Be the Best 1/18

Fenomén ŽENA Vláda technologií Zdenek Zapletal Laski SÍLAHANÁCKÉ SETRVAČNOSTI

BRUSEL, HLAVNÍ MĚSTO OBCHODU. Létejte přímo z Prahy do Bruselu v plném flexibilním komfortu. brusselsairlines.com nebo vaše cestovní kancelář 3 lety denně

VYDÁVÁ: C.O.T. media, s. r. o., Komplex Olšanka, Táboritská 23/1000, 130 00 Praha 3, T: +420 226 257 720 STRATEGICKÝ PARTNER ČASOPISU: Comenius, panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci, UN House, nám. Kinských 6, 150 37 Praha 5, T: +420 257 890 111 REDAKČNÍ RADA: Tomáš Čáp, Eva Frindtová ŠÉFREDAKTOR: Petr Karban, petr.karban@cot.cz FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Jadran Šetlík FOTO EDITORIAL: Jakub Hněvkovský LAYOUT: Margarita Andrsova   GRAFICKÁ ÚPRAVA A SAZBA: Petra Martinásková, Jiří Novák  PRODUKCE: Lucie Jonáková, Martina Pomykalová   EVENTY: Lucie Řežábková, lucie.rezabkova@cot.cz MARKETING: Zdeněk Novák, zdenek.novak@cot.cz KOREKTURY: Milada Voborská INZERCE: C.O.T. media, s. r. o., T: +420 226 257 720, E: inzerce@cot.cz UZÁVĚRKA TEXTŮ: 1. 3. 2017 DISTRIBUCE: V tištěné verzi neprodejné, rozšiřováno adresnou distribucí. V elektronické verzi zdarma dostupné prostřednictvím služby www.floowie.com, www.alza.cz/media a na stránkách www.cotmedia.cz TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 20. 3. 2017 ISSN 1214-6315 Evidenční číslo MK ČR E 15014 Vydavatel neručí za obsah inzerátů. „Otesávám kámen do zdi,“ odpověděl třetí. A čtvrtý? „Stavím katedrálu,“ odpověděl ten chlapík s dlátem a palicí v ruce. Netvrdím, že ten čtvrtý je úspěšný, ale dovolím si tvrdit, že je šťastný. A s jistotou budu tvrdit, že ti tři první nemohou být ani úspěšní, ani šťastní. Jen mi nějak přijde, že těch čtvrtých kameníků je zatraceně málo. Že otesáváme ka- meny, vyděláváme si na živobytí a nechceme mít problémy. A zapomínáme, že ve skutečnosti všichni potřebujeme sny a touhy. Stavějme, prosím, katedrály. A učme to už od školky své děti. Možná nebudeme úspěšní, ale nepřipravíme se o možnost, že můžeme být šťastní… Petr Karban, šéfredaktor Nadšení a vášeň jsou nezbytnými předpoklady úspěchu. A když nadšení a vášeň, pak optimis- mus. Nevím, jestli jste si toho všimli taky, ale já snad v životě nepotkal opravdu úspěšného pesi- mistu. A když jsem nedávno měl možnost strávit hodinku s Eliškou Haškovou Coolidge, zmínila jinou věc, totiž že ti opravdu úspěšní nikdy ne- remcají, nebrblají, nestěžují si. Vzpomněl jsem si v té souvislosti na jeden tako- vý krátký příběh, ani nevím, kde jsem ho slyšel nebo četl. V jistém kamenolomu čtyři kameníci opracovávali kámen. Šel kolem majitel a ptal se, co dělají. První odvětil, že plní příkazy předáka, protože nechce mít problémy a přijít o práci. „Pracuju, abych uživil rodinu,“ děl druhý. Foto: Jakub Hněvkovský Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko- -technickou spolupráci Comenius byla založena 3. května 1990 v Praze. Mezi aktivity této neziskové organizace patří žebříček Českých 100 Nejlepších, jehož pokračováním je projekt„1000 Nej… České republiky“, pořádání Evropského bankovního & finančního fóra a již tradiční Kulaté stoly Comenia s významnými osobnostmi české a zahraniční ekonomiky a politiky. Partner časopisu COMENIUS Stavějme katedrály an, r „Jedna hodina nadšení vyváží víc než celý rok spořádaného a jednotvárně plynoucího života.“ Christian Otto Josef Wolfgang Morgenstern (1871–1914), německý básník, zakladatel poezie nonsensu 3 EDITORIAL

OBSAH Be the Best Jaro 2018 BEIN Dali jsme si za cíl nejen přinášet zajímavé příběhy a materiály, ale i praktickými kroky přispět k péči o české rodinné stříbro. I proto jsme se dohodli na dlouhodobé spolupráci s Univerzitou Karlovou a v každém čísle magazínu vám přineseme rozhovor rektoraTomáše Zimy s některou z univerzitních osobností a nabídneme pohled na vědeckou a výzkumnou činnost univerzitních expertů… BECLEVER Stále víc e se hovoří o tom, že současné české školství nedostatečně připravuje mladou generaci na dobu, v níž žijeme a pro kterou je typická dříve nepředstavitelná dynamika změn. Význam dnes, v době online informačních databází, pomalu ztrácejí encyklopedické znalosti, zato roste důležitost kreativity, analýzy a syntézy, schopnosti vidět jednotlivosti i celek. Rádi přinášíme příklady českých myšlenek, které akcelerují pokrok… BELEADERS Je genderová otázka skutečně něčím, co bychom měli zásadně řešit? Rozhovory s Eliškou Haškovou Coolidge, dámou, která strávila takřka třicet let službou v administrativě pěti amerických prezidentů, ale i s Lucií Paulovou, BiljanouWeber, LenkouVikovou a dalšími ženami jarního čísla spíše naznačují, že to, co bychom měli řešit a pěstovat, jsou vlastnosti obecně potřebné – odvaha, entuziasmus, pokora, cílevědomost, kritické myšlení… BECONNECTED Nadvláda technologií přináší nové komunikační možnosti a kanály, ale ten prapůvodní, který je založen na obyčejném lidském setkávání a přímém sdílení, se nám stále zdá důležitý a jsme rádi, že jste stejného názoru. Futurologové sice odhadují, že do dvaceti let budeme po světě více cestovat prostřednictvím virtuálních avatarů než sami fyzicky, na naše redakční akce však vstup avatarům povolen není. BESOLID Jsou všude kolem nás. Nenápadní, obyčejní lidé, s docela nenápadnými životy. A přesto, že jsou strůjci neobyčejných projektů a srdci mnoha firem, které – ač veřejnosti neznámé – jsou evropskou či světovou špičkou, nevlastní honosné paláce v centru velkých měst, naopak jsou často skryti na místech vlastně neznámých. Tak jako Zdenek Zapletal a jeho společnost Laski v hanácké obci Smržice… BEYOURSELF Čím více se z našeho prostoru a času, z našich životů vytrácejí tradiční určující prvky, třeba státní či národnostní, tím více hledáme své sebeurčení jinde. Chceme a potřebujeme být na jedné straně ukotveni v rodině, obci či regionu. A na straně druhé se chceme lišit, definovat svou jedinečnost. V globálním světě se učíme být sví… SILUETY ROMANA SEJKOTA Předělové dvoustrany tohoto čísla jsme věnovali fotografiím, které jsou charakteristickým dílem Romana Sejkota. Svébytné akty fotí nepřetržitě od roku 1982 a celá tato linie jeho tvorby dokumentuje nejen vývoj jeho uměleckého názoru, ale také vývoj pojetí fotografie jako takové a vývoj fotografické techniky a technologií obecně. Mnoho motivů, které Roman ve svém cyklu aktů ztvárnil, má více podob, vedle té, kterou představujeme, také barevnou či plenérovou. Přesto především právě ta černobílá ateliérová varianta je přes více než třicet let synonymem značky Roman Sejkot. 10 96 58 84 118 32 4

www.hutfrantisek.cz Křehkost splněných přání CESTY SKLA, o.p.s. * Na Kácku 218, 285 06 Sázava * obchod@hutfrantisek.cz * +420 604 890 190

6

BE IN 08 STÁT MUSÍ PODPOROVAT RODINNÉ FIMY Klára Dostálová, Ministerstvo pro místní rozvoj 10 ŽÁBY V HRNCI Marie Šedivá Koldinská, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 16 KVALITNÍ VĚDA JE ZÁKLADEM ROZVOJE Tomáš Zima, Univerzita Karlova 18 FENOMÉN AI: PŘÍLEŽITOST I HROZBA Petr Ložek a Martin Huňka, PwC ČR 22 BUBLINY, KAM SE PODÍVÁŠ Steen Jakobsen, SAXO Bank 24 VĚDOMÍ SOUVISLOSTÍ Marie Zezůlková, Národní centrum energetických úspor 26 ČESKÉ FIRMY JSOU ŠIKOVNÉ Jan Pavelka, Asociace rodinných firem 28 KATEŘINA HARING VE VEDENÍ FCEM Kateřina Haring, FCEM, ČMAPM TOWAR Roman Sejkot 1999

STÁT MUSÍ PODPOROVAT RODINNÉ FIRMY Vystudovala ekonomii na Vysoké škole eko- nomické v Praze, po studiích pracovala nejpr- ve ve finančnictví, po roce 2000 poté v turis- tickém ruchu a v institucích regionálního roz- voje. V letech 2004 až 2014 byla ředitelkou Centra evropského projektování.V únoru 2014 se stala náměstkyní ministryně pro míst- ní rozvoj ČRVěry Jourové, na ministerstvu zůstala i po příchodu nové ministryně Karly Šlechtové a stala se její 1. náměstkyní pro ob- last regionálního rozvoje.V prosinci 2017 byla jmenována ministryní pro místní rozvoj. Ing. Klára Dostálová S Klárou Dostálovou o dluzích a příležitostech regionálního rozvoje i o možnostech, kterými stát může a chce podporovat rodinné irmy, které pro rozvoj regionů mohou být jedním z rozhodujících faktorů. Začněme od bydlení, bytová výstavba pořád pokulhává… Pokulhává. Přitom máme několik možností pod- pory, přes Státní fond rozvoje bydlení až po dotač- ní politiku ministerstva. Na druhou stranu máme převis žádostí, takže už komunikujeme s panem premiérem o navýšení prostředků, protože je velká škoda, když jsou tu připravené projekty, aby se nerealizovaly a zůstaly ležet ladem. Jedno z vel- kých témat je sociální bydlení, respektive jeho koncepční pojetí. V jakém je to stadiu? Máme koncept, na němž jsme se shodli i se Svazem měst a obcí. Základní myšlenkou je, že obec sama bude určovat, zda má či nemá osoby v bytové nouzi. A pokud má, je ještě otázkou, zda se ony osoby do své situace dostaly zaviněně či nezaviněně. Jak to rozlišujete? Nezaviněně, to jsou typicky nízkopříjmové skupi- ny. Ti lidé nemohou za to, že mají nízké příjmy, často jsou to senioři, maminky s dětmi... Tady musí stát nabízet obcím prostředky na výstavbu bytů pro tyto lidi, pečovatelské domy, komunitní bydlení. Zaviněně, to jsou drogově závislí, alkoho- lici, neplatiči, někdy se označují jako osoby bez morální kompetence k bydlení. O ty se obec musí také postarat, ale už jinou formou. Přicházíme s pojmem sociální domov, bude se o něj starat sociální pracovník, dostane sociální práci, cílem je pomoci mu v návratu do běžného života. Pokud se začnou tito lidé stabilizovat, mohou postoupit k sociálním bytům. Jak sociální domovy, tak so- ciální byty budou plně hrazeny státem. A pokud stabilizace bude skutečně bezproblémová, přichá- zí čas na běžné bydlení, stejné jako pro zmíněné nízkopříjmové skupiny. Nehrozí vytváření ghett, další růst sociálně vyloučených lokalit? To je řešeno v rámci Integrovaného regionálního operačního programu, v bytových domech, které mají více než dvanáct bytových jednotek, nesmí být těch dalších sociálních bytů v domě více než dvacet procent ze zbývajících bytů. Pokud jde o so- ciální domovy, jde o kapacitně malé jednotky. Ne- chceme vytvářet ghetta. Mají obce dostatek sociálních pracovníků, aby zvládly nejen to bydlení, ale i tu stabilizaci? Na to se ministerstvo práce a sociálních věcí chys- tá už delší dobu, takže ano, měl by být dostatek kapacit. Bydlením to začíná, ale nezbytnou podmín- kou jakékoliv stabilizace je práce. V menších obcích dost problém… Trochu problém je v tom, že Česká republika nemá strategii hospodářského rozvoje. Není to kompetence vašeho ministerstva? Není. My máme strategii regionálního rozvoje a existují samozřejmě sektorové koncepce, ale stát nemá tu zastřešující. Nicméně ve strategii regio- nálního rozvoje jsme došli k tomu, že cukrování nikomu nepomůže, že musíme identi ikovat pro- blémy a řešit je. Venkov není homogenní, každá oblast má své problémy a starosti. Za velmi pod- statné považuji, že se chceme stát ministerstvem veřejného investování, což pro budoucno, kdy tu vyschnou evropské zdroje, je hodně důležité. Pro- to chceme i Státní fond rozvoje bydlení transfor- movat do Státního investičního fondu, který by podléhal ministerstvu a byli bychom pro regiony, obce, kraje jediným úřadem, s nímž by jednaly. Dnes řeší své problémy sektorově třeba s osmi ministerstvy, v budoucnu by to řešily s jedním. To se dotýkáte resortismu… Má vaše vize šanci na úspěch? Není jen moje. Resortismus je velké téma, poprvé si to vyzkoušíme naostro při rekodi ikaci staveb- ního práva, kde jsou jeho negativní dopady vidět asi nejvíce. Musíme si uvědomit, že jak u nás ne- byla dokončena reforma státní správy, máme ta- kové polovičaté řešení. Pojďme se opravdu bavit o tom, že územní plánování je věc obcí a regionů a povolování staveb je věcí nějaké orgánu, ale tak, aby to bylo v celé republice stejné. Jeden orgán, jedno razítko, jeden princip. Máme kraje, které výrazně zaostávají. Máte recept? To je ta strategie regionálního rozvoje. Necukro- vat celou republiku, ale přiznat si, že máme pro- blémové kraje, problémová území, a těm pomoci. Cíleně. Ta pomoc může být různá, dotační progra- my, restrukturalizace, případně i daňové nástroje. Ale první krok je, že v těch konkrétních místech, v těch obcích, oblastech a regionech, si musejí lidé sednout a říct si, jak chtějí svou oblast rozvíjet, co pro ni chtějí udělat a co to má přinést. To skutečně musejí oni sami. Protože tím pomohou vytvořit charakter své obce. BE IN 8

Netrápí vás, že priority obcí jsou dvacet let stejné? Opravy a údržba komunikací na prvním místě, technologie na posled- ním… Rozpočtové určení daní nekryje zdaleka všech- ny potřeby, a právě tady by měl nastoupit Stát- ní investiční fond a pomoci. S chodníky si obec určitě pořadí, ale rekonstrukce místní komuni- kace už je větší sousto. Není to ale řešení od konce? Není zdaleka nejjednodušším řešením právě změna roz- počtového určení daní? To je otázka, kam až ho chcete zvednout. Ale ať ho zvednete jakkoliv, na velké projekty tam stejně nebude. Pořád je snaha otevřít tu deba- tu, a ne alokaci, ale vzorec. Jenže to je Pandoři- na skříňka, a když se otevře, obávám se, že ke shodě nemůže dojít. Ano, kdyby bylo opti- mální určení daní, nemusejí být žádné dotační nástroje. A není to tedy cesta? My máme pořád feu- dální pojetí daní, vrchnost nařídí, vrchnost vybere, vrchnost rozdělí. Ale kompetence státu se delegují zdola… To je science iction, nejsme Švýcarsko. Ano, tam se obce a regiony snaží vycházet podnika- telům vstříc, aby u nich odváděli daně. Už tady byla doba, kdy jsme k této ilozo ii směřovali, ale ona zase generuje jiné problémy, vznikají propastné rozdíly mezi lépe a hůře položený- mi obcemi a regiony. Dobrá, zůstaňme u naší feudální ilozo ie, ale podporujme české irmy, které v regio- nu velmi silně působí nejen jako zaměst- navatelé, ale také spoluutvářejí jeho kultu- ru, jsou motorem jeho života a rozvoje… Souhlasím. Podpora zahraničních irem je taková přestupní stanice, musíme podporo- vat naše irmy. I proto se nově snažíme o podporu rodinných irem, chceme uzákonit statut rodinné irmy, chceme pomoci v rámci dědických řízení, chceme podpořit vzděláva- cí programy, zaměřené na řízení rodinných irem, chceme vtáhnout rodinné irmy do de- bat o rozvoji regionu, o budování infrastruk- tury, o inovačním potenciálu, protože tomu může stát pomoci. A chceme vytvořit i trans- parentní mechanismus, který zaručí, že když irma příkladně z turistického ruchu platí daně a místní poplatky, tak že obec z toho část vrací zase na podporu a budování turis- tického ruchu v oblasti, a stejnou částku, jakou reinvestuje obec, přidá stát. Aby bylo jasné, že když irma žije a přispívá obci, stá- tu, má z toho zpět i nějaký užitek. Je přece přirozené, že podnikatelský a veřejný sektor spolu komunikují. Petr Karban archiv BE IN 9

BE IN 10

Vaše vědecká dráha i profesní život jsou by- tostně spjaty s historií, jak jste se k ní ale vlastně dostala? Bylo to třeba tak, že jste v dětství s rodiči navštěvovala hrady a zámky? Určitě svou roli sehrály. Počátky mého zájmu o historii musely být asi už někdy na základní škole, vždycky jsem tíhla k humanitním předmě- tům, čeština, jazyky, dějepis. Takže už někdy ve třinácti čtrnácti letech jsem to vnímala jako schůdnou cestu. Ale úplně de initivně jsem si his- torii zvolila vlastně až tehdy, když jsem si vybrala období, kterému se věnuji dodnes, to znamená raný novověk, zejména s důrazem na šestnácté a sedmnácté století. Předtím jsem se k historii skutečně dostávala hlavně četbou historických románů a návštěvou památek s rodiči, což absol- voval asi každý, kdo má k historii nějaký vztah. Zlom přišel až ve chvíli, kdy se mi do ruky dosta- ly knihy Josefa Janáčka, což byl historik, který dokázal psát neuvěřitelně sdělným způsobem i pro laické publikum. Tehdy jsem zcela jasně věděla, že pokud historie, tak s důrazem na toto období, v němž je obsaženo všechno. Najdete tam dobu klidnou, mírovou, dobu rozkvětu za vlády Rudolfa II., ale je tam i třicetiletá válka, tedy opačný extrém. Hlavně ale objevíte prame- ny, které vypovídají nejen o sledu diplomatic- kých jednání, válek a mírových smluv, ale i o in- dividualitě konkrétních lidí. Osobní korespon- dence, paměti, deníky, … Přes tyto prameny máte kontakt s lidmi, kteří ve své době prožívali podobné či stejné problémy jako my dnes. Mají své plány, vášně, svá vítězství i prohry, v dení- cích zápisky o tom, že je bolí zuby, že zmokli cestou z lovu. Říká se tomu dějiny každodennos- ti. A právě mé ukotvení v této konkrétní době bylo impulsem ke studiu historie, protože jsem věděla, že pokud budu dělat historii, tak toto období, a pokud ne, tak že budu dělat něco jiné- ho. Studovala jsem gymnázium, ale se specializa- ŽÁBY V HRNCI Docentku Marii Koldinskou znám jako významnou a úspěšnou vědkyni historičku a také pedagožku, která působí na Univerzitě Karlově. Nikdy jsem však neměl čas si s ní v klidu popovídat o historii, o její profesní cestě a životním příběhu, kterým se propracovala mezi špičkové vědce. Mám velkou radost, že jsme si jedno březnové odpoledne našli společně chvilku a v srdci Univerzity Karlovy v pražském Karolinu jsme si o těchto i mnohých jiných tématech měli šanci popovídat. Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy Jakub Hněvkovský a archiv BE IN 11

cí na stavebnictví. Varianta, že nebudu studovat historii, byla proto celkem reálná, protože napo- prvé jsem se v roce 1989 na ilozo ickou fakultu nedostala a tak trochu jsem tehdy koketovala s myšlenkou, že když se to nepovede ani napo- druhé, tak by stavařina mohla být cesta. Ale upřímně přiznám, že by pro mě byla asi složitěj- ší, přece jen přírodovědné a technické předměty mi nešly tak dobře jako humanitní. O rok později už to vyšlo a zůstala jste histo- rii naštěstí věrná… Jestli naštěstí, to nevím, ale zůstala. (smích) Sedíme spolu nyní v Karolinu na Univerzitě Karlově. Zaujalo mě, že v období románském není tolik pramenů, ale hlavně chybí osobní zdroje. Ta doba je tak pro nás trochu odo- sobněná. To je pravda. Kolegové medievalisté to umějí, ale já v tom starším období nedokážu najít kon- krétního člověka, pro mne je velmi těžké poznat mentalitu někoho, o kom máme zprávy nepříliš osobní, protože tehdy si ještě nepsali deníky, nekorespondovali tak jako o pár století později… Která z historických osobností vás oslovila nejsilněji? Už je to poměrně dávno, někdy před dvaceti lety jsme s kolegou Petrem Maťou vydali deníky Adama mladšího z Valdštejna, což je pro veřej- nost ne úplně známá postava, byl to blízký pří- buzný známějšího Albrechta z Valdštejna. Na něm je zajímavé to, že žil na přelomu epoch, v éře, která se totálně proměňuje. Začínal jako dvořan Rudolfa II. a končil jako nejvyšší purkra- bí, což by byl v dnešní terminologii premiér, uprostřed třicetileté války. V jeho deníku je všechno, je to prolnutí velkých a malých dějin. Velkých ve smyslu pádu Rudolfa II. a začátku třicetileté války a všech klíčových událostí s tím spojených, které se valí jedna přes druhou. A s tím se prolínají a mísí dějiny malé, naprosto běžné osobní starosti, umírá mu manželka, zno- vu se tedy žení, vdává dceru, žení syna, je vyslán někam s diplomatickým poselstvem… To je fan- tastické prolnutí života osobního s životem celé země na malé ploše. Dneska bych asi neměla čas, nervy a ani energii vydávat tak obrovský soubor písemností. Ale vydali jsme to před dva- ceti lety a dodnes jsme tomu oba rádi. Kromě odborné práce se také věnujete popu- larizaci a přiblížení dějin Česka a Českoslo- venska širšímu publiku, třeba formou publi- kování článků v médiích. Pravidelně také připravujete pořad České televize Historie.cs. Jak jste se k tomu dostala? Před deseti lety, v roce 2007, mě oslovil režisér Václav Křístek, který pojal myšlenku, že by se na základě mého životopisu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic dal natočit polohraný doku- ment. Tehdy jsem se ke spolupráci s televizí do- stala intenzivněji, protože do té doby to bylo pouze v tom smyslu, že jsem dělala občas při natáčení odborného poradce. V momentě, kdy vznikl tento ilm, došli v televizi k názoru, že jsem použitelná nejen v zázemí za kamerou, ale také občas i před kamerou, a dostala jsem nabíd- ku moderovat Historický magazín. Ten ovšem záhy skončil a já jsem následně vstoupila do po- řadu Historie.cs, což byl primárně projekt velmi zkušeného a velmi kvali ikovaného týmu, v němž hlavní postavou a moderátorem byl Vladimír Kučera. Původní záměr totiž byl, že to bude po- hled koncentrovaný na novější dějiny, na dvacáté století. Po čase, když už to běželo několik let, se ukázalo, že by bylo dobré mít i širší záběr. Dvacáté století se vyčerpalo? To určitě ne, osobně si myslím, že je nevyčerpa- telné… Souhlasím, máme k němu velmi osobní vzta- hy, mnozí ho prožili z větší či menší části, ale máme přímé účastníky v rodičích a prarodi- čích. Proto vidíme 20. století všichni z něja- kého osobního pohledu a názoru. Zatímco starší historie vyžaduje asi zasvěcenější po- hled odborníka, protože tam nám osobní pohled či zkušenost už chybí. To, co zmiňujete, je velké téma dneška. Pluralita interpretací. Jinak bude třeba historii pohraničí vidět někdo, jehož předkové byli z pohraničí odsunuti, a jinak někdo, jehož předkové pohra- ničí osidlovali. Osobní příběh nás zasahuje. Té- mat ve dvacátém století je nepřeberně, válka, holocaust… Ale ještě k mému působení v televi- zi, ukázalo se zkrátka, že občas by se užilo téma ze středověku či raného novověku, takže jsem tam dělala jeden díl měsíčně. A dnes už se to natolik prolnulo, že Vladimír Kučera dělá vesele díl o Karlu IV. a já díl o dělnickém hnutí. Rok 2018 je s osmičkou na konci, právě ta mívá často v českých dějinách zvláštní vý- znam. Univerzita Karlova si letos připomíná 670 let od svého založení, 1618–1648 byla vaše oblíbená třicetiletá válka a ve dvacátém století je těch osudových osmiček hned něko- lik. Plánujete aktivity v oblasti muzejnictví, publikace či v televizi, které by se věnovaly rokům s osmičkou na konci? Rok 1918 bude asi nejakcentovanější a bude mít velký prostor především v televizi, v Historii.cs, podobně i roky 1938, 1948 a 1968. Samozřejmě i Univerzita Karlova chystá akce k výročí vzniku republiky a událostem roku 1918. Přišlo mi ale škoda, že se operuje především tím dvacátým stoletím, takže s kolegy připravujeme sice jen jednodenní workshop, ale už teď víme, že by z něj měla vzniknout kolektivní monogra ie. Workshop bude v září pod názvem „Rok 1618 – dveře všech běd?“, což je formulace, kterou pou- žil Pavel Skála ze Zhoře, jeden z pozdějších exu- lantů a očitých svědků stavovského povstání a začátku třicetileté války. Řekli jsme si, že bude hezké, když se propojíme v rámci univerzity, v návaznosti na další projekty, takže za Filozo ic- kou fakultu UK na tomto společném projektu participuji já, za Ústav dějin UK a Archiv UK pan doktor Marek Ďurčanský, paní doktorka Bohda- na Divišová za I. lékařskou fakultu UK a Klára Andresová, což je moje bývalá studentka, opět za FF UK. Řekli jsme si, že sestavíme transdisci- plinární pohled na ten rok 1618, snad se to po- daří. A plánujeme, že v roce 2020 bychom se zase společně nějakou větší akcí vrátili k roku 1620, který se mne opět týká i osobně, protože BE IN 12

dříve jsem se zabývala Kryštofem Harantem a aktuálně mám grant, jehož výstupem bude životopis Jana Jessenia. Národní muzeum letos chystá nový koncept výstav a výstavních ploch, rekonstrukce mu- zea by měla být dokončena právě k výročí vzniku republiky. Participujete vy osobně nebo váš ústav také na projektech Národní- ho muzea? Já připravuji ve spolupráci s doktorem Šípkem, specialistou na staré tisky, část budoucí expozi- ce, která bude věnována právě šestnáctému, sedmnáctému a osmnáctému století. Ta bude v historické budově. V nové budově, bývalém Federálním shromáždění, bude expozice dvacá- tého století. To je pro mne velmi zajímavá prá- ce, protože je to něco zcela jiného než diskuto- vat s několika kolegy na konferencích, kde všichni mluvíme stejným jazykem. Právě dějiny ve veřejném prostoru vyžadují hledání jazyka, jenž bude sdělný pro širší veřejnost, ale záro- veň takový, co vydrží příštích deset, patnáct, možná dvacet let. Nejde totiž o jednorázovou, ale o stálou expozici. Byla to proto i otázka plu- rality výkladů a zacílení na současnou českou společnost, stejně jako na menšiny, které jsou její součástí, a samozřejmě i na zahraniční návštěvníky. A tyto skupiny mohou dějiny vní- mat zcela odlišně než my. Jak si stojí česká historická věda v kontextu světovém či evropském? Myslím, že čím dál tím lépe, protože v každé generaci se dá najít historik, který si vydobyl když ne světové, tak minimálně evropské reno- mé. U těch nejstarších je to František Šmahel, specialista na středověk a husitství, u mladších generací to pokračuje v podobném duchu. Ukot- vení do českých dějin, třeba v mém období, je ovšem poněkud zavádějící, protože jsme byli součástí habsburské monarchie, tedy mnohem širšího celku. České dějiny jsou dějinami Evropy, sedmnácté, a hlavně osmnácté století, to je vlast- ně už počátek globalizace. Když tedy vezmu svou generaci a své období, tak Petr Maťa či Ivo Cer- man, to jsou jistě lidé, kteří mají evropské reno- mé. Shodou okolností jsme všichni tři odchovan- ci stejného učitele, profesora Jaroslav Pánka. Když vezmu novější období, soudobé dějiny, tak to je éra, která zažívá dnes velký boom, což je dáno i osobním vztahováním se k dějinám, ožívá jakási retrománie, v Německu se říkalo ostal- gie… Raným novověkem zpopularizované dějiny každodennosti se dostávají ke slovu i zde, proto- že když zkoumáte třeba dějiny hmotné kultury, tak mnoho těch předmětů jste měli doma vy nebo rodiče, případně babička. Celoevropsky úspěšným vědcem tohoto období je třeba Pavel Kolář, který působil v Německu, v Itálii. Žijeme v době, kdy čas od času dochází k bitvě o veřejnou interpretaci některých zásadních dějinných momentů. Jak udržet klíčová data v povědomí veřejnosti? Historie se často opakuje, s jinými aktéry sice, ale v podobném duchu, a mít na paměti milníky historie může pomoci se mnohých chyb v budoucnu vyvarovat. Dovolím si malou polemiku. Bertold Brecht řekl, že člověk se nemůže poučit ze svých dějin, tak jako se pokusný králík nemůže poučit z biologie. Já si myslím, že něco na tom je. Těžko čerpat poučení z probíhajícího děje. To dokážeme ve chvíli, kdy pomine a máme možnost odstupu a re lexe. Pokud jde o události, které se dějí, platí ten princip vařené žáby – dokud je jí jen teplo, z hrnce nevyskočí. A ve chvíli, kdy by vyskočit chtěla, už nemůže, protože je uvařená. Což byla zcela jistě situace po roce 1945, ono spění k roku 1948. Dnes má řada lidí, včetně mne, po- cit, že se něco podobného děje v současnosti, ale jako celek jsme bohužel ty žáby v hrnci. Poučení z dějin navíc může čerpat jen ten, kdo chce… A jde i o znalosti. To otřepané rčení, že pokud člověk nezná vlastní dějiny, musí je prožít znovu, platí i v individuálních příbězích. Je to velmi po- dobné ve velkých i malých dějinách. Historici mohou popularizovat a děláme to, ale je tu ještě jedna úloha historie, a to ta nejzásadnější, totiž kritika pramenů. Nezbytnou složkou naší práce Česká historička, spisovatelka a publicistka. Vystudovala obor historie na Filozofické fakul- tě UK, v roce 1995 absolvovala studijní pobyt na Forschungsschwerpunkt für Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas v Berlíně, poté několik kratších badatelských pobytů v zahraničí, převážně ve Vídni. Specializuje se na české dějiny raného novověku v evropském kontextu, na válku a mír v raném novověku, na dějiny každodennosti a na historickou paměť ve 20. sto- letí a její zdroje (film, beletrie, periodický tisk atp.). Po maturitě krátce pracovala jako archi- vářka Okresního archivu Praha-západ, po ukončení vysokoškolského studia postupně jako asistentka, odborná asistentka a od roku 2005 jako docentka Ústavu českých dějin FF UK. V letech 2001 až 2013 byla zároveň vědeckou pracovnicí Výzkumného centra pro dějiny vědy, společného pracoviště Ústavu soudobých dějin AV ČR a Univerzity Karlovy. Vedle pedagogic- ké a vědecké činnosti příležitostně publikuje v denním tisku, přednáší pro veřejnost, jako moderátorka a spoluautorka odborných pořadů spolupracuje s Českou televizí. Je autorkou či spoluautorkou devíti historických knih. Doc. Mgr. Marie Šedivá KOLDINSKÁ, Ph.D. BE IN 13

je přece analýza zdrojů, schopnost kriticky mys- let. A jestli se to podaří přenést i do kruhů mimo historii, tak to bude jedině dobře. To bych si přál, co možná do nejširší společ- nosti… Před několika lety jsme spolu disku- tovali otázku grantové politiky a inancování vědy. Jak vy vidíte trendy v hodnocení spole- čenskovědní oblasti? Peněz by asi bylo potře- ba více… Nikdy jich nebude dost. Mohu to posuzovat jen z oblasti, kterou znám. Tedy z oblasti humanit- ních věd, z předsednictví panelu pro archeologii a starší dějiny v rámci Grantové agentury ČR. Systém je nyní transparentní, možností získávat grantovou podporu je víc, nicméně ve srovnání s Evropou jsme stále pozadu. Není tu jen GA ČR, TA ČR, jsou tu projekty ministerstva kultury, Grantová agentura Univerzity Karlovy, ale přesto si myslím, že to pořád neumíme. Zažila jsem v GA ČR dobu, kdy úspěšných bylo sedmnáct procent projektů. To je strašně málo. Jaká je vaše doporučení, jak úspěšně pronik- nout v humanitních vědách do evropských projektů? Třeba i v programu Horizont 2020 byly prostředky vyčleněné pro společensko- vědní obory, mám za to, že v posledních le- tech je cítit velký důraz právě na tuto oblast. Zrovna můj kolega Miro Michela má přes Hori- zont 2020 velký projekt, orientovaný na soudo- bé dějiny, a dokázal do něj zapojit nejen své dok- torandy, ale i řadu dalších kolegů. Máme své úspěchy i v této rovině. Pokud jde obecně o pře- sah ven, grantová agentura znovu vypsala centra excelence, což je míněno i tak, abychom přivedli vědce ze zahraničí, protože není stanoven limit na výši mezd, a to je podstatná okolnost. Pod- mínkou zdárného splnění těchto projektů je podání ERC grantu, což je sice těžké získat, ale to neznamená, že bychom to neměli zkoušet. Vnímáte v dnešní době pro uplatnění žen ve vědě či na univerzitě z vašeho pohledu nějaké překážky? Mohu vnímat zase jen humanitní oblast a tam vidím snahu vytvářet podmínky i pro ženy, které se vracejí třeba po mateřské a potřebují nasko- čit zpět do rozjetého vlaku, nebo naopak potře- bují odejít na mateřskou v průběhu grantu. Ani zastoupení žen v grémiích, která znám, nevidím jako diskriminující. Na druhou stranu, já sama moc neumím vidět svět genderovou optikou. Jistě jsem mohla mít někdy pocit, že musím pro- rážet skleněný strop, ale to přece vůbec nemu- selo být proto, že jsem žena, mohlo to být kvůli mým vlastnostem, mohla to být situace, kdy muž by to měl stejně komplikované. Striktně gende- rové vnímání a cesta kvót, to je cesta do pekel. Jakákoliv pozitivní diskriminace se v konečném důsledku obrací proti těm, jimž měla pomáhat. Jaké máte výzvy a vize pro další období? Kromě aktuálních projektů okolo let 1618 a 1620? Obávám se, že to mne zabaví na hodně dlouho, a pokud jde o další výhled, moc by mne bavilo propojit ty dvě věci, které jsem se trošku naučila, což je nejen historie ve smyslu výzkumu, ale i ve smyslu vstupování do veřejného prostoru. Mám pocit, že léta zkušeností bych měla nějak dobře zúročit. Takže do budoucna přemýšlím nad nějakou formou institucionalizované populariza- ce vědy. V zahraničí existují katedry zaměřené na komunikaci vědeckých výstupů širšímu publi- ku, což by mne opravdu bavilo a vidím to i jako potřebné. Spousta vědeckých výstupů, nejen his- torických, ale napříč všemi obory, má nesmírnou hodnotu, ale bohužel je jejich autoři neumějí komunikovat směrem k veřejnosti. A možná ani směrem k poskytovatelům inancí, kteří by mohli být užiteční s ohledem na další výzkum. Paní docentko, velmi děkuji za váš čas a inspi- rativní povídání. Už teď se těším nejen na dvě krásné knihy, které připravujete, ale i na další publikace, pořady a výstavy, kterými se rov- něž zabýváte. Vaše činnost, snaha přibližovat dějinné momenty širokému publiku, považuji za mimořádně přínosnou a důležitou. Podpo- ru pro ni na Univerzitě Karlově vždy najdete. Přeji vám hodně energie do vaší práce! Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, od roku 1989 do roku 1998 působil v Ústavu lékařské chemie 1. lékařské fakulty UK. Atestoval se v oboru klinická bio- chemie, vnitřní lékařství a nefrologie. V roce 1996 se habilitoval a o pět let později byl jme- nován profesorem Univerzity Karlovy v oboru lékařská chemie a biochemie. Od roku 1999 je přednostou Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN. V letech 2005–2015 byl děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Je členem Učené společnosti České republiky, České lékařské akademie, Academia Europea, vědeckých rad Masarykovy univerzity, Vysoké školy ekonomické v Praze, Agentury pro zdravotnický výzkum Minister- stva zdravotnictví ČR. Zasedá v řadě redakčních rad, výborech, národních i mezinárodních odborných společnostech. Od února 2014 působí ve funkci rektora Univerzity Karlovy, své- ho druhého funkčního období se ujal letos v únoru. Prof. MUDr. Tomáš ZIMA, DrSc., MBA BE IN 14

15

Špičkovou kvalitu vědecké práce Univerzity Kar- lovy dokazují objektivní kritéria, například té- měř čtyři tisíce publikací v rámci Web of Sci- ence či hodnocení žebříčku Global Ranking of Acade- mic Subjects z loňského roku. To řadí dvacet oborů Univerzity Karlovy mezi nejlepší světová pracoviště. Vynikajícího umístění dosáhla především univerzitní pracoviště zabývající se fyzikou a ekonomií, která pat- ří do první stovky nejlepších vysokých škol, do první dvoustovky patří Univerzita Karlova ještě v oborech ekologie, farmacie, geografie, klinická medicína či matematika. Univerzita Karlova je spolu s Akademií věd ČR nejvýkonnější vědeckou institucí u nás. Její vědecká produkce dnes představuje téměř čtvrtinu vědecké produkce celé republiky. Intenzivnější propojování akademické, veřejné a komerční sféry je přitom jednou z priorit univerzity. Důležitým cílem univerzity v naplňování tzv. třetí role je mimo jiné propojit své vědecké pracovníky s českými irmami a společně pracovat na projektech, které mohou být základem konkurenceschopné ekonomiky příštích let. Petr Karban archiv UK KVALITNÍ VĚDA JE ZÁKLADEM ROZVOJE A KONKURENCESCHOPNOSTI BE IN 16

LAUREÁTI DONATIO UNIVERSITATIS CAROLINAE 2017 Prof. Miroslav Bárta, Dr., egyptolog a archeolog, FF UK, od r. 2013 ředitel Českého egyptologické- ho ústavu, jehož týmy učinily řadu světových objevů v Abúsíru. Prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc., lékař a bio- chemik 1. LF UK – přední český vědec v oboru biomedicíny, o čemž svědčí skoro 9 000 citací jeho vědeckých studií. Prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., Dr. h. c. mult., novozákonní biblista, ETF UK, světová osobnost, vynikající znalec biblických textů a tradic. Spolu- pracuje s Princetonskou univerzitou. Prof. Mgr. Jana Roithová, Ph.D., organická che- mička, PřF UK, jedna z tvůrčích vědkyň, jediná dvojnásobná držitelka elitních ERC grantů v Česku. Prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc., lékař a kardio- log, 3. LF UK, elitní kardiolog, jenž patří mezi nejcitovanější vědce světa. ÚSPĚŠNÍ MLADÍ VĚDCI NA UK ERC Granty 2015 Filip Matějka (CERGE-EI) obdržel Starting grant za projekt Inattention – Behavioral and Policy Implications of Rational Inattention. Je prvním Čechem pracujícím v české výzkumné instituci, který získal ERC grant jako hlavní řešitel v obo- ru společenských a humanitních věd. Jana Roithová (PřF) získala Consolidator grant za projekt Mass Spectrometry of Isomeric Ions – propojení hmotnostní spektrometrie s měřicími metodami v roztocích. Michael Bojdys (PřF) obhájil Starting Grant za projekt Layered functional materials – beyond ‘graphene’. ERC Granty 2017 Doc. Mgr. Vladimír Hampl, Ph.D. (PřF UK) získal Consolidator grant za projekt Amitochondria- tes Life without mitochondrion. Doc. Mgr. Libor Barto, Ph.D. (MFF UK) obdržel Consolidator grant za projekt CoCoSym, Sym- metry in Computational Complexity. VÝBĚR Z VÝZNAMNÝCH OCENĚNÍ UNIVERZITNÍCH ODBORNÍKŮ Dimitri N. Chorafas Prize Mgr. Tomáš Smutný – FaF, uděleno za Novel he- patocyte cellular models for drug development Cena Neuron pro mladé vědce 2017 doc. Mgr. Robert Šámal, Ph.D. – MFF, uděleno za přínos v oboru matematika doc. PhDr. Martin Soukup, Ph.D. – FSV, uděleno za přínos v oboru společenské vědy Cena MŠMT 2017 prof. RNDr. Vladimír Matolín, DrSc. – MFF, uděle- no za vývoj progresivních materiálů a za patenty nových elektrokatalyzátorů Ceny Francouzského velvyslanectví v ČR 2017 MUDr. Hana Kolářová – 1. LF, Cena Alberta Schweitzera za lékařství Medaile Josefa Hlávky 2017 prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc. – MFF, uděleno za celoživotní vědeckou činnost Česká hlava – Doctorandus – technické vědy, cena Skupiny ČEZ 2017 RNDr. Vít Saidl – MFF, uděleno za magnetické látky Oceněna byla rovněž i badatelská činnost uni- verzitních, akademických a vědeckých pracovní- ků, kteří působí v oborech biologie, chemie, in- formatika či psychologie. „Výsledky Univerzity Karlovy v mezinárodním žebříčku, kde se napříč obory hodnotí celkem tisíc čtyři sta škol z osmdesáti zemí světa, považuji za velký úspěch. Potvrzuje se, že u nás máme a rozvíjíme řadu špičkových odborníků a vědců, kteří vítězí ve světové konkurenci. Naší snahou je dále posilovat vazbu mezi univerzi- tou, veřejným a průmyslovým sektorem, naše na- bídka pro spolupráci s řadou společností je široká. Spolupráci v aplikovaném, ale i základním výzku- mu s komerčními partnery i veřejnou sférou pova- žuji za naši důležitou prioritu. Právě tudy vede cesta k posilování konkurenceschopnosti naší země i rychlejšímu zavádění inovativních řešení do praxe. To je rovněž jeden z důvodů, proč jsem přijal na- bídku, aby Univerzita Karlova byla odborným garantem série regionálních setkání zástupců podnikatelské, akademické, expertní a státní sfé- ry, které pod heslem České irmy a české hlavy organizuje vydavatelství C.O.T. media,“ říká rek- tor Univerzity Tomáš Zima. Univerzita Karlova má ucelený systém podpory vědecké činnosti, který tvoří několik programů a nástrojů. Tím základním je GAUK, Interní grantová agentura Univerzity Karlovy, která směřuje k podpoře vědecké a výzkumné práce studentů, zejména v doktorských programech. Pak je tu projekt PRIMUS, což je program, který formou soutěže podporuje zakládání nových vědeckých týmů a laboratoří na UK mladými vědeckými pracovníky se zahraničními zkuše- nostmi. Soutěž Univerzitních výzkumných center (UNCE) je zaměřena na podporu špičkových akademických pracovníků a jejich skupin. PRO- GRES je program základního institucionálního inancování vědecké činnosti, který podporuje významné vědecké obory na UK a motivuje pra- covníky různých fakult a součástí UK ke vzájem- né spolupráci. Na vrcholu pyramidy je osobnost- ně zaměřený program DONATIO UNIVERSITATIS CAROLINAE, který je určen na přímou podporu významných vědeckých osobností, mimořádně přispívajících k odborné prestiži UK. S významnými vědeckými a výzkumnými pro- jekty Univerzity Karlovy, které mohou předsta- vovat zajímavou příležitost rozvoje například i vaší společnosti, se nyní budete setkávat v kaž- dém čísle magazínu Be the Best. Věříme, že pro vás mohou být inspirací i příležitostí. BE IN 17

Existuje mnoho očekávání a jedna jistota. AI se dotýká naprosto všech aspektů na- šeho života a neexistuje cesta, jak se jí vyhnout. Naše dnešní reakce je ale tím, co rozho- duje, zda pro nás bude příležitostí, či hrozbou. Je třeba vidět, že umělá inteligence naprosto mění podmínky, které v ekonomice dosud panovaly. Již delší dobu je díky automatizaci evidentní vý- znamné zvýšení produktivity v mnoha odvětvích a tento trend bude sílit. Nově se začíná projevo- vat u nejvyspělejších irem růst produktivity díky pomocné a rozšířené inteligenci. A nebude to trvat dlouho, budeme svědky růstu poptávky spotřebitelů, který bude generován zvýšenou dostupností produktů i služeb a zcela novými formami personalizované produkce. AI přináší věci, které nebyly nikdy dříve možné a neodpoví- dají minulým zkušenostem. Transformace pozic V nejbližší době bude pravděpodobně největší potenciální ekonomický růst z AI z růstu pro- duktivity. Využít možností automatizace je totiž nejsnazší formou zapojení moderních techno- logií a existují odvětví, kde se to přímo nabízí, typicky ve výrobě, dopravě a logistice. To jsou oblasti, které vykazují největší růst produktivi- ty a realizují v současné době také nejvyšší zisky. U nich je také největší prostor pro auto- matizaci rutinních úkolů. Kritické hlasy viní automatizaci z růstu nezaměstnanosti, ale je FENOMÉN AI PŘÍLEŽITOST I HROZBA Umělá inteligence je zdrojem obrovského vzrušení i obav. Na základě podrobné analýzy identi ikujeme její potenciál i to, jak jej využít. Jaké tedy přináší skutečné příležitosti i hrozby pro vaše podnikání? AI v akci Online pojistitel využil AI k automati- zaci svých služeb. Celý proces zpraco- vání a vyřízení pojistné události se namísto dnů či měsíců odehrál bě- hem pouhých tří sekund, a to od ob- držení žádosti až po výplatu pojistné- ho včetně vysoce efektivní analýzy podvodného jednání. Takové řešení představuje pro pojišťovnictví zcela novou situaci. Petr Ložek, vedoucí partner Consulting PwC ČR, Martin Huňka, Strategy Manager v oddělení Technology Consulting PwC ČR Shutterstock.com BE IN 18

na podnicích, aby svůj lidský kapitál dokázaly zhodnotit. Automatizace přece neznamená, že zaměstnanci nebudou potřeba, ale uvolňuje kapacitu ke zvýšení jejich schopností a vytváří prostor k tomu, aby se lidé stále více soustředi- li na práci s vyšší přidanou hodnotou. Přijetí technologií bude samozřejmě znamenat, že některé pozice budou nadbytečné, ale jiné bu- dou vytvořeny. Neočekáváme zánik pracovních pozic, ale jejich transformaci. Vedle zcela no- vých typů, kde se pracovníci budou soustředit na kreativní myšlení, jak může být AI vyvinuta a uplatňována, bude obrovské množství pozic vyžadovat už samo budování, udržování, pro- vozování a regulace technologií. Je zcela evi- dentní, že například budeme potřebovat ekvi- valent řídících letového provozu k řízení auto- nomních vozidel na silnici. Revoluce spotřebitelů Zatím se o této změně příliš nemluví, přestože se již poměrně významně projevuje. Spotřebite- lé jsou nejen přitahováni k vyšší kvalitě, ale začínají si zvykat na to, že moderní technologie dovolují nabízet personalizované produkty a služby. A také se učí lépe využívat svůj čas, když přemýšlejí o tom, co vše by mohli dělat, kdyby se nemuseli věnovat práci, kterou zvlád- nou technologie samy. Revoluce spotřebitelů, kterou AI zrodila, otevírá cestu k masivním ino- vacím na všech úrovních. Nejde pouze o inovace výrobků a služeb, mění se i celé obchodní mo- dely. Zvýšená spotřeba přináší také větší množ- ství dat. Přední hráči budou těžit z výhody své- ho přehledu o preferencích zákazníků – ten totiž představuje okamžitou schopnost přizpů- sobit svůj výkon tak, aby odpovídal individuál- ním požadavkům. Typickým příkladem seg- mentu, kde tato revoluce pokročila nejdále, je oblast zábavního průmyslu a médií. Trend se projevuje i ve zdravotnictví, dopravě či inan- čních službách, ale využití je mnohem širší. Nejhorší je nedělat nic Je samozřejmě velmi obtížné odhadnout bu- doucnost. Ale je reálné mluvit o potenciálu. Automatizovaná inteligence Nahrazuje lidský faktor při výkonu rutinních i nerutinních úkolů, ať již mají povahu ruční práce, či kognitivních procesů. Nepředstavuje nové způsoby a možnosti, pouze vykonává stávající úkoly. Asistovaná inteligence Představuje technologie, které pomáhají lidem provádět jejich úkoly rychleji a lépe. Jde o pevné systémy, které se z interakcí neučí, a přinášejí tak nové možnosti. Rozšířená inteligence Uplatňuje se především v oblasti řízení, když pomáhá lidem přijímat lepší rozhodnutí. Jde o systémy, které rozšiřují lidské rozhodování a průběžně se učí ze svých interakcí s lidmi i prostředím. Autonomní inteligence Vrcholná forma technologické vyspělosti, která automatizuje procesy rozhodování bez zásahu člověka. Tyto systémy se samy dokážou přizpůsobit různým situacím a jejich změnám. JAKÁ JE SKUTEČNÁ HODNOTA AI? + 26 % Největší zisky očekáváme v Číně – posílení HDP do roku 2030 až o 26%. V Severní Americe odhadujeme potenciální nárůst HDP o 14%. Největší zisky budou realizovat společnosti v oblasti maloobchodu, finančních služeb a zdravotní péče, protože AI zvyšuje produktivitu, kvalitu výrobků a spotřebu. + 14 % Náš výzkum ukazuje, že celosvětový HDP by mohl být v roce 2030 až o 14% vyšší v důsledku AI. To představuje růst o 15,7 bilionu dolarů. Umělá inteligence je bezpochyby největší komerční příležitost v dnešní rychle se měnící ekonomice. UMĚLÁ INTELIGENCE A JEJÍ FORMY BE IN 19

