Fotbalove taboirsko

F O T B A L O V É Táborsko A L E Š P I V O D A

2

F O T B A L O V É Táborsko A L E Š P I V O D A

© Aleš Pivoda, 2012 © Vydavatelství MAC, spol. s r.o., 2012 ISBN 978-80-86783-54-3

Slovo úvodem Fotbal – světový sportovní fenomén – vládne planetě Zemi zhruba 150 let v podobě, v jaké ho známe dnes, ačkoli prazáklady této báječné hry sahají jistě do středověku a zřejmě ještě dál. Nepopiratelné anglické kořeny z 19. století budiž požehnány! První krůčky kopané na Táborsku jsou zhruba o půl století mladší, ale postupem doby se krůčky změnily v kroky, ve velké šlápoty, staly se výraznější a otiskly se do dějin české- ho fotbalu. Vždyť pojem Dukla Tábor má dodnes v srdcích starších fot- balistů zvuk. V řece Lužnici, která regionem Táborska protéká, uplynu- lo za sto let hodně vody, moře by ji nepobralo. Stejně tak se v tom báj- ném kraji husitů a poetickém kraji rybníků odvinuly mnohé fotbalové osudy, mezníky a příběhy, s nimiž vás chce seznámit tato kniha. Půjdete ve šlépějích táborských či sezimovoústeckých linií, které v roce 2011 po letech zápolení nabraly stejný směr. Publikace, kterou právě berete do ruky, by jistě neměla chybět v knihovničce každého nadšence pro hru, která se dá praktikovat snad úplně všude. Ukažte mi sport, který lze hrát na dvorku domu, na ulici, na louce, na plácku za panelákem, na chod- bě bytu, mezi sušáky na prádlo, v parku. Stačí čtyři blázni, mičuda a od- hozené svetry jako branky. Platilo to „odnepaměti“ na britských ostro- vech, platí to i v kraji, odkud pochází tato kniha. Fotbal je zkrátka fan- tastickým a nenapodobitelným divadlem, které v jeden okamžik nabízí tisíce řešení, kam posunout děj. Věříme, že publikace o fotbale na Táborsku posune vnímání, znalosti a vybudí radostné vzpomínky ve všech, kteří této hře propadli. Nechť v nás tato kniha i fotbal jako takový vy- volává dobro, úctu a krásu z vítězství. Ať v nás rezonují slova spisovatele Alberta Camu- se (1913-1960), držitele Nobelovy ceny za literaturu, který řekl: „Všechno, co vím o morálce a povinnosti mužů, dlužím fotbalu.“ Tak inspirativní čtení! Jiří Smrž předseda představenstva FC MAS Táborsko a.s.

Za spolupráci chci poděkovat zejména pánům Jiřímu Smržovi, Ing. Janu Chotovinskému a také Luboši Dvořákovi, Ádovi Kovaříkovi a Zdeňku Andrlemu. Dále pak dík patří i dalším dámám a pánům za jejich podíl na přípravě podkladů a na vý- robě této knihy. V abecedním pořadí tedy děkuji Miroslavu Dvořákovi, Stanislavu Dvořáko- vi, Miloslavě Faktorové, Pavlu Glückseligovi, Ivo Hanzalovi, Vladimíru Hanzalovi, Karlu Hor- skému, Karlu Ilčíkovi, Josefu Kluzákovi, Petru Kolářovi, Janu Kovářovi, Jaroslavu Kozačko- vi, Mgr. Zdeňku Krátkému, Marii Kunáglové, Zbyňku Maškovi, Martinu Matějčkovi, Mgr. Mi- roslavu Mládkovi, Ing. Vlastimilu Motyčkovi, Josefu Myslivcovi, dr. Jindřichu Nejezchlebovi, Anně Pilátové, Miroslavu Pršalovi, Vladimíru Ptáčkovi, Miloši Sedlákovi, Mgr. Vladimíru Spí- valovi, Vladimíru Stokláskovi, Jiřímu Šahajdovi, Marii Šechtlové, Janu Škrlemu, Evě Tomšíč- kové a Josefu Vrzalovi. Poděkování patří i mé manželce Jitce Pivodové. Trpělivě se starala, abych měl pro práci na knize klid, a pomohla i jinak. Aleš Pivoda květen 2012

7 7 Táborsko – bašta jihočeského fotbalu Přijde-li na přetřes téma „jihočeský fotbal“, zazní podle očekávání jako první odezva – Dynamo České Budějovice. Jistě zaslouže- ně, klub ze Střeleckého ostrova je na čes- kém jihu už dlouhá desetiletí jedničkou. Ale nebývalo tomu tak vždy! Když Tábor vládl kraji rybníků… Před nějakým časem – a žije ještě stále do- statek pamětníků! – totiž vládl fotbalu v kra- ji rybníků Tábor! Mnohého čtenáře této kni- hy to asi překvapí, a přece je to pravda. Zalistujeme-li v historických fotbalových materiálech a kronikách, zjistíme, že v sou- těžních ročnících 1958-1959, 1960-1961, v letech 1963 až 1971, v ročníku 1977-1978 a naposledy v ročníku 1979-1980 kralova- la jihočeskému fotbalu kdysi poměrně slav- ná Dukla Tábor, od roku 1977 nosící název VTJ (Vojenská tělovýchovná jednota). Dyna- mo České Budějovice buď hrálo nižší sou- těž, nebo - pokud startovalo společně s tá- borskou Duklou na stejné úrovni - skončilo v tabulce hůře. A možná ještě větším překvapením bude pro spoustu zejména mladších fotbalistů a příznivců zajímavý fakt, že v soutěžních ročnících 1971-1972 a pak i 1973-1974 byly vůbec nejúspěšnějším jihočeským týmem tehdejší Vodní stavby Tábor – předchůdce FK Tábor! A když už hovoříme o Táboru, jen málokdo dnes ví, že na zdejším stadionu Míru se hrá- la i prvoligová kopaná. Je to spíše jen per- lička, ovšem do historie táborského fotbalu tato skutečnost taky patří. V minulém politickém uspořádání našeho státu slavila bývalá Československá lidová armáda svůj svátek dne 6. října. A právě na toto datum v roce 1958 připa- dl fotbalový svátek i pro fanoušky fotbalu v Žižkově městě. Místo doma na Julisce při- vítala slavná Dukla Praha, obhajující tehdy mistrovský titul, svou východočeskou jme- novkyni Duklu Pardubice v Táboře u Jordá- nu. Dres mistrovské Dukly Praha, vedené le- gendárním trenérem Karlem Kolským, teh- dy oblékali například takoví slavní fotbalisté jako Václav Pavlis, František Šafránek, Svato- pluk Pluskal, Jiří Čadek, Ladislav Novák, Jo- sef Masopust, Jaroslav Borovička, Josef Va- cenovský, Jan Brumovský… Za pardubickou Duklu hráli pod trenérskou taktovkou Jaroslava Zástěry pro změnu tře- ba slávisté Jan Lála, Karel Nepomucký, vý- razná osobnost brněnského fotbalu Karel Lichtnégl či pozdější reprezentant Vojtech Masný z Trenčína. Zase tak mnoho pamětníků tohoto utká- ní už nežije, a tak si vypomozme referátem z dobového tisku, který nám tu sportovní událost dokreslí: Pražská Dukla ztratila další bod Dukla Praha – Dukla Pardubice 1:1 „Poslední odložené utkání šestého kola naší I. fotbalové ligy se hrálo při oslavách Dne Čs. armády v Táboře před téměř vyproda- ným hledištěm. Nerozhodný výsledek je vel- kým úspěchem pardubických vojáků, kteří v posledních zápasech nepodávali nejlepší vý- kony. Naopak je zase důkazem, že hráči Dukly Praha velmi těžkým a namáhavým pořadem v posledním měsíci jsou již hodně vyčerpaní a nepodávají své obvyklé výkony. Tentokrát nezahrály pražským vojákům ani zadní řady, které byly vždy oporou, několik okének měl i Novák a ani záloha se nemoh- la dlouho rozehrát. Není to radostné zjištění před nastávajícím mezistátním utkáním s Bul-

8 8 harskem. Oporou byl tentokráte brankář Pav- lis, který rozřešil několik nebezpečných situ- ací, pěkně se rozehrává Šafránek a uspokojil i Borovička. Družstvo Dukly Pardubice podalo zejména v prvém poločase velmi dobrý výkon a zno- vu dokázalo, že na svou pražskou jmenovkyni dovede vždy zahrát. Často nebezpečně útočilo a zadáci pražského celku jen stěží odvrace- li jeho nápory. Autorem první branky byl ve 21. minutě Lichtnégl. Po změně stran již ve 2. minutě Dvořák vyrovnal na 1:1. S přibývající- miminutamizískalipražštíhráčimírnoupřeva- hu, ale svou pomalou hrou před brankou sou- peře,špatnýmrozehrávánímmíčůanepřesnou střelbou nedovedli zaznamenat další úspěch. Pardubická obrana měla dost příležitostí k čas- tým zákrokům. Zastala je všechny spolehlivě, zejména když Lála zahrál opět ve své ´jarní for- mě´. A tak nerozhodný výsledek odpovídá cel- kem průběhu hry. Utkání řídil Galba.“ Tolik vzpomínka na dosud jediný prvoligo- vý mač, který se kdy hrál v táborském regi- onu. Objevování kouzla koženého míče Pojďme se teď projít dějinami jihočeského fotbalu. Ano, prim samozřejmě hrají Čes- ké Budějovice. Neboť podle dostupných pramenů tam už v roce 1899 dali fotbalo- ví nadšenci dohromady spolek zvaný Spor- tovní kroužek. V roce 1905 vznikl na soutoku Vltavy s Malší SK České Budějovice, dnešní Dynamo a ne- pochybně nejvýznamnější i nejúspěšnější jihočeský klub všech dob. V Táboře vznikl už v roce 1901 SK Tábor. Do- stupné prameny tvrdí, že měl výraznou fi- nanční i morální podporu nejednoho zá- možného táborského měšťana… Na oficiálním webu Dynama České Budějo- vice najdeme tuto zajímavost: „První sjed- naný zápas byl sehrán v roce 1905 v Táboře. Byl to zároveň první meziměstský zápas. Zají- mavostí bylo, že se hrálo pouze v sedmi (bran- kář, jeden obránce, dva záložníci a tři útoční- ci). Hřiště mělo rozměry 70x30 m. České Budě- jovice byly poraženy 7:1. Ale již o rok později, po intenzivních trénincích a soustavné přípra- vě, porazily stejného soupeře 4:2. Na zápasy se jezdilo žebřiňákem p. Čadka za 14 K.“ Zajímavým způsobem mají zpracované in- formace o dávnověku fotbalu v Písku na we- bových stránkách FC Písek. Dokumentují, jak se fotbal na českém jihu prosazoval, jak zapouštěl kořínky a kořeny a jak na druhou stranu musel čelit nepřízni a odsudkům ne- přejícníků. „První doložená zmínka o kopané v Písku se datuje rokem 1908, kdy došlo k prvnímu meziměstskému utkání Písek – Strakonice. K utkání došlo na vojenském cvičišti v Purkra- ticích. Toto umístění prvního hřiště bylo odra- zem postoje radních a zejména školství k této hře, o čemž svědčí článek v Píseckých listech z té doby: ´Podívejme se dnes na děti jdoucí po ulici. Jeden kamínek nenechají bez kopnutí. A kde dvě, tři děti pohromadě hrají si, nevidí- te hráti nic jiného než kopanou. Hra ta se ujala mezi naší mládeží a je jim nejmilejší zábavou. Hra je to nebezpečná, surová, divokou vášeň vzbuzující. Kopaná neušlechťuje, ale suroví. To je dokázáno. Naší povinností je hru tuto z programu dětských her odstraniti, zakázati. K tomu právo máme. Rodiče budou jistě sou- hlasiti.´ Branky byly stavěny před zápasem a po skončení se rozebíraly. Při tréninku i při zápase hlídkoval vždy jeden z hráčů, nehro- zí-li nebezpečí právě ze školy. Na jaře roku 1910 se spojil bruslařský a tenisový kroužek a 7. června výnosem místodržitelství vznikl Fotbal táhl – a vůbec to nemusela být liga… Na jednotné výstroji tolik nezáleželo…

9 9 SK Písek, v němž se soustředil i odbor kopané. První oficiální oddíl kopané.“ Je vcelku logické, že to byly České Budějo- vice, největší město regionu a jeho správní centrum, kde se roku 1918 zrodila Jihočeská fotbalová župa. Přesný dobový název zněl Jihočeská župa footballová. Sdružovala fotbalisty z Českých Budějovic, Jindřichova Hradce, Písku, Strakonic, Třebo- ně – i Tábora. SK Tábor mistrem župy V roce 1921 se mistrem této župy stal již shora zmíněný SK Tábor. Uvedený primát vybojoval v témže roce, kdy teprve vznikl jeho budoucí rival, sportovní konkurent a dodnes fungující klub – tehdejší DSK Tábor. Fotbal si musel nejprve hledat cestičky k srd- cím zemitých a rázovitých Jihočechů. Kopání do koženého balonu v kraji rybníků zapouště- lo kořeny znatelně pomaleji než jinde. Dostupné dokumenty totiž svědčí o tom, že Jihočeská župa byla v českých i morav- ských zemích (nemluvíme o Slovensku!) tou nejmenší, aspoň co do počtu organizova- ných hráčů. V roce 1923 sdružovala přesně 400 fotbalistů. Aby byl obrázek tehdejší reality plastičtější, připomeňme si, že župa naopak největší – Středočeská – měla 10 990 aktivních hráčů. Po prvenství SK Tábor v roce 1921 se bohu- žel nedochovaly věrohodné údaje o tom, kdo se stal premiantem Jihočeské župy v následujících dvou letech. V roce 1925 hostovala v Táboře pražská Sparta Jedna z nejstarších dochovaných fotografií funkcionářů DSK Tábor

10 Až o roce 1924 máme k dispozici spolehli- vý záznam. Mistrem Jihočeské župy se stal SK Písek. Druhý skončil SK České Budějovice a třetí DSK Tábor! I o roce 1925 dostupné dokumenty hovo- ří. Jihočeské župní mistrovství se tehdy ne- konalo… Na pořadu totiž bylo urovnávání sporů mezi tehdejším fotbalovým svazem a konkurenční Unií. Do Tábora přijela pražská Sparta a utkala se s reprezentačním výběrem města. Výsledek se však nedochoval ani v kronice slavného letenského klubu… Až v roce 1926 se blýskl SK Strakonice a vy- foukl všem konkurentům na jihu trofej pro župního přeborníka. V roce následujícím – 1927 – zvítězil v I. tří- dě Jihočeské župy SK České Budějovice a ví- ceméně tak odstartoval dlouhá desetiletí své nadvlády. Za zmínku jistě stojí také fakt, že fotbal v Českých Budějovicích hrávali i tamější Němci. A rozhodně ne špatně. Jejich klub DFC Budweis v roce 1927 hrál v amatérském mistrovství Československé asociace foot- ballové jakožto reprezentant všech němec- kých klubů z tehdejší ČSR a probojoval se až do jeho finále. Teprve tam českobudějovičtí Němci narazili a prohráli – 2:4 s 1. ČsŠK Brati- slava, předchůdcem slovenského velkoklu- bu Slovanu Bratislava. V sezoně následující, tedy 1927-1928, si fot- balisté v kraji rybníků připomněli desáté vý- ročí založení Jihočeské župy. Ovšem jiho- českému fotbalu, aspoň na celostátní úrov- ni, žádná pšenka nevykvetla. SK České Bu- dějovice se poroučel z mistrovství českého venkova hned v 1. kole, když s ním výsled- kem 2:5 vyběhl SK Rakovník. A DFC Budweis v Amatérském mistrovství 10 ČSAF podlehl hned v úvodním utkání SK Náchod 0:1 a byl taky z kola venku… V sezoně 1928-1929 se Jihočeši nekvalifiko- vali do žádné republikové soutěže. DSK Tábor mistrem župy To se podařilo až o rok později, v sezoně 1929-1930, kdy se DSK Tábor poprvé vý- znamněji zapsal do historie českosloven- ského fotbalu. A to tím, že si ziskem premi- érového titulu mistra Jihočeské župy – bez jediné porážky! - vybojoval právo účasti v mistrovství českého venkova. To byl určitě velký úspěch a nic na tom ne- mění fakt, že Táborští pak nepřešli přes Mla- doboleslavský SK. V prvním utkání sice „hu- sité v kopačkách“ zvítězili 4:2. V odvetě ale Středočeši od Jizery vyhráli 5:2. O jediný gól tak vystavili táborskému týmu pro dal- ší kolo soutěže stopku… O rok později, v sezoně 1930-1931 se mis- trem Jihočeské župy stal SK České Budějo- vice. V mistrovství českého venkova ale vy- padl o jediný gól hned v prvním kole po vý- sledcích 0:2 a 4:3 se severočeskou Hvězdou Trnovany. V sezoně následující, tedy 1931-1932, už ovšem zahráli jihočeští borci jinou fotbalo- vou písničku! Tentokrát udělal SK České Bu- dějovice „díru do světa“. Titul mistra české- ho venkova se totiž stěhoval poprvé pod Černou věž! Ve finále zničili černobílí SK Par- dubice 7:1, takže odveta, kterou Východo- češi vyhráli 4:1, už byla víceméně jen forma- litou. Teď už se o jihočeském fotbalu v celé zemi vědělo, psalo i mluvilo… A ještě víc tato slova platila o rok později, Výboři a hráči DSK na počátku 30. let minulého století

11 11 v sezoně 1932-1933. SK České Budějovi- ce tehdy totiž svoje prvenství v mistrovství českého venkova obhájil! Ve finále narazili Jihočeši po roce znovu na SK Pardubice, dychtící po odvetě. Ale par- dubický perník se ukázal být příliš měkkým a českobudějovické pivo ho ve dvojkolo- vém vyvrcholení šampionátu opět splách- lo – po remíze 2:2 drtivým vítězstvím 5:1. Bylo by dobré aspoň na okraj připomenout, že v letech 1927 až 1934 se kromě I. ligy hrá- la i profesionální soutěž zvaná II. liga. Ta se ale jihočeského fotbalu v tomto období ne- týkala… Nu a pak už přišla slavná éra divizí! Byly usta- veny v roce 1934 po zrušení nepříliš atrak- tivní a ekonomicky značně náročné II. ligy, a to jako druhá nejvyšší soutěž českosloven- ské kopané na územním principu. Jejich vítězové vždy absolvovali kvalifikač- ní turnaj o postup do I. ligy, tedy mezi elitu československého fotbalu. I tady dominoval SK České Budějovice, as- poň pokud jde o jihočeské kluby, neboť po úvodní tři sezony byl jediným divizním tý- mem z celého regionu. Účast v divizi si černobílí vybojovali díky výše popsanému prvenství v mistrovství českého venkova. V premiérové divizní sezoně 1934-1935 ob- sadili 2. místo za tehdy výborným SK Ná- chod. O rok později – 1935-1936 – si toto umístě- ní zopakovali. Skončili opět druzí, tentokrát o jediný bodík za SK Hradec Králové. Ve své třetí divizní sezoně – 1936-1937 – si černobílí z Českých Budějovic o místo po- horšili. Tentokrát je předstihly týmy SK Par- dubice a SK Explosia Semtín. Od sezony 1937-1938 přibyla ještě jedna di- vizní skupina. Divize českého venkova byla vzhledem k přibývajícímu počtu kvalitních týmů rozdělena na západní a východní sku- pinu. Poprvé odehrály divizi dva jihočeské týmy. SK České Budějovice skončil na druhém mís- tě za vítězným SK Kopisty, další českobudě- jovický klub, Stadion, obsadil osmou příčku. A v sezoně 1938-1939, která začala ještě za existence ČSR a skončila už v Protektorátu Böhmen und Mähren, si SK České Budějo- vice opět zopakoval druhé místo, tentokrát s pětibodovou ztrátou za vítěznou Viktorií Plzeň. Českobudějovický Stadion si polep- šil, skončil pátý. Měl to ovšem snazší než rok předtím, protože v průběhu soutěže z divi- ze odstoupily SK Kopisty, SK Bílina, SK Hvěz- da Trnovany a SK Slavia Karlovy Vary. Tato města se po hanebném Mnichově 1938 sta- la součástí nacistické Třetí říše a český fot- bal v nich na sedm let skončil… Divizní kopaná se hrála i v letech druhé svě- tové války. Nebyly to pro český národ roz- hodně šťastné časy, právě naopak, ale z po- hledu jihočeského fotbalu se jeho pozice paradoxně vylepšila. Dílem proto, že jeho kvalita šla stále nahoru, na druhé straně však nelze nevidět, že kromě jiných také ji- hočeské týmy nahradily v divizi týmy ze Su- det… V sezoně 1939-1940 se SK České Budějovi- ce konečně dočkal a západní skupinu divize českého venkova vyhrál. Na třetím místě skončil SK Strakonice, na sedmém třetí jihočeský účastník AC Stadi- on České Budějovice. Přeborníkem divize a účastníkem kvalifikace o postup do I. ligy se ale České Budějovice nestaly, ve finá- le prohrály nejtěsnějším možným rozdílem s vítězem východní skupiny AFK Pardubice po výsledcích 2:2, 0:0 a 1:2. A přišla sezona 1940-1941 a s ní i velký úspěch strakonického fotbalu, neboť taměj- ší SK vyhrál západní divizní skupinu. DSK poprvé v divizi Blýskl se i DSK Tábor, který po předchozím postupu z I. A třídy hrál v divizi vcelku dů- stojnou roli. Celkem šest zápasů vyhrál, se- dmkrát remizoval a devětkrát byl poražen. Což v konečném součtu znamenalo devá- té místo a jistotu účasti v divizi i napřesrok! DSK tak byl v tomto ročníku druhým nejú- spěšnějším jihočeským klubem! Své zápasy hráli Táborští na dnes již neexis- tujícím hřišti U sloupu, některé však na sta- dionu Míru. Naproti tomu SK České Budějovice selhal a obsadil pouze desátou příčku, až za Tábo- rem. Což bylo jeho nejhorší umístění za ce- lou dobu, po kterou startoval v divizi. Po- slední místo obsadil AC Stadion České Bu- dějovice. Registračka Jaroslava Konvalinky z roku 1936

12 Jihočeský fotbal pak zaznamenal vůbec první start v kvalifikaci o postup do prv- ní ligy. Postoupily z ní SK ASO Olomouc a Nymburk. Strakonice neuspěly – prohrá- ly všech šest utkání a skončily až za SK Nus- le poslední… V sezoně 1941-1942 se sice SK Strakonice nepodařilo zopakovat předchozí úspěch, ale i druhé místo za tehdy výborným SK Rakovník se zapsalo do historie jihočeské- ho fotbalu výrazným písmem. Šestý skončil černobílý SK České Budějovice, sedmý zele- nobílý SK Meteor České Budějovice a desá- tý DSK Tábor. Ten si do tabulky zaknihoval sedm vítězství, tři plichty a tucet porážek. I tentokrát si DSK uchoval svou divizní pří- slušnost! To se bohužel už nedalo říci o sezoně 1942- 1943, kdy DSK Tábor obsadil až poslední místo a po třech letech spadl do I. A třídy. Vyhrál pouhá dvě utkání, čtyři zremizoval a šestnáctkrát pil z kalichu hořkosti. SK Strakonice skončil druhý za vítěznou Vik- torií Plzeň, SK České Budějovice čtvrtý a SK Meteor České Budějovice devátý. S blížícími se vojsky Spojenců, postupující- mi od východu i od západu do středu Ev- ropy, se blížil i konec Protektorátu Böhmen und Mähren. Divizní fotbalisté stačili ještě odehrát jednu sezonu 1943-1944. V té se nejlepším jiho- českým týmem stal SK Meteor České Budě- jovice, za vítězným SK Rakovník skončil dru- hý. Jeho rivalové z SK České Budějovice ob- sadili až čtvrtou příčku, přičemž mezi oba se vklínil třetí SK Strakonice. V Českém poháru dostal SK České Budějovi- ce hned v úvodním kole nakládačku 6:2 od čtvrtého týmu ligové tabulky Viktorie Plzeň a to byla tečka za etapou jihočeského fot- balu spojenou s časy okupace naší země na- cisty. Z pohledu Táborska byl důležitý poměrně razantní nástup sezimovoústeckého fotba- lu – mužstvo SK MAS se probojovalo ze III. do I. třídy. V sezoně 1944-1945 se soutěže z vcelku pochopitelných důvodů nehrály. A pak už nastaly nové fotbalové časy – v osvobozené republice. Poměrně zásadní změna v poválečné sezo- ně 1945-1946 nastala v I. lize. Ta byla roz- šířena. Z předválečných dvanácti účastníků jich teď bylo dvacet, a tak je fotbalový svaz rozdělil do dvou desetičlenných skupin. Již- ní Čechy v nich ale zastoupeny nebyly. Fotbalové divize od sezony 1945-1946 po- kračovaly v té podobě, v jaké se hrály před mnichovským diktátem a rozpadem Česko- slovenska. Tedy včetně slovenských skupin. Vrátily se i týmy z pohraničí osvobozeného od hitlerovců a znovu připojeného k Česko- slovensku – SK Kopisty, SK Bílina, Hvězda Tr- novany, Slavia Karlovy Vary, SK Třinec… Divizi českého venkova, skupinu západ, hrály čtyři kluby z českého jihu. Táborsko ale svého zástupce nemělo. Skupinu vyhrál Meteor České Budějovice a ve finále „ven- kovské“ divize porazili zelenobílí SK Hradec Králové po výsledcích 3:4 a 3:0. SK České Budějovice skončil třetí, SK Strako- nice pátý a poprvé divizi hrál i SK Vodňany – obsadil osmé místo. Podruhé v historii byly jižní Čechy zastou- Některé zápasy se hrály na stadionu Míru u Jordánu

13 peny v kvalifikačním turnaji o postup do I. ligy. Za protektorátních časů v něm SK Strakonice neuhrál ani bod. Rok po osvobo- zení ČSR se postoupit mezi elitu nepodařilo ani zelenobílému Meteoru České Budějovi- ce. Uhrál sice čtyři body, ale zůstal poslední. A to za postupujícími SK ASO Olomouc a SK Libeň - i za ŠK Malacky. Experiment se dvěma skupinami I. ligy fot- balový svaz v sezoně 1946-1947 nezopako- val. Vrátil se k modelu jedné elitní soutěže, tentokrát se čtrnácti účastníky. Divize byla tehdy hodně zajímavá! V zá- padní skupině si to totiž o prvenství rozda- ly SK České Budějovice s místním rivalem Meteorem. A lepší byli černobílí, kteří zele- nobílé konkurenty nechali na druhém místě se čtyřbodovou ztrátou. SK Vodňany zopa- koval osmé místo z předchozího roku. Zato strakonický fotbal šel výkonnost- ně dolů. Tamní SK skončil až třináctý, tedy předposlední – a sestoupil. Zmíněná sezona 1946-1947 přinesla histo- rický moment. Poprvé v dějinách se jihočes- ký klub probojoval až mezi elitu. Nejprve musel SK České Budějovice ve finá- le divize českého venkova přehrát SK Pola- ban Nymburk. Dokázal to. Po výhře 4:1 prohrál odvetu jen 0:2 a po- stoupil přímo do I. ligy. Bez kvalifikačního turnaje. Neboť tehdy pla- tilo dnes stěží pochopitelné nařízení – pří- mo postoupí vítězové Středočeské divize (Čechie Karlín), divize českého venkova (SK České Budějovice) a Slovenské divize (TŠS Trnava). SK Vítkovické železárny sice vyhrál Moravskoslezskou divizi, ale hráči, trenér i funkcionáři už dopředu věděli, že postup se vítěze této divizní skupiny týkat nebu- de. V Moravskoslezské divizi se tak nehrálo o postup, jen „o hubičky“. Zvláštní, ale tak to tehdy prostě bylo… Z hlediska Táborska bylo důležité dění v krajské I. třídě. V sezoně 1946-1947 se hrá- la se čtrnácti účastníky a vyhrál ji SK MAS Sezimovo Ústí, když z šestadvaceti zápasů jich dvaadvacet skončilo jeho vítězstvím. Byla to pak na jihu Čech – a hlavně v kraj- ském městě – velká sláva. Startovala totiž sezona 1947-1948 a poprvé v historii přijely na jih Čech kopat o ligové body Sparta, Sla- via, ŠK Bratislava, Bohemians Praha, Trnava, Košice, Ostrava, Viktorka Plzeň, Žilina a Če- chie Karlín. Popravdě řečeno, černobílí zpod Černé věže ligové vody příliš nerozčeřili. Jen čtyři- krát vyhráli (6:5 nad Bohemkou, 5:3 nad Ko- šicemi, 4:3 nad Plzní, 3:2 nad Žilinou), pět- krát plichtili, jinak jedenáctkrát prohráli. A to na Slavii dokonce ostudně 1:15. Den konání zápasu – 26. červen 1947 – je zapsán do rekordních tabulek českosloven- ského a českého fotbalu, neboť toho dne nastřílel slavný Pepi Bican golmanovi Jiho- čechů Čapkovi sám sedm branek… A divize? Z jihočeského pohledu žádná vel- ká sláva. Čtvrtý Meteor České Budějovice. Dvanáctý, tedy poslední, SK Vodňany… V roce 1948 se toho změnilo mnoho v celé zemi, v životě společnosti i ve fotbale. Divize už nenesly název divize, nýbrž Ob- lastní soutěž. V její A-skupině obsadil SK České Budějovice druhé místo za Viktorkou Žižkov. Meteor České Budějovice skončil de- sátý. Ostatní jihočeské týmy hrály nižší sou- těže. Rok 1949 přinesl další změnu názvu – už ne Oblastní, ale Zemská soutěž… A v ko- nečné tabulce A-skupiny najdeme SK Čes- ké Budějovice pod novým názvem JČE na třetím, Meteor až na dvanáctém místě. Tedy sestup. Rok nato – 1950 – další změna. Druhou nej- vyšší soutěží se stalo Celostátní mistrovství II a v něm měly jižní Čechy už jen jediného zástupce – Slavoj České Budějovice. V krajské I. třídě zaznamenal velký úspěch Kovosvit Sezimovo Ústí – stal se jejím vítě- zem! Mimochodem, o jeho brankáře Míku projevila v padesátých letech zájem dokon- ce i pražská Slavia, tehdy ovšem používající vnucený název Dynamo Praha. Dokonalý galimatyáš přinesl rok 1951. Dnes jen nechápavě kroutíme hlavami, ale tehdy to byla jasně daná, nalinkovaná realita. Budování hřiště DSK na Svépomoci – rok 1947

