ZEN 04

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 6. 5. 2013, číslo 04/13 do ulic Pardubic! Šéf privátního bankovnictví LBBW Bank Tomáš Zahálka projel se ZENem svým milovaným městem

2

ZEN03 J e tomu osm let, co jsem strávil třicá- tiny v severothajském klášteře Wat Ram Poeng na meditaci značky vi- passaná,kdesevpomaléchůziaklid- ném sedu soustředíte jen na „tady a teď“. Bylo to boží. Během deseti dnů prožijete všechny myslitelné stavy od bolesti a nudy až k extázi štěstí. Jak málo stačí k blaženosti – jen na chvíli zastavit ten šílený shon v hlavě, jenž je odrazem věčného lopocení těla. Od té doby jsem byl na meditacích v Thajsku ještě párkrát a předloni se naskytla šance po- zvat duchovního učitele k nám do Čech. Přijel samotný opat kláštera, v thajštině titulovaný jako Adjahn. V pase nemá příjmení, zato jeho jméno zní PHRAKRUATHORNDHAMMAPA- JOTI. Dal mu ho sám thajský král. Opat vypadá a chová se jako dalajlama. Dva roky strávil o sa- motě v jeskyni, bez jídla i lůžka. Něco k snědku mu dávali dírou ve stropě a koupat se chodil jednou za čas do řeky. Od té doby je stále hap- py. Je jako laskavý otec a bezstarostné dítě v jed- nom – jak jen osvícení to umí. Sedmdesát lidí včetně manažerů přišlo na náš desetidenní kurz vipassaná a všichni na konci děkovali za tu šanci nahlédnout do sebe. Byť je taková meditace pro mozek a kolena netréno- vaného Evropana pěkné mučeníčko. A já běhal po Praze a rozdával letáky v Maitree a dalších ezoterických rejdištích a všechny své známé chytal za rukáv, aby určitě přišli meditovat. Protože, ksakru, meditovat je nejvíc! A pak jsem plnou parou narazil do Jaroslava Duška. Toho širé veřejnosti nejznámějšího ezoterika jsem osobně znal již z dřívějška a nepochy- boval jsem, že ho pro popularizaci Adjahna nadchnu. U kávy jsem spustil ódu na ticho a klid, ale on mě nevrle přerušil, že nemá smysl meditovat dlouho, maximálně jednu minutu. A že ze mě cítí fanatismus jako prase. Vypotácel jsem se z kavárny. Měl jsem oprav- du zlost. Co to plácá za nesmysly? Kurz pro- běhl každopádně i bez Duška... A letos jsem Adjahna pozval znovu. Desítky lidí se chystaly znovu na kurz. Když tu pípl mobil a Adjahn bez varování napsal, že je moc „busy“, že nepřijede. Nazdar. Stát se mi to předloni, asi mě trefí šlak. Teď to se mnou ani nehnulo. Když Adjahn přijížděl po- prvé, byl to Bůh. Když po třech měsících odjíž- děl, byl to přítel. Trochu podivín, zvyklý žít spíš v džungli, který vyprávěl historky o Buddhovi, jimž nikdo moc nerozuměl. Nejlepší bylo jít s ním na film Kung Fu Panda 2, kde se s mojí dcerou smáli jako blázni. Zjistil jsem, že i přes striktní celibát má chuť na ženské a oblíbil si nealko pivo. Meditovat je dobré, ale všeho s mí- rou. Holky a vdolky jsou taky fajn. A letos Adjahn nepřijede. Možná už ho ni- kdy neuvidím. Přišel a odešel. Panu Duš- kovi bych chtěl vzkázat, že měl pravdu. Byl jsem buddhistický fanatik. A buddhismus mě z toho vyléčil. Klidný a vlídný květen vám přeje Jan Müller, šéfredaktor Editorial Můj přítel z džungle ▲a130000573

4

5

www.marinayachting.it MarinaYachting,Široká9,Praha1 MarinaYachting,Králodvorská9,Praha1 www.marinayachting.it MarinaYachting,Široká9,Praha1 MarinaYachting,Králodvorská9,Praha1

www.marinayachting.it MarinaYachting,Široká9,Praha1 MarinaYachting,Králodvorská9,Praha1

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Hana de Goeij, l. 334 (degoeij@mf.cz) EDITOR Milan Vidlák, l. 415 (vidlak@mf.cz) REDAKTOR Alex Vyroubal (vyroubal@mf.cz) ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Jakub David, Bára Prášilová, Lucie Robinson, Tomáš Železný DTp RETušéři: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec TEcHNicKé ZPRAcoVáNí: Pavel Měchura, Jan Karásek INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová, 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Jaroslav Tošer (Brand Manager), 225 347 363 DIsTRIBucE a vÝROBA Soňa štarhová (ředitelka), 225 276 252 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany iČ: 49240315 vycHáZí 6. 5. 2013 TIsKáRNA Europrint a. s. MK ČR E20920 iSSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABc, člen iF ABc ▼A120009460 ▲A131005880▲▲A130000193 08ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 do ulic Pardubic! Šéf privátního bankovnictví LBBW Bank Tomáš Zahálka projel se ZENem svým milovaným městem 10 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 12 planeta zen Milan Vidlák o tom, proč zlato padá jen zdánlivě, o bostonském případu a ožebračeném Kypřanovi 14 pražský chodec Tipy na skvělá místa 16 téma Muž, který do vás vidí, aneb setkání s Rüdigerem Dahlkem, nejdůležitějším lékařem naší doby 22 travel Hana de Goeij s Louisem Vuittonem prozkoumala Marseille 26 czech made Jak Tomáš Karpíšek, nejlepší český restauratér, zkusil otevřít Hospodu na Manhattanu 32 fashion Fotografka Bára Prášilová objevila knihu Mystéria země české a stvořila podle ní tajuplné obrazy v omšelých pražských čtvrtích 40 den s Tomášem Zahálkou, šéfem privátního bankovnictví LBBW Bank 44 rozhovor Alison Smale, šéfredaktorka international Herald Tribune, vzpomíná se ZENem na zlatá devadesátá 48 genius loci Nuda v Brně? Ale kdepak! ZEN objevoval cool Brno a našel opravdové klenoty 56 brand story Andrea Artioli: „Boty značky Artioli měl Jan Pavel ii. na své poslední cestě“ 60 design o květinách vzdorujících času s Martinou Černou, majitelkou studia Mat Flowers 62 piju, tedy jsem ZEN vyrazil do champagne na ochutnávku nejlepšího šampaňského 64 zen like co redakce miluje 66 na konec Fejeton Jana Bílého tentokrát o tom, že Německo je struktura a Česko chaos a že nejlepší by bylo obě země prostě zkřížitOBálKA Foto: Tomáš Železný Styling: Zuzana Kárová Jezdecké oblečení zapůjčila firma Můj kůň, www.mujkun.eu Milan Vidlák ve své rubrice Planeta ZEN, kde zkoumá podivný život té věci, kterou nazýváme „globální ekonomika“. Více na str. 12. cITáT číslA Jaroslav křtitel. Při návštěvě slavného psychosomatika Rüdigera Dahlkeho v Praze se křtila jeho kniha „Princip stínu“, která vysvětluje, proč musíme poznat temnou stranu své osobnosti. Obřad provedli Izabela Platznerová, kterou Dahlkeho knihy oslovily natolik, že založila nakladatelství Avanis, jež vydává pouze tohoto autora, a herec Jaroslav Dušek, který u té příležitosti zanotoval „Někde v Dahlke cesty končí...“ Více na straně 16. „Akcie na Wall Street rekordně rostou. A v té samé době rekordně roste dluh USA. Jak je tohle možné?“ Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

9

10ZEN dE luxE ▼A131003641 V poušti Arizony Donatella Versace představila extravagantní kolekci, jež je ale sdostatek ženská. Ležérní střih modelů v odstínech arizonské pouště skvěle doplňují boty z jehněčí kůže a hedvábí na zlaté platformě. Cena 20 720 Kč, prodává Prospecta Moda. Hra o čas Monte Carlo, kasina, neohroženost – to je svět nových hodinek z řady Monégasque švýcarské manufaktury Roger Dubuis. Retro model ve velikosti 44 mm fascinuje designem i výkonem mechanického strojku. Cena 972 400 Kč, prodává Carollinum. Kmenová růže Lancôme získal pomocí biotechnologického procesu zcela novou látku: kmenové buňky růže Lancôme, představující pravděpodobně nejkomplexnější regenerační aktivní látku na světě. Z ní vznikl Absolue L’Extrait, dokonalý regenerační elixír-krém. K dostání v Lancôme Beauty Institute, cena 7500 Kč. Jaro v kapse Sportovně elegantní kožená kabelka s nápaditou rukojetí a páskem ve dvou kontrastních barvách je luxusním doplňkem, který dodá půvab každému outfitu. Jeho maximální praktičnost zajišťují dvě velké kapsy a jedna menší na zip. K dostání je v butiku Bogner. Cena 26 000 Kč. Filmový klenot V květnu vstupuje do českých kin Velký Gatsby v režii Baze Luhrmanna. Podílí se na něm i světoznámá značka Tiffany & Co., jež pro film vytvořila kolekci šperků dokonale odrážejících lesk éry bohatství a nezkrotného optimismu. Sám Fitzgerald byl prý Tiffanyho věrným zákazníkem, a tak se ve snímku třpytí doplňky s diamanty, perlami i platinou. Info o ceně v butiku, Pařížská 10. Radost z jízdy BMW Z4 Roadster je poháněn čtyřválcovým a šestiválcovým benzinovým motorem BMW TwinPower Turbo. Vybaven je skládací pevnou střechou, jež se složí za 19 vteřin, a to i v rychlosti 40 km/h. Protáhlá kapota, dynamické boční linie a robustní záď jsou příslibem čisté radosti z jízdy. V oranžové barvě jste k nepřehlédnutí. Cena od 892 500 kč. Připravila Viola Černodrinská

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C BOSSHUGOBOSSInternationalMarketsAGPhone+41417273800www.hugoboss.com

12ZEN sloupEk Planeta Historka, jíž čtenáře v dubnu nonstop zá- sobovala americká média a po nich ochotně i ta česká, má vskutku výstřední scénář – asi jako propadák Smrtonosná past 5 s Brucem Willisem. Devatenáctiletý držitel školního ocenění atlet měsíce a stipendista studující medicínu Džochar Carnajev se bez zjevných příčin rozhodl nenávi- dět americkou svobodu, a proto se svým bratrem nastražil primitivní bombu z hřebíků. A to přes- to, že měli údajně plný dům výbušnin. Proč jen u všech rohatých bratři nepoužili něco účinnější- hozesvézbrojnice?Kdyžsepárdnínatodověděli, že jsou hledaní, ukradli auto a řidiči se pochlubili, že jsou maratonští atentátníci. Načež oba začali házet výbušniny po policii. Kde je ale vzali a jak je přestěhovali do kradeného auta? Z přestřelky Džochar, jenž získal americké občan- ství náhodou přesně 11. září, vyvázl, ale přejel svého postřeleného bratra. Pak do té doby bezproblémového a milé- ho chlapce nahánělo deset tisíc poli- cistů, týmy sWat, armáda a vrtulníky Národní gardy a v Bostonu vyhlásili bezletovou zónu a stanné právo. Když „teroristu“ konečně chytili, sám se stře- lil do krku a zranil si jazyk. Teď nemůže mluvit. Třeba o tom, že netuší, proč ho nahánějí a zabili mu bratra? „Mami, proč se bojíš?“ odvětil přitom se smíchem Tamerlan, starší z bratrů, těsně po útoku na telefonický dotaz své matky, zda se mu nic nestalo. Za pár dní už jí vyděšeně volal: „Policie na nás začala střílet, pronásledují nás. Mami, miluju tě.“ ZEN si klade otázku, zda tu není ještě jiná než oficiální verze události, a je trochu překvapený, že tak nečiní ostatní mainstreamová média. Zlatá ulička. Goldman Sachs radí, abyste prodali své zlato. ZEN pro- to míní, že je rozumné udělat pravý opak. Banka, kterou někteří považují za absolutní špičku finančního světa, a jiní naopak (či právě proto) za jedny ze strůjců finančních pohrom poslední doby, prohlásila, že cena zlata klesne na 1270 dolarů.* A jak to mohou „goldmeni“ tušit? Whistleblower a bývalý zaměstnanec Goldman Sachs Andrew Maguire tvrdí, že bankéři v čele s bankovním kartelem s názvem Federální re- zervní systém hrají přinejmenším trojitou hru. Nejprve si vsadí na pokles, pak ho spekulacemi skutečně vyvolají a za nové, lepší ceny nakoupí – a ještě shrábnou jackpot. Například v pátek 12. dubna bankéři prodali 500 tun „papírového“ zlata (tedy toho, které jinde než na papíře neexis- tuje) takzvaně nakrátko, čímž zlato „zlevnili“. Ni- kdo jiný než ten, kdo tiskne nové peníze nebo je inkasuje, by si takovou krátkodobou „ztrátu“ ne- mohl dovolit. Zajímavé však je, že fyzického zlata se tento podvod nedotkl. Ve stejný den byl poměr poptávky po skutečném zlatě vůči nabídce 50:1. akcie rostou, utíkejte... V době, kdy bezdomovectví v New Yorku vzrostlo na nej- vyšší úroveň od Velké deprese a po světě se šíří nezaměstnanost, rekordy překvapi- vě hlásí i ceny akcií na Wall Street. V „nejúspěšnějším“ týdnu vzrostl dluh USA o 61 miliard dolarů, přičemž dle mnoha insiderů je dolar před kolap- sem. Miroslav Cvrček z Reflexu rozpor glosuje větou: „Můžete si tak udělat představu, v čí kapse končí centrální- mi bankami tištěné a vládou pumpo- vané peníze – zase u bank.“**ZEN se ptá: Lze najít souvislost mezi možným kolapsem americké ekonomiky s uza- vřením bezmála osmimilionového Bostonu po „teroristickém“ útoku? Že by trénink pořádkových sil na pří- padné nepokoje v případě náhlé krize ekonomiky, jak naznačují mnozí ko- mentátoři z blogosféry? Už v prosinci slavný novinář Jim Marrs informoval o tom, že stovky topmanažerů z bank i vysokých úředníků dávají výpovědi a prchají z New Yorku a dalších amerických měst na ven- kov. Vědí snad něco, co my ne? * Řada expertů, např. Peter Krauth, to vidí jinak: „Zlato je nejlepší pojistka proti hlouposti vlád.“ ** Své o tom ví třeba kyperský důchodce John Demetriou, který 35 let vydělával v Austrálii na penzi, a když se s milionem dolarů vrátil domů, EU mu „zdanila“ jeho vklad 80 %. JAK To, ŽE NEUSTáLE RoSTE DLUh USA, ALE ZáRoVEň i AKCiE NA WALL STREET? Ve svém pravidelném rozboru pozoruhodných ekonomických souvislostí se editor ZENu Milan Vidlák ptá: komu se ještě dá věřit? Milan Vidlák editor ZENu ▼A131003337