Pokud vaše irma působí v jednom ze sekto- rů nebo ekonomik, které se připravují na rychlé přijetí AI, musíte reagovat již dnes, protože je evidentní, že nové technologie dovolí do deseti let vyrůst do pozice globál- ních leaderů společnostem, které dnes ještě ani neexistují. Flexibilita a schopnost zachy- tit trendy je totiž vždy vyšší u nově vznikají- cích irem. Jste přesvědčeni, že působíte v sektoru, který má nízký potenciál přijetí a pomalejší tempo změn? Možná ano, ale je to dvojnásobný důvod pro to, abyste začali uvažovat o změně. Žádný sektor nebo podni- kání není žádným způsobem imunní vůči dopadu AI. A právě v těch opticky méně při- pravených sektorech mohou být dopady dra- matičtější, protože využití technologií se na trhu s méně hráči může projevit výrazněj- ší diferenciací. Nedělat nic je dnes nejhorší možnou volbou. Investice do AI se dnes mo- hou zdát drahé, ale již v příštích deseti le- tech se výrazně sníží a v mnoha případech předpovídáme i bezplatný model. Změna personalistiky Nemusíte dnes investovat do technologií, ale jistě již dnes musíte přijmout rozhodnutí a budovat svou kulturu tak, abyste na všech úrovních byli na nutné změny připraveni. Proto bude důležité zaměřit se na dlouhodo- bé vzdělávání a rozvoj. Personalistika se bude mnohem více než kdy dříve zaměřovat na vyhledávání dovedností, které nemohou být replikovány stroji. Mezi ně patří kreativi- ta, vedení a emoční inteligence. Je důležité připravit se na hybridní pracovní sílu, na prostředí, v němž AI a lidé pracují vedle sebe. Úkolem pro vaši irmu není jen zajistit, abyste měli správné systémy na správném místě, ale především posoudit, jakou roli hrají v novém modelu vaši lidé, a na tuto roli je připravit. Již dnes se ukazuje, že kritický- mi pojmy v takovém hybridním prostředí budou důvěra a transparentnost. Technolo- gie budou muset důvěřovat lidem a lidé technologiím. Zdá se to až neuvěřitelné, ale je známo, že AI získává prostřednictvím ško- lení, nebo dokonce manipulace předsudky podobně jako lidé. Možnosti přežití Představte si svůj trh za pět let. AI má potenci- ál zásadně tento obraz narušit. Byli jsme svěd- ky toho, jak digitalizace přispěla k pádu vel- kých hráčů, a je naprosto zřejmé, že umělá inteligence bude ve svém dopadu ještě erup- tivnější. Lídry se v příštích v deseti, dokonce i pěti letech mohou stát společnosti, o nichž SEKTORY A JEJICH POTENCIÁL Zdravotní péče Rychlejší i přesnější diagnostika a personalizovaná léčba se uplatní již v krátkodobém a střednědobém horizontu. Z dlouhodobějšího pohledu vývoj směřuje k inteligentním implantátům, personalizované výrobě léků a robotickým lékařům. Automobilový průmysl Již dnes jsou běžné automatizované asistenční systémy řidiče, jejich význam bude vzrůstat a na konci je autonomní provoz. Potenciál sektoru vedle rozvinuté automatizace nabídnou také flotily pro sdílení jízd a inteligentní monitoring, umožňující prediktivní autonomní údržbu vozidel. Maloobchod Umělá inteligence mění obchodní modely. Zatímco doposud se většinově zákazník přizpůsoboval sortimentu obchodu a zásobovacím cyklům, dnes se situace obrací a normou se stává dostupnost i dodání zboží podle zákazníkova přání. Vysoký potenciál představuje kooperace maloobchodu s výrobou v podobě personalizovaného designu a výroby, typicky například v módním návrhářství a výrobě oděvů. Technologie, komunikace a zábava Potenciál v této oblasti je viditelný již dnes, ať již jde o práci s informacemi a médii, v personalizovaném obsahu, či o individualizaci marketingu a reklamy. Zpracovatelský průmysl a výroba Optimalizace výrobních procesů, jak ji známe dnes, bude nahrazena plně inteligentními systémy, které významně sníží náklady. Výroba bude pružnější, rychlejší, plynulejší, s minimem vad, v mnoha segmentech dokonce v podobě výroby na vyžádání. Výrobní proces i všechna zařízení budou trvale monitorovány a uplatní se jak flexibilní zásobování, tak prediktivní údržba. Energetika Vše směřuje k udržitelné energetice. Inteligentní měření nejenže pomáhá snižovat náklady, ale dovoluje efektivnější řízení sítě. Technologie dovolují také skladování energií a celá infrastruktura bude provozována v režimu předvídatelné údržby. BE IN 20

jste nikdy neslyšeli. Na druhou stranu někteří z dnešních největších mohou úplně zmizet, pokud by jejich reakce přišla příliš pozdě. Zít- řejší lídři trhu stanovují své strategie dnes. Odpovězte si proto na tři klíčové otázky, které by vaše podnikání mělo řešit, pokud chce udr- žet krok a využívat příležitosti: Jak zranitelný je váš obchodní model vzhledem k AI? Existuje v rámci vašeho trhu prostor pro změnu, a po- kud ano, jak rychlá bude a jak jej můžete vyu- žít? Máte potřebný talent, data a technologie, abyste dokázali využít příležitosti AI? Odpově- di na tyto otázky představují jistě nejen mož- nosti vašeho přežití, ale i vašeho úspěchu. Rozšířená inteligence v akci Automobilová společnost vyvinula model založený na dynamickém agentu, který simuluje tisíce strate- gických scénářů pro vstup na trh s jízdními vozy. Model umožnil ob- chodním manažerům rozhodovat o různých konfiguracích politik ve virtuálním bezrizikovém prostředí, které jim dává možnost vidět koneč- ný dopad jejich rozhodnutí na tržby dříve, než se skutečně rozhodnou. Letové simulátory umožňují pilotům otestovat dopad jejich reakcí ve vir- tuálním prostředí – proč by podnika- telé neměli činit totéž? Finanční služby Dvě oblasti s největším potenciálem AI představuje personalizované finanční plánování a odhalování podvodů i boj proti praní špinavých peněz. Skutečnou revoluci znamená dlouhodobý potenciál, který umožní přesunout těžiště služeb od prediktivní analytiky k analytice normativní, firmy v tomto segmentu se budou moci mnohem více soustředit na proaktivní ovlivnění budoucích výsledků než na jejich odhad. Doprava a logistika Vyšší bezpečnost a vyšší flexibilita, neomezenost pohybu lidí i zboží, inteligentní plánování dopravy i údržby, vyšší prostupnost dopravní sítě. Text byl převzat se souhlasem redakce i autorů z únorového čísla časopisu Komora.cz, měsíčníku Hospodářské komory České republiky. BE IN 21

OČIMA SAXO BANK: Steen Jakobsen, hlavní ekonom a CIO Saxo Bank Kodaň archiv Investiční a obchodní online specialista Saxo Bank upírá svou pozornost na začátku roku 2018 zejména na bubliny na trhu: jak vznikají a jak je odhalit? Po extrémně klidném roce 2017 vnímá tým Saxo Bank, že jsou trhy v prvním čtvrtletí roku 2018 plné potenciálních rizik. Od normalizace politiky centrálních bank po rostoucí in lační očekávání, od expanze iskálního de icitu po korelace napříč aktivy. Co nás čeká v prvním čtvrtletí roku 2018 očima předních expertů Saxo Bank? BUBLINY, KAM SE PODÍVÁŠ! BE IN 22

Bubliny. Vznikají na trhu s dluhopisy, na akciovém trhu, v rizikovém kapitálu, u nemovitostí i u kryptoměn. Pokračuje honba za výnosy a tvůrci politiky centrálních bank díky pokračující neschopnosti politiků prosadit skutečné reformy zavírají oči a doufají v lepší zítřky. Na počátku prvního čtvrtletí roku 2018 je svět opět plný naděje, která má jen málo společného se skutečností. Nejviditelněj- ším projevem je zřejmě bublina kryptoměn, zejména díky vysoké volatilitě a výsledkům, které přinesl rok 2017. Nenechte se však zmýlit, že by ostatní aktiva nemohla bublinu vytvořit. Naopak, délka a rozsah některých býčích trhů mohou skrývat skutečnost, jak moc se tato aktiva vzdálila od fundamentálních ukazatelů. Nevíme, kdy současné bubliny prasknou. Můžeme však identi ikovat místa, kde se vyskytují, a na trhu je nyní celá řada bublin. Vidíme je na trhu s dluhopisy, akciovém trhu, u soukromých ak- cií, v rizikovém kapitálu, u nemovitostí a sa- mozřejmě u kryptoměn. Zajímavé je, že u ko- modit žádné bubliny nevidíme. Budou pokračovat šílené spekulace kolem kryptoměn? Podle analytika kryptoměn Saxo Bank, Jacoba Pounceyho, bude rok 2018 rozhodujícím pro rychle se rozvíjející trh kryptoaktiv. Optimisté předpokládají, že trh se dostane přes bilion do- larů, zatímco pesimisté předpovídají nárůst regulačních zásahů. Možný je i přímý zákaz kryptoměn ve chvíli, kdy se monetární autority rozhodnou, že se kryptoprostor vymkl kontrole. Kryptoaktiva se chovají jako akcie dot-com spo- lečností koncem devadesátých let. Než skončí tato spekulativní fáze, stále více irem ohlásí provoz blockchainu. První čtvrtletí roku 2018 přinese nové projekty na trh a každý se bude představovat jako nová kryptorevoluce v da- ném sektoru. To opět jen povzbudí spekulace na tomto probouzejícím se trhu. Pokud si má kryptoprostor najít nového vůdce, zdá se, že Ethereum by mohlo být aktivem se skutečným využitím v reálném světě. V tuto chvíli zpraco- vává více než 1,25 milionu transakcí denně v objemu desítek miliard dolarů. Měnové páry čeká energický rok 2018 Vedoucí oddělení forexu Saxo Bank John Hardy, předvídá, že díky silné energii z neuvěřitelného riskování v roce 2017 by tento rok mohl být velmi dynamický, s řadou vedlejších zápletek a nárůstem volatility. Do budoucna vidí jasná znamení, že v roce 2018 bude s největší prav- děpodobností narušena jednosměrná pohodl- nost roku 2017. Řada významných in lačních ukazatelů naznačuje riziko silného zotavení in lace už během první poloviny roku 2018. Schodek amerického rozpočtu se v roce 2017 zvýšil už druhý rok za sebou a v roce 2018 dále agresivně poroste vlivem nedostatku inancí způsobeného uspěchanou daňovou reformou Donalda Trumpa. Rozvíjející se trhy a rizikovější měny by mohly zažít další zvyšování díky pokračujícímu glo- bálnímu růstu, ale musíme počítat se stále sil- nějším protivětrem, pokud se výrazně zvýší volatilita. Jediná volná cesta k nárůstu americ- kého dolaru je možná, pokud dojde ke skutečné krizi likvidity v podobě neustálého rizika vel- kých ztrát. Toto riziko se může vyskytnout pou- ze v případě, že nejprve dojde k diskutovanému rozpadu globálních trhů. Nejdůležitější rok pro akcie od roku 2008 Vedoucí kapitálové strategie Saxo Bank Peter Garnry uvádí, že akcie jsou sice na rekordních maximech a jsou téměř všude přeexponované, to však nutně neukazuje na bublinu. Znamená to ale vysokou pravděpodobnost korekce a in- vestoři by měli sledovat pohyb cen a známky případného superexponenciálního růstu. A sa- mozřejmě nezapomínat na kroky centrální banky a in laci. V prvním čtvrtletí 2018 si uvě- domujeme výraznou cenovou energii a vysoká očekávání společně s pravděpodobně vysokými výnosy. Proto věříme, že ve velmi krátkém ob- dobí akcie nadále porostou. Investoři v letošním roce očekávají růst EBITDA pro index S&P 500 ve výši téměř 20 %, tedy ta- kový růst, jaký tu nebyl od roku 1991. Vzhledem k výsledkům na konci roku 2017 jsou očekávání přirozeně vysoko, ale nízká implikovaná volatili- ta by neměla investory ukolébat – právě naopak. Stále může dojít k chybným politickým krokům v Číně nebo USA a také in lace bude v roce 2018 nejvýznamnějším spouštěčem pro globální trhy, ať už bude příliš vysoká nebo příliš nízká. Situa- ce je natolik přeexponovaná, že investoři mohou být jen zklamáni. Řada ukazatelů je nadhodno- cená, často až neuvěřitelně, což jen zvyšuje pravděpodobnost výrazné korekce, jakmile se objeví horší makroekonomické údaje. Hlavním motorem podpory zlata bude opět in lace Podle hlavního komoditního stratéga Saxo Bank Ole Hansena využívají komodity v sou- časném expanzivním cyklu vyšší pozornosti upřené na in laci, což vyvolává vyšší tlak na ceny. OPEC a Rusko slíbily, že dodrží omeze- ní produkce, a proto zůstávají tři hlavní otázky, které budou v roce 2018 určovat cenu ropy: jaká bude reakce producentů na vyšší ceny (například ze strany amerických producentů břidličné ropy), kde se objeví možné narušení dodávek ropy a jaká bude nadále síla globální ekonomiky. Pokud nedojde k výrazným geopolitickým problémům, rekordní dlouhé pozice ropy ve výši miliardy barelů ve fondech na začátku roku 2018 by mohly představovat výzvu pro současný býčí trh. Vzhledem k tomu, jaký do- pad má na cenu ropy změna nabídky či po- ptávky o několik set tisíc barelů denně, vidí- me zde riziko směrem k nižším cenám, a u ropy Brent možnost návratu k 60 USD za barel. Zlato koncem roku 2017 téměř dosáhlo na cílovou hodnotu 1 325 USD za unci a zatím udržujeme víru v býčí trh i v prvních měsících roku 2018. Holubičí přístup Fedu k dalšímu zvyšování úrokových sazeb a dohoda o daňo- vé reformě v USA signalizují nové minimum pro zlato. Hlavním motorem podpory zlata je opět inflace. Realitní bubliny jsou všude Vedoucí makroekonomické strategie Saxo Bank Christopher Dembik vidí nejrizikovější trhy s nemovitostmi v Austrálii, Londýně, Hongkongu, Švédsku a Norsku. Všechny tyto trhy mají dva společné prvky: ceny bydlení nemají spojitost s lokálními příjmy a reálná ekonomika prochází distorzí spojenou s mone- tární politikou, např. nárůstem půjček, případ- ně boomem ve stavebnictví. I přes globální inanční krizi rostou v těchto pěti oblastech ceny nemovitostí. Na základě dostupných úda- jů způsobil boom růst cen v Londýně a okolí o 45 % a v Hongkongu dokonce o 200 %. Z dlouhodobého hlediska je však nejrizikověj- ším trhem Norsko. Nedostatečná in lace v kombinaci s vysokým zadlužením a velkým podílem vlastnictví nemovitostí v takto prová- zané ekonomice znamená, že korekce trhu s nemovitostmi bude mít dopad na ekonomiku a zastaví úvěry i růst. BE IN 23

Mnoho let jste strávila v Brně. Jak se vám odcházelo? Nelehko, ale byla to výzva. Strategie Brna byla moje dítě a je to asi moje největší zkušenost. Ne- jen něco naplánovat, ale i zrealizovat. Na západ od našich hraníc se říká, že starostové, kteří jsou úspěšní, mají za sebou dvě, tři, ideálně čtyři vo- lební období. Od zasetého semínka mohou sledo- vat, jak se jim daří plány realizovat. Vídeňský starosta Michael Häupl je ve funkci dvacet let, to je jasné, že ta kontinuita je tam vidět. Já jsem v Brně pracovala pro pět primátorů. Na začátku jsem se vždycky bála, jestli převezme naši vizi a strategii. Není lehké neuhnout. Povedlo se. A bylo úžasné sledovat, jak se daří to město pro- měňovat. Málokteré město v České republice má takovou morfologii jako Brno. Věřila jsem mu. Mým velkým štěstím bylo, že jsem mohla pláno- vání a zrod úspěšných měst sledovat v zahraničí, při studiích i po nich. Úspěšné město, na to není všeobecný recept. Je základna, ta je všude stejná, dopravní a technická infrastruktura, fungující ekonomika, kvalita života. Ale ty měkké faktory rozvoje, ty nejsou sdělitelné, ty si musíte najít a vybudovat. Neskromně řeknu, že se nám to v Brně podařilo. Nastavili jsme dobře systém péče o investory, začali jsme budovat práci s při- danou hodnotou. Díky tomu mají lidé inanční prostředky a díky nim můžete budovat kaváren- skou infrastrukturu. Život. IT komunita, která do Brna přišla, tam znovu natáhla život. Předtím bylo centrum prázdné, mrtvé… V Praze máme centrum rušné, ale zase rezidenti brojí proti turistům. Podívejte se na Barcelonu. Ať si každý zvolí bydle- ní, jaké mu vyhovuje, ale ať neterorizuje své okolí. My jsme s vaničkou vylili i dítě. Když mě infra- struktura stojí tolik peněz, musím ji efektivizovat. Na všechny volné plochy musím dostat život, lidi. Existuje analýza, která říká, že na stejném území, na němž v Paříži bydlí dva miliony lidí, bydlí v Praze šest set tisíc lidí. Někde je chyba. Když vzlétnete nad naše města, máte pocit, že je to dě- ravý chrup. Bydlení vytěsňujeme za města, proto- že v nich jsme si všechno sešněrovali tak, že z ur- banismu a architektury zůstala jen právničina. Mně se líbí pojem metropolitní plánování. Protože metropole skutečně je jeden celek. A my si tady hrajeme na decentralizaci. Kolik městských částí má Praha? Brno dvacet devět, máme nejvíc politi- ků na počet obyvatel. V Brně má každá městská část kulaté razítko a stavební úřad. V mé milované Paříži je takový úřad jeden. Jak chcete, aby se tady něco rozvíjelo koncepčně? Půlmilionové Helsinky zrušily městské části, v těch jsou řešeny pouze zdravotnictví, kultura a školství, jinak je politicky všechno řešeno centrálně. Dnes je velmi cool po- jem smart city, ale smart strategie můžete dělat jen centrálně. Nemůžete město řídit po městských částech, protože ono po městských částech nefun- guje. Jsem velice ráda, že jsem se seznámila mimo jiné například se společnostmi Dorean DG a Star- net, které se o smart city a globální spojování nejen měst, ale i průmyslu snaží velice úspěšně pomocí IoT technologií a i budováním sítí pro tyto technologie. Vaší doménou dnes je ale již energetika. Není to velký úkrok stranou? To má dva úhly pohledu. Na jednu stranu dost velký úkrok, protože když děláte strategie měs- ta, musíte vidět všechny segmenty a stavíte kon- cepci nad nimi, v celé šíři. Zatímco teď dělám do detailu jeden segment. Energetiku. A není bez zajímavosti, že ta ve strategiích měst a krajů jde úplně bokem. Měla by být integrální součástí debat o rozvoji měst a regionů, ale není. Má sice svoje koncepční dokumenty, ale ty se řeší někde na okraji. V Amsterdamu kupříkladu je na škole obor Urban planner, městský plánovač. Jejich specializací je legislativa, systémy, sítě, infra- struktura, estetika… U nás se nic takového neučí a to je velká škoda. V energetice nás ale čekají velké změny, skončí centrální energetika a bude decentralizovaná, chystá se elektromobilita… Jsme na to připraveni? Stavíme nové parkovací domy, máme tam všechnu patřičně dimenzova- nou infrastrukturu? Opravili jsme parter Malo- stranského náměstí, máme tam tu správnou infrastrukturu? Máme ji jinde? Předpokládám, že nemáme… Náš resortis- mus je známý. Na makroúrovni ano, ale on funguje i na úrovni měst. Myslíte, že energetika je v rámci města řízena nějak centrálně? Není, je to řešeno sekto- rově, pod každým náměstkem je nějaká agenda. Oslovil mě ředitel Národního divadla v Brně s tím, že by potřeboval energetický audit. Ale on se má přece starat o naplněnost divadla, o kvali- tu repertoáru, o uměleckou podstatu věci, ne o energie. Ty má řešit, tak jako na západ od nás, energetický management města, který má k dis- pozici všechna data. K tomu máme daleko. A to máme uspořit na koncové spotřebě dvaapadesát petajoulů v průběhu příštích již necelých tří let. Nevím jak, přestože zdroje úspor tu jsou, jak inanční, tak technologické. Není to trochu paradox, že máme ušetřit, když neustále přibývá zařízení, která z elek- trické energie žijí? Digitální technologie, robotizace, to všechno bude spotřebu spíše zvyšovat… Mně nepřipadne to soudit, na to jsou jiní experti. Je to evropská směrnice, kterou schvalovali i naši europoslanci. Mým úkolem je pomoci k tomu, aby- chom využili všechny zdroje, které máme, a neza- bili si konkurenceschopnost průmyslu. VĚDOMÍ SOUVISLOSTÍ Více než deset let pomáhala Marie Zezůlková Brnu hledat jeho vlastní tvář a budovala jeho genia loci. Úspěšně, Brno patří mezi nezaměnitelná a skutečně živá evropská města. Dnes pomáhá opět – v energetice, kterou čekají revoluční změny. Jsme na ně připraveni? Petr Karban Jakub Hněvkovský BE IN 24

Včera bylo na Žo íně Energetické fórum. Přineslo něco nového? Bohužel se zdá, že nic zásadního. Energetika u nás pořád neví, kde je a kam kráčí, což je ze strategického hlediska to nejdůležitější. Osmde- sát procent světové energie vyrábíme z fosilních paliv, to je asi špatně. Obnovitelných zdrojů je zlomek, u nás s nimi rozhodně nevystačíme, roz- hodně na ně nemůžeme sázet. Využíváme jádro více, než je průměr, ale pořád není nikde jasně řečeno, že jádro je a bude naše strategie. Přitom odchod od jaderné energetiky by pro nás byl, podle mého, katastrofou. Dnes stojíte v čele Národního centra energe- tických úspor, které vzniklo poměrně nedáv- no, v roce 2015. Co je vlastně jeho rolí? Kde je vaše přidaná hodnota? Naším úkolem je dostat do myšlení lidí a irem, že stejně jako je normální separovat odpad, je nor- mální i chovat se energeticky úsporně. Osvěta, propagace, edukace, propojování nejrůznějších segmentů, například irem a municipality s exper- ty, kteří nabízejí moderní, komplexní řešení. Jsou tu irmy, které se úsporám v energetice věnují. Například kolegové z Orange OHM pro i nabízí takové komplexní řešení v podobě správy a údrž- by, pohotovostní služby s garancí dojezdu do dvou hodin, pasportizací energetického vedení až po pronájem energetických zařízení. Městům to uvolní prostředky na jiné účely, irmám to přine- se optimalizaci a zvýšení konkurenceschopnosti. Tvrdší efekt centrum nenabízí? Snahou je nabídnout ho, protože větší města a velké irmy mají možná aparát na to, aby tu problematiku s malou pomocí zvládli, ale malé obce a malé irmy ne. Ani aparát, ani inance. Proto je dobře, že se podařilo nastavit domácí dotační zdroje, díky nimž je možno uhradit ener- getický audit. Protože dotační tituly na řešení tu jsou, z evropských zdrojů. Ale zvláště ti menší mají problém zainvestovat ten první krok. Teď tu možnost mají. A nechybí nám trochu nějaká společná vize? Když my Češi nejsme moc silní v těch jednodu- chých vizích na pět řádků. Víte, my jsme dobří analytici, ale neumíme syntetizovat a nevidíme za horizont čtyř let volebního období. Jeden alar- mující příklad, naším partnerem je Svaz měst a obcí a zpracovávali jsme analýzu potřeb obcí pro příští programové období. Tipnete si, jak se za dvacet let změnily? Netroufám si. V podstatě vůbec, jako bychom dvacet let nic ne- dělali, pořád hraje prim oprava chodníků a míst- ních komunikací. A na posledním místě je dostup- nost ICT, která je ale přece zcela nezbytná pro to, abyste zachoval zaměstnanost na venkově. To jsou ty souvislosti, které nevidíme… Vystudovala Vysoké učení technické v Brně, studovala také na Université Paris VIII a Université de Rouen, účastnila se několika studijních pobytů v evropských zemích, doktorát získala na fa- kultě architektury, je odbornicí na plánování rozvoje měst. Od roku 2004 do roku 2015 vedla Kancelář strategie města Brna, v současné době je ředitelkou Národního centra energetických úspor, což je nezisková organizace založená Hospodářskou komorou České republiky, Svazem měst a obcí České republiky a společností ČEZ, a. s. Organizace je financována svými členy, výno- sy z vlastní činnosti a do budoucna také z dotačních titulů EU. Významnou roli v projektu NCEÚ hraje společnost ČEZ ESCO, jeden ze zakládajících členů a také největší donátor. ČEZ ESCO prostřednictvím svých 15 dceřiných společností poskytuje komplex- ní energetická řešení pro podniky a veřejnou správu v Česku i na Slovensku a pracuje na rozšíře- ní své činnosti i do dalších evropských zemí. Dr. Ing. Marie Zezůlková Když vzlétnete nad naše města, máte pocit, že je to děravý chrup. Bydlení vytěsňujeme za města, protože v nich jsme si všechno sešněrovali tak, že z urbanismu a architektury zůstala jen právničina. Mně se líbí pojem metropolitní plánování. Protože metropole skutečně je jeden celek. BE IN 25

Jan Pavelka, předseda Asociace rodinných irem Jakub Hněvkovský Rodinné irmy jsou jedním z hlavních pilířů naší ekonomiky. Těší se dobrému jménu nejen doma, ale i v zahraničí. Čím to je? Mají dobré nápady, kvalitní produkty, tah na branku, zajímavé patenty a často patří mezi špičky světového designu. A právě rodinné irmy jsou členy Asociace rodinných irem. Když se jich však ptáme, jestli se jim dostává dostatečné podpory, odpověď drtivé většiny z nich zní, že ne. Chybí jim podpora nejen na jejich domácím hřišti, ale i při snaze expandovat do zahraničí. Proč? ČESKÉFIRMY JSOU ŠIKOVNÉ BE IN 26

Doma na ně číhá sedmihlavá saň v podobě nepřehlednosti a nepochopitelné složi- tosti právního řádu, přebujelé administ- rativy, nadbytečné regulace, komplikovaného daňového řádu, nikdy nekončících řízení a „zlovů- le“ byrokracie. Pro zaměstnavatele jako by auto- maticky platila presumpce viny. A pokud toto přežijí, často na ně čeká ostrakismus ve stylu úspěch se neodpouští. „Ve irmě vaší velikosti zkrátka nemůžete mít vše v pořádku,“ znívá v mno- ha případech výrok úředníka již při vstupu do dveří při zahájení kontroly. Odliv českých mozků i rukou Při snaze expandovat do zahraničí je pak většinou jedinou možností irmu prodat přespolnímu inves- torovi. Říká se silnému hráči na trhu. Čím to je? Samozřejmě v některých projektech je důvodem nedostatek kapitálu, který je pro zahraniční ex- panzi potřeba. Často se však setkáváme i s případy, kdy české rodinné irmy zkrátka zahraniční mož- nosti neznají, a pokud se o ně zajímají, nedostává se jim dostatečné, respektive praktické a užitečné podpory ze strany institucí, které by k tomuto měly sloužit. Tato nedostatečná podpora pak má často za následek nejen neúspěch snahy expando- vat a rozšířit se, ale zejména i následný odliv čes- kých mozků a „zlatých českých rukou“ do zahrani- čí. Tedy odchod lidí klíčových pro strategický roz- voj našich irem. Spojené síly Dá se vůbec tato situace změnit? Věříme, že ano. A právě tato změna je jedním z hlavních cílů Aso- ciace rodinných irem. Záměrem je propojení ro- dinných irem, jejich vzájemné sdílení a spojenec- tví na cestě za společným cílem. Tedy za vytvoře- ním stabilního, transparentního, administrativně příjemného a zejména kultivovaného prostředí u nás doma, v České republice. Jejich podpora jak při řešení každodenních otázek, tak při jejich zá- měru rozvinout se z malé irmy na střední, ze střední na velkou a z české na mezinárodní. Jed- nou z cest Asociace rodinných irem pro zajištění této podpory je vytvoření podhoubí, kde se rodin- né irmy budou moci potkávat tak, aby vznikla skupina se stejnými zájmy. Skupiny, jejíž společný tón a hlas bude udávat směr jak českému podnika- telskému prostředí, tak jeho prestiži a případně i legislativnímu rámci. A je to právě tento rámec, který dle nás brzdí podporu a hází „klacky pod nohy“, nikoli jednotlivý úředník nebo soudce. Spo- lečným zájmem této skupiny by tak mělo být spojit své síly za účelem jeho zjednodušení a větší prak- tičnosti. Propojení tohoto rámce s reálným světem odpovědnosti vlastníka rodinné irmy na začátku každého měsíce vyplatit mzdy svým zaměstnan- cům a s pomyslným Damoklovým mečem sehnat každý měsíc zakázky, ze kterých se tyto mzdy uhradí a zbude přiměřený zisk. Jeho změna tak, aby jedním z jeho základních principů byla podpo- ra rodinného podnikání, jeho rozvoj, usnadnění dalšího vývoje a případně i zahraniční expanze. Svět nás zná A právě proto je jedním z dalších cílů Asociace rodinných irem expanze českých irem do zahra- ničí. Navázání na tradici, kvalitu a zvučné jméno českých výrobků v zahraničí. Navázání na odkaz, kdy ještě dnes v Jižní Americe znají jméno Baťa, kdy na Blízkém východě se traktoru neřekne jinak než Zetor, kdy celý svět skloňuje jméno Tes- la nebo kdy miliony lidí na světě ráno nasadí své kontaktní čočky krátce potom, co se probudí. Samozřejmě, že jsou výše uvedená jména noto- ricky známá. Už však jen málokdo ví, že je to čes- ká irma, která dodává stěžejní komponenty do pneumatik většiny světově známých výrobců, bez kterých by se tyto pneumatiky jednoduše rozpadly, že česká irma je mezi top deseti světo- vými výrobci strun do 3D tiskáren nebo že Češi vlastní patent na bariérová nanovlákna. A zejmé- na těmto irmám by se mělo dostat podpory pro zahraniční expanzi nebo její rozšíření. Potřeba mezinárodní platformy Existuje však praktické řešení? Ano, zejména větší propojení rodinných irem přímo na zahra- niční investory, vytvoření reálných obchodních příležitostí a zajištění zahraničního odbytu pro české produkty a výrobky. Jejich zviditelnění a propagace ne na takzvaných setkáních pro se- tkání, ale přímo u potenciálních zákazníků a od- běratelů. Vytvoření mezinárodní platformy, za kterou budou stát nejen fakticky realizované obchody, ale zejména zvučné a dobré jméno čes- kých rodinných irem a jejich produktů. Uvědomujeme si, že cesta k tomuto cíli není ani krátká, ani přímá a už vůbec ne jednodu- chá. Možná dokonce není ze sta procent dosa- žitelná. Věříme však, že pouze společně mají rodinné irmy šanci na úspěch. Šanci na změnu a vytvoření stabilního domácího i zahraniční- ho prostředí, kde jejich hlas bude slyšet a bude mít faktický a zejména praktický dopad a efekt. A právě proto jsme tu, právě proto vznikla Asociace rodinných irem. BE IN 27

Prezidentka Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek (ČMAPM) zastává od loňského roku třetí nejvýznamnější pozici ve světové asociaci Femmes Chefs d‘Entreprises Mondiales (FCEM), když se stala v loňském roce zástupkyní generální sekretářky. Světové sdružení podnikatelek je nevládní ne- zisková organizace sdružující významné mana- žerky a podnikatelky z celého světa – FCEM (Femmes Chefs d´Entreprises Mondiales). Uskupení bylo založeno v roce 1945 ve Francii paní Yvonne Edmond Foinant, dnes sdružuje 120 zemí z 5 kontinentů a má 5 000 000 členek. Prezidentkou sdružení byla do roku 2017 paní Laura Frati Gucci, nyní se funkce ujala Marie Christine Oghly z Francie. Za Českou republiku je od roku 2012 členem FCEM Českomoravská asociace podnikate- lek a manažerek (ČMAPM). FCEM Českomoravská asociace podnikatelek a ma- nažerek je dobrovolná odborná asociace pod- nikatelek a manažerek, která byla založena v roce 1995. Asociace působí v deseti regio- nech České republiky a jako jediná asociace v ČR se může pochlubit členstvím v prestižní celosvětové asociaci podnikatelek a manažerek FCEM. Hlavním cílem ČMAPM je vytvoření podnikatelského prostředí, které nabízí specifickou platformu pro komunikaci a další spolupráci začínajícím i zkušeným podnikatelkám, ale i ženám ve vyšších mana- žerských pozicích tak, aby vzájemně sdílely informace. Má to podpo- řit rozvoj jejich obchodních a podnikatelských aktivit. ČMAPM www.podnikatelky.cz KATEŘINA HARING VE VEDENÍ FCEM Vedení FCEM prošlo po odchodu Laury Fratti Gucci z čela asociace výraznou ob- měnou. Předsedkyní FCEM se stala fran- couzská podnikatelka Marie Christine Oghly, která několik let asociaci výkonně vedla jako generální sekretářka. Tuto pozici nyní nově zís- kala Karin van Mourik z Německa a její zástup- kyní se stala právě prezidentka české asociace, moravská podnikatelka Kateřina Haring. Cíle FCEM Marie Christine Ogly má o dalším směřování FCEM, jehož členkou je více než dvacet let a z toho deset let v nejužším vedení, zcela jas- nou představu, s níž kandidovala loni v březnu na monackém zasedání asociace. Jako svůj hlav- ní cíl pro příští léta představila Marie Christine Oghly především plán posunout FCEM více do zásadních celosvětových ekonomických se- tkání a akcí, cestu vidí nová prezidentka v aktiv- nější a intenzivnější spolupráci s dalšími mezi- národními organizacemi, ve kterých má asocia- ce své stálé místo – OSN, OECD, EU a další. Sou- časně se Marie Christine Oghly chce více anga- žovat v členských národních asociacích, ráda by získala nové členky ze zemí, kde není činnost organizace dosud rozšířena, a hodlá také vytvo- řit pracovní skupiny, které by se věnovaly aktu- álním mezinárodním otázkám. Z praktických kroků jako ty stále aktuální vidí spolupráci se studenty a zlepšenou výměnu informací a byz- nys příležitostí na platformě www.bidsnet.org, která je vytvořena speciálně pro výměnu ob- chodních příležitostí mezi členy FCEM. Česká asociace roste V roce 2016 měla čest hostit světové zasedání FCEM Praha. Pro českomoravskou asociaci to mělo význam, který je vidět z odstupu. „Přivíta- li jsme podstatně více nových členek, než bylo běžné, nárůst byl skoro třicetiprocentní. Ale ne- jde jen o počet, jsme i aktivnější, a to jak v klu- bech po celé zemi, tak i na sociálních sítích. To k nám přivádí i mladší ženy. A na čem pracuje- me, to je boření mýtů o podnikatelkách a jakési uzavřenosti naší organizace pouze pro zkušené ženy z velkých korporací. Vedle toho chceme být aktivnější i v rámci světového sdružení, vize Ma- rie Christine já osobně vnímám jako příležitost, jak se i my můžeme více zapojit do dění celosvě- tových projektů. A že nejsem sama, o tom svědčí i naše účast na posledním 65. kongresu FCEM v Římě, kde nás bylo za Českou republiku již tři- náct,“ říká Kateřina Haring. Karin Van Mourik, Marie Christine Oghly a Kateřina Haring – nejvyšší vedení FCEM Valerie Saara archiv Kateřiny Haring BE IN 28

Je expertkou na nejmodernější aplikace v estetické medicíně. Plastické chirurgii se věnuje už třicet let. Na svém kontě má přes 100 000 operací a zákroků. Absolvovala řadu stáží na klinikách v zahraničí. Ze světových sympozií přiváží na kliniku v Ústí nad Labem ty nejmodernější metody,které se zde často aplikují jako vůbec první v Česku. Velká Hradební 3385/9, Ústí nad Labem T.: +420 475212047 • M.: +420 775122031 E: info@esteticusti.eu Klinika plastické, estetické a laserové medicíny Tradice od roku 1993 www.esteticusti.eu • www.vraspirova.cz Prim. MUDr. Blanka Vraspírová mezinárodní školitelka níťového liftingu

30

BE LEADERS 32 DŮLEŽITÝ NENÍ ČAS, ALE JEHO KVALITA Eliška Hašková Coolidge 37 ŠEST OTÁZEK PRO… Pěva Holancová, PROTECO nářadí 38 SRDCEM K UGANDĚ Lucie Paulová 42 DVACET PĚT LET, DVACET ČTYŘI HODINY Lenka Viková, Canaria Travel, Travel Service 44 POSELSTVÍ Z TIBETU Anna Dzurenda, We are smart spaces 46 CO SE ZTRÁCÍ V ŠERU Roman Sejkot 50 BAVÍ MĚ PROCES OD NEMOŽNÉHO KE SKUTEČNOSTI Adam Ondra SÝREALISMUŽ Roman Sejkot 1996

Sama jste úspěšná a významná žena. Jak se díváte na úspěšné ženy podnikatelky? S mnoha z nich se často potkáváte… Vést úspěšně podnik, to vždy obdivuji. Krom energie to vyžaduje touhu pořád se dozvídat nové věci, pořád se sama zdokonalovat. Důležité také je mít odvahu prosadit odlišný názor, i když to není zrovna názor popu- lární. Být autentická. Vedle toho je vždy nutná pokora a ochota naslou- chat. To v celé společnosti trochu chybí. Když k tomu všemu ještě dokáže- te zůstat ženou, zaslouží to skutečný obdiv. Říkáte „trochu chybí“. Není to ale „moc chybí“? Pokora chybí všude ve světě. Není to něco, v čem bychom byli jiní. Ego nás často zbavuje zdravého rozumu. Vidíte důvody? Vidím. Peníze hrají velkou roli. A tisk se chytá povrchních zpráv, které lítají kolem nás, zvětší je, vyhrotí situaci a dělá ji ještě horší. Nesmíme se tak rozčilovat. Řeknu vám příklad. Přijela jsem na prezidentskou volbu, není tajemstvím, že jsem podporovala prezidenta Zemana. Kdybyste viděl ty neslušné… neslušné není ani vhodné slovo, kdybyste viděl ty brutální úto- Petr Karban Jadran Šetlík a archiv Elišky Haškové Coolidge DŮLEŽITÝ NENÍ ČAS, ALE JEHO KVALITA Strávila takřka třicet let ve státní službě na nejvyšší úrovni, osmnáct let v Bílém domě. Dodnes z jejích zkušeností čerpá i řada současných politiků a byznysmenů a její názory rozhodně stojí za pozornost. Eliška Hašková Coolidge má i dnešnímu světu stále co říci. Bývalá ředitelka Kanceláře prezidentských zpráv v Bílém domě a zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů, to v letech 1963–1981. Poté do roku 1990 působila na Ministerstvu zahraničí USA. Po roce 1989 se opakovaně vrací do České republiky, zakládá Coolidge Consulting Services a přednáší Umění a management společenského chování, obchodní a diplomatický protokol. www.ehc.cz Eliška Hašková Coolidge BE LEADERS 32