14 Nejvyšší soutěž – liga – se nejmenovala I. liga, nýbrž Celostátní mistrovství. A níže? Zmizely divize, zmizely Oblastní či Zemská soutěž, nebylo ani Celostátní mis- trovství II. Věřte, nevěřte, druhou nejvyšší soutěží se staly krajské soutěže! Jakkoli bizarní a na hlavu postavené roz- hodnutí to bylo, z historie už tento fakt ni- kdo nevymaže. Tři z Táborska v krajské soutěži V tabulce Krajské soutěže České Budějovice, jak se přebor oficiálně nazýval, najdeme tři mužstva z Táborska. Zvítězila Slavia České Budějovice (tak se na dva roky přejmenoval českobudějovický SK), před ČSSZ Písek a Fezkem Strakonice. Vůbec poprvé se na vyšší úrovni setkáváme s Kovosvitem Sezimovo Ústí, ten byl čtvrtý. Páté místo patřilo SKP (Sdruženým komu- nálním podnikům) České Budějovice, jak se nově jmenoval bývalý Stadion (nezaměňo- vat s dnešním SKP, Sportovním klubem po- licie – někdejší Rudou hvězdou České Budě- jovice). Na šesté příčce skončil ČSSZ Tábor (původně DSK), na sedmém Motor Union Vodňany, na osmém ČSD Tábor (dříve Vikto- ria, pak Slovan, později Lokomotiva). Devá- tou příčku obsadil NV Písek a poslední, de- sátou, SKP České Budějovice II. A podivnosti té doby pokračovaly. Jen pro ilustraci – v roce 1952 z ligy – oficiálně Mis- trovství republiky – sestoupily Teplice. A to ze třetího místa! Jen osm bodů jim chybělo k mistrovskému titulu, a přece musely elitní soutěž v důsledku politicky motivované re- organizace opustit. Jihočechů se nic takového netýkalo. Ti hrá- li svůj krajský přebor, který i nadále před- stavoval druhou nejvyšší soutěž. A koneč- né pořadí? Opět vyhrála Slavia České Budějovice, ten- tokrát před SKP České Budějovice a třetím ČSSZ Tábor. Následovaly Fezko Strakonice, ČSD Tábor, ČSSZ Písek, Jiskra Týn nad Vlta- vou, Kovosvit Sezimovo Ústí, ČZ Strakonice, Sokol Vodňany, Jitona Lišov a Český Krum- lov. Slavia České Budějovice si tímto vítězstvím vybojovala právo účasti v kvalifikačním tur- naji o postup mezi elitu. Tam ale neuspěla, uhrála jen jediný bodík, a to s ČSD (pozdější Lokomotivou) Plzeň. Postup si zajistilo Dy- namo Slavia Praha. Přesto však vítězství v krajském přeboru znamenalo v roce 1952 automaticky prá- vo účasti v nově ustavené druhé nejvyšší soutěži – zvané Celostátní soutěž. A tak se po dvou letech tradiční českobudějovický klub, vyznávající černou a bílou barvu, opět vrátil do druhého výkonnostního patra py- ramidy československého fotbalu. Ročník 1953 pak „černé kůže“ odehrály v A-skupině Celostátní soutěže. Jak to tehdy bylo, o tom přesně vypovídají záznamy do- stupné na klubových stránkách českobudě- jovického Dynama: „Slavia České Budějovi- ce změnila opět jméno na Dynamo České Bu- dějovice. V tomto ročníku se hrála soutěž od 10. května do 27. září 1953, tedy jednokolově. Vítězem se stal Spartak Praha Stalingrad (dří- vější Bohemians) s 19 body a skóre 34:14. Dy- namo ČB skončilo na osmém místě s 9 body a skóre 19:25.“ Krajské soutěže tedy od roku 1953 předsta- vovaly už nikoli druhý, ale třetí stupeň. A ta- kové bylo pořadí Krajské soutěže – České Budějovice. Zvítězil Slavoj (bývalý Stadion, respektive SKP) České Budějovice před DA Žižka Tábor a RH Kaplice. Čtvrtý byl Tatran Prachatice, pátý Tatran Větřní, šestý Spartak Sezimovo Ústí, sedmá Lokomotiva (ČSD) Tá- bor, osmý Tatran (DSK, ČSSZ) Tábor, devátá Jiskra Strakonice, desátý Spartak Strakoni- ce, jedenáctý Tatran Písek a dvanáctý Slavoj Týn nad Vltavou. Po skončení soutěží na podzim 1953 měli všichni krajští přeborníci právo vyzvat od- díl ze svého kraje, který startoval v Celostát- ní soutěži, ke dvěma „barážovým utkáním“. Poděkování paní Hany Benešové DSK Tábor

15 Každý kraj v ní totiž mohl být reprezentován jen jedním mužstvem. Vítěz zmíněné kvalifikace postupoval do Celostátní soutěže, poražený naopak puto- val pro příští rok do krajského přeboru. Jihočeským krajským přeborníkem se v roce 1953 stal Slavoj České Budějovice, pokračo- vatel tradice bývalého Stadionu a pak SKP. A Slavoj se tedy stal vyzyvatelem Dynama, které ve vyšší soutěži obsadilo osmou příč- ku a mělo tedy poměrně kvalitní mužstvo. Dvojzápas mezi Dynamem a Stadionem byl pro České Budějovice, ale fakticky pro celé jižní Čechy velkým trhákem! Však taky šlo opravdu o hodně… Dynamo v roli hostí nej- prve podlehlo domácímu Stadionu na Stře- leckém ostrově 1:2, i když v poločase vedlo 1:0. Odveta se hrála na hřišti U plynárny, kde domácí Dynamo znovu podlehlo – tento- krát 2:3. A tak sestoupilo do krajského pře- boru, odkud naopak do Celostátní soutěže postoupil jeho letitý rival. DA Žižka krajským přeborníkem Rok 1954 přinesl razantní nástup táborské- ho vojenského fotbalu, o čemž se čtenáři této knihy dozvědí podstatně víc v samo- statné kapitole. V Celostátní soutěži reprezentoval jihočes- ký fotbal vítěz kvalifikace Slavoj České Bu- dějovice a obsadil solidní páté místo. Soutěž kraje České Budějovice, tedy tře- tí stupeň, vyhrál po loňském premiérovém druhém místě Dům armády Žižka Tábor. A bylo to poprvé, kdy se na konci z prvenství neradoval některý českobudějovický tým! Další pořadí: Dynamo České Budějovice, Spartak Strakonice, RH České Budějovice, Spartak Sezimovo Ústí, Jiskra Strakonice, Ta- tran Tábor, Spartak Vodňany, Tatran Pracha- tice, Spartak Igla České Budějovice, Loko- motiva Tábor a Tatran Větřní. A po skončení všech soutěží na podzim 1954 došlo na kvalifikační měření sil mezi DA Žižka Tábor a Slavojem České Budějovi- ce. Dlouholetý sekretář táborské Dukly, dnes již bohužel zesnulý JUDr. Miroslav Grün- dl, po letech vzpomínal: „Ročník 1954 hra- ný systémem jaro – podzim vojáci přebor kra- je vyhráli. O první místo bojovali s Dynamem a oba zápasy skončily jejich vítězstvím. Pří- mý postup ale nebyl, hrálo se o něj se zástup- cem jižních Čech v celostátní soutěži, a tím byl Slavoj České Budějovice. Na Svépomoc přišlo „Ševci“ odjíždějí k derby do Tábora – rok 1949 Den, kdy Svépomoc patřila dětem – 50. léta

16 1 500 diváků a vojáci prohráli 0:2, když hosté měli v týmu zkušené hráče. Jmenuji aspoň Do- mina, Prokeše, otce pozdějšího reprezentanta a stopera Bohemians, či Hajšmana, který byl ještě známější jako hokejista. V našem muž- stvu se objevil Hildebrandt, který pak dlouho hrál ve Slavii i ve státní reprezentaci. V odve- tě v Českých Budějovicích ovšem vojáci dost překvapivě porážku 0:2 Slavoji oplatili navlas stejným výsledkem. A tak se hrál třetí, rozho- dující zápas. Dne 26. listopadu se proti sobě DA Žižka a Slavoj postavily na neutrální půdě v Písku. A to již bylo skutečné jihočeské derby. Hrálo se tvrdě, až surově, a mezinárodní roz- hodčí Charouzek zápas neudržel. Diváci hned dvakrát vtrhli do hřiště! Slavoj nakonec vyhrál 2:1 a v Celostátní soutěži se tím udržel…“ V roce 1955 se Slavoj České Budějovice, je- diný jihočeský tým v Celostátní soutěži (druhé nejvyšší), umístil na konečné devá- té příčce. Reorganizace přinesla redukci krajských soutěží do soutěží oblastních, přičemž tro- jice jihočeských týmů se ocitla ve dvanác- tičlenné skupině B společně s mužstvy ze středních a západních Čech. Zvítězila Lokomotiva Plzeň, z Jihočechů byli nejlepší vojáci – DA Žižka Tábor obsadil druhou příčku. Dynamo České Budějovice skončilo třetí a Spartak Strakonice sedmý. Rok 1956 už byl rokem nové podoby soutě- ží. Poprvé od roku 1934, tedy po dvaadvace- ti letech, se v terminologii československé- ho fotbalu opět objevil pojem II. liga. Měla dvě skupiny, ale jihočeský fotbal v žád- né z nich zastoupen nebyl. Kraje rybníků se týkalo až „třetí patro“, tedy Oblastní soutěž, skupina B, kde se opět se- šli Jihočeši, Středočeši a Západočeši. Vyhrál ji Slavoj České Budějovice. Druhá skončila o čtyři body zpět Dukla Tábor, jak se nově jmenoval bývalý DA Žižka. Třetí pozici ob- sadilo Dynamo České Budějovice. Pátá byla Dukla Písek, sedmý Spartak Strakonice a je- denáctý Spartak Písek. Slavoj si tím zajistil postup do II. ligy pro se- zonu 1957-1958. Ale neuspěl a z jedenácté- ho místa sestoupil. Dukla Tábor ve II. lize Oblastní soutěž, skupinu B, vyhrál její dosa- vadní korunní princ – Dukla Tábor postou- pila do vytoužené II. ligy. Čtvrté skončilo Dynamo České Budějovice, sedmý Spartak Strakonice, devátá Dukla Písek a poslední, dvanácté, Dynamo Vodňany. A tak se vůbec poprvé stalo, že Tábor měl v sezoně 1958-1959 vyšší fotbalové zastou- pení než České Budějovice! Premiérová účast táborské Dukly ve II. lize Dobová registračka brankáře Miloslava Míky z roku 1954 Olympionici ČSR se utkali s táborskou Duklou – rok 1959

17 se ale moc nepovedla, po roce zase spadla do oblastní soutěže. A to z dvanáctého mís- ta – sestupovaly totiž tři poslední týmy ze čtrnáctičlenného pelotonu. Dynamo České Budějovice vyhrálo B-sku- pinu Oblastní soutěže a nahradilo táborské vojáky ve II. lize. Třetí příčka patřila Slavoji České Budějovice, devátá Spartaku Strako- nice, třináctá Jiskře Strakonice a poslední, čtrnáctá, RH České Budějovice. Z této sezony stojí za připomenutí ještě jed- no utkání, a to přátelské, ryze přípravné. Na stadion Míru přitáhlo na jaře 1959 tisí- ce diváků, protože druholigová Dukla tehdy u Jordánu přivítala olympioniky Česko- slovenska, usilující o postup na letní hry v Římě, které se ve Věčném městě uskutečni- ly o rok později. Olympionici ČSR se v Táboře představili v sestavě Hlavatý – Tichý, Urban, Vengloš – Kvašňák, Pavlovič, Kadraba – Bub- ník, Hubálek, Vacenovský a Kos. A měli co dělat, aby místní Duklu zdolali 1:0. Jediný gól zápasu vstřelil Andrej Kvašňák, jeden z nej- lepších hráčů Sparty všech dob. Jen pro úpl- nost – Československo se do Říma nekvalifi- kovalo. Bylo vyřazeno Maďarskem… A nyní už k sezoně 1959-1960. Jižní Čechy tehdy měly ve II. lize jediného zástupce, a to Dynamo České Budějovice. Černobí- lí se „s odřenýma ušima“ zachránili. Skonči- li sice – stejně jako Dukla Tábor rok předtím – také třetí od konce, ale tentokrát sestu- povaly vzhledem k reorganizaci a rozšíření II. ligy jen poslední dva týmy. A u Jordánu propukla postupová radost. Dukla Tábor bojovala do posledního kola o konečné prvenství v B-skupině Oblast- ní soutěže se Slavojem České Budějovice. Los to zařídil tak, že se oba jihočeští rivalo- vé utkali v poslední kole, a to na táborském stadionu Míru. Byl to zápas nesmiřitelných rivalů, a přece se mohlo hrát jen o hubičky… Už předem to- tiž bylo jasné, že postoupí první dva týmy ze skupiny. Jenže v hledišti přihlíželo dost tábor- ských fanoušků, kteří museli šest let předtím spolknout hořký neúspěch vojáků v poměru 1:2 v hektickém utkání o postup se stejným soupeřem na neutrální písecké půdě. A tak v sázce nebyl postup. Ten měly v kap- se dopředu už jak Dukla, tak i Slavoj. Ale šlo o prestiž a čest klubu i města. Jestliže před šesti lety to bylo v Písku na vážkách, tentokrát nebylo od počátku co řešit – Dukla Tábor smetla tým z krajského města 5:0 a o tři body vyhrála celou soutěž. Do II. ligy ji doprovodil Slavoj České Budějo- vice – z druhého místa… A ještě pohled na ostatní jihočeské týmy v B-skupině Oblastní soutěže – Spartak Stra- konice skončil desátý, RH Volary poslední, čtrnáctá… A přišel ročník 1960-1961. Slavný ročník, neboť Tábor měl opět navrch nad celým zbytkem jižních Čech! Bez dlouhých okolků – tady je špička A-sku- piny II. ligy. Zvítězil Spartak Plzeň před Děčí- nem, Teplicemi a Ústím nad Labem. A pátá skončila táborská Dukla! Poslední čtyři týmy sestoupily. Už ne do Oblastní soutěže, protože ta se hrála napo- sledy v předchozí sezoně, nýbrž postaru – do „kraje“. A ještě připomenutí novinky – zmizel ná- zev Krajská soutěž – České Budějovice, nové označení znělo Jihočeský krajský přebor. Tady je jeho konečné pořadí v sezoně 1960- 1961: Dukla Tábor B, Dukla Písek, Spartak Strakonice, Dukla České Budějovice, Spar- tak Milevsko, Spartak Humpolec, RH Volary, Spartak Písek, Spartak Pelhřimov, Igla Čes- ké Budějovice, RH České Budějovice, Dukla Týn nad Vltavou, Dynamo České Budějovi- ce B, Slavoj Pacov. Připomeňme, že Humpo- lec, Pelhřimov a Pacov byly až do roku 2000 součástí Jihočeského kraje. Vojenský fotbal v té době na Táborsku do- slova dominoval, civilní oddíly v podstatě pouze paběrkovaly v nižších patrech. Liverpool v Táboře jen remizoval Historické datum, 14. květen 1961, stojí za zaznamenání do análů jihočeského fotba- lu. Toho dne, přesně ve 14.15 hodin, se na táborském stadionu Míru představil jeden z nejslavnějších anglických profesionálních klubů FC Liverpool, kterému v tom čase fan- dili například i legendární Beatles. Soupe- řem Liverpoolu byla Dukla Tábor, jež tehdy reprezentovala Jihočeský kraj. Nastoupila v sestavě Vlček (Kotas) – Sopr, Sezimovoústecký brankář Míka na pražské Bohemce nadchl přihlížející slávisty

18 Halama, Kotek – Gerhát, Holeček – Finta, Bi- cek, Uher, Šimice a Žák. Věhlasní „reds“ z proslulého anglického pří- stavního města deseti tisícovkám(!) tábor- ských diváků představili takové hvězdy, ja- kými byli angličtí reprezentanti Hunt, Cal- laghan, Lawler, Byrne, Milne. V brance chy- tal skotský reprezentační gólman Lawrence, na pravé spojce hrál jeho krajan White a ve středu útoku slavný St. John. Utkání osobně přihlížel prezident klubu T. V. Williams. Z lavičky tým koučoval manažer Shankley s asistenty Bennetem a Paisleyem. Dukla Tábor se nečekaně ujala vedení gó- lem Bicka. Pak přidal Uher druhý gól a vy- padalo to na senzaci. Ve druhém půli ale St. John snížil na 2:1 a konečnou podobu vý- sledku dal přesnou trefou Wheeler – 2:2. I tak to byl jeden z největších úspěchů v his- torii jihočeského fotbalu vůbec! Pár dalších zajímavostí týkajících se této události čtenáři této publikace najdou i v kapitole Dukla prošlápla druholigovou stopu. V další sezoně, 1961-1962, se II. liga hrála poprvé za účasti tří mužstev z jižních Čech. Na post krále jihočeského fotbalu se vrátilo Dynamo České Budějovice, které v A-skupi- ně II. ligy obsadilo konečnou čtvrtou příč- ku. Mimochodem – v soutěži zvítězilo a do I. ligy postoupilo Dynamo (Slavia) Praha. V B-skupině II. ligy si zahrála Dukla Písek. Ta se do druhé nejvyšší soutěže probojovala v předchozím ročníku z druhého místa kraj- ského přeboru, protože vítězná Dukla Tábor B postoupit nemohla – ve II. lize už měl klub ze stadionu Míru svůj A-tým. Dukla z města nad Otavou se snažila, seč jejím hráčům síly stačily, ale na konkurenci s převahou sedmi moravských týmů neměla. Sestoupila z je- denácté příčky zpět do krajského přeboru. Kuriozita evropského formátu Jestliže písečtí vojáci neuspěli, jejich tábor- ští kolegové předvedli v A-skupině II. ligy totální propadák… Vyhráli všeho všudy tři utkání, pětkrát remizovali a čtrnáctkrát pro- hráli. Z takové tristní bilance nemohlo re- zultovat nic jiného, než poslední místo ve II. lize a sestup. A přece si Dukla Tábor ucho- vala druholigovou příslušnost i pro nadchá- zející sezonu. Jak se to přihodilo? Stalo se totiž něco do té doby v evropském fotbale nevídaného. Naprostá kuriozita, o které informuje i mezinárodní fotbalový internetový portál http://www.rsssf.com/ miscellaneous/reserves.html. B-tým Dukly Tábor tenkrát opět po roce zo- pakoval své vítězství v Jihočeském krajském přeboru a fakticky tak pro husitské měs- to vybojoval postup do II. ligy, který A-tým jednoznačným sestupem ztratil. Rezerva Dukly od Jordánu vyhrála sedmnáct utkání, pětkrát remizovala a jen čtyřikrát prohrála. Celou tuto kuriózní situaci popíšeme po- drobněji v kapitole věnované Dukle Tábor. Teď jen připomeneme názor jihočeského krajského deníku, který postup táborského béčka komentoval těmito slovy: „Bude-li tá- borská Dukla podávat i ve II. lize takové výko- Na podzim 1963 vyhrála Slavia pod názvem Dynamo Praha na Svépomoci nad Duklou 1:0

19 ny, jaké předvedla v některých mistrovských utkáních krajského přeboru, nemůže skončit takovým způsobem jako ´áčko´.“ A jak si v přeboru vedly další jihočeské týmy? Druhá skončila RH Volary, třetí Slavoj České Budějovice, čtvrtý Spartak Strakoni- ce, pátá Lokomotiva České Budějovice, šes- tá Jiskra Humpolec. A dále – Igla České Bu- dějovice, Spartak Pelhřimov, RH České Bu- dějovice, Spartak Milevsko, Dukla České Bu- dějovice, Dukla Týn nad Vltavou, Jiskra Stra- konice a Spartak Písek. Jak vidno, civilní fotbal v Táboře a okolí dál fungoval jen v nižších soutěžích. Blýskl se ovšem Spartak Soběslav, který si v sezoně 1961-1962 vybojoval postup z 1. A třídy do krajského přeboru! Nutno říci, že prognóza tisku pro sezonu 1962-1963 se potvrdila. Dukla Tábor žád- nou ostudu neudělala. Naopak - hrála ve II. lize dobře. Řídící orgán zařadil vojáky z českého jihu do B-skupiny, a tak poprvé v historii přije- ly na stadion Míru k utkáním o druholigo- vé mistrovské body týmy z Moravy – Spar- tak ZJŠ Brno B, VŽKG Ostrava, Třinec, Králo- vopolská Brno, Otrokovice, Uherské Hradiš- tě, Gottwaldov, Dukla Olomouc a Fatra Na- pajedla. Za zaznamenání stojí určitě fakt, že v „moravské přesile“ se táborští vojáci ni- kterak neztratili. Za pěticí nejlepších, jimiž byly tehdy Spar- tak ZJŠ Brno B, VŽKG, Třinec, Spartak Krá- lovopolská a Otrokovice, skončila Dukla Tá- bor šestá! Přesto z hlediska bilancování jihočeské úspěšnosti dopadlo o fous lépe Dynamo České Budějovice. To hrálo českou skupinu A a v ní obsadilo pátou příčku… Stalo se tak nejlepším jihočeským mužstvem sezony, Dukla Tábor zůstala druhá. Soběslav poprvé v krajském přeboru Jihočeský krajský přebor tehdy hrál popr- vé také civilní tým z Táborska, a sice Spar- tak Soběslav. A nevedl si jako nováček špat- ně – obsadil konečnou devátou příčku. Před ním skončily vítězná Dukla Písek, Spar- tak Strakonice, Igla České Budějovice, RH České Budějovice, Spartak Milevsko, Dukla Tábor B, RH Volary a Lokomotiva České Bu- dějovice. Až za soběslavskými fotbalisty se umístily Tatran Prachatice, Jiskra Humpolec, Dynamo České Budějovice B, Spartak Pel- hřimov a Dukla České Budějovice. Dukla Písek si podruhé v historii vybojova- la postup do II. ligy a doplnila tak dvojici ji- hočeských týmů pro nadcházející sezonu – 1963-1964 – opět na trojici. Ani v tomto roč- níku se pak Dukla Tábor s Dynamem České Budějovice v mistrovském utkání II. ligy ne- potkaly. Dynamo hrálo dál „českou“ skupi- nu A, Dukla od Jordánu i její jmenovkyně od Otavy pak „moravské“ béčko. A tentokrát se vojáci z Tábora skutečně pochlapili! Skonči- li na znamenitém čtvrtém místě, lepší byly jen týmy Jiskry Otrokovice, VCHZ Pardubice a TJ Gottwaldov. Pravda, i Dynamo České Budějovice v A-sku- pině obsadilo čtvrté místo, jenže na konto si připsalo o bod méně, takže primát nejú- spěšnějšího jihočeského týmu patřil v tom- to ročníku Dukle Tábor! Písečtí vojáci se ovšem ve II. lize ani na dru- hý pokus neudrželi. Po roce opět sestoupi- li. Na jejich omluvu snad připomeneme, že ze čtrnácti týmů tehdy padaly dolů posled- ní čtyři a písecké Dukle scházel jediný bodík k spásonosnému desátému místu. Jen ma- lou útěchou jim mohl být fakt, že v jihočes- kém derby dvou Dukel přehráli písečtí vo- jáci doma své táborské kolegy jednoznačně 3:0. Dukla Tábor podzimní prohru své jme- novkyni na jaře vrátila poměrem 2:0. A prá- vě body ztracené u Jordánu píseckým vojá- kům chyběly k záchraně. Soběslavští spartakovci si v krajském pře- boru oproti předchozí sezoně o dvě místa polepšili – obsadili sedmé místo. Dukla Tá- bor B skončila až za nimi - osmá. Před dvojici týmů z táborského regionu se protlačily Lo- Losování Sportky na Svépomoci 29. března 1964. Výherní číslo tahá kapitán táborské Dukly Josef Myslivec

20 komotiva České Budějovice, Jiskra Humpo- lec, Spartak Strakonice, RH České Budějovi- ce, Tatran Prachatice, RH Jindřichův Hradec. Za Soběslaví a Duklou Tábor B najdeme v ko- nečné tabulce krajského přeboru Duklu Pí- sek B, RH Volary, Jiskru Hluboká nad Vlta- vou, Iglu České Budějovice, Spartak Milevsko a Dynamo České Budějovice B. Lokomotiva České Budějovice si vybojovala postup do II. ligy. Slavia přilákala na šest tisíc diváků Nový ročník 1964-1965 II. ligy můžeme z pozice táborského fotbalu nazvat smě- le historickým. Tehdy se sešly tři jihočeské týmy konečně v jedné skupině, konkrétně v áčku. Byla to sezona, kdy se pražská Slavia slav- ně vracela zpět mezi prvoligovou smetán- ku, odkud už pak nikdy nesestoupila. Na její podzimní utkání s Duklou Tábor přišla či spíše přijela na stadion Míru největší ná- vštěva, jaká kdy v Žižkově městě sledovala druholigový fotbal. Pokladník ohlásil 5 500 platících diváků, přičemž domácích fandů dorazilo podle očekávání hodně. Ale pře- vahu v hledišti měli přesto natěšení slávis- té, kteří se k Jordánu sjeli nejen z Prahy, ale i z širokého okolí. Dukla sice dala první gól, ovšem sešívaní do poločasu skóre srovnali a po změně stran přidali další dva přesné zásahy. Konečný výsledek Dukla Tábor – Slavia Pra- ha 1:3 se zrodil v utkání vynikající úrovně a všem aktérům po závěrečném hvizdu roz- hodčího tleskalo zaplněné hlediště rovným dílem. Jen pro zajímavost – na jaře se pak na Duk- lu Tábor přišlo do vršovického Edenu podí- vat 7 000 diváků a rozjetá Slavia, mířící ne- zadržitelně za postupem, vyhrála hladce 3:0. Přesto však táborští vojáci nezanechali v Praze špatný dojem a výsledek pro ně byl možná až příliš krutý. U Jordánu se totiž tehdy sešla parta skuteč- ně výborných fotbalistů, o čemž nakonec svědčilo páté místo v druholigové tabulce. Lepší byly jen vítězná Slavia, druhá Plzeň, třetí Most a čtvrtý Děčín. O primátu nejlepšího jihočeského mužstva nebylo tehdy pochyb. Vždyť Dynamo České Budějovice skončilo předposlední a Loko- motiva obsadila dokonce až poslední, čtr- nácté místo! Oba týmy z krajského města tak spadly o tří- du níže. Krajský přebor s puncem třetí nejvyšší sou- těže se v sezoně 1964-1965 hrál naposle- dy. Táborské béčko skončilo za Duklou Pí- sek a Spartakem Pelhřimov třetí, zato sobě- slavský Spartak propadl a s pouhými jede- nácti body na kontě obsadil poslední místo. Mezi oběma mužstvy z Táborska najdeme v konečné tabulce přeboru čtvrtou Iglu České Budějovice a dále pak Jiskru Humpo- lec, Spartak Milevsko, Spartak Strakonice, Duklu Jindřichův Hradec, RH České Budějo- vice, KIN České Budějovice, Jiskru Hluboká nad Vltavou, RH Volary a Tatran Prachatice. Druhá liga jen u Jordánu Od sezony 1965-1966 dostala pyramida fotbalových soutěží staronový kabát. Na vrcholu byla čtrnáctičlenná první liga. Pod ní dvě oddělení II. ligy – „česká“ A-sku- pina a „moravsko-slovenská“ skupina B. Třetím patrem se pak staly opět po řadě let divize. V I. lize jižní Čechy zástupce už osmnáct let neměly. Ve II. lize zůstala jediná Dukla Tábor. A umístěnku do divize si v předchozí sezo- ně zajistily Dukla Tábor B, Jiskra Pelhřimov, Dukla Písek, Jiskra Humpolec, Igla České Bu- Před utkáním okresních dorosteneckých výběrů. Vlevo Táborsko, vpravo Českobudějovicko – rok 1962

21 dějovice. A po sestupu z II. ligy samozřejmě i Dynamo a Lokomotiva České Budějovice. Kdo z Jihočechů chtěl vidět kvalitní fotbal, ten mířil k Jordánu, kam tehdy přijížděly Bo- hemians Praha, SONP Kladno, Škoda Plzeň, Viktoria Žižkov, VCHZ Pardubice… V této společnosti se ukázalo být konečné deváté místo Dukly Tábor uspokojivým. V divizi Jihočeši s uctivým odstupem za zce- la suverénní RH Cheb získali tato umístě- ní – Dukla Tábor B čtvrtou, Dynamo České Budějovice pátou, Jiskra Pelhřimov osmou, Dukla Písek devátou, ještě před rokem dru- holigová Lokomotiva České Budějovice až jedenáctou, Jiskra Humpolec dvanáctou a Igla České Budějovice třináctou pozici. Jak je vidět, táborský vojenský fotbal opět kraloval mezi veškerými jihočeskými týmy. Civilní kluby z Táborska hrály jen regionál- ní soutěže. A přišel ročník 1966-1967 a s ním i nebetyč- ná ostuda jihočeské, přesněji českobudějo- vické, kopané. Pád dvanácté Dukly Tábor ze čtrnáctičlenné A-skupiny II. ligy do divize vyvolal v Táboře i jinde v jižních Čechách smutek. Ovšem sestup vojáků zůstal jen malou, ne- významnou epizodou ve stínu dění v diviz- ní skupině A. Nejprve si připomeňme, že v konečné tabulce se jihočeské týmy umístily takto – první Dynamo České Budějovice, tře- tí Dukla Tábor B, pátá Dukla Písek, sedmá Jis- kra Humpolec, devátý Spartak Pelhřimov, je- denáctá Lokomotiva České Budějovice, tři- náctá Dukla Hraničář České Budějovice, po- slední, čtrnáctá, Igla České Budějovice. Dukla Tábor sestupovala z II. ligy, zatímco Dynamo České Budějovice si svým prven- stvím v divizi mělo zajistit postup. Mělo, ale nezajistilo! Pro podrobné vysvětlení sáhněme do pu- blikace autorů Karla Felta a Ladislava Ježka Fotbal plný hříchů. Tam je v kapitole nazvané „Kropicí vůz a dvouciferný průšvih“ popsán skandál, kte- rý se na dlouhé roky podepsal na celém ji- hočeském fotbale: „Zkusme se společně pře- nést na konec jara roku sedmašedesátého, kdy se o postup z divizní skupiny A do tehdejší II. ligy prali fotbalisté Dynama České Budějovi- ce a Slavie Karlovy Vary. V závěrečném kole Dynamo hrálo derby na hřišti českobudějovické Lokomotivy a Karlo- varští doma hostili další tým z jihočeské met- ropole – Iglu. Lázeňský tým měl tenkrát o ma- linko lepší skóre, ale následující řádky pood- halí, že Dynamo ani Slavia nehodlaly nic po- nechat náhodě… Jihočeská pravda, tehdejší krajský deník, uve- řejnila v den zápasu rozsáhlou tabulku, z níž se dalo vyčíst, jakým výsledkem musí Dynamo reagovat na jakékoli vítězství Karlových Varů. Diváci se hrnuli na hřiště Lokomotivy s čerst- vými novinovými výstřižky – a žasli! Na hrací plochu zničehonic přijel kropicí vůz. Snad aby se hráčům obou týmů lépe dýcha- lo. A díky kropičáku se začínalo s desetiminu- tovým zpožděním. Když přestávku po poločase protáhl rozhodčí Schneider z deseti minut na sedmnáct, Dyna- mo získalo dostatečnou časovou rezervu, aby mohlo ´zareagovat´ na výsledek z Karlových Varů. A skutečně: v takto získaném čase vstře- lilo Dynamo čtyři góly, jimiž zaokrouhlilo vý- sledek na rekordních 10:0. Přesně takové vítěz- ství mu zajišťovalo postup do II. ligy při sou- časné výhře Karlových Varů 5:0. Jenže ouha – Karlovy Vary vyhrály 5:1. Na jihu Čech se tenkrát šeptalo, že spojení mezi Karlovými Vary a Lokomotivou je zajiš- těno drážním telefonem. Informátor zřejmě nepředpokládal, že by se Igla mohla zmoci na gól, a tak pospíchal sdělit Dynamu, že Slavia vede 5:0 a že je třeba vyhrát 10:0. Informace, že Igla v posledních vteřinách skórovala, se už do Českých Budějovic nedostala… Kdyby byl informátor rychlejší, nemuselo Dynamo ve fi- niši čtyřikrát skórovat. K postupu by mu stači- lo méně divokých 7:0… A byl oheň na střeše. O dvouciferný výsledek českobudějovického derby se okamžitě začaly zajímat sportovně technická a disciplinární komise… (…) Sportovně technická komise i komise discipli- nární došly k závěru, že v utkání Lokomotiva – Dynamo došlo k úmyslnému ovlivnění výsled- ku funkcionáři Dynama a hráči Lokomotivy. Žádnému z mužstev nebyly přiděleny body. „Vodník“ Karel Ilčík v dresu rivala – táborské Dukly v roce 1966

