krajině přímo vybízející k roman- tickým procházkám. Ušklíbnu se, stále všechno kvete a zamilované dvojice jsou i tady. No uvidím a příště dám určitě vědět, jak to dopadlo ORISIO OSUDOVÁ CESTA K LÁSCE www.orisio.cz No n s t o p vě š t í r n u Vo l e j t e

50/ Jste jako znovuzrození, plní optimismu a nadšení. Sršíte nápady. Využijte svou po- zitivní náladu k utužení vztahů v rodině. Dokážete vydělat spoustu peněz, ale umíte také hodně utratit. To může vyčerpat vaše fi- nanční zásoby. Uložte vaše naspořené peníze na termínovaný vklad, tam budou před vaší nakupovací mánií v bezpečí. Hned po víkendovém odpočinku se pusť- te do plnění úkolů, které nemáte zrovna v lásce. Vyřiďte všechny resty a ke konci týdne vám zbydou pouze ty příjemnější záležitosti. Střelec (23. 11.–21. 12.) Váhy (23. 9.–23. 10.) Kozoroh (22. 12.–20. 1.) Vaše fantazie nyní pracuje na plné obrát- ky. Využijte toho a vrhněte se na vylep- šování svého domova. Nápady přijdou samy. Pokud splácíte hypotéku, uvažujte už nyní o jejím refinancování, překvapí vás, kolik můžete ušetřit. Při třenicích mezi příbuzný- mi zůstaňte nestrannými, stejně byste se ni- komu nezavděčili. Za pár dní se všechno vrátí do vyjetých kole- jí a bude zase klid a pohoda. Běžte tomu na- proti a neotáčejte se. Stojíte před novým a slibným začátkem, jen je třeba udělat první krok, který vám možná připadá velmi těžký, ale zkuste to. Znáte se natolik, abyste věděli, že unáhlená rozhodnutí ve vašem případě nikdy nenesou štěstí. Nenechte se strhnout a uvažujte s chladnou hlavou. Čím víc budete utíkat, tím víc ve vás bude narůstat strach. Pokud máte hrůzu například z pavouků, je čas to překonat. Štěstí se na vás usmívá a nějakou dobu se u vás i zdrží, ale pozor, vyvarujte se sázení do loterie, tam není vyloučeno, že byste prodělali. Kupte si něco pro radost, ale utrácejte s mírou. Není nutné vyhodit tisíce za ob- lečení, které byste nakonec stejně nenosi- li. Jak je to dlouho, co jste si koupili ky- tičky? Udělejte to. Štír (24. 10.–22. 11.) Vodnář (21. 1.–20. 2.) Býk (21. 4.–21. 5.) Ryby (21. 2.–20. 3.) Blíženci (22. 5.–21. 6.) Beran (21. 3.–20. 4.) Kozoroh 22. 12.–20. 1.) Pokud splácíte hypotéku, uvažujte už nyní Pokud splácíte hypotéku, uvažujte už nyní o jejím refinancování, překvapí vás, kolik o jejím refinancování, překvapí vás, kolik můžete ušetřit. Při třenicích mezi příbuzný- můžete ušetřit. Při třenicích mezi příbuzný- mi zůstaňte nestrannými, stejně byste se ni- komu nezavděčili. Lev (23. 7.–22. 8.) Rak (22. 6.–22. 7.) HOROSKOP Panna (23. 8.–22. 9.) Víte, že je to vaše podezřívavost, co vná- ší do vašeho vztahu nepohodu. Přestaň- te slídit a vrhněte se na úklid domácnosti a vaření. Ilustrační foto:pixabay.com, připravila: Helena Ž.

Dokonaléspojenídesignuafunkce Profesionální garážová vrata E-mail: obchod@trido.cz l Tel.: (+420) 800 800 874 l www.trido.cz

52