BE LEADERS 33

ky, hnusná vyjádření, která jsem dostala od lidí, kteří s mou volbou nesouhlasili… Jsem z toho v šoku. Je to přece svobodná volba. Mé osobní rozhodnutí bylo postaveno na dvaceti letech po boku pěti prezidentů. Něco o nutné charakte- ristice, která k prezidentství patří, jsem během těch let přece nabyla. Odlišné názory slušně vy- jádřeny chápu a uvítám, ale ne sprostotu a hru- bost. Proto nemám pochopení, obzvlášť když pocházejí ze strany, která právě tyto charakteris- tiky kritizuje. Sprosté chování a slova vůči jiné osobě nic nevyřeší. Věcné argumenty o progra- mu, pokud jsou vedené s respektem, naopak vedou ke kompromisu a porozumění. Když jste to téma sama otevřela, nemůžu se nezeptat. Podporovala jste Trumpa i Zema- na, dva muže, jejichž chování ale často není zrovna prezidentsky ušlechtilé. Není to rozko- lísání hodnot, když zároveň vyučujete etiketu? Nevidím v tom rozpor. To, že si hlava státu dovo- lí někdy, že mu ulítne slovo, které by mu ulít- nout nemělo, neznamená, že to není člověk, kte- rý je schopen na základě svých životních zkuše- ností a znalostí se v kritické chvíli rozhodnout a rozhodnout se správně. Ovšemže by bylo lepší, kdyby tato slova někdy nepadla, protože často situaci vyhrotí a neslouží. Právě proto to chce v politice i v byznysu určitou míru pokory, která musí doprovázet odvahu a znalosti, umění se rozhodnout. Nikdo nejsme dokonalý a jsem si jistá, že lidé by ocenili, kdyby i velký politik při- znal, že chyboval, že se mýlil, že to mohl udělat jinak, lépe. Přiznat se k chybám je síla, ne sla- bost. A vyžaduje odvahu a charakter. Lídr musí být autentický, čitelný. Nesmí být falešný. To lidé ihned poznají. Ten, kdo tyto vlastnosti zkombi- nuje, je silný lídr. Jenže my dnes máme politiky, ne státníky… Ano. Bohužel. Politická zkušenost je nutná, ale státnická prozíravost také. Říkáte politická zkušenost, ale třeba Emma- nuel Macron vlastně žádnou nemá. Jeho politická zkušenost je v jeho ženě. V pre- zidentu Macronovi zatím nevidím ani odvahu, ani pokoru a vůli naslouchat. Je mnohem lepší než předchozí prezident Hollande, ale zatím v něm sílu charakteru necítím. Prezidentsky vypadá, ale čas ukáže, jestli se umí i prezi- dentsky chovat. Silný lídr? Muži slábnou, chybějí pozitivní mužské vzory… To je absolutní pravda. Ale nechybějí pouze mužské vzory, chybějí i ženské. Proto mám ra- dost, že třeba právě ve vašem časopise vidím skutečné ženské vzory, které jdou za svými cíli rozhodně, ale citlivě. Pro dobro společnosti mu- síme na rovné úrovni s muži spolupracovat. Často se ale říká, že právě rozhodnost, touha prosadit se ženám chybí. Nemyslím si. Rozhodnost určitě mají, sama tako- vých znám spoustu… A pokud říkáte, že jim chybí touha prosadit se, zkusme se zeptat, jestli to není tím, že se nechtějí poměřovat hrubostí a krutostí, která v politickém světě dnes existuje. Vyhýbají se tomu tlaku. I takových žen znám spoustu. Jenže ten tlak je i v normálním světě. Vezmě- me jen debaty kolem hnutí Me Too… Tam jsem absolutně na straně Catherine Dene- uve. A to je velká dáma. Me Too je hollywoodská bublina. Je jasné a smutné, že všude na světě existují případy zneužívání. Ale lovit čtyřicet let staré případy je špatné, pokud není jasné, že se stále opakují. Každý člověk má právo na omyl a také na jeho nápravu, na to se změnit. Znovu jsme u toho, jak důležité je umět uznat chybu a omluvit se za ni. Projít si ponížením, prožít si propad a vidět v tom sílu, ponaučit se. Ničit po čtyřiceti letech životy lidí mi přijde mnohem horší než ten původní skutek. Není trochu problém i v tom, že vysvětlení často nepomůže? Negativní informace mají ničivou sílu, zatímco vysvětlení jsou takovým mávnutím motýlích křídel… Je to problém. A vidím ještě jeden. Nám příliš často nejde o věc, ale o osobní útoky. My se tady v posledních letech jen hádáme, ale nejde o principy a programy či politické agendy. Jde o osobní urážky. A to je špatně. Útočme na pro- gramy, na cestu, na ideje, ne na osobu. Když úto- číme na osobu člověka, ničemu to neprospěje. Nikdy již k němu cestu nenalezneme. A v politi- ce bychom měli vždy nechat dveře alespoň tro- chu pootevřeny. Taková neshoda mezi lidmi roz- bíjí společnost. Ovšem když se podíváme na volby ve Státech, tak si říkáme, že tak špatně na tom ještě ne- jsme. Tam jsou osobní útoky mnohem horší. Máte pravdu. Když jsem já byla v Bílém domě, tak to ale nebylo. Přísahám. Šéf opozice se celý den v Senátu vyjadřoval velmi ostře o progra- mu, který pan prezident podporoval, ale v pět třicet přišel k němu na drink a o tom programu diskutovali. Podali si ruku, rozešli se a o týden později z toho byl zákon. Kdy se to změnilo? Nejvíce za prezidentství Billa Clintona se to zača- lo měnit. Hodně tomu pomohly peníze. Ovlivnily státní sféru velmi negativně. Když jsem ve státní službě, nemůžu si dovolit přijmout od někoho peníze či drahé dary. Být někomu na provázku. Za mého působení byla zeď mezi Bílým domem a inancemi. Ty byly naprosto odděleny, nebyly vázány na osobu prezidenta, ale na stranický výbor. Neexistovala možnost, že by někdo přišel a řekl, že prezident Spojených států se vzdal kousku své svobody, aby získal kousek inanční jistoty. Protože pak by si nezasloužil ani jedno. Pamatuji se, jak jednou prezident Johnson po- trestal svého hlavního poradce, který jakéhosi dárce odkázal na člověka v demokratickém výbo- ru. Prezident se to dozvěděl a Bílý dům se otřásal v základech. To byl takzvaný „forwarding“, dopo- ručení, přesměrování někoho někam. To jsme věděli, že se nedělá. Pro mě je nepochopitelné, jak může při státní službě člověk vlastnit nadaci, která zároveň zajišťuje osobní obohacení. Člověk ve státní službě musí být příkladem všem. Hezky říkáte státní služba… Ale je to tak? Dříve se to tak jmenovalo a také to tak bylo. To byli ti velcí státníci. Mnoho z nich ze starých ame- rických rodin. Když Amerika přišla o ně, přišla o velkou morální sílu. Po rozpadu východního bloku tady nebylo nic podobného jako po válce Marshallův plán. Ten totiž nejen postavil Němec- ko na nohy ekonomicky, ale posílil i jeho morální chování. To nyní moc chybí. Již dávno nemáme pozitivní příklad. Přišli k nám po roce 1989 cham- tiví byznysmeni, kteří nám nebyli tím nejlepším vzorem. To nebyli Gatesové, kteří by věřili, že úspěch jednoho člověka se stane úspěchem spo- lečnosti. Ti měli mnohem užší osobní zájmy. Nyní se ale přesto objevují úžasné české, často rodinné irmy, které společnosti svůj úspěch vracejí. To je pravá podstata kapitalismu, to je její klíč. Který my často nevidíme, protože úspěch závidíme. A to je zase špatně. Závist je zlá a negativní, strhává nejen toho, komu závidíme, ale i toho, Přiznat se k chybám je síla, ne slabost. A vyžaduje odvahu a charakter. Lídr musí být autentický, čitelný. Nesmí být falešný. To lidé ihned poznají. Nám příliš často nejde o věc, ale o osobní útoky. My se tady v posledních letech jen hádáme, ale nejde o principy a programy či politické agendy. Jde o osobní urážky. A to je špatně. BE LEADERS 34

kdo závidí. Je dokázáno, že drtivá většina těch, kteří si stěžují, jsou ti, kteří nic nedoká- zali, kteří nebyli nikdy úspěšní. Jak jste se cítila, když vám bylo dvaadva- cet a jako čerstvá absolventka George- town University School of Foreign Service jste získala hned místo v Bílém domě? Vždyť jste byla vlastně přistěhovalec… Já jsem si to vůbec tehdy neuvědomovala. Tak jsem neuvažovala. To asi nebylo místo na inzerát. Pomohl vám tehdy tatínek? Měl přece s Bílým do- mem dobré vztahy… Tatínek jako privátní bankéř byl pozván ame- rickým ministrem obchodu v roce 1948 a měl doporučit, jak Československo a Ame- rika mohou mít silnější obchodní vztahy. Ale tatínek mi nikdy k práci nepomohl, jen mě na ni dobře připravil. Bylo na mně si ji sehnat a uspět. Já jsem se do Bílého domu dostala vlastně omylem. Byla jsem pozvána na poho- vor na ministerstvo zahraničních věcí, mluvi- la jsem pěti jazyky a měla jsem vystudova- nou diplomacii, jako druhý ročník, který při- jal na tento obor ženy. Dostala jsem na tom pohovoru radu, abych do diplomatických služeb nevstupovala, protože jsem nebyla americkou občankou deset let, jak tehdy zá- kon vyžadoval, ale pouze sedm. Nedostala bych místo, které by odpovídalo mé kvali i- kaci. Zároveň mi dotyčný na ministerstvu sdělil, že jeho známý v Bílém domě právě ztratil asistentku, která se provdala do jiného města. Posadil mě do auta, které mě ještě ten den odvezlo na další pohovor do Bílého domu, kde jsem byla přijata. Můj první úkol byl redigovat Kennedyho mluvené projevy z roku 1963, aby mohly být vydány knižně. Přiznávám, že jsem to považovala za poně- kud méněcennou práci. Tak jsem se ještě zapsala na výtvarnou školu, abych měla něja- ký stimul učit se něco nového. Ale byl to úžasný začátek a strašně moc jsem se nauči- la. Pomalu jsem začala psát i dopisy pro pre- zidenta. A po atentátu na Kennedyho mne Jaro 1968 – Eliška Hašková Collidge při poradě prezidenta Johnsona s tehdejším americkým velvyslancem v Praze Jacobem Beamem Eliška Hašková Coolidge s prezidentem Richardem Nixonem a kolegy z Bílého domu BE LEADERS 35

prezident Johnson požádal, abych zůstala a zalo- žila a vedla kancelář prezidentských zpráv. Vy jste k tomu byla ale tak trochu předurče- na, váš manžel je ve dvou liniích spřízněn hned se dvěma americkými prezidenty… Ano, to je pravda. Ale vdávala jsem se až šest- náct let poté, co jsem kariéru v Bílém domě na- stoupila. Vdala jsem se pozdě. A je to dobře? V mém případě to bylo dobře, byť je mi třeba líto, že mám jen jednu dceru, přála bych si dvě děti. Ale to je život. Pracovala jsem ve Washing- tonu, můj manžel v New Yorku. To je půl hodiny letadlem. Měli jsme šestiložnicový dům v Georgetownské čtvrti Washingtonu, byt na Páté Avenue a letní sídlo v New Hampshire. Manžel většinou přiletěl třeba ve čtvrtek a zů- stal do pondělka… Tři dny v týdnu jsme trávili společně. Dokázali jsme, že není důležitý čas, ale jeho kvalita. Pro vztah i pro dítě. Pracovala jsem hodně, ale přesto jsem každý týden byla u dcery ve škole, na školní divadelní akce a sou- těže v krasobruslení jsem sháněla kostýmy, jako rodiče jsme se postarali, aby všechny děti ze třídy mohly jet na výlet třeba do Itálie. Taková spolupráce mezi rodiči a školou dnes často chy- bí, na všech úrovních společnosti. Rodiče dávají odpovědnost pouze škole a nezasahují do toho. A když přijde dítě ze školy a stěžuje si, tak často rodiče, aniž by se zajímali o skutečnost, chrání dítě. To je špatně. Někdy ve snaze dávat dětem, co jsme sami neměli, jim zapomeneme dávat, co my jsme měli. Společnost je vyhrocená a chy- bějí nám ty morální základy, které dříve byly prioritou. Výchova je přece postavena přede- vším na dobrém příkladu. Takže spojit rodinu a kariéru nepovažujete za nemožné? Určitě ne, ale pro někoho se hodí mít nejprve děti a následně kariéru. Ale dříve nebo později to vyžaduje velikou sebedisciplínu, má-li to být úspěšná kombinace. Mluví se dnes často o genderových rovnos- tech, o nedostatku žen v politice a v byznysu a leckdo je zastáncem kvót. Jen to ne. Nejsem zastáncem jakýchkoliv kvót. Podle mě jsou urážející a umělé. Přece nikdo nechce být brán jako číslo, vždyť jsme bytosti. Každý s jinými talenty a schopnostmi. Podle nich je třeba soudit kvali ikace člověka. Upřímně, přistihl jsem se při myšlence, jest- li i to, že se zabýváme ženami jako fenomé- nem, není špatně. Představte si, že je tu na- příklad autoškola, která nabízí speciální kurzy pro ženy… Tu bych si nikdy nevybrala. Celý život jsem byla proti tomu. Ženy a muži se krásně doplňují. Nikdy za dobu svého působení v Americe jsem nebyla součástí čistě ženské organizace. Myslím si, že je to špatně. Ano, díváme se my ženy na věci trochu jinak než vy muži. Ale úžasné je spojit se a vykonat něco společně. Můžeme si přece pomáhat, vzájem- ně se podpořit. Mám takovou vzpomínku, kdy jsem byla málem vyhozena z ministerské porady. Byl tehdy žurnalista, který o panu ministrovi psal opravdu ohavné věci, a řešili jsme, co s tím. Navrh- la jsem, aby s ním pan ministr zašel na oběd. Kole- gové se zděsili a málem mne z porady vyhodili. Po týdnu se sám ministr rozhodl ten oběd uskuteč- nit a změna v chování tohoto žurnalisty byla zcela zřejmá. Než s někým o něčem budu vyjednávat, musím si s ním vybudovat vztah a zajistit důvěru. Ovšem to, co jste popsala, vyžaduje právě pokoru… Zatímco my spolu soupeříme. To je taková ztráta času, když ženy proti něčemu demonstrují, místo aby se o něco zasadily. Osob- ně jsem nikdy práci nehledala, ona si vždy našla mne. Před každým novým prezidentem jsem rezignovala a byla jsem připravena odejít. Mož- ná mne k tomu vedlo mé katolické vychování. Svět není černobílý. Vyplácí se hledat v každém člověku to nejlepší, a pokud se nějaký vztah ne- daří, koncentrovat se nejen na nesouhlas toho druhého, ale i na svou vlastní pozici, jak ji zmír- nit, napravit, adaptovat. Zeptat se sama sebe, co na mém vlastním názoru či chování bych mohla změnit tak, aby došlo k porozumění. Jste životní optimistka. Určitě. Ano, díváme se my ženy na věci trochu jinak než vy muži. Ale úžasné je spojit se a vykonat něco společně. BE LEADERS 36

Šest otázek pro… PĚVU HOLANCOVOU PROTECO nářadí Co je nejdůležitější pro ženu, má-li řídit firmu plnou mužů, navíc techno- logicky zaměřenou? Nejdůležitější nevím, ale řekla bych, že hodně důležité jsou pevné nervy a selský rozum, jako v každé jiné firmě. Já naštěstí neřídím firmu sama, ale pomáhá mi můj manžel, takže jsme dva. Jako mnoho majitelů rodinných firem žijete s partnerem v práci i doma. Jaký máte recept na to, aby to fungovalo ke spokojenosti všech? Určitě to chce umět oddělit práci a osobní život. Dlouho jsme se to také učili a není to vždy jednoduché, když jsou nějaké pro- blémy ve firmě, tak tím žijeme i doma. Důležitá je tolerance. A hlavně najít si toho pravého partnera, pak to jde samo. Co byste se zkušeností, kterou máte, poradila těm, kteří dnes začínají podnikat? Nechat se zaměstnat! (smích) Dnešní doba byrokracie a nejrůznějších více či méně nesmyslných nařízení je dost šílená! Ale vážně, když už se do toho někdo pouští, radím vydržet a pevné nervy! Dalajláma řekl, že úspěch se měří tím, co pro něj obětujete. Co jste musela obětovat vy?  Bohužel úspěch se v dnešní době neod- pouští. Musíte obětovat hodně. Nikdy bych ale neobětovala rodinu a zdraví. Co obětovat musíte, je volný čas, s tím se počítá. Když se to povede, máte šanci, že se vám to někdy vrátí. Co považujete za svůj největší životní úspěch? To, že mám každý den důvod se radovat a mohu si užívat života se svojí rodinou. Máte ještě nějaký nesplněný sen? Snažím se plnit si sny každý den, ale nikdy jsem neměla přehnané sny o autech či něco podobného. Můj sen je spokojená rodina a fungující firma. A to mám. Petr Karban Jadran Šetlík BE LEADERS 37

SRDCEM K UGANDĚ Neznaly svá jména, protože žádná neměly. Opuštěné před policejní stanicí s omotanou cedulkou okolo krku, která říkala jediné: „Zachraňte mě.“ Tohle je osud dvou jedenáctiletých dívenek Precious a Praise, které se ujal projekt Life4kids – Uganda. Česká scenáristka Lucie Paulová má velké srdce. Vytváří nejen oblíbené scénáře seriálů pro naše pobavení u televize, ale hlavně vytváří domovy pro děti z africké Ugandy. BE LEADERS 38

Jste odvážná žena, víte to? Neznám moc lidí, kteří by se vydali na cestu do Afriky a ještě se tam rozhodli pomáhat… Mám v sobě kus dobrodruha. Nevím, jestli se to dědí nebo ne, ale nikdy jsem si neurčo- vala limity, kam se podívám a proč. Se synem jsme zvládli náročný výlet v Kostarice, pro- chodili jsme hory v Rumunsku a ta Afrika přišla před deseti lety úplně náhodou. Jed- noho dne mi jednoduše zavolal kamarád, že odjíždí za tři měsíce do Afriky a mají jed- no volné místo. Takže jste chytla příležitost za pačesy… Neváhala jsem. Jediné, co jsem si v tu chvíli řekla, bylo: „Stihnu já všechna ta očkování vů- bec?“ A stihla jsem je. Obecně celý výlet byl jedním dílem náhody. Výlet na safari byl úžas- ný. A když mi po cestě náš řidič vyprávěl o své ženě a její snaze pomoci opuštěným dětem, zaujalo mne to. Zcela spontánně jsem na seve- ru nechala zbytek svých přátel se slovy: „Sejde- me se na letišti, čau,“ a vydala jsem se s praktic- ky neznámým mužem napříč Afrikou do vesni- ce, o které mi vyprávěl. Dnes bych to už asi neudělala, ale tenkrát jsem s ním jela 850 kilo- metrů sama přes den, přes noc, s cílem dost nejistým. Bála jsem se, ne že ne. Ale nelituju toho. On byl tím, kdo mě seznámil s Ashou, ženou, s kterou dnes už deset let vedeme náš projekt Life4kids – Uganda a která je už deset let blízkým člověkem. A tam vznikl nápad na založení projektu? Ano. Ona mi tenkrát vyprávěla, co dělá a co by chtěla v budoucnosti dokázat. Pomoct opuš- těným dětem, bez rodin, bez domova, pokusit se vybudovat soběstačnou jednotku. Domov. Poskytnout možnost vzdělání. Umožnit lékař- skou péči. Učit je, jak nejen přežít. Jenomže v té době neměla žádné inanční prostředky Linda Pacourková archiv Už jenom to, že dneska jsou všechny děti naočkované, poskytujeme jim zdravotní péči i vzdělání ve formě školy, kam docházejí, je pro mě velká odměna. Vystudovala obor malba na střední uměleckoprůmyslové škole, scenáristiku na FAMU nedokončila. Je hrdou matkou pěti dětí – čtyř synů a nejmladší dcery. Byla šéfautorkou Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Doktorů z Počátků, Gymplu, Ohnivého kuřete a Modrého kódu. Ve svém portfoliu má i pohádkovou knížku pro děti, sbírku básní nebo spolupracovala na CD Vladivojny la Chia: Bohémy. Lucie Paulová BE LEADERS 39

ani zkušenosti. Byla to výzva. Něco, co mělo smy- sl. Tak jsem se do toho pustila s ní. Naším cílem bylo naučit děti i dospělé, aby se dokázali posta- rat sami o sebe, a díky prostředkům, které jim dáváme, se to začíná dařit. Postavili jsme tři domy pro třicet dětí, koupili pozemek na hospo- daření, máme několik domácích zvířat, stavíme novou kuchyň, sprchy, sociální zařízení. Všechny děti chodí do školy. Máme vlastní kostel, hřiště, zázemí pro ty, kdo se starají. Pokoušíme se do- stavět „návštěvnický dům“ v rámci (nejen) stu- dentského programu pro mladé lidi z různých zemí. Připravujeme program pro samostatný život, když dospějí. Chceme, aby měly možnost žít ve své vlastní zemi. Všechny děti, které u nás v projektu dnes žijí, se potulovaly po skládkách a ulicích. Umřeli jim rodiče nebo se o ně nemohli či nechtěli starat a opustili je. Každé dítě má svou těžkou minulost. A už jenom to, že dneska jsou všechny děti naočkované, poskytujeme jim zdravotní péči i vzdělání ve formě školy, kam docházejí, je pro mě velká odměna. Děti vám musí být neskutečně vděčné… Kdybyste viděla ty bezstarostné úsměvy! Holčička, která byla od osmi let sexuálně zneužívaná, dnes- ka chodí do školy s aktovkou, penálem a má si večer kam lehnout, protože má svoji postel. Nepo- znala byste na ní, jaké peklo si prožívala. A to je naprosto neuvěřitelné pozorovat. Kolikrát nedo- kážu pochopit, jak je možné, že se s tím tak stateč- ně vypořádaly. Když do našich domovů přijdete, cítíte se podobně jako například v Klokánku. Ko- lektiv dětí, o který se starají jejich tety. Bohužel jen asi polovina dětí má svého stálého sponzora. A ne- jde tady jen o sponzorování samotných dětí, hle- dáme inanční podporu i pro pečovatelky. Musím mít s ohledem na inanční situaci svou stopku. Jak to myslíte, stopku? Nemůžu nabírat nové a nové děti. Neutáhli by- chom to inančně. Ale řeknu vám, že je to teda sakra těžké. Přinesou vám osmiměsíčního chla- pečka, jehož máma zemřela po porodu a jeho otec se včera zabil na motorce, a vy se musíte rozhod- nout v rámci inančního rozpočtu, zda si můžete dovolit ho vzít. Protože není jisté, zda a kdy bude mít vlastního sponzora. A víte, že ho do místního sirotčince možná ani nevezmou a nechají ho ně- kde u někoho. Nemá mnoho šancí přežít. A nejde jen o to dítě „vzít“. Je třeba mu zajistit stejné pod- mínky, jako mají ostatní. Nebo když přivedli ze skládky odpadků šestiletou holčičku a jejího tříletého bratra s poznámkou, že už tam prý něja- kou dobu žijí a ona se o něj starala… Jak je možné, že v 21. století se dějí takové hrozné věci? A ještě dětem? Víte, to je hrozně složité téma. Oni jsou v 21. sto- letí, a přesto nejsou. My vnímáme jako normu, že cestujeme po světě letadly, máme práci, vy- studovanou školu, internet všude, kam se podí- váme… Oni si každý den pokládají otázku, co bude zítra k jídlu. Přemýšlejí a vnímají život jinak. Neříkám, že jsou pro to nešťastní, že se cítí hůř – oni mají oproti nám větší vzájem- nou solidaritu, schopnost si poradit. A co není momentálně nutné, to neřeší. Jejich znalosti alternativní medicíny jsou neskutečně zajímavé. Samozřejmě mají také nemocnice, ale místní šamani jsou nepostradatelnou součástí jejich životů. Dokáží si poradit se vším, co mají k dis- pozici. My si před odchodem do práce vygooglí- me, jaké bude počasí. Oni se rozhlédnou kolem sebe. Nicméně problémy žen a dětí jsou na den- ním pořádku. Postavení žen v Ugandě je těžké. Sociálně jsou znevýhodněné a kvůli své časté nevzdělanosti neví, co se svým životem dělat, takže se jen reprodukují. Ano, jsou zákony, které by měly platit, ale prakticky to znamená, že ženy se těžko domohou nějakého práva. Popravdě je to mnohdy ani nenapadne. Těžko shánějí práci, nikdo na ně nebere ohledy. Je naprosto běžné, že muž, který odejde od rodiny, si bere s sebou všechno – od dětí (pokud o ně má vůbec zájem) až po cihly. Ale spousta žen žije jen s dětmi ve velké chudobě. Stát se nepostará. Není to pro vás emočně náročné? To víte, že kolikrát je. Pokaždé, když od nich odjíždím, obrečím to. Být tam a být „jen“ v čas- tém kontaktu je prostě jiné. Chybí mi. Tak do- jemné dopisy, které mi píšou! A to nemluvím o tom, jak nadšené jsou, když si třeba voláme přes telefon. Jsou úžasné. Emoce je u nich straš- ně silná. Skoro každé dítě umí bubnovat. Věděla jste to? Společně se sejdou v kostele, modlí se, zpívají, bubnují a u toho pláčou, mluví, smějí se a pláčou. Prožívají to třeba dvě hodiny a pak se cítí uvolněně, šťastně. Náboženství je pro ně povinností i nezbytností. Děti z našeho pro- jektu jsou vychovávané v duchu křesťanství. Proto jsme museli vybudovat v rámci projektu na pozemku kostel. Jinak by provozování naší věci nebylo úřady vůbec povoleno. Jak málo stačí ke štěstí… Oni potřebují vědět tři jednoduché věci – že k ně- komu patří, že mají domov a hlavně že na nich někomu záleží. To ale potřebuje vědět každá by- tost. Všechny děti, které mají své sponzory, je znají a jsou na ně pyšné. Mají jejich fotogra ie, mluví o nich. Díky tomu mohou řešit další věci, jako je škola a další nadstandardní činnosti. Fak- tem je, že všechny naše děti chodí do školy a mají možnost placené lékařské péče: i ty, které zatím nemají sponzory. Jejich potřeby jsou hrazeny z fondu Life4kids – Uganda. Což nemění nic na tom, že mít „svého“ sponzora je přáním jedno- ho každého z nich. Plánujete ještě něco v rámci projektu Life4kids-Uganda? Práce je ještě mnoho, ale chci udělat studentský program založený na mezinárodní pomoci. Oslovit mladé lidi, kteří mají rádi cestování a ne- BE LEADERS 40

lákají je turistické oblasti v přeplněných hotelo- vých resortech. Nabídneme jim možnost být s našimi dětmi, komunikovat s nimi, naučit je nové věci, procvičit jejich angličtinu, poznat jejich zvyky a pohled na svět. Aktivní dovolená spojené s dobrým skutkem. Děti aspoň uvidí, že se dá žít i jinak a je potřeba pro změnu něco udělat. Navážou přátelství, kontakty. Studenti se budou moci zajet podívat na nedaleké safari nebo na poslední kolonii vysokohorských goril, což je opravdu neuvěřitelný zážitek. Popíšete mi ho? Hrozně ráda. S malou skupinkou se vydáte na tříhodinovou cestu divokou džunglí. Cestu POMOC OSIŘELÝM DĚTEM Zakladatelka Lucie Paulová se společně se svou spolupracovnicí Ashou Sarah Kyingi podílí od roku 2008 na projektu, který pomáhá dětem v africké Ugandě. Life4kids – Uganda nabízí pomoc dětem, které ji opravdu potře- bují. Obě dobře ví, že nemůžou pomoci všem, ale každé zachráněné dítě je pro ně veliká výhra. www.life4kidsuganda.cz vám prosekávají mačetou, všude okolo vás jsou liány a je vám neuvěřitelné vedro, kvůli tamní vlhkosti. Ale pak, když se dostanete ke gorilám a strávíte s nimi hodinu, prožijete opravdu ne- zapomenutelný zážitek. Cítíte to pulsující teplo, tu sílu, která z tak velkého zvířete vyzařuje. A když vám gorilí samec strká do pusy kousek větvičky, sundává vám popruh od foťáku z ra- mene nebo když si gorilí mládě hraje s vašimi tkaničkami od bot… prvotní strach vystřídá totální euforie. Jak vás tak poslouchám, jela bych hned s vámi. Tak pojeďte! Uganda je víceméně bezpečná a hlavně krásná země. Zeleno-rudo-červená země plná dobrodružství. Ne nadarmo se jí říká perla Afriky. Není tak turistická jako Keňa. Tady je to na divoko. Vraťme se domů. K vám, k vašemu stolu do pracovny. O čem nejradši píšete? Baví mě všechny projekty rozjíždět a dát jim tu první řadu. Potřebuju fabulovat. Jsem velký po- hádkář. Musím zapojovat svoji fantazii. Třeba i na reálném základě, ale nechat se vést svojí vlastní představivostí. Ráda si sednu do svojí pracovny, dám si kafe a cigaretu a začnu vymýš- let. Mám ráda životní situace, osudy lidí a taky černý humor. To mi vyhovuje. Ale je pravda, že se nejvíce najdu v silných lidských příbězích. Miluju psychologie postav, kdy věci vypadají jinak, než doopravdy jsou. Naopak zase relaxací je pro mě psaní knížek pro děti, tam vypouštím svoji fantazii úplně. Napsala jste řadu seriálů. Nemíchaly se vám už dohromady? To je to samé, jako kdyby se vám pletli vaši zná- mí. Každý je jiný. To se prostě neplete. A na čem pracujete teď? Teď jsme s ČT1 ve fázi scénosledu projektu. Volně na motivy jedné knihy. Příběh ze středověku. Má vzniknout osmidílná série netypické detektivky s tématem katovství. Bavilo mě na tom, že jsem to mohla stavět a vymýšlet jako celek, od začátku do konce. Je to něco jiného než long running se- riály, které se musí psát za pochodu. Samozřejmě i ty mají svá pevná pravidla a kouzlo, ale za po- slední dobu jich už bylo moc, přes Ulici, Ordinaci, Doktory z Počátků, Gympl, Ohnivé kuře až k Mod- rému kódu… A pak je v dohlednu další projekt, ale o tom zatím víc prozrazovat nebudu. (smích) Jaký máte oblíbený seriál vy sama? Já osobně teď ujíždím na seriálu Homeland, kou- kám už na šestou sérii a je to můj večerní relax, kdy už mi to nemyslí, a chci si odpočinout. A pak také samozřejmě Stranger Things, na tom si ujíž- díme celá rodina. (smích) Mojí malé dceři se tře- ba nikdy nelíbil Rumcajs ani Víla Amálka, ale má šíleně ráda japonské animované pohádky, které jsou výtvarně i příběhově skvělé, od světově zná- mého tvůrce Hajao Mijazaki. BE LEADERS 41

DVACET PĚTLET, DVACET ČTYŘIHODINY S Lenkou Vikovou, majitelkou společnosti Canaria Travel a spoluzakladatelkou a spolumajitelkou letecké společnosti Travel Service, jsem se sešel pár dní poté, kdy se vrátila z poněkud hektické cesty za splněným barcelonským přáním, a vlastně pár hodin poté, co před půlnocí dosedla na pražské letiště po rychlé pracovní cestě. Vás baví život v poklusu… Baví. Je pravda, že můj život je jeden velký běh a jsem na to zvyklá, ale stres z Barcelony, kdy se nám komplikovalo úplně všechno, byl i na mne trochu moc. Po dvou měsících se nám podařilo domluvit schůzku s Messim na dvanác- tou hodinu, ale objednaný bezbariérový taxi s rampou nepřijel a další přijel až za pětačtyři- cet minut. Do toho volali z klubu, kde jsme, že je Messi zraněný a musí na vyšetření do nemoc- nice. Nepředstavitelný stres, ale všechno dobře dopadlo a já mohla odletět na další schůzku na Kanáry. Musím však přiznat, že jsem z Barcelony odléta- la úplně vyčerpaná. Dlouho jsem vstřebávala představu, že jsme Káju dotáhli do Barcelony a kvůli nepřistavenému autu se nám tak těžce připravovaná schůzka s Messim nepovede. Ale potom ten pocit, že jste byl součástí tak velkého splněného přání, to bych přála zažít opravdu všem. To je totiž něco nepopsatelného! To je to, co nabíjí! Vytěžuje vás více cestovka, nebo letecká společnost? Kdepak, letecká společnost už minimálně. Doby, kdy jsme to budovali a sami si letadla i odbavo- vali, jsou už nenávratně pryč. Ale byla to krásná doba, moc ráda na ni vzpomínám. Sice jsem si ráno ve čtyři hodiny oblékla uniformu, odbavila letadla a pak jela připravovat nabídky zájezdů na Kanáry, ale bylo to úžasné. Na druhou stranu letecká společnost je úvazek na čtyřiadvacet hodin denně a my v tom doma žijeme už více než dvacet let. Co se za těch dvacet pět let změnilo? Vlastně úplně všechno! Už nejezdím odbavovat cestující na letiště (smích), už nemáme jedno Petr Karban archiv Petr Karban archiv BE LEADERS 42

letadlo typu Tupolev 154. Už je to obrovská ir- ma, která má pět bází po Evropě a téměř dva tisíce zaměstnanců. Teď máte letadel… Už čtyřicet devět. Ted jsme právě křtili úplně nový letoun, který doletěl přímo z fabriky v Sea- ttlu – Boeing 737–800 MAX. Na slavnostní představení přiletěl i viceprezident Boeingu, který nás zná od začátku a mne úplně dojal tím, jak zavzpomínal právě na ty začátky a jak moc krásně mluvil. Vy jste od začátku věřili té šílenosti, že investice do letecké společnosti se vedle národních a nadnárodních aerolinek může vyplatit? Vůbec ne. Travel Service jsme vlastně založili pro naši cestovku, pro Canaria Travel. Nechtěli jsme budovat velkou leteckou společnost. Chtěli jsme jen vozit lidi na Kanáry, mít to pod kontro- lou a občas odvézt nějaký ten fotbalový tým do Evropy, když se jim zrovna dařilo. (smích) Ale jak říkají Španělé, všechno, co děláte oprav- dově, srdcem, se zpravidla povede. A my jsme do toho šli úplně vším… Nejprve jsme létali jen na Kanáry, pak se přidali Španělé do Prahy a pak jsme začali létat i pro Čedok. Jednoznačně nej- větším zlomem ale byl vstup nového akcionáře, pana Šimáněho s irmou Unimex. Dnes je to pořád práce, nebo už víc zábava? Zábava? Ta to byla tenkrát! S tolika letadly je to jeden velký stres. Dvacet let s telefonem u ucha dvacet čtyři hodiny denně je opravdu vyčerpávajících, někdy už mám o manžela strach. Ale zase díky tomu, že chce mít přehled úplně o všem, nasbíral za ty roky tolik zkuše- ností, že už ho nic nepřekvapí. Jeho zkušenosti jsou opravdu k nezaplacení. Troufám si říci, že v naší zemi neexistuje člověk, který by rozu- měl letadlům více než on. O to víc nás potom trápí věci, které, bohužel, nemůžete ovlivnit. Například stávka letových dispečerů nebo pták v motoru, když se vám to sejde najednou, okamžitě je z toho mediální smršť, hned jste ti nejhorší. Nikdo si neuvědomí, že když nastane technická závada například v Hurghadě, tak tam musíte zaslat náhradní letadlo, které se ale musí odněkud vrátit a pak tam dalších pět hodin letět, takže to ani v nejlepším případě pod sedm hodin neuděláte. S rozbitým autem také nemůžete jet. Bohužel jsou věci, které opravdu neovlivníte, i když se sebevíc snažíte. A to potom mrzí. Stejně jako ten taxík v Barce- loně, který nepřijel. Kde berete energii? Právě z takových věcí, jako byla Barcelona. Z lidí kolem sebe, z rodiny, z přátel, z mé malé vnučky, která mne vždy neuvěřitelně dobije. Když mne ten malý trpaslíček obejme a přimáčkne se, tak jsem úplně ztracená. A ona už si to velmi dobře uvědomuje. (smích) Kanárské ostrovy jsou blízko Afriky, což je také turbulentní oblast, nemáte vzhledem k nebezpečnosti současného světa někdy obavy? Kdysi dávno jsme si zvolili slogan, Kanárské ostrovy – bezpečně v teple. Tenkrát to mělo ten význam, že si tím teplem můžete být jistí. Dnes se význam tohoto sloganu posunul úplně ně- kam jinam, ale platí to pořád a naše destinace je i v tomto ohledu výjimečná. Afrika je totiž v tom dnešním světě to nejmenší zlo, nevní- mám ji jako nebezpečí. Jak se mění preference Čechů? Z mého pohledu je to stejné jako všude jinde. Když jsme začínali, nejprodávanější byly apartmány bez stravy, s kuchyňkou, aby si zá- kazníci mohli vařit. Mnoho lidí si s sebou tehdy vozilo jídlo stejně jako do Chorvatska. Dnes jsou to v naprosté většině čtyřhvězdičkové hotely, nejoblíbenější čtyři hvězdy, all inclusive, přímo na pláži. To je trošku problém, protože na Kaná- rech hotely nemají soukromé pláže. Nejvíce ho- telů s all inclusive na pláži najdete na Fuerteven- tuře, protože tam jsou největší pláže. Naproti tomu třeba Tenerife moc luxusních hotelů u plá- že s all inclusive nenabízí, tam klienti tráví hod- ně času mimo hotel, takže all inclusive nabízejí hotely, které jsou třeba dál od pláže. Jak se to stalo, že jsou právě Kanárské ostrovy vaše srdeční záležitost? Paradoxně za to pravděpodobně může rozpad Sovětského svazu. (smích) Před revolucí jsem pracovala v cestovní kanceláři Sport-turist, právě na oddělení Sovětského svazu. Po rozpadu jsem byla přidělena na takzvaný aktivní cestovní ruch, starala se o program Špa- nělům z Kanárských ostrovů v Praze a pak už to bylo na Kanáry jen kousek. Málokdo totiž ví, že první letadla mezi Prahou a Kanárskými ostrovy nevozila Čechy, ale kanárské studenty na lyžař- ské zájezdy do Krkonoš. Česko jako lyžařská velmoc? Téměř přesné. (smích) Pár dní lyžovali, pak pobyli dva dny v Praze, navštívili černé divadlo a Praž- ský hrad a vrátili se na své ostrovy. A jak jsem se zamilovala? Rychle. Ta pohodová atmosféra, všu- dypřítomné slunce, milí lidé, kteří nikam nespě- chají, to jsou věci, které vás rychle pohltí. Já měla štěstí na skvělé kolegy a spolupracovníky. Navíc sedm ostrovů, každý úplně jiný, takže máte pocit, že jste pokaždé v úplně jiné zemi. Když si chce Lenka Viková skutečně odpočinout, kam odletí? Jednoznačně na Fuerteventuru. Pláže, jako jsou tam, nenajdete nikde jinde. Objevíte místa, kde jste úplně sám, můžete sedět jen tak na bílém písku a koukat na západ slunce. To miluji. Jaké plány se vám při tom honí hlavou? Už dlouho přemýšlím o založení nějaké nada- ce. Dlouhodobě podporujeme různé charitativ- ní projekty a akce s Barcelonou mne posunula zase o kousek blíže. Myslím si, že každý z nás, který má v životě štěstí, by měl pomáhat těm, ke kterým osud tak štědrý nebyl. A já moc ráda plním sny! Veletrh splněných přání Když Vladimír Páral v roce 1964 vydal svou první novelu, opatřil ji podtitulem Příběh pokleslé aktivity. Vladimír mi jistě odpustí, ale tehdy se velmi mýlil. Veletrh splněných přání je příběhem aktivity ušlechtilé, a přesto takřka neviditelné. A může za to pohádková zlatá rybka. Zlatá rybka totiž plní přání těžce nemocným dětem od tří do osmnácti let. Za organizací stojí a její aktivity financují její zakladatelé, kteří nestojí o publicitu, neshánějí peníze, nemluví o tom, jen tiše pomáhají. Vědí, že největším přáním těch dětí je zdraví a na to že jejich síly nestačí. Ale stačí na to, aby jim splnili prostřednictvím svého týmu jejich přání. Zlatá rybka mění sny ve skutečnost. Splnila zkraje února přání i Kájovi, šestnáctiletému chlapci, který je upoután na invalidní vozík, přes spinální svalovou atrofii studuje žurnalistiku a od útlého dětství obdivuje hvězdy týmu FC Barcelona. Jeho přáním – které se přes veškeré obtíže nakonec skutečně podařilo splnit – bylo se osobně setkat s nejlepším fotbalistou světa, Lionelem Messim. Nebylo to jednoduché, ale i díky Lence Vikové, která s nadací delší dobu spolupracuje a ve Španělsku dokáže zařídit takřka vše, se to podařilo. Pro Zlatou rybku a její partnery totiž žádné přání není nemožné. Protože když opravdu chcete, je možné všechno. BE LEADERS 43

Co vás přivedlo k napsání knihy? Nejsilnějším impulzem bylo moje neočekávané setkání s buddhistickým lámou Rinpočhem bě- hem golfového zájezdu do Číny. Když jsem ho spatřila, měla jsem intenzivní touhu se k němu rozeběhnout a radostí ho obejmout. Zdálo se mi, jako bychom se už dávno znali. On si mě všiml, podal mi ruku a já v tu chvíli cítila absolutní štěstí. Strávili jsme spolu pár minut, vyfotili se a na závěr mi dal vizitku. Co na ní bylo? Čínské znaky a duhová mandala. Když jsem se pak vrátila do Prahy, lidé se mě ptali, co budu dělat dál, jestli to tímhle končí. A já jsem nevědě- la. Uběhly dva roky a díky studiu astrologie jsem se setkala s buddhistickou mniškou, která mi řekla: „Je váš učitel a máte za ním jet.“ Zprostřed- kovala mi přeložení vizitky, na které byla adresa kláštera a telefonní čísla, žádné z nich ale funkč- ní, jak jsem později zjistila. Asi po třech měsících jsem se přesto rozhodla, že klášter najdu. A povedlo se? Nebylo to vůbec snadné. Nejprve jsem dlouho nemohla najít místo, kde vůbec klášter je. Nako- nec jsem získala kontakt na cestovku v Číně. Ta mi zajistila dopravu až do kláštera. Jen vystou- pat do té výšky trvalo celý týden. Průvodce se mě stále ptal, jestli se mnou v klášteře počítají, jestli o mně vědí… A já musela popravdě odpo- vědět, že ne. Jedná se o klášter ve východní čás- ti Tibetu ve výšce 5 000 metrů nad mořem. Je velmi těžké se tam dostat, ale mně se to povedlo. Setkala jsem se znovu s lámou a strávila tam neuvěřitelných čtrnáct dní. Já a další dva lidé, kteří se ke mně spontánně přidali, jsme byli vů- bec první Evropané na tom místě. Jak se láma tvářil, když jste za ním přijela? Bylo to překvapení? Ano, bylo, nevěděl o mně, ale jak mi později řekl, očekával mě. Na variantu, že tam třeba nebude, jsem vůbec nepomyslela. Řekla jsem si, že to budu řešit, až pokud ta situace nastane. Když jsme přijeli do kláštera, tak tam opravdu nebyl a klášter byl zavřený. Na co jste v tu chvíli myslela? Přemýšlela jsem, proč mě to tam tak silně táhlo. A jestli je tohle konec. Jestli třeba samotná cesta nebyla v tomto případě cíl… Přímo pod klášte- rem je malá vesnice. Vydala jsem se tam s fotkou lámy, kterou jsem měla u sebe, a ptala se míst- ních, jestli ho neznají. A oni ho poznali! Hned se mi ulevilo, že moje cesta nakonec nebyla zbyteč- ná. Zavedli mě k jeho domu, kde v tu dobu byla jen jeho manželka. Ta mě u sebe ubytovala a druhý den už přijel i Rinpočhe. Jaké bylo vaše opětovné setkání? Byl to samozřejmě velmi silný zážitek. Slyšela jsem auto na příjezdové cestě, a tak jsem vy- běhla ven. Úplně automaticky jsem se sklonila a láma mi požehnal – položil mi ruce na spán- ky a čelo opřel o moje čelo. A pak řekl: „Dáme POSELSTVÍ Z TIBETU Anna Dzurenda je marketingová ředitelka a spolumajitelka společnosti WE ARE SMART SPACES, zastupující kromě jiných značek luxusní produkty Bang & Olufsen. Je aktivní gol istkou, čtyřnásobnou mistryní České republiky a na Mistrovství Evropy seniorek 2017 se umístila na 12. místě. Zajímá se o tajuplné stránky života, o dokonalou organizaci celého mystéria lidského Bytí. Jak sama říká, je otevřená světu a všemu, co jí nabízí. Právě proto si odskočila i ke psaní. Na podzim jí pod pseudonymem Annie D. Fox vyšla kniha Pohádky mého života. Lucie Slováková archiv Anna Dzurenda BE LEADERS 44

si čaj?“ Vůbec se nezeptal, proč jsem přijela. Všechno bylo přirozené, vše do sebe zapadlo… Celý pobyt byl fascinující a plný mimořádných zážitků, o kterých se můžete dočíst právě v mé knize. A našla jste tam odpověď, proč vás to do kláš- tera tolik táhlo? Ano i ne. Našla ve smyslu, že jsem tam prožívala velice zvláštní věci. Těším se, že to celé bude mít nějaké pokračování a že se do Tibetu jednou vrátím. Po návratu domů jste tedy měla jasno, že se pustíte do psaní? Samotnou by mě napsání knihy asi nenapadlo, podpořili mě lidé v okolí. Vyprávěla jsem jim o svých životních zážitcích a oni mě přesvědčili, že bych o tom měla napsat. Také jsem se často setkávala s nevraživostí lidí po rozpadu jejich vztahů, a knihou jsem chtěla ukázat, že se na věci v životě dá nahlížet z různých úhlů po- hledu. Že vztah je vždy o dvou lidech a každý nese na kvalitě vztahu podíl. Takže jsem sedla a během čtyř měsíců jsem intenzivně psala. Bylo to pro mě dobrodružství. Objevovala jsem svůj styl a postupně se psaní učila… Také jsem v au- dio studiu celou knihu sama namluvila. Vy sama jste, podle knihy, prožila nejeden mírně řečeno problematický vztah. Píšete však o nich bez zahořklosti… Vstupovala jsem do každého vztahu se záměrem být s tím mužem až do konce života. Nešla jsem si nikdy jen tak něco zkusit, věřila jsem, že je to ten pravý. Jsou to mé vlastnosti, dělat věci naplno a opravdově. Bývala jsem ubrečená, litující se, chovala jsem se jako oběť. Díky všemu, čím jsem si ve vztazích prošla, a zároveň na vše nahlížela jako na příležitost se něčemu naučit, dokážu se dnes již obhájit a stát si za tím, co cítím. A tak své vztahy vnímám i nyní, každý mě posílil. Všichni ale máme ve svém klubíčku osudu namotanou jinou niť, tahle cesta není pro každého. A jak pokračuje vaše komunikace s lámou? Jste v kontaktu? Letos na konci ledna byla v Tibet Open House zahájena výstava fotek pořízených během pobytu u lámy v Tibetu, trvala do konce února. Záměrem putovní výstavy je inančně podpořit školu, kte- rou láma v těchto horských podmínkách vybudo- val. Nebýt této školy, děti z okolí 160 kilometrů by vyrůstaly jako pastevci bez vzdělání. Této cha- ritativní činnosti se budu věnovat i nadále. A láma na zahájení výstavy přijel. Bylo to vůbec poprvé, kdy navštívil Evropu, do té doby byl jen v Nepálu a v Indii. Strávil tu čtrnáct dní, během kterých toužil poznat na oplátku můj život tady. Na vernisáži bylo na čestném místě vyvěše- no Padmasambhovo učení. Již jeho první bod – „Uvidíš-li lidi konat zlo, pociťuj s nimi soucit.“ – je téma k hlubšímu zamyšlení. Vní- máte to také tak? Ano, ale rozhodně jsem to sama od sebe dříve nedokázala. Jakýmsi vnitřním vývojem jsem k tomu postupně dospěla. Jako mladá jsem se hodně zlobila a brala jsem to jako nesprave- dlnost, když mě lidé zraňovali. Nedokázala jsem si s tím poradit a cítila jsem se hodně nešťastná. A pak jsem si řekla, že už tohle zažívat nechci. Vnímala jsem, že ten, kdo může ty věci změnit, jsem já, že to nezařídí nikdo zvenčí. Není přece důležité, co se nám děje, ale jak na to reaguje- me. A já dokázala své reakce a vnímání změnit. Moc se mi tím ulevilo. Je to dlouhodobý proces a stále v něm pokračuju. Kniha obsahuje celkem 39 příběhů inspirovaných životem autorky. „Chtěla jsem sdělit, čím jsem si v životě prošla a jak jsem se s tím vším vypořádala. Vě- řím a doufám, že kniha bude inspirací pro čtenáře a najdou v ní třeba řešení nějaké své životní situace,“ říká Anna Dzurenda. www.pohadkymehozivota.cz POHÁDKY MÉHO ŽIVOTA Annie D. Fox BE LEADERS 45

Petr Karban Roman Sejkot COSE ZTRÁCÍ V ŠERU BE LEADERS 46

Jsi nostalgik? Stará dobrá černobílá fotogra ie mizí… Nejsem. Já jsem o tom smutnění za černobílou fotkou přemýšlel. Možná je to tím, že náš mo- zek neustále něco dopočítává a to, co vidíme, vlastně neexistuje. Lidské oko se ztrátou in- tenzity světla přestává vnímat barvy. V šeru nevidíme červenou sukni, ale víme, že je čer- vená, a mozek barvu dopočítá. A naopak, vidí- me šedé mraky, ale ona je v nich spousta ba- revných tónů, které nevidíme, ale barevný diapozitiv je ukáže. Část našeho já má prostě rádo šedou škálu. To je názor, který zastávám už dlouho. Mně barva svou realističností bere prostor pro imaginaci. Možná jsme se dotkli okamžiku, kdy vznikají pohádky. Když se zešeří, vystupují ze stínů imaginární postavy, draci a víly… Jaký je tvůj vztah k technologiím? Dávají, nebo berou? Určitě dávají, otevírají nové možnosti. V sou- časnosti je jich ve fotogra ii asi dvacet růz- ných a každá se hodí k něčemu jinému. Po- řád se fotí na negativ, na diapozitiv, černobí- le i barevně, ale je tu také polaroid, digitál, trojrozměrná digitální fotogra ie, digitální hologra ie, Lytro… Důležité je vědět, která z nich je na co. Lytro je co? Prostorové zobrazení reality. Taky se tomu říká výpočetní fotogra ie. Umožňuje přeost- řovat obraz divákovi podobně, jako by byl v realitě přítomen. Ty jako divák se rozhodu- ješ, co a jak chceš vidět. Špičková Lytro stu- Fotogra ie Romana Sejkota jsem si zamiloval napoprvé již před čtvrtstoletím. Následující rozhovor je jen torzem několikahodinové debaty o fotogra ii, umění, neuvěřitelných technologiích, které jsou realitou, o tom, jak blábolením slov i obrazů ničíme společný prostor, i o úloze elit. BE LEADERS 47

diová kamera snímá čtyři sta framů za sekundu v rozlišení sedm set padesát megapixelů. Má to ještě smysl? Když to umíš uchopit, tak ano. Nepotřebuješ ostření, nepotřebuješ asistenta kamery, všech- no z původního záznamu dotáhneš v postpro- dukci. Na druhou stranu, dnešní zrcadlovky dokáží přes čtyřicet megapixelů, já fotím pro klienty většinou jen na šestnáct. Víc nikdo v podstatě neocení. A stejně to půjde dál. Bu- doucnost sice neznáme, ale o to důležitější je o ní přemýšlet. Je to jedna z věcí, ke které nutím i studenty. Aby se odvážili myslet. Přemýšlet nad tím, co bude. Protože oni jsou ti budoucí konstruktéři, v jejich hlavách mají vznikat nové převratné záležitosti. Takže je nutím, aby se podívali dále. Google s Androidem to tak dělá, Nikon, Leica, iOS a Apple… všichni to tak dělají. Musejí myslet do budoucna. Kde bude fotogra- ie za rok, za pět, za deset let… Kde bude? Já jsem na to téma připravoval před časem přednášku pro MFF UK a těch informací je tolik, že jsem se k tomu vlastně nemohl dostat. Zabý- val se třeba Jules Verne fotogra ií? Nikde v jeho knihách to není. A přece, zabýval! Jen to nezve- řejnil. Asi by ho v jeho době považovali za cvo- ka. Až po jeho smrti vyšla sbírka povídek, Den amerického novináře v roce 2389, kde ten novi- nář sedí před zrcadlem, s dobovým empírovým nábytkem, a na plochu toho zrcadla se přenáší obraz odněkud odjinud, s někým dokonce ho- voří. To přece dneska máme všichni, smart TV, skype... Takže Verne to věděl, jen se zmýlil o ně- jakých čtyři sta let, zhruba. A nechtěl být pova- žován za blázna. Z toho je vidět, že pokrok je rychlejší, než si myslí i fantastové. Zajímavé je, že uměl predikovat technologii, ale ne design. Verne nebyl idiot, on všechno konzultoval s čle- ny francouzské akademie věd, s nejlepšími učenci své doby. Český fotograf a pedagog. Fotografii se aktivně věnuje více než 35 let a v současné době vyučuje digitální zpracování obrazu na Fakultě elektrotechniky pražského ČVUT. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, také Fakultu žurnalistiky i FAMU. Pracoval v redakcích několika deníků i ČTK, absolvoval stáž v německé agentuře Joker. Jeho jméno je spojováno především s volným autorským cyklem Siluety, který představuje svébytné figurální pojetí aktu, nicméně jeho fotografický záběr obsáhne studio i plenér, krajinu, architekturu, portrét a také produktovou, reklamní, divadelní či reportážní foto- grafii. Za cyklus sportovních snímků získal v roce 1994 třetí místo v prestižní soutěži World Press Photo.Vydal knihu Papež, mapující historicky první návštěvu papeže v Čes- koslovensku, a s profesoremVáclavem Hlaváčem je i spoluautorem Knihy FOTOGRAFIE. Od roku 2000 se věnuje vedle fotografie také virtuální realitě a počítačové grafice. Roman Sejkot (1963) BE LEADERS 48

