NOVINY 2012 351

Adelaide, Brisbane, Canberra, Cooma, Darwin, Hobart, Melbourne, Newcastle, Perth, Sydney, Wagga Wagga, Wellington, Wollongong, Yeppoon, USA and Praha i Košice Noviny Mailing address: NOVINY P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 further information and advertisements rates http://noviny.20m.com Publisher and Editor-in-Chief: Vratislav R.E.M.J.-Kř. Bejšák-Colloredo-Mansfeld, ph.: 02 9319 6380 neb 0414 540 465 e-mail: noviny@exemail.com.au or nesemvamnoviny@gmail.com and no Fax: .: MEMBERSHIP / ČLENSKÝ POPLATEK: for one year AUS$ 70.00 for a half year / na půlrok AUS$ 38.00 pro Evropu a Ameriku AUS$107 include postage (noviny se tisknou každé druhé pondělí / printed every second Monday). Volume 3 Issue 128 (351) ČTRNÁCTIDENÍK SLUŠNÝCH KRAJANŮ 17. XII. – 30.XII. 2012 PP 255003/04496 DO KAŽDÉ RODINY KRAJANSKÉ NOVINY  (Fr.Hrabica) PUBLISHED FROM JULY 1999 tručné zprávy. Pondělí 17. prosince Česko si připomnělo rok od úmrtí Václava Havla a Bílý dům kvůli střelbě zvažuje zákaz zásobníků s velkou kapacitou Podmínkou srbského členství v EU je dle Nečase dohoda s Kosovem Okamura se kvůli vyřazení z boje o Hrad obrátí na ÚS, Dlouhý (zatím) ne Stanjura oznámkoval současný registr silničních vozidel čtyřkou Rada VZP schválila novému řediteli Kabátkovi plat 225 000 Kč Předsedou rady Vinařského fondu je hejtman Hašek a ČT popřela informace o zrušení pořadu Nedej se Počasí v Praze: zataženo, občas déšť, 5°C pokračování na str. 2 Slovo vydavatele: ABC programech mluvili na rádiu 2GB a upozorňovali na jejich levicové zaměření, vyprávěli i o tom, jak se stále propaguje oteplování a přirovnávali to k propagaci pedofilie, (dyť ty pedofilové oni maj opravdu děti rádi]. Též byla zpráva o tom, jak sem přijíždí další Indové a Afgánci na lodích a jak je dělnická vláda ubytovává po hotelích. Taktéž se dovídáme, že elektřina a voda se bude zdražovat, a to jak v Austrálii, tak i v Čechách a na Slovensku, obě vlády projevili zájem o tom rokovat na zasedáních. V Čechách se píše o tom, jak jsou komunisté opět u moci a co říkají, a tak podobně. Připomíná mi to zprávy z protektorátního tisku:“Včera bylo popraveno následujících 150 lidí za projev proti říši, načež následoval seznam popravených. Podobnost je v tom, že nás podobné zprávy více či méně osobně zasahují, ale jsme bezmocní, nevíme co dělat a jak se bránit. Dělnické vlády záměrně zvyšují počet nespokojených občanů, protože jak říkal soudruh L. , pouze nespokojená společnost příjme komunismus a její ideály. Dříve vládla šlechta za pomoci náboženského kléru, teď vládnou politici za pomoci médií (rádio,televize tisk). Vládá záměrně prodala všechnu elektřinu, takže nemůže cenu ovlivňovat a čím je dražší, tím má vláda větší příjem, což nebrání tomu aby hrála divadlo, že je na straně trpícího lidu. Kdyby si ponechala alespoň jednu koncesi, to by byla jiná situace, pokud by totiž existovala jen jedna společnost prodávající levnou elektřinu, tak by ostatní buď zkrachovaly nebo by musely jít s cenou dolů. To samé je s benzinem, bankami a ostatními komoditami, které ani malá skupina lidí (družstvo) není schopno vyrábět. To není jako chleba, co si při nejhorším můžete začít doma péct sami. Měli bychom si pomáhat. Čtrnáct dnů, které otřásly Českem Karel Pokorný Tak pozor, abychom nepřeháněli, Českem otřásal nedostatek tak zvaně tvrdého alkoholu a ne to, že jsme tam dva týdny s manželkou pobývali. Letos jsme se tedy zase, jako skoro každý rok rozhodli navštívit rodné město Prahu, abychom se setkali se zbytkem rodiny a přátel. Jsme si vědomi toho, že jsme generace, která se díky věku pozvolna ztrácí z povrhu zemského, ale stále tiše doufáme, že tam zůstanou všichni ještě chvilku živí…v co doufají oni se nám nepodařilo zjistit. Nechali jsme si zkontrolovat chrup u spřáteleného zubního lékaře, zkrátka trochu utratili tu českou pensičku, na kterou jsme si skoro 24 let platili a která se nám tam v České spořitelně střádá. Doposud nebylo vybrání peněz v té bance žádný problém. Jenom jsem byl loňského roku upozorněn bdělou úřednicí, že musím „ nahlásit“veškeré změny, takže jsem jí radostně předložil nový holandský pas. Všechno si pečlivě zaznamenala. Zdálo se tedy. Ale letos bylo všechno jinak. Stejná bdělá úřednice, ta přísná od loňska, chtěla najednou vědět, kde jsem policejně hlášen. Jezdíme po té Velké sametové revoluci do Čech už dvacet let, ale policejně jsme se nikde nikdy hlásit nemuseli. Až tato dáma rozhodla jinak…Na můj již rok starý pas, který už měla vloni v ruce, zírala jako na novinku. Synovec, svého oboru právník s dlouholetou praxí, který mne naštěstí „pro jistotu“vždy doprovází, jí upozornil, že jsem tento pas v bance předložil již vloni. Dáma trvala na novém záznamu a pravila, že musím jít k jiné úřednici, která to se mnou dá do pořádku. Šli jsme tedy k jiné přepážce, kde přebývala kupodivu zcela normální a ochotná úřednice, která rychle zjistila, že je všechno v pořádku, protože nový pas byl již loňského roku u nich zaznamenán. Museli jsme ale zase zpátky k oné bdělé dámě, neb ta vládla pokladnou. Ještě chvilku dělala potíže a snažila se nějak vydání peněz nějak oddálit, ale nakonec mi velice neochotně vyplatila požadovanou částku. To jsme ale ještě netušili, že celá země žije v šoku, protože nějací dobráci míchali do lihovin metylalkohol a asi 80 lidí skončilo v nemocnici. Televise věnovala téměř celé dny tomuto problému, byly o tom skoro veškeré zprávy. Počet mrtvých stoupal, a proto vláda vyhlásila něco, čemu říkali “prohibice”. Bylo povoleno prodávat pouze nápoje s obsahem alkoholu pod 20%. A to je, jak uznáte, pro správného Čecha nic. Jejich pivo zůstalo vyhláškou nedotčeno a víno přece také mohli pít…ale chtěli svojí kořalku, jak pravili. Hostinští a barmani se bouřili a hned hbitě v tisku vyčíslili, kolik milionů budou denně ztrácet. Celostátní katastrofa. V člověku neznalém poměrů musela tato situace vzbuzovat dojem, že český národ je národem alkoholiků. A víte, že tento dojem by byl vlastně správný…? Dokonce ti dobráci chtěli, aby EU na ty jejich „prodělky“ nějak přispěla, pokládali to totiž za katastrofu, asi jako povodeň. Chvíli trvalo, než si uvědomili, že je to nesmysl. Vláda nakonec rozhodla o novém kolkování lahví s alkoholem a tak bylo možno po pět dnů vidět v TV jednoho tiskaře ze Státní tiskárny (který se určitě stane celebritou) jak tiskne a ořezává kolkové pásky. Mezitím už zemřelo 25 lidí. Do nemocnic přiváželi další. Zbytek lidu naříkal, že nemá co pít a že je nejvyšší čas, aby to opět zrušili, tu jejich hrůznou prohibici. Vláda mezitím jednala o úpravě důchodů a president Klaus tento nový zákon jako obvykle vetoval. Poslanci se též stále nemohli dohodnout o poslanecké imunitě, která je v Česku kupodivu celoživotní, jen někteří výstřední poslanci jsou pro imunitu jenom po dobu trvání poslaneckého mandátu. Také byl zveřejněn výsledek ankety jistého deníku, ve které se hlasovalo o největším Čechovi, na kterého je národ pyšný. Vyhrál to Havel, následován hokejistou Jágrem a zpěváčkem Gottem. Probíhají též předvolební diskuse v krajských městech, v Severočeském kraji byla mimořádná konference o problému „nepřizpůsobivých občanů“ (dříve cikánů), který je, jak se zdá skoro neřešitelný. Komunistická strana je všude na druhém místě, má podle prognos více než 40 procent hlasů… Celá ta atmosféra působí na člověka, který se v Praze narodil a dlouho tam žil dosti pochmurně. Snad je to proto, že stále – už od roku 1968 - marně čekáme na to, že se situace začne zlepšovat. Tedy to, co je v hlavách většiny lidí… je zatím pustý postkomunismus. V některých obchodech pracují, jak se pozná podle akcentu, především občanky spřátelených států. Jsou dost ochotné, oproti dámám místním. Ty zřejmě raději čekají na svoje prince či sponzory, pokud možno z ciziny. V Praze se rozhodli změnit již desítkami let osvědčené tramvajové a autobusové linky a přeměnit je na jakési linky, nazývané páteřní. Má to být zlepšení provozu. Vydali brožůrku s názvem „Ono to jede jinam“, která celkem vystihuje situaci. Jinak je v Praze nadbytek obchodních středisek a obchodních domů, které se vybavením a nabídkou vyrovnají západním - až na ty prodavačky, které jsou pozoruhodné tím, jak očividně dávají najevo nezájem o eventuelního zákazníka. Soused, Holanďan, nám líčil, jak si chtěl v Praze zakoupit nějaký kabát, který se mu zalíbil… byla to fraška. Doslova nikdo si ho ani nevšimnul. Půl hodiny se spolu se ženou marně namáhal upoutat pozornost dvou prodavaček, které se spolu živě bavily, pohodlně opřené o pult. Po nějakém čase určitě všechny ty drahé a luxusní prodejny opět zmizí, jako se to stalo třeba v obchodním domě Flora. Zprávy positivní: Musím uznat, že české ženy jsou určitě upravenější než většina mužů, z nichž zejména ti středního věku se vyznačují neupraveností a pivním i jiným odérem. Naše oblíbená italská restaurace Aromi ještě existuje. Velice příjemné překvapení nám připravil „farmářský trh“na Tylově náměstí na Vinohradech, kde jsme objevili stánek z jakési vesnice, s jitrnicemi, špekáčky, špekem a s vyškvařeným sádlem i se škvarky a jinými dobrotami. Vše prý vyrábí 83 let starý dědeček, což vzbudilo naši důvěru. Neodolali jsme a nakoupili, nedbajíce nebezpečných kalorií a jiných ohavností. Ještě jsme si k tomu koupili selský chléb, který nám připomněl dobu o prázdninách u babiček. Tam jsme kdysi, už moc dávno, jedli čerstvě upečený chleba, namazaný čerstvě stlučeným máslem a zapíjeli podmáslím. Byla to největší lahůdka našeho dětství. Také se oslavoval den státnosti, aby hned druhý den bylo volno neboť bylo svatého Václava. Zajímavé, jak ateistický národ slaví svátky svatých. Ale to jsme již odlétali domů, abychom zažili na vlastní kůži co to je být sekýrováni potomky dozorců z komunistických věznic. Nikdo jiný to být nemohl. U přepážky kde je třeba se přihlásit a odevzdat zavazadla, sedí nerudné úřednice, které ani nepozdraví – tedy, neodpoví na náš pozdrav - ani se neusmějí, jen se jim podaří smíchat námi vytištěné listiny, potřebné k nástupu do letadla dohromady tak, že její kolegyně potom měla velký problém…Další ostražitý policista s kamennou tváří pak natáhne ruku z budky a bez jediného slova nahlédne do pasu a zase ho vrátí bez pozdravu nebo dokonce oslovení. U běžícího pásu, kde kontrolují, zda nemáme semtex a jiné laskominy je člověk opět vydán na pospas zachmuřeným kontrolorům obojího pohlaví. Mně zabavili obsah malé tašky s toaletními potřebami, vyhodili téměř prázdný deodorant, kterého si při letu do Prahy v Holandsku nikdo ani nevšimnul, pak jsem musel svléknout nejen sako, ale i semišovou vestu a podrobit se pečlivé tělesné prohlídce, což se mi stalo vlastně na letišti poprvé. Při odbavování pískaly manželce knoflíky na svetříku – byly zdobené kovem a opět podotýkám, že při letu z Eindhovenu na stejném svetru nic nepískalo a nikdo se nevzrušoval. Zde byl svetr svlečen a podroben pečlivé prohlídce, jakož i všechno ostatní, co měla manželka na sobě. Protože nemlčela, ale protestovala, že to přehánějí a že v Holandsku stejné oblečení nekontrolovali, jakož že ani nepištělo…odbyla jí policistka poznámkou, že „když si chcete lítat, tak to musíte akceptovat.“Manželka jí na to sdělila, že žije už 40 let v cizině a že tedy teď zatraceně dobře ví proč. Měli jsme zaplacenou tak zvanou „Priority“, což umožňuje nastoupit jako první do letadla a též je zajištěné sedadlo v prvních dvou řadách v letadle. Manželka nemůže téměř vůbec stát, má velké problémy s páteří, o kterých se tu nemíním rozepisovat. Skutečností je, že bere opiáty, aby ty bolesti vůbec vydržela. K letadlu jsme měli jet autobusem, který stál deset minut na letištní ploše, dokud všichni cestující nenastoupili. Po celou tu dobu musela manželka stát, přístup k sedadlům měli kupodivu jen lidé, kteří tu „priority“ neměli…Na manželčin protest odsekla ta dobrá zaměstnankyně letiště presidenta Havla, že autobus jede k letadlu dvě vteřiny, tak o čem že to mluvím…Nemělo vůbec cenu s ní komunikovat. Je zajímavé, že v letadle té maďarské společnosti Wizzair byly také české letušky, ale ty se dokázaly usmívat a být naštěstí i cestujícím opravdu nápomocné. Manželku hned posadily, když viděly v jak zbědovaném stavu vyšplhala do letadla, přinesly jí minerálku, aby mohla zapít prášek…Oddychli jsme si, až když jsme přistáli na „ našem“ letišti v Eindhovenu, kde na nás čekal náš milý soused René s autem - a my si uvědomili, že jsme zase doma. To jsme ale netušili, že mezitím bude spáchán atentát na presidenta Klause, kdesi v Chrastavě. Podle zpráv – a videa, které oběhlo celý svět - jeho ochranka jenom přihlížela. Měli mu urazit hlavu, žádná škoda by nevznikla. S O

Noviny - Stručné Zprávy – sestavené panem Ondřejem Astonem Neffem a jeho Neviditelným psem Strana 2 2 Úterý 18. prosince Obama chce kontrolu oběhu zbraní povýšit na svou prioritu Britská vláda pojmenuje po královně Alžbětě II. velký kus Antarktidy Sněmovna potvrdila legislativní nouzi k platům soudců a sKartám ČSSD chce garanci maximální výše platů ministerských úředníků Ministerstvo povolilo výuku nového písma Comenia Script Štěch kritizoval mizivou komunikaci mezi koalicí a opozicí Poslanec Pekárek půjde na pět let do vězení za korupci Exministr Dobeš ohlásil svůj odchod ze strany LIDEM Počasí v Praze: mrholení, 5 stupňů Středa 19. prosince V Řecku pro změnu stávkují státní zaměstnanci, v Aténách se demonstrovalo EK navrhla zakázat cigarety s příchutěmi a na krabičky dát odpudivé obrázky Poslanecká sněmovně schválila daňový balíček i státní rozpočet na rok 2013 ODS znovu vyzvala Pekárka k odchodu z PS; ten prý počká na výsledek dovolání Poslanci přehlasovali veto, stát nesmí vyvlastňovat pozemky kvůli těžbě nerostů Kraje a VZP podepsaly memorandum o změnách v síti nemocnic Místopředsedy Sněmovny se stali Pospíšil a Hamáček Bárta ani Škárka nic nespáchali, rozhodl odvolací soud Počasí v Praze: zataženo, až 7 stupňů Čtvrtek 20. prosince Nová jihokorejská prezidentka slíbila větší vstřícnost ke KLDR a Kvůli zákonu Magnitského zakáže Putin Američanům adopci ruských dětí Klaus na návrh Nečase odvolal ministryni obrany Peake Nečas zdůvodnil odvolání Peake tím, že ztratila jeho důvěru Vedení LIDEM vyzvalo své ministry, aby v lednu odešli z vlády Exposlanec ODS Šnajdr byl jmenován do dozorčí rady Čepra S VZP se na smlouvách na 5 let dohodly i menší nemocnice Ekologističtí fanatici zvažují kasační stížnost proti D8 Počasí v Praze: zataženo, 2 stupně Pátek 21. prosince Republikáni v USA stáhli svůj návrh daní, "pád z fiskálního útesu" stále hrozí ODS chce pokračovat v koalici, Nečas vyzval ke zklidnění emocí přes svátky Peake ráno připustila, že bude o koalici jednat, odpoledne už jednání odmítla Klaus podepsal daňový balíček, rozpočet i vznik Státního pozemkového úřadu Klaus pověřil Nečase vedením ministerstva obrany, Picek se vrátil do funkce ČSSD vyzvala Nečase, aby jeho vláda požádala sněmovnu o důvěru Malí skauti a skautky přinesli Betlémské světlo do chrámu sv. Víta a Kvůli nedostatečné konkurenci chce ČTÚ regulovat mobilní trh Počasí v Praze: zataženo, teploty na nule Víkend 22. – 23. prosince Islamistická ústava v Egyptě prošla i v druhém kole referenda Syrské chemické zbraně jsou podle Izraele pod kontrolou Damašku Podle Peake není možné, aby vláda závisela na skupině okolo Dobeše Socialističtí poslanci chtějí více typů studia se státní sociální podporou Šéf České spořitelny znenadání tvrdí, že sKarty jsou legislativní zmetek V sobotu shořela textilka Mileta v Hořicích, škoda 250 MKč Zemřela spisovatelka Legátová, autorka knihy Želary Počasí v Praze: zataženo, déšť, 2 Pondělí 24. prosince Islamisté v Mali začali ničit poslední mauzolea v Timbuktu Indie nakoupí ruské vrtulníky a letadla za tři miliardy dolarů Afghánská policistka zastřelila amerického policejního poradce Inspekce neprokázala, že by celníci věděli o nebezpečném lihu Policie navrhla obžalovat exstarostu Prahy 2 za ODS Palusku V Praze, ale třeba i v Boskovicích bylo tradiční rozlévání polévky Teplé počasí a obleva zvedly v Česku hladiny řek Počasí v Praze: oblačno, až 12°C Úterý 25. prosince Papež v tradičním poselství Urbi et orbi odsoudil vraždění v Sýrii Referendum v Egyptě schválilo kontroverzní islamistickou ústavu Syrská opozice nepřistoupí na řešení, které ponechá Asada u moci Vít Bárta navrhuje, aby pravomoc jmenovat šéfa GIBS měl prezident a Na Vyšehradě lidé tradičně vzpomínali na spisovatele Karla Čapka Pražský arcibiskup Duka přivítal na vánočním obědě bezdomovce a Hasiči likvidovali na Štědrý den nejmíň požárů za 10 let Počasí v Praze: oblačno, 4 stupně Středa 26. prosince Boje v Sýrii si vyžádaly už přes 45 000 mrtvých Čína zprovoznila nejdelší vysokorychlostní železnici světa Provoz londýnského metra vážně narušila jednodenní stávka Antimonopolní úřad prošetřuje výběrová řízení podniku Lesy ČR Okamura se chystá obrátit na ÚS kvůli vyřazení z boje o Hrad Česko letos nesplnilo dva ze čtyř požadavků na přijetí eura Formálně začala oficiální kampaň před volbou prezidenta Odstartovaly povánoční výprodeje, slevy až 86 % Počasí v Praze: oblačno, až 10 stupňů Čtvrtek 27. prosince Moskva popřela zprávy o rusko-americkém plánu ke krizi v Sýrii a Německý ministr financí tvrdí, že eurozóna má to nejhorší za sebou Van Rompuy prohlásil, že britské snahy o navrácení pravomocí ohrožují EU Okamura podal stížnost k ÚS na prezidentskou volbu a žádá veřejné projednání Senátní výbor navrhl soudcům přidat více, než navrhla vláda a schválila sněmovna Schwarzenberg kvůli kandidatuře na prezidenta zveřejnil zprávu o svém zdraví Soud vyhověl ekologistům, dokončení rychlostní silnice R55 v nedohlednu Klaus podepsal zákon o státním rozpočtu na příští rok Počasí v Praze: oblačno, večer déšť, 9 stupňů Pátek 28. prosince Čína uvedla do provozu vlastní navigační systém Pej-tou Obama svolal do Bílého domu kvůli rozpočtu lídry Kongresu Putin podepsal kontroverzní zákon s protiamerickými sankcemi a Senátoři umožnili růst platů soudců, polepší si také zákonodárci Dávky zatím lidé nebudou muset pobírat jen prostřednictvím sKarty a Okamurovu stížnost k prezidentské volbě dostal u ÚS Rychetský a STAN a TOP 09 pokračují ve spolupráci, přinejmenším na půl roku Skončilo bezplatné testování vzorků tvrdého alkoholu Počasí v Praze: vyjasnění, 2 °C Víkend 29. prosince – 30. prosince Američtí politici dál hledají způsob, jak nespadnout z fiskálního útesu a V Moskvě havarovalo ruské letadlo letící z Česka, pět mrtvých Třiadvacetiletá Indka, kterou brutálně znásilnila skupina mužů, zemřela Okamurova stížnost je fundovaná, nelze ji rychle odmítnout, říká Rychetský Klaus podepsal zákon, který umožní vyplácet dávky i bez sKarty Na ÚS se kvůli vyřazení z prezidentské volby obrátil i Cibulka Stav dvou pacientů ve VFN s prasečí chřipkou zůstává kritický Počasí v Praze: vyjasnění, 4 stupně Tato zpráva je z Ruska a podle toho si račte udělat představu: Prezident Bolívie řekl celou pravdu o diplomacii USA Bolívijský prezident Evo Morales musí zvažovat svá vystoupení a dodržovat politickou korektnost. Tento indiánský prezident má nemálo nepřátel. USA proti němu vedou informační válku a neustále vykládají, že není vhodný pro tak významnou funkci. Obzvláště zuřivě útočí na jeho "rasovou nedostatečnost". Evo vystoupil nedávno v La Pazu s projevem ke Dni dekolonizace (den objevení Ameriky). V něm odpověděl indiánsky přímo na soustavné výpady washingtonských civilizátorů: "Dříve ti, kteří měli dobré kontakty (s velvyslanectvím USA) byli všemocní. Mnozí armádní a policejní důstojníci k nim odjížděli, aby upevnili (s Američany) své dobré vztahy. Ale dnes, odpusťte mi ten výraz, mít napojení na velvyslanectví USA, je totéž jako spadnout do exkrementů." Podle Moralese se dnes jak policie tak armáda kontaktů s velvyslanectvím USA vyhýbají, protože Bolívijci to přijímají nepříznivě a takové jednání by je v jejich očích kompromitovalo. Na americké diplomaty se stále více hledí jako na nepřátele národa. Na slavnostním shromáždění s mladými lékaři vystudovanými na Kubě, které proběhlo v Santa Cruz, prezident řekl: "V průběhu více než padesáti let vnutily Spojené státy naší zemi asymetrické, submisivní, zlomyslné, povýšené a hegemonické vztahy." Podle něho nikdy nešlo Washingtonu o rozvoj Bolívie a jeho programy "kooperace" vždy posilovaly bolívijskou závislost. Stejně tak nikdy nebylo v zájmu Washingtonu potlačit obchod s drogami. Naopak jeho prostřednictvím měl být uplatňován vliv na bolívijskou armádu i policii. USA dělaly všechno proto, aby Bolívie pracovala v mantinelech imperialistické doktríny "globální bezpečnosti" a aby sami ovládali přírodní zdroje této země. Spojené státy Bolívii nikdy neodpustí znárodnění energetických surovinových zdrojů. Morales byl zvolen prezidentem Bolívie v roce 2006 a tehdy bylo ukončeno její hospodářské vydírání. Byla obnovena svrchovanost, zavedena samostatná finančně hospodářská politika, budován socialistický mnohonárodnostní stát, což zájmům USA nevyhovuje. Z tohoto důvodu zahájily proti Bolívii politiku represí a spiknutí. Morales k tomu řekl: "USA nikdy nepodporovaly to, aby se Bolvie stala demokratickým a sociálně spravedlivým státem s vysokou aktivitou občanů. Naopak dělaly všechno proto, aby lidi rozdělili a vyvolaly střety jedněch s druhými." Aby se tento plán podařil, vyslaly do Bolívie Goldberga, který je odborníkem na destabilizaci. Po rozpadu Jugoslávie, kde tento člověk podnítil rasovou nenávist a vznik občanských válek s tisíci oběťmi, se dostavil do Bolívie. Zde bylo jeho úkolem dopomoci k tomu, aby se v Bolívii stalo to, co v Jugoslávii. Prezident seznamuje své spoluobčany s podvratnou činností amerického velvyslanectví. Například sabotovalo vytvoření Ústavního shromáždění, podporovalo separatismus v pěti bolívijských provinciích, které mají energetické zdroje a v nichž se tvoří 75 až 80 procent HDP. Na tyto účely poskytlo miliony dolarů a přesto dvě třetiny Bolívijců podpořily Moralese. Američané vytvářeli prostřednictvím USAID "úderné" mládežnické skupiny, financovali shromáždění, demonstrace a nevládní organizace, podněcovali radikalizaci občanů. Došlo i k tomu, že když měl Morales v úmyslu udělat pořádek ve dvou provinciích, opozičníci zablokovali letiště, aby mu znemožnili přistání. Spolupracovníci DEA (Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami), kteří verbovali v armádě a v policii a kteří sledovali prezidenta, pravděpodobně za účelem přípravy atentátu na něj, byli vykázáni. Morales upozornil, že po vyhoštění Goldberga tyto aktivity zmizely. Velvyslanectví ve své destruktivní činnosti pokračuje. Snaží se převážet zbraně, a to ve vozech s diplomatickými značkami. Je doloženo podněcování indiánských skupin k protivládním akcím. Byla odhalena snaha o proniknutí prostřednictvím CIA vytvořené teroristické skupiny do země. Tvořili ji agenti CIA z Východní a Západní Evropy, kteří měli bojový křest na Balkáně. Část těchto teroristů byla zlikvidována při akci bolívijské policie a část byla postavena před soud. Z 39 těchto teroristů jich 17 prchlo do USA, kde se ukrývají. Koncem roku 2011 obnovila Bolívie diplomatické styky s USA. Byla vypracována rámcová dohoda. V plánu byl návrat velvyslanců do hlavních měst. Dvě dohody byly podepsány, ale v březnu 2012 zmařily USA pokus o sblížení, když vyhodnotily úsilí Bolívie v boji s obchodem s drogami jako chybné. Morales vystoupil před Komisí o narkotikách ve Vídni a na tiskové konferenci obvinil DEA z nelegální činnosti v Bolívii. I přes veškeré úspěchy v boji s drogovým obchodem (odhalení drogových organizací, zadržení nákladů drog a věznění delikventů), nebyly této zemi zásluhy uznány. Morales to charakterizoval jako netajenou snahu o tlak na Bolívii. O DEA řekl, že je to politický nástroj USA, který je kdykoliv připraven vydat negativní informaci, a že slouží ke kompromitování politiků a odborových předáků. Proto DEA z Bolívie vyhodili. Bolívie má v úmyslu ukončit svůj vztah s USAID a s ní spojeným Národním fondem pro demokracii a Mezinárodním republikánským institutem. Tyto struktury podněcují kampaně nepřátelské vládě a financují nevládní organizace. Nejhorší z nich je Mládež pro rozvoj a řízení, ale i jiné. USAID v zemi vytvořila aktivní pátou kolonu sestávající z intelektuální elity, novinářů a studentů. Rozpracovává scénáře k výpadům proti vládě. Rezidentura CIA v Bolívii se nazývá "politická sekce" amerického velvyslanectví. Operativci CIA mají diplomatické pasy. Bolívijská kontrarozvědka má informace o jednotlivých specialistech z tajných služeb, vojenskou kontrarozvědku nevyjímaje. Od července je zmocněncem pro Bolívii Larry Memmot. Specializuje se na Latinskou Ameriku, ale v letech 2008 až 2011 pracoval se svou znalostí ruštiny v bývalých sovětských republikách. K prezidentu z indiánského etnika nemá žádné sympatie. Vůbec nevypadá jako ten, který týrá lidi v tajných amerických věznicích po celém světě. Evo Morales nedávno varoval: "Bolívie je protiimperialistický, protiliberální a protikapitalistická země. Bude-li ji velvyslanectví USA otravovat tak, jako to dělá dosud, varuji jej, že nám nezbude jiná volba, než uzavřít je úplně." U prezidenta Moralese není rozpor mezi slovem a činem. Zdroj: fondsk.ru, Překlad: outsidermedia.cz