22 Dynamo to odskákalo vyloučením z divize a sešupem o dvě soutěže. Místo ve II. lize se ocitlo v I. A třídě. Lokomotiva dopadla o ma- linko lépe: šup s ní do krajského přeboru!“ V praxi to znamenalo tolik: do II. ligy nako- nec postoupily Karlovy Vary a jižní Čechy tudíž zůstaly vůbec poprvé v novodobé fot- balové historii bez první a současně i bez druhé nejvyšší soutěže. Dynamo bylo za trest až v I. A třídě, Lokomo- tiva taky za trest v krajském přeboru, kam řádně sestoupila Igla České Budějovice. V divizi se tak v ročníku 1967-1968 sešlo celkem šest jihočeských týmů. Sestoupivší Dukla Tábor, dále Dukla Písek, Jiskra Hum- polec, Spartak ČZ Strakonice, jediný zástup- ce krajského města Dukla Hraničář České Budějovice. A protože toho roku z krajského přeboru postoupily do divize konečně Vodní stavby (dříve DSK, ČSSZ, Tatran) Tábor, mělo město nad Jordánem ve třetí nevyšší soutěži nad krajskou metropolí převahu dva ku jedné. Tak tohle tu ještě opravdu nebylo! Spanilá jízda „vodníků“ U kýženého a vytouženého postupu VS Tá- bor se aspoň krátce zastavme, protože taže- ní „vodníků“ krajským přeborem lze s klid- ným svědomím nazvat triumfálním. Tábor- ští válcovali své soupeře s naprostou převa- hou, dvacetkrát vyhráli, jen čtyřikrát remi- zovali a pouze jediný zápas nedokázali do- táhnout aspoň k plichtě. Soupeřům nastříleli celkově 69 branek, což činilo impozantní průměr 2,76 gólu na jed- no utkání, přičemž pouhých 21 inkasova- ných branek dávalo průměr jen 0,84 gólu na zápas. Blíže se k úspěšné „postupové sezoně“ VS Tábor 1966-1967 dostaneme v samostatné kapitole věnované historii táborského civil- ního fotbalu. Zaslouží si to! A teď už tedy pojďme k avizovanému násle- dujícímu ročníku 1967-1968, kdy táborský fotbal vládl celým jižním Čechám. A proto- že Dukla byla ryze vojenským týmem, je- hož dres oblékali fotbalisté, které k Jordá- nu osud zavál z nejrůznějších míst republi- ky, lze směle tvrdit, že VS Tábor tehdy byly nepochybně nejúspěšnějším skutečně ryze jihočeským mužstvem. Ten ročník přinesl zase po dvanácti dlou- hých letech mistrovské derby táborského civilního a vojenského mužstva. V roce 1954 se v krajské soutěži utkal Tatran s DA Žižka. Teď proti sobě nastoupila v divi- zi k souboji o body mužstva stejných klubů, jenže už pod novými názvy. Pro Tábor to byla samozřejmě událost roku, a tak se pod- zimnímu i jarnímu derby budeme věnovat podrobně v jiné kapitole této knihy. Na tomto místě jen zdůrazněme, že na Své- pomoc tehdy přišla rekordní návštěva, kte- rá tam při mistrovském utkání domácích Vodních staveb už nikdy nebyla překonána a dokonce se jí žádná jiná ani nepřiblížila. Pokladník VS Tábor totiž ohlásil 3 500 pro- daných vstupenek. Jestli se něčemu dá říci nabitý stadion, pak autor těchto řádek – ja- kožto očitý svědek – směle potvrzuje, že přesně toto slovní spojení sedělo na tehdej- ší Svépomoc jako ušité. Skoro se tomu dnes ani nechce věřit, srov- náme-li si toto číslo s návštěvami, jaké cho- dívají na fotbal i ve vyšších soutěžích dnes… „Vodníci“ tenkrát nakonec po statečném boji, kdy byli favorizované Dukle naprosto vyrovnaným soupeřem, podlehli na škvá- ře nejtěsnějším poměrem 0:1. Nezapomeň- me, že ještě před pár měsíci hrála Dukla, byť v jiném složení, II. ligu, zatímco Vodní stav- by „jen“ krajský přebor o dvě třídy níž. Jarní odveta přilákala na stadion Míru, kde měla svou domácí tvrz Dukla, o tisíc lidí méně, ale i tak byla návštěva 2 500 diváků Setkání legend na Soukeníku v 60. letech - brankář Slavie František Plánička a střelec „ševců“ Miroslav Tomšíček

23 výrazně nejvyšší, jakou zaznamenal poklad- ník vojenského klubu v té památné divizní sezoně. Favorizovaní vojáci tentokrát „vod- níkům“ gól na travnatém hřišti vstřelit ne- dokázali. Ale nepovedlo se to ani hostům, takže derby skončilo plichtou 0:0, a s bo- dem do tabulky se na Svépomoc vraceli ur- čitě spokojenější hráči, trenéři, funkcionáři i fandové VS Tábor. Návrat Dukly do II. ligy Zmíněná sezona nakonec přinesla velký triumf Dukly Tábor, která se bez jediné poráž- ky (!) jakožto vítěz divizní skupiny A po roce zase vrátila do II. ligy. A to zcela zaslouženě, protože před druhou Duklou Tachov měla tá- borská jmenovkyně šestibodový náskok. A co víc – počet inkasovaných branek Dukly budil zasloužený obdiv, neboť průměr činil přesně pouhých 0,5 gólu na jeden zápas. A Vodní stavby? Skončily celkově páté, po Dukle druhé nejlepší ze všech Jihočechů, což pro nováčka divize bylo mimořádně příznivé vysvědčení. Šestý se umístil Spar- tak Pelhřimov, devátá Dukla Písek, jedenác- tá Jiskra Humpolec a až dvanáctý byl toho roku nejlepší českobudějovický tým Dukla Hraničář sídlící v Rožnově na okraji krajské metropole. Černý Petr na posledním místě zbyl v rukou toho roku nejslabšího divizní- ho mužstva – Spartaku Strakonice. Následující sezona 1968-1969 tedy přines- la Táboru a vlastně i celým jižním Čechám zase druholigovou příslušnost a na stadion Míru přijeli opět fotbalisté v dresech klubů zvučných jmen – Bohemians Praha, SONP Kladno, LIAZ Jablonec nad Nisou, Spartaku Hradec Králové, Škody Plzeň, Spartaku Vla- šim a Sparty Praha B. Přesně v tomto pořadí se tato mužstva srovnala v konečné druho- ligové tabulce. Osmá skončila Dukla Tábor, toho roku nováček soutěže! V srpnové premiéře vyklepli vojáci výraz- ným poměrem 3:0 vysokého favorita Spar- tak Hradec Králové, když všechny branky vstřelili po nerozhodném prvním poločase. A jen pár dní poté naši zemi zaplavily uni- formy, automobilové kolony a tanky pěti ci- zích armád… O pár týdnů později Dukla Tábor doslo- va smetla z trávníku stadionu Míru sebevě- domé mužstvo Škody Plzeň 4:1, jejíž čestný úspěch vstřelil budoucí ligový kanonýr Sla- vie Robert Segmüller. Toho táborští diváci dobře znali, protože v době vojenské služ- by kopal právě za místní Duklu. Populární- mu Segimu se mimochodem na Táborsku tak zalíbilo, že si v pozdějších letech u Luž- nice pořídil chatu a jezdí se tam rekreovat dodnes. Osmé místo Dukly Tábor bylo nesporným úspěchem jediného zástupce jihočeské- ho fotbalu, na který mohl být – a taky byl! – takřka celý kraj vcelku právem pyšný. Ze- jména proto, že od příštího ročníku 1969- 1970 byla vyhlášena velká reorganizace vr- cholového a výkonnostního fotbalu. Což znamenalo, že první dva týmy postoupily z A-skupiny II. ligy do I. ligy a dalších sedm týmů si pro příští ročník vybojovalo účast v nově vytvářené celostátní, „federální“ II. lize. Tábor tedy v téhle vybrané společ- nosti nechyběl! Los tomu chtěl, že o „bytí a nebytí“ se roz- hodovalo až v samém závěru. V posledním kole přivítala Dukla Tábor na stadionu Míru Spartak Ústí nad Labem. Pokud se měla hrát druholigová kopaná na jihu Čech i v další sezoně, museli vojáci od Jordánu nad Seve- ročechy vyhrát. Rozhodující mač přilákal do hlediště 2 600 diváků, kteří viděli úpornou bitvu se šťast- ným koncem pro jihočeský celek. Rozhodly dvě hlavičky dvou táborských hráčů. Ta Pěn- kova znamenala vedení Dukly 1:0. Ta Doku- lilova zachránila domácímu mužstvu II. ligu, když dotyčný obránce vojáků vyhlavičko- val míč mířící z jasné šance Spartaku do sítě, a to doslova na brankové čáře. V tom zlom- ku vteřiny si všichni Táborští, ti na hřišti i ti v hledišti, zhluboka oddechli… Dukla Tábor potřebné vítězství 1:0 nakonec udržela a tehdejší Jihočeská pravda moh- la ve svém pondělním vydání nadepsat ob- sáhlý referát o klíčovém mači dvěma slovy v titulku, která řekla vše podstatné: Dokáza- li to! A co divize? V její A-skupině si Vodní stav- by Tábor oproti předchozímu ročníku ješ- tě o místo polepšily. Po excelentním výko- nu na Svépomoci například udolaly slavnou Viktorku Žižkov, která divizní skupinu A na- konec vyhrála. V průběhu soutěže se „vod- níci“ dokonce vyšvihli na první místo – a ve finiši skončili čtvrtí, ze všech Jihočechů opět nejlepší. Šestou příčku zaujalo béčko Dukly Tábor, které se do divize vrátilo po předcho- zím vítězství v krajském přeboru. Desátý byl Spartak Pelhřimov, dvanáctá Dukla Písek, až třináctá Dukla Hraničář České Budějovice a poslední Jiskra Humpolec. Zmíněná reorganizace přinesla i zřízení zce- la nové soutěže – III. ligy. A do ní si postup zajistilo z každé divizní skupiny prvních šest mužstev v konečné tabulce. Pro jižní Čechy to znamenalo, že třetiligo- vou příslušnost si vcelku s přehledem vybo- jovaly VS Tábor a „o chlup“ do nové soutě- že pro budoucí ročník 1969-1970 proklouz- la i rezerva táborských vojáků. Nikdo víc. Tá- bor tehdy prostě doslova kraloval celému ji- hočeskému fotbalu!

24 Tábor trojnásobně ligový Ročník 1969-1970 charakterizoval nevída- ný fakt – Tábor měl tři mužstva v soutěžích označovaných slovem ligová, kdežto kraj- ské město ani jediné… Dukla A reprezentovala jižní Čechy v celo- státní II. lize. A to byla soutěž skutečně mi- mořádné úrovně. Poprvé v historii přijeli k Jordánu bojovat o druholigové body také slovenští fotbalisté – Dukla Banská Bystri- ca, AC Nitra, Zemplín Vihorlat Michalovce a Partizán Bardejov. Zápas Dukly Tábor s její banskobystrickou jmenovkyní nabitou fotbalisty s prvoligový- mi zkušenostmi, kterou domácí na stadionu Míru porazili v nádherném souboji 2:1, nebo naprosto nečekaná výhra vojáků 2:0 nad fa- vorizovanou Nitrou, to byly skutečně velké fotbalové zážitky. U Jordánu se tehdy hrál fotbal vysoké úrovně! Však také v té době parkovaly před stadionem a v jeho okolí při utkáních II. ligy desítky vozů s poznávacími značkami z celého Jihočeského kraje! Vynikající výkon podali dukláci také v ne- daleké Vlašimi, kam s nimi přijely stovky tá- borských fandů. Ti pak spolu s hráči oslavili výraznou výhru 3:1, třebaže první gól vstře- lili domácí „blaničtí rytíři“… Nakonec obsadila Dukla Tábor jedenácté místo. Vyhrála devět utkání, stejný počet zremizovala, dvanáctkrát byla poražena. Před NHKG Ostrava, sestupující ze čtrnácté- ho místa, se zachránila o dva body. A premiérový ročník III. ligy? Řídící orgán fotbalového svazu připravil Tá- bor o očekávané derby, které by bývalo po- těšilo pokladníky obou místních klubů. Za- řadil totiž VS Tábor do A-skupiny, kdežto béčko Dukly putovalo do B-skupiny. A ved- lo si tam lépe, než „vodníci“ v oddělení A. Rezerva druholigové Dukly obsadila v ko- nečném účtování devátou pozici. Zato Vodním stavbám se ligový debut moc ne- povedl. Skončily třetí od konce, čtrnácté, když osmkrát vyhrály, desetkrát remizovaly a dvanáctkrát byly poraženy. Stačilo to sice na záchranu v třetiligové společnosti, ale valné nadšení to mezi fanoušky nevyvolalo. Svůj podíl na tom měl i fakt, že„vodníci“ své zápasy nehráli doma na Svépomoci, kde se tehdy pokládal nový trávník… Za zmínku stojí fakt, že divizi tehdy vyhrá- lo Dynamo České Budějovice, které tak do- vršilo svou tříletou cestu vzhůru z I. A tří- dy, kam ho fotbalový svaz šoupl za trest v létě roku 1967. Je třeba říci, že „černé kůže“ šly za ligovou příslušností hodně ra- zantně. Na jaře 1968 zvítězily v I. A třídě, na jaře 1969 v krajském přeboru a tentokrát i v divizi. Příští sezona 1970-1971 tedy zastihla Jiho- čechy v tomto obsazení: II. liga - Dukla Tá- bor, III. liga – VS Tábor, Dukla Tábor B a Dy- namo České Budějovice. Tenhle ročník nepřinesl Táboru – až na vý- jimky - žádnou radost. Dukla A totiž II. ligu neudržela, ba dokonce skončila až poslední, Dukla Tábor reprezentovala jih Čech v celostátní II. lize

25 šestnáctá. Mužstvo, které se tentokrát u Jor- dánu sešlo, nebylo špatné, ale… Jestliže v předchozích ročnících dokázali vojáci stadion Míru proměnit ve skoro ne- dobytnou tvrz, kde slavně vyhrávali i nad soupeři hodně zvučných názvů, tentokrát s nimi u Jordánu prohrávali. S Bohemkou 1:2, s Nitrou 0:2 na rozmok- lém trávníku po předchozí průtrži mračen, která od návštěvy odradila spoustu diváků. S brněnskou Zbrojovkou 1:3, i když vojáci šli brzy docela nadějně do vedení. Jenže pak se prosadila kvalita moravského týmu míří- cího za postupem do I. ligy. Dukláci si u Jordánu neporadili ani s Považ- skou, ani s Banskou Bystricí – oběma těm- to slovenským klubům podlehli shodně 0:1. V konečném součtu mohli vykázat jenom osm vyhraných a pět zremizovaných utkání, což jim vyneslo pouhých jednadvacet bodů a pád do III. ligy. Na Táborsku zavládl smu- tek… Spadlo i béčko Dukly, které znovu starto- valo v B-skupině III. ligy. Nejen proto, že sem sestoupil A-tým, ale i proto, že Dukla B uhrála ještě o jeden bod méně než Dukla A. Skončila předposlední a z III. ligy by se po- roučela tak jako tak… „Vodníci“ v A-skupině nijak nezářili, ovšem dokázali obsadit dvanáctou příčku a aspoň se udržet. O dva body. Těšit je mohl jak ten- to fakt, tak i další skutečnost. Dynamo České Budějovice totiž skončilo až za VS Tábor jako třinácté – a zachránilo pro jihočeskou metro- poli III. ligu o jeden jediný hubený bodík… Z divize na jaře 1971 postoupil do III. ligy další českobudějovický celek, a sice Ško- da, jak se tehdy jmenoval bývalý zelenobí- lý Meteor… „Vodníci“ nejlepší na jihu Čech Po pádu Dukly do III. ligy se táborští fot- baloví fandové v sezoně 1971-1972 těši- li aspoň na první historické derby „vodní- ků“ a vojáků s přívlastkem ligové. V živé pa- měti byla ještě skvělá atmosféra před nabi- tým hledištěm v divizním derby před čtyř- mi lety. Ale řídící orgán fotbalového svazu neměl pro tyto nadějné vyhlídky táborské sportovní veřejnosti pražádné pochopení. Tak jako předtím B-tým Dukly, tak i áčko po- slal zase do „moravské“ B-skupiny, zatímco VS Tábor a s nimi i Dynamo České Budějovi- ce setrvaly v áčku. Tam byla zařazena i Ško- da České Budějovice. Takže se hrála „jen“ krajská derby táborské- ho a českobudějovických týmů – a po řadě let samozřejmě i derby dvou dávných rivalů z jihočeské metropole. Jakkoli se funkcionáři a realizační tým Duk- ly Tábor netajili tím, že by hned po roce rádi vrátili k Jordánu druhou nejvyšší soutěž, do- padlo to skoro katastrofálně… Přitom podzim postupovým ambicím do jis- té míry i nasvědčoval. Vojáci se drželi v po- předí tabulky, i když prohráli na hřišti NHKG Ostrava 0:1. A v závěru sezony v domácím mači s největším favoritem skupiny ŽD Bo- humín dokázali před tisícovkou prokřeh- lých diváků jen zachraňovat bod za plichtu 1:1. Přesto na jaře chystali útok na postupo- vou pozici. Suď bůh, co se to v zimě s Duklou stalo, ale jaro 1972 bylo z jejího pohledu doslo- va zoufalstvím. Vojáci prohrávali, co se dalo, předváděli fotbalovou mizérii a propadali se tabulkou stále hlouběji, až nakonec ob- sadili desáté místo! Od sestupujícího Uničo- va je dělily pouhé tři bodíky! Kdyby se bý- valo hrálo ještě pár kol, možná by do divize „zahučeli“ právě dukláci od Jordánu. To „vodníci“ a „černé kůže“ v A-skupině pat- řili k solidnímu průměru a v konečné tabul- ce obsadili osmé, respektive deváté místo. Škoda České Budějovice si III. ligu zahrála jen v této sezoně. A ačkoli dokázala dobýt Střelecký ostrov a potupit Dynamo v jeho tvrzi výsledkem 3:2, jinak velkou parádu ne- nadělala. Naopak - rychle zase spadla do di- vize… Nakonec se tedy VS Tábor mohly pyšnit ne- oficiálním titulem nejúspěšnějšího jihočes- kého fotbalového klubu, když vyválčily o tři body víc než českobudějovické Dynamo! S tímto výsledkem zavládla na Svépomoci samozřejmě spokojenost, zatímco na dru- hé straně města, na stadionu Míru, nasta- lo zklamání. A řešilo se, které větry tak ne- čekaně odvály dukelské podzimní postupo- vé plány a s nimi i jarní formu vojenského mužstva. V další sezoně 1972-1973 se vojáci z Tábo- ra ocitli po boku „vodníků“ i „černých kůží“ konečně v třetiligové A-skupině. O postupu do II. ligy ovšem nemohli vážněji mluvit ani první, ani druzí, ani třetí. V této sezoně to- tiž jednoznačně kralovali spartakovci z Ústí nad Labem. Nicméně všechna jihočeská třetiligová VS Tábor ve III. lize – rok 1974

26 mužstva patřila do horní poloviny tabulky a jejich výkonnost i výsledky byly v podsta- tě srovnatelné. V konečném žebříčku najde- me nejvýše Dynamo České Budějovice, kte- ré skončilo páté. Duklu Tábor pak o stupí- nek níže, přičemž o umístění rozhodova- lo při stejném počtu bodů o něco lepší dy- namovské skóre. „Vodníci“ byli hned sedmí, o pouhé dva body za dvěma svými rivaly. Z jihočeského pohledu to tedy nebyla osl- nivá, ale – řekněme - nadprůměrná sezona. Nejspíš proto, aby „vodníkům“ a Dynamu České Budějovice nebylo líto, že dosud ne- poznali třetiligové týmy a stadiony na Mo- ravě, zařadil je fotbalový svaz pro sezonu 1973-1974 do B-skupiny. A s nimi tam šoupl i Duklu Tábor, která s Moravou měla už řadu zkušeností. A tak na Svépomoc i na stadion Míru v té době přijížděly TJ Gottwaldov, Slezan Frý- dek-Místek a Válcovny plechu Frýdek-Mís- tek, Ostroj Opava, Baník Ostrava B, Slovácká Slavia Uherské Hradiště, KPS Brno… Zejmé- na na cestování a na čas to byla pro Jihoče- chy hodně náročná soutěž. Kupodivu, nejlépe se s jejími nástrahami vypořádal tým VS Tábor. Ten obsadil vel- mi solidní sedmé místo, které si tak zase po roce zopakoval. S tím rozdílem, že tentokrát uhrál o jediný bodík méně… Dukla Tábor skončila až desátá a Dynamo České Budějo- vice dokonce na dvanáctém místě. A tak to byla po roční pauze opět Svépomoc, kde se hrál nejúspěšnější jihočeský fotbal! Sezona 1974-1975 přinesla dvě změny. Tře- tí nejvyšší soutěž se přestala jmenovat III. liga. Dostala do vínku nový název Česká ná- rodní liga (ČNL). A za další – trio jihočeských mužstev se pře- sunulo z béčka zase do skupiny A. Tentokrát to byla po čase zase Dukla Tá- bor, kdo si aspoň zčásti připomněl svou po- haslou slávu. Její tým obsadil páté místo a nechal za sebou o tři body osmé Dynamo České Budějovice. „Vodníci“ nijak nezářili. Ba naopak, museli se klepat o třetiligovou příslušnost a nakonec se na dvanáctém mís- tě zachránili o pouhý jediný bodík. Nasbírali jich čtyřiadvacet, kdežto RH Sušice třiadva- cet – a s tímto ziskem spadla do divize! Ročník 1975-1976 konečně přinesl jihočeské- mu fotbalu aspoň záblesk naděje na návrat II. ligy. Dynamo České Budějovice a po určitou dobu i Dukla Tábor atakovaly čelo tabulky! Vojáci pak ale po remíze 0:0 doma s Děčínem začali ztrácet dech, a tak se souboj o jediné postupové místo zúžil právě na zmíněný Ko- vostroj Děčín a Dynamo České Budějovice. A v tomto pořadí se nakonec oba týmy taky umís- tily – černobílým z krajského města chyběly k postupu dva body, nahoru šli Severočeši. Fakt, že toho roku bylo Dynamo nejúspěš- nějším jihočeským klubem, jeho hráče, tre- néry, funkcionáře i fanoušky těšil jen pramá- lo… Na Střeleckém ostrově znatelně převlá- dalo zklamání z nedotaženého útoku na po- stup do II. ligy. Táborská Dukla aspoň uhájila slušivé třetí místo. Vodní stavby získaly přesně o deset bodů méně a skončily jedenácté, bez záchranář- ských starostí. Další sezona 1976-1977 přinesla doslova fotbalové zemětřesení! Svaz totiž dospěl k závěru, že II. liga, hraná od ročníku 1969- 1970 v jediné, „federální“ skupině, je nadále ekonomicky neúnosná. V tehdejším socialistickém Českosloven- sku neexistoval oficiálně profesionalismus. Fotbalisté byli – aspoň ryze formálně – za- městnáni v průmyslových podnicích, hu- tích, stavebních firmách, na dolech, v země- dělských družstvech, které fotbalové oddíly oficiálně zaštiťovaly. Cestování mezi Příbramí a Prešovem nebo Bardejovem a Děčínem bylo pro „amatéry“ příliš náročné a drahé… A příprava na zápa- sy vyžadovala spoustu času, který fotbalisté museli trávit v autobusech, vlacích – a ně- které týmy i v letadlech… Proto byl vyřčen verdikt, že v sezoně 1976- 1977 bude celostátní II. liga odehrána napo- sledy. První dva týmy v konečné tabulce po- stupovaly do I. ligy, ostatní – podle územní příslušnosti – se stávaly účastníky nové dru- hé nejvyšší soutěže. Ta byla koncipována jako Česká národní liga se dvěma a Sloven- ská národní liga s jednou skupinou. Liga pro VTJ – bez „vodníků“… Pro mužstva hrající v sezoně 1976-1977 třetí nejvyšší soutěž se otvírala znamenitá šance probojovat se do nové druhé nejvyšší sou- těže. Znamenalo to umístit se v ČNL nejhů- ře do desátého místa! Takovou příležitost si nenechalo utéci Dy- namo České Budějovice, které v A-skupině ČNL obsadilo šesté místo. Využili jí i tábor- Dorost Spartaku Sezimovo Ústí v ročníku 1973-1974. Ivo Hanzal (druhý vlevo dole) prošel Duklou, Vodními stavbami i Spartakem

27 ští vojáci – ti v B-skupině skončili také šes- tí. Dynamo přitom uhrálo o jeden bod víc, a proto se formálně stalo nejúspěšnějším ji- hočeským týmem. Neuspěly ovšem Vodní stavby Tábor, přes- tože jejich dres tehdy oblékali bývalí prvo- ligoví fotbalisté Kára či Gögh. V B-skupině obsadily až poslední, šestnácté místo, když uhrály jen jedenáct bodíků za čtyři výhry a tři plichty. Jihočeský kraj si tak pro nadcházející sezo- nu zajistil dvě umístěnky do ČNL, jež se stá- vala druhým patrem českého fotbalu. A abychom nezapomněli – pro Tábor vy- bojovala postup ze šestého místa už niko- li Dukla, nýbrž VTJ (Vojenská tělovýchovná jednota). Velení armády rozhodlo o tom, že název Dukla bude od roku 1977 patřit vý- hradně armádním střediskům vrcholové- ho sportu, sdružujícím olympioniky a repre- zentanty ČSSR. A takovým střediskem vo- jenský fotbalový klub od Jordánu nikdy ne- byl a podobné ambice nikdy neměl. A tak od sezony 1976-1977 zmizela z tabulek Dukla Tábor, kterou vystřídal sice týž klub, ale už pod názvem VTJ Tábor… Ta se v ročníku 1977-1978 spolu s Dyna- mem České Budějovice stala reprezentan- tem jižních Čech ve druhém výkonnostním patře našeho fotbalu. Vojáci podruhé čtvrtí ve II. lize A byli to vojáci, kteří v A-skupině obsadi- li znamenité čtvrté místo, čímž zopakova- li historicky nejlepší umístění bývalé Dukly Tábor ve II. lize ze sezony 1963-1964. Česko- budějovické Dynamo bylo ve stejné skupi- ně nakonec šesté, když získalo o jediný bo- dík méně. Třetím výkonnostním patrem se staly po devíti letech opět divize. V divizní A-skupi- ně skončila VTJ Tábor B druhá, čímž se sta- la třetím nejúspěšnějším jihočeským muž- stvem sezony 1977-1978. Divizi tehdy hrá- ly také Tatran Prachatice, ČZ Strakonice, VTJ Písek, Vodní stavby Tábor (po posledním místě v ČNL před rokem tentokrát obsadi- ly v divizi pouze třináctou příčku), ZVVZ Mi- levsko, Spartak Písek a poslední byla Ško- da České Budějovice. Ta se pak časem z fot- balového dění vytratila docela – splynula s konkurenčním Dynamem. Sezona 1978-1979 a opět přesun Jihočechů „na Moravu“. Jinými slovy – jak VTJ Tábor, tak i Dynamo České Budějovice byly pře- místěny do B-skupiny ČNL. A znovu byli lepší vojáci od Jordánu! V konkurenci, jakou byly tehdy ekonomic- ky velmi solidně zajištěné severomoravské a slezské kluby VP Frýdek-Místek, TŽ Třinec, Sigma MŽ Olomouc, TJ Vítkovice, VOKD Po- ruba či ŽD Bohumín, vyválčila VTJ Tábor konečné sedmé místo – nejlepší pozici ze všech českých týmů! Dynamo České Budě- jovice skončilo jedenácté, nasbíralo o dva body méně. Třetím jihočeským týmem co do úspěšnosti v sezoně 1978-1979 se stala VTJ Písek, která obsadila v divizní skupině A druhou příčku za jasně nejlepší Vlašimí. Následovaly čtvr- tý Pelhřimov, páté Prachatice, sedmý Český Krumlov, jedenácté Milevsko, dvanácté VS Tábor, čtrnácté ČZ Strakonice a poslední, až šestnácté, béčko VTJ Tábor. Tato sezona byla v historii jihočeského fot- balu poslední, kdy se některý z táborských týmů umístil v konečných tabulkách výše než Dynamo České Budějovice. Počátek nadvlády Dynama Od ročníku 1979-1980 až dosud je černobí- lý klub ze Střeleckého ostrova v krajské me- tropoli nejlepším a samozřejmě i nejúspěš- nějším jihočeským týmem. Řídící orgán v této sezoně „druholigové“ Ji- hočechy po čase zase rozdělil. Dynamo hrá- lo A-skupinu a skončilo na velmi solidním třetím místě. Lepší byly jen Sklo Union Tep- lice a LIAZ Jablonec. Vojáci z Tábora byli v B-skupině rádi aspoň za jedenáctou pozici, když se tak tak zachrá- nili. O jediný bod… Nejlepším divizním týmem se v této sezo- ně stal Spartak Pelhřimov, který obsadil tře- tí místo. Šestý byl Tatran Prachatice, osmé Milevsko, devátá VTJ Písek, desáté ČZ Stra- konice, jedenáctý Český Krumlov, až třinác- té VS Tábor a čtrnáctý Spartak Písek. V následující sezoně 1980-1981 pokračo- valo Dynamo České Budějovice v A-skupi- ně a mírně, přesněji o dvě místa, si pohor- šilo. Skončilo páté. Pořád ještě to však stači- lo k zisku neoficiálního jihočeského primá- tu, protože VTJ Tábor si sice naopak polep- Dukelské opory – 1976. Josef Raška hrál po vojně ligu za Spartu, Jiří Šourek za Vítkovice a Miloslav Tichý za Teplice