Ale fotka nemá jazyk… Nemá, ale tady je zatím málo bohatých sběratelů, kteří určují, co je umění. Rozhodují miliardáři o umění? Samozřejmě, protože ho kupují. Určití lidé v ur- čité době na určitém místě. Paříž, Londýn, New York. Praha zatím ne. V Praze není zastoupení žádné světové aukční síně. Čtěme to jako zprávu, že tu není co dražit. Nevznikají zde až na vzácné výjimky zásadní světová díla. Ale jsou tu přece talentovaní umělci... Jsou. Ale odejdou… Začarovaný kruh. Odejdou, protože tu není, kdo by je kupoval… Začarovaný kruh. Protože v Česku nakupujeme ty, kteří uspěli v zahraničí. Což je špatně. Jako bychom sami nedokázali rozpoznat, co je dobré, musíme si to nechat veri ikovat jinde. Naštěstí se to české elity snad znovu učí. Já se těším, že třeba někdy čeští advokáti zase budou kupovat soudobé světové umění, jako když Vincenc Kramář kupoval Picassa. Ale čeští advokáti, dokonce i lékaři nebo pod- nikatelé, kupují Picassa… Jenže Picasso už nežije. Ať kupují Hirsta nebo Richtera. Nebýt Kramáře a ostatních, neexistovala by Národní galerie ani Národní muzeum. Ty insti- tuce nezaložil stát, to jsou původně soukromé sbírky, dary elit. Koupit do Čech Andrease Gursky- ho by byl velký čin a jsou zde ti, kteří by si to mohli dovolit. To je poslání elit. Vlastenectví… Guggen- heimovo muzeum tu bude mnohem déle než jeho zakladatel. Ale on bude žít s ním a v něm. Kdo bude znát dnešní české miliardáře za padesát let? Věřím, že podobné instituce budou vznikat i u nás, ponesou jména svých zakladatelů a budou hojně navštěvována turisty z celého světa. Například Muzeum Fotogra ie se stálými i aktuálními výsta- vami by Praze rozhodně slušelo… Co je vůbec fotogra ie? Realita, nebo ikce? Existuje několik názorů… … a všechny mají ve své podstatě omezený po- hled. Fotogra ie je starší než člověk. Fotogra ie je světlopis. Všichni známe schopnost světla půso- bit na materiály, měnit jejich barvu. Nejstarší dochovaná fotogra ie je asfalt na cínové destičce. Působením světla šedne. Už v dávné minulosti si toho i u jiných materiálů všimli učenci, ten prin- cip je opravdu velmi starý. Ostatně, všichni máme fotogra ie ve svých mozcích. Vzpomínky. Sedmdesát až osmdesát procent informací přijí- máme zrakem. Obrazy v paměti… Ano, ale to není jen psychická záležitost, dnes se velmi vážně experimentuje se zápisem dat do DNA. A ono to jde, opravdu, jen ještě není vy- řešeno rozhraní, které by umožnilo z DNA zase tu informaci v případě potřeby okamžitě vyvolat, ale to je otázka času. Ten způsob má jednoznačné výhody – hustota zápisu překračuje milionkrát všechny technické materiály, jeho trvanlivost se počítá na stovky tisíc let a data lze velmi snadno reprodukovat. Ty budeš mít ve svém genu ulože- né všechny obrazy, které kdy tvá rodina a tví přátelé vyfotili, a tytéž obrazy mohou mít tvé děti. Čili se můžeme dožít toho, že školy budou postrádat smysl, pokud jde o sumu vědění, pro- tože už novorozenci budou moci mít k dispozici kompletní sumu znalostí lidstva. Jen se naučit s těmi znalostmi zacházet. To už je ale velké sci- i… Není to sci- i, to už totiž je realita. Nevím, jestli mě to fascinuje, nebo děsí. Nevyvstávají před námi nové otázky etiky? Soukromý prostor se stává veřejným. Je totální sdílení zdravé? Není. Škodí, protože se do prostoru dostávají díla lidí, kteří nemají vysoké vzory, nemají na- koukáno. Já nechci nikoho urazit, ale Instagram není krok kupředu a já ho nesleduju, protože to vede ke zhoršení vkusu. Chybí editor, iltr. A já odmítám sledovat ne iltrované zprávy a fotogra- ie. Krom toho, že je to z velké části hlušina, je toho taky moc. Není v lidských silách to sledo- vat. Ani Google to nedokáže, to zmůže jen NSA… Fotogra ie má podobné postavení jako řeč... Přesně tak to je, lidi blábolí slovem už dávno a teď i obrazem. Vzniká to šero, ve kterém se ztrácejí barvy. Přitom tak málo lidí se zabývá globálně vývojem a postavením jazyka nebo vývojem a postavením fotogra ie. Všichni to po- užíváme, ale nikdo se nad tím nezamýšlí, je to samozřejmé. Sdílíme slova a obrazy víc a víc, ale nemá to pro nás žádný význam. Všechny nebo téměř všechny teorie fotogra ie se týkají umě- lecké fotogra ie, ne fotogra ie jako fenoménu. Přitom umělecká fotogra ie, to je jen zlomeček z celkového počtu pořizovaných fotogra ií. Co je umělecká fotogra ie? To nikdo neví, všichni se tomu snaží vyhnout. Všichni se toho pojmu bojí, je to velmi křehká oblast. Co je to umění? Do Knihy FOTOGRAFIE jsem shromáždil různé de inice. Mnoho se jich navzájem popírá. Často jsou to dost nezáživná slova. Nejlepší nepřesná de inice, kterou znám a je poměrně platná, říká, že umění je to, na čem se určití lidé v určité době na určitém místě shodnou, že to je umění. Kteří určití lidé? Autoři. Pedagogové. Kritici. Galeristé. Novináři. Sběratelé. Elity. Lid nikoli. To není všelidové hla- sování, to nejsou lajky youtuberům. U nich jde o čísla sledovanosti, u umění ne. Devadesát pro- cent lidí ale nechce o umění nic vědět. Loni bylo stoleté výročí od vystavení pisoáru Marcela Du- champa. Pět deset procent lidí tam tu fontánu vidí a baví se tím. Zbytek uvidí jen ten pisoár. Prostě na tu hru buď přistoupíš, nebo ne. V kaž- dém případě je umění velmi proměnlivý a velmi speci ický způsob komunikace, kterému se člo- věk učí a potřebuje k němu průvodce. Což jsou zase ty elity… Elity, to není v Česku povolené slovo… Protože nám komunisti tvrdili, že je neslušné? Ne. Elity mají smysl, mají povinnost pečovat o umění. Elity jsou ti nejlepší z nás. Všude ve světě to tak je. Existuje česká umělecká fotogra ie? Existuje, ale v rámci světa je s ní trochu problém. Proč? Protože nejsme pupek světa. Velké země si to určují jinak. BE LEADERS 49

Adam Mašek Pavel Blažek, Pavel Klement BAVÍ MĚ PROCES OD NEMOŽNÉHO KE SKUTEČNOSTI Adam Ondra je v současnosti nejlepším a nejvšestrannějším lezcem na světě. Je úřadujícím mistrem světa ve sportovním lezení a v lezení volným stylem dokázal poslední dva roky stanovit dva milníky, z nichž ten nejčerstvější se bude překonávat jen velmi těžko – v roce 2016 zdolal legendární stěnu El Capitan v Yosemitském údolí za osm dní. Minulý rok posunul hranice tohoto sportu na novou úroveň, když jako první člověk na světě vylezl stěnu obtížnosti 9c. Kdy jsi s lezením začal? Nedá se to jednoznačně říct. Narodil jsem se do rodiny lezců, takže jsem lezl odjakživa. Jako malý jsem si hrál v prachu pod skálami a díval se na rodiče. Nikdo mě do toho nemusel nutit, v podstatě všichni okolo mě lezli. Já jsem začal lézt i z důvodu, že to dělali všichni okolo. Možná ve třech ve čtyřech letech jsem se začal poprvé houpat na laně, dokonce jsem měl i svůj první sedák, a postupně z toho vzešlo reálné lezení. Zlomovým okamžikem byly jednoznačně první závody. Tam jsem obsadil třetí místo, dostal jsem pohár a chtěl jich mít víc a víc. To byl tako- vý první motivační impuls. (úsměv) Už v tomto věku jsi věděl, že chceš být profesionálem? Ano. O rok později, kdy jsem nějaké závody i vy- hrál, jsem si uvědomil, že se tomu chci maximál- ně věnovat. Kromě závodění jsme s rodiči hodně lezli na skály. Musím říct, že ze začátku byla opravdu největší motivace vidina pohárů a me- dailí. Jako malý jsem je ale začal hodně vyhrávat a větší motivace byly najednou skály. Poznali v tobě hned od začátku, že máš talent a určité fyzické předpoklady pro lezení? Vždyť už od 12 let jsi byl prakticky pro ík… Jakýsi talent určitě mám, ale je to souhra náhod všeho druhu – už jen to, že jsem začal lézt takhle brzy. Měl jsem k tomu ideální podmínky, díky rodičům jsem jezdil do skal v podstatě každý den. Já myslím, že největším talentem, který mám, je fakt, že mě lezení strašně baví. Už v sedmi letech jsem chtěl být pro ík. Trénink, který k tomuto momentu vedl, byl samozřejmě velice těžký, tvr- dý a časově strašně náročný. Nikdy jsem to ale nebral jako nějakou oběť. Šel jsem lézt, trénovat, protože mě to bavilo. To je podle mě klíč ke vše- mu. Kdybych chodil tvrdě trénovat jen proto, že chci být nejlepší nebo slavný, byl bych blbec. Jak často jsi trénoval od svých 12 let? Od šesti let minimálně čtyřikrát týdně dvě ho- dinky denně. V této fázi bych to ale ještě nenazý- val organizovaným tréninkem. Až do 16 let jsem si například nepsal žádný tréninkový plán, což tedy neznamená, že jsem se lákal, ale byl to spíše přírodní, přirozený trénink. Prostě jsem jen lezl. Nedělal jsem k tomu žádná jiná cvičení. Ještě jsem chodil asi do deseti let jednou týdně na gymnastiku, což mi dalo nějaký základ. Jinak jsem ale jen lezl, lezl a lezl. Ono to možná vypa- dá jako hodně fyzický sport, ale hlavně je to o umění se hýbat. Když se člověk stane opravdu silným moc brzy, tak se tu správnou techniku vlastně nikdy nenaučí. Když má člověk sílu rela- Jediným strachem, kterým na skále trpím, je strach ze selhání. BE LEADERS 50

tivně malou a leze úměrně těžké cesty, tak ho to nutí používat všechny triky, které se v le- zení dají vymyslet. A to je podle mě lepší cesta. O jaké triky jde? Například v převisech je technika hodně důležitá. Musíš mít správný rytmus, tempo, a hlavně skálu musíš umět číst. To je základní schopnost. Já se už například při lezení trefuji přibližně do těch nejjednodušších a nejefektivnějších sekvencí. Prvně chytnu tento chyt, potom tam dám pravou nohu, levou a tak dále. Velmi často zkrátka doko- nale vyberu trasu, po které bych měl jít. Byť ji vidím poprvé v životě. Zároveň musím říct, že vymýšlení trasy je kolikrát ta nejtěžší část celé cesty. Samotné lezení je pak v uvozovkách hračka. Je i toto o určitém přirozeném talentu a vlastnostech, nebo se to dá časem naučit? Já si myslím, že určitá míra talentu v tom roli hraje, ale zároveň se na tom dá hodně pracovat. Já lezu v pod- statě dvacet let a mám těch cest vylezeno opravdu straš- ně moc. A díky tomu, že mě to vždycky bavilo v různých lezeckých oblastech na roz- dílných skalách, beru to tak, že čím víc cest člověk vyleze, tím víc se mu to ukládá do nějaké vnitřní motorické paměti. Když pak člověk leze novou cestu, lépe se mu o tom přemýšlí. Díky zkušenostem dokáže odhadnout, jaké chyty budou nejlepší. Ne že by mu vytanulo na mysli: „Jo, takhle jsem to přece jednou už lezl tam a tam.“ Spíše už má nějaké povědomí a ví, co od toho čekat a jak se má rozhodnout. Existuje nějaká ideální fyzio- gnomická postava pro lezení? To si myslím, že ne. Já jsem ze všech špičkových lezců v podstatě nejvyšší. Čím je člověk vyšší, tím je těžší, lezci mají většinou okolo 170 centimetrů. Ovšem já mám třeba výhodu, že dokážu dál přesáhnout nebo stojím na nižším, lepším stupu. Někdy se ale také stane, že stup je i na mě hodně vysoko, a pro- to to musím vynahrazovat velkou lexibilitou. Platí v lezení stejně jako třeba v tenise, že je pro sportovce klíčové dostat se do tzv. low – tedy do stavu maximální koncentrace, kdy úplně vypne a vše mu vychází? 9c Adam Ondra zdolává nejtěžší skalní cestu na světě. BE LEADERS 51

Určitě. V lezení je to možná ještě daleko náročněj- ší. V lezení je potřeba se dostat do low v prvních pěti minutách, kdy vlezete na skálu. Ve dvouhodi- novém tenisovém zápase přece jen můžeš hrát první půlku vyloženě špatně, pak ti ale vyjde tře- ba jeden dokonalý úder a celý zápas se může díky tomu otočit. Abych byl ale objektivní, právě v této logice věci je třeba v tenise dost pravděpodobné, že z onoho low vypadneš. To mně se například v lezení nikdy nestalo. V rámci závodů je to totiž otázka pěti minut. Co hrozí nejhoršího, když lezeš? Co tě dokáže úplně vyhodit z rytmu? Jsou dva druhy strachu. Strach z pádu a strach ze selhání. Tím prvním moc netrpím. Mám někdy strach padat, když lezu trošku jiným stylem. Ne- vadí mi padat na umělé stěně nebo na stěnách, které jsou velmi dobře zajištěné. Na Dawn Wallu jsem z pádů obavy měl, ale tam je to dáno tím, že jištění je dál a není úplně dobré a spolehlivé. Strach ze selhání je daleko těžší překonat. Napří- klad mistrovství světa. Člověk na něj trénuje rok a pak to konečně přijde. Najednou v pěti minu- tách musíte předvést, co ve vás je. Tlak je pak obrovský. Chyb, které člověk může udělat, je strašně moc. Já za chybu považuji i to, že se sekundu držím na jednom chytě a nevím, co dě- lat. Na takových závodech je to takzvaným stylem on-sight. O tom jsme se v podstatě bavili na za- čátku. Přijdu tam a cestu na té umělé stěně jsem nikdy neviděl. Neviděl jsem ji nikoho lézt, nikdo mi neřekl, jak to mám lézt. Mohu si ji jen prohléd- nout, poté nás zavřou do izolace a postupně nás pouští, abychom se na sebe nemohli dívat. Je to celé o strašně rychlém rozhodování. Zespodu si to nějak promyslím, pak lezu a najednou vše vi- dím z jiné perspektivy. Bleskově vyhodnotím, že musím lézt jinak, než jsem původně plánoval na zemi. V tom si myslím, že jsem opravdu dobrý. Ve schopnosti rychle se rozhodnout. V tom mám výhodu oproti ostatním klukům, kteří se zastaví a dvě tři sekundy koukají, kam mají lézt. Určitě to velmi souvisí i s ochotou jít do rizika. S tím musí člověk opravdu hodně pracovat. Abych neu- dělal podobnou sekundovou nebo dvousekundo- vou chybu, raději zariskuju. Nevím, jestli je to intuice nebo zkušenosti, ale něco mi řekne, že ná- sledující chyt je dobrý. Nemusím ztrácet čas a zkrátka tam skočím. Kdybych se spletl a násle- dující chyt nebyl tak dobrý, jdu dolů. Na závody ale jezdím s tím, že chci podat co nejlepší výkon. Kdybych udělal chybu, spálil energii například někde, kde jsem neměl, a skončil kvůli tomu čtvr- tý, budu nespokojený. Mě to takhle víc baví. Vždy chci zalézt své absolutní maximum. Jsi velký perfekcionista? Jednoznačně. Víš, lezení je o strašných detai- lech. Když jsem zkoušel cestu Silence 9c v nor- ském Flatangeru, tak jsem bez přehánění řešil úplně všechno. Například? On to byl hrozně dlouhý a pracný proces. Vše začalo v roce 2013. Tehdy jsem celou cestu navr- tal. V té době jsem si říkal: „Cesta asi možná je, ale v tuto chvíli na ni zkrátka nemám. Musím to nechat dozrát.“ Na jaře 2016 jsem se do Fla- tangeru vrátil a začal zkoušet. Všechno mi to přišlo neskutečně těžké, ale alespoň o něco reál- nější než v roce 2013. V Norsku jsem byl v roce 2016 celkem čtyřikrát v rozmezí od května do srpna. Většina z těchto výjezdů byla na dva týdny a já jsem jednoduše zkoušel a zkoušel. V tu chvíli jsem ale nijak speci icky netrénoval. Při- pravoval jsem se obvyklým způsobem. Na konci sezóny jsem si uvědomil, že tato cesta bude vy- žadovat úplně jiný, speciálně zaměřený trénink, kde nebudu moct podcenit jediný detail. Zaměřil jsem se na to a začal pracovat s fyzioterapeutem. Od sezóny 2017 to začalo být o něco lepší. Přesto jsem potřeboval další tři cesty do Norska. V září 2017 se to ale nakonec podařilo. V okamžiku, kdy jsi stanul na vrcholu, co jsi cítil? Poslední okamžik, kdy přelézám za poslední vrcholovou hranu, byl samozřejmě neuvěřitelně silný. Když se to podařilo, zážitek a emoce byly tak neobvyklé, že jsem je ani nedokázal iltrovat ven. Normálně, když dolezu, zařvu si radostí. Tentokrát ze mě nešlo vůbec nic. Bylo to prostě neskutečné. Cítil jsem jen vlhké oči. Byla tam se mnou i má přítelkyně, která mě jistila. Pama- tuji si, že jsme se na sebe podívali a ona taky brečela. Byla to spíše taková minutka ticha. Pro- to jsem cestu pojmenoval Silence (Ticho). V čem je cesta Silence tak náročná? V lezení existuje disciplína zvaná bouldering. V ní se leze do malé výšky bez lana a dělají se při ní extrémně těžké pohyby. Na této cestě se v ur- čité pasáži leze tento extrémní boulder. Potíž je v tom, že sám o sobě je natolik speci ický, že pat- Zní to neuvěřitelně, ale na cestě Silence se dá i odpočívat. Jen musíte viset hlavou dolu. Když se to podařilo, zážitek a emoce byly tak neobvyklé, že jsem je ani nedokázal iltrovat ven. Normálně, když dolezu, zařvu si radostí. Tentokrát ze mě nešlo vůbec nic. BE LEADERS 52

ří mezi nejtěžší na světě. Je totiž uprostřed jesky- ně. Člověk tedy musí absolvovat nějaké lezení předtím, vysílí se a až pak musí vylézt tento šíle- ný bouldering v určité pasáži skály. A to je zkrát- ka obrovsky náročné. V té nejtěžší části se leze nohama napřed, hodně záleží na tom, jak se sek- ne noha do spáry, protože v ten daný moment tam téměř nejsou chyty. Pokud se noha nesekne úplně přesně, je problém. Když se to podaří, 70 až 80 procent váhy máte v nohou. Můžete se proto takřka ve stropu jeskyně rukama chytit zmiňovaných chytů nechytů. A udržet se na nich, i když v podstatě visíte ze stropu. Jak je cesta dlouhá? Asi 45 metrů a je konstantně 60 stupňů převislá. Samozřejmě cesta se také vlní, někdy víc, někdy méně. Člověk vyleze 25 metrů a pak přijde ta nestrmější pasáž, kterou jsem popisoval. Zalézt ji je samo o sobě neskutečně náročné, i když si člověk odpočine. Těžko si představuji, jak se na takové stěně dá odpočinout. O tom byla mimo jiné právě příprava s fyziotera- peutem. V té cestě existují speci ické kroky, při kterých extrémně namáháš určité svaly. Napří- klad šikmé břišní. Tak abych se na stěně mohl otočit a mohl dát nohu co nejvýš. Poté jsou tam pasáže, kde si můžeš odpočinout díky tomu, že zaklíníš koleno a špičku nohy mezi dvě části stěny. Na to jsem musel mít opravdu hodně vy- pracovaný lýtkový sval, protože v tu chvíli mi tím tlakem drželo fakticky celé tělo. Když si člo- věk věří a lýtko má opravdu silné, může si úplně odpočinout. V tu chvíli je to jediný sval, který pracuje. Visíte ale hlavou dolů. Kolikrát sis takto v průběhu výlezu odpočinul? Míst, na kterých se dá tímto způsobem orazit, je asi pět. Přičemž ten odpočinek u některých trvá třeba jen deset sekund, protože to tlačí moc do kolen a lýtko tlak nevydrží. Ale někde jsem si mohl odpočinout i dvě tři minutky. Tvůj úspěch vzbudil po celém světě velký ohlas. Jak jsi to vnímal? Sám jsem byl trochu překvapen, protože to zají- malo skutečně velká světová mainstreamová média (BBC, CNN). Myslím, že i to načasování bylo dobré, protože v roce 2016 se podařil Dawn Wall a ten je z mediálního hlediska podle mě mnohem víc uchopitelný. Je to zajímavější téma, spíme tam na zavěšených postelích, ale pro mě osobně je Silence ještě něco víc. Kam se vůbec dají posunout hranice obtížnosti lezení? V tuto chvíli jsi jediný člověk na světě, který cestu obtížnosti 9c vylezl (obtížnosti se třídí ve škále od 1 do 9c a dále, pozn. redakce). Ony ty obtížnosti jsou subjektivní. Člověk si je sám stanoví podle pocitu. Jde o to, že jako první vylezete nějakou cestu a pak je na ostatních, jestli ji dokážou zopakovat. Když já řeknu, že je to nějaká obtížnost, ostatní to berou, protože obtížnosti se stanovují ve srovnání s jinými ces- tami. Ty nejtěžší na světě jsem vylezl všechny. Mám tedy s čím srovnávat. Na světě existují na- příklad tři cesty obtížnosti 9b+, všechny jsem je vylezl jako první a jen jedna je zopakovaná. I přesto mi trvala nejtěžší cesta 9b+ devět týdnů, tato 9c mi trvala patnáct týdnů. Přičemž vím, že na Silence jsou určité kroky, které mi extrém- ně sedí. Můžu tam využít svoji velkou lexibilitu. Po sečtení všech faktorů jsem se ujistil, že je to skutečně obtížnost 9c. Samozřejmě může někdo přijít a vymyslet úplně jinou metodu a vy- myslet cestu 9c+, ale v tuto chvíli to vnímám jako velmi nepravděpodobné. Nad cestou Silen- ce jsem přemýšlel opravdu velmi, velmi dlouho. Jak velký rozdíl je mezi obtížností 9c a 9c+? Strašně velký. Už jen mezi 9b a 9b+ je ohromný rozdíl. 9b dokážu vylézt třeba za dva dny přípra- vy, 9b+ trvá několik týdnů a 9c patnáct týdnů, jak jsem říkal. V současné chvíli si nedokážu předsta- vit, že bych dokázal vylézt 9c+, i kdybych tu cestu zkoušel třeba deset let. To budu muset lézt ještě daleko lépe. Uvidím, jestli se vůbec dokážu takto zlepšit. Vnímám to tak, že pokud se mi to podaří, bude to trvat ještě dlouho. Další úroveň by byla 10a. To si myslím, že mně se už nepodaří. Ale určitě je to v lidských možnostech. Když to srov- nám, tak sportovní lezení je hodně mladý sport. Vše začalo na začátku 70. let, poté přišlo volné lezení. Lidi napadlo se nechytat výhradně za sko- by, ale lézt jen po tom, co skála nabízí. Dřív se používaly žebříčky a skobičky. Z dnešního pohle- du tu skálu tímto způsobem v podstatě znásilňo- vali. První 8a bylo v roce 1980. První 9a bylo o deset let později. Mezi těmito obtížnostmi je dalších šest úrovní. Dnes máme rok 2018 a za zhruba dvacet pět let se pokročilo v uvozov- kách jen na 9c (o 4 obtížnosti, pozn. red.). Ten vývoj dnes jde opravdu pomaličku. Ono se zdá, že 9a a 9c je jen pár písmenek, ale výkonnostně jde o neskutečný rozdíl. Například cestu 9a jsem vylezl poprvé ve třinácti letech. To ale na druhou stranu není úplně běžné, ne? No nevím o nikom, kdo by to vylezl v tomto věku. Vím, že ve čtrnácti letech vylezli někteří poprvé 9a, ale ve třinácti zřejmě pořád držím rekord. V le- zení si každý hledá to svoje. Mě osobně by třeba deset let zpátky taky úplně nebavilo zkoušet nej- těžší cestu pořád dokola, jen abych ji jednou vyle- zl. V tuto chvíli mě to ale baví strašně. Jde o ten proces. Na začátku se to zdá naprosto nemožné. Prací a tréninkem se ale postupně zlepšujete. Stá- vá se to stále realističtějším. Když lezete takto náročnou cestu, musíte vše zkoušet pořád a pořád dokola. Neustále na tom pracovat a teprve ve chví- li, kdy máte cestu úplně pod kůží a perfektně zapa- matovanou v těle, můžete ji vylézt. To mě na tom baví, vývoj od nemožného ke skutečnosti. Pocho- pitelně je to někdy frustrující a nejradši bych do toho hodil vidle, protože padám třeba pořád na stejném místě. Ale nakonec se tam vrátím a po- vede se to. Je to proces, který mě uspokojuje. Zastavme se ještě v Yosemitech. V čem spočí- vá největší obtíž na Dawn Wallu? Představ si stěnu, která je úplně vertikálně kol- má a nejsou na ní fakticky žádné chyty. Skála je strašně hladká a v nejtěžších pasážích jsou chyty opravdu milimetrové. Bez nohou by se na tom udržet nedalo. Musíš je mít na správných stu- pech a najít správné těžiště těla, aby ti to umož- nilo udělat další krok. Hodně mě zaujaly závěsné stany, které visí na skále a vy v nich spíte. Za jak dlouho se ta- kové spaní připraví? To je rychlé. Takových patnáct minut. Zavěsíš to na spolehlivé jistící body s tím, že jistící body už jsou udělané. Cesta je rozdělena na 32 délek. Mezi každou délkou je takzvaný štant. Ten je vět- šinou složen z nýtů na jištění. Tam vyvrtáš díru a upevníš stan. Jediný problém je, že se to nesmí dělat vrtačkou, ale kladivem. A to je upřímně ře- čeno na zabití. (smích) Žula je navíc extrémně tvrdý nerost, třeba oproti vápenci, takže to trvá déle. Nicméně tato pravidla všichni respektují. Jsou postele pohodlné? Pro normálního smr- telníka je to trošku nepředstavitelná věc, spát zavěšen ve stanu několik stovek metrů nad zemí. Existují dvě možnosti. Buď máš jen postel bez stanu, což by asi dělalo většině lidí problém. Když se podíváš dolů, vidíš pár stovek metrů pod sebe. Pokud má člověk stan, je to stejné, jako když spíte na louce. Pakliže jde člověk na záchod, tak je to sice trošku jiné, ale jinak pohoda. Vidíš, to mi vrtalo hlavou... jak si člověk odskočí? No na malou je to jasné, ze skály dolů, na velkou je třeba nějaký pytlík. BE LEADERS 53

Vy jste lezli prvních několik dnů úplně bez problémů. Pak přišel čtvrtý den a zádr- hel. Proč? Já jsem především nečekal, že tu délku nevylezu. Samozřejmě ona je extrémně náročná, jsou tam strašně malé chyty. Navíc jsem se cítil silný, byly ideální klimatické podmínky, protože bylo chladno a sucho. Nevylezl jsem to ale z důvodu toho, že jsem byl strašně nervózní. Cítil jsem se opravdu pod velkým tlakem, protože sám jsem strašně chtěl. Svou roli hrálo i to, že jsem nováč- kem na takové velké stěně. Samozřejmě s vizit- kou jednoho z nejlepších sportovních lezců, ale tohle bylo trošku něco jiného. Lidé ode mě hod- ně očekávali, poprvé v Yosemitech na Dawn Wallu. Asi jsem to měl hodně v hlavě a necítil jsem se dobře. Co přišlo pátý den? Věděl jsem, že zákonitě budu pátý den akorát unavenější a budu mít horší kůži na prstech. To se leze daleko hůř. Říkal jsem si, co by šlo udělat jinak. Nakonec jsem si zkrátka řekl, že nebudu tak nervózní. Já jsem v tu chvíli neměl, v uvozov- kách, co ztratit. Den předtím jsem měl ráno dob- rou pozici, ale byl jsem hrozně nervózní. Teď se uklidním a třeba to vyjde. Výsledkem bylo, že se mi to pátý den podařilo na první pokus zdolat. Večer jsem před tím volal s rodiči a přítelkyní, což mi také hodně pomohlo, uklidnil jsem se. Když se nakonec vše podařilo a vystoupali jste na vrchol, jak dlouho jste se nahoře kochali výhledem? Asi hodinku. Byli bychom tam třeba i déle, ale začalo se smrákat a on sestup z El Capitana (ská- la, na které je obávaná stěna Dawn Wall, pozn. red.) není orientačně úplně jednoduchý. Je to náročné za tmy, a navíc bylo v noci k nule. V tako- vém případě namrzají vrcholové police, což je extrémně nebezpečné. Můžeš se klidně sklouz- nout až úplně dolů, takže jsme raději šli. Příprava na Dawn Wall byla asi jiná než na Silence. Příprava byla jiná, ale upřímně řečeno, na tuto stěnu se úplně připravit nedá. Těžko na světě hledat podobnou. Těžké je především najít místo, kde byste podobný styl lezení trénovali. Neznám skálu nebo stěnu, kde by se lezlo po žule tak dokonale hladké a klouzavé. Já jsem tedy spíš věřil v to, že přijedu do Yosemitského parku v dobré fyzické kondici na sportovní lezení a prvních pár týdnů si budu zvykat na zde tolik speci ické lezení. Čím méně budu lézt tím sportovním stylem, tím více budu sláb- nout, ale zároveň budu mnohem zvyklejší na zdejší odlišnosti lezení a jištění. Normálně jsem zvyklý mít karabiny a cvakat je do nýtů připevněných na stěně. Na Dawn Wallu je ale všechno možné. Hodně lidí to může odradit. Když má totiž lezec dělat náročné pohyby pod něčím, co jako jištění nevypadá moc spolehlivě, dokáže to rozhodit. Ty takovými pocity nejistoty netrpíš? Pokud si to odůvodním tak, že mi sice hrozí pád, ale ne nijak nebezpečný, dokážu to většinou vel- mi dobře překonat. Na Dawn Wallu vypadá jiště- ní opravdu poměrně po idérně. Když ale nevydr- ží, tak je pod ním ještě jedno jištění, a to už pád zastaví. Skála je sice obtížná na lezení, padá se po ní ale krásně. (úsměv) Je rozdíl, když padáš na hladké žulové stěně nebo na skále, kde je čtyřmetrový převis a ty si o něj přinejlepším zlomíš obě nohy. Na Dawn Wallu jsou pády hodně strmé, byť, jak říkáš, bezpečné… To ano, člověk se proletí. Pokud ale vím, že je jištění bezpečné, někdy do nýtů ani necvakám. Když potom spadnu, těch dvacet metrů se rád proletím, dokonce si to užívám. (úsměv) Kolik hodin denně jste lezli na Yosemitech? Vše se odvíjí od počasí. Většinu času peklo slu- níčko a delší délky se lezly opravdu těžko. Měli jsme vždy hodinu a půl po obědě, kdy nesvítilo sluníčko, ale zároveň nebyla tma. Pak jsme po- kračovali ve tmě. Vycházelo to zhruba na osm až dvanáct hodin. Jaké jsou tvoje nejbližší i dlouhodobé cíle? Nejbližším a konstantním cílem je, abych se neu- stále zlepšoval. Kdyby se mi letos podařilo ještě udolat nějakou stěnu 9c, to by byla fantazie. Do budoucna se dívám také. Rok 2019 a 2020 se chci jednoznačně zaměřit na olympijské hry, kde bude poprvé sportovní lezení. Tomu chci podřídit celé dva roky s tím, že v létě 2020 bude vrchol v japonském Tokiu. Olympijské zlato je samozřejmě obrovský sen. Na Yosemitské stěně El Capitan stoupají lezci strmě nahoru na kolmé a hladké žulové skále. BE LEADERS 54

Firemní večírky Konference Soukromé akce Akce na míru Speciální plavby Již více než 25 let se Prague Boats řadí mezi renomované lodní společnosti v  oblasti osobní dopravy. S  hrdostí provozujeme nejmodernější a nejekologičtější flotilu v Praze. Mezi našimi loděmi najdete nejen luxusní a zbrusu nové lodě, ale také plavidla na solární a hybridní pohon. Perfektní stav všech našich lodí je samozřejmostí. Jsme hrdí nejen na naši flotilu, ale také na šíři, rozmanitost a kvalitunašichslužeb.Našelodějsoupo celýrokvyhledávaným místem pro firemní akce, konference, soukromé oslavy, svatby a mnoho dalších společenských akcí. Nabízíme skvělý catering, příjemný a profesionální personál a vždy jsme připraveni pro své zákazníky udělat maximum. ORIGINÁLNÍ FIREMNÍ VEČÍRKY www.prague-boats.cz PRAGUE BOATS

56

BE SOLID 58 SÍLA HANÁCKÉ SETRVAČNOSTI Zdenek Zapletal, Laski 62 VZDĚLÁNÍ JE NAŠE VSTUPENKA DO ŽIVOTA Biljana Weber, Microsoft 66 PROTOŽE MILUJI VÝZVY Lenka Žlebková, Kongresové centrum Praha 68 KVALITA PŘENOSITELNÁ PO GENERACE Michal Batelka, ELTON hodinářská 70 TRADICE TŘÍ STOLETÍ Andrea Pfeffer-Ferklová, Grandhotel Pupp 72 STAVAŘINU JSEM ZDĚDILA Blanka Kalcsová, MEDIS Holding 74 ÚSPĚCH SI ČLOVĚK MUSÍ VYDOBÝT SÁM Ivana Němečková, Aurum Clinic SARKOFUCK Roman Sejkot 1997

SÍLAHANÁCKÉ SETRVAČNOSTI Petr Karban Jakub Hněvkovský Zdenek Zapletal začal svou irmu budovat v roce 1992 a dnes patří již neodmyslitelně mezi světovou špičku výrobců komunální techniky. Společnost Laski, sídlící na Hané v malé vesnici Smržice, zná dnes celý svět, dodává své výrobky na všechny kontinenty, získává ceny na mezinárodních veletrzích… Jak člověka napadne vyrábět štěpkovače, frézy na pařezy a vysavače na listí? Začínali jste v roce 1992, tady žádný trh s komunální technikou nebyl… To je pravda, taky to bylo tehdy na začátku hledá- ní. My jsme prodávali náhradní díly k zeměděl- ským strojům, zemědělské stroje, dělali jsme servis. Jako první jsme vyvinuli a vyrobili zameta- cí vozík na chodníky. To jsme ale trochu předběhli dobu, tehdy jsme neměli výrobní kapacity na to něco vyrábět. Začínali jsme v jedné přízemní bu- dově z vepřovic, ve třech lidech. Později jsme roz- šířili sortiment o prodej motorů Kohler a Lom- bardini, pro které jsme získali zastoupení. Ale podobných irem jako my bylo mnoho a bylo jas- né, že všechny se neudrží, tak jsme postupně z výtěžku inancovali vlastní vývoj, hledali vlastní místo na trhu a došli jsme až k výrobě toho, co děláme dnes. To byl takový sen, který se mi splnil. Trochu se vám to za těch šestadvacet let rozrostlo… Rosteme pořád. BE SOLID 58

Byl nějaký výrazný moment, který vás posu- nul kupředu, nebo to byla cesta pozvolná, krok za krokem? My Hanáci máme dlouhou setrvačnost… My ni- kam nespěcháme. Šli jsme krok za krokem, když jsme vydělali, hned jsme investovali. Na druhé straně jsme nápady neodkládali, protože odklá- dání činí lehké věci těžkými… Ani krize po roce 2008 vás nezastavila, při- tom v krizi často ti menší mají větší starosti s přežitím… Pro nás byla krize před krizí, a to v okamžiku posílení koruny, protože když začala být koruna za dvaadvacet padesát za euro, začalo být zle. Rok 2007 začínala koruna na osmadvaceti za euro a posílila na dvaadvacet padesát, ale my nemáme tak velké marže na to, abychom to ustáli bez tvrdého opatření. Takže následovala nelehká jednání s našimi dodavateli, těm se to samozřej- mě nelíbilo…Byli jsme nuceni většinu kooperač- ních výrob si stáhnout zpět domů. Ale přežili jsme, ačkoliv jsme v průběhu roku spadli do čer- vených čísel. Na druhé straně, na konci roku jsme měli sice pokles obratu, ale nárůst přidané hod- noty. Je pravda, že v těch letech nám dílem po- mohlo i to, že tu byly dotace a komunální techni- ka se dala nakupovat. Jaké to bylo, vstoupit mezi zahraniční konku- renci, na zahraniční trhy? My jsme věděli, do čeho jdeme, od začátku jsme byli orientovaní na export, protože jsme od vzniku irmy dodávali náhradní díly i do zahraničí. To nás vtáhlo a dnes vyvážíme devadesát procent pro- dukce. Ale moje představy byly úplně jinde, než jaká je realita. Když jsme vyvinuli a vyrobili naši první frézu na pařezy, tak jsem si říkal, je sedmde- sát okresů, tak vyrobíme celkem tak sedmdesát sto kusů. Nedávno jsme slavili pětitisící… Takové množství bychom v republice nikdy neprodali. Jak se takový podnik rozvíjí na moravské vesnici? Ale my tady nežijeme na stromech, i tady jsou hodně šikovní lidé! Ale asi se těžko shánějí, všichni chtějí do města, za lepší prací… Nemám to spočítané přesně, ale více jak padesát procent lidí ve irmě je tady z vesnice. Zbytek má bydliště do patnácti kilometrů od irmy. Nejdále dojíždí pouze hlavní konstruktér, inženýr Přikryl, je z Ivanovic na Hané. Nám se vyplácí spolupráce se školami z okolí, máme smlouvu se třemi strojí- renskými školami, kluci tu absolvují praktickou výuku a ti, kteří vypadají k světu, tady mají mož- nost zůstat. Nejmíň polovina našich spolupracov- níků tady začínala hned po škole, je to jejich první zaměstnání a zůstali. Trochu popírají slova profe- sora Boháčka, který nám na vysoké škole radil, že každých pět let se má změnit zaměstnání a man- želka… Ale ono to dnes asi neplatí. Měnit manžel- ku je drahé a měnit zaměstnání, když se něco naučíte? U nás už lidi musí něco umět, aby tu mohli pracovat. Nejsme pouhá montovna. Zde v mnoha okolních podnicích je to jinak, tam když navíjíte motory kupříkladu, tak je zkrátka navíjíte a neděláte nic jiného, to je docela jednoduché. Co ale je v poslední době problém, že se lidé přeta- hují, protože prostě nejsou. My máme minimálně tak o dva tisíce větší průměr platů, než je v okolí. Ale když to tady projedete, uvidíte billboardy, jak irmy lákají lidi za mnohem větší peníze. Otázka je, co slibují a co je pak skutečnost. Ale ono za dva tři roky bude pracovníků zase dost, myslím si. Určitě je výhodou, že jste malá irma, taková skutečně rodinná… Úplně nejlepší vztahy jsou vždycky v kolektivech tak do pěti šesti lidí. Jak je vás víc, už se to začí- ná třeba kastovat, nádvorníci, dílňáci… Dneska je nás sedmdesát, a to už je kolektiv, kde se mů- žou vyskytnout jakékoliv problémy. Ne, že by se tu řešily nějaké zvláštní věci... Třeba odbory… Odborář je odborář do doby, než získá funkci. Pak už je to jen politika. Co bylo v tom vašem podnikatelském čtvrtstoletí nejtěžší? To abych přemýšlel. Jednoduché nebylo nic, kdy- by to bylo jednoduché, může to dělat každý, ale na nějaký výrazný moment si asi nevzpomínám. V těch začátcích to bylo hodně nabité, dopoled- ne jsem dělal normální byznys tady doma v Ev- ropě, odpoledne jsem s Američanama řešil otáz- ky kolem motorů. Nebyla to otázka osmihodino- vé pracovní doby. Nejtěžší to je, než se irma rozjede. Když se vám podaří přežít ten začátek, vybudujete si zákazníky, které přesvědčíte kvali- tou a spolehlivostí, pak už se další zákazníci často ozývají i sami. Ten hlavní obchod v zahra- ničí dnes dělají naši partneři, distributoři v jed- notlivých zemích. Jediný trh, který obsluhujeme sami, je Rakousko, protože oni nás pořád berou jako domácí, Rakousko-Uhersko v obchodních vazbách ještě trochu přežívá. Co mě překvapilo, je šíře vašeho portfolia, pětašedesát typů… Není to moc? Je. A to je pětašedesát typů, které vyrábíme, vyvinutých máme daleko víc. A když k těm typům připočtete všechny vyráběné varianty, tak jsou to stovky různých zařízení. Postupně chceme určité typy a modely vyřazovat, ale spíš se nám to ještě rozšiřuje. Protože když máte zákazníky, říkáte si, co kdyby… Teď ně- které modely skončí kvůli legislativě a novým normám na emise. Musíme použít jiný, ekolo- gický motor a ten dnes je takové monstrum, že se do starého modelu nevejde. A když už Vyplácí se nám spolupráce se školami z okolí, máme smlouvu se třemi strojírenskými školami, kluci tu dělají a ti, kteří vypadají k světu, tady mají možnost zůstat. Nejmíň polovina lidí tady začínala hned po škole, je to jejich první zaměstnání a zůstali. JAK ROSTE VÝROBNÍ AREÁL SPOLEČNOSTI LASKI 2015 1996 2003 2006 2009 2012 BE SOLID 59

musíme stavět nový stroj, tak k tomu zase chceme přidat nějaké vylepšení. Výhodou je, že dneska přeskakujeme fázi funkčního vzoru, protože dnes se vyvíjí tak, že stroj postavíte v počítači, vyrábíte už rovnou prototyp. Hodně se to zrychlilo. I u vašich výrobků vládnou technologie a inovace? Určitě. Bez elektroniky to dnes nejde. Dříve bylo normální, že jste stroj ovládal rukama, bylo to i fyzicky náročné. Dnes jde trend ke strojům, které už ovládáte jenom páčkami, úplně nejvyšší třída je dokonce na dálkové ovládání přes vysílačku a v nouzi i přes mobilní aplikaci. A rostou také požadavky na výkon, co bylo dříve pro i zařízení, to už se dnes hodí tak na zahrádku. Na veletrhu TechAgro 2018 plá- nujeme předvést úplnou novinku, a to stroje s autonomním ovládáním. Dnes se hodně hovoří o výrobě na vyžádání, kdy konkrétní výrobek přímo uzpůsobíte zákazníkovi. To by mohla být výhoda pro malé irmy, které jsou lexibilnější… My na jednotlivé zakázky reagujeme už nyní, někdo si vymyslí barvy, někdo brzdu na kotouč. Ale každá taková změna cenu výrobku dost navyšuje. Když je požadavek ve větší sérii, asi to není problém, ale když se jedná o jeden dva kusy, jsme schopni reagovat v těch případech, kdy jde o jednoduché změny. Že bychom ale dokázali vyrábět jednotlivé stroje podle přání… nevím, moc si to neumím představit ani v bu- doucnu. Cena, dodací lhůty a kvalita by asi tr- pěly. Náš typ výroby není kusový, ale sériový. Jsou irmy přizpůsobené na kusovou výrobu. Například nyní kupujeme stroje na oplétání hadic a ty nám vyrábějí na zakázku. Vyrobit takový stroj dokáže pouze několik irem, trh je malý, mohou si to dovolit, jsou na to uzpůsobe- ni. Zase ale nejsou uzpůsobeni na sériovou vý- robu. Typ výroby je u nich malosériový, respek- tive kusový. Lidé a stroje... Vy tady zatím máte výrobu, která voní řemeslem šikovných rukou, ale přicházejí roboti… To ano, i u nás, teď stavíme novou halu a tam plánujeme svařovacího robota. Trvale inves- tujeme do nových technologií. Viděli jste zde obrobnu, lisovnu. Je kompletně vybavena nejvyspělejší CNC technologií. Dva klasické stroje, které jste viděli, které se vám tolik líbily, zde máme jednak trochu z nostalgie, ale hlavně pro učňovskou praxi a eventuálně pro kusovou výrobu dílů pro prototypy. Přes- tože jsme Hanáci, nespokojenost se stávají- cím stavem řešíme investicemi do rozvoje BE SOLID 60

firmy. Razím motto, že první spokojení zůsta- li na stromech. Jak se vám daří inancovat vývoj? Nejezdíme na dovolenou na Bahamy. Vývoj je drahý, poučka ze školy říká, že vývoj nového modelu je patnáctkrát dražší, než je jeho pozděj- ší prodejní cena. Z praxe musím říct, že je to často i víc, když započítám všechny náklady. Vývoj obvykle trvá rok až dva, neustále pracuje- me na nejrůznějších inovacích a vedle toho vyví- jíme i zcela nové modely, teď zrovna pro jarní TechAgro 2018. Kde vidíte příležitost k růstu? V oblasti autonomních strojů. Jednodušší stroje už dnes kopírují například i Rusové. Když přišlo embargo na dodávky do Ruska, museli si stroje, co dříve nakupovali u nás, začít dělat sami. Zvládli vyvinout a vyrobit rakety, takže jedno- dušší stroje zvládnou bez problémů vyrobit také. Jediná cesta je přes udržení technického náskoku před konkurencí. Překvapuje mne, že vaše největší konkurence je v Americe. Čekal bych Asii… Náš trh je pro asijskou produkci poměrně malý, oni se specializují na velkou výrobu v ohrom- ných sériích, to náš trh nepotřebuje. Ale je to hlavně otázka úrovně kultury životního prostře- dí a péče o ně. Přece jenom v této oblasti mají USA a Británie náskok před zbytkem světa. A pro tuto péči je samozřejmě potřeba technika. Vaším významným partnerem je Velká Britá- nie. Co pro vás znamená brexit? Myslím, že nic. Dodávali jsme tam v době, kdy jsme ještě v Unii nebyli, budeme tam dodá- vat i teď. I na vašem příkladu je vidět, že irma, které se daří, je motorem regionu. Nejenže ona sama dává práci, ale má i své dodavatele, často z nejbližšího okolí. To vás jako zdejšího rodáka a patriota musí těšit. Těší, ale já napůl pocházím z vedlejší vesnice, kde jsem žil do svých osmnácti let. Vztahy mezi obcí a naší irmou jsou na velice dobré úrovni. Navzájem si vycházíme vstříc. Přemýšlel jste nad tím, že jednou přijde den, kdy budete muset odejít? Synové tu pracují oba dva, jeden vede divizi mo- torů, druhý nákupy ze zahraničí a IT sítě, ale za- tím tuto otázku moc neřešíme. To záleží na nich. Je pravda, že asi budou muset najít někoho na ob- chody a personalistiku, protože o tyto záležitosti se starám sám. Každý je ale nahraditelný, předpo- kládám, že to zvládnou i bez mne. Vyrábí profesionální komunální techniku na špičkové úrovni, svou produkci z devadesáti procent dodá- vá na trhy více než padesáti zemí světa. Mezi hlavní produkty patří frézy na pařezy, štěpkovače, drtiče, drážkovače, vysavače na listí a zame- tací stroje. Za své výrobky byla opa- kovaně oceněna na veletrzích Silva Regina a TechAgro i cenami v prestiž- ních podnikatelských soutěžích a an- ketách regionálního i celorepubliko- vého významu. LASKI BE SOLID 61

V životě toho můžete dost ztratit, ale vzdělání je něco, co s vámi zůstává navždy, ať jste kdekoliv. BE SOLID 62

