Pantheon 6-1-2011

O b s a h E d i t o r i a l 3 S t u d i e HayasHi, Makoto: Religious studies in Japan: a Historical Perspective 4 klautau, oRion: the Field of ‘Religious studies’ in Brazil 15 ÖZkan, ali RaFet: the Comparative study of Religions in turkey 33 BuBík, toMáš; HoFFMann, HenRyk; BaBinov, JuRiJ: History and Methods in the study of Religions in Central and eastern europe 44 Paden, e. WilliaM: Religious studies in national Contexts: a Commentary on the Panel Papers 66 Z p r á v y klaPetek, MaRtin: Mezinárodní konference „Křesťanství a islám – dialog kultur a civilizací” 71 R e c e n z e Badran, Margot: Feminism in Islam: Secular and Religious Convergences (Pštrossová) 74 katz, t. steven; Biederman, shlomo; Greenberg, Gershon (eds.): Wrestling with God – Jewish Theological Responses during and after the Holocaust (Havelková) 77 lardas, John: The Bop Apocalypse: The Religious Visions of Kerouac, Ginsberg, and Burroughs (Morávek) 80 Exnerová, Věra: Islám ve střední Asii za carské a sovětské nadvlády – na příkladu jednoho z center oblasti, Ferganské doliny (Fialová) 84 schulze, Reinhard: Dějiny islámského světa ve 20. století (šárová) 88 Fröhlich, Roland: Dva tisíce let dějin církve (Procházková) 92 Nakonečný, Milan: Smaragdová deska (kozlík) 95

C o n t e n t E d i t o r i a l N o t e 3 A r t i c l e s HayasHi, Makoto: Religious studies in Japan: a Historical Perspective 4 klautau, oRion: the Field of ‘Religious studies’ in Brazil 15 ÖZkan, ali RaFet: the Comparative study of Religions in turkey 33 BuBík, toMáš; HoFFMann, HenRyk; BaBinov, JuRiJ: History and Methods in the study of Religions in Central and eastern europe 44 Paden, e. WilliaM: Religious studies in national Contexts: a Commentary on the Panel Papers 66 N e w s klaPetek, MaRtin: international conference “Christianity and islam – dialogue Cultures and Civilizations” 71 R e v i e w s Badran, Margot: Feminism in Islam: Secular and Religious Convergences (Pštrossová) 74 katz, t. steven; Biederman, shlomo; Greenberg, Gershon (eds.): Wrestling with God – Jewish Theological Responses during and after the Holocaust (Havelková) 77 lardas, John: The Bop Apocalypse: The Religious Visions of Kerouac, Ginsberg, and Burroughs (Morávek) 80 Exnerová, Věra: Islám ve střední Asii za carské a sovětské nadvlády – na příkladu jednoho z center oblasti, Ferganské doliny (Fialová) 84 schulze, Reinhard: Dějiny islámského světa ve 20. století (šárová) 88 Fröhlich, Roland: Dva tisíce let dějin církve (Procházková) 92 Nakonečný, Milan: Smaragdová deska (kozlík) 95

 Editorial the current issue of the journal Pantheon is devoted to the history of Reli- gious studies as a discipline in worldwide perspective as it discusses the situation in countries as diverse as Japan, Brazil, turkey, the Czech Republic, Poland and the ukraine. the articles included are revised and expanded versions of papers presented at the XXth World Congress of the international association for the History of Religions that took place in toronto, Canada, 15th – 21st august 2010 and was titled “Religion: a Human Phenomenon”. the world congresses are organized since 1900, the first one taking place in Paris. the toronto Quinquennial Congress under the auspices of iaHR (international association for the History of Religions) was organized mainly by the north american association for the study of Religion, Canadian society for the study of Religion, the société Québécoise pour l’Étude de la Religion, and the sociedad Mexicana para el estudio de las Religiones. this important event was attended by hundreds of participants from many countries and their presentations reflected not only the phenomenon of religions worldwide in his- torical perspective as well as in its current situation, but also the history and methodology of Religious studies as a scholarly discipline. especially the panel “Comparative Perspectives on the development of ‘Religious studies’” presided by Professor Makoto Hayashi from the aichi-Gakuin university focused on the topic of the history of the discipline. His paper Religious Studies in Japan: A Historical Perspective discussed the history of the discipline in his country. the panelists included ali Rafet Özkan from the atataturk university in turkey presenting The Comparative Study of History of Religions in Turkey, orion klautau from tohoku university with paper titled Religious Studies in Brazil: Modernity, Catholicism and the State, and tomáš Bubík from the university of Pardubice, Henryk Hoffmann of Jagiellonian university in Cracow and Jurij Babinov from the national technical university in sevastopol who co-authored the presentation History and Methods in the Study of Religions in Eastern Europe. Professor William Paden from the university of vermont was the panel’s respondent reflecting and commenting on the presentations. as the editor-in-Chief of Pantheon, i am very pleased that we managed to collect all the panel presentations, above all in their expanded versions, and pre- pare them for publication within a year after the congress. My special thanks go to all the contributors and especially to William Paden and Mary i. Bockover who helped greatly and kindly in editing the articles. Tomáš Bubík Editor-in-Chief

 rEligious studiEs in Japan: a Historical pErspEctivE Makoto Hayashi Aichi-gakuin University purposE of tHis papEr the purpose of this paper is to trace the history of Religious studies in Japan. since about ten years ago, research on the genealogy of the concept of religion 宗教 and on the development of Religious studies in the West has been introduced to Japan. Research critiquing the history of Religious studies in Japan has increased gradually. However, there are only a few papers in english on that subject. under these circumstances, the paper written in english by Prof. satoko Fujiwara introduces the Japanese history of Religious studies in a well-organized form1 . she explained the history and features of Religious studies in Japan before and after World War ii. i would like to describe the history of Religious studies from the institutional viewpoint and to develop this further in light of key periods in Japanese history. First, here are three points i believe are necessary to introduce. 1. Religious studies is an academic field of modern humanities and social sciences, within the framework of the university system created by the modern state. thus in order to clarify the history of Religious studies, we must first clarify the modern university system. the history of Religious studies should be described in relation to other academic fields (for example, Buddhist studies, sociology, ethnology, History, etc.). 2. the modern state is based on its legal system, and in many countries the relationship between state and religion is regulated by that same modern legal system. We can imagine that discrepancies between traditional religion and the modern legal system exist in any country, and especially in non-Western countries where the legal system has been imported from the West. the relationship between state and religion seems to influence the format and features of Religious studies in any case. in this paper, i will discuss how the field of Religious studies in modern Japan has been affected by the relationship between state and religion. 1 see satoko Fujiwara’s article in alles, 2008.

 Makoto Hayashi – Religious studies in Japan: a Historical Perspective 3. i will divide the history into 4 periods and clarify the functions and characteristics of Religious studies in each period. i emphasize World War i and World War ii as milestones dividing some of these periods. the first reason is that Japanese society changed decisively due to the two wars. the second reason is that these two wars seem effective as milestones dividing the history of academic fields in other countries as well. i understand these three points as applicable to discussions on the history of religious studies in any country. My idea is simple. i merely want to clarify one aspect of the history of the modern state by tracing the history of Religious studies. in other words, i intend to describe Japanese modernity. the purpose of producing such a narrative of the history of Religious studies is not to define “Religious studies” within modernity, but to help define “modernity” through Religious studies. narrating the history of Religious studies is not an enterprise of Religious studies only, but of historical studies as well. 1. rElationsHip bEtwEEn statE and rEligion The period of the Imperial Constitution (1889–1945) Japan initiated its history as a modern state by a revolution called Meiji Restoration, in 1868. the educational, military, and legal systems were established to satisfy requirements for a modern state. in 1889, the imperial Constitution in which the emperor was prescribed to have the political prerogative was established. By referring to the constitutions of european countries, the constitution guaranteed “freedom of religion” but did not regulate on the subject of “separation between state and religion.” according to the government, shrine shinto 神社神道 (institutionalized faith in indigenous gods) was the state rite. therefore, shrine shinto may also be called the “state shinto 国家神道.” so called “religions” at the time were Buddhism, Christianity, and sect shinto which was a concept created by the government: while establishing shrine shinto as the state rite, the government conceived “sect shinto” as a label for other religious groups of shinto background2 . the imperial Rescript on education issued in 1890 stated that the purpose of school education was to cultivate morals based on the reverence for the emperor 天皇 and patriotism. the government publicly declared shrine shinto as the state rite and not as a “religion”. However, some scholars of law and people related to shrine shinto did assert that shrine shinto was a “religion”. the question whether shrine shinto was a religion or not was left unsolved. there was a risk that academic discussions regarding the definition of shrine shinto would cross the borders of scholarship into politics. 2 see Hayashi, 2006.

1 Makoto Hayashi – Religious studies in Japan: a Historical Perspective “[W]hat we find in this region [south asia] is that ‘religious studies’ per se is hard to locate and studies of various aspects of religion are available under sociology, anthropology, history, and related disciplines. studies for the most part tend to be country-specific […] concentrate[d] on the religion dominant in a particular country, but this is now changing. little attention has been paid by scholars to the study of religions outside south asia.”5 We can easily find similarities between Religious studies in south asia and those in postwar Japan. the difference is that there remain departments of Religious studies in a few national universities established before WW ii in Japan. these similarities urge us to reconsider the u.s. influence in asia after the war, not only from the viewpoint of politics and economics, but also from that of academic history. bibliograpHy alles, Gregory (ed.). 2008. Religious Studies: A Global View. london: Routlege. Hayashi, Makoto 林淳. 2002. “Kindai nihon ni okeru bukkyōgaku to shūkyōgaku” 近代日本における仏教学と宗教学. in Shūkyō kenkyū 宗教研究, vol. 333. Hayashi, Makoto. 2006. “Religion in the Modern Period”. in Nanzan Guide to Japanese Religions, edited by Paul l. swanson and Clark Chilson. Honolulu: university of Hawaii Press. Hayashi, Makoto & yamanaka, Hiroshi. 1993. “the adaptation of Max Weber’s theories of Religion in Japan”. in Japanese Journal of Religious Studies, 20/2–3. suMMary the purpose of this paper is to describe the history of Religious studies in Japan within the framework of both legal and university systems. since it was with the creation of a higher education system that “Religious studies” (jp. shūkyōgaku) first appeared in Japan, a historical understanding of such system becomes indispensable in order to understand the discipline’s development. Furthermore, the relation between “religion” and the “state” in Japan strongly influenced how “Religious studies” was conceived in different phases, for instance before World War i, during the interwar period, and then after the end of the Pacific War. this paper proposes three basic arguments: 1) Religious studies and Buddhist studies had a close relationship at the beginning, but proceeded toward different paths. in order to incorporate sociology and ethnology and under the influence of 5 Rowen Robinson and vineeta sinha, “south and southeast asia” in alles 2008, p. 139.

1 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 such subjects, Religious studies transformed itself in a field-work based discipline. 2) scholars of Religious studies played important public and political roles until the Japanese defeat in World War ii, but have lost them since. 3) in the postwar period Japanese academia was strongly influenced by american-style behavioral sciences, and in such context scholars of sociology, Cultural anthropology and Historical studies became responsible for most of the research on religions. therefore, despite the small number of independent departments of “religion” in Japanese universities, Religious studies became, in a broad sense, an active field where scholars from different disciplines gather in order to study “religion”. KEywords: Religious studies, Buddhist studies, emile durkheim, Max Weber, separation of state and Religion, Freedom of Religion, university system contact addrEss: Prof. dr. Makoto Hayashi dept. of Religious studies aichi-gakuin university iwasakicho, nisshinshi Japan 470-0195 ByC01450@nifty.com

1 tHE fiEld of ‘rEligious studiEs’ in brazil orion klautau1 Tohoku University introduction one could argue that study of “religion” in Brazil, lato sensu, began when the first european missionaries understood the indigenous peoples to have “no religion” whatsoever.2 or perhaps, one could trace it back to ethnographies published by the Brazilian Historical and Geographical institute (pt. Instituto Histórico e Geográfico Brasileiro), founded in 1838, the first authority dedicated to the promotion of social “scientific” research in independent Brazil.3 still, one could even say it had begun already in the Republican period, with the works of Raimundo nina Rodrigues (1862–1906),4 or perhaps even later in the 1930s, with French sociologists such as and Roger Bastide (1898–1974).5 1 i wish to thank Hayashi Makoto, for his constant support, as well as silas Guerriero and steven engler, for their valuable advice. any mistakes are, of course, my own. 2 on the (lack of) “religion” of indigenous people expressed by european missionaries in sixteenth century Brazil, see Pompa 2003 (especially pp. 41–44). For the problems related to the application of the term “religion” to the practices of indigenous people in colonial Brazil, see the introduction (pp. 18–51) to agnolin 2005, where the author addresses the problem in relation to some of the “classics” of the histoire des religions such as Mircea eliade and Raffaele Pettazzoni. For further considerations on the linguistic strategies put forward by Jesuit priests between the sixteenth and seventeenth centuries, see agnolin 2007. 3 For an assessment on ethnographies of “índios” produced during the institute’s first phase, see kodama 2009. For the later development of the institute see schwarcz 1993 (especially chapter 4). 4 Corrêa 1998 remains as the best assessment on nina Rodrigues and his influence. For a more recent analysis focused on nina Rodrigues’ take on “african religions,” see serafim 2010. see also the essays included in almeida et al. 2009, result of a colloquium marking the 100th anniversary of nina Rodrigues’ death. 5 For a brief assessment of the role of Bastide at the university of são Paulo, see Pereira de Queiróz 1994. see also the comprehensive work of Peixoto 2000. For a more recent analysis on Bastide’s scholarship in english, see despland 2008.