Noviny – Slovenská stránka. 3 Strana 3 Fanatický zločinec zomrel nepotrestaný V sobotu v Prahe zomrel jeden z najzvrátenejších zločincov komunistického Československa. V politických procesoch dal zavraždiť desiatky a uväzniť stovky obetí režimu. Napriek tomu, že jeho zločiny boli všeobecne známe a dokázané, Karel Vaš za ne nebol potrestaný. Verejnosti v bývalom Československu bol Karel Vaš známy ako komunistický prokurátor, ktorý nechal obesiť dve desiatky nevinných ľudí a stovky poslal do ťažkých kriminálov. Málokto však vie, že Karel Vaš sa zaslúžil aj o transport približne 6000 ľudí z územia Slovenska do sovietskych gulagov počas oslobodzovania republiky. Karel Vaš sa narodil v roku 1916 do židovskej rodiny maďarského advokáta v Užhorode. So vznikom Československa získal české vzdelanie a následne odišiel do Prahy, kde vyštudoval právo. Ako svoju národnosť však i naďalej uvádzal maďarskú. Už v tom čase patril k fanatických komunistom a dokonca ho zo strany vylúčili za sklony k anarchizmu. Udavač Po vzniku slovenského štátu sa vrátil do Užhorodu, ktorý bol pod maďarskou správou. Tam pôsobil ako právnik a mal sa venovať činnosti v komunistickom podzemí. Doklady o tom sú uložené a, bohužiaľ, doposiaľ neprebádané v archíve v Košiciach. Keď Karlovi Vašovi prišiel povolávací rozkaz do maďarskej armády, odišiel do Budapešti, kde sa skrýval s falošnými dokladmi, aby následne utiekol do Sovietskeho zväzu. Namiesto bratskej pomoci však skončil v gulagu Vorkuta za polárnym kruhom. ZSSR bol totiž v tom čase spojencom hitlerovského Nemecka. Tam sa prihlásil sovietskej rozviedke NKVD a začal ochotne udávať svojich spoluväzňov. V listoch žiadajúcich prepustenie, ktoré adresoval vedeniu NKVD, zdôrazňoval, že sa za neho môžu zaručiť poprední komunisti - Klement Gottwald z Prahy a jeho príbuzný, maďarský komunista Béla Kuhn. Netušil však, že ho Stalin už nechal popraviť. Vrah vlastného záchrancu Po napadnutí Sovietskeho zväzu Nemeckom vytiahol doktora Vaša z gulagu generál Heliodor Píka, ktorý dohodol so Stalinom, že všetci Čechoslováci v gulagoch môžu byť prepustení, ak sa prihlásia do vznikajúcej československej armády na východnom fronte. Ten istý generál Píka, ktorého o pár rokov neskôr nechal Karel Vaš v Prahe na želanie Moskvy obesiť. Na fronte pôsobil Vaš v poľnom súde a neskôr ako zástupca šéfa takzvaného obranného spravodajstva, ktoré bolo obdobou neslávne známej sovietskej SMERŠ (súčasť sovietskej kontrarozviedky, ktorá mala odhaľovať zradcov – pozn. red.). Vaš tak mohol likvidovať ľudí bez toho, aby o tom viedol záznamy. Obranné spravodajstvo nebolo ničím obmedzené a plnilo pokyny NKVD. Zadržaných Vaš krátko vypočul a často ich mučil. Medzi jeho blízkych spolupracovníkov, ktorí sadisticky týrali zadržaných, patril neskorší komunistický politik Viliam Šalgovič. Najviac však na fronte neznášali podľa dobových záznamov Karla Vaša vojaci židovského pôvodu, pretože svojím brutálnym prístupom vyvolával antisemitizmus. Sám Vaš nechával už vtedy likvidovať ľudí napríklad len za protisovietsky výrok prednesený pri poháriku vodky. Keď som s Karlom Vašom hovoril, netajil sa tým, že ak niekoho považoval za kolaboranta alebo zradcu a špióna, odovzdával ho priamo Sovietom. Alebo ho na mieste nechal zastreliť. Toto oznámenie potom zopakoval aj pred televíznou kamerou. Individuálnu vinu človeka neskúmal. Ťažko sa to dá ospravedlniť, ale môžeme to pochopiť, bola predsa vojna. SME Škola šírila bludy o Nežnej revolúcii Dokument našla zamestnankyňa školy na internete. Rodičia sú pobúrení. KOŠICE. Nežná revolúcia, ktorá viedla k pádu komunistického režimu, bola údajne dlho pripravovaným komplotom časti členov ÚV KSČ, ŠtB, sovietskej KGB, americkej CIA a izraelského Mosadu. Na text, ktorý na nástenku k výročiu 17. novembra 1989 zavesila v Základnej škole na Jenisejskej ulici vychovávateľka zo školského klubu, upozornili denník SME pobúrení rodičia. Nástenky nekontrolovali „Nechápem, ako môže niekto kŕmiť naše deti takými hrubými nezmyslami, lžami a výmyslami,“ rozhorčene hovorí jedna z matiek. „Človek, ktorý ten pamflet na nástenku zavesil, by nemal ďalej v školstve čo hľadať. Všetkým, ktorí v minulom režime trpeli a v novembri \'89 stáli na čele epochálnej zmeny, by sa mala škola ospravedlniť.“ Zamestnankyňa školy si chybu nepriznáva. Text vraj našla na internete, obsah sa jej zdal zaujímavý, a keďže autor sa odvolával na oficiálne médiá, ďalej ho nepreverovala. „Mám štyridsať rokov, v čase revolúcie som bola študentka. Zdá sa mi, že to tak nejako mohlo prebiehať.“ Počas našej návštevy nástenku k výročiu revolúcie zrušila. Zástupkyňu riaditeľa školy, ktorá patrí k najlepším v Košiciach, sťažnosti rodičov zaskočili. „Akosi som si to nevšimla.“ Najskôr sľúbila, že si text prečíta a vyjadrí sa. Neskôr si to rozmyslela, odkázala nás na riaditeľa školy. Riaditeľ Róbert Schwarcz je po operácii dlhodobo práceneschopný. Obsah nástenky ho nepríjemne prekvapil. Pracovníčka, ktorá ju má na starosti, ho však doteraz nesklamala a nevidí v tom zámer. „Po tejto skúsenosti budeme musieť vnímať nástenky nie iba ako grafický a estetický prvok, ale aj ako nositeľa informácií.“ Nástenky chce dať odborne skontrolovať. Ministerstvo nemá názor Problematika súčasných dejín, o ktorých sa učia deviataci, si podľa školskej inšpektorky Valérie Leščišinovej z Košíc vyžaduje citlivý prístup. „Fakty a skutočnosti prezentované v článku neboli v súlade s učebnými osnovami ani s požiadavkami na vedomosti z dejepisu.“ Použiť text ako doplňujúci materiál je v právomoci vyučujúceho a za jeho zverejnenie v škole je zodpovedný riaditeľ, povedal hovorca ministerstva Michal Kaliňák. „Ministerstvu školstva neprináleží posudzovať jeho obsah.“ Mesto Košice, ktoré je zriaďovateľom školy, vyzvalo riaditeľa, aby „zjednal nápravu a prijal opatrenia na predchádzanie faktografických nepresností“. Konšpirácia Tvrdenia z textu • asi tisíc funkcionárov KSČ, ktorých vylúčili zo strany po roku 1968, previedli do tzv. zálohy a pripravovali „na použitie“ v situáciách, aká vznikla po 17. novembri 1989. • demonštráciu študentov v Prahe organizovali a riadili deti vysokých funkcionárov KSČ či federálneho ministerstva vnútra, ktorí už od januára 1989 pripravovali heslá ako „Nechceme násilie“ či „Nie sme ako oni“. • Charta 77 a disidenti fungovali pod dohľadom ŠtB, inak by tajná polícia skupinu zlikvidovala do 24 hodín. • na vyhlásenie Občianskeho fóra zvážali predstaviteľov Charty 77 dôstojníci ŠtB, aj štrajk hercov a mítingy v divadlách organizovala tajná polícia. Mikuláš Jesenský kosice.korzar.sme.sk Ešte neviete, kto riadi svet? Konšpiračným teóriám sa darí ako nikdy Selektívne pracujú s faktmi, využívajú logiku, majú vystavaný príbeh. Aj preto konšpiračným teóriám mnohí uveria. BRATISLAVA. Prezidentov syn Michal Kováč sa uniesol sám a tvrdenie, že ho za hranice zavliekla tajná služba, malo poškodiť vládu a jej predsedu. Vplyvní podnikatelia a novinári vytvorili skupinku, ktorá cez vyfabrikované mediálne kauzy intrigovala proti štátu a premiérovej strane. Študentka maďarskej národnosti si vymyslela bitku, aby nemusela ísť na skúšku a jej prípad mal viesť k likvidácii vlády. Traja muži, ktorí viedli tento štát takmer počas celej jeho novodobej existencie, presviedčali verejnosť, že sa stali obeťami sprisahaní. Príbehy, s ktorými vyrukovali, otriasli krajinou a dodnes traumatizujú spoločnosť. Únos, spájaný s vraždou nepohodlného svedka Róberta Remiáša, zostane zrejme už navždy nevyšetrený pre amnestie zastupujúceho prezidenta Vladimíra Mečiara. Kauza skupinka viedla k rozpadu druhej vlády Mikuláša Dzurindu a k podozreniam z bezprecedentného kupovania poslancov. Prípad Hedvigy Malinovej, ktorú Robert Fico už tri týždne po skutku odsúdil ako klamárku, nedokázala polícia uzatvoriť ani po vyše šiestich rokoch. Tieto príbehy pripomínajú, že konšpiračné teórie, ktorými sa to v krčmových debatách či na internete len tak hemží, nie sú zďaleka iba úsmevné príbehy o mimozemšťanoch. A nie sú ani výsadou nevzdelaných alebo choromyseľných ľudí. Nezriedka sa, naopak, používajú v mocenskom boji a na ich šírení sa podieľajú aj elity. Keď si človek vytvorí nejakú teóriu, vyberá si často informácie, ktoré ju potvrdzujú, a vytesňuje tie, ktoré ju vyvracajú. Egon Gál, filozof Sprisahanci žijú dlhšie „Teórie o tom, kto v skutočnosti napísal Shakespearove hry, nebudú asi nikdy také príťažlivé ako teórie o pozadí politickej moci, ktorá priamo ovláda naše životy,“ hovorí politický analytik Ján Baránek. Úvahy o tom, že slávny dramatik bol vlastne žena alebo aspoň niekoľko mužov, nebudú ani také nebezpečné ako teórie o tajných spolkoch popoťahujúcich za neviditeľné nitky. Tragickým dôkazom môže byť holokaust, ktorý vyrástol na „dôkazoch“, ako boli Protokoly sionských mudrcov. Hoci je dnes jasné, že šlo o podvrh, teóriám o židovskej svetovláde sa darí ďalej. Nebezpečnosť konšpiračných teórií spočíva podľa filozofa Egona Gála v tom, že pracujú s polopravdami a ťažko overiteľnými faktmi a ľudia k nim preto často pristupujú emocionálne. „Keď si človek o nejednoznačnej udalosti vytvorí nejakú teóriu, vyberá si často informácie, ktoré ju potvrdzujú, a vytesňuje tie, ktoré ju vyvracajú,“ upozorňuje. V náchylnosti ľudí odhaľovať tajné plány je však aj čosi prirodzené. Psychiater Péter Hunčík hovorí, že hoci konšpirácie priťahujú najmä nevyrovnané osobnosti, do stojatých životov zároveň prinášajú napätie a pocit, že sme súčasťou niečoho väčšieho a výnimočného. „Čítal som aj o tom, že ľudia, ktorí majú sklon k paranoidnému správaniu, žijú dlhšie. Síce sa trápia, lebo neustále okolo seba vidia nebezpečenstvo, ale vďaka tomu sa lepšie vyhýbajú ochoreniam, nebezpečným situáciám a kontaktom.“ Hoci sprisahanecké teórie sprevádzajú ľudstvo po stáročia, nikdy sa nešírili tak ľahko, ako to dnes umožňuje internet. Nežní eštebáci „Dnes je k dispozícií podstatne väčšie množstvo informácií, ktoré sú čoraz neprehľadnejšie, často sú vo vzájomnom protiklade a niekedy aj zámerne zacielené, aby vyvolávali nejasnosť,“ hovorí historik Milan Zemko. Pôvod informácií na internete je zároveň často ťažko identifikovateľný. Konšpiračné teórie nie sú novým fenoménom ani u nás. Azda každý Slovák už počul o údajných politických vraždách Milana Rastislava Štefánika či Alexandra Dubčeka, alebo o nežnej revolúcii režírovanej zo sídla štátnej bezpečnosti. Zemko upozorňuje, že hoci dnes už máme dostatok materiálov, aby sme si o týchto udalostiach mohli urobiť hodnoverný obraz, sprisahanecké teórie môžeme poraziť iba ešte väčšou otvorenosťou. „To je úloha politikov, odborníkov aj médií.“ Mávnuť rukou by sme nad sprisahancami nemali ani podľa Gála. „Nie je predsa jedno, či si verejnosť myslí, že dvojičky padli útokom teroristov, alebo si to Američania spravili sami.“ A nie je jedno ani to, či sa konšpiračná teória vydáva za pravdu, alebo pravda za konšpiračnú teóriu. Rozprávať by o tom vedeli napríklad aktéri z kauzy Gorila. SME Noviny: Ano, ano, zapírat, mást a zapírat i když vás chytěj za ruku, jak říkával soudruh Šverma. Či slova soudruha Děržinskij desinformace je naše druhá ruka –. Smíchat pravdu se lží a blbostma, takže normální člověk neví co je pravda a co klam.

Noviny –. Z českého tisku 4 Strana 4 Osvobození otroci a komunismus Představme si: třiadvacet let po válce – tedy v roce 1968 – je v demokratických volbách zvolen novým zemským prezidentem spolkové země Bavorsko funkcionář v parlamentu zastoupené nacistické strany NSDAP. Novináře přijímá v kanceláři s portrétem a dvěma bustami Adolfa Hitlera. Do ulic německých měst by asi okamžitě vjely spojenecké tanky – a nikdo by se nedivil. Když totéž v roce 2012, tedy dvacet tři let po krachu komunismu, udělá nový ústecký komunistický hejtman a předlistopadový "politický pracovník" Oldřich Bubeníček pod adorujícími zpodobeninami tvůrce "rudého teroru" Vladimíra Lenina, je to prý v pořádku. Komunistická strana Čech a Moravy je prý řádná parlamentní strana s podporou voličů, kterou prý jako demokraté musíme respektovat. Jakoby se zločinci a masoví vrazi Adolf Hitler, Klement Gottwald, Slobodan Miloševič, Robert Mugabe a nějakých dvacet kágébáků v postsovětských republikách nedostali k moci z vůle voličů v přijatelně demokratických volbách. Ani desítky milionů mrtvých zřejmě nejsou pro popletené "demokraty" dostatečným argumentem pro pochopení nejzákladnější pravdy demokracie – svobodné volby totiž samy o sobě demokracii nezaručují. Adam Michnik kdysi napsal, že osvobození otroci si ve volbách vždycky zvolí jenom nového cara. Zákon č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu prohlásil komunistický režim za "zločinný, nelegitimní a ... zavrženíhodný". Dále pak říká - "Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému". Zákon dokonce ve svojí preambuli obsahuje závazek parlamentu, "že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona". Nový ústecký hejtman Bubeníček byl před listopadem politickým pracovníkem okresního výboru "zločinné a zavrženíhodné KSČ", ale dnes už to prý nikomu nesmí vadit. Je proto naprosto v pořádku, když si k sobě ze sociálních demokratů vybral právě ty nejzkorumpovanější a z minulých kšeftů s ODS nejvíce zkompromitované. Jedna krásná demokratická rodinka. Je skutečností, že velká část českých voličů a politiků není schopna a ochotna přiznat, že sám termín "komunistický" je i v samotné České republice neodčinitelnou urážkou pro statisíce přímých a miliony dalších obětí zločinného, nelegitimního a zavrženíhodného režimu a jeho ideologie. Rozumíme tomu, proč máme dokonce zákon, postihující propagaci fašismu. Proč je ale nacionální socialismus, nacismus či fašismus horší, než internacionální socialismus komunistický? Máme prý nyní už jenom demokratické komunisty, neškodné a striktně parlamentní, kteří se zločiny minulosti nemají nic společného a odsuzují je. Se vší úctou – těžko to lze věřit někomu s portrétem kata Lenina na zdi kanceláře. Adolf Hitler by vadil, Lenin nevadí? Pošetilé výroky o tom, jak za komunistů měli všichni zaměstnání jsou ze stejného totalitního hrnce jako kdysi v poválečném Německu populární tvrzení, že za Adolfa také nebyla nezaměstnanost a ještě se stavěly dálnice. Dvacet tři let po válce nastavila generační vzpoura německé demokracii zrcadlo. Se vší svojí naivitou a levičáctvím, nerealistickými sny a pouličními kravály – tato studentská rebelie dokázala, že demokracie v Německu není jenom hospodářský zázrak kancléře Erhardta a spořádané volby. Prvotní otázkou oné rebelie totiž bylo: "Proč máme na universitách a ve školství vůbec ještě bývalé nacisty? A proč se o nich mlčí"? Teprve rok šedesát osm byl vlastně otevřením skutečně německé diskuze o společné minulosti. Žádný jiný evropský národ se díky tomu nemůže pochlubit hloubkou a poctivostí reflexe, jakou prošlo právě nekomunistické Německo. Dvacet tři let po listopadu 1989 se nová generace v České republice také ptá, proč se má ještě stýkat nejenom s bývalými, ale současnými komunisty, kteří jsou od těch dřívějších k nerozeznání. Většina politiků a komentátorů si z nich za to utahuje. Je to pošetilá reakce. Dnešní studenti kladou legitimní a naprosto zásadní otázku o kvalitě české demokracie a spravedlnosti. Jenomže – co když mají pravdu, a formální sčítání voličských hlasů je jenom rituálem formální demokracie bez obsahu a hodnot? Jihočeský hejtman Jiří Zimola má pocit, že studenti přehánějí, ale jako demokrat je s nimi ochoten diskutovat. Určitě by stačilo, kdyby sám studentům zjevil svůj nekompromisní názor na zločinnost komunistického režimu (jenom by tím naplnil dikci platného zákona) a veřejně navrhl komunistickým zastupitelům a radním, aby se stejně veřejně sami distancovali od minulosti, a pokud se stále cítí komunisty, aby se omluvili svým obětem. A třeba by jim mohl pomoci pochopit, že už jenom z úcty k desítkám milionů obětí komunismu by sami mohli uvnitř svojí strany zahájit diskuzi o změně jejího názvu. Ono i pozdní a symbolické pokání je pokání. Požadavky třeboňských studentů jsou nepohodlným připomenutím jednoduchosti českých politických pravd. Hejtman Zimola potřebuje do hry na demokracii hlasy, a jak kdysi řekl jistý Paroubek, když mu je dodají Marťani, udělá koalici klidně i s Marťany. Udělal by koalici s nacisty, kdyby prošli volbami? Přesně toto účetnické uvažování eroduje sociální demokracii celých posledních dvacet let. Miloš Zeman měl kolem sebe od začátku sbírku odiózních bývale komunisticko-funkcionářských figurek, kterým dodnes věří nade všechno. Předseda Sobotka sice pronese pár silných slov proti komunismu, ale hned dodá, že on ani ČSSD tu reflexi za KSČM dělat nebudou. Pilát si umyl ruce a nenese nadále žádnou zodpovědnost. Když si ale laskavý čtenář dá práci, a prohlédne si minulé i nově zvolené rady jednotlivých krajů, prakticky všude najde ve funkcích za sociální demokraty nějaké bývalé komunisty – a ne ledajaké. Třeba Václava Šlajse v Plzni – dvacet let politruka v komunistické armádě, absolventa Vysoké školy politické ÚV KSČ a do roku 1989 člena KSČ. Zbývá jen litovat vlastních chyb a neochoty Občanského fóra v listopadu 89 Komunistickou stranu buď zakázat, nebo donutit k odstranění slova komunistický z jejího názvu. Měli jsme to udělat, ale protože politika devadesátých let byla stále řízena z pozadí členy bývalé KSČ, tak to nemohlo ani být jinak. Ani dvacet tři let totiž neodstranilo nebezpečnost komunismu pro skutečnou demokracii. Dnešní komunisté a sociální demokraté (stejně jako komunisté v ostatních politických stranách) odmítají o minulosti diskutovat a vyvozovat z takové diskuse jakékoliv důsledky. Jihočeští a zlínští studenti mají pravdu. Mají jenom jednu nevýhodu. Na rozdíl od generace svých předchůdců z roku 1968 v Německu, jsou příliš slušní na to, aby se skutečně vzbouřili. Tento systém formální partokratické "demokracie" jim naslouchat nebude. Jedna legrace nakonec. V roce 2004 řekl Miloš Zeman, čerstvě osvobozený od politiky, v rozhovoru s paní Renatou Kalenskou slavnou větu: "Komunismus byl horší než fašismus". Co by sám sobě řekl dnes? O normalizačním komunistovi Janu Fischerovi, který asi nikdy neslyšel o tom, že slušný člověk v autoritářském a prolhaném režimu kariéru nedělá, snad někdy příště. Jan Urban NevPes Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze Prokletí společenské rovnosti pohlaví Tak je to na stole. Evropská komise přijala léta připravovaný plán viceprezidentky unie Vivien Redingové na rovnější zastoupení žen (40 %) ve vedení a správních radách podniků. Zatím se týká pouze velkých firem (circa 5 000), které zaměstnávají nad dvě stě padesát zaměstnanců a mají obrat vyšší 50 milionů eur. Po schválení parlamentem EU nastoupí sankce, byť podle osvědčené salámové metody postupných krůčků, zatím ponechané na libovůli jednotlivých států. V českých médiích se strhl povyk. Dobré dvě třetiny hlasujících takový zásah do chodu společnosti rezolutně odmítají a z té zbylé třetiny jen málokdo chce takovou věc přenechat zákonu. Většina článků si dělá z nápadu legraci a považuje novou směrnici za pitomost. Není snad v rozporu s Listinou základních práv, jde přece o zjevnou diskriminaci mužů; absolutně vyrovnané schopnosti kandidátů a stejné předpoklady k výkonu funkce neexistují, a dokud by se nenaplnil požadovaný počet žen, bude o přijetí rozhodovat sex? A jaký kariérní postup čeká muže ve firmě, která usiluje o naplnění kvóty? Nebude frustrován, že je mu a priori profesní kariéra znemožněna, ať dělá, co dělá? Myslí si snad někdo, že budou firmy vynucenou kooptací žen výkonnější? Nezačneme chudnout? Švédsko uzákonilo paritní zastoupení (2003), ale ukázalo se, že v mnohých firmách by drasticky klesla výkonnost pro nedostatek vhodných kandidátek, a tak se nechal věcem volný průběh a dnešní nesocialistická vláda nařízení zrušila. Ozývají se i manažerky dotčené představou, že jejich schopnosti budou považovány za nadržování, za nefér výhodu, a jejich prestiž i autorita (firmy nemohou být demokratické) automaticky upadne. A kde je konec sociálnímu inženýrství, napsala jedna poslankyně, neměli bychom zavést kvóty pro muže v základním školství, kde pracuje 87 % učitelek a všichni víme, že feminizace školství není dobrá a nepochybně má i podíl na snížené disciplíně žactva a schopnosti vyučovat? Nechápou tihle sociální inženýři, že není v přirozenosti mužů soutěžit se ženami, že muži chtějí naopak ženy ctít a rodinu zajistit, přestože padla dávná logika patriarchátu, která chránila ženské království domova před mužským světem nelítostné konkurence? Nechápou, že není v přirozenosti žen, aby se všechny věnovaly výlučně jen kariéře a nepomyslely na mateřství? A že naštěstí ještě některé dávají přednost domácí výchově dětí před kariérou, a proto nemůže v zaměstnání platit paritní zastoupení? Pro všechno dobré i zlé západní společnost prošla procesem ženské emancipace. Starý model se možná právem přežil, ženy dnes mohou dědit, volit, studovat i konkurovat mužům v zaměstnání. Rozvodu a potratu nic nebrání. Byla však zpochybněna zásadní role otce a feministky zpochybňují ještě důležitější roli matky. Znovu platí socialistické: ženy do výroby, děti do jeslí! Není divu, že ženy oddalují a omezují své mateřství a těžko hledají věrohodného ochránce. Není divu, že Evropa vymírá. Jak to, ptají se někteří, že nás bruselská komise nevolené a neodvolatelné nomenklatury neustále obtěžuje takovými pitomostmi, jež by v domácí politice neměly šanci? A bude to zkoušet tak dlouho, až se jí to prosadit podaří. Většina komentátorů považuje podivné škodlivé nápady z Bruselu za absurdní úlet byrokratů, který snad nemohou myslet vážně, jako by jen ospravedlňovali svou dobře placenou činnost a nemohli nic na světě nechat na pokoji. Velký omyl. Unie byla založena pod dohledem nadřazené francouzské osvícenské absolutní ideje společenské rovnosti. Jde o "fundamentální zásadu posvěcenou (enshrined) každou smlouvou a objektivní úloha Unie spočívá v prosazování rovnosti mezi muži a ženami ve všech aktivitách. Taková je specifická mise Evropské unie." Posvěcená zásada a mise rovnosti "ve všech aktivitách" je ovšem namířena proti lidské přirozenosti. Občanská rovnost má existovat jen před zákonem a spravedlností. Ve "všech aktivitách" jsou si však lidé nerovni, a zasluhují proto nerovný ohled (meritokracie). Chránit máme především rodinu. Cožpak jsou ženy a muži unisex a mají mít v životě stejnou roli? Taková je ale fanatická víra a diktát napravovatelů života, téhle světské a misijní unijní sekty. Vychází z nenávisti vůči křesťansko-židovskému pojetí světa a z revoluční víry plánovačů nového budoucího lidstva. Kde ale byly celá ta léta strany křesťanských demokratů, které měly bránit stvořený svět? Psáno pro časopis Týždeň Alexander Tomský NevPes Záruky pro mladé – hlavolam pro stát Evropská unie objevila oblast našeho života, která dosud nebyla dostatečně regulována. Vlastně jí rozumím – bez regulace by mohl vzniknout chaos a zmatek a kdekdo by se ocitl v nejistotě. Žít je i tak dost těžké, tím spíš jste-li mladí, plni elánu a odhodlání pracovat do roztrhání těla pro stát i pro své dobro. Koneckonců nejednoho filozofa či ekonoma napadlo, že co se hodí jednotlivci, je dobré i pro stát. A psychologové spolu se Zdeňkem Jirotkou k tomu dodávají, že nic neničí mladé lidi tolik jako zahálka, která jim znemožní vytvořit si správné návyky do života, jimž nakonec vděčíme za to, že každé ráno nerozbíjíme budík na atomy. Takže se, milé děti, máte na co těšit. Evropa nám pošle záchranný plán, který zaručí, že do čtyř měsíců po opuštění školy či učiliště získáte práci nebo placený rekvalifikační kurz. Zářné zítřky, skvělý plán, že? Třebaže všechno nakonec bude jinak, podívejme se, jak by členské země mohly k takovému úkolu přistoupit. Kreativní řešení, jak plán splnit Bohatý stát zvýší důchody, čímž způsobí masivní pensionování vyšších ročníků. Jejich odchodem se tak uvolní pracovní místa pro mladé a nadšené. Konečně šance, řeknete si. Toto řešení by šlo použít i pro nás, kdyby nemělo malou vadu na kráse – vedle finanční nedostatečnosti přímý rozpor s důchodovou reformou a posunem věku pro odchod do důchodu. Jaké že jsou další možnosti? Ochranářský stát s centrálním plánováním začne regulovat školství a prověřovat, kterých profesí se nedostává a jaké jsou naopak ty, co přebývají. Zjistí, co se zjišťuje setrvale: chybí kvalifikovaní dělníci, zatímco stovkami politologů, středních manažerů, magistrů všeho druhu a v poslední době i právníků by se daly dláždit ulice. Ptáte se, co takový ochranářský stát udělá? Absolventům vysokých škol nabídne rekvalifikační kurzy na svářeče či elektrikáře v bláhové naději, že tím graduované absolventky v kostýmcích a mladíky v kravatách uspokojí. Autokratický stát rovnou přebytečné školy zakáže a nažene studenty do fabrik a polí. Tradicionalistický stát se obrátí na rodiče: nechť dětem rozmluví studium pro zábavu a roky cestování a nasměrují je do oborů, v nichž budou mít větší šance najít uplatnění – tedy žádné mezinárodní vztahy, žurnalistika,

