Be the Best 4/2016

Jana Kremlová NEOBYČEJNÝ DAR JANY K. Českých 100 Nejlepších Řád Vavřínu

MPM-QUALITY v.o.s., Pōíborská 1473, 738 02 Frýdek-Místek, Tel.: +420 558 441 190, e-mail: obchod@prim-hodinky.cz CZECH MADE PRIM Tourbillon KAREL IV. www.prim-hodinky.cz K sedmistému výroĤí narození “otce vlasti” Karla IV., jednoho z nejvýraznʼnjších Ĥeských králŎ, jsme pōipravili limitovanou kolekci luxusních pánských hodinek se stejným jménem. Pro hodinky PRIM Tourbillon Karel IV., jsme zvolili léty ovʼnōené materiály, moderní technologie a tradiĤní um Ĥeských hodináōŎ. Srdcem hodinek je královská hodináōská komplikace Tourbillon. Nová kolekce je limitovaná vʼnkem Karla IV., konĤí na Ĥísle 62 a je opatōena historicky nejstarším logem PRIM vytvoōeným pro Chronotechnu Šternberk v roce 1955. Vybrat si mŎžete z provedení Silver , Gold a Gold Rose. V edici hodinek PRIM Tourbillon ctíme význaĤné osobnosti našich dʼnjin, které se zasadily o vznik naší zemʼn a její slávu za našimi hranicemi. Pōi význaĤných momentech historie jsme v minulých letech již pōedstavili úspʼnšné modely PRIM Tourbillon T.G.M., Comenius a Leoš JanáĨek. Nyní si opʼnt pōipomínáme významnou osobnost historie, které skládáme naší poklonu. PRIM TOURBILLON KAREL IV. Gold Rose

VYDÁVÁ: C.O.T. media, s. r. o., Komplex Olšanka,Táboritská 23/1000, 130 00 Praha 3, T: +420 226 257 720 STRATEGICKÝ PARTNER ČASOPISU: Comenius, panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci, UN House, nám. Kinských 6, 150 37 Praha 5, T: +420 257 890 111 REDAKČNÍ RADA:Tomáš Čáp, Eva Frindtová ŠÉFREDAKTOR: Petr Karban, petr.karban@cot.cz FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Jadran Šetlík LAYOUT: Margarita Andrsova   GRAFICKÁ ÚPRAVA A SAZBA: Petra Martinásková, Jiří Novák, BogdanTkaczyk, Margarita Andrsova PRODUKCE: Lucie Jonáková, Martina Pomykalová MARKETING: Jan Kotlín, jan.kotlin@cot.cz KOREKTURY: Táňa Holasová, MiladaVoborská INZERCE: C.O.T. media, s. r. o., T: +420 226 257 720, F: +420 267 092 231, E: obchod@cot.cz UZÁVĚRKA TEXTŮ: 5. 12. 2016 TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 19. 12. 2016 ISSN 1214-6315 Evidenční číslo MK ČR E 15014 Vydavatel neručí za obsah inzerátů. Celá postmoderní doba totiž již delší dobu stojí na axiomu, že důležitá nejsou fakta, ale jejich interpretace. A jak dokázala i konference Klíčové faktory úspěchu, interpretace může být velmi různá. Je zřejmé, že české podniky a jejich maji- telé dokáží být úspěšní, a to i ve velmi tvrdé svě- tové konkurenci. Dokáží si najít svůj prostor a v něm vyniknout. Na otázku, zda je to díky podmínkám, či jim navzdory, není snadná odpo- věď. A s největší pravděpodobností nebude ani jedna jediná. Ale klást si tu otázku a hledat na ni odpovědi je důležité proto, abychom o českých úspěších mohli psát i nadále… Petr Karban, šéfredaktor to je zaklínadlo, které se v Česku vyslovuje stále více a které vzbuzuje dramaticky odlišné pocity – u někoho vyvolává zmínka o průmyslové revo- luci třetího tisíciletí nekritické nadšení, u něko- ho hyperkritickou averzi. Pravdu ukáže budouc- nost. Možná ta bublina splaskne, možná ne. To, že technologie, informace a znalosti získávají váhu, je samozřejmě pravdou. Spoléhat na samo- spasitelnost technologií a internetu věcí by ovšem bylo krátkozraké. Základem úspěchu vždy byla a bude práce. Stejně krátkozraké by bylo uspokojit se tím, že aktuální čísla české ekono- miky jsou prezentována jako úspěch. Foto: Aleš Funke Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko- -technickou spolupráci Comenius byla založena 3. května 1990 v Praze. Mezi aktivity této neziskové organizace patří žebříček Českých 100 Nejlepších, jehož pokračováním je projekt„1000 Nej… České republiky“, pořádání Evropského bankovního & finančního fóra a již tradiční Kulaté stoly Comenia s významnými osobnostmi české a zahraniční ekonomiky a politiky. Partner časopisu COMENIUS Čtyři nula, EDITORIAL 3

50 BE SOLID Ford Mustang je bezesporu legendou, ačkoliv by jí být vlastně neměl. Nemá totiž žádná nej. Není nejdražší, není nejrychlejší, není nejstarší, není nejmodernější. Není ani nedostupný ani raritní. A přesto se do něj jednou zamilujete. Navždy… 6 BE IN Všichni známe české značky, které dobyly svět. Některé zanikly, některé trvají. Tatra dobyla svět a několikrát přežila svou smrt – manažeři se zkušenostmi ze světových podniků si na ní vylámali zuby. A přesto se zdá, že tahle značka žije dál, a dokonce roste... 30 BE LEADERS Stovka českých firem každoročně naplní žebříček Českých 100 Nejlepších. Při zběžném pohledu by se mohlo zdát, že se toho v českém podnikatelském rybníce mnoho neděje. Zadíváte-li se však pozorně, objevíte nová jména a nové příběhy. A to je dobře… 4

OBSAH Be the Best Zima 2016 114 BE CONNECTED Čas před koncem roku bývá tradičně věnován anketám a oceněním. Letos jsme měli tu čest být poprvé partnery Hospodářské komory České republiky při předávání ocenění Řád Vavřínu. Nejsou to, jak by se dalo čekat, ocenění jen podnikatelská. Vždy jsou ale podmíněna úspěchem, který přesahuje hranice času či prostoru… 72 BE YOURSELF Rodinnou firmu asi většina majitelů považuje za své dítě. Určitě i Jana Kremlová. Přesto se její životní příběh od těch ostatních poněkud liší. Vešly se do něj, vedle vlastní firmy, i děti. A ne pouze vlastní děti a vnoučata, ale i ty osvojené, dokonce i zcela cizí. Ten příběh ještě zdaleka nekončí… 98 BE CLEVER Petr Herian stojí více než dvacet let za společností, která vlastně nemusela vzniknout. Být v roce 1994 v redakci Lidových novin elektronický archiv, společnost NEWTON Media, která je nyní minimálně evropskou špičkou v oblasti monitoringu a analýzy médií, by dnes možná nikdo neznal. Neexistovala by… 5

Od počátku roku se v České republice uskutečnilo podle dat analytické společ- nosti Mergermarket již 99 transakcí v celkovém odhadovaném objemu okolo 250 mi- liard korun. Česko se tak podle některých prů- zkumů stalo z transakčního pohledu nejaktivněj- ší zemí v regionu střední a východní Evropy. Důvody zájmu K vysoké transakční aktivitě a zájmu o české spo- lečnosti napomáhá hned několik faktorů. Hlav- ním z nich je stabilita a růst české ekonomiky, díky kterému dosahují české společnosti rostou- cích tržeb i zisků, a stávají se tak pro investory atraktivnější. Objevují se již sice prognózy, podle kterých se pozitivní trend českého hospodářství má brzy zvrátit, zatím však převažuje „dobrá nálada“. Dalším důvodem vysoké transakční aktivity je generační obměna ve firmách držených českými vlastníky. Mnoho českých podnikate- lů se chce přesunout do podnikatelského dů- chodu, a protože jejich potomci často nechtějí pokračovat v rodinném podnikání nebo jim nástupce chybí, snaží se svoji firmu prodat. V neposlední řadě pak napomáhá nákupům a prodejům firem i politika levných peněz a zmiňovaná dobrá nálada investorů, kteří dávají velkorysé nabídky. KONČÍ JEDEN Z NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH ROKŮ Letošní rok fúzí a akvizic v České republice překonává výsledky posledních několika let. Předkrizový rekord z roku 2007, a to jak co do počtu transakcí, tak i do objemu, byl již překonán v průběhu letošního listopadu. 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Nov-16 VÝVOJ POČTU TRANSAKCÍ V ČESKÉ REPUBLICE Zdroj: Mergermarket, PwC 120 100 80 60 40 20 0 26 20 28 35 54 68 82 98 95 64 77 81 70 94 95 86 99 Jan Hadrava, odborník na transakce, PwC Česká republika BE IN 6

Poptávka převyšuje nabídku Toho všeho si jsou vlastníci prodávaných spo- lečností vědomi a se zájmem sledují, jak kombi- nace výše uvedených okolností podněcuje neví- daný apetit investorů. Ti mají na jednu stranu sice velké množství volných inančních pro- středků, zároveň jim ale ubývají klasické příle- žitosti, jak a kde peníze dobře zhodnocovat. Konkurenční boj mezi investory o zajímavé pří- ležitosti a přívětivost bank, které jim nabízejí velmi výhodné akviziční inancování s ochotou jít i do výjimečných struktur, šponují ceny ku- povaných společností nahoru. Poptávka po ir- mách na prodej převyšuje nabídku a majitelé, kteří se rozhodnou svou společnost prodat, si mohou spokojeně mnout ruce. Aktivita na trhu s českými společnostmi se pak přesouvá stále více na stranu českých investorů. Ti dnes tvoří již více než polovinu všech kupují- cích, zatímco před patnácti lety to byla přibližně jedna třetina. Jde přitom jak o tzv. stratégy, tedy irmy zabývající se stejným či příbuzným oborem jako kupovaná společnost, tak i o tzv. inanční investory. Ze zajímavých českých společností tedy čeští podnikatelé často vytlačují zahraniční hráče. Roste také počet bohatých Čechů, kteří své prostředky zhodnocují investicí do společností, ať už prostřednictvím různých existujících fondů soukromého kapitálu, nebo i tím, že si založí svou PŘÍKLADY AKVIZIC NEJAKTIVNĚJŠÍCH ČESKÝCH INVESTORŮ V ZAHRANIČÍ, KONKRÉTNĚ EPH, KKCG, PENTA A PPF Zdroj: Mergermarket, PwC ODHADOVANÝ OBJEM TRANSAKCÍ V ROCE 2016 Zdroj: Mergermarket, PwC 250 miliard korun PPF Investments Ltd; Energetický a Průmyslový Holding, a. s. • Vattenfall (German lignite operations) / Hněhouhelné doly (Německo) • Slovenské elektrárne, a. s. (33% podíl) / Elektrárna (Slovensko) • E.ON SE (Italian coal and gas generation assets) / Uhelná elektrárna a kapacity plynu (Itálie) • Eggborough Power Limited / Uhelná elektrárna (Velká Británie) • Slovenský plynárenský priemysel, a. s. (49% podíl) / Poskytovatel a distributor zemního plynu (Slovensko) • Mitteldeutsche Braunkohlengesellschaft mbH (50% podíl) / Společnost zabývající se těžbou uhlí a výrobou energie (Německo) Penta Investments Limited • Sberbank Slovensko, a. s. (99,5% podíl) / Banka (Slovensko) • DOVERA zdravotná poisťovňa, a. s. (50% podíl) / Zdravotní pojišťovna (Slovensko) • ACP Pharma S.A / Distributor a velko- prodejce farmaceutického zboží (Polsko) • Partner Pharma sp. z o. o. / Řetězec lékáren (Polsko) • Gehring Technologies GmbH (75% podíl) / Strojírenský výrobce pro automobilový průmysl (Německo) PPF a. s. • The Culture Trip Ltd / Internetový poskytovatel služeb v oblasti kultury a výletů (Velká Británie) Generali PPF Holding B.V. • Proama Polska / Divize pojišťoven (Polsko) • OJSC PPF Insurance / Pojišťovna (Rusko) • Ardaf (72,7% podíl) (Rumunsko) Sazka Group a. s. (75% KKCG / 25% EMMA Capital) • LOTTOITALIA / Italská loterijní společnost (Itálie) • Casinos Austria / Provozovatel kasin (Rakousko) EMMA Delta (KKCG vlastní 44,7%) • OPAP / Největší řecká loterijní společnost (Řecko) KKCG Group • Oktyabrsky oil terminal / Ropný vrt (Rusko) ČR Velká Británie Německo Polsko Slovensko Rakousko Itálie Řecko Rumunsko Rusko BE IN 7

vlastní investiční společnost. Příkladem mohou být třeba Oldřich Šlemr a Tomáš Němec, původní vlastníci gumárenské společnosti ČGS. Ti po jejím prodeji za více než 30 miliard korun zakládají každý svou vlastní investiční společnost a už se i aktivně zapojují do akvizičních bojů. Kupujeme v zahraničí Čeští investoři se také nebojí nakupovat v zahra- ničí. Zajímají se zejména o energetiku a strojí- renství, ale také například o zdravotnictví, nemo- vitosti nebo sázkové společnosti. Přesto se zatím investice v zahraničí týkají pouze několika málo českých investorů. Nejvýraznější je pak asi spo- lečnost EPH, která v posledních několika letech nakupovala energetická aktiva po celé Evropě. Jedním z největších evropských hráčů v gamin- govém průmyslu se za posledních pár let stalo KKCG. Investiční společnost Penta rozšiřuje své aktivity především ve střední Evropě v oblasti zdravotnictví a maloobchodu. Vynechat nemůže- me samozřejmě ani PPF, která nakupovala ze- jména v oblasti inančnictví. Megatransakce vedou Přestože aktivita českých investorů roste doma i v zahraničí, zájem investorů zahraničních o čes- ké společnosti zůstává stále vysoký. Jednoznačně jejich doménou tak stále zůstávají „megatransak- ce“, tj. transakce, jejichž hodnota se pohybuje v desítkách miliard korun. Nejvíce jsou poslední dobou vidět Číňané, následovaní investory ze západní Evropy a USA. Z čínských investorů je pak nejvýraznější společnost CEFC, která si v lis- topadu do svého nemovitostního portfolia přida- la k hotelům Le Palais a Mandarin Oriental, Mar- tinického paláce a budovy Živnobanky další do- minantní nemovitost, a to kancelářskou budovu Florentinum, postavenou teprve před dvěma lety investiční skupinou Penta. CEFC kromě nemovi- tostí v letošním roce koupila i strojírenskou spo- lečnost ŽĎAS a podíl v prodejci zájezdů Invia.cz. CEFC přitom není jediným čínským investorem v České republice. Aktivní je také například CEE Equity Partners, private equity fond disponující více než 500 miliony eur založený China Exim Bank, který koupil společnost Energy 21, provo- zovatele solárních elektráren o celkovém výkonu 61 MW. O další čínské „megatransakci“ se už šep- tá v kuloárech a v případě, že by se tato transakce dokončila do konce roku, stala by se největší le- tošní transakcí a předčila by i prodej 30 % české energetické skupiny EPH infrastrukturnímu fon- du Macquarie s hodnotou okolo 1,5 miliardy eur. Složení odvětví, která investory zajímají, vícemé- ně kopíruje složení české ekonomiky. Tradičně se tak nejvíce transakcí odehrává v průmyslu, jehož velkou část tvoří transakce v automobilo- vém průmyslu, dále v rostoucím sektoru infor- mačních a telekomunikačních služeb, ve inan- cích a energetice. Vzhledem k tomu, že do konce letošního roku zbývá už jen několik týdnů, předpokládáme, že se účastníci trhu fúzí a akvizic ještě pořádně za- potí, protože se budou snažit dokončit transakce do konce roku. To však neznamená, že by měl být začátek roku 2017 klidnější. V prvním kvartálu příštího roku se bude dokončovat souboj o české tekuté zlato Plzeňský Prazdroj, o který se uchá- zejí inanční investoři čeští i zahraniční a dále také japonský pivovar Asahi. Proběhlo také ozná- mení spuštění další megatransakce, a to prodej jednoho z největších výrobců generik ve střední Evropě, takže to vypadá, že minimálně první půlrok roku 2017 by mohl sekundovat výsled- kům toho letošního. ROZDĚLENÍ TRANSAKCÍ ROKU 2016 PODLE ODVĚTVÍ Zdroj: Mergermarket, PwC NEJAKTIVNĚJŠÍ INVESTOŘI V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2016 Zdroj: Mergermarket, PwC Čína (7 akvizic v ČR) Německo (6 akvizic v ČR) Velká Briánie (6 akvizic v ČR) Průmysl 20 Celkem 99 transakcí Služby 19 ICT 13 Energetika 9 Spotřebitební zboží 9 Farmacie 6 Finančnictví 7 Ostatní 16 BE IN 8

9

Kolik srdcí má TATRA? BE IN 10

Budík ukazuje půl páté ráno. Za normálních okolností by mě ne- vzbudilo nic na světě, ani dechovka Bedřicha Pukovce, která prochází Příborem a vyhrává zvesela do oken, od kterých se odráží ostré jarní sluníčko. Jenže dnes je to jiné. Dnes jsem nemohl dospat, poprvé budu totiž moct do velkého světa. O tři hodiny později už procházím branou, kterou denně chodí stovky a tisíce lidí a pak se škrábu na sedačku ukrutánsky vysoko, až někde v oblacích. A čerta mi záleží na tom, že je tu a tam od mouru a oleje. Už vyrážíme na triumfál- ní pouť městem, ulicemi stojí špalíry a všichni nám mávají… Je 1. kvě- ten 1970. Je mi necelých pět a táta mne poprvé vzal do prvomájového průvodu, v němž za volantem nádherné tatrovky T813 tahá městem alegorický vůz. První srdce To Tatře věnoval Ignác Šustala. Těžko sice mohl tušit, když v roce 1850 v Kopřivnici na Starém fojtství začínal s výrobou kočárů a bryček, že staví základy značky, která se o pár desetiletí později stane nejstarším existujícím automobilovým výrobcem a třetí nejstarší automobilkou vůbec, ale stalo se. Šustala nebyl jen zdatný konstruktér, ale i obchod- ník. Nejprve zapojil své syny, později přibral vídeňské bankéře a od roku 1891 vyráběl pod značkou Nesselsdorfer Wagenbau. Po jeho smrti se vůdčí osobností výroby a obchodu stal Hugo Fischer von Röslerstamm, což je přesně ten pán, který stojí za zrodem prvního mo- torového vozu Präsident v roce 1897. Aby toho nebylo málo, o rok poz- ději v Kopřivnici postavili první nákladní automobil. Nebyl sice prvním nákladním automobilem světa, ale položil základ rozkvětu kopřivnické irmy. Po první světové válce se sem přesunulo z Vídně vedení a v roce Petr Karban autor, archiv Tatra Když před třemi lety probleskla médii zpráva, že kopřivnickou Tatrovku zase někdo koupil, nevěnoval jsem jí pozornost. Už ne. A netuším, jestli jí věnovali pozornost chlapi a ženské ve fabrice. Zažili takových chvil za poslední léta tolik, že je museli přestat vnímat. Uplynuly ty tři roky a o Tatrovce je zase slyšet něco jiného, než že se něco nepovedlo. Musel jsem se tam jet podívat. Tatra Phoenix  je dnes vlajkovou lodí. Vůz určený pro civilní sektor automobilka potřebuje – zaměřit se výhradně na armádní zakázky by bylo riskantní. A Jaroslav Strnad to ví. BE IN 11

1919 se poprvé objevuje na kapotách aut z Podbeskydí typický znak Tatra. Druhé srdce Ve 20. a 30. letech minulého století byla Kopřiv- nická vozovka součástí koncernu Ringhoffer a ve- dle osobních a nákladních automobilů vyráběla i vagony pro železnici, autobusy, letadla i vojen- ské speciály. Tohle období dalo Tatře druhé srdce, jehož dárcem byl originální konstruktér Hans Ledwinka – právě on je autorem jedinečné kon- cepce podvozku, který je tvořen centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami. Podvozku, který dává tatrovkám vynikající odolnost a nad- pozemskou průjezdnost, dvě vlastnosti, které u techniky tohoto typu zákazníci ocení. Tatra však chtěla dál, a protože srdcem každého auta je mo- tor, přichází značka v roce 1942, uprostřed války, s unikátní koncepcí vzduchem přímo chlazeného vznětového dvanáctiválce a vzniká tatrovácká legenda – T111. Dalšími legendami byly bezesporu osobní T603 a T613, nákladní T813, T148 a T815. Po válce Tatra rostla, v sedmdesátých letech už Ringhoffero- vy haly nepostačovaly a vznikly nové, na ploše více než dvakrát větší, než byly ty původní. Nad areálem fabriky vyrostl i unikátní polygon, který dokázal nasimulovat jakékoliv terénní podmínky. Fabrika v té době zažívala svůj vrchol, denně na polygon vypouštěla na padesát nákladních vozů. Kopřivnice rostla tempem, které jí okolní města záviděla – na- jednou měla plavecký bazén, zimní stadion, inter- hotel i byty. Tatra tehdy dávala práci patnácti tisí- covkám lidí. S unikátním produktem a v řízené plánovité ekonomice to šlo tak nějak samo. Nejistá sezona A přišel zlom. Zhroutily se staré pořádky a na nové Tatra doplatila. Dodala dvě tisícovky vozů do Libye. „Dodala“ je naprosto přesný ter- mín, protože peníze za ně nikdy neviděla. Mana- žeři přicházeli a odcházeli, staré vazby se přetrha- ly, nové se nestačily navázat. Kdekdo chtěl získat kopřivnický klenot, všichni si na něm vylámali zuby. Svět byl už jinde. Fabrika se snažila přežít. Je půl třetí odpoledne a město kdysi tak rušné je skoro prázdné. Ulicemi spěchá pár matek s dět- mi ze školky, tu a tam se trousí pár školáků. Není se co divit, lezavý listopadově vlhký vzduch k procházkám zrovna neláká. Šustalovy vily v chátrajícím městském parku jsou zahaleny v mlze. Interhotel už na svou někdejší slávu také jen vzpomíná, smutnoprázdný. Chlapy z fabriky by člověk čekal v hospůdkách jako vždycky. Jenže starý Skleník už dávno nefunguje, je z něj tržni- ce, Žába, Bonver, Morávka i Robinson zívají prázdnotou. Nálada je mizerná, ve fabrice není práce, možná se zase bude propouštět. Místní házenkáři a hokejisté už dávno nemají výsledky ani návštěvy co dřív. Kopřivnice posmutněla. Je poslední listopadový den druhého tisíciletí a město i fabrika žijí dlouhou nejistou sezonu. Třetí a čtvrté srdce Agonie skončila exekucí v roce 2013. Spletité předivo vztahů nakonec rozmotávají Jaroslav Strnad a René Matera. Pro mnohé překvapivě vstupují do podniku, který vlastně nemá žádnou perspektivu. Spekuluje se o jejich motivaci. Po třech letech se zdá, že překvapení má pokra- čování. „Byla to dobrá investice, co jsme vložili, to se nám už za ten krátký čas vrátilo. Tatra je dnes prosperující irma s velmi slušnou úrovní EBITDA a nadále bude vyrábět unikátní speciály s vysokou přidanou hodnotou. Zákazník tu získá vozidlo šité na míru svým potřebám,“ říká dnes Jaroslav Strnad. Jeho slova potvrzuje fakt, že když zkombinujete všemožně všechny typy pod- vozků, motorů, převodovek a dalších volitelných parametrů, nabízí dnes fabrika více než dvě stov- ky různých variant nákladních vozů. Díky dvěma srdcím nových majitelů se Tatrovka zase pořád- ně nadechla, ožila. Ožili i chlapi a ženské ve fab- rice. Dnes sice zaměstnává necelou desetinu lidí ve srovnání s dobou blahobytu, i produkce vozů klesla na podobné číslo, ale žije a má perspekti- vu. Jak s ní naloží, ukáže čas. K těm čtyřem srd- cím má naštěstí další. Srdce tatrováků. Třináct set čtyřicet devět Tolik je těch srdcí, která jsem ještě nezmínil, ale která dnes pro Tatrovku bijí. Často celý život. Je půl osmé ráno, pondělí 21. listopadu 2016 a fabri- kou mne provází jeden z těch, kteří jí zasvětili celý život. Ladislav Konečný tu před padesáti lety na- stoupil do učiliště, pak zde strávil celý život, nejpr- ve na technickém úseku, později na obchodním. Dnes je dva roky v důchodu, přesto se s fabrikou nedokázal rozloučit. „To nejde, když je potřeba, pomůžu. Soused pálí příliš dobrou pálenku, není bezpečné být často doma,“ směje se a vyrážíme do haly, která dodnes patří Ledwinkovu unikátní- mu konceptu podvozku. „Byly asi doby, kdy tu vý- kresy kolovaly bez kontroly, takže to mohl okopíro- vat kdokoliv. Proč to nikdo nedělá? Těžko říct, asi by to leckde snadno zvládli, ale dneska se všechno dělá na encéčkách, zatímco tady pořád vládnou jednoú- čelové stroje a šikovné ruce. Tady dělníka z agentu- ry nezaměstnáte, protože ho nestačí pár dní zaško- lit. Podívejte se na ty linky kolem, na ty stroje. Za každým stál dřív jeden člověk a dělal jednu jedi- nou věc. Dnes se jeden člověk posunuje po lince 1Výkyvné poloosy jsou nápadem Hanse Ledwinky a dodnes jsou unikátem i chloubou tatrováckých podvozků. Nikdo jiný je neumí. Díky centrální rouře s několikamilimetrovými stěnami jsou prakticky nezničitelné. 2První svatba – rám dosedá na podvozek. Montážní linky na sebe navazují a tak v téhle hale ze základních celků sestaví celé auto. Denně pět až šest. 1 2 BE IN 12

13

a dělá několik operací,“ vysvětluje mi Ladislav, když procházíme hrubovnou a návaznou montáž- ní linkou podvozků. Nejsem fanda do aut, ale mu- sím přiznat, že podvozky jsou krásné. A že je fasci- nující, jak se z hrubých odlitků na jednom konci haly přeměňují pod rukama zdejších nadšenců do chlouby, která z tatry dělá Tatru. S těmi nad- šenci to není nijak nadnesené. Jiří Musil je na téhle hale dílovedoucí, a když nás vidí potulovat se po hale a fotit, nedá mu to, aby nás nezastavil. Jakmile si vysvětlíme, že je vše posvěceno vede- ním a máme i povolení fotit, dá se na chvíli do řeči. „Teď je to veselejší, výroba se zvedá a zas to začíná mít smysl. Jen mladých by tu bylo potřeba víc, pro- tože my jednou odejdeme,“ říká mi na otázku, jaká je tu dneska nálada. Je s fabrikou spojený sedma- čtyřicet let, od vyučení, a tak do důchodu nemá daleko. Když se ho zeptám, jestli v dobách, kdy se nedařilo a kdy panovala nejistota, nechtěl odejít za lepším, podívá se na mě pohledem, ve kterém hrdost nelze přehlédnout: „Z fabriky se dobrovolně neodchází. Já su tatrovák. Měl jsem nabídky, i za lepším, ale radši jsem, když nebylo roboty, dě- lal střechy, abych uživil rodinu. Odejít z fabriky? To byste tu musel být s námi. To se nedá.“ Auto má dvě svatby Procházíme v poklidném dopoledni jednotlivé provozy, které jsou si podobné – na linkách, kde dříve pracovaly desítky lidí, pracují jednotlivci. To desetinásobné zeštíhlení je znát. V jedné hale se montují podvozky, v jiné motory, v další zase kabi- ny. V té největší je inální montáž, v níž každý kus, který má vyjet, má dvě svatby – tak se v tatrovácké hantýrce označují okamžiky, kdy se na sebe pasují dva celky, nejprve podvozek a rám, potom ještě kabina. Finále je v oživení systémů a tatrovky vy- rážejí, každá na zkušební kilometry na okruhu. Pak se vracejí do haly a přijde repase – výměna kapalin, kontrola všech parametrů, doladění toho, co je případně třeba doladit. Denně tu vyjede na polygon tak čtyři, pět aut. Kabiny některých nepřipomínají DAF či Renault náhodou – tyhle automobilky chrlí auta v tempu několikanásobně vyšším a získat od nich některé díly auta je levněj- ší. Jen se vymění původní znak v přední masce za ten tatrovácký. V tomto tisíciletí navíc Tatra navázala spolupráci s automobilkou DAF, která jí pomáhá získávat nové zákazníky – vzduchem chlazený motor má své výhody, ale kdo ho nezná, trvá na klasickém konceptu vodou chlazených motorů. Podobná je situace i s převodovkami – Tatra samozřejmě má svou, ne každému zákazní- kovi ale vyhovuje. „Pravověrným tatrovákům se samozřejmě nejvíc líbí auto, které celé vyrobíme u nás. Spolupráce s jinými výrobci některých agre- gátů, jako jsou motory či převodovky, nám ale umožňuje prodávat auta i tam, kam bychom je ji- nak nikdy neprodali. Mně se taky líbí Tatra, ale zároveň vím, že když se nepřizpůsobíme zákazní- kům a jejich potřebám, tak nepřežijeme,“ říká mi později Ing. Jiří Kašpárek, vedoucí marketingu. Budoucností Tatry jsou tři linie – civilní Phoenix, který má být vlajkovou lodí. Vojenské speciály, o které je pořád zájem a s nimiž mají skvělé zkušenosti v Číně, na Blízkém a Středním východě, v Africe i Jižní Americe. A konečně speciály, které jsou určeny třeba záchranářům, hasičům či jiným speci ickým segmentům. Tatra prodává celá auta i samotné podvozky, na které se potom stavějí, již u zákazníka, speciální ná- stavby s unikátními technologiemi. Konečný součet Když se po několika hodinách v provozech fab- riky loučím, nedá mi to, abych se Ladislava ne- zeptal, jestli je poznat, když fabriku řídí někdo, kdo k ní má vztah. „Jasně, že je. Já chápu, že jsou situace, kdy musí přijít někdo zvenčí, krizový manažer, a udělat pořádek, protože to by nikdo tady zevnitř neudělal. Ale krizový manažer ne- může řídit fabriku dlouho. A když přijde někdo, kdo k ní má vztah, pro koho to nejsou jen čísla, my to cítíme a dělá se tu líp. Viděl jste to sám, lidi, i ti mladí dneska, ti mají tatrovácké srdce,“ odpověděl bez zaváhání. Když jsem se na totéž zeptal Jaroslava Strnada, nezaváhal ani on: „Tatra byla tehdy a je i teď fabrika s unikátním produktem a skvělými lidmi, která od roku 1989 po většinu času neměla štěstí na dobré vlastníky a management. Před třemi roky šlo o její záchra- nu, teď je z ní symbol toho, co naše průmyslová skupina Czechoslovak Group dělá. Vstoupíme do tradiční české fabriky, která má dobrý pro- dukt, ale byla špatně řízená. Postavíme ji na nohy a pak ji dál rozvíjíme. Tatrovácký příběh teď chceme zopakovat s Avií, další tradiční čes- kou automobilkou. Ale tady je to těžší, protože Tatra nikdy nepřestala vyrábět auta, zatímco Avia zastavila výrobu před třemi roky. Obrov- skou sílu má tradice značky Tatra, proto s René Materou investujeme i do rozšíření tatrovácké sbírky veteránů a řešíme projekt nového tatro- váckého muzea.“ Ano, Tatra má svou někdejší slávu ve vzpomín- kách. Ale jsou radostnější než před pár lety. Pár hal zaniklo, i ty, které několikrát denně odřezával místní motoráček projíždějící kdysi fabrikou, už jsou prodány, ale život jde dál. I Šustalova vila je konečně opravená. „Doba, kdy Tatra byla největším zaměstnavatelem v Kopřivnici, je dávno za námi. Přesto zůstává neodmyslitelně spjata se vznikem a rozvojem města a my se stále prezentujeme jako město se silnou automobilovou tradicí. Se současnými majiteli spolupracujeme nejen v oblasti majet- kových převodů, ale také v rámci muzejnictví či podpory technického vzdělávání. A bude-li Tatra úspěšná, je to první předpoklad pro širší spolu- práci i v dalších oblastech,“ řekl mi kopřivnický starosta Miroslav Kopečný. Tatra nejspíš nebude nikdy gigantem, na to je příliš svá. Je dělaná rukama a srdcem a je to na ní vidět. Fakt, že těch srdcí je třináct set pade- sát tři, jí dává naději na přežití. Co by za to daly jiné české značky s historií a tradicí. Šustalova vila v nevelkém městském parku byla v roce 2004 rekonstruována a dnes v ní sídlí stálá expozice Lašského muzea. Ignác Šustala vilu vystavěl pár let před koncem 19. století pro svého staršího syna. Vila mladšího stojí nedaleko. BE IN 14

www.prague-boats.cz PRAGUE BOATS Firemní večírky Konference Soukromé akce Akce na míru Speciální plavby Pravidelné plavby: hodinová plavba dvouhodinová plavba plavba s obědem plavba s večeří Sladká Praha írky Pravidelné plavby: Př Př Př Př Př Přej ej ej ej ej ejem em em em eme e e e Vá Vá Vá Vám m m m be be be be be bezs zs zs zs zsta ta ta ta t ro ro ro ro ost st st stno no no nou u u u pl pl pl plav av av avbu bu bu ro ro ro ro roke ke ke ke kem m m m m 20 20 20 2017 17 17 17! ! ! ! P P P PF F F F 2 2 2 20 0 0 0 0 01 1 1 1 1 17 7 7 7 7 7

GLOBALIZACE, TO BYL JEN ZÁBLESK BE IN 16

Jaký je váš pohled na českou ekonomiku? Mám obavy, že už samotný výraz česká ekonomi- ka není správný, přesnější je mluvit o ekonomice na českém území. Po roce devadesát došlo k vel- mi výraznému přechodu, ke zmezinárodnění naší ekonomiky. Celá řada podniků, jejich kapi- tál, přešly do rukou zahraničních irem. Abychom se nemýlili, tehdejší šéfové považovali za kapitál peníze, ale kapitál jsou výrobní prostředky. Z to- hoto nedorozumění pak pramenilo rozčarování, protože my jsme prodávali kapitál, a dostávali jsme peníze, které jsme projedli. A o kapitál, kte- rý peníze vydělává, jsme přišli a stali se námezd- ní silou. Není tohle ale běžné i ve světové ekonomice? V rozumné míře, když je to nová investice, je to v pořádku. Ale když něco máte a prodáte to, ma- sově, radikálně, jako to probíhalo u nás, to je jiná situace. Považujete to za chybu. Samozřejmě. A jste přesvědčen o tom, že by si zahraniční partneři na český trh cestu našli i bez toho? Určitě v některých oblastech ano. Postupně. Jako partneři. Byl by to takový normální rozvoj eko- nomiky. Jenže vinou toho, že jsme toho většinu prodali, je těžko mluvit o české ekonomice, tedy o českém vlastnictví a národních kapitalistech. Má ale vůbec smysl bavit se ve třetím tisíciletí o národních ekonomikách? Jistěže má. Globální ekonomiky selhávají, odchá- zejí ze scény, a obnovují se ekonomiky národní a ještě dál, národní ekonomiky se realizují na re- gionální, lokální úrovni. Globalizace odchází. Sociologové její konec předpovídali… Fakt, že někdo něco řekne, ještě nic neznamená, ale dnes máme zcela jasná data, která to ukazují. Problém je v tom, že většina lidí vůbec neví, co globalizace je. Ani politici to nevědí. Nedávno jsem poslouchal projev britské premiérky Mayo- vé, která oznamovala, že chce podporovat síly globalizace. Někdo jí měl říct, co to je. Globaliza- ce není globální obchod, ten existoval už za Mar- ca Pola. Globalizace jako výraz vznikl až v sedm- desátých letech. Co se tehdy stalo? Po druhé světové válce se rozvoj průmyslu zpo- malil, průmyslová revoluce v podstatě skončila. A aby se průmyslové podniky mohly udržet, mu- sely hledat zdroje levnější pracovní síly. Nemohly pokračovat v tradiční ekonomice a namísto toho, aby vyráběly lokálně, v národních ekonomikách, a vyvážely produkty, začaly do zemí s levnou pracovní silou převážet výrobu, nejprve po čás- tech, potom v celcích. Tím ale pomohly nastartovat rozvoj v chu- dých zemích, vytvořily pracovní místa… To jsou politická vysvětlení ex post, to nebyl pů- vodní záměr. A co se stalo? Země, které byly lev- nou pracovní silou, jí během několika málo dese- tiletí přestaly být a staly se konkurenty. Což nut- ně vede ke konci globalizace. Požere sama sebe. Profesor Milan Zelený patří mezi nejcitovanější české ekonomy a je autorem řady odborných publikací. Žije střídavě v USA a České republice, působí na několika zahraničních vysokých školách i na zlínské univerzitě a ve své práci čerpá z odkazu Tomáše a Jana Baťových. Před dvěma lety byl jmenován emeritním profesorem americké Fordham University v New Yorku. Petr Karban Jakub Hněvkovský Globalizace není globální obchod, ten existoval už za Marca Pola. BE IN 17