28 šila a skončila sedmá, dokonce vybojovala o bod víc než „černé kůže“ ze Střeleckého ostrova. Ale srovnání tabulek obou skupin ČNL hovořilo ve prospěch mužstva z kraj- ského města. V tomto ročníku se ovšem hrálo o mnohem víc než jen o konečné umístění. První místo v konečném pořadí každé skupiny ČNL totiž znamenalo postup do kvalifikace o I. ligu. A druhé až osmé týmy v každé skupině zís- kávaly právo účasti v nově organizované druhé nejvyšší soutěži, kterou se napříště stávala I. Česká národní liga. A do té se jak Dynamo České Budějovice, tak i VTJ Tábor probojovaly, zatímco takové renomované kluby jako například Ústí nad Labem, Příbram, Kladno, Opava či Gottwal- dov (Zlín) „druholigovou“ příslušnost uhájit nedokázaly! A co jihočeští divizionáři? I ti hráli o hodně, neboť divize napříště měly být až čtvrtým patrem, když nově se zřizovaly dvě skupiny II. ČNL. Postup do této nové soutěže si vítězstvím v divizi A vybojoval Český Krumlov, který se tak stal toho roku třetím nejúspěšnějším ji- hočeským oddílem. A protože v rámci zmí- něné reorganizace postupovaly z každé di- vizní skupiny čtyři nejlepší týmy, protlačilo se do budoucí II. ČNL i v divizi nakonec tře- tí ZVVZ Milevsko. Sedmá skončila VTJ Písek, osmý Tatran Pra- chatice, desáté Fezko Strakonice, dvanácté ČZ Strakonice, až čtrnácté VS Tábor a pat- náctý Spartak Písek. Všechny tyto týmy zů- stávaly nadále v divizní společnosti. Sezona 1981-1982 ovšem přinesla táborský smutek a zklamání… V šestnáctičlenné skupině I. ČNL skončilo Dynamo České Budějovice osmé. Lepší byly Olomouc, Plzeň, Teplice, Třinec, Jablonec, Prostějov a Poruba. Zato táborští vojáci dopadli jako ti pověst- ní sedláci u Chlumce. Nedařilo se jim, i když například postupující Olomouci doma pod- lehli po statečném boji před reportážní ka- merou Československé televize jen 0:1. To byl výsledek, který se čekal. Horší byly do- mácí ztráty s týmy, které byly – stejně jako VTJ Tábor – ohroženy sestupem. V klíčovém utkání s Mladou Boleslaví vojáci u Jordánu prohráli taky 0:1, když jim vyrovnávací gól nebyl uznán pro sporný ofsajd… Nakonec VTJ Tábor spadla z posledního místa o stupeň níže. Zvítězila jen pětkrát, devětkrát remizovala a šestnáctkrát odešla z trávníku poražena. A-skupinu II. ČNL v tomto ročníku rozhod- ně neozdobily výkony dvou jihočeských zá- stupců. Bylo to přesně naopak. Český Krum- lov se jen tak tak zachránil a skončil čtr- náctý. Milevsko na soutěž nestačilo, se čtr- nácti body obsadilo poslední, šestnácté místo a po roce sestoupilo zase zpátky do divize. Excelentní návrat vojáků Po zmíněném sestupu VTJ Tábor byl v další sezoně 1982-1983 jihočeský fotbal zastou- pen ve druhé nejvyšší soutěži jen českobu- dějovickým Dynamem. Skončilo deváté. Ve II. ČNL ovšem předvedli táborští vojáci báječný come-back! Los to zařídil znameni- tě - po naprosto vyrovnaném „stíhacím zá- vodě“ se Spartakem Ústí nad Labem se prá- vě tyto dva týmy utkaly v posledním kole. Byl to přímý souboj dvou nejlepších týmů o postup. Výhodou Severočechů bylo domácí pro- středí. Pro tým z Tábora mluvil jednobodo- vý náskok a vědomí, že i plichta bude sta- čit, aby se k Jordánu druhá nejvyšší soutěž zase vrátila. A ona se opravdu vrátila! Navíc vojáci své tažení maratonem zápasů II. ČNL zakončili v bouřlivém ústeckém pro- středí výhrou 1:0. U Jordánu zase zavládla fotbalová radost… Český Krumlov ovšem přišel o svou pozici třetího nejlepšího jihočeského týmu, když v A-skupině II. ČNL obsadil deváté mís- to. Nováček Spartak Pelhřimov hrající teh- dy skupinu B českokrumlovské fotbalisty v souboji „na dálku“ o jedno místo a o jeden bod předstihl. A tak v sezoně 1982-1983 patřila třetí pozice mezi kluby jihočeského fotbalu pelhřimov- ským spartakovcům. A ještě připomenutí – béčko VTJ Tábor se z divize probojovalo opět do ligové společ- nosti. Ročník 1983-1984 přinesl jen průměrné vý- kony českobudějovického Dynama, které si nakonec vybojovalo sedmé místo a tím i jednoznačně první pozici v jihočeském fotbale. Zajímavý byl závěr I. ČNL z pohle- du VTJ Tábor. Vojáci hráli prakticky po ce- lou dobu o záchranu. A když na jaře prohráli v Českých Budějovicích na Střeleckém os- trově s Dynamem 2:5 a s největším kon- kurentem v boji o udržení, pražským Mo- torletem, dokázali doma na stadionu Míru jen remizovat 1:1, nevypadalo to pro Tábor zrovna růžově. Nakonec jim k záchraně pomohli právě čer- nobílí z krajské metropole, když doma Mo- torlet ve finiši soutěže porazili. Před tímto zápasem se vyrojily různé fámy a zaručené zvěsti, že si pražský tým na jihu Čech „ne- čekaně“ bodově pomůže, ale Dynamo hrálo naplno a zvítězilo. I díky tomu si VTJ Tábor uchovala příslušnost k druhé nejvyšší sou-

29 těži – nakonec rozhodla zmíněná remíza a bod získaný s Motorletem u Jordánu. Vo- jáci se zachránili, pražský tým z Jinonic se- stoupil… A co Jihočeši ve II. ČNL? Tentokrát hráli jak v A-skupině (Český Krumlov), tak i v B-skupi- ně (VTJ Tábor B, Spartak Pelhřimov). Nejúspěšnější byla rezerva táborských vojá- ků, která mezitím přesídlila do Jindřichova Hradce. Skončila sedmá a stala se tak třetím jihočeským týmem skončené sezony. Český Krumlov se na třináctém místě s odřenýma ušima zachránil. Pelhřimov byl až patnáctý a spadl do divize… Velký souboj o postup do I. ligy měly svést v ročníku 1984-1985 brněnská Zbrojovka a českobudějovické Dynamo. Měly, ale ne- svedly. Pravda, oba tyto týmy po celou zmí- něnou sezonu bojovaly o čelo tabulky, ale každý z jiného důvodu. V médiích se tehdy psalo: „Zástupci Českých Budějovic udali lídra ČNL z Brna, že se částkou 35 000 korun poku- sil podplatit jejich hráče. Zbrojovka nebyla ze soutěže vyloučena, ale do první ligy postou- pilo právě druhé Dynamo. Odsouzeni byli br- něnský předseda Kos a trenér Mikloš.“ Disciplinární komise fotbalového svazu sku- tečně řešila podnět z Českých Budějovic, podle kterého mělo dojít ze strany brněn- ské Zbrojovky k pokusu o podplacení fotba- listů Dynama. Na tehdejší Veřejnou bezpeč- nost se obrátil kapitán Dynama Josef Jodl… Oč vlastně šlo? Dynamo JČE České Budějovice se totiž opět po sedmnácti letech ocitlo v úplatkářské aféře. V roce 1967 bylo usvědčeno jako vi- ník. Teď však bylo tím klubem, který měl být poškozen. Po smutných zkušenostech a pádu až do I. A třídy nebylo divu, že černo- bílí ze Střeleckého ostrova neriskovali další malér a pokus o ovlivnění výsledku důleži- tého zápasu si nenechali pro sebe… Na webových stránkách fanoušků brněn- ského klubu se lze dočíst následující – jis- těže poněkud tendenčně pojaté, nicmé- ně problém vcelku srozumitelně vysvět- lující – řádky: „Hned v první třetině (soutě- že – poznámka autora), a už se Zbrojovka oci- tá krok od propasti. Je přichycena při podplá- cení v Českých Budějovicích, kde si chce hned v říjnu pojistit výsledek. Vynesený trest je tvr- dý. Zbrojovka nemůže postoupit do první ligy a zachrání se pouze tehdy, když neskončí hor- ší než první. V inkriminovaném zápase porá- žejí 14. října 1984 České Budějovice Zbrojovku 2:0 brankami Trněného a Kotrby. Od té doby na dlouhá léta bude každé vystoupení Jihoče- chů (v Brně – poznámka autora) doprováze- no velkým zájmem, takřka celý stadion bude skandovat heslo ´Udavači!´“ Na konci sezony byla Zbrojovka Brno se zis- kem 47 bodů skutečně první. Za jiných okol- ností by to znamenalo postup do I. ligy… Takto se díky prvenství zachránila pro příští ročník v I. ČNL. Českobudějovické Dynamo si s velkým přehledem a 41 body na kontě zajistilo druhé místo. Co to znamenalo? Nic menšího, než fakt, že jihočeský fotbal měl v nadcházející sezoně 1985-1986 opět zástupce v I. lize. Dynamo se do ní navracelo po předlouhých sedmatřiceti (!) letech s vírou, že dopadne VTJ Tábor na letišti v Ho Či Minově Městě – 1984

30 lépe než v sezoně 1947-1948, kdy pod ná- zvem SK České Budějovice po roční epizodě z nejvyšší soutěže hned zase spadlo a deba- klem 1:15 na Slavii si navíc uřízlo poměrně velký kus ostudy… Repete dvojnásobného úspěchu Ve světle postupové radosti v Českých Bu- dějovicích a na celém jihu Čech ovšem ma- ličko zapadla tehdejší vynikající výkonnost VTJ Tábor. Ta v prosinci 1984 startovala na mistrovství spřátelených armád ve Vietna- mu a skončila šestá. V sezoně 1984-1985 obsadila v I. ČNL čtvrté místo, se stejným počtem 34 bodů za třetími Teplicemi. Vyhrála čtrnáct utkání, šestkrát remizovala a jen desetkrát byla poražena. Za sebou ne- chala takové slavné kluby, jakými byla Ško- da Plzeň, Spartak Hradec Králové, TJ Got- twaldov (Zlín), TŽ Třinec, VP Frýdek-Místek či LIAZ Jablonec. Vojáci tehdy zopakovali historicky nejlepší umístění ve druhé nejvyšší soutěži z roční- ků 1963-1964 a 1977-1978, kdy jejich před- chůdci obsadili také čtvrtou příčku! Pozici třetího nejúspěšnějšího jihočeského fotbalového týmu si tenkrát vydobyl Slavoj Český Krumlov, který v A-skupině II. ČNL ob- sadil jedenácté místo. VTJ Tábor v B-skupi- ně skončila třináctá… Českobudějovické Dynamo v nové sezoně 1985-1986 svou prvoligovou misi skuteč- ně úspěšně naplnilo. Dokázalo se na čtrnác- tém místě zachránit, když to pro něj dobře dopadlo jen o ten pověstný vlásek. Přesněji o jediný bodík před patnáctou Lokomotívou Košice. Jedna skvrna na vystoupení černobí- lých však přece jen utkvěla, a to drtivý dvou- ciferný debakl 0:10 v nepovedeném utkání s pražskou Duklou na proslulé Julisce… VTJ Tábor v I. ČNL tentokrát uhrála až čtr- nácté místo. Potěšila jen osmi výhrami, se- dmkrát remizovala a patnáct (tedy v prů- měru každé druhé) utkání prohrála… Na zá- „Ševci“ v roce 1986 postoupili do krajského přeboru Starší žáci Spartaku v roce 1987, kdy hrávali předzápasy druholigové VTJ Tábor. Zcela vlevo stojí Karel Doutnáč, velká osobnost sezimovoústeckého fotbalu

31 chranu ve druhé nejvyšší soutěži to ovšem stačilo. O patro níže, ve II. ČNL, to taky nebyla z jiho- českého pohledu žádná sláva. Rezerva VTJ Tábor skončila v B-skupině třináctá, čímž dosáhla na pozici třetího nejlepšího jiho- českého týmu. A-skupina tentokrát byla nad síly Slavo- je Český Krumlov. Ten obsadil až poslední, šestnácté místo a sestoupil do divize. Slavilo se v Sezimově Ústí, kde Spartak po- stoupil z 1. A třídy do krajského přeboru. První liga se tedy hrála na českobudějo- vickém Střeleckém ostrově i v další sezoně 1986-1987, ale Dynamo se tehdy ukázalo být jejím nejslabším článkem – z poslední- ho, šestnáctého místa sestoupilo. Zato VTJ Tábor si polepšila! Oproti předcho- zímu ročníku poskočila o pět míst nahoru, skončila devátá a nechala za sebou napří- klad i Teplice či hornopočernický Xaverov. Jihočeský fotbal měl v tomto ročníku ve tře- tím patře soutěží jen jediného zástupce. Jindřichohradečtí vojáci pod hlavičkou VTJ Tábor B ale ve II. ČNL totálně vyhořeli. Jen dvakrát vyhráli, třikrát plichtili a s ohrom- nou ztrátou na ostatní týmy skončili na šest- náctém, sestupovém místě… A přidejme jednu zajímavost: v tomto roč- níku sáhl fotbalový svaz ve II. ČNL k expe- rimentu, který měl oživit útočné snažení mužstev. Změna spočívala v systému bodo- vání - za vítězství doma o jeden či dva góly se oceňovalo dvěma body. Výhra doma o tři a více branek znamenala zisk tří bodů. Vítězství venku o jeden či dva góly přineslo týmu tři body. Pokud vyhrál venku o tři a více branek, při- psal si čtyři body. Za remízu získával každý tým jeden bod. Ovšem pokud se hrálo 0:0, odcházeli oba soupeři z trávníku s prázdnou, bez bodu. Také porážka jakýmkoli rozdílem znamena- la nulový bodový zisk. Experiment se ale neosvědčil. V praxi se to- tiž ukázalo, jak lze nové pravidlo „ožulit“. V utkání TJ Agro Turnov - Viktoria Žižkov si oba soupeři hned v prvních minutách ne- chali vstřelit po brance, takže stav se rych- le změnil z 0:0 na 1:1. Tím odpadla hrozba „bezziskové“ plichty, a teprve od této chví- le začaly oba týmy hrát naplno. Až příliš to bilo do očí… Za tuhle kulišárnu potrestaly řídící orgány fotbalového svazu jak Turnov, tak Viktorku. Oběma se započítala do tabulky kontumač- ní porážka 0:3. Z pohledu Táborska byla zajímavá spolu- práce VTJ Tábor a sezimovoústeckého Spar- taku, jehož starší žáci hrávali na stadionu Míru vojákům předzápasy. V sezoně 1987-1988 se v I. ČNL opět sešly Dynamo České Budějovice a VTJ Tábor. Ne- vedly si špatně, Dynamo skončilo na čtvr- tém místě, ale o návratu do I. ligy si muselo nechat jen zdát. Vojáci obsadili velmi slušivé šesté místo, když na svém kontě v tabulce měli jen o jeden jediný bod méně než „čer- né kůže“ ze Střeleckého ostrova. II. ČNL se v tomto ročníku musela obejít bez jihočeské stopy… Závěr druholigové éry VTJ A přišel ročník 1988-1989… Dynamo JČE České Budějovice si podrželo svůj jihočeský primát. V I. ČNL svádělo souboj o prvenství po čtyřech letech opět se Zbrojovkou Brno. Prvenství vybojovali opět Brňané a protlači- li se tak do I. ligy. Dynamo si muselo postu- pové choutky nechat zajít. A VTJ Tábor? Pod vedením trenéra Jindři- cha Dejmala vyhrála pouhých pět utkání. Devětkrát plichtila a šestnáctkrát byla pora- Internacionálové ČSFR otevřeli zbrusu novou trávu na Soukeníku – 1990

32 žena. Z předposledního, patnáctého místa spadla o třídu níže – a už nikdy se do „dru- holigové“ společnosti nevrátila… Pokud jde o II. ČNL, platilo do slova, do pís- mene a do tečky na konci věty totéž, co rok předtím: také v tomto ročníku se obešla bez jihočeské stopy… Táborský fotbal ale přece jen zaznamenal pozoruhodný úspěch – VS Tábor se v této sezoně na divizní úrovni dařilo. Soutěž vy- hrály, což znamenalo, že po dvanácti letech si zase vybojovaly postup do ligové společ- nosti. Jihočeský fotbal tedy měl v nové sezoně 1989-1990 zastoupení jediným Dynamem České Budějovice v I. ČNL a dvojí účast ve II. ČNL. Nováček VS Tábor byl zařazen do A-skupiny a vybojoval tam poměrně slušné konečné deváté místo. Pokus VTJ Tábor o návrat do druholigové úrovně nevyšel – vojáci od Jordánu sice ne- hráli špatně, ale skončili až čtvrtí. Na vítězné JZD Drnovice ztráceli šest bodů. Dynamo České Budějovice tak bylo v této sezoně lídrem jihočeského fotbalu, VTJ Tá- bor patřilo druhé a VS Tábor třetí místo. Pro Sezimovo Ústí byl důležitým dnem 20. srpen 1990. Domácí Spartak tehdy na Soukeníku hostil internacionály ČSFR v ex- hibičním utkání, kterým byl zahájen provoz nové travnaté plochy. Domácí prohráli čest- ně 4:5. V následujícím ročníku 1990-1991 podnik- li černobílí z krajského města frontální útok na postup mezi československou fotbalo- vou elitu, a protože na Střeleckém ostro- vě dali dohromady opravdu silný tým, své- ho cíle skutečně dosáhli. Dynamo vyhrálo I. ČNL o dva body před Škodou Plzeň a FC Svit Zlín – a jižní Čechy se mohly po čtyřech letech opět těšit na prvoligový fotbal! A co táborské týmy ve II. ČNL? Vojenský tým odehrál sezonu 1990-1991 pod názvem Dukla Praha B, když začal fungovat jako re- zerva prvoligové Dukly z Julisky. Pozoru- hodností je fakt, že v této sezoně na stadi- onu Míru kopal za místní Duklu jako voják základní služby Pavel Nedvěd. Týž Nedvěd, který se pak o dvanáct let později, v roce 2003, stal po Josefu Masopustovi historicky druhým českým držitelem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Dukla B obsadila – stejně jako rok předtím pod názvem VTJ Tábor – čtvrté místo a opět potvrdila své kvality. Patřila k lepší společ- nosti skupiny B, ale na postupující Třinec ztrácela nakonec dvanáct bodů. „Vodníci“ – nadále startovali v A-skupině - se taky neztratili. Oproti předchozímu roč- níku si o místo polepšili – skončili osmí. Vodní stavby šesté v ČFL V sezoně 1991-1992 došlo k důležité změně v systému soutěží. První liga se nezměnila. A nováčkovi, Dy- namu České Budějovice, se podařilo účast mezi elitou zachránit, když obsadil třinác- té místo. Sestupující Union Cheb nasbíral o jeden bod, Dukla Banská Bystrica pak o tři méně. VS Tábor ve II. ČNL – rok 1990

33 Ovšem druhá nejvyšší soutěž změnila ná- zev – z I. ČNL na Českomoravskou fotbalo- vou ligu (ČMFL). A ve třetím patře se dosavadní dvě oddělení bývalé II. ČNL přetransformovala v Českou fotbalovou ligu (ČFL) a Moravskoslezskou fotbalovou ligu (MSFL). Znamenalo to přesun českých týmů, účast- níků bývalé B-skupiny, „z Moravy“ do „Čech“. ČFL byla rozšířena ze šestnácti na osmnáct účastníků. A tak se obě táborská třetiligová mužstva konečně zase setkala v jedné skupině. Ten- tokrát už byli lepší „vodníci“, kteří obsadi- li šesté místo, s dvoubodovým náskokem před Duklou Praha B. Ta skončila o jednu příčku níže. Třinácté místo v I. lize si zopakovalo Dyna- mo České Budějovice v sezoně 1992-1993. Byl to v historii poslední ročník, kdy se hrála společná česko-slovenská nejvyšší soutěž. Česká a Slovenská federativní republika přestala v poslední vteřině roku 1992 exis- tovat, od první vteřiny roku 1993 tu byly dva samostatné státy – Česká republika a Slo- venská republika. První liga se ovšem ještě dohrála. Všechny prvoligové české a moravské kluby přecházely pro novou sezonu do I. ligy sa- mostatné ČR. Byly to mistrovská Sparta Pra- ha, dále Slavia Praha, Sigma Olomouc, Ba- ník Ostrava, Boby Brno, SKP Hradec Králo- vé, SSK Vítkovice, už zmíněné Dynamo Čes- ké Budějovice a Dukla Praha. Předposlední Bohemians Praha si museli účast vybojovat v baráži. Slovenské kluby Slovan Bratislava, DAC Du- najská Streda, Inter Bratislava, Tatran Pre- šov, FC Nitra a Spartak Trnava se v rámci osamostatněného slovenského fotbalu vy- daly vlastní cestou. Ale zpět do ČR: prvoligovou společnost do- plnilo na obvyklou šestnáctku sexteto nej- lepších týmů z ČMFL – Viktoria Žižkov, Gera Drnovice, Viktoria Plzeň, SKP Union Cheb, Slovan Liberec a Svit Zlín. Sedmý LIAZ Jablonec nad Nisou dostal prá- vo vyzvat k barážovému dvojutkání nejhůře postavený prvoligový český tým – Bohem- ku. Prvoligové zkušenosti ovšem sehrály rozho- dující roli, „klokani“ byli v tomto vypjatém měření sil lepší. Po remíze 1:1 na severu Čech vyhráli doma ve Vršovicích 2:0 a ligovou účast si zachova- li. Jablonec se musel smířit s příslušností k druhému patru českého klubového fotbalu. Tolik k elitní soutěži. Druhým nejúspěšnějším jihočeským tý- mem této sezony byli za Dynamem České Budějovice „vodníci“, hrající ČFL pod novým názvem VS Dvořák Tábor. Obsadili v ní osmé místo, zatímco jejich rival ze stadionu Míru, stále vystupující jako Dukla Praha B, skon- čil patnáctý. ČFL si tehdy poprvé zahrála i rezerva Dy- nama České Budějovice. Ta ovšem obsadi- la až poslední, osmnácté místo, a sestoupi- la do divize. Do prvního ročníku samostatné české I. ligy 1993-1994 nastoupil klub z jihočeské me- tropole pod svým původním názvem SK České Budějovice. A dařilo se mu! Skončil na vynikajícím šestém místě, což je pro tým ze Střeleckého ostrova historicky nejlepší umístění mezi elitou našeho fotbalu všech dob. Lepší byly jen mistrovská Sparta Praha, Slavia Praha, Baník Ostrava, SKP Union Cheb a Viktoria Plzeň. Pád vojáků, pak i „vodníků“… Bývalá Českomoravská fotbalová liga byla přejmenována na II. ligu, ovšem v sezoně 1993-1994 se hrála bez Jihočechů. V osmnáctičlenné ČFL se táborský civilní tým, startující pod novým názvem FK Tábor, umístil až na čtrnácté příčce. I to mu však stačilo k obhajobě postu druhého nejlepší- ho jihočeského klubu. Dukla Praha B skonči- la poslední, osmnáctá. Vojáci uhráli jen pat- náct bodů, když vyhráli čtyři a zremizova- li sedm utkání. Třiadvacetkrát byli poraženi. Kdysi slavná éra vojenského fotbalu u tá- borského Jordánu s visačkou ligových sou- těží tak jednou provždy skončila… Naproti tomu úspěch zaznamenal strako- nický fotbal. Tamější SK Strakonice 1908 vy- hrál divizi a postoupil do ČFL. Nový ročník 1994-1995 přinesl výraznou změnu v bodovém hodnocení. Namís- to dvou bodů získává od tohoto ročníku úspěšný tým po vyhraném utkání tři body. Dělba dvou bodů za remízu se nezměnila. Sedmé místo SK České Budějovice v prvo- ligovém ročníku 1994-1995 bylo jihočes- Táborští vojáci pod hlavičkou Dukla Praha B v ČFL porazili béčko Slavie 2:1 – jaro 1992

34 kou veřejností opět kvitováno jako úspěch. Ve II. lize nebyl jihočeský fotbal zastoupen. V ČFL zažili dva jihočeští účastníci sestupo- vé Waterloo. Toho roku sestupovalo pět (!) posledních mužstev, což postihlo jak čtr- náctý FK Tábor, tak i posledního nováčka soutěže, SK Strakonice 1908. Tak se stalo, že v dalším ročníku 1995-1996 měl jihočeský fotbal zastoupení pouze v I. lize – a pak až v divizi. Prvoligový SK České Budějovice si o něco pohoršil, skončil až na jedenáctém místě. Před prvním sestupujícím FC Svit Zlín však měl bezpečný náskok deseti bodů, před nejslabším účastníkem 1. ligy FC Slováckou Slavií Uherské Hradiště dokonce dvacetibo- dový „polštář“. Ani II. liga, ani ČFL se tehdy jižních Čech ne- týkala. A tak se podívejme až do „čtvrtého patra“, kterým byla a stále je divize. Druhým nej- lepším jihočeským týmem se v sezoně 1995- 1996 stal Český Krumlov, ten obsadil v diviz- ní skupině A třetí místo. Čtvrtý skončil tým SK Strakonice 1908, čímž si vydobyl právo být považován za třetí nejlepší jihočeský celek. Hned za „strakonickými dudáky“ se umístilo páté béčko SK České Budějovice. Osmé skon- čily Vodňany. Deváté Milevsko. Desáté Pra- chatice. Až dvanáctý FK Tábor, který do finiše soutěže usilovně bojoval o záchranu. Mužstvo ze stadionu Míru se osamostatni- lo ze svazku s Duklou Praha a vrátilo se k nej- populárnějšímu názvu své historie Dukla Tá- bor.V boji o divizní záchranu ale neuspělo, což samozřejmě souviselo mimo jiné i se zkráce- ním povinné vojenské služby. Dukla obsadi- la až patnácté, sestupové místo, na čemž nic nezměnila ani poslední historická výhra v dě- jinách klubu 1:0 na hřišti pražského FSC Libuš. Dukla Tábor divizi opustila a poté byl klub zrušen. Právo na účast v jihočeském přebo- ru od něj získal Spartak Kaplice… Ještě o soutěž níže, v I. A třídě, se tehdy po- hyboval Spartak Sezimovo Ústí. V sezoně 1996-1997 zopakoval SK České Budějovice historicky nejlepší prvoligové umístění z ročníku 1993-1994. Skončil opět šestý, když lepší byly jen mistrovská Sparta, druhá Slavia, třetí Jablonec nad Nisou, čtvr- té Boby Brno a pátý Slovan Liberec. Ve II. lize ani v ČFL nebyl jihočeský fotbal za- stoupen. V divizi se blýskla Jiskra Třeboň. Soutěž vyhrála a pro další sezonu si vybojo- vala právo zúčastnit se třetí nejvyšší soutě- že. Táborský FK zůstával účastníkem divize. „Ševci“ zatroubili do útoku V sezoně 1996-1997 přišel první náznak bu- doucího pronikavého zlepšení pozice sezi- movoústeckého fotbalu. Spartak MAS teh- dy postoupil z 1. A třídy do jihočeského kraj- ského přeboru. Hořké zklamání. Jak jinak označit až patnác- té, sestupové místo SK České Budějovice v sezoně 1997-1998… Na zachránivší se Plzeň ztráceli Jihočeši dva body, spolu s nimi opustily I. ligu i Lázně Bohdaneč. Ve II. lize nebyl jihočeský fotbal v této sezo- ně zastoupen, v ČFL si nováček z Třeboně vedl poměrně dobře – skončil osmý. FK Tábor hrál nadále divizi. Spartak MAS Sezimovo Ústí krajský přebor. Sezona 1998-1999 přinesla krajskému měs- tu opět návrat přívlastku „prvoligové město“. SK České Budějovice se totiž po roce ve II. lize dokázal vrátit zpět mezi elitu. Postou- pil z druhého místa za vítěznými Bohemians Praha a s dostatečným pětibodovým násko- kem před třetím 1. FC Slovácko. V ČFL si tehdy Jiskra Třeboň vedla velmi zdařile, těsně spolupracovala s českobudě- jovickým Dynamem a nakonec z toho bylo vynikající třetí místo – nejlepší pozice v his- torii třeboňského fotbalu. Z divize si postup do ČFL vybojoval Tatran Prachatice. Na Svépomoci tenkrát Táborští nadále hráli průměrný divizní fotbal… Na Soukeníku diváci chodili ještě stále na krajský přebor. Udržet pro jižní Čechy prvoligovou přísluš- nost – tak zněl cíl SK České Budějovice pro sezonu 1999-2000. Podařilo se, mužstvo obsadilo konečné třinácté místo. Za ním skončily Jablonec, sestupující Opava a rov- něž sestupující Hradec Králové. Soukeník dohnal sousední Svépomoc Jihočeši v ČFL nehráli sice první housle, ale bezpečně se vyhnuli sestupovým staros- tem – Třeboň obsadila sedmé, Prachatice osmé místo. FK Tábor hrál i nadále divizi. Třetiligoví „vodníci“ na zimním soustředění v Mozolově – únor 1995

