ZEN 14.5.2012

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 14. 5. 2012, číslo 04/12 Prázdné státy americké Černá není dobrá. Je neJlePší Bára Prášilová Se toulala Po arizoně, kde lišky dávají doBrou noc. faShion eSej: Proč máme nejraději Barvu, která vlaStně žádná Barva není? Aristokratka módy Tamara Kotvalová o rolexovém primátu, krátkém životě a velkém štěstí

D A R C A S UD A R C A S U Plizované šaty z hedvábného šantungu. Hermès. Pařížská 12 11 000 Praha 1 Tel. 224 81 75 45 Hermes.com

ZEN03 nedlíky s masem,“ odpovídám dceři na její každoranní otázku ve školce, co je napsáno na plánu obědů. „Tak to si dám zase sucháč,“ odpoví, což v její řeči znamená suchý knedlík. Kvůli sucháčům se občas přeme s paní učitelkou; Anča kazí ostatní děti, které už také za- čínají odmítat ty blivajzové hnědé omáčky. Jinak si ale na školku „nemůžu stěžovat“. Paní učitelky jsou vlídné a dcera tam chodí ráda. Ale přece… Osvícený kolega-manažer dává děti do lesní školky, což je taková bouda v přírodě, skromná, děti jsou stejně co nejvíc na louce. V naší školkové instituci se chodí ven, jen když je takzvaně hezky. A všechny ty příkazy, napomínky, dobré rady. Člověk by asi měl vědět, že u jídla se nekrká, ale celkově mám pocit, že se má dcera nějak moc civilizuje. Že je to malé zvíře v ní drezurováno, aby se pak moc nebrá- nilo v kleci Systému. Americký básník Garry Snyder jel s domorodcem v australské buši autem a ten mu vyprávěl příběh, strašně rychle přitom drmolil a Snyder ho prosil, aby mluvil pomaleji. Pak ale pochopil, že domoro- dec tak mele, protože příběhy byl zvyklý vyprávět za chůze, ne při jízdě autem. Krajina byla pro něj kulisou příběhu. Takový člověk žil uvnitř přírody. Nevnímal sám sebe jako samostatné individuum, což je údajná výhra naší civilizace, ale jako malé zrnko zasazené do nekonečné přírody. Bylo pro něj přirozené poslouchat to, o čem mluví půda, vítr a hvězdy. Naše děti se učí cizí jazyky, ale ne jazyk světa, který je v každé vteřině obklopuje. Když do- spějí, slyší vítr, jen když práskne dveřmi. A proto vyprávím Anče každý den příběhy o malé čarodějce, která rozumí řeči lesa a zvířat a vždycky díky tomu někoho zachrání. A ji to baví poslouchat nejvíc na světě, protože oba víme, že mluvím o ní samotné. A říkám jí, že má v životě ohromné štěstí a že je moc a moc šikovná a silná, protože vím, že to je nejstarší „magický trik“. Opakujte dítěti, že je „nedělňátko“ – jak se dřív říkalo dětem narozeným v neděli –, které má velké štěstí, a dítě ho mít bude, protože se dokáže napojit na kolektivní podvědo- mí a odhadne správně – aniž by si to uvědomovalo rozumem –, co má v životě dělat. Necháváme své děti dlouhá léta v pozici hloupých učedníků, kteří se musejí tvrdě učit, aby se koneč- ně stali samostatnými a dospělými a rozumnými. Tak, jak to dělali naši rodiče nám. Takový omyl. Člověk o své nejlepší schopnosti kvůli výchově a vzdělání přichází! Přijde vám to nesmyslné? Ani se vám nedivím… Ale zkuste se trochu ve vzdělávání svých dětí vzdě- lávat. Na webu je toho milion. Začněte třeba s jed- noduchým trikem: Když s dětmi mluvíte, dívejte se jim do očí a věnujte jim maximální pozornost. Alespoň jednou denně. A nepřemýšlejte. Jenom pociťujte jejich přítomnost, vaši vzájemnou lásku. Zkuste instinktivně odhadnout, co byste spolu mohli dělat, aby vás to oba opravdu BAVILO. A pak to dělejte. Třeba jen půl hodiny denně, ale na sto procent! ZENový květen vám přeje Jan Müller, šéfredaktor Editorial O sucháči a nedělňátku ▲a120001441▲▲a120001996 K

4

5

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Katarina Černá, l. 334 (cernak@mf.cz) EDITOR Milan Vidlák (vidlak@mf.cz) REDAKTORKA Hana Kůrová ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Bára Prášilová Tomáš Železný RETuŠÉřI Michal Žák, Libor Horyna, Daniel Procházka, Milan Kubička, Lenka Horáková INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová (Group sales manager), 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Blanka Španningerová (Brand Manager) 225 347 419 DIsTRIBucE Kateřina Piškulová (vedoucí) 225 276 137 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 vycHáZí 14. 5. 2012 TIsKáRNA Europrint a. s. Evidenční číslo MK ČR: E 15724 ISSN 1210 – 3756 ▼A120002135 ▲A120002088,A120002089 06ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 Prázdné státy americké Černá není dobrá. Je neJlePší Bára Prášilová Se toulala Po arizoně, kde lišky dávají doBrou noc. faShion eSej: Proč máme nejraději Barvu, která vlaStně žádná Barva není? Aristokratka módy Tamara Kotvalová o rolexovém primátu, krátkém životě a velkém štěstí 8 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 10 pražský chodec Tipy na skvělá místa 12 pražské čtvrti Jak se žije v Novém Městě aneb Karel IV. by koukal 14 klasika příběh slavné hodinářské značky, která zase hraje Prim 20 portrét Kdo pomůže světu, pomůže sobě – Lukáš Sedláček se chystá vyrazit do veřejného života stejně svižně jako bratr Tomáš 26 jím, tedy jsem Chvála imperialismu – Kateřina Hicks píše o fenomenální gruzínské kuchyni 28 fenomén Módní esej: Černá barva není barva, teoreticky je nejtmavším odstínem všech barev. Přesto je to výjimečně oblíbená. Barva. 32 rozhovor s Tamarou Kotvalovou aneb Šlape to jako rolexky 38 reportáž Prázdné státy americké – fotografka Bára Prášilová projela západní pobřeží USA, Arizonu a Utah 46 soc art Zvědavý Ital Augusto Razetto na křídlech spartakiády 50 můj svět, můj styl Marketingová manažerka Zuzana Poláčková – Anděl nosí Pradu 52 fashion Konec starých časů aneb Lucie Robinson a tři slovanské krásky ve večerních róbách předních návrhářek na zámku Dobříš 60 třetí oko Slepýši na silnicích – Progresivní optik Filip Žilka o tom, proč jsou důležité čtvery brýle 62 zen žen Oblečená v blankytu 64 zen mužů Studie v šarlatové 66 na konec Fejeton Jana Bílého: Co člověk opravdu potřebuje aneb Nic není tak těžké, jak se zdá OBálKA Foto: Lucie Robinson Styling: Milina Havrlantová Make-up a vlasy: Markéta Šimrová Děkujeme firmě Tonak za půjčení klobouků Italský podnikatel Augusto Razetto o českém Divokém západě 90. let. Str. 46. cITáT číslA Ty naše zlaté ručičky... Umění výroby hodinek zvládá na světě jen několik zemí, protože konkurence je opravdu ostrá. V roce 1954 se v Novém Městě nad Metují do exkluzivního klubu přidalo i Československo se svými výrobky značky Prim. V roce 1993 továrna skoro zkrachovala, ale dnes zase jede na plné obrátky. Více na straně 14. Když jsem žádal o nové telefonní linky, s úžasem jsem si vyslechl, že čekací lhůta je sedm let. Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

7

08ZEN ▼A120000422 Na český trh přichází novinka nadcházející letní sezony – nové Porsche Boxster! Tento ryzí roadster zaujme nejen svým nezaměnitelným designem a nekompromisními výkony, ale také vysokou úrovní efektivity a sníženou spotřebou paliva. Boxster je nabízen s motorem o objemu 2,7 l a výkonem 195 kW (265 k); Boxster S nabízí 3,4litrový ekvivalent 232 kW (315 k). Poznejte jeho fascinující vlastnosti. Pořizovací cena od 1 327 000 Kč. Divoký Boxster Turmalínový koktejl Masivní koktejlový prsten Sex on the Beach z nové kolekce šperkařského domu Piaget je vyroben z bílého 18karátového zlata. Zářivý turmalín s rafinovaným brusem doplňuje peridot a diamanty. K dostání je za 845 000 Kč v Pařížské 11. Rozkvetlá luneta Dámské hodinky z kolekce Piaget Rose s pouzdrem z 18karátového zlata a lunetou posázenou 78 brilianty přitahují pohled motivem rozkvetlé růže. Model pohání mechanický strojek s ručním nátahem kalibru 430P. Prodává Carollinum. DE luxE Trny ze zlata Subtilní páskové sandálky na jehlovém podpatku ze zlaté lakované kůže, zdobené kovovými ostny od Christiana Louboutina, prodává SIMPLE Concept Store za 25 000 Kč. Ultramarínový krasavec Shalimar Initial Baccarat Mason Guerlain se může stát vzácným šperkem na vašem toaletním stolku. Nádherná limitovaná edice v temně modrém křišťálovém skle Baccarat s ozdobným střapcem na víčku je vyrobena jen ve třiceti kusech. Mistr parfému Thierry Wasser vytvořil tuto nadčasovou večerní vůni speciálně pro den, kdy byl Guerlain Institut otevřen veřejnosti.

9

10ZEN pražský chodEc sedmtipů na skvělá místa Oliva Plavecká 4, Praha 2 Pochoutky z Francie, Itálie, Řecka, Španělska, Maroka, Tunisu, Libanonu a mnoha dalších zemí jsou zde připravovány nejen podle tradičních receptur, ale také v neotřelých úpravách a kombinacích. Pečlivý výběr surovin, domácí příprava a důraz na čerstvost zaručují, že vám bude v Olivě chutnat. Chytrá košile náměstí Republiky 1, Praha 1 Značka GANT na trh uvedla limitovanou edici pánských košil Yale Co-op. Jsou identické s těmi, které nosili studenti a profesoři na Yaleově univerzitě v 60. letech. Košile jsou k dostání výhradně v GANT Palladium a pro zákazníky je připravena speciální služba zdarma – vyšití monogramu na manžetu košile. PerlOvé týdny Na Příkopě 16, Praha 1 Pokud milujete perly, nenechte si od 14. do 20. května ujít tradiční Perlové týdny v klenotnictví Halada. K dostání budou perlové šňůry a šperky z rozličných druhů perel. PerfOrOvaný kOv Poupětova 1, Praha 7 V centru současného umění DOX jsou od dubna k vidění perforované a svařované objekty sochaře Čestmíra Šušky s názvem Outside/ Inside, jež uzavírají projekt Rezavé květy. Od května pak bude možné navštívit i největší retrospektivní výstavu Karla Nepraše. Střevíčky pro lolitu Na Příkopě 22, Praha 1 Letošní léto je podle módního návrháře Marka Jacobse ve znamení barev a lolitkovských motivů a potěší vyznavačky mašlí a srdíček. Kolekci značky Marc by Marc Jacobs koupíte v Beltissimu ve Slovanském domě. Stefanel Pařížská 24, Praha 1 Módní značka Stefanel otevřela svůj nový concept store, kde najdete dámskou kolekci a doplňky. Interiér byl navržen londýnským architektonickým studiem Sybarite a elegantní, jednoduchý design skvěle vyjadřuje novou image značky. reneSanCe noW Novoměstská radnice, Karlovo nám. 1/23, Praha 2 Výstava, na které se poprvé společně představí čtyři umělci, si dává za cíl obnovit ideu renesance. Vilém Kabzan, Dominik Mareš, Dušan Mravec a Petr Písařík přesto, že se věnují každý jinému oboru, vyjadřují svou tvorbou stejný názor. Výstava potrvá do 3. června. Připravila Katarina Černá Ilustrace Veronika Jiroušková ▼a120002079