1 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 However, if we think in terms of a discipline dedicated solely to the study of “religion” (for the sake of convenience, i will be using “Religious studies” to refer to the discipline, but “sciences of Religion” and variants are also used more or less interchangeably), then we can say that it is far more recent than any of the above mentioned endeavors.6 despite a long tradition of the study of religion within fields such as History, anthropology and sociology, to this day, there are no more than a few independent departments of Religious studies throughout the country, most of them in graduate level and confessional institutions. there are very important exceptions, of course, and we will deal with them later. However, before starting, i would like to make my stance clear. i never had much contact with the field of “Religious studies” while in Brazil. i graduated from the History department at the university of são Paulo, and soon after went to Japan in order to perform research on Buddhist thought. there i was accepted at a Religious studies department, and that was my first institutional contact with that area. during my undergraduate studies in Brazil i had read works of eliade, kitagawa and Wach, but in Japan i had to sit in classes where we read those authors from a completely different perspective: that of justifying the uniqueness of “Religious studies” in comparison to sociology and anthropology, mostly. this was very interesting to me because, in my readings of eliade so far, the legitimization of “Religious studies” had never been an issue. the fact that, in Japan, the existence of an independent field for the study of religion (jp. shūkyōgaku) 6 although by no means “massive,” there is a considerable amount of literature reflecting on the history of social scientific research on “religion” in Brazil. despite being very informative, such works concentrate mainly on how the subject was dealt with within the field of sociology and, to a lesser extent, anthropology. there are very few works focusing on the configuration of an “independent” area – so to speak – for the study of religion. Besides the classic article by alves (1978), see oliveira 1998, Wanderley 1998, Pierucci 1997 and 1999, and the more recent Reyes Herrera 2004. these authors focus, for instance, on the reception by Brazilian “social scientists” of theories such as those of durkheim, Weber and Bourdieu, and seem to be less interested in the reception of the likes of van der leeuw, otto and eliade, which represent what authors such as Russell t. McCutcheon (1997) would call the sui generis approach to the subject (none of them mentions that one of the first doctoral theses theoretically grounded on the histoire des religions as conceived by eliade was not by a sociologist, but by a historian specializing in the field of medieval Japanese Buddhism – cf. Gonçalves 1971). notable exceptions focusing on the distinct field of Religious studies are engler 2006, and a volume edited by teixeira (2008), to which we will be referring again below. the sub-section “Brazil” of the “latin america” chapter of alles 2008 (pp. 273–277, written by steven engler) also deals, albeit briefly, with the subject. For an interesting and more recent assessment of the discipline’s status in Brazilian graduate programs see Portella 2011, published shortly after the completion of this article.

2 orion klautau – the Field of ‘Religious studies’ in Brazil i have to insist that my perspective is of an “outsider” who, despite not having experienced the field in his home country, attempts to understand it from afar. i am sure many of my ideas here will seem commonsensical for those readers specializing in the Brazilian reality, and also i did not have enough time to deal with very important questions, such as the role of the Permanent national Forum of Religious education (pt. Fórum Nacional Permanente do Ensino Religioso, FonaPeR).22 again, this paper is just a modest attempt at an overview of Religious studies in Brazil as an autonomous discipline. My hope is to perhaps, at some level, contribute to further understanding of the relation between religion and modernity in south america. bibliograpHy agnolin, adone. 2005. O Apetite da Antropologia – O sabor antropofágico do saber antropológico: alteridade e identidade no caso tupinambá. são Paulo: Humanitas. agnolin, adone. 2007. Jesuítas e Selvagens: A negociação da fé no encontro catequético-ritual americano-tupi (séc. XVI–XVII). São Paulo: Humanitas/FAPESP. alles, Gregory (ed.). 2008. Religious Studies: A global view. london: Routledge. almeida, adroaldo et al. (eds.). 2009. Religião, raça e identidade: Colóquio do centenário da morte de Nina Rodrigues. são Paulo: Paulinas. alves, Rubem. 1978. “a volta do sagrado: os caminhos da sociologia da religião no Brasil.” Religião e Sociedade, n. 3, pp. 109–141. andrade, Helena M. M. & negrão, Johnny l. 2004. “trajetória do ensino Religioso no Município de Belém”. Graduation thesis (departmento de Ciências da Religião), Belém: state university of Pará (uePa). assis, Ângelo a. F. & Pereira, Mabel s. 2010. Religiões e religiosidades: entre a tradição e a modernidade. são Paulo: Paulinas. Camurça lima, Marcelo ayres. 2008. “Ciência da religião, ciências da religião, ciências das religiões? observações de um antropólogo a partir da experiência no corpo docente de um programa de pós-graduação da área.” in teixeira 2008 (2001), pp. 197–232. Corrêa, Mariza. 1998. As ilusões da liberdade: A Escola Nina Rodrigues e a antropologia no Brasil. Bragança Paulista: edusF. despland, Michel. 2008. Bastide on Religion: The invention of Candomblé. london: equinox publishers. dickie, Maria amélia s. & lui, Janayna de a. 2007. “o ensino religioso e a interpretação da lei.” Horizontes Antropológicos, ano 13, n. 27, pp. 237–252, January/June. (http://www.scielo.br/pdf/ha/v13n27/v13n27a11.pdf, last accessed 2011.1.30). 22 in that regard, see the works referred to in footnote 15.

0 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 engler, steven. 2006. “Religious studies in Canada and Brazil: Pro-pluralism and anti-theology in Context.” Studies in Religion/Sciences Religieuses, n. 35, vol. 3–4, pp. 445–71. Figueiredo, anisia de P. 1995. O ensino religioso no Brasil: tendências, conquistas, perspectivas. Petrópolis: vozes. Gonçalves, Ricardo Mário. 1971. “Considerações sobre o culto de amida no Japão medieval: um exemplo de consciência histórica no budismo japonês.” Phd dissertation, são Paulo: FFlCH-usP. Guerriero, silas (ed.). 2003. O Estudo das Religiões: desafios contemporâneos. são Paulo: Paulinas. Guerriero, silas. 2010. “a Graduação de ciência da religião na PuC-sP.” unpublished paper presented at the colloquium Graduação em Ciência(s) da Religião: trajetórias e horizontes. Juiz de Fora Federal university (uFJF), october 2010. Junqueira, sérgio R. a. et al. 2007. Ensino religioso: Aspectos legal e curricular. são Paulo: Paulinas. Junqueira, sérgio R. a. 2010a. “Formação do professor de ensino religioso: um processo em construção no contexto brasileiro.” Rever (PUC-SP), June/2010. (http://www.pucsp.br/rever/rv2_2010/i_junqueira.pdf, last accessed 2011.1.30) Junqueira, sérgio R. a. 2010b. “Formação de Professores para o ensino Religioso: Construção de uma identidade.” Postdoctoral report, são Paulo: PuC-sP. kodama, kaori. 2009. Índios no império do Brasil: A etnografia do IHGB entre as décadas de 1840 e 1860. Rio de Janeiro: Editora Fiocruz / São Paulo: EDUSP. lui, Janayna de a. 2006. “‘em nome de deus’: um estudo sobre a implementação do ensino religioso nas escolas públicas de são Paulo.” M.a. thesis (social anthropology), Florianópolis: Federal university of santa Catarina (uFsC). (http://www.tede.ufsc.br/teses/PASO0179.pdf, last accessed 2011.1.30) lui, Janayna de a. 2007. “entre crentes e pagãos: ensino religioso em são Paulo.” Cadernos de Pesquisa, Fundação Carlos Chagas (FCC), v. 37, n. 131, May/August. (http://www.scielo.br/pdf/cp/v37n131/a0637131.pdf, last accessed 2011.1.30) Manoel, ivan ap. & Freitas, nainora M. B. (eds.). 2004. História das Religiões: desafios, problemas e avanços teóricos, metodológicos e historiográficos. são Paulo: Paulinas. McCutcheon, Russel t. 1997. Manufacturing Religion: the Discourse on Sui Generis Religion and the Politics of Nostalgia. new york, oxford: oxford univ. Press. oliveira, Pedro R. de. 1998. “estudos da religião no Brasil: um dilema entre academia e instituições religiosas.” in souza et al. 1998, pp. 13–24. Palheta, ailton a. 2007. “a trajetória curricular do curso de licenciatura plena em ciências da religião da uePa: avanços e desafios.” Graduation thesis (departmento de Ciências da Religião), Belém: state university of Pará (uePa). Passos, Mauro et al. (eds). 2008. O Sagrado e o urbano: Diversidades, manifestações e análise. são Paulo: Paulinas. Peixoto, Fernanda arêas. 2000. Diálogos brasileiros: uma análise da obra de Roger Bastide. São Paulo: Edusp/FAPESP.

1 orion klautau – the Field of ‘Religious studies’ in Brazil Pereira de Queiróz, Maria isaura. 1994. “Roger Bastide, professor da universidade de são Paulo.” Estudos Avançados, 8(22). (http://www.scielo.br/pdf/ea/ v8n22/23.pdf, last accessed 2011.1.30) Pereira, Mabel s. & santos, lyndon de a. (eds.). 2004. Religião e Violência em tempos de Globalização. são Paulo: Paulinas. Pierucci, antônio Flávio. 1997. “interesses religiosos dos sociólogos da religião.” in Globalização e religião, edited by ari Pedro oro and Carlos alberto steil. são Paulo: vozes. Pierucci, antônio Flávio. 1999. “sociologia da religião: área impuramente acadêmica.” in O que ler nas ciências sociais (1970–1995), edited by s. Miceli. são Paulo: ed. sumaré. Pompa, Cristina. 2003. Religião como tradução: missionários, Tupi e Tapuia no Brasil colonial. Bauru: edusC. Portella, Rodrigo. 2011. “Reflexos no espelho: Reflexão sobre as ciência(s) da(s) religião(ões) nos programas de pós-graduação brasileiros.” Revista Brasileira de História das Religiões, n. 9 [dossiê “Questões teórico-metodológicas no estudo das religiões e religiosidades”], (http://www.dhi.uem.br/gtreligiao/ pdf8/10.pdf, accessed 2011.3.3) Projeto Pedagógico do Curso de licenciatura Plena em Ciências da Religião. 2003. Belém: state university of Pará (uePa). Reyes Herrera, sonia e. 2004. “Reconstrução do processo de formação e desenvolvimento da área de estudos da religião das ciências socias brasileiras.” Ph.d. dissertation (sociology), Porto alegre: Federal university of Rio Grande do Sul (UFRGS). (http://hdl.handle.net/10183/5422, last accessed 2011.1.30) sanchez, Wagner. 2010. “Frank usarski. O Budismo e as outras” [Book Review]. Rever (PUC-SP), March/2010 (http://www.pucsp.br/rever/rv1_2010/r_ sanchez.pdf, last accessed 2011.1.30) schwarcz, lilia M. 1993. O Espetáculo das Raças: cientistas, instituições e questão racial no Brasil 1870-1930. são Paulo: Companhia das letras. serafim, vanda s. 2010. “o discurso de Raimundo nina Rodrigues acerca das religiões africanas na Bahia do século XiX.” M.a. thesis (History), Maringá: state university of Maringá (ueM). siepierski, Paulo d. & Gil, Benedito M. (eds.). 2003. Religião no Brasil: enfoques, dinâmicas e abordagens. são Paulo: Paulinas. de souza, Beatriz Muniz et al. (ed.). 1998. Sociologia da religião no Brasil: Revisitando Metodologias, classificações e técnicas de pesquisa. são Paulo: PuC-sP. teixeira, Faustino (ed.). 2008 (2001). A(s) ciência(s) da religião no Brasil: afirmação de uma área acadêmica. são Paulo: Paulinas. trindade, Hélgio. 2005. “social sciences in Brazil in Perspective: Foundation, Consolidation and diversification.” Social Science Information, 44/2-3: 283–357. usarski, Frank. 2006. Constituintes de ciência da religião: cinco ensaios em prol de uma disciplina autônoma. são Paulo: Paulinas. usarski, Frank. 2009. O Budismo e as outras: Encontros e desencontros entre as grandes religiões mundiais. aparecida: idéias & letras.