35 A do této soutěže se v sezoně 1999-2000 probojoval vítězstvím v krajském přeboru Spartak MAS Sezimovo Ústí! Co se podařilo rok předtím, to nedokázal SK České Budějovice v sezoně 2000-2001. Obsadil až patnácté místo s čtyřbodovou ztrátou na čtrnáctý Baník Ostrava a sestou- pil do II. ligy. Horší byla jen šestnáctá Vikto- ria Plzeň. Pozici druhého nejúspěšnějšího jihočeské- ho klubu si poprvé v historii vybojoval pra- chatický Tatran, který v ČFL obsadil deváté místo. Třeboň se ocitla po „tučných letech“ v ekonomických potížích. Výkonnostně na třetí ligu nestačila a ze sedmnáctého místa sestoupila do divize. Tu naopak vyhrálo béčko SK České Budějo- vice a zaujalo třeboňskou pozici ve třetí nej- vyšší soutěži. FK Tábor byl stále účastníkem divizní soutě- že, stejně jako Spartak MAS Sezimovo Ústí. S velkým přehledem se SK České Budějovi- ce po roce, v sezoně 2001-2002, vracel do nejvyšší soutěže – I. ligy. Vévodil druholigo- vému šestnáctičlennému pelotonu a mezi elitu postoupil spolu s druhou Tescomou Zlín. Prachatický Tatran potvrdil svou pozici dru- hého nejúspěšnějšího klubu jižních Čech, když v ČFL obsadil druhé místo. Českobu- dějovická rezerva skončila jedenáctá. Na Svépomoci i na Soukeníku se stále hrála divizní kopaná. Pro sezonu 2002-2003 si českobudějovický SK nekladl jiné cíle, než zachránit ligu. Po- vedlo se, i když až po velkém boji. Jihoče- ši skončili čtrnáctí s třiceti třemi body. Pat- náctá Bohemka nasbírala o dva body méně a spadla. Ligu opustil i šestnáctý Hradec Králové. Prachatice zažily v této sezoně velkou slá- vu. Tamní Tatran totiž vyhrál ČFL a postou- pil do II. ligy! Českobudějovické béčko nehrálo špatně a obsadilo slušné osmé místo. FK Tábor hrál nadále v divizi, stejně jako Spartak Sezimovo Ústí. Sezona 2003-2004 přinesla českobudějo- vickému fotbalovému publiku vcelku dost radosti. Mužstvo ze Střeleckého ostrova v tomto prvoligovém ročníku hrálo dob- ře a výsledkem bylo konečně velmi solidní osmé místo. Velkou změnu zaznamenal klub 12. úno- ra 2004. Na přání většiny fanoušků se vrátil k tradičnímu názvu Dynamo, který k fotba- listům v černobílých dresech patřil po čtyři desetiletí – od roku 1953 do roku 1993. Podzimní část sezony 2003 tedy ligoví Jiho- češi odehráli jako SK České Budějovice, jar- ní odvety už ovšem jako SK Dynamo České Budějovice. Úspěšně absolvoval sezonu 2003-2004 i prachatický Tatran ve II. lize – obsadil tři- nácté místo a udržel se. V ČFL si českobudějovické béčko připsalo konečné desáté místo. A ještě pohled do divize. Vyhrály ji Strako- nice a vybojovaly si postup do ČFL. Spar- tak Sezimovo Ústí skončil na osmém místě. „Vodníkům“ patřilo desáté místo. Sezona 2004-2005 nepřinesla jihočeskému fotbalu žádný větší úspěch. Naopak – Dynamo České Budějovice se- stoupilo do II. ligy, když na patnáctém mís- tě získalo jen dvacet pět bodů, přičemž za- chraňující se Mladá Boleslav na místě čtr- náctém vyválčila o šest bodů víc. Spolu s Jihočechy sestoupili o patro níže i Slezané z Opavy. Sestoupil i Tatran Prachatice, který ve II. lize obsadil až patnácté místo a dokázal tak ve své historii celkově odehrát jen dva druho- ligové ročníky. V ČFL si vedly lépe Strakonice (skončily je- denácté a staly se tak v této sezoně třetím nejvýše postaveným jihočeským týmem) než béčko Dynama České Budějovice (obsa- dilo čtrnácté místo). V divizi zopakoval Spartak MAS Sezimo- vo Ústí lepší umístění (třetí) než FK Tábor (osmý). Jen rok, v sezoně 2005-2006, pobylo Dyna- mo České Budějovice ve II. lize, kterou vy- hrál SK Kladno. O dva body před jihočes- kým týmem. Obě tato mužstva postoupila do I. ligy s vcelku pohodlným náskokem před třetím Program k diviznímu utkání FK Tábor-Admira/ Slavoj Praha – jaro 1996

36 Ústím nad Labem a čtvrtým Hradcem Krá- lové. Až doposud to bylo poslední účinkování Dynama České Budějovice ve II. lize. V ČFL byl z Jihočechů nejúspěšnější pracha- tický Tatran, skončil sedmý. Českobudějo- vická rezerva jedenáctá. Strakonice obsadi- ly až sedmnácté místo a sestoupily do divi- ze. „Vodníci“ se „potopili“ V divizi už nikoho nepřekvapilo, že si Spar- tak MAS Sezimovo Ústí vedl lépe než FK Tá- bor. „Ševci“ skončili šestí, zatímco „vodníci“ obsadili až předposlední, patnácté místo – a spadli do krajského přeboru… Desáté místo a vcelku jistá záchrana 1. ligy, to byla realita Dynama České Budějovice v sezoně 2006-2007. II. liga se jižních Čech tentokrát netýkala. V ČFL skončilo Dynamo České Budějovice B osmé. Prachatice obsadily jedenácté místo. V divizi byl patrný vzestup fotbalu na Sou- keníku – Spartak MAS Sezimovo Ústí obsa- dil v divizi slušivé třetí místo za vítězným Slavojem Vyšehrad a TJ Klatovy. A dával už jasně najevo, že bude chtít ještě výš! V letní přestávce se vedení dvou jihočes- kých klubů dohodlo na výměně soutěží. Ekonomickými potížemi zmítaný Tatran po- stoupil právo účasti v ČFL ekonomicky sta- bilnímu a dobře zajištěnému Spartaku. Zato FK Tábor se potácel až v pátém patře – v krajském přeboru… Divize, „ševci“ hostili FC Bzová. Z Bzové se mezitím stal FK Hořovicko Velká sláva pro Táborsko, třetiligový Spartak přivítal v Poháru ČMFS pražskou Slavii – 22. říjen 2008

37 Spartak druhý za Dynamem Sezona 2007-2008 přinesla boj Dynama České Budějovice o uchování prvoligové příslušnosti. Podařilo se – Jihočeši skončili třináctí. Za nimi se pak seřadily Kladno a se- stupující Bohemians 1905 s Mostem. Druhá liga byla odehrána bez jihočeské stopy. V ČFL si Spartak MAS Sezimovo Ústí vůbec ne- počínal jako novic, nýbrž jako sebevědomý, fotbalově vyzrálý tým, vedený zkušeným tre- nérem Jindřichem Dejmalem. A blýskl se na- konec vynikajícím druhým místem! Na vítěz- nou a postupující Spartu Praha B ztrácel pou- hé čtyři body… Poprvé v historii jihočeského fotbalu se tak „ševci“ stali druhým nejúspěš- nějším klubem v kraji. Béčko Dynama České Budějovice obsadilo v ČFL obstojné sedmé místo. Na Svépomoci se ovšem dál hrál jen krajský přebor… V ročníku 2008-2009 si českobudějovické Dynamo vybojovalo v I. lize příjemné desá- té místo. Druhá liga zatím stále neměla žádného jiho- českého zástupce. V ČFL se nově objevil am- biciózní FC Písek, který právo účasti v ní zís- kal od Unionu Cheb. Trenér „ševců“ Jindřich Dejmal k tomu před startem nové sezony řekl: „Samozřejmě že to svým způsobem bude pro nás konkurence, protože hráčský trh v kraji tak velký není. Určitě to ale Písku přeji, už jen pro ten krásný areál, co tam je…“ Písek vtrhl do ČFL jako velká voda. A hned se zablyštěl druhým místem, což mu zajistilo ne- oficiální pozici druhého nejúspěšnějšího klu- bu v kraji.„Ševci“ na osmém místě třetiligové tabulky byli třetími nejlepšími Jihočechy této sezony. Českobudějovické rezervě patřila je- denáctá příčka v konečné tabulce ČFL. Velkou událostí pro celý region byl 22. října 2008 start pražské Slavie na Soukeníku, kde sešívaní, tehdejší obhájci mistrovského titu- lu, v osmifinále Poháru ČMFS udolali domácí „ševce“ 4:0. FK Tábor se tehdy výkonnostně zvedl a dal najevo, že by na Svépomoci zase rád hrál di- vizi. Dlouho sváděl boj o přímý postup z kraj- ského přeboru s týmem Malše Roudné. Na- konec ale byli o „fous“ lepší fotbalisté z obce ležící jižně v sousedství Českých Budějovic. „Vodníci“ však nakonec do vyšší soutěže pro- klouzli také. Už shora zmiňované ekonomic- ké trable totiž dál sužovaly prachatický Tat- ran natolik, že jeho vedení bylo ochotno vy- měnit si právo na účast v divizi s druhým mužstvem krajského přeboru. K této doho- dě došlo 30. července 2009. A tak se na Své- pomoc po třech letech půstu zase vrátila vy- toužená republiková soutěž. Sezona 2009-2010 přinesla prvoligovému Dynamu České Budějovice třináctou příčku, před 1. FC Slovácko a sestupujícími Klad- nem a klubem z pražské čtvrti Střížkov, po- užívajícím název Bohemians Praha. Dvojí postup na Soukeníku Druhá liga se v této sezoně hrála opět bez jihočeské účasti, ale razantně do ní míři- li sezimovoústečtí „ševci“! Jejich tažení se- Na jaře 2010 postupují „ševci“ do II. ligy!

38 riálem třiceti čtyř zápasů ČFL vyvrcholi- lo skvělým prvenstvím, když před druhým Sokolem Ovčáry měl Spartak MAS Sezimo- vo Ústí čtyřbodový náskok! „Ševci“ zvítězi- li ve více než polovině odehraných zápasů – osmnáctkrát si připsali do tabulky tříbo- dový zisk. Remizovali sedmkrát a jen devět zápasů prohráli. Postupový mač sehráli spartakovci doma na Soukeníku v sobotu 5. června 2010 dvě kola před koncem s Viktorií Žižkov B. Pod vedením trenéra Luboše Zákostelského v památné sestavě Jakubov – Lalík, Kochlö- fl, Martínek, Janů – A. Kočí, Předota, Kosteč- ka, Barteska, Horka (79. Rožboud) – Vukadi- nović (66. Mach) „ševci“ zvítězili. Těsně, ale přece – 2:1… Což neznamenalo nic menší- ho, než skutečnost, že Spartak MAS Sezimo- vo Ústí vrátil Táborsku II. ligu. A to po dlou- hých jedenadvaceti letech! Klub ze Soukeníku se tak zařadil po bok svých předchůdců - Slavoje České Budějovi- ce, Dukly Tábor, Dynama České Budějovice, Dukly Písek, Lokomotivy České Budějovice a Tatranu Prachatice. Tedy týmů, které v his- torii hrály na jihu Čech II. ligu. Velmi dobře si tehdy v ČFL vedl i FC Písek. Po rok starém druhém místě obsadil ten- tokrát třetí pozici. Ta mu díky tomu patřila i z pohledu úspěšnosti všech jihočeských klubů v dané sezoně. Rezerva Dynama Čes- ké Budějovice skončila třináctá. Nováček FK Tábor v divizi uspěl. Pohyboval se průběžně v lepší polovině tabulky a na- konec vybojoval solidní sedmé místo. Druhou postupovou radost prožívali na Soukeníku! B-mužstvo totiž vyhrálo krajský přebor a probojovalo se do divize. Do téže soutěže, kam se přesně deset let předtím prokousal A-tým „ševců“! „Ševci“ navázali na dukelskou tradici A to už jsme v historii doslova nedávné… Předposlední skončená sezona 2010-2011 vynesla prvoligovému Dynamu České Bu- dějovice konečné jedenácté místo. Díky tomu je i v současnosti klub ze Střelecké- ho ostrova jediným reprezentantem Jiho- českého kraje mezi českou fotbalovou klu- bovou elitou. První druholigové vítězství v historii – Spartak v. Jihlava 2:0. Branku Uvarenkovi střílí Lukáš Mach Přesná trefa do sítě slavného Brna

39 A co „ševci“, nováček II. ligy a jediný zástup- ce jižních Čech v této soutěži? Nezklamali! Z třiceti utkání dokázali pod trenérskou tak- tovkou Luboše Zákostelského jedenáctkrát vyhrát. Sedmkrát uhráli remízu a dvanáct- krát byli poraženi. Nastříleli dvaačtyřicet branek, inkasovali čtyřicet, takže docílili dokonce aktivní skó- re! Nakonec obsadili úctyhodné deváté mís- to. Nikdo nemohl být na pochybách o tom, že Spartak MAS Sezimovo Ústí se v moderní historii jihočeského fotbalu stal jasnou jiho- českou dvojkou! Třetí pozici si udržel FC Písek, který v ČFL obsadil šesté místo, zatímco B-tým Dynama České Budějovice skončil čtrnáctý. V divizi byli o něco lepší „vodníci“ než juni- orka „ševců“ ze sousedství. FK Tábor obsadil osmé místo. Spartak MAS Sezimovo Ústí B místo desáté. A o lepším postavení „tábori- tů“ svědčí i vzájemné zápasy – na Svépomo- ci vyhráli domácí „vodníci“ 3:0, na Soukení- ku se rivalové rozešli smírně 2:2. Do zatím poslední sezony 2011-2012 vstou- pil Spartak MAS Sezimovo Ústí jakožto jedi- ný zástupce jižních Čech v druholigové spo- lečnosti. Nové rozhodnutí FAČR o možnosti spoluprá- ce profesionálních klubů s kluby z ČFL a divi- zí formou existence farem vedlo k vykroče- ní Spartaku MAS Sezimovo Ústí a FK Tábor společnou cestou. Tisk i elektronická média před startem sezony 2011-2012 informovaly: Většinový vlastník FK Spartak MAS Sezimovo Ústí, a.s. a předseda představenstva tohoto klubu Jiří Smrž koupil FK Tábor, s.r.o. Koncem června 2011 Jiří Smrž veřejně po- tvrdil, že se stal stoprocentním vlastníkem FK Tábor. Divizní „vodníci“ se stali oficiální farmou druholigových „ševců“, oba dříve „nesmiři- telné“ fotbalové subjekty začaly úzce spo- lupracovat. A aby se zbytečně netříštily síly, přihlásilo klubové vedení béčko Spartaku do krajské- ho přeboru. Fotbal na Táborsku začal psát zcela novou kapitolu své moderní historie. Nejúspěšnější sezony fotbalového Táborska 1921 – SK Tábor mistrem Jihočeské župy 1924 – DSK Tábor třetí v Jihočeské župě 1929-1930 – DSK Tábor mistrem Jihočeské župy 1940-1941 – DSK Tábor 9. v divizi, 2. nejvý- še postaveným týmem jižních Čech 1946-1947 – SK MAS Sezimovo Ústí vítě- zem krajské I. třídy, 5. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1950 – Kovosvit Sezimovo Ústí vítězem krajské soutěže, 3. nejvýše postaveným tý- mem jižních Čech 1953 – DA Žižka Tábor 2. v krajské soutěži, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1954 – DA Žižka Tábor 1. v krajské soutěži, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1955 – DA Žižka Tábor 2. v oblastní soutěži, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1956 – Dukla Tábor 2. v oblastní soutěži, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1957-1958 – Dukla Tábor 1. v oblastní sou- těži, postup do II. ligy, 2. nejvýše postave- ným týmem jižních Čech 1958-1959 – Dukla Tábor sestup z II. ligy, přesto nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1959-1960 – Dukla Tábor 1. v oblastní sou- těži, postup do II. ligy, 2. nejvýše postave- ným týmem jižních Čech 1960-1961 – Dukla Tábor 5. ve II. lize, nejvý- še postaveným týmem jižních Čech 1961-1962 – Dukla Tábor sestup z II. ligy, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; Reprezentační brankář Vaclík v dresu Viktorky Žižkov dostal na Soukeníku dvě branky

40 Dukla Tábor B 1. v krajském přeboru, díky tomu záchrana II. ligy 1962-1963 – Dukla Tábor 6. ve II. lize, 2. nej- výše postaveným týmem jižních Čech 1963-1964 – Dukla Tábor 4. ve II. lize, nejvý- še postaveným týmem jižních Čech 1964-1965 – Dukla Tábor 5. ve II. lize, nejvý- še postaveným týmem jižních Čech 1965-1966 – Dukla Tábor 9. ve II. lize, nej- výše postaveným týmem jižních Čech; Duk- la Tábor B 2. v divizi, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1966-1967 – Dukla Tábor sestup z II. ligy, přesto nejvýše postaveným týmem jižních Čech; Dukla Tábor B 3. v divizi, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1967-1968 – Dukla Tábor 1. v divizi, postup do II. ligy, nejvýše postaveným týmem již- ních Čech; VS Tábor 5. v divizi, 2. nejvýše po- staveným týmem jižních Čech 1968-1969 – Dukla Tábor 8. ve II. lize, nej- výše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor 4. v divizi, 2. nejvýše postaveným tý- mem jižních Čech; Dukla Tábor B 6. v divizi, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1969-1970 – Dukla Tábor 11. ve II. lize, nej- výše postaveným týmem jižních Čech; Dukla Padala spousta branek, hrálo se na pět útočníků Tábor B 9. ve III. lize, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor 14. ve III. lize, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1970-1971 – Dukla Tábor sestup z II. ligy, přesto nejvýše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor 12. ve III. lize, 2. nejvýše po- staveným týmem jižních Čech 1971-1972 – VS Tábor 8. ve III. lize, nejvýše postaveným týmem jižních Čech; Dukla Tá- bor 10. ve III. lize, 3. nejvýše postaveným tý- mem jižních Čech 1972-1973 – Dukla Tábor 6. ve III. lize, 2. nej- výše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor 7. ve III. lize, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1973-1974 – VS Tábor 7. ve III. lize, nejvýše postaveným týmem jižních Čech; Dukla Tá- bor 10. ve III. lize, 2. nejvýše postaveným tý- mem jižních Čech 1974-1975 – Dukla Tábor 5. v ČNL, nejvýše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor 12. v ČNL, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; 1975-1976 – Dukla Tábor 3. v ČNL, 2. nej- výše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor 11. v ČNL, 3. nejvýše postaveným tý- mem jižních Čech 1976-1977 – VTJ Tábor 6. v ČNL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor sestup z ČNL, přesto 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1977-1978 – VTJ Tábor 4. v ČNL, nejvýše po- staveným týmem jižních Čech; VTJ Tábor B 2. v divizi, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1978-1979 – VTJ Tábor 7. v ČNL, nejvýše po- staveným týmem jižních Čech 1979-1980 – VTJ Tábor 11. v ČNL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1980-1981 – VTJ Tábor 7. v ČNL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1981-1982 – VTJ Tábor sestup z ČNL, přesto 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1982-1983 – VTJ Tábor vítězem II. ČNL, po- stup do I. ČNL, 2. nejvýše postaveným tý- mem jižních Čech 1983-1984 – VTJ Tábor 14. v I. ČNL, 2. nejvý- še postaveným týmem jižních Čech 1984-1985 – VTJ Tábor 4. v I. ČNL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1985-1986 – VTJ Tábor 14. v I. ČNL, 2. nejvý- še postaveným týmem jižních Čech 1986-1987 – VTJ Tábor 9. v I. ČNL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1987-1988 – VTJ Tábor 6. v I. ČNL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; 1988-1989 – VTJ Tábor sestup z I. ČNL, přesto 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor vítězství v divizi, postup do II. ČNL, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; 1989-1990 – VTJ Tábor 4. ve II. ČNL, 2. nej- výše postaveným týmem jižních Čech; VS SK MAS Sezimovo Ústí hrál po druhé světové válce na Táborsku nejlepší fotbal

41 Tábor 9. ve II. ČNL, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1990-1991 – Dukla Praha B 4. ve II. ČNL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; VS Tábor 8. ve II. ČNL, 3. nejvýše postave- ným týmem jižních Čech 1991-1992 – VS Tábor 6. v ČFL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; Dukla Pra- ha B 7. v ČFL, 3. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 1992-1993 – VS Dvořák Tábor 8. ve II. ČNL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; Dukla Praha B 15. ve II. ČNL, 3. nejvýše po- staveným týmem jižních Čech 1993-1994 – FK Tábor 14. v ČFL, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech; Dukla Pra- ha B sestup z ČFL, přesto 3. nejvýše posta- veným týmem jižních Čech 1994-1995 – FK Tábor sestup z ČFL, přesto 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 2007-2008 – Spartak MAS Sezimovo Ústí 2. v ČFL, 2. nejvýše postaveným týmem již- ních Čech 2008-2009 - Spartak MAS Sezimovo Ústí 8. v ČFL, 3. nejvýše postaveným týmem již- ních Čech 2009-2010 - Spartak MAS Sezimovo Ústí 1. v ČFL, postup do II. ligy, 2. nejvýše posta- veným týmem jižních Čech Rok 1950 – činovníci krajského svazu blahopřejí po utkání SKP České Budějovice – Sezimovo Ústí trenéru „ševců“ Ludvíku Jochmanovi k prvenství v přeboru Stadion Míru v počátcích své druholigové slávy 2010-2011 – Spartak MAS Sezimovo Ústí 9. ve II. lize, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech 2011-2012 – FC MAS Táborsko 14. ve II. lize, 2. nejvýše postaveným týmem jižních Čech. Zápis o utkání z poslední sezony existence Dukly Tábor – podzim 1995

42 „Ševci“ Sezimovo Ústí Sezimovo Ústí je město se zhruba 7300 oby- vateli. Rozkládá se na ploše 845 ha v okre- se Tábor, na spojnici mezi Prahou a Český- mi Budějovicemi po obou stranách meziná- rodní silnice E 55. Tato významná doprav- ní i turistická mezinárodní spojka rozdělu- je město na dvě části. Část historickou, zva- nou Sezimovo Ústí 1, a část novější, nazýva- nou Sezimovo Ústí 2. V jeho blízkosti se nachází zřícenina Kozího hrádku, kde kázal mistr Jan Hus. V Sezimově Ústí měl letní sídlo druhý čes- koslovenský prezident Edvard Beneš. Je zde také se svou chotí Hanou pochován. První doklad o existenci Ústí pochází z roku 1250. Týká se zasvěcení tamního klášterní- ho kostela sv. Dominikovi. Roku 1262 vyrovnal testamentem svůj dluh vůči dominikánskému klášteru Vok z Rožm- berka. Město se ve zmíněném historickém dokumentu zve prostě Auczt – Ústí. O deset let později bylo Ústí jmenováno v královské listině v souvislosti s nalezišti stříbra. Ovšem až teprve v listině Karla IV. z roku 1345 ve věci nalezišť stříbra se poprvé ob- jevuje upřesňující dodatek „Ústí nad řekou Lužnicí“. A konečně o čtyři desítky let později rodá- ci označovali již své město jako „Sezimovo Ústí“ v souvislosti se Sezimou, pátým, ne- vlastním synem Vítka z Prčice, z mocného šlechtického rodu Vítkovců. Postupem doby dosáhlo město svojí vr- cholně středověké podoby s domem pánů z Ústí, klášterem, kostelem a farou, špitálem a třemi předměstími. Mezi nejvýznamnější události v jeho dě- jinách patří pobyt mistra Jana Husa pod ochranou paní Anny z Vochova a vznik nej- starší husitské obce krátce po Husově upá- lení. Poté, v roce 1420, sami husité město vypáli- li snad z vojensko-strategických, snad z ná- boženských důvodů, a zanechali zde vše, co připomínalo staré pořádky. Již předtím bylo obyvatelstvo Ústí přesídle- no na nedalekou ostrožnu s hradem, hradiš- těm a se zříceninami stejnojmenného měs- ta a nové sídliště dostalo jméno podle bib- lické hory Tábor. Ústecké spáleniště pustlo, zarůstalo travou a křovinami a zároveň pod nimi skrývalo je- dinečné svědectví o životě lidí z počátku 15. století. Během tří desítek let výzkumu se archeolo- gickému ústavu a táborskému muzeu po- dařilo odkrýt téměř úplný unikátní půdorys ústeckého předměstí. Nové město s celými usedlostmi, řemeslnickými dílnami, studna- mi i trativodním kanalizačním systémem. Pomocí krumpáče a štětce byla odhalena od nánosu hlíny obydlí a pracoviště něko- lika hrnčířů a cihlářů, kováře a sladovníka, řezníka a dalších obyvatel. Byly objeveny sklady surovin i nákladné výrobky na zakáz- ku, množství nářadí i vybavení domácnos- tí. Není divu, že Sezimovo Ústí je nazýváno českými Pompejemi. Současné město tvoří dvě městské části - Sezimovo Ústí 1 (místními obyvateli zvané zcela běžně Paďousy) a Sezimovo Ústí 2 (Ba- ťov nebo nově také Kovák). Dnešní Sezimovo Ústí 1, znovu vystavěné od roku 1828, je klidné město, tvořené domky se zahradami a množstvím zeleně, zasazené do příjemného prostředí krásné přírody. Do- minantou historické části města je Husovo náměstí. Místní škola byla otevřena již v roce 1832. Od roku 1885 až do své smrti zde učil

43 archeolog, historik a spisovatel Josef Švehla. Před 1. světovou válkou se zasloužil o úplné prokopání nedalekého Kozího hrádku. Oby- vatelé města začali 5. září roku 1837 se stav- bou kostela a o čtyři roky později byl nový chrám Páně slavnostně vysvěcen. Na památku padlých v 1. světové válce vy- tvořil sochař J. V. Dušek pomník, který byl v květnu 1923 slavnostně odhalen. Sezimovo Ústí 2 vzniklo na místě pozem- ků městského dvora (Velký Dvůr) zásluhou podnikatelských aktivit Tomáše Bati. Tento věhlasný průmyslník si vybral toto místo pro výstavbu svého závodu a rozhodl se zde vy- budovat pro své dělníky nové město. V roce 1939 bylo započato s výstavbou vel- kého strojírenského závodu MAS (Moravské akciové strojírny), nyní Kovosvitu a.s. V jeho sousedství současně vyrostl nejen kulturní a zároveň obchodní dům (současný hotel), ale i moderní sídliště pro zaměstnance, cha- rakterem podobné zástavbě ve Zlíně – tzv. Baťovské domky. Dnešní Sezimovo Ústí je moderní město se třemi základními školami, střední ško- lou, dvěma kiny, obchody, moderní infra- strukturou a dopravní dostupností. Ve měs- tě je tříhvězdičkový hotel s bazénem, moto- rest, chatová osada, fotbalové i házenkářské hřiště, tenisové kurty, sauna, kuželky. Odkaz města je tedy významný, historicky zcela jedinečný a neměl by upadnout v za- pomnění. Vždyť nebýt Sezimova Ústí, stře- dověkého centra obchodu, řemesel a ko- lébky husitství, nemohl být založen Tábor, kde bylo Husovo učení zvěčněno. Také sou- dobé Sezimovo Ústí se vyplatí poznat, po- chopit a dále jej rozvíjet, aby v souladu se svou historickou tradicí patřilo i v budouc- nu k moderním městům. Zdroj: www.sezimovousti.cz Vášeň, láska, droga i prokletí Výstižně vystihl kouzlo fotbalu, této nejroz- šířenější míčové hry na světě, ruský básník Konstantin Vanšenkin, když jí věnoval bá- seň nazvanou Kopaná. V té se vyznal: „Ještě dnes, jak bych měl duši mladou, v žilách krev se prudce zapění, když uslyším v dáli za ohra- dou kopacího míče dunění.“ Dunění kopacího míče mělo neodolatel- ný půvab i pro kluky a sportovně zapálené muže v Sezimově Ústí. Jednota proletářské tělovýchovy Nejprve ve městě vznikla Jednota proletář- ské tělovýchovy (JPT). To se psal rok 1921. Tento letopočet je tedy historickým mezní- kem, pokud jde o tělovýchovné a sportovní hnutí v Sezimově Ústí. JPT ve svých prvopočátcích sdružovala sto dvacet cvičenců, kteří s nadšením holdova- Počátky sezimovoústeckého sportu jsou spjaty s hostincem U Křivánků První hřiště bývalo za Lužnicí, dnes tam sídlí Sokol Sezimovo Ústí

44 li sportování a upevňování své tělesné zdat- nosti v sále hostince U Křivánků. Hostinec, kde se zrodilo organizované spor- tování v Sezimově Ústí, existuje dodnes. Je majetkem paní Pachtové, dcery původních majitelů, a její rodiny. Najdeme ho těsně před lávkou, která přemosťuje řeku Lužnici. Po ničivé povodni v roce 2002, kdy Lužnice vystoupila z břehů a zatopila přilehlou část Sezimova Ústí, byla v provozu jen přední část hostince. Nyní je už ale památný „spor- tovní“ sál opět v provozu. Po zmíněné lávce se příchozí dostane na hřiště fotbalového klubu Sokol Sezimovo Ústí. A právě toto zmíněné hřiště, které sa- mozřejmě vypadalo zcela jinak než dnes, se stalo prvním působištěm fotbalových nad- šenců. Mužů, kterým se – řečeno slovy bás- níka - v žilách prudce zapěnila krev, kdykoli zaslechli dunění kopacího míče. Ti založili v roce 1926 fotbalový odbor JPT, který se rychle stal co do počtu členů nej- větším a co do počtu úspěchů nejvýznam- nějším v rámci jednoty. Před fotbalisty vyvstal klíčový úkol. Sehnat pozemek, finanční prostředky a zbudovat si regulérní hrací plochu aspoň se základ- ním zázemím. Jenže – ber na dlani chlup, když tam žádný není… Volný pozemek, kte- rý by bylo možné využít jako hřiště na ko- panou? Pro tehdejší obecní úřad neřešitel- ný problém. Žádný takový v katastru Sezi- mova Ústí nebyl. A co takhle nějaké finance, kterými by rad- nice partě fotbalových nadšenců vypomoh- la? Žádné se v obecní kase nenašly. Možná by se byly i najít daly, jenže chyběla vůle pánů konšelů. Kdo by podporoval tu par- tu mladých bláznů, kteří po louce za řekou honí kožený kulatý nesmysl a ještě přitom halasně povykují… Sezimovoústecký fotbal si musel svou ces- tu na výsluní vyšlapávat sám, bez pomoci a přispění jiných. A tak agilní činovníci klu- bu i sami hráči pátrali v okolí – a vypátra- li zajímavý pozemek, který se jim zamlou- val a pro provozování „footballu“ by se do- cela hodil. Mělo to malý háček – byť ležel v blízkosti Se- zimova Ústí, přesto patřil do katastru obce Radimovice u Želče. Byl to kus louky za ře- kou, těsně při levém břehu Lužnice. Vlastně tam, kde dnes najdeme hřiště sezimovoús- teckého Sokola. Obecní úřad v Radimovicích u Želče nedělal problémy. Za roční nájemné v hodnotě 750 korun československých (pro představu – za jednu korunu se dal koupit párek s rohlíkem a hořčicí) si směli fotbaloví nadšenci ze Se- zimova Ústí zbudovat na břehu Lužnice svůj historicky první stánek. Stali se zřejmě jediným fotbalovým klubem v tehdejší Československé republice, jehož hráči, trenéři, bafuňáři, rozhodčí i fanoušci museli pro dopravu na „plac“ používat loď- ku, neboť lávka tehdy ještě oba břehy ne- spojovala a jinak se na hřiště dostat neda- lo… Platilo to samozřejmě i pro soupeře. Ledaže by přišli pěšky od Radimovic či z druhé stra- ny od Tábora… Bylo hřiště, bylo kde trénovat a hrát – a tím definitivně začala v Sezimově Ústí fotbalo- vá éra! Byl tu ale jeden zádrhel. Taková malá piha na kráse. Fotbalový odbor byl stále součástí JPT Se- zimovo Ústí. A ve Federaci jednot proletář- ské tělovýchovy byly na Táborsku kromě té sezimovoústecké registrovány už jen dvě další. Fotbal v jejím rámci neměl vlastní soutěž. A tak sezimovoústečtí fotbalisté hráli vý- hradně přátelská utkání, zatímco v neda- lekém Táboře se tamní SK Tábor už v roce 1921 pyšnil titulem mistra Jihočeské župy footballové, od téhož roku 1923 tam vyvíjel činnost agilní DSK Tábor, v Soběslavi už od roku 1921 působil tamější SK… AC Stadion Sezimovo Ústí V roce 1932 nastala v sezimovoústecké tě- lovýchově významná změna. Míčové sporty se totiž oddělily od původní JPT a přijaly ná- zev AC Stadion Sezimovo Ústí. O tři roky později se uskutečnil fotbalo- vý turnaj, jejž uspořádal klub DKS Sezimo- vo Ústí. Váhu a prestiž celé akci dodala zá- štita, kterou osobně převzal primátor hlav- ního města ČSR Prahy JUDr. Otakar Klapka. AC Stadion Sezimovo Ústí zaznamenal prv- ní historický úspěch, který vešel do letopi- sů fotbalu na Táborsku – prestižní turnaj vy- hrál. Trvalo to ovšem ještě další čtyři léta, než se v roce 1939 AC Stadion Sezimovo Ústí stal řádným členem Jihočeské župy footballo- vé a začal se zúčastňovat jejích regulérních soutěží. Válečné období, Sezimovo Ústí po výhře v Bechyni, zcela vlevo Josef Myslivec