Noviny – Dostali jsem od našich čtenářů. Názory redakce se nemusí vždy ztotožňovat s listy čtenářů. Strana 5 sociologie a psychologie, ale zpracovatelský průmysl, stavebnictví a strojírenství. Nic nového – v Itálii podobné debaty probíhají už po dvacet let. Co jsme vynechali? Stát – šplhoun, ve snaze se zavděčit, minulý týden přijal kvóty pro ženy, a tak dnes s klidem uzákoní pozitivní diskriminaci mládeže, aby pak mlčky přihlížel propouštění starších odborníků a růstu cen zboží, do něhož podnikatelé promítnou zvýšené náklady za odstranění vad a zaškolování neodborníků. A za pár let by všechny mohla čekat nová verze záchranného plánu – Záruky pro staré aneb Pomozme seniorům. Ještě nám zbývá stát vyvažující, jenž usoudí, že rubem práv jsou přirozeně povinnosti, které si představuje jako spojené nádoby, v nichž jedna bez druhé je vyloučena a navzájem se jedna s druhou ovlivňují. Možná se zamyslí, zda práv už není nějak příliš a zda se při obhajobě jedné strany nevytrácí druhá. Svobodný stát cosi tiše vzdychne o přemíře regulace. To jen my právníci se usmějeme a tiše zajásáme – zase bude spousta důvodů, proč komentovat, jak co vykládat, a nesouhlasit, žalovat, soudit se, odvolávat se a dovolávat. Od umístěnek zpět k hladové zdi Moudrý stát se zamyslí a třeba jej napadne moderní verze hladové zdi či věže, chodníku anebo dálnice. Možná stavba nemusí být jen symbolická. Třeba se dá silami mladých vybudovat cosi užitečného a výměnou za několik měsíců zajištěné práce je možné nabídnout mládeži úlevy do budoucna nebo přednost v dalších nabídkách. Koneckonců je-li nezaměstnanost, třeba nemusíme vozit dělníky z Ukrajiny, prodavačky z Vietnamu a sestřičky ze Slovenska. Mnohé z výše uvedeného už jsme tady měli a, milé děti, radím vám poptat se rodičů, jak to dopadlo a zda byli nadšeni z pracovních knížek, povinnosti pracovat a umístěnek na druhém konci země. Česká republika se podle prvních zpráv k nápadu EU nestaví odmítavě. Daňoví poplatníci, kteří právě zpozorněli, možná můžou dál klidně spát a kalhoty si před brodem ještě nestahovat. Plán prý totiž nemá být závazný a nepředpokládají se sankce pro státy, co jej nesplní. Těžko rozhodnout, co na to říct. Zda se divit, smát se, zlobit nebo zaplakat. Takže jako vždycky – počkáme a uvidíme. Autorka je advokátka, šéfredaktorka Rodinných listů a místopředsedkyně Spolku Šalamoun (psáno pro Lidové noviny) Daniela Kovářová NevPes i ÚVAHA O VINĚ ZBRANÍ A OSOB! Už je to několik dní, kdy bylo pohřbeno poslední dítě v Connecticut, nevinné oběti mladého, duševně vyšinutého vraha! Dalo by se říci, že podobné případy v Americe byly, jsou a budou, protože lidé tam, jako všude, jsou dobří a zlí, citliví i suroví. V mládí jsme se pošklebovali, když nám učitelé tvrdili, že nám zakazují číst "kovbojky" a indiánky, jmenovitě Rodokapsy, protože se tam hodně střílí a zabíjí. Ano, ale vždycky tam vítězil hrdina v bílém stetsonu, nad padouchy v černých sombrerech ,nikdy tam nebylo popisováno zmrzačení a i přez tu střelbu, tam bylo krve co nejméně! Když k nám z toho prohnilého Západu začaly přicházet i první westerny, platila tato pravidla i v nich, přestože nám Makarenkové tvrdili opak. O půl století plus, je situace trochu jiná, protože media, at už film, anebo televize, už ukazují vše, co bylo pro diváky dříve tabu, ba je to vše ještě zveličeno, čím více střelby, výbuchů a krve, tím lépe pro kasu. Tím nechci říci, že se netočí filmy hodnotné, citlivé a bez přemíry surovostí, ale ty jsou stále v menšině a mládata, plná testosteronu, dávají přednost těm divokým a surovým. A je to už od elektronických her pro ty nejmenší, stále více ničení, nežli stavění, takže to dětem připadá normální. Když se k tomu přidá i nějaká duševní choroba, nevyrovnanost v rodině, nebo osobní, lidské problemy, vždycky se najde jedinec, který si potom kompenzuje svoji nespokojenost se životem, násilím na druhých. A toho se okamžitě chytají pokrytci a "dogooders"! V současnosti je tisk v USA a i v Austrálii plný přechytralých a pokryteckých úvah, že kdyby Američané měli federální kontrolu nad prodejem zbraní, že by k podobným masovým vraždám nedocházelo! Dokonce se našli i tak "moudří", kteří tvrdí, že by Obama měl použít citové bolesti občanů a zarazit, anebo aspon omezit vlastnictví zbraní Američanů, tak jako to v Austrálii (v neprůstřelné vestě), udělal PM Howard po masakru v Port Arthur, na Tasmánii. Nejsem Liberal (a zvláště ne liberál), i když je ve federálních volbách volívám (co mi zbývá, když ta druhá alternativa jsou jen zlodějští Socani s pomatenými Watermelons ), ale přestože nevěřím v žádná "spiknutí", jsem přece jen bývalý voják, něco kvérů jsem už v ruce měl a tak at mi nikdo netvrdí, že dlouhovlasý hlupáček, který za ten tasmánský masakr má doživotí, dokázal z více než třiceti obětí, trefit do hlav více nežli polovinu! (A ještě flinty střídal, byly použity zbraně dvou ráží!) Tehdy na to poukazoval starý veterán z Queenslandu, ale byl "vysmán" společně "L. & L." a dnes už to jsou historická uznaná "fakta", ba dokonce to mírotvorci nabízí jako recept Americe! Americká Střelecká Associace (NRA), říká a já s tím naprosto souhlasím, že na psychu mladých jedinců, má vliv stálé bombardování surovostmi, násilím a ničením ve video hrách, filmech a televizi. Zároven je vina i nedostatečná kontrola duševního stavu jedinců, ale zároven,na druhou stranu, kdyby stát hlouběji zkoumal jednotlivce, zase by řvali "libertariáni", humanisté a bojovníci za "lidská práva", kteréžto organizace se v Americe hustě prolínají a jsou tam volební levicí! NRA dále tvrdí - a každý kdo trochu logicky uvažuje, že podíl viny na tom má zákaz jakýchkoliv střelných zbraní na akademické půdě, tedy na pozemcích škol a universit. Kdyby tam totéž procento, jako je mezi všemi Američany, tedy procento učitelů, profesorů, školníků, zahradníků a řemeslníků mělo ssebou pistoli, nebo revolver, situace mohla vypadat jinak! Po prvním vražedném výstřelu, by se děti, ani učitelé nemusili schovávat, ale první z nich, tomu vrahovi mohl udělat "třetí oko"a nebyla by hromadná vražda nevinných, jenom odstřel jednotlivce-škodné! Další pravdou, kterou NRA tvrdí, že nezabájejí zbraně samé, ale špatní lidé zbraněmi! Celá tato protizbranová hysterie je ovšem určena k tomu, aby president Barack Hussein Obama, mohl odzbrojit americké občany, protože si není jistý, jestli při jeho dalších socialistických změnách zákonů a zvyků v zemi, by nedošlo k odporu, tedy i ozbrojenému odporu! Nezapomínejme a historie potvrzuje, že své občany odzbrojili nacisté a jejich spolusoudruzi - komunisté! Na rozdíl od Austrálie ale, Spojené Státy americké, mají zakotvený v ústavě ( 2.nd Amendment of the U.S.Constitution) tedy článek, který občanům zaručuje právo vlastnit a nosit střelnou zbran! Námitky těch, kteří by chtěli ústavu měnit jsou ty, že se jednalo o muškety a jednoranné pistole a že to bylo namířeno proti tehdejší bývalé koloniální mocnosti Anglii, což je ted už jinak! Říkám : jak jinak? Nebezpečí existuje i v moderních časech, vnější - rozpínavá rudá Čína , fanatický Iran, Severní Korea, Kuba! Ale hlavně nebezpečí vnitřní : ISLAM, jeho terroristé, drogové gangy z Mexika a pak ti, kteří chtějí Ameriku odzbrojit! Nechce se mi věřit, že by se to odzbrojení levičákům s Obamou povedlo, ale jeden neví, už jsem v životě mockrát byl na té prohrávající straně..... Psáno den před Štědrým dnem, tedy 23.prosince, 2012. Sven F. Rehulka, Miranda NSW r Potřebujete nelegální zbraň? Otevřete si katalog sestavený pachateli dobra Neuvěřitelné. Po střelbě v Newtownu se pachatelé dobra pustili do informování veřejnosti o tom, kdo z okolí má právo držet zbraň. Sestavili interaktivní mapu… čímž poskytli zločincům informace k nezaplacení. Jméno, adresa a záznam o tom, že dotyčný má právo držet zbraň. To vše, bez souhlasu dotčených občanů, najdete na interaktivní mapě dvou newyorských okresů, kterou zveřejnil server amerických The Journal News. Proč? "Naši čtenáři se dlouhodobě zajímají o to, kde v jejich sousedství jsou zbraně. Věděli jsme, že publikování těchto informací bude kontroverzní. Po střelbě v Newtownu jsme ale chtěli sdílet co nejvíce informací o držení zbraní v našem okolí," řekla viceprezidentka vydavatelství CynDee Royleová. No není to geniální počin hodný ocenění, tentokrát namísto nějaké lidskoprávní organizace, nějakým gangem? Tak si to shrňme. Pachatel násilného trestného činu zabije 26 lidí, přičemž to jistě nebyl zdaleka jediný a poslední násilný čin nejen v oné lokalitě, a odpovědí novinářů na to je uveřejnění kompletních informací o lidech a místech, kde pro příští násilnou činnost mohou pachatelé počítat s případným ozbrojeným odporem. Dalším zcela logickým krokem budoucích pachatelů bude vyhnout se při další trestné činnosti místům s vyšším počtem lidí s oprávněním držet zbraň, případně se lépe připravit na riziko v místech, kde podle interaktivní mapy držet zbraně občané mohou, a v naprosto nejhorším případě, který je ovšem nejsnazší, se zaměřit na oblasti, kde lidé zbraně prostě nemají. Nebo jinak. Potřebujete nelegální zbraň (která se krádeží v tu chvíli nelegální stane) ke spáchání nějakého činu? Otevřete interaktivní mapu (http://www.lohud.com/interactive/article/20121223/NEW S01/121221011/Map-Where-gun-permits-your- neighborhood- ) od pachatelů dobra a podívejte se, kde bydlí její majitel. Můžete si i vybrat, jako z katalogu. Až někdo takové informace zneužije, což je jen otázka času, těžko bude někdo soudit někoho z The Journal News za krev na jeho rukou. Vždyť oni přece chtěli jen poskytnout informaci lidem. Chtěli páchat dobro. Pitomci. František Matějka NevPes f Kazatel, doktor a inženýr čekají na golfovém hřišti, až jamku uvolní skupina pomalých hráčů. Inženýr: "Co je to za lidi? Už tady kvůli nim čekáme přinejmenším čtvrt hodiny!" Doktor: "To nevím, ale nikoho tak nešikovného jsem ještě neviděl!" Kazatel: "Támhle přichází správce hřiště. Zeptám se ho... Ahoj Georgi, co je to před námi za skupinu? Jsou hrozně pomalí." George: "Jo tamti? To je parta slepých hasičů. Oslepli loni při hašení naší klubovny, tak je tady necháváme kdykoli hrát zdarma." (Ticho) Pak promluví kazatel: "To je smutné... Večer jim věnuji zvláštní modlitbu." Doktor se připojí: "Dobrý nápad. A já si popovídám s kolegou, jestli by se pro ně nedalo něco udělat." Nato inženýr vykřikne: "A to sakra nemůžou hrát v noci?!" "Za tohle tě vyhoděj, za tohle tě vyhoděj!" "No co, jsem snad první doktor, co spí se svou pacientkou?" "To ne, ale ty jsi zvěrolékař!" Ve zprávách říkali, že každý, kdo vyrazí na cesty v tomto počasí, by měl mít s sebou řetězy, lopatu, deku, rozmrazovač, tažné lano, baterku, hever a náhradní kolo ... No, vypadal jsem ráno v autobuse jako blbec ... Sedí policajt na služebně a ozve se zaklepání. "Kdo je?" "Já." "JÁ?!?" e ? f Recepis No.351 Vláčná kokosová buchta se šlehačkou Potřebujete: 2 vejce, 150 g cukru krupice, 300 g hladké mouky, 1 sáček prášku do pečiva, 250 ml mléka, 1 sáček vanilkového cukru, na prostřední vrstvu: 150 g strouhaného kokosu, 100 g cukru krupice, 1 sáček vanilkového cukru, 200 ml smetany ke šlehání. Na vrchní vrstvu: 400 ml smetany ke šlehání, kokos na posypání. Vyšlehejte vejce s cukrem, přidejte mouku s práškem do pečiva, mléko a vanilkový cukr. Vypracované těsto rozprostřete na plech s pečicím papírem. V další míse spojte strouhaný kokos s cukrem, vanilkovým cukrem a smetanou ke šlehání a hmotu lžící rozprostřete po základní vrstvě buchty. Pečte v troubě asi 25 minut při 180 stupních Celsia. Ještě horkou buchtu potřete vyšlehanou smetanou, posypte kokosem a nechte zchladnout. Smetana se sice částečně rozpustí, ale moučník bude nádherně vláčný. p

Noviny –.Zajímavosti a drby 6 Strana 6 Chovatel papoušků před smrtí daroval pražské zoo desítky miliónů Pražská zoo byla obdarována vášnivým chovatelem papoušků Stanislavem Rákosem, který na podzim zemřel, penězi a majetkem za desítky miliónů korun. Díky velkorysému daru vyroste v areálu zahrady do dvou let nová expozice pro velké papoušky. Stačilo, aby známý pražský chovatel viděl plány nové expozice pro vzácné ptactvo, a bylo rozhodnuto. „V červenci zavolal pan Rákos k nám na sekretariát, že by se se mnou rád sešel a něco zoo daroval. Ale že to spěchá. Vypravil jsem se za ním i s právníkem. Doma mi v přítomnosti své ženy řekl, že je vážně nemocný a že už nemají žádné přímé potomky. Mluvil o pozemcích a domcích a pak se zeptal, jestli nechystáme nějakou stavbu,“ vzpomíná na osudové setkání ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Shodou okolností v tu dobu zahrada připravovala stavbu nové expozice pro vzácné ptactvo. „Ukázal jsem mu plány a on se jen zeptal, kolik to bude stát. Na stavbu nám daroval 10,5 miliónu korun,“ řekl Bobek, který tehdy mecenáše pražské zoo viděl naposledy. Chovatel byl totiž poté hospitalizován a všechny naplánované schůzky zrušil. „Jeho daru si nesmírně vážíme a in memoriam jsme mu 1. prosince udělili cenu Velkého Richarda. U nového pavilonu mu také nainstalujeme pamětní desku, která bude připomínat jeho velkorysost,“ sdělil Právu Bobek s tím, že ředitel zoo podobný dar přijímá jednou za život. O darovaných domech rozhodne vedení Prahy Vášnivý chovatel papoušků daroval zahradě také dva domy. „Tento dar ještě musí odsouhlasit Rada hlavního města, ale i když budou tyto domy naše, nájemníci v nich zůstanou, dokud budou chtít. To jsme panu Rákosovi slíbili. Pokud se nějaký byt uvolní, přemýšleli jsme, že bychom ho dali k dispozici některému ze zaměstnanců zahrady s tím, že by tu platil zvýhodněné nájemné. Ale prodávat ty domy rozhodně nebudeme,“ dodal ředitel obdarované zoologické zahrady. Pro Zoo Praha jsou dary nesmírně důležité už od začátku její existence. I samotné pozemky v Troji, na nichž zahrada stojí, byly darovány. V roce 1922 je zoologické zahradě věnoval velkostatkář Alois Svoboda. Stejně tak chovná stanice pro koně Převalského vznikla díky daru Emílie Truhlářové. Svůj statek v Dolním Dobřejově paní Truhlářová uchránila před znárodněním a v 80. letech ho odkázala pražské zoo. Také nový pavilon pro slony, hrochy a antilopy by se těžko obešel bez přispění sponzorů. „Téměř 20 tisíc sponzorů už na stavbu slonince přispělo téměř 50 milióny korun,“ prozradil ředitel Zoo Praha. Stáňa Seďová , Právo Trestání vařečkou není týrání, rozhodl Nejvyšší soud BRNO - Nejvyšší soud zrušil rozsudek nad ženou, která dvakrát potrestala syna vařečkou. Za daných okolností to nelze označit za týrání. Matka se totiž o problematického hocha jinak starala dobře, pouze dvakrát selhala. Pražské soudy ženě původně uložily roční podmíněný trest s tříletou zkušební dobou. Obvodní soud pro Prahu 4 se případem musí zabývat znovu. "Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oba soudy nižších stupňů zveličily jednání dosud zcela bezúhonné obviněné, vytrhly jej z kontextu a nepřihlédly ke skutečnostem svědčícím v její prospěch," stojí v usnesení senátu s předsedou Janem Bláhou. Nejvyšší soud rozhodl už na podzim, nyní usnesení zpřístupnil na internetu. Trestný čin týrání svěřené osoby spočívá v bezcitném a hrubém jednání trvalejšího charakteru, které se podle Nejvyššího soudu v případě ženy z Prahy neprokázalo. Se synem navštěvovala lékaře i psychology, komunikovala se školou a hledala odborníka, který by jí pomohl výchovu zvládnout. Potíže s chlapcem spočívaly podle učitelek například v nesoustředěnosti a motorickém neklidu. Matka se starala také o nemocnou dceru, otec jí s výchovou příliš nepomáhal. "Dovolatelku není možné kriminalizovat za to, že ve dvou prokázaných případech při výchově svého syna selhala, náročnost při jeho obtížné výchově (na niž byla převážně sama) nezvládla a nepřiměřeně jej potrestala," uvedli soudci. Matka se snažila problémy řešit Nejvyšší soud připomněl, že matka nebyla pasivní, snažila se výchovné problémy řešit, ovšem stát zasáhl až v okamžiku, kdy byla se silami v koncích a potrestala svého syna výpraskem. Úřady rozhodly o odebrání dětí, matka skončila před soudem. Podle Nejvyššího soudu úředníci řešili podezření z týrání nejkrajnějšími prostředky, ačkoliv podle zákona mohli nejprve spolupracovat s rodinou, poskytnout jí odborné zázemí a pomoc. Podle původního rozsudku matka potrestala hocha dvakrát v dubnu 2011 vařečkou. Způsobila mu podlitiny na hýždích. Třídní učitelka, dětská lékařka i družinářka vypovídaly ve prospěch matky, přesto ji Obvodní soud pro Prahu 4 potrestal podmínkou. Nyní musí rozhodnout znovu a je při tom vázán názorem Nejvyššího soudu. Podle databáze InfoSoud se nové hlavní líčení uskuteční 8. ledna. Lidovky.cz, ČTK Genetici jsou na stopě tajemství nesmrtelnosti, klíčem je nezmar Tajemství nesmrtelnosti zřejmě úspěšně rozluštili němečtí vědci při studiu nezmara. Tento jednoduchý sladkovodní polyp neprojevuje známky stárnutí a je podle všeho nesmrtelný. Samozřejmě to neznamená, že si zítra koupíme v lékárně pilulku nesmrtelnosti, ale vědci už v hrubých obrysech popsali mechanismus nesmrtelnosti. Nezmarova nesmrtelnost mimo jiné souvisí s tím, že se množí dělením, nikoli pářením. Každý polyp má proto neomezenou zásobu kmenových buněk, tedy buněk schopných stát se jakoukoli specializovanou buňkou v jeho organismu. Vědecký tým tvořený odborníky z Kielské univerzity a Univerzity šlesvicko-holštýnské zjistil, že produkce kmenových buněk souvisí s existencí genu FoxO. A stejný gen rozhoduje o tom, proč někteří lidé stárnou rychleji, zatímco jiní se dožívají vysokého věku. "Náš výzkum poprvé prokázal, že existuje přímá souvislost mezi genem FoxO a stárnutím,” uvedl na univerzitním webu Thomas Bosch, který výzkum vedl, a dodal: "Zvýšená aktivita genu FoxO byla zjištěna u lidí starších sta let. To je důvod, proč se domníváme, že gen hraje důležitou roli při stárnutí - nejen u nezmara, ale i u lidí." Využití u lidí by si vyžádalo manipulaci s geny Dosud nikdo netušil, že FoxO hraje roli při stárnutí a proč se lidské kmenové buňky stávají méně aktivní s rostoucím věkem. Lidské kmenové buňky postupně ztrácejí schopnost se množit, následkem toho tkáně stárnou a neobnovují se. Proto starším lidem například ubývá svalová hmota. Roli specifického genu vědci testovali na geneticky pozměněných polypech - tedy na nezmarech s normálním výskytem genu FoxO, s neaktivním FoxO i s jeho zvýšenou přítomností. Úměrně tomu se měnilo množství kmenových buněk. Vědci ovšem zdůrazňují, že vše je ještě ve stádiu hypotézy, kterou nelze rychle ověřit, protože podrobný výzkum by vyžadoval genové manipulace u člověka, které jsou náročné a v mnoha zemích i zakázané. Nicméně další výzkum se již plánuje a genetici věří, že povede k rozvoji omlazovacích terapií pro lidi. pst, Novinky Nejlepší lék na posílení imunity? Noviny Právo (dříve Rudé) nám doporučuje Ranní milování Sex po ránu je podle lékařů z University of Indiana tou nejlepší prevencí všech chorob a psychických potíží. Ranní sex nejenže nastartuje obranyschopnost a ochrání před infekčními nemocemi, ale podporuje také cévy a srdce a naladí pozitivně, takže je člověk psychicky silnější a schopen zvládat více stresu. „Při sexu po ránu se vylévá do těla velké množství hormonu oxytocinu, který vyvolává příjemné pocity, páry se pak cítí jako milující i milované a vnímají vzájemné napojení po celý den,“ vysvětluje doktorka Debby Herbenicková z University of Indiana. Podle ní ranní sex člověka také omlazuje a zkrášluje. Posiluje imunitní systém, protože zvyšuje více antigenu IgA chránícího tělo před infekcemi. „Po ranním sexu se do těla vylévají další látky, které zvyšují hladinu estrogenu v krvi, takže se zlepšuje kvalita pleti a vlasů,“ dodává Herbenicková. RPrávo Vědci po deseti letech utřídili tropický hmyz, byli mezi nimi i Češi Téměř deset let trvalo mezinárodnímu týmu vědců, v němž byli i odborníci z Entomologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích a Jihočeské univerzity (JU), nasbírat, vytřídit a určit hmyz žijící v části tropického lesa v Panamě. Na projektu IBISCA-Panama, vedeném Yvesem Bassetem z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, se celkem podílelo 102 vědců z 21 zemí. „Vědci sbírali po dva roky hmyz a další členovce od země až po koruny stromů. Do stromových pater ve výšce až 40 metrů se dostávali pomocí nejmodernější techniky – jeřábů, speciálních stromových raftů, horkovzdušných balónů a plošin,“ informovala Právo Olga Krupauerová z marketingového oddělení Jihočeské univerzity. „Třídění a určování sesbíraných 130 000 členovců zabralo osm let. Zjistili, že na 6000 hektarech tropického lesa v Panamě žije přibližně 25 000 druhů členovců,“ uvedla. Připomněla, že studie právě vychází v prestižním americkém vědeckém časopise Science. „Velkým překvapením bylo, že tropický les je jenom dvakrát bohatší než srovnatelně velká oblast jihomoravských lužních lesů a Pálavy, odkud známe téměř 12 000 druhů členovců,“ řekl Právu jeden ze spoluautorů studie Lukáš Čížek. Na jižní Moravě se kácí rychleji „Bohužel v jedné věci jihomoravské luhy tropické lesy Panamy dokonce předčí, a to v rychlosti těžby dřeva. Náš stát totiž na jejich ochranu rezignoval a naše biologicky nejbohatší lesy po svém spravují dřevaři, kteří za posledních dvacet let vykáceli většinu cenných starších porostů,“ dodal Čížek. Podotkl, že vědci získali při pobytu v Panamě spoustu údajů, které bude možné využít při další vědecké práci, ale určitou dobu to ještě potrvá. Jak Basset připomněl, je zajímavé, jak hodně druhové bohatství živočichů závisí na bohatství rostlin. To lze prakticky využít, neboť rostliny se počítají lépe než členovci. „V minulosti jsme použili rozmanitost rostlin k odhadu celosvětového počtu druhů hmyzu a teď vidíme, že tato metoda byla správná,“ konstatoval další spoluautor článku Vojtěch Novotný. Vladimír Vácha, Právo Žena píše oběma rukama najednou, a každou jiným jazykem Čtyřiadvacetiletá S\'-jüan Čchenová ze severní Číny má pozoruhodný talent. Dokáže totiž psát oběma rukama najednou, a to dokonce i ve dvou různých jazycích. A aby toho nebylo málo, umí psát také každou rukou jiným směrem. Tuto schopnost přitom nezískala tréninkem, jde jí totiž sama od sebe. Mladá žena své nadání objevila na střední škole. Měla mnoho domácích úkolů a nestíhala je včas dodělat, proto zapojila obě ruce. Úkoly jí pak šly mnohem rychleji, což vzbudilo závist u spolužáků, kteří se neúspěšně pokoušeli o totéž. „Když o tom někdo slyší, tak tomu nevěří. Když jim to pak ukážu, tak to chtějí zkusit taky. Po neúspěšných pokusech se s tím nakonec smíří,“ řekla agentuře Reuters Čchenová. Podle Čchenové, která žije v Chan-tanu, není její schopnost pouhou mechanickou záležitostí, ale odlišným myšlením. Klíčové je, aby byl člověk schopen myslet na dvě různé věci najednou. Proto dokáže Čchenová psát jednou rukou čínsky a tou druhou anglicky. Je to prý sice těžší, než když píše ve stejném jazyce, ale zvládnout se to dá. „Angličtina používá písmena, kdežto čínština se zapisuje znaky, které zaberou víc času. Psaní v anglickém jazyce je pak proto mnohem plynulejší,“ dodala Čchenová. vps, Novinky