2 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 Wanderley, luiz eduardo W. 1998. “estudos da religião no Brasil: Buscando o equilíbrio entre adaptação e criatividade.” in de souza et al. 1998, pp. 25–36. suMMary Considerations on the religion(s) of the “other”, albeit within theological boundaries and for proselytizing purposes, predate “modernity” in Brazil by a few centuries. However, it was not until the nineteenth century that “religion” became an object of study in the modern sense of the term. even when compared to other latin american countries, Brazil was late in developing a university system. the university of são Paulo, Brazil’s first university to offer graduate courses in the field of humanities and social sciences was not founded until the 1930s. Based on a French model, the study of “religion” at that university had its place: sociologists, historians and anthropologists all dealt with the subject. But unlike other countries, no independent department for “religion” was created. to this day, despite a few exceptions, such departments in public Brazilian universities are mainly inexistent: it is in confessional institutions of higher education (such as Catholic universities) that “Religious studies” has its place, at times independently, but always with some sort of connection to the field of theology. the paper gives a brief account of the study of “religion” in Brazil, considering how the field’s configuration in this country can help us understand some aspects of “modernity”. KEywords: Brazil, Religious studies, Catholicism, Modernity, Higher education contact addrEss: orion klautau, Phd. department of Japanese intellectual History Graduate school of arts and letters, tohoku university kawauchi 27–1, aoba-ku, sendai 980–8576, Japan E-mail: orion_usp@hotmail.com

 tHE coMparativE study of rEligions in turKEy ali Rafet Özkan Ataturk University Research on the comparative history of religions dated back to the lectures given on that subject matter in the first Western-style university, founded along the line of the ottoman educational Modernization project, named Dâr al- Funûn (Faculty of arts and sciences”, established in istanbul, in 1874). since then, there have been several serious works applying the best Western and Muslim sources pertaining to the history of religions. in effect, in turkey, the tradition of translations of the classical works, called Milal – Nihâl (Religions–sects), or Qısâs-ı Anbiyâ’ (Hagiography of the ancient Prophets) into the turkish language was practiced until the 19th century. eventually, certain lectures, such as Târîkh-i ‘Umûmî (General Human History), and Dîn-i Asâtir al-Awwâlîn (Religion of the early Communities) were offered academically at the afore-mentioned university, Dâr al- Funûn. after the second constitutional monarchical period, namely İkinci Meţrûtiyet Dönemi (the second Constitutional Monarchy era) in the late ottoman state [1908–1923]), especially in 1911 among the lectures given at the university under the department of the ‘Ulûm-i Shar‘iyyah (islamic normative sciences) there had been certain courses under the definitive title of the History of Religions. in the year 1914, when the department of the ‘Ulûm-i Shar‘iyyah was turned into the Medresetu’l-Mutehassisîn / Madrasah al-Mutahassısîn (School for Post- Graduate degrees), the programs on the Comparative studies of Religions were entrusted to competent researches in the field. in 1918, when a new era of innovative development occurred in the ottoman educational system, this school was integrated under the name of Suleymaniye Medresesi (The School / Madrasah of suleyman the Magnificent), and the lectures on the Comparative Religions continued. in the Republican era, when the law of the unification of education was issued, the suleymaniye Medresesi (istanbul) had been renamed as the Faculty of theology. in this faculty, lectures on the Comparative Religious studies during this period were given without interruption. When the Faculty of theology in ankara university was founded in 1949, one of the first lecturers was annemarie schimmel (1922–2003), a German scholar of islam. Revealingly, with the avant- garde role of schimmel, academic research regarding the History of Religions increased in number and quality. thence, this paper aims to present a general

 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 outlook, and structural point of view on the historicity and nature of Comparative studies of Religions in turkey. introduction Chronologically, studies in the History of Religions in turkey began during the same period as in the West; they even started earlier in turkey. For instance, in the curriculum of the Mülkiye (Political science) school, opened in 1859, the course of Târîkh-i Edyân (History of Religions) had a place for years. again, in the school named dâr al-Fünûn ‘ilm-i osmânî, founded in 1869, under the title of ‘Ilm Âthâr-ı ‘Atîqah, the courses in the History of Religions were offered. What is more, in the Faculty of literature in istanbul, the course under the title of târîkh-i umûmî ve ‘ilm-i asâtir al-awwâlîn (General History and Religion of the early Communities) was given for years. in the last period of the ottoman state some studies had been done in this area by benefitting from the studies conducted in the West and in the islamic world. in fact, the translation of works, such as Milal – Nihâl (Religions–sects), or Qısâs-ı Anbiyâ’ (Hagiography of the ancient Prophets) that had been well-established in the islamic world continued well until the 19th century. studiEs in tHE History of rEligions in tHE MusliM world in Muslim societies, both in the ottoman state and those living outside the ottoman territory, works on the History of Religions were produced both in the genre of Milal and Nihâl, and of Raddiyah (Objection / Polemical Tracts). today, some of these works are considered by modern historians of religion as the first examples in the History of Religions. For example, ibn Hazm’s famous work al-Milal wa al-Nihâl wa al-Ahwâi wa al-Nihâl, is regarded as a prototype for the methods of modern scriptural criticism. also, the work of al-Bîrûnî, kitâb târikh al-Hind, despite some shortcomings, is accepted as a unique work on Hinduism. in addition, another classical work, al-shahristânî’s al-Milal wa al-Nihâl, is regarded as the first study in the field of Comparative Religions. studiEs in tHE History of rEligions in tHE ottoMan statE studies in the History of Religions in the ottoman period gained momentum especially after the adoption of the Medaris-i İlmiye Nizamnâmesi (the Regulation for scientific schools) in February 13, 1910; and since then the courses on ancient religious traditions were taught under the title of al-Milal wa al-Nihâl. in 1874,

2 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 in other words, as annemarie schimmel says, “the soils of anatolia had not been excavated fully and wholly yet”. By so doing, one can analyze comparatively the religions of nations, or tribes molding civilizations in anatolia, and can get very interesting results. as for the ethnological studies, we cannot say that turkey would be in a desirable situation although in recent years in this area some serious works have been conducted. one of the works compiled by ali Rafet Özkan is Türkiye Çingeneleri (2000) (the Gypsies of turkey), published by the Ministry of Culture of turkey. in this work, the author aims at outlining the history, migration, socio- cultural life, beliefs, rituals and traditions of the Gypsies. Works on comparative history of religions have played a very important role in deconstructing prejudices against religions other than islam. via works on comparative history of religions, people may be able to get acquainted both with other religions and civilizations and with the faiths, cults, rituals, ceremonies, and many practices of other societies and cultures. the general History of Religions and the Comparative History of Religions in turkey bridge not only the past and the future, but it also adds in inter-cultural understanding. People may be able to make comparisons of traditional religious practices of the major world religions; ever more, they get informed on esoteric movements that are on the upbeat in recent years. turkish historians of religion, and the discipline of the History of Religions make a very important contribution to the integration of turkey into the world; this is because works on the comparative history of religions are turkey’s gateway to the world. suMMary the research on the Comparative History of Religions dates back to the lectures given on that subject matter in the first Western-style university, founded along the line of the ottoman educational Modernization project, named dâr al-Funûn (Faculty of arts and sciences, established in istanbul in 1874). since then, several important works applying the acknowledged Western and Muslim sources pertaining to the History of Religions have appeared. in fact, in turkey, the tradition of translations of the classical works, called Milal – nihâl (Religions–sects) and Qısâs-ı Anbiyâ’ (Hagiography of the Ancient Prophets) into the Turkish language was practiced until the 19th century. eventually, lectures such as târîkh-i ‘umûmî (General Human History) and dîn-i asâtir al-awwâlîn (Religion of the early Communities) were taught at the afore-mentioned university, dâr al-Funûn. After the second constitutional monarchical period, namely İkinci Meţrûtiyet dönemi (the second Constitutional Monarchy era” in the late ottoman state 1908–1923), especially in 1911 among the lectures given at the university under the department of the ‘ulûm-i shar‘iyyah (islamic normative sciences) there

 ali Rafet Özkan – the Comparative study of Religions in turkey had been certain courses under the were courses titled the History of Religions. in the year 1914, when the department of the ‘ulûm-i shar‘iyyah was turned into the Medresetu’l-Mutehassisîn / Madrasah al-Mutahassısîn (School for Post- Graduate degrees) the programs in the Comparative studies of Religions were entrusted to competent researchers in the field. in 1918, when a new era of innovative development occurred in the ottoman educational system, the school was integrated under the name of Suleymaniye Medresesi (The School / Madrasah of suleyman the Magnificent) the lectures on the Comparative Religions continued. in the Republican era, when the law of the unification of education was issued, the suleymaniye Medresesi (istanbul) had been renamed as the Faculty of theology. in this faculty, lectures on Comparative Religious studies were given during this period without interruption. When the Faculty of theology of the ankara university was founded in 1949, one of the first lecturers was annemarie schimmel (1922–2003), German scholar of islam. Revealingly, with avant-garde role of schimmel, academic research regarding the history of religions have increased in number and quality. this paper aims to present a general historical as well as structural outline of the History of Religions and the Comparative studies of Religions in turkey. KEywords Comparative study, General History, History of Religions, Milal and nihal, ottoman empire, Religions, turkish Historians of Religion contact addrEss: Prof. dr. ali Rafet ÖZkan department of Philosophy and Religion studies Faculty of divinity ataturk university 25240 erzurum, turkey e-mail address: arozkan@atauni.edu.tr

 History and MEtHods in tHE study of rEligions in cEntral and EastErn EuropE tomáš Bubík University of Pardubice Henryk Hoffmann Jagiellonian University in Cracow Jurij Babinov National Technical University of Sevastopol Critical reflection of a history of the study of Religions on a national basis can be approached from three different angles: 1. the easiest is to attempt at presentation of the “heroic” contributions of important scholars, teachings, schools or applied methods in the history of the discipline; 2. it is much more interesting, yet more demanding, to approach the history of the discipline through the analysis of issues which initiated the rise of the main theories, trends, schools and controversies; and 3. to attempt to explore the methodological difficulties that the discipline has had to overcome in the course of its development. this paper1 presents a synthesis of the above-mentioned approaches. it is plaussible to carry out this comparison of the study of Religions in the Czech Republic, Poland and the ukraine not only on the basis of shared history, geography and politics – the austro-Hungarian, Russian, and in case of Poland also Prussian influences – but also on the basis of ideological similarities, i.e., the totalitarian and democratic experience and influences of Christianity and Marxism-leninism. Furthermore, there are scholarly and philosophical reasons such as scientism, anti-clericalism and nationalism. the last decade has been marked by a very close cooperation of the countries under scrutiny mainly in the study of Religions. this concerns particularly the organization of conferences, cooperation on research projects, lectures and publications. What is more, the cooperation is an altogether natural phenomenon, not a mere continuation of the somewhat forced cooperation from the socialist era. apart from the above, the national studies of religions have recently been marked by an intensive self- reflection of their historical and theoretical starting points and of the existing development within the discipline resulting in the first publications in these 1 the article is an expanded version of the contribution presented at the XXth Quinquennial World Congress iaHR “Religion a Human Phenomenon”. it is one of the outcomes of an international grant project Development of the Study of Religions in Central and Eastern Europe in the 20th Century (GAČR 401/10/0311) financed by the Czech science Foundation.

 Bubík, Hoffmann, Babinov – History and Methods in the study of Religions… countries.2 Currently, a wider reflection of the field appears in Central and eastern europe3 , specifically in the countries where the study of Religions has been developing most significantly since the 1990s. it mainly concerns countries associated in the iaHR, such as the Czech Republic, Poland, the ukraine, Romania, Hungary, Russia, slovakia and recently also estonia and lithuania. towards constructing and rEconstructing tHE study of rEligions and its frEE dEvElopMEnt looking back, the first attempts to provide information about the newly forming “science of religion”, i.e. the study of Religions, in these countries appeared, like elsewhere in europe, already by the end of the 19th century. theoretical disputes of the 19th century, which had polarized the european academia, gained its full impact mainly during the first third of the 20th century. the most important theoretical issues of the first phase of the discipline’s development (influenced by evolutionism and positivism) were the question of the beginnings of ‘religion’ and controversies about the historical significance of the old testament and „the life of Jesus“ (Das Leben Jesu Forschung). Historicism determined the search for the oldest forms of religion and scholars were looking especially back to the religious past. Religion was thus often characterized as a matter of history and its significance in the modern era was claimed to be lost. Contrary to this development, some philosophers in Bohemia, the ukraine and Russia were searching for the possibilities and characteristics of a “new religion” suitable for modernity, i.e. a religion of the future reflecting modern mentality, fulfilling scientific requirements, humanistic ideas as well as satisfying the need for national awareness. these steps led to a dual notion of humanities, seen as binary opposites: secular and Christian. on one hand there was empiricism, positivism, evolutionism, scientism, historicism, and anti-clericalism; on the other hand there was the promotion of Christian dogmas, emphasis on traditional metaphysics, on the exclusive position of Christianity, biblical creationism and other matters represented by Christian churches and their theologies. thus we can speak of three controversies: a) historicism – ahistoricism; b) reductionism – antireductionism; c) rationalism – irrationalism. From the perspective of the institutionalization of the study of Religion it is important that the first secular habilitation (associated professorship) in Czechoslovakia was gained by otakar Pertold in 1922; in 1934 he became full Professor. He was interested in the religions of india as well as in the methodology 2 Hoffmann H., Dzieje polskich badaň religioznawczych 1873–1939, krakov 2004; Bubík, t., České bádání o náboženství ve 20. století, Červený Kostelec, 2010. 3 Here often abbreviated as Cee.