13

14ZEN pražský chodEc sedmtipů na skvělá místa Pozor na Prsty Náměstí Republiky 3/4, Praha 1 Unikátní filmové klapky, různě zkrášlené našimi umělci, se chlubí svým peřím ve foyer divadla Hybernia. Vyvrcholením unikátního minisalonu bude veřejná dražba vystavených originálů v pátek 31. května od 14 hodin na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. obraťte list Na Příkopě 19, Praha 1 Svou prodejnu otevřela v Česku ještě neobjevená oděvní značka LIST. Revoluční je ve velmi ženském pohledu na módu a její druhé jméno je svůdnost. smlsněte si Jáchymova 2, Praha 1 Exkluzivní pop-up store otevírají v obchodu Ingredients. Vytvoří zde barevný a sladký svět francouzské cukrářské legendy Ladurée, výrobce nejznámějších makronek. K dostání bude třeba interiérový sprej s mandlovou vůní, který voní v jejich obchodech po celém světě. Perlový týden Na Příkopě 16, Praha 1 Tradiční perlové týdny přivezou do Prahy vrcholné kreace německé šperkařské firmy Schoeffel. Uvidíte perlové šňůry a šperky z perel sladkovodních, akoya, tahitských i těch nejdražších z jižních moří ve všech možných barvách i tvarech. Akce probíhá 13.–19. května v klenotnictví Halada v Praze a 20.–26. května v klenotnictví Halada v Brně. Pražská kolonáda Cihelná 2, Praha 1 Vůně lázní zavála až do Prahy. Opíjet se jí můžete v nové designové kavárně Kolonáda Café & Shop, která koncem dubna otevřela na Malé Straně. Posezení na zahrádce, hřejivé jarní slunce, křehké oplatky a k tomu lahodná káva. Možno koupit do zásoby. zase sPolu Národní galerie hl. m. Prahy, Hradčanské náměstí 15, Praha 1 Setkání po staletích uspořádala Nadace Eleutheria a Národní galerie. Svedla dohromady sedm obrazů z jedenáctičlenného polyptychu bratří Vivarini, které byly do 18. století ozdobou kostela San Francesco v Padově. Výstava trvá do 15. června. oděn v basmatee Školská 7, Praha 1 Dejte si kafe, poslechněte prima hudbu... Přijďte na party českých návrhářů nebo prodejní akci v prostoru s názvem The Room by Basmatee, zaměřeném hlavně na netradiční pánskou módu. Připravila Hana de Goeij Ilustrace Tereza Kovandová ▼a131004554

15

16ZEN téma Muž, který do vás vidí {RüdigeR dahlke} „Buďte rádi za nemoci, ukazují vám cestu.“ „mamograf způsobuje rakovinu.“ „Nesázejte na pozitivní myšlení, ale objevte svůj temný stín.“ Největší lékař naší doby má pro vás spoustu překvapení… S Rüdigerem dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadva- cetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že dahlke ne- káže vodu a nepije víno. a kromě toho nejí ani maso. ačkoli do zaplněného kon- ferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí prv- ní dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl Text Milan Vidlák Foto Bára Prášilová 16ZEN

ZEN17

18ZEN deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů. Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím kraj- ně nepopulární – nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je na ci- garetách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouš- tějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytvá- říme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonu- jí s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty.“ Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím va- rovnýchsvětýlekvpodoběpříznaků,kterénatuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To začalo už u Descartesa, New- tona a Galilea Galileiho… Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodno- covat a já se k tomu snažím v rámci svých mož- ností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje. Změna jako lék A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, vě- nuje se pacientům ve svém relaxačním a léčeb- ném centru TamanGa nedaleko rakouského Gra- zu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychoso- matice a takzvanému celostnímu léčení, při kte- rém se neléčí nemoci, ale lidé. „Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v ne- mocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. „Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se pro- „Duše žije v těle. Tělo je důležité asi tak, jako je důležitý dům, ve kterém nějakou dobu bydlíme,“ říká původem německý lékař, který je už dvacet let Rakušanem. Nemoc jako symbol Obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit 18ZEN

ZEN19 stě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nesta- lo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme pre- vencí a že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku. Proč vypnout mobil Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rü- diger Dahlke, v té době začínající nemocniční lé- kař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A také objevil pozoru- hodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci. Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient po- třebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lás- ku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úra- zům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člo- věka na správnou cestu.“ Postupně si doktor Dahl- ke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbo- lizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 pří- znaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená třeba zvětšené srd- ce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá vel- ké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“ vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a poro- zumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často pro- jeví třeba nádorem.“ Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho dru- hu musí i zdát. „Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledá- vat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti ra- kovině děložního čípku je zcela nesmyslné, pře- sto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednáš- ce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden.“ Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě roz- sáhlejším problémem jsou podle něj také mobi- ly: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy neza- pínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na Öreb- ro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku. V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“ Není naštvaný, jen konstatuje. Stej- ně tak úplně klidně a s nad- hledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval – jiný- mi slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých chlap- ců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syn- drom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!“ Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pa- cientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, n V ZáSADě JSOU VŠeCHNy SyMPTOMy – TěleSNé, PSyCHiCKé i SOCiálNí – PROJeVeM STíNU. JSOU V NěM UKRyTy Ty VlASTNOSTi, KTeRé ByCHOM U SeBe RADŠi NeViDěli, A TAK Je POTlAčUJeMe. ▼ A131006010

20ZEN o kterém Rüdiger Dahlke často hovoří a jež ply- nule navazuje na přednášku – téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ni- čemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: „V zása- dě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši ne- viděli, a tak je potlačujeme. Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona pola- rity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými an- děly pro ostatní.“ Během dětství a dospívání vytváříme stín, aby- chom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou temnou stránkou a vy- světluje během nedělního stejnojmenného se- mináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě. Nebát se stínu Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi za- čneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijme- me a smíříme se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti ja- derné energii. Můžete se zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou ener- gii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědo- mí – a to je stín. Vědomí je světlo.“ A právě tady nastává hlavní problém – uvěz- nění v egu. Existují jen dvě strategie „nezpra- cování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny Knihovna podle Dahlkeho Jak správně jíst (2007, Fontána) Výživa a požitek ze života patří úzce k sobě. Správná výživa podporuje zdraví a vede k pozitivnímu životnímu postoji. Rüdiger Dahlke popisuje v této knize základní pilíře zdravé výživy: vyváženost (smysluplný poměr bílkovin, tuků a uhlohydrátů), plnohodnotnost (potraviny v přírodním stavu bez přídavných látek a konzervantů), vyrovnaná rovnováha kyselin a zásad a výživa podle typu, která odpovídá vlastní bytosti a vlastním potřebám. Kniha obsahuje kromě toho praktické typy a odkazy i pestrou paletu receptů pro zdravý a vyvážený týden. Lékárnička pro duši – Cvičení a meditace (2010, Ikar) Co dělat, ztrácíme-li duševní rovnováhu, selhávají nám nervy a nemůžeme se ubránit tlaku stresu, choroby či tíživé životní situace? Nebo jsme prodělali psychický šok a upadáme do deprese? Autor nabízí řadu osvědčených metod a praktických návodů pro zvládání akutních situací i celostních metod vhodných jako prevence. Na základě příznaků psychické krize poznáme, které organické nemoci by se za ní mohly skrývat. Nemoc jako řeč duše (1999, Pragma) Na klinických obrazech nemoci Rüdiger Dahlke ukazuje, co nám každá nemoc signalizuje, a radí, jak změnit svůj způsob života a svou psychiku. Popisuje neurologické obrazy nemocí a výklad chorobných příznaků, jako jsou roztroušená skleróza, epilepsie, Parkinsonova choroba, Alzheimerova nemoc, poruchy štítné žlázy, problémy s páteří a kloubní problémy, pásový opar, potíže s prostatou, vypadávání vlasů nebo bradavice. Zákony osudu (2011, Ikar) V této knize R. Dahlke na základě četných příkladů a ilustrací objasňuje, jak myšlení a cítění určuje naši realitu. Se zákony osudu to je stejné jako se zákony fyziky. Kdo je zná, má z nich prospěch, kdo je ignoruje, může špatně dopadnout. Jak je možné, že z dobrého úmyslu často vznikne pravý opak? Jak to, že moudří lidé, které obdivujeme, mají také stinné stránky? Co vězí za tajemstvím příslovečné lásky na první pohled? Princip stínu – Smíření s naší temnou stránkou (2012, Avanis) Každý má svůj stín. Skutečnost můžeme buď přijmout, nebo proti ní bojovat. Stín je to, co v sobě a našem světě nechceme vidět. Práce se stínem slouží tomu, abychom se stali vědomými. Stín je naším pokladem a autor v této knize ukazuje, jak ho vypátrat a jak se s ním konfrontovat, abychom ho mohli přijmout, integrovat do své osobnosti a možná dokonce i začít milovat.

ZEN21 pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojuje- me s okolím a hledáme obětní beránky. „Pří- liš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl ži- vota. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co? Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí a házíme odpověd- nost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdra- vili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři po- užívá i jeden zajímavý příklad projekce. „Pra- sata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim ří- káme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“ A právě v nové knize Princip stínu (a částečně i na pražském semináři) konkrétně radí každé- mu odvážlivci, jak se stínem pracovat. Neslibuje žádné jednoduché cesty („Je to nejtěžší téma ze všech, takže budeme dělat pauzy“), zato výsle- dek je prý zaručen. Nemá totiž smysl bojovat proti korupci, hladomoru ani blbosti, neboť to, proti čemu bojujeme, přetrvává. Pouze když uzdravím sám sebe a budu šťastný – a vědomý –, spustím lavinový efekt i ve svém okolí. Chce to jen začít: „Cesta za stínem je tou nejnapína- vější dobrodružnou cestou, na jakou se můžete vydat. Jakmile uděláte první krok, bude to stá- le větší zábava, kousek po kousku prosvěcovat vlastní temnotu, rozšiřovat při tom stále více své vědomí a stávat se přátelštějšími – vůči druhým a zejména vůči sobě.“ n n LiDé DOSTáVAJí TAKOVé TěLeSNé PROBLéMy, KTeRé ReZONuJí S JeJiCh NeVyřeŠeNýMi TéMATy. A130003906

22ZEN Město, které kašle na turisty {Marseille} Starý přístav, kterému vévodí legendární Grand Hotel Beauvau. Pobývali v něm například Jean Cocteau a Yves Montand. Text a foto Hana de Goeij ZEN se prošel ve stopách Louis Vuitton City Guide po sto a jedné marseilleské vesnici. P ole kvetoucích a dobře živených pa- neláků... První dojmy z Marseille jsou v ostrém kontrastu s tradiční- mi výspami Azurového pobřeží typu Cannes nebo Nice. Od dovolenkové atmosféry s vůní levandule a zpěvem cikád jsme několik desítek kilometrů na jih. „V Paříži nebo v Londýně se musíte snažit, abyste z města vidě- li něco jiného než tisíci turisty vydupané stezky. Cesta skrze Marseille vede jen přes neprobádaný terén a všechny stezky jsou neoznačené,“ charak- terizuje starobylý jihofrancouzský přístav James Reeve, britský fotograf, který fotil v Afghánistá- nu, jeho dílo na své oblečení přetiskl Dries van Noten a nedávno se podílel na výzdobě nového místního butiku Louis Vuitton; do Marseille se přistěhoval před osmi lety a pro módní značku zachytil monumentální marseilleské stavby. Líné poledne na promenádě prezidenta Kennedyho právě rozřízl ostrý zvuk klaksonu. Někdo zapar- koval své auto tak šikovně, že kolem něj už po frekventované silnici nikdo neprojede. „Věci, kte- ré na Marseille miluju, jsou zároveň těmi, které nenávidím,“ povzdechne si James. „Nikdo vám tu nedá během dvou minut pokutu za špatné parko- vání, což je fajn. Bohužel pro některé to zname- ná, že se můžou postavit úplně kdekoliv. Třeba jako tenhle idiot.“ Nevěřila jsem, že může existovat něco takového jako dopravní zácpa v neděli odpoledne. Ale i přes relativně malou rozlohu a necelý milion obyvatel je prý Marseille třetím evropským městem s nej- horší dopravní situací. Alespoň to tvrdí taxikář, který mě vezl z letiště; předpokládám, že zkuše- traVEL

ZEN23 Graffiti Marseille sluší. Objevuje se zcela plánovaně na mnoha městských zdech a tvoří kulisu k živému ruchu v ulicích a hospodách. nosti má v tomto ohledu bohaté. Poslední zatáč- ka a jsme u hotelu – co na tom, že zrovna u ní je zákaz vjezdu. „V Marseille je dovoleno všechno,“ s úsměvem prohodí řidič a hladce přistane přímo před vchodem Grand Hotelu Beauvau, věrného strážce starého marseilleského přístavu. Za pár let bude slavit dvousté narozeniny a hrdě nese titul nejstaršího hotelu ve městě. Jen žádné suvenýry Zdá se, že třináctka bude pro Marseille šťastným číslem. Právě letos se pyšní titulem evropského města kultury a hemží se to v něm jako v mrave- ništi. Za pár měsíců zde budou otevírat muzeum evropských a středomořských civilizací, první národní muzeum mimo Paříž. Vypadá to, že město konečně dostalo potřebný kopanec, který jej a jeho obyvatele probral z netečně plynoucí- ho života ve výhni provensálského slunce. „Dříve sem připlouvala jedna obchodní loď za druhou,“ říká recepční v hotelu, „kvůli častým stávkám se na nás ale nakonec všichni vykašlali. Nedivím se jim. Teprve zhruba posledních pět let se začínají vracet hlavně ohromné turistické lodě, které kři- žují Středomoří, takže je hned veseleji.“ Sezona tu začíná přibližně v polovině března a každý den v novém i starém přístavu zastaví několik mnohoposchoďových korábů, z nichž vyskáčou stovky nadšených turistů. „Marseille se potřebuje naučit, jak sdílet sama sebe,“ říká foto- graf James a usrkává čerstvého džusu z krvavých pomerančů. „Pro turisty město zatím příliš ote- vřené není. Navíc má velmi rezistentní charakter a mění se jen velmi pomalu,“ dodává. Možná to je dobře. Minimálně absence jakýchkoliv obchodů se suvenýry a nekončících davů na vyhlášených bulvárech je velmi vítaná změna. S úderem osmé večerní nakráčíme s kručícím žaludkem do restaurace Chez Michel. Přece jen jsme na jihu a málokde servírují večeři dříve. Pro- storu restaurace s bíle prostřenými stoly vévodí dřevěná bárka. A na ní se skví ranní úlovky, které o několik okamžiků později končí v naší bouilla- baise. Máme štěstí na mořského vlka, ostnatce a rybku se jménem galinette, u které jsme bohu- žel nenašli český ekvivalent.

