P. Coelho: Rukopis nalezený v Akkonu



http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

Argo C Paulo Rukopis nalezený v Akkonu oelho

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

Rukopis nalezený v Akkonu Z portugalského originálu Manuscrito encontrado em Accra, vydaného nakladatelstvím Sextante, Rio de Janeiro 2012, přeložil Jindřich Vacek. Přebal a sazba Pavel Růt. Odpovědný redaktor Jiří Našinec. Technický redaktor Milan Dorazil. Korektura Marcela Wimmerová. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, argo@argo.cz, www.argo.cz, roku 2013 jako svoji 1875. publikaci. Vytiskla tiskárna Těšínské papírny. Vydání první. ISBN 978-80-257-0770-8 Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS, sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387, e-mail: odbyt@kosmas.cz, www.firma.kosmas.cz Paulo Coelho

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

13 Úvod a pozdrav V prosinci roku 1945 dva bratři hledající místo, kde by si odpočinuli, našli v jedné jeskyni v oblasti hor- noegyptského Hamra Dómu nádobu plnou papyrů. Místo aby uvědomili místní úřady – jak to vyžadoval zákon –, rozhodli se je postupně rozprodat na trhu se starožitnostmi, tak, aby neupoutali pozornost vlády. Matka chlapců v obavě z „negativních energií“ ně- kolik čerstvě objevených papyrů spálila. Rok poté se z důvodů, které historie nezaznamenala, oba bratři nepohodli. Jejich matka to kladla za vinu oněm „negativním energiím“ a odevzdala rukopisy duchovnímu, který jeden z nich prodal Koptskému muzeu v Káhiře. Tam papyry dostaly název, jejž nesou dodnes: rukopisy z Nag Hammádí (to podle města le- žícího nejblíže jeskyň, kde byly nalezeny). Jeden z od- borníků působících v muzeu, historik náboženství Jean Doresse, pochopil význam objevu a poprvé se o něm zmínil v publikaci z roku 1948. Ostatní papyry se začaly objevovat na černém trhu. Egyptská vláda si zakrátko uvědomila, o jak důle- žitý nález jde, a pokusila se zabránit tomu, aby ru- kopisy opustily zemi. Hned po revoluci roku 1952 byla většina materiálu odevzdána Koptskému mu- zeu v Káhiře a prohlášena za národní kulturní pa- mátku. Ztratil se jen jeden rukopis, a ten se objevil

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

14 v jistém belgickém antikvariátu. Došlo k neúspěšným pokusům prodat ho v New Yorku a Paříži, až ho po- sléze v roce 1951 získal Institut Carla Gustava Junga. Po smrti slavného psychoanalytika se papyrus, nyní známý jako Jungův kodex, vrátil do Káhiry, kde je dnes shromážděno asi tisíc stran a zlomků rukopisů z Nag Hammádí.

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

15 * * * Nalezené papyry jsou řeckými překlady textů sepsa- ných od konce prvního století křesťanského letopočtu do roku 180 po Kristu a tvoří korpus textů známých rovněž jako apokryfní evangelia, poněvadž nejsou sou- částí Bible, jak ji známe dnes. A proč jí nejsou? Kolem roku 170 po Kr. se sešla skupina biskupů, aby rozhodli, které texty budou začleněny do Nového zá- kona. Řídili se jednoduchým kritériem: zařazeno mělo být vše, co mohlo pomoci potírat tehdejší hereze a vě- roučné rozkoly. Vybrána byla čtyři evangelia, jež známe dnes, listy apoštolů a vůbec všechno, co svým způso- bem, abychom tak řekli, víceméně odpovídalo ústřední ideji toho, co považovali za křesťanství. Zmínku o se- tkání biskupů a seznam knih uznaných za kanonické najdeme v Muratoriho kánonu. Ostatní knihy, jako třeba texty nalezené u Nag Hammádí, nebyly zařazeny proto, že je napsaly ženy (například evangelium Ma- rie Magdaleny), nebo proto, že ukazovaly Ježíše, který si byl vědom svého božského poslání, a jehož umírání proto bylo méně mučivé a bolestivé.