Vy totiž za účelem dosažení kvality musíte své levné pracovní síle poskytnout určité znalosti. Tím ji kvali ikujete, ona přestává být levnou a vy ztrácíte bene it. Globalizace, to byl jen takový záblesk, který trval nějakých třicet čtyřicet let. Záblesk, kdy se vyspělé země pokoušely zachrá- nit svoji průmyslovou základnu tím, že využily pracovní síly v zemích jako Čína, Česko a ostatní. Některé země, Čína, Indie, africké země, z toho získaly. Česko moc nezískalo. Číňané nikdy ne- prodali podnik. My jsme se smáli, že Čína kopíru- je. Jenže to je začátek růstu. Nejprve kopírujete, čímž získáte znalosti, a když s nimi dobře zachá- zíte, stanete se vyspělou ekonomikou. Zmiňoval jste tvrdá čísla… Stačí dvě. Sledujeme hrubý domácí produkt a také mezinárodní obchod. Zatímco do roku 2008 rostl objem mezinárodního obchodu tři- krát až čtyřikrát rychleji než celkový hrubý do- mácí produkt, tedy většina produkce přecházela přes hranice dokonce několikrát, od roku 2008 se tento poměr začal prudce měnit a dnes růst celkového světového HDP převyšuje růst celko- vého mezinárodního obchodu. Produkty, zboží tedy nepřecházejí hranice, ale zůstávají tam, kde byly vytvořeny. A to je deglobalizace, což by měl vědět nejen každý politik, ale i ostatní. Ale oni to buďto nevědí, pak ovšem by neměli být v politice, nebo, a to je horší, to vědí, ale snaží se udržet svoje pozice zuby nehty. Krize v roce 2008 skutečně tak výrazně změnila svět? Někdo říká krize, někdo stagnace, někdo recese, někdo deprese, já říkám transformace. Je to dů- sledek přirozeného ekonomického vývoje, po- dobné zlomové etapy byly už tři. Nejprve byla společnost zemědělská, první zlom přišel v konci osmnáctého století s průmyslovou revolucí. Dru- hý přinesl po druhé světové válce služby, se tře- tím v posledních dvaceti třiceti letech roste úlo- ha segmentu, který představuje stát. Ten nikdy předtím nebyl takhle silný. Naštěstí je sebelimi- tovaný, závislý na výběru daní. Bohužel, my v ČR máme tento sektor velmi silný, za námi jsou země jako Francie či Itálie, což jsou ty nejbyro- kratičtější země světa. Co se děje v těchto zlomo- vých etapách? Představitelé předchozí síly se brání, jako za Francouzské revoluce nebo v Ame- rice za občanské války. Nikdo neřekne dobrovol- ně: „Já to chápu, to je zákon vývoje, jdu od válu…“ Kdo je dnes tou silou? Vlastníci? Ti už pochopili. Zaměstnanost se nedá udržet, přecházíme do etapy robotizace a automatizace, do digitální ekonomiky, kde průmyslová výroba v podstatě znamená vytváření algoritmů pro automatizované výrobní systémy. Ale ukazuje se, a je to dost překvapivé, zvláště v USA, že existuje síla zaměstnanců například z těžkého průmyslu, z dolů, sléváren, automobilek, která touto sou- časnou transformací nesmírně trpí. Nikdo jim nic nevysvětlil a oni nemají v popisu myšlení tomu rozumět. Zpočátku se domnívali, že je to vina jejich nebo vlastníků, později obviňovali politiky, kteří to měli zajistit jinak. A přišel Trump, který slíbil, že je z té těžké situace vyvede sám, na což oni samozřejmě slyšeli. Bohužel nemůže vyvést nikoho z ničeho, může jen poukázat na obecnou neinformovanost a politicko-mediální lži. Já jsem si nevymyslel, že nastane deglobalizace. Ale po- dívám se na čísla a ona to jasně dokazují, stejně jako jejich interpretace. Jsme připraveni zvládnout tuto transformaci? Jak kdo. Myslím, že začíná jakási vzpoura dělnic- ké třídy. A stát by neměl slibovat, že se vrátíme Někdo říká krize, někdo stagnace, někdo recese, někdo deprese, já říkám transformace. Apartmán 52 v Břehové ulici 8, který nám na jedno odpoledne ochotně zapůjčila společnost Prague City Apartments, nebyl jen prázdnou kulisou rozhovoru – dům totiž dříve patřil Tomáši Baťovi, k jehož odkazu se Milan Zelený hlásí. BE IN 18

do dolů, obnovíme těžbu a prolomíme limity. Měl by se postarat a odstupující vrstvě zajistit dů- stojné dožití. Proč jsme se nepoučili z těch předchozích zlomových etap? Bohužel, nepoučili. Každá z nich, byť se zkracu- jí, trvala poměrně dlouho a nikdo se tím neza- býval. Vždyť si vezměte, někteří lidé ani dnes nepochopili, že průmyslová revoluce už skonči- la, říkají průmyslová revoluce dva, tři, čtyři… Moment toho přechodu je velmi bolestný. Ale je na čase, abychom se poučili a nešli obvyklou cestou revolucí a válek. Pochopme evoluci. Tro- chu se do toho vnáší zmatek, když například Čína opouští etapu průmyslové revoluce teprve nyní. Bylo by iluzorní si myslet, že jednotlivé etapy jsou přesně a ostře ohraničené a platí pro celý svět ve stejném čase. A nejsou ani všude stejně dlouhé. V Americe trvala průmyslová revoluce dvě stě let, v Číně dvacet pět. A to je faktor, kterému já říkám akcelerace změny. Když s ním začnete počítat, budou se vám věci jevit zcela jinak. Není ta rychlost negativní? Naopak. Čína má výhodu, že změny průmyslové revoluce tam proběhly v životě jediné generace. Oni proto chápou, že je to jen mžik, že to dříve tak nebylo. Nelpí na tom, a až přijdou další změ- ny, budou lépe připraveni opouštět to staré. Nejsem úplný stařec, ale narodil jsem se na ves- nici v době, kdy nebyla elektřina, nebyla tekoucí voda. Komunikace, to byl bubeník. A dnes? Mlu- víme o věcech, které nebyly součástí mého dět- ství ani mého studijního života. Mně trvalo celý život, abych se od bubeníka dostal k digitální komunikaci. Mým dětem to bude trvat dvacet let, jejich dětem ještě méně. To, co my jsme se učili léta a přijde nám to složité, zvládají naše děti ve čtyřech letech. Prostředí není náročné, když se do něho narodíte. Ale je nesnesitelně náročné, když vás překvapí v průběhu života. Tak se dnes stává, že v jedné rodině žijí generace, které si nerozumějí, které si nemají co dát, krom desate- ra. To je také akcelerace. A o té nikdo nemluví, protože to je něco, na co vás škola připravit ne- může. Škola učí, co bylo, případně co bylo hodně dávno, ale nemůže vás naučit, co bude a co nikdy nebylo. Čili, a to je odpověď na tu dřívější otázku, totiž že nikdy a nikdo vlastně nemůže být nějak zásadně připraven. Razantní změnou musí projít především vzdělávací instituce. Protože skončila lidská biologická evoluce, ale rozhodně neskon- čila ta kulturní. Biologicky se náš mozek nevyvíjí, ale co se vyvíjí, je naše prostředí. My se už nero- díme do přírodního prostředí, které se mění po- malu, a snadno se na jeho změny adaptujete; rodíme se do vlastního, vytvořeného prostředí, které není spontánní. Naopak, je narušením toho přirozeného prostředí, mění se stále rychleji a adaptujete se na ně nesnadno. Akcelerace je téměř nekontrolovatelná a my jsme obětí. Nezní to apokalypticky? Pro nás, stárnoucí spoluúčastníky, možná. Ne pro lidstvo jako druh. My dokážeme najít novou, vlastní cestu. Musíme ovšem přestat brzdit sami sebe. Musíme přestat spoléhat na školy, které nám nemají co dát. Musíme přestat uvažovat způsobem, že naší svatou povinností je postarat se o to, aby věci zůstaly tak, jak jsou. Máme jen jednu ze dvou možností – pouze doufat, že nějak přežijeme, anebo se adaptovat na změnu. A já říkám optimisticky, že pořád s námi budou ti, kteří budou chtít nejen se adaptovat, ale i uspět. Jsou tady. Někdy je považujeme za pošetilé. Není ale pošetilejší ten, kdo je odhodlán pořád kutat hnědé uhlí, dokud mu vystačí dech? Někdo významný kdysi řekl, že nejlepší způ- sob, jak předvídat budoucnost, je vytvářet ji… Vidíte, a tady máme obrovský vzor u bratří Baťů. Vzor té adaptace. Jak to, že v době velké deprese, když celý svět ovládla nejhlubší hospodářská krize a nikdo nedokázal prodávat své služby a výrobky, Baťové během patnácti let vybudovali BE IN 19

podnik světového významu? Ale pozor, oni nevy- budovali globální podnik, i když vám to bude kdekdo tvrdit. Oni nevyráběli v Číně pro potřeby celého světa, oni v Číně vyráběli pro Čínu, v Čes- ku pro Česko, v Africe pro Afriku. Oni fungovali celosvětově, ale na lokální úrovni, tedy co nejblí- že k zákazníkovi. A nevyváželi boty, nýbrž celé produkční komplexy, kterým říkali Baťova prů- myslová města. To byla města, která měla kom- pletní infrastrukturu, takové malé Zlíny. Tam bylo ubytování, zdravotní služby, obchod, sport, vzdělávání i kultura. Takových měst založili po celém světě na sedmdesát. Co tedy bylo klíčové pro jejich úspěch? Ta města. Baťové pochopili, že zaměstnanec není výrobní prostředek, ale partner. Proto už před válkou dokázali dát svým zaměstnancům pro- stor, aby mohli spoluutvářet podnik. A věděli, že pokud má být zaměstnanec efektivní, musí být uspokojeny jeho určité potřeby. Byli vizionáři? Vždyť to tehdy nikdo nedělal… A nedělá. Byli to vizionáři, ale hlavně realisté. Neměli jen představu v hlavě, ale dopracovali se k tomu, krok za krokem. Já tomu říkám strategie prvního kroku. Zatímco tradiční teorie strategie učí, že si komplexně představíte svůj cíl, tedy to, čeho chcete dosáhnout, a pak uděláte vše pro to, abyste toho dosáhli. Já mám v jižních Čechách takový pozemek, byla to původně louka nebo zahrada, nebylo tam nic. Já jsem si nevytvořil představu, jak ten pozemek bude vypadat na konci mého snažení, jen jsem zasadil strom. A díval jsem se, jak roste, jak formuje svůj pro- stor. Přidal jsem k němu keř. Postupně jsem to sledoval, vyhodnocoval a rozhodoval se, co a jak dál udělám. Výsledkem je prostor, který je sku- tečným celkem, vše je dokonale propojené, vše má své přirozené místo. A to je v kostce strate- gie prvního kroku, to je způsob, který uplatňova- li Baťové. Vždycky krok a vyhodnotit, reagovat, dobré podpořit, špatné opustit nebo zlepšit. Není to zdlouhavá strategie? S vědomím akce- lerace změny? Není, Baťové to zvládli vlastně za jediné dese- tiletí. Když se chcete dostat do budoucnosti, která se navíc akcelerovaně mění, nemůžete si ji představit jako celek. Ale posunujte se do ní krok po kroku a přesně se do ní strefíte. Mým snem je na inspiraci baťovství navázat, rozvi- nout je. Dokázat, že nemusíme vyvážet blatní- ky, reflektory a pneumatiky, ale města. Proka- zatelně tu byli dva chlapi, kteří města uměli. Je to jeden z projektů Zet Foundation, kterou jsme s přáteli založili. Nejprve ale musíme ta města umět postavit i my. Máme jasnou před- stavu, od Ostravy přes Zlín, Brno, Břeclav až po Bratislavu – naší snahou je budovat. Kdyby se to povedlo, pak bychom možná zase mohli mluvit o české ekonomice, protože bychom vyváželi infrastrukturu pro komplexní výrobu produktů. Je nadace, kterou založil Milan Zelený se svými přáteli. Cílem je podpora ná- rodního vlastnictví a podnikatelství, ve smyslu rozvoje národního, regionální- ho i místního vlastnictví, rozhodování, autonomie a soběstačnosti za účelem zvýšení konkurenceschopnosti podniků v transformujících se ekonomikách. Am- biciózním projektem nadace je novodo- bý rozvoj baťovských měst v České re- publice i ve světě. ZET FOUNDATION BE IN 20

ALFAROMEOGIULIA VÝKON V KAŽDÉM DETAILU DÍLO ITALSKÝCH MISTRŮ 5LETÁ ZÁRUKA *UvedenácenajesDPH.NabídkaoperativníholeasingujekalkulovanánavůzARGiulia2,2DieselSuperzapodmínek:cenavozuvčetněDPH:1108700Kč,0%akontace,24měsíců,20000km/rok,obsahujepovinnéručení,havarijní pojištění. Nabídka je určená pro plátce DPH. Kalkulace pro neplátce bude připravena na požádání. Nabídka platí do vyprodání zásob. Tato indikativní nabídka není nabídkou ve smyslu § 1732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku,ajejímpřijetímnevznikámezispolečnostíUniCreditLeasingCZa.s.adruhoustranouzávazkovývztah.Naposkytnutíproduktunevznikáprávnínárok,každázpracovanánabídka(kalkulace)podléháindividuálnímuschválení. Navšechnyvozysevztahuje2letázákonnázárukaanavíc3rokyslimitemdo100000km.Víceinformacínawww.alfaromeo.cz Á Á OD 13 333 KČ/MĚSÍC*

PENÍZE ZAJÍMAJÍ KAŽDÉHO Za poslední dva roky se profesorce Evě Kislingerové významně prodloužil den – málokdy přichází domů před půl jedenáctou večer. U první náměstkyně pražské primátorky je to věc pochopitelná. Nicméně pro tento rozhovor jsme si slovo magistrát zakázali. Petr Karban archiv Evy Kislingerové Paní profesorko, stihnete ještě učit? Ve škole vedu v tuto chvíli dvanáct diplomových a čtyři disertační práce, ale na přednášky jako tako- vé už vůbec nemám čas. Přednášet znamená pravi- delný režim, a to je v těch podmínkách, kterým jsem se vstupem na půdu magistrátu upsala, už nereálné. Co z široké škály ekonomické teorie vás nej- víc zajímá? Finance. To jsem vždy dělala a to mne baví. Dříve jsem se pohybovala spíše ve sféře podnikatelské, teď jsem se musela přeorientovat trochu do sfé- ry, ve které se momentálně nacházím, takže mír- ný posun. Ale u  inancí, které mne zajímají, jsem zůstala. Finance zajímají každou ženu... Já myslím, že každého člověka. Ještě než se naro- dí, tak už ho musejí zajímat a zajímají ho vlastně až do jeho smrti. Celý život je potřebujeme. A možná se stresujeme zbytečně. V ekonomi- ce je prý inancí nadbytek. V tuto chvíli určitě. Je to zdravé? Jestli je to zdravé... Řekla bych, že je to hlavně velmi mimořádná situace. Jak dokládají data ČSÚ inanční kondice českých domácností posílila, lidé nejen investují, a to zejména do bydlení, ale také spoří. Pro příští rok se předpokládá růst investic ve zpra- covatelském průmyslu, zlepšení ve vývoji tržeb se očekává i v oblasti služeb. Pokud se tyto předpově- di v budoucnu naplní, neměl by být slušný růst české ekonomiky významněji ohrožen. Ale to se netýká jen České republiky, inancí je údajně nadbytek celosvětově. Jak k tomu vůbec může dojít? Pozor. Globálně bych neřekla, že to platí. Myslím spíše, že to platí pro Evropu, Ameriku…, ale když se podíváte do Afriky, tak myslíte, že mají také přebytek peněz? Možná jak kdo… Jak vnímáte Čínu a její sou- časnou světovou ekonomickou expanzi? Ně- kdo je nadšen a vidí v tom obrovskou příleži- tost, někdo má obavu. Když se na to podívám pouze optikou inanční, tak jestli přicházejí prostředky od Petra nebo od Pavla, to je teoreticky jedno. Na druhou stra- nu Čína má úplně jinou kulturu, než je ve střední Evropě. A lze očekávat, že když tady budou in- vestovány prostředky, přijdou i manažeři, kteří budou čínská aktiva spravovat. Možná i z tohoto důvodu vzniká určitá představa, že nějaké prvky odlišné kultury sem nutně budou zaneseny. Tak jako to třeba vidíme v Nošovicích, kde jsem se byla podívat – jsou tam Korejci, kteří přinesli určitě jiný způsob myšlení a fungování, než je běžné v našem konzervativním prostředí. Vidím jinou souvislost – Čína mohutně inves- tuje, nakupuje i majetek. Dnes je více než 25 let po listopadu 1989 a stále silněji rezo- nují hlasy z řad podnikatelů, že bylo chybou pustit do české ekonomiky tolik zahraničních partnerů, rozprodat jim český majetek. Možná se spojují dvě různé věci. Až donedávna se neustále hovořilo o globalizaci, o interkultura- lismu a o podobných aspektech. Pocítili jsme důsledky a najednou si všichni uvědomili, co to vlastně znamená. V tu chvíli v nás začíná převlá- dat prvek lokalizace, kdy si všichni začínají uvě- domovat, že jsme na nějakém území, máme něja- kou kulturu. Začínáme lpět na tom lokálním. Druhou rovinu představuje samotná privatizace. Sama jsem u toho byla, když jsem připravovala řadu privatizačních projektů. Vím, že sem přichá- zely zahraniční irmy, které měly zájem o některé naše podniky. A tady vůbec nebyla zkušenost s tím, jak tržní ekonomika funguje, a nikdo si nedokázal představit, co to bude znamenat, když irma přejde do vlastnictví zahraničního investo- ra. Těch více než pětadvacet let, které zmiňujete, nám přineslo určité poznání, které možná vede i k obezřetnosti. Ale to je přirozený proces. A přicházíme o spoustu miliard? Vinou zahra- ničních vlastníků? Bezesporu ve inančním sektoru. Všechny naše banky mají mateřské společnosti v zahraničí. Přitom výkonnost našeho bankovního sektoru je absolutně výjimečná v evropském prostředí a dividendy skutečně plynou do zahraničních společností. Výjimečná v pozitivním slova smyslu? Určitě, naše banky jsou výborně vybavené a je- jich kapitálová struktura odpovídá tradici. Když se podíváme na dodržování pravidel Basel I a Ba- sel II, tak kapitálová přiměřenost je opravdu od- povídající, a všechny faktory vedou k tomu, že jejich výkonnost je skutečně vysoká, což dokládá i jejich rating. Co říkáte úmyslu pana profesora Zeleného pokusit se vytvořit a možná i vyvážet novodo- bá baťovská města? Měla jsem možnost jej poznat osobně a obdivuji ho v tom, jaké dokáže mít plány. On je velice zají- mavý člověk, velký vizionář a vždy je dobré sly- šet jeho názor. Podařit se může cokoliv, otázkou je, do jaké míry se mu podaří soustředit okolo sebe ty správné nadšence, kteří pomohou s reali- zací jeho myšlenek. A víte, že říká, že ekonomie není věda? Přísně vzato, asi má pravdu, v ekonomice se situa- ce permanentně vyvíjejí. Ale je to disciplína, která nás nutí neustále přemýšlet o tom, co se děje ko- lem nás, a učí nás reagovat tak, abychom se doká- zali vyrovnat i s těmi měnícími se podmínkami. BE IN 22

Absolvovala Fakultu výrobně-eko- nomickou Vysoké školy ekonomické v Praze. Na stejnou školu se po letech podnikové praxe vrátila v roce 1991 jako odborná asistentka, o tři roky později byla jmenována docentkou a v roce 2002 profesorkou. V letech 2003–2014 vedla na VŠE Katedru podnikové ekonomiky. Předmětem jejího vlastního zájmu jsou témata hodnoty podniku, měření a řízení, manažerské finance, restrukturalizace a insolvence. Vedle pedagogické a vědecké činnosti se věnovala i po- pularizaci ekonomie a publikační činnosti. Od roku 2014 je pražskou zastupitel- kou, od listopadu téhož roku také první náměstkyní primátorky s odpo- vědností za magistrátní finance a roz- počet. Prof. Ing. EVA KISLINGEROVÁ, CSc. BE IN 23

Lucie Slováková, Sabina Stehnová Jsou české irmy, jejichž jméno má zvuk i daleko za hranicemi. Nehledejte mezi nimi však jen obry strojírenského průmyslu, některé české úspěchy například začínaly i jako komorní laboratorní výzkum. MALÝ OPTICKÝ ZÁZRAK Roku 1933 se začala v Přerově psát docela nová optická historie. Alois Mazurek za inanční podpory Aloise Beneše položil základy společnosti Optikotechna a začal v ní vyrá- bět řadu optických komponentů. Docent Mazurek však ne- lenil a krátce po založení irmy vyvinul první českosloven- ský zvětšovací objektiv, čímž udal unikátní směr nově vzni- kající irmě. Licence pro výrobu zvětšovacích přístrojů se rychle rozšířila o licenci na výrobu fotoaparátů a projekto- rů. Hned po dvou letech provozu však společnost musela změnit majitele a s ním i výrobní zaměření. Optikotechnu odkoupila brněnská Zbrojovka – přišly investice, rozvoj a především rozsáhlé zakázky na dodání vojenské optiky československé armádě. Po skončení druhé světové války přešla do vlastnictví státu a v roce 1946 dostala své součas- né jméno Meopta – Mechanická a optická výroba. Dostala také novou šanci částečně se vrátit zpátky do civilu a ke sportu. Na výrobních pásech se znovu objevily puško- hledy, zvětšovací přístroje, objektivy, ilmové kamery, ilmo- vé a přenosné projektory i fotoaparáty – včetně ikonického Flexaretu. Období zesílené civilní výroby znovu vystřídalo období s vysokou armádní poptávkou, a tak byla roku 1970 zcela ukončena výroba celé řady civilních optických zaříze- ní. Po rozpadu Varšavské smlouvy Meopta ale přišla o vo- jenské zakázky a s nimi i o osmdesát procent příjmů. Situa- ce volala po kompletní restrukturalizaci. Tu se podařilo dokončit až porevoluční kuponovou privatizací. Dnes je výhradním majitelem americký podnikatel a rodák z Jab- lonce nad Nisou Paul Rausnitz. Díky němu je z Meopty čes- koamerická společnost s nadnárodní působností a patří ke špičkovým výrobcům optických přístrojů v oblasti pozo- rovací a sportovní optiky, optoelektronických systémů, la- serových aplikací i vojenských přístrojů. VYROBENO Foto: meoptasportsoptics.com BE IN 24

OHÝBANÉ FRANCOUZSKÉ DĚDICTVÍ Až se pohodlně uvelebíte do oblého opěradla ohýbané židle, věnujte tichou vzpomínku její- mu duchovnímu otci – Michaelu Thonetovi, rodáku z francouzského Boppardu, který se narodil v roce 1796. Jeho myšlenky, nápady a inovace díky své nadčasovosti žijí dodnes a i v jednadvacátém století se těší nevídané oblibě. Thonet se svou nábytkářskou irmou udělal díru do světa a usadil se s ní na Moravě. Založil tam hned dvě nábytkářské dílny – jednu roku1856 v Koryčanech, druhou jen o pět let později v Bystřici pod Hostýnem. Právě ta druhá se krátce po založení stala největší továrnou svého druhu a zároveň vývojovým centrem celé dřevozpracující irmy. Thonetova výrobna nábytku přinesla do oblasti Hos- týnských vrchů celou řadu technologických i sociálních inovací. I díky průmyslové organi- zaci práce mohla bystřická továrna už v roce 1912 zaměstnávat na 2 000 zaměstnanců, kteří každoročně pečovali o 445 000 odchozích kusů nábytku. Továrníkova rodina zase oplátkou pečovala o své pracovníky a dávala si záležet na rozvoji města – v Bystřici vznikly odborné dřevozpracovatelské školy, školky, dělnické domy i železnice. Poválečný Thonet- -Mundus vystřídala říšsky řízená nábytkářská společnost, která byla v roce 1946 znárodně- na. Jméno TON (Továrny ohýbaného nábytku) se objevilo o sedm let později. Další změny pak přišly s privatizací v roce 1994. Akciová společnost TON dnes stále sídlí v Bystřici pod Hostýnem obklopena bukovými lesy a nábytek se v ní ohýbá úplně stejně, jak se s tím v roce 1861 začalo. Současní majitelé však nesází jen na tonovské evergreeny, čile spolu- pracují se současnými designéry a židlím, stolům i sáňkám dopřávají stále novou podobu. V ČESKU Foto: ton.eu BE IN 25

HŘEJIVÝ RODINNÝ KLENOT Na počátek bylinné cesty přivedl Josefa Bechera v roce 1805 anglický lékař Frobrig. Protože byl Josef Becher, své doby obchodník s kořením a koloniál- ním zbožím, duše podnikavá, už po dvou letech pokusů, omylů a ladění do- konalé receptury začal prodávat léčivé kapky na žaludeční neduhy pod ná- zvem English Bitter. V lázeňských Karlových Varech se kapky těšily enormní oblibě – kromě léčivého efektu bylin také pacienty pohladily po duši. Během pár let se anglická hořká začala objevovat na prodejních pultech ve Štětíně, ve Vídni, v Mnichově i v Paříži. Roku 1837 převzal irmu Josefův syn Jan a by- linný likér dospěl do nové éry. Rozvoji otcova léčivého nápoje se věnoval ce- lých čtyřicet let a mimo jiné nechal postavit novou továrnu i navrhnout cha- rakteristickou plochou lahev. Pak už stačilo jen zaregistrovat ochrannou známku Becherovka a německou Becher Bitter, láhev odlít z temně zeleného skla a zrodila se Becherovka tak, jak ji známe do dneška. Rodinný klan Beche- rů udržel likérku ve svém vlastnictví až do znárodnění socialistickým reži- mem. Národním podnikem pak Becherovka zůstala celých 57 let. Její porevo- luční privatizace byla dokončena až v roce 2001 a v současnosti je jejím téměř jediným vlastníkem francouzský koncern Pernod-Ricard. Pověstný třináctý karlovarský pramen se vyváží do více než 40 zemí světa a hřeje už přes 200 let. JEDNOSTOPÝ ŠAMPION Počátky výroby jízdních kol v Rokycanech sahají až do roku 1922. Opravdový boom však cyklistika v Československu zažila po druhé světové válce. Jízda na kole se stala tak po- pulární záležitostí, že bylo záhy rozhodnuto o spuštění vý- roby cyklodílů a kol v tuzemsku. V roce 1950 byl založen závod TJ Favorit, kde byly všechny nové výrobky pro silnič- ní, dráhovou i sálovou cyklistiku testovány. Kola Favorit si čeští sportovci odvezli na olympijské hry, mistrovství světa a další mezinárodní soutěže. Díky tomu si už tehdy značka získala respekt odborníků a po kolech z jejího arzenálu zatoužili i cyklisté z Rumunska, Bulharska a Finska. Brzy se přidaly týmy Indie, Albánie, Kuby či Maďarska. Pro irmu byl zahraniční zájem obrovskou reklamou. Po revoluci v roce 1989 došlo k privatizaci závodu a byla založena značka Favorit Rokycany a. s., která hned několikrát změni- la majitele. V roce 2011 koupil originální ochranné známky původního Favoritu podnikatel Richard Galovič. Ve spolu- práci s odborníky a zaměstnanci Favoritu vyvinul originál- ní řadu jízdních kol a představil zcela novou kolekci. Ta vychází z původní tradice ručně vyráběných jízdních kol, která zároveň splňuje veškeré speci ické požadavky současné doby. ku - - č- a a e ochranné známky alovič. Ve spolu- vyvinul originál- vou kolekci. ěných é Foto: becherovka.cz Foto: favorit.cz, wikipedia.org BE IN 26

STARÁ LÁSKA NEREZAVÍ Co s přebytečným kofeinem zůstávajícím po pražení kávy? Nad tím si stát lámal hlavu v 50. letech minulého století. Rozuzlení přišlo po dvou letech práce docenta Zdeňka Blažka z Výzkumného ústavu léčebných bylin a jeho týmu. Kombinací správných bylin a kofeinu vytvořil základ nápoje, který dodnes všichni známe jako Kofolu. V šedesá- tých letech se tmavý nápoj stal doslova hitem obchodních regálů. Jeho obliba tak rost- la, že se pro bylinné přísady muselo jezdit dokonce do zahraničí. Hvězdu stoupající na nebi nápojové popularity zastavila až sametová revoluce. Kolovým lákadlům z dru- hé strany železné opony Češi a Slováci jen těžko odolávali, a tak Kofola pomalu upada- la v zapomnění. Zachránilo ji až nadšení řecké rodiny Samarasových, která irmu kou- pila a pomohla jí zpět do povědomí českých a slovenských konzumentů. Zpočátku sázela na generaci pamatující socialismus, dnes cílí na věkovou skupinu 15–30 let. Od přelomu milénia zažívá Kofola zlatou éru. K propagaci čím dál více využívá online svět, v němž boduje především humorem a nestárnoucím mottem: „Když ji miluješ, není co řešit.“ KOUZLO DOKONALÉHO BRUSU České země se staly evropskou sklářskou velmocí už v 16. století, kdy rod Wanderů založil hutě v Křišťálovém údolí. Na území mezi Harra- chovem a Kamenickým Šenovem si pak lidé předávali sklářské postu- py z generace na generaci po dlouhá staletí. Díky huťmistrovi Michae- lu Müllerovi se pod jejich rukama zatřpytil také vzácný horský křiš- ťál, který pak v podobě pohárů a mís zdobil nejednu královskou osla- vu. V 19. století přestalo ústní předávání tradičního umění stačit, a tak byla v Kamenickém Šenově založena vůbec první sklářská škola na světě. Brzy ji doplnila ještě bižuterní škola v Jablonci nad Nisou. Spojením několika sklářských podniků Jablonecka, Liberecka a Tur- novska vznikl po roce 1948 národní podnik Preciosa. Křišťálové vý- robky Preciosa patří k vyhledávanému zboží nejen u nás, ale po ce- lém světě. Z jejich dílny pochází například křišťálové lustry hotelu Address v Dubaji, hotelu Four Seasons v Hongkongu nebo pražské restauraci Bellevue. Zdejší skláři vyvinuli také nejmenší broušený kámen na světě měřící pouhých 0,5 milimetrů. Spojením se společ- ností Vinolok pak vznikla unikátní zátka na víno Vinolok Woody, která odkazuje na tradiční souznění dřeva a skla. bliba tak toupajíc ům z d u upad u kou u e k rost- ící dru- da- u- Foto: kofola.cz Foto: preciosalighting.com BE IN 27

CESTOVNÍ HOREČKA DVACÁTÉHO STOLETÍ Počátkem 20. století se v nově založeném samostatném Československu našla skupinka vlas- tenců, kteří se rozhodli podívat na zoubek cestování. V roce 1919 proto v Praze založili infor- mační kancelář, která měla poskytovat informace a služby zahraničním turistům v Praze. Od- mítli se ale spokojit s málem, a tak Ing. Ctibor Fiala a JUDr. Igor Geryk hned rok nato uvedli do provozu Československou cestovní a dopravní kancelář. Dobře věděli, že pokud chtějí uspět, musí se od dobře fungujících konkurentů náležitě odlišit, a tak se spíše než na vlakovou přepravu začali soustředit na cestování na palubách teh- dejších technologických novinek – autobusů a letadel. Netrvalo dlouho a úspěch přijel po kolejích, to když Československá dopravní a cestovní kancelář obdržela výhradní právo k prodeji železničních jízdenek na tuzemském trhu. Rok 1925 byl pro společnost přelomový. Nejenom že se svými zájezdy zcela ovládla cestování po Československu a vybavila svůj automobilový park nejmodernějšími autobusy značky Praga, ale společně s maďarským Ibuszem a polským Orbisem stála u za- ložení organizace AGOT – středoevropské aliance 41 cestovních kanceláří, která vznikla jako protiváha úspěšným západoevropským konkurentům. Dlouhý a ne- obratný název navíc nahradilo nové jméno – ČEDOK. Neskromné cestovní plány se dařily. Komplikované zájezdy kombinovaly železniční, autokarovou i lodní dopravy a mířily do Itálie, Francie i Jugoslávie. Po letech úspěšných i méně úspěšných i Čedok podlehnul znárodnění a po sametové revoluci jej čekalo roz- dělení na českou společnost se stávajícím jménem a slovenský Satur. Na přelo- mu 20. a 21. století Čedok prošel rukama množství českých i zahraničních akci- onářů, v roce 2016 se absolutním vlastníkem stala největší a nejúspěšnější pol- ská cestovní kancelář Itaka. STROJÍRENSKÝ VELIKÁN ČKD neboli Českomoravská-Kolben-Daněk byl jeden z nejvýznamnějších strojírenských podniků předválečné- ho Československa. Mezi jeho nejslavnější počiny patří Petřínská rozhledna nebo Průmyslový palác na Praž- ském výstavišti. Společnost vznikla roku 1921 spojením několika menších podniků. Tvořila ji První českomorav- ská továrna na stroje v Praze, Akciová společnost strojír- ny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., a Elektrotechnická a. s. Jednotlivé společnosti se věnovaly výrobě kolejových vozidel a výrobě vybavení pro vodní elektrárny, doly a potravinářský průmysl. Během druhé světové války byla ČKD využívána jako továrna na zbraně a tanky pro Wehrmacht. Po válce byl podnik znárodněn a jeho struk- tura se často měnila. Od ustavení tzv. oborového podniku v první polovině 60. let nesl název ČKD Praha. Po privati- zaci roku 1994 se ČKD Praha transformovala na holding. Vedení společnosti však nebylo úspěšné, a tak o čtyři roky později vyhlásila bankrot. Některé společnosti hol- dingu zkrachovaly úplně, ostatní byly vráceny státu skrze IPB. Stát některé společnosti prodal zahraničním inves- torům, například společnost Siemens získala divizi výro- by kolejových vozidel. že ak h- h a yl sy - á - Foto: shutterstock.com Foto: shutterstock.com BE IN 28

29

Na fotogra ii Bogdana Tkaczyka detail letošního rámu ocenění Českých 100 Nejlepších. PRAHA JE IDEÁLNÍM MÍSTEM PRO ROZVOJ Lenka Žlebková a Roman Ray Straub, Kongresové centrum Praha 38 CHCI PROPOJIT DVA SVĚTY Tomáš Kotrč, Asociace ligových klubů NBL 44 NIC NENÍ BEZBOLESTNÉ Otakar Klepárník, MEDESA 48 ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH H H 32 PARETOVO PRAVIDLO PLATÍ Bohumír Bárta, JLV O Í V 42 NEJLEPŠÍ REKLAMA JE NADŠENÉ PUBLIKUM František Zemjánek, TIPTOP ART + TRAVEL Agency, a Martin Šanda, Bohemian Symphony Orchestra Prague A M P 46 30

BE LEADERS Nejlepší je být nejlepší. Zní to jako tautologie, ale je to hluboce pravdivý výrok prezidenta společnosti Comenius Karla Muzikáře. Výrok, který každoročně potvrzuje více než stovka českých podnikatelů, jimž se podařilo zažít ten pocit osobně. 31

Již jedenadvacet let vyhlašuje společnost Comenius žebříček Českých 100 Nejlepších a ocenění Lady PRO a Gentleman PRO. Letos byla ocenění 25. listopadu předána již tradičně ve Španělském sále Pražského hradu. Petr Simon Jitka Zatloukalová a Ivan Malý ¡ Být velkým v malém prostoru, v jedinečné specializaci. (Lubomír Šabatka, Idea RS) ¡ Objevit schopnosti a kvalitu ve vlastním týmu. (Kateřina Černá, ÚMČ Praha 13) ¡ Nebát se omezených zdrojů a najít odvahu riskovat. ( J. E. Gary Koren, velvyslanec Státu Izrael) ¡ Základem úspěšné cesty vždy bude rodina a škola. (Hana Machková, VŠE Praha) ¡ Vnitřní motivace, kreativita, schopnost klást si otázky a hledat alternativy. (Ivan Pilný, Parlament ČR) ¡ Osobní svoboda, víra v sebe, kvalitní zrcadlo a schopnost dělat inovace dříve, než jsou skutečně potřeba. (Tomáš Březina, Best) Cesty k úspěchu mohou být různé BE LEADERS 32

Myšlenka Karla Muzikáře ocenit pocti- vou práci těch, kteří dokázali dojít k oněm pomyslným hvězdám úspě- chu, stála před více než dvaceti lety u zrodu ankety. Že byla životaschopná, dokazuje celé to následující dvacetiletí. Mnoho anket vznik- lo, mnoho jich zaniklo. Českých 100 Nejlepších každým rokem získává na prestiži, o čemž svědčí i osobní angažovanost předních osob- ností českého společenského života. Anatomie úspěchu Magazín Be the Best je o několik let mladší než anketa společnosti Comenius, nicméně jejich vzájemné spojení není náhodné. Nedílnou součástí ankety je i konference Klíčové faktory úspěchu, která předchází slavnostnímu udílení ocenění. I ona, stejně jako my, hledá ony mo- menty, které jsou na cestě ke hvězdám určují- cí, stěžejní, rozhodující. I letos se ve dvou pa- nelových blocích představily osobnosti, které na téma úspěch mohou diskutovat právem, protože samy se k úspěchu či úspěchům do- pracovaly. Osobně pro mne byla přínosem vy- stoupení Lubomíra Šabatky, generálního ředi- tele společnosti Idea RS, Jeho Excelence Gary- ho Korena, velvyslance Státu Izrael, a Ivana Pilného, předsedy Hospodářského výboru Po- slanecké sněmovny Parlamentu ČR. Zjednodu- šeně řečeno, klíčovým faktorem úspěchu je odvaha. Odvaha pustit se do projektu, odvaha jít nevyšlapanými cestami, odvaha být lepší než ti dosud nejlepší. Nejlepší škola Zní to neuvěřitelně, ale za tu skutečně nejlepší školu v Izraeli je považována elitní zpravodaj- ská jednotka izraelské armády, známá čísel- ným označením 8200. Organizace izraelské armády je totiž od ostatních armád světa od- lišná – vede své vojáky ke schopnosti nečekat alibisticky na pokyny autorit, ale improvizovat i s rizikem porušení pravidel, pokud to zname- ná cestu k výsledku. To je ona odvaha, která se vyplácí. Pak už ani tolik nepřekvapí, že jednot- kou 8200 prošlo nejvíce hi-tech miliardářů současnosti a že země kibuců je dnes považo- vána za nejvýznamnější technologické cent- rum světa, alespoň pokud jde o inovace a zro- zení nových projektů. Příklad Izraele zkrátka dokazuje, že i malá země může hrát velký part. Což je inspirací i pro české podniky. Nadějí tuzemského byznysu je skutečnost, že jakkoliv by se mohlo zdát, že klub úspěšných se příliš nemění, není to pravda. Což dokazují společ- nosti Geco či Dell Computer, které poskočily letos do top ten. Užít si úspěch Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek ne- zmínil ve svém vystoupení ani tak klíčové faktory úspěchu jako spíš bariéry, které brání úspěchům větším. Jednou z nich je schopnost získat kapitál méně konzervativními cestami, než jsou banky. Pravdou je, že využití ventu- re kapitálu je u nás nesrovnatelně nižší, než je ve velké Evropě zvykem. Z vystoupení sa- motných podnikatelů pak vyplývá, že jako významné bariéry vnímají především znač- nou administrativní a byrokratickou zátěž a nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, který je citelný jak horizontálně, napříč jed- notlivými segmenty, tak vertikálně, tedy po- kud jde o pozice a úroveň kvalifikace. Jsou to tři momenty, které ze všech diskusí vycházejí jako zásadní, a neměli bychom na ně zapomí- nat. A ještě jednu věc bychom se měli také naučit – užít si svůj úspěch. Deset nejlepších, Lady Pro a Gentlemany Pro, letos přijal i prezident republiky BE LEADERS 33

1 ŠKODA AUTO a. s. 2 KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, a. s., VIENNA INSURANCE GROUP 3 BEST, a. s. 4 MOUNTFIELD a. s. 5 KARLOVARSKÉ MINERÁLNÍ VODY, a. s. 6 AGROFERT, a. s. 7 ČEZ, a. s. 8 GECO, a. s. 9 FINCENTRUM a. s. 10 DELL COMPUTER, spol. s r. o. 11 ALLIANZ POJIŠŤOVNA, a. s. 12 SIKO KOUPELNY a. s. 13 STUDENT AGENCY K. S. 14 KPMG ČESKÁ REPUBLIKA, s. r. o. 15 KAREL HOLOUBEK - TRADE GROUP a. s. 16 AVE CZ ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ s. r. o. 17 SPORTISIMO s. r. o. 18 TOP HOTELS GROUP a. s. 19 S GROUP HOLDING, a. s. 20 LINDE GAS a. s. 21 ŘÍZENÍ LETOVÉHO PROVOZU ČESKÉ REPUBLIKY, státní podnik 22 BOHEMIA SEKT, s. r. o. 23 BONECO a. s. 24 OKIN GROUP, a. s. 25 KAPSCH TELEMATIC SERVICES spol. s r. o. 26 RENOMIA, a. s. 27 CZ LOKO, a. s. 28 AAA AUTO INTERNATIONAL a. s. 29 SCANSERVICE a. s. 30 INNOGY ČESKÁ REPUBLIKA a. s. 31 AGROTRADE, a. s. 32 BRISK TÁBOR a. s. 33 SYNOT W, a. s. 34 ENERGETICKÝ A PRŮMYSLOVÝ HOLDING, a. s. 35 PRAŽSKÁ TEPLÁRENSKÁ a. s. 36 DELOITTE ADVISORY s. r. o. 37 JANEK spol. s r. o. 38 ZENOVA SERVICES s. r. o. 39 HUAWEI TECHNOLOGIES (CZECH) s. r. o. 40 PRAŽSKÁ ENERGETIKA, a. s. 41 LESY ČESKÉ REPUBLIKY, s. p. 42 ZVVZ GROUP, a. s. 43 ASE, s. r. o. 44 ERNST & YOUNG, s. r. o. 45 KOH-I-NOOR HOLDING a. s. 46 CARBOUNION BOHEMIA, spol. s r. o. 47 MARK2 CORPORATION CZECH a. s. 48 ČESKÁ TELEVIZE 49 UNIPETROL, a. s. 50 MSA, a. s. 51 XAVEROV, a. s. 52 TEDOM a. s. 53 EXCON, a. s. 54 LÁZNĚ BĚLOHRAD a. s. 55 PRVNÍ BRNĚNSKÁ STROJÍRNA VELKÁ BÍTEŠ, a. s. 56 RUDOLF JELÍNEK a. s. 57 MASO UZENINY PÍSEK, a. s. 58 IVECO CZECH REPUBLIC, a. s. 59 KASPER GROUP s. r. o. 60 ALTA INVEST, a. s. 61 ČESKÉ DRÁHY, a. s. 62 STOKLASA TEXTILNÍ GALANTERIE s. r. o. 63 INTERCORA, spol. s r. o. 64 ICZ a. s. 65 YVENTECH, s. r. o. 66 GRADA PUBLISHING, a. s. 67 ZLKL, S. R. O. 68 ALTECH, spol. s r. o. 69 INA LANŠKROUN, s. r. o. 70 ELTODO, a. s. 71 SERVIS CLIMAX a. s. 72 DVOŘÁK – SVAHOVÉ SEKAČKY s. r. o. 73 IMS-DRAŠNAR s. r. o. 74 HOLÍK INTERNATIONAL s. r. o. 75 ORACLE CZECH s. r. o. 76 NEVŠÍMAL, a. s. 77 FAIR CREDIT INTERNATIONAL, SE 78 NWT a. s. 79 IDEA RS, s. r. o. 80 SPRÁVA ŽELEZNIČNÍ DOPRAVNÍ CESTY, státní organizace 81 CEWE COLOR, a. s. 82 ČESKÝ PORCELÁN, a. s. 83 IFIELD COMPUTER CONSULTANCY LTD. 84 INSIGHT HOME, a. s. 85 G – TEAM a. s. 86 PRIMOCO UAV SE 87 LAC, s. r. o. 88 INOS ZLIČÍN a. s. 89 C.O.T. MEDIA s. r. o. 90 K+K AUTOSERVIS CZECH s. r. o. 91 PRETOL s. r. o. 92 PROFI CREDIT CZECH, a. s. 93 ASSA ABLOY CZECH & SLOVAKIA s. r. o. 94 SAZKA a. s. 95 STROJÍRNA OSLAVANY, SPOL. s. r. o. 96 LAKOVNA HAJDÍK s. r. o. 97 CIMEX INVEST s. r. o. 98 SPRINX SYSTEMS, a. s. 99 CANADIAN MEDICAL CARE, ČESKÁ REPUBLIKA spol. s r. o. 100 KUFI INT, s. r. o. CESTOVNÍ RUCH & HOTELNICTVÍ BLUE STYLE k. s. ESO TRAVEL a. s. PEM-INVEST, a. s. PRAGUE BOATS s. r. o. ROYAL SPA a. s. STUDENT AGENCY k. s. TOP HOTELS GROUP a. s. ZÁTIŠÍ CATERING GROUP a. s. DYNAMICKÝ RŮST & STABILITA CENTRAL ENERGY, s. r. o. FOSFA a. s. KAREL HOLOUBEK – TRADE GROUP a. s. ŘÍZENÍ LETOVÉHO PROVOZU ČESKÉ REPUBLIKY, státní podnik S GROUP HOLDING, a. s. SBĚRNÉ SUROVINY UH, s. r. o. SCANSERVICE a. s. SPORTISIMO s. r. o. VOJENSKÉ LESY A STATKY ČR, s. p. INFORMAČNÍ & KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE DOTYKAČKA s. r. o. HUAWEI TECHNOLOGIES (CZECH) s. r. o. IFIELD COMPUTER CONSULTANCY Ltd. KOMIX s. r. o. MARK2 CORPORATION CZECH a. s. SAP ČR, spol. s r. o. UNICORN a. s. INVENCE – NASAZENÍ – EXPORT – ZISK BRISK TÁBOR a. s. ČESKÁ ZBROJOVKA a. s. KAVALIERGLASS, a. s. KOVOVÝROBA HOFFMANN, s. r. o. METALIMEX a. s. STROJMETAL ALUMINIUM FORGING, s. r. o. SYNOT W, a. s. STAVEBNICTVÍ & DOPRAVA ASE, s. r. o. BÍTEŠSKÁ DOPRAVNÍ SPOLEČNOST, spol. s r. o. EAST BOHEMIAN AIRPORT, a. s. KAPSCH TELEMATIC SERVICES spol. s r. o. MĚSTO VSETÍN PASSERINVEST GROUP, a. s. PODZIMEK A SYNOVÉ s. r. o. RECIFA a. s. ŠMÍDL s. r. o. VÝSLEDKY ANKETY ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH 2016 BE LEADERS 34

