DRUUNA 3
DRUUNA 3
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/ZAPOMENUTÁ
PLANETA
KLON
ANIMA
PAOLO ELEUTERI SERPIERI
DRUUNA
3
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/2
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/PAOLO ELEUTERI SERPIERI
DRUUNA
ZAPOMENUTÁ PLANETA
KLON
ANIMA
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/Paolo Eleuteri Serpieri
DRUUNA
Z italských originálů
Serpieri Collection
Druuna 04: La Planète Oubliée / Clone
Druuna: Anima
vydaných nakladatelstvím Lo Scarabeo v roce 2016
přeložila Míša Šmakalová
Redakce: Boris Hokr
Korektura: Filip Gotfrid
Grafická úprava: A. Sarah Tejnická
Lettering: A. Sarah Tejnická
Šéfredaktor: Jiří Pavlovský
Ředitel nakladatelství: Petr Litoš
Vydalo Nakladatelství Crew s.r.o. v roce 2018
V tomto souboru vydání první
Vázaná verze vychází v limitovaném nákladu 500 kusů
Tisk: Finidr s.r.o.
ISBN 978-80-7449-567-0 (brož.)
ISBN 978-80-7449-568-7 (váz.)
© 2016 LO SCARABEO
All rights reserved.
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/DRUUNA
ZAPOMENUTÁ PLANETA
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/6
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/5
Já... existuju?
Moje vědomí je jako...
kostka ledu.
ách...
Hmm...
ach jo.
Mám
strach.
Taková hrůza...
čeho se tak
bojím? Kolem
je tma...
Jsem slepá!
V hrdle a plicích cítím chladnej vzduch. Ale v nitru se mi něco
probouzí a roztává. Dávný spojitosti, důvěrně známá bolest.
Je mi zima.
Bože můj,
proč nic nevidím?
Ne, tamhle! Světlo!
Co to...
Nějakej zvuk.
Nevím přesně, odkud
přichází, ale je to
někde blízko.
Cítím lehkej
tlak.
Něco se mě
dotýká. Nebo snad
někdo? Co to
může být?
Co...
to... je?!
Já vidím!
Ne, ne! Zrůdy!
Noční můry! Mám
toho dost, dost...
Už nechci...
Jo... Jo, lepší je
zapomenout. Spát.
Zase se ponořit
do spánku, kde
nejsou sny ani
noční můry. Vrátit
se do ledový
kostky nehybnejch
vzpomínek, všech
těch vzpomínek...
Jakejch vzpomínek?
Mám pocit
hrozný prázdnoty,
bojím se...
Ale... Kdo
vůbec jsem? Na
nic si nevzpomínám.
Co se stalo? Kde
to jsem?
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/6
Možná tělo procitá rychleji
než paměť.
Nemůžu se hýbat.
I když... moje ruce, teď...
se mi podařilo pohnout
rukama.
Jsem celá zdřevěnělá.
Začínám cítit, jak mi
v žilách proudí krev,
jo, led pomalu roztává.
Musím něco
dělat, cokoliv... Už
cítím i nohy...
Radši se začnu hýbat.
Vstanu a zaženu ten ledovej spánek.
Až příliš se podobá smrti.
Ach...
hmmm...
Bože můj...
Všechno mě bolí.
Jak dlouho jsem
asi spala?
Sakra, mám
naprostej výpadek.
Jak je možný, že si
nevzpomínám...
Kde to jsem? Proč
vyspávám na takovým
prapodivným místě? Vypadá to
jako šrot, trosky nějakýho
stroje nebo něčeho, co
jím kdysi bývalo.
Ehmm...
Je tu někdo?
Ne! Co to dělám?
Radši na sebe nebudu
upozorňovat, může
tu číhat nebezpečí.
Ale jaký?
Hej, moment,
před chvílí tu přece
někdo byl! Zahlídla
jsem ho, když jsem
se vzbudila. Na hlavě
měl divnej stroječek
a zíral na mě takovým
ohavným okem. Sahal
mi na prsa, na boky,
dotýkal se mě po
celým těle... Ale
co když...?
Co když se mi
to celý jen zdálo?
Ach jo, jsem tak
zmatená.
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/7
Vážně se musím rozhý-
bat. Zkusím sundat nohy.
Hmm, vypadá to, že jsou
v pořádku. Třeba mi
bude líp, když se
projdu...
Jsou tu další
lehátka jako to
moje, jenomže
prázdná.
Ne, tamhle asi
leží tělo, nebo
aspoň...
Bože můj!
Kdo to jen může
být? Mumifikovaná
mrtvola! A kdo ví,
kolik let!
Mohlo se
mi stát to samý!
Možná jsem
ho znala. K čertu,
to je klidně možný!
On už se ale nikdy
nevzbudí...
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/8
Brr... Musím se
zdejchnout! Tamhle
ve stěně je díra,
že by...?
Sakra,
propast!
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/9
Zkusím přejít tady
po tý věci... Tak co? Vypadá,
že celkem drží. Hmm... hmm... Někam to
přece vést musí. Nezbejvá než doufat...
Ale stejně! Nemám páru, kde jsem se
ocitla, proč tu jsem ani jak
se jmenuju! Do háje, vždyť
já mám úplný okno!
Teď musím dávat
bacha, fouká tu šílenej vítr.
Ztrácím rovnováhu, musím se dívat,
kam šlapu. To je ale strašidelná
jáma! Ani nedohlídnu na dno.
Radši tam nebudu
koukat.
šup!
A je to.
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/10
Odsud si můžu prohlídnout
ten divnej stroj, co jsem
z něj vylezla, líp. To je něco.
K čemu asi je?! Nemám nej-
menší tušení, jen takovej
zvláštní pocit
hrůzy.
Ježišmarja, až
teď mi došlo, jaký
je tu ticho, nic než
vítr... Copak v tomhle
světě není život? A já
nemám vzpomínky, takže se
mi zdá, že do něj zapadám.
Vnitřní prázdnota. Je to,
jako bych neexistovala,
hnusnej pocit,
že jsem se nikdy
nenarodila...
Potřebuju zjistit,
kde to jsem. Kdo ví,
třeba si pak vybavím,
kdo jsem. Fajn, tak
pohyb, jdeme
na to...
Zkusím
vylézt po těchhle
schodech. Proč ne,
stoupání je
vzpruha.
Nejspíš to tu
postavily nějaký
inteligentní bytosti.
Ačkoliv...
Něco mi říká, že
už jsem na podobným
místě žila. A to mě děsí.
Je to, jako by hrůzy
a noční můry z minulosti
vyplouvaly zpátky
na povrch.
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/11
Možná si to jen
sugeruju. Tohle pro-
středí mě zneklidňuje,
nedělá mi dobře. Nikde
ani šelest, je to tak
stísňující!
Nechala jsem
se unést a ani jsem
si nevšimla, že sem jde
světlo zvenčí. To je
ohromný! Vždyť
je to město!
Město!
A sahá
hrozně hluboko,
je to bezedná
propast!
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/12
Eh? Tam vzadu
něco je. Zaslechla
jsem nějaký
zvuk. že by
kroky?
Nikoho nevidím,
ale už se blíží. Radši
se někam schovám
a podívám se, kdo
to je...
Honem! Tenhle
tmavej kout se mi
zrovna hodí!
Teď se ty
kroky zdají rych-
lejší a slyším je čím
dál blíž. Co když
mě viděl?
Jej!
Bože můj,
co to má bejt?!
Ne, né!
http://www.floowie.com/ru/read/druuna-3/