45 Jakkoli události, které se odehrávaly v naší zemi v období let 1939 až 1945, patřily v historii k těm nejtragičtějším, fotbal u nás žil. A představoval pro statisíce Čechů a Mo- ravanů šanci uniknout hrůzným skutkům, které těžkými ranami dopadaly na celý ná- rod – likvidace Československa, uzavření českých vysokých škol, deportace židov- ských spoluobčanů do koncentráků, heyd- richiáda, vypálení Lidic, Ležáků, Javoříčka. Také Táborsko v té době zažilo nemálo hrůz. Zatýkání vlastenců agenty gestapa, jejich vraždění na táborském popravišti v soused- ství místních kasáren… Masakr čtyřiadva- ceti mužů z obce Lejčkov, které 9. května 1945 ještě stačili zastřelit v té době už defi- nitivně poražení němečtí nacisté ustupující do amerického zajetí… Sezimovoústecký fotbal paradoxně právě v období Protektorátu Čechy a Morava za- žil roky svého kvalitativního rozvoje – muž- stvo dokázalo z III. třídy jihočeské župy po- stoupit do I. třídy. Co bylo příčinou takové změny? Především – v Sezimově Ústí se v roce 1939 rozjela nová továrna společnosti MAS, kte- rá nabízela práci jak mladým absolventům Baťovy školy práce ze Zlína, tak i zájemcům o solidní práci i dobrý výdělek z celého Tá- borska. Začala tu výroba obráběcích stro- jů a v poměrně krátkém čase fabrika nabí- zela celý jejich základní sortiment. Stroje sloužily převážně k pokrytí požadavků Ba- ťova koncernu na výrobu obuvi. Časem se však začaly prodávat i mimo koncern a na- konec se exportní prodej stal klíčovou akti- vitou společnosti MAS. V začátcích produk- ce strojů se jednalo o dva typy výrobků – ra- diální vrtačky a revolverové soustruhy. V době, kdy se začalo město Sezimovo Ústí rozvíjet jako významná průmyslová oblast, a to především zásluhou firmy Baťa a.s. se sídlem ve Zlíně a zmíněné společnosti MAS v Sezimově Ústí, odrazil se příliv nových dělníků i ve sportovním životě. Řada z nich, kteří hráli fotbal, se poměrně rychle zapojila do činnosti AC Stadion Sezimovo Ústí. Jeho fotbalový tým pak postupně získával kvali- tu a stával se pro okolní kluby stále těžším soupeřem. SK MAS Sezimovo Ústí V roce 1941 došlo v souvislosti s rapidním rozvojem nové části města i ke dvěma zá- sadním změnám ve sféře fotbalu. Klub změnil svůj název – po úspěšném jed- nání s vedením firmy MAS napříště začal po- užívat nové označení SK MAS Sezimovo Ústí. A druhý klíčový moment – fotbalisté SK MAS opustili hřiště na levém břehu Lužnice. Vznikl nový fotbalový stánek, a to za dvo- rem zvaným „Baťov“. Byl běžně, byť neofi- ciálně, označován jako hřiště na Kováku. Na- cházel se těsně za dnešním zdravotním stře- diskem v Sezimově Ústí II, na území dnešní- ho areálu Centra odborné přípravy. Podle dostupných údajů měl fotbalový klub SK MAS Sezimovo Ústí v roce 1942 pětapa- desát členů a hospodařil s rozpočtem pět- atřiceti tisíc protektorátních korun. O pou- hé dva roky později, v roce 1944, už vykazo- val sedm set dvacet členů! Tomu také odpo- vídal rozpočet, který se navýšil téměř osm- náctinásobně (!) na šest set dvacet tisíc pro- tektorátních korun. Z tohoto období pochá- zí i označení sezimovoústeckých fotbalistů, které se udrželo až dosud – „ševci“. Ve zmíněném roce 1944 přišel další pozo- ruhodný úspěch. Dali tehdy fotbalisté do- hromady skutečně výborný tým, posily z řad dělníků firmy MAS výrazně přispěly ke zkvalitnění hry – a to se projevilo na hřištích v mistrovských zápasech možná až překva- pujícím efektem. Po sousedském derby v Plané nad Lužnicí. Druhý zleva stojí Josef Myslivec, vpravo od něj Josef Křivánek

46 A tak devět let po vítězství v turnaji hraném pod záštitou pražského primátora Otakara Klapky totiž mužstvo Sezimova Ústí vyhrá- lo na jaře 1944 I. třídu Jihočeské župy foot- ballové! Byl to výsledek vpravdě památný, proto- že vůbec poprvé v historii stanuli „ševci“ v žebříčku mistrovské soutěže výše než je- jich rivalové z DSK Tábor. Ti skončili v I. třídě hned za Sezimovým Ús- tím – na druhé příčce. Na protektorátní období vzpomíná nejstar- ší žijící hráč sezimovoústeckého klubu pan Josef Myslivec, narozený v roce 1919: „Tréno- val nás slavný pan Antonín Vodička ze Slavie, správcem a hospodářem byl tehdy pan Karel Buriánek. Ten vždy pečlivě kontroloval vyba- vení hráčů před zápasy. Za protektorátu mu- sela při utkáních být pokaždé vyvěšena ně- mecká vlajka s hákovým křížem.“ Za zmínku podle pana Myslivce stojí i zají- mavý fakt, že v mužstvu sousední Plané nad Lužnicí tehdy hrávali většinou Pražáci, kte- ří tam jezdili na chaty nebo na letní byty. „Jako divák se na hřišti objevil i slavný herec Vlasta Burian, velký fotbalový fanda,“ podo- týká pan Myslivec. Jak dodává, po roce 1945 přišli ze Zlína do Kovosvitu další zaměstnanci a někteří z nich doplnili místní fotbalový tým. „Například pan Dujka, pan Dokoupil a jiní. V bráně chytal pan Míka, pak pan Cepák, pan Mikuláštík. Já sám jsem hrával v záloze. Později tým SK MAS posí- lili pánové Křivánek, Hrbek a jiní. Divácká účast na fotbalových zápasech bývala vždy velká, je- likož prvními občany nové části Sezimova Ústí, takzvaného Baťova, byli původní zaměstnan- ci Baťových závodů ve Zlíně. A ti byli vedeni ke sportovním aktivitám. A co bývalo pravidlem - povyhranýchutkáníchmuselabýtvždyspoleč- ná oslava!“ zdůrazňuje Josef Myslivec. Po skončení II. světové války se SK MAS Se- zimovo Ústí natrvalo „zabydlel“ v I. A kraj- ské třídě. Jak lze vyčíst z dostupných pra- menů, na jaře 1946 hráli „ševci“ ve skupi- ně s dalšími dvěma týmy z Táborska – a sice s DSK Tábor a Olympií Měšice. Dalšími účast- níky byly SK Adamov, AFK Marathon Pel- hřimov, SK Jindřichův Hradec, Nový Etynk (nyní Nová Včelnice) a SK Pacov. A v sezoně 1946-1947 se I. A třída už hrála se čtrnácti účastníky. SK MAS Sezimovo Ústí dosáhl dalšího výrazného úspěchu. Soutěž vyhrál, když z šestadvaceti zápasů jich dva- advacet skončilo jeho vítězstvím. Jednou „ševci“ remizovali a byli pouze třikrát pora- ženi. Nastříleli sto dvacet tři branky, inkaso- vali jich jen jednatřicet. V konečné tabulce figurovalo Sezimovo Ústí na prvním místě s tříbodovým náskokem před druhým ČSSZ Písek a třetím DSK Tábor. Opět se tedy „ševci“ vyšvihli v tabulce výše než jejich sousedé z Tábora a vybojovali si tak právo účasti v kvalifikačním turnaji o po- stup do divize. V lednu 1948 se fotbalovým Táborskem rozlétla zajímavá zpráva, kterou regionál- ní tisk zveřejnil v rubrice O klubech a hrá- čích. Citujeme: „Stan. Sládek, střední útočník a kapitán Slovana Tábor, ohlásil přestup do SK MAS Sezimovo Ústí.“ Byla za tím snaha klubového vedení „šev- ců“ posílit před nadcházející kvalifikací tým o kvalitního hráče. „Z Ústí tehdy odešel vý- borný hráč Homolka a Sládek měl být náhra- dou. Jenže z přestupu nakonec sešlo,“ vzpo- míná pamětník, bývalý hráč, pak trenér a dodnes výrazná osobnost sezimovoústec- kého fotbalu pan Áda Kovařík. V kvalifikaci o postup do divize ale mužstvo SK MAS Sezimovo Ústí neuspělo, i když výko- ny a výsledky v I. A třídě dávaly dost dobrých důvodů k optimismu. „Kvalifikační turnaj hrá- ly spolu se Sezimovým Ústím také SK Nýřany, Slavoj Osek a SK Teplice-Šanov. Nahoru šly prv- Původní hřiště na „Baťově“ Tři fotbaloví „ševci“ – zleva Kovařík, Hůlka, Míka

47 ní dva týmy. Bohužel, nám k postupu chyběl je- den bod. Před posledním kolem už jsme neměli osud ve svých rukou – a dopadlo to tak, jak po- třebovali jiní. Do divize se probojovaly Nýřany a Teplice,“ vysvětluje pan Kovařík. Z dochovaných dokumentů je patrné, že fotbalisté SK MAS doma prohráli s Teplice- mi drtivě 3:8. V Nýřanech podlehli 3:6, na svém hřišti Západočechy porazili těsně 1:0. Domácí zápasy sledovalo osmnáct stovek, ba i dva tisíce diváků. Ovšem ani ti hlasitým povzbuzováním svůj tým k postupu „nedotlačili“… A tak „ševce“, kteří už se těšili na divizní mače se slavnými SK Plzeň, SK Rakovník, SK České Budějovice, plzeňskou Olympií, be- rounským Českým lvem či se severočes- kou Bílinou, v další sezoně čekaly opět boje s většinou stejných jihočeských soupeřů. Kteří trenéři a hráči tehdy v Sezimově Ústí působili? Podle pánů Myslivce a Kovaří- ka trénoval tým „ševců“ do roku 1945 muž slavného jména Antonín Vodička, jehož jméno je spojeno s historií pražské Slavie. Vodičku, mimochodem vicemistra světa z roku 1934, vystřídal trenér Ludvík Joch- man a po roce 1951 pak Jan Feigl. „U nás v Ústí v určité době působili celkem tři bratři Feiglové. Nejprve tu kopal bek Eda. Ten přivedl z Meteoru České Budějovice svého bra- tra Jana, trenéra, kterému nikdo neřekl jinak než Hansi. Mimochodem, Hansi Feigl přišel do Budějovic z Vídně a jeho manželka byla Raku- šanka. Působil v budějovickém Meteoru a byl u toho, když zelenobílí vyhráli v roce 1946 jed- nu z divizních skupin a pak hráli kvalifikaci o postup do ligy. Ale v té už neuspěli. Když pak přišel Hansi Feigl k nám, rozhodovalo se ve- dení klubu, zda má první mužstvo trénovat on, nebo slovenský trenér Fürst. Nakonec do- stal přednost Feigl. A tak si z Meteoru přivedl ještě třetího z bratří – Františka. Tím pádem v Ústí najednou byli tři Feiglové. Pravdou ale je, že Franta se po roce zase vrátil do Meteo- ru,“ vzpomíná Áda Kovařík. A kteří hráči tehdy oblékali sezimovoús- tecký dres? Branku „ševců“ hájili Míka, Mi- kuláštík, Diviš, Cepák. V obraně hrávali Za- hradník, Machala, Bláha, Jochman a Feiglo- vé, bratři zmíněného trenéra. V záložní řadě Dujka, Pecháček, Duba, Do- koupil, Myslivec. A ve forwardu Malířský, Ludvík, Mrlík, Va- šek, Polák, Piler a Tomšíček. „Připomněl bych tři své spoluhráče z té doby. Brankáře Míku a útočníky Tomšíčka s Kučerou. Mílu Míku viděl slavný Vlasta Kopecký chytat v podnikové lize za Madetu Tábor ve vršovic- kém ďolíčku – a tak se mu líbil, že Mílovi vážně nabízel přestup do pražské Slavie! Mirek Tom- šíček byl zase excelentní střelec. Další takový v celé historii klubu už nikdy potom góly ne- dával. Přiblížil se mu Franta Kučera. Ten k nám přišel ze Soběslavi poté, co Tomšíček končil, a na levé spojce taky nastřílel spoustu bra- nek,“ míní Áda Kovařík. Podle Kovaříkových vzpomínek je namís- tě připomenout ještě další jména: panem Myslivcem už zmíněného hospodáře a kus- toda Karla Buriánka, brankáře a pozdějšího předsedu klubu Leopolda Malíka, jednate- le Emila Malíka, vedoucího mužstva Jose- fa Kuchaře, hráče a pozdějšího předsedu Zdeňka Hrbka… V únoru 1948 se moci v zemi chopila ko- munistická strana, nadešel čas nejrůzněj- ších změn. Ve sféře kopané se začaly měnit názvy sou- těží i klubů. Z SK MAS Sezimovo Ústí se stal nejprve ZK Baťa Sezimovo Ústí. Ale „ševcům“ se nedařilo zdaleka tak, jako pod předchozím názvem. V polovině soutě- že patřili jen ke středu tabulky I. A třídy. Fotbalisté SK MAS ve druhé polovině čtyřicátých let

48 Květen 1948 přinesl nejprve zajímavé der- by dorostenců DSK Tábor a ZK Baťa Sezimo- vo Ústí. Domácí do něj šli v roli favorita a tisk o něm referoval takto: „V neděli byl sehrán v Táboře další mistrovský dorostenecký zápas, který skončil překvapující a těžkou porážkou domácích dorostenců. Mužstvo domácích po- dalo slabý výkon a bylo zaslouženě poraženo. U hostí zahrál nejlépe Hůlka, střelec 3 branek, a Kovařík. U DSK zahrál dobře Matouš v úto- ku. Branky vstřelili Hůlka 3, Jireček a Kovařík po jedné za ZK Baťa. Matouš čestný úspěch Tá- bora. Před slabou návštěvou řídil slabě Havrá- nek z Tábora.“ Výsledek byl pro mladé „ševce“ o to potě- šitelnější, že v tabulce krajské soutěže figu- rovali na třetí příčce, zatímco poražený DSK ji vedl. A vyhrát na půdě lídra soutěže, na- tož pak rozdílem čtyř branek – to se ceni- lo již tenkrát a cení se dodnes… V koneč- né tabulce už sice „ševci“ své táborské ri- valy předstihnout nestačili, ale ještě aspoň o příčku poskočili a obsadili druhé místo. A pak přišlo „velké sousedské derby“ stej- ných soupeřů v I. A třídě dospělých. DSK Tábor byl první a „ševcům“ se na jaře 1948 poměrně dařilo, a tak se ze středu ta- bulky vyhoupli na třetí příčku. Regionální tisk před výkopem zápasu DSK Tábor – Sokol Baťa Sezimovo Ústí obsáhle popisoval důležitost zápasu pro táborské hostitele. Pod titulkem Baťa Sezimovo Ústí rozhod- ne o vítězi I. třídy se v článku psalo: „Tradiční krajové derby DSK Tábor – Sokol Baťa Sezimo- vo Ústí bývá vždy vrcholným zápasem a sou- časně rozhodujícím v mistrovské soutěži. Ten- tokrát je situace poněkud jiná. Zatímco Baťa výsledkem zápasu nemůže již nijak posíliti své postavení, má vítězství DSK Tábor veliký vý- znam, neboť rozhodne prakticky o jeho účasti v divisní soutěži. Mužstvo DSK umí na Baťu za- hrát, ale Baťa, chce-li udělat výsledek, dokáže svého úmyslu a o ten právě jde. Je mnoho de- bat, jak má udělat DSK i Baťa výsledek. Na pod- zim se podařilo DSK v Sezimově Ústí zvítězit 3:2 a tentokrát chce Baťa utrpěnou porážku opla- tit. Každý tábor příznivců věří svému mužstvu, které bude bojovati o ten nejlepší výsledek. K tomuto zápasu nastoupí Sokol Baťa ve stej- né sestavě, v jaké hrál proti SK Hluboká minu- lou neděli.“ Pro DSK Tábor to byl vskutku klíčový zápas, neboť v té době vrcholila I. A třída a Tábor- ští, kteří vedli tabulku, sváděli tuhý souboj o postup do divize s druhým Marathonem Pelhřimov. ZK Baťa Sezimovo Ústí se držel s odstupem na třetím místě a postupové zá- polení už se ho netýkalo. Ovšem derby je derby a „ševci“ odjeli na Svépomoc s odhodláním nedat rivalovi ani píď jeho škvárového hřiště zadarmo. Natož pak třeba bod… A jak to nakonec dopadlo? Táborští jen skřípali zuby, zatímco hosté se vraceli domů s veselou! Tady je referát krajského vydání deníku Prá- ce v plném a doslovném znění: DSK Tábor – Sokol Baťa Sez. Ústí 1:4 (1:3) „Překvapující porážka dosud vedoucího druž- stva DSK Tábor, který na svém hřišti zaslouže- ně prohrál a ztratil tak naději na postup do di- vise. Před návštěvou 1 600 diváků a za říze- ní rozhodčího Homolky z Volyně nastoupila mužstva v těchto sestavách - Baťa: Míka, Feigl, Binder, Pecháček, Navrátil, Dujka, Ludvík, Ma- liský, Tůma, Dokoupil, Kučera. – Tábor: Krch, Faul, Studenovský, Klína, Buzík, Drtina, Švec, Konvalinka, Wágner, Kadlec, Doležal. Vítěz- né mužstvo podalo velmi dobrou hru. Všichni hráči byli rychlejší než domácí. Míka v brance neměl mnoho práce, Feigl v obraně byl prak- tičtější, zatímco Binder dravější. Záloha Bati byla nejlepší řadou na hřišti. Jinak nelze ni- koho zvlášť chválit. V útoku nastoupil po roč- ní přestávce na pravém křídle Ludvík a podal dobrý výkon. Maliský na pravé spojce se pro- ti posledním zápasům zlepšil. Střední Tůma svým důrazem, stejně jako Dokoupil na levé spojce, platili na obránce domácích. Poraže- ný DSK podal slabý výkon a zápas mu pro- hrála neexistující záloha, přes to, že nastoupi- la posílena Buzíkem. Brankář Krch podal obě- tavý výkon, zvláště po svém zranění po srážce s Ludvíkem. V obraně zklamal jindy jistý Faul, a tak kapitán mužstva Studenovský přes svou chybu při druhé brance byl jediným pilířem mužstva. Záloha, jak jsme již psali, podala sla- bý výkon, zejména krajní vůbec nedrželi křídla a všechny branky padaly na jejich vrub. Bran- ky vstřelili: za Baťu Ludvík, Dokoupil, Kučera, Dujka. Za DSK: Wágner z trestného kopu.“ Pro Tábor byl domácí debakl jen stěží stra- vitelným soustem. Zvlášť, když jim šanci na postup do divize téměř zhatili právě „ševci“, zeměpisně vůbec nejbližší okresní rivalové! Regionální deník přinesl po utkání obšírný komentář táborského zpravodaje, který hle- dal příčiny domácího propadáku. Pod titul- kem Proč ztratil DSK Tábor vedení mimo jiné psal: „Dnes chceme upozorniti na chybu mužstva, která znamenala v neděli v zápase proti Sokolu Baťa Sezimovo Ústí branku. Sta- lo se, že brankář Krch vyhodil míč záložníkovi. A ten nevěděl, co s ním, až přiběhl útočník Bati, oklamal obranu a vrátil míč brankaři – ovšem do sítě. Není možné hráti bez systému. Pak se stane, že hráč o spoluhráči neví a na- hraný míč skončí u nohou protihráče. Chyb je daleko víc, ale tyto jsou nejmarkantnější a je- jich zásluhou se ztrácejí body, které již byly na- hrány, a polovina příznivců si již říkala divisní.“ Budiž jen připomenuto, že DSK Tábor se v roce 1948 nakonec do té vytoužené divi- ze přece jen dostal. A to díky reorganizaci

49 soutěží, jak si čtenáři této publikace mohou podrobně přečíst v kapitole „Vodníci“. A tak Táborským těžká porážka 1:4 od „ševců“ na- konec ani nemusela tolik vadit. Regionální vydání deníku Práce zhodnoti- lo účinkování „ševců“ v právě skončené I. A třídě takto: „Sokol Baťa Sezimovo Ústí nejví- ce překvapil nejen své příznivce, ale celou jiho- českou sportovní veřejnost, když v posledním zápase prohrál se Stadionem ČB. Po neúspě- chu v loňském kvalifikačním turnaji se čekalo, že letos bude Baťa svůj úspěch v 1. A třídě opa- kovati. Řadu překvapení mužstvo dosáhlo, ale nakonec se muselo spokojiti se třetím místem. Snad v příští sezoně.“ Dochovala se i střelecká tabulka sezony 1947-1948. Sokol Baťa Sezimovo Ústí vsí- til po vítězném Marathonu Pelhřimov dru- hý nejvyšší počet branek ze všech účastní- ků I. A třídy – dvaasedmdesát. Podělili se o ně tito střelci: Kučera se sedmnácti, Do- koupil s třinácti, Dujka a Maliský s osmi, Prošek s šesti, Říha se čtyřmi, Cívka a Tůma se třemi, Hůlka, Čančura a Blažek se dvě- ma, Ludvík, Pecháček a Žahourek s jednou brankou. Jedna byla vlastní. Baťa, Botostroj, Svit, Kovosvit… Podivnosti a překotnost oné doby dokláda- jí kromě mnoha dalších detailů i různé ná- zvy, které tisk používal pro sezimovoústec- ký fotbalový oddíl: Sokol Baťa Sezimovo Ústí, Botostroj Sezimovo Ústí, Sokol Svit Se- zimovo Ústí, ZSJ Kovosvit Sezimovo Ústí… Zmíněný pamětník Áda Kovařík se těm teh- dejším názvům trochu podivuje, ale přesně takto tisk tehdy o týmů „ševců“ psával. Dalším úspěchem, kterým se může sezimo- voústecký fotbal pochlubit, bylo vítězství v turnaji o Zlatý pohár presidenta Budova- tele věnovaný dr. Edvardem Benešem. Ten už v době, kdy byl turnaj rozehrán, funkci prezidenta republiky nevykonával. Abdiko- val 7. června 1948 a s velmi vážnými zdra- votními komplikacemi pobýval ve své vile – právě v Sezimově Ústí. Turnaj byl rozehrán v srpnu 1948 a zúčast- nily se jej týmy DSK Tábor, Vojenská XI Tá- bor, AFK Vlašim, Vojenská XI Pacov a ZK Baťa Sezimovo Ústí. Šestým týmem měl být ZK Zbrojovka Týnec nad Sázavou, který ale účast odřekl, a tak zaskočil Slavoj Chotovi- ny. Do finále se probojovaly divizní Tábor a ZK Baťa Sezimovo Ústí, účastník I. A třídy, o stupeň nižší soutěže. Táborští ve skupině porazili těsně 3:2 vo- jenský tým z téhož města. Dvě branky vítě- zů vstřelil Kadlec, jednu Studenovský z pe- nalty. Ve svém dalším vystoupení DSK Tá- bor udolal AFK Vlašim 1:0, když jediný gól dal Kadlec. „Ševci“ nejprve museli vydřít těsnou výhru 3:2 nad Slavojem Chotoviny, když ještě v po- ločase prohrávali 1:2. Dva jejich góly střílel Kučera, jeden přidal Prošek. Stejným výsled- kem 3:2 udolalo Sezimovo Ústí vojáky z Pa- cova. Gólovými zásahy to zařídili Kučera, kte- rý se trefil dvakrát, jednou pak Pršala. Táborský stadion Míru před derby DSK Tábor – SK MAS

50 Táborští a sezimovoústečtí fotbalisté se tak bez ztráty bodu probojovali do finále, které bylo naplánováno na státní svátek – 28. říjen 1948. Prezident Budovatel dr. Ed- vard Beneš se ho však už nedočkal. Zemřel na následky mozkové mrtvice 3. září 1948 v 18.10 hodin v Sezimově Ústí. Finálový zápas skončil drtivou výhrou Se- zimova Ústí. Takto referoval 1. listopadu 1948 regionální tisk: DSK Tábor – Botostroj Sezimovo Ústí 1:5 „V pondělí se konalo v Táboře finálové utká- ní Zlatého poháru dr. E. Beneše. Před 1000 di- váky nastoupil divisní DSK Tábor bez Faula, Mottla, Volfa a Karpíška, které měli nahra- dit Novák, Matouš a Dolejš. To se však nesta- lo a přítomní diváci viděli snaživou hru hos- tů a velmi malý zájem domácích o hru, až na středního záložníka Drtinu, který se do- opravdy dřel až do konce. Hosté ve II. poloča- se ovládli hru a po zásluze zvítězili. Rozhod- čí Zavadil z Č. Budějovic byl figurkou na hřišti a druhou branku uznal, i když padla z offsidu. Sestavy mužstev - domácí: Krch, Studenovský, Novák, Klejna, Drtina, Matouš, Kolář, Konva- linka, Švec, Kadlec a Dolejš. Hosté: Míka, Feigl, Tůma, Dujka, Navrátil, Pecháček, Blažek, Hůl- ka, Maliský, Dokoupil a Kučera. Branky vstře- lili Blažek a Kučera po 2, Dokoupil 1. Jediný úspěch DSK Matouš.“ O dva dny později se v tisku objevily i drob- né střípky pod společným titulkem Postře- hy z finále. Stojí za ocitování: „K velkému překvapení bylo hřiště na Svépomoci v dob- rém stavu až do konce zápasu a bylo též jedi- né, které si svůj standard udrželo. Hráči zapo- mněli na sportovní chování a diváci dali před- nost klubovému fanatismu. Nesportovně se zachoval z domácích Klejna, který bez míče kopl protihráče. Stejně nesportovně se choval od hostí Maliský. Diváci byli rozděleni na dva tábory, které na sebe nevhodně pokřikovaly a nepřihlížely ani na to, že je poslouchá mlá- dež. Zápas se dohrával za šera proto, že mís- to v 14.30 hod. začal až po 15. hod. Z domácí- ho DSK se líbil a také dřel jen střední záložník Drtina. Útok zklamal úplně a obraně to ne- šlo. Hosté, Sokol Botostroj Sezimovo Ústí, měli lepší pravou stranu zálohy s obranou, v úto- ku se lépe dařilo levé straně, která také střelila více branek. Viděli jsme souboj dvou trenérů Feigla a Karpíška. Zatímco Feigl klidně utká- ní přihlížel, musel Karpíšek pobíhat po po- mezní čáře a stále upozorňovat hráče, co mají dělat.“ Svědectví dobového tisku dokládá, že finá- le nebylo právě nejdůstojnějším vyvrchole- ním turnaje zaštítěného jménem někdejší- ho prezidenta republiky. To ale nic nemění na výrazném vítězství a sportovním úspě- chu Sezimova Ústí! Rivalita a nezdravé vztahy mezi DSK Tábor a ZK Baťa Sezimovo Ústí vybočovaly z rám- ce sportovního soutěžení a fair play. Jestliže sami hráči dokázali ve vzájemných utkáních ještě jakž tak krotit emoce a váš- ně, fandové – a to z obou stran – vítali se- bemenší možnost dát najevo svůj záporný vztah, ba až zášť, vůči soupeři z Kovosvitu či Svépomoci. Když táborský DSK odstartoval jako nová- ček prvním domácím utkáním s SK Sušice své účinkování v divizi, objevil se v krajském deníku článek nadepsaný DSK to myslí s di- vizí dobře. Jeho autor v něm komentoval nedělní divizní premiéru táborských fotba- listů, která pro ně z hlediska výsledku do- padla příznivě – nad favoritem z města zá- palek zvítězili po tuhém boji 3:2. Nejprve se pisatel zaměřil na průběh utkání, na sil- nější i slabší stránky hry domácího mužstva a na nezbytnost posílit útočnou řadu kvalit- ním hráčem. V další pasáži se pak autor článku věnoval publiku, které utkání Tábora se Sušicí na Svépomoci sledovalo. A nebral si servítky, přičemž zejména se obul do projevů riva- lity mezi táborským a sezimovoústeckým fotbalem. Psal: „Dalším poznatkem z neděl- ního utkání je chování obecenstva. V Tábo- ře je již tradicí, že fandové DSK, pakliže tento hraje venku, chodí fanditi soupeřům SK MAS a fandové MASu opět tuto pozornost i s úroky vracejí při zápase DSK. Tak se stalo, že v neděli při některých rozhodnutích rozh. Havla, hlav- ně v posuzování postavení mimo hru, bylo na něho pokřikováno hlavně od příznivců ZK Bati. Rozhodčí Havel se v posuzování off- side spoléhal na pomezní rozhodčí, kteří ne- byli právě nováčci, jako na př. rozh. Machoň, který byl župou delegován do zemské ligy. Je mnoho diváků v Táboře, kteří výkon rozhod- čího kritisovali, hlavně fandové jiných klubů, ale žádný si neuvědomil, že rozhodčí Havel chtěl mít na hřišti pořádek. Kdyby bylo tako- vých rozhodčích více, byl by na všech jihočes- kých hřištích náležitý pořádek. Toto jsme hlav- ně chtěli říci těm ´táborským kritikům´, kte- ří ukazují, že kopané nerozumí, neboť ve sjed- noceném sportu se nemůže nikdo dívati brýle- mi Slovana, DSK nebo MASu, ale brýlemi pra- vého sportovce, který uzná dobrý výkon, sna- hu, nebo opačně.“ Slova o sjednoceném sportu a pohledu pra- vého sportovce, bez ohledu na to, kterému klubu patří jeho srdce, uznávajícího dob- rý výkon a snahu soupeře, znějí dnes mož- ná až trochu pošetile. Vždyť od té doby, kdy byly tyto řádky napsány, uplynulo už skoro sedm desetiletí. Zdravému klubismu se fot- bal nikdy neubrání. Ten k němu patřil, pat- ří a patřit bude. Ale něco do sebe slova dáv- ného novináře přece jen mají… V roce 1949 se I. A třída Jihočeské župy