PARTNER OFPARTNER OF www.perrelet.cz

12ZEN sEriál: pražské čtvrti ▼a120000975 tom, zda jezdí tramvaj v Ječný, nebo v Žitný, se snad bavit nebudeme. O tom, že pokuty za své prohřešky u Doprav­ ního podniku platíme právě zde, snad taky ne. Nebo snad něco o Václavském náměstí? Kdepak! Ani si neuvědomujeme, kolik času trávíme v této městské části. Žijeme třeba v Ugandě, ale ve finále se všichni potkáváme v zácpách Resslovy či Lege­ rovy a při jiných novoměstských folklorech. Karel IV. zde skutečně důmyslně celé město vy­ kreslil roku 1348, a udělal tím z Prahy třetí největší metropoli v Evropě. Dnes by asi koukal, a nemys­ lím to zle. Určitě ale nepočítal s Karlovým náměs­ tím, kde dohlíží u zastávky tramvaje socha Eliš­ ky Krásnohorské se symbolicky uraženým nosem na obchod s drogami a další sexy záležitosti v okolí. Člověk, který tu žije, si hned pokládá otáz­ ku: „Je to náměstí? Sad? Či snad zahrád­ ka nemocnice?“ Jde skutečně o ná­ městí, a hned jedno z největších v Evro­ pě. Jelikož ale působí jako park, není jeho rozloha moc zjevná. Za zmínku určitě stojí jeden z domů nemocnice, Mlado­ tovský palác neboli Faustův dům, kde prý žil za Rudolfa II. dok­ tor Faustus. Nové Město krásně obtéká kolem Starého Města, z druhé strany obtéká Vltava. Mimo klasické ohraničení „Lazarská, Myslíkova a tak dále“ jde Nové Město i severněji. Konkrét­ ně pak kolem I. P. Pavlova, Václavského náměstí a „Příkopama“ na náměstí Republiky až k nyní už voňavějšímu Hlavnímu nádraží a dál na sever. Ač jde o centrum, všichni se tu znají a existuje zde jednoduchá pospolitost. Troufám si říct, že jestli chcete zažít Prahu, tak hlavně zde. Už jen když půjdeme jižně od Národního divadla, potkáváme rozdováděné transvestity směřující do klubu Fri­ ends v Bartolomějské na vystoupení nebo dech­ beroucí, občas dech beroucí jinak, bikery a ska­ teboardisty před Novou scénou, která má zůstat stará, na něž s oblibou místní volají policii. Ostrov lásky Jdemedál,nezávislenamnožstvípamátek.Máme tu legendární restauraci U Zpěváčků, hned ved­ le v Pštrossově je jeden z nejproslulejších barů v Praze, Propaganda, známá hlavně svým „easy“ přístupem a sofistikovaným interiérem, který je od stejných designérů jako o pár metrů dál, pár níž a několik let zpět známý Popocafepetl. Chtělo by to teplý rohlík z Teska a nějakou zá­ bavu? Vyrážíme tedy směr Národní třída. Určitě bychneminulbar23vKřemencově,kdesesetkáte možná s nejmilejší obsluhou v celé Praze. Odtud už ale vidíme legendární hodiny nad vchodem do 500 let staré hospůdky U Fleků, jež se stala trošku až křečovitou nutností každého návštěv­ níka Prahy. Asi bych si neodpustil zmínit pizzerii Kmotra v ulici V Jiřinách, kde vám za normální cenu předvedou na talíři co snad ani v samotné Itálii. Chcete­li za hudbou, tak určitě nevynechá­ vat legendární Lucernu ve Vodičkově nebo tro­ chu tvrdší Rock Café na Národní, jehož nedávné cílené uzavření málem způsobilo další pražskou defenestraci, a taky bych se zastavil ve stejné ulici v klubu Reduta na trochu toho jazzu. Ale abychom se nepředávkovali kulturou a lahůd­ kami, závěrem trocha místního klišé. K Novému Městu je ještě připojen Slovanský ostrov (Žofín), který byl uměle vytvořen postupnými nánosy a později zpevněn zdí, jež při pěkném počasí pře­ téká pod náporem zamilovaných párečků, stejně tak jako Vltava posetá desítkami téměř do sebe narážejících šlapadel, které stejné páry používa­ jí často jako jakousi šplouchající předehru. Ale nejen páry. Na samotném ostrově můžete využít dětského hřiště i s oblíbeným vláčkem. Tato čtvrť má svůj vlastní, velmi otevřený způ­ sob života, který někdo zvládne, někdo ne, hlav­ ně snad pro tu rychlost a velkoměstkou „špínu“, ale platí o něm víc než u jiné části, že to je město ve městě. Trochu škoda, že je často vnímáno jen jako dopravní uzel pro cestu do práce. n O Život je v Ječný Novým Městem učinil Karel IV. z Prahy třetí největší město v Evropě. Dnes by asi koukal. Na čtvrť, kde se potkává špína velkoměsta se šplouchající romantikou. Text Alex Vyroubal Foto Petr Kubín Na Vltavě před Národním divadlem je často zácpa jako na nedaleké magistrále. Dole park na Karlově náměstí. Letem Novým Městem Architektura: Tančící dům, Národní divadlo, Národní muzeum, Emauzy Restaurace a kavárny: Kmotra, Lemon Leaf, U Knoflíků, U Sudu, Gecko, Propaganda S dětmi: Slovanský ostrov (Žofín), Národní muzeum, Divadlo Minor

HALADA Praha 1 Pařížská 7 HALADA Praha 1 Na Příkopě 16 HALADA Brno Česká 23 HALADA Karlovy Vary Stará Louka 28 HALADA České Budějovice nám. P. Otakara II. 31 HALADA Praha 1 Pařížská 7 HALADA Praha 1 Na Příkopě 16 HALADA Brno Česká 23 HALADA Karlovy Vary Stará Louka 28 HALADA České Budějovice nám. P. Otakara II. 31

14ZEN klasika 14ZEN

ZEN15 PRIM Značka, která zase hraje „Hodinky jako primární zdroj času nikdo nepotřebuje. Kupují se kvůli příběhu. V hodinkách na zakázku je totiž vložený kus osobnosti majitele,“ říká Jiří Helikar, předseda představenstva Elton hodinářská, kde pracuje od roku 1983. Jako autor je podepsaný pod redesignem ikonického modelu Prim Pavouk. Vpravo: Jeden z nejnovějších modelů Prim se jmenuje Adam. Text Michal Achremenko Foto Tomáš Železný, archiv Prim Co Čech, to jedny Primky… Takový slogan by firma z Nového Města nad Metují za minulého režimu klidně mohla používat. Po revoluci a přívalu zboží ze Západu však měla na kahánku. Teď už je naštěstí situace úplně jiná. ýrobu hodinek ve větším měřítku zvládlo jen několik málo zemí. V kon- kurenci je totiž těžké obstát. Česko patří díky firmě Elton hodinářská do tohoto vybraného klubu. Během 60 let své existen- ce, do roku 1995, Elton hodinářská vyrobila 14 milionů náramkových hodinek, takže by se dostalo na všechny obyvatele bývalé federace. A je tu ještě jeden Čech, příjmením Petr, slav- ný brankář. Právě on je majitelem speciálního modelu Prim „Čechíno“. Připomeňme, že rokem nula hodinářského průmyslu na našem území není rok 1949, kdy byl založen pobočný závod Chronotechny Šternberk v Novém Městě nad Metují s úko- lem zavedení sériové výroby náramkových hodinek, které se do té doby u nás nevyráběly. Hodinářská historie na našem území sahá to- tiž až do 15. století. Pět let příprav trvalo, než se v roce 1954 vy- robilo prvních pět prototypů náramkových hodinek Spartak, vybavených vlastním (sic) kalibrem (strojkem) Prim 50. Ale teprve v roce 1957 se spustila jejich sériová výroba. To svědčí o tom, jaké problémy bylo třeba při vývoji i tak jednoduchých hodinek překonat. Výsledkem jsou ovšem hodinky s nadčasovým designem, které jsou hezké dosud. Jejich jedinou „kom- plikací“ je malý sekundový číselník. Už o rok později jich bylo vyrobeno 16 000. Pouze ma- teriál se nakupoval v cizině – mosaz ve Švýcar- sku a ocel ve Švédsku. Škála mechanických strojků se rozšiřovala, jak přibývalo zkušeností. Kalibr 96 se vyráběl až do roku 1989. Tržní prostředí však paradoxně znamenalo konec výroby českých strojků a ho- dinek vůbec. Alespoň dočasně. Avšak dříve než přeskočíme do lepších časů, pro úplnost přehoďme výhybku na „kvarco- vou“ kolej. V

16ZEN Kvarcová cunami zasáhla i Nové Město nad Metují. Hodinky Prim se osazovaly kvarcový- mi strojky od roku 1982 a u zákazníků uspěly. Jejich výroba byla ale třikrát dražší než výroba mechanických strojků, a navíc, jako vždy v do- bách reálného socialismu, něco na trhu scháze- lo – baterie. Celkem se vyrobilo 300 tisíc kvar- cových hodinek. Polistopadové poměry měly dát domácí hodi- nářské výrobě zásadní stimul, ale stal se pravý opak. Obecenstvo, „znuděné“ domácí značkou, případně hodinkami z bývalé NDR a SSSR, upřelo zájem k hodinkám z dovozu. A přitom ne všechny dovážené modely, hlavně v nižší, ale i ve stejné cenové relaci, se kvalitou vyrovna- ly domácí produkci. Později se začaly dovážet luxusní značky, kterým by primky bývaly ne- mohly, ale ani nechtěly konkurovat. Prodejnost značky Prim klesala a podnik se v roce 1993 do- stal až na samý pokraj krachu. Proto byla v následujícím roce zahájena roz- sáhlá restrukturalizace a byla založena dceřiná společnost Prim. V první řadě se zaměřovala na designové řešení a dočasně byla zastavena vý- roba vlastních strojků. V hodinkách Prim se za- čaly používat kvalitní kvarcové strojky švýcar- ské firmy Ronda, japonské mechanické strojky Myota nebo švýcarské ETA. Restrukturaliazce byla úspěšná a začala éra návratu k vlastním mechanickým strojkům nové konstrukce. Ikony značky Prim Každá hodinářská značka má své ikonické mo- dely, ke kterým se hrdě hlásí, oživuje je v do- konalejších replikách v limitovaných sériích, které jsou mezi sběrateli stále velmi žádaným zbožím. Výjimkou není ani Prim. K takovým modelům patří i legendární model Prim Orlík vyráběný pro potřeby speciálních jednotek Československé armády. Jeho vývoj byl zahájený v polovině 60. let minulého sto- letí a kromě přesného chodu měly mít i zvý- šenou nárazuvzdornost, vodotěsnost mini- málně do 50 metrů, svítící ručky a indexy na číselníku i otočné lunetě a pouzdro opatřené antireflexní povrchovou úpravou. Ačkoliv se jednalo o potápěčské hodinky, neměly šroubo- vací korunku, která je obvykle zárukou vodo- těsnosti, a přesto požadavkům na vodotěsnost vyhovovaly. Hodinky mají umaplexové sklíčko Model Diplomat. Prim sází na nostalgii a řada nových modelů je vylepšenými pokračovateli kdysi úspěšných modelů, jako byl například Diplomat (vlevo), exkluzivní výrobek produkce 80. let. Model Sphere. Na jeho podobě se podílelo známé designové studio Olgoj Chorchoj. I tento zcela nový model odkazuje na ciferníku na rok 1949, kdy byl v Novém Městě nad Metují založen závod Chronotechna, z něhož se později vyčlenil Elton, výrobce primek. ▼A120001593

MARINA YACHTING Široká 9, Praha 1 Králodvorská 9, Praha 1 www.marinayachting.it

18ZEN silné 2,7 milimetru. Uvnitř je kalibr 50 ve spe- ciální adjustaci, aby byly dodrženy požadavky na přesnost chodu. Zakázka o celkovém počtu 300 kusů byla dokončena v roce 1965, každý kus byl očíslován, což zájem sběratelů dále zvyšuje a cena neustále roste. Není proto divu, že už je mnohem vyšší než cena repliky tohoto modelu z roku 2004. Asi není příliš známé, že naši armádní letci po- užívali služební hodinky švýcarských značek Lemania, Longines nebo Eterna. V roce 1975 měli dostat nové modely. Výběrového řízení se zúčastnily švýcarské značky, ale jejich cena, kolem 7000 korun, byla vysoká i vzhledem k tomu, že letectvo poptávalo 2500 kusů. Drahý by byl rovněž servis těchto značek. Generálové proto navštívili Elton. Dohodli se na dodávkách mechanických hodinek odvo- zených od běžně prodávaného modelu Sport s otočnou lunetou, v němž byl umístěn kalibr 68. Do armádních leteckých hodinek se však použil kalibr 96 s automatickým nátahem. V technickém zadání byla stanovena vodotěs- nost do hloubky minimálně 30 met- rů, odolnost proti podtlaku do výš- ky 20 tisíc metrů, odolnost proti prachu, přesnost 5 až 15 sekund za 24 hodin, strojek s automatickým nátahem a rezervou chodu ales- poň 24 hodin a ukazatelem data. Dále třeba také černý číselník se zeleno-žlutou iluminací a červená sekundová ručka. V roce 1977 jich bylo vyro- beno celkem 3000 kusů, 2500 kusů odebrala armáda, sto kusů se rozprodalo lidem, kteří o projektu věděli, a zbývající množství skončilo v maloobchodě za zhruba 850 korun. Ale i „civilní“ modely se už stačily stát ikonami. Je to zejména model přezdívaný Pavouk (úchyt- ky řemínku totiž připomínaly pavoučí nožky) a na svou dobu exkluzivní model Diplomat. Doba nostalgická Jak model Spartak, tak model Orlík se díky zájmu sběratelů dočkaly nové interpretace. K 55. výročí založení firmy se objevila limitovaná série 55 kusů náramkových hodinek Prim Orlík, remake mo- delu z roku 1968. Jejich design je téměř shodný s originálem, drobně se liší jen pouzdro. Uvnitř je kalibr 74 s automatickým nátahem. Cena činila 55 000 korun. Autorem redesignu je Jiří Helikar, předseda představenstva Elton hodinářská. K 50. výročí prvních náramkových hodi- nek Spartak se pak objevila limitovaná série 50 kusů. Na první pohled je design pouzdra i čí- selníku téměř totožný, ovšem číselník už není ze stříbřené mosazi, ale z masivního stříbra a pouzdro je z vyleštěné nerezové oceli. Uvnitř je rovněž kalibr 74. Zlacený rotor, který je vidět přes spodní průhledné víčko, je označen po- řadovým číslem modelu a jménem zákazníka, pro kterého byly hodinky vyrobeny. Značka Prim se tedy stává značkou, za kterou si zájemci rádi připlatí. Jistý český podnikatel v uhlí si objednal zlatou repliku primek po ta- tínkovi a chlubí se jimi i jiní čeští i zahraniční podnikatelé a politici. Firma také nabízí na objednávku model ze zlata či platiny. Na no- voměstský podnik Elton můžeme být proto ve světě hrdí. Zcela právem značku Prim označili Češi v nedávném průzkumu veřejného mínění za „rodinné stříbro“. n Primky na míru Podle Jiřího Helikara, předsedy představenstva, se 90 procent hodinek značky Prim vyrábí na zakázku. Umožňuje to v hodinářském průmyslu málo rozšířená praxe, že si firma vyrábí veškeré součástky sama. Zákazník tedy vlastní zcela originální hodinky. Míra individualizace je různá. Zákazník si může navrhnout svůj design, hlavně vizuální stránku. U strojku je to složitější, tam lze změnit jen detaily – barevné provedení, grafiku na rotoru a do určité míry i tvar. Může si také zvolit materiál pouzdra – zlato nebo platinu místo běžné oceli. Soudruhu, kolik je? Dobové plakáty. Dole: Model Čechíno věnovaný brankáři Petru Čechovi. ▼A120003088

