4/2018

1

VAŠE POHODLÍ. NAŠE PRIORITA. Cestujte stylově z Prahy přes Brusel do New Yorku, Washingtonu a Toronta. brusselsairlines.com Nebo Vaše cestovní kancelář

VYDÁVÁ: C.O.T. media, s. r. o., Komplex Olšanka, Táboritská 23/1000, 130 00 Praha 3, T: +420 226 257 720 STRATEGICKÝ PARTNER ČASOPISU: Comenius, panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci, UN House, nám. Kinských 6, 150 37 Praha 5, T: +420 257 890 111 REDAKČNÍ RADA: Tomáš Čáp, Eva Frindtová ŠÉFREDAKTOR: Petr Karban, petr.karban@cot.cz FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Jadran Šetlík FOTO EDITORIAL: Jakub Hněvkovský LAYOUT: Margarita Andrsova   GRAFICKÁ ÚPRAVA A SAZBA: Petra Martinásková, Jiří Novák, Petra Prouzová  PRODUKCE: Lucie Jonáková, Martina Pomykalová   EVENTY: Lucie Řežábková, lucie.rezabkova@cot.cz MARKETING: Zdeněk Novák, zdenek.novak@cot.cz KOREKTURY: Milada Voborská INZERCE: C.O.T. media, s. r. o., T: +420 226 257 720, E: inzerce@cot.cz UZÁVĚRKA TEXTŮ: 3. 12. 2018 DISTRIBUCE: V tištěné verzi neprodejné, rozšiřováno adresnou distribucí. V elektronické verzi zdarma dostupné prostřednictvím služby www.floowie.com, www.alza.cz/media a na stránkách www.cotmedia.cz TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 17. 12. 2018 ISSN 1214-6315 Evidenční číslo MK ČR E 15014 Vydavatel neručí za obsah inzerátů. o duši Cicero v termínu cultura animi. A k tomuto vymezení pojmu se po 16. a 17. století, kdy termín kultura označoval především umění, vrací Goethe a ještě později sir Edward Burnett Tylor, považo- vaný za zakladatele sociálních věd a kulturní an- tropologie. Právě sociologie chápe dnes kulturu jako soubor všeho, co si člověk jako člen určitého konkrétního společenství osvojuje, z rodiny, z nej- bližšího prostředí, které ho formuje – jazyk, vědě- ní, náboženství, umění, právo, morálku nebo zvy- ky. Povolební události nás ovšem usvědčují z toho, že jsme si osvojili pramálo toho ušlechtilého, že v nás zůstávají zvyky velmi plevelné. Proto bych s panem Jungmannem polemizoval. Vyspělost průměrných přece ovlivňují právě veli- káni, naše vysoké vzory. Současnost je bohužel poznamenaná jejich absencí, respektive naší sle- potou. Vysoké vzory totiž ve skutečnosti utvářejí hloubku pohledu, chápání. Nízkým vzorům bez problémů postačí i pohled plytký… Petr Karban, šéfredaktor Tahle Jungmannova slova mi naskočila, když jsem týden po volbách sledoval povolební jedná- ní na mnoha českých, moravských a slezských radnicích. Skutečně mě (ne)bavilo, jak před týd- nem ještě na smrt nesmiřitelní skládají společné koalice, potřásají si pravicemi i levicemi, jako by se nechumelilo, a jejich včerejší slova jsou v tu chvíli prázdnější než řecká státní kasa. Jistě, kon- sensus je politická nutnost a ochota dohodnout se je uměním. Ale čeho je moc, toho je příliš. Je třeba vrátit nám kulturu. Do rodin, školek i škol. Do životů. Snažili se ji kdysi s posměšky marxisticky zplanýrovat na tu správnou, lidovou, pro masy a slovo elita spolu s ní ztrapnit. A kdo si dnes vůbec vzpomene na původní význam toho latinského slova! Na to, že colere – z něhož cultu- ra jest odvozeno – označovalo kdysi dávno pěsto- vání kvalitních plodin, o něž je třeba pečovat a zu- šlechťovat je. V přeneseném slova smyslu pak termín použil pro platónovskou paralelu péče Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko- -technickou spolupráci Comenius byla založena 3. května 1990 v Praze. Mezi aktivity této neziskové organizace patří žebříček Českých 100 Nejlepších, jehož pokračováním je projekt„1000 Nej… České republiky“, pořádání Evropského bankovního & finančního fóra a již tradiční Kulaté stoly Comenia s významnými osobnostmi české a zahraniční ekonomiky a politiky. Partner časopisu COMENIUS n, r „Národy nečiní velikými především jejich velikáni, ale vyspělost nesčíslných průměrných lidí…“ Josef Jungmann (1773–1847), český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel 3 EDITORIAL

OBSAH Be the Best Zima 2018 BEIN Českých 100 Nejlepších a konference Klíčové faktory úspěchu, to jsou materiály, které otevírají vždy prosincové číslo, aby nasadily laťku. Letos je hned za nimi nabito expertními zkušenostmi – poradce viceguvernéra ČNB a docent Univerzity Karlovy Tomáš Havránek, partnerka české pobočky PwC Olga Cilečková, Ivan Langer, partner advokátní kanceláře Pečený, Fučík, Langer... BECLEVER Martin Bezděk, Jan Zitko, Zdeněk Bardon, Stanislav Paluda i Michal Pěchouček mají jedno společné, ačkoliv se patrně nikdy nepotkali a pracují každý v jiném oboru. Všichni mají v sobě zakódovány schopnosti ovládat a vytvářet technologie, všichni svým způsobem posunují hranice možného... BELEADERS Mezi nejlepšími patří místo právem Ivanu Baťkovi, který vzkřísil chemičku Fosfa, Jiřině Nepalové, která spolu se syny dala vyrůst Renomii, Oldřichu Šubrtovi i s jeho jedinečnou klinikou Program Health Plus, možná trochu nenápadnému Josefu Ťulpíkovi, který dobývá Francii s českými přívěsy WTC Písečná, i Tomáši Markovi, který se podílí na současnosti České pojišťovny. Reprezentují totiž lídry, kteří přesahují tuzemský čas i prostor... BECONNECTED Tablo našich vzájemných setkávání zahájíme na listopadovém Žofíně, kde byly udíleny Řády Vavřínu.Vrátíme se do Karolina na křest našich titulů spojený s oslavami české státnosti a unikátní konferencí Česko a jak dál?, vzpomeneme na podzimní setkání vlastníků ve Velkých Karlovicích, zastavíme se v divadle, navštívíme bankovní trezory a zúčastníme se mimořádné konference o dopravě i kulatého stolu s ministremTomanem... BESOLID Co může být vážnějšího než medicína? Co může být citlivějšího než stavebnictví? Co může být adrenalinovější než havířina? Když si přečtete rozhovory s Tomášem Gottvaldem, otcem a synem Podzimkovými a Ladislavem Vitoulem, zjistíte, že přívlastky v těch třech otázkách lze libovolně promíchat a vždy to bude dávat smysl... BEYOURSELF Trendem současnosti je snaha se odlišit, být vidět a být jedinečný. Cest je mnoho, příkladů nespočet. Najděte si ten svůj nebo vyzkoušejte všechny. Že možnosti nemají hranice času ani prostoru ani lidských schopností dokazují sklárna Rückl, Tomáš Cikán a jeho ESO travel i Tomáš Matějovský, Broňa Vajbar a jejich dálkové cyklotoulky Evropou. A nejen oni.... HVĚZDY ZDEŇKA BARDONA Autorem předělových hvězdných fotografií tohoto čísla je Zdeněk Bardon, který se svému koníčku věnuje již pětačtyřicet let a je nejen celosvětově uznávaným astrofotografem, ale také zakladatelem fotografické soutěže, která už probíhá čtrnáct let a každý měsíc oceňuje nejlepší snímky s astronomickou tematikou, dnes již i v kategorii Junior. Jednou ročně je pak na zasedání České astronomické společnosti udělována čestná Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii. Jindřich Zeman je vzor Zdeňka Bardona a královéhradecká legenda, astronom a fotograf, který své snímky publikoval již před válkou v zahraničí. Rozhovor se Zdeňkem Bardonem si můžete přečíst na straně 110. 6 96 50 74 112 30 4

Velká Hradební 3385/9, Ústí nad Labem · T.: +420 475212047 · M.: +420 775122031 · E: info@esteticusti.eu Klinika plastické,estetické a laserové medicíny www.esteticusti.eu · www.vraspirova.cz Jsme klinika s tradicí since 1993. Jsme klinika, které můžete důvěřovat.

Mlhovina v Andromedě není mlhovina, je to galaxie a je skutečně obří. Je 2,5 milionů světelných let daleko, ale i tak je viditelná pouhým okem.

BE IN 08 ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH 11 KONFERENCE KLÍČOVÉ FAKTORY ÚSPĚCHU 12 SLEPOTY SE NEZBAVÍME Tomáš Havránek, Univerzita Karlova 16 PĚT POHLEDŮ DO BUDOUCNOSTI ANEB ČESKO A JAK DÁL? Univerzita Karlova 18 HRA S OHNĚM Olga Cilečková, PwC 22 MY VŠICHNI SPROSTÍ PODEZŘELÍ Ivan Langer, AK Pečený, Fučík, Langer 24 NEMÍT NÁSTUPCE MŮŽE BÝT NOVÝM ZAČÁTKEM Jan Pavelka a Ondřej Plánička, Asociace rodinných firem 26 PODNIKATELÉ VZDALI HOLD PODNIKATELŮM Hospodářská komora České republiky 28 DIAMANTY ČESKÉHO BYZNYSU 29 3x NEJ MARIE A TOMÁŠE HEJTMÁNKOVÝCH Arthouse Hejtmánek

ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH ročník XXIII. Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci Comenius pořádá již třiadvacet let anketu Českých 100 Nejlepších, jejímž cílem je v celonárodním měřítku nalézt, vybrat, zviditelnit a ocenit české firmy, podniky, či společnosti z co nejširšího spektra ekonomických aktivit, které dosahují vynikajících, mimořádných anebo pozitivně pozoruhodných výsledků. oslední listopadový pátek již tradič- ně patřil ve Španělském sále Praž- ského hradu slavnostnímu vyhlášení anketní soutěže Českých 100 Nejlepších, letos za účasti více než sedmi set hostů, předních osobností české současnosti, mezi nimiž byli i předsedové Senátu Parla- mentu České republiky a Poslanecké sně- movny Parlamentu České republiky, první místopředseda Senátu Parlamentu České republiky, poslanci, senátoři, zahraniční velvyslanci, ministři… Oceněna byla vedle hlavní ankety i řada společností, institucí a osobností v osmi oborových kategoriích a také devět žen a deset mužů, kteří byli poctěni tituly Lady Pro a Gentleman Pro. Ceremoniální část večera vyvrcholila vy- hlášením desítky nejlepších z nejlepších České republiky. Comenius Ivan Malý 1 ŠKODA AUTO a. s. 2 ČEZ, a. s. 3 AGROFERT, a. s. 4 KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, a. s., VIENNA INSURANCE GROUP 5 KARLOVARSKÉ MINERÁLNÍ VODY, a. s. 6 BEST, a. s. 7 GECO, a. s. 8 SPORTISIMO s. r. o. 9 KOH-I-NOOR HOLDING a. s. 10 MOUNTFIELD a. s. 11 UNICREDIT BANK CZECH REPUBLIC AND SLOVAKIA, a. s. 12 HUAWEITECHNOLOGIES (CZECH) s. r. o. 13 AVE CZ ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ s. r. o. 14 KAREL HOLOUBEK – TRADE GROUP a. s. 15 TOP HOTELS GROUP a. s. 16 RENOMIA, a. s. 17 ŘÍZENÍ LETOVÉHO PROVOZU ČESKÉ REPUBLIKY, státní podnik 18 DELL COMPUTER, spol. s r. o. 19 BRISK TÁBOR a. s. 20 AGROTRADE, a. s. 21 SIKO KOUPELNY a. s. 22 UNIPETROL, a. s. 23 SYNOT W, a. s. 24 BONECO a. s. 25 ČESKÁ SPOŘITELNA, a. s. 26 SAP ČR, spol. s r. o. 27 MARK2 CORPORATION CZECH a. s. 28 FOSFA a. s. 29 ČESKÁ TELEVIZE 30 MICROSOFT s. r. o. 31 S GROUP HOLDING, a. s. 32 CARBOUNION BOHEMIA, spol. s r. o. 33 UNICORN a. s. 34 BOHEMIA SEKT, s. r. o. 35 PRAŽSKÁ ENERGETIKA, a. s. 36 LÁZNĚ BĚLOHRAD a. s. 37 MASO UZENINY PÍSEK, a. s. 38 XAVEROV, a. s. 39 KOVOVÝROBA HOFFMANN, s. r. o. 40 VAFO PRAHA s. r. o. 41 EXCON, a. s. 42 ČEDOK a. s. 43 CZECHOSLOVAK GROUP a. s. 44 POZEMNÍ STAVITELSTVÍ ZLÍN a. s. 45 AURES HOLDINGS a. s. 46 GRADA PUBLISHING, a. s. 47 PODZIMEK A SYNOVÉ s. r. o. 48 TEDOM a. s. 49 ZENOVA SERVICES s. r. o. 50 IFIELD COMPUTER CONSULTANCY LIMITED – organizační složka Bohdan Wojnar, Škoda Auto a první místo v Českých 100 Nejlepších 2018 P BE IN 8

51 ČESKÁ ZBROJOVKA a. s. 52 KAPSCH TELEMATIC SERVICES spol. s r. o. 53 STROJMETAL ALUMINIUM FORGING, s. r. o. 54 VÁPENKA VITOUL s. r. o. 55 HOLÍK INTERNATIONAL s. r. o. 56 ČESKÉ DRÁHY, a. s. 57 PASSERINVEST GROUP, a. s. 58 RECIFA a. s. 59 SCANSERVICE a. s. 60 MILOSLAVA PROCHÁZKOVÁ AVANTI 61 RUDOLF JELÍNEK a. s. 62 ICZ a. s. 63 NWT a. s. 64 SELLIER & BELLOT, a. s. 65 ČESKÝ PORCELÁN, akciová společnost 66 VRŠANSKÁ UHELNÁ a. s. 67 OREA HOTELS s. r. o. 68 MULTISCAN s. r. o. 69 YVENTECH, s. r. o. 70 PROFI CREDIT CZECH, a. s. 71 ČESKÁ POŠTA, s. p. 72 TGS NÁSTROJE-STROJE TECHNOLOGICKÉ SLUŽBY spol. s r. o. 73 PRETOL s. r. o. 74 LAUFEN CZ s. r. o. 75 INSIGHT HOME, a. s. 76 ASSA ABLOY CZECH & SLOVAKIA s. r. o. 77 PILOUS-PÁSOVÉ PILY, spol. s r.o. 78 NEVŠÍMAL, a. s. 79 SEPOS, spol. s r. o. 80 STENA s. r. o. 81 ALCA PLAST, s. r. o. 82 ALTECH, spol. s r. o. 83 INOS ZLIČÍN, a. s. 84 BÍTEŠSKÁ DOPRAVNÍ SPOLEČNOST, spol. s r. o. 85 ERNST & YOUNG, s. r. o. 86 CHVALIS s. r. o. 87 E-CENTRUM a. s. 88 ZLKL, s. r. o. 89 ZEMĚDĚLSKÉ DRUŽSTVO VŠESTARY 90 CITY REALEX, a. s. 91 VIDIA spol. s r. o. 92 ČESKOMORAVSKÁ ZÁRUČNÍ A ROZVOJOVÁ BANKA, a. s. 93 SPRÁVA ŽELEZNIČNÍ DOPRAVNÍ CESTY, státní organizace 94 K+K AUTOSERVIS CZECH s. r. o. 95 OUR MEDIA a. s. 96 DVOŘÁK – SVAHOVÉ SEKAČKY s. r. o. 97 SPRINX SYSTEMS, a. s. 98 C.O.T. MEDIA s. r. o. 99 LUBOŠ KARÁSEK – VÝROBA NÁBYTKU 100 ALKOM SECURITY, a. s. Českých 100 Nejlepších 2018 společně s předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR Radkem Vondráčkem a Jaroslavem Kuberou BE IN 9

CESTOVNÍ RUCH & HOTELNICTVÍ ČEDOK a. s. ESO TRAVEL a. s. LETIŠTĚ PRAHA, a. s. MCDONALD’S ČR spol. s r. o. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 1 TOP HOTELS GROUP a. s. DYNAMICKÝ RŮST & STABILITA CPI PROPERTY GROUP FOSFA a. s. PLAČEK GROUP s. r. o. POZEMNÍ STAVITELSTVÍ ZLÍN a. s. PRAGUE BOATS s. r. o. VÁPENKA VITOUL s. r. o. INFORMAČNÍ & KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE AUTOCONT a. s. CGI IT CZECH REPUBLIC s. r. o. DELL COMPUTER, spol. s r. o. ETNETERA APPSATORI s. r. o. HP INC CZECH REPUBLIC s. r. o. HUAWEI TECHNOLOGIES (CZECH) s. r. o. NWT a. s. SAP ČR, spol. s r. o. INVENCE – NASAZENÍ – EXPORT – ZISK ABYDOS s. r. o. CZECHOSLOVAK GROUP a. s. METALIMEX a. s. PRVNÍ BRNĚNSKÁ STROJÍRNA VELKÁ BÍTEŠ, a. s. TOSEDA s. r. o. STAVEBNICTVÍ & DOPRAVA BRISK TÁBOR a. s. CZ LOKO, a. s. ČERMÁK A HRACHOVEC a. s. FENIX GROUP a. s. KAPSCH TELEMATIC SERVICES spol. s r. o. KOPRIM – J.J., s. r. o. LUKA LIVING ŘÍZENÍ LETOVÉHO PROVOZU ČESKÉ REPUBLIKY, státní podnik ZAMĚSTNANOST & DRUŽSTEVNICTVÍ ASV VÝROBNÍ DRUŽSTVO DŘEVOZPRACUJÍCÍ DRUŽSTVO LUKAVEC KOVOBEL, VÝROBNÍ DRUŽSTVO KOVOPLAST, VÝROBNÍ DRUŽSTVO MECHANIKA PROSTĚJOV, VÝROBNÍ DRUŽSTVO OBZOR, VÝROBNÍ DRUŽSTVO ZLÍN ZDRAVÍ – VZDĚLÁNÍ – HUMANITA ACCORD HEALTHCARE s. r. o. EPRAVO.CZ, a. s. FAKULTNÍ NEMOCNICE V MOTOLE GYMNÁZIUM MEZINÁRODNÍCH A VEŘEJNÝCH VZTAHŮ PRAHA s. r. o. OPEN GATE – GYMNÁZIUM A ZÁKLADNÍ ŠKOLA, s. r. o. PŘÁTELÉ STONOŽKY, z. s. REHABILITAČNÍ NEMOCNICE BEROUN ZEMĚDĚLSTVÍ & POTRAVINÁŘSTVÍ BIOVETA, a. s. BRAZZALE MORAVIA a. s. LESY ČESKÉ REPUBLIKY, s. p. MP KRÁSNO, a. s. PEKAŘSTVÍ A CUKRÁŘSTVÍ SÁZAVA s. r. o. SPV PELHŘIMOV, a. s. VODŇANSKÉ KUŘE, s. r. o. LADY PRO Alena KUNERTOVÁ Jana NOVÁKOVÁ Michaela SEDLÁČKOVÁ Magdalena SOUČEK Hana SOUČKOVÁ Zuzana ŠIMONKOVÁ PAVLÍKOVÁ Lenka ŠMERDOVÁ prof. Lenka ŠPINAROVÁ Martina VÍTKOVÁ GENTLEMAN PRO Josef BÁRTA Jiří ČUNEK Petr DVOŘÁK Rostislav DVOŘÁK Vladimír FEIX Jaroslav KUBERA Ivan PILNÝ Jiří RŮŽIČKA Cyril SVOZIL Martin VONDRÁŠEK Lady Pro 2018 s Karlem Muzikářem, Jaroslavem Kuberou a Radkem Vondráčkem Gentleman Pro 2018 s Karlem Muzikářem a Radkem Vondráčkem Desítka nejlepších s Karlem Muzikářem a Radkem Vondráčkem Josef Vojáček, Lesy České republiky Jan Klas, Řízení letového provozu ČR v oborové kategorii Stavebnictví a doprava BE IN 10

MAMINKY jsou překážkou úspěchu? Petr Karban Ivan Malý Jakkoliv slova Karla Muzikáře, která jsem pou- žil v titulku, mohou znít na první poslech div- ně až nepatřičně, zamyslete se nad nimi. Skrý- vají totiž často opomíjenou pravdu. Mnohé ma- minky ve své neskonalé starostlivosti vedou děti tak daleko od nebezpečí a rizik a tak velmi omlouvají jejich neúspěchy, že neúspěch přestává být motivací a riziko se stává brzdou všech poku- sů o cokoliv. Dopřejme svým dětem i schopnost rozeznat a hodnotit riziko a umění překonat neú- spěch příštím úspěchem. Všichni, kteří na konfe- renci promluvili, s tím mají sami své bohaté zku- šenosti. A ještě na jednu věc nezapomínejme – že symboly úspěchu a úspěch sám jsou dvě různé věci, jak připomněl v úvodním slovu předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republi- ky Radek Vondráček. Metriky a horizonty Na zajímavou souvislost úspěchu upozornil Petr Dvořák (ČT), když zmínil otázku metrik, tedy to, s čím sami sebe či druhé poměřujeme. Nelze než souhlasit s tím, že pro skutečný úspěch je třeba mít velké vzory. Možná je pro mnoho lidí úsměvné, když se patnáctiletý sprin- ter porovnává s Usainem Boltem, ale právě ta- kový vzor může být motivací, která povede k překonání nepřekonatelného. První náměstek policejního prezidenta, brigádní generál Martin Vondrášek, na pozadí policejní práce zase zdůraznil horizonty, v nichž vnímá- me skutečnost a hrozící rizika. Zdůraznil tak fakt, který je často zmiňovaný v debatách podni- katelů, totiž krátký horizont politiků, který ob- vykle nepřesahuje čtyřleté volební období. Vedle těchto dvou příspěvků jistě zaujali i Tomáš Březina (Best), Monika Nebeská (ZD Všestary) a Cyril Svozil (Fenix Group). Deset klíčů Ladislava Vitoula Hned na úvod upoutal pozornost Ladislav Vitoul (Vápenka Vitoul), který krom svého životního příběhu, v němž našel deset klíčů k úspěchu, věnoval podstatnou část iremní kultuře a péči o zaměstnance. Že Vápenka Vitoul není irma, ale vpravdě jedna velká rodina, není jen fráze. Což dokazuje odpověď Ladislava Vitoula na dotaz z pléna: „Nemáme problém se zaměstnanci. Když odešel do důchodu řidič, který pendloval osmadva- cetkrát za směnu s náklaďákem mezi lomem a vá- penkou, hlásilo se na jeho místo přes čtyřicet adeptů. Od nás odcházejí lidé pouze do důchodu. Za celou dobu, co si pamatuji, odešel jeden jediný člověk dříve, a to jen proto, že se oženil a odstěho- val se do místa, odkud dojíždění nepřipadalo v úvahu. Poté, co se rozvedl a vrátil se, za mnou dva roky chodil, abych ho vzal zpět, a dnes u nás už zase patnáct let nepřetržitě pracuje.“ Pět pravidel Hany Součkové Pohled na technologie, s nímž přišla generální ředitelka společnosti SAP Česká republika, byl rozporuplný. Na jedné straně zmínila Hana Souč- ková fantastický úspěch umělé inteligence, která v SAP již sedm měsíců předpovídá výsledky irmy na burze lépe a přesněji, než to kdy dělaly týmy analytiků, na straně druhé pravdivě obvinila tech- nologie, které nás všechny o úspěch tak trochu okrádají, neboť leckdy o něm všichni vědí dřív, než se stačíme s patřičnou hrdostí sami pochlubit (a vytěžit z toho krom obdivu třeba i drobný pro- spěch, podobně jako školáci za jedničku). Bez rozporů naopak bylo patero pravidel, jimiž se Hana Součková snaží řídit a která mohou být ces- tou i pro jiné: „Když jsem se snažila najít ve své profesní cestě nějaké pevné body a zamyslela jsem se, vychází mi pět pravidel, které mne vedou: Dělat, co mě baví. Nejít proti své povaze. Soustředit se na cíle. Najít si správnou podporu. Překážky brát jako úkol.“ Takto prostě vysloveny či napsány pů- sobí skoro až banálně. Nicméně, mají ryzí obsah. Byť je všichni asi podvědomě známe, kolikrát je porušujeme? A přitom v souhrnu znamenají jed- no – že vás práce bude bavit, což je prvním ne- zbytným předpokladem úspěchu. Slavnostnímu večeru Českých 100 Nejlepších již tradičně předchází dopolední konference Klíčové faktory úspěchu, na níž se se svými zkušenostmi svěřují nejlepší z nejlepších, často z řad těch, kteří budou večer oceněni. Brigádní generál Martin Vondrášek, první náměstek policejního prezidenta Hana Součková, generální ředitelka SAP ČR Ladislav Vitoul předává zlatý klíč k úspěchu BE IN 11

Tomáš Zima, rektor UK Jakub Hněvkovský SLEPOTY SE NEZBAVÍME S Tomášem Havránkem, který je přes své mládí nejcitovanějším českým ekonomem v akademickém tisku, o úloze centrální banky, emisích oxidu uhličitého, samořízených autech, střídaní času i penězích z vrtulníku. BE IN 12

Pane docente, jsem rád, že máme první příleži- tost popovídat si osobně. Určitě mne zajímá, kdy jste se rozhodl pro ekonomii, respektive makroekonomii. Děkuji za pozvání, pane rektore, je to pro mne čest. Ekonomem jsem vlastně chtěl být vždycky, a to už odmalička. Důvod je poměrně kuriózní: může za to literatura science iction, kterou jsem měl vždycky moc rád. V deseti letech jsem pořád dokola četl Asimova, hlavně jeho knihy o Nadaci. V nich hraje významnou úlohu věda zvaná psycho- historie, pomocí které hlavní hrdina Hari Seldon modeluje směr cesty společnosti tak, aby se vy- hnula těm nejhorším scénářům. Což mě jako kluka fascinovalo. Pár let nato jsem se dostal k článku o matematických modelech v makroekonomii a zdálo se mi, že je to hodně podobné tomu, co by dělal Hari Seldon. Byl to sice krutý omyl, ale to jsem zjistil až později, když už nebylo cesty zpět. Stejně je ale ekonomie úžasná věda! Jiná volba než Univerzita Karlova pro mne nepřipadala v úvahu, zde má ekonomie velkou tradici už od dob profe- sora Engliše. Podle žebříčků dlouhodobě patříme mezi stovku nejlepších pracovišť na světě. Na Fa- kultě sociálních věd, kde se ekonomie v rámci UK vyučuje, běžně působí hostující profesoři z Oxfor- du nebo Princetonu, což mě samozřejmě lákalo, stejně jako skutečnost, že někteří kolegové spolu- pracují s nositeli Nobelovy ceny. Doktorské studi- um jsem absolvoval u profesora Horvátha, který mi zdůrazňoval, že věda i umění mohou být krás- né, ale že ve inále se věda od umění liší tím, že je užitná. A když chce ekonom aplikovat svůj vý- zkum, není lepší cesty než v centrální bance, která má ekonomicky největší vliv. Každé její zdánlivě drobné rozhodnutí může mít obrovský dopad na celou společnost. V centrální bance prostě zao- krouhlujete na miliardy, což mě lákalo, a nakonec se mi povedlo získat pozici ve výzkumu ČNB. Taky jste ale působil na univerzitách v Helsinkách a v Berkeley… Jak se tamní vzdělávací systémy liší od toho našeho? Kde se vám líbilo víc? Na Helsinské univerzitě jsem se seznámil s evrop- ským systémem, který je podobný tomu našemu na UK, a to i fyzicky – univerzita má řadu malých kampusů roztroušených po Helsinkách. Berkeley je samozřejmě zcela jiné, vlastní univerzitní měs- to, ohromný kampus, koncentrovaný studentský život. Tenhle svět vás na první pohled uhrane. Potkáváte se denně se stovkami studentů i peda- gogů, všude kolem vás mezioborové intelektuální podhoubí. K Helsinkám mám ale silný vztah, pro- tože jsem se tam poprvé dostal k metaanalýze, kterou se zabývám větší část svého profesního života. Jedná se o metodu kvantitativní syntézy výzkumu na nějaké téma. Vy ji samozřejmě znáte dobře, pane rektore, protože medicínský výzkum s ní pracuje již velmi dlouho, ale pro ekonomii to ještě před deseti lety bylo něco docela nového, okrajová záležitost. Přitom metaanalýza je úžasný nástroj právě pro ekonomii, která má obvykle měkčí data než medicína. Výsledky různých studií jsou často odlišné a umět je uchopit, spojit a statis- ticky kombinovat dává úplně nové možnosti pře- devším pro využití v praxi. Působíte rovněž v centrální bance. Jak se mění její role? A bude za deset let třeba jiná? Já ješ- tě pamatuji, že bankovky byly kryty zlatem a aktivy státní banky, dnes už se to neuvádí, svět je úplně jiný… Víte, hrozně by mě zajímalo, co si myslíte vy, čím jsou dnes bankovky kryty. Upřímně? Myslím si, že ničím. Když to vidím ve světě, jak mnohé vlády tisknou, kdy potře- bují. I americká i evropské… Peníze jsou skutečně elastické, tedy jejich množ- ství se mění podle potřeby, to máte úplnou pravdu. Z nějakého důvodu ale tomu papírku věříme, něja- kou hodnotu v něm musíte vidět. Já ji vidím jako hodně virtuální. Když je třeba něco saturovat, tak se tiskne, ať mají lidé radost… Dokud věříme tomu, že měna bude mít stabilní hodnotu, pak ji vlastně mít bude i ve skutečnosti. Důležitá je důvěra. Jinými slovy, musíte věřit pod- pisu pana guvernéra na každé bankovce, to je veškeré krytí a záruka, že centrální banka „nevy- tiskne“ tolik, aby došlo ke znehodnocení měny. Úkolem centrální banky je hlídat, aby ve vývo- ji hospodářství nedocházelo k přílišným výky- vům, což lze nejlépe provádět přes kontrolu ceno- vé hladiny, nikoli množství peněz. Cenová stabilita je v tomto ohledu nejlepší cíl a centrální banky ho obvykle mají zapsán ve svém statutu. Což je důle- žité především v období silné recese, kdy padá produkce, padají ceny, padá zaměstnanost. A ne- jsou to jen čísla, jsou za tím hluboké lidské příbě- hy – ztracená zaměstnání, ztracené vzdělání pro děti, alkoholismus, deprese, sebevraždy, zločin- nost. I dnes, v období bezuzdné konjunktury, stále ještě cítíme následky minulé krize, která jen díky mimořádné odvaze a bezprecedentní reakci ame- rické centrální banky nebyla tak děsivá, jak velmi snadno mohla být. Ale i přesto se v odpověď na krizi zvedla vlna populismu, se kterou se do- dnes potýkáme. V příští krizi, která bezesporu přijde, bude vše ještě složitější. To bych se rád zeptal, kdy to bude? Já bych vám to řekl moc rád, pane rektore, ale je to podobné jako předpovídat tornádo. Meteorologie se za posledních pár let nesmírně zlepšila, ale když dostanou lidé v Oklahomě varování o tornádu půl hodiny dopředu, mají štěstí. Týden dopředu to neumí nikdo. Předpovídat krizi na roky dopředu je ještě těžší, protože je to náhodný jev. Na kterémko- liv trhu na světě může dojít ke kolapsu důvěry, což je hlavní hybatel takzvaného ekonomického cyklu. Jsme tedy svým způsobem v pasti slepoty? Možná je to past, možná je to normální stav světa. Jen si musíme uvědomit, že slepoty v této oblasti se nikdy úplně nezbavíme. Nebudeme umět před- povídat tornáda týden dopředu. Nikdy nevíme, co se přesně stane, ale výzkum nám pomůže odhado- vat, co by se tak asi mohlo stát, abychom mohli být na určité varianty připraveni. Před deseti lety jsme byli do této pasti chyceni úplně, třeba ceny nemo- vitostí v USA rostly desítky let v řadě a implikace zněla, že když rostly tak dlouho, porostou pořád. Zlom v tomto vývoji, to byla ona Talebova černá labuť, něco, co skoro nikdo nečekal a na co nebyl nikdo připraven. Jinými slovy, není pro nás nejdů- ležitější otázka, kdy krize přijde, ale vědomí, že zcela jistě přijde – a zejména, co bude moci udělat centrální banka, aby nám všem pomohla. Snižovat úrokové sazby totiž můžeme jen do určité úrovně. A de lace také není zdravá… Ano, máte pravdu, byť de lace sama o sobě by nám asi nevadila, problém ale je, že v konečném efektu recesi prohlubuje. Takže primárním cílem centrál- ní banky v krizi je právě zastavit de laci, zastavit propad poptávky. Nestandardních nástrojů je pak celá řada, třeba Milton Friedman již před mnoha lety zmiňoval tzv. „peníze z vrtulníku“. To je ná- stroj, jehož případné spuštění v minulosti bylo nereálné, byl zmiňován spíše jen v žertu, ale s vyu- žitím moderní digitální měny to už je reálná alter- nativa. Princip je jednoduchý – v hluboké krizi rozdáte peníze obyvatelům, aby je utratili, i když samozřejmě v praxi je nebudete shazovat z vrtul- níku. Můžete pro každého vytvořit digitální peně- ženku a v případě silné recese tam posílat nově vytvořené peníze, dokud se kupní síla peněz ne- stabilizuje. Zdůrazňuji, že jen do té doby, než se in lace vrátí na cíl. Důsledkem je samozřejmě ztrá- ta pro centrální banku, ale zároveň je to zisk obča- nů, takže účetně na úrovni země čistá nula. Přitom takový nástroj může být nesmírně silný pro zasta- vení krize a obnovení důvěry. Je ale zapotřebí ještě Jiná volba než Univerzita Karlova pro mne nepřipadala v úvahu, zde má ekonomie velkou tradici už od dob profesora Engliše. Podle žebříčků dlouhodobě patříme mezi stovku nejlepších pracovišť na světě. BE IN 13

spousta výzkumu, a to nejen v ekonomii, ale i v psychologii a informační vědě – jak konkrétně digitální měnu koncipovat, jak přimět lidi, aby ty prostředky utratili, za co by je utratili. Jestli by investovali nebo létali na Havaj… Přesně tak, to by se muselo ošetřit, například vy- mezením, za co by šlo tyto prostředky utratit. Pro- tože letenka na Havaj nebo nákup čínských akcií naši ekonomiku skutečně příliš nepovzbudí. Právě k tomu je potřeba digitální měna, kde každá trans- akce může být samostatný program, takové peníze mohou mít třeba omezenou platnost. Jsem pře- svědčen, že toto téma je velká výzva jak pro cent- rální banky, tak pro ekonomii jako vědu. Nutno dodat, že jako výzkumník rád zkouším nové věci, tak se možná nechávám trochu unést. Použití pe- něz z vrtulníku by bylo skutečně revoluční, ale nových nástrojů máme více a je potřeba pečlivě kvanti ikovat, který z nich bude pro tuto zemi nej- prospěšnější. Když už jste zmínil ekonomický výzkum, na jaké úrovni je ten náš? Na nejvyšší úrovni se ekonomickému výzkumu v České republice věnují Institut ekonomických studií a CERGE, které je zaměřeno spíše na post- graduální studium, zatímco Institut pokrývá vedle toho i bakalářskou a magisterskou úroveň. Obě instituce mají vysoké hodnocení, patří mezi první světovou stovku, jsou na čele žebříčku středoev- ropských ekonomických institucí, kolegové třeba spolupracují s Chrisem Simsem, nositelem Nobe- lovy ceny. Ve srovnání s úrovní ekonomie ve Fin- sku, se kterou jsem se měl možnost podrobně seznámit, obstojíme velmi dobře. Je však co zlep- šovat. Speci ikem ekonomie je, že je nesmírně atraktivní pro mladé lidi, kteří vidí ekonomy vy- stupovat v médiích a myslí si, že ekonomie je hlav- ně o počítání peněz. Takže nabídka studijních pro- gramů různých škol je pestrá, ale obsahově často poměrně vágní. Obě instituce, které jsem zmínil, se snaží o vědeckou ekonomii západního střihu, ale zároveň tak, aby měla přesah do praxe, do pod- nikové sféry. I v malém podniku je k dispozici množství dat, která lze systematicky zpracovávat ve prospěch efektivity irmy; datová věda je rela- tivně nové odvětví, které rychle nabývá na význa- mu. Pokud jde o vědeckou ekonomii jako takovou, především po formální stránce, narážíme celosvě- tově na problém, že ekonomie je dnes, abych tak řekl, procesně poněkud vyšinutá. Běžně trvá i pět let, než je článek od okamžiku napsání publikován v časopise, a vzhledem ke všem povinným revizím dosahuje občas rozsahu malé monogra ie. Neumím si podobnou situaci představit třeba v biologických vědách nebo i medicíně, proto- že experimentální postupy i data by zaostaly. Ano, výsledky zastarají i v sociálních vědách. Kompenzujeme to tím, že články publikujeme jako preprinty, na internetu je tedy článek hned. Ale publikační proces v ekonomii je rozbitý a řada kolegů na to upozorňuje. Je přece absurd- ní, že některé americké katedry ekonomie neu- znávají pro karierní postup publikace v Science nebo Nature, protože publikování ve špičkových ekonomických časopisech je statisticky těžší a pomalejší. Mediálním světem hýbou dnes mnohé jevy, které jsou často nazírány i pohledem ekono- mie. Skleníkový efekt, otázka pohonu motorů… Jaký je váš pohled? Jsou to bubliny? Nerad bych lezl do zelí kolegům klimatologům, ale shodou okolností jsme právě v Berkeley spo- lu s profesorem Zilbermanem pracovali na studii, která se zabývala společenskými náklady emisí oxidu uhličitého. Problém je v tom, že jakkoliv oxid uhličitý způsobuje nežádoucí efekty v podo- bě změn klimatu, nelze jeho vypouštění šmahem zakázat, jelikož takový zákaz by způsobil ohrom- né škody podnikům a ve inále nám všem. Je zkrátka potřeba nalézt rovnováhu mezi únosnou mírou znečištění a únosnou mírou ekonomic- kých dopadů omezení, aby to bylo pro společnost optimální. Optimální množství prachu v domác- nosti také není nulové. Pokud jde o pohon moto- rů, tam je nástup elektromobilů nezastavitelný, ale ekonomicky zajímavější je autonomní řízení vozidel, které pro lepší využití v ekonomice uvol- ní masu lidí, kteří se dnes řízení nebo jeho zabez- pečení věnují. Ve hře je i otázka nehodovosti, všichni přece známe nějakou rodinu, která ztrati- la blízkého člověka při dopravní nehodě. Rozšíře- ní autonomních vozidel do běžné praxe každo- pádně zvýší HDP skokově. Ale abych se vrátil k vaší primární otázce a shrnul ekonomickou odpověď, tak tlak na snížení emisí je odůvodně- Vystudoval ekonomii a bankovnictví na Univerzitě Karlově, studoval také na Helsinské uni- verzitě a působil na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Přednáší makroekonomii na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a současně je poradcem ban- kovní rady České národní banky. Získal mimo jiné cenu Karla Engliše udělovanou rektorem UK nejlepším absolventům společenskovědních oborů a cenu nadace UniCredit & Universities za nejlepší evropskou dizertaci v oborech ekonomie a finance. Podle mezinárodní databáze RePec je v současnosti nejcitovanějším českým ekonomem v akademické literatuře. doc. PhDr. Tomáš Havránek, Ph.D. Speci ikem ekonomie je, že je nesmírně atraktivní pro mladé lidi, kteří vidí ekonomy vystupovat v médiích a myslí si, že ekonomie je hlavně o počítání peněz. BE IN 14

ný, ale Evropa je možná oproti ostatním na tomto poli až příliš avantgardní. Je pravda, že když my v Evropě se třeba i utří- díme a nijak se k tomu problému nepostaví Čína, Indie, Brazílie, Spojené státy, tak se glo- bálního řešení nedočkáme a problém odpadu nevyřešíme. Velkým hitem posledních dnů je také letní a zimní čas. I tento problém řeší ekonomové… Z čistě subjektivního hlediska musím říct, že stří- dání času nesnáším. Mám čtyři malé děti a předě- lat jejich vnitřní hodiny je značný problém, hlavně na jaře. Ale to je nevědecký pohled rodiče. Co se týče empirické evidence, na toto téma jsme dělali velkou metaanalýzu a úspora energie plynoucí ze střídání času je nulová, někdy dokonce záporná. Dříve šlo o úspory za svícení, dnešní technologie žárovek je však v podstatě vymazaly, zvláště v kombinaci s tím, že spotřeba se přesunuje k širo- ké škále elektrospotřebičů, které dříve nebyly běžně dostupné. Delší letní večery zvyšují spotře- bu z titulu provozu klimatizace, což v některých oblastech představuje významnou položku. Ale hlavní jsou jiné dopady, zejména zdravotní. My, co často létáme mimo Evropu, s jednou hodinou posunu obvykle problém nemáme, ale na českých silnicích to dohromady několik desítek nehod způsobí. Stačí trochu více nepozornosti, která pra- mení z toho, že nám po jarním posunu chybí hodi- na spánku. Nehledě na infarkty, duševní zdraví a tak dále. Náš výzkum byl použit i v současných evropských debatách na toto téma a citován v ma- teriálech Evropské komise. V součtu je totiž zřej- mé, že střídání času není pro společnost vůbec prospěšné. Za ty desítky let jsme si na to zvykli, ale dnes by něco tak prokazatelně škodlivého ni- koho nenapadlo zavádět. A přichází otázka, který čas je ten pravý. Z hlediska chronobiologie je to zřejmé – ten, který patří k našemu poledníku. Je pohled ekonoma jiný? Samozřejmě jsem si vědom silné evidence, která říká, že z hlediska biorytmů je lepší standardní čas, tedy brzké ranní světlo. Ale ekonomicky tam vstupují ještě jiné souvislosti. Nechodíme totiž spát v osm hodin večer, abychom období tmy vyu- žili nejlépe, aby prostředek spánku byl o půlnoci. Ano, formálně je správné, když je slunce v poledne nejvýše na obloze. Ale k čemu nám je formální čistota, když se jí jako společnost neřídíme? Když se podíváte na celý problém v souvislostech, uka- zuje se, že dřívější tma večer přináší více nehod, vyšší kriminalitu, nižší ekonomickou aktivitu a nižší tržby obchodníků. Tedy z ekonomického pohledu je světlo večer pozitivní faktor, protože večer chceme být aktivní. A zase jsme u rovnováhy nákladů a výnosů, kterou je třeba nalézt. Takže můžeme čekat posun o pásmo? Podle mého názoru je to výborné téma pro nějaký interdisciplinární a mezinárodní ERC grant. Man- želka, která se tímto dlouhodobě zabývá, zvažuje, že si ho podá. A vaše vlastní projekty? Zmínil jsem metaanalýzu, kde spolupracujeme s Johnem Ioannidisem ze Stanfordu a Chishiem Furukawou z MIT na nových technikách očištění výsledků o publikační selektivitu, což je velké téma, a to nejen v ekonomii. Čím menší máte sta- tistickou sílu, tím širší je naopak škála možností, jak získat výsledek, který vám přijde publikova- telný, a to docela nezávisle na datech. Bohužel se jako kritérium užitečnosti stále často používá statistická významnost, která je ovšem pro praxi zavádějící a důraz na ni vede právě k publikační selektivitě. Ale to je příliš technická záležitost, která by čtenáře nebavila, nicméně ve vědě obec- ně se jedná o žhavé téma. Však John Ioannidis patří mezi nejcitovanější vědce světa. No a pak je tu samozřejmě ještě mé druhé působiště, cent- rální banka, kde pracujeme právě na tom, jaké nástroje a jakým způsobem bychom mohli využít v případě další recese. Budu si spolu s vámi přát, aby se to povedlo a abyste společnost uchránili od silných dopa- dů krize, pokud by měly přijít. Aby byla bu- doucnost snesitelná. Děkuji za inspirativní setkání. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, od roku 1989 do roku 1998 půso- bil v Ústavu lékařské chemie 1. lékařské fakulty UK. Atestoval se v oboru klinická biochemie, vnitřní lékařství a nefrologie.V roce 1996 se habilitoval a o pět let později byl jmenován profesorem Uni- verzity Karlovy v oboru lékařská chemie a biochemie. Od roku 1999 je přednostou Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN.V letech 2005–2015 byl děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Je členem Učené společnosti České republiky, České lékařské akademie, Academia Europea, vědeckých rad Masarykovy univerzity,Vysoké školy ekonomické v Praze, Agentury pro zdravotnický výzkum Ministerstva zdravotnictví ČR. Zasedá v řadě redakčních rad, výborech, národních i mezinárodních odborných společnostech. Od února 2014 působí ve funkci rektora Univerzity Karlovy, svého druhého funkčního období se ujal letos v únoru. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA I v malém podniku je k dispozici množství dat, která lze systematicky zpracovávat ve prospěch efektivity irmy; datová věda je relativně nové odvětví, které rychle nabývá na významu. BE IN 15

ovněž přítomnost premiéra, ministra školství a ministryně inancí mimoděk symbolizovala slova rektora univerzity Tomáše Zimy, když řekl, že spojení vzdělání s kreativitou a českým umem posouvá společen- ský vývoj kupředu. V jeho pohledu na budouc- nost má významné místo mezinárodní spoluprá- ce, která začíná již u úzkých vazeb se zahraniční- mi studenty, kteří po úspěšném absolutoriu a návratu do vlasti mohou být prvotním impul- sem dlouhodobé spolupráce. Vize vzdělanostní Vzdělání je klíčové, právě ono otevírá kreativitu, která vede k budoucím úspěchům. Profesor To- máš Zima v úvodu svého vystoupení upozornil na často opomíjený moment – totiž že cesta k úspěchu je relativně dlouhá. Hybateli úspěchu jsou totiž bez ohledu na profesi zpravidla, i přes zrychlující se tempo doby a dynamiku změn, lidé na vrcholu kariéry. Cesta z univerzitních kampu- sů na onen vrchol zkrátka mnohdy trvá bezmála čtvrt století. A právě dynamika změn si při tomto trvání žádá jednu vlastnost, pro budoucí úspěch nezbytnou. Totiž připravenost na změny, aniž bychom věděli, jaké ty změny budou. Že adapta- V rámci univerzitních oslav století české státnosti se na staroslavné půdě Univerzity Karlovy, ve Vlasteneckém sále Karolina, za účasti členů vlády, významných akademiků a podnikatelů konala v úterý 16. října konference s názvem Česko a jak dál?, na níž pět osobností české současnosti předneslo své vize. Petr Karban Aleš Funke PATERO POHLEDŮ DO BUDOUCNOSTI R BE IN 16

bilita je vlastností nezbytnou ne pro úspěch, ale pro přežití, učí už Darwinova evoluční teorie. Zdá se, že platí stále více. Rektor jedné z nejstarších evropských univerzit připomněl, že Česká republika přes proklamace o podpoře vzdělání zaostává za většinou zemí ze skupiny OECD, která měla v roce 2015 průměr výdajů na vzdělání nad 5 % HDP. Česko je se svý- mi 3,8 % čtvrté od konce, když za ním zůstávají pouze Irsko, Maďarsko a Lucembursko. Výdaje na vysoké školství v Česku stagnují na úrovni pod hranicí 0,5 % HDP, v zemích OECD vzrostly v po- sledních dvou letech o 30 % a jsou oproti tuzem- ským dvojnásobné. Příznačné je i srovnání s Ra- kouskem, které na čtyři univerzity ročně přispěje částkou kolem sedmdesáti miliard korun, tuzem- ské výdaje nedosahují ani jedné třetiny této část- ky, přičemž univerzit máme šestkrát více. Trend posledních dvou let naštěstí ukazuje růsto- vou trajektorii a dovoluje tedy mírný optimismus. Pokud zůstane zachován i v letech příštích, mo- hou se vize Tomáše Zimy stát realitou. Významný- mi momenty pro Česko u budoucnost jsou otevře- nost vůči světu i hrdost na vlastní úspěchy. Obojí se formuje právě už na univerzitě – zahraniční absolventi českých univerzit jsou ve svých zemích a ve svých profesích velmi úspěšní a jsou často iniciátory úspěšných mezinárodních projektů a ekonomických vazeb. V duchu obou hodnot vidí Tomáš Zima potenciál akademické budoucnosti především v její multilingvní a společensky uzná- vané podobě. Vize ekonomická a podnikatelská Ekonomickou vizi představil emeritní viceguver- nér České národní banky Pavel Kysilka, který v ohledu za minulostí připomenul fascinující schopnost české ekonomiky otřepat se z kritic- kých okamžiků – Rašínova reforma, krize první poloviny let třicátých, válečné hospodaření, malé a velké znárodňování, cenová reforma a kon iska- ce padesátých let, Rozsypalova reforma, Šikova reforma, perestrojka, transformace znárodněné ekonomiky, rozdělení Československa, Lehma- novská krize roku 2008… To všechny byly milní- ky, které česká ekonomika překonala a které jsou poučením pro budoucnost. „Musíme počítat s tím, že jako malá otevřená ekonomika jsme velmi citliví na vlivy zvenčí a musíme na ně být připraveni,“ řekl Pavel Kysilka. Budoucnost vidí v tom, že si udržíme pozici světové výrobní velmoci, subdo- davatelské exportní ekonomiky, otužilé střety z vysoce konkurenčních trhů. Je však nutností zvýšit přidanou hodnotu tuzemské produkce, která v konečném důsledku bude tvořit podhoubí českého bohatství. Cestou je uchovat významný český produkční potenciál, ale výrazně zvýšit potenciál předvýrobní i postvýrobní, tedy vědu, výzkum, obchod a marketing. V úspěšných byzny- sových komunitách, jakou je třeba Silicon Valley, jsou hranice mezi vědou, výzkumem, produkcí a obchodem takřka neviditelné. Podmínkou jsou fungující „I“: inovace, infrastruktura, instituce. A především vzdělání. Pohled makroekonoma doplnil úspěšný podnikatel František Piškanin, zakladatel a předseda dozorčí rady holdingu Hopi. Jeho vize budoucnosti akcentuje měkčí fak- tory, lidský potenciál, hrdost na řemeslo a kultu- ru: „Bez vize není de inice cíle. Je pro nás důležitá vláda, která má vizi. Můžete mít ale stokrát vizi a vytvářet si modely, pokud nemáte to základní, a to jsou lidé, které musíte umět vést a motivovat. Abyste to dokázal, potřebujete dálková světla a i- remní kulturu. To jsou silné stránky rodinných i- rem, které nežijí od bilance k bilanci. Ale základem je řemeslo, prvně přece musím rozumět podstatě. Pojďme do toho jako Baťa, nespoléhejme jen na stát, zvedněme znovu učňovské školství. Protože sebelepší vize je mi k ničemu, když ji nebudu mít s kým uskutečnit.“ Vize mileniálů a společenská Již Pavel Kysilka ve svém vystoupení zmínil, co prokazují statistiky, totiž že mileniálové nejenže přinášejí současnosti své postoje, ale ovlivňují významně i generace starší. A co je významné, ve velmi krátké době budou představovat a za- stupovat více než dvě třetiny trhu. Právem své místo na konferenci měla i generace mileniálů, kterou zastupovala Tereza Jurečková, spoluzakla- datelka neziskové organizace Pragulic, slečna z Ostravy, která chtěla od dětství měnit svět. Představila svou generaci jako komunitu, jíž není lhostejný svět kolem, jako generaci, která netouží jen po samotném vzdělání, ale po přebírání hod- not. Právě společenská angažovanost je jednou z rovin, která silně formuje současný svět i jeho budoucnost, která v mnoha ohledech formuje i ekonomiku. Mileniálové tak obvykle vedle eko- nomických přínosů hledají i ty společenské, ať již jako zaměstnanci, podnikatelé, nebo investoři. Hranice mezi tradičním investováním a impact investing se stírají, protože svět má budoucnost, jen bude-li existovat. Společenská odpovědnost se stává konkurenční výhodou. Konferenci uzavřel společenským pohledem pro- fesor Martin Kovář, prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy. Zdůraznil kontext, v němž by- chom měli sami sebe vidět a porovnávat – z něj teprve vyplyne, že skutečně máme být na co hrdí. Této zemi totiž nikdy nebylo lépe. Vize budouc- nosti je tak možná skryta v až nemístné samo- zřejmosti: vážit si toho a snažit se tento stav mi- nimálně uchovat i pro časy příští. První a základ- ní podmínka je splněna – jsme nedílnou součástí vyspělé Evropy. Druhou podmínkou je potřeba přijmout spoluodpovědnost za tuto Evropu a od- povědnost sami za sebe. Sociálně udržitelný prosperující podnik může být realitou… Tereza Jurečková Nejsme zemí bohatou surovinami, ale umem a kreativitou… Tomáš Zima Naše vzdělání je výborné, ale pro devatenácté století… Pavel Kysilka Nepleťme si krátkodobou spekulaci s dlouhodobou vizí… František Piškanin Navzdory všem kritickým zmínkám je Česká republika ve všech ohledech úspěšná země… Martin Kovář BE IN 17

HRA S OHNĚM S Olgou Cilečkovou, třetí ženou mezi partnery české pobočky PwC, o sladění role matky a manažerky, o podpoře žen a potřebnosti diverzity, o českých irmách a brexitu i o tom, jaký by mohl být svět v roce 2030. Petr Karban Jakub Hněvkovský BE IN 18

Vrátila jste se nedávno po deseti letech z Británie. Od té doby se u vás stala řada životních změn… Tou největší bylo samozřejmě mateřství. Ale žádná ze změn nebyla ani nečekaná, ani rychlá, všechno mělo svůj vývoj, takže to za nijak pře- kotné životní období nepovažuji. A pokud jde o návrat, není to tak úplně nedávno, z Británie jsem odešla v říjnu 2015, ještě před brexitem, takže jako vtip občas říkám, že jsem odešla pro- to, že jsem věděla, co přijde… A ten pravý důvod? To byla kombinace hned několika důvodů. Šla jsem do Británie původně na dva roky, byla jsem tam deset let. Pořád se to prodlužovalo, tady byla krize a celkově nejistota, v Británii sice také krize, ale pořád dost práce. Pak přišlo období, kdy jsem měla pocit, že tam zůstanu napořád, koupila jsem byt… … pořídila jste si občanství. Ano. A pak jsem si začala uvědomovat, že je tam úžasná kvalita života, když jste single a chce- te každý víkend létat na výlety po světě. Ale já miluji hory a to v Británii znamená buďto letět do Švýcarska či Rakouska, nebo jet pět hodin autem a pahorky považovat za hory. K tomu jsem viděla, jak většina mých kolegů, kteří zakládali rodiny, kupuje domy za Londýnem a denně jezdí tři hodiny do práce, což jsem nechtěla. A přibliž- ně v téže době přišla zajímavá nabídka z Čech, takže se to všechno spojilo. Váš partner je Angličan. Přemlouvala jste ho dlouho? Ze začátku se mu sem moc nechtělo, to je prav- da. Ale dnes je šťastný. My Češi si to málo uvědo- mujeme, ale kvalita života je tady skvělá. Víte, nebylo to tak, že by zavolali z Prahy a já hned balila. Několikrát jsem tu byla, zkoumala jsem trh, dlouho jsem se rozhodovala. A když jsem se rozhodla vrátit, měla jsem z návratu smíšené pocity a obavy. A strach je pryč? Je. Jednoznačně to bylo dobré rozhodnutí. A ne kvůli brexitu. Baví mě přinášet sem věci, které jsem mohla načerpat v zahraničí. V Lon- dýně je to super, děláte na transakci a druhý den je to ve Financial Times. Ale jste tam malá ryba ve velkém rybníku. Tady je úžasné být u toho, jak se mění kultura byznysu. Neměla jste větší strach z toho, jak spojit mateřství a kariéru? Nejsem zas takový střelec, abych dělala všechno najednou. Pro mateřství jsem se rozhodla až tady. Samozřejmě jsem měla obavy, jak vše skloubím, ale rodinu jsem chtěla. A vlastně jsem fakt, že budu muset skloubit mateřství a kariéru, brala do jisté míry jako další výzvu. I když jsem měla obavy, věřila jsem, že to zvládnu. A když se na to dívám dnes, zpětně, zase vím, že to bylo dobré rozhodnutí. Změnilo mě, ale myslím, že v dobrém slova smyslu. Uvědomila jsem si, že nemůžu všechno stihnout, že nemůžu pláno- vat jen podle sebe, že se musím začít hodně při- způsobovat, měnit věci za pochodu a volit často velmi kreativní způsoby. Což jsou všechno věci, které se vám hodí i v byznysu. Vychází vám irma vstříc? Pokud vím, pracuje- te na částečný úvazek, to v pozici partnera není obvyklé. Jsem taková první vlaštovka v rámci české irmy. Vychází. Hodně. Když jsem byla v partnerském procesu, který je sám o sobě dost náročný, byla jsem už těhotná. A opravdu jsem se rozhodovala, jestli z toho nemám vystoupit, konzultovala jsem to se svou mentorkou, zkušenou partnerkou, a ta mi dodala jistotu, že to zvládnu. Všichni mi vyšli maximálně vstříc, pokud jde třeba o časový harmonogram a jiné podobné procesní záležitos- ti. A irma ze mě udělala partnerku, přestože věděla, že nějaký čas nebudu schopna pracovat naplno. To je ohromná důvěra. Jistota. Pocit, že za vámi někdo stojí. Že o vás někdo stojí. Vů- bec nejde jen o mě, to je vzkaz všem ženám ve irmě, že mateřství, pokud mají potenciál, není překážka, ale normální, běžná součást života. Takový přístup opravdu funguje, k nám se vrací po mateřské osmdesát procent žen, to považuju za velmi vysoké číslo. Všechny mají svou mentor- ku, maminku, která už si tou situací úspěšně pro- šla, všechny před nástupem dostanou školení, aby dohnaly mezeru, k níž nutně musí dojít, všechny mají možnost využívat lexibilní pracov- ní dobu, buďto třeba několik hodin v týdnu nebo i několik měsíců v roce, mají k dispozici baby of ice, v kavárně je místo pro děti, máme iremní účet na hlidacky.cz, ten už zachránil i mne. Když zůstaneme ještě chvíli v téhle osobní rovině, jste tři ženy ve vedení irmy. Tři z třiadvaceti. Není to málo? Souhlasím, že by to mohlo být více. Je to méně než třeba v Británii, kde je zcela běžné, že i na partnerské pozici pracují ženy na částeč- Partnerka řídící tým treasury a účetního poradenství a Training Academy v PwC. Má 10 let zku- šeností z londýnské kanceláře PwC, kde byla ředitelkou oddělení řízení finančních a komoditních rizik pro korporátní klienty. Zaměřovala se zejména na treasury poradenství pro FTSE 100 klienty, a to zejména oblast řízení měnového rizika a nastavení treasury oddělení. Má také bohaté zkuše- nosti s komplexními transakcemi na britském trhu v oblasti M&A a refinancování. Do české kance- láře PwC se vrátila v roce 2015.Ve volném čase se věnuje lezení po horách. Olga Cilečková V Londýně je to super, děláte na transakci a druhý den je to ve Financial Times. Ale jste tam malá ryba ve velkém rybníku. BE IN 19

ný úvazek. Na ředitelské úrovni je to už i u nás vyrovnanější. Jak jsem uvedla výše, podpoře maminek s jejich návratem k nám se velmi in- tenzivně věnujeme. Takže pevně věřím, že po- měr bude stále vyrovnanější. Čím to je? Přičítám to v prvé řadě stereotypu a očekává- ním společnosti, které máme zažité. Žena se stará o rodinu. Nástupy do irmy máme vy- rovnané, ženy muži tak padesát na padesát. Zhruba do pěti let se dostanou kolegyně na ma- nažerskou pozici, i tam jsou ty poměry ještě vyrovnané. Ale pak se rozhodnou mít děti, a i když se vrací do irmy, mám pocit, že vnitřně si vytvoří mentální hranice, které jim říkají, že to nelze skloubit. Ale ono to jde. Jen je potře- ba si věřit a mít velmi otevřenou diskusi s vede- ním irmy a správně nastavit očekávaní. Těch faktorů je tedy více. Historie, předsudky, nasta- vení maminek, které si řeknou, že ty nejvyšší příčky už pro ně nejsou, a pak samozřejmě podpora, kterou žena v takové pozici dostane. Což se naštěstí mění, protože řada manažerů si uvědomuje, že diverzita ve irmě je nesmírně důležitá. Žena matka vnáší do týmu jinou dyna- miku, ona nechce trávit čas zbytečně, je mno- hem efektivnější. To je pro irmy dobré. Právě teď, když je obecně lidí na trhu práce velký ne- dostatek, je ideální doba, aby se matky do toho pustily. Protože irmy si uvědomují, že jste-li pro ně přínosem, musejí udělat něco proto, aby si vás udržely. Když už jste se dotkla pracovního trhu, jak se vám daří v tomto smyslu? Technologie mění charakter i vaší práce… Jednoznačně. Naše irma byla původně auditor- ská společnost. Dnes audit tvoří, alespoň u nás, zhruba třetinu našeho obratu, a kde opravdu výrazně rosteme, je ta technologická část. Do technologií investujeme skutečně masivně, jeden z našich pražských partnerů je dokonce celosvětovým lídrem pro oblast dat a datových analytik. Také tady máme technologické Expe- rience Center, které pracuje na technologických projektech pro celý svět. A aby nám neujel vlak v tom, co býval historicky náš core byznys, sa- mozřejmě i v naší auditorské práci výrazně zavá- díme technologie, které umožňují zcela nový rozměr práce. Když vezmu audit, dnes už nepro- čítáme stovky a tisíce stránek výkazů a faktur, ale často je náš přístup takový, že aplikujeme naše analytické nástroje na kompletní účetní zápisy a výsledkem je, že kromě pokrytí našich auditních procedur jsme schopni klientům dát i velmi cenný insight ohledně jejich byznysu, trendů a další velmi cenné informace. Tohle všechno dohromady, technologie, globální záběr, mezinárodní spolupráce, která není jen na papí- ře, a možná až nečekaná míra kreativity z nás dělá velmi atraktivního zaměstnavatele. Dnešní mladí lidé o podobné příležitosti stojí, chtějí za svou prací vidět výsledek a smysl. Máte tím tu situaci na trhu práce jednodušší? Asi ano, záleží na tom, s kým se budeme srovná- vat. Máme rozhodně co nabídnout, ale bez ohledu na to je situace na trhu práce složitá. Když jsem odcházela, byla situace taková, že ředitel vznesl požadavek na potřebný nábor a HR oddělení jej prostě přijalo. Dnes je to jiné, já i lidé z mého týmu se aktivně do náboru zapojujeme. Když po- minu studenty, pro které máme už od třetího roč- níku velmi propracovaný trainee program, pracu- jeme na osobní úrovni jak s těmi stávajícími, tak s těmi novými či teprve budoucími zaměstnanci. Protože oni dnes chtějí především znát a pochopit smysl a hodnoty své práce, vnímat kolektiv nej- bližších spolupracovníků. Proto se dnes bavíme i o tom, jaký bude svět v roce 2030… Jaký bude? Vy to víte? To je jedna z našich nejnovějších prací, vznikla v Británii, kde se do Experience centra zavřela řada významných partnerů z celého světa dohro- mady s akademiky z Oxbridge, přemýšleli a for- mulovali trendy, kam svět spěje, a vznikly Mega- trends. Materiál, který popisuje, jak by to mohlo za deset dvanáct let vypadat. Naznačte alespoň něco… Problémy čekají patrně na hypermarkety, to už se ostatně dnes v Británii děje, všichni nakupují na internetu a hypermarkety jsou prázdné. Kvalit- ní potraviny budou drahé a budou považovány za luxusní zboží, protože populace výrazně naros- te a většina potravin se bude vyrábět z geneticky modi ikovaných zdrojů. Němci patrně ztratí svou dominanci v automobilovém průmyslu. Ekonomic- ká síla, která byla původně v Evropě, odkud se pře- sunula do Ameriky, se bude stěhovat do Asie. Jak bude vypadat trh práce? Pokud se mu nebudeme věnovat, lepší nebude. Což je i důvod, proč jsem se ujala PwC Academy. Z našeho posledního CEO survey jasně vyplývají tři základní problémy, které CEOs tíží, a tím nejri- zikovějším jsou lidé. Nejde primárně o to je nají- mat, ale udržet si je a s nimi know-how, konti- nuitu a konkurenceschopnost. Což znamená ma- sivní investice do jejich vzdělávání. PwC Academy je takový náš pohled na věc, kdy svou expertní kompetenci můžeme předávat dále, podnikům a jejich zaměstnancům. Co vás po deseti letech v Londýně překvapilo na českém byznysu? Možná to, že je řada českých irem, které jsou špičkové, jsou světovými lídry a nikdo o nich neví. Nepřiznáváme si to, cítíme se být pořád malinkým státem a chybí nám ta hrdost lídrů, přestože jimi často jsme. Druhý dojem už tak pozitivní není, ale mění se to k lepšímu. Mám na mysli přístup ke consultingu. Ten je v západní Evropě dramaticky jiný, irmy tam si uvědomují, že když chtějí být úspěšné, potřebují experty na to, v čem ony samy expertní nejsou. Tady se na consulting často spoléháme až ve chvíli, kdy máme nějaký problém. Není i to otázka určitých stereotypů? První generace vlastníků vybudovala irmy z nuly a jsou zvyklí řešit věci sami… … a těžko si zvykají na to, že non core byznys mo- hou a mají outsourcovat. Souhlasím. A když už se zdálo, že si na to zvykají, přišel rok 2008 a krize a začalo se právě na těchto položkách řešit, vše pokud možno v režimu KLÍČOVÉ SLUŽBY PWC V OBLASTI BREXITU PwC nabízí britským firmám podnikajícím v Česku nebo naopak českým firmám s obchodními vazbami ve Velké Británii následující služby: ¡ Řešení nepřímých daní a cel (import zboží, export zboží, celní poradenství) ¡ Řešení přímých daní (poradenství v souvislosti s britským a českým daňovým systémem) ¡ Poradenství pro fyzické osoby (imigrační služby, pracovní povolení, relokace) ¡ Strategické poradenství (nákup firem v České republice a Velké Británii), analýza dopadu na byznys kupujících ¡ Právní poradenství (zakládání firem ve Velké Británii a v České republice, smluvní agenda podle britského a českého práva) ¡ Analýzu dopadu na finanční rizika, zejména kurzové riziko a dopad na working capital BE IN 20

in house. Nebojíte se toho, že se to vrátí? Ekonomika zpomaluje… Všichni do jisté míry čekáme, kdy se to stane a jak to bude velké. Zrovna ve své oblasti, treasu- ry, tedy řízení inančních rizik, se dramatického propadu neobávám. Ať je ekonomika nahoře, nebo dole, volatilita je vždy. Když použiju příklad z Londýna, kde jsem už v době krize před deseti lety byla, řada irem se tam v té době začala za- měřovat na cash management. Což vedlo k tomu, že řada z nich začala implementovat treasury management systémy, což do té doby nemusely, protože když se jim vedlo dobře, nevadilo, když jim někde vázlo pár milionů. Stejně tak když se začnou zvedat úrokové míry, irmy začnou mnohem více přemýšlet o struktuře kapitálu, jestli dává smysl. Vždycky je to o úhlu pohledu, jestli vidíte příležitosti, nebo hrozby. Korporace mají řešení inančních rizik v ge- nech. Jak jsou na tom české irmy, především ty malé a střední? Historicky neměly příliš velkou potřebu se řízení inančních rizik věnovat. S uvolněním koruny se situace změnila a většina si jich dnes již naštěs- tí uvědomuje, že volatilita tu je a že se téhle strán- ce byznysu musí věnovat. Ale aby to nevypadalo, že jsme v Česku nějak odlišní a výrazně zaostává- me za okolním světem, v Londýně byla oblast řízení měnového rizika naším consulting ever- greenem. Až mě to překvapilo, když z boardu irem první stovky nám volali, že mají prezentaci pro investory a mají ve výkazech obrovské kurzo- vé změny a nevědí, kde se vzaly. Na druhou stranu je to vlastně pochopitelné, protože ta oblast je nesmírně složitá. A když máte otevřené obchody v padesáti zemích světa… Finanční rizika se dají velmi těžko predikovat, protože jsou dnes velmi silně ovlivněna politickou situací. Ještě před třice- ti čtyřiceti lety se jakž takž dalo odhadnout, jak se bude trh vyvíjet. Dnes? Jistotu máte, když zajis- títe všechno. Vlivy se nedají předvídat a v podsta- tě nedávají smysl. Věnují se české irmy i jiným rizikům než těm euro–koruna? Věnují, ale ne úplně dostatečně. Což vyplývá z toho, že kurz eura vůči koruně se nepohnul tolik, kolik se před uvolněním čekalo. Kde vy osobně vidíte korunu vůči euru? Křišťálovou kouli nemám, ale obecně je za dlou- hodobě rovnovážný kurz považována úroveň kolem třiadvaceti korun za euro. Problém je, že koruna je překoupená, proto se kurz zatím příliš nepohnul, je tu značné množství spekula- tivního kapitálu. Jakmile začne koruna posilovat, bude mizet. On už tedy mizí, ale pomalu. Jenže je tu i otázka, jestli bude mít kam odtéct. Důležité totiž není jen to, co se děje v naší ekonomice, ale co se děje v zemích kolem. Máme začít vnímat naši ekonomiku jako evrop- skou? Je to soumrak národních ekonomik? Na pozadí obchodních vztahů USA versus Čína jsme třetí nebo čtvrtou nejohroženější zemí, jsme otevřená ekonomika závislá na exportu. To nezměníme. Ale můžeme si to uvědomit, udělat si scénáře, co se stane, když… Obvykle dojdete k tomu, že pro budoucnost musíte něco udělat teď. Protože zvláště malé a střední irmy všechna rizika neustojí, pokud se na ně nepřipraví. Bavíme se o kurzových rizicích. Co ta úroková? To je obdobná situace, taky jsme je tu dlouhá léta neřešili a učíme se to. Jen je potřeba vidět, že každý byznys je jiný a důležité je vidět věci v souvislostech a s nějakou predikcí. Není dob- ré vždy sáhnout po dnes výhodné ixaci níz- kých procent. A to je problém českých irem, pokud bych měla nějaký pojmenovat – jsou často orientované na krátkodobý výsledek nebo na okamžitý problém a chybí jim dlouho- dobý strategický pohled. Vaše téma je brexit. Devadesát pět procent dohodnuto, zbývá pět procent, hranice mezi Irskem a Severním Irskem. Co můžeme čekat? Já osobně věřím, že k nějaké dohodě dojít musí, protože si neumím představit no deal variantu. Ale dnes ráno ve Financial Times byla zpráva, že brit- ská vláda začíná irmám dávat jasný harmono- gram, co musejí udělat a kdy pro případ nedohody. To je fundamentálně jiný pohled než doposud, kdy vláda pouze v obecné rovině doporučovala. Což svědčí o tom, jaká jsou očekávání. Možná je pěta- devadesát procent dohodnuto na papíře, ale no deal scénář je asi méně hypotetický, než se věřilo ještě včera. Do konce března zbývá pár měsíců, poslední diskuse nevedla taky k ničemu. Pravidel- ně konzultuji s kolegy z Londýna a ti říkají, že nála- da tam není dobrá, irmám dochází trpělivost, už nechtějí čekat a startují procesy. Může se stát, že ať jednání dopadnou, jak dopadnou, budou už ty irmy tak daleko, že to nebudou chtít zastavit. Je to hra s ohněm. A jakkoliv jsem dříve věřila, že brexit nakonec dopadne tak, že obě dvě strany se budou schopné konstruktivně dohodnout, začí- nám se pomalu obávat toho, že Británie z toho nemusí – alespoň krátkodobě – vyjít nejlépe. Nicméně dopad to bude mít na celou osma- dvacítku. Co se stane v případě nedohody? Kdyby to mělo být skutečně tvrdé no deal, stane se Británie pro všechny země Unie třetí zemí a všechny země se stanou třetí zemí pro Británii. Jakýkoliv dovoz a vývoz bude dovozem a vývo- zem se vším všudy. Takže by musely nastoupit bilaterální dohody… … které ale teď nejsou vyjednané. Právě. V tom vakuu by bylo co? Chaos… Britští penzisté žijící ve Španělsku by se hromadně vrátili. To vypadá jako žert, ale to by se patrně stalo a ob- jevil by se značný problém se zdravotní péčí, pro- tože její velká část je závislá na pracovních silách z Unie. Proto stále věřím, že k nějaké dohodě do- jde. Nebo bude další referendum, teď byla v Lon- dýně zase velká demonstrace na jeho podporu. V Británii je už dnes negativní vliv brexitu obrov- ský, klesají třeba ceny nemovitostí, což byl vždyc- ky barometr, jak se ekonomice daří. Máte radu pro české irmy, jak se chovat? Čekat, nebo něco dělat? Většina irem zatím nedělala nic, nechávají všech- no na poslední chvíli. Jednoznačně doporučuje- me, aby si irmy vypracovaly alespoň dva scénáře pro ty dvě dnes asi nejpravděpodobnější varianty – tvrdá nedohoda a alespoň nějaká dohoda. Roz- hodně velký dopad bude do daňové oblasti, ve hře jsou cla, kurzová rizika, podoba pracovního trhu, regulatorní opatření. Problém českých irem je, že jsou často orientované na krátkodobý výsledek nebo na okamžitý problém a chybí jim dlouhodobý strategický pohled. BE IN 21

MY VŠICHNI SPROSTÍ PODEZŘELÍ Petr Karban Jakub Hněvkovský Jakým jazykem si budeme povídat? Vy právníci máte někdy jazyk poměrně zvláštní… A když dáte dohromady doktora a právníka, vzniká mnohdy letální kombinace. Nicméně já svým přátelům říkám, že se mnou se mohou cítit naprosto klidně, protože nabízím komplexní služby – první pomoc jako lékař a poslední po- moc jako právník. Čím se cítíte být více? Snad pořád člověkem… Není vám po medicíně smutno? Z času na čas. Já jsem šel na medicínu proto, že mi připadalo, že když chcete něco dokázat, tak u me- dicíny hrají nejmenší roli různé angažovanosti, ideologie, stranické příslušnosti. A současně to bylo na základě jedné diagnózy v rodině, přál jsem si najít lék na leukémii. To byla motivace už v prv- ním ročníku gymnázia. Ale nestýská se mi tolik, protože jsem od ní úplně neutekl, jednou z mých specializací je medicínské právo, zabývám se pro- blematikou pacientských žalob. A důvod, proč jste zběhl k právu? Říká se přece, že medicína je skvělá kvali ikace pro politiku, protože když ztratíte politický post, vždycky se máte kam vrátit, lékařů není nikdy dost… Obdobně jsou na tom právníci. Takže to byla z to- hoto pohledu sázka na jistotu. Medicína i právo mi velmi pomohly v politice. U obou oborů musí- te být schopen vstřebat obrovské množství infor- mací. Jako lékař musíte být často schopen určit správnou diagnózu z projevů, které pozorovány izolovaně jsou téměř nepostřehnutelné. Což je, myslím, i dobrý životní princip. Právo je zase užitečné proto, že politická moc se vykonává za- časté prostřednictvím práva, a orientace v džun- gli našich zákonů tak byla velmi užitečná. Lze se v ní vůbec orientovat? Nelze. Stejně jako v medicíně je proto v právu řada velmi úzkých, až nebezpečných speciali- zací. V medicíně často říkám bohužel, protože celostní přístup možná trochu chybí. Tak mě napadá, že tuzemské politice by slu- šel vyšší počet lékařů, kteří by byli schopni z těch téměř nepostřehnutelných projevů stanovit správnou diagnózu. Já bych řekl, že by jí slušel vyšší počet lékařů se specializací psychiatrie. Nechme raději politiku. Jedna z vašich specializací je GDPR, další pak Criminal Compliance. Má vůbec trestní odpovědnost právnických osob logiku? Odpovědnost právnických osob sama o sobě je v pořádku. Když jsem byl v politice aktivní, zuby nehty jsem ale bránil tomu, aby byla de ino- vána zvláštním zákonem, a ještě k tomu s trestní- mi sankcemi. Dlouho se nám to dařilo, nicméně v roce 2011 byl přijat zákon 418/2011 Sb., který do našeho právního řádu přináší něco, s čím vnitřně nesouhlasím. Což je pro mne na druhé straně velká motivace poskytnout klientům co nejlepší službu. U GDPR a ochrany osobních údajů je to obdobné. Já jsem hodnotový liberál, nedotknutelnost soukromí je pro mne velmi dů- ležitá. GDPR je dobrá myšlenka, bohužel realizo- vaná „EUropským“ způsobem, a je to škoda. Má přinášet lepší ochranu našeho soukromí. Ale procedura a implementace je pro společnost náročná, tím spíše, že do doby účinnosti nařízení na to společnosti mnohdy nedbaly a teprve teď se začínají probouzet. Dokonce bych řekl, že mnohé se ještě neprobudily. Problematika trestní odpovědnosti právnic- kých osob je evropským závazkem? Ano, ale je to to pouze obecný závazek, aby se tím národní legislativy zabývaly. Existují země, napří- klad Rakousko, kde delikty právnických osob jsou řešeny prostřednictvím správních sankcí. Česká republika zase byla jednou papežštější než papež, šla přímo cestou trestní odpovědnosti a způso- bem, který de facto sice v první fázi de inoval asi osmdesát trestných činů, ale nedával žádnou možnost vyvinění společnostem, které aktivně dělaly všechno proto, aby protiprávnímu jednání zamezily. Zlom přišel v roce 2016 novelou 183/2016 Sb., kdy se de facto vzal celý trestní zákoník a snad až na vraždu dítěte matkou a sou- lož mezi příbuznými může být právnická osoba trestně stíhaná za cokoliv. Dvě stě dvacet osm skutkových podstat přičitatelných trestných činů. Naštěstí, a to je jediná dobrá zpráva, novela dává možnost exkulpace, tedy vyvinění té osoby, která se chová tak, aby spáchání deliktu předešla. Nesnímá vším tím současná legislativa odpo- vědnost jedince? Není příliš protekcionistická? Máte pravdu, že začínat musíme vždy u sebe. Ale vztah mezi námi jako jedinci a korporacemi, společnostmi i státem není rovný. Musíte se tedy samozřejmě sám chovat odpovědně a obezřetně, na druhé straně by jistá rizika a nerovnosti tako- vých vztahů měly být zákonně ošetřeny a regu- lovány. Což říkám jako liberál. Nicméně pachatelem deliktu je fyzická osoba… Ano. Princip odpovědnosti fyzické osoby zůstá- vá nedotčen, musí tedy jít vždy o skutek, který Největším nepřítelem každé irmy je nespokojený zaměstnanec. A velmi zrádný je trestný čin úplatkářství, protože trestné je i neoznámení pokusu dát úplatek… Velmi otevřený rozhovor s Ivanem Langerem, partnerem advokátní kanceláře Pečený, Fučík, Langer. O trestní odpovědnosti právnických osob a vzrůstající zvůli státu. BE IN 22

spáchá fyzická osoba, je jedno, jestli je to maji- tel, statutár, manažer či pouhý zaměstnanec, a kterým právnická osoba získává nějakou výho- du či prospěch nebo způsobí někomu újmu, ško- du. Takový čin může být přičten na vrub práv- nické osoby. Kde číhá největší nebezpečí? To je otázka, na kterou paušální odpověď neexis- tuje. Správnou odpověď může dát pouze analýza bezpečnostních rizik, která by měla stát na po- čátku každého kvalitního a vážně míněného Cri- minal Compliance programu. Je vždy na uvážení každé irmy, zda do této ochrany investovat. Ale jednoznačně mohu potvrdit, že smysl to má. Je to jediná funkční pojistka, která právnickým oso- bám může pomoci se v případě trestního deliktu vyhnout trestní odpovědnosti a sankcím. Takže jako v případě analýzy kritických bodů si nechám zpracovat příručku a mám klid? Není to pokrytecké? Tady to naštěstí funguje trochu jinak. Konec- konců i metodika Nejvyššího státního zastupi- telství zdůrazňuje nutnost mít na míru šité programy. A nestačí je mít vypracované, musíte je mít aktivní. Musíte jimi žít. Zásadní jsou tři body: prevence, detekce a reakce. Srozumitelně řečeno, aby se právnická osoba vyvinila z trest- ní odpovědnosti, musí prokázat, že učinila vše, aby deliktům předcházela, že má nástroje na jejich identi ikaci a že má nastavené proce- sy, jak v jejich případě reagovat. Všechny tyto tři principy musejí být splněny. Což ovšem pro irmy znamená obvykle znač- né náklady bez okamžitého efektu. Kacířská otázka – má to smysl? Dochází k takovým trestním stíháním? Nejenže dochází, ale počty rostou, jsou to stovky řízení ročně! Apetit státu vyřádit se na právnic- kých osobách stoupá, stejně jako stoupá obecná chuť státu buzerovat, obtěžovat, likvidovat. Sta- čí vzpomenout třeba kauzu zajišťovacích příka- zů. Sankce v případě odsuzujícího rozsudku mohou být likvidační i na té nejnižší úrovni, bohužel. V tom je záludnost celého zákona. Jaké sankce tedy hrozí? Trest smrti pro fyzické osoby byl v Česku zru- šen v roce 1990, trest smrti pro právnické oso- by byl v roce 2011 zaveden. De facto tytéž jako hrozí fyzickým osobám, jen nástroje jsou poně- kud jiné. Od uveřejnění rozsudku přes inanční a majetkové postihy, omezení přístupu k dota- cím či veřejným zakázkám či zákaz činnosti až po zrušení společnosti. Ale likvidační může být vlastně kterýkoliv trest, uvědomme si, že jed- ním z nezbytných atributů každé irmy dnes je její pověst. A ač trestní řízení ze zákona má být neveřejné, žijeme v zemi, v níž probíhá té- měř online. Snad nejmenší trest je ono uveřej- nění rozsudku, obyčejné oznámení v tisku, že společnost X byla odsouzena. I ten však v mnoha případech může znamenat faktickou nemožnost dosáhnout na budoucí zakázky. Když by došlo k tomu, že v trestním řízení bude prokázána nevina, lze uplatnit kupří- kladu náhradu reputační škody? Možnost bránit se máte, nicméně velmi malou. Měli jsme klienta, který byl po sedmi letech zproštěn obžaloby, a domohli jsme se náhrady škody v řádech desítek tisíc korun. To, že byla zlikvidována za ta léta celá společnost, nikoho netrápí, žijeme totiž v době, kdy odpovědnost moci za způsob konání naprosto atrofovala. Rozlišuje tento zákon mezi úmyslným a nedbalostním trestným činem? Další záludnost. Všichni myslím žijeme s poci- tem, že trest zasluhuje úmyslné konání. Nicmé- ně oněch dvě stě dvacet osm skutkových pod- stat přičitatelných trestných činů zahrnuje i ne- dbalostní trestné činy. I proto je jedinou efek- tivní obranou kvalitní a aktivní Criminal Com- pliance program. Zákon naštěstí díky novele zákona z konce roku 2016 rozlišuje mezi odpo- vědnými a neodpovědnými. Nicméně i tak mám výhrady. Zatímco v běžném trestním řízení proti fyzické osobě mají orgány činné důkazní povinnost vám čin prokázat, a přitom mají za povinnost shromažďovat a hodnotit stejnou měrou důkazy svědčící ve váš prospěch i ne- prospěch, tady se nic takového neděje. Platí presumpce viny a důkazní břemeno se přesou- vá na bedra sprostého podezřelého. Jsou vertikály, které jsou citlivější? Složité to jednoduše říci. Neviděl bych to v jed- notlivých vertikálách. Největším nepřítelem každé irmy je nespokojený zaměstnanec. A vel- mi zrádný je v tomto ohledu trestný čin úplat- kářství, protože trestné je i neoznámení pokusu dát úplatek… Proto všechny ty kodexy chování, etiky, darů skutečně mají smysl a nejsou zbyteč- né. Konkurenční boj je tvrdý, nikdy nevíte, s kým mluvíte. Jen pro pořádek, je ve smyslu tohoto záko- na trestně odpovědný i stát a jeho orgány? Lze se domáhat uplatnění zákona, když ministerstvo způsobí někomu újmu a sobě výhodu? Žijeme v České republice, v té platí, že když stát hledá bič, kterým by mohl mrskat, hledí vždy na to, aby sám stál z dosahu. Organizační složky státu jsou vyviněny. Neplatí to ovšem o korporacích zřízených orgány státní správy a samosprávy. BE IN 23

NEMÍT NÁSTUPCE MŮŽE BÝT Petr Simon archiv ZAČÁTKEM NOVÝM Předat a převzít, není to totéž? JP: V rámci naší praxe se setkáváme s tím, že značné části rodinných firem a zejména jejich vlastníků pojmy předání a převzetí opravdu splývají. Opak je však pravdou. Předání je vždy pouze ze subjektivního pohledu vlastní- ka. Tedy toho, kdo předává a odchází ve spor- tovní terminologii „na střídačku“. Převzetí je pohled toho, kdo se ze střídačky zvedá a vbí- há na hřiště. OP: Ano, ať už je pak ten, kdo přebírá, člen rodiny nebo profesionální manager, vždy je hlavní, aby všichni hráči na poli byli připrave- ni. Nepřipravenost firmy, zaměstnanců, vlast- níka nebo rodiny pak může být důvodem neú- spěchu v mezigeneračním nástupnictví nebo třeba podnětem vzniku nesvárů v rodině. JP: Jako jedno z největších úskalí pak vidíme, že na předání a převzetí není dost času nebo je celý proces podceněný. V risk se pak obrací nejen celoživotní práce, ale i věci o mnoho cen- nější. Zejména pak mezilidské vztahy. Jak se těchto úskalí vyvarovat? Jak správně postupovat? OP: Univerzální cesta samozřejmě není. Každý případ je zcela jedinečný, a musí se tak k němu i přistupovat. S respektem, rozvahou a vzájem- nou úctou. Základem úspěchu je otevřená komu- nikace. Bez ní to nemá cenu. JP: Je tomu tak, jen díky otevřené komunikaci se povede dopředu vyde inovat všechny poža- davky a představy, a to na obou stranách. A co když druhá strana chybí a nástupce zkrátka není? OP: Podle nás se toto v praxi nikdy nemůže stát, a to zejména u kvalitní zaběhnuté české rodinné irmy. Může se stát, že není nikdo v rodině, kdo by manažersky irmu převzal. Pak je nezbytné se rozhlédnout, jestli ji může v rodině převzít někdo alespoň vlastnicky. Zkrátka, dcera, která vystudovala design, nemusí rozumět cho- du strojírenské irmy. Odborně může irmu vést profesionální management. Ona designérka však musí mít vlastnický přehled o tom, co ir- ma dělá, umí a jaké jsou její možnosti. JP: V případě, že v rámci rodiny není nikdo nebo zatím není nikdo, kdo by irmu převzal V poslední dekádě rezonuje na trhu téma českých rodinných irem, jejich podílu na HDP, rostoucí síle a mezigeneračním předání. Jak úspěšně předat irmu, jak na předání připravit sebe a irmu, samotný proces předávání a jeho úskalí. Jako by však všichni zapomněli, že předání je jen polovinou úspěchu. Opomíjenou je pak ona pomyslná druhá strana mince – převzetí rodinné irmy. A právě o možnostech a úskalích tohoto aktu a o tom, co s rodinnou irmou bez nástupce, je rozhovor s Janem Pavelkou (JP) a Ondřejem Pláničkou (OP) z Asociace rodinných irem. BE IN 24

alespoň vlastnicky, je třeba se poohlédnout po možnosti předání rodinné irmy do rukou managementu. I takovéto případy jsme již v praxi zažili a nastavovali. Management dosta- ne do rukou správu rodinné irmy, často je na irmě minoritně zainteresován. Hlavní podíl však stále ovládá rodina. Je možností rodinnou irmu prodat? OP: Ano, prodat rodinnou irmu je také mož- nost. Osobně však tuto možnost považujeme za poslední. Prioritou by měla být možnost rodinnou irmu v rodině udržet. JP: Na druhou stranu je pravdou, že české irmy jsou úspěšné a žádané. Často mají zajímavé know-how, o které je ve světě rvačka. Z našeho pohledu však jednoznačně není dobře, když toto know-how opouští naši zemi. To by se zkrátka dít nemělo. OP: Osobně jsme nad touto otázkou poměrně dlouhou dobu přemýšleli a hledali cestu ven, která by byla dobrá jak pro vlastníky, tak pro jejich rodinu a rodinnou irmu. Nakonec jsme se rozhodli, že nejlepší bude pro tyto irmy za- ložit fond. Pracovně mu prozatím říkáme fond pro rodinné irmy bez nástupce. Co si pod tím představit? JP: Po diskusích s několika vlastníky rodinných irem jsme zjistili, že fond pro rodinné irmy bez nástupce je přesně to, co zde chybí. Bude se jed- nat o investiční fond, který bude buďto vykupo- vat rodinné irmy bez nástupce, případně bude rodinnou irmu pro rodinu držet a spravovat po předem dohodnutou dobu. Například dokud se v rodině neobjeví někdo, kdo by irmu opět začal spravovat. OP: Hlavní vizí fondu pro rodinné irmy bez nástupce je udržení českých rodinných irem a českého know-how doma, v českých rukách. Zkrátka zajistit, aby se nám ta naše česká zna- lost nerozkutálela po světě, jak tomu je často v současné době. Jak zajistíte, že irmy zůstanou v českých rukách? A co bude dělat rodina poté, co irmu prodá? JP: I na toto jsme mysleli. Jedním ze základ- ních pravidel fondu bude, že vykupovány budou pouze ty firmy, kde jejich vlastník po prodeji reinvestuje menší část kupní ceny, řekněme třicet procent, zpět do fondu. Cíle- ným efektem je, že spoluvlastníci fondu bu- dou pouze a výhradně dřívější vlastníci ro- dinných firem. OP: Výsledkem tedy bude, že rodina bez ná- stupce prodá rodinnou irmu do fondu. Tento ji bude spravovat jak manažersky, tak vlastnic- ky. Rodina se však dále bude podílet minorit- ním podílem na fondu, ve kterém vedle její irmy budou další rodinné irmy. Mnohdy tako- vé, které rodina nebo její otec zakladatel znali z dřívějších dob na trhu. JP: Jakousi misí fondu je stát se majordomem a převozníkem rodinných irem bez nástupce nebo pro období bezvládí. To zní jako hezká myšlenka. V jaké je fázi? OP: Nad touto myšlenkou lavírujeme již po- měrně dlouho, přemýšleli jsme nad ní zleva zprava. Co nás však nakonec přesvědčilo, byly právě kladné reakce vlastníků rodinných i- rem, se kterými jsme tento nápad diskutovali. To pro nás bylo hlavní hybnou silou. JP: V současné době jsme tak zahájili přípravy na založení fondu, a pokud se nám povede bez potíží překonat regulatorní překážkovou dráhu na cestě k jeho založení, tak věříme, že se na fond budeme moct těšit ke konci příš- tího roku. Základem úspěchu je otevřená komunikace. Bez ní to nemá cenu. Hlavní vizí fondu pro rodinné irmy bez nástupce je udržení českých rodinných irem a českého know-how doma, v českých rukách. BE IN 25

PODNIKATELÉ Geniální podnikatelský stratég a vizionář, zlínský rodák a tvůrce celosvětového obuvnického impéria Tomáš Baťa vzešel z hlasování podnikatelů, které u příležitosti oslav 100. výročí československé státnosti uspořádala Hospodářská komora České republiky, jako československý podnikatel století. Výsledky ankety Podnikatel století byly vyhlášeny ve Valdštejnském paláci u příležitosti slavnostního setkání, kterého se vedle zástupců a hostů Hospo- dářské komory ČR a Slovenské obchodné a priemyselné komory účastnila i řada významných osobností. Akci v prostorách horní komory parlamentu zahájil před- seda Senátu Milan Štěch, který mimo jiné ocenil rostoucí životní úroveň v České i Slovenské republice i to, že rozdě- lení státu proběhlo před 25 lety velmi poklidně a ku pro- spěchu obou zemí. „Dodnes se během podnikatelských misí setkávám u zahraničních partnerů s tím, že jsou ČR i Sloven- sko vnímány jako jeden ekonomický prostor. Velmi si proto přeji, aby i nadále byly oba státy partnery, a nikoliv soupeři,“ dodal předseda Senátu Milan Štěch. „Baťa značně předběhl svou dobu. Proslul nejen originálními metodami řízení, výroby a obchodu, ale i třeba tím, že vytvo- řil dílny a oddělení, v nichž zaměstnanci mohli přispívat svý- mi nápady a ovlivnit svůj vlastní výdělek úsilím o vyšší zisko- vost oddělení. Své zaměstnance vzdělával, proměnil Zlín a díky značce Baťa se významně podílel na rozšíření dobrého renomé československých výrobků do celého světa, na kterém dnes Češi i Slováci stále mohou v zahraničí stavět,“ uvedl při vyhlášení výsledků ankety prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který také připomněl pokrokové myšlení celé Baťovy rodiny, mimo jiné vize Jana Antonína Bati pro 40 milionů obyvatel Československa, který už tehdy usilo- val o výstavbu páteřní dopravní tepny, která by protínala celé Československo od Jasinji do Aše. VZDALI HOLD 1. Tomáš Baťa Světový král bot. Tvůrce světového obuvnického im- péria Baťa. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu nebo systém motivace pracovníků. 2. Emil Škoda Technik, průmysl- ník a velkopodni- katel. Zakladatel strojírenské továr- ny Škoda, která pa- třila mezi největší průmyslové kon- glomeráty dvacá- tého století. 3. František Křižík Technik, průmyslník a vynálezce. Jeho nejznámějším vyná- lezem byla oblouko- vá lampa se samo- činnou regulací.Vy- nalezl světelnou fon- tánu, zdokonalil elektrické tramvaje nebo blokové signa- lizační zařízení. 6. Antonín Petrof Zakladatel v sou- časnosti největšího výrobce akustic- kých klavírů a pia- nin v Evropě. 7. Josef Hlávka Architekt, stavebník, politik a mecenáš. Z jeho architekto- nických návrhů je známá Rezidence bukovinských met- ropolitů na Ukrajině (UNESCO) nebo bu- dova Zemské po- rodnice v Praze. 8. Hana Podolská Módní návrhářka a majitelka nejmód- nějšího salonu 30.–40. let 20. století v tehdejším Česko- slovensku. Zákazni- ce tvořily společen- sky významné ženy prvorepublikové a protektorátní éry, včetně první dámy Československa Hany Benešové. BE IN 26

1 Jana Husa, Jana Amose Komenského, T. G. Masaryka (tyto osobnosti nejvýraz- něji ovlivnily etický a národní pro il na- šich dějin a českého národa). 2 Milana Kunderu – ze žijících velikánů se nejvíce zasloužil o povědomí a rozšíření českého národa a jeho kultury 20. století ve světě. Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu ČR 1 To je velice těžká otázka, jelikož těch velikánů v naší historii je tolik... Ale jmé- no, které mě právě napadá, je Antonín Dvořák. Člověk, který se zapsal do naší historie nejen svou hudební virtuositou, ale i spořádaným křesťanským životem. V době, kdy světu chybí pokora a porozu- mění, Dvořák jak svou hudbou, tak svým celoživotním působením je nám příkla- dem a inspirací. 2 Ve spojení s Antonínem Dvořákem je to úspěšný český podnikatel, který již deset let zaštiťuje Dvořákovu Prahu a kte- rý si za úspěch těchto významných kon- certů zasloužil uznání nejen zde, ale i v za- hraničí. Nedávno byl Karel Komárek, za- kladatel a vlastník KKCG, nejen jmenován členem mezinárodního výboru prestižní- ho washingtonského Kennedy Center, ale letos byli, s jeho půvabnou ženou Štěpán- kou, zvoleni do předsednictví tohoto vý- boru. Je to obrovská pocta pro Českou republiku. Karel Komárek je inspirací všem čestným podnikatelům, kteří se jako on snaží vrátit státu to, co jim umožnil vybudovat. Dne 29. října díky nadaci Karel Komárek Family Foundation v Kennedy Center ve Washingtonu koncertovala Čes- ká ilharmonie a Dvořákova cena jí byla při této příležitosti předána. Eliška Hašková Coolidge 1 Jana Amose Komenského – pro jeho celoživotní snahu vytvořit efektivní sys- tém vzdělání, tedy předání znalostí a zkušeností potomkům, a také pro jeho pracovitost, usilovnost a schopnost uplatnit se v komplikované době v růz- ných kulturně odlišných prostředích, tedy doma i v zahraničí. 2 Na první dobrou se mi nevybavuje nikdo, koho bych mohl bez váhání označit. Jan Koláčný, generální ředitel Čedok 1 Pro mě je velikán české historie Tomáš Baťa. Dokázal vybudovat globální irmu na základě zdravého sebevědomí, ctižádo- sti a schopnosti obklopit se chytrými a pracovitými lidmi, které vedl a motivo- val. I přes počáteční velké podnikatelské neúspěchy se nedal odradit a neztratil víru ve své snažení. Byl velmi dobře schopný se přizpůsobovat dané situaci a využít ji ve prospěch své irmy a společenství. 2 Ze současníků mě v mnohém inspiru- je podnikatelský příběh Petra Kellnera. Chytrý a pracovitý manažer, rovněž obklo- pující se talenty. Perfektně dokázal využít kuponové privatizace k rozvoji podnikání. Líbí se mi jeho soukromá nenápadnost. Pavel Schweiner, regionální ředitel České pojišťovny Petr Simon archiv PODNIKATELŮM Redakce magazínu Be the Best se pokusila, bez nároku na reprezentativnost, o širší záběr a položila několika významným osobnostem dvě otázky, zamě- řené na jména, na něž bychom neměli zapomínat. 1 Kterého velikána české historie obdivujete a proč? 2 Koho z žijících Čechů považujete za skutečnou osobnost a proč? Výsledky ankety PODNIKATEL STOLETÍ 4. Václav Klement & Václav Laurin Nerozlučná dvoji- ce spolu založila v roce 1895 ob- chodní značku Laurin & Klement, symbol výrobce jízdních kol, mo- tocyklů a auto- mobilů. 5. Emil Kolben Technik, průmy- slník a velkopod- nikatel. Zaklada- tel strojírenské továrny Škoda, která patřila mezi největší průmyslové kon- glomeráty dva- cátého století. 9. Jan Kašpar Inženýr, průkopník evropské aviatiky, nejznámější z prv- ních českých letec- kých konstruktérů a pilotů. Proslavil se zejména svými průlomovými dál- kovými lety. 10. Dušan Jurkovič Slovenský architekt, designér a etnograf. Mezi jeho slavné stavby patří lázeň- ské domy v Luhačo- vicích nebo slavná vila Libušín na Pus- tevnách. BE IN 27

Úspěchům českých podnikatelů se věnujeme dlouhodobě, ať již redakčně, nebo formou net- workingových akcí po celé republice. Setkává- me se s desítkami majitelů úspěšných irem, především těch malých a středních, často ro- dinných, vnímáme jejich radosti i strasti. A při- šlo nám jen logické ocenit jejich práci, která je možná méně vidět než úspěchy korporací, ale je to právě ona, která tvoří základ české ekono- miky i základ budoucího bohatství této země. Díky našim partnerům se nám to podařilo a spolu s nimi věřím, že jsme položili základ nové tradici. Eva Frindtová, vydavatelka C.O.T. media Česká pojišťovna si velice váží možnosti podpo- rovat ekonomický žebříček Diamanty českého byznysu. Na žebříčku si ceníme jeho transpa- rentnosti, protože vychází výhradně z inan- čních dat a hodnoceny jsou meziroční rozdíly v obratu, rentabilitě a likviditě. Je pro nás ctí podporovat úspěšné irmy v České republice a být jim spolehlivým partnerem při eliminaci rizik a řešení škod. Naší misí je být první volbou při poskytování vhodných a dostupných služeb v oblasti pojištění. Jako největší pojišťovna v zemi poskytujeme služby fyzickým osobám, podnikatelům a irmám. Pavel Schweiner, Krajský ředitel České pojišťovny Komerční banka je tradičním inančním partne- rem pro téměř polovinu středních a velkých irem v České republice. Víme, že uskutečňovat podnikatelské vize a řídit irmu tak, aby byla na trhu úspěšná, je nesnadný cíl. Proto naše spojení s Diamanty českého byznysu, které oce- ňují české rostoucí společnosti, je pro nás velmi smysluplné. Navíc hodnocení irem je založeno na objektivních a transparentních kritériích. Těší nás tak, že můžeme být nablízku korporát- ním irmám i při takovéto příležitosti. Jiří Tingl, Segment Strategy Corporate Komerční banka Bisnode je jedničkou v poskytování ekonomic- kých informací o irmách a podnikatelích. Denně analyzujeme obrovské objemy dat, hledáme sou- vislosti, které interpretujeme do srozumitelných informací tak, abychom našim klientům pomáhali činit správná rozhodnutí, zvyšovat tržby a mini- malizovat podnikatelská rizika. Kvantitu měníme na kvalitu a ‚Big Data‘ na ‚Smart Data‘. Jsme pře- svědčeni, že v projektu Diamanty českého byzny- su jako partner pro analytiku zúročíme naše zku- šenosti, know-how a nejrozsáhlejší databázi inančních výkazů k tomu, abychom pomohli najít diamanty českého byznysu. Jiří Skopový, ředitel Bisnode pro Českou republiku a Slovensko My jako významný a aktivní investor v České republice se zaměřením na dlouhodobou spolu- práci s perspektivními středně velkými společ- nostmi věříme, že je důležité podporovat a oce- ňovat úspěšný byznys a podnikatelské příběhy, které stojí za nimi. Jsme rádi, že máme tu mož- nost byt partnerem soutěže Diamanty českého byznysu, jelikož věříme, že tato soutěž je pro to dobrou platformou. Vjačeslav Lypko, Enterprise Investors Již mnoho let se udělují v podnikatelském světě ocenění, která ale ne vždy svědčí o výborné eko- nomické kondici nebo společenské odpovědnosti irem i jedinců, kteří je získávají. Od Diamantů českého byznysu očekávám, že se konečně na scéně objeví ocenění, které nebude možné koupit, ale budou opravdu oceněny ty irmy, které například přišly s novými vizemi a technologiemi, nebo naopak svým úspěšným byznysem prorazi- ly do světa, anebo se rozhodly pomáhat. Zkrátka, že z hrubých kamenů se vybrousily zářící dia- manty, a ty si zaslouží naši úctu a uznání. Irena Bartoňová-Pálková, viceprezidentka HK ČR Univerzita Karlova patří mezi nejúspěšnější uni- verzity na světě, našimi absolventy jsou špičkoví odborníci, vědci, inovátoři, podnikatelé. Podpora projektu Diamanty českého byznysu a koopera- ce univerzity s tuzemskými podnikateli a irma- mi je jednou z důležitých cest, jak posilovat vaz- bu mezi univerzitou a komerční sférou. Význam- nou prioritou je pro nás spolupráce v aplikova- ném, ale i základním výzkumu, a to jak s veřej- nou sférou, tak s komerčními partnery. Tato for- ma spolupráce vede často k rychlejšímu vstupu inovativních řešení a vědeckých objevů do úspěšné praxe. A úspěšně zaváděné inovace zlepšují kvalitu života nás všech. Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy ČVUT v Praze je mezinárodně uznávanou vý- zkumnou univerzitou ve vzdělávací, vědecké, výzkumné, inovační, umělecké a další tvůrčí čin- nosti. Patříme do skupiny pěti procent nejlepších univerzit na světě. Vstupem do projektu Diaman- ty českého byznysu vysíláme jasný společenský signál sounáležitosti naší světové akademické odbornosti s praktickou českou průmyslovou sférou. Cílem této spolupráce je posilování hod- not naší země, zejména odborné práce a schop- nosti českých rukou a hlav dosahovat ty největší světové mety. Technologickým irmám, studen- tům, inovátorům, vizionářům, odborným pracov- níkům i řemeslníkům proto vytváříme prostor a podporujeme jejich rozvoj možnostmi získání nejlepšího technického vzdělání. Jedině v dalším rozvoji techniky leží síla budoucnosti. Vojtěch Petráček, rektor ČVUT Ve čtvrtek 14. února 2019 budou na slavnostním večeru v Praze poprvé uděleny ceny Diamanty českého byznysu. Myšlenku ocenění, založených na objektivních ekonomických parametrech, s níž přichází redakce magazínu Be the Best, podpořili partneři v čele se společností Česká pojišťovna v pozici partnera diamantového. Hlavními partnery jsou Komerční banka a společnosti Bisnode a Enterprise Investors, odbornými garanty pak Univerzita Karlova, ČVUT a Hospodářská komora ČR. Na slavnostní večer bude navazovat v průběhu celého roku seriál regionálních setkání expertní, akademické a podnikatelské sféry. DIAMANTYČESKÉHO BYZNYSU BE IN 28

1 2 Valerie Saara archiv Arthouse Hejtmánek 3x NEJMarie a Tomáše Hejtmánkových ro mnohé může být poměrně překvapivá iniciativa současného českého premiéra, zacílená na spolupráci Národní galerie s pres- tižními francouzskými kulturními institucemi. Možná je to sig- nál, že se vrací doba, kdy péče o kulturní statky bude opět jednou z úloh elit. Vždyť současné sbírky Národní galerie jsou založeny právě na unikátních souborech, které byly pořízeny díky předním osobnos- tem své éry, prezidenta Masaryka nevyjímaje. Podobným signálem mohou být i činy současných galeristů, které ne- jsou vždy motivovány jen ziskem. Svědčí o tom například i jeden z po- sledních projektů galerie Arthouse Hejtmánek – na jaro připravovaná monogra ie objevující dílo Jiřího Seiferta. Ten patří mezi nejvýznam- nější české sochaře 2. poloviny 20. století, pro své politické názory po roce 1968 však zůstal na okraji aktivního uměleckého dění. Dílo umělce vysoce oceňovaného nejen v České republice, ale i v zahraničí – Německo, Rakousko – připomene vedle monogra ie i jarní retrospek- tivní výstava v Museu Kampa. Práce Marie a Tomáše Hejtmánkových si již mezi milovníky umění získala své renomé. Které unikátní kousky prošly oběma man- želům rukama a čím byly výjimečné? Milan Beránek (*1936) BOLEST 70. léta 20. století; 34 × 57 × 28cm Vyvolávací cena: 70 000Kč na večerní aukci konané 6. prosince 2018 (prodejní cena byla známa až po uzávěrce tohoto čísla) Bolest je pro nás důležitý artefakt od sochaře Milana Beránka, kterému jsme pořádali loni výstavu. Tato zvětšená plastika je zhotovena na základě původního autorova menšího modelu ze sochařské plastelíny do bronzu, což je materiál, který si Milan Beránek nemohl dovolit. Oskar Kokoschka (1886–1980) PRAHA, POHLED Z ATELIERU NA PETŘÍN 1936–1937; 94 ×125cm Vyvolávací cena: 35 000 000Kč Dosažená cena: 42 000 000Kč na Zahradní aukci 1. června 2017 Loni se v naší galerii vydražil obraz Praha od Oskara Kokoschky za 42 milionů korun. Obraz je pro nás jako aukční síň nejdůležitějším rekordem, který byl vydražen z 35 na 42 milionů korun a stal se také druhým nejdráže prodaným obrazem na aukcích v novodobé historii. Jeho majitel ho přitom před několika lety kupoval za „pouhých“ 11 milionů. Hans von Aachen (1552–1615) DIANA ODPOČÍVAJÍCÍ PO LOVU 1602; 140 × 108cm Vyvolávací cena: 2 000 000Kč Dosažená cena: 4 800 000Kč na aukci 13. června 2013 Diana je pro nás srdcový obraz hned z několika důvodů. Období manýrismu patří k našim nejoblíbenějším a našli jsme jej opravdu jako pohádkový poklad u paní, které visel nad gaučem a která netušila, jak významné dílo vlastní. Byl na naší historicky první aukci a obraz se díky ní dostal do významné české sbírky. 3 P BE IN 29

Zatmění Měsíce z letošního července skrze díru v bouřkových mracích na Šumavě. Dramatické zabarvení Měsíce způsobené stínem Země bylo dokresleno úchvatnou duhou. Snímek lze pojmenovat jako Měsíc u bran pekel. 

BE LEADERS 32 VELKORYSOST, DŮVĚRA SCHOPNOST DODRŽET SLOVO Jiřina Nepalová, RENOMIA 36 MÍT ODVAHU ZAČÍNAT KAŽDÝ DEN NOVÝ ŽIVOT Ivan Baťka, Fosfa 40 PŘEŽÍT SVOU SMRT, PŘEŽÍT SVŮJ RŮST Josef Ťulpík, WTC Písečná 44 NEJLEPŠÍ INVESTICE? DO ZDRAVÍ! Oldřich Šubrt, Program Health Plus 46 ŽIVLY, PŘÍBĚHY, LIDÉ A DOBA Česká pojišťovna 49 TRENDY SLEDUJÍ LEGISLATIVU A TECHNOLOGIE Tomáš Marek, Česká pojišťovna

Jak jste se dostala k pojišťovnictví? Jako mladá žena jste přeci studovala úplně něco jiného? Ano, to je pravda, studovala jsem průmyslovou školu elektrotechnickou ve Frenštátu pod Rad- hoštěm a měla jsem za to, že je to můj životní omyl. Později jsem naštěstí zjistila, že to tak není. Naopak to pro mě byla skvělá zkušenost, jelikož jsem pochopila, že překonávat těžkosti v životě je úplně normální. Škola mě moc neba- vila, ale zároveň jsem chtěla dodržet slib, který jsem dala rodičům, že školu neopustím a dokon- čím ji. Byl to pro mě zkrátka takový závazek. Brala jsem to tak, že maturitní vysvědčení sice potřebuji získat, ale samotné uplatnění v oboru pro mě představitelné nebylo. V tom jsem se mýlila podruhé, jelikož mi paradoxně otevřelo dveře do světa pojišťovnictví. Česká pojišťovna hledala v roce 1978 likvidátorku škod na elek- tromotorech a vhodné vzdělání, které by odpo- vídalo danému oboru, měl v Hranicích na Mora- vě, kde jsem bydlela se svou rodinou, málokdo. Byla to nabídka, která se nedala odmítnout, bra- la jsem to jako velkou příležitost. Za krátkou dobu jsem se stala likvidátorkou pojistných udá- lostí a u práce v České pojišťovně jsem vydržela patnáct let, do doby, kdy jsem hledala v tomto oboru jiné poslání. V pojišťovnictví jste aktivní čtyřicet let. V čem pro vás tehdy byl a stále je obor atraktivní? Hlavně v tom, že člověk poznává různé obory podnikání a setkává se zajímavými lidmi, se kterými by se nikdy v běžném životě nepo- tkal. Svou prací navíc pomáháte irmám a li- dem orientovat se v pojištění, které je v mnoha ohledech složité, a můžete jim tak poradit v komplikovaných situacích například při ře- šení škody. Už v té době jste byla matkou vašich dvou dětí. Bylo těžké skloubit časově náročnou práci s jejich výchovou? Víte, já nikdy svou práci neupřednostňovala před svými dětmi. Moji synové Jirka a Pavel byli vždy na prvním místě. Jejich štěstí a klid- né dětství pro mě byla priorita. Je fakt, že se mnou občas museli na nějaké schůzky, často to bylo o prázdninách, ale musím říct, že jsem z nich cítila, že jim to nevadí. Spíš naopak. Už tehdy podle mě postřehli, že je pro mě při schůzkách nejdůležitější, abych od svých kli- entů odcházela s tím, že jsou spokojení. Jsem přesvědčená, že se jim tyto zkušenosti vryly pod kůži a posléze je uplatnili při našem spo- lečném podnikání. To jste mi docela nahrála. Jakou roli při vzni- ku vaší irmy na začátku devadesátých let sehráli právě vaši dva synové Jiří a Pavel? Jiřina Nepalová stojí od roku 1993 v čele největší pojišťovací makléřské společnosti u nás. Své pobočky má RENOMIA kromě České republiky v dalších šesti zemích střední a východní Evropy. Jak dlouhá cesta vedla k vrcholu, co bylo jejím nejdůležitějším rozhodnutím a přemýšlela někdy jedna z nejmocnějších žen v Česku o vstupu do politiky? RENOMIA slaví 25 let – zleva: Pavel Nepala, Michal Čajka, Jiřina Nepalová, Jiří Nepala VELKORYSOST, DŮVĚRA A SCHOPNOST DODRŽET SLOVO Adam Mašek Jadran a Gabriela Šetlíkovi, archiv BE LEADERS 32

Poté, co se podniky dostaly do soukromých rukou, mi bylo jasné, že budou potřebovat a hledat nejlepší pojištění třeba i u jiných po- jišťoven, které tady již v počátcích devadesá- tých let začaly působit. A u toho jsem chtěla být. Českou pojišťovnu jsem tedy opustila. Podnikání jsem měla v krvi po rodičích a dě- dečkovi, byli to živnostníci. Geny a také celková situace ve společnosti na začátku devadesá- tých let, kdy měla spousta lidí velkou podnika- telskou vizi, mě přiměly k tomu, že jsem také začala podnikat. Velkou měrou k tomu přispěli právě i synové, kteří mě v tom podporovali. V roce 1993 jsem se dvěma dalšími kolegyně- mi založila v Hranicích na Moravě pojišťovací makléřskou irmu APS Hranice, nyní RENO- MIA. Za další důležitý krok považuji rozhodnu- tí, že jsem poté, co dvě spoluzakladatelky z ir- my odešly, přizvala právě své dva syny a podíl ve irmě RENOMIA jsem rozdělila na tři díly. Nebylo to spíše rizikové? Často se stává, že byznys dokáže v rodině udělat pěkný nepořádek… Od začátku jsem viděla jejich obrovské nad- šení a také jsem jim stoprocentně věřila. V roce 1996 se stali mými rovnocennými partnery. Já si myslím, že mladí lidé často nechtějí u rodičů v jejich irmě jenom praco- vat, pomáhat, ale chtějí se zapojit do podni- kání a plnohodnotně budovat společnou ro- dinnou irmu. Toto moje vnímání a rozhod- nutí se o irmu podělit se syny, považuji za klíčové, které nás, mimo jiné aspekty, při- vedlo k tomu, že nástupnictví nyní neřeším, to budou řešit až moji synové se svými dětmi. V počátcích irmy a vlastně až doposud je pro nás obecně spolupráce s mladými lidmi velmi důležitá. Za všechny mohu jmenovat dalšího rodáka z Hranic na Moravě, Michala Čajku. Tehdy v roce 1996 to byl také student, který se k nám přidal a stejně jako moji kluci se později stal dalším akcionářem RENOMIA. Vaše znalosti z oboru pojišťovnictví byly v počátcích pro růst irmy zřejmě hodně důležité… V našem oboru jsou znalosti skutečně klíčové – jsme odpovědní za druhé lidi, irmy. Já jsem měla velké zkušenosti, které jsem za těch pat- náct let v pojišťovně získala. To, co do irmy přinesli právě mladí lidé, byla určitá dynami- ka, energie. Obohatili mě o odvahu, nový, čer- stvý pohled na věc. Takový, který jsem si v té době neuvědomovala. Trpěla jsem, jak se říká, profesní slepotou. Mám ale jednu velkou vý- hodu a tou je schopnost vnímat. Nedělá mi problém naslouchat lidem, pochopit, jak mys- lí, a vyslechnout jejich názory. Názor kluků jsem nikdy nepodceňovala. Opustila jsem Vedoucí mezinárodní společnost, založená v roce 1993 v České republice, která poskytuje komplexní služby v oblasti pojištění, risk managementu a poradenství firmám i občanům. V roce 2018 spravuje pojistné ve výši 9,7 miliardy Kč a má přes 1 300 spolupracovníků. Služ- by klientům zajišťuje na celém světě, a to díky vlastním pobočkám v 7 zemích, partnerským sítím či dlouhodobé spolupráci s největšími světovými makléři. RENOMIA GROUP BE LEADERS 33

konzervativní postoj a přijala výzvu dát prostor mladé generaci a jejich novým nápadům. To bylo pro rozvoj RENOMIA velmi důležité. Tedy generační propojení jako klíč v začátcích? Určitě, a nejen v začátcích, ale stále. Ne dlouho potom jsme zakládali pobočky po celé republice už jako RENOMIA. Začali jsme si uvědomovat, že je třeba se zapojit do světového trhu pojišťov- nictví, kde pojišťovací makléři skvěle fungují ve prospěch svých klientů už sto padesát let. Pokud jsme se chtěli ucházet opravdu o velké irmy, ty se zahraničními investory, a utkávat se o ně s největšími pojišťovacími makléři světa, museli jsme se světu otevřít, učit se a celkově se s globálním trhem propojit. Pavel od poloviny devadesátých let seděl takřka neustále v letadle a navazoval partnerství zejména s rodinnými irmami, z nichž mnohé jsou obrovské, s mož- nostmi najít pro naše klienty ojedinělá řešení. Do budování partnerství a našeho mezinárodní- ho postavení je již v RENOMIA zapojeno mnoho kolegů, kteří hovoří několika jazyky, a navíc jsou skvělými odborníky. Síť našich kontaktů neustá- le roste. Dnes můžeme klienty pojistit všude, kde si vzpomeneme. Zároveň je to také skvělá příle- žitost pro vzdělávání. Jet do světa a vidět, jak se dělá byznys na západ od nás, je vždy poučné. Je také zajímavé poznat, jak fungují rodinné ir- my, které zaměstnávají tisíce lidí, a přesto si stále uchovávají zásady, kulturu a hodnoty, které irmě vložila do vínku generace před sto lety a v čele stojí další její potomek. Myslíte si, že jsou tyto rodinné hodnoty ve ir- mě tolik klíčové? Je nutné na nich stavět? Tím jsem si jista. Hodnoty irmy, iremní kultura, poslání, to jsou základy naší irmy. Je to základ i střecha pomyslného domu, v němž něco buduje- me. Můžete mít sebe lepší strategii, ale když neu- kočírujete adekvátní kulturu ve irmě, tak se po- myslný dům může zhroutit. RENOMIA také pečli- vě střeží profesionalitu irmy a chce i při svém růstu zůstat lidskou, rodinnou organizací. Přátelí- me se s obrovskými pojišťovacími makléřskými irmami, jako je Arthur J. Gallagher & Co. nebo Lockton Global, kde pracuje několik tisíc lidí, ale přesto se zde ctí a dodržuje daná kultura irmy, která se tam razí už od jejího prvopočátku. Tu, již do ní vložili její zakladatelé. Když se pak společ- nosti vyznávající podobné hodnoty potkají, je je- jich spolupráce a vzájemné porozumění daleko jednodušší a vřelejší. To samé platí o zaměstnan- cích. Pokud se cítí být součástí irmy, jejichž kultu- ra a hodnoty jsou jim blízké, projeví se to v kvalitě služby pro klienty a prosperitě irmy. Je to nesmír- ně důležité, může to být hodnota, kterou rodinné irmy přináší společnosti, světu. Což u vás platí dvojnásob, odpovědnost za druhé je totiž fakticky základem vašeho podnikání… Ano, naši klienti se spoléhají na naši profesio- nalitu a mají důvěru, že mají pojištění v pořád- ku. Ale také, že jim ukážeme cestu, jak rizika eliminovat. Naše práce není jen o pojištění, je i o tom, jak vnímáme rizika klientů a jak jim dovedeme poradit. Protože cíl není jen samotná pojistka, ale především bezpečnost irmy. Takže se často bavíme, jak snížit počet škod o doporu- čených opatřeních a také způsobu myšlení, jak se chovat k zásadám bezpečnosti. Zkrátka hle- dáme určité porozumění. A pochopitelně ne- smíme dělat chyby. Naše práce je skutečně ex- trémně zaměřena na detail. Z důslednosti nelze slevit ani o kousek. Jak bylo těžké proniknout na zahraniční trh a udržet se na něm? My dnes působíme kromě České republiky v dalších šesti zemích Evropy – Slovensku, Ma- ďarsku, Bulharsku, Rumunsku, Srbsku a Chor- vatsku. Máme zájem vstoupit i do dalších zemí. Důvěra je hlavní artikl všech našich úspěchů. Jsou to dobré vztahy, které nám dávají sílu a smysl. Velkorysost patří ke každé rodinné firmě, kde je mezigenerační sdílení postojů důležitým faktorem a kde existuje dobré jádro. Je to grál na cestě ke spokojenosti. BE LEADERS 34

K tomu je nutné znát tamní prostředí. Tomu věnujeme vždy velkou péči. Nejlepší vstup do jiné země je koupit irmu, kde dobře pozná- me majitele, poznáme kulturu společnosti, a po- kud je vše v souladu s naším uvažováním a hod- notami, tak je to výhra. Neděláme krok do ne- známa. Zároveň pro nás není priorita kupovat celé irmy, dáváme přednost tomu, že část podí- lu zůstane v rukou zakladatelů, kteří většinou pokračují v řízení. Nabízíme jim naše know-how a propojujeme smysluplné sdílení specializací a profesionality pro zkvalitňování služeb, aby naše spolupráce měla smysl pro všechny a irmy se rozvíjely. Kromě rozdělení irmy na tři stejné díly s vašimi syny, existuje nějaký milník, který vás posunul výrazně o krok dále? Například spolupráce s irmou, která vám otevřela dve- ře do jiného světa? Velmi důležitým milníkem v počátku bylo oslo- vení největší telekomunikační irmy v roce 1998, v té době Eurotelu. Tehdy jsme prozřeli, že pokud chceme získat takto obrovskou irmu, musíme za ní přijít stoprocentně připraveni. S rozhledem, který v té době skutečně sahal za naše hranice. Když jsme do soutěže o Eurotel šli společně se třemi největšími pojišťovacími makléřskými společnostmi světa, měla RENO- MIA jen šedesát milionů pojistného, oproti té- měř 10 mld., které máme nyní. Tehdy jsme si mysleli, jak jsme velcí, ve skutečnosti jsme byli opravdu malincí. Letěli jsme do Londýna zjišťo- vat, jakým způsobem se vlastně takové teleko- munikační irmy pojišťují. Setkali se s partnery, kteří nám rádi poradili, a my jsme šli do soutěže s naprosto perfektně připravenou prezentací. Musím říct, že naši zahraniční soupeři celou záležitost a především nás, jako neznámou ir- mu, strašně podcenili. Byli přesvědčení, že pro ně nepředstavujeme žádnou konkurenci. Zmýlili se. Na výběrové řízení přišli nepřipravení a kli- enta jsme získali my. To nám otevřelo dveře do opravdu velkého světa pojišťovnictví. Pouče- ní z toho plynulo jednoznačné. Vždy a za kaž- dých okolností musíte jít do soutěže perfektně připraveni a nikdy nepodceňovat konkurenta, ať je malý, nebo velký. Jaké by měl mít dobrý manažer nebo majitel irmy vlastnosti? Co by měli mít jiní, nevím, spíš řeknu, co se vy- platilo mně. Určitě to byla velkorysost, důvěra v lidi a dodržení slova, která dáte nejen lidem ve irmě, ale také klientům a trhu. To je z mého pohledu jednoznačně nejpodstatnější. Tedy vlastnosti, které například ve vrcholné politice moc nevidíme. Mimochodem, vás nikdy tato sféra nelákala? Řeknu vám to takto. Já si od dětství vzpomínám na zdvižený prst mého dědečka a táty, kteří mi říkali: „Nikdy nevstupuj do politiky. Dělej, co máš ráda, dělej dobře svou práci a tím buď pro společ- nost prospěšná. Tím nejvíc pomůžeš.“ Ovlivnilo mě to a vlastně budu ráda, když to tak zůstane i o generace dále. Společensko-politický vliv můžeme každý šířit svým postojem, svými činy. Vy jste se jako dáma dokázala prosadit v tvr- dém prostředí byznysu. Pocítila jste v tomto směru oproti mužům nějakou nevýhodu? Naopak, spíše výhodu, cítila jsem vždycky dobře. Nikdy jsem neměla žádný problém se prosadit, když jsem chtěla. Je důležité, jak silně si jdete za svým snem a jak čelíte překážkám, které občas přijdou do cesty. To vůbec není o tom, jestli jste muž nebo žena. To, že je žen ve vrcholném byzny- su málo, vychází spíše z jejich primárního, tak říkajíc přírodního poslání, pečovat o své děti. Vytvářet příjemné zázemí pro celou rodinu je naprostou přirozeností ženy, tak by to alespoň dle mého názoru mělo být. To, že s tím někdo dokáže skloubit i úspěšnou pracovní kariéru, je rozhodnutí jednotlivce. V politice nebo byznysu je přesně tolik žen, kolik jich tam má být. Jsem přesvědčená, že žijeme v zemi, kde ženy nejsou utlačované a mohou se svobodně rozhodnout, v čem a jak budou aktivní. Máte mezi ženami v byznysu svůj vzor, který vás inspiruje? Nejvíce na mne působí příběhy, které znám osob- ně. V tuto chvíli mne napadá Jaroslava Valová, zakladatelka společnosti SIKO, matka tří dětí, která dokázala vybudovat takzvaně na zelené louce prosperující irmu. Je to velká odvaha, zpo- čátku totiž vašemu úspěchu obvykle věří jen za- kladatel a velmi úzký okruh rodiny či přátel. Jedna mocná a úspěšná politička minulosti kdysi prohlásila: „Feministky jsou ženy, které by chtěly něco dostat, aniž by pro to musely cokoliv udělat.“ Ztotožňujete se s některými názory Margaret Thatcherové? Nechci nikoho popudit, ale z části bych s tím sou- hlasila. My totiž žijeme ve svobodné zemi, kde se každý, kdo je schopný, může prosadit. Bez ohledu na pohlaví. Jsou země, kde ženy mají těžký život, jsou ponižovány a týrány, a tam by mělo směřovat úsilí pomoci. Ale to nemá s feminismem nic spo- lečného, to je krutost, která má být trestána. Mar- garet Thatcherová také řekla, že „ekonomika je jen metoda, podstatou je změnit srdce a duši“, což rezo- nuje s větším společenským tématem – stále je co zlepšovat v otázkách lidskosti. Jaké jsou vaše predikce konjuktury, jste skeptik, nebo optimista? Letos RENOMIA slaví dvacet pět let a já věřím, že to nejlepší je před námi, alespoň z pohledu naší irmy a rodiny. Nepomýšlíme tímto sdělením jen na hospodářský a ekonomický výsledek, ale také na fakt, že naše irma stojí na pevných základech. Těmi jsou především dobré vztahy s klienty, kole- gy, dodavateli a v neposlední řadě s rodinou. Vi- dím nejen své syny, kteří na těchto hodnotách vyrůstali, ale vidím také další generaci, která vní- má, že dobré vztahy jsou cesta k úspěchu. Je to spolehlivý návod, jak být spokojený. V tom spat- řuji pozitivní směřování budoucnosti. Schopnost dodržet slovo je jen část skutečné profesionality. Přesah je více vystižen ve slově spolehlivost, kdy nečekáte na nějaké ujednání, ale jste ve správný čas na správném místě, aniž by vám to musel někdo napovědět. Velikáni inspirují velikány – Železná lady Margaret Thatcherová Margaret Thatcherová (1925–2013), byla významná britská politička a vůdkyně konzervativní strany. V čele tamní vlády stanula jako první žena v historii a vydržela v ní déle, než jakýkoliv její předchůdce či nástupce ve 20. století. V Downing Street číslo 10 pobývala přesně 11 let a 209 dní. Před vstupem do politiky pracovala Thatcherová jako chemička v potravinářském průmyslu. Vědecky se věnovala hlavně problematice vhánění většího množství vzduchu do zmrzliny. Stále pracovala i na sobě, do detailu. Měla dokonce i hlasového kouče, aby byl její hlas a přízvuk příjemný. Byla proslulá obrovskou energií, a přitom jen velmi málo spala. Ve všední den to byly jen 4 hodiny. Železná lady, jak se jí přezdívá, pocházela z prostých poměrů. Vyrůstala v bytě ve středoanglickém Granthamu, kde nebyla tekoucí voda ani ústřední topení. V roce 2011 byl o životě této političky natočen britský životopisný film Železná lady. BE LEADERS 35

Kdy jste se rozhodl začít podnikat? Prvním impulsem byl můj dědeček, který byl podnikatel a v Dobrušce měl textilní fabriku. Jak psal Baťa ve své knize Průmyslové město, obuvní- ci byli ve Zlíně a textiláci v Dobrušce. Příběh mého dědy je zajímavý a silně mě ovlivnil. Jeho tatínek byl významný pekař, nicméně musel ode- jít do války a pekařství ve dvanácti letech převzal děda. To je taky moment, kdy já úplně nesouhla- sím s tím, co se říká o předávání rodinného bo- hatství, že ve čtyřiceti by měl být člověk připra- ven. Podle mě záleží na kontextu, ale měl by být připraven mnohem dřív a projít zatěžkávacími zkouškami na to, na co se stejně nikdy v životě připravit nemůžete. Ve dvaceti děda postavil prv- ní textilní fabriku. Když přišel osmačtyřicátý rok, věděl díky svým stykům, co patrně přijde, a při- pravil celou rodinu na emigraci do Kanady. Těsně před odjezdem se rozhodl zůstat, s vědomím, že jako Čech má být tady, s vírou v to, že se to změní. Skončil ve vězení, v té první, nejtěžší vlně, kdy ho v jedné místnosti mlátili a v druhé hráli na hous- le, aby to nebylo slyšet. Vybudoval a podporoval školy, ale moje maminka a strýc pak na nich ne- mohli studovat. Celá rodina si prošla nesmírně složitým obdobím. Já jsem to již nezažil a měl jsem to štěstí, že jsem s ním vyrůstal poté, co se vrátil z vězení a vyhnanství. Trávil jsem s ním a babičkou krásné dětství. Děda nám napsal kni- hu, ve které mě zaujala věta, kterou mám dnes jako iremní motto – že člověk musí mít odvahu každý den začínat nový život. Přes všechno to strašné, čím prošel, zůstal celý život pozitivní a zachoval si důvěru k lidem a lásku k této zemi. V každé těžké chvíli si na to vzpomenu. Pokud jde o mne, vždy jsem věděl, že budu podnikat. Chtěl jsem být svobodný a dělat něco, co má smysl. Přes to, jaká tady vládla za socialismu atmo- sféra a jaké byly možnosti? Není tajemstvím, že jsem chtěl emigrovat. Kdyby nepřišel rok osmdesát devět, byl bych v Kanadě. Ale on přišel a já se chopil podnikání, obchodu. Na začátku jsem snil o tom, že budu inančník. A vaše první setkání s Baťou a jeho myšlen- kami? Je veřejným tajemstvím, že vás ovlivnil a stále ovlivňuje. To spadá do stejné doby, děda ho velmi uznával, dokonce jezdil i do Zlína, jestli se setkali, to ale nevím. Takže tehdy jsem jméno Baťa slyšel popr- vé. Bohužel jsem tehdy, přestože jsem byl velký čtenář a děda měl jeho spisy, Baťu nečetl, měl jsem jiné zájmy. Ale možná je to dobře, třeba bych mu ani nerozuměl. Pak šel čas a já na Baťu takřka zapomněl, začal jsem ho objevovat až ve chvíli, kdy už jsem podnikal. Velkým impulsem bylo setkání s panem profesorem Milanem Zele- ným, který se později stal i mým mentorem. Dal- ším pak neustálé hledání správné cesty v podni- kání. Hledal jsem zdroje, podněty, potřeboval jsem se ujistit, že jdu správným směrem. A znovu jsem objevil nejprve Tomáše Baťu, později jsem se dostal k Janovi, který byl rodinným sporem i režimem poněkud odsunut na vedlejší kolej. Baťovský rodinný spor byl obrovskou chybou, Tomáš dobře věděl, proč irmu nepředal synovi. Ten to ale neunesl, nepochopil a později se velmi snažil, aby jméno Jan Antonín bylo vymazáno z rodinné historie. Svým způsobem jejich spor přispěl k úpadku jedné z prvních globálních i- rem světa, úpadku mimořádného podnikatelské- ho modelu a úspěchu, který vlastně dodnes nikdo v Čechách nezopakoval. Baťa nevyvážel produkty, on budoval komplexní živé organismy, ucelené systémy řízení. Často říkal, že fabrika bez lidí je jen hromadou betonu a oceli. On formuloval tezi, že úkolem manažerů je odstraňovat překážky, které zaměstnancům brání v rozvinutí jejich ta- lentu. Objevení Baťů pro mne bylo jakousi kot- vou, důkazem, že se se svými myšlenkami nepo- hybuji zcela v nějakém nereálném světě. Narážíte na to, že smyslem irmy je sloužit? Určitě. V obchodním zákoníku je jedno z prvních ustanovení, které říká, že podnikání je činnost za účelem dosažení zisku. Ale to je přece nesmysl, nemůžete mít zisk na prvním místě. Na prvním místě musí být služba zákazníkovi, nutnost mu porozumět a naplnit jeho očekávání. Služba je základem podnikání. Já se rád inspiruji v přírodě, kam chodím se svým kamarádem ze Slovenské MÍT ODVAHU ZAČÍNAT KAŽDÝ DEN NOVÝ ŽIVOT Ivan Baťka je nepřehlédnutelnou postavou v galerii úspěšných českých podnikatelů. Někdejší obchodník, spolutvůrce a majitel úspěšného českého rádia Impuls, který se otevřeně hlásí k odkazu Tomáše a Jana Antonína Baťových, svými vizemi, které realizuje, přesahuje běžné rozměry tuzemských podniků. Dříve se mnozí nad jeho myšlenkami usmívali. Dnes už se nesmějí. Petr Karban Luboš Wišniewski Samozřejmě, že zisk je důležitý, ale není cílem. Cílem je služba a zisk je jejím následkem… BE LEADERS 36

akademie věd. A on mi ukazuje fantastické věci a ujasňuje mi, jak příroda funguje. Když budete přírodu sledovat pozorně, zjistíte, že je dokonalá. A službu má přímo ve své DNA, v přírodě nena- jdete totiž jedinou věc, která by něčemu nebo někomu nesloužila. V momentu, kdy něco přesta- ne sloužit, zaniká to. Stejně tomu je ale také v případě, že vaše služba je nahrazena jinou. Jsem hluboce přesvědčen, že irma je živý organi- smus a platí zde stejné principy jako v přírodě. Podnikat bez zisku, není to altruismus? Samozřejmě, že zisk je důležitý, ale není cílem. Cílem je služba a zisk je jejím následkem – po- tvrzením efektivity iremních procesů, koordi- nace znalostí a špičkové kvality poskytované služby, která je zákazníkem potvrzena aktem koupě, pokud možno opakované. Co vás přimělo jít do Fosfy? Měl jste fungující skvělé rádio… Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, a kdybych znal to, co dnes, asi bych se do toho nepustil. Byla to celkem dlouhá historie, ale ve zkratce. Protože jsem vedle rádia měl i obchodní irmu, tak jsem do Fosfy dodával nějaké suroviny. Ta byla tehdy v kritické situaci, ale moje inancující banka měla v představenstvu Fosfy zastoupení, a tak mi vždycky nějak zaplatili. To ale bylo v období před privatizací bank. Před zahájením jejich prodejů do rukou zahraničních investorů z nich stát vyvedl problematické úvěry do státní Kon- solidační banky. A mezi nimi byla samozřejmě v té době již hluboce zadlužená Fosfa. Protože moje obchodní irma také měla úvěr na nákup surovin pro Fosfu, a byla tak na ni vlastně navá- zaná, byla zařazena pod Konsolidační banku bez jakéhokoliv upozornění také. A to aniž by kdy měla korunu nesplaceného dluhu. To nebylo pro mě. Prodal jsem tedy část rádia německému partnerovi a zaplatil svůj úvěr bance. Čímž jsem se rázem stal po Goldman Sachs, která od státu koupila balík pohledávek, jehož součástí byla i Fosfa, jejím druhým největším věřitelem. Gold- man Sachs za mnou přišli s tím, že oni o Fosfu zájem nemají, jestli ji nechci koupit. Já tehdy nevěděl, že nemají zájem proto, že ho nemá ni- kdo, že už se to snažili prodat na trhu jiným zá- Z podceňované předlužené firmy vy- budoval Ivan Baťka během relativně krát- ké doby respektovaného globálního hráče v úzce specializovaném segmentu trhu.Této strategii přiznává velký podíl na úspěchu, nezůstal však pouze u ní. Firma je dnes největším zpracovatelem fosforu v Evropě a od základů změnila své produktové portfolio. Jestliže v době, kdy Ivan Baťka do společnosti vstoupil, měl tento podnik půlmiliardový obrat, takřka dvojnásobné dluhy a necelý dese- tiprocentní export, dnes je poměr zcela obrácený, obrat přesahuje tři miliardy, firma je bez dluhů a pouze šest procent produkce směřuje na tuzemský trh. Fosfa dodává předním světovým koncernům vysoce kvalitní fosfátové soli pro potravi- nářství, farmacii, ale i pro další speciální aplikace. Osm let Ivan Baťka v tichosti a důsledně vyvíjel spolu se svým týmem jedinečnou řadu přírodní tělové i domácí kosmetiky Feel Eco na jednoduchém principu – vyvineme vysoce účinné pro- dukty, které by bez obav mohly používat naše děti. Pod značkou Feel Greens bu- duje zase vertikální farmu, která známý princip povyšuje na unikát striktním od- mítnutím veškerých chemických prvků, zejména pesticidů, a radikálním snížením spotřeby vody. Provozuje podnikovou školku i akademii, vozí své zaměstnance do úspěšných světových firem zejména v USA a Japonsku, po Baťově vzoru dává lidem příležitost. A být vlastníkem firmy se snaží učit i své děti, kvůli nimž žije v zahraničí, kde studují. „Nic jiného než vzor, vzdělání, jazyky a osobní zkušenost jim dát nemohu,“ říká. FOSFA BE LEADERS 37

jemcům z oboru. Viděl jsem, že mám v podniku peníze, které jsem vydělal jinde, a že jestli o ně nechci úplně přijít, je koupě asi jediný způsob. Tak jsem s pomocí bank postupně koupil podnik před krachem, se skoro miliardou dluhů. Jste známý svým nepříliš obvyklým způsobem rozhodování… Myslíte, že se rozhoduju rychle? Ano, obvykle mi to netrvá u zásadních věcí dlouho. Pomáhá mi k tomu de inovaná strategie 5P, jsou to jakési roz- hodovací vrstvy, které mi dovolují dělat rychlá a někdy i poměrně bolestivá rozhodnutí, jež mo- hou mít i stamilionové dopady do obratu irmy. Příkladem z poslední doby je zrušení výroby pri- vátních značek detergentů pro nadnárodní řetěz- ce, když jsem si uvědomil, že zásadním způsobem nenaplňujeme dvě z vrstev. Toto rozhodnutí nás stálo ročně dvě stě milionů obratu. Ještě bolest- nější to ale bylo v prvních letech rozvoje, kdy jsem se rozhodl změnit směr a přišli jsme o více než polovinu obratu a velkého zahraničního odběrate- le. Ale já to musel udělat, abychom se mohli změ- nit, transformovat, nadechnout. Neviděl jsem budoucnost v dalším pokračování minulosti. Nebo když jsem nedávno odmítl od světové jedničky v našem oboru nabídku na odkup irmy a pak jsem se dva roky bránil tvrdým atakům, byl to boj o holý život. Velcí hráči mají někdy pocit, že všech- no je na prodej, a když jsem jim řekl, že neprodám ani za desetinásobek nabízené ceny, že pro mne kapitál nejsou peníze, směřovali své útoky i na naše zákazníky, respektive dávali jim velmi ote- vřeně najevo, že tento konkurenční boj nemůže- me ustát. Ale my jsme to díky úsilí a skvělé práci našich lidí i dlouhodobě budovaným vztahům se zákazníky zvládli. To byl až takový tlak? On je běžnou součástí velkých her, musíte s ním počítat, patří to k byznysu a nesmí vás to urazit. Nakonec na tom vykrváceli poměrně značné inanční prostředky, což vedlo i k oslabení jejich akcií na burze a téměř celý management byl od- volán. My jedeme opět na plný výkon, v režimu 24/7, krizi jsme zvládli. Respektive zvládáme, protože já říkám, že naše největší výhoda je to, že jsme v permanentní krizi. Krize nám dává prostor růst. Když světové koncerny v letech 2008 a 2009 škrtaly své výdaje na pracovní ces- ty, my jsme naopak rozpočty navýšili, otevřeli jsme Fosfa Universitu, změnili jsme produktové portfolio, zvýšili jsme přidanou hodnotu a dosta- li jsme se na trhy, které předtím byly obsazené. Nebýt krize, nikdo by nás tam nepustil. Ale Baťa vždy říkal: „Nevolím snadných cest, neb ty jsou přeplněny těmi, kteří po nich chtějí přejít.“ Jak se prodává české irmě na světových trzích? Začátky byly hodně zajímavé. Tady nefungovalo nic, klasický socialistický státní podnik. Obchod dělali prostřednictvím podniku zahraničního obchodu. Ten ale skončil, a tak na počátku ve Fosfě téměř nebyl nikdo, kdo by něco o obchodě věděl. Tak jsem najal pár slibných vysokoškolá- ků. Musíte vyrazit na cesty a snažit se prodat. Přesně jak říkal Jan Antonín Baťa: Ven, ven, ven! A někdy musíte mít i štěstí. Já s oblibou vyprá- vím svým lidem dvě historky, které se před lety skutečně staly. Jen musím uvést ještě předtím na vysvětlenou, že při zpracování fosforu se použí- vají dvě cesty, extrakční a termická. Většina irem využívá extrakci, je levnější, ale nedává tak čistý produkt. My využíváme termickou a je to vynika- jící základ pro produkty s přidanou hodnotou, které jsme sice v té době neměli, ale chtěli. Když jsem začínal a objížděl svět, obvykle jsem skončil na vrátnici, kam mi vzkázali, že jsme nekvalitní a nespolehliví. Takové jsme měli jméno. Bojoval jsem o přežití podniku. Za ostatní konkurenční irmy tam jezdili manažeři, já byl asi jediný vlast- ník. Jednou jsem přijel na jednání do nadnárodní irmy, proti mně seděl pán ze staré školy, Ital, a já v excelu počítal, jakou mu můžu nabídnout cenu. To se mu strašně líbilo, protože ostatní odjížděli s tím, že si to musejí nechat schválit na boardu, zatímco já mu řekl, ať mi dá třicet minut. Odešel na kafe, a když se vrátil, kývl na mou nabídku s tím, že od nás na zkoušku odebere prvních pět tisíc tun kyseliny fosforečné. A jen tak mezi řečí se mě zeptal, který proces používáme. Já nejsem chemik a tehdy jsem bohužel ani neměl moc znalostí z oboru. Věděl jsem, že procesy jsou jen dva, tak to bylo padesát na padesát. Suverénně jsem mu potvrdil, že extrakční. Neřekl ani slovo. Když jsem tam jel podruhé, šel jsem se mu omlu- vit a přiznal jsem, že máme termický a že si jeho reakce hluboce vážím. A on se jen potutelně usmál. Dostal jsem velkou školu gentlemana ze staré školy. Vzniklo z toho mnohaleté přátel- ství. Bylo to neuvěřitelné a trochu jako sen, vý- znamný manažer světové irmy dal šanci nějaké- mu klukovi z české irmičky. Těch jeho pět tisíc tun byl náš nový vývěsní štít. Já pak už všude jen říkal, že jsme dodavatelem téhle významné ir- my, a to nám otevřelo cestu k dalším zákazníkům a asi nás zachránilo. A ta druhá historka? Ta se váže k tomu, že už jsem měl ty vysokoško- láky, abych nemusel jezdit sám, a přitom také budoval budoucnost irmy. Měl jsem šikovného kluka, tři dny u mě pracoval, dva dny ještě studo- val. Když jsme odjížděli na důležité jednání s ře- diteli jisté irmy do Vídně, musel jsem mu samo- zřejmě udělat vizitky, ale nemohl jsem tam na- psat, že je nějaký trainee, někdo v zácviku…, tak byl manažerem prodeje. Dojednali jsme kontrakt a oni se při loučení ptali, na koho se mají obracet. Než jsem se nadechl, tak můj mladý kolega říká, že můžou na něj, ale jen od pondělka do středy, čtvrtek a pátek že ještě chodí do školy. To jsem málem upadl. Ale kontrakt byl již uzavřen, nic se Krize nám dává prostor růst. Když světové koncerny v letech 2008 a 2009 škrtaly své výdaje na pracovní cesty, my jsme naopak rozpočty navýšili, otevřeli jsme Fosfa Universitu, změnili jsme produktové portfolio, zvýšili jsme přidanou hodnotu a dostali jsme se na trhy, které předtím byly obsazené. Nebýt krize, nikdo by nás tam nepustil. BE LEADERS 38

nestalo. Ale takhle jsme začínali. Dnes rozvíjíme produkty, které jsou nové, nikdo v Čechách nám nemůže poradit, jak vyrábět, protože se tu prostě nikdy ani nevyráběly. Nejsme v nich ještě hodno- ceni jako nejlepší, zatím ale jsme hodnoceni jako nejlepší, pokud jde o poskytované služby. A to je dnes v DNA Fosfy, v našich lidech, kteří jsou na- ším největším bohatstvím a aktivem. Přiznám se, nepůsobíte úplně jako ranař, neřekl bych, že koupíte podnik bez perspek- tivy, s miliardou dluhů, a ještě nic nevíte o chemii. Odešli jsme ale trochu od způsobu vašeho rozhodování… Jak jsem již uváděl, ctím zásadu pěti pé. Každý nápad jim podrobím a během chvilky mám jasno. Neskutečně tak zrychlím rozhodování, čím se bu- deme a nebudeme zabývat. Pokud něco neprojde všemi pěti vrstvami, nezabývám se tím. Rozkryjete mi svých pět pé? Znám jenom ty, co jsou připisovány dobrým hospodyňkám… První je purpose, smysl. Dělat něco beze smyslu je ztráta času. Druhý jsou lidé, people. Bez nich nemáme nic, jen tu hromadu oceli a betonu. Třetí je product, tedy něco, co vzbuzuje emoce a vášeň, co si lidé zamilují. Pak je tu platform, jakýsi základ, bez kterého to nejde, není zajiště- na trvalá stabilita. Třeba přenosu dat. Ale i ten základ má různé rozměry a úrovně. Jednou jsem četl v novinách o digitálním dvojčeti, tak jsem profesoru Markovi z VUT Brno zavolal a požádal ho, ať mě někam zaveze, že bych to rád viděl ve skutečnosti. A on mi řekl, že není kam, že to zatím nikdo v Čechách nemá. Tak jsme se rozhodli to rozkrýt vlastní realizací. Nyní máme v of line podobě digitální dvojče jedné naší výroby a jsme u druhé fáze, kdy ho chceme naplnit reálnými daty z výroby a oživit. Přiznávám, vůbec nevím, o čem mluvíte ani k čemu je to dobré. Digitální dvojče? To je digitální kopie vaší reál- né výroby, všech vašich procesů, toků a postu- pů, které digitálně přenesete a můžete jimi v digitální komoře nebo s 3D brýlemi prochá- zet jako v reálu. To můžete přece ve své fabrice taky. Můžu, ale nemůžu ji nikam odnést a někomu to ukázat, aby mi poradil. A hlavně, nemůžu se vracet do minulosti či simulovat budoucnost. Zatímco díky digitálnímu dvojčeti ano. A oživení? To znamená, že chceme mít dvojče online, v reálném čase. Jednou budou mít 3D brýle i mí účetní a kontroloři. Už nebudou nikam chodit a fyzicky měřit či kontrolovat. V digitál- ním věku je to nesmysl. Prostě si v prostředí třeba blockchainu vyhledají digitální data v čase a budou přesná a nezaměnitelná. Stejně jako dnes děláme Value Stream Mapping, aby- chom odhalili úzká místa našich procesů. To vede k optimalizaci toků a to k následnému zefektivňování a zlevňování výroby. Když vás tak poslouchám, možná máte produkt… Dvojče? Zatím to děláme proto, abychom zlepšili své procesy. Ale třeba z toho produkt být může. V první fázi to proto nedělám a zatím o tom takhle neuvažuju. Ale ve druhé fázi? Proč ne, jsem přece podnikatel. Ještě mi dlužíte to poslední pé… To považuju za nejdůležitější. Process quality. Protože jestli něco ovlivňuje kvalitu produktu, je to právě kvalita procesů. Jak říká pan Frolík z Linetu: „Jen irmy, které nemají zabudovanou procesní kvalitu, mají útvar kvality.“ Procesní kvalita je něco, čemu jsem se hodně věnoval a stále věnuji, spoustu let jsem to studoval teo- reticky i v praxi. Možná proto, že jsem přišel do irmy, kde žádná kvalita tehdy nebyla. Pomohli mi Baťa a Kaizen. Jen mimochodem, stále máme ještě útvar kvality. Takže jsme teprve na začátku cesty, ale ne rozhodně na jejím konci. Jde Baťa a Kaizen dohromady? Vlastně ano. Baťa nepotřeboval Kaizen, protože on ho ve svém fabrice měl dávno vybudovaný před tím, než se vůbec v Japonsku začal pod ve- dením Demminga zavádět. My často v manage- mentu zapomínáme na obyčejný selský rozum, kritické myšlení, hledání kořenových příčin, kte- ré mimochodem často zaměňujeme s následky, a vidění v souvislostech. Nicméně, já začal zavá- dět ve irmě Kaizen dříve, než jsem začal do hloubky studovat a uplatňovat Baťu, ten přišel až později. A proč zrovna Kaizen? Hledal jsem cestu. Když jsem do irmy přivedl prvního mana- žera, za krátký čas ho zničili. Vlastně to prostře- dí, které jsme měli, ho zničilo. Vždycky nastoupil nový manager a chtěl měnit kulturu, protože tady žádná nebyla. Zhruba v té době byla první konference Kaizen u nás v Čechách, přijel sám Masaaki Imai, prezident japonského Kaizen In- stitutu. Mám to štěstí, že se stal tak trochu mým přítelem. A dostal jsem od něj dar, který posílám vždy rád dále. Masaaki Imai mi tehdy řekl, že když chci něco změnit, musím změnit nejdříve prostředí. Změna prostředí vyvolá změnu chová- ní lidí. A ta má za následek změnu kultury. V ne- čistém prostředí nebudete mít čistou mysl. Asi nejsem první, ale napadla vás souvislost Baťa – Baťka? Sama od sebe ne, už z úcty k němu. Byla to oprav- du mimořádná osobnost. A moc mě mrzí, že nikdy nestihnu a ani nebudu umět to, co on. Přišel jsem do fabriky relativně pozdě, říkal jsem vám, byl jsem obchodník a chtěl jsem být inančník. Jenže pak přijdete, čuchnete ke komínu a je všechno jinak. Asi jsem zdědil nějaké dědovy geny. Nemyslel jsem to ani jako srovnání, spíš jako poslání navazovat… Snad se mi to trochu daří. Ale možná to čeká na syna. Totiž nejmladší syn se jmenuje Antonín Jan Baťka. A není to vůbec ovlivněno mým vztahem k Baťovi. Mně se líbilo Jan, dědův tatínek, o kte- rém jsem vyprávěl, ten pekař, byl Jan. Manželce se ale líbil víc Antonín, byli jsme tedy rozhodnu- ti, že syn bude Antonín. A pak se jednou manžel- ka probudila a říká, že se jí zdálo o jejím dědeč- kovi a ten že byl také Jan. A tak náš nejmladší syn se nakonec jmenuje Antonín Jan. A profesor Zelený říká, že je to prostě JAB a že má silné jmé- no, a tudíž velké poslání. Tak uvidíme. BE LEADERS 39

Petr Karban Jakub Hněvkovský PŘEŽÍTSVOU SMRT, PŘEŽÍT SVŮJ RŮST BE LEADERS 40

Vaše historie sahá až do poloviny šedesátých let… Ona je ještě delší, nicméně já jsem s ní naplno spo- jen až od roku 2005. Vysvětlím, je nesmírně zají- mavá. Naše objekty jsou v Písečné odjakživa zná- mé jako Prefa, provoz tu byl zahájen v roce 1913, byla to kamenická výroba německé rodiny Gessle- rů. K výrobě strojů a zařízení došlo za války, v roce 1943, kdy v Sanici na Hané zkrachovala výroba mlýnských strojů a podnik koupil pražský podni- katel, který přišel s výrobou strojů pro lesníky a zemědělce. Po roce 1948 byl podnik znárodněn a přešel pod Brandýské slévárny a strojírny, kde se potkala i automobilová výroba a řešili nedostatek prostor. Kilometr pod námi v Písečné fungovaly papírny, které ovšem příliš zatěžovaly zdejší řeku Bělou, tehdy nebyly žádné čističky, a dohoda mezi polskou a českou vládou papírny zavřela. Právě sem se z Brandýských sléváren přenesla v roce 1968 výroba zemědělských strojů ze Senice. Pod- niku se dařilo, RVHP udělalo z Písečné centrum výroby pro celý blok, dělaly se tu v tisícovkách kusů BSS přívěsy, což je mezi zemědělci pojem, a místa v původních papírnách bylo málo, takže došlo k dohodě s Prefou a výroba se v osmdesá- tých letech přesunula do tohoto areálu. A vy jste tu pracoval? Kdepak, já přišel až mnohem později a vlastně úpl- nou náhodou, nebylo to nic cíleného. V devadesá- tých letech se zhroutily trhy. Za socialismu se vyrá- bělo a nakupovalo nad potřebu, když se ekonomika přehoupla do tržní podoby, najednou všichni zjisti- li, že mají všeho dost, a výroba začala stagnovat. V té době sem přišli Francouzi, kteří mají největší zemědělský trh v Evropě, a dohodli se na výrobě subdodávek typických pro tu dobu – byly to sva- řence, podvozek a korba, nízká přidaná hodnota, kompletně celá produkce určená pro francouzský trh. Ve Francii se namontovaly nápravy s koly a hydraulikou a byl to francouzský výrobek. Podnik úplně opustil český trh a vlastní výrobu, prošel dvěma privatizacemi, nic se tu neinvestovalo. Stále vás nevidím… Přicházím. V roce 1999 se podnik dostal do obrov- ských problémů, zkrachoval dodavatel, na kterém byli závislí. V té době se o podnik začala zajímat jesenická obchodní irma, se kterou jsem spolu- pracoval. Měla tady značné pohledávky a majitel mne požádal, jestli bych nezjistil, jak to tady vypa- dá a jaká je šance získat něco zpět. V červnu 2000 jsem poprvé prošel touhle branou… A už jste zůstal… Ne tak úplně. Našli jsme spolu s bankami řešení, že do podniku vstoupíme. Resuscitace se podařila, saturovali jsme své pohledávky, majitel si podnik zase převzal, ale neustál to a skončil v konkurzu. Mezitím se na nás obrátili naši francouzští partne- ři, jestli bychom se nevrátili. Což majitelé jesenic- ké irmy udělali a já shodou okolností, jak jsem se etabloval na francouzském trhu, dostal nabídku založit v Česku nový podnik s podobným výrob- ním programem. Úvahy a plány trvaly nějaký čas, nicméně majitelům jesenické irmy jsem na začát- ku roku 2005 o těch plánech řekl s tím, že do kon- ce roku se budu podílet na Písečné a pak se udě- lám pro sebe. A oni za tři měsíce přišli s otázkou, jestli tedy nechci koupit Písečnou. Byla to obchod- ní irma, výroba nebyla jejich prioritou. Hezká spletitá cesta. S koncem, který se pro vás stal novým začátkem… To bylo nejtěžší období mého života. Bylo mi se- dmačtyřicet a věděl jsem, že když to koupím, bude to běh na dlouhou trať. Že to je můj první a po- slední pokus. Cena nebyla špatná, potenciál tu byl, ale budovy zničené, technologie šrot, žádné zakáz- ky. Věděl jsem, že když se bude dařit, bude to trvat deset až patnáct let, než něco vybuduju. Bylo to Josef Ťulpík má za sebou pozoruhodný příběh. Majitelem fabriky v Písečné, kterou pomáhal zachraňovat před krachem, se stal s nadějí, že vybuduje podnik pro sebe i další generace. Po třech letech takřka rok znovu bojoval o přežití. Vyhrál a po dalších osmi letech si užívá toho, že logo WTC Písečná má svůj zvuk doma i ve světě. BE LEADERS 41

zkrátka rozhodnutí natrvalo. Půl roku jsem pře- mýšlel a o Vánocích 2005 jsem fabriku koupil. Měl jste v hlavě nový výrobní program? Měl jsem ilozo ii. Svařence držely obraty, ale ne- chtěl jsem na nich být závislý, protože to je oprav- du velmi jednoduchá výroba, kterou může dělat každý, kdo má nůžky, ohraňovák a svářečku. Tou- žil jsem po tom, dělat vlastní výrobky, jenže když se Písečná stáhla z tuzemského trhu, zaplnil me- zeru podnik ZDT Nové Veselí, který se předtím soustředil na trochu jiný segment. To jste byl s koupí dost odvážný. Podinvesto- vaný podnik, s cizími produkty, které jste dělat nechtěl, bez vlastního výrobního pro- gramu, na obsazeném trhu… Asi byl, ale v roce 2007 už jsme měli svou první homologaci. Rozbíhalo se to pěkně, krize v roce 2008 se nás nijak nedotkla, rozjížděli jsme vlastní výrobky na českém i francouzském trhu, byli jsme plni optimismu, protože v roce 2009 už bylo vidět, že krize odeznívá. V červenci 2009 jsme měli re- kordní export. V srpnu Francie nekupuje, jsou prázdniny a dovolené. Přišlo září a objednávky nula. V říjnu totéž. Zeštíhlil jsem provoz, ale nic se nelepšilo. V únoru jsem se letěl podívat do Francie osobně. Dojel jsem k Le Mans, k jednomu z našich partnerů, a ani jsem nevešel dovnitř. Na parkovišti stály stovky našich výrobků. Neprodávalo se nic. Krize přišla i na vás… Doslova. Pro mě to byla osobní krize, já jsem po- řád v té době podnikal jako fyzická osoba. Neviděl jsem cestu, došel jsem k názoru, že je konec, a úpl- ně mě to paralyzovalo. Přestal jsem spát, polykal jsem prášky, nebyl jsem schopný pracovat… Něko- lik měsíců to trvalo. Jednou nad ránem, ve dvě ve tři, jsem si strašně vynadal. Že mám rodinu, vnuka, jsem zdravý, tak není jiná cesta než ráno vstát a jít makat. Pomohlo to? Ráno jsem vstal, vykoupal jsem se, vzal si oblek, ačkoliv jinak chodím spíš sportovně, dojel do kan- celáře a začal třídit pohledávky a věřitele. Sedl jsem do auta a začal jsem všechny věřitele objíž- dět. Vysvětloval jsem jim svoji ilozo ii a plány. Až na jednoho mě všichni podrželi. To mě strašně nakoplo. Do roka jsem z toho byl venku. Byla to sice řehole, ale uvědomil jsem si jednu věc. Úspěch není nikde jinde než ve vás. Musíte být pozitivní, jinak ničíte sám sebe i všechno kolem. Dalo by se říct, že to dítě WTC Písečná se naro- dilo před osmi lety… Přežilo svou smrt, myslím, že jsem tehdy už měl povinnost vyhlásit sám na sebe insolvenci, ale to jsem nechtěl dopustit. V roce 2010 jsme rozšířili výrobu o nosiče kontejnerů, tím jsme rozvinuli velmi zajímavý směr, dnes máme šest modelových řad, na padesát homologací a přes stovku modelů. Všechno se změnilo. Francouzský trh, který pro nás byl stěžejní, je dnes marginální záležitost, klíčový je česko-slovenský trh, rakouský, maďarský. Ale chys- tám se na jednání ve Francii, protože vždycky byl můj sen prodávat tam pod vlastní značkou. Je mi trochu smutno, když máme ve Francii přes pět tisíc produktů a nikdo neví, že jsou z Písečné, jezdí s francouzskými štítky. To bych rád změnil. Co pro vás znamenalo změnit výrobu z poloto- varu na kompletní produkt? To byla obrovská změna. Když jsme dělali svařen- ce, bylo nás tu pár. Dnes musíme mít vývoj, techni- ky, montovnu. Je to úplně jiný systém práce. Samo- zřejmě nevyrábíme všechno, kupujeme nápravy, brzdy, elektriku, hydrauliku… Ostatní děláme sami a naše je i konečná montáž. Říkáte vývoj, člověk by ale řekl, že na přívěsu za traktor není co vyvíjet… Fundament je daný, jako u aut, ale pořád je co zlepšovat. Jednoduchý přívěs nebo návěs má níz- kou přidanou hodnotu, to je pořád jednoduchý výrobek, ale už třeba sklápění nebo kontejnerové nosiče, to neumí každý, je to so istikovanější, složi- tější. To je cesta, kterou jdeme. Malými krůčky se připravujeme na to, že bychom se chtěli přimotat i k automotive, automobilovým nástavbám. V jed- notkách kusů už jsme si to osahali. Vyrábíte na zakázku, malé série. Má u vás mís- to robotizace a automatizace? Má, ceny šly dolů, uvažujeme o robotické svařovací lince i o automatizované lakovně. Výrobci se pro- sadili na trhu velkých irem, automobilek, ale po- třebují jít na další trhy a přibližují se jim. Mám ale jednu ilozo ii – nechci inovovat tím způsobem, že mi nové stroje budou dělat to samé, co staré, nebo že jen nahradí lidskou práci. Chci od nich nové možnosti. A nechci stávající výrobu zatěžovat novými investicemi, protože technologie nás stály více než padesát milionů. Takže ano, máme plány, máme představy, ale souvisí to s novým výrobním programem a novou kvalitou. Příkladem je právě lakovna. Když jsem před časem jednal s Dány a vi- děli náš provoz, řekli ano, uděláme, ale u nás už se používají jen vodou ředitelné ekologické barvy. Takovou investici si s rozšířením portfolia dovolí- me rádi. Nebo svařování. Nechci svářeče, který bude svařovat postaru, ale středoškoláka, který bude obsluhovat automaty. Zvýší to produktivitu, sníží chybovost. To má smysl. Je pro vás handicap vyrábět tady v Jeseníkách? Nepatrný. Vyrábět můžete všude. Pravda je, že ohromný problém je infrastruktura, ale to platí pro celou zemi možná s výjimkou Prahy a Plzně. Tady se měly v devadesátých letech vybudovat dálniční, silniční, železniční a komunikační sítě. To kdyby tehdejší vlády udělaly, mohli jsme být všich- ni mnohem dál. A nejsou problémem zaměstnanci? Projížděl jsem přes Lipovou Lázně, místní irma inzeruje na billboardu svářeče za třicet devět tisíc… Ano, ale berte to jako mezní možnost, to není plat za osm hodin. A navíc to většinou inzerují irmy, které mají krátkodobé zakázky. Dají vám možnost si takové peníze vydělat, ale nevíte, co bude za rok. Uvedu příklad. Nás vlastně postihla mig- rační vlna. Vyvolala enormní zájem o obytné kon- tejnery, tady v okolí je několik irem, které je vyrá- Všechno se změnilo. Francouzský trh, který pro nás byl stěžejní, je dnes marginální záležitost, klíčový je česko-slovenský trh, rakouský, maďarský. Ale chystám se na jednání ve Francii, protože vždycky byl můj sen prodávat tam pod vlastní značkou. Je mi trochu smutno, když máme ve Francii přes pět tisíc produktů a nikdo neví, že jsou z Písečné, jezdí s francouzskými štítky. BE LEADERS 42

běly, totálně vyluxovaly před dvěma lety trh se zaměstnanci, protože byly schopny velmi dobře zaplatit. Produkce stoupla trojnásobně. Dnes už některé ani neexistují… Máme stálé jádro zaměst- nanců, zvládáme. Agentura není řešením? Dnes už ne, do krize jsme je využívali, ale dost se to změnilo. A režim Ukrajina? Pro mne ne. Chápu snahu Bořka Mináře, vždyť je odsud z Jeseníků, a celé Hospodářské komory pomoci aspoň nějak, ale je to nastaveno způso- bem, který mně se nelíbí, já si chci zaměstnance vybrat sám. Byl bych schopen zaměstnat celou rodinu, i o bydlení se umím postarat, ale nechci dávat požadavky někam na nástěnku. Nevylučuju, že budoucnost mě přiměje změnit názor, a vím, že mnozí jsou už dnes za tuto možnost rádi. Téma dneška je, že růst nebude nekonečný a v budoucnu přijde ochlazení. Co vám to dělá po těle, s vaší zkušeností? Na všechny informace o recesi jsem, po tom, co jsem prožil, velice citlivý. Nechtěl bych to určitě opakovat, nevím ani, jestli bych na to měl sílu. Věřím, že jsme v jiné pozici než před deseti lety. Neměli jsme takový sortiment, neměli jsme diver- zi ikovaný trh. A neustále pracujeme na tom, aby- chom měli škálu produktů co nejširší a trhů co nejvíce. Máme vozy na převoz dobytka a krmiva, to je velice úspěšná řada, teď budeme v Rakousku vystavovat novinku, kterou jsme sami vyvinuli. Zemědělský trh jsme obohatili o komunální trh, což hezky vyrovnalo propady sezónních zeměděl- ských prodejů, protože zatímco zemědělský trh vrcholí na jaře a v létě, komunální na podzim a v zimě. Jsou pro vás příležitostí africké či jihoameric- ké trhy? Před pár lety jsem se v tom angažoval s Marianem Jurečkou, tehdejším ministrem zemědělství. Eko- nomicky mi to nevychází u zemědělských výrobků, jsou skvělé parametry, ale mají nízkou přidanou hodnotu, jsou objemné a doprava je drahá. Nedává to smysl. Kde to smysl dává, jsou nosiče kontejnerů, ale musí na to být připraven trh, ilozo ie a logistika té země. To není ani všude v Evropě, třeba v Maďar- sku je to neprodejný produkt, je nastaveno jinak. Takže po baťovsku, postavit v Africe fabriku… Ta myšlenka je krásná. Ale tady v Písečné je toho potřeba udělat ještě moc, soustředíme se zatím na práci doma. Máte nějakou výhodu v případě českých obcí? Podporuje municipalita, státní správa a samo- správa české výrobce? Dříve na to doba vyloženě nebyla, šlo se po ceně a musím přiznat, že třeba polským výrobkům nejsme schopni konkurovat cenou, protože ne- chceme jít dolů kvalitou. Tu nabízíme za relativně dobrou a mezinárodně srovnatelnou cenu. V náš prospěch hraje zákaznický servis a schopnost přizpůsobit se požadavkům zákazníka. Ale dnes vidím, že když se zákazníci rozhodují a mají srov- natelné parametry, sáhnou raději po českém do- davateli. My se chováme stejně. Vychováváte nástupce? Syna, už dnes má na starosti celý nákup. Ale ještě deset let jsem připraven irmu vést, mám svou vizi. Když chcete v byznysu někam dojít, musíte být vždycky v myšlenkách o deset patnáct let na- před. Pět let je krátkodobá vize, vy musíte vidět přes ty dva tři hřebeny… A ta vize je? Jsme malý podnik. Chtěl bych ho synovi předávat jako střední irmu. Zdvojnásobit počet zaměstnan- ců, ztrojnásobit obrat. To je hezký plán… Příliš nadšení nevzbudil, ale já to chápu. Současný stav je velice příjemný, všichni se známe, funguje nám to. Jenže já jsem měl před časem intenzivní pocit, že chodím v kruhu, trápilo mne to. Když za- čnete stagnovat, strhne vás to zpátky. Viděl jsem dvě cesty – buďto se vrátit a udělat z podniku něco úplně malého pro radost, nebo jít dál. A přišel jsem na to, že právě tohle musím udělat. Přežít svůj růst. S tím, co jste prožil, musíte mít dnes docela radost… Víte, z čeho mám radost? Angažuju se v nezisko- vém projektu, jmenuje se Můžeš podnikat. Podni- katelé se zajímavým příběhem chodí po školách a vyprávějí jej studentům. Je zajímavé sledovat jejich reakce. Když se jich zeptáte, co musejí mít, aby mohli začít podnikat, slyšíte leccos, od peněz až po štěstí. Ale vždycky alespoň jednou zazní slovo „nápad“. Stejně tak je zajímavá otázka, proč vlastně člověk podniká. Vždycky mě zahřeje, když slyším odpověď, že je to kvůli svobodě. Protože to je na tom to nejkrásnější. Jen se nesmí zapome- nout, že Svoboda má sestru, která se jmenuje Od- povědnost. V tom vašem příběhu – je nějaká česká či svě- tová osobnost, která by vás inspirovala? Ně- kdo, kdo by byl vaší motivací, vnitřní silou? Vzhledem k tomu, že jsem se narodil ve Zlíně, tak se odpověď nabízí, ale tak tomu úplně není. V dět- ství mou fantazii velmi ovlivnil Julius Verne. Neu- věřitelný vizionář. V dnešní době je okolo nás, na- štěstí, spousta lidí, kteří nás svou prací a životem motivují a dávají nám inspiraci pro podnikání. Pro mne je to například pan Cyril Svozil z Jeseníku, který od nuly vybudoval irmu Fenix. Velikáni inspirují velikány – Jules Verne Francouzský spisovatel, s nímž se potkal v dětství a mládí snad každý kluk i většina dívek. Otec byl právník, matka z námořnické rodiny, vychován byl v přísně katolickém duchu, přesně odpovídajícím Francii první poloviny 19. století. Byl velmi nadaným žákem, vynikal v humanitních oborech, ovládal vedle latiny i řečtinu. Nepotvrzená historka říká, že se v 11 letech chtěl nechat najmout na loď jako plavčík na loď plující do Indie, aby sestřenici dovezl slíbený korálový náhrdelník. Otec mu cestu striktně zakázal a malý dobrodruh musel slíbit, že cestovat bude pouze v představách. Málo se ví, že velký díl na Verneově úspěchu má Gabriel Marcel, knihovník Bibliothèque Nationale v Paříži. Ten byl proVernea zdrojem nekonečných informací. Méně známá je také skutečnost, že autorství některých jeho děl je přinejmenším sporné – románTrosečník z Cynthie je dílem Andrého Laurieho a Verne jej pouze redigoval. Již dříve přitom upravil dva jiné Laurieho rukopisy, které vydal pod svým jménem, byly to romány Ocelové město a Hvězda jihu. Přesto je JulesVerne spolu s Herbertem GeorgemWellsem považován za zakladatele literatury science-fiction.Vizionářsky předpověděl celou řadu objevů a vynálezů – dálkové lety řiditelným balónem, velkorážní dělo, videofon, skafandr, kosmické cesty, elektrický motor, tank či vrtulník… BE LEADERS 43

Prakticky všechna onemocnění jsou dnes v raných stadiích léčitelná, ale důležitý je včasný záchyt choroby. Jaké jsou v Česku možnosti prevence? Veřejné zdravotnictví zajišťuje systém prevence zahrnující pravidelná preventivní vyšetření a očko- vání. Prevence se soustředí na předcházení a kont- rolu nejčastějších a nejzávažnějších nemocí, které trápí populaci, například kardiovaskulárních a ná- dorových chorob, diabetes a dalších onemocnění. Většinu zdravotních rizik lze predikovat a sledovat, zda se neobjevují první příznaky. Pokud nemoc propukne, díky lékům můžeme omezit její projevy a zabránit rozvoji. Kdyby lidé systém prevence správně využívali, mohli by předejít většině zdra- votních rizik. Ale ze statistik vyplývá, že prevenci mnoho lidí nevyužívá, nebo jen minimálně. Co statistiky ukazují? Například je známo, že u osob nad 65 let je vhod- né očkování proti chřipce, pneumokokům, klíšťové encefalitidě či herpes zoster, protože tyto choroby jsou u starších či rizikových lidí nebezpečné a mo- hou ohrozit jejich život. Přesto je míra proočková- ní mizivá. Podle údajů ministerstva zdravotnictví bylo v letech 2015 až 2017 proti pneumokoku v ČR očkováno 2,9 procenta lidí nad 65 let, v kate- gorii dospělých jen 1 procento. V jiných zemích EU se proočkování pohybuje kolem 20 až 30 procent. Proti chřipce je u starších osob očkováno 15 pro- cent, u chronicky nemocných 17 procent. U běžné populace jsou čísla ještě nižší. Nemluvě o tom, že mnoho obyvatel zanedbává i pravidelné preven- tivní prohlídky. Jaké má podceňování prevence důsledky? Nejhorším následkem jsou zbytečné ztráty lid- ských životů. V roce 2015 evropský statistický úřad Eurostat vyčíslil, že v EU každoročně zemře 1,7 milionu lidí mladších 75 let. Pokud by možnos- ti moderní medicíny byly využívány správně a včas, mohlo by se každý rok zabránit 33 procen- tům úmrtí, v reálných číslech jde o 560 tisíc lidí. V ČR by bylo možné předejít téměř 40 procentům úmrtí a zachránit 43 tisíc životů. Odhalily statistiky i další varovné údaje? Ukazují nečekaný rozdíl v tom, jak se o zdraví sta- rají lidé v Praze a v regionech. Příkladem je očko- vání dívek proti viru HPV, který je rizikový z hle- diska onkologických chorob. Nejvyšší podíl přes 80 procent očkovaných je v Olomouckém kraji. Nejnižší počet v Praze, mírně přes 50 procent. Míra využití mamogra ie je u žen v ČR 65 procent, v Praze 54 procent. Kolonoskopii využívá 30 pro- cent českých mužů a žen, v Praze 23 procent. Pra- žané se o své zdraví zjevně starají méně než lidé v regionech. Přitom výzkumy ukazují, že obyvatele hlavního města trápí vyšší zdravotní zátěž než zbytek populace. Proč se Pražané tak málo starají o své zdraví? Je to překvapující zjištění, důvod neznám. Možná za to může systém zdravotnictví. Když lidé nemají dobrého lékaře, který jim vše vysvětlí, pozve je na preventivní prohlídky, možná jim i dodá moti- vaci, tak o své zdraví nemají dostatečný zájem a nepřikládají prevenci důležitost. Nebo to může být tím, že si rizika nechtějí připustit. Odsouvají možnost vzniku zdravotních problémů tak daleko do budoucna, že je odmítají vzít na vědomí, do- kud se reálně neprojeví. Co by tedy lidé měli udělat? Stačí navštěvovat preventivní prohlídky a nechat se očkovat? České zdravotnictví nabízí základní systém pre- vence placený z veřejného pojištění, ale ten ani zdaleka nevyužívá všech možností moderní medi- cíny, protože by to systém inančně nezvládl. Mo- derní medicína má možnost výrazně zvýšit šanci na prodloužení života ve zdraví. Nemá smysl dožít se devadesáti let a posledních pětadvacet let mít závažné a mnohačetné zdravotní obtíže a silnou stařeckou demenci. Zásadní je prodloužit tu část života, kdy je člověk zdravý a bez větších potíží. A to medicína dokáže. Ale pokud o sebe lidé chtějí skutečně pečovat, musí do svého zdraví investo- vat, protože veřejný zdravotní systém nejmoder- nější prevenci nezaplatí. Když se řekne investovat do zdraví, co si pod tím představit? Lidé běžně mají osobní bankéře, poradce pro in- vestice či opraváře pro svá auta. Ale většina z nich se nezajímá o to, aby si zajistili lepší péči o své zdraví. Dnes existují privátní irmy, jež zajišťují nadstandardní služby nad rámec běžně dostupné zdravotní péče. My v Programu Health Plus se specializujeme na organizaci komplexní lékařské péče pro jednotlivce, rodiny s dětmi i pro irmy. Její hlavní součástí je individuální prevence, ale rovněž cílená diagnostika a terapie. Naším cílem je pomo- cí veškerých prostředků moderní medicíny zajistit klientům zdraví do vysokého věku. NEJLEPŠÍ INVESTICE? DO ZDRAVÍ Mnoho lidí celý život pracuje, investuje a věří, že podzim života stráví v blahobytu. Některé však v produktivním věku postihne infarkt, mrtvice nebo jiná vážná, často smrtící choroba. „Lidé při investování většinou zapomínají na nejdůležitější investici – do svého zdraví,“ říká Oldřich Šubrt, zakladatel pražské polikliniky Program Health Plus a přední český expert na zdravotnictví. Nemá smysl dožít se devadesáti let a posledních pětadvacet let mít závažné a mnohačetné zdravotní obtíže a silnou stařeckou demenci. Zásadní je prodloužit tu část života, kdy je člověk zdravý a bez větších potíží. A to medicína dokáže. Petr Simon archiv BE LEADERS 44

Proč by lidé měli do svého zdraví investovat? V české populaci existuje pravděpodobnost, že přibližně každý třetí člověk předčasně zemře na kardiovaskulární onemocnění. Každá pátá žena onemocní karcinomem prsu. Každý sedmý muž bude mít karcinom prostaty. Srdeční infarkt kaž- doročně postihne více než 18 tisíc lidí a přes čtyři tisíce skončí úmrtím. V případě mozkové mrtvice jde téměř o 30 tisíc případů se šesti tisíci úmrtí- mi… Každý z nás má určitou pravděpodobnost, že předčasně onemocní, nebo dokonce zemře na některé z častějších onemocnění. Ale díky indi- viduální zdravotní péči může získat lepší pravdě- podobnost, že neonemocní nějakou vážnou choro- bou a nezemře předčasně. Je to investice, která cenově nepřesahuje pojistku auta a jistě se vyplatí. Lze krátce shrnout, v čem může lidem prospět cílená primární a sekundární prevence? V rámci primární prevence lze zjistit potenciální zdravotní rizika a provést opatření pro jejich mini- malizaci. V Programu Health Plus klientům zajišťu- jeme komplexní genetické vyšetření, při němž analyzujeme rizikové geny a sklony k různým cho- robám. Podle toho nastavujeme cílenou preventiv- ní péči. Průběžně sledujeme zdravotní stav klientů, provádíme pravidelná klinická, biochemická i zob- razovací vyšetření a zjišťujeme, zda hrozí onemoc- nění. Když se objeví varovné signály, tak se pomocí úpravy životního stylu, léků a dalších metod snaží- me vzniku choroby zabránit. Pokud nemoc pro- pukne, v rámci sekundární prevence zajistíme rychlou diagnostiku a nasazení optimální léčby již v počínajícím stadiu, abychom nemoc udrželi v normě, jen s minimálními projevy. Díky tomu pomáháme lidem prodloužit život ve zdraví. Osobní otázka na závěr – kdo z osobností čes- kých či světových dějin nejvíce ovlivnil vaše názory a postoje? Takovou osobností je Albert Schweitzer – jeho knihy Nauka úcty k životu, Křesťanská sociální etika či Lidé v pralese nebo Rozhovory o smyslu života mi vytvořily rámec, ve kterém se snažím pohybovat někdy méně a někdy více úspěšně. Měl jsem velké štěstí na učitele, kteří tento základní humanisticko-sociální směr evropského myšlení naplňovali ve svém životě a poskytovali mi kon- krétní návody a řešení. Vysoká míra profesionality, schopnost aktivně a účelně uplatňovat humanis- tické ideály a vnímat životy ostatních s pokorou, to jsou postoje, které mne vždy přitahovaly. Re- spekt k okolí, radost z win-win řešení v podnikání, využití šance podat pomocnou ruku jsou situace, které se v postmoderní společnosti stávají výji- mečnějšími, než by se dalo očekávat. Dříve respektovaný neurochi- rurg s vědeckou hodností se stal v posledním čtvrtstoletí uznáva- ným a velmi úspěšným zdravot- nickým manažerem. Patnáct let vedl Nemocnici Na Homolce, z níž vybudoval prestižní zdravot- nické zařízení evropského formá- tu, kde se léčí jak pacienti z ČR, tak ze zahraničí, a dvakrát po sobě byl v té době vyhodno- cen nejúspěšnějším manažerem státních nemocnic. Poté vedl pri- vátní zdravotnická zařízení a v roce 2010 založil vlastní klini- ku Program Health Plus. MUDr. Oldřich Šubrt, CSc., MBA BE LEADERS 45

Jestliže republika letos slaví sto let samo- statnosti, Česká pojišťovna bude za deset let slavit již výročí dvojnásobné. Sto deva- desát let jedničky na českém pojišťovacím trhu je dost dobrý důvod podívat se na její bohatou historii alespoň ve zkratce. Vždyť mezi klienty České pojišťovny patřila řada známých osobností a její pojistné smlouvy se kryjí s mnoha dějinnými událostmi. V archi- vech tak můžeme najít pojistnou smlouvu Emy Destinnové, dopisy Josefa Václava Mysl- beka či Elišky Krásnohorské nebo třeba pojist- nou smlouvu prezidenta Antonína Zápotocké- ho i mnoho dalších pečlivě uchovaných smluv a sepsaných poznámek, které zaměstnanci z dřívějších ér ukládali pro další generace. Můžeme si tak připomenout pojišťovací udá- losti, pojistné smlouvy i spokojené dopisy řady historicky významných osobností. Jme- nujme například českého houslistu Otakara Ševčíka, podle jehož osnov se na housle učí dodnes, zakladatele nakladatelství Máj Václa- va Štecha, který srdečně První české vzájemné pojišťovně děkoval za blahopřání ke svým 70. narozeninám, nebo básníka a propagátora česko-slovenských vztahů Adolfa Heyduka. Mezi založenými dokumenty najdeme i pojist- nou smlouvu k pojištění šperků rodiny Schwarzenbergů, kterou nechal sepsat otec současného politika Karla Schwarzenberga – Karel VI. Schwarzenberg. Historicky největší pojistná událost Nejčernější den pro pojišťovnu přišel 12. srpna 1881, kdy lehlo popelem Národní divadlo. Ten- to požár se do pojišťovnických dějin zapsal černým písmem jako největší pojistná událost ns nejvyšší poskytnutou náhradou škody v ce- lém 19. století. Vyplacená částka bezmála 300 tisíc zlatých rakouské měny sice předsta- vovala pro První českou vzájemnou pojišťovnu enormní výdaj, inanční ztrátu a smutný re- kord, ale na druhé straně si díky ní získala prestiž a obdiv celého národa. Požár byl vní- mán jako národní tragédie a vyvolal obrovskou vlnu solidarity a odhodlání k veřejné sbírce, alespoň pár krejcary se snažil přispět úplně každý. Vlastenecká síla a národní sounáležitost vedly občany z mnoha koutů země i světa k vel- korysé dobročinnosti. Z Čech přišlo do veřejné sbírky 634 tisíc zlatých (z toho jen Praha s předměstími vybrala 223 tisíc), z Moravy a Slezska přibylo dalších 50 tisíc, z ostatních zemí Rakouska-Uherska přes 17 tisíc, od císař- ské rodiny 26 tisíc a z ciziny (včetně Ameriky, Asie, a dokonce Afriky) 16,6 tisíce zlatých. Pro srovnání – roční plat úředníka byl v té době kolem 300 zlatých, celodenní mzda zedníka pak asi 1 zlatý a 3 krejcary. První milion zlatých na nové divadlo se podařilo získat na tehdejší dobu neskutečně rychle, blesková byla i výplata peněz z pojistky. Během necelých tří týdnů už se mohlo začít s obnovou. Pražský deník z 31. srpna 1881 k této události napsal: „Včera počalo se uvnitř vyhořelého divadla se stavbou lešení, aby se mohla snésti zeď mezi jevištěm a hledištěm. První česká vzájemná pojišťovna, u které bylo Národní divadlo pojištěno, vyplatila již pokladníkovi panu A. Stýblovi vyměřený ob- nos 274.800 zl.“ Za zmínku stojí i drobná novi- nářská nepřesnost, pojišťovna totiž vyplatila celkem 297 869 zlatých. Tragédie i reklama zároveň Požár Národního divadla a vzorné vyřízení celé pojistné události ze strany pojišťovny se stalo tou nejlepší propagací pojišťovnictví, jakou si lze představit. A paradoxně z této katastrofy vyplynulo i určité poučení o důleži- tosti správného nastavení pojistky. Sám teh- dejší ředitel Národního divadla si v roce 1883 při slavnostním otevření nového divadla po- steskl: „Zdivo, železné části, kamenné ozdoby pojišťovány nebyly, poněvadž se myslilo, že by pojistné za tyto nespalné části budovy zby- tečně se vydávalo. Zapomnělo se při tom, že požárem zdi a jiné nespalné věci mohou utrpěti škodu velikou.“ Obnovené divadlo bylo slav- nostně otevřeno 18. listopadu 1883 předsta- vením opery Libuše, která měla svou premiéru v Národním divadle už před jeho požárem. ŽIVLY, PŘÍBĚHY, LIDÉ A DOBA Českou pojišťovnu jsme zvyklí vnímat jako moderní inanční instituci. Málokdo ale ví, že její kořeny sahají hluboko do 19. století a že v jejím čele stála řada osobností, které zároveň s pojišťovnou formovaly i historii našeho národa. Valerie Saara Jakub Hněvkovský a archiv Pojistná smlouva Emy Destinnové BE LEADERS 46

Ničivá velká voda Od největší povodně v historii České republiky uplynulo dvacet let. Ničivé povodně a záplavy na našem území jsou však zmapované už od 12. století a samozřejmě tu byly i před- tím. Pojďme si společně připomenout největší živelní katastrofy, které u nás řádily od doby vzniku České pojišťovny. V devatenáctém sto- letí se vodní živly projevily v plné síle pětkrát, dvakrát to byla Vltava a Berounka, dvakrát Labe. V roce 1845 prošla Prahou povodeň, která zůstala nepřekonána až do roku 1997 – rozvodněná Vltava měla tenkrát pod Karlovým mostem na šířku až kilometr. V roce 1890 řeka zase strhla tři oblouky Karlova mostu. Dvacáté století připravilo povodní jedenáct, nej- ničivější byly ty v roce 1940, kdy Vltava Praze průtokem 3 245 m3/s přinesla pětatřicetiletou povodeň. Slovensko pamatuje největší povodeň minulého století z roku 1965, kdy přívalová vlna z Dunaje protrhla ochrannou hráz u obce Patice a o dva dny později podlehla tlaku i protipovod- ňová zábrana u Číčova. Z Dunaje se vylilo přes 1 Dobový snímek zachycující ničivé povodně v roce 1965 2 Přišla nečekaně a zanechávala za sebou obrovské škody – povodeň 1997 3 Povodeň v roce 2002 proměnila některá města v jezera – na snímku Ústí nad Labem 4 Zatím poslední velká voda, která zasáhla Českou republiku v roce 2013 1 2 4 3 BE LEADERS 47

miliardu metrů krychlových vody, která zaplavi- la i Žitný ostrov. Evakuováno bylo 54 tisíc lidí a čtyři tisíce rodin přišlo o střechu nad hlavou, přesto podle o iciálních zpráv nikdo nepřišel o život. Tato událost byla posledním impulzem k vybudování kontroverzní soustavy vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros. Na 20 tisících škod- ních událostech v souvislosti se záplavami vy- platila Státní pojišťovna svým klientům 360 mi- lionů korun. Rok 1997 je spojen s největšími povodněmi v historii České republiky. Přišly nečekaně v prvním prázdninovém týdnu a zde- vastovaly velkou část Moravy, Slezska a východ- ních Čech. Zasaženo bylo 536 měst a obcí ve 34 okresech, symbolem povodní se staly Troubky na Přerovsku. O život přišlo přes 50 osob, 80 tisíc lidí bylo evakuováno a více než 10 tisíc jich zůstalo bez střechy nad hlavou. Ma- teriální škody přesáhly 63 miliard korun. Tento- krát Česká pojišťovna řešila 90 tisíc pojistných událostí a vyplatila při nich 5 miliard korun. V tomto tisíciletí máme v živé paměti rok 2002, kdy povodně postihly v srpnu hlavně kraje Stře- dočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústec- ký a Prahu. V hlavním městě Vltava dosáhla úrovně nejméně pětisetleté vody a průtok v době kulminace činil 5 300 m3/s, pod vodou se ocitlo metro i pražská zoo. Celkem záplavy za- sáhly 10 krajů a 753 obcí, nejtragičtěji dopadly jihočeské Metly a středočeské Zálezlice. O život přišlo 17 osob, bezmála čtvrt milionu lidí muse- lo opustit své domovy. Celkové škody přesáhly 73 miliard korun. Tragédie se odráží na 54 tisí- cích pojistných událostech České pojišťovny, vyplaceno na náhradách bylo 9 miliard korun. Logo a čas Stejně jako roste, sílí a proměňuje se znak na- šeho národa – lípa srdčitá, roste a vyvíjí se i Česká pojišťovna. Není proto divu, že se lis- ty tohoto slovanského stromu objevují v logu pojišťovny v různých obměnách už od 50. let minulého století. Lípou to ale nezačalo, kořeny vizuální podoby pojišťovny sahají až do Ra- kouska-Uherska a k československému vlaste- nectví. Na samém počátku vizuální identitu tehdy ještě První české vzájemné pojišťovny úzce doprovázela národní hrdost česko-sloven- ských vlastenců. Hlavním prvkem loga byl čes- ký dvouocasý lev. Ten se už od 13. století obje- voval na erbech českých panovníků a i dnes nás hrdě reprezentuje na malém i velkém stát- ním znaku. Kromě toho se do konce 19. století v záhlaví pojišťovny uváděly císařské symboly, s počátkem 20. století už ale pro ně v gra ice České vzájemné pojišťovny nebylo místa. Znárodňování a monopolizace se výrazně dotkly i České pojišťovny. Po roce 1948 bylo sloučeno pět stávajících pojišťoven a vznikla tak Státní pojišťovna se zkratkou SP, která se na dalších osmnáct let stala nedílnou součástí loga. Během následujících let se k ní připojily i nám dodnes známé lipové listy, zpočátku však jen jako doplň- kový gra ický prvek. V roce 1971 získaly tři lipové listy výsadní po- stavení a staly se novou dominantou loga České státní pojišťovny. Znak, který je ve své podstatě základem loga dodnes, navrhl a realizoval aka- demický sochař a medailér Zdeněk Kolářský – mimo jiné tvůrce československé tříkoruny, kte- rou na zadní straně zdobil autorův oblíbený motiv, lipové listy stylizované do podoby květu. Podle slov Zdeňka Kolářského jsou do „lipové- ho“ loga pojišťovny obrazně i ve skutečnosti vryty její hodnoty a poslání. Tak vznikla symbo- lická provázanost tří lipových listů, které sym- bolizují záruku, jistotu a životní zabezpečení jedince i celé rodiny. V devadesátých letech Českou státní pojišťovnu čekaly další změny. Kromě přejmenování na Českou pojišťovnu přibyly podniku i dceřiné společnosti – ČP Zdraví, Penzijní fond a další. I pro ně bylo potřeba vizuální identitu lehce odlišit od hlavního loga. Současné logo vzniklo pod rukama gra ického designéra Lumíra Kaj- nara. Ten v roce 2011 logo Zdeňka Kolářského přizpůsobil trendům moderní doby. Stylizova- ná pavéza (erb) zdůrazňuje tradici společnosti, její historickou hodnotu a spojitost s českou státností. Lipová ratolest odkazuje na český národní strom, propletení listů symbolizuje sílu a pevnost vzájemné ochrany. Reklama jako pravdivý obraz doby Každá epocha má svá témata i svoji estetiku. Zatímco v počátcích pojišťovny se propagace pojišťovacích služeb omezovala na plechové tabulky, vývěsní štíty a ručně ilustrované listy či kalendáře, ve dvacátém století se reklamní mašinérie rozjela naplno. Dobové plakáty, inze- ráty a reklamy dnes vzbuzují lehký úsměv, přesto mají své kouzlo a jsou zajímavým dokla- dem o životě v českých zemích. Prevence – tak by se dala jedním slovem po- psat celá reklamní koncepce pojišťovny od 50. do 80. let 20. století. Ve skutečnosti ne- šlo o reklamu, jak ji vnímáme dnes, protože na trhu chyběla konkurence. Socialistická pro- pagace v oblasti pojišťovnictví přebírala osvě- tovou funkci, informovala o pravidlech bezpeč- ného chování, vzdělávala a především varovala. I přes občasný politický a agitační nádech si tyto reklamy a jejich tvůrci zaslouží obdiv za kvalitní a zajímavé zpracování. Porevoluční éru ve všech oblastech podnikání silně ovlivnilo překotné dění na trhu v 90. le- tech. Najednou bylo nutné o klienty bojovat s dalšími pojišťovnami a přicházet s novými produkty. Také bylo potřeba jasně de inovat pozici a dát značce tvář, která celou společnost, její produkty a služby jasně odliší od ostatních hráčů na trhu. Na přelomu tisíciletí tak lze v re- klamní prezentaci pojišťovny pozorovat pest- rou škálu vizuálních stylů, apelujících jak na rozum, tak na emoce stávajících i potenciál- ních klientů. V poslední době už nejde jen o klasickou rekla- mu. Současné marketingové aktivity spojuje snaha nabídnout klientům v každé situaci vhodné řešení – komplexní a přitom indivi- duální. Typická je specializace kampaní podle různých rizik a produktových kategorií a v pro- pagačních materiálech se komunikují konkrét- ní bene ity. Jednoznačným trendem 21. století se stala online komunikace, především na so- ciálních sítích. BE LEADERS 48

Jaké jsou trendy na pojistném trhu a jak na ně reaguje Česká pojišťovna? Pokud jde o produkty, mám radost, že se nám v loňském roce povedlo obměnit a inovovat pro- dukty ve všech segmentech, a to i přesto, že jsme museli věnovat mnoho času implementaci nové legislativy. Ta se týkala především ochrany osob- ních údajů a distribuce pojištění. Tu první všichni známe, ta je v platnosti již od května, druhá je dána regulací pojistného trhu, respektive distribuce pojištění a tato nová pravidla jsou platná v Evropě od prvního října, v ČR pak od prvního prosince tohoto roku. A není to malá věc, na českém trhu to pro pojišťovny znamená náklady v desítkách miliard korun. Mění to něco dramaticky? Ne v produktech, ale v distribuci. Distribuce se mění, legislativa nám ukládá, jak prodávat. Zákla- dem je důkladná analýza a seznámení klienta sku- tečně se všemi detaily. Směřuje to k vyšší kvalitě práce, vyžaduje to větší edukaci jak prodejců, tak klientů. My navíc většinu smluv uzavíráme digitál- ně, nikoliv papírově, což je obrovská úspora času a proces je pro klienty velmi pohodlný. V souvislosti s distribucí bych ještě zmínil, že v sou- časné době už několik měsíců rezonuje v médiích kauza kolem poplatků za investiční životní pojiště- ní, kterou rozdmýchávají určité zájmové skupiny. Ty se snaží zneplatnit všechny historické smlouvy investičního životního pojištění a v podstatě navo- dit stav, který by odpovídal tomu, že dnes budete trestán za to, že jste před pětadvaceti lety, v době, kdy byla v noci povolena v obcích neomezená rych- lost, jel městem šedesátkou. Váš názor na legislativní změny? Podle mého soudu tam chybí jedna věc, totiž mož- nost kdykoliv bez sankcí přejít k jiné pojišťovně. To je věc, která může pomoci trh vyčistit a kterou by klienti jistě přivítali, jako ji přivítali třeba u mobil- ních operátorů. Když vám u jednoho pekaře ne- chutnají rohlíky, taky jdete k jinému. Má investiční pojištění na trhu své místo? Vzhledem k těm zmíněným vazbám… Má, ale není to produkt pro každého a nikdy nebyl. V současné době je výše poplatků, což je ten kriti- zovaný jev, na úrovni jiných investičních nástrojů a tento produkt je transparentnější než kdy jindy. Dnes je ale trendem v této oblasti větší příklon lidí k rizikovému životnímu pojištění. Vraťme se ještě k produktům… Hodně se mluví se o internetu věcí. Ten má určitě využití i v naší práci. Snahou pojišťovny je preven- ce a minimalizace škod, v tom se potkáváme se zájmy klientů. A každý, kdo zažil třeba vytopený byt, asi přivítá systém, který by uměl takové škodě zabránit. Pak je tu třeba telematika, chytré hodinky, to všechno může pomoci. Podobné věci dnes řeší- me a chceme je v budoucnu klientům nabízet jako službu. Prostor a potenciál vidíme v nabídce služeb a asistence. Například naše povinné ručení umož- ňuje to, že když vás někdo nabourá, nemusíte řešit vůbec nic než nám zavolat a nahlásit událost. Všechno ostatní zařídíme za vás. To je směr, kam směřují služby pojišťoven. Všechny trápí čas, proto je úspora času pro klienta určitě příjemná. Vedle pojištění se snažíme klientům prostě zlepšit život. Obchodně pro růst prostor vidíte? Roste ekonomika, rostou i obchody. Obchodně vidím potenciál například v životním pojištění, což je oblast, kde jsme trochu zatíženi dědictvím minu- losti, tedy silnou skupinou starších klientů, což je vzhledem k minulému monopolu pojišťovny po- chopitelné. Ekonomika roste a roste i pojistný trh. Co když ekonomika neporoste? Pojišťovnictví je byznys jistoty pro horší časy. Na- kupují se dražší nemovitosti a dražší auta, pojistné roste, protože roste hodnota majetku. To s ekono- mickým cyklem souvisí, ale úplně to s ním svázáno není. Potřeba pojištění existuje v dobrých i horších časech. Trh směřuje ke komplexní obsluze. Jste ještě stále pojišťovna, nebo směřujete do oblasti komplexního inančního poradenství? Jaká je cesta jedničky na českém trhu? Co si po tím pojmem představujete? Pokud kom- pletní analýzu konkrétního klienta na základě jeho potřeb, tak ano, tomu se naše interní distribuce věnuje a věnovat bude, považuji to spolu s šíří a hustotou distribuční sítě za jednu z našich největ- ších výhod. Dnes bez poradenského přístupu nelze prodat žádný produkt. Snahou pojišťovny je prevence a minimalizace škod, v tom se potkáváme se zájmy klientů. TRENDY SLEDUJÍ LEGISLATIVU A TECHNOLOGIE Stodevadesátileté výročí obvykle nedává příležitost k otázkám na inovaci. V případě České pojišťovny to ale neplatí – technologie a legislativa mění poměrně významně i pojistný trh. Pohled historizující se tedy v rozhovoru s ředitelem interní distribuce České pojišťovny Tomášem Markem sluší doplnit i o ten aktuální. Petr Karban Jakub Hněvkovský BE LEADERS 49

Dráhy hvězd vykreslující jižní pól v parabole Švédského submilimetrového radioteleskopu na observatoři ESO, La Silla v Chile.

BE SOLID 52 MOŽNOST VOLBY DO ZDRAVOTNICTVÍ PATŘÍ Tomáš Gottvald, Nemocnice Pardubického kraje 56 VZHŮRU MEZI ELITU Roman Ray Straub, Kongresové centrum Praha 59 SIKO OTEVŘELO ZBRUSU NOVOU CENTRÁLU V ČIMELICÍCH Tomáš Vala, SIKO 60 ČEKÁ NÁS ÉRA OBLÝCH ROHŮ Martin Podzimek, Podzimek a synové 62 MUŽ, KTERÝ NEDOUFÁ, ALE VĚŘÍ Josef Podzimek, Plavba a vodní cesty 64 LETIŠTĚ ZVEDÁ BONITU KRAJE Hana Šmejkalová, Letiště Pardubice 66 RODINA JE ZÁKLAD FIRMY Ladislav Vitoul, Vápenka Vitoul 70 PŘIPNĚTE SI ROBOTA Roman Šmucler, Asklepion 71 KOMUNIKACE KLÍČEM K ÚSPĚCHU Erik Štefanovič, Delta Česká republika

Zrovna dnes je v Praze konference Efektivní nemocnice. Co to znamená, z vašeho pohle- du, efektivní nemocnice? Záludná otázka… Nemocnice, která je vyhledáva- ná pacienty, a přitom jde o zařízení, jež poskytuje kvalitní služby takovým způsobem, že je schopné bez plýtvání fungovat z výnosů ze zdravotního pojištění a zároveň se aspoň nějak reprodukovat. Přičemž je třeba vzít v úvahu, že zdravotní pojiš- tění nekryje všechny náklady na obnovu, napří- klad stavební investice, tam je to velmi složité. Máme takové nemocnice v Česku? Myslím, že ano. Záleží především na spektru poskytovaných služeb, ale jsou takové nemocni- ce, věřím, že patříme k nim. Je to samozřejmě i otázka systému inancování. Není tajemstvím, že systém úhrad není ani rovný, ani transparent- ní, a mnoho se toho za poslední roky nezměnilo, ale nový systém se připravuje a musíme počkat, co skutečně přinese. Jeden efekt očekávám, a to potřebu navýšení rozpočtu do zdravotnictví. Rakousko či Německo mají významně vyšší po- díl výdajů na zdravotnictví na HDP. V rámci pro- jektu DRG Restart probíhá mapování na vzorku referenčních nemocnic a ukazuje se, že skutečně ne vše je dobře naceněno. Debatuje se i o tom, co vše má být v úhradě zahrnuto a s jakou va- hou. Náběh nového systému bude muset být nejspíše postupný, protože jiný model by mohl celý systém dost rozkolísat. Před třemi lety byly úvahy o tom, že nacenění výkonů by právě mělo zahrnovat i potřebu obnovy nemovitostí, technologií. Na tom se něco změnilo? To je právě ten model DRG v kompletní podobě. Dnes jsme na úrovni paušálu s určitou boni ika- cí, což pořád re lektuje historii. Pokud se nemoc- nice historicky chovala špatně, nese si to s sebou a naopak. Jiné si mohly v určitých letech vytvořit vhodným chováním rezervu. Úplně nesouhlasím s tím, aby měly všechny nemocnice za stejný výkon stejnou cenu, protože je otázka, co je to stejný výkon. Vezmu-li měrnou jednotku, pak mají-li nemocnice typu Motol za určitý výkon úhradu jedna, jsou tu ty menší, které mají za to- též úhradu půl i méně. Otázka přiměřené rovno- váhy je určitě na místě, ale úplná rovnost? Ne- vím, možná by to šlo, ale pak je třeba říct, že superspecializovaná péče je jiný výkon a jako takový má mít jiné hodnocení, dramaticky vyšší, než má dnes. Vedle výnosů ze zdravotního pojištění jste inancováni i zřizovatelem… Ano, považuji za skvělý výsledek, že jedeme bez provozních dotací, takže si dovolím tvrdit, že jsme tou efektivní nemocnicí. Osobně bych byl rád, kdybychom ještě mohli hradit nájem, proto- že původní představa byla taková, že budeme kraji jako zřizovateli a majiteli nemovitostí hra- dit nájem, který bude následně reinvestován do obnovy nemovitostí. Mít každoročně přes osmdesát milionů na investice by určitě bylo hezké. Nicméně tak daleko zatím nejsme. Nájem platit nemusíme, ale jedeme bez provozních dotací. Kraj mohl díky tomu investovat prostřed- ky do rekonstrukce a my si můžeme dovolit vy- budovat v příštích letech nový urgentní příjem, což nám umožní propojit všechny základní obo- ry tak, že budou pod jednou střechou, dosažitel- né suchou nohou. Jde o investici téměř za dvě miliardy. Ano, urgentní příjmy jsou zásadním místem pro nemocnice… Ne pro všechny. Pan ministr to nebude číst rád, ale chybí tu jasná de inice toho, co je emergen- cy care, co urgent care… Přece jen se to trochu liší a ne každá nemocnice potřebuje urgent care. Myslím, že je to trochu snaha nahrazovat MOŽNOST VOLBY DO ZDRAVOTNICTVÍ PATŘÍ S ředitelem společnosti Nemocnice Pardubického kraje Tomášem Gottvaldem o současnosti a možné budoucnosti českého zdravotnictví. Zřejmé je jedno – v současné podobě je těžko udržitelné. Petr Karban Jakub Hněvkovský Ano, považuji za skvělý výsledek, že jedeme bez provozních dotací, takže si dovolím tvrdit, že jsme tou efektivní nemocnicí. BE SOLID 52

BE SOLID 53

de icit ambulantního segmentu. A to, že chybě- jí, je zase dáno systémem úhrad, které stojí za nezájmem praktických lékařů být tím prv- ním terénním nárazníkem. Kapitační platba k tomu nemotivuje, musela by mít alespoň ně- jaký systém bonusů, které by odměnily čtyřia- dvacetihodinovou první pomoc. Trochu se to začíná měnit v některých specializovaných od- větvích. Problém je, že vše má širší souvislosti a vazby. To, co se u nás opakovaně děje, tedy že se vždy vysekne jeden dílčí problém a prezen- tuje se jako kardinální problém českého zdra- votnictví, není úplně šťastné. Problémy jsou systémové. Začíná to vzděláváním a končí pro- vozem nemocnic, a přesah to má i mimo seg- ment zdravotnictví, do sociální sféry. Všechno jsou to spojené nádoby, všechny části systému se spolu musí bavit. Není pod dnešním stavem podepsáno zruše- ní někdejšího hierarchického systému okres- ních a krajských nemocnic? Přece jenom vše z minula nemuselo být špatně. Je to jistě jeden z důvodů, proto se ostatně v rámci naší společnosti snažíme k někdejšímu modelu vrátit, aspoň do určité míry. Plán roz- voje, který jsme vypracovali a který je schvále- ný valnou hromadou i Radou Pardubického kraje, se v minulosti některými prvky inspiro- val, zmíním třeba právě vazbu na ambulantní péči – je to segment, do kterého chceme v příš- tích letech aktivně vstupovat. Jsem přesvěd- čen, že z hlediska hospodaření regionu je to správná cesta. Dnes na to nemáme lidi, je to běh na deset dvacet let, ale opravdu si dovedu představit ambulantní pracoviště v terénu. Mohly by v nich probíhat úkony, které nezbyt- ně nevyžadují nemocnici. Lékař by tak byl tři dny v nemocnici a dva dny v terénní speciali- zované ambulanci pod hlavičkou nemocnice. Krom toho, že je to ekonomicky výhodné, je to také příjemné pro pacienty. Takže investice do vlastních ambulancí? Ano, možné jsou tři způsoby, od vybudování vlastního ambulantního pracoviště přes smluvní vztah s pracovištěm již existujícím až po akvizi- ci. Důležité je, co bude v kterém okamžiku dávat smysl. Samozřejmě jsme v jiné situaci než sou- kromý poskytovatel, nemůžeme jít ve inančním souboji nad rámec standardních hodnot, bez vyčíslitelné návratnosti. Jako veřejnoprávní sub- jekt neobhájíme nákup poskytovatele ambulant- ních služeb třeba za patnáctinásobek EBITDA, což se v Česku také děje a je to zvěrstvo. Jste blízko mnoha expertních jednání, změni- lo se něco v přístupu k nadstandardní péči? Je všeobecně známo, dokonce i politikům, že inancování zdravotnictví současným sys- témem je dlouhodobě neudržitelné, přičemž čas udržitelnosti se dramaticky zkracuje… Změnilo, minimálně to, že je odvaha do této de- baty vstupovat. Možná bych nevolil termín nad- standard, který je v českých poměrech trochu provokativní, použijme spíše termín spoluúčast, nicméně je naděje, že se s novým zákonem o zdravotních službách bude hledat prostor. Ústavní soud totiž nezamítl nadstandard či spo- luúčast jako princip, ale proto, že to nebylo legis- lativně dobře ukotveno. Přednášel jsem na toto téma před časem na právnické fakultě. Moci si zvolit v situaci, kdy jsem jako pacient schopen a ochoten si připlatit, ať už jde o volbu operatéra, nebo lepšího materiálu, do systému patří. Není to jednoduché a velmi dynamicky se to mění, chybí nám institut, který by o tom rozhodoval. V Ně- mecku funguje poměrně široký board, v němž jsou zastoupeny všechny dotčené skupiny a jejich zástupci jsou schopni se mezi sebou domluvit, nevím, jestli jsme toho schopni u nás. To nezní moc optimisticky… Rozhodně by taková možnost volby měla existo- vat, ať již jako platba v hotovosti, nebo formou komerčního připojištění. Je otázka, jestli se má stávající systém pojištění rozdělit na dvouslož- kový, kdy by mělo jít určité procento právě na takové připojištění, o čemž se také uvažuje, nebo zda to má být oddělené a na bázi komerč- ních pojišťoven. Stále používáme termín pojištění, ale o pojiš- tění v českém prostředí vlastně nejde, chybí zcela jakýkoliv princip bonusů či malusů, pouze zlomek nákladů na zdravotnictví smě- řuje do oblasti prevence, systém pseudopo- jištění nemotivuje k odpovědnému chování. U řidičů to jde… Je to zdravotní daň. Jsou státy, které se o systém pojištění snaží, třeba Slovensko. Otázkou je vyba- lancovat vždy náklady a přínosy, což není snadné. Asi nejlépe to funguje v Americe, kde je to oprav- du pojišťovenský systém se vším všudy. Nemys- lím si ale, že k tak dramatické změně je tu prostor, osobně se přikláním spíše k oné zmíněné spoluú- časti. A tady bych viděl mnohem aktivnější úlohu pojišťoven. Je ovšem otázkou, jestli jich není pří- liš, jestli v tom množství jsou schopny a ochotny se dohodnout na jednotném přístupu a postupu. Že spíše ne, ukazuje jiný problém, a to práce s ka- pacitami. My jako Nemocnice Pardubického kraje nabízíme služby jednodenní chirurgie a máme dostatečnou kapacitu, přitom tu stále jsou snahy nasmlouvávat jiné, nové kapacity. Zaregistroval jsem dokonce nesmyslnou snahu nasmlouvat nové kapacity lůžkové péče ortopedie a chirurgie. Nejsem proti tomu poprat se o příležitost s ně- kým, kdo to bude umět, když půjde o to, kdo lépe a efektivněji. Na druhé straně, mám-li tu pavilon rekonstruovaný z evropských peněz a mám de i- novanou určitou udržitelnost, měl by s tím někdo pracovat. To se neděje. Je to věc ministerstva, nebo pojišťoven? Je to věc obou, základní síť musí garantovat mi- nisterstvo, ale ze zákona je odpovědná pojišťov- na. Sehrávají svou roli lépe než v minulosti. Skutečně? Bonusy v lékové politice o tom příliš nesvědčí. Do tohoto tématu bych se pouštěl nerad, je mno- hem složitější, než jak se jeví z médií. Rozhodně nejde o podvod, jak bývá někdy prezentováno. Je to prostě situace, o níž všichni dlouhodobě věděli a všichni ji tolerovali, protože nemocnice z bonusů hradily to, na co jinak neměly zdroje. Vysvětlím na příkladu centrových léčiv. Souhla- sím s tím, že pojišťovna může nakupovat cent- rálně, ale pak chci v úhradě mít i cenu za sklado- vání, manipulaci nebo provoz ambulancí. Což dnes není. Druhý problém je, že pouze minoritní část bonusového zvýhodnění vstupuje do sku- tečné výše úhrady, v hospitalizačním segmentu je paušální platba. Navíc k tomuto problému nikdy nebyla popsána a vydána žádná metodika. Nekladu to za vinu nemocnicím, naopak, pojišťovnám, které se nestaraly o své peníze. Odpovědnost má i ministerstvo, protože ono je tvůrcem a garantem úhradové vyhlášky. Ale pokud v tom příběhu někdo tahá za kratší ko- nec, je to skutečně spíše pojišťovna, která ne- kontrolovala, nevymáhala, neřešila… Jak se stavíte k moderním nástrojům typu e-recept či e-neschopenka? Pokud jde o digitalizaci, jsem zastáncem cesty „Jen houšť“. Sdílení dat přináší značné výhody, zvláště třeba v podobě, kdy systém elektronic- kého receptu zamezí kontraindikacím… Pokud jde o digitalizaci, jsem zastáncem cesty „Jen houšť“. Sdílení dat přináší značné výhody, zvláště třeba v podobě, kdy systém elektronického receptu zamezí kontraindikacím… BE SOLID 54

Což ale dnes ještě neumí… Neumí, v této fázi ne, ale plná funkcionalita by to nabídnout měla. Je to otázkou dopracování systému. Osobně mám se zdravotnictvím jeden pro- blém. Ilustrují ho dva malé příklady – mla- dinká kamarádka má diagnózu podezření na Bechtěrevovu nemoc. Nutná je magnetická rezonance, objednací lhůta čtyři až pět měsí- ců. Dceři mé přítelkyně se na těle samovolně objevují modřiny, jejichž původ je nejasný, laboratorní testy nic neprokazují, objednací lhůta na odborné vyšetření specialistou je pět měsíců. Je to pro vás znak kvalitního zdravotnictví? Pro mě totiž ne. Je to nešťastné. Nicméně pro situaci, kdy nejde o urgentní vyšetření a situace není přímo ohro- žující na životě, je to typická ukázka případu pro spoluúčast, kdy si můžete připlatit za to, že vyšetření bude provedeno přednostně. To nemáme kapacity? Máme. Ale jsou tu dva momenty – zdravotnictví je u nás silně nadužíváno, je zcela běžným jevem, že někoho tři týdny bolí záda, a nakonec si dojde o víkendu do nemocnice s jakoby akutní bolestí, protože tam mu na urgentním příjmu udělají všechna potřebná vyšetření. A pak jsou to úhra- dové limity, nemůžeme vykázat více výkonů, než kolik máme limit, protože nám je nikdo nezaplatí. Ani pojišťovna, ani vy. Naše magnetická rezonan- ce je maximálně vytížená v rámci limitů. Mohla by jet ještě víc, ale za jiného systému úhrady. Mů- žeme dělat i vyšetření v noci, ale za zcela jiných mzdových nákladů. Na tyto problémy současný systém úhrad prostě nepamatuje. Přitom mzdové náklady jsou tím, co dnes limituje zdravotnictví. Pro představu, když jsme se spolu bavili před třemi lety, činily mzdové náklady čtyřicet sedm procent celkových nákladů, dnes je to přes šede- sát procent, když je vztáhnu k výnosům, pak spolknou sedmdesát dva procent z výnosů ze zdravotního pojištění. To je můj příspěvek k de- batě o udržitelnosti inancování zdravotnictví. Pokud by se nic nezměnilo, je to holá utopie. A bude hůř! Pro příští rok máme vyčleněno na růst mezd jen v našich nemocnicích dvě stě třicet milionů korun, vládní sliby a požadavky odborů ale představují půl miliardy. Před třemi lety jste měl obavy z personální situace. Dnes, kdy všichni pláčou, jste ještě podstav jako problém nezmínil. Daří se nám v tomto směru dobře organizovat nábor, projevilo se i to, že po fúzi nepřišlo nic tragického, což možná mnozí čekali, a že nemoc- nice mají své renomé. Nicméně pořád je lidí málo. A ještě jeden problém v personální rovině máme, který jsem ani nečekal. Ukazuje se, že mladá generace má jiný přístup k práci, což ale platilo i pro nás. Naši rodiče běžně sloužili patnáct služeb v měsíci, my jsme byli ochotni sloužit tak deset, současná generace na víc než pět nepřistoupí. Což znamená, že máme při srovnatelných výkonech skoro o polovinu více úvazků, z necelých dvou set padesáti narostly na téměř tři sta padesát. To představuje vyšší nároky na organizaci. Není to stížnost, jen stří- pek do mozaiky. Personální situace rozhodně dobrá není, tím spíš když si desetitisícovými náborovými příspěvky vykrádáme zaměstnance navzájem, nemocnice nemocnici. Otázkou je, kde to s představami čtyřdenního pracovního týdne a šestihodinovou pracovní dobou skončí. Toho se velmi děsím. Není to výtka generací, ale je to velký problém před námi. S růstem platů klesá motivace sloužit přesčasy, zajišťovat čtyři- advacetihodinovou službu začíná být obecně nesmírně složité. Je dobře vybalancovaný poměr mezi lékaři a sestrami? Možná není ideální, ale nepovažuji to za zásadní problém, nemyslím, že někde ve světě je ten poměr vymyšlen od stolu, spíše čekám, že i u nás se bude měnit pod tlakem okolností. De- baty se vedou, jednotlivé odborné společnosti se v mnoha bodech neshodnou, direktivně bych do toho nezasahoval, je to citlivé prostředí. Ale rozvírání příjmových nůžek vztahy nevylepší. Ideální rozhodně nejsou. Opravdu nejste zrovna optimista… Realista. Občas si s kolegou říkáme, aby se o nás vůbec měl kdo postarat. Co vás dneska trápí nejvíc? Mě netrápí nic, mě to pořád strašně baví, i když aktivní medicínu už jsem musel opustit. Mám jedno přání a jednu obavu. Přání směřuje k týmu, který pardubické nemocnice povede, aby se nám povedlo být skutečným týmem, se shodnými ambicemi. Obava se týká personální situace. Ji- nak se dá poprat se vším. Vystudoval medicínu s atestací ane- steziologa, později ale výkonnou me- dicínu opustil a věnuje se řízení. Tři roky působil jako ředitel Pardubické nemocnice, od 1. 1. 2015 – po fúzi jed- notlivých nemocnic Pardubického kraje do jednoho celku – je generál- ním ředitelem a předsedou předsta- venstva společnosti Nemocnice Pardu- bického kraje. MUDr. Tomáš GOTTVALD BE SOLID 55

Co jste dělal před tím, než jste se dostal do České republiky? To je poměrně dlouhý příběh, ale bylo to kvůli ho- telnictví. V oboru hotelového byznysu mám vystu- dovaný titul z univerzity v Bruselu, na který jsem pyšný, jelikož to nebylo vůbec jednoduché. V té době jsem totiž mluvil primárně německy a studi- um bylo celé ve francouzštině. I kvůli tomu jsem nebyl úplně nejlepší student, diplom jsem ale zís- kal. Poté začala moje pracovní kariéra a hned na počátku jsem měl velké štěstí. Odcestoval jsem do USA, jelikož společnost Marriot tam nabírala lidi pro své nové hotely, a tak jsem se této příleži- tosti chytil. Adaptace nebyla nijak extra náročná, protože můj dědeček se ve Státech narodil. Praco- val jsem v provozu, což byla neskutečně tvrdá ško- la – týdně jsem pracoval osmdesát hodin. Ale byla VZHŮRU MEZI ELITU Světoběžník, který sám sebe považuje za velkého Evropana. „Narodil jsem se v Německu, ale jako malé dítě jsem se přestěhoval do Bruselu. Můj otec totiž pracoval přes třicet let pro Evropskou unii,“ říká Roman Ray Straub, generální ředitel Kongresového centra Praha. Žil v deseti státech světa a hovoří bezmála šesti světovými jazyky. Vizi má jasnou, zařadit Prahu mezi pět nejvyhledávanějších měst pro kongresy v Evropě. Adam Mašek Kongresové centrum Praha BE SOLID 56

to výjimečná zkušenost. Poté jsem se přesunul zpět do Evropy, protože jsem začal pracovat pro hotel v pařížském Disneylandu. V té době to byl největší hotelový komplex, který se v rámci Evropy otevíral. Byla to těžká práce – vždy je to trochu show, kdy neustále někoho vítáte a ptáte se, jak se mu daří. Vyzkoušel jsem si práci i pro hotely v rod- ném Německu a v Rakousku, ale tamní prostředí a mentalita pro mě nebyla úplně ideální. A jak jste se dostal do samotné České republiky? Bylo to díky známému z Francie, který mi v roce 1994 nabídl práci pro hotel Don Giovanni, kde jsem působil jako marketingový manažer. Potkal jsem tam navíc i svou ženu. Přes Portugalsko, Karibik a opět Paříž jsem se vrátil do USA, kde jsem pracoval pro hotel přímo v Beverly Hills. Byla to úžasná doba, ilmy, zábava, skvělé počasí, vše, co mám rád, na jednom místě. Až do osudné- ho data 11. září 2001 jsme zde s manželkou byli šťastní, poté jsme se však z bezpečnostních důvo- dů rozhodli vrátit zpět do Evropy. Teroristické události v nás zanechaly opravdu hluboký záži- tek. Chtěli jsme založit rodinu někde ve větším klidu. V Praze jsem pracoval pro hotelovou síť Vienna International, až jsem zakotvil zde, v Kongresovém centru Praha. K tomu vedla opravdu dlouhá cesta. Co bylo největší motivací vzít práci právě v KCP? To je jednoduché. Už jsem nechtěl pracovat jen v rámci hotelnictví, což bylo náplní mojí práce až do roku 2016. Chtěl jsem začít více působit v ob- lasti kongresů a kultury, které v KCP pořádáme. A také si vyzkoušet práci v rámci veřejné institu- ce, což je vždy od soukromé sféry velice odlišné. Jak byste zhodnotil loňský kongres světové kongresové asociace ICCA? Jsme velmi pyšní, že jsme ho mohli minulý rok v listopadu hostit. Dosud byl tím největším v šesta- padesátileté historii světové kongresové asociace. Celkově šlo o rekordní ročník. Hostili jsme nejvíce účastníků a studentů, kteří se kongresu zúčastnili v rámci naší spolupráce s VŠE, a poprvé v historii byl jeho součástí také charitativní běh na Vyše- hrad. Byli jsme z toho poměrně nervózní, ale jsem velice rád za to, jak všechno proběhlo, a vždycky potěší, když dostanete pozitivní zpětnou vazbu od delegátů a organizátorů. Za sebe mohu říct, že to byla skutečně životní zkušenost, protože si ne- myslím, že bychom tady v Praze kongres ICCA ještě někdy zažili. Tento rok jej hostí Dubaj, příští rok Houston a poté pro změnu Tchajwan. Jedná se o opravdu ohromnou akci, která je prospěšná pře- devším pro destinaci jako takovou. Není to o Kon- gresovém centru Praha jako spíše o celé destinaci, městě, kterému to vždy přinese velký byznys a nové příležitosti. Myslím, že to byl velký úspěch. V jaké fázi se nachází velká rekonstrukce? Momentálně za sebou máme první fázi oprav, kdy se udělaly základní věci jako například instalace nového osvětlení, výměna křesel v Kongresovém sále a dalšího vybavení v ostatních sálech, rekon- strukce toalet a zavedení digitálního navigačního systému. Ne všechny změny jsou viditelné pro běž- né návštěvníky, jedná se třeba o energetické tech- nologie, což jsou inovace, které vám nepřinesou ani korunu navíc, ale je nutné je udělat. Jsme velice rádi, jak nám zajišťují udržitelný provoz a šetří náklady na spotřebu energií. Navíc se nám loňský rok obchodně podařil a díky tomu můžeme dále investovat, jde jen o to, vynaložit peníze tím správ- ným směrem. Momentálně probíhá druhá fáze rekonstrukce, při které opravujeme střechu. Jak dosáhnout toho, aby se Praha zařadila mezi elitu v rámci pořádání kongresů a konferencí? Podle žebříčku ICCA jsme v rámci nejvyhledáva- nějších měst v současnosti na osmém místě, na což jsme velice pyšní. Ovšem pokud se chceme dostat do TOP 5, je potřeba investovat více do in- frastruktury. Nikoliv do hotelových pokojů, těch je v Praze hodně, ale celkově do sálů a kongresových prostor. Nyní máme KCP, Žo ín, Forum Karlín nebo Lobkovický palác. Jsou to skvělé prostory, ale po- třebujeme jich víc. V poslední době přibylo Cubex centrum na Praze 4, které je velmi dobré, ale až v Praze přibudou další prostory a renovují se ty staré, jako například Výstaviště nebo Letňany, přinese to Praze jako destinaci mnoho příležitostí. Jaké největší akce chystáte pro rok 2019, 2020? Jedna z největších akcí pro příští rok bude Kongres evropské školy sportovní vědy. Bude se konat v červenci, což je pro téma jako takové výborný čas. V roce 2020 nás čeká světový kongres krystalogra- ie, což je věda, která se zabývá studiem struktury krystalů, vývojem a poruchami jejich ideální struk- tury. V následujících letech proběhnou také konfe- rence lékařské, konkrétně např. zaměřené na onko- V každém případě bych chtěl všem lidem doporučit vyzkoušet si život a práci v zahraničí. Teprve pak si uvědomíte, jak dobře se v České republice žije a všechno tady funguje na velmi dobré úrovni. Nejvíce si na vše stěžují lidé, kteří nikdy nezažili život v jiné zemi... Vizualizace podoby nové haly KCP Catering Jižní salonek Společenský sál – Forum Hall Kongresové centrum Praha BE SOLID 57

logii. Letošní rok máme nasmlouvanou spoustu konferencí především v oblasti IT. Radost máme i z toho, že se daří hotelu Holiday Inn, který patří pod KCP. Nejsme na sobě jako dva subjekty tolik vázaní, ovšem spolupráce funguje na jedničku. Má Praha obecně nějakou velkou výhodu oproti jiným evropským velkoměstům? Tou největší je podle mě kapacita hotelů, kterých je tu opravdu mnoho. A jsou kvalitní. Ať už se jedná o hotely v našem okolí, jako je Holiday Inn, Corin- thia, Panorama, Barceló nebo další. Spousta z nich navíc investuje do výstavby pokojů, restaurací, konferenčních nebo lobby prostorů. Pro zajíma- vost, v Praze máme větší počet hotelových pokojů než ve Vídni, přitom hlavní město Rakouska je dva- krát tak velké a ročně pořádá daleko více konferen- cí a kongresů. Což je mimochodem podle žebříčku ICCA jedním z hlavních kritérií, na jakém místě se destinace umístí, a i proto je Vídeň před Prahou. Další ohromnou výhodou města je kvalita pražské- ho letiště, které má podle mého názoru extrémně silnou pozici. Ať už cenově, marketingově nebo v praktické rovině – je velmi přehledné. Lidé v ma- nagementu Letiště Ruzyně odvádějí skutečně exce- lentní práci. Výhodu vidím i v dopravní infrastruk- tuře, myslím, že místní metro je na vysoké úrovni. Je spolehlivé, bezpečné a především není tak přepl- něné. Někteří lidé jsou tu navíc zvyklí chodit do práce dřív než v jiných evropských městech, a tak nevznikají velké tlačenice. Kdo říká, že se mačká v metru, pak nikdy nejel ve špičce v několi- kamilionovém městě. Věřte mi, že pražské metro je skutečná pohoda. Jezdí pořád, výluky nejsou tak časté a netrvají nijak dlouho. Bezpečnost v Praze je obecně velká výhoda. Není náhodou, že je považo- váno za sedmou nejbezpečnější destinaci na světě. Myslím, že i úroveň služeb tu jde hodně nahoru, především v oblasti gastronomie. Restaurace tu jsou opravdu na vysoké úrovni. Co se akustiky týče, má kongresové centrum skutečně jednu z nejlepších koncertních hal na světě? Musím říct, že jsem tomu ze začátku moc nevěřil, ale naše hala se svým hodnocením řadí mezi pat- náct nejlepších koncertních hal na světě, co se akustiky týče. Stojí to hodně práce, údržby a exper- tizy. Někteří z kolegů, kteří se o sál starají, zde pra- cují od roku 1981, kdy byl tehdejší Palác kultury otevřen. Komunistický režim chtěl lidi ohromit, proto použil ten nejlepší dostupný materiál a od- borníky. Není to samozřejmě prostor pro koncerty kapel typu Rolling Stones nebo U2, ale například pro orchestry je perfektní. V minulosti jsme tu měli představení ruského baletu, koncert Ringa Starra nebo Charlese Aznavoura, který bohužel nedávno zemřel. Mimochodem v 80. letech tu měl koncert například i Elton John. Skvělé hudební akce nás čekají i v příštím roce. Jaké jsou největší plány do budoucnosti. Jakým způsobem se bude Kongresové centrum rozšiřovat? Plánujeme velké rozšíření Kongresového centra Praha o novou moderní halu. Na architektonickou studii bylo vypsáno velké mezinárodní výběrové řízení, ale cesta k realizaci bude ještě chvilku tr- vat. Stavba podobných rozměrů potřebuje hodně razítek a schválení. Hala bude sloužit speciálně pro kongresy pro pět a více tisíc delegátů a hostů. Toto rozšíření pro nás bude klíčové. Trochu z jiného soudku. Kdo je váš největší životní vzor? Musím říct, že to byl vždy můj otec, který byl mým nejlepším kamarádem a každý den mi moc schází. Už tu bohužel není s námi, ale někde nahoře se na mě pořád dívá. Pokud by to měla být nějaká obecně známá osobnost, pak řeknu Karel IV. Mys- lím, že je to ideální vzor, z něhož si může každý vzít příklad. Historii jsem studoval a patří mezi mé koníčky, takže mám k podobným postavám pozitiv- ní vztah. Byl to velmi ambiciózní muž, vzdělaný, s velkými myšlenkami. Je zakladatelem jedné z nej- starších evropských univerzit a také slavného mos- tu, jenž se stal symbolem celé České republiky. Je velice symbolické, že zůstal stát při záplavách v roce 2002, byť každý říkal, že ho stoletá voda smete. Pro mě jsou tyto dva přínosy Karla IV. vodít- kem při plnění naší mise v KCP. Tak jako on postavil univerzitu, my budujeme zázemí pro kongresy, kde si vědci, lékaři, specialisté vyměňují zásadní otázky v jejich oboru a posouvají lidstvo dál. Stavíme mos- ty pro naši společnost. Co si myslíte o české mentalitě? Je něčím speci ická? Českou mentalitu mám rád. Prahu jsem si zamilo- val už jako mladý hoch, kdy jsme tu byli v 80. letech na školním výletě s kamarády – bylo to skutečně velké dobrodružství, o kterém raději nebudu roz- vádět detaily, myslím, že každý student si to umí představit. (úsměv) Poté jsem navštívil i Leningrad a Moskvu, kde jsem měl na vlastní oči možnost pozorovat, co to znamená opravdová komunistická propaganda. Češi obecně možná nejsou největší dobrodruzi na světě, v cizině jich není tolik, jako například Poláků, ale obecně je tu velmi vysoká úroveň vzdělání. A hlavně si myslím, že mentalita Čechů, konkrétně v Praze, je daleko více orientova- ná na západ než například ve Vídni nebo v bývalém východním Německu. Pro města jako Drážďany nebo Lipsko bylo po pádu železné opony daleko těžší přeorientovat se na západní, kapitalistickou ekonomiku než právě pro Prahu. Progres je tam pomalejší a komplikovanější. Praha je křižovatkou cest v Evropě, vždy tomu tak bylo a lidem se tu život líbí. Mohu mluvit sám za sebe. V osmdesátých letech jsme si říkali, že v Praze zůstaneme pár let a zase budeme pokračovat. Mohu vám říct, že ne- jen v mém případě tomu bylo úplně jinak. Mám spoustu kolegů z branže, kteří za mnou přijeli a už zde také zůstali. Jedinou mou slabou stránkou je pořád ještě čeština, která je sice těžkým jazykem, ale určitě bych se ji mohl naučit lépe. Na mou obra- nu je ale třeba říct, že někteří mí zmiňovaní kolego- vé tu žijí už dvacet let a česky neumí fakticky vů- bec. Nevýhodou je rozhodně naše obchodní pro- středí. V hotelnictví je primárním jazykem angličti- na, tou se domluvíte všude. V každém případě bych chtěl všem lidem doporučit vyzkoušet si život a práci v zahraničí. Teprve pak si uvědomíte, jak dobře se v České republice žije a všechno tady fun- guje na velmi dobré úrovni. Nejvíce si na vše stěžují lidé, kteří nikdy nezažili život v jiné zemi, na jiném kontinentu nebo v jiné kultuře. Myslím, že kdo takovou zkušenost nemá, o hodně přichází. Velikáni inspirují velikány – Císař sběratel Karel IV. To, že je Karel IV. jednou z nejvýznamnějších postav české historie, je věc známá – v Čechách proslul založením nejstarší univerzity severně od Itálie a východně od Paříže (Univerzita Karlova, 1348), stojí za výstavbou Nového města Pražského, Karlova mostu či ikonického hradu Karlštejn. Spolu se svým otcem, Janem Lucemburským, započal stavbu Svatovítského chrámu. Už málokdo ale ví, že byl také vášnivým sběratelem relikvií. Schraňoval či skupoval takřka vše, co při svých cestách našel, a většina českých klášterů se před jeho návštěvou„třásla“ strachy – když přijela jeho císařská milost, všechny významné ostatky většinou odkoupila do své rozsáhlé sbírky. Tato vášeň vycházela bezesporu z jeho náboženského přesvědčení. Císař Karel byl silně věřící a pyšně se hlásil k odkazu svatého Václava. Karel IV. zemřel 29. listopadu 1370. Příčinou smrti byl zápal plic. Otcem vlasti, tedy titulem starověkých římských císařů, ho poprvé nazval v pohřební řeči jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježkova, v té době profesor na francouzské Sorbonně. BE SOLID 58

SIKO SIKO SIKOOTEVŘELO ZBRUSU NOVOU CENTRÁLU V ČIMELICÍCH Jako součást letošních celo iremních investic v celkové výši 500 milionů korun otevřelo SIKO v Čimelicích administrativní budovu se zcela novým showroomem v novém prodejním konceptu. etošní novinkou je mj. skandinávský styl – vystavená koupelna i kuchyně v tomto stylu byla nafocena a použita na titulku katalogů SIKO. V nové prodejně je také prezenta- ce technologických vychytávek, které se pomalu stávají standardem moderních domácností. „Nejdříve jsme uvažovali o rekonstrukci původní budovy, ale pak jsme se rozhodli pro radikální řešení: postavit zcela novou budovu. Přizvali jsme renomované architekty z Atelieru Kunc a společ- ně se rozhodli postavit centrálu ve zcela novém duchu,“ říká generální ředitel SIKO Tomáš Vala. SIKO si dalo za cíl postavit kancelářskou budo- vu a showroom, aby byla nejen sídlem irmy či inspirací pro všechny, kteří chtějí kuchyň a koupelnu vyjadřující jejich osobnost, ale také místem, které bude přirozenou součástí obce Čimelice a cílem procházek a zábavy. Proto je součástí komplexu parková úprava okolí i dět- ské hřiště. Budova je postavena v nízkoenergetickém stan- dardu, aby minimalizovala uhlíkovou stopu irmy. Důležitou koncepcí je fungování celé administra- tivy na „společném patře“, které umožňuje sociál- ní propojení jednotlivých oddělení a podporu týmové práce i kreativity. Na druhou stranu to není klasický open space, velký důraz je kla- den na potřeby jednotlivých oddělení. Myslí se také na možnost relaxace – např. několik samo- obslužných „kaváren“ pro neformální jednání, odpočinkové zóny, call-boxy, otevřené atrium atd. Novinkou je také jídelna s letní terasou. Výstavba stála přes 300 mil. Kč a je součástí celkové modernizace SIKA tak, aby zákazníci mohli využívat možností, které přináší 21. sto- letí. Proto je součástí centrály i showroom o ve- likosti 1 650 m2, kde najdete speciální expozice moderních technologií, jako jsou chytré toalety, které můžete ovládat aplikací z mobilu, ukázky moderních vodovodních baterií, které umí na- příklad i vytvářet perlivou vodu nebo z nich teče rovnou horká voda např. na čaj a mnoho dalších inovací. Před šesti lety SIKO velmi úspěšně nastartovalo také prodej kuchyní a dále rozšiřuje nabídku úspěšných stylových řešení koupelen a kuchyní. „Protože zákazníci často řeší s novou koupelnou i novou kuchyni, najdou u nás vše zásadní pro rekonstrukci či tvorbu interiéru pod jednou stře- chou. Zákazníci nejvíce milují, když si mohou kou- pelnu vyladit s kuchyní. Naši odborníci na prodej- nách navrhnou a pomohou sladit zákazníkům oba interiéry do stylu, ve kterém se cítí nejlépe, který jim nejlépe sedne. A to zákazníky baví nejvíce. Právě díky stylovým řešením, která jsme přenesli od koupelen i do kuchyní. Chceme, aby naši zákaz- níci u nás našli vysněnou koupelnu i kuchyni jako z magazínu. A to se nám daří. Při zařizování něče- ho tak důležitého, jako je zákazníkův útulný do- mov, musíme poskytovat vše potřebné na jednom místě. Včetně perfektních služeb na klíč a nového zákaznického přístupu. Jeho součástí jsou již nyní služby projektových konzultantů. Zákazníkům na míru připraví stylové řešení koupelny i kuchy- ně, zkoordinují a zajistí vše potřebné napříč sorti- menty a jsou zákazníkovou pravou rukou po celou dobu řešení jeho projektu. A máme slibně našláp- nuto i v prodeji další novinky v nabídce – interié- rových dveří,“ říká Tomáš Vala. Při zařizování něčeho tak důležitého, jako je zákazníkův útulný domov, musíme poskytovat vše potřebné na jednom místě. Včetně perfektních služeb na klíč a nového zákaznického přístupu. Tomáš Vala L 59 ADVERTORIAL

Letošní zimní číslo jsme věnovali velikánům, kteří mohou být inspirací. Máte někoho, kdo v životě inspiroval vás? Kdo vám byl vzorem? Záludná otázka… Všichni obdivujeme Baťu, což jsem zdědil od táty. Právě on, který toho oprav- du hodně udělal pro české vodní hospodářství, je takový vzor. Že bych měl vzor, kterého se dr- žím, to ani ne, snažím se spíš vstřebávat myš- lenky chytrých lidí, je to zajímavé a poučné. Vlastně ještě jeden vzor mám, babičku. Ta doká- zala být dámou v době první republiky i dřít ve fabrice po znárodnění rodinného majetku. Táta říkával, že by za svůj optimismus měla být soudně stíhaná. Ona byla opravdu neuvěřitelná. Nic pro ni nebyl problém. Kdysi táta vynalezl plovoucí rozrývač k prohloubení dna Labe v Poděbradech. Chyběl mu však vyprošťovací tank, který by zařízení táhl. Proto babička vyra- zila na ministerstvo národní obrany s prosbou, že její syn potřebuje tank. Nejdříve ji chtěli vy- hodit, ale babička se nedala odbýt, a tak nako- nec rozhodl předseda odborového hnutí minis- terstva a druhý den do Poděbrad skutečně dora- zil vyprošťovací tank. Martin PODZIMEK Petr Karban Jakub Hněvkovský ČEKÁ NÁS ÉRA OBLÝCH ROHŮ S Martinem Podzimkem o jeho tatínkovi, krizi i robotech ve stavebnictví, reálné diktatuře proletariátu i architektuře, která bude možná jednou archeology nazvána dobou oblých rohů. BE SOLID 60

Když jste zmínil tatínka, měl bych se asi zeptat, co na něm obdivujete. Ale zeptám se opačně, co na něm nemáte rád? To je ještě záludnější otázka než ta první… Mož- ná to, že když je o své pravdě přesvědčen, tak extrémně. S oblibou říká, že je potřeba udělat výměnu názorů, což v jeho podání znamená, že vymění svůj názor za ten váš. Na druhou stra- nu, kdyby tu vlastnost neměl, dávno by svůj sen o průplavu vzdal. Právě tenhle jeho přístup mu dává sílu. Opravdu je to vlastnost, kterou asi moc rád nemám, jemu to ale umožňuje být pře- svědčivý. Ale i táta se vyvíjí a je schopen i k tomu konkrétnímu dílu přijímat nové podně- ty. Obdivuju, jak pružně dokáže argumentovat, když je problém s plynem, dokáže po vodě při- vézt plyn, když je problém s vodou, dokáže tím vodním koridorem přivést vodu z Dunaje. Kdyby hrozila doba ledová, věřím, že by kanálem přitá- hl i teplo. Tím nechci říct, že jsem proti korido- ru, to vůbec ne. Ale hlavně bych začal dokonče- ním splavnění Labe a Vltavy, kde jsme těsně před dokončením, a o této stavbě rozhodli už naši pradědové, na nás je jen to dílo dokončit a začít využívat. Martine, stavebnictví a rok 2018, stíháte zakázky? Vaší specialitou jsou rekonstrukce historických objektů… To je jen část naší činnosti, stavíme bytové domy, v poslední době stavíme úspěšně i fabri- ky. Zatím stavíme. Stavebnictví totiž ubývají lidi takovým tempem, že narážíme na dno. Navíc investoři mají problém vypořádat se s cenami stavebních prací, jsou nesmírně překvapení, když realizace je třeba o třicet procent dražší, než byla v době třeba před třemi lety, když pro- jekt rozjížděli. Kapacity irem prostě nejsou, protože nejsou lidi. Dramaticky nejsou. Děláme teď zrovna dřevěné podlahy v Národním muzeu, irem je tam vtaženo víc a dějí se takové věci, že když si irma C nasmlouvá vyšší cenu a je schop- na řemeslníkovi zaplatit víc než irma A, tak on jen přejde s bruskou o pár metrů dál a dělá to- též, jen pod jinou irmou. Ať se na mě nikdo ne- zlobí, ale já s nadsázkou říkám, že tahle doba je reálná diktatura proletariátu. Odbory hrozí stávkou, vy zaměstnavatelé nemáte čím hrozit… Není pro vás cesta při- jmout zaměstnance ze zahraničí? Je a není, tlak odborů působí i tady. Čtyři tisíce zaměstnanců z Ukrajiny ročně, což byl nedávno limit, nic neřeší, my potřebujeme cca sto pade- sát tisíc zaměstnanců různých dělnických profe- sí. Poláci jich vzali skoro milion a zvládli to, do- konce je distribuují po Evropě, což u nás prohla- šujeme za nezákonné. Odbory se usmívají, že je to ideální tlak na zvyšování mezd, a mají pravdu, ale oni vidí jen to A. B je, že se všechno začne zdražovat, protože vyšší cena práce musí být někde vidět. My jako stavaři jsme na tom blbě, nemáme moc možností, jak se bránit, fenomén nejnižší ceny trvá. Nedávno byla konference zaměřená na jiná kritéria… Věřím, konference jistě byla a určitě bude další. Jenže my potřebujeme toho odvážného zadava- tele, který o tom nebude jen mluvit, ale udělá to. Dostali jsme se do situace, kdy normální selský rozum je trestný. Vždyť nikdo si nemůže myslet, že za nejnižší cenu dostane kvalitní výrobek. Vždyť u bot si to určitě nemyslí nikdo. Proč tedy u staveb, které mají být vizitkou naší doby a sloužit nejlépe desítky až stovky let, si to stále zadavatelé neuvědomují? Za nejnižší cenu nejsem schopen zaplatit schopné řemesl- níky. Došlo to tak daleko, že jsem musel modi- ikovat jednu svou větu… Ne, že nedokážeme lidem zaplatit, kolik by chtěli, my už jim nedo- kážeme zaplatit ani to, co by si zasloužili. Jestli tohle nedokážeme ustát, ne my jako irma, ale my jako obor, bude to hodně špatné. Nebude- me mít řemeslníky vůbec. A v podstatě se to už stalo. Jedinou výhodu to má, nám další krize neublíží, tedy v cenách. Protože lidí je tak málo, že stejně nebude mít kdo dělat. Staří řemeslníci odcházejí do důchodu a v učení ne- jsou skoro žádní učni. Technologie vám stavařům zrovna moc nepomůžou… Technologie jako ve fabrikách ne. Díky produk- tivitě strojů mohou majitelé fabrik lidem zvýšit platy, neboť mohou částečně platit za produk- tivitu práce robotů. Ale my musíme fakt platit jen za práci lidí. Zatím. Protože i my se snaží- me hledat v technologiích pomoc a prostor určitě máme, jenže jsme na rozdíl od průmyslu na začátku. Robot ale koupelnu těžko obloží. Nebo se mýlím? Robot koupelnu zatím ne, ale jsou tu jiné mož- nosti. Já ve irmě dnes například velmi řeším robotizaci ve stavebnictví, dostali jsme dokonce dotaci, abychom zkoumali možnosti 3D tisku z betonu, a zajímá mě i jiné využití robotů ve sta- vebnictví. Směřuju zkrátka k tomu, abych mohl úbytek řemeslníků na stavbách nahradit roboty. Stavebnictví se bude jistě také ubírat cestou pa- nelů, vyráběných na CNC strojích v továrnách i s rozvody sítí, a ty panely se budou na stavbách jen montovat jako stavebnice. Mohou být betono- vé, ale třeba i dřevěné. Sám jsem si myslel, že dřevěný panel je technologie jen pro malé stavby, ale v Londýně se přesně takhle připravuje stavba dřevěného mrakodrapu. Vždyť dnes už umíme dřevo slepit tak, že je spoj pevnější než vlastní dřevo. 3D tisk vstoupí i do architektury, čeká nás možná éra oblých rohů, protože pro současné tiskárny jsou ostré hrany a dokonalé rovnosti nedosažitelné. Takže leccos se může tisknout, ale když bude někdo chtít dokonale ostré rohy, do- konale kolmé zdi a dokonale rovné podlahy, bude potřebovat řemeslníka a bude ho muset zaplatit. Ve stavařině se potkávají protichůdné požadavky, minimální cena a maximální kvalita. Zvláštní je, že u aut všichni chápeme, že mercedes stojí víc než trabant. U staveb to vidět nechceme, protože na zdi to na první pohled vidět není. Nástup ro- botů je jasný a to ve všech oborech lidské činnos- ti. V Praze vzniká i nevěstinec s robotkami a není daleko doba, kdy pivo v běžné hospodě vám na- čepuje robot. Svět se zbláznil. Na dobu, kdy mi robot nalije panáka a bude se mnou diskutovat o včerejším fotbale, se tedy moc netěším. Zkuste něco optimistic- kého na závěr. Co vám dělá radost? Děti mi dělají radost, manželka mě ještě nevyho- dila, takže se mám dobře. Vidím, jak jsou děti schopné, vidím nastupující generaci pozitivně. Vlastně si myslím, že takhle dobře jsme se ještě nikdy neměli. Jen si to možná v tom spěchu dnešní doby neuvědomujeme. Možná se mýlím, ale někdy mám pocit, že je stále menší procento lidí aktivních, kteří chtějí a jsou schopni společ- nost posouvat dopředu, a více je těch, kteří se jen vezou. Optimisté všech zemí, spojte se! Kapacity irem prostě nejsou, protože nejsou lidi. Dramaticky nejsou. BE SOLID 61

Zažíváte radost nebo satisfakci? Ani jedno, ani druhé. Satisfakci vůbec ne a ra- dost velmi rozpačitě. Víte, kdo je to pesimista? Lépe informovaný optimista. Nevěřím, že by se teď někdo pokusil zpochybňovat studii, kte- rá, ač náklady téměř třikrát nadsadila, stále ekonomicky vychází. Moje studie, kterou jsem s kolegy zpracovával pro ministerstvo průmys- lu a obchodu a která prošla seriózní oponentu- rou v roce 2006, počítala s náklady asi 250 mi- liard, současná studie přidala nadbytečné pa- ralelní stavby, dlouhé průplavní tunely a skon- MUŽ, KTERÝ NEDOUFÁ, ALE VĚŘÍ Josef Podzimek věnoval takřka celý život své lásce a svému snu. Láskou bylo a je vodohospodářství, snem pak dokončení vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe, díla, o kterém se v Česku více než sto let mluví, které se takřka osmdesát let buduje a přes to, že slibuje mnohé přínosy, stále není hotovo. V posledních měsících se o něm však mluví hlasitěji. Josef PODZIMEK BE SOLID 62

čila na částce asi 580 miliard. Přesto vychází. To mile překvapilo i mne. Navíc – a bohužel – mnohé přínosy jsou v ní zapracovány spíše konverzačně než fakticky, takže ta studie vy- chází, ačkoliv je postavena na výnosech a pří- nosech téměř pouze z dopravy. Ta přitom tvoří určitě třetinu, možná polovinu celkových plu- sů. Další jsou ekologické, vodohospodářské, energetické, zemědělské, krajinotvorné, turis- tické… vždyť celkově půjde okolo vodního ko- ridoru o rozvoj podnikání, průmyslu a obcí. Bojím se ale, že skončíme zase s požadavky na další studii, případně konferenci, podepíše se memorandum a nic se dít nebude. Hrdinně a ra inovaně se totiž v tuto chvíli mluví o tom, že bychom tedy mohli začít s dostavbou v roce 2030. Tomu nerozumím. Proč je třeba na do- končení tohoto díla dávat si dvanáct let pauzu? Vždyť je na něm již prostavěno dvě stě miliard. Škoda, že to nestihl Tomáš a po něm i Jan An- tonín Baťa, kteří jednoznačně věděli, jaké to má přínosy. Tomáš Baťa přece říkal: „Odklad zloděj času…“ Zkoušel jste argumentovat světem? V Německu se kdysi také dlouho jen mluvilo o průplavu Rýn–Mohan–Dunaj… Nejenže zkoušel, vozil jsem po světě lidi, do Gab- číkova, do Německa, i do Francie… Třeba v Ně- mecku byl postoj k německému průplavu dlouho odmítavý, odpůrci se vázali ke stromům… Změ- nilo se to, když tvůrci do týmu přibrali světozná- mého ekologa a architekta profesora Grebeho. Ten se dlouho rozhodoval, jestli jako ekolog do toho má jít, ale nakonec to vzal. A to byl zlom – přišel s tím, že průplav nesmí mít jedinou přímku, dokonce ani most nesmí být rovný, ni- kde nesmí být žádný beton, ale kameny, pone- chal živá slepá ramena… a vybudoval tak fantas- tickou přírodu, kterou si dokonce odpůrci toho díla spletli s původní. Opravdu? Ano, oni se rozhodli natočit ilm o tom, jak úžas- né přírodní lokality ta stavba zničí. A když měli ilm hotový, tak se zjistilo, že ho natáčeli z velké části v lokalitě, kde už byla upravena řeka i její okolí. Což otočilo veřejné mínění, do té doby odmítavé pod falešnými argumenty ekoteroris- tů, zcela opačným směrem. Ale není jen Němec- ko, všude ve světě se vodní cesty budují, protože jejich přínos pro rozkvět okolních měst a obcí, celých regionů, je zcela zřejmý. Jen kolem nás – Německo, Polsko, Slovensko, Chorvatsko, tam všude jsou v běhu projekty budující vodní cesty. Česko? Nula. Ve Francii se také po nějakém čase a diskusi asi pětileté vrátili před dvěma měsíci k dobudování průplavu Seina sever. Možná pre- zident Macron při nedávné návštěvě někomu poradil, jak to máme udělat. Škoda, že ten příklad profesora Grebeho není u nás obecně známý, možná by zafun- goval. Myslím, že se tady spousta lidí bojí betonových koryt, protože vůbec netuší, jak by to taky mohlo vypadat. Ale ona je přece velká výhoda mluvit o ně- čem, o čem nic nevíte, to totiž můžete být jistý. Zatímco když máte mluvit o něčem, o čem něco víte, můžete znervóznět. Já si taky myslel, že ekologové pochopí, vždyť naše společnost založená v roce 1989 pro dobudo- vání koridoru Dunaj–Odra–Labe se jmenovala EKOTRANS MORAVIA… Oni si nás zase hned přejmenovali na Eko Dranc Moravia… Vy- zkoušeli jsme to, nepovedlo se. Možná jsme to dělali naivně. Vy vůbec přitahujete problematické projek- ty, podílel jste se i na Gabčíkovu, které fede- rální vláda kdysi dávno zakázala a ředitel Julius Binder si ho přes ten zákaz doslova vydupal ze země… Jenže to byl Binder, ředitel zapálený pro věc, chlap s odvahou. Víte, co je paradox? Že jsme nejvíc práce udělali, když jsme vlastně nesměli. Vyhodili mě v roce 1969 z pozice ředitele Závo- du Dolní Vltava, ale zřídili pro mne nový útvar technického rozvoje Povodí Vltavy, dali mi pení- ze a tým nejlepších lidí a mohli jsme projektovat a stavět. Protože byla vůle. Dnes není vůle, pení- ze, ani lidi. Přesto doufáte, že vodní koridor se dostaví… I jako pesimista. Ale já jsem po své mámě zdědil optimismus… Jen jsem více informovanej. Ale vodní koridor bude, to není věc doufání, to je jistota. Současnost vám dává za pravdu, třeba Gabčíkovo generuje ročně několik miliard výnosů… Ano. Je to samozřejmě skvělý příklad, ale ně- mecký průplav a mnohem víc francouzský jsou ještě příkladnější. Jenže my se tady bavíme o vodním koridoru, ale nedokázali jsme za po- sledních padesát let dokončit jedno jediné vod- ní dílo, které nám chybí, to je Přelouč II, aby- chom měli splavné Labe až do Pardubic, nedo- kážeme dokončit ani splavnění Vltavy do Čes- kých Budějovic, neboť nám chybí dokončit lod- ní zdvihadla na Slapech a Orlíku. Totéž mi včera říkal váš syn Martin. Mimochodem, bavili jsme se i o vás a musím se vás zeptat podobně. Co nemáte rád na Martinovi? Můj děda, Martinův praděda, úspěšný podni- katel, mě jako malého kluka učil tři body, které je třeba v životě dodržovat. Na jídlo si najdi vždy čas. To Martin umí. Práci rozděluj beze zbytku. V tom Martin trochu plave, on je hod- nej, když je potřeba něco složitého udělat, pře- vezme to na sebe. A třetí rada, když tě mají všichni rádi, tak nestojíš za nic. Tak to on má tak napůl. Jako mladej kluk jsem byl hubatej a jsem pořád, ze mě by měl děda radost. Prav- da je, že nebýt Martina, tak naše irma neexis- tuje. On to byl, kdo ji v restitucích vyběhal a on to byl, kdo ji po smrti Honzy ze dne na den převzal a vede. Na vzor se vás ani ptát nebudu, protože vaše slabost pro Baťu je všeobecně známá. Zajímavé je, že Martin jako vzor zmínil vás a babičku… No jo, moje máma i největší průšvih otočila v plus. Představte si, já když mě tehdy vyhodili z ředitelské židle, přišel domů dost naštvanej, asi i smutnej, uraženej… „Maminko oni mě vyho- dili…“ A máma se rozzářila a řekla mi „Já jsem tak ráda, že tě vyhodili, já se už bála, že to s nima potáhneš…“ Proč je třeba na dokončení tohoto díla dávat si dvanáct let pauzu? Vždyť je na něm již prostavěno dvě stě miliard. Škoda, že to nestihl Tomáš a po něm i Jan Antonín Baťa, kteří jednoznačně věděli, jaké to má přínosy. Tomáš Baťa přece říkal: Odklad zloděj času… BE SOLID 63

Skončila první turistická sezona v novém letištním terminálu. Jste s novou halou spo- kojeni? První turistická sezona v novém terminálu do- padla skvěle. Výrazně přibylo cestujících, klien- tům nabízíme pohodlí, komfort, dostatečný pro- stor při čekání na odlet, občerstvení a služby Duty free shopu, tedy produkty jako kterékoliv jiné srovnatelné mezinárodní letiště. Tento rok byl rokem, řekněme, zahřívacím. Pro naše pracovníky nebylo lehké vychytat chování našeho terminálu, naučit se ovládat tak velký kolos během jednoho měsíce, od předání k otevření. Doufám, že cestují- cí to příliš nepocítili. Dostáváme plno pochval a to nás velice těší, naopak připomínky cestujících jsou pro nás motivací k dalším zlepšením. Necelý rok po dokončení stavby terminálu se na letiště vrátí dělníci. Co se zde bude dít? V prosinci, až znovu otevřeme terminál po odstáv- ce letiště, by mělo být hotové občerstvení v odba- vovací hale, které postrádají zejména ti, kteří če- kají na přílet svých blízkých. V příštím roce nás čeká dostavba druhého nadzemního podlaží a parkoviště před budovou terminálu. Je to vlast- ně další etapa výstavby terminálu a pro nás je velmi důležitá. Ve druhém podlaží vznikne VIP sa- lonek, který jsme museli zřídit improvizovaně v přízemí, prostor pro restaurační zařízení a kan- celáře naší společnosti. Vedení EBA stále sídlí v prostorách bývalých vojenských budov, které chceme po uvolnění nabídnout externím zájem- cům. V neposlední řadě by tu měl vzniknout gate 3, který v případě souběhu letů nabídne další místa pro čekající odbavené cestující. Runway pardubického letiště nyní prochází opravami, a letiště proto na dva měsíce pře- rušilo provoz. Jak tato skutečnost ovlivní letošní výsledky společnosti? Údržba runwaye je nesmírně důležitá a my si velice vážíme pozornosti, kterou Armáda ČR její kvalitě LETIŠTĚ ZVEDÁ BONITU KRAJE O současnosti a budoucnosti pardubického letiště, které letos na konci ledna otevřelo svůj nový terminál Jana Kašpara, s Hanou Šmejkalovou, ředitelkou letiště a místopředsedkyní představenstva společnosti East Bohemian Airport, která je provozuje. Valerie Saara David Bruner, Aleš Funke, Petr Huňáček BE SOLID 64

věnuje. Samozřejmě je pro nás dvouměsíční výpa- dek ekonomicky znatelný. Je to období, kdy měla začít létat ruské klientela, která vždy přináší dobré letecké i neletecké výnosy. A máme výpadek letů do Londýna, který po celou dobu provozování vy- kazoval velice dobré výsledky. Naštěstí jsme měli možnost zdárně dokončit letní charterovou sezo- nu, díky které jsme si vytvořili lepší hospodářský výsledek oproti letošnímu plánu ještě před uzavír- kou. V letošním roce jsme do konce září dosáhli kladného zisku před započtením úroků, daní a od- pisů (EBITDA). Teď musíme počkat, jak velký pro- pad nás za dva měsíce postihne. Doufám, že nebu- de příliš vysoký a nevrátí nás o rok dva zpátky. Když jste zmínila turistickou sezonu – jaká byla z vašeho pohledu ta letošní? Jak jsem řekla – skvělá. Měli jsme tři nové desti- nace a zájem o přepravu z Pardubic byl ohromný. Charterových letů z Pardubic využilo na 40 tisíc rekreantů, to je zhruba o polovinu více než loni. Narostl zájem o dovolenou v Bulharsku a velký zájem byl o navrácené Turecko. Zde cestovní kanceláře nebyly schopny pokrýt poptávku, naši pardubickou kapacitu měly vyprodanou již kon- cem července. Za první pololetí letošního roku jste odbavili více než 83 tisíce pasažérů, před koncem čer- vence už prošel terminálem stotisící cestující. Letošní rok by mohl být pro letiště podobně úspěšný jako rok 2012, který byl se 125 tisíci odbavenými cestujícími třetím nejúspěšněj- ším v historii letiště. Ano, výsledky jsou na počet cestujících skvělé. Už nyní víme, že dosáhneme 140 tisíc, a nebýt dvouměsíčního výpadku, mohlo to být ještě víc. Ale i tak se, myslím, máme čím pochlubit. Nechte nás nahlédnout alespoň trochu do roku 2019… Charterové lety na příští rok dosud nejsou uza- vřeny, i když víme, že cestovní kanceláře mají na letecké společnosti požadavek na navýšení kapacity do stávajících destinací. Pokud se týká Ryanairu, měly by pokračovat linky do Londýna a do Alicante. Zvláště linka do Alicante byla velice oblíbená a zástupci letecké společnosti byli velice spokojení. Jednáme o leteckém spojení s Ruskem, ale i tady jsou jednání ještě otevřená. Faktem je, že koupěschopnost ruské klientely je menší, než bývala. Většinou má stále zájem pouze o Prahu a to nám naše vyjednávací možnosti limituje. Po- kud nebudou mít cestovní kanceláře v Rusku pro- gramy nastavené na pardubický region, těžko navýšíme počet letů. Zde vidím prostor pro desti- nační společnosti – vyjednávat a nabízet. Před třemi lety, po masivním odchodu větši- nové ruské klientely, jste nastoupila do funkce ředitelky s úkolem zvrátit neutěšenou ekono- mickou situaci letiště. Dnes stojí nový termi- nál, z Pardubic létají dvě pravidelné linky, z 31 tisíce odbavených cestujících v prvním roce vašeho vedení bude letos letiště mini- málně na úrovni roku 2012, který byl třetím nejúspěšnějším rokem v celé jeho historii, a tedy konečně opět v plusu. Jste spokojená? Moje pocity jsou smíšené. Na jednu stranu jsem spokojená a musím pochválit celý tým společnos- ti za dosavadní práci, na druhou stranu si neustá- le říkám, co bude zítra... Máme pořád co budovat a zlepšovat a to, co se nerealizovalo posledních deset let, dotáhnout co nejdříve do zdárného kon- ce. Nemůžeme usnout na vavřínech a musíme počítat i s tím, že nelze každý rok postupovat ta- kovým tempem. Máme dobře nastartováno, ale musíme jít dál a hledat všechny možnosti našeho rozvoje. Předpoklady k růstu máme, ale úspěchy společnosti nemohou být stále závislé pouze na našich schopnostech, dovednostech a mých kontaktech. Tady musí nastoupit podpora celého regionu, akcionářů, turistických organizací, irem. Letiště zvedá bonitu každého kraje a stává se zajímavým pro investory. Je nutné tuto situaci chytit za pačesy a využít. Letiště zvedá bonitu každého kraje a stává se zajímavým pro investory. Je nutné tuto situaci chytit za pačesy a využít. BE SOLID 65

Pro úspěch podniku jsou mimo jiné nesmírně důležité tři věci: vztahy mezi vedením a zaměstnanci, iremní hodnoty a sounáležitost. Takovou teorii alespoň razí Ladislav Vitoul, který už více než šestadvacet let stojí v čele společnosti Vápenka Vitoul, již založil jeho dědeček přesně před sto pěti lety. V čem je těžební společnost oproti jiným tak výjimečně jiná? Vy jste si v devadesátých letech kvůli podni- kání ve vápence dodělal dálkově vysokoškol- ské vzdělání v hutnickém oboru na Vysoké škole báňské v Ostravě. Jak těžké bylo sklou- bit studia s rozjíždějícím se byznysem? Časově to bylo samozřejmě velmi náročné. Co vám budu povídat, čtyři roky jsem spal fak- ticky v kanceláři. Ráno jsem vstal v pět hodin a šel do fabriky, odpoledne nebo večer se ještě musel učit na nějaké zkoušky. Ale bylo to potře- ba. Primárně šlo o to, že jsem nebyl odborní- kem. Dnes když jste holič a chcete si založit vlastní holičství, musíte být vyučený, abyste byl na živnostenském listě vedený jako oprávněná osoba. A to já ve své fabrice nebyl, což jsem nesl poměrně těžce. Proto jsem se rozhodl vystudo- vat vysokou školu. Když se pak tyto znalosti mé a mých kolegů daly dohromady s důsledností, kterou jsem se naučil v armádě, začaly se věci dařit. Ve irmě jsem napsal jednoznačné postu- py, kdo co má dělat, a ty se začaly dodržovat. Na tyto manažerské záležitosti, jak vést irmu, naopak odborníkem být nemusíte. To má člověk v sobě, u mě to bylo umocněné na druhou, pro- tože mi tuto disciplínu vštěpila dlouhodobá vojenská služba. U vás ve irmě se dělá všechno tak trochu jinak. Velmi speci ická je především péče vás, jako majitele, o vaše zaměstnance a jistá soudržnost v rámci celého podniku… Ano, to je pravda. Ve chvíli, kdy jsem si uvědo- mil, že jsme podřízeni hornímu zákonu, a že jsme tedy horníci, nechal jsem všem zaměstnan- cům ušít slavnostní hornické uniformy. Nejsou nijak vymyšlené, vypadají skutečně tak, jak po- dle tradic vypadat mají. Celá myšlenka podobné jednoty se mi hodně zalíbila a po půl roce jsem se rozhodl, že kromě uniforem zavedeme i me- daile. Po pěti letech věrnosti dostane každý za- městnanec bronzovou medaili. Za dalších pět let stříbrnou a nakonec zlatou – v jedné barvě. Po dalších patnácti letech znovu postupně celá sada medailí v další barvě. Tyto kategorie jsou celkově tři až do čtyřiceti pěti let. Máme zaměst- nance, kteří odcházejí po této době do důchodu, takže jsou ve irmě opravdu celý život. Jen šede- sátiletou medaili jsem si vymyslel pro sebe, aby mě nikdo nepředběhl. (smích) To asi nebude náhoda vzhledem k tomu, že jste fakticky půlku svého života strávil v armádě, že? Náhoda to pochopitelně není. Ale abych to do- plnil, bylo jasné, že když máme uniformy a řády, je nutná také iremní vlajka – zástava. Náš lom leží na katastrálním území vesnic Mla- deč a Měrotín, proto jsou na vlajce znaky obou vesnic a patroni kostelů sv. Florián na jedné a sv. Martin na druhé straně. Uprostřed pak máme sv. Barboru, patronku horníků. Původní znak – postava horníka s kladivem, který máme na vlajce a používáme ho dodnes jako logo – vymyslel už můj dědeček, který irmu v roce 1913 založil. Poslední věc, která do naší sbírky chyběla, byla hymna. Slova k ní jsem napsal sám a nazpívala nám ji operní pěvkyně Olomouckého divadla paní Jana Šelle. Zpívá se vždy při slavnostech a oslavách, kterých ve ir- mě máme poměrně hodně. Vy si obecně hodně potrpíte na to, že jste v častém kontaktu se svými zaměstnanci… Můj typický den vypadá tak, že vstanu v půl šesté, navleču si montérky a jdu do fabriky. Sednu na čtyřkolku, projedu celý podnik a mlu- vím skutečně s každým naším zaměstnancem. Zajímám se o ně, osobně znám i jejich manžel- ky a děti. Fakticky u každého jsem byl někdy doma. Na vzájemné lidské vztahy si opravdu potrpím, myslím si, že je to základ dobrého iremního prostředí. Protože pokud znám je- jich prostředí a životní složitosti, se kterými se každý čas od času potýká, mohu jim náležitě pomoci. Jak je to s takzvanými iremními „státními“ svátky? Máme jich hned několik. Ve irmě se spojují s různými oslavami v průběhu roku s tím, že v daný den se nepracuje. Prvním z nich je vápe- nický ples. Letos byl už dvaadvacátý ročník. Za- městnanci jsou samozřejmě v uniformách, ženy v plesových róbách. Na plese je každý rok dvě stě osmdesát šest lidí, které osobně znám. Pro- gram je vždy unikátní, v minulosti nám zazpíva- ly přední hvězdy showbyznysu – Dalibor Janda, Lucie Bílá, Marie Rottrová, Václav Noid Bárta a mnoho dalších. Na konci je vždy tombola s hodnotnými cenami a tou hlavní pro zaměst- nance je letecký zájezd do exotické krajiny pro dvě osoby do pětihvězdičkového hotelu all inclu- sive na dvanáct dní. Jsou to většinou opravdu zajímavé destinace typu Venezuela, Keňa, Zanzi- bar, Thajsko, Spojené arabské emiráty a podob- ně. Devatenáctého března je pak další iremní svátek k výročí založení irmy, kde ten dotyčný prezentuje videa nebo fotky z dovolené, zkrátka co vše tam zažil. Pokud se jedná o kulaté výročí, předávají se v rámci oslavy též zmiňované me- daile a řády. Svátků a s nimi spojených bene itů je ale daleko víc. Povídejte… Po osmnáctém prosinci, kdy mám narozeniny, dostává každý zaměstnanec dodatkovou dovo- lenou do konce roku. V měsíci červnu mají všichni také třináctý plat, takzvaný příspěvek na dovolenou. Je to dvacet pět tisíc korun hru- bého. Pak dostanou ještě čtrnáctý plat, který se počítá z průměru všech dvanácti platů za rok děleno dvanácti. To jsou tedy dva platy navíc. Zaměstnanec na ně má nárok i v případě dlou- hodobé neschopnosti, například z důvodu něja- kého zranění či nemoci. Fakticky už osm let navíc každému zaměstnanci platíme důchodové připojištění dva a půl tisíce měsíčně s tím, že si ještě předává minimálně pět set korun. Kaž- Od nás skutečně nikdo neodešel za lepším místem. Zároveň to má druhou minci – když někoho přijmeme, počítáme s ním skutečně až do důchodu. Bereme to tak, jako bychom někoho přijímali do rodiny, na našich zaměstnancích nám skutečně záleží a myslím, že to funguje i obráceně. Jim záleží na nás. Adam Mašek Jakub Hněvkovský, archiv Vápenka Vitoul 66 BE SOLID

RODINAJE ZÁKLAD FIRMY 67 BE SOLID

dý má tedy tři tisíce krát dvanáct krát osm let penzijního připojištění jistých. To si myslím není vůbec zlé. Předpokládám, že si asi nikdo nestěžoval. Co na to vaši zaměstnanci vůbec říkají? K tomu myslím je velmi výstižný příklad. Vloni nám do důchodu odešel jeden řidič náklaďáku. Jeho prací bylo, že vozil denně materiál z lomu do fabriky, z bodu A do bodu B, takže poměrně obyčejná práce. Na toto uvolněné místo se nám přihlásilo dvaačtyřicet lidí ze širokého okolí. To samo o sobě něco napovídá. Za dvacet šest let, co jsem v podniku, odešli z irmy lidé jen proto, že byli v důchodovém věku nebo zemřeli. Jen jeden jediný odešel dobrovolně, a to proto, že se oženil a odstěhoval se. Po několika letech se rozvedl a další tři roky mě chodil prosit, abych ho vzal zpět. Což jsem nakonec udělal. Od nás skutečně nikdo neodešel za lepším mís- tem. Zároveň to má druhou minci – když někoho přijmeme, počítáme s ním skutečně až do dů- chodu. Bereme to tak, jako bychom někoho přijí- mali do rodiny, na našich zaměstnancích nám skutečně záleží a myslím, že to funguje i obráce- ně. Jim záleží na nás. Se synem Ladislavem počítáte jako s nástupcem v čele vápenky. Neřekl vám někdy, že by si svoji budoucnost představo- val jinak? Je s tím smířený. (smích) Ne, vážně, on sám je k tomu od narození veden a chce to dělat, jinak by to nemělo smysl. Momentálně je ve druhém ročníku ekonomického lycea a pak má před se- bou ještě studia na vysoké škole. Pokud bude chtít následně třeba vycestovat do světa, proč ne, bránit mu v tom s manželkou nebudeme. A kdybych já už nebyl, tak ona bude tím, kdo irmu povede až do doby, kdy nastane čas, aby ji syn převzal. Třeba i po té zahraniční zkušenosti, která ho do funkce generálního ředitele také může připravit. Na jak dlouho počítáte se surovinovými základy? Plánujete rozšíření těžby? V celé České republice je ještě šest podobných vápenek, jako jsme my. Podle horního zákona je naše ložisko vysokoprocentní a patří do kate- gorie vyhrazených nerostů. Tím, že má vysoké procento čistoty CaCO 3 až 98 procent, tak se s tím nesmí plýtvat. Velikost těžby je u nás zhruba stotisíc tun ročně, i tak ale máme bi- lančních, ještě těžitelných zásob na tři sta let dopředu. A co se rozšiřování týče, to není tak úplně o nás. Spíše jde o to, že v rámci České republiky nevznikají další, nové irmy, které by od nás odebíraly a zároveň ty současné ne- chtějí dodávat více. Proto jsme v tuto chvíli spokojeni s tím, co máme, a současný objem těžby je pro nás dostačující. A co rozšíření v rámci nějakého nového obchodního modelu? Když se připravuje těžba o patro níž, musí se k tomu vždy zpracovat nová dokumentace. Mo- mentálně jsme v okamžiku, kdy na tom právě pracujeme. Současně s tím chceme rozšířit naše portfolio těžební a výrobní techniky, třídicích a drticích linek. To vše v souvislosti s naší strate- Důležité je i ekologické odvětví, které od nás odebírá suroviny na odsířování elektráren a tepláren. BE SOLID 68

gií, v rámci které bychom se rádi zaměřili na koncový produkt. Jedním z našich primárních odběratelů je totiž zemědělství. Náš vápenec se používá jako přídavná surovina do hnojiv a kr- miv pro drůbež a další hospodářská zvířata. Kr- mivo pak ve výsledku vypadá jako granule, které vzniknou smícháním právě našeho vápence s dalšími surovinami a nějakým ochucovadlem. A právě v této oblasti bychom mohli mít šanci vyrábět už rovnou koncový produkt. Ale nejedná se jen o to, další možností by byla výroba speci- álních zubních past, tmelů a tak dále. Mimo to odebírají hojně obalovny na opravy silnic a dál- nic, pro které meleme surovinu, jež se přidává do asfaltu pro vrchní vrstvu na vozovky a dále také na výrobu nátěrových hmot. Hodně dodává- me i pro gumárenskou a plastikářskou technolo- gii – zde se mletý vápenec používá jako plnivo, třeba na výrobu pneumatik. Důležité je i ekolo- gické odvětví, které od nás odebírá suroviny na odsířování elektráren a tepláren. Na závěr trochu odbočím. Kdo je váš největší celoživotní vzor? Na tuto otázku musím odpovědět dvojitě. Prv- ním životním vzorem je určitě Tomáš Baťa. Tím, že jsem studoval školu v Gottwaldově, byli naši učitelé lidé, kteří ctili odkaz tohoto velké- ho podnikatele a podle jeho životních hodnot nás vedli. To je tedy po té byznysové stránce. A druhou osobností je Eliška Hašková Cooli- dge. Dáma, se kterou jsem se svým způsobem setkával čtyři roky, aniž bych věděl, že s nad- sázkou řečeno existuje, a ona nevěděla, že exis- tuji já. Když totiž dělala poradce prezidentům, mimo jiné i Georgi W. Bushovi staršímu, já jsem sloužil při OSN v rámci operace Pouštní bouře jako pozorovatel a naše jednotka zpra- covávala údaje, které jsme pak posílali až do Bílého domu, kde s nimi pracovala právě Eliška Hašková Coolidge. Před pěti lety jsme se potkali při nějaké slavnostní příležitosti tady v České republice, dali jsme se do řeči a zjistili, že se tímto způsobem známe už delší dobu. Ona na pomyslném konci jednoho, já na pomy- slném konci druhého telefonu. Bylo to skuteč- ně velmi zajímavé setkání. S paní Haškovou Coolidge se velmi dobře známe, a dokonce se o mně zmínila i ve své knize Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Této dámy si velmi vážím především lidsky a s obrovskou úctou i k její skromnosti. Významná česká rodačka, která po komunistickém převratu v ČSR emigrovala za svým otcem do USA. Poté co dokončila Georgetown University School of Foreign Service, začala kariéru v Bílém domě, kde dělala zvláštní asistentku postupně pěti americkým prezidentům. Založila a řídila Kancelář prezidentských zpráv, jejímž úkolem je zajišťovat styk s veřejností. Po 18 letech přešla na ministerstvo zahraničních věcí USA. Do rodných Čech se vrátila v roce 1998, o svém životě napsala knihu Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Má dceru Alexandru, která stejně jako její matka hovoří pěti světovými jazyky. Ve volném čase ráda chodí na procházky po Šumavě, cvičí aerobik, jezdí na koni či běžkách. Vášnivě sleduje politiku. Eliška Hašková Coolidge má dlouholetou praxi ve vedení kurzů etikety nejenom pro veřejnost a státní příslušníky, ale také pro banky, mezinárodní firmy a advokátní kanceláře. Dokonce vyučuje etiketě děti a teenagery. Velikáni inspirují velikány – Pravá ruka amerických prezidentů Eliška Hašková Coolidge BE SOLID 69

Jak podstatnou roli hrají roboti a moderní technologie v současné medicíně? Postupuje rychleji, než jsme čekali. Roboty nemá- me v medicíně více jen proto, že to lékaři nechtějí dovolit a řadu projektů blokují z obavy o bezpeč- nost pacienta a popravdě i o svoje pracovní místa. Je ale jasné, že třeba zub opracuje robot už nyní přesněji než člověk. Stroje tak aspoň nastupují v analýze dat. Superpočítače začínají řídit třeba onkologickou léčbu v USA. Při individualizované léčbě pacienta na základě DNA už je potřeba více dat, než zvládne zpracovat mozek živého lékaře. Automatizují se procesy jako posouzení EKG či čtení rentgenových snímků. Při záchraně života dnes používáme automatické de ibrilátory. Na školení nás učí: „Zapomeňte, co vás učili na me- dicíně, a pěkně jako kterýkoli jiný laik jen připněte de ibrilátor. Ví, co má udělat, a udělá to lépe než vy…“ A tak to bude s lidmi – budou připínat roboty. Odhady říkají, že do dvaceti let zmizí dvě miliardy pracovních míst, což je polovina veškeré práce na planetě. Co s nimi? Jak vidí- te tuto problematiku jako zaměstnavatel? Zatím se při všech průmyslových revolucích odstraněním jedné práce vytvořila úplně jiná pozice, která jen vyžadovala odlišnou kvali ikaci. Přitom kvalitních lidí je pořád nedostatek. Řešil bych problém, až bude reálný. Na straně druhé, ve vyspělých zemích lidí rychle ubývá. Potřeba pracovních sil se řeší migrací. Typicky Česká republika by bez imigrace hlavně ze Slovenska a Ukrajiny už dávno nerostla. Možná si příroda poradí s nadbytkem lidí sama… Celý rozhovor s Romanem Šmuclerem na www.asklepion.cz PŘIPNĚTE SI ROBOTA Nacházíme se v době digitálního věku a moderní technologie hrají v naší společnosti čím dál tím zásadnější roli. Jedno z nejprogresivnějších odvětví je z tohoto hlediska jednoznačně medicína. „Zub dnes vymodeluje robot přesněji než člověk a lépe si poradí i s plánováním onkologické léčby,“ říká Roman Šmucler, majitel institutu estetické medicíny Asklepion a prezident České stomatologické komory. Síť center Asklepion je již od roku 1996 lídrem estetické medicíny v ČR. Tato high-tech vybavená pracoviště poskytu- jí špičkové služby v oborech stomatolo- gie, dermatologie, plastická a cévní chi- rurgie, ORL, fyzioterapie, kosmetika atd. Mezi nejčastější ošetření patří vyhlazení vrásek, omlazení pleti laserem, epilace nebo třeba trvalé odstranění pocení. Plastická chirurgie kliniky Asklepion se opírá o celosvětově vyhledávaný tým chirurgů a mezi její velké přednosti pat- ří akreditovaná pooperační péče. Oddě- lení cévní chirurgie se zaměřuje na léč- bu křečových žil nejšetrnějšími metoda- mi, jako např. lepidlem na křečové žíly, sklerotizací, laserem či radiofrekvencí. Stomatologové Asklepionu jsou specia- listy na implantace, estetické výkony i vysoce precizní endodontická ošetření pod mikroskopem. Znáte Asklepion? Asklepion – Klinika a institut estetické medicíny Londýnská 39, 120 00 Praha 2 tel.: +420 234 716 111 info@asklepion.cz www.asklepion.cz Erik Bártek archiv Asklepion ADVERTORIAL 70

Co pro irmu působící v oboru stavebnictví vlastně znamená 25. výročí? Stavebnictví je v Čechách poměrně turbulentní trh. Velmi věrohodně se na něm odráží ekono- mická síla, růst, stagnace či krize naší země. Proto vnímám jako úspěch, že jsme si po naší expanzi z Rakouska našli a udrželi své místo na českém trhu i přes výkyvy, kterými české stavebnictví prochází. Tato naše „dlouhověkost“ na českém trhu je potvrzením toho, že svoji prá- ci děláme správně, a to mě osobně velmi těší. Jak se z vašeho pohledu za tu dobu stavebnictví změnilo? Když se ohlédnu za rokem 1993, kdy DELTA vstoupila na český trh, tak mám pocit, že začát- ky byly ve srovnání s dnešním standardem po- někud pionýrské. Za uplynulých dvacet pět let se však české stavebnictví stabilizovalo, legislativa stanovila čitelnější pravidla, příprava projektů a výstavby dostává určitý, i když v Čechách ně- kdy komplikovaný řád a díky postupným kro- kům se daří realizovat zakázky na vysoké úrov- ni, která je v naší režii rozhodně srovnatelná s projekty v rámci vyspělé Evropy. Letos však zřetelně cítíme, že se stavebnictví dostává do jis- tého přetlaku. Investoři mají chuť investovat, realizační irmy však nemají volné kapacity. V této sekci je stavební trh přehřátý, důsledkem je neúměrné navyšování cen za realizaci nebo téměř nemožnost zadávat některé realizační činnosti. Jak je pro irmu v dnešní době důležité přizpůsobovat se novým trendům? Osobně mám pocit, že stavebnictví je obor, ve kterém se pokroky a trendy projevují trochu pomaleji, přesto už se nás digitalizace také dotý- ká. Proto jsme aktivně vyvinuli vlastní software na digitální komunikaci při řízení stavebních projektů pod názvem Datenpool. Je to platforma pro řízení projektů, jež usnadňuje komunikaci, schvalovací procesy, data zde snadno selektuje- te. Podobné je to s plánováním a projektováním v režimu BIM (Building Information Modeling), který je zase dalším evolučním krokem v projek- tování. Například v sousedních státech je pro veřejné projekty již povinný. My sami s ním již máme zkušenosti hned na několika projektech soukromých investorů. Plánujete také otevření nové pobočky DELTY v Praze. Už víte, co přesně budou mít kolegové na starosti? Další pobočka v Čechách je přirozený vývoj toho, jak DELTA roste. S postupnou expanzí a snahou posilovat a rozšiřovat naše služby je přirozeně také naší snahou být blíže našim klientům a jejich potřebám. Pobočka v Praze bude plně propojená s týmem současné poboč- ky v Třebíči. Nové kancelářské prostory se na- cházejí v budově Pankrác Business Centre. Co je pro vás teď větší událostí – nová pobočka, nebo 25. výročí irmy? Obojí jde ruku v ruce. Pobočku v Praze otevírá- me proto, abychom byli našim klientům a part- nerům blíže. Oslavu jsme uspořádali proto, aby- chom měli také na chvíli příležitost se přiblížit, neformálně pobavit a také poděkovat za dosa- vadní spolupráci. Obojí je důkazem toho, že jsou pro nás osobní vztahy a otevřená kultura spolu- práce a komunikace důležité. KOMUNIKACE KLÍČEM K ÚSPĚCHU Oslava čtvrtstoletí na českém trhu, otevření nové pobočky v Praze… DELTA Česká republika má za sebou významný rok. Jak se ohlíží za minulostí a vzhlíží k budoucnosti Erik Štefanovič, jednatel české a slovenské pobočky společnosti? Firma má celkem 8 dceřiných společností, a to v Rakousku, Čechách, Slovensku a na Ukrajině. Zaměřuje se na projekty pozemních staveb v oblasti zdravotnictví, wellness, kultury, vzdělávání, průmyslu, administrativy, nakupování, zábavy i bytové výstavby. DELTA Česká republika Lucie Bezoušková archiv DELTA Česká republika BE SOLID 71

Dráhy hvězd spolu s Mléčnou dráhou prozrazující polohu jižního pólu nad Indickým oceánem. Složeno 840 snímků do jednoho výsledného.

BY YOURSELF 74 SKLENĚNÉ DĚDICTVÍ Sklárna Rückl 78 UNIKÁTNÍ EXPEDICE NA KŘÍDLECH LUXUSU Tomáš Cikán, ESO travel 82 INTIMITA V CENTRU DĚNÍ Jan Hevessy, Villa Central 84 MANDARIN ORIENTAL PRAGUE Katarína Dvořáková, hotel Mandarin Oriental Praha 86 TRADIČNÍ LÁZEŇSTVÍ V NOVÉM HÁVU Patricie Irlveková, Léčebné lázně Mariánské Lázně 88 KDYŽ SI PLEŤ MŮŽE ŘÍCT Larisa Mikitová, Intermedexp 90 LUXUSNÍ CATERING Z UNIVERZITY Jiří Macoun, Koleje a menzy Univerzity Karlovy 92 ZLATÉ HOLKY NA LODI Prague Boats 94 CYKLOTOULKY STARŠÍCH PÁNŮ Tomáš Matějovský, Hudební divadlo Karlín & Bronislav Vajbar, Vinařství Vajbar

o etablování menších rodinných skláren v Cyranově Wostrově, Včelničce a Ska- lici u České Lípy se v roce 1903 Antonín Rückl rozhodl na zelené louce postavit sklárnu v Nižboru, v bezprostřední blízkosti právě vzniklé železnice z Prahy do Rakovníka. Zlatá éra nastala v období mezi dvěma světovými kon likty, kdy se v roce 1923 z rodinných skláren stala akciová společnost a pozornost se za- měřila Od roku 1846 je rodinná sklárna Rückl synonymem prvotřídního broušeného křišťálu. Tradice tavení skla se však v rodině předává z generace na generaci již po tři sta let. Sklářský rod Rücklů přišel do Čech na přelomu 17. a 18. století. První stabilní sklářská huť, která nesla rodinné jméno, se usídlila v Cyranově Wostrově v roce 1846 díky přičinění Jana Rückla. Petr Simon Jakub Hněvkovský a archiv Rückl Crystal P SKLENĚNÉ DĚDICTVÍ BE YOURSELF 74

Nižborští skláři při mistrovské práci Zakladatel světoznámé sklárny Antonín Rückl na rozšiřování a inovace. V tomto čase se všechny společnosti Rückl pyšnily tisícovkou zaměstnanců, sklady v hlavním městě a zastoupením po celém světě od Belgie a Anglie až po Indii nebo Damašek. Kromě technologického pokroku se sklárna sou- středila i na vývoj v oblasti designu a navázala spolupráci s předními českými sklářskými vý- tvarníky, jakými byli Ludvika Smrčková či pro- fesor Josef Drahoňovský. Úspěch slavili s exkluzivní broušenou vázou pro pana preziden- ta Tomáše Garrigua Masaryka, ale i na sklářské výstavě v Paříži, odkud si za své produkty v roce 1935 přivezli ocenění Grand Prix. Těžké časy komunismu Nové období rodinného impéria se začalo psát dnem 28. 10. 1945, kdy v plat- nost vešel státní znárodňovací dekret prezidenta Beneše číslo 100 a nad rodinnými irmami se po letech prosperity stáhla temná mračna. V Nižboru byla veškerá broušená či jinak zušlechtěná produkce označena za poslední přežitek buržoazie a zrušena. Výroba se zaměřila na kyvety – hranaté nádoby podobné akváriím určené pro zdravotnictví – a skleně- né nočníky. Pohnutá sortimentní historie jako by přesně odpovídala totalitní bezmoci, v níž se sklárny dlou- Antonín Rückl v historické vzorkové prodejně BE YOURSELF 75

hých čtyřicet let poté nacházely. V šedesátých le- tech státní aparát ve sklářské produkci spatřil výhodný zdroj inancí a rozhodl se na Křivoklátsku vystavět zcela novou brusírnu, aby z vývozu pro- duktů do zahraničí mohl maximálně pro itovat. Hořkosladký návrat Po dlouhém čase v odloučení konečně při- šel rok 1989 a s ním i mnohá očekávání, z revoluční euforie ale rodinu Rücklů rychle vytrhla zamítnutá restituč- ní žádost, takže jedinou mož- ností, jak sklárnu navrátit do rukou majitelů, zůstala jeho koupě. „Tatínek mi kladl na srdce, ať si koupi dobře rozmyslím, protože nejde pouze o sklárnu jako tako- vou, ale také o péči a závazek vůči sklářům a jejich rodinám, které k tomu neoddělitelně patří,“ vzpomí- ná na polistopadové události pokračovatel tradice rodu a pravnuk prvního z majitelů Jiří Rückl, kterého ke sklářství přitáhly nejen geny, ale i vzdělání ve sklářských technologiích. Nižbor- skou sklárnu v roce 1992 získal od státu za třicet pět milionů korun a první renova- ce mohly začít. Zásadní změny přináší sklárně rok 2017. Se vstupem investora a mecenáše českých značek Martina Wichterle- ho má po staletí budované řemeslo příležitost zazářit také na poli současného designu. Nová kolekce pod vedením uměleckého ředitele Rony- ho Plesla vzdává hold tradici českého sklářství a ikonám české historie. Bere si to nejlepší ze sklářských postupů prověřených staletími a po- souvá je na další úroveň. Historické dekory z ro- dinného archivu tak ožívají v krajinách moderních tvarů a pastelo- vých odstínů a vyprávějí příběh dávného sklář- ského rodu Rücklů, kte- rý u nás nemá obdoby. Tavení skla představuje první krok sklářské výroby. Základní surovinou je mimořádně čistý křemenný písek těžený v Če- chách. Jedinečné vlastnosti křišťálu pak vytváří celá řada přísad, jejichž složení zajistí jeho ideální transparentnost a vysoký lom světla. Barevné sklo je taveno podle starých receptur, díky kterým se sklář- ská surovina zbarví do unikát- ních a neopakovatelných od- stínů – jako je pro Rückla tolik charakteristická růžová či ele- gantní tmavě hnědá, tzv. cigar. Tavení skla Dřevěné formy Již po řadu generací Rückl používá při foukání křišťálu dřevěné formy. Každý kus je pečlivě vybírán z kvalitní- ho tvrdého dřeva, převážně buku a hrušky. Mohutné kmeny, s úzkými letokruhy, představují ideální materi- ál pro sklářskou formu. Díky mistrné řemeslné práci se dřevem vzniká unikátní nástroj pro následnou výrobu na sklářské huti. Žhavé sklo o teplotě 1 200 stupňů při náročném procesu ručního foukaní pak formu po- stupně vypaluje. Aby byl zaručen dokonalý tvar finál- ního výrobku, je proto třeba tyto dřevěné formy neu- stále obnovovat. BE YOURSELF 76

Martin Wichterle přivedl do Nižboru nejen Ronyho Plesla, ale také Josefa Pleskota, který povede rekonstrukci skláren – ty se tak mo- hou stát vyhledávaným a atraktivním turis- tickým cílem, kde si v návštěvnické peci bude možno staleté řemeslo i vyzkoušet. V podstatě znovuzrozená značka Rückl již sbírá první úspěchy – v roce 2017 to byl titul Výrobce roku v rámci prestižní výroční ceny Czech Grand Design. Obrovský úspěch zaznamenala značka také na Design- bloku 2017, kde dominovala v kategorii Nejlepší nový produkt a stala se i absolut- ním Grand vítězem Designbloku. V pražské Železné ulici byl již v loňském roce otevřen jedinečný obchod Rückl Flagship Store jako vlajková loď nižborské sklárny, v níž se mo- derní současný design snoubí s tra- dičním řemeslným mis- trovstvím sklářů i legen- dárními historickými vý- robky, které zdobí mnohé světové sbírky, včetně té britské královské. Rückl se zasazuje o renesanci čes- kého broušeného křišťálu a před- stavuje vrchol tohoto tradičního řemesla. Sklářská surovina se pod rukama nižborských mistrů brusi- čů přetváří v dokonalý produkt. Rückl je charakteristický mimořád- ně ostrým řezem, jehož přesnost provedení je okamžitě rozpozna- telná. Také technika ruční malby, kdy jsou vysoký smalt či zlacení na křišťál pečlivě nanášeny štět- cem, představuje další mistrovský um, který dodává výrobkům Rückl nezaměnitelný charakter. Ruční brus a malování Foukané sklo Ruční foukání skla je náročná, ale staletími prověřená metoda výroby křišťálu, která se ve sklárně Rückl dědí z generace na generaci. Každá sklenice, váza nebo šperkovnice je tedy jedinečná a obsahuje dotek opravdových mistrů sklářského řemesla. Koruna pro britskou královnu a nejen pro ni BE YOURSELF 77

Machu Picchu UNIKÁTNÍ EXPEDICE Vítejte na palubě! Soukromý speciál značky Boeing opouští privátní terminál pražského Letiště Václava Havla a míří vstříc 26 dnům nádherného dobrodružství s deseti zastávkami na úžasných místech naší planety. Ochotný a milý personál letadla, přestavěného z běžné kon igurace na speciál se čtyřiašedesáti místy ve standardu business třídy, vám servíruje první z nekonečné řady vašich oblíbených drinků a vy poznáváte, že pobyt ve vzduchu bude v tomto případě oázou klidu, pohodlí a dokonalého servisu. Vaše Cesta kolem světa letadlem 2019 právě začíná. Je tomu již sedm let, co odstartovala první Cesta kolem světa soukromým letadlem z České repub- liky. Od té doby se každý rok vydáváme na cestu více či méně nepoznanými místy naší krásné planety. V roce 2019 začínáme jako vždy v Karibiku, tento- krát však na souostroví Turks & Caicos, které patří k těm nejexkluzivnějším a přitom nepoznaným des- tinacím v oblasti. NA KŘÍDLECH LUXUSU Petr Simon archiv a Shutterstock.com BE YOURSELF 78

PERU A ARGENTINA Další zastávka je prvním z vrcholů letošní cesty. Peru a jeho magické Machu Picchu. Největší archeologický objev dvacátého století na západní polokouli je po právu považován za jeden z ikonických symbolů Latinské Ameriky. Vydáme se k němu na palubě krásného a luxusního vlaku a vychutnáme si tak toto magické místo opravdu na úrovni. Zůstáváme na jiho- americkém kontinentu a přelétáme do Buenos Aires. Vyslovíme-li kouzelné jméno Buenos Aires, musíme dodat jed- ním dechem tango. Právě zde se v před- městských tančírnách zrodil tento sen- suální tanec, symbol Argentiny. Čeká nás prohlídka tohoto pulzujícího města i skvělý argentinský steak doprovázený temperamentním tangem i místním do- konalým červeným vínem. Jedním z míst, kam se s naší cestou pravidelně a rádi vracíme, je Velikonoční ostrov. POLYNÉSIE Rapa Nui – fantazii jitřící kousíček souše v nekonečném prostoru oceánu. Polynéská kultura, jež se vyvíjela v naprosté izolaci po dlouhá staletí a které příroda nenastavila zrovna vlídnou tvář, zde dosáhla nevídaných civilizačních vrcholů: světoznámé jsou sochy moai, probodávající svými upřenými pohledy z korálových očí vnitrozemí ostrova, svatyně ahu s nastoupenými řa- dami moai, a vrchol civilizačního vývoje Polynésie – dosud nerozluštěné písmo rongo rongo na vzácných dřevěných tabulkách. A právě v Polynésii zůstáváme i s naší další zastávkou – jen přidáme kouzelné slovo Francouzská. MELANÉSIE A MELBOURNE Je-li někde na světě ráj jižních moří, je to právě zde! Smaragdově zelený ostrov ve tvaru srdce, roman- ticky pojmenovaný jako žlutá ještěrka (tahitsky mo’ore’a), je obklopen tyrkysovou lagunou s úchvatným podmořským životem. Po odpočinku na nádherných plážích a sledování podmořských krás okénkem v podlaze našich vodních vil, pokra- čujeme dál – tentokrát do oblasti tichomořské di- vočiny Melanésie.Vanuatu, to jsou nespoutané přírodní síly, šamanská magie, barvité folklórní tradice a hrozivá krása panenské přírody. Ostrovy, kde se stále můžeme vžít do objevitelských pocitů prvých cestovatelů a zažít onen rozechvělý pocit při vstupu do neznáma. Pro tuto chvíli však již opouštíme fascinující kouzlo odlehlých přírodních scenérií a vydáváme se pro změnu do moderní metropole Austrálie. Melbourne se dnes pyšní příz- viskem hlavního města kultury a sportu celé Aus- trálie. Nikde u protinožců není soustředěno více galerií, divadel, knihoven a uměleckých čtvrtí, ni- kde nepotkáváme tolik pouličních umělců a nikde neprobíhá tolik kulturních festivalů. Naše letadlo opět stoupá k výšinám a přistává v Bruneji. 1 2 3 Folklor ostrovního státuVanuatu Melbourne Vodní vily Ostrov Moorea Sochy moai na ostrově Rapa Nui Cesta kolem světa soukromým letadlem pro rok 2019 BE YOURSELF 79

Tomáš Cikán se svým týmem dokáže připravovatneuvěřitelná cestovatelská menu, o tom přesvědčuje již dlouhá léta. Pro příští rok přichází s unikátem, který tu ještě nebyl. Petr Simon Jakub Hněvkovský a archiv Takhle tedy vypadá Cesta kolem světa soukromým letadlem pro rok 2019. Líbí se vám a chtěli byste letět s námi? V tom případě vás bohužel musíme zklamat, neboť zájem o tuto cestu byl vyšší než počet míst v našem private jetu. Na druhou stranu máme i zprávu dobrou, a to, že v roce 2020 se naše letadlo na Cestu kolem světa vydá opět. Už teď vám můžeme slíbit, že trasa expedice bude opět unikátní a velmi zajímavá a přine- se zase něco nového a nepoznaného. A abychom nebyli jen takto obecní, zmíníme, že v roce 2020 budeme historicky prvním českým letadlem, které přistane na ostrově Guam v pacifickém souostroví Mariany a poprvé také navštívíme exotické a vzdálené Macao. Ne- chceme samozřejmě prozrazovat příliš, ale vězte, že po dlouhé době a na přání mnoha našich klientů se Cesta kolem světa vrátí také na Nový Zéland. Kompletní trasu Cesty ko- lem světa pro rok 2020 zveřejníme v průběhu ledna příštího roku a vy se ji samozřejmě dozvíte na webu www.cestykolemsveta.cz. Tomáš Růžička, ESO travel Cesta kolem světa 2020 BORNEO A KAMBODŽA Malý, spořádaný a vesměs luxusní sultanát na severním pobřeží Bornea nepatří k hlavním turistickým lákadlům jihovýchodní Asie. Mezi světoběžníky často panuje obava, že je tu jaksi příliš klidno a že by tu mohla být dokonce nuda. Ale vždyť malá chvilka odpočinku a relaxu je dnes v onom roz- bouřeném světě to, co musíme jinde často pracně hledat. A Brunej má rozhodně co nabídnout! Letí- me dál a vítá nás Kambodža. Na téma Angkoru – největšího sakrálního komplexu na světě – byly již popsány miliony stran s desetitisíci nákresů a maleb. Počet fotografií jde zřejmě do miliard. Žádný popis ani vyobrazení ale nezprostředkuje bezprostřední zážitek z areálu, jemuž není na světě rovno. Co tedy dodat? Jediné slovo: Angkor! Zdá se to neuvěřitelné, ale blížíme se do cíle naší cesty. DOMOV BOHŮ V Indii se říká, že sám Bůh si vybral Kéralu jako svůj vlastní domov. Sice není jasné, o kterého boha z těch tří stovek miliónů indických božstev se přes- ně jedná, jisté je jedno. Bůh si vybral dobře! 5 4 Brunej Tradiční hausbót Angkor BE YOURSELF 80

Pro rok 2019 jste připravili dvě exkluzivní nabídky zájezdů s českým průvodcem – můžete je představit? Co mohou vaši klienti očekávat? V roce 2019 padla naše volba na zdánlivě po- dobné, ale přitom od sebe ty nejvzdálenější možné destinace. Připravili jsme dvě cestovatel- ské lahůdky, které jsou snem mnoha našich klientů a obecně všech cestovatelů a tak trochu dobrodruhů. Jedná se o lednovou výpravu na Antarktidu s českým průvodcem a červenco- vou návštěvu severního pólu na palubě největší- ho atomového ledoborce světa. Během pouhých 6 měsíců od sebe se s námi mohou klienti vydat k oběma zemským pólům. Unikátní výpravy do Arktidy a Antarktidy se od sebe v mnohém liší, ale společnou mají garantovanou nejvyšší možnou kvalitu služeb cestovní kanceláře ESO travel. Plavba na severní pól je zajištěna na palubě ruského atomového ledoborce, který je vybaven dvěma jadernými reaktory. Proč padla volba právě na tyto dvě velmi unikátní destinace? Klienti naší společnosti jsou nároční cestovate- lé, kteří chtějí poznávat svět na úrovni. Za 24 let naší existence už s námi procestovali takřka celou planetu a právě nyní je ten správný čas na speciality tohoto typu, nebo, chcete-li, třeš- ničky na dortu. Kromě naší exkluzivní Cesty kolem světa soukromým letadlem jsme tak chtě- li nabídnout i tyto výjimečné zájezdy do nepo- znaných končin polárních oblastí. Vím, že ze zásady jezdíte s klienty do míst, která znáte. Byl jste na severním pólu a v Antarktidě? Co je vám bližší a proč? Prvním individuálním klientům jsme zprostřed- kovali návštěvu Antarktidy již v roce 2002. Teh- dy klienti pluli tři dny nejbouřlivějším oceánem světa od chilských břehů přes Drakeův průliv, než se dostali k pobřeží Antarktidy, a po ukon- čení poznávací části je opět čekala plavba zpět. Dnes již je součástí našich zájezdů pohodlný přelet speciálně upraveným letadlem z Jižní Ameriky na chilskou antarktickou základnu, odkud startují naše výpravy. Plavby ledoborcem na severní pól nabízíme od roku 2008, v posled- ních letech se plavíme každý druhý rok s čes- kým průvodcem. Každý z těchto dvou zájezdů má tak silnou (až mrazící) atmosféru, že bych rozhodně neurčil, který je mi bližší. DVA SVĚTOVÉ PÓLY V JEDNOM ROCE BE YOURSELF 81

aprosto výjimečný je objekt z hlediska lokality. Nachází se jen třicet metrů od kabinkové lanovky skiresortu Černá hora, který je dále propojen s areály Janské Láz- ně, Pec pod Sněžkou, Velká Úpa, Černý Důl a Svo- boda nad Úpou. Tím, že je Villa Central umístěna jen pár kroků od lanovky, umožňuje uživatelům takzvaný SKI-IN, SKI-OUT, tedy že s lyžemi vjede- te na svah přímo z domu a naopak. „Skiareál neu- stále roste a hojně se investuje do vybavení. Tento rok zahájí sezonu mezi prvními v republice, jelikož má velice kvalitní techniku na zasněžování i dosta- tečně široký personál. V současnosti má skiareál až čtyřicet čtyři kilometrů sjezdovek a padesát pět kilometrů běžeckých tratí jen v okolí Černé hory, což sportovci určitě ocení – skiareál je hodnocen jako jeden z nejlepších v ČR,“ říká vedoucí projek- tu Villa Central Jan Hevessy. Hned z několika důvodů se nejedná o obyčejnou stavbu. Kromě lokality je její největší devízou zajímavé řešení interiérů a celková architektura. „Spolupracovali jsme s architekty Karlem Schmie- dem mladším a starším, kteří jsou z Královehra- deckého kraje a velmi dobře znají vysokohorské prostředí. Tematicky jim byl projekt blízký – je něco jiného navrhovat bytový dům ve městě a něco jiného apartmánový dům na horách určený k ak- tivnímu odpočinku a rekreaci. Vnitřní dispozice a interiér navrhovala architektka Kateřina Tomáš- ková. Přestože dům pracuje s moderními prvky, jeho materiálové řešení a detaily navazují na tra- diční design stávajících objektů. Nechybí ani dřevě- ný obklad typický pro moderní horskou architek- turu. I stavební irma, se kterou projekt vytváříme, se specializuje na stavby například v Krkonoších, Peci pod Sněžkou nebo právě v Janských Lázních.“ Individuální přístup Stavba byla zahájena v dubnu tohoto roku. „Tro- chu nám dalo zabrat založení stavby, která je ve svahu, což vyžadovalo řádnou péči. Vykopali a od- vezli jsme téměř pět set tater zeminy. Hotový je fakticky celý skelet, tedy hrubá stavba včetně stře- chy. Do konce roku bychom chtěli nainstalovat okna tak, abychom byli schopni některé profese dodělávat i přes zimu. Objekt je speci ický i v tom, že v něm neexistuje konvenční vytápění, je připo- jen na parovod, to je úžasné pro budoucí uživate- le. Tento typ vytápění nevyžaduje žádnou obslu- hu,“ podotýká Jan Hevessy. Nejedná se o masový projekt s desítkami apartmánů. Naopak, ve Ville Central bude k dis- pozici pouze jedenáct apartmánů a vybírat si bu- dou moci klienti ze tří typů interiérů – klasik, INTIMITA v centru dění Jan Hevessy se kromě správy vlastních rodinných investic profesně věnuje převážně poradenství v oblasti rodinných irem. Ať už v rámci jejich rozvoje, nebo pomoci v řešení patových situací mezi akcionáři či společníky. V současné době však v centru jeho zájmů iguruje i projekt z úplně jiného odvětví. V malebném lázeňském městečku Janské Lázně totiž vzniká luxusní horský apartmánový komplex Villa Central. Adam Mašek Ondřej Szollos, vizualizace Villa Central N BE YOURSELF 82

klasik plus a takzvaný individuál. „V rámci inte- riéru klasik plus si klient může vybírat, jakou chce například podlahu či dlaždice a podobné záleži- tosti. V individuálu už jde vyloženě o osobní pří- stup, kdy se klient může sejít s naší architektkou a navrhnout interiér apartmánu tak, jak by mu vyhovoval s ohledem na budoucí využití, což se pochopitelně pojí s volbou, zdali bude chtít majitel horský apartmán pro sebe, nebo ho spíše pronají- mat. Vybrané apartmány pak mají lodžii, terasu nebo balkon. Villa Central je typická velkými páso- vými okny, takže když sedíte v apartmánu na se- dačce, otevře se vám výhled do místní krajiny.“ Výhoda koupě a následného pronajímání apartmá- nů tkví v kapacitách Janských Lázní. Ty jsou totiž v zimních měsících fakticky plné. „Město a místní podnikatelé navíc dobře pracují i s dalšími ročními obdobími, jako je jaro nebo léto. Lokalita je ideální pro horské túry pěšky i na kolech. Lanovka vás může vyvézt takřka až na vrchol Černé hory, kde se dá následně procházet po horských štítech, a vydat se můžete i na oblíbenou stezku Korunami stromů. Z vlastní zkušenosti vím, že je to opravdu nádhera. Ideální pro rodiny s dětmi,“ dodává Jan Hevessy. Maximální pohodlí a funkčnost Přestože jsou z Villy Central všechny vymože- nosti Janských Lázní takřka na dosah ruky, vel- kou výhodou je klid. Město je lázeňské a z toho vyplývá, že se snaží poskytnout lidem spíše pohodlí a soukromí. „Je tu více intimní prostředí než například ve Špindlerově Mlýně, kde se cílí právě na zábavu. V Janských Lázních nejde tolik o noční život jako spíše o sportovní vyžití a pra- vou rekreaci. V létě na kola, v zimě zase na lyže či snowboard. Pro milovníky golfu je zde hřiště Mladé Buky, které je ve vzdálenosti devět kilome- trů od centra Janských Lázní. A vzhledem k tomu, že jsou ve městě státní lázně a bazén, je místo skvělé i pro wellness a aktivní odpočinek.“ Při návrhu stavby Villy Central se myslelo kro- mě pohodlí i na funkčnost a detaily. Například když do garáží vjedete s velkým SUV, není třeba sundávat box na lyže. „V samotných garážích se pak nachází speciální prostory s uzamykatel- nou roletou, kam se dají uložit lyže nebo kola, což je velmi praktické. Odkládací trny na lyžáky, boty nebo oblečení jsou vyhřívané radiátorem, takže se nemůže stát, že byste ráno přišli a zjistili, že máte věci ještě mokré. V plánech objektu jsou dokonce i parkovací místa s přípravou pro dobíje- cí stanici pro elektromobily. Chceme myslet na budoucnost. S tím souvisí i využití moderních technologií a aplikací v rámci chytrých domác- ností. V praxi by to znamenalo, že pokud vyjedu například z Prahy, zvolím si přes mobil teplotu, na kterou se má apartmán vytopit, a přijedu rov- nou do tepla.“ Ani název komplexu horských apartmánů není zcela náhodný. „Nad tím jsme přemýšleli para- doxně poměrně dlouho. Nakonec nás napadla Villa Central ze dvou důvodů. Villa Central v sobě nese emoce i racionalitu. Slovo Villa má reprezen- tovat ono soukromí a komorní atmosféru, která je obecně pro vilové domy typická. Je to místo, kde se cítíte dobře. Slovo Central pak logicky odkazuje na lokalitu – z našich apartmánů je to kousek do města i na lanovku, jde tedy o jakési centrum dění. Osobní přístup podtrhává i naše logo. Neby- lo totiž vytvořeno vyloženě v designovém studiu, jde o rukopis výtvarnice Magdy Hánové,“ uzavírá Jan Hevessy. Při stavbě Villy Central se myslelo kromě pohodlí i na funkčnost a detaily. BE YOURSELF 83

MANDARIN ORIENTAL PRAGUE Obklopen historickými památkami a věžemi Prahy nabízí pětihvězdičkový hotel moderní prostředí v budově bývalého kláštera, staré několik staletí. Je historický, je inspirující, je jedinečný. Pro soukromé i iremní akce na úrovni jako stvořený. Valerie Saara Jakub Hněvkovský a archiv BE YOURSELF 84

istorický genius loci se tu pojí s moder- ním designem, což propůjčuje devětade- vadesáti pokojům a apartmá neopako- vatelný půvab a eleganci. A má co nabídnout, i pokud jde o restaurace a služby. Dom Pérignon menu Gastronomickým srdcem hotelu je kuchyně Spices restaurace a baru, které vládne šé ku- chař Stephen Senewiratne. Právě on je tvůr- cem jedinečné kombinace asijské kuchyně s exkluzivním francouzským šampaňským, které se snoubí v nezapomenutelné degus- tační menu Dom Pérignon. Tato proslulá značka šampaňského propůjčila jméno nejen menu, ale i samotným prostorám, v nichž vám menu budou servírovat v jedinečné har- monii s Dom Pérignon Vintages 2009, 2005 a 2000. Rukopis gastronomického mága ze Srí Lanky je charakteristický vášní pro autentické chutě regionálních asijských specialit v moderním ladění. Mezi nimi nemůže chybět typické kari, hovězí rendang ani speciality připravované přímo u stolu před hosty. Nově rekonstruovaný historický sklep Dom Pérignon P2 s kapacitou dvacet osob je ideál- ním místem pro setkávání a večeře. Je dílem britského designového studia Black Sheep, jehož cit respektuje v nádherných klenutých stropech, tlumených barvách, nevtíravém osvětlení i materiálech, jimž dominují dřevo, kov, kůže a mramor, někdejší klid dominikán- ského kláštera 17. století. Vše elegantně do- plňuje venkovní terasa na dlážděném dvoře. Luxusní spa v kapli Mandarin Oriental je víc než jen hotel. Podzem- ním průchodem projdete k hotelovým lázním, skrytým ve dvou patrech někdejší renesanční kaple. Je to místo, které si zamilujete. Skleněnou podlahu obklopují nasvícené zbytky zdí, které byly odkryty během rekonstrukce objektu. Sedm neopakovatelných místností včetně dvou apartmá pro páry vám dává absolutní pocit soukromí, lu- xusní lázeňské produkty vyvinuté pro hotel spo- lečností Aromatherapy Associates pak nabídnou jedinečnou relaxaci tradičními postupy, které tvoří rituál. Ať již zvolíte masáže, vodoléčebné procedury, parní sprchy či aromaterapii, vždy budete hýčkáni personálem, který se vám bude věnovat s dokonalou znalostí tradičních léčeb- ných postupů asijské kultury. „Hotel Mandarin Oriental je jedinečným místem s atmosférou, kterou nikde jinde nezažijete, s úrovní, která sluší úspěš- ným, a službami, které oceníte,“ říká Director of Marketing & Commerce Katarína Dvořáková, která je schopna se svým týmem vyjít vstříc těm nejná- ročnějším požadavkům. Ostatně, jsou na to zvyklí, concierge služby hotelu jsou hodnoceny jako jedny z nejlep- ších v Praze. Osobní pozvání H BE YOURSELF 85

Významného rozšíření kapacity o šest- náct nových a nadstandardně vybave- ných pokojů se dočkal lázeňský resort Maria Spa. Ten je součástí unikátního histo- rického lázeňského komplexu Nové Lázně a Centrální Lázně, který je jedním z nejzacho- valejších skvostů lázeňské architektury v Čes- ké republice. Nejenže je zaměřený na využití přírodních zdrojů, ale zároveň je držitelem jednoho významného prvenství – právě zde bylo první místo v Evropě, kde se začalo léčit účinky přírodní rašeliny. „Maria Spa jsou také místem vývěru přírodního CO 2 Mariina plynu, podle kterého město nese i svůj název. Zárukou neopakovatelného zážitku v historickém ambi- ente jedné z nejstarších budov Mariánských Lázní je komfortní ubytování v šestatřiceti lu- xusních pokojích a unikátní lázeňský komplex s jedinečnými procedurami,“ říká obchodní a marketingová ředitelka společnosti Léčebné lázně Mariánské Lázně Patricie Irlveková. Pokoje jsou vybaveny elegantním nábytkem, klimatizací, minibarem, trezorem, kabelovou televizí s LED obrazovkou a prostornou kou- pelnou. Jejich hlavní předností jsou však pře- devším rozlehlé terasy nabízející velkolepý výhled do okolního parku, kde si mohou hosté dopřát buď relaxaci a grilování, nebo venkov- ní fitness centrum. Obdivovat mohou také Mariin pavilonek, ve kterém se právě zmíněný unikátní přírodní plyn ukrývá. Přestože pro mnohé může znít využití oxidu uhličitého v lázeňství podivně, jedná se o nejefektivnější a nejznámější procedury Mariánských Lázní. „Zdejší prameny jsou proslulé, mnohem větší léčebná síla ale leží právě v Mariině plynu. Pouze v místních léčebných resortech je možné vyzkoušet takové typy procedur, jako jsou ply- nové injekce, suché plynové obálky či Mariino plynové jezírko.“ Tradice a luxus Resort Maria Spa ovšem není jediným hote- lem spadajícím do komplexu Léčebných lázní Mariánské Lázně, který své hosty ubytuje v novém. Zdařilá rekonstrukce pokojů pro- TRADIČNÍ LÁZEŇSTVÍ V NOVÉM HÁVU Adam Mašek archiv Léčebné lázně Mariánské Lázně a.s. Podzim je obdobím, které bývá pro Mariánské Lázně tím nejkrásnějším v roce. Léčebné resorty v Mariánských Lázních do něj vstupují s celou řadou novinek. Ani letos tomu nebylo jinak… BE YOURSELF 86

běhla i v hotelu Hvězda. Premium pokoje v moderně elegantním designu se stylovými koupelnami nabídnou hostům více komfortu, péče i zábavy pod jednou střechou. Přímo v hotelu se nachází restaurace, ordinace léka- řů, léčebné oddělení, Aqua wellness centrum s bazénem, dvěma saunami, parní lázní, tepi- dariem a solnou jeskyní. „Celkem sedmdesát devět pokojů hotelu Hvěz- da se dočkalo zvýšení komfortu z kategorie Superior Plus do kategorie Premium. Resort tak nabízí interiéry odpovídající současným trendům, avšak nezapomíná na svou historic- kou unikátnost. V každém hotelovém pokoji jsou také podlahy bez koberců a postele mají hypoalergenní matrace, díky čemuž naprosto vyhovují potřebám klientů potýkajících se s alergiemi. Součástí vybavení pokoje je i kli- matizace s možností upravit teplotu přesně dle požadavků a přání každého jednotlivého hos- ta,“ popisuje Patricie Irlveková. Relaxace i pohyb moderně Zajímavé možnosti relaxace i zdravotního pohybu nabídne od hlavní sezony 2019 také oblíbený hotel Svoboda. V něm probíhá od 1. října 2018 do 9. května 2019 rozsáhlá rekonstrukce, která jej uvede mimo provoz, stejně jako komplexy Margareta a Palladio. Od května však bude resort znovu slavnostně otevřen a všichni jeho klienti si budou moci užít zcela novou wellness část se stylově řeše- ným interiérem, moderním bazénem, saunou, párou, whirlpoolem i relaxačními lehátky. Ostatně novým interiérem se bude pyšnit celý hotel, který bude v provozu celoročně s obno- vením vánočních a silvestrovských pobytů, a to již pro sezonu 2019/2020. „Hotelový komplex Svoboda leží v lesoparku vzdáleném pouhých dvě stě metrů od lázeňské kolonády, díky čemuž je ideální volbou pro klienty hleda- jící procedury z přírodních zdrojů,“ uzavírá Patricie Irlveková. Tradice a kvalita Léčebné lázně Mariánské Lázně a.s. jsou státem uznané lázně s dlouhole- tou léčebnou tradicí a erudicí profesio- nálního lékařského týmu. Důkazem vysoké kvality poskytované lázeňské léčby a služeb v celosvětovém měřítku může být i skutečnost, že lázně letos obhájily prestižní certifikaci meziná- rodního spa standardu, kterou uděluje německý TÜV Rheinland. V České republice jsou dlouhodobě nejefektivnější lázeňskou společností s dynamickým rozvojem. Do portfo- lia společnosti patří devět historicky unikátních lázeňských hotelů s devíti sty dvaceti pokoji, mariánskolázeň- ská kolonáda, tenisové kurty a další objekty. Společnost je nejproduktiv- nějším členem největšího meziná- rodního lázeňského řetězce v Evropě Danubius Hotels Group, který je s počtem čtyřicet tři hotelů v pěti zemích lídrem na evropském trhu lázeňství. NA SLATINNÉ ZÁBALY Jedním ze základních přírodních zdrojů v Mariánských Lázních je i slatina. Právě slatinné procedury, které jsou významnou součástí klasické lázeňské léčby při problémech pohybového aparátu, mohou klienti vyzkoušet ve zcela novém prostředí hotelu Nové Lázně.Také on se v průběhu letošních letních měsíců dočkal rozsáhlé a velmi zdařilé rekonstrukce vnitřních prostor, které nyní dokáží splnit požadavky nejnáročnějších hostů. BE YOURSELF 87

Oblast, které se věnujete, je úzce expertní. Jak jste se k ní dostala? Provozovala jsem dva kosmetické salony, a pro- tože jsem se snažila mít je na špičkové úrovni, dostala jsem se díky kamarádce a několika spřá- teleným doktorům k lékařské kosmetice. To jsou tak fantastické věci, že jsem se jim nakonec za- čala věnovat naplno. Ještě v Rusku? Kdepak, já jsem tady už pětatřicet let, všechny nápady vznikly tady, ale opírají se o zkušenosti lékařů, kteří se podobné oblasti věnují na špič- kové úrovni už přes dvacet let v Rusku. To je záruka kvality, protože absolutní špičkou je vý- chod, vedle Ruska především Korea. Skutečně? Ano, protože tam existuje státní program podpo- ry, díky němuž každá dívka v osmnácti letech dostane od státu příspěvek ve výši dva a půl tisí- ce eur na kosmetický zákrok. Jejich frustrací jsou totiž typické velmi úzké oči. Tenhle program nastartoval kosmetický byznys v Koreji neuvěři- telným způsobem, najdete tam ulice, na nichž jsou desítky klinik o dvaceti patrech, na každém patře operační sál a všechny jsou neustále v per- manenci. Což vedlo i k tomu, že Korea představu- je špičku, pokud jde o materiály a postupy. Celý svět se tam jezdí učit i léčit. Takže dnes zásobujete kliniky kosmetické chirurgie a školíte špičkové české chirurgy… Ano, přivážíme ten nejkvalitnější spotřební ma- teriál, například nitě, výplně… To jsou věci, které bez školení neprodáte, provozujeme proto mezi- národní školicí centrum, jednou za rok pořádá- me v Praze velkou mezinárodní konferenci, prá- vě inišujeme přípravy té letošní, několikrát za rok odborné semináře. Ale tu největší příleži- tost vidím v oblasti neinvazivní lékařské kosme- tiky. V Česku je pro to ohromný prostor. V čem je tahle kosmetika jiná? Je vyvinutá v laboratořích pro lékařské účely, její složení je takové, aby co nejlépe odpovídalo po- třebám regenerace například po operacích plas- tické a kosmetické chirurgie. Tím je výjimečná. Je to kosmetika určená profesionálům, s atestací nejvyšší úrovně, s certi ikací pro prodej v lékár- nách. Ty ovšem nemají pro tento typ produktů odpovídající servis a prodejní síť, proto se tomu věnujeme my. Troufám si říct, že spolupracuje- me až na výjimky se všemi klinikami v Česku a na Slovensku, expandujeme ale do Maďarska a Německa, připravujeme Maltu. Takže za vaší kosmetikou musím do salonů? Nejen. My spolupracujeme přímo s výrobci, s těmi nejlepšími. Patří mezi ně špičkové americké, fran- couzské a španělské laboratoře, mnohé z nich si najímají světové kosmetické irmy. Každý výrobce má řadu pro profesionální použití, ale také pro domácí. Z jednoho prostého důvodu – když jednou za čas v salonu nebo na klinice použijete určitý přípravek, s určitým složením a efektem, je dobré to podpořit i v mezidobí. Není efektivní použít na klinice vysoce účinnou kosmetiku a doma pak něco zcela jiného, účinek se snižuje. Existují nějaké trendy produkty? Peptidy. Zpočátku se jim moc nevěřilo, byly brá- ny jako jeden z dalších marketingových tahů, ale lékařské výzkumy a testy ukazují, že jde o vyso- ce funkční metodu péče o kůži. Zjednodušeně řečeno, peptidy jsou látky fungující jako signální molekuly na buněčné úrovni. Rozpoznají pro- blém buňky a zařídí opravu. Díky nim je možno v jednotlivých přípravcích vytvořit taková funkční schémata, že cíleně řešíte problémy podle typu kůže a její potřeby. Jako by si pleť sama řekla, co potřebuje. To je naprosto výji- mečný koncept. Je známý již od začátku tisícile- tí, prosazuje se výrazně až v posledních letech. Krémy s peptidy jsou takovou typickou ukázkou produktů pro domácí použití, uplatní se v péči o vlasy, obličej i tělo. Nabízejí je dnes všechny irmy, ale kvalita je samozřejmě různá, u někte- rých je to stále jen marketingový tah. Medicín- ská kosmetika je v tomto ohledu vysoce důvěry- hodná. Jiným příkladem jsou injekce, které do- káží likvidovat cíleně a lokálně tukové tkáně, léčí strie a jizvy. To už je ovšem produkt pro profesionální použití. Enzymy běžně se vysky- tující v těle, tedy přípravek na přírodní bázi, s vysokou účinností. Provozujete školicí centrum, prodáváte klini- kám a studiím, pro konečné spotřebitele máte e-shop… Neuvažujete o vlastní klinice, o kamenných obchodech? Plánů do budoucna máme řadu a klinika je někde mezi nimi jako takové završení našich služeb, ale přiznávám, že to není priorita. Připravujeme i program, v němž bychom mohli pomáhat lidem, kteří si tuto péči nemohou dovolit, ale přitom by ji potřebovali. Cílem je především propagovat kvalitní medicínskou kosmetiku i pro domácí použití, e-shop se ukazuje jako velmi efektivní nástroj. Máme i vlastní produkty, které vyrábíme v nejlepších španělských laboratořích. Kosmetic- ká chirurgie bez skalpelu je trendem. KDYŽ SI PLEŤ MŮŽE ŘÍCT International Medical Expert. Tři slova, za nimiž je více než dvacet let zkušeností a přístup k tomu nejkvalitnějšímu, co je ve světě medicínské kosmetiky k mání. Když to sečtete, vyjde vám i takový výsledek, že prodeje prestižní americké značky HydroPeptide v Česku jsou druhé nejvyšší v celosvětovém měřítku. Výrobce, který původně značku vůbec nechtěl dostat na evropský trh, už se společností International Medical Expert a Larisou Mikitovou, koordinátorkou vzdělávacích programů, připravuje strategii evropské expanze. Petr Karban archiv BE YOURSELF 88

Spolupracujeme přímo s výrobci, s těmi nejlepšími. Patří mezi ně špičkové americké, francouzské a španělské laboratoře, mnohé z nich si najímají světové kosmetické irmy. BE YOURSELF 89

Jaké prostory může útvar Kolejí a menz UK (KaM UK) nabídnout klientům? Je to například Studentský klub v Celetné v nád- herných sklepních prostorách Karolina, jehož sou- částí je i pódium a audiotechnika. Kromě student- ských akcí zde můžeme pořádat rovněž soukromé akce pro naše partnery i zájemce z řad veřejnosti. Studentské akce vznikají většinou přímo ze stu- dentské iniciativy, ať už se jedná o koncert kapely, nebo divadelní představení. Podobný charakter mají většinou i akce pořádané přímo KaM UK. Je to vyloženě klubová záležitost, která má svoji speci- ickou, charakteristickou klubovou atmosféru. Poněkud reprezentativnějším prostorem je pak kavárna U Rotlevů, která také spadá pod KaM UK. Nachází se též v areálu Karolina, v podstatě na spojnici mezi Václavským a Staroměstským náměstím v Kamzíkově ulici. Naše kavárna je ideál- ním místem pro důležitá obchodní jednání, schůz- ku s významným hostem nebo když chcete potěšit svou partnerku či partnera. Prostory jsou opravdu na úrovni. I studenti je často využívají, pokud chtějí jen strávit chvilku četbou nebo studiem, součástí kavárny je totiž také knihovna. Její tituly tvoří kni- hy nakladatelství Karolinum, které spadá pod Uni- verzitu Karlovu. Nabízíte kromě účelových a reprezentativ- ních prostor i cateringové služby? Rauty provozujeme prostřednictvím střediska cateringu. Aktuálně sídlí na menze v Troji, ale v průběhu jednoho roku počítáme s přesunem do samostatných prostor v areálu kolejí Na Větr- níku, kde budou prostorové a technologické pod- mínky daleko vhodnější. Cateringové služby v současnosti děláme převážně v rámci univerzity. Spektrum je od těch nejmenších, například naro- zeninových akcí přes zajištění servisu pro různá zasedání až po opravdu velké mezinárodní pres- tižní konference. Do blízké budoucnosti ale chce- me oslovit i externí klienty, zkušeností máme opravdu hodně. Jak jsem již říkal, v minulosti jsme zařizovali catering i pro významná symposia a kongresy, naposledy u příležitosti oslav sta let od založení Československé republiky v Karolinu. Podobné akce se konají většinou pod záštitou rektora univerzity a o důležitosti takových akcí svědčí účast významných hostů, jimiž jsou často ministři české vlády, zástupci velvyslanectví nebo nejvyšší představitelé české římskokatolické círk- ve. Nejvíce si ale považujeme v rámci uplynulých akcí příležitosti obsluhovat v Karolinu generální- ho tajemníka OSN Pan Ki-muna nebo prezidenty čtyř středoevropských zemí v souvislosti s koná- ním pražského zasedání skupiny V4. Oslovují vás na základě těchto zkušeností klienti více než dřív? Musím říct, že reference z podobných akcí nám dělá poměrně dobré jméno a i díky tomu se poma- linku rozjíždí spolupráce s různými ambasádami v České republice, kterým pomáháme při zajištění jejich akcí. Za všechny mohu jmenovat například peruánské nebo jihokorejské velvyslanectví. Pro nás je velmi inspirující skutečností, že se na těchto eventech catering přizpůsobuje typické kuchyni jednotlivých zemí, což je pro naše kuchaře vítaná změna a možnost naučit se něco nového. Naším cílem je tyto služby rozvíjet i nadále a zároveň to vnímáme jako skvělou příležitost zlepšovat služby i pro studenty. Naše kuchaře průběžně školíme a snažíme se je v jejich řemesle neustále vzdělávat především v oblasti nových trendů v gastronomii. Ta se v posledních letech ohromně vyvíjí. V sou- časnosti je v kurzu zdravá, vyvážená výživa. Tako- vá, která je lehká a zároveň na talíři pěkně vypadá. Daleko víc než dřív se dbá na kvalitu než na kvan- titu a stále více je vyhledávaná i vegetariánská či veganská kuchyně. Lidé se o vaření zkrátka zají- mají a chtějí mít na výběr. Pro nás je důležité, aby si v naší nabídce každý našel to svoje. Jaká jídla v rámci vašeho cateringu můžete nabídnout? Můžeme nabídnout vše od teplé, studené a sladké kuchyně, včetně různých výběrových vín. Dělali jsme již i vlastní speciální zmrzlinové menu, je to zkrátka na domluvě, co konkrétního si klient žádá. Adam Mašek archiv Koleje a menzy UK Jiří Macoun je ředitelem Kolejí a menz Univerzity Karlovy od roku 2012. Za šest let udělalo účelové zařízení UK významný pokrok jak v oblasti stravování, tak ubytování. Kromě pořádání každoroční soutěže o nejlepší tým kuchařů menz českých i zahraničních vysokých škol a univerzit začíná nabízet své služby i široké veřejnosti. Jiří Macoun ředitel Kolejí a menz Univerzity Karlovy LUXUSNÍ CATERINGKarlovy univerzity BE YOURSELF 90

Zajímavou možností, jak se prezentovat, je soutěž univerzitních menz. Jaký byl letošní ročník? V letošním roce jsme pořádali již čtvrtý ročník soutěže kuchařů menz, tentokráte ve spolupráci s obchodním řetězcem Makro, které nám umož- nilo soutěž uspořádat v jejich Makro Akademii Stodůlky. Tyto prostory jsou opravdu profesio- nální a myslím si, že si to taková akce zaslouží. Dnes už se jedná v podstatě o mezinárodní sou- těž. Měli jsme kuchaře z univerzitních menz v Drážďanech, Košicích nebo ze Žiliny. Za nás se soutěže účastnily celkově tři týmy – z Prahy, Plz- ně a Hradce Králové, tedy z měst, kde má Univer- zita Karlova své menzy. Pražský tým se umístil na druhém místě za týmem z Drážďan, což pova- žujeme za velký úspěch. Akce má opravdu cha- rakter profesionální kuchařské soutěže, protože porota je tvořena profesionálními odborníky z gastronomie. Je těžké sehnat do menz kvalitní kuchaře? Není to jednoduché, ale my jsme s našimi kuchaři opravdu velmi spokojeni. Nemohu jmenovat všechny a nerad bych na někoho zapomněl. Když ale budu chtít přece jen některé zmínit, určitě mne mezi prvními napadnou jména jako Martin Melíšek, David Halama a Martin Jindra, kteří urči- tě patří mezi naše nejlepší. Všichni se snaží o neu- stálý progres. Martin Jindra se například nedávno zúčastnil školení pod vedením michelinského kuchaře právě ve zmiňované Makro Akademii. Přesně tyto zkušenosti našich zaměstnanců se pak snažíme zužitkovat v rámci našich menz, rautů a cateringu, ať už se jedná o služby pro stu- denty, nebo širokou veřejnost. Pochvalu a uznání si ale zaslouží úplně všichni, velmi si vážím jejich práce, oceňuji jejich snahu a chuť na sobě praco- vat. Bez nich by to zkrátka nešlo. BE YOURSELF 91

Fantastická éra českého ženského tenisu pokračuje – 10. a 11. listopadu v Praze vybojoval český fedcupový tým další vítězné inále, šesté za posledních osm let pod nehrajícím kapitánem Petrem Pálou. S Američankami to na titul stačilo i bez našich dvou největších hvězd, které na kurt nepustil zdravotní stav. Loď Grand Bohemia z lotily Prague Boats pohostila všechny. Petr Simon archiv Ještě dříve, než se aktérky inále utkaly na kur- tu O2 Areny, setkaly se ve čtvrtek 8. listopadu na lodi Grand Bohemia paroplavební společ- nosti Prague Boats. Atmosféra byla příjemně uvolněná, jako by ani inále neklepalo na dveře. Americkou sestavu ve složení Danielle Collinso- vá, So ia Keninová, Alison Riskeová a deblistka s českými kořeny Nicole Melicharová vedla na lodi i na kurtu kapitánka Kathy Rinaldi-Stu- nkel, český hrající tým tvořily Kateřina Siniako- vá, Barbora Strýcová, Lucie Šafářová a Barbora Krejčíková, jimž tentokrát ve čtvrtek i o víken- du nestál po boku jen nehrající kapitán Petr Pála, ale i nachlazená Petra Kvitová. O dva dny později úsměvy vystřídala bojovnost s únavou, kterou na české straně v nedělním odpoledni nahradila nekonečná a omamná euforie… ZLATÉ HOLKY na lodi BE YOURSELF 92

CHATEAU ZBIROH PALÁC ŽOFÍN v centru Prahy 20 minut od Prahy Jsme tady pro Vás tel.: e-mail: wedding@zbiroh.com www.zofin.cz, www.zbiroh.com +420 777 317 633 Zajistíme pro Vás kompletní svatební servis a koordinaci Osobní p ístup Gastronomie na ne vyšší úrovni ř j Svatby bez hranic – Obnovení slibu – Balí ky k výro í svatby K tiny – oslavy narození d átka ř ěť č č

CYKLOTOULKY STARŠÍCH PÁNŮ ejenže to dokázal, nejenže světoznámé- ho režiséra předčil, ještě k tomu zbláz- nil kamarády. „Byl jsem blázen, rozhodl jsem se, že to dám bez doprovodného vozidla a taky za minimální náklady, žádná zlatá kre- ditka a noclehy v luxusních hotelích,“ říká dnes Tomáš, občanským povoláním marketingový manažer a mluvčí Hudebního divadla Karlín, o svém pět let starém rozhodnutí, které si dal jako dárek k padesátinám. Evropa je cyklostez- kami protkaná a hlavně v západní části konti- nentu jsou důmyslně vymyšleny tak, abyste se nejen projeli, ale i něco viděli. Pokud se tedy tisícovkám kilometrů na kole ověšeném braš- nami dá ještě říkat projížďka. Devět tisíc kilometrů Přesně tedy 8 939. To je číslo, které má v no- hách Tomáš za čtyři dálkové trasy, které v po- sledních pěti letech absolvoval. Jednu, tu řím- skou, sám, zbylé na střídačku s kamarády, v Pa- říži byl stejně starý Zdeněk Halamásek, v Barce- loně teprve letos třiačtyřicetiletý mladík Broňa Vajbar, který urazil s Tomášem i letošní Athény, kus s nimi se svezl i Zdeněk. Krom srdce kluků všechny tři spojuje ještě láska k dobrodružství, cestám a vínu. Ostatně, u vína zřejmě vznikl i ten původní nápad. Ve skutečnosti je těch kilo- metrů samozřejmě mnohem víc, protože každé Valerie Saara archiv Příklad Tomáše Matějovského ukazuje, že není důležité, kdy s čím začnete. Důležité je, jak vážně to berete. Tomáš kupodivu nikdy nejezdil na kole. Ale když před osmadvaceti lety viděl Miloše Formana, který přijel na kole na ilmový festival v Karlových Varech ne z hotelu, ale z Paříže, usmyslil si, že to dokáže taky. N BE YOURSELF 94

cestě předchází minimálně tříměsíční trénink. Takže to hrubým odhadem bude minimálně dvojnásobek. Jedinou úlevu si Tomáš s kamará- dy dovolí v tom, že šlapou pouze jedním smě- rem, zpět se svezou vždy s některým z kamará- dů, který je v cíli očekává. Dobrodružství po padesátce Jak už bylo naznačeno, nejde jen o sportovní výkon. Praha–Paříž se jela z Petřína k Eiffelovce, Praha–Řím ze Strahova ke Colosseu, Praha–Athé- ny z Palachova náměstí pod Pražským hradem až pod slovutnou Akropoli. Cyklotoulky v podá- ní starších pánů ovšem nejsou žádnou selan- kou, jak připomíná Tomáš: „V Itálii jsem byl na cestě už třináctý den, vysoko v horách, a jedi- ný penzion, který tam byl, měl zavřeno, majitel- ka právě umřela. Šplhal jsem na doporučení místních stále výš a výš, ale nikde nic. Nakonec se nade mnou ustrnul Ital, který měl sice penzi- on, ale před otevřením, bez vody, bez proudu… Úplně na pohodu to nebylo ani letos, hlavně v Albánii. My jsme chtěli do Řecka už o rok dříve, ale silná migrační vlna nás odradila. V Albánii nešlo ani tak o bezpečí, přece jen se tam turistic- ký ruch vzmáhá a hotely, penziony i kempy na cestě jsou, ale na cykloservis nenarazíte. Tam šlo o to těch pár set kilometrů prostě přežít,“ doplňuje Broňa. Přežili a už si stačili pochutnat na výtečném Broňově vínu v Zaječí, kde sídlí jeho rodinné vinařství Vajbar. Že přijde další cesta, na tom už se shodli, kdy a kam to bude, to ale zatím neprozradili. 2013 Paříž – 1 666km 2014 Řím – 1 871km 2016 Barcelona – 2 658km 2018 Athény – 2 744km 8 939km v nohách 5 000 000 šlápnutí do pedálů BE YOURSELF 95

Snímek s názvem Astronom a vesmír v pohybu je zobrazením rotace Země, které vykreslují dráhy hvězd spolu s Mléčnou dráhou. Snímek je složen z 98 dílčích snímků, na kterých byl zachycen i pohyb vozidel astronomů na observatoři ESO na La Silla v Chile.

BE CLEVER 98 O DESIGNU A SVĚTOVÝCH TRZÍCH Jan Zitko, Alukov 102 V ŽIVOTĚ I BYZYNSU SE ŘÍDÍM HESLEM: VŽDY UDĚLEJ NĚCO NAVÍC! Martin Bezděk, M.B.Keramika 106 ZADĚLÁNO NA MALÉR Stanislav Paluda, MegaWaste 108 NAHRADÍ LIDSKÝ MOZEK STROJE? Michal Pěchouček, ČVUT 110 MÍSTO, KDE MLÉČNÁ DRÁHA VRHÁ STÍN Zdeněk Bardon, ProjectSoft

Jakých postupů se společnost drží při vytvá- ření designu svých produktů? Co se týče designu a architektury našich pro- duktů, je to kombinace dvou prvků. Z jedné části vychází z nějaké historické zkušenosti irmy, na trhu jsme třiadvacet let, takže víme, jak by jednotlivá zastřešení měla vypadat. Samozřejmě ale vychází i ze spolupráce s odborníky. Desig- néry a architekty vyhledáváme především v ně- jakých speci ických případech. Nedávno jsme například řešili design madla u jednoho zastře- šení, kde jsme se radili s designovým studiem. Často se jedná skutečně o detaily, tak, aby se produkt zákazníkovi kromě jeho funkčnosti také líbil. Spolupracujeme s průmyslovými designéry například při návrzích tvarů jednotlivých výrob- ků a podobně. Je třeba to konzultovat, abyste nepodlehli takzvané profesní slepotě, která vás může postihnout. Za dobu, co podnikáme, už zkrátka nějaké věci nevidíme. Máme svůj styl a design a někdy je těžké přijmout něco nového, ale tím, že pozveme do týmu nějaké profesionál- ní designéry, dochází k oživení. Myslím, že tato spolupráce s mladými lidmi je velice důležitá a může irmu posunout dál. Většinou se samo- zřejmě jedná o externí spolupracovníky, svého průmyslového designéra na irmě nemáme. Dají samotní zákazníci hodně na design, nebo jim jde spíše o funkčnost? Já to řeknu takto. V našem odvětví existují zá- kazníci, kteří se v první řadě orientují podle ceny a vše ostatní jim je jedno. Přirovnal bych to k automobilovému průmyslu. Jsou laciná auta, která nejsou tak pěkná, ale mají své výhody, střední třída aut a pak jsou auta, která jsou dra- há, ale kromě kvality mají také určitou designo- vou úroveň. Když se podíváme na trh zastřešení bazénů obecně, v případě těch nejlevnějších řešení žádný design nehledejte. Jde tam skuteč- ně jen o co nejmenší materiální a výrobní nákla- dy. U nás to tak není, našim zákazníkům skuteč- ně kromě funkčnosti hodně záleží i na tom, jak výrobek vypadá. Naše produkty spadají do kate- gorií střední a vyšší třídy, záleží podle modelu. Ve středním, ale zejména vyšším segmentu sku- tečně musíte klientovi přinést řešení zajímavé po všech stránkách. Tedy funkční a líbivé. Co je největší výhodou vaší irmy oproti konkurenci na trhu? Je to individuální přístup. My se jako irma už od samého počátku po celou dobu naší existence vyznačujeme kvalitní funkčností, designem a především také servisem. Naše výrobky vyrá- bíme na zakázku. Předtím, než se výrobek pro- dá, musíme od klienta nabrat veškeré informace k výrobě a zastřešení se udělá na míru. Co všechno může zákazník před výrobou ovlivnit? Prakticky vše. My jsme s ním od začátku ve sty- ku a buď zástupce irmy Alukov nebo jednoho O DESIGNU A SVĚTOVÝCH TRZÍCH Česká irma Alukov prodává svá zastřešení bazénů, teras a vířivých van až do čtyřiceti zemí světa. Zakladatel a majitel společnosti Jan Zitko se pro časopis Be the Best rozpovídal o tom, jaké rozdíly panují na jednotlivých mezinárodních trzích, jak moc dají čeští i světoví zákazníci na design a co společnost čeká v nejbližších měsících a letech. Adam Mašek archiv Alukov BE CLEVER 98

z našich dealerů se setkají se zákazníkem pří- mo na místě a vysvětlí mu, jaká je funkce dané- ho zastřešení, a doporučí mu, co všechno by řešení mělo obsahovat. Návštěva klienta přímo na místě, kde se bude zastřešení dělat, je zá- klad. Probereme s ním vše od typu dveří, typu a rozmístění kolejnic, výšky, délky a další celou řadu detailů. Tento prodejní proces a servis se pak pochopitelně projeví i v ceně prodávaného výrobku. Někdo za klientem musí jet, někdo musí připravit výkresy, vše se musí odsouhlasit a schválit. Tento proces se pak pochopitelně projeví na ceně, ale pokud někdo chce opravdu osobní přístup a kvalitu, měl by být ochoten za něj i zaplatit. Když někdo nakupuje zastřeše- ní přes nějaký e-shop, nemůže počítat s bůhví- jakým designem a kolikrát ani neví, co nakupu- je, protože produktové fotky daného produktu kolikrát vůbec neodpovídají reálné podobě. Klient často nese odpovědnost i za to, když si objedná špatný rozměr, protože mu to předtím nikdo nevyměří. Pak vzniká problém i s garan- cí. Když výrobek nefunguje dobře, nebo si to člověk sám špatně namontuje, většinou to ni- koho nezajímá. My jsme v procesu zakázky od počátku až do konce a plně odpovídáme za montáž i za to, že bude produkt fungovat tak, jak má. Vy děláte zastřešení bazénů, teras a vířivých van. Který z těchto typů zastřešení je v České republice nejprodávanější? V České republice jsou to určitě menší až střed- ně velká zastřešení pro bazény. Jsou to rozměry šířky zhruba 3 až 4 metry, délky 6 až 8 metrů a výšky do jednoho metru. To je absolutní best- seller, takových řešení se u nás prodává ročně několik tisíc. Zastřešení o těchto rozměrech je obecně po celé Evropě suverénně nejrozšíře- nějším typem, neplatí to tedy jen o České repub- lice. Přes polovinu zastřešení, která vyrábíme, se pohybují v těchto rozměrových speci ikacích. Trend například ve Francii tíhne spíše ke zmen- Máme svůj styl a design a někdy je těžké přijmout něco nového, ale tím, že pozveme do týmu nějaké profesionální designéry, dochází k oživení. BE CLEVER 99

šování bazénů, které se konkrétně v této zemi vyráběly a prodávaly spíše o větších rozměrech. Dříve měly například 5 krát 10 metrů či 6 krát 12 metrů, dnes je to spíše 4 krát 8 metrů. Co byl klíčový moment pro vstup na mezinárodní, evropský trh? Jednoznačně vstup do Evropské unie. My jsme jako irma zahájili činnost v roce 1995, tedy de- vět let před vstupem do unie. Na zahraniční trh jsme začali pronikat kolem přelomu tisíciletí a pamatuji si, že do roku 2004 to bylo velice složité. Jednalo se o celní záležitosti, kontroly na hranicích a podobně. Vstup mezi současnou sedmadvacítku nám otevřel dveře do velkého byznysu. Ten nárůst byl bez přehánění raketový. V té době jsme byli na trhu devět let, takže jsme měli solidní zkušenosti a měli jsme dobré výrob- ky. Potenciál západního trhu se ale otevřel sku- tečně až vstupem do EU, kde mezi státy funguje volný, bezcelní obchod. A to nemluvím o admini- strativě, která nás skutečně výrazně zatěžovala, a tímto krokem jsme ji už nemuseli řešit. Odpad- lo zdlouhavé vyplňování celních dokumentů, nestojíte někde hodiny na hranicích, nikdo vám nekontroluje nářadí, které jsme dříve museli mít přesně zdokumentované, aby nehrozilo, že pře- vážíme něco nelegálního. Já si dnes absolutně neumím představit něco jako czexit, o kterém tady hovoří někteří politici, to je zkrátka napros- tý nesmysl. Byl by to neuvěřitelný krok dozadu pro Českou republiku. Myslím, že si to někteří lidé neumí ani představit a ti politici, kteří tvrdí, že by to nám, jako občanům, prospělo, jsou ne- dozírně nezodpovědní. Toto si žádný podnikatel, ani rozumně smýšlející člověk, kterému záleží na tom, aby se měl dobře, nemůže přát. Dostali bychom se o dvacet let vývoje dozadu. Co dál bylo složité? Vzpomínám si, že nebylo vůbec jednoduché pře- svědčit lidi v Rakousku, v Německu, ve Francii či Belgii, že si kupují výrobek z České republiky, který je dobrý. Oni nás tehdy brali, jako že jsme stále ten zaostalý stát východní Evropy. Podle mě to pro ně znělo asi tak, jak bych vám teď nabízel nějaký výrobek z Ukrajiny. Řeknete si, že jediný důvod, proč takový produkt koupit, je nízká cena. Nebudete od toho ale očekávat žádný zázrak. Dnes je situace úplně odlišná. Možná budou exis- tovat, především u lidí, kteří necestují, nějaké pochybnosti a předsudky ohledně České republi- ky a její vyspělosti, ale když vidí náš produkt, tak vidí opravdu jeden z nejlepších na trhu. A proto si za takový výrobek můžeme dnes říct cenu, která je běžná v západní Evropě nebo ve světě. Cesta to byla dlouhá, ale hodně nám pomohly například velké mezinárodní výstavy v Německu, Francii či Španělsku, kterých jsme se zúčastňova- li a během kterých jsme získali celou řadu ob- chodních partnerů ze zahraničí. Oslovují vás stále obchodní partneři ze zahraničí a nabídkou spolupráce? To byla otázka spíše období před deseti, patnácti lety, kde byly největším zdrojem nějaké vzájem- né spolupráce právě zmiňované výstavy. Dnes už je situace jiná, irma má za více než dvacetiletou historii rozvinutou obchodní síť a mnohdy když dostáváme nové nabídky, nemůžeme v těchto konkrétních zemích poskytnout nějaký exklu- zivní servis, jelikož tam máme svého obchodní- ho partnera. Těch teritorií, kde bychom se mohli rozvíjet, už ve světě moc není. Na všech klíčo- vých trzích už jsme prakticky obsazení a spíš se řeší nějaké vylepšení a rozšíření stávající ob- chodní sítě. Když za námi přijde nový partner z Jižní Koreje s tím, že s námi chce spolupraco- vat, spojíme ho rovnou s naším obchodním part- nerem v této zemi, který tam už několik let úspěšně působí. Nemůžeme toto partnerství obejít a říct: ano, pojďme spolupracovat. Jaký zahraniční trh je pro vás klíčový? Klíčovým pilířem zahraničního obchodu je pro nás jednoznačně Německo a Rakousko, protože to je trh, který ocení kvalitu, stabilnost výrobku a je schopný zaplatit opravdu dobrý servis. Navíc je od nás relativně blízko. Druhým pilířem, který budujeme, je Francie a Španělsko, jelikož v těch- to zemích lidé vlastní vůbec nejvíce bazénů na osobu. Tento trh je však absolutně odlišný třeba právě od německého. Francouzi ze zásady nezaplatí tolik za onu kvalitu jako Němci, kteří si hodně potrpí i na následný servis. Pro fran- couzské poměry se musí výrobek hodně uzpůso- bovat. Třetím klíčovým trhem, který v poslední době hodně rozvíjíme, jsou Spojené státy ame- rické. V něm tkví obrovský potenciál, ale opět je absolutně odlišný. Americký trh je zaměřen na zastřešení, která jsou rozměrově daleko větší. Je tam trend velkých bazénů, které jsou třeba i dvojnásobně větší než v Evropě. Američané mají také podstatně tvrdší normy, co se týče sně- hového či větrného zatížení, jelikož podnebí je tam dost diverzi ikované a často daleko tvrdší než u nás. Výjimkou tam nejsou hurikány, sněho- vé bouře nebo požáry. Materiály musí být tvrdší, pevnější a pro naše zastřešení je to takový test, co vlastně vydrží. Naše obrovská výhoda oproti americké konkurenci je, že tam Američané ne- dbají tolik na design jako lidé v Evropě. My jim tedy nabízíme něco, co americký trh vůbec ne- přináší. A naopak americké výrobky by neměly šanci uspět zde v Evropě. Oni dbají více na funkčnost, vzhled není tak důležitý. Nevýhoda nás, jakožto evropské irmy, zase tkví v tom, že musíme výrobky dovážet na velké vzdálenosti a navíc nás zatěžují obchodní cla. Tím pádem Vzpomínám si, že nebylo vůbec jednoduché přesvědčit lidi v Rakousku, v Německu, ve Francii či Belgii, že si kupují výrobek z České republiky, který je dobrý. Zakladatel a ředitel společnosti Jan Zitko. Obrat skupiny Alukov dosáhl v roce 2018 okolo jedné miliardy korun. BE CLEVER 100

se cena našich výrobků zvedá. Jak jsem ale řekl, my máme přidanou hodnotu právě v designu, kterým konkurenci v USA dalece předháníme. Klientům se daří vysvětlit, aby dali přednost našemu výrobku. Co plánujete pro rok 2019? V něm se chci osobně velkou měrou zaměřit na Čínu a Jižní Koreu. V druhé jmenované zemi jsme již delší dobu. Je to nádherná země, techno- logicky velmi rozvinutá. Byl jsem tam v letošním roce a například jejich letiště v Soulu je v ratingu nejlepší na světě. Průměrná délka odbavení tam trvá sedmnáct minut, přitom letiště je tam velmi vytížené. Jen pro zajímavost, někde jsem četl, že v Praze je to něco okolo padesáti minut. Kde my však vidíme velký potenciál, není až tak privátní klientela jako spíše segment hotelů a restaurací. V současné chvíli už zde naše aktivity běží, ale do budoucna počítáme s potenciálně velkým ná- růstem. Chceme se v Koreji víc angažovat a chce- me zvýšit popularitu zastřešení. Protože oni ten- to produkt neznají, pro ně je to okrajová záleži- tost. Druhým asijským trhem je pak Čína. Jižní Korea není malá země, na obyvatele má šedesát milionů, ovšem Čína se svou miliardou a bezmála čtyřmi sty miliony lidí je naprosto jiná liga. Pro nás je to země obrovských možností. Problémem je, že v Číně je celá řada výrobců, kteří výrobky okopírovali, a to nejen od nás, ale také od jiných irem, takže výrobky, které v Číně nabízíme, už tam existují. Jsou to falzi ikáty a kopie. Což je v Číně bohužel poměrně běžné. Dá se proti tomu nějak bránit? Je to boj s větrnými mlýny. Těch irem, které pod- vádějí, je strašně moc. Většinou to má tento prů- běh. Zjistím, že nám něco okopírovali, ukradli know-how. Chci tedy zasáhnout, takže to konzul- tuji s českými advokáty, kteří pošlou nějaké do- kumenty, upomínky a podobně. Jak myslíte, že to celé dopadne? Pro čínskou stranu je nějaký dopis z Čech, s prominutím, naprostá sranda. Abyste něčeho dosáhli a mělo to nějaký smysl, je potřeba si najmout advokátní irmu přímo v Číně. V tomto případě to musí být nějaká mezi- národní, renomovaná kancelář, kde budou lidé umět anglicky. Problémem je, že vám tito právní- ci nasadí hodinovou sazbu například sedm set dolarů. A to jsou jen konzultace. Pak přijde první fáze, ve které začnou právníci podnikat nějaké úkony, a za tu si řeknou dalších pět tisíc dolarů. A takto to jde dál a dál. U takových advokátních kanceláří je to zcela běžný postup, ovšem když si to spočítáte, tak pro takový typ irem, jako jsme my, tedy menší střední subjekty, je podobná investice naprosto nesmyslná. Nám se to nemůže nikdy vyplatit. Mluvíme totiž jen o jedné irmě, která nám okopírovala produkty. Kdybychom měli žalovat každou takovou společnost v Číně, tak ne inancujeme nic jiného. Museli bychom si vyčlenit deseti- až statisíce eur. A toto není jen problém menších irem. Podívejte se na největší automobilové giganty světového automobilové- ho průmyslu, kteří mají s podobným principem čínského trhu také obrovský problém. V Číně se udělá kopie například BMW, která je designo- vě takřka stejná, dovnitř samozřejmě dají daleko levnější motory a technologie obecně, a ani tyto ohromné koncerny se proti tomu nedokáží účin- ně bránit. Je to skutečně velký problém Číny, který se musí řešit na úrovni tamní vlády a insti- tucí. Musí vymyslet, jakým způsobem budou bránit průmyslové patenty a know-how zahra- ničních podnikatelských subjektů. Na jakou cílovou skupinu se tedy zaměřujete? Naše výrobky prodáváme díky tomu, že se za- měřujeme na bohatou klientelu. Tito bohatí lidé totiž chtějí výrobek z Evropy. Výrobek, o kterém vědí, že je skutečně originál z té dané země. Jsou si vědomi, že v Číně je celá řada falzi ikátů, a často se jim stává, že se sami napálí. Že je ně- kdo podvede. Proto si dávají velký pozor na to, odkud a od koho výrobky kupují, což je naše veliká devíza. Často se stává, že čínský klient, který u nás chce nakoupit, spojí svou návštěvu Prahy, která je pro Asiaty obecně velice atraktiv- ní, a osobně se podívá na naše produkty ve fab- rice nebo showroomech. Tam vidí, že je produkt skutečně originál. Často se také stává, že bohatí Číňané posílají své právníky či architekty, kteří se na produkt opět osobně podívají přímo ve fabrice, aby si ověřili, že zastřešení skutečně vyrábíme. V čínském trhu také spatřuji velké možnosti, ovšem s tím, že se bavíme o segmentu luxusního zboží, které se cenově pohybuje v řá- dech desítek tisíc eur. Nejedná se o běžná řešení, kterých v Evropě prodáváme tisícovky ročně. Etablovat se více v tomto prostředí je pro nás jednoznačně jedna z priorit. BE CLEVER 101

Petr Karban Jakub Hněvkovský BE CLEVER 102

Letošní zimní číslo jsme věnovali velikánům. Je někdo, koho obdivujete? Neřekl bych, že někoho přímo obdivuji, ale v ur- čité době mě hodně ovlivnil Steve Jobs. Ne snad tím, jaký byl člověk, ale svou ilozo ií práce. Fas- cinoval mě svým smyslem pro detail a přesvěd- čením, že lze vždy udělat něco lépe, přidat něco navíc. To jsem podvědomě cítil podobně, ale právě při četbě jeho životopisu jsem si uvědomil, že to není jen fráze, že se ta slova dají naplnit. Ale je potřeba o tom hodně přemýšlet. Co totiž je to zmiňované „něco navíc“? Tehdy jsem se opravdu našel. Když jsem to začal aplikovat, práce mi zase začala dělat radost. Vy jste neměl z práce radost? Podnikáte skoro třicet let a úspěšně… Obchodu se věnuji dlouho, ale opravdu byla etapa, kdy mě to příliš nenaplňovalo. Jak jste se vůbec potkali, vy a paní keramika? Někdy v roce 1990. Může za to kamarádka, do- mluvila mi návštěvu v Rakousku u svého známé- ho, který měl obchod s obklady a dlažbou. Vypa- dalo to hezky, vyprávěl, že je to dobrý sortiment, nekazí se… A že bych od něj mohl brát zboží. Já tehdy nevěděl vůbec nic o obchodu, natož o im- portu, ale stejně mi nešlo do hlavy, proč bych měl brát zboží od malého obchodníka. Tak jsem vyrazil k českému výrobci do Rakovníka. Drze jsem si myslel, že od nich budu brát zboží. Za- metli se mnou. Měli dohodu s jinou irmou, kte- rá si chtěla budovat monopol. Nevzdal jsem to a vydal se na Slovensko, do Lučence. Byli sice úplně vyprodaní, ale slíbili, že mi něco dají. Tak jsem opustil zaměstnání na VUT, půjčil si peníze, rodičům vyklidil garáž, na stěnu pověsil vzorky a dal jsem malý inzerát do novin. Světe, div se, hned druhý den přišlo několik lidí. Udělal jsem první obchod za pět set korun, ještě někde mám fotokopii této první účtenky, a měl předjednaný další. Tehdy začal kolotoč, ráno od pěti jsem navážel zboží, přes den byl v obchodě, odpoled- ne, jakmile přišla z práce, mě vystřídala manžel- ka, která mi byla od začátku oporou. A já jsem potom zboží rozvážel… Večer jsem dělal papíry nebo jel přes noc k výrobcům pro zboží. Byl to adrenalin. Nestýská se vám po tom někdy? Nestýská, už jsem si našel jinou seberealizaci. Ale hezky se na to vzpomíná. Jak jsem jezdil vlakem na Slovensko se třemi sty tisíci v tašce pod hlavou v lehátkovém voze, protože jsem neměl na cestu autem. Po Lučenci přišly Micha- lovce, Horní Bříza, Chlumčany, nakonec i ten Rakovník. Já měl asi vždycky trochu štěstí. K tomu mám hezkou příhodu z Horní Břízy. U nich bych asi nedostal nic, ale když jsem tam přišel, paní na odbytu si myslela, že to mám do- mluvené a jdu jen zaplatit, tak mi nechala nalo- žit kamion. Když jsem během dvou měsíců odvá- žel asi pátý, tak si uvědomili, že jsem to zboží vůbec neměl dostat, že jim někde chybí. Ale už jim bylo hloupé mě vyhodit, když jsem tak dobře prodával. V Chlumčanech jsem zase nara- zil na úplně nového obchodníka, pro kterého jsem byl první zákazník. A ačkoliv měli také všechno rozprodané, slíbil mi, že to nějak zařídí. Ale to nevypadá, že by vám měla chybět radost… Tehdy ne, to byly hezké časy. Všechno se dařilo, obchod se rozvíjel stále víc, hlavně velkoob- chod, otvírali jsme další prodejny… Jenže v tom byl trochu zakopaný pes. Firma byla dobře na- stavená, vydělávala, ale co to bylo za umění, dovézt někam na stavbu pár kamionů? Neuspo- kojovalo mě to. Na jednu stranu jsem byl pyšný, že jsem na velkou stavbu dodal pětadvacet ka- mionů dlažby, ale někam se mi ztratil konkrétní spokojený zákazník. Měl jsem sto lidí a všechno běželo automaticky. Mě asi věci, co samy fungu- jí, moc nebaví. Rád řeším problémy, něco mě- ním. Tak jsem od práce utíkal na moře. Děti začaly dělat jachting, což je krásný sport. Pod- poroval jsem je, minimálně polovinu roku jsme byli na trénincích nebo závodech. Do irmy jsem se chodil jen podívat. Měl jsem dobré za- městnance, vše fungovalo, stále jsme rostli, dováželi zboží z Itálie, Španělska, Německa, V životě i byznysu se řídí heslem: VŽDY UDĚLEJ NĚCO NAVÍC! S Martinem Bezděkem, majitelem úspěšné společnosti M.B.KERAMIKA, o začátcích podnikání, neradosti z byznysu, lidech jako kapitálu a technologických vizích, v nichž stále na prvním místě bude člověk. V určité době mě hodně ovlivnil Steve Jobs. Ne snad tím, jaký byl člověk, ale svou ilozo ií práce. Fascinoval mě svým smyslem pro detail a přesvědčením, že lze vždy udělat něco lépe, přidat něco navíc. BE CLEVER 103

začínali jsme s Tureckem. Turecko byla zajíma- vá škola, je to totiž úplně jiná kultura. Turci šlapou jako hodinky zpravidla jen tehdy, když jim nějaký nadřízený klečí na krku. Jeden doda- vatel byl dokonalý, druhý naprosto nepoužitel- ný. A nemají moc sklady, vyrábějí, jen když mají objednávky. Klidně zruší sortiment ze dne na den, i když vám původně slíbili, že vám za dva měsíce k obkladům dodají dlažbu, kterou nutně potřebujete. Vám irma takhle dobře fungovala, i když jste na ni dohlížel jen od moře? Asi jsem měl štěstí i na lidi. Ale vždycky jsem jim věnoval hodně pozornosti. Nové kolegy jsme někdy vybírali dlouho, ale většinou správ- ně. I dnes se toho držíme, protože lidé jsou ten nejdůležitější druh kapitálu. Všechno ostatní si koupíte, jen kolegy si musíte najít a vychovat. Pak ale přišla krize, do stavebnictví sice o rok později, ale o to silněji, a i nám se začal propa- dat obrat. Můj ředitel přišel s tím, že je konec, že neví, jak dál. A to byla moje chvíle. Jak něco nefunguje, jsou problémy, zařazuji jinou rych- lost. Začal jsem řídit velkoobchod a musel jsem se rozloučit s většinou obchodníků. V mystery shoppingu našich dodavatelů naši prodejci sice vždy vycházeli nejlépe, ale já jsem začal vidět velké rezervy. Přesvědčil jsem své dvě nejbližší spolupracovnice, na které jsem se vždy mohl spolehnout, o svých vizích a začali jsme se ještě více věnovat našim zaměstnancům. Vymysleli jsme náročný vzdělávací systém. Každý zaměst- nanec dostal svazek dokumentů, co se kde vy- rábí, jaké to má vlastnosti…, a to se museli všichni naučit. Týdně přezkoušení, podle vý- sledků v měsíčních testech pak dostávali část mzdy. Neměli to kolegové jednoduché, třicet procent jich odpadlo během dvou měsíců, pak odešli ještě další. Ono to zní jako klišé, ale opravdu dobří zaměstnanci jsou základ jakého- koliv úspěchu. Funguje vám to dodnes? Jasně. Než u nás někdo začne prodávat, tři čtyři měsíce studuje. A nikdo mu neříká, ať se na to vykašle, že je to zbytečné. Ti, kteří v mé irmě pracují, chápou, že to má smysl a přináší to vý- sledky. Nikdo už neodchází, luktuace je nulová. Kdo ve irmě pracuje, je opravdu dobrý. Všichni také vědí, že k nim nikoho, kdo by jim u zákazní- ků kazil pověst nebo by se prostě nehodil do kolektivu, nepřijmeme. Není to jen o tom, dát lidem více peněz nebo extra týden dovolené. Práce je musí bavit. Vypadá to, že se vám povedlo dostat sebe- vzdělávání do iremní kultury… Jsem o tom přesvědčen. Ale není to pouze o zna- lostech, zásadní je i přístup k zákazníkovi. To nás přivádí zpět ke Stevu Jobsovi. Co to je, dělat něco navíc? Znamená to, když zákazník nakoupí za pět tisíc, dostane jako dárek ručník, když za deset, dostane láhev vína? První úvahy končily Vyměnili jsme průměrné zaměstnance za výborné, začali jsme hledat lepší výrobky, moderní, designové i luxusní. A začali jsme také hledat náročnější zákazníky a vlastně je k náročnosti i trochu vychovávat. Velikáni inspirují velikány – Steven Paul Jobs Zakladatel, výkonný ředitel a předseda představenstva firmy Apple a zároveň jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu a byznysu vůbec. Vždyť Apple stojí za boomem osobních počítačů. Byl známý svým manažerským stylem – dokud není projekt hotov, vždy jej lze vylepšit. Často se o něm říkalo, že terorizuje své zaměstnance, vyhazuje z firmy za drobnosti a přenáší příliš pozornosti na sebe. Na druhou stranu byl také znám pro své řečnické schopnosti a pro to, že dokázal mít vizi a přesvědčit o ní mnoho lidí. Úspěch obchodní strategie Steva Jobse stál na tom, že dokázal vycítit aktuální potřeby trhu, klást důraz na jednoduchost použití a nepodceňovat design, za který si zájemci rádi byli ochotni připlatit, neboť jim dával pocit výjimečnosti. BE CLEVER 104

tady, takhle jsme to dělali před léty. Jenže když nad tím začnete přemýšlet, zjistíte, že možností je mnoho. My jsme začali tím, že budeme pro zákazníka dobří partneři, budeme znát produk- ty, budeme s ním umět jednat. Mně se vlastně krizí všechno změnilo. Vyměnili jsme průměrné zaměstnance za výborné, začali jsme hledat lep- ší výrobky, moderní, designové i luxusní. A zača- li jsme také hledat náročnější zákazníky a vlast- ně je k náročnosti i trochu vychovávat. Něco navíc jsme objevili i v tom, že jsme zákazníkovi začali víc rozumět a dokázali mu nabídnout to, co je pro něj nejlepší. Akce typu sleva třicet pro- cent na vybrané produkty není to pravé. Všemu rozumím, jedné věci ne. Máte pár prodejen na Moravě. Čechy vás nelákají? Lákají, ale ne abych tam otevřel prodejnu. Už teď máme zákazníky z celé republiky. Ale mys- lím si, že v budoucnu prodejny nebudou to hlav- ní. Mají omezený dosah. Proto se teď zabývám projektem, jehož cílem je co nejlépe se postarat o zákazníky online, aniž by vůbec museli fyzicky prodejnu navštívit… Internetový prodej roste závratným tem- pem, ale u komodity, jako je vaše, bych zas tak velké úspěchy nečekal. Přece jen, vzhled je jedna věc, dotek druhá. Neumím si před- stavit, že bych koupil obklady bez toho, abych se jich dotkl. Divil byste se. Myšlení zákazníků se mění. Před pěti lety by si mimo prodejnu nekoupil nikdo nic, dnes zákazníci píší i volají… Ozvala se nám paní, že viděla fotku úžasné terasy, a jestli tuto dlažbu máme, chce jí čtyři sta metrů. Umíte si představit dovézt někomu dlažbu za tři čtvrtě milionu, aniž by ji vůbec viděl na vlastní oči? Já ne. Ráno sedla kolegyně se vzorky do auta a jela za ní do Ostravy. Paní řekla, že tak přesně si tu dlažbu představovala a jestli už může poslat zálohu… I takhle dnes vypadá naše něco navíc – nemusíte ani navštívit prodejnu, reagujeme na každý dotaz okamžitě, jsme schopni se s vámi pobavit, zjistit, jakou máte představu, a doručit vám to nejlepší až domů. Zaměřili jsme se hodně na designové a luxusní produkty, chceme nároč- né zákazníky a musíme být nároční i k sobě, takový zákazník očekává plný komfort a servis. Když zavolá paní ze Slovenska, která chce obkla- dy na dvě koupelny od Versaceho, jedeme hned na Slovensko, a to i několikrát. To má logiku. Ale pořád nevidím ten velký prostor na internetu. Ale on tam je. Větší než v prodejně. Do prodejny vám přijdou zákazníci z jejího okolí. Dnes už jsme tak dobří, že s devíti z deseti zákazníků, kteří navštíví naše prodejny, řešíme jejich za- kázky. Ne všichni sice nakoupí, ale jsme velmi úspěšní. Máme své know-how, které nám dává výhodu, věřím, že nikdo jiný nemá tak dobrý tým. V prodejnách nám to tedy funguje a já chci totéž přenést do online světa. Na internetu máme denně stovky možných zákazníků. A já hledám způsob, jak s nimi dosáhnout podobné- ho výsledku, jaký máme na prodejnách. Myslím, že vývoj trhu půjde rychle dopředu. A předpo- kládám, že cestou opravdu bude postarat se o zákazníka co nejlépe v online prostředí a v případě zájmu, nebo potřeby, ho navštívit. Být jeho kamarád a poradce. Takže prodejna nebo showroom v Praze nebude… Zatím určitě ne. Raději peníze investuji třeba do zmiňovaného internetu a jsem si jist, že mi topřinese větší užitek. Naším cílem je vzbudit u zákazníka online na internetu stejnou důvěru, jako kdyby stál v naší prodejně. Když pak poje- de jeden z kolegů přímo na místo realizace k němu domů nebo do irmy, tak se o něj ve i- nále postaráme stejně pečlivě jako na prodejně. A plusem pro něj bude to, že nemusí nikam za námi dojíždět. Takže žádný robot, který automaticky komunikuje s klientem… Kdepak. Obchod, to jsou emoce. Nemůžete pro- dávat krásné luxusní a designové zboží bez emo- cí. Neříkám, že to umíme dokonale, ale stále na sobě pracujeme. Vidím v internetu ohromný po- tenciál, úplně mě to pohltilo. Je to i věc public relations, být vidět, dát o sobě vědět. Je zajímavé, jak se to všechno mění. Před lety jsme psali člán- ky v podstatě pro statistiky, pro zpětný link. Pak jsme je psali proto, aby si někdo klikl a přišel na náš web. Dneska je píšeme proto, abychom zauja- li, abychom ukázali, co lze, co umíme a co by si zákazník mohl dovolit. Pořád zkoušíme něco no- vého, myšlenky o tom, co by mohlo být to naše „něco navíc“, se množí geometrickou řadou. Co je dnes nejvíc trendy? Imitace dřeva a velké formáty. Zajímavé je, že imi- tace dřeva nejsou nic nového, první jsem dovážel před patnácti lety, nikdo to moc nechtěl. Ale už je vzali na milost i někteří architekti a posledních šest sedm let je to hit. Dělají se stále hezčí a hezčí, úžasné věci. A zvětšování formátů je také záleži- tostí posledních pěti šesti let. Řada výrobců již dnes vyrábí dlaždice metr krát tři metry i větší. Zakázek, kde jsou použity velkoformátové obkla- dy a dlažby, řešíme každý týden několik. Řízení irmy vám určitě bere hodně času. Čemu se věnujete, když chcete načerpat nové síly? Vlastní irmě sice věnuji hodně času a energie, ale dokážu si najít volný čas i pro sebe. Nejraději ho trávím s rodinou, všude jsme společně s man- želkou a dětmi. Dcera se stále věnuje jachtingu, je v reprezentaci ČR, a když je to možné, velmi rád s ní jedu na důležitější závody. Syn studuje na vysoké škole a spolu jsme zase před dvěma lety propadli golfu. Věnujeme mu každou volnou chvíli. Po nasazení z prvních let podnikání se mi opravdu nestýská. Hezky se na to vzpomíná. Jak jsem jezdil vlakem na Slovensko se třemi sty tisíci v tašce pod hlavou v lehátkovém voze, protože jsem neměl na cestu autem. BE CLEVER 105

Odpad je problém obecně… Teprve bude. Největší chybou byly dotace v deva- desátých letech, zahraniční irmy sem prodaly kde co, zastaralé technologie nalakované na růžovo. Pro pořádek, co je nebezpečný odpad? Odpad, který naplňuje alespoň jeden ze znaků nebezpečnosti, které de inuje legislativa, těch je patnáct dle zákona č. 185/2001 Sb., uvede- ných v příloze č. 2 tohoto zákona. A možnosti likvidace takového odpadu? V menší míře se dá, pokud je separovaný, využít pro druhotné zpracování jako surovina. Pro převážnou většinu je ovšem jediná spolehlivá metoda spalování. Jenže spaloven je málo, odha- duji, že český trh jich má tak desetinu z potřeb- né kapacity. Jsme prostě průmyslová země a od- pady tak u nás vznikají ve větší míře. A technologicky jsou stávající spalovny často za svým zenitem. Někdejší boom pořizování spaloven nebezpečného odpadu opadl a řada těch, co se postavily krátce po revoluci, byly již v době pořízení technologicky zastaralé a pro své vysoké provozní náklady se často po pár letech zavíraly. Není divu, nerozhodovalo se po- dle kvality a rentability provozu, ale podle jiných kritérií. Období, kdy se stavěly za inanční pomoci státu, především pro účely zneškodňo- vání zdravotnického odpadu, už skončilo. Není to příležitost pro byznys? Byla by, ale prostředí není dobře ekonomicky nastaveno. Před lety se začalo s odpadem zachá- zet proti pravidlům, na což upozorňuje opakova- ně i NKÚ. Spalovny samozřejmě žijí z toho, že dostanou zaplacenu adekvátní cenu za likvidaci. Když jsou na trhu subjekty, které jdou pod cenu a odpad jen někde skladují, případně manipulují rozbory a vyvážejí odpad na skládky, je to pro- blém, spalovny jejich cenám nemůžou konkuro- vat. Znovu důvod, proč mnohé zanikly a proč se Petr Karban Zbyněk Maděryč ZADĚLÁNO NA MALÉR Stanislava Paludu zná česká veřejnost především jako úspěšného tvůrce originální stavebnice Gecco. Méně se ví, že původním povoláním chemický inženýr je osobou s renesanční šíří schopností – vášnivý a velmi dobrý fotograf hradů, expert na spalování nebezpečných odpadů, který ve své spalovně upravuje i technologie renomovaných irem, technický detailista, který vylepšuje a staví 3D tiskárny, bývalý basketbalista. Možná za to může rodová linie – je potomkem dávného savojského šlechtického rodu. BE CLEVER 106

tu za posledních deset let nepostavila jediná nová. Ty, co zůstaly, přežívají. Vždycky, když vi- dím v televizi hořet nějaký sklad odpadů, tak si říkám, jestli je to opravdu náhoda. Existuje řešení? Existuje, důsledné dodržování legislativy a stav- ba nových spaloven. Na úrovni EU je již schvále- na legislativa, která má v příštích letech výrazně omezit skládkování odpadů. Pravda, jedná se především o komunální odpady, kterých je z celkového objemu odpadů více než 90 pro- cent, nicméně obdobný vývoj bude i u spaloven nebezpečných odpadů. Samozřejmě nedílnou součástí je i recyklace, pokud má ekonomický smysl. Ale poslední vývoj kolem plastového od- padu jen dokumentuje fakt, že je nutné postu- povat komplexně. Každopádně pokud se nemá zaspat, tak není už moc času řešení celé odpa- dové problematiky oddalovat. Stavba spalovny se totiž počítá na roky. Dva roky, přinejmenším, trvá přípravné řízení, dva roky technologická realizace. A to nemluvím o tom, že se do projek- tu vloží ekologické iniciativy, které mohou mít i dobré úmysly, ale někdy mám pochybnosti o jejich odborných znalostech. Za rok dva zjistí- me, že máme problém, a trochu se bojím toho, že to stát zase bude chtít řešit dotacemi. Což se sice může zdát jediným možným řešením, ale pokud tlačí čas, tak je i výrazně dražší. Odpady jsou problémem státu. Pokud se ale nezmění nastavení prostředí, současní provozovatelé spaloven to nezachrání. Opět se na poslední chvíli nakoupí něco, co nebude ekonomicky fungovat. Jedna věc je investice, druhá věc jsou provozní náklady. Viděl jsem spoustu spaloven, které už na vstupu znemožňují samy sobě, aby byly efektivní. Já sám jsem dělal na technolo- giích takové úpravy, abych mohl garantovat eko- logicky efektivní a ekonomicky udržitelný pro- voz. Z mých nákladů jsou největší ty mzdové. Což ale ve většině spaloven neplatí, jejich nej- větší náklady jsou na údržbu a provoz technolo- gie, které ovšem často nepřímo dotuje stát. Vi- děl jsem nedávno opravdu hezky načančanou spalovnu v jedné nemocnici. Jako soukromník bych ji nikdy nemohl provozovat, protože bych na provozu ekonomicky vykrvácel. Ovšem v sys- tému dotací a státních peněz se to ztratí. Ti, co rozhodují, co schvalují, ovšem mají jen teoretic- ké znalosti nebo jsou ovlivnění líbivou prezen- tací výrobců technologií. Typickou ukázkou je suchá propírka. Přiznám se, nerozumím… Když pouštíte spaliny do iltrů, musíte je nejdřív vychladit. Spalujete při vysokých teplotách i nad tisíc stupňů Celsia, do iltrů ale můžete pustit maximálně sto padesát stupňů. Mezi spalováním a iltry je tepelný výměník, který teplo odebírá. Jenže spaliny obsahují abrazivní částice, kotel se jimi ničí. Když vám odejde kotel, nemůžete spalovat. Fajn, můžete nějaký čas odpad sklado- vat nebo říct původci odpadů „momentálně ne- přijímám“, ale například zdravotnický odpad, především kvůli infekčnosti, musíte skladovat při teplotách do osmi stupňů. A to je obvykle problém, zdravotnická zařízení na to nemají pro- story. Spalovny taky ne. Existuje však i mokrá propírka, dříve se od ní ustupovalo, dnes se k ní spalovny vracejí. Mokré praní má jednu výhodu, kondenzační teplo, které vám vyřeší problémy nečekaných událostí. Nikdy nevíte, co v odpadu bude, může tam být třeba i rozbuška. Tyhle ano- málie znamenají pro technologie problém, který se projeví krátkodobým nárůstem emisí. Technologie to nezvládají? Málo se investuje do inovací, odvětví technolo- gicky v podstatě stagnuje, když nejsou zakázky na stavbu nových spaloven, a spalovny tak sotva přežívají, neinovují ani dodavatelé technologií. Já sám, když jsem modernizoval, odmítl jsem nabídky modernizace na klíč od jedné irmy. Každá irma je v něčem dobrá, má třeba výborně řešenou určitou část technologie, ale zbývající čtyři má podprůměrné. Co je na těch technologiích důležité? Jak po- znat tu kvalitní? Zjednodušeně řečeno, dobrá technologie je ta, která hned na začátku spalovacího procesu na- staví takové provozní podmínky, abyste nemusel škodliviny řešit na konci. Laicky řečeno, když to dobře spálíte, nepřetěžujete iltry a z komína vám jde nula škodlivin. Problémem je, že iltry obvykle jedou na hranici svých možností, třeba právě v důsledku špatného technického řešení předchozích technologických stupňů. Dobré spalování na začátku ušetří obrovské provozní náklady na iltry. Já když jsem přebíral spalovnu, zvýšil jsem o třicet procent obsah dohořívacích komor. Veškeré kouzlo je v tom, aby dostatečně vysoká teplota působila na spaliny vzniklé spa- lováním odpadu dostatečně dlouhý čas. Skutečně je spalování tak účinné? Mnozí se ho bojí, obce nechtějí spalovny na svém území… Je, to je chemie. Když dodržíte teploty a proce- sy, spálíte i dioxiny, spálíte všechno. Při spalo- vání rozložíte vše na prvočinitele, zůstane vám kyslík, uhlík ve formě C0 2 , voda ve formě páry, plynné sloučeniny dusíku, síry a popílek, kde už ty nebezpečné látky, například chlór, jsou v inertních vazbách. Spálení je i řešení toho obrovského ostrova odpadů v oceánu – pokud by se tam poslala loď se spalovnou, významně by to pomohlo a nemuselo by se komplikovaně řešit zvažovaným dovozem těchto plastů na pevninu. Mimochodem, málokdo ví, že spa- lováním i čistého dřeva v krbu či ve venkovním ohništi se uvolňuje do ovzduší až stokrát více karcinogenních dioxinů než při zneškodňování odpadů ve spalovnách. V krbu máte totiž maxi- málně nějakých pět set stupňů Celsia, ale dioxin se rozkládá až při teplotách nad osm set. S pří- chodem zimy mohou z komína od sousedů vy- cházet opravdu jedy. Kdo je hlavním původcem odpadu? Jsou to tři kategorie – průmyslové podniky, zdra- votnická zařízení a obce. Obce jako producenti nebezpečného odpadu? Ano, ze zákona mají povinnost přebírat nebez- pečný odpad od obyvatel a předávat jej k likvi- daci autorizované osobě. Což jsou především spalovny, ty jsou i v zahraničí chápány jako nej- bezpečnější způsob likvidace. Separovaný odpad se dá recyklovat, ale pokud není separovaný, je spálení jediná technologie. A jaký problém od- pad představuje, ukazují i zkušenosti čistíren odpadních vod, které mají problém s tím, že vody obsahují antibiotika, hormony či léky, na jejichž likvidaci nejsou v podstatě jiné technologie. Ano, nebezpečný odpad od obyvatelstva často končí ve směsném odpadu. Nezvládne ho běžná spalovna? Samozřejmě v podílu maximálně jednotek pro- cent zvládne, ale jen při optimálních provoz- ních podmínkách, které bývají spíš výjimečné. Každý asi zná z vlastní zkušenosti, že v popelni- ci je opravdu kdeco. Spalování nebezpečných odpadů má požadavky na parametry technolo- gií výrazně vyšší než běžná spalovna komunál- ního odpadu. Právě obce mohou mít za pár let největší problém. Ze zákona jsou totiž odpověd- né za obsah popelnic. Obce musejí vytvořit možnost likvidovat nebezpečný odpad pohodl- ně, aby se do směsného odpadu nedostával. Ale není to jen otázka Česka, je to problém celé Evropy. Za rok dva zjistíme, že máme problém, a trochu se bojím toho, že to stát zase bude chtít řešit dotacemi. Což je špatně. Odpady jsou problémem státu. Pokud se ale nezmění nastavení prostředí, provozovatelé spaloven to nezachrání. BE CLEVER 107

Je řada irem, které chtějí pouze okamžité výsledky. Začíná průmysl chápat, že je třeba budovat dlouhodobější a perspektivnější spolupráci? Musím říct, že naše škola spolupracuje právě s těmi irmami, které chápou nutnost dlouhodo- bé spolupráce. Která řeší problémy budoucnosti. Ty, které chtějí pouze okamžitý, inančně výnos- ný efekt, pouštíme z hlavy. Na trhu pořád existu- jí subjekty, které si myslí, že na univerzitách najdou levnou pracovní sílu, která jim za malé náklady vyřeší problémy, jež mají dnes a potře- bují je mít za dva měsíce vyřešené. Takové irmy nás ovšem nezajímají – oni nemají co dát nám, my nemáme co dát jim. Kromě umělé inteligence, v jakých odvětvích se propojení vědy a průmyslu daří? Jsou to například chemické obory. Chemie zažívá obrovský rozmach díky úspěchu, který zde zasel profesor Holý z VŠCHT. Na Elektrotechnické fa- kultě ČVUT je to spousta oborů, které se týkají silnoproudé energie, kde se daří spolupráce s ir- mou ČEZ. Na naší univerzitě jsme úspěšní i v apli- kacích pro obranný průmysl. Pojďme se bavit o automobilovém průmyslu. Dnes se hovoří o nástupu elektromobilů, za jak dlouho budou auta plně autonomní? Myslím si, že to nebude jeden konkrétní termín či rok, kdy budou na silnicích jen automobily plně autonomní. To, že existují už dnes, je prav- da. Je jasné, že za deset let od dnešních dnů bude exponenciálně stoupat počet aut, která budou sama jezdit po silnici. Myslím si, že prvním ty- pem využití autonomní dopravy bude dálková přeprava zboží pomocí kamionů. Dálniční úseky budou podle mě automatizovány poměrně brzy. Je to otázka legislativy. V USA už je v některých státech legislativa tomuto druhu přepravy naklo- něna, takže už tam testují a aplikují auta, některé země na druhou stranu ještě pořád vzdorují a je- jich legislativa připravena není. Z vědeckého pohledu už se jedná o problematiku, která je fakticky vyřešená, byť existují nějaké dílčí pro- blémy, které se budou muset řešit. V zásadě už ale nejsou žádné skryté fundamentální otázky, takže autonomní auta zde budou co nevidět. Myslím, že zajímavý koncept není jen autonomní řízení, ale i pohon. Elektrická auta jsou jedno- dušší na výrobu a je k ní zároveň zapotřebí vý- razně méně lidí. Největší revoluce však přijde v oblasti sdíleného řízení. Auta budou daleko více pronajímaná, prodávat a kupovat se bude spíše mobilita než samotná auta. V tomto kon- textu mi přijde skoro až směšné a iracionální chování mnohých vlád na světě, které omezují irmu Uber a kladou jí překážky s tím, že prefe- rují stávající taxi služby. Nedává to absolutně smysl, protože přesně takhle bude fungovat do- prava blízké budoucnosti. Lidi budou používat aplikace typu Uber stále víc a víc. Jaké největší výhody autonomní doprava přinese? Primárně to, že lidé nebudou umírat za volantem. V současné době ročně zahyne za volantem více než milion lidí. S autonomními vozy a dopravou se zvýší bezpečnost o více než 90 procent. Příčiny havárií budou časem jednoznačně eliminovány. Dopravní nehody totiž vznikají primárně kvůli nepozornosti řidiče, což tímto způsobem řízení odpadá. Dalším faktorem, který hraje při havárii roli, je technická závada na vozidle. Ta také vymi- zí, jelikož auta budou systematicky servisována, budou je vlastnit určití operátoři, jež se o ně bu- dou starat, a zároveň bude levnější auto vyřadit. Kromě legislativy je asi největší problém infrastruktura. Podle čeho se auta budou na silnicích orientovat? Technologicky je to zatím vymyšleno tak, že auta budou jezdit v normálním provozu, jako ho známe dnes. Přizpůsobí se a infrastrukturu nebude zapo- třebí jakkoliv měnit. Samozřejmě, že kdyby nebyli na silnicích lidé, pak bychom mohli systém něja- kým způsobem upravit, ale vzhledem k tomu, že lidé budou řídit i nadále, autonomní vozy se musí přizpůsobit. Co bude potřeba změnit, je spí- še silniční síť. Existují různé studie, které říkají, že autonomní nebo sdílená doprava může snižovat, ale i zvyšovat dopravní zácpy, a proto bude potře- ba v některých místech, kde je vysoké zahuštění dopravy, přeorganizovat silniční síť. Předpokládá se, že tato mobilita bude dynamicky nadceňovaná, přičemž toto dynamické nadceňování ji bude zá- roveň regulovat. Dnes když jedete autem do práce, tak si jednoduše stoupnete do fronty a jediné, za co platíte, je to, že čekáte dlouhou dobu ve fron- tě. V případě autonomní, sdílené dopravy to bude fungovat tak, že pokud pojedete například z Plzně Adam Mašek Jakub Hněvkovský NAHRADÍ LIDSKÝ MOZEK STROJE? Za jak dlouho budeme jezdit plně autonomními vozy, nahradí umělá inteligence lidskou intelektuální pracovní sílu a daří se lépe propojovat vědu s průmyslem? Povídali jsme si s Michalem Pěchoučkem, profesorem a vedoucím katedry počítačů na Elektrotechnické fakultě ČVUT, který patří mezi celosvětově uznávané vědce v oblasti umělé inteligence. Myslím si, že irmy konečně začínají chápat, jaký potenciál pro kreativitu, nové myšlenky a užitečnost základního aplikovaného výzkumu do průmyslové praxe na ČVUT je. A začínají to oceňovat. BE CLEVER 108

do Prahy právě v čase dopravní špičky, bude vás to stát víc. Přesně tak, jak dnes funguje Uber – když si ho objednáte v pátek večer nebo v sobotu po půlnoci v Praze, bude vás to stát víc, než kdy- byste si ho objednal ve středu v poledne. V jakých dalších průmyslových oblastech je nejvíc využitelná robotizace? Umělá inteligence je mozkem robotizace, ale ro- botizace jako taková tolik pracovních míst už neo- hrožuje, protože většina jich už byla zabrána. Ov- šem intelektuální umělá inteligence začíná ohro- žovat pracovní trh proto, že je levnější a jednoduš- ší. Současná pracovní síla, která je placená v oblas- ti intelektuální práce, je oproti tomu méně efektiv- ní a je také dražší. Umělá inteligence v tomto seg- mentu přijde a bude ho automatizovat. Výrazně se zabýváte kybernetickou bezpeč- ností. Jakou úlohu může Česká republika hrát v rámci evropské kybernetické bezpečnosti? Může pomáhat, účastnit se tohoto boje, může přispívat chytrostí místních lidí a úspěchem míst- ních technologií a start-upů. Myslet si, že je Česká republika nějakou velmocí v rámci kybernetické bezpečnosti, by bylo liché, protože na hlavu se nemůže srovnávat se zeměmi, jako je Izrael. My jsme schopni pomáhat tím, že budeme spolupra- covat se světovými pracovišti v oblasti kyberne- tické bezpečnosti a umělé inteligence a budeme s nimi sdílet data. Musíme vysvětlit irmám, že je třeba tato data sdílet, aby se mohlo lépe předchá- zet kybernetickým útokům a aby se bezpečnost v rámci kyberprostoru stále zlepšovala. Jaké má v průmyslu praktické využití tzv. brain machine interface, tedy rozhraní propojující mozek s počítačem? Jsou to například kochleární implantáty, které po- máhají neslyšícím lidem vnímat zvukové okolí, což je obrovský vynález. Podobný princip se v budouc- nu bude využívat i v oblasti nevidomých lidí. V této souvislosti vznikají i extrémní myšlenky některých společností zabývajících se umělou inteligencí, kdy se člověku do mozku implantuje čip tak, aby doká- zal procházet internet přímo v hlavě. Nemají lidé k takovým extrémním technolo- giím trochu odpor? To je pravda, typickým příkladem jsou chytré brýle. Ty se ve společnosti moc nechytly primár- ně proto, že snižovaly anonymitu. Asi by se vám nelíbilo, kdybych se na vás teď díval skrze chytré brýle a věděl o vás úplně všechno. To vskutku ne… Proto si myslím, že zmiňované mozkové implan- táty budou nějakým způsobem regulované a vů- bec není samozřejmé, že se v budoucnosti budou právě z těchto důvodů používat. Umělá inteligence je mozkem robotizace, ale robotizace jako taková tolik pracovních míst už neohrožuje, protože většina jich už byla zabrána. BE CLEVER 109

Apřesto jeho fotogra ie hvězdné oblohy publikovaly všechny odborné astrono- mické portály, všechny velké světové redakce, prestižní odborná média i NASA. Gigant Carl Zeiss dokonce z jeho fotogra ií letos sestavil svůj kalendář. Tento rok prestižní evropská vě- decká instituce ESO (Evropská jižní observatoř) ocenila Zdeňka titulem ESO Photo Ambassador, a stal se tak dvacátým osmým foto ambasado- rem na světě. My mu věnujeme alespoň šest předělových stran. Dalekohled jste postavil, kometu jste viděl? To víte, že neviděl, byť jsem si to myslel. Ale byl to startovací moment, strašně mě to chytlo, za- čal jsem chodit na hvězdárnu v Jaroměři a poz- ději do Úpice, tam se každým rokem pořádaly expedice. Jezdila tam mládež a mnoho osobností na přednášky. Žili jsme vědou… Tedy, mysleli jsme si, že ji děláme, pak jako dospělí jsme zjisti- li, že jsme žádnou vědu nedělali, ale tehdy jsme na to byli hrdí a to bylo důležité. Ta motivace, možnost být součástí vědeckého výzkumu. Byť všechno, co jsme tehdy tvořili, se štosovalo na půdě a pak to někdo vyvezl na skládku nebo do sběru. Ale to jsme zjistili až před pár lety a nebylo to vůbec důležitý, drtivá většina z nás, co jsme se tam potkávali, se buďto stala profesi- onálními astronomy, nebo jim koníček vydržel na celý život. Vám takřka na profesionální úrovni, přesto se vaší profesí nestal. Proč? To není dobrý nápad. Přijdete o koníčka a bude- te mít byznys. Naše irma se zabývá automatizací průmyslové výroby piva, mléka a cukru. Shodou okolností jsem se kdysi dávno před lety dostal na titulní stranu Cukrovarnických listů, protože jsem spouštěl první velín v cukrovaru v Česku, to byla velká událost tehdy, dnes je to samozřej- most. To, že se zabýváme automatizací daleko- hledů, to je vlastně náhoda. Postavil jsem si ro- botickou observatoř doma na zahradě, a když jsem pak slyšel nářky profesionálů, co jim nefun- guje, tak jsem si uvědomil, že mám řešení, které by jim možná mohlo pomoci. Dalekohledy se nekupují, to obvykle stavějí univerzity. A protože máme ve irmě opravdu velmi schopné inženýry, dokázali jsme to řešení přetavit do průmyslové- ho pojetí a přenést z mé zahrady do profesionál- ních observatoří. Ale tím se nedá uživit, je to velmi malý trh, a i když něco umíte jako jediní na světě, je to příležitostná práce. I takový gi- gant, jakým je Carl Zeiss, zrušil před časem divizi astronomických dalekohledů. Spíš je to výzva než co jiného. Dobrá reference a prestiž. Je hezký říct, že jsme dělali největší český dalekohled. Ale ono se to nějak rozjelo a už jsme jich pár po svě- tě udělali, respektive už 35 a jsme dobře zapsaní v ESO i ESA. Taky jsme třeba udělali unikát pro MFF UK Praha, říkáme mu BlueEye600. Jeho řízení je takzvaný direct drive, to znamená bez- převodový dalekohled, jehož výhodou je neuvě- řitelná rychlost, zvládá devadesát úhlových stupňů za vteřinu. Jeho původním úkolem bylo sledovat kosmické smetí. Takže děláme hezký věci, koníček se mi částečně propojil s byzny- sem, ale naštěstí v trochu jiné podobě, a to hlav- ní mi zůstalo. Koukat na hvězdy a fotit je. Dá se u nás koukat na hvězdy? Na Šumavě ano, ale to je poslední místo, kde můžete s dětmi ležet na trávě a koukat na me- teory. Na Ondřejově je to kupodivu ještě taky docela možný, byť je to kousek od Prahy. V Mni- chově je to výrazně lepší, tam je hvězdárna uprostřed města. A vidíte Mléčnou dráhu a vše jen proto, že se svítí na zem, a ne na oblohu. Vůbec nejlepší je Chile, poušť Atacama. Největší dalekohled je zase na observatoři La Palma. Ale jinak je to spíš šílené, Poláci rozsvítí skleníky a v Liberci je v noci téměř den. Já vím, že musí- me svítit, aby někdo v noci nespadl do výkopu, ale nevím, proč musíme svítit nahoru. I díky světelnému znečištění neustále vybavení zmen- šuji a zmenšuji, abych mohl za tmou. Základní výbava se mi vejde do kufru. Ale máte na zahradě robotickou observatoř… Ano, dokonce dvě. Jednu na zahradě a druhou robotickou na střeše. Ale když jsem seděl doma na posteli u notebooku a koukal na monitor, tak jsem si uvědomil, že je to hezký, robotická ob- servatoř funguje absolutně sama, nastavíte cíl a lehnete si do postele, ona se sama nastartuje, zaostří, vyfotí a zase se zavře. Ale pak přijdete na to, že vám chybí radost, taková ta vášeň z lovu, stát v zimě na zahradě, popíjet čaj s troš- kou ohnivé vody – v noci bývá příšerná zima – a koukat na hvězdy. Tak jsem si stejně pořídil ještě druhou observatoř, u který musím ven. MÍSTO, KDE MLÉČNÁ DRÁHA VRHÁ STÍN Amatérským astronomem se Zdeněk Bardon stal ve dvanácti letech, inspirován článkem o Kohoutkově kometě a návodem na stavbu dalekohledu v časopise ABC. Postupem času přidal fotogra ii a v posledních letech se jeho koníček potkal částečně i s jeho podnikáním, když společnost ProjectSoft, jejímž je spolumajitelem, dodává automatizaci dalekohledů předním světovým observatořím. Amatérem však zůstal. Petr Karban archiv BE CLEVER 110

Ale potíž je v tom, že u nás se na hvězdy moc koukat nedá. Když jsem se dostal do Chile, kde jsme robotizovali slavný Danish 1,54m Telesco- pe na observatoři ESO na La Silla, tak jsem si sedl na zadek. To je naprostá tma. Místo, kde Mléčná dráha vrhá stín. To nejsou řeči, to je fakt. Ve výšce dva a půl tisíce metrů nad mořem jsem zažil vlhkost tři procenta. Proto tam ta observa- toř je, žádný světelný znečištění, žádná vlhkost. Když odejdete metr od stativu a nemáte baterku, tak ho nenajdete. Obloha je tam úchvatná. Tady na Šumavě vidíte okem přinejlepším patnáct set hvězd, tam jich vidíte třikrát tolik. V dalekohle- du se vám rozsvítí miliony teček, které nikde jinde neuvidíte a pouhým okem vidíte i temná mračna v Mléčné dráze. Je vůbec běžné spojit astronomii a fotogra ii? Ono je v amatérské astronomii několik katego- rií. Někteří bádají a jejich výsledky slouží i pro- fesionálům. Jiní se jenom kochají pohledem do dalekohledu. Pak je parta lidí, kteří ani moc na hvězdy nekoukají, ale stavějí dalekohledy. A pak jsou astrofotografové, kam patřím i já. Měl jsem zkrátka pocit, že bylo fajn zachytit to, co vidím, a ukázat to i ostatním. Propracovat se od fotogra ických desek přes plochý ilm, kino- ilm až k digitální fotogra ii je dlouhá cesta. Možnosti jsou dnes úžasné. Moje obrázky ne- mají žádný vědecký význam, protože je to kate- gorie krásné fotogra ie, ale je to také pokus o zprostředkování krás vesmíru i ostatním a vý- sledkem tak trochu otravuji své známé a rodinu. A světové redakce se o ně perou… To ne. To všechno jsou obvykle náhody. Já někde něco vyfotím, pošlu to někomu ze známých jen tak pro radost a obvykle se nestane nic. Nebo se strhne to, co s fotogra ií Mléčné dráhy z Chile, která se tak zalíbila, že byla použita jako prů- vodní fotogra ie k průlomové vědecké práci Bi- liony světů v Mléčné dráze. Je hezký mít fotku ve vědeckých a odborných titulech, je úžasný být jako amatér prezentován na zasedání Americké astronomické asociace v rámci vědecké studie NASA, ale můj cíl to není. Můj cíl je fotit tak, abych měl ze snímků radost včetně dokonalých detailů, struktur mlhoviny a úchvatných barev. Dnes je trendem krajinářská astrofotogra ie, protože je pro laickou veřejnost srozumitelnější. Taky ji fotím, ale stačí mi i vesmír. Je fantasticky barevný a neskutečně krásný. A máte ještě nějaký nesplněný astronomický sen? Jeden snad ano. Měl jsem životní kliku, že jsem se dostal skoro na všechny zajímavý astrono- mický místa. Sáhl jsem si na opravdu velký trub- ky, jak já říkám, na opravdu velké dalekohledy. V knížce Huberta Slouky Pohledy do nebe, která vyšla těsně po válce, je popisována stavba tehdy největšího dalekohledu, na Mount Palomar, kou- sek od San Diega. Zrcadlo má průměr pět metrů a dlouhá léta to byl největší dalekohled světa, ještě nýtovaný, úžasná stará práce. Několikrát byl zmodernizovaný, pořád funguje. Tak na ten bych si chtěl sáhnout. Je hezký mít fotku ve vědeckých a odborných titulech, je úžasný být jako amatér prezentován na zasedání Americké astronomické asociace v rámci vědecké studie NASA, ale můj cíl to není. Můj cíl je fotit tak, abych měl ze snímků radost včetně dokonalých detailů, struktur mlhoviny a úchvatných barev. Alpha Centauri Snímek jsem pořídil minulý rok na observatoři ESO na La Silla v Chile, a to jen proto, že je to naše nejbližší soustava, která není od nás pozorovatelná. Netušil jsem, že americká NASA, respektive jejich rentgenová družice Chandra, tuto soustavu už třináct let zkoumá. Principiálně jde o obyvatelnost planet v soustavě. Letos v červnu mne Harvard požádal o svolení s publikováním tohoto snímku na zasedání Americké astronomické asociace. To samo o sobě je velká pocta, ale tím to neskončilo. O několik dní později jsem zjistil, že snímek je na titulní straně NASA družice Chandra jako průvodní součást vědeckého článku. S největší pravděpodobností je to tak první amatérský snímek u vědeckého článku prestižní organizace NASA, a navíc z Čech. Možná je to v duchu mého motta: Štěstí přeje připraveným. BE CLEVER 111

Snímek nejkrásnější části Mléčné dráhy, který téměř zachycuje střed naší galaxie. Tu všichni známe pod názvem Mléčná dráha.

BE CONNECTED 114 ŽOFÍNSKÝ PALÁC UVÍTAL ŘÁDY VAVŘÍNU Ocenění Hospodářské komory České republiky 118 NA ZLOMU STALETÍ Křty vydavatelství C.O.T. media 122 TOURFILM OSLAVIL ČESKOSLOVENSKÉ STOLETÍ Tourfilm 124 DOPRAVA 2018+… DALŠÍCH STO LET V POHYBU & KULATÉ STOLY Konference Comenius 126 LEGENDA OŽILA V KARLÍNĚ Předpremiéra muzikálu Legenda jménem Holmes 127 MEZI MILIONY Návštěva v trezorech Komerční banky 128 ODKAZ OTCŮ IX. setkání vlastníků rodinných firem

Akce se uskutečnila pod záštitou prezi- denta České republiky Miloše Zemana, předsedy Senátu Parlamentu ČR, předse- dy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, před- sedy vlády, ministryně průmyslu a obchodu, Magistrátu hlavního města Prahy a Úřadu měst- ské části Praha 1. Pořadateli slavnostního večera byla Hospodář- ská komora České republiky a vydavatelství C.O.T. media, které pro HK ČR připravuje i mě- síčník Komora. Generálním partnerem Řádu Vavřínu byla společnost Carduus Asset Manage- ment, hlavními partnery pak Česká pojišťovna, Bank Gutmann, Letiště Pardubice, Ještědská stavební, Nobless Czech, Party nábytek, Prague Catering a Agentura NKL. Hlavním mediálním partnerem Řádu Vavřínu Hospodářské komory ČR 2018 se stala Česká televize. „Stoleté výročí letos rezonuje asi v každém z nás. Obdivujeme své vzory z počátku 20. století a rádi bychom zanechali pozitivní otisk své práce do sto- letí 22. Těm, kdo si z dnešního slavnostního veče- ra odnesou svůj Řád Vavřínu, se to již povedlo nebo jsou minimálně na dobré cestě být příkla- dem pro budoucí generace,“ uvedla vydavatelka C.O.T. media Eva Frindtová. Řád Vavřínu Je oceněním Hospodářské komory České republiky, která tím vyjadřuje uznání a respekt významným osobnostem.Toto ocenění zohledňuje především celoživot- ní úspěchy, ať už výjimečné podnikatel- ské a manažerské úspěchy, či úspěchy v oblasti medicíny, vědy, kultury či spor- tu. Řád Vavřínu je udělován již od roku 2012, s výjimkou roku 2015. ŽOFÍNSKÝ PALÁC UVÍTAL ŘÁDY VAVŘÍNU Tradiční předávání ocenění Hospodářské komory ČR Řád Vavřínu, které je každoročně udělováno významným osobnostem z řad podnikatelů, manažerů, vědeckých pracovníku nebo umělců a sportovců, uvítal letos opět pražský Palác Žo ín, kde během slavnostního večera ve čtvrtek 15. listopadu více než čtyři sta předních osobností českého podnikatelského i společenského života přihlíželo předání ocenění čtrnácti letošním laureátům. Petr Karban Aleš Funke BE CONNECTED 114

LAUREÁTI ŘÁDU VAVŘÍNU 2018 Vladimír Beneš, neurochirurg, přednosta Neurologické a neuroonkologické kliniky, Ústřední vojenská nemocnice – za celoživotní dílo v oblasti medicíny Vlastislav Bříza, statutární ředitel a předseda správní rady KOH-I-NOOR holding a. s. – za významné podnikatelské úspěchy Petr Dvořák, generální ředitel České televize – za významné manažerské úspěchy Jaromír Hanzlík, herec – za celoživotní dílo v oblasti kultury Martin Friedrich Herrmann, předseda představenstva společnosti Innogy Česká republika a. s. – za významné manažerské úspěchy Jaromír Jágr, sportovec; majitel a jednatel společnosti Hokej Kladno s. r. o. – za výjimečné úspěchy v oblasti sportu Roman Knap, generální ředitel České pošty, s. p., dříve generální ředitel společnosti SAP Česká republika a Slovensko – za významné manažerské úspěchy Michal Kocián, předseda představenstva a spolumajitel developerské firmy FINEP HOLDING, SE – za významné podnikatelské úspěchy Šárka Litvinová, majitelka a jednatelka společnosti ASIANA, spol. s r. o. – za významné podnikatelské úspěchy Paul Rausnitz in memoriam, majitel Meopta-optika, s. r. o. – za významné podnikatelské úspěchy Pavel Rynda, majitel Kamnářství Rynda s. r. o., prezident Cechu kamnářů ČR – za významné podnikatelské úspěchy Jaromír Řezáč, generální ředitel společnosti GORDIC spol. s r. o. – za významné podnikatelské úspěchy Hana Šmejkalová, místopředsedkyně představenstva East Bohemian Airport a. s. a ředitelka Letiště Pardubice – za významné manažerské úspěchy Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy – za celoživotní přínos v oblasti vědy a vzdělávání BE CONNECTED 115

Vedle kvalitních pánských obleků a klasických dámských rób byly hojně zastoupeny také uniformy, především ty hornické. Pod záštitou prezidenta republiky se večera zúčastnili prezident HK ČR, premiér i ministryně průmyslu a obchodu. BE CONNECTED 116

ORGANIZÁTOŘI GENERÁLNÍ PARTNER HLAVNÍ PARTNEŘI PARTNEŘI HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER ŘÁDU VAVŘÍNU HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČR 2018 GALAVEČER SE KONAL POD ZÁŠTITOU prezidenta České republiky předsedy vlády předsedy Senátu Parlamentu České republiky předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ministryně průmyslu a obchodu primátorky Hlavního města Prahy a starosty Městské části Praha 1 Tradiční ocenění na tradičním místě měla i své tradiční zakončení v podobě nokturna na lodi paroplavební společnosti Prague Boats. Slavnostní atmosférou zaplněný Palác Žofín provázela zkušeně Petra Krmelová, lesk dodaly diamanty společnosti Nobless Czech a o hudební doprovod se postaral Bohemian Symphony Orchestra Prague pod vedením svého zakladatele a dirigenta Martina Šandy. BE CONNECTED 117

2 1 lavnostní večer byl vlastně výjimečným se- tkáním významných osobností z akademic- ké, společenské i ekonomické sféry, které přijaly pozvání rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy. Úvodní konference pak byla nejen připome- nutím významného jubilea, ale současně také po- děkováním významným českým irmám a znač- kám. Jejím atraktivním jádrem však byla přede- vším pětice osobních vizí, zamyšlení nad budouc- ností, jichž se zhostili právě rektor univerzity To- máš Zima, dále pak emeritní viceguvernér ČNB Pavel Kysilka, předseda dozorčí rady společnosti HOPI Holding, a. s., František Piškanin, podnikatel- ka a majitelka sociálního podniku Pragulic Tereza Jurečková a prorektor Univerzity Karlovy pro vněj- ší vztahy Martin Kovář. Mezi řadou významných hostí slavnostního večera se objevili i premiér Andrej Babiš, ministryně inancí Alena Schillerová a ministr školství Robert Plaga. Petr Karban Aleš Funke NA ZLOMU STALETÍ Těžko jsme si mohli vybrat lepší příležitost a formu pro křest podzimního čísla magazínu Be the Best než oslavit tímto způsobem století české státnosti na půdě jedné z nejstarších evropských univerzit a spojit je s výjimečnou konferencí, na níž se akademické osobnosti zamýšlely nad jedinou otázkou – jak dál? S BE CONNECTED 118

1 Osobnostmi zaplněnýVlastenecký sál Univerzity Karlovy 2 Gabriela Ben Ahmed a Eva Frindtová (obě C.O.T. media) přivítaly hosty spolu s rektorem Univerzity KarlovyTomášem Zimou 3 Emeritní viceguvernér České národní banky Pavel Kysilka 4 JosefŤulpík (WTC Písečná),Tomáš Marek (Česká pojišťovna) a Irena Bartoňová Pálková, viceprezidentka HK ČR 5 Křest magazínu Be the Best obstarala tentokrát mimořádně početná sestava kmotrů – Irena Bartoňová Pálková, Karel Muzikář (Comenius) Gabriela Ben Ahmed, Eva Frindtová, Monika Palatková (CzechTourism), Marek Loula (ČSOB) a prorektor Univerzity Karlovy Martin Kovář 6 Mezi hosty večera byli i členové vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem 7 Tereza Jurečková (Pragulic) 8 František Piškanin (HOPI Holding) 3 4 6 8 7 5 BE CONNECTED 119

9 10 11 13 12 9 Mezi hosty byli i Tomáš Končický (Gutmann Bank), Oldřich Šubrt (Program Health Plus), FrantišekTurek (Log-In CZ), JiříVacek (Aviation Zoom) a Miloslava Procházková (Avanti) 10 Blanka Vraspírová (EsteticUsti), Larisa Mikitová a Tatiana Sorokina (Intermedexp) 11 Syn a otec Slavomil a Slavomil Chalupníkovi (Vykov), před nimi Richard Vojta (Prague Boats) 12 Ladislav a Jitka Vitoulovi (Vápenka Vitoul) 13 Dámy českého byznysu – Blanka Hálová (Tesla), Jiřina Nepalová (RENOMIA) a Šárka Litvinová (Asiana) BE CONNECTED 120

14 Zdenek Blažek (Replast), Tomáš Končický a Jan Pavelka (Pavelka Partners) 15 Vlevo Marek Sváta (Nobless Czech) 16 Gabriela Ben Ahmed a otec a syn Chalupníkovi 17 Pavel Schweiner (Česká pojišťovna) a Jan Pavelka 18 Pěva Holancová (PROTECO nářadí), Emil a Blanka Vraspírovi, Gabriela Ben Ahmed a Libor Knap (PROTECO nářadí) 16 17 18 14 15 BE CONNECTED 121

okud jde o mezinárodní přehlídku, tedy Tour ilm, představilo se divákům 316 sou- těžních ilmů a spotů. „Zaznamenali jsme nárůst zejména z exotických zemí, jako jsou Indoné- sie, Ekvádor, Peru, Chile, Filipíny, Nepál nebo Domi- nikánská republika, z hlediska četnosti přihlášených snímků však dominovaly spíše tradičnější země jako Chorvatsko, Španělsko, Německo a samozřejmě Slovensko, které se letos stalo také partnerskou zemí festivalu,“ konstatovala Monika Palatková. Předseda Martin Štoll pak k úrovni ilmů a spotů poznamenal: „Letošní kolekce byla velmi vyvážená po všech stránkách. Co na první pohled upoutalo naši pozornost, byl větší podíl neevropských tvůrců a producentů, což mj. svědčí i o prestiži a věhlasu festivalu. Na druhý pohled upoutala vysoká tech- nická úroveň přihlášených snímků do kategorie vlogů a neprofesionální tvorby, která mnohdy dosa- hovala zcela srovnatelných výsledků jako díla v ostatních kategoriích. Mne samotného ještě zau- jala i vyšší účast snímků zdůrazňujících i jiné formy cestování než kvůli kulinářství či poznávání pamě- tihodností – hlavně cestování za duší, za citovým a duchovním zážitkem. Je tedy vidět, že audiovizu- ální zobrazování světa a cestování po něm na konci druhého desetiletí 21. století už klade důraz nejen na technickou dokonalost, ale i na nápad, jak svět nejen popsat, ale i vyjádřit. A to je velká porotcov- ská radost.“ Hlavní cenu, tedy Grand Prix, si v této silné kon- kurenci odnesl španělský snímek s názvem The Route of Fate, který představuje krásy Katalán- ska. Neztratili se ovšem ani tuzemští tvůrci, ve čtyřech soutěžních kategoriích zacinkala hned dvě česká stříbra. V národní soutěži Tour- RegionFilm došlo meziročně k nárůstu počtu soutěžních snímků, mobilních aplikací a webů (celkem 119), což s sebou neslo i rozšíření škály zobrazovaných témat. Atraktivní doprovodný program Oblíbenou součástí Tour ilmu je jeho doprovodný program. Však za ním mnozí přijíždějí třeba i z Prahy! Cestovatelské přednášky a besedy s tvůr- ci proto byly na programu i letos. A do dramatur- gie se promítl fakt, že byl festival součástí oslav 100. výročí vzniku samostatného Československa. Vedle tuzemských cestovatelů a ilmařů se tak na pódiích v Grandhotelu Ambassador Národní dům vystřídala i slušná řádka tvůrců slovenských. Jmenujme třeba cestovatele Pavola Barabáše, he- rečku Zuzanu Kronerovou (která byla tváří letošní- ho ročníku) nebo fotografa Roberta Vana. Účastníci zhlédli také přehlídku česko-slovenských modelů návrhářky Marie Zelené, o tečku za doprovodným programem se pak v sobotu večer postaral svým koncertem Miro Žbirka s kapelou. TOURFILM OSLAVIL ČESKOSLOVENSKÉ STOLETÍ Jednapadesátý ročník nejstaršího světového festivalu audiovizuálních děl s tematikou turismu se nesl ve znamení oslav česko-slovenského století. V programu se tak vedle obligátního promítání soutěžních snímků objevila řada přednášek cestovatelů z obou částí někdejšího Československa. Hlavní cena festivalu, kterého se letos zúčastnilo 435 soutěžních snímků z rekordních 64 zemí, letos putuje do Španělska. Petr M. Ulrych 1 Monika Palatková (CzechTourism) a Klára Badinková (zastoupení slovenského cestovního ruchu v ČR) 2 Hlavní cenu si letos odvezli španělští filmaři 3 O příběhy z cest se s návštěvníky podělil i Jakub Vágner 4 Festival se odehrál v Grandhotelu Ambassador Národní dům v KarlovýchVarech 5 Tváří festivalu byla herečka Zuzana Kronerová 2 5 4 3 1 P BE CONNECTED 122

Létáme s vášní ... #flyOK ... MILÁN | BARCELONA | BENÁTKY | PAŘÍŽ Rezervujte na csa.cz

DOPRAVA 2018+ … dalších 100 let v pohybu Jako velmi úspěšnou lze podle účastníků hodnotit odbornou konferenci DOPRAVA 2018+ … dalších 100 let v pohybu, kterou u příležitosti stého výročí vzniku Československé republiky ve čtvrtek 11. října 2018 hostil pražský TOP HOTEL. Účastníci panelových diskusí, zahrnujících všechna odvětví dopravy, formulovali vize vývoje české dopravy v budoucnosti. onference se zúčastnilo více než sto zástupců všech druhů české dopravy, reprezentantů státní správy a samo- správy, akademické obce nebo dodavatelské- ho průmyslu. Program konference byl rozdělen do čtyř pa- nelů, které se věnovaly problematice želez- niční, vodní, letecké a silniční dopravy, jako samostatný byl včleněn panel pro oblast vzdělávání a inovací v dopravě. Ve svém úvodním vystoupení význam dopravy připo- mněl předseda Poslanecké sněmovny Parla- mentu ČR Radek Vondráček a zdůraznil pře- devším její legislativní rámec: „Díky novele zákona o liniových stavbách budeme stavět NA KONFERENCI MIMO JINÉ ZAZNĚLO… „Za posledních 10 let investovaly ČD do nákupu a modernizace vozidel přes 40 miliard korun a je naším cílem i v rámci liberalizace služeb železniční dopravy obhájit maximum stávajících výkonů i po roce 2019 a udržet kvalitu a síťovost služeb.“ Radek Dvořák, České dráhy „Páteřní silniční síť krajů a regionů tvoří silnice II. a III. třídy, které jsou z hlediska dopravního spojení v rámci celé České republiky nenahraditelné. Tomu by měly odpovídat i podmínky financování jejich budování, modernizace a údržby.“ František Petrtýl, Asociace krajů ČR „V dopravnímsektoru se bohuželletitěideově nepotkávajívýrobcivozidel s vlastníkya správci infrastruktury,a nevyužívajítak obrovskýpotenciálzměn v důsledkunovýchinformačních a telekomunikačních technologiía programových řešeníprojednotlivéuživatele dopravníchsystémů.“ Pavel Hrubeš, Dopravní fakulta ČVUT „Multimodální řetězec je konkurenceschopnější, čím je jednodušší a levnější poslední míle, tedy doprava z přístavu k zákazníkovi – důležité je co nejvíce přiblížit podniky vodní dopravě a zlevnit překlad.“ Lubomír Fojtů, Ředitelství vodních cest ČR „Regionální letiště mají a vždy budou mít nezastupitelný význam v dopravní infrastruktuře krajů. Jde o to, najít a realizovat dobrý obchodní model, který bude kombinovat potřebu pravidelné dopravy, charterových letů a cargo letů.“ Hana Šmejkalová, Letiště Pardubice Comenius 2 1 K BE CONNECTED 124

Kulatý stůl COMENIA Dne 31. října společnost Comenius pořádala diskusní setkání s minist- rem zemědělství České republiky Miroslavem Tomanem. Účastníci večera uvítal TOP HOTEL Praha. Setkání s panem ministrem bylo mimořád- né jak hojnou účastí diskutujících, tak skvělou rétorikou a znalostí resortu panem ministrem i různorodou tematikou dotazů. Zastoupena byla široká škála zeměděl- ských oborů, od majitelů zemědělských družstev přes potravináře až k rektorovi České zemědělské univerzity. Nicméně o účast a diskusi byl zájem i mezi podnikateli, jejichž obor se země- dělstvím nijak nesouvisí. Nejčastěji dis- kutovaným tématem bylo sucho a kůrov- cová kalamita. Comenius „ZmodernizovanýchkilometrůdálniceD1 mámek dnešnímudnicelkem93,cožje zhrubapolovinatrasyz Prahydo Brna. Důležitétakéje,žedálnicimodernizujeme úsporně.Původníodhadovanénáklady na modernizacibyly24miliardkorun,ale dostalijsmesena částku20 miliardkorun. Dálnicebymělabýtcelázmodernizovaná užv roce2021.“ Ladislav Němec, Ministerstvo dopravy ČR rychleji než doposud. Povedla se tak věc, která má v praxi pro českou dopravu obrov- ský přínos a je úkolem pro český parlament v této legislativní oblasti nadále intenzivně pracovat.“ Jan Wiesner, Vladimír Dohnal, Miroslav Toman, Karel Muzikář a Rostislav Dvořák Stanislav Novák, Tero Loukonen a Pavel Kříž Josef Postránecký, Karel Muzikář, Josef Vojáček, prof. Petr Sklenička a Jan Sixta 1 RadekVondráček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pronesl úvodní slovo konference 2 Jan Klas, generální ředitel řízení letového provozu ČR, v panelu Letectví 3 Panel Železnice a voda 3 BE CONNECTED 125

František Zemjánek (TipTop Art + Travel Agency), paní Švestková s dcerou, Zdenka Zemjánková a Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media) Gabriela Vodrážková (Vinařství Vajbar) a manželé Hálovi (Tesla) Jaroslava Valová (SIKO) s rodinou Larisa Mikitová (Intermedexp), BlankaVraspírová (EsteticUsti),Tatiana Sorokina (Intermedexp) a Egon Kulhánek Tomáš Marek (Česká pojišťovna) se svými klienty Zdenek Zapletal (Laski) a Marek Sváta (NOBLESS Czech) s manželkou Petr Simon David Kraus a Jakub Hněvkovský LEGENDA OŽILA V KARLÍNĚ Čtvrtek 11. října patřil v Hudebním divadle Karlín předpremiéře nového muzikálu Legenda jménem Holmes, který je autorským počinem Ondřeje Gregor Brzobohatého. Režie se ujal Gabriel Barre, choreografie Karen Sieberová, v titulní roli se představuje Vojtěch Dyk v alternaci s Lukášem Janotou. A protože muzikály táhnou a bavit se je třeba, magazín Be the Best se svými věrnými čtenáři byli opět u toho. Podle recenzí se zdá, že jsme mezi prvními viděli muzikálovou událost nejen této sezony. BE CONNECTED 126

MEZI MILIONY Petr Karban Jakub Hněvkovský Nemohli jsme si spolu s našimi partnery nechat ujít mimořádné pozvání vedení Komerční banky na interní prohlídku trezorů a seznámení s řadou zajímavostí jak o interních bankovních procesech, tak o českých i cizích mincích a bankovkách a jejich falzech. Ve středu 24. října jsme proto několik hodin strávili za přísných bezpečnostních opatření v místech, kam se běžný smrtelník sotva kdy dostane. Před trezory Komerční banky prošli přísnými bezpečnostními prohlídkami všichni pozvaní bez potíží Deset milionů vypadá nenápadně Když položíme cihlu k cihle… Seznámit se s falzy je poučné i praktické Pěva Holancová (PROTECO nářadí)„přinesla bance něco málo na přilepšenou“ Milan Rzepecki (Accolade Holding), Anita Holancová (PROTECO nářadí), Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media), Bohuslav Šantrůček (Galileo), Zdenek Zapletal (Laski) a Jana Švábenská (KB) BE CONNECTED 127

Jan Pavelka (Pavelka Partners), Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media), Tomáš Končický (Gutmann Bank) a MichalVala (Renomia) Karl Mayer-Rieckh (Leder & Schuh) Zdeněk Blažek (Replast) Ivan Baťka (Fosfa) xkluzivní, celkově již IX. setkání vlast- níků rodinných firem hostil ve čtvrtek 20. září kouzelný Spa hotel Lanterna ve Velkých Karlovicích. V jeho zážitkové re- stauraci Vyhlídka se sešlo na čtyřicet majitelů českých rodinných firem, s nimiž se o své pří- běhy přijeli podělit dva významní hosté – Karl Mayer-Rieckh, předseda dozorčí rady a spolu- majitel společnosti Leder & Schuh AG, která zastřešuje mezi jinými i globální značku Hu- manic, a s ním Ivan Baťka, majitel úspěšné společnosti Fosfa a. s., která je vedle své pro- dukce známá a obdivovaná i pro osobitý pří- stup k podnikání, vycházející z baťovských principů. Že šlo o setkání skutečně zajímavé, dokládá fakt, že v dialogu na téma Odkaz našich otců aneb jak udržet irmu nejen v kondici, ale i v rodině, se oba hosté prezentovali rozdílný- mi přístupy a názory. ORGANIZÁTOŘI GENERÁLNÍ PARTNER MEDIÁLNÍ PARTNEŘI IX.ČESKÉ ŽEZLO UKOVANÉ Z RODINNÉHO STŘÍBRA ODKAZ OTCŮ Valerie Saara ARF E BE CONNECTED 128

Diamanty českého byznysu jsou projektem společnosti C.O.T. media, jehož základním posláním je zhodnocení nejúspěšnějších podnikatelských subjektů dle jejich ekonomických výstupů. Slavnostní předávání ocenění se uskuteční 14. února 2019 v Hudebním divadle Karlín v Praze. Hodnocení probíhá ve všech 14 krajích České republiky. Oceněny budou tři nejlepší firmy z každého kraje a jeden celorepublikový vítěz. Nedílnou součástí jsou regionální setkání, na něž projekt navazuje. Ta mají za cíl propojit osobnosti z podnikatelské sféry, akademického a expertního prostředí i kultury, vědy a sportu. Analytický partner Titulární partner Pořádá Partneři Generální partner Odborní partneři Hlavní partneři www.facebook.com/diamantyceskehobyznysu www.cotmedia.cz/diamanty-ceskeho-byznysu

AK PEČENÝ, FUČÍK, LANGER.................................. 22 Purkyňova 2 110 00 Praha 1 www.pfl.cz ALUKOV.................................. 98 Rohanské nábřeží 671/15 186 00 Praha 8 www.alukov.cz ARTHOUSE HEJTMÁNEK..... 29 Goetheho 17/2 160 00 Praha 6 www.arthousehejtmanek.cz ASKLEPION............................ 70 Londýnská 160/39 120 00 Praha 2 www.asklepion.cz ASOCIACE RODINNÝCH FIREM...................................... 24 Jugoslávská 620/29 120 00 Praha 2 www.arf.cz BARDON ZDENĚK...............110 www.bardon.cz BISNODE ................................ 28 Siemensova 2717/4 155 00 Praha 5 www.bisnode.cz BRUSSELS AIRLINES................ 2 Aviatická 1017 161 00 Praha 6 www.brusselsairlines.com COMENIUS.............. 8, 124, 125 nám. Kinských 741/6 150 00 Praha 5 www.comenius.cz C.O.T. MEDIA ... 28,114,118,126,127,128,129 Táboritská 23/1000 130 00 Praha 3 www.cotmedia.cz CZECHTOURISM – ČESKÁ CENTRÁLA CESTOVNÍHO RUCHU..................................122 Vinohradská 46 120 41 Praha 2 www.czechtourism.cz ČESKÁ POJIŠŤOVNA ............ 46 Spálená 75/16 110 00 Praha 1 www.ceskapojistovna.cz ČESKÉ AEROLINIE...............123 Evropská 846/176a 160 00 Praha 6 www.csa.cz ČVUT ......................28, 108, 129 Jugoslávských partyzánů 1580/3 160 00 Praha 6 www.cvut.cz DELTA PROJEKTCONSULT ČESKÁ REPUBLIKA............... 71 Komenského nám. 1342/7 674 01 Třebíč www.delta.at/cz DIAMANTY ČESKÉHO BYZNYSU........................28, 129 Táboritská 23/1000 130 00 Praha 3 www.cotmedia.cz ENTERPRISE INVESTORS....................28, 129 nám. 14. října 642/17 150 00 Praha 5 www.ei.com.pl ESO TRAVEL........................... 78 Korunovační 22 170 00 Praha 7 www.esotravel.cz ESTETICUSTI ............................. 5 Velká hradební 3385/9 400 01 Ústí nad Labem www.esteticusti.cz FOSFA ..................................... 36 Hraniční 268/120, Poštorná 691 41 Břeclav www.fosfa.cz HÄSTENS – POSTELE VÁGNER................................132 Vinohradská 33/1420 120 00 Praha 2 www.postele-hastens.cz HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY...28, 114, 129 Florentinum Na Florenci 2116/15 110 00 Praha 1 www.komora.cz HOTEL MANDARIN ORIENTAL............................... 84 Nebovidská 459/1 118 00 Praha 1 www.mandarinoriental.cz HUDEBNÍ DIVADLO KARLÍN...................... 28, 94, 129 Křižíkova 283/10 186 00 Praha 8 www.hdk.cz INTERNATIONAL MEDICAL EXPERT................. 88 Pavla Švandy ze Semčic 1068/13 150 00 Praha www.intermedexp.cz KOLEJE A MENZY UNIVERZITY KARLOVY........ 90 Opletalova 1663/38 110 00 Praha 1 www.kam.cuni.cz KOMERČNÍ BANKA...................28, 127, 129 Na Příkopě 33 114 07 Praha 1 www.kb.cz KONGRESOVÉ CENTRUM PRAHA .................................... 56 5. května 1640/65 140 21 Praha 4 www.praguecc.cz LÉČEBNÉ LÁZNĚ MARIÁNSKÉ LÁZNĚ ............. 86 Masarykova 22/5 353 01 Mariánské Lázně www.lecebnelazne.cz LETIŠTĚ PARDUBICE ............ 64 Pražská 179, Popkovice 530 06 Pardubice www.airport-pardubice.cz M.B.KERAMIKA ...................102 U Svitavy 1169/7 618 00 Brno www.mbkeramika.cz MEGAWASTE-EKOTERM....106 U spalovny 4225/6 796 01 Prostějov www.megawaste-ekoterm.cz NEMOCNICE PARDUBICKÉHO KRAJE....... 52 Kyjevská 44 532 03 Pardubice www.nempk.cz NKL ŽOFÍN .....................93, 114 Slovanský ostrov 226/8 110 00 Praha 1 www.zofin.cz PODZIMEK A SYNOVÉ ......... 60 Zbraslavská 32/2 159 00 Praha 5 www.podzimek.cz PRAGUE BOATS..................... 92 Dvořákovo nábřeží 110 00 Praha 1 www.prague-boats.cz PRAGUE SAFE DEPOSIT ....131 Na Příkopě 1047/17 110 00 Praha 1 www.praguesafedeposit.com PROGRAM HEALTH PLUS.... 44 Kartouzská 3274/10 150 00 Praha 5 www.programhplus.cz PROJECTSOFT.....................110 Eliščino nábřeží 375/1 500 03 Hradec Králové www.projectsoft.cz PWC......................................... 18 City Green Court Hvězdova 1734/2c 140 00 Praha 4 www.pwc.com/cz/cs RENOMIA ............................... 32 Holandská 8 639 00 Brno www.renomia.cz SIKO......................................... 59 Skorkovská 1310 198 00 Praha 9 www.siko.cz SKLÁRNA RÜCKL ..........74, 114 Lánská 141 26705 Nižbor www.ruckl.com SPA HOTEL LANTERNA......128 Leskové 659 756 06 Velké Karlovice www.lanterna.cz PLAVBA A VODNÍ CESTY..... 62 Na Pankráci 1003/53 140 00 Praha 4 www.d-o-l.cz TOURFILM............................122 www.tour-film.cz UNIVERZITA KARLOVA ..............12, 16, 28, 90, 118, 129 Ovocný trh 3–5 116 36 Praha 1 www.cuni.cz VÁPENKA VITOUL................. 66 Mladeč 132 783 21 Mladeč www.vitoul.cz VILLA CENTRAL .................... 82 Betlémský palác Husova 240/5 110 00 Praha 1 www.villacentral.cz VINAŘSTVÍ VAJBAR.............. 94 U Vily 480 691 05 Zaječí www.vinarstvivajbar.cz WTC PÍSEČNÁ........................ 40 Písečná 147 790 82 Písečná www.wtc-pisecna.eu Adresář 130

131

132