Po letech opouštíte Českou republiku, jak se cítíte? Je to vzrušující! Setkala jsem se tu s mnoha zají- mavými zákazníky, partnery i kolegy… A nyní se stěhuji do Vídně za svou rodinou, za kterou jsem posledních pět let jen dojížděla. Bude fajn být zase spolu, i když má nová pozice také obnáší hodně cestování. Na jednu stranu mě tak čeká velké dob- rodružství, na tu druhou jsem smutná, že opouš- tím tak skvělý tým lidí. Do Vídně to ale není dale- ko, takže doufám, že přátelství, která jsem si tu vybudovala, budou pokračovat i nadále. Jaký byl váš život tady? Z dvaceti let mé kariéry jsem sedm strávila v Čes- ké republice. A velmi to ovlivnilo můj profesní i osobní rozvoj. Bylo pro mě velkým potěšením tu žít. Mám ráda Prahu, ale bavilo mě i cestování po celé republice. Podívala jsem se na místa, kam bych se jako turista asi nevydala. Často jsem byd- lela v malých hotýlcích, navštívila hrady, zámky a další památky. A také jsem potkala spoustu zajímavých lidí, se kterými jsme si dokázali poví- dat celé hodiny na nejrůznější témata. Cením si české vášně pro četbu a poslech hudby, protože i já mám pro tyhle věci slabost. A co vaši čeští kolegové, čím si vás získali? Vyhovuje mi, jak jsou Češi systematičtí a jsou profesionálové. Mají rádi ve věcech jasno, hodně spolu komunikují. Bylo příjemné s nimi spolu- pracovat a doufám, že podobné kolegy budu mít i na novém pracovišti. Na jaře 2017 Microsoft zveřejnil výsledky průzkumu mezi mladými dívkami ze dvanácti evropských zemí. Jeho cílem bylo zjistit, kdy a proč dívky ztrácejí zájem o vědu a technolo- Lucie Slováková archiv B. Weber Biljana Weber převezme prvního dubna letošního roku vedení segmentu podnikových aplikací Microsoft pro západní Evropu. Po pěti letech v čele české a slovenské pobočky společnosti tak stojí před novou výzvou. VZDĚLÁNÍ JE NAŠE VSTUPENKA DO ŽIVOTA BE SOLID 63

gie. Jedním z ovlivňujících faktorů je prý ne- dostatečná motivace ze strany rodičů. Jak jste na tom s rodiči byla vy? Podpořili vás? Můj otec byl univerzitní profesor, matka byla profesorka na střední škole. Oba mě vždy pod- porovali a říkali mi, že mohu být, čímkoliv si budu přát. Otec mi stále opakoval větu: „Největší investice, jakou mohou rodiče pro své děti udělat, je podporovat je ve vzdělávání.“ A já to samé dnes říkám své dceři, protože vzdělání je něco jako vaše vstupenka do života. V životě toho můžete dost ztratit, ale vzdělání je něco, co s vámi zůstá- vá navždy, ať jste kdekoliv. Kdy jste si uvědomila, že technologie je vaše… … vášeň?! Vlastně jsem chtěla studovat architek- turu, protože mě zajímá design a kreativní čin- nosti. Ale protože jsem měla problémy se zra- kem, nakonec jsem musela rozhodnutí změnit. Kreativního oboru jsem se ale nechtěla vzdát, a tak padla volba na IT, což je také forma určité- ho tvoření. Mám ráda matematiku, takže jsem se zaměřila na programování. Bylo a stále pro mě je jako zábavná hra plná řešení úkolů. Mám ráda technologie, protože vás nutí se pořád něco učit a udržují vás mentálně it. Čím by podle vás mohly být technologie pro dívky lákavé? Studium technologií neznamená, že absolventi musí nutně pracovat v IT oboru. Technologie jsou dnes běžnou součástí našich životů – sou- kromých i pracovních. Rozumět jim znamená být připraven na svou budoucnost. Existuje řada studií na toto téma. Jedna z nich například říká, že v roce 2020 bude devadesát procent pozic na evropském trhu vyžadovat alespoň základní znalost technologií a IT dovedností. Pokud je nebudete mít, bude pro vás velmi těžké najít si práci. Technologie přitom zdaleka nejsou jen o programování, existuje celá řada pozic, kde je využijete. Marketing, HR, poradenství… Proč tedy dívky nechtějí technologie studovat? Právě tím se zabýval už zmíněný průzkum. Mno- ho dívek v jedenácti letech říká, že je technologie zajímají. Ale jen málokterá z nich si to samé mys- lí o dva roky později. Důvody, proč to tak je, jsou tři. Prvním z nich jsou rodiče, od kterých dívky často slýchávají, že technologie nejsou kariéra pro ženu. To absolutně není pravda! Talent je v populaci rozdělen rovnoměrně mezi ženy a muže. A talentovaní lidé, muži i ženy, mohou budovat kariéru, jakou si budou přát. Dalším důvodem je nedostatek ženských vzorů. Když se dívek zeptáte, jakou slavnou ženskou osobnost z historie si vybaví, zmíní Marii Curie. A to je vše. Musíme zviditelnit skvělé vědkyně, vývojářky softwarů i majitelky startup společností. A s tím BE SOLID 64

souvisí třetí důvod jejich nezájmu o technologie, učitelé. I oni by měli dívky v technologiích pod- pořit a dát jim příležitost s nimi pracovat. Podnikli jste už na základě výsledků nějaké kroky? Hned několik. Jedním z nich je například pro- gram Akademie programování pro děti, který jsme v poslední době zaměřili více na dívky. Dále spolupracujeme s neziskovými organizace- mi Czechitas a Aj ty v IT, které se snaží právě o to, přivést dívky a ženy k technologiím. A pořá- dáme inspirativní technologické workshopy pro dívky DigiGirlz. Chodíme do škol, kde s dívkami mluvíme o tom, jaké kariérní příležitosti v IT mají. Technologie mají dnes na náš život větší dopad než kdy dřív. Pomáhají nám v každoden- ních činnostech a dělají svět lepším místem pro život. A to je klíčový bod k zamyšlení pro dívky, které o studiu uvažují. Vědět, že to mohou být právě ony, kdo pomůžou měnit svět. Vy sama stojíte ve vedení významné velké společnosti. Setkala jste se někdy s předsud- ky vůči tomu, že jste žena? V začátcích ano. Víte, během mé kariéry v něko- lika mezinárodních společnostech jsem v prů- měru každé tři roky pracovala pod novým šé- fem. A od každého z nich jsem se něco naučila. V tom dobrém i v tom špatném. Například i to, jak jednat s lidmi. Snažím se k nim chovat přes- ně tak, jak bych chtěla, aby se chovali oni ke mně. S vysokým respektem. Každý vztah začínám s důvěrou. V minulosti jsem se hodně potkávala s přístupem v duchu: „Nevěřím ti, dokud mi nedokážeš, že si to zasloužíš.“ Ale já jsem zastáncem vzájemné podpory. Těší mě, když vidím, že zaměstnanci dělají pod mým vedením pokroky. V čem si myslíte, že jsou ženy lepší šé ky, než muži? Především – nikdy to není jedna osoba, kdo vede společnost. Vždy je to celý tým lidí, pro který je podle mě nejpodstatnější rozmanitost. Ženy, muži, mladší, starší, různého vzdělání, různých osobností… Všichni mohou tvořit kreativní tým s dobrými výsledky. V moderním světě byznysu je pak důležitá spolupráce, komunikace a empa- tie mezi lidmi. A v těchto třech oblastech jsou podle mě ženy často lepší než muži. Je pro ženy těžké se v dnešní společnosti prosadit? V životě každého z nás se poslední dobou čím dál více propojuje soukromá a pracovní sféra. Snažíme se ji udržet v nějaké rovnováze. A abys- te byli spokojení a úspěšní v kariéře, je jedno, jestli jste muž nebo žena, potřebujete partnera, který vás podpoří. Myslím, že především pro ženy je velmi důležité se partnerovi svěřit a pro- mluvit si s ním o svých plánech. A stejnou disku- si pak vést se svým nadřízeným. Protože ani jeden z nich možná netuší, že máte vyšší ambice. U nás v Microsoftu jsem se nesetkala s tím, že by vedoucí odmítl kolegu či kolegyni, kteří chtěli dokázat něco víc. Ale setkala jsem se se ženami, které mají z kroků kupředu strach. Čeho se obávají? Ptají se samy sebe, zda jsou na postup připrave- né, bojí se, že nemají dost zkušeností, pochybu- jí, že budou úspěšné. Přitom pokud nabídnete stejnou pozici muži, odpoví bez váhání: „Jasně, beru to. Kdy nastupuji?“ Když přijímáte novou pozici, víte většinou jen z padesáti procent, co bude obnášet. Zbývající polovinu se musíte teprve naučit. Je to naprosto přirozené. A váš šéf je ten, kdo by vám v tom měl pomoct. Mys- lím si, že tohle je pro ženy daleko důležitější než pro muže. Svým manažerům proto říkám: „Chovejte se ke svým zaměstnankyním tak, jak byste chtěli, aby se šéfové chovali k vašim dce- rám. S respektem a důvěrou.“ Když se podíváte zpět na svou kariéru, napadlo vás někdy, jaké by bylo věnovat se úplně jinému oboru? Občas mě napadne, jestli bych se dnes rozhodla stejně, jako jsem se rozhodla v osmnácti letech. A pokaždé dojdu k tomu, že bych IT studovala znovu. Je to skvělý obor a přála bych si, aby se pro něj rozhodlo daleko více žen. IT se totiž dotýká tolika dalších oblastí! Má dcera studuje medicínu. A všechny zkoušky a testy, které se dří- ve dělaly na malých zvířatech, se dnes dělají na modelech vytištěných 3D tiskárnou. Techno- logie zkrátka dnes používáme všichni a všude. A podle mě je to ta nejzajímavější kariéra, jakou může člověk mít. Před příchodem do Microsoftu půso- bila Biljana Weber ve společnosti IBM, kde zastávala vedoucí pozice v rámci regionu střední a východní Evropy. Roku 2010 přišla do slovinské pobočky Micro- soft, kde byla zodpovědná za posilování pozice společnosti na domácím trhu. V červenci 2013 byla jmenována gene- rální ředitelkou Microsoft ČR, o tři roky později se stala ředitelkou pobočky Česká republika a Slovensko. Od 1. dub- na 2018 vstupuje do vedení segmentu podnikových aplikací Microsoft pro západní Evropu. Biljana Weber Svým manažerům říkám: „Chovejte se ke svým zaměstnankyním tak, jak byste chtěli, aby se šéfové chovali k vašim dcerám. S respektem a důvěrou.“ BE SOLID 65

Jaká byla ta první? První výzva? Ta přišla hned po maturitě. Dosta- la jsem příležitost být průvodcem po zahraničí pro jednu malou cestovní agenturu. A upřímně, to nešlo odmítnout. Již během studií jsem si udělala kurz průvodce cestovního ruchu, a stala se tak delegátkou na celé následující léto. Vy- zkoušela jsem si všechny typy zájezdů. Byla to výborná zkušenost, dostala jsem se tak do jižní Francie, Španělska, Itálie nebo Švýcarska… Nebála jste se? Tenkrát rozhodně ne. Až s přibývajícími lety si říkám, že jsem tenkrát byla hrozně v poho- dě. Dneska bych měla větší obavy. Ale já se prostě nikdy nebála nových věcí a zkušeností. Je to pro mě naopak plus. Ačkoli musím říct, že když provádíte turisty po Miláně, kde jste nikdy předtím nebyla, a musíte vypadat, jako že to tam znáte jak svoje boty… (smích) Tak to je pěkný adrenalin… Taky. Hlavně mě to bavilo. Chodili jsme ulice- mi Milána a já po očku sledovala papírek ve své ruce, kde jsem měla popsané informa- ce. A zároveň jsem odpovídala turistům na otázky, jako kdybych tam cestovala každý rok. (smích) I když můj první týdenní zájezd v jižní Francii byl také něčím jedinečný. Po- znala jsem tam tenkrát svého manžela, s kte- rým máme dnes úžasné tři syny. A víte, co je na tom nejzábavnější? On žil asi sedm kilome- trů od místa, odkud pocházím, ale potkali jsme se až na zájezdu do Francie! Můj účast- ník zájezdu, který vlastně do Francie prvoplá- nově ani jet neměl, jelikož jsem ho neměla na seznamu účastníků. Počkejte, to zní hrozně osudově… Bylo to osudové. Vždycky to přijde, když to nejméně čekáte. Můj manžel tehdy jel jako náhrada za svého kamaráda. Náš prvotní kon- PROTOŽE MILUJI VÝZVY A takhle vám odpoví žena, která dokázala skloubit nádherný rodinný život se svým kariérním snem. Obchodní a marketingová ředitelka Kongresového centra Praha Lenka Žlebková se na mou otázku, jak to všechno dokázala, jen pousmála a začala vyprávět o všech výzvách, které s radostí přijímala. Neuvěřitelný osobní příběh na pozadí skvělé kariéry. Linda Pacourková Jakub Hněvkovský BE SOLID 66

takt byl, když jsem s ním přepisovala jméno na seznamu účastníků. A pak? Pak už to šlo samo. Užili jsme si týdenní zájezd na Fran- couzské riviéře, kde on natáčel na svou kame- ru. Jako velký fanda do filmařiny. Byly to deva- desátky a já ho dodneška vidím, jak stojí s tou obrovskou kamerou na rameni. Po zájezdu mi dal slíbený reportážní film z výletu a o týden později mě pozval na první rande. Vzpomínala jsem zpětně, že ještě před zájezdem do Fran- cie jsme se už několikrát viděli. Znala jsem ho od vidění z různých kulturních akcí u nás ve městě, ale setkání přišlo až později. A letos to bude už třiadvacet let, co jsme spolu. Jede- náct let randění. Poté svatba. O tři roky pozdě- ji první syn, pak po stejné pauze druhý syn a nakonec nejmladší syn. Mám velkou chlap- skou rodinu. A musím upřímně říct, že mám opravdu skvělého manžela. To tam určitě na- pište, ať si to může přečíst. (smích) Byl vám velkou oporou, když jste si plnila kariérní sen? Byl. A stále je. Můj muž má svatozář, hlavně za to, že to se mnou tak dlouho vydržel. Ale pokud můžu mluvit za nás za oba, jsme kom- plementární. Skvěle se doplňujeme, dělíme se např. o domácí práce, společně rozhodujeme o dovolených, máme stejný vkus. Já jsem nic- méně extrovert a on je introvert. Vyměnili jsme si tradiční role a vyhovuje nám to. Můj muž tráví čas doma s dětmi a já si můžu plnit svůj kariérní sen. Málokdy najdete muže, který je ochotný tohle zvládnout. Řekla bych, že deva- desát devět procent mužů by tohle neakcepto- valo. Když jsme bydleli chvíli na Moravě, tak mi soused vždycky po příjezdu z práce říkal: „Máš doma mámu?“ A myslel tím mého muže, který byl doma na rodičovské dovolené. (smích) Máte velké štěstí, víte to? Že? Já si taky říkám. Co vás nejvíc posunulo k vašemu pracovnímu snu? To je těžké říct. Každá pracovní zkušenost mi v mém rozvoji dala něco. Pro začátky mi nejvíce přispěla Amerika. Když jsme ještě při škole od- cestovali s mužem do USA. Tam jsem si zakusila fyzické dno svých sil. A nelituju toho. Od pokoj- ské přes dělání snídaní po recepční. Dalo mi to hodně. Když jsem dělala pokojskou pro osmnáct apartmánů a uklízela popcorn z mikrovlnky po nepořádných klientech… Byla to přesně ta chvíle, kdy jsem si řekla, že tohle dělat nechci. A i to mě posunulo. Postupem času jsem díky tomu nahlížela na zaměstnance jinak, protože jsem věděla, čím si prochází a co jejich práce obnáší. Málokterý šéf ví, jaké to je, uklízet tolik pokojů, a málokterý šéf se také dokáže do za- městnanců vcítit. Na kterou práci ráda vzpomínáte? Víte, že na všechny? Opravdu. Každá mi něco přinesla. Hotel President mi dal hodně, nebyl to řetězcový hotel, a tak jsem měla více pravomocí. Mohla jsem nahlídnout jak do obchodních zále- žitostí, tak do řízení celého hotelu a hlavně jsem měla příležitost s panem ředitelem o hodně věcech spolurozhodovat. Nebo pracovat jako ředitelka Prague Convention Bureau byla taky krásná zkušenost. Miluju Prahu jako destinaci. A propagovat něco, v co věříte, je opravdu skvě- lé. Věřím, že úspěchy se rodí těm, kteří dělají to, co je baví. V tom je to kouzlo. Podařilo se nám Prahu jako kongresové město dostat během mého působení z devatenáctého na desáté mís- to. To je obrovský úspěch. Když jste v top desít- ce kongresových destinací, je to velmi prestižní záležitost. A co kongres kongresů ICCA (Mezinárodní kongresová asociace)? Jaký z toho máte pocit? Celý loňský rok byl hlavně o tom, aby se ICCA povedla. A podle ohlasů se povedla velmi. Náš hlavní cíl byl, aby se kongres zařadil mezi tři nejlepší kongresy v historii a všechno dobře klaplo. Abychom předčili očekávání. Z pohledu kongresového turismu to byla obrovská příleži- tost pro Prahu. Nevyčíslitelné PR, které jsme získali v zahraničí. Díky přípravám na tak pres- tižní akci jsme v Kongresovém centru Praha investovali do nových věcí. Zrekonstruovala se většina interiérů, například máme zcela nové toalety, vyměnily se koberce, obnovily konfe- renční sály… A nejen to. Investovalo se hlavně do technologií – nová Wi-Fi síť, celkově nová elektroinstalace, vzduchotechnika i nový digi- tální navigační systém pro klienty. A pak jsem si ještě vymyslela nový rebranding korporátní identity. Takže jsme noc před akcí lepili navi- gační plánky, plakáty s novým logem, aby vše bylo tak, jak má. (smích) Nicméně naše úsilí se vyplatilo a hodnocení samotných delegátů nás moc potěšilo. Dělala jsem pokojskou pro osmnáct apartmánů a uklízela popcorn z mikrovlnky po nepořádných klientech… Byla to přesně ta chvíle, kdy jsem si řekla, že tohle dělat nechci. A i to mě posunulo. Postupem času jsem díky tomu nahlížela na zaměstnance jinak, protože jsem věděla, čím si prochází a co jejich práce obnáší. BE SOLID 67

Celosvětově známé hodinky PRIM, které mají sedmdesátiletou tradici na českém trhu, dávají svému jménu díky lidským příběhům ještě větší kouzlo. Není pochyb o tom, že ruční práce je nedocenitelná. Přece jen se při výrobě setkají jedny hodinky s téměř 1 000 lid- skými doteky! Jejich jedinečnost vypráví neje- den příběh. Návrat do minulosti Koncem 70. let čistil nositel Primek Diplomat septik a nešťastnou náhodou mu tam hodinky spadly. O dvacet let později při renovaci domu hodinky našel, očistil, natáhl strojek a hodinky začaly měřit čas přesně tam, kde se tenkrát zastavily. Dnes jsou schované s průvodním do- pisem od majitele v archivu irmy v Novém Městě nad Metují. Přenositelné po generace. Hodinky s příběhem. O tom přesvědčí i limito- vané edice. Společnost představila jednu napří- klad k výročí narození Karla IV. s čtvrtou dvace- tičtyřhodinovou ručičkou, která odkazuje na hodiny s jedinou ručkou, používanou v jeho době, nebo limitovanou edici hodinek k osmde- sátému výročí narození Václava Havla s jeho vlastním autogramem uprostřed číselníku. Ke stému výročí republiky se můžeme těšit také na limitovanou edici, která vzniká ve spo- lupráci s designérským studiem Olgoj Chorchoj. Představí se veřejnosti na jaře a ukáže opět něco unikátního. Čím překvapí tentokrát? Sto čtyřicet dílků dokonalosti Výroba vedená zkušenými a dlouholetými pro- fesionály v oboru v Novém Městě nad Metují vytvoří jedny mechanické náramkové hodinky z více než sto čtyřiceti dílků. Dílků, které jsou tak malé, že některé z nich bez lupy neuvidíte. Stroje také pomáhají při samotné výrobě, ov- šem lidskou ruku potřebují stejně. Každý pra- covník má na starost určitou část výroby, které se věnuje celý den. Šikovný hodinář za svou osmihodinovou směnu sestaví jedny mechanic- ké hodinky! Zapomeňme na velkovýrobu, na kterou jsme zvyklí z Číny. Tady se pracuje pečlivě a poctivě. A hlavně s velkou tradicí – na- příklad Ing. Miloslav Holý, který je dnes technic- ko-výrobním ředitelem, pracuje ve irmě už od roku 1984. Čím jsou hodinky ale opravdu jedinečné, je mechanický strojek vlastní kon- strukce, který vdechne hodinkám život. Kvalitu ruční práce a lásku k ní poznáte ihned. Devade- sát sedm procent součástek se vyrábí v samot- ném Novém Městě nad Metují. Pouze řemeny, sklo (také od českých výrobců) a také vlásek do setrvačky se do irmy dováží. Hodinky vám padnou jako ulité, jsou příjemné a ještě vydrží i pro vaše vnoučata! Modely, jako je Diplomat, Orlík nebo retrospektivně laděný design hodi- nek Pavouk, jsou i přes svou historii stále oblí- bené. Na své primky nedá dopustit ani český KVALITA PŘENOSITELNÁ PO GENERACE Linda Pacourková archiv „Nedávno jsem dostal děkovný dopis. Od člověka, který v Praze pracuje v oblasti IT. Narodil se mu syn a napsal mi, že mi děkuje, protože k jeho narození koupil naše hodinky z limitované edice Anthropoid, aby mu je mohl dát k narozeninám, až vyroste,“ vypráví ředitel společnosti ELTON hodinářská Michal Batelka, zatímco pijeme kávu vedle obchodu PRIM Manufacture 1949 ve 4. patře pražského obchodního domu Kotva. BE SOLID 68

ortoped, chirurg a primář Oddělení spondylo- chirurgie v pražské Fakultní nemocnici Motol Jan Štulík, který je hrdým ambasadorem náram- kových hodinek. V jediné české manufaktuře, která umí vyrobit mechanické hodinky, ale ne- dělají jen nové produkty. Naopak! Svou populár- nost získali i díky renovaci starých primek. Po- kud najdete po svých prarodičích první hodinky Spartak, znovu je tu opraví a ruce šikovných hodinářů jim vdechnou opět život. A jestli touží- te po hodinkách na míru pro své blízké či pro sebe, jste na správné adrese. Proč se na jejich výrobu nezajet podívat rovnou osobně? Podpořme české řemeslo Věděli jste, že v České republice máme pouze jednu školu s oborem zaměřeným na hodinář- ství? Pouze dvanáct absolventů ročně opouští školu v Jihlavě a hledá práci ve své specializaci. I proto je společnost ELTON Hodinářská spojena se školou a nabízí absolventům praxe a volná juniorní místa ve své irmě. „Rádi vložíme čas do nadějného člověka po škole a naučíme ho tomu- to tradičnímu a dnes už ojedinělému řemeslu. Je to pro nás poté vrácená investice. Chceme ve své výrobě šikovné hodináře, kteří své práci rozumí, a hlavně ji dělají s radostí,“ popisuje Michal Batel- ka. Práce s hodinkami je velmi zodpovědná a ná- ročná. Je důležitý cit a trpělivost pro jejich zachá- zení. Stačí silnější přitlačení při broušení a vše se může dělat znovu. Používané kovy dodávají inál- nímu vzhledu správný punc. Dnes v hodinářství vám moderní bronz změní barvu podle vašeho zacházení a denního používání. Barva se dá sa- mozřejmě pokaždé vrátit do původního stavu, přesto i nezměněná přináší hodinkám na origi- nálním vzhledu. Najdete zde hodinky dokonce z titanu nebo zlata. Vše záleží na vaší představě nebo fantazii. Orlík pro armádu Již zmiňované hodinky ORLÍK přitahují pozor- nost nejen sběratelů a nadšenců. První model byl navržen už v 60. letech, a to pro Českoslo- venskou armádu! Prošel samozřejmě armádním výcvikem společně s vojáky a zažil si extrémní podmínky, kterým úspěšně odolal. Ikona české hodinařiny má typický design pouzdra a číselní- ku s absencí datumovky. Vhodný nejen pro spor- tovce a adrenalinové nadšence, ale také do spo- lečnosti ke slušivému obleku! První československé náramkové hodinky nesly jméno Spartak. Ty se staly už ve své době velmi oblíbené a v roce 1958 se prosadila značka PRIM. Jedinou společností, která ji dnes na ná- ramkových hodinkách smí používat, je právní nástupce podniku ELTON společ- nost ELTON hodinářská z Nového Města nad Metují. Vzhledem k určení správné kvality a hodnoty náramkových hodi- nek si nechala firma zaregistrovat i ochrannou známku Manufacture PRIM 1949, podle které také poznáte, že si kupujete právě ty pravé, tradiční a ruč- ně vyráběné hodinky značky PRIM. www.prim.cz Ty pravé jsou jen jedny BE SOLID 69

Co se v hotelu v uplynulém roce povedlo a co vám vyloženě udělalo radost? Kromě výrazně lepšího hospodářského výsled- ku, nárůstu přenocování a pestřejší národnostní skladby klientů? Velikou radost mám z rekon- strukce Becher´s baru. Rekonstruoval se po dva- ceti letech a o tom, že se povedl, svědčí i jeho vzrůstající obliba mezi místními. Kromě klasic- kého barového repertoáru totiž nabízí i klasic- kou kuchyni. Denně tu navíc hraje živá kapela. Zkrátka, podařilo se nám namíchat chutný a ce- nově dostupný koktejl a zasadit ho do příjemné- ho prostředí, ve kterém se host cítí dobře. Pupp jsem nikdy neviděla jako uzavřenou pevnost pro bohaté cizince. Sama jsem, myslím, velice ote- vřený člověk, proto mám radost, že se nám po- dařilo otevřít Becher´s bar nejen světu, ale i městu. To ale není jediný gastronomický provoz hotelu, který vyvolává zájem… Máte pravdu. V Grandhotelu Pupp jich hosté mohou navštívit hned několik. Každý z nich se pyšní vlastním jídelním lístkem, který podtrhuje osobitou atmosféru jeho prostoru. Lístky jsou samozřejmě sezónně obměňovány. Gastronomii v Puppu vládne chef de cuisine Martin Piták, držitel několika prestižních cen a ocenění. Stan- dardem naší gastronomie je široká nabídka kva- litních, vyvážených a čerstvých pokrmů české a mezinárodní kuchyně. Špičkové gastronomické receptury, moderní technologie a tým čtyřiceti profesionálních kuchařů garantují pětihvězdič- kovou kvalitu všech pokrmů naší kuchyně. Kro- mě Grandrestaurantu Pupp a Malé Dvorany ne- smím zapomenout na naši kavárnu Café Pupp, která z gastronomických provozů hotelu generu- je nejvyšší tržby. A máte i jakési detašované pracoviště… Další naše radost! Golf restaurant u poslední jam- ky Golf Resortu Karlovy Vary je stabilně hodnocen jako mimořádně kvalitní svou gastronomií i služ- bami. Dokazuje to koneckonců i pořádání spole- čenských akcí a svatebních hostin. Svatební hostiny pořádáte ostatně i v Puppu samotném… Samozřejmě. V hotelu můžeme nabídnout svatbu se vším všudy až pro pět set osob. Víte, atmosféra hotelu, který přivítal první hosty už v roce 1701, je prostě jedinečná. Stejně tak jedinečná je i svat- ba a my se svatebčanům a jejich hostům věnujeme tak, aby byla nezapomenutelná. Prozradíte nějaké úsměvné či dramatické momenty z některé svatby? V žádném případě. Diskrétnost je přece alfa a omega našich služeb! Snad jenom za sebe mohu prozradit, že mám slabost pro malý svatební ob- řad v kapličce nad hotelem. Ta je pro takovou pří- ležitost náležitě vysmýčena a vyzdobena. Obřad samotný pak většinou probíhá v rodinném kruhu čtyř až šesti osob. Dobře, už žádné pokusy o indiskreci. Vraťme se raději do Puppu. Co vás čeká a na co se těšíte v tomto roce? Čeká nás rekonstrukce dvaceti čtyř pokojů, z nichž jeden bude koncipován jako prezidentské a druhý jako královské apartmá. Vyjdeme tak vstříc po- ptávce především arabské klientely po dlouhodo- bých pobytech. Důraz bude kladen na komfort – větší a vyšší postele nebo více úložného prostoru. Při pobytu na tři až šest týdnů jsou tato vylepšení nutností. Cestuje-li celá rodina, je to zpravidla větší počet lidí. Všechny rekonstruované pokoje budou proto vzdušnější a prostornější. Hotovo bude do konce dubna. Předpokládám, že se bude jednat o více či méně léčebné pobyty... Hosté zcela jistě využijí Pupp Royal Spa a Pupp Royal Clinic, respektive uznávané kardiospa. Oba provozy poskytují kvalitní péči již od roku 2013. Všiml jsem si, že kromě pobytových a léčebných programů nabízíte i klubové balíčky služeb... Celkem tři. Pupp Corporate Club slouží místním irmám pro jejich obchodní partnery. Kromě zvý- hodněných cen nabízí hostům parkování zdarma a dále čerstvé ovoce a nealkoholické nápoje v ceně pokoje. Pokud to momentální provoz dovo- lí, předáme hostům pokoj do užívání dříve a umožníme mu zůstat v pokoji déle, než je ob- vyklé. Pupp Exclusive Club je určen stálým hos- tům a umožňuje svým členům desetiprocentní slevy ze všech služeb zakoupených v Grandhotelu Pupp, které hotel stanoví. Slevu lze uplatnit na ubytování v Grandhotelu Pupp, pobytové balíč- ky i na gastronomické služby ve všech střediscích. A konečně Pupp Generation Club. To je takové naše překvapení pro dětské hosty ve věku od tří let. Zahrnuje dárek na pokoji při příjezdu, zmrzli- nový pohár v Café Pupp, speciální nealkoholický koktejl v Clubu Malá Dvorana nebo soutěže v rám- ci klubu v několika věkových kategoriích o věcné ceny. Po dovršení osmnácti let se z dětských hostů automaticky stávají členové klubu pro dospělé Pupp Exclusive Club se všemi jeho výhodami. Takový rozsah služeb pro děti mě v majestát- ním Puppu trochu překvapuje. Turismus, a tedy i hotelnictví, se dynamicky mění. Chceme přicházet stále s něčím novým a zajímavým. Více než třísetletou tradici nemůže- te chápat jako zastavený, zakonzervovaný čas. Martin Kubelka archiv TRADICEtří století Dvanáct let stojí Andrea Pfeffer-Ferklová v čele snad nejznámějšího hotelu České republiky. Je generální ředitelkou Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Když jiní hoteliéři sázeli na ruské hosty, ona usilovala o klientelu z celého světa. Když jiní počítali ztráty, ona prosazovala investice. BE SOLID 70

Pupp byl vždycky průkopnický, dynamický, vždycky stavěl na nových a samozřejmě co nej- kvalitnějších službách. To je přece ta jeho tradice! Asi nahlédnete, že v případě služeb pro děti spo- kojené dítě rovná se spokojený rodič. To zcela jistě ano. Ale jak dokážete obsáhnout takovou škálu služeb? Od nápadu k samotné realizaci to přece musí být dlouhá cesta... Je to onen pověstný běh na dlouhou trať. V hotel- nictví vždycky byl a vždycky bude. Mám obrov- skou a zásadní výhodu v tom, že Pupp dokáže fungovat jako tým, že se prací dokážeme bavit a obohacovat. Pak práci nevnímáte jako zátěž, ale jako radost, kterou navíc můžete sdílet. Zmínila jsem, že někteří kmenoví zaměstnanci pracují v Puppu i pětatřicet let. Kdyby pro ně hotel nebyl alespoň částečně rodina, kdyby nebyli hrdí na to, že svůj profesní živost spojili právě s tímto hote- lem, všechno by bylo jinak. Svým zaměstnancům věnujete hodně času a úsilí… Věřte mi, že ráda. Snažím se jít příkladem – to je myslím to, co zaměstnanec opravdu ocení. Když jsem v hotelu každé Vánoce i každého Silvestra, vydá to za mnoho slov. Jste spolu na jedné lodi. A na tu společnou plavbu si vzpomenete i po le- tech. Kolegyně a kolegové vás vidí jinak než na po- myslném piedestalu generální ředitelky. Vy také vyučujete na střední hotelové škole. To je asi úplně jiný svět… Když to hrubě zjednoduším, pak v hotelu můžete velet a ve škole musíte zaujmout. A když chcete zaujmout, musíte umět vtáhnout studenty do hry. Musíte být autentičtí a kreativní. Mojí velkou výhodou je v tomto ohledu zkušenost z hotelové praxe. Můžeme se tedy těšit na novou generaci hoteliérů? Našemu školství bohužel chybí dostatek kvalit- ních učitelů. Výuka teorie odtržené od praxe žád- nou zapálenou generaci odborníků asi nepřinese. Ale v každé třídě se naštěstí najde alespoň pět šest studentů, kteří o obor zájem mají. A ty bych v rámci jejich praxe ráda plnohodnotně zapojila do hotelového provozu. A tím rozhodně nemyslím rutinní nezáživnou práci. Ráda je zapojím do něja- kého pilotního projektu Grandhotelu Pupp. Může to být vzájemně obohacující počin. Jaký máte při vašem vytížení recept na spokojený život? Předně jsem zdravá. Dělám práci, která mě baví, navíc s týmem lidí, kterých si vážím. Sportuji, čtu dobré knihy, cestuji. Ale hlavně: mám se v práci i v osobním životě stále na co těšit a to je důležité. Působí přes deset let na pozici generální manažerky Grandhotelu Pupp v Karlových Va- rech. Po absolvování VŠE v Praze nastoupila na pozici pracovníka obchodního oddělení porcelánky Haas A Czjzek v Horním Slavkově, od roku 2001 pracovala jako marketing ma- nažer v Grandhotelu Pupp, kde v roce 2004 postoupila na pozici vedoucí obchodního od- dělení a od června 2006 působí jako generální ředitelka tohoto hotelu. Ve svém oboru získala několik ocenění: v roce 2005 titul Mladý manažer do 30 let, v roce 2012 Hoteliér roku v kategorii nezávislé hotely a v témže roce byla i finalistkou prestižní ankety Manažer roku České manažerské asociace. Ing. Andrea Pfeffer-Ferklová, MBA Pupp byl vždycky průkopnický, dynamický, vždycky stavěl na nových a samozřejmě co nejkvalitnějších službách. BE SOLID 71

V názvu vaší společnosti slyším medicínu, ale vím o silnicích. Slyšíte ale dobře. My jsme vznikli 7. května 1990 pár dní poté, co od 1. května začal platit zákon o akciových společnostech, a začínali jsme jako malá stavební irma drobnějšími realizacemi v nemocnicích a na silnicích. Proto MEDIS, medi- cínské a inženýrské stavby. Z medicíny jste postupem času přešli k těm silnicím. Nicméně, ani silnice se zrovna moc nestavějí. Přesto jste dnes poněkud větší irma… Trochu jsme vyrostli… Netáhlo vás to spíš k advokacii? Přece jen jste právnička. Pocházím ze stavařské rodiny, otec byl stavař, dědové z obou stran rovněž. Ale já stavařinu dělat nechtěla. Vystudovala jsem práva a jako právnička jsem pracovala do roku 1990. A v nově vznikající firmě jsem také právem začínala. Ale pohltilo mě to, budovali jsme firmu z nuly, měnila se nám pod rukama a po- řád bylo kam jít, čistá právničina šla stranou, stavařinu jsem vlastně zdědila. Právní případ skončí, ale irma je věčná… Právě. Nikdy není hotovo. A v té legislativní smršti, která byla, je a asi bude, má právník přece jen výhodu. Proto jsem ráda, že starší dcera, která by mě měla vystřídat, je také práv- nička. Zatím je společnicí v advokátní kanceláři Petr Karban Jakub Hněvkovský STAVAŘINUJSEM ZDĚDILA S Blankou Kalcsovou, předsedkyní dozorčí rady královéhradeckého koncernu MEDIS, o legislativě, silnicích, steacích i o tom, na co se často zapomíná. A také o Česku, které, ačkoli se mu daří, má stále co dohánět. BE SOLID 72

mého manžela. Ze zkušenosti vím, že je to nej- lepší průprava, jak poznat fungování irmy. Vy chcete končit? Aktuálně nechci, ale nic netrvá věčně. Z výkon- ných řídících funkcí jsem odešla již před čtyřmi lety, je tu management, který má plnou důvěru a je velmi dobrý. Zaměřuji se na strategii, inan- ce, investice. Jste připravena stát a sledovat dceru z po- vzdálí? Není to úplně snadné, říkají mnozí, kteří to již absolvovali. Připravena snad ano, jestli to zvládnu bez pro- blémů, ukáže čas, ale věřím, že ano. Umím si to představit. I proto, že už dnes manžel mladší dcery řídí, a myslím, že úspěšně, jednu z kon- cernových společností. Můj druhý zeť také za- čal pracovat v koncernu a i on se připravuje na vstup do aktivního řízení. A mladší dcera? Je také právnička, jako všichni z rodiny, ale ta asi zůstane mimo firmu, vydala se na soud- covskou dráhu. Vraťme se k silnicím, k inženýrským stavbám. I vás trápí legislativa? Trápí. Protože u nás se často mluví o tom, že neumíme stavět kvalitně a rychle. Ale my to umíme. Jenže legislativa je nesmírně ome- zující a přípravná řízení trvají velmi dlouho, zasahovat do nich mohou i ti, kteří sice o tom nic nevědí, ale vidí v tom jakousi příležitost se zviditelnit. Vláda asi tu snahu má, otázka je, jak se k tomu postaví sněmovna. Co já si pamatuju, mnohokrát se o tom mluvilo, ale nikdy to neprošlo. Doufejme, že současná snaha o zrychlení liniových staveb už bude konečně úspěšná. Taková legislativní sublimace… Dalo by se říct. Bohužel je to jeden z důvodů, proč se u nás buduje málo. Dopravní stavitel- ství se od roku 2010 nevzpamatovalo, zaostává- me. Okolo nás budují Poláci, Slovinci, Chorvati, Rakušané, Němci… jen my uprostřed zatím málo. Všichni čekáme, že se to změní, protože dopravní síť potřebujeme všichni. A že se ne- staví, je i důsledkem toho, v jaké situaci je trh, kde se dnes soutěží leckdy i za ceny, které jsou pod náklady. To přece není zdravé. Toho my se účastnit nechceme, na tom jsme se s kolegy shodli, že do stavby se ztrátou nikdy nepůjde- me, to bychom popřeli základní principy. Máte výhodu, že vaše koncernové portfolio je širší než jen dopravní stavby. Je, ale až na jednu výjimku má všechno urči- tou spojitost se stavařinou. Společnost ATEKO se zabývá výzkumem a inovacemi a dokáže dodávat investiční celky na klíč v oborech chemického a strojírenského průmyslu, v energetice, chlazení, v oblasti životního pro- středí. Máme společnost M – PROJEKCE speci- alizovanou na projektování dopravních sta- veb, M.I.S. se zaměřuje na testování, měření a analýzy materiálů. Máme strojírny, kameno- lomy, obalovny, obchodní společnost zabýva- jící se prodejem a autorizovaným servisem značek Citroën a Suzuki, distribucí pohon- ných hmot. Takže shrnu-li to, naše činnosti opravdu souvisí se stavebnictvím, které tvoří osmdesát procent obratu koncernu. S našimi stavbami se můžete setkat nejen v České re- publice, ale i v zahraničí, působíme na Sloven- sku, máme za sebou zajímavé velké stavby v Polsku. A ta výjimka, kterou jste zmínila? Zemědělská výroba. Úkrok z lásky? Původně ne, dnes už ano. Zemědělský podnik Výšina na Trutnovsku jsme získali v období kupónové privatizace. Firma byla hluboce ve ztrátě, taková černá díra. Na začátku roku 2003 byla vypořádána vlastnická struktura celého koncernu a já jsem mohla začít vyko- návat vlastnická práva podle svých představ, první myšlenka byla prodat to. Rostlinná výroba v Podkrkonoší nepředstavovala nic lukrativního, hovězí stáda omezovala pro- dukci, výkupní cena mléka, pokud ji vůbec mlékárny zaplatily, nepokryla výrobní nákla- dy a produkce vepřového také nesla ztrátu... Ale viděla jsem možnou příležitost rozvo- je v blížícím se vstupu naší země do Evrop- ské unie. Takže myšlenka prodat se změnila na myšlenku najít odborníka, který pomůže tento podnik postavit na nohy. Povedlo se, našla jsem ho v Jiřím Šulcovi, který dodnes společnost vede. Zrušili jsme chov vepřů, opustili výrobu mléka a zaměřili se na chov plemene Limousine, což je vysoce kvalitní, druhé nejčastěji chované plemeno v gurmán- ské Francii. Steaky z Výšiny? Ano, ale koupíte je v zahraničí. Bohužel, netěší mne to, ale taková je realita českého trhu. Ten dá přednost raději zmraženému importu z Ar- gentiny než čerstvé domácí kvalitě. A při veli- kosti našeho stáda, což je sedm set až osm set kusů, se nevyplatí ani vlastní porážka, natož masokombinát. Plány na rozšíření? Přání roku? V celém koncernu plánujeme organický růst. Chceme se soustředit na kvalitu, z té slevovat rozhodně nechceme, a na posilování našeho dobrého jména, poskytovat silné zázemí našim zaměstnancům. A přání roku? Zdraví a ať se daří… Možná rozhodnutí ÚOHS. Něco významného? Společnost M – SILNICE se zúčastnila tendrů vypsaných na úseky dálnic v ČR, prioritně jsme se zaměřili na úseky D35 a D11 v našem regionu. Úspěšně jsme prošli prvním kolem, ve druhém kole jsme ve sdružení ještě se dvě- ma firmami nabídli na úseku dálnice D35 Časy – Ostrov nejlepší cenu. Načež zadavatel tři měsíce zkoumal podané nabídky a poté nám oznámil, že nás ze soutěže vyřazuje pro drobnou administrativní chybu v příloze na- bídky. Naše námitky nepřijal, nevyužil stan- dardní prostředky dotazu na zhotovitele. To je velké zklamání, cítíme to jako křivdu. Obrátili jsme se na ÚOHS, čekáme… Máme něco za se- bou, M – SILNICE byly v roce 2017 Svazem podnikatelů ve stavebnictví vyhlášeny Staveb- ní firmou roku 2016, získáváme ceny za do- pravní stavby, máme řadu zkušeností z po- dobných realizací, máme dobré reference. Celý tým na tom odvedl velký kus práce, a na- víc velmi rádi stavíme tady, kde jsme doma, máme zde silné materiálové a technické zdro- je a vysoce erudovaný lidský potenciál. Myslíte, že přijde i v Česku doba, kdy podni- katel už nebude nadávka? A myslíte, že to tak opravdu ještě je? Každopád- ně, jestliže tak někdo stále smýšlí, měl by si to sám zkusit na vlastní kůži. Je to velká zodpo- vědnost, za irmu a především za lidi v ní. Já svou práci dělám ráda, jsem hrdá na to, co jsme spolu s našimi lidmi dokázali. Jsme ryze česká irma, jejíž celý pro it zůstává v České republice, všechny daně platíme zde, jsme součástí života regionů, podporujeme jejich rozvoj v oblasti kultury, sportu, vzdělání. Dopravní stavitelství se od roku 2010 nevzpamatovalo, zaostáváme. Okolo nás budují Poláci, Slovinci, Chorvati, Rakušané, Němci… jen my uprostřed zatím málo. Všichni čekáme, že se to změní, protože dopravní síť potřebujeme všichni. BE SOLID 73

Kde se cítíte víc doma? Ve Španělsku, nebo v České republice? Ve Španělsku svítí slunce, mám tam hezký byt, blízko k moři. V České republice jsou zase přá- telé, které znám už třicet let. Ať přijedu kamko- liv, cítím se tam dobře. Jak jste se dostala k práci ve Španělsku? Ještě před rokem 1989, když jsem pracovala na ORL na Bulovce, jsem navštívila světový lé- kařský kongres v Madridu a shodou okolností získala stáž na soukromé klinice v Seville. Po sedmi měsících působení mi nabídli práci ve španělské státní nemocnici. V té době jste už měla malou dceru, kolik jí bylo? Devět let. Po dobu stáže jsme si ji s mojí mamin- kou převážely každé dva měsíce sem a tam. Když mi pak nabídli práci v nemocnici, zařídila jsem dceři možnost chodit do španělské školy. Špa- nělsky nemluvila vůbec, a tak jsem domluvila s učitelkou, že může jen sedět ve třídě a poslou- chat. Asi po měsíci přišla domů a začala psát španělské básničky a já jsem zjistila, že už se s dětmi v pohodě dorozumí. Jak snášela časté cestování? Bavilo ji to. Nechtěla jsem ji ochudit o české vzdělání, takže má nakonec českou i španělskou základní školu, gymnázium a celkem tři vysoké školy. Učitelé mi vytýkali, že ji přetěžuji, ale když vidíte, že poslouchá českou hudbu, listuje španělským časopisem a do toho sleduje špa- nělskou televizi, tak pochopíte, že to zvládá s přehledem. Dnes žije v Bruselu, pracuje v právní sekci Evropského parlamentu a mys- lím, že je ráda za možnosti, které měla. Pomocnou rukou vám tehdy byla hlavně ma- minka. Myslíte si, že ovlivnila i váš úspěch? Moje maminka na mě byla vždycky přísná. Kdyby bylo po mém, tak by ze mě byla oddílová vedoucí. Nebyla jsem zvyklá sedět nad učebnicemi a v prvním ročníku na medicíně jsem chtěla ze školy odejít. Maminka mi tenkrát řekla, ať zůsta- nu, dokud mě nevyhodí od zkoušky. A oni mě za celé studium nevyhodili. Dnes jsem za to ráda. Co říkala na váš odchod do Španělska? Nejdřív si to vůbec neuměla představit. V té době už jsem měla dceru, takže se zajímala hlavně o to, jak to bude s ní. Časem ale uznala, že jsem se rozhodla správně. Myslím si, že každý člověk si ten úspěch musí tak trochu vydobýt sám. Jak jste se tam adaptovala vy? Začala jsem pracovat ve státní nemocnici a současně si doplňovala vzdělání v oblasti estetické medicíny. Zaměřovala jsem se na operace nosů. Často za mnou chodili pa- cienti, kteří měli krásně upravený nos od plas- tického chirurga, ale měli špatnou nosní pře- pážku. A já jsem přemýšlela, proč jdou do té operace dvakrát. Z jednoho řezu by se přece dal udělat funkční i estetický zásah. Začala jsem proto jako jedna z prvních dělat oba zá- kroky najednou. Liší se podle vašich zkušeností pojetí krásy ve Španělsku a u nás? Myslím, že ne. Všude je to stejné, všichni chceme vypadat přirozeně. Moderní ženy, ale ani muži, nechtějí mít povislé koutky, nechtě- jí vypadat unaveně. Když toho docílíte, jsou spokojeni. Specialistka na ORL a plastickou chirurgii provozuje v Praze soukromou kliniku Aurum Clinic, která je zaměřena na estetickou medicínu, estetickou chirurgii v plném rozsahu a také hlav- ně na aplikaci výplňového materiálu Meta<>Crill, což je látka podporující tvorbu vlastního kolagenu. Pomocí této výplně se dají vyrovnat vrásky, provést úprava povadlé pokožky, opravit tvar nosu, zvětšit rty, doplnit poúrazové nebo vrozené defekty. Kromě toho stíhá Ivana Němečková týden co týden létat do Španělska, kde stále působí na své soukromé klinice v Seville a ve španělské státní nemocnici. MUDr. Ivana Němečková Aurum Clinic Do rukou doktorky Ivany Němečkové svěřují své tváře známé osobnosti českého showbyznysu. Na její klinice estetické medicíny se nechává hýčkat Petra Janů, Marcela Holanová, Hanka Křížková, Jan Přeučil a řada dalších. Ivana Němečková totiž patří ke špičkám v oboru. ÚSPĚCH SI ČLOVĚK MUSÍ VYDOBÝT SÁM Lucie Slováková Aurum Clinic BE SOLID 74

Železná 493/20 Praha 1, Staré Město Po – Pá 10.00 – 20.00 So – Ne 10.00 – 19.00 Rückl Flagship Store www.ruckl.cz

76

BE YOURSELF 78 V JEDINEČNOSTI JE KRÁSA Ivo Weber, ALO Diamonds 82 CESTOVÁNÍ, KTERÉ VÁM PADNE JAKO ULITÉ Jan Koláčný, Čedok 84 ČESKÝ KLENOT V ZANZIBARU Milan Pavelka, HotelMax 86 CHUŤOVÝ ZÁŽITEK HEZKY ČESKY Miroslav Kubec a Robert Krejčí, TRILOAD Invest 88 KÁVA PRO KRÁLE I CÍSAŘE René Sion, Dallmayr 90 TAJNÁ INGREDIENCE NA PĚT Petr Kovařík a Silvie Steinerová, Pražská čokoláda 92 LUXUSNÍ SAUNOVÝ SVĚT Congress & Wellness Hotel Olšanka Superior UF ONA VI. Roman Sejkot 1997