BOSS Store Praha 1 Na Příkopě 6 BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 1 odletová hala A BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 2 odletová hala C M A R T I N K A Y M E R B Y

20ZEN portrét Kdo pomůže světu, pomůže sám sobě „Tématem jedné debaty na Cambridge bylo, zda jsou lepší brunetky, či blondýnky. Takovou debatu jsem tam opravdu nečekal. Ani to, že vyhrají blondýnky,“ směje se Lukáš Sedláček (na snímku vpravo). [lukáš Sedláček] Text Hana Kůrová Foto Tomáš Železný Mladší bratr známého ekonoma Tomáše Sedláčka je předsedou spolku českých absolventů prestižních univerzit v Cambridge a Oxfordu. A chystá se vyrazit do veřejného života stejně svižně jako jeho sourozenec. ekala jsem upjatého anglického gentle- mana, přišel vkusně oblečený kluk, na kterém bylo vidět, že má věci v hlavě srovnané. A hlavně o nich dokáže poutavě mlu- vit. Stejně jako jeho bratr, známý ekonom Tomáš. Lukáš Sedláček (31) vystudoval mezinárodní vzta- hy na univerzitě v Cambridge, předsedá českému spolku jejích absolventů a absolventů Oxfordské univerzity a šéfuje společnosti European Leader- ship & Academic Institute (ELAI), která si klade za cíl vzdělávat Čechy k zodpovědnému vůdcov- ství a angažovanosti. Po návratu z Anglie působil v neziskovce, pro ministerstvo obrany analyzoval možnosti reformy armády a pracoval i v komerč- ním sektoru pro nadnárodní telekomunikační společnost. Nakonec zvítězila touha pracovat si na svém a po svém. Mimo to svůj vystudovaný obor přednáší na několika školách v Praze. Četla jsem, že jste psal svou magisterskou práci na téma etika v zahraniční politice... Psal jsem na podobné téma už i práci bakalář- skou: Výhody Marshallova plánu pro Spojené státy americké. Historici toto téma často prezen- tují buď tak, že nám Američané hodně pomohli a udělali to z altruistických důvodů, nebo naopak tvrdí, že šlo o čistý kapitalismus a že to dělali pou- ze pro své zištné zájmy. Zajímal mě tento rozpor azjistiljsem,žemotivacíbyloobojí.Plánbylonut- né prezentovat určitým částem americké společ- nosti, aby jej podpořily, a mezi nimi samozřejmě i byznysům, pro které to mohlo být přínosné. Čili spuštění plánu bylo zčásti zištné a zčásti nezištné. Mně se to líbilo, protože plán fungoval. Obecně si myslím, že aby jakákoliv politika dlouhodobě fungovala, je potřeba skloubit zištný zájem s tím nezištným. V zahraniční politice pak platí, že řada států se profiluje mocensky, ale i morálně. Zajímá mě, jak se kategorie dobra a zla ukazují v zahra- niční politice a zda náhodou neexistuje model, který by umožnil, aby si státy více pomáhaly. Už George C. Marshall tehdy říkal, že můžeme po- moct sami sobě, pokud pomůžeme světu. I dnes vidíme, že dobro, ale i zlo se snadno multiplikuje. Zanedbáme-li určitý region, můžou se v něm po- silovat tendence, které ohrozí nás samotné. Jaký byl tedy závěr vaší magisterské práce? Zjistil jsem, že Británie i Dánsko, na které jsem se soustředil, použily ve své zahraniční politice etic- ké aspekty a pomohlo jim to zviditelnit se. Na- příklad Dánsko se hodně angažuje v humanitární pomoci, a přesto, že je malý stát, získalo na vlivu, protože jeho angažmá ostatní vnímali pozitivně. Máte pocit, že v naší české zahraniční i do- mácí politice se nějaká etika uplatňuje? Určitě ano. Jsou věci, díky kterým o nás lidé ve světě vědí. Třeba o názorech Havla na Kubu a jeho důrazu na dodržování lidských práv. Spíš Č

ZEN21

22ZEN mi připadá, že v mnoha oblastech české společ- nosti chybí strategické plánování. Říct si tohle se nám líbí, to budeme podporovat. S každou novou vládou se priority mění a chybí kontinu- ita. Pro lidi zvenčí to je nečitelné a nevědí, co si o tom myslet. Vypadáme roztříštění a působí to, jako bychom nevěděli, co vlastně chceme. Je tohle rys našich vlád či české společnosti? Vlády společnost odráží. Po revoluci byly všechny snahy hodně tažené touhou vyrovnat se Západu, vydělat si, mít na ta krásná auta a drahé kabelky. Tohle trvá deset dvacet let a mně to přijde hodně chudé. Myslím, že lidé by měli mít ještě jinou mo- tivaci než finanční. Nikde tu není vášeň a nadše- ní, něco, co by říkalo víc než jen „chci si urvat víc než ten druhý“. Je zjevné, že naší společností cloumá deziluze z politiky. Vše se jen přelívá, ale nikam neposouvá. Vidíte nějakou cestu ven z tohoto bludného kruhu? Tak nad tím přemýšlím neustále. Studoval jsem obory politologického rázu a byly tam stovky spolužáků, kteří by teoreticky mohli do politiky jít. Ale nakonec jich tam je strašně málo. Jednoho spolužáka jsem se v Anglii ptal, co chce po studi- ích dělat. Řekl, že chce jít do politiky. Nejdřív mi přišel divný on, ale pak jsem zjistil, že divný jsem asi já. Proč ne, když to studuje a zajímá ho to. Nicméně lidí, co obor studovali a šli do politiky, je opravdu málo. Já jsem také v politické rovině ztratil víru. Například bych v tuto chvíli neuvažo- val o vstupu do strany. Spíše věřím v iniciativy lidí a byznysů než politiků. Proto jsem také loni za- ložil s kamarádkou institut European Leadership & Academic Institute (ELAI). Nevěřím, že sou- časný stav politiky je problém generací a že se to samovolně s časem samo od sebe zlepší. Jak tedy věci posunout? Češi mají na hodně věcí, ale už je to dvacet od ko- munismu a posun by mohl být podle mne lepší. Nenastane ale automaticky. Když mladí lidé vidí, jak to chodí mezi staršími, tak ambiciózně pře- vezmou jejich zvyky, aby byli součástí party, a ve- zeme se dál. Nevím bohužel, kolik máme Mirků Dušínů. Určitě jsou, ale musíme je začít vyhledá- vat a podporovat. n NEVěŘíM, žE SoUČASNý STAV PoLITIKy JE ProbLéM gENErAcí A žE SE To ZLEPší. Šéf Aspen Institutu a bývalý ředitel vnějších vztahů Škoda Auto působil také jako náměstek místopředsedy vlády pro ekonomiku a je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR pro hospodářskou politiku. Na jeho práci ho podle vlastních slov baví její rozmanitost a mezinárodní přesah, který mu umožňuje využívat zkušenosti, které získal v minulých letech při pobytech v zahraničí. Studium na Cambridge nazývá «life-changing experience» neboli zkušeností, která zcela změnila jeho život. «Naučilo mě obrovské pokoře, protože jsem se tam setkal s mnoha lidmi, kteří mě svým intelektem převyšovali o několik úrovní. Zároveň jsem si odnesl velmi vysoké sebevědomí založené na zvládnutí tamních nároků na studující a přátelství s lidmi z celého světa, se kterými se dodnes vídáme a všemožně se podporujeme.» Motivací je pro Radka Špicara chuť učit se nové věci, setkávat se se zajímavými lidmi a zejména pocit, že práce, kterou dělá, má smysl. V životě se řídí heslem „Nic nevyžadovati, nic neodmítati“. Radek Špicar (absolvent Cambridge 2001) A120001788

ZEN23 Fungujeme jako součást Evropské unie a na naší i mezinárodní scéně se vedou nekonečné debaty o tom, který integrační model je pro Evropu nejlepší. Zda směřovat k fede- raci, nebo politickou integraci brzdit. Jak to vidíte vy? V současnosti procházíme testem. Ten ověří, do jaké míry si dovedeme uvědomit, že přijmout model, kdy si děláme všechno sami, je pro nás míň prospěšný než se po- dílet na prohlubování evropské integrace. V celé Evropské unii je potřeba, aby se stá- ty rozhodly, zda jsou ochotny na svůj úkor občas pomoci zemi, která má problémy, jestli jsou ochotny sledovat jiné než úzce chápané národní zájmy. Pokud státy řek- nou, že preference dobra jejich obyvatel je klíčová a míra dobra ostatních pro ně není tak podstatná (byť je obojí provázané), tak proč ne. Myslím si ale, že se chováme dost schizofrenně. Buď chceme být na jedné lodi, nebo ne, ale jen ležet na palubě a reptat... A co diskutovaná fiskální unie? Poslední vývoj v EU poukazuje jednoznačně na to, že státy se nechovají v oblasti fiskální disciplí- ny zodpovědně. Otázkou tedy je, co s tím. Euro nemůže fungovat, pokud státy nebudou samy od sebe nebo z donucení muset zachovávat fiskální disciplínu. Nezodpovědná fiskální politika po boku monetární unie není dlouhodobě udržitel- ná. Měli bychom vítat s otevřenou náručí exis- tenci vyšší instance, která by dohlížela na fiskální zodpovědnost našich politiků. Jste prezidentem spolku absolventů Cam- bridge a Oxfordu. Jak taková organizace funguje? Nějaký univerzálně uplatňovaný model pro fun- gování absolventských spolků není, a tak jde do velké míry o improvizaci. Náš spolek byl založen v roce 2007 a dnes máme přes sedmdesát členů. Naší náplní práce je pomáhat studentům, kte- ří mají zájem o studium na jedné z těchto škol, a být nápomocni absolventům poté, co se vrátí zpět do České republiky. Chceme ale být i aktivní Studoval politickou vědu a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK v Praze, Uppsala universitet a v Cambridge. Působil jako hostující výzkumný pracovník na Harvardu a na německém SWP. Nyní pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů, veřejné výzkumné instituci při Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Zabývá se mezinárodní bezpečností, zejména terorismem, a americkou a evropskou zahraniční politikou. „Povaha mé práce vyžaduje každodenní učení, vstřebávání velkého množství nových informací, jejich zasazování do určitých rámců a čas od času jejich nové promýšlení, které reflektuje z povahy věci hodně těkavou povahu globální politiky a místa české zahraniční politiky v ní. Je to jako na v protisměru jedoucím eskalátoru: musíte pořád šlapat výš. Jak se na chvíli zastavíte, sjíždíte zase dolů. Cílem takového pohybu nahoru je relevance. Aby to, co dělám, bylo akademicky smysluplné, rozvíjející a kriticky promýšlející,“ říká o své práci, na které ho baví i velmi silný tvůrčí prvek, protože se díky specifickému ukotvení Ústavu mezinárodních vztahů denně pohybuje na pomezí akademie a praxe. Studium na Cambridge mu podle jeho slov posunulo hranice myšlení a ukázalo mu, jak hledat nesamozřejmé souvislosti, jak uvažovat v širokém kontextu, napříč přísně vymezenými disciplínami i v historickém záběru. „Ne že by se mi nedostalo konkrétních praktických vědomostí, ze kterých mohu dodnes čerpat. Ale posunutí horizontů považuji za stěžejní. A nemohu samozřejmě pominout ani řadu velmi zajímavých setkání, z nichž se zrodila přátelství i profesní kontakty,“ dodává. Do budoucna se i nadále vidí spíše ve veřejném sektoru a dovede si představit působnost nejen na domácím poli, ale i tom mezinárodním. Ondřej Ditrych (absolvent Cambridge 2008) A120001789