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

16 * * * Roku 1974 anglický archeolog jménem sir Walter Wil- kinson objevil poblíž Nag Hammádí další rukopis, ten- tokrát psaný třemi jazyky: arabsky, hebrejsky a latin- sky. Protože znal zásady, podle nichž byly nálezy v té oblasti chráněny, zaslal nalezený text Oddělení staro- věkých památek Egyptského muzea v Káhiře. Krátce nato přišla odpověď: tento dokument se ve světě vy- skytoval přinejmenším ve sto pětapadesáti exemplá- řích (tři z nich patřily muzeu) a prakticky všechny byly stejné. Testy provedené izotopem uhlíku 14 C (sloužící k určování stáří organických materiálů) ukázaly, že dokument pochází z doby poměrně nedávné – byl na- psán snad v roce 1307 křesťanského letopočtu. Nebylo těžké zjistit, že vznikl ve městě Akkon, nacházejícím se mimo území Egypta. Nic tedy nebránilo jeho vyve- zení ze země a sir Wilkinson získal od egyptské vlády písemné povolení (Č. j. 1901/317/IFP-75 ze dne 23. lis- topadu 1974) vzít jej s sebou do Anglie.

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

17 * * * O Vánocích roku 1982 jsem se ve Velké Británii ve velšském Porthmadogu seznámil se synem sira Wal- tera Wilkinsona. Vzpomínám si, že se mi tehdy zmínil o dokumentu, který jeho otec nalezl, ale žádný z nás celé záležitosti nepřikládal valný význam. Po léta jsme udržovali vřelé styky a mně se naskytla příležitost se- tkat se s ním ještě alespoň dvakrát, když jsem navštívil jeho zemi, abych čtenářům představil své knihy. Třicátého listopadu 2011 jsem obdržel kopii textu, o němž se zmínil při našem prvním setkání, a ten zde nyní přepíši.

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

19 Rukopis nalezený v Akkonu

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

21 Tuze rád bych tyto řádky začal takto: „Nyní, na konci svého života, zanechávám těm, kdo přijdou po mně, vše, co jsem se naučil, dokud jsem chodil po povrchu Země. Nechť je jim to k užitku.“

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

23 To však bohužel není pravda. Je mi teprve jednadva- cet let, mám rodiče, kteří mi dali lásku a vychovali mě, i ženu, kterou miluji a která mou lásku opětuje, ale zí- tra nás život rozdělí a každý z nás se bude muset vydat hledat svou vlastní cestu, vlastní osud či vlastní způ- sob jak čelit smrti. Pro naši rodinu je dnes 14. července 1099. Podle rodiny Jákoba, mého přítele z dětství, s nímž jsem si hrával zde v ulicích Jeruzaléma, máme rok 4859 – Já- kob tuze rád říkává, že židovské náboženství je starší nežli moje. Pro ctihodného Ibn al-Athíra – jenž pro- žil život tak, že se snažil zaznamenávat historii, která se teď chýlí ke konci – jsme se ocitli na sklonku roku 492. Neshodujeme se v datech ani v tom, jak uctí- váme Boha, ale ve všem ostatním jsme spolu vychá- zeli výtečně. Před týdnem se sešli naši velitelé: francouzské od- díly prý jsou nekonečně silnější a lépe vyzbrojené nežli naše. Všichni dostali na vybranou – opustit město, nebo bojovat, dokud nepadneme, protože bu- deme zcela jistě poraženi. Většina se rozhodla zůstat. Muslimové jsou v této chvíli shromážděni v mešitě Al-Aksá, Židé se rozhodli soustředit své vojáky u Mi- hráb Dáwud a křesťané, rozptýlení ve více čtvrtích, byli pověřeni obranou jižní části města.

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

24 Venku už vidíme obléhací věže, postavené ze dřeva lodí rozebraných právě za tímto účelem. Z pohybů ne- přátelského vojska usuzujeme, že nazítří ráno zaútočí a ve jménu papeže, „osvobození“ města a „Boží vůle“ bude prolévat krev. Dnes večer na témž nádvoří, kde před tisícem let římský prokurátor Pilát Pontský vydal davu Ježíše, aby byl ukřižován, se skupina mužů i žen nejrůzněj- šího věku sešla s Řekem, kterého tady všichni známe jako Kopta. Kopt je zvláštní chlapík. V touze po penězích a dob- rodružství se ještě jako jinoch rozhodl opustit rodné Atény. Nakonec polomrtvý hladem bušil na dveře domů v našem městě, a že ho přijali dobře, pozvolna se vzdal myšlenky na další cestu a rozhodl se tu usa- dit. Sehnal si práci v ševcovském krámku a – právě tak jako Ibn al-Athír – začal pro budoucí pokolení za- znamenávat vše, co viděl a slyšel. Nesnažil se vyzná- vat žádné určité náboženství a nikdo se ho v tomto směru nepokoušel přesvědčit. Podle něho nežijeme ani v roce 1099, ani v roce 4859, a tím méně pak na konci roku 492. Kopt věří jen v přítomný oka- mžik a v cosi, čemu říká Moira – neznámé božstvo, Božskou energii, původce jediného zákona, který ne- smí být nikdy porušen, protože jinak by zanikl svět. Vedle Kopta zaujali místo patriarchové tří nábo- ženství, jejichž vyznavači se ve městě usídlili. Během celé této rozmluvy se neukázal žádný ze světských