24ZEN „Vědecky rozlišujeme osmnáct druhů úsměvů,“ dozvěděli jsme se o několik minut dříve v La Ber- gerie, galerii, restauraci a obchodu s módou v jed- nom. „A jenom jeden z nich je ten pravý. Pozná se podle vrásek, které se nám udělají v obličeji,“ vy- práví Florent Beger, jeden z majitelů nezvyklého prostoru. Právě chystá výstavu fotografií úsměvů. Ze dvou se bude na návštěvníky usmívat i naše ZENová výprava. Majitelé nám výměnou nabídli výtečný čerstvý pomerančový džus, který poctivě vymačkali na tradičním plechovém odšťavňovači. Milý závan nostalgie. Na stole nám nejdřív přistane mísa s chlebovými krutony, následovaná česnekovou pomazánkou. Vzápětí se k nim přidává kotlík hustého rybího vývaru a jako královny připlouvají na stříbrném podnoseinašetřirybky.Čísníkjeběhemminutky vykostí a hostina může začít. Napsat, že bouilla- baise je rybí polévka, by bylo chybou a hrubým nedoceněním tohoto uměleckého díla. Moře chladí hlavy Jako má Rio de Janeiro svého Ježíše, Praha Praž- ský hrad a Paříž Sacre Coeur na Montmartru, tak má Marseille Notre Dame de la Garde, im- pozantní baziliku, panovačně shlížející na město a bezostyšně dávající na odiv svůj žíhaný kabát. Šplháme k ní serpentýnami, které nemají dale- ko k devadesátistupňovému sklonu. „Škoda že tu nebudete v pátek. Jednou za roku tu pozlace- nou sochu panny Marie vezmeme a vrtulníkem ji sneseme až k moři,“ vypráví další z velmi sdíl- ných taxikářů. Už mě to začíná skoro mrzet, když Francouz vesele dodá: „Vezeme ji tam, aby se vy- čurala.“ Skoro jsem mu to sežrala i s navijákem. Mimochodem, exponovaná socha je téměř deset metrů vysoká a váží skoro deset tun. Marseille je jedno z nejstarších měst světa. Byla založena jako řecká kolonie 600 let před naším letopočtem a vzhledem ke své poloze vždy hrá- la roli vstupní brány do Francie. To se odrazilo i na jejím obyvatelstvu. Koexistuje tu pestrá směsice Francouzů, Korsičanů a přistěhovalců ze zemí Magrebu, kteří zde fungují v relativně poklidném soužití. Podle některých je Marseille v tomto směru padesát let před Paříží. Názory na bezpečnost města se ale různí. Náš taxikář Julien má za to, že bezpečnostní situace je čím dál horší, a raději jezdí večer do blízkého stu- dentského města Aix-en-Provence. Fotograf James naopak říká: „Mám dost těch řečí o tom, jak je Marseille nebezpečná. Když byly všude ve Francii před pár lety etnické nepokoje, tady nehořelo ani jedno auto. Věřím, že přítomnost moře chladí horké hlavy. Člověk ve srovnání s ním rychle zjistí, jak je bezmocný. Tady to vi- díme každý den.“ Pomalu procházíme čtvrtí starožitníků mezi Rue de Rome a Rue Paradis. Boutique fotoaparátů Leica, modely Martina Margiely i trendy aukční Marseilleské mýdlo, bouillabaise a úsměvy – tři typické atributy jihofrancouzského přístavu. Na snímku uprostřed je Florent Berger se svým bratrancem, který s ním provozuje nezvyklý prostor La Bergerie. Na protější straně: Bar hotelu Belle Vue je univerzálním místem, odkud lze pozorovat ruch v přístavu. Od rána do večera. Ráno s croissantem a café au lait, večer s jazzovou hudbou. 24ZEN

ZEN25 síň Leclere, která má v nabídce obraz za více než 1 400 000 eur. Atmosféra na hony vzdálená ošun- tělým krámkům s nevkusnými cetkami a snědým mužům s vousy, kteří si nás podezřívavě prohlíže- li jen o dvě minuty chůze dál, a dokonce nechtěli, abychom v jejich blízkosti cokoliv fotili. Pravidla mýdlárny Marseille její obyvatelé láskyplně označují měs- tem sto a jedné vesnice. Každá její část může být osudově jiná, a tyto části od sebe často nedělí ani ulice. Dumáme nad tím, kam se poděly ženy. Na ulicích je jich ve srovnání s muži zatraceně málo. Záhadu jsme nevyřešili. V Atelier de Georgiana, kam jdeme na oběd, panuje srdečná nálada, svě- ží vzduch vystřídala vůně pečené ryby a chmury zůstávají přede dveřmi. Finalistka francouzské edice soutěže MasterChef si před necelým rokem otevřela místo restaurace kuchyni. V prostoru sotva pro deset lidí vám připravuje dobroty pří- mo pod nosem a nechá bez ostychu nahlédnout do svatyně, kterou obvykle kuchaři žárlivě střeží. „Ráno jdu na trh, vynechám vše, co není sezonní, a nakoupím tak, abych se vešla do rozpočtu 16 eur za obědové menu,“ říká korpulentní černoška pů- vodem z Beninu. „Dnes měli všechny ryby hodně drahé, nakonec jsem vzala barakudu. Vařím a jím ji dnes poprvé,“ prohodí bezstarostně. Spokojení hosté, kterých je vždy více než židlí, svědčí o tom, že Georgiana ví, co dělá. Jestli Marseille proslavilo něco po celém světě, tak to je zcela bezpečně místní mýdlo, které má více než sedmdesát procent přírodních olejů. Vyjme- novávat jeho blahodárné účinky by vydalo na sa- mostatný článek. Jednu z továren, kde se dodnes ručně vyrábí, jsme ucítili doslova na sto honů. Malebný krámek Savon de Marseille Licorne na- jdete na jedné z místních náhorních plošin Cours Julien, která slibuje, že brzy bude oázou se dvěma dětskými hřišti a obrovskou fontánou. Zatím jí vévodí graffiti, jež sem ale jaksi podivně zapadá. Serge, majitel mýdlárny, si na nás udělá čas, i když jsme se objevili mimo návštěvní hodi- ny. Celou svou magii provozuje ve dvou spartán- ských místnostech, vybavených pouze kovovými obry, kteří s železnou pravidelností a bez zasta- vení zpracovávají mýdlovou hmotu už více než sto let. Za tu dobu se tu změnilo jen málo. Místo dědůpřišliotcovéamístootcůsynové.Stejnějako předchozí generace tu dnes zvládnou vyrobit při- bližně 7000 mýdel denně u jednoduchých typů a 3000 kusů typů se vzorem. Lákadlem pro sběra- tele typických suvenýrů jsou i takzvaní „santons“ neboli malé vyřezávané a ručně malované figur- ky. Řemeslníci v Provence je začali dělat po Velké francouzské revoluci v dobách, kdy lidé nesměli chodit do kostela. Místo toho si doma z posta- viček začali skládat výjevy ze života Ježíše Krista a dál praktikovali svou víru. Tradice se postupem času rozšířila i mimo náboženská témata a dnes si ze santonů můžete poskládat celé město. Francouzi Marseille buď nenávidí, nebo na ni nedají dopustit. Mám podezření, že Marseilla- nům to je upřímně jedno. Svému městu doká- zali vdechnout ducha, který říká: „Pokud chcete, přijeďte, postaráme se o vás a budete tady jako doma. Pokud nechcete, nejezděte, zas tak moc ovásnestojíme.Cosionásbudetemyslet,natom nezáleží. Marseille je naše a my ji měnit nechce- me. Maximálně tak, jak sami uznáme za vhodné.“ Třeba letos. Moderní stavby, včetně protáhlé ele- gantní budovy architektky Zahy Hadid, zaplavují nový přístav. Marseille je v pohybu a buďte si jisti, že si sama zvolila čas i způsob. n ZENová Marseille Další místa, která v Marseille doporučuje Louis Vuitton City Guide a ZEN je vyzkoušel na vlastní kůži: REstauRaCE: Gilbert et les Rameurs: Ideální na drink v horkém letním dni. autentické posezení v místním veslařském klubu u stolu ze starých lodních prken a s výhledem na celý přístav. Toinou: u vchodu do restaurace, specializované na ústřice a další mořské živočichy, si můžete svou večeři prohlédnout dopředu. toinou po celý den prodává úlovky místních rybářů a večer se před ní tvoří fronta, protože neberou rezervace. Virgin Café: Příjemná kavárna těsně pod vitrážovou střechou bývalé banky, která dnes slouží jako multifunkční prostor pro značku Virgin. Ideální na lehký oběd a posezení u kávy. shon ulice necháte za sebou. Les Arcenaulx: Prodejna starých a nových knih, z nichž některé jsou označeny nálepkou „coup de coeur“ neboli láska na první přečtení. a hned vedle je restaurace, kde můžete ochutnat místní specialitu z jehněčích nožiček. La Caravelle: Restaurace, bar a jazzový klub v jednom v prvním patře hotelu Belle Vue. Disponuje atmosférou starých zlatých časů a terasou, na které lze strávit celý den. OBChODy: Le Royaume de la Chantilly: Obchůdek s bezmezným počtem sýrů a údajně nejlepší šlehačkou v Marseille, kterou vám tam prodají ušlehanou do kelímku. Félio: Mekka pro fandy pokrývek hlavy všeho druhu. Koupíte zde například originální kapitánskou kšiltovku i čepice s červenou bambulí pro posádku. Empereur: Nejstarší železářství ve Francii a ráj pro kutily. Na několika patrech a v několika domech najdete například polštář na dveře (to aby nebouchaly) nebo třeba plechovou berušku české výroby.

26ZEN cZEch madE Tomáš Karpíšek: Ta naše

ZEN27 manhattanská... Text Kateřina Hicks Foto Hana Connor Nejlepší český restauratér otevřel Hospodu v New Yorku a – světe, div se – uspěl. S Kateřinou Hicks si povídal o tom, proč je důležité čepovat pivo čtyřmi způsoby a že s masem je víc zábavy než se zeleninou. Tomáše Karpíška v jeho podniku v jedné z nejdražších newyorských čtvrtí Upper East Side, do kterého Američany láká na „Umění Piva“, fotila pro ZEN Hana Connor.

28ZEN M ajitel restaurační skupiny Am­ biente je nenápadný, drobnější muž sportovního vzhledu. Hovoří tiše a klidně, v celých větách, kte­ ré mají jasnou pointu. Pozorně naslouchá, nemlží, netlachá, žádnému tématu se nevyhýbá a působí naprosto uvolněně. Slovo já během našeho rozhovoru v kavárně Savoy, jež patří pod jeho impérium, nevyřkl ani jednou. Při­ tom jen málokdo si na naší gastronomické scéně vysloužil podobný respekt jako Tomáš Karpíšek; koncepty jeho restaurací vždy geniálně zapl­ ní díru na trhu dřív, než si jí všimne někdo jiný, a přitom je jejich úspěch pevně svázán s důrazem na kvalitu ve všech třech složkách hostova zážit­ ku: jídla, prostředí i servisu. První podnik s názvem Ambiente otevřel ve vi­ nohradské Mánesově ulici v roce 1995 po návra­ tu z Rakouska, kde studoval a zároveň pracoval v restauraci. Postupně následovaly další. Dnes má tato síť dvanáct restaurací různých typů a stylů – od klasické, leč kvalitní české hospody přes mo­ derní trattorii až po brazilskou churrascarii. Loni na jaře obdržela jedna z restaurací skupiny – La Degustation Bohême Bourgeoise, jež se speciali­ zuje na zážitkovou gastronomii ve formě degus­ tačních menu –, první michelinskou hvězdu. Možná ještě víc je pro Ambiente něco, co se za­ tím žádnému českému restauratérovi nepodaři­ lo: úspěšně otevřít podnik v New Yorku, městě, kde je konkurence extrémně silná. Hospoda, jak se zdejší představitelka skupiny Ambiente sym­ bolicky jmenuje, však obstála, a to přesto, že se od počátku musela vypořádat s nelehkým oče­ káváním – plnit v New Yorku funkci kulinárního ambasadora. Dům s hrdým názvem Česká národ­ ní budova, kde je Hospoda umístěna, totiž dnes patří České republice. Impozantní neoklasickou budovu si zde koncem 19. století postavily české krajanské spolky; dnes tu kromě nich sídlí i gene­ rální konzulát a České centrum. Otevření české restaurace na Manhattanu tou­ žebně očekávali nejen diplomaté a zaměstnanci Českého centra, ale i řada newyorských Čechů. „Jen aby to nezvorali,“ strachovali se moji new­ yorští přátelé, „aby z toho ještě nebyla ostuda.“ Nebyla. Spokojení hosté se vracejí a recenzenti Hospodu výhradně chválí. Vyladit menu Hospody rozhodně nebylo jedno­ duché: „Všichni, kdo nám tolik pomohli, a zejmé­ na krajané, chtěli, aby kuchyně v Hospodě byla vysloveně česká, aby si tam prostě mohli zajít na svíčkovou, na guláš,“ říká Tomáš, „ale my jsme od začátku chtěli vařit pro Američany. A ze všech n Ve VýzKuMNýcH úSTAVecH Se VěDěLO, JAK Se u NáS KDYSI uPRAVOVALO MASO. ALe JeN TeOReTIcKY. BYLO TO DOBRODRužSTVí... Jak tady být vidět? Tomáš ví, že bez PR agentury specializované na gastronomii si v New Yorku neškrtnete.

ZEN29 Výčepní pult jako centrum hospody. To je podle Karpíška poznávací znak české gastronomie, na který slyší i členové newyorských pivních klubů. Nahoře: Tým kuchařů Hospody je mezinárodní. průzkumů, co jsme si dělali, nám vyplynulo, že na českou kuchyni Američan přijde jednou, ale nebude se za ní vracet. Zatímco na svůj oblíbe­ ný Caesar salad třeba přijde dvakrát týdně. Takže dnes nám z toho původního konceptu, kdy na menu byla převážně česká jídla, zbylo v podstatě pivo a na jídelním lístku lívance, řízek, smaženka a kachna. Nedávno jsme ale začali nabízet kaž­ dý týden jinou českou specialitu, takže kdo má o českou kuchyni zájem, možnost má.“ Není škoda takto ustoupit z národních pozic? My tady chceme prezentovat české pivo a českou kulturu čepování. Restaurace má prostor jako česká hospoda, dominuje tomu výčepní pult, ob­ loženípostěnách,lavice,stolysečtyřminohami... Exportovat ale celou českou kuchyni do New Yor­ ku je nesmysl – museli bychom vozit buřty, šun­ ku, mouku, ocet... Vaříme tu jako všichni ostatní, ze skvělých lokálních sezonních surovin. Nicmé­ ně na kuchyni český vliv poznat je – Katie Busch, naše šéfkuchařka, vařila s Oldou Sahajdákem, šéfkuchařem v Degustation, a v Praze si toho hodně vyzkoušela. Ale dává tomu svou interpre­ taci a samozřejmě vaří i originální věci. Naše PR agentura kuchyni Hospody nazývá „Czech influ­ enced cuisine“, což je myslím přesné. PR agentura je v New Yorku nutnost? Je to drahá záležitost, ale naprosto nezbytná. PR agentury používají všichni – ty největší šéfku­ chařské hvězdy, které každý zná a PR takzvaně nepotřebují, až po malé ambiciózní restaurace. Je nesmírně důležité dostat ke správným lidem a ve správnou dobu ty správné informace. Lidé z agentury se osobně starají o neustálý kontakt s médii včetně bloggerů a všelijakých zájmových organizací. Skvělé je, že v New Yorku se řada PR agentur specializuje právě na gastronomii. Zpátky k českosti. Točíte plzeň...