Noviny –.Zajímavosti a drby 7 Strana 7 Citlivá data ministerstva obrany skončila v rukou spolupracovníka StB a KGB Vyšetřování kauzy CASA, ve které je obviněna bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová (TOP 09), odhalilo starší bezpečnostní díry v armádním resortu. Ze spisu totiž podle zjištění Práva vyplývá, že citlivé informace o plánované výměně letounů CASA za bitevníky L-159 svěřila armáda do rukou advokátovi, který v minulosti spolupracoval nejen s StB, ale i se sovětskou KGB. Zákonnost výměny letadel si totiž ministerstvo obrany nechalo v roce 2007 z právního hlediska posoudit od pražské advokátní kanceláře Vyroubal, Krajhanzl, Školout, která za to inkasovala 900 tisíc korun bez DPH. Problém je v tom, že jeden z hlavních partnerů kanceláře Luděk Krajhanzl se v minulosti výrazným způsobem zapletl s komunistickými tajnými službami, a to včetně té nejobávanější: sovětské KGB. Vyplývá to z dobových svazků StB, které má Právo k dispozici. Krajhanzl byl podle těchto dokumentů coby československý diplomat v Kuvajtu nasazen v osmdesátých letech jako agent s krycím názvem Lukul na sledování tamní americké ambasády. A protože komunistická Státní bezpečnost tehdy neměla v Kuvajtu vlastní agenturní síť, předala Lukula do rukou sovětské KGB. „Vzhledem k tomu, že v Kuvajtu nebyla československá rezidentura a řídicí orgán Lukula jej mohl z Iráku kontaktovat, vytěžit a úkolovat maximálně dvakrát za rok, byl Lukul předán do řízení sovětským rozvědčíkům KGB, kteří měli v Kuvajtu svoji rezidenturu,“ uvádí se v Krajhanzlově svazku StB. Jeho úkolem i pod vedením KGB zůstalo donášení na americké diplomaty v Kuvajtu. „Naše služba je vděčná za nabídku a vyjadřuje svůj zájem o udržování operativního kontaktu s Lukulem,“ napsala pak KGB v roce 1988 československým zpravodajcům. Pracovníci Státní bezpečnosti posléze do spisu ještě tentýž rok poznamenali, že nemají žádné informace o tom, kdy a jakým způsobem byla spolupráce KGB s Lukulem ukončena. Ještě před svým vysláním do Kuvajtu spolupracoval Krajhanzl s StB jako zaměstnanec federálního ministerstva zahraničních věcí na našem území a i tehdy ho kontrarozvědka využívala na sledování amerických občanů. Sám Krajhanzl se ke své spolupráci s tajnými službami vyjádřit nechtěl a na otázky Práva nereagoval. V poslední době na toto téma promluvil pouze stručně pro Lidové noviny, které o jeho temné minulosti psaly v souvislosti s někdejší ministryní školství za ČSSD Petrou Buzkovou. Ta totiž působí jako advokátka ve stejné kanceláři. „Některé výše uvedené informace jsou pravdivé, většina nikoli. Jako soukromá osoba nemám potřebu na vaše dotazy odpovídat, neboť nevím, k čemu je hodláte využít,“ reagoval před třemi lety na otázky k jeho spolupráci s totalitními službami. Podle Právem oslovených bezpečnostních expertů je každopádně spolupráce armádního resortu s bývalými agenty komunistických tajných služeb problematická. Minulost advokátů komora nezkoumá „V tomto případě asi nemohlo dojít k vyzrazení závažných utajovaných informací, protože šlo spíše o posouzení souladu celého obchodu s naším právním řádem. Nicméně obecně by silové resorty s takovými lidmi spolupracovat neměly,“ řekl Právu bývalý šéf porevoluční vojenské rozvědky a nynější bezpečnostní konzultant Andor Šándor. Armádní resort přitom podle svého mluvčího Vladimíra Lukavského minulost advokáta nijak nezkoumal. „Ministerstvo bezúhonnost JUDr. Krajhanzla nezjišťovalo, neboť to přísluší advokátní komoře. Bezúhonnost advokáta je podmínkou pro výkon advokacie a vychází ze zákona o advokacii,“ konstatoval Lukavský. Háček je ale v tom, že pro členství v advokátní komoře není nutné čisté lustrační osvědčení. „Minulost uchazeče o zapsání na seznam advokátů posuzovat nesmíme, zákon nám takovou možnost nedává,“ potvrdila mluvčí komory Iva Chaloupková. V kauze Casa vypovídal jako svědek Krajhanzl se narodil v roce 1954 a vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a na federálním ministerstvu zahraničních věcí pracoval od roku 1978. StB ho zverbovala na sklonku roku 1983 a v resortu zahraničí pak působil až do roku 1992. Společníkem v právnické firmě se stal o rok později. V kauze CASA letos Krajhanzl vypovídal jako svědek. Parkanová je spolu s někdejším šéfem ministerské sekce vyzbrojování Jiřím Staňkem obviněna z toho, že připravili stát při nákupu dopravních letadel až o 658 miliónů korun. Podle policie si totiž Parkanová nevyžádala posudek k ověření ceny nakupovaných vojenských letounů a obchod byl tím pádem nevýhodný pro Českou republiku. Jakub Troníček, Právo Poslední velký král“ Egypta byl zavražděn Michal Andrle Egyptský faraon Ramesse III. (1183 – 1152 př.n.l.) bývá označován za „posledního velkého krále“ Egypta. O jeho životě existuje díky píli úředníků velké množství záznamů. Jeho smrt však byla stále zahalena tajemstvím. Nedávný průzkum jeho mumie prostřednictvím CT scanu uvedl vše na pravou míru: panovník zemřel v důsledku bodné rány do krku. Za jeho smrt byly dlouho činěny odpovědnými ženy, které byly členkami jeho harému. O tom, že byl panovník skutečně zavražděn, však doposud chyběly přímé důkazy. Jistým náznakem však bylo, že jeho mumie má silnou bandáž kolem krku. Mohla by se právě zde skrývat stopa po osudové ráně? Vědci vedení dr. Albertem Zinkem z Institutu pro výzkum mumií v italském Bolzanu provedli nedávno průzkum mumie pomocí výpočetní tomografie a vynesli jasný verdikt: Ramesse III. zemřel po bodné ráně v krku. Jejich metodika současně vyloučila, že by mohl být krk proříznut až později, např. během mumifikace těla. Brutální a hodně drsné Vánoce v komunistických žalářích. Čtěte a nezapomeňte… „Nesem ti, zmrde, novinu, že tě seřežem.“ Takové koledy zpívali komunističtí bachaři politickým vězňům za minulého režimu. Sadisticky se vyžívali v tom, že je o Vánocích zavírali na samotky, mlátili do bezvědomí, mučili hlady anebo jim lhali o smrti rodičů. ParlamentníListy.cz přinášejí tři hrůzná svědectví o tom, jak prožívaly svátky oběti komunistů. „Těším se na štědrovečerní večeři, k níž se sejde celá rodina a po níž se rozdávají dárky a zpívají koledy,“ tak snil bývalý politický vězeň Jiří Wolf o Vánocích v žaláři Valdice roku 1980. Realita svátků v komunistických žalářích byla ale často mnohokrát drsnější než fikce z brutálních hororů. Právě Wolf umožnil ParlamentnímListům.cz zveřejnit úryvky z jeho oficiálně nikdy nevydané knihy Noc Kouzel. Nicméně o Vánocích za mřížemi a ostnatým drátem vyprávěli i další političtí vězni. Svědectví ze smutné knihy Tady zpívají opilí bachaři poněkud jiné, zvrhlé koledy. Nejdříve otevřou celu, v rukách drží pendreky a pěkně sborově, falešně a se smíchem ječí na celé kolo: „Nesem ti, zmrde, novinu, že tě seřežem. Pěkně pendrekem a taky pěstí, až se zesereš. Řádně do tlamy, do tý sviňský huby, hezky do kušny, do tý sviňský držky, až krev poteče.“ Po dozpívání koledy popřejí hladovému a promrzlému vězni veselé Vánoce a jdou ho seřezat. Také dnes vzpomínám na své první Vánoce ve vazbě roku 1978. Jsou vždy smutné. Ráno na Štědrý den jsem si namaloval tužkou na zeď své cely vánoční stromeček a pod něj spoustu dárků pro mého malého synka a celou rodinu. Bachaři na můj stromeček přišli a nadělili mi za něj tři dny „díry“ na samovazbě a zákaz přijetí potravinového balíčku na dobu dvou měsíců. Pro mě zase nebyl ten druhý trest ani tak moc zlý, neboť jsem žádné balíčky nedostával, arci, sotvaže mi byl povolen, okamžitě následoval zákaz! A potom, později, když nás se Zuzanou rozvedli, nebylo od koho přijmout dopis. Ani moje sestra Miládka psát už nesměla. Všechny dopisy jí vraceli. Své první Vánoce ve vězení jsem strávil na studené samotce. Vánoce o samotě Výše uvedené úryvky jsou z knihy Jiřího Wolfa Noc kouzel, která vyšla pouze v samizdatu roku 1989 a pak již nikdy. Podle autora je z ní v tomto článku poprvé veřejně citováno. Ten seděl v komunistických žalářích téměř deset let a málem tam zemřel. Když v roce 1984 na jeho případ upozornila Amnesty International, zdravotní péče a podmínky se zlepšily. „Veškeré Vánoce a jiné svátky jsem prožíval na samovazbách. Problém je v tom, že spoustu kázeňských lístků, které nám bachaři psali, na konci výkonu trestu alibisticky zlikvidovali, aby nebylo vidět, že sadisticky porušovali zákon. Aby toho nebylo moc. Podobné to měl i Petr Cibulka,“ sdělil Wolf ParlamentnímListům.cz. Ve vězení v Minkovicích byl dost agresivní bachař Josef Vondruška, donedávna ještě poslanec za KSČM. „Vedu s ním teď proces a ukazuje se, že to nakonec vyhraje. Protože jde prý o tvrzení proti tvrzení. Příští rok soud pokračuje. Dokonce prohlásil, že na mě podá trestní oznámení za křivé obvinění. To mi hlava nebere, že sadista vyhrožuje své oběti a nikdo s tím nic nedělá,“ dodal rozhořčený Wolf. Ostatně jeho slova potvrzuje i další politický vězeň Vladimír Hučín. Lhali mu o smrti rodičů Hučín byl čtyřikrát komunisty odsouzen a ve vězeních, mimo jiné i v Minkovicích, strávil skoro čtyři roky. „Většinou jsem měl tu smůlu, že jsem byl o Vánocích ve vyšetřovací vazbě Státní bezpečnosti v Ostravě a mohu říct, že třeba roku 1983 se chovali obzvlášť brutálně. Dokonce mi naznačovali, že mi zemřel jeden z rodičů. Šlo o psychický teror a strategii. Soucit neměli. Jinak ve vězeních jsem byl neustále kázeňsky řešen a o Vánocích si na mě vždy dost zgustli. To bylo tvrdé,“ popsal s tím, že byl nicméně na takové útrapy připraven, protože už po roce 1971 věděl, co ho asi čeká. Už předtím doma procházel jakýmsi kursem tvrdosti. „Měl jsem velkou oporu v mámě, která věděla, co bude. O tu jsem se mohl v ukrývání zbraní, munice i dokumentů opřít. Vždy se dokázala při domovních prohlídkách chovat mimořádně statečně a odpoutávala pozornost. Táta v roce 1976, kdy mě poprvé zatkli, dostal infarkt a byl na tom dost blbě. V roce 1986 velmi těžce onemocněl a už se mě nedočkal. Byl jsem ve vězení a zrovna před Vánoci mi přišel dopis, že je to s ním špatný. Pak v únoru zemřel a nemohl jsem na pohřeb. Pamatuji si, jak si mě vzal právě Vondruška do prádla a seřezal mě zrovna v den, kdy mi oznámili, že táta zemřel,“ vylíčil s tím, že třetí odboj ještě zdaleka neskončil a dle materiálů, které má BIS k dispozici, by šlo KSČM již dávno zakázat. Třináctkrát jiné svátky To zanedlouho dvaaosmdesátiletý František Zahrádka, jenž převáděl uprchlíky přes Šumavu do Bavorska a sbíral informace pro americkou kontrarozvědku, má ještě starší zážitky. Za komunistů seděl třináct let. Zatčen byl v roce 1949 a propuštěn roku 1962. Jeho povídání o svátcích je dost smutnou galerií různých komunistických žalářů a pracovních lágrů. „Bory, tábor Nikolaj, likvidační tábor elko s věží smrti, tábor Vojna na Příbramsku, tábor Bytíz a pak Pankrác,“ vyjmenoval. „Bylo to dost různé. Ve věznici na Borech jsme drali peří. První Vánoce roku 1949 jsme tam dostali na Štědrý den brambory a kousek sekaný. Večer začali někteří bouchat do mříží, že chtějí večeři. Bachaři se jim ale vysmáli, že si měli nechat kus tý sekaný, protože to byla i večeře. V pracovních táborech to až tak zlé nebylo. V Příbrami na uranových dolech jsem dělal elektrikáře. O svátcích jsme si vyžádali mimořádnou směnu na různé opravy a díky příbramským civilistům, co nám přinesli vánočku, kousky smaženého kapra a bramborový salát, jsme Vánoce oslavili celkem pěkně,“ zavzpomínal Zahrádka. Nicméně i on má zkušenosti, že na svátky klidu a míru byli strážci a bachaři drsnější než kdy jindy. Osobní prohlídky střídaly mimořádné nástupy, aby vězni dostali zabrat. Tato svědectví je nutno si stále znovu připomínat, aby zrůdnosti komunismu nebyly zapomenuty. "Ahoj, jak žiješ?" "Dobře, nemůžu si stěžovat. Mám skvělou práci. Představ si, mám pod sebou přes 500 lidí!" "Hmmm, to ti teda závidím, a co vlastně děláš?" "Sekám trávu na hřbitově."

Directory [ Novin VYUŽIJTE VÝHODY DOMLUVIT SE VLASTNÍM JAZYKEM DIRECTORY pro předplatitele, 6linek, $60 ročně Jídlo a Restaurace ,, LA BOHEME " 332 Darling Street, Balmain Restaurace: 02/ 9810 0829 On-line rezervace:reservation@laboheme.net.au Vas zve k ochutnavce noveho menicka. Pripravili jsme pro Vas sirokou nabidku ceskych i evropskych specialit, jako jsou spenatove pirohy, kureci, veprovy nebo teleci rizek, pecene veprove koleno, pecena kachna, domaci teleci a kureci parky, a take celou pecenou husu. Nebo prijdte vyzkouset novou denni nabidku: Po-Ut zavřeno; St/Ct - 20% sleva z uctu na české a evropské speciality. Pátek - kup jedno pivo nebo vino a dostanete jedno zdarma od 6 do 7 hod. živá muzika od 7 hodiny; So/Ne - zvýhodněné obědové meníčko - hlavni chod & dezert $ 29.90 plus od 5 do 7.30 hod. - děti jedí zdarma Vice informaci naleznete na nasich webovych strankach www.laboheme.net.au nebo radi poskytneme na tel. Cisle 02/98100829. 09/VII/13 Restaurace DOMA - Bohemian Beer Cafe Reservace Tel: 933 100 22 29 Orwell St. Potts Point (Kings Cross) Po--Čt 17 - 24 , Pá + So 12-24 , Ned. 12 - 22 hod. Tradiční česko-slovenská jídla jako je pečená kachna, svíčková, vepřový nebo kuřecí řízek, moravský vrabec, guláš, smažený sýr, uzená krkovička,, atd. K piti Budějovický Budvar, Kozel, Krušovice, Plzeň, Zlatý Bažant, Zlatopramen, a točené pivo Krušovice. Samozřejmě také Becherovka, Slivovice, Borovička, Fernet, Absinth ap.. . 31/IX/13 Chlebíček, Kafírna, take-away, obložené chlebíčky, ruská vejce, české saláty. 372 Bourke, Street, Surry Hills, 9361 6061 Josef Usela, 0401 155 907 Otevřeno Pon.-Pát, 6,30 – 16.00, Sob.od 7,30. 20/IV/13 Tommy‘s beer café “Slovenska reštaurácia s bohatým výberom točených pív – Pilsner Urquel, Budvar, Gambrinus, Zlaty Bazant, Bernard a mnoho iných. K tomu pečené prasiatka, guľáš, bryndzové a kapustové halušky, kačice, rezne a podobne pochutiny. Otvorene: Pon-Stv 4pm – 12am Pia – Ned 12pm – 12am 123-125 Glebe Point Rd, Glebe , Tel: 9660 6870 Email: tommy@tommysbeercafe.com.au 1/IV/13 Druha lokácia Tommy‘s beer café Restaurant 42 Kellett Street, Potts Point NSW 2011 telefon/rezervace: 02-9368 0898 Otváracia doba: Tuesday – Sunday from 5pm  till late   1/IV/13 V Lahůdkářství u Cyrila jako Doma! 183 Hay Street, Sydney tel.: 9211 0994 Otevřeno: Po-Pá od 7 do 17. So 7 - 13 hod. vynikající telecí párky, tlačenka, moravské uzené tvaroh,mletý mák, zelí,kostkový cukr, ryby v láku,brynza, české a slovenské ,speciality, karlovarské oplatky, mouka atd. 17/IV/13 Heart Of Europe 114 Bronte road Bondi Junction, 93871677 Po-Pa 8.00-17.00, So-8.30-15.00 Domace kvalitne kolace, zaviny, strudle, chutne jedla, szegedinsky gulas, paprikas, svieckova, brynzove halusky..; Denne cerstvy kminovy chlebicek a obvzlast dobre vypecene rohliky.Vsetky produkty su pripravene v nasej kuchyni, pouzivame maslo, organicku muku, domace vajicka a pridavame cit . .24.III.2013 Czeeky Czech 124 King St., Newtown, telefon : 0421 335 835 Otevřeno: Úterý-Neděle. od 11am do 10pm Snídaně od $4,00 Obědy od $10,00 Tradiční česká jídla ba i rizoto a těstoviny. Točené pivo BERNARD:světlé,tmavé,řezané. 16.VIII.2013 Sweety Imports Predávame Horalky, Piskoty, Perníky, Kakaové, Venčeky a iné, aj Vianočné a darčekové balenia. Objednávky na tradičné Vianočné oplatky. Email: info@sweetyimports.com M: 0416 122 404 (Martina) 0404 387 615 (Peter)                                09/III/13 PŘEKLADY z angličtiny do češtiny i naopak, přesně a rychle provede Daniela Kautská, NAATI, kvalif.stupen 3. tel./fax: 08 82714277, mobile: 0408 714277, e-mail: danakau@internode.on.net 17/VIII/13 POČÍTAČE FlowConnect. Shared Web Services: Tel. 02 9034 6600 Fax: 9086 3155 Business process automation, workflow, sales + marketing, CRM and other business systems. Seeking experienced programmers on casual basis. Contact to Ms. Šipka for details jarka@sws.com.au 22/VII/13 Služby pro studenty Education, Immigration & Travel Consultancy Od roku 1993 nabízíme služby spojené s vyřízením studentského vísa a vyberem spravne skoly. V Sydney provozujeme největší česko-slovenské studentské centrum. Jste turisti ci studenti a mate zájem o prodlouženi pobytu v Austrálii? Naši studenti mají zdarma k dispozici vizove konzultace, design studia a zadosti o studentská visa, wifi, multimediální počítače, kopírování, tisknutí atd. Zklamal Vás přístup jiných agentur? Chcete si být jisti s prodloužením Vašeho studentského víza? Nemůžete najít školu, která Vám vyhovuje? Chcete zdarma využívat našich služeb? Nabízíme nejširší výběr jazykových, odborných škol a universit po celé Austrálii a to za bezkonkurenční ceny! Nabízíme reálnou pomoc s nalezením práce a ubytováním. Jako jediná česko-slovenská agentura v Sydney nabízíme LEGALNI imigrační poradenství. Číslo imigrační licence: 0208424 Česky mluvící, 0741913 Slovensky hovoriaci, 1277981 Polsky mluvici Kontakt: Marek, Peter nebo Michal, sydney@australiaonline.eu AUSTRALIA ON LINE TRAVEL Nabizi bezkonkurencne nejlevnejsi cestovni produkty po Australii, Novem Zealandu, Asijskopacificke oblasti (Fiji …), ale take letenky do vsech destinaci sveta vcetne Ceske a Slovenske republiky. Travel agency licence: 2TA07248, Kontakt: Stanka nebo Lenka, travel@australiaonline.eu Navštivte naši kancelář AustraliaOnline / Australiaonline Travel Suite 301, 39 Liverpool Street, NSW 2000 Contact: Education section: 02 – 9003 0455 Immigration section: 02 – 9003 0466 Travel section: 02 – 9003 0456 www.australiaonline.eu www.facebook.com/AustraliaOnlineAustralia 17/XII/13 “Nadstandardní individuální služby v tropech” Studovat angličtinu a zároveň si užívat života na “plný pecky” v místě kde léto nikdy nekončí (průměrná roční teplota 26C). Obklopeni Velkým Bariérovým Útesem a deštnym tropickým pralesem. Ano, to je tropická část Austrálie, město Cairns. Jediná Česká agentura, která sídlí přímo v Cairns. Ať si student či turista, tak velmi rádi poradíme a pomůžeme „co a jak“ a to kdykoliv. Asistence Migracnimu agentovi 9802204 (Frank Lanza Migration Services): Studentská víza, prodloužení studentských víz, turistická víza, obchodní víza a trvalý pobyt. Ubytování, zaručená pomoc při hledání práce. Eco Turistika, průvodce, letenky a cestovní poradce. Věrnostní programy pro obchodníky a jejich partnery. Potápěčská safari. Pavlina a Vráťa Řehola - www.australiabeststudy.cz abs@australiabeststudy.cz - mob. +61 404 516 895 8/X/43 Information Planet Pty, Ltd má 16 let zkušenosti a je to jedna z největších studentských agentur s pobočkami po celé Evropě, Jižní Americe, Austrálii i Novém Zélandu Pobočky v Australii najdete v centru Sydney, Manly, Perth a Brisbane. Pobocky v České a Slovenské Republice najdete v Praze, Branislave a Prešove. Jak vám můžeme pomoci: - výběr školy, univerzity a vyřízení viza zdarma, bezkonkurenční ceny - kontakt: Renata Ilonciakova, email: renata.ilonciakova@informationplanet.com.au; mobile: 0420 300 863 - vlastni job department - opravdova pomoc s hledáním práce: kontakt: Paulina Milova, email: service@informationplanet.com.au - vlastní ubytování se slevou pro ceske a slovenske studenty: www.austay.com, kontakt: Klára Holisova, email: info@austay.com.au; mobile: 0406 232 283 - dale: imigrační služby, vlastni cestovní kancelář, velke SLEVY pro cleny Information Planet, party pro klienty. Plne vybavene studentske centrum k dispozici. Adresa centraly: Level 5, 285 Clarence Street, Sydney, NSW 2000 (u zastavky Town Hall), web: www.informationplanet.cz a www.informationplanet.sk. Tel.: 02 9283 6161 JSME TU PRO VAS . . 25/VII/12 Školy Czech and Slovak School of Sydney Green Square School, 237 Botany Road, Waterloo P.O. Box 1142; Broadway, NSW 2007 http://www.czechandslovakschoolofsydney.org.au Principal: Lenka Kaňová, : 0406 68 06 05 Česká škola v Perthu Woodland Primary Sch., 7 Bentwood Ave., Woodlands, (08) 9245 8137 Česká škola v Melbourne v prostorách St. Mathew Church, Cheltenham Principal: Vlasta Šustková, Tel: 03 9551 0279 [] Apoštoláty (Apostille) vyhotovuje: Apostille Australia Certificate Service Henry Deane Square; Shop 5, 14-18 Lee Street Sydney NSW 2000 tel: (02) 9211 1881 Cena se pohybuje kolem 200$ New South Wales Passport Office Level 7, 26 Lee Street; Sydney NSW 2000 Cena se pohybuje kolem 60$ Czechoslovak Club of ACT, Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620 vydává dvouměsíčník věstník Beseda. Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489 ccq@csklubqld.org.au President Mr.Frank Caroll; Jednatel Mrs. Stana Bilková Naše stránka: csklubqld.org.au Měsíčník "Krajanský List" Redakce Staňa Bílková Asociace Čechů v Austrálii 28 Church Street, Fortitude Valley QLD P.O.Box 142, ph.07 3399 4613 Fax.07 3290 4379 vydává“ Na Slovíčko. Československý klub v SA, P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 tel., 08 8346 4181, vydává časopis Život. Czechoslovak Country Club, 320 Devonshire Road, Kemps Creek, 2171, tel. 02 9606 8703 Czech and Slovak Association in Tasmania, 144 Pottery Road., Lenah Valley, 7008 ph. 6228 0707 Ceske a Slovenske sdruzeni v Zapadni Australii PO Box 604, Mundaring WA 6073 President: Jarda Kabelka 0434 082 739 Secretary: Olga Goerke 0413 912 586 e-mail: czechslovakwa@hotmail.com casopis "KLOKAN" vychazi 12 x do roka. Sokol Sydney, www.sokolsydney.com 16 Grattan Crescent, French Forest, 2086 tel.: 02 9452 5617 vydává „Věstník“ Sokol Melbourne, 497 Queensberry Street, North Melbourne, 3051 tel.,: není, email: sokol@aapp.net.au vydává měsíčník Kvart Český a Slovenský klub na N. Zélandě, P.O.Box 27 332., Wellington tel., 478 5977; fax.: 477 9377 Gus.knot@xtra.co.nz, měsíčník Střípky Čriepky Letovisko „Šumava“ ph.9754 5159 Lockes Way, Belgrave South 3160, Czech Pensioners Association Inc. ukončila činnost k 1.dubnu 2004 Združenie austrálskych Slovákov v Sydney. 30 Vaugham, P.O.Box 142, Lidcombe, Nsw, 2141 tel. 9649 2153 vydáva dvoumesiačnik „ Slovenský štít“ Slovenský klub Mladých + pevecký a tanečný súbor + Slovenský klub v Južnej Austrálii 5 Walter Street, Thebarton, 5031 ph.: 08 8352 8072 Slovenský klub „Ludovít Štur“. 105 Triholm Ave (P.O.Box 61) Laverton, 3020 ph:03 9802-9674, vydává: Zornička (quarterly) Združenie Slovenských Združení vo Viktorii Terezia M. Kral; c/o 10 Somerville Street Doncaster, Victoria 3108; +(61 3) 9855 8086, kraltm01@optusnet.com.au Austrálsko-slovenské informačné centrum Vojtech Michael Markus 9 Hillard Street; East Malvern VIC 3145 tel.: 0061-3-95711729; fax: 0061-3-95720838 e-mail: mmarkus@ozemail.com.au Združenie Slovenskov v Queenslande 463 Old Bay Road; Burpengary, QLD 4505 tel.: 0061-7-55279008; e-mail: vatra@primus.com.au Slovenské združenie v Západnej Austrálii 17 Edelweiss Way; Beckenham 6107 WA tel.: 0061-8-94517121; fax: 0061-8-93586858 e-mail: slovak_wa@hotmail.com Konsulát České republiky, pan. Hani Stolina, konsul, 169 Military Road, Dover Hights , 2030 phone: 02 9581 0111 fax: 9371 9635 telefonni cislo na konzularni pohotovost pro nouzove pripady, které se stanou mimo oficialni uredni dobu naseho generalniho konzulatu je 0402 312 806 nebo 0401 547 584 {pouze náhradní číslo}. Úterý 9:00-11:30,13:30-15:30; Středa 9:00-11:30 Čtvrtek 9:00-11:30, 13:30-15:30 Konsuláty Slovenské republiky, 25 B Latham St, Bentley East V 3165 Tel: 03 9570 2837, Email: vmmarkus@bigpond.com level 12 / 239 George St., Brisbane Qld 4000 Tel: 07 3221 7000; horvath@starmist.com.au České velvyslanectví v Canbeře 8 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1386 fax: 02 6290 0006 Slovenské veľvyslanectvo v Canbere 47 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1516 fax: 02 6290 1755 Mimo úradných hodín v naliehavých prípadoch (úmrtia, nehody, strata a krádež cestovných dokladov) funguje stála služba (00612/ (0) 487 201 047). http://www.mzv.sk/canberra Česká obchodní komora v Austrálii. Ceska Obchodni Komora v Australii Czech Chamber of Commerce Australia Inc. P.O. Box 479 ; Welland SA 5008; Australia President: Dr Z. D. Kotasek; phone: (+61) 08 8346 9145, Email: zhkotasek@yahoo.com.au Secretary: Peter Oprchal ; phone: (+61) 08 8556 3650, Email: osrkrab@tpg.com.au Satellite čtrnáctidenník vydává Aleš Březina, Torontské noviny, mají 12 stran, předplatné Can $ 35.00 e-mail: abrezina@rogers.com, tel.416-530-4222 Nový Domov Torontský čtrnáctidenník,. Redaktor.Věra Rollerová, Can $ 38.00 novy.domov@sympatico.ca, tel. 416-439- 9557; Novy Domov; 450 Scarborough Golf Club Road; Toronto, On. M1G 1H1; Canada Americké listy, vydávané ve státě N. York, redaktor Petr Bísek, Čtrnáctidenník, 12 stran, předplatné US $ 38.00.; Americke list; 26 Gruber Drive; Glen Cove, NY 11542; USA; (516) 674-9438; fax (516) 671-3147, americkelisty@optonline.net Nový POLYGON – časopis dvouměsíčník, 96 stran A5, US$69 ročně, nakladatelství PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1 www.cs-magazin.com, Čtěte český a slovenský zahraniční internetový časopis CS-magazín na webové stránce www.cs-magazin.com