ZAMĚSTNANOST & DRUŽSTEVNICTVÍ ASV VÝROBNÍ DRUŽSTVO DŘEVOZPRACUJÍCÍ VÝROBNÍ DRUŽSTVO KOOPERATIVA, VÝROBNĚ OBCHODNÍ DRUŽSTVO UHLÍŘSKÉ JANOVICE KOVOBEL, VÝROBNÍ DRUŽSTVO KOVOPLAST, VÝROBNÍ DRUŽSTVO SNĚŽKA, VÝROBNÍ DRUŽSTVO NÁCHOD ZDRAVÍ – VZDĚLÁNÍ – HUMANITA BEZNOSKA, s. r. o. KARVINSKÁ HORNICKÁ NEMOCNICE a. s. NADAČNÍ FOND AVAST PORG – GYMNÁZIUM A ZÁKLADNÍ ŠKOLA, o. p. s. STŘEDNÍ ŠKOLA INFORMATIKY, ELEKTROTECHNIKY A ŘEMESEL UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA s. r. o. ÚSTAV ORGANICKÉ CHEMIE A BIOCHEMIE AV ČR,V.V. I. ŽILNÍ KLINIKA – PRIM. MUDr. OTA SCHÜTZ ZEMĚDĚLSTVÍ & POTRAVINÁŘSTVÍ JATKY ČESKÝ BROD, a. s. KOSTELECKÉ UZENINY a. s. MP KRÁSNO, a. s. PECU STÁŇA s. r. o. STENA s. r. o. SVOBODA – VÝROBA DOMÁCÍCH KNEDLÍKŮ s. r. o. VODŇANSKÁ DRŮBEŽ, a. s. ZEMĚDĚLSKÁ SPOLEČNOST DOBŘÍŠ, spol. s r. o. LADY PRO Ľubica FRANCLOVÁ Adriana KRNÁČOVÁ Martina KUBÁNKOVÁ MA Keqing Hana MACHKOVÁ Michaela MARKSOVÁ Luigia PASQUALE Lucie ROBINSON Marie RUBIŠAROVÁ MEDOVÁ Alena SCHILLEROVÁ GENTLEMAN PRO Pavel KAVÁNEK Gary KOREN Stanislav KŘEČEK Miloslav LUDVÍK Miroslav LUKŠÍK Pavel ŠÁMAL Jiří URBAN Ladislav VITOUL Tradiční foto Českých 100 Nejlepších společně s předsedou Senátu, prvním místopředsedou vlády a ministrem financí, 25. listopadu 2016 na Pražském hradě BE LEADERS 35

1 2 3 6 6Dámy oceněné v kategorii Lady PRO 7Ocenění v kategorii Gentleman PRO PŘEDÁVÁNÍ CEN VÍTĚZŮM ANKETY ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH OCENĚNÍ V KATEGORIÍCH LADY PRO A GENTLEMAN PRO 8 9 8Oborová kategorie Cestovní ruch a hotelnictví – ocenění předává primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová 9Oborová kategorie Informační a komunikační technologie – ocenění předává předseda Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu Ivan Pilný BE LEADERS 36

1–5 Zleva: 4 5 7 KONFERENCE KLÍČOVÉ FAKTORY ÚSPĚCHU 10 12 11 10Bohdan Wojnar (Škoda Auto) přebírá cenu za 1. místo v Českých 100 Nejlepších 11Pocta speciálu – registrační značky dostal parádní stroj HN R200 z dílny Hoffmann & Novague. Je to auto postavené na základech supersportu Audi R8 a má být poklonou speciálu Škoda 200 RS, vycházejícímu ze Škody 110 R. 12Módní přehlídka návrhářky Taťány Kovaříkové Jan Mládek, ministr průmyslu a obchodu Alena Schillerová, náměstkyně ministra financí Lubomír Šabatka, generální ředitel IDEA RS J. E. Ma Keqing, velvyslankyně ČLR J. E. Gary Koren, velvyslanec Státu Izrael BE LEADERS 37

Kterých prostor se bude týkat chystaná mo- dernizace? LŽ: Doufáme, že všech. Rekonstrukce za plného provozu je složitá a bude se muset velice pečlivě plánovat. Cílem do kongresu ICCA v listopadu 2017 je rozhodně modernizace velké části pro- stor, kde se delegáti kongresu budou pohybovat. Renovace tak určitě čeká společenský sál a dále i určité chodby, foyer a zázemí. Intenzivně pracu- jeme na tom, abychom do ICCA toho měli hotové- ho co nejvíce. RRS: Kongres ICCA nebude probíhat pouze v prostorách Kongresového centra, ale bude do něj zapojena celá Praha, protože prvotní im- pulz přineslo Prague Convention Bureau. Další aktivita je ale na nás. Budeme se například účastnit letošního kongresu v Malajsii, kde pře- vezmeme symbolický klíč. Z kongresu mohou v konečném důsledku pro itovat všichni, nejen my, ale i všechny hotely. LŽ: Je to především na nás, abychom naplno vy- užili potenciálu, který kongres nabízí. Dlouho se hovoří o potřebě rozšíření centra o výstavní prostory. Letos na podzim měla být vypsána architektonická soutěž… RRS: To je další úkol, který před námi leží, a není zrovna nejlehčí. Musíme se přizpůsobit součas- Kongresové centrum Praha je výzvou. V minulosti spíše přežívalo, než žilo. Změnit to je hlavním úkolem týmu, který od letošního podzimu nově tvoří generální ředitel Roman Ray Straub a obchodní ředitelka Lenka Žlebková. Čeká je dokončení rekonstrukce a výstavba multifunkční haly. Ambicemi se nový tým netají. 1 Gaja Koláčková, Petr Simon archiv KCP PRAHA JE IDEÁLNÍM MÍSTEM PRO ROZVOJ BE LEADERS 38

ným požadavkům, kdy naše prostory nevyužívají pouze kongresy IT nebo medicíny, ale chceme se zaměřit i na obory, kde je – co se týká prostor – mnohem větší konkurence. V současné době je vše ve fázi inalizace. LŽ: Prostory budeme rozšiřovat z jižní strany. O tom, zda se fasáda posune ze severní nebo z jižní strany, proběhla již velká diskuze. Samot- ná soutěž zatím vypsána nebyla, v současné době se dokončuje zadávací dokumentace pro meziná- rodní architektonickou soutěž. Cílem je mít ji vyhodnocenou zhruba do léta příštího roku, re- spektive nejpozději do ICCA kongresu v listopa- du 2017. To proto, abychom mohli na kongresu prezentovat plány nové výstavní haly, která se bude stavět v následujících letech. Kdy počítáte, že by mohla být stavba haly dokončena? LŽ: Termíny nemůžeme příliš ovlivnit. Vstupuje do toho skutečně mnoho subjektů, které to mo- hou ovlivnit a posunout. Pokud bude vše ideální a pokud bude do příštího roku rozhodnuto o po- době haly, tak další rok nám bude trvat získání stavebního povolení a všech potřebných formalit. A poté minimálně rok až dva bude trvat samotná stavba. Předpokládáme, že rok 2020 je reálný termín. Tento termín nám v zásadě nijak nevadí, protože na velké kongresy, kterých by se prostory týkaly, se kandiduje pět až osm let dopředu. Tak- že mluvíme o kongresech v roce 2020 až 2023 a do té doby bychom výstavbu měli stihnout. O jaké typy akcí se budete díky hale nově ucházet? RRS: Rozhodně obohatí náš potenciál pro seg- menty, které jsme dosud nebyli schopni uspoko- jit. Například kvůli nedostatečné velikosti vý- stavní plochy nebo kvůli logistice. A přinese nám to mnohem větší prostorovou lexibilitu. LŽ: Chtěli bychom přilákat především velké aso- ciační kongresy, ať už lékařské, vědecké, techno- logické, nebo jim podobné. Praha v současné době není vůbec na seznamu destinací pro tyto velké kongresy, protože nemá kongresové cent- rum s dostatečně velkou výstavní halou. Při ak- cích nad 4 až 5 tisíc lidí má kongresové centrum omezení, je třeba mít minimálně 5 tisíc metrů čtverečních čisté výstavní plochy, a právě proto výstavní halu potřebujeme. Existuje škála něja- kých 25 až 30 kongresů, které by se tady konat mohly. A k tomu opravdu bude mimo proaktivní přístup destinace stačit jediná hala. Jaké další plány prozradíte? RRS: Oba dva jsme ve svých pozicích poměrně krátce, musíme se tedy sžít s týmem lidí, který zde je. Z mého pohledu je důležité se inspirovat u kongresových center a jejich fungování jinde po světě. Nežijeme ve skleněném boxu, který je bez chyby. Rozhodně se v rámci příprav vydáme na kongres ICCA v Malajsii. A rozhodně to ne- bude dovolená, bude se jednat čistě o pracovní cestu. Lenka i já máme v nejbližší budoucnosti naplánováno ještě několik pracovních cest, kde se podíváme do dalších kongresových center a pokusíme se analyzovat jejich vývoj a promě- nu za posledních deset let. Doufám, že v rámci své nové pozice budu moci rozbít staré struktu- ry, ve které nevěřím. Stejně jako nevěřím ve funkčnost velkých pracoven. LŽ: Já konkrétně budu pracovat na tom, aby- chom jako tým více naslouchali klientům. A chceme také zapracovat na společné vizi o budoucnosti centra. Kam směřujeme, čeho tady chceme dosáhnout a které segmenty chceme zaujmout. Základem bude solidní byz- nys plán. RRS: Musíme se i snažit o užší spolupráci nejen s hotely, které mají stejného vlastníka jako my, ale i s ostatními hotely v rámci Prahy. Protože můžeme být jako jednotný tým mnohem úspěšnější. Jsem přesvědčen, že všichni, kteří v kongresovém centru pracují, mají potenciál zaujmout klienta, ať už jím jsou maturitní ple- sy, nebo světové kongresy. Praha je specifická, protože zatímco v okolních evropských státech tvoří většinou 80 až 90 procent byznysu do- mácí klientela, v Praze bychom nepřežili bez mezinárodní klientely. A je ideálním místem pro rozvoj. Je jednou z předních osobností v oboru cestovního ruchu. Mezi lety 2005–2010 zastávala pozici obchodní ředitelky v nezávislém pětihvězdičkovém President Hotelu Praha. V následujících čtyřech letech se jako ředitelka Prague Convention Bureau se svým týmem zasloužila o úspěšnou kandidaturu Prahy na zmíněný prestižní kongres ICCA 2017. Poslední dva roky se u Perfect Hotel Concept věnovala poradenské, konzultační a lektorské činnosti v oblasti strategického řízení, obchodu a marketingu. Lenka ŽLEBKOVÁ Působil v počátcích své kariéry na obchodních a marketingových pozicích v řadě společností. První pracovní zkušenosti z Prahy pochá- zí z poloviny 90. let. Do Prahy se vrátil v roce 2002, kdy v řetězci Vie- nna International Hotels & Resorts zastával pozici generálního ředite- le a byl přes 10 let zodpovědný za řízení pražských hotelů andel´s, Diplomat, Andel´s Suite a angelo. V roce 2006 byl jmenován členem představenstva zmíněného hotelového řetězce. V posledních čtyřech letech pracoval na pozici generálního ředitele Grand Hotel Europa v rakouském Innsbrucku. Roman Ray STRAUB 2 3 1Budova Kongresového centra Praha 2Kongresový sál – největší jednací sál v České republice 3Doprovodná výstava ve společenském sále BE LEADERS 39

40

Praha – Berlín od 386 Kč Můj vlak, můj čas „Jezdím na služební cesty do Berlína. Ve vlaku pracuji a jsem stále online. Když si chci opravdu odpočinout, dám si dobré jídlo a pak klidný spánek. Mám čas jen pro sebe.“ www.cd.cz/eshop

Petr Karban David Turecký Bohumír Bárta začínal kariéru ve irmě jako řidič akumulátorového vozíku, později jezdil na lůžkovém voze. Postupem času prošel přes provozní a obchodní manažerské funkce až na pozici nejvyšší. Letos oslavuje výročí dvaceti let ve funkci generálního ředitele společnosti JLV. Společnosti, která se pod jeho vedením změnila ze socialistické šedi v dynamickou, moderní irmu. Petr Karban David Turecký Bohumír Bárta začínal kariéru ve irmě jako řidič akumulátorového PARETOVO PRAVIDLO platí BE LEADERS 42

Ve statistice délek funkčního období českých generálních ředitelů jste údajně na prvním místě… Otázka je, jestli se tím mám chlubit. Nemyslím, že je to tím, že bych byl tak skvělý a nenahradi- telný, ale je to spíš souhra okolností. Na druhou stranu, pro irmu je kontinuita, pokud jsou i vý- sledky, určitě výhodou. Časté střídání manage- mentu žádné irmě neprospěje. Když vzpomenete na začátky, asi to byla hez- ká doba… Byla. Jezdil jsem do zahraničí, byť spíš na vý- chod, protože na západ jezdili ti prověření, ale i tak jsem se cítil volně, svobodně. A určitě mě to naučilo poznávat lidi. A z tohoto úhlu pohledu byl i východní blok zajímavý, protože tehdejší Sovětský svaz, to bylo mnoho různých národů… Možná by to byly zážitky na knížku. Trochu jsme se do těch časů nedávno vrátili, v rámci akce Českých drah RETRO OSTRAVAN, kde jsme serví- rovali dobové menu… Schválně, kdy jste jel vlakem naposled? V jídelním nebo lůžkovém voze… Jezdím často, je to bezpečné, pohodlné a samo- zřejmě chci vědět, jak vypadají naše služby. Před pěti lety jsme se v konceptu Nová gastronomie spojili se skutečně významnými jmény české gastronomie. Prvním byl Jiří Král, který stojí za luxusní restaurací Aureole. Druhým Jaroslav Sapík a v současnosti je to Miroslav Kubec, který vařil v Intercontinentalu pro řadu celebrit včetně několika amerických prezidentů. Dnes v našich vozech můžete ochutnat jídla dle originálních receptů špiček české gastronomie. Co bylo impulsem k takovým změnám? Soukromí dopravci, s jejich vstupem na trh se situace výrazně změnila a změnil se i pohled Českých drah. Gastronomie se stala konkurenční výhodou, marketingovým nástrojem. Na českém území to funguje, opravdu jsou lidé, kteří s námi jezdí, ačkoliv třeba by mohli jet levněji. Ale rozdíl mezi bagetou a slušným teplým jídlem je prostě vidět. V pendolinech dnes už máme systém, kdy si můžete z mobilu či tabletu objednat jídlo pří- mo na místo. Zrovna dnes tady byli kolegové z Norska, kteří chtějí něco podobného a přijeli se podívat, jak to děláme. Ptal jste se, jestli jez- dím – zítra s nimi jedu do Pardubic, aby to viděli na vlastní oči. To se musíte dobře cítit, když určujete trendy… Určitě je to příjemný pocit, dokonce jsme za to dostali dvakrát cenu IRCG, což je mezinárodní organizace sdružující železniční cateringové spo- lečnosti dnes už nejen v Evropě, ale vlastně celo- světově. Vybraná společnost. Když jsme v roce 1995 jeli na první naše zasedání do Londýna, neznalí věci, museli jsme se převléknout, protože večeře byla v Trinity House, podmínka white tie. My měli jen smokingy. Tehdy to byl skutečně exkluzivní klub majitelů, dnes už je to také tro- chu jinak, víc pracovní. Ale díky členství v tomhle klubu jsme se spoustu věcí naučili. A mohli jsme si ověřit, jak a kde co funguje. Jako první v re- publice jsme přijímali platební karty ve vlaku, už v roce 1995. Musím říct, že značku JLV vnímám sám jako zákazník víc než třicet let a za tu dobu se opravdu výrazně změnila. Jste vlastníky řady zajímavých značek a váš byznys je mno- hem širší než jen tradiční jídelní a lůžkové vozy. Proto taky už dnes držíme jen značku JLV. Minu- lost je za námi. Značky, které zmiňujete, ty nápa- dy, to nejsou moje nápady a myšlenky. Ale když jsem jezdil všude možně po světě a viděl, co kde funguje, hned mi hlavou běželo, jak by se to dalo využít u nás. Když to shrnu, rozšířil jste prostor zájmu z vlaků jako takových na celá nádraží, je to tak? Nejen na nádražích, zajímavé jsou třeba i nemoc- nice. Obecně místa, kde lidé mají omezený pro- stor či pohyb. Na nádražích jsme už historicky byli, nám dříve patřilo množství nádražních re- staurací. Ty jsem ovšem naopak zrušil. Dává to logiku? Na první pohled možná ne, ale když si uvědomí- te, jak funguje gastronomické podnikání v Čes- ku… My jsme přece nemohli konkurovat šedé ekonomice. Takže se do restaurací na nádraží teď vrátíte? Mnohá by si to zasloužila. Umím si to představit, ale zatím čekáme, co se stane a jak zareaguje trh na EET. Máme kon- cept prodejen, máme koncept fast foodu, máme koncept restaurace. Někde využíváme franšízy už existující, jako je Fornetti, dnes Mi- nit, nebo Burger King, některé franšízy naopak vytváříme, to je příklad Pont Market nebo Bio Point, nejnověji restaurace Momento. Osobně si myslím, že by konečně mohlo i v Česku začít platit to, co platí všude ve světě – že pod deset euro se najíte jen ve fastfoodu. U nás je totiž nepochopitelně fastfood dražší než leckteré restaurace. Co vás přivedlo na cestu franšíz a nových čin- ností? Potřeba. Budoucnost Českých drah nebyla dlou- ho úplně jasná, a když jsme se v roce 1992 pri- vatizovali, měli jsme úkol diverzi ikovat, najít nové možnosti. Ta následná cesta prokázala, že Paretovo pravidlo platí. Byl to nutný krok a byl úspěšný i proto, že jsme se dokázali spojit s těmi, kteří měli zkušenosti. Taky jsme jako první měli díky spolupráci se Švédy konvenien- ce prodejnu, to tady uměly jenom benzínky. Když jsme otevírali první na Masaryčce v roce 1995, psali kritiku v novinách, že máme rybí salát na nádraží za šedesát pět korun! Prodali jsme jich pak tisíce, vypadal totiž krásně, byl to dovoz z Německa. A já jsem si uvědomil, že ne- záleží na tom, kolik co stojí a jaká je marže, ale jak co vypadá. Na to bychom sami v té době ni- kdy nepřišli. Vznikla v roce 1992 privatizací tehdejší- ho podniku ČSD Jídelní a lůžkové vozy. Významným, nikoliv však majoritním akci- onářem jsou České dráhy, které využívají služeb společnosti. Dvacet let stojí v čele Bohumír Bárta, pod jeho vedením společ- nost JLV výrazně omládla a rozšířila okruh svých služeb o nové koncepty i nová mís- ta. Cestou bylo především otevření se za- hraniční spolupráci. Společnost JLV je čle- nem prestižního mezinárodního profesní- ho klubu International Rail Catering Group (IRCG). Pozice předsedy dozorčí rady IRCG, kterou Bohumír Bárta zastává, je oceněním nejen jeho manažerské práce, ale i výsled- ků společnosti JLV. JLV, a. s. BE LEADERS 43

V Americe je popularita basketbalu obrovská, na žebříčku má místo dokonce před hokejem a fotbalem. Jak jsme na tom u nás? U nás je basketbal z dlouhodobého pohledu na třetím místě zájmu, je to tradiční sport, který je stále velmi populární, byť v poslední době mu šlape na paty módní lorbal. Myslím si, že je to způsobené hlavně tím, že basketbal je technicky velmi náročný sport, který musíte dlouho tréno- vat a pilovat, zatímco u lorbalu vám s trochou nadsázky stačí koupit hokejku, kecky a můžete jít hrát. Zkuste jednou větou představit basketbal a vyzdvihnout jeho hlavní přednosti ve srov- nání s dalšími sporty? Basketbal je dynamický a zábavný sport, kde se stále něco děje. A hlavně si člověk v průběhu zá- pasu čtyřicetkrát zařve gól, kdežto ve fotbale na to občas čekáte celý zápas a stejně se nedo- čkáte. To je také důvod obrovské americké popu- larity, když se podíváte do Spojených států, najde- te tam vyprodané haly pro 15 000 diváků. Ale ani naše návštěvnost není úplně slabá. Jsou města, kde jsou haly plné a na ligová utkání chodí 800, 1 000 a na play-off i 3 000 diváků. Poněkud odliš- ná situace panuje v Praze, kde mají lidé spoustu jiných zájmů a na sportovní utkání moc nechodí. V Česku obecně zejí sportovní stadiony po- slední dobou prázdnotou. Kde se stala chyba? Občas je to smutný pohled, přitom stačí, když se podíváte do sousedního Německa, kde má spous- ta klubů vyprodané stadiony na celou sezonu. Sportovní utkání je tam lidová zábava, oblíbená víkendová aktivita, kdy na utkání chodí celé rodi- ny. Česká republika je naopak zemí chatařů a chalupářů, na víkend většina lidí z města odjíž- dí. Není tady zakořeněné chodit na zápasy ani slavné kluby Sparta či Slávie nezažily to, aby měly na celý rok vyprodáno a chodilo se jen na permanentky. Dá se s tím něco dělat? V Anglii či v Německu chodí na fotbal střední a vyšší vrstvy, přičemž to má stejnou prestiž jako chodit do divadla či do opery. Je to možné posunout u nás? Rádi bychom, ale je to běh na dlouhou trať. Mar- ketingové nástroje jsou známé, umíme se poučit v Americe či v Německu, ale musíme jim mít co nabídnout. V první řadě jde o kvalitu sportu, neboť český fanoušek je poměrně náročný a zhýčkaný. Znáte to, když se daří, fandí celá republika po hospodách i náměstích, ale když se nedaří, tak stačí pár dní a fanoušek ztrácí zájem. Není tak věrný jako v Německu či v Ang- lii, kde chodí celý rok, i když se jeho celku zrov- na nedaří. Vy jste odehrál mnoho let v první a druhé lize, co vám osobně dal basketbal? V první řadě je to vztah ke kolektivu, což je velmi dobrá zkušenost do světa práce a byznysu, který je dnes založen na dobře fungujících kolektivech. To je obrovská výhoda. A pak umění rychle se rozhodnout, rychle vyhodnotit situaci, neboť v basketbalu se musíte rozhodnout v setině vte- řiny... Možná bylo rozhodnutí špatné, možná dobré, ale hned přichází další. Stále za sebou. A to jsou věci, které si člověk nese do života, a díky tomu dokáže snáze řešit překážky. Všichni přece víme, že i nepopulární rozhodnutí, pokud se udělá včas, je správné rozhodnutí. Přicházíte do funkce předsedy mužské bas- ketbalové ligy z byznysu jako generální ředi- tel ABF a současně šéf výstaviště v Letňanech. Jak vám pomohou vaše manažerské zkuše- nosti? Myslím, že je důležité, že dokážu propojovat oba světy, tedy svět sportovní a nekomerční se svě- tem komerčním. Doufám, že dokážu využít své kontakty a přitáhnout další lidi ke sportu a třeba i ke sponzorství. Pro mnohé partnery může být basketbal zajímavou možností, jak se zviditelnit. Jaké máte hlavní vize pro rozvoj českého bas- ketbalu? Chceme zkulturnit prostředí, ve kterém se bas- ketbal odehrává. A současně chceme pracovat na jeho popularitě, aby si udržel třetí místo za fotbalem a hokejem. Pomáhají nám i moderní technologie, díky internetu mohou fanoušci zhlédnout každé utkání, a to i z nižších soutěží. Třeba zápasy dětí, kdy se doma mohou podívat, jak jejich syn či vnouček hraje. Navíc jsou to vel- mi kvalitní přenosy blížící se televiznímu vysílá- ní. To je velký marketingový nástroj, díky němuž dostaneme sport k fanouškům až do kuchyně. Novinkou letošního roku je nová otevřená mezinárodní soutěž v podobě basketbalové ligy mistrů. Jak je pro naše kluby důležitá? Letos poprvé FIBA rozjela projekt Champions League, jehož prvního ročníku se účastní také náš mistr, tedy Nymburk. Soutěž nám přinese kontakt s mezinárodním basketbalem na klubo- vé úrovni, což bude naše hráče významně spor- tovně posouvat dopředu, protože kolem nás jsou kvalitní ligy a každým takovým zápasem hráči rostou. Zkušenosti s mezinárodním basketbalem jsou k nezaplacení a jsme rádi, že české kluby konečně mohou hrát mezinárodní soutěže, které byly dříve vyhrazené jen bohatým evropským klubům. Jaká největší novinka ze světa basketbalu vás v poslední době nejvíce těší? Vysoký vzestup zaznamenal v posledních letech model tři na tři, což bude také olympijský sport. Tři na tři už má pravidelné národní soutěže a my pořádáme na Václavském náměstí meziná- rodní turnaje, které jsou součástí světové či ev- ropské série. Naše ženy se dokonce staly letos v tři na tři mistryněmi světa. Je to rychlá a atraktivní hra na jeden koš, která přivede k basketbalu spoustu nových lidí, a to je jenom dobře. Nelze opomenout ani osobní úspěchy našich reprezentantů, kteří pravidelně nastupují a jsou oporami evropských klubů. A od letošní sezony máme díky Tomáši Satoranskému za- stoupení také v americké NBA. To je velmi důle- žitý faktor, neboť představují obrovské vzory pro mladé hráče a velkou motivaci pro jejich další basketbalový růst. DVA SVĚTY Basketbalu bude nyní Tomáš Kotrč věnovat víc času než obvyklé jedno odpoledne týdně. Stal se nedávno novým předsedou Asociace ligových klubů, která řídí nejvyšší českou basketbalovou soutěž. Chci propojit Libor Budínský Marek Dostál BE LEADERS 44

CHCI PROPOJIT DVA SVĚTY Basketbalu bude nyní Tomáš Kotrč věnovat víc času než obvyklé jedno odpoledne týdně. Stal se nedávno novým předsedou Asociace ligových klubů, která řídí nejvyšší českou basketbalovou soutěž. V Americe je popularita basketbalu obrovská, na žebříčku má místo dokonce před hokejem a fotbalem. Jak jsme na tom u nás? U nás je basketbal z dlouhodobého pohledu na třetím místě zájmu, je to tradiční sport, který je stále velmi populární, byť v poslední době mu šlape na paty módní lorbal. Myslím si, že je to způsobené hlavně tím, že basketbal je technicky velmi náročný sport, který musíte dlouho tréno- vat a pilovat, zatímco u lorbalu vám s trochou nadsázky stačí koupit hokejku, kecky a můžete jít hrát. Zkuste jednou větou představit basketbal a vyzdvihnout jeho hlavní přednosti ve srov- nání s dalšími sporty? Basketbal je dynamický a zábavný sport, kde se stále něco děje. A hlavně si člověk v průběhu zápasu čtyřicetkrát zařve gól, kdežto ve fotbale na to občas čekáte celý zápas a stejně se nedo- čkáte. To je také důvod obrovské americké popu- larity, když se podíváte do Spojených států, na- jdete tam vyprodané haly pro 15 000 diváků. Ale ani naše návštěvnost není úplně slabá. Jsou měs- ta, kde jsou haly plné a na ligová utkání chodí 800, 1 000 a na play-off i 3 000 diváků. Poněkud odlišná situace panuje v Praze, kde mají lidé spoustu jiných zájmů a na sportovní utkání moc nechodí. V Česku obecně zejí sportovní stadiony po- slední dobou prázdnotou. Kde se stala chyba? Občas je to smutný pohled, přitom stačí, když se podíváte do sousedního Německa, kde má spous- ta klubů vyprodané stadiony na celou sezonu. Sportovní utkání je tam lidová zábava, oblíbená víkendová aktivita, kdy na utkání chodí celé rodi- ny. Česká republika je naopak zemí chatařů a chalupářů, na víkend většina lidí z města odjíž- dí. Není tady zakořeněné chodit na zápasy ani slavné kluby Sparta či Slávie nezažily to, aby měly na celý rok vyprodáno a chodilo se jen na permanentky. Dá se s tím něco dělat? V Anglii či v Německu chodí na fotbal střední a vyšší vrstvy, přičemž to má stejnou prestiž jako chodit do divadla či do opery. Je to možné posunout u nás? Rádi bychom, ale je to běh na dlouhou trať. Mar- ketingové nástroje jsou známé, umíme se poučit v Americe či v Německu, ale musíme jim mít co nabídnout. V první řadě jde o kvalitu sportu, neboť český fanoušek je poměrně náročný a zhýčkaný. Znáte to, když se daří, fandí celá re- publika po hospodách i náměstích, ale když se nedaří, tak stačí pár dní a fanoušek ztrácí zájem. Není tak věrný jako v Německu či v Anglii, kde chodí celý rok, i když se jeho celku zrovna neda- ří. Vy jste odehrál mnoho let v první a druhé lize, co vám osobně dal basketbal? V první řadě je to vztah ke kolektivu, což je velmi dobrá zkušenost do světa práce a byznysu, který je dnes založen na dobře fungujících kolektivech. To je obrovská výhoda. A pak umění rychle se rozhodnout, rychle vyhodnotit situaci, neboť v basketbalu se musíte rozhodnout v setině vte- řiny... Možná bylo rozhodnutí špatné, možná dobré, ale hned přichází další. Stále za sebou. A to jsou věci, které si člověk nese do života, a díky tomu dokáže snáze řešit překážky. Všichni přece víme, že i nepopulární rozhodnutí, pokud se udělá včas, je správné rozhodnutí. Přicházíte do funkce předsedy mužské bas- ketbalové ligy z byznysu jako generální ředi- tel ABF a současně šéf výstaviště v Letňanech. Jak vám pomohou vaše manažerské zkuše- nosti? Myslím, že je důležité, že dokážu propojovat oba světy, tedy svět sportovní a nekomerční se svě- tem komerčním. Doufám, že dokážu využít své kontakty a přitáhnout další lidi ke sportu a třeba i ke sponzorství. Pro mnohé partnery může být basketbal zajímavou možností, jak se zviditelnit. Jaké máte hlavní vize pro rozvoj českého bas- ketbalu? Chceme zkulturnit prostředí, ve kterém se bas- ketbal odehrává. A současně chceme pracovat na jeho popularitě, aby si udržel třetí místo za fotbalem a hokejem. Pomáhají nám i moderní technologie, díky internetu mohou fanoušci zhlédnout každé utkání, a to i z nižších soutěží. Třeba zápasy dětí, kdy se doma mohou podívat, jak jejich syn či vnouček hraje. Navíc jsou to vel- mi kvalitní přenosy blížící se televiznímu vysílá- ní. To je velký marketingový nástroj, díky němuž dostaneme sport k fanouškům až do kuchyně. Novinkou letošního roku je nová otevřená mezinárodní soutěž v podobě basketbalové ligy mistrů. Jak je pro naše kluby důležitá? Letos poprvé FIBA rozjela projekt Champions League, jehož prvního ročníku se účastní také náš mistr, tedy Nymburk. Soutěž nám přinese kontakt s mezinárodním basketbalem na klubo- vé úrovni, což bude naše hráče významně spor- tovně posouvat dopředu, protože kolem nás jsou kvalitní ligy a každým takovým zápasem hráči rostou. Zkušenosti s mezinárodním basketbalem jsou k nezaplacení a jsme rádi, že české kluby konečně mohou hrát mezinárodní soutěže, které byly dříve vyhrazené jen bohatým evropským klubům. Jaká největší novinka ze světa basketbalu vás v poslední době nejvíce těší? Vysoký vzestup zaznamenal v posledních letech model tři na tři, což bude také olympijský sport. Tři na tři už má pravidelné národní soutěže a my pořádáme na Václavském náměstí mezinárodní turnaje, které jsou součástí světové či evropské série. Naše ženy se dokonce staly letos v tři na tři mistryněmi světa. Je to rychlá a atraktivní hra na jeden koš, která přivede k basketbalu spoustu nových lidí, a to je jenom dobře. Nelze opome- nout ani osobní úspěchy našich reprezentantů, kteří pravidelně nastupují a jsou oporami evrop- ských klubů. A od letošní sezony máme díky To- máši Satoranskému zastoupení také v americké NBA. To je velmi důležitý faktor, neboť předsta- vují obrovské vzory pro mladé hráče a velkou motivaci pro jejich další basketbalový růst. Je generálním ředitelem akciové spo- lečnosti ABF. Ta patří mezi nejvýznamněj- ší organizátory veletrhů v České republi- ce a současně je majitelem a provozova- telem veletržního areálu PVA EXPO PRA- HA v Letňanech. Dřív hrával ligu, dnes už si chodí zahrát většinou jednou týdně. Přesto každé dva roky odjede s partou veteránů na mistrovství světa či Evropy, kde bojují o body jako za starých časů. Tomáš KOTRČ e generálním ředitelem akciové spo- lečnosti ABF. Ta patří mezi nejvýznamněj- ší organizátory veletrhů v České republi- ce a současně je majitelem a provozova- telem veletržního areálu PVA EXPO PRA- HA v Letňanech. Dřív hrával ligu, dnes už si chodí zahrát většinou jednou týdně. Přesto každé dva roky odjede s partou veteránů na mistrovství světa či Evropy, kde bojují o body jako za starých časů. BE LEADERS 45

Sabina Stehnová Aleš Funke, Petr Pilsky a Petr Marek Nejlepší reklama je NADŠENÉ PUBLIKUM Jaké byly vaše začátky? FZ: Už v době před revolucí jsme jezdili do Fran- cie, Itálie a Švýcarska s divadlem pro děti. Bylo to černé divadlo propojené s živými klauny. Málo se tam mluvilo, takže jsme byli dobře pro- dejní i pro zahraničí. Byla to krásná práce, ale skončila s revolucí. Vyvstala možnost vlastního podnikání, tak jsme hned 8. března 1990 udělali první privátní koncert na Bertramce. Bylo to na MDŽ a kromě Mozartova dechového tria tam byli tři diváci. Nebylo to vůbec snadné, rozhýbat to tady a dostat lidem do povědomí, že se tu něco dělá. Zvlášť v prostorách, kde se dřív nedě- lalo vůbec nic. Nakonec se ale ledy pohnuly. Jak jste to dokázal? FZ: Zatvrzelostí. Říkali jsme si, že nás nemůže nic dostat do kolen. Takže i když jsme prodělávali, tak jsme si vždycky řekli, že to ještě zkusíme. A ono se to pak najednou otočilo a začalo se vy- dělávat. Ale trvalo to. Než si získáte jméno a do- stanete se do povědomí, je to alespoň šest nebo sedm let. Francouzi říkají „oreille bouche“, což znamená, že nejlepší reklama je doporučení. A proto se neprezentujete webovými stránkami? FZ: Webovky jsem zrušil už před nějakou do- bou. Můžete mít zlaté webové stránky a na nich tisíce odkazů, co jste kde udělali, ale když při- jde jeden člověk a řekne: „Hele, ti byli dobří, udělali super večer,“ tak to je teprve skvělá re- klama. Uděláte jednu akci, která bude dobrá, a půjde to samo. Máme svoje stálé klienty, se kterými pracujeme dvacet let. Máme partnery v zahraničních cestovních kancelářích, pro kte- ré děláme eventy ve Španělském sále, v Rudol i- nu, v historických prostorách a těm místům přizpůsobujeme i program. Spolupracujeme třeba i s hotelem Four Seasons v Praze, a to už od jeho vzniku. Dělali jsme jim program k příle- žitosti otevření hotelu, a když ho pak vytopily povodně, vytvořili jsme jim i program ke zno- vuotevření. A co vy, Martine, jak jste se dostal k hudbě? MŠ: K hudbě mě vedli doma od dětství. Pomohla mi k ní maminka, která učí housle. Takže jsem se začal učit na housle a časem jsem studoval i dirigentství. Máte za sebou řadu domácích i přeshranič- ních projektů. Pod vaším vedením se orchest- ru podařilo navázat spolupráci s množstvím rockových legend, jako jsou Deep Purple, Eu- rope, Queen, Heloween, Nazareth, Uriah Heep, Toto a hráli jste i s Alicem Cooperem, Bonnie Tyler a Kim Wilde. S kým se hrálo nejlépe? MŠ: Každá spolupráce byla skvělá. V poslední době se nám velmi dobře pracovalo se švédskou kapelou Sabaton. Hráli jsme s nimi na festivalu Rock in Vienna a získali jsme díky tomu možnost střídat se s kapelami, jako je Limp Bizkit a Kiss. Byl to úžasný zážitek. Skvělá spolupráce byla i s houslistkou Vanessou-Mae, která si nás vybrala jako doprovodný orchestr pro své evropské turné. V Itálii jsme zase doprovázeli tamní současnou poprockovou hvězdu Giannu Nannini. Musím při- znat, že v zahraničí je skvělá spolupráce prakticky s každým, určitě lepší než v Čechách. Tedy vyjma Františka, ten je obrovská výjimka. FZ: A zase naopak. Bohemian Symphony Orchestra Prague je orchestr, na který je spolehnutí a pro který nic není problém. Už když jsme spolu začali dělat, tak bylo znát takové to propojení, o kterém se ani nemusíte bavit. Já dostanu bláznivý nápad spojit zdánlivě nespojitelné elementy. Jiný by mi řekl, že jsem šílenec, že se to nedá, ale Martin to hned zkusí udělat. Je to nějaká chemie, stejně jako v manželství nebo když si člověk hledá partnera. Když mezi lidmi ta chemie nefunguje, není to ono. Proč si vážíte této spolupráce? FZ: Mně se u Martina líbí ta variabilita a schopnost na všechno okamžitě reagovat. František Zemjánek je jasným důkazem, že v jednadvacátém století k úspěchu vůbec nepotřebujete internetovou prezentaci. Nejlepší službu udělá nadšené publikum, které se nestydí podělit se o zážitek z novodobého symfonického koncertu pod taktovkou Martina Šandy. BE LEADERS 46

Nikdy neřekne, že něco nejde. Místo toho si sedne a dá dohromady cokoli, co chci. To je největší devíza. Orchestry najdete, i dobré, i v Čechách, a dokonce i v Praze je jich plno, ale teď mám někoho, kdo je schopen moje nápady realizovat. MŠ: Myslím si, že lepšího obchodního partne- ra bych v Čechách nenašel. U Františka je fas- cinující to množství nápadů a že člověk nikdy neví dne ani hodiny, co přijde. Pravda, občas mě na chviličku zarazí, ale je zábava se s tím popasovat. A taky ta pestrost práce, kterou nám nabízí. Nehrajeme totiž jen klasické sym- fonické koncerty, propojujeme klasiku se vším. Je krásné, že můžeme ukázat, že ať je to klasika, rock, nebo pop, pořád je to hudba, která se dá propojit. Tím, že v poslední době doprovázíme populární kapely nebo koncer- tujeme ilmovou hudbu, máme možnost uká- zat i mladým lidem, že to není jenom ten pro ně nezábavný Mozart či Bach. Na jaký projekt z vaší produkce se můžeme v brzké době těšit? Nebo na který projekt z poslední doby jste zvlášť pyšní? FZ: Já mám jeden záměr pro příští rok, ale Mar- tin o něm tedy ještě neví. Líbilo by se mi propo- jit symfonický orchestr s cimbálovou muzikou. Chtěl bych to zrealizovat na Slovensku při jedné akci, tak na tom musíme začít makat. MŠ: Ve spolupráci s Freeman Ent., která v České republice zastupuje Warner Bros, jsme pracovali na koncertu k ilmu Fantastická zvířata, který vznikl na námět knihy J. K. Rowlingové. Film měl premiéru 17. listopadu, takže exkluzivně, jako jediní na světě, jsme hráli melodie z ilmu už tři dny před jeho premiérou. V Itálii jsme pak dostali úžasnou nabídku na březen. Měli bychom v Turí- ně odehrát tři koncerty Harry Potter in concert. Takže za naším stodvacetičlenným orchestrem bude plátno, na kterém pojede projekce ilmu, a my ho budeme doprovázet živou hudbou. A teď v prosinci máme turné s rockovou operou Excali- bur, což je francouzsko-britský projekt, ve kterém účinkují současné rockové hvězdy. Zatím je naplá- novaných třináct koncertů v Německu, Rakousku a Švýcarsku, ale i potom by měl projekt pokračo- vat dál. Našel byste ve vaší kariéře nějaký bod zlo- mu? Nějaké období nebo událost, se kterou se všechno změnilo? MŠ: Nebylo to ze dne na den, je to vývoj. Více než deset let tvrdé práce, života, času i zdraví. Největší bod zlomu byl ten, kdy jsem se zbavil všech spo- lečníků a příživníků a jim podobných. Firmu si teď táhnu sám a je to až neuvěřitelné. Když jsem tohle všechno očistil, všechny akce se rozběhly. Jakmile člověk začne dělat s těmi správnými lidmi a zbaví se přítěží, tak to najednou jde samo. FZ: To je to, co říkám. My jsme udělali irmu se Zdenkou, mou ženou, a to je ideální stav. Jakmile máte ve irmě ještě další elementy, cizí, tak už je to problematické. Takhle když to máte ve dvou, tak si to vyříkáte doma a nave- nek jste za jedno. Největší problém jsou lidi. Všude. Ale každý kopanec vás posune kousek dopředu. Agenturu Tip Top Art and Travel Agency zakládal krátce po revoluci společně se svojí manželkou. Kro- mě běžného zastupování umělců se soustředí na organizaci originál- ních eventů všeho druhu, a to jak incomingového, tak outgoingové- ho charakteru. Vystřídal množství povolání, vyzkoušel mnoho koníč- ků a bezhlavě se zamiloval do Ka- nárských ostrovů, ze kterých si udělal své zimní sídlo. S Martinem Šandou a jeho orchestrem pracuje již tři roky. František ZEMJÁNEK Zakladatel, ředitel a šéfdirigent Bohemian Symphony Orchestra Prague. Pochází z Plzně, vystudoval plzeňskou konzervatoř v oboru sólových houslí a působil v Plzeň- ském divadle J. K. Tyla i v české ko- morní filharmonii. Dovzdělal se v oboru dirigentství a v roce 2004 založil vlastní orchestr, se kterým se zabývá filmovou hudbou, hudební- mi aranžmá, živým doprovodem filmů, spolupracuje s českými i za- hraničními interprety vážné i popu- lární hudby. Inovativní přístup je mu vlastní a výzvám, které přichází ze strany Františka Zemjánka, se staví čelem. Martin ŠANDA Je krásné, když můžeme ukázat, že ať je to klasika, rock, nebo pop, pořád je to hudba, která se dá propojit. BE LEADERS 47