30ZEN Kultura piva, respektive výčepní kultura, je právě to české a jedinečné, s čím v Americe máme šan- ci uspět. To, že se u nás totéž pivo čepuje čtyřmi různými způsoby, je něco, co tam nikdo neznal. (V provozovnách Lokálu i v Hospodě je možno si pl- zeň objednat v jedné ze čtyř možných variant pomě- ru mezi tekutým pivem a pěnou; od piva takřka bez pěny – zvaného čochtan – přes klasickou hladinku až po šnyt a mlíko, což je de facto samotná pivní pěna.) Pak ale naši hosté, kteří se pivem víc zabý- vají, zjistili, že poměr pěny mění nejen pocit, jaký pivo v ústech vyvolává, ale opravdu mění i jeho chuť. Pivaře jsme tím dost zaujali, byli to tu vy- zkoušet i členové pivních klubů, psalo se o tom... Vůbec pivní scéna je zde velice živá a zajímavá, je tu spousta vynikajících pivovarů. Navázali jsme třeba spolupráci s pivovarem Brooklyn Brewery. Odkud vlastně pochází tenhle způsob čepo- vání a proč jste se pro něj rozhodli? Je to historická záležitost, o šnytu psal třeba Karel Čapek. Víte, u nás v Ambiente nikdo nebyl žádný velký pivní expert, ale tohle byly věci, co provádě- li staří výčepní v klasických hospodách většinou jen pro štamgasty, a nám se to líbilo. Když jsme začínali v Praze v Lokálu, nikdo nevěřil, že se pro- sadíme jako hospoda se skvělým pivem, ale stalo se. Péče o pivo je zásadní. Já říkám, že u nás pivo musí chutnat jako v pivovaru. Nebo si představte ten rozdíl mezi horkým bochníkem chleba, kte- rý pekař před vámi vytáhne z pece, a tím samým chlebem, který jste si koupila v obchodě, kde le- žel na regále zabalený v igelitu. Kvalitu můžete udržet, jen když čepujete dobře skladované pivo do dokonale čistých temperovaných půllitrů. Vzdálenost sudu od kohoutu je klíčová. Většina pivních barů má mezi sudem a pípou desítky me- trů dlouhé plastové trubky, kde čekají desítky piv, než se dostanou do sklenice. U nás se tam vejde jen jedno. Jedno! To znamená, že to další už je přímo ze sudu nebo z tanku. Ale proč vlastně pořád jen ten Prazdroj? V Česku je přece tolik zajímavých pivovarů! My jezdíme každý rok testovat pivovary, malé, velké, všechny možné. Nemusíte tomu věřit, ale Prazdroj nám opravdu vychází jako nejlepší. Je jediný, který v pivu nemá vedlejší chutě, je to ta- ková čistá chuť a má nízký obsah alkoholu. Když je dobře ošetřený, je prostě nedostižný. V Ameri- ce ho jinde v takové kvalitě neseženete – trh tam ovládajíobchodníci,cestazpivovarukzákazníko- vi není přímá, to pivo tráví spoustu času ve skladu a chuť se tím strašně ovlivní... My v New Yorku kupujeme pivo, které vozí v chlazených kontejne- rech přímo pro nás, aby bylo stále čerstvé. Trochu odbočuji, ale jak to bylo v případě Čestru? Zničehonic jste přišel s tím, že dobrý steak nemusí být odkudsi z Argentiny nebo Karpíškovo menu VEdlE NEwyorské Hospody patří do sítě ambiENtE dalšícH dVaNáct pražskýcH podNiků, ktEré uspokojí opraVdu VšEcHNy mlsNé jaZýčky. Lokál je restart české hospody. Koncept Lokálu je postaven na skvěle ošetřeném pivě a poctivé české kuchyni. Kuchaři nepoužívají dochucovadla ani jiné fígle, vaří v maximální možné míře z čerstvých surovin a preferují vyhlášené regionální producenty. Hotovky se v Lokále zakládají několikrát denně, uzeniny pocházejí od vlastní značky Ambiente – Amaso. K Lokálu v Dlouhé, U Bílé kuželky a U Zavadilů brzy přibude další restaurace v Praze 7. Brasileiro U Radnice a Brasileiro Slovanský dům charakterizují dva pojmy: churrasco a rodízio. Churrasco je způsob přípravy masa, zejména hovězího, na speciálním grilu, na němž se opékají kusy nabodnuté na špízu. Rodízio je způsob servírování: passadores de carne chodí mezi stoly a odkrajují maso ze špízu na talíř. Nabídku doplňuje salátový bufet, kde nechybí ani sushi či ústřice. Částka za konzumaci je paušální na principu „sněz, co zmůžeš“. Čerstvě, sezonně a podle italské tradice, tak lze nejstručněji vystihnout nabídku restaurace Pasta Fresca. Jídelní lístek staví hlavně na domácích těstovinách vyráběných denně přímo v restauraci. K dispozici je oddělená vinotéka se sbírkou italských vín. Přes poledne se zde podává i tzv. rychlé jídlo, servírované do 15 minut od objednání. Neapol je hlavní inspirací restaurace Pizza Nuova. Podává se zde tradiční neapolská pizza s nejlepšími rajčaty San Marzano a Pienolo, buvolí mozzarellou a extra panenským olivovým olejem. Pizzu tu válejí podle střežené tradice organizace Verace Pizza Napoletana a pečou na bukovém dřevu v peci z Neapole. Pro rodiny s dětmi je zde připraven originálně řešený dětský koutek. Originální, stoprocentně český steak house. Restauraci dal jméno český strakatý skot, plemeno vyšlechtěné generací našich pradědů. Mistři řezníci tehdy dovedli maso nechat dokonale vyzrát a zpracovat včetně mnoha dnes opomíjených partií a kousků, a právě na tuto tradici Čestr navazuje. Základ jeho nabídky tvoří stařené neboli vyzrálé hovězí doplněné vepřovým z přeštických prasátek a místními rybami. Restaurace a kavárna Café Savoy navazuje na prvorepublikovou atmosféru. Nevšední interiér podtrhuje neorenesanční strop, jehož historie sahá až do roku 1893. Café Savoy je vyhlášené bohatými snídaněmi a pokrmy z gourmet menu – ochutnat tu můžete třeba i říční raky nebo české šneky. Vlastní pekárna nabízí denně čerstvé cukrářské a pekařské výrobky. Dva druhy kávy speciálně pro restauraci vytvořila známá česká pražírna Doubleshot. Bohatá snídaně, rychlý oběd v podobě domácích těstovin nebo večeře se sklenkou prosecca, to vše v atmosféře italské cafeterie Pastacaffé ve Vězeňské a Vodičkově ulici. Restaurace, jíž byla letos opět udělena michelinská hvězdička, se zaměřuje na českou kuchyni připravovanou z prvotřídních lokálních surovin s respektem k aktuální sezoně. Na výběr jsou tu dvě menu: Dégustation Bohême Bourgeoise je šestichodové české menu inspirované kuchařskou školou Marie B. Svobodové z přelomu 19. a 20. století. Dégustation du Chef je české menu rozšířené o dalších pět chodů podle šéfkuchaře Oldřicha Sahajdáka, který při jejich přípravě využívá nejmodernější kuchařské techniky. 30ZEN

ZEN31ZEN31 ze Spojených států, ale klidně třeba z jižních Čech, a že kromě kvality masa je pro chuť steaku zásadní proces staření, který u nás ale nikdo pořádně neuměl. Na to jste si přivezli odněkud experta? Tohle je stejný případ. Nás to téma prostě zau- jalo a informace jsme sháněli, jak a kde to šlo. Archivy, učebnice, staré příručky... Amerika byla samozřejmě inspirací, tam je velká a nepřeruše- ná tradice skvělých řemeslných řeznictví a speci- álně s hovězím tam zacházejí skvěle – ale i u nás ty informace někde byly. Šlo jen o to sehnat správné lidi, dát je dohromady a dát jim příleži- tost všechno vyzkoušet. Někteří naši odborníci z výzkumných ústavů třeba postupy teoreticky znali, ale nikdy na vlastní oči neviděli, jak se uplatňují v praxi. To bylo velké dobrodružství. Dnes se pořád mluví o tom, že bychom maso měli omezit a orientovat se spíš na rostlin- nou stravu. Nechystáte nějaký projekt třeba pro vegetariány? Chystáme projekt řeznictví spolu s Františkem Kšánou, a to v prostoru pasáže Divadla v Dlou- hé. Bude tam řeznictví, kde vám maso i na mís- tě připraví, bude tam gril a prosklené stěny, vše bude vidět... Ale vy jste se ptala na zeleninu. Pokud mluvíme o české kuchyni, tak tam je její využití opravdu trochu omezené. My když jsme sestavovali jídelní lístek Hospody, napsali jsme si varianty všech skvělých českých jídel, která máme rádi, a skoro všechno se nám vešlo do formátu maso–omáčka–příloha. Schválně, co si vybavíte za zeleninu, když pomyslíte na českou kuchyni? Brambory. Zelí. Špenát. Dejme tomu cibule, možná s odřenýma ušima hrášek a mr- kev. Moc toho není. Když jsem žila v New Yorku, stávalo se, že ně- jaké ovoce nebo zelenina zničehonic začalo být trendy a šéfkuchaři se předháněli v tom, do kolika jídel je dokážou zakomponovat. Je- den čas to třeba byl divoký česnek. Můj tajný favorit byl ale vždy kořenový celer. Co třeba ten – není to kandidát na kulinární trend? (směje se) Celer je fajn. V La Degustation máme na menu celer pečený v chlebu. Ale nový trend tam zatím nevidím. No dobře. Ještě zpátky k Hospodě. V počá- tečních recenzích se občas objevily kritické poznámky ohledně velikosti porcí ve vztahu k ceně; ty už teď vymizely a tisk vás jen chvá- lí. Porce už jsou tedy předpokládám větší... Koncept Hospody byl od začátku kdesi napůl mezi Lokálem a La Degustation. Neformální, moderní restaurace, ani levná, ani drahá, někde uprostřed, ale s důrazem na zajímavé jídlo. Por- ce jsou ale spíš menší velikosti, aby vás zasytily tři chody a dezert. Nechceme nabízet klasický hospodský model, kde si dáte jedno jídlo, ma- ximálně s polévkou, k tomu pivo a jdete domů. Restauraci profilujeme jako gastropub. Recenzenti často oceňují i zdánlivě podružné detaily jako dostatečný prostor mezi stoly, který umožňuje hostům, aby se vzájemně nerušili, a servis, což je v New Yorku zásadní téma. Hospoda má skvělé hodnocení třeba v průvodci Zagat Guide... Ze všech recenzí a hodnocení mě nejvíc těší re- cenze na www.opentable.com. To je rezervační systém, přes který si hosté zamluví stůl, a po pro- běhnuté návstěvě restaurace, kterou web auto- maticky zaznamená, se jich systém zeptá, jak byli spokojeni. Ta reakce je okamžitá a přichází pod vlivem zážitku, který host u nás před pár hodi- nami měl. Proto mě těší, že jsme právě tam byli vyhodnoceni jako jedna z restaurací s nejlepším servisem v New Yorku. Upřímně řečeno, nečekala jsem, že se vám v této části Upper East Side bude dařit. Tu oblast celkem znám a není to zrovna místo, kam by člověk jen tak zabloudil – a kvůli restauraci už vůbec ne... To místo v budově, která je pro Čechy velmi prestižní, jsme získali díky podpoře řady lidí a za tu příležitost jsme samozřejmě vděční. Je fakt, že geograficky ta poloha úplně ideální není a jsou i jiná místa, kde bych si naši restau- raci dokázal představit. Někde víc na jihu, mož- ná v East Village... Znamená to, že uvažujete o Hospodě II? O něčem se uvažovat dá vždycky. (směje se) Uvidíme. n Kávička v Savoy. Tomáše K. zpovídá Kateřina Hicks, která je gastronomickou autorkou ZENu a zároveň znalkyní New Yorku, kde deset let žila. n CO Si VYBAVíTE ZA ZELENiNU, KDYž POMYSLíTE NA ČESKOU KUCHYNi? MOC TOHO NENí...

32ZEN fashioN Rozálie v ulici V Hrobech v pražské Libuši. Šaty Anno Domini, www.adconcept.cz, 3800 Kč; boty Anima Tua, Elišky Krásnohorské 3, Praha 1, 12 770 Kč 32ZEN

ZEN33 Rozáliepohanská bohyně prahy ZENová fotografka Bára Prášilová se nadchla pro knihu Emílie Bednářové Mystéria země české, kde se dočetla, že ženy měly mnohem větší vliv na naše dějiny, než jim přiznávají (mužské) historické vědy. Pozvala tedy ke spolupráci šestnáctiletou modelku Rozálii Havelkovou (dceru Ondřeje Havelky) a pak mávnutím svého kouzelného fotoaparátu zkrášlila místa Prahy, která obvykle nepovažujeme za bůhvíjak půvabná. Její fashion story doplňujeme o citace z mysteriózní knihy...

34ZEN Ulice Nuselská, Michle Název Michle v sobě zahrnuje pramen, třpyt, vlhkost, rychlé pohyby tance, erotiku i plodnost – zkrátka Jarní slavnost. Ze slavného, posvátného obřadu se do minulého století zachovala prvojarní slavnost Fidlovačka, ovšem již v notně pokleslé formě. Odbývala se v nedalekém nuselském údolí a dostala název Fidlovačka, což je jakýsi „potměšilý“ překlad slova Michle. Tento název měli na svědomí zřejmě studenti, neboť statek Michle patřil od 15. století pod Pražskou universitu. Původní název Nuslí byl ostatně Neosvětely, Novosvětely, což napovídá mnohé. Hedvábná halenka Jsem, www.jsem.name, 3200 Kč; Podprsenka La Perla, 6400 Kč; Tanga La Perla, 3600 Kč; Podvazkový pás La Perla, 5800 Kč; Boty Obsession Shoes, Maiselova 16, Praha 1, 17 215 Kč; Prsten Mawi, Dušní 3, 10 390 Kč; Punčochy Bepon, 299 Kč 34ZEN

ZEN35 Poblíž ulice Na Jezerce, Nusle Jezerka byla pramen, ke kterému mířily ženy toužící po miminku, a těhotné tu prosily o snadné slehnutí. Ostatně ne nadarmo se blízký kopec jmenuje Bohdalec (Bůh dárce; bohdal se navíc říkalo čápovi). V posvátných hájích u Jezerky sídlili kněží, konaly se tu sněmy, nablízku soudy a byla tu volena česká knížata. Body Anno Domini, www.adconcept.cz, 4200 Kč; Boty Obsession Shoes, Maiselova 16, Praha 1, 14 120 Kč

36ZEN Kožená bunda Markéta Šohajová, marketa. sohajova@gmail.com, cena na vyžádání; Hedvábná sukně Jsem, www.jsem. name, 3900 Kč; Boty DKNY, 5250 Kč

ZEN37 Ulice Na Žertvách, Libeň Již zmíněná Jezerka byla pramen léčebný, jenž rovněž sloužil k rituálnímu očišťování. Zachovala se pověst o bílých postavách, jak nad vodou rozčesávají Libuši vlasy a provádějí taneční reje. Nápadné jsou právě názvy význačných kultovních míst a pohřebišť, tak jako Libeň. Mnohé zkazky byly zachyceny například o libeňské ulici Na Žertvách (žertva = oběť). Další příklady: Libeňka, opevněné kultiště u Mšeckých Žehrovic, jiné Libně, Libec, Libuš, Libice či Libenice u Kolína, kde se nedávno našla svatyně s hrobem kněžky z doby bronzové.

38ZEN n Foto: Bára Prášilová n Styling: Mili Havrlantová n Make-up a vlasy: Eva Svobodová n Modelka: Rozálie, Elite Šaty s páskem Escada, 35 990 Kč; Boty DKNY, 4550 Kč; Baret Tonak, 265 Kč; Kabelka stylistky vlastní 38ZEN

ZEN39 Ulice K Libuši, Libuš Nedaleko ulice K Libuši se nachází ulice V Hrobech a návrší zvané Soudný. Zřejmě jde o posvátný hřbitov, u něhož (či přímo na něm) se konaly ordálové souboje. Slovo ordál neboli boží soud je germánského původu a odvozuje se od něj staročeský ortel. Ve středověku šlo o krajní důkazní prostředek při rozhodování soudních pří, když jiné prostředky selhaly – v tomto případě měl pravdu vítěz. Souboje měly přesně daná pravidla – v českých zemích se šlechtici směli bít mečem, poddaní holemi. Účastnit se směla i žena, přičemž její mužský soupeř byl znevýhodněn – musel stát po pás v jámě nebo v sudu. Souboje se i v Evropě konaly až do začátku 20. století, i když už neměly povahu ordálu. Rozálie je na tomto snímku stylizovaná jako Emílie. Emílie Bednářová (nar. 1907) byla úspěšnou operní pěvkyní a překladatelkou. Jako malé děvče měla prý zjevení. Objevil se před ní velmož z rodu Vršovců a vyjevil jí, že byla nejmladším členem rodu Vršovců při jejich tragickém vyvraždění. Zjev držel v rukou starobylou knihu a dožadoval se očištění. Po letech se začala věnovat pohanským dějinám a výsledkem byla Mystéria země české. Fascinovala ji především Libuše.