 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 attention has been paid to the growing global influence of islam. nevertheless, due to the low numbers of Muslims in Central and eastern european countries, it is probably more the result of media influence. stereotypes about islam, similarly to stereotypes about other religious movements, are often created artificially and without reflection of real influence and position in the countries concerned. the long-existing axis of Cracow, kiev, sevastopol, Moscow and Pardubice indicates good networking and interconnectedness of religion research in Central and eastern european countries. Common conferences are organized regularly, editorial boards of journals are connected, research projects are shared, etc. as the result of collaborations the East European Historical School of the Study of Religions was founded in Moscow in 2007 and some of its members have been cooperating on the project titled the Development of the Study of Religions in Central and Eastern Europe in the 20th Century since 2010. the goal of the project is an english-language monograph on the development of the study of Religions in Cee, book that aims to outline this issue for the international community of study of Religions scholars. the contemporary Cee study of Religions significantly values the national history of the field, a tendency which fully corresponds with the study of Religions occurring on a more global level. suMMary the study of Religions as a modern scientific discipline has been contending in its short history with serious methodological problems, one of them related to the very pursuit of self-definition especially in contrast to theology. after the political changes in eastern europe the basic task of scholars was the re-establishment of the studies, defining its specific field of research and especially in the institutionalization of the discipline. Main issues of these discussions were: “What is the main purpose of academic study of religions?”, “Can be methodological pluralism understands, that we can make discipline however we like?” “How to deal with own worldview position in the academic studies of religion?”, “is possible to do our studies ideologically independent?”. the paper explores the recent attitudes, motivations, positions and discussions in Central and eastern european academia, especially in the Czech Republic, Poland, ukraine. the advancement of religious studies in these countries was historically very complicated. the successful beginnings of the discipline during the 1920s could not continue due to the political circumstances of the second World War. after WW ii the study of religion was forbidden under the Communist regime because of ideological reasons. therefore any study of religion became generally restricted to theological faculties. only in this marginalized way the discipline survived. the basic task of the scholars interested in the study of religions during the re-establishment of democracy in the 1990s consisted in the separation of

 Bubík, Hoffmann, Babinov – History and Methods in the study of Religions… religious studies from theology, in the defining of its specific field for research and especially in the institutionalization of the discipline. KEywords: History of the study of Religions, theology, discipline’s institutionalization, Czech Republic, Poland, ukraine contact addrEss: assoc. Prof. tomáš Bubík, Ph.d. department of the study of Religions Faculty of arts and Philosophy university of Pardubice studentská 97, Pardubice 532 10, Czech Republic e-mail: tomas.bubik@upce.cz Prof. dr. Henryk Hoffmann institute for the science of Religion Jagiellonian university of Cracow ul. Grodzka 52, 31-044 Cracow, Poland e-mail: henryk6@wp.pl Prof. dr. Jurij Babinov department of Philosophy and social science national technical university sevastopol, 99053, ukraine e-mail: babinow.400@mail.ru

 rEligious studiEs in national contExts: a coMMEntary on tHE panEl papErs William e. Paden University of Vermont these four important contributions to the history of the academic study of religion contribute rich detail to the surveys of that field beyond Western europe and north america. they thereby add new and valuable materials and perspectives to Gregory alles’ Religious Studies: A Global View (Routledge, 2008), a survey about the study of religion in ten world regions. each article in the current volume has a distinctive national story to tell, one that emerges from its own intellectual and institutional heritages and opportunities. We are grateful to Professor Hayashi for conceiving and organizing this panel. in response, let me first briefly characterize each history, as it is presented, picking out some points of particular interest to comment on, and then make some more general observations. Prof. Özkan shows that turkey has a remarkably continuous comparative History of Religions tradition that is coterminous with parallel developments in Western europe. He shows it to be a stable academic category, enduring through the shifts of state history – and that even the phenomenology of religion tradition has been important as well. the influential school of Hikmet tanyu, a protégé of Prof. annemarie schimmel, is marked for exemplary attention. the History of Religions tradition today is well networked with the iaHR and the european association for the study of Religion. the study of religion is housed with “relative ease” in faculties of theology and i do not get the sense from this account that there is serious institutional conflict there with academic islamic interests. one might be interested to learn more about the actual extent of the western- influenced History of Religions programs among the 167 turkish universities and academies as a whole. For example, in the u.s., this approach today tends to be a minority in departments of Religious studies, with their many methodological tracks for pursuing degree programs. it is sometimes at odds with the more social science methodologies. in future accounts, it would be instructive to know where the areas of most debate are in the turkish religion faculties. in any case, from a Religious studies point of view, this article showcases a creative integration of turkish and Western traditions, a model that might inspire academic developments in other countries that have Muslim majorities.

1 zprávy MEzinárodní KonfErEncE „Křesťanství a islám – dialog Kultur a civilizací“ Ve dnech 16. a 17. května 2011 se v prostorách centrální knihovny Sevastopolské národní technické univerzity konala mezinárodní konference na téma Křesťanství a islám – dialog kultur a civilizací. K organizátorům vědeckého setkání kromě dalších institucí patřila i Fakulta humanitních studií Sevastopolské národní technické uni- verzity, Sevastopolská státní humanitní univerzita, Institut religionistických studií Jagellonské univerzity v Krakově a v neposlední řadě i Katedra religionistiky Filo- zofické fakulty univerzity Pardubice. na konferenci se tedy setkali religionisté, historici, teologové a politologové z Ukrajiny, Polska a České republiky. Konference byla zahájena za účasti médií, čelních představitelů univerzity, míst- ní samosprávy a polského konzulátu. Tematicky se jednotlivá vystoupení poměrně lišila, což z určitého úhlu pohledu podtrhovalo komplexnost vztahů mezi křes- ťanstvím a islámem. Zároveň se projevily různorodé přístupy jednotlivých vědních oborů k takto vytyčenému okruhu otázek. Mezi příspěvky prvního dne zasedání patřilo i vystoupení Kazimíra Banka (Krakov) na téma Panislamismus, modernismus a muslimský nacionalismus. Tomáš Bubík (Pardubice) se zase věnoval základním odborným tématům moderní české islamologie a jejich současné interpretaci. Vedle dalších odborníků lze zmínit například H. M. Tereščukovou (Sevastopol), která posluchačům představila významné krymské pravoslavné duchovní, již se svým jednáním vyznamenali v tíživém období válečných let 1854–1855. Martin Klapetek (České Budějovice) pak poukázal na základní prvky komplikovaného stavu muslimských komunit v současném Švýcarsku. Závěr prvního dne konferen- ce byl věnován prezentaci knihy Henryka Hoffmana (Krakov) Dějiny religionistiky v Polsku, která byla nedávno zdařile přeložena do ukrajinštiny. Druhý den konference začal svým příspěvkem na téma Starozákonní „odchod“ a bolševická anabáze: metafyzické paralely děkan Fakulty humanitních studií Sevasto- polské národní technické univerzity politolog A. A. Čemšit. Po jeho vystoupení se mezi přítomnými posluchači a přednášejícím rozvinula poměrně bouřlivá disku- ze. Současné možnosti výzkumu internetových prezentací různých variant islá- mu vyskytujících se u Tatarů v Polsku nastínil Jiří Hatlas (Poznaň). Politoložka M. Rosenková (Sevastopol) zase na několika vhodně zvolených příkladech obec- ně poukázala na komplikované vztahy mezi vládními orgány a náboženskými

2 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 organizacemi. Wieslaw Bator společně s Annou Ilnickou (Krakov) přednesli re- ferát na téma Propaganda islámu a konfrontace s křesťanstvím v Tisíci a jedné noci na příkladu příběhu Král Omar an Numan. text o. a. Mirošnikova (Jalta) Zánik civilizací a domácí proletariát: nad texty Nového zákona vyvolal kvůli své kontroverzní argu- mentační linii další vzrušenou diskuzi s posluchači. Vedle ostatních mluvčích je třeba zmínit také Zuzanu Černou (Pardubice), která hovořila o příkladech křesťan- sko-islámského dialogu v České republice. Zuzana Černá patří společně s dalšími účastníky zasedání (Miroslav Diviš, Marek Váchal a Pavel Horák) k perspektiv- ním studentům pardubické religionistiky. Abstrakty všech příspěvků v ruštině, ukrajinštině, polštině a angličtině byly vytištěny v konferenčním sborníku pod redakčním vedením Jurije Babinova (Sevastopol). Na dva dny konferenčních zasedání pak navázal soubor odborných exkurzí po významných sakrálních památkách Krymu. Součástí programu byla návštěva vykopávek antického Chersonesu, kde se mimo jiné nachází i monumentální chrám Vladimíra Velikého a přední archeologické muzeum. Následující den účastníci konference zavítali do Uspenského kláštera, který tvoří soubor obytných jeskyní vysekaných mnichy v okolních skalách. Nedaleko tohoto komplexu se nachá- zí někdejší centrum krymského chanátu Bachčisaraj. Nejdůležitější památkou měs- ta je jistě palác chánů, který usiluje o zařazení mezi památky Světového dědictví UNESCO. Nalezneme zde bohatě zdobené reprezentační místnosti i soukromé pokoje vládce, stále funkční mešitu se štíhlými minarety i několik menších modli- teben, nově zrekonstruované lázně a v neposlední řadě i rozsáhlý hřbitov. Pro komparativní výzkum místního islámského funerálního umění se jedná o klíčovou lokalitu. v areálu paláce se nachází známá Fontána slz, kterou ve svém díle pro- slavil básník Alexandr Sergejevič Puškin. Předchozí lokality doplnila návštěva skalního kláštera sv. Klimenta papeže v Inkermanu nedaleko Sevastopolu. Další odborná exkurze směřovala do oblasti tzv. Velké Jalty. První zastávkou byl carský Livadijský palác, kde byla v roce 1945 podepsána tzv. Deklarace o svo- bodné Evropě. Integrální součástí paláce je také chrám, kde se mimo jiné nachází i ikona spodobňující Mikuláše II. Svatořečení posledního vládnoucího cara a jeho rodiny Ruskou pravoslavnou církví v roce 2000 vyvolalo v celém ortodoxním světě bouřlivé reakce, které neutichly dodnes. Nad městem Alupka se pak nachá- zí členitý skalní masív Aj Petri, na jehož vrcholu může návštěvník okusit mnohé z tradiční krymsko-tatarské kuchyně ovlivněné islámskými dietetickými předpisy. V samotné Alupce je jistě nejznámějším palác hraběte Voroncova, který stojí v roz- sáhlém parku svažujícím se až k moři. Z umělecko-vědního hlediska se jedná o originálně řešenou stavbu. Architektovi se totiž podařilo vhodně skloubit prvky odkazující na tradiční formy anglických venkovských paláců společně s orientál- ními motivy. Podobný přístup byl zvolen také při návrhu vybavení interiéru paláce. Pokud si všímáme otázek kulturního dialogu mezi judaismem, křesťanstvím a islámem v oblasti Krymského poloostrova, nelze opomenout město Jevpatoria. Proto poslední z exkurzí účastníků konference mířila tímto směrem. V součas- nosti se jedná o velice populární přímořské letovisko, které návštěvníkům nabízí celou řadu úchvatných sakrálních památek. Mezi ně jistě patří stále funkční mešita

 Zprávy Džuma-Džami, kterou doplňují dva štíhlé minarety. Z křesťanských pamětihodnos- tí je to nedaleko stojící monumentální ortodoxní chrám sv. Mikuláše Divotvůrce z konce 19. století. Unikátní je pak soubor dvě stě let starých kenas místních karaimů, které stále slouží svému účelu. V neposlední řadě je potřeba zmínit i budovu synagogy, ve které se až do současnosti schází komunita hlásící se k proudu liberálního židovstva. Dějiny Jevpatorie jsou tak zapsány do architektury jednotli- vých městských čtvrtí, kde vedle sebe (a občas i spolu) žila jednotlivá náboženská společenství. Mgr. Martin klapetek, Ph.d. katedra filosofie a religionistiky, teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

 rEcEnzE Margot Badran se specializuje na oblast islámských studií. Studovala arabistiku a islamistiku na univerzitě Al Azhar v Káhiře, středovýchodní studia na Harvardu a filosofii v Oxfordu. Je aktiv- ní členkou Centra křesťansko-islám- ského porozumění, které vzniklo pod patronátem Georgetown university a Mezinárodního kongresu islámského feminismu, jenž pořádá od roku 2005 každoroční setkání ve Španělsku, kterého se aktivně účastní přední od- bornice nejen na genderová a islámská studia, ale i sociologii a lidská práva. Na těchto setkáních se zabývají důle- žitými tématy souvisejícími s hnutím islámského feminismu, jeho cíli, per- spektivami a metodami. Margot Badran je autorkou mnoha článků, které vycházely především v no- vinách Al-Ahram Weekly a které se tý- kaly jak islámského, tak sekulárního fe- minismu i problematiky gender. Kromě recenzované knihy je autorkou dalších publikací, mezi něž můžeme zařadit Feminist, Islam and Nation: Gender and Making of modern Egypt (Princetown university Press, 1995), Harem Years: The Memoirs of an Egyptian Feminist (City university of new york, 1987) či Feminism beyond East and West: New gender talk and practise in global islam, (Global media Publications, 1997). Badran, Margot: fEMinisM in islaM: sEcular and rEligious convErgEncEs. Oneworld Publications, London 2009, s. 400, ISBN 978-1-85168-556-1. kniha Feminism in Islam je vlastně sborníkem přednášek, které Margot Badran sepsala během dvaceti let a kte- ré prezentovala jako články v univer- zitních novinách, na konferencích či ve- řejných přednáškách, což je potvrzeno na konci každé přednášky tím, že je zde uvedeno místo, kde byly texty prezentovány. Tato publikace je autorčinou nej- novější prací, která shrnuje její dosa- vadní bádání. Je výjimečná tím, jakým způsobem zpracovává téma feminis- mu v islámu. Jsou zde systematicky rozebrány různé typy aktivismu, které ale autorka pečlivě reflektuje a ne vždy zařazuje do škatulky feminismu. Kniha je rozdělena do dvou částí. První část reflektuje první století feminismu v Egyptě od konce 19. století do konce 20. století. Druhá část se pak zaměřu- je na ostatní islámský svět, ale podrob- něji popisuje situaci v Jemenu a Nigérii. V druhé části se však již věnuje konkrét- ním tématům jako například ženské obřízce. Autorka začala s výzkumem islámské- ho feminismu již v 60. letech, v 90. le- tech spolu s několika dalšími ženami vytvořila spolek s názvem Asociace blíz- kovýchodních ženských studií. V rámci tohoto spolku začala s výzkumem fe- minismu v Egyptě, kde se seznámila

 Recenze s jeho hlavními představitelkami, které jí otevřely vlastní „archivy“ a daly k dis- pozici své nepublikované texty, deníky i dopisy. Rovněž tyto dokumenty se staly prameny, na kterých stojí většina přednášek tvořící první část knihy. To, že autorka byla v kontaktu s představi- telkami feminismu, výtečně dokresluje atmosféru knihy, která není pouhým suchopárným popisem tohoto fenomé- nu, ale nabízí i reflexi samotných žen a jejich vnímání toho, co my nazýváme feminismus, ale pro co v arabštině stej- ný výraz není. Pojem feminismus se v Egyptě začal používat až v roce 1923, a to k označení jedné z ženských orga- nizací s názvem The Egyptian Feminist Union (originální název je ve fr. jazyce). Autorka ke svému výkladu o vzniku feminismu v arabském světě využívá rovněž svých znalostí historických reá- lií a vždy popíše i socioekonomickou stránku věci, čímž feminismus zasadí do širšího kontextu. autorce se poda- řilo podat ucelený obraz arabského fe- minismu od jeho počátků v debatních salónech, jež pořádaly ženy ze střed- ních a vyšších sociálních tříd, kde se nejprve vedly debaty na téma vzdělání a segregace žen v harémech, přes zjiště- ní, že korán dává ženám mnohem více práv, než jim muži doposud přiznávali. Toto povědomí bylo později posíleno i islámským modernismem za šejka Muhammada abduha a od té doby se začaly rozvíjet možnosti vzdělávání žen. Poté, co se objevilo toto feminis- tické povědomí, přicházejí již konkrét- nější snahy o zlepšení situace žen, a to pro-sociální snahy, mezi něž patřily např. požadavky možnosti vzdělávání žen všech sociálních vrstev, poskytování zdravotní péče ženám na venkově, sna- ha o získání lepších pracovních míst pro ženy. Vůbec první ženou, která veřejně vyjádřila své feministické poža- davky, byla Bahitat al-Badyija, a to již v roce 1911. další érou v zapojování se žen do veřejného života bylo obdo- bí 1919–1922, kdy se ženy účastnily pouličních demonstrací za osvobození egypta a dostávalo se jim i podpory mu- žů. Od roku 1923 tedy nastává éra ve- řejného feminismu, který se již – svou účastí na světových konferencích – za- pojoval do feminismu mezinárodního. Vzhledem k tomu, že kniha je slo- žena z různých na sebe nenavazujících přednášek, jsou si některé kapitoly dost podobné. Setkáváme se v nich s častým opakováním některých faktů, ale tomu se v publikaci tohoto druhu nelze vy- hnout. Na kvalitě jí to v žádném pří- padě neubírá, avšak otázkou zůstává, zda by nebylo vhodnější přednášky ča- sově uspořádat tak, aby byly řazeny po sobě. Domnívám se, že potom by kni- ha byla přehlednější a bylo by možné vysledovat badatelský posun. V čem vidím největší přínos této knihy? Je to právě samotné uchopení tématu, které autorka zvolila. Vyhýbá se zde zavedeným konvencím a přináší nový pohled na danou problematiku, který je při zkoumání natolik rozmani- tého fenoménu, jakým feminismus bez- pochyby je, tak nutný. Autorka pečlivě pročetla velké množství spisů, knih, dopisů a účastnila se i řady rozhovorů, díky čemuž se jí podařilo nalézt i sebe- menší odlišnosti v pojetí žen zabývají- cích se ženskou otázkou, a rozčlenila tak feminismus v arabském světě do několika kategorií. První a základní rozdělení vidí, jak sama autorka nazývá, ve „feministic- kém paradigmatu“, který měl za násle- dek rozdělení arabského feminismu

 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 na sekulární a islámský. Sekulární se pak více zabývá nacionálními myšlen- kami a byl z části odezvou na koloni- zační politiku. Dá se říci, že je jakousi směsicí nacionálního, humanistického a modernistického myšlení. Islámský feminismus naopak vzniká na poli „glo- bální ummy“, tedy jak na půdě arabské- ho světa, tak na Západě, a to v pozdním 20. století. Má snahu nově interpretovat islám a roli pohlaví zakotvenou v tradi- ci. Snaží se tedy o jakousi reformu ve výkladu koránu, volné zavedení idžti- hádu a nahlédnutí islámu jako plně rovnostářského náboženství. Navzdo- ry těmto klasifikacím však autorka upozorňuje, že se nejedná o škatulky rigidní, a je zřejmé, že se v některých oblastech budou prolínat. V těchto dvou základních katego- riích pak nalézá další směry feminismu, které prakticky rozděluje podle hlavních témat zájmů. Tak se můžeme seznámit s radikálním liberálním feminismem, který lze definovat jako radikální od- mítnutí segregace žen v domácnosti a snahu zpřístupnit veřejná místa že- nám. To znamená, že představitelky tohoto směru požadují zrovnoprávně- ní ženského a mužského středního i vysokého školství, umožnění obsaze- ní pracovních míst v bankách, ve zdra- votnictví, v právních institucích, volaly po rovných politických a občanských právech, požadovaly změnu pracovní- ho zákoníku a podporu péče o děti. Autorka dále rozlišuje populistický feminismus, který zasazuje do období po druhé světové válce, kdy egyptskou společnost zasáhla ekonomická krize. Jeho kampaň byla mířena převážně na chudé venkovské obyvatelstvo, kterého se krize dotýkala nejvíce. Do této kate- gorie patří i muslimské sestry. V 70. le- tech se pak zájem některých feminis- tek obrací směrem k tématům sexuál- ním. sexuální feminismus byl poprvé představen lékařkou Nawal as-Sadawi, která ve své knize Al-mara’a wa al-jins (Žena a pohlaví) diskutuje témata, která do té doby byla tabu. kritizována je zno- vuožívající praktika klitorektomie, ob- sesivní posedlost panenstvím a sexuál- ní čistota, stejně jako jakékoli formy agrese proti ženskému tělu. V závěru knihy autorka ještě vytváří jakousi pomyslnou skupinu, do které řadí autorky základních průkopnických feministických textů jak sekulárního, tak islámského feminismu. kniha Feminism in Islam je historic- kým exkurzem, který nás zavede do ob- dobí, v němž se ženy dostávaly do po- zic bořitelek mýtů o tom, že jakákoli revize občanských a rodinných práv je narušením posvátného poselství, že exegeze či idžtihád jsou zapovězeny nepovolaným. Islámský feminismus, jak autorka vyzdvihuje, je globálním fenoménem, nikoliv výplod Západu či Východu. Je produktem muslimek žijících v Asii i v Africe stejně tak jako majoritních či minoritních komunit (i konvertitek) na Západě. Je rovněž stále viditelnějším fenoménem v kyber- prostoru. Proto považuji tuto knihu za velice přínosnou. Dává nahlédnout do problematiky, o které se mnozí blá- hově domnívali, že nemůže být nikdy řešena. Irena Pštrossová

 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 čtyřicátých a padesátých let vnímají Kerouac s Ginsbergem jako ráj, jehož obyvatelé jsou posledními feláhy, kteří přečkají zánik civilizace; Burroughs v jeho korupci a nahodilém násilí (s. 180–181) naopak viděl budoucnost Spojených států). Lardas dále tvrdí, že všechna jmenovaná díla stvořila novou mytologii – zkombinováním tradičních náboženských symbolů se Spenglero- vou filosofií kultury – v naději, že tyto hodnoty přinesou nový kulturní řád (s. 188). V závěru Lardas představuje vývoj beatniků v době jejich vystoupení z anonymity. Náboženské pozadí jejich děl bylo přehlíženo, hodnocena byla jako hedonistická a nihilistická. Přesto se všichni tři autoři nadále nábožen- stvím zabývali a v jejich dílech bylo sil- ným motivem. Kerouac s Ginsbergem se od poloviny padesátých let věnovali buddhismu, Burroughs na jejich konci scientologii, Ginsberg přidal nábožen- skou zkušenost vyvolanou psychedelic- kými látkami. Lardas navrhuje nahradit frázi platnou pro čtyřicátá léta „protes- tant, katolík, žid“ trojicí „scientolog, buddhista, psychedelik“ (s. 229–230), neboť lépe představuje skutečnost přelo- mu padesátých a šedesátých let. Nezastí- rá přitom, že původní vyznání autorů nejsou novými zcela překryta, ale spíše doplněna (s. 231). Beatnici tak předjíma- jí změny šedesátých let, kdy se náhledy nedávno ještě malé skupiny umělců staly masovou záležitostí (s. 255). Bopová apokalypsa je dobře napsa- ným a strukturovaným dílem, všechny argumenty Lardas pečlivě dokládá, své teze hodnověrně vysvětluje. Jen v prvých dvou kapitolách je patrná jistá roztříš- těnost, když se autor pokouší hlavní linii (spirituální životopisy a Spenglerův vliv) proložit výkladem dalších témat, která s touto nějak souvisí (vliv Reicho- vy psychologie, korzybskiho sémanti- ky, …). Jejich výklad Spenglerovou optikou působí místy poněkud nuceně. Celkovému vyznění knihy – totiž, že zklamání beatnické generace nad sel- háními ameriky jako zástupce západní civilizace vedlo ke snaze sledovaných autorů vytvořit skrze svá díla lepší spo- lečnost, nebo alespoň naklonit čtenáře k jejich představě náboženské zkuše- nosti a tím předchozímu alespoň na- pomoci – tímto naštěstí vážně netrpí. Jan Morávek Mezi českými – jak původními, tak překladovými – odbornými i komerč- ními pracemi na „islámské téma“ se Exnerová, Věra: islám ve střední asii za carsKé a sovětsKé nadvlády – na příKladu Jednoho z center oblasti, FergansKé doliny. Karolinum, Praha 2008, s. 196, ISBN 978-80-246-1504-2. lze setkat s publikacemi zaměřujícími se na několik stále dokola omílaných oblastí. Především je to nespočet úvodů

 Recenze do islámu, různé kvality a úrovně, ale také velice oblíbené téma ženy v islámu, a zejména problematika islámu v poli- tice. Jen výjimečně se objeví titul nespa- dající do těchto okruhů. Tuto pomysl- nou „mezeru“ se pokusila zaplnit Věra exnerová svou monografií Islám ve střední Asii za carské a sovětské nadvlády – na příkla- du jednoho z center oblasti, Ferganské doliny. V současnosti je postupně věnována čím dál větší pozornost politice a kul- tuře zemí bývalého Sovětského svazu, zřejmě kvůli vzedmutí radikálních isla- mistických hnutí v některých oblastech. Zájemce o hlubší poznání islámu, v jeho nejrůznějších a teritoriálně proměnli- vých podobách, měl doposud možnost studovat překlady věnované jednotli- vým islámským zemím, které již něko- lik let vycházejí v edici Dějiny států z produkce nakladatelství Lidových novin. V případě Střední Asie je to kniha Dějiny Střední Asie Jeana Paula Rouxe přeložená orientalistou Zdeň- kem Müllerem (lnl, 2008), která je ale především prací historickou; kul- turně-sociálnímu a náboženskému prostředí se věnuje pouze okrajově. oproti tomu exnerová se na danou problematiku dívá především z hlediska kulturní antropologie, avšak neopomíjí ani historický přístup. Podařilo se jí tak obratně skloubit analýzu sociálněan- tropologických témat (vztahy v rodině, postavení ženy apod.) s chronologic- ko-historickým výkladem, aniž by se text stal nepřehledným či nečitelným. Věra Exnerová v rámci svého výzku- mu absolvovala vědecké stáže, mimo jiné i na Moskevské státní univerzitě, píše články na téma moderní historie Střední Asie, je editorkou a spoluautor- kou sborníku Globální problémy a rozvojo- vá spolupráce, zároveň je členkou Central Eurasian Studies Society a rovněž člen- kou redakce Central eurasian Reader. V současnosti pracuje ve společnosti Člověk v tísni jako vedoucí mise v afganistanu. Po formální stránce je kniha vedle úvodu, závěru a seznamu pramenů a literatury členěna do čtyř kapitol a do- plněna mapovou přílohou a slovníčkem základních pojmů. V úvodu autorka objasňuje cíl své práce, a to „odpovědět na otázku, jakou roli hrál islám v místní spo- lečnosti po více než sto letech ruské nadvlády a jaký význam měl v chápání jednotlivců a je- jich jednání v rámci vztahů v rodině a místní komunitě“ (s. 11). oblast Ferganské doli- ny si vybrala proto, že je to „téměř souvisle osídlené úrodné údolí o rozloze 22 000 km2 v srdci Střední Asie, které poskytuje jedineč- nou možnost analyzovat vliv carské a přede- vším sovětské politiky na příkladu oblasti, kde hrála místní muslimská komunita po staletí zásadní roli nejen v náboženském, ale i ve společenském a hospodářském životě“ (s. 11). autorka se v úvodu pozastavu- je také nad relevancí jednotlivých pra- menů. Největší potíž spatřuje v tom, že za komunistického režimu byla pozornost věnována především poli- tickému potenciálu muslimského oby- vatelstva Sovětského svazu a rozboru komunismu jako univerzalistické ideo- logie ve vztahu k různým definicím islámu. Teprve zpřístupnění archivů po pádu Sovětského svazu umožnilo poprvé nahlédnout do způsobu for- mování carské a sovětské politiky vůči islámu. Od devadesátých let tak po- stupně vznikla řada kvalitních studií čerpajících převážně z archivních pra- menů, z nichž rovněž autorka mnoh- dy cituje. Přesto ale hlavní část práce vznikla konfrontací autorčina vlastní- ho výzkumu ve státním archivu Ruské

 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 federace a v Ruském státním archivu moderní historie s výsledky vlastních etnografických výzkumů ve Ferganské oblasti. O tom, že autorka na základě práce v archivech a při svém terénním výzkumu nashromáždila obrovské množství literatury a pramenů, svědčí neobvykle rozsáhlý seznam použitých zdrojů umístěný na konci knihy. První kapitola, pojmenovaná Politika vůči islámu, obsahuje nejprve stručné seznámení se situací před ovládnutím Ferganské doliny carským Ruskem a po- té následují podkapitoly věnované car- ské a sovětské politice vůči islámu v ob- lasti. Na závěr kapitoly autorka na ně- kolika událostech ilustruje, jak důležitá byla při realizaci protináboženské po- litiky místní správa, která mnohdy plni- la nařízení shora jen omezeně a v nej- nutnější míře, čímž se brzdilo prosa- zování sovětských zájmů. Jak autorka uvádí, na počátku ruské vlády byl uží- ván „vůči muslimské společnosti princip ne- vměšování se do záležitostí islámu a přehlížení náboženských autorit jako síly, která byla nebezpečná a cizí politickým zájmům ruského státu ve Střední Asii. K modernizaci a vymi- zení zaostalých přežitků včetně islámu mělo dojít přirozenou cestou pod vlivem nadřazenos- ti ruské civilizace.“ (s. 26). Carská politi- ka se však změnila po tzv. andižanském povstání, které proběhlo v roce 1898. V jeho čele stál súfijský duchovní vůdce, což v ruském politickém ve- dení vyvolalo obavu z velkého vlivu ná- boženských představitelů. Následovalo zostření politiky vůči islámu v oblasti, zesílila zejména kontrola nad islámský- mi soudci a dalšími osobnostmi nábo- ženského života, ale i přesto se však dá konstatovat, že ruský postoj k islámu nebyl primárně nepřátelský. Výraznou změnu přinesl až sovětský režim. Bol- ševická ideologie vyžadovala vymýcení náboženství jako takového a islám byl považován za „antisociální náboženství, nejreakčnější a nejzaostalejší ze všech, ponižo- val ženy, podporoval takové barbarské návyky jako obřízku a půst. Islámská morálka navíc odporovala komunistickým normám, vyvolá- vala fanatismus a xenofobii, islámské umění bylo zkostnatělé, neschopné rozvoje“ (s. 32). v druhé kapitole, nazvané vztahy v místní společnosti, autorka popisu- je vztahy v rodině a místní komunitě (mahalla), které se po staletí vyvíjely a byly pevně zakotveny v myšlení všech generací. V první podkapitole je čtenář obeznámen s obecně platnými vzory chování v rodině, dozvídáme se, jaké postavení v rodině měl otec, jaké sy- nové, dcery i matka. Až do příchodu sovětského režimu měl každý člen ro- diny a místní komunity (mahalla) vždy téměř neměnné postavení určené dle věku a pohlaví, v němž islám předsta- voval ucelený komplex způsobu a smys- lu života. Být muslimem znamenalo žít v komunitě, která se za muslimskou považovala. Muslimský styl života byl pokládán za vhodný a náležitý pro kaž- dého člověka. V rozboru mi poněkud chybí srovnání fungování rodiny ve městě a na venkově, kdy se dá předpo- kládat, že se tyto od sebe výrazněji lišily, stejně tak jako modely rodin z různých společenských vrstev. Druhou pod- kapitolu autorka věnuje kampani za osvobození ženy. Bohužel zde na ně- kolika místech opakuje, ale zároveň i dále rozvádí to, co již bylo řečeno v kapitole první. Dle sovětských ideo- logů bylo rozbití tradiční velké rodiny a zrovnoprávnění žen nejdůležitějším předpokladem modernizace společnos- ti. Velká rodina v oblasti čítala obvykle několik desítek členů, byla pevně orga-

 Recenze nizována a podléhala jako celek roz- hodnutím hlavy rodiny, kterou býval výhradně otec, nositel tradic. S takovou- to jednotkou bylo obtížné manipulovat, a i když o to sovětský režim zřetelně usiloval, po staletí existující principy se mu oslabit příliš nedařilo. Jeho pů- sobení bylo však úspěšnější na vyšší úrovni společenských vztahů, v místní komunitě – mahalle a v ještě širším lo- kálním společenství bir to‘jlaši, jejichž význam se začal postupně snižovat. Tento proces byl však spíše výsledkem celkových hospodářských změn, které jsou popisovány v poslední podkapi- tole, než ideologickým působením. Změnila se organizace práce, stoupl počet lidí zaměstnaných v průmyslových závodech, proběhla intenzifikace země- dělské výroby, a to s sebou přineslo i změny v organizaci času. Obyvatelé Ferganské doliny již neměli tolik času na to, aby se zúčastňovali všech oslav a obvyklých setkání. Jakou roli sehrávaly muslimské insti- tuce ve Ferganské dolině, je zkoumáno ve třetí, stejnojmenné kapitole knihy. Autorka tu hovoří především o nábo- ženských nadacích (waqfech), roli meši- ty v životě místní komunity, postavení náboženských autorit a o náboženském vzdělávání. Waqfy byly důležitými pro chod náboženského života. Zajišťova- ly prostředky pro fungování vyšších náboženských učilišť (madras), nemoc- nic, na stavbu a opravy mešit, ale tře- ba i na budování mostů. Po ustavení sovětského režimu byl však veškerý majetek patřící waqfu znárodněn, a tím pádem tato instituce, která po staletí umožňovala nezávislý systém vzdělá- vání a soudnictví a poskytovala živo- bytí náboženským autoritám, byla ne- návratně zničena. Místní komunita si ale často v rámci kolchozu našla vlastní způsob, jak nadále hradit provoz mešit a náboženských škol. V následující pod- kapitole autorka věnuje pozornost vý- znamu mešity jako přirozeného centra muslimské komunity, které sovětský re- žim boural, nebo častěji přeměňoval na centra ateistické výchovy. V další části pojmenované Náboženské vzdělává- ní autorka znovu opakuje, co už bylo řečeno v první kapitole na straně 31 o místních islámských reformistech, tzv. džadídistech. I přesto tato kapitola přináší velice zajímavý vhled do situace, která nastala během sovětského obdo- bí, kdy se islám ve Střední Asii rozdělil na „oficiální“, tj. tolerovaný a kontro- lovaný Moskvou, i když jen do určité míry, protože tato kontrola probíhala skrze místní stranické kádry, a islám „neoficiální“ – podzemní, který vychá- zel z původních náboženských struktur, jež byly oficiálně potlačovány. I když se autorka tomuto dělení v úvodu brá- ní jako pozůstatku terminologie stude- né války, nedá se mu zcela vyhnout; je však nutné neoddělovat obě tyto podoby islámu, protože se vzájemně prolínají a ovlivňují. Poslední, čtvrtá kapitola se zamě- řuje na vývoj role islámu v životě spo- lečnosti za carského a sovětského re- žimu. Analýza je věnována důležitým součástem náboženského života, jako je půst v měsíci Ramadánu, oslavy ná- boženských svátků, vykonávání obřadů, pouť do Mekky, uctívání svatých a pou- tě ke svatým místům (mazárům), a dále také roli súfismu v místní společnosti. Právě poslední dvě části, popisující lido- vý islám a súfismus, v nichž se autorka neváhala pustit do často opomíjené problematiky lidové religiozity, si za- slouží uznání. Uctívání svatých a poutě

 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 k jejich hrobkám i k dalším posvátným místům jsou přitom jednou z nejvýraz- nějších podob lidové zbožnosti. Stejně tak i súfijské řády stojící mimo hlavní proud islámu a jejich působení na ce- lou společnost jsou tématem, které kvůli své obtížnosti bývá často přehlíženo. Celý text, vzhledem ke svému rozsa- hu 195 stran, obsahuje více než 650 po- ložek poznámkového aparátu, v němž jsou zastoupeny jak vysvětlivky, tak i od- kazy a citace. Čtenář s hlubším zájmem o danou tematiku má tak před sebou kvalitní základnu pro případné další studium islámu ve Střední Asii a jeho aspektů. Ovšem jako velice nedostateč- ný se mi jeví slovník základních pojmů. Není mi vůbec jasné, podle jakého klíče jej autorka sestavovala – první skupi- nu hesel tvoří základní islámské pojmy (šaríc a, chalífa, imám, hadíth, fiqh, zakát aj.), ale mnoho jiných, které jsou v knize užity, se ve slovníku vůbec nevyskytují (např. fitra, muezzin, mahr), některé ne- jsou vysvětleny ani v samotném textu (wahhábismus, rakc a a imám-chatíb). ob- dobně je to s hesly v uzbečtině. I přes některé – téměř zanedbatel- né – nedokonalosti je kniha Věry Exnerové cennou a přínosnou mono- grafií na poli české odborné literatury o islámu. Pod strohým a nezajímavým přebalem se skrývá u nás ojedinělá a precizně zpracovaná studie, kterou zcela jistě ocení jak orientalisté, reli- gionisté, historikové a antropologové, tak i laik zajímající se o opomíjenou, avšak pozoruhodnou oblast Střední asie. Michaela Fialová Monografie Reinharda schulzeho Dějiny islámského světa ve 20. století představuje jedinečný projekt v rámci studia moder- ních a soudobých dějin islámu a v evrop- ské historiografické produkci patří mezi uznávané referenční práce. Tato kniha zaujímá přední místo i na českém kniž- ním trhu. Tato pozice jí přísluší zvláště z důvodu, že se tímto tématem u nás za- bývá relativně málo odborníků, a v kniž- ní produkci jsme tedy omezeni jen na několik monografií a dílčích speciali- zovaných studií. Schulze, Reinhard: děJiny islámsKého světa vE 20. stolEtí. Atlantis, Brno 2007, s. 447, ISBN 978-80-7108-284-2. od studia Blízkého východu k proble- matice Středního východu a ke konci kapitoly opět k Blízkému východu. Upozornění je aktuální i s přihlédnu- tím k obsahové stránce zmíněné pod- kapitoly. Na s. 119 autor uvádí, že Rašíd Ridá a několik významných osobností zpo- čátku hodnotili židovské osidlování Palestiny spíše pozitivně – uvedený výrok by si zasloužil přesnější citace a odkazy, protože takto vyznívá jako