24ZEN součástí české společnosti, takže občas pořádáme diskuse na vybraná celospolečenská aktuální té- mata, kam pozveme diskutéry z protichůdných táborů a necháme je prezentovat jejich argumen- ty, a také širokou veřejnost. Byl jsem na jedné ta- kové debatě v Cambridge, pořádané Cambridge Union Society – téma debaty bylo, zda jsou lepší brunetky, či blondýnky, a takovou debatu jsem tam opravdu nečekal. (směje se) A kdo vyhrál? Vyhrály to blondýny, a to jsem taky nečekal. Náš spolek volí spíše konzervativnější témata nad ak- tuálním politickým děním v ČR a ve světě. V prohlášení o činnosti vaší společnosti ELAI máte, že podporujete „pochopení zodpo- vědného a inovativního vůdcovství“. Co to znamená v praxi? Naše motto je: Pojďme mířit výš. Je to myšleno v individuální rovině a zároveň i na té celospole- čenské – aby na sobě lidé pracovali a dále si roz- šiřovali své obzory a zároveň aby společnost už opustila ten český pocit skepse, pocit, že veškeré úsilí měnit věci v ČR je nanic. Chceme povzbu- dit českou společnost, aby nečekala na nějakou zázračnou generační výměnu. Chceme, aby lidé více vnímali etickou rovinu věcí. Je samozřejmě velký problém zbohatnout, ale stejný problém pak je, co dělat s tím bohatstvím. Chceme, aby si to lidé uvědomili. Snažíme se je naučit i to, jak lépe vést lidi, jak je dokázat nadchnout pro svou myšlenku. Dokázat, aby lidé byli rádi, že jsou té myšlenky součástí. Myslím si, že pokud se toto naučíme, může to být právě ta síla, která nás posune dál. Nechceme, aby to i nadále fun- govalo jako doposud. To je hierarchicky a zkost- natěle jako v armádě, kde nadřízený něco zadá, já to zkritizuju a něco z toho možná udělám. Spíš by to mělo být o hledání toho, co nás baví, a vytváření si sítě lidí kolem sebe, kteří vidí věci stejně. Chápu to tak, že se snažíte vyburcovat i ob- čanskou společnost. Existuje u nás vůbec a je vidět? Začnu pozitivně: zlepšuje se to. Asi ale nejsme ještě zvyklí občanskou společnost vytvářet. Mám pocit, že se pořád učíme, že je v pořádku, když má někdo svůj názor a iniciativy. Připadá mi, že jsme byli od revoluce velice pasivní, že si toho necháme hodně líbit. Jedna má studentka z Fin- ska měla ve třídě prezentaci, jak to mají ve Fin- sku s korupcí, a skoro jsem jí musel význam toho slova vysvětlit, aby chápala zadání. Říkala, že když ve Finsku na někoho jen padne stín pode- zření, všichni to hned vědí a dotyčný je okamžitě ostrakizován. Berou to jako ztrátu důvěry v člo- věka, který je jeden z nich. Naštěstí situace u nás se trochu lepší. Je ale pořád těžké vyhecovat lidi, aby se iniciativ účastnili a neměli pocit, že jsou anarchisty či demonstranty. Aby pochopili, že je naprosto legitimní se nějakým způsobem podílet na tom, co je kolem nás. Ti, co jsou u moci, by tohle měli reflektovat. Tím, že se téma objevu- je ve veřejné diskusi víc a víc, přeskočí do pro- gramových prohlášení politiků, a pak je zase na nás dohlížet, aby dodržovali, co jsme jim vnukli. A když to nedodrží, tak si najděme někoho jiné- ho na jejich místo a vypískejme je. n Ředitelka zastoupení agentury CzechInvest pro západní pobřeží USA působila v Silicon Valley. «Zdejší podnikatelské prostředí je velmi dynamické, efektivní a inovativní a přitahuje mozky z celého světa. Každý den se tak setkávám se start-upy, zástupci významných technologických firem, investory, studenty a dalšími aktéry tohoto unikátního ekosystému. A většina z nich – účastník CzechAcceleratoru, student ze Stanfordu či vyhlášený investor Ron Conway – chtějí změnit svět k lepšímu,» říká Lenka Kučerová o tom, co ji nejvíce baví na její práci. Na Oxfordu vystudovala bakalářský obor politika, filozofie a ekonomie a mimo znalostí získala i potřebu být obklopena lidmi, kteří chtějí něco dokázat a kteří jí rozšíří osobní a profesní obzory. «Zjistila jsem také, že čím je člověk vzdělanější, zkušenější a úspěšnější, tím je také většinou skromnější a pokornější,» dodává. Po svém návratu do ČR by chtěla i nadále působit v oblasti podpory inovativního podnikání a nadále asistovat start-up společnostem, univerzitám, investorům a dalším v jejich podnikavých počinech. «Vyučovat mladé nadějné studenty ekonomie na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, hodnotit zadavatele veřejných zakázek v rámci projektu zIndex.cz a jako poradce ovlivňovat hospodářskou politiku patří jistě k těm smysluplnějším činnostem,» říká o své práci ekonom, který zároveň pomáhá NERVu v oblasti boje s korupcí a zvyšování konkurenceschopnosti, IDEA (Institut pro demokratickou a ekonomickou analýzu) s veřejnými financemi a důchodovou reformou, poradenské společnosti EEIP s ekonomickou analýzou a hodnocením dopadů a Oxfordské univerzitě s výzkumem pěstitelů kakaa v Ghaně. Magisterské studium na Oxfordu pro něj znamenalo obrovskou příležitost získat nadhled, osobní zkušenost s výbornými vyučujícími, kteří často byli zároveň i nejlepšími ekonomy, a dalo mu podobně smýšlející přátele z celého světa. „Lidé a obecněji svět kolem mě jsou jistě dobrou motivací k posouvání se dopředu. Věřím, že se tak děje například i výzkumnou činností na univerzitě a získáváním expertizy v řadě veřejných politik, od sociálních služeb po daň z přidané hodnoty – ať už v rámci různých vládních pracovních skupin nebo think tanku IDEA při CERGE-EI.» Jeho dlouhodobým profesním cílem je udržení si nadhledu a kvality vykonané práce. Lenka Kučerová (absolventka Oxfordu 2001) Petr Janský (absolvent Oxfordu 2009) Děkujeme hudebnímu oddělení Klementina za poskytnutí prostor k fotografování. C M Y CM MY CY CMY K

"Let’s twist again!" "Let’s twist again!"www.samson.cz PARK MĚCHOLUPY PARK MĚCHOLUPY P O S L E D N Í V O L N É D O M Y V   P R A Ž S K É V I L O V É Č T V R T I PROJEKT PRAHA 6�RUZYNĚ VYPRODÁN! — Designová architektura, prostorný interiér — Zelené prostředí pro děti i rodiče — U vybraných domů možnost klientských úprav W W W. P A R K M E C H O L U P Y. C Z 6 0 8 6 0 5 0 4 3 Možnost výhodné hypotéky Dny otevřených dveří: podrobnosti na webu ▼ A120004506 ▲ A120003350

26ZEN jím, tEdy jsEm Chvála imperialismu Takhle se vaří káva na žhavém písku v gruzínské restauraci Tbilisi nedaleko Malostranského náměstí. Text Kateřina Hicks Foto Petr Kubín Tak jako Britové získali při svých koloniálních výbojích kari, Rusové objevili fenomenální gruzínskou kuchyni, píše gastronomická expertka ZENu Kateřina Hicks. Vy si chinkali a tkemali můžete vychutnat i v Praze. sou to paradoxy. Patřím sice ke gene- raci, která měla ruštinu coby povinný jazyk od základní až po vysokou školu, ale rusky dodnes mluvit neumím. Sice zvlád- nu odrecitovat Taťánin dopis Oněginovi, ale v konverzaci se dosud nikdy nehodil. Podobně jako většina průměrných Čechů středního věku jsem vyrůstala s apriorním odporem ke všemu ruskému, respektive sovětskému – ačkoli i zde byly čestné výjimky (vážná hudba, smetanová zmrzlina, Jen počkej, zajíci a Mrazík). Jako Jágr do Omsku, i já jsem se k Rusku dosta- la oklikou přes Ameriku – jen mi za to bohužel nikdo nezaplatil. S živou ruskou kulturou – ač poněkud svébytného druhu – jsem se po pět- advaceti letech strávených v komunistickém Československu dobrovolně setkala až v New Yorku, kam jsem odjela pracovat. A byl to ten- krát objev. Jedním z půvabů tohoto úžasného města je, jak všichni vědí, jeho etnická rozmanitost. A zatím- co manhattanský Chinatown nebo Little Italy jsou zmiňovány v každém průvodci, další et- nické čtvrti Brooklynu, Queensu a Bronxu jsou o to zajímavější, oč jsou méně turisticky „zpra- cované“. Brooklynský Brighton Beach, jenž, jak sám název napovídá, leží na pobřeží Atlantiku, na žádném seznamu newyorských Top Ten asi nefiguruje, ale na půvabu mu to neubírá. Rusky hovořící komunita se zde zformovala v 70. letech, kdy sovětská vláda začala umož- ňovat legální vystěhování desetitisícům přede- vším ukrajinských Židů. Zdejší čtvrť, která byla koncem šedesátých let ekonomicky zdevasto- vaná, s přísunem nového obyvatelstva – zejmé- na rodin s dětmi – ožila a postupně se promě- nila v živou ruskojazyčnou enklávu s vlastními obchody, restauracemi, kluby a kavárnami. Tato Little Odessa je dodnes epicentrem rus- kého elementu v New Yorku a letní procházku po Brighton Beach Avenue mohu vřele dopo- ručit coby završení víkendového výletu na pláž. Místní obchody nabízejí vše od vskutku pozo- ruhodné módy přes ruskojazyčné knihy, hudbu a filmy, skvělé ovoce a zeleninu (Brighton Be- ach je jedno z mála míst v New Yorku, kde se v létě dají koupit všechny druhy rybízu a zejmé- na angrešt – ovoce, k němuž jsem dozrála až nostalgií) až po nejrůznější delikatesy. Na ulici prodávané nadýchané pirožky, v obchodech pak tmavý chléb, kvas, desítky druhů uzených ryb, nakládaná zelenina a houby, hutné majo- nézové saláty, uzeniny všeho druhu, čokolá- dové bonbony a jiné sladkosti značky Krasnyj Okťjabr, vynikající arménské džemy a kompo- ty, gruzínská vína a koňaky... A tady stojí za to se zastavit. Jednou z (mnoha) výhod impérií je, že se v nich míchají kulturní vlivy. Tak jako britská kolo- nizace Indie způsobila, že si chuťově poněkud J

ZEN27 Gruzie v Praze n Tbilisi Tomášská 14/21, Praha 1 www.restauracetbilisi.cz n Restaurace U Irmy & Guga Bar Karolíny Světlé 30, Praha 1 www.uirmy.cz n Gruzínské pekařství Koněvova 929/19, Praha 3 Tel. 605 360 383 n Polévkárna Sokolovská 97, Praha 8 www.polevkarna.cz A120003075 Kateřina Hicks krotká anglická kuchyně osvojila nejrůznější kari (z nichž některá jsou dnes považována za národní klasiku), obyčejní, nezcestovalí Rusové měli to štěstí, že díky obrovské rozloze sovět- ského impéria a migraci jeho obyvatel dostali možnost poznat odlišné národní kuchyně. Na- příklad gruzínskou, která patří mezi nejstarší kuchařské tradice na světě. Její nezaměnitelný charakter se spoustou čerstvých bylinek, ko- ření, ořechů, příjemně kyselých a ovocných (málokdy však sladkých) chutí ji činí atraktiv- ně exotickou, avšak přátelskou k evropskému jazyku – a tudíž i mezi Rusy fenomenálně ob- líbenou. Irma má maso Gruzínci mají i skvělé pečivo a chléb, přede- vším nejrůznější plněné placky – ta nejznáměj- ší sýrová, chačapuri, existuje v mnoha různých variantách, a díky své univerzální oblibě se sta- la dokonce úspěšným fastfoodovým artiklem. Návštěva Brighton Beach pak pro mě od jisté doby rituálně zahrnovala i konzumaci gruzín- ských dobrot v jedné z místních restaurací. V Praze se gruzínská kuchyně celkem nadějně začíná uchytávat – a to zejména díky zdejší rus- kojazyčné komunitě, která ji přes její exotický původ a svébytnou tradici považuje za svou. Relativně nedávno otevřená restaurace Tbili- si v blízkosti Malostranského náměstí nabízí solidní výběr gruzínské kuchyně za přístup- né ceny – za doporučení stojí gruzínský salát s ořechovým dresinkem, hutná hovězí polévka charčo, knedlíčky chinkali sypané černým pe- přem či grilované speciality s některou z omá- ček, například kyselou tkemali, jež se vyrábí ze slív. Nechte si doporučit i jedno z gruzínských vín. Menším podnikem s mile rodinnou atmosfé- rou bylo oblíbené bistro U Irmy v ulici Karo- líny Světlé, jež se však t. č. přesunulo do Guga Baru naproti. Gruzínské speciality však nabízí stále, ceny jsou velmi mírné a Irma – majitelka a servírka v jednom – zůstává. Gruzínské pe- kařství na Koněvově třídě se pyšní autentickou cihlovou pecí nikoli nepodobnou indickému tandúru a jeho repertoár sahá od obligátního chačapuri několika typů přes fazolemi plně- nou placku lobiani až po těstoviny, jako jsou knedlíčky chinkali nebo sibiřské pelmeně. A konečně karlínská Polévkárna se jako etnická restaurace neprezentuje, jde spíše o moderní, kultivovaný fast food; její nabídka se mění kaž- dý den, nicméně chačapuri jsou stálou součástí jídelního lístku, a pokud budete mít štěstí, na- razíte i na jiné gruzínské dobroty. n NEZTRÁCÍME ČAS ZKOUMÁNÍM, PŮJČUJEME. S úvěrem Artesa toho dokážete mnohem víc! www.artesa.cz

28ZEN fENoméN Back in black Jmenuji se Anna Nosková a móda je můj život. Jako stylistka, módní redaktorka a nyní šéfredaktorka webu Fashionbook.cz jsem neustále obklopená oblečením. Často se cítím trendy limetkovou, odvážnou korálovou nebo všudypřítomnou mátovou natolik unavená, že mě nejčastěji potkáte v úzkých černých džínách a saku. Kde je invence módního odborníka, ptáte se? Chápu vaši otázku. Než jsem se stala zaměstnancem módního průmyslu, nosila jsem odvážné kombinace, které řvaly barvami. «Až budeš pracovat jako stylistka, nebudeš se takhle oblékat,» tvrdili mi mí mediálně zkušenější známí. Odmítavě jsem vrtěla hlavou, černá byla přece tak nudná! Jenže, uplynulo pár měsíců od mého prvního zaměstnání v redakci módního časopisu a už jsem neonově růžová trička nahrazovala černými pouzdrovými šaty. Dodnes se mi hodí, když ráno trpím zoufalým nedostatkem času a nechci si lámat hlavu tím, zda barvy mého outfitu vypadají vyváženě. Za druhé, v černé vypadám důstojnější, štíhlejší a vzbuzuji respekt. Některé výhody černé jsou zkrátka k nezaplacení.