V JEDINEČNOSTI KRÁSA JE BE YOURSELF 78

Perfektně vybroušený a čistý diamant je snem každého, ale ne každému se takový sen splní. Unikátnost kamene, která v pří- rodě nestojí nic, se totiž na trhu samozřejmě platí penězi. Množstvím peněz. Dokonale čistý, průzračný, jasný, barevný či bílý diamant bez kazů a vad je totiž velkou vzácností. Společnost ALO diamonds vám takové jedinečné diamanty nabídne, navíc zasazené v nádherném šperku, který vám zůstane na celý život. Jedinečnost diamantových šperků začíná u kame- ne. Díky rozšířené nabídce nerostů na antverpské a bruselské burze a především díky zkušenostem majitele irmy Alojze Ryšavého, který ví přesně, co pro své šperky chce, vám jeho společnost do- káže zprostředkovat opravdové unikáty. Nejdraž- ší kameny se brousí právě v Antverpách, ačkoli jsou jejich naleziště v Rusku, Jihoafrické republi- ce, Austrálii nebo Kanadě. Ale nejen kvůli uniká- tům navštěvuje pan Ryšavý diamantovou burzu. Dvaadvacet let zkušeností mu dává dokonalý přehled. I unikát potřebuje stafáž a krásné, malé, třpytivé diamanty zasazené okolo honosného, velkého a exkluzivního kamene mohou jedineč- nost i cenu ještě umocnit. Originální prsten, který se vám bude blýskat na ruce při zásnubách, nebo náhrdelník, který vás bude reprezentovat na spo- lečenské akci, ovšem nenabízí jen krásu. Diaman- ty vám totiž nabídnou to, co žádný jiný nerost nemůže. Záruku nesmrtelnosti a skutečné výji- mečnosti. Výjimečný šperk se stane zároveň i cenným dědictvím, odkazem, který může puto- vat přes generace. Nikde a nikdy nenajdete dva naprosto stejné kameny. Diamanty si mohou být velmi podobné, ale nikdy nebudou totožné. A každý z nich je popsán do detailu mezinárod- ním certi ikátem, takže na svou nesmrtelnou jedi- nečnost máte i o iciální dokument. Zkušenosti, respekt a trpělivost Jak se luxusní šperky společnosti ALO diamonds vyrábějí? Základem jsou zkušenosti, respekt a tr- pělivost dlouholetých pracovníků k práci s tak vzácnými a drahými nerosty. Pro každý šperk se předem vymýšlí speci ická výroba i úprava. Ještě před jeho vytvořením se tak vše musí zrodit v hla- vě, jako nápad, který je pak převeden do reality. Nakreslená skica, vymodelování z vosku, gra ický náhled, model z 3D tiskárny nebo rovnou model z kovu – každému šperku sedí jednoduše jiný postup zhotovení. „Květinové, abstraktní nebo zvířecí vzory jsou lepší na kresleném návrhu. Pak je vymodelujeme z vosku, kde se před námi objeví šperk v poměru jedna ku jedné, a okamžitě máme o podobě šperku představu. Velmi se u nás rozšiřuje a zlepšuje práce v 3D návrzích, kdy můžeme vylep- šovat vzhled šperků v počítači a zároveň si umíme vytisknout hotový model. Každý návrh je speci ický pro každý kámen. Máme i šperky, které musíme tvořit okamžitě do kovu, protože není čas na mode- lování a přemýšlení,“ popisuje s úsměvem jednatel společnosti a ředitel výroby Ivo Weber. Využijí se tu ty nejtradičnější i nejmodernější technolo- gie. Na každé pozici se ve výrobním ateliéru vyrá- bí nějaký jiný šperk. Zkušenosti zlatníků a šperka- řů jsou v tomto oboru neocenitelné, i malé detaily se kontrolují, upravují a opravují, aby žádná chyb- ka neunikla. Vše musí být prostě dokonalé, stejně jako samotný diamant. Růžový vítěz bez konkurence O výjimečnosti diamantů není pochyb. Znáte například příběh nejcennějšího diamantu na světě? Je jím celosvětově uznávaný a obdivo- vaný růžový diamant Pink Star o váze 59,6 kará- tu, který se vydražil v loňském roce za 1,8 mi- liardy korun v dražbě aukční síně v Hongkongu. Je to největší růžový diamant kategorie fancy vivid – do ní se řadí kameny s nejvyšší možnou koncentrací dané barvy a tvoří pouze jedno pro- cento všech diamantů na světě. Chcete i vy svůj unikát? Řekněte si o něj… Linda Pacourková Majka Votavová / RVV studio a archiv Má extrémně vzácné, jedinečné vlastnosti, které svět obdivuje i oceňuje. Diamant. Nejtvrdší nerost na světě s nejvyšším leskem. Na krku či na ruce se vám diamantový šperk s puncem nejvyšší kvality bude vždy vyjímat naprosto dokonale. A kdo by se nechtěl cítit jedinečně? BE YOURSELF 79

DIAMANTOVÝ PRSTEN Nejrozšířenější a nejoblíbenější je bílý diamant v briliantovém brusu. Bílý, čirý centrální diamant s 5,01 karátu a krásným leskem je v prstenu zasazený velmi precizně a tvoří ušlechtilý jedinečný šperk s nenápadným, ale o to větším půvabem. Velikosti grapefruitu Cullinan, jméno největšího diamantu světa. Byl nalezen roku 1906 v Jižní Africe a v su- rovém stavu měl 3 106 karátů. Dnes už ho vcelku bohužel nespatříme, protože byl rozdělen na sto menších vzácných kamenů. Dva z nich se ale dočkaly takové pocty, že se staly součástí britských korunovačních klenotů a byla jim přidělena také královská jména – Cullinan I. a Cullinan II. Diamant naděje Zapsal se do dějin nejen svou krásou. Inspi- roval mnoho režisérů a scenáristů a neod- myslitelně patří k filmu Titanic, kde se stal inspirací pro náhrdelník Srdce oceánu. Modrofialový kámen v astronomické hod- notě 250 milionů dolarů vystřídal tisíce majitelů. Stal se dokonce součástí francouz- ských korunovačních klenotů a dnes ho najdeme v Národním přírodovědeckém muzeu ve Washingtonu. Zajímavosti ze světa diamantů KOLEKCE UNIKÁTŮ ALO Diamonds Linda Pacourková archiv BE YOURSELF 80

NÁHRDELNÍK S TANZANITEM Dechberoucí kámen Tanzanit s 18,11 karátu, který se těží pouze na jediném místě na světě – v Tanzanii pod Kilimandžárem, na ploše dvanáct kilometrů čtverečních. Moderní a velmi populární nerost se proslavil čirou modrou barvou s fialovým nádechem teprve v šedesátých letech. Poprvé ho do svých šperkových kolekcí použil Tiffany, který ho také podle místa nalezení pojmenoval Tanzanit. Vytěžení tak velkých kamenů se předpokládá do dvaceti let, a proto je v současné době skvělou investicí, neboť omezené zásoby znamenají jistý růst jeho ceny. PRSTEN S RUBÍNEM Tradiční až nadčasový design prstenu s rubínem osloví každého. Šperk s celkovým počtem 11,05 karátu je osázen malými čirými bílými diamanty a představuje ideální volbu pro všechny generace. Rubín se používal už ve starověkém Řecku nebo Egyptě. Není moderní, je tradiční a v tom je jeho jedinečnost. V Indii se například bez rubínu nezasnoubíte. Podle místních bájí totiž symbolizuje energii, plodnost a celkově uklidňuje, proto je nutným předpokladem trvalého souladu ve vztahu. Šperk s největším diamantem Kámen bez jediného kazu s názvem The Art of de Grisogono se 163,41 karátu zasazený do náhrdelníku ze smaragdů a menších dia- mantů byl vydražen v Ženevě za necelých 39 milionů dolarů. Diamant lze ze šperku vy- jmout a umístit do jiného klenotu. Jedná se o nejdražší náhrdelník na celém světě. Jednu stranu tvoří osmnáct menších diamantů, za- tímco na druhé straně jsou dvě řady šedesáti šesti smaragdů. Ve středu se pak blýskne čirý diamant. Skvost z Indie Ačkoli má drobný kaz, je diamant Regent či Pitt považován za nejkrásnější na světě. V osmnác- tém století jej nalezl otrok. Ukryl drahý kámen do obvazů na nohou a utekl s ním na pobřeží. Své tajemství prozradil až kapitánovi lodi plující do Velké Británie. Kapitán otroka zavraždil a diamant prodal za pět tisíc dolarů obchodní- kovi, který na něm rok poté vydělal. A to je pouze začátek historie. Kámen se poté stal sou- částí korunovací ve Francii na dlouhá staletí. Během druhé světové války byl ukryt před ně- meckou armádou, dokud se nestal exponátem muzea v Louvru. Nejdelší historie Od roku 1304 se píše historie diamantu Koh-i-Noor. Jeho název v překladu znamená Hora světla – toto pojmenování dostal od dobyvatelů Indie v roce 1739. Byl darován anglické královně Viktorii, která ho nechala přebrousit. Co ubrala diamantu na váze, to přidala na jeho kráse a stal se hlavní ozdo- bou královské koruny. Anglií se šířila pověra, že první mužský panovník, který bude nosit korunu s kamenem, ztratí vládu nad Indií. Proto Viktorie šperk prodala raději manželce svého následovníka. BE YOURSELF 81

Kdo cestuje s Exclusive Travel Čedok? Klienti, kteří mají konkrétní představu o tom, jak chtějí strávit svou dovolenou. K tomu si uvě- domují, že jejich představa není úplně standard- ní a že realizace bude něco stát. Cestovatelé, kteří jdou po něčem speci ickém. Ať už je to spe- ci ická doprava soukromým letadlem, speci ické místo pobytu v exkluzivních letoviscích nebo v místech, do kterých se běžně nejezdí, anebo speci ický program, který je jim připravený na míru. Máme klienty, kteří se k nám pravidel- ně vracejí a za svoji dovolenou jsou každoročně ochotni utratit milionové částky. Naprosto stě- žejní proto je, aby cesta přesně odpovídala před- stavě klienta. Přicházejí k nám například lidé, kteří touží procestovat, řekněme, Kanadu. Mají dvě nebo tři konkrétní místa, která chtějí sto- procentně vidět, a k tomu si nechají doplnit pro- gram tak, aby korespondoval s jejich zájmy. Aby se z cesty vrátili spokojení, je pak především o úzké spolupráci mezi klientem a naším prodej- cem. Kolik prodejců v této divizi máte? Máme vyčleněnou skupinu osmi lidí, kteří musí mít dostatek obchodních i cestovních znalostí a zkušeností. Musí vědět, kam klienta posílají, jak to tam vypadá, zdali místo či program splní jeho nároky a tak dál. To, že se k nám klienti vracejí, je založeno právě na důvěře k naší znač- ce a k našim prodejcům. Vztahy mezi konkrétní- mi prodejci a konkrétními klienty jsou v tomto případě skutečně stěžejní. Nezřídka se stává, že se klient v případě spokojenosti vrací rovnou k tomu, kdo mu cestu naplánoval a prodal, pro- tože dostal přesně to, co chtěl. Jaká je tedy vaše nabídka? Kam se dá letět a co se tam dá dělat? Dá se letět skutečně kamkoli a dělat úplně coko- li. Měli jsme velmi speci ické požadavky, ale ne- pamatuji si, že bychom někomu museli říct ne. Naplánovali jsme už pobyty v mongolské jurtě i návštěvu Antarktidy na ledoborci. Možností je celá řada. Lidé mají své vlastní a velmi speci ické představy o trávení volného času a my jim je pomáháme plnit. Jak dlouho trvá příprava takové cesty? Pochopitelně není možné přijít ve čtvrtek s tím, že chcete v pátek letět. Příprava celé akce odpo- vídající klientským požadavkům chvíli trvá. Tak- že zpravidla když už naši klienti vědí, že chtějí letos na podzim někam letět, tak jsem přesvěd- čený, že kolegové v ETC o tom už dnes vědí a při- Doma ve skříni si hýčkáte dokonale padnoucí saka či šaty šité přímo na vás, na zápěstí si každé ráno zapínáte personalizované hodinky a do práce vyrážíte s ručně vyrobenou aktovkou přesně odpovídající vašim potřebám. Na míru si dnes můžete pořídit ledacos. Dokonce dovolenou, a to zcela bez starostí. Generální ředitel společnosti Čedok Jan Koláčný nám prozradil, jak exkluzivní může být cestování ušité na míru. CESTOVÁNÍ, KTERÉ VÁM PADNE JAKO ULITÉ Sabina Bařinová archiv společnosti Čedok, Shutterstock.com BE YOURSELF 82

nejmenším rámcově cestu připravují. Individua- lizovaný cestovní plán ale zvládneme sestavit během pár týdnů. A co pro to cestovatel musí udělat? Stačí, když za námi přijde a sdělí nám svou před- stavu. Přes pobočku, přes internet, přes call cen- trum. Naši konzultanti se s ním spojí a jednotli- vé detaily doladí způsobem, který klientovi vy- hovuje. Pozorujete nějaké oblíbené místo nebo typ zájezdů, po kterém se vaši zákazníci ptají? Naši klienti nejčastěji jezdí na dva typy cest – pobytové a poznávací. Co se týče relaxačních a pobytových zájezdů, často tam igurují místa, jako je Mauricius, Maledivy, Tahiti či Bali. Po- znávací cesty jsou zase spíše o aktivním odpo- činku a dobrodružství – někdo chce například zažít africké safari a pozorovat konkrétní druhy zvířat v přirozeném prostředí, další chce nějaký čas meditovat s mnichy v Tibetu. Jakmile se to dozvíme, snažíme se naplánovat cestu, která bude maximálně odpovídat individuálním poža- davkům klienta. Obecně jsme ale schopni zajis- tit prakticky cokoli. Dovolenou u moře, v láz- ních, luxusní plavby i luxusní vlaky. Plánujeme i tzv. citybreaks či eurovíkendy, poznávací zá- jezdy, zájezdy za sportem, cesty za gastronomií, zimní dovolenou na horách, zážitkovou i incen- tivní turistiku. Kdysi jsme například pro jedno- ho výrobce elektroniky zajištovali poznávací zájezd do Mexika, v rámci kterého měli účastní- ci exkurzi do provozu dodavatele. Jak jsem ří- kal. Každý má nějakou představu, jak chce pro- žít volný čas. My to umíme zrealizovat. Jak vidíte budoucnost cestování? Už dnes se cestování dramaticky segmentuje a půjde to dál. Jednotlivé typy cestování se od sebe budou pořád víc a víc vzdalovat. Na jedné straně takzvaný package tourism, tedy turistika na základě standardní katalogové na- bídky. Na druhé straně exkluzivní a maximálně individualizovaný typ cestování. Vedle toho existuje low-cost tourism, v rámci něhož cestují tzv. backpackeři. Ti zase vybírají pouze z nabíd- ky na internetu. Jak a kam rád cestujete vy? Já se přiznám, že si nejvíc odpočinu s rodinou na chalupě. Tam posekám trávu nebo si zajez- dím na kole s vnučkou a vypustím všechno z hlavy. Ale musím uznat, že v průběhu po- sledních asi deseti let jsem si dost oblíbil Por- tugalsko. Tamější mentalita a životní styl mi vyhovují. Takže kdyby mi někdo nabídl dovo- lenou právě v Portugalsku, tak se určitě nebu- du bránit. Ideálně, kdyby se jelo za jídlem a vínem. Registrovaná značka společnosti Čedok už od roku 1996 zprostředkovává prémiové cestování šité na míru jednotlivým klientům. Právě tato značka začala na českém trhu jako jedna z prvních nabízet prakticky neomezené možnosti individu- álního cestování a přitom s organizačním komfor- tem, který mohou nabídnout pouze cestovní kan- celáře. Dnes má díky letitým zkušenostem pevnou pozici na trhu a těší se velké oblibě klientů, kteří neváhají se pravidelně vracet. Exclusive TRAVEL ČEDOK BE YOURSELF 83

Český klenot v Zanzibaru Komfortní vily, obsluhovaná soukromá pláž, del íni na volném moři, s nimiž si můžete i zaplavat, exotické rostliny, úchvatné tanzanijské safari z vozů i z letadel, autentické vesnice se skutečným životem, původními řemesly i tradiční gastronomií, extravagantní směs koření, vůní, barev, žhavého bílého písku na plážích a jedinečné architektury ve městech. To je White Paradise Resort, jeden z nejlépe hodnocených resortů souostroví. To je Zanzibar. Ráj… Petr Simon archiv BE YOURSELF 84

Jak vzniká ceněný africký resort „V prvnířaděpotřebujeteotcemyšlenky.Iniciátora.V tomtopří- padětobylJiříTlapáka jehofirmaTlapnet,kterájev Českupo- skytovatelemdatovýchslužeb.V době,kdyjsmeseještěneznali, seJiřízamilovaldo ostrovaZanzibarběhemdovolené,a kdyžpři jednéprocházceměstemzjistil,žejek prodejipozemekv zálivu u Pongwe,neváhalvlastněanichvíli.Poměrněrychlezahájil budováníresortua s partneryna pozemkuvybudovalšestnáct čtyřiašedesátimetrovýchvil,restauracea kuchyněna plážia také jedenz největšíchbazénůna ostrově.Vševznikaloa vzniklotak, jaksiJiřís partnerypředstavovali,žebudeideálníproskvělou dovolenou.Nikdoznichvšaknebylhoteliérprofesionál.Takjsem sepo roce,kdybylopostaveno,k projektudostaljá.Muselijsme siceještěleccoszměnit,aleza dalšíchpětměsícůjsmezvládlisoft openinga od prosince2016senášresortřadímezinejlépehod- nocenázařízenína ostrově.Možnátonevypadájakoniczvláštní- ho,alekdonikdynedělalbyznysv Africe,nemávůbectušení,coje toza výkon,do dvouletod počátečnímyšlenkyotevříta provozo- vatresort.Mnohoslepýchuliček,kterýmzasvěceníříkajídaň bíléhomužeza podnikánína černémkontinentu,projektsice skutečnězdrželo,aleve srovnánís ostatnímiambicióznějšími projektyna ostrovětonebylozdrženínijakvýznamné.“ Milan Pavelka HOTELMAX hospitality advisory services WHITE PARADISE RESORT http://white-paradise.com/cs/ Rezervace a další služby pro vaši cestu na Zanzibar zajistí Exclusive Travel Čedok exclusive@cedok.cz / +420 800 211 212 BE YOURSELF 85

Na co se ve vaší nové restauraci můžeme těšit? MK: Na tradiční české menu s rakousko-uher- ským nádechem v moderním pojetí. Vycházíme z původních receptur a používáme výhradně čerstvé lokální suroviny. Rozhodně ale nechce- me, aby restaurace působila zbytečně luxusně. Tre ili jste lokalitu, kde v poslední době ros- te velká konkurence. Jaký máte plán? RK: Česká kuchyně jako taková se přímo na Kap- rovce nevaří, schovává se v přilehlých uličkách. A i kdyby, konkurence je potřeba. My se budeme snažit zákazníky ovlivnit příjemnou cenou a vy- sokou kvalitou – jak servisu, tak jídla. Kolik lidí se bude o vaše hosty starat? MK: Počítáme asi s pětatřiceti zaměstnanci. Mám snad trochu výhodu ve svém jméně, proto- Ať už patříte mezi zapřisáhlé fanoušky italské, francouzské, thajské, nebo japonské kuchyně, nepochybně jste si všimli, že v roce 2018 ty nejlepší světové restaurace vaří z maximálně čerstvých lokálních surovin a nemají strach používat k jejich úpravě ty nejprapůvodnější a nejtradičnější místní postupy. Ani česká kuchyně se nedá zahanbit. Právě naopak. Nové restaurace nabízející tradiční českou gastronomii se probíjejí z šedi nastavovaných omáček na výsluní a nabízí gastronomické poklady. Jedna taková se právě otevírá v pražském domě U Tří kaprů. Na starost si ji vzali Miroslav Kubec a Robert Krejčí a nazvali ji Café Restaurant Kaprova 8. Triload Invest Investiční společnost provozující mimo jiné i několik stravovacích zařízení. Provozuje dva hotely – jeden v Žihli a druhý v Orlických horách. K tomu připravuje projekt Alzheimer centra v jižních Čechách a v průběhu letošního roku otevírá dvě restaurace v Praze. Jejím srdcem a hlavou jsou hlavní investor Robert Krejčí a ředitel gastronomických provozů Miroslav Kubec. Ten má za sebou více než dvacetiletou kariéru šéfkuchaře v hotelu InterContinental a působí jako prezident české Asociace kuchařů a cukrářů. HEZKY ČESKY CHUŤOVÝ ZÁŽITEK Sabina Bařinová archiv Triload Invest, Sabina Bařinová BE YOURSELF 86

že se mi kolektiv daří dát dobře dohromady. Obrátili se na mě i kolegové, kteří se mnou spo- lupracovali v minulosti a chtějí se mnou praco- vat dál. Za to jsem moc rád a věřím, že to bude i dobře fungovat. Jakou specialitou budete zákazníky lákat? MK: Tabulovou špičkou podle původní rakouské tradice. Budeme ji podávat s křenovým žemlo- vým knedlíkem, rösti a morkovou kostí. V Praze jsme totiž nenašli jedinou restauraci, ve které by tabulovou špičku dělali, a tak jsme ji v průběhu ledna s týmem kuchařů vyrazili trénovat do ně- kolika restaurací v okolí Vídně. Prozradíte ještě něco z menu? MK: Hrajeme si s klasickými českými surovinami a dáváme jim současnější formu. Na menu tak máme telecí řízek, salát z červené řepy s čers- tvým kravským sýrem, pečený telecí brzlík s bramborovou espumou, hovězí vývar s nokem z trhané hovězí oháňky i obyčejnou bramborač- ku. Podávat budeme i na másle pečenou čtvrtku kuřete, trhané hovězí na mrkvi, šalotkový koláč s omáčkou z medvědího česneku, candáta či pstruha. Pokud si potrpíte na sladkou tečku, mohu doporučit dukátové buchtičky i pečené rakvičkové těsto s malinovou marmeládou. Jak vypadají prostory restaurace? RK: Restaurace je rozdělena do několika částí. Rozhodli jsme se využít prostor, který vznikl mezi dvěma domy, a tak v jednom máme otevře- nou kuchyni, ve druhém vstupní část s velkým barem a sezením kavárenského typu a mezi nimi je vměstnaná hlavní část restaurace – zcela pro- sklená. Ve vnitrobloku máme navíc dvě zahrádky a v suterénu ještě salonek, který je k dispozici i pro uzavřenou společnost. A jaká je celková kapacita? RK: V restauraci posadíme devadesát hostů a v salonku dalších čtyřicet. Na jaké hosty se zaměřujete? RK: Chceme se soustředit především na Pražany a obyvatele Středočeského kraje. Usilujeme pře- devším o hosty, kteří se budou s radostí vracet. Těšíme se pochopitelně i na zahraničí strávníky, ale úplně na ně necílíme. Cizinci přijedou a zase odjedou. Každopádně ale chceme, aby v okolních hotelích věděli, že se u nás dobře vaří a že udělají dobře, když k nám své klienty nasměrují. Máte v rukávu ještě další gastronomické nápady? MK: Asi v polovině roku budeme otvírat takovou moderní českou jídelnu v holešovické budově Rosmarinu. Lidé budou mít možnost dát si tam buď hotovku, nebo si něco z české kuchyně ne- chat udělat na minutku. Budeme připravovat i docela jednoduché a obyčejné věci, ale dobře a čerstvě. Například lečo, knedlík s vajíčkem a se šunkou od kosti nebo trhanou kachnu se zelím a knedlíky. Všechny položky na talíři si navíc každý zákazník bude moci nechat přizpůsobit svým chutím – dá si raději houskový knedlík, nebo špekový? A zelí raději sladší, nebo kyselej- ší? Cokoli si hosté vyberou, to kuchař připraví přímo před nimi. Budujeme tam i řeznictví, cuk- rárnu či salátový bar. Všechno bude čerstvé. No a do budoucna chceme mít ve všech našich re- stauracích také vlastní pivo, a tak plánujeme zbudovat i pivovar. Už máme sládkovou! Je něco, co jste při svých cestách viděli ve světě, a stále čekáte, kdy se to objeví v Česku? MK: Já doufám, že se objeví dobrá obsluha, a to v našich restauracích. Často se bohužel stá- vá, že někam přijdete a obsluha o vás nejeví nej- menší zájem. A i když tam třeba dobře vaří, per- sonál zanechá takový dojem, že už se nevrátíte. My se našemu personálu snažíme rovnou vy- světlit, že u nás platí určité podmínky, že máme nějaký systém práce a že jsou věci, které nechce- me a nebudeme tolerovat. Chceme, aby se náš personál postaral o hosta od začátku do konce, aby návštěvník odcházel s pocitem, že o něj máme zájem. Co říkáte na to, když někdo přijde do restau- race a prvních deset minut nad jídlem stráví tím, že pořizuje dokonalou fotku na svůj In- stagram? MK: Lidé si odnášejí kompletní zážitek a pro nás je to v určitém smyslu reklama. My se musíme jen snažit, aby to, co si vyfotí, vypadalo hezky a bylo to dobré. Nezbývá nám totiž nic jiného než věřit, že fotku posílají dál s doporučením. Jaké jsou vůbec aktuální trendy ve světové gastronomii? MK: V posledních pěti nebo šesti letech je vidět, že kuchaři hodně cestují a snaží se vařit moder- ně, hezky servírovat. Česká republika rozhodně drží krok. Máme úspěšné kuchařské týmy všech věkových kategorií, které se umisťují na meziná- rodních soutěžích. Obecně ale gastronomii mo- mentálně vládne trend lokálních a čerstvých surovin. Kuchaři v jednotlivých zemích se věnují vaření z domácích produktů. Dnes není podsta- tou dělat ve Švédsku thajskou kuchyni. Daleko větší kouzlo je vařit s tím, co najdete kolem domu. Vařit s tím, z čeho jsme vzešli, a vzít si na pomoc tradice vlastní země. A díky tomu je na vzestupu i tradiční česká kuchyně. A co současná kultura stravování? Chodí lidé do restaurací více než před lety? MK: Chodí a já jsem strašně rád! Mám hodně kolegů, kteří se zlobí, že se v televizi objevuje Zdeněk Pohlreich, že se tam zastavil Jirka Babica, pan Sapík nebo Kluci v akci. Já si ale myslím, že to gastronomii velmi pomohlo. Lidé se díky tomu učí gastronomické kultuře. Přestože některé pořady nejsou moc kvalitní, o gastronomii se díky nim mluví a lidé si uvědomují, že je součástí každodenního života. Negativně do toho samo- zřejmě zasahují fastfoodové restaurace, protože lidé tráví víkendy v obchodních domech a obědvají v McDonaldu. Věřím ale, že právě díky těm kvalitním restauracím, které stále přibývají, se lidé naučí jíst fast food opravdu jen v nejnut- nějších případech. Mirku, původně jste kuchař, dnes ale řídíte gastronomické podniky v rámci investiční společnosti. Která část vaší práce vás baví nejvíc? MK: Úplně nejraději jsem, když od toho ředitelo- vání můžu někdy utéct do kuchyně a vařit s klukama. BE YOURSELF 87

BE YOURSELF 88 DALLMAYR: KÁVA PRO KRÁLE I CÍSAŘE Kávě jsme v posledních letech přišli na chuť a možností, kde si dát skutečně dobrou kávu, stále přibývá. Podílí se na tom i německá irma s třísetletou tradicí. Když obchodník Christian Reitter zakládal kolem roku 1700 v centru Mnichova svůj obchod, nemohl tušit, že tvoří základ nej- věhlasnějšího lahůdkářství světa. Ostatně, to by patrně nikdy nevzniklo, kdyby obchod jeho poz- dější majitel Alois Dallmayr neprodal a do jeho vedení se nedostala po smrti manžela vdova The- rese Randlkoferová. Slavné lahůdkářství ještě neexistovalo a už způsobilo senzaci, protože žena jako vedoucí irmy, to bylo v té době něco nemys- litelného. Therese však byla nadmíru schopná a v průběhu několika málo let získala pro svůj obchod, který se již řadil k nejlepším lahůdkář- stvím Evropy, titul bavorského královského dvor- ního dodavatele, později i titul dodavatele na ně- mecký císařský dvůr a dalších čtrnáct evropských knížecích a královských dvorů. Za kávu může krize Černý pátek a ekonomická krize byla impul- sem, aby společnost Dallmayr hledala nové možnosti. Začala éra kávy – mladičký, teprve devatenáctiletý brémský odborník na kávu Konrad Werner Wille dostává šanci a buduje v Mnichově speciální oddělení pro kávu. Sám ji nakupuje, sám ji praží, sám prodává. Na světě je značka Dallmayr Kaffee. Šedesátá léta minu- lého století pak přinesla další novinky – na žá- dost automobilky BMW společnost Dallmayr vyvinula, jako první v Německu, kvalitní pro- dukty pro prodej v automatech a Konrad Wer- ner Wille vytvořil specialitu zvanou prodomo, která si ve velmi krátké době podmanila mi- lovníky kávy nejen v Bavorsku. V roce 1985 dostala irma nové vedení, které vládne do- dnes – Wolfgang Wille, syn Konrada Wernera Willeho, je odpovědný za divizi káva a Vending & Of ice, a Georg Randlkofer, pravnuk Antona a Theresy Randlkoferových, vede divizi lahůd- kářství a Party & Catering. O pár let později už automaty Dallmayr dobývají střední a východ- ní Evropu, káva značky prodomo opanovává německý trh s kávou a přicházejí nové produk- ty, odpovídající požadavkům moderní doby a jejího životního stylu, například Dallmayr Crema d´Oro či Dallmayr French Press Selecti- on. Divize Dallmayr Vending & Of ice se nejen v Německu stala jedničkou na trhu s kvalitní kávou „na stisknutí tlačítka“. Vždyť v mnoha zemích Evropy a Blízkého východu stojí více než sto padesát tisíc automatů této značky. Petr Karban archiv

BE YOURSELF 89 Přes světový úspěch je Dallmayr stále rodin- nou irmou a zůstane to tak patrně i v budouc- nu, protože již dnes se na životě irmy podílí budoucí generace. S respektem k tradici a kva- litě, kterou do světa hlásají dva bronzové štíty na fasádě domu, v němž vyhlášené lahůdkář- ství sídlí. Česko až napodruhé V době, kdy trh s kávou v Česku byl již v pod- statě rozdělený a plný, přichází Dallmayr, aby se o něj ucházel. „Byla to v roce 2001 velká vý- zva. Tehdy už se na českém trhu podbízelo cenou a do toho jsme přišli my s předsevzetím bodovat kvalitou. Konkurence se smála, že jestli tu bude- me po roce, tak se uvidí, s jakou kvalitou. Po roce jsme se sešli a smáli jsme se my, protože ve srovnání jsme vítězili. Jistě nám pomohlo, že příslovečná německá kvalita má prostě v Česku dlouhodobě vynikající zvuk, a my jsme k ní při- dali maximální péči a odpovědnost. Když mlu- vím o kvalitě, myslím kvalitu kávy i servisu. Do- kázali jsme přesvědčit zákazníky, že pokud jde o kávu, mohou si dovolit kupovat rolls-royce. Naši kávu tiše obdivuje i konkurence, protože je opravdu skvělá. Nikdo neví, jak to kolegové v Německu dělají, ale je dokonalá. I když se po- díváte na jednotlivá zrnka, jsou identická, všech- na stejně velká, všechna stejně upražená. Němci jsou prostě precizní,“ říká René Sion, ředitel české pobočky Dallmayr Kaffee. Doba mění kulturu Když automaty s kávou začínaly, šlo výhradně o kávu instantní, káva z automatu byla zkrátka fastfood. Poptávka po kvalitě způsobila, že dnes je již takřka z poloviny v automatech káva zrn- ková. Pokud by se vám zdálo, že malé kavárnič- ky, které i u nás rostou, znamenají soumrak automatů, budete na omylu. Jen v Česku je au- tomatů možná sto tisíc. Pravdou je, že objem tržeb se přesouvá z veřejného prostoru do i- rem, kde automaty nenabízejí jen kávu, ale širo- ký sortiment nápojů a baleného zboží. Je to totiž ideální a na prostor nenáročné řešení pro obsluhu v místě. Vždyť mít pro zaměstnance i zákazníky k dispozici nápoje a kávu je dnes tak samozřejmé, jako mít kopírku. „Nemáme samozřejmě jednu kávu, máme desítky druhů, i cibetkovou, i Blue Mountain… Ale moc to nepro- pagujeme, protože to není to stěžejní, čím chce- me růst. Sázíme na rozvážný rozvoj, který žijeme už tři sta let, na dokonalou službu. Trh se mění, reagovat musíme, ale některé trendy jsou spíše marketingovým atakem. Způsobů pražení kávy je tolik, kolik chcete chutí. Můžete mít blend nebo jednodruhovou kávu. U jednodruhové si můžete hrát se svou chutí, ale experimentátorů není tolik a navíc experimentovat obvykle nechtějí pořád. V zásadě dojdete k tomu, že většina z nás chce tu kávu, která mu chutná a která je vyzkoušená. Káva je taková, jakou ji lidé udělají. Základem je kvalita v každém kroku. Od pěstování a sklizeň přes pražení až po umletí a uvaření kávy. Sedm- desát procent chuti dělá člověk. Když to umí a má prvotřídní suroviny, bude ta káva vždycky výborná,“ odhaluje René Sion tajemství chuti. O krok napřed Dallmayr nevítězí jen kvalitou kávy, o krok na- před je obvykle i technologicky. Dokonce se stá- vá, že vizionářsky předběhne dobu. První začali používat telemetrii, první měli mobilní platby, první přišli s komunikačními displeji. Telemetrie je krok správným směrem, ale skutečný význam získává až dnes, kdy je připojení všudypřítomné a získávat data on-line snadné. Mobilní platby v tehdejší podobě také moc neuspěly, zato dnes je spolupráce automatů s platebními a identi i- kačními systémy nutností. A displeje jsou možná zajímavý doplněk, jenže pro plné využití vyžadu- jí širokou marketingovou síť. V současnosti je největší trendy novinkou se znakem Dallmayr designový Cafédock. Není to automat, je to plat- forma, koncept. Může stát kdekoliv, třeba upro- střed open space kanceláře či tovární haly, a má v sobě integrováno vše, co očekáváte od občerst- vovací stanice, dokonce včetně porcelánu. Spo- lečnost tak reaguje na zkušenosti mnoha irem, které odmítají klasickou kuchyňku. Tak trochu jiná irma Káva je konzervativní byznys. Zvláštní je, že obchod s kávou se dá dělat i jinak, jak potvrzuje René Sion: „Nám se to povedlo vlastně mimocho- dem, protože když jsme dostavěli novou budovu, byla prázdná, s bílými stěnami, ale neměli jsme čas nic vymýšlet. Tehdy jsme shodou okolností pracovali na projektu kavárny s galerií. Z projek- tu sešlo, ale seznámili jsme se s galeristkou, kte- rá byla nešťastná, že to nevyšlo, a dostali jsme od ní aspoň zapůjčené obrazy, které jsme si roz- věsili po domě. Když jsme je spočítali, bylo jich asi sto čtyřicet. Tak jsme tomu začali říkat galerie, a když galerie, tak padl názor, že musíme mít vernisáž. Udělali jsme tedy vernisáž a přišlo ohromné množství lidí a všichni jsme byli potěše- ni a spokojeni. A dokonce se začali ptát, po čase, kdy bude další vernisáž. Tak jsme je začali dělat jako součást iremní kultury. Po irmě máme tr- vale desítky obrazů, pořádáme vernisáže a najed- nou k nám jezdí i lidé, kteří by na normální byz- nys ochutnávku nikdy nepřijeli. Dokonce se ptají, jestli si můžou obraz koupit. To mě moc baví.“ Pokud dostanete pozvánku, jeďte. Je to atypická galerie se skvělou kávou.

TAJNÁINGREDIENCE NA PĚT BE YOURSELF 90

o zvláštní události – hnízdu kolibříků na stro- mech kakaovníků. Při ochutnávce výrobků máte nejen díky prapů- vodní odrůdě kakaových bobů opravdu zaruče- nou stoprocentní kvalitu a požitek ze samotné chuti. Ale dá se to povznést ještě víš. Receptura, na které pracovali Petr se Silvií přes rok, neobsa- huje nic kromě čokolády a kokosového cukru. Neobvyklou kombinaci zvolili z několika pros- tých důvodů. Dopřát českému národu i turistům jen to nejlepší. Lahodná čokoláda jako afrodizia- kum a potěšení. Kokosový cukr zase jako zdravá varianta cukru a prevence proti onemocněním. Praha zalitá čokoládou Čokoládové pamětihodnosti Prahy uchvátí každé- ho turistu, který projde Nerudovou ulicí k Pražské- mu hradu. Karel IV., Antonín Dvořák, památky historického centra ztvárněné v sladké pochutině s originálním balením… Karlovy koule, které jsou směsicí chutí typických českých surovin – mák, švestky, čokoláda a tuzemák – zazářily na českém trhu k sedmistému výročí Karla IV. a dnes se pro- dávají i do světa. V portfoliu Pražské čokolády na- jdete velkou škálu produktů, které osloví každého. Čokoládové mandaly lásky, života, hojnosti udělají radost nejen ženám svým kreativním vzhledem a chutí, ale i milovníkům duchovního zaměření svým významem. Takový Český nugát svou chutí okouzlí zase každého – získal v roce 2017 ocenění dvěma hvězdami v britském titulu Great Taste, a řadí se tak mezi světovou špičku. Kreativní jedince zaujme posvátná geo- metrická řada čokoládových výrobků nebo volné ilustrace od malířů i umělců. Celkově šesti řadami cílí Silvie s Petrem na místní i turisty a stále jsou otevřeni novým nápadům. Jejich produkty najdete nejen u nás v centru Prahy a na letišti Václa- va Havla, ale také v Ománu, Tokiu, Lon- dýně, Německu nebo Dubaji, kde mají retai- lové obchody se svou značkou. Linda Pacourková archiv Skvělá chuť čokolády v sobě skrývá něco nepopsatelného. Něco, co vám poplete chuťové pohárky a dovede vás ke spokojenému úsměvu, zatímco sedíte v pohodlném křesle čokoládového bistra. Petr Kovařík a Silvie Steinerová jsou přesvědčeni, že nejen jídlo se má vařit s láskou, péčí a pozitivní energií. A mají pravdu. Čokoládu, kterou Petr a Silvie vyrábějí, si zamilujete. Nápad založit Pražskou čokoládu vznikl už roku 2005, kdy Silvie se svým kole- gou vypátrali díru na českém trhu a pustili se do podnikání. Ovšem láska k čokolá- dě nebylo to jediné, co vše stvořilo. Kombinace intuice, rozumu, vášně, zápalu pro něco nového a Silviiny letité zkušenosti z retailové spoluprá- ce s turisty započala něco jedinečného. Kvalitní čokoládu proměnila v unikátní suvenýr. A láska se projevila nejen k čokoládě. V roce 2011 se střetly dva životy, Silvie poznala Petra. Byla to chvíle, kdy se zrodilo něco mnohem zajímavější- ho, energičtějšího, duchovnějšího a hlavně lás- kyplnějšího. Výroba vlastní čokolády s ingredi- encí bezpodmínečné lásky a energie k práci i sobě samým. A to dělá čokoládu o poznání je- dinečnější. „Naše čokoláda zvyšuje vědomí. Máme to ověřené, že po ochutnání našich čokolád cítí zákazníci rozdíl. Je to energií, kterou naše čokoláda má. Více otevřený člověk pocítí duchov- ní potěšení okamžitě.“ Výroba od bobů Československo bývalo ve svých časech čokolá- dovou velmocí. Malá země skrývala neuvěřitelný potravinářský um. Dnes je pro velkoobchodní trhy prioritní kvantita nad kvalitou, a proto velcí výrobci čokolády používají již hotové směsi, které si jen dochucují podlé své receptury. Díky poctivé a kvalitní práci českých čokoládoven ale navazujeme na minulost, a co víc, budujeme větší velmoc. V České republice je jedenáct vý- robců čokolády přímo od bobů – dvanáctým výrobcem se stává i Pražská čokoláda – a navra- cejí tak naší malé zemi to správné potěšení zho- tovené s péčí a láskou. A že čokoláda opravdu je potěšením pro duši i tělo! S posláním kolibříků Sedíme společně v bistru Pražské čokolády a Silvie s Petrem mi ukazují inální obal čokolá- dy od bobů, kterou uvidíme již brzy na českém trhu. Jemné a decentní ilustrace bobů doplňuje barevný kolibřík. Ten má v celém příběhu velkou roli. Aneb jak nás intuice zavede vždy tím správným směrem. „Když jsem obal čokolády navrhovala, měla jsem jednoduše neodbytný pocit, že ten kolibřík tam prostě patří. Až později jsem pocho- pila proč,“ usmívá se Silvie, zatímco si vypráví- me o cestě za kakaovníky. Kakaové boby si Sil- vie s Petrem vybírali sami, a to přímo v Jižní Americe v Kolumbii. Náhoda, která není nikdy náhodou, jim poslala nabídku zajet se do Ko- lumbie podívat, a mít tak možnost vybrat si budoucího dodavatele pro svou čokoládu. Obal už byl navržený, stačilo jen vybrat ty správné boby. Jedinečné a opravdu kvalitní kakaovníky, které si pro svou čokoládu vybrali, jsou pro chuťové pohárky potěšení. Patří mezi ně i od- růda pocházející od původních obyvatel jižního Mexika a Střední Ameriky – Mayů. Pře- svědčilo je nejen jejich ekologické a bio pěstování bez chemických hnojiv, ale hlavně domorodý far- mář, který se neza- pomněl zmínit Hrdinou řady čokolád Pamětihodnosti Prahy jsou mandle obalené v čokoládě a následně dochucené posypy ze skořice, kakaa, chilli nebo zdravé rostliny moringy, které dodávají nejlahodnější chuť. Pečlivě vybrané mandle z Kalifornie a vysoce kvalitní 53% hořká nebo 32% mléčná čokoláda vyhrály v roce 2016 i 2017 hvěz- du v mezinárodní soutěži GreatTaste. Šampion mezi mandlemi! okouzlí zase každého – získal v roce dvěma hvězdami v britském Taste, a řadí se tak mezi sv Krea ati tivn v í je edinc nce zaujme p metr ric ická k řada čo vý výro obk bků ů nebo vo od od m malířů i uměl še šesti řadami cílí na n místní i turist ot otev e řeni novým Jejich prod nejen u n Prahy a va Havla v v Om O án dý dýně ně,, N N Du D ba baji j , lové ob značkou. českých čokoládoven ale st, a co víc, budujeme epublice je jedenáct vý- od bobů – dvanáctým ažská čokoláda – a navra- to správné potěšení zho- A že čokoláda opravdu je lo! bříků ru Pražské čokolády azují inální obal čokolá- díme již brzy na českém ilustrace bobů řík. Ten má u roli.. A Ane neb b které si pro svou čokoládu vybrali, jsou pro chuťové pohárky potěšení. Patří mezi ně i od- růda pocházející od původních obyvatel jižního Mexika a Střední Ameriky – Mayů. Pře- svědčilo je nejen jejich ekologické a bio pěstování bez chemických hnojiv, ale hlavně domorodý far- mář, který se neza- pomněl zmínit BE YOURSELF 91

Itouto formální změnou chce hotel dát najevo změny, kterými prošel, a že jich jen za poslední dva roky nebylo málo. Vinný bar i pivní terasa si na nezájem určitě nestěžují. Bazén byl chloubou hotelu od prvo- počátku, na sportovní centrum už si zdejší hosté a obyvatelé také zvykli. Nyní přibyly sauny, a komplex tak dostal skutečné well- ness centrum. Více než dva a půl tisíce čtverečních metrů v kryté hale vedle klasické pětadvacítky pojme i posilovnu, stolní tenis, masáže a čtyři bad- mintonové dvorce. Nyní přibyl i skutečně vel- koryse pojatý saunový svět, jenž nahradil pů- vodní jedinou inskou saunu, která navíc byla od sportovního centra oddělená. Rekonstrukce nejenže přidala nové sauny v té nejmodernější podobě, ale především vše propojila se spor- tovní částí centra v jeden celek. Vzniklo tak skutečně moderní sportovní a relaxační cent- rum té nejvyšší úrovně, pohodlně přístupné jak pro hosty hotelu, tak pro návštěvníky z okolí. Původní prostor byl také částečně rozšířen do vnitroblokového atria. Ve vnitřní části na- jdete inskou, solnou i aroma saunu a parní kabinu, hned vedle je tichá odpočívárna s le- hátky a lounge, navazující na saunový bar s možností rozmanitého posezení, k dispozici jsou zde i dvě masážní kabiny, první s jedním masážním lůžkem a druhá, partnerská, s lůžky dvěma. V atriu, zakrytém před zraky hotelo- vých hostů, je pak ještě venkovní inská sauna, ochlazovací bazének a vířivka. V celém well- ness centru je instalován moderní nábytek z umělého ratanu s matracemi a podsedáky z materiálu silvertex, který je velmi příjemný na dotyk a zároveň nenasákavý. K uvolněné atmosféře přispívá v celém prostoru také do- statek denního světla. Okamžitá kapacita nové- ho wellness je 65 osob. Petr Simon archiv LUXUSNÍ SAUNOVÝ SVĚT Pražský hotel Olšanka si k sedmadvacátým narozeninám dopřál dárek. Respektive, dopřál ho svým hostům a návštěvníkům, protože před koncem loňského roku otevřel luxusní Saunový svět, díky němuž dokonce změnil své jméno na Congress & Wellness Hotel Olšanka Superior. BAZÉN ¡ délka 25 metrů ¡ hloubka 1,10 až 1,30m ¡ pro čištění vody je použita UV lampa, která ničí řasy, plísně, viry, kvasinky i další bakterie ¡ kvalita vody je měřena pětkrát denně BE YOURSELF 92

SAUNOVÝ SVĚT Jednotlivé saunové kabi- ny a parní lázeň mají různý design interiéru i různé teploty a úrovně vlhkosti. VNITŘNÍ FINSKÁ SAUNA teplota 90 °C, obklad kartáčovaným severským smrkem v provedení thermowood, sedáky lavic z abachi SOLNÁ SAUNA teplota 80 °C, obklad olší v provedení thermowood, lavice z osiky, čelní stěna sauny je provedena z podsvícených solných bloků PARNÍ KABINA teplota 45 °C, vlhkost 100%, interiér ze skleněné mozaiky VENKOVNÍ SAUNA teplota 90 °C, obklad hemlock AROMA SAUNA teplota 70 °C, obklad i lavice z osikového dřeva, v kabině jsou podsvícené skleněné panely s motivy bylinek BE YOURSELF 93

94

BE CLEVER 96 DIGITALIZACE TOTÁLNĚ MĚNÍ SPOLEČNOST Vladimír Mařík, Český institut informatiky, kybernetiky a robotiky 100 RECEPT HORMEN HORMEN CE 101 TAJEMSTVÍ MOLEKULÁRNÍCH KRYSTALŮ Jiří Klimeš, Katedra fyziky a optiky MFF UK 102 FENOMÉN INTERNETU VĚCÍ Radek Gutwirth, Dorean DG 104 INOVACE NAD BAZÉNY A TERASAMI Josef Šumpík, ALUKOV 106 PATNÁCT LET UNIKÁTNÍCH ŘEŠENÍ Alena Škrobová, Physter Technology 108 FLEETY TÁHNOU Libor Přerost, Přerost a Švorc Auto 110 LUXUSNÍ, KOMFORTNÍ, PROSTORNÁ Tomáš Marek, Česká pojišťovna 112 VZHŮRU DO NEBES Richard Klíma, Řízení letového provozu SEXPERIMENT Roman Sejkot 2002

Profesor Vladimír Mařík patří v české vědecké sféře k absolutní špičce. Je ředitelem Českého institutu informatiky, kybernetiky a robotiky ČVUT v Praze (CIIRC) a mimo jiné je také spoluautorem projektu Národního centra Průmyslu 4.0. Proč chybí propojení vědy a komerce, budou roboti cítit emoce a kam nás dovede internetizace společnosti za padesát let? DIGITALIZACE TOTÁLNĚ MĚNÍ SPOLEČNOST Adam Mašek archiv CIIRC ČVUT, Shutterstock.com BE CLEVER 96