Co vás vede k pomoci? Většinou podnikatelé podporují to, co bylo jejich snem v mládí, který třeba opustili. Čemu pomáháte vy? Já pomáhám všem, když vím, že můžu pomoct. Charitám, školám, Junáku, církvím, podporuji sport, hospic, dětský domov,… Samozřejmě v rozsahu, který jsem schopen dělat, a v regionu, ve kterém jsem schopen na to vidět. Proč to děláte? Jaksi automaticky, myslím, že to má smysl a uži- tek. Člověk je povinen pomáhat těm, kteří neměli to štěstí poskládat si život tak, jak by chtěli. Mož- ná je to i nějaký zájem, pokyn, někoho nebo ně- čeho, co je nad námi. Takže kdo je v nouzi, jde za vámi… Také. Ale za ta léta už mám i spoustu stálých kontaktů a dlouhodobých projektů. A pak ještě tady v Pardubicích běží burza ilantropie, a to jsou další možnosti, jak se zapojit, odtud se ke mně dostane také inspirace. Jste ilantrop? Já nevím, možná jo. Taky vidím občas úšklebky, ale na to jsem si zvykl. Byl jste k tomu veden v rodině? Ani ne, prostě se mi to přihodilo. Jste jeden z těch, kteří podporují myšlenky profesora Zeleného… Inspiruje mne Baťa a jeho myšlenky. To mne přivedlo i na akce Zet foundation. Blíže k nadaci pana profesora jsem se pak dostal právě přes pomoc potřebným, díky kontaktům s Olgou Girstlovou jsem letos v létě podpořil kemp, kte- rý je zaměřen na pomoc dětem z dětských do- movů. Co vás nejvíc oslovuje z Baťových myšlenek? Aktuálně relokalizace. My jsme na malém městě a dobře rozumím tomu, že průmysl musí zůstat v malých městech. Když nezůstane, zaniknou. Podobné je to i s myšlenkou, že přidaná hodnota, a tedy irmy musejí zůstat v českých rukou. To považuju za dva zásadní momenty. A pak je ten třetí, přitáhnout lidi k spoluvlastnickému pohle- du na irmu. A daří se vám to? Daří, myslím. Od nás lidi neodcházejí, já jsem většinu lidí za těch dvacet let přijímal sám, sám jsem je zaučoval. Ale není to bezbolestné. Nic není bezbolestné. Možná mám výhodu, já jsem byl profesionální cyklista, jezdil jsem naši špičku. Cyklistika bolí a já jsem se naučil žít s bolestí. I společníci jsme přežili všichni, kteří jsme před těmi lety začínali, bylo nás pět. Ale byla to dři- na… teď vyplácíme prvního. Musím říct, že velmi se celou dobu angažuje ještě společník David Černohorský, teď probíhá restrukturalizace a bude to taková dvojrodinná skupina irem Klepárník – Černohorský a menší společníci. Bolelo ještě něco? Když jsme v roce 2006 přežili podnikatelskou klinickou smrt, ze dne na den prodal náš největ- ší partner spolupracující divizi a přišli jsme o šedesát procent zboží, které jsme prodávali. Dnes už nejsme irma, ale skupina, která si může dovolit koupit jiné irmy. Teď zrovna se snažím předělat jednu takovou koupenou k obrazu naší kultury. Je to obtížné, ale již se zdá, že se to povede. Vraťme se k Baťovi, studoval jste ho záměrně? Vůbec ne, to byla před pěti šesti lety manželka, která mne přivedla k jeho systému škol. Ale ještě víc mne fascinuje jeho systém vtahování zaměst- nanců do vnitro iremních věcí, to mne fascinuje dosud. A jeho odvaha. Představte si, že obyčejný český člověk řekne: „Já udělám světovou irmu.“ To je úžasné. A pak Baťova péče o zaměstnance, vlastně od školy do důchodu, se vzděláním, s by- dlením, se zdravotnictvím. Ve stylu jeho myšlen- ky: Nejdříve musíme vybudovat lidi a ti potom vybudují závod. My se taky snažíme vychovávat si zaměstnance, bereme mladé na stáže, diplom- ky, brigády, exkurze. Já se divím podnikatelům, kteří si stěžují, že nemají lidi. Musíme si zvyk- nout, že si je sami vychováme, školy nám je ho- tové nedají. Stalo se vám někdy, že někdo vašeho přístupu zneužil? Nestalo. Poznejte spolupracovníka jako člověka a pak si ho odborně dovzdělejte, dotvarujte, do- vychovejte. Rád třeba zaměstnávám sportovce. Umějí bojovat i prohrávat. A znovu zdůrazním ten region. Když se lidé znají, je to poctivější pro- středí. Otakar Klepárník založil se svými společníky před jedenadvaceti lety společnost Medesa. Řídil ji intuitivně, jak se mu zdálo, že je to správné. Vždy věřil lidem, pomáhal jim, vychovával je pro irmu. Před několika lety zjistil, že v mnohém uplatňuje principy, které světu dali bratři Baťové. A po celou dobu pomáhá potřebným. Petr Karban Markéta Navrátilová NIC NENÍ BEZBOLESTNÉ BE LEADERS 48

49

Na fotogra ii Ivana Malého klika dveří, které se neotevírají často a každému. Jsou to dveře Španělského sálu Pražského hradu. BE SOLID Jsou dveře, které ani nevnímáme, otevíráme je často a snadno. Jsou ale i jiné. Některé jdou ztuha a otevřít je dá námahu, do některých je třeba občas kopnout, některé jsou pro nás dočista zavřené. A jsou i takové, které se otevírají jenom zřídka a jenom některým. Dveře úspěchu… 50

VSTUPENKA DO SVĚTA ÚSPĚŠNÝCH Zdeněk Bílek, Ford Kačmáček V Z F 58 NEBOJÍM SE NIČEHO JEN BÍLÝCH DODÁVEK Miloslava a Michal Procházkovi, Avanti N D M 68 Z BUDOUCNOSTI NEMÁM STRACH Libor Přerost, Přerost a Švorc – auto 54 STROJE ČLOVĚKA NENAHRADÍ Jan Klas, Řízení letového provozu 64 V ÚTERÝ VÍDEŇ, V PÁTEK PRAHA Radek Dohnal, TOP HOTEL Praha A a 52 PAN JOHANNES BY SE DIVIL Petr Kotýnek, tiskárna Triangl L l 66 MÍSTO PRO ŽIVOT Jan Trojánek, Úřad městské části Praha 5 T i 5 62 CENTRUM AŤ JE TAM, KDE TO DÁVÁ SMYSL Tomáš Gottvald, Nemocnice Pardubického kraje L e 70 UŽ DÁVNO NEJSME ZAPRÁŠENÝ DINOSAURUS Pavel Krtek, České dráhy E S 56 51

Generální ředitel hotelu Radek Dohnal se usmívá: „Michelinskou hvězdu nemáme, ale nijak moc nám nechybí, my jsme pres- tižní tím, co umíme. Pro nás není důležité místo. Důležití jsou lidé, kteří jsou spokojení. Mít na sta- rosti raut na Pražském hradě u příležitosti státní- ho svátku, zajišťovat catering v bruselském sídle Rady Evropy či pro berlínského nebo varšavského velvyslance, to jsou prestižní akce, kterými se jen tak někdo chlubit nemůže.“ Catering sám o sobě je náročná disciplína už proto, že se musíte vypořádat s limity pro- stor, které neznáte a které neovlivníte… Nešlo by to bez toho, abychom se jeli na místo dopředu podívat. I do Bruselu jsme jeli. Je dobré hned na začátku nejen vidět samotné místo, ale i mít možnost zjistit, jak to vlastně chodí, nemů- žete totiž počítat se vším. Ale musíte se na všech- no připravit! Detail – nahlásí vám počet 300 lidí, ve inále jich je 450. Když na to nejste připraveni, dopadne to špatně. Pyšně můžu říct, že Brusel dopadl skvěle. Po nás měli štafetu převzít Angli- čani a přišli, jestli bychom jim nepomohli. Na akcích s vaším cateringem jsou skutečně často vidět fantastické gastronomické krea- ce. Jak vznikají? S klientem si odsouhlasíme závazný plán, který obsahuje všechno, co být musí a v prvotřídní kvalitě. Jenže velmi často si k němu naši kuchaři dokáží přidat spoustu věcí navíc, takové ty pří- slovečné třešničky na dortu. A to opravdu ani nekontrolujeme, ani neiniciujeme, mají naši dů- věru. Víme, jaký mají potenciál. Na Hradě jsme letos měli nádherný státní znak, zalitý v ledu, to byla zrovna iniciativa týmu. Ptali se nás pak hos- té, kolik jsme na to měli forem. Žádnou, je to po- ctivá ruční práce kuchařů, kteří pracují s vášní. Není náhoda, že vozí medaile z nejrůznějších soutěží. Asi nebylo úplně snadné, dostat se s caterin- gem z Prahy do Evropy… Pověst jsme si vybudovali tady. A když ti, co nás znali, odešli do zahraničí a chtěli ukázat, že máme i skvělou kuchyni, oslovili nás. A asi jsme nic nezkazili, takže to funguje dodnes. Myslím, že i tady je jedním ze silných momentů důvěra – když se na něčem dohodneme, může se stát cokoliv, ale musí to platit. Měli jsme akci, kdy měly suroviny přijet na místo ráno v sedm. Jen- že auto zůstalo viset s poruchou v tunelu, muse- lo se do servisu, všechno přeskládat a suroviny dorazily ve dvě. Pak nastupuje maximální úsilí a spolupráce celého týmu, zkrátka vše pro to, aby byl klient spokojen. V ÚTERÝ VÍDEŇ, V PÁTEK PRAHA Špičkovou gastronomii budete v Praze hledat na prestižní adrese, nejspíše někde ve staroměstských uličkách. Jednu z nejlepších však najdete v hotelu nedaleko Chodovské tvrze. Zdejší kuchyně jednoznačně stojí za to. A možná jste se s ní setkali, ani o tom nevíte. TOP HOTEL Praha je totiž vyhlášený nejen jako největší evropský kongresový hotel, ale i jako cateringový specialista. 1 BE SOLID 52

Gastronomičtí medailisté Radek Vach a Zbyněk Ženíšek, zá- stupci šéfkuchaře TOP HOTELu Praha. Medaile, kterých mají něko- lik desítek, vozí z českých i světo- vých soutěží. Jejich doménou je carving. Mezi oceněná a mistrov- ská díla patří například Radkovo dílo na námět povídek Karla Zema- na či Zbyňkovo carvingové pojetí řeckých bájí a pověstí. Společnost THG a. s. založil a již více než 20 let ji vlastní Ing. arch. Vladimír Dohnal. Jde o sku- tečný unikát, protože na největší kon- gresový hotel střední Evropy byla ná- kladem 1,5 mld. Kč přebudována bý- valá ubytovna. Hotel je vlastně symbi- ózou hotelů dvou – TOP HOTELu Pra- ha a EasyStar Hotelu. Hotel má celko- vou kapacitu 810 + 90 pokojů, kongre- sové sály pojmou až 5 000 osob. Chloubou hotelu, vedle oceňované gastronomie a špičkově vybavených konferenčních sálů, je japonská zahra- da se zpívající fontánou a okrasnými jezírky. Společnost THG a. s. dlouho- době podporuje kulturní i dobročinné akce, na něž vynaložila během 10 let již více než 110 milionů korun. Společnost THG a. s. Petr Simon Ronald Hilmar Michelinskou hvězdu nemáme, ale nijak moc nám nechybí, my jsme prestižní tím, co umíme. 2 4 5 3 BE SOLID 53

Loajalita ke značce. Osobní zainteresova- nost. Spokojenost zákazníků. To jsou hlav- ní motivy, kterými se řídí pracovní život Libora Přerosta. Ve Škodě Auto se vyučil a se ško- dovkami zůstal nadále spojený. Rád má věci pod kontrolou, protože jenom tak může jeho irma neustále růst a vylepšovat své služby. A ta spoko- jenost zákazníků? O té asi nejlépe svědčí pověst, kterou si jeho irma za téměř dvacet let na trhu vysloužila. Libor Přerost je nejen zakladatelem, spolumajitelem a jednatelem společnosti Přerost a Švorc – auto, s. r. o. Hlavně by mohl vyučovat, jak vybudovat a následně rozvíjet irmu. Jeho dealerství sídlí už od roku 1997 v pražské Vele- slavínské ulici a kromě prodeje nových a ojetých škodovek zahrnuje i komplexní servisní nabídku pro značky Škoda a Volkswagen. Existuje jednoduchý recept na vybudování úspěšné irmy, nebo jde pokaždé o nový a ne- opakovatelný příběh? Každý manažer, který někdy vybudoval úspěš- nou a fungující irmu takříkajíc z ničeho, v sobě jistě nese vzpomínky na dobu, kdy získával zku- šenosti a kladl si různé otázky. Co bude za rok? Co bude za deset let? Jak mám směrovat sebe a ostatní spolupracovníky k tomu, aby vůbec bylo nějaké za deset let? Jaké jsou ty správné odpovědi? Pokud se to povede, vydržíte první roky a irma funguje stále lépe, možná jste vyhráli. Ale nikdy se nesmíte na jakémkoliv horizontu zastavit a podlehnout sebeuspokojení. Jako spolumajitel a jednatel jednoho z největších dealerství znač- ky Škoda v České republice hledám společně se svým společníkem Honzou Švorcem nové výzvy a nové horizonty, za které se pak společně do- stáváme. Když mluvíte o nových výzvách a horizontech, mohl byste je konkretizovat? Tím prvním jsou informace. Mít správné infor- mace ve správný čas je základ všeho. Daří se vám to? Snažíme se být vždy o krok vpředu, ale abych řekl pravdu, ne pokaždé se to povede. Ale zase tak špatně to nevidím. Jsem rád, že spolupracuje- me právě s koncernem VW-Škoda, který pro nás představuje skvělý zdroj potřebných informací, a pomáhá tak správnému fungování našeho dea- lerství. S těmito informacemi však musí umět pracovat celý tým, a to bezchybně. Co by bylo tím dalším horizontem? Byly by to technologie. To je v automobilovém průmyslu velké téma, že? V současné době vede jednoznačně všude zmi- ňovaná konektivita vozidel. Před pár lety jsme vůbec netušili, že by osobní vůz mohl být on- -line propojený přes internet, že budou vyvíje- ny tisíce aplikací, které umožní prostřednictvím chytrých telefonů vyhodnocovat ekonomiku jízdy, zapisovat knihu jízd, a dokonce se konek- tivní auto samo dokáže objednat do servisu a nahlásit, jaký má na servis požadavek, zda se jedná o pravidelnou prohlídku nebo případnou závadu. Pokud jste účastníky nehody, vůz vám sám přivolá pomoc, i když je posádka neschop- Z BUDOUCNOSTI NEMÁM STRACH Vyberte si cíl a zaměřte se přesně na něj. A v žádném případě nikdy neztraťte kontrolu nad tím, co děláte. I tohle jsou tipy Libora Přerosta, který dokázal z nuly vybudovat úspěšnou a respektovanou irmu. Vyučený automechanik zůstal celý svůj profesní život věrný značce Škoda a vypracoval se v jednoho z nejúspěšnějších manažerů v českém automobilovém průmyslu. Martin Záruba archiv Přerost a Švorc – auto BE SOLID 54

ná komunikace, vůz odešle hlášení o souřadni- cích, stavu vozu a počtu osob ve vozidle. Nedáv- ná budoucnost se stala přítomností a my všich- ni se musíme naučit spoustu nových věcí, aby- chom dokázali našim zákazníkům vždy poradit a pomoci jim. Co třeba téma autonomních vozů? To je velké téma. Autonomní vozy jsou již ve fázi zkoušek a já věřím, že v budoucnu se budou běž- ně pohybovat po našich městech. Dovedu si představit v blízké budoucnosti například měst- ské autobusy a taxíky bez řidiče. Své místo tako- vé vozy naleznou i v oblasti převozu hendikepo- vaných osob, které mají sníženou schopnost řídit vůz, třeba i nevidomí budou moci bez asistence jezdit po městě. No, není to skvělé? Stále jsme u výzev a horizontů. Který bude tím třetím? Jde o personální zvládnutí aktuálních potřeb firmy. Koloběh firmy vyžaduje vyvážení poten- ciálu trhu a personálního zvládání průchodů servisem a předávání nových vozů. Jednou máte spoustu zakázek a nejsou lidi, pak může nastat zlom a máte lidi, kvalitní, proškolené, ale musíte pro ně všechny sehnat práci. Kvalitní člověk se nerad nudí, musí být neustále v leh- kém pracovním stresu, pak vše funguje ke spo- kojenosti. Když už je řeč o stresu, umíte mu vy osobně utéci a relaxovat? To je pro mne jedna z nejobtížnějších věcí, ale naučil jsem se udělat si čas sám pro sebe, ji- nak by mohlo dojít k absolutnímu vyčerpání a irmě bych nebyl nic platný. Naštěstí jsem si to včas uvědomil, ale je to opravdu těžké od- poutat se od všeho, co se vám za celý den honí hlavou. Kde si tedy nejlépe odpočinete? Rád si zajdu do posilovny nebo se projedu na kole. Nejlepší „čistírna“ hlavy je v opuštěném lese nebo na břehu moře v Chorvatsku, kam si alespoň dvakrát do roka zajedu odpočinout. I tak ale u sebe mívám telefon s datovým napoje- ním alespoň na nejbližší spolupracovníky. Znamená to, že potřebujete mít nad irmou neustálou kontrolu? Nesmí se ztratit ani kontrola, ani kontinuita mezi vším, co děláte. Z mého pohledu je třeba kontrolovat sebe od samého počátku tvorby strategických rozhodnutí, následuje správné vysvětlení celému týmu a kontrola plnění cílů, na kterých se dohodneme, pak je vše jednodu- ché a můžeme se radovat. A hledat další nové cíle... Těch je kolem nás tolik, že je těžko jedna generace stihne objevit. Dají se ještě objevit úplně nové horizonty? To je hlavně výzva pro nastupující generaci, kte- rá by po čase měla naše podnikání převzít, snad je na to dobře připravíme. A vaše osobní iremní cíle? Právě přicházíme na trh s novým vozem Škoda Kodiaq a moc se na něj těšíme, část mých kole- gů již měla možnost usednout na „všech sedm“ sedaček a moc se jim to líbilo. Už aby byl na na- šem autosalonu a mohli si ho vyzkoušet i naši zákazníci. 1Autosalona fleetové centrumPŘEROST A ŠVORCAUTO, Veleslavínská39, Praha6 2ŠKODA Connect – posouvá hranice konektivity. Interiér vozu ŠKODA KODIAQ 3ŠKODA KODIAQ – příjem objednávek byl na Veleslavíně již zahájen 1 2 3 BE SOLID 55

Jakou pozici má železniční doprava ve 21. století? Rozhodně do něj patří a důvod je ten, že má želez- niční doprava před sebou velkou budoucnost. Na kratší a střední vzdálenosti mohou vlaky kon- kurovat automobilům, ale i letadlům. Jde o pohod- lí, rychlost a spolehlivost. Trasy do čtyř hodin má smysl absolvovat vlakem, nemá cenu letět. Je to příjemnější, navíc jedete přímo z centra do centra, vyhnete se bezpečnostním kontrolám na letištích. A oproti autům zase roste příměstská doprava. Jsou velkým tématem moderní technologie? Určitě ano. Dobře to bylo vidět na InnoTransu v Berlíně, který se koná jednou za dva roky. Po- každé se ukazuje, jak technologie postupují. Hodně se teď mluví o digitalizaci celého sektoru. Stejně tak se vylepšují bezpečnostní standardy, zavádí se nový evropský systém zabezpečovacích zařízení, zvyšuje se komfort služeb. Jste vy osobně příznivce futuristických vizí v železniční dopravě? Železnice má budoucnost a obrovský potenciál. Dlouhodobé vize v oblasti rozvoje železniční infrastruktury, jejího zapojení do evropské sítě vysokorychlostních železnic, to je věc Minister- stva dopravy. Stejně tak plány na postupné oteví- rání trhu a podobně. My, jakožto dopravce, plá- nujeme ve střednědobém horizontu a jsme do značné míry závislí právě na vizi státu. Co je v dnešní době důležité pro vaše zákazníky? Asi se mě ptáte na cestující, ale z našeho pohledu jsou zákazníky Českých drah i objednatelé. To je Ministerstvo dopravy v případě dálkové a 14 kra- jů v případě regionální dopravy. Každý z nich má jiné potřeby a všem musíme vyhovět. Ale pokud jde o samotné cestující, ti samozřejmě chtějí čistý a pohodlný vlak, vyžadují, aby jel včas a aby per- sonál poskytoval dostatečné informace a odpoví- dající servis. K tomu patří i další služby, jako jsou catering, wi- i připojení nebo odbavení přes eShop či mobilní aplikaci pro chytré telefony Můj vlak. Za standard je dnes považována přeprava vozíčkářů. Zákazníci nicméně velmi citlivě vní- mají i vstupní a výstupní prostor, to znamená nádraží, která jsme prodali Správě železniční dopravní cesty. Ta by měla mít peníze na jejich obnovu a modernizaci. Změnilo se v posledních letech vnímání Českých drah? Stále bojujeme s nálepkou, že České dráhy jsou tím zaprášeným dinosaurem z osmdesátých let se socialistickými návyky. Dávno to není pravda a věřím, že zákazníci změny vnímají. A nemění se jen vlaky a služby, ale i samotná iremní kultu- ra. Například se snažíme o zvýšení počtu žen ve vrcholných funkcích. Chceme být moderní irmou, moderním podnikem. Jaké to vlastně je šéfovat takové společnosti? Každý den ráno přijdu do práce a slibuji si, že se budu zabývat koncepčními věcmi, ale to mi vydr- ží jen dopoledne. Je tady spousta problémů z mi- nulosti, jsou tu deset i patnáct let staré smlouvy a mediálně známá témata, která musíme řešit. To množství „kostlivců“ je docela frustrující. Ale je to výzva, protože je to nesmírně komplexní. Není to zkrátka korporátní nuda. Je k takové pozici třeba určité osobnostní nastavení? Musíte mít určitou psychickou rezistenci. Stej- ně tak je výhodou znalost podobných velkých společností z předchozích zaměstnání. Dělal jsem čtyři roky cement, to je globální byznys, těžký průmysl. Pak jsem devět let působil v ra- ineriích a petrochemii. Zkušenosti byly dobře aplikovatelné jak po odborné stránce, tak po stránce řízení lidí ve velkém podniku. Co je ale velmi důležité, že nejde o irmu jednoho muže, ale o tým. Po svém příchodu jsem byl velmi příjemně překvapen kvalitou vyššího středního managementu, stejně tak jedenácti odborných ředitelů. Jinak jde o standardní říze- ní velké korporace, s tržbami přes 30 miliard korun a s 22 tisíci zaměstnanci. Vzhledem k vašim zkušenostem, překvapilo vás něco? Devět let jsem působil ve skupině Unipetrol, byl jsem i v představenstvu. Před privatizací byl podnik vlastněný státem, takže i do jeho fungování zasahovala politika, ne však do tako- vé míry jako tady na Českých drahách. Když jsem přišel, uzavřeli jsme džentlmenskou do- hodu, že jsme najatí manažeři a politika končí v dozorčí radě. My musíme pracovat pro zájmy akcionářů, což je deset a půl milionu obyvatel UŽ DÁVNO NEJSME ZAPRÁŠENÝ DINOSAURUS! Rodina, občas tenis a v zimě lyžování. Tak vypadá volný čas Pavla Krtka, ve kterém si alespoň částečně dokáže vyčistit hlavu. Funkce předsedy představenstva a generálního ředitele Českých drah znamená tak složitou a komplexní problematiku, že zkušeného manažera dokáže překvapovat i po dvou letech. BE SOLID 56

České republiky a také pro zájmy věřitelů, kteří nám svěřili 35 miliard korun, většinou ve formě veřejně obchodovatelných dluho- pisů. Akciová společnost a politika se ne- mohou míchat dohromady, to by skončilo špatně. Co všechno se vám za ty dva roky na pozici předsedy představenstva povedlo? Třeba právě letos se podařilo zvýšit rating společnosti z Baa3 na Baa2 a úspěšně jsme re inancovali dluhopisy z roku 2011. Šlo o 300 milionů eur. Podařilo se dostat České dráhy do výkonného výboru Community of Europe Railways. Za rok a půl jsme po inten- zivní práci dotáhli prodej nádraží, o kterém se pět let mluvilo. A rostou nám také počty cestujících. Jaký je to pocit, když se povede dotáhnout podobně velký projekt? Na jednu stranu se vám uleví, průběžně ale naskakují další cíle a další problémy. Stačí, když je pro vás práce výzva, nebo v ní musíte najít i osobní zanícení? Musí vás to bavit, jinak to nejde. Je to stejný pocit, jako byste šel na tenisový kurt a hrál zápas. Je to adrenalin. Martin Záruba archiv ČD BE SOLID 57

VSTUPENKA DO SVĚTA ÚSPĚŠNÝCH Pocit, kdy nastartujete a zaburácí atmosférický pětilitr, nikdy nezevšední. Možná proto se tvrdí, že Ford Mustang vám změní život. „Mustang je vstupenka do světa úspěšných,“ tvrdí Martin Bílek, spolumajitel prémiového autosalonu Ford Kačmáček. Martin Záruba Zdeněk Sluka Příběh společnosti Ford Kačmáček? Pozo- ruhodně přímočarý a s jasným tahem na branku. Karel Kačmáček starší irmu budoval již od devadesátých let, po jeho smrti ji převzal jeho syn Karel Kačmáček junior a jako společník do ní vstoupil Martin Bílek. A protože měl Martin Bílek z minulosti blízko k Fordu, za- BE SOLID 58

vrchol? „Vrcholem pro nás není počet prodaných aut. Dnes máme podle zpětných referencí 90 pro- cent spokojených zákazníků a na vrcholu budeme, až jich bude 100 procent. Až si budou připadat, že jsou součástí naší iremní rodiny,“ říká Martin Bílek, když se rozhlíží po areálu, který má už v současné podobě 19 tisíc metrů čtverečních. „Sice jsme velcí, ale stále jsme rodinná irma stojí- cí nohama pevně na zemi.“ Proč je v Česku Ford tak oblíbený? Vždy šlo, a stále ještě jde, o lidové auto. Ford je záruka spolehlivosti. A co znamená pro vás osobně? To jsou velké emoce. Zvlášť ohledně současných modelů. Třeba Mustang? (usměje se) Ano, třeba Mustang. Mustang je vů- bec to nejlepší, co máme. To burácení motoru... Je to prostě jiný svět. Jízda Mustangem vám úpl- ně změní život. V jakém ohledu? Než jsem do něj poprvé sedl, říkal jsem si, že podobných sportovních aut je celá škála. Řada z nich je určitě i líbivějších. Jenže jsem pak po- chopil, že Mustang je něco úplně jiného. Je to legenda. Sednete do něj, nastartujete, zaposlou- cháte se do zvuku motoru a najednou se dostaví obrovský respekt. Mustang je prostě fenomén. Mávají na vás děti, ženy se na vás usmívají. A nejde v případě Mustangu jen o marketing? Nebo se opravdu i dobře prodává? Obojí je pravda. Mustang je výborný marke- ting, protože máme co ukázat. Máme auto, kte- ré v podstatě stojí stejně jako vyšší střední třída, třeba dobře vybavené Mondeo. Podle výbavy vás přijde na milion až milion tři sta tisíc, ale udělá stejnou službu jako Ferrari za pětkrát tolik. A navíc se opravdu dobře pro- dává. V loňském roce se jich prodalo sto dva- cet, letos tři stovky, takže se zvolna přibližuje- me k pětistovce. Ford Mustang je známka exkluzivity. Projevu- je se to i ve výběru jeho prodejců? V Česku ho mohou prodávat jen FordStory. To je prémiový segment dealerství, který má k dispo- zici nejen Mustangy, ale i luxusní modely s výba- vou Vignale, kde jde třeba o ručně šité kožené masážní sedačky a také o sportovní modely RS. Dva FordStory jsou v Praze, jeden je v Pardubi- cích, jeden v Ústí nad Labem, pak po jednom v Brně a Ostravě. Bylo obtížné se do této elitní společnosti dostat? Ford měl zhruba šedesát prodejců a před dvěma roky přišel s novým projektem, který zrušil agentskou síť prodejců a vylepšil služ- by. My jsme dostali na výběr, že se buď sta- neme hlavním dealerem, nebo auta prodávat nebudeme. Pochopitelně jsme se rozhodli pro to první, protože jsme měli za sebou vel- kou investici, kdy jsme vybudovali před pěti lety na zelené louce nový autosalon. Do té doby jsme měli naše podnikání založené na servisu, protože jsme vždy tvrdili, že pro- dat auto umí každý, ale kvalitně servisovat už málokdo. Byli jsme tehdy jen prodejním agentem AutoPalace. Stali jsme se tedy hlav- ním dealerem, první rok prodali 430 nových aut a 200 ojetých a přesvědčili vedení Fordu, sadil se, aby se Ford Kačmáček stal autorizova- ným servisem. Dnes je jedním z šesti prémiových FordStorů v České republice, má moderní auto- salon ve Vestci u Prahy a v rámci projektu existu- je představa o třípatrovém showroomu s parko- váním na střeše. V té době by měl Ford Kačmáček prodávat tisíc nových vozů ročně. Bude tohle BE SOLID 59

že patříme mezi pět šest dealerů v republice, se kterými to má skutečně význam dělat. Letos prodáme nějakých 630 nových a 250 ojetých aut. Promiňte, ale vážně umí prodat auto každý? Jak vlastně vypadá trend prodeje nových automobilů? Trh se mění strašně turbulentně. Možná ještě deset let zpátky se jenom prodávalo, nikdo ne- servisoval. A když už servisoval, tak ne moc kva- litně a rozhodně nebyl servis na prvním místě. Následkem toho vznikla velká konkurence, pře- tlak aut přinesl slevy a snižování marží, kdy se ve výsledku v posledních pěti letech dělaly prodeje jen na čárky, to je pak na novém autě pár tisíco- vek a sotva se to vyplatí. Přišla krize a někteří dealeři ani tak nepřežili. Proč jste historicky vsadili právě na servis? Protože se chceme věnovat skutečně jen klien- tům přes ulici, o jejichž auta se pak můžeme starat. Nepodporujeme proto třeba nešvar re- exportů aut do zemí Evropské unie, to nás neza- jímá. Zajistit klientům mobilitu je totiž hodně složité a u Ford Kačmáček jste vždy mobilní. V dnešní době máme v půjčovně na sto padesát aut, to je nutnost. Máme také velkou půjčovnu užitkových vozidel, ale myslíme třeba i na rodi- ny s dětmi. Proto děláme projekt Dovolená s Fordem, kdy půjčujeme osmimístné Customy, máme jich asi čtyřicet a je to hodně využívaná služba. Plus máme auta na zápůjčky po neho- dách. Máme velkou klempírnu a lakovnu, jenom právě na bouračkách děláme přes sto dvacet zakázek měsíčně. Je složité udržet se v kategorii FordStorů? U nás je pochopitelně kladen velký důraz na kvalitu. Jsme kvartálně kontrolováni auditem kvality a auditem tajného nákupu jak na prodej, tak na servis. Na to je vázané bonusové ohodno- cení, takže pokud by něco nebylo v pořádku, nedostali bychom bonusy za auta, což je pro nás hodně důležitá věc. A byl to velmi dobrý krok, protože po zavedení těchto kvalitativních krité- rií šla kvalita prodejní a servisní sítě u Fordu velmi nahoru. Napadlo mě, jestli mě v případě zájmu o Mus- tanga bude čekat nějaký nákupní rituál. Pře- ce jen nejde o obyčejné auto. Začneme zkušební jízdou, bez toho vám auto prostě neprodáme. Dnes je příliš uspěchaná doba, lidé nemají čas a je jim jedno, kde kupují, hlavně chtějí slevu. Jenže takhle si nevychováme loajálního klienta. Takže zkušební jízda a ukáže- me vám naše další služby. To ale platí obecně. Na prémiové značky Vignale, to se týká Mondea, Kugy, Edge a S-Maxe, máme vlastního manažera. Provedeme vás po irmě, kde vám představíme majitele. Vezmeme vás na dílnu, abyste viděl, v jakých podmínkách se bude auto opravovat a kdo se o něj bude starat. V případě Mustangu máme mechaniky, kteří se starají jen o ně. Ukáže- me vám myčku a lidi, co se budou starat o lak karoserie. Aktuálně připravujeme rituál, jehož mottem je, že Mustang vám změní život. Je to překvapení pro zájemce, nebo prozradí- te, jak bude vypadat? Půjde o balíček služeb. Klient k sobě dostane Vignale manažera, nebo manažerku, s nímž stráví čtyřicet osm hodin. Během té doby naje- dou Mustangem minimálně tisíc kilometrů a zážitková jízda je zavede do wellness hotelu v Beskydech. Zbytek bych nechal zahalený ta- jemstvím. Už jsme to nakousli, ale co je na Mustangu tak výjimečného, že si zákazník zaslouží takhle výjimečné zacházení? Mustang prostě změní váš život. Je to vstupenka do světa úspěšných. Od chvíle, kdy se posadíte do Mustanga, budete obdivovaný. Je to vlastně pocit zkrocení divokého zvířete. Je třeba ten pocit zažít. Nezevšednil vám za tu dobu? Zvuk nastartovaného Mustangu nikdy nezevšed- ní. Opravdu ne. BE SOLID 60

Je expertkou na nejmodernější aplikace v estetické medicíně. Plastické chirurgii se věnuje už třicet let. Na svém kontě má přes 100 000 operací a zákroků. Absolvovala řadu stáží na klinikách v zahraničí. Ze světových sympozií přiváží na kliniku v Ústí nad Labem ty nejmodernější metody,které se zde často aplikují jako vůbec první v Česku. Velká Hradební 3385/9, Ústí nad Labem T.: +420 475212047 • M.: +420 775122031 E: info@esteticusti.eu Klinika plastické, estetické a laserové medicíny Tradice od roku 1993 www.esteticusti.eu • www.vraspirova.cz Prim. MUDr. Blanka Vraspírová

Praha 5 jako moderní město plné zeleně a centrum kulturního dění. I to je příběh úspěchu pražské městské části, která má před sebou doslova investiční boom. „Naším geniem loci je Vltava. Chceme lidi přivést na náplavky a umožnit jim tam relaxovat,“ říká Jan Trojánek. Martin Záruba archiv Jana Trojánka, kaprik / Shutterstock.com Dokážete charakterizovat současnou podobu Prahy 5? Ačkoliv je dnes Praha 5 v podstatě nepsaným centrem Prahy, je čtvrtí zeleně s obrovskými parky a nezaměnitelně krásným a státem chráněným Prokopským údolím. Tepajícím srdcem naší městské části je Anděl. I když se právě zde protínají všechny důležité dopravní tepny hromadné i příměstské dopravy, je tady poměrně klid. Myslím, že Praha 5 má obrov- ský rozvojový potenciál a v krátké době se zde začnou dít velké investiční věci. Co znamená velké investiční věci? Začne velký investiční boom ve smyslu vý- stavby nových bytů, a to jak u Smíchovského nádraží, tak třeba na Barrandově a Waltrovce. Do tohoto velkého rozvoje pozitivně zasahují i individuální menší developerské projekty. Na Prahu 5 to odhadem přivede dalších 30 000 lidí. Tím pádem je potřeba budovat novou infrastrukturu. Vzniknou zde kancelář- ská centra, rozšíří se také příležitosti pro živnostníky. Během několika let bude dobu- dovaná radlická radiála, která uvolní průjez- dy. Mělo by vzniknout prodloužení tramvajo- vé trasy až do Slivence. Intenzivně se pracuje na projektech P+R parkovišť. Nebojíte se, že bude Praha 5 vnímána jen jako centrum developerských projektů? Všechny zmiňované projekty jsou nastavené tak, že neuberou příliš zeleně, které máme vůbec nejvíc ze všech městských částí. Na- opak půjde o propojení parků, které jsou Ma- gistrátem hlavního města Prahy svěřeny do naší péče. Například díky velké aktivitě 1. zástupce starosty MČ Praha 5 Martina Sla- bého a úzké spolupráci magistrátu, jmenovitě radního Karla G. Procházky a primátorky MÍSTO pro ŽIVOT BE SOLID 62

Adriany Krnáčové, nyní bojujeme za to, aby se dostala do majetku hlavního města, potažmo MČ Prahy 5, také přírodní památka Vidoule. Tam totiž může vzniknout obrovský rekreační pro- stor. Nesmíme zapomínat ani na záměr vybudo- vat Na Knížecí novou budovu magistrátu Prahy, což jistě občané naší městské části uvítají. Můžeme se bavit o atmosféře a geniu loci? Tím geniem loci je Vltava. Lidé tu bydlí v podsta- tě přímo u Vltavy, mezi nimi a řekou je však ba- riéra v podobě velmi frekventované Strakonické ulice, kterou bychom rádi nějakým způsobem nechali překlenout. Pak by přirozeně došlo k oži- vení vltavského břehu. Trochu mně tady chybí živá kultura, která by se mohla právě tímto pro- pojením dostat alespoň k břehům Vltavy. Podle mého názoru je na Praze 5 málo hudebních klu- bů, galerií i divadel – třeba i malých forem. Praha 5 nemá vizi kulturní čtvrti a na tom by se mělo zapracovat. My ale nechceme jít cestou dílčích nahodilých kroků. Nechali jsme si zpraco- vat velmi podrobnou studii celého levého břehu Vltavy, od Chuchle až po Dětský ostrov. Budeme se rozhodovat na základě faktů, názorů odborní- ků a zájmu veřejnosti. Pokud bych uvažoval o přestěhování, co mi bude v budoucnosti Praha 5 nabízet? Půjde o samostatné malé město, aby lidé nebyli nuceni cestovat za kulturou a zábavou. Ze zhruba pětasedmdesáti procent, tedy vlastní jádro by mělo být přímo tady. Máme tu vlakové spojení, máme tu autobusy ze Středočeského kraje, máme tu křižovatku pražské hromadné dopravy a poměrně dobře zvládnutou i silniční dopravu. Vše se sbíhá na Smíchově. Nyní musíme z do- pravní křižovatky, kde lidé přesedají, aby jeli pryč, vytvořit místo, kde rádi zůstanou nebo se alespoň zdrží. Jaké máte plány s centrem, tedy s Andělem? Teď to vypadá skutečně tak, že přijdete, nakoupí- te a zdržíte se pouze v případě, když tu pracujete. Přitom Anděl žije a chceme to žití podporovat, propojit ho s Vltavou. Aby lidé začali chodit do malých kamenných obchodů a zůstali tam. Ale to chce trpělivost, to se nevytvoří nařízením. Jak složité je v rámci rozpočtu městské části určovat investiční priority? Samozřejmě že to není jednoduchá věc, neboť musíme na těchto prioritách nalézt shodu s naši- mi koaličními partnery a mít připravené projek- ty, které chceme realizovat jako městská část. V současné době se snažíme dát dohromady uce- lený komplex investic, který bychom rádi rozlo- žili do několikaleté časové osy a smysluplně in- vestovali peníze, které má městská část k dispo- zici. Postupně nacházíme shodu nad výstavbou či nákupem bytů v návaznosti na obnovu zasta- ralého bytového fondu, ale také nad rekonstruk- cemi škol, sportovišť, parků, chodníků či investic do sociální sféry. Věřím, že vše bude k užitku našich občanů, vždyť to nejsou peníze městské části, které spravujeme, ale peníze občanů. Proto k nim musíme přistupovat obezřetně a s plnou vážností i v oblasti investic. Koneckonců všechny myšlenky začínají a končí u peněz. Byli jsme zvo- leni, abychom změnili Prahu 5, abychom praco- vali jinak, lépe než naši předchůdci. Vždy musíte mít dlouhodobou vizi, střednědobý plán a krát- kodobé cíle, které k naplnění tohoto plánu ve- dou. Nové vedení radnice podle mého názoru má vizi, plán i cíl. Takže pak není takový problém tyto představy o rozvoji Prahy 5 podpořit priori- tami v rozpočtu. Samozřejmě, vše se nedá naplá- novat. Musíme umět zareagovat na konkrétní problémy obyvatel a být schopni je řešit. Důleži- tá je praktická spolupráce a shoda na vizích s magistrátem. Praha 5 je součástí nejkrásnější- ho města na světě. Začíná v jeho historickém centru, vede přes staré průmyslové čtvrtě a kon- čí na nových předměstích a v zeleni. Proto je důležité, abychom budoucnost cítili stejně s „vel- kou“ radnicí, což se daří. Ale zatím jsme si tu pomyslnou laťku pouze nastavili, nyní ji musíme přeskočit. Máme na to. Radní a předseda politického klubu ANO2011 v Městské části Praha 5. Je zodpovědný za finance, ale jeho svět není jen světem čísel. Je fanouškem plo- ché dráhy a aktivně působí v Autoklubu České republiky, od mládí se zajímá o in- diánské kultury Severní i Jižní Ameriky a možná právě i proto je mužem vizí. Jan TROJÁNEK Jan Trojánek při slavnostním otevření nové centrály BOSCH ve zrekonstruované budově v areálu bývalé Waltrovky BE SOLID 63