ZEN29 Černá barva není barva! Text Gabriela Norová Foto Bára Prášilová věděli jste to? Je to nepřítomnost barvy! Kde není světlo, není barva. Černá je teoreticky nejtmavším odstínem všech barev. Pohlcuje všechny viditelné světelné frekvence, zatímco bílá všechny odráží… řidáním černé do jakékoli jiné barvy totiž nevzniká odstín nový, ale barva se takzvaně „špiní“. Úplná magie. Na to, že černá de facto fyzikálně neexistuje, je to ale výjimečně oblíbená. Barva. Právě jsme pře- konali roční dobu, která černou přímo miluje. Dokonce i kočárky jezdí v zimě černé! Jak tvrdí český návrhář Jakub Polanka, stačí vzít v Česku v zimě na sebe béžový kabát a člověk je hrubě extravagantní. Černá je v oblékání jasně nejoblíbenější barva, ale je zajímavé pojmenovat si proč. Je to totiž její univerzálností nejen ve vztahu k ostatním barvám, ale (a hlavně) univerzálností symbo- liky. Ač se to zdá nemožné, platí pro ni téměř cokoliv. Je znakem dominance (soudcovské ta- láry), ale i podřízenosti (kněží, mnichové). Čer- nou barvu na sebe berou lidé, když chtějí při- táhnout pozornost ke svému tělu (vzpomeňme černou róbu Angeliny Jolie na letošních Osca- rech, ze které herečka usilovně vystrkovala bě- lostné stehno), ale stejně tak když chtějí naopak tělo z kontaktu vynechat (ikonický černý rolák Steva Jobse). Černým oblečením se lze vyloučit ze společ- nosti, i s ní splynout. I obojí naráz. Neznám P

30ZEN konformnější šaty pro ženu než „malé černé“, uniformu žen, s níž přišla ve 20. letech minulé- ho století Coco Chanel a dnes by ji měla mít ve skříni každá žena. V magii byly černé pláště spojovány s nevi- ditelností. Zřejmě to funguje, když po černé sahají i tělnatější osoby. Černá vykreslí silue- tu, ale zatají objem, jak říká Liz Tilberisová, editorka britské verze Vogue. Barvy a vzory objem naopak zdůrazní. Možná je černé ob- lečení jakousi západní verzí nikábu. Mnohá muslimka mi potvrdila, že pod havraní plen- tou s mikromezírkou pro oči zažívá pocit soukromí a svobody (také žádný stres s ne- umytými vlasy a make-upem), který si neu- míme ani představit. Zároveň podle různých výkladů psychologie barev je černá známkou inteligence, nejlépe prý fungují černé ob- roučky brýlí. Veselá vdova Chceme-li vyjádřit smutek, být sexy, elegantní, punk, ortodoxní anebo všechno dohromady, bereme na sebe černou. Každé náboženství, které aspoň jednou nohou stojí v evropské tra- dici, se do černé rádo zahalilo. Od chasidských židů po katolíky. Ale také stoupenci emo nebo Depeche Mode blahé paměti. Černou milují sekty, ať už vzývají Boha, nebo Satana. Muslimky už jsme zmínili, čím jsou konzervativnější (nebo jejich muži), tím větší kus černého hábitu je zakrývá. Snad jediní, kte- ří dali přednost před černou výstřední oranžo- vé (a taky je kolem nich na ulici pěkný rámus) jsou krišnovci. Nicméně samotné jméno Krišny znamená „ten černý“. Nelze také úplně souhlasit s tvrzením Rebeccy Willisové z časopisu Intelligent Life, že černá je barva pouze urbánní. Ona prý by na anglické louky v černé nevyšla. Ale po italském a řeckém venkově pobíhají tisíce černě oděných babiček. Ovšem takto lze s černou zacházet v evropském klimatu. Těžko si představit, jak v rovníkové výhni běhají ženy v černých modelech a nesub- limují do vzduchu. Toho se opravdu dopouštějí jen muslimky, které ale sedí buď v klimatizova- né toyotě, nebo doma. Dříve film pracoval s černou jako barvou jed- noznačně symbolizující zlo, v kovbojkách měl zlosyn černého koně, v Babičce myslivec černé oči a loupilo se zásadně s černou maskou přes oči. Dnes už jasně zlověstně černým zůstal ma- ximálně Lord Garmadon v Ninjago. Že je černá něco víc než barva a zpívat o ní je sexy, si všimli i hudebníci. Podobné výsady požívala i červená, ale tu zalehli světoví komunisté a sirupem ule- pený šlágr Lady in Red je už dnes slyšet jen jako karaoke na svatbách a v Radiožurnálu. I Amy Winehouse sáhla po černé, naposledy Back to Black. A černá je taky praktická! Nestárne tak rychle a skvrny na ní nejsou vidět. V jednom a tom samém černém modelu lze ráno vyběhnout do práce, přežít oběd a večer v něm odsko- tačit do baru. A že v něm žena může vypadat jako vdova? Není nic zajímavějšího než veselá vdova. U každé euroamerické ženy, pokud to není Ivana Trumpová nebo Osmany Laffita, se proto v botníku a šatníku přirozeně shro- mažďuje nejvíce bot a kabelek černých jako důkaz zatím nepodchyceného přírodního zákona. Podobnou univerzálnost už pak mají prý pouze žluté lodičky, ale chce to pevnější nervy. Vsadila bych se, že proces oblékání se u většiny žen podobá tomuto schématu: půl- hodina věnovaná pečlivě sofistikované kombi- naci zářivých barev, poté na odchodu rychlé strhání všech barevných věcí a dvouminutový turbopřevlek do variace v černé. Je nám v ní prostě dobře a vždycky bude. Jinak by většina módních návrhářek, které například pro le- tošní rok prohlašují za trendy barvu vínovou a karmínovou, nepřišly na závěrečný potlesk v černém svetru a džínách. Vždyť se podívejme do svých skříní (tahle hra funguje více u žen, muži tam pravděpodobně budou mít spoustu modrých džín a tepláků a tričko s nápisem Přežil jsem Bangkok), jaké barvy tam je nejvíc? A pokud tam není nejví- ce černé, které kousky stejně nejčastěji nosíte? Tak vidíte. Nakonec to trefně vystihla Maylover z virtuální komunity I love the Color Black. Její černé šaty prý umějí velice dobře promluvit. Ří- kají: „Dobře si mě všimni a pak mi dej pokoj.“ n V černém obleku a s bílou vázankou může kdokoliv, třeba i burzovní makléř, získat reputaci civilizovaného člověka. - OSCAR WILDe 30ZEN

ZEN31ZEN31 Černá paní Majitelka firmy Czech Marketing Group Vladimíra Faltysová Bez černé to nejde. Černá byla, je a bude trendy. Vždy to bude barva, která se bude v módním světě opakovat nejčastěji – i ten si totiž její výjimečnost a sílu dobře uvědomuje. Já černou jedním slovem zbožňuju. Umím si s ní hrát a maximálně ji využít – být s ní neviditelná i vyzývavá. Černá mě nikdy nezklame, je to sázka na jistotu. Je sexy, hravá i variabilní. Má sedmnáctiletá dcera Natálie lituje, že nemá stejnou velikost bot jako já, protože podle ní nemůžu tolik párů v životě unosit. Pokud si mám totiž odněkud něco přivézt, jsou to černé lodičky. A ne jedny. Blízké okolí a rodina už vědí, že v černé jsem to já. Ostatní se vždy zeptají – proč černá a s takovou pravidelností? Černá barva je stále pro mnoho lidí barvou smutku a negativního postoje k životu, mají pocit, že černou nosí lidi bez fantazie a s apatií k životu. O to víc je překvapuje, že to může být i naopak. Černou nosím už pěkných pár let a stále mě baví, ale nebráním se ani jiným barvám: nepostradatelné jsou pro mě bílé košile – černobílá kombinace mi v tomto případě nevadí, ostatně kopíruje můj přístup k životu. Vidím svět černobíle. Pokud si chci dopřát barevný výstřelek, přijdou na řadu kabelky. To si dovolím experiment i s výraznou červenou.

32ZEN profil Text Katarina Černá Foto Lucie Robinson S majitelkou sítě luxusních butiků o slovenské chatě a Pařížské ulici, o životě příliš krátkém na nefunkční vztahy a jednom velkém vítězství dyž jsem se připravovala na schůzku s Tamarou Kotva- lovou, měla jsem víc než kdy jindy „potíže s oblékáním“. Ženu, která vlastní pěknou řádku butiků s luxusní módou a šperky, jsem si představovala jako přísnou šéfredaktorku z filmu Ďábel nosí Pradu, a tak jsem chtěla být radši neviditelná. Místo od- měřené dámy bořící jehlové podpatky do tlustého koberce mi po- dává ruku uvolněná žena. „Diktafon si ještě nezapínejte, chci, abys- te mne lépe poznala, než se začnete skutečně ptát. Přečetla jsem si o sobě spoustu nesmyslů,“ říká Tamara, zatímco se jí v rytmu živé gestikulace pohupují zlaté náušnice. Vodopád slov a spontánního smíchu je pokaždé těžké přerušit další otázkou... K Šlape to jak [tamaraKotvalová] 32ZEN Šlape to jak

ZEN33 Lehounké šaty Dior s leopardím vzorem vznášející se v bazénu lánského sídla Tamary K. ko rolexky

34ZEN34ZEN

ZEN35 Váš podnikatelský úspěch je opředen mnoha spekulacemi. Jaké byly opravdu vaše začátky? Těsně po listopadu ’89 jsem i se dvěma malými dětmi odešla ze Slovenska do Prahy, protože sou- žití s mým tehdejším mužem už nebylo harmo- nické. První měsíce po revoluci tu panovala jedi- nečná nálada, lidé byli nadšení a plní energie. Můj senbylopodnikat,jenjsemnevědělavčem,kdena to vezmu a jak začnu. Nastoupila jsem k německé obchodní společnosti, která nabízela na tehdejší dobu velmi atraktivní plat – a to bylo pro mě pod- statné, protože jsem sama živila dvě děti a musela zajistit bydlení v Praze. Z pozice prodavačky jsem se vypracovala na manažerku. Nakonec jsem kompletně připravila vstup firmy na nové trhy – ve Varšavě, Moskvě a posléze Novosibirsku. To byla skvělá zkušenost, vlastně podnikání nanečis- to, kdy jsem vybudovala vše od pronájmů prostor až po založení obchodní společnosti, aniž bych nesla finální zodpovědnost a investovala vlastní peníze. Byl to také můj první kontakt se šperky – firma se zabývala prodejem bižuterie a zlata. Co bylo pro vás nejdůležitějším mezníkem a jaké rozhodnutí bylo na této cestě nejtěžší? V okamžiku, kdy jsem se vrátila z Moskvy, už jsem věděla, že mám dost prostředků na založení vlast- ní firmy. Rozhodla jsem se prodávat kosmetiku. Jenže v první fázi jsem získala zastoupení pouze pro Slovensko, takže jsem znovu sbalila děti a na- stěhovala se do rekreační chalupy, kterou kdysi postavil můj otec. Odtud jsem postupně otevírala obchody ve všech velkých slovenských městech. Narodila jste se ve Varšavě, jako dítě pak žila v Bělehradě, Moskvě a Aténách. Pomohl vám ten kosmopolitní život v podnikání? Tím, že cestujete, postupně odbouráte obavy, po- city nejistoty z neznámého prostředí a lidí. Celé dětství jsem si zvykala na nové prostředí a nové lidi, což už byl jistý předpoklad, že mi to ani v do- spělosti nebude dělat žádný problém. Která vlastnost vám v práci pomohla nejvíc? Myslím, že umění komunikovat, působit důvěry- hodně a přesvědčit lidi. Neméně důležitá je odva- ha jít do rizika a nebát se rychle rozhodnout. První exkluzivní značkou, kterou jste do Čech přivezla, byl Montblanc v roce 1996. Co vám tenkrát pomohlo klienta přesvědčit? To bylo vlastně naopak. Můj tehdejší manžel měl firmu na autolaky Servind – ostatně ta naší rodině patří dodnes. Manažer pro východní Ev- ropu, se kterým byl pracovně v kontaktu, přešel od autolaků k nadnárodní společnosti, v jejímž portfoliu byly i luxusní značky. Tehdy nás oslovil, zda bychom v Česku nechtěli převzít zastoupení Montblanc. Hledal spolehlivé lidi a s námi měl dobré zkušenosti. Velmi jsme tehdy zvažovali, zda do toho vůbec jít. Nakonec zvítězila moje touha pracovat v oblasti luxusního zboží. Nebála jste se konkurence? Vůbec, v našem oboru jsme konkurenci neměli. Šli jsme do nového produktu, který tady nebyl. O to těžší pro nás bylo přesvědčit lidi, že si mají koupit pero za deset tisíc. V Kotvě, kde jsme za- čínali, se nás s nevěřícným úsměvem ptali, jestli jsme normální. Po zkušební měsíční lhůtě byli sami překvapeni, jak dobře se pera prodávala. Před časem jste zveřejnila obrat svých firem. Pomohlo vám to, nebo naopak uškodilo? Reakce byly různé, ale převážně pozitivní. Vadily mně tehdy pomluvy a nepodložené spekulace, které se týkaly možného propojení mého podni- kání a politických aktivit mého muže. Proto jsem zveřejnila, že naše firmy byly úspěšné a měly širo- ké portfolio i v době, kdy jsem ho ještě neznala. Téměř svatební model od Lanvin ve smetanové a záplava růžového šifonu od Alexandra McQueena v Tamařině ložnici (na protější straně).

36ZEN Šlo mi i o to ukázat, že náš produkt není závislý na státních zakázkách a není spojen s politikou. Prozradíte nám roční obrat dnes? Obrat činí v obou našich firmách stovky milionů. Co ze své práce považujete za nejzajímavější? Ráda sama prodávám naše zboží, ať už v oblasti módy, šperků nebo hodinek. S mnohými zákaz- níky už máme přátelské vztahy. Mám radost, když se v našich buticích cítí příjemně a návštěvu u nás neberou jen jako nákup. Umíte odpočívat? Jak nejlépe načerpáte síly? Jsem člověk s velkým energetickým nábojem, sta- čí mi dva tři dny odpočinku. Ale někdy cítím, že už opravdu jedu na doraz, a zůstanu den doma a dělám si pořádek v papírech. Jinak odpočívám v přírodě, jdu se psem, jen tak běhám po lese... Velmi se o vás zajímají bulvární novináři. Proč myslíte, že jste pro ně tak lákavým soustem? Patnáct let jsem se těšila jejich nezájmu. Zvrat na- stal, když jsem se rozvedla. Nevím, zda zájem bul- váru vyvolala tato změna nebo spíš fakt, že dnes Carollinum patří mezi úspěšné firmy, což zvedá zájem i o mou osobu. Jaký největší nesmysl jste si o sobě přečetla? Asi nejvíc mě pobavilo, že kvůli jménu Tamara jsem byla považována za Ukrajinku. A poměrně čerstvě, když jsem si přečetla, že jsem na jedné party měla na sobě šaty z portfolia našich zna- ček, které prý stály půl milionu korun. Jaký typ muže vás zaujme na první pohled? Úspěšný, se smyslem pro humor, čiší z něj jistá se- rióznost a také zápal pro práci. Mám ráda muže, kteří něco dokázali, ale není to o penězích. Od osmnácti jsem finančně nezávislá. Co je pro vás důvodem muže opustit? Život je příliš krátký na to, abychom setrvávali v nefunkčním vztahu. Já ráda žiju naplno a v oka- mžiku, kdy mi vztah přestává dávat to, co od něj očekávám, odcházím. Nyní si užívám štěstí a har- monie. Můj partner, Roman Hajabáč, je podnika- tel, a tak si na něm cením i toho, že spolu může- me probírat záležitosti kolem práce. Navzájem si pomáháme a jsme jeden druhému oporou. Podle jakého klíče si vybíráte lidi do týmu? Dám hodně na svou intuici. Kromě toho, že pro- fesní CV musí odpovídat profilu, je pro mě dů- ležité to, jak si lidsky sedneme. A taky nadšení a odhodlání pro práci. Jaký servis poskytujete? Na čem si zakládáte? Podařilo se nám získat důvěru zákazníků, což je v oblasti luxusního zboží zásadní. Naši kli- enti vědí, že se jim dostane nadstandardní péče a servisu, kdykoli přijdou. Díky tomu pocitu jsou ochotni zaplatit i o něco víc než jinde. Největší událostí ve světě byznysu s luxusním zbožím je letos to, že v Pařížské přibude Rolex Store. Jak dlouho trvalo, než se to povedlo? Rolex patří k absolutní špičce, získat ho je záruka budoucích investic a rozvoje společnosti. Máte-li Roční obrat jejích firem činí stovky milionů, ale pořád ráda prodává zboží osobně.

ZEN37 Rolex, máte jistotu. To, že si nás Rolex vybral, je obrovská pocta. Finálnímu rozhodnutí předchá- zely roky, kdy jsme žádali, čekali, dostali se tak maximálně do předsíně, a když už jsme se probo- jovali k manažerovi, ukázal nám plný šuplík vizi- tek s tím, že všichni tihle chtějí butik Rolex a proč by ho měl dát zrovna nám. A tak jsme zase odešli. Ale zkoušeli jsme to znovu a znovu. A Rolex si nás jistou dobu patrně dost pečlivě zkoumal. Čím jste dokázala zaujmout? Paradoxně, když jsme poprvé přišli do Rolexu žá- dat o zastoupení, měli jsme v hodinářském oboru jen krátkou minulost a konkurence byla veliká. Rozhodl zřejmě náš drive, co jsme v krátké době dokázalivybudovat,jakéznačkyzískat.Přesvědči- li jsme, že Rolex dokážeme zastupovat důstojně, aniž bychom ohrozili jeho léta budovaný status. Když se na chvíli zasníte, že vám patří celá Pařížská ulice, co vidíte jako největší změnu? Nemusím snít. O Pařížské mám velmi přesnou představu. Praha je nádherné město, které si za- sloužímítreprezentativníulicisluxusnímibutiky seriózních značek a prvotřídními restauracemi. Ulici stejné úrovně, jako je Via Montenapoleone v Miláně či Avenue Montaigne v Paríži. Vadí mi ale, že přestože platíme nájmy na evropské úrov- ni, služby tomu neodpovídají. Stačí se podívat na stav komunikací a chodníků, stále dokola se opra- vují, což obtěžuje zákazníky a omezuje prodej. Vzpomenete si na vtipnou historku s klienty? Dnes už se tomu usmívám, ale tehdy... Ohlásil se nám bohatý klient z arabského světa a přál si na den uzavřít naše hodinářství a klenotnictví v Pa- řížské. Zajistili jsme catering, obsluhu, objednali jsme i speciální modely, abychom měli ty největší skvosty. Přišel s několika ženami, naši prodavači včetně ředitele se mu celý den věnovali a on udě- lal opravdu pěkný nákup. Až po jeho odchodu jsme zjistili, že se prodavači přehlédli a účtovali mu vše za nákupní ceny místo prodejních... Jak byste charakterizovala českého zákazníka a jeho vztah k módě? Je náročný na kvalitu? Česká klientela je v podstatě nejnáročnější v Ev- ropě. Na toto téma jsme často diskutovali s doda- vateli, kteří fungují na trhu třeba přes sto let. Češi jsou známi svým pedantstvím, jsou velmi nároč- ní. Vím, o čem hovořím, protože přes 70 % našich zákazníků tvoří místní klientela. Není výjimkou, že naši prodavači sedí s klientem při prodeji ho- dinek i šest hodin. Čech vyžaduje maximální množství informací o produktu, kvalitu, servis. Které luxusní zboží se u nás prodává nejlíp? Většina našich klientů jsou muži, kteří preferují skutečně kvalitní hodinky. Někteří se stali sbě- rateli ručně vyráběných hodinek, jaké dělá třeba proslulá německá manufaktura Lange & Söhne či ženevská Vacheron Constantin. Na vybraný typ z limitované edice dokážou čekat i několik let. Prodáváte luxusní značky, nakupujete někdy i v běžných obchodech? To je právě ono! Nemusíte nakupovat draze, dnes už je i u nás k dispozici portfolio značek nabízejících kvalitu a originalitu za dostupné ceny. Rozhodující je odvaha zkusit to a oblék- nout se nekonvenčně, pestře. Mám radost, že mladá generace je v tomto směru jiná. Má styl a je tvůrčí. n n VěTšiNA NAšiCh kLiENTů jSOU MUži, kTEří PREFERUjí SkUTEČNě kVALiTNí hODiNky. A120000132

38ZEN Prázdné státy americké Fotografka ZENu Bára Prášilová projela západní pobřeží USA a na cestách Arizony či Utahu zachytila místa, kde se natáčely slavné westerny, město s názvem 29 Palem i zemi s barvou pomeranče. rEportáž 38ZEN

ZEN39 Město v Arizoně, kde je většina obyvatel indiánů, kteří často bydlí v přívěsech, v lepším případě v mobilheimech. Pak už je tu jen velký obchoďák a tahle benzinka.

40ZEN 29 Palem. V bývalém mariňáckém městě visí téměř u každého pozemku výhružná cedule zakazující vstup. Místní jsou dost svérázní a typický americký úsměv nečekejte. 40ZEN

ZEN41 Až pojedeš do San Franciska... Nezapomeň zatáhnout ruční brzdu. A přibalit si dobrou bundu. To kdyby město pokryla pověstná mlha. Klima je ovlivněné studenými proudy Tichého oceánu a od moře fouká pořádný vítr.

42ZEN42ZEN

ZEN43 Ospalá brána do Death Valley. V kalifornském městečku Lone Pine se každý rok koná festival westernů a jiných klasických bijáků, které se tu točily. Z těch novějších to jsou například Iron Man, Transformers či Gladiátor. Při pohledu na snímek je jasné, proč se do místních scenérií zamiloval Hollywood už v dobách němého filmu.

44ZEN Highway číslo 1. Většinu trasy mezi Los Angeles a San Franciskem lemují obrovské útesy, ale na některých místech můžete ze slavné silnice sjet a projet se i po pláži.

ZEN45 Oranžová země. Po cestě do Grand Canyonu přes Lake Powell a rezervaci indiánů Navajo hraje země všemi barvami, nejčastěji oranžovou a červenou (nahoře). Tamější kempy fungují jako samoobsluha – u vstupu je jen schránka, do které hodíte peníze, protože široko daleko nikdo není. Zajímavé ale je, že nejpozději do deseti minut se objeví ranger... Po odbočení ze slavné Route 66 na cestě plné chřestýšů do městečka 29 Palms stále stojí tradiční fast food, který je už ale dávno zavřený. Ve čtyřicetistupňovém vedru se tam griluje leda velká slepice, kterou měl řetězec ve znaku.

46ZEN soc art Zvědavý Ital na křídlech spartakiády [Augusto RAzetto] Text Hana Kůrová Foto Bára Prášilová Parmský podnikatel, který dal v 90. letech Čechům ochutnat pořádnou zmrzlinu, nejprve chytil zvláštní virus a pak začal z popelnic vybírat obrazy, za které se jejich autoři styděli. tavba Nové scény Národního divadla, cvičenky provádějící bezchybné po- hyby ve jménu úspěchu další sparta- kiády, bezejmenní dělníci pracující do úmoru v ohromném továrním bludišti či armádní dril. To jsou jen některé z námětů obrazů, o kterých jsme se před několika lety domnívali, že skončí nenávratně v propadlišti dějin. Neskončily. Vy- táhl je z nich Augusto Razetto, italský podnika- tel, který dnes vlastní dost možná nejrozsáhlej- ší sbírku obrazů a soch socialistického realismu na světě. Augusto se narodil v italské Parmě do dobře situované rodiny, která měla vždy blízko k rea- litám a umění. Stejně jako jeho bratr Ottaviano, který dnes taktéž žije v Praze, vystudoval archi- tekturu. „Do Prahy jsem přišel pracovně hned na začátku devadesátých let. Bylo to tady jako na Divokém západě,“ vzpomíná s úsměvem na své začátky a dodává: „Vše se tehdy jevilo jako složité až nemožné. Vzpomínám na den, kdy jsem se dostavil na telekomunikace s žádos- tí o poskytnutí nových telefonních linek pro potřeby naší kanceláře a s naprostým úžasem jsem si vyslechl, že čekací lhůta je zhruba sedm let. Tehdy jsem vše vyřešil napojením stávají- S 46ZEN �0 �5 �2�5 �7�5 �9�5 �1�0�0 �0 �5 �2�5 �7�5 �9�5 �1�0�0

ZEN47 A120001432 cích telefonních linek z bytů nad našimi kance- lářemi a přijal jsem člověka, který měl v tomto oboru zkušenosti. Pakliže byly telefonní hovory určeny naší společnosti, recepční spojila volají- cího přímo s požadovanou osobou, v opačném případě musela vyjít do patra a požádat osobu, na kterou byla telefonní stanice vedena, aby si vzala hovor.“ Jedním z Augustových prvních pražských pod- nikatelskýchkrokůbylootevřeníkavárnyDolce Vita v Pařížské ulici. Ta na dlouhou dobu pro- slula jako místo, kde jste dostali široko daleko nejlepší zmrzlinu. Kopeček za 100 korun si však mohlo dovolit jen pár vyvolených. „Veškeré vý- robky a produkty byly tehdy dováženy za velmi vysoké ceny a směnný kurz koruny byl oproti dnešní době podstatně nevýhodnější. Hodno- ta koruny byla tehdy zhruba poloviční oproti marce,“ vysvětluje Augusto, proč jeho zmrzlina stála stejně jako rozpočet na celodenní stravu. První kousky své dnes velmi působivé sbírky doslova a do písmene vyhraboval z popelnic, nebo z popelníků, jak občas hezky česky Au- gusto řekne. „Politický rozměr mě nezajímá, dívám se na umění. V období socialismu zde existovala řada velmi kvalitních umělců, a po- kud chtěli tvořit, museli malovat to, co dnes nazýváme uměním socialistického realismu,“ přibližuje svůj zájem Ital, který kolem sebe na- kažlivě šíří pozitivní energii. Úsměv na rtech, neformální vystupování a příběhy k nezapla- cení. „Když jsem poprvé mluvil s Knížákem o sbírce socialistického realismu, díval se na mě jako na mimozemšťana. Dnes už má, myslím, Z Augustovy sbírky. „Politický rozměr mě nezajímá, dívám se na umění.“

48ZEN jiný názor,“ říká potutelně poté, co jeho obrazy visely v pražském Mánesu a nyní ve vile Manin poblíž severoitalského Udine. Před několika lety založil Augusto se svým bratrem nadaci Eleutheria na podporu umění a umělců. K dnešnímu dni stojí nadace za vý- stavami umění socialistického realismu v Čes- koslovensku, ale také za prezentací plakátů vietnamské propagandy v Praze a v Evropském parlamentu v Bruselu. „Umění má na mě stej- ný efekt jako virus. Chytne mě to a chovám se bláznivě. Nevím, proč sbírám zrovna to či ono. Něčím mě to zaujme a najdu v tom potěšení. Klíčem je přistupovat ke všemu v životě se zvě- davostí.“ Dnes už díla socialistického realismu podle Augusta sbírá kdekdo a získat kvalitní exponá- ty je čím dál těžší. Zato začátky prý byly růžo- vé. „Nejzábavnější bylo navazování kontaktů s umělci či jejich rodinami. Mnozí například nechtěli potvrdit, že něco takového kdy na- malovali. Mnohdy se k odkazu svých rodičů nechtěly znát ani jejich děti,“ popisuje tehdejší vztah lidí k dnes již opět ceněným dílům. „Jednou jsem vyhledal jednoho sochaře, o kte- rém jsem věděl, že tvořil převážně v šedesátých a sedmdesátých letech. Dotázal jsem se ho, zda by měl nějaké sochy k prodeji. Bez rozmyšle- ní jsem dostal zamítavou odpověď. S podivem jsem tedy poukázal na sochu, kterou jsem spat- řil v jeho zahradě, a bylo mi řečeno, že tato so- cha není jeho a ať si ji klidně vezmu.“ Augusto Razetto se ale během svého více než dvacetiletého pobytu v Čechách nevěnoval pouze obrazům. Řada domů v centru dnes vy- padá tak, jak vypadá, právě díky jemu. „Když Já to nebyl. „Nejzábavnější bylo navazování kontaktů s umělci či jejich rodinami. Mnozí například nechtěli přiznat, že něco takového kdy namalovali,“ říká Augusto Razetto ke svým socrealistickým začátkům. n KDyž JSEM PoPRvé MlUvil S KNížáKEM o SBíRCE SoCiAliStiCKého REAliSMU, DívAl SE NA Mě JAKo NA MiMoZEMšťANA. 48ZEN

ZEN49ZEN49 jsem přijel, nemohl jsem uvěřit, kolik krás- ných paláců je v doslova žalostném stavu. Jsem šťastný, že jsem v některých případech mohl přispět k jejich záchraně,“ říká. Ukáz- kovým příkladem je dům v Karlově ulici, kde sídlí Augustovy společnosti a nadace a který je také dočasným muzeem socialistického rea- lismu. Visí zde přes šest set artefaktů. „Raději se neptejte mých zaměstnanců, co si o tom myslí,“ směje se. „Pracovat v prostředí, které evokuje práci jako takovou prostřednictvím děl zobrazu- jících hrdinské postavy hor- níků a propagandisticky ladě- ných soch, možná nezklidňuje mysl a duši tak, jak by to udě- lal pohled na fotografii krásné přírody či exoticky vyhlížející- ho ostrova. Proto také někteří mí pracovníci vyjádřili jakýsi podiv nad takto zaměřenými díly.“ Skutečné muzeum je pro Augusta plánem v horizon- tu několika dalších let. Do té doby chce svůj poklad ukázat ještě v Šanghaji a ve slavném Muzeu moderního umění v New Yorku. „Mé největší investice jdou v současnosti do cestování. Hasím tím žízeň po poznává- ní nových míst a svou vlastní zvědavost. Něco jako cent- rum světa neexistuje. Je jich více a já bych je chtěl poznat všechna,“ vysvětluje, proč je čím dál těžší zastihnout jej v Praze. Mimoto je Augusto velkým gurmánem. „Nejlepší italská bílá vína pocházejí ze severní oblasti Friuli. Nemám nic proti těm ostatním, ale tohle je fakt,“ směje se. Za nejlepší italské restaurace v Praze považuje Da Emanuel oblíbeného televizního kuchaře Emanuela Ridiho, podnik Locanda Marino na Ovocném trhu a La Finestru. Vrcholem luxusu ale pro něj je život bez mobi- lu. „Pokud si můžete dovolit dnes nepoužívat mobilní telefon, tak máte skutečný vliv a jste pohádkově bo- hatý. Už se na to moc tě- ším,“ směje se. Kdyby svou sbírku děl socialistického realismu dneska Augusto Razetto prodal, pravděpo- dobně by vydělal pořádný balík. Nestojí o to, nehle- dě na fakt, že dnes již vše patří nadaci. „Nikdy jsem umění nesbíral s vidinou ekonomického zisku. Spíš bych si přál, aby se lidé dokázali na ty obrazy dívat bez politicky zabarvených brýlí, i když chápu, že to je součást jejich přitažli- vosti a v Čechách to asi nikdy nebude možné. Jsem ale rád za to, čeho se nám podařilo dosáhnout. Věř- te, že když jsem vytahoval fotky spartakiád z popel- nic, nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že je jednou budeme vystavovat v tak prestižní lokalitě, jako je vila Manin.“ n www.golf-spa-resort.cz aby Vaše životní hra měla styl … Zleva: J. Schoř, Bez názvu, tempera na kartonu; J. Komárek, Bez názvu, patinovaná sádra; I. Sedlický, Vítězná – Praha bojující, olej, písek a syntetický lak na plátně. ▼ A120001646

50ZEN můj svět, můj styl Anděl nosí Pradu Boty od Alexandra McQueena. „Koupila jsem si je těsně po jeho smrti a jsem ráda, že je mám, už jen jako vzpomínku na něj.“ [ZuZana Poláčková] Text Iva Králová Foto Bára Prášilová PR a marketingová manažerka pro Bulgari, Buddha Bar Hotel Prague či Kapku naděje a někdejší ředitelka Fashion TV na sobě kariéru modelky nezapře… 50ZEN

ZEN51ZEN51 lovenky jsou mnohem od- vážnější, ale zase máme trochu sklon ke kýčovitosti. Konzervativní Češky se bojí experi- mentovat, raději se zaštítí nějakým brandem. Půl republiky pak nosí stejnou kabelku.“ Něco na tom asi bude, když vám tohle řekne modelka a zároveň vystudovaná psychoterapeutka a taky sociální pracovnice. Zuzana s modelingem sekla někdy před deseti lety, protože není ten „přirozeně štíhlý typ“. „Prakticky jsem se nemohla najíst a musela na sobě bez ustání makat.“ Psychote- rapii by jednou chtěla dělat profesionálně: „Je to můj největší sen.“ Zatím poskytuje svým ka- marádkám poradenství alespoň v oblasti módy. „Miluju krásné šaty a chtěla bych jich mít neko- nečný počet, ale třinácticentimetrové podpatky na běhání po Praze fakt nenosím.“ Po molech se na nich nachodila dost, teď by nejraději nosila blůzky až po bradu zapnuté a sukně na zem. Nejraději přitom nakupuje kombinace slavných značek a mainstreamové módy. „Obdivuji znač- ky Viktor and Rolf a Topshop.“ O pleť ani o vlasy se údajně moc nestará, ale jedním dechem dodá, že balzám Car- mex by nevyměnila za nic na světě. Jinak používá dekorativní kosmetiku M.A.C a LancÔme. Raději než o krémech mluví o Gruzii. „Mi- luju tamní náboženské ovzduší a ten neuvěři- telně přátelský, pokorný a přitom v historii tak důležitý národ. Mají tam přímořskou krajinu i kostely vysoko v horách…“ Jako katolička ráda jezdí do Říma, respektive Vati- kánu. „Doporučuju tam restauraci Navona Notte a hotely Spanish Steps nebo Hassler.“ A taky má ráda Švédsko, protože nějakou dobu žila v Malmö. „Ten uspořádaný, předvída- telný, čistý způsob života, kde každý ja zodpovědný k sobě i společnosti! Snad je to tím, že tam nikdy nezažili válku ani absolutis- tický režim,“ říká mladá dáma, která při rozho- voru vzbuzuje dojem až nadpozemsky harmo- nické bytosti, jež při řízení módní televize stíhá humanitní studia a pilně čte (teď právě fantasy bestseller Hra o trůny, podle kterého běží skvělý seriál na HBO). „Nevydržím dlouho na jednom místě, poletu- ju mezi spoustou lidí a spoustou aktivit. A pak přijdu večer domů, koukám do bílé stěny a jsem ráda, že na mě nikdo nemluví. Teprve nedávno jsem pochopila chlapy, kteří jsou napružení, když se jich žena, jakmile přijdou domů, začne vyptá- vat, co celý den dělali a co je v práci nového,“ smě- je se Zuzana. „Jestli ještě někdy budu s nějakým chlapem žít, už to nikdy dělat nebudu!“ n S Dřevěný koník, symbol místa, odkud pocházím, a mých vzpomínek na dětství. Náhrdelník Marc Jacobs (fialová růže), prsten s parfémem uvnitř. Baví mě design, ale šperky nosím celkově málo. Kniha Iva Andriče mě ovlivnila bolestí, kterou v sobě má. Navenek jsem veselý člověk, ale uvnitř to mám trochu jinak. DVD Farinelli a Nejasná zpráva o konci světa, to jsou srdcovky, které bych mohla sledovat stále dokola. Zelená kabelka Michael Kors. Nejsem posedlá kabelkami, ale tahle stojí za to. Balzám na rty Carmex. Absolutní závislost, jediný kosmetický výrobek, který nejsem ochotná vyměnit za nic jiného.

52ZEN Vraťme se zpět do dob nekonečných příprav na nekonečné plesy v nekonečných tanečních sálech… Tři slovanské krásky ve večerních róbách z dílen našich předních návrhářek a jeden rokokový skvost – zámek Dobříš. Konec starých časů FashioN 52ZEN

ZEN53 Hedvábné šaty, Klára Nademlýnská, 29 500 Kč; kožené boty s lebkami Alexander McQueen, prodává Simple Concept Store, 17 300 Kč. Foto: Lucie Robinson Styling: Milena Zhuravlová, Barbara Skuherská Make-up: Filip Novák Vlasy: Jana Burdová Modelky: Polina Michailová, Monika Rohanová, Magdalena Langrová

54ZEN

ZEN55ZEN55 Vpravo: Body Blanka Matragi, 9000 Kč Vlevo: Šaty Kiss My Valentine, prodává The Item, 5550 Kč. Doplněny jsou Vintre látkami.

56ZEN

ZEN57ZEN57 Vlevo: Kožený kabát s pery a dlouhé kožené rukavice LaFormela, www.laformela.com, 55 000 Kč a 3 900 Kč; perlové náušnice a náhrdelník Jitka Kudláčková, www.jk.cz; prsten s brilianty ALO diamonds, 439 819 Kč; podprsenka a kalhotky, prodává La Perla, 5200 a 3200 Kč; páskové střevíčky Alexander McQueen, prodává Simple Concept Store, 15 500 Kč. Vpravo: Hedvábný kabátek s páskem LaFormela, 7600 Kč; podprsenka La Perla, 6200 Kč; kožené boty Marc Jacobs, prodává Pařížská 13, 13 100 Kč; briliantové náušnice ALO diamonds jsou k dostání za 183 120 Kč.

58ZEN

ZEN59 Vpravo: Šaty z tylu a hedvábí od Timoure et group, 15 950 Kč Vlevo: Kožený kabát s pery a dlouhé kožené rukavice LaFormela, www.laformela.com, 55 000 Kč a 3900 Kč; perlové náušnice a náhrdelník Jitka Kudláčková, www.jk.cz; prsten s brilianty ALO diamonds, 439 819 Kč.

