Karel Jarůšek - volební magazín

Karel Jarůšekkandidát do SenátuRozhodnost,férovost,zkušenost www.kareljarusek.cz

2 SENÁTNÍ MAGAZÍN PRO VOLBY DO SENÁTU 15. – 16. ŘÍIJNA 2010Vážení spoluobčané,Váš hlas v jarních volbách dal České republice historickou šanci přejít od nezodpovědného „života nadluh“ k poctivé a rozumné správě veřejných financí. Neuspěli stoupenci masivního zadlužování státua vysokých daní, tedy starých a neúčinných receptů, které dnes prohrávají v celé Evropě.ODS nabízí rozpočtově odpovědnou politiku, která umožní naší zemi vyhnout se dluhové pasti, do kte-ré se dostává řada evropských zemí. Dnes už ji naplňuje na úrovni vlády, kde prosadila většinu svéhoprogramu. Odpovědná politika však musí dostat šanci i v Senátu. Nechceme připustit, aby se případ-ná socialistická většina v Senátu stala brzdou, která bude populisticky blokovat cestu k reformám –a tím hazardovat s životní úrovní nejen současné, ale i budoucích generací.ODS jde do podzimních voleb jako strana stabilní, čitelná, programově ukotvená a na rozdíl od ostat-ních schopná sebereflexe. Klademe důraz na poctivé a pracovité lidi. Našimi klíčovými tématy jsounejen nezbytné reformy penzí nebo zdravotnictví, ale i nekompromisní boj proti korupci a byrokracii navšech úrovních. I v těchto volbách rozhodujete o odpovědných reformách. Proto dobře zvažujte, komudáte svůj hlas.Karel Jarůšek je kvalitní kandidát, který dobře zná svůj volební obvod a je připravený pro něj tvrděpracovat. Je zárukou, že odpovědná politika bude mít v Senátu zelenou.Volte kandidáty ODS!Petr NečasSlovo předsedy

3SENÁTNÍ MAGAZÍN PRO VOLBY DO SENÁTU 15. – 16. ŘÍIJNA 2010Kandidát se představujeNarodil jsem se 2. prosince 1952v Brně. Spolu s rodiči a bratremjsme bydleli v Blansku a Rudici, kdejsem chodil i do mateřské školky. Poskončení základní školy v Blanskujsem se v blanenském učilišti vyučilstrojním zámečníkem. V průběhusvé hráčské kariéry jsem vystudo-val a maturoval na SEŠ v Brně.Už na začátku učení jsem začaldojíždět do Brna, kde jsem od roku1968 začal hrát fotbal za tehdejšíZbrojovku. Po dvouleté základní vo-jenské službě v Dukle Tábor jsemse vrátil do Brna a pokračoval vevrcholovém fotbalu, který jsem pozahraničních angažmá v Řecku aRakousku ukončil v roce 1995. Poskončení aktivní fotbalové kariéryjsem působil jako fotbalový trenér,v Brně jsem se postupně propra-coval až do vedení klubu – nejdří-ve jsem pracoval jako sportovníředitel, poslední roky působím jakopředseda představenstva fotbalo-vého klubu Zbrojovka Brno.S manželkou Janou jsme spolu odroku 1974 a máme syny Karla (34let) a Ondřeje (17 let) a dcery Gabri-elu (35 let) a Jolanu (26 let).Sport a rodina jsou pro mne vším.Kromě profesionálního působení vefotbalu jsem sportu věnoval i volnýčas s našimi dětmi. S mladší dce-rou Jolanou, která hraje a trénujetenis, jsem objel mnoho tenisovýchturnajů, nejmladší syn trénuje box,thajský box a fotbal a i s ním, pokudmi to čas dovolil, jsem na zápasyjezdil. Mám rád dobrou knížku, alenejvětším koníčkem je pro mne kro-mě sportu rodina.Jako člověk beru život takový, jakýje. Co jsem udělal špatně, toho ne-lituji, ale snažím se z toho poučit.Jednou jsem se rozhodl a důsledkysvých rozhodnutí člověk musí vždynést. Při práci s hráči vždy mys-lím na to, jak jsem vnímal svět jáv době své kariéry, pamatuji i nazkušenosti s výchovou svých čtyřdětí. Při vedení klubu musím dělati nepopulární rozhodnutí, ale i ta sesnažím dělat přímo a férově.Politika je pro mne veřejná služba.Mám zdravé ruce a trochu rozumu,takže podle Tomáše Bati jsem zá-možný, navíc mám to štěstí, že siprostředky k obživě svých blízkýchnemusím vydělávat v politickýchfunkcích. Tak tomu bylo i v letech2003 – 2004, kdy jsem byl senáto-rem za Brno-město. Za své názoryse nestydím, politiky nedělím napravicové a levicové, ale na poctivék lidem i sobě a ty další. Jsem vě-řící člověk se silným vztahem k ro-dině, obci, kraji a státu, v němž žiji,a slova jako solidarita, podpora,věrnost či sounáležitost nepovažujiani dnes za přežitek.Sporta rodinajsou promne vším

4 SENÁTNÍ MAGAZÍN PRO VOLBY DO SENÁTU 15. – 16. ŘÍIJNA 2010Manželé Jarůškovi se seznámilivelmi mladí. Oba sice bydleli v Blan-sku a navíc kousek od sebe, alek seznámení došlo až díky vyhlá-šené hospodě rodičů slečny Janyv Blansku – říkalo se jí „U šesti“,kde se scházeli fotbalisté (byla tamklubovna Spartaku ČKD Blansko).A Jana jednou nechala mladé fot-balisty, mezi kterými byl i Karel, vy-hodit s tím, že se nemůže učit. Zatři dny poté ale šli spolu do kina…Brali se poměrně mladí v jedovnic-kém kostele, Karlovi bylo tenkrát22 let, Janě 18 let. Kromě čtyř dětímají dnes už i tři vnoučata a i po 36letech jsou spolu rádi. Ze začátkubydleli v Blansku, do Brna se stě-hovali v době, kdy měli dceru Gab-rielu a syna Karla. Nejdříve bydleliv Kohoutovicích, pak v Králově Poli.Od roku 1984, kdy postavili rodinnýdům v Brně-Soběšicích, bydlí v tétoměstské části. Jsou tady spokojenia dům je i dnes místem setkávánícelé početné rodiny. Tady také vznikljedno nedělní odpoledne společnýrozhovor.Co máte společného a v čem selišíte?Karel J.: „Společné máme děti, liší-me se v osobních zájmech. To všakneznamená, že by manželka někdynepřišla na fotbal. Ale funguje tok oboustranné spokojenosti a jsmetomu tak, jak to je, oba rádi.“Jana J.: „Společný máme zájemo rodinu a děti, lišíme se hlavně vezpůsobu využití volného času. Man-žel je od rána do večera pryč a já odrána do večera s dětmi.“V čem si jdete nejvíce na nervy?Jana J.: „V ničem, opravdu nevím.“Karel J.: „Ani mne nic nenapadá,možná to může někomu připadatzvláštní, ale my si na nervy nejde-me. Manželka vycítí, když jsem na-štvaný z fotbalu a počká, až to pře-jde, jinak u nás doma panuje klid.“Kdo koho víc napomíná?Jana J.: „Spíš bych použila slovopřipomíná – manžel ráno odejdepryč a já zjišťuji, co si doma zapo-mněl – mobil, léky, klíče apod. Takžemu to raději už preventivně připo-mínám. A když mu to neřeknu, zachvíli se mohu spolehnout, že budevolat, jestli si doma nezapomněltelefon…“Dvojrozhovor s Karlem Jarůškem a jeho manželkou JanouV životěmámštěstí nakuchařky

5SENÁTNÍ MAGAZÍN PRO VOLBY DO SENÁTU 15. – 16. ŘÍIJNA 2010Karel J.: „Napomínání u nás oprav-du neprobíhá, to zapomínání asi pa-tří k věku a musím se s tím smířit.“Čeho si na svém partnerovi a part-nerce nejvíce ceníte?Karel J.: „Jak dokázala vychovatnaše děti. Já jsem byl pořád hodněmimo a z 95% vychovávala naše dětimanželka. A máme je čtyři a vím, ževšechny jsou dobře vychované a jeto hlavně manželčina zásluha.“Jana J.: „Já nevím, nemyslím, žejen moje, na výchově jsme se podí-leli oba. U Karla si nejvíce cením, žeje spolehlivý a zodpovědný.“Kdo z Vás si více prosazuje své?Jana J.: „Asi nikdo. Manžel řekne,že jde na fotbal a jde na fotbal. Jáv tom žádné prosazování nevidím.Já o ničem nevím. (Se smíchem seobrací na dceru Jolanu: „Řekni, jeto pravda? Já o nějakém prosazo-vání fakt nevím!“ Dcera to, také sesmíchem, potvrzuje.) „Každý mámesvé jasné povinnosti, navíc známeprogram toho druhého, takže to be-reme jako fakt.“Karel J.: „U nás je to trochu spe-cifické tím, že máme už 34 let Káju(starší z obou synů se narodil sezdravotním postižením a vyžadujetrvalou péči), takže manželka jes ním 24 hodin denně. Na soubojkdo s koho u nás není prostor.“Jak řešíte případné spory?Jana J.: „My žádné nemáme. A žád-ný ani nemůžeme mít, protože Kájanesnáší jen to, že někdo zvýší hlas.Naučili jsme se nehádat a opravduse také nikdy nehádáme.“Karel J.: „Káju by to velmi rozru-šilo, on je nervózní už z toho, žezvednu hlas na psa nebo něco kři-čím z okna na ulici. Takže se spolus manželkou domluvíme v klidu a zá-sadní spory naštěstí nemáme.“Kdo z Vás lépe vaří?(ozývá se velký smích paní Jany)Karel J.: „To je podobné, jako kdy-byste se zeptal, kdo z nás dvou hrajelépe fotbal. Manželka je vyučená ku-chařka, navíc denně vaří, takže tadyje mezi námi rozdíl obrovský. I když– s tím fotbalem by to už bylo mezinámi dnes možná vyrovnanější…“Jana J.: „Ale i Karel něco z kuchař-ského umění ovládá – jeho speciali-tou je pomazánka.“Karel J.: „To musím vysvětlit –Kája má velmi rád vlašský salát, alemy mu jej neradi dáváme, tak jsemse naučil to nějak obejít a dělámpomazánku se sýrem a zeleninou.Ale i cibuli mi musí nakrájet Jana, tojsem se ještě nenaučil. Na kuchař-ky mám ale v životě štěstí – mojemaminka byla kuchařka, tchýněbyla kuchařka, a výborná kuchařkaje i manželka.“Dvojrozhovor

6 SENÁTNÍ MAGAZÍN PRO VOLBY DO SENÁTU 15. – 16. ŘÍIJNA 2010Dětství je pro mne spo-jeno s Rudicí, kde jsemvyrůstal a prožíval jsemtam u babičky, dědy astrejdy každé prázdniny.Volno jsem trávil na hřiš-tích, v zimě na rybníku,blízké skály mám prolezlékřížem krážem. Každouvolnou chvíli jsem věno-val sportu, v Rudici jsmevyzkoušeli všechno, cose dalo. V Rudici trávímhodně času i dnes, mámtady strejdu, do Blanskajezdím pravidelně za svou mamin-kou a bratrem. Rudice je místem,které má ráda celá naše rodina.Fotbal jsem začínal hrát v ČKDBlansko, už v sedmnácti letech semi podařilo nakouknout do A-týmutehdejší Zbrojovky. V roce 1978jsem se jako hráč slavné genera-ce tehdejší Zbrojovky Brno podílelna zisku titulu Mistra 1. fotbalovéligy Československa, zahrál jsemsi na slavném stadionu Maracanái ve Wembley. A coby střední zálož-ník jsem se později probojoval i donárodního týmu. Ve zbrojováckémdresu jsem hrál deset prvoligovýchsezon, po sestupu v roce 1983jsem ještě dva roky pomáhal s ná-vratem z druhé ligy. Pak jsem využilmožnosti zahraničního angažmá –závěr vrcholové kariéry jsem strávilv řeckém Panseraikosu Serres a ponávratu z Řecka jsem působil ještěv nižších rakouských soutěžích. Poskončení aktivní fotbalové kariéryjsem získal nejvyšší trenérskou li-cenci UEFA a pracoval jsem jako tre-nér v Drnovicích, Opavě a v Brně.Věrnost mám asi v krvi – fotbal aBrno je mým osudem i v současnos-ti. V Brně jsem začal jako správcehřiště a po funkcích vedoucího druž-stva, asistenta trenéra, hlavníhotrenéra, sportovního ředitele jsemdnes předsedou představenstvafotbalového klubu Zbrojovka Brno.Dotazník francouzského prozaikaMarcela Prousta má údajně odha-lit pravou povahu člověka, který naotázky, které právě Proust prosla-vil, odpovídá. Osobně si myslím, žeo povaze člověka nejlépe vypovídajíjeho skutky, přesto jsem se pokusilodpovědět na některé z nich. Tadyjsou moje odpovědi:Jaká vůně Vám připomene dětství?Dětství je pro mne spojeno s ves-nicí, takže vůně hřiště, ale i rybní-ka, sena či hnoje.Které své chyby byste se rád zbavil?Chyby jsou součástí každého člo-věka a je lepší se s nimi naučit žítnež se zbavovat něčeho, co k námneodmyslitelně patří.Jakou písničku jste si naposledy zpí-val celý den a nemohl se jí zbavit?Většinou si zpívám nějaké tramp-ské písničky, hlavně když jeduautem. Nejsilnější vzpomínku spo-jenou s hudbou mám na letošníprázdniny, kdy jsem jel se synemKájou autem do Řecka. On má vel-mi rád Wabiho Daňka, takže jehoRosu na kolejích jsme přezpívaliDoRudicese rádvracímObrázky z mého života

7SENÁTNÍ MAGAZÍN PRO VOLBY DO SENÁTU 15. – 16. ŘÍIJNA 2010cestou tam i zpátky mnohokrát.Jaký film Vás naposledy rozplakal?Když slzy, tak spíš od smíchu,mojí oblíbenou komedií je Dědictvíaneb… s nezapomenutelným Bol-kem Polívkou. Mohu jej vidět opako-vaně a bude se mi líbit pořád.Jak si představujete dokonalýokamžik?Narození dítěte. Já jsem jej v ži-votě zažil čtyřikrát u svých dětía třikrát u vnoučat a věřím, že setakového dokonalého okamžiku do-čkám i v dalších letech u dalšíhoz vnoučat.Co se Vám nejvíc nelíbí na Vašemvzhledu?Nemůže se mi líbit, že jsem oddoby, kdy jsem přestal hrávat, při-bral nějaké to kilo navíc. Ale beru tos nadhledem.Kde na zemi či mimo ni byste rád žil?Jsem rád tady u nás, ale při téotázce si vzpomenu na rok 1989,když jsem byl s naší reprezentacív Austrálii, tam se mi moc líbilo. Avelmi silný vztah mám k Řecku, kdejsem několik let hrával. Našli jsmetam druhý domov – Řeky, jejichmentalitu, vstřícnost, upřímnost,kulturu, jídlo a krajinu mám hodněrád a s řeckou komunitou v Brnějsem i dnes v kontaktu. Do Řeckase pravidelně s rodinou vracímea vždy nás čeká otevřená náruč.Koho z historie obdivujete?Vždy jsem obdivoval pana Maso-pusta, znal jsem jej z televize, rádiaa novin a měl jsem velké štěstí, žejsem pod ním jako trenérem mohlnakonec hrávat. Vážil jsem jej i jakočlověka, byl pro mne v řadě věcívzorem.Kdo na Vás měl doposud největšívliv?Vzpomínám na paní učitelku češti-ny a tělocviku Janovcovou na základ-ní škole v Blansku, ona sice na tě-locvik měla jen holky, ale vedla náshodně ke sportu. A jednou v 8. tříděmi řekla, že ze mne bude reprezen-tant, což mne tenkrát dost dostalo.Všichni se tomu samozřejmě smáli,ale ono se to vyplnilo. Bohužel jsemse s ní od té doby už nepotkal. Vel-ký vliv na mne měla i vojenská služ-ba, určitě pomohla tomu, že jsemu sportu zůstal. Za mnohé vděčímtaké Josefu Masopustovi, který minašel v mužstvu Zbrojovky místo,které mi vyhovovalo a kde jsem semohl uplatnit. A nesmím zapome-nout na rodiče a manželku, ale toje samozřejmé. Bez ní bych se svékariéře nemohl věnovat.Jaká je Vaše oblíbená cesta?Velmi rád jezdím do Rudice. Toje oblíbené místo naší rodiny, mů-žeme tam jít do lesa, k rybníkům,rád tam zajdu i na fotbal. Ostatněi dnes dopoledne (rozhovor jsmedělali v neděli odpoledne) jsem pomši zajel na chvíli do Rudice.Obrázky z mého života