Dokázal byste charakterizovat dobrého řídí- cího letového provozu? Měl by to být v první řadě dobrý týmový hráč. Na to pak navazuje řada vlastností, které se sna- žíme testovat a ověřovat ještě před tím, než k nám adepti přijdou. To je například schopnost rozhodovat se rychle a efektivně i pod časovým tlakem. Dále pak schopnost najít si nějaký vnitř- ní algoritmus vzdušného prostoru a vytvoření jeho představy v podobě, která zaručí, že rozho- dování probíhá rychle a bezpečně. Samozřejmos- tí je také odolnost vůči stresu. Dá se psychická odolnost natrénovat? Jestli se někdo pro naši práci nehodí, tak se to projeví obvykle už během výcviku. Buď adept nezvládne jednotlivé stupně, nebo závěrečnou zkoušku. Co se týče vlastní kariéry, máme čím dál strukturovanější a propracovanější programy. Navíc máme k dispozici tým specialistů, který se zabývá krizovými situacemi. Funguje podle spe- ciální metodiky a členové týmu jsou vyškoleni k tomu, aby poskytli asistenci kolegům, kteří se dostanou do nějakých profesních nebo osobních problémů. Jaká je životnost dispečera? Je to individuální. Proto máme vytvořený podni- kový sociální program, který je uzpůsobený kon- krétním potřebám. Řešíme v něm situace, které souvisejí se ztrátou zdravotní způsobilosti, a to nejen po fyzické, ale právě i psychické stránce. Obvykle aktivní kariéra končí kolem padesáti pěti let věku, tak to je u nás nastaveno, ale záleží na rozhodnutí každého řídícího. V takovém pří- padě končí jen aktivní řízení, a my se proto sna- žíme naše řídící připravovat na to, aby druhou část pracovní kariéry až do odchodu do řádného důchodu mohli pracovat na jiných pozicích, kde potřebujeme jejich zkušenosti. Věnují se výcviku, metodice nebo speciálním rozvojovým projek- tům v provozní oblasti. Předpokládám správně, že vaše společnost se nevěnuje pouze řízení letového provozu, ale že vaše činnosti jsou mnohem kom- plexnější? Jsou dokonce výrazně komplexnější. Ano, základ je to, čemu říkáme řízení letového provozu – my mluvíme v širším slova smyslu o letových pro- vozních službách. Tyto provozní služby zahrnují další aktivity, jako je například letová informační služba poskytující informace za letu i před ním nebo pohotovostní služba, tedy služba, která se aktivuje v případě pátrání po zmizelém letadle. Těch činností je zkrátka hodně. Patří k nim i služba řízení toku letového provozu, která za- ručuje, že v žádné části Evropy nedojde k přetí- žení vzdušného prostoru. Tento systém funguje i jako dobré rozhraní mezi civilním a vojenským letectvím. S tím souvisí strategické i taktické plánování a lexibilní využívání vzdušného pro- storu tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ome- zení pro vojenské nebo civilní uživatele. STROJE ČLOVĚKA NENAHRADÍ Zvedněte hlavu a podívejte se na nebe. Během roku 2016 podle prognóz dosáhne celkový provoz v českém vzdušném prostoru hranice 810 000 letových pohybů. I proto připravuje generální ředitel Řízení letového provozu ČR Jan Klas svůj úspěšný podnik nejen na možnou liberalizaci trhu, ale i na další nárůst letecké dopravy. Martin Záruba Majka Votavová / RVV Studio BE SOLID 64

Vy jste navíc přišel s projekty komerčních činností, jako je třeba výcvikové středisko... Vždy jsme zajišťovali výcvik řídících letového pro- vozu pro naše potřeby prostřednictvím Letecké školy ŘLP ČR, s. p. Tento typ výcviku již dlouhodo- bě nabízíme pro zákazníky z celého světa. Dnes je to činnost, která skutečně probíhá na standardním komerčním základě. V Evropě je jen několik speci- alizovaných škol a ta naše patří mezi nejúspěšněj- ší. Máme širokou škálu zákazníků, tradičně ze zemí bývalé Jugoslávie nebo bývalého Sovětského svazu, ale je jich dost i ze západní Evropy. Kromě toho jdeme dál a poskytujeme výcvik i pro licen- covaný palubní personál, tedy piloty a stevardy. Proč jste se do toho pustili? Formou akvizice jsme se v roce 2012 dostali k tehdejší dceřiné společnosti ČSA. Máme totiž vizi, že budeme poskytovat výcvik pro všechny kategorie personálu v oblasti letectví. Na jednu stranu je to poměrně úspěšná činnost a příjem- ný zdroj dalších příjmů, na druhou také oboha- cení iremní kultury, protože naši lidé pohybují- cí se v těchto činnostech jsou vystaveni normál- nímu tržnímu prostředí. Naučili jsme se proto aktivní obchod i marketing. To považuji za vel- mi užitečné, protože i řízení letového provozu jako takové prochází neustálým vývojem. Nedá se vyloučit, že se začneme pohybovat v mno- hem liberálnějším prostředí, kdy budeme muset čas od času některé služby soutěžit. Jaký je styl vaší manažerské práce? Udržovat irmu v bezvadném chodu, nebo se stále dívat dopředu a reagovat na nové výzvy? Řekl bych, že jsem pragmatický vizionář. (usměje se) Snažím se dívat dopředu. Pomáhá mi v tom i to, že jsem působil v mezinárodní instituci jako je Eu- rocontrol, která je na evropské úrovni odpovědná za další rozvoj systému služeb řízení letového pro- vozu. Důležité je, aby vize podniku dobře navazova- la na celoevropské rozvojové programy, které se realizují prostřednictvím programu „Jednotného evropského nebe“. Osobně se snažím podnik při- pravit na to, aby uspěl v nových podmínkách, které se dříve nebo později v naší oblasti výrazně projeví. Ideálně bych chtěl být o krok před ostatními. Patří do toho i téma dronů a postupující auto- matizace v rámci řízení letového provozu? Je vůbec možné lidský faktor eliminovat? Určitě ne. Pokud se budeme bavit o bezpilotních prostředcích, které jsou aktuálně významným tématem letectví, musíme i zde sledovat trendy a být připraveni na technické i legislativní poža- davky. Můj názor je, že právě v této oblasti se otevírá prostor pro vysokou míru automatizace, ale i tak by mělo jít o symbiózu se stávajícím sys- témem řízení letového provozu. Jaká jsou další témata vedle dronů? Především je to bezpečnost poskytovaných služeb, to je a bude naše priorita. Pak zvládnutí nárůstu letecké dopravy, protože ten je poměrně kontinuál- ní a stále dynamický. Zvládnout třeba zdvojnásobe- ní provozu, to už nejde pouze konzervativním pro- cesem navyšování počtu řídících stanovišť, to si už žádá zásadní kvalitativní změny celého systému. Řešení se nabízí v rámci Evropy, a to prostřednic- tvím poskytování služeb řízení letového provozu ve větších, tzv. funkčních blocích vzdušného pro- storu než jen individuálně v rámci národních celků. Cítíte osobní odpovědnost za všechny své dispečery? Cítím. Když jsem pracoval jako řídící, bylo příjem- né, že během pracovní doby cítíte obrovský stres, ale po jejím skončení za sebou zavřete dveře. Kdež- to každý manažer si nosí všechny problémy neu- stále v hlavě. Navíc dnešní bezpečnostní trendy mají jasná pravidla. Pokud dojde k jakémukoliv selhání, neřeší to regulátoři nebo vyšetřovatelé nehod jen z pohledu odpovědného řídícího letové- ho provozu, ale dívají se na vše jako na celek a začí- nají hierarchicky od vedení. Co mohl management společnosti udělat, aby incidentu zabránil? Takže pocit osobní odpovědnosti je opravdu na místě. Důležité je, aby vize podniku dobře navazovala na celoevropské rozvojové programy, které se realizují prostřednictvím programu „Jednotného evropského nebe“. BE SOLID 65

PAN JOHANNES BY SE DIVIL Magazín Be the Best je magazín českých nejlepších. A aby byl nejlepší, tiskneme ho na nejlepším stroji, v nejlepší tiskárně. Tiskárna Triangl v Česku ve svém segmentu nemá konkurenci. A na světě patří mezi pět nejvýkonnějších. Petr Simon Jakub Hněvkovský BE SOLID 66

Na otázku, co dnes v jeho branži rozhodu- je, odpovídá majitel a ředitel tiskárny Triangl Petr Kotýnek: „Rychlost a kvali- ta.“ Budu mu věřit, pochází z tiskařské rodiny, a tak o studiu polygra ie moc nepřemýšlel, byla to samozřejmost. Ostatně, i tuto tiskárnu před pětadvaceti lety zakládal jeho otec, s dalšími společníky. Jak šel čas, Petr se do irmy zapojil, zná všechny stroje, prošel všemi pozicemi. Do rozvoje tiskárny vnesl dynamiku, nebál se investovat, protože věděl, že je to nutnost. Stej- ně jako přísná vyhraněnost. V čase, kdy skoro všichni tisknou všechno, aby měli co nejširší nabídku, Petr se zaměřil výhradně na časopisy a katalogy v nákladu od několika tisíc do několi- ka desítek tisíc. Tiskne jich více než čtyři stovky, třicet procent pro cizinu. Nabídnout může nenapodobitelné podmínky. Mezi jiným i nejmodernější stroj na světě, osmi- barvový kolos Heidelberg, který zabere byt veli- kosti běžného 2+1, tiskne oboustranně z role i archu a dosahuje rychlosti 18 000 archů za ho- dinu. Barvy, které si nechává tiskárna míchat speciálně pro sebe, aby dosáhla kvality i rychlos- ti. A profesionalitu tiskařů. Tiskárna jede sedm dní v týdnu, na čtyři směny. A protože budova v areálu letňanského Letova není nafukovací do- nekonečna, připravuje Petr Kotýnek další investi- ci. Druhou nejrychlejší osmibarevku ale postaví do zcela nové haly, ve které se setkají i tři další provozy, dnes roztroušené v nájmu kolem Prahy. Johannes Gutenberg, zakladatel knihtisku, by se dnes divil, jak se tiskne. Někdy se diví i samotní tvůrci tiskařských ferrari, totiž inženýři z Heidel- bergu. Mimochodem, ten příměr k formuli jedna není náhodný – osmibarvová chlouba je díky několika desítkám čidel nepřetržitě monitorová- na německým servisním střediskem Heidelber- gu. Každou nestandardní situaci odhalí a oka- mžitě řeší, nový díl musí dorazit řádově v hodi- nách. A občas přece jen jsou potřeba. Tenhle výkonný stroj totiž málokde jede na skutečně plný výkon, a tak není divu, že v něm konstruk- téři ponechali některé díly z nižší typové řady, které ale dlouhodobé provozní zatížení na maxi- mum řady vyšší ne vždy snášejí. Český Triangl je tak trochu jejich odloučené vývojové středisko. Jak řečeno na začátku – pro nejlepší tiskneme u nejlepších… 2 1 2 2 1 Desky se používají i dnes, jen vypadají skutečně trochu jinak než kdysi 2 Pečlivá kontrola je základem – kontroluje se nejen tisk, ale i skutečná kvalita papíru, protože není papír jako papír 3 Velín tiskařského stroje je skoro multimediální pracoviště 4 Tiskárna jede sedm dní v týdnu, na čtyři směny, na několika strojích 5 Vazba dává finální tvar, tady záleží na každé setině milimetru 6 Z expedice vyrážejí vytištěné časopisy do světa. V případě tiskárny Triangl doslova, tiskne i pro zahraniční klientelu 3 4 5 6 BE SOLID 67

Rozhodli jste se změnit právní formu. Na ja- kou? Michal: Není to uzavřená debata, kloníme se za- tím spíše k eseróčku. Je to jednodušší na převod, nepotřebujete tolik spolehlivých lidí v dozorčích orgánech. Na druhou stranu akciovka má zase u větších klientů mnohem lepší zvuk, vyšší pres- tiž. Ale zatím je v úvahách spíše to eseróčko. Nic- méně změnit se to ještě může. Řešili jste majetkové podíly? Pracujete ve ir- mě rodiče i děti, děti dokonce s partnery… Miloslava: Vůbec jsme to neřešili, ani já nemám představu, ještě na to nebyl čas. Michal: Asi by mělo dojít k rozdělení podílů, kde bude existovat nějaká majorita, a bude tak vylou- čena patová situace. Miloslava: My si v tomhle necháme poradit. Jsme domluveni s renomovanou poradenskou společ- ností, že nám s tím pomůže, má to svoje pravidla a oni jsou ti, kdo mají zkušenosti. Máte nějaký horizont, do kdy to proběhne? Miloslava: Původně jsme chtěli do konce roku. Ale pak nám doporučili IT odborníci, že za těch pětadvacet let máme možnost aktualizovat data- bázi partnerů a skladových karet. Takže teď pro- cházíme detailní inventurou všech možných pro- cesů, abychom využili situace a uvnitř irmy si takříkajíc uklidili. Měli jste myšlenky na změnu právní formy už někdy předtím, nebo přišly až s oním úra- zem? Miloslava: Měli, ale nebyl čas. Už v roce 2000 jsem si uvědomila, že jsem asi měla tohle udělat dřív, než se nám irma rozjela tou rychlostí. Neu- dělala jsem ho z pohodlnosti a z pocitu, že ne- mám čas. Až bude čas, tak to udělám. Nikdy ne- máte čas… Zvlášť, když všechno pořád funguje. Miloslava: No právě. Pořád to fungovalo. A líbilo se mi, že jako fyzická osoba mám takhle velkou fungující irmu. Brala jsem to i z toho pohledu, že jsem výjimka. Obchodní partneři mne občas i po- chválili, takže to bylo takové příjemné pohlazení. Až pak přišla ta velká životní rána a všechno mohlo být jinak. Ani jsem dopodrobna nezjišťo- vala, co by se dělo, protože věřím, že v tomto už mám vybráno. A je v tuto chvíli něco, čeho se v budoucnosti třeba obáváte? Miloslava: V současnosti? Bílých dodávek. Z těch mám opravdu na silnici paniku. Protože když už to vypadalo, že jsem po úrazu nohy z nejhoršího venku, tre ila nás z vedlejší silnice na křižovatce bílá dodávka v sedmdesátikilometrové rychlosti a dodnes se necítím v autě dobře. Budete mít novou právní formu, budete řešit majetkové podíly, vyčistíte si iremní databá- ze. Co dalšího se změní? Něco ve struktuře řízení? Miloslava: To určitě ne, manžel je provozní ředi- tel, syn Michal je obchodní ředitel a druhý syn Antonín má na starosti logistiku, vozový park a vůbec techniku ve irmě. Jedna snacha má na starosti účetnictví a fakturaci, druhá snacha zahraniční obchod. Potkávaly vás v řízení irmy generační nesho- dy? Platí, že pravdu má vždycky maminka? Miloslava: Názory máme každý své, ale že by se to vyhrotilo do zásadního sporu, tak to určitě ne. I když, uznávám, někdy je to s debatou hor- ší, protože se snažím svůj názor vysvětlit i pro- sadit. Michal: Každopádně k tomu docházelo, dochází a docházet bude, a jestli vám někdo řekne, NIČEHO SE NEBOJÍM (jen bílých dodávek) Miloslava Procházková buduje s manželem a syny Michalem a Antonínem irmu Avanti již čtvrt století. Před více než rokem ji postihl úraz nohy, po něm ještě autonehoda. Za poslední rok zjistila, jak křehká je jistota prosperujícího podniku. S ní a synem Michalem jsme si povídali nejen o tom. 68 BE SOLID

že v rodinné irmě je to harmonické, tak to není pravda. Nejvíc narážíme na to, že máma je kon- zervativní, já jsem dynamičtější, nebojím se no- vých věcí. Ale když je neshoda, tak třeba i po bouřlivé diskusi dojdeme k průsečíku obou názorů a vlastně je to ideální situace. Napadlo vás někdy, že místo změny byste ir- mu mohla rovnou předat synům a užívat si klidu a volna? Miloslava: Ani ne, do důchodu mám ještě tři roky a práce mě baví. Nechci tomu už dávat tolik, co dřív, protože autonehodu i úraz beru jako takové varování, abych zpomalila. Ale končit ne- hodlám. Směry, trendy i strategický rozvoj stejně udává už Michal, i na veletrhy do zahraničí jezdí zboží vybírat on. Já už bych se ráda věnovala kontrolní činnosti. A ještě jedné věci – léta spolu- pracuju s paní doktorkou Marií Vodičkovou, ještě když vedla Fond ohrožených dětí. Poté, co ji z Klokánku doslova vyštvali, má nové sdružení, SOOD, a tam jí hodně aktivně pomáhám, jsem i v předsednictvu, v současnosti se staráme asi o čtyřicet dětí, které potřebují pomoc. To je věc, která mě baví, a v paní doktorce vidím záruku. Dělá to opravdu od srdce. Určitě máte plány, kam byste se chtěli rozvíjet nebo posunout. Mění se trendy, poptávka? Miloslava: Letos jsme zařadili do portfolia něko- lik zajímavých produktů. Například vinyl Eco 55, toho jsme jako u většiny našich produktů přímý- mi dovozci, potom zastupujeme irmu Tapibel, která vyrábí hodně zajímavé kobercové čtverce. Trendem je každopádně nyní vinyl. Michal: Pořád se to vyvíjí, plovoucí podlahy, la- minátové, vinyl. Věřím, že za další čtyři roky bu- dou zase nové produkty. Co je zajímavé, že se dynamicky mění obchodní model. Investoři, de- velopeři, stavební irmy už pochopili, že se mů- žou dostat až přímo k výrobci. To znamená, že se vynechává postupně velkoobchod, zvlášť na vět- ší projekty. Dřív jsme byli ryze velkoobchodní irma, dnes děláme čím dál víc přímé realizace, trh nás k tomu tlačí. Co je podlaha vašich snů? Jakou máte doma? Miloslava: (se smíchem) V současné době máme naprostý zákaz návštěv. V loňském roce, než se mi stal úraz, jsme měli naplánovanou rekon- strukci přízemí, ale úraz všechno zablokoval, takže je zákaz do doby, než vyměníme podlahové krytiny. A bude tam co? Miloslava: Pravděpodobně dřevo. Takže příroda. Petr Simon Tomáš Železný 69 BE SOLID

Centrum ať je tam, KDE TO DÁVÁ SMYSL Společnost Nemocnice Pardubického kraje vznikla před dvěma lety sloučením pěti krajských nemocnic. Sdružuje Pardubickou, Svitavskou, Chrudimskou, Orlickoústeckou a Litomyšlskou nemocnici, má více než 4 000 zaměstnanců a obrat dosahuje téměř 4 miliard korun. V čele společnosti stojí MUDr. Tomáš Gottvald. Muž s jasnou vizí. Je váš model řízení veřejného zdravotnictví výhodný? Nejvýhodnější? Jsem přesvědčen, že náš model řízení krajského, nebo chcete-li regionálního, zdravotnictví není nevýhodný. Ale srovnání je mnohem složitější, než vedle sebe položit prostá čísla. Dle mne jde především o změnu řízení, o nastavení logické spolupráce mezi nemocnicemi. Není dost dobře možné zjednodušovat srovnání pouze na součas- né ekonomické výsledky, musel byste se k tomu postavit poctivěji, analyzovat vývoj jednotlivých nákladových položek, historii, souvislosti... Třeba i to, že poskytovatelé zdravotní péče si v součas- ném systému úhrad nejsou rovni. Díky historii se značně liší jednotková úhrada, aniž by správ- ně re lektovala spektrum poskytované zdravotní péče. Nejsou to srovnatelné podmínky. Pro zjed- nodušení – když my uděláme žlučník, dostaneme za něj určitou částku. Jiný poskytovatel ale může dostat částku třeba i výrazně vyšší. To se vám zdá normální? Nezdá, ale taková je bohužel realita současného systému. Snahy o narovnání úhradových mecha- nismů zatím úspěšné nebyly. V běžné ekonomice funguje optimalizace vý- nosů. Jde to i u vás? Neznamená to zrušit ne- pro itabilní péči? Ne nutně. Soukromý poskytovatel si samozřejmě může vybrat jen to, co lze plánovat a co je efek- tivní. To my udělat nemůžeme, ale i my máme slušný prostor pro efektivnější chování. Ono se to špatně vysvětluje, můžeme dosáhnout vyš- ší efektivity nejen společnými nákupy, ale přede- vším jinou organizací léčebného postupu. Napří- klad když plánuji operaci, nemusím pacienta přijímat den dopředu, mohu časové souslednos- ti plánovat jinak. Cestou je hledat takový léčebný postup, který bude co nejefektivnější kvalitou poskytnuté péče, dobou léčení i použitým mate- riálem. Toto je ale dlouhodobý proces vyžadující postupnou změnu myšlení i zdravotníků. Jak je možné, že některé jsou nepro itabilní? Není to od základu špatně? Je. Žádný úkon, pokud proběhne standardně, by neměl být ztrátový. Systém inancování v minu- losti ale zamrzl na jakémsi půlkroku. Dnes jsou sice snahy změnit systém úhrad, ale úplně se to nedaří. Pořád není třeba zcela jasné, co vlast- ně kryje – zda lidskou práci, materiál, technolo- gie, energie, investice do nemovitostí… Ne na všem je shoda. A je tu ještě jeden moment, historický. Jednotlivé odborné společnosti mají různou váhu. A každá se samozřejmě snaží co nejlépe prodat svou důležitost, takže některé jsou zkrátka zvýhodněny na úkor jiných. A při- čtěte to, co už jsem zmínil, že různé subjekty mají různou individuální měrnou jednotkovou sazbu. Není to transparentní a není to správné, ale je to tak. Nejsou cestou nadstandardní výkony za pří- platek? To je přece možnost optimalizace. Způsob, jak bez státního rozpočtu dostat do zdravotnictví i jiné peníze. Za lepší mate- riály, kratší dobu léčení… Nemůžeme nabídnout nic medicínsky lepšího, jedině nadstandardní pokoj nebo stravu. Na to náš systém nepamatuje, dílčí snahy v minulosti byly, především za ministra Hegera, ale nic dlou- hodobého a koncepčního z toho nezbylo. Řešil by to systém připojištění, který poměr- ně dobře funguje v mnoha státech? Já za sebe jsem přesvědčen, že to je další věc, která u nás chybí. Důsledkem je, že veřejné zdravotnictví ztrácí v některých oborech konku- renceschopnost oproti privátní sféře. Třeba v oblasti očního lékařství. My nemůžeme nabíd- nout za příplatek kvalitnější čočku. Také si mys- Petr Karban Jakub Hněvkovský Vystudoval medicínu s atestací anesteziologa, později ale výkonnou medicínu opustil a věnuje se řízení. Tři roky působil jako ředitel Pardu- bické nemocnice, od 1. ledna 2015 je generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Nemoc- nice Pardubického kraje. Studuje MBA, aktivní medicíně se ale dnes věnuje pouze okrajově. MUDr. Tomáš GOTTVALD 70 BE SOLID

lím, že možnost připojištění by mohla znamenat změnu myšlení a větší zájem o vlastní zdraví. Stále přetrvává názor, že zdravotnictví je vlastně zadarmo. Byla by poptávka? Určitě. Proč tedy takový systém nemáme? Co je tou hlavní brzdou z vašeho pohledu? Máme mnoho hráčů na trhu, každý je v jiné pozi- ci, to představuje mnoho zájmů, mnoho lobby. Nikdy to nemůže vyhovovat všem. Je to odborně i politicky velmi citlivé téma a těžko se prosazuje jakákoliv změna. Nikomu se do toho moc nechce. Debata o inancování zdravotnictví není jednodu- chá, ale nejde o objem prostředků, jde spíše o sys- tém. Vezměte si třeba investice do nemovitého majetku. Mají být kryty úhradami ze zdravotního pojištění, nebo ne? Ani já neumím odpovědět. Existují různé modely řešení, například v Němec- ku je to participace rozpočtu spolkových zemí u jasně de inovaných nemocnic. V ČR není de ino- vána páteřní síť nemocnic, nemáme vlastně žád- ný model. Vzniklo a vzniká mnoho nových posky- tovatelů zdravotních služeb, i s lůžkovou kapaci- tou, například pro jednodenní chirurgii, ale proti tomu nejde změna v počtu akutních lůžek. Jed- notlivé segmenty nejsou nijak provázány, nebo jen velmi okrajově. Zrušili jsme regulační poplat- ky a jedním z efektů je i to, že lůžka následné péče suplují lůžka sociální. To všechno jsou deformace, které zdravotnictví neprospívají. Absolutně chybí systém. Ale naše práce i tak zůstává stejná. Cílem je pořád spokojený pacient a vyrovnané hospoda- ření. Úkolem je proto vytvořit funkční model říze- ní regionálního zdravotnictví. Takže jaké budou vaše nejbližší kroky? Nemocnice je v tuto chvíli konsolidovaná, nastá- vá čas na strategickou práci. Věřím, že zvládne- me prohlubující se problémy personální, proto- že se bojím, že situace může být horší než v le- tech 2007 a 2008. Bude nás čekat postupná změna struktury poskytovaných zdravotních služeb, zabýváme se také myšlenkami na vlastní ambulantní síť. Mou vizí je, že každý pacient, kdekoliv v kraji, se co nejrychleji dostane k té péči, kterou jeho problém vyžaduje. Následná péče už ale může probíhat mimo centrum, při- čemž centrum nemusí být pro všechno v Pardu- bicích, nechť je tam, kde to dává smysl. Ale to hlavní a nejdůležitější je, že musíme změnit vlastní myšlení. Musíme hledat cesty, jak být efektivní. Změnou organizace, změnou léčeb- ných postupů musíme snižovat nákladové polož- ky, aniž by to mělo dopad na kvalitu péče. Ten prostor tu je, ne že chybí. Výsledek se asi nedo- staví hned, ale za rok za dva by mělo být jasně vidět, že je to správná cesta. 71 BE SOLID

Na fotogra ii dvojice Federica Pace a Luigi Leaci je originální parfém Extraity italské značky The Merchant of Venice. Flakon se zasazuje do vázy z původního muránského skla a je inspirován historickými benátskými lampami. BE YOURSELF Jedinečnost neznamená nutně extravaganci, formální výmyky. K jedinečnosti se dá dojít i pokorou a respektem, navazováním na tradici. Důkazem budiž benátská rodina Vidal, které k dokonalým vůním uměleckých parfémů přidává i unikátní design lakonů, v němž rezonuje celá benátská historie. 72

KDYŽ VĚCI ZAČNOU DÁVAT SMYSL Jan Pavelka, Asociace rodinných irem 78 NADECHNI SE MĚ! Magda Kinská a Dagmar Binko, MAISON & TULIPES 82 DOBRODRUZI NA DVOU KOLECH Egon Kulhánek, Hudební divadlo Karlín 86 CHARISMA ZÁMECKÉHO PODNIKÁNÍ Jaroslav Pácha, Agentura NKL Žo ín 92 NEOBYČEJNÝ DAR JANY K. Jana Kremlová, Alika 74 CESTA DO ŽIVOTA Jana Merunková, yourchance 80 LA DOLCE VITA JADRANA ŠETLÍKA Jadran Šetlík 84 NOČNÍ ČEKANÁ JE NEJRYCHLEJŠÍ RELAXACE Pavel Drahotský, Saxo Bank 90 ABY DOMA BYL DOMOV Lenka Kocourková, À la Maison 94 73

NEOBYČEJNÝ DAR JANY K. „Asi jsem měla v životě štěstí,“ řekla mi Jana Kremlová, když jsme se loučili po velmi osobním a otevřeném povídání u kávy a ona už se těšila na pražský koncert Eltona Johna. Nevěřím na štěstí. Myslím spíš, že ona sama má velké srdce. A neobyčejnou schopnost množit je a předávat kolem sebe dál. Petr Karban archiv Jany Kremlové BE YOURSELF 74

Alika roste, musíte být spokojená. Rostou vám prý i stáje. Nebude to nový byznys projekt? To asi ne, je to hobby mladší dcery. Malý pro- it to nese, ale kdyby to měl být podnikatelský plán, s návratností investice, inancovaný úvěrem, tak v současných podmínkách tady na Moravě to ziskové být nemůže. A to i přes- to, že koní na ustájení je dost a jezdectví je jeden ze sportů, kde dětí určitě přibývá. Pů- vodně to nebyl ani projekt, ale znáte to, dva koně, čtyři koně a najednou je stáj… Část koní je westernových s trenérkou a družstvem, máme i ustájený parkurový oddíl s trenérem, své závodní koně má Markéta a pak ještě ko- bylky, které si chová na hříbátka… To máte z toho, že jste dceři koupili ko- níka. Ještě že je veterinářka. Starat se o padesátku koní není nejlevnější. Moc času na irmu jí asi nezbývá. Starší se zapojuje víc? Petra spoluvlastní taneční školu pro tři sta dětí, tak nevím, co je náročnější. Ale obě jsou ve irmě zapojeny na maximum, dnes už jí dávají více než já s manželem – jedna vede výrobu, druhá nákup, obchod a marketing. Tohle všechno je až na druhém třetím místě, je to hobby. Skutečně je necháváte irmu vést? Není to jen formální? Není. My samozřejmě chodíme do práce, já jsem se třeba zaměřila na personalistiku, popisy pracovních pozic, manžel vychovává nového technika, pomáhá dokoupit technolo- gie. Pokud jde o vedení, je to na holkách. Ačko- liv nestudovaly byznys, mají schopnosti na to, aby to zvládly. On to nebyl žádný dlouhodobý plán, ale když jsme před pár lety řešili otázku, zda irmu prodat či neprodat, nechtěli jsme, aby holky cítily nějaký tlak, že my jsme si něco vymysleli a určili jim, co musí. Měly každá své zájmy a vedle toho i svou práci ve irmě. Tehdy obě řekly jednoznačně, že je nezajímají peníze, ale rodinná irma. Takže dohoda byla, že se musejí zapojit a zvládat toho víc. Zvládly. 1 BE YOURSELF 75

O důležitých věcech se spolu radíme, zvažujeme, ale rozhodně to není tak, že bychom si s Pavlem něco vymysleli a zadávali úkoly. Vám to jde zkrátka samo. Bylo to asi těžší, když jste začínala, holky školou povinné… Ve irmě to bylo těžší, s nimi ne. Petra měla dva- náct, Markéta sedm… Petra věděla, že se o mlad- ší sestru musí občas postarat, a protože se obě učily dobře a neměly ani žádné jiné potíže, tak jsme si mysleli, že vychovávat děti je strašně lehké, nám to opravdu šlo vlastně samo. Holky nezlobily a chodily si hrát s oříšky… To taky. S kávou nejdříve. Vy ale máte čtyři děti. Vám se to totiž zdálo tak lehké, že jste si vzali s manželem do péče dvě děti z dětského domova. Co vám dcery řekly, když jste jim oznámili, že budou mít sourozence, ale miminko to nebude? My jsme to doma řekli předem, těšily se. Nikdo jsme nikdy nepřemýšlel o tom, že koláč se bude dělit na více dílků a že budou menší. Holky jsou v tomhle jako my. Byly velké, irma byla úspěšná a my jsme si s manželem řekli, že ještě nejsme tak staří a že bychom zvládli třetí dítě. Ale příro- da byla proti. A nechtěli jsme to řešit medicínsky, i když možnosti asi byly, ale já jsem toho názoru, že příroda ví, proč ne. Jednou jsme byli na akci v dětském domově v Plumlově a tam jsme zjistili, že ředitelem je náš bývalý učitel tělocviku. Říkáte náš bývalý učitel… My jsme s manželem spolužáci… Takže láska ze střední? Ze základky. Ale nechodili jsme spolu, jen jsme o sobě hodně věděli. Ačkoliv, Pavel už v šesté třídě vyhrožoval, že si mě vezme. V devatenácti to splnil. Takže jste jeli do Plumlova? Ano, bylo před Vánoci, nakoupili jsme dárky a jeli jsme se poradit, co vlastně můžeme udělat. Při- šla nám otevřít taková malá okatá desetiletá hol- ka, divoká jak čert, vypadala jako já, když jsem byla malá. Co mám víc říkat? Láska na první pohled… Jo. Holčička byla schválená pro osvojení, ale mělo to jednu podmínku – měla ještě o rok staršího bratra a bylo určeno, že obě děti musejí jít do jedné rodiny. Tehdy můj muž řekl, že to není žádný rozdíl, jestli jedno, nebo dvě. A rodina se rozrostla na dvojnásobek. Nebylo to úplně hned, ale šlo to vlastně hodně rychle. Pan ředitel nám sice říkal, že lidé před Vánoci obvykle mívají podobné nápady a pak to vyprchá, ale my jsme byli rozhodnutí, takže po Novém roce jsme přijeli znovu, nějaký čas jsme za nimi jezdili, pak jsme si je brali na stře- deční odpoledne a na víkendy, a nakonec od září už nastoupili do školy u nás. Což mělo ještě takovou zvláštní předehru – aniž bychom jim totiž cokoliv řekli, to se do okamžiku koneč- ného rozhodnutí ani nesmí, tak oni ještě před koncem školního roku nahlásili ve škole, že od září už tam chodit nebudou, že budou bydlet s námi. Bylo z toho trochu pozdvižení, museli jsme tehdy snad odpřisáhnout, že jsme nic ne- řekli. Ale dopadlo to dobře, mohli jsme strávit společně celé prázdniny. A od září byla rodina větší. Skoro ne. Všechno bylo vyřízené, chybělo jediné razítko nějakého krajského zdravotnického zaří- zení, já už si to ani přesně nepamatuju. To jsem se tehdy naštvala, volala jsem tam několikrát a nic, tak jsem řekla, že jestli mi to razítko nedají, sednu si u nich na schody a nehnu se, dokud ho nedostanu. Dostala jsem ho. Takže všechno bylo bez problémů? Nebylo. Nejprve psycholožka nabyla dojmu, že by Monika s Kamilem měli chodit do zvláštní školy, to jsme ale nechtěli. Když jsme se radili s ředitelem a jejich novou třídní, tak nám řekli, že kdyby ke všem dětem měli uplatňovat takový přístup jako paní psycholožka, tak jim ve třídě nikdo nezbude. Prostě se trošku hůř učili, ale i s trojkama a čtyřkama se dá žít. Všimla jste si nějakých rozdílů, mezi vlastní- mi dětmi a dětmi z domova? Tam jsou zvyklí, že mají kuchařku, uklízečku. Oni chtěli být součástí velké rodiny, to se jim líbilo, ale třeba Kamil úplně nechápal, že má umýt ná- dobí. Říkal, že to není mužská práce. To jsme si ale vysvětlili. U nás se nikdy práce nedělily, kdo měl čas, dělal, co bylo třeba. I Kamil si zvykl. Monika k tomu měla takový holčičí přístup, pro- blém neměla. Jestli byly trojky a nechuť mýt nádobí jediný problém… Ale nebyly. Přišlo období puberty a nebylo úpl- ně jednoduché, oba hledali sami sebe a byly i okamžiky, které nás trápily. Já jsem byla na dně jednou, ale věděla jsem, že jsem uděla- la všechno, co jsem mohla. Když se dnes podí- vám kolem, nežili jsme nic dramaticky jiného, než žijí mnohé rodiny kolem nás. Tehdy jsem si řekla, že každou bitvu člověk v životě nemu- sí vyhrát. Platí, že konec dobrý, všechno dobré. Každou bitvu v životě ale nemusím vyhrát. 2 3 BE YOURSELF 76

Dnes máte dvě, nebo čtyři děti? Konec dobrý, všechno dobré. Máme čtyři, bydlí- me vlastně kousek od sebe, všechny děti pracují ve irmě, hlídám jim všem na střídačku vnouča- ta, ve irmě pracují i jejich partneři. To je ten dobrý konec, z kterého mám radost. Problémy, které byly, jsme překonali, a hlavně je překonali Monika s Kamilem. Nevracíme se k tomu, proto- že vím, že je to dnes trápí možná víc než mě. Není důležité, co bylo, ale že jsme zůstali rodina. Možná k tomu hovoru někdy dojde, ale zatím je asi brzy. A když nedojde, nic se nestane, minu- lost už byla. Ale to není vaše jediné potkání s dětmi z dět- ského domova… Měli jsme další dvě, byli to kamarádi našeho Kamila a Moniky, kteří s námi trávili i část prázdnin. Když odcházeli z dětského domova, pomohli jsme jim, dali jsme jim práci a po- mohli vybavit domácnost. Dneska je to šest let, pracují u nás pořád. A nemám jedinou špatnou zkušenost, pracovali vždycky dobře. Možná měli zpočátku problém sžít se s kolek- tivem, byli uzavřenější a míň mluvili, ale dneska nikdo nepozná, že prošli dětským do- movem. Možná zafungovalo, že dostali důvěru… Možná. Je pravda, že když se dozvěděli od vycho- vatelky, že můžou nastoupit k nám, tak prý úpl- ně ožili. Důvěra je neobyčejný dar. A vy chcete obdaro- vávat další děti. Chceme. Máme dobré zkušenosti, a když jsme se dozvěděli, že je tady projekt yourchance, který vlastně dělá to, s čím už máme vlastní zkušenost, tak se chceme zapojit. Máte už jasnou představu? Třeba kolika dě- tem můžete takto pomoci? To není otázka počtu, nějaká skupina, to by nebylo dobře. Sice je pravda, že firma potře- buje zaměstnance, protože rosteme a na Pro- stějovsku je nízká nezaměstnanost a lidé do firmy se neshánějí snadno, ale já to neberu jako náborový nástroj, to by nefungovalo. My se zatím s projektem seznamujeme, určitě se chceme seznámit i s tím, komu bychom mohli pomoci, protože nemůžete dávat důvěru ně- komu, kdo o ni nestojí. Neumím proto říct, kdy to bude, ani jestli to bude jedno dítě nebo třeba dvě. V projektu nejde jen o materiální zajištění. Právě. A já se chci rozhodně zapojit osobně. Bydlení budujeme, přestavujeme naši bývalou továrnu, nějaké byty už tam jsou a navíc se- hnat bydlení v Prostějově není problém. Práci máme. Vybavit domácnost je samozřejmé, protože to potřebné si v začátcích nikdo ne- koupí sám. Ale stejně důležité je mít pro ně čas, pomoci jim i s praktickými věcmi, které se nemohly naučit. A někdy je úplně nejdůle- žitější si jen tak obyčejně povídat, sdílet ra- dosti i bolesti. Právě proto, že oni to v začát- cích se začleněním do běžného prostředí mají složitější. A sice jsme to spolu neprobírali, ale jsem přesvědčená, že Kamil s Monikou by po- mohli také, vždyť to sami znají. A Hanka s bra- trem Jirkou zrovna tak. Vy máte ve firmě směnu matek, vlastní školku, teď vám možná vzniká linka dětí z domovů... Vám není jedno, jak žijí lidé kolem vás. U nás ve irmě je hodně žen, matek. Ale nejen ve výrobě, i na manažerských místech. Tím jsme asi trochu odlišní. Já s tím mám dobrou zkuše- nost. Naše ilozo ie je, že když v práci trávíme víc než třetinu života, měli bychom se tam těšit. Snad se nám to daří, protože tým máme na české poměry docela stálý. Projekt yourchance je charitativní projekt zaměřený na po- moc dětem odcházejícím z dětských domovů (více v samostatném materiálu na straně 80). Linie pomoci jsou v zása- dě dvě – mentorské vedení a pak přímá pomoc se zajištěním bydlení a práce. Jana Kremlová se do projektu v roce 2017 zapojí. V bývalé továrně buduje byty, pracovní místa má a mentory se stanou ona i celá její rodina. 1Ríša, Amálka a Kuba – tři z pěti vnoučat Jany Kremlové 2Monika s otcem Pavlem 3Petra se synem Ríšou 4Markéta s mladší dcerou Amálkou 5Kamil, vášnivý rybář 4 5 BE YOURSELF 77

V létě jste převzali Asociaci rodinných irem. Čím se bude asociace zabývat a co je vlastně jejím hlavním cílem? Cílů máme samozřejmě víc, ale hlavním cílem naší Asociace je pomáhat rodinným irmám, podporo- vat je a rozvíjet. Důvod je jednoduchý. Podle nás jsou to právě rodinné irmy, které vytvářejí a přede- vším stabilizují jak podnikatelské prostředí a pod- nikatelskou etiku, tak samotnou ekonomiku státu. Bývají sice konzervativnější, ale za to stabilnější. Rodinné irmy u nás prozatím nemají takový podíl na HDP jako v zahraničí, kde se na HDP standardně podílejí ze 70 až 90 procent oproti českým 25 pro- centům. Čím dál více však vidíme značný nárůst a rozvoj právě rodinných irem, a to jak na českém trhu, tak na podílu na HDP. Zároveň očekáváme, že rozdíl mezi zahraničím a Českou republikou se v této oblasti bude čím dál více stírat. V České republice však již asociace rodinných irem jsou. V čem se od nich lišíte? Ano, to je pravda. Asociací cílících na rodinné irmy je celá řada. Zaměřují se však výhradně na vlastní- ky velkých rodinných irem. Náš záběr je však znač- ně širší. Asociace rodinných irem se totiž zaměřuje na rodinné irmy komplexně. Tedy od vlastníků a jejich nástupců, přes management irmy, zaměst- nance, v podstatě i na irmu jako takovou. Rodinné irmy tak provázíme celým jejich životem, od stra- tegických rozhodnutí, přes případné předání irmy či její prodej, až po každodenní záležitosti, a to na všech úrovních jejich rozhodování. To zní zajímavě. Chápu to tedy správně, že Aso- ciace rodinných irem je jakýmsi styčným bo- dem nebo řekněme útočištěm rodinných irem? Ano i ne. Spíše bychom použili výraz „majákem“, u kterého se rodinné irmy setkávají, a který jim ukazuje cestu nejen za dobrého počasí, ale i za bouře. Z našeho pohledu je sdílení úspěchů nejznámějších rodinných irem pouze špičkou ledovce v pomyslném penzu aktivit a podpory, kterého by se rodinným irmám mělo dostat. Naše zaměření je ale značně širší. Jaké jsou tedy hlavní aktivity a oblasti, ve kte- rých rodinné irmy podporujete? Aktivity Asociace by se daly rozdělit do čtyř hlav- ních oblastí, a to (I) vlastníci a jejich rodiny, (II) management a lidské zdroje, (III) podnik, výroba a obchod a (IV) společenské a ilantropické aspek- ty. Naším hlavním záměrem a činností je sdílení informací, a to nejen mezi vlastníky, ale zejména mezi managementem a zaměstnanci rodinných irem navzájem. Povětšinou jsou totiž rodinné irmy v klíčových aspektech a především vnitřním uspořádáním podobné, ne-li téměř stejné. V praxi pak často vídáme situace, kdy se jedna rodinná irma snaží vyřešit problém, který před ní již řeši- la jiná. Je to vlastně stejné, jako kdybyste znovu vynalézala kolo. Tomu se snažíme zabránit právě sdílením informací mezi rodinnými irmami, a to na všech úrovních. Sdílením, otevřeností a vzá- jemnou komunikací pak zprvu obyčejné věci za- čnou dávat neobyčejný smysl. Sdílení informací. Nemáte obavy z toho, že rodinné irmy mezi sebou nebudou chtít in- formace sdílet? Například z důvodu obchod- ního tajemství? Toho se neobáváme. Chápeme, že obchodní ta- jemství a vybudované know-how rodinných irem je jejich stěžejním klenotem. A tento kle- not pomáháme rodinným irmám co nejvíce chránit. Sdílení a vzájemná komunikace je myš- lena spíše v oblasti každodenního provozu nebo strategického řízení společnosti, případně jejího předání další generaci, profesionálnímu mana- gementu nebo jejího prodeje či vstupu strategic- kého investora. Jak chcete sdílení mezi rodinnými irmami nastartovat? Jednoduše. Zkrátka začneme o otázkách, které rodinné irmy zajímají, otevřeně komunikovat. Pro rok 2017 je již naplánováno a připraveno několik zajímavých setkání a akcí právě pro ro- dinné irmy. Ať už se jedná o společenská setkání pro vlastníky rodinných irem, jejich nástupce a management, nebo o společné workshopy vyš- šího a středního managementu. Ve spolupráci s několika rodinnými irmami jsme vybrali téma- ta, která jsou pro rodinné irmy aktuální. Jedná se například o otázky inancování a inancovatel- nosti rodinných irem, jak rozpoznat a ochránit duševní vlastnictví a know-how irmy, jak zefektivnit a optimalizovat výrobní procesy, no- vinky v oblasti daní, restrukturalizace a efektiv- ního nastavení korporátní struktury a inančních toků v rámci rodinných irem, nebo dovednosti pro vyšší a střední management a další. Zvláštní důraz chceme v roce 2017 klást také na další generace a nástupce vlastníků rodinných irem. Nastupující generace je totiž z pohledu budouc- nosti rodinných irem zcela klíčová. Co byste rodinným irmám závěrem svého článku vzkázali? Že se těšíme na setkávání a spolupráci v dalších letech. KDYŽ VĚCI ZAČNOU DÁVAT SMYSL Jak mohou obyčejné věci dávat neobyčejný smysl? Na odpověď k této otázce jsem se těšila od první chvíle, kdy jsem se dozvěděla název rozhovoru s Janem Pavelkou, předsedou Asociace rodinných irem. V praxi často vídáme situace, kdy se jedna rodinná irma snaží vyřešit problém, který před ní již řešila jiná. Je to vlastně stejné, jako kdybyste znovu vynalézala kolo. Tomu se snažíme zabránit právě sdílením informací mezi rodinnými irmami, a to na všech úrovních. Sdílením, otevřeností a vzájemnou komunikací pak zprvu obyčejné věci začnou dávat neobyčejný smysl. Lucie Slováková archiv BE YOURSELF 78

Nastupující generace je z pohledu budoucnosti rodinných irem zcela klíčová. NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT V PŘÍŠTÍM ROCE… ČESKÉ ŽEZLO UKOVANÉ Z RODINNÉHO STŘÍBRAV. Setkání vlastníků rodinných firem Setkání určené výhradně vlastníkům rodinných firem a jejich rodinám bude zaměřeno na sdílení zkušeností a informací. Předmětem setkání je diskuze jak k aktuálním otázkám týkajícím se rodinných firem, tak k tradičním tématům, jakými jsou mezigenerační předání rodinné firmy, uchování, ochrana, rozvoj a správa rodinného majetku. MANAŽEŘI NA HORSKÉ DRÁZE II. Setkánímanažerůnejen rodinnýchfirem Setkání určené manažerům nejen rodinných firem se zaměřením na aktuální otázky řízení společnosti a výzvy či úskalí, která jsou s tím spojena, jako například motivace a další rozvoj managementu nebo mitigace rizik, s nimiž se management setkává na každodenní úrovni. REGIONÁLNÍ SETKÁNÍ A WORKSHOPY Regionální setkání ve formě společenského mixéru, směřující k rozvoji podnikatelského zázemí a povědomí v daném regionu a zaměřená na funkční propojení firem a státní správy. PRAKTICKÉWORKSHOPY Praktické a tematické workshopy určené vlastníkům rodinných firem, jejich nástupcům a vyššímu a střednímu managementu. Cílem workshopů je prohloubení vědomostí a sdílení zkušeností v užším kruhu účastníků.Tematicky budou zaměřeny tak, aby pokryly nejaktuálnější a nejžádanější oblasti života rodinných firem.Tedy od managementu a předání firmy přes optimalizaci procesů ve výrobě až po personální, finanční, daňové či právní otázky a soft skills. BE YOURSELF 79

Když spolu Jana Merunková a Gabriela Křivánková před sedmi lety zakládaly yourchance, chtěly pomáhat dě- tem z dětských domovů v oblasti inanční gramotnosti. Postupně zjistily, že věc je mnohem složitější, na jedné straně přesahuje do školství a na straně druhé do integrační politiky. „Během dvou let se tak z původní aktivity vyvinuly dva samo- statné projekty,“ vysvětluje Jana Merunková. „Ve Finanční gra- motnosti do škol pracujeme s učiteli i se žáky základních a středních škol a aktivně se zapojujeme i do spolupráce s Minis- terstvem školství, Národním ústavem pro vzdělávání a Minister- stvem inancí. Dětem opouštějícím dětské domovy nebo odchá- zejícím z pěstounské péče je pak určen projekt Začni správně.“ Nechat si pomoct Děti mohou zůstat v dětském domově po dobu studia, a to až do šestadvaceti let. Ne všichni toho však využívají. „Ten závan pocitu svobody je někdy velmi silný. My se ale snažíme mladé lidi udržet v domovech alespoň do maturity, nebo do závěreč- CESTA DO ŽIVOTA Lucie Slováková archiv yourchance Najít si práci, bydlení, naučit se hospodařit s penězi. To jsou výzvy, které čekají mladého člověka na cestě za osamostatněním. Za jeho zády zpravidla stojí rodiče, kteří podají pomocnou ruku, když je potřeba. Existují však i ti, jejichž start do života je o něco těžší. Mladí lidé, kteří opouštějí dětský domov. A právě jim pomáhá obecně prospěšná společnost yourchance. BE YOURSELF 80

ných zkoušek na učilišti. Po ukončení školy pak mají několik málo dní, aby si sbalili své věci a odešli ,do světaʻ. A to je krok docela náročný,“ říká Jana Merunková. Pracovníci yourchance ve spolupráci s vychovateli z DD se je proto snaží už před odcho- dem připravit na to, co je čeká. Záleží jen na kon- krétním člověku, jak moc si nechá pomoct. „Setkáváme se se dvěma skupinami lidí. První je ta, která se zapíše k nám do projektu a už ke konci pobytu v domově ve spolupráci s námi má zajiště- no, kde bude bydlet, kde bude pracovat, a má pově- domí o tom, že se platí nájem a složenky. Jsou ovšem i lidé, kteří jsou takzvaně za hrdiny, a pozdě- ji, když zjistí, že zvládnout to není snadné, se na nás obrátí,“ popisuje zakladatelka projektu. Profese versus přátelství Dětem jsou přidělováni mentoři – skupina proško- lených dobrovolníků z řad veřejnosti. Každý men- tor má na starosti konkrétního člověka, kterému pomáhá zvládnout starosti spojené s osamostatně- ním a podá pomocnou ruku, když je potřeba. „Nej- těžší ze všeho je zvládnout samotu. Lidé z dětského domova jsou zvyklí mít kolem sebe spoustu dětí a vychovatele a najednou přijdou domů a otevřou dveře prázdného bytu,“ vysvětluje Jana Merunková. Mentor tedy řeší se svým svěřencem nejen otázky ubytování a práce, ale třeba i osobní vztahy a sou- kromí. Někdy je těžké nepřekračovat hranice men- toringu do roviny osobní. Vztah mentora a mentee je ale třeba udržet v rovině profesní. Přiměřená délka jejich spolupráce bývá jeden až dva roky. V tomto rozmezí je možné zajistit, aby se vztah nevyvinul do osobní vazby, která by mentora mohla uvést do složitých emocionálních situací. Není výjimkou, že se mladý člověk po pár měsících osamostatnění na mentora obrátí a chce se podělit o své úspěchy. „Obrátila se na nás například slečna, která se postavila na vlastní nohy a vede si teď velmi dobře. Má nakročeno k tomu, stát se jednou z těch bílých vran. A teď, po pěti měsících, kdy neměla po- třebu udržovat s námi kontakt, se nám sama ozvala s tím, že by ráda přišla na skupinové setkání,“ vy- práví Jana Merunková. A nejde o jediný případ kladné odezvy, což zakla- datelku těší. V každém případě si však mentor musí být stále vědom své role. „Osobně jsem pří- klad, jak by mentoring dopadnout neměl. Sama jsem nechala ten vztah přerůst dál, než učí veškeré naše odborné metodiky. Postupně jsem se začala starat o dva kluky…, začali mi říkat ‚mami‘. Dnes už nejsou v projektu, zato máme větší rodinu,“ vypráví Jana Merunková. „Podobné situace nejsou běžné. Ale je to zkrátka věc, která se mi odehrála v životě, a moji blízcí mě podpořili. Je to super pocit.“ Společnost yourchance pravidelně uděluje ocenění Bílá vrána v kategorii Mladý člověk a Zaměstnavatel. Cenu mohou získat ti, kdo prošli náhradní rodinnou výchovou a následně v ži- votě uspěli, a firmy, které tyto lidi zaměstnávají a pomáhají tak překo- nat společenské předsudky vůči nim. Veřejnost si může dvacet„příběhů se šťastným koncem“ přečíst ve dvou knížkách – Hejno bílých vran aneb Když opustíte děcák a Hejno bílých vran aneb Normálně žít.„Tady vidíme prostor pro spolupráci s Asociací ro- dinných firem. Jsme přesvědčeni, že rodinné firmy v sobě mají velký po- tenciál. Samozřejmě se jedná o vý- znam ekonomický, ale z pohledu yourchance jsou také důležité hodno- ty a společenský přesah, které rodin- né firmy sdružené v asociaci repre- zentují. Proto jsme velice rádi, že ARF je naším oficiálním partnerem,“ říká Jana Merunková. Bílá vrána YOURCHANCE V ČÍSLECH Dobročinný ples yourchance 2016: zleva Kateřina Lichtenberková (odborný garant projektu Finanční gramotnost do škol), Tomáš Marek (patron Začni správně), Jana Merunková, Markéta Mátlová (patronka Začni správně), Gabriela Křivánková, Eva Josefíková (patronka Začni správně) 100 mladých lidí opouštějících dětské domovy nebo pěstounskou péči je momentálně zapojeno v projektu Začni správně. První z nich se před časem osamostatnili a my sledujeme jejich další osudy. 10 členů tvoří realizační tým projektu, který doplňuje více než pět desítek dobrovolníků. 3. ročník udělování ocenění Bílá vrána se uskutečnilo letos. BE YOURSELF 81

Magdina kolegyně Dagmar se usmívá a v hlase má střípek ostýchavosti, jako by říkala něco nepatřičného: „Nadechni se mě.“ Magda se před lety nadchla pro umělecké parfémy a již více než čtyři roky rozvíjí, dnes společně s Dagmar, vlastní značku Maison & Tulipes, která přináší na český a slo- venský trh to nejlepší, co světová haute parfu- merie vytvoří. Galerie vůní Setkání s uměleckými parfémy je silný mo- ment. Když se poprvé nadechnete, jste ztrace- ni. Dýcháte totiž vrcholné umění tradičních parfumérů a ti nejlepší jsou právě v Itálii. Je- jich srdcem jsou pečlivě vybírané přírodní složky a vedle vcelku konzervativních vůní nabízejí nepřebernou škálu vůní zcela jedineč- ných, které vznikají z čiré radosti. Je to zvláštní svět, kde tradice a kvalita jsou víc než zisk. „Oni jsou tak důslední, že třeba víčka k jedné řadě parfémů dělá z olivového dřeva ručně je- den jediný starý pán na Sicílii. Když onemocněl, prostě nebyly parfémy. Nebyla totiž víčka, oni je nenechali dělat nikoho jiného a čekali, až se jejich výrobce uzdraví,“ přibližuje mi Magda zákony, které jsou v běžném podnikání nemys- litelné. Ale když si poprvé přivoním, začínám chápat, že tohle je skutečně jiný svět. Ostatně, nejsem v obchodě, ale v galerii. V galerii, kde se exponátů nedotýkáte, nedíváte se na ně, ale dýcháte je. V galerii vůní. Vzkříšení parfumerií Galerii odpovídá vše – decentní světlo, střídmý nábytek i způsob, jak se s parfémy seznámit. Testovací proužky papíru tu vlastně nenajdete, tady si přivoníte do degustačního zvonku s růží ze speciálního materiálu, který nijak nemění vůni, nebo se díky vějíři vůněmi přímo ovíváte. De ilé vůní je těžko před- stavitelné – čerstvě posečená tráva, kůže sedel moderních toskánských kovbo- jů, pařížský oheň, jarní déšť… Mag- da a Dagmar se upsaly umělec- kým parfémům, ale neupsaly se obchodu. Od ital- ských parfumérů čerpají totiž i svůj přístup k podniká- ní. Nechtějí jen prodávat, nezajímá je kvantita. Ostatně, portfolio značek by se rozšiřovalo velmi těžko: „Měly jsme to NADECHNI SE MĚ! „Jeden z nejhezčích komplimentů na světě zní: ‚Hezky voníš.‘ Pocit, že kolem sebe šíříme příjemnou vůni, nám přináší uspokojení. Takový kompliment vnímáme skoro až intimně,“ říká Magda Kinská. o před- vě ůže o- - á ě, y mi to Petr Karban Jakub Hněvkovský BE YOURSELF 82

štěstí, že jsme se hned na začátku potkaly prakticky s tím nejlepším, co je. Máme takový sen, oživit v Česku a na Slovensku tradici ma- lých parfumerií. Protože našimi partnery jsou a budou právě ony, případně butiky, které vedle jedinečných oděvů či šperků chtějí nabí- zet i jedinečné parfémy. Jenže malé parfume- rie u nás skoro vymizely. Máme proto v úmys- lu nabídnout i naši značku Maison & Tulipes jako franšízu, a pomoci tím vzniku malých parfumerií,“ vysvětluje Magda. Mnoha pravi- dly se ve svém podnikání nesvazují, ale jed- no se rozhodly dodržet bezezbytku: „Nikdy nebudeme prodávat nic, co bychom neměly exkluzivně. Nechceme být jedny z mnoha, chceme být jediné.“ Staňte se i vy mistry Maison & Tulipes v současné době přibližu- je tajemství dávných mistrů parfumérů i nám, obyčejným smrtelníkům. Přichází totiž nově s produkty značky The Merchant of Venice – ta představuje mimo jiné třeba exkluzivní řadu čtyřiapadesáti monotema- tických vůní, díky nimž nejen že můžete každý den vonět jinak, ale můžete se stát přímo mistry parfuméry. Cestu vám usnadní i sada Perfumer Kit, která nabízí šest jedi- nečných vůní s instrukcemi, s níž může do tajů starého mistrovství proniknout kaž- dý, kdo má chuť, fantazii, trpělivost a hra- vost. V dalších řadách The Merchant of Venice najdete vůně inspirované benátskou historií – některé lakony jsou poctou benát- ským látkám, jiné benátskému sklu a vázám, všechny bez výjimky však obsahují parfémy zasluhující přívlastek jedinečné. Kupec benátský je nejnovějším přírůstkem Maison & Tulipes. Benát- ská značka The Merchant of Venice představuje skutečný klenot, vždyť historie parfémů v Benát- kách sahá až do pozdního středověku. Značka The Merchant of Venice se poprvé objevila v roce 2011 a již o dva roky později získala prestižní italskou cenu CULTURA + IMPRESA 2013. Tvůrcem značky je benátská rodina Vidal, která je zapojena do umění parfumerie již více než sto let. Vytvořením kolekce exkluzivních parfémů, toaletních vod, kosmetiky a vonných výrobků do domácnosti se rodina rozhod- la oslavit zapomenutou roli města ve světové historii parfumerství. A aby oslavy byly dokonalé, otevřela rodina Vidal, spolu s podporou města Benátek a vý- značného výrobce parfémů Mavive, v pokojích Palazzo Mocenigo ze 16. století unikátní Muzeum parfémů. p ro zn Mo BE YOURSELF 83

Jadrane, jak se ti to vlastně všechno stalo? Já myslím, že to byla shoda náhod a kus klukov- ské drzosti. Nesměřoval jsem za žádným cílem, prostě jsem si starým americkým foťáčkem, Ar- gusem, co jsem dostal od dědy, rád fotil římskou architekturu. Jednou jsem na Španělském ná- městí narazil na skupinku fotografů a dvě dámy. Ani jsem nevěděl, kdo to je, jen jsem zaslechl Claudia Cardinale. Něco mi to jméno říkalo, tak jsem drze fotil taky, ačkoliv jsem to moc neuměl, ani jsem nevěděl, která z těch dvou to je, a nebyl jsem na to vůbec technicky vybavený. Taky z toho ilmu tehdy vyšly asi jen dvě fotky, kde Claudia byla nerozmazaná, ale mám je dodneška. Ta druhá dáma byla její sestra Blanche. A ještě ten den jsem přišel hrdě za tatínkem a nahlásil jsem mu, že už vím, co budu dělat. Takže životní impuls? Asi jo, začal jsem navštěvovat a poznávat prostře- dí římských paparazzi a měl jsem trošku výho- du – jako čtrnáctiletého kluka mě hvězdy braly trochu jinak a navíc, když byl problém se někam dostat, tak tam mí starší a protřelí kolegové větši- nou nastrčili mě, že jako malýmu klukovi to pro- jde. Takže jsem ve čtrnácti skutečně spolupraco- val se světovými agenturami, jako byly Associated Press, Reuters, United Press nebo Ansa, kterým jsem začal fotky prodávat. Z toho jsem si koupil lepší foťák a už jsem u focení zůstal. Takže jsi od čtrnácti podnikatel… No, vlastně jo, mám z té doby krásný archiv, Raquel Welch, Bob Kennedy, Anthony Quinn, Brigitte Bardot… Byla to nádherná doba. Jen jsem, bohužel, nežil ten pověstný římský la dolce vita, protože mi bylo, kolik mi bylo… Hvězdy ti svým způsobem zůstaly celý život. V čem je to jiné dnes a tehdy? V jedné věci určitě, bohužel. Tehdy to bylo plné emocí, když jsem poprvé volal Olze Schoberové, že bych ji chtěl fotit, tak jsem snad pětkrát vytočil číslo a zase to položil, protože jsem vůbec nevěděl, co jí mám říct, jak to mám říct… Byly to neskuteč- né a krásné emoce. Dnes nevím, komu bych měl volat, aby to ve mně evokovalo tehdejší pocity. V Česku, kam se tatínek vrátil, ses ale papara- zzi nestal, místo toho přišla módní a reklam- ní fotogra ie. Nechyběl ti ten svět hvězd? Nechyběl, našel jsem si své místo tady, udělal jsem si gra ickou školu. Fotil jsem skoro všechno, ale pořád mě lákalo mít před objektivem živé modely, módu jsem fotil a celkem dlouhou dobu jsem se věnoval i reklamní fotogra ii… V jediné československé reklamní agentuře, tehdejším Rapidu. Neměl jsi chuť emigrovat? Neměl. Byla to krásná doba, já jsem už jako kluk při škole vlastně dělal pro naše největší pézetóč- ka, taky pro jednu anglickou irmu a pro Art Cen- trum. Budgety většinou nebyly problém, jediné, co mi chybělo, bylo cestování. Ale nechtěl jsem se doprošovat nějakých devizových příslibů, tak jsem si založil při Art Centru vlastní realizační tým, s nímž jsem si mohl fotit vlastně kdekoliv. Takže přišla doba, kdy jsem si mohl jezdit, kam jsem chtěl, přitom jsem dělal, co jsem měl rád, a byl mezi přáteli. Proto jsem neměl potřebu emigrovat, cítil jsem se komfortně, pro mne v podstatě mezi tehdy a teď nebyl žádný rozdíl. A pak jsi na to všechno zanevřel. Ale ani snad nezanevřel, ale je pravda, že když sem začali najednou jezdit zahraniční art direc- toři, aby nám určovali, co je dobře a co je špatně a jak to má vypadat, a dost často to bylo úplně blbý, tak jsem věděl, že to tak úplně dělat nechci. A pak, nějak jsem v té době začal cítit potřebu zanechat za sebou víc než jen reklamní katalogy. Tak jsem do toho řízl a vytvořil jsem před kon- cem tisíciletí vlastní projekt, který jsem nazval Galerie Milénia Jadran. Mimochodem, nikdy jsem se tě nezeptal – to nepřeslechnutelné křestní jméno, pomáhá ti? No, pomáhá… Nevím, jestli pomáhá, ale neškodí, řekl bych. Takže se snažím udržet si ho, aby zně- lo pořád dobře. Zpět k tvému projektu… Začal jsem dělat portréty koncipované jako obra- zy. A vyfotil jsem si na to vlastní technologii. Ne- Petr Karban Robert Vano a archiv Jadrana Šetlíka LA DOLCE VITA JADRANA ŠETLÍKA Když mu bylo třináct, žil s rodiči nějaký čas v Římě, kde působil jeho tatínek coby dopisovatel ČTK. A vlastně již tehdy prodával ten chlapec s nezvyklým jménem své fotogra ie světovým agenturám. Což je něco, čím se mnoho nejen našich fotografů pochlubit nemůže. 1 2 BE YOURSELF 84

chtěl jsem tisknout obrázky na plátno, chtěl jsem, aby měly hloubku, život, charisma. Takže fotím postaru, na ilm. Nicméně viděl jsem u tebe digitální foťáky… Ty patří mému synovi Adrianovi. Já jinak digitál- ní foťáky používám, nejsem proti nim. Pro por- trétní obrazy se mi prostě hodí výhradně klasic- ká fotogra ie. Dává výsledku hloubku, život. A pak, digitál je až moc dokonalý. Kdo by chtěl na svém portrétu vidět každý pór? Takže fotím, vyvolávám, zvětšuju a vyrábím fotogra ie klasic- kou mokrou cestou. Ale ty obrazy jsou přece na plátně… To je moje malé kouzlo, kdy z fotogra ie oddělím papír od emulze, kterou pak následně přenáším na klasické malířské plátno. To vypínám na blindrám a v konečné fázi tuto fotogra ii na plátně natírám speciálním gelem, v několika vrstvách, ručně, malým štětečkem. Pak už mi zbývá pouze obraz signovat a zarámovat s ohle- dem na prostředí, kde bude umístěn. Nemůžu si odpustit jednu otázku – je fotogra- ie skutečnost, nebo představa? Protože se tvrdí, že Šetlík fotí lidi hezčí, než jsou. Už v dobách dávno minulých, když se dávali lidé portrétovat malíři, nikdo nechtěl vypadat hůř než ve skutečnosti. Nemám potřebu nikoho vylepšovat, nepřetvářím, ale je to stylizovaný portrét, založený na dokonalém střídmém líče- ní, vhodném oblečení, klasické kompozici a světle, kterým maluji. Zkrátka všechno použí- vám tak, abych vytvořil obraz. Ale úplně nejdů- ležitější je, aby se člověk dobře cítil. Protože když se budeš ve chvíli, kdy já mačkám spoušť, cítit dobře, budeš dobře taky vypadat. Na začátku sis postesknul, že jsi nežil tehdy v Římě ten sladký život. Ale nežiješ ho náho- dou celý život? No jo, svým způsobem vlastně ano… Patří k nejuznávanějším českým fotografům, své práce vystavoval a vystavuje po celém světě. V minulosti se věnoval všem fotografickým žánrům, nicméně jeho doménou vždy byly stylizované fotografie živých modelů a v posledních více než dvaceti letech se takřka výhradně věnuje uměleckým portrétům, které zpracovává vlastní unikátní technologií. V roce 2017 fotí exkluzivně obálky magazínu Be the Best. Jadran ŠETLÍK 3 1Claudia Cardinale 1968 2Bohdan Pomahač s rodinou 3Claudia Cardinale a Jadran Šetlík se znovu setkali, v Praze, po pětačtyřiceti letech BE YOURSELF 85

Vzpomenete si, kdy jste poprvé seděl na motorce? To je trochu ilozo ická otázka, protože záleží na tom, čemu vlastně budeme říkat motorka. Pokud nazveme motorkou Jawu 21 Pionýra, tenkrát lidově nazývanou ichtl, tak na tom jsem seděl poprvé někdy v patnácti letech. Pak následovala dlouhá pauza až do roku 2009. Chystal jsem se s rodinou na dovolenou na ko- lech a obě moje dcery vystřídaly spalničky. Po nich ale nemůžete mít fyzickou námahu, a tak jsem se rozhodl, že si na ježdění vypůj- čím od kamaráda skútr. Když jsem ho následně vrátil nepoškozený, tak mi půjčil ještě motor- ku. Projel jsem se na ní po lese a nějak jsem tomu znovu propadl. Takže to byla láska na druhý pohled? Já se přiznám, že ani tak nejsem zamilovaný do motorky jako konkrétně do cestování na mo- torce. Mě víc baví vyjet někam dál, ne jen udělat kolečko kolem Slap. Ale samozřejmě, když není čas na nic jiného, tak i tohle je fajn. S projektem Moto cestou necestou jste už pár destinací projel. Jak vás napadlo natočit mo- torkářský seriál? To rozuzlení přišlo vlastně až zpětně. Před ces- tou do Jižní Ameriky se mnou dělala rozhovor paní Hrdinová z Práva, která mi řekla, že jsem DOBRODRUZI NA DVOU KOLECH Láska k cestování okořeněná špetkou adrenalinu. To je Moto cestou necestou. Projekt, v němž parta nadšenců projíždí na motorkách exotické destinace. Mezi nimi i Egon Kulhánek, ředitel Hudebního divadla Karlín. Myšlenka na seriál se zrodila právě v jeho hlavě. Lucie Slováková Tomáš Matějovský 1 Moto cestou necestou Projekt vznikl v hlavě producenta Egona Kulhánka v roce 2009. Hned o rok později vyrazil s týmem motorkářů na první výpravu do Maroka. Následovalo Turecko, Kavkaz a Jižní Amerika. Ačkoliv na cestách nebyla nouze o nečekané a vyhrocené situace, nenechal se odradit a plánuje další výpravu. BE YOURSELF 86

takový notorický producent, že si musím produ- kovat i o vlastní dovolené. Takže to byl asi první impuls a pak také seriál Long Way Round s Ewa- nem McGregorem a Charleym Boormanem, kteří v podstatě objeli zeměkouli. To mě natolik oslo- vilo, že jsem si řekl, že bych něco takového chtěl taky absolvovat. Rozhodl jsem se, že to prostě zkusím. To je moje práce a zároveň zábava. Něco si vymyslet a pak na tom tak dlouho makat, až to spatří světlo světa. Podle čeho jste vybíral osobnosti pro seriál? Na první cestu jsem vybíral podle toho, koho jsem znal a o kom jsem věděl, že je motorkář. Byli to tenkrát Lou Fanánek Hagen, Václav Noid Bárta, Tomáš Kocanda a Martin Zounar. A já jsem pochopil, že je sice fajn mít s sebou rockera a zpěváka, ale byli to trošku introverti a moc toho v tom ilmu neřekli. Takže pro další řady už jsem věděl, že hledám herce. Další věc je to, že člověk musí být přesvědčený, že do toho chce jít. Motorka má totiž jednu blbou vlastnost. Když se na ní bojíte jet, tak to obvykle špatně dopadne. Prostě to tak je. Zhruba čtyři nebo pět týdnů před odjezdem na první výpravu do Maroka ho- dil ručník do ringu Petr Malásek. Bál se o své ruce, které ho živí. A já jsem ho nepřemlouval ani na vteřinu. Byla by to chyba a ta pravděpodob- nost, že by se něco přihodilo, byla velká. Po třech výpravách v pánském složení jste s sebou do Jižní Ameriky přibrali i ženu. Bylo takové cestování v něčem odlišné? To se velmi těžko srovnává, protože každá cesta byla úplně jiná. Přizvat Hanku Ptáčkovou byl ale výborný nápad a dodnes jsem rád, že s námi jela. Pomohla nám nejen svými zkušenostmi, ale i ja- zykem, protože žije ve Španělsku a španělština se v Bolívii a Chile hodila. Navíc je na rozdíl od nás v oblasti motorek profesionál. Vyřešila věci, na které my jsme nedosáhli. A trou la si i na bolivijskou policii. To chce asi pořádnou dávku odvahy… To rozhodně. Když jsme přejížděli bolivijsko-chil- skou hranici, řekli nám, že než nás vpustí do Chi- le, musíme se vrátit a posbírat razítka na bolivij- ské straně. Jeli jsme se tedy zařadit do nekonečně dlouhé fronty. Po chvíli jsme si ale uvědomili, že ta fronta se nehýbe. Že ti lidi tam jen tak stojí. Hanka pak zjistila, že pán, který vydává razítka, se opil a spí v autě. A protože policie tam má vel- ký respekt, všichni lidi čekali, až se vyspí a vy- střízliví. No a Hanka, která se nebojí a je protřelá cestovatelka, kopala do jeho auta tak dlouho, až se ten člověk probudil. V tu chvíli jsem si ale vši- ml, že má za pasem zbraň. Nebyl úplně příčetný a mě napadlo, že v takové situaci může dojít k ně- čemu naprosto nepředvídatelnému. A to třeba u nás v Evropě nezažijete. A získali jste nakonec razítko? Nakonec ano. Všichni lidé ve frontě byli tak nad- šení naším výkonem, že nám tleskali a dokonce nás pustili i dopředu a celá procedura se dala do pohybu. Nebýt Hanky, tak tam čekáme třeba dva dny. Nicméně si myslím, že ten člověk byl v takovém stavu, že po našem odchodu zase oka- mžitě usnul. 1Maroko 2010 – po této vyjížďce Fanánek proklel všechny velbloudy a zapřísahal se, že už nikdy v životě nevezme camelky do úst 2Egon Kulhánek 3Kavkaz 2013 – bláto 4Jižní Amerika 2015 – Mano del Desierto 52015 – Hana Ptáčková a novoroční projížďka pouští Atacama 4 5 3 2 BE YOURSELF 87

Jak logisticky náročná je taková motorkářská výprava? Nejjednodušší je dostat někam lidi. Pohyb lidí je dnes mnohem snazší než pohyb zboží. A čím exotičtější destinace, tím jsou tam většinou slo- žitější celní předpisy a byrokratické mechanis- my. Když jsme jeli Jižní Ameriku, tak jsem v jed- nom okamžiku zjistil, že neexistuje síla na této zeměkouli ani kolem ní, která by mohla naše motorky dostat z celního procesu dříve než za měsíc. A stejně dlouhý je ten proces i cestou zpět. Takže jsme usoudili, že musíme jet na vy- půjčených motorkách, což byl asi největší ká- men úrazu celé cesty. Ty motorky byly v pekel- ném technickém stavu a my jsme s tím celou cestu zápasili. Ale i to je součást dobrodružství, i když nepříjemná. A ta příjemnější? Cestování je o tom, že člověk chce poznat nejen přírodu, ale celkově tu zemi. A součástí země jsou logicky lidé. Na Kavkaze jsme přijeli na louku tři tisíce metrů nad mořem. Usoudili jsme, že patří pánovi, kterého jsme tam potkali a který měl dva kilometry od ní svůj dům. Ze- ptali jsme se, jestli na louce můžeme stanovat, a on souhlasil. Začali jsme rozbalovat stany, když najednou vidíme, že se vrací. Řekl nám, ať stany sbalíme, pozval nás k sobě domů a tam nás pohostil. A to jsou nádherné zážitky. Ti lidé žijí tak, jako kdysi žily naše babičky. Jsou závislí na tom, co si sami vypěstují. A najednou vidíte, že to není o tom, jestli je fronta u kadeřníka dlouhá nebo krátká a jestli je internet rychlý nebo pomalý. Život je prostě o něčem jiném. A já si myslím, že pokud má na to člověk aspoň trošku náturu, měl by se do takových destinací podívat. Protože pak začne na spoustu věcí na- hlížet úplně jinak. 6 7 9 8 62015 – Kompletní tým s celníkem na chilsko- -argentinské hranici 72015 – Cestou necestou Altiplano Bolivie 8Kavkaz 2013 – focení pro partnery 9Turecko 2012 – výjimečně nekupujeme alkohol BE YOURSELF 88

PARTY NÁBYTEK nejširší nabídka na trhu

NOČNÍ ČEKANÁ JE NEJRYCHLEJŠÍ RELAXACE, JAKOU ZNÁM Libor Budínský archiv S trochou nadsázky by bylo možné využít slavného příběhu Dr. Jekylla a pana Hyda. Také Pavel Drahotský prochází zajímavou proměnou, když se ze seriózního bankéře stává nočním lovcem. Ale má ještě třetí tvář, která práci a koníček propojuje, a tou je pečlivý a svědomitý myslivecký hospodář. Pouze málokdo asi tuší, že uprostřed křivolakých uliček Starého Města v reprezentativních prostorech privátní banky sedí v ředitelském křesle jeden z nejprogresivnějších a nejzapálenějších českých myslivců. Pavel Drahotský, ředitel Saxo Bank pro Česko, Slovensko a Maďarsko, propadl mysli- vosti již před patnácti lety a oblíbené tvrzení, že má poněkud netradičního koníčka, v jeho případě pokulhává za pravdou. Je to totiž kůň či spíše životní poselství, kterému vedle rodiny věnuje téměř veškerý volný čas. „Není to žád- ný projev krize středního věku, na to to dělám už dlouho, ale stejně říkám, je lepší koupit si novou lintu, než dělat blbosti, které se při krizi středního věku dělají. A rozhodně je lepší běhat za liškami než běhat za holkami,“ směje se. Odsud už po svých – pohoří Tian Shan (ujgursky Hory duchů, čínsky Nebeské hory) BE YOURSELF 90

Dražší než golf Přitom mladý manažer nepochází z žádné mysli- vecké rodiny, a pokud by nějakého myslivce ve svém rodokmenu přece jen dohledal, bude to tak čtyři pět generací zpátky. Kde se tedy k lovec- ké vášni, a potažmo myslivecké starostlivosti, vlastně dostal? Paradoxně přes ryby, na které chodil už jako malý kluk. Když mu udice začala být malá, objevil svět myslivosti a rázem našel lásku na celý život. A jak je jeho zvykem, vzal to z gruntu. „Myslivost pro mě není vlastnit pušku a jít si občas něco zastřelit,“ říká Pavel Drahotský a dodává, že v jeho případě se z myslivosti stalo poměrně drahé hobby, které je inančně mno- hem náročnější než třeba oblíbený golf. Obnovený myslivecký ples Myslivecké zkoušky složil už v roce 2002, a pro- tože má chalupu u Lysé nad Labem, stal se jedi- ným Pražákem mezi tamními myslivci. A protože měl nejen spoustu energie a elánu, ale také řadu novátorských nápadů, brzy se stal mysliveckým lídrem – dnes je místostarostou honebního spo- lečenstva a předsedou místního mysliveckého spolku. Na myslivosti se mu líbí její tradice, ať už je to myslivecké oblékání, nebo třeba speci ická terminologie. Mnoho tradičních věcí se však vy- trácí, snad i proto, že chybí mladá krev, neboť věkový průměr myslivecké základny činí 60 let. Ve vlastní režii proto obnovil před třemi lety my- slivecký ples s nezbytnou zvěřinovou tombolou a slavnostními trubači. Ten se však koná jen jed- nou v roce, naopak práce na mysliveckých políč- kách a okolo chovu na něj čeká každý víkend. Absolutní relaxace „Myslivec není ten, kdo si pronajme honitbu, aby si šel zastřílet. To je lovec. Kdo má myslivost skuteč- ně jako srdeční záležitost, jako poslání, tráví mno- hem více času starostí o honitbu než samotným lovením. I když lov k tomu samozřejmě patří a pro mě představuje fantastickou relaxaci. Dvě tři ho- diny strávené v noci na posedu, kdy jsou zapojené všechny smysly, kdy člověk naplno vnímá samotu a les, to jsou chvíle absolutní relaxace, kdy zapo- menu na všechno a nádherně si vyčistím hlavu. Ale vůbec nejde o to, že bych si chtěl zastřílet. Když přijde devět zdravých kusů srnčího, tak nestřelím ani jeden,“ vysvětluje Drahotský s tím, že už se naučil chovat jako hospodář, který střílí tehdy, když musí selektivně odlovit nadbytečné kusy zvěře, hlavně přemnožené predátory, jako jsou lišky a divoká prasata. Devět lišek a jedna kuna „Jeden liščí páreček na tisíc hektarů je fajn, ale já mám za posledních pár týdnů slovených v revíru devět lišek a jednu kunu. A to není v pořádku. Měla by být nějaká pravidla, aby bažant dostal šanci, ale dneska nemá možnost odvodit mladá kuřata,“ stěžuje si mladý bankéř a myslivec v jedné osobě. Naráží na složitou situaci, v níž se ocitla česká příroda kvůli velké toleranci predátorů, kteří nemají v přírodě žádného přirozeného nepřítele. V českých lesích je díky plošnému očkování proti vzteklině velmi silná a zdravá populace lišek, již tradičně jsou přemnožená divoká prasata a záko- nem jsou chráněni také všichni draví ptáci, je- jichž populace opět velmi roste, a to na úkor ba- žantů či zajíců, kteří jsou jejich potravou. Myslivecká políčka Vedle odlovu predátorů začal nakupovat či pro- najímat pole v okolí honitby, kde vytváří takzva- ná myslivecká políčka, na nichž sází desítky nej- různějších druhů plodonosných stromů a keřů, aby měla zvěř co nejpestřejší stravu a současně klidové zóny, kde ji nebude nic rušit. Ale to zda- leka není všechno, neboť v bývalé myslivecké voliéře, kde myslivci dříve odchovávali bažanty, založil pokusný chov perliček, divokých krocanů či divokých králíků, které postupně vrací do vol- né přírody. Ale někdy sáhne do voliéry a vezme odtud něco dobrého rodině, aby ochutnala vý- borné a hlavně zdravé maso bez chemie. Parádní kozorožec Na chutnou zvěřinu nedá dopustit. „Čistě ulovená zvěřina je reálně poslední bio maso, které se dá sehnat, munice je nadzvuková, kulka způsobí tla- kovou vlnu v krevním řečišti, takže zvíře ztrácí vědomí dříve, než uslyší výstřel, a nepozná žádný stres, na rozdíl od zvířat z běžné porážky. A proto- že si zvěř vybírá, čím se pase, je její maso úžasné,“ vypráví Pavel Drahotský, který sám také rád vaří, ostatně má vystudovanou soukromou hotelovou školu, takže měl k vaření vždycky blízko. Přestože krajina Polabí se stala jeho druhým domovem a strávil v ní rozhodně více večerů než v pražských restauracích, za dosud největším loveckým zážitkem se musel vydat až do divoké- ho Kyrgyzstánu, kde na vzdálenost téměř půl kilometru ulovil výstavní kus kavkazského kozo- rožce s délkou rohů 131 centimetrů. A jak vzpo- míná, už samotný pohyb ve výšce čtyři tisíce metrů nebyl vůbec jednoduchý. Naštěstí mu na zdi visí životní trofej, a ne jeho parte. Krocan divoký – polabský tetřev Kráska a zvíře – Pavel s trpělivou chotí Mariánkou (myslivecký ples v Lysé nad Labem, leden 2016) BE YOURSELF 91

Jste novodobým zámeckým pánem? Rozhodně se tak necítím, na takovou pozici bych musel mít obrovské polnosti a k nim ještě podda- né, kteří by mi na zámek vydělávali. Mám ale je- nom kopec se zámkem a nikoho, kdo by mi do kasy odváděl daně. Vidím to tedy pořád stejně – podnikám v hotelnictví a gastronomii. Na zám- ku je to podnikání jako každé jiné, jen ještě o něco složitější. V čem? Řeším všechno, od kotelny přes zahradníka až po elektrikáře. Především je to však historická nemovitost, která byla postavena ve dvanáctém století a musí být zachována pro další generace. Má hradební zdivo, a to když krásně opravíte a na- hodíte na něj omítky, během pár let opadá. Kámen, z něhož je zámek postavený, neumí absorbovat vlhkost, tudíž jakmile začne mrznout, mráz fasádu roztrhá. Naprostá většina hradozámků, což je i Zbiroh, má tytéž starosti. Jsou to kamenné stavby a dnes, když mají mít fasády, vyvstává ohromný problém. V první řadě je samozřejmě nutné re- spektovat postupy určené památkáři, což zname- ná, že na Zbirohu nemůžeme udělat moderní fasá- dy podle soudobých postupů. Ve výsledku zámek, který byl kompletně zrekonstruován a po etapách od roku 2005 otevírán, má dnes už zase opadanou omítku a zvenčí opět potřebuje opravit. Uvnitř je stále krásný, ale venek mne trápí. Opět ho budeme muset schovat pod lešení a investovat do něčeho, co bude zase jen na pár let. Po delším čase jste se vloni vrátil na Žo ín. Jaký to byl pocit? Nádherný. Přiznávám, že se mi podíly Gastro Žo ín neprodávaly snadno, ale musel jsem, náklady na rekonstrukci zámku rostly a musel jsem se roz- hodnout. Ponechal jsem si Zbiroh, v Gastro Žo ín jsem držel deset procent a mnoho jsem toho jako minoritní podílník ovlivnit nemohl. Přitom byly věci, které se mi úplně nelíbily. A taky se mi úplně Petr Karban archiv Majitelem zámku Zbiroh a Agentury NKL Žo ín, s. r. o., která spravuje pražský palác Žo ín, je Jaroslav Pácha. Velmi dobře si uvědomuje, co svěřuje do rukou svých zaměstnanců. Možná i proto se spíše než jako zámecký pán cítí být ozubeným kolečkem v soukolí úspěchu. CHARISMA ZÁMECKÉHO PODNIKÁNÍ BE YOURSELF 92

V roce 1992 založil společnost Gastro Žofín, která byla výhradním dodavatelem gastrono- mie pro palác na pražském Slovanském ostro- vě a později koupila a kompletně zrekonstruo- vala zdevastovaný zámek Zbiroh. Společnost Gastro Žofín později rozdělil na dvě – jedna vlastnila zámek Zbiroh, druhá se dále angažo- vala na Slovanském ostrově v oblasti gastro- nomie a cateringu. Kvůli velmi nákladným opravám zámku postupně téměř celou cate- ringovou společnost prodal a ze Žofína se stá- hl. V roce 2015 se rozhodl na Žofín vrátit, kou- pil proto Agenturu NKL, která palác Žofín spravuje již od roku 1994. Dnes tato společ- nost spravuje jak palác, tak zámek. Hostům kromě prohlídek hradu a vynikajícího jídla nabízí i ubytování a organizaci celé řady klientských událostí od konferencí až po svat- by, a to jak ve městě, tak na venkově. Jaroslav PÁCHA obyčejně stýskalo. Proto jsem začal hledat cestu, jak bych o dění na Žo íně mohl opět rozhodovat. Výsledkem bylo, že jsem se loni rozhodl koupit Agenturu NKL, která má Žo ínský palác v proná- jmu už od roku 1994. Jsem zpět v plné síle. Asi pocit zadostiučinění, že? Jistě, i ten cítím. Ale především je to o velké práci, kterou si zámek Zbiroh i Palác Žo ín vyžadují, takže na nějakou velkou satisfakci vlastně ani nebyl čas. Je to jako pohlazení, když se zadaří něco takového, ale hlavně výzva. Musím pracovat ještě víc, protože chci, aby se oba ty překrásné objekty rozvíjely správným směrem. Jsem proto opravdu rád, že jsme naši současnou obchodní politikou přilákali na Žo ín více zájemců. Otevřeli jsme jej více veřejnosti. Připravujeme daleko větší množství svateb, konferencí, setkání či jiných událostí, než tu bylo kdy dříve. Hostíme znovu i taneční, které mají na Žo íně dlouhou tradici. A to je opravdu potěšení. Které ze sídel potřebuje více vašeho času? Nemám to rozdělené, ale snažím se polovinu pracovního času trávit na Žo íně a polovinu na Zbiroze. Ve skutečnosti mi času pro Zbiroh zbývá daleko méně, protože předtím jsem do zámku naopak investoval jeho naprostou vět- šinu. V obou projektech ale vidím synergii. Ná- klady ve irmě se podstatně snížily, protože od- vádíme stejnou práci na obou místech. Zámek Zbiroh představuje v podstatě stejný koncept jako palác Žo ín, jen je obohacený o hotel a stojí na venkově. Je to pro vás nějaký rozdíl, vést jednu irmu, nebo dvě? Změnily se třeba nějak vaše hodno- ty nebo priority? Pociťuju větší zodpovědnost. Když podnikáte, máte zodpovědnost za své zaměstnance, za celý tým. V současné době zaměstnáváme skoro sto padesát lidí. Mým úkolem je postarat se, aby celá irma fungovala, jak má. Aby za- městnanci dostali včas své výplaty a aby vůbec bylo ty peníze z čeho vyplácet. Takže ať máte jednu irmu, nebo dvě, máte pořád tytéž sta- rosti, jen rostou. Proč mít malé starosti, když můžete mít velké, že? Gastronomie a personál, to je věčné téma… Je. V letech 1994–2002 prošlo gastro provozy Žo ína více než čtyři a půl tisíce lidí! To mluví přece samo za sebe. Dnes je u nás přezaměst- nanost a lidé nemají sebemenší důvod vážit si práce. O to víc vyniká současný tým na zámku i na Žo íně – myslím, že se mi podařilo vytvořit dobrý kolektiv, a jsem za to vděčný, protože bez nich bychom mnoho nezmohli. Ano, jsem majitelem irmy, ale jsem stejně jenom součástí soukolí. Jsem sice hybatelem všeho, ale záro- veň jsem jen malé kolečko. To zaměstnanci se musí postarat o všechno kolem. Já můžu mít nějaké vize, názory, ale výsledek záleží hlavně na nich. BE YOURSELF 93

Název před více než sedmi lety Lenka Kocourková s manželem nezvolili ná- hodou. Když už se rozhodli, že světu nadnárodních korporací dají sbohem a vymyslí si vlastní projekt, trávili mnoho času doma. A začali si víc všímat, co dává jejich domovu jedinečnost. Co dělá to, že se doma můžete cítit jako doma. Z obyčejného zájmu se stal neoby- čejný příběh. Začal exkluzivním dovozem ev- ropských značek interiérového designu, tedy velkoobchodem a za necelý rok dospěl k luxus- nímu obchodu na prestižní adrese v pražském Palladiu. Obchodu, který i vašemu domovu může dát duši… Od rodin pro rodinu Nemělo by vás překvapit, že drtivá většina toho, co À la maison nabízí, pochází z produkce evrop- ských rodinných irem. „Vždy se nám to zatím osvědčilo, protože rodinná irma se nikdy neposta- ví za nekvalitní výrobky, jde přece o jejich prestiž. Některé z irem mají za sebou rodinnou tradici i několika generací. A to je pro nás důležité, proto- že nechceme být jen dovozcem čehokoliv do bytu, vždy se díváme na kvalitu, jedinečnost, design… První kontakty se většinou odehrávají na veletr- zích v Miláně či Paříži, které jsou evropskými cent- ry designu. Ale základ je v tom, že se seznámíme s majitelem, vidíme jeho vizi i to, jak se ke své značce staví. Ty vztahy jsou pro nás důležité, s vět- šinou majitelů totiž každoročně konzultujeme svoje i jejich plány, my nasloucháme jim a oni nám a vzájemně se snažíme si splnit to, co je možné,“ poodhaluje Lenka Kocourková základ, z kterého vyrůstá irma, jejíž ambice rozhodně nekončí u jednoho obchodu. Vyvíjejí a vyrábějí vlastní produkty, otevřeli kancelář v pražském New Li- ving Center, začínají se stávat partnery architek- tů a designérů. Jedinečnost a kvalita Lenka, která stojí za výběrem značek a produktů, má neobyčejně vytříbený vkus a nejspíš i šťast- nou ruku. Co se jí zalíbí, to se může pyšnit jedi- nečností a kvalitou. Posuďte sami: Möve je tradič- ní německá rodinná značka kvalitního koupelno- vého froté, jejím šéfdesignérem je dnes Michael Ungerer, který více než dvě desítky let pracoval na značkách Wolfganga Joopa. Ashleigh Burwood Aby DOMA byl DOMOV Koncept À la maison má sice francouzský název, ale je ryze český. A přináší k nám z celého světa značky, za nimiž stojí povětšinou rodinné irmy, které svým produktům dávají kvalitu i jedinečnost. A takový může být i váš domov. Valerie Saara archiv À la maison BE YOURSELF 94

je britská rodinná irma, jejíž luxusní aroma- lampy zná celý svět. Balmuir je pro změnu inská rodinná irma vyrábějící bytové doplň- ky z vysoce kvalitní buvolí kůže, mohéru, kaš- míru, alpaky a lnu. Značka Christian Fischba- cher udržuje již v šesté generaci bezmála dvousetletou rodinnou tradici výroby interié- rových textilií, ložního prádla, závěsů, záclon a potahových látek. Daunenstep je značka irmy rodiny Eccel, kterou proslavily peřiny a polštáře z čistého husího prachového peří. Jen ta francouzská irma zatím chybí. „Trochu paradox, že, francouzský název, a žádná fran- couzská značka,“ usmívá se Lenka. Pro pořá- dek nutno dodat, že české značky zastupuje Ateliér Lesov s porcelánem Thun. A nemusí zůstat jen u této značky. „Nic, co může udělat byt hezčím a výjimečným, předem neodmítám. Je jen jediná věc, kterou nikdy nedokážeme na- bídnout – rodinnou atmosféru, kterou si vytvá- řejí lidé sami navzájem,“ loučí se paní českého domova s francouzským jménem. BATH & BEAUTY BY MÖVE přináší pro letošní zimu jedinečnou řadu ručníků, osušek a županů, která vznikla ve spolupráci s experty Biotherm – froté je obohaceno o vyživující vitamin E, a to přináší trojí efekt. Pokožka při dotyku s tkaninou dostává vyživující péči, regeneruje a lehce hrubý povrch froté ji povzbudivě masíruje. Möve & Biotherm kvalita garantuje, že tento efekt přežije i sto vyprání. BATH & BEAUTY BY MÖVE přináší pro letošní zimu jedinečnou řadu ručníků, osušek a županů, která vznikla ve spolupráci s experty Biotherm – froté j b h ži jí í je obohaceno o vyživující vitamin E, a to přináší trojí efekt. Pokožka při dotyku s tkaninou dostává vyživující péči, regeneruje a lehce hrubý povrch froté ji povzbudivě masíruje. Möve & Biotherm kvalita garantuje, že tento efekt přežije i sto vyprání. BE YOURSELF 95

3Designové zastřešení CORSO ULTIMA zvyšuje komfort bydlení 4Oblíbený nízký model VIVA vhodný do každé zahrady 1Posezení s přáteli pod zastřešením CORSO nepřeruší ani déšť nebo vítr 2Nejnižší bazénové zastřešení na trhu TERRA DOTVÁŘÍME DOMOV… Každý si rád vychutná zasloužené chvíle odpočinku, obzvláště po dlouhém a mnohdy stresujícím dni. Chvíle odpočinku, soukromí a bezpečí, které dokáže zajistit jen vlastní dům, kterému jsme věnovali tolik energie, abychom se zde cítili skutečně dobře. Alukov 4 3 2 1 Příroda na dosah z pohodlí vaší terasy ADVERTORIAL 96

4 Domov je pro každého jen jeden. Ať už sami, s rodi- nou nebo s přáteli si v důvěrně známém prostředí vyčistíme hlavu a načerpáme síly do nového dne. Může to být u sklenky vína nebo u dobrého ilmu, v křesle, posteli nebo ve vířivce, ale hlavně tak, jak je nám příjemné. Je proto pochopitelné, že se snažíme mít doma elegantní a zároveň útulné prostředí, ve kterém je nám příjemně a do kterého se vždy rádi vracíme. Žádné náhražky, jen pr- votřídní kvalitu, stejně jako u oblečení, doplňků nebo jídla. Domov musí být pro každého zkrátka dokonalý. www.alukov.cz 4 ADVERTORIAL 97

BE CLEVER Dům v Praze na Josefově, v Břehové ulici číslo 8, patřil kdysi Tomáši Baťovi. Dnes jsou v něm exkluzivní apartmány společnosti Prague City Apartments. Některé z nich jsou takové skvosty, že na internetu byste je v běžné nabídce hledali marně. 98

Schodiště na fotogra ii Jakuba Hněvkovského je důkazem citlivé rekonstrukce, která dala domu účel, a přitom dokázala zachovat jeho hodnoty i krásu. Z DAT DĚLÁME ZNALOSTI Petr Herian, NEWTON Media Z P P 100 ZAČALO TO RÁDIEM Jiří Konečný, Elko EP Z J 108 POJIŠŤOVNICTVÍ? ZÁSADNÍ JE DOBRÁ POVĚST Jiřina, Jiří a Pavel Nepalovi, Renomia 104 ZETHNERŮV BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK Vojtěch Zethner, Xmarton ZE TR Vo 112 KOUČ JE PREVÍT Vladimír Tuka, kouč koučů T ů 102 ET ZE TRH KOMERČNÍCH NEMOVITOSTÍ V PRAZE JE STABILNÍ Martin Skalický, Cimex Group Í 110 JAK SE DĚLÁ RYCHLÁ VODA Jiří Vysoudil, Aquacentrum Pardubice A e 106 99

Z DAT děláme ZNALOSTI Když jsem poprvé zaznamenal značku Newton, považoval jsem ji za zahraniční společnost z velkého světa. Neuměl jsem si představit blázna, který by v době, kdy internetové připojení bylo vytáčené přes telefonní linky a na Staroměstském náměstí spolehlivě fungoval papírový archiv Ústavu novinářské informace a dokumentace, s něčím takovým přišel u nás. Existuje. Jmenuje se Petr Herian. Co vás to napadlo, vytáhnout v roce 1994 na Čechy s digitálním archivem? Po škole jsem nastoupil do jedné inanční skupi- ny mladých manažerů, kteří si řekli, že by chtěli mít znalostní databázi a standardně, jako všude jinde, se četly články a zatrhávalo se a taky se vršil seznam článků, které se nestihly naskeno- vat. Jednoho dne mne poslali koupit elektronic- kou podobu novin. Tak jsem šel do Lidových no- vin, že bychom chtěli elektronickou verzi. Jenže to byl velký omyl, psali v T602 a rozdíl mezi tím, co napsal novinář, a tím, co zalomil gra ik a co šlo do tiskárny, byl obrovský. Oni v podstatě žádnou elektronickou podobu svých novin neměli. Ale dohodli jsme se, že když vymyslíme, jak to udělat, tak s námi budou spolupracovat. Fáze hledání měla své porodní bolesti, ale nakonec jsme s ko- legou programátorem napsali tehdy unikátní systém, jak z tiskárny z postscriptového souboru články zase zpátky vrátit do elektronické textové podoby. Mezitím inanční skupině poněkud došly peníze a najednou jsme v roce 1995 byli v situaci, kdy jsme měli předplacené nájemné a nějaké počítače, ale zůstali jsme s programátorem Marti- nem dva a začali jsme dělat monitoring. Dali jsme každý dvacet tisíc, dva roky nás živily manželky a my jsme vytvářeli systém skutečného elektro- nického monitoringu. Pikantní bylo, že když nám fungoval, vyhráli jsme výběrové řízení pro Senát, který vznikl v roce 1997, a protože senátoři byli zvyklí na papírové výstřižky, tak jsme pro ně elektronický monitoring zase analogovali, každý výstup jsme v šest hodin ráno sedmdesátkrát vytiskli, naložili do favorita a každé ráno odvezli do Senátu. Byli jsme jedni z prvních, kdo vůbec začal dělat v Evropě a možná i na světě elektro- nický monitoring tisku. Protože světové agentury šly přirozenější cestou, z nůžek přešly na kopírky a z kopírek na počítače, jejich klíčovou kompo- nentou byl článek, jak vypadal v novinách. Vy jste věřil, že o takovou službu bude zájem? Ani jsem nestačil věřit či nevěřit, šlo to strašně rychle. První velký klient byla BIS, ti si nás po- chvalovali. Pak ministerstvo inancí a další. Oni si to řekli sami, my jsme vlastně ani nemuseli ob- chodovat. Byli jsme jediní a byli jsme rychlí, ráno to nikdo neměl. Během dvou tří let jsme měli řadu významných klientů. A dneska jste evropská špička a kupujete jiné velké hráče… Dnes jsme v deseti zemích, máme 500 lidí, letos jsme nově založili pobočku v Londýně. A taky jste zkompletovali portfolio služeb. Ano, monitorujeme nejen tisková média, kterými to všechno začalo, ale sledujeme televizi i roz- hlas, přidali jsme internetová média a nejnovější produkt je podle mě produkt budoucnosti, je to analýza obsahu sociálních sítí. To jsou ale nepředstavitelná kvanta dat se spoustou hlušiny… Sledování sociálních sítí není úplně klasický mo- nitoring, protože samozřejmě relevance informa- cí je jiná, pravdivost je jiná, takže spíš se vyhod- nocuje kvantita nad informačním zásahem. Ale zase jsou rozdíly – analýza žurnalistů na Twitteru má i informační hodnotu, ale obecně na sítích sledujeme výskyty a vnímání značky, hodnotíme pozitivitu, negativitu jednotlivých zmínek či jevů. Vyhodnocujeme, jak se komunikují kampaně, jaký kde měla zásah, zda konkrétní aktivity vyvolaly odezvu a jakou. Je to úžasně zajímavé a vlastně to může i nahradit docela drahé výzkumy trhu. Jaký prostor pokrýváte svým monitoringem? Vlastní pobočky máme ve střední a východní Evropě, ale monitorujeme celý svět. Když budete chtít otevřít pobočku v Indii a budete chtít vědět, jaké je tam podnikatelské prostředí, umíme to. Jsme členy asociace monitorovacích agentur a máme s nimi velmi dobré vztahy. Pracujete i s hlasem… Určitě, to je postup budoucnosti, dneska už malé děti na mobilu moc nepíšou, častěji diktují. Já jsem si to uvědomil už někdy v roce 2000, když jsem na konferenci ve Švýcarsku viděl Izraelce, kteří používali první aplikaci od IBM. Nebyl to dokonalý systém, ale už tehdy tvrdili, že jim to šetří třicet procent času. Hned jsem to konzulto- val s IBM v Česku, pan ředitel Šedivý měl obrov- ský výzkum, ale s českým trhem mě poslal do háje, že je prostě malý. Tak jsme začali vyvíjet s libereckou vysokou školou vlastní systém. Oni poskytli mozky a my obrovské databáze dat. Takže umíme do textové podoby převádět hlaso- vé výstupy z televize a rozhlasu a také jsme vyvi- nuli vlastní diktovací systém pro slovanské jazy- ky, kde máme nejlepší výsledky. U hlasu je to ale složité, dost často nezáleží na obsahu slov, ale na tónu, barvě, důrazu, kontextu… Co vlastně dokáže dnes počítač správně vyhodnotit? Umí se naučit rozlišovat měřitelné charakteristi- ky – hlasitost, délku, pomlky, sprosté slovo třeba, do jisté míry i napětí v hlase. Tohle ale ještě ne- používáme. Výsledky zatím nejsou úplně vyho- vující. Hodně se o tom mluví i v negativních souvis- lostech… Jasně, protože ono to má spousty dalších konsek- vencí. Třeba hlasová biometrie. Vy poznáte, kdo mluví, ale abyste mohl použít vzorek lidského hlasu, musíte mít souhlas uživatele. Na tom skončilo využití u některých bankovních systé- mů. Hlasový otisk je jako otisk prstu, ale na roz- díl od něj je snadněji zneužitelný, jakmile ho jed- nou máte, můžete ho použít jakkoliv. Tak napří- klad bych mohl zavolat vaším hlasem vaší ženě. Rozložit můj záznam a syntetizovat na jiná slova? To ne, ale lze na můj projev nasadit váš hlasový výstup. Když budu mít váš hlasový otisk, dokážu svůj text přečíst vaším hlasem a uložit jako hla- sový záznam. Taková kukačka trochu. No právě. Ta zneužitelnost je obrovská. Takže to není jenom o tom, co technologie dokážou, Petr Karban archiv Petra Heriana BE CLEVER 100

ale dnes hodně o tom, kde a jak bychom je chtě- li používat. Data, informace, znalosti. Tři podobná slova, naprosto různé významy. Není jedním z pro- storů pro váš rozvoj i pole edukace? Naučit lidi používat data, aby se z nich staly informa- ce, a ty pak kultivovat na znalosti? Určitě je to rovina, která je obecně velmi málo využívaná. My především umíme v datech na- lézt informace a pomoci k tomu, aby se z nich staly znalosti. Jenom v české a slovenské data- bázi máme přes 200 milionů mediálních zpráv. Tohle pole je velká výzva, ale musíme se naučit tyto služby správně nabídnout, aby uživatelé vnímali přidanou hodnotu, o které se teď baví- me a která je daleko vyšší než jen monitoring konkurence v médiích. Ale vezměte si třeba sys- témy včasného varování, kde vůbec nemusí jít jen o přírodní katastrofy, ale o situace s pří- mým dopadem na byznys. Nebo ochrana autor- ských práv. To jsou přesně oblasti, kde když z dat dokážete vytvořit znalost, může vám za- chránit celý byznys. Je česká společnost, která se během své více než dvacetileté historie stala evropskou špičkou na poli mediálních analýz a moni- toringu médií. Společnost spoluzakládal a do roku 2007 vedl Petr Herian, který se před několika měsíci do jejího čela jako majoritní vlastník zase vrátil. Soustředí se především na mezinárodní sítě, strategický rozvoj produktů a služeb a lidské zdroje. NEWTON MEDIA, a. s. BE CLEVER 101

Nejsou naše přání a představy často jen vnitř- ní iluzí? A když se naplní, poznáváme, že to vlastně není to, co jsme chtěli. Že nám to nic nepřineslo. Ať chceme, nebo nechceme, jsme hnáni našimi tužbami. Sny nám ukazují ideální budoucnost. Dříve se tvrdilo, že člověka odlišuje od ostatních živočichů inteligence, tedy schopnost zpracová- vat informace. Dnes se ukazuje, že tou nejvý- znamnější odlišností je představivost. Představy imitují budoucnost. A jsou nesmírně důležité proto, abychom věděli, kam směřujeme. Takže první kroky kouče by měly směřovat k tomu, aby zjistil, proč jste vlastně přišel. Vede vás k tomu, abyste přemýšlel nahlas. A je prokázáno, že v ta- kových chvílích se vám zpomalí myšlenky a mno- ho věcí začne člověku docházet. Konkretizujete svá přání, stávají se uchopitelnějšími. Pojmenovaný problém má vždy řešení. Ten nepojmenovaný se řešení vzpírá. Nejde zdaleka jen o problémy. Každou vteřinu zpracováváme dvanáct milionů bytů dat, ale jen zlomek z nich vědomě. Dovedete si představit ten chaos? V tom se ztrácíme. A potřebujeme psychiatry, psychoanalytiky, psychoterapeuty, kouče… Proč si neumíme vše ujasnit sami? Uměli jsme to dříve nebo to nebylo tak důležité? Já myslím, že je ta schopnost stále stejná. Že se lidé v sobě vlastně nikdy nevyznali, vždyc- ky hledali kotvu. Vezměte šamany, náboženství… Přemýšlíme rychlostí šest set slov za minutu, mluvíme rychlostí dvě stě slov, píšeme rychlostí sto slov. Mluvení a psaní zpomaluje mysl. Proto vyhledáváme možnost povídat si s kamarády, KOUČ JE PREVÍT Petr Karban archiv Vladimíra Tuky „Váš svět je váš. Je utvářen vašimi zkušenostmi, jejich jednotlivé střípky do sebe zapadají a jen vy víte, co znamenají. První úloha kouče je proto zjistit, co pro vás znamenají vaše vlastní slova,“ říká Vladimír Tuka. Kouč, který – kromě jiného – učí kouče. BE CLEVER 102

ujasňujeme si tím sami sebe. To není špatná ces- ta. Ale kamarád vás vyslechne, bude se zajímat o problém a řekne vám, jaké vidí řešení. Kouč ne. Kouč není kamarád, kouč je prevít. On se bude zajímat o váš svět, aby mu porozuměl a aby sly- šel to, co vy sám v sobě neslyšíte. Pokud kouč naslouchá pouze vašim slovům, je málo užitečný. On musí naslouchat vašim myšlenkám, tomu, co je na pozadí. Takže ta cesta s koučem… … je virtuální prožití budoucnosti. Vy jste v nějaké situaci, kterou spolu pravdivě pojmenujeme, a já vás provedu představami, co se stane, když učiníte rozhodnutí. A pak je to na vás. Je to vaše cesta, ne moje. Ale budu se vás příště ptát, co jste udělal, a zejména, co jste se díky tomu o sobě pro sebe dozvěděl. Abychom si rozuměli, nenabízím řešení a neudělám je za vás. Je důležité si uvědomit jednu věc – to, co nazýváte světem, není svět, je to jeho odraz ve vaší mysli. A ten můžete změnit jen vy. Co s falešnými pocity? Nejsnáze a nejčastěji přece lžeme sami sobě. Ten odraz ve své mysli nemusíte jen měnit, mů- žete jej i přijmout. Z mého pohledu je jedno, kde je problém, důležité je, že vám něco neladí. Kdy- by ano, nikdy mne nebudete hledat, nebudete nespokojen. Naši pozornost strhává to, co je v nepořádku, a neumíme si příliš všímat toho, co je v pořádku. Velmi schematicky řečeno, problém je obvykle v nerovnováze tří rovin. Jedna rovina jsou ideje, druhá schopnost je uskutečnit a třetí síla či vůle je uskutečnit. Když budete mít ideje a nebudete mít schopnosti je naplnit, budete nespokojený. Stejně tak, když budete mít schop- nosti a nebudete mít sílu nebo vůli. Soulad těch tří rovin je základem rovnováhy. Když nebudu mít ideje ani schopnosti ani sílu, paradoxně budu v pohodě. To dává smy- sl. Proč ale jsou nespokojeni často velmi úspěšní lidé? Jsou krátkodobá uspokojení, v podstatě požitky – kariéra, auto, dům, majetek, moc… A pak jsou ta dlouhodobá, třeba naplnění určitých jen podvědo- mých pocitů či potřeb. Ta jsou stejně důležitá, pro- tože my lidé jsme tvorové sociální. I hrozby vní- máme nejen fyzické a biologické, ale také sociální. Problém je trochu v tom, že krátkodobá uspokoje- ní nás zaměstnávají natolik, že vše ostatní vytlaču- jí či potlačují. Ale může přijít moment probuzení – všechno mám, všeho jsem dosáhl, a co? A je to stále častější, možná i proto, že v dnešních mož- nostech se často čtyřicátníci ocitají na vrcholu kariéry, už není kam postupovat a skutečně všech- no mají. Jsou zvyklí jít dvacet let den co den strmě nahoru, najednou tam jsou a nevědí, kam půjdou příštích čtyřicet let. To může být problém. Vy pracujete často i s manažerskými týmy. Co těm jako kouč můžete dát? Nechci se pouštět do debat o vzdělávacím systé- mu, ale znám řadu MBA programů. Žádný z nich neučí naslouchat. Jenže bez schopnosti naslou- chat není možné řídit. Debata o našem vzdělávacím systému by mohla být velmi zajímavá, vždyť se učíme v zásadě podle principů, které platily před dvěma sty lety… Právě. Tehdejší svět byl organizován a vnímán jinak, tehdy ty principy platily. Ještě v dobách ne tak dávných byli lidé placeni především za doko- nalost úkonů. Ale ta doba je pryč, dnes je velká část lidí placena za dokonalost myšlení. Jenže každý si přemýšlí po svém. Nemusíme se učit jednotlivosti, ale musíme se učit přemýšlet. Na- neštěstí není jedna pravda a jeden správný výsle- dek. A na to nejsme připraveni, pořád v sobě neseme ten mechanistický přístup. Třeba se školy změní a koučů nebude třeba… Nebo naopak. Protože umění vést, motivovat, koučovat bude ještě důležitější. A i když to bude škola učit nebo k tomu bude vést, nemyslím, že bude mít dostatečný prostor, aby vás to sku- tečně naučila. Řekl jste, že kouč ušetří člověku cestu meto- dou pokus-omyl. Není to škoda? Vždyť tou cestou se učíme nejlépe a nejsnáze. Myslel jsem to ale jinak. Vracíme se k představi- vosti. Vy nemusíte dělat chyby ve skutečnosti, vy je můžete dělat imaginárně. Prostě se s kou- čem zastavíte a představíte si, že jste udělali něja- ké rozhodnutí a v duchu si odžijete ten čas poté. Představivost je silná, ale realita může být jiná, v té skutečně prožité situaci. Ano, ale naučíte se přemýšlet i nad dopady svých rozhodnutí. Věřte, že to funguje lépe než to im- pulzivní a chaotické rozhodování. Není někdy zdravé vykašlat se na dopady a prostě se vyvázat z toho, co mě tíží, ať to stojí, co to stojí? Může být. Ale to už je vlastně racionální rozhod- nutí. Dozrajete k rozhodnutí a uděláte ho bez ohledu na následky, protože jste patrně připra- ven je nést. Nebo byla ta zátěž tak silná, že je vám to fakt jedno. Ale když si to projdete s kou- čem dopředu, půjde se vám potom po té skuteč- né cestě asi lehčeji. Stalo se vám, že jste dovedl někoho jinam, než původně chtěl? Není to dlouho, končil jsem spolupráci s jedním majitelem úspěšné irmy. Měl předem stanovené jasné cíle, čeho chce s mou pomocí dosáhnout. A když jsme se loučili, říkal mi: „Vláďo, nedosáhl jsem ničeho z toho, co jsem chtěl, ale můj život má najednou smysl, svůj řád, všechno v něm má své místo a čas a jsem v pohodě.“ Věčná otázka po smyslu života. Ta přece nemá odpověď. Nebo ano? Obecně ne, ale v sobě ji každý máme, byť třeba podvědomou. To jsou ty dlouhodobé potřeby, které naplňujeme. A je moc fajn umět tu odpo- věď vyslovit. Ulehčuje to život. Je jedno, jestli tomu říkáte smysl nebo poslání nebo cokoliv… Je to něco, co nás žene. Je tedy úlohou kouče pomoci nám to objevit? Spíš vytvořit podmínky k tomu, abyste si vše dokázal objevit sám. A pak vám věci začnou dá- vat smysl i nesmysl. A tak to má být. Vystudoval mezinárodní právo na Ky- jevské státní univerzitě a v 27 letech se stal atašé na stálé misi při OSN v Ženevě. Po deseti letech diplomatické praxe byl přijat na Ècole Nationale d`Administration, jedné z nejprestižnějších vzdělávacích institucí Francie, kde studoval spolu s bu- doucími ministry a premiéry. Po ukončení studia se rozhodl odejít z diplomatických služeb do soukromého sektoru.V roce 2006 odjel na Nový Zéland a začal studo- vat koučink. Seznámil se Dr. Davidem Rockem a stal se členem jeho mezinárod- ního týmu.V roce 2008 získalVladimír Tuka výlučnou licenci Rockovy australské školy Results Coaching Systems pro Česko a Slovensko a ještě v témže roce založil v Praze mezinárodní školu koučinku Re- sults Coaching Systems. Jako první Čech absolvoval postgraduální studium na Mid- dlesex University v Británii v programu Neurověda leadershipu. Vladimír TUKA BE CLEVER 103

POJIŠŤOVNICTVÍ? DOBRÁ POVĚST ZÁSADNÍ JE Zatímco v USA se řada úspěšných irem rozjížděla v garážích, největší středoevropská poradenská společnost v oblasti pojištění a risk managementu Renomia se narodila v obývacím pokoji bytovky v Hranicích na Moravě. Právě tam její zakladatelka a ředitelka Jiřina Nepalová položila v roce 1993 společně se svými syny Jiřím a Pavlem základ irmy, která má dnes v rámci celé skupiny přes tisíc zaměstnanců a spolupracovníků působících v mnoha zemích Evropy a SNS. Martin Záruba Jakub Hněvkovský Jaké vlastnosti by měl mít skutečně dobrý pojišťovací makléř? Jiřina Nepalová: To je jednoduché. Musí mít rád své klienty, musí jim být schopen dobře poradit a mít velký smysl pro odpovědnost. Jiří Nepala: Na prvním místě pro něj musí být zájem o klienta, protože právě na jeho straně stojí. Důleži- té je také to, že pojišťovnictví opravdu rozumí. Pavel Nepala: Měl by sledovat vývoj pojišťovnic- tví a vlastně celého inančnictví, být inovativní, vzdělávat se i v oborech svých klientů, aby mohl vnímat a posoudit jejich rizika. Musí mít rád peníze, nebo platí, že ti nejlepší to nedělají pro svou provizi? Pavel Nepala: Ty nejlepší irmy v našem oboru ve světě mají poslání a silnou kulturu. Jde jim oprav- du o službu klientovi. Jsou to slušné a profesio- nální společnosti. Lidé, kteří v nich pracují, mají svoji čest. Když svou službu dobře odvedou, do- stanou dobře zaplaceno. Ale na prvním místě je přínos pro klienta. To samé ale přece platí také o vás. Také u vás je stěžejní iremní kultura. Byl to od samého počátku záměr? Jiřina Nepalová: Kdyby to tak nebylo, asi bychom nebyli řadu let největší na trhu. Neměli bychom tolik klientů, kteří jsou nám dlouhodobě věrní. Zároveň by u nás nepracovali ti nejlepší lidé v oboru. Role pojišťovacího makléře je hodně speci ická, na počátku většinou není „produkt“, ale je to určitá „chemie ve vztahu“, vzbuzení dů- věry a její pěstování. Jak vlastně vypadala geneze Renomie? Jiřina Nepalová: Do oboru pojišťovnictví jsem vstoupila v roce 1978, pracovala jsem jako likvi- dátorka v pojišťovně, po revoluci jsem vedla agenturu pojištění průmyslu pro region Přerov. Když na trh vstoupili další pojišťovny a makléři, cítila jsem, že nejsem schopná nabídnout klien- tům všechno, co bych si přála a co by si zaslouži- li. A také mě lákalo podnikání. Tak jsem se i na popud svých synů rozhodla, že odejdu z pojišťov- ny a založím makléřskou irmu. Ovšem s přísli- bem, že mi pomohou, což také udělali. Co vás na pojišťovnictví baví? Pavel Nepala: Náš obor je o tom, že umíme dávat dobré rady. A čím jsou naše rady lepší, tím je to i pro nás zajímavější. Výzva je vytvořit špičkovou, silnou, mezinárodní irmu. Přitažlivé je to, že můžeme realizovat představy, které se nám rodí v hlavách. Pracujeme ve irmě, ve které jsme ak- tivními akcionáři, a zároveň děláme mezinárodní byznys. Baví mě, že děláme pojišťovnictví s lid- skou tváří. Nám nejde o to, sjednat pojistku za každou cenu, my chceme nabídnout ty nejlepší možné služby a řešení týkající se ochrany rizik. Jiří Nepala: Nevěřil bych, jaké možnosti a příleži- tosti pojišťovnictví přináší. Jak je to pestré, jaká šíře znalostí a služeb je třeba, jaké klienty člověk pozná a má možnost získat vhled do jejich oborů. Baví mě, když umíme něco vyřešit, zvlášť pokud jde o něco nestandardního. Jiřina Nepalová: Role makléře jako skutečného poradce vychází z poznání klienta a jeho potřeb. Dokážeme pomoci, aby například minimalizoval riziko škody. Škody nejsou v jeho zájmu. Zájmem je, aby vše fungovalo, a my tu jsme od toho, aby- chom pomohli v oblasti řízení rizik. Mě také velmi baví, že mohu být u toho a vidět, že se našim klientům daří, vidím, jak rostou a expandují do zahraničí. Mohu tak sdílet jejich radosti a starosti. Je povzbuzující mít důvěru skvělých lidí, které každý den potkávám. Člověk žasne nad tím, jak šikovní lidé v České republice žijí. Sdílím jejich energii, a proto nechci ani v mém věku o tuto pří- ležitost přijít. To všechno je našem oboru krásné. Jste akcionáři. Paní Nepalová je ředitelka, synové vrcholoví manažeři. Je výhoda pohy- bovat se v prostředí rodinné irmy? Jiřina Nepalová: Jsem přesvědčená, že je to výho- da. Jsme si blízcí a máme k sobě velkou důvěru. Víme, co chceme. Co chceme teď i co budeme chtít v budoucnu. Funguje to dvacet čtyři let. Spo- jení mé generace s tou mladší přineslo plusy. Já měla zkušenosti, synové zase nápady a byli a jsou více odvážní než já. Je normální, že občas přijde rozpor, protože jsme tři silné osobnosti, ale zatím jsme se vždy domluvili. Jiří Nepala: Je to jednoznačně výhoda, protože pro mě je v podnikání naprosto elementární dů- věra. Máme společný zájem a v klíčových věcech jsme měli vždy shodu. Přijdou okamžiky, kdy je potřeba si něco ujasnit, ať už směr vývoje, nebo kompetence, protože už přece jen nejsme irma o padesáti lidech. Ale máme vždy snahu se shod- nout tak, aby to všem vyhovovalo. Pavel Nepala: Máme i dohodnuté mechanismy, jak si to vyříkat, když máme odlišné názory. Do- BE CLEVER 104

jde na představenstvo, setkáme se, popovídáme si, hlasujeme... (rozesměje se) Jiřina Nepalová: Někdy to není lehké, ale není to nic, co by nás mohlo rozdělit. Naše někdy bouřli- vější diskuze nejsou nic jiného než prostá výmě- na názorů směřující k jedinému cíli. Aby se irmě dařilo i nadále v silném konkurenčním prostředí a poskytovala profesionální služby. Jste pyšní, kam jste dokázali z rodinného obýváku irmu posunout? Jiřina Nepalová: Necítím, že bych měla říkat „hurá, máme super irmu“, stále mám velkou po- koru. Samozřejmě, že mám radost z toho, že se mi společně s Pavlem, Jirkou a dalšími kolegy podařilo vybudovat Renomii. Jiří Nepala: Cítím obrovskou odpovědnost vůči klientům i našim zaměstnancům. Dnes jsme vel- ká a mezinárodní společnost, ale beru to jako fakt a soustředím se spíš na budoucnost, aby i ta byla stejně pozitivní. Pavel Nepala: Díky propojení se světem neustále vidíme, že věci jdou dělat lépe. Proto hlavně mys- líme na budoucnost, i když můžeme být spokoje- ní s tím, kde dnes jsme. Je složité držet krok se světem? Pavel Nepala: Je to náročná výzva. Potřebujete k tomu tým, který má chuť a vášeň pro nové věci. Ten musí absorbovat věci ze zahraničí a přenášet je do práce v regionu. Proto klademe takový důraz na osobnostní rozvoj. U nás má každý jistotu růstu, ale musí chtít na sobě praco- vat a snažit se. Jiřina Nepalová: Máme výhodu, že máme důvěru zahraničních partnerů, kteří nám svěřují své klienty. Fascinuje mě, jak jsou ochotní poskyto- vat své know-how, můžeme se jezdit k nim učit, vzdělávat se. Máme dobrou pověst a to je v na- šem oboru zásadní věc. Zaměstnáváte raději zkušené odborníky nebo si je spíše vychováváte? Jiřina Nepalová: Pro nás jsou nejdůležitější naše iremní hodnoty. Pokud by přišel špič- kový odborník, který by vybočoval svým cho- váním z  naší iremní kultury, tak by u nás neuspěl. Jiří Nepala: Máme zdravý mix kolegů. Máme absolventy, spoustu mladých šikovných lidí. Stejně tak zkušené lidi, u kterých je důležité, aby se dále rozvíjeli. Mohou mít vysokou od- bornost, ale zároveň musí pracovat na svých komunikačních dovednostech a nezapomínat na to, že důležité je to, jak ke klientům přistu- pujeme. Pavel Nepala: Hodnoty jsou základ, ostatní se dá doučit. Jsem optimistický. Když budeme dále budovat, co budujeme, zůstane naše ir- ma přitažlivá pro lidi. A my musíme mít odva- hu zaměstnávat špičkové a náročné kolegy. Jsou to lidé s ambicemi, musíme jim proto nabídnout zajímavé věci. Potřebujeme sebevě- domé lidi se svými názory, kteří jenom nepři- kyvují tomu, co my tři říkáme. Díky propojení se světem neustále vidíme, že věci jdou dělat lépe. Proto hlavně myslíme na budoucnost, i když můžeme být spokojení s tím, kde dnes jsme. BE CLEVER 105

Jak se dělá RYCHLÁ VODA „Všichni patrioti pardubického plavání čekali, jak dopadne rekonstrukce plaveckého bazénu, a dnes bez nadsázky patříme mezi pět nejúspěšnějších zařízení svého druhu u nás a připravujeme dostavbu další pětadvacítky,“ říká Jiří Vysoudil, ředitel pardubického Aquacentra, o kterém se tvrdí, že umí udělat rychlou vodu. Petr Karban Jakub Hněvkovský BE CLEVER 106

Připravujete rozšíření v době, kdy mnohá města nad dřívějšími investicemi do aqua- center pláčí, jejich boom se zdá být pryč. Co děláte jinak? Mnoho měst investovalo do atrakcí. Podívejte se na liberecký Babylon – dříve místo, kam se jez- dilo autobusy z celé republiky, dnes se potýká s problémy, zájem opadl, vyrostla konkurence. My bychom pouze na atrakcích, na aquazóně, taky nemohli existovat. Nejde o to, že by nebyl zájem, ale atrakce jsou především víkendová, možná odpolední záležitost. My potřebujeme svou kapa- citu využít celodenně. Jedeme na sto dvacet pro- cent, dostavba je nutností. U nás plave devadesát procent školek a škol z nejbližšího okolí, žijí tu čtyři plavecké oddíly, jezdí k nám na soustředění a kempy spousta oddílů z jiných měst, reprezen- tace, dokonce i ze zahraničí. Abychom zájem uspokojili, museli bychom bazén pro veřejnost vlastně zavřít, což samozřejmě nechceme a ne- můžeme. Existují studie, podle kterých Pardubi- cím chybí ještě tak pět bazénů. Neříkám padesá- tek, ale menších, školních, výukových. Takže nová pětadvacítka není ani rozmar, ani luxus. Vyděláte si na ni? My jsme obecně prospěšná společnost, zřízená městem Pardubice. Pracujeme od svého založení s provozní dotací, takzvanou vyrovnávací platbou, která pomáhá inancovat náklady na provoz zaří- zení. Určitě není v našich silách provoz aquacent- ra inancovat jen z vlastních zdrojů. Neznám u nás takové městské zařízení, které by to dokázalo. Provozní dotace jsou naprosto běžné u podob- ných zařízení i v zahraničí. Cílem bylo centrum rozjet a poskytnout tak městu a přilehlému okolí něco, co tu léta chybělo, nabídnout komfortní služby pro všechny věkové kategorie, od prcků až po důchodce. A to se daří. Pokud jde o inance, bylo cílem vyrovnávací platbu nezvyšovat, a to se také daří, přestože nás dost zatěžuje to, že ne- máme žádné komerční prostory – obchody, re- staurace, ubytování. S dostavbou dojde i na ně? Měl jsem takovou představu, ale musel jsem ji škrt- nout. Projekt dostavby stojí na dvou předpokla- dech, ke kterým jsem se zavázal. Že seženu na do- stavbu peníze, což věřím, že se s přispěním města Pardubice a díky spolupráci s ním povede, a že nám i ministerstvo školství schválí dotaci v maximální výši. Druhou podmínkou bylo, že ani po dostavbě, s rozšířením provozu, nebudeme chtít od města vyšší vyrovnávací platbu. Není to manažerská sebevražda? Náklady na provoz přece výrazně vzrostou… Necítím se jako sebevrah, je to reálné. Přestože s ubytováním a stravováním by to bylo snazší, pře- devším s ohledem na zájemce o soustředění a tré- ninkové kempy. Ale rozpočet na dostavbu překročit nemůžu, a pokud chceme kvalitní bazén, tak tam rezerva na nějaké ubytovací a stravovací kapacity prostě není. Což je škoda, protože ono to má ještě jeden efekt – běžný provoz jsou vlastně pořád jed- ny peníze, které si mezi sebou posunuje město, naše sportovní kluby a my. Město dotuje kluby, které nám platí za služby a my ty peníze zase odve- deme městu. Zatímco peníze klubů z jiných měst a ze zahraničí, to jsou peníze, které přijdou zvenčí a zůstanou tady. Již dnes máte v bazénech více než tisíc lidí kaž- dý den, to je docela unikátní, vždyť je to víc než jedno procento obyvatel ve městě. Dá se to číslo ještě zvyšovat? Myslím, že výrazně už ne. Cestou je udržet komfort a nabídnout služby. Což je ten směr, na který se chceme soustředit. Může mít více podob. Nabízí se rozšíření rehabilitačních služeb a spolupráce s nemocnicí, nabízí se větší šíře aktivit a výuky zaměřených na děti. Příkladem jsou naše příměst- ské tábory. Již v dubnu jsou pravidelně zcela napl- něné, zájem přesahuje možnosti. Pro nás je to navíc jediný způsob, jak si udržet kvalitní personál i přes prázdniny. Máme totiž vlastní tým skvělých lektorů a instruktorů plavání, jenže o prázdninách kursy pro školy a školky samozřejmě nejedou. Tak jsme vymysleli tábory, které jsou sice založeny na plavá- ní a vodních aktivitách, ale nabízejí pestrou paletu všech možných ostatních činností. Prý tady máte rychlou vodu. Jak se to dělá? Rychlá voda je spíš plavecká hantýrka. Ano, plave se tady dost rekordů i limitů, ale vodou to nebude, ta je stejná jako všude jinde. Ale v plavání rozho- dují tisíciny vteřiny a hodně psychika. A je prav- da, že u nás se plavci cítí dobře. Řekl bych, že i v tomhle se zhodnocuje, že jsme projekt budo- vali poctivě a dali jsme i na rady plaveckých pro- fesionálů, které jsme si k dokončení přizvali. A proto například máme u nás ty nejmodernější startovací bloky, a i díky nim je naše padesátka opravdu tím nejlepším, co v Česku můžete najít. A nejde jen o bazény, třeba posilovnu jsme posu- nuli do té modernější podoby, která je běžná v zahraničí, kdy nejde o kulturistickou posilovnu, ale o všestranně vybavený multifunkční sál s funkční kardiozónou. Aquacentrum Pardubice tvoří v posledních letech spolu s aquapar- ky v Čestlicích, Brně a Plzni čtyři nejlépe hodnocené a nejúspěšnější projekty své- ho druhu u nás. Nabízí pod střechou pla- vecký bazén, skokanský bazén, výukový bazén, brouzdaliště, rekreační bazén, dvoj- vířivku, bazén pro batolata, skluzavky i wellness vířivku, což představuje bezmála 3 000 m3 vody s teplotou od 26 do 32 °C. Vše doplňují ještě tři venkovní bazény, které pojmou dalších 1 000 m3 vody, jejíž teplota rovněž neklesá pod 26 °C. Počet návštěvníků v roce 2015 překročil 470 000, což znamená, že každý z obyvatel města včetně batolat a důchodců navštívil Aqua- centrum minimálně pětkrát. V  mládí se věnoval sportu, přede- vším lyžování, volejbalu a plavání, které dotáhl až na vrcholovou úro- veň. Pochází z Trutnova, ale od absol- vování ZVS v Pardubicích již v tomto městě zůstal natrvalo. Od roku 2012 řídí městské pardubické Aquacentrum a jeho ambicí je vybudovat z Pardu- bic Mekku českého plavání – chce přivést do Pardubic vrcholové vyso- koškolské plavání a založit i vlastní plaveckou školku, čímž by vznikl jedi- nečný ucelený systém plavecké vý- chovy od nejmenších plavců až po re- prezentanty. Jiří VYSOUDIL BE CLEVER 107

Začínal jste, jako mnoho jiných, na koleně v garáži. Co vás vedlo k tomu jít a vyrobit relé, když se dalo bez problémů koupit? Ono to asi začalo už dřív, elektronika mě, alespoň podle rodičů, zajímala už v první třídě, tehdy jsem prý rozebral své první rádio. Pak jsem si taky udělal reproduktory, ty původní chrastily a vůbec se mi nezdály. Potom přišla éra kapely, stavěli jsme si zesilovače, dokonce jsme postavili kopii zesilovače Marshall... Zdědil jste zájem po rodičích? Nene, otec byl hasič, maminka vedoucí školní jídelny. Jak se tedy z dětského hobby stal úspěšný byznys? Končil jsem vojnu a zrovna začínal boom elektrického vytápění, dělal jsem skladníka ve irmě, která je vyráběla, a tam jsem viděl nedostatky tehdejší produkce, velké stykače, když spínaly, tak jste to slyšeli po celém domě. Tak jsem velký stykač nahradil malými výkonovými relé, implementoval časové relé a termostat, dal je na jednu malou desku, přidal pár pár tištěných spo- jů, nic se nemuselo zapojovat, mělo to taky šestnáct ampérů a začal jsem to po večerech dělat pro svého tehdejšího zaměstnavatele. Najednou jsem z desítek kusů dělal stovky, pak tisíce, to už dělala celá naše ulice, abych to stíhal. Nakonec jsem se rozhodl odejít, což mi rodiče trochu vyčítali, protože jsem měl v té době výplatu jako oba dva dohromady. Ale ještě předtím jsem povýšil ze skladníka na kalkulanta, a když jsem viděl ceny těch přístrojů, tak jsem je úplně nechápal. Abych pochopil, rozebral jsem si jedno relé, udělal jsem si takový „reverse inženýring“ a zjistil jsem, že součástky stojí do 200 korun. Nakupovali jsme to ale za víc než tři tisíce. A tak mě napadlo začít to vyrábět sám. Uměl jsem to vyrobit za třetinu pů- vodní nákupní ceny a současně prodat za polovinu ceny prodejní. Velmi rychle jsem se dostal na tisíce kusů. Největší problém byla krabička, ta mě tehdy stála dvě třetiny ceny hotového výrobku. Dnes, kdy máme několik set vlastních forem, je to třeba jedna dvacetina. Dneska jsme evropskou dvoj- kou a dodáváme časová relé osmi z deseti největších světových hráčů. Oni to sami vyrobit neumějí? Jsou až moc velcí. Siemens je asi třistanásobně větší a v té velikosti už se ztrá- cí přehled, pro ně je jednodušší koupit celý výrobek od nás. Některé z těch velkých irem nás berou navíc jako ideální kompromis mezi východem a zá- padem. A možná více než výroba je pro ně hlavní předností náš vývoj. Není pro ně jednodušší nakoupit v Číně? Čína zažívá recesi, už neplatí, že je nejlevnější. Velké irmy si samy vyrábějí základní komponenty pro rozvaděče – stykače, jističe, proudové chrániče. Dělají je v milionových sériích, to se jim vyplatí. Elektronické přístroje, kte- ZAČALO TO RÁDIEM Jiří Konečný založil svou irmu před více než dvaceti lety. Vybudoval globální společnost, úspěšnou v segmentu, který měli mít doživotně předplacený giganti. Společnost Elko EP však dodává i jim. A jejich manažeři tak na jednání občas musejí do moravského Holešova. Petr Karban archiv Elko EP BE CLEVER 108

ré jsou v rozvaděči spíše jako doplněk, nakupují. My držíme kvalitu i cenu, a to je naše výhoda. A samozřejmě, reference takových irem, jako je Siemens, Schneider Electric, Eaton a podob- ných, jsou pro nás vstupenkou do lepší společ- nosti. Ale pro tyhle irmy jsem byznys nestavěl, tvoří asi třicet procent exportu a marže určitě není nejzajímavější. Dnes je ale portfolio vašich produktů jiné než před dvaceti lety. Je tu především systém iNELS, vaše vlastní řešení pro chytré elektro- instalace. Před třinácti lety jsem se rozmýšlel, jestli do toho jít. My jsme historicky byli výrobci kom- ponent, dodávali jsme do velkoobchodů, konco- vý zákazník nás nezajímal. Inteligentní elektro- instalace, dnes tedy „Smart systémy“, mají ale obrovskou budoucnost. Na konci roku 2014 za- ujímal podíl inteligentních elektroinstalací pou- ze šest procent ze všech, přičemž v Německu to bylo ve stejném období čtyřicet šest procent. Znamená to tedy obrovský prostor pro růst a byla to zajímavá výzva. Ale je to úplně jiná práce, především ve vývoji a marketingu. Stmí- vat světlo a zapínat spotřebiče, to už dnes umí každý, bezdrátové zásuvky s ovladačem koupíte v supermarketu za pár stovek a na krabičce do- slova stojí „Váš první chytrý domov“. Hřešíme tady na obchod s nevědomostí o tom, co je a co není chytrá domácnost. My nabízíme řešení, které je systémové, komplexní a nahrazuje kla- sické elektroinstalace. Když si koupíte krabičku, světlo zapojíte do zásuvky a rozsvítíte přes dál- kový ovladač, to ještě není smart, i když se to tak prodává. To jste ale musel změnit celou irmu, nebo ne? Musel. Především marketing, obchod a vývoj. Co jsem investoval za poslední roky do iNELS, to jsem do relé nenainvestoval za celých třia- dvacet let. Pro vývoj sortimentu relé mi stačilo pět vývojářů, ale dnes jich mám čtyřicet pět a to jen sedm lidí má na starosti aplikace a soft- ware. Takřka celý zisk z relé jsem investoval do „smart“ produktů, a hlavně do marketingu. Ale vím, že jsem udělal dobře. Je to sice složitěj- ší disciplína, protože každá z těch deseti tisíc instalací, kterou jsme udělali, je jiná, nenajdete dvě stejné, ale je to budoucnost. Děláte instalace sami? Dlouho jsme je nedělali, minulý rok jsme však založili dceřinou firmu i na ně, protože někte- ří partneři složitější instalace nechtějí, anebo neumí dělat, vyžaduje to totiž hlubší znalosti a programování. Je to výhoda také u větších realizací, kdy třeba přizveme našeho systé- mového integrátora, ale je dobré na to do- hlédnout, protože produkt je náš a zákazník vidí na výrobcích naše jméno, zatímco jméno firmy, která instaluje, ani znát nemusí. Zatím vás ale živí tradiční výroba relé, spína- čů, zásuvek… Je to stále osmdesát procent našich výnosů. Nic- méně ten poměr se radikálně zmenšuje hlavně ve prospěch iNELS systémů – ať už bezdrátové- ho, či sběrnicového. A čekáte boom smart řešení? Nečekám, on už tu je, jen to nejde tak rychle. Třeba i proto, že se u nás tato řešení zatím příliš nevyužívají pro větší investiční celky, nestaví se tu desítky hotelů. Taky jsem zaznamenal údiv, že nemáme katalog pro hotely v češtině. Nejsme ignoranti, ale kolik se tady postaví za rok hotelů? My ho máme hlavně pro naši pobočku v Dubaji, kde se do Expa 2020 má postavit 700 budov. Tolik se jich nepostaví do té doby v celé Evropě. Něco podobného se chystá v Íránu, takže máme katalog i v perštině. Jak se vůbec řídí velká, dnes vlastně už glo- bální irma? Já mám na starosti zahraniční prodej a věnuji se novým exportním trhům, především v té době, než v nich vznikne samostatná pobočka. Jinak mám tým ředitelů, každý má své kompetence. A od doby, kdy mají podíl ve irmě, jsme v čer- ných číslech. Vlastnit osmdesát procent je pro mě výhodnější než vlastnit sto. Vidíte, já bych vás čekal ve vývojových dílnách… Tam rád chodím, ale jsem stará škola, pracoval jsem ještě s elektronkami a obvody MH7400, dnes jsou všude mikroprocesory a irmware. Takže dnešní vývoj raději nechávám našim spe- cialistům. Sám si řeším vždycky dva tři záměry – vize, pečuju o ně, sonduju, co a jak by se dalo, ale jen do té doby, než se z toho stane projekt… O co pečujete dnes? Řekněme „Future of ice“… Holding Elko EP založil a vlastní Jiří Konečný. Dnes má holding více než 300 zaměst- nanců, je evropskou výrobní dvojkou v oblasti komponent pro elekt- roinstalace a silným hráčem v novém segmentu Smart Solutions. Operuje na více než 70 trzích, má 11 vlastních poboček po celém svě- tě, roční produkce přesahuje 12 milionů výrobků. Firma získala nej- různější produktová, oborová i podnikatelská ocenění, nejnověji byla opět oceněna v letošní anketě Českých 100 Nejlepších. Jiří Konečný je předsedou Asociace chytrého bydlení a předsedou Odborné rady pro technologie Smart City Institutu. 1 2 1Automatická SMD linka Samsung 2Vlastní výroba, vývojové a výzkumné centrum BE CLEVER 109

TRH KOMERČNÍCH NEMOVITOSTÍ JE V PRAZE STABILNÍ BE CLEVER 110

Tento mladý fond byl založen v roce 2015 skupinou Cimex Group, respektive Cimex Invest, která plní funkci statutárního ředitel fondu. Cimex Group se řadí mezi největší tuzemské investory v oblasti nemovitostí. Vlastní a spravuje komerční nemovitosti za zhruba deset miliard korun. V letošním roce podfond Edulios Alfa koupil první nemovitost a zahájil aktivní fundraising. Čím se váš fond EDULIOS odlišuje od kon- kurence? Fond EDULIOS je fondem kvali ikovaných investo- rů, který se zatím zaměřuje na komerční nemovi- tosti, ale naše plány jsou rozsáhlejší. Tento fond bude představovat jakousi mateřskou platformu, pod kterou budou jednotlivé, účetně oddělené podfondy. V jednotlivých podfondech se bude ode- hrávat vlastní investiční byznys, tedy vstup inves- torů a obchodování s podkladovým aktivem. První, již fungující podfond EDULIOS alfa se zabývá in- vesticí do kancelářských nemovitostí v Praze, do budoucna chceme otvírat další tematické pod- fondy, třeba podfond hospitality, který se bude zabývat investicemi do hotelového byznysu. To je strategie, kterou chceme jít. Jak je to bude probíhat časově? První podfond začal pracovat v letošním roce, další by měly vzniknout v horizontu roku až dvou let, díky čemuž bude mít investor možnost sám si vytvořit a poskládat svou diverzi ikační strate- gii. Jenom připomínám, že investor musí ze záko- na vložit minimálně milion korun, tento limit se vztahuje na hlavní úroveň fondu, takže v bu- doucnu – až budou další podfondy vytvořeny, může si sám investor svou částku rozdělit mezi již zmíněné podfondy. Nakolik jsou investice do komerčních nemovitostí bezpečné? My jsme se na začátek rozhodli pro investice do kancelářských budov, protože tento segment je v Praze velmi stabilní, tedy pokud máte trans- parentní informace. Nás zajímá budoucí příjem z pronájmu kancelářských ploch, takže vlastně nakupujeme budoucí příjem, k čemuž je nutná pečlivá ekonomická rozvaha. Aby byl kvalitní vý- nos, musí být kvalitní lokalita a kvalitní budova, tedy dostatečně lexibilní, ideálně s nejvyšší envi- ronmentální certi ikací. A také musíme znát sa- motné nájemce, tedy stabilitu a udržitelnost jejich byznysu. To všechno se musí skloubit. Pokud si umíte tento balíček zanalyzovat, tak významně eliminujete možná rizika. Jaký nabízíte výnos? Předpokládám, že tato informace není tajná? Samozřejmě, že ne. Pracujeme s otevřenými čísly a ukazujeme investorům, jak se bude vyvíjet zhodnocení. Podle našeho kalkulovaného před- pokladu se bude pohybovat lehce nad šesti pro- centy. Taková by měla být míra zhodnocení in- vestorských peněz. Podívejme se na pražský trh s komerčními nemovitostmi. Existují v Praze nějaké černé díry, tedy neúspěšné lokality, kde se kance- lářským budovám nedaří? Neřekl bych, že máme v Praze černé díry, spíš se některá lokalita vyvíjí pomaleji. Ale obecně můžeme říct, že nejúspěšnější jsou lokality, které mají dobrý přístup pro automobily a současně jsou v dosahu metra, které je pro kancelářské objekty mimořádně důležité. Ukáži to na příkladu naší budovy ve Stodůlkách v komplexu City West, která je v majetku fondu EDULIOS. Přestože na první pohled vypadají Stodůlky jako periferie, místo má vysokou hodnotu, neboť je dobře do- stupné automobily a současně přímo před ním je výstup z metra, tedy ideální kombinace pro irmy, které mají vozový park a zároveň mají zaměst- nance, kteří jezdí metrem. Navíc tam začíná pl- zeňská dálnice a blízko je i na letiště, což uvítají irmy, které mají napojení na Německo či často létají do evropských měst. Proto Stodůlky pova- žuji za příklad dobré lokality. Navíc tu je i bytová výstavba a restaurace, služby, díky čemuž to není po konci pracovní doby mrtvé místo. To jsou všechno body, které vás musí zajímat, když chcete dobrou budovu koupit. Jaká je naopak nejzajímavější lokalita pro komerční nemovitosti v Praze? Bude to Kar- lín, který je velmi dynamický a vedle mnoha kancelářských budov je dnes také gastrono- mickým srdcem Prahy? Rozvoj Karlína je velmi zajímavý. Po povodních došlo k výrazné revitalizaci, navíc Praha investova- la do protipovodňových opatření, což mu zajistilo bezpečí před další případnou povodní. Do Karlína se rychle vrátil život a současná výstavba kancelář- ských budov se táhne až k Rohanskému ostrovu. Ale jsou i další zajímavé lokality, třeba Chodov nebo Pankrác, kde se teď hodně staví a vrací se tak vzpomínka na plány postavit zde pražský Manhat- tan. A velmi zajímavá bude také lokalita Masaryko- va nádraží, kde má developer velmi ambiciózní plány. Na plánech nové čtvrti, která by měla v ob- lasti Masarykova nádraží vzniknout, se podílelo prestižní architektonické studio Zaha Hadid. To je však spíše unikum, neboť od výstavby kancelář- ských budov Zlatý Anděl Jeana Nouvela či Tančící dům Franka Gehryho v Praze nic výjimečného nevzniklo. Na rozdíl třeba od švýcarské Basileje, kde bohatá společnost Novartis nechala vystavět přehlídku moderní architektury. Proč v Praze zajímavá architektura chybí? Jestli vzpomínáte, na začátku byl Tančící dům pěk- ný otloukánek a snad každý Pražan měl ke stavbě spoustu výhrad. A dnes je to jeden z turistických magnetů. Další moderní stavby by Praze určitě slušely a trochu více odvahy by jistě neškodilo. Stačí, když se podíváte na Londýn, to je nesmírně dynamické město, kde se prolíná tradiční výstavba s moderními objekty. Ale všechno je závislé na ekonomice, nájmy v Londýně jsou mnohem vyšší než v Praze, naopak stavební náklady nejsou zas tak odlišné. Proto si tamní developeři mohou dovolit být odvážnější, mohou se více nadechnout a více zainvestovat do vizuální stránky kancelář- ských domů, neboť tamní trh je výrazně silnější. Ale pokud se podaří udělat novou čtvrť u Masary- kova nádraží podle publikovaných návrhů, bude to velmi osvěžující a záslužné. Martin Skalický se více než dvacet let věnuje oblasti trhu s nemovitostmi. Po dlouhé a úspěšné kariéře v České spořitelně, kde byl generálním ředitelem společnosti Reico, přestoupil v polovině roku 2015 do Cimex Group, kde se stal ředitelem divize Real Estate a také ředitelem nového nemovitostního fondu Edulios. Libor Budínský Marek Dostál Neřekl bych, že máme v Praze černé díry, spíš se některá lokalita vyvíjí pomaleji. BE CLEVER 111

Jedním z šesti laureátů oceněných letos 15. listopadu v Brně titulem Česká hlavička byl i devatenáctiletý Vojtěch Zethner. Vytvořil Sekvenčně řízený elektromagnetický urychlovač. Kdyby to udělal dřív, nemuseli v Dolních Břežanech stavět žádné laserové centrum… Vojtova cesta k technice byla velmi přímá a rychlá. Což si brzy uvědomovali i jeho rodiče, protože již coby dítko školou po- vinné Vojta doma rozebíral nejrůznější stroje a přístroje, aby z nich postavil stroje a přístroje nové. V bytě tak mizely mixéry a mikrovlnky, aby se objevovaly ostřikovače, čerpadélka na vodu a jiné pro městskou domácnost zcela nezbytné věci. Rodiče byli tím malým soukromým ber- mudským trojúhelníkem nadšeni. Dnes mohou být nadšeni i sousedé – Vojta má dílnu ve sklepě, aby nerušil. Ale znáte to. Jestli neznáte, dejte si do sklepa elektromagnetické dělo. „Ruší,“ suše poznamenává Vojta. Už na základní škole řešil mladý vědec kruciální problém, totiž zda vyhraje elektrotechnika, nebo strojařina. Přiklonil se k elektrotechnice, nicméně návrat k mechanice nevylučuje. Takže je poměrně zřejmé, že nakonec skončí u robotiky a bude kom- binovat obě disciplíny. „Elektronika dnes vládne všemu, ale ať ji máte, jakou chcete, vždycky tam mechaniku musíte nějakým způsobem dodat. Ale mně hlavně elektrotechnika přišla jako víc věda,“ komentuje to Vojta. Aby nedošlo k mýlce, Vojta není klasický mimozemšťan – miloval zvířata, věnoval se na dost slušné úrovni atletickým pře- kážkám, vášnivě rád jezdí na motorce, obdivuje hydrauliku svého starého citroenu, občas zajde do posilovny, má licenci kinopromítače. Jiný než vrstevníci Hlavně ale samozřejmě studuje, pracuje a na ostatní aktivity je času najednou méně. „Teď nemám čas skoro na nic, ale je to úžasná zkuše- nost, setkat se s profesionálním světem. Zrovna nedávno jsem plánoval postavit si 3D tiskárnu, že mi ulehčí práci, a šel jsem se dohodnout s kolegou z irmy, jestli mi pomůže se softwarem a oživením. A ten se mnou odmítl mluvit. Abych nevymýšlel to, co se dá koupit. Je skvělý, když to takhle funguje. Ve sklepě bych ztratil půl roku,“ uvědomuje si Voj- ta výhody svého postavení. Tím, že si při škole vydělává ve své profesi, a ne v kuchyni fastfoodu, se od svých vrstevníků dost liší. Mimochodem, společnost Xmarton, pro kterou pracuje, si ho našla sama, právě díky jeho středoškolské od- borné činnosti. Když se ho zeptáte, co je nejdůležitější, nezaváhá ani chvíli: „Motivace. Protože když něco dělám a pořád to nejde, mám chuť ten sklep zapálit. Ale pak si vždycky uvědomím, že je to jen tím, že nejsem dost dobrej. Kdybych byl lepší, šlo by to rychleji. Jako s tím dělem, ztratil jsem se v tom, protože jsem si něco špatně spočítal. Když jsem to přepočítal, šlo to hned. Motivace a schopnost obětovat úplně všech- no, to jsou dva klíčové faktory.“ ZETHNERŮV BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK Vystudoval Střední průmyslovou školu Panská a již na této škole získal ocenění Technická cena – Křišťálový kvádr a 3. místo v 39. ročníku celore- publikové Středoškolské odborné činnosti, kde byl v kategorii Elektro- technika, elektronika a telekomuni- kace oceněn jeho Polovodičově bu- zený Teslův transformátor. Od začát- ku akademického roku 2016/2017 Vojta studuje na Fakultě elektrotech- niky ČVUT a zároveň se stal kmeno- vým zaměstnancem české technolo- gické společnosti Xmarton a podílí se na vývoji jejich nového produktu, který bude launchován začátkem příštího roku. A že ho i jako juniora ve firmě berou, dokazuje fakt, že do Brna s ním jelo patnáct jeho kole- gů na výlet. Vojtěch ZETHNER Petr Karban Česká hlava BE CLEVER 112

...cateringová společnost, která Vám připraví vše dle vašich požadavků na míru. Na cateringovém trhu jsme si během let vybudovali pevnou pozici a náš cateringový tým zajišťoval mnoho prestižních společenských akcí. Nabízíme veškeré cateringové služby, unikátní rauty a grilování, půjčovna inventáře, exklusivní galavečeře, překvapující svatby. www.prague-catering.cz náš nejnovější designový prostor pro vaše akce všeho druhu

114

Na fotogra ii Aleše Funkeho lustr ve velkém sále Paláce Žo ín. Ten letos na chvíli propůjčil svou záři a lesk i oceněným osobnostem. Jsme hrdí, že jsme byli u toho. VAVŘÍNY 2016 116 KŘTY VYDAVATELSTVÍ C.O.T. MEDIA 126 KULATÝ STŮL SPOLEČNOSTI COMENIUS 125 BE CONNECTED Konec roku je již tradičně příležitostí k oceňování toho, kdo nebo co si ocenění zaslouží. Patnáct mimořádných osobností nejen ze světa byznysu a podnikání oceňuje každoročně i Hospodářská komora ČR. 115

Předposlední listopadový večer udělila Hospodářská komora ČR patnácti osobnostem ocenění Řád Vavřínu. Udělením tohoto řádu vyjadřuje HK ČR uznání a respekt významným osobnostem a podnikatelským subjektům. Řád Vavřínu zohledňuje především celoži- votní dílo, společenský dopad, meziná- rodní nebo jiný přesah. Řád Vavřínu je udělován také osobnostem, které hrdě repre- zentují a významně podporují Českou republiku a tím vytvářejí nadčasové hodnoty. Hospodář- ská komora ČR tímto krokem navazuje na obdo- bí 2012–2014, kdy ocenila řadu předních čes- kých podnikatelů a majitelů významných irem, z umělecké sféry herce Jiřího Bartošku, olympi- oničku Věru Čáslavskou, Dominika Duku či Danu Němcovou. Slavnostní předávání ocenění Hospodářské komory ČR Řád Vavřínu 2016 se uskutečnilo 29. listopadu 2016 na pražském Žo íně. Pro Hospodářskou komoru České republiky gala- večer uspořádalo vydavatelství C.O.T. media. ŘÁD VAVŘÍNU 2016 Dagmar Klimovičová Aleš Funke a Jakub Hněvkovský BE CONNECTED 116

1Ladislav Chodák přebírá cenu od Lucie Orgoníkové, náměstkyně místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka, a Zuzany Kazdové (Prague Catering) 2Vladimír Mlynář cenu převzal z rukou Tomáše Vrbíka, tajemníka prezidenta HK ČR, a Pěvy Holancové (PROTECO nářadí) 3Jaroslav Pácha se bohužel večera zúčastnit nemohl, a za svého manžela tak cenu z rukou Jana Buriana, ředitele Národního divadla, a Jana Pavelky (Pavelka Partners) převzala Renata Páchová 4Zdeněk Pelc převzal ocenění od Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí, a Kateřiny Vůjtěchové (Asiana) 5Jan Procházka přebírá ocenění z rukou Martina Tlapy, náměstka ministra zahraničních věcí, a Davida Borkovce (PwC) 1 2 3 4 5 BE CONNECTED 117

06Tomáš Salamon cenu převzal z rukou Ivana Pilného, předsedy Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, a Evy Frindtové (C.O.T. media) 07Jannis Samaras přebírá ocenění z rukou Ireny Bartoňové Pálkové, viceprezidentky HK ČR, a Milana Kratiny (Accolade) 08Peter Stračár převzal ocenění z rukou Jana Mládka, ministra průmyslu a obchodu, a Jana Zitka (ALUKOV) 09Jaroslav Strnad přebírá ocenění z rukou Bořivoje Mináře, viceprezidenta HK ČR, a Gabriely Ben Ahmed (C.O.T. media) 10Josef Tichý převzal cenu z rukou Romana Pommera, viceprezidenta HK ČR, a Roberta Bárty (Provektor) 6 7 8 9 10 BE CONNECTED 118

11Lence Vikové ocenění předaly Eva Kislingerová, náměstkyně primátorky hl. m. Prahy, a Hana Šmejkalová (Letiště Pardubice) 12Ladislavu Vitoulovi cenu předali Zdeněk Somr, viceprezident HK ČR, a Lukáš Jeřábek (GSIS) 13Cyril Höschl cenu převzal z rukou Karly Šlechtové, ministryně pro místní rozvoj, a Jana Trojánka, radního MČ Praha 5 14Barbora Špotáková převzala cenu z rukou Vladimíra Dlouhého, prezidenta HK ČR, a Jana Koláčného (Čedok) 15Karel Gott se večera nezúčastnil, a cenu tak z rukou Vladimíra Dlouhého, prezidenta HK ČR, Evy Frindtové a Gabriely Ben Ahmed (C.O.T. media) převzala jeho žena Ivana 15 13 14 12 11 BE CONNECTED 119

Ocenění byla předána, slavnostně oficiální atmo- sféru vystřídala atmosféra přátelská a společenský večer v reprezentativních prostorách paláce Žofín vlastně teprve začínal. Podle mnoha ohlasů byl vydařený a stal se tou nejlepší pozvánkou na ročník příští. Pojďme si ten letošní připome- nout ještě alespoň něko- lika fotografiemi... BE CONNECTED 120

BE CONNECTED 121

BE CONNECTED 122

BE CONNECTED 123

Pod záštitou Organizátoři l⃆˜Žž†›,‡•±”‡’—„Ž‹› Hlavní partneři Partneři BE CONNECTED 124

Kulatý stůl společnosti COMENIUS… …s ministrem dopravy Danem Ťokem Ve čtvrtek 3. 11. 2016 se v pražském TOP HOTELU uskutečnila tradiční diskusní akce společnosti Comenius Kulatý stůl. Tentokrát byl hos- tem ministr dopravy Dan Ťok a kromě pana ministra se jej zúčastnilo přes pade- sát významných osobností české politické a ekonomické scény. Mezi hlavní témata patřil momentální pokutový systém a vari- anty jeho možného vývoje, stav silnic i vý- stavba několika dálničních proudů po celé zemi. Večer, jako ostatně obvykle, modero- val prezident a zakladatel společnosti Comenius Karel Muzikář. Comenius archiv společnosti Comenius 1Zbyněk Fibich (Řízení letového provozu), Dan Ťok, Karel Muzikář, Pavel Surý (Správa železniční dopravní cesty) a Vladimír Dohnal (TOP HOTELS Group) 2Josef Postránecký (Ministerstvo vnitra ČR) a Stanislava Cimburková (RECIFA) 3Josef Kotrba (Deloitte), Petra Buzková (VKS Legal) a Karel Muzikář 4Jan Řehounek (Město Pardubice) a Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media) 5Karel Muzikář, Dan Ťok, Petra Buzková (VKS Legal) a Josef Kotrba (Deloitte) 1 2 3 4 5 BE CONNECTED 125

VEČEŘE na BROADWAYI Lucie Slováková Aleš Funke 3 2 Komorní, ale o nic méně slavnostní. Přesně takový byl podzimní křest ča- sopisů Be the Best, Komora.cz a Health+, který se uskutečnil v pražském Divadle Broadway. Ve foyer se začali scházet hosté před šestou a u sklenky welcome drin- kuzdravili známé tváře. O chvíli později už jsme se všichni pohodlně usadili v hledišti a čekali, až se opona rozevře. Michal Kavalčík coby bystrý Nick Carter, Michal Novotný jako zákeřný Rupert von Kratzmar a Chantal Poullain v roli ne- šťastné hraběnky Thunové před námi roze- hráli představení o masožravé květině Adéle, která ještě nevečeřela. Známý příběh přenesl z ilmového plátna na divadelní prkna produ- cent Oldřich Lichtenberg. Zhruba o dvě hodiny později jsme se přesu- nuli zpět do foyer a v hlavách nám ještě zněla melodie závěrečné písně představení. Všichni jsme však netrpělivě očekávali vrchol veče- ra – křest hned tří časopisů vydavatelství C.O.T. media. Připomeňte si ho s námi! Je večer 20. října. Dámy učiní poslední, povinný, pohled do zrcadla, pánové netrpělivě postávají u dveří. Nejvyšší čas vyrazit. Křest časopisů vydavatelství C.O.T. media právě začíná. 1 BE CONNECTED 126

1 Scházíme se v pražském Divadle Broadway, kde pokřtíme časopisy Be the Best, Komora a Health+ 2 Zdena a František Zemjánkovi (TIPTOP ART) a Tom a Jana Švestkovi ochutnávají. Co kdyby nám Adéla nic nenechala? Nebylo by divu, catering byl dílem TOP HOTELu Praha 3 Pavel Drahotský (Saxo Bank) s manželkou očekává gong 4 Zatímco se společnost věnuje představení, víno firmy Vinselekt Michlovský se chladí na baru 5 Karel Vágner (Hästens) a jeho manželka zapózovali před vlastním fotoportrétem od Jadrana Šetlíka 6 Tomáš Langr (OTIDEA) s Adrianou Matúšovou se o přestávce začetli do jednoho z časopisů 7 Ondřej Plánička, Radomír Pivora a Jan Pavelka (Pavelka Partners) 8 Tomáše Kotrče (ABF) zaujal podzimní Health+ 6 4 5 7 8 BE CONNECTED 127

  9 Rupert von Kratzmar byl dopaden, můžeme si připít! Tak jako Petr Herian s manželkou (NEWTON Media) 10Vladimír a Radek Dohnalovi (TOP HOTELS GROUP) a Eva Frindtová (C.O.T. media) v živé diskusi. Co bylo tak silným tématem... 11Jan Trojánek (MÚ Praha 5) a Karel Muzikář (Comenius) také našli zalíbení u rautových stolů 12Zdeněk Pelc (GZ Media) 13Eva Frindtová (C.O.T. media) a Radek Drechsler (bývalý generální ředitel společnosti Čedok) s manželkou 9 11 13 10 12 BE CONNECTED 128

14Vladislav Nožička (ČSOB) a Karel Vágner (Hästens) už netrpělivě očekávají zlatý hřeb programu 15Role moderátora se ujal Alexandr Hemala. Úvodní slovo a můžeme křtít Komoru – Eva Frindtová (C.O.T. media), Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media), Ilona Zelenková (HK ČR), Vladislav Nožička (ČSOB) 16Jiří Urban (SYNER) a Karel Muzikář (Comenius) křtí časopis Be the Best, jehož titulní strana byla věnována Syneru. Petr Syrovátko se omluvil 17A je to! Health+ může do světa – Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media) a Oldřich Šubrt (Program Health Plus) 18Martin Šanda (Bohemian Symphony Orchestra Prague) a Jan Trojánek (MÚ Praha 5) ve foyer divadla 14 15 17 16 18 BE CONNECTED 129

À la maison ..............................94 OC Palladium nám. Republiky 1078/1 110 00 Praha 1 www.alamaison.cz Agentura NKL Žofín s. r. o. ....92 Slovanský ostrov 226/8 110 00 Praha 1 www.zofin.cz Alfa Romeo ..............................21 FIAT CHRYSLER AUTOMOBILES ČR s. r. o. Karolinská 650/1 186 00 Praha 8 www.alfaromeo.cz ALIKA a. s. ................................74 Čelčice 164 798 23 Klenovice na Hané www.alika.cz ALUKOV a. s. ............................96 Rohanské nábřeží 8 186 00 Praha 8 www.alukov.cz Aquacentrum Pardubice.....106 Pap Pardubice o. p. s. Jiráskova 2664 530 02 Pardubice I www.aquapce.cz Asociace ligových klubů .......44 Zátopkova 100/2 160 17 Praha 6 www.alk-basketbal.cz Asociace rodinných firem .....78 www.asociacerodinnychfirem.cz AVANTI .....................................68 Na sadech 246 252 25 Zbuzany www.avanti-koberce.cz Bohemian Symphony Orchestra Prague ...................46 Palmovka 7 180 00 Praha 8 www.bsop.eu CIMEX Group .........................110 Na Pankráci 1062/58 140 00 Praha 4 www.cimex.cz Comenius ........................32, 125 nám. Kinských 741/6 150 00 Praha 5 www.comenius.cz České dráhy, a. s............... 41, 56 nábřeží Ludvíka Svobody 12 110 15 Praha 1 www.ceskedrahy.cz Delor .......................................132 Uruguayská 416/11 120 00 Praha 2 www.delor.cz ELKO EP, s. r. o. .......................108 Palackého 493 769 01 Holešov www.elkoep.cz Esteticusti ................................61 Velká hradební 3385/9 400 01 Ústí nad Labem www.esteticusti.cz Ford Kačmáček .......................58 K+K Autoservis Czech s. r. o. U Okruhu 587 252 50 Vestec www.fordkacmacek.cz Hästens Concept Store Praha ............................131 Vinohradská 33/1420 Praha 2 www.postele-hastens.cz Hospodářská komora ČR ....116 Na Florenci 2116/15 110 00 Praha 1 www.komora.cz Hudební divadlo Karlín .........86 Křižíkova 283/10 186 00 Praha 8 www.hdk.cz Jadran Šetlík ...........................84 Holečkova 370/51 150 00 Praha 5 info@jadransetlik.com JLV a. s. .....................................42 Chodovská 228/3 141 00 Praha 4 www.jlv.cz Kongresové centrum Praha....38 5. května 1640/65 140 21 Praha 4 www.kcp.cz Léčebné lázně Mariánské Lázně ............. 29, 49 Masarykova 22/5 353 01 Mariánské Lázně www.marianske-lazne.danubi- ushotels.cz Magistrát hlavního města Prahy.............................22 Mariánské nám. 2 110 01 Praha 1 www.praha.eu MAISON & TULIPES.................82 Bratranců Veverkových 2722 530 00 Pardubice www.maison-tulipes.cz MEDESA s. r. o. ........................48 Na Vyšehradě 1092 572 01 Polička www.medesa.cz MPM-Quality, v. o. s. ................2 Příborská 1473 738 02 Frýdek-Místek www.mpm-quality.cz Nemocnice Pardubického kraje................70 Kyjevská 44 530 03 Pardubice IV www.pardubice.nempk.cz NEWTON Media a. s. ............100 Na Pankráci 1683/127 140 00 Praha www.newtonmedia.cz Party nábytek s. r. o................89 areál Cukrovar Čakovice Cukrovarská 984/33 196 00 Praha 9 www.partynabytek.cz Prague boats ...........................15 Dvořákovo nábřeží 110 00 Praha 1 www.prague-boats.cz Prague Catering – Restpoint, s. r. o. ...................113 Prosecká 430/36 190 00 Praha 9 www.prague-catering.cz Přerost a Švorc – auto .............54 Veleslavínská 39 162 00 Praha 6 www.prerost-svorc.cz PwC Česká republika ...............6 City Green Court Hvězdova 1734/2c 140 00 Praha 4 www.pwc.com Renomia a. s. .........................104 Florentinum Na Florenci 15 110 00 Praha 1 www.renomia.cz Řízení letového provozu České republiky, s. p. .............64 Navigační 787 252 61 Jeneč u Prahy www.rlp.cz Saxo Bank ............................9, 90 Husova 240/5 110 00 Praha 1 www.saxobank.com Tatra Trucks a. s. ......................10 Areál Tatry 1450/1 742 21 Kopřivnice www.tatra.cz TIPTOP ART + TRAVEL Agency spol. s r. o. ..................46 Bělušická 1726 Újezd nad Lesy 190 16 Praha 9 TOP HOTEL Praha ..................52 Blažimská 1781/4 149 00 Praha 4 www.tophotel.cz Triangl a. s. ...............................66 Beranových 65 – Areál Letov 199 02 Praha 9 www.tisk-triangl.cz Úřad MČ Praha 5 .....................62 nám. 14. října 1381/4 150 22 Praha 5 www.praha5.cz Vladimír Tuka ........................102 www.vladimirtuka.cz Winston Wolfe & Co. Ltd. .......13 Bredovský dvůr Olivova 4/2096 110 00 Praha 1 www.wolfe.cz Xmarton s. r. o. ......................112 Thámova 137/16 186 00 Praha 8 www.xmarton.com yourchance o. p. s. ..................80 Argentinská 286/38 170 00 Praha 7 www.yourchance.cz ZET Foundation ......................16 Fordham University at Lincoln Center 113 West 60th Street New York, NY 10023-7484, USA www.milanzeleny.com Adresář 130

Good Morning!

Five star tailoring. Co dělá kvalitní oblek šitý na míru opravdu kvalitním? Jsou to především ty nejkvalitnější materiály, dlouhodobé zkušenosti, výrobní know how, týdny precizní práce a osobní přístup k zákazníkům. Firma Delor se s hrdostí může za to všechno zaručit. www.delor.cz