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

25 hodnostářů, ti totiž byli příliš zabráni do posledních příprav na odpor, jejž považujeme za zcela marný. „Před mnoha staletími byl na tomto prostranství souzen a odsouzen jistý muž,“ promluvil Řek. „Když kráčel vstříc smrti, v uličce, která vede napravo, mí- jel skupinu žen. Viděl, že pláčí, a řekl: „Neplačte nade mnou, plačte nad Jeruzalémem.“ Prorokoval to, co se děje dnes. Zítra se někdejší soulad promění v nesvár. Radost vystřídá žal. Místo míru nastane válka a ta po- trvá až do budoucnosti tak daleké, že její konec si ani nedokážeme představit.“ Nikdo nic neříkal, protože nikdo z nás dost dobře nevěděl, co tady vlastně dělá. Měli jsme si snad vy- slechnout další kázání o vetřelcích, kteří sami sebe na- zývali křižáky? Kopt si chvilku vychutnával rozpaky, které se nás zmocnily. A potom, po dlouhé odmlce, nám podal vy- světlení: „Mohou zničit město, ale nemohou zničit všechno to, co nás naučilo. Proto naše vědění rozhodně nesmí potkat týž osud jako naše hradby, naše domy a ulice. Ale co je to vědění?“ A protože nikdo neodpověděl, Kopt pokračoval: „Není to absolutní pravda o životě a smrti, nýbrž to, co nám pomáhá žít a čelit výzvám každodenního ži- vota. Není to knižní vzdělanost, sloužící leda k  pod- něcování jalových sporů o tom, co se stalo nebo co se stane, nýbrž moudrost sídlící v srdcích mužů i žen dobré vůle.“

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

26 Kopt řekl: „Jsem vzdělanec, a třebaže jsem všechna ta léta zde strávil restaurováním starožitných předmětů, třídě- ním věcí, zaznamenáváním dat a politickými deba- tami, dost dobře nevím, co říci. V tuto chvíli však žá- dám Božskou energii, aby mi očistila srdce. Budete mi klást otázky a já na ně budu odpovídat. Právě tak nabý- vali poznání učitelé ve starém Řecku: žáci se jich ptali na něco, o čem oni sami dosud nikdy neuvažovali, teď však žákům museli odpovídat.“ „A co si počneme s odpověďmi?“ zeptal se kdosi. „Někteří si zapíší, co říkám. Jiní si slova zapama- tují. Podstatné je, že dnes v noci se rozejdete do ce- lého světa a budete hlásat, co jste slyšeli. Tak bude duše Jeruzaléma uchována. A jednou jej budeme moci znovu zbudovat nejen jako pouhé město, ale jako místo, kde se opět soustředí moudrost a znovu za- vládne mír.“ „My všichni víme, co nás zítra čeká,“ prohlásil jiný muž. „Nebylo by lepší pohovořit si o tom, jak dojed- nat mír, nebo se připravit k boji?“ Kopt pohlédl na zbožné muže vedle sebe a poté se zase obrátil k davu. „Nikdo neví, co nám chystá zítřek, protože každý den si vystačí s vlastním zlem či dobrem. A tak když se budete ptát na to, co chcete vědět, zapomeňte na vojsko tam venku i na strach ve svém nitru. Náš odkaz nebude těm, kdo zdědí zemi, vyprávět, co se stalo dnešního dne – o to se postará historie. Budeme mluvit o svém

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/

27 každodenním životě, o těžkostech, kterým jsme mu- seli čelit. Jen to bude mít význam pro budoucí poko- lení, protože podle mě se v příštích tisíci letech mnoho nezmění.“

http://www.floowie.com/sk/citaj/Coelho-akkon-argo/