3/2018

Obdivované české značky Bo z Bostonu Spolupráce univerzit s irmami stále roste Marek Loula ČSOB M k L l ČESKÝM FIRMÁM ROSTE SEBEVĚDOMÍ

Pro vás, pro rodinu Udělejte si radost. Odpočinek ve vířivce prospěje vašemu tělu, odplaví stres a navodí vnitřní pohodu. Díky spa navíc můžete nejlepší zážitky sdílet s těmi, které máte rádi. český design | česká výroba | mezinárodní ocenění Vyberte si svou spa v showroomech v Praze, Brně a Dolní Dobrouči. Již brzy i v Ostravě. Místo, kde vám spolu bude dobře | www.usspa.cz

VYDÁVÁ: C.O.T. media, s. r. o., Komplex Olšanka, Táboritská 23/1000, 130 00 Praha 3, T: +420 226 257 720 STRATEGICKÝ PARTNER ČASOPISU: Comenius, panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci, UN House, nám. Kinských 6, 150 37 Praha 5, T: +420 257 890 111 REDAKČNÍ RADA: Tomáš Čáp, Eva Frindtová ŠÉFREDAKTOR: Petr Karban, petr.karban@cot.cz FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Jadran Šetlík FOTO EDITORIAL: Aleš Funke LAYOUT: Margarita Andrsova   GRAFICKÁ ÚPRAVA A SAZBA: Petra Martinásková, Petra Honomichlová, Petra Prouzová  PRODUKCE: Lucie Jonáková, Martina Pomykalová   EVENTY: Lucie Řežábková, lucie.rezabkova@cot.cz MARKETING: Zdeněk Novák, zdenek.novak@cot.cz KOREKTURY: Milada Voborská INZERCE: C.O.T. media, s. r. o., T: +420 226 257 720, E: inzerce@cot.cz UZÁVĚRKA TEXTŮ: 17. 9. 2018 DISTRIBUCE: V tištěné verzi neprodejné, rozšiřováno adresnou distribucí. V elektronické verzi zdarma dostupné prostřednictvím služby www.floowie.com, www.alza.cz/media a na stránkách www.cotmedia.cz TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 15. 10. 2018 ISSN 1214-6315 Evidenční číslo MK ČR E 15014 Vydavatel neručí za obsah inzerátů. mrtvého brouka… Všichni jsme o pár let později se zatajeným dechem a velkou chutí i odvahou vyráželi za ploty, za hranice poznaného. Tehdy jsme měli právo na omyl, na slepé cesty. Pak se něco zlomilo. Stali jsme se většími a najednou se nás přestali ptát, co nového jsme objevili, a začali po nás chtít dobré známky. Ne proces, ale výsledek. Ne cestu, ale cíl. Nastavili nám měřítka, kde diplom je víc než schopnost, a my se jim přizpůsobili. Trochu mě překvapila míra tolerance, kterou národ dal najevo. A naopak nepřekvapila sveřepost, s níž aktéři lpěli na ně- čem, co sami prokazatelně poškodili. Otázka je, jestli ta tolerance není spíše rezignací a sveře- post pouhou arogancí. Trochu problém je, že tato měřítka a tyto vzory nastavujeme vlastním dětem. Naše chyba, nebo jejich? Petr Karban, šéfredaktor Kdeže okurky, letošní prázdniny patřily titulům, akademickým pracím a plagiátorství. To, co bylo původně Malé, zasáhlo tak či onak všechna pat- ra české společnosti, nikoliv pouze ta nejhořejší, jak by se mohlo zdát. Ta byla pouze viditelná, protože mediálně nasvícená. A známka Česko zas ztratila trochu lesku. Vždyť jaká že to může být země, v níž premiér nabádá ministry, aby si zkontrolovali své diplomové práce… Výstupem debat nejen pražských kaváren bylo, že celá ta situace je důsledkem nemístné adora- ce vysokoškolského vzdělání a vypovídá o úrov- ni českých vysokých škol a společenských špi- ček. Jenže to je omyl. Vypovídá o nás všech. Přirozenou dětskou dychtivost po poznání do- kážeme nemilosrdně a velmi spolehlivě zabíjet. Všichni jsme jako batolata zkoumali mezi prsty každý střep, každý kámen, každého i třeba jen Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko- -technickou spolupráci Comenius byla založena 3. května 1990 v Praze. Mezi aktivity této neziskové organizace patří žebříček Českých 100 Nejlepších, jehož pokračováním je projekt„1000 Nej… České republiky“, pořádání Evropského bankovního & finančního fóra a již tradiční Kulaté stoly Comenia s významnými osobnostmi české a zahraniční ekonomiky a politiky. Partner časopisu COMENIUS n, r „Důležité nejsou knihy, které jsem přečetl, ale naopak ty, které jsem nepřečetl…“ Umberto Eco (1932–2016), italský sémiolog, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století. 3 EDITORIAL

OBSAH Be the Best Podzim 2018 BEIN Věda a výzkum, inovace a rozvoj, zaměstnanci a budoucnost… To jsou témata, která rezonovala i druhým letošním setkáním vlastníků rodinných firem, na němž se sešli zakladatelé úspěšných českých firem se svými nástupci. Červnové setkání hostil tentokrát Zbiroh… BECLEVER Výzkum a vývoj je příležitostí pro české firmy, jak se prosadit ve světě. Svůj pohled na potenciál českých vysokých škol i českých firem nabízí současný rektor ČVUT docentVojtěch Petráček. Nejstarší česká technická univerzita se má čím chlubit… BELEADERS Republika slaví letos sto let a proslavily ji značky, které jsou ještě o něco starší. Jejich příběhy mohou být mementem i inspirací. Jednou z těch světoznámých a legendárních je bezesporu Laurin & Klement. Možná v podobné pozici za sto let budou i značky, které málem zanikly, jako třebaWikov, či ty, které existují kratší dobu, ale jejich úspěch je nesporný – například Replast či Fénix… BECONNECTED Setkáváme se s vámi rádi a využíváme i sami vytváříme pro taková setkání nejrůznější příležitosti.V galerii u Marie a Tomáše Hejtmánkových jsme v kouzelné zahradě a při nádherném srpnovém večeru pokřtili naše časopisy, na Cihelnách jsme hráli golf, v Ostravě jsme zakončili sérii letošních regionálních setkání s tahouny českého byznysu a ještě jsme stačili pokřtít i nové logo… BESOLID Marek Loula je vrchním ředitelem korporátního bankovnictví ČSOB a ze své pozice má českou ekonomiku a její vítězství i prohry jako na dlani. Všímá si nejen toho, že vyrůstá generace skutečných českých investorů… BEYOURSELF Olo Křížová miluje módu, Magdalena Kinská miluje vůně, Zdeněk Blažek miluje auta, Broňa Vajbar miluje víno, Daniël Hagen miluje lodě, Cyrus Poonawalla miluje koně a my všichni milujeme zážitky. Třeba i tak jedinečné, jako je možnost potěšit se padesát metrů nad Prahou gastronomickými kouzly Dalibora Navrátila. NÁPADNÝ PŮVAB DIAMANTU Šest předělových dvoustran tohoto čísla patří fenoménu kamene, který se rodil za vysokých teplot a tlaků ve značných hloubkách. Kamene, který je krystalickou formou uhlíku a také téměř nejtvrdším přírodním minerálem. Kamene, který zdobí krásné ženy i atraktivní muže. Kamene, který je jednou z nejoblíbenějších investičních forem. Kamene, o němž odborník a obchodník Marek Sváta říká: „Nejrůznější bublinky, stíny a prasklinky snižují hodnotu kamene, ale sledovat je a pozorovat, co tvoří za obrazy, to je na byznysu s diamanty to nejvíce sexy…“ 6 98 56 74 116 30 4

Je expertkou na nejmodernější aplikace v estetické medicíně. Plastické chirurgii se věnuje už třicet let. Na svém kontě má přes 100 000 operací a zákroků. Absolvovala řadu stáží na klinikách v zahraničí. Ze světových sympozií přiváží na kliniku v Ústí nad Labem ty nejmodernější metody,které se zde často aplikují jako vůbec první v Česku. Velká Hradební 3385/9, Ústí nad Labem T.: +420 475212047 • M.: +420 775122031 E: info@esteticusti.eu Klinika plastické, estetické a laserové medicíny Tradice od roku 1993 www.esteticusti.eu • www.vraspirova.cz Prim. MUDr. Blanka Vraspírová Když dobře vypadáte, jste úspěšní také ve své profesi Naše image - vzhled je to nejdůležitější,co máme a na čem lze stavět. Vzhled je také dnes velmi diskutované téma – i při schůzce s kamarádkou si vzájemně sdělujete dojmy z lidí,které jste během dne potkaly, jak vypadali a co by mohli změnit – ať už se jedná o špatně zvolenou barvu oblečení nebo špatně zvolené líčení. Podle několika celosvětových průzkumů za většinou pracovních úspěchů stojí téměř vždy velmi dobrá image. Naše image,to jsme my,jak nás vnímá ten,kdo nás podrobně nezná a vidí nás poprvé. Dotyčný se musí v průběhu několika sekund rozhodnout,jestli stojí za to s námi ztrácet čas a o něčem diskutovat,svěřit se se svým trápením či problémem nebo jestli se nám raději vyhne. Naši image ovlivňuje počasí,rodinné vztahy,nálada a mnoho dalších faktorů. Ale je to pouze o postoji k životu,který se navenek projevuje hrdým vzpřímeným postojem a uvolněným mírným úsměvem v obličeji. Každý se cítí lépe,když někam přijde a personál se usmívá,je příjemný a ochotný,než naštvané a bezduché výrazy,které jsou nepříjemné již na pohled a člověk by se bál cokoli po nich chtít nebo je jen oslovit. Pokud chcete mít ve svém oboru úspěch,je nutné se ve své image přiblížit těm,kteří už úspěch mají. Samozřejmě každý obor má jiná specifika. Image,kterou si člověk vytvoří o něm musí vypovídat,že není tuctový,ale že je originální tím,jaký je. Samozřejmě každý je jiný – každý vnímá svou image jinak. Někteří lidé na své image staví svou profesní kariéru a udělají první poslední pro to, aby byli úspěšní díky svému vzhledu. Na druhé straně jsou ale lidé,kteří své vlastní image nedávají prioritu číslo 1. Jistě,kariérní růst nestojí pouze na image,ale také na praxi,dovednostech a znalostech. V každém oboru může image sehrát velkou roli,ať už se jedná o pohovor,vyšetření,osobní konzultaci nebo přímý prodej. Já sama osobně vnímám vzhled jako důležitou součást každého z nás. Jsem plastický a estetický chirurg s 25 lety praxe,kdy se snažím lidem plnit jejich přání – vysněná krásná prsa,odsátí nadbytečných kil,přišití odstálých ušních boltců,zvětšení rtů nebo jen odstranění vrásek v obličeji. I já musím mít jistou vlastní image,díky které se ke mně lidé vracejí a svěří se mi s čímkoli,co je trápí. Snažím se lidem zvyšovat sebevědomí,které jde jistě ruku v ruce s jejich image. Když ke mně přijde klient,který se trápí svým vzhledem a má pocit,že to ovlivňuje celý jeho život včetně práce,vyslechnu ho a nabídnu mu nejvhodnější řešení,aby se cítil lépe. Není lepší pocit,než vědět,že je klient spokojený a že i já mám zásluhu na zlepšení jeho života ve všech oblastech. mezinárodní školitelka níťového liftingu

Někdy je na začátku slovo, někdy v hloubkách i větších než dvě stě kilometrů kámen, z nějž teplota přes tisíc stupňů a tlak až šesti gigapascalů vytvoří zázrak…

BE IN 08 MOLEKULÁRNÍ MEDICÍNA BUDE V POPŘEDÍ Pavel Martásek, BIOCEV, a Tomáš Zima, UK 12 NEJSTARŠÍ ČESKÁ UNIVERZITA JDE NAPROTI FIRMÁM Otomar Sláma, Charles University Innovations Prague 16 JAK ŘÍDIT FIRMU, ABY BYLA ZA DESET LET ÚSPĚŠNÁ Radoslav Tesař, M.C. Triton 18 CESTA Z KOMFORTNÍ ZÓNY Jaroslav Jíra a Filip Černý, Kogi Consulting 20 PROČ JSOU EMOCE NĚKDY VÍC NEŽ PENÍZE Andrea Linhartová Palánová, PwC 24 ZAMĚSTNANEC 4.0 Ondřej Plánička, ARF 26 INOVACE: ÚKOL PRO TY, KTEŘÍ PŘICHÁZEJÍ VIII. setkání rodinných firem na Zbirohu

Pavle, jak se máš? Děkuju, kdybych si stěžoval, bylo by to rouhání… Raději nebudeme počítat, jak dlouho se zná- me. Tvá dráha je spojena nejen s lékařskou fakultou, ale směrem na východ i na západ s prestižními pracovišti. Jaká byla tvá cesta k medicíně? Absolvoval jsem gymnázium Jana Amose Ko- menského v Uherském Brodě a od patnácti let jsem se věnoval mineralogii, což byl i obor, který jsem chtěl studovat. Spolupracoval jsem už v té době s děkanem přírodovědecké fakulty v Brně a ten mne nasměroval k medicíně. „Mineralogii můžeš dělat jako koníčka, věnuj se něčemu, co by mohlo opravdu pomoct,“ řekl mi tehdy… Takže jsi opustil Moravu? Ano, ředitel gymnázia poněkud zariskoval a dal mi tři přihlášky, což bylo v té době, v roce 1972, zakázáno. Měl jsem tolik drzosti, že jsem si po- dal přihlášky na tři lékařské fakulty, do Prahy, Olomouce i Brna. Když se to dozvěděl, řekl mi, že jsme si nerozuměli, že šance na přijetí je malá, a dal mi čtvrtou přihlášku, na VUT do Brna, kam by mne vzali bez zkoušky. Nicmé- ně odjel jsem do Prahy, kde jsem se potkal s předsedou přijímací komise docentem Širo- kým, neurologem, velmi dobře jsme si rozuměli. A přišlo mi vyrozumění, že jsem byl přijat, abych se dostavil do Dobronic na soustředění nově přijatých studentů. V Brně a Olomouci byly přijí- mací zkoušky později, takže jsem se přihlásil do Prahy a od té doby jsem Pražák. Nelituju v žádném případě. Ačkoliv z Olomouce a Brna přišlo vyrozumění o přijetí později také.… Tvým zájmem jsou porfyrie, což je skupina metabolických nemocnění s poruchou syntézy hemu, jedné ze složek červeného krevního barviva. Jak jsi přišel ke své specializaci? Měl jsem vždycky blízko k přírodním vědám, maturoval jsem z chemie, účastnil jsem se stře- doškolských chemických a biologických olym- piád a již ve druhém ročníku na medicíně jsem se stal mladší pomocnou vědeckou silou v týmu docenta Křemena ve II. Ústavu lékařské chemie a biochemie profesora Duchoně, kde jsem se vě- noval projektu výzkumu DNA (tuto problemati- ku se učil docent Křemen u profesora Římana). Další rok jsem potom přešel do laboratoře do- centa Milana Jirsy na I. interní klinice, kde jsem se věnoval bilirubinu, a odtud byl k hemu už jen kousek… Vzpomínám si, docent Jirsa s docentem Led- vinou měli v Nature excelentní práci na téma bilirubin. Nemůžu se ale nezeptat, klinická medicína tě nelákala? Lákala, dobře víš, že jsem na I. Interní začínal, ale nebylo místo a pan profesor Heřmanský mi to domluvil s primářem Fabiánem, to byl skvělý klinik, v interní nemocnici Na Slupi. Když se uvolnilo stálé místo druhého sekundáře, povolal mne pan profesor zpět a dva roky jsem se učil hematologii na oddělení B, částečně pod vede- ním profesora Heřmanského. Ale stále jsi byl věrný i výzkumu… Ano, docházel jsem do laboratoře. A když se vrátil profesor Kordač z Dánska, věnoval jsem se už pouze hemu. A kdy přišel onen zlom? Okamžik, kdy jsi věděl, že pacientů už bylo dost… Já myslím, že zlom byl velice pozvolný, mám první i druhou atestaci z interny, teprve poté jsem obhajoval kandidaturu. Pořád jsem seděl na dvou židlích. Ale měl jsem ještě před revolu- cí domluvenou pozici v New Yorku, tak jsem tam odjel. První revoluční léta jsi strávil v cizině. Kde všude? Začal jsem na New York Medical College, hezká soukromá univerzita, z níž jsem měl vazbu na Rockefellerovu univerzitu, kde působil šé lé- kař Rockefellerovy nemocnice profesor Kappas, vynikající znalec hemu a porfyrií. Tam jsem byl dva roky a musel jsem se rozhodovat – v New Yorku mi nabízeli místo na interní klinice, v Pa- říži v laboratoři, abych klonoval jeden z genů hereditární koproporfyrie, kterou jsem předtím jako první v ČR popsal. Přijal jsem druhou na- bídku a strávil jsem čtyři roky v Paříži. Blíž Praze… Přiblížíš laicky, co jsou porfyrie? Jejich příznaky jsou velmi podobné přízna- kům akutního zánětu slepého střeva, jestli se nemýlím. Vzácné a nebezpečné onemocnění, není to dia- gnosticky a léčebně jednoduchá záležitost. Zjed- Rekordní dva roky trvala výstavba výzkumného ústavu, který byl ve Vestci u Prahy otevřen v roce 2016. V jeho čele stojí profesor Pavel Martásek, který předtím řešil projekty v prominentních výzkumných institucích, jako jsou Institute Jacques Monod a Université Paris VII v Paříži, na univerzitách v New Yorku, v Texasu či v Sendai. A netají se odvážnou představou, že z Vestce by jednou mohlo být významné evropské centrum biomedicíny. Vždyť další irmy z oboru se objevují v těsném sousedství ústavu již dnes. MOLEKULÁRNÍ MEDICÍNA BUDE V POPŘEDÍ Tomáš Zima, rektor UK Jakub Hněvkovský BE IN 8

nodušeně lze říci, že určitá syntetická dráha vede ke vzniku hemu, což je základní stavební kámen červených krvinek. Osmdesát procent hemu se spotřebuje na stavbu červených krvinek, dvacet procent na důležité hemoproteiny, významnou roli mezi nimi hraje veliká skupina proteinů cy- tochromu P450. Což jsou látky, které mají podíl na metabolismu všech léků. Hemová syntetická dráha má osm na sebe navazujících úrovní, každá je dána jedním enzymatickým krokem. A každý jednotlivý krok může být zatížen blokem, jde o genetické onemocnění. Primárně porfyrie dělí- me na akutní a chronické, které, když se o nich ví, nejsou tak rizikové, ale těžké jsou právě ty akutní. Blok ve zmíněné syntetické dráze hemu totiž zapříčiní zpravidla těžkou vnitřní intoxika- ci organismu, která se projevuje velkými bolest- mi břicha, vysokým krevním tlakem, dysbalancí minerálního hospodářství či změnami nálad, někdy i ochrnutím. Důležité je vedle apendiciti- dy pomyslet vždy i na porfyrie, které mají jeden nezaměnitelný příznak – moč v barvě burgund- ského vína. U nás má studium porfyrií velkou tradici, já jsem vlastně už čtvrtá generace léka- řů, kteří se jí věnovali. Začal to všechno pan pro- fesor Syllaba už v roce 1913. Porfyrie ovšem nejsou jediná tvá speciali- zace… Přišel Texas, Japonsko, oxid dusna- tý. Jak to bylo po tvém návratu z Paříže do Prahy? Sice jsem se vrátil z Paříže do Prahy, ale byla to taková malá oklika na cestě do Texasu, v Praze jsem měl jen desetinu úvazku a pravidelně jsem sem dojížděl a začínal jsem formovat své vý- zkumné záměry, ale v Texasu jsem dostal mož- nosti, které nelze odmítnout, protože se málo- kdy a málokde nabízejí. Prezident Clinton tehdy téměř zdvojnásobil grantovou podporu na vědu, podařilo se nám získat velké granty. Navíc profe- sorka Bettie Sue Masters, s níž jsem spolupraco- val, byla významná texaská badatelka a získala ještě velký naftařský grant. S ním jsme si mohli dělat de facto, co jsme chtěli, to byly podmínky, které už se nikdy nebudou opakovat. Tehdy jsem se naplno věnoval oxidu dusnatému, který je obecně chápán jako jedovatý plyn, ale v mini- málních množstvích se podílí i s oxidem uhelna- tým a sirovodíkem na komunikaci mezi buňkami a má řadu dalších velmi důležitých funkcí. Za tento objev byla udělena i Nobelova cena. Protein, který vyrábí oxid dusnatý v těle, obsa- huje hem, jmenuje se syntáza oxidu dusnatého. BIOCEV otevírá široké možnosti ke spo- lupráci s komerční sférou jak v oblasti farmaceutického výzkumu, návrhů no- vých léků a jejich formulací, tak v oblasti testování účinnosti nových látek ve speci- ficky navozených modelových situacích. Je zde prostor pro návrh nových diagnos- tických postupů v léčbě řady společensky závažných onemocnění, hledání prvot- ních indikátorů choroby, příprava nano- formulací důležitých potravinových do- plňků a celá řada dalších aktivit. BIOCEV BE IN 9

To byla vazba, která mne přivedla k proteinové biochemii. Dokázali jsme tento protein vyčistit, dokonce krystalovat. To bylo s kolegou Rama- nem, s nímž mám dodnes vynikající spolupráci a je hostujícím profesorem UK. Práci nám přijali do prestižního časopisu Cell, a to docela zajíma- vým způsobem. Půl roku předtím vyšla v Science práce, která popisovala strukturu enzymu a byla neúplná, autoři ji popisovali jako mono- mer bez zinku. Tak jsme se osmělili a zavolali šéfredaktorovi Cell, který reagoval s nadšením a okamžitě slíbil, že jestli se prokáže, že máme pravdu, dá nám prostor, a ještě ten rok, aby se ukázalo, že v Science měli neúplnou informa- ci. Nechal na naši práci vypracovat velmi striktní oponenturu čtyřmi oponenty, a když se potvrdi- lo, že máme pravdu, vyšel v Cell článek, který měl řadu citací a výrazně posunul pojetí oboru. A dnes tu sedíme ve výzkumném ústavu nedaleko Prahy, s nímž je tvé jméno spojeno už od projektu, někdy od roku 2007. Kde byly kritické body těch deseti let? K návrhu projektu Akademie věd se připojila i UK, za 1. lékařskou fakultu to byl profesor Milan Elleder. Vycházelo se z toho, že Evropská unie může a chce investovat poměrně značné prostředky do rozvoje vědy v České republice. Na projektu se podílí šest pracovišť Akademie věd a dvě fakulty Univerzity Karlovy. I tím je jedi- nečný. Vše vychází z toho, že je v Praze několik oborů, které jsou na vynikající úrovni, a přitom se prolínají – genetika, makromolekulární che- mie, parazitologie, vrozené vady, metabolismus… Napsali jsme projekt, který byl schválen, ačkoliv jsme z původního návrhu na 3,3 miliardy museli miliardu ubrat. Jedno křídlo, byť schváleno, zůstalo nedostavěno. Stavět jsme začali v roce 2014, v roce 2016 jsme otevírali. I to pova- žuju za rekord, sám dobře víš, kolikrát hrozily problémy. Museli jsme zadat výběrové řízení a vybrat nejnižší nabídku. Byl to boj, ale naštěstí byly tehdy zimy mírné, stavělo se až na pět dnů vlastně pořád. Ústav představuje 25 tisíc metrů čtverečních zastavěné plochy, padesát čtyři mezi- národních vědeckých skupin vedených uznávaný- mi vědci, technologie zhruba za miliardu a půl. To všechno představuje ohromný potenciál. A přesto nám málokdo věřil. Na národní úrovni získává granty každý náš tým, úplně spokojen zatím nejsem s evropskými granty, ale i my máme z loňska ERC grant, takže se to rozjíždí. Jsme jeden ze šesti velkých projektů základního výzkumu v Česku, podpořených Evropskou unií. Co jsou vaše hlavní výzkumné směry? Máme pět základních programů. Jsou jimi Funkční genomika, Virologie a parazitologie, Strukturální biologie, Makromolekulární chemie a Nové léčebné postupy. Absolvent 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a člen Učené společnosti ČR s mnohaletými zkušenostmi s výzkumem a jeho organizací ve významných výzkumných centrech ve Francii, USA a v Japonsku, dnes ředitel centra excelentního základního výzku- mu BIOCEV. S jeho jménem je spojeno rozsáhlé a významné vědecké dílo v oblasti biome- dicíny, jeho přínos byl zmíněn i na přednášce při udílení Nobelovy ceny za objev významu oxidu dusnatého v roce 1988. Je mezinárodně uznávaným expertem, o čemž svědčí i hojné citace z jeho výzkumných prací (cca 9 700 citací mezinárodní vědeckou komunitou) v ob- lasti výzkumu plynných molekul, normální a vychýlené syntézy a degradace červeného krevního barviva, metabolických drah, genů spojených s chorobami a normálních i patolo- gických proteinů. Vizí Pavla Martáska je vytvořit z BIOCEVu centrum excelentního výzkumu jako integrální sou- části evropského výzkumného a výukového prostoru a zároveň garantovat rozvoj moderních biotechnologií a biomedicíny. Určující prioritou je využití obrovského potenciálu dvou špič- kových výzkumných a vzdělávacích center České republiky, Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy v Praze, v řešení pěti základních výzkumných programů centra a v propojení špičko- vých servisních pracovišť s evropskými i českými výzkumnými strukturami. prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc. BE IN 10

Co je strukturní biologie? Strukturní biologie představuje studium biolo- gických velkých molekul pomocí technik zobra- zování s vysokým rozlišením, jako je rentgenová krystalogra ie, nukleární magnetická rezonance nebo kryoelektronová mikroskopie. Strukturální biologická data pomáhají vědcům zobrazit mole- kuly ve třech rozměrech a posuzovat, jak jsou sestaveny, aby se vzájemně ovlivňovaly, a co je ještě důležitější, jak fungují. Prostřednictvím strukturálních studií nyní můžeme pozorovat strukturu tisíců unikátních molekul, které umož- ňují život. Zejména struktury také odhalily defek- ty způsobené mutacemi, a tím napomáhaly poro- zumění molekulárním základům nemocí. Proč je to dobré? Struktury atomové úrovně jsou běžně používá- ny k identi ikaci kapes, do kterých mohou být navrženy inhibitory malých molekul (léčiva). V této souvislosti strukturní biologie revoluč- ním způsobem ovlivnila vývoj terapeutik pro léčbu mnoha poruch. Projekt BIOCEV byl a je vizionářský. Řekni svou vizi biomedicíny. Co budeme jednou umět, za deset dvacet let? Během deseti až dvaceti let bude normou indi- vidualizovaná, tedy na míru nemocného šitá medicína. Velké množství mendelovských gene- tických poruch bude historií a bude dosaženo významného pokroku v našem porozumění polygenním chorobám, jako jsou například hy- pertenze, neurodegenerace a další. Imunotera- pie bude široce dostupná. Předpokládám, že budeme lépe chápat regulaci genů a to, jak epi- genetická modulace pomůže předpovídat pre- dispozici ke komplexním onemocněním, a bu- deme mít cesty k vlastní intervenční strategii. Biologická tmavá hmota bude věcí minulosti a budeme chápat, jak nekódující DNA ovládá kódující regiony, tedy i tvorbu proteinů. Mole- kulární medicína bude v popředí, což umožní lékařům zviditelnit a kontrolovat v reálném čase pohyb biologického léčiva v nemocném jedinci. Ačkoli nebudeme schopni dosáhnout miniaturizace, kterou popisoval Isaac Asimov, budeme schopni přizpůsobit budoucí miniatur- ní zařízení pro eradikaci nemocí. Čím dál více bude však třeba pečovat o vnitřní potřeby ne- mocného. Budou vzkříšeny některé vyhynulé druhy klonováním. Musíme tvrdě pracovat na integraci základních biomedicínských věd a klinických věd, tím, že podstatně změníme způsob, jakým vzděláváme naše studenty. Děkuju. A chtěl bych tobě i centru BIOCEV popřát mnoho úspěchů, nových objevů i řadu dalších článků v prestižních Science, Cell či jinde… Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, od roku 1989 do roku 1998 působil v Ústavu lékařské chemie 1. lékařské fakulty UK. Atestoval se v oboru klinická bio- chemie, vnitřní lékařství a nefrologie. V roce 1996 se habilitoval a o pět let později byl jme- nován profesorem Univerzity Karlovy v oboru lékařská chemie a biochemie. Od roku 1999 je přednostou Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN. V letech 2005–2015 byl děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Je členem Učené společnosti České republiky, České lékařské akademie, Academia Europea, vědeckých rad Masarykovy univerzity, Vysoké školy ekonomické v Praze, Agentury pro zdravotnický výzkum Minister- stva zdravotnictví ČR. Zasedá v řadě redakčních rad, výborech, národních i mezinárodních odborných společnostech. Od února 2014 působí ve funkci rektora Univerzity Karlovy, své- ho druhého funkčního období se ujal letos v únoru. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA BE IN 11

Co se z pohledu univerzity změní? To se dobře ilustruje z pohledu vědce. Ten nyní získává nové možnosti, jak dostat výsledky své práce do společnosti. Doposud měl možnosti v zásadě dvě, prodat patent nebo jej licencovat. Když se ovšem chtěla univerzita, respektive zmí- něný vědec, podílet dále na vývoji produktu, například v rámci spin-off společnosti, situace byla nesmírně komplikovaná, v podstatě se jed- nalo o nefunkční model. Teď má univerzita vlastní subjekt, který je schopen jednat tak dy- namicky, jak vyžaduje komerční sféra. Proč nemůže být stejně dynamická sama univerzita? Univerzita nefunguje podle obchodního práva, rozhodovací procesy jsou v porovnání s komerč- ním prostředím často zdlouhavé. Tím se vysvět- luje malá dynamika. Existuje ještě jeden důležitý aspekt, totiž že tento model je pro univerzitu bezpečný. Vstupujeme-li do obchodních vztahů, vždy je potřeba brát v potaz jistou míru rizika, tak jako u každého jiného podnikání. Vedle dy- namického partnera pro komerční sféru tak založením CUIP univerzita získává i bezpečný a transparentní nástroj pro spolupráci s vnějším světem. Jakou úlohu bude mít v novém modelu stávající Centrum pro přenos poznatků a technologií (CPPT)? Když jsme nynější model plánovali, navštívili jsme s kolegy z CPPT přední evropské univerzi- ty a instituce. Zjišťovali jsme, jak mají systém transferu znalostí a technologií nastavený oni. Výsledkem je model, ve kterém se naše kompe- tence mezi CUIP a CPPT dělí zjednodušeně ře- čeno dle časové osy vývoje produktu, podle ukazatele Technology Readiness Level. Začíná se základním výzkumem, který v optimálním případě vyústí v oznámení o vynálezu. Tady je prostor pro tým CPPT, který navrhne strategii dalšího postupu, zajistí potřebnou ochranu du- ševního vlastnictví, tedy takzvaně zapatentuje vynález a domluví se s vědcem na vhodném postupu případných publikací… V té chvíli se my jako CUIP dozvídáme, že se objevil nový nápad s komerčním potenciálem. Začínáme úzce spolupracovat s CPPT na přípravě nezbyt- ných analýz a plánu k uvedení produktu na trh. Roli může hrát ještě inancování pro fázi proof- -of-concept, které v současné době univerzita využívá jak od Technologické agentury ČR, tak ze zdrojů Magistrátu hlavního města Prahy. Poslední fáze komercializace, tedy získání vhod- ného investora, jednání o podmínkách prodeje či licencování duševního vlastnictví, či dokonce založení spin-off společnosti s majetkovým po- dílem CUIP, je již plně v gesci nově založené dceřiné společnosti. Máte nastaveny nějaké ekonomické cíle? Máme zpracovaný byznys plán i cíle na každý rok. První transferové smlouvy plánujeme uza- vřít v roce 2019, s významnějšími příjmy pak počítáme v horizontu přibližně pěti let, kdy před- pokládáme první možné exity ze založených spin-off společností. Do deseti let bychom se měli stát ekonomicky plně soběstačnými. Je však nut- né podotknout, že primárním cílem CUIP, jakožto dceřiné společnosti UK, není jen zisk, ale hlavně společenský přínos. Tímto přínosem myslím přenos znalostí a technologií z univerzitních la- boratoří do praktického života, mezi lidi. Kdo rozhoduje o tom, které projekty přebíráte? Jak jsem již zmínil, pracujeme v těsné spolupráci s CPPT. Projektů ve fázi proof-of-concept jsou na univerzitě nyní řádově desítky. Do užšího výbě- ru se jich následně dostanou jednotky. K měření komerčního potenciálu jednotlivých projektů používáme interní hodnotící metodiku. Pan rektor zřídil svůj poradní orgán, Radu pro komercializaci UK, která mimo jiné taktéž pomáhá s hodnocením jednotlivých projektů. Projekty tedy CUIP přebírá po detailním analytickém procesu. Jste jako česká univerzita zaměřeni více na české podnikatelské prostředí? Pohybujeme se na hranici akademického a ko- merčního prostředí, hledáme vždycky takové řešení, které dává obchodně největší smysl. V některých oborech v českém prostředí partne- ra ani najít nemůžeme, nebo jen velmi těžce. To se kupříkladu týká farmaceutického odvětví. Ale pokud máme české partnery, je pro nás po- Petr Karban Jakub Hněvkovský, archiv NEJSTARŠÍ ČESKÁ UNIVERZITA O novém modelu přenosu znalostí a technologií, v němž ve struktuře Univerzity Karlovy významné místo zaujímá nově založená dceřiná společnost Charles University Innovations Prague, hovoříme s Otomarem Slámou, ředitelem společnosti. JDE NAPROTI FIRMÁM Pohybujeme se na hranici akademického a komerčního prostředí, hledáme vždycky takové řešení, které dává obchodně největší smysl. BE IN 12

chopitelně snazší začínat s nimi. Už jen proto, že s legislativní ochranou vynálezů začínáme obvykle právě v ČR. Jste pro hledání partnerů napojeni na ně- jaké evropské či světové struktury? Především si dlouhodobě budujeme vlastní síť kontaktů z inovativního prostředí. Vždy je jednodušší přijít za těmi, kteří vás znají. Důvěra je jeden z klíčových aspektů. Další možností, jak hledat vhodného partnera, je kontaktovat nám podobné subjekty doma i v zahraničí. U nás je to například spolek Transfera, na evropské úrovni jí odpovídá sdružení ASTP-Proton. Pořádáme společné konference, workshopy a samozřejmě fungu- je networking. V neposlední řadě fungují při shánění partnerů a investorů tematické vele- trhy, kterých se účastníme. Ty tvoří optimál- ní prostředí k propojování akademických vynálezů s komerčními zájemci. Existuje nějaká mezinárodní platforma, kde by se sdružovaly týmy, které ve stej- ném čase, ale jiném prostoru řeší totožné či podobné úkoly? Existují velké nadnárodní granty, sdružující mezinárodní týmy, které, jak popisujete, pra- cují na obdobném výzkumu ve stejnou dobu, ale na jiných místech. Případně spolupracují na společné infrastruktuře, jako například synchrotron Elettra v italském Terstu, kde je zastoupena i UK. V aplikačním prostředí existuje platforma odpovídající vašemu popi- su, takzvaná síť EEN, Enterprise Europe Net- work, kterou zřizuje Evropská komise. Mají na starosti mimo jiné asistenci při meziná- rodním transferu technologií či pomoc s vy- hledáváním vhodných partnerů. Jeden z prv- ních projektů, který CUIP aktuálně aktivně sleduje, počítá s mezinárodním přesahem a potenciálním založením spin-off společnos- ti mimo ČR, detaily spolupráce však v této chvíli nemohu s ohledem na dohodu o mlčen- livosti prozrazovat. Snad se ale v dohledné době budeme moci tímto potenciálním úspě- chem pochlubit veřejně. Sám jste zmínil i situaci, kdy máte partne- ra, a nemáte pro něj produkt. Je tahle zpětná cesta běžná? Je, vztahy mezi akademickou a aplikační sfé- rou fungují obousměrně. Akademická svobo- da vede výzkum různými směry a často tak vznikají nápady a vynálezy, které chceme nabízet komerčnímu či veřejnému sektoru. Na druhé straně společnosti často řeší pro- blémy, se kterými mohou naši vědci pomoci. Sami na to kupříkladu nemají kapacitu, po- třebnou znalost či přístrojové vybavení. V za- Ivo Žídek, jednatel společnosti CUIP Tereza Koubíková, PR & Office manažerka Otomar Sláma, ředitel společnosti CUIP BE IN 13

hraničí je tato spolupráce běžnější než u nás, ale situace se postupně lepší. Proč to nejde jako v zahraničí? Počátky transferu znalostí a technologií, a tedy i systematické spolupráce univerzit s průmyslem, sahají ve světě již do sedmdesátých let minulého století. Firmy v zahraničí jsou tak na tuto formu spolupráce zvyklejší i celé prostředí je připrave- nější. U nás hovoříme o jedné až dvou dekádách od vzniku prvních transferových center. Obdobná situace je však i v dalších zemích Visegrádské čtyřky, zde si ČR stojí o kousíček lépe než naši sousedé. Dalším aspektem, který zrovna nepod- poruje rozvoj spolupráce průmyslu a akademiků, je něco, co nazývám presumpcí viny. Občas se podaří dostat z univerzity novou technologii na trh, a získat tak inance, které jsou následně reinvestovány do primárních činností, tedy ob- vykle zpět pro další výzkum. I tak ale čelíte kriti- ce, zda něco není špatně, jestli nebyl prodej příliš levný, či naopak drahý, jestli se nejedná o nedovo- lenou veřejnou podporu a podobně. Ve Spojených státech, jste-li úspěšní, žijete americký sen. U nás se úspěch jen tak neodpouští. Proto tvrdím, že přenos postupů pro rozvoj inovací je do značné míry do českého prostředí nepřenositelný. Pozi- tivní však je, že se situace postupně zlepšuje, což dokládá i možnost vzniku naší společnosti. Sám jsem na zahraničních cestách často ujišťován, že tím, čím my si dnes procházíme v ČR, si ve své době prošli kolegové z předních evropských uni- verzit také. Dnes mají náskok dvacet třicet let a nám ještě bude chvíli trvat, než je doženeme. Můžete zobecnit segmenty nebo obory, kde se v inovacích prosazujeme a kde na- opak zaostáváme? To se velmi špatně zobecňuje, čísla mohou být zavádějící. Jako nejčastější metrika se užívá i- nanční objem trhu. Finanční náročnost na vývoj nového léčiva a klinických studií je však diamet- rálně odlišná například od softwarového odvět- ví. Finanční návratnost se počítá u zmíněných léčiv na dekády, u IT třeba jen na měsíce. Tren- dem jsou však bezesporu biotechnologie. Co bych ale zdůraznil, je transfer poznatků. Nám často říkají, že jsme v porovnání s technickými univerzitami v nevýhodě, protože nemáme tolik patentů. Využitelné a komercializovatelné jsou ale i poznatky. Vědci jedné z našich teologických fakult například školili české ozbrojené složky o náboženském extremismu. Velký potenciál tak vidím i v humanitních a sociálně-vědních obo- rech. Síla je v multioborové spolupráci, což po- tvrzují i zahraniční case studies. Pracujete tímto způsobem cíleně? Že byste vědecké týmy doplňovali o další, měkčí od- bornosti? Ne vždy to jde, ale snažíme se tento způsob spolupráce akcentovat. Důkazem je třeba i pro- stupnost studia, která je na UK podporována, vznikl například i studijní program bioinfor- matika. Nebo počítačová hra Atentát 1942, což je shodou okolností projekt, s nímž budeme v CUIP pracovat. Původně to měl být historicky přesný učební nástroj pro střední školy, ale ukázalo se, že se jedná o tak chytlavý koncept, že aktuálně sklízí úspěchy po celém světě jako počítačová hra. Spolupracují na ní odborníci z Matematicko-fyzikální fakulty s kolegy z Filo- zo ické fakulty a AV ČR. Jedni dodávají techno- logii, druzí seriózní historické podklady. A my už pracujeme na tom, abychom dokázali při- pravit další díly. Aplikovaný vývoj a výzkum akcelerují irmy, základní výzkum je pod inancovaný. Nena- stane doba, kdy vědci začnou ze škol přechá- zet do komerčních VaV center? Nedomnívám se, neděje se to ani v zahraničí. Charakter práce v komerčně orientovaném vý- zkumném centru je jiný, obvykle postrádá aka- demické svobody. A soukromé společnosti zá- kladní výzkum nikdy nezaplatí. Ten patří na univerzity a zajistit ho musí stát. Já osobně si ale nemyslím, že prostředků je málo, mluvíme-li o aplikovaném výzkumu. Investoři sami říkají, že peníze jsou. Problém je sladit priority a cíle výzkumníků s těmi investorskými. Je velkou výzvou sestavit tým pro realizaci projektu tak, aby byl vědecky i komerčně schopný fungovat. V praxi se totiž může stát, že vědecky, respekti- ve publikačně, by se mohl vývoj produktu ubí- rat jedním směrem, byznysově je ale potřeba jít směrem opačným. Když jde o peníze, má byznys přednost. To se zatím učíme, vědci jsou zvyklí na akademickou svobodu a vlastní orientaci výzkumu. Ti, co chtějí pracovat v korporátním prostředí, tam obvykle již pracují. Markantního odlivu vědců do komerčních VaV center se tedy nebojím. Dceřiná společnost Univerzity Karlovy, jejímž cílem je přenos vědeckých poznatků z Univerzity Karlovy do reálného života. Partnerem CUIP je Centrum pro přenos poznatků a technologií UK (CPPT UK), se kterým v dané oblasti úzce spolupracuje. Poskytované služby ¡ poradenské a manažerské služby pro projekty s komerčním potenciálem a při zakládání spin-off společností, které jsou provázané na uplatnění výsledků VaV na UK ¡ zprostředkování investorů pro univerzitní spin-off ¡ vyjednávání licenčních či jiných ujednání v dané oblasti ¡ finanční podpora spin-off společností ¡ podpora sponzoringových a fundraisingových aktivit na UK Kancelář Petrská 1180/3, Praha 1 Tel.: +420 224 491 928 info@cuip.cz www.cuip.cz Charles University Innovations Prague s. r. o. CUIP BE IN 14

JISTOTA KVALITNÍ PÉČE O VAŠE ZDRAVÍ WWW. PROGRAMHPLUS.CZ INDIVIDUÁLNÍ PÉČE FIREMNÍ PÉČE LÉKAŘSKÝ TÝM KOMPLEXNÍ SLUŽBY VSTUPTE Kartouzská 3274/10 (pavilon F) 150 00 Praha 5 Tel.: 227 071 111 Email: recepce@programhplus.cz www. programhplus.cz MAXIMÁLNÍ KOMFORT KOMPLEXNÍ SLUŽBY ŠPIČKOVÍ ODBORNÍCI VYSPĚLÉ TECHNOLOGIE INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP NONSTOP PÉČE Moderní poliklinika Program Health Plus organizuje kompletní spektrum zdravotní péče pro děti, dospělé i firmy. Provádíme individuální prevenci, moderní diagnostiku i cílenou terapii. Klientům zaručujeme nadstandardní kvalitu lékařské péče, maximální komfort a individuální přístup, který je ve zdravotnických zařízeních běžně nedostupný. Všechny lékařské obory na jednom místě a v čase, kdy to potřebujete. Péče je zajištěna 24 hodin denně a 365 dní v roce. KOMPLEXNÍ LÉKAŘSKÁ PÉČE ŠITÁ NA MÍRU VAŠIM POTŘEBÁM JSMETU PROVÁS A VAŠE ZDRAVÍ Doc. MUDr. Jan Kábrt, CSc. Hlavní lékař kliniky • Interna PROGRAM HEALTH PLUS

šichni majitelé irem, šéfové institucí i starostové dnes hledají v překotnosti doby opěrné body, které by jim pomohly k zítřejším úspěchům. Jedna rada zkušeného manažera, poradce a kouče zní: nedémonizovat a stát nohama pevně na zemi. Porostou nároky Vyjděme z jednoduchého tvrzení. Technologie se vyvíjejí tak rychle, že není na světě nikdo, kdo by mohl říci, že ví, co bude za deset let. Z tohoto pohledu je snaha soustředit se na technologie poněkud zavádějící a zrádná. „Jde o to, jak se na ně budete soustředit. Za správnou cestu považuju, když se irma sna- ží být otevřenou technologickým novinkám a dokáže je rychle posoudit a případně imple- mentovat. Mohou přinést novou kvalitu, novou hodnotu. Ale tou hlavní kvalitou, která ovlivňu- je i technologické inovace, jsou lidé. Zaměstnan- ci jsou ti, kteří tvoří úspěch. A na ně by se proto v současnosti mělo soustředit největší množství iremní energie...,“ říká Radoslav Tesař. Analytici a prognostici nikdy neodhadli, co bude. Dívat se dopředu jejich očima může být bezvýsledné. Dívejme se do budoucnosti skrze minulost, možná je to přesnější. Když chceme vědět, co bude za deset let, ohlédněme se deset let zpátky a pak se vydejme po té cestě do sou- časnosti. Zřejmá je jedna věc, poroste nárok. Technologie jsou bezesporu významné a budou stále fenoménem, ale klíč bude v lidech, kteří je vymýšlejí a implementují. „Je řada článků o tom, co všechno vznikne, kolik produktů a irem zanik- ne a kolik nových se naopak v objeví. Na rovinu říkám, že to nevím. Vliv technologií bude sice feno- ménem, ale odhadovat cokoliv blíže je nemožné.“ Druhým fenoménem doby je demogra ie. „Růst obyvatelstva, migrace osob (samozřejmě kapitá- lu, know-how atd.). To s sebou přináší změnu postojů a návrat k hodnotám. My jsme byli ozna- čeni za generaci práce, nastupující generaci bych nazval generací prožitků. Nám dali svobodu a ukázali nám, že můžeme vlastnit a něco doká- zat. To byl obrovský motiv. Současná generace nevidí v práci hlavní smysl, chce se vzdělávat, cestovat, mít rodinu... užít si! Vzroste tím nárok na kvalitu veškerých služeb. Vzroste tlak na čas. Jsme zahlceni informacemi, musíme najít odvahu si vybírat a odmítat. A vzroste tlak na každého z nás, už se to projevuje razantním nárůstem spotřeby antidepresiv (dokonce i u mladých lidí). Musíme zvládat rychleji a lépe.“ Tím víc vystupuje a bude vystupovat do popře- dí otázka hodnot, respektu a chování. Poroste význam a role sebevědomí a poroste tempo změn. To je třetí fenomén – sociální uvažování. To se dotýká irem velmi silně, protože tyto hodnoty tvoří základ iremní kultury, v níž se nakonec protnou všechny iremní procesy a postoje. Dotýká se to irem i proto, že nutně budou mnohem více vznikat jiné modely pra- covněprávních vztahů, než jak je známe dnes. Mnohem méně půjde o píchačky, mnohem více půjde o výsledek o přidanou hodnotu, kterou je klient ochoten zaplatit. Jaká bude budoucnost? Často slýcháme, že je u nás práce podhodnoce- na a že chybějí lidé. „Zkusme jiný pohled. Je-li na jistých pozicích tlak na trh, on se s tím vyrov- ná. Manažeři najdou rezervy na to, aby kvalitní lidi zaplatili, protože jim nic jiného nezbývá, musí riskovat, většinou se to vrátí. Ve Finsku neuvěřitelně vzrostla kvalita školství, protože zvýšili platy kantorů na trojnásobek. Tím pádem zafungoval trh – vytvořili atraktivní poptávku, následně konkurenční prostředí zájemců. Do škol se vrátili kvalitní lidé, kteří tam chyběli. Totéž zdravotnictví. To je věc, kterou musí udě- lat stát, tam slovo podhodnocení je na místě (je to jiné ‚tržní‘ hřiště). Investice do budoucnosti, to je to jediné, co rozhoduje o tom, kde bude naše země za dvacet třicet let. Vzdělání. Chceme být znalostní ekonomikou, chceme výrobu s vyšší přidanou hodnotou, ale ta potřebuje vzdělané lidi. Proto mají Švýcaři chemické a zdravotní výzkumáky. Tam se generuje hodnota, ne v mon- tovnách. Ale musíte na to mít ty lidi. Komu to dojde, která vláda to pochopí, bude mít tu sílu a odvahu na prosazení, ta bude mít největší zá- sluhy pro budoucnost. Podívejme se do Německa, kde v běžných provozních pozicích dělá mini- mum Němců. Proč? Když se úroveň ekonomiky zvedá, chtějí lidé lepší práci, s vyšší přidanou hodnotou, lépe placenou. A tu hůře placenou rutinní práci začnou zastávat lidé ze zahraničí, ze zemí s nižším životním standardem. V krátké budoucnosti to budou samozřejmě také nové stroje. Taková budoucnost čeká i na nás. Pokud budeme mít vzdělané lidi.“ Mysleme v souvislostech Kam a jak tedy – s vědomím těchto fenoménů – nasměrovat irmu, aby byla zítra úspěšná? Všímejme si čtyř principů: ¡ Musíme mít ideu, musíme vidět byznys a jeho potenciál. K tomu je potřeba vnímat probíha- jící změny a rozumět lidem – zákazníkům, svým lidem, potenciálním kolegům. Bude nut- né se zlepšit v práci s emocí, s emoční antropo- JAKŘÍDIT FIRMU, ABY BYLA ZA DESET LET ÚSPĚŠNÁ Petr Karban archiv Tajemství úspěchu je v lidech. Radoslav Tesař, řídící partner společnosti M.C. Triton, která má za sebou více než 2 700 realizovaných projektů, vidí základ v lidském potenciálu. Práce musí mít smysl protože mladí lidé dnes nejsou jako my v minulém režimu, chtějí dělat práci, která má smysl, a vážit si nadřízených. V BE IN 16

logií. Jinak nezískáme na trhu lidi pro svoji irmu, neprodáme. ¡ Budeme jinak organizovat – hledat nové obchodní modely, nová nastavení, jak orga- nizovat provoz a chod irmy. Motto bude zjednodušovat a dále slaďovat technologie a lidi. Typicky velké korporace mají pro- blém se složitou strukturou. Problémy se kumulují v IT. Chtějí inovovat, ale nedokáží inovace překlenout přes složitost IT a tím pádem uvést do života. Vydávají ohromné množství energie, ale dovnitř, ne ven. Mu- sejí hledat a najít cestu, jak tu energii smě- řovat na trh. ¡ Budeme jinak pracovat s lidmi. Práce musí mít smysl (to má souvislost s předcho- zím odstavcem – jak jsou činnosti zorgani- zované), protože mladí lidé dnes nejsou jako my v minulém režimu, chtějí dělat práci, která má smysl, a vážit si nadřízených. V řídících přístupech vidím tři stupně – řízení, leadership a partner- ství. Partnerství i ve smyslu majetkové účasti. V řízení lidí budeme muset více přemýšlet o motivaci – proč do naší irmy má někdo schopný nastoupit? Budeme mu- set být více atraktivní jako irma, jako lidé (nikoliv jako manažeři). Na druhou stranu, my se při výběru budeme více zabývat cha- rakterem osobnosti. Dříve se říkalo, že charakter nemá v hodnocení co dělat, dnes jeho význam poroste. Dalším prvkem v práci s lidmi je rozvoj. Vyplatí se učit lidi obchodně myslet, myslet ve změnách a učit je vnímat souvislosti. Protože současné školy je to nenaučí. ¡ Posilujme důvěryhodnost. Firmy, pro- duktů i osobností. Za irmami a osobnost- mi půjdou zaměstnanci i partneři, za pro- dukty zákazníci. Jednoznačně tak poroste a zesílí význam komunikace,“ uzavírá Radoslav Tesař. Česká konzultační společnost s osmadvacetiletou znalostí lokálního trhu. Přímo působí na českém, slovenském a ruském trhu, projektově pak v dalších zemích Evropy. Byla založena v roce 1990. Svým obratem, počtem spolupracovníků, šíří a kvalitou poskytovaných služeb, intenzitou vývoje původního know-how i pozorností věnovanou společenské odpovědnosti a etice poradenských služeb patří k lídrům lokálního trhu. M.C. TRITON BE IN 17

epříliš. Nejsme na to připraveni. „Problém je, že současný svět sice adoruje vzdělání, ale vzdělané jedince příliš nepotřebuje, potřebuje masu konzumentů. A Dunning–Krugerův efekt platí. Lidé s nízkými schopnostmi mají sklon se výrazně přeceňo- vat a zpětná vazba je nevede ke zlepšení. Na rozdíl od těch s vy- sokou odborností, kteří své výsledky odhadují lépe, ale zase pře- ceňují výsledky ostatních. Byznysové prostředí se nyní mění do modelu, kdy lidé mají tvořit a rozhodovat, ale to můžete chtít jen po těch, jejichž kompetence už jsou na určité úrovni,“ říká Filip Černý. Vize a kultura Debaty o zvyšování výkonnosti se v současnosti vždy dotknou sousloví vize, mise, strategie. Až se z těch slov stává manažerská mantra, kterou všichni opakují, ale tím to většinou končí. Nezřídka je i pro manažery problém rozlišit jeden ter- mín od druhého a dát jim všem společný obsah. „Je typické, že když si manažeři stě- žují na to, že jejich týmy mají rezervy, dojde- me velmi rychle ke zjištění, že si pod těmi slovy nic nepředstaví nejen členové týmu, ale právě ani ti manažeři. Zní to možná dnes jako banalita, ale ve skutečnosti je to základ pro všechny pozice – vědět, co dělám, a vidět CESTA Z KOMFORTNÍ ZÓNY Byznys se mění. Zatímco doposud lidé fungovali v zaměstnání ponejvíce v algoritmickém režimu a byli součástí procesu, který někdo někde nastavil a řekl, že takhle se to dělá nejlépe, nyní velmi rychle nastupuje doba, kdy se zavedený model mění na heuristický. Víme si s tím rady? F F Fi i ili ip p p p Č Č Č Če e e er r r rn n n ný ý ý ý Působi b l l jako Managemen nt t Consultant pro velké firmy my nap apříč všemi vertikálami trhu, , na naposled d zastával pozici personálního o ř ředitel ele e společnosti AutoCont. Při své práci aplikuje praktické znalosti z managementu s aplikovanou psychologií a sociologií, kterou vystudoval na FF UK. Petr Karban archiv ni. „Problém je, že současný svět ané jedince příliš nepotřebuje, Dunning–Krugerův efekt sklon se výrazně přeceňo- ní. Na rozdíl od těch s vy- hadují lépe, ale zase pře- ostředí se nyní mění dovat, ale to můžete jsou na určité učasnosti vždy Až se z těch všichni řídka je ter- ný tě- ojde- mi u, dnes áklad vidět co doposud lidé fungovali e v algoritmickém režimu a byli ý někdo někde nastavil a řekl, lépe, nyní velmi rychle e zavedený model mění s tím rady? N BE IN 18

v tom smysl. Pokud se manažerovi podaří tyto dva body naplnit u členů svého týmu, má z větší části vyhráno, protože ony samy o sobě tvoří silnou moti- vační složku. Budu tvrdit, že většina lidí nepostrádá vnitřní chuť něco pořádného dělat. Když ale chápe smysl své práce každý jinak, nebo ho někdo nechápe vůbec, je to, jako kdyby sice táhli všichni za jeden provaz, ale každý jiným směrem,“ říká Jaroslav a Fi- lip ho doplňuje: „Zvláště v menších irmách jsou zaměstnanecké vztahy postaveny na dvou slovech – kontext a kontrola. Je prostě manažerskou povin- ností ukázat svému týmu kontext a souvislosti a pak ten tým kontrolovat. Jinak to nelze. Lidé musejí chá- pat, proč se věci dějí. Proto ten tlak na vize. Bohužel, často jsem svědkem toho, že na kontext se zapomíná a cesta k výsledkům se hledá ve zvyšování kontroly. A to je špatně.“ Jeden detail zaznívá jako leitmotiv pod celou naší debatou – iremní kultura je víc než vize. „Tam, kde funguje iremní kultura, je všechno mnohem snazší. Ona totiž v sobě vize přímo obsahu- je, přirozeně říká, co je žádoucí a co ne, jak se chovat v té které situaci,“ vysvětluje Filip. Sto padesát plus Existuje empirická zkušenost, že velkou část potíží začínají objevovat irmy s více než sto padesáti zaměstnanci. „Do těch sto padesáti to jakž takž jde. Nad tímto číslem některé věci přestávají fungovat nebo nefungují tak efektivně, jak by mohly. Nedáv- no jsme měli projekt na Slovensku, typická ukázka. Jeden majitel, osmdesát za- městnanců, hezká ir- ma. Ale zdaleka ne tak hezká, jak by mohla být. Za tý- den poté, co jsme odjeli, volal majitel, že je nadšený, protože za- tímco dříve za ním zaměstnanci chodili s otázkami a problé- my, aby on je vyřešil, začali teď chodit s návrhy řešení, aby si vybral. Co dříve trvalo den, je za půl hodiny vyřešeno. Pro budoucnost té irmy je to razantní změna, která jí dává úplně novou dyna- miku,“ vzpomíná Jaroslav na jeden z projektů. „Vyveďme lidi z jejich komfortní zóny. Dnes se manažeři předhánějí, jak lidem zpříjemnit jejich zaměstnání, ale to není cesta. Když někoho léta přesvědčujete, jak je pro vás důležitý a že pro něj uděláte první poslední, stane se rezistentní vůči výzvám. Ale nekomfortní zóna je to, co vás stme- luje, co vás posunuje,“ říká Filip a Jaroslav dopl- ňuje: „Spokojenost je termín, s nímž je nutné za- cházet opatrně. Důležitější je, zda jsou zaměst- nanci hrdí na svou irmu a angažovaní. Hrdí na to, že mohou být součástí zajímavého celku, který dělá něco smysluplného. Angažovaní v tom smyslu, že se na věci dívají z perspektivy, jak mo- hou celku prospět, jak mohou být užiteční.“ Myšlení jako slabá stránka Jeden z největších problémů je, že pocity považu- jeme za fakta. Většina lidí mluví v pocitech, říká „cítím“. Těch je osmdesát procent. Menšina říká „myslím“ a jen pět procent říká „vím“. Řeč je zrca- dlem myšlenek. Musíme změnit myšlení, zaznívá z mnoha stran. Lze to vůbec? Filip Černý má jasno: „Lze, samozřejmě. Je to přesně to, co děláme. Vzdě- láváme lidi v myšlení, ne v odbornostech. Protože náš svět funguje především v naší hlavě. Jde o to, kam zaměříme pozornost. Jsou tři slova, kterými odřídíte jakýkoliv tým – proč, jak a kdy. To jsou tři otázky, na které stačí si odpovědět. Přitom devade- sát procent školitelů vám řekne, že otázky začínající slovem ‚proč‘ jsou zakázané, protože jsou dehone- stující. To je bariéra, kterou my bouráme. Stejně jako současný trend, kdy celý svět je zaměřen na po- zitivní myšlení, na silné stránky. Jenže když poletíte letadlem, můžete mít špičkový stroj, dokonalé křeslo, nejlepšího pilota, skvělé víno i jídlo a ne- konečně mnoho zábavy, ale stevard ‚blb‘ vám zkazí celý zážitek. Zaměřit se na silné stránky nebolí. Zaměřme se na ty slabé. Budeme si to muset oddřít, ale bude to mít výsledek.“ J J J Ja ar ro os sl la a av v v J J J Jí í ír ra a a Pů Pů P so sobi bi b l l na n na m man an an anaž až až ažer ersk sk skýc ý ých h po po p zi z z cí ích h ve ve fi finan ančn čním ím s s se ek ektoru, na aposledy jako k řed edit it itel el e p pob ob ob o oč očko kové vé sítě ě ě v  v České é po poji ji išť š ovně ně n . St St S av ví na a zna a nalo o l stech a  a pr p ovázán án á í í ma m naže žerských, an anal alyt ytic ický kých a exakt kt k ní ních ch p pos ostu tupů pů s s os osob obní ním m přís ístu tupe e p m m k  k li lide dem m ja jako ko in in indi di divi vi v du d al a itám. Společnost založili Jaroslav Jíra a Filip Černý v roce 2013. Zabývají se zvyšová- ním výkonnosti firem. KOGI CONSULTING a cesta k výsledkům se hledá ve zvyšování kontroly. A to je špatně.“ Jeden detail zaznívá jako leitmotiv “ pod celou naší debatou – iremní kultura je víc než vize. „Tam, kde funguje iremní kultura, je všechno mnohem snazší. Ona totiž v sobě vize přímo obsahu- je, přirozeně říká, co je žádoucí a co ne, jak se chovat v té které situaci,“ vysvětluje Filip. “ Sto padesát plus Existuje empirická zkušenost, že velkou část potíží začínají objevovat irmy s více než sto padesáti zaměstnanci. „Do těch sto padesáti to jakž takž jde. Nad tímto číslem některé věci přestávají fungovat nebo nefungují tak efektivně, jak by mohly. Nedáv- no jsme měli projekt na Slovensku, typická ukázka. Jeden majitel, osmdesát za- městnanců, hezká ir- ma. Ale zdaleka ne tak hezká, jak by mohla být. Za tý- den poté, co jsme odjeli, volal majitel, že je nadšený, protože za- tímco dříve nan na kte smy hou My Jed jem „cít „my dlem z m „Lze lává náš kam odř otáz sát slov stuj jako zitiv l BE IN 19

Od stavařiny k personalistice, to není zrovna přímá cesta… Byla dlouhá. K tomu pracovat s lidmi jsem asi in- klinovala dávno před nástupem na ČVUT, ale neu- měla jsem si to zhmotnit. A proto, že pocházím ze stavařské rodiny, byla stavařina ta první volba. Ale už na škole jsem věděla, že to sice asi můžu v bu- doucnu dělat, ale že mne to nebude naplňovat. Ještě před studiem na vysoké jsem se zajímala i o další alternativy a takový první impuls přišel v době, kdy jsem se dostala do Anglie a pracovala tam v reklamní agentuře v Shef ieldu, ještě jako student, v roce 1991. Tam jsem měla možnost si projít celé kolečko, vyzkoušet více rolí a oddělení. Takže jsem nastupovala na vysokou už s tím, že se s největší pravděpodobností oboru věnovat nebu- du, ale to rodinné zázemí velelo, abych si vystudo- vala, co je třeba, něco praktického, a pak si můžu dělat, co budu chtít. Do Shef ieldu jsem pak jezdila každý rok na prázdniny, vyzkoušela jsem si kreati- vu, public relations i produkci. A reklama vás nezlákala? Lákala by mě. Hodně mě bavilo kreslení, ale když jsem pak něco měla namalovat, zjistila jsem, že v jejich podmínkách je to takový prů- měr. K přihlášce na architekturu to stačilo, ale pro kreativní práci to ty nejlepší předpoklady nebyly. Takže jsem si vyhodnotila, že mě to sice baví, ale věnovat se na sto procent něčemu, v čem cítím, že nebudu nejspíš úplně dobrá, není cesta, kterou hledám. Ale co mě tam začalo ohromně bavit, byl marketing, který jsem začala i studovat. K tomu se posléze nabalila i aplikova- ná psychologie, protože byla možnost ji studovat jednooborově, a začala jsem se věnovat také marketingu. Stavařina mi dala dobrý základ, ale nikdy jsem se jí nevěnovala, pracovala jsem pro IT irmy v marketingu. Od marketingu k personalistice už je to blíže. To už byl jenom krůček, protože jsem chtěla víc toho lidského pohledu. Ale jelikož se nerada pou- štím do hurá akcí, tak jsem ještě vystudovala eko- nomku se zaměřením na řízení lidských zdrojů. Zkrátka když mám něco dělat, potřebuji se naučit fundament tak, abych měla na čem stavět. To jste trochu předběhla dobu. Mně to tak nepřipadá… Mně ano, u vás se již před lety prolnuly mar- keting a personalistika a dnes se ty obory pro- línají více než kdy předtím. Nebo se mýlím? Personalistika byla dříve více v linii interní komunikace a dnes se to spojuje s externí ko- munikací do jednoho celku. A přichází něco, co tu dříve nebylo, totiž employer branding… To je pravda. Měla jsem možnost si pro telco spo- lečnost vyzkoušet již dříve employer marketing, dnes velké společnosti do employer brandingu investují velké peníze. U nás mi přijde trh trochu pokroucený v tom, že značka zaměstnavatele rovná se nábor. Což možná má důvod v tom, že je obecně nedostatek lidí na trhu práce, ale ono to zdaleka nesouvisí jenom s náborem, souvisí to hlavně s procesy. Jak tomu rozumět? Že můžete mít fungující efektivní nábor, ale zaměstnance si neudržíte. Takže vyhozená investice. Přesně tak. Hodně se mluví o tom, že se mění generační pohled na práci, že nastupující generace má jiné priority, jiné požadavky. A personalis- té a vedení irem se teprve učí jim rozumět. Které z těch nových vlivů považujete za nejvý- znamnější? Ne že by to tu v minulosti už nebylo, ale asi ne v takové míře jako dnes. Na pracovišti se setká- vá několik generací, my říkáme tři plus. A musí spolupracovat, předávat si znalosti. Firmy se zase musí naučit, jak to předávání zkušeností, ve kterém je ohromný potenciál, vytěžit. A pře- devším pak, jak s těmi generacemi správně pra- covat. Každá z nich má jinou míru, úroveň i cha- rakter znalostí, každá má jiná platová očekávání, preferuje jiné bene ity a staví na jiných hodno- tách. V neposlední řadě se pak každý jinak dívá PROČ JSOU EMOCENĚKDY VÍC NEŽ PENÍZE Stovky podniků dnes řeší mezi desítkami nejrůznějších otázek jednu společnou. Nejpalčivější. Lidskou. Pracovní síly, a je takřka jedno, jak kvali ikované, se staly limitem růstu. A demogra ické statistiky hlasitě upozorňují, že čekat v dohledné době výrazné zlepšení je bláhové. Personalistika nabývá strategické důležitosti a mění se. Což potvrzuje i Andrea Linhartová Palánová, expertka PwC pro oblast personalistiky a lidských zdrojů. Začínala studiem ekonomiky a řízení staveb na ČVUT, poté vystudovala Pod- nikohospodářskou fakultu na ESMA Barcelona a později získala titul MBA v personálním managementu. Absolvo- vala také CIMA – A v marketingu na ICV v Praze. Při studiu i v praxi se dlouhodo- bě věnuje ekonomii, marketingu, apliko- vané psychologii, koučinku a personalis- tice. Získala certifikaci na Hoganovy assessment metody u Assessment Sys- tems; je certifikovaným results koučem a v letech 2009–2012 byla zvolena prezi- dentkou ICF (International Coach Fede- ration). Andrea LINHARTOVÁ PALÁNOVÁ Petr Karban Jakub Hněvkovský BE IN 20

Personalistika je stále více strategický obor, stále více pracuje s daty. Protože zužovat personalistiku v roce 2018 na recruitment prostě nelze. BE IN 21

na rozvoj, jak svůj osobní, tak iremní. To všech- no jsou věci, s nimiž musí dnes personalisté ak- tivně pracovat. Rozrůstá se kategorie speci ického zaměření různých linií personální práce, teď jste se dotkla age managementu… Protože u nás v něm vidím velký prostor pro zlepšení. Tady přežívá takový dřívější pohled, že age management se týká věkové kategorie pade- sát plus, ale to tak není. Z toho, co jsem právě řekla, je zřejmé, že věkové složení týmu už samo o sobě klade nejrůznější nároky a požadavky a je třeba s tím pracovat. Ale vidím irmy, které se snaží v tomto ohledu pracovat, investují do této oblasti energii i prostředky. Personalistika tedy začíná fungovat jako strategický obor? Ale ono to jinak ani být nemůže. Firma má plány výrobní, rozvojové a musí si k tomu připravit zdro- je. Personalistika je stále více strategický obor, stále více pracuje s daty. Protože zužovat persona- listiku v roce 2018 na recruitment prostě nelze. Podívejte se na trh práce. Není to jen výkonností ekonomiky, všichni víme, že hraje obrovskou roli demogra ický vývoj. Pracovní síla nejsou jen absol- venti, jde o celé spektrum. A s tím musíte pracovat. Nemůžete plánovat rozvoj irmy v horizontu pěti deseti let, a přitom nevědět, kde a jak získáte za- městnance. Mnohé irmy s tím už začaly a už dnes je vidět, že jsou ve značné výhodě. Ty, které neza- čaly, mají nejvyšší čas. A ty, které to budou odklá- dat, si s největší pravděpodobností zadělávají na velké problémy, protože už budou jen v závěsu reagovat na ty jiné. Vždycky je ale lepší tvořit tren- dy, než je s vypětím všech sil dohánět. A umějí to čeští personalisté? Není tady per- sonalistika stále především operativa? Teď nám chybí třicet lidí do výroby, dáme inze- rát… Ostatně, ani na vládní úrovni nejsou příliš dobré příklady. Dnes začínáme řešit to, že nám chybějí lékaři. Ale školy nové vypro- dukují se zpožděním minimálně deseti let. Ten strategický pohled poněkud chybí, ne? Z mého subjektivního, konzultantského pohledu určitě. Ale nechci křivdit tomu malému procentu, které už začalo něco dělat. Ono to má ještě jednu souvislost, respektive dvě. Každý jeden zaměst- nanec by měl mít zájem a snahu zacházet se svým životem aktivně. A pak je velmi důležitý právě aspekt státu, ten musí být pojítkem toho všeho, musí to zastřešovat a pomáhat tomu. Tato symbióza tady chybí. Jak naše osobní ukázně- nost, tak iniciativa státu. Z mého pohledu asi víc dnes dělají irmy, které se alespoň snaží něco nastartovat. Je celkem běžné, že budují mnohem těsnější vazby na školy, otevírají svoje školy, sna- ží se podpořit některé předměty tím, že posílají své odborníky tyto předměty vyučovat… Je to dobře, nebo špatně? Nesuplují něco? Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, je to reakce na současnou situaci na trhu. Firemní investice do obecného vzdělávání a spoluúčast na něm jsou potřeba jednak proto, že státní aktivita není dostačující, a jednak proto, že irmy mají právě možnost ovlivňovat učební obory a studijní pro- STROM ŽIVOTA Zdroj: ČSÚ 0–4 roky 5–9 let 10–14 let 15–19 let 20–24 let 25–29 let 30–34 let 35–39 let 40–44 let 45–49 let 50–54 let 55–59 let 60–64 let 65–69 let 70–74 let 75–79 let 80–84 let 85–89 let 90–94 let 95–99 let 100+ 0 0 500 000 500 000 400 000 400 000 300 000 300 000 200 000 200 000 100 000 100 000 MUŽI ŽENY 2018 2038 2068 2018 2038 2068 BE IN 22

gramy. To těsnější spojení teorie a praxe považuji za velmi potřebné, skvěle to ukazují příklady severských zemí, Dánska, Finska, Švédska... Tam ten dialog mezi vzdělávacím systémem a podni- katelským sektorem funguje mnohem lépe. Vraťme se k personalistice samotné. Co jsou trendy dneška? Práce s daty. To je asi největší změna, protože v HR se doposud s daty v podstatě nepracovalo nebo velmi málo. Možná se sledovala a vyhodno- covala nemocnost, odchodovost a podobné fakto- ry, ale to je z dnešního pohledu zoufale málo. S daty souvisí i vizualizace, už se tolik nepoužívají data z excelu, ale dashboardy. Manažeři nechtějí čekat na informace dva dny, než to personální připraví, chtějí odpovědi hned a ve srozumitelné podobě. A s tím vším souvisí i HR systémy, které se dnes čím dál více přesouvají do cloudu, kde jsou k dispozici i potřebné analytické nástroje, a navíc manažeři nemusejí vše hnát přes perso- nální oddělení, ale mohou s daty v cloudu praco- vat přímo. Co mohou data personalistice vlastně přinést? Právě ten strategický rozměr, plánování pracovní síly. Když vím, v jaké situaci je podnik dnes a v jaké chce být za pět let, a zároveň vím, s jaký- mi zaměstnanci operuji, jaké je jejich věkové slo- žení, znalostní struktura, rozvojové očekávání, mzdové předpoklady, tak mohu plánovat kolik a jakých zaměstnanců potřebuji přijmout a kolik jich potřebuji dále vzdělávat či rozvíjet a jak. Je potřeba vidět, že zaměstnanecký tým není static- ká veličina, naopak, velmi dynamicky se mění. A pracovat efektivně s čímkoliv dynamickým v čase bez analýzy dat prostě dnes není možné. Nemluvě o tom, že pokud máte na vstupu skuteč- ně kvalitní data, umějí dnes personalisté s využi- tím analytických nástrojů i prediktivní analýzu, například vyhodnotit riziko odchodu pracovníků na klíčových pozicích v horizontu roku dvou… A vy s tím ten rok dva můžete pracovat. Personalisté prý už dnes nepodávají inzeráty, ale projíždějí Facebook. Je to tak nebo ne? Určitě je to jeden z kanálů a součást recruitmentu. Ale nestojí to na pouze něm, to určitě ne. A je nějaký kanál, který má zásadní význam? Spíš je to mix kanálů. A posilují ty, které stojí na referal programech, ty fungují obvykle velmi dobře, protože ani za odměnu si do irmy nepři- vedete někoho, s kým dlouhodobě nechcete pra- covat. Fungují i nástroje využívající nejrůznější formy doporučení, třeba od bývalých zaměstnan- ců. Online média, podpůrné akce, soutěže pro talenty, CSR aktivity. Co dneska moc nejde a ne- funguje, je cílit plošně. Roste význam motivace. Objevují se třeba nové bene ity? U nás jsem se s tím zatím asi příliš nesetkala, ale v zahraničí třeba u některých profesí irmy nabí- zejí obstarání nákupů, venčení psů, úklid bytu, praní prádla. Prostě vám uberou každodenní sta- rosti a zpříjemní vám tím den. Určitě platí, že pohled na bene ity se mění, zatímco dříve stra- venky byly bene item, dnes je častý pohled, že je to samozřejmá součást mzdy. Některé bene ity se netýkají jen zaměstnan- ce, ale celé jeho rodiny… Nebo alespoň dětí. Ty jsou často velmi efektivní, protože posilují ty vazby, že irma je vlastně rodina. A samozřejmě, z pohledu vlastníka a manažera je často efektivní investovat tímto směrem, protože zaměstnanec, který nemusí řešit zajištění dítěti kvalitní školky, školy, kroužku či lékaře, je vnitřně mnohem spokojenější, a pracovně tedy efektivnější. Dokáže se díky tomu servisně skvěle postarat o ro- dinu a zůstane mu mentální prostor na práci. V za- hraničí to u některých irem funguje, mají progra- my, které zahrnují péči o rodinné příslušníky, často je to v rámci relokačních balíčků, ale i mimo ně. Zatím jde především o zahraniční irmy. Ale co je novinkou, která se tu začíná objevovat, je práce s talentem dětí zaměstnanců. Firmy pomohou rodi- čům zjistit předpoklady dětí a doporučit vhodnou školu. Pro budování loajality je to funkční prvek. Dnes jsou bene ity stále důležitější, protože jedna věc je zaměstnance sehnat, druhá udržet… Bene ity pro bene ity ale nic neřeší, je třeba na- stavit je tak, že budou cílit na konkrétní potřeby jednotlivých zaměstnanců. Celoplošná kafeterie už dnes moc nefunguje. Musíte zohlednit nejen věkový, ale i profesní a sociální status zaměst- nanců, pro někoho bude skvělý bene it perma- nentka do divadla, pro jiného zase penzijní připo- jištění. A není nic horšího než investovat do be- ne itů, které nikdo nevyužívá. V debatě vlastníků rodinných irem na nedáv- ném setkání se diskutovalo o tom, zda dávat bene ity pravidelně, nebo jako překvapení. Rozdělila bych bene ity a bonusy. Bonus je něco, co je jednorázové, obvykle za něco navíc, a vždy by mělo být řečeno, za co přesně to je. Na bonusy by se zvyk pěstovat neměl, pak samozřejmě bu- dou ztrácet svou účinnost, bonusy by měly být napojeny na mimořádný výkon, odvedenou práci navíc. Bene it je ale jakýsi stálý motivátor, byť nenárokový, který buduje loajalitu a pozitivní zaměstnanecké chování, sounáležitost, odpověd- nost… A bonus může být zmíněn v bene itním programu, například ve formě oceňování inovač- ních návrhů, úspor a podobně. A jak se má majitel irmy vypořádat s častou námitkou pozic první linie, totiž nechte si bene ity, přidejte nám na platech? Ve výrobních pozicích je to častý názor. Jeden argument určitě je, že když ta inanční hodnota bude složkou platu, bude nejen zdaněna daní ze mzdy, ale zatížena i odvody na zdravotní a sociální pojištění… Prostě se to nevyplatí. A je tu ještě jeden moment – bene it nemá jen inanční, ale i emoční hodnotu. V té je zpravidla ještě větší síla. Vezměte příklad CSR. Firmy podporující dobro- činné a charitativní dění v regionech umožňují svým zaměstnancům se do takových programů zapojit a poskytují na to jeden i více pracovních dnů. Už jsem se setkala s tím, že to byl jeden z hlavních důvodů pro nástup pracovníka do tako- vé irmy. Lidé si všímají svého okolí. A společen- ská odpovědnost jako součást employer brandin- gu opravdu funguje a může být velmi efektivní, přičemž právě inanční hodnota nemusí být velká, ale ta emoční ohromná. Bohužel, setkávám se se společnostmi, které zvažují, jak obohatit své i- remní bene ity, pak ale narazí na různé daňové povinnosti a raději od jejich realizace upustí. Danit bene ity, či ne? Respektuji dané nastavení. Ale pokud chcete znát můj velmi osobní názor z pohledu personalisty… Rád bych… Já si myslím, že když irma dává bene it, mělo by jí to být v maximální možné míře usnadněno, proto- že jde o něco, co si nenechává pro sebe, ale dává to lidem nad rámec jejich mzdy. Pokud tedy mluvíme o podpoře zaměstnanosti a podnikatelů, jsem za- stánkyní toho, aby byly irmy motivované bene ity dávat. A budou-li u toho mít složitou administrati- vu, přímé náklady, protože někdo se o tu agendu musí starat, a ještě daňové náklady, pak se snadno může stát, že bene ity dávat nebudou. A jsem pro to, aby systémově byly daňové úlevy či zatížení pro všechny bene ity stejné. Vláda by neměla mít ambice rozhodovat o tom, co je potřeba a co ne, to by si měli říct zaměstnanci ve irmách sami. BE IN 23

a pracovní trh však nemá dopad jen výše uvedené, ale také samotná demo- gra ie. I u nás jsme totiž dospěli do sta- dia takzvané sendvičové generace. Tedy gene- race, kdy se lidé středního věku současně starají jak o své nesamostatné děti, tak o své staré rodiče. Co je příčinou? Lidé se dožívají stále vyššího věku, odkládají založení rodiny a dra- maticky klesá porodnost. Důsledek pro sendvi- čovou generaci je pak drtivý. Zvýšená náchyl- nost k depresím a prohlubování inanční krize střední a nižší třídy. A právě toto jsou jedny z hlavních aspektů, proč až třetina zaměstnanců nevydrží u jednoho za- městnavatele déle než jeden rok. Zaměstnavatel se tak stává rukojmím svých vlastních zaměst- nanců. Je pod neustálým tlakem v podobě zlep- šování zaměstnaneckých podmínek. Pod giloti- nou, která jako by mu neustále hrozila, že mu setne hlavu ve chvíli, kdy řekne ne. K tomu pak napomáhá i fakt, že trh práce je pře- hřátý. Nezaměstnanost fakticky neexistuje, a to dokonce bez zásahů soudruhů a kádrů. Průměr- ná mzda roste do nebeských výšin, přitom mar- že klesají. A ochlazení ekonomiky, o kterém všichni již několik let mluví, zdá se být v nedo- hlednu. Firmy tak nemají kde brát nové zaměst- nance. Navíc je prokázáno, že noví zaměstnanci jsou náchylnější k odchodům. I do rodinných irem se tak dostává doposud téměř neznámá luktuace zaměstnanců. Jak bude tento trend vypadat za pár let? Je vů- bec možnost klíčové zaměstnance nejen získat, ale zejména i dlouhodobě udržet? Máme vůbec odkud brát, je dostatek pracovních sil? A lze se vůbec na změny, které nás čekají, připravit? Nový úhel pohledu Předně je potřeba začít brát tuto otázku vážně, začít bourat mýty a řešit danou situaci z jiného pohledu než doposud. Na změnu nabídky na trhu práce je potřeba reagovat změnou poptávky, tedy změnou na straně zaměstnavatelů. Moderní na- bídka na straně zaměstnavatele by měla zajistit menší luktuaci a tím větší stabilitu zaměstnanců a irmy. Dále také předvídatelnost a stabilizaci při případném navyšování mezd a tím zajištění očekávatelných mzdových nákladů pro zaměst- navatele. Je potřeba skoncovat s trendem pest- rých bene itů. Bene ity na několik stran v podobě slevových kupónů, volňásků na muzikál nebo vitaminů zadarmo žádnou irmu dnes nespasí. Bene ity mají zaměstnance motivovat, nikoli uplácet. Smyslem bene itů není přece přemluvit zaměstnance, aby v práci zůstal, ale zajistit jeho stabilní a zejména dlouhodobý výkon. Zejména u výrobních irem je dnes jedním ze základních a pro mnohé opomíjených aspektů samotné navázání výrobních procesů na život zaměstnanců. Tedy správné nastavení a návaz- nost směn, usnadnění výměny zaměstnanců v rámci směn nebo provázání jejich rozvrhu s možností komfortně dojíždět do zaměstnání, a to ať už prostřednictvím veřejné dopravy, tak vlastním dopravním prostředkem. Dalším aspektem je vzdělání, seberozvoj a mož- nost profesního růstu zaměstnanců. Zejména u zaměstnanců se středním nebo vyšším vzdělá- ním, kteří se stávají pro irmu v dnešní době čím dál více klíčovými, může další seberozvoj a mož- nost profesního růstu, byť uměle vytvořená, být tím zlomovým kritériem jejich stability. Navíc vzdělávání zaměstnanců, zejména ve inanční gramotnosti, může upravit nastavení správného odměňovacího modelu, jeho správné přijetí za- městnanci a snížení jejich luktuace a zvýšení stability celé irmy. V neposlední řadě je klíčovou otázkou efektivní a smysluplná inanční motivace zaměstnanců. Z pohledu zaměstnance 4.0 totiž stojí na jedné straně samotná pravidelná mzda, jako jakýsi základ pro život. Na druhé straně pak odměna za delší dobu jako bonus zajišťující stabilitu za- městnance a jeho pocit sounáležitosti se za- městnavatelem. Z hlediska sektorovosti zaměst- navatele a erudovanosti zaměstnance se pak liší poměr mezi mzdou a bonusem a také délka pe- riod pro výplatu odměny. Nový model odměňování Tento způsob odměňování byl doposud využíván zejména u top managementu. Zde bývá nastave- na motivační složka na klíčové ukazatele, jako je výkonnost společnosti, stabilita, její rozvoj nebo například expanze do nových trhů. Zkrátka ukazatele stanovené podle odvětví a také podle toho, o jakou část managementu se jedná. U to- hoto managementu jsou pak složky odměny rozděleny často v poměru 1 : 1 : 1 mezi mzdu na žití, roční bonus a několikaletou odměnu na- příklad v podobě akciového plánu, dluhopisové- ho nebo jiného obdobného programu. Z hlediska pohybu na trhu práce je však třeba si připustit, že je čas tento způsob odměňování zavést právě zejména pro řadové zaměstnance, zaměstnance se středním nebo vyšším vzdělá- ním a pro střední management. Odměna by měla ZAMĚSTNANEC 4.0 S nastupujícími změnami ve výrobě, modernizací, automatizací, ale i samotným technickým vývojem přichází i první změny na pracovním trhu. Dramaticky vzrůstá poptávka zejména po technických zaměstnancích se středním nebo vyšším vzděláním a po středním managementu. Proti poptávce však stojí neustále se zvětšující černá díra na trhu. Tito zaměstnanci zkrátka nejsou a těch pár, které společnosti mají, jsou pod neustálými ataky konkurence často v podobě nesmyslných nabídek. Ondřej Plánička, Asociace rodinných irem Jakub Hněvkovský Bene ity na několik stran v podobě slevových kupónů, volňásků na muzikál nebo vitaminů zadarmo žádnou irmu dnes nespasí. Bene ity mají zaměstnance motivovat, nikoli uplácet. N 24 BE IN

být nastavena jako samotná pravidelná mzda doplněná bonusem za delší dobu v periodických intervalech. Cílem je motivovat zaměstnance u zaměstnavatele zůstat a odolat útokům a pří- slibům zvýšení mzdy o mnohdy směšné částky. Na druhou stranu by tento způsob odměny měl motivovat zaměstnance, aby irmu podporoval a případně sám iniciativně rozvíjel. Síla peněz Toto samozřejmě není nikterak inovativní, a to až do chvíle, než jsou do systému odměňování zapojeny staronové instrumenty, jako je napří- klad výše zmiňovaný dluhopisový program nebo speciální formy pojištění. V rámci těchto lze totiž pružněji nastavit zejména podmínky jejich výplat. Prostřednictvím jejich správné implementace je také možné docílit značné úspory na straně jinak aplikovaných povinných odvodů. Účelem v tomto případě je, aby se co největší část inančních pro- středků, vyčleněných zaměstnavatelem, dostala skutečně do zaměstnancovy kapsy. Záměrem je dosažení nejvyššího možného motivačního efektu, tedy užití maximální síly peněz. Tak jako tak je potřeba si uvědomit, že stabilita a věrnost zaměstnanců je dnes vzácnou komodi- tou. Pravidla mají být nastavena zejména férově a transparentně. Nejen tak, aby vycházela vstříc reálným potřebám zaměstnanců, ale aby respek- tovala i potřeby zaměstnavatele. Jen v případě, že bude zaměstnavatel prosperovat, bude mezi zaměstnance co rozdělit. Na druhou stranu, bez stabilních a věrných zaměstnanců bude zaměst- navatel jen stěží prosperovat. I u nás jsme totiž dospěli do stadia takzvané sendvičové generace. Tedy generace, kdy se lidé středního věku současně starají jak o své nesamostatné děti, tak o své staré rodiče. 25 BE IN

VIII. ČESKÉ ŽEZLO UKOVANÉ Z RODINNÉHO STŘÍBRA novace jsou imperativem doby nejen proto, že technologický vývoj se projevuje přede- vším extrémní dynamikou změn, ale také proto, že žádné lepší řešení na dýchavičný český a neexistující evropský trh práce nikdo nemá. Jediný, kdo to zatím netuší, je česká vláda, která místo aby aktivněji digitalizovala a automatizo- vala státní správu, raději tlačí platy vzhůru tako- vým tempem, že leckde již mzdy ve státní správě přerůstají mzdy soukromého sektoru. Což je vý- voj, který hrozí budoucími problémy. Ostatně, ekonomové pozorují sílící podíl státního sektoru na světové ekonomice s obavami již pár let. A banky považují investice cílené na kvantitu lidských zdrojů za vysoce neefektivní. Dokážeme ten vývoj změnit? Dokážeme. Jestliže termíny jako inovace, auto- matizace, robotizace a optimalizace mohly být považovány ještě před pár lety za pouhá módní zaklínadla manažerů korporací, dnes se zhmot- ňují doslova na každém kroku. Ostatně, velmi přesně to v jedné poznámce charakterizovala Martina Vítková, inanční ředitelka a spolumaji- telka zlínského holdingu NWT, když pozname- nala, že pod pojmem inovace všichni očekávají nové produkty, ale z pohledu irmy jsou mno- hem důležitější inovované procesy. Katalyzáto- rem inovací se často stává právě nastupující vlastnická generace, zvláště byla-li na převzetí výkonných i vlastnických práv dlouhodobě a kvalitně připravována, nejlépe v zahraničí. Přestože témat se zvláště v soukromých debatách na Zbirohu objevilo jako vždy nepočítaně, právě průnik obou zmíněných, tedy mezigenerační ob- měny a inovací, který byl hlavní náplní setkání, rezonoval nejen v panelech a workshopech, ale i v drtivé většině privátních rozhovorů. Osobně to vidím jako silně pozitivní jev. INOVACE:ÚKOL PRO TY, KTEŘÍ PŘICHÁZEJÍ Letošní druhé a celkově již osmé setkání vlastníků rodinných irem, které se po čase vrátilo na zámek Zbiroh, bylo věnováno inovacím. A bylo tak příznačné, že velká část hostů dorazila ve dvougenerační sestavě. Petr Karban Aleš Funke a ARF 1 I BE IN 26

1 Místem setkání se stal opět po čase monumentální Zbiroh se svými jedinečnými interiéry 2 O zahájení se tradičně postarali organizátoři setkání, tedy Eva Frindtová a Gabriela Ben Ahmed (obě C.O.T. media) a Jan Pavelka (Pavelka Partners) 3 Mezi panelisty se potkaly tentokrát dvě generace – Zdeněk Pelc ml. (GZ Media), Jan Halada (Nanovia), Tereza a Zdeněk Blažkovi (Replast), Martina a Klára Vítkovy (NWT) 4 Prof. Ing. Jiří Hnilica, Ph.D., prorektor pro mezinárodní vztahy a informační systémy (VŠE), Michal Soukup (SOMAX plus), Ondřej Růžička (Nevagroup) a Martin Capoušek (VegaTour) 5 Petr Frisch (Pro Factum Consulting) s manželkou Magdalenou, a mírně skrytá ŠárkaVágnerová (Hästens) 6 Milan Pavelka (HotelMax) s Evou Frindtovou v debatě jistě o turistickém ruchu 2 4 5 6 3 BE IN 27

7 Dalibor Lukeš (SoftwareONE) 8 Pavel Krůta s manželkou (KORUS EU), manželé Kraftovi (Purum Kraft) a manželé Hálovi (Tesla) 9 Michal Soukup, Ondřej Karhan (FK Capital Croup) a Jan Hevessy (ESFIN Group) 7 8 9 11 10 10 Rostislav a Mia, část rodiny Litvinových (Asiana), Bronislava Poučková (Farmak) a Martin Jaroš (PSJ Invest) 11 Zdeněk Blažek ml. s unikátními vinyly z produkce rodinné firmy BE IN 28

ORGANIZÁTOŘI GENERÁLNÍ PARTNEŘI PARTNEŘI MEDIÁLNÍ PARTNEŘI 33 12 Pavel Krůta s manželkou a Martin Jaroš 13 Manželé Rostislav a Mia Litvinovi – druhá generace společnosti Asiana 14 Zdeněk Pelc ml., Martina Vítková, Jan Pavelka a Ondřej a Jindřich Karhanovi 12 14 13 BE IN 29

Křehká krása diamantu v nejcennějším briliantovém brusu a nejobvyklejším bezbarvém provedení…

BE LEADERS 32 BO Z BOSTONU ANEB VELICE PRAVDĚPODOBNÝ ÚSPĚCH Bohdan Pomahač, Brigham and Women’s Hospital, Boston 36 KLUK OD VODY Josef Dostál, kanoista 39 PAN BULDOZER Sotirios Zavalianis, Multiscan Pardubice, Nemocnice Hořovice a Nemocnice Beroun 40 ZLATO Z ODPADU Zdeněk Blažek, Replast 44 ÚSPĚCH ZAPSANÝ V GENECH Emil Škoda, Václavové Laurin & Klement 50 ANKETA České značky 52 JAK SE DĚLÁ STOLETÁ ZNAČKA Cyril Svozil, Fenix Group 54 PŘEVLEČENÝ OSUD Martin Wichterle, Wikov

BOZ BOSTONU ANEB VELICE PRAVDĚPODOBNÝ ÚSPĚCH Petr Karban Jadran Šetlík a archiv Brigham and Women’s Hospital, Boston Po studiích odjel do Bostonu, původně na zkušenou. Pracoval ve výzkumu, často dnem i nocí, často zadarmo. Dva roky operoval pouze zvířata, ale rozhodl se, že najde dobrou práci v oboru, zlákala ho řada kvalitních bostonských nemocnic. Povedlo se. Proto když v roce 2005 francouzský lékařský tým provedl první částečnou transplantaci obličeje, mohl už Bo Pomahač, jak jej ve Státech znají, přejít od fascinace k činu a začít připravovat program rekonstrukčních transplantací v prestižní bostonské Brigham and Women’s Hospital. A opět se povedlo. Je dobré věřit, že ty nesnadné cesty mají smysl… BE LEADERS 32

Když jste v jednom rozhovoru vzpomínal na bostonskou rezidenturu, zmínil jste, že jste, jak je tamním zvykem, běžně pracoval osmdesát až sto dvacet hodin týdně a často byl na pokraji stresu. Je to vůbec v pořádku? U nás odbory řeší pracovní dobu lékařů, aby byli odpočatí a nedělali chyby… Už během studií jsem měl možnost navštívit Boston, ale pouze Harvard Medical School, tedy lékařskou fakultu. Můj příchod posléze byl dán tím, že na mě zapůsobilo množství ne- mocnic, a naivně jsem doufal, že se tady snad najde místo pro jednoho lékaře navíc. Vzhle- dem k tomu, jak žádaná jsou místa na reziden- tuře v Bostonu, to ale byl kus štěstí, že jsem se tam vůbec dostal. Určitě k tomu přispěla léta ve výzkumu, kde má člověk možnost tro- chu ukázat, co v něm je. A samozřejmě tvrdá práce. Samotná rezidentura a osmdesát až sto dvacet hodin týdně v nemocnici byly velkou školou. Ale i tady se podmínky mění a takové počty jsou už nelegální i zde. Nikdy jsem nebyl zastáncem takového extrému, ale určitě bych na takovém vysokém nasazení našel i nějaká pozitiva. Například když jste s pacienty prak- ticky dvacet čtyři hodiny denně, znáte je lépe než kdokoliv jiný. A celá řada chyb se stane právě při předávání pacientů, kdy se něco dů- ležitého opomene. Navíc lékaři, kteří se hlásili na chirurgické obory, věděli, co je čeká. Takže už předem došlo k určité selekci těch, kteří to brali jako součást tréninku. Výraz house of icer má v sobě to slovo dům i proto, že ne- mocnice byla náš dům, prostě jsme tam žili. Ale i vzhledem ke generačním rozdílům a sou- časnému daleko většímu důrazu na kvalitu života byl starý systém neudržitelný. Dnes je maximem osmdesát hodin týdně a mluví se do budoucna i o nižších číslech. V roce 2011 jste to byl vy a váš tým, kdo provedl jako první na světě celoobličejovou transplantaci. Nakolik to byla i otázka od- vahy? Nikdo před vámi to nezvládl… Jeden z mých chirurgických mentorů vždy říkal, že když operační postup dává smysl, tak to bude fungovat. Neměl jsem moc obavy o to, že by operace nefungovala. Spíš jsem se obá- val všech těch možných i nemožných nezná- mých faktorů, toho, co člověk nemůže domys- let. Například nebylo možné vědět, zda cévní zásobení obličeje opravdu vystačí na celý obli- čej, když se celá řada dalších cév musí odstra- nit. Tak jsme připravili variantu, kdy bychom transplantovali jen tu část, která je dobře pro- krvená. Obávali jsme se prokrvení temene a horních částí čela. V podstatě jsme se snažili mít náhradní plán pro každou myslitelnou událost. Takových příkladů bych mohl uvést celou řadu. Vzpomenete si, co jste v té době prožíval? Obrovské stresy… ale hlavně vinou různých logistických zádrhelů, které nikdo nemohl před- pokládat. Chyběl nám kolega, s nímž bych obli- čej odebíral, pacient cestoval z daleka a na letiš- ti byla mlha, která zpozdila let, jeden z dárco- vých orgánů bylo nutné odebrat co nejrychleji, protože čekatel umíral… Byla to smršť všech možných i nemožných nepříznivých faktorů. Nakonec to naštěstí ale dobře dopadlo. Vy jste tu unikátní operaci nejen jako první provedl, vy jste vůbec v Bostonu prosadil projekt specializovaného transplantačního centra, skládal tým, přesvědčoval, že to má smysl a že to dokážete… Jaké to bylo, pro kluka z Ostravy? Tak to je otázka na dlouhé povídání. Myslím, že příležitosti dát dohromady transplantační centrum u nás byly i předtím, než jsem nastou- pil. Každý ale má různé priority. A zejména ča- sově vysoce náročné projekty s velice nejistým výsledkem, třeba jako transplantace obličeje, nikoho příliš netáhly. Já sám jsem vždy měl chuť do projektů, které byly zajímavé, bez ohle- du na jejich obecně odhadované šance na úspěch. A tak jsem se do toho pustil. Zpočát- ku to byl takový postranní projekt, ale jak se časem zvyšovala jeho viditelnost, stával se po- stupně hlavním. Nebylo to lehké. Dnes jste mozkem nejvyhlášenějšího centra rekonstrukčních transplantací na světě, pro- vádíte komplikované transplantace obličeje i končetin. Přičemž u vašich operací nejde jen o samotnou fyzickou náhradu, ale o zázrak navrácení funkčnosti, pacient po transplanta- ci vidí, slyší, cítí, může mluvit, psát. A chystáte transplantaci dolní končetiny, kdy pacient bude moci chodit… Ano. Doufáme, že se podaří vytvořit nový podo- bor plastické rekonstrukční chirurgie, který by pomohl nahradit chybějící tkáně, ať už jakéko- liv. Z dlouhodobého hlediska je to sice pouze dočasná technologie… Dočasná? V tom smyslu, že tu budou, než přijdeme na něco lepšího, ale v mém životě se toho lepšího možná nedočkáme. Takže tyto transplantace pomohou lidem teď a v dohledné budoucnosti. Hned při té první obličejové transplantaci v roce 2009 jste souhlasil, aby byla vysílána v přímém přenosu. Nemocnice měla ohrom- nou reklamu, ale přemýšlel jste někdy nad tím, co kdyby to nevyšlo? Balil byste kufry? Je určitě řada lidí, kteří by si to brali osobně a ni- kdy by na podobný scénář nepřistoupili. Ale velkou odvahu projevila především nemocnice, Šéf divize transplantačního centra Olof Eriksson (vlevo) a Bohdan Pomahač připravují orgány dárce v průběhu transplantace obličeje Carmen Blandin Tarletonové Operační tým po jedné z již osmi úspěšných celkových transplantací obličeje Operační tým v plném nasazení při transplantaci – Bohdan Pomahač třetí zprava Bohdan Pomahač u mikroskopu během operace BE LEADERS 33

protože v okamžiku, kdy souhlasila s natáčením, ztratilo její vedení kompletně kontrolu nad tím, jak se natočený materiál podá a co se bude v te- levizi prezentovat. Osobně jsem vždy považoval tuto operaci za velice pravděpodobně úspěšnou. A pokud by se stalo cokoliv nepředvída- telného? I takové selhání by bylo přínosné, něco nového bychom se naučili. Měli jsme to na paměti a prá- vě s ohledem na cokoliv nepředvídatelného jsme vždy velice pečlivě uchovávali pacientovy obli- čejové tkáně, které nebyly poškozené úrazem, abychom je mohli vrátit v podstatě do stavu re- konstrukce před transplantací. Někdy to zname- ná určitý kompromis v estetickém výsledku, ale podle mého názoru je to tak pro pacienta lepší a bezpečnější. A k té otázce ještě, rozhodně si nemyslím, že bych balil kufry. Tady to tak nefun- guje a nemělo by nikde. Stejně jako v každé jiné oblasti lidské aktivity brát na sebe rozumná rizi- ka by nemělo být trestáno, ale spíš naopak od- měněno. Světově unikátní je ta první část každé vaší transplantace, metoda odběru obličeje. Sám jste ji vyvinul, provádíte jí výhradně osobně s asistencí jednoho kolegy, kterému jste ji předal. Nechcete ji šířit více? Šíříme ji co možná nejvíce. Každoročně se kona- ly kurzy ve Philadelphii, kam přijel kdokoliv, kdo se chtěl naši techniku naučit, natočili jsme videa, která se dají stáhnout za víceméně symbolický poplatek, několikrát do roka jsme pořádali i webový seminář na toto téma. Celou techniku operace jsme i publikovali. Rozhodně se nesna- žím nic skrývat. Naopak, čím více lidí to bude zvládat, tím lépe. Jak dlouhý čas uběhne od odebrání transplantátu k jeho předání? Jsou limity? Časový limit samozřejmě existuje, i když vlastně nevíme přesně, kolik hodin to je. Vycházíme z toho, že nejvíce senzitivní tkáň pro ischemii, tedy pro ten čas, po který je cévní zásobení přeru- šeno, je sval. Protože obličej obsahuje řadu důle- žitých svalů, používáme jako limitní tento čas tedy čtyři hodiny na to, aby se cévní zásobení znovu obnovilo. Takže od bodu, kdy se tvář odejme dár- ci, máme ty čtyři hodiny na transport a přišití cév znovu dohromady. Zatím se to vždy povedlo. Transplantace, to jsou vždy vlastně dvě ope- race v jedné, přičemž už ta první vytváří předpoklady pro tu druhou? Kde berete jis- totu, že ten první krok byl v pořádku? Je pravda, že transplantace probíhá jako dvě operace najednou. Klíčové pro první část je za- chovat cévní zásobení. Další prioritou je obsáh- nout všechny tkáně, včetně nervů, které jsou třeba pro správnou funkci nového obličeje. Pří- stup k transplantacím je takový, že neodebíráme žádné tkáně z obličeje příjemce, dokud nemáme jistotu, že odběr od dárce proběhl úspěšně. V nejhorším případě, kdyby se stalo něco s ode- branou tkání, bychom jednoduše přišili zase původní obličej příjemce. Při druhé operaci, vlastní transplantaci, spo- jujete cévy, aby transplantovaná část byla vyživovaná a žila, spojujete nervy, aby byla funkční. Co je náročnější? Nejnáročnější je odběr tkáně dárce. Všechny následné kroky jsou nám známy jako části růz- ných jiných operací, disekce nervu či připojení kosti jsou v dnešní medicíně běžné úkony. Pro- tože ale je celkově těch struktur hodně, zabere to také hodně času. Dá se to vyčíslit? Pro představu… Počítejte tak dvacet čtyřiadvacet hodin na operaci. Kolik lidí takový tým vlastně čítá? Je velký. Počítáme do něj všechny disciplíny a specialisty, kteří pomáhají. Samotných chirur- gů stačí jen čtyři až pět, ačkoliv čím více, tím lépe, je příjemné mít náhradu, když je člověk unaven. Když pak přidáte anesteziology, lékaře JIP, infekční specialisty, imunology, transplantač- ní chirurgy, sestry, terapeuty pro obecnou reha- bilitaci i pro speci ické úkony obličeje, výzkum- né pracovní a podobné profese, napočítáte bez problémů tým padesáti lidí. V podstatě musí existovat dokonalá a komplexní infrastruktura, která je schopna poskytnout vše, co je třeba. Proto se tyto operace nebudou asi nikdy prová- dět mimo transplantační centra. Každá vaše operace je svým způsobem pro- jekt, který musí mít jistě svou přípravnou Vyrůstal v Ostravě, po maturitě na Wichterlově gymnáziu absolvo- val Lékařskou fakultu Palackého uni- verzity v Olomouci. Ještě v průběhu studia využil možnosti stáže v Bosto- nu, kam po promoci na olomoucké univerzitě odjel, aby po několika letech hledání nastoupil do tamní respektované nemocnice Brigham and Women‘s Hospital, kde absolvo- val rezidenturu a později, již jako kmenový lékař, také založil transplantační centrum plastické, úrazové a popáleninové chirurgie, jehož je dnes ředitelem. Toto cent- rum se pod jeho vedením stalo svě- tově unikátním pracovištěm, speciali- zujícím se na nejnáročnější rekon- strukční transplantace obličeje a končetin. V roce 2012 získal Cenu za rozvoj transplantační medicíny, kterou udě- luje Česká transplantační nadace, o dva roky později mu Nadační fond Neuron, podporující českou vědu, udělil Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína, v roce 2015 jej prezident Miloš Zeman vyzname- nal medailí Za zásluhy. Bohdan POMAHAČ Nejnáročnější je odběr tkáně dárce. Všechny následné kroky jsou nám známy jako části různých jiných operací, disekce nervu či připojení kosti jsou v dnešní medicíně běžné úkony. Protože ale je celkově těch struktur hodně, zabere to také hodně času. BE LEADERS 34

fázi, fázi realizace i fázi postrealizační. Jak dlouho která trvá, co obnášejí? První příprava probíhala vlastně několik let před první transplantací. Chápejte ten čas jako celko- vou přípravu, logistickou, operační i pooperační. Dnes je to již méně času, řádově měsíce, protože jsme vyvinuli vlastně svou verzi transplantace, kterou jsme s obměnami použili pro všech osm pacientů. O samotné operaci jsem se už zmínil, postrealizační fázi představuje jednak podpůrná péče o pacienty a také vlastní výzkum. Právě proto, že jsou to všechno unikátní operace, je třeba je pečlivě analyzovat. Celá řada výzkumů se pak týká vlastního procesu odhojování, imu- nologických procesů v kůži i podkoží a mnoha dílčích problémů, vlivů či otázek s transplantace- mi spojených a ovlivňujících výsledek. Popsal jste ve studii u svých pacientů pře- kvapující změny kostí a svalů, stárnutí, zmenšování, změnu struktury. Jste už blíže poznání, proč se to děje? Popravdě řečeno, stále ještě nevíme, proč tomu tak je. Bude asi těžké to prokázat, ale pravděpo- dobně se jedná o nenormální cévní zásobení, možná i o formu chronického odhojování tkání. Nevíme. Vizionáři ilustrují dokonalost zítřka i tím, že operovat budou roboti, neunavitelní, přes- nější než ruka chirurga. Z vašeho pohledu, je to možné? Určitě je to budoucnost. Je otázka, jestli se toho já dožiju, ale člověk nikdy neví... Sám jste zmínil, že transplantace jsou jen přechodné řešení, budoucnost vidíte v mož- nostech biologicky vytvořit nový obličej nebo končetinu přeprogramováním buněk, aby chybějící partie těla dorostly. Teoreticky to prý funguje, v praxi je problémem čas, růst trvá příliš dlouho. Je celá řada možností, o kterých se uvažuje. Kmenové buňky, přeprogramování buněk, vyrá- bění či pěstování tkání… Bohužel všechny tyto pokusy se zdají být stále ještě vzdálené pacien- tům. Problémů je cela řada a žádná ta metoda nedozrála zatím do úrovně, kdy by byla použitel- ná v klinické praxi. Ani metoda kmenových buněk, které mo- hou být vším? Snad mohou, ale nalézt jim správné prostředí, ve kterém by vykonávaly patřičné funkce, je neobyčejně složité. Diferenciaci, která probíhá během zrání embrya, není možné znovu nastar- tovat. Kmenové buňky umíme dnes jakoby posu- nout směrem k takové diferenciaci, která cha- rakterizuje určité tkáně, ale kompletní náhrada specializovaných tkání ještě úplně možná není. Medicína je často spor mezi konzervativní a radikální, leckdy až experimentální cestou. Vaše práce je svým způsobem experiment, nikdy nebudete mít možnost čerpat z tisíců studií, nemáte možnost se kvali ikovaně při- pravit. Je to na vás a vašich lidech, je to kolo- sální improvizace… V mládí jste platil za ta- lentovaného šachistu. Máte rád improvizaci? Myslím, že je velký rozdíl mezi improvizací a ex- perimentem. Improvizace v sobě obsahuje ja- kousi reakci na nečekané události, které člověk řeší, jak nejlépe v dané situaci může. Experi- ment je ale úplně jiná záležitost. Jeho základem je důkladně připravená vědecká hypotéza a tu se jím snažíme potvrdit nebo vyvrátit. V experi- mentu by se improvizace dít neměla. Jako chi- rurg, který pracuje s lidmi, ji také nemám rád. Chci byt vždy maximálně připraven. A pro kaž- dou možnost, která může nastat, chci mít při- pravené také řešení. Tak to bylo i v případě pří- pravy transplantace obličeje. Jak se to vůbec stalo, že jste si vybral z těch mnoha možností medicíny právě plastickou, respektive transplantační chirurgii? Byla to shoda náhod. Vždy jsem věděl, že chci být chirurg. Jaký, to se postupně určovalo tím, jak jsem tuto disciplínu poznával. Nelituji ale ničeho. Mnohem populárnější a také lukrativnější už dávno byla chirurgie estetická… Popravdě řečeno, provádím ve své praxi stále více estetické chirurgie. Je to podle mého názoru přirozená součást naší specializace a existuje jakási kontinuita rekonstrukční a estetické chi- rurgie. Každá rekonstrukční chirurgie totiž kon- čí jako estetická. Vedete prestižní transplantační centrum, jste autorem unikátní metody odběru transplantátu, posunujete hranice svého oboru, provádíte operace, které zatím nikdo jiný nezvládl nebo si na ně netrou l. Jak se dokážete vyrovnat s pochybnostmi? Zklamu vás, nemám žádnou dobrou ani překva- pivou či originální odpověď. Pochybnosti o sobě člověk má asi vždy, a asi by je i vždy mít měl. Snad jen, nemám velké ego, to možná pomáhá také. A jak se vyrovnat s neúspěchem? Se situací, kdy víte, že jste s týmem udělali všechno, přesto výsledek není takový, jak jste očeká- vali vy či pacient. To se bohužel stává. Důležité je snažit se rozluš- tit, proč se to stalo, a pokud nejde o čistou náho- du, tak i vymyslet, co by se dalo dělat příště pro to, aby byl výsledek lepší. Chirurgie je obor, kde se člověk neustále snaží zdokonalovat. Stejná je ale celá řada jiných oborů. Máme měnit svůj vzhled, své vlastnosti, svou DNA? Nestává se z člověka produkt? Teoreticky je přece již dnes možné stvořit bělocha vyššího vzrůstu s takovou stavbou kostry a svalových vláken, že bude předur- čen vítězit jako Usain Bolt… Klonování ovcí, prasat či koz a psů je možné už teď, takže je jisté, že totéž lze provést s člově- kem. Zároveň je možné opravovat či manipulo- vat genom, takže teoreticky se do budoucna možná podaří vybírat vlastnosti potomků, jejich fyzický vzhled, eliminovat choroby a podobně. Přesto, že celá řada těchto věcí je neetická, musí- me počítat s tím, že se to někdy stane a bude to součástí naší společnosti. Jak se to stává v celé řadě jiných situací, legislativa a řád bohužel ně- kdy následují až poté, co se věci stanou. Zatím to sice vypadá, že to bude ještě nějakou dobu trvat, ale určitě by se na to měly patřičné orgány patřičně připravovat. Nijak mě neláká představa, že si jako rodič vyberu z nabídky reprodukčních klinik voli- telné parametry svého dítěte, a když si to časem rozmyslím, dám potomka k vám na repasi… Tak to vám rozhodně nehrozí, protože s tím já nechci mít určitě nic společného… Bohdan Pomahač se svou manželkou Hanou, oční lékařkou původem z Prostějova, vychovávají dceru Annu a syna Daniela. Každoročně se všichni vracejí na pár týdnů do Čech BE LEADERS 35

BE LEADERS 36 Do telefonu dostávám informaci, že Pepik už na mě čeká. Když se s ním setkávám tváří v tvář, zjišťuji, že Pepik neboli Josef Dostál má přes dva metry. Po světovém šampionátu v rychlostní kanoistice v Portugalsku, kde před několika dny získal zlato a bronz, působí trochu unaveně. Přesto naprosto spokojeně. Vzpomenete si, kdy jste poprvé seděl v kajaku? Jasně! Můj táta byl trenér rychlostní kanoistiky a veškerý svůj volný čas trávil v loděnici. Hned jak jsem se narodil, vzal mě a posadil do lodi. Samozřejmě na břehu. Mohlo mi být sotva pár dnů, takže tenhle zážitek znám jen z vyprávění. Poprvé jsem opravdu sedl do lodi ve třech le- tech. Byl jsem s rodiči a sestrami na soustředě- ní a táta mi řekl, ať se kousek projedu na kaja- ku. Vlezl jsem do něj, ujel deset metrů a pak si už pamatuju jen bublinky nade mnou a táto- vu ruku, jak mě tahá z vody. Takže první vzpomínka není moc šťastná… Jak to, že ne? Bylo léto a teplo… Pravda, byl to trochu šok, ale nemůžu říct, jestli ta vzpomín- ka je pozitivní nebo negativní. Hlavně je silná. Vyvedlo mě to z komfortní zóny. Třeba jedna z mých prvních vzpomínek na dětství je s mojí mamkou. Ona nikdy nemluví sprostě. Ale pa- matuju si na jednu cestu v našem starém žigu- líku, kdy nadávala, že jí nejde zařadit dvojka. A to není pozitivní ani negativní. Není to o tom, jestli jsou vzpomínky krásné, ale o tom, jak moc jsou silné. Lucie Bezoušková Herbert Slavík, Markéta Navrátilová, Iva Roháčková / Dukla, archiv Ori lame KLUK OD VODY

BE LEADERS 37 K rychlostní kanoistice vás pak vedl tatínek? Moji rodiče jsou oba sportovci, takže mě odmala vedli ke sportu. Prošel jsem si hokejem, atleti- kou, fotbalem, plaváním, judem… Ale nic mě tolik nechytlo, nikde nebyla tak přátelská atmo- sféra jako v loděnici. Trénovat jsem začal asi v deseti letech, ale jezdit jsem uměl už dřív. Ba- vily mě hlavně ty začátky, protože to nebylo „teď pojedeš deset minut naplno“, ale spíš „dojeď támhle ke skále, koukni se, jestli jsou ve vodě ně- jaké ryby, a pak se vrať“. No a když dítě hned v začátku takhle zabavíte, vytvoří si ke sportu úplně jiný vztah. Co považujete za svůj první velký úspěch? V roce 2010 jsem obsadil druhé místo na junior- ském mistrovství Evropy, což byl v té době asi největší úspěch na danou trať. Tehdy jsem si řekl, že by z toho v budoucnu mohlo něco být. Výsledky nebyly světové, ale pořád jsem se zlep- šoval, a v roce 2012 jsem přešel do kategorie dospělých. Tehdy jsem během maturity na gym- náziu dokázal s kluky ze čtyřkajaku získat olym- pijskou medaili v Londýně. Jak se vám to povedlo časově skloubit? Bylo to těžké. Studoval jsem Gymnázium Jana Nerudy, které je dost náročné, ale naštěstí zdejší ředitel byl také sportovec, takže dokud jsem neměl studijní problémy, přimhouřil oko. A ty já jsem neměl. Během maturitního ročníku jsem měl dvoufázové tréninky. Vstával jsem ve čtyři ráno, jel na trénink a na osmou do školy, kde jsem byl první dvě hodiny hrozně aktivní, což rozčilovalo všechny učitele. A pak přišla čtvrtá hodina, kdy se ostatní probrali a já naopak usí- nal. Odpoledne jsem rovnou ze školy jel zase na trénink a domů přijel třeba v devět. Byl jste hodně unavený? Strašně. Jezdil jsem po Praze tramvají a veške- ré volné chvíle jsem využíval k tomu, abych spal nebo se učil. Takže i ty v dopravních pro- středcích. A kolikrát jste přejel svoji zastávku? Jenom jednou! Časem jsem se naučil trasu nazpa- měť a už jsem věděl, kde je která zatáčka a kdy mám vystoupit. Zpětně si trochu drbu hlavu, pro- tože se to moc neslučovalo se slušným vychová- ním – nastoupil jsem do tramvaje a okamžitě usnul. Ale v té situaci se to snad dá pochopit… Nebylo vám trochu líto, když spolužáci po škole někam vyrazili, a vy jste jel trénovat? Vůbec ne. Moji spolužáci byli spíš intelektuálně založení a já jako sportovec jsem mezi ně moc nezapadal. Jsem prostě kluk z party od vody. Když přišla olympiáda, fandili vám? To byli nadšení. Tenkrát se v době nominačního závodu psaly státní maturity, takže kvůli mně se dokonce měnil program závodů. Letěl jsem na kontinentální dokvali ikaci do Poznaně, kde jsem byl do úterý, večer jsem letěl zpět do Prahy a ve středu ráno maturoval. Ve čtvrtek jsem pak odjížděl na další závody do Německa. Z olympiády jste si pak s kolegy ze čtyřkaja- ku odvezl bronz. Jak na hry vzpomínáte? Náš sport je speci ický tím, že člověk do něj zraje později a každý rok je hodně znát. Já jsem byl z českých kanoistů nejmladší, byť ze všech nej- větší. Aby se člověk v tomhle věku dostal na olympiádu, je skoro nemyslitelné. Pro mě to byla velká zkušenost taky v tom, že jsem zjistil, co vůbec obnáší následná mediální pozornost. Ale protože jsme měli v uvozovkách „jenom“ bronz a byli jsme čtyři, tak se nám média tolik nevěno- vala. Měl jsem čas si zvyknout, jaké to je, dostat se trochu do popředí. Před olympiádou v Riu jsem na to byl už připravený. I tak na nás ale mé- dia těsně před hrami vyvíjela docela tlak. Jaké byly samotné hry? Byly jiné než v Londýně? V Londýně jsme bydleli mimo olympijskou ves- nici, takže to bylo podobné jako naše vrcholové závody. V Riu jsme už bydleli spolu s dalšími sportovci. Celková organizace tam byla o dost horší a dojížděli jsme dál na závodiště. A co bylo jiné – setkal jsem se tam se spoustou sportovců, kteří byli o hodně vyšší než já. Nejen mužů, ale i žen. To pro mě bylo hodně zvláštní, protože když jsem na závodech, tak jsem rozhodně nej- větší ze všech. Několikanásobný mistr světa v rych- lostní kanoistice pochází ze sportovně založené rodiny. Jeho maminkou je bývalá česká reprezentační volejbalist- ka a známá jazzová zpěvačka Eva Emin- gerová-Dostálová, tatínek je kajakář Tomáš Bosambo. Ve svých pětadvaceti letech je Josef držitel dvou bronzových a jedné stříbrné medaile z letních olympijských her v Londýně 2012 a Riu 2016. Josef DOSTÁL Prošel jsem si hokejem, atletikou, fotbalem, plaváním, judem… Ale nic mě tolik nechytlo, nikde nebyla tak přátelská atmosféra jako v loděnici. Trénovat jsem začal asi v deseti letech, ale jezdit jsem uměl už dřív.

BE LEADERS 38 Je pro vás výška spíš výhodou, nebo nevýhodou? Mám delší záběr, dosáhnu ve vodě dál, ale také se musím uvézt. Voda má pro větší lidi zákonitě větší odpor. Nedá se říct, jestli je to výhoda nebo nevýhoda. Vyšší lidé se perou s technikou, která je hodně důležitá. Ale protože jsem začal jezdit už jako hodně malý kluk, mám cit pro vodu a vím, kam přesně jet. Prý také závodíte na speciálně upravené lodi? Je to kvůli výšce i váze. Na lodi sedíte na sedačce a nohy máte zapřené o příčku v přídi. Dělá se několik standardních velikostí, které mají příčku a sedačku různě daleko. Ale já se ani do té největ- ší vzdálenosti nevešel. Museli mi ji proto zvětšit a zvýšit i nosnost lodi. Přece jen, jsem o dvacet kilo těžší než druhý nejtěžší závodník na singlu. Ale není to problém jen u lodí. Musím říct, že docela trpím třeba v letadlech, kde mi nestačí prostor pro nohy. Díky závodům máte možnost se podívat do různých koutů světa. Kam se vždycky rád vrátíte? Domů. Nikdy jsem moc necítil nějakou národní hrdost. Vždycky jsem si říkal, že je vlastně jedno, jestli jezdím za Česko, Slovensko nebo třeba za Německo. Tyhle pocity se změnily až postu- pem času. Nejvíc se to ve mně hnulo na olympiá- dě v Riu, kdy jsem po získání dvou medailí nesl při zakončení her českou vlajku. I když je v Česku spousta lidí zapšklých, na něco si stěžují, je tady politická situace, jaká je, tak věřím, že v hloubi duše mají nějaké to dobro. A většinou se mi daří je najít. Jak se hledá v lidech dobro? Nejde to vždycky, ale když si s nimi povídáte, zjistí- te, že jejich život nakonec není zas tak strašný. Dob- ře se to pozná na rybách. Občas se stane, že přijdu na ryby a někdo mi na mém místě chytá. Tak za tím člověkem jdu a začnu si s ním povídat, protože jsem taky rybář. On se rozpovídá a nakonec se do- zvím ještě i nějaké rybářské inty. A o tom to je. Jaký je v tuhle chvíli váš největší sen? Největší? Asi to, aby mě kanoistika bavila a napl- ňovala. Abych z ní nebyl ve stresu. A abych měl dobrý vliv na lidi, kteří mě sledují. No a samozřej- mě taky vyhrát tu olympiádu, že jo!

PAN BULDOZER Žaluje Ministerstvo pro místní rozvoj i Středočeský kraj, obrací se na OLAF i antimonopolní úřad. Bojuje za právo soukroméhoprovozovatele, který poskytuje veřejnou službu, na stejné podmínky, jaké mají státní zdravotnická zařízení. Chce se také ucházet o evropské peníze a nebýt ze soutěže už řadu let vyřazován pod různými formálními záminkami. Podnikatel Sotirios Zavalianis, kterému patří Multiscan v Pardubicích i nemocnice v Hořovicích a Berouně, by vlastně všechno tohle dělat nemusel. Jeho zdravotnická zařízení prosperují tak, že už musí odmítat pacienty, nemá problém s nedostatkem personálu, dokázal vydělat a sehnat miliardy na nové a velmi smělé inves- tiční projekty, jako je centrum duševního zdraví nebo hospic pro děti. Jenže, pokud s ním chvíli hovoříte, záhy pochopíte, že tento muž, který si nebere v rozhovoru servítky, je zvyklý jít za svou vizí jako buldozer. Politiky by ze zdravotnictví úplně vyřadil, protože do něj vnášejí korupci a nemají odvahu lidem říkat pravdu. „Samozřej- mě, že laická veřejnost, které není obeznámena s celou problematikou, věří populistům. V ČR ale existuje jeden závazný právní rámec a ten neroz- lišuje zdravotnické zařízení ministerské, státní, krajské nebo soukromé. My musíme ctít pravidla, která stát, respektive zákonodárci určí. Pro nás platí stejné předpisy, kontroly, nařízení. Nemůže- me si ani jako soukromý subjekt dělat, co se nám zamane. Státní úředníci ale nabyli dojmu, že mu- sejí pomáhat státním a krajským organizacím. Na nás zapomínají, snaží se přizpůsobit pravidla tak, aby byla státní a krajská zařízení vždycky ve výhodě. Vidíme to podle toho, jak se rozdělují krajské peníze. Zdravotnictví by mělo fungovat nezávisle na rozpočtu krajů,“ říká podnikatel, jehož zařízení poskytují vysoce kvalitní služby a jsou zisková. Systém zdravotní péče v Česku je paradoxní ve své podstatě. Snaží se pacienty přesvědčit, že je založen na zdravotním pojištění, ale celý aparát ve skutečnosti funguje na principu zdra- votní daně. Zdá se to jako banalita, ale není. Za- tímco lidé si dokáží najít kvalitní služby, pojiš- ťovny, které jsou garanty kvality a efektivity poskytované péče, nic takového nezajímá. „Pojiš- ťovna se stará jenom o své tabulky. Když chce něco škrtnout, vytáhne tabulky a spočítá napří- klad, zda chybí, nebo nechybí personál. Oni ne- kontrolují budovy, prostory, kde jsou poskytované služby. Nezajímají se, v jakých podmínkách jsou pacienti, v jakých pokojích, jestli je tam sociální zařízení, nebo není, jaké jsou přístroje, materiály, prostě o nic. Oni jsou jak ze starých dob – nezáleží jim na kvalitě, dají vám peníze a s nimi si dělejte, co chcete. Žádná snaha pojišťoven platit podle úrovně poskytované služby tady není a dlouho nebude,“ konstatuje muž, který se s tím dlouho- době nehodlá smířit. Není ochoten přijmout fakt, že například majitel LDN, která má klimati- zované pokoje po dvou klientech, velké tělocvič- ny, k tomu terapie a další služby pro pacienty zdarma, dostane stejné peníze, jako když má šestilůžkové pokoje bez klimatizace, bez větrání a jedno sociální zařízení na chodbě. „Tím pádem tu ani není žádný tlak na investice do zdravotnic- tví, na zkvalitnění služeb. Nikoho tento aspekt nezajímá. A pak slyšíte, jak jsme všechny zkorum- povali a máme vyšší individuální sazbu, čímž okrádáme systém, a proto vyděláváme. Pravda ovšem je úplně jiná. Naše nemocnice byly za rok 2016 na 85. příčce nejhůře placených nemocnic. Podmínky, které máme my, jsou podstatně horší, než jaké mají krajské nebo fakultní nemocnice,“ říká Sotirios Zavalianis. Valerie Saara archiv, Shutterstock.com BE LEADERS 39

Nezdá se vám, že odpadu je pořád víc? Protože ho vyrábíme. Dnes, kdy je všechno ve výrobě just-in-time, se mnoha irmám vůbec nevyplácí nějak přehnaně kontrolovat kvalitu a analyzovat chyby. Výroba prostě jede, s urči- tým procentem ztrát se počítá. Odběratel vadné kusy prostě nezaplatí. To je nejlevnější způsob. Vezměte kabely pro automobilky. Od dodavatele přijedou statisíce svazků, když kterýkoliv z nich vykáže jakoukoliv chybu, letí do kontejneru. A když je kontejner plný, přijedeme my. Aniž by kdokoliv zkoumal, o jakou chybu jde a proč se stala? Aniž by kdokoliv analyzoval, zda jednoduchou úpravou ve výrobě by se chybám nedalo zamezit? Aniž by se kdoko- liv pokusil chybu opravit? Z kvalitativního hlediska, při nízkém procentu zmetků, to nemá smysl. Když je něco špatně vy- robeno, i když to opravíte, hrozí nebezpečí, že se za čas projeví jiná vada. Prostě se to nevyplácí. Nejímá vás z toho smutek? Svět se mění. Když se podívám tady kolem Plz- ně a k hranicím, vidím stovky hal, ale všechno jsou to vlastně jen sklady a překladiště. To je špatně. Ale je to tak. Jsme levná pracovní síla. Levná a kvalitní. Vietnam, Bangladéš, Indoné- sie… to jsou taky levné lokality, ale ne tak kva- litní. Čína už levná není, a navíc kdo otevřel podnik v Číně, poznal, jak to tam chodí. První roky fabriky vyprodukují čínské mistry a ve- doucí výroby a ti, když se to naučí, si postaví o tři sta metrů dál svoji fabriku. První generace výrobků ještě jde, objednávají se originální su- roviny, ale druhá, třetí a další už ne, protože začnou hledat, kde ušetřit, a nahrazují původní kvalitní materiály a suroviny levnějšími. To u nás nehrozí, kvalitu máme a pořád jsme nato- lik levní, že se vyplatí vozit sem i reklamace z německých e-shopů. Českoamerický ekonom Milan Zelený tvrdí, že je to logický důsledek globálního trhu, jak jsme si ho nastavili. Přesouváním výroby, Petr Karban Jakub Hněvkovský ZLATO Z ODPADU Se Zdeňkem Blažkem, majitelem společnosti Replast, o světě, v němž je přes všechny zelené proklamace odpad stále větší problém. A naštěstí i o světě, v němž se obyčejná lidská slušnost a kvalitní práce ještě pořád, tu a tam, vyplácí… BE LEADERS 40

která má obsloužit celosvětový trh, ne pouze lokální, jak to dělal Baťa, ničíme sami sebe. Je to ještě horší, protože v Číně samozřejmě je spousta chytrých a šikovných lidí, kteří dokážou napodobeniny vylepšit a kolikrát udělat ještě lépe, než je původní originál. A protože mají peníze, zaplatí si i špičkové designéry a skutečně dokáží převálcovat tradiční značku. Je to sice jen zlomek trhu, ale umějí to. Takže podnik v Číně asi nechystáte… Nikdy jsem o tom neuvažoval. Zdeňku, jak jste se ze škodováka stal majite- lem irmy, která je světovou jedničkou? Měl jsem vystudovanou ekonomiku a řízení strojírenské výroby, dělal jsem ekonoma ve Ško- dovce, v obráběcích strojích. A dostal jsem za úkol zlikvidovat obrovský sklad v chotěšov- ském klášteře. Tam se od pětačtyřicátého roku vozily zbytky ze zakázek, které zvláště v pláno- vité socialistické ekonomice vždycky nějaké byly. Neumíte si představit, jak to tam vypadalo. Klášter napěchovaný zbytky až po střechu, ka- bely, plasty, odlitky, elektronický šrot… Ve inále to bylo asi třicet kamionů po pětadvaceti tunách. Tehdy jsem ještě hrál v Německu volejbal a měl jsem v Regensburgu známé, tak jsem napsal na tamní hospodářskou komoru, jestli by mi neporadili. Dali mi tip na pana Ludwiga Langa, který měl irmu na likvidaci takovýchto odpadů. Dohodli jsme se, obchod proběhl perfektně. A po čase mě oslovil on sám, že hledá někoho, s kým by mohl v Čechách založit stejnou irmu, jako má v Německu, a že si myslí, že bych to mohl být já, jestli bych s ním do toho nešel. Tře- tího ledna před pětadvaceti lety tak vznikla sku- pina irem Replast a Recyklo. Dnes jste ale už sám… Ludwigovi bylo před šesti lety šedesát let a už dávno se rozhodl, že déle pracovat nebude. Ně- meckou irmu předal synovi, zahraniční aktivity byl rozhodnutý rozprodat. Přes Patrii Finance a Tomáše Klápštěho jsme české irmy ocenili, při- pravili na prodej a sehnali zájemce, ve inále byli jeden český a jeden zahraniční. Těsně před tím, než se prodej uzavřel, mne pozval na lyže a tam mi řekl, že z hlediska budoucí spolupráce s irmou jeho syna by byl nejradši, kdybych irmy koupil já. A že jestli mu na to kývnu, dá mi je za poloviční cenu, než na kolik byly oceněny. To byla frajeřina. To se asi nedalo odmítnout… Nedalo, ale i proto, že my jsme za dvacet let spo- lečného podnikání neměli ani jeden rozpor, žili jsme tak, jak nežije nikdo v manželství. On byl klasický Bavorák, naše krevní skupina, přál lidem, v Česku k zaměstnancům proslovy říkal česky. Dvanáct let jsme z irem nevzali ani korunu. Díky tomu nemám dnes ani korunu dluhu, ani korunu leasingu. Po dvanácti letech jsme na reinvestice dávali padesát procent, padesát procent jsme si rozdělili. Považuju to za ideální vývoj podnikání, nemáte tlak od bank, nemáte špatné spaní. To má samozřejmě logiku, na druhou stra- nu, taky je riziko, že si budete dvanáct let odpírat a pak přijde nečekaná situace a na straně těch padesáti procent, které si máte rozdělit, bude minus. Kdyby to riziko nebylo, šly by do podnikání tři čtvrtiny národa. Současné know-how jste převzal, nebo vytvořil? Zčásti převzal, z větší části vytvořil. Co jsme pře- vzali z Německa, bylo základní know-how výro- Dvanáct let jsme z irem nevzali ani korunu. Díky tomu nemám dnes ani korunu dluhu, ani korunu leasingu. BE LEADERS 41

by. Měli jsme dvě nebo tři formy, jeden podsta- vec. Dnes máme přes sto dvacet výrobků, tech- nologie za stovky milionů. Jsme světovou jednič- kou ve zpracování kabelových plastů… Úspěšné čtvrtstoletí. Vaše výrobky mají řadu cen z prestižních světových veletrhů. Ten úspěch není jen náš, není to jenom naše invence, co nás posunuje, je to i invence lidí, kteří za námi začali chodit a říkali, že mají tako- vý a onaký výrobek třeba z hliníku a jestli by to z našeho plastu nebylo levnější. A je to levnější? Samozřejmě… Před časem byl obchod s plastovými odpady lukrativní činností. Dnes se situace v tomto segmentu trhu úplně změnila. Proč? Trh se nasytil? Nejsme na velké množství plastových odpadů připraveni, chybějí kapacity. Dříve totiž jejich značná část končila v Číně, která se ale rozhodla, že už nebude skládkou planety. Oni se snažili se vším něco dělat, s čím nic dělat nechtěli nebo nemohli, to zakopali nebo pustili do Žluté řeky a bylo to. Takže dnes je odpadu dost. Ne, je ho přespříliš. V Americe nejsou zpraco- vatelské kapacity vůbec, v Evropě naprosto nedostačující. Přes všechnu tu osvětu a třídění odpadu a všechny politické proklamace a vize bezodpadového hospodářství? Přes to všechno. Nejsou, protože pro všechny velké irmy bylo pořád jednodušší a levnější natlačit odpady do balíků, naplnit kontejnery a poslat do Číny. Sem jde totiž z Číny tolik zboží, že zpátky jezdí kontejnery prázdné, nikdo to nedokáže vytížit v obou směrech. Takže kontej- ner do Číny je levnější než kamion z Plzně do Tachova. Proto jsme před časem museli pře- plácet Čínu, abychom měli surovinu. Navyšová- ní kapacit se nedělo, žádný problém nebyl. Ve chvíli, kdy se Čína odřízla, problém tu je. Vybudovat kapacity rychle nelze, navíc s vědo- mím, že zítra se politbyro v Číně rozhodne jinak a vaše investice půjde do háje. Takže plastové odpady, za které jsme dřív platili, tu jsou v ohromném přebytku a nikdo je nechce ani zadarmo, naopak, kdo si je vezme, chce za to zaplatit. Takže pro vás čínská stopka dobrá… Pro nás dobrá, já mám denně deset telefonátů z celé Evropy, protože všichni vědí, že máme denní zpracovatelskou kapacitu třicet tun. Tak- že můžeme tak trochu dělat fóry typu: „A co dáte?“… Ale já to vítám v jiném ohledu, my si to- tiž můžeme mnohem více vybírat kvalitu, dobře připravený odpad, se kterým ve výrobě nejsou problémy. Vidíte, já měl za to, že Evropa pod tlakem se- verských ekologistických států má odpady vy- řešeny, teď vidím, že se to taky teprve učíme… Budeme se muset rozhodnout, co s tou situací budeme dělat. Jsou tu krom čínského výpadku a faktického nedostatku kapacit jiné problémy. Unie má pro environmentální oblast centrum v zelených Helsinkách a není to šťastné. Já roz- hodně nejsem proti ochraně planety, ale není dobré mít růžové brýle, není dobré mít ani zele- né. A je tu výrobní lobby, která samozřejmě nemá zájem na recyklaci, protože jim bere zisky. Paradoxem je třeba recyklační poplatek. Ten sice všichni platíme, ale nedostane se k nám, zpracovatelům. Ten zůstane v systému. A sys- Mnoho irem zpracovávalo kabely, protože z nich uměly zužitkovat jen kovy. Já jsem od začátku chtěl, abychom uměli zpracovat a zpeněžit všechno, co jde. Protože nevidím důvod, proč vytěžit jen část a ostatní peníze vyhodit, nebo dokonce za likvidaci těch zbytků někomu platit. BE LEADERS 42

tém, respektive ti lidé, co za ním stojí, rozhodují navíc o tom, komu ten odpad dají a komu ne. Což zajistil zákon, takže je navenek všechno v pořádku. Že není v pořádku ten zákon, už do- hlédne málokdo. Když se řekne plast, je to nekonečná šíře druhů… My potřebujeme především kabelové PVC, které je nehořlavé, těžké, stabilní. Navíc je nejkvalit- nější – ekologické, měkké, ohebné, stálobarev- né… A mírná příměs PET z jiných zdrojů nevadí, naopak, je to lehký plast a při lisování vystoupí na povrch, který je pak krásně lesklý. My se spe- cializujeme na tenhle druh odpadu, umíme vytě- žit kabely, elektronický odpad, kovy barevné i drahé, plasty… Zpravidla nahrazujeme recyklo- vaným plastem nové plasty a kovy. Hitem jsou plastové poklopy kanálových šachet, protože krade se všude, nejen v Česku. Hlavní škálu pro- duktů ale dělají různé kabelové kanály, stojany, retardéry a podlahové desky. A co považuji dlou- hodobě za naši výhodu je právě to, že odpad vytěžíme kompletně. Mnoho irem zpracovávalo kabely, protože z nich uměly zužitkovat jen ty kovy. Já jsem od začátku chtěl, abychom uměli zpracovat a zpeněžit všechno, co jde. Protože nevidím důvod, proč vytěžit jen část a ostatní peníze vyhodit, nebo dokonce za likvidaci těch zbytků někomu platit. Vy jste tedy v praxi skutečné bezodpadové hospodářství… Snažíme se o to. Odpad se dá zpracovávat růz- nou formou, existují technologie, jak například z obohaceného směsného domovního odpadu vyrábět desky, ohradníky, kůly a já nevím co všechno… To dělají v Lázních Bohdaneč, pan Mec. Mají historii ještě o něco delší než my, mají také celou řadu produktů. Mají jiné tech- nologie, více než my bojují se složením odpa- du, které se u nich hodnotí a ovlivňuje ještě hůře, ale snaží se o totéž. Zpracovat veškerý odpad. Heslem dneška jsou inovace. Platí to i pro vás? V našich podmínkách inovovat znamená zlepšo- vat to, co umíme. Nechci se soustředit na jiné typy plastů, na jiný odpad, na zcela odlišné tech- nologie, spíš chci zlepšovat vlastnosti našich produktů. My jsme v průměru na čtvrt roku do- předu vyprodaní, takže pro mne nemá smysl pouštět se do nových oblastí, ale snažit se uspo- kojit zákazníka rychleji a lépe, nabídnout výrob- ky s lepšími užitnými vlastnostmi. Třeba ty po- klopy. Zatím je neumíme udělat tak, aby na nich mohl zastavit kamion se čtyřiceti tunami, umí- me takové, na kterých může stát šest set kilo. Desky, co unesou dvě stě tun na metr čtvereční, umíme, ty kanálové vpusti zatím ne. Ale chtěl bych to, to by bylo krásný… Asi to neděláte špatně, když se vaše desky objevily na oslavách sedmdesátého výročí vylodění v Normandii nebo na olympijském stadionu. To je cílený marketing? Zčásti ano, ale z větší části je to aktivita našich partnerů. Ve Francii je například irma, které odebírá osmdesát až sto tisíc našich desek roč- ně. To je každý druhý třetí týden kamion. Když se řešilo, jak na plážích kolem Caen zabezpečit, aby všichni slavní půlky světa a řada tehdejších účastníků operace mohli bez problémů přijet a pohybovat se v písku, řekli organizátorům, že jedině Replast. S olympijským stadionem to bylo podobné. A roboti? Plánujete? Protože u vás je to všechno o ruční práci, jak jsem viděl… Máme velmi kvalitní technologie, ale bez práce lidských rukou se neobejdeme. Nicméně vzhledem k tomu, jaká je situace na pracovním trhu, a s tím, že sehnat lidi je stále těžší, zvláště tady na Plzeň- sku, přemýšlím o využití robotických rukou. Dnes váš holding vlastní i dceru Auricom, kte- rá se věnuje investičnímu zlatu. Předpoklá- dám, že minimálně část vámi prodávaných investičních slitků je z vytěžených kovů z elek- tronického odpadu. Což je možná trochu dada, zlaté cihly z odpadu. Dada, ale symbolické… To je taková malá radost. Když už zlato z elek- tronického odpadu vytřídíme, přišlo mi líto ho prodávat jen tak. Necháváme si z něj dělat v Ně- mecku a ve Švýcarsku certi ikované zlaté slitky. Ekonomice se daří a je o ně zájem, takže zlato jako surovinu zužitkujeme ještě lépe. BE LEADERS 43

ZAPSANÝ V GENECH ÚSPĚCH BE LEADERS 44

roce 1866 tento plzeňský rodák, který vystudoval techniku v Praze, ve Stuttgar- tu a v Karlsruhe, přijal místo vrchního inženýra v plzeňské strojní továrně hraběte Ar- nošta z Valdštejna. O tři roky později závod sám koupil. Zrodila se irma, jež dodnes nese jméno majitele – Škoda. Vlastní železnice Po nevýrazných začátcích, kdy Emil Škoda za- městnával 33 dělníků, se podnik během násle- dujících deseti let roz- mohl díky orientaci na zbrojní výrobu na- tolik, že plzeňskou strojní továrnu rozšířil o slévárnu, přidal no- vou strojírnu, mode- lárnu, kovárnu, ocelár- nu a vlastní železniční dráhu s přípojem na trať Cheb–Vídeň. O rostoucím významu podnikatele Emila Škody svědčí i svědectví podané v souhrnné zprávě z roku 1892 o právě ukončené Pražské jubilejní výstavě, konané v druhé polovině předchozího roku. Emil Škoda tu zaujímá spolu s ostatními strojními průmyslníky významné místo, a to jako vystavovatel i jako inanční i věcný podporovatel konání a průběhu výstavy. Když v roce 1900 ve věku 61 let rytíř Škoda zemřel, jeho podniky zaměstnávaly 200 úřední- ků a 4 000 dělníků. Ten úspěch patrně nebyl náhodný. Plzeňští Škodové, jak ti, co se přesídli- li do Chebu (tatínek Emila Škody v roce 1855), tak ti, kteří se z Plzně odebrali do Vídně, byli rodinou úspěšnou. Úspěch měli nejspíš vepsán v genech. Otec Emila Škody František se pyšnil titulem dvorního rady. V Chebu působil jako krajský lékař. Strýc Emilův Josef rovněž propadl medi- cíně. Na vídeňské univerzitě působil jako profe- sor. Proslavil se zde úspěšným výzkumem dia- gnostických metod. Stal se zakladatelem a vůd- čím duchem vídeňské medicínské školy. Jeho heslo v rakouském národním lexikonu nese půvabný název: „Skoda Josef, vlastně Škoda“. Vzpomenut je tu i jako strýc neméně úspěšné- ho Emila Škody. Chalupníkův vklad I když značka Škoda byla na světě již od roku 1870, její příběh by se rozhodně neodvíjel tak, jak nakonec probíhal, kdyby se 16. října roku 1868 ve Velvarech ve Slánské ulici číslo po- pisné 170 chalupníkovi Klementovi nenarodil syn Václav. Až když se s jeho příběhem a s příběhem jeho podnikatelského druha Václava Laurina, mechanika z Turnova, prolnul i předchozí příběh, můžeme mlu- vit o jeho plnohodnot- ném dokonání. Ale to jsme o nějaké tři desít- ky let předběhli. Nahlédněme ještě jednou do již zmíněné zprávy o všeobecné zemské výstavě, kona- né v Praze v roce 1891, konkrétně do kapitoly XVII. nazvané Prostředky dopravní. Výstava se chlubila celou řadou umně poskládaných kočárů, omnibusů, bryček a povozů, dokonce k vidění tu byly i velocipedy, jak se tehdy říkalo bicyklům. Vystavovala je celá řada irem, avšak šlo veskrze o velocipedy vyvinuté v cizině, v Německu nebo v Anglii, v Čechách jen montované. Byť v Čechách v tom roce působilo již sto klubů velocipedistic- kých, na první český původní velociped si cyklis- tická veřejnost musela ještě počkat čtyři roky – vyjel právě z dílny pánů Laurina a Klementa v Mladé Boleslavi v roce 1895. Tady začal strmě vzhůru stoupat životní příběh Václava Klementa, který ve dvanácti letech opustil chalupnické nuz- né živobytí svého velvarského tatínka a vydal se do Slaného, kde se vyučil knihkupcem. Už jako učeň se stal vášnivým velocipedistou, což doložil i členstvím v místním velocipedistickém spolku. Po krátkém intermezzu v Praze nastoupil jako příručí v knihkupectví na starém městě v Mladé Boleslavi. Po smrti zaměstnavatele, knihkupce Novotného, obchod na splátky koupil. Věren vášni pro cyklistiku nevedl na skladě jen knihy, ale v rozporu se živnostenským řádem prodával i cyk- Ten příběh by se nejspíš odvíjel úplně jinak, kdyby na počátku všeho nebyl rytíř Emil Škoda, do stavu šlechtického povýšený v roce 1899 císařem právě pro výrazné podnikatelské úspěchy. Ivan Štern, Valerie Saara Shutterstock.com, ČTK, archiv Václav Laurin Václav Klement 100 let Československa Legendy mezi značkami Foto: 2x ČTK / PR / Škoda Auto V BE LEADERS 45

listické potřeby. Rozzlobená živnostenská ko- mora ho zamýšlela vyloučit. Měl přece živnos- tenský list jen na činnost knihkupeckou, nemo- hl proto prodávat potřeby pro cyklisty. Kle- ment toho nedbal. Jeho knihkupectví se stalo pravidelným dostaveníčkem všech pokrokář- ských mladoboleslavských mladíků, propad- lých velocipedistickému sportu. Vedli nad kni- hami a nad pneumatikami rozsáhlé zasvěcené debaty nad různými typy kol, volně přecházejí- ce na nová literární vydání soudobých autorů. Tak se tu debaty nad romány Zoly, Čecha či Zeyera prolínaly s horováním nad tím či oním typem řetězu nebo tvarem řídítek. Arogance jako motiv A možná by se příběh českého automobilismu, konkrétně mladoboleslavské značky ŠKODA AUTO, i tak odvíjel zcela jinak, než jak se nako- nec vyvinul, nebýt arogance jisté drážďanské irmy Seidel & Naumann, přesněji řečeno její iliálky v Ústí nad Labem. Spisovatel Adolf Branald v románu Dědeček automobil uvádí, že Václav Klement napsal ústecké iliálce irmy, zda by nebyli tak laskavi a neujali se opravy jeho kola. Napsal jim, bloud, česky a oni ho obratem německy požádali o sdělení v jazyce jim srozumitelném. České řeči nerozumí, měl podle Adolfa Branalda vzkřiknout Václav Kle- ment, českým penězům ano! Šťastná náhoda tomu chtěla, že v téže chvíli nadaného mechanika Václava Laurina, pochá- zejícího z nedalekého Turnova a provozujícího na okraji Boleslavi malou kolařskou opravá- renskou dílnu, opustil jeho společník a Kle- menta přizval ke spolupráci. Neomalenost ústecké irmy oba mladé pány přivedla na my- šlenku: Ne, nebudou opravovat kola, ale po- staví ryze český velociped! Jak si usmysleli, tak i učinili. V roce 1895 nedávno nově zroze- ná irma Laurin & Klement přivedla na svět historicky první český bicykl. Dostal pro dobu i pro oba pány příznačné jméno Slavia. Pod Eiffelovou věží O tři roky později se Václav Klement ocitl v Paříži. Ne proto, aby obdivoval stavební um tvůrců Notre Dame de Paris, natož proto, aby navštívil slavný Montmartre s Moulin Rouge, ale proto, aby na vlastní viděl po ulici prohá- nět se motocykletu neboli velociped opatřený výbušným motorem. Pařížskými hvězdami bicyklu poháněného motorem byli bratři Wernerové. S nimi se Klement nakonec sezná- mil a jednu motocykletu s motorem umístě- ným uprostřed řídítek a převodovým řeme- nem pohánějícím přední kolo od nich koupil, aby si ji odvezl do Mladé Boleslavi. České značky, které se zapsaly do historie Mistr v ohýbání Když MichaelThonet přinesl z německého Porýní na Moravu ohýbané dřevo, byla to rarita.Technologie byla v té době ještě novinkou a uchvátila i rakouského kancléře Metternicha.Thonetovy továrny se proto staly držitelem privilegia c. k. dvorské komory a bylo mu dovoleno ohýbat veškeré dřevo v libovolných tvarech a zakřiveních. Hitem byly především židle, včetně té nejslavnější – thonetky No. 14. Znárodnění znamenalo pro firmu konec, koryčanská továrna se  osamostatnila jako Koryna, z rodinné známky zbyla jen tři písmena. Duch zakladatele Michaela ale žije dál v nadčasových produktech. Primky žijí dál Značka patřila od poloviny 50. let společnosti Chronotechna ve Šternberku a ve druhé polovině minulého století patřila mezi nejznámější české značky. Privatizace s nejasným právním pozadím sporů kolem ochranné známky, láce quartzových strojků a levný import byly takřka smrtelnou ranou. Domácí výroba mechanických strojků sice skončila, značka se ale nadechla a žije dál. Jen v hodinkách Prim dnes najdete většinou švýcarské strojky Rondo, pouze v luxusnějších modelech jsou samonátahy Eta. Ne z nás dělá to, čím jsme Příběh Budvaru začíná 7. října 1895, kdy nový Český akciový pivovar vystavil první várku. V roce jeho uvedení do provozu slavil německý Měšťanský pivovar již sto let své existence. Česko-německé vztahy také historii pivovaru ostře rámují. Jsou dokonce i v pozadí boje o ochrannou známku a faktu, že je pivovar dodnes stáním podnikem. Označení Budweiser Bier se totiž užívalo dávno předtím, než pivovar vznikl. A nový pivovar se musel ve snaze o průnik do zahraničí přizpůsobit. Známku registroval pro celý svět s výjimkou USA, kde již byl americký Anheuser Bush se svým pivem, pro něž od Měšťanského pivovaru koupil licenci na označení Budweiser. Hvězda z orientu Čokoláda Orion patří do pražských Modřan, ale zrodila se na Vinohradech, když už v meziválečném období ji tu vyráběl ve svém podniku František Maršner. Jeho manželka Albína sice začínala s výrobou orientálních cukrovinek, ale zájem byl obrovský a malá dílna přestávala poptávce stačit. Pár let před koncem století se manželé dohodli, že investují do většího podniku, lepších strojů a že začnou zpracovávat i kakaové boby. Unikátností doslova evropskou se staly zdejší vánoční čokoládové kolekce. Foto: ČTK / David Taneček Foto: ČTK / Jan Bárta BE LEADERS 46

Václav Laurin, geniální mechanik, hýřící tvůrčí- mi technickými nápady, když motocykletu Wer- nerovic spatřil a do posledního šroubku spolu s ostatními mechaniky rozebral, prohlásil, vy- robíme vlastní a lepší. Adolf Branald o fran- couzské motocykletě napsal: Vozidlo vypadalo spíše jako šicí stroj než jako motocykl a Kle- ment si hned pomyslil, že opatrní a důkladní Češi nebudou mít k tak bláznivě vypadajícímu vozidlu důvěru. Odhad Klementův byl přesný. Hlavní problém bylo umístění motoru. Na řídít- kách se špatně ovládal, a navíc způsoboval ne- stabilitu stroje. Šestkrát změnili umístění moto- ru, až nakonec jej přestěhovali do středu rámu a zavrhli myšlenku bratří Wernerů, totiž pohon na přední kolo. „Zadní kolo. To je to pravé!“ tvr- dil Laurin a měl pravdu. Řízení bylo mnohem snadnější a vidlice se dala lehce ovládat. Anglie dobyta V lednu roku 1899 Mladá Boleslav spatřila první českou motocykletu značky Laurin & Klement. Trpké však bylo zjištění, že chybějí kupci. Dokonce se ukázalo, že padesátikilome- trová rychlost je spíše odstrašující nevýhodou než předností. Lidé se báli sednout na létající kolo. Klement se vypravil do Prahy. Ale nepo- chodil tam. Sportovně odění pražští mladí pokrokáři si sice nechali předvést umění nové- ho stroje, Klement jim dokonce nabízel, že je naučí během čtvrt hodiny jezdit, avšak žádný tak eminentní zájem neprojevil. Tvrdohlavý a neústupný obchodník Václav Klement se rozjel zkusit štěstí za kanál La Manche, do An- glie. Byla to bezmála drzost pokusit se dobýt Anglii, tuto pevnost soudobého motorismu. Přesto přesvědčil britského obchodníka s mo- torovými stroji Hewetsona. Do pěti minut totiž na motocyklu Laurin & Klement naučil jezdit jeho úředníka. Jízda mu okamžitě zachutnala. Domů si tak Klement vezl objednávku na sto padesát strojů. Sláva značky Laurin & Klement byla hotovou věcí. Dočkala se dokonce i jisté satisfakce. Nedlouho po návštěvě Anglie dora- zil totiž do Mladé Boleslavi dopis z Německa. Výrobce neohrabané motorky Germania žádal mladoboleslavské, zda by nemohl své motocy- kly vyrábět podle boleslavského vzoru a platit pravidelný poplatek za získaný souhlas. K pře- kvapení obou partnerů byli pod dopisem po- depsáni jim známí drážďanští podnikatelé Seidel & Naumann. Svolení z Boleslavi obdrže- li obratem. Dopisem psaným výlučně česky. Hračky bez budoucnosti Jestliže se první ryze český velociped zrodil v Mladé Boleslavi, tak první český automobil spatřil světlo světa v Kopřivnici. Lidé z Mla- Pekárna na Kampě Odkolek peče již déle než 150 let. Začátky patří na pražskou Kampu a za všechno mohla láska dcery mlynáře Trödla a mlynářského učně Františka Serafína Odkolka. Do mlýna se sice přiženil, ale on to byl, kdo přivedl tchána k zakoupení pekárny. Stejnou cestou šly i jeho děti, a tak není divu, že Odkolkovy dřevěné vozy plně naložené pečivem byly typickým pražským koloritem počátku století. Historie od žehličky Čtyři miliony korun investoval pražský podnikatel do hlinské továrny v roce 1943. Nesla název ESA, totiž Elektrotechnická společnost akciová. Produkce byla válečná – rozdělovače k protitankovým bateriím. Konec války však majitele nepřekvapil, okamžitě přichází s náhradním produktem – jen v roce 1945 vyrábí a prodává na 200 000 kusů žehliček. Zlatá éra nastává s rozvojem životní úrovně, milníkové produkty představují vysavač a vařič. Od roku 1960 nesly výrobky hlinské továrny značku Eta a tu si udržely dodnes. Tajemství Fernetu Bylinový bitter není českým vynálezem, nicméně receptura na Fernet Stock je střežena jako největší tajemství. Znají ji pouze dva lidé na světě. Seznam bylin tím tajemstvím není, ač si to mnozí myslí. Sám o sobě nikoho k výsledku nepřivede. Důležité je znát přesné postupy pro každou ze čtrnácti bylin, a to ne pouze v tabulkách. Každá má totiž v každé sklizni trochu jiné chuťové vlastnosti. Každý macerát se tedy v likérce v Prádle nedaleko Nepomuku připravuje vždy trochu jinak. Mimochodem, jen dvě byliny v tom seznamu jsou české. Sirky s klíčem Sušické sirky se vyrábějí už 165 let, mezi nejznámější symboly z krabiček patří klíč, dýmka a nůžky. Právě klíč je vůbec nejstarší známkou, kterou firma používá už od roku 1894. Od té doby si sirky ze Sušice své místo získaly nejen na českých trzích, ale škrtají jimi lidé na celém světě. V poslední době značku trápí falzifikáty asijských výrobců. Odkaz sládka Grolla Když byl v roce 1842 vysvěcen za hojné účasti plzeňského obecenstva plzeňským arciděkanem Hlavanem Měšťanský pivovar na Pražském předměstí, nikdo netušil, že zakrátko bude jedním z nejúspěšnějších plzeňských podniků. A to i proto, že právovárečníci ve prospěch obchodního úspěchu odložili stranou jinak opakovaně vybuchující zášti mezi českým a německým živlem. První várku slavného Plzeňského Prazdroje uvařil bavorský sládek Josef Groll ve středu 5. října 1842. Punc jedinečnosti a kvality si plzeňské pivo s neodmyslitelným německým názvem Pilsner Urquell, který mu pomáhal prosadit se ve světě, drží dodnes. Foto: ČTK / Petr Bayer Foto: ČTK / Miroslav Chaloupka Foto: ČTK / Roman Krompolc BE LEADERS 47

dé Boleslavi se na to ovšem nemohli nečinně dívat z okna. Jednoho dne – psal se rok 1905 – stál na dvoře továrny lehký čtyřkolový automo- bil. Otevřený, s dvouválcovým motorem tvaru V, chlazený vodou, pouhých osm koňských sil… Tomu vozu se říkalo voatyreta a byl to vlastně první český lidový automobil… Pak už to šlo ráz naráz. O dva roky později se mladoboleslavská automobilka L&K stala nej- větší automobilkou v celém Rakousko-Uher- sku. Začala lehoučkým dvouválcem, pokračo- vala závodními automobily, s nimiž slavila v Evropě nemalé sportovní úspěchy, dodávala nákladní automobily a také omnibusy. Jestli ještě v roce 1899, kdy Václav Klement získal objednávku na 150 motocyklet do Anglie, mu pražští, ale i vídeňští bankéři odmítali poskyt- nout provozní úvěr s poukazem, že penězi svých klientů nemohou inancovat výrobu ja- kýchsi hraček nemajících budoucnost, nyní si sami v Boleslavi podávali dveře s výhodnými nabídkami kapitálových vstupů do nadějně rozvíjejícího se podniku. Vypukla však válka a společnost se mohla držet nad vodou jen díky vojenským zakázkám. Bez- prostředně po válce se již tolik nedařilo. Nebla- hý vliv měla i poválečná hospodářská krize. Akcionáři společnosti konstatovali, má-li spo- lečnost L&K přežít, musí najít silného strategic- kého partnera. Našla jej v plzeňské Škodovce. A tak v roce 1925 nakonec došlo k plnému slou- čení obou irem a okřídlený plzeňský šíp si to namířil na sever, do Mladé Boleslavi, kde čino- rodým zůstal dodnes. Spojení mladoboleslavské automobilky L&K se zbrojařským koncernem Škoda automobilce prospělo nejen po stránce kapitálového posílení, ale i po stránce výrobní a obchodní. Díky posile z Plzně se mohla zrodit slavná řada automobilů, mezi jinými řada 420 Popular určená pro lid obecný a současně i řada 640 Superb vybavená silným šestiválcem pro klientelu podstatně náročnější. Tudor, Spartak, Felicia Dozvuky slávy z 30. let zaznívaly v Mladé Boleslavi dokonce ještě v letech padesátých a šedesátých, v době, kdy v automobilce stále ještě pracovali lidé pamatující si nadějné časy tržní ekonomiky. Ač nastalá doba automobi- lovému průmyslu, zaměřenému na občanská vozidla, nepřála a přednost dostávala výroba vojenská, oko automobilistovo potěšily vozy jako Škoda 1101 Tudor, Škoda 440 Spartak a legendární roadster Škoda Felicia. Milníkem se v roce 1964 stala Škoda 1000 MB se samo- nosnou karoserií, motorem vzadu a pohonem zadních kol. Této koncepci Škodovka zůstala věrná až do roku 1987, ač lety koncepce neu- držitelně zastarávala a vozy tohoto typu se nakonec staly beznadějně nekonkurence- schopné. Tehdy se narodil Favorit, který za- hájil novou kapitolu rozvoje mladoboleslav- ské automobilky. Skutečnou renesanci však přináší až v roce 1991 spojení s německým Volkswagenem. Mladoboleslavská společnost se postupně stává nejúspěšnější divizí tohoto nadnárodního koncernu. Tvořivý duch Václa- vů Laurina a Klementa v Boleslavi znovu oči- vidně ožil. Materiál vznikl s využitím zdrojů státní agentury CzechTourism. BE LEADERS 48

spolecnestoleti.cz Jan P. kardiochirurg Oslavme společné století I když jsme si toho hodně prožili, vždycky jsme si v našich srdcích našli místo pro druhé. A proto nám naše země nikdy nemůže být malá.

Petr Karban archiv České značky Republika letos slaví své sté výročí. Těch sto let je naplněno činy obyčejnými i mimořádnými. Zeptali jsme se na ty mimořádné těch, kteří sami dokázali uspět, z ničeho vybudovat Něco. A abychom se nebavili jen o minulosti, přidali jsme otázku k budoucnosti. 1)Česko ve světě proslavily mnohé značky – kterou z nich obdivujete a proč? 2) Co považujete z pohledu své firmy za nejdůležitější pro budoucnost? ŠÁRKA A ALEXEJ LITVINOVI, ASIANA 1) Ze zahraničí nám je nejbližší Indie. Celá je protkaná prodejnami i prodejničkami s logem Bata. Také tam se tato značka stala synonymem pro boty a sotva si ji někdo spojí s Českou republikou nebo dříve s Československem. Druhá značka, která v Indii zdomácněla, je ŠKODA. Škodovky se tam považují za prestižní auta a na jejich spojení s Českem se nezapomíná. Ve své době byla velmi populární i JAWA. Její motocykly se vyráběly v Indii pod značkou YEZDI (z údivu nad tím, že jezdí… smích). Dobrou značkou v zahraničí jsou nepochybně také naši sportovci. V Indii tenisté Lendl a Navrátilová. Ovšem ne vždy jsou spojovaní s Českou republikou. 2) Vydržet u kormidla a pak ho předat spolehlivým kormidelníkům. Se vším ostatním si poradíme. JAROSLAVA VALOVÁ, SIKO 1) Obdivuji Avast a jejich produkty, které využívá v informatice celý svět. Dále Linet, který vyrábí chytrá nemocniční lůžka a jehož zakladatel začal z ničeho. A také značku Petrof, o jejíž záchranu ve výrobě pian se zasloužili po restituci přímí potomci zakladatele této výroby pana Petrofa. 2) Pro budoucnost z pohledu naší firmy považuji za důležité mít bezchybnou logistiku, umět využívat nové technologie, nabízet perfektní služby na klíč. Jako neméně důležitou vidím i lidskou stránku obchodu, tedy umět na všech stupních vlídně a profesionálně komunikovat se zákazníky. JIŘÍ HLAVATÝ, JUTA 1) Řekl bych, že značkou se stala Praha, a to tou skutečně světem nejobdivovanější, tou, která otvírá dveře do republiky. Mám úsměvnou zkušenost z obchodního prostředí s cizinci, kteří na moji otázku, zda vědí, kde leží Česká republika, odpověděli, že v Praze. 2) Neláká nás rozšiřování působnosti do dalších odvětví. Chceme se zaměřit na rozšíření výrobkového portfolia a servisu pro zákazníky ve stávajících segmentech. Ve stále náročnějším konkurenčním prostředí se zaměříme na zvyšování produktivity a efektivnosti, budeme více automatizovat některé operace, zaměříme se na úsporu v logistice, a hlavně chceme dostat více pod kontrolu technologické operace s cílem snížit odpady. Samozřejmě považuji za nejdůležitější starost o zaměstnance, kteří jsou pilířem všech úspěchů. n ato ní ANKETA BE LEADERS 50

JOSEF MATĚJKA, CS BETON 1) Baťa, protože z regionu, ve kterém bylo na začátku první republiky těžké sehnat práci, vznikla díky českému podnikateli světově uznávaná firma s naprosto neobyčejnou péčí nejen o vlastní výrobek a techniku, ale také o výchovu zaměstnanců a vztah k nim. 2) Ekonomickou stabilitu a vymahatelnost práva. Zejména vymahatelnost práva je v současné době vážně narušena naprostou nekonzistentností rozhodování soudů. Rozhodování je zcela nepředvídatelné, i když z hlediska skutkové podstaty se jeví situace jako jasná. Neakceptovatelná je i doba, po kterou běžné řízení trvá. Rozhodnutí zpravidla přichází v době, ve které je již zcela nepotřebné. Orgány činné v trestním řízení nemají chuť se zabývat sebelépe připraveným podáním. A takto bych mohl pokračovat dále… MARTIN PODZIMEK, PODZIMEK A SYN 1) V tomto bodě mi okamžitě a s určitostí vytane na mysli Baťa. Může to znít jako klišé, ale v případě naší rodiny je obdiv a uznání této firmě dlouholetým setrvalým jevem. To, jak dokázal Tomáš Baťa z malé dílenské výroby a z okrajového sortimentu vytvořit průmyslové odvětví a z bot komoditu, je inspirativní příběh lidského umu, odhodlání a důslednosti i po desetiletích. Komplexnost, s jakou spojil Baťa prosperitu svých továren s životy svých zaměstnanců a s podobou měst, ve kterých působil, má i dnes dalekosáhlý přesah ve srovnání s jinými úspěšnými značkami. Skutečnost, že toto svoje pojetí byznysu dokázal rozšířit a implantovat do celého světa, dokazuje sílu osobnosti, motivace a přesvědčení, zkrátka jedinečnost brandu Baťa.   2) Zaměstnance! JAROSLAV VRTAL, SAPELI 1) Obdivuji výrobky značky JAWA – i dnes jsou historické exponáty jedničkou, která každého zaujme. 2) Nejdůležitější jsou lidské vztahy, soudržnost a loajalita. A neméně důležitým faktorem je schopnost přicházet neustále s něčím novým, být inovativní, protože jedině tak můžeme zůstat lídrem trhu. JIŘÍ TŮMA, TUKAS 1) Já obdivuji z českých značek nejvíce ŠKODA AUTO. Je pravda, že je sice ve vlastnictví německého koncernu VW, nicméně tento výrobce dokázal nejen vyrábět srovnatelné výrobky, ale dokonce v lepší kvalitě, než je tomu v bývalých západních zemích. A to již mají na svědomí naše šikovné české ruce. 2) Pro budoucnost bude nezbytné velmi pečlivě sledovat vývoj automobilového průmyslu, jakým směrem půjde, a včas na to reagovat. Pro nás je nyní nejdůležitější vybudovat nejen dostatečné kapacity, ale i dokonalé pracovní prostředí pro naše pracovníky, aby měli motivaci pracovat u nás, a ne jinde. To by mělo vyřešit náš problém s nedostatkem řemeslníků. Také je velmi důležité mít zajištěn dostatečný prostor pro rozvoj našich firem, protože v budoucnu budou auta distribuovat pouze velcí partneři s dostatečnou kapacitou a prostorem. Myslím si, že jsme doopravdy jedni z mála v Praze, co mají již nyní toto zajištěno. ké sehnat práci, vznikla díky čí nejen o vlastní výrobek ost práva je v současné . Rozhodování je zcela o jasná. ravidla přichází nemají chuť vat dále… BE LEADERS 51

JAK SE DĚLÁ STOLETÁ ZNAČKA Stoleté výročí republiky znovuobjevuje značky, které vyšly z českých podniků a dobyly svět. Je to ale současně i příležitost, abychom si všimli značek, které sice jsou na světě mnohem kratší dobu, ale jejich potenciál opravňuje k dlouhověkosti. Jednou z nich je bezesporu Fenix severomoravského podnikatele Cyrila Svozila. Petr Karban Ondřej Hošt a archiv roce 1989 byl Cyril Svozil, tehdejší výrobní náměstek Rudných dolů Jeseník, na bratislavském veletrhu a hledal výrobní program pro svůj podnik. Jedním z šesti zajímavých produktů bylo elektrické topení. Drama- tická porevoluční doba probudila odvahu jednotlivců, ale zabila odvahu tehdejších irem. Když Cyril Svozil zjistil, že plány na rozvoj podniku, kterým věřil, jsou odsouzeny k tlení, učinil osudové rozhodnutí. Vydal se jako jeden z prv- ních na dráhu soukromého podnikatele a v březnu roku 1990 založil první severomoravské eseróčko. Tušil, že v no- vých podmínkách Česko čeká růst do evropských rozměrů, a věděl, že význam elektřiny rozhodně nebude klesat. Na- opak. V rodině si sice všichni mysleli, že se zbláznil, ale on byl rozhodnutý. „Byla to krásná doba. Poprvé jsem si mohl zkusit být odpovědný sám za sebe a ukázat, na co mám. V BE LEADERS 52

V euforii roku devadesát šlo všechno snadno, ni- kdo nikomu neházel klacky pod nohy,“ vzpomíná dnes majitel irmy, kterou zná celá Evropa. Odvaha a trpělivost Jestliže Cyrilovo rozhodnutí podnikat bylo v té době krokem do nejistoty, pro mnohé nepocho- pitelným, jeho volba orientovat se hned od za- čátku na tvrdé trhy velké Evropy byla ještě nepo- chopitelnější. Vždyť kdo by stál o české výrobky neznámé irmy? „Nebylo to snadné, ale že je český trh malý, bylo jasné. Byla to taková výzva, buďto to vyjde, nebo to zavřu. Uspět jako neznámý mezi nejlepšími, to dodává sílu. Výhodou bylo, že jsme nešli na západní trhy s novým produktem, elek- trické topení tam bylo známé. Přesto to trvalo deset let, než jsme si vybudovali takovou pozici, že jsme neobjížděli Evropu, ale zákazníci začali cho- dit sami,“ popisuje Cyril Svozil začátky a odhaluje tak dvě základní vlastnosti, které jsou předpo- kladem úspěchu. Totiž odvahu a trpělivost. První akvizice Jestliže se dnes experti radují, jak se čeští podni- katelé dostávají na novou, vyšší úroveň a stávají se i v evropském měřítku investory, protože jsou schopni zahraničních akvizic, je i v tomto ohledu Cyril Svozil průkopníkem. Po třinácti letech na trhu koupil jednoho ze svých dodavatelů. Že se to vyplatí, poznal na tvrdých číslech – během tří let se obrat společnosti zvedl na sedminásobek. První úspěšná akvizice otevřela bránu k evrop- skému růstu. Přišla další britská irma, po ní spo- lečnosti ze Španělska a Francie. Všechno trhy, na nichž už tehdy Fenix měl jméno. S každou akvi- zicí rostly obraty matky v násobcích, a to přesto, že Evropu zasáhla krize. Po takřka třiceti letech od založení první irmy stojí dnes Cyril Svozil v čele rodinného impéria Fenix Group. Hlavní výrobní irmu už dnes vede jeho dcera, která si své první podnikatelské úspěchy odžila ve španěl- ské dceři, holding pomalu přebírá syn, který se vrací z vedení francouzské dcery. „Před časem jsem nevyužil možnosti prodat irmu za skoro dvoj- násobek toho, co jsem si myslel, že by mohla být cena. Děti mi řekly, že peníze je nezajímají, že je to přece naše irma. To byl moc hezký pocit. Dohodli jsme se, že budu pracovat ještě pár let, ale hlavní slovo už přebírají ony. A je to dobré rozhodnutí. Ve Španělsku a Francii ukázali, že jim ta irma patří právem. Nikdy nebudou v pozici dětiček, které do- staly hračku,“ neskrývá Cyril Svozil radost. Předvídání budoucnosti Ale těžko si představit, že muž, který z nuly postavil evropského lídra v segmentu, odejde a bude si užívat zahrádky. Cyril Svozil ani od- cházet nehodlá. „Budu méně pracovat ve irmě, ale budu mít o to více času na to, co mě zajímá. V současnosti je to zcela nový koncept pro budo- vy ve standardu 2020 – vyvíjíme projekt domu s téměř nulovou spotřebou energie. V loňském roce získala společnost Fenix Group za tento koncept ocenění na světovém Expo 2017. S tou myšlenkou jsem si hrál už asi před pěti lety, boom nové energetiky, baterií s vysokou kapaci- tou a dlouhou dobou uložení zcela mění možnos- ti. Napadlo mě se na celý problém energetické spotřeby objektů podívat jinak,“ vysvětluje Cyril Svozil. Dříve na projekt neměl tolik času, zapo- jení dětí do irmy mu ruce uvolnilo. Po dvou letech testovacího provozu koncept dokazuje, že budoucí domy nejenže mohou spotřebovat méně energie než ty současné, ale mohou si mi- nimálně třicet procent své spotřeby vyrobit samy. Ani to ještě není ale všechno. Ukazuje se také, že tyto nové domy mají potíž s řízením nahodilých tepelných zisků. Chybí topný sys- tém s potřebnou lexibilitou, běžné teplovodní systémy, jak je známe, to nezvládnou. Těžko říct, zda před pěti lety žil Cyril Svozil s tou vizionářskou myšlenkou, že v novém pohledu na energetiku se skrývá další potenciál pro růst jeho irmy. Tipnu si, že ano. Pravdou je, že elek- trický sálavý systém, což je přesně jeden z pro- duktů holdingu, je pro nový standard tím pra- vým. Je úsporný i lexibilní. Zítřek je dnes Není to žert, naopak, vážná parafráze někdej- šího sovětského sloganu. Cyril Svozil dnes tvoří zítřek. Není na to sám, spojil se s experty z privátní i akademické sféry, podporuje start- -up. Modulární řešení Fenix 2020 není využi- telné jen v bytové výstavbě, ale hodí se i pro výstavbu obchodních center, výrobních a ze- mědělských podniků a například i dobíjecích stanic pro elektromobily. Koncept je funkční, cenová návratnost technologií je překvapivě rychlá, respektive okamžitá. Problémy mohou být dva – první je v tom, zda trh koncept při- jme, zda si s ním budou vědět rady projektanti a architekti. Vzhledem k tomu, že použité technologie přinášejí zcela nové možnosti úspor a řešení výpadků pro výrobní sféru, které v současnosti úspěšně testuje výrobní závod Fenix Trading v Jeseníku, dá se předpo- kládat, že tento problém je pouze otázkou času. Druhý problém je složitější, legislativní. Ale jednání mezi experty, energetiky a Energe- tickým regulačním úřadem probíhají a věřme, že dají novátorskému projektu zelenou. Je to šance s potenciálem minimálně evropským. A naděje, že značka Fenix má ve vínku dlouho- věkost, s níž se může zařadit mezi ty dnes sta- leté české legendy. 1 Fenix Office Centrum v Jeseníku – nový koncept domu s téměř nulovou spotřebou energie 2 Interiér Fenix Office Centrum – pilotní projekt, na kterém skupina Fenix spolupracuje s ČVUT UCEEB 3 Prototyp domu ve standardu 2020 Fenix úspěšně představil na světové výstavě Expo 2017 v Astaně 4 Účastnící světové výstavy Expo 2017 v Astaně (Cyril Svozil čtvrtý zprava) 1 2 3 4 BE LEADERS 53

PŘEVLEČENÝ OSUD Martin Wichterle stojí v čele skupiny irem, která alespoň jménem navazuje na značku, již za první republiky založil jeho pradědeček se svým partnerem. Sám říká, že rodinnou tradici oživil náhodou. Jenže náhoda jsou jen souvislosti, které nevidíme. Převlečený osud. Co je vaše větší láska, sklo, nebo ozubená kola? Mám rád všechno, co dělám, někdy převládá více práce či starostí se strojařinou, jindy zase se sklářstvím. Ale láska jak ke sklu, tak k ozube- ným kolečkům je stejná, nakonec kdyby tam ta láska nebyla, vůbec bych to nedělal. Jen kvůli penězům nepodnikám, nemělo by to pro mě smysl. Jaké to je, vlastnit a řídit irmu, kterou za- kládal pradědeček? Přece jen, tu možnost nemá každý v téhle zemi… Ta kontinuita je, bohužel, jenom ve jménu. Wikov prošel bouřlivým rozvojem za první republiky, po válce znárodněním, přejmenováním na Agro- stroj, pak kupónovou privatizací a rok poté úspěšně zkrachoval. Návaznost je skutečně je- nom jménem, ale i to je závazek. A žila rodina s vědomím historie? Já jsem vyrůstal už spíše ve vědecké než podni- katelské rodině. Za doby Husáka už se u nás zas tak podnikání nerozebíralo, v té době nebylo zrovna na pořadu dne. U vás se vůbec potkávají zvláštní osudy. Myslím dědečka, který odléval na stavebnici z Merkuru gelové čočky, aby mu strana a vláda prodala světový patent za pakatel do Států… Byl nesmírně šikovný člověk, nejen na poli vědy, ale i v dotažení vynálezu do produktu, což je mnohdy mnohem větší dřina. Zdědil jste po něm něco? Rozhodně nejsem povahou vědec, ale jestli něco, tak snad to, že rád dělám věci, které mě baví, věci, které nás zároveň posunují kupředu. Jestli je to genetika, to nedokážu posoudit. Jak vás to vůbec napadlo, vzkřísit rodinnou tradici? Když sám říkáte, že kontinuita vlastně nebyla… Vystudoval jsem geologii a té jsem se třináct let věnoval i v podnikání. Ke strojírenství jsem se vlastně dostal náhodou, původní geologickou irmu jsem prodal, hledal jsem možnosti investic a našel je ve strojírenství. Nemělo moc valný smysl provozovat irmy pod značkami Škoda či ČKD, což byly původní názvy irem. Zastřešit irmy pod jedinou značkou a vrátit se tak trochu i k rodinné značce mi dávalo smysl. Značku se mi podařilo koupit od člověka, který ji vlastnil z konkurzní podstaty Agrostroje. Strojírenství ale bývalo českou pýchou. Máte nějaký sen, kam dojít? Nemám plány, co se týče met nebo stupňů, po kterých bych měl skákat nahoru nebo nedej- bože dolů. Ale strojařina baví mě i mé kolegy, takže chceme dělat náročnější věci, produkty, které vymyslíme a vyvineme. Strojírenství nám dává velké výzvy a my je chceme naplňovat a být úspěšní ve světě. Jde to vůbec, s relativně malou českou irmou? Uspět se svými produkty je v našem oboru veli- ce těžké. Klíčové jsou reference, nestačí konku- rovat jen cenou. Musíte svět přesvědčit, že vaše zařízení funguje, protože často jsou to kritické části obrovských investičních celků. Když se porouchá převodovka, vyřadí bezpečně z provo- zu celé zařízení. Pro naše zákazníky je nejdůleži- tější víra, že naše produkty obstojí. Pokud nema- jí jistotu, tak vám zakázku nikdy nedají. Hraje v tom roli historie? Marginální. Československo, Česká republika, to jsou pojmy, které zní ještě trochu na jediném trhu, a to je trh zemí bývalého Sovětského svazu. Petr Karban Jakub Hněvkovský Největší československá továrna na výrobu zemědělských strojů vznikla sloučením několika podniků 22. pro- since 1918. Společnost Prostějovské továrny na strojeWichterle & Kovářík brzy zdomácněla pod značkouWikov. Čísla byla na tehdejší dobu úctyhodná, 250 000 m2 provozní plochy, 2 000 dělníků a 150 úředníků. Úctyhodný byl i sortiment – drobné ruční nářadí, plu- hy, mlátičky, vyorávače brambor, parní lokomobily, stabilní naftové, benzíno- vé či plynové motory a generátory pro pohon mlýnů, dílen a menších závodů. O čtyři roky později přibyly ještě auto- mobily, originály vytvořené přímo na míru a přání zákazníka. Mezi první- mi byl i Tomáš Baťa, který si zde nechal vyrobit spací vůz pro své cesty ze Zlína do Prahy. Po druhé světové válce byla společnost v roce 1946 znárodněna a přejmenována na Agrozet, později na Agrostroj Prostějov, ta byla privati- zována v rámci kuponové privatizace a dnes část sortimentu vyrábí společ- nost Agroservis Pavel Šálek. Značku Wikov jako takovou vzkřísil v roce 2004 pravnuk zakladatele MartinWichterle, když nově zakoupené firmy ČKD Hro- nov a Škoda Gear z Plzně přejmenoval na Wikov MGI a. s. a Wikov Gear s. r. o. Tím se začala psát novodobá historie značkyWikov, kterou dnes zastřešuje brandWikov Industry. Do skupiny ved- le dvou již jmenovaných společností patří také bývalé Strojírny Sázavan ze Zruče nad Sázavou, konstruktérská kancelář Orbital2 Ltd. a společnost Detail CZ s. r. o. ze Žirovnice a Jemnice. Všechny výše zmíněné firmy se zabý- vají strojírenskou výrobou, stěžejním produktem skupiny jsou mechanické převodovky a ozubená kola pro nejrůz- nější průmyslové obory. SkupinaWikov Industry vyváží více než 75% své výro- by do zahraničí, zaměstnává takřka tisícovku lidí a její tržby se pohybují na úrovni 1,8 miliardy Kč. Stoletá značka WIKOV BE LEADERS 54

Je iluzí domnívat se, že někdo ve světě dá na zla- té české ruce. Snad jediná česká značka, která má ve světě zvuk, je Škoda. Jak automobilová, tak i strojírenská. To je realita. Baťa ne? Tu nikdo jako českou nevnímá… Jak jste se potkal se sklem? Zase náhoda, někdy před třemi čtyřmi lety, zrovna v období, kdy jsem opravdu po ničem netoužil a byl rozhodnutý zůstat u strojíren- ství. Ale sklo má obrovské charisma, když vidí- te, jak teče, jakou má energii a magii… Nakonec jsem za to setkání rád, je to úplně jiný svět, jak pokud jde o výrobu, tak pokud jde o zákaz- níky. Obohatilo mě to, jsem rád, že se skla mohu dotýkat. Ale z hlediska oboru je to větší boj než strojařina, sklářství bez lásky se roz- hodně jen tak nedá dělat. Ani ve skle neplatí české řemeslo? České sklo je rozhodně ve světě silný pojem. Ale když si uvědomíte rozměr užitného, chcete- -li designového sklářství, je to pro český průmy- sl velice okrajový obor. Jméno tam máme sice větší, ale českou ekonomiku to nespasí. Ale má obrovský smysl ho zachovat, Karlštejn si taky nezboříme. Shodou okolností se věnujete dvěma tradičním oborům, z nichž jsme z obou tak nějak vycouvali… To je asi na dlouhé povídání, co se stalo s čes- kým strojírenstvím a s českým sklářstvím po roce 1990. Ale v obou oborech je velká tradi- ce a dá se z ní těžit. Konkurovat s vlastními produkty bez vývoje a investic do rozvoje, to nejde. Spolupracuje- te s českými školami, s českými vědci? Se školami spolupracujeme, spoustu věcí společ- ně vyvíjíme a testujeme. Je skvělé, že úsilí najít cestu ke spojení vědy a praxe se za určitých bo- lestí u nás začíná vyplácet jak školám, tak pri- vátnímu sektoru. Samozřejmě nejsme světovými giganty, abychom si mohli dovolit sponzorovat výzkum, jako Siemens či General Electric. Ale mnoho našich produktů vzniklo za přispění jak například pražských, či plzeňských vysokých škol. Naší předností je lexibilita. Sledujeme a následujeme dobré myšlenky. A že byste se vrátili i k autům? Sám jsem se do nich pustil, dát dohromady starý Wikov a projet se v něm je fajn. Ale nejsem šíle- nec, automobilový průmysl je tak extrémně kon- kurenční, že nastoupit do něj můžete možná v Číně. Byl jsem zván k některým projektům tady, ale popravdě ani nevím, jak dopadly. To by musel být koníček a já mám pro radost sklo, další adrenalin nepotřebuju. BE LEADERS 55

Dokonalost, která nemá ve světě drahých kamenů obdoby. Dokonalost, jejíž cena je dána mnoha faktory…

BE SOLID 58 ČESKÝM FIRMÁM ROSTE SEBEVĚDOMÍ Marek Loula, ČSOB 62 NENÍ SPRÁVNÁ JEN JEDNA CESTA Eva Kislingerová, MHMP 64 IMPLANTÁT JE NOUZOVÝ VÝCHOD Radek Mounajjed, D.C.M. klinika 68 PAN GALILEO Bohuslav Šantrůček, Travelport 70 VIZITKA: MUZEUM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 72 ÉRA UNIFIKOVANÝCH PRODUKTŮ SKONČILA Pavel Schweiner, Česká pojišťovna

BE SOLID 58

Pocházíte z Brna, žil jste v zahraničí, v posledních letech v Praze. Budu zákeřný: Brno nebo Praha? To po mně nemůžete chtít. Neumím odpovědět. Obě města mám rád a nechci mezi nimi volit. Dobře. Tak aspoň jeden rozdíl mezi nimi… Najdete? Brno žije více v centru. Pražák, který bydlí dále od centra, jde s kamarády do středu města málokdy, v Brně je to naprosto přirozené, tam se žije hlavně v centru… Brno jako i jiná města těžilo z posledních deseti let rostoucí ekonomiky, přitáhlo in- vestory, technologické irmy, ožilo… Jsou ta- kovým důkazem růstu, ale ekonomové už vidí horší časy. Máme se připravit na opako- vání situace před deseti lety? Nemyslím si. Tehdy se jednalo o náhlý propad zakázek v řádu desítek procent, nyní většina sektorů roste. Vidíme však, že celá řada irem je pod sílícím tlakem snižování marže. Většina podniků je v takové kondici, že si s chvilkovým tlakem poradí. Pokud bude marže pod tlakem trvale, podnik musí reagovat. Ziskovost je zá- sadní pro budoucí růst. Export táhne českou ekonomiku, ale není současná situace trochu nečitelná? Trump, Juncker, Čína, Rusko, Írán, Sýrie… Není i v tom skrytý důvod nervozity? Především jsou nereálné představy, že by- chom mohli efektivně fungovat mimo EU. Je pravda, že v minulých letech byl český export postižen v mnoha tradičních oblastech, sám jste je zmínil. Ten dopad vidět je. Když to vy- padalo, že dojde k uvolnění situace v Íránu, řada klientů o tuto destinaci měla zájem. Po uvolnění sankcí se na íránský trh obratem vrhly všechny vyspělé ekonomiky, Britové, Francouzi, Němci… V Íránu mají s českoslo- venskými výrobky velmi dobré zkušenosti. Celou řadu produktů dodnes používají napří- klad ve strojírenství. Obecně tam máme skvě- lé jméno a vnímají nás jako německou kvalitu za nižší cenu. Jinak ale, pokud jde o export, jeho masivní část směřuje do Evropy a tam žádná rizika neevidujeme. Zajímavé ale může být sledování dopadu jednání v trojúhelníku USA – Evropa – Čína. Objevují se nové oblasti? Afrika, Jižní Amerika… Pro řadu tuzemských podniků byly dlouho klíčovými východní trhy, zejména Rusko. Vli- vem ekonomických sankcí musí hledat nové odbytiště jinde. Jednou ze zajímavých oblastí je Afrika, která vykazuje velmi zajímavou ob- chodní dynamiku. Dlouhodobě jsou zde aktiv- ČESKÝM FIRMÁM ROSTE SEBEVĚDOMÍ Rozhovor s Markem Loulou, vrchním ředitelem korporátního bankovnictví ČSOB – o současné kondici české ekonomiky, o změnách, které mohou být darem i prokletím, o trendech, které mění svět, i o nové roli českých podnikatelů. Petr Karban Luboš Wišniewski BE SOLID 59

ní irmy z řad bývalých koloniálních velmocí. Daří se zde i tuzemským irmám. Za zmínku stojí například irma Iveco, která dodala na Pobřeží slonoviny čtyři sta padesát autobu- sů za více než dvě miliardy korun. Jsme rádi, že jsme se jako banka mohli podílet na této transakci. Pro české irmy je to potvrzením, že zde dokážeme obstát i ve světové konku- renci. Takový obchod, jaký realizovalo Iveco, s sebou vždycky nese nějaké další navázané aktivity a kolem toho se mohou vytvořit nové příležitosti. Posilující koruna, rostoucí úrokové sazby, mzdový tlak – jaká rizika pro podniky můžou představovat tyto skutečnosti? Kombinace těchto skutečností je pro podniky určitě hrozbou, jednotlivě jde ale o příležitost ke zlepšení fungování irmy. Je řada podniků, u kterých jsou rizika menší právě proto, že s nimi dlouhodobě počítají. Náklady jdou naho- ru všem a rychleji než prodejní ceny. Mnozí však chtějí dohnat klesající marže obratem, a to nemusí být vždy správná cesta. Někdy je skutečně lepší přibrzdit, dovolit si i mírný pro- pad a investovat. Protože je naprosto zřejmé, že hlavním úkolem ve všech segmentech je růst efektivity a diktát technologií je zřejmý. Naštěstí máme jako Češi schopnost řešit věci za chodu, zlepšovat podnik a procesy. V tom jsme dobří, což vidím při mnoha návštěvách irem. Kterých sektorů se riziko týká nejvíce? Nejlépe je situace vidět v automobilovém prů- myslu. Objemy výroby jsou vysoké, automobil- ky jsou pod velkým tlakem a reakce trhu pře- nášejí na své dodavatele. Jako by zapomněly na rok 2008, kdy se mnohé z nich dostaly do problémů a ty přenesly na své partnery. Bez nich ovšem nemohou existovat, a proto si to tehdy velmi rychle uvědomily a začaly měnit podmínky, aby jim dodavatelé nezkra- chovali. Proč? Protože automobilka má svůj core byznys zpravidla v motorech, lakovně, montáži, ale významnou část procesu výroby tvoří subdodávky v režimu just-in-time. Před- stavují velmi propojený řetězec, s těsnými vazbami, že automobilky si ani nemohou dovo- lit, aby v něm některý článek vypadl. Dnes ovšem jako by na minulost zapomněly a tlak na cenu opět zvyšují. Jsme svědky, že ve snaze získat nové zakázky jsou dodavatelé nuceni snižovat i ceny stávajících dodávek. Nedávno proběhla jednání a došlo ke shodě posunout investiční pobídky k podpoře vyšší přidané hodnoty. Jaký na to máte názor? Pečlivě všechna jednání sledujeme. Osobně si myslím, že bez ohledu na to, co jsme si přáli, re lektovaly pobídky realitu. I montovny při- spěly k přebytku exportní bilance a vytvořily polštář. Teď záleží už na irmách samotných, jak se boudou posouvat dál samy. A ony se po- souvají, nečekají, až s něčím přijde vláda. Jsou tedy pobídky vůbec potřeba? V evropském prostoru jde i o nová technologic- ká centra a jistá míra vládní podpory může být rozhodující pro výsledek, kde vzniknou. Ve hře o investice je ale potřeba najít míru. Podporu vyšší přidané hodnoty vidíme jako krok správ- ným směrem. Ekonomika prochází obdobím značných změn. Jak vnímáte elektromobilitu nebo ší- řeji čistou mobilitu? Kam se posune svět, města, doprava, to nikdo neví. Pokud jde o příležitost pro automobilový průmysl, mnozí současné trendy vnímají jako hrozbu. Já ne. Otázka nových technologií se týká motoru, možná převodovek, ale karoserie, světla, sedačky… to vše je v autech dnes a bude i zítra. Jinými slovy, to, co se mění, mají v rukou samy automobilky. Těch se změny dotknou citelně, jestli kladně či záporně, to je dnes stále otázkou. Všechny ostatní díly, které jsou větši- nou předmětem subdodávek, jsou v současném autě a jsou i v hybridu nebo v elektromobilu. Nevidím důvod, proč by v těchto případech měl vývoj znamenat hrozbu. Příležitostí pro mnohé projekty mohou být evropské peníze. Čerpání dotací ale v posled- ních letech poněkud pokulhává. Nebo se něco změnilo? Připravují se změny limitů pro malé a střední podniky, což je určitě dobrá zpráva. Obecně ale budu opakovat, co říkáme již nějaký čas. Ev- ropské dotace do podniků mohou mít smysl, nemá ale žádný význam podporovat jimi bez- úročné půjčky a podobné nástroje státních institucí. Nejde jenom o to, že se tím deformuje trh, protože inančních zdrojů je dostatek. Jde o to, že podporovat projekty, které nejsou schopny si vydělat ani na úrokové náklady, nemá příliš logiku. Kde vidíte efektivnější podporu? Banky musejí velmi pečlivě hlídat rizika. A současná velmi dynamická ekonomika se v některých segmentech či sektorech do stan- dardních bankovních měřítek zkrátka nemůže vejít. Pro stát a jeho ekonomiku má určitě větší smysl podílet se na riziku než nabízet bezúroč- né půjčky. Neříkám převzít riziko ze sta pro- cent, to se pak rovná tomu, že berete do vozu černé pasažéry, říkám participovat na riziku a rozložit ho. Tak totiž můžeme podporovat nové irmy, dynamicky rostoucí irmy, irmy s vyšší přidanou hodnotou, technologické ino- vátory. Právě oni totiž nejčastěji neodpovídají bankovním kritériím na akceptovatelné riziko. A navíc se to nejčastěji týká malých a středních podniků. Proč se to neděje? Ono se to samozřejmě částečně děje, ale je to otázka kapacity a načasování jednotlivých nástrojů. Myslíme si, že obojí je nedostatečné. Je náš systém podpůrných státních institucí a agentur vůbec efektivní? Ze zkušenosti musím říct, že větší exportéři se orientují na zahraničních trzích velmi dob- ře, jestli někde vidím nějaké rezervy, pak je to opět spíše u menších a středních irem. Pokud se vrátím k dotacím, tak máme vlastní pora- denské EU Centrum a tam jsme schopni klien- tům poradit, jak se v evropské realitě vyznat, případně věci zprostředkujeme z jednoho místa. Poněkolikáté se dotýkáme toho, že menší a střední podniky mají situaci složitější. Není to i tím, že chybí větší medializace úspěšných příkladů? Možná ano, i proto banky přestávají být kla- sickými bankami a do značné míry se stávají dnes technologickými irmami. Na druhou stranu, my příběhů tohoto typu vidíme hod- ně a je to pro nás radost. Zvláště v poslední době, kdy řada českých společností kupuje zahraniční irmy, což tu dříve nebylo, roz- hodně ne v takovém měřítku. S celou řadou klientů řešíme otázku šíření jejich příběhů, ale sami jsme vázáni bankovním tajemstvím. Propagace úspěchů je především věcí každé úspěšné irmy. Jedním ze znaků posledních dvou let je významná akumulace kapitálu. Řada úspěšných irem rozšiřuje portfolio, expanduje nebo přebírá zahraniční konkurenty. Mnoho českých podnikatelů vybudovalo hodnotné irmy, úspěšně je prodali a hledají nové příležitosti. BE SOLID 60

Vzniká kategorie nových českých investorů? Ano, jedním ze znaků posledních dvou let je významná akumulace kapitálu. Řada úspěš- ných irem rozšiřuje portfolio, expanduje nebo přebírá zahraniční konkurenty. Mnoho čes- kých podnikatelů vybudovalo hodnotné irmy, úspěšně je prodali a hledají nové příležitosti. Koupí jinou irmu, a protože už se chovají více jako investoři, s nadhledem i zkušenostmi, rovnou k ní přikoupí ještě zahraniční společ- nost. To je fenomén, který jsme neznali. Jako bychom zapomněli, že může nastat doba, kdy české matky budou tímto způsobem expando- vat a posilovat svoji pozici. Ta doba je tady i proto, že se znásobily možnosti, jak úspěšnou českou irmu prodat. Před dvaceti lety tu neby- ly. Učíme se rychle. Rosteme. My jako banka pak rosteme se svými klienty. Vývoj je znakem další úrovně, na kterou se české kapitálové prostředí dostává. Významnější roli hrají i ro- dinné irmy. Trh se mění i v jiných aspektech, objevují se třeba alternativní způsoby inancování, které zpřístupňují některé nástroje i drobným fy- zickým investorům. Jak se díváte na tyto platformy? Své místo na trhu jistě mají, ale vidím je spíše jako doplňkovou možnost. Jejich rizikem je situace, kdy nastane problém, se splácením úvěru, s hodnotou investice… Zatím takových případů moc nebylo. Rozhodně bych nikomu nedoporučil zvolit alternativní způsob jako nosný. Ale může být velmi zajímavým doplň- kem pro investora, který je schopen si uvědo- mit, že o investici může přijít, a je schopen vážit míru rizika. V případě banky přísná regulace odděluje vkladatele od rizika. Což u alternativ- ních způsobů neplatí. Už to padlo, banky se mění v technologické společnosti, přichází éra open bankingu… Rozdělme to. Informační technologie bankov- ní svět proměňují, i ten korporátní. Jednak měníme klientské procesy, které byly dlouhá léta neměnné. Například obsluha korporát- ních klientů je nyní rozšířena o nové funkcio- nality internetového bankovnictví, které do- nedávna dostupné nebyly. Důvody byly různé, procesní, legislativní… Dnes máme systém, který drtivou většinu požadavků klienta z korporátní sféry dokáže řešit vzdáleně, včetně takových funkcionalit, jako je správa a distribuce dokumentů. Měníme ale i vnitřní procesy, vč. systémů pro úvěrový proces. Mezi našimi systémy funguje řada robotů, kteří mají dokonce každý své zaměstnanecké číslo. Ti zlevňují, zrychlují a zpřesňují komu- nikaci a přenos dat mezi různými systémy a nahrazují rutinní lidskou práci. A open banking, podporovaný evropskou směrnicí PSD2? Open banking je snaha o liberalizaci přístupu k infrastruktuře bankovního trhu. Vše má ale i své náklady. Umím si představit, že někde můžete platit svými penězi a někde svými daty, jak se již dnes děje na mnoha interneto- vých platformách. Je na každém, aby se rozho- dl. Nic není zadarmo. U nás se rozjíždí poměr- ně pomalu, je to hlavně věc důvěry. Všechny nové možnosti jsou výborné, dokud se nic ne- zadrhne. Ale teprve v kritických chvílích se projeví kvalita či nekvalita. Budete-li mít apli- kaci, jejímž provozovatelem je start-up v Hongkongu a vaše platba nedojde na místo určení nebo informace dojdou, kam neměly, je otázka, jak to budete řešit a jak to bude řešit on. Je otázkou, jakou přidanou hodnotu bude mít jedna aplikace, která bude obsluhovat veš- keré vaše inanční nástroje u různých institu- cí. Mimochodem, velké irmy mají již řadu let k dispozici systémy elektronického bankov- nictví, kde mohou z jednoho systému obsluho- vat účty ve více bankách. Před půl rokem jste na českém trhu spustili Trade Club. Můžete ten půlrok alespoň krát- ce zhodnotit? Samotné nás překvapilo, jak pozitivní byla ode- zva. V dnešní době není problém na internetu najít jakékoliv potřebné informace. Rozhodující je, jak rychle je dokážete najít a nakolik jsou pravdivé. To je hlavní kvalita platformy Trade Club. Na jedno kliknutí najdete nejenom ob- chodního partnera, ale dostanete také informa- ce o legislativě a regulacích ve vašem sektoru na daném trhu, o potenciálu zahraničních trhů, trendech... Čekali jsme zájem ze strany malých a středních irem, který skutečně přišel. Ale překvapil nás zájem velkých společností. Není tu náznak soumraku tradičního ban- kovnictví a bankéřů? V retailovém světě probíhá transformace k di- gitální obsluze a může docházet ke změně, kde a v jaké formě si klient kupuje inanční produkt. Ve iremním světě si dovolím tvrdit, že soumrak bankéřů určitě nenastává. Jsme byznys založený na důvěře, osobním kontaktu a dlouhodobém vztahu, poskytujeme jistotu. Firma potřebuje vědět, že její partner je solid- ní a že bude k dispozici i zítra. Technologie se v korporátním bankovnictví uplatňují, zrychlují interní procesy, usnadňují komuni- kaci s klientem, ale fundamentálně charakter našeho byznysu nemění. Banka dnes není jen institucí, která umí spravovat rizika, je i part- nerem, který podporuje a radí. Žijeme ve stej- ném světě jako naši klienti. A vnímáme ho. Proto není jen gestem, že jsme jako skupina KBC podpořili Pařížskou dohodu. Souhlasíme s tím, že snižovat stopu CO 2 je nutnost a pod- porovat moderní čistou energetiku nám dává smysl. Celá řada irem si to uvědomuje také. Nejde vždy jen o zisk. Současný zaměstnanec často nemá práci a soukromí jako dva napros- to oddělené prostory, nesvlékne doma profesi. Chce fungovat v zaměstnání i ve svém soukro- mí se stejnými hodnotami. To je trend, který mění celý svět… Svou bankovní kariéru začal v roce 1998 v belgické KBC Bank. V roce 1999 se přesunul do ČSOB, kde měl na starosti nejprve rozvoj mezinárodní klientely a projekty v oblasti cash managementu pro firmy. Následně byl v letech 2003–2008 ředitelem korporátní pobočky Brno a poté působil až do konce roku 2014 v divizi pro schvalování a řízení úvěrů, od roku 2010 pak na pozici jejího vý- konného ředitele. Tři roky, počínaje lednem 2015, strávil jako výkonný ředitel pro infor- mační a komunikační technologie ČSOB a následně 1. února 2018 vystřídal Jána Luča- na na pozici vrchního ředitele Korporátního bankovnictví. Marek LOULA BE SOLID 61

Budou volby, nekandidujete za velkou Prahu, ale na Praze 2, pokud vím. Co na ní máte ráda a co vám na ní vadí? Ráda? Všechno. Málokdo tuší, že Praha 2 je měs- tem mladých lidí. Žije, rozvíjí se. Speci ická je v tom, že se nemůže rozvíjet do šířky… Nemůže ale ani do výšky… Taky ne, máme výškové koe icienty. V tom je to trochu komplikované. Kde tedy vidíte prostor pro rozvoj? Především v revitalizaci domovního fondu, ne všechny domy jsou ve stavu, v jakém by mohly být. A kdybyste měla najít něco, co vidíte jako nedostatek dvojky… Rezervy vidím na náplavce, která by se mohla dál rozvíjet, líbí se mi záměr na využití kobek ve stěnách. Zlobí mě graf iti na fasádách domů. Zatím se město stará pouze o domy, které má ve vlastnictví, ale myslím, že bychom se měli o tento problém postarat obecněji, protože tu krásnou městskou část opravdu hyzdí. To souvi- sí s tím, že by se v tomto směru mohla zlepšit práce městských policistů. To jsou určitě dvě věci, které nezastírám. Lék na ně? Jediný – hlídat a důrazně trestat, pokud jde o graf iti a podobné prohřešky. Zastavím se u náplavky, tam se totiž dotýká- me sporu rezidenti versus turistický ruch a společenský život. Praha 1 s tím bojuje rovněž. Bohužel řeka není příliš regulována. Velká ev- ropská města s řekou ale náplavky a břehy vyu- žívají, je to osvěžení městského prostoru a k mo- dernímu městu to patří. Aby to ale nebylo živel- né a mohli jsme najít kompromis, musíme řeku a život na ní a kolem ní řídit. Uvažuje se o tom, že by se regulace na řeku měla vnést. To je ale věc spíše velké Prahy, magistrátu… Určitě. Magistrátu ve spolupráci s obvody, jichž se to týká. To je téma samo o sobě, spolupráce obvodů a města. Jak ji vnímáte? Na jedné straně jste se teď nějaký čas pohybovala, na druhou stranu míříte. Těžká odpověď. Volby ukážou, co se bude dít, kam bude magistrát směřovat. Komunikace mezi hlavním městem a všemi částmi je ale nezbytně nutná, připravují se projekty celo- městského charakteru a je potřeba, aby se všichni integrovali a zúčastnili. Dopravní a sociální projekty, školství, to vše přesahuje hranice obvodů… Není Praha nešťastně členěná? Paříž kupří- kladu je v mnoha oblastech řízena jako jeden celek, obvody si řeší třeba své školy a zdra- votnictví, ale výstavba, energie, osvětlení, telekomunikace, doprava, parkování a po- dobná témata jdou napříč městem. Historicky jsme došli k tomu, že v Praze máme padesát sedm městských částí. Čtyřka má 115 tisíc obyvatel, Nedvězí 360. Obě mají stejný metr. To rozhodně není dobré a rozhodně sou- časný stav příliš nepomáhá kontinuálnímu a jed- notnému řízení provozu a rozvoje města. Probíhají nějaké debaty o možných změ- nách? Samozřejmě, debaty probíhají vždy, ale aby sku- tečně došlo po debatách ke změně, chce to vel- kou politickou odvahu. A při vší úctě ke kole- gům, nemyslím, že v dohledné době k nějakým citelným či viditelným změnám může dojít. Pro regiony je nesmírně důležitá spolupráce s regionálními podniky a podnikateli. Platí to i pro Prahu, případně Prahu 2? Spolupráce s podniky je důležitá pro každý re- gion i město, Prahu nevyjímaje. Pokud jde kon- krétně o Prahu 2, má to své speci ikum – zde totiž v podstatě nejsou žádné výrobní podniky. Jsou tu služby, komunikace probíhá tedy přede- vším v této linii. Pikantní je, že Finanční úřad Prahy 2 je nejfrekventovanější a nejvyužívanější inanční úřad v Praze. A důvod? Má to logiku, protože zde má sídlo řada společ- ností a je jich takové množství, že kontrola ze strany inančních úřadů připadá v úvahu asi tak jednou za sto padesát let. Tady je devětačtyřicet tisíc obyvatel a neskutečné množství irem. Ve Slivenci je obyvatel kolem tří tisíc a irem několik desítek. Je to možná pro zasmání, ale i to je důsledek ne zcela vyhovujícího správního členění. Praha 2 je prostě oblíbená. To asi není úplně oblíbenost, která se vám líbí… Záleží na úhlu pohledu. Mohla bych se na to jako správce rozpočtu dívat tak, že mým úkolem je vybrat co největší daně. Na druhou stranu, když Historicky jsme došli k tomu, že v Praze máme padesát sedm městských částí. Čtyřka má 115 tisíc obyvatel, Nedvězí 360. Obě mají stejný metr. To rozhodně není dobré. Petr Karban Jakub Hněvkovský NENÍ SPRÁVNÁ JEN JEDNA CESTA Profesorka Eva Kislingerová žije na Praze 2 od osmdesátých let a nedá na ni dopustit. I to je jeden z důvodů, proč po čtyřech letech práce na magistrátu kandiduje nyní ve svém obvodu, a ne ve velké Praze. Povídali jsme si ale více o městě a ekonomice než o politice. BE SOLID 62

daně nevyberu, ty peníze se v ekonomice ne- ztratí, lidé je použijí nějakým jiným způsobem. Nikdy není správná jen jedna cesta. Peníze jsou oběživo, a pokud obíhají, je to fajn. To mě vede k pocitu, že současný tlak vlády na zvyšování mezd je motivován podobně. Vyšší mzdy znamenají vyšší příjmy do státní- ho rozpočtu… Tempo růstu mezd má být nižší, než je tempo růstu produktivity práce, to je základní ekono- mická poučka. Nejsem si jistá, jak to v tuto chvíli je. Jestliže mzdy mají růst o osm či deset procent a HDP vykazuje podle statistik růst o dvě celé tři desetiny procenta, je tam disproporce. Možná tím výraznější, že HDP je souhrnem celé ekonomiky a růst produktivity ve státní či veřejné sféře, kde stát určuje platy, ani neznáme. Nečekám ale, že bude vyšší než ve sféře privátní. To je asi složitá úvaha. V ekonomice dochází ke strukturálním změnám, digitalizace, roboti- zace, automatizace má ve výrobě obrovský pro- stor, zatímco na úřadech se to vše projevuje v mnohem menší míře a mnohem pomaleji. Mohla bych se na to jako správce rozpočtu dívat tak, že mým úkolem je vybrat co největší daně. Na druhou stranu, když daně nevyberu, ty peníze se v ekonomice neztratí, lidé je použijí nějakým jiným způsobem. BE SOLID 63

Petr Karban Jakub Hněvkovský IMPLANTÁT JE NOUZOVÝ VÝCHOD BE SOLID 64

Jednu z nejlepších klinik u nás bych nečekal tady v Hradci? Není to trochu mimo centrum? Já mám Hradec rád, měl jsem tady babičku, dělal jsem tu postgraduál… Ale hradecká klientela tvoří deset, možná patnáct procent naší práce, jinak k nám jezdí lidé z celé republiky od Ostravy po Cheb. Studoval jste ale medicínu v Sýrii… Tatínek je původem Syřan, v Česku studoval v še- desátých letech chemii. S bráchou jsme se oba narodili tady, ale když mi byly dva roky, přestěho- vali jsme se do Sýrie, kde táta učil na vysoké škole. Každý rok jsme sem však jezdili k babičce na dva tři měsíce, Českou republiku jsem měl odmala rád a hned po promoci jsem se sem vlastně vrátil. Platil vám tehdy syrský diplom? Neplatil, což je trochu pikantní v tom, že za to může i můj otec. Jako prorektor a člen syrské Rady pro vědu a výzkum se zasadil i on o to, aby diplo- my mezi Československem a Sýrií nebyly uznává- ny. V osmdesátých letech hodně lidí ze Sýrie stu- dovalo v Československu a jejích studijní úspěch byl mnohdy politicky motivován. Prosadilo se, že každý, kdo studoval v zahraničí, musel podstoupit vyrovnávací zkoušky. A stejně to pak platilo i na- opak. Takže na Karlově univerzitě vznikla komise, která srovnala program mého studia a zdejšího studia a nadiktovala, co musím ještě splnit. Co bylo zvláštní, my jsme v Sýrii měli asi desetkrát větší důraz na zubařské předměty a nedostatek všeobecných předmětů, zatímco tady v té době všichni zubaři promovali jako MUDr., ne jako dnes s titulem MDDr. Chyběly mi tedy státnice a zkouš- ky z všeobecných předmětů, neurologie, aneste- ziologie, psychiatrie, chirurgie, interny, gynekolo- gie. Po složení všech zkoušek jsem vlastně znovu promoval a byl mi udělen titul MUDr. Má pro zubaře gynekologie smysl? Měla smysl, když manželka čekala syny, tak jsem trochu tušil. Mám za sebou tři kompletní porody. Na získání českého diplomu jsem se připravoval už během studia v Sýrii, věděl jsem, že chci odejít sem, a tak jsem v pátém ročníku chodil na praktika se spolužáky z všeobecné medicíny, takže to pro mne nakonec nebylo tak složité. Státnice a zkouš- ky v češtině jsem složil, a proto mám i český titul. Dnes už by mi uznali i ten syrský. Situace se změni- la i díky tomu, že k nám přichází více cizinců. Exis- tuje systém, jak přijmout lékaře se zahraničním vzděláním, tak zvané aprobační zkoušky. O kterých se dnes diskutuje, jestli jsou či nejsou diskriminační… Neřekl bych diskriminační, nemyslím, že by to někdo měl mít snazší nebo těžší. Ani že by se mělo něco zjednodušovat. Hodně lékařů sem cho- dí ze zemí bývalého Sovětského svazu, kvalita těch škol je různá, jsou tam i soukromé školy, dobře víme, že leckde je možné koupit cokoliv. Nejsem zastáncem snadných zkoušek, jsem ale zastáncem rovných podmínek. Tvrdá, ale rovná škola. Vnímám proto, že je potřeba zavést propra- covanější systém, který sjednotí požadavky mezi školami. Problém současného stavu vidím napří- klad v tom, že se klade velký důraz na ústní poho- vory, které jsou mnohdy subjektivní. Stále trochu platí to, co bylo v Básnících: červeně podškrtnuto chce slyšet docent, modře profesor a zeleně asis- tent. V tomto se mi líbí například systém ve Spo- jených státech, kde jsou jednotné federální státni- ce. Můžete studovat na kterékoliv univerzitě, ale stát dává úroveň, kterou musíte splnit. Ať jste domácí, nebo cizinec. O českém školství, především tom vysokém a zvláště o medicíně, se ale hovoří s uznáním… V některých oborech jsme opravdu na světové špičce, ale v jiných ještě máme co dohánět. Jako vždy je to v lidech. Získání mezinárodní prestiže je podmíněno usilovnou prací, publikováním v re- spektovaných odborných časopisech, je to běh na dlouhou trať. Zároveň si myslím, že by studenti a mladí lékaři měli více cestovat po zahraničních univerzitách a čerpat zkušenosti a inspiraci i jinde než jen na své domovské škole. Další hledisko je i ve inancích, které jsou do školství dávány, se západními školami se nemůžeme ani zdaleka srovnávat. Vy jste vůbec trochu rebel v české medicíně. Rád byste vícerychlostní zdravotnictví, na což zdejší rovnostářské publikum úplně neslyší. Myšlenka nepodkročitelné péče se zatím neujala… Přesto si myslím, že je správná. Dům musí mít základy, schodiště musí mít zábradlí… Všude je něco jako funkční standard. A pak si můžu vy- mýšlet kvalitu a vzhled a jiné detaily. Ale má být řečeno, co je to minimum. Já jsem vnitřně extrém- ní liberál, jsem silně proti jakýmkoliv zásahům, ať už jsou ze strany státu, nebo kohokoliv jiného. Ale ve vašem oboru je to přece jen jiné než v běžné medicíně. Je to jiné, protože na zuby se obvykle neumírá. Na leukémii ano. Na světě jsou dva typy zdravotní- ho pojištění. V tom jednom platí pojišťovna již od prvního dolaru, v tom druhém platí až od urči- té výše. I u pojistky auta máte spoluúčast. Proč mě někdo přesvědčuje, že ve zdravotnictví mám mít něco od nuly? Největší plýtvání peněz je na začát- ku. Utratíme miliardy za nesmysly a pak pořádá- me veřejné sbírky na onkologii, protože paní s karcinomem prsu pojišťovna neuhradí biologic- kou léčbu, a to je hodně smutné. Jaký je váš pohled na zuby v Česku? Je tady obrovsky našlápnuto ke kvalitní zubařině, ale abyste docílil toho vrchního levelu, musí to někdo za inancovat. A veřejné zdravotní pojištění to být nemůže. To je, jako kdybyste chtěl, ať veřej- nou dopravu provozujeme s bentley… To nelze. Ale taky nelze zakázat bentley. A jsme znovu u té nepodkročitelné péče. Zubařina se dostala vysoko a potřebuje peníze, aby rostla. Máme množství Soukromou kariéru začínal Radek Mounajjed ve chvíli, kdy si uvědomil, že pacient chce přijít do ordinace i večer po běžných ordinačních hodinách. Již v době, kdy pracoval v královehradecké fakultní nemocnici, si proto pronajímal soukromou praxi, kde ordinoval v devadesátých letech i v devět v deset večer, jako je zvykem v Damašku. Dnes řídí s vydatnou pomocí manželky patrně nejlepší stomatologickou kliniku v Česku. BE SOLID 65

technologií, které stárnou a musíme je obměňo- vat. A abychom je mohli obměňovat, musíme umět nabídnout a prodat produkty tak, aby se to všechno zaplatilo. My místo toho chceme dávat vysoké částky na to, aby byly zubařské ordinace v odlehlých místech, v maličkých obcích. Stát se nenaučil efektivnímu provozu. Jeďte do Států, poštovní schránky nejsou u domu, jsou vytažené do nějakých centrálních sběrných míst nebo na hlavní ulici. U nás musí pošťačka od domu k domu, v Americe si těch pár kroků ke schránce dojde každý sám. Stejně jako si dojde na pivo. A pak nepotřebujete deset pošťaček, ale jednu a dáte jí větší peníze. Z cizího krev neteče… Právě. Já jsem kdysi kupoval nějaký přístroj, stlačil jsem cenu hodně dolů a ten obchoďák mi říká: „Pane doktore, my vám to za těch sedmdesát prodá- me, teď jsem jich prodal pět do nemocnice po třech stovkách…“ A bylo to o iciální výběrový řízení a ni- kdo se na nic neptal. Tak to prostě je. Debaty politi- ků většinou nikam nevedou, protože je budouc- nost nezajímá. Chtějí zakázat bentley, protože na ně většina lidí stejně nemá. Místo, aby připusti- li, že tu bentley je a že to prostě není auto pro kaž- dého. Já jsem pro to, aby pojišťovna nekomuniko- vala se zdravotnickým zařízením, ale aby se o to staral pacient. Jako v případě pojistky auta nebo domu nebo čehokoliv jiného. Protože kvalitu a vý- kon pojišťovna nikdy nezkontroluje, to zkontroluje jedině pacient. Nehledě na to, že výplň může vydr- žet rok, ale taky pět let. První za tři sta, druhá za ti- síc. Která je vlastně levnější? Nebo jiná věc – naše klinika jede dvanáct hodin denně. Protože se všechny ty technologie musí zaplatit. Je utopie, že začnu v osm a ve dvě končím. Zapojil jsem se teď do projektu, který vytváří strukturu propojených ordinací, které by se měly dostat až do těch vzdále- ných míst a měly by poskytnout slušný standard. Bez dotací. A myslím, že budoucnost mohou mít i pojízdné ordinace. Pracujeme na tom. Má to ještě jednu výhodu, lékaři pracují, ale mnoho času jim zabírá administrativa. Naše struktura by se o ad- ministrativu postarala. Proto přecházíme teď na nové počítačové systémy, abychom viděli ze všech míst, co se kde dělá a dělalo. Chceme doká- zat, že nepodkročitelná úroveň má smysl. I když ji stát nehodlá akceptovat. Je zvláštní, že tohle, co říkáte, soukromé ordi- nace a kliniky vědí, ale ministrům to uniká… Nevěřím na to, že s něčím podobným přijde stát. To musí vzniknout samo, zdola, a trh si to upraví, jak je potřeba. Stát může nařídit kvalitu, ale ne systém. Bohužel nejvíce energie ztrácíme při plnění nesmy- slných byrokratických předpisů našeho státu. V posledních letech jsou slyšet nářky na to, že především v zubařské péči chybí prevence. Chybí? Často se udělá naoko, ne pořádně. Když ke mně přijde pacient a řekne mi, že před týdnem byl na prevenci, a já najdu dvacet kazů, jsem z toho smutný. To není výjimka, to je každodenní realita. Vaše klinika je úspěšná, neuvažujete o rozší- ření do jiných měst? Klientelu na to máte… Do jiných měst ne, ale do nových prostor ano, tady už nám to je malé. Máme svoje laboratoře, až na speciální detaily si vše děláme sami. Sca- nnery, 3D tiskárny, to všechno potřebuje prostor a infrastrukturu. Budeme mít mnohem větší prostory, moderně vybavené, s příčkami z chyt- rého skla. Těším se na to a jsem už nedočkavý jako malý kluk, který čeká na Ježíška... Tady jsme patnáct let a doba pokročila. Vyplatí se investovat do technologií? Vyplatí, ale část moderních hraček v ordinaci je zatím víc show než podstata. Mám tady tiskárnu za pětačtyřicet tisíc eur, a že bych si z toho sedl na zadek, to ne. Má to smysl u kovu, u snímatel- ných protéz, u rovnátek, na archivaci, na výrobu modelů... Na estetické inesy ale nemá. Některé kovové konstrukce děláme počítačovým frézová- ním už více než 15 let, protože je to jednodušší. Ostatní si necháváme dělat ve Švýcarsku. Zatím technologie dokáží simulovat průměrnou práci, ale ne tu špičkovou. Já se hodně věnuju miniinvazivní protetice, kdy třeba odstraňujeme část poškozené skloviny a vytváříme novou, tam se pracuje v desít- kách mikronů. To frézka zatím neudělá, ta udělá klasickou náhradu. Pro tu pobočkovou síť, jak jsem o ní mluvil, je to výborná věc. Zaručí vám určitý moderní standard, „zubařskou konfekci na vysoké úrovni“. Nikoliv ale špičkovou práci na míru. Na naší klinice inesy a detaily dělá zatím člověk, ne stroj. Počítačům ještě chybí ten správný cit. Kvalitní práce, kvalitní technologie… ještě potřebujete kvalitní lidi. Jsou? Jsou. Ale pravda je, že do laboratoře beru nejradši mladé lidi, bez praxe, které můžeme sami zaučit a vetknout jim vysoké standardy práce. Většina lidí se u nás v podstatě vyučila, začínali tady. Někteří zůstali a jsou tu dvacet let, někteří odešli. Ale ty, co odešli, znají v republice všichni, na to jsem hrdý. Vychováváte své lidi, učíte na škole… Neláká vás soukromá škola? Ne. Školíme sice zubaře, ale je to tvrdá práce a musel bych kvůli tomu opustit kliniku. Co bych ale chtěl, je angažovat se více na škole, chtěl bych dát dohromady ucelený vzdělávací program. Mož- ná po padesátce se tím začnu zabývat. Mě nejvíc baví sedět u křesla. A taky přednášet. Na své klinice taky preferujete trochu jiný systém práce, než je v Česku obvyklé… Mně se líbí ten americký, každý se specializuje na něco. Stomatologie je obor mnoha specializací a já chci, aby mí pacienti dostali to nejlepší. Syste- matická a transparentní péče. Navazující a spolu- pracující ordinace specialistů jsou podle mě lepší než jedna ordinace, kde vám udělá jeden zubař Já jsem pro to, aby pojišťovna nekomunikovala se zdravotnickým zařízením, ale aby se o to staral pacient. Jako v případě pojistky auta nebo domu nebo čehokoliv jiného. Protože kvalitu a výkon pojišťovna nikdy nezkontroluje, to zkontroluje jedině pacient. BE SOLID 66

vše. Koordinátor poté koordinuje navazující pro- cesy. U nás pacient neprojde jednou ordinací, ale šesti. Nemyslím si, že všichni v republice musejí být specialisté. Ale když neumím vyčistit kanálek, potřebuju endodontistu. Pro toho, kdo to dělá jednou za měsíc, je to složité, pro toho, kdo to dělá denně, je to jednoduchý úkon. S boeingem nemů- že lítat ten, kdo letěl s ultralightem. Já nedělám třeba chirurgii nebo výplně. Udělám je, nějak. Ale já nechci, aby moji pacienti to měli nějak, chci, aby to měli špičkově. Jste schopen pacienta odmítnout? Jsem. Nemůžu patnáct let ošetřovat pacienta, se kterým si nesedíme. To je nesmysl. My nemáme pohotovost, u nás nesedí ráno pět lidí s akutní bolestí. Přijmu pacienta, uděláme, co je potřeba, a držíme prevenci. Jako zařízení pohotovost samo- zřejmě držíme, o víkendech a ve svátky, protože se o své pacienty postaráme kdykoliv, ale on musí dodržovat naše pravidla. Většina jich to chápe. Někteří ale nechtějí nic slyšet. Zato když jim blik- ne kontrolka na autě, udělají pro to auto první poslední, pro sebe ne. Co jsou dnes největší trendy ve vašem oboru? Mikroskopická endodoncie, ošetření kořenových kanálků pod mikroskopem, i váčků, bez resekcí. Potom využití implantátů v obtížných podmín- kách, dokážeme je dát téměř všude. A obrovský pokrok udělala dentální keramika, můžeme simu- lovat jakoukoliv estetiku. Digitalizace, která má efekt v logistice práce. Zobrazovací technologie, máme CT, máme 3D scanner… Je to nutné? Je. Když vám udělám blbě zuby, usmějete se a bude to vidět. Je na dobré zuby někdy pozdě? Nikdy. Jen si to neuvědomujeme. Jeden poměrně známý a vzdělaný zdejší muž zaplatil své mamin- ce implantáty k devadesátým narozeninám. Dal jí novou kvalitu života a ona rozkvetla, a užívá si to. Znám případy, kdy se pro implantáty rozhodla paní ve sto letech. Ale pak tu také byla seniorka, Němka, movitá, vnuk čekal dole v porsche… Všechno jsem jí vysvětlil, udělal plán, a ona že se musí poradit s vnukem… Vyšla za ním, dvakrát objeli blok, paní se vrátila a řekla, že mi moc děku- je, že všemu rozumí, ale že vnuk si myslí, že ona už nové zuby nepotřebuje… Bylo mi jí líto. Když jsou s těmi zuby takové problémy, není lepší je nahradit hned v mládí? Není. Implantáty jsou skvělé řešení, mám je rád. Když nemáte zdravé zuby. Zdravý zub má ale úpl- ně jinou mechaniku, pruží, má biodynamiku, sti- muluje kloub i svaly… Věřte mi, že nic lepšího není. Implantát je nouzový východ. Soukromá stomatologická klinika v Hradci Králové, která poskytuje komplexní služby v oblasti stomatologické péče, specializuje se však především na implantologii a proteti- ku. Kliniku založil a vede MUDr. Radek Mounajjed, D.D.S., Ph.D., který je předním českým odborníkem v oboru protetiky a certifikovaným soudním znalcem. Přednáší na olomoucké Lékařské fakultě i na zahraničních vysokých školách, jako první český stomatolog přednášel na tak prestižních školách, jakými jsou Harvard University či Mayo Clinic v USA. Je jediným členem prestižní Americké protetické akademie ze zemí střední a východní Evropy, publiku- je v respektovaných odborných časopisech. D.C.M. klinika BE SOLID 67

BE SOLID 68 Jaké to je, řídit v Česku irmu, za kterou stojí produkt silné světové značky? Těžší, nebo lehčí? Takhle se na to nedívám. Celá má manažerská kariéra, a že není úplně krátká, mi potvrzuje jednu věc. Totiž že nejdůležitější je mít pro- stor k samostatnosti. Což ve velkých korpora- cích lze jen velmi těžce, tam vám ustřihají křidélka a žádná velká kreativita se tam uplatnit nedá. Neříkám, že vůbec ne, to by byla hloupost, ale je to značně omezené. Naše společnost je takový typ podobný franšíze, ale ještě více nezávislý. Nějaká závislost ale jistě je… V prvé řadě jsme závislí smlouvou, která je poměrně obsáhlá, jako všechny, které dělají Američani. Na první pohled je velmi přísná a příliš volnosti neposkytuje, ale pokud pro- kážete, že jste loajální, že se vám daří a máte výsledky, tak vás v podstatě nijak neomezuje. Za deset let jsem se do té smlouvy ani jednou nepodíval a myslím, že ani druhá strana ne. To je typický příklad, kdy smlouvu sice musí- te mít, ale nemusíte s ní pracovat. Nejlepší smlouva je vždycky ta, kterou nepotřebujete. To je náš příklad… Spíš jsem mířil k tomu, kolik prostoru máte pro seberealizaci, pro vlastní produkty. Skoro neomezený. Naše úloha je přizpůsobo- vat se na jednotlivých trzích cestovním agen- turám a kancelářím. Z distribuční společnosti se stáváme IT společností. V Praze mám devět Za úspěchem irmy, která takřka v polovině Evropy nabízí globální rezervační systém pro prodej letenek, stojí Bohuslav Šantrůček. Pokud se vám zdá, že jde o oblast, kde se toho moc neděje, zjistíte, že opak je pravdou. PAN GALILEO Petr Karban Jakub Hněvkovský

BE SOLID 69 programátorů, v Krakově pět a na Ukrajině další čtyři. Za pouhé dva roky. To je naše velká výhoda. A dokonce i ten velký angloamerický Travelport má zájem některé naše produkty zakomponovat přímo do svého základního systému. Ten prostor je skutečně veliký. Spíš mám naopak obavu, aby nás nedostatek lidí nebrzdil. Zmínil jste tři země, ale operujete ve dvanácti… Je to trochu jinak, dvanáct zemí máme s Tra- velportem podchyceno smluvně, do nich mů- žeme dodávat systém Galileo. Ale své vlastní produkty můžeme nabízet i prodávat kdeko- liv, v současné době tak operujeme na osmde- sáti trzích. Jak se mění s technologiemi váš byznys? Nejen s technologiemi, významně ho změnily nízkonákladové společnosti. Na jedné straně říkám, že zničily letecký trh, cena i komfort šly prudce dolů, ale na druhé straně létání zpopularizovaly a učinily dostupným. A tech- nologie se k tomu přidaly. Jestliže ještě před pár lety jsme měli devadesát osm procent výnosů z letenek a pouze dvě procenta z ostatních produktů, dnes je to určitě kolem deseti procent. Můj cíl je padesát na padesát, snad to stihnu. A největší změna? Laik by si řekl, že vaše systémy umějí prodávat letenky, co víc je třeba? Těch změn je spousta. Víte, jak se prodávaly letenky, když jsem začínal? V kanceláři v ČSA bylo velké otočné kolo s přihrádkami a hro- mada lístečků, na které se zapisovaly poža- davky z telefonátů nebo když někdo přišel. Obyčejně tužkou, aby to šlo vygumovat, když to byla potvrzená rezervace, tak propiskou, a když tam někdo měl nějakého VIP klienta, psal to červeně. Na toho mi nesahejte… Ano. A dnes? Dnes si chcete koupit z mobilu nejen letenku, ale i nejrůznější přidané služ- by. My se třeba dnes díváme jako na perspek- tivní trhy na Afriku a jihovýchodní Asii, to jsou pro nás země s velkým potenciálem. Ne- věřil byste, že tam je chytrý mobilní telefon používanější než u nás. Celosvětově je asi jedenáct procent letenek rezervováno přes mobil, v Keni je to šedesát procent. Skutečně? Ty země totiž přeskočily období hledání a vý- voje, období pokus – omyl, a začaly používat již hotový produkt. Mají velmi slušné pokrytí i kvalitu signálu. Je to pro ně zcela přirozené. Hlad po aplikacích je tam opravdu velký. A to je příležitost pro nás. Letecké společnosti dnes šetří, kde se dá, dříve běžné služby jsou jen za poplatek. Vyplatí se jim vůbec prodej zprostředko- vaný globálními distributory? Neumím si představit, že by ty systémy ne- existovaly. Samozřejmě je možné prodávat letenky přímo, nízkonákladové společnosti to také dělají, ale pouze point-to-point. Zůsta- ne jim větší marže. Ale pro zákazníky to pří- jemné není, nemohou kombinovat více pře- pravců, respektive je to pro ně složité, problé- my jsou s překládkami zavazadel. Navíc pro nás hovoří fakt, že málokdo dnes už kupuje pouze letenku, objednáváte hotel, auto, řadu jiných služeb. To už letecké přepravní společ- nosti neumějí vůbec. Umíte si představit situaci, že by se vaše služby netýkaly pouze letecké dopravy, ale dopravy obecně? Určitě, už dnes to není výjimkou, nabízíme vlaková spojení, která jsou integrovaná do systému Galileo. Ve Francii, v Rusku, na Ukrajině, v USA… Koncový stav vidím ve své vizi. Ležíte na kanapi, mobil v ruce a řeknete jen: „Možná zítra, možná pozítří bych se rád dostal na Kanáry a strávil tam pět dní.“ Všechno ostatní už se děje samo. Od ta- xíku od vašeho domu až po taxík do hotelu, a to celé i zpět, včetně nějakého programu, vám zařídí váš mobil a náš systém. Hezká vize… Ale nemyslím, že by byla nereálná. Hlasem ovládané systémy a umělá inteligence jsou dnes velké téma a pracují na nich velcí hráči. Mění váš byznys nějak současná bezpečnostní situace? Způsobuje výkyv poptávky po létání, ale na- štěstí se to vždycky rychle srovná. A generuje nějaké nové služby? Především v korporátu, tam je stále častější požadavek na monitoring pohybu, aby mateř- ská irma věděla, kdy a kde se její zaměstnan- ci na cestách nacházejí. Sdílená ekonomika se vás dotýká? V tom současném pojetí ne. Ale když už jsem zmínil jednu vizi, mám i druhou, myslím, že tak, jako si dnes zvykáme na carsharing, budeme si za čas zvykat na sdílení letadel. Co pro vás a váš byznys představuje problém? Nedostatek lidí. Už se projevuje. Hodně spo- léhám na pomoc ze zahraničí. Ukrajinská programátorská škola je špička, po Indii dnes největší líheň expertů. To je můj největší úkol teď, co nejrychleji stabilizovat irmu jako IT společnost a posílit zahraniční trhy. Pokud chce být česká irma úspěšná, neobejde se bez zahraničních trhů. Nechci vás posílat do důchodu, ale jednou přijde den D. Přemýšlel jste nad tím? Mě práce baví, vždycky to byl můj jediný koní- ček. A manželka to pochopila, je radši, když mě má v práci a spokojeného, než abych byl doma a protivný. Spíš jsem myslel na otázku nástupce… Podle smlouvy musím nejprve irmu nabíd- nout velkému Travelportu. To mi trochu usnadňuje situaci, protože mé dcery jdou úplně jinou cestou. Ale tady ve irmě je spous- ta šikovných lidí a myslím, že o budoucnost se bát nemusím. Albánie, Bělorusko, Bosna a Her- cegovina, Černá Hora, Česká repub- lika, Chorvatsko, Makedonie, Moldá- vie, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Ukrajina – dvanáct zemí, na jejichž trzích přímo operuje společnost s rezervačním systémem Galileo. Své vlastní produkty však dnes do- dává do 80 zemí světa. C.E.E. GROUP TRAVELPORT Mě práce baví, vždycky to byl můj jediný koníček. A manželka to pochopila, je radši, když mě má v práci a spokojeného, než abych byl doma a protivný.

Vizitka: MUZEUM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Jedna z nejnavštěvovanějších kulturních institucí v Praze spravuje celkem čtrnáct objektů různého charakteru, které jsou otevřeny pro veřejnost. Kromě stálých expozic mohou návštěvníci zhlédnout i krátkodobé výstavy s tématy Prahy. K expozicím i výstavám nabízí muzeum širokou škálu doprovodných programů. uzeum hl. m. Prahy se zaměřuje na histo- rii a kulturu české metropole od nejstar- ších dob do současnosti. Hlavní budova v ulici Na Poříčí, tak jak ji známe dnes, byla otevře- ná roku 1900, ale předcházel jí kavárenský pavilon z roku 1883. Muzeum spravuje kromě hlavní bu- dovy dalších třináct objektů: dům U Zlatého prste- nu, Podskalskou celnici na Výtoni, Zámecký areál Ctěnice a pražské věže. Další soubor tvoří tzv. Ar- chitektonický trojúhelník, který propojuje moder- ní architekturu z první poloviny 20. století, a to Müllerovu a Rothmayerovu vilu se Studijním a do- kumentačním centrem Norbertov. Ceněné publikace Muzeum je rovněž důležitou institucí pro oblast pražské archeologie, jelikož se podílí nejen na ar- cheologických výzkumech na území Prahy, ale pře- devším shromažďuje a spravuje veškeré archeolo- gické nálezy z Prahy. Koncem roku 2017 se podílelo například na unikátním nálezu Valentinské brány z druhé poloviny 13. století v Křižovnické ulici. Z výčtu činností dále nelze opomenout údržbu a konzervování sbírek a vlastní odborné publikace. Muzeum získalo několik ocenění v Národní soutě- ži muzeí Gloria musaealis, v roce 2015 za nejkrás- nější publikaci Hroby barbarů a letos obdrželo zvláštní cenu za expozici Praha Karla IV. Dalším z úspěchů muzea je vytvoření a činnost metodic- kého centra pro muzejní pedagogiku při lektor- ském oddělení, které pořádá řadu programů z ob- lasti historie Prahy, a to pro děti a školní skupiny všech věkových kategorií, pro širokou veřejnost nebo pro návštěvníky se speciálními potřebami. Jako jediné pražské muzeum pořádá i speciální programy o streetartu a graf iti, v jejichž rámci probíhají také přednášky a workshopy. Hledáme partnery Jako příspěvková organizace je Muzeum hl. m. Prahy inancováno nejen z příspěvku zřizovatele, ale stále větší část prostředků i z vlastní činnosti. Vzhledem k potřebě naplňovat muzejní standardy i zaujmout stále náročnější návštěvníky se zvyšují náklady na odbornou péči a zpracování sbírek, na tvorbu a údržbu expozic i na přípravu nových výstav. Proto se stále častěji muzeum obrací na stranu veřejnosti a nabízí jednotlivým společ- nostem různé formy spolupráce. Narůstající zájem o ilantropii a chod kulturních institucí snad v blíz- ké budoucnosti umožní nalézt silné partnery, se kterými bude možné dosáhnout dalších úspěchů. Muzeum hl. m. Prahy je aktivním členem několika profesních sdružení – v rámci České republiky především Asociace muzeí a galerií České republi- ky, v mezinárodním měřítku je to především ICOM (International Council of Museums) při UNESCO, dále pak např. společenství ICONIC HOUSES sdru- žující nejvýznamnější stavby moderní architektury na celém světě. Letos se Muzeum hl. m. Prahy připojuje k osla- vám 100. výročí Československé republiky – v hlavní budově je to obsáhlá výstava mapující období vzniku svébytné moderní metropole „Praha 1848–1918“ s řadou doprovodných pro- gramů; ve Studijním a dokumentačním centru Norbertov pak bude od podzimu až do příštího roku probíhat výstava věnovaná Alici Masaryko- vé a Boženě Rothmayerové, které významně ovlivnily život především žen, a to nejen v obdo- bí první republiky. Valerie Saara archiv www.muzeumprahy.cz M BE SOLID 70

DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA PRIVÁTNÍ EXPOZICI INVESTIČNÍCH DIAMANTŮ S PODTITULEM VZÁCNÉ BAREVNÉ DIAMANTY + 420 778 492 381 / info@nobless-czech.cz / www.nobless-czech.cz Využijte jedinečnou možnost a přijďte si v termínu 1.–17. 11. 2018 vždy od 8:00 do 17:00 hodin prohlédnout diamanty unikátních tvarů včetně velmi vzácných barevných diamantů s vysokou sytostí barvy do prostor společnosti NOBLESS CZECH v ulici Sinkulova 48 na Praze 4. Věříme, že Vás naše pozvání zaujalo, a těšíme se, že Vás budeme moci osobně přivítat, provést a postarat se o Vás. Kontaktujte nás, abychom domluvili přesný termín Vaší osobní návštěvy. TĚŠÍME SE NA SETKÁNÍ S VÁMI.

Přešel jste z nadnárodní irmy do nadnárod- ní irmy, z inančnictví a pojištění pohledá- vek do pojištění řekněme všeobecného. Je v něčem rozdíl? Coface i HSBC Bank byly velké korporace stej- ně jako Česká pojišťovna. Rozdíl byl určitě v tom, že Coface měl sídlo v Paříži a HSBC v Londýně. „Česká“ sídlí v Praze na Pankráci, a tak nejen vzdálenostně máme podstatně kratší dráhu od myšlenky k činům. Druhý a zá- sadní rozdíl, který vidím, je v tom, že Česká pojišťovna je jedničkou na trhu, a to určuje mnohé. Kultura všech tří korporací je ale velmi podobná. Podstatou je tvrdá orientace na ob- chod, na přidanou hodnotu pro zákazníka, na kvalitu služeb, organizaci a procesy. Coface i HSBC v České republice byly orientovány na iremní byznys, naproti tomu záběr České pojišťovny je mnohem širší. Zahrnuje pojištění fyzických osob i irem. Mluvíme tedy o milio- nech klientů a milionech pojistných smluv. Rozdíl pro mě spočívá rovněž v tom, že Česká pojišťovna je zatím nejlépe procesně řízená irma, jakou jsem poznal. Jak dnes vypadá pojišťovací trh? Roste, to je dobrá zpráva. Životní pojištění, ma- jetkové pojištění a pojištění automobilů rostou v procentech. Důvod je jednoznačný, roste ži- votní úroveň, platy, hodnota všeho se zvyšuje. Jednoduchý příklad – dříve se při rozbitém čel- ním sklu prostě vyměnilo sklo. Jenže dnes to není jen sklo, je v něm vyhřívání, anténa, kame- ra… je to prostě nikoliv díl, ale celý systém. Je ale pravda, že za vyšší životní komfort si musí klienti připlatit i v pojištění. Jak se na pojištění projevují strukturální změny ekonomiky a sdílená ekonomika? Sdílená ekonomika je z pohledu pojištění ještě stále v plenkách. Nechci tvrdit, že nesledujeme trendy a že je to pod hranicí našich zájmů. Pro- dukty na to máme. Kde vidím podstatnou změ- nu, a to i do budoucnosti, je obrovská regulace odvětví. Pokud dnes pojišťovací poradci chtějí prodávat produkty, musejí mít certi ikované vzdělání. Dochází zároveň i k postupnému vy- čištění trhu, kde uspějí jen ti nejlepší. Tato změ- na jednoznačně prospěje a přispěje k pozitivní- mu vnímání profese. Z pojišťováků, což neznělo vždy úplně pochvalně, se postupně stávají sku- tečně plnohodnotní a kvalitní poradci, a to ne- jen v oblasti pojištění. Standardem je řešit dlouhodobé investice do cenných papírů, pen- zijního spoření a například hypotečních úvěrů. Předpokladem je ovšem perfektní znalost pro- duktů a umění nabídnout. To vše se děje, pokud panuje mezi oběma stranami důvěra. V tomto směru má Česká pojišťovna prostřednictvím své obchodní služby opravdu co nabídnout. Lze za to ručit i v případě, že drtivá většina poradců jsou podnikající na IČO, ne kmenoví zaměstnanci? Lze. Musím říci, že jsem měl za tu krátkou dobu možnost se detailně seznámit s kvalitou lidí ve svém týmu, a nevidím rozdíl. Česká pojišťov- na zásadně nerozlišuje, jestli jde o interní, či externí kapacitu, vzdělávací nástroje jsou totož- né. To pro mne bylo velmi milé překvapení. Roste pojistný trh, rostou plnění, roste i pojistné. Bude růst dál? Bude. Tady není jiná možnost, protože skutečně rostou limity plnění a také se všichni snažíme zvyšovat kvalitu služeb. Navíc odvíjíme svůj pohled na pojištění od jednoho momentu – tím jsou chráněné hodnoty. A hodnota všeho se zvyšuje, rostou platy, roste hodnota movi- tých i nemovitých věcí, roste totiž životní úro- veň. Když se na to budeme ale dívat komplexně, jsme zpět u kvality pojišťovacích poradců. A tady současná evropská regulace s velkým akcentem na vzdělávání a certi ikaci je jedno- značně přínosem. Dávno skončila éra uni iko- vaných produktů, dnes se vše čím dál tím více posuzuje unikátně, mluvím o analýze potřeb jednotlivce i irmy. Jestliže budu mít člověka s nadstandardními příjmy v předdůchodovém či důchodovém věku, je pravděpodobné, že životní pojištění pro něj asi nebude ten správný produkt. Asi bych mu nabídl výhodnou investi- ci. Pro jiného ale může být životní pojištění správnou ochranou při dlouhodobějším výpad- ku příjmů následkem nemoci nebo úrazu. Po- kud bych se zmínil o pojištění pro podnikatele, tak se pohled, vedle klasického pojištění majet- ku, změnil, a to naprosto podstatně v případě pojištění profesní nebo občanské odpovědnosti a pojištění statutárních orgánů. Hlavně větší irmy mají čím dál tím lépe zmapovaná rizika a hledají nástroje na jejich ošetření. Zkvalitní-li se práce obchodníků, zkvalitní se postupně vnímání pojišťovnictví. To povede k větší penetraci stávajících služeb a vzniku nových produktů. Potřebujeme rozumět svým klientům a zároveň je důležité, aby i oni pochopili, jaká je role pojišťovny v jejich životě a podnikání. ÉRAUNIFIKOVANÝCH PRODUKTŮ SKONČILA Pavel Schweiner má dlouholeté mezinárodní manažerské zkušenosti z oblasti inančnictví, bankovnictví a pojištění. Naposledy budoval a úspěšně vedl českou pobočku úvěrové pojišťovny Coface. Před prázdninami posílil manažerský tým České pojišťovny. Petr Karban Jakub Hněvkovský BE SOLID 72

Mění se pohled pojišťovny na rizika? Hodnotově určitě, protože už jsme to zmínili několikrát, hodnota je velmi proměnlivá a stou- pá. A jsem přesvědčen, že se mění i strukturálně, protože pro současné období jsou strukturální změny typické. Nicméně lépe by na to asi odpo- věděli naši analytici, kteří mají na rozdíl ode mne k dispozici i velká data a umějí z nich číst. Mění technologie pojišťovnictví zevnitř? Určitě. Vezměme jen třeba biometrii, to je trend, na který jsme v České pojišťovně ne pouze při- praveni, ale již tyto moderní nástroje naprosto běžně využíváme. A přináší pokrok i nové produkty? Naše produkty odpovídají potřebám trhu. Nové potřeby přinášejí nové produkty, to platí vše- obecně. Kde ale vidím nové možnosti, to jsou služby. Typickým příkladem je oblast pojištění aut včetně asistenčních služeb. Troufám si říci, že v případě České je nejpropracovanější na trhu. Vidím to jako velkou přidanou hodnotu a jednu z předností České pojišťovny. Jsme schopni být do několika málo minut kdekoliv po České republice. Totéž se týká i rychlosti lik- vidace pojistných událostí. Co je na pojištění z pohledu pojištěnců nejdů- ležitější? Čas plnění a hodnocení rizika? Přesně, jen v prioritách bych to otočil. Myslím, že v první řadě je třeba zvažovat a vyhodnocovat rizika. To je největší hodnota poradce, on má být ten, kdo je schopen skutečně odpovědně každou situaci zmapovat, pojmenovat rizika, nasimulo- vat dopady i náklady. Není nic horšího, než když uzavřete pojištění a v případě kritické události se pak dozvíte, že bohužel… Což se ale často stávalo… Nevím, jestli často, ale jistě stávalo. Obecné klišé je takové, že je to v zájmu pojišťovny. Není. Protože takový klient udělá jednu jedinou věc, půjde jinam. Znovu se vracím k otázce kva- lity poradců, kterou považuji za stěžejní a za výchozí bod, odkud můžeme postoupit dále. Základní vlastností pojišťoven všeobecně je jejich stabilita; nemyslím jen inanční, ale jasná vize a přístup k hodnocení rizika. Úspěš- ně jsem tuto ilozo ii aplikoval v pojištění po- hledávek, kdy jsme společně s klienty nejprve hodnotili rizikovost, minulé ztráty a kolik stojí jejich náprava. Toto jsou principy, na kterých jsem několik let – a troufám si říct, že velmi úspěšně – budoval českou pobočku Coface. A když jsme přebírali klienty od svých konku- rentů, nebylo výjimkou, že i za dvojnásobek dříve placeného pojistného. Jsem přesvědčen a věřím, že velmi podobná cesta je i v oblasti všeobecného pojištění, které je v podstatné míře určeno fyzickým osobám. I tady kvalita zásadně určuje svou cenu. A klient má vždy možnost volby. BE SOLID 73

Cena barevných diamantů převyšuje cenu těch čirých, nicméně všechny jsou krásné a drahé, vhodné pro šperk i investice…

BE YOURSELF 76 FASHION NA TŘI PÍSMENA? OLO Olo Křížová, Czech Fashion Council 80 PARFÉMY UTKANÉ ZE SVĚTLA A TMY Magdalena Kinská, Maison Tulipes 82 MILOVNÍK LUXUSNÍCH AUT Zdeněk Blažek, Replast 84 DOSTIHOVÁ LEGENDA POPRVÉ V PRAZE Gordon Lord Byron, čtyřnohá hvězda turfu 88 OD DESETI K PADESÁTI Bronislav Vajbar, Vinařství Vajbar 90 NA VLNÁCH Daniël Hagen, Skippers Club 92 FENOMÉN DITS Pavel Šperger, Dinner in the Sky 94 S HVĚZDAMI V OBLACÍCH

BE YOURSELF 76 FASHION NA TŘI PÍSMENA? Je jemný živel. Jemný kvůli bezprostřednímu úsměvu, živel pro neúnavnou zálibu věnovat každou minutu svého života módě. Pro tu s rukopisem českých designérů nadchne i vás. Prošla kariérou žádané modelky, umí zorganizovat přehlídku na perónu vlakového nádraží a značkou TimeOut byla vybrána jako jedna z prvních na pozici visual merchandiser coordinator v době, kdy toto povolání v Čechách málokdo znal. Oldřiška Křížová. OLO. Proč to jméno? Vzniklo to na Tchajwanu, prezentovat mne jako Oldřišku jsme zkusili jen jednou a samozřejmě to nefungovalo. Nikdo moje jméno nevyslovil a nikdo by si mne tak ani nepamatoval. Nechtěla jsem být Ola, tak se jmenovala velká část dívek z Polska nebo Ruska. Jméno jsem si zkrátila na OLO, i když v té době nebylo vůbec zvykem, aby si lidé dávali umělecká jména nebo se model- kám vymýšlely přezdívky. OLO se chytlo a pří- jmení Křížová už nebylo ani zapotřebí. Jakou módu nosíš nejraději? Tu od českých a slovenských designérů, mixuji ji s věcmi z konfekce i second handů. Velmi mi ale záleží na kvalitě a kvalitní oděv je i velké téma celého mého života. Já potřebuji mít k oděvu vztah, musí korespondovat s mojí osobností. Vážím si práce designérů, a když u nich objevím něco, co mne osloví, a vím, že to ke mně jde, není co řešit a můj šatník je zas o kousek bohatší. Připravuješ si večer oblečení na druhý den, nebo ráno vymýšlíš out it na poslední chvíli? Vše na poslední chvíli. Párkrát jsem to zkusila zodpovědněji, třeba když mne druhý den čeka- la důležitá akce. Jenomže já se ráno probudím s úplně jinou náladou, takže večerní úsilí je zcela zbytečné. V rozhovorech pro módní časopisy zmiňu- ješ, že jsi od dětství inklinovala k tvoření a kreativě. Co provádí malé dítě, které tíhne k oblečení, barvám, látkám? Hodně jsem si šila věci na sebe, to začalo už před pubertou. Babička pracovala v textilní fabrice a doma jsme od ní měli plno látek. Rov- né a složené mi nedaly spát. Pak v pubertě ze mne byl velký pankáč, spíš alternativec, in- dependent devadesátých let. Bylo mi okolo patnácti, poslouchala jsem Depeche Mode a Oceán, tedy skupiny, které na uvolněné scéně po pádu železné opony působily jako zjevení nejen kvůli hudbě. Trh s oblečením v Česku téměř neexistoval, chyběla mi třeba trička s po- tisky. Tak jsem si začala dělat svoje customizo- vané věci i ve stylu, kterým jsem žila. Máš z nich ještě něco schovaného? Možná ano, ale pravděpodobně bych si je už na sebe neoblékla. Přece jen to je třicet let a věci a materiály zestárnou. Odkud se berou tvé nápady? Člověk k nim dospěje, když se dívá okolo sebe, když umí sledovat okolí. Uvidíte třeba z letadla noční město a vytvoříte kolekci inspirovanou mapou osvětlené metropole. Vzpomínám si teď také, že projekt módní přehlídky na vla- kovém nádraží vznikl postupně z impulsu, kdy vidíte pohyb, slyšíte zvuk vlaku, vzpomenete si, jak máte rádi cestování. Původní sen byl udělat módní přehlídku přímo na vlakovém vagónu, ale to bylo opravdu velmi těžké, proto jsme prvotní ideu přesunuli na nádražní pe- rón. V anabázi od první ideje po inálovou rea- lizaci, tam bych asi viděla odpověď na polože- nou otázku. Je to cesta od vašeho přání a touhy až k něčemu, co vytvoříte a jiní uvidí v reál- ném životě. Hana Čermáková www.lamusa.cz Tomáš Železný, Marek Rebroš, Eva Vontorová, EV Communications Foto z kolekce Evy Vontorové. Talentovaná a precizní návrhářka si svou reputaci vysloužila mimo jiné portfoliem luxusních kožených doplňků

BE YOURSELF 77 Když jsem šla na pohovor značky TimeOut, absolutně jsem nevěděla, co to je merchandiser, jen všichni lidé tvrdili, že to je práce pro mne.

BE YOURSELF 78 Mladá a neklidná pánská móda z dílny Jana Černého, studenta oboru Design oděvu na Univerzitě T. Bati Jana Plodková v modelech od Kateřiny Geislerové. I v naprosto ženském designu najdete onen pověstný„dámsko-pánský prvek“, který prozradí rukopis KG Modelka, punkerka, co si šije vlastní šatník, choreogra ka. Vnímáš módu komplexněji, než je běžné… Moje kariéra v módním průmyslu je s odstupem času velmi logická a opravdu poměrně komplex- ní. Přitom mne nikdy nikdo do ničeho nenutil, i pletařinu jsem na střední škole studovala ráda, i když asi po vzoru celé naší rodiny. Na škole jsme si hodně předváděli vyrobené věci, aniž bychom o módním průmyslu něco věděli. Vlastně jsme ani vědět nemohli, v Československu existo- valo pár krejčovských salonů a uniformní kon- fekce. Neznali jsme žádné módní profese, neexis- toval jediný skutečně módní magazín. Po studiích jsem začala cestovat jako modelka, do té doby cestování nebylo v mé inanční dimenzi. Byla to moje nejlepší škola, protože v rodné zemi bych se ke světovým produkcím nedostala. Takto jsem mohla sledovat, co vše je u módního produktu zapotřebí, jak věci a lidé okolo něj fungují. Tak jsem byla velmi záhy zatažená do procesu módního designéra, protože už na škole jsem se přátelila s Jakubem Polankou, dnes asi nej- úspěšnějším českým módním návrhářem. Začala jsem dělat styling, což mne živí a velmi baví do- dnes. Styling je vlastně koláž, můj nejoblíbenější prostředek vyjádření. Moje další cesta vedla k de- signování interiérů a stylife focení pro magazíny, jako jsou pánský Maxim nebo Design&Home. V závěsu přišly choreogra ie módních přehlídek a shodou všech dalších možných okolností jsem dostala nabídku vést pražský a bratislavský fashion week v roli jeho kreativní ředitelky. A co tvé korporátní zkušenosti? Pracovala jsem pro společnost TimeOut jako visual merchandiser coordinator pro síť prode- jen v Evropě a Rusku. Když jsem šla na pohovor, absolutně jsem nevěděla, co to je merchandiser, jen všichni lidé tvrdili, že to je práce pro mne. Poté, po deseti letech, jsem se dostala opět do korporátu. Společnost Preciosa Crystal Com- ponents startovala restrukturalizaci a začala s byznys developmentem, jehož součástí byl vznik nového DesignLabu. Měla jsem to štěstí, připravit jeho základy a vést angažované domácí i zahraniční designéry, aby tvořili věci, které jsou poptané od klienta. Dostala jsem se tak ke sklu, to mi neskutečně rozšířilo obzory. Dá se říci, že v každé etapě mého pracovního života nebo při každém projektu jsem vlastně stále vídala jeden bod, módu, ze všemožných úhlů pohledu. To je asi moje největší síla, ta komplexnost. Vidím zřetelně mnohá úskalí, ale díky zkušenostem mne neomezují. Pak mi určitě prozradíš tajemství, které zajímá všechny ženy: kdy má člověk styl? Když zná sám sebe. Vnímá se a nemá pro- blém prezentovat své já, svůj pocit. Nemusí být extrovertem, být sám sebou je alfa a ome- ga všeho. Před pěti lety jsi společně s dalšími čtyřmi kolegy založila Czech Fashion Council, v jehož čele stojíš. Už podle jména jde o projekt s poměrně zásadní ambicí… Vizí je podporovat českou módu, fashion byznys s rukopisem českých návrhářů. CFC zastupuje, podporuje a propaguje český módní, oděvní a textilní průmysl u nás i v zahraničí. Aktuálně hodně spolupracujeme s Ukrajinou, která je velmi sledována zahraničím tamní byznys v ob- lasti módy je na překvapivě vysoké úrovni. Při- pravujeme s nimi mezinárodní soutěž pro mladé talenty v rámci širší střední Evropy. Tamní fashion weeky nemohou konkurovat čtveřici hlavních velkých fashion weeků v Paříži, New Yorku, Londýně a Milánu, už jen proto, že lidé z módní branže jsou naprosto vytíženi. Soutěž jim tak výrazněji prezentuje největší designér- ské talenty z našeho regionu. Přemýšlíme také o pražské módní tour po místech s českou mó- dou a módním designem. Máme velmi dobrou spolupráci s českými centry, na jejichž poboč- kách v zahraničí se o CFC a české módě také dovíte. To je malý výčet aktivit, s nimiž malými pevnými krůčky postupujme k velkému snu a se kterými jsme Council zakládali. Jaký je tvůj velký sen? Abychom měli institut, začali vzdělávat genera- ce profesionálů, zajistili stabilní program a spustili inkubátor pro startovací byznys. Jak by dopadla konfrontace českého módního průmyslu a inovací? Obstáli bychom v nápaditosti a inovativních řešeních. Czech Fashion Council organizuje ve spolupráci s 3D tiskařskou společností MakersLab projekt Fashion STL zaměřený na 3D tisk v módě na textilie. Ten není až tak jednoduchý, jak se může zdát, je velmi nákladný, na druhou stranu také velmi lákavý. Při 3D tisku je stále spousta věcí natolik inovativních, že lidé při něm musí fyzicky být, aby se daly odchytá- vat chyby a nevznikaly věci, které vzniknout nemají. Jsme omezení časem a pak také vybave- ním. To, co víme, že by se dalo uplatnit na oděv, potřebuje speciální nylonová vlákna, polymery a tiskárny, které s nimi dokáží technologicky pracovat. Tak široké zázemí a vybavení v Česku prozatím nikdo nemá. Inovativní nápady a řeše- ní tedy jsou, chybí jim byznys zázemí. Je pak vůbec možné, abychom v Praze, v Brně, v Česku tvořili věci, které bude svět re lektovat? Ano, určitě. Máme výborný základ v Liberci, kde je výzkumný textilní ústav. Módní vlákna

BE YOURSELF 79 sice nejsou jeho prioritou, na severu Čech se zabývají převážně technologiemi, vývoji strojů a technickými textiliemi. Jsou zde ale vybavené laboratoře, kde je možnost přijít s novým pro- jektem. A máme i jména. Je tu například ple- tařka Terezie Rosalie Kladošová, kterou inova- tivní přístup doslova fascinuje. Přestože pracu- je se zcela klasickým materiálem, angažuje se v nových technologických přístupech využití materiálů. Další průkopnice, Lenka Vacková, zase propaguje takzvanou slow fashion a mimo jiné hledá nové cesty recyklace textilu a uplatnění nových materiálů v módě. Mód- ní průmysl ji neskutečně zajímá z řemeslného hlediska. Dokonce i nastoupila do irmy, kde zpracovávají textilní odpad. Hledala tam mož- nosti, jak stávající technologie uplatnit na módní látku, ne pouze na technickou. Firma ji podpořila, zaměstnala ji, ale bohužel už jí není schopna dát návaznou podporu. Musela by pro ni uvolnit výrobní kapacitu, což je z ekonomického hlediska velmi nákladné. Jak bys vůbec popsala českou módu? To vůbec není jednoduchá otázka a podívat se na ni zrakem profesně nezatíženého člově- ka se mi, myslím, nepovede. Myslím si ale, že Češi, tedy čeští tvůrci, jsou v módě velmi poetičtí, jejich oděvy mají i určitý vtip a jed- noduchost a přitom chytrost. Proto je miluji. Čeští designéři hodně nad prací přemýšlejí, přistupují k člověku vždy s nějakým bonusem. Vymýšlejí. Jsou moderní, minimalističtí. Česká móda je pro ženu, která potřebuje fungovat celý den, od pracovního vytížení po péči o ro- dinné zázemí. Je ale zároveň pro ženu, která nepotřebuje lovit obdiv. Někomu proto může český styl připadat frigidnější. Napadá mne srovnání mezi českými a slovenskými návrhá- ři – jsme sousedící země, ještě nedávno jsme tvořili jeden stát a naše kultury se historicky ovlivňovaly. Slovenští designéři tvoří pro ob- dobnou ženu, s jedinou výjimkou. Slovenské ženy mají mnohem větší chuť se nechat obdi- vovat. Lovit. České ženy si třeba tolik nekupu- jí boty na podpatku, slovenské ano a opravdu v nich celý den chodí. Češi jsou intelektuálněj- ší, oni jsou pudovější, emocionálnější. Také se nesnažíme být tolik sexy jako Francouzi. Jsme spíš minimalisté. Dále třeba Maďaři jsou v módě hodně zatížení svým dědictvím, hod- ně akcentují folklorní prvky. U nás v české módě je méně vášně, ale větší zainteresova- nost. Naši designéři prodávají převážně na domácím trhu, expandovat by někteří chtě- li, ale bez investic na nový trh vstoupit nelze. Třeba Kateřina Geislerová nebo Jakub Polan- Oděvy Jakuba Polanky můžete kou- pit v concept storu Bibloo v pražském obchodním domě Kotva nebo La Gallery Novesta. Jednou za čas připraví Jakub pro klientky i svůj showroom. Kateřina Geislerová má stálý showroom kousek od Václavského náměstí a její oděvy najdete i v obchodním centru Chodov v concept storu Czech Labels and Friends. KAM za českými jmény Minimalismus a so istikovanost jsou pro českou módu typické. Móda s českým designérským rukopisem je pro ženu, která potřebuje fungovat celý den, od pracovního vytížení po péči o rodinu. Je ale zároveň pro ženu, která nepotřebuje lovit obdiv. ka, kteří uspěli i v Paříži, mají svůj byznys hlavně v Praze. Kateřina i Jakub jsou bezesporu dvě významná jména české fashion scény… Jakub Polanka je génius. Jako vůbec první Čech vystudoval pařížský Institut Français de la Mode, jednu z nejprestižnějších škol oděvního designu na světě. Vídám se s ním v podstatě celou jeho kariéru, měla jsem možnost sledo- vat jeho progres opravdu zblízka. Jakub miluje svoji práci, miluje ženu a svým polankovským způsobem ji vnímá. Jeho móda je ra inovaná, ale neuvěřitelně pohodlná. Jakub akcentuje osobní rovinu spolupráce a může si dovolit fungovat již převážně na privátní bázi. Prostě ve vás uvidí to šarmantně francouzské. Kateři- na Geislerová rovnou začínala v Paříži. Svou tvorbou dokáže podpořit šarm ženy. Má skvě- lou krejčovinu, kdysi začínala tak, že přešívala pánská saka na dámská. Kateřina si modely snad nikdy neskicuje, rovnou je vytváří na krejčovské panně. Z pánského saka tak tře- ba vznikne dokonalý dámský korzet. Kdybych si měla vybrat něco z její tvorby, rozhodně bych sáhla po saku z jejích začátků. Byla už tehdy známá svým udržitelným přístupem a skvělým zpracování. Velmi pro i věci ale tvoří i další, třeba Eva Vontorová pod značkou Ether, která vedle své autorské tvorby vyučuje na od- borných školách. Zaměřuje se na kabelky, s tím, že její oděvní kapsulní kolekce doplňují celkový look s precizně zpracovanými brašnář- skými výrobky. Designově je Eva velmi zajíma- vá, čistá, gra ická. Prestižní Louis Vuitton City Guide zařadil její kolekce Ether před dvěma lety do svého pražského výběru.

xistují parfémy a Parfémy. Ty první vznikají v moderních halách průmyslových podni- ků, ty druhé často v šeru historických dílen. Ty první jen voní, zatímco ty druhé vás obléknou. Ty první zmizí, po těch druhých zůstanou v mysli cestičky vzpomínek. Ty první najdete ve výloze každé parfumerie, ty druhé objevíte jen na výji- mečných místech. V Česku na jediném. „Svět opoj- ných vůní, krásného designu a netradičních prožit- ků nemůžete vtěsnat do žádného obchodu, jak jej známe. Proto jsme vytvořili jedinečný koncept pri- vátní parfumerie v samém srdci Prahy, na Starém Městě. V Kolowratském paláci nabízíme čas i klid k přemýšlení, k uvědomění si, že překročení hranice pouhého potěšení může vyvolat nové a zcela neče- kané prožitky. Věříme, že se naše galerie vůní stane místem, kde si v soukromí a nerušeně budete moci vychutnat svou vášeň, místem, v němž budete moci prožívat své vzpomínky, vnitřní pocity i nově naby- té emoce,“ říká reprezentantka značky Magda Kinská. A Stanislava Vondráková, která bude mít provoz galerie na starosti, ji doplňuje: „Čich je ze všech smyslů nejvíce potlačován dnešním měst- ským stylem života. Pokud je však kultivován, ote- vírá dveře nekonečným pocitům a emocím. Uvědo- mujeme si, že spousta lidí cítí ten rozpor – existuje příliš mnoho parfémů a příliš málo času. Často navíc v nevhodném prostředí, v němž je složité řešit tak přísně osobní věc, jakou je nákup parfému. Vždyť právě parfém odráží a podtrhuje osobnost, intimitu, dodává pocity, o které se můžeme v prů- běhu dne opřít a čerpat z nich. Vnímání vůně před- Těšit se z vůně parfému nerušeně a v soukromí, to je luxus. A ten nabízíme. PARFÉMYUTKANÉ ZE SVĚTLA A TMY Pražský Kolowratský palác se stal novým sídlem vůní uměleckých parfumérů především z Itálie, Francie a USA. Ty na českém trhu ojedinělým způsobem nabízí společnost Maison & Tulipes. E BE YOURSELF 80

stavuje smyslovou zkušenost, kterou si v průbě- hu dne velmi často ani neuvědomujeme, a při- tom se dokážeme těšit na okamžik, kdy se bude- me moci jen tak nadechnout svěžího vánku, vychutnat si vůni lesa, nechat se omámit vůní květin. Těšit se z vůně parfému nerušeně a v soukromí, to je luxus. A ten nabízíme.“ Světlo a tma. Příroda a umění. To jsou složky uměleckých parfémů, které mají příběh a kte- ré si můžete v privátní parfumerii vychutnat opravdu nerušeně. Stejně tak je ovšem mož- né, pokud chcete své zážitky sdílet, připravit prezentaci i pro menší skupinku. Rozhodnutí je jen na vás. Petr Karban Jakub Hněvkovský HOUSE OF SILLAGE Tyto výjimečné vůně ve Francii vyrábí tým vysoce kvalifikovaných uměl- ců a návrhářů. Každá z úchvatných lahviček je výsledkem mnohaletých zkušeností.Vše, od vzácných a exotických přísad až po nádherné flakony, tak dělají z každé vůně hodnotné umělecké dílo. Značka House of Sillage se celou svou podstatou a přístupem vrací k základním prv- kům, které definují luxus, na což osobně dohlíží zaklada- telka značky Nicole Mather. Výjimečnost je tu standardem – každá lahvička z omezené edice je očíslována, víčka jsou pokryta vzácnými kovy a zdobena ručně vsazenými mno- hostrannými křišťá- ly Swarovski. LUNA A V CANTO Žena a byt v souznění, to je cesta, kterou nabízejí řady Luna a V Canto. Ty patří do široké nabídky rodiny Terenzi a představují jak parfémy, tak vonné svíčky, vyráběné jedinečnou technikou, při níž jsou využí- vány vonné oleje Tiziana Terenzi. Při hoření uvolňují přesný objem čisté vodní páry, která je nezbytná pro řádnou a vyváženou vlhkost v místnosti. Díky speciál- ní kombinaci esenciálních olejů v pevné formě, které tvoří 20% složku, což dvaa- půlkrát přesahuje jinde maximál- ní podíl, je jemný prach ve vzdu- chu katalyzován zápornými ion- ty, a tak se vytváří čisté a příjem- né prostředí. Svíčky jsou vyrábě- ny výhradně ručně, knoty mají z cedrového dřeva. THE MERCHANT OF VENICE Výroba parfémů v Benátkách se datuje od pozdního středověku. Hedvábná stezka žije, benátští obchod- níci směňují své zboží za koření, kadidlo, parfémy či hedvábí z Asie a severní Afriky. Po exotických výrob- cích z tajemného Orientu touží ženy i muži na celém kontinentu. Tady se začíná psát historie Benátské parfumerie. Tvůrci mýdla a parfémů povyšují řemesl- né práce spojené s kosmetikou ve skutečné umění a od 17. století jsou mistři benátských parfémů a mýdla žádáni na nejvý- značnějších evropských dvo- rech, zejména pak ve Francii, kde mají status skutečných umělců. e datuje od pozdního žije, benátští obchod- í, kadidlo, parfémy či Po exotických výrob- í ženy i muži na celém t historie Benátské fémů povyšují řemesl- ve skutečné á pro řádnou Díky speciál- pevné dvaa- dním prv klada- BE YOURSELF 81

MILOVNÍK LUXUSNÍCH AUT Spolehlivost, pohodlí a komfortní svezení. Tak v kostce hodnotí Audi Sport 3.0 TDI quattro majitel společnosti Replast Produkt Zdeněk Blažek. Čím ho víkend strávený s prémiovým SUV německé automobilky výrazně poznamenal, jakými auty rád jezdí a co je jeho vysněný vůz? Adam Mašek Jakub Hněvkovský BE YOURSELF 82

Zdeněk Blažek říká: „Zapůjčen mi byl model Q5 s tím, že měl určité prvky vybavení jako SQ5, tedy sportovnější verze. Zapůjčení vozu nemohlo časově vyjít lépe, protože jsme měli o ví- kendu celou rodinu pospolu – manželka slavila šedesáté narozeniny. Autem se tak svezli úplně všichni, oba zeťové i s rodinami. Zatímco já jsem nikdy žádný vůz Audi nevlastnil, jeden z mých zeťů je jejich velký příznivce. Proto jsme mohli vše skvě- le porovnat.“ Největší výhodu vozu vidí v jeho komplexnosti a vyspělosti. „Model Q5 bych doporučil mladým rodinám do dvou dětí nebo manželkám movitějších klientů, které se starají o děti a domácnost. Auto je velice tiché a díky silnému motoru je jízda opravdu komfortní, člověk z ní má skvělý zážitek. Pro mladé úspěšné lidi nebo starší lidi na důchod je naprosto ideální volbou. Jeden můj velmi dobrý známý si s manželkou pořídili červenou SQ5 a jsou velice spokojení.“ Výkon neurazí ani vyznavače sportovní jízdy. „Model měl třílitrový dieselový motor a bylo to naprosto dostačující. Je tichý a pružný, zároveň ale silný, takže nebyl problém s rychlým a bezpečným předjížděním. Za mě je to opravdu luxusní auto,“ popisuje Zdeněk Blažek. Asistenti k nezaplacení „Zkoušel jsem i jednotlivé jízdní režimy, což dělám vždy u každého automobilu. Například u sportov- ního režimu se motor vytáčí do větších otáček a ztvrdí se podvozek. Když budu mluvit zcela upřímně, moje manželka byla z automobilu ještě více nadšená než já. Hodně spokojený jsem byl i s audiem, hudba v autě zněla skvěle.“ Jízdní asistenti jsou dnes už v každém lepším voze samozřejmostí a jejich pomoc při krizových situacích je naprosto klíčová. Zdeněk Blažek o tom ví své. „Auto bylo v tomto směru perfektně vybavené. Systém držení v pruzích vám zavibruje volantem ve chvíli, kdy byste z pruhu vyjížděl. Asis- tent držení odstupu zase vydá zvukový signál, když se blížíte v rychlosti k vozu, co jede před vámi, tak- že stačíte zabrzdit. Z hlediska bezpečnosti to doká- že zabránit mnoha nehodám. Sám jsem to v minu- losti několikrát poznal na vlastní kůži s jinými modely aut. Dobře třikrát či čtyřikrát mě systémy zachránily před nějakým šťouchancem ve městě.“ Devízy modelu Q5 jsou určitě stabilita na vozov- ce a jeho, lidově řečeno, čitelnost a poslušnost. Na nerovnostech neodskakuje a schopné je i v zatáčkách. „Možná to bude znít až trochu pře- hnaně, ale zcela upřímně mohu říct, že jsem v prů- běhu celého víkendu opravdu nezaznamenal žád- nou věc, která by mi vyloženě vadila. Tento model Audi je hrozně nekon liktní. I pro mě, jako pro člověka, který už dvacet let jezdí s luxusními auty, splňuje Q5 všechny normy, které bych od podobné- ho vozu očekával.“ Nejlepší z nejlepších Nabídka testu vozu přišla pro Zdeňka Blažka opravdu v pravý čas. Těsně před ním se totiž nacházel v situaci, kdy si vybíral nové auto. Zku- šenosti, které v průběhu víkendu s Audi Q5 na- byl, ho dovedly k myšlence, že si sám vůz ně- mecké automobilky zakoupí. „Víkend před testo- váním vozu jsem prodal zeťovi moje staré auto, a tak jsem skutečně hledal náhradu. Na základě testování Q5 jsem se rozhodl pro zakoupení nej- vyššího sportovního modelu SQ7. Aut jsem měl opravdu hodně, ale s rukou na srdci můžu říct, že je to nejlepší auto, kterým jsem kdy jel. Ať už co se týče komfortu, svezení, rychlosti, nebo zrychlení obecně.“ Také výbava byla naprosto nadstandardní. Vý- znamnou roli přitom hrálo veliké štěstí. „Vůz je po jednom z německých bundesligových fotbalis- tů, který nastupuje za tým, jemuž Audi dodává auta pro klubové zaměstnance. Fotbalisté je mají zadarmo k užívání, a tak je v naprosto plné vý- bavě. Neexistuje fakticky nic, co by se do vozu dalo ještě přidat. Ať už se bavíme o asistentech řízení, nebo různém příslušenství. Vůz má napří- klad televizní vysílání, sedm masážních progra- mů a asi další čtyři prvky výbavy, které se v České republice vůbec neprodávají. Nikdy předtím jsem žádný vůz Audi nevlastnil, ale po zkušenostech s Q5 pro mě bylo jednodušší si vybrat právě tento model.“ Ideální volbou je SQ7 i pro sportovně založené rodiny, které jsou zvyklé trávit své víkendy na cestách. „Všichni v rodině jsme kolaři a po- třebovali jsme auto s tažným zařízením a nosi- čem na kola. Shodli jsme se, že právě tento mo- del bude nejlepší. Navíc je v něm čtyřlitrový dieselový motor, který už se kvůli emisím nebu- de v budoucnosti dále vyrábět,“ vysvětluje Zdeněk Blažek. Auto snů „V dnešní době, když má člověk určité inanční možnosti, si kupuji auta opravdu unikátní. Mám tu GTC s výkonem 557 koní. Tento vůz je z omeze- né série k padesátému výročí AMG. Do České a Slovenské republiky přišel opravdu jediný kus. To jsou auta, která hodnotu zvedají.“ Jako milov- ník aut měl Zdeněk Blažek za téměř dvacet let hned několik luxusních vozů. Stále však čeká na své vysněné. „Jedno takové existuje. Mercedes SL 300 z roku 1957. Ten by byl stejně starý jako já. Odkup z USA brzdí nějaké seskupení majitelů starých aut, kteří bojují za to, aby se podobné raritní modely nevyvážely do ciziny. Dokonce se proti tomu soudně ohradili. Vyrobeno jich bylo jen něco přes tisíc kusů, což je opravdu málo. Mezi osmi sty až devíti sty jich skončilo právě ve Spoje- ných státech. Je to skutečná rarita.“ Zdeněk Blažek se servisním technikem Karlem Cukrem BE YOURSELF 83

DOSTIHOVÁ LEGENDA POPRVÉ V PRAZE! Tohle je silný příběh, jako vystřižený z Hollywoodu: nejisté začátky, štěstí, láska, víra, překonání překážek a triumfální vítězství. Tak by se dala pár slovy shrnout story irského koně vznešeného jména Gordon Lord Byron. Na prestižní Evropský pohár žokejů přicestoval jako pravá celebrita soukromým letadlem a byl pod neustálým dohledem bodyguardů, což nemá v Praze obdoby. Naše redakce měla během dostihového svátku exkluzivní přístup do zákulisí. Renata Kučerová Jakub Hněvkovský BE YOURSELF 84

nědý valach byl původně outsider. Za po- řizovací cenu 2 000 eur ho získala asis- tentka současného trenéra a hned první závod byl smolný. Diagnóza zlomené pánve smě- řovala k téměř jistému konci. Vše se však v dobré obrátilo a Tom Hogan svého svěřence dostal do prvotřídní itness formy. Procestoval s ním tři kontinenty a skóroval na významných rovino- vých dostizích, jako jsou Betfred Sprint Cup ve Velké Británii, francouzský Prix de la Forêt nebo George Ryder Stakes v Austrálii. Kůň bra- vurně zvládal i cílové rovinky v Dubaji či Hong- kongu. Získal prvenství v šestnácti z devadesáti závodů a majitelům vydělal přes dva miliony eur. Jedním z nich je světový výrobce vakcín pro děti a velký milovník a chovatel koní Dr. Cyrus Poona- walla – důležitá osobnost dostihů v Indii. Klid před bouří Ve VIP salonku závodiště ve Velké Chuchli působil pan Poonawalla u kávy a punčového dortíku uvolněně. Průběžně sledoval dění z nejvyššího ochozu, vítal se s přáteli, mezi které patřila velvy- slankyně Indie v ČR Narinder Chauhan nebo Miss Earth England Luissa Burton. Venku poskytoval televizní rozhovory, popovídal si s českým feno- ménem dostihových drah Josefem Váňou a nevá- hal zavítat za Gordonem do jeho přísně střežené stáje. Dvoučlenná ochranka potvrdila, že dovnitř smí jen lidé se speciální páskou. Kdyby zazname- nala jakýkoli diskomfort samotného koně, oka- mžitě by tento stav hlásila. Gordon vypadal spo- kojeně, nicméně pan Poonawalla doporučil stáj více provětrat, což bylo obratem splněno. „Jsem šťastný, že se díky vaší vstřícnosti podařilo do Česka přivést šampiona světové třídy. V Praze mám skvělé přátele i obchodní zájmy. Dostihy jsou mým oblíbeným sportem a tato událost je dobrou příležitostí, proč tu právě dnes být.“ Dr. Cyrus Poonawalla Evropský pohár žokejů má i v zahraničí čím dál větší jméno. Čtvrtý ročník ho kvalitou koní i jezdců posunul o velký kus dál. H BE YOURSELF 85

1 Hlavním tématem rozhovorů byl slavný Gordon Lord Byron a jeho hrdý majitel Dr. Cyrus Poonawalla 2 Procházka v paddocku je pouze pro vyvolené… 3 Zážitky se nejlépe sdílejí s přáteli, zde s indickou velvyslankyní a její  dcerou 4 Gordon dostal v losování číslo 15, což znamenalo méně příznivé podmínky na startu 5 Dr. Poonawalla rád prožívá atmosféru závodu v davu ostatních fanoušků turfu 6 Terén trati dělal vrásky trenéru Tomu Hoganovi i žokeji Tadhg O´Sheovi kvůli dešti předchozího dne 6 4 Federer dostihového sprintu O tom, že je desetiletý valach skutečnou legen- dou, jste se mohli přesvědčit podle množství hledáčků fotoaparátů, které na něj zamířily už během představování koní v paddocku. Podle slov dostihového odborníka České televize Mar- ževnatý a jedinečný šampion, tak mu držme pal- ce. Bylo by mi ctí sdílet tu radost se svými českými přáteli.“ Ale jak sám dodal, u závodu člověk ni- kdy neví. Přestože by náklady na účast koně v turfu i v případě výhry přesáhly o 45 000 eur, pozval svůj tým v čele s žokejem Tadhgem O´Sheou do naší metropole. Dá se říci, že mož- tina Cápa ho lze přirovnat k Federerovi či Nada- lovi koňského sprintu. Tribuny naplnilo kolem 4 500 návštěvníků a napětí přicházející s hlav- ním dostihem EJC Leram Million na 1 400 metrů by se dalo krájet. „Doufám, že všechno půjde po- dle plánu a Gordon závod vyhraje,“ svěřil se Dr. Poonawalla. „I když už je v letech, je to hou- 3 2 1 BE YOURSELF 86

7 Elán osminásobného vítězeVelké pardubické JosefaVáni je obdivuhodný. Rád by triumfoval jako rovinový jezdec 8 O tom, kdo bude Gordonovi dělat společnost, rozhodovala ochranka bedlivě hlídané stáje 9 Tým Dr. Poonawally včetně Miss Earth England Luissy Burton do Prahy dopravil pilot soukromého letadla Gulfstream 10 Radost z vítězství tentokrát nahradil příjemně prožitý čas a spokojenost s výjimečným závodem 6 9 7 10 8 6 nost vidět tohoto favorita je dárkem pro český dostihový sport. Slavná nejistota turfu Trojnásobný vítěz nejvyšší světové kategorie gru- py 1 vbíhal do cílové roviny na slibné třetí pozici. Kotwal, „horse agent“ doktora Poonawally. „Gor- don se dostal až na samý vrchol a teď možná na- stal jeho odpočinkový čas.“ V každém případě byl k vidění nejkvalitněji obsazený rovinový sprint v historii tuzemských dostihů, za což vděčíme i Gordonovi, který se dokázal z divokého hříběte vypracovat na hvězdu světové velikosti. Čtyři sta metrů před cílem bojoval o vítězství. Finále pro něj znamenalo pátou pozici. „Žádné výmluvy,“ tak zněly hlasy v zákulisí těsně po Gor- donově výkonu, z čehož je jasné, že výsledek le- tošní úžasné přehlídky jezdců z patnácti různých zemí nelze brát jinak než sportovně. „Čas vrcholné kariéry každého atleta je omezený,“ říká Gautam 5 BE YOURSELF 87

OD DESETI K PADESÁTI Petr Karban Petr Karban a archiv BE YOURSELF 88

utno říci hned úvodem, že značka Vajbar se bukolickým vzorům jižní Moravy na první pohled vymyká. Nehraje si na pseudovesnickou romantiku, chce být mo- derní vzhledem i obsahem. A ten samouk je tro- chu sebeironická nadsázka, víno na Moravě, zvláště na Pálavě, dělá každý. Dělal ho i Broňův otec, i jeho otec, ve sklepě vždycky bylo pár tisíc litrů. Měl od koho brát zkušenosti. Ale na té od- vaze a drzosti Broňa trvá: „První víno jsem ochutnal v jedenácti, vyrobil v patnácti. Když se začalo po revoluci podnikat, v čem jiném tady začít než ve vinařství. Měl jsem vidinu dobré obži- vy. Ale z dnešního pohledu to byla opravdu velká drzost.“ Větší než drzost ale byla u Broni asi lás- ka k vínu a nějaký sen, protože se nikdy nevydal tou cestou, kterou si oblíbili mnozí moravští takyvinaři, o nichž se traduje, že znají tři katego- rie vína – nedá sa, dá sa a dá sa Pražákovi. Na- opak, od začátku přemýšlel, jak se v konkurenci odlišit, čím být jiný. Zjistil, že být vinařem nejsou peníze, ale především znalosti a odvaha. Naučil se číst přírodu, počasí i víno v sudech. Naučil se povídat si s ním, aby se dozvěděl, jaké jednou bude. Nestačil zbohatnout, ale zadlužit se. „Vinařství tak, jak ho děláme my, nemůže v první generaci vydělat. Sotva stačí zaplatit investice. Když to dopadne dobře, může vydělávat druhá generace,“ říká Broňa a má štěstí, že jeho syn jde s ním, vinařství dokonce vystudoval. A s nimi i švagr Martin, který se přidal, když Broňa rostl a sám nestíhal. Ruce a kombajny Když kolem nás na zahrádce vinařství v Zaječí projede traktor s šesti tunami veltlínského zele- ného, Broňa s úsměvem vzpomene, jak první hrozny vozil na vozíku za stodvacítkou, po pěti metrácích. Moderní vinařství používá moderní technologie. Když mě na vinici překvapí kom- bajn, Broňa vysvětlí: „Rozdíl mezi kombajnem a rukou je, ale spíše ve prospěch kombajnu. Dneš- ní kombajny jsou šetrnější než ruce, navíc ruce nejsou, ty si šetříme na takové úkoly, které kom- bajn nezvládne, výběr z hroznů a výběr z bobulí. Ty stroje jsou dnes na takové úrovni, že podle snímků z dronu a barvy listů nebo podle fotobuň- ky, která odhalí zralost z barvy zrníček, rozeznají cukernatost vína a třídí hrozny do různých zásob- níků. Blbé je, že stojí kolem sedmi milionů a pou- žijete je dva měsíce v roce, pak se na to díváte v garáži. Ale v naší velikosti si to bez nich neumím představit, nahradí osmdesát lidí denně, a to ne- mluvím o kvalitě, protože my můžeme sbírat v noci, zrána, kdy není horko. Když sbíráte přes den, máte hrozny upečené, musíte hodně sířit a kvalita jde hodně dolů.“ Technologie ale nejsou jen kombajny a drony, je tu řízené kvašení, jsou tu betonové tanky a mnoho dalších novinek... Každý detail rozhoduje, jaké víno bude. Broňa sice tvrdí, že víno dělá příroda, ale chyba vinaře může její úsilí zmařit. Svět objevuje Moravu Začínal v Rakvicích, postupně promyšleně naku- poval. Každá trať je jiná, všechny mají krásná jména: Kozí horky, Krefty, Nová hora, Přítlucká hora, Trkmansko, U studánky… Nakupoval a v hlavě spřádal myšlenky na to, které víno chce a nechce a komu chce prodávat. V obchodech a řetězcích víno Broni Vajbara nekoupíte, jediný řetězec je Makro, protože je to zdroj pro gastro- nomii. Na tu se soustřeďuje především, protože dobré víno má být podáváno kvalitně a s péčí, kterou mu dá jen dobrý someliér nebo vinárník. Ochutnat vína Vajbar proto můžete v mnoha kvalitních restauracích, několika franšízových vinotékách nebo přímo ve vinařství. Protože vína, která v posledních letech sbírají mnohá ocenění, si péči zaslouží. Vinařství Vajbar se pyšní medailemi z uznávaných domácích i mezi- národních soutěží – Král vín České republiky, O zlatý pohár Víno & Delikatesy, Valtické vinné trhy, Jarovín Rosé, Weinparade Poysdorf, Vinum Juvenale, Festwine, Gran Prix Vinex či Vinařské Litoměřice. A Broňa si troufá i výš: „Máme oce- nění i ze světa a je dobře, že moravské víno uzná- vá dneska celý svět. Můj kamarád Leoš Horák dvakrát za sebou vyhrál nejprestižnější francouz- skou soutěž, což se zatím nikomu jinému na světě nepodařilo. Udělal tím pro moravská vína víc, než vůbec tuší, pozvedl nás všechny. Protože řada z nás si samozřejmě říká, že když to dokázal on, musíme to zkusit taky.“ Sto let zkušeností Pokud čekáte doporučení, které víno je nejlepší, čekáte marně. Takové totiž není. „Víno chutná totiž pokaždé jinak, podle vaší nálady, podle po- časí i podle místa, kde pijete. Musíte zkoušet a ne- zatracovat,“ říká Broňa, když spolu nachutnává- me uprostřed vinic v Zaječí jeho Merlot. Víno, které byste na Pálavě tak úplně nečekali. Je skvostné. A Broňa ví, že po dvou třech letech v lahvi bude ještě lepší. Jestli je v něčem dnes jeho odvaha, je právě v tom, jak pocitově rozumí vínu a nechá ho dělat to, co mu svědčí. S tou odvahou se pak pouští i do takových unikátů, jako je suchá Pálava nebo sekt kvašený v lahvi standardní metodou francouzské Champagne. „To je vysoká škola vinařiny. Nedávno jsem v jed- nom francouzském vinařství pátral po tom, proč jejich šampaňské šumí víc a líp než naše. Když se mě zeptali, jak dlouho dělám šampaňské, a já řekl, že pět let, usmáli se. Až prý ho budu dělat sto dvacet pět let jako oni, bude mi šumět taky tak hezky…“ Jedno doporučení ale přidám. Až za dva roky v Zaječí vedle vinařství vyroste i penzion, zajeď- te si na Pálavu. Krom toho, že je krásná, bude vám tam Broňovo víno i nejlépe chutnat. Západ slunce nad vinicemi se sklenkou správně ošetře- ného vína má mezi top zážitky pramálo konku- rentů... Vinař Broňa Vajbar začínal, jak sám říká, na dvorku, v roce 1994, jako samouk s odvahou a drzostí. Tehdy to bylo deset arů, dnes jsou to padesát dva hektary. Tehdy pět set padesát keřů, dnes dvě stě pět tisíc keřů. Tři sta tisíc lahví ročně. Růst nechce, rád si s vínem povídá a hraje. Jestli to dělá dobře, můžete posoudit skoro na každé naší akci, vína Vajbar i Broňa osobně nám obvykle dělají společnost. N BE YOURSELF 89

NA VLNÁCH BE YOURSELF 90

Anemám na mysli, že si koupíte místa s drinkem na některé z mnoha velkých lodí. Výjimečná událost potřebuje něco trochu jiného. A především soukromí. To vám ovšem poskytne menší a dobře vybavená loď. Motorový Explorer Daniëla Hagena je přesně takový. Velikost tak akorát, špičková kvalita… Obvykle je k dispozici pro malé výlety a party. Ale proč nespojit příjemné s užitečným? Z dů- ležité strategické porady na lodi vám nikdo neodejde řešit operativu. Firemní cíl navíc nemusí být překážkou zážitkům. Je vlastně skoro jedno, jaký máte záměr. Podepsat netra- dičním způsobem smlouvu s obchodními part- nery? Nabídnout neobvyklý bene it špičkovým zaměstnancům? Oslavit týmový úspěch? Uká- zat klientům něco jedinečného? Či jen v úzkém kruhu věnovat čas myšlenkám? Všechno je možné, ve všech případech bude o vás vzorně pečováno… Proč si tedy nedopřát něco výji- mečného? Žijete-li s pocitem, že loď vás maximálně pro- veze Prahou, pak se mýlíte. Explorer vás může bavit hodiny, ale klidně i celé dny, můžete plout do Svatojánských proudů, do Mělníka, Podě- brad, Ústí či do Českého Švýcarska. Ale také třeba do Drážďan, Hamburku, Berlína, Amster- damu či Paříže. S plným komfortem, zkušenou posádkou. Explorer je na vás připraven dobře. Loď má čtyři kajuty a pohodlně pojme osm až deset lidí i na několik dní. Výhodou je, že se nemusíte starat vůbec o nic a klidně se můžete jen věnovat tomu, čemu skutečně chcete. Mů- žete na přídi grilovat, na sundecku debatovat či v podpalubí procházet prezentace. „Loď je vybavená multimediálními technologiemi a po- sádka se postará nejen o provoz lodi jako takový, ale i o kompletní catering podle přání. Napláno- vat celou trasu je samozřejmě dobré předem, protože limitem na řece je provozní doba plaveb- ních komor. Tomu se musíme přizpůsobit,“ říká Daniël. Výjimečné události se mají odehrávat na výjimečných místech a výjimečným způsobem. Proč pro jednou nezahodit konvence a nevyzkoušet něco jiného, než je běžné? I v Česku to může být loď. Valerie Saara archiv BE YOURSELF 91

FENOMÉN DITS Chcete-li zažít či případně umožnit zažít svým blízkým či partnerům něco těžko představitelného, měli byste umět ta čtyři písmena rozklíčovat. Skrývá se za nimi koncept jedinečné restaurace, která nejenže nemá stálé místo, ale především není na této zemi. Spojuje totiž špičkovou gastronomii a unikátní prostředí. Dinner in the Sky… oncept se zrodil v roce 2007. To majitel marketingové společnosti David Ghys- els a jeden z předních belgických kon- struktérů a výrobců atrakcí Stefan Kerkhofs vymýšleli originální koncept večeře pro sdru- žení Jeunes Restaurateurs d‘Europe. Skončili u úletu typu večeře v oblacích. A když se za pár dní po akci na YouTube objevilo video, nestačili se divit desítkám telefonátů z celého světa. Šílenosti totiž táhnou. David se Stefa- nem ucítili příležitost a na světě byla franšíza Dinner in the Sky. Když ji o rok později objevil Michael Hinden s manželkou, otestovali ji jako součást silvestrovského večírku pro přátele, a protože sklidili úspěch, rozjel Michael hned následujícího roku ofenzívu večeří v oblacích. Během šesti měsíců obsluhoval více než desít- ku zemí. O tom, že jde o úspěch myšlenky, není sporu. Dokládají to i mnohá světová ocenění, například kanadská cena MAAW GLOBES Award za nejlepší kampaň event marketingu, SMB Advisor Middle East z Dubaje za nejneu- věřitelnější inovační přístup či cena magazínu Forbes za nejneobvyklejší zážitek v kategorii restaurace/event. Součet prostých čísel Rovnice DITS je vcelku prostá: 500 metrů čtverečních volného zajištěného a zpevněné- ho prostoru + 1 špičkový kuchař + 1 plošina + 1 jeřáb + 16 ocelových lan + 50 metrů nad zemí + 3 hodiny času na montáž = 12x neko- nečno nezapomenutelných zážitků. „Nápad jsem viděl na jednom hudebním festivalu v roce 2008. Vystál jsem asi dvousetmetrovou Petr Karban archiv DITS K BE YOURSELF 92

frontu a vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži. Ale hlavně mě fascinoval zájem lidí kolem, kaž- dý si to fotografoval. A to je naprosto skvělý a nevtíravý způsob reklamy. Zkrátka mě to tak nadchlo, že jsem hned druhý den kontaktoval Davida Ghyselse, za jakých podmínek to může- me provozovat v České republice. Po výměně několika mailů, telefonátů a osobních setkání jsme se dohodli a od roku 2009 působíme na našem trhu. Ve spolupráci s našimi globál- ními partnery můžeme tento zážitek pro klien- ta zorganizovat v jakékoliv zemi, kde máme zastoupení,“ říká Pavel Šperger, který celý koncept provozuje exkluzivně v Česku a na Slovensku. Nezapomenutelný zážitek Gastronomii v oblacích si jako své motto při- vlastnily již nejrůznější restaurace v mrakodra- pech celého světa, ta jediná skutečná má ovšem visačku DITS. Sama výška je možná vzrušující, ale tu skutečnou ohromující sílu vašemu zážit- ku dodá především prázdný prostor všude ko- lem vás. V kombinaci se špičkovou kvalitou ser- visu a pokrmů je výsledkem zážitek zcela neza- pomenutelný. Což potvrzuje Pavel Šperger bez zaváhání: „Skutečně nejde jen o tu výšku, gastro- nomie hraje hlavní roli. Jsme schopni zajistit i nejlepší současné kuchaře planety, včetně tako- vých jmen jako Pierre Gagnaire, Alain Passard... Ti již před našimi klienty osobně vařili. A upřím- ně, při představě, že budete s někým ze svých blízkých či obchodních partnerů u stolu v pade- sáti metrech, s úchvatným výhledem, před vámi bude některý z těchto skvělých kuchařů vařit a vy si s ním můžete mezi chody popovídat... To je prostě jeden z nejlepších zážitků, co může být. Nehledě na to, jak ohromíte toho, kdo nic netuší a prostě s vámi jde na večeři.“ Marketing plus Unikátní myšlenka, dotažená do konce, s sebou nese jeden bene it takzvaně zadarmo. Vaše akce je skutečně vidět. Povečeřet proto můžete nejen s manželkou, přáteli, partnery či klienty, ale můžete večeři využít pro originální propa- gaci nového produktu či služeb nebo jejím pro- střednictvím upozornit na zcela jiné aktivity a akce. Na nebesích můžete při večeři podepsat důležitou smlouvu nebo říci své vyvolené „ano“. A taky si ji můžete jen tak obyčejně užít. Na sociálních sítích budete mít tak jako tak tisíce obdivovatelů. Právě proto jsou večeře v obla- cích často využívány jako propagační kanál pro špičkové společenské, sportovní a umělecké akce. Výjimečnost každé z nich totiž bude mít vysokou sledovanost, aniž byste se nějak zvlášť snažili. Díky své atraktivitě vykazuje vysokou viralitu. Důkazy? Google během okamžiku vy- hledá více než milion webových stránek, které zmiňují přesnou frázi DITS, a násobně miliony stránek, které slovo dinner nahrazují pojmy event, marriage a dalšími, na YouTube jsou k vidění desítky tisíc videí různých autorů a imunní nejsou samozřejmě ani služby Face- book, Twitter, Pinterest a jiná sociální média. Vítejte na nebesích! (Nešlo to jinak, museli jsme to vyzkoušet spolu s některými z vás na vlastní kůži. Dokumentují to strany 94–97.) Nabízet špičkovou gastronomii pa- desát metrů nad zemí je trochu něco jiného než provozovat pouťové labutě. Bezpečnost je tu prioritou číslo jedna. „Bereme vše kolem bezpečnosti velmi vážně, celý stůl je certi ikovaný TÜV Rheinland, což je světový lídr, pokud jde o testování výrobků všeho druhu s ohle- dem na ochranu lidí a životního prostře- dí, je také testován a schválen pro pou- žití metodou FEM, autorizovanými tech- niky jsou prováděny pravidelné prohlíd- ky a bez výjimky se dodržují přísná bez- pečnostní pravidla, včetně toho, že při každém zdvihu je přítomen náš bezpeč- nostní pracovník. Můžu všem garanto- vat maximální bezpečnost,“ tlumí Pavel Šperger případné obavy. Bezpečí PŘEDEVŠÍM BE YOURSELF 93

Petr Karban Robert Zlatohlávek a Robert Klejch, CNC S HVĚZDAMI V OBLACÍCH O konceptu Dinner in the Sky jsme už psali. A když jsme měli příležitost ho s některými z vás vyzkoušet, nezaváhali jsme ani chvíli. Čtyři dny na začátku září, v kouzelném počasí a nádherných Riegrových sadech, jsme využili k jedinečnému zážitku. vězdy z Karlínských muzikálů nám i vám dělaly celé ty čtyři dny spo- lečnost – Václav Noid Bárta, Marián Vojtko, Iva Pazderková, Martin Písařík, Antonín Procházka, Denny Ratajský a mnozí další. A padesát metrů nad Pra- hou pro nás všechny tvořil exkluzivní kuli- nářské zázraky šé kuchař Dalibor Navrá- til, držitel francouzského rytířského řádu Chaîne des Rôtisseurs, který se specializu- je především na přípravu ryb a mořských plodů. Uskutečnilo se prostě pár takových malých nevšedních setkání na jednom nevšedním místě. 1 2 H BE YOURSELF 94

1 Kulinářská kouzla nad Prahou si vychutnávají Eva Frindtová a Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media) i Václav Noid Bárta 2 Mág vysoké gastronomie Dalibor Navrátil při jednom ze svých kouzel 3 Veronika Frindtová a Dáša Komendová (C.O.T. media) a Tomáš Marek (Česká pojišťovna) 4 Iva Pazderková si musela zvěčnit umění na talíři 5 Ve výšce nad Prahou 6 Petr Hodek (ČEZTeplárenská) s manželkou 7 Karlínské hvězdy – Antonín Procházka, Barbora Šámalíková a Ivo Hrbáč 3 4 5 6 7 BE YOURSELF 95

8 Hana Urbánková – uprostřed (Hudební divadlo Karlín) 9 Prezentace vysoké gastronomie skutečně měla výšku 10 Manželé Marie a TomášHejtmánkovi (Arthouse Hejtmánek) 11 Pěva Holancová (PROTECO nářadí) s profesorkou Evou Kislingerovou, náměstkyní pražské primátorky 12 Jana Nováková s manželem (Trustav), Miloslava Procházková (Avanti koberce), JiříVacek (Aviation ZOOM), Jadran Šetlík a Veronika Frindtová (C.O.T. media) 8 9 10 11 12 BE YOURSELF 96

13 Pavel Krůta s manželkou (KORUS EU) a Libor Knap 14 Pěva Holancová a Jana Švábenská (Komerční banka) 15 Gastronomie v padesáti metrech nad Prahou 16 Karlínští velvyslanci MariánVojtko a Pavel Polák 16 14 15 13 ORGANIZÁTOŘI PARTNEŘI BE YOURSELF 97

Jeho Veličenstvo briliant s dobře viditelným značením certifikační autority. Jedinečnost kameni nedává jen brus, ale i drobné vady a nečistoty v něm. Ty jsou neopakovatelné jako DNA…

BE CLEVER 100 SPOLUPRÁCE UNIVERZIT S FIRMAMI STÁLE ROSTE Vojtěch Petráček, ČVUT 104 JAK ROZUMĚT HLASŮM 800 MILIONŮ LIDÍ Petr Herian, Newton Technologies 105 ROZVOJ TECHNOLOGIÍ POMÁHÁ FIRMÁM RŮST Stanislav Hlobilek, WEBCOM 106 AŤ MÁ TEPLO PŘÍBĚH Petr Hodek, ČEZ Teplárenská 110 CHYTRÉ FIRMY VOLÍ CHYTROU CESTOVNÍ POLITIKU Josef Trejbal, Asiana 112 JAK VSADIT NA SPRÁVNÉHO KONĚ? Jiří Helich, ceskedluhopisy.cz

Rektorem jste byl jmenován prezidentem republiky letos 29. ledna, v únoru jste se ujal funkce, univerzitu však znáte velice dobře, působíte na ní v různých pozicích již dlouho řadu let, vlastně celý svůj život. S jakou vizí přicházíte do té nejvyšší funkce? Jsme jedním z velkých bloků základu českého technického vzdělávání, významným zdrojem potenciálu, který má rozvíjet český průmysl. Určitě bych chtěl, abychom tuto svou úlohu plni- li, a to nejen tu primární, tedy vzdělávání, ale i sekundární, tedy ve výzkumu, a to jak základ- ním, tak aplikovaném. A určitě chceme naplňo- vat i třetí roli, tedy dostávat výsledky naší práce do praxe. Když bych to měl nazvat technologic- ky, chceme být takovým hubem, vlajkovou lodí domácího inovačního procesu. Potenciál určitě máte obrovský, podstatou svého zaměření máte k podnikům určitě velmi blízko. Jste ale schopni reagovat na potřeby byznysového prostředí? Včera jsem se v jiném rozhovoru dotkl třeba oblasti facility mana- gementu, který se u nás na roz- díl od zahraničí nedá vystudo- vat ani v rámci stavební fa- kulty. Jako jeden obor ne, speciali- zace se studovat dají. Dnešek ale znovuobjevu- je interdisciplinaritu… Právě. Je otázka, jestli jako takový tento obor Petr Karban Jakub Hněvkovský SPOLUPRÁCE UNIVERZIT S FIRMAMI STÁLE ROSTE Český průmysl má potenciál, aby v konkurenci obstál. Jedním z jeho pilířů je i silná tradice kvalitního technického školství, které reprezentuje v prvé řadě nejstarší česká technická univerzita. Docent Vojtěch Petráček stojí v jejím čele jen několik měsíců, ale spjat je s ní celou svou profesní dráhu. BE CLEVER 100

BE CLEVER 101

patří technické škole, nebo spíš škole ekonomic- ké či někomu, kdo se zabývá systémovými řeše- ními. V každém případě máte pravdu v tom, že jako obor se u nás facility management stu- dovat nedá. Ne že bychom se nevěnovali systé- movým oblastem, ale zabýváme se většími celky, než je budova, spíše tedy městy, regiony, kon- cepty smart cities… K tomu mířím, nakolik můžete či dokážete odpovídat na požadavky trhu. Protože trh by podobné vzdělání uplatnil. Nakolik může- te vstupovat do nabídky studijních oborů… V tomto ohledu máme možnosti velké. Krom toho, že v současné době připravujeme instituci- onální akreditaci univerzity, účastníme se i mno- ha výzev, které umožňují inancovat nové studij- ní programy, doktorské nebo magisterské. A právě v rámci takových aktivit vznikají moder- ní interdisciplinární obory, které překonávají fragmentaci a jdou napříč katedrami. Takových návrhů máme hodně, jen letos akreditujeme asi sedmdesát nových programů. Mě to zajímá proto, že často z úst politiků slyšíme, jak zajistili dostatek těch či oněch profesí, nicméně cyklus vzdělávání je dlou- hodobá záležitost a dnešní opatření se proje- ví nejdříve za pět šest let… Ten cyklus je daleko delší a podobná politická prohlášení buďto nejsou zcela vážná, nebo nejsou zcela reálná. Nejde jen o jeden studijní obor, jde o všechny vazby, o celý vzdělávací systém… Musí- me mít pedagogy, musíme mít zájemce o studium, tedy vazby na střední školy, které ty zájemce ade- kvátně připraví, článků řetězu je mnoho. Pokud jde o technické obory, začíná to zájmem už v ra- ném věku. Náš koncept začíná už od školky. Máme naši školku, máme první stupeň školy, chtěli bychom spolupracovat s gymnázii. Neří- kám, že to ovlivní prostředí masově, ale taková kontinuita je potřebná a o tu se snažíme. Máte i dětskou letní univerzitu… To je moc hezký projekt. Několik stovek dětiček základní školy, které sem na týden přijdou a od- cházejí po týdnu nadšené. Nadšení jsou i kolego- vé, kteří se jim věnují. A to je právě ono, začátek toho procesu. Ale aby byl skutečně efektivní a nesl ovoce, potřebujete kvalitní učitele základ- ních škol, kteří takový zájem dokáží udržet a podpořit. Potřebujete kvalitní učitele středních škol. Je potřeba rozvíjet od prvního stupně škol analytiku, logiku, matematiku, kritické myšlení. A teprve potom je tu univerzita. Dnes ale je mno- ho možností, jak dělat věci jednodušší, jak rozví- jet soft skills, jak o něčem mluvit a tvářit se, že je to dělání. Nebo jak nedělat nic… Důležité je probudit, udržet a zúročit potenciál, který v dětech je. Základní a střední škola ale musí děti připravit tak, aby u nás přežily. Jsme těžkou ško- lou, pohybujeme se v exaktním prostředí. Na nás je, aby studenty studium bavilo a abychom je do- kázali vtáhnout do konkurenčního mezinárodní- ho prostředí. Na nich je, aby chtěli dělat složité věci. A ten zápal je třeba podporovat odmalička. ČVUT je nejstarší českou technickou uni- verzitou, vedle vzdělání je vaší prestiží i druhá role, věda a výzkum. Jak vidíte svou univerzitu z tohoto pohledu? Velmi dobře, a to ne proto, že jsem pět let byl ve funkci vědeckého prorektora. Teď zrovna byly publikovány výsledky hodnocení podle metodiky 2017+ a modul 1, tedy nebibliometri- zovatelné výsledky, kde je to škálováno od jed- ničky do pětky a kde jednička jsou superexce- lentní výsledky, dvojka super výborné a tak dále, tak v tomto modulu máme mezi přírodo- vědnými obory, které nejsou naší prioritou, tři- cet procent jedniček, mezi technickými obory sedmdesát procent. To je obrovský a objektivi- zovaný úspěch kolegů. Po Karlově univerzitě jsme druhá nejsilnější univerzitní vědecká a vý- zkumná instituce. Vedle vědecké činnosti je pro studenty magnetem i mezinárodní dosah. Vy sám jste pět let působil v Heidelbergu, své studenty vozíte do CERN… Já sám už ne, protože sedím většinou v kance- láři a věnuji se jiným záležitostem, ale vozí je tam kolegové z týmu, který jsem tu založil a vedu. Mezinárodní spolupráce je nesmírně důležitá, máme vazby na prestižní univerzity a pracoviště, výměnné studijní pobyty. Je to zásadní pro to, aby se studenti naučili i něco trochu jiného než jen to, co se děje v naší české kotlině. Nebýt uzavřen v jednom úhlu pohledu je nesmírně důležité, to posunuje kupředu ne- jen studenty, ale i univerzitu jako takovou a po- tažmo celou společnost. Vedle toho úzce spolupracujete se dvěma významnými centry základního výzkumu, mám na mysli dolnobřežanské laserové cent- rum ELI a Ústav jaderného výzkumu v Řeži s jeho centrem SUSEN. Nakolik je to pro vás významné? Pokud se budeme bavit o jádru, tak to je klíčové, stejně jako spolupráce s našimi jadernými elekt- rárnami, protože naše škola je jediná v republi- ce, která je schopna podporovat celý cyklus ja- derné technologie. Ostatně, já sám jsem pět let v Řeži působil, byť můj obor je trochu odlišný, zabýval jsem se fyzikou částic. Jakmile se má v oblasti jaderného průmyslu cokoliv budovat, opravovat, posuzovat, měřit, ukládat, likvidovat, dělají to naši absolventi a my na tom často spo- lupracujeme. Pokud jde o fyzikální infrastruktu- ry, tam je laboratoří víc, CERN, Darmstadt, Ham- burk, Brookhaven… Jsme do komunity částicové fyziky zapojeni. ELI je náš velmi důležitý part- ner a bude to nesmírně zajímavé místo, přímo za Prahou budeme moci dělat věci, které sahají na samu hranici pochopení elektromagnetické teorie nebo kvantové elektrodynamiky. Je reálné, že třeba ELI může získat skutečnou světovou pověst? Bude to velmi významný pilíř fyziky ultrainten- zivních laserů a bude to mít mnoho dopadů jak pro fyziku samotnou, tak pro aplikace medicín- ské a biomedicínské. Potenciál je obrovský a po- tenciál naší spolupráce zrovna tak. Když jsme se bavili o jaderné kompetenci, jak vidíte české přešlapování na místě v otázce Jsme těžkou školou, pohybujeme se v exaktním prostředí. Na nás je, aby studenty studium bavilo a abychom je dokázali vtáhnout do konkurenčního mezinárodního prostředí. Na nich je, aby chtěli dělat složité věci. A ten zápal je třeba podporovat odmalička. BE CLEVER 102

jádra? Vy vychováte experty a oni zmizí v zahraničí… Z hlediska výchovy expertů to tragické není, mo- hou odejít a mohou se i vrátit, když bude kam. Dů- ležité je, aby ta znalost v národě zůstala zachována, není podstatné, kde ji zrovna uplatňují, a naopak považuji za správné, že poznají realitu v zahraničí. Pokud jde o naši koncepci energetické politiky, nepřísluší mi ji hodnotit, ale určitě ten stav ničemu neprospívá. Z odborného pohledu je zřejmé, že bez jádra se neobejdeme, nelze si to představit. Je to podivná politická hra, které nerozumím. Zpoždění je veliké, komplikace jsou značné, Němci i Rakuša- né od nás energii berou, a kdybychom to chtěli dělat na uhlí nebo na plynu, tak si nepomůžeme a uhlíková stopa bude mnohem větší. Existují na to studie? Kolegové z ČEZ toto mají velice dobře spočítáno, cenu různých zdrojů v celém cyklu, dokonce i to, nakolik se liší náklady v případě, kdy je investo- rem soukromá irma a kdy je investorem stát. To se liší? O řád. Přesná čísla nemám v hlavě, ale bylo to předmětem jedné přednášky na letošní letní škole v Temelíně. Raději se nebudu ptát, kdo zaplatí víc. Myslím, že tu odpověď znáte… Určitě se zabýváte i dalším silným tématem dneška, jímž je mobilita a čistá mobilita… To je opravdu silné téma, zasahuje dokonce ně- kolik fakult, máme i Centrum udržitelné mobili- ty, což je jedno z výzkumných center v Řeži. S automobilovým průmyslem máme velmi těsné kontakty a výbornou spolupráci, i v oblasti auto- nomních vozidel, mimo jiné Michal Pěchouček spolupracuje se Škodovkou… Vidíte, zrovna Škodovka nedávno publikovala informaci, že na některých technologických systémech spolupracuje s Izraelci. Není to škoda, když máme skvělé české hlavy? Technologií v automobilovém průmyslu je spousta, ale není úplně vyloučeno, že je to v rámci spolupráce, kde je i Michal, protože on je součástí mnoha mezinárodních projektů, rozvíjí velké evropské centrum informatiky, a byť nemám detailní informace, jsem si jist, že i spolupráce s izraelskými experty může být jejich součástí, a vůbec by mě to nepřekvapilo, protože i my jako škola jsme s izraelskými kole- gy ve velmi dobrých a těsných kontaktech. Izrael, který se ze země kibuců stal techno- logickým lídrem, je často dáván za vzor inovací. Sami Izraelci přičítají velký díl zá- sluh za svou proměnu armádě. Spolupracu- jete s českou armádou? Její technologické nároky jsou značné… Je to jedno z témat, které se snažím rozvíjet, aby naše znalosti a technologie byly přístupné a vyu- žitelné našemu obrannému sektoru. Hybridní hrozby, autonomní technika, informační technolo- gie, radarové komplexy, létající systémy, to vše jsou témata, na kterých pracujeme. Rozvíjíme tímto směrem celý systém a měl by to být jeden ze sektorů, který chceme do budoucnosti rozvíjet a posilovat. A to jsme u třetí role univerzity, transfer poznatků a technologií… Identi ikovat aplikační příležitosti není snadné, my se tomu věnujeme na úrovni fakult i centrál- ně a musím říci, že v posledních letech se škola a byznys chápou mnohem lépe než dříve, přibli- žují se. Jednotlivé fakulty, které mají k aplikační praxi blíž, jsou s průmyslem velmi dobře prová- zány už dávno. Ale významně se mění situace v oblastech, kde třeba jsme si dříve využitelnosti nebyli tolik vědomi. Fungují dobře inovační vou- chery, rozběhli jsme systém scoutingu, nyní se rozjíždí nový program, v němž má být řádově více inancí, jde o stovky milionů. Jak vidíte zájem českých irem o spolupráci? Inovace, digitalizace, robotizace, to je mantra současnosti… Zájem existuje, je rostoucí, ale jednoznačně má kam růst. My jsme před asi pěti lety s německou ob- chodní komorou vyhodnocovali dotazník a asi jen desetina irem byla ochotna se těmito trendy zabý- vat, přičemž maximálně polovina z nich to viděla jako pozitivní vliv. Mezi nimi ovšem byli všichni velcí hráči. To jen dokumentuje, že menší a střední podniky se těmito tématy před několika lety vlast- ně nezabývaly a začínají se k nim dostávat dnes. Což souviselo i s charakterem ekonomiky, posun k vyšší přidané hodnotě ten zájem katalyzuje. Existuje pro ně nějaká burza vašich příležitostí? Přímo burza ne, ale jsme relativně malá země a od- borníci o sobě vědí, udržují kontakty. Máme společ- né laboratoře, společná centra, inkubátory, huby, budoucím krokem mají být makerslaby, rozhodně se snažíme ve všech směrech pracovat a otevírat se veřejnosti. Atraktivní je třeba naše Centrum měst budoucnosti či České centrum informatiky a kyber- netiky, určitě k nim přibude i již zmíněné budované Evropské centrum informatiky. A reálné výsledky? V operačním programu Věda a výzkum máme bě- žící projekty v hodnotě asi šest a půl miliard korun. Kdybych měl jmenovat všechny, seděli bychom tu velmi dlouho. Výsledky jsou na všech úrovních. Zmíním jeden kolaborativní projekt, s koncernem GE jsme vyvinuli nový letecký motor, který už se v našich prototypových laboratořích rozběhl. Zmí- ním i koncept budoucího topení Carbon Capture, mohl bych jmenovat dlouho. Vy samozřejmě zá- jmem míříte k top endům, my ale chceme myslet i na low end, nejde vždy jen o to nejmodernější, chceme se orientovat i na technologie primitivní, které ovšem v místních podmínkách třeba afric- kých zemí mohou z tamních materiálů a technolo- gií přinést zcela novou kvalitu. Studenty to ohrom- ně zajímá, vznikají modely, které jsou potom pře- nositelné. A mohou pomáhat. Motor vyvinutý s GE je určitě hezká věc. Neláká vás vyvinout motor s českou irmou, která ho bude vyrábět? Osobně budu velmi rád za jakoukoliv spolupráci s jakoukoliv českou irmou. Ale globální byznys je globální byznys, a když dostaneme příležitost se na něm podílet, příležitost, která prospěje ško- le i českému státu, pak by bylo pošetilé ji nevyu- žít. Dobře, že tato strategická spolupráce s transatlantickým partnerem je a bude pokračo- vat. Je nerealistické si myslet, že budeme konku- rovat těm největším hráčům. Nicméně pokud ta příležitost přijde, určitě ji rádi využijeme. A možná máme i několik kandidátů na nápad, který by mohl české irmy oslovit a přitom by mohl pohnout světem. Takový je třeba náš vlastní systém SAVER, který dokáže ze vzduchu vyrábět pitnou vodu. Prototyp jsme nedávno prezentovali, systém bude napájet náš pavilon na Expo v Duba- ji. I z pouštního vzduchu dokážeme vyrobit pět set litrů vody za den, což je vyšší účinnost, než mají americké armádní systémy. K tomu se přidali experti z botaniky a přidali houbu, která vodu udrží a do které se dají zasadit i květiny, takže můžete nechat rozkvést poušť. S ohledem na skončené léto možná i suchou českou krajinu… Ano, i tu. Je nerealistické si myslet, že budeme konkurovat těm největším hráčům. Nicméně pokud ta příležitost přijde, určitě ji rádi využijeme. A možná máme i několik kandidátů na nápad, který by mohl české firmy oslovit a přitom by mohl pohnout světem. BE CLEVER 103

Jak jsme došli k číslu 800 milionů? Slovanský- mi jazyky, na které se specializujeme, mluví na světě více než 300 milionů lidí. Vedle nich umíme samozřejmě také angličtinu, kterou má jako rodný jazyk nebo jazyk, jímž převážně mluví, něco mezi 400 a 600 miliony lidí. Plus umíme další jazyky s počtem mluvčích v řádech jednotek až nízkých desítek milionů. Proč zrovna slovanské jazyky? Naše orientace na slovanské jazyky není náhodná – v této kategorii jsme viděli před lety mezeru na trhu. Jedním z důvodů je jistě i fakt, že pro cizince z neslovanských zemí jsou obvykle po- měrně složité svou strukturou, tvaroslovím i gra- matikou. Vyznačují se bohatou morfologií, vždyť obvykle mají sedm pádů a tři gramatické rody, vyjadřované předponami, příponami a koncovka- mi. Disponují velkým množstvím souhlásek a po- většinou fonetickým pravopisem s hojným využi- tím diakritiky. Velcí hráči, kteří jsou hybateli světového techno- logického vývoje v našem segmentu, se samo- zřejmě zaměřují na takzvané velké jazyky. Mezi ně slovanské jazyky nepatří a nikdy patřit nebu- dou. A navíc je jich poměrně značné množství, jsou tedy parcelované. V našich začátcích jsme se orientovali samozřejmě na češtinu a slovenštinu, poté přibyla polština. V současnosti klademe značný důraz na Balkán a východní slovanské jazyky, především ruštinu a ukrajinštinu. Síla slova Technologie pro automatizované rozpoznávání a zpracovávání jazyka, především mluveného slo- va, zažívají obrovský rozmach a slibují také dra- matický posun v komfortu užívání. Uplatňují se všude tam, kde je potřeba mluvené slovo zpraco- vávat, archivovat a analyzovat ve velkých obje- mech. Zdravotnictví, justice, média, marketing, obchod a mnoho dalších oborů se dnes bez těchto technologií v podstatě neobejde. Nezapomínáme ale ani na další jazyky, především angličtinu, pro- tože porozumění mezi malými a velkými jazyky je jednou z podmínek globálního světa. Jen angličti- na sama má řadu národních variant – americká angličtina, britská angličtina, australská angličti- na… Jako jazyková entita je třetím nejrozšířeněj- ším mateřským jazykem na světě. A protože naše hlavní zaměření začalo u jazyků malých, podporu- jeme i oba nejvýznamnější skandinávské jazyky, tedy švédštinu a norštinu, a v našem portfoliu jsou také rumunština a maďarština. Síla slova roste. Cesta k miliardě Petr Herian byl a stále je vizionář, který se nespo- kojí s přešlapováním na místě. Fakt, že vítězíme v tendrech mnoha zemí Evropy nad mezinárodní- mi giganty, je jen motivací k tomu, abychom šli dál. Roste náš vlastní tým. Využíváme rozpozná- vací jádro, což je základ našich technologií a pro- duktů, který pro nás vytváří NanoTrix, spin-off irma Liberecké technické univerzity. Její vý- zkumný tým vede profesor Jan Nouza, česká ka- pacita v automatizované analýze, zpracování a rozpoznávání řeči. Nad tímto jádrem pak staví- me aplikace a produkty, které umožňují využití řeči pro automatizované zpracování. Proč? Proto- že to nejen šetří čas, ale v mnoha případech ote- vírá zcela nové možnosti a vytváří novou přida- nou hodnotu. A ten největší cíl pro nejbližší čas se dá vyjádřit číslem. 1 000 000 000. Zatím tají- me jazyk, kterému se věnujeme, ale víme, že s ním se počet lidí, jimž budeme rozumět, pře- houpne hodně přes jednu miliardu. ROZUMĚT HLASU 800 MILIONŮ LIDÍ Ondřej Klimeš, Newton Technologies Shutterstock.com Newton Technologies je společnost, kterou před několika lety spoluzaložili Petr Herian a Petr Pazour. Za poměrně krátkou dobu jsme se stali světovou jedničkou v oblasti technologií pro automatické rozpoznávání slovanských jazyků. Umíme i jiné jazyky včetně angličtiny a pracujeme na dalších. MAPA SLOVANSKÝCH JAZYKŮ BE CLEVER 104

o je téma pro historicky jednoho z nej- významnějších partnerů Microsoftu, společnost Webcom. Nadšený tým pů- vodně malé české firmy již před dvaceti lety zaměřil svou pozornost na to, co uměl nejlé- pe, podnikové informační systémy. Úspěch se brzy dostavil. Dnes již mají na kontě řadu úspěšných projektů a spokojených zákazníků. Lidé, kteří stáli u těch prvních, u své práce nadále zůstávají a společně s mnoha dalšími kolegy stále pomáhají i těm největším firmám v rozvoji a růstu za pomoci moderních tech- nologií. „Poskytujeme IT služby a řešení z řad produktů společnosti Microsoft pro všechny oblasti činnosti firem od plánování a vedení projektů přes nákup, prodej, marketing až po personální řízení, logistiku nebo řízení výroby a provozu,“ popisuje výkonný ředitel Stanislav Hlobilek. Nový pohled na technologie Na trhu již dávno nejsou jen tradiční ERP a CRM podnikové systémy pevně ukotvené v IT infrastruktuře firem. Společnost Micro- soft hovoří o digitální transformaci. Stěžejním tématem je uvolnění podnikových aplikací a služeb v online prostředí. Informační systé- my pro pokrytí jakéhokoliv procesu ve firmě lze nyní využívat formou pronájmu, tzv. SaaS, Software as a Service. „Vlajkovou lodí je Dynamics 365. Tato platfor- ma mění celkový pohled na technologie. Lidé pracují na projektech zcela jiným způsobem. Mění se vývoj aplikací, stejně jako přístup k úpravám systému, což je velká část naší čin- nosti. Tato technologická změna zasáhla všechny partnery Microsoftu,“ říká Stanislav Hlobilek. Na druhou stranu produkty Dynamics 365 přináší variabilitu a flexibilitu informačních technologií. Pokrývají oblasti řízení obchodu a marketingu, projektové řízení, finance a účetnictví, řízení provozu, personalistiku nebo řízení servisních zakázek. Jsou dostupné a přizpůsobitelné mnohem snáze a rychleji. Umožňují také mnohem větší integraci s dal- šími již stávajícími systémy, které firmy využí- vají. Proto znamenají ve světě podnikání tech- nologickou revoluci. Stanislav Hlobilek vy- světluje: „Spojujeme lidský potenciál a techno- logické trendy. V tom je síla, díky níž můžeme pomáhat každé organizaci. Je to ve skutečnosti velmi složité. Každá firma je jedinečná. Neexis- tuje univerzální IT řešení. Proto potřebujeme do detailu porozumět byznysu každého zákaz- níka individuálně. Pro něj pak vytváříme systém přesně na míru. A v tom nám Dynamics 365 může významně pomoci.“ Co bude dál? Webcom bude i nadále pokračovat ve své misi šíření technologických trendů pro růst irem. Nyní má přes dvě stě aktivních zákazníků, kteří mají obrat od půl miliardy až do pěti miliard. Společ- nost prochází velkými změnami, které začaly před třemi lety vlivem akvizice do skupiny Konica Minolta. Nyní se akviziční proces pomalu dokon- čuje a Webcom vstoupí do nového roku již pod novým názvem Konica Minolta IT Solutions Czech. „Je to pro nás skvělá příležitost, jak získat pozornost i nadnárodních korporací. Díky silnému jménu můžeme i jim pomáhat v řízení podniku a poskytovat naše špičkové IT služby,“ uzavírá téma výkonný ředitel společnosti Stanislav Hlobilek. ROZVOJ TECHNOLOGIÍ POMÁHÁ FIRMÁM RŮST Rozvoj technologií stále nabírá na rychlosti, a to ve všech směrech. Jedním z nepřehlédnutelných témat je digitální transformace na poli podnikových informačních systémů. Revoluční změny v této sféře nedávno avizovala i společnost Microsoft. Co budou znamenat pro český podnikatelský trh? Adam Mašek Webcom Spojujeme lidský potenciál a technologické trendy. T BE CLEVER 105

Vy jste v ČEZ starousedlík, že? Ano, nastupoval jsem po vysoké škole v roce 1992 do jaderné elektrárny v Dukovanech. Končil jsem tam na pozici vedoucího jaderného bloku. V roce 2006 jsem dostal nabídku dělat ředitele hodonín- ské elektrárny. Po dvou letech jsem byl spoluza- kladatelem společnosti ČEZ Energetické produkty na pozici jednatele a inančního ředitele. Neuply- nul ani rok a dostal jsem lákavou nabídku nastou- pit na pozici místopředsedy představenstva a ob- chodního ředitele ČEZ Teplárenská, kterou jsem přijal. Poslední tři roky jsem jejím předsedou představenstva a generálním ředitelem. Od roku 1992 jste zatím stále stoupal, v zásadě vám zbývá už jen jedna pozice… Upřímně nevím, jakou pozici myslíte, ale žádnou nabídku jsem nyní nedostal. Vyšší pozice se nabí- zí, o ni se tzv. nežádá. Čím vyšší pozice, tím vyšší odpovědnost a náročnost. Toho jsem se nikdy nebál a nebojím. Mojí hlavní motivací byla vždy chuť se učit novým věcem, věci měnit a posouvat k lepšímu a uplatnit i svého podnikatelského ducha. Jinak bych se nudil. Ale to víte, každý má jinou motivaci. Moje první podnikání začínalo ještě na studiích a postupně jsem vybudoval i prodal několik irem. Takže když se budeme bavit o mé budoucnosti, jsem otevřený novým příležitostem a výzvám. Ale nevidí se často dnes kariéra de facto u jedné irmy… Jak jsem už řekl. Málokdo ví, že jsem vedle za- městnání ve volných chvílích podnikal. Někdy to bylo hodně těžké zvládat, ale byla to nesku- tečná škola života. Postavil jsem například na ze- lené louce irmu, která funguje dodnes. Vydává odborné knížky, je akreditovanou a uznávanou vzdělávací institucí pro základní a mateřské školky. Také jsem měl majoritní podíl ve společ- nosti, která vlastnila pět prodejen lesní a zahrad- ní techniky Husqvarna. Takže jsem si dost zblíz- ka sáhl na soukromý byznys a jsem za to rád. Dostal jsem školu, jak se chovat k zákazníkům i zaměstnancům, na kterých irma stojí. Možná se ta zkušenost projevila i v tom, že jsem dostal nabídku vést Hodonín. Jeden můj kolega mi do- slova řekl, že mám jiné DNA než ostatní. Dokon- ce jsem po třinácti letech u ČEZ i přemýšlel, jestli neodejdu. Ale nakonec jsem vždy dostal nabíd- ku, která byla lákavá. Ty irmy dnes fungují? Máte na ně čas? Vydavatelství a vzdělávací agentura ano, ale nemám na ni čas, jsem jen majitelem a rentié- rem. Tu druhou jsem musel prodat, protože po nástupu na Hodonín jsem na ni neměl čas. Ale vyhovovalo to mé povaze, já pořád musím něco budovat, tvořit. Nejsem rutinér. Jak vůbec vnímáte teplo? Jako komoditu? Spíš jako službu, ale i tak se to dá nazvat. Člověk nerad mrzne. Teplo patří mezi základní lidské potřeby a teplárenství mezi hlavní činnosti ČEZ. Na rozdíl od elektřiny a plynu nedošlo u tepla k oddělení distribuce a prodeje, takže ČEZ Teplá- renská má na starosti obě tyto oblasti. Dnes se musíme starat ve spolupráci s kolegy ze zdrojů o efektivitu celé soustavy, od komínů až po ko- nečného spotřebitele. Hlavně menší zdroje čelí obrovskému tlaku ze strany legislativy, kdy musí splňovat mnoho ekologických opatření. Naším úkolem je udržet cenu tepla konkurenceschop- nou, využít všech synergií a přinášet zákazní- kům nové a nové věci. Zdroje ale váš byznys nejsou… Nejsou, vyjma výtopenských zdrojů tepla bez výroby elektřiny. ČEZ jako takový má dva typy zdrojů. Prvním jsou primárně elektrárny, kde teplo je možná až na osmém místě, jak říká je- den kolega, ale i tak je důležité, a druhým jsou teplárny. Právě těm se dnes hodně věnujeme, protože je důležité udržet ekonomický provoz těchto zdrojů. A k tomu patří i obsluha sítí, způ- soby chování v lokalitě, komunikace se zákazní- ky a s municipalitami. Je to dnes úplně někde jinde, než tomu bývalo dřív. Teplárenství pro- chází v současnosti velkou transformací. Je jeho podoba vůbec efektivní? Když se vezmou v úvahu současné technologické Nová doba přináší nové možnosti. Jak se s novou dobou a možnostmi vyrovnávají tradiční společnosti? A kde je budoucnost teplárenství? To jsou témata pro Petra Hodka, generálního ředitele společnosti ČEZ Teplárenská. AŤ MÁ TEPLO PŘÍBĚH Petr Karban Jakub Hněvkovský a archiv BE CLEVER 106

možnosti? Vy teplo vyrábíte centrálně a dopravujete, není efektivnější vyrábět ho na místě? Každá doba s sebou nese módní trendy a módní technologie. Často se stává, když se špatně uchopí, že jsou vnímány jako po- slední stupeň, jako ideál a po nás už nic jiného nebude. Já nejsem propagátorem žádné z technologií výroby tepla. Naopak, součas- nost a budoucnost ukazují, že bude větší pest- rost instalovaných typů zdrojů. Nebudeme používat jednu technologii, ale budeme je kombinovat, podle velikosti a charakteru zákazníka, trhu… Je fér si přiznat, že jsme byli zvyklí na velké zdroje, a dnes se objevují zdro- je menší, lexibilnější, nové typy…, ale všechny mají jedno společné. Rozvody tepla umožňují zdroje propojovat či efektivněji využívat. U některých kombinací tepelných zdrojů bu- deme dosahovat ekonomičtějšího provozu. Ta představa, co dům, to zdroj, není úplně přesná, protože není vždy úplně ekonomická ani ekologická. Možná pro budoucí pasivní či energeticky soběstačné budovy. Moderní a ekologizované uhelné zdroje tu ještě budou několik desítek let konkurenceschopným ře- šením. Cenově nejdostupnějším, čistým a hlavně, s komíny mimo města. Určitě se může stát, a už se to děje, že přibývají nové typy zdrojů a často se využívá jejich kombina- ce. Ale že by to mělo znamenat konec sítí, rozvodů tepla či konec centrálního zásobová- ní teplem, to si opravdu nemyslím. Nedává to ekonomický ani ekologický smysl. V masový přechod k autonomnímu zásobování teplem nevěříte… To opravdu nevěřím. Dokážete si představit například město plné komínů? Já tedy ne, obzvlášť v době špatných rozptylových pod- mínek. Myslím si, že tu máme množství bu- dov, které předělat do pasivního režimu by bylo nesmyslně nákladné a nenávratné. Urči- tě existuje prostor pro snížení jejich energe- Každá doba s sebou nese módní trendy a módní technologie. Často se stává, když se špatně uchopí, že jsou vnímány jako poslední stupeň, jako ideál a po nás už nic jiného nebude. BE CLEVER 107

tické náročnosti a bylo by dobré to udělat dřív, než budeme modernizovat zdroje. Aby se nám nestalo, že v okamžiku, kdy zainvestujeme mo- dernizaci zdrojů, poklesne spotřeba. Bohužel některé technologie by bez dotační podpory nebyly ekonomické. Určitě nás čeká spousta postupných modernizací jak zdrojů, tak rozvodů tepla, abychom byli stále konkurenceschopní. Bude to běh na dlouhou trať. A nabízíte něco jako tepelnou správu budov? Že byste nelpěli jen na svých zdrojích, ale byli schopni je i kombinovat s novými? A spravovat? Směřujeme k tomu. Možná to navenek vypadá, že centrální zásobování teplem je starý, ne- vzhledný přežitek. Souhlasím s tím, že trubky venku, skrz park, nejsou ideální. Když moderni- zujeme, dáváme všechno pod zem. Ale zvyšuje- me i rozsah služeb. Zákazníci totiž primárně mají problém efektivně regulovat tepelnou po- hodu v objektech. Učíme se využívat tepelné zisky budov. Největší úspory jsou samozřejmě zateplení a okna, ale to neznamená, že neexistu- je další potenciál. Zákazníci to vědí a požadují. Vyčerpali tradiční možnosti, ale chtějí šetřit dál, chtějí studie, co a jak by se ještě dalo udělat. To je služba, kterou poskytujeme. Tepelný audit? Řekněme tepelný audit nebo spíš studie prove- ditelnosti včetně návrhů řešení. K tomu dáváme doporučení, co a s jakou návratností by šlo udě- lat. Ve spolupráci s ostatními společnostmi ve Skupině ČEZ jsme v tomhle hodně aktivní. Takže si sami vypouštíte rybník… Tuhle otázku dostávám často. Proč, když to jde proti našim zájmům? Ale ono to má svoji logiku. Pokud to neuděláme my, udělá to někdo jiný a vydělá na tom. Ale důležitější je, že když nebu- deme komunikovat a tuto službu nabízet, zákaz- ník se k tomu může dostat až poté, co moderni- zujeme zdroje, a to nám znehodnotí investice. Takže ve spolupráci s partnery nabízíme insta- laci nejrůznějších úsporných technologií. Teprve na základě toho potom můžeme modernizovat zdroje a sítě nebo vybrat ty nejefektivnější řeše- ní. Je to budoucnost, ke které směřujeme, učíme se to. Zákazník je pro nás partner. Jak se díváte na alternativní zdroje? Určitě je tu velký prostor pro obnovitelné zdroje a do budoucna i pro teplo ze zpracování odpadu a dalších alternativních paliv, ale nebude to jed- noduchá cesta. Je to velice citlivé téma. Což je velká příležitost pro municipality. Spolupracujete s nimi? Jejich problémem je, že s energiemi příliš neumějí hospodařit centrálně a efektivně… Základ, který dnes nabízíme, je komplexní řeše- ní pro energetiku budov, obcí, irem. Municipali- tám pak nabízíme převzetí městských tepláren- ských společností, provoz a dodávku tepla včet- ně potenciálu snížení ceny tepla pro koncové zákazníky. Ale víme, jak to dopadlo s vodou… To je argument, který taky slýcháme často. Rozdíl je v tom, že voda nemá v podstatě alter- nativu. Můžete mít maximálně studnu nebo si kupovat vodu balenou. Já ty obavy chápu, ale teplo má přímou konkurenci, minimálně ve dvou podobách, to je plynový kotel a tepel- né čerpadlo. Obě jsou koncovým zákazníkům velmi aktivně nabízeny. Možná někdy až trošku nekale, protože ne vždy zákazník ví, co všech- no s provozem této technologií souvisí. Každá totiž má v určitých situacích svá omezení. Kaž- dopádně městům nabízíme několik forem spo- lupráce. Pronájem teplárenského zařízení, prodej i joint venture a nemyslím si, že by- chom měli být vnímáni jako riziko. Máme za sebou nemalé a úspěšné referenční akvizice teplárenských společností v České republice. Vždy to mělo prokazatelný přínos jak pro měs- to, tak pro občany. My si prostě určité věci ne- můžeme dovolit. Když už jsme se dotkli vody… Všechny vodá- renské společnosti pláčou nad stavem sítí. Taky pláčete? Budete se divit, jako jsme se divili my. Životnost jsme počítali na čtyřicet padesát let, ale dia- gnostika nám ukazuje, že jsou ta zařízení v lep- ším stavu, než jsme si mysleli. Problémem u nás není technický stav rozvodů, ale jejich předi- menzovanost. Kdysi byla spotřeba tepla úplně jiná, leckde třeba až dvojnásobná, a na tu byly rozvody dimenzovány. Vinou toho poklesu spo- třeby byla úsporná opatření na straně zákazní- ků nebo ukončení provozu velkých průmyslo- vých podniků. Při zachování stejné velikosti ztrát nám samozřejmě rostou jednotkové nákla- dy na jeden dodaný gigajoule tepla. To nás moti- vuje k řešením, které ztráty snižují. Rušíme za- staralé rozvody a nahrazujeme je novými, teplo- vodními. Zároveň se tím připravujeme na nové typy zdrojů do budoucna, protože většina nověj- ších typů zdrojů páru nevyrábí. Ale to nezname- ná, že pára končí, jak si leckdo myslí, ona má své výhody. Využívají ji průmyslové podniky. A je nedocenitelná tam, kde jsou velká převýšení. Pára cestuje sama, na rozdíl od vody, kterou musíme čerpat čerpadly. Tak mě napadá, nemělo by logiku, kdybyste začali dělat i vodu a odpady? Trubky jako trubky, že? Zabývali jsme se tou myšlenkou, určitě chceme nabízet široké portfo- lio služeb. Infrastruktura centrálně má pro mu- nicipality své výhody. Nevidím ale úplně do hlav stratégů mateřské společnosti, ale zatím nám byznys s vodou logiku nedává, i proto, že averze ze stran měst a obcí vůči privatizaci vodního hospodářství je vysoká. Logiku ale má zpracová- ní a energetické využití odpadů. To bude velké a zajímavé téma, potřeby už dneska vnímáme. Dnes je stále ekonomičtější a legislativně možné odpad ukládat. BE CLEVER 108

Technologie vládnou světu, i vám, i zákazní- kům nabízejí nové možnosti. Co dnes díky IoT je ve vašem oboru trendy? Dálkové odečty… a ještě? Když to shrnu pod pojem využití digitálních technologií, což je v duchu našich nových vizí, kdy chceme být moderní, voňaví, respektovat zákaznickou zkušenost, tak musíme přiznat, že zákazník je dnes z jiných typů obchodů zvyk- lý na úplně jiný standard služeb. Proč by zákaz- ník neměl online vědět, kolik už spotřeboval tepla? Proč by neměl vědět na webu, v jakém stadiu řízení je jeho požadavek na přípojku stej- ně, jako jsme zvyklí například z e-shopů? Proč by neměl kontrolovat kvalitu služby? S tím sou- visí mnoho věcí. I technologie. Je to trochu běh na dlouhou trať, všechno stojí peníze a nahrazo- vat je plošně nelze. Při dožití zařízení je již po- stupně instalujeme. Digitalizaci, automatizaci a rozvoj služeb vnímáme jako nutnost a příleži- tost. Je toho víc. Řekl jste, že chcete být voňaví. To by bylo hezké, kdyby teplo od vás vonělo jako kdysi v kamnech u babičky… Nepracujeme s tou vůní, jakou znáte z parfémů. Bylo by to hezké. Ale učíme se pracovat s emo- cemi. Protože mají v byznysu veliký význam. I v energetice. Primárně chceme zajišťovat te- pelnou pohodu zákazníka. Péče o zákazníka a komunikace s ním nabývá na významu. Ale určitě najdeme i rozměr estetický. Máme-li mít naše zařízení někde vidtelné včetně budov, tak ať to vypadá hezky. Spustili jsme program v ob- lasti vizualizace v našich lokalitách, chceme být dobrým sousedem. Podporujeme lokální aktivi- ty, chceme, aby to hezky vypadalo. Teď jsme zrovna v jedné školce dělali z odvětrávacího potrubí draky. Když už to tam musí být, tak ať to má příběh, ať je to hezké. Co dalšího je vaší novou vizí? Inovace. Odlišnost. Vypadat jinak chce každý, ale vypadat jinak znamená, že to uzná zákazník, ne že si to budeme říkat sami. Začíná to přístu- pem k zákazníkům. Komunikací. Hledáním jeho potřeby a řešením na míru. Už to prostě dávno není tak, tady máte teplo, tady máte fakturu. Komunikujeme s obcemi. Jak řekl jeden starosta před volbami, uděláte mi tady výkop a padají do něj voliči mé strany, jenže vylézají voliči stra- ny jiné… Můžeme svým chováním ovlivňovat, jak spokojený je člověk. To si musíme dnes uvě- domovat. Patří k tomu i nové služby? Určitě. Málokdo ví, že jsme i spoluvlastníkem společnosti Inven Capital, která vyhledává a in- vestuje do začínajících start-upů. Některé spo- lečnosti, do kterých investovali, mají produkty, které se nám mohou hodit pro naše zákazníky. Třeba chytrý termostat nebo využití tepla clou- dových serverových polí. Dokážeme také regulo- vat teplo na patě domu, dokážeme dodat zaříze- ní umožňující prediktivní regulaci s ohledem na budoucí vývoj počasí, takže nepřetápíme. Vyvíjí se to všechno velmi dynamicky. Nově dnes nabízíme například produkt KOMFORT. Prona- jmeme si plynovou kotelnu od zákazníka, nakou- píme do ní svůj plyn a provozujeme ji včetně převzetí odpovědnosti za údržbu, kontrolu a re- vize. Zákazník tedy kupuje od nás teplo na klíč. Výhodou této služby pro zákazníka je bezsta- rostnost a k tomu nižší náklady na teplo, než měl dosud. Je to nová služba, učíme se ji nabízet a prodávat, zatím jsou zkušenosti pozitivní. Co je pro vás hrozbou? Z pohledu železa nekalosoutěžní jednání prodej- ců substitučních technologií, kteří účelově zata- jují zákazníkům některé skutečnosti související s provozem teplárenského zařízení. Nesmyslná dotační politika. Nevhodným nastavením dotace lze snadno poškodit centrální zdroj s vysokou účinností. Lze odhadnout vývoj cen tepla v nějakém střednědobém horizontu? Pomiňme nyní pravidla cenové regulace. My hlav- ně musíme sledovat, aby naše cena byla konku- renceschopná. Srovnáváme se především s ply- nem. To je naše primární měřítko. Bez ohledu na náklady musíme respektovat to, že zákazník má volbu. Pravda je, že plyn narostl za rok o třicet procent, ale kdo to ze zákazníků ví? My vyrábíme z hnědého uhlí, z našich dolů a v našich moderni- zovaných elektrárnách a teplárnách. Máme něko- lik let stabilní ceny tepla. Nevidím žádný důvod do budoucna k dramatickému růstu cen našeho tepla. Ale aby to tak skutečně bylo, potřebujeme dvě věci. Snižovat ztráty a modernizovat zařízení. Současně musíme pracovat na legislativním poli tak, aby podmínky byly pro všechny hráče stejné a spravedlivé. Zákazník od nás kupuje teplo na klíč. Výhodou této služby pro zákazníka je bezstarostnost a k tomu nižší náklady na teplo, než měl dosud. BE CLEVER 109

CHYTRÉ FIRMY VOLÍ CHYTROU CESTOVNÍ POLITIKU Společnost ASIANA byla založena v roce 1993. Její portál Letuška.cz byl spuštěn v roce 2001 jako první online prodejce letenek v České republice a střední a východní Evropě. Letuška.cz se stala prvním úspěšným start-upem ve svém oboru v ČR, naučila Čechy nakupovat letenky přes internet. ASIANA patří rovněž mezi nejvýznamnější poskytovatele cestovních služeb pro korporátní klienty. Divize Europea.travel se věnuje oblasti MICE. Organizuje eventy, konference, teambuildingové aktivity pro tuzemské firmy, nadnárodní korporace i zahraniční subjekty. Jazykové pobyty a studium v zahraničí ASIANA nabízí prostřednictvím portálu Study.cz. ASIANA a portál Letuška.cz Petr Simon archiv a Shutterstock.com BE CLEVER 110

Asiana je na trhu čtvrt století, vy jste ve vedení od samého počátku. Jak se za tu dobu změnil trh s letenkami v České republice? Opravdu výrazně. Před těmi pětadvaceti lety se Češi teprve učili cestovat do zahraničí. Dnes cestuje každý a díky příznivým cenám letenek je letecká doprava mnohdy dostup- nější než jiné dopravní prostředky. Za velký zlom považuji rok 2001, kdy Asianě přibyla dcera Letuška.cz, která bez nadsázky naučila Čechy nakupovat letenky přes internet. V průběhu let se také výrazně změnil poměr mezi individuálními cestujícími a korporát- ními zákazníky. Asiana hlásí i letos rekordní obraty. Za první pololetí je to 2,8 miliardy korun. Jaký podíl má na tomto čísle právě irem- ní klientela? Na prodaných letenkách se iremní klientela podílela více než z poloviny. Firemní cesto- vání zažívá v posledních letech opravdu vý- razný nárůst a jinak tomu není ani tento rok. Zatímco v letním období počet služebních cest obvykle klesá, letos je tomu naopak. Pro představu za červen a červenec se jedná meziročně o dvanáctiprocentní nárůst. Co způsobuje ten nárůst? Řekl bych, že podobně jako u ne iremních zákazníků je za tím především kombinace dobré ekonomické situace a příznivých cen letenek. Navíc roste počet lidí, kteří se zají- mají nejen o to, kdy se kam dostanou, ale i jak pohodlně. Firmy si jsou dobře vědomy, že není příliš efektivní, aby zaměstnanci po ce- lodenním cestování dorazili na schůzku una- vení. Preferují proto často přímé lety a zvy- šuje se zájem i o luxusnější cestovní třídy. Dopřávají si cestující větší pohodlí i na kratších vzdálenostech? Jaké jsou vlastně nejžáda nější destinace pro obchodní cesty? Tento trend platí především pro dálkové cesty. Do evropských destinací se létá téměř výhradně v ekonomické třídě. Pořadí nejžá- danějších destinací není příliš překvapivé. Žebříčku vévodí Brusel, následuje Paříž. Na třetím a čtvrtém místě jsou Amsterdam a Moskva. Vzhledem k poloze České republi- ky se jedná o logické cíle obchodních cest. Proč si irmy nezařizují dopravu pro za- městnance takříkajíc na vlastní pěst? Korporátní segment se mění, čím dál víc oce- ňuje úsporu času, energie a zároveň kvalitní služby. Měrnými veličinami jsou komfort a komplexnost služby. To je důvod, proč chyt- ré irmy volí chytrou cestovní politiku. Uvě- domují si totiž, že využití našich zkušeností a znalostí přinese větší užitek, než kdyby se o tyto aktivity staraly samy. My jim díky naší cenové politice a zkušenostem v oboru můžeme poskytnout opravdu nadstandardní servis. Plynou i pro manažera nějaké výhody z toho, že mu cestu zařizujete vy, a ne pří- mo jeho irma? Určitě přínos nepocítí jen irma, ale i sám zaměstnanec. Pro představu uvedu příklad. Manažer, který letí do Moskvy na pracovní schůzku konající se ve čtvrtek a v pátek, ne- musí nutně po skončení jednání odletět zpět do České republiky. Má možnost si let posu- nout třeba až na víkend a využít volný čas v cílové destinaci. Dalším nesporným bene i- tem je šance dosáhnout na vyšší status v rámci bonusového programu leteckých společností. Zaměstnanec pak může získa- ných výhod využít při všech cestách, ať už pracovních, nebo soukromých. Není to pro irmy spíš nevýhodné? Platit zaměstnancům letenky pro jejich volný čas? Možná na první pohled by se to mohlo zdát. Realita je ovšem jiná. Cena zpátečních lete- nek se liší podle dní. Často se tak stane, že irmy zaplatí za letenku méně, než kdyby se zaměstnanec vrátil hned po jednání. Od toho tu jsme my, abychom našim klien- tům předložili možné varianty, a poskytli tak prémiový servis a poradenství. Zkusíte odhadnout další vývoj korporát- ního cestování v České republice? Korporátní cestování jde s dobou, proto kla- deme důraz na online řešení. Vyžadovaným standardem se stává přehled cest se všemi detaily v online kalendáři, online rezervace cestujících a následné schvalování manaže- rem a kompletní přehledy v aplikacích chyt- rých telefonů. Samozřejmostí je také zkuše- ný konzultant cestovních služeb, který je irmám k dispozici v režimu 24/7. Kromě rostoucího zájmu o online řešení se budou do cestovní politiky i nadále promítat tři veličiny, a to čas, cena a pohodlí. Společnost Asiana, která provozuje cestovní portál Letuška.cz, zaznamenala v prvním pololetí letošního roku výrazný růst, když prodala 311 tisíc letenek a její obrat díky tomu meziročně narostl o 22 % na 2,8 miliardy korun. Na prodaných letenkách se významně podílí i iremní klientela. Je pro irmy opravdu tak výhodné přenechat cestování a služby s ním spojené odborníkům? Zeptali jsme se Josefa Trejbala, obchodního ředitele společnosti Asiana. Korporátní segment se mění, čím dál víc oceňuje úsporu času, energie a zároveň kvalitní služby. BE CLEVER 111

Kdy jste spustili platformu ceskedluhopisy.cz? Zkušenosti s dluhopisy má irma od roku 2016, někteří členové týmu ještě déle. Zajímavý je vznik platformy jako takové. Na začátku jsme řešili spolu inancování vlastních projektů. Roz- hodli jsme se jít cestou vydání vlastní emise korporátních dluhopisů. Hledali jsme vhodného partnera, který by nám s vydáním a upsáním dluhopisů pomohl, ale nenašli jsme nikoho vy- hovujícího. Emisi jsme tedy vydali sami a poté ji upsali. Netrvalo dlouho a obrátili se na nás naši externí partneři, kteří chtěli využít stejný zdroj inancování, ale neměli s korporátními dluhopi- sy zkušenosti. Jednalo se o projekty, které byly dobré, ale bankou ne inancovatelné, a proto hledali alternativu. Rozhodli jsme se je podpořit a otevřeli platformu ceskedluhopisy.cz. Co rozhoduje při výběru projektů, za které se vaše platforma postaví? Způsob, jakým naše partnery, potenciální emi- tenty, vybíráme, je klíčový. Spolupracujeme se společnostmi napříč všemi obory, což není jed- noduché. Nejdůležitějším faktorem je bezesporu reálnost a připravenost projektu, který chtějí realizovat. Když se podíváte na současnou na- bídku korporátních dluhopisů, najdete nepře- bernou nabídku a je bohužel poměrně časté, že se dluhopisy snaží vydávat i společnosti, které na to nejsou připraveny. Podle toho také vypadá jejich projekt. Dám jasný příklad. Máte IT irmu, kterou chcete inancovat pomocí dluhopisů. Z vybraných prostředků platíte programátory, a stane se, že projekt nevyjde. Jeho zůstatková hodnota je pak nula. Pro držitele dluhopisů, kte- ří irmě věřili, to znamená, že nedostanou faktic- ky nic. Proto se snažíme už od začátku vybírat projekty, které mají reálný obchodní plán a na konci je irma schopná vyplatit investory. Snažíme se řídit riziko neúspěchu a snížit jej na minimum – to je účel naší platformy. Čím musí projekt zaujmout, aby byl přijat do vašeho portfolia? První podmínkou je, aby měl potenciální emi- tent inanční základ. Není dobré, když je celý kapitál irmy inancován například úvěrem v bance. Nejhorší, co můžete od emitenta slyšet, je věta „Investice bez rizik“. To je naprostý ne- smysl, protože vše nese svá rizika. Jde o to, jak je rizikovost řízena a jakým způsobem je minimali- zován její dopad. Firma, kterou můžeme poten- ciálně podpořit, musí být už od začátku schopna vyplatit své investory, pokud by vše nešlo podle původního plánu. Samozřejmě existují výjimky, které se týkají typických start-upů. Tento typ projektů pochopitelně nemá velký inanční zá- klad. Při posuzování start-upů je proto ještě důležitější udělat opravdu důkladnou analýzu projektu a osob, které za ním stojí. Pokud si ne- jsme jisti, že má reálný obchodní plán a lidé, kteří za ním stojí, nemají dostatečné zkušenosti, projekt do portfolia vůbec nezařadíme. Rozhoduje i to, z jakého oboru daný projekt je? Samozřejmě existují obory, které jsou zajíma- vější, typicky jde o energetiku nebo výrobní podniky – snažíme se podporovat české průmy- slové irmy. Faktor toho, jací lidé za projektem stojí, je skutečně klíčový. Z člověka musí být cítit, že nápad nevznikl ráno v posteli. Nepřipra- vené projekty škrtáme rovnou a můžu říct, Říká se, že nejlépe zhodnotíte své vydělané peníze dobrou investicí. Jak si ale vybrat oblast či obor, do kterých vložit své peníze? V poslední době zaznamenaly velký boom zejména korporátní dluhopisy. Oslovili jsme proto marketingového šéfa projektu www.ceskedluhopisy.cz Jiřího Helicha, aby nám tento investiční nástroj více přiblížil. JAK VSADIT NA SPRÁVNÉHO KONĚ? Adam Mašek Majka Votavová / RVV Studio BE CLEVER 112

že jich je drtivá většina. Důležité také je, aby byla ze strany emitenta snaha načerpávat inan- ce postupně podle připraveného byznys plánu. Nestojíme o střelce, kteří načerpají dvacet mi- lionů najednou s tím, že se v budoucnu uvidí, jak to vlastně dopadne. Přesto, stává se, že za vámi přijde člověk bez zkušeností a jeho nápad je natolik dobrý, že ho podpoříte? Přesně takový případ momentálně řešíme. Jed- ná se o projekt na poměrně nestandardní služ- bu v rámci Prahy. Zájemce vypadá, že nemá mnoho zkušeností. V tu chvíli je důležité, co při- náší do projektu sám. Aby to zjednodušeně ne- bylo řečeno způsobem „rád bych si vyzkoušel podnikání za vaše peníze“. Pokud dotyčný doká- že pokrýt ze čtyřiceti nebo padesáti procent projekt svým kapitálem, tak to má smysl. V ta- kovém případě se totiž dá odhadnout, v jaké fázi je projekt ještě zastavitelný s minimální ztrátou dalších investorů. Je důležité, aby měl člověk k projektu určitý závazek. Proces výběru trvá většinou týdny. Znáte číslo, kolik irem už jste prostřednic- tvím vaší platformy inančně podpořili? Co se na počet emitentů jako takových týče, pod- pořili jsme řádově několik desítek českých i- rem. Celkový objem peněz se pak pohybuje na hranici nižších stovek milionů korun. O jaké druhy dluhopisů podle doby splatnos- ti je největší zájem? Je zajímavé, jak se trh v posledních letech mění. Řekněme, že ještě před šesti lety byly v kurzu osmi- až desetileté dluhopisy. To znamená Pokaždé, když se mě lidé ptají na investici do dluhopisů, říkám jim, aby si vybrali projekt, který je bude bavit. BE CLEVER 113

dlouhodobé s roční výplatou kupónu. Zatímco dnes je trend takový, že optimální doba splat- nosti dluhopisu jsou dva až tři roky. Co se týče způsobu vyplácení, v ideálním případě by měl být emitent schopen vyplácet věřiteli výdělek pravidelně – měsíčně, maximálně kvartálně. I to poukazuje na zdravost tohoto byznysu a plánované cash low. Poptávka po krátkodo- bých dluhopisech je ze strany našich klientů obrovská. V dnešním světě dramatických změn si lidé nechtějí držet peníze nijak dlouho. Krát- kodobost navíc většině emitentů vyhovuje, jeli- kož inancování přes dluhopisy je pro ně po- měrně drahé. Pokud za dobu dvou tří let proká- že u banky zdravou historii, může si celou emi- si dluhopisů pře inancovat za výrazně lepších podmínek bankovním úvěrem. I to je pro emi- tenty výraznou motivací. Banka však potřebuje vidět, že už za sebou takříkajíc něco máte. Je však třeba říct, že korporátní dluhopisy ne- jsou ideálním typem inancování pro jakýkoliv typ byznysu. Když se rozhodnu, že chci postavit hotel, za dva roky ho postavím a začnu provo- zovat, nemůžu při jeho realizaci čerpat inance jen v oblasti korporátních dluhopisů. V průbě- hu stavby bych nikdy nemohl mít dostatek pro- středků na pravidelné vyplácení věřitelům. Vždy je třeba zvážit, o jaký typ podnikání se jedná a jaké jsou moje možnosti. V jakých číslech se pohybuje úroková sazba krátkodobých dluhopisových půjček? Výše úroku závisí na nastavení emitenta. Typic- ky se pohybujeme v rozmezí od 5 % do 9 % p. a. U některých projektů to může být i více. Zde je ovšem nutné objasnit naprosto klíčovou věc – prvním faktorem, podle kterého se věřitel řídí, je výše úrokové sazby. A to je bohužel obrovská chyba. Naším cílem je poukázat na to, že rozho- dujícím faktorem při výběru, jakému emitentovi svěřím své peníze, je uskutečnitelnost projektu. Nikoliv výše úroku. Když to řeknu řečí čísel – de- set nebo dvanáct procent z nepovedeného pro- jektu, tedy z nuly, je pořád nula. Vaším cílem by tedy nemělo být investovat do zdánlivě výnos- ných projektů, které slibují nejvyšší úrok, ale investovat do projektu, který má smysl a prav- děpodobnost, že vás nebude na konci vyplácet z nulového kapitálu. V současné době je zdravá úroková míra kolem 7 až 8 % p. a. Spolupracujete i s projekty ze zahraničí? Jak už název napovídá, snažíme se podporovat výhradně české irmy. Zaprvé nám jde o podpo- ru českého podnikání, zadruhé hrají velkou roli i legislativní důvody. Pro českého držitele dluho- pisu je snazší řešit cokoliv na území České re- publiky než v zahraničí. Máte zkušenost s tím, že by měl emitent pro- blém dlužnou částku splatit? Naší snahou je předcházet takovým situacím vhodným výběrem partnerů. Zatím se nám po- dobná situace nestala, ale zcela vyloučit takový scénář nelze. Pokud by situace nastala, jsme připraveni postavit se společně s podporou našich právníků za držitele dluhopisů a v ideál- ním případě docílit toho, aby emitent dostál svých závazků. Nestojíme o střelce, kteří načerpají dvacet milionů najednou s tím, že se v budoucnu uvidí, jak to vlastně dopadne. Jedním z projektů ČPH financovaných pomocí korporátních dluhopisů je i Grillmart, specializovaný obchod s grilly a příslušenstvím značky Weber. BE CLEVER 114

Proč by si investor měl vybírat dluhopisy právě přes vaši platformu? Značnou část práce uděláme za něj – předvýběr potenciálně úspěšných projektů. Naše platforma má navíc velkou výhodu v tom, že si dluhopis pořídíte online. Celý proces objednání dluhopisů vám tak zabere pět minut. Co byste řekl lidem, kteří by měli zájem investovat do dluhopisů? Když většina lidí slyší pojem dluhopis, představí si dluhopis státní. U něj je úrok většinou nízký, mnohdy pod hranicí in lace a někdy může být i záporný. Stát tím získává inanční prostředky například na schodek státní rozpočtu. O existenci korporátních dluhopisů ví jen omezené množství lidí. Přitom při splnění zákonných podmínek je může vypsat v podstatě jakákoliv společnost. Je to výhoda i nevýhoda jak pro emitenta, tak i pro potenciálního držitele dluhopisu. Pokud si totiž investor neověří, do čeho vkládá peníze, nemá šanci vidět, co se s penězi děje a nemůže to ovliv- nit. My nemůžeme a ani nechceme lidem radit, do čeho a kam investovat, to není naše role. Umí- me udělat předvýběr potenciálně zajímavých spo- lečností, který investorovi hodně zjednoduší práci a je schopen si lépe vybrat. Konečné rozhodnutí je vždy na investorovi. Naším úkolem je eliminace potenciálních problémů tím, že takové projekty na platformu vůbec nepustíme. Neznamená to, že se nikdy v budoucnu nemůže objevit problém, ale snažíme se tuto situaci eliminovat. V součas- nosti pracujeme na systému vyhodnocování pro- jektů, který výběr ještě více zjednoduší. Teď trochu odbočím. Co říkáte obecně na trend, kdy si lidé hojně půjčují v bankách i na takové věci, jako je dovolená? Mít dluh není obecně nic špatného. Klíčové však je, o jaký druh dluhu se jedná. A to je potřeba zdůraznit. Pokud si někdo půjčuje na své bydle- ní či zainvestuje do projektu, kterému věří nebo má například vlastní podnikání či start-up a na začátek si potřebuje půjčit, proč ne. Důleži- té je, aby věděl, jak dluh splatí. Pokud si někdo půjčuje na to, aby si víc užil dovolenou, je to naprostý nesmysl a já osobně to nechápu. Tyto věci ale souvisí s určitou mírou inanční gramot- nosti, která se nikde pořádně neučí. A pokud se na školách učí, tak špatně. Vždyť podívejme se na věc hrubými čísly, která jsou nemilosrdná a hovoří jasně – každý desátý člověk v České republice je v exekuci. Jak se v etické rovině díváte na možnost vyhlášení osobního bankrotu z hlediska věřitele? To je hodně zajímavá otázka, a pokud se budeme bavit čistě o pozici věřitele, tak je to z mého po- hledu hrozné. Ze zákona máte možnost vyhlásit osobní bankrot, což ovšem znamená, že vám stát přizná prominutí dluhu až 80 procent z původní dlužné částky. A věřitel, který často hloupostí nějakého člověka přijde o svoje peníze, je už ni- kdy v životě neuvidí. O to důležitější je, komu své peníze svěřujete. Dělají lidé, kteří investují přes vaši platformu, něco špatně? Často se setkáváme s tím, že je člověk netrpělivý. Má například pět set tisíc korun na účtu a oka- mžitě chce vše dát na dluhopis, ideálně s nejvyš- ším úrokem – vždyť se přece nemůže nic stát. Je na každém jednotlivci, jak se svými penězi naloží. Sázka pouze na jednoho koně se ale větši- nou nevyplácí. My neříkáme: „Korporátní dluho- pisy jsou to nejlepší.“ Je to určitá možnost, do kte- ré lze investovat vaše inance. A úspěšně. Ovšem není ideální vsadit na ně úplně všechno. Investice by člověk měl v ideálním případě rozdělovat do různých segmentů. Náš cíl do budoucna je vzdělávat společnost v této inanční gramot- nosti, aby si lidé uvědomili, že mají opravdu mno- ho příležitostí, jak investovat své vydělané pení- ze. Dluhopisy jsou skvělé v tom, že jsou perfektně jednoduché. Obecně při výběru jakékoliv investi- ce hrají roli dvě emoce – chamtivost a strach. Na začátku vybírám podle úroku, to je chamti- vost. Vidím 8procentní a 12procentní úrok. Vybe- ru si ten vyšší, abych měl větší výnos. Co si ale neuvědomuji, je fakt, že ten s 8 procenty má dale- ko větší realizovatelnost, a tudíž větší jistotu ná- vratnosti. Pokud jsem ale vsadil na nepřipravený projekt s 12 procenty a nevyjde, najednou dosta- nu strach a ztratím důvěru – už nikdy nikomu své peníze nesvěřím. Chybu hledám kolem sebe. To je špatně. Člověk musí mít vždy na paměti, že nej- důležitější věcí při výběru dluhopisů je realizova- telnost projektu. A kromě toho je podstatná ještě jedna věc. Pokaždé, když se mě lidé ptají na in- vestici do dluhopisů, říkám jim, aby si vybrali projekt, který je bude bavit. Aby investovali do oboru, který je baví a zajímá, a ne do toho, který má potenciálně nejvyšší zisk. Ze zákona máte možnost vyhlásit osobní bankrot, což ovšem znamená, že vám stát přizná prominutí dluhu až 80 procent z původní dlužné částky. A věřitel, který často hloupostí nějakého člověka přijde o svoje peníze, je už nikdy v životě neuvidí. BE CLEVER 115

Těžko najdete na světě ženu, která by na šperk s diamantem řekla ne. A přesto je diamant vsazený do šperku méně cenný, než kdyby zůstal solitérem… 

BE CONNECTED 118 VE SPOLEČNOSTI PANA OLBRAMA Křty vydavatelství C.O.T. media 122 ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH Comenius 124 SPA GOLF CUP BY AMADEUS Golfový turnaj vydavatelství 126 ČESKÉ FIRMY A ČESKÉ HLAVY: OSTRAVA Závěr letošního seriálu regionálních setkání podnikatelů 128 ZAČALI JSME PSÁT PŘÍBĚH TŘÍ TEČEK Eva Frindtová, C.O.T. media

1 2 Petr Karban Aleš Funke VE SPOLEČNOSTI PANA OLBRAMA Vím, titulek je nepřesný. Ale kdy se vám povede strávit příjemný večer v zahradě se sochami jednoho z nejvýraznějších českých sochařů přelomu tisíciletí? A hlavně kde? Pokřtít letní číslo magazínu Be the Best a měsíčníku Komora u Marie a Tomáše Hejtmánkových byl skvělý nápad. horkém odpoledni a poté chladnoucím večeru nabídla kouzelná zahrada, v níž se konají i jedinečné zahradní aukce, vše, co bylo příjemné. Dobré víno, vybrané lahůdky, něco hudby ku potěše ducha a také skvosty ve sbírkách našich hostitelů, kteří umění oprav- du milují a mohou vám pomoci objevit poklady. Už to, že se nás tam sešlo na sto padesát, mluví samo za sebe. A ani dámy v lodičkách na jehlo- vých podpatcích si nenechaly pokazit náladu tím, že musely chodit po špičkách. Ačkoliv dia- mant od Marka Sváty našla ve své skleničce jen Jitka Vitoulová, soudě z následných reakcí to byl báječný večer pro všechny. V BE CONNECTED 118

6 7 5 4 3 1 Do zahrady Arthouse Hejtmánek zavítalo na křest v příjemný letní večer na sto padesát z  vás 2 Diamant objevila JitkaVitoulová (VápenkaVitoul) 3 Křtíme letní Be the Best – Karel Muzikář (Comenius), Marek Sváta (Nobless Czech) a Eva Frindtová s Gabrielou Ben Ahmed a Petrem Karbanem (C.O.T. media) 4 Eva Frindtová, JitkaVitoulová, Gabriela Ben Ahmed a LadislavVitoul (VápenkaVitoul) 5 Průvodkyně večerem Petra Krmelová a skvělí hostitelé Tomáš a Marie Hejtmánkovi (Arthouse Hejtmánek) 6 Křestu se dočkalo i prázdninové vydání měsíčníku Komora, nechyběla Irena Bartoňová Pálková (HK ČR) ani Eva Frindtová a Gabriela Ben Ahmed. Andreu Linhartovou Palánovou, užívající si dovolenou, zastoupil Peter Chrenko (oba PwC) 7 Michal Horáček s manželkou BE CONNECTED 119

8 9 11 10 12 10 Michal Horáček má umění rád a nenechal si ujít procházku galerií v doprovoduTomáše Hejtmánka 11 Náměstkyně pražské primátorky Eva Kislingerová, RichardVojta (Prague Boats) a JanTrojánek, radní ÚMČ Praha 5 – municipality byly ovšem pro tento večer tabu, řeč šla o vínu 12 Jiřina Nepalová (Renomia), Tomáš Marek (Česká pojišťovna) a Gabriela Ben Ahmed 8 Karel Muzikář při jednom ze svých – jako obvykle vtipných – proslovů 9 Marek Sváta s Lucií Bílou BE CONNECTED 120

13 14 15 16 17 13 GabrielaVodrážková a BronislavVajbar (Vinařství Vajbar), protože dobré víno nesmí chybět 14 Manželé Zemjánkovi (TipTop Art +Travel Agency) 15 Oldřich Šubrt (Program Health Plus) i Marie Hejtmánková mají podobnou lásku – výtvarné umění 16 Mezi manželi Hálovými (Tesla) je Alena Janatková (Veolia Energie ČR) a Pavel Krůta s manželkou (KORUS EU) 17 Eva Frindtová s Liborem Přerostem (Přerost a Švorc Auto) BE CONNECTED 121

lasovat lze prostřednictvím dotazníků, které společnost Comenius rozesílá více než 25 000 respondentů ze své databáze. Mezi ně patří nejen představite- lé statní správy a manažeři soukromých irem, ale i čtenáři časopisu Be the Best. Proto je sou- částí tohoto čísla magazínu dotazník, jímž mů- žete přispět ke konečnému umístění irem v této již tradiční soutěži také vy. Počet dosa- žených nominací je totiž nejdůležitějším mě- řítkem pro konečné umístění jednotlivých irem v žebříčku. Soutěž však nekončí pouze u žebříčku. Naopak se snaží zviditelnit i několik desítek dalších společností/institucí z širokého spektra eko- nomických aktivit, a to umístěním v jedné z osmi oborových kategorií soutěže. Další ne- dílnou částí soutěže je udílení titulů Lady Pro a Gentleman Pro. Čestný titul Lady Pro náleží výjimečným ženám, které ve své manažerské, obchodní, politické, umělecké kariéře či jiné činnosti dosáhly skutečně mimořádných úspě- chů a při své každodenní náročné práci si zá- roveň zachovaly svoji půvabnou ženskost. Na- proti tomu titul Gentleman Pro vyzdvihuje zralost a zásluhy svých kandidátů, které bě- hem celého svého, a to nejen profesionálního, života nasbírali. Žebříček, který každoročně vyzdvihuje české irmy, se blíží. Buďte i vy mezi těmi irmami a osobnostmi, které letos již po třiadvacáté nominují nejlepší českou stovku. ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH LETOS JIŽ PO TŘIADVACÁTÉ Již od roku 1996 uděluje nezisková organizace Comenius ocenění v soutěži Českých 100 Nejlepších. Jejím hlavním cílem je vybrat a náležitě, stylově ocenit české firmy, podniky nebo společnosti, které dosahují vynikajících či pozoruhodných výsledků. Celá akce Českých 100 Nejlepších začíná již v dopoledních hodinách konferencí Klíčové faktory úspěchu, program i mluvčí jsou prezentováni v pozvánce nebo na www.comenius.cz. Samotné slavnostní vyhlášení všech výsledků probíhá vždy v podvečer posledního pátku měsíce listopadu, který tentokrát připadá na 30. listopadu. Galavečer předávání cen se odehrává již tradičně ve Španělském sále Pražského hradu. Předávání diplomů oborovým kategoriím se aktivně zúčastní i představitelé vlády. Všichni budou přítomni také na následné slavnostní recepci. Právě recepce, která často trvá do časných hodin dalšího dne, skýtá řadu příležitostí navázat nové přátelské i obchodní vztahy v mimořádné atmosféře vzájemného porozumění, umocněné kouzlem překrásných prostor majestátního Pražského hradu. ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH 2018 Pražský hrad, 30. listopadu 2018 – ocenění i nové obchodní vztahy Dotazníky k žebříčku Českých 100 Nej- lepších jsou přílohou tohoto čísla. Pro vyhodnocení soutěže mohou být použi- ty pouze správně vyplněné dotazníky, které dorazí do sídla společnosti Come- nius nejpozději 31. října 2018. Každý vyplněný dotazník výrazně podpoří ob- jektivitu a vypovídací schopnost ankety Českých 100 Nejlepších. Proto prosíme vás, čtenáře magazínu Be the Best, abys- te oněch pár řádků dotazníku vyplnili pokud možno hned poté, co se vám dotazník dostane do ruky. Současně prosíme o zaslání vyplněného dotazníku zpět poštou, faxem či e-mailem (viz kon- takty na dotazníku), a to co nejdříve. Za zvýšení vypovídací hodnoty soutěže vám předem děkujeme. Hospodářské výsledky firem z žebříčku Českých 100 Nejlepších 2017 také naleznete na www.comenius.cz, kde zároveň mů- žete sledovat i letos přímý přenos konfe- rence Klíčové faktory úspěchu a galave- čera Českých 100 Nejlepších. Comenius Českých 100 Nejlepších 2017 H BE CONNECTED 122

OD ROKU 2002 – VÍCE NEŽ 100 HLAVNÍCH MLUVČÍCH PŘES 7 500 ÚČASTNÍKŮ Z ŘAD PODNIKATELSKÉ VEŘEJNOSTI Více informací na www.comenius.cz COMENIUS PŘEDSTAVUJE KULATÉ STOLY COMENIA DISKUZNÍ SETKÁNÍ

Podzimní golfový kalendář České golfové federace již podvanácté měl i řádek Spa Golf Cup – tentokrát na šedesát milovníků drajvů a patů hostil kouzelný Golf Resort Cihelny u Karlových Varů. Již počtvrté se tur- naj, který pořádá vydavatelství C.O.T. media, uskutečnil ve spolupráci se  společností Amadeus. Za rok na shledanou… Petr Blecha (UJAK), Pavel Krůta (KORUS EU), Daniela Vichrová (Travel Dee) a Roman Růžička Ivo Chládek (Ekoslide), Eva Frindtová (C.O.T. media), Hana Dluhošová (České dráhy) a Radek Lucovič (Ekoslide) Lukáš Šlégr, Zuzana Přibylová (Aeroflot), Tran Thi Thanh Phuong (East Sea Travel) a Le Anh Hung (East Sea Travel) Petr Simon Aleš Funke SPAGOLF CUP 12. ROČNÍK BE CONNECTED 124

POŘADATEL GENERÁLNÍ PARTNER MEDIÁLNÍ PARTNEŘI PARTNEŘI Kategorie 0–12 1. Luong Si 2. Le Anh Hung 3. Phan Quoc Hai Kategorie 36,1–54 1. Tomáš Korbel 2. Jarmila Bergerová 3. Jan Barták Kategorie 12,1–22 1. Jan Motlík 2. Jiří Laurinec 3. Petr Přibyl Longest Drive Lucie Tkadlecová a Phan Quoc Hai Kategorie 22,1–36 1. Jiří Povolný 2. Michal Nerad 3. TranThiThanh Phuong Nearest to the Pin Daniela Vichrová a  Aleš Doubek VÝSLEDKY SPA GOLF CUP 2018 BY AMADEUS Jan Barták st., Zdeněk Maryško (CCF Consulting), Nella Vlková (DELOR International) a Jaroslav Otava Jan Barták (Amadeus) a Eva Frindtová s vítězi kategorie 12,1–22,0, jimiž byli Jan Motlík (Axxos), Jiří Laurinec (JLM) a Petr Přibyl (Golf Club Beřovice) Jiří Laurinec – šťastný výherce ceny od ČSA Jiří Homolka (Carlson Wagonlit Travel), Pavlína Homolková, Tomáš Korbel (Amadeus) a Patrik Dvořák (Smart) Velmi Emirates flight – Radek Pažout, Aleš Doubek, Bořivoj Trejbal a Michal Nerad Vítěz kategorie 0–12,0 Luong Si (Vinafour) Patrik Dvořák v tombole vyhrál cestovní kufr od společnosti Amadeus BE CONNECTED 125

ČESKÉ FIRMY A ČESKÉ HLAVY OSTRAVA Petr Karban Martin Grobař 1 2 3 oravskoslezské setkání podnikatelů s akademiky a odborníky mělo velmi spontánní a typicky ostrav- sky přímý ráz, jevy kladné i záporné se tu pojmeno- vávaly věcně a bez kudrlinek. Ve výsledku i tady zaznělo to, co rezonuje celou zemí – ať vláda podporuje české podnika- tele v malých a středních irmách, zjednoduší pravidla, admi- nistrativu a činnost centrálních orgánů a nechá podnikatele dělat to, co umějí. Totiž podnikat. Ne že by Ostravsko nemělo své speci ické problémy, které doutnající celní euroamerická válka může značně vyhrotit, ale v tomhle havířském kraji není zvykem brečet, ale dělat. I proto je tu řada irem, které – byť daleko od epicentra Prahy a západních hranic – jsou ve světě byznysu vidět. Letošní seriál jsme v Ostravě završili. Nekončí tím ale naše sna- ha přispět spolu s našimi partnery k propojování akademické, expertní, správní a aplikační sféry. Naopak. Pro rok 2019 chys- táme seriál nový, který obsáhne všechny regiony a svým způso- bem tak přispěje k tomu, aby výsledky bádání českých vědců našly využití ve výrobních plánech českých irem. Poslední díl našeho letošního seriálu regionálních setkání s tahouny české ekonomiky se odehrál ještě před prázdninami v Ostravě jen pár dní poté, co prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý vyzval vládu, aby některým regionům podala pomocnou ruku. M BE CONNECTED 126

ORGANIZÁTOŘI ODBORNÍ GARANTI HLAVNÍ PARTNEŘI GENERÁLNÍ PARTNER 4 7 5 6 1 Svou zkušeností a názory přispěla i prezidentka Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek a třetí žena jejich světové asociace Kateřina Haring (Dynamic Group) 2 Setkání se zúčastnil i Jan Skipala (KHK Moravskoslezského kraje) 3 V popředí zprava Miroslav Mixa (Mixa Vending) a Dominika Samiec (Gong Reality) 4 Do debaty přispěla i Hana Maďarová (Cestovní a vzdělávací agentura Via Optima) 5 Aleš Samiec (Gong Reality) a Petr Morcinek (MM Reality) 6 Pavel Váňa (Ekomor), vpravo pak Jiří Mohyla (Komerční banka) a Petr Salvet (Vyncke) 7 Kateřina Haring, Viktor Zeisl (Komerční banka) a rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima BE CONNECTED 127

ZAČALI JSME PSÁT PŘÍBĚH TŘÍ TEČEK Rosteme. A řekli jsme si, že po dvaceti letech postupného vývoje gra ického stylu si můžeme dovolit výraznější krok směrem k promyšlené korporátní identitě. Prvním viditelným krůčkem je nové logo, které jsme pokřtili 11. září v pražských Riegrových sadech. Základ nové prezentace vznikl v našem gra ickém studiu. Logo a celý styl je dí- lem našeho gra ika Bogdana Tkaczyka: „Na původní logo navazuje to nové svou barev- ností, kterou symbolizujeme stabilitu a tradici. Změnil se font, je nový, modernější a dynamičtěj- ší. A především logo dostalo piktogram, jehož základem je kruh coby symbol jednoty, celistvosti a zároveň prostoru pro komunikaci. Kruh je do- plněný o tři tečky, které evokují sdílení slova, pokračování a přidanou hodnotu.“ Vydavatelka Eva Frindtová jeho slova doplňuje: „Jsme pořád vydavatelství, ale máme silné divize public relations a eventů, budujeme digitální re- dakci. Tři tečky znamenají, že vždy můžeme ke stávajícímu konceptu něco přidat. Změnou kor- porátní identity chceme posílit vnímání iremních vizí a hodnot, které jsme si de inovali.“ Petr Karban Robert Zlatohlávek Slavnostní přípitek nejužšího vedení a autora nového korporátního stylu – zleva: Zdeněk Novák (ředitel obchodu a marketingu),Veronika Frindtová (ředitelka rozvoje a lidských zdrojů), Eva Frindtová a Gabriela Ben Ahmed (jednatelky společnosti), Marek Hubač (ředitel redakcí) a grafik BogdanTkaczyk Právo pokřtít nové logo jako první má samozřejmě autor, grafik BogdanTkaczyk Hvězdnou budoucnost nám přišla popřát i muzikálová hvězda MariánVojtko, jehož úkolem bylo vypustit balonky Na křtu nesmí chybět dort. Společnou rukou jej nakrojily Gabriela Ben Ahmed a Eva Frindtová BE CONNECTED 128

RÜCKL FLAGSHIP STORE Železná 493/20 Praha 1, Staré Město www.ruckl.com

AMADEUS ............................124 Sokolovská 100/94 186 00 Praha 8 www.amadeus.com ARF.................................... 24, 26 Jugoslávská 620/29 120 00 Praha 2 www.asociacerf.cz ARTHOUSE HEJTMÁNEK ...118 Goetheho 17/2 160 00 Praha 6 www.arthousehejtmanek.cz ASIANA.................................110 Velflíkova 1430/8 160 00 Praha 6 www.asiana.cz BRIGHAM AND WOMEN’S HOSPITAL, BOSTON.............. 32 75 Francis St Boston, MA 02115, USA www.brighamandwomens.org CESKEDLUHOPISY.CZ........112 ČPH Vážská 845/5 196 00 Praha-Čakovice www.ceskedluhopisy.cz C.O.T. MEDIA... 26, 94, 118, 124, 126, 128 Táboritská 23/1000 130 00 Praha 3 www.cotmedia.cz COMENIUS...........................122 nám. Kinských 6 150 37 Praha 5 www.comenius.cz CZECH FASHION COUNCIL ................................. 76 www.czechfashioncouncil.com CZECHTOURISM............. 44, 49 Vinohradská 46 120 41 Praha 2 www.czechtourism.cz ČESKÁ POJIŠŤOVNA ............ 72 Spálená 75/16 113 04 Praha 1 www.ceskapojistovna.cz ČEZ TEPLÁRENSKÁ ............106 Bezručova 2212/30 251 01 Říčany www.cezteplarenska.cz ČSOB ................................... 1, 58 Radlická 333/150 150 57 Praha 5 www.csob.cz ČVUT .....................................100 Jugoslávských partyzánů 1580/3 160 00 Praha 6 www.cvut.cz D.C.M. KLINIKA ..................... 64 Topolová 340/1 500 03 Hradec Králové www.implant.cz DINNER IN THE SKY ....... 92, 94 www.dinnerinthesky.cz DOSTÁL JOSEF...................... 36 www.josefdostal.cz ESTETICUSTI.............................5 Velká hradební 3385/9 400 01 Ústí nad Labem www.esteticusti.eu FENIX GROUP......................... 52 Šárecká 37 160 00 Praha 6 www.fenixgroup.cz HUDEBNÍ DIVADLO KARLÍN ................................... 94 Křižíkova 283/10 186 00 Praha 8 www.hdk.cz CHINA TOURS......................131 Vítězné nám. 577/2 160 00 Praha 6 www.chinatours.cz KLINIKA PROGRAM HEALTH PLUS ........................15 Kartouzská 3274/10 150 00 Praha 5 www.programhplus.cz KOGI.........................................18 Karlovo náměstí 14 120 00 Praha 2 www.kogicon.cz MAISON TULIPES .................. 80 Kolowratský palác Ovocný trh 6 110 00 Praha 1 www.maison-tulipes.com M.C. TRITON ...........................16 Evropská 846/176a 160 00 Praha 6 www.mc-triton.cz MHMP..................................... 62 Mariánské nám. 2 110 00 Praha 1 www.praha.eu MULTISCAN PARDUBICE .... 39 Kyjevská 44 532 03 Pardubice www.multiscan.cz MUZEUM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY ...................... 70 Na Poříčí 52/1554 180 00 Praha 8 www.muzeumprahy.cz NEMOCNICE BEROUN ......... 39 Prof. Veselého 493 266 01 Beroun www.nemocnice-beroun.cz NEMOCNICE HOŘOVICE ..... 39 K Nemocnici 1106/14 268 01 Hořovice www.nemocnice-horovice.cz NEWTON TECHNOLOGIES..................104 Na Pankráci 1683/127 140 00 Praha 4 www.newtontech.net/cs NOBLESS CZECH............6,30,56, 71,74,98,116 Sinkulova 329/48 140 00 Praha 4 www.nobless-czech.cz PWC......................................... 20 City Green Court Hvězdova 1734/2c 140 00 Praha 4 www.pwc.com/cz REPLAST...........................40, 82 Ke Karlovu 1099/21 301 00 Plzeň 3 www.replast.cz ROS........................................132 Poříčí 3 639 00 Brno www.rosauto.cz RÜCKL CRYSTAL..................129 Lánská 141 267 05 Nižbor www.ruckl.cz SKIPPERS CLUB..................... 90 Dutch Masters Golčova 1 148 00 Praha 4 www.skippersclub.cz TRAVELPORT......................... 68 Sokolovská 685/136 f 186 00 Praha 8 www.travelportgds.cz UNIVERZITA KARLOVA.... 8, 12 Ovocný trh 3–5 116 36 Praha 1 www.cuni.cz USSPA ........................................2 Šlitrova 762 250 91 Zeleneč www.usspa.cz VINAŘSTVÍ VAJBAR .............. 88 U Vily 480 691 05 Zaječí www.vinarstvivajbar.cz WEBCOM..............................105 U Plynárny 1002/97 101 00 Praha 10 www.webcom.cz WIKOV..................................... 54 Hvězdova 1716/2b 140 00 Praha 4 www.wikov.com/cs Adresář 130

FIREMNÍ CESTY NA MÍRU „ INCENTIVNÍ MOTIVAČNÍ PROGRAMY „ ZÁŽITKOVÉ A POZNÁVACÍ CESTY „ EXOTICKÉ A LUXUSNÍ PLAVBY CHINA TOURS „ Vítězné náměstí 2, Praha 6 „ tel.: 222 958 203-4 „ mobil: 731 440 070 „ info@chinatours.cz „ www.chinatours.cz Kompletně proVás připravíme poznávací a/nebo relaxační program v téměř jakékoli asijské zemi. Nechte si od nás vy- tvořitazajistit:individuálnízájezdnamíru–proVaširodinučiskupinupřátelvtermínu,kterýVámvyhovuje;incentivní a motivační program – pro zaměstnance či partnery Vaší firmy; služební cestu – na veletrh či na obchodní jednání, případně v kombinaci s poznáním okolní lokality. Máme dlouholeté zkušenosti a dobře rozumíme současným firemním požadavkům i obchodnímu prostředí. Během naší dlouhé praxe jsme již realizovali mnoho různých zakázek na míru – od zájezdů pro malé skupinky přes speciální akce po odborné programy pro velké kolektivy. Připravili jsme již řadu speciálních zájmových i odborných akcí – v našich skupinách byli například: astronomové (cesty za zatměním Slunce), odborníci ve stavebnictví, architekti, esperantisté, lékaři, maséři... Naše zájezdy připravené na míruVám přinesou jedinečné zážitky, prohloubení vztahů a širší pohled na svět i business. PomůžemeVám již při formováníVašich představ – začleňte nás do svého plánování hned v počátku!

132