q Co Bude q Rádi nabízíme na této strance ZDARMA prostor v těchto novinách organizacím, klubům atd. aby mohli informovat o připravovaných akcích. 9 Volume 3 Issue 128 (351) M U S Í M E S I P O M Á H A T január – leden 2013 Katolické mše v Aust4álii. Bohoslužby: V Perthu, Sydney ve slovenském kostele (viz níže) a ceske mse svate budou slouzeny v kostele Holy Innocents v Croydonu a to kazdou 2. nedeli v mesici v 11:30 pocinajic 9. zari 2012 Melbourne - Na Šumavě ACT Czechoslovak Club of ACT, Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620 www.beseda.org.au. otevreno prvni a treti sobotu v mesici od 14.30 do 17.00 (2.30pm-5pm) NSW Československý Country klub v Sydney, 320 Devonshire Road, Kemps Creek tel. 02 9606 8703, PO Box 330 Kemps Creek 2178; www.cscountryclub- sydney.com.au a email: cscclubsydney@gmail.com Restaurace : pátek, sobota 18 – 21 hod,neděle 12 – 18 hod. Tradiční česká a slovenská jídla, rezervace 02 9602 0904, 0402 398168; Stolní tenis každý pátek od 18 hod, Slovenská Hala a katolícky kostol Sydney 30 Vaugham Street, Lidcombe, tel. 9649 2153 www.skcsydney.com Slovenská Svätá Omša Každú nedelu o 11,30 hod. Sokolský Národní Dům Sydney 16 Grattan Crescent, Frenchs Forest, NSW 2086, tel 9452 5617, www.sokolsydney.com. Info: všeobecné Jarda Krejčík 9807 4468; akce v tělocvičně Pavel Ott 9804 7297; program kina a knihovna Petr Čermák 9981 4765.. Pátek 20 až 21 hod. půjčování českých a slovenských knih a videofilmů JIŽNÍ AUSTRÁLIE Československý klub v Adelaidě, 51 Coglin Street, Brompton tel.: 08 8346 4181 P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 Bar a kuchyně v Československém klubu jsou v provozu každý pátek od 18.00 do 23.00 hod. a některé předem ohlášené neděle, které najdete na webové stránce Čs. klubu: http://www.csclubsa.com QUEENSLAND Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489, email“ ccq@csklubqld.au Klub je otevřen každý pátek od 18 hodin, Informace: Stana Bilkova Tel: (07) 3271 1646 Večeře: polévka, hlavní jídlo, káva/čaj zákusek Pouhých 15 dolarů. Asociace Čechů v Austrálii 28 Church St., Fortitude Valley, Qld.,ph: 07 3399 4613 Združení Slovákov v Queenslandě, Informacie: Lojzo Ogurek, koordinator (07)5530 6813 TASMANIE Združenie Cechov a Slovákov v Tasmanii (Czech And Slovak Assoc. Of Tasmania Inc.) c/o 144 Pottery Rd. Lenah Valley Hobart Tas 7008. VICTORIA Sokol Melbourne 497 Queensberry Street, North Melbourne, Vic 3051 Tel.: nemaji President: Karolina Ševčíková Každé úterý od 12.00 hod Lunch, vaří Eda a Věra Zlatých Každé pondělí a úterý od 19.00 hod . Výuka češtiny. (Zuzana Vavicz) Každé čtvrtek -12.00 hod. Karetní odpoledne u kávy, zákusky Letovisko „Šumava“ Lockes Way, Belgrave South 3160, ph.9754 5159 Každou první neděli v měsíci je mše svatá v 11, ráno. (mimo září kdy jr svatováclavská pouť) Pouť je letos 30. září ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE Czech & Slovak Association in Western Australia, Inc. PO Box 604, Mundaring WA 6073 President: Jerry Kabelka 0434 082 739 Secretary: Olga Goerke 0413 912 586 Email: CzechSlovakWA@hotmail.com Web: www.CzechSlovakWA.org KLOKAN vychazi 12x rocne RADIO SBS SYDNEY Locked Bag 028, CROWS NEST NSW 1585 TEL: 02/9430 2723, FAX: 02/9438 1114 Email: ikad@sbs.com.au Každý čtvrtek ráno v 9 hod od 9 do 10 hodin, pouze na vlnách Sydney a Canberra , pouze česky. Vysílá v češtině každou neděli od 21 do 22 hodin a ve slovenštině od 22 do 23 hodin na celonárodním okruhu na vlnách: Adelaide FM 106.3 Brisbane FM 93.3 Canberra FM 105.5 Darwin FM 100. Hobart FM 105.7 Melbourne FM 93.1 a AM 1224 Newcastle AM 1413 Perth FM 96.3 Sydney FM 97.7 a AM 1107 Wollongong AM 1485 Young (NSW) FM 98.7 Slovensky Adelaide FM 92.9 Každú nedeľu v 9.00 Brisbane AM 1053 Utorok o 13.30 hod. „Rádioforum“ on 2RRR FM 88,5 MHz slovenské vysielanie moderuje Paľo Virág každú nedeľu v Sydney od 18 do 19 hodine. Telefón v štúdiu 02 9816 2938 email: radioforum8@hotmail.com Radio 4EB 98.1FM - Brisbane České vysílání Každou středu od 15.45 - 17.15 a každou sobotu 10.30 - 11.30 dopoledne. Vedoucí Karel Ulvr Tel: (07) 3355 0109 www.4eb.org.au/~czech Radio 4EB FM 98.1 - Brisbane Slovenske vysielanie kazdy piatok od 18.00 do 19.00 hod, informacie Emilia Matulova, 07 3343 3064. Canbera rádio . 91.1 FM Vysílací hodiny: každou sobotu mezi 8-9 hodinou ranní Office phone: 02-6287 7058, CMS studio phone: 02-6287 4347, fax: 02-6287 4348, e-mail: ahojradio@centrum.cz Y Poznámka vydavatele Toto číslo jest posláno do tiskárny 17.prosince. Léta Páně. 2012. INZERCE AKCÍ NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO  VYSÍLÁNÍ RÁDIA SBS  České vysílání upozorňuje krajanskou komunitu, že má  možnost oznamovat své akce na webových stránkách  Rádia SBS www.sbs.com.au/czech v rubrice \'komunita\'.  Tato bezplatná služba je poskytovaná všem organizacím i  jednotlivcům po celé Austrálii.    Prosba Novin všem: Prosím pomozte nám sehnat nové čtenáře   Noviny zašleme na vámi udanou adresu  komukoliv zdarma.    Hledáme aši čtenářku paní Marušku Sedláčkovou z Qld, co se přestěhovala neznámo kam. Jak to má kola nebo kozy, tak s tím budou brzo problémy. Vždyť já to přeci nedělám pro sebe! Já to dělám pro prachy! Začínal jsem z ničeho a většinu z toho pořád mám. Když mají manželé problémy, tak za to můžou vždy obě strany. Jak manželka, tak tchýně. Manželé sedí doma u televize, on popíjí pivo. "Miluji tě," praví manžel. "To mluvíš ty, anebo to mluví z tebe to pivo?" zeptá se manželka. "To mluvím já ke svému pivu!" "Otče, přišel notář, prý chceš sepsat poslední vůli." "Ano, ale neříkej to tak nahlas, maminka by zase jako posledně začala nehorázně utrácet za černé šaty." Hovězí guláš s knedlíkem + 1 pivo nebo Kuřecí, Vepřový či Telecí řízek s bramborem a okurkovým salátem + 1 pivo Za $ 17.50 Kde? V CHEEKY CZECH 124 KING ST. NEWTOWN Kdy? Úterý až sobota Od 14.00 do 18.00 Mockrát Děkujeme za Pomoc a všechno nejlepší v novém roce a hlavně hodně zdraví: Jaroslav Havíř - $30 Petr a Dana Maran - $30 Jaroslava Secker - $30 Jáno Ivák Klosterhatzzy - $100 Marcela Čech - $50

Noviny –Zajímavosti z kultury 10 Strana 10 POMNÍČEK: Zavražděná vražedkyně V dalším příběhu se odehrály hned tři trestné činy, spáchané na jediném místě činu, v rodinném domku. Jde o dvě vraždy a pozdější vloupání. Pouze jedna vražda byla uzavřena rozsudkem, pachatelé vloupání nebyli zjištěni. V případu vystupuje úzká skupina sousedů a přátel, popřípadě jim blízkých osob. Oběti tragické události, Karel a Lída, oba ve věku kolem padesáti let, spolu žily ve volném svazku asi dvanáct let. Lída přišla kdysi do Karlova domu náhodně a již neodešla. Karel byl dobrácký alkoholik-pivař, zedník "na volné noze", stále zavalený zakázkami. Lída kdysi pracovala v cukrárně, ale kvůli psychiatrickým potížím byla v invalidním důchodu a v ambulantní péči psychiatra, občas se krátkodobě uchylovala do ústavní péče. Nemoc se ale v jejím chování navenek nijak zvlášť neprojevovala. Také se ráda a často napila. Vzájemná sexuální přitažlivost partnerů dávno vyprchala. Proto Lída vyjížděla za dobrodružstvím do blízkého města a nakonec si našla stálého milence Romana. Karel jí to toleroval. Sám měl v posledních pěti letech milostný vztah se sousedkou Pavlou, která byla o dvacet let mladší než on. Lída mu v tom nebránila. V době, kdy navázali vztah, byla Pavla vdaná. Později se rozvedla. I po rozvodu žila nadále se synem a bývalým manželem ve společném rodinném domku. Manžel ale několik měsíců před tragédií nešťastnou náhodou zahynul. Přestože Lída s Pavlou se navzájem tiše tolerovaly, Karlovi život v "nemanželském trojúhelníku" dělal starosti. Uvažoval nad možností společné domácnosti s Pavlou, ale nedovedl si představit, že by zapudil nemocnou Lídu. Předpokládal, že věci se časem vyřeší "samospádem", tedy odchodem Lídy k trvalému pobytu v psychiatrické léčebně. Na druhé straně si uvědomoval, že s postupujícím věkem bude stále méně stačit nárokům milostného vztahu s temperamentní Pavlou. Navrhl jí proto, aby si našla mladšího muže s tím, že jejich utajený vztah by mohl i pak pokračovat. Pavla snášela špatně utajovaný milostný poměr bez zjevných známek netrpělivosti. Byla finančně soběstačná, bydlela v sousedství, Karla měla "při ruce" a dostávala vše, co od vztahu potřebovala. K založení společné domácnosti ji nic netlačilo. Krátce po Karlově tragickém konci navázala nový vztah. Společenské okolí Karla a Pavly tvořilo pár přátel, s nimiž se oba znali nejméně 15 let. K partě patřila i bývalá Karlova manželka Marie a bývalá milenka Anna, s kterou si před dvaceti lety vzájemně odkázali domy. Vztah Karla a Pavly byl veřejným tajemstvím. Ti všichni se scházeli při nejrůznějších příležitostech k domácím oslavám, kočujíce od jedné domácnosti k druhé. Pavla, Lída, Marie a Anna si při nich vzájemně nevadily. Všichni o všech věděli úplně všechno. Jak se říká, viděli si do talíře i do postele. Jednoho zářijového pátku roku 2004 se Karel před odchodem z práce svěřil svému pomocníkovi Rudovi, že Lída odjela za milým a vrátí se až k půlnoci. Samotou trpět nebude, protože vpodvečer k němu ze sousední vesnice přijede na kole milenka Eva, drobná mladá černovláska. Nepochybně ve skutečnosti mluvil o sousedce Pavle, čili s kamarádem jednal nevážně. Před Rudou přitom známost neskrýval, spíše se s ní chlubil. Občas mu četl SMS zprávy, které si s Pavlou vyměňovali, ač mívaly velmi důvěrný obsah. Její totožnost ale před ním tajil. Mezitím Lída cestovala za Romanem. Strávila s ním příjemný večer. Na různých místech vypili pár lahví vína, dvakrát se milovali a Lída pak ve stavu středně těžké opilosti vyrazila na cestu domů. Poněkud více víme o tom, jak strávil čas po návratu z práce Karel. Vykoupal se, otevřel si láhev piva a na lavičce na dvorku vyčkal Pavlina příchodu. Chvíli si povídali, pak zašli do domu a milovali se na gauči v obývacím pokoji. Pavla odešla domů již před devátou. Karel ji údajně zdržoval, ale nevyhověla mu, protože chtěla předejít možnosti, že by je Lída v případě nenadálého návratu našla v posteli. Posledně uvedenou podrobnost zmínila až v červenci r. 2005 před soudem při vyjádření k nějaké svědecké výpovědi. Je pravděpodobné, že Karel po jejím odchodu usnul, neboť byl zvyklý chodit spát kolem osmé hodiny. V neděli krátce po poledni zavolala na dispečink záchranné služby rozčilená žena, která žádala, aby záchranka rychle přijela do Karlova domu. Udala, že uvnitř leží muž a žena, kteří nejeví známky života. Později se ukázalo, že volající byla Pavla. To, co záchranáři na místě našli, bylo hrůzné. Na gauči v obývacím pokoji ležel oblečený mrtvý Karel s rozbitou hlavou, s částí mozku vystříknutou na zeď. Do úst měl nacpané zakrvácené trenýrky. Středně velké kladivo, jež zřejmě bylo smrtícím nástrojem, leželo na podlaze. Vrah je pečlivě umyl: nebyla na něm ani skvrnka krve, žádné daktyly, žádná pachová stopa. V protějším pokoji na zemi u gauče ležela na zádech nahá Lída, uškrcená šňůrou z nástěnné lampičky. Měla ji dvakrát omotanou kolem krku, hluboko zařezanou a vzadu zataženou na uzel. Pokrývka, povlaky a prostěradlo z gauče a její oblečení byly namočené ve vaně v koupelně. Některé kusy byly zakrvácené, na prostěradle byly skvrny od lejna. Na nočním stolku ležely náramkové hodinky. Všude byl nepořádek. Schránka, v které měl Karel ukryté peníze na nákup koksu, byla otevřená a prázdná. V předsíni se našla Lídina taška s různými drobnostmi z bytu a s dvěma stočenými bezcennými obrazy, vyjmutými z rámů, jež se válely v kuchyni na podlaze. Co se v domku odehrálo mezi Pavliným odchodem a usmrcením Karla, se patrně nikdy nedovíme. Také není spolehlivě objasněno, co se událo mezi Lídiným odchodem z Romanova bytu a nálezem jejího mrtvého těla, i když soud za její zavraždění poslal do vězení Pavlu. Víme pouze, že oba zemřeli přibližně ve stejnou dobu, přičemž pořadí úmrtí je nezjistitelné. Nejvíce poznatků vyplývá z Pavlina vyprávění. Má tři části, jejichž spojování do jednoho příběhu může být zavádějící. Je zde především obraz, který předestřela soudu při prvním hlavním líčení, zakončeném rozsudkem z 22. září 2005, podporovaný střípky z jejích spontáních sdělení různým svědkům, policistům mimo rámec trestního řízení, před soudem při komentování svědeckých výpovědí a při pohovorech s autorem ve vězení. Proud tohoto příběhu je z větší části jednolitý, působí věrohodně, rozpory s výpověďmi policistů, zdravotnického personálu a záchranářů, kteří se s ní setkali na místě, jsou nepodstatné. Vyprávěla, že po návratu od Karla šla spát. V sobotu se od časného rána věnovala běžným činnostem, spojeným s vedením domácnosti. Jela s kamarádkou nakoupit. S Karlem se dohodli, že kolem jedenácté spolu pojedou k její matce pro vejce. Když dlouho nepřicházel, šla se připomenout. Branka do dvora byla odemčená, na dvoře stálo odemčené auto s klíčky v zapalování, což byl stav, odpovídající Karlovým zvyklostem. Ale domovní dveře byly zamčené, což ve dne obvyklé nebylo. Pavla nahlédla oknem do Karlova pokoje. Spatřila siluetu těla pod přikrývkou a vystrčenou ruku. Neslyšela žádné zvuky, jež by svědčily o Lídině pohybu po domě. Usoudila, že sousedé měli v noci návštěvu a vyspávají opilost, což se u nich občas stávalo. Proto nic dalšího nepodnikla a odešla domů. Kvečeru se u ní zastavil společný kamarád Jirka, který jí i Karlovi občas obstarával různé nákupy. U Karla bylo stále zamčeno, proto jí část nákupu svěřil k příležitostnému doručení, na prahu u domovních dveří Karlova domu zanechal konzervy s paštikami. Také si prý myslel, že Karel s Lídou vyspávají opilost. Chvíli se zdržel a odjel. Stojí za zmínku, že průběh Pavlina dne ničím nevybočoval z normálu. Ani kamarádka, s kterou byla na nákupu, ani Jirka, si nevšimli čehokoli neobvyklého v jejím chování. Až když se Karel neobjevil ani v neděli dopoledne, Pavla se znova vydala k jeho domu. Na dvoře se od soboty nic nezměnilo. Když nahlédnutím do okna zjistila, že poloha mužského těla a ruky se nezměnila, pochopila, že asi něco není v pořádku. Našla pootevřené okno od záchodu. Přistavila si pod nohy bedničku od piva, vyšvihla se nahoru a vnikla do bytu. Nález dvou nehybných těl ji vyděsil. Protože v zámku vchodových dveří nebyly klíče, vrátila se, kudy přišla, a přivolala záchranku. Po příjezdu záchranářů a policistů se zdržovala na dvoře Karlova domku nebo poblíž na ulici. Chvílemi plakala. Každému, kdo chtěl naslouchat, včetně záhy přibyvšího Jirky a Lídiny dcery Marty tvrdila, že Karla určitě zavraždila Lída. Tip na pravděpodobného vraha Lídy ale neudala. Slabinou jejího vyprávění je okolnost, že ji nikdo na dvoře Karlova domu neviděl ani v sobotu, ani v neděli. Nenašla se bednička od piva, kterou si měla údajně dát pod nohy, ani konzervy, které nechal Jirka na zápraží. Popis obtížnosti vniknutí do domu záchodovým oknem ve výpovědi záchranáře, který se musel nechat vysadit lékařem, snižuje důvěryhodnost jejího vyprávění. Zcela ji ale nevyvrací, protože Pavla je drobná, štíhlá, mrštná mladá žena, která se mohla do okna vyšvihnout snáze než statný muž. Nikdo ze svědků také neslyšel Lídu vyhrožovat Karlovi smrtí. Policisté jsou přesvědčeni, že věděla, kde byly uschovány klíče od bytu, ale jisti si tím nejsou. Pavla to popírá. Policie našla při ohledání místa činu spoustu stop, ale nic, co by jednoznačně ukazovalo na pachatele. Matoucí byla zásadní rozdílnost způsobu provedení obou vražd. Karel byl napaden kladivem vleže na gauči, možná ve spánku. Podle stop na ložním prádle lze usuzovat, že také Lída byla napadena na gauči a na podlahu se svezla až následně. Z rozdílnosti provedení obou vražd někdo usuzoval na přítomnost dvou pachatelů, jiní tvrdili, že pachatelství jednoho vraha není vyloučeno. Zastánci činu jednoho vraha neřešili otázku, proč by se pustil do zdlouhavého rdoušení, když mohl rovněž použít kladivo. Všude byly Pavliny pachové stopy, i tam, kde to obracelo pozornost k ní, ale nic to neznamenalo: dlouhodobě dům často navštěvovala a za manželova života zde i občas přespávala, takže tomu ani jinak být nemohlo. Zjištění jejích pachových stop policie provedla až téměř po dvou měsících od události. Vrah či vrazi nezanechali daktyly, ani použitelné trasologické stopy. Pod Karlovými nehty byl nalezen biologický materiál s Pavlinou DNA, což je vysvětlitelné jejich posledním milostným zážitkem. Zato biologický materiál pod Lídinými nehty obsahoval DNA neznámého muže. Byla zde spousta biologických stop, například na cigaretových nedopalcích, ale žádná nevedla k nikomu z okruhu vytipovaných osob, zejména k členům přátelského kroužku, s nímž se zavraždění stýkali. Nebyly nalezeny žádné peníze, ani šperky. Lídina taška na chodbě mohla být dokladem jejích příprav na opuštění společné domácnosti, ať ji dobrovolné nebo vynucené Karlem, či předstírané za účelem matení stop, ale také mohla ukazovat na loupežný motiv vraždění, ať již skutečný nebo předstíraný. Záhadou zůstalo škrtidlo. Pokusy ukázaly, že přetržení šňůry nebylo možné ani při vynaložení velké síly, pokud nedošlo k narušení vnějšího obalu tupým předmětem. Stručná zpráva o události vyšla již v pondělních Novinkách, ale obsahovala drobnou chybu: škrtidlem měla být prádelní šňůra. V každém případě to svědčí o tom, že mlčenlivost policistů a záchranářů, kteří se dostali na místo činu, nebyla absolutní. Během následného vyšetřování vyšly najevo další poznatky o životě Karlova "nemanželského trojúhelníku" a celého výše zmíněného přátelského kroužku. Z hlediska vykonstruování pozdějšího odůvodnění rozsudku významnou roli sehrálo především svědectví Karlova pomocníka Rudy, který tvrdil, že se mu jeho parťák několik měsíců před smrtí svěřil, že hodlá do zimy poměr s Pavlou ukončit, protože na ni sexuálně nestačí a Lídu stejně nemůže vyhnat. Není jisté, do jaké míry myslel Karel toto sdělení vážně, když v jiném případě pomocníka vodil za nos, nicméně hodnotu jeho svědectví zpochybnily pozdější výpovědi Marie a Anny o závažných Karlových projevech úplně opačného významu, z nichž jeden učinil asi měsíc před smrtí, druhý dokonce jen před týdnem. Přestože mezi Karlem a jeho bývalými životními partnerkami zjevně trval důvěrný přátelský vztah, soudu se do mozaiky hodila pouze Rudova výpověď jako základ pro vysvětlení Pavliny motivace k případnému zločinnému jednání. Ale i tak soudí naše soudy: není rozhodující kvalita a důvěryhodnost svědka a svědectví, ale shoda s předjímaným virtuálním obrazem skutkového děje. Zásada "in dubio pro reo" v takovém případě neplatí. Ze svědectví Rudy, Romana a také Lídiny dcery Marty vyplynulo, že v době vraždy mělo být v domě nejméně patnáct tisíc korun a pár zlatých šperků. Ruda dokonce věděl o výše zmíněném úkrytu deseti tisíc korun, připravených na zakoupení koksu. Peníze i šperky zmizely, ale nestačilo to na uznání loupežného motivu vraždy, pouze k utvrzení podezření proti Pavle, která půjčila Martě na několik dní pět tisíc korun na zaplacení pohřbu. Zajímavostí bylo zjištění, že Karel sepsal asi před dvaceti roky závěť, kterou odkázal dům své tehdejší přítelkyni Anně. Ta zase odkázala svůj dům jemu. Karel od té doby patrně na závěť zapomněl a dům slíbil Lídině dceři. Nárok na něj si mohla dělat i jeho dcera, která patrně o staré závěti nevěděla. Nebylo ale známo, že by sepsal novou závěť ve prospěch jedné z nich. Dům pak skutečně připadl Anně, která uhradila pohřební náklady a později jej prodala. Jako jediná měla z tragédie prospěch. Během následujícího weekendu někdo rozbil skleněnou výplň domovních dveří a vnikl do domu. Podle výsledků ohledání místa činu se zdá, že pachatel hledal písemnosti nebo hotovost či cennosti. Z výše uvedeného vyplývá, že podezření mohlo padnout na obě možné dědičky, které mohly mít zájem na nalezení poslední vůle. Případ byl policií odložen. Téměř dva měsíce po činu si policie časně ráno přijela pro Pavlu. Odvezla ji na fyziodetekční vyšetření. Mezitím se jeden z operativců pokusil vytěžit ve škole Pavlina patnáctiletého syna Jana, který ale odmítl vypovídat. Později nespolupracoval se znalcem a nevypovídal ani před soudem. Jeho chování navodilo podezření, že matku kryje, nebo naopak, že matka kryje jeho. Na místě činu ale nezanechal žádnou stopu a není znám žádný motiv, který by jej mohl přimět k hrůznému činu.

Noviny –Zajímavosti s kulturou ba i odjinud 11 Strana 11 Kolem poledne přivezli policisté Pavlu zpět na služebnu. Byla vystresovaná neobvyklým zážitkem vyšetření na detektoru lži, jemuž nerozuměla, ale pochopila, že při něm vzniklo proti ní nějaké podezření. Nechali ji pak "měknout" asi dvě hodiny v čekárně. Během té doby vyslýchali kamaráda Jirku, na kterého ukázal detektor lži jako na možného dalšího Pavlina intimního partnera. Podezření se ale nepotvrdilo a Pavla je důrazně odmítá. Na vystrašenou a vyčerpanou ženu pak nastoupili čtyři operativci, kteří s ní vedli neprotokolovaný "neformální" pohovor, při němž se různě střídali. Tvrdili jí, že vědí, že je pachatelkou obou vražd a pouze potřebují, aby to slyšeli z jejích úst. Naznačili jí, že vyslýchali Jana, ale nechali ji v naprosté nejistotě o obsahu jeho výpovědi. Záhy si všimli jejích obav o jeho osud v případě, že by šla do vazby. Jemně ji upozornili, že by pak o jeho svěření do výchovy mohli požádat rodiče bývalého manžela, kteří se k ní chovali nepřátelsky v domnění, že zavinila jeho tragickou smrt. Důrazně několikrát opakovali, že policie sice umí ublížit, ale také umí pomoci. Nakonec jí skutečně "pomohli": ač byla obžalována ze dvou vražd, během tříletého trestního řízení se nedostala ani do cely předběžného zadržení, natož do vazby. Pavla pak náhle po telefonickém rozhovoru se synem oznámila, že se dozná, a předestřela druhou část svého vyprávění. Tvrdila, že v době, kdy se Lída vrátila domů, se nacházela v domě a čekala v úkrytu za ledničkou v kuchyni, zda Karel jí dle daného slibu oznámí, že se s ní rozchází, aby mohl žít s Pavlou. Z úkrytu pak sledovala, jak Lída nesla do koupelny kladivo, aby je po umytí vrátila do pokoje. Na tomto místě vyprávění asi na patnáct minut přerušila. Toto známe pouze z výpovědí operativců, kteří rozhovor s Pavlou neprotokolovali. Pak začala znova s třetí částí vyprávění, která se od předešlé podstatně liší. Je známa z jejího vysvětlení před sdělením obvinění, a z protokolu o výslechu obviněné, sepsaného v noci po mimořádně náročném dnu. Diktovala ji vyšetřovateli plynule, bez přerušování, trochu při tom poplakávala. Operativec, jenž byl sepisování protokolu přítomen, upozorňoval vyšetřovatele, že vypovídá jinak, než při neprotokolovaném "neformálním rozhovoru", ten ale nedbal a zapisoval. Díky tomu předešlá část jejího vyprávění sice zazněla ve svědecké výpovědi operativce, ale soud k ní nepřihlížel a zejména se vůbec nedostala ke znalcům, kteří zkoumali věrohodnost jejího doznání. Pavla popsala průběh večera stejně jako v první části vyprávění včetně odchodu před devátou hodinou bez udání důvodu spěchu. Po návratu domů prý nemohla usnout. Přemýšlela o svém vztahu s Karlem a nakonec se rozhodla, že ještě během této noci musí Lídě vše prozradit. Když viděla, že se v domku rozsvítilo, vydala se za ní. Nebylo zamčeno, proto vešla volně dovnitř. Na sokyni narazila na chodbě. Svěřila jí, že s Karlem "dýchají jeden pro druhého". Lída jí s úšklebkem sdělila, že ho stejně mít nebude. Pavla pootočila hlavu a pootevřenými dveřmi zahlédla ležícího Karla. Zavolala na něj, šla k němu a učinila výše popsaný hrůzný nález. Pochopila, že ho Lída zřejmě "oddělala", čímž mu prý dříve několikrát vyhrožovala. S výkřikem "proč jsi mu to udělala" se vrhal zpět k Lídě, která se ale zjevně chystala jít spát. Začala se svlékat do naha, přičemž oblečení rozhazovala po zemi. Pak najednou měla v ruce nástěnnou lampičku, s kterou se vrhla na Pavlu s tím, že zabije i ji. Pavla udělala úkrok do kuchyňky, nahmátla na kuchyňské lince spodek varné konvice se šňůrou, dostala se Lídě za záda, zezadu jí hodila šňůru přes hlavu, zkřížila ji a tahem za konce začala protivnici škrtit. Ta postupně ztrácela vládu nad tělem, až se nakonec svezla na zem. Pavla ji pak vstoje škrtila až do chvíle, kdy přestala chroptět. Teprve pak šňůru povolila a utekla domů. Na nic nesahala, s věcmi v bytě nemanipulovala. Dále pokračovala shodně s prvním příběhem. Vyšetřovatel po této výpovědi neshledal důvod k zadržení a uvalení vazby. Zdá se, že policisté uzavřeli s Pavlou obchod, který sice obě strany považovaly za výhodný, ale pro Pavlu byl hrubě prodělečný. Při dalším setkání, při němž mělo dojít k rekonstrukci činu, se vyšetřovatel dožil nemilého překvapení: obviněná odvolala doznání, které označila za výsledek nátlaku, jemuž podlehla v důsledku vyčerpání a starosti o syna. Obě verze "doznání" jsou zjevně nevěrohodné. Na dotaz při pohovoru ve věznici, proč při "neformálním rozhovoru" z počátku vypovídala jinak než po přestávce, Pavla odpověděla, že jí slova do úst vkládali policisté. Do obžaloby a rozsudku se dostala konečná podoba "doznání", byť odvolaného. Při jeho pozorném pročtení je především zjevné, že Pavla neměla žádný důvod, proč by právě tuto noc musela "vyjasnit vztahy s Lídou", když ještě večer jí nechtěla zadat důvod ke konfliktu. Dále je zřejmé, že ve skutečnosti nevěděla, jak k usmrcení Lídy došlo. Do její pohádky se nehodí stopy po zápasu na gauči, napadení čelně útočící protivnice zezadu, šňůra od varné konvice, nepravděpodobné Lídino svlékání a příprava na spánek, způsob přiložení škrtidla, škrcení vstoje a posléze i biologický materiál s DNA neznámého muže pod nehty zesnulé. Je ovšem pravda, že "svědectvím" o spáchání vraždy na Karlovi Lídou obstarala dodatečně motiv pro úmysl zavraždit Lídu: mstu. Důležité je, že se nikdy nepřiznala k usmrcení Karla. Pro ně také nebyl zjištěn věrohodný motiv a ani na ni jako na pachatelku neukazoval žádný nález z místa činu. Totéž ovšem platí pro Lídu. Pavlina domněnka, že je pachatelkou zavraždění Karla, nemá oporu v žádném objektivním důkazu. Shodovala by se s první, procesně nepoužitelnou verzí "doznání", kterou Pavla po přestávce opustila. Žalobce pohádce uvěřil a podal obžalobu pouze pro vraždu Lídy. Na dosažitelnost nalezení a usvědčení pachatele vraždy, spáchané na Karlovi, v této fázi zřejmě resignoval. Soud ale Pavlu zprostil obžaloby s přihlédnutím k zásadě "in dubio pro reo". Nicméně odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání. Vytkl mu neúplnost dokazování. Namítl zejména, že nikdo jiný než Pavla nepřichází v úvahu jako pachatel usmrcení Lídy a připustil i možnost, že mohla zavraždit Karla. Současně ale zpochybnil závěr znalce, který "doznání" uznal za věrohodné vylíčení skutečné události a upozornil na podstatné nesmysly, v něm uvedené. Z nevěrohodnosti výpovědi ale vyvodil záměr zastřít skutečnosti, které by od obžalované odvrátily pozornost jako od pachatelky vraždy, spáchané na Karlovi. Velký význam přiřkl Rudovu svědectví o Karlově záměru zbavit se Pavly. Na návrh žalobce mu byla v lednu r. 2006 věc vrácena k doplnění dokazování. Podal pak novou obžalobu, v které již Pavlu obžaloval také ze zavraždění Karla. Hlavní líčení pokračovalo po roční přestávce. Pavla tentokrát odmítla výpověď. Doplněním dokazování svědectvím bývalé Karlovy manželky Marie a bývalé milenky Anny se důkazní situace mírně posunula v její prospěch. Svědkyně potvrdily Karlovy "vážné úmysly" s Pavlou výpověďmi o jeho projevech z doby bezprostředně před tragédií. Anně asi před měsícem vyprávěl, že společně s Pavlou chtějí prodat své domy a začít společný život někde, kde je nikdo nezná. Asi týden před smrtí navštívil Marii společně s Pavlou, kterou představil jako budoucí životní družku. V očích soudu ale jejich svědectví nepřevážila nad původním Rudovým svědectvím o jeho záměru vztah ukončit. Znalci se upevnili v názoru na věrohodnost "doznání", neboť neměli možnost posoudit proměny výpovědí obžalované. Soud pak sice nevyhověl žalobci ve věci její odpovědnosti za Karlovu smrt, ale v podmínkách mírně příznivější důkazní situace uznal Pavlu vinnou ze zavraždění Lídy a poslal ji do vězení na dvanáct let a šest měsíců. Odvolací soud byl tentokrát spokojen. Stranou pozornosti zůstala skutečnost, že v Karlově pokoji zanechali biologické stopy nejméně tři neidentifikovaní muži a také pod Lídinými nehty byl biologický materiál neznámého muže. Dále se našly zdravotní sandály a rukavice neznámého majitele, které v pokoji před vraždou patrně nebyly. Ve spojení s podceněnou skutečností ztráty peněz a šperků se nabízí domněnka, že skutečný běh událostí oné kritické noci mohl být úplně jiný než ten, který vyfabulovaly orgány činné v trestním řízení. Nelze vyloučit, že skutečný vrah, popřípadě dvojice vrahů, je stále na svobodě a ve vězení je nevinná žena. Jistá je skutečnost, že Pavla byla odsouzena na základě dohadů, domněnek, neurčitých informací nespolehlivých svědků a pachových stop, kterých musel být dům plný, i kdyby k vraždě nedošlo. Zproštění a po něm následující odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody v podmínkách jen nepatrně rozdílné důkazní situace usvědčuje soud z nespolehlivosti úsudku. ************************ Tento příběh i příběh nazvaný Mrtvý telefonoval po smrti jsou varovné. Skládání důkazů do pravděpodobného obrazu průběhu trestného činu není zcela přesvědčivé. Není vyloučeno, že byli odsouzeni nevinní lidé, zatímco skuteční pachatelé unikli. Pokud obžaloba a rozsudek stojí pouze na nepřímých důkazech, je velké nebezpečí, že se do vězení dostane nevinný člověk. Neplatí to ovšem jen o vraždách, ale u nich má případný justiční omyl zvlášť těžké důsledky, protože se ukládají vysoké tresty. Myslím si, že úcta k lidské svobodě, která je tím nejcennějším kromě života a zdraví, čím je lidská bytost nadána, by měla vést k zákazu užívání kvalifikace zločinu vraždy podle §140 trestního zákoníku v případech, u nichž není k disposici aspoň jeden přímý důkaz. Zdeněk Jemelík Atentát režírovaný StB: kauza vraždy skončila. Bez trestu Teroristický útok spáchaný v květnu 1957 bývalými československými rozvědčíky skončil bez potrestání zločinců. Byl namířen na francouzské politiky. Městský soud v Praze definitivně ukončil kauzu zastavením. "Státní zástupce akceptoval rozhodnutí zdejšího soudu, opravný prostředek si nepodal, takže rozhodnutí o zastavení je pravomocné," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Hana Hrnčířová. Při pumovém útoku, který pod taktovkou někdejší československé Státní bezpečnosti, tedy StB, provedla čtyřčlenná skupina rozvědčíků, zahynula manželka štrasburského prefekta. ůstojníci StB odeslali 13. května 1957 z pařížské pošty balíček - krabici od doutníků. Byla v ní bomba a adresátem zásilky byl štrasburský prefekt André-Marie Trémeaud. Balíček však rozbalila jeho manželka Henrietta a výbuch ji roztrhal. Jediným z teroristické čtveřice, který je ještě naživu, je bývalý příslušník 1. správy rozvědky komunistické ČSSR, bezmála devadesátník Stanislav Tomeš. "Znalci vypracovali posudek, z něhož plyne, že zdravotní stav obžalovaného se stále zhoršuje. Je tudíž vyloučeno jeho postavení před soud," konstatovala Hana Hrnčířová. "Obviněný trval na své účasti u hlavního líčení, takže to bylo nerealizovatelné," dodala. Podle znalců není žádná naděje, že by se stav zlepšil. Společně s Tomešem byl v roce 2006 postaven před soud Milan M., který však v roce 2010 zemřel. Soudkyni tedy nezbylo nic jiného než jeho trestní stíhání zastavit. Další dva útočníci - Robert T. a Ladislav K. - zemřeli již před rokem 2001, kdy komisaři Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) kauzu rozjeli sdělením obvinění z vraždy. Případem se zabývali od roku 1996. U Městského soudu v Praze se uskutečnilo pouze jedno hlavní líčení. Trestní stíhání Stanislava Tomeše muselo být již v březnu 2007 "přerušeno pro těžkou chorobu", pro kterou nebylo možno v projednávání případu pokračovat. Soudkyně Hana Hrnčířová odmítla konkretizovat obžalovaného choroby s tím, že není oprávněna poskytovat informace o zdravotním stavu. Totéž učinil i jeho obhájce Michal Pacovský. "Nebudu komentovat jeho zdravotní potíže." Komunista komunistu nikdy neodsoudí. Muslimové v. křesťané Dánové svedli "boj" o vánoční strom na jednom sídlišti Chtějí vyznavači islámské víry zrušit Vánoce? Podobné otázky si dánská média kladla poté, co výbor zastupující nájemníky na sídlišti Egedalsvænge nedaleko Kodaně odhlasoval, že u svých domovů tentokrát nechce tradiční vánoční strom. Neschválil na něj peníze. Strhla se bouře a z věci se rychle stalo politikum. Odmítnutí stromu mělo prostý důvod. Většina lidí žijících na sídlišti se sociálními byty jsou muslimové. Obyvatelé sídliště Egedalsvænge jsou většinou cizinci a 60 procent tvoří muslimové, což se odráží i ve složení citovaného výboru, v němž je pět muslimů a čtyři nemuslimové. Odmítnutí vánočního stromu bylo demokratické - hlasováním. Novinářům, kteří zpovídali obyvatele sídliště, se dostalo široké palety odpovědí. Někteří hovořili o nafouklé aféře a tvrdili, že "blbý vánoční strom" jim je v podstatě lhostejný. Jiní naopak vyjadřovali své rozhořčení a stěžovali si, že muslimové v Dánsku se roztahují a dávají Dánům znát, že hlavní slovo mají - nebo budou mít - oni. Jejich sousedé islámské víry prý chtějí Vánoce jednoduše škrtnout ze seznamu svátků. Týden "Volám kontrolní věž, tady BCA88A, Boeing 747 na trase Boston - New York, selhaly všechny motory, co máme proboha dělat, opakuji selhaly všechny motory, BCA88A, Boeing 747, trasa Boston - New York, odpovězte!" "Tady kontrolní věž, nekřičte, uklidněte se, už si vás škrtám..."

Noviny – A tak vůbec 12 Strana 12 Nová veselá hra: Odeber jedno písmenko z názvu filmu a napiš krátký popis Na Facebooku koluje následující seznam filmů, z jejichž názvu stačilo odebrat jedno písmeno, dát k nim nový popis a vzniklo naprosto nové neotřelé dílo. Napadají vás další? Francouzská sojka - Dvojice newyorských detektivů bojuje proti nelegálnímu obchodu s ptactvem Pošťák vždycky voní dvakrát - O počátku metrosexualismu mezi poštovními doručovateli Válka loků - Psychologické drama z období prohibice Šestý sysl - Zahrádkářská kolonie je neustále terorizována inteligentnimi hlodavci Americká rasa - Volné pokračování Kultu hákového kříže Lví krá - Dokument o lvu, ktereho vychovávaly vrány Rainspotting - Komedie odehrávající se na meteorologické stanici uprostřed rovníkové Afriky Návrt Idiota - Poslední hodiny na Deepwater Horizon před osudovou katastrofou Božský ruce - Německo-singapurské drama z věšteckého prostředí Walker Texas Anger - Příběh mapující toulky naštvaného Texasana Dokonalý Tik - Životní příběh šíleného hodináře Nesmrtelná ETA - Dokumentární film o baskitské separatistické organizaci Bořek tavitel - Horor USA Princezna ze lejna - Dokument o netradičních sochařích Obří holubi se vracejí - Hitchcockovo volné pokračování Ptáků Dannyho arťáci - Jeden den v reklamní agentuře očima dvou kreativců Jak se udí princezny - Příběh ze života pedofilního kanibala Obecná kola - Historický film, kde hlavní roli hraje kruh Tágo a cash - Homosexuální romance o tom, že i za peníze se dá koupit láska Postižiny - Veselé i smutné chvíle v životech handicapovaných Údolí čel - Povedená taškařice ze zákulisí České filharmonie Na samotě u Lea - Tragikomedie ze života jednoho onanisty Jak svět přichází o báníky - Socialistický realismus na téma těžce pracujících ostravských horníků Osobní srážce - O krutém důsledku dluhů, exekutorech a dalších trápení Dívka na kotěti - Bizarní německé zoo porno tak trochu jinak Jáchyme hoď ho do Troje - Ze života pražských taxikářů Petrolejové lamy - Souboj chilských honáků proti nadnárodní olejářské lobby Vatar - Slovenské drama o obycejnych lidech z továrny na buničinu Dobrý voják Šejk - Aby potlačil povstání na svém území, neváhá Hafíz Imam Mufassir nasadit svůj vlastní život Kola základ života - Co je příčinou zvýšené obezity americké mládeže?Schindlerův sezam - fFlm z drsného konkurenčního prostředí velkovýrobců musli tyčinek Kulový lesk - Německé plážové softporno Malý velký už - Erotický akční film Plíšky - Veselohra z Poldi Kladno Komu voní hrana - Gaysoft porno z prostredi boxu Táci - Pronikavá sonda do prostředí školních jídelen Ostře ledované vlaky - Fantastický epos ze sibiřské magistrály Ať žijí uchové! - Pohádka z prostředí ORL Přednosta sanice - Historické romantické drama ze zubní ordinace na přelomu století Hledá se emo - Film podle skutečné události Pan Au - Příběh hypochondra Sed statečných - O úskalí používání latrín v zákopové válce Forrest gum - Dokumentární film o těžbě kaučuku U pokladny sál - Německé gay porno z prostředí supermarketu Pá třetí říše - Malá židovská holčička se loučí se svým rodným krajem Moulové 3D - Prostorový pohled do vybraných ministerstev Barbar Onan - Dokument o bolestivosti zápěstí Atlas raků - Tříhodinový ekologický dokument o životě korýšovců na Vysočině Napadají vás další? Vězeňkyně trpí a ponižují se, napsala členka Pussy Riot z pracovní kolonie O poměrech v nápravném zařízení napsala do ruského listu The New Times Marija Aljochinová, vězněná členka punkové skupiny Pussy Riot. Pro podmínečné propuštění jsou prý vězeňkyně schopné udělat cokoliv, a jsou tak vězeňským systémem lehce manipulovatelné a vydíratelné, citoval z jejího dopisu zpravodajský server Lenta.ru. Aljochinová dostala dvouletý trest vězení za kontroverzní vystoupení v pravoslavném chrámu, které soud označil za výtržnost. Aljochinová si trest odpykává v pracovní kolonii v Permské oblasti asi 600 kilometrů východně od Moskvy, kde pracuje v textilní dílně. V ruském listu popsala, jak musí ve věznici dodržovat pravidla, aby měla naději na podmínečné propuštění. "Říkají - chceš podmínku? Jestli ano, tak se koukej přizpůsobit. Kolem podmínky se v kolonii točí většina hovorů... Vyjít na podmínku je opravdu složité. Proto (vězeňkyně) šijí 12 hodin denně za výdělek maximálně 1000 rublů (asi 625 korun) za měsíc, proto nepíšou stížnosti, proto se ponižují, donášejí, pošlapávají zbytky svých zásad, proto mlčí a trpí, proto se přizpůsobují," napsala Aljochinová. V dopise otištěném v pondělí si Aljochinová také posteskla, že si nemůže umýt ruce teplou vodou. Vězeňkyně už v minulosti měla problém se stravou, jelikož je veganka, a také žádala o umístění na samotku, protože si stěžovala na útoky spoluvězeňkyň. Aljochinová a další členka Pussy Riot Naděžda Tolokonnikovová byly odsouzeny na dva roky za výtržnosti v moskevském chrámu Krista Spasitele v únoru 2012. Představením punkové modlitby "Bohorodičko, vyžeň Putina!" se snažily poukázat na provázanost církve se státní mocí. Třetí členka Jekatěrina Samucevičová, původně odsouzená ke stejnému trestu, nakonec dostala dvouletou podmínku. CTK Jak přeložit brožury cestovních kanceláří Důležitější než ovládat jazyk země, kam jedete na dovolenou, je rozumět řeči, kterou hovoří vaše domácí cestovka. Uvidíte pyramidy a sfingu. Překlad: Projedete kolem bez zastavení. Hotel je oáza klidu. Překlad: Kilometry kolem nic, ale vůbec nic není. Doporučujeme pohodlnou obuv. Překlad: Chodníky nejsou vydlážděné. Autobus je klimatizovaný. Překlad: Polovina lidí nadává na zimu, druhá na horko. Po cestě se budete kochat úchvatnou vyhlídkou. Překlad: Autobus kličkuje nad stometrovým srázem. V hotelu je posilovna. Překlad: Jeden rotoped ve sklepě. Přijedete na nejslavnější pláž ostrova. Překlad: Je tak profláklá, že není kam položit ručník. Příležitost koupit si místní suvenýry. Překlad: Prodavači jsou obzvlášť dotěrní. Budete mít čas vyzkoušet místní kuchyni. Překlad: Oběd není v ceně. ... v tradičním domorodém stylu. Překlad: Suchý záchod. Výlet není náročný na chůzi. Překlad: Celý den prosedíte v autobuse. Na programu je návštěva místní tržnice. Překlad: Průvodce dostane procenta z toho, co utratíte v obchodě jeho švagra. Užijete si naše liduprázdné pláže. Překlad: Žádné pivo ani jiné služby. Nikdo se tam nekoupe, protože vás proudy odnesou na jiný světadíl a moře je plné v lepším případě medúz, v horším žraloků. Zaplavete si s kosatkami. Překlad: Právě jste sestoupili s vrcholu potravinového řetězce. Pokoj s výhledem na moře. Překlad: Dělostřelecký triedr nutný, k moři je to kilometr. Jsme hrdí na to, že v naší posádce jsou lidé 47 národností. Překlad: Že se s tím plovoucím OSN nedomluvíte, je nepříjemné. Mnohem větší průšvih je, že se nedomluví ani oni mezi sebou. V ceně jsou zahrnuty vstupenky do divadla, kde vystupuje Bolšoj balet. Překlad: Bolšoj tam sice jednou vystupoval, ale vy máte lístky na pěvecký sbor místního ústavu pro hluchoněmé. Restaurace, obchody a zábavní podniky jsou 5 minut od hotelu. Překlad: Pokud ovšem máte vrtulník. Neopakovatelná příležitost - plavba na lodi klasického stylu. Překlad: Ten vrak je 50 let starý a po téhle plavbě jde do šrotu. Tak šťastnou cestu! 24. prosince 2012 © Zuzana Kulhánková Jako v 50. letech Stát k vám znovu nastěhuje lidi proti vaší vůli Když jste za komunistů nesplnili předepsané metry čtvereční, mohli k vám šoupnout dalšího nájemníka. Teď to oprášili na vnitru. Stát má rozhodovat o adrese trvalého bydliště občana a to dokonce proti vůli vlastníka nemovitosti. "Je-li občan vlastníkem jednoho nebo více objektů nebo jejich vymezené části, místem trvalého pobytu se stává adresa jednoho z těchto objektů, kterou si zvolí ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu. V případě, že si občan objekt nezvolí, určí místo trvalého pobytu ohlašovna, a to co nejblíže dosavadnímu místu trvalého pobytu. Není-li občan vlastníkem objektu nebo jeho vymezené části, určí ohlašovna místo trvalého pobytu v objektu nebo jeho vymezené části, jehož vlastníkem je manžel, partner, rodič nebo dítě občana." Tolik znění návrhu novely zákona o evidenci obyvatel. Ministerstvo odůvodňuje svůj návrh tím, že se prý velký počet občanů hlásí k trvalému bydlišti na úřadu, a že prý tento počet každý rokem stoupá. Osobně považuji institut trvalého bydliště pro občana za nepotřebný a slouží ve své podstatě pouze k tomu, aby měl stát o člověku pěkně přehled. Sám občan tento údaj k ničemu nepotřebuje. Pro jakýkoli jeho úkon je podstatné kde bydlí a žije, než nějaká papírová adresa. Existence "trvalého bydliště" stojí ostatně například za tzv. "fikcí doručení", se kterou nesouhlasím také, a která je důvodem už dlouhé řady lidských neštěstí, ke kterým se lidé mnohdy nachomýtli, aniž by vůbec tušili jak. Jen si prostě dovolili být třeba delší dobu mimo tuto oficiální adresu a místo aby ten, kdo po někom něco chce, doručil občanovi sdělení svého zájmu o něj, umožnil mu stát (ale hlavně taky sám sobě!) spokojit se s tím, že bylo sdělení odesláno a hotovo. Občane, starej se. Naše ministerstvo vnitra chce jít nyní ještě dál než komunisté v padesátých. Pokud bude mít někdo na úřadu hlášenou trvalou adresu déle, než stát určí, chce mít možnost mu adresu trvalého bydliště změnit a povinně určit. Z návrhu je patrné, že bez rozdílu vztahů mezi konkrétními lidmi, bez ohledu na jejich vzájemné právní, finanční či osobní problémy, o kterých stát bude vědět kulový a prostě je nebude řešit, určí trvalé bydliště občana povinně k jeho rodinným příslušníkům, přestože ten nebude mít k příslušné nemovitosti žádný právní vztah. Nemluvě o poměrně reálném předpokladu, že v řadě případů nebude mít (a já nesoudím, zda bohudík či bohužel) také žádný vztah ke svým rodinným příslušníkům, a dost možná bude ten vztah naopak nenávratně zničen na základě předchozích rodinných událostí. Jakoby chtěl stát vědomě přispět dalšími možnými lidskými tragediemi k těm dosavadním. Jistě, jde zatím jen o návrh. Jenže, vážení, už jen samotný fakt, že něco takového napadlo v roce 2012 úředníky Ministerstva vnitra (!) České republiky a tento návrh myslí vážně, když už ho dokonce zpracovali do textové podoby a poslali do připomínkového řízení, je dalším alarmujícím pokusem o zásah do občanských svobod. Zbývá, jak už je u nás zvykem u podobných nápadů, odpovědět na otázku "komu to prospěje". Občan to určitě nebude – a to jak ten, kterému má být trvalé bydliště přikázáno, tak ten, ke kterému někoho státním rozhodnutím o adrese trvalého bydliště papírově nastěhují. Zbývá tedy opět jen stát, který bude mít za stejné peníze, které mu na správu dáváme, méně práce, a pak samozřejmě například exekutoři, kteří se na takovou novelu musí těšit jak prase na drbání. Děkuji, nechci. Řešit problémy tím, že nevinným a na problému nezúčastněným lidem způsobím problémy nové, je prasárna, byť by byla založena zákonem. Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora František Matějka Noviny: Vzpomínáme si, že jsme bydleli na Žižkově Na Ohradě, tak ve dvoupokojovém bytě (každá místnost 3x5m!), v prvním patře dokonce bydleli tři rodiny! V kuchyni,která měla spíž, bydlela stará zdravotní sestra pani Šubrtová, v prostředním pokoji rodina krejčího p. Svobody ze dvěma dětmi a v posledním pokoji paní Zemanová s dcerou a synem.

Noviny –Z Respektu a i odjinud 13 Strana 13 Je korupce pouhý mýtus? Podle mezinárodního indexu vnímání korupce zaujala Česká republika 54. místo ze 176 zemí a ocitla se po boku Lotyšska, Malajsie a Turecka. Nicméně v české politice korupce prakticky neexistuje. Že se smíchy popadáte za břicha? Budiž – ale kolik odsouzených špičkových politiků známe? Postačí nám prsty jedné ruky. Aby toho nebylo dost, i ti politici, kteří obvykle s chutí sbírají body za protikorupční proklamace, ztratí řeč, když dojde na jejich vlastní hříchy. Teď se potí předáci Věcí veřejných. Oni prý nepřijali sponzorský dar od společnosti, kterou policie podezřívá z krácení daní při obchodování s pohonnými hmotami. Oni přijali nezištný dar od soukromé osoby. Je patrně jen shodou nešťastných náhod, že dotyčná osoba v pochybných firemních kšeftech figuruje. Samotné Věci veřejné jsou omylem, hříčkou přírody. Vlastně si spletly cestu. Chtěly pomáhat byznysu Víta Bárty, ale zatoulaly se do vrcholné politiky. Dokonce i na vládní úrovni ještě zásluhou rebelky Karolíny Peake a její formace LIDEM přežívají. Ať se paní Peake tváří, jak chce, docela dlouho Bártovým zájmům asistovala, ne-li přímo sloužila. Ostatně už i její účty se dostaly do novinových titulků. O zvráceném chápání korupce Nečasovou koalicí pak ukázkově vypovídá nedávná zpověď prvního místopředsedy Občanské demokratické strany Martina Kuby v časopisu Respekt. V jejím rámci sdělil, že Věci veřejné považuje za příklad "protikorupčních aktivit a iniciativ", které reagují na "aktuální poptávku ve společnosti" a "vychylují společnost nepřirozeným směrem". S tím směrem má pan Kuba bohužel pravdu – možná právě kvůli onomu vychýlení ODS předloni přizvala Věci veřejné do vlády. Ale on to druhý muž občanských demokratů myslel zřejmě jinak. Zajídá se mu boj stran s korupcí – a nadšeně se v tom opírá i o filozofa Václava Bělohradského, podle něhož na boji s korupcí nemůže být postaven program politické strany. Leč Martina Kubu nenapadá lepší recept než "funkční policie" a "funkční státní zastupitelství", což je, jak kdekdo ví, proklatě málo. Zvlášť když nejeden vládní politik pracuje na jejich "znefunkčnění". ODS už sice od roku 2010 vyměnila všechny své ministry, avšak podlehnutí korupčním a klientelistickým svodům nepřipustí u žádného z nich, ani u Alexandra Vondry, ani u Pavla Drobila, ani u Martina Kocourka. Korupce prostě není, reálná ani hypotetická, a protikorupční étos vnesli do programového prohlášení vlády nejspíš Marťani. Ani bombastická vládní protikorupční strategie asi potom nemá větší cenu než prachobyčejná mucholapka. Je to ale skutečně pouze pocit hospodských štamgastů, že se peníze točí kolem jakéhokoli politického rozhodnutí, rozšířením Temelína počínaje a prezidentskými milostmi konče? Každá parlamentní strana má své černé ovce, od TOP 09 až po KSČM, každé se korupce nějak dotkla. Odlišit se nyní mohou jenom tím, jaká opatření proti kupčíkům s mocí budou ochotny uzákonit. Namátkou zmiňme zavedení majetkových přiznání, zrušení anonymních akcií, povinnost transparentních účtů politických stran a přísnější regulaci jejich financování nebo zřízení speciálního protikorupčního útvaru žalobců. Výmluvný je také odmítavý postoj vládní koalice k návrhu platformy "Vraťte nám stát" na zřízení parlamentní vyšetřovací komise se zastoupením renomovaných osobností z řad občanské společnosti, která by prozkoumala zprávy Bezpečnostní informační služby z posledních let o prorůstání organizovaného zločinu do politiky a veřejné správy. Premiér Petr Nečas rovnou použil nekorektní a zavádějící argument, že není možné, aby se nějací aktivisté brouzdali v odposleších. Jaké řešení ale nabízí on? Stejné jako jeho stranický náměstek Kuba? Nikdo politiky nenutí nazývat podnikané kroky zápasem s korupcí. Klidně o nich mohou i pochybovat. Měli by je ale činit. Dřív než jim to nespokojená veřejnost spočítá odprava doleva. Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6 Lukáš Jelínek Rozpékané pečivo rychleji tvrdne. Často obsahuje i \'éčka\' Rozhovor 31. července 2012 14:00 PRAHA - Rozpékané pečivo bude muset být v supermarketech viditelně označené. Podle odborníků má oproti tomu čerstvému značné nevýhody: "Rychleji tvrdne, proto se do něj přidávají různé emulgátory," vysvětlil v rozhovoru pro server Lidovky.cz Josef Příhoda z Ústavu sacharidů a cereálií při Vysoké škole chemicko- technologické. Lidovky.cz: Vysoká škola chemicko-technologická vypracovala pro Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů studii, která srovnává tradiční pečivo s tím rozpékaným. Jak dopadla? Ta studie má asi 35 stránek a vychází z toho, co se dělalo i ve světě a jsou na to i desítky vědeckých prací. Hlavní princip stárnutí pečiva spočívá v tom, že se škrob vrací do svého původního uspořádání. Jsou to vlastně takové granulky, které mají částečně krystalickou strukturu. A když se škrob rozpeče nebo rozvaří, vznikne z něj takový gel, jaký třeba dělaly naše babičky na prádlo. Jenže v tom pečivu není zdaleka tolik vody, škrob tedy při pečení jen částečně zmazovatí. Tedy, když je pečivo čerstvé, škrob je ve stavu maximálně zgelovatělém, když ho necháte stát, tak se vrací do té své původní podoby a pečivo tuhne. A prokázalo se, že ty zmrazené předpečené polotovary potom tuhnou rychleji, to stárnutí je tedy rychlejší. Lidovky.cz: Takže rozmrazené pečivo má kratší trvanlivost? Přesně tak. Určitě to znáte i z vlastní zkušenosti - když máte starý rohlík a rozpečete ho, tak on změkne, ale za hodinu už je zase tvrdý. Lidovky.cz: To ale musejí prodejci vědět, přesto rozmrazené polotovary ve většině supermarketů prodávají... Ono se to dá vylepšit. Do pečiva se pak přidají nějaké další pomocné látky. To jsou různé emulgátory, kterým se lidově říká "éčka". A nebo se tam zvýší podíl tuku a ono to už potom tolik netvrdne, ani po tom zmražení a rozpečení. Jinak principiálně žádný rozdíl oproti běžnému pečivu není. Nutričně je to v podstatě stejné, jen je tu možná trochu více tuku, ale to je nepatrné množství. Lidovky.cz: Do klasického pečiva se éčka a tuky nepřidávají? Někdy taky, to je různé. Pokud je tam dávají, tak je jich tam rozhodně méně. Do pečiva se ale běžně přidávají různé látky chemického charakteru, ale samozřejmě všechny jsou zdraví nezávadné. Lidovky.cz: Čerstvé pečivo je nabízeno nejdéle do 24 hodin po upečení. Jak dlouho mohou vystavovat prodejci pečivo rozmrazené, celý den zřejmě nevydrží? To rozhodně ne, to musí být krátká doba. Tak do hodiny by mělo být pryč, ale netroufám si to odhadnout. Tady opět záleží na obsluze, jak rychle stačí pečivo obměňovat, ale rozhodně toho tam nemůže být veliká zásoba. Toto pečivo negumovatí, ale tvrdne. Lidovky.cz: Jak se rozmrazené polotovary připravují? Je to tak, že se pečivo upeče a pak se zamrazí? Jsou různé postupy. Nejlepší je produkt zmrazit ještě jako těsto a pak to upéct, ale to samozřejmě nikdo nebude dělat, protože hypermarkety potřebují, aby to vše bylo rychle. Takže většinou mají již hotové výrobky, které se jen strčí do pece na rozpečení. Pak jsou výrobky, které jsou předpečené, zpevněné, ale ještě nejsou vybarvené, ty se pak nechávají dopéct delší dobu. Lidovky.cz: Jak dlouho smí prodejce pečivo uchovávat zmrazené? Pečivo se zmrazí při velmi nízké teplotě, šokové mrazáky mají kolem mínus 40 stupňů. Pak se skladuje při mínus 18 stupních. Pokud to sledovaly ty vědecké práce, tak se produkty skladovaly po dobu týdnů. Většinou to byly tak tři týdny. Dlouhé skladování pak jde do peněz a prodejci se nevyplatí. Lidovky.cz: Upéct, pak zmrazit, pak zase upéct, to zní, jak z absurdního románu. Vyplatí se tento postup prodejcům? Když to vezmeme z laického pohledu, tak do toho opravdu nandáte značnou energii - na pečení, pak na zmrazení a pak zase na to rozpečení. Takže z pohledu ekologie a energetické bilance je to všechno velice nevýhodné. Ve výsledku to všechno zaplatíme my, protože to pečivo je pochopitelně i dražší. Ale pro prodejce je to naopak výhodné, pečivo mají vždy v pohotovosti a dopečou si kolik je potřeba. Samozřejmě je tu také aspekt marketingový. To jsou známé věci - pečivo je vždycky vzadu, abyste museli projít celý obchod a když to tam okolo všude voní, tak to jistě také přiláká. Lidovky.cz: Máte nějakou radu, jaké pečivo kupovat? S větším obsahem tuku. Oni se toho lidé děsí, ale podstatně to zvýší kvalitu pečiva. Do klasického rohlíku, který má tak 40 - 50 gramů, se dávají tak 3 procenta tuku, ale když je ho tam 4 až 5 procent, tak je ten rohlík podstatně lepší a zase toho tuku tolik navíc nesníte. A taky vám déle vydrží. Chleba už bohužel také není, co býval. Gabriela Kolinová (Lukáčová) LN Noviny: O pečivu pečeném v Coles a Woolworth se nedovíme nic. Éčka jsou v Austrálii Céčka. Éčka nevinná i škodlivá. Jak se v nich vlastně vyznat? Při četbě etiket potravinářských výrobků se leckomu může zdát, že se jejich výrobci rozhodli pozměnit slogan hitu z osmdesátých let. Máme se ale „sbírání éček“, kdykoli do něčeho kousneme, bát? Jídlo, především takové, které chceme prodat, musí splňovat řadu požadavků. Vedle patřičné trvanlivosti jsou to hlavně požadavky organoleptické, tj. ty, které se týkají chuti, vzhledu a vůně. Průmyslově vyráběné potraviny ovšem prostě nemohou vypadat a chutnat jako ty, které uvařila či upekla maminka před hodinou. Právě proto používají nejrůznější aditiva. Tato praxe trvá už dlouho, poslední dobou ovšem vede ke stále silnější nedůvěře veřejnosti. K ní přispělo hned několik věcí najednou: snaha EU označit každé potravní aditivum jako "éčko" (emulgátor), stále silnější zájem médií a v neposlední řadě i rostoucí snaha výrobců o co nejmenší náklady. Některá éčka jsou jen neškodná přírodní barviva O "éčkách" se někdy mluví, jako kdyby šlo o vysloveně škodlivé látky. To ovšem není pravda, řada z nich jsou neškodná přírodní barviva, například E 140 (chlorofyl z kopřiv), jiné konzervační látky jako kyselina sorbová (E 200). Dusičnan sodný (E 251) zase má výrazné baktericidní účinky, takže zmenšuje riziko, že po konzumaci uzeniny onemocníme botulinismem. Své "éčko" získala i kyselina askorbová (E 300), aniž by někomu vadilo, že se ve skutečnosti jedná o vitamin C, v marmeládách zase najdeme E 440a (pektin). Spousta "éček" ale takhle nevinná není. Laboratorní testy ukazující na jejich potenciální škodlivost sice většinou používají mnohem vyšší dávky, nežli jsme schopni do sebe nasoukat z talíře, dobrovolně konzumovat jejich koktejl ovšem rozumné rozhodně není. Navíc některé z nich jsou průběžně zakazovány a zase povolovány (např. azobarviva E 102,E 123, bifenyl E 230 nebo kyselina propionová E 280, příliš zdravá není ani příjemně chutnající kyselina glutamová a její soli E 620 až E 625). V tomto případě bude nejlepší, když si ty nejběžnější a nejbezpečnější (nebo naopak ty nejvíce škodlivé) prostě poznamenáme a při nákupu budeme bdělí a ostražití. Pokud bude složení připomínat spíše chemický katalog, pak raději sáhneme o kousek vedle (seznam "éček" najdete například na www.emulgatory.cz/seznam-ecek). Ačkoli platí, že uděláme lépe, když dáme přednost přírodnímu potravnímu doplňku před výrobkem chemické továrny, ne vždy je to veřejnost ochotná akceptovat. Když někdo v USA před časem vynesl informaci, že kavárenský gigant Starbucks obarvuje některé své výrobky načerveno barvou připravovanou z rozdrcených peruánských brouků, vypukl poprask - a firmě nic nepomohlo, že šlo o schválené přírodní barvivo. Tajné růžové pokušení Největší pohoršení ale vyvolala aféra kolem tzv. růžového slizu. S ním před dobrými dvaceti lety přišla firma Beef Products, která šikovně zkombinovala strach z přítomnosti patogenních bakterií v mletém mase se snahou o zpracování odpadových, ale stále jedlých zbytků na jatkách. O bakterie se postaral čpavek a s ním smíchané nejrůznější neprodejné odřezky, tuk se nejdříve zkapalnil a potom se v odstředivkách oddělil od bílkovin, ze kterých se pak vyrobilo jakési ultrajemné hovězí "maso". Výsledek se zmrazil a v podobě drobných kostek prodával jako levná přísada do hamburgerů. Brzy se ukázalo, že tuto "lahůdku" obsahuje až 70 procent mletého masa v supermarketech (v některých případech tvořila až čtvrtinu obsahu) i hamburgery ve školních jídelnách a většině hamburgerových řetězců. Nastalo pobouření, díky kterému se tohoto podivuhodného doplňku svižně zbavily jak školy, tak supermarkety a podniky rychlého stravování. Snad nejhorší na této kombinaci šetrnosti a kulinářské zvrhlosti je ale skutečnost, že americké ministerstvo zemědělství tuto lahůdku schválilo navzdory doporučení svých vlastních vědeckých pracovníků. Producenti hovězího navíc dostali výjimku a nemuseli růžový sliz na obalu přiznat. Mysterium zvané "křehčení" Dalším, aktuálním příkladem produktu, v němž se používají přísady, o které nikdo nestojí, je tolik "populární" křehčené drůbeží maso. Nezdravé to není, jedná se v podstatě o slanou vodu, ale podfuk to je nepochybně - až 25 procent zaplaceného kuřete je vlastně jen přidaná voda. Ve Spojených státech je dovedli k ještě větší dokonalosti. Velkou část zde prodávaného baleného masa namáčí do chemické směsi, jejíž název nedovede vyslovit ani autor tohoto textu se svým přírodovědným vzděláním. Opět zákazník zaplatí o 20 procent víc, navíc za maso, které se třeba čtrnáct dnů koupalo v hutném chemickém roztoku. I ve chvíli, kdy při nákupu v obchodě myslíme spíše na to, co z nakoupených surovin v kuchyni uděláme, tak bude dobré dodržovat bdělost a ostražitost. Nejrůznější náhražky, kterým je dobré se vyhnout, totiž číhají za každou etiketou. Václav Větvička, autor je imunolog, učí na univerzitě v americkém Louisvillu LN

Noviny –. Z českého tisku a od krajanů ze světa 14 Strana 14 Tato krize potrvá dlouho 17. prosince 2012 Václav Klaus Vystoupení prezidenta na setkání Euro Business Breakfast Čas plyne strašně rychle. Zdá se mi, že se naše minulé setkání nekonalo před rokem, ale před několika týdny. A nejen to. Chce se mi říci, že by bylo možné mé loňské vystoupení zopakovat, protože mám strach, že se základní charakteristiky – jak situace v naší zemi, tak situace v Evropě – za ten rok nezměnily. Jestli, tak k horšímu. Protože nejrůznější nepříznivé tendence pokračovaly, situace – a její zesílený odraz v myšlení občanů České republiky i občanů dalších členských zemí EU, tedy obyvatel Evropy – se evidentně zhoršila. To je moje dnešní výchozí teze. To není z mé strany žádný apriorní pesimismus či nepřátelské podkopávání pozic naší koaliční vlády, jak někdy slyším. To je neutrální analytický soud. Toto zhoršení si hlavní političtí představitelé Evropské unie a jejích největších členských zemí nechtějí připustit. Pořád se tváří, jako by se nic nedělo. Jako by jen někteří škarohlídové zbytečně popichovali. Přesvědčuji se o tom dnes a denně, velkým poučením pro mne byl nedávný summit EU-Asie v Laosu, kterého jsem měl čest se zúčastnit. Vedoucí představitelé EU nechápou – a to jsou jejich výslovná vyjádření – proč se stále mluví o nějaké krizi. Stále žijí v zajetí svých iluzí a realitu vidět nechtějí. Až moc nám to připomíná to, co jsme v naší zemi a v celé střední a východní Evropě zažívali tolik desetiletí. I používaná rétorika je velmi podobná. Samozřejmě, že je i několik významných politiků zemí EU, kteří říkají, že si pozorně přečetli mou knihu Evropská integrace bez iluzí (která vyšla kromě v češtině i v překladu anglickém, německém, italském, španělském a bulharském) a že s ní v principu souhlasí. Jeden z nich mi dokonce říkal, že ji má schválně položenou na viditelném místě svého pracovního stolu, aby provokoval své návštěvníky. Na mou poznámku, že jsem před chvílí poslouchal jeho vystoupení na tomto summitu a že tam nic takového neříkal, odpoví, že tomu přece musím rozumět. Přiznám se, že tomu nerozumím.[1] Kolem nás, jak v naší zemi, tak v našem evropském okolí probíhá krize. Krize ekonomická, krize politická, ale i krize lidských perspektiv, vyhlídek a nadějí.Zužovat to na dluhovou krizi některých evropských států či na krizi koncepce společné evropské měny je nechápáním hloubky a šíře dnešního evropského problému. Všude ve světě připomínám, že jsme zemí, ve které se narodil a do školy chodil velký ekonom první poloviny minulého století Josef Alois Schumpeter (jsem ostatně čestným prezidentem Schumpeterovské společnosti založené v jeho rodišti, v moravské Třešti), jehož jedním ze slavných výroků bylo, že krize je vždy a všude procesem creative destruction nebo-li tvůrčí, konstruktivní destrukce. I když bychom si přáli, aby bylo v každé krizi co nejvíce toho konstruktivního, i destrukce je nevyhnutelná. Musí skončit ta část ekonomiky, která se právě díky krizi ukázala být neudržitelná, je třeba zbavit se všech chybných, neudržitelných idejí i všech špatně koncipovaných institucí. O tom je či by měla být krize. Pokoušet se udržovat vše minulé je chtít prodlužovat krizi do nekonečna. Přesně to se ale v dnešní Evropě, bohužel i v naší zemi, děje. Nefunkční prvky ekonomiky, chybné ideje a neproduktivní instituce jsme nedestruovali, nezbavili jsme se jich. Proto krize přetrvává a bez jakéhokoli nádechu pesimismu mi nezbývá říci nic jiného než, že přetrvávat bude. Před několika lety jsme prožili krizi závěru první dekády 21. století a – v podstatě oprávněně – jsme říkali, že byla vyvolána událostmi mimo nás. I já jsem o tom přesvědčen, ale tento import původního krizového impulsu nic nemění na tom, že tato krize obnažila všechny naše slabiny, nerovnováhy a neudržitelné projekty, které mohly fungovat jen při "dobrém počasí" (v ekonomickém slova smyslu). Stejně jako Spojené státy a většina Evropy jsme zvolili metody léčení krize, které řešení nepřinášely. V lepším případě to byly pilulky proti bolestem, které snad usnadňovaly těžké chvíle akutní krize, ale které s jejím skutečným řešením a překonáním nic společného neměly. Nikoliv náhodou nastala – a v tomto případě u nás bohužel silněji než v některých dalších zemích Evropy – krize číslo dvě. Ta už je horší než ta první a z ekonomiky se přelévá do politiky a do elementárních pocitů lidí. Ovlivňuje náladu, vytváří všeobecnou frustraci, vybízí k radikálním populistickým krokům, které mohou situaci jen zhoršovat. Příčina je stále stejná – odmítání přijmout krizi jako takovou a férově popsat její příčiny, víra v paliativní medicínu a v šamanské metody zaříkávání. O tom jsou summity Evropské unie. Mne jako ekonoma samozřejmě primárně trápily a trápí problémy ekonomické, ale snažit se je dnes tady znovu vyjmenovávat mne už dostatečně nemotivuje. Tím se zabývám již léta či desetiletí a mnozí to slyšet nechtějí, protože pořád přetrvává téměř komunistická víra v to, že ekonomické zákonitosti neexistují a že politika může diktovat ekonomiku. Proto mám obavu, že racionální výzvy k ekonomickým změnám a reformám k ničemu vést nemohou. Tři sta let trvající snaha ekonomů pochopit ekonomické zákonitosti, což bylo napadáno revolucionáři všeho druhu po celou tuto dobu, dostala po krizi let 2008-2009 další nepřátele, kteří si – jako všichni jejich slavní či neslavní předchůdci – myslí, že se dá poroučet větru a dešti. Znovu se uvěřilo keynesiánským metodám a znovu nás aplikace těchto postupů dovedla na scestí. Toto "scestí" je nejvýrazněji vidět v dnešní evropské dluhové krizi. I někteří z těch, kteří tomu dlouho nechtěli věřit, začínají chápat, že se jedná o slepou uličku, ze které žádné východisko směrem kupředu neexistuje. Začínají chápat, že existuje pouze cesta zpátky na předcházející křižovatku. Toto si však Evropa jako celek, naše parlamentní i mimoparlamentní opozice, naše odbory, naši agresivní žadatelé uspokojování svých nároků všeho druhu (od podpory kinematografie k mzdovým požadavkům lékařů či soudců), ale bohužel i naše příliš oslabená současná vláda neuvědomují nebo nechtějí přiznat. Nejsem příznivcem laciných historických paralel, ale v poslední době se setkávám s řadou ekonomických studií, které už přestávají diskutovat pouze ekonomické aspekty současné krize, ale kladou důraz i na souvislosti politické. Krize závěru20. apočátku 30. let je interpretována jako přímý předstupeň toho, co za hrůzy se stalo o desetiletí později. I dnes její autoři vidí jisté paralely, i dnes s obavou sledují zcela novou politickou situaci. I já mám dnes strach o naši demokracii. Tento strach opravdu mám a není to jen kvůli incidentu v Chrastavě, kvůli proslovu pana Landy při udělování Zlatých slavíků či kvůli putování pana Janečka po krajích České republiky. To jsou jen snadno viditelné jednotlivosti, které jsou uskutečnitelné a nemalým počtem lidí schvalované či alespoň tolerované jen díky postupnému vytváření klimatu, které představuje vhodné podhoubí pro jejich růst. Dejme si na to dobrý pozor. Ono se i na palubě potápějícího se Titaniku jistou dobu stále ještě podávalo šampaňské. Dnešní situace žádná rychlá, snadná a zkratkovitě formulovatelná řešení nemá. Tento, ne zrovna optimistický výrok v sobě skrývá minimálně tři složky: - nenechme se oklamat nabídkou rychlých, snadných a radikálně znějících řešení a nenaskočme na lep jejich věrozvěstům; - smiřme se s tím, že i při eventuální, protože v praxi velmi nesnadně vznikající politické shodě na potřebných opatřeních, bude i jejich následná implementace a počátek jejich faktického působení vyžadovat nemalý čas a že tedy dnešní problémy budou přetrvávat v každém případě řadu let; - pochopme, že návrh potřebných opatření nemůže vzniknout jako projekt vyvolených, jako výstup našeho NERVu či podobné instituce nebo jako dokument posledních deseti nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. Návrh těchto opatření musí v demokratickém systému vznikat jako politický proces, musí být výsledkem aktivity hlavních politických subjektů naší země a to je možné jen v tom případě, že i jejich představitelé pochopí, že právě to je od nich dnes očekáváno. A že je v tom nikdo nezastoupí. V pondělí tohoto týdne jsem představoval v Madridu španělské vydání své knihy La Integración Europea Sin Ilusiones a španělský vydavatel k ní zvolil velmi působivou obálku. Je na ní šachovnice s rozházenými figurkami a dominantní mezi nimi je ležící bílý král. Považoval jsem to za velmi trefnou paralelu k situaci na evropském kontinentě, a proto jsem s tímto návrhem obálky bez váhání souhlasil. Zkusme ty šachové figurky na šachovnici opět postavit. Jinak se dopředu pohnout nemůžeme. Restaurace Mlýnec, Novotného lávka, Praha, 7. prosince 2012 Publikováno v týdeníku Euro 50/2012, 10. prosince 2012. Jemen přizval Židy k celonárodnímu dialogu 24. prosince 2012 V médiích se tento týden objevila zdánlivě bezvýznamná, nicméně velmi pozoruhodná zpráva – maličká židovská komunita v Jemenu byla vyzvána k účasti na celonárodní diskusi a obsadí několik křesel ve shromáždění s názvem Konference o národním dialogu, která má připravit ústavní reformy a prezidentské a parlamentní volby. Zprávu přinesl deník Yemen Times a potvrdil vůdce místní židovské obce, rabín Jahjá Jusef Musa, který poděkoval prezidentovi Abdarovi Rabbú Mansúrovi Hádímu. Je to vůbec poprvé, kdy nějaká arabská země přizvala Židy ke spoluúčasti na rozhodování o veřejném životě. V Jemenu jich navíc žije sotva 400 anemají plná občanská práva a nesmějí sloužit v armádě, být voleni do politických funkcí, zastávat určitá povolání ani bydlet, kde chtějí. Jejich začlenění do národního dialogu tak vzbudilo naděje, že by mohli dosáhnout zrovnoprávnění. Židé žili na území dnešních arabských zemí přes dva a půl tisíce let, ale po vzniku Státu Izrael byli vyhnáni, uprchli nebo sami odešli, většinou bez majetku. Podle odhadů přišli celkem o asi 300 miliard dolarů a půdu o rozloze skoro čtyřikrát větší, než jakou má celý Izrael. Od roku 1948 do 70. let se jich do Izraele a na Západ přemístilo přes 850 000. V Jemenu žilo přes 55 000 Židů bez větších ústrků. Po hlasování v OSN o rozdělení britské mandátní Palestiny na židovský a arabský stát v roce 1947 však v zemi vypukly násilnosti a pogromy. Všichni jemenští Židé pak odešli do Izraele a panovalo přesvědčení, že v zemi žádní nezůstali. V roce 1976 ale jeden americký diplomat objevil na severu maličkou komunitu. Stejný osud potkal Židy i v dalších arabských zemích, kde většinou žili jako druhořadí občané. Jejich bezpečnostní, ekonomická i společenská situace se ještě víc zhoršila okolo 40. let, kdy museli čelit bojkotům, zákazům práce i studia, konfiskaci majetku, zatýkání a nepokojům. V řadě zemí, jako v Iráku, Sýrii, Libyi nebo Maroku, došlo zejména po roce 1947 k pogromům, které si vyžádaly stovky mrtvých. V Libanonu zbylo z původních 20 000 Židů necelých sto, v Sýrii stejně tolik z 30 000, v Iráku pouhých sedm jedinců ze150 000 av Libyi ani jeden. Nejvíc jich dnes paradoxně žije v Íránu, který je znám svou nenávistí vůči Izraeli. Židé zde čelí tvrdým represím a nejméně 13 jich bylo od islámské revoluce popraveno. Jejich počet se odhaduje na přibližně 20 000. Egypt po válce s Izraelem v roce 1956 Židy vyhostil, zabavil jim majetek a některé uvěznil a z původních 75 000 zbyla jen asi stočlenná komunita. Po uzavření egyptsko- izraelské mírové smlouvy pak vláda jejich práva obnovila a za prezidenta Mubaraka měli Židé i synagogu v Káhiře a Alexandrii. S arabským jarem se ale situace prudce zhoršila a vrátily se muslimské útoky. Letos v srpnu islamistické úřady uzavřely poslední funkční synagogu v Káhiře a zakázaly bohoslužby. V dalších severoafrických zemích byla situace trochu lepší. V Alžírsku žilo v relativním míru okolo 140 000 Židů až do druhé světové války, kdy je začala pronásledovat francouzská vichystická vláda. Po válce se klid vrátil a Židé ze země odešli až po roce 1962, kdy je úřady zbavily ekonomických práv. Největší židovská komunita z arabských zemí byla v Maroku. V roce 1948 čítala 265 000 lidí, ale většina odešla po pogromech. Dnes v zemi žije přes 5000 Židů, k jejichž ochraně se tradičně zavazuje královská rodina. Král Mohamed VI. má dokonce jako jediný vůdce v arabském světě židovského poradce, který tuto funkci zastává už 45 let. Dobrému postavení se těší i Židé v Tunisku, jichž tam z původních více než 100 000 zůstalo asi 1500. Islamistická Strana obnovy, která vloni vyhrála svobodné volby, potvrdila Židům všechna občanská práva, a prezident Moncef Marzouki dokonce vyzval k návratu Židy, kteří zemi opustili. Je vidět, že když se najde osvícený a odvážný arabský vládce, lze v praxi uplatnit i jiný přístup, než jaký se v muslimském světě vžil. Jemenský prezident Hádí přizval k celonárodnímu dialogu i ostatní menšiny. I když jsou jejich počty zanedbatelné a jejich hlas v jednání nebude mít velkou váhu a i když se jejich příslušníci necítí v Jemenu bezpečně a na veřejnosti raději skrývají atributy své víry ze strachu z útoku islamistů, je přístup prezidenta Hádího bezprecedentní a příkladný. Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6 Gita Zbavitelová Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až dá někdo na pivo Tvoje máma je tak tlustá, že pod ní praskla větev v rodokmenu.