40ZEN dEN s... zahálka Text Hana de Goeij Foto Tomáš Železný Šéf privátního bankovnictví LBBW Bank Tomáš Zahálka jako jeden z mála topmanažerů neopustil region a zůstal ve svých Pardubicích. do Prahy cestuje vlakem, díky dojíždění nemusí nakupovat a má klid na své rybičky. Z ahýbáme na cestu, o které jsem přesvědčena, že může vést ma- ximálně k polorozpadlé továr- ně. Městská zástavba Pardubic se jako mávnutím kouzelného proutku mění na řady starších vesnických domků. Několik dalších zatáček a stojíme před branami rezidenčního kom- plexu obehnaného zdí. „Dříve zde byla prů- myslová zóna s výzkumným ústavem. Zeď byla hranicí zahrady,“ vysvětluje mi o několik minut později sto devadesát čtyři centimetrů vysoký Tomáš Zahálka, šéf privátních banké- řů LBBW Bank, který o sobě s oblibou tvrdí, že není vysoký management, že je jen vysoký. A taky pyšný majitel jednoho z místních domů postavených ve striktně funkcionalistickém stylu. Ostatně jako všechny domy v areálu. Po půlhodině hovoru bych Tomáši Zahálkovi (40) svěřila snad všechny prostředky na kontě. A možná i dítě na hlídání. V bankovnictví začínal na počátku devadesátých let, když mu bylo dva- cet. „Otevřeli jsme třeba pojízdnou směnárnu na motokrosových závodech a měnili Němcům marky na koruny. Jen tak, uprostřed polí s po- jízdným vozíkem. Tehdy to bylo normální, nyní bych to nerisknul ani s ozbrojenou ostrahou.“ Od roku 2005 pravidelně dojíždí z Pardubic do Prahy. Po letech strávených na různých pozi- cích místních bank totiž dostal skvělou nabídku od pražské centrály tehdejší Živnobanky. Později pracoval i v Commerzbank a pak při- jal nabídku od LBBW Bank, jediné německé banky, která u nás poskytuje služby privátního bankovnictví, jít rozvíjet právě oddělení priva- te banking. Někdy vyrazí autem, někdy vlakem. „Vlak mám rád, ale v jeden okamžik tam vidíte pořád ty samé obličeje. To je ta chvíle, kdy zase nasednu do auta, abych ostatní lidi nenudil tím svým,“ směje se. O tom, že by s manžel- kou Dášou Pardubice opustili, ani neuvažovali, a tak se s na české poměry dlouhým dojíždě- ním prostě srovnal. Se ženou si rozdělili role, a díky cestování tak Tomášovi odpadly třeba pravidelné rodinné nákupy. Oblíbeným místem Zahálkových je dostihové závodiště, a nejenom v době Velké pardubic- ké. V Pardubicích jsou prý i jiné lepší dosti- hy. „Klient mi nedávno sděloval, že z výher n Je POTřeBA, ABy TáTA VZAL SyNA V určiTOu ChVíLi K SOBě A VyTříSKAL Z NěhO ChLAPA. 40ZEN

ZEN41

42ZEN v sázkách už má doma jeden důchod,“ směje se Tomáš Zahálka a dodává, že sázet se prostě musí, jinak by to byla strašná nuda. Nevydrží ani sedět na hlavní tribuně a rád chodí dolů na doběhovou dráhu. „Když koně dobíhají, zapomínám dýchat.“ Hotel Grand Častým cílem Tomášových procházek je i sa- motné centrum Pardubic. „Lidé zde chodí kolem staveb, které jsou ve světě v učebnicích architektury, a ani o tom neví. Třeba Hotel Grand nebo Gočárovy automatické mlýny,“ říká. Raritou je podle něj pardubický zámek, který nazývá megapevností. „Pernštejnové kolem něj navozili tisíce a tisíce tun hlíny a vytvořili valy, přes které pak honili stáda ovcí, aby to pěkně udupaly. Švédové za třice- tileté války se přes tyto valy nikdy nedostali.“ Na Pardubice je pyšný. „Vyrůstal jsem ve ves- nici Uhersko a Pardubice pro nás byly střed regionu. Tady se dělo všechno zajímavé. Jsem tu rád, je to úžasné místo,“ vysvětluje, odkud pochází jeho vztah k perníkářskému městu. Jako kluk hrál aktivně fotbal. A místní žákov- ský tým trénoval jeho táta. Jako nevýhodu to ale malý obránce nepociťoval: „Je potřeba, aby táta vzal syna v určitou chvíli k sobě a vytřískal z něho chlapa.“ Koní i koníčků měl Tomáš Za- hálka vždycky spoustu. „Strašně jsem se jednou zamiloval do holky na Státním statku Uhersko a kvůli ní začal jezdit na koních. Bohužel mou bezbřehou lásku neopětovala, tak mi zůstali as- poň koně. Jednou se mi v životě stal hodně vel- ký podraz a tehdy mě z toho vytáhla dvacetiletá kobyla. Prostě jsem to na ní vyjezdil.“ Focení na místním statku byl zdá se dobrý nápad. Rozmáčenou směs půdy, slámy a ko- bylinců na dvoře vystřídá drobný bílý písek jízdárny a tmavý hřebec, který nám bude dělat společnost. Tomáš a kůň se navzájem přemě- ří a spolupráce může začít. „Rád si sem přijdu zase zajezdit,“ svěřuje se bankéř se svými poci- ty a vzdává hřebci hold za statečnost. Vydržet Velká láska. „Strašně jsem se jednou zamiloval do holky na Státním statku Uhersko a kvůli ní začal jezdit na koních. Mou bezbřehou lásku sice neopětovala, ale zůstali mi aspoň koně.“ 42ZEN

ZEN43 blesky světel a stát hezky fotogenicky není nic snadného. Další němé tvory má Tomáš Zahálka přímo v obýváku a hrdě nám o nich vykládá, zatímco staví vodu na čaj – s menšími přestávkami se od svých osmi let zabývá akvaristikou. „Občas si s manželkou sedneme na pohovku a pozo- rujeme ryby jako televizi. Mám rád terčovce, ti plavou pomalu, takže i energie v místnosti potom plyne pomaleji,“ říká se zápalem a vzá- pětí si postěžuje na řasy, kterých se nemůže zbavit. Věřte svému bankéři Zabředáme do diskuse o Češích. „Myslíme si, že jsme pupkem světa a jsme důležití, tak to ale vůbec není. Strašně mi vadí, že naši politici venku perou vlastní špinavé prádlo, je to ostu- da. Česká republika mi připadá jako kyvadlo. Nejdřív se klonila na západ, pak na východ, pak zase na západ a teď už opět nastupujeme směr východ.“ Souvisí to podle něj s malým se- bevědomím. „Řešíme parciální věci bez ohledu na to, jestli jde o jednorázovou chybu, nebo chybu systému. Politici se všeho hned chytají a dělají z toho zákon. Volíme do čela lidi jako Klaus nebo Zeman, kteří to sebevědomí mají a my k nim vzhlížíme. Měli bychom si ko- nečně uvědomit, že když je někdo prezident, automaticky to neznamená, že je nejchytřejší nebo nejlepší, je to jenom profese,“ dodává To- máš Zahálka rozhorleně s pohledem upřeným do zelených hlubin akvária. Privátní bankéře Tomáš řadí do dvou kategorií. Jedni podle něj staví svůj přístup ke klientovi na přehnané profesionalitě; je mezi nimi pře- pážka, která zůstává. Vztah je hodně odosob- něný a klient tam chodí kvůli bance a ne kvůli bankéři. Druhá kategorie jsou ti bankéři, jimž banka pouze vytváří určité zázemí, ale klienti jdou za bankéřem. „Je to podobné jako s lékaři nebo s právníky. Svému lékaři taky řeknete, kde vás co bolí, a právníkovi povíte vše o pří- padném průšvihu. Je potřeba, aby se tak lidé dívali i na bankéře. Pokud mi neřeknou všech- no, můžu s jejich financemi napáchat více škody než užitku,“ vysvětluje. Na oplátku jeho klienti vědí vše o něm. „Považuji za přirozené, že mí dlouholetí klienti vědí detaily z mého osobního života a že rád jezdím na koni nebo hraji golf. Díky těmto informacím mohu po- máhat i jejich byznysu. Když se mi zdá, že by si dva klienti mohli být prospěšní, s jejich sou- hlasem je propojím.“ Základním pravidlem, kterého se bankéř Za- hálka drží při vytváření finančních strategií, je diverzifikace. „Nikdy nedávej všechna va- jíčka do jednoho košíku.“ Poslední hojně vy- užívanou investiční novinkou je nabídka účtů v rublech. „Klienti se hodně ptají, co bude s eurem. Já na to: Před třemi lety všichni po- sílali do kytek dolar, kdo ví, co bude s eurem. Dnes platí to, že jediná jistota je v nejistotě.“ Ideální tedy je mít koruny, něco v eurech, něco v dolarech a část třeba v rublech. Nejstarší klient je s Tomášem již 16 let. „Privát- ní bankéř musí mít velmi dobrou paměť. Mu- sím si pamatovat o každém klientovi maximál- ní detaily, abych věděl, o čem mluví, když mi zavolá třeba k sobotnímu obědu a já před sebou nemám počítač.“ Aktivních klientů může kaž- dý bankéř podle Tomáše zvládnout padesát až šedesát plus jejich rodinné příslušníky. Na svůj tým uplatňuje jasnou číselnou motivaci. To hlavně pro to, že privátní bankéři jsou silné in- dividuality, které jako tým v podstatě fungovat nemusejí. Úterní odpoledne zakončujeme opět rybičkami: „Každá ryba je jiná a vždycky je jed- na z nich nejmenší. Pokud se jí zbavíte jako nej- slabšího článku, objeví se nový nejslabší článek. Proto ani deset bankéřů není stejných a stejně dobrých. Každý má své důležité místo.“ n Jak to bude dál? „Klienti se hodně ptají, co bude s eurem. Já na to: Před třemi lety všichni posílali do kytek dolar, kdo ví, co bude s eurem. Dnes platí to, že jediná jistota je v nejistotě.“ Outfit: Svetr a džíny Tommy Hilfiger, Van Graaf

44ZEN roZhovor Text Hana de Goeij Foto Profimedia EXKLUZIvNĚ: S šéfredaktorkou International herald Tribune, mezinárodního vydání novin New York Times, o instinktu, který ji zavedl do Moskvy, a zlatých devadesátých. S Alison Smale se potkávám v její kance- lářivPaříživpraleseadministrativních budov kousek od La Défense. Drobná, perfektně upravená blondýnka s pro- nikavým pohledem má napilno. Spo- lečnost New York Times Company totiž před pár dny oznámila, že International Herald Tribune budou v průběhu tohoto roku přejmenovány na International New York Times a noviny čeká re- strukturalizace. Váha této novinky pořád visí ve vzduchu – zpráva je příliš čerstvá a po pár „me- diálních“ otázkách je zjevné, že tudy cesta nepo- vede. Šéfka těchto významných novin ožívá až s tématy, která nás vracejí do minulosti. „Nějaký nevysvětlitelný instinkt mne vedl do Moskvy na počátku 80. let. Pro americké novináře to tehdy bylo vysněné stanoviště – přímo v srdci studené války. Po nějaké době ale zjistili, že to je vlastně docela nuda, takže když jsem přijela já, všem ko- legům bylo jako mně jen kolem třiceti. Nakonec se ukázalo, že jsme to byli my, kdo tak mohl psát o největším převratu naší doby,“ vypráví a ukazuje mi fotografii z Prahy, jejího zamilovaného města, z počátku devadesátých let, na které je zachycena s Václavem Havlem. Pár týdnů po našem rozho- voru jsem se dozvěděla, že se Alison stane vedou- cí berlínské redakce New York Times. Vrátí se tak na místo, kde to všechno začalo. Proč jste se stala novinářkou? Viděla jsem to jako způsob, jak uniknout z před- městí Londýna, kde jsem vyrůstala. Dopisovala jsem si s kamarádkou z Německa a díky tomu strávila rok v Mnichově. Mimo jiné jsme jeli i do Berlína, kde jsme týden pobývali se studenty z východní části. Bylo to poprvé, co jsem se octla v místě, kde vládl komunismus, a byla jsem fas- cinována představou jednoho města, které žije dva absolutně odlišné životy. Nepřestávala jsem se sama sebe ptát, proč to tak je. Chtěla jsem se naučit co nejvíc o společnostech, které jsem ne- znala, naučit se jejich jazyk, potkat lidi, kteří mne tím vším provedou, a potom o tom psát. Považuji za privilegium být placena za to, že jsem očima a ušima ostatních lidí. Vzpomínky na Berlín {ALISoNSMALe}

ZEN45 „Novinařinu jsem viděla jako způsob, jak uniknout z předměstí Londýna, kde jsem vyrůstala. Považuji za privilegium být placena za to, že jsem očima a ušima ostatních lidí.“ Lidé čtou dnes zprávy převážně na internetu. Proč by si podle vás měli stále kupovat i tiště- nou verzi novin? Pro mladší lidi, jako je třeba moje dcera, jsou dnes noviny mediální společností, jejíž zprávy a příbě- hy absorbuje rozličnými způsoby. A jako většina jejích současníků to dělá digitálně. Ale pořád roz- lišuje optikou jména – The Guardian, The Inde- pendent, The Daily Mail a další. Já osobně si stále ráda přečtu noviny tištěné, ale je pravda, že si také čím dál více uvědomuji, kolik je z novin papíru. Jakmile je pár dnů nečtu, říkám si, co se mi to doma hromadí. Na druhou stranu ale náhodou vezmete doma do ruky Le Figaro a najednou na- razíte na článek, který je velmi zajímavý a v digi- tální verzi vám unikl. To je to příjemné překva- pení, ta šťastná náhoda, která je novinám vlastní, kterou na nich lidé opravdu oceňují a která je tak těžce replikovatelná. Ovšem digitální komuni- kace, používaná správným způsobem, může být velmi obohacující. To koneckonců platí o všem, co umíme správně používat. Na našem trhu jsem zaznamenala poměrně značný nárůst lifestylových příloh a publika- cí. IHT udělaly to samé s expanzí své přílohy Weekend. Je to nadcházející trend? V našich novinách jsme vždy věnovali velkou po- zornost módě a luxusu obecně, a ne pouze kvůli inzerci. Vznikli jsme pro Američany, kteří v době BelleEpoquepřijíždělidoPaříže,abyzdenakoupi- li umění, oblečení a aby se zde usadili. Potřebovali zprávy z Ameriky a také potřebovali zprávy z nové domoviny v jazyce, kterému rozuměli. Přirozeně jsme se tedy soustředili na věci, které Francii pro- slavily, mimo jiné móda. Luxusnímu průmyslu se navíc velmi daří a je jedním z mála, který dnes ve Francii kvete. Tradiční řemeslná zručnost kombi- novaná s moderním marketingem. A také s chutí vznikajících středních vrstev na kabelky, oblečení a jiné výrobky. Jeden by mohl říct: Ať žije čínský konzument, protože jsou to oni, kdo to všechno kupují a umožňují našemu průmyslu moderniza- ci, adaptaci a zajišťují mu pokračování. Když jsem vyrůstala, nepamatuju si, že bych vůbec něco vě- děla o nějakých značkách. Zejména na Západě je dnes lidé vidí všude. Nesoudím, zda to je správně či ne, jen tento fakt registruji. Když padla železná opona, byla jste v Berlíně. Od té doby postkomunistické země sledujete. Jak hodnotíte jejich vývoj? Poté, co jsme prožili ten magický moment, ná- sledoval univerzální pocit jakéhosi zklamání. To je normální. Život se nesestává z magických mo- mentů, proto to bylo nevyhnutelné. Okamžik, kdy jsem překročila Checkpoint Charlie, byl ne- uvěřitelný. Bylo to jedinkrát v životě, kdy jsem se musela štípnout, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Chytla jsem si taxi, abych se dostala zpátky do redakce, a taxikář mi říká: „Tak a teď nám sem přijdou všichni cizáci a budou chtít své banány a svá piva.“ Měl pravdu. Nemáme jen dobré vlast- nosti, máme i ty špatné. Jak se to projevilo? Organizovaný zločin velmi rychle zaregistroval příležitost, která na Východě vznikla. Lidé na Vý- chodě, ale ani jejich podporovatelé na Západě na to možná nebyli připraveni. To vedlo k tomu, co jsme viděli dál. Jedním příkladem je Bulharsko, země, kterou mám moc ráda. Živkov, který vlá- dl zemi 35 let, byl najednou pryč. Všechny oči se upíraly na Berlín, a revoluce v Bulharsku se tak