 Recenze Relativně důkladným rozborem mo- derních dějin islámu je kniha Karla durmana Blízký východ ve světové politice 1918–1959, která však vyšla už v roce 1966. V současnosti se touto problema- tikou zabývá pouze historik Jan Wanner a arabista a historik eduard Gombár. Na původní českou monografii o ději- nách islámského světa se ale teprve čeká. Tuto mezeru zdárně vyplnilo na- kladatelství atlantis vydáním knihy německého arabisty, islamologa a ling- visty Reinharda schulzeho. Publikace vychází ze série přednášek a studií, které autor vytvořil během své peda- gogické kariéry a badatelské činnosti na univerzitě v bavorském Bamberku. Vysoká úroveň titulu je dána důklad- nou znalostí reálií studovaného regio- nu, neboť důležitým kritériem je pro Schulze důraz na osobní zkušenost, a terénním výzkumem – autor je scho- pen jít za pouhou kompilaci a díky zna- losti pramenného jazyka proniká do hlubších struktur kultury a nábožen- ství zkoumané oblasti. Autor se ve své knize snaží postih- nout především kontext moderních dějin, a proto se přísně chronologicky soustředí na synchronii politických, sociálních a kulturních událostí, které nějakým způsobem ovlivňovaly histo- rický vývoj islámských zemí. Primární pozornost je věnována tomu, jak a v ja- kém rozsahu islámská kultura přispěla k formování politické veřejnosti. Schulze záměrně svou práci nepo- jal jako sled studií o jednotlivých ze- mích, protože tím by došlo k narušení oné křehké synchronie, o kterou mu jde především – kniha je tudíž rozčleněna do šesti kapitol podle časového rozme- zí převažujících ideologií. Autor zvolil tento metodologický přístup, neboť podle něj naznačené interpretační ča- sové horizonty usnadňují porozumění novověkému historickému procesu v islámském světě – a to i přes fakt, že historické události samé jsou často redu- kovány pouze na okrajové poznámky. Jednotlivé kapitoly mají znázornit, jak politický, kulturní a sociální proces v moderních dějinách 20. století ovliv- nil společnosti islámského světa, jak se moderní dějiny vytvářely z islámské perspektivy a jak společné i specifické rysy formovaly dějiny různých zemí. První kapitola se zaměřuje na časo- vý horizont let 1900–1920 a pojednává o islámské kultuře a koloniálním mo- dernismu. Schulze se zde zaměřil na načrtnutí vývoje ve vztahu Orientu a okcidentu, tedy dnešní západní civi- lizace, s čímž nepřímo souvisí také nastolení ideje jednoty muslimů. Autorovi se podařilo precizně vy- kreslit ducha nové doby, kdy byl kladen důraz na národní cítění, ale také na jeho konflikt se starou proosmansky smýš- lející společností. Schulze se pokouší dokázat, jaký vliv na tuto situaci měly geopoliticky zaměřené zájmy evrop- ských mocností, což může vyvolávat polemické otázky především na půdě historiků moderních a soudobých dějin. druhá kapitola knihy je zasazena do období 1920–1939, které bylo typic- kou ukázkou rozvoje buržoazního na- cionalismu a vznikající státní samostat- nosti. Schulzemu se zde opět podařilo výtečně vystihnout podstatu dějinné- ho vývoje v nejrůznějších muslimských regionech. Nicméně stálo by za úvahu, zda by nebylo vhodnější podkapitolu zaměře- nou na islám v Sovětském svazu (s. 95) zařadit spíše až na konec hlavní kapi- toly, kdy by nebyl tak výrazný přesun

0 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 pouhá spekulace či subjektivní názor autora. Nesporným přínosem tohoto od- dílu je pojednání o přítomnosti fašis- mu v islámské politické společnosti (s. 129–132), neboť uvedené téma je z hlediska studia dějin druhé světové války stále poněkud neprávem opomí- jeno a zatím mu nebyla věnována vět- ší pozornost. Třetí kapitola knihy je zaměřena na výklad společenských poměrů v letech 1939–1958, tedy na takzvané období obnovy muslimského světa. Z předcho- zí kapitoly navázal schulze na tematiku islámských státu za druhé světové vál- ky. Těžiště první poloviny této kapi- toly spočívá především na důkladné analýze vlivu druhé světové války na ekonomiku islámských společností, což autor názorně dokazuje i ze statistic- kého hlediska v několika tabulkách, které porovnávají například domácí kapitál a míru inflace. Nicméně na s. 135 autor uvádí, že vál- ka přispívala k urbanizaci islámské spo- lečnosti, ale opět toto tvrzení nepodklá- dá žádnými objektivními argumenty a fakty, čímž vyvolává podezření, že se jedná o pouhou jeho spekulativní úvahu. Druhá část kapitoly je zaměřena na oblast nadnárodní islámské politiky, kdy je vykreslen ideologický střet mezi počátkem arabské politiky a islámským národem, jenž ovlivňoval politické kli- ma v této oblasti během necelé druhé poloviny 20. století. Islámské kultuře a republikám tře- tího světa v cyklu dynamických let 1956–1973 věnuje Reinhard Schulze prostor ve čtvrté kapitole své knihy. Zaměřil se zde především na detailní výklad vlivu arabských republikánských tendencí, jež byly mimořádné především zapojením městských společností do jednotné politické kultury spojením socialistických evropských ideologií s odpovídajícími islámskými variantami. Autorovi se z hlediska tohoto vývo- je podařilo srozumitelným způsobem načrtnout specifika Sýrie a Libanonu, kde se nacionalisté nevyrovnávali s mo- narchií, jak tomu bylo ve většině států, ale s republikovými režimy. Čtenářsky nejzajímavější část ka- pitoly představuje oddíl pojednávající o úspěchu Organizace pro osvobození Palestiny, kterému ale na druhou stranu Schulze věnuje – ve srovnání s ostatními tématy, jež v této kapitole rozebírá –, žalostně málo prostoru; pouze jednu stranu knihy (s. 216). Pátá kapitola, která je nejobsáhlejší, se zaměřuje na pokračující vzestup vývoje islámských ideologií v letech 1973–1989, kdy politické dění určova- ly tři ideologické modely – islámské, regionalistické a sociálně-revoluční. Všem třem modelům věnuje Schulze pozornost rovnoměrně, a to zvláště z důvodu, že všechny vycházely z kon- ceptu politického separatismu, kterým se mělo vyjádřit oddělení společnosti od státu. Tato kapitola převyšuje ostatní pře- devším pestrostí probíraných témat a doplňujících informací. Zajímavostí je bezesporu zařazení tabulky o vývoji cen arabské ropy a následné pojednání o ropné konjunktuře, stejně tak jako přehled nejvýznamnějších etnických skupin v islámském světě či pojednání o militarizaci, které doplňuje další pře- hledová tabulka týkající se vývozu zbraní do vybraných zemí. Autor zdařile vykreslil změny per- spektivy v politickém dění v islámském světě, kdy se do popředí dostávají etnic-

1 Recenze ké a sociální úhly pohledu na politiku, aniž by zabíhal do zbytečných detailů. Na druhou stranu by si jistě větší po- zornost zasloužilo téma genderové perspektivy z hlediska soudobého poli- tického vývoje, kdy ženám byla poprvé přiznána sice oddělená, ale svébytná ve- řejná sféra, o které se Schulze okrajově zmiňuje pouze ve dvou větách (s. 239). Poslední, šestá kapitola se dotýká velmi aktuálních témat. Mapuje oblast dění v letech 1989–2001 a zaměřuje se celkově na problematiku stavu islám- ské kultury ve spojení s občanskou společností. s jistou dávkou opatrnosti a kritické reflexe je nutné přistupovat k některým obecným tezím, které Schulze nabízí v úvodu kapitoly, neboť je formuluje na základě teoretických spekulací a úvah. Týká se to především diskuze o pří- činách zhroucení ideologických světo- vých názorů globálně na s. 275 a dále myšlenek o funkci mýtu působícím v intelektuální a politické oblasti, jež nahradí jak náboženství, tak ideologie na s. 276 – Schulze se snaží opírat své domněnky o postmoderní konstrukce světa, které kulturněhistorický vývoj v islámském světě po roce 1989 ozna- čují za něco mnohem většího než pouhou obnovu starého systému na jiné úrovni. Schulze opomíjí důležitý rozměr těchto teorií – že se prozatím jedná o pouhé intelektuální spekulace. V další fázi se již Schulze vrací k pestrému dění na Blízkém východě v předchozím desetiletí a čistě fakto- graficky se zaměřuje na popis dílčích konfliktů. Na s. 289 detailně rozebírá případ Salmana Rushdiho, na jehož příkladě se snaží ukázat, jak dochází k účelnému vyvolání nového konfliktu mezi Východem a Západem, což ale působí jako nemístné zdůrazňování významu této události pro mezinárod- ní scénu, která už dávno byla pod vli- vem atmosféry nedůvěry. Důležitým přínosem této kapitoly je pojednání o etnifikaci islámu na přípa- dě Bosny a Hercegoviny (s. 303–305), což je stále na jedné straně aktuální, ale ožehavé téma na poli mezinárodní politiky. Závěrem je důležité zmínit, že úro- veň již tak vědecky hodnotné publikace je ještě podpořena dílčími mapkami, které dokreslují nastíněné události i z hlediska geografického znázornění, dále pak chronologickou tabulkou, která usnadňuje rychlou orientaci v nejdůle- žitějších historických událostech a ná- sledně také slovníčkem pojmů vybraných arabských výrazů. Cenným doplňkem je rovněž zevrubná rešerše většiny do- stupných publikací, a to i orientálních titulů psaných pramenným jazykem, které slouží jako odkazy na podrob- nější speciální práce. Nicméně citelným nedostatkem je seznam použité literatury, kterou autor k sepsání této monografie využíval; od- kazy nalezneme pouze v poznámko- vém aparátu na konci knihy, což snižu- je i celkovou přehlednost jejího výčtu. Schulzeho dílo je hodnotným doplň- kem studia především pro specialisty v oboru historie, politologie i orienta- listiky a všem ostatním, kteří s islám- skými zeměmi přicházejí do kontaktu. Autor se snažil odbourat eurocentric- ké a antiislámské postoje věcnou a stří- zlivou interpretací historických faktů a jejich souvislostí, a to je jen další argu- ment pro vyzdvižení kvality recenzo- vané knihy. Lenka Šárová

 Recenze mohou studentům i jiným zájemcům problematiku dokreslit, případně na- bídnout srovnání. Otázkou jen zůstá- vá, zda je kniha psána natolik vyváže- nou formou, aby ji skutečně upotřebili studenti všech humanitních oborů. Spíše se mi zdá vhodné doporučit ji zejména studentům katolické teologie a ostatním pouze s upozorněním o jisté míře angažovanosti publikace, která je však v mnoha pasážích čtivá, a autor pravděpodobně plánoval knihu takto napsat. Výtka tedy spíše směřuje k na- kladatelství vyšehrad, které knihu špatně, či spíše nepřesně adresovalo. České vydání není zcela bez nedo- statků; z několika málo tiskových chyb, které se v publikaci vyskytují, je nej- markantnější nesoulad mezi názvem čtvrté kapitoly, kdy v textu se objevuje titul Neúspěch císaře a papeže, zatím- co v poznámkách je kapitola nazvána Ztroskotání císaře a papeže. Vzhledem k tomu, že stejný omyl se objevuje již v prvním českém vydání, je otázkou, zda se jedná pouze o překladatelské zachování omylu v původním němec- kém vydání, nebo jsou čeští vydavatelé prostě jen nepozorní. Kniha na českém trhu zcela jistě nezapadne, ale také nepřevýší ostatní publikace tohoto typu. Je jednou z alter- nativ přehledových publikací o církev- ních dějinách, rozhodně nepřináší zá- vratně nové informace z této oblasti bádání. Vyvstává otázka, zda je to při takovém rozsahu problematiky vůbec možné. Určitě je však třeba ocenit sna- hu takové knihy vydávat, neboť církevní dějiny se velkou měrou shodují se zá- padními dějinami jako takovými. Pavlína Procházková Nakonečný, Milan: Smaragdová deska. Vodnář, Praha 2009, s. 212, ISBN 978-80-7439-002-9. Publikace Smaragdová deska Milana na- konečného (1932),1 českého profesora psychologie a historika, je druhým, rozšířeným a přepracovaným vydáním stejnojmenné knihy, která vyšla před patnácti lety (Smaragdová deska. Praha: Vodnář, 1994). Druhé vydání se opro- ti prvnímu liší především v doplnění jedné kapitoly s názvem Hermetismus (s. 124). Autor také u jednotlivých ka- pitol doplnil nové informace a hypo- tézy. Příkladem může být hned první kapitola, která nese název Původ Sma- ragdové desky a hermetická literatu- ra, již autor doplnil o názor dějepisce K. Schmiedera na původ Smaragdové desky (s. 15). v kapitole je také oproti prvnímu vydání zařazena chronologie nejstarších autorů hermetické filosofie. Nejvíce rozšířená je především čtvrtá, 1 smaragdová deska (lat. Tabula Smaragdina). Jedná se o mystický text, který tvoří myšlenko- vý základ hermetismu, a jeho autorství je obvykle připisováno Hermu Trismegistovi.