Noviny – S p o r t Strana 15 15 Řekové houfně odhlašují auta, nemají peníze na daň Desetitisíce Řeků odhlašují automobily, protože nemají peníze na zaplacení daně za jejich provoz. Na řeckých úřadech se v pátek vytvořily fronty lidí, kteří odevzdávají poznávací značky, aby nemuseli v příštím roce za své automobily platit. Informovala o tom agentura DPA. „S ježděním autem v naší rodině dočasně končíme. Nejsme schopni zaplatit daň 265 eur (zhruba 6650 korun),“ uvedla v tamní televizi jedna 40letá Řekyně. Podle údajů ministerstva dopravy v prosinci odhlásilo svůj automobil 70 000 majitelů. V Řecku rovněž prudce klesá poptávka po nových automobilech. Jejich prodej se od ledna do listopadu propadl o 40 procent na zhruba 55 000 vozů. Podle odhadů odborových svazů GSEE a ADEDY se příjmy Řeků v důsledku vládních úsporných opatření od roku 2009 snížily téměř o 30 procent. Pokles ekonomiky a růst nezaměstnanosti Řecko se již pátým rokem nachází v hospodářské recesi. V příštím roce čeká ekonomiku podle vlády pokles o dalších 3,8 procenta po letošním propadu o 6,4 procenta. Oživení se očekává až v roce 2014. Míra nezaměstnanosti v Řecku se v září vyšplhala na rekordních 26 procent. Řecko se v květnu 2010 ocitlo na pokraji bankrotu a muselo požádat o pomoc Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond. Výměnou za pomoc od té doby zavádí masivní výdajové škrty, snižuje důchody a mzdy a opakovaně zvyšuje daně, což sráží ekonomiku dolů a vyvolává protesty lidí. ČTK Memento mori 2012 Praha - "Každý, kdo je hodný jména spisovatel, žije z toho, co zažil do svých 18 let, protože to je život, kdy máte ještě čerstvou duši. Když zestárnete, už to není tak intenzivní, to už skoro všechno člověk zažil. To je alespoň můj případ," prohlásil před svými osmdesátinami spisovatel Josef Škvorecký. Na začátku roku v Torrontu podlehl rakovině a opustil náš svět. Následovala ho celá řada významných osobností, ať to byla prvorepubliková herečka Zita Kabátová, herec Radoslav Brzobohatý či první muž na měsíci Neil Armstrong. Všichni tito a mnozí další si zaslouží naši vzpomínku. Připomeňme si proto alespoň některé z nich. Prkna, které znamenají svět, letos navždy opustilo několik významných osobností. Odešly herečky, které si ještě pamatovaly slávu stříbrného plátna první republiky. Zitu Kabátovou a její životní elán lidé znají například z komedií Přednosta stanice, Muži nestárnou nebo Počestné paní pardubické. Zesnula také Jaroslava Adamová, herečka, která na jevišti vdechla život charakterním postavám, co se divákům často vryly do paměti. Nezapomenutelný je její společný herecký koncert s Janem Werichem v televizním filmu Kočár nejsvětější svátosti. Následovala ji i manželka herce Petra Štěpánka, dlouholetá režisérka a scenáristka Československé a České televize Vlasta Janečková, která byla úzce spjata s televizní tvorbou pro děti. Také životní partner populární herečky Ivy Janžurové, herec a divadelní režisér Stanislav Remunda nás v loňském roce opustil. Zemřel i významný dokumentarista Vladislav Kvasnička, který se zajímal například o osud uprchlíků v naší zemi. Na jeho kontě byly od roku 1988 dvě desítky snímků a televizních pořadů. Lidé se letos přišli poklonit památce populárního herce Radka Brzobohatého, který opustil svět jen den před oslavou svých osmdesátých narozenin. Mnozí si ho navždy budou spojovat s charakterními postavami rozhodných mužů, jakými byl František z filmu Všichni dobří rodáci, F. L. Věk či Řek Zorba. Letos byl Brzobohatý v televizní anketě TýTý uveden do Dvorany slávy. Odešel také divadelní a filmový herec Bronislav Poloczek, který se do paměti lidí zapsal především postavou kapitána Ořecha ve filmu Černí baroni. Po smrti je také americký herec Michael Clarke Duncan, jehož diváci znali hlavně díky roli "obra" Johna Coffeyho z filmu Zelená míle. Za tuto roli Duncan obdržel Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Poslední sbohem přišli lidé dát i valašskému králi folkloru, dlouhodobému spolupracovníku Českého rozhlasu Ostrava a hudebníkovi Janu Rokytovi. V posledních dnech roku nás opustil i bývalý šéf Českého rozhlasu Václav Kasík, který krátce působil také jako ředitel České filharmonie. Po těžké nemoci zesnul i dlouholetý komentátor Práva spisovatel Alexandr Kramer. Hudební svět letos nečekaně opustila americká zpěvačka a herečka Whitney Houstonová. Podle Guinessovy knihy rekordů byla nejoceňovanější umělkyní všech dob, v posledních letech však měla problémy s drogami. Houstonová patřila mezi největší pěvecké hvězdy a do paměti hudebních i filmových milovníků se zapsala nejvíce ve filmu Osobní strážce po boku Kevina Costnera. Lestos skonala i americká soulová zpěvačka Etta Jamesová, která byla jednou z klíčových postav začínajícího stylu R&B. Zlom v její kariéře nastal v roce 1961, kdy se celosvětově proslavila bluesovou baladou At Last. Rakovině podlehl i zakládající člen britské skupiny Bee Gees, zpěvák Robin Gibb. V Kambodži skonal bývalý král Norodom Sihanuk, který zůstal vlivnou osobou politické scény ve své zemi dlouhé desítky let včetně půlstoletí války, genocidy i politických zvratů. Zemřel i Olašský král Jan Lipa. Čest památce válečných hrdinů Svět opustili i někteří z těch, co si pamatovali bitevní hrůzy druhé světové války. Zemřel válečný veterán Tomáš Sedláček, který bojoval na východní i západní frontě a zúčastnil se bojů československých vojáků na Dukle i Slovenského národního povstání. Ze světa odešel i Robert Matula, který byl jedním ze dvou posledních žijících výsadkářů v protektorátu. Předtím prodělal v Anglii speciální výcvik pro vysazení na nepřátelském území, osobně se znal s Gabčíkem i Kubišem. Od roku 1948 žil ve Velké Británii a později ve Vancouveru, kam musel uprchnout před komunistickým pronásledováním. Zemřel také poslední žijící velitel 311. bombardovací perutě RAF Vladimír Nedvěd, hrdina československého válečného letectva. V posledích dnech letošního roku odešel také americký generál ve výslužbě Norman Schwarzkopf, který v roce 1991 za prezidenta George Bushe staršího velel mezinárodní koalici ve válce proti iráckým silám v Perském zálivu. Českou republiku opustili hned dva významní mluvčí Charty 77. Zahynul novinář a publicista Jan Štern, který za svého života prošel útrapami nacistického koncentračního tábora i komunistické totality, aby mohl po roce 1989 stát u zrodu Občanského fóra. Skonal i signatář Charty 77 a šéfredaktor literárního časopisu Host do domu Jan Trefulka. Slovensko se rozloučilo s disidentem a politikem Jánem Mlynárikem, který byl jako signatář Charty 77 perzekvován komunistickým režimem. Také Brno přišlo o svého chartistu. Opustil ho Jaroslav Šabata, aktivní účastník Pražského jara, disident, signatář i mluvčí Charty 77 a v letech 1990 až 1992 ministr vlády České republiky za Občanské fórum. Jiránkovy karikatury přináší humor i nadále S Brnem je také spojena celoživotní tvorba letos zesnulého umělce Dalibora Chatrného. Tento grafik a výtvarník učil na několika vysokých školách a byl vyznamenán mimo jiné i Cenou Ministerstva kultury ČR. Opustil nás také designér, architekt a grafik Petr Tučný, který patřil k zakládající generaci československého i evropského průmyslového designu, či významný architekt Jan Štípek. Těžké nemoci podlehl i karikaturista Vladimír Jiránek. Kromě kreseb a ilustrací publikovaných v novinách byl známý také jako autor animovaných postaviček králíků Boba a Bobka, výtvarnou podobu dal i oblíbeným kutilům Patovi a Matovi. V Barceloně zesnul avantgardní španělský malíř a sochař Antoni Tapies. Ve věku 82 let zemřel americký astronaut Neil Armstrong, první člověk, který se prošel po Měsíci. Armstrong na povrch Měsíce vstoupil v červenci 1969 jako velitel mise Apollo 11 a udělal tak pověstný "velký skok pro lidstvo". V Moskvě podlehl rakovině legendární sovětský agent Gevork Vartanjan. Jižní Koreu zase opustil zakladatel a čelný představitel mezinárodní sekty moonistů, korejský reverend Son-mjong Mun. Jeho církev, která má na celém světě desetitisíce následovníků, je mnohými je považována za jeden z nejnebezpečnějších kultů. Jen dva dny před Štědrým dnem nás opustila Květa Legátová ve věku 93 let. Proslavila ji zejména povídková kniha Želary a novela Jozova Hanule. Spisovatelka (vl. jménem Věra Hofmanová) publikovala už od 50. let, minulý režim však její tvorbě příliš nepřál. Zesnul také jeden ze zakladatelů Fakulty sociálních věd, významný český sociolog profesor Miloslav Petrusek, který působil také jako prorektor UK. Odešel i další nestor české sociologie Jiří Musil. Zemřel také spisovatel a diplomat Miloš Pojar, který se stal prvním polistopadovým velvyslancem v Izraeli a tématu židovství věnoval celou svou uměleckou kariéru. Rodné Polsko opustila básnířka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu z roku 1996 Wislawa Szymborská. Zahynul i mexický spisovatel Carlos Fuentes, který patřil k nejvýznamnějším představitelům hispanoamerické, respektive světové literatury. Odešla i jedna z nejoblíbenějších irských spisovatelek Maeve Binchyová. Na jaře zesnul potomek slavného šlechtického rodu a restauratér Antonín Kinský. Většině lidí se vybaví jeho role ve filmu Zapomenuté světlo. Opustila nás také Geraldine Muchová, manželka spisovatele Jiřího Muchy a snacha malíře Alfonse Muchy, původem Skotka. Byla úspěšnou hudební skladatelkou a od roku 1945 žila v Praze. V letošním roce odešli i někteří významní fotografové. Ve věku 91 let zemřel fotograf Vilém Kropp, autor řady reportážních snímků a držitel ocenění World Press Photo z roku 1959. Stejně tak nás opustila fotografka té lepší lidské stránky Dagmar Hochová. Přibližovala svět dětí, odkrývala svět starých lidí, v portrétech zachytila osobnosti, jako byli Josef Váchal, Bohuslav Reynek a Jan Patočka. Nikdy nefotografovala na barvu z prostého důvodu. "Život je barevný, ale v černobílé je pravdivější." Vítkovičtí hokejisté budou hrát o finále Spengler Cupu s Davosem Hokejisté Vítkovic se v nedělním semifinále Spenglerova poháru utkají s domácím Davosem. Švýcarský celek ve čtvrtfinále vyřadil Ufu po výhře 7:5, přičemž pětkrát se proti ruskému soupeři trefil v první třetině. Po gólu si v ní připsali i čeští útočníci Josef Marha a Petr Sýkora, který v 17. minutě zvýšil už na 5:1 Vítkovice postoupily přímo do semifinále díky prvenství v základní skupině. Proti Davosu v neděli Ostravané nastoupí ve 20:15, předtím se o finále odpoledne utká výběr Kanady s dalším švýcarským klubem Fribourgem. Ten vyřadil Mannheim po vítězství 5:2. Hokejový Spenglerův pohár v Davosu: Čtvrtfinále: Fribourg - Mannheim 5:2 (1:0, 2:1, 2:1) Branky: 3. Mauldin, 22. Plüss, 35. Talbot, 50. Dubé, 57. Sprunger - 30. F. Maurer, 46. Plachta. Davos - Ufa 7:5 (5:1, 2:2, 0:2) Branky: 27. a 30. Kane, 3. Marha, 4. Eriksson, 7. Thornton, 16. Alatalo, 17. Sýkora - 3. Musatov, 21. Svitov, 27. Paršin, 46. Pihlström, 54. Mirnov. Semifinále: Neděle 30. prosince: 15:00 Kanada - Fribourg, 20:15 Vítkovice - Davos.

History under Heydrich War Maruška SEdláčková, Brisbane In the 1960s in a time when we should have been enjoying our happy youth, Czechoslovakia was under the Protectorate of Hitler in the worst type of war, which was documented in history under Heydrich war. Czechoslovakia was forced to sign the Munich agreement on August 30, 1938 to give up and surrender up Czechoslovakia\'s Sudetenland without fighting to Hitler\'s Germany. Hitler promised that he would not have any other requests, and Chamberlain returned to England as a heroic figure peacemaker, a savior of peace. Soon thereafter, March 15, 1939, without warning and reason, Hitler occupied what remained of Czechoslovakia. Neighbors Poland and Hungary took what they believed was rightfully theirs. The world noticed too late that Hitler\'s promised could not be believed. Hitler made out of Slovakia a satellite state and with the remaining of our state ironically called the Protectorate of Czechia and Moravia. Following K. von Neurath, Reinhardt Heydrich, SS and General, led the protectorate and installed a terrorist regime. So that the world is drastically aware and conscious how badly Czechoslovaks suffered, it is important to describe the following, at the end of May 1942 England sent to Czechoslovakia a group of members in exile that were parachutists with the assignment to liquidate Heydrich. The Horrendous Punishing Experiences from the Heydrich Era Before graduation from Middle School at the end of May and beginning of June we received two weeks free to study for our oral examinations. I spent them at a student friend of mine in a castle in Svihove. Vlasta often lived with us at Klatove during the school year. The assassination occurred on May 27, 1942, just as our 2 week long study period began. We studied in Vlasta\'s room on the first floor often even in the night and we went down only for food. That morning I walked down the stairs before Vlasta. Tired after a long night of studying and hungry, I was looking forward to a good hearty breakfast, which was prepared for us each day. As I opened the door, I stood still as if frozen. Vlasta\'s mother was seated by the table and was crying into a white handkerchief, which was covering her face. Vlasta\'s father was pale and sat like an unmovable statue with his hands on wrinkled newspapers and stared at them in horror. In the corner by the stove the maid sat hunched and raised her arms towards the ceiling and made such horrible sounds, as if she were a criminal that had been ordered to death row and was now praying out of despair and yet at the same time horrified. It was a scene of undescribable tragedy. Vlasta pushed me roughly aside and went to the table. What is? What happened? Talk, tell me!" Her mother\'s hand raised the handkerchief onto the table glancing at Vlasta with her red eyes and said: "All are dead, everyone has been shot." Vlasta leaned over to her parents with her chest tightened and stared at them in disbelief. She tried to say something, but she couldn\'t get words to come out of her throat. Finally, with a restricted voice she threw out a few words: "Who is dead? What are you talking about? What happened?" Her father raised his eyes, which were filled with sorrow and sadness, as though he were apologizing to his one and only dear daughter that he couldn\'t protect her from the horrible happenings. His palm of his hand fell heavily onto the table onto the newspaper laid out in front of him. Instead of the most interesting article of the day as was usual on the front page, was a list of names of people and above the list of names of people was the title: "In Reciprocation for the Attempted Murder on the Head of the Protectorate SS R. Heydrich, the Following People Have Been Killed." Among the names were several names of friends of Vlasta\'s parents. On the orders of Hitler that day the SS and Gestapo shot many innocent people, chosen by chance from offices or on the streets, that day there were many German spies. When the spies heard that someone said something about the attempted murder, they were immediately jailed and killed the second day. Day after day the first page of the newspaper was filled with names of people, who were killed the day before. The fury of Hitler knew no mercy. He proclaimed that until they don\'t find the guilty persons that attempted the assassination, every 10th Czechoslovak would be killed. Surrounded by this horror we studied long days and nights for our oral exams. Hitler\'s threat hung over me like a black cloud. Will we be put in a line and will I be the 10th person in the row pulled out of the row and be shot before the eyes of my loved ones, or will it be my dearest mother or dearest father or my dearest brothers? Two towns, Lidice u Kladna and Lezaby u Chrudimi were leveled from earth, all men were shot, women were ordered to concentration camps and children were given to German families for German upbringing. On Friday June 20, 1942 our final exams ended. With eagerness we waited to hear our class professor tell us the results. Not all students passed. The Germans ordered that a certain percentage has to fail and so with sadness we listened to those names called out that were chosen to repeat the 8th grade. With relief and happiness that such an important final stage of my life is successfully completed and behind me, a group of my friends went home with me. Mother promised us a celebration dinner. Before my house waited a policeman. I had to sign a statement that stated that I had never before seen the bicycle and coat that he showed me. They were items that were left at the place of the attempted assassination. Horror of the time period surrounded me. For dinner we received hot dogs with apologies from mother. She said, she had been at church to pray for me for most of the afternoon and no time was left to cook. On Sunday we went for a walk with mother. I don\'t remember what we talked about, but as I held my mother by her hand, I felt such a closeness and love towards her, mixed with unbelievably painful sorrow, that it might be the last time that we are together, that I could lose her in the days we are closest. The day was sorrowful and cold despite that it was mid-June. Even the sun seemed to be crying with its weak golden rays. On Monday morning instead of going on a trip to the seaside of Yugoslavia, as my father had promised before the war when I complete middle school, I entered work at the train station. Totally out of place. In that time when we didn\'t know if we survive until tomorrow, my only relief was that I don\'t have to go to a factory in Germany. That was the beginning of 3 lost years of my youth; how many lost years and lost lives. We saw their names daily on the title page in the newspaper. Once there was the name of our math professor. With my friend we went to an empty train wagon and cried in each other\'s arms. She had loved him. They also came for my future husband. He wasn\'t at home and the next day the group killed themselves in the crypt of the church, which I passed by almost daily after the war. The threat of that time scared us all and we carry that in us until today, which I realized by writing this article. I had to stop writing often, as my memories shook me. The assassination attempt was carried out May 27, 1942. Heydrich died of injuries June 4, 1942. Written by Maruska Sedlackova Translated by Helen Vavrecka This article printed 60 years later, which was printed in a magazine of the Czechoslovakian club of Brisbane and in "Newspapers" which is printed in Sydney, introduced me to friends of a distant past. Becherovka, Rum, Fernet, Griotka, Česká piva Budvar, Zlatopramen, Plzen, Monday – Friday 8.30-17.00 Goulburn Wines & Spirits 9-13 Brisbane Street Darlinghurst, NSW 2010 02 9264 8459 email sales@goulburnwines.com.au Wholesale and retail 10.11.12 Fourth person involved in Russian fraud scheme found dead in UK By JOSEPH FITSANAKIS | intelNews.org | A Russian whistleblower who had been helping authorities in Western Europe investigate a gigantic money- laundering scheme involving Russian government officials, has been found dead in the United Kingdom. Alexander Perepilichnyy, who had been named by Swiss authorities as an indispensible informant in the so-called Hermitage Capital scandal, was found dead outside his home in Weybridge, Surrey, on November 10. The 44- year-old former businessman, who sought refuge in England in 2009, and had been living there ever since, is the fourth person linked to the money-laundering scandal to have died in suspicious circumstances. The company, Hermitage Capital Management, is a UK-based investment fund and asset-management company, which Western prosecutors believe fell victim to a massive $250 million fraud conspiracy perpetrated by Russian Interior Ministry officials who were aided by organized crime gangs. In 2006, the company’s British founders were denied entry to Russia, in what was seen by some as an attempt by the administration of Vladimir Putin to protect its officials involved in the money-laundering scheme. The scandal widened in late 2009, when Hermitage Capital lawyer Sergei Magnitsky, who had been arrested in connection with the case, died while in police custody. According to the coroner’s report, Magnitsky, who was 37 and in good physical health, died suddenly from acute heart failure at a Moscow detention facility. Some observers speculate that the lawyer was killed before he could turn into a whistleblower against some of the perpetrators of the fraud scheme. Following Magnitsky’s death, Alexander Perepilichnyy was elevated as a key witness in the case, after providing Swiss prosecutors with detailed intelligence naming several Russian government officials involved in the money-laundering scheme, as well as their criminal contacts outside Russia. This led to the freezing of numerous assets and bank accounts in several European countries. There is no word yet as to the cause of Perepilichnyy’s death. British investigators said yesterday that the first post-mortem examination had proved inconclusive and that a toxicological examination had been ordered for next week. Divorce settlement On the first day, he sadly packed his belongings into boxes, crates and suitcases. On the second day, he had the movers come and collect his things. On the third day, he sat down for the last time at their beautiful dining-room table, by candle-light; he put on some soft background music, and feasted on a pound of shrimp, a jar of caviar,and a bottle of spring-water. When he\'d finished, he went into each and every room and deposited a few half-eaten shrimps dipped in caviar into the hollow center of the curtain rods. He then cleaned up the kitchen and left. On the fourth day, the wife came back with her new boyfriend, and at first all was bliss. Then, slowly, the house began to smell. They tried everything; cleaning, mopping, and airing-out the place. Vents were checked for dead rodents, and carpets were steam cleaned. Air fresheners were hung everywhere. Exterminators were brought in to set off gas canisters, during which time the two had to move out for a few days, and in the end they even paid to replace the expensive wool carpeting. Nothing worked! People stopped coming over to visit. Repairmen refused to work in the house. The maid quit. Finally, they couldn\'t take the stench any longer, and decided they had to move, but a month later - even though they\'d cut their price in half - they couldn\'t find a buyer for such a stinky house. Word got out, and eventually even the local realtors refused to return their calls. Finally, unable to wait any longer for a purchaser, they had to borrow a huge sum of money from the bank to purchase a new place. Then the ex called the woman and asked how things were going. She told him the saga of the rotting house. He listened politely and said that he missed his old home terribly and would be willing to reduce his divorce settlement in exchange for having the house. Knowing he could have no idea how bad the smell really was, she agreed on a price that was only 1/10 nth of what the house had been worth ... but only if he would sign the papers that very day. He agreed, and within two hours her lawyers delivered the completed paperwork. A week later the woman and her boyfriend stood smiling as they watched the moving company pack everything to take to their new home ...and just to spite the ex-husband, they even took the curtain rods !!! I LOVE A HAPPY ENDING, DON\'T YOU...?