46ZEN stala velmi tiše a nejrůznější vazby nikdy nebyly odhaleny. Nikdo skutečně neví, co se stalo s ko- munisty a tajnou policií. Například vražda Andre- je Lukanova. Byl jednou z prominentních osob ve státě a nikdo skutečně neví, kdo ho zavraždil. A to nemluvím o Sovětském svazu. Tolik turbu- lencí, zločinů, ale i dobrých věcí, které se odehrá- ly pod vládou komunismu, nelze zamést za jeden den. Myslím si dokonce, že první schůzka mezi ruskou a italskou mafií se odehrála kolem roku 1990 v Praze. Kde se tedy stala chyba? Dnes víme, že železná opona padla za jednu noc díky sérii lidských chyb a lidské moudrosti. Do- vedete si představit, že by strážci skutečně ná- sledovali příkazy, které měli, chránili zeď svými životy a pozvedli zbraně? Mohlo se to lehce stát. Máme vůči těmto lidem velký dluh, protože to neudělali. Neudělali to navzdory tomu, že žili ve společnosti, kde bylo příkazy nutno plnit. Mys- lím si tedy, že následný vývoj jsme všichni tro- chu podcenili, možná o něm dost nepřemýšleli. Podcenili jsme také vše, co se pod komunistic- kým režimem událo. Jak to vše můžete otevřít, prohlédnout a jen tak pokračovat dál? Není to omluva za věci, které se následně udály v Rusku, České republice, Bulharsku nebo kdekoliv jinde a ke kterým jsem kritická. Fakt ale je, že je vel- mi těžké absorbovat takové dějiny. Jednou jsem měla velkou hádku s Janem Rumlem. Řekl mi, že spolupráce s režimem byla pro lidi otázkou mo- rální volby. Podle mě to je nesmysl. Janův otec byl disident a on vyrůstal v morálně velmi jasně definovaném prostředí, proto pravděpodobně může říct, že to byla morální volba. Věřím, že mohl trpět jinými způsoby, ale bylo velmi ne- pravděpodobné, že by ho režim oslovil. Nyní, když v postkomunistické době mluví o lustraci, má automaticky velmi výhodnou pozici a je pro něj jednoduché určit pravidla. Ta se ale nemusí vztahovat na ostatní lidi. Vezměte můj vlastní případ. V roce 1983 a 1984 mne vyslýchala KGB celkem devět hodin ohledně případu sovětské- ho občana, který se údajně pokusil uprchnout ze země přes Maďarsko. Byl to někdo, koho jsem potkala jednou přes známého, vůbec jsem ho neznala. Řekl, že chce využít prázdnin v Maďar- sku a uprchnout na Západ, a já na to, že to je špatný nápad. Požádal mě, abych mu schovala soukromé věci, a já to odmítla. Do dnešního dne nevím, jestli to byl skutečný případ, nebo to na mě nastražili. Protože jsem byla cizinka, měla jsem při výslechu zástupce britské ambasády a někoho z naší kan- celáře. Pokud bych byla bývala sovětský nebo čes- koslovenský občan, byla bych tam sama. Na konci výslechu jsem musela podepsat sumář toho, co bylo řečeno. Trvalo to dost dlouho, protože jsem s obsahem nesouhlasila. V mých KGB spisech jsou tedy bezpochyby nejméně tato dvě prohláše- ní, a pokud by spisy v devadesátých letech někdo otevřel, tak si dost možná řekne: Aha, šla za KGB a udělala pro ně prohlášení, vzdycky jsem věděl, že u ní něco nehrálo. Pokud bych byla Sovět nebo Čechoslovák a prošla si takovým výslechem, jedi- ní lidé, kterým bych to řekla, by byli můj partner, rodiče a nejlepší přítel. Ti by pak také jako jediní mohli vystoupit na moji obranu, což není moc důvěryhodné, protože jde o rodinu. A je to pro- hlášení opravdu přepisem toho, co jsem řekla? Myslím, že jediná otázka, kterou si musíme klást, je, jestli někdo poslal nevinného člověka do věze- ní nebo do exilu. Sledovala jste vznik mnoha demokracií. Dnes někteří tvrdí, že demokracie jako politický systém ztrácí relevanci. Jak to vidíte vy? Je úplně jasné, že se něco děje. Máme patové situace ve Washingtonu, rebelie voličů v Evro- pě. Peníze začínají hrát přehnaně velkou roli ve více a více sekulárním světě. Je jednoduché říct, že nouveau riche kontrolují vše, bez toho, aniž bychom přemýšleli nad tím, jakou roli my sami hrajeme v tom, že peníze a materialismus se nacházejí na tak vysokém místě v žebříčku našich hodnot. Lidé protestním hlasem volili v Itálii Beppeho Grilla, vůdce hnutí, které ne- jenže nemá pevnou politickou agendu, ale hlav- ně v politice nikdy nic nedovedlo od nápadu až po realizaci, což je velké umění. Osoba, která dá takovému hnutí hlas, vytváří současnou situaci stejně tak jako superbohatý člověk. Bohatí mů- žou mít víc peněz, ale postoj, se kterým to dělají, je stejný. Věříte tedy, že demokracie tak, jak ji známe, má ještě budoucnost? Existuje budoucnost pro lidstvo, a proto existuje budoucnost pro vyjadřování se, lidskou kreativi- tu a hledání způsobů, kterými můžeme jednat. V článku z ekonomického fóra v Davosu jsem napsala, že krize je novým normálním stavem. Fungujeme v organizaci národních států, to je ta kolektivní jednotka, která je pořád hlavní měnou mezinárodního pořádku. Globální problémy ale nemohou být vyřešeny samotnými národními státy, a nemohou být ani vyřešeny globálním kapitálem, což je hlavní výsledek pádu komunis- mu, globalizace a digitálních technologií. Tyto tři věci dohromady vytvořily globální kapitalismus. Máme tedy problém v tom, že existuje fenomén, kterému musíme čelit, ale nemáme tu správnou organizační strukturu, abychom mu mohli čelit efektivně. n Po pádu zdi. „Tak a teď nám sem přijdou všichni cizáci a budou chtít své banány a svá piva, říkal mi jeden taxikář ve východním Berlíně. A měl pravdu.“ n JE JASNé, žE SE NěcO DěJE. MáME PATOVé SITuAcE VE WAShINGTONu, REBELIE V EVROPě... Dvoukilové noviny n Noviny New York Times, dlouhodobě považované za nejprestižnější noviny světa, vycházejí od roku 1851. n Denně se jich prodá přes 700 000 výtisků, v neděli, kdy se všemi přílohami váží kolem dvou kilogramů, je to 1 250 000 výtisků. Předplatitelů digitální formy deníku bylo minulý rok v říjnu skoro 900 000. n International Herald Tribune (IHT), mezinárodní vydání New York Times, vlastní skupina The New York Times Company od roku 2003. n Noviny IHT vznikly jako Paris Herald na podzim roku 1887, dnes jsou k dostání ve více než 160 zemích světa a jejich náklad je 234 000 kopií denně.

CO SLYŠÍTE ZA OKNY VY? T E L . : 608 60 50 43 WWW.PARKMECHOLUPY.CZMožnost výhodné hypotéky Dny otevřených dveří podrobnosti na webu Bydlení 10 km od Václavského náměstí. Přesto Vás bude ráno budit zpěvem skřivan. Vyměňte městský hluk za klidné prostředí pražské vilové čtvrti. Přijďte se podívat, jak vypadá pohodová atmosféra a klid uprostřed města. ▼ A131000290 ▲ A130000205

48ZEN gENius loci COOL BRNO 1. Alešbáry fashion showroom Čápkova 4 Text Ivan Manolov Foto Vladimír Novotný „co je na Brně cool? Jede z něj vlak do Vídně,“ ušklíbnou se znalci. Něco na tom bude, ale přesto má moravská metropole co nabídnout. ZEN se vydal na pouť, aby objevil minimálně 8 míst prodchnutých jeho půvabnou duší, byť trochu skrývanou pod pláštíkem maloměsta. B rno je zvláštní město. Po­ měrně velké, rozlohou i poč­ tem obyvatel, ale tak nějak nesebevědomé. Maloměšťác­ ky upjaté. Trpící věčným mindrákem vůči Praze a ne­ nacházející vlastní směr, tak jako třeba rozžhavená Ostrava. V Brně nic není, a přitom tu nic nechybí. Možná tu trochu chybí brněnští Němci, odsunutí v roce 1945, kterých tu tenkrát žilo více než dvacet procent. Dlouhá staletí se podíleli na utváření kulturního života v Brně, byli součástí místní elity, jež Brnu dnes zoufale chybí. Zanechali tu po sobě také dě­ dictví, které dělá z Brna exotické místo – svůj jazyk. Bez němčiny by totiž brněnský „hantec“ vypadal úplně jinak a zbytek republiky by si musel hledat jiný zdroj zábavy. Brněnská identita. Aneb jak by nám to asi řekla Halina. V Brně najdete několik významných památek moderní architektury, ale kouzelných míst s geniem loci, která tak rádi vyhledávají turisté, a romantických párů tu mnoho nenajdete. Pro brněnskou kulturu je příznačný jízlivý vtip, kde se říká, že prý je kultura dobrá, špatná a br­ něnská. Brněnští umělci jsou prostě exoti. Život v Brně ovlivňují studenti, kterých tu je sko­ ro 90 tisíc. Když odjedou, je tu pusto. Ve sportu Brno příliš úspěšné není, ale pokud hraje Ko­ meta, zdá se, že nic jiného neexistuje. Kromě ní tu je ještě prvoligová Zbrojovka a Bolkova jedenáctka. V Brně je také ombudsman a Ústavní soud. V Brně se vyrábějí traktory, které se staly mo­ tivem lidových písní. Určitě znáte tu o traktoru 48ZEN

ZEN49ZEN49

50ZEN značky Zetor, který jede orat brambor do hor. Švédové Brno nikdy nedobyli, ale Brňané dnes trochu váhají, jestli to nebyla chyba. Kdo chce být IN, chodí nakupovat do Vaňkov- ky, obchodní galerie vybudované v prostorách bývalé továrny Friedricha Wanniecka, oblíbe- ného brněnského podnikatele. Kdo je OUT, chodí do Teska. Brno chce přesunout svoje Hlavní nádraží o ně- kolik kilometrů dál. Nebo nechce? Čert aby se v tom vyznal. Brno nemá metro. Na sever od Brna je Moravský kras s mnoha jes- kyněmi a unikátní propastí zvanou Macocha. Brno si přisvojilo Janáčka. Brno má skrytou identitu. Křížová cesta bahnem „velko“ města. Deník Pražáka. Je přesně půl deváté a já vystupuji z vlaku, který tu měl být v 19.19. Jmenuje se Brněnský drak. Nádraží je špinavé a okoralé. Bezdomovci, šlap- ky a zlodějíčci pod laskavým dohledem měst- ských policajtů. Prý to chtěli celé někam pře- stěhovat o pár kilometrů dál, ale asi jim došly prachy. Jsem v Brně. Trochu bloudím a ocitám se v jakési díře či chodbě,kterouproudídavylidívobousměrech. Později se mám dozvědět, že se této podzemní chodbě, fungující zároveň jako obchoďák s tím nejlevnějším zbožím, říká Myší díra. Uf. Když se mi konečně podaří dostat na čerstvý vzduch, přemýšlím, co dál. Nejdřív si mu- sím najít nějaké ubytování. Nejlépe v centru, abych to neměl v noci daleko. Nastupuji do nejbližšího taxíku a spadne mi brada. Za vo- lantem sedí stárnoucí rocker, rádio má na plný pecky a brilantně ždímá sólo z Highway Star od Deep Purple. Nicméně umí i řídit a odváží mě do hotelu. Hotel Barcelo/Comsa byl původně historický palác z poloviny 19. století, ze kterého nedávno vytvořili pětihvězdičkový luxusní hotel. Působí to celé trochu nepatřičně a jeho atrium je fakt úlet, ale wifina tu je, tak není co řešit. Hodím si jen věci na pokoj a vyrážím poznávat nástrahy nočního Brna. Na Zelňáku, což je zdejší kulturní centrum, se dvěma nejdůležitějšími divadly, Redutou a Hu- sou na provázku, se ptám mladého páru, kde to v Brně žije. „Val na Flédu,“ dozvím se vzápětí. Proč ne. Fléda je klub s bohatou historií. Původně to byl kabaret Brüner Fledermause, oblíbené místo, kde se třeba poprvé v Brně hrál jazz. Za koman- čů ho přestavěli na televizní studio Netopýr. Od revoluce funguje jako hudební klub, kde se vystřídalo hodně světových kapel. Ranní dis- kuse u baru na téma budoucnosti dubstepu mě poněkud vyčerpává a odcházím spát. Před snídaní se vydávám na malou procházku, abych dostal pořádnou chuť k jídlu. A taky mi není po včerejší jízdě nejlíp. Pověsti o pití s Mo- raváky nelhaly. V ulici, která se jmenuje Hybe- šova, mě čeká šok. Na střeše jednoho z domů vidím sochu Svobody. To hulení, co mi včera nabídli, asi taky nebylo úplně nevinný. Po krátkém kličkování ulicemi města se ocitám před Zemanovou kavárnou v Josefské ulici. Za- ujalo mě, že tu mají vlastní cukrářskou výrobu i pec a v nezměněné podobě to tady funguje už sedmdesát sedm let. Dávám si obložený chlebí- ček, indiánka a cappuccino se šlehačkou. Pla- tím sedmdesát osm korun. A hlavou kroutím ještě víc, protože žádný Brňák prý této cukrár- ně neřekne jinak než U Sedláčka. Včerejší dietní chyba v klubu Fléda a dneš- ní sacharidová snídaně si žádají kompenzaci. Musím se poohlédnout po nějakém fitku nebo sauně. Po několika pokusech dohovořit se s domorodci mám jasno. „V Obřanech se pré dá dobře vošplóchnót,“ říká zkušená paní s ige- Dřevěné formy na klobouky v Alešbáry fashion shopu v Čápkově ulici, jedné z nejatraktivnějších lokalit v Brně 2. Bistro Franz dostalo název podle autora domu, brněnského architekta Františka Pavlů (vpravo nahoře) 3. Era café restaurant z roku 1927, skvost funkcionalismu (vpravo dole) 50ZEN

ZEN51ZEN51

52ZEN52ZEN

ZEN53 4. Café Alfa ve stejnojmenné pasáži nese stopy „řádění“ velmi plodného brněnského kavárenského architekta Martina Hrdiny (vlevo nahoře) 5. Zemanova kavárna z roku 1936 (vlevo dole) 6. 4comfort ambiciózní wellnes centrum (vpravo nahoře) 7. Café Art je součástí stejnojmenného kina, takže nabízí ideální prostor pro intelektuální debaty (vpravo dole)

54ZEN litkou. A nelhala. Wellnes centrum v okrajové části města, rozuměj asi dvacet minut tramvají z centra, je fakt luxus. Je tu všechno, na co si vzpomenete, a vypadá to světově. Pár desítek minut v posilovně, masáž a sauna mě nastarto- valy a začínám dostávat hlad. Liposukci i epila- ci musím nechat na jindy. Grilovaná hovězí veverka na víně v kavárně Era je vynikající a už mě ani nezajímá, jak ji chytili nebo jestli je tu chovají na maso. Era je funkcio- nalistická stavba a kulturní památka postavená v roce 1929 a já si marně zkouším představit, jak v tomto prostředí mohla za minulého režimu fungovat pivnice. S veverkou v žaludku a touhou vidět vlajkovou loď funkcionalismu přecházím o pár ulic dál, před slavnou vilu Tugendhat. Její stavba, včetně vybavení a zahrady, přišla tehdy na pět milio- nů prvorepublikových korun. Za to by se dalo postavit asi sto průměrných domů. Chudáci Tugendhatovi, jak jen je museli sousedi nená- vidět. Ornament je zločin, opakuji si větu slavného architekta Adolfa Loose, když opouštím vilu, naplněn myšlenkami na zlatý věk moderní architektury. Musím najít místní intelektuá- ly a důkladně to s nimi probrat. Srocují se prý v kavárně Tungsram. Kontakt se mi podařilo navázat snadno, jen mám pocit, že si ze mě dělají trochu srandu, když vášnivě obhajuji tep- lem se vlnící linoleum v nedávno rekonstruo- vané vile Tugendhat. Můj zvědavý a vyhladovělý intelekt si žádá další kulturní pokrm, a nejlepší divadelní vývařov- nou je momentálně v Brně divadlo Reduta. Kritici chválí dramaturgii i soubor. Hrají dnes představení Nenápadný půvab buržoazie na motivy filmu Luise Buñuela. Režíroval ho Jan Mikulášek, vnuk básníka Oldřicha Mikuláška. Větší štěstí jsem snad ani nemohl mít, v tomto být kultura prostě musí. A byla. Jdu spát. Cestou na snídani míjím na náměstí Svobody podivnou černou okurku, říká se jí v Brně „so- cha primátora“ a vypadá jako obří penis. Brněnský Hrdina Snídaně v rodinném bistru Franz je zážitkem ne- jen pro žaludek, ale hlavně pro oči. Jeho barevný interiér působí po ránu velmi pozitivně. Nechce se mi věřit, že byl prostor ještě nedávno napros- to zdevastovaný a majitelé ho vlastně zachránili před likvidací. Interiér navrhl architekt Martin Hrdina. Ten má v Brně na svědomí ještě další zajímavé podniky, kavárny Art, Leporelo, Alfa a Tung- sram. Ta poslední mi něco připomíná... Aby byl můj kavárenský výčet kompletní, mířím ještě do čokoládovny Minach, kde mají pravé belgic- ké pralinky. Za pultem můžete potkat vynikají- cí herečku HaDivadla Marianu Chmelařovou, která podnik vlastní. O design se tentokrát po- starala architektka Markéta Veselá. Odnáším si dárkovou krabičku s pralinkami pro mámu. Bude mít radost. Nakopnutý kvalitní čokoládou hledám restau- raci Koishi, nejlepší restauraci v republice pod- le Maurerova výběru Grand Restaurant 2013. Specializují se tady na ryby a sushi a zdá se, že jim to jde dobře. Snad je nečeká osud ostatních špičkových restaurací, pro které se tady nena- šlo dost zákazníků. Myslím, že jsem toho za tak krátkou dobu stihl vidět v Brně dost. Výlet končí a já se vracím do Prahy. Cestou se ještě rozhlížím v showroomu Alešbáry fashion, jestli by tam neměli nějakou košili, tu svou jsem si pocákal sójovkou a wasa- bi. No, tenhle butik bude spíš pro moji holku. Poslední pohled věnuji Brnu z hradu Špilberk. Kladu si otázku: Proč mě vlastně napadlo ptát se, jestli je Brno cool? n 8. Café Tungsram na Kapucínském náměstí se svými proužky a žárovkami naznačuje, že i tenhle skvost pochází z dílny architekta Martina Hrdiny ▼A120008734

“Tma je pro ošklivé lidi” www.lightway.cz Světlovody Lightway přivedou zdarma zdravé denní světlo do míst, kde přes den musí svítit žárovka či zářivka. Zbavte se umělého světla.

56ZEN braNd story

ZEN57ZEN57 Naše boty měl papež na poslední cestě Andrea Artioli s jedním ze svých modelů z kolekce Podzim/zima 2012–2013. K modelu existuje i opasek se stejným designem. {AndreA Artioli} Text Hana de Goeij Foto archiv firmy S italským ševcem mocných o velikosti nohy Vladimira Putina, velkonákupech magnátů z Texasu a voděvzdorné kůži ze žraloka. B oty jsou pro mě hudební ná- stroj. náš celkový vzhled si představuju jako orchestr a boty s ním musejí ladit. Bu- dou-li hrát falešné tóny, tak pokazí celý koncert,“ vypráví s vášní sobě vlastní Andrea Artioli, švec ze třetí generace výrobců pánských bot, jejichž tradice začala před víc než sto lety na zahradě malého domku v italské Ferraře. V novotou zářícím butiku Alto livello kousek od Pařížské ulice na sebe máme jenom půl hodiny. obvykle sotva někoho stihnu za tu dobu rozmlu- vit. temperamentní ital mne ale zahrnul tolika zajímavými informacemi, že by vydaly na články dva. i přesto jsem litovala, že nemůžeme posedět déle. Poetická přirovnání, živé příběhy, ale i kon- krétní data ze sebe doslova sype na počkání. „Můj dědeček byl sirotek. Jednoho dne, bylo mu devět, na něj na zahradě domu, kde bydlel, narazil soused. Vracel se po polední pauze do práce a rozhodl se, že bude nejlepší vzít malého Severina s sebou, aby se jen tak nepoflakoval. tak se můj dědeček dostal k ferrarskému ševci a řemeslu, u kterého strávil celý život,“ začíná své vyprávění. V rodině Artioli zřejmě jablka nepadají daleko od stromu. Malý Andrea znal tento příběh nazpaměť, a tak ve svých devíti le- tech přišel za dědečkem s tím, že by chtěl také šít boty. „dědeček nepovolil, byl jsem prý ještě moc malý a musel jsem si počkat do čtrnácti. to léto, kdy mi bylo čtrnáct, jsem se ale o botách naučil skoro všechno,“ směje se a do éteru pře- náší svou nakažlivou radost ze života. Jestli to opravdu nebude těmi botami. Když jsou udělané tak, jak mají, jsou podle Andrey Artioli- ho bodem, který do těla přenáší všechnu energii ze země; máte se v nich cítit zdraví a stoprocent- ně sami sebou. Proto musejí být „pohodlné, tr- vanlivé, odolné a lehké“. „robert de niro je moc fajn chlap,“ usmívá se An- drea a na svém iPhonu mi ukazuje snímky, jež si pořídil se svými zákazníky. defilé řady světových státníků, byznysmenů, herců a zpěváků nemá konce. Věděli jste, že Vladimir Putin má nohu ve- likosti 40? A papež Jan Pavel ii. má ve svém hrobě boty značky Artioli? „Mí zaměstnanci jsou věřící lidé a chtěli jsme dát papežovi dárek. Stal se pak pravidelným zákazníkem a naše boty ho prováze- ly i na poslední cestě. Jsme na to pyšní.“ nevšedníchhistorekmáAndreavrukávumnoho. „Před několika lety jsem byl zavolán k zákazníko- vi do Paříže. noblesní pán, který bydlel v nádher- nohy náM V PrůBěhu dne nAPuchnou, A PoKud Se JiM BotA nePřizPůSoBí, tAK zAčne tlAčit. MoJe Boty roStou S VAší nohou. n

58ZEN ném bytě s vysokými stropy a spoustou obrazů. Chtěl udělat boty na zakázku a dost na ně spě- chal. Nějak jsme to zvládli a výrobu uspíšili. Pár týdnů poté mluvím se svými lidmi v Paříži a ptám se na toho zákazníka. Oni na to: Vše dopadlo vý- borně, odešel v pokoji! Zpětně jsem se dozvěděl, že ten úžasný pán měl nějakou strašnou nemoc a jen pár týdnů života, proto potřeboval naše boty tak rychle. Chtěl si je vzít s sebou na onen svět.“ Švec umělec Prominentní švec říká, že vždy studoval to, co považoval za důležité, aby mohl vyrábět ještě lep- ší boty. Například design. Každý rok navrhne až 400 nových stylů a striktně se drží toho, čemu říká hranice dobrého vkusu. Znamená to, že ně- které nápady zákazníků nezrealizuje, ani kdyby mu platili zlatem. „Při navrhování se cítím trochu jako herec. Mí zákazníci pocházejí z odlišných odvětví a každý je jiný. Snažím se maximálně vcítit do jejich kůže, abych navrhl botu, která jim bude vzhledově i funkčně vyhovovat,“ říká. „Vkus a styl už dnes není definován jen geograficky či původem. Spíše jde o skupiny lidí propojené tím, co dělají. Určitý styl se líbí politikům, něco jiného finančníkům a umělci jsou samostatná kategorie. Do arabských zemí ale pořád vyrábím hlavně san- dály, na jihu Ruska mají rádi boty hodně do špič- ky a pro brunejského sultána jsem je šil z látky.“ „Odmalička jsem v televizi sledoval americké filmy a miloval je,“ zmiňuje další vášeň, která ho v roce 1986 zavála až za oceán. Jeho otec dělával boty hollywoodským hvězdám typu Freda Astai- ra, Clarka Gablea či Garyho Coopera a Andreu Amerika fascinovala. První zahraniční zkušenost absolvoval v butiku v San Francisku. „V oddělení bot jsem byl po odchodu kolegyně na mateřskou úplně sám. Oproti tomu u oblečení pracovalo pět lidí, a tak mě napadlo, že by mi mohli s botami trochu pomoct a nabízet je přímo k oděvu, který si zákazník kupuje. Dal jsem jim část své provize a prodeje se zdvojnásobily. Pak jsem si všiml, že některým lidem stačí vidět látku, aby si objedna- li celý oblek. Tak jsem s botami udělal to samé. Nechal jsem si od otce poslat vzorky kůže, vyro- bil katalog a šlo to jedna radost. Třeba magnáti z Texasu je nakupovali skoro po desítkách,“ říká Andrea o svých obchodních začátcích, při nichž se seznámil i s Georgem Bushem starším, který je dodnes jeho zákazníkem. Ve svých botách míchá tradiční italský recept na úspěch: vezmete svobodu, trvalé hodnoty jako rodina a láska, krásu Itálie a její rozmanitost, smí- chátestvrdoupracíazískáteprodukt,kterýnemá ve světě konkurenci. Andrea navíc sází na přírod- ní vlastnosti materiálů, s nimiž pracuje. „Chci-li udělat botu extra odolnou proti vodě, tak na ni použiji kůži ze žraloka, na boty s extra výdrží zase kůži sloní,“ říká. Jedním z jeho vynálezů je elastic- ký šev, který zaručí, že bota nikdy nebude tlačit. „Nohy nám v průběhu dne napuchnou, a pokud se jim bota nepřizpůsobí, tak začne tlačit. Moje boty rostou s vaší nohou,“ směje se. Společnost Artioli ročně vyrobí 25 000 párů bot, z nichž je až 20 % děláno na individuální zakáz- ku. Výroba takového páru trvá přibližně 90 dní. Cena bot v obchodě se pohybuje kolem 30 tisíc korun, za ty na míru zaplatíte zhruba o třetinu víc. Artioli zvažuje navýšení produkce, ale i tak prý bude poptávka převyšovat nabídku. „Celý život se snažím poskytovat lidem dobrý servis a zpříjemnit jim život. Když se mi to povede, zpří- jemním ho i sám sobě,“ říká. Zní to jako dokonalé klišé, jenže Andreovi Artiolimu se dá věřit. n Tradiční výroba pánských bot. Na začátku stojí návrh, následovaný výběrem nejvhodnějších materiálů pro konkrétní pár. Poté, co se kůže nastříhá, přichází šití a lepení. Doplní se podrážkou, která je opět šitá, a na závěr se obrousí do požadovaného tvaru. Nakonec se nový pár lakuje a leští. ▼A130002495

59

60ZEN dEsigN Stabilizované květiny si zachovají barvu a čerstvý vzhled po mnoho let. Text Alex Vyroubal Foto Tomáš Železný a Petronela Čapská Pro majitelku designérského studia Mat Flowers Martinu Černou se láska k Francii stala podnikatelskou inspirací, která nikdy neuvadá. K e květinám vedou cesty nevyzpy- tatelné, třeba přes fotbalové hřiště. Než Martina Černá založila svůj de- signový ateliér, pracovala jako pravá ruka fotbalového manažera, a hned toho nejúspěšnějšího, Pavla Pasky, který se stará o Rosického a další velké hvězdy. Pak si ještě vy- zkoušela obchodní post ve firmě Nork dodávající technologie pro prádelny, jíž se za jejího pětile- tého působení zvedl obrat téměř desetinásobně. „Uvědomila jsem si, že už je na čase si to zkusit sama pro sebe,“ vzpomíná Martina na moment, kdy se s manželem Tomášem v roce 2008 roz- hodli pro vlastní projekt. Díky lásce k francouzskému životnímu stylu si chtěla otevřít francouzské květinářství, ale nakonec rozhodla neviditelná ruka trhu, která jí po špatné zkušenosti se zařizováním vlast- ního bytu ukázala příslovečnou díru na trhu. Otevřela si e-shop s luxusním sortimentem tapet a dekoračních textilií. Úspěch však při- šel o něco později, kdy Martina investovala do kamenného obchodu, aby si klienti mohli na zboží „sáhnout“. Tehdy začala najímat studenty architektury a designu, aby s prodejem spojila i poradenství. Takže když přišla účast v televiz- ní reality show „Jak se staví sen“ společně s dob- ře načasovaným vstupem na zrovna vzkvétající O květinách vzdorujících času {MaRTiNaČeRNá}

ZEN61 Dárek de luxe. Kytice lze vybrat na webových stránkách a v dárkové krabici doručit kurýrem vašim blízkým. Dáma s květinami. Martina Černá použila technologii, která se v Kolumbii používá již 30 let. slevové portály, byla na úspěch připravená. „Už bych do toho znovu nešla, ale během jednoho týdne jsme získali takřka devadesát nových kli- entů. To se samozřejmě ve dvou lidech nedalo zvládnout, a tak jsme v běhu vybrali tým čtyř architektek, který funguje dodnes.“ Ke specializaci na květiny přivedl Martinu klient, který požadoval květinovou výzdobu zámeckého prostoru. To ji přimělo vrátit se k původnímu snu o francouzském květinář- ství, avšak v trochu jiné podobě. Větší množství květin je totiž velmi těžké a drahé udržovat. Řezané květiny jsou sice krásné, ale dlouho nevydrží. A tak Martina přišla s inspirací z ho- landských květinářských veletrhů a nabídla kli- entům „květiny stabilizované“. Taková květina se v době své největší svěžesti napustí roztokem obsahujícím glycerin, který květinu či rostlinu stabilizuje. Tato technolo- gie se v Kolumbii využívá již 30 let, ale do Ev- ropy dorazila teprve nedávno. Velkým trhem pro stabilizované rostliny je Japonsko, kde se vychází z tradičního umění vázání květin Ikebana. Za takovou květinu dáte třikrát víc než za oby- čejnou. Jenže namísto pár dní vám vydrží pár let! Pro hotely, restaurace a další zařízení, kde navíc nepanuje ideální klima pro květiny, je to k nezaplacení. Se zkušeností v oblasti interiéro- vého designu se tak Martina snaží o originální aranže vhodné pro konkrétní prostory. Samostatnou kapitolou jsou čím dál populár- nější „zelené stěny“ a také interiérové stromy a keře, které po stabilizaci vydrží i deset let bez větší údržby. Ale nejsou to jen korporace, kdo si v Mat Flowers dlouhověké květiny po- řizuje. Aranžují se i jako svatební květiny nebo dárkové kytice. Martina se usmívá: „Baví mě udivený výraz lidí, když zjistí, že květiny již ne- jsou živé. Těší mě, že vypadají tak neuvěřitelně realisticky.“ n

62ZEN piju, tEdy jsEm Text a foto Jana Schrammová 1. Se záměrem vyrobit nejlepší víno světa přijel roku 1668 do opatství poblíž Épernay benediktinský mnich Pierre Pé- rignon. Dnes v tomtéž městě, hned vedle vchodu do jednoho z nejprestižnějších vinařství Moët & Chandon, stojí jeho so- cha, naznačující, jak moc byla tato vize úspěšná. Mnichovo jméno dodnes nese jedno z nejkrásnějších šampaňských vín – Dom Pérignon. 2. L’Avenue de Champagne je snad nej- dražší ulicí na světě. Nikoliv kvůli ceně nemovitostí, ale zásluhou toho, co se skrývá pod zemí – tisíce vzácných lahví Víno v prachu spící Redakce ZENu se vydala do kraje Champagne proslaveného výrobou toho nejvýjimečnějšího vína a přináší 5 tipů na ochutnávku šampaňského. Muzeum v Épernay – nachází se přímo naproti domu Moët & Chandon. (nahoře) V každém ze sklepů najdeme i lahve starší než mnozí z nás. (dole) „Nikdy nepij vodu.“ – Motto zapsané v kameni na nádvoří vinařství Laurent- -Perrier. (vpravo nahoře) Katedrála Notre Dame v Remeši, kde bývali korunováni francouzští králové. (vpravo uprostřed) V římské době se v Champagne těžil vápenec. Křídové sklepy a chodby, jež tu zbyly, jsou skvělé pro dozrávání vína. (vpravo dole) 62ZEN

ZEN63 3 rady sommeliérky Elise Losfelt z Moët & Chandon n Nikdy nezapíjejte sladký dezert brut šampaňským. Budete zodpovědni za dvojitou vraždu. Dobře nebude chutnat ani dezert, ani šampaňské. Vyhýbejte se také jídlům s balsamicem či jiným octem nebo s rajčaty. Se šampaňským se nemají moc rádi. n Šampaňské lze kombinovat téměř se vším, hezký kulinářský výlet do světa chutí si můžete udělat tak, že budete postupně se šampaňským ochutnávat každou část jídla, které máte na talíři. Pokaždé bude chutnat jinak. n Pokud chcete zažít chuť šampaňského v jejím maximálním rozkvětu, tak si nejdřív na jazyk dejte krystalek soli. Tip ZENu Během května se v pražské restauraci Bellevue představí čtyři špičková vinařství z oblasti Champagne. Jejich vína doprovodí pětichodové menu, připravené hostujícím šéfkuchařem Giladem Peledem, který prošel řadou michelinských restaurací. Začíná se 6. května s vyhlášeným domem Dom Pérignon, následovat budou Billecart Salmon, Laurent- -Perrier a Philipponnat. jiskřivého vína. Za francouzské revoluce byly tyto sklepy vyloupeny, což vyneslo šampaňské z královských salonků mezi širší lid, a jeho obliba v následující době prudce stoupla. Je libo Dom Pérignon Vintage 2003, výrazné víno typické svou živostí, ke které přispěly tehdejší jarní mrazy a nadprůměrně horké léto? Nebo snad Oenothéque 1996 vonící po pralin- kách a sušeném ovoci? 3. V místním rodinném vinařství Philip- ponnat v Mareuil-sur-Aÿ si zakládají na pěstování svých vlastních hroznů. Mladší rostliny zde rostou vedle starších, které jim lépe připraví půdu. Zastřižené vět- vičky se používají jako přírodní hnojivo. Zdejší skvosty: Clos des Goisses millé- sime 2003 (s tóny Pinot Noir), Sublime Réserve 2002 (z čistého Chardonnay) či Cuvée 1522 Grand Cru 2004. 4. V Tours-sur-Marne sídlí další proslu- lý výrobce šumivých vín – Laurent-Per- rier. V historickém domě, který za druhé světové války málem zanikl, architekt Jean-Michel Wilmotte zrenovoval část sklepa. Z osobitých šampaňských vín místního domu stojí za zmínku limitova- néGrandSiècle,perfektněvybalancované šampaňské s jemným závěrem a přetrvá- vajícími citrusovými tóny, jež není zají- mavé jen svou chutí, ale i speciální lahví kompatibilní s chladicím podstavcem, jímž lze nahradit tradiční kyblík s le- dem. Rosé Perrier, jež kombinuje v chuti a vůni plné tóny jahod, rybízu, borůvek a višní. A také Rosé Alexandra 2004 s ne- obvyklou kombinací (80 % Pinot Noir a 20 % Chardonnay), které vytvořil zakla- datel vinařství Bernard de Nonancourt k oslavě svatby své dcery. 5. Moderní vinařství Billecart-Salmon si zakládá na vkusu a eleganci. Jejich menší sklepy však neobsahují o nic skromněj- ší poklady než domy předešlé. Vína jsou svěží, s jemným perlením. Unikátem je barikované šampaňské Brut Sous Bois, jež voní po sušeném ovoci a chutná po karamelu; nejlépe vynikne v kombinaci s rybou, kuřecím masem a vanilkovou zmrzlinou. Le Clos Saint Hilaire (100% Pinot Noir) je aromatické šampaňské bez přidaného dosážního likéru. Vína Billecart-Salmon se podávají vychlazená na teplotu 8–10 °C, po nalití se jim musí dát čas pro vyniknutí chutí a vůní. n

64ZEN tipy Postrach celebrit, legen- dární komik a režisér Ricky Gervais na vavřínech neusíná. Když všich- ni produkují agresivní humor, tento drzý Brit natočí citlivý seriál nebo spíš falešný dokument „nového typu“ z prostředí domova důchodců. Sází v něm na správné hodnoty a inteligentní jemný vtip, a ačkoli jde o poměrně in- timní záležitosti, nejedná se o žádný doják. V hlavní roli sám Gervais jako Derek, „prosťáček boží“. K vidění na YouTube. -lex- Když ještě lidé četli knížky, plnily tu funkci romány. V našem století je hlavním narativním médiem tele- vizní seriál. Film, ač skvělý, je prostě moc krátký na to, abychom se mohli dokonale pono- řit do příběhu emocí. A pro mě nejlep- ším televizním příběhem současnosti je Hra o trůny, jež nyní běží ve třetí sérii. To šílené vraždění a krutá zima a proti tomu nesmírná odvaha a tuny sexu ve jménu nějaké velké věci... Je tam prostě vše, co nám v životě stráveném na gauči chybí. -jam- O svém nejoblíbenějším časopisu si někdy říkám, že už má nejlepší časy za sebou, ale pak dostanu do ruky číslo jako to po- slední a zase je to paráda. Dvou- měsíčník Intelli- gent Life (z rodiny The Eco- nomist) je klasická britská záleži- tost plná bizarních textů třeba o tom, která filozofie je nejlepší (Platonovy ideje? Wittgenstein? Či pochy- bování o všem?). K tomu je foto esej na téma roští. Ano, roští! A navrch story mladého aktivisty, který má 20 milionů podporovatelů. -jam- Jednou za čas jsem rád snob, a ten čas přijde 30. května, kdy v Pařížské a okolí budou mít butiky otevřeno až do deseti do večera. Ve světě obvyklý koncept „fashion nights“ k nám přivedla půvabná PR manažerka Bára Ber- gová, která organizuje také Prague Fashion Week a pro svoje akce získala spolu- práci i té nejvíc hot hot hot „czech chick“ Pavlíny Němcové. Jak říká Bára, v noci patří Staré Město se svými bary úplně jiným lidem než přes den. Ale na konci května se tyhle světy propojí. To se to bude utrácet a slavit ... a no vždyť víte co. -jam- V krámku U Dvou dam v domku z počátku 19. století, který najdete ve vesničce Oisterwijk v jížním Holandsku, je na jedné straně pekárnička s lahodným vínem, kde se zabavil můj manžel, a na straně druhé vintage obchod, kam své skvostné modely po jednom nošení odkládají místní paničky. Málem mi do očí vhrkly slzy štěstí, když jsem si od- nášela mimo jiné trenčkot Burberry za pár korun. -hdg- Šanci pro mladé české umělce nabízí nadační fond Eleutheria. Do teď se sice věnoval hlavně umění socialistického realismu, letos ale pořá- dá první ročník výstavy Et Cetera pro 12 umělců do 40 let. Nejdříve budou vystavovat v pro- storách Italského kul- turního institutu, načež vyrazí do Říma. Mrkněte na Facebooku na profil Eleutheria Foundation pod záložku art cv. Stačí vyplnit a oni už se vám ozvou. -hdg- Před pár dny oslavilo praž- ské Radio 1 své 22. naroze- niny. Vlastně si to bez něj už nedovedu představit, i když to nebyla vždy láska bez výhrad. V dnešní době přetlaku jakékoli hudby je tu stani- ce, jejíž mode- rátoři tupě nepře- hrávají připravený playlist, ale podle svého vkusu selektují výhradně z té kvalitnější části hudebního světa. A k tomu se občas zrodí perly: „Omlouvám se za menší pauzu, náš bezpečnostní systém mě přechytračil a nemohl jsem se dostat do studia.“ To je ta milá amatérská přirozenost, která mi jinde tak zoufale chybí. -sam- Derek, Ricky Gervais Hra o trůny (HBO, 2013) Intelligent Life Noc v Pařížské Oisterwijk, Holandsko Et Cetera ZEN like Co redakce miluje ▼A131005309 Radio 1

Dejte přednost kvalitě! www.eklasa.cz

66ZEN Na koNEc ▼a131002917▼▼a130002611 O chaosu a struktuře Foto Tomáš Železný Ve svém posledním fejetonu píše Jan Bílý o tom, proč by nebylo špatné poslat české děti na rok do Německa, a tam zavést trochu českého chaosu. S edím právě v kavárně kdesi v jižním Německu u svého oblíbeného „Milchkafé“, což je německý kompromis mezi latte macchiatto (příliš mnoho mléka) a cappuccino (příliš mnoho kafe). A přemítám nad rozdíly mezi dvěma společ- nostmi, kde v každé z nich jsem strávil přibližně polovinu života a které mi obě přirostly k srdci. Napadá mě, jak by mohly obě dvě profitovat kopírováním těch dobrých vlastností té druhé (namísto kritizování těch špatných) a o kolik by se mohla posunout společnost, která by si dovolila nahlížet na souseda jako na učitele a nikoliv skrze brýle minulých traumat. Tak například reklama. Němci chápou, že veřejný prostor patří všem, ne tedy jen těm, kteří mají na to tento prostor okupovat zaplacenými billboardy, megaplakáty a blikajícími poutači. U dálnic a silnic zde bill- boardy chybí docela, ve městech je množství na vizuální smysl útočí- cích reklam zlomkové ve srovnání s mojí domovinou. My Češi bychom si měli uvědomit, že to, co je veřejné, musí zůstat neutrální, neokupo- vané komerčním zájmem těch, kteří si mohou dovolit zaplatit (či pod- platit patřičného úředníka) za zaplevelení veřejného prostoru privátní reklamou. Že to není ani prostor pro odložení odpadků, ani něco, co lze výhodně rozprodat, potřebuje-li město zrovna peníze. Moje česká zahrada (poblíž Prahy) sousedí s domkem, jehož obyvatel zamořuje během topné sezony (společný) vzduch a celou vesničku těžkým páchnoucím žlutým kouřem. A když jsem ho upozornil na to, co že to vypouští ze svého komína, odvětil: „No na to ten komín přece je, nebo?!“ To by „tady“, v Německu, bylo nemyslitelné, neboť by takový člověk narazil na „veřejné“ mínění sousedů, takže by mu pálení pilin a vyjetým olejem naplněných PET flašek ani nemohlo přijít na mysl. Jenže vše má své výhody a nevýhody. Mnohdy mně připadá, že v Ně- mecku je vše regulováno. To se děje sice ku prospěchu celku, ale z přeregulované společnosti se pak vytrácí cosi jako kreativita (české) džungle. Doma sice často nadávám na naši neschopnost – možná i ne- ochotu – respektovat smysluplnou strukturu a podřizovat se prospěš- ným pravidlům, v Německu mi ale mnohdy tato pravidla připadají tak dokonale dodržovaná, že se ve mně cosi bouří. Možná že jsem nějaký zakuklený anarchista, ale pokud je silnice prázdná (vlevo, vpravo, daleko a široko žádné auto), jsem ochoten na přechodu ignorovat červeného panáčka. Ne tak mí milovaní Němci. Cítím pak v zádech jejich vyčítavé a pobouřené pohledy a je mi jako malému školákovi, který právě dostal trojku z chování. Tak tomu ovšem nebylo vždy. V roce 1976, když jsem opustil tehdejší Čes- koslovensko, doznívaly v Německu ještě ony pověstné Flower- Power-léta včetně inherentního odporu k nařízením. Tehdy zde byl ráj – německá akurátnost se mísila s kreativitou hippies. Od té doby udělal můj druhý domov veliký krok k jistotě, pravidlům a řádu. Otázka je, zdali správným směrem. A tak sedím v kavárně, dívám se na všechen ten německý promyšlený a fungující svět, kolem jezdí nablýskaná auta téměř bez zplo- din, ulice jsou plné dostatečně pojištěných lidí a cyklistů zabalených do ochranných přileb a reflexních vest a přemýšlím, jak zde zavést trochu toho českého chaosu. A jak s sebou domů vzít trochu německého smys- lu pro řád a strukturu. Možná že bychom se měli častěji potkávat. Nebo posílat naše děti na rok do Německa a brát jejich děti na rok k nám. Nebo mám zůstat po zbytek života poutníkem mezi dvěma světy, které si, bohužel, poněkud nerozumí? n Autor se po třiceti letech emigrace v Německu v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha má název Kruh mužů. Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou osobního růstu, kde se z libovolných lidí („zástupců“) staví model dotyčného systému (rodina, firma, společnost...). V takto postaveném modelu se řeší vztahové problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.

VAŠE PODNIKATELSKÉ PLÁNY MÌNÍME V REALITU zelená linka: 800 128 836, e-mail: info@artesa.cz www.artesa.cz individuální posouzení každé žádosti podmínky úvìru pøizpùsobené potøebám klienta poskytovaná výše úvìru od 2–155 mil. Kè úroèení èerpané èástky sazbou od 6,9 % p.a. opakované èerpání úvìru po dobu 12 mìsícù s možností prodloužení Kontokorentní úvìr Artesa DYNAMIK Úvìr Artesa Dynamik nám pomohl navýšit skladové zásoby a uspokojit tak stále se zvyšující poptávku našich zákazníkù po užitkových vozech znaèky FORD v novém, nejmodernìjším dealerství FORD v Èeské republice. Ing. Oldøich Mesároš Ing. Oldøich Mesároš jednatel spoleènosti KOMERSIA WEST s.r.o. Aleš Køístek obchodní manažer Artesa, spoøitelní družstvo

www.baume-et-mercier.com Pařížská 11 · Praha 1 · tel. +420 224 810 890 · www.carollinum.cz