60ZEN třEtí oko Slepýši na silnicích Filip Žilka v páternosteru ve funkcionalistické stavbě Elektrických podniků hlavního města Prahy. [Filip Žilka] Text Hana Kůrová Foto Bára Prášilová Progresivní optik, který nosí modely od Vivienne Westwood a brýle považuje za tělesný orgán, o nebezpečí úzkých obrouček a o tom, proč by měl mít každý čtvery brýle.

ZEN61 A120001790 Jako v bavlnce. Materiál pro výrobu brýlí značky Alain Mikli obsahuje 80 % celulózy získané z bavlny. Proto jsou brýle na dotek doslova hebké. esta vedoucí do nekonečna, kolem ze- lený trávník a na horizontu malý do- mek, na který se mám dívat. Vzápětí se ale kolem výjevu začínají točit soustředné kruhy a obraz se rozostřuje. Na otáčivé stoličce jsem se právě poctivě vyšroubovala do výšky, abych moh- la nahlédnout do kukátka, netrpělivě čekajícího naodhalenímýchočníchvad.„Příchodi.Profileru byl pro náš byznys tak zlomový bod jako před- stavení filmů v 3D,“ říká Filip Žilka, majitel Žilka Optik Studia, které jako jedno z mála optických studií v republice tento přístroj vlastní. Výrobek na trh uvedla německá společnost Carl Zeiss, čímž umožnila řešit problémy s vadami zraku druhého a třetího stupně, takzvanými aberacemi, jež zhoršují vidění v noci a ovlivňu- jí barevnost a hloubku vidění. „Víme, že těmito vadami trpí přibližně 40 % populace. Donedávna jsme ale nevěděli, jak je korigovat. Díky datům z i.Profileru můžeme vytvořit brýlovou čočku, která je na setiny dioptrie přesná,“ popisuje Filip Žilka s tím, že u aberací jsou brýle nutné, neboť laserová operace vadu opravit nedokáže. Nebezpečný ohňostroj I když mluvíme o seriózních věcech, Filipovi je vlastní neformální přístup. Na sobě mírně extra- vagantní oblečení, dokonale vyztužený účes a sa- mozřejmě neobyčejné brýle. „Když nemám brýle, cítím se, jako bych byl na ostro,“ směje se. Nosí je od svých dvaceti a dnes jsou pro něj dle vlastních slov jedním z tělesných orgánů. „Studoval jsem optiku, ale vlastní studio jsem paradoxně založil až po neúspěchu s dovozem a velkoobchodem jiných designových výrobků,“ popisuje své začát- ky podnikatel. Studio otvíral s touhou odlišit se. Svým zákazníkům proto „jen“ neprodává brýle, ale nabízí konzultace celého stylového konceptu jejich osobnosti. „Řešíme s klienty, co dělají, jak chtějí působit, kde se pohybují a podobně. Na zá- kladě odpovědí jim pak doporučíme čtyři modely brýlí, které zapadnou do jejich životního stylu,“ říká Žilka, jenž razí teorii, že minimálně čtvery brýle by měl mít doma každý, kdo je používá. A možná i ten, kdo je nepoužívá. „Z mého pohle- du spousta lidí jednoduše nevidí, a neví o tom,“ říká optik Žilka a dokumentuje to odchylkou ve statistikách. Počet lidí, který brýle má a který by je měl mít, se liší až o 15 %. „O to horší to je, když se dostanou za volant. Z reflektorů ostatních aut se najednou stávají ohňostroje a zkuste řídit, když vás co chvíli něco ozáří a nedejbože musí- te jet zúženým prostorem.“ Německý statistický úřad zjistil, že 40 % vážných dopravních nehod se stane v noci, i když je v tu dobu na silnicích 20 % aut oproti denní době. Když se ptali proč, jako jasný viník se ukázal zrak. „Fascinuje mě, kolik jsou lidé ochotni vrazit do aut, kolik se investuje do airbagů, různých brzdných systémů a opa- kovaného vylepšování materiálu, které má zabránit fatálním následkům nehod. Řeší se, co dělat, když krize nastane, a ne to, jak jí předcházet,“ kroutí Filip Žilka hlavou nad leh- komyslností řidičů. A taky úřadů. „Na stránkách BESIPu jsem nenašel jedinou zmínku o vidění a líp na tom není ani legislativa. Na kontrolu zra- ku musí jít člověk až v šedesáti, vaše vidění se ale může zásadně změnit během jednoho roku,“ vy- práví optik, „a v České republice není povinná ani antireflexní vrstva jako například v Německu.“ Pokud u našich západních sousedů dojde k neho- dě a řidič nemá na brýlích antireflexní vrstvu, jež zaručuje stoprocentní průchodnost světla a brá- ní rušivým odleskům na čočce, automaticky se mu přičítají minusové body. „Když máte krátkou nohu, děláte vše pro to, abyste dosáhl na pedál, když špinavé okno, tak ho vyčistíte. Nechápu, proč se zraku věnuje minimální pozornost.“ Sám si na řízení bere speciální brýle, které mají situaci přizpůsobenou čočku i tvar. Naprosto nevhod- né jsou například úzké brýle, protože přes jejich spodní obroučku nikdy nebudete mít nezacloně- ný výhled, podívá-li se oko do strany. Při cestě na rozhovor prý dostal Filip Žilka od své přítelkyně, herečky Jany Plodkové, radu k neza- placení. Měl ho začít sdělením o tom, jak moc ji miluje. Nezačal. Dozvěděla jsem se to asi až za čtyřicet minut, přičemž bylo hlavním tématem našeho hovoru ne zrovna romantické slovo abe- race. „Ale jak u vztahu, tak u aberací je nejdůleži- tější neztratit schopnost rozpoznat to podstatné. Takže nakonec jsem začátek a konec spojil uspo- kojivě,“ směje se. n C Jsme experti na to, co vás pálí Láká vás chytrý telefon a potřebujete radu, jak ho začít používat? Chcete si užívat všechny vymoženosti dotykových telefonů, a nevíte, jak na to? Zeptejte se nás! Vodafone připravil širokou nabídku telefonů a vyškolil Vodafone experty, kteří vám pomohou s výběrem přístroje i s kompletním nastavením.

62ZEN ZEN ŽEN ▼A120002078 Oblečená v blankytu Plisované šaty Max Mara, cena 9000 Kč Saténové střevíčky na klínku od Ferragamo pořídíte za 10 750 Kč Balerínky z imitace krokodýlí kůže od Max Mara, cena 12 300 Kč Hodinky Fendi s výraznými barevnými akcenty Brýle Princess z kolekce Seen by Everyone, prodává Žilka Optik Studio za 13 500 Kč Kožená kabelka Louis Vuitton, cena 25 300 Kč Barvy jarní oblohy vnesou do šatníku lehkost a svěžest

Dostupné ve specializovaných prodejnách Gurmetum (OC Nový Smíchov, OC Chodov) a Kratochvílovci (OC Palladium, Václavské náměstí) a ve vybraných barech a restauracích: Hergetova Cihelna, Kampa Park, Cafe Cafe a Grand Hotel Pupp v Karlových Varech. www.pijsrozumem.cz MOËT ICE IMPÉRIAL JEDINÉ ŠAMPAŇSKÉ NOVĚ VYTVOŘENÉ SPECIÁLNĚ PRO PITÍ NA LEDU.

64ZEN ZEN mužů Studie v šarlatové Vůně Vintage od John Varvatos v designovém flakonu s koženým lemováním, cena za 125 ml 1990 Kč Bavlněné tričko s proužky Gant je k dostání za 2999 Kč Bavlněné ponožky Happy Socks koupíte za 199 Kč na www.urbanlux.cz Semišové mokasíny TOD’S, informace o ceně v butiku Masivní sportovní hodinky hodinky Tissot Sailing- -Touch s kompasem jsou k dostání v klenotnictví Altman za 26 790 Kč Dioptrické brýle Alain Mikli jsou k dostání v Žilka Optik Studio za 12 500 Kč Milý Watsone! Všechny odstíny rudé vyřeší náš případ... ▼A120001977

ZEN65

66ZEN Na koNEc ▼a1200001440▼▼a120001618 Co člověk opravdu potřebuje? (Díl 1) Foto Tomáš Železný Něco, po čem všichni toužíme, ale jdeme na to ze špatného konce, píše ve svém pravidelném fejetonu Jan Bílý dyž máme to, co skutečně potřebujeme, tak najednou odpadne spousta toho, co nepotřebujeme, ale co nám nahrazovalo to, co nám chybělo. Aniž bychom věděli, že nám to chybí. Nesmyslný konzum, touha po moci, po jistotách, zábava a rozptýlení jako i stres a spěch, spojený s nutkáním si tyto náhražky opatřit (protože jinak bychom se museli konfron- tovat s tím, že něco důležitého chybí) – to vše následuje osud toho, co ztratí náš zájem a použitelnost. Pomalu to odumře. Co tedy OPRAVDU potřebujeme? Možná že na prvním místě stojí láska. Láska je u většiny z nás vnímána dvojí – ta, co dává- me, a ta, které se nám dostává. A ačkoliv všichni „víme“, že dává- ní a braní jdou ruku v ruce (a krom toho je pro většinu z nás dá- vání snazší), počkejte, co se bude dít, až vám partner/partnerka oznámí, že kromě vás miluje také Frantu/Marii. Najednou je naší všeobjímající lásky konec. Láska je totiž prakticky vždy spojena se závislostí. S tím, že jsme jako malé děti něco nedostali a nyní si to chceme zoufale vynahradit. „Miluj mne!“ Ale to není láska. Osho říkal, že láska není jako koláč, u kterého platí, že dáme-li jeho půlku někomu, už nám půlka chybí. U lásky je tomu nao- pak, čím víc ji rozdáváme, tím víc jí máme. Ale vyprávějte to Ol- dovi, kterému zrovna utekla Anča s Pepou. Olda se totiž zrovna propadl do doby, kdy byl mimino, a chce jen tu jednu – mámu! A když říká, že Anča je jediná, kterou miluje, a že bez ní nemůže žít a že chce nejdříve zabít Pepu, pak Anču a pak sebe – no je tohle láska? To je trapas. V životě se mnohokrát stane, že se cítíme bez lásky. Ale to je asi tak, jako kdyby ryba umírala žízní. Láska je všude (doporučuji ten krásný film Láska nebeská – love is everywhere). Každá mo- lekula je držena dohromady láskou, každá vlna je láska moře a vzduchu, když zapadá slunce (nebo, pro vstávače, vychází), tak miluje horizont a ten je. Takže, pokud se cítíte zrovna nebýt milováni, zkuste to s mi- lováním vzdálených objektů, které se ne úplně podobají tomu muži nebo té ženě, co vám zrovna „chybí“: Slunce, Venuše, Mars (zrovna aktuálně v noci nad obzorem), hvězdy všeobecně, Luna (ta je k milování jako stvořená), hory, řeky (ty už samou láskou tečou), stromy a květiny. Horizont mezi mořem a tím jemným „ničím“ nad ním. Zvolna, velice zvolna přejděte ke zvířatům, ale vyhýbejte se „domácím mazlíčkům“, abyste si lásku opět nepletli se závislostí. Důležité je nejprve aktivně cítit svoji lásku – teprve poté přijde uvolnění a dostaví se pocit zanoření se do té „velké“ lásky. A i když s mořem nebo horou nelze dělat totéž co s partne- rem (na to je už potřeba být pokročilým tantrikem), právě „vztah“ s mořem či horou nás lásce může naučit víc než vztah s Pepou. Najednou se začnou dít zázraky. Všimnete si, jak je vycházející Luna laskaná stromy, skrze které prosvítá. Jak stíny mají rády zemi, to místo, na které dopadají a které pomalu, s putujícím Sluncem či Měsícem, mění. Jak olivy (tady v Řecku, kde to píšu, jinde jiné prastaré stromy), když jdete v noci kolem nich, vám laskavě sdělují své tisícileté moudrosti. Všimnete si želvy na úpatí Akropole, zajíce v Měsíci a mraven- ce na ubrusu. Dokonce i vaše auto vás má rádo! Tak... ať se vám krásně miluje. V druhém dílu půjde o další „věc“, kterou skutečně po- třebujeme – o vědomí. n K Autor se po třiceti letech emigrace v Německu v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou osobního růstu, kde se z libovolných lidí („zástupců“) staví model dotyčného systému (rodina, firma, společnost...). V takto postaveném modelu se řeší vztahové problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.

Více než 120 destinací po celém světě a přes 500 mezinárodních ocenění. Uvedené ceny letenek jsou platné pro odlety z Prahy do 30. 6. 2012 a zahrnují veškeré daně a letištní poplatky. Tarif podléhá zvláštním podmínkám. Pro rezervaci letenek a další informace navštivte emirates.com/cz, volejte Emirates na čísle 239 016 320 nebo kontaktujte svou cestovní kancelář. Pro podrobnosti našeho věrnostního programu nebo vstup do něj navštivte skywards.com a objevte svět odměn. Přeneste se daleko od všednosti Zažijte luxusní cestování s Emirates, nyní za skvělé ceny ve First Class. DESTINACE FIRST CLASS Dubaj 65 190 CZK Peking 80 438 CZK Kolombo 80 897 CZK Dillí 81 328 CZK Mauricius 89 877 CZK Buenos Aires 91 137 CZK Tokio 94 279 CZK Johannesburg 94 361 CZK Maledivy 96 532 CZK Sydney 118 895 CZK emirates.com/cz

68