Co lze udělat pro větší propojení vědy a irem? Problémů, které se postupně nakupily, je hned několik. Prvním z nich je poměrně velká uza- vřenost vysokých škol. To říkám zcela otevřeně. Zaměstnanci, učitelé ani profesoři nejsou příliš tlačeni k tomu, aby spolupracovali s praxí. Pro ně je daleko jednodušší psát články a jezdit s nimi na konference po celém světě. Spoluprá- ce s průmyslem také znamená dodržet termíny a předpoklad, že to bude v praxi fungovat. Je to méně pohodlné. Druhá věc je, že má-li být spo- lupráce s praxí nějak efektivní a přínosná, je potřeba, aby byla ve větším objemu. Nemělo by se jednat o krátkodobé projekty za sto tisíc korun. Mělo by jít spíše o jakýsi vztah mezi univerzitou a podnikem, které se vzájemně znají a vědí o svých problémech. Smysl tak má dlouhodobost a návaznost. V neposlední řadě také překročení hranice takzvané kritické hmo- ty – realizované projekty by měly být víc než pro jednoho či dva lidi. Dosavadní programy účelově orientovaného výzkumu a spolupráce s praxí, například projekty Technologické agen- tury ČR (TA ČR) či MPO, dlouhodobou spolu- práci příliš nepodporují. Co je primárním cílem projektu Národních center kompetence 1? V České republice jsou zřízena nejrůznější drobnější výzkumná centra z domácích zdrojů nebo EU. Potíž těchto center ale spočívá v tom, že o sobě často vůbec nevědí. Pokud se mají stát oporou českého průmyslu, je klíčové je propojit a integrovat do větších celků. Nezna- mená to, že se budou někam přesouvat. Chceme je propojit virtuálně tak, aby spolupracovala a vzájemně se doplňovala. Aby nevznikaly du- plicity. Každý by měl vědět, co je jeho obor a specializace. Co dělají v Brně nebo Ostravě a vzájemně se dohodnout, jak nejefektivněji a dlouhodobě sdružovat síly. Tento program je tedy pokusem o dlouhodobou integraci klíčo- vých výzkumných kapacit v určitých oblastech, nejdůležitějších pro ekonomiku naší země. Zmiňoval jste uzavřenost univerzit. Jak jsou na tom irmy? Chtějí investovat do výzkum- ných projektů? Iniciativu firmy mají, ale přemýšlejí v poně- kud jiných časových horizontech. Potřebují pomoc hned. Na univerzitě se všechno musí připravit a schválit. Tam vzniká první třecí plocha. Druhá spočívá v tom, že ČVUT je ve- řejnoprávní univerzita. Firmy si proto myslí, že poskytujeme řešení a konzultace v podsta- tě zadarmo. To ovšem není možné. Když po- třebují nějaké řešení, říkají, abychom si se- hnali prostředky v TA ČR. Podnikům se do fi- nancování ve spolupráci se školou zkrátka nechce. Hledají pořád státní podporu, hledají cestu, jak by nejlevněji přišly k výsledkům. Tudy ale cesta nevede. Já jsem tak dospěl k závěru, že pokud přijde firma s tím, že něco potřebuje, a současně říká: „Sežeňte si podpo- ru u TA ČR,“ znamená to, že danou věc tak nut- ně nepotřebuje. To je však pro nás ztráta času. Buď podnik výzkum potřebuje a je ochoten za něj zaplatit, nebo ne. Pokud ano, paralelně samozřejmě můžeme zkusit požádat o pro- středky TA ČR. Nemá ale smysl přijít a rovnou urgovat, že se mají prostředky sehnat v rámci nějakých externích zdrojů nebo projektů, jako je například TRIO pod hlavičkou Ministerstva průmyslu a obchodu. Můžeme říct, že máme na poli inženýrství opravdu světové vědce? Vyvíjet nové věci se daří. Těžko ale můžeme říct, že máme světové vědce. Já bych spíš řekl, že v oblasti inteligentní robotiky víme, kde světová špička je, držíme se jí a tu a tam přispějeme. Občas se tedy u nás objeví řešení, která jsou světovou novinkou, ale není to tak, že by čeští vědci určovali směr. Ovšem v kontaktu se špič- kou jsme. Odborníci z oblasti kybernetiky často hovoří o takzvané autonomii robotů. Co si o tom myslíte? Autonomie robotů bude v budoucnu velké téma. V tuto chvíli se to týká hlavně aut, která se mají sama řídit. Je to ale zatím spíše sen bu- doucnosti. Pořád to nefunguje tak, jak by mělo, dochází k závažným haváriím. Podle mého ná- zoru se oblast autonomie strojů bude vyvíjet tak, že za volantem zůstane řidič jako jakýsi operátor a bude moci zasahovat v kritických situacích. Teprve postupně se bude z procesu člověk uvolňovat podle toho, jak se auta stanou spolehlivějšími. Podívejte se na dnešní letadla. Ta v podstatě létají bez většího zásahu pilotů. Vše je automatizováno, včetně přistání. Nedáv- no jsem mluvil s pilotem, který létá pro zahra- niční aerolinky s Airbusem A330, a ten mi říkal, že jako kapitán už se řídicí páky v podstatě ne- drží. „Já jenom organizuji věci na palubě, jsem vlastně takový manažer letadla,“ říkal mi. Kont- roluje, jestli vše běží, jak má, jestli přišly pasa- žérům obědy a jestli má dotankováno v levém křídle. Letadlo se samo řídí podle předem na- plánovaných algoritmů. Člověk by si přitom řekl, že je to velmi stre- sové povolání… Ty doby, kdy se museli piloti držet kniplu, jsou dávno pryč, dnes je vše automatizované. Piloti jsou v letadle od toho, aby zasáhli v případě, že selže automatika. Pak je samozřejmě potřeba jejich umění. Zpět k autům – dojde tedy k jejich úplnému automatizování? Za jak dlouho to bude? Cíle tu jsou, v určitém rozsahu se je asi podaří naplnit. Ovšem budeme si muset počkat deset patnáct let. To tedy není moc dlouho… Není to dlouho, ale jak vidíte, vývoj technologií je neskutečně rychlý. Jak myslíte, že máme dlou- ho v České republice internet? Dvacet pět let. A podívejte se, kam jsme se posunuli s myšlením za čtvrt století. Po kapsách máme telefony a tab- lety, jsme neustále napojeni na celý svět. Nejen tady, ale všude. Přijdete do kavárny, vlaku a jste napojeni na svět – všude je free Wi-Fi. Lidé in- ternet a sociální sítě vyhledávají, informací je přehršel. Nemyslíte si, že je to nebezpečné? Nemyslí- te, že se z lidí žijících ve vlastních sociálních bublinách stávají jen samostatné jednotky komunikující skrze svět internetu? Bez fy- zického, lidského kontaktu? Nebezpečné to je. Podívejte se na Japonsko. Tam je to opravdu ohromný problém. Říkají jim singles. Jsou to mladí lidé ve věku od osm- nácti do třiceti let, kteří nemají žádného part- nera. Nejen, že ho nemají, vůbec ho nevyhle- dávají. Neustále koukají jen do mobilů a ta- bletů. Nemyslím jako u nás, tady to vidíte také, že lidé na mobilu pořád něco dělají, ale není to takový extrém. V Japonsku mluvíme o něčem kvalitativně jiném. Jeli jsme metrem a v celém vagonu, který byl naprosto přecpa- ný lidmi, jsem našel jednoho staršího pána, který seděl a koukal z okna, všichni ostatní do svých elektronických mazlíčků. Nikdo ne- četl. To je špatně. BE CLEVER 97

Bojíte se tohoto vývoje? Je to snad přirozené, něco, s čím bychom se měli smířit? Není to přirozené. Je to důsledek internetizace. V Japonsku je přebytek lidí, všude je vysoká hustota a přeplněnost. Japonci se uzavírají do světa deseti patnácti lidí, s kterými ovšem nekomunikují napřímo, ale prostřednictvím mobilních přístrojů, a v podstatě ztrácejí potře- bu sociální interakce – té živé, lidské. Bavil jsem se s jedním z nejvýznačnějších japon- ských profesorů a vědců v oblasti robotiky a ten se mě ptal, jestli mám vnoučata. Říkal jsem mu, že mám dvě, a on mi odvětil, že jsem šťastný člověk. Sám má totiž tři děti ve věku dvacet čtyři až třicet čtyři let a do jednoho byd- lí doma. Říkal mi, že jsou všichni singles, že je nemůže vyhnat ven. Nejen, že bydlí s rodiči minimálně do třiceti let, oni ještě vůbec nikam nechodí. Na rande, někam si zatančit. Sedí doma a koukají do tabletů a mobilů. Popisoval mi, že z toho má hrůzu, že je bude mít doma na krku a žádná vnoučata mít nikdy nebude, takže děti ani nesplní povinnost reprodukce. To je zkrátka obrovský problém. Při své po- slední návštěvě v Japonsku jsem mluvil s Její císařskou Výsostí princeznou Takamado a roz- hovor s ní se velmi rychle stočil na singles a jak jim robotika může pomoci. Bude se tento trend singles dále rozšiřovat? V ČR to zatím tak extrémní problém není. To ne, ale podívejte se na statistiky. Počet svo- bodných mladých lidí se zvyšuje. Ne tak drama- ticky jako v Japonsku, kde je to opravdu vážný fenomén, ale už je to tu taky. Děti tím trpí také, hovoří se o tom, že „hloup- nou“, hůře čtou, špatně se soustředí… Ano, protože jejich mozek pracuje v jiném módu. Vždyť se podívejte kolem sebe. Kolik vidí- te lidí, že čtou? Mají problémy vydržet u knížky deset stránek. A když už, podívejte se, jaké kníž- ky se prodávají. To jsou přehledové, obrázkové, málo textu – přesně to simuluje tablety a telefo- ny, kde je minimum textu a maximum obrázků a videí. Musí se to hýbat, interagovat. Knížky jsou často dokumentové a fotogra ické. Že by se dnes nějak hojně prodávaly aspoň třísetstránko- vé romány, to se moc nevidí. Jak jsem již řekl, je to důsledek naprosto bezbřehé internetizace. Bez jakýchkoliv omezení. Dá se tomu nějak zamezit? To je otázka do budoucna, zdali nebudeme mu- set omezit jednotlivcům nějakým způsobem přístup na internet. Například jen na hodinu nebo tři hodiny denně. To by byl v řadách mladých lidí lidově řečeno velký hukot… To by byl! Ovšem oni by se bouřili, i kdyby se to omezilo na čtyři hodiny denně. Pro lidi je to dro- ga. Vezměte si, že je neděle. Mladí lidé jako první věc poté, co vstanou, zkontrolují facebook, me- ssenger a okamžitě zapínají počítač. Potřebují vědět, kdo jim psal. Až pak se jdou nasnídat. Ale to je problém obecně s internetem. Lidé potře- bují o všem okamžité informace. Jestli se jim připsaly peníze na účet nebo kde se stala letecká havárie. Jsou přehlcení. Taková je dnes moderní doba – rychlá a přesycená. Budou roboti v budoucnu cítit emoce? Máte obavy z podobného vývoje? Víte, emoce… roboti jsou dnes naprogramováni a my do nich instalujeme systémy. Oni se pak cho- vají jako inteligentní bytosti – více či méně. Dnes lze naprogramovat i to, že se robot zamračí nebo uroní slzu. To ovšem nejsou přirozené emoce, o kterých se bavíme. Tedy emoce živých bytostí. K takovým pocitům robot potřebuje víc než jen nějaký algoritmus. Potřebuje mít schopnost hod- notit situace ze svého nitra, z hlediska svých vnitřních pocitů. Emoce jsou spojeny s určitou mírou vědomí, slouží jako spojovací most mezi hmotou a vědomím. Stroj postavený na elektroni- ce z křemíku tímto vědomím ale nedisponuje. Ten vykoná to, co se mu řekne. Sám sebe si ale neuvě- domuje. Aby dokázal projevit lidskou emoci, je Lidé potřebují o všem okamžité informace. Jestli se jim připsaly peníze na účet nebo kde se stala letecká havárie. Jsou přehlcení. Taková je dnes moderní doba – rychlá a přesycená. BE CLEVER 98

potřeba do něj vnořit nějakou organickou, živou hmotu. Takovou, která by byla schopna vývoje a reprodukce. Živá hmota je navíc schopna reago- vat na nečekané situace – to algoritmy neumějí. A právě tady nastává evoluce a změna. Živá hmo- ta si s nečekanou situací dokáže nějak poradit, dokáže určit, co se jí líbí a co ne. Jinými slovy: cítí. S křemíkem, tedy anorganickou hmotou, se nám tyto pocity u strojů vyvolat nepodaří, budeme muset zapracovat živou substanci. Jak by to vypadalo v praxi? Existují dva způsoby. Buď do živého vkládáte elek- troniku, což už se děje (například v medicíně, pozn. red.), nebo uměle vytvoříte nějakou organickou síť neuronů a dáte ji do elektronického systému. V tomto prostředí ji necháte žít a učit se. Jsou to takové pokusy sblížení dvou hmot. Nejintenzivněj- ší je však výzkum tzv. brain machine interface, tedy rozhraní mezi mozkem a strojem. To zname- ná, že se snažíme ze signálu, který snímáme z lid- ského mozku, rozpoznat, co se vlastně s člověkem děje, a cílem je pak pomocí toho ovládat stroje. Budou pak roboti schopni sami přemýšlet, nebo se dokonce bouřit, podobně jako lidé? Hodně to souvisí se zmiňovanými emocemi a uvědoměním si sebe sama. Představa, že se sami organizují, spolupracují, když se jim něco nelíbí… to bude podle mě trvat ještě hodně dlou- ho. Další otázka, jestli jim to vůbec dovolíme. Nemáte strach z podobné budoucnosti? V tuto chvíli bych měl větší obavu z toho, že k sobě přijdou třeba tři, byť výborně napro- gramované stroje, a začnou vzájemně neočeká- vaně interagovat. Mohou se poškodit nebo hůř, zranit člověka. Může se stát, že autonomní sys- tém selže a špatně vyhodnotí určitou situaci. Toho bych se bál víc než předpokladu, že se nám roboti promění v odborovou organizaci a zaúto- čí na nás. (úsměv) Jaký byl váš nejsilnější zážitek s roboty při- pomínající živé bytosti? Musím říct, že suverénně nejsilnější zážitek jsem měl v Japonsku, kde jsem se setkal s robotem v podobě tuleně. Měl normálně vypadající srst. Byl jsem instruován, že robota mohu pohladit, mluvit na něj a chovat se k němu přátelsky. To jsem učinil a následkem bylo, že se ke mně to umělé zvíře lísalo a stále vyžadovalo další hlaze- ní. Začalo se to tedy chovat opravdu jako přítel člověka. Musím říct, že to působilo velmi zvlášt- ním způsobem, speciálně poté, co se v Japonsku vedou diskuze o zjednodušování života zmiňo- vaných singles. Dokonce existují teorie, že lidé budou žít s robotem, a pokud budou chtít dítě, jen si ho adoptují. Robot člověka občas pohladí a ten bude spokojený. To je bizarní. A navíc existují i sexuální roboti. Ty jsem tedy neviděl, ovšem co mi zde nazývá- me čtvrtou průmyslovou revolucí, se v Japonsku nazývá tzv. Robotic Revolution Initiative. Japonci neméně velkou pozornost, kterou věnují robo- tům pro průmysl, věnují i robotům pro sociální služby. Pro život v domácnosti a podobně. Pro ně je to snad důležitější než samotná průmyslo- vá výroba. Říkají: „My chceme robotikou pomoci těm milionům lidí v Japonsku, kteří žijí sami.“ Můžeme predikovat, jak bude v budoucnu vypadat společnost v Japonsku a ve světě v souvislosti s robotikou a sociálními sítěmi? Myslím si, že za dvacet až třicet let budou roboti jako pomocníci v domácnosti docela běžnou věcí. Nevím, jestli budou lidé ochotni s nimi sdílet život a brát si je jako partnery, takhle daleko to asi ještě nebude. To možná až za těch padesát let. Ale věřím, že mnohem dříve budou roboti nosit doma kávu nebo vítat hosty u dveří. To se asi podaří naplnit. Dnes existují roboti, kteří sednou za klavír a hrají. V Praze jsem tu jednou viděl robota irmy Toyota foukat profesionálně na trubku. To je ale už osm devět let, podívejte se, kam se za tu dobu technologie posunula. Tohoto robota má dneska Toyota ve svém muzeu. Víte, emoce… roboti jsou dnes naprogramováni a my do nich instalujeme systémy. Oni se pak chovají jako inteligentní bytosti – více či méně. Dnes lze naprogramovat i to, že se robot zamračí nebo uroní slzu. To ovšem nejsou přirozené emoce. BE CLEVER 99

Petr Simon archiv RECEPT HORMEN Když dva dělají totéž, není to totéž. Známé úsloví naplňuje relativně mladá česká irma HORMEN CE měrou vrchovatou. A přitom stačilo málo a nemuseli vůbec existovat. Stačilo, aby čtyři bývalí kolegové vsadili na jistotu. Oni se ale rozhodli jinak – opustili před třinácti lety úspěšnou nadnárodní irmu, protože měli představu, že se věci dají dělat jinak. A že je ji- nak dělat chtějí. Začátky nebyly rozhodně idylické, mís- to výrobních hal a moderních technologií se museli spokojit s jedním stolem v malé místnosti. O čtyři roky později už ale ve Vrchlabí rozjeli výrobu, o další čtyři roky později koupili brněnskou konkurenci. Investovali všechen zisk do rozvoje a nakoupili technologie za de- sítky milionů. Dnes jsou domácí špičkou v produkci svítidel a země jim začíná být malá. A jaký že je ten recept? Poněkud riskantní sázka na sta- ré dobré pravidlo, že zákazník je pán. Mají ve svých katalozích i standardizovaná typová svítidla, ale radost jim dělá plnit přání architektů a investorů a vyvíjet ori- ginální svítidla na míru prostoru, potřebám a požadav- kům, vždy s ohledem na vzhled, účinnost, spotřebu, provoz i údržbu. Díky tomu za tu relativně krátkou dobu mají mezi svými referencemi projekty a realizace, které prostě nepřehlédnete. Vytvářejí v oboru svůj vlastní level. A investoři i architekti se dnes začínají učit nové pravidlo: Můžete svítit, nebo být HORMEN. Brněnská hvězdárna a planetárium Hotel Vitality v Beskydech Aqualand Moravia v Pasohlávkách Město Stříbro Pražské Florentinum BE CLEVER 100

TAJEMSTVÍ MOLEKULÁRNÍCH KRYSTALŮ Jiří Klimeš je úspěšný představitel mladé české vědy. V lednu spustil ve vlastním týmu pětiletý projekt, na který získal nejprestižnější evropský vědecký grant, bezmála pětadvacet milionů korun. A může za to i ostravský superpočítač. Petr Karban Jakub Hněvkovský Jste fyzik, ceny dostáváte za chemii a věnujete se počítačovým simulacím. Co vlastně jste? Jestli to mám označit přesně, tak můj obor je po- čítačová chemická fyzika. Řešíme fyzikální záko- ny pro chemické procesy, a protože s tužkou v ruce to spočítat nejde, používáme počítač. Cítím se být chemický fyzik. Vaší doménou jsou molekulární krystaly. V lednu spustíte projekt, na který jste dostal takřka milion eur v rámci ERC grantu. Co je cílem projektu? Nedělám úplně převratné bádání, chceme zpřesnit předpovědi chování a vlastností mole- kulárních krystalů. Dnes je situace taková, že různými metodami dostanete dramaticky různé výsledky. Někdy souhlasí s experimentem, ně- kdy se liší. Vezměte vodu. Běžně vidíme tři sku- penství – pára, voda, led. Ale dnes víme, že led má asi patnáct různých fází, jejichž vazebné energie se liší jen velmi nepatrně. Ty rozdíly jsou třeba pouze v řádech desetin procenta. Když to nejste schopen popsat a předvídat, v řadě oborů je to značný problém. Třeba ve far- macii. V astronomii. V energetice… Znalost toho, kdy a jak bude ta která látka krystalizovat, má velký dopad. Říkáte zpřesnit. Jak moc? Cílem je vyvinout metodu, která dá spolehlivé informace. Vždycky tam bude nějaká chyba. Dnes jsme s chybou u vazebných energií na pěti pro- centech, kdybychom se dostali na procento, je to skvělé. Přesnost je ale pouze jeden pilíř. Druhým pilířem je spolehlivost ve smyslu stejných výsled- ků při použití různých programů. Což se dnes nestává. Dnes často nedostaneme shodu s publi- kovanými výsledky ani při použití stejného pro- gramu a najít příčinu zabere spoustu času. Vím, že je neslušné ptát se vědce ze základního výzkumu na aplikační využití. Přesto… Nic zásadního v rukávu nemám, ale ty možnosti existují. Nedávno jsem přispěl k práci, které se zúčastnili i lidé z farmaceutické společnosti Zen- tiva, pro ty je to zajímavý výzkum. Vedoucí mého týmu z Londýna zase spolupracoval se společnos- tí British Petroleum, která se zajímala o to, kdy a jak krystalizuje v potrubí vodní led. Dělá to značné nepříjemnosti, dokáže potrubí ucpat, a kdyby tomu dokázali zabránit, ušetřili by si ne- malé náklady. Nakonec kvůli ledu v palivovém potrubí spadlo v roce 2008 v Londýně i letadlo. Pracujete víc s fantazií, nebo s technikou? Teď nejvíc s administrativou… Shání se s ERC grantem tým snáz? Určitě, pomáhá to. Protože jinak jsem na za- čátku, a nejsem tak úplně velkým lákadlem pro jiné. Já sám jsem šel do Londýna k po- měrně mladému vědci a nějaké obavy jsem také měl, přece jen doktorát jsou tři roky va- šeho života. Měl jste také možnost pracovat ve Vídni u Georga Kresseho. Nelákalo vás zůstat? Je to ikona současné světové fyziky. A administrativy by nebylo tolik… Nechci říkat, že je to nejlepší místo, ale jistě je to jedno z pěti nejlepších míst v oboru, kam se dnes můžete dostat. Vyvíjí program, který používá asi dvacet tisíc lidí, je to pří- jemný a geniální člověk. Dostal jsem od něj i nabídku být jeho senior postdok, a bylo to velké lákadlo, protože v mém oboru se prá- vě u Georga dělají věci, které budou používá- ny příštích dvacet třicet let. Nakonec rodinné důvody převážily ty vědecké. Na druhou stra- nu je velká výzva dělat vlastní věci, mít svůj tým. Máte vlastní nápady a můžete si je řešit po svém. Kdybych tam zůstal, bylo by co dělat a byl bych spokojen, ale nelituju. Pracovat na vlastních nápadech je skvělé, ačkoliv spoustu času vám zabere právě ta administ- rativa a shánění peněz. A ještě jeden důvod jsem měl, superpočítač na Vysoké škole báň- ské v Ostravě. Kdyby ten nebyl, asi bych man- želku trochu víc přemlouval, je pro mě zásad- ní moci na něm počítat. Co považujete ve své dosavadní kariéře za určující moment? To, že jsem odešel do Londýna a později do Víd- ně. To mi dovolilo vidět obor z jiného úhlu. Je iluzorní si myslet, že je jedna věda. Vědu vždy dělají nějací lidé. Když studujete nějaký obor nebo jste u někoho na doktorátu, tak přebíráte způsob práce těchto lidí nebo třeba názory na to, co je zajímavé, co je třeba učit a podobně. Je to, jako byste žili v nějaké bublině. V Čechách je skvělá kvantová chemie, ale kdybych zůstal, tak bych se naučil to, co se dělá tady. V Londýně je ten pohled na obor trochu jiný, ve Vídni zrov- na tak. Naučíte se jiné věci, a když jich umíte dost, určitě je to výhoda. BE CLEVER 101

Když přijíždíme do jihočeské Libníče, ne- velké vsi mezi Českými Budějovicemi a Třeboní, zmateme i pana Googla. Vývo- jové centrum společnosti Dorean DG nám najde kdesi v polorozbořeném statku. Možná ho splet- lo, že společnost, kterou hledáme, sídlí v budo- vě, která ani po zdařilé rekonstrukci a moderni- zaci hospodářské budovy také nezapře. V jižních Čechách má Radek Gutwirth kořeny a svými nápady, které realizuje, se obklopuje rád tak, aby je měl skutečně blízko. Myšlenku na irmu, do níž se jedeme podívat, nosil a ladil dva roky v hlavě. Rok je živá a skutečná a za tu krátkou dobu už stačila ukázat, že ví, co chce. Může to znít nadneseně, ale Radek Gutwirth chce spojo- vat svět. Zatímco mnozí o IoT sotva tuší a někte- ří o něm mluví, on se svými partnery internet věcí skutečně vytváří. Zasíťujeme Srí Lanku Budováním sítě pro internet věcí se ve spoluprá- ci se společností Dorean DG zabývá i českobudě- jovická společnost STARNET, poskytovatel dato- vých služeb, tedy především internetového při- pojení a digitální televize na vlastní síti, která zasahuje již do osmi krajů České republiky. „O IoT všichni mluví, ale málokdo si v současné době umí představit něco konkrétního, to je tro- chu komplikace v celkovém rozvoji. Upřímně, i my se kolikrát divíme, co děláme, protože skutečně jdeme cestou, která není prošlapaná. Z mého po- hledu můžeme vymyslet neskutečné množství aplikací a využití, ale ke všem vždy potřebujeme především data, která je třeba nějak někde pomo- cí sítě sesbírat. Někteří lidé se přitom diví tomu, že je potřeba další sítě budovat, vždyť internet je přece všude, ale vtip je v tom, že provoz běžných internetových sítí je energeticky náročný, a pro provoz senzorů tedy nevhodný,“ vysvětluje Milan Vadlejch, ředitel oddělení IoT společnosti Star- net. Ta v senzorových sítích vidí značnou příleži- tost. Vsadila na open source technologii LoRa, jež je přímo určena pro sběr dat prostřednic- tvím senzorových sítí, mimo to ale umí komuni- kovat i obousměrně, takže je možno ji využít i pro řízení. „Kromě celoplošného pokrytí se podí- líme i na budování malých lokálních sítí, určených čistě pro konkrétní podniky. Ty si totiž chtějí často svá data analyzovat a spravovat samostatně a my jsme dostatečně lexibilní na to, abychom jim mohli i takové služby nabídnout. To ale nezname- ná, že se zabýváme jenom projekty v takto malém územním rozsahu, s naším partnerem teď mimo jiné pracujeme na službě, která zahrnuje kom- pletní zasíťování Srí Lanky,“ doplňuje Vadlejch. IoT je když… Když se před pár lety začínalo potichu v dálce mluvit o internetu věcí, mohlo to vzbudit do- jem, že hlavním využitím bude lednička, která si sama objedná nákup. Hezké, ale hračka. Zá- kladní myšlenka internetu věcí je, že spolu ko- munikují technická zařízení a technologie pří- mo, bez nutnosti zapojení člověka. Takové schopnosti mohou zrychlit, optimalizovat, předcházet škodám, hlídat normované hodnoty. Vše pohodlně, rychle, spolehlivě, pravidelně. Malý příklad – všechny potravinářské provozy musejí sledovat kritické body, jimiž jsou teploty v celém řetězci zpracování. Obvykle v pravidel- ných intervalech, několikrát za den, odpovědný pracovník zapisuje teplotu do sešitu. Senzor zvládne totéž s mnohem menší námahou, přes- ně a spolehlivě. Hlavní využití IoT je proto ve výrobě, v průmyslu, v obchodu. A jedním z využití, které skutečně již dnes nese výsledky a stává se konkurenční výhodou, jsou právě IoT bezdrátové sítě a senzory, lidově čidla. Senzory ovládají svět Cesta Radka Gutwirtha k technologiím senzoro- vých sítí a IoT byla vcelku prozaická. „Jiná naše společnost, Orange OHM pro i, se zabývá proná- jmem a provozem energetických zařízení a ener- getickou pohotovostí. Když vám shoří trafostanice za několik milionů, není to nic příjemného. Tak jsme si začali provoz vlastních zařízení monitoro- vat a hlídat, protože je lepší investovat několik tisíc do čidel než riskovat miliony. A pak jsme zjistili, že je o podobný systém zájem i u našich zákazníků, a uvědomili jsme si, že využití všech těch technologií je mnohem širší,“ popisuje cestu pionýrů Tomáš Uhrinek, který se ve irmách Radka Gutwirtha stará o obchod a marketing. Zásadní krok na té cestě představuje správa spotřeby energií. Běžný postup je, že dům od domu, byt od bytu, měřič od měřiče chodí zaměstnanci energetických společností a prová- dějí fyzicky odpočty. Přitom je vcelku velmi snadné toto vše svěřit technologiím a mít zcela přesné odpočty vlastně online. IoT síť to zvlád- ne bez problémů a s trochu so istikovanější apli- kací můžete nad svými odběry provádět i analý- zy, které vám umožní optimalizovat spotřebu, předcházet přetížení sítě či jiným problémům. Možnosti, kde a k čemu využít senzory, jsou vlastně neomezené. „My se soustřeďujeme na to, abychom zákazníkům vysvětlili možnosti a po- mohli jim najít tu přidanou hodnotu. Protože často až v debatách nad problémy dojdeme k tomu, jaké by mohlo být řešení. Máte čidlo, které má hlídat obsah látek v pitné vodě, aby odpovída- ly normám. Ale stejné čidlo může hlídat i kvalitu odpadních vod. Jiný příklad, je tu řada škol, které Petr Karban Jakub Hněvkovský FENOMÉN INTERNETU VĚCÍ Nové technologie přinášejí nové možnosti. Cestu k nim prošlapávají ti, kteří se nezdráhají vydat se na půdu neprobádanou. Jedním z takových pionýrů je Radek Gutwirth a jeho společnost Dorean DG. Další potvrzení toho, že diamanty se najdou všude. I tam, kde byste je nejméně čekali. BE CLEVER 102

byly zatepleny, mají plastová okna a vlastně nedý- chají, přitom nemají žádnou rekuperaci ani říze- né větrání. Obsah CO 2 ve vzduchu tam často pře- kračuje hranice, které jsou povolené. Jednoduché čidlo upozorní, kdy větrat, a ještě může dát odpo- věď na otázku, zda je vhodné třeba rekonstruovat a pořídit řízené větrání. A ještě jiný, čidla mohou snímat zatížení mostů a vozovek, mohou snímat technický stav rizikových staveb, mohou sledovat kvalitu ovzduší, bezpečnost rizikových provozů a mohou nejen ten stav snímat, ale ve spojení s dalšími technologiemi mohou rovnou i vydávat varování třeba občanům, nebo dokonce přímo reagovat a řešit situaci,“ vypočítává Tomáš Uhri- nek možnosti, které jsou vlastně nekonečné, od potravinářství přes průmyslovou výrobu až ke službám. Česká budoucnost je v datech Že data a jejich využití změní svět, tvrdí odbor- níci již delší dobu. A nejen tvrdí, ale přinášejí i skutečné důkazy. Dorean DG a STARNET je přinášejí také. S přesvědčením, že právě oblast datových sítí a využití dat by mohla být českým rodinným stříbrem. „Leckdo si myslí, že svět je mnohem dál, ale není. Některá místa ano, ale svět jako prostor ne. Naopak jsem přesvědčen, že se tady u nás dělají skvělé věci, že máme výborné nápady, jsme kreativní a umíme to i realizovat, protože pořád někde zůstaly ty zlaté české ruce. IoT vidím jako příležitost. A když nezaspíme, můžeme hrát významnou roli i v Evropě, protože v oblasti získávání dat a jejich využití se velmi brzy dostaneme do společného evropského pro- storu. Čím je dat více, tím lépe se s nimi pracuje,“ dívá se do budoucnosti optimisticky Radek Gutwirth. Jeho slova rezonují v trendech sou- časnosti, koncepty chytrých měst počínaje a au- tonomními systémy konče. Jak se shodli všichni, chytrost není v lavičkách s internetem a dobíje- ním díky solárnímu panelu. Chytrost je v da- tech, která se naučíme dobře využívat. I proto ve spolupráci se společností STARNET teď Do- rean DG chystá chytrou trafostanici, která bude senzory kontrolovat sama sebe. A protože mno- zí o internetu věcí a jeho možnostech skutečně zatím nevědí, pustil se Radek Gutwirth i do ne- tradiční formy edukace, což dokládá i účast na březnovém brněnském veletrhu Ampér, ale především akce, které v regionu pořádají pro odborníky i pro veřejnost. Jsou jimi tenisové a fotbalové turnaje s dražbou, z jejichž výtěžku podporují Hospicovou péči sv. Kleofáše v Tře- boni a na nichž se stejně víc než o sportu mluví o technologiích zítřka. Upřímně, i my se kolikrát divíme, co děláme, protože skutečně jdeme cestou, která není prošlapaná. 218. Žofínské fórum: Ing. Luděk Keist (ředitel úřadu JHK), Milan Vadlejch (obchodní ředitel oddělení IoT STARNET), Marie Zezůlková (ředitelka Národního centra energetických úspor) a technologický vizionář Radek Gutwirth (akcionář společnosti Dorean DG) – jejich spolupráce a senzorové sítě IoT mohou nejen významně ovlivnit spotřebu energií, ale doslova změnit svět. A nejen ten český. BE CLEVER 103

INOVACE NAD BAZÉNY A TERASAMI Kde jsou současné trendy? Pokud jde o zastřešení teras, prosazují se řešení s jedinečnou samostojnou čelní stěnou, díky které dosahuje zastřešení maximální va- riability. Pokud jde o bazény, jsou ve stále větší oblibě systémy, které jsou založeny na paten- tech ALUKOVu: Linie Neo usnadňuje manipu- laci se zastřešením bazénu a napomáhá udržo- vání stálé teploty vody. Systém EasyUp, který ALUKOV nabízí jako jediný výrobce v Evropě a pro severoamerický trh jako jediný v Severní Americe, představuje unikátní systém aretace, který výrazně usnadňuje manipulaci se zastře- šením a poskytuje i zabezpečení proti nechtě- nému odsunu dítětem nebo vlivem silného větru. Celá technologie je ukryta uvnitř pro i- lů, takže nijak nenarušuje čistý vzhled zastře- šení a nechává vyniknout jeho elegantním li- niím. Dovoluje přitom ovládat zastřešení v komfortní poloze, bez nutnosti sklánění. A také je tu patent AirFresh, který představuje další jedinečnou technologii – ta umožňuje pohodlně, a přitomv bez rizika regulovat pří- stup čerstvého vzduchu do bazénu, aniž by bylo nutné celé zastřešení roztáhnout. U za- střešení s tímto systémem je totiž možné vy- klopit spodní část přední stěny a dále přesu- nout a zaaretovat středové segmenty tak, aby mezi nimi vznikla úzká mezera, takže vzduch může intenzivně proudit ven. Tato mezera je ale zároveň malá tak, aby jí nemohlo propad- nout dítě nebo pes. Systém AirFresh navíc pro- dlužuje životnost bazénu, protože v horkých letních měsících zabraňuje přehřátí vody nad třicet stupňů Celsia. Překračování této tepelné hladiny může v dlouhodobém horizontu zby- tečně zatěžovat vlastní materiál bazénové vany a komponentů technologie. Optimalizací teploty hladiny dochází k výrazné úspoře chemických prostředků pro údržbu ba- zénové vody. Zastřešení bazénů a teras, vyrobená v ALUKOVu, jsou vyvážena do čtyřiceti zemí světa. Zdobí je vysoká kvalita, variabilita, nadčasovost, jednoduchost používání a především inovativní řešení. Společnost ALUKOV také stála před třinácti lety jako zakladatel u zrodu mezinárodní asociace kvali ikovaných výrobců a prodejců zastřešení bazénů. Dnes je tato společnost lídrem světového trhu a jedním z hlavních inovátorů. Petr Simon archiv Dáváme výrobkům i lidem čas. Nejsme nejlevnější, ale zákazník, který si u nás kupuje prvotřídní servis a vysoce kvalitní výrobek, má čas si vše rozmyslet. BE CLEVER 104

Jsme bazénová velmoc Dynamiku změn dokazuje skutečnost, že Česko se za pár let stalo evropskou bazéno- vou velmocí. Jan Zitko, zakladatel a majitel společnosti ALUKOV, to jen potvrzuje: „To, že v republice i v našem regionu je dobrá koncen- trace městských aglomerací, které jsou bohaté na soukromé domky a domy, nám umožnilo dynamický rozvoj. Jsme bazénovou velmocí v Evropě, stěží najdete dům bez bazénu nebo terasy. To je pro nás dobré znamení, že zákaz- níci jsou, a to i přes to, že se nesnažíme podbí- zet cenou. Dáváme výrobkům i lidem čas. Ne- jsme nejlevnější, ale zákazník, který si u nás kupuje prvotřídní servis a vysoce kvalitní vý- robek, má čas si vše rozmyslet. Cena také ob- sahuje vývoj výrobku, jsme inovátoři, a proto součástky ani postupy nekopírujeme od niko- ho dalšího. Vše vymýšlíme a vyvíjíme sami. Jsme originál v oboru. Pracujeme ve vlastním vývojovém středisku, které jsme ve výrobním areálu postavili, a vyvíjíme další postupy, tes- tujeme materiály a také zkoušíme nové kon- strukce. To vše je zaklíčované ve výrobku, kte- rý si náš zákazník koupí.“ Co dnes představuje světovou špičku? Každá výroba je závislá na technologii, po- třebujeme stále nové a inovativní, jednak pro zlepšení ergonomických vlastností, tak i pro vyšší efektivitu. Dnes se mezi světovou špičku řadí nanotechnologie ve všech smě- rech jejího využití, pro nás je nejzajímavější směr ohledně povrchů, například v aplikaci povrchových úprav, čištění povrchů a jejich odolnost vůči klimatickým vlivům. Jsou ve vašem segmentu viditelné nějaké trendy či změny, posun preferencí? Tyto dva body se nám podařilo promítnout do nově uváděného zastřešení TERRA PRIME, kde se slučuje dálkově ovládaný posun a téměř bezkolejnicový systém za- střešení. Jak náročné je držet krok se špičkou, respektive co to znamená ve vašem případě? Kolik investujete do vývoje a výzkumu? Dovolím si říci, že špičku v našem oboru vytváříme my. A abychom se takto mohli nazývat, investujme nemálo času a energie do několika projektů najednou, někdy se to podaří napoprvé, někdy napodesáté, a někdy se ukáže, že navrhované řešení či myšlenka není vhodná. Řádově to jsou statisíce až mi- liony korun ročně investovaných do realizo- vání prototypů, jejich zkoušení, testování a nesmíme zapomínat na inovativní řešení u stávajících řešení, jako je například stínicí systém, motorizace zastřešení a podobně. Předpokládám, že máte vlastní vývojové centrum – máte nějaké cíle v tomto smys- lu ve střednědobém horizontu? Předpokládáte správně. Zrovna nyní se za- bývám vývojem a vznikem nového modelu, jde o konstrukci pro posuvná zastřešení určená na zakrytí veřejných bazénů, jen pro zajímavost: rozměr takové zastřešovací haly bude 18 krát 55 metrů. Spolupracujete s výzkumnými středisky, ať již na některých vysokých školách, nebo pod Akademií věd? Nebo zvlá- dáte vše in-house? Česká republika se řadí mezi evropskou špičku ohledně technického vybavení vy- sokých škol a institucí a i my využíváme dlouhodobě spolupráci s těmito instituce- mi. Například úzce spolupracujeme s pa- nem profesorem Loudou z Libereckého Ústavu pro nanotechnologie. Analytici soudí, že umělá inteligence v příštích deseti letech zcela změní svět a byznys. Co o tom soudíte a jak by se mohla projevit ve vaší irmě? Připra- vujete se na to? Tak umělá inteligence nás, ať chceme či ne- chceme, obklopuje všude kolem − například moderní auta, kolik jen věcí dokážou již řešit za řidiče. Tedy i my se připravujeme. Pracu- jeme na dvou směrech. Prvním je využití umělé inteligence na našich zastřešeních, tvoříme nový koncept, který vychází z využi- tí a přínosu umělé inteligence v našem byz- nysu pro naše zákazníky. Druhým pak je samozřejmě využití umělé inteligence v na- šich výrobních závodech. takto mohli času a energie ou, někdy se to odesáté, a někdy ení či myšlenka statisíce až mi- ných do realizo- ení, testování ovativní řešení apříklad stínicí ní a podobně. lastní vývojové e v tomto smys- ontu? vna nyní se za- nového modelu, ná zastřešení bazénů, takové rát nými ých od Na to, jak se české irmě daří určovat světové trendy, jsme se zeptali i Ing. Josefa Šumpíka, vývojového a technického ředitele společnosti ALUKOV. Tradiční, ryze český výrobce po- suvných zastřešení teras CORSO, za- střešení bazénů, vířivých van a za- střešení pro hotely, restaurace a ka- várny CORSO HORECA. Firma byla založena v Orli u Chrudimi 3. října 1995. Od té doby výrobky pod znač- kou ALUKOV užívají desítky tisíc zá- kazníků po celém světě. S roční pro- dukcí zastřešení kolem 3 000 výrob- ků se ALUKOV bezpochyby řadí mezi nejvýznamnější společnosti v oboru v celé Evropě. ALUKOV BE CLEVER 105

Jste na trhu patnáct let. Co se za tu dobu změnilo? Technologie zažívají velmi dyna- mický rozvoj… Zažívají, přesto mi přijde, že žádné opravdu dra- matické změny se neudály. Ty nástroje, které dnes využíváme, byly i před patnácti lety. Co se změni- lo, je míra a způsob jejich využití. Zatímco tehdy jsme si na většinu z nich začínali zvykat, dnes se bez nich neobejde doslova žádná irma. Samo- zřejmě se změnily výkonové parametry, které nepředstavitelně narostly, stupňují se také nároky na spolehlivost IT systémů, ale zároveň se snižuje cena. S tím došlo k masivnímu rozšíření do byzny- su. Dnes je v podobné situaci asi internet věcí, který je patrně nejdynamičtěji se rozvíjející oblas- tí IT segmentu. Je to stále ještě relativně nová věc, ale pomalu se začíná stávat standardem a za pět let to budeme brát jako naprostou samozřejmost. Co e-commerce? Cloudy? Vzdálené přístupy? To má všechno jednoho společného jmenovatele – zatímco před patnácti lety bylo standardem kupovat produkty, dnes si častěji kupujete služ- bu. Zatímco tehdy byla třeba integrační řešení zaměřena především na velké systémy na pozadí, dnes se řeší integrace uživatelských systémů. Požadavků na integraci přibývá, stále více se pro- pojuje výroba, logistika, obchod, tedy tři dříve samostatné části se integrují do jediného celku, a samozřejmě roste podíl on-line řešení. Příkla- dem může být Makro. Silný obchodní řetězec, který v současné době buduje vlastní supermo- derní distribuční sklad s vlastní logistikou. Dů- vod je jediný, pod jednou střechou se budou jed- notlivé systémy snáze, rychleji a levněji integro- vat do celku, který dokáže efektivně využít zrych- lení a zkvalitnění všech procesů. Jen drobná po- známka, pokud jde o cloudy. Trochu se mírní nedávná tendence vše do cloudu, stále mají vý- znam i autonomní systémy a s tím souvisí i roz- voj hybridního prostředí, což znamená kombina- ci tradiční IT infrastruktury a cloudové infra- struktury. Cloud má svoje nesporné výhody, ale rozhodně není nutné mu podřizovat všechno, protože nemusí být vždy optimálním řešením. Petr Karban Jakub Hněvkovský S Alenou Škrobovou, obchodní ředitelkou společnosti Physter Technology, o světě technologií před patnácti lety, dnes i zítra. Přestože se mění, svým způsobem zůstává stále stejný. To hlavní, co se vyvíjí, je škála možností a náš přístup k nim. PATNÁCT LET UNIKÁTNÍCH ŘEŠENÍ BE CLEVER 106

Nebylo dramatickou změnou to, že se objevil fenomén open source nástrojů? Svým způsobem ano, protože to umožnilo mno- hem rychlejší rozvoj celého segmentu. Open source řešení jsou stále přijatelnější i pro velké společnosti, což je dobře vidět třeba u bank, které vždy trvaly na renomovaných řešeních, a dnes i ony využívají open source technologie, které přinášejí rychlý rozvoj a lexibilitu, a stá- vají se tak významným zdrojem inovací. Kacířská otázka – nenese to riziko nějakých bezpečnostních hrozeb? V hobby IT asi ne, ale pokud jde o byznys, big data. Je na open source technologie spolehnutí? Nemyslím, že v nich je nějaké zásadní riziko, mají samozřejmě kromě výhod i svá úskalí, se kterými je potřeba umět pracovat. Nelze říci, že open source přináší větší riziko bezpečnost- ních hrozeb, i když se může zdát, že hackeři mohou zneužít otevřenosti kódu, lze díky tomu bezpečnostní chyby také snadněji odhalit a od- stranit. Rozdíl je samozřejmě v licenční politice, která přináší úsporu nákladů, na druhou stranu je za open source produkty velká vývojářská komunita, a tak to není vždy úplně snadno uchopitelné ať už z hlediska množství různých variant programů, nebo tím, že na rozdíl od proprietárního softwaru nemá garantova- nou podporu. Proto potřebujete vhodného partnera nebo experty, kteří se v daném pro- středí skutečně orientují. Zmínila jste internet věcí jako dynamicky se rozvíjející segment. Umíme ho využít? Učíme se to. Je totiž potřeba vidět jeho potenci- ál komplexně. Důležitější než vlastní internet věcí a samotné propojení fyzických zařízení je celkový koncept, a tedy nástroje a aplikace nad ním. Internet věcí nám poskytne řadu tvrdých a relativně malých dat, ale z těch časem vznika- jí velká data a ta musíme umět zpracovat, ana- lyticky využít a získat z nich tu skutečnou hod- notu. Tady vidím značný prostor, protože sa- motná integrace systémů už nebude postačo- vat, bude potřeba k ní přidat i nadstavbu. My se hodně soustředíme na retail, protože v něm vnímáme velký nárůst poptávky. Zkuste si představit situaci, že monitorujete chování zá- kazníků v obchodním domě a je vlastně jedno, jestli je to obchodní dům skutečný nebo virtu- ální. To není dnes nic složitého. Ale samo o sobě vám to žádný významný efekt nepřine- se. Ten získáte až ve chvíli, kdy dokážete ta data analyzovat a efektivně je využít ke zlepše- ní služby, větším prodejům, zvýšení komfortu zákazníka. To je to nejtěžší, postavit nad data konkrétní obchodní myšlenku a najít jí kon- krétního zákazníka. Tady vidím třeba velký prostor i pro startupy. Není už sama ta překotná rychlost technolo- gického vývoje kontraproduktivní? Existuje návod, jak se k ní chovat? Když budu chtít rozvíjet irmu, mám se dívat tři roky dopře- du, pět, deset? To pravidlo je podle mne poměrně jednoduché. Pokuste se zhodnotit svůj růstový potenciál, pojmenujte si, co chcete získat, kam se chcete pohnout, a od toho odvozujte technologický rozvoj. Nemá smysl dělat to jinak, protože tech- nologie mají sloužit vašim cílům. Ne naopak. Právě proto, že nikdo neví, jak bude svět tech- nologií vypadat za pět či deset let, nemá smysl dělat zásadní dlouhodobé výhledy, pořizovat nejmodernější technologie a pak přemýšlet, co s nimi. Můžete mít vize, ale realizujte je v po- stupných krocích, naučte se využívat, co máte teď, a rozšiřujte vše koncepčně. Technologický rozvoj by měl mít svou architekturu, rozhodně nesmí být náhodný. A to je také naše kompeten- ce. Zákazník nemusí mít IT znalosti, musí jen vědět, co chce. A na nás je, abychom mu nabídli optimální řešení na míru. To je možná další rozdíl, který těch patnáct let vaší existence přineslo. Řešení na míru… Ano, šíře možností je nesrovnatelná. Technolo- gie, které fungují dnes, fungovaly v zásadě už tehdy, ale byly obvykle produktově orientované. Dnes je těch typicky produktových realizací výrazně méně, převažují unikátní řešení, re- spektující speci ické požadavky a potřeby zá- kazníka. Beru to, že máme zákazníky, se který- mi spolupracujeme od počátku našeho vzniku, jako potvrzení toho, že jsme za těch patnáct let nezůstali stát a rozvíjíme se s nimi, podle jejich potřeb, že dokážeme reagovat na to, co přichá- zí. Vždy se totiž snažíme o dlouhodobou spolu- práci, a to i v rámci irmy, kde máme stabilní a kvalitní tým profesionálů. Proto se všichni těšíme, že to naše malé, ale významné výročí budeme moci s našimi klienty a partnery osla- vit. Bude to takové naše poděkování za jejich dlouhodobou důvěru. Kde tedy ze svého pohledu vidíte dnes nej- větší potenciál využití technologií? Optimalizace interních procesů, efektivní mar- keting. To propojení výroby, logistiky a obchodu, o kterém už jsme mluvili. Bez toho se neobejde- me, protože zákazník se chce lišit a výroba na vyžádání se bude rozšiřovat. Dnes ji známe především z automobilového průmyslu, tam jsou irmy, které již tímto způsobem pracují po- měrně dlouho a mají efektivní nástroje. Ale ta- kový model výroby a obchodu dojde i do ostat- ních segmentů. Což bez technologií nepůjde. Mluví se o velkých datech, mluví se o rychlých datech, vizionář přebíjí vizionáře. Co vidíte jako důležitější: rychlost, nebo velikost? Kvalitu. Velká ani rychlá data vám žádný efekt nepřinesou, když s nimi nebudete schopen kva- litně pracovat. Kvalita zpracování, kvalita vytě- žení dat bude klíčová. Schopnost získat z dat tu rozdílovou hodnotu. Alena Škrobová Vystudovala informatiku, ve společ- nosti Hewlett Packard měla na staros- ti řízení projektů a z této pozice zača- la před patnácti lety spolupracovat s tehdy nově vzniklou společností Physter Technology. Do světa techno- logií se vrátila i po mateřské a dnes ve společnosti, která byla kdysi jejím dodavatelem, zastává pozici obchod- ní ředitelky. Physter Technology se zaměřuje na dodávky na míru vyvinutého soft- waru a služeb v oboru informačních systémů včetně řízení projektů a pora- denství v oblasti strategie rozvoje ICT s důrazem na efektivitu, výkon, stabili- tu a spolehlivost. Za svá řešení získala společnost prestižní tuzemská ICT ocenění. PHYSTER TECHNOLOGY Můžete mít vize, ale realizujte je v postupných krocích, naučte se využívat, co máte teď, a rozšiřujte vše koncepčně. BE CLEVER 107