 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 stěžejní kapitola celé knihy, Historický přehled interpretací Smaragdové desky. Zde Nakonečný doplnil několik auto- rů, kteří se zabývají interpretacemi Sma- ragdové desky, především významné- ho psychologa R. Bernoulliho (s. 69), jemuž věnuje několik stran. Autor zde bohužel nezohledňuje interpretace no- vodobé. Posledním podstatným rozší- řením je připojení výkladu klíčových obrazových alegorií (s. 156). Kniha oproti prvnímu vydání disponuje rov- něž bohatším poznámkovým aparátem, který byl v prvním vydání zcela nedo- stačující, neboť čítal pouhých deset poznámek pod čarou. autor nemá religionistickou specia- lizaci, navíc je sám v oblasti hermetis- mu angažován (po roce 1989 se stal na krátkou dobu předsedou hermetic- ké společnosti Universália). Práci lze charakterizovat jako populárně nauč- nou. Autor se v knize nezmiňuje, jaké- mu typu čtenářské obce je určena. Domnívám se, že publikace je adreso- vána spíše hermetikům a zájemcům o hermetismus než odbornému publi- ku. Nakonečný zde operuje s pojmy, kterým člověk neznalý základů herme- tismu nemůže porozumět, nehledě na to, že autor nikde nedefinuje samotný pojem hermetismus; proto se domní- vám, že knihu ocení spíše hermetici. Autor v knize sice zohledňuje inter- pretace a názory vědeckých odborní- ků, ale většina z nich je zároveň anga- žována v hermetismu, resp. alchymii. V publikaci se často nacházejí dlouhé pasáže, které rozebírají čistě hermetic- kou nauku a hermetickou filosofii (např. s. 80, 88 atd.). autor si klade za cíl se- známit čtenáře s obsahem Smaragdo- vé desky, interpretací a se spojením tohoto spisu s alchymií. Jak sám autor uvádí: „V našem spisu se omezujeme na antropocentrickou interpretaci Smaragdové desky.“ (s. 10). Kniha je rozdělena do sedmi kapitol. dále obsahuje dodatky a obrazovou část, která je oproti prvnímu vydání také značně rozšířena. V první kapito- le autor nastínil hypotézy původu smaragdové desky. druhá kapitola je věnována Hermu Trismegistovi a jemu připisovanému dílu, hlavně Smaragdo- vé desce, a Corpu Hermeticu. Ve třetí kapitole uvádí autor text smaragdo- vé desky a její původní arabský text. Čtvrtou kapitolu tvoří přehled historic- kých interpretací Smaragdové desky. V páté kapitole je nastíněn filosofický obsah smaragdové desky. šestá kapi- tola nese název Merkurius a autor zde vysvětluje výsledný produkt alchymis- tické transmutace. v poslední, sedmé kapitole rozděluje autor hermetismus na vědecký a esoterický. V první kapitole Nakonečný uvádí několik autorů, kteří se zabývají pů- vodem smaragdové desky. autor se věnuje především třem autorům – R. Reitzensteinovi, k. Ch. schmiede- rovi a J. Ruskovi, kterému dává nejví- ce prostoru. Každý z nich zastává ur- čitou hypotézu, která je zde nastíněna a z níž jsou vyvozeny závěry. Autor na základě těchto výpovědí spekuluje, zda je Smaragdová deska původu egypt- ského (Reitzenstein), řeckého (Schmie- der) nebo arabského, resp. syrského (Ruska). Nakonečný zmiňuje místa pů- vodu, ale neuvádí ani přibližné století, kdy byla smaragdová deska sepsána; čtenář tedy může pouze hádat. Sám Nakonečný bohužel nepředkládá žád- ný názor a jen interpretuje tyto tři autory. Domnívám se, že zde mohl uvést názory více odborníků, např.

 Recenze Nakonečný zde předkládá velké množ- ství autorů, kteří se primárně nebo sekundárně věnovali Smaragdové des- ce. Historicky autor začíná obdobím středověku. Zde si všímá dvou rovin interpretace, a to roviny fyzické a rovi- ny spirituální. Tedy přeměny neušlech- tilého kovu na zlato a vnitřní transmu- tace člověka, kterou autor pokládá za prvotní. Největší prostor je ponechán interpretům, kteří Smaragdovou desku analyzují psychologicky, především Carlovi Gustavu Jungovi a Mary anne Atwoodové, dále hermetikům, napří- klad Paracelsovi a Johnu dee. inter- pretací vědeckých je zde poskrovnu, např. Gottlieba Latze či W. CH. Kriegs- manna. Nakonečný zde uvádí pouze tři vědecké postoje, ale pravdou je, že vědecká oblast se tomuto tématu stá- le vyhýbá. Autor poukazuje na dva mez- níky v interpretacích smaragdové desky. Prvním z nich je přelom 17. a 18. sto- letí, kdy se začíná prosazovat rosikru- ciánství a s ním i svobodné zednářství. Dochází k prohlubování a rozšiřování spirituálního pojetí alchymie. Druhým mezníkem je konec 19. století, kdy za- číná převládat psychologické pojetí: „tj. Smaragdová deska pojednává o metodě duchovní či psychické transformace člověka.“ (s. 57). autor tvrdí: „V podstatě jde tedy o probuzení vnitřní síly, která probuzena a usměrněna, je činitelem vyššího duchovního vývoje, který je jednotou poznání a povahové transformace.“ (s. 58). v této citaci se autor ztotožňuje s M. A. Atwoodovou, která ve své knize Hermetic philosophy and alchemy: a suggestive inquiry (new york, 1960) sdílí podobný názor. Nejvíce prostoru zde Nakonečný dává analy- tickému psychologovi C. G. Jungovi, který, jak známo, se hermetismem a alchymií zabýval a věnoval mu i ně- J. Krolla, kterého sice zmiňuje, ale věnu- je mu pouze několik řádků (s. 13), nebo českého autora Zdeňka Kratochvíla, který se o této problematice zmiňuje ve své knize Prolínání světů (Praha: Her- mann a synové, 1991). Nakonečný zde však nastínil tři základní a nejrozšířeněj- ší teorie, což považuji za dostatečné. Druhou kapitolu věnuje autor osob- nosti Herma trismegista a jeho dílu. Nakonečný v úvodu této kapitoly mlu- ví o hermetismu jakožto učení Herma trismegista; tvrdí zde: „Hermetismus obsahuje trojici posvátných věd: magii (resp. theurgii), alchymii a astrologii. Jeho hebrejskou verzí je kabbala, jeho křesťanskou verzí je rosikruciánství.“ Je nesporné, že herme- tismus obsahuje nauky magie, alchy- mie a astrologie, ale domnívám se, že tvrdit, že jeho hebrejskou verzí je kab- bala a křesťanskou rosikruciánství, je více než sporné. Kabbala je židovská mystika, hermetismus je považován spí- še za egyptskou filosofii; oba tyto du- chovní směry jsou postaveny na jiných základech. Rosikruciánství z hermetis- mu částečně vychází, ale mnohem blíže má ke gnózy. Autor předkládá tři teorie o tom, kdo mohl být Hermes trismegistos: 1) Hermes trismegistos byl skutečnou historickou postavou, 2) Hermes trismegistos byl spíše perso- nifikací celé skupiny starověkých hiero- fantů, 3) Hermes byl Bohem inspirova- ný muž, který světu zvěstoval božské poznání. První dvě teorie Nakonečný dokládá na základě studií historika K. Ch. Schmiedera a J. Bryanta, jehož jméno bohužel v seznamu literatury nenajdeme. V poznámkách pod čarou je pouze uvedeno jeho dílo Ancient Mythology (s. 36). Čtvrtá, nejrozsáhlejší kapitola je vě- nována interpretacím smaragdové desky.

 Pantheon roč. 6, čís. 1 / Vol. 6, No. 1 která svá díla, příkladem může být Výbor z díla, svazek VI., Představy spásy v alchymii (nakladatelství tomáše Ja- nečka: Brno, 2006). Nakonečný přijí- má jeho následující myšlenku: „Jde tu primárně o pokus poukázat na paralely hlubinně psychologických procesů s procesy alchymistické transmutace… vše nejvyšší a nejhlubší je v subjektu.“ (s. 60). nutno podotknout, že se opravdu jedná o klí- čové tvrzení, které postihuje jeden z nejdůležitějších aspektů výkladu zá- kladní teze smaragdové desky o jedno- tě hořejšího a dolejšího. V páté a šesté kapitole se autor věnu- je obsahu smaragdové desky a „finální- mu produktu“ transmutace, Merkuriovi. Nutno podotknout, že autor zde často zabíhá do esoterních výkladů, které jsou místy značně nesrozumitelné. V někte- rých pasážích má čtenář pocit, že se mu autor snaží sdělit vše, co má na srdci, a v textu se poněkud ztrácí. Nakoneč- ný zde však krásně shrnuje celý proces duchovní transmutace, který je v pod- statě osvobozením se od neautentic- kého bytí; jde o návrat k autentickému bytí, a je tedy v tomto smyslu procesem reintegrace. autor píše: „Chceš-li však dosáhnout své transcendentální podstaty, mu- síš se pro tento svět stát dokonalým bláznem, neboť musíš ,zemřít‘ ve světě, ve kterém jsi, abys ,žil‘ ve světě dokonaljšího bytí.“ (s. 84). Lze říci, že transmutace je symbolic- kou smrtí a symbolickým vzkříšením. V sedmé, závěrečné kapitole se Nakonečný věnuje hermetismu. Nako- nečný se v kapitole nesnaží hermetis- mus definovat, ale seznamuje čtenáře s dvojím pojetím hermetismu, a to s her- metismem akademickým a esoterickým. Nikde se však nezmiňuje o dvou sou- časných nejvýznamnějších badatelích akademického hermetismu, antoine Faivrovi a arthuru versluisovi. na konci kapitoly doporučuje zájemcům o hermetismus základní a nejdůležitější literaturu, kde se nakonec Faivre přece jen objeví. Dodatky jsou příjemným doplněním knihy; nalezneme zde ukázky z někte- rých hermetických textů. Bibliografie je pozoruhodně obsáhlá, obsahuje kni- hy hermetiků a odbornou literaturu. Publikace taktéž obsahuje dobře zpra- covaný jmenný rejstřík. V knize lze nalézt jen malé množství pravopisných chyb nebo překlepů. Ocenit lze rovněž obrazovou část, která je doplněna po- pisky k jednotlivým obrázkům. I přes některé drobné nedostatky lze publikaci považovat za velmi pří- nosnou, a to především pro zájemce o český hermetismus, resp. alchymii, ale lze ji doporučit i obci akademické. Na knize je patrné, že na ní autor pra- coval řadu let. Nakonečný prokázal hlubokou znalost tématu i problema- tiky s ní spojené, na zhruba dvě stě stranách dokázal podat vyčerpávající informace o problematice spojené se smaragdovou deskou, její interpretací a obsahovou stránkou. Jan Kozlík

P A N T H E O N, ročník 6 čís. 1 / Volume 6 No. 1 Religionistický časopis / Journal for the Study of Religions Adresa redakce / Editorial board address tomáš Bubík Fakulta filozofická univerzita Pardubice studentská 95 Pardubice 532 10 Česká republika e-mail: tomas.bubik@upce.cz internetová adresa: http://religionistika.upce.cz/en/journal-pantheon/ Vydavatel / Publisher by univerzita Pardubice Fakulta filozofická IČO: 00216275 Číslo vydání: 8 (rukopis odevzdán do tisku v srpnu; číslo vyšlo v září) Rok vydání: 2011 stran: 100 Editor čísla: Tomáš Bubík a Pavel Titz Redakce vydává pouze recenzované texty. MK ČR E 19563 issn 1803-2443 Jazyková redakce:Mary i. Bockover, šárka Bubíková, William e. Paden, Olga Macáková (čes.) Návrh obálky: Jan Blažíček sazba: Pavel Mervart Tisk: xPrint, s. r. o. Příbram