51 footballové hrála systémem jaro – podzim. „Ševci“ v ní měli za soupeře nejbližšího regi- onálního rivala DSK Tábor a další tým z Tá- bora Slovan. Hrály tu i týmy ČSSZ Písek, Sta- dion České Budějovice, Strakonice, Vodňa- ny, Slavoj Písek, Volyně, Hluboká nad Vlta- vou, Suché Vrbné, Katovice, Klikov a armád- ní tým VSJ Čtyři Dvory. Derby na škváře DSK Tábor skončilo smí- rem. Velcí rivalové se rozešli s jednobodo- vým ziskem po remíze 2:2. V regionálním tisku se psalo: „Hostem prvotřídního Sokola Tábor bylo v neděli Sezimovo Ústí, které pro nenastoupení několika dobrých hráčů utkání nevyhrálo, jak se všeobecně očekávalo. Hos- té nastoupili v této sestavě: Barák, Feigl, Prša- la, Tůma, Dokoupil, Pecháček, Blažek, Holak, Vaněček, Feigl II, Macek. Domácí: Pufr, Stude- novský, Kolář, Klejna, Dychýn, Mládek, Faul, Matouš, Konvalinka, Kadlec, Doležal. Hra byla průměrné úrovně, ve druhém poločase se při- ostřila, neboť domácí prohrávali 2:0 a snažili se vyrovnat. Během II. poločasu byl vyloučen domácím Klejna pro nesportovní zákrok vůči soupeři. Domácí branky: Matouš a Doležal, za hosty scoroval Feigl a jedna vlastní. S chyba- mi řídil Tůma.“ V polovině soutěže, před letní přestávkou, figuroval Sokol Svit Sezimovo Ústí na čtvr- tém místě tabulky. Vedl ji ČSSZ Písek před DSK Tábor a Stadionem České Budějovice. Krajský tisk zhodnotil jarní účinkování sezi- movoústeckých fotbalistů takto: „Sokol Svit Sezimovo Ústí jest čtvrtým v mistrovské tabul- ce pouze o dva body za vedoucími třemi od- díly. Tato skutečnost jej stále zachovává v po- stavení jednoho z uchazečů o mistrovský titul, nesmí si však dovolit již tolikrát zakolísat, jako na jaře. Oddíl má stejný počet nastřílených branek jako DSK – padesát proti jednadvace- ti obdrženým. Jsou to dva oddíly, které nastří- lely v jarním mistrovství nejvíc branek svým soupeřům.“ V létě 1949 se hrál v Táboře už XII. ročník turnaje o Zlatý pohár, ještě – podruhé a na- posledy - jako Memoriál dr. Edvarda Bene- še. Zúčastnily se týmy Sokola Pacov, Soko- la Borovina Třebíč, VSJ Tábor, Stadionu Čes- ké Budějovice, pořádajícího DSK Tábor a ne- chyběli samozřejmě ani „ševci“, kteří obha- jovali rok staré prvenství. Tentokrát ale neuspěli. Ve svém prvním utkání podlehli vojákům z VSJ Tábor 1:2, když čestný úspěch Sezimova Ústí vstřelil Vaněček. To bylo značné překvapení, pro- tože Vojenská sokolská jednota Tábor byla jediným účastníkem turnaje, který startoval až ve II. třídě Jihočeské župy footballové. V dalším zápase změřily síly dva „baťovác- ké“ oddíly. Sokol Svit Sezimovo Ústí se utkal s týmem Sokol Borovina Třebíč a vyhrál těs- ně 4:3. Dvě branky jihočeských „ševců“ vsítil Kovařík, po jedné Špaňhel a Dokoupil. Protože však Třebíč prohrála i svůj druhý mač v turnaji, a to poměrem 0:3 s VSJ Tábor, byli fotbalisté Sezimova Ústí rázem mimo hru – do finále postoupili táborští vojáci. V něm pak podlehli DSK Tábor 2:3 a pořádající od- díl se tak po roce dočkal prvenství v turnaji. Regionální tisk shrnul turnajové dění v člán- Tým Sezimova Ústí na táborské Svépomoci

52 ku pod titulkem Několik poznámek k tá- borskému ´Zlatému poháru´ takto: „XII. ročník turnaje o Zlatý pohár byl jedním z nej- hodnotnějších v poslední době v Táboře vů- bec. Nejlepším zápasem z něho bylo utká- ní Sokol Svit Sezimovo Ústí – S. Svit Borovi- na Třebíč, v němž obě mužstva podala vzor- nou ukázku dobré kopané. Hrdiny všech zá- pasů se stali brankář VSJ Tábor Jůn, brankář Svitu Míka a brankář Boroviny. Sportovní obe- censtvo kriticky hodnotilo jednotlivé výkony a nestranně odměňovalo potleskem dobrou hru mužstva i jednotlivců. Pečlivá organisace za- jistila dobrý a hladký průběh celého turnaje.“ Podzimní odvetnou část I. A třídy odstarto- vali „ševci“ už pod novým názvem Sokol Ko- vosvit vítězstvím 3:0 ve Vodňanech. Jenže pokračovali porážkou. Doma podleh- li Stadionu České Budějovice 0:1. Se Slavojem Písek „ševci“ doma remizovali 2:2. Prohrávali už 0:2, pak ale snížili a vyrovnali. V závěru nastala na hřišti nechutná strkanice, když rozhodčí Straka z Volyně neuznal domá- cím třetí branku. Byl by to vítězný gól… Krajský deník Jihočeská pravda napsal: „Roz- hodčí Straka z Volyně tím, že neuznal vítěznou branku Sokola Kovosvit, zavinil nedorozumě- ní mezi oběma oddíly a neukázněností něko- lika diváků došlo po zápase k protestním scé- nám, které rozhodně na hřiště nepatří.“ Očekávané derby mezi Sokolem Kovosvit a Sokolem ČSSZ Tábor, což byl nový název někdejšího DSK, přišlo na řadu ve dvacá- tém kole. „Ševci“ své táborské rivaly porazi- li 1:0, když vítězný gól vstřelil Dokoupil. Hrá- lo se pěkně od podlahy, jak už to tak v der- by dvou sousedních rivalů bývalo. Jihočeská pravda referovala takto: „Zápas byl hned zpočátku oboustranně ostrý, Sokol Kovo- svit měl v prvním poločase více ze hry. Rozhod- čí Souhrada z Písku byl v I. poločase příliš bene- volentní a ve II. poločase, po upozornění dozor- čího komisaře, dbal úzkostlivě všech vzájem- ných hráčských zákroků a vyloučil také z ne- známých důvodů domácího hráče Tůmu. Pro zajímavost poznamenáváme, že v prvním poločase bylo zaviněno hlavně ze strany do- mácího mužstva 71 faulů.“ Šokem pro „ševce“ i jejich fanoušky byla porážka 3:4 v Katovicích, které se potácely na chvostu tabulky – ovšem hráči Kovosvi- tu k tomu sami dopomohli dvěma vlastními brankami. Doma pak sice „ševci“ hladce roz- drtili VSJ Čtyři Dvory 4:0, jenže vzápětí pad- li ve Strakonicích po prohře 0:1… Nakonec Sezimovo Ústí zklamalo doma s Volyní, jíž podlehlo 2:3. Věru, neslavný zá- věr soutěže… Sokol Kovosvit obsadil v závěrečné tabul- ce páté místo, oproti jaru si o příčku pohor- šil. Celkově vyhrál dvanáct utkání, v šesti remizoval a osmkrát byl poražen. Nastřílel sedmdesát, dostal čtyřicet branek. Před „ševci“ skončily týmy ČSSZ Písek, ČSSZ Tá- bor, Vodňan a Stadionu České Budějovice. Novou sezonu v mistrovské soutěži, která nesla nový a vznešený název I. třída Husit- ského sokolského kraje, rozehráli fotbalisté Sezimova Ústí počátkem dubna roku 1950 spolu s týmy ČSSZ Tábor, ČSD Tábor (bývalá Sezimovo Ústí – krajský šampion v roce 1950

53 Viktorie a pak Slovan), VSJ Žižka Tábor, VSJ Otava Písek, Sokola Písek, ZSJ Fezko Strako- nice, Jindřichova Hradce, JIP Loučovice, Vo- lyně, OD České Budějovice (bývalý Stadion), Rovnosti České Budějovice (bývalý Meteor), Vodňan a Suchého Vrbného. Posledně jmenované mužstvo přijelo do Sezimova Ústí k premiérovému zápasu a do krajského města se vracelo s drtivým náře- zem. „Ševci“ hattrickem Nekoly, dvěma góly Dokoupila a Kučery a jednou trefou Kova- říka vykročili do jarní části soutěže hodně rázně a vyhráli 8:0! Derby sousedních rivalů mezi ČSSZ Tábor a Kovosvitem Sezimovo Ústí bylo na po- řadu hned ve II. kole. A druhého dne vyšly krajské noviny s titulkem ZSJ Kovosvit vede krajskou I. tř.! „Ševci“ totiž na Svépomoci vyhráli 3:1. Hrá- li rychle, tvrdě a zvítězili zaslouženě. Dvě jejich branky vstřelil Hůlka, jednu Kučera, čestnou branku poražených dal Kadlec. Zklamáním proto byla remíza 1:1 se Strako- nicemi hned v příštím kole. Za Kovosvit se trefil Kučera. Stejný hráč a s ním i Dokoupil se brankami zasloužili o výhru Kovosvitu 2:0 v Loučovicích, jenže v pátém kole přišlo ne- příjemné překvapení v podobě domácí po- rážky 1:3 s ČSD Tábor (branka Hůlka). Ti z ti- sícovky diváků, kteří fandili domácím, od- cházeli hodně zklamáni. Za týden se ale „ševci“ svým fandům omlu- vili výhrou 4:0 nad Sokolem Písek (branky Hůlka 2, Tříska a Kučera). Velmi dobře si ved- li také na hřišti OD České Budějovice, kde zvítězili 3:1 (branky Cífka 2, Hůlka). A vítězná série pokračovala pozoruhodným vítězstvím 5:0 nad VSJ Žižka Tábor. Tehdej- šímu lídrovi soutěže vstřelil před tisícovkou diváků dvě branky Dokoupil, po jedné Třís- ka, Kovařík a Kučera. Jenže každá série někdy skončí – a „ševcům“ se to stalo v Písku, kde prohráli dost nečekaně 2:3 s tamní VSJ Otava (branky Kučera, Čížek). Zklamáním skončil domácí zápas s týmem Vodňan. Sezimovoústečtí jen remizovali 1:1 (branku vstřelil Dokoupil). Už bylo načase zase vyhrát – a „ševcům“ se to povedlo v jedenáctém kole na hřišti Jin- dřichova Hradce. Skóre otevřel Kučera a Tů- mův přesný zásah potvrdil vítězství Ko- vosvitu 2:0. Jenže ve vlastní tvrzi Sezimovo Ústí před návštěvou tisíce diváků znovu klopýtlo. Jen plichtilo 1:1 s Rovností České Budějovice (branka Kučera). V posledním jarním kole přivezli „ševci“ dva body z Volyně a to znamenalo, že v polovi- ně soutěže jim patřilo druhé místo. Na ve- doucí Rovnost České Budějovice ztráceli je- den bod a měli solidně našlápnuto k boji o konečné prvenství. Z letních přípravných utkání se dochoval výsledek S. Opařany – S. Kovosvit 2:4. Po dvou brankách vstřelili Hůlka a Kučera. Pak už začala odvetná část I. třídy. A „ševci“ měli raketový start! Tým Sezimova Ústí doma doslova rozstří- lel Volyni 6:1. Pak přivezl dva body za výhru 5:2 v Suchém Vrbném. A když v sousedském derby doma porazil ČSSZ Tábor 2:1 (branky Dujka, Kučera), hodně tím potěšil domácí část publika, které se sešlo v počtu pěti set hlav. Na sportovní straně krajského deníku si pak fanoušci „ševců“ s potěšením četli titulek Kovosvit S. Ústí vede krajskou soutěž. Za týden se objevil další potěšující titulek – Kovosvit Sez. Ústí si udržel vedení. Ten- tokrát ovšem nemuseli „ševci“ ani kopnout do balonu – tým Loučovic se totiž k zápa- su nedostavil, a tak Kovosvit vyhrál 3:0 kon- tumačně. Ve Strakonicích potom svou trefou rozhodl Dujka a Sezimovo Ústí vyhrálo 1:0. Byly to cenné dva body z horké strakonické půdy, které však „ševci“ nepotvrdili týden na to v Táboře, kde jen remizovali 1:1 s domácím týmem ČSD (branka Kovařík). V čele tabulky je předstihl SKP České Budě- jovice I, ovšem jen díky o dva góly lepšímu skóre. Soutěž šla zvolna do finále. Dva body „šev- cům“ zajistilo v Písku vítězství 3:1 (branky Špaňhel 2, Kučera). Další dvoubodový zisk přinesla zdrcující domácí výhra nad SKP České Budějovice II v poměru 9:0, když před třemi sty diváky hattrick zaznamenal Kuče- Miroslav Tomšíček byl excelentním kanonýrem

54 ra, Kovařík přidal dvě a po jedné brance pak Hůlka, Špaňhel, Tomšíček a Pecháček. A „ševci“ řádili dál! V Táboře zničili tamější VSJ Tábor 8:1. Kučera se tentokrát trefil do- konce čtyřikrát! Další branky přidali Dokou- pil, Kovařík, Hůlka a Špaňhel. A pak už se v novinách objevovaly titulky, které se „ševcům“ a jejich fandům náramně líbily. Tady jsou: Kovosvit Sezimovo Ústí se ujal vedení – to když „ševci“ vysoko porazili píseckou VSJ Otava 4:0, což vidělo dvě stě diváků. Skóro- vali dvakrát Kučera, jednou Hůlka a jednou Špaňhel – ten z penalty. Kovosvit Sezimovo stále vede – to když si „ševci“ připsali další dva body za už dru- hé kontumační vítězství. Ve Vodňanech to- tiž vedli 2:0, když v osmapadesáté minutě rozhodčí Jankovský pro výtržnosti vodňan- ských diváků zápas předčasně ukončil. Dis- ciplinární komise nezaváhala a přiřkla Ko- vosvitu oba body a skóre 3:0. Vysoké vítězství Kovosvitu – to když „šev- ci“ nastříleli Jindřichovu Hradci osm branek a jejich brankář udržel čisté konto. O bran- ky se postarali Kučera, který vstřelil čty- ři, Hůlka, autor tří, a jedním gólem přispěl Špaňhel. A konečně: Kovosvit Sezimovo Ústí mis- trem jihočeské kopané – to když v posled- ním kole Sezimovo Ústí v přímém souboji o konečné prvenství dobylo domácí tvrz SKP České Budějovice I „hokejovou“ výhrou 2:4 (branky Tomšíček 2, Kučera 2). „Hrálo se U plynárny, kde předtím kopal SK České Budějovice i ligu, bylo psí počasí, velmi těžký terén a nám se podařilo vstřelit Budě- jovickým čtyři branky! Hned po zápase přijal trenér Jochman gratulaci od funkcionářů ji- hočeského krajského svazu k zisku titulu kraj- ských přeborníků,“ vzpomíná s úsměvem pa- mětník Áda Kovařík. To byla ta nejlepší tečka za mimořádnou sezonou. „Ševci“ v přímé konfrontaci dvou nejlepších mužstev I. třídy dokázali, že jim prvenství patřilo právem! Sehráli čtyřiadva- cet utkání. Osmnáct z nich vyhráli a další čtyři body si připsali za dvě kontumační ví- tězství. Čtyřikrát hráli nerozhodně. A poko- řit je dokázali jen fotbalisté ČSD Tábor a VSJ Otava Písek. Konto svých soupeřů zatížili „ševci“ osmde- sáti šesti vstřelenými brankami. Inkasovali přitom jen devatenáctkrát! Podle dostupných údajů nastřílel kanonýr Kučera celkem dvacet osm gólů! Rok 1950 patřil v historii sezimovoústecké- ho fotbalu k těm vůbec nejúspěšnějším! Při popisování fotbalového roku 1951 si vy- pomůžeme kronikou DSK Tábor. Psalo se v ní: „V roce 1951 dochází v krajském přebo- ru k další reorganizaci, a sice v tom, že místo 14 mužstev hraje v tomto ročníku pouze 10 mužstev a již předem je řídící komisí roz- hodnuto, že 4 mužstva budou sestupovat do nižší třídy. Nastávající utkání byla tedy již pře- dem poznamenána nervozitou pramenící z toho, aby se mužstvo za každou cenu v kraj- ském přeboru udrželo.“ Kronika ovšem nezaznamenala podstatnou změnu. V roce 1950 představovala nejvyš- ší krajská soutěž pod hlavičkou I. A třídy až čtvrtý stupeň fotbalové pyramidy. V roce 1951 přebor jihočeské kopané „po- výšil“. Stal se totiž druhou nejvyšší soutěží, hned po první lize, v té době ovšem nazý- vané Mistrovství republiky. Jak to bylo mož- né? Československo se tehdy administrativně skládalo z dvaceti krajů – a tak se hned pod ligou hrálo dvacet krajských soutěží. Byla to podivná doba. Každý z účastníků dvaceti skupin po deseti účastnících, tedy celkem dvě stě a jeden klub (přebor Nitran- ského kraje hrálo jedenáct týmů), byl do- předu informován a smířen s tím, že vítěz- ství v soutěži a zisk titulu přeborníka kraje bude toho roku maximem. Nebyla vyhláše- na žádná kvalifikace vítězů, žádný postupo- vý klíč do Mistrovství republiky. Tam měli postup zajištěn semifinalisté Čes- koslovenského poháru – tedy Trnava, Žide- nice, Ústí nad Labem a Kladno. Soutěž kraje České Budějovice, jak se jiho- český přebor tehdy jmenoval, sehrálo de- set týmů. Ze zrušeného Celostátního mistrovství II (v roce 1950 bylo na úrovni II. ligy) sem byl přeřazen Sokol JČE České Budějovice (dneš- ní Dynamo). Před startem ročníku 1951 ohlá- sil změnu názvu - na Slavii České Budějovice. Z oblastní soutěže (třetí nejvyšší) byl „pře- velen“ ČSSZ Písek. Dále si účast zajistilo osm týmů z I. A tří- dy jihočeské župy. Tedy Kovosvit Sezimovo Ústí, SKP České Budějovice I, NV (Sokol) Pí- sek, ČSD Tábor, Fezko Strakonice, ČSSZ Tá- bor, Motor Union Vodňany a SKP České Bu- dějovice II. Hrálo se opět systémem jaro – podzim. Mužstvo Kovosvitu bylo po loňském prven- ství považováno za jednoho z favoritů kraj- ské soutěže. Některé své domácí zápasy v té době hrálo v Táboře, některé na „Baťově“. Na Soukeníku, v prostorách bývalé pískov- ny, se začalo s budováním nového sportov- ního areálu. Pan Josef Myslivec k tomu po- dotýká: „Nejprve se na Soukeníku těžil písek na výstavbu Kovosvitu, až poté byl na tomto místě vybudován fotbalový stadion.“ Přebor Sezimovo Ústí začalo excelentně. Na blátivém terénu vyhrálo v Českých Budějo- vicích nad SKP I 2:1 (branky Kučera z penal- ty a Hůlka). Dva body si z krajské metropo-

55 le odvezla památná sestava Míka, Binder, Hrbek, Pecháček, Dokoupil, Dujka, Špaňhel, Kučera, Hůlka, Nekola, Kovařík. Start se tedy vydařil, vždyť SKP České Bu- dějovice obsadil vloni druhé místo za vítěz- ným Kovosvitem. Také ve druhém kole Kovosvit vyhrál, v Tá- boře porazil Vodňany 4:2 (branky Špaňhel, Kovařík, Hůlka a Štěpánek), čemuž zatleska- lo sedm stovek spokojených diváků. Ve třetím kole bylo na pořadu sousedské derby. Na táborskou Svépomoc přišlo pat- náct stovek fanoušků, mezi nimi i silná en- kláva příznivců Sezimova Ústí. Zápas ČSSZ Tábor – Kovosvit nakonec nepoznal vítěze, rivalové se rozešli s plichtou 2:2, když „šev- ci“ v poločase vedli 2:1 brankami Kučery. Tábor po přestávce skóre srovnal a derby skončilo asi zaslouženou remízou. Roli favorita Kovosvit potvrdil doma s re- zervním týmem SKP České Budějovice. Před návštěvou pěti set diváků jej rozdrtil 6:1 (branky Kučera 2, Dokoupil 2, Špaňhel, Hůl- ka). Po čtyřech kolech se Sezimovo Ústí drželo na třetím místě se ziskem sedmi bodů. První porážka přišla v Písku. Domácí tým NV poměrně nečekaně vyhrál 4:3 (všechny branky Kovosvitu nastřílel jeho osvědčený kanonýr Kučera). Za týden si to Sezimovo- ústečtí vynahradili doma. Fezko Strakonice před sedmi sty diváky porazili 1:0 a asi jen málokoho překvapí, že gól vstřelil zase Ku- čera. S vynikající náladou se Sezimovoústečtí vra- celi domů z táborského Blanického před- městí, kde v dalším kole vyhráli nad taměj- ším týmem ČSD 3:1. Před sedmi sty diváky za „ševce“ dvakrát skóroval Nekola, jednou Tůma. Pak přišel druhý výjezd do Písku – a druhá porážka v soutěži. Rok předtím ješ- tě o třídu výše hrajícímu ČSSZ Písek podlehl Kovosvit před dvanácti sty diváky 1:3 (čest- ný úspěch vstřelil Nekola). Ovšem v závěrečném jarním kole čekal „ševce“ přímo křest ohněm. Zajížděli totiž na hřiště lídra tabulky a domácí Slavia České Budějovice jim naložila na cestu domů pět branek. Debakl v poměru 1:5 aspoň zmírnil čestným gólem Binder. V „poločasu“ krajské soutěže patřila Ko- vosvitu Sezimovo Ústí pátá příčka tabulky. Sehrál devět utkání, z nichž pět vyhrál, jed- no zremizoval a třikrát byl poražen. Nastří- lel třiadvacet branek, inkasoval devatenáct- krát. Na vedoucí Slavii České Budějovice ztráceli „ševci“ pět bodů, v tabulce se před ně protlačily ještě Strakonice, ČSSZ Písek a SKP České Budějovice I. Oba táborské kluby byly v horším postave- ní – ČSSZ patřilo šesté místo, ČSD dokonce až předposlední, deváté. V letní přestávce 1951 zaujal veřejnost v Táboře a okolí přátelský zápas mezi vybra- nou jedenáctkou Táborska a ligovým muž- stvem Železničáři Bohemians, jak se tehdy jmenovali vršovičtí „klokani“. Před dvěma ti- síci natěšených fanoušků nastoupili v dresu regionálního výběru i někteří „ševci“. XI Táborska nakonec podlehla Bohemians jen těsně 3:4. Krajský tisk referoval pod titulkem Výsle- Začátky na Soukeníku

56 dek úspěchem domácích takto: „Reprezen- tační XI Táborska sehrála v neděli přátelský zápas s kompletním týmem Železničářů Pra- ha. Domácí byli hostům rovnocenným soupe- řem pouze do přestávky. Ve II. pol. vyčerpaná záloha nestačila zásobovat útok zpracovatel- nými míči, čehož hosté využili a získali znač- nou převahu. Nemohli ji však vyjádřit branka- mi pro velmi pěkný výkon obrany domácích, v níž zejména brankář Míka kryl několik vy- ložených branek. Hosté hráli v sestavě: Pavlis, Benda, Vedral, Linhart, dr. Jíra, Havlíček, Kva- pil, Müller, Šindelář, Žďárský, Pešek. Po pře- stávce vedl útok hostí Dyk. Pravou spojku hrál místo Müllera Šindelář, Havlíček vyměnil Ve- drala a na jeho místo nastoupil Charouzd. Do- mácí: Míka, Hrbek, Feigl, Dujka, Pössinger, Do- koupil, Konvalinka, Sládek, Hůlka, Kučera, Do- ležal. Po změně stran vystřídal Dokoupil Kuče- ru na spojce a v záloze nastoupil Kolář. Hosté zahráli jako celek bezvadně. U domácích nut- no pochválit kromě brankáře Míky celou zá- lohu a obranu a v útoku Sládka a Konvalin- ku. Zvláště za hru do přestávky. Branky: Slá- dek 2 a Konvalinka – za hosty Žďárský 2, Pe- šek a Šindelář. Před 2 000 diváky řídil Štěpan- čík. Poločas 3:3.“ V úvodním kole krajského poháru Kovo- svit rozstřílel tým Loučovic 11:1 (pět branek vstřelil bombarďák Kučera, tři Blažek, po jedné Dokoupil, Dujka a Hůlka. Kanonádě přihlížely dvě stovky fanoušků. Ve druhém kole pak Sezimovo Ústí porazilo Strakonice 2:0 (branky Kučera, Blažek). Při- šlo šest stovek zvědavých fandů. Další výsledky se už ale nedochovaly… Podzimní odvetnou část mistrovské kraj- ské soutěže 1951 zahájil tým Kovosvitu úspěšně. Zdolal tým SKP České Budějovice poměrem 2:1 (branky Tomšíček, Hůlka), což s povděkem přijalo šest stovek domácích diváků. Taky tým Vodňan na „ševce“ nesta- čil, doma jim podlehl 0:1 (branka Blažek). A pak přišlo na řadu dlouho očekávané sou- sedské derby s ČSSZ Tábor. „Ševci“ opět pro- kázali, že ve vzájemných soubojích s tábor- skými „stavbaři“ se jim daří víc – a v utká- ní bohatém na branky si připsali dva důleži- té body po vítězství 4:3. Osm stovek diváků vidělo úporný boj, v němž dvě branky Ko- vosvitu vstřelil osvědčený šutér Kučera, jed- nu přidali Tomšíček a Dokoupil. Pikantnos- tí byl fakt, že na derby nedorazil delegova- ný sudí Křížek. Rozhodčí Drtina, který se ujal nevděčné role hlavního arbitra, odpískal vy- pjatý sousedský souboj nervózně, s chyba- mi, ale výsledek neovlivnil. I ve čtvrtém podzimním utkání prokázal tým Kovosvitu fazonu a vyhrál na hřišti re- zervy SKP České Budějovice 5:2. První ztráta přišla doma s NV Písek. Trochu nečekaně „ševci“ jen remizovali 3:3. V polo- čase vedli 2:1, Prošek nedal penaltu a branky Tomšíčka, Kučery a Nekoly stačily pouze na bod. Pro osm set diváků to bylo zklamání… Jeden bod bral Kovosvit i z utkání s Fezkem Strakonice. Skončilo 2:2. I tentokrát vedli „ševci“ v poločase 2:1, ale vedení neudrže- li. Branky vstřelili Kučera s Blažkem a hod- nota této remízy ve srovnání s předchozím kolem byla v tom, že tentokrát šlo o bod zís- kaný venku. A do třetice remíza… V sousedském der- by s ČSD Tábor hrálo Sezimovo Ústí doma jen 2:2, i když bylo jasným papírovým fa- voritem. V poločase „ševci“ brankami Proš- ka a Kučery z penalty vedli 2:0. Po přestávce nařídil nepřesný sudí Čech proti „železničá- řům“ z Tábora už druhou penaltu a ti ze sed- mi set diváků, kteří fandili domácím, rázem pomýšleli na výrazné vítězství svých barev. Jenže „ševci“ druhý pokutový kop nepro- měnili, což je rozhodilo natolik, že nejprve dovolili hostům skóre snížit a nakonec i vy- rovnat. Tak to se opravdu nečekalo! A také ve čtvrtém utkání za sebou Sezimo- voústečtí remizovali. Doma hostili ČSSZ Pí- sek a zápas skončil výsledkem 1:1. Na Soukeníku hrával pozdější sparťan Václav Potměšil – na snímku třetí zprava

57 Poslední mistrovský zápas roku 1951 ode- hrál Kovosvit doma a přišla tisícovka diváků. Nešlo o nic jiného, než o prestiž – „ševci“ to- tiž hostili jistého krajského přeborníka Sla- vii České Budějovice, přičemž už několik kol měli zajištěnu záchranu v přeboru. A tak se mohl hrát fotbal bez jakýchkoli postranních vlivů a zbytečné nervozity. Tým Kovosvitu nakonec vyhrál 3:2, i když v poločase prohrával 0:1. Získal tak cen- ný skalp čerstvého mistra kraje, který prá- vě „ševce“ po roce vystřídal na pomyslném trůnu. Takto referoval krajský tisk: „Velmi pěkný, bojovný zápas, v němž domácí čelili lepší míčové technice hostí obětavou hrou. Je- diným kazem zápasu byla záludná hra Johna, který by mnohdy zasloužil vyloučení. U domá- cích zahrál nejlépe Nekola ve středu zálohy, dále Dujka, Feigl a Pecháček. U hostí Polák, Šerý, Simota a Vacek s Freibergem v útoku. Do přestávky měli hosté více hry, v II. půli domácí značně přidali a vítězství si zasloužili. Branky domácích Prošek, Tomšíček a Kučera, za hosty John a Horčička. Dobře řídil Nováček.“ Bylo skoro symbolické, že poslední branku celé sezony vstřelil kanonýr Kučera. Kovosvit Sezimovo Ústí nakonec obsadil čtvrté místo. Vyhrál deset utkání, pětkrát remizoval a jen třikrát byl poražen. Nastřílel šestačtyřicet branek, jeho brankář lovil míč ze své sítě pětatřicetkrát. Mistrem jižních Čech – a tudíž vůbec nej- úspěšnějším klubem kraje – se stala Sla- via České Budějovice. Cokoli jiného by bylo velkým překvapením, vždyť ještě rok před- tím hrála pod názvem Sokol JČE o dvě třídy výše. Druhý skončil podle papírových před- pokladů ČSSZ Písek – ten v předchozím roce kopal soutěž o jednu třídu vyšší. Třetí bylo Fezko Strakonice. „Ševci“ se po roce opět stali nejlepším tý- mem Táborska. ČSSZ Tábor dokázal díky vítězství v posled- ním kole na půdě Vodňan uhájit spásonos- nou šestou příčku a uchoval si tak přísluš- nost ke krajské elitě. Tým ČSD Tábor nako- nec skončil osmý – a sestoupil. Pokud šlo o krajskou soutěž, „ševci“ nenašli v Táboře přemožitele. V turnaji, který byl u příležitosti 28. října se- hrán místo tradičního Zlatého poháru, jenž měl být Memoriálem dr. Edvarda Beneše, ale Kovosvit vybouchl. S týmem S. Dukla (nezaměňovat s Duklou Tábor, ta v té době ještě neexistovala) jen remizoval 1:1 (branka Prošek). Do druhého kola postoupil losem, neboť dnes běžná střelba kopů z pokutové značky se tehdy ještě nepraktikovala. Pak na něj čekal dávný rival – ČSSZ Tábor. A tentokrát si „stavbaři“ na „ševcích“ doslo- va smlsli, výsledek 7:1 mluví za jakékoli dal- ší komentáře. Čestný úspěch Sezimova Ústí vstřelil Dokoupil. Zúčastnil se i druhý tým Kovosvitu. S Planou nad Lužnicí remizoval 1:1 (branka Jedlička). Postup béčku „ševců“ zajistil los. Na ČSD Tá- bor už ale rezerva Kovosvitu nestačila – pro- hrála drtivě 3:7 (branky Čančura 2, Měsíček). Turnaj nakonec vyhrál tým ČSSZ Tábor. Po remíze 2:2 s ČSD Tábor rozhodl o jeho finá- lovém vítězství los. Další ročník jihočeského krajského přebo- ru 1952 se opět hrál způsobem jaro – pod- zim. Ovšem už nikoli s deseti, nýbrž s dva- nácti účastníky. Na rozdíl od předchozího roku byla tentokrát v sázce i možnost po- „Ševci“ na turnaji v Nové Bystřici