Pro současný rok jsou výsledky toho minu- lého jasnou motivací, potvrzuje Libor Přerost: „Soustředit se chceme převážně na udržení vysokých standardů poskytovaných služeb a příjemné atmosféry pro všechny naše zákazníky.“ Fleety, nabídku ještě donedávna ur- čenou větším a velkým, společnost zpřístupňuje i menším podnikatelům. „Již od tří vozů výše na- bízíme veškeré speci ické služby zaměřené na předprodejní poradenství, značkové inancová- ní a pojištění s nabídkou celého sortimentu ŠKO DA Care produktů. A také komplexní servisní služ- by od běžné mechanické dílny, špičkové diagnosti- ky, pneuservisu, myčky vozů, certi ikované klem- pírny a lakovny. V případě potřeby poskytujeme samozřejmě vždy náhradní vůz stejné nebo vyšší třídy po dobu, kdy je vůz v našem servisu,“ upřes- ňuje Libor Přerost celou šíři služeb. Samozřej- mostí je i dokonalý klientský servis, kdy zaměst- nanec irmy vyzvedne vůz v sídle zákazníka a po provedeném servisu vrací vůz opět na jeho adresu. Stále větší oblibě se těší předplacený servis, při němž jsou předem stanovené servisní náklady zahrnuty do pořizovací ceny vozu, a tedy i do jeho inancování. Majitel i správce lotily tak mají o starost méně. Novinky z Mladé Boleslavi Škoda potvrdila svou oblíbenost hned v několi- ka anketách na začátku roku – v anketě Auto roku 2018 zvítězil nejnovější model KAROQ, ve čtenářské anketě Best Cars 2018 zvítězily ve svých kategoriích vozy OCTAVIA a KAROQ, u českých lotilových zákazníků v anketě Fleet derby – Flotila roku pak zcela jednoznačně vy- hrála OCTAVIA, která si kromě absolutního ví- tězství odnesla i dvě ceny z internetového hla- sování. V něm uspěl i KODIAQ, který získal páté místo mezi manažerskými automobily. Značka vítězí nejen samotnou kvalitou vozů, ale také exkluzivními službami, které jim v oblasti prodeje i servisu poskytuje projekt ŠKODA Flee- tové centrum. „Do tohoto projektu jsme se zapo- jili hned od počátku, nabídka nových vozů i před- váděcí vozy jsou speci ikovány právě tak, aby odpovídaly nejčastějším požadavkům velkoodbě- ratelů, a ti si tak mohli ještě před uzavřením smlouvy vozy vyzkoušet a kon igurovat přesně podle svých požadavků. V současné době je u nás na Veleslavíně nejčastěji testovaným vozem sa- mozřejmě nejnovější přírůstek KAROQ a s ním KODIAQ. Ve lotile předváděcích vozů máme i no- vinku SUPERB Sportline, která opravdu stojí za svezení. A v průběhu jara očekáváme dodání již objednaného modelu FABIA R5, jehož sportov- ně laděný exteriér i interiér jistě zaujme nejen příznivce motosportu. Celá koncepce této limito- vané edice navazuje na úspěšný start tovární posádky Jana Kopeckého s Pavlem Dreslerem na slavné Rallye Monte Carlo, kde ve své třídě WRC 2 zvítězili,“ prozrazuje spolumajitel společ- nosti nejčerstvější novinky. Petr Simon archiv FLEETYTÁHNOU Rok 2017 byl pro společnost Přerost a Švorc Auto opět rekordním, potvrdil se tak trend nárůstů z roku 2016. Více než 3 000 nových vozů předaných převážně leetovým zákazníkům hovoří za vše. ¡ Autorizovaný partner ŠKODA ¡ Autorizovaný servisní partner VOLKSWAGEN ¡ Od roku 1996 působí v Praze 6, Veleslavínské ulici ¡ 150 zaměstnanců ¡ Za rok 2017 předáno více než 3 000 nových vozů ¡ Denně projede servisem téměř 70 vozidel ¡ E-shop na adrese www.skoda-online.cz nebo i na stránkách www.prerost-svorc.cz PŘEROST A ŠVORC AUTO BE CLEVER 108

Škodovka online? Jistě Novinkou letošního roku je možnost zakoupení nových vozů ŠKODA online. Jednoduše si vybe- rete nový vůz a potvrdíte objednávku. Následně vás kontaktuje vybraný dealer a po dvou týd- nech máte vůz doma. Jde o nabídku operativní- ho leasingu pro soukromé osoby starší 21 let, s českým občanským průkazem a s platným řidičským průkazem. V současné době je v na- bídce více než 100 předkon igurovaných vozů ŠKODA. Pro ilustraci, za vůz ŠKODA FABIA Trumf 1,0TSI / 70kW zaplatíte měsíčně 3 990 Kč včetně DPH při smlouvě na 36 měsíců s ročním nájezdem 20 000 km a s 5% spoluúčastí na po- jištění vozu. Špičkové technologie Oblíbenost vozů z Mladé Boleslavi už dávno není dána jen příznivým poměrem ceny a užitné hod- noty, podílí se na ní značnou měrou i vynikající technická kvalita vozů. A není bez zajímavosti, že některé špičkové díly se u nás i vyrábějí. Typic- kým příkladem je dvojspojková převodovka DQ 200, která je v rámci celého automobilového průmyslu považována za jednu z nejmodernějších převodovek svého druhu. Přesvědčí nejen změ- nou převodového stupně během několika mili- sekund, ale také špičkovým komfortem řazení. Používá ji nejen celá řada modelů značky ŠKODA, ale i další vozy koncernu VOLKSWAGEN. Na konci ledna vyrobili ve Vrchlabí dvoumilionovou dvoj- spojkovou převodovku tohoto typu a denně vyjde ze závodu 2 200 těchto převodovek. Už jste propojeni? Absolutním trend posledních dvou let je ale konektivita. Mobilní aplikace My ŠKODA App je k dispozici pro zařízení se systémem An- droid nebo iOS a umí pomáhat řidičům v kaž- dodenních situacích, které se pojí nejen s pro- vozem vozidla. Nabízí digitální verzi návodu k vozu, praktická instruktážní videa s nasta- vením jednotlivých ovladačů a systémů. Pro- střednictvím aplikace se také můžete spojit se svým oblíbeným prodejcem či servisem, a vy- užívat tak jeho služeb. Aplikace je vybavena interaktivním asistentem Paul, který je nejen průvodcem aplikací, ale pomůže vám řešit každodenní témata – kdykoli jste online při- pojeni k vozu, dohlíží na něj a informuje vás o všem, cokoli se přihodí, dokonce s pomocí diáře i poradí s organizací vašeho času. Při plánování dokáže zohlednit stav paliva, do- pravy i počasí. Pokud zapomenete, kde jste zaparkovali, nezoufejte, Paul vám vůz najde. Praktická aplikace dokáže naplánovat i ná- vštěvu pravidelné servisní prohlídky, případ- ně zašle informaci o diagnostikované závadě přímo do servisu. FABIA motosport – vzor pro vznik limitované edice FABIA R5, která právě vstupuje na trh ŠKODA FABIA R5 ŠKODA KAROQ Auto roku 2018 Autosalon a fleetové centrum PŘEROST A ŠVORC AUTO ŠKODA SUPERB SPORTLINE BE CLEVER 109

Tomáš Marek měl ideální příležitost auto otestovat. Nový Superb měl zapůjčený na víkend a vyrazil jím se svými kamarády na lyžování do Špindlerova Mlýna. Měl tak mož- nost naplno využít potenciál vozu. „Auto má obrovský úložný prostor. Pokud se bavíme o praktičnosti v případě, že například vyrazíte se svojí rodinou na dovolenou, jsou to pro Superb opravdu velké plusové body. Má velmi dobře vymyš- lený zavazadlový prostor a velmi praktické jsou také suché zipy po stranách kufru. Na boku jsou dvě lišty, které si odtrhnete, dáte do pravého úhlu a na- lepíte, kam chcete. To je zajímavé řešení. Prakticky je vymyšlená i zadní roleta v kufru, kterou lze posu- novat. Do auta se vejde všechno a hlavně všichni. Takže co se prostoru týče, je to skoro prezidentské auto, pro dospělého člověka s dětmi naprostý ideál.“ Škoda nabízí pět variant Superbů – Active, Ambi- tion, Style, Sportline a prémiovou řadu Laurin & Klement. Tomáš Marek jezdil ve verzi Sport- line. „Co se interiéru týče, oslovily mě karbonové doplňky, na které je člověk zvyklý u vyloženě spor- tovních vozů. Za mě osobně by testovaný Superb nemusel mít sportovní sedačky, ty klasické mi při- jdou daleko pohodlnější a komfortnější. Auto mělo sportovní, multifunkční volant, který mi vyhovoval, k dokonalosti mi chyběl jen širší věnec volantu. Naopak bych uvítal mechanické ovládání palubní desky. Jinými slovy, nemuselo by z mého pohledu být vše jen přes dotykový displej (tzv. infotain- ment, pozn. red.). Mám radši, když jsou tam i me- chanická tlačítka, na druhou stranu musím říci, že displej reagoval velmi rychle, má kvalitní zobraze- ní a mapy také fungovaly perfektně. Nabízely do- konce tři varianty cest – ekonomicky nejvýhodněj- ší, nejrychlejší a nejkratší,“ dodává Tomáš Marek. Přizpůsobivý vůz Velkou výhodou je, že si u Superbu můžete na- stavit jízdní vlastnosti do značné míry úplně sami, což ocení především zkušení řidiči. Díky takzvanému DCC (Dynamic Chassis Control) podvozku si vyberete mezi pěti variantami: comfort, sport, normal, eco a individual. „Při změně na sport je znát rychlejší odezva motoru. Já bych osobně v tomto voze z 90 procent využíval systém comfort. V tu chvíli nepotřebuji nic nasta- vovat jinak, protože je to opravdu volba pohodlné jízdy. Comfort má měkčí pérování, žehlí lépe ne- rovnosti. Osobně preferuji sportovnější jízdu, tak- že jsem volil variantu, kdy je podvozek nastavený Adam Mašek Linda Pacourková Česká automobilka Škoda představila v loňském roce svoji vlajkovou loď a nejluxusnější model Superb. Nejnovější verze třetí generace zaujme designem, výkonem a především prostorem. Byť auto působí luxusním, manažerským dojmem, je ideální i pro sportovně založené rodiny. Své o tom ví i krajský ředitel České pojišťovny pro Prahu Tomáš Marek. LUXUSNÍ, KOMFORTNÍ, PROSTORNÁ ŠKODA SUPERB BE CLEVER 110

na comfort a motor s převodovkou na sport. Dále bych pochválil velmi dobře nastavitelný a adapta- tivní tempomat, protože jak brždění, tak ostatní senzory reagují velmi citlivě. Auto brzdí citlivěji než řidič. Pro naprostý komfort bych doporučil k výbavě dokoupit i funkci Lane assist neboli jízdu v pruzích. Sám tento prvek využívám velmi často,“ říká o novém Superbu Tomáš Marek. Uspokojivá je i spotřeba vozu na sto kilometrů. „Pohybovala se okolo 7,5 l / 100 km s tím, že jsem jel půlku na dálnici a půlku na okreskách. Na nich jsem měl spotřebu dokonce pod sedm, když pak člověk jede po dálnici 130 km/h, naskočí to cca na oněch 7,5 l / 100 km. Je třeba říct, že to ale byl úplně nový motor a nechtěl jsem ho nijak zbytečně točit. Auto mělo najeto asi 300 km, když jsem ho dostával. Čistě syrové auto.“ Zaujme na první pohled Verze Sportline má dvoulitrový čtyřválcový die- selový motor, který v sobě ukrývá téměř dvě stě koní. V rámci bezpečnostního nárazového testu EuroNCAP dostal Superb všech pět hvězdiček. Řidiče i další osazenstvo vozu chrání devět air- bagů a také systém elektronické kontroly stability (ESC) včetně multikolizní brzdy. „Tento Superb je opravdu manažerské vozidlo, které už má určitou úroveň automobilu. Nepobuřuje, ani výrazně ne- provokuje a je v něm velmi zajímavý prostor. Za mě je to v této verzi Combi auto pro velké a sportovně založené rodiny. Je to vůz, který si plně zasluhuje název Superb.“ Superb v barvě dračí kůže je neotřelý, nový a v každém případě zaujme vás i okolí. Za touto barvou se budou lidi opravdu otáčet. Vůz v po- dobné barevné variantě není rozhodně určen pro introverty. „Na závěr mám ještě takovou zajímavost – my jsme si v autě připadali jako v kostele. Jeli jsme ve třech, a když jste promluvili, byla v autě regulérně ozvě- na. Chvilku jsem nad tím přemýšlel a pak mi to cvaklo. Auto používá mikrofony k přenášení debaty skrze reproduktory zezadu dopředu a naopak. To je opravdu zajímavý prvek, kdy má člověk pocit, jako by mu někdo mluvil takřka do ucha. S ničím podobným jsem se ještě nesetkal. Myslím si, že je to využitelné na dálnici při vyšších rychlostech. Tuto funkci můžete bez problému vypnout. Dá se tam mimochodem nastavit i hlasitost, a navíc to jde dohromady i s hudbou,“ zhodnotil novou Škodu Superb Sportline Tomáš Marek. MULTIFUNKČNÍ VOZIDLO Kromě pěti volitelných jízdních systémů má Škoda Superb také třízónovou klimatizaci, zadní parkovací kameru, elektrickou parkovací brzdu nebo možnost připojení k internetu prostřednictvím sítě LTE. Díky zařízení car stick, do kterého se vloží sim karta a připojí se přes USB vchod k palubní desce, můžete vytvořit i hotspot pro společné Wi-Fi sdílení s vaší rodinou či přáteli přímo v autě. Kufr se může otevírat bezdotykovým mávnutím nohy pod zadním nárazníkem. V příplatkové výbavě je samočinné přepínání dálkových světel, kamerová čtečka dopravních značek či hlídač mrtvého úhlu. Superb v barvě dračí kůže je neotřelý, nový a v každém případě zaujme vás i okolí. Za touto barvou se budou lidi opravdu otáčet. BE CLEVER 111

VZHŮRU DO NEBES Moderní technologie vládnou světu a ovlivňují fakticky vše kolem nás. Jejich využití je v rámci naší společnosti nesmírně široké a nejinak tomu je i v případě letectví. Multifunkční letadla, softwary, radary a systémy, které napomáhají přepravě lidí na dlouhé vzdálenosti, se za posledních třicet let posunuly obrovským skokem vpřed. Kolik letadel musí státní podnik Řízení letového provozu České republiky ročně obsloužit na našem území a kolik lidí využije každý den leteckou dopravu po celém světě? Adam Mašek archiv ŘLP BE CLEVER 112

Vývoj a čísla s ním spojená jsou ohromná. Rok 2017 byl pro státní podnik Řízení letového provozu, který sídlí v Jenči, v ob- lasti letecké dopravy v českém vzdušném prosto- ru opět rekordní. Celkový počet pohybů nad ČR vzrostl v roce 2017 na 853 420 letadel a cestují- cích pak bylo rovných 130 000 000. Meziroční nárůst tak znamenal 2 %. V roce 1993 to přitom bylo – v uvozovkách – jen 133 000 pohybů. „Celkové číslo objemu letecké dopravy nad Českem je opravdu vysoké. Za třicet let se změnilo takřka všechno. Technika, systémy, postupy. To vše proto, aby se letadla do našeho vzdušného prostoru vešla. Měnila se například pravidla ohledně minimálních vertikálních rozestupů letadel. Dříve to bylo tisíc metrů, dnes je to tři sta, protože strojů je zkrátka daleko víc. Mění se také politická situace a díky tomu vzniká projekt jednotného evropského nebe, které by mělo zabránit fragmentaci vzdušného prostoru. Letové tratě by měly být rovnější, aby letadla nemusela zbytečně kličkovat. Jednalo se také o vývoj ekonomické stránky, kdy bylo cílem dosáhnout nákladové efektivnosti služeb řízení letového provozu. Chceme mít naše služby cenově vstřícné pro letecké dopravce, protože se jedná o důležitý prvek při plánování jejich letových tratí,“ říká vedoucí oddělení vnějších vztahů ŘLP ČR Richard Klíma. Jen pro srovnání, na celém světě se jedná o cca 125 000 provedených letů každý den a za celý rok se toto číslo vyšplhá až na hod- notu 46 000 000 letů. V průmyslu v poslední době dochází k velké ro- botizaci a automatizaci systémů a výroby za úče- lem zvýšení efektivity a ekonomiky práce. Tento trend je v letectví patrný více než v kterémkoliv jiném odvětví. „V tomto směru se můžeme bavit o softwarech, které pomáhají pilotům při samot- ném řízení. V tom se udělal opravdu neskutečný pokrok. V rámci řízení letového provozu ale pořád říkám, že lidský faktor je navzdory veškeré roboti- ce naprosto nepostradatelný. V letadle přes veške- rou automatizaci musí sedět člověk, u řízení leto- vého provozu to platí dvojnásob. Technologie může řídícím pomoci například lépe si zorganizo- vat a zjednodušit práci, ale lidský mozek bude vždy nad tím vším. Člověk je schopen reagovat na nepředvídatelné situace a improvizovat. Pochy- Technologie může řídícím pomoci například lépe si zorganizovat a zjednodušit práci, ale lidský mozek bude vždy nad tím vším. BE CLEVER 113

buji, že jednou tento faktor plně nahradí nějaký robot,“ myslí si Richard Klíma a s úsměvem dodá- vá: „Samotná letadla jsou ale skutečně obrovsky automatizovaná. Ne nadarmo se v letectví říká takový vtip: ‚Víte proč společnosti Airbus a Boeing dávají ke každému novému stroji i německého ovčáka? Aby kousl piloty, kdyby snad chtěli v kok- pitu na něco sahat‘.“ Rázem ale dodává, že jde pochopitelně o nadsáz- ku. Podobně jako u řídících na provozních stano- vištích je v letadle pilot klíčový. „Je pravda, že stroje jsou v současné době fakticky plně automa- tizované. Když zadáte správné parametry do sys- tému, letadlo samo vzlétne i přistane. Člověk ale na palubě být musí. Může dojít k nějakému black- outu a najednou autopilot nepomůže. Může nastat i situace, na kterou stroj není naprogramovaný. Plná automatizace by tedy postrádala smysl. To platí i v našem oboru řízení letového provozu,“ dodává Richard Klíma. Drony jako potenciální nebezpečí Představte si dopravu na silnicích za dvacet let. Robotizovaná auta už se ovládají sama a jsou schopna přepravit lidi z bodu A do bodu B. Zatím je to opravdu jen sci- i, ovšem o plně automatizo- vaných autech se ve vědeckých kruzích hovoří zcela realisticky. Budou muset i silniční dopravu korigovat řídící provozu, jako jsou ti, kteří zajišťují z Jenče dohled nad českou oblohou? „Upřímně řečeno, podobnou paralelu s řízením dopravního provozu na silnicích v rámci robotiza- ce automobilů si moc nedokážu představit. Ale je to spíše otázka pro někoho, kdo je expert na silnič- ní dopravu,“ nechce se Richard Klíma moc pouš- tět do věštění z křišťálové koule. „Jako poměrně nový jev se ale v našem oboru objevuje problema- tika dronů. Tyto bezpilotní prostředky jsou v ru- kou nedisciplinovaného uživatele potenciálně nebezpečné a několik kon liktů jsme v loňském roce na letišti museli řešit. V takovém případě musí řídící zastavit na příslušné ranveji provoz a ohlásit vše policii. Ta vrtulníkem zjistí, jestli nebezpečí v určitém vzdušném prostoru stále trvá, a teprve poté se provoz opět obnoví. Dron oprav- du může letadlo ohrozit. I toto je zapotřebí legis- lativně řešit.“ Podobné problémy se řeší v rámci evropských projektů, které určují hranice, za něž takzvané přátelské drony nesmí. Jedním z takových pro- jektů je takzvaný geofencing. „To je jakýsi vir- tuální plot, za který kdyby onen dron vletěl, spadl by na zem. Nebylo by ho možné dále ovládat. Fun- guje to i v rámci eliminace vyloženě nepřátel- ských dronů vojenskou silou. Pro budoucnost však bude důležitý způsob detekce a integrace dronů do systému řízení letového provozu,“ pokračuje Richard Klíma. Královsky placená práce Jedinečnou kapitolou jsou pak samotní řídící leto- vého provozu. Asi málokdo si dokáže představit stresově více vypjaté povolání, než mají oni. Mít zodpovědnost za tisíce lidí v českém vzdušném prostoru každý den opravdu není pozice pro kaž- dého. „Práce řídícího letového provozu patří mezi ty vůbec nejnáročnější. Vyžaduje lidi, kteří mají určité předpoklady. Na druhou stranu bych ale tuto pozici nerad zbytečně démonizoval. Odpovědnost je zde sice opravdu vysoká, čemuž pochopitelně odpo- vídají i inanční ohodnocení a další bene ity, které získávají, ale obecně platí pár jednoduchých pod- mínek. Přihlásit se může zkusit každý, kdo má střední školu s maturitou nebo vysokoškolské vzdě- lání a ovládá velmi dobře angličtinu. Musí mít také dobrý zdravotní stav. To jsou věci, které se zjišťují na začátku výběrového řízení.“ Velmi podstatnou roli však hrají také osobnostní vlastnosti jednotlivých kandidátů. „Kromě odol- nosti proti stresu by měli uchazeči disponovat urči- tou mírou prostorové představivosti tak, aby byli schopni představit si jednotlivá letadla ve vzduchu, a měli by být především také týmoví hráči. Při prá- ci vždy spoléháte jeden na druhého, nikdy to není o nějakém individualismu. Zodpovědní jsou vždy dva a více lidí v rámci vymezeného vzdušného pro- storu a musí na sebe nejen spoléhat, ale také musí být v tomto případě připraveni sdílet své problémy a zatížení,“ vysvětluje Richard Klíma, jak důležitý je při řízení letového prostoru kolektiv. Platy řídících se hodně liší podle délky jejich praxe, opravdu zkušení jedinci si ale mohou podle sta- tistik měsíčně vydělat i 150 000 korun. Test, který chyby neodpouští Samotný výcvik řídícího letového provozu trvá dva roky. Uchazeč, fakticky neposkvrněný prací řídícího, se nejprve učí teorii, frazeologii, poza- dí celé práce a také piluje angličtinu, která je nepostradatelná. Posléze přechází na simuláto- ry a ovládání systémů, které k řízení letového provozu potřebuje. Výcvik „on the job“ přichází hned vzápětí, kdy už pracovník řídí reálný pro- voz s instruktorem za zády, který ho kontroluje. Mezitím dochází stále na nová a nová cvičení, která jsou stále více náročná. U závěrečných zkoušek se poté zjistí, zdali zájemce na práci řídícího má, nebo ne. „Během dvou let výcviku je zaměstnancem našeho podniku a bere plat. Pokud se stane řídícím s licencí, nastoupí do prá- ce jako plnohodnotný člen našeho týmu a nadále musí pravidelně podstupovat udržovací výcvik. Je třeba se neustále školit, například když se mění různé technologie, sektorizace, mění se podmínky nebo klasi ikace vzdušného prostoru. Chodí se na simulátory, a to platí i pro řídící, kteří jsou například delší dobu nemocní, nebo pro ženy na mateřských dovolených. Nevrátí se ihned, ale musí absolvovat určitá cvičení, která je vrátí zpět do provozní formy,“ popisuje celý pro- ces Richard Klíma. Velkým speci ikem práce řídícího letového pro- vozu je fakt, že se na tuto pozici můžete hlásit jen dvakrát v životě, tlak je na vás při výběrovém řízení značný. „Když vypadnete v určité části, kde se testuje angličtina, můžete se přihlásit zno- vu. Ovšem když se dostanete do fáze FEAST (The First European Air Traf ic Control Selection Test), kde vám jsou položeny otázky generované z centrálního počítače EUROCONTROL (Evropská organizace pro bezpečnost letového provozu), a tímto testem neprojdete, máte už jen jednu mož- nost přihlásit se znovu. A to až za tři roky. A pokud opět neuspějete, další šanci už nedostanete. Do- chází tam totiž k procesu učení a vy byste si už mohl zapamatovat, co na vás čeká. Tomu my se ale musíme vyhnout, musíte být do tohoto testu vržen po hlavě a zvládnout ho, jinak bohužel ne- můžete pokračovat. Nejprve projdete jazykovou zkouškou z angličtiny a pak přijde tento test, který určitým způsobem simuluje řízení letového provo- zu, kdy řešíte vícero problémů ve vymezeném ča- sovém úseku najednou. Tyto testy ukážou, zda byste se na tuto práci hodil, nebo ne. I když klíčový je pochopitelně následný výcvik a studium,“ uzaví- rá vedoucí oddělení vnějších vztahů a tiskový mluvčí ŘLP ČR Richard Klíma. Samotná letadla jsou ale skutečně obrovsky automatizovaná. Ne nadarmo se v letectví říká takový vtip: Víte, proč společnosti Airbus a Boeing dávají ke každému novému stroji i německého ovčáka? Aby kousl piloty, kdyby snad chtěli v kokpitu na něco sahat. BE CLEVER 114

přijďte a vybírejte mimořádná místa pro život www.satpo.cz +420 702 205 205 prodej@satpo.cz PRÉMIOVÁ NABÍDKA BYDLENÍ • 1+kk až 6+kk s terasou, zahrádkou od 40 m2 do 233 m2 • klientské změny a interiér na klíč • rezidenční služby a péče • v centru Prahy pod Petřínem PRO VAŠE PODNIKÁNÍ • kancelářské a obchodní prostory od 96 m2 do 369 m2 • komerční prostory pro restauraci • vysoký standard finálního dokončení • v centru Prahy kousek od centra Smíchov REZIDENCE SACRE COEUR2 | VITALITY REZIDENCE | HOLEČKOVA HOUSE | REZIDENCE KOBROVA nyní kuchyň jako dárek

116

BE CONNECTED 118 VE ZNAMENÍ KŘÍDEL 125 KULATÉ STOLY COMENIUS 126 ČESKÉ FIRMY A ČESKÉ HLAVY: OUVERTURA 128 ČESKÉ FIRMY A ČESKÉ HLAVY: OLOMOUC MYSHELL Roman Sejkot 1983

Petr Karban Aleš Funke Provozní ostrý start již měl nový terminál za sebou a v rámci křtu se osvědčil i jako netypický sice, ale přívětivý společenský prostor, který nabídl výtvarné umění v podobě výstavy fotogra ií Jadrana Šetlíka a obrazů Joea Muczky, který v průběhu večera vytvořil i origi- nální obraz. O hudební menu se postaral Bohe- mian Symphony Orchestra Prague s dirigentem Martinem Šandou, gastronomické skvosty pak po celý večer servíroval šé kuchař Radovan Ježek a došlo i na tombolu. Prostě tak trochu pro každého něco. Úvod po právu patřil ředitelce letiště Haně Šmej- kalové a také vzácným hostům, jimiž byli španěl- ský velvyslanec v Praze J. E. pan Pedro Calvo-So- telo Ibáňez-Martín, čínská velvyslankyně v Praze J. E. paní Ma Keqing, ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová či prezident Hospodářské komo- ry ČR Vladimír Dlouhý. Především účast španěl- ského velvyslance nebyla pouhou společenskou formalitou, protože v březnu z pardubického letiště začíná létat pravidelná linka do španělské- ho Alicante. A jak v průběhu večera přislíbila Lenka Viková, ani největší tuzemská letecká spo- lečnost Travel Service nezůstane pozadu. Křest obou titulů našeho vydavatelství, který zakončil o iciální část večera, proběhl tradičně za účasti osobností z titulní strany, jimiž tento- krát byli Barbara Řimánková, expertka na kor- porátní bankovnictví a ředitelka ostravské po- bočky ČSOB, a František Turek, CEO společnosti LOG-IN CZ, která je evropskou špičkou na poli zabezpečené přepravy. Křest to byl sice netypický, ale možná vznikla nová tradice – vždyť vyjet mimo Prahu a spojit příjemný večer nejen s oslavou nových titulů, ale i zajímavého projektu či události se ukázalo být naprosto přirozené i velmi příjemné. VE ZNAMENÍ Na tři sta osobností nejen z Pardubického kraje s námi v poslední lednový den přišlo pokřtít aktuální čísla magazínu Be the Best i měsíčníku Komora.cz na novotou zářící terminál pardubického letiště Jana Kašpara, který jsme v rámci křtu slavnostně otevřeli. KŘÍDEL BE CONNECTED 118

2 4 5 1 3 1 Slavnostní otevření letiště obstarali v úvodu moderátorka Petra Krmelová, Eva Frindtová a Gabriela Ben Ahmed (obě C.O.T. media), Hana Šmejkalová (Letiště Pardubice) a Zdeněk Kohák (ALUKOV) 2 Gabriela Ben Ahmed, španělský velvyslanec v Praze J. E. Pedro Calvo-Sotelo Ibáňez- -Martín a Maria Teresa Ortiz Marín, ředitelka španělské kanceláře pro cestovní ruch Turespaña 3 Čínská velvyslankyně v Praze J. E. Ma Keqing v debatě s ředitelkou letiště Hanou Šmejkalovou 4 Moderní halu letiště zaplnily na tři stovky osobností nejen z Pardubického kraje 5 Vydavatelky Gabriela Ben Ahmed a Eva Frindtová s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou (uprostřed) BE CONNECTED 119

6 Jadran Šetlík, Lenka Viková (Canaria Travel a Travel Service) a Eva Frindtová 7 Martin Jaroš (PSJ Invest), Gabriela Ben Ahmed a Zdenek Zapletal (Laski) 8 Karel Muzikář (Comenius) a Monika Nebeská (ZD Všestary) 9 Prezident HK ČRVladimír Dlouhý, Eva Frindtová, FrantišekTurek (LOG-IN CZ), Gabriela Ben Ahmed a šéfredaktor Petr Karban pokřtili nové číslo měsíčníku Komora.cz 10 Petra Krmelová, Vladimír Dlouhý, Maria Teresa Ortiz Marín se Zuzanou Churanovou (obě Turespaña), Lenka Viková a J. E. Pedro Calvo- -Sotelo Ibáňez- -Martín – španělské zastoupení nebylo náhodné, linka Pardubice–Alicante zahajuje novou etapu pardubického letiště 10 9 8 6 7 BE CONNECTED 120

11Pěva Holancová (PROTECO nářadí) 12Vratislav Strašil a Franz Pommer (Porsche Česká republika) 13 Evu Frindtovou, Františka Turka a Gabrielu Ben Ahmed doplnila při křtu magazínu Be the Best i osobnost z obálky, ředitelka ostravské pobočky ČSOB a specialistka na korporátní bankovnictví Barbara Řimánková 14Jaromír Šnajdr (Euroclean) a Mark Muczka (Aurogenio) 15Manželé Kalcsovi (MEDIS Holding) 16Viktor Sotona vede pardubickou společnost Era, světového lídra alternativních sledovacích systémů – pardubické letiště se bez nich zatím obejde 11 12 13 14 15 16 BE CONNECTED 121

17 Martin Šanda, dirigent a vedoucí duch Bohemian Symphony Orchestra Prague s manželi Zemjánkovými (TIPTOP ART) 18Muzikálové i světové hity zněly pardubickým letištěm celý večer 19S orchestrem zazpíval i Václav Noid Bárta 20Martin Šanda a Jan Trojánek, radní Prahy 5 21Moravská podnikatelka, prezidentka ČMAPM a třetí žena v hierarchii světové asociace FCEM Kateřina Haring a obraz, který v průběhu večera namaloval Joe Muczka jr. 17 19 18 20 21 BE CONNECTED 122

24… protože Joe Muczka jr. na pódiu po skončení oficiální části večera za několik desítek minut naživo dal vzniknout obrazu s leteckou tematikou. Do kanceláře ředitelky letiště by se hodil 25Manželé Wagnerovi dokazují luxusní kvalitu postelí Hästens se smyslem pro humor a nadsázku vždy a všude 26Mark Muczka a Adriana Matušová (OTIDEA) při vyhlašování jednoho z výherců závěrečné tomboly 27Vizionář a podnikatel Radek Gutwirth (Dorean DG) s manželkou 26 24 25 23 22 27 22Letiště, turistický ruch a byznys jsou tři spojené nádoby – o tom jistě své vědí Roman Škrabánek, prezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), a Monika Palatková, ředitelka státní agentury CzechTourism 23Anna Muczka (Aurogenio) a Jana Kotková (Romex) sledovaly dění na pódiu spolu s ostatními se zájmem… BE CONNECTED 123

ORGANIZÁTOŘI PARTNEŘI GENERÁLNÍ PARTNER TURESPAÑA 28Josef Brož (Montáže Brož) staví logistická, obchodní a průmyslová centra po celém světě 29Blanka Hálová (Tesla) a Eva Kislingerová (náměstkyně pražské primátorky) 30 Krása a zdraví – tato dvě slova spojují Lenka Kocourková (À la Maison) s manželem a zcela vpravo Michaela Löblová (klinika Program Health Plus) 28 30 29 BE CONNECTED 124

Tradice diskusních večerů s významnými osobnostmi českého governmentu, které pořádá panevropská společnost Come- nius, trvá již řadu let. A přestože Česko zatím nemá korektní vládu s dlouhodobým mandátem, přijala pozvání k debatě ministryně inancí Ale- na Schillerová. Zájem jako obvykle naplnil sál do posledního místa, tentokráte v ZOOM Unique Place pražského Kongresového centra. Ve čtvr- tek 22. února se v něm shromáždilo více než sedmdesát vysoce postavených žen a mužů z nejvyšších pater českého byznysu a jako tra- dičně i tentokráte živá debata ve vyměřených dvou hodinách večera pokrývala celou řadu té- mat z agendy ministerstva. Kulaté stoly COMENIUS Diskusní večeře s Alenou Schillerovou, ministryní inancí Comenius archiv společnosti Comenius 1Ministryně financí Alena Schillerová, prezident společnosti Comenius Karel Muzikář a Jaroslava Valová, majitelka společnosti Siko koupelny 2Roman Ray Straub, generální ředitel Kongresového centra Praha, MagdaTeresa Partyka, PR Manager, Huawei Czech, Lenka Žlebková, obchodní a marketingová ředitelka Kongresového centra Praha, a Tomáš Čáp, výkonný viceprezident společnosti Comenius 3BohdanWojnar, člen představenstva společnosti Škoda Auto 4První Kulatý stůl Comenia v roce 2018 – diskusní setkání s ministryní financí Alenou Schillerovou 1 2 3 4 BE CONNECTED 125

ČESKÉ FIRMY A ČESKÉ HLAVY OUVERTURA Středou 17. ledna odstartovala na lodi Bohemia Rhapsody šňůra regionálních setkání předních podnikatelů se zástupci akademické, expertní i státní sféry. Propojení všech čtyř úrovní je jedním z cílů, který jsme si předsevzali a který tímto plníme. Má-li česká ekonomika v příštích letech hrát důstojnou roli alespoň v té evrop- ské, není jiné cesty než se již dnes dívat do budoucnosti a bavit se o vizích, příležitostech i hrozbách. Jsme velmi rádi, že můžeme být ini- ciátory a organizátory setkání, při nichž se takové osobnosti, jakými jsou například rektor Univerzi- ty Karlovy Tomáš Zima či prezident Hospodářské komory České republiky Vladimír Dlouhý mohou potkat nejen s majiteli a manažery irem, které jsou hybateli rozvoje regionů, ale také s experty na inance, technologie či legislativu. Právě tako- vá setkání totiž ve vzájemných debatách přinášejí otázky i odpovědi, které mohou formovat jak aktivity Hospodářské komory a státních institucí, ale také iniciovat spolupráci akademické, expert- ní a podnikatelské sféry. A bez té se česká ekono- mika neobejde. České hlavy a české irmy zkrátka patří k sobě. Petr Karban Linda Pacourková 1 2 BE CONNECTED 126

ORGANIZÁTOŘI ODBORNÍ GARANTI HLAVNÍ PARTNEŘI GENERÁLNÍ PARTNER 3 5 4 7 6 1 Série výjezdních regionálních setkání expertů a představitelů státní správy a samosprávy s tahouny českého podnikání odstartovala lednová ouvertura na lodi Prague Boats 2 Jozef Šiška (Herbacos Recordati), Tomáš Francírek (Inno-Comp Bohemia), Vladimír Schnurpfeil (MURRELELEKTRONIK CZ) a Alena Škrobová (Physter Technology) 3 Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima – spolupráce českých firem s českých vědců je jednou z jeho vizí 4 Pavel Průcha a Ervín Hauer (oba Böhm-Plast) v debatě s rektorem Tomášem Zimou (UK) 5 Prezident Hospodářské komory České republiky Vladimír Dlouhý 6 Úvodní slova expertů, kteří přinášejí majitelům firem vize a trendy, přitáhla pozornost 7 Dita Čapková a Eva Frindtová (obě C.O.T. media), Richard Vojta st. (Prague Boats) a Zenon Folwarczny (PwC) BE CONNECTED 127

Jsme rádi, že jako vydavatel- ství, které se při své práci se všemi čtyřmi komunitami setkává, můžeme organizací těchto setkávání přispět k vytvá- ření vazeb, jež mohou napříč všemi skupinami přinést infor- mace o vizích, trendech, expert- ních nástrojích, příležitostech i potřebách. Protože jen s jejich znalostí mohou růst nápady a projekty, které budou českou ekonomiku živit v letech příštích, v prostředí stále konkurenčněj- ším a stále méně stabilním. Napl- ňujeme tak společně ideu dlou- hodobé spolupráce českých i- rem s českými vědci. 1 3 2 ČESKÉ FIRMY A ČESKÉ HLAVY OLOMOUC Poslední únorový pátek se v olomoucké restauraci Lobster Atmosphere sešli přední podnikatelé regionu se zástupci akademické, expertní i státní sféry v rámci prvního regionálního setkání tahounů českého byznysu. Petr Karban Luděk Peřina BE CONNECTED 128

ORGANIZÁTOŘI ODBORNÍ GARANTI HLAVNÍ PARTNEŘI GENERÁLNÍ PARTNER 5 4 6 7 1 Eva Frindtová (C.O.T. media) se ujala moderování celého setkání – a mělo to prý atmosphere docela lobster… 2 Pavel Šálek (Agroservis Pavel Šálek) s Janou Kremlovou (ALIKA) 3 Dámská část týmu partnera seriálu, jímž je Komerční banka – Marta Skvrnová (zástupce ředitele Korporátní divize) a Lenka Pospíšilová 4 Viktor Zeisel (analytik KB) a Tomáš Zima, rektor  Univerzity Karlovy 5 Jitka Vitoulová (Vápenka Vitoul), Alena Škrobová (obchodní ředitelka PHYSTER Technology), Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media) a Irena Bartoňová Pálková (viceprezidentka HK ČR) 6 Josef Ťulpík (WTC Písečná), Miloš Vránek (RENOCAR BMW), Zdenek Zapletal (Laski), Lenka Gondová (Agentura pro podnikání a inovace) a Pavel Šálek 7 Lukáš Vrba (manažer Lobster Atmosphere) se Zdeňkem Černým (jednatel BIOMAC) a Hanou Bláhovou (SOŠ Olomouc) BE CONNECTED 129

ALO DIAMONDS ................... 78 Na Maninách 1040/14 170 00 Praha 7 www.alo.cz ALUKOV................................104 Rohanské nábř. 671/15 186 00 Praha 8 www.alukov.cz ASOCIACE RODINNÝCH FIREM ............. 26 Jugoslávská 620/29 120 00 Praha 2 www.asociacerf.cz AURUM CLINIC ..................... 74 Zborovská 79/56 150 00 Praha 5 www.aurum-clinic.cz BRUSSELS AIRLINES .............. 2 Aviatická 1048/12 161 00 Praha 6 www.brusselsairlines.com CANARIA TRAVEL................. 42 Jungmannova 7 110 00 Praha 1 www.canariatravel.cz C.O.T. MEDIA ......118, 126, 128 Táboritská 23/1000 130 00 Praha 3 www.cotmedia.cz COMENIUS...........................125 nám. Kinských 741/6 150 00 Praha 5 www.comenius.cz CONGRESS & WELLNESS HOTEL OLŠANKA SUPERIOR............................... 92 Táboritská 23/1000 130 00 Praha 3 www.hotelolsanka.cz ČEDOK .................................... 82 Na Příkopě 18 111 35 Praha 1 www.cedok.cz ČESKÁ POJIŠŤOVNA ..........110 Spálená 75/16 113 04 Praha 1 www.ceskapojistovna.cz ČESKOMORAVSKÁ ASOCIACE PODNIKATELEK A MANAŽEREK....................... 28 Botanická 785/9 602 00 Brno www.podnikatelky.eu ČESKÝ INSTITUT INFORMATIKY, ROBOTIKY A KYBERNETIKY.................... 96 Jugoslávských partyzánů 1580/3 160 00 Praha 6 www.ciirc.cvut.cz DALLMAYR............................. 88 V Areálu 1183 252 42 Jesenice www.dallmayr.cz DOREAN DG ........................102 Zemské právo 296/14 102 00 Praha 10 www.doreandg.cz DUTCH MASTERS ...............131 Golčova 1/2 140 00 Praha 4 www.skippersclub.cz ELTON HODINÁŘSKÁ........... 68 Náchodská 2105 549 01 Nové Město nad Metují www.prim.cz ESTETICUSTI.......................... 29 Velká hradební 3385/9 400 01 Ústí nad Labem www.esteticusti.eu GRANDHOTEL PUPP............ 70 Mírové náměstí 2 360 01 Karlovy Vary www.pupp.cz HAŠKOVÁ COOLIDGE ELIŠKA .................................... 32 www.ehc.cz HÄSTENS..............................132 Vinohradská 1420/33 120 00 Praha 2 www.postele-hastens.cz HORMEN CE.........................100 Na dolinách 168/6 147 00 Praha 4 www.hormen.cz HUŤ FRANTIŠEK.......................5 Na Kácku 218 285 06 Sázava www.cestyskla.cz KONGRESOVÉ CENTRUM PRAHA ................ 66 5. května 1640/65 140 21 Praha 4 www.kcp.cz LASKI................................... 1, 58 Blíšťka 263/16 798 17 Smržice www.laski.cz LETIŠTĚ PARDUBICE ..........118 Pražská 179 530 06 Pardubice VI www.airport-pardubice.cz LOBSTER ATMOSPHERE....128 Galerie Šantovka Polská 1 779 00 Olomouc www.atmosphere-restaurant.cz MEDIS HOLDING .................. 72 Bratří Štefanů 492/63 500 03 Hradec Králové www.medis.cz MICROSOFT........................... 62 Vyskočilova 1561/4a 140 00 Praha 4 www.microsoft.com/cs-cz MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ............. 8 Staroměstské nám. 6 110 15 Praha 1 www.mmr.cz NÁRODNÍ CENTRUM ENERGETICKÝCH ÚSPOR .....24 Vratislavova 27/4 120 00 Praha 2 www.nceu.cz ONDRA ADAM....................... 50 www.adamondra.com PAULOVÁ LUCIE.................... 38 www.facebook.com/lucie. paulova.3 PHYSTER TECHNOLOGY....106 Nákupní 1420 252 42 Jesenice www.physter.com PRAGUE BOATS............ 55, 126 Dvořákovo nábřeží 110 00 Praha 1 www.prague-boats.cz PRAŽSKÁ ČOKOLÁDA ......... 90 K Sadu 754/2b 182 00 Praha 8 www.prazskacokolada.cz PROTECO NÁŘADÍ................ 37 Podbřezí 63 518 03 Podbřezí www.proteco-naradi.cz PŘEROST A ŠVORC AUTO.....................................108 K Sadu 754/2b 182 00 Praha 8 www.prerost-svorc.cz PWC ČESKÁ REPUBLIKA...... 18 City Green Court Hvězdova 1734/2c 140 00 Praha 4 www.pwc.com/cz ŘÍZENÍ LETOVÉHO PROVOZU.............................112 Navigační 787 252 61 Jeneč www.rlp.cz SATPO...................................115 Holečkova 3331/35 150 00 Praha 5 www.satpo.cz SAXO BANK............................ 22 Na Poříčí 1142/3 110 00 Praha 1 www.home.saxo/cs-cz SEJKOT ROMAN..........6, 30, 46, 56, 76, 94, 116 www.sejkot.com RÜCKL CRYSTAL.................... 75 Nižbor 141 267 05 Nižbor www.ruckl.cz TRAVEL SERVICE.............15, 42 K letišti 1068/30 160 08 Praha 6 www.travelservice.aero TRILOAD INVEST................... 86 Na strži 1702/65 140 00 Praha 4 www.triload.cz UNIVERZITA KARLOVA................. 10, 16, 101 Ovocný trh 3–5 116 36 Praha 1 www.cuni.cz WE ARE SMART SPACES...... 44 Jáchymova 4 110 00 Praha 1 www.smartspaces.cz WHITE PARADISE RESORT .................................... 84 www.white-paradise.com/cs reservation@white-paradise.com Adresář 130

SR9OWDYØ OX[XVSURDħRVRE www.lodexplorer.cz ... Holandskem EH]NDSLW¢QVN¾FK]NRXĎHN www.holandskonalodi.cz Plujte s námi ... VIP linka Daniël Hagen 602 179 664, 24/7 Párty na lodi Výletní plavby Vícedenní plavby

To nejlepší ráno. .DĕGªU¢QR 69Õ729‚129/8;861Ž&+3267(/Ž&+ \'RNRQDOªVSRMHQ®UXÊQ®SU¢FHDSü®URGQ®FKPDWHUL¢OĊ SRVWHO®+¥VWHQVMHWRXQHMOHSĂ®YROERXSURNYDOLWQ®VS¢QHN 9\]NRXĂHMWHGRNRQDOHY\UREHQªSRVWHOH+¥VWHQVDSüHVYÖGÊWHVH QDNROLNPĊĕHNYDOLWQ®VS¢QHN]OHSĂLWY¢ĂĕLYRW HÄSTENS CONCEPT STORE PRAGUE | VINOHRADSKÁ 33, 120 00 PRAHA 2 DREAMBEDS BRNO | ŠTURSOVA 3, 616 00 BRNO INFO@POSTELE-HASTENS.CZ | POSTELE-HASTENS.CZ FULFILLING DREAMS SINCE 1852 HASTENS.COM