ZEN 11/2011
ZEN 11/2011
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5
24. 10. 2011, číslo 08
VIP nezaměstnaní
Óda českých Italek
Byli první, teď jsou
poslední. jak žijí
manažeři, kteří
přišli o práci.
jak se žije ženám,
které našly druhý
domov na apeninském
poloostrově
Varování: Šéf T-Mobilu
Milan Vašina šíří ve firmě
nakažlivý optimismus.
Může za to jeho kouč?
Nebo jóga?
don\'t worry,
be happy!
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/e
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN03
eáš čas je omezen, a tak ho nemarněte žitím životů jiných lidí.
Nenechte se omezovat věcmi, které jsou výsledkem myšlení
ostatních. Nedovolte, ať názory ostatních přehluší váš vnitřní
hlas. A ze všeho nejdůležitější je mít odvahu následovat vaše srdce a vaši
intuici. Protože ty vždycky z nějakého důvodu vědí, kým se opravdu
chcete stát. Všechno ostatní je podružné.“
Tato část projevu Steva Jobse na Stanfordské univerzitě z roku 2005
nyní koluje mezi mými přáteli na Facebooku. Od člověka, který změnil
historii lidské komunikace, se to dobře poslouchá. Zajímavý je postřeh
o tom, že srdce, respektive intuice vždy ví, co je pro nás dobré. Nedávno
jsem slyšel podobně mluvit muže, jehož schopnosti jsou podobně nad-
pozemské, jako bývaly ty Jobsovy. Je to jistý léčitel, který své pacienty
přijímá od šesti ráno do pozdního večera. Každý den. Bez přestávky. Bez
přístrojů a léků uzdravuje ty, kteří klasické medicíně nevěří nebo jim už
nedokáže pomoct. Lidé se ho často ptají na radu, a on jim říká jen jed-
no: Dělejte to, co vás doopravdy baví. Někdy není jednoduché to poznat
a mít k tomu odvahu. Ale pokud to doopravdy uděláte, vaše schopnosti
se zvětší tak, že tomu sami nebudete věřit.
Kdo vlastně do našich hlav zanesl tu předsta-
vu práce kontra volný čas? Vypadá to na Marxe
a jeho „odosobněnou práci“ a vykořisťované děl-
nictvo. Žijeme ovládáni starými mýty, jež kdysi
bývaly revolučním poselstvím. Představa o roz-
padu lidské existence na práci a ten „druhý“,
opravdový popracovní život je stejně tak hluboce
mylná jako široce rozšířená.
Werich jednou řekl, že čas si vymysleli lidé,
„aby věděli, od kdy do kdy a kolik za to“. Jak
se náš všemohoucí globální kapitalismus dro-
lí na kousky (více viz strana 20), dá se na ho-
rizontu zahlédnout, že ten vyměřený čas třeba
můžeme nakonec prožít úplně jinak, než jsme
si vždycky mysleli. n
ZENové čtení vám přeje
Jan Müller, šéfredaktor
Editorial
Tak pravil Steve
▲a110004159
V
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN Magazín
Stylový měsíčník.
Vychází s deníkem E15
ŠÉFREDAKTOR
Jan Müller, 225 276 391
(mullerj@mf.cz)
ZásTupKyNě
ŠÉFREDAKTORA
Katarina Černá, l. 334
(cernak@mf.cz)
EDITOR
Milan Vidlák (vidlak@mf.cz)
REDAKcE
Hana Kůrová
ART DIREcTOR
Samuel Kubín
FOTOgRAFOvÉ
Bára Prášilová
Tomáš Železný
RETuŠÉřI
Michal Žák, Libor Horyna,
Daniel Procházka, Milan
Kubička, Lenka Horáková
INZERcE
David Korn (ředitel),
225 347 250
Markéta Herianová
(Group sales manager),
225 276 282, 725 512 023
email: prijmeni@mf.cz
gENERálNí řEDITEl
David Hurta
MARKETINg
Hana Holková
(ředitelka), 225 347 276
Blanka Španningerová
(Brand Manager)
225 347 419
DIsTRIBucE
Kateřina Piškulová
(vedoucí) 225 347 429
vyDAvATEl
Mladá fronta a. s.
Mezi Vodami 1952/9
143 00 Praha 4 – Modřany
IČ: 49240315
vycHáZí 24. 10. 2011
TIsKáRNA
Europrint a. s.
Evidenční číslo
MK ČR: E 15724
ISSN 1210 – 3756
▼A110005012
04ZEN
obsAh
S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5
VIP nezaměstnaní
Óda českých Italek
Byli první, teď jsou
poslední. jak žijí
manažeři, kteří
přišli o práci.
jak se žije ženám,
které našly druhý
domov na apeninském
poloostrově
Varování: Šéf T-Mobilu
Milan Vašina šíří ve firmě
nakažlivý optimismus.
Může za to jeho kouč?
Nebo jóga?
dont worry,
be happy!
6 de luxe Krása zkrátka
není zadarmo
8 pražský chodec 7 tipů
na skvělá místa
10 chytré peníze Aby stáří
nebolelo
12 téma VIP nezaměstnaní aneb
Co se stane manažerům, když
přijdou o práci?
18 na cestě Šéf Fincentra Petr
Stuchlík se vydal na měsíční
pouť do Španělska. Získal
odpustek?
22 euroživot Češky žijící v Itálii
se spojily na Facebooku. Je
to velká legrace
24 esej Vy ještě nemáte poklad?
ptá se editor ZENu Milan
Vidlák v provokativním textu
o „konci světa“
30 rozhovor S generálním
ředitelem T-Mobilu
Milanem Vašinou
34 reportáž Ebenová Kolumbie
aneb Když se kácí největší les
42 špacír ZEN se prošel Prahou
s Friedrichem Willem,
zakladatelem Frey Wille
46 fashion Podzimní barvy
50 můj svět, můj styl:
Designér Martin Imrich a jeho
sekáček „Domácí násilí“
52 jím, tedy jsem
Gastronomická expertka
ZENu Kateřina Hicks
o zatoulaném jablíčku
54 trip Art director ZENu
na výletě v Bruselu
56 portrét Jozef Lucký: Doktor
ze země rudého draka
58 zdraví Imunitu nejen
poslancům!
60 design V holinkách
do Vegas
62 zen mužů/zen žen
64 retro Švýcarská kontra ruská
letecká klasika
66 pražské čtvrti Jak se žije
na Břevnově
OBálKA
Foto: Bára Prášilová
Téma
o nezaměstnaných
topmanažerech
na straně 12
cITáT číslA
Na lovu. Autor
fotoreportáže v aktuálním
vydání ZENu Jan Sochor
se prodírá mangrovovou
džunglí v Kolumbii a blíží
se k místu, kde dřevorubci
a voraři posílají po vodě
obrovité kmeny pralesních
stromů. Fotoreportáž
najdete na straně 36.
Muži
dosud zvyklí
organizovat
práci stovkám
či tisícům teď
ze setrvačnosti
organizují
domácnost,
vrtají se do
zaběhnutého
chodu, avšak
nejbližším jen
lezou na nervy.
Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na
http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/5
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/de luxe
06ZeN
SEAT Alhambra je ideálním
vozem nejen pro rodiny
s dětmi, ale i pro jednotlivce,
kteří vyznávají aktivní
životní styl. Nabízí velkorysý
prostor pro volný čas, ale je
také skvělým partnerem při
podnikání. Elegantní MPV
nabízí spoustu místa pro 5 až
7 cestujících, boční posuvné
dveře umožňují snadný přístup
ke všem sedadlům. Nová
Alhambra nabízí širokou škálu
technologií, jež byly dosud
využívané spíš v luxusních
vozech. Nedávno nabídku
SEATu doplnila nová Alhambra
4WD. Trvalý pohon všech kol
je zárukou vyšší bezpečnosti
jízdy, zejména v nadcházejícím
zimním období.
Cena od 619 900 Kč.
Pero, co se nekutálí
První luxusní pero představil S. T. Dupont již
v roce 1973. Od té doby přinášejí psací potřeby
této značky do světa psaní opravdový komfort,
který lze přizpůsobit individuálním potře-
bám. A mimořádná je nejen jejich funkčnost,
ale také nenapodobitelný design. Nejnovější
kolekce značky – Mon Dupont – pochází z díl-
ny Karla Lagerfelda, proslulého mimo jiné
oblibou vějířů, jejichž tvar inspiroval i tuto
kolekci. Pero se díky trojúhelníkovému
tvaru velmi dobře drží a po odložení
se nekutálí. Kolekce je nabízena
ve dvou barevných provede-
ních – červeném a černém.
Cena 8800 až
14 900 Kč.
▼A110003647
Pro byznys i rodinu
Konvička na stužce
Italské šperkařství Pomellato pro letošek vsadilo na barvy a extravaganci. Zatímco kolekce
Colpo di Fulmine a Capri září intenzivní červenou, zelenou či fialovou, šperky z řady Five
o’clock jsou především hravé: Pět různých přívěsků ve tvaru miniaturních čajových konviček ze
stříbra a růžového zlata můžete nosit na tenkém řetízku či náramku, stejně dobře ale vypadají
i na černé hedvábné stužce. Šperky jsou k dostání v klenotnictví Halada. Cena od 18 125 Kč.
Porcelánové nebe
Mikulovský designér daniel Piršč se proslavil mimo
jiné trojrozměrnými tapetami z porcelánu ve tvaru
kapek či letadel. Teď se jeho kolekce 3d tapet,
které fungují v podstatě jako skládačka, rozrostla
o porcelánové jumbo – nejnovější Pirščova plastika
ve tvaru letadla má rozpětí křídel téměř jeden
metr. Její vznik však nebyl vůbec jednoduchý:
designér experimentoval více než půl roku, než
přišel na správný postup výroby; teprve poslední
tři kusy z původních patnácti prý výrobu „přežily“.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/PRAHA 1 Železná 22 T +420 224 228 203
PRAHA 5 OC Nový Smíchov T +420 257 320 798
www.marella.com
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/08ZEN
pražský chodEc
7tipů na skvělá místa
5
3
4
2
6
1
1
2
3
4
5
6
7
Ilustrace Veronika Jiroušková
Připravila Katarina Černá
▼a110004799
7
Franck Provost
Na Příkopě 23, Praha 1 (popř. Ovocný trh 12)
Francouzská síť salonů určených výhradně mužům otevřela
15. září v prostorách Pánské pasáže první tuzemskou
pobočku.
LES MOULES
Pařížská 19/203, Praha 1
Říjen je v belgické restauraci měsícem humra. Každou
středu tu navíc hraje živá hudba a k dispozici jsou služby
pivního sommeliéra s nabídkou 40 piv a pivních zmrzlin.
BOMtOn
Václavské nám. 43, Praha 1
Tváří studií Bomton pro rok 2011 a 2012 je topmodelka
Daniela Peštová.
PiEtrO BrUnELLi MiLanO
V Kolkovně 4, Praha 1
Pietro Brunelli Milano je lídrem na trhu s těhotenskou
módou, v nově otevřeném obchodě v centru Prahy
zákaznice najdou i netěhotenské modely a výběr
stylových tašek Storksak či Babymel.
PaL ZiLEri
Staroměstské nám. 8, Praha 1
Aktuální kolekce Pal Zileri je inspirována obrazem Chicaga
třicátých let. Pražský butik pak ve dnech 18. a 19. října
hostí italského krejčího – zákazníci si tak budou moci
nechat kabát či košili ušít na míru.
PriM
Na Poříčí 8, Praha 1
Značka PRIM nově nabízí i zakázkovou výrobu hodinek
s diamanty či kolekci Ceramic.
POttEn PannEn
Vodičkova 2, Praha 1
Pokud si v období od 10. 10. 2011 do 31. 1. 2012 koupíte
kuchyňské nádobí belgické značky GreenPan, můžete
vyhrát pobytový zájezd pro dvě osoby na Gran Canaria.
Více na www.pottenpannen.cz.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/cartier.com
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/10ZEN
chytré pENíZE
ěci, které si dnes přečtete, se vám ne-
budou líbit. Liberální ekonom by vám
řekl, že je to váš problém, ekonom se
sociálním cítěním se vás bude snažit přesvědčit,
že se vyplatí zatnout zuby. Pokud totiž nejste
ve čtyřiceti milionář, budete si muset v zájmu
slušného důchodu dost věcí odříct a dělat roz-
hodnutí, která nebudou příjemná.
Pravidlo první pro spokojený důchod zní: sta-
novte si své cíle. Začněte s cílem časovým nebo-
li odpovědí na otázku, kdy půjdete do důchodu
(pokud to bude záležet na vás). Půjdete do dů-
chodu tak, jak to určuje legislativa? Nebo budete
chtít (a očekáváte, že budete moci) pracovat tře-
ba o pět let déle? Anebo
byste raději skončili už
v55letechachtělibýtza-
jištěni tak, abyste mohli
nad státním důchodem
mávnout rukou? Mož-
ná vám to přijde hodně
teoretické, ale stanove-
ním času určujete, kdy
nejpozději budete své
peníze potřebovat, a jak
s nimi tedy můžete za-
cházet. Peníze, které ne-
potřebujete dalších tři-
cet let, můžete i v dnešní
nejisté době směřovat
do akcií, peníze, které
potřebujete za tři roky,
mají být uloženy velmi
konzervativně.
Druhý cíl, který si musí-
te stanovit, je cíl finanč-
ní. Kolik peněz v dneš-
ních cenách budete potřebovat na spokojený
důchod? Bude vám stačit dvacet tisíc měsíčně,
nebo potřebujete alespoň dvojnásobek, protože
chcete cestovat? Právě tyto dva cíle (kdy a kolik)
jsou základem výpočtu potřebných úspor. Třetím
faktorem je pak očekávaná délka života. K tomu
jen jedna rada – medicína je čím dál lepší, takže
počítejte spíše s delším životem.
Pravidlo druhé pro spokojený důchod zní: udě-
lejte si jasno v prioritách. S velkou pravděpo-
dobností si budete muset říct, zda dáte přednost
aktuální spotřebě, nebo je pro vás důležitější
vytvořit si dostatečnou rezervu na důchod.
S průměrným příjmem byste totiž měli odkládat
alespoň 20 procent, u nadprůměrného deset až
patnáct. A s velkou pravděpodobností vás čekají
i mnohem nepříjemnější otázky, například jestli
má mít přednost kvalitní vzdělání vašich dětí,
nebo zajištění slušného života v penzi.
Pravidlo třetí pro spokojený důchod zní: začně-
te včas. Podívejte se na Wikipedii nebo na něja-
ký finanční server, co znamená složené úročení,
tedy úročení zisků z minulých let. Pak vám bude
jasné, proč je důležité začít klidně s malými část-
kami co nejdřív, zatímco začít v padesáti bude
hodně bolet.
Pravidlo čtvrté pro spokojený důchod zní: neboj-
te se rizika, ale dávejte si
pozor na jistotu. Pokud
budete potřebovat pe-
níze na důchod za tři-
cet let, nemusíte se bát
rizika a většinu vašeho
portfolia by měly tvořit
akcie a komodity. Nao-
pak, pokud vám někdo
nabízí jistotu, dávejte si
pozor. Může to být jisto-
ta lživá (jako že diaman-
ty vždycky rostou) nebo
jistota zbytečná (třeba
jistota zajištěných fon-
dů, kterou při investici
na 20 a více let opravdu
nepotřebujete).
Pravidlo páté pro spoko-
jený důchod zní: nebuď-
te přehnaně hladoví.
Blížíte se k důchodo-
vému věku a investiční
portfolio vám slušně vydělává? Buďte za to rádi
a začněte zvyšovat podíl konzervativních investic
(dluhopisy, hypoteční zástavní listy, penzijní fon-
dy) bez ohledu na to, jak rychle vaše akcie rostou.
Trend se může během pár dní změnit – a ztra-
tit rok před důchodem desetinu úspor je hodně
špatná situace.
A ještě poznámka na závěr: V plánování buďte
konzervativní, čekejte horší výnosy, potřebu
více peněz a delší dobu života. Jen tak budete
příjemně překvapeni. A když ne vy, tak aspoň
vaši dědicové. n
Autor je ekonom a člen představenstva Partners
Promazat zadní kolečka
V dalším dílu našeho finančního rádce se ptáme na to,
co mají mladí a bohatí dělat, aby z nich nebyli staří a chudí.
Ilustrace Profimedia
V
Kam neinvestovat
n komoditní, měnové či
akciové deriváty - slibují
sice závratné výnosy, ale
je také jednoduché ztratit
celou investici během
okamžiku. Pokud těmto
produktům nerozumíte,
zapomeňte na ně.
n daytrading -
každodenní obchodování
s akciemi je sice lepší
než kasino, ale hrajte jen
s penězi, o něž můžete
klidně přijít.
n investování přes
pojistky - pojistka má
sloužit k pojištění. Když
už chcete využívat
podílové fondy, dělejte
to přímo a ne přes
pojišťovnu, je to drahé.
n zlaté a stříbrné šperky
- zaplatíte předraženou
cenu a nemáte garanci, že
šperk dokážete za stejnou
cenu prodat, nemluvě
o nějakém zhodnocení.
n diamanty - neexistuje
veřejný trh, a tudíž ani
obecně platná cena,
a každý kámen se
vykupuje individuálně.
Tomáš Prouza
▼A110004804
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/11
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/12ZEN
téma
nezaměstnaníVIPMálokdo zná v Praze tolik topmanažerů jako spisovatelka Věra
Kudynová. Píše o tom, že ještě zajímavější než jejich strmé
kariéry bývá jejich konec. Co prožívá generál, když přijde
o své vojsko…
ají výborné školy, zpravidla ekonomického
zaměření, často studovali univerzitu v za-
hraničí, umí perfektně minimálně jeden cizí
jazyk. Jsou to – nebo spíše byli – cenění experti. Jejich
poslední zaměstnání bylo obvykle v zahraniční společ-
nosti. Vydělávali spoustu peněz, měli luxusní služební
vůz a další výhody, hodně cestovali, ze stresu trpěli ne-
spavostí či vysokým tlakem. Je jim kolem čtyřiceti pěti
a padesáti let. Jsou nezaměstnaní. Řadu měsíců, pár
let. Na úřadu práce se ale neregistrují, to by se propadli
hanbou. Žijí z úspor. Dříve stáli na takzvaném vrcholu
a s překvapením zjistili, že z něj nevede dolů cesta. Je
to pád. Na cestě k vrcholu museli nechat známé a přá-
tele, protože měli peníze, ale neměli čas. Toho teď mají
hodně.
KdojsouvlastnětiVIP,nynínezaměstnaní?Řeklinám
sice svůj příběh, ale chtějí s ním zůstat v anonymitě,
natož aby se nechali fotografovat. Možná za nějaký
čas,ažněkteřínajdounovoupracovníidentitu,budou
otevřeněmluvito„nezaměstnanecké“minulostijako
o lekci, která pro ně byla skvělou trampolínou. Jenže
v době, kdy na ní stáli, přešlapovali a netušili, že je
to příprava na skok. Je ale fakt, že skok nečeká
na každého.
„Vystudoval jsem v Americe ekonomii, mám anglič-
tinu jako rodilý mluvčí,“ vypráví Tomáš, pohledný
čtyřicátník, aktivní sportovec a maratonský běžec,
který pracoval v několika firmách na nejvyšších pozi-
cích a byl i členem představenstva. „Firma, kde jsem
působil sedm let, byla koupena zahraniční společ-
ností. Podílel jsem se na harmonizaci jejího začleně-
ní do skupiny. V centrále mě lákali, že pro mě budou
mít atraktivní práci. Manželka dala výpověď a čekali
jsme na letenky. Najednou mi zavolali, že o mě už ne-
mají zájem.“ I když je to příběh starý dvacet měsíců,
šok ještě nepřebolel. Tomáš si připadal jako pitomec,
když neuvěřitelné sděloval své rodině. Dostal sice
odstupné a nějaké peníze měl našetřené, ale nabíd-
ky od lovců mozků, na které čekal, nepřišly. „Když
jsem se začal po delší dovolené sám zajímat o prá-
ci, bývalí kolegové se divili, prý musím mít nabídek
na každém prstu. Pozvali mě na výběrové řízení. Váš
plat byl asi sto padesát tisíc, hádali docela přesně. My
bychom vám mohli dát čtyřicet.“ Tomáš by to nadše-
ně bral, aspoň nějaká práce, nějaký smysl dne. Jenže
než se nadechl, tak mu oznámili, že je překvalifiko-
vaný a nedělalo by to dobrotu. A tak je už dva roky
bez práce, vypiplává chalupu, stará se o domácnost,
o děti i zahradu. A bere antidepresiva. „Protože
jinak bych to nevydržel,“ říká Tomáš. Sebrat
odvahu a jít k psychiatrovi ho prý stálo víc
úsilí než doběhnout pražský maraton.
M
Foto Profimedia a Tomáš Železný
12ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN13
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/14ZEN
Jiří byl pro změnu přeložen z centrály v za-
hraničí do nově koupené společnosti v Česku.
Po letech strávených v cizině přestěhoval ro-
dinu do Prahy, dětem našel školy. Nastavoval
zodpovědně parametry, pečlivě směrnice, trpě-
livě učil kolegy, jak mají vypadat prezentace, co
říkat při telekonferencích a videokonferencích,
aby obstáli. Slíbili mu totiž, že bude ředitelem.
Prezident společnosti ho pořád chválil a dával
za příklad. Když byla firma nastavena podle
korporátních not, dostal e-mail, že se s ním pro
další chod společnosti nepočítá. Záchranka ho
odvezla s infarktem do nemocnice. Ředitelem
se stal Holanďan.
To jsou příklady životních příběhů mužů, kteří
ovlivňovali chod firmy, ovládali stovky milionů
a miliardy, cestovali po světě. Zato jejich děti je
moc neznaly… Když se po letech začnou zdržo-
vat doma, musejí si na sebe zvykat. Muži dosud
zvyklí organizovat práci stovkám či tisícům ze
setrvačnosti organizují domácnost, ale jinak,
než byla zvyklá. Vrtají se do zaběhnutého chodu
a hledají v něm logiku, chtějí nastolovat systém
a řád, avšak nejbližším jen lezou na nervy. Bývalý
supermanažer po chvíli získá pocit, že nic neumí
– z práce ho vyhodili a rodina ho neposlouchá.
Čím tvrdošíjněji prosazuje svůj pohled na chod
domácnosti, tím více je odmítán. Peníze dochá-
zejí, provoz velkého domu je drahý.
Lzesizvyknoutnamalýbyt,alenejvícchybípráce.
Potřeba pracovní aktivity je zakotvena v každém
člověku, a ztráta práce s viditelným výsledkem je
o to horší, oč byl člověk „výš“ a oč je vzdělanější.
Práce a její systém je rovněž pro mnohé lidi jisto-
tou řádu a jeho ztráta vede k nejistotě.
Krize a zeštíhlování pracovních míst, které pro-
bíhá poslední dva tři roky, vede k tomu, že v za-
hraničních „centrálách“ velkých společností je
přebytek manažerů. A ti, aby uhájili pracovní
místo, odjíždějí do zemí, kde má firma pobočky.
Nejde již jen o místa v nejvyšším managementu,
pozornost se soustřeďuje i na pozice ve středním.
Do regionů – například do střední Evropy – však
logicky není vysílána první liga, ale tamní střed-
ní management, který v novém teritoriu poprvé
okusí, jak chutná moc na vrcholu pyramidy. Příliv
zahraničních expertů tak ovlivnil i životy někte-
rých dříve vysokých českých manažerů.
V řadě společností je ve vrcholném managemen-
tudomorodýČechbílouvránouaobvyklezastává
pozici v komunikaci či v HR. V lepších případech
se do Prahy vracejí na vysokou pozici Češi, kteří
dlouhou dobu pracovali v zahraničí.
„Je to hodně podobný scénář,“ říká Robert Novák,
podnikatel, který žije přes třicet let ve Švýcarsku.
Tam a zase zpátky. Silvie
Holubová byla ředitelka
firmy Beauty World. Poté,
co z korporátního světa
odešla, rozjela malou firmu.
U drobného podnikání
ale dlouho nevydržela.
Minulý měsíc se stala
obchodní ředitelkou
vydavatelství Stratosféra.
n NA úŘAD PRácE PRoPuŠTěNí MANAžEŘi
NEJDou, PRoPADLi By SE HANBou. žiJí Z úSPoR.
14ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN15
„Lidí, kteří přijdou v pětačtyřiceti o práci, je u nás i v Němec-
ku, které také dobře znám, hodně. Tito lidé, i když jsou zajiš-
těni a mohou žít z úspor, logicky potřebují práci. Snaží se najít
cokoli, ale po určité době, kdy člověk v pohovorech neuspěje
a často ho nepozvou ani k prvnímu, se ocitá fakticky na dlaž-
bě, neboť je pro potenciálního zaměstnavatele podezřelý.“
Stručně řečeno – nikdo nechce zaměstnat mladé, protože nic
neumějí. A nad pětačtyřicet také ne, protože jsou drazí. Ro-
bert Novák se situaci v Česku nediví. Kvalifikovaných, vzdě-
laných, ale drahých expertů má Evropa hodně, ale kvůli stále
větší propojenosti je jich potřeba méně. Výsledky práce z jed-
noho místa lze navíc snadno překopírovat do řady zemí.
Ani takový stav však nemusí být beznadějný. Někteří ma-
nažeři propuštění z velkých korporací, například v Němec-
ku, po roce hledání práce přijímají místo v ryze rodinných
podnicích, za menší mzdu, ale po roce oddychu s jiným po-
hledem na realitu dneška. Jejich zkušenosti pak pomáhají
zvyšovat konkurenceschopnost dosud malých firem.
Jan Bubeník z Bubenik Partners se zabývá již deset let
výběrem manažerů na nejvyšší pozice. Vyhledává členy
představenstev a nejvyššího vedení především finančních
institucí. Známý studentský vůdce a následně poslanec
po medicíně vystudoval v USA ekonomii. „Ztráta zaměst-
nání je přirozená součást kariéry, jen jsme na to u nás
nebyli zvyklí,“ říká. „Poznali jsme jen růstovou část eko-
nomického cyklu. Naše firma pomáhala v krizi těm, kteří
dočasně práci nemají. Hodně topmanažerů propuštění
bralo jako fatální selhání, ostudu. Ve většině případů od-
váděli práci skvěle, ztráta zaměstnání byla souhrou okol-
ností. Mnozí si nedovedli představit jiný život než vysoké
pracovní nasazení. Při nečekaném vysazení často po ně-
kolika měsících najdou zcela jiný pohled na život. Kromě
toho, že se více věnují rodině, si trochu jinak nastaví hod-
noty. Pak obvykle najdou práci, s níž jsou spokojeni víc
než s tou, kterou opustili.“ Podle Jana Bubeníka zvládají
podobné situace lépe ženy než muži: „Identitu dělí mezi
kariéru, mateřství, vedení domácnosti, starost o stárnoucí
rodiče... Často zvládnou i dobrovolnickou činnost. Když
vypadne jedna práce, energii investují do zbývajících
činností. Ženy si umějí lépe než muži najít spokojenost
ve zvýšené aktivitě v ostatních rolích.“
Kam patří vajíčka?
Jeho slova potvrzuje příběh Silvie Holubové. Od dvaceti let
postupovala po firemních žebříčcích, deset let byla ředitel-
kou v zahraniční firmě a řídila na sto padesát lidí. Když ne-
čekaně přišla o práci, byla v šoku. Pustila se do zvelebování
domu a věnovala se synovi, kterého podle svých slov léta
časově zanedbávala. „Myslela jsem, že dostanu nějakou na-
bídku. Nepřišla. Měla jsem spoustu kamarádek. Asi polovina,
když se dozvěděla, že nejsem ředitelka, se se mnou přestala
stýkat. Po roce jsem přijala pro mě podřadnější práci, říkala
jsem si, hlavně začít něco dělat, ono se něco objeví. Neobje-
vilo se nic. Práce mě frustrovala a jednoho dne jsem si řekla
dost trapných schůzek u firem, které ani nevědí, koho hleda-
jí, a založila si vlastní byznys. Vyšla jsem z vlastní zkušenosti.
Když jsem byla pracovně vytížená, nákupy v supermarketu
mi lezly na nervy a hledat něco přes internet mě vůbec neba-
vilo. Svoji službu jsem postavila na dokonalém servisu, který
by mně samotné vyhovoval.“ Naplno začala rozvážet čerstvé
Utrácíte
za kosmetiku?
Připojte se k Oriflame
a získejte dárky v programu pro nové
kosmetické poradkyně.
Více na www.oriflame.cz
Zkuste na ní
vydělávat
A110004011
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/16ZEN
a kvalitní potraviny přímo do kuchyně loni. Po-
traviny často ukládá zákaznicím sama do ledni-
ce a stala se přebornicí na uspořádání potravin
do mrazáku. Vajíčka a jogurty skládá podle trvan-
livosti. Aby se „domácí“ u sebe vyznali, napíše jim,
kde co najdou. Nechat cizí ženu „štrachat“ v led-
ničce, to musí být opravdová důvěra. Jak ale našla
Silvie první zákaznice? „Oslovila jsem klientky,
které jsem znala. Když jsem se já, kterou znaly
v elegantním kostýmu a na podpatcích, u nich
objevila v džínách, tričku a se zásobou dobrot,
některé koukaly překvapeně. Teď už to neřeším,
i když ze začátku mi to trapné bylo.“ Za rok a půl
ale Silvie pokročila. Ví, že je důležité, jak je rodina
velká, jak často se u nich doma v týdnu vaří...
Může dobře využít i své zkušenosti z minulos-
ti. „Vím, jak co funguje, na koho se obrátit. Byla
jsem vždy týmový hráč a měla ráda kolem sebe
lidi, se kterými jsme společně řešili, vymýšleli
a konzultovali, to mi dneska chybí. Nahrazuju
to tak, že kamarádům nápad pošlu, sbírám rady
a pak se rozhodnu.“ Energická Silvie nepochybu-
je, že se jí byznys brzy pořádně rozjede. Pak chce
vymýšlet nové věci, plánovat, zkrátka „manažo-
vat“ stejně jako dřív. Mimochodem, podpatky jí
prý vůbec nescházejí. Ostatně dost vysoká je i bez
nich. „Začala jsem od nuly, předchozí úspory se
rozplynuly, byznys se vyvíjí pomalu, ale já vím, že
z toho něco vykřešu a nic nevzdám!“
Z Malediv do Jizerek
Petr byl zvyklý dvacet let pracovat mnoho hodin
denně, i několikrát týdně jezdil na zahraniční ces-
ty. Ukončení pracovního poměru ho v jeho třia-
padesáti letech šokovalo, prodejem části akcií se
ale cítil zabezpečený. Tři měsíce cyklistovi, tenis-
tovi, golfistovi a vodákovi trvalo, než si zvykl, že
v šest ráno nemusí do práce a telefony nevyřizuje
v koloně, ale v posteli. S manželkou, která po půl
roce jeho pobytu doma odešla ze zaměstnání
dobrovolně, cestují, sportují, užívají si. „Mám dva
důležité úkoly za den,“ směje se dnešní bonviván,
dříve štvanec. „V devět ještě v pyžamu kouknu
na Reuters a pak, když burza zavírá. Investuju,
analýzy si dělám sám, když se den povede, vypi-
jeme s manželkou dobré víno na oslavu, když se
daří méně, na žal,“ směje se. Na prázdninách je
třetím rokem a neočekává, že by mu někdo práci
nabídl. Petr má štěstí, že si už nemusí „konejšit
ego“ pracovním postavením. Když se ho někdo
zeptá, co dělá, s klidem odpoví, že nic, že se jen
baví. Může tedy naplňovat ideál mnohých.
Realita ale ukazuje, že jen málokdo finančně za-
jištěný dokáže být dlouhodobě bez práce. Většině
nezaměstnaných otázka „a co vlastně děláš?“ při-
padá jako nůž, který projíždí nejcitlivějším a nej-
zranitelnějším místem.
Dříve obvyklý postup, kdy se člověk s věkem
a zkušeností probojovával na vyšší pozice, je mi-
nulostí. Na vrcholu může stát v pětatřiceti. Utkat
se pak s pokořením může v mladém věku přinést
i velmi žádoucí pokoru. Ta umožní vstát a znovu
nabrat dech. Jiný dech.
U topmanažerů i politiků hraje roli i fakt, že
jsou zvyklí na projevovanou úctu a prestiž. Co
mají vysoce kvalifikovaní experti, kteří ztratili
práci, dělat? „Musí začít znova!“ říká přesvěd-
čeně Eduard Hilšer z poradenské společnosti
Takt, zabývající se psychologickou diagnosti-
kou manažerů od roku 1990. A radí i těm „do-
časně bez džobu“: „V poslední době to mají
manažeři, kteří z různých důvodů přišli o prá-
ci, mnohem těžší. Pohyb na pracovním trhu
je v současnosti o hodně menší než před pár
lety. Hlad firem po lidech, kteří mají dispozice
k tomu někoho nebo něco řídit, není tak vel-
ký. Na druhé straně nabídky, když už nějaké
jsou, nejsou tak lukrativní – ve smyslu výšky
platu a různých benefitů. Opravdu je potřeba
začít znovu. Mnohdy za podstatně nižší plat,
mnohdy na podstatně nižším postu. Kvalita
se ale zase prosadí. Dlouhým pobytem doma
– a to si mnozí bývalí manažeři často neuvědo-
mí – se velmi snižuje jejich cena. A nejen to.
Delší dobou bez práce člověk ztrácí pracovní ná-
vyky. Manažer taky. Navíc ztrácí základní mana-
žerské potřeby. Potřebu být úspěšným, potřebu
něco i někoho ovlivňovat, řídit. Znám bývalé ma-
nažery, kteří začali v něčem podnikat a někdy ani
nevyužili své původní odbornosti. Znám i tako-
vé, kteří naopak využili svých odborných znalostí
a předávají je jiným. A úspěšně. Ale znám i tako-
vé, kteří ještě nezačali. A u některých si myslím,
že už ani nezačnou…“
Cesta vývoje některých manažerů může vést sku-
tečně nečekaným směrem. Propuštěný ekono-
mický ředitel jedné velké firmy se „z nudy“ rozho-
dl pomáhat jedné neziskovce. Práce ho pohltila
a zaujala, po patnácti letech honění se za ziskem
objevil nový svět. Jeho úspěchy v neziskovém sek-
toru se samozřejmě nedaly přehlédnout a dostal
„super nabídku“.
K překvapení všech ji nevzal a zůstal v neziskov-
ce. V pomoci jiným našel, i ke svému překvapení,
smysl života. Prostředí i kolegy si nemůže vyna-
chválit, rodina je nadšená, že má tátu „zpátky“,
navíc šťastného a vyrovnaného. Chodí na ryby,
trénuje fotbalové mužstvo staršího syna. Nejez-
dí sice na Maledivy, ale zase na chatu do Jizerek.
Na Maledivách koupání stejně za moc nestálo,
směje se. Ne každý mu ale věří, že je skutečně
spokojený – naše stereotypy o úspěšném životě
jsou příliš zakořeněné. n
Autorce vyšla v nakladatelství Motto
kniha povídek Má dáti, dal
n TOMáš VyPIPláVá CHAlUPU, STARá SE
O DOMáCNOST A BERE ANTIDEPRESIVA.
Věra Kudynová
▼A110001360
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/17
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/18ZEN
Na cEstě
Pan ředitel jde do světa
[Petr Stuchlík]
Foto Tomáš Železný
Generální ředitel Fincentra není žádný horlivý katolík, a přesto si
místo dovolené vybral pouť do „svatého“ Santiaga de Compostela.
Pro ZEN píše o tom, jak měsíc šlapal na cestě, kterou
po staletí putují lidé za odpustkem.
18ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN19
Ve středověku znamenala
cesta za odpustkem do slavné
katedrály v Santiagu de
Compostela často roky
na cestě. Dnes stačí, když ujdete
posledních sto kilometrů.
Santiagu de Compostela v Galícii v se-
verozápadním Španělsku jsou pohřbe-
ny ostatky svatého Jakuba. Santiago je
tak po staletí cílem věřících a patří spolu s Římem
a Jeruzalémem k hlavním poutním místům ka-
tolíků. Na vrcholu poutního hnutí ve 13. století
přicházelo do Santiaga více než sto tisíc poutníků
ročně. Po útlumu poutnictví v minulých staletích
se Svatojakubská pouť na konci 20. století stala
opět lákavou výzvou. Kdo by však čekal zástupy
poutníků v náboženském vytržení, bude zkla-
mán. Pouť se stala turisticko-relaxační zkuše-
ností, kterou můžete pojmout zcela podle svých
představ. Španělsko je na to připraveno a svatý
Jakub také.
Bůh a razítka
Ve středověku byla cesta k hrobu svatého Jakuba
náročnou, často mnohaletou životní epizodou.
Zjednodušeně řečeno: došel-li poutník do San-
tiaga, obdržel od církve veleodpustek za životní
hříchy. Ve středověku to často znamenalo měsíce
či roky na cestě, tisíce kilometrů – z vašeho města
či vsi do Santiaga. A zpět. Pěšky.
Dnes církev udílí odpustek („compostelu“) v pří-
padě, že ujdete nejméně posledních 100 kilome-
trů do Santiaga pěšky nebo ujedete posledních
200 kilometrů na kole či na koni. Kontroluje vás
Bůh v kombinaci se systémem razítek v poutních
ubytovnách, hotelech, kostelech a dalších vý-
značných bodech po trase.
Francouzská spojka
Poutníci vyráželi a dodnes někteří vyrážejí z růz-
ných míst Německa, Francie, Itálie, Švýcarska,
Polska i od nás. Tři ze čtyř hlavních poutních
cest z Francie se setkávají v Gaskoňsku v jihozá-
padní Francii v malebném městečku Saint Jean
Pied de Port. Odtud vede nejznámější a nejfrek-
ventovanější trasa: camino francés, francouzská
cesta. Měří 795 km, její překonání trvá asi měsíc
– mně 31 dní, včetně tří jednodenních přestávek
na skvělá města Viana, Burgos a León. Tedy…
ve Vianě jsem si musel dát pauzu kvůli napuch-
lému kotníku.
Francouzská cesta je výborně značená. Protože
po ní poutníci chodí už tisíc let, narazíte na nejvíc
historických památek, nádhernou přírodu, pozo-
ruhodná města… a taky na nejvíc lidí.
Za bezmála 800 kilometrů jdete po všem mož-
ném. Lesní stezka, šotolina, městská dlažba,
horská pěšina, zpevněný chodník i šíleně vybeto-
novaný úsek. Ve Španělsku by se naši starostové
mohli učit, jak čerpat dotace.
Vstanete a jdete
Cesta za Bohem je dnes důvodem pro minimum
poutníků. Vážně, je to svátek, když narazíte
na zapáleného věřícího. Důvody cesty jsou růz-
né. Pro německé důchodce během finanční krize
je to jiný způsob dovolené – po Kanárech s TUI
půjdem letos do Santiaga, liebe Trudi. Pro něko-
ho způsob, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého.
Někdo řeší v klidu vztahy, jiný je na cestě hledá.
Potkal jsem rodinku z Karlsruhe; pro jejich osm-
náctiletého synka byla pouť alternativou k me-
tamfetaminu. Potkáte úspěšné podnikatele, co
„vyexitovali“ a přemýšlejí, jak dál...
To byl můj případ. Po jedenácti letech ve fi-
nanční branži jako jeden ze dvou zakladatelů
Fincentra jsem prostě chtěl na chvíli vypadnout.
Daří se nám, super, Fincentrum je zábavná, dra-
vá a rostoucí firma. Ale někdy vás ta ředitelská
arogance, „leadership“, moudrá slova, věčné řeč-
V
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/20ZEN
nění, cestování a vůbec život, který vám všichni
závidí, unaví. Prostě z toho musíte na chvíli vy-
padnout.
Pouť je neskutečně elementární. Ráno vstanete,
oblečete si to jedno tričko, které máte, natáhne-
te kraťasy, boty, něco sníte a jdete. Nikdo po vás
nic nechce, když ujdete dvacet kilometrů, ujdete
dvacet. Když vám to půjde, dáte čtyřicet. Něco
sníte, najdete si místo k přespání, a druhý den
znova. Nikdo nevolá, netlačí vás termíny, mně
se jen stýskalo po nejbližších. Což má v mnoha-
letých vztazích po návratu své výhody...
Krásná příroda, famózní historie. Hned první den
po přechodu Pyrenejí se u Roncesvalles objevíte
na místě, kde zapíchli Rolanda. Píseň o Rolando-
vi. Klíčový epos francouzských dějin, to si snad
ještě z literatury pamatujete, ne?
Důchodce i vel’kovinár
Poutníci jsou nejčastěji z Německa, Francie, Itálie
a samozřejmě Španělska. Jsou to spíše starší lidé,
obvykle na prahu důchodového věku. Důvodem
je čas. Pět týdnů dovolené není legrace ani v so-
cialistické Evropě. Nemluvě o Spojených státech:
proto US-poutníky řádově přečíslují poutníci
z Kanady či Brazílie. Potkáte však i celou řadu
studentů – mezi těmi jsou asi nejvíce zastoupeni
hledači Boha. Ovšem nezoufejte, potkáte i stu-
dentky a studenty jako vystřižené z nočního klu-
bu v Amsterdamu.
Relativně nejvzácnější věkovou skupinou je třicet
až důchod, kam náležím. Možná proto mi přišli
tito poutníci nejzajímavější. Charismatický pri-
mář z Ostravy. Manažerka z Kanady, co postavila
velký e-business, a přemýšlí, co dál. Slovenský
veľkovinár z Doľan, který je prostě super chlap
– pozdravujem, Jozef! Východoevropský interne-
tový podnikatel, italský developer, psychoterape-
utka z Vorarlbergu.
Lepší smrádek...
Poutníci po staletí přespávali v poutních uby-
tovnách. Dnes už je neprovozuje jen církev,
často i místní samosprávy, města či soukromní-
ci. Ubytovny jsou levné, velmi levné, vyspíte se
třeba i za 3 eura. Nevýhodou je rozdílná kvalita,
spánek často po desítkách lidí v jedné místnosti.
Smrad, když si padesát lidí zuje po celodenním
pochodu boty. Onanující Korejec na palandě
nad vámi, pokousání od blech. Toto je pro mno-
hé ten pravý symbol pouti, toto je důvod, proč si
většina poutníků může Pouť vůbec dovolit. Za-
žil jsem plakající Dánku, která už nemohla dál,
a jediná volná ubytovna byla za 10 eur. Což bylo
pro ni moc.
Mně však na ubytovnách vadila jedna věc: režim.
V naprosté většině se v deset večer zavírá, vstává
v sedm a v osm vás vykopnou. Protože mě finanč-
ní stránka ubytování příliš neomezovala, byl to
hlavní důvod, proč jsem v ubytovnách strávil jen
dvě noci z měsíce. Jedu vypnout, a mám se ne-
chat od někoho buzerovat? Mám si odpočinout
od lidí, a zároveň poslouchat chrápání starých
Francouzů? Ne.
Ubytovacích možností je po cestě celá řada. Uby-
tování v soukromí, penziony, hostely, hotýlky
a hotely nejrůznější kvality. Často zajímavější než
vlastní ubytovny. Rádoby pravověrní poutníci
omdlévali, když jsem jim líčil, jak jsem spal v pě-
tihvězdičkovém hotelu. Jenže Parador Nacional
v Leónu a v Santiagu je upravená stará poutnic-
ká ubytovna z 14., respektive 15. století. Dodnes
vzpomínám, jak jsem v Leónu zažil nedělní mši
v průhledu z hotelu do gotického kostela, který
byl vlastně jeho součástí. Když stojíte na balkon-
ku proti kůru a varhanám, nemusíte být věřící.
Stejně vám běhá mráz po zádech.
In vino veritas
Zapomeňte, že zásadně zhubnete. Možná po-
kud to pojmete velmi sportovně. Sotva přejde-
te Pyreneje, jste v Navaře. Kraj výborného jídla
Božský klid. „Někdy vás ta
ředitelská arogance, věčné
řečnění, cestování a vůbec
život, který vám všichni
závidí, unaví. Prostě z toho
musíte na chvíli vypadnout,“
píše Petr Stuchlík (34).
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN21
a… vína. Co si budeme povídat, ředitelská práce zahrnuje
každodenní obědy, rautíky, žranice a společenské pití. Na-
ivně jsem si myslel, že Pouť bude ve znamení abstinence.
Nebo aspoň mírnějšího pití. Chyba! Po vinařské Navaře
následuje Rioja, nejslavnější vinařský region Španělska.
Krok po kroku projdete Rioja Baja a Rioja Alta, ke každé-
mu jídlu je obvykle servírováno víno. Lahev, ne sklenka.
Vždyť je ho tolik, tak levné a tak výborné! Jste-li moravský
vinař, na Pouť rozhodně nechoďte. Budete si připadat jako
zloděj.
Po oblasti Rioja následuje Kastilsko s Riberou del Duero,
procházíte krajem El Bierzo a pak Galicie se svými bílými
víny. Vinohrady obvykle zakládaly kláštery při Poutní cestě,
takže díky katolické církvi je Pouť vlastně jednou dlouhou
vinařskou stezkou. 800 km! Paráda.
Čas jsou peníze
Náklady jsou malé. Letecky do Biarritzu a vlakem/autobu-
sem do Saint Jean. Nebo letecky do Pamplony. Ze Santiaga
létá spousta společností, včetně nízkonákladových. Noclehy,
jídlo, to vše můžete velmi efektivně přizpůsobit svým finanč-
ním možnostem. U pracujících lidí je největším limitem čas,
ne peníze.
Pro vybavení platí: čím míň, tím líp. Nesete si to všechno to-
tiž celou dobu na zádech! Na Ruzyni jsem odbavoval batoh
se vším všudy za 9,5 kg. Ovšem včetně prázdné dvoulitrové
nádrže na vodu. Investujte do kvalitního a lehkého vybave-
ní. Celé jsem to šel vlastně v jednom triku. Merino wool je
drahý materiál, má však výhodu, že nesmrdí. Přinejmenším
prvních pět dní. Vlastně… měl jsem ještě jedno na večer, to
„denní“ přes noc uschne. A z merino vlny se vyrábí i luxus-
ní spoďáry! Kvalitní boty, odlehčený spacák, super ponožky
(do těch investujte nejvíc!) a je to. Knížku jsem odložil hned
druhý den. Měla 450 gramů.
Pro tělo i duši
Chcete-li do Santiaga dorazit za čtyři až pět týdnů, měli
byste v průměru ujít 25 až 30 kilometrů. Třicet kiláků
dáte o víkendu s dětmi. Jenže se vyspíte a znova. Třetí den
znova. Čtvrtý den. Nejpozději po týdnu to vaše tělo začne
cítit. Po dvou týdnech už docela fest. A to ještě nejste ani
v polovině!
Přítelem poutníka je tak dříve nebo později voltaren emulgel
a ibuprofen. Pokud tedy nejste zdravotník, ti začínají rovnou
na lehčích opiátech. Největším limitem jsou klouby. Existuje
i služba taxi pro batohy, jenže ta limituje vaši svobodu. Mu-
síte prostě dojít tam, kam jste si nechali odvézt batoh. Vyu-
žívají ji proto jen opravdu staří poutníci, kteří by už takovou
kloubní zátěž nerozchodili. Doslova.
Nikdy jsem se necítil tak zdravý jako po pár dnech Pouti!
Celý den v přirozeném pohybu, na čerstvém vzduchu, slu-
níčku. Zdravé jídlo, zdravé víno. Voda. Pouť objektivně po-
může vaší duši i tělu.
O Pouti jsem tak nějak slyšel, tak nějak věděl několik let.
Konkrétní poutnicí pro mne byla Katka Ralková z AXA, kte-
rá o ní tak krásně vyprávěla, že jsem se prostě na jaře 2011
rozhodl, přeplánoval pár termínů a šel. Doporučuji průvod-
ce od Corduly Rabe (v českém překladu), pár rešerší na netu
a odvahu k rozhodnutí. Nebojte se a jděte! Je to krásná
procházka. n
A110004512
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/22ZEN
Luca Luise (35) je zaměstnán
v Hewlett-Packard jako „implementační
specialista“ v sekci průmyslových tiskáren
Monika Skokanová (33)
pracuje v marketingové agentuře
v sekci reklamních předmětů
Euroživot
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN23
Rady
českých Italek
Jelikož italské
autobusové zastávky
slouží především
k hovoru, musíte řidiče
nějak «stopnout». A to
i v případě, že leje jako
z konve a na zastávce
jste sami. Jízdní řád
nehledejte, prostě
čekejte. Zpoždění je cca
25 minut, takže chcete-li
jet v 8.05, stačí přijít v 8
a pojedete autobusem,
jenž měl jet v 7.30.
Některá místa ve
městech slouží jako
zastávky autobusů,
jsou neoznačená
a jejich polohu znají jen
domorodci a dopravní
společnosti.
Italové rádi snídají a pijí
kafe venku. Bary jsou
všude a káva tam stojí
necelé euro. K ní si dají
čerstvý croissant
a pak vyrazí do práce.
Po práci jdou do stejných
barů na «aperitivo»
(které nemá nic
společného s naším
aperitivem).
Aperitivo se podává
v době oběda či večeře,
koupíte si drink nebo
koktejl a můžete jíst
z pultíku, kde jsou něco
jako naše chlebíčky nebo
mísy se studenou verzí
rizota či těstovin. Je to
moc dobré a za pouhou
cenu drinku se z toho
dokonale najíte.
Italské Češky,
spojte se!
Text Katarina Černá Foto Tomáš Železný
Monika Skokanová založila na Facebooku skupinu pro ženy, které žijí na
Apeninském poloostrově. A teď má 1200 nových kamarádek. Jaké jsou
dámy, které hledají štěstí v náruči Italů?
talové nám z města odvezli ty nejhez-
čí holky!“ stěžoval si před lety můj ka-
marád ze Zlína. Stejná pohroma pak
postihla i severní Moravu, poté, co se ve Sto-
dolní ulici začalo tančit a pít do rozbřesku.
Setkání se zakladatelkou webu pro Češky a Slo-
venky žijící v Itálii pro mě bylo příležitostí koneč-
nězjistit,conatěchItalechvlastněje.Dokavárny
vešla drobná plavovlasá žena s jemnými rysy pře-
kvapivě v doprovodu urostlého mladíka. Monika
Skokanová nevypadá jako jedna z těch snaživých
blond krasavic, které se zamilovávají do starších
pánů s tučnými konty. Vše v jejím italském pří-
běhu, včetně založení skupiny dvanácti set Češek
z Itálie, se stalo vlastně náhodou.
„V devětadvaceti jsem se bláznivě zamilovala
a už po dvou měsících od seznámení s panem
Božským jsem na Moravě opustila dobrou prá-
ci, přátele i rodinu a stěhovala se do Itálie,“ vy-
práví s úsměvem Monika, jejíž přízvuk je po pár
letech v cizině mazlivě měkký. I když se velká
láska časem rozplynula, a realita byla nakonec
trochu jiná než vášnivé italské námluvy, rozhod-
la se zůstat a bojovat sama za sebe. Našla si práci
v marketingové agentuře, které dokonce přived-
la i české dodavatele reklamního textilu.
Začátky ale tak růžové nebyly. Ani v době, kdy
se svým psem velikosti telete hledala podnájem
a denně rozesílala desítky životopisů a všechno
vypadalo beznadějně, se nevzdala a po zhruba
pětistovce poslaných životopisů si podala ješ-
tě inzerát. „Napsala jsem tam, odkud jsem, co
všechno umím, taky že ještě nemluvím dobře
italsky a hledám firmu, která by mne dokázala
ocenit. Do dvou dnů jsem měla práci, šéfovi se
líbila ta odvaha a otevřenost...“ vypráví Moni-
ka a nahlas přemýšlí o tom, že léto v Čechách
opravdu člověku k lepší náladě nepomůže.
Na Itálii má ale ráda nejen to konstantně teplé
počasí, ale právě o poznání lepší naladění lidí,
pozitivnější přístup, komunikativnost a umění
si každou drobnost užívat. „S Italem je vztah
daleko živější, umí projevovat emoce. Ital, když
je naštvaný, tak křičí, když je šťastný, tak vás
objímá, a když je smutný, tak pláče. Když usilují
o ženu, dávají do toho mnoho energie. Posílají
květiny každý den, zbožňují vás a cítíte se s nimi
jako princezna,“ říká trošku pateticky Monika,
jejíž přítel nevychladl ani po dvou letech vztahu
a květiny do kanceláře stále ještě posílá.
Bravčo, ňoki, zelo
Přece jen jsou ale věci, které v cizině člověku
budou vždycky chybět. Kromě toho, že si s Ita-
lem neopečete buřta u táboráku a procházkou
je myšlena vzdálenost mezi dvěma kavárnami,
Monice chyběla i komunikace v rodném jazyce,
a proto si na Facebooku chtěla vytvořit adresář
kamarádek Češek žijících v Itálii. Omylem ale
vytvořila diskusní skupinu, a tím spustila ho-
tovou lavinu. Všechny holky přivedly další ka-
marádky a ve chvíli, když už jich o tom, jaké je
to s Italem, diskutovalo dvanáct set, se Monika
rozhodla založit webové stránky www.italky.it.
Projekt funguje od března a „italky“ mají velké
plány. Kromě charitativních sbírek, focení ka-
lendáře a vylepšení funkčnosti stránek plánují
první velké setkání Češek a Slovenek v Toskán-
sku i s noclehem a s partnery. „Soukromě jsem
si tu akci nazvala Bravčo, ňoki, zelo. Chtěly
jsme svým partnerům přiblížit náš způsob zá-
bavy a osobně se poznat. Na sraz přijedou hol-
ky ze všech koutů Itálie,“ těší se Monika.
A co kromě blond vlasů a světlé pleti milují Ita-
lové na ženách z Čech nejvíc? Češky jsou prý
multifunkční. Umějí nejen krásně vypadat, ale
taky uvařit, postarat se o rodinu a k tomu ještě
tvrdě pracují. n
I
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/24ZEN
EsEj
24ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN25
poklad?
Foto Profimedia a Tomáš Železný
Editor ZENu Milan Vidlák patří ke stále větší skupině lidí, kteří
se domnívají, že nejistý vývoj světové ekonomiky se brzy
bude dotýkat každého z nás. A že naštěstí existuje celkem
jednoduchý recept, jak se proti případné krizi pojistit.
dálo se to jako geniální způsob, jak
vydělat víc peněz s menším rizikem.
Ve skutečnosti šlo jen o způsob, jak
vydělat víc peněz a riziko elegantně přenést
na někoho jiného. Výsledkem byla největší bub-
lina v historii. A hlavně největší globální podvod,
jehož důsledky všichni teprve pocítíme. Řeč je
o takzvané finanční krizi, která propukla v roce
2008 pádem investiční banky Lehman Brothers.
Když si vzal dříve americký pracující hypoté-
ku, její splátky logicky chodily pravidelně tomu,
od koho si půjčil, a věřitel si hlídal, aby o ně ne-
přišel. Zatímco v „novém“ systému, který se za-
čal rozvíjet v 90. letech minulého století, věřitelé
hypotéky prodali investičním bankám. Banky
zkombinovaly tisíce dalších hypoték a ostatních
půjček a vytvořily jakési balíčky, které nazvaly
komplexní deriváty (anglická zkratka CDO), a ty
pak dál prodaly investorům po celém světě.
Nikdo už se nemusel starat, zda hypotéku dluž-
ník někdy splatí. Jako pojistka, pokud by šel CDO
ke dnu, totiž investorům sloužil další vynález,
takzvaný swap úvěrového selhání, se kterým při-
šla největší světová pojišťovna AIG. Jediné kritéri-
um investičních bankéřů tak bylo – čím víc CDO
prodáme, tím víc vyděláme. A taky vydělali. Pou-
ze šéf Lehmanů si přišel na půl miliardy dolarů.
Mělo to však háček. Na rozdíl od standardního
pojištění se mohli bankéři pojistit i proti pádu
CDO, které nevlastnili. Je to stejné, jako kdybyste
si pojistili svůj dům, ale spolu s vámi by to udělalo
dalších sto lidí, které jste v životě neviděli. Takže
co se stalo, když celý dům shořel?
Banky dobře věděly, co dělají. Proti produktům,
které sami vydávali a interně je označovali jako
„sračky“, začali bankéři aktivně sázet, přičemž
klientům to jaksi neřekli, a vsadili si i na krach
pojišťovny AIG. A když AIG i jejich banky skuteč-
ně zkrachovaly, nechaly si banky oddaňových po-
platníků na svou záchranu zaplatit circa tři čtvrtě
bilionu dolarů, přičemž výdělky jim zůstaly. Jinak
se nezměnilo nic. Snad jen to, že se bankéřům
v roce 2010 zvýšily bonusy...
Jaktocelézačalo?Třebavroce1998,kdyBrooksley
Bornová, tehdy čerstvě jmenovaná šéfka Komise
pro obchodování s komoditami, dostala za vyuče-
Z
Vy ještě nemáte
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/26ZEN
nou. Poté, co přednesla návrh, jak deriváty, které
podle jejích analýz silně ohrožovaly stabilitu svě-
tového finančního systému, zregulovat. Hodinu
nato jí volal ministr financí Larry Summers, který
seděl ve své kanceláři se 13 nejmocnějšími ban-
kéři; kulantně řečeno se na ni obořil a přikázal
jí, ať na něco takového radši rovnou zapomene.
Brooksová pod tlakem rezignovala a zanedlouho
schválil Kongres pod Summersovou taktovkou
zákon, který jakoukoli regulaci zakázal. Zbytek
už znáte. Nějak ale zapadlo, že prominentní eko-
nom Summers, později prezident Harvardské
univerzity, vydělával jako konzultant investičních
bank ročně kolem 50 milionů dolarů.
Ne, do vězení nešel. Nový americký prezident
Barack Obama si ho vybral jako hlavního ekono-
mického poradce... A šéfem Komise pro obcho-
dování s komoditami se stal topmanažer banky
Goldman Sachs, jež v ničivých spekulacích sehrá-
la hlavní roli.
Střih, září 2011. V nedávné oficiální zprávě pro
veřejnost Goldman Sachs tvrdí, „všechno se dá
zvládnout, hlavně ale neinvestujte do nadhod-
noceného švýcarského franku“. Reportéři deníku
Wall Street Journal však získali interní zprávu
určenou stovce největších klientů, kde hlavní
analytik Goldman Sachs říká zhruba toto: „Svět
se řítí do pekel, tak toho využijme a vydělejme
na tom. Dalšími dluhy se světové zadlužení nevy-
řeší. Sázejte na kolaps světových trhů a nakupujte
švýcarský frank.“
Stále dokola
Autor tohoto textu si stále dokola klade otázku:
Na co myslí držitelé Nobelovy ceny za ekonomii
či komentátoři nejlepších deníků, když tvrdí, že
stačí v takové situaci vytištěním dalších peněz
rozpohybovat ekonomiku? Investoři, kteří visí
na rtech šéfa amerického Federálního rezervního
systému (Fed) Bena Bernanka – jenž ještě tři mě-
síce před krachem LB tvrdil, že nic nehrozí, ačkoli
ho varovala i FBI nebo šéf Mezinárodního mě-
nového fondu Dominique Strauss Kahn? Čekají
na Bernankovo další prohlášení, načež začnou
zběsile kupovat akcie (to když řekne, že vytiskne
další peníze), nebo je prodávat (to když řekne, že
je zatím nevytiskne). Nebo analytici, kteří dopo-
ručují nakupovat dluhopisy a akcie a prodávat
zlato, protože je na něm prý bublina?
Ztratili všichni rozum, když doufají, že lze stejné
věci dělat stále dokola, a očekávat jiný výsledek?
Že věří Obamovi, Merkelové a Sarkozymu, že
„něco“ udělají a vše dál půjde při starém?
Lidé nejsou hloupí, spíš si jen iracionálně odmí-
tají připustit skutečnost. Tak prostě funguje lid-
ská přirozenost, která obvykle brání myšlenkám
na to, že vše, co člověk zná a na co je zvyklý, se
může jednou změnit. Většina lidí na začátku
20. století také nevěřila, že by mohla začít nějaká
světová válka – dokonce ani když začala. Většina
Takhle vypadá 100 gramových
kousků v ceně cca 102 000 Kč,
které prodává zlatnictví JK Jitka
Kudláčková Jewells. Pozor na
rozdíl mezi investičním zlatem,
jež se nečastěji prodává ve formě
slitků neboli cihliček či mincí,
a zlatými šperky. Investiční
zlato je osvobozeno od DPH
a na rozdíl od šperků likvidní
(kdykoli snadno prodejné)
na celém světě. Fyzické
zlato můžete nakoupit buď
osobně, například v prodejně
České mincovny (www.mint.
cz), rozšířený je ale i nákup
cihliček ve spoustě e-shopů.
Dobře si ale rozmyslete,
komu své peníze svěříte.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN27
lidí nevěřila, že mohou zbankrotovat Lehman
Brothers či největší pojišťovna AIG. A většina lidí
věří, že nezbankrotuje ani Amerika a Evropa.
Nejsem ekonom. Netvrdím, že tomu rozumím líp,
nebo že to, co si myslím, že se stane, se opravdu
stane, popřípadě jak se to stane. Ani nejsem pe-
simista. Jen se snažím říct, že pravděpodobnost
příchodu krize není vůbec malá. A že je lepší se
dopředu připravit a mluvit o ní; a že není dobré
jít s davem a vydat se napospas těm samým cyni-
kům, kteří nás do téhle šlamastyky dostali a teď
vyhlašují recepty, jak nás z ní dostat. Je načase za-
čít přemýšlet. V těchto zvichřených časech, kdy se
začínají dít věci, jež nevěříte, že se mohou stát, je
jediný způsob, jak se orientovat – historie a fakta.
Na rovinu
Takže, co se stane, když růst ekonomiky ne-
zvládne obrovské zadlužení, které sužuje Evropu
i Ameriku? Řešení jsou zhruba dvě: tím prvním
jsou tvrdá úsporná opatření a zastavení dalšího
zadlužování – nebo rovnou bankrot a odepsání
dluhu. Když ale předlužené státy provedou ma-
sivní škrty nezbytné k odvrácení bankrotu, ještě
víc zpomalí už tak slabý růst ekonomiky a dluh
stejně příliš nesníží – stačí se podívat do Řecka.
Takový postup si nemůže dovolit ani Amerika,
kterou pohání už jen peníze z takzvaného kvanti-
tativníhouvolňování–kdybyFedpřestaltisknout
nové bankovky, vládě by okamžitě došly peníze
a ekonomický život země by se zastavil. Škody by
byly tak obrovské, že to Fed nikdy neudělá.
Druhý způsob taky není zrovna povzbudivý, zato
je dost pravděpodobný. Protože hospodářský růst
nebude nikdy tak vysoký, aby další zadlužování
pomohlo rozhýbat ekonomiku a umožnilo dluhy
splatit později, centrální banky budou tisknout
peníze tak rychle, dokud se úplně a snadno ne-
oddluží. Všichni sice budou milionáři, ale inflace
peníze znehodnotí. Při hyperinflaci v roce 1923
v poválečném Německu stál chleba 143 miliard
marek a výplaty probíhaly dvakrát denně; vždy
byla vyhlášena pauza a všichni běželi nakoupit,
protože kdyby šli do obchodu až večer, už by si
moc nekoupili. To se zrovna nemusí stát, ale
prudká inflace je každopádně velký problém.
Nikdy v historii však nebyl svět tak provázaný.
A tak je možné, že než evropští politici vůbec
stihnou začít tisknout nové peníze nebo se do-
hodnout na vydávání společných dluhopisů, kte-
ré by katastrofické scénáře alespoň oddálilo, na-
stane dominový krach. Kromě Řecka, jehož brzký
bankrot je nevyhnutelný, na hraně balancují
i Španělsko a Itálie, třetí a čtvrtá největší evropská
ekonomika,jejichždluhopisyvesnazeoddálitpo-
dobný scénář začala skupovat Evropská centrální
banka a čerstvě i Mezinárodní měnový fond… Při
krachu Itálie by byla další na řadě Paříž, jelikož
francouzské banky drží italské dluhopisy za 410
milionů eur, a následně by došlo k pádu eurozó-
ny, potažmo EU. Zkrachovaly by banky, nastala
by panika, na burzách by se zastavilo obchodo-
vání, bankomaty by přestaly vydávat peníze, tak,
jako by se to bývalo stalo už před třemi lety, kdy-
by nebyly zachráněny americké banky. Jenže to se
ještě daly na „záchranu“ nabrat další dluhy...
Aby si ve slabších chvilkách člověk přece jen ne-
připadal jako paranoidní cvok, existují naštěstí
lidé jako Max Keiser nebo Marc Faber. První bý-
val pětadvacet let makléřem na Wall Street, zná
dokonale finanční systém a jako úspěšný tele-
vizní moderátor nemusí lhát sobě ani nám. Řídí
se osvědčeným když něco vypadá jako kachna,
chodí jako kachna a kejhá jako kachna, pak je to
kachna. V září například prohlásil, že evropský
hospodářský růst, bude-li jaký, prostě nemůže
zaplatit takovou horu dluhů, ani kdybychom
se stavěli na hlavu. A ve velkém nakupuje zla-
to a stříbro. Faber je zase slavný investor, který
v roce 1987 poradil svým klientům, ať opustí ak-
ciový trh, týden předtím, než zkrachoval, a který
vydává newsletter pro investory Gloom, Boom
and Doom: „Každý měsíc nakupuji trochu zla-
ta. A nikdy ho neprodám, obzvlášť když vidím
klauny, jako jsou Ben Bernanke, Larry Summers
a Tim Geithner (ministr financí USA a další z členů
vlády Wall Street).“
Právě zlato (nebo stříbro) je pro normálního člo-
věka jedním z mála způsobů, jak si své úspory
opravdu pojistit. Stačí se podívat, co zrovna dělá
Čína, největší exportér obchodující v dolarech.
Na svém blogu Run na dolar popisuje výstižně
obchod mezi Čínou a USA anonymní český au-
tor s přezdívkou Stříbrný býk: „Američtí dovozci
Číně za zboží zaplatí v dolarech. Číňané dolary
vymění v čínských bankách za jüany. Čínská cen-
trální banka vykrývá stálou poptávku po jüanech
jejich tiskem, aby zabránila růstu jüanu vůči do-
laru, což by čínským výrobcům snížilo zisky. Tato
��� USD
��� ��� Kč
�� ��� Kč
�� ��� Kč
�� ��� Kč
�� ��� Kč
�� ��� Kč
�� ��� Kč
�� ��� Kč
�� ��� Kč
�� ��� Kč
���� ��
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
����
�� �� �� �� ��
���� USD
���� USD
Vývoj ceny zlata za posledních 10 let
Vývoj inflace a 100 000 Kč v bance
V roce 2010 mělo původních 100 000 Kč kupní sílu pouze 12 119 Kč
Cena zlata pouze reaguje na to,
co se děje ve finančním světě.
Jak centrální a investiční banky
postupně znehodnocují papírové
měny, kurz zlata roste a toto
znehodnocování kompenzuje.
n KDyBy USA PŘESTALy TISKNoUT NoVé
BANKoVKy, EKoNoMIKA ZEMě By SE ZASTAVILA.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/28ZEN
část cyklu vede k hromadění dolarů v čínské cen-
trální bance, která pro ně nemá žádné použití.
Američané zase spotřebovávají víc, než vyrábějí.
75 procent tamějšího HDP je tvořeno spotřebou.
A tak se stále víc zadlužují. Tento dluh nemohou
kvůlihrozběinflacepokrývatjenzvlastníchzdro-
jů, tedy tiskem dolarů, a proto ho nabízejí ve for-
mě exportu dalším zemím, aby obchodní bilanci
srovnali. Tento export má formu vládních dlu-
hopisů...“ Jinými slovy, Amerika si kupuje čínské
zboží za svůj vlastní dluh. Jakmile se ale vyhlídky,
že dluh začne splácet, limitně přiblížily nule, Čína
ve snaze nepřijít o vše snížila dolarové rezervy ze
tří bilionů na jeden a skupuje téměř polovinu
světové produkce zlata. Jen loni Čína zlaté re-
zervy zdvojnásobila na 1054 tun a očekává se, že
na konci roku bude mít přes 2000 tun zlata.
To samé dělají i čínští civilisté. Jen za první dva
měsíce letošního roku nakoupili neuvěřitelných
42,3 milionu uncí (1 unce je 31,1 gramu) zlata. Po-
dobně horečné nákupy probíhají i v Indii. Zatím-
co totiž Evropané chápou zlato po většinou jako
obyčejnou komoditu, na jejíž cenu se dá sázet, vý-
hodnou investici, případně jako peníze, v Asii je
vnímáno jako bohatství, kapitál. Tak, jako tomu
bylo po tisíce let, kdy bylo zlato hlavním plati-
dlem ve většině starověkých i středověkých spo-
lečností. A když v roce 1717 stanovil Isaac Newton
coby správce britské Královské mincovny přes-
nou cenu jedné unce ryzího zlata, stalo se rovněž
základem měnového systému moderní éry. Od té
doby se na jeho zásoby uložené ve státních ban-
kách začaly vázat i klasické peníze (běhat po měs-
tě s cihličkami není zrovna nejpraktičtější). První
papírové peníze sloužily tedy jen jako potvrzení
toho, že máte uložené skutečné zlato.
Na rozdíl od peněz nelze množství zlata uměle
navýšit. A má jednu velikou výhodu – je dobré
i jako prostředek směny, i ke spoření. Kdežto pa-
pírové peníze jsou ve zcela schizofrenní situaci
– při směně chcete, abych jich bylo co nejvíc, aniž
by se zvyšovala jejich hodnota, zatímco při spoře-
ní, aby rostla hodnota, nikoliv množství.
Že je v těchto dvou funkcích tak výrazný rozpor,
způsobil další ekonomický trik. Na konci 60. let
Spojeným státům hrozilo, že zbankrotují, neboť
nebyly schopny krýt své mezinárodní závazky do-
statečným množstvím zlata – a tak americká cen-
trální banka uváděla do oběhu více dolarů, než
odpovídalo jejím zlatým rezervám. Protože by
jakákoli země mohla chtít vyměnit dolary za zla-
to, prezident Richard Nixon v roce 1971 zrušil
směnitelnost dolaru za zlato a světovou rezervní
měnou se stal ničím nekrytý dolar.
Přestože opuštěním takzvaného zlatého standar-
du udělali Američané ze zlata jen jednu z komo-
dit a jeho cena logicky klesla, zlato jako tradiční
uchovatel skutečné hodnoty tento manévr ustálo
a perfektně odráží to, co se děje ve finančním svě-
tě – roste-li počet ničím nekrytých peněz, roste
i cena zlata. Na počátku minulého století byste
na automobil Ford potřebovali 1300 gramů zlata.
Nebo 850 dolarů. Ford v roce 2008 stál stejných
1300 gramů zlata, ale už 36 500 dolarů. A dnes?
Recept na těžké časy
Od konce 90. let, kdy začaly investiční banky spe-
kulovat s deriváty a penězi, které neexistovaly,
vyskočilo zlato z 300 dolarů na 1900, a od zmiňo-
vaného roku ’71 dokonce o 4300 procent. Přesto
je stále směšně levné. Například podle nedávné
studie rakouské Erste Bank jeho reálná cena od-
povídá 10 000 dnešních dolarů.
Banky totiž cenou zlata manipulují stejným
způsobem jako v případě derivátů – většina zla-
ta (stejně jako stříbra), se kterým se obchoduje,
neexistuje. Fyzicky vlastní zlato pouhé procento
nakupujících, zbytek je virtuální. Zájemce do-
stane papír, že zlato vlastní, a tím má teoreticky
zajištěnu jeho dodávku v budoucnosti. V praxi to
ale vypadá tak, že se jedna cihla prodává znovu
a znovu. Pokud by ji odběratel chtěl přece jen
odebrat, centrální banka, která slitek do systému
poskytla, nahradí odebraný jiným, aby systém
dál fungoval. Až budou v případě krachu peněž-
ního systému a následné paniky chtít odebrat
zlato všichni, systém zkolabuje a ti, na něž se
nedostane, budou vyplaceni v dolarech, které už
ale nebudou mít žádnou hodnotu. A cena zlata
vyletí do astronomických výšek. Ovšem pozor,
například při krizi ve 30. letech americký prezi-
dent nařídil obyvatelstvu pod pohrůžkou vězení
odevzdat zlato státu. Ten, kdo je neměl zakopané
pod jabloní, byl sprostě okraden.
Bylo by naivní se domnívat, že někoho v případě
ekonomického kolapsu zachrání pouze vlastnic-
tví zlata. Například měnit v době hyperinflace
zlato za jídlo není ten nejmoudřejší způsob, jak jej
využít. Zlato je pouze pojistkou a nejlepším způ-
sobem, jak nepřijít o všechno, dostat se na dru-
hou stranu krize a po následném ekonomickém
restartu mít něco do začátku v novém světě. Pro-
tože ať už proběhne „měnová reforma“ jakkoli,
zlato v ní, jak je vidět i podle horečných nákupů
centrálních bank, sehraje podstatnou roli.
Omlouvám se čtenářům za chmurné vyznění
tohoto textu, ale upřímnost je nad všechny dra-
hé kovy. S dovolením použiji citát od Roberta
Kiyosakiho, známého byznysmena a autora
bestselleru Bohatý táta, chudý táta, jenž zcela
konvenuje se selským rozumem: „Jsem připra-
ven na nejhorší. Nastane velká deprese, nebo
hyperinflace. Když zkolabuje systém, supermar-
kety nemají zásoby ani na tři dny. Proto si kromě
zlata udělejte zásoby jídla a pořiďte si zbraň.“ n
Milan Vidlák
n BANKy cENOu ZlATA mANIPuluJí – VěTšINA
ZlATA, SE KTERým SE OBcHODuJE, NEExISTuJE.
▼A110002893
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/29
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/30ZEN
roZhovor
Zatím jsem
všechno rozkopnul
[Milan Vašina]
Text Hana Kůrová Foto Bára Prášilová a archiv
O otevřených pátcích, polévce pro zaměstnance,
babičkách s mobilem a úžasné józe s generálním
ředitelem T-Mobile
okud měli zaměstnanci T-Mobile mož-
nost spatřit svého šéfa Milana Vašinu
(42) v poněkud nedůstojné situaci,
bylo to při focení pro ZEN. Představte si době-
la rozžhavenou terasu, obrovský růžový kabel
a rozličné poskoky na místě na přání fotografky.
A to vše s úsměvem na rtech pod okny plnými
zvědavých tváří zaměstnanců, kteří sledovali,
jak se jejich „generál“ změnil v modela.
Vztah mezi šéfem a zaměstnanci je ostatně
v T-Mobile pozoruhodně důvěrný. O řediteli
tu všichni mluví zásadně jako o Milanovi a pějí
na něj samou chválu. Buď je to perfektně zvlád-
nuté PR, anebo mají lidé z T-Mobile svého šéfa
opravdu rádi. Nejvíc asi za to, že se neobehnal
žádnou věží ze slonoviny. „Na začátku jsem byl
překvapen, že Milan nabídl zaměstnancům tak-
zvané otevřené pátky,“ popisuje jednu z novinek,
jež ředitel po svém nástupu zavedl, IT specialista
Zbyněk Valášek. „Nebývá zase až tak běžné, aby se
generální ředitel jen tak potkával s řadovými za-
městnanci. Jsem v T-Mobile celou řadu let a mož-
nost podělit se o své podněty s někým, kdo může
chod věcí změnit, tu chyběla. Teď máme možnost
vyjádřit své názory na chod celé firmy. Navíc při
našem setkání jsem cítil skutečný zájem. Po něja-
kém čase jsem dokonce dostal od Milana e-mail,
jak se vyvíjí změny v některých záležitostech,
o kterých jsme hovořili.“
Martina Kemrová, manažerka firemní komuni-
kace, říká: „Milan umí rychle pochopit podstatu
věci, a když se tak stane, téma považuje za vyře-
šené, zatímco vy máte pocit, že se sotva dostá-
váte k jádru problému. Je ale velmi úlevné mít
šéfa, kterému stačí jednoslovná odpověď, který
nepotřebuje sáhodlouhé materiály a prezenta-
ce. Naučilo mě to šetřit slovy i papírem, nebát se
emocí v jednání s ,nejvyšším‘ a koncentrovat se
na to nejdůležitější. Když se mi to nedaří, počas-
tuje mě nějakou ,sprostonárodní‘ průpovídkou
své babičky a hned mám jasno.“
„Moje první zkušenost s Milanem,“ říká další
manažer telekomunikační firmy Michal Sidó,
„byla napůl pracovní a napůl soukromá. Asi tý-
den po jeho nástupu jsme spolu absolvovali road
show po městech, kde máme zaměstnance, aby
se s ním mohli blíže seznámit naši manažeři.
Cestou zpátky z Olomouce mě přepadla nevol-
nost, jak se později ukázalo, ledvinová kolika.
Milan mě bleskově odvezl do brněnské nemoc-
nice, předal na pohotovost a sedl si do čekárny.
Dvě následující hodiny mě lékaři převáželi z jed-
noho vyšetření na druhé a vždy, když jsme pře-
jížděli přes čekárnu, říkal jsem Milanovi, ať už
jede zpátky do Prahy, že tam stejně zůstanu hos-
pitalizovaný. On na mě ale nedal, chtěl počkat
na výsledky vyšetření. Mezitím volal mé manžel-
ce, aby ji uklidnil, že se nic vážného neděje.“
P
30ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN31ZEN31
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/32ZEN
V telekomunikacích pracujete od roku 1997.
Nemáte někdy chuť na změnu?
Po škole mi šlo především o to naučit se dobrý
marketing. Za to jsem vděčný hlavně Procter
and Gamble, kde jsem podstoupil dril produk-
tového marketingu. V telekomunikacích dělá-
me kompletní marketingový mix, naše odvětví
je navíc velmi dynamické a v podstatě vzniklo
z nuly v posledních patnácti letech. Pořád se to
mění, a to mě baví.
Dosáhl jste na post generálního ředitele.
Kam se posunete, až pro vás bude
stereotypem?
(po položení otázky se rozesměje) Kde budu
za pět let, to já nevím, opravdu ne, a ani nad
tím nepřemýšlím. Teď jsem tady, mám něja-
kou vizi a chci věci někam dotáhnout. Co bude
potom, nevím. Představuji si to takhle: Jdete
životem a čas od času se dostanete ke zdi. Buď
ji rozkopnete a jdete dál, nebo narazíte a zjis-
títe, že to je konec. Zatím se mi daří tyto dve-
ře rozkopávat, ale nedovedu říct, co je za těmi
dalšími.
Nahrává podle vás současná doba spíše
lidem, kteří jsou úzce specializovaní, nebo je
lépe mít širší záběr?
Myslím, že zde je potřeba mluvit o dvou rovi-
nách. Tou první jsou specialisté, kteří svou věc
znají do nejmenšího detailu a vynikají v ní právě
proto, že o ní ví úplně vše. Druhá rovina je ma-
nažerská. V té většinou neobsáhnete do detai-
lu vše, ale není to na škodu. V manažerské roli
je podle mne mnohem důležitější chápat lidi
a umět se do nich vžít. Je potřeba pracovat nejen
s jejich odbornou stránkou, ale i s tou lidskou.
Proto je pro mne velmi důležitá firemní kultu-
ra. Já vím, že to slovo zní hrozně blbě, ale je to
strašně důležité. Samozřejmě že jako byznys po-
třebujeme generovat zisk, ale nad ním stojí spo-
kojenost zákazníka a ještě nad ní dobrý tým lidí,
kteří jsou společně schopni pracovat. Zejména
u nás, jako u poskytovatele služeb, je vše přede-
vším o lidech.
Jakou tedy nabízí T-Mobile přidanou
hodnotu potenciálním zákazníkům
či zaměstnancům?
Snažím se u nás ve firmě budovat kulturu
osobní zodpovědnosti. Je rolí managementu
definovat, kterým směrem firma půjde a co
jsou její priority. Potom musí být delegována
osobní zodpovědnost. Vím z vlastní zkušenos-
ti, že zodpovědnost o něčem rozhodovat a mít
s vlastním rozhodnutím úspěch je ta největší
motivace. Naše firma se také snaží maximál-
ně o své zaměstnance starat, a to nejen v pe-
něžním slova smyslu. Lidé mohou přecházet
z oddělení do oddělení, máme pro ně benefity
v podobě zdravotní péče či důchodového při-
pojištění. Věřím, že v této oblasti jsme v rámci
České republiky na špici.
Ve výtahu jsem si všimla, že dokonce nabízíte
zaměstnancům zdarma svatební polévku
na terase.
To, co jste viděla, je upozornění na akci, kterou
děláme u příležitosti zavedení nového produk-
tu. Stejně jako vy, ani zaměstnanci v tuto chvíli
neví, o co jde. Chceme jim nový produkt tímto
způsobem prezentovat jako prvním, aby věděli,
s čím jdeme na trh. Jinak drobný detail, na té na-
bídce ve výtahu není psáno polévka, ale polívka
s velkým P. (směje se)
Předpokládám, že máte pro zaměstnance
i nejrůznější školicí programy...
Pěstujeme ve firmě kulturu koučování. Chceme
vychovat lidi, kteří pak budou schopni koučovat
nejen své podřízené, ale i ostatní kolegy kolem
sebe. Nedávno jsme měli o koučingu konferen-
ci, která byla velmi zajímavá, a na téma jsme se
snažili nahlédnout nejen v souvislosti s prací.
Měli jsme tu například naše známé horolezce.
Samozřejmě děláme i tradiční školení. V rámci
oddělení HR... Jak se to řekne česky?
Co třeba oddělení lidských zdrojů?
No právě, osobní oddělení zní blbě, a když řek-
nete úsek lidských zdrojů, tak to je přesně to,
co já nemám rád, protože to zavání nějakou
pouhou administrativou. Přitom je to naopak.
Máme tam totiž část, která je věnována osobní-
mu rozvoji všech zaměstnanců, a také tréninko-
vé oddělení.
Jak se vzděláváte a posouváte vy sám?
Mám svého vlastního kouče. Práce s ním mi
umožňuje pochopit různé úhly pohledu na da-
nou věc. Ať si to člověk uvědomuje nebo ne,
v pozici generálního ředitele je strašně sám.
Když jsem byl marketingovým ředitelem, chodil
jsem na jednání a soustředil se na marketingové
problémy. Jako generální ředitel se musíte sou-
středit úplně na všechno. Kdokoliv od vás může
kdykoliv chtít postoj, rozhodnutí nebo názor.
Dnes proto musím například věnovat neporov-
natelně více času přípravě na jednání. Musím
se na ně hodně učit, abych věděl o všem. Kouč
mi v této oblasti pomáhá. Pomáhá mi vytvářet
si nad věcmi nadhled. Mimo to samozřejmě čtu
odbornou literaturu a dělám jógu. Ta mě dosta-
ne zase úplně někam jinam. Dělám ji tři roky a je
to fantastické.
n LiDé Ve fiRMě ZA MNou CHoDí Se ZAJíMAVýMi
NáPADy. JDe o To, ABy Se NeBáLi PTáT.
32ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN33
Dokázal byste definovat svůj manažerský
styl?
Špatně se mi to hodnotí, ale myslím, že doká-
žu postavit dobrý tým. Jsem schopen poznat
potenciál lidí a dostat je do harmonie, aby tým
fungoval. Také lidem věřím a chci s nimi spo-
lupracovat. Dávám si hodně záležet na výběru
člověka a rád mu pak předávám zodpovědnost.
Chci, aby lidé zdravě riskovali, protože to je pod-
le mého správný přístup k byznysu.
Zřejmě se nacházíme v další fázi hospodářské
krize, která je minimálně částečně postavena
na ztrátě důvěry. Dokážete říct, co naše
společnost v tuto chvíli potřebuje?
Možná restart by nebyl špatný, otázka je, jak
a jestli to pak znovu nastartujeme. Faktem ale
je, že dnes trpíme ztrátou důvěru úplně ve všem
a paradoxně mnohem více se podporuje nedů-
věra. Já jsem zastáncem maximální otevřenosti.
Proto jsem i u nás ve firmě zavedl setkávání ne-
jen nejužšího managementu, ale i toho širšího,
což je asi 150 lidí, kteří všichni vědí, kde nás tlačí
bota. Budeme pořádat road show po spolupra-
covnících v celé republice a maximálně s nimi
diskutovat. Zavedl jsem také takzvané „otevřené
pátky“, kdy ke mně může přijít kdokoliv z firmy
a říct svůj názor či nápad. Samozřejmě jsem je
varoval, aby nechodili s tím, že jejich šéf je bl-
bec. (směje se) Paradoxně podobných problémů
je ale minimum a lidé chodí s velmi zajímavými
obchodními nápady, které by ke mně třeba jinak
ani neprobublaly. Jde o to v lidech vybudovat
důvěru, aby se nebáli ptát. My v managementu
nemusíme vědět o všem a je nutné, aby probí-
hala diskuse.
Jaký by podle vás měl být poměr mezi tím, co
firma vydělá a vrátí zpět do společnosti?
V současnosti se prosazuje velmi dobrý koncept
korporátní společenské zodpovědnosti (CSR).
Ta ale nesmí fungovat tak, že vezmu nějaký ba-
lík peněz, nasypu ho do nějaké nadace a mám
klid. Potenciál CSR projektů je podle mě hlavně
v tom, že firma se angažuje tam, kde je skutečně
dobrá a kde může opravdu pomoci. Nejde ani
o množství investovaných peněz, z jednoho mi-
lionu může být víc užitku než z deseti v nějaké
nadaci. Naši lidé mají například možnost v ob-
lasti, kde bydlí, rozvíjet aktivity, které podpoří-
me my jako jejich zaměstnavatel.
Jaký typ aktivit máte na mysli?
Lidé se snaží zvelebit okolí, opravují dětská
hřiště, pomáhají školám a podobně. Tyto ak-
tivity pomůžou komunitě a také obrazu firmy.
Podporovali jsme například projekty na zvýšení
telekomunikační gramotnosti starších lidí. Naši
lidé k nim jezdí a učí je, jak zacházet s mobilním
telefonem. Zavádíme také projekt na podporu
drobných podnikatelů. Náš člověk by neměl být
jen prodejcem, který jim nabízí služby, ale také
poradcem, který jim pomůže vyřešit telekomu-
nikační zabezpečení firmy.
Za čas zřejmě budeme provádět přes své
chytré telefony úplně všechno. Těšíte se?
Těším se a myslím si, že se nikdo nemusí bát.
I když se my jako telekomunikační firma pořád
snažíme o větší penetraci dat a podobně, stej-
ně je to vše nakonec na rozhodnutí zákazníka
a jeho typu chování. Jde o generační záležitost.
Afinita mladých zákazníků, kteří s tím vyrůstají,
bude velká, ale starší všechny vymoženosti pou-
žívat nebudou. Stejně jako například vaše babič-
ka dnes pravděpodobně používá na mobilu jen
volání. Nemusíme se bát i proto, že vše je a bude
jednodušší. Je to složitější v počtu aplikací, ale
samotné aplikace jsou jednoduché. Češi a Mora-
váci jsou navíc nejen strašné hračičky, ale oplý-
vají i selským rozumem a dokážou rozlišit, co je
důležité a co není. A to je moc dobře. n
Sám generál v poli. „Ať si to
člověk uvědomuje, nebo ne,
v pozici generálního ředitele je
strašně sám. Kdokoliv od vás
může kdykoliv chtít postoj,
rozhodnutí nebo názor.“
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/rEportáž
34ZEN34ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN35
EbEnováPřestože rozlehlé tropické pralesy pokrývající kolumbijské pobřeží
Pacifiku jsou jedním z míst s nejvyšší biodiverzitou na planetě,
nekontrolovaná těžba dřeva v posledních letech způsobuje masivní
odlesňování, a tím rychlý zánik odvěkého společenství džungle
a jejích obyvatel. Den co den, tisíce stromů z těžko dostupných
končin jižní a západní Kolumbie jsou stravovány železnými zuby
přístavních pil. Fotografoval Jan Sochor.
Kolumbie
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/36ZEN
Dřevozpracující pily na březích
řek v departamentech Nariño,
Cauca a Choco produkují
zhruba polovinu roční spotřeby
průmyslového dřeva v Kolumbii.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN37
Pacifická nížina. Kolumbie
je protkaná hustou sítí
splavných řek, které těžaři
dřeva využívají jako levné
transportní cesty. Mnozí těžaři
jsou chudí bezzemci, kteří
ilegální těžbou dřeva hledají
způsob, jak přežít v zemi
sužované občanskou válkou.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/38ZEN
Nejčastěji zpracovávaným
materiálem je dřevo ze stromu
„sajo“ (Campnosperma
panamensis). Druhy dřeva,
zpracovávané v pacifické
džungli, jsou známé pouze
pod lokálními názvy jako
například „machare“,
„cuangare“, „guabo“ a další.
38ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN39
Nařezané dřevo kamiony
odvážejí do vnitrozemí,
především do Cali. Naprostá
většina dřeva končí ve
stavebnictví a papírenském
průmyslu, menší část se
prodá na otop v horských
oblastech země.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/40ZEN
V okolí městysu Tumaco se
během posledních desetiletí
objevilo okolo sedmdesáti
dřevozpracujících firem. Jedná
se o malé bezejmenné podniky
s několika zaměstnanci,
které často nakupují syrové
kmeny bez udání původu.
40ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN41
„Coteros“ neboli nosiči pracují
ve skupinách a majitelé pil
si je najímají na jednotlivé
skládky a vykládky dřeva. Jsou
placeni od úkolu a jejich plat
nepřesáhne 10 dolarů za den
fyzicky velmi náročné práce.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/42ZEN
špacír
Smaltovanél a h ů d k y
Text hana kůrová Foto Frey Wille a Juliana křížová
ZEN se prošel po matičce Praze se zakladatelem světoznámé šperkařské
značky Frey Wille Friedrichem Willem a dozvěděl se, že co se líbí ve Francii
a Itálii, líbí se všude na světě.
ajitel světoznámé rakouské šperkařské firmy
má způsoby gentlemanů z počátku minulého
století, a v kapse mu zároveň vibruje nejnověj-
ší smartphone. Kombinace, které nelze odolat.
V příšeří lobby luxusního pražského hotelu přemýšlím,
jestli jsem si neukousla příliš velké sousto. Procházet
se Prahou s neznámým inteligentním mužem, klást
smysluplné otázky a ještě u toho vypadat dobře pro
fotografku... Nějak ale podvědomě tuším, že při tradič-
ním rozhovoru bych o to nejlepší přišla. O Prahu očima
Friedricha Willeho (71), který je znám svou slabostí pro
historii a umění.
Šperkařská firma Frey Wille vznikla přesně před šede-
sáti lety z iniciativy paní Michaely Frey jako lokální ob-
chůdek s ručně vyráběnými předměty. Od roku 1970 je
s ní pevně spjato i jméno Friedricha Willeho. „Jsem vy-
studovaný právník, ale práva jsem dělal spíše kvůli obec-
nému rozhledu. Vždy mi bylo jasné, že se chci věnovat
obchodu. Můj otec zkrachoval na spekulacích s nákupy
zbankrotovaných ruských firem. Věděl jsem tedy, čeho
se vyvarovat,“ vysvětluje s úsměvem své podnikatelské
M
42ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/Náramek Diva z umělecké kolekce
Hommage à Gustav Klimt. Ušlechtilý smalt v kombinaci
se žlutým zlacením je vhodný i pro slavnostní
příležitosti.
Za Gustavem Klimtem
ZEN43
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/44ZEN
začátky. Jak se brzy ukázalo, pro Frey Wille byl
doslova spásou. Ředitel, který ve firmě působil
před ním, zůstal pouhopouhých čtrnáct dní. Pak
ho zatkla policie, protože kradl peníze od svého
předcházejícího zaměstnavatele.
Procházka začíná docela svižně. Pan Wille má
zjevně v úmyslu nejen dávat rozhovor, ale ještě
si u toho hezky zasportovat. V režné bílé košili
a světle béžovém obleku vypadá jako dokonalý
lázeňský švihák. A taky tak štráduje. Čekala jsem,
že půjdeme ke Staroměstskému orloji, na Karlův
most či třeba na Vyšehrad. On má ale v Praze úpl-
ně jiné oblíbené místo: „Je to malý dům kousek
od Pražského hradu. Patří rodině Alfonse Mu-
chy.“ Marně pátrám v paměti a tak trochu se sty-
dím za svou neznalost. Muchův dům?
První návštěvu Prahy pan Wille podnikl v roce
1985, kdy sem vyrazil na výlet. „Smál bych se,
kdyby mi někdo řekl, že zde otevřeme obchod,
a dokonce ten nejkrásnější, který dnes ve světě
máme. Vždyť o převratu ještě v roce 1989 nic
nevěděla ani CIA. Za opětovné vytvoření vazeb
v České republice jsem ale rád,“ říká. O tom,
že je český a rakouský národ silně provázán
i po pádu monarchie, není podle něj nejmen-
ších pochyb. „Ve vídeňském nářečí dodnes ří-
káme malým autům ,tschechel‘. Výraz pochází
z dob, kdy jsme od vás dováželi auta. Byla malá
a do kopce je člověk musel tlačit,“ směje se Fri-
edrich Wille.
Tak, a jsme tady. Zámecké schody za námi
a malý, čerstvě omítnutý dům, krčící se v rohu
Hradčanskéhonáměstí,přednámi.Nikdenikdo.
Jedinou známkou života je mírně pootevřené
okénko nad hlavním vchodem a funkční zvonek
s označením „Zvonek-Bell“. „Kolekci na motivy
Muchovy práce jsme chtěli udělat již dávno, ale
pořád se nám nedařilo. Naši umělci nedokázali
jeho díla interpretovat pro potřeby našich šper-
ků. Spokojeni jsme byli až před třemi lety, tehdy
jsem potkal paní Muchovou a jejího syna Joh-
na,“ vypráví o návštěvě domu, který dříve patřil
církvi a za jehož zdmi mi teď má bujná fantazie
vykresluje tisíc a jeden div, můj dnešní průvod-
ce. Chvíli bojuji s pokušením stisknout zvonek.
Pan Wille je ale rychlejší. Z okénka se vyklání
šedivá hlava stařenky, která s námi konverzuje
v plynulé angličtině. Žena Alfonsova syna Jiřího
je původem ze Skotska a žije v tomto domě už
od roku 1951.
Doma jen bez kalhot
„Cestování a poznávání rozlišných kultur je to
nejlepší, co může mladý člověk udělat. Nikdy
neuhádnete, co se může přihodit,“ nakousává
výborný vypravěč další veselou historku. „Před
řadou let od nás koupil indický obchodník vel-
ký objem šperků, ale nějak je zapomněl zaplatit.
Začali jsme se tedy po něm shánět a v tom oka-
mžiku se milý obchodník zjevil u nás v kanceláři.
Spolu s ohromnou bednou zralého manga. Chtěl
s ní zaplatit za naše šperky.“ Mango prý sice bylo
výtečné, obchod se ale nakonec neuskutečnil...
Firma Frey Wille dnes provozuje 86 obchodů
po celém světě a jednotlivé kultury má přečtené.
Přece jen není snadné trefit se do každého vkusu.
„Máme ověřené, že to, co se líbí ve Francii nebo
v Itálii, pak má obecně úspěch i jinde. V tom-
to směru je Evropa oproti zbytku světa napřed.
Všem ostatním kulturám, arabské či asijské, se
naše umění líbí a řídí se většinou evropskými
trendy,“ vysvětluje tajemství vytváření kolekcí
šperků, které oslňují na celém světě.
Po chvilce vpouští stařenka – s omluvou, že
není připravena přijímat hosty –, svého starého
známého v novinářském doprovodu ochotně
do bytu. Je jí devadesát čtyři let a oplývá závi-
děníhodnou energií. „Podívejte, tady je Sarah
Co jste říkala? Zakladatel
značky Frey Wille Friedrich
Wille s redaktorkou
ZENu Hanou Kůrovou na
procházce podél Vltavy.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN45
Bernhardt,“ ukazuje s nadšením Friedrich Wille
a v očích se mu zažíhají malé plamínky. „Prosím,
připomeňte mi, ať paní Muchové nechám poslat
květiny,“ žádá Wille. Fascinovaně hledím na pla-
kát Sarah Bernhardt a na její levou ruku, kolem
které se vine náramek ve tvaru hada. „Ten pro
ni vymyslel Alfons. Měla prý v zápěstí artritidu
a nehezky jí tam vystupovala kost. Alfons proto
namaloval tento náramek, který byl zároveň prv-
ním dílem, jež vzešlo z jeho spolupráce se slav-
ným francouzským klenotníkem Fouquetem.“
„Chápete, proč jsem vás zavedl právě sem, ne?“
šeptá mi pan Wille. Chápu dokonale. Dokonce
natolik, že mi vysychá v krku při pomyšlení, jaké
dějiny zde prošly. Jen tiše zírám. Pro novináře
nikoliv ideální rozpoložení. Naštěstí pan Wille
situaci zachraňuje a duchaplně se vyptává naší
hostitelky. „Tady to je Gauguin,“ ukazuje paní
Muchová fotografii, jež se ještě před chvílí
skrývala na polici ve stínu těžkých, polo-
zatažených závěsů, skrze něž nesměle
probleskuje světlo; Paul Gauguin, oděn
pouze v košili a saku, na kalhoty nějak
zapomněl a sedí na ní u piana. „To je
tohle, o které se zrovna opíráte,“ usmí-
vá se paní Muchová. „Klimt to prý taky
dělával. Chodil doma bez spodků. Aby
byl kdykoli připraven na návštěvu dámy,“
přidává Friedrich Wille.
I když byla naše návštěva přepadová, a tudíž by
měla zůstat krátká, pan Wille opět prokáže svůj
jemný takt a decentně nás nasměruje k výcho-
du v ten pravý čas. Ještě zápis do knihy návštěv,
kterou si Muchovi vedou, náznak polibku ruky
při loučení a jsme zpátky v sluncem zaplaveném
ránu 21. století. n
Šperky Frey Wille jsou
k dostání v 86 buticích
na čtyřech kontinentech.
Spark od 162 900 Kč
Cruze od 274 900 Kč
Nová Captiva od 449 900 Kč
Camaro – již brzy u vybraných prodejců
OSLAVTE S NÁMI
100 LET CHEVROLETU!
* Platí při využití Chevrolet Finance. Chevrolet kombinovaná spotřeba paliva 3,6–10,7 l/100 km; Chevrolet kombinované emise CO2
95–252 g/km.
PROTOŽE ŽIVOT JE PLNÝ PŘÍLEŽITOSTÍ,
PŘEDSTAVUJEME NOVOU MODELOVOU ŘADU.
www.chevrolet.cz | Facebook – Chevrolet Česká republika
NOVÉ AVEO OD
184 900 Kč*
ORLANDO OD
367 900 Kč
A110004847
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/46ZEN
Koupeme se v podzimu
Tereza: sako, kalhoty,
kabelka – vše Tom Ford
(info o ceně v obchodě),
boty Valentino 10 430 Kč
Štěpánka: košile,
sukně, boty a kabelka
– vše Tom Ford (info
o ceně v obchodě)
Nadechnout, odrazit a jedním tempem od krejčovských lahůdek Toma
Forda až k romantické eleganci Valentina. Proplouváme čerstvým přílivem
sezonních trendů.
fashioN
Foto Bára Prášilová
Styling Radka Sirková Líčení a vlasy Lenka Šourková
46ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN47
Tereza: šaty Blumarine 22 300 Kč,
boty Valentino 16 500 Kč
Štěpánka: šaty Valentino
54 100 Kč, boty Valentino
10 430 Kč, kožich Ermanno
Scervino 121 380 Kč
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/48ZEN
Štěpánka: košile Ermanno
Scervino 19 920 Kč, sukně
Brunello Cucinelli 43 250 Kč,
boty Le Silla 21 250 Kč
Tereza: šaty Ermanno
Scervino 45 080 Kč,
boty Le Silla 11 750 Kč
48ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN49ZEN49
Štěpánka: vesta 38 960 Kč,
košile 17 200 Kč a džíny
8230 Kč – vše Brunello
Cucinelli, boty Sergio
Rossi 20 860 Kč
Tereza: vesta 41 890 Kč,
pletáž 13 460 Kč, kalhoty
10 470 Kč a boty 32 930
Kč – vše Brunello Cucinelli
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/50ZEN
můj svět, můj styl
Když vepře,
tak od Hrocha
[martin imrich]
Text Katarina Černá Foto Bára Prášilová
Designér Martin Imrich by se nejraději každou sobotu teleportoval
na milánský trh. V Praze prohání nové kabrio a zrovna chystá velkolepý
večírek, na který vyrazí v zánovních jégrhóznách.
50ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN51ZEN51
aždé ráno vozí Ester ve svém černém
kabrioletu a vítr jí cuchá dlouhé svět-
lé vlasy. Ale jen co se zaklapnou dveře
mateřské školy a dcera pošle přes sklo posled-
ní vzdušný polibek, vyráží designér Martin
Imrich do ateliéru studia Koncern, kde zrovna
pracuje na revolučním prototypu autosedačky
pro CYBEX otočné o 360 stupňů. Chronická
závislost na benzinu způsobila, že kromě po-
hodlného auta na pracovní cesty po Evropě
je vždy součástí ateliérového vozového parku
i kabriolet na nedělní výlety. „Barchetu pome-
rančové barvy vystřídal Boxter, který si moje
dcera zamilovala na první pohled. Kdyby tak
věděla, že jsem před lety přijel do Prahy Favo-
ritem...“ směje se Martin, zatímco mi v atelié-
ru připravuje kávu. Neobejde se bez kvalitního
přístroje a bez piccola by jeho den snad ani
nezačal.
Kromě italské kávy miluje i italské jídlo. „Nej-
raději mám milánský trh na Piazza Sant’Agos-
tino každou sobotu, nejlépe v doprovodu mého
domorodého kamaráda. To opravdu nevím, co
dřív. Tam si někdy říkám, že by už koneč-
ně měla být vymyšlena teleportace,
abych se tam mohl každou sobotu
na dopoledne zdejchnout,“ říká Martin
a z akvária ve tvaru starého televizoru se
na mne zkoumavě dívá přerostlá oranžová
rybička, která je zdejším živým maskotem.
Na stole leží zlatý sekáček z kolekce Domácí
násilí a prototypy nového skla pro Becherov-
ku. Pro studio Koncern, jehož základ tvoří
spolu s Martinem Imrichem Jiří Přibyl, je ty-
pický konceptuální přístup a hravost, která se
projevuje nejen v tvorbě, ale i v pojetí bujarých
večírků, jež studio pravidelně pořádá na aktu-
ální témata. Na začátku krize to byl milionář-
ský večírek, kde bylo všechno nóbl a zářivé, ale
„falešné“, takže například kokain byl vlastně
práškový cukr. Nejvydařenějším z večírků bývá
každoroční Les a lov. „Každý rok v říjnu už jsou
všichni nervózní a ptají se, kdy to bude. Chtějí
se předvést v nejnovějších mysliveckých mo-
delech, nebo jako lovná zvěř. Já jsem ulovil ori-
ginální model jégrhoznů z dolního Rakouska,“
říká Martin, přičemž vytahuje ze skříně zmi-
ňovaný úbor a nasazuje si slušivý myslivecký
klobouk.
Černooký myslivec jako z červené knihovny
v civilu ale nejraději nosí klasické džíny, vy-
štíhlené košile a boty značky Camper. Víc než
luxusní značky vždy ale ocení nápaditý design
a funkčnost, protože většinu volného času tráví
se svou čtyřletou dcerkou. A pokud vyrazí večer
ven s přáteli, tak je to většinou spojeno s jídlem.
„Já rád steaky. Když krávu, tak u Čestra. Když
vepře, tak u Hrocha. Taky občas zajdu ke kama-
rádovi do Peperoncina, kde poměr cena výkon
je podle mě nejlepší v Praze.“ n
K
O dvouuchý šálek
na kávu z bílého
plastu se každé
ráno přetahuji
s dcerkou Ester.
Zlatý sekáček z kolekce
Domácí násilí u nás slouží
ve skutečnosti k sekání
máty do Mojita.
Engineering
collection je v ateliéru
nejoblíbenějším sklem
na whisky.
Camperky jsou v mém
botníku v jasné
přesile.
Originální termosku
firmy Termos z počátku
minulého století beru
s sebou na cesty.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/52ZEN
jím, tEdy jsEm
Koulelo se jablíčko...
Koulelo se jablíčko… odkud?
Odrůdy označené OP pocházejí
z Ovocnářství Ploskovice
na Litoměřicku. Do Prahy
byly přivezeny na farmářské
trhy. Jablka označená IT
a BE pocházejí z anonymních
italských a belgických plantáží,
odkud je k nám dovezl
obchodní řetězec Albert.
Text Kateřina Hicks Foto Tomáš Železný
Přestože v českých zahradách už není pro tradiční jabloně příliš místo a odrůdy
jako matčino, smiřické vzácné a hornokrajský malináč upadají v zapomnění,
na pultech se začíná objevovat opravdová jablečná lahůdka – cider.
52ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN53
Ze svahu Seminářské zahrady,
jež je součástí Petřínských
sadů a jež se rozkládá na ploše
kolem 13 hektarů, je krásný
výhled na Staré Město, Malou
Stranu a Hradčany. V bývalé
vinici je vysázeno na 2700
ovocných stromů. Dole český
Cidre Première z jižních Čech.
ak voní český podzim? Na tuto otázku
již odpověděla řada básníků, ale kdo
dnes čte poezii, že. Shodli bychom se
nejspíš na nějakém tom tlejícím listí a vlhké hlíně,
na trpkém aromatu čerstvých vlašských ořechů
a jemné vůni jablek i závanu kouře z ohníčků,
v nichž doutná shrabané listí. (Což se nemá.)
Když jsem žila v New Yorku, během kvartálních
záchvatů stesku po domovině jsem svého nastá-
vajícího unavovala líčením sezonních smyslových
extází, které by se mnou mohl v Čechách sdílet.
Líčila jsem půvaby života v rytmu přírodních
cyklů, kdy roční doba nachází svůj nejvěrnější
výraz v barvách, chutích a vůních zahrady a lesa
(na rozdíl od New Yorku, kde se nejspolehlivěji
identifikuje pohledem do výlohy), avšak pomlčela
jsem o tom, že během své rustikálnější existence
(ve vilovém městečku na kraji Prahy) jsem na za-
hradě prarodičů pracovala jen se sebezapřením
a sezonní prožitky omezovala na konzumaci vý-
robků z jimi sklizených plodů.
Budoucí manžel mi to nejspíš baštil, protože se
do Čech se mnou přistěhoval. Sezonní extáze
prožívá především díky nejrůznějším pivním spe-
ciálům a temným, šťavnatým a pikantně nakys-
lým višním z naší zahrady, z nichž mě nutí pracně
vyrábět džem, jímž pak ohromuje americké ná-
vštěvy. I on se naučil prezentovat náš „život v Ev-
ropě“ coby šikézně rustikální záležitost.
K podzimu ale patří i stesk nad tím, co pomíjí,
a po tom, co je nenávratně pryč. Naše občasné
stýskání po Americe, kde jsme žili deset let a kde
jsme byli, jak zpívá Jiří Bulis, „mladší, hezčí, bez
dluhů“, zaháním tím nejameričtějším koláčem
– jablečným pájem. (První jsem upekla pár dní
po 11. září 2001, kdy se New York probíral ze šoku
a já měla potřebu udělat cosi symbolicky americ-
kého. Nevzpomínám si, zda nám tenkrát apple
pie zvedl náladu, ale asi ano, chutná totiž skvěle;
od té doby ho peču ob týden celý podzim.)
Pravidla moštárny
V New Yorku jsem na páj nakupovala místní ja-
blka na farmářském trhu, většinou směs několi-
ka pevnějších odrůd, aby se zachovala struktura
jablečných plátků. V Čechách používáme jablíčka
vlastní. Na zahradě máme několik starých jablo-
ní – mimo jiné matčino, smiřické vzácné a hor-
nokrajský malináč – které, jak jsem zjistila, patří
mezi „staré odrůdy“, jež jsou vzácné. Vzácné jsou
i pro mě, a to nejen známou chutí, ale i tím, že
se jedná o vzrostlé stromy, v jejichž větvích jsem
strávila dětství. Nahradit je jednou nebude snad-
né – dnešní doba preferuje rychle plodící zákrsky
a univerzální odrůdy typu Golden Delicious.
Na procházkách po našem rozrůstajícím se
městysu zjišťuji, že majitelé nových domů, kteří
se k nám „na venkov“ stěhují, na svých zahradách
ovocné stromy takřka nevysazují. Nově vytvá-
řené zahrady bývají pojaty buď minimalisticky,
stylem trávník–bazén–hřiště–gril, či ambiciózně,
se skalkami a jezírky, magnóliemi a sakurami. Pro
„tradiční“ ovocné stromy jako jabloně, hrušně či
třešně jako by nebylo místo. Jejich prostá krása,
jež zdobí zahrady starších domů, však ke zdejší
krajině patří. Ovocné stromy budou chybět i vče-
lám a možná i dětem; na bambus se leze špatně
a plastový domeček omrzí, ale vlastnoručně utr-
žené jablko chutná úplně jinak než to z obchodu.
Pro podobné staromily však mám dobrou zprávu.
Staré a místní odrůdy se daří zachraňovat. Jakým-
si ohniskem těchto snah je jihovýchodní Morava
a oblast Bílých Karpat, kde existuje i specializova-
ná školka; zdejší asociace Tradice Bílých Karpat
usiluje nejen o zakládání genofondových sadů,
ale stojí i za úspěšným projektem hostětínských
biomoštů, jež zpracovávají místní produkci.
A propos mošty, další dobrá zpráva se týká právě
jich.Nenítotižmoštjakomoštanačeskémtrhuse
začínají objevovat perlivé, lehce alkoholické moš-
ty neboli jablečná vína vyrobená dle zahraničních
(anglosaských, španělských či francouzských)
vzorů. Na dva ze tří českých cidrů neboli ciderů
jsem narazila na farmářském trhu v Černošicích,
o třetím se dočetla na stránkách www.cuketka.
cz. Vřele mohu doporučit jak Anglií inspirovaný
cider Mad Apple vyráběný na Znojemsku z po-
labských jablek, tak i delikátní Cidre Première,
jenž, jak jméno naznačuje, perlí francouzsky; síd-
lo má v Černošicích a vyrábí se v jižních Čechách
ze zdejších jablek, většinou bio. (Zbývající český
cider, F. H. Prager, je inspirovaný španělskou si-
drou a vyrábí se v pražské Libni.)
Cider je sympatický přivandrovalec a doufám,
že se tu usadí. Je totiž na pohled pěkný, a navíc
kultivovaný a jemný; s alkoholem to nepřehá-
ní, ale po pár sklenicích je zábavný – prostě
ideální společník pro podzimní večery. Jeho
exotický původ mu jen přidává na šarmu
a místní jablka ho milují. Takže pěkně ví-
tám, pleased to meet you, enchantée. n
J
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/54ZEN
trip
hodin v Bruselu
48
V Bruselu čůrá chlapeček.
Že tam čůrá i holčička a pes,
už turisté tolik nevědí.
Art director ZENu Samuel Kubín v hlavním městě Evropy
va dny, tedy čtyřicet osm hodin, strávil
v hollywoodském filmu Harrison Ford
v Paříži. Byla to obvyklá služební ces-
ta, během které tak nějak ztratil manželku, zabil
pár lidí a zase ji našel. No, tuhle ambici nemám.
V Bruselu mě čekají dobří přátelé a pokusíme se
zachytit alespoň genia loci.
9.00 Brusel-letiště. Původnějsemsilámalhlavu
tím, co všechno můžu stihnout za tři dny. Ovšem
mé letecké společnosti se to zřejmě zdálo jako
příliš dlouhý výlet a zkrátila mi ho o den. Přesu-
nula zpáteční let z pondělí na neděli.
10.00 Centrum Bruselu. Tohle by český řidič
nerozdýchal. Tam, kde jsou nakresleny dva pruhy,
jedou auta ve třech, do křižovatky se najíždí systé-
mem drzejší vyhrává a na klaksony se tu učí hrát
už ve školce. Dostat se na místo je o nervy i pro
spolujezdce, ale jak tak koukám, jsem jediný, koho
tenhle dopravní babylon stresuje. Úsměv léčí!
11.00 Ixelles. Rezidenční čtvrť, krásné starší
domy, snad by se dala přirovnat k pražské Oře-
chovce. Včetně množství ambasád a diplomatů.
Nemohl bych tu bydlet?
11.30 Delhaize. Místní Delvita. Ani nečekám
nějaké překvapení, a najednou držím v ruce
snímač, kterým si sám markuju zboží v košíku.
Na konci přiložím kartu a nerušeně odcházím.
Proč mám takovou radost z důvěry, která ve mně
byla vložena?
13.00 Palais Royal, Old England. Královský pa-
lác a slavná secesní budova muzea hudby, laicky
se je stydím popsat, stojím a obdivně zírám. Po-
tom přes parčík plný lidí s placatou sochou psa
a hurá na hlavní náměstí.
13.30 La Grand-Place. Hlavní náměstí. Cechov-
ní domy jsou fajn, ale ta radnice! Kromě toho, že
je krásná, je i asymetrická. Když to prý architekt
během stavby zjistil, raději z ní skočil.
13.40 Manneken-Pis. Čůrající chlapeček. Jde ho
v Bruselu nevidět? Nejde. I když se mu vyhne-
te, z nějaké výlohy nebo vchodu do restaurace
na vás stejně čůrat bude. Ovšem čůrající holčička
už tak na očích není, je ve slepé uličce, za mříže-
mi, a někteří turisté se tam s ní chodí fotit. O pár
stanic dál je i čůrající pes. Mezi čůrajícími dětmi
procházíme Řeznickou ulicí (Rue des Bouchers),
ve které jsou ovšem rybí restaurace.
15.00 Cesta metrem ze stanice Bourse do stani-
ce Trône. Pokud nejste místní, je téměř nemožné
nastoupit na správnou linku a pobyt v podzem-
ních prostorách se vám snadno prodlouží. Proto
hraje v bruselském metru hudba!
19.30 Matonge. Čtvrť obývaná především Af-
roevropany, bary jsou střídány velkým počtem
holičství a pak obchody nebo podniky, u kterých
není úplně jasné, co nabízejí, ale postává okolo
nich celkem dost lidí. Tady když se nenarodíte,
těžko tu zapadnete. Díky tomu se dá ovšem at-
mosféra krájet.
20.00 Le Deuxième Element. Thajská restau-
race Druhý Element. Je plno. Češtiny u vedlejší-
ho stolu si všímáme méně než krevety v naší Tom
Yum Koong. Přemýšlím, jestli jsem v Thajsku jedl
lepší thajské jídlo.
10.00 Odjezd k moři. Nebe se nás snaží svou
ocelovou barvou nahlodat, ale my si vzdorovitě
bereme i piknikový koš a deku! Cesta z Bruselu
k moři trvá něco přes hodinu. Podél silnice oce-
ňuji místní pečlivé zastřihávání stromů. Jsou to
desetimetrové kůly bez jediné větve.
11.30 Projíždíme malebným přímořským měs-
tečkem De Haan a rozkládáme deku na pláži.
Podél šplouchajících vln korzují lidé. Kdo říkal, že
sbírání mušliček je dětinské, tak tu vážně nebyl.
Máme s sebou i kite, létajícího draka, ale při tom
větru je risk, že by si někdo z nás zaletěl dál, než
bychom potřebovali. Držíme se tedy při zemi bel-
gickým pivem.
18.00 Le Trappiste. Tradiční restaurace kousek
od Namurské brány. Objednáváme mušle. Jíme
mušle. Mušle jsou moc dobré. Víc mušlí.
22.00 Friterie chez Antoine. Hranolkárna
u Antoníčka na náměstí Place Jourdan. Nejlepší
hranolky na světě! Nelhali mi, je to pravda. A ješ-
tě s nimi můžete jít do většiny z přilehlých hos-
pod. Tenhle večer už se mi nemůže nic stát.
9.00 Brusel-letiště. Proč mě tak bolí hlava?
P. S.: Drazí přátelé, děkuji za pozvání i za azyl.
Očekával jsem studené úřednické město s mír-
ně sterilním historickým centrem, a skutečností
jsem byl pasován do role omezence. Brusel žije
a připadáte si v něm jako vítaný host. Vrátím se,
slibuju. n
D
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZÍSKEJTE LUXUSNÍ PARFÉM
ROČNÍ PŘEDPLATNÉ
DENÍKU MLADÁ
FRONTA E15
S MAGAZÍNEM ZEN
ZA 2990 Kč
+ ZDARMA
DÁMSKÝ PARFÉM
GIORGIO ARMANI
DIAMONDS, 100 ml
V HODNOTĚ 1200 Kč
OBJEDNÁVKY NA 725 875 775
PREDPLATNEE15@MF.CZ / WWW.E15.CZ/CHCI-PREDPLATNE
S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5
24. 10. 2011, číslo 08
VIP nezaměstnaní
Óda českých Italek
Byli první, teď jsouposlední. jak žijímanažeři, kteřípřišli o práci.
jak se žije ženám,které našly druhýdomov na apeninském
poloostrově
Varování: Šéf T-MobiluMilan Vašina šíří ve firměnakažlivý optimismus.Může za to jeho kouč?Nebo jóga?
dont worry,
be happy!
Svět řeší: inflace, nebo krize?
Tereza Zavadilová | Praha
Šéfové centrálních bank a politici
se rozhodují mezi dvěma zly: buď
nastane další prudký pád trhů a obdoba
krize třicátých let, anebo dluhové potíže
vyústí ve vysokou inflaci, jaká trápila zá-
padní svět v sedmdesátých letech. Bezbo-
lestná cesta z dluhových problémů není.
Zatím to vypadá, že vyhrává inflace.
Evropská centrální banka totiž zača-
la intervenovat na dluhopisovém trhu
a vykupovat problémové dluhopisy Itá-
lie a Španělska. A to přesto, že to ještě
minulý týden odmítla. Navíc mnoho od-
borníků tento krok kritizuje a například
v případě Řecka vůbec nezabral.
Výkup dluhopisů Evropskou centrální
bankou fakticky znamená ředění dluhů
nově natištěnými penězi, což bude tlačit
na růst cen. Političtí a ekonomičtí lídři
se nicméně zatím zřejmě více než infla-
ce bojí prudkého pádu trhů, který by bez
intervence ECB nastal. Dalšímu propadu
akciových trhů včera přesto nezabránili.
Německý index klesl o pět procent, těž-
kou ránu dostala pražská burza s propa-
dem skoro šest procent, což je nejhorší
výsledek od května 2009. „Přízrak podzi-
mu 2008 se vrátil,“ komentoval Miroslav
Adamkovič z Komerční banky.
Na zvýšené riziko inflace ukazuje po-
kračující růst ceny zlata, která prolomila
další historický rekord – poprvé se do-
stala nad 1700 dolarů za unci. Měřeno
cenou zlata, klesla hodnota peněz od za-
čátku krize roku 2008 opolovinu – ikdyž
samozřejmě na komoditě je spekulativní
bublina. Přesto však například současná
americká inflace 3,6 procenta je více než
trojnásobkem loňské hodnoty.
Pokračování » Burzy & trhy str. 8
Aleš Borovan | Praha
Stavba nového studia Čes-
ké televize v Brně bude stát
zřejmě mnohem více, než se
původně předpokládalo. Nejde
přitom o drobné, ale o stami-
liony. Podle Jana Prokeše
z Rady ČT byl rozpočet na za-
čátku koncipován managemen-
tem ČT na 450 milionů korun
bez DPH, přičemž 250 až 300
milionů měl vynést prodej stá-
vajících nevyhovujících budov
televize v Brně. „Současné ve-
dení ale již počítá s rozpočtem
600 milionů korun bez DPH,
prodej budov má přinést jen
178 milionů. Projekt se tak
změnil, že bude nutná jeho
revize. Považuji to za mrhání
koncesionářskými prostřed-
ky,“ uvedl Prokeš.
Ředitel Televizního studia
Brno Karel Burian oponuje:
„Cena stavby nového studia
byla od počátku stanovena na
600 milionů bez DPH.“ Výnos
z odprodeje budov byl podle
něho odhadnut v roce 2008
posudky na 178 milionů korun.
Na zhotovitele stavby má být
do několika týdnů vyhlášen ten-
dr. Do podobného termínu spa-
dá i volba nového ředitele ČT.
Pokračování » Byznys str. 6
Brněnské studio ČT zřejmě spolkne více peněz
ČÍSLO 939
» UDÁLOSTI 2/3 » TÉMA 4/5 » BYZNYS 6/7 » ZAHRANIČÍ 12/13 » kULTURA 22
Velká železniční válka
Škoda Transportation bojuje
o udržení pozic na železnici
» TÉMA str. 4–5
Nekonečný pád
Celá generace Španělů bude vláčet břímě
realitního boomu z počátku tisíciletí
» SVěTOVÁ ekONOMIkA str. 16–18
DAVID kLIMeš: TRIcHeT MARNě
VÁLČÍ U THeRMOpYL Komentář str. 18
deník | úterý 9. 8. 2011 |
volný prodej 10kč l řízená distribuce
Nezaměstnanost letos
>
poprvé vzrostla
Počet nezaměstnaných v čer-
venci vzrostl na 485 584, což je
o 6809 více než v červnu; míra
nezaměstnanosti se tak zvýšila
o jednu desetinu procenta na
8,2 procenta.
str. 2
Závislost Česka
>
na dovozu plynu poroste
Ministerstvo průmyslu předpo-
kládá, že celková spotřeba plynu
v roce 2016 dosáhne 10,8 miliar-
dy metrů krychlových. str. 6
Jelínek chce dál
>
expandovat v Rumunsku
Největší tuzemský producent
ovocných pálenek Rudolf Jelínek
jedná o koupi další rumunské
likérky, společnosti Zetea. str. 6
Toyota už není světovou
>
jedničkou, sesadil ji GM
Koncern General Motors sesadil
japonskou Toyotu ze symbo-
lického trůnu v prodeji aut, za
první pololetí Toyota prodala
3,7 milionu vozů a skončila
až na třetím místě, předstihl ji
i německý Volkswagen. str. 11
> jednou větou <
KURZY ČNB str. 8
STŘEDOEVROPSKÉ AKCIE
pX (CZ)
1 027 -5,95%
ATX (AT)
2 128 -6,11%
BUX (HU) 19 112 -3,15%
DAX (DE) 5 923 -5,02%
WIG20 (PL) 2 390 -2,30%
CZK/EUR
24,195
0,060Kč
CZK/USD
17,009
0,125Kč
nově i pro ip
ad
Ke
staž
en
í zd
ar
ma v App
St
or
e
Jak hodnotíte intervenci ecB?
Luděk Niedermayer, společnost
Deloitte ČR, bývalý viceguvernér ČNB
V dnešní situaci asi nic jiného
nezbývalo, jinak by hrozily velké
škody ve finančním sektoru. Tento
krok je důležitý i pro udržení
úrokových sazeb. Je to pragmatické
rozhodnutí, i když samo o sobě asi
příliš nepomůže. Je to koupě času
pro vlády ohrožených států, aby
přišly se smysluplným plánem, jak
řešit rozpočtové dluhy.
Jan Mládek,
ekonomický expert ČSSD
Je to další krok v logice Evropské centrální
banky, snaha, jak udržet eurozónu. Zároveň
si musíme být vědomi, že je to i riskant-
ní krok. Pokud by některá z ohrožených
zemí, řekněme Řecko, zkrachovala, pak by
možná právě ECB potřebovala dodatečnou
kapitalizaci a tak dál. Na druhé straně, tato
banka má pro svou činnost ještě poměrně
velký prostor.
Pavel Mertlík,
hlavní ekonom Raiffeisenbank
Spolu s deklarovanou ochotou centrálních
bank případně zajistit likviditu v globálním
měřítku pomocí devizových swapů je to
krok, který vede k uklidnění finančních
trhů. Řešení hrozící finanční krize to
ale není, to mají v rukou italští (a další)
zákonodárci. Největší oříšek k rozlousknutí
ale leží na politických vůdcích eurozóny.
Aktuální krize je institucionální krizí
eurozóny, v níž selhala koordinace fiskální
politiky.
Koláž
E15
01_E15_0908.indd 1
17.8.2011 12:57:05
D O K O N A L É B Y D L E N Í
P R O C E L O U R O D I N U
Nečekejte na zvýšení DPH!!! Kupte si
včas rodinný dům. Ušetříte statisíce.
PARK MĚCHOLUPY PARK MĚCHOLUPY
Možnost výhodné hypotéky
—Designová architektura, prostorný interiér
—Pražská vilová čtvrť
—Klid, bezpečí, všechno na dosah
—Zelené prostředí pro děti i rodiče
—Dva zařízené domy ihned k nastěhování
Dny
otevřených
dveří:
pá so
11. a 12. 11.W W W. P A R K M E C H O L U P Y. C Z
▼ A111014005
▲ A110003928
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/56ZEN
portrét
Doktor ze země
rudého draka
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN57ZEN57
íňané mají pět duší, Češi většinou
podle svého názoru ani jednu. Přesto
je u nás klasická čínská medicína velmi
oblíbená. Jednak přibývá lidí, na jejichž potíže je
západní medicína krátká, a pak také nechtějí
polykat hrsti prášků a hledají jiné cesty k uzdra-
vení.
A to se netýká jen pacientů. I mezi lékaři najde-
me ty, které klasická medicína v přístupu k člo-
věku zklamala, a tak zkoušejí různé alternativní
přístupy. Akupunktura, akupresura nebo fyto-
terapie jsou v povědomí Čechů stále především
podpůrné prostředky léčby. „To, co u nás zavání
tak trošku šamanstvím, je v Číně běžné za zdmi
nemocnic, a pacient si tam může vybrat, jestli se
chce nechat léčit kortikoidy, nebo bylinkami,“ vy-
světluje Jozef Lucký, doktor, který bílý plášť pově-
sil na hřebík už před patnácti lety.
V roce 1996, kdy tento mladý gastroenterolog
z jindřichohradecké interny odjel s obrovským
nadšením a lehkou formou mesiášského syndro-
mu poprvé do Číny, zažil kromě fascinace i ně-
jaké to rozčarování. „Čekal jsem větší mystiku
a v začátcích jsem byl v pokušení tamním léka-
řům mluvit do toho, v jakém oblečení léčí své pa-
cienty,“ vzpomíná na začátek své nové cesty. Brzy
ale pochopil celou filozofii a osvojil si školu pěti
klíčových dovedností – akupunktury, bylinné
léčby, masáží, dietetiky a cvičení.
V současné době je Jozef Lucký odborným ga-
rantem a hlavním lektorem Institutu tradiční
čínské medicíny v Praze a Hluboké nad Vltavou
a do Číny jezdí pravidelně se svými studenty. Ne-
nechte se ale zmást. „Nejezdíme tam za žádným
taoistickým dědečkem, ale vozíme své studenty
do těch nejlepších fakultních nemocnic, kde fun-
gujetakzvanáintegrovanámedicínaapracujítam
smíšené týmy lékařů. Takže uslyšíte diagnózu
vlhké horko v dráze jater a žlučníku, potom pa-
cienta pošlou na běžné krevní testy a teprve pak
se rozhodne o způsobu léčby,“ vysvětluje v Insti-
tutu v jedné z ordinací, kterou tvoří jen obyčejný
kancelářský stůl a masážní lehátko, doktor Lucký
a nalévá mi přitom do drobného šálku čaj s bílý-
mi květy chryzantémy a plody kustovnice.
Evropský přístup je typický tím, že se snaží s ne-
mocí bojovat. Čemu ale vzdorujete, to přetrvává,
pomáhá si Jozef Lucký citátem Carla Junga. Pro
čínskou medicínu je důležitý namísto boje las-
kavý přístup, protože tam, kde je bolest, tam je
blok, a nejdůležitější je zjistit, jak vznikl, neboli
pracovat s příčinou a nikoli s důsledkem. V Číně
je nemoc chápána jako nová norma, která muse-
la přijít jako reakce
na nesprávný život-
ní styl a tempo. Po-
kud se chce člověk
uzdravit, musí změ-
nit svůj přístup, ne jen dílčí věc. „Ve vnitřním
kánonu Žlutého císaře (otce čínské medicíny) na-
příklad najdete, že dlouhé sezení zraňuje a una-
vuje maso. Po hodinách prosezených u počítače
bychom se tedy neměli divit tomu, že nás bolí
záda. Pokud přijdete na TCM kliniku, dostane-
te možná nezvykle mnoho otázek týkajících se
životního stylu a vaše lékařská zpráva se všemi
odběry a rentgeny bude pro zdejší lékaře stejně
důležitá jako na klasické klinice, aby bylo mož-
né sledovat reálný dopad léčby. Také je nezbytné
uvést léky, které užíváte, protože ty jsou součás-
tí pacienta a lékař si musí umět představit, jak
by člověk vypadal bez jejich vlivu. Komunikace
mezi pacientem a lékařem je založena na důvěře,
a pokud budete chtít něco ošidit, ublížíte tak je-
dině sami sobě.“ n
Č
Poté, co Jozef Lucký sundal bílý plášť a opustil bezpečnou
půdu klasické evropské medicíny, odjel studovat lidské
tělo přímo do Číny. Dnes v Čechách vychovává
své následovníky a o nemoci říká: Čemu vzdorujete,
to přetrvává
Text Katarina Černá Foto Bára Prášilová
n V ČíNě sI MůŽETE VyBrAT, zdA sE CHCETE
NECHAT LéČIT KorTIKoIdy, NEBo ByLINKAMI
Lektor čínské medicíny Jozef
Lucký dnes jezdí do Číny se
svými studenty. „Nejezdíme
tam za žádným taoistickým
dědečkem, ale vozíme své
studenty do těch nejlepších
fakultních nemocnic,“ říká
bývalý gastroenterolog.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/58ZEN
Zdraví
Imunitu nejen poslancům!
Kromě pohybu a správné
životosprávy lze imunitu posílit
pomocí třapatky nachové,
hlívy ústřičné či enzymů.
Text Kristina Topičová Foto Profimedia
Naše těla se s příchodem podzimu ocitají v rizikovém období. Prostředků na
posílení imunity je celá řada. Ale jak poznat, který je pro vás ten pravý?
etošní vydařené pozdní léto je zřej-
mě definitivně za námi a začíná
nepříjemné období plískanic, na-
víc bohužel tak často doprovázené rýmami,
nachlazením či chřipkou. Znáte to: vrátíte
se po dovolené z teplých krajů a první virus
na vás přeskočí cestou do práce v hromadné
dopravě od spolucestující, která kýchá na celé
kolo. Pokud váš organismus odolá a neone-
mocníte hned, další nástrahy vás čekají v su-
permarketu, v restauraci, kině či divadle, ale
zejména v práci, když se kolegovi od vedlejšího
stolu na stole náhle objeví krabice papírových
kapesníků. A máte-li ještě navíc v kanceláři
klimatizaci, která vysušuje vzduch, a umož-
ňuje tak virům a bakteriím snazší přenos, je
na problém zaděláno.
Jak se účinně bránit invazi nákazy? Na prvním
místě je samozřejmě prevence – vyhýbat se ta-
kovému prostředí, které je z hlediska možné-
ho přenosu nemocí rizikové. Jenže například
do práce se chodit musí, nakupovat také, takže
zbývá zaměřit se na posílení imunity.
Nejlepším řešením je posilovat imunitu do-
držováním správné životosprávy s dostatkem
spánku a pravidelnou fyzickou aktivitou. Další
možností jsou prostředky s takzvanými imu-
nostimulačními účinky.
Těchto přípravků je dnes k dostání spousta.
Mezi volně prodejné patří přípravky ze skupiny
fytofarmak (tedy přípravků obsahujících rost-
linné extrakty), enzymů, vitaminů či minerálů.
Asi největším hitem mezi doplňky stravy posi-
lujícími imunitu současnosti je Echinacea pur-
purea (třapatka nachová). Tato rostlina s anti-
biotickými účinky pochází ze Severní Ameriky,
její blahodárné účinky objevili již tamní indiá-
ni. Je vhodná jak k preventivnímu užívání, tak
v průběhu onemocnění a při rekonvalescenci.
Extrakt z této rostliny je obsažen v celé řadě
L
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN59
Něco pro
nejmenší
Colostrum je tzv. prvním
mateřským mlékem.
K výrobě preparátů
je používáno kravské
colostrum, které výrazně
posiluje imunitu.
Preventivně lze preparát
užívat od podzimu do
jara.
Oscillococcinum je
homeopatický lék, který
se hodí i pro kojence.
Užívá se jednou denně
jako prevence proti
chřipce a pro zmírnění
příznaků nebo při léčení
ve větších dávkách
v několikahodinových
intervalech.
Lichořeřišnice je
přírodním antibiotikem
a má silné antiseptické
účinky. Do prvních
mrazíků je možné ji
pěstovat na zahradě
a konzumovat v čerstvém
stavu, v zimě jsou
k dispozici tinktury nebo
kapsle.
Podpořte imunitu proti chřipce a nachlazení
lékWobenzym®
může pomoci iVám
posiluje oslabenou imunitu
snižuje nemocnost
®®®m®®m®
Wobenzym je tradičním lékem z přírodních zdrojů pro vnitřní užití. Pečlivě pročtěte příbalovou informaci.
Konzultace s lékařem na tel.: 800 160 000, MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 PrůhoniceVíce na www.wobenzym.cz
Při oslabené imunitě hrozí, že snáze dostaneme např. chřipku, která je vyvolána viry,
anebo angínu, jejíž původcem jsou bakterie.
Enzymy řídí fungování imunity
Velký význam v našem těle mají proteolytické enzymy, které pomáhají zajišťovat rovnováhu a fungování imunitního systému.
Při problémech s imunitou je namístě podpořit náš obranný systém podáváním obdobných enzymů zvenčí. Dlouholeté výzkumy
ověřily účinnost unikátní směsi proteolytických enzymů, která je obsažena v jediném tradičním léku systémové enzymoterapie –
lékuWobenzym.
Podpůrná léčba při chřipce a angíně
Wobenzympůsobíprotizánětůmapodporujeoslabenouimunitu,protobyhomělilidé,kteréchřipka,angínanebojinézáněty
dýchacích cest ohrožují nejvíce, začít užívat už v období zvýšeného výskytu nemoci. Jestliže jsme chřipku nebo jiné virové
onemocněníuždostali,Wobenzymhoposílenímimunitypomáhárychlejizvládnout,azkracujetakdobuléčby.Navícpomáhá
zabránit dalším komplikacím.
Aby se nemoc neopakovala
I když už jsme z nejhoršího venku, tedy v období rekonvalescence, Wobenzym posiluje stále ještě oslabenou imunitu a je tak
účinnou obranou proti případnému opakování nemoci a jejímu přechodu do chronického stavu.
NENÍ ENZYM JAKO ENZYM
Enzymy jsou biologické katalyzátory. V organismu je několik tisíc druhů enzymů. Každý enzym je vyhraněný specialista: působí určitým
způsobem pouze na určitou látku. Jen některé enzymy mohou být použity pro léčbu.
LékWobenzymobsahujeunikátnísměsenzymů,jejížúčinnostjeověřenarozsáhlýmvědeckýmvýzkumem,řadoukontrolovanýchklinických
studií a více než 40 letou léčebnou praxí. Každý enzym a jeho přesně stanovené množství zde má svůj význam. Zvlášť cenný je živočišný
enzym trypsin, který má výrazný protizánětlivý účinek a zlepšuje hojení. Účinek jiných enzymových směsí může být zcela odlišný.
Inzerce
A110001566
preparátů, můžete je užívat ve formě tablet, si-
rupů, kapek nebo čajových směsí.
Další rostlinou s blahodárnými účinky (díky
vysokému obsahu vitaminu C) je rakytník ře-
šetlákový, což je keř s drobnými, velmi kyselými
plody sytě oranžové barvy, který jsme dříve byli
zvyklí vídat spíše jako okrasný keř v zahradách
a parcích. V posledních letech je velmi populár-
ní zejména ve formě sirupů, olejových výtažků
nebo v čajových směsích.
Někteří lidé nedají dopustit na hlívu ústřičnou.
Tato houba obsahuje velké množství minerálů
a vitaminů. Na trhu je běžně k dostání nejen sa-
motná houba, ale také řada preparátů z ní.
Příznivě na posílení imunity mohou působit
rovněž včelí produkty. Med a zejména propolis,
který obsahuje řadu vitaminů a minerálů, fla-
vonoidy, mastné kyseliny, těkavé oleje, taniny
a pyly. Tyto látky působí antibakteriálně, an-
tivirově, protizánětlivě a antioxidačně. Pokud
zrovna nemáte na včelí produkty alergii, lžíce
medu denně nebo pár kapek propolisové tink-
tury vám jistě prospěje.
Oslabení imunity lze předcházet předcházet i po-
mocí laktobacilů a dalších probiotik. Základním
zdrojem laktobacilů jsou produkty mléčného
kvašení – jogurty, kefír, kyška nebo podmáslí. Po-
kud by vám to nestačilo, lze je doplňovat speciál-
ními preparáty, které zakoupíte v každé lékárně.
Také vitaminy, zvláště pak vitamin C, D, A, vita-
minyskupinyBavitaminE,aminerály(zinek,se-
len, železo nebo vápník), které by měly být obsa-
ženy v pestré a vyvážené stravě, jsou pro imunitu
nezbytné. V případě jejich nedostatku ve stravě
jsou opět na místě potravinové doplňky.
Setkat se můžete i s takzvanými bioflavonoidy,
například Koenzymem Q10, což je antioxidant
urychlující léčbu různých nemocí, či bakte-
riálními lyzáty, jež působí proti bakteriálním
původcům některých infekcí. K dostání jsou
ve formě pastilek proti nachlazení a kašli.
Zvláštní skupinu pak představují léky posilují-
cí imunitu, které působí na bázi enzymů. Nej-
známější je Wobenzym, který se doporučuje při
regeneraci organismu při zvýšené fyzické a psy-
chické zátěži, v období výskytu virových a bak-
teriálních infekcí, při riziku vzniku civilizačních
chorob a při rekonvalescenci.
Ať už si vyberete jakýkoliv přípravek, důležité
je zejména pamatovat na to, že nelze sázet jen
na jednu kartu. Je také třeba pečovat o psy-
chickou pohodu, protože i když do sebe budete
cpát kila vitaminů a zapíjet je kýbly čaje, chodit
na zumbu pětkrát týdně a pravidelně se otužo-
vat, bude-li vám na duši mizerně, dříve nebo
později vás stejně něco skolí. n
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/60ZEN
dEsigN
V holinkách do Vegas
Text Katarina Černá Foto Novesta
Značka Novesta, která se proslavila sportovními socialistickými teniskami,
přišla se zářivými a Swarovského krystaly zdobenými... gumáky
umová holinka nikdy nepatřila mezi
módní doplňky. Časy se ale poma-
lu mění. Dnes se kalužemi můžete
brouzdat dokonce v gumákách od Burberry
nebo Armaniho. I když to, technicky vzato, úpl-
ně gumáky nejsou, neboť jsou vyrobeny z PVC.
Zato holiny Novesta, které přesně před rokem
vzbudily velkou pozornost na pražském De-
signbloku, jsou stále vyráběny klasicky z pří-
rodního kaučuku. Obuv zářivých barev, se sa-
ténovými mašlemi i Swarovského krystaly, už
zaujala na výstavách a veletrzích v Las Vegas
či v Düsseldorfu a má našlápnuto prosadit se
na zahraničních trzích.
Značku Novesta, jejíž logo se čtyřcípou hvěz-
dou a padesátiletou tradicí zdobilo oblíbené
socialistické sportovní tenisky, před dvěma lety
koupila slovenská firma Vulkan. Ta vyrábí obuv
z kaučuku pro jiné firmy a jejím cílem je do bu-
doucna vyrábět většinu bot ve vlastním designu
právě pod hlavičkou Novesty.
Remake oblíbené sportovní obuvi a klasických
holinek v překvapivých barvách s novými pro-
fily podrážek a designovými prvky připravil
Juraj Šuška se svými kolegy Evou Berešovou
a Lukášem Belianským. Kromě street a luxusní
fashion řady má teď v plánu designérský tým
vytvořit i nejekologičtější holinku, jaká se dá
vůbec vyrobit. Na tomto úkolu už pro Novestu
pracuje čtrnáctičlenný tým finských studen-
tů univerzity HAMK. „Ve Finsku jsem strávil
na studiích rok a je tam daleko silnější eko cí-
tění, proto myslím, že studenti mohou přijít
s opravdu zajímavými nápady,“ tvrdí přesvěd-
čeně šéfdesignér Juraj Šuška.
Šetrný přístup k životnímu prostředí je pro
Vulkan typický. Továrna si sama zpracovává
přírodní kaučuk a výroba je ruční. Jako stélka
se používá stoprocentní bavlna a anatomicky
tvarovaný svršek poskytuje absolutní pohod-
lí, navíc přírodní guma neobsahuje ftaláty a je
daleko pružnější než běžně používaný polymer.
A také lépe chrání před zimou a jsou odolnější.
Prostě klasika. n
G Holinka se saténovými
mašlemi z kolekce, jež byla loni
jednou z nejprodávanějších.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/▼ A11101565
▲ A111011752
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/62ZEN
ZEN žEN
Růžový Tangle Teezer padne
do každé ruky a je ideální
na cesty, jeho štětiny jsou
chráněny před zohýbáním
v kabelce praktickým
plastovým krytem. Tento
profesionální kartáč jednoduše
vyřeší potíže se zacuchanými
vlasy. Štětinky jsou totiž
navrženy tak, aby se ohnuly
před každým zacuchaným
místem
(tangleteezer.salonpro.cz).
Pečující řada založená na
vzácných ingrediencích
vznikla rovných 190 let po
založení první továrny na
mýdlo v Hamburku J. S.
Douglas Söhne. Základem
jemného tělového mléka
je shea olej z Afriky,
k dostání je za 280 Kč
v parfumerii Douglas
(www.douglas.cz).
Happy Socks je populární
švédská značka ponožek, která
se prodává ve více než čtyřiceti
zemích. Základním materiálem
je speciálně získávaná česaná
bavlna, tkají se na pletacích
strojích a špičky se šijí ručně,
takže perfektně sedí
(www.urbanlux.cz).
Britská značka Crabtree
& Evelyn nabízí kromě
přírodních mýdel, pečujících
přípravků a vůní i vynikající
trvanlivé potraviny. Pro
letošní podzim je na českém
trhu čtveřice dóz s bonbony
rafinovaných příchutí, jako
jsou jahody se smetanou či
limeta s čokoládou
(www.crabtree-evelyn.cz).
Stylovou konvičku připoutanou k vajíčku na sypaný
čaj najdete v Almara Shopu spolu s bytovými doplňky
a přírodními mýdly (www.almara-shop.cz).
Kultovní britské žehličky
ghd si získaly ženy
po celém světě včetně
celebrit, jako je Madonna.
Žehličky ghd patří
k nejoblíbenějším také
mezi stylisty. Novinkou
je řada s ultrahladkými
žehlicími plochami
ve zlaté barvě
(www.salononline.cz).
Pomocník na cesty
Sametová
Šťastné ponožky
Sladký podzim
Konvička s vajíčkem
Zlatá žehlička
62ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/ZEN63
ZEN mužů
Restaurace Brasserie La Gare nabízí kromě klasické francouzské
kuchyně, domácích specialit a pralinek vlastní výroby také šňupací
čokoládu s důmyslným strojkem. Sada na šňupání je k dostání
za 1495 Kč (www.lagare.cz).
Thajský restaurant NOI
otevřel Shop by NOI, který
je zásobárnou tipů na dárky.
Produkty značek Rituals, Tea
Forte či Savon de Marseille jsou
k dostání v ucelených řadách
(www.noirestaurant.cz).
Salon pro muže v Pánské pasáži je koncipován
jako přívětivá pánská klubovna s možností dát si
kávu, přečíst noviny a při té příležitosti si nechat
ušít košili nebo boty Allen Edmonds, které nosí
i američtí prezidenti (www.lepremier.cz).
Aktovky, ale i diáře a psací potřeby
nabízí obchod Casa Italiana v Pánské
pasáži. Tradiční práce spojená s mo
derními technologiemi je pro zdejší
značky typická (www.casapraga.cz).
Novinka od Imeeden
Management chrání
namáhanou pleť
před znečištěným
ovzduším či kouřem
a je alternativou ke
krémům, které muži
tak neradi používají
(www.imedeen.cz).
Exkluzivní nabídku doutníků a kuřáckých
propriet najdete v obchodě Cigars & Wines by
Mostex. Doutníky z Kuby, Hondurasu nebo
Kostariky doplňuje nabídka prémiových vín
a destilátů. Dostanete tu i doutníky na míru
či ručně vyráběné edice (www.mostex.cz).
Jen si tak trochu šňupnout
Mužské rituály
Boty v klubovně
Na cestách
Elixír
v kapsli
Dlouhej kouř
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/64ZEN
rEtro
Létající Jetman
Švýcarskému pilotovi a dobrodruhovi Yvesi
Rossimu, přezdívanému Jetman, se povedl šílený
kousek – pouze s tryskovým křídlem na zádech
přeletěl přes západní část Grand Canyonu. Rossy
se nejprve spustil z helikoptéry ve výšce 2500
metrů a brázdil vzduchem nad okrajem kaňonu
rychlostí přes 300 kilometrů za hodinu, poté
otevřel padák a za osm minut bezpečně přistál.
Tuto výjimečnou akci organizoval právě Breitling.
Text Milan Vidlák Foto archiv firem
Breitling for Bentley. Novinka
z kolekce, která je výsledkem partnerství
s prestižní britskou automobilkou.
Švýcarská klasika...
Švýcarská manufaktura určovala dějiny hodinářství i letectví. Ať už osazením
kokpitů letadel palubními chronografy, nebo hodinkami s vestavěným
vysílačem.
výcarská firma Breitling se proslavi-
la nejen díky svým dokonalým ho-
dinkám, ale uznání si vydobyla už
na konci 19. století jako partner mnoha
průmyslových odvětví a firem. Zakladatel
Léon Breitling svou dílnu specializoval
na výrobu časoměrných přístrojů pro
průmysl, vědu a sport. Od té doby si
firma nepřetžitě drží svou průkop-
nickou roli a připsala si spoustu
primátů – už v roce 1915 například
přinesla vůbec první náramkový
chronograf. O 16 let později zaved-
la palubní chronografy do kokpitů
letadel a během druhé světové války
přinesla na trh kolekci přístrojo-
vých hodinek a Chronomat, první
časoměrný přístroj s kruhovým lo-
garitmickým měřítkem. V 50. a 60. le-
tech byl Breitling povýšen na oficiálního
světového dodavatele letectví a v roce 1952
se objevil na trhu kultovní model Navitimer
s logaritmickým měřítkem pro veškeré letové
propočty. Svým originálním, ale i vysoce tech-
nickým vzhledem se tento jedinečný přístroj
etabloval jako symbolický model značky Breit-
ling a stal se zároveň kultovním předmětem mi-
lovníků aeronautiky. Stal se skutečnou legendou
a vzorem veškerých na světě vyráběných mecha-
nických chronografů. Ani proto nepřekvapí, že se
Breitling jako první hodinářská firma rozhodl ne-
chat testovat každý strojek u nezávislé Oficiální
švýcarské kontroly chronometrů. n
Š
64ZEN
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/... a taky ta ruská
Text Petr Beran Foto archiv autora
Ruské sebevědomí živené růstem cen nerostných surovin nezná mezí. Hitem
dnešních východních nouveau riche jsou „vlastenecké hodinky“ připomínající
časy carství i Brežněva.
enesance hodinářské značky Raketa
je dalším důkazem životaschopnos-
ti ruského hodinářského průmyslu,
který v privatizačních peripetiích po zániku
SSSR sice ztratil hodně sil, ale dnes se vrací.
Opíraje se o nostalgické vzpomínky na geroj-
ské časy. Vlast a Rusko, Tolstoj a Čajkovskij
nebo alespoň Tajga – taková jména jsou dnes
pro ruské hodinky typické.
Málokterá značka má pro nostalgický mar-
keting tak ideální zázemí jako právě Raketa,
respektive Petrodvorecký hodinářský závod
(PHZ). Firemní materiály dokonce uvádě-
jí, že byl založen už v roce 1721, a to ca-
rem Petrem Velikým. Pokud by tomu tak
bylo, neměl by PHZ konkurenta snad
ani ve Švýcarsku či Francii. Pravda je
to ovšem jenom napůl. Věhlasný samo-
vládce, který Rusko „přivedl“ do Evropy,
v Petrodvorci (dnes je součástí Petro-
hradu) skutečně manufakturu ve zmí-
něném roce založil, byla to ovšem bru-
sírna drahokamů. Na hodinky došlo až
v roce 1946, kdy petrodvorecká továrna
posílila výrobní kapacity hodinářského prů-
myslu, který se nedokázal vyrovnat s enorm-
ní poptávkou (v té době se poprvé v dějinách
sovětského Ruska náramkové hodinky obje-
vily v běžných obchodech).
Zásadní zlom přišel v roce 1961, kdy do ves-
míru vstoupil první člověk, Jurij Gagarin,
a kdy se sovětský režim rozhodl tuto udá-
lost zvěčnit i v hodinářské produkci. Značka
Raketa se stala hitem a závod chrlil hodinky
s mechanickými strojky v milionových séri-
ích. Své zlaté Rakety měl Leonid Iljič Brežněv
i Michail Gorbačov. Dnes září na zápěstí oli-
garchů. n
R
Vzpomínáte? Reklama na
hodinky v podobě plakátů
socialistického
umění.
Ceny ruských mechanických
hodinek začínají někde na 4000
Kč a končí na 30 000 Kč. Pokud
tedy nemají třeba zlaté pouzdro.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/66ZEN
sEriál: pražské čtvrti
lížíme-li se dnes k Hradčanům od zá-
padu, nemusíme nutně po vzoru od-
dílů generála von Königsmarcka štvát
koně tryskem ani se obávat barokních bastionů
Mariánských hradeb na Pohořelci. Těm, kteří
přesto nechtějí ztrácet tempo a výšku, postačí
obout na Vypichu brusle či nasednout na kolo –
opukové lomy a cvičné zákopy císařsko-králov-
ských vojsk na Břevnovské pláni dávno ustou-
pily vilové čtvrti a rozlehlému parku s řadou
stezek pro běžce, jezdce i pěší. Občerstvit se je
možno v hostinci Ladronka, který tu v původ-
ní podobě sloužil poutníkům již od roku 1688
a kde na sklonku dvacátého století fungovalo
i významné centrum alternativní kultury. Kro-
mě vyhlídky na zalesněné svahy Košíř a Motola
nabízí dnes již poně-
kud konzervativnější
Ladronka i zážitkovou
gastronomii, bowling,
volejbalová hřiště
a řadu atrakcí pro děti.
Ti s méně rozvinutými
sportovními sklony
pak mohou sestoupat
Bělohorskou třídou
k pramenům potoka Brusnice.
Divoká léta Břevnova jakožto jedné z bašt de-
chovky jsou zřejmě nenávratně pryč. Secesní
budova kdysi vyhlášené restaurace s tanečním
sálem Na Marjánce, jejíž slávu opěvoval i bás-
ník Jaroslav Seifert, prošla po letech chátrání
rekonstrukcí, za zdmi barvy pomeranče však
dnes probíhají již jen vcelku krotké firemní
večírky, taneční kurzy a konference. Původní
rokenrolové podhoubí břevnovských sklepů
šedesátých let se však celkem zdařile uchytilo
v podzemních prostorách strahovského klubu
007, který po léta přitahuje kapely nejen okra-
jových žánrů z celého světa. Jedna z nejpří-
jemnějších cest na Strahov, lemovaná hojnou
zelení, míjí i zdejší dávno opuštěné pískovcové
lomy, kde byl dle všeho odpraven hrdina Kafko-
va Procesu Josef K.
V hostinci U Kaštanu možno nad nápoji a po-
krmy vzpomenout zakladatele Českoslovanské
strany socialistické, kteří se zde sešli roku 1878
ještě jako buňka rakouské sociální demokracie
(a v roce 1921 se tu připojili ke Komunistické
straně Československa), a pozorovat výsledky
činnosti všelijakých plánovačů: hned
za zdí zahrady si nelze nevšimnout tří-
dy Pionýrů (dnes Patočkovy), při jejíž
stavbě vzala za své nemalá část hospo-
dářských budov Břevnovského kláštera,
včetně slavného pivovaru. V bezpro-
střední blízkosti kláštera pak v průběhu
sedmdesátých let vyrostlo sídliště pro
rodiny příslušníků Veřejné bezpečnos-
ti, zvané snad kvůli typickému atributu
jeho obyvatel Obušek.
Pod hlavičkou sdružení Unijazz, jež zís-
kalo část objektu k užívání, dnes probí-
hají v nevelkém sále U Kaštanu koncerty
interpretů a formací nejen tuzemských
– často v rámci festivalu Alternativa
– stejně jako divadelní vystoupení, přednáš-
ky, filmové projekce a akce pro děti. Samot-
ný klášter svatého Vojtěcha a svaté Markéty,
spravovaný řádem benediktinů, je pak nej-
starším mužským klášterem na území Čech.
V průběhu osmnáctého století tu Kryštof
a Kilián Ignác Dietzenhoferovi, Petr Brandl
a mnozí další vytvořili pozoruhodný sakrální
komplex s rozlehlými zahradami. Na zdejším
hřbitově odpočívají Jan Patočka, Karel Kryl či
Ivan Medek.
Přestože vyloženě venkovský ráz si uchovaly
snad už jen kočičími hlavami dlážděné uličky
památkové zóny Tejnka, působí dnešní Břev-
nov z větší části jako poklidná a prosperující
čtvrť, z níž to může být do „velkého města“ stej-
ně tak daleko jako blízko. Jak je komu libo. n
B
Josef K., Obušek a Marjánka
Zákopy císařských vojsk dávno ustoupily parku se stezkami pro běžce, jezdce
i pěší, dechovku vystřídal jazz a U Kaštanů místo komunistů sedává avantgarda...
Text Štěpán Hlavsa Foto Nicola Weetch
Svatá trojice. K dominantám
čtvrti patří poněkud bizarní
hotel Pyramida, tisíc let
starý benediktinský klášter
a proslulá Ladronka.
Kam na Břevnově
Architektura: Břevnovský
klášter, Hotel Pyramida –
bývalý Dům rekreace ROH
Kultura: Klub Kaštan,
Klub 007
Restaurace: Tandoor
– indická a pákistánská
kuchyně
S dětmi: Břevnovská pláň,
Obora Hvězda, park na
Bělohorské, koupaliště
na Petynce, zahrady
Břevnovského kláštera...
Břevnov je zelený.
▼a111011610▼▼a110004846
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/BOSS Store, Na Příkopě 6, Praha 1
BOSS Store, Letiště Ruzyně, Terminál 1, odletová hala A
BOSS Store, Letiště Ruzyně, Terminál 2, odletová hala C
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/Sedmkrát týdně pro vás bude připraven luxus nového Boeingu 777.
Na palubě si vychutnáte osobní prostor s rozměrným sedadlem
a oceňovaný zábavní systém ice s více než 600 kanály. Čeká vás
vynikající kuchyně designovaná světovými šéfkuchaři. Součástí
je servis Chauffeur-drive a pohostinství exkluzivního salonku.
Slovo komfort u Emirates získává nový rozměr.
Fly Emirates. Keep discovering.
Váš svět
Business Class.
Boeing 777 bude od ledna létat i z Prahy.
emirates.com/cz
Air Transport World 2011 Dopravce roku. Pro rezervaci nebo další informace navštivte emirates.com/cz, volejte Emirates na čísle 239 016 320 nebo
kontaktujte svou cestovní kancelář. Pro podrobnosti našeho Frequent Flyer programu nebo vstup do něj navštivte skywards.com a objevte svět odměn.
http://www.floowie.com/en/read/zen-112011/