58 stupu do Mistrovství republiky, jak se říka- lo první lize. Jednadvacet vítězů krajských soutěží (opro- ti roku 1951 přibyla navíc jedna skupina pře- boru Prahy) získalo právo účasti v kvalifikač- ních turnajích. Z těch se tři nejlepší týmy probojovaly mezi elitu. Důležitou změnou bylo rozšíření každé- ho přeboru z deseti na dvanáct účastníků. Na jihu Čech zařadil krajský fotbalový svaz do přeboru samozřejmě obhájce titulu Sla- vii České Budějovice, druhý tým z minulé- ho roku ČSSZ Písek, třetí Fezko Strakoni- ce, čtvrtý Kovosvit Sezimovo Ústí, pátý SKP České Budějovice I a šestý ČSSZ Tábor. No- váčky byly celky Jitex Týn nad Vltavou, ČZ Strakonice, Jitona Lišov a Český Krumlov. A na předepsaný počet dvanácti týmů vý- čet účastníků přeboru dodatečně adminis- trativně doplnily Vodňany, které rok před- tím skončily sedmé, a mužstvo ČSD Tábor, jež bylo osmé a mělo tak hrát nižší třídu. Počátkem března 1952 odstartoval Kovo- svit doma zápasem s SKP České Budějovi- ce. První gól nového ročníku sice vstřelil do přestávky domácí Čančura, jenže víckrát už se „ševci“ brankově neprosadili. A protože hosté po pauze jednou překonali sezimo- voústeckého gólmana Cepáka, byl do aná- lů zaknihován výsledek 1:1. Sedm stovek di- váků nebylo právě nadšeno… Ve druhém kole si Kovosvit dojel pro prv- ní výhru v nové sezoně do Vodňan. Brankář Cepák vychytal svou první nulu v přeboru, domácí Kovanda ho nepřekonal ani z penal- ty. Tomšíček a Dokoupil se naopak postara- li o branky „ševců“ a hosté zvítězili 2:0. Re- míza 1:1 s ČSSZ Písek se ve třetím kole zrodi- la poté, co se Kovosvit ujal vedení brankou Proška, ale hosté ještě do přestávky vyrov- nali. Šest stovek diváků se tudíž ani napo- druhé nedočkalo domácího vítězství. A bylo tu čtvrté kolo a s ním tradiční sou- sedské derby rivalů. ČSSZ Tábor přivítal na Svépomoci Kovosvit v situaci, kdy domácí figurovali na šestém, hosté na třetím místě tabulky. Bylo to derby jako břitva, atmosfé- ra na hřišti i v hledišti by se dala krájet, má- lem se jiskřilo. Nakonec se zápas – poprvé v historii soubojů těchto dvou sousedních klubů – nedohrál… Tady je svědectví dobového regionálního tisku. Pod titulkem Nedohraný zápas v Tá- boře se psalo: „Čtvrté kolo krajské soutěže bylo hráno opět na blátě, které spoluzavinilo řadu incidentů. Tak táborské derby nebylo do- hráno vinou rozhodčího a v Písku byl zraněn hráč domácích stavařů Bláha…“ ČSSZ Tábor – Kovosvit 0:2 (0:0) nedohrá- no… „Zápas oboustranně slušný na velmi těžkém terénu byl pokažen přímo nemožným výko- nem rozhodčího Křížka, který 15 minut před koncem utkání ukončil. U domácích podal dobrý výkon Faul v obraně, Kolář a Stude- novský v záloze a v útoku Blažek. Kovosvit měl dobrého brankáře Míku, obránce Bindera a Vavře a v útoku Dokoupila s Proškem. Bran- ky Špaňhel a Prošek, 1 000 diváků. Po zápase prohlásil dozorčí komisař do rozhlasu, že roz- hodčímu vypověděly nervy a že před ukonče- ním zápasu neodpískal 2 pokutové kopy pro domácí. Chování diváků bylo neukázněné.“ Referát táborského zpravodaje byl zřejmě tendenční a jednostranný, protože v dubnu se v jihočeském tisku objevil článek nade- psaný Zákaz her pro Tábor. A z něj vyplý- val naprosto odlišný pohled řídícího fotba- lového orgánu na nedokončený zápas. Citu- jeme doslova: „KVS, sekce kopané v Č. Budě- jovicích, projednávala události z posledního kola krajského přeboru, zejména pak nedo- hrané utkání ČSSZ Tábor – Kovosvit, které ze stavu 0:2 bylo rozhodčím ukončeno pro krajně nesportovní chování obecenstva. Na zákla- dě posudku dozorčího komisaře byla všech- na hřiště v Táboře uzavřena na dobu 4 týdnů, a Kovosvitu přiřknuto vítězství 3:0. Několik po- řadatelů bylo zbaveno funkce na dobu 2 roků a hráčům ČSSZ Tábor dána důtka s výstrahou. Při utkáních v Táboře musí být pro příště zajiš- těna bezpečnostní služba. Všechny oddíly byly znovu vyzvány, aby při všech utkáních věno- valy co největší péči chování svých příznivců, jinak bude přísně zakročeno nejen proti viní- kům, ale i proti pořadatelům.“ Tábor podal podle očekávání proti verdik- tu krajského svazu protest. Ovšem neúspěš- ně. Naopak – odvolací orgán ještě přitvrdil. V tisku se psalo: „Předsednictvo Husitské- ho kraje projednalo odvolání ČSSZ Tábor pro- ti trestu sekce kopané a shledalo, že postup vy- šetření,jakožipotrestání,bylnaprostovesmys- lu řádů a usnesení ÚV ČOS. Byl s konečnou plat- ností potvrzen výsledek 3:0 a body pro Kovo- svit. Hřiště ČSSZ se uzavírá o 14 dnů déle, tak- že místo 4 týdnů je hřiště uzavřeno na 6 neděl, t. j. do 12. května. Pořadateli Skrejšovskému je zakázán jakýkoli vstup na jakákoli hřiště po dobu 1 roku a pomezní rozhodčí Novotný je vy- loučen z řad Sokola a s okamžitou platností je mu zakázán vstup na všechny sportovní pod- niky v kraji. Také divákovi Shonovi z Tábora je zakázán vstup na hřiště na dobu 1 roku. Všech- ny oddíly v Táboře musí před každým zápasem hlásit rozhlasem jména a tresty těchto rušitelů naší tělovýchovy a sportu.“ Až tak daleko zašla nezdravá rivalita mezi oběma kluby – tentokrát z viny Tábor- ských… A ti tak museli hledat pro další do- mácí zápasy azyl až v Milevsku. Kovosvit, který v té době budoval hřiště na Soukeníku, sehrál další domácí mistrov- ský zápas v Soběslavi, neboť táborská hřiš-

59 tě byla uzavřena. A soběslavské prostře- dí „ševcům“ nesvědčilo – prohráli s Fezkem Strakonice 1:2. Před čtyřmi stovkami zkla- maných fanoušků vstřelil čestný úspěch Ko- vosvitu Nekola. Tento výpadek si Sezimovo Ústí vynahra- dilo hned v příštím kole na hřišti nováčka, v Českém Krumlově vyhrálo „hokejově“ 5:3 (hattrickem se zaskvěl Dokoupil, dvě bran- ky přidal Nekola). Na půdě dalšího nováčka, Týna nad Vltavou, „ševci“ jen remizovali 2:2 – a podle dobových informací byl tento vý- sledek jejich úspěchem… Následoval třetí mač s nováčkem přeboru. V Lišově Kovosvit skutečně „zaválel“. Vyhrál 4:0 (branky Prošek 2, Kučera, Tomšíček). V tabulce „ševci“ drželi výborné třetí mís- to. Jenže další sousedské derby nezvládli. V „domácím“ prostředí „hostili“ tým ČSD Tá- bor – a to na jeho škváře za táborským ná- dražím. Přišlo rekordních dvanáct stovek diváků, rozdělených na dva tábory – a radovala se táborská polovina. V zápisu o utkání je uve- den výsledek Kovosvit Sezimovo Ústí – ČSD Tábor 1:2. Táborští v roli hostů na svém vlastním hřišti zahráli výborně a uspěli za- slouženě. Čestný úspěch Kovosvitu vstřelil ve druhé půli Štěpánek. Co ztratili „ševci“ v Táboře, to dohnali na hřišti ČZ Strakonice, kde vyhráli 3:2, i když v poločase prohrávali 1:2. Dvě jejich branky zaznamenal Dokoupil, jednu Kučera. V posledním jarním utkání hostili Sezimo- voústečtí obhájce titulu přeborníka kraje. Do Tábora přijela Slavia České Budějovice a vrátila „ševcům“ půl roku starou jednobran- kovou prohru i s úroky. Kovosvit utrpěl těž- kou porážku 2:5, když před návštěvou osmi set diváků jeho branky dali Prošek a Kučera. Tisk pochválil Špaňhela v obraně, Nekolu s Pecháčkem v záloze, v útoku jedině Proška… Letní přestávka 1952 tedy zastihla „ševce“ na čtvrtém místě. Vyhráli čtyři utkání, navíc pak jedno kontumačně. Remizovali třikrát, třikrát byli poraženi. Nastříleli dvaadvacet branek (plus tři „kontumační“ góly), inka- sovali osmnáctkrát. Na vedoucí Slavii České Budějovice ztráceli sedm bodů. Před Kovosvitem se umístily i týmy Fezka Strakonice a SKP České Budějovice. ČSSZ Tá- bor byl pátý, ČSD Tábor osmý. Odvetná část přeboru začala pro „ševce“ nadějně. Přivezli poměrně nečekaně oba body ze hřiště SKP České Budějovice (bran- ka Čančura). Jenže po posvícení přichází průjem… V do- mácím utkání s týmem Vodňan bylo za tý- den všechno špatně. „Ševci“ zahodili pe- naltu, nepodržel je jindy spolehlivý brankář Cepák a jediná trefa Proška byla málo. Po- rážku 1:3 vidělo šest stovek zklamaných fa- noušků. A v dalším kole přišla další prohra. Na půdě ČSSZ Písek podlehli „ševci“ 2:3 (branky Tom- šíček a Špaňhel z penalty). Hrál se vyrovna- ný mač, v dresu Kovosvitu vynikli Tomšíček, Kučera a Štěpánek. Písek nebyl lepší, spíš šťastnější. Po jarních událostech na Svépomoci a přís- ných trestech pro ČSSZ Tábor jihočeská ve- řejnost s velkým zájmem čekala, jak bude vypadat podzimní odveta. Zápas s Kovosvitem proběhl relativně hlad- ce, bez výraznějších vášní v hledišti, kam přišlo a přijelo tisíc zvědavých diváků. „Šev- ci“ utrpěli v sousedském derby těžkou po- rážku 1:4, když je tentokrát příliš nepodr- žel jinak osvědčený brankář Míka. Podle do- stupných údajů snesl přísnější měřítko jen výkon Dokoupila – a to na „stavbaře“ pro- stě nestačilo. Chuť si pak Sezimovoústečtí spravili v dal- ším kole, kdy hostili nováčka z Českého Krumlova a deklasovali ho 7:0. Hattrick za- znamenal Prošek, dva góly přidal Špaňhel, Kovosvit po výhře 6:2 nad RH České Budějovice

60 po jednom Dokoupil a Čančura. A to moh- li být hosté rádi, že neodjeli domů s dvouci- ferným nákladem… Novinová zpráva hovo- ří o „slabé“ návštěvě, na které se patrně po- depsala předchozí jasná prohra v soused- ském derby s Táborem. Také další nováček – Týn nad Vltavou – s Ko- vosvitem vysoko prohrál. Výsledek 5:1 zaří- dili dvěma brankami Dokoupil a Kučera, je- den gól si dali hosté sami. Tentokrát přišlo osm set lidí, zřejmě namlsaných předchozí „ševcovskou“ kanonádou – a jistě nelitovali! Pak rozjetý tým Kovosvitu převálcoval i tře- tího nováčka. Mužstvo Lišova porazil drti- vě 9:1, když hattrick si zapsal Prošek, po jed- né brance přidali Štěpánek a Kučera. Napro- stou kuriozitou, kterou vidělo pět stovek di- váků, byly čtyři vlastní branky, které si dali Lišovští sami. A ještě jedna neobvyklá udá- lost – rozhodčímu Binterovi se ve druhé půli udělalo špatně. A tak jednoznačný zápas bez potíží dopískal jeho kolega Vaněk… Jenže každý zápas je jiný. Přesvědčili se o tom i “ševci“, kteří v dalším kole přijeli na Blanické předměstí v Táboře, v tomto pří- padě jako hosté. A v sousedském derby tu opět prohráli s domácím týmem ČSD Tábor – tentokrát 2:3… Dařilo se Binderovi v obra- ně, Nekolovi v záloze, Tomšíčkovi v útoku, ale na bodový zisk „ševci“ nedosáhli. Jejich branky stříleli před tisícovkou diváků Štěpá- nek a Špaňhel z penalty. K předposlednímu utkání sezony nastou- pili „ševci“ s několika náhradníky. I tak „sla- bá návštěva“ viděla dvě branky po přesných zásazích Kučery a Proška, díky kterým Kovo- svit udolal ČZ Strakonice ve vcelku vyrovna- ném zápase 2:0. Závěrečný soutěžní zápas roku 1952 sehrá- li Sezimovoústečtí na hřišti Slavie České Bu- dějovice, která už dvě kola před koncem ob- hájila titul jihočeského mistra. Zase se hrá- lo o prestiž a o dobré jméno klubu. Domácí přišlo povzbudit patnáct set diváků a Slavia se jim odvděčila výhrou 2:1. Zápas odpískal objektivně zkušený rozhod- čí Machoň. Novinový referát vydává toto svědectví: „Velmi nervosně hrané utkání se strany Sla- vie. Kovosvit hrál klidně a obětavě a vcelku byl lepším mužstvem. Jediným kazem utkání bylo vyloučení Tomšíčka za kontraversi s protihrá- čem.“ Čestný úspěch „ševců“ – a jejich poslední trefu v sezoně – zařídil Kučera. V konečném pořadí roku 1952 obsadil Ko- vosvit až osmé místo. Vyhrál deset, zremizo- val tři a prohrál devět utkání. Vstřelil pade- sát šest, inkasoval třicet šest branek. V tabulce se před ním srovnaly vítězná Sla- via České Budějovice a poté SKP České Bu- dějovice, ČSSZ Tábor, Fezko Strakonice, ČSD Tábor, ČSSZ Písek a Jitex Týn nad Vltavou. Po dvou letech byli zase táborští fotbalisté lepší než ti ze Sezimova Ústí… Spartak Sezimovo Ústí Stručně si ještě připomeňme další násle- dující dva ročníky fotbalových soutěží, kdy fotbalisté Sezimova Ústí startovali v jiho- českém krajském přeboru. Archivní prame- ny z tohoto období jsou skoupější, nicmé- ně – od roku 1953 figuroval sezimovoústec- ký fotbalový oddíl v soutěžích už nikoli jako Kovosvit, nýbrž jako Spartak Sezimovo Ústí. Stal se totiž součástí velké tělovýchovné jed- noty nesoucí název Spartak Sezimovo Ústí a součástí zmíněné jednotky byl oddíl kopa- né přesně čtyři desetiletí - až do roku 1993. Také oba táborské kluby změnily v roce 1953 hlavičku – namísto ČSSZ si jihočeská veřejnost zvykala na označení Tatran Tábor, dosavadní ČSD Tábor se stal Lokomotivou. A přibyl i třetí táborský oddíl, armádní DA Žižka, o jehož vstupu do krajského přeboru se čtenáři této knihy dozvědí více v kapitole Dukla prošlápla druholigovou stopu. I jinde v jižních Čechách se měnily názvy – namísto ČSSZ Písek se v krajském přeboru nově prezentoval Tatran Písek, místo Jitexu Týna nad Vltavou soutěž rozehrál Slavoj Týn nad Vltavou. Strakonické Fezko přijalo ná- zev Jiskra a tamější ČZ pak název Spartak. Kromě už zmíněného DA Žižka Tábor starto- valy v krajském přeboru Slavoj České Budě- jovice, Rudá hvězda Kaplice, Tatran Pracha- tice a Tatran Větřní. Podstatnou novinkou byl fakt, že tentokrát se všechny soutěže v Československu hrá- ly jen jednokolově. Oficiálním důvodem byl velký počet mezinárodních zápasů. Takže také jihočeský krajský přebor se hrál pouze jednokolově – každý z tuctu týmů tedy ab- solvoval jedenáct utkání. „Ševci“ si oproti předchozímu roku v koneč- né tabulce o dvě místa polepšili. Skončili šestí, když pětkrát vyhráli, jednou remizovali a pětkrát byli poraženi. Nastříleli jednadvacet, inkasovali pětadvacet branek. Přebor vyhrál Slavoj České Budějovice, kte- rý ztratil pouhé dva body dvěma remíza- mi. Nováček soutěže Dům armády Žižka Tá- bor skončil druhý, třetí místo obsadil dal- ší vojenský tým – a také nováček – RH Kap- lice. Překvapivě se dařilo i dalším nováč- kům, čtvrtému Tatranu Prachatice a pátému – také Tatranu – Větřní. „Ševci“ se tak stali vlastně nejúspěšnějším mužstvem z těch, která stejnou soutěž hrála i rok předtím. Ze dvou civilních táborských klubů byla lepší trochu překvapivě Lokomotiva, která skončila sedmá, když získala o jediný bodík

61 méně než sezimovoústecký Spartak. Tatran bral osmou příčku – o pořadí rozhodovalo skóre a to měla Lokomotiva o jediný gól lep- ší! Mezi „civilisty“ tak byli na Táborsku nej- úspěšnějším klubem „ševci“. O rok – 1954 – později už se hrály mistrov- ské soutěže opět dvoukolově. Systém: jaro – podzim. Táborsko bylo v krajské soutěži znovu za- stoupeno kvartetem mužstev DA Žižka Tá- bor, Lokomotiva Tábor, Tatran Tábor a Spar- tak Sezimovo Ústí. Byla to přesně třetina všech zúčastněných týmů. České Budějovice zastupovalo Dynamo, kte- ré na podzim 1953 neuspělo v dvoukolové kvalifikaci s místním rivalem Slavojem a se- stoupilo z Celostátní soutěže. Z nižší třídy se do přeboru probojoval Spartak Igla České Budějovice a nováčkem se – namísto Rudé hvězdy Kaplice - stala i její českobudějovická jmenovkyně. Dalším nováčkem byl Spartak Vodňany. Strakonice vyslaly do krajského mistrovství, stejně jako rok předtím, dva týmy – Spartak a Jiskru. Už před rokem okusily „přeborový chlebíček“ dva týmy se shodným názvem Tatran – Větřní a Prachatice. To, co se táborským vojákům nepodařilo v minulém ročníku, dokázali tentokrát s vel- kou převahou. Krajskými přeborníky se stali s náskokem šesti bodů před druhým Dyna- mem České Budějovice. Třetí místo obsadil strakonický Spartak. Tato trojice mohla slavit postup – v rámci jedné z mnoha reorganizací našeho fotba- lu bylo pro ročník 1955 stanoveno vytvoře- ní oblastních soutěží jakožto třetího stupně výkonnostní pyramidy. V pořadí čtvrté čes- kobudějovické Rudé hvězdě utekl postup o jediný bod. Konečná pátá příčka v žebříčku patřila Spar- taku Sezimovo Ústí a byla v podstatě potvr- zením skutečnosti, že v „civilní sféře“ měli „ševci“ v těchto letech lepší tým než oba tá- borské oddíly. Spartakovci vyhráli osm utkání, pětkrát re- mizovali, devětkrát prohráli. Nastříleli čtyři- cet tři, obdrželi čtyřicet čtyři branky. Na pří- padný postup ze třetí příčky jim ale chybělo hodně – osm bodů… Do první poloviny tabulky se vtěsnala ješ- tě šestá Jiskra Strakonice. Tatran Tábor ten- tokrát předčil Lokomotivu. Skončil sedmý s jednobodovou ztrátou na Sezimovo Ústí. Lokomotiva uhrála o pět bodů méně než „ševci“ – a to jí stačilo na předposlední, jede- nácté místo. Od roku 1955 se tak krajský přebor stal až čtvrtou nejvyšší soutěží. První významná Před utkáním s Milevskem – počátek šedesátých let Brankář Jan Seidl (uprostřed) přestoupil do Sparty ze Sezimova Ústí

62 etapa historie sezimovoústeckého fotba- lu, kdy se mužstvo pod hlavičkou Kovosvitu a pak Spartaku objevovalo v celostátně sle- dovaných výsledcích a tabulkách, tak skon- čila. V tomto zmíněném období patřili k oporám „ševců“ především brankáři Míka a Cepák a v poli pak hráči Hůlka, Jireček, Kovařík, Lud- vík, Dokoupil, Kučera, Nekola, Dujka, Feigl, Binder, Pecháček, Navrátil, Malinský, Tůma, Prošek, Říha, Cívka, Čančura, Blažek, Žahou- rek, Balák, Holak, Vaněček, Macek, Vlášek, Špaňhel, Hrbek, Tomšíček, Čančura a Štěpá- nek. Střelecky se prosazovali hlavně Kuče- ra a Nekola. „Zdeněk Nekola si určitě zaslouží aspoň zmín- ku,“ podotýká pan Áda Kovařík. „Kopal u nás skoro dvě desetiletí, potom se věnoval trenér- ské práci – od žáků, přes dorost až po muže. Na nějaký čas si ´odskočil´ trénovat do tábor- ské Dukly, ale pak se zase vrátil na Soukeník,“ zdůrazňuje Kovařík. O svém působení v sezimovoústeckém klu- bu, kterému věnoval převážnou většinu svého života, skromně mlčí. A tak je namístě říci, že do Sezimova Ústí přišel z Českých Bu- dějovic v roce 1945 jako dorostenec. V roce 1949 ho, společně s Josefem Hůlkou, zkou- šeli trenéři v A-týmu. Pak narukoval na vojnu do Liberce, kde se potkal například s pozdějším vicemistrem světa, brankářem Viliamem Schrojfem, poz- dější uznávanou osobností slávistického fotbalu Jaroslavem Jarešem či legendou českobudějovické kopané Viktorem Lávič- kou. Měl nakročeno do tehdejšího ligového vo- jenského týmu Křídla vlasti Olomouc, jenže ho přibrzdilo vážné zranění nohy – a tak se v roce 1953 jako správný srdcař vrátil zpátky k „ševcům“, kde pak kopal do svých pětatři- ceti let. A když ukončil kariéru, dal se na tre- néřinu. Za ty roky vedl ve spartakovských týmech stovky kluků a spoustu z nich si ješ- tě po těch letech rád připomene… Prostě – když se řekne fotbal a „ševci“, je tře- ba jedním dechem dodat také Áda Kovařík. Je totiž žijící legendou sezimovoústeckého fotbalu. V poválečné historii bylo pro fotbal v Sezi- mově Ústí přelomové především období 50. a 60. let minulého století. Zázemí klubu se stále nacházelo v nové čás- ti Sezimova Ústí, ale již v roce 1951 se obje- vily první myšlenky na vybudování všespor- tovního stadionu v městě. Jako nejvhodněj- ší prostor pro realizaci tohoto projektu se ukázala bývalá štěrkovna nad Lužnicí, kon- krétně v blízkosti známého jezu zvaného Soukeník. A tak v letech 1951 - 1957 vybudovala TJ Spartak v Sezimově Ústí stadion, šatny a další zázemí. Hodnota stavby fotbalového stadionu byla vyčíslena částkou 1 300 000 tehdejších československých korun. K této sumě je nutno připočíst ještě polož- ku 553 498 Kčs. Taková byla hodnota běžec- ké dráhy, skokanských a vrhačských sektorů pro lehkou atletiku. Při budování areálu odpracovali členové TJ Spartak Sezimovo Ústí a další příznivci spor- tu 42 633 brigádnických hodin. V roce 1959 pak došlo ke zřízení studny u řeky Lužnice, z níž proudila do celého všesportovního areálu potrubím užitková voda. A když už je řeč o další modernizaci stadionu, připomeňme, že v letech 1981 až 1983 na Soukeníku vznikla ubytovací cha- tová osada. V roce 1987 prošel sportovní areál dalšími změnami. Hlavní hřiště bylo rozšířeno z pů- vodních 80 x 45 metrů na 90 x 60 metrů. Vy- lepšena byla také běžecká dráha pro lehkou atletiku. Připomeňme, že v té době se ve funkci před- sedy fotbalového oddílu vystřídali skuteč- ní obětavci, většinou i kluboví srdcaři – od 70. let Miroslav Pršala, po něm Jozef Švajlen Sparťan Andrej Kvašňák (v tmavém dresu) vstřelil do sítě XI Táborska pět gólů Spartak na počátku šedesátých let

63 (bratr slavného brankáře VSS Košice Antona Švajlena, držitele stříbra z olympiády 1964 v Tokiu), pak Josef Huňáček… A za předsednictví Josefa Huňáčka došlo v letech 1989 a 1990 k položení travnaté plochy na hlavním hřišti, která byla slavnost- ně otevřena 20. srpna 1990 utkáním Spartak Sezimovo Ústí – internacionálové ČSFR. „Zápas skončil porážkou našeho týmu 4:5, i když jsme v poločase vedli už 4:1. Bývalí re- prezentanti, mezi nimiž nastoupili třeba Ivo Viktor, Václav Samek, František Veselý, Karol Dobiaš, Zdeněk Nehoda, Josef Jelínek, Fran- tišek Knebort a další legendy, nebyli zvyklí prohrávat. A tak do toho šlápli a výsledek ve druhé půli otočili,“ vzpomíná někdejší hráč Spartaku Zbyněk Mašek. „Je namístě připomenout, že vedle travna- té plochy bylo v té době u vedlejšího škváro- vého hřiště vybudováno také umělé osvětlení. Díky tomu bylo možné pořádat napříště zim- ní turnaje a trénovat ve večerních hodinách,“ podotýká tehdejší sekretář Spartaku Sezi- movo Ústí Josef Vrzal. A zároveň poodha- luje něco z tehdejšího zákulisí, o čem hrá- či, trenéři, natož pak fanouškové Spartaku neměli ani tušení. „Výstavba travnaté plochy na Soukeníku byla zahájena vlastně už v roce 1988. Do té doby hráli naši fotbalisté na pís- čitém povrchu, který byl – bohužel – jedním z nejhorších terénů v celém kraji. Této výstavbě ovšem předcházely debaty o poskytnutí dota- ce, kdy dodavatelská firma Sibera po nás chtě- la celkem logicky doklad o finančním krytí. Slíbený papír o dotaci nám ale tehdejší krajský výbor ČSTV v Českých Budějovicích odmítal vydat. A tak jsme se objednali přímo k předse- dovi ústředního výboru ČSTV Antonínu Him- lovi do Prahy a vyrazili jsme za ním ve složení předseda Josef Huňáček, místopředseda Fran- tišek Haloun a já. Ač jsme byli všichni nestra- níci, přesto nás pan Himl bez problémů přijal a po vysvětlení vzniklé situace vše dvěma tele- fonáty vyřídil k naší spokojenosti. A tak se na Soukeníku konečně mohlo začít stavět. Tétovýstavbysezúčastniliaktivněvšichnifunk- cionáři, trenéři a také hráči. A všichni tu odpra- covali hodně brigádnických hodin. Nakonec se z obdržené dotace podařilo vybudovat krásné travnaté hřiště, atletickou dráhu a také umělé osvětlení na vedlejší škvárové ploše. Podle mého názoru mají na zdárném dokon- čení stavby velký podíl Josef Huňáček a Fran- tišek Haloun, kteří ji řídili. Poděkování ale patří všem, kteří s touto výstavbou tolik očekávané travnaté plochy pomohli a přiložili ruku k dílu. A pak mohl přijít ten slavnostní den - zmíně- ný 20. srpen 1990, kdy se na soukenickém pa- žitu objevily v utkání s naším týmem skutečně velké osobnosti československého fotbalu…“ To jsme ovšem trochu předběhli dobu. A tak se podívejme na to, jak si vedli fot- balisté Spartaku Sezimovo Ústí poté, co se v padesátých letech minulého století pře- stěhovali z „Baťova“ na Soukeník. Za zmínku jistě stojí působení Václava Po- tměšila v jeho modrobílém dresu. „Na Sou- keník přišel z nedalekého Lomu ještě jako do- rostenec. Na vojnu pak narukoval do tábor- ské Dukly, odkud se sice nakrátko vrátil zase do Spartaku, ale pak si ho vytáhla Sparta,“ vy- světluje pan Áda Kovařík. Pamětníci – a zvláště pak příznivci pražské Sparty – vědí, že Václav Potměšil působil na Letné od sezony 1959-1960 až do 1964- 1965 jako stabilní hráč ligového mužstva teh- dejšího Spartaku Praha Sokolovo. A jen pro zajímavost – zmíněný Václav Potměšil je pří- buzným oblíbeného pražského herce Jana Potměšila. Skromné prameny z počátku 60. let hovo- ří o tom, že v sezoně 1960-1961 hráli „šev- ci“ pouze okresní přebor Táborska. Jejich soupeři tu byly týmy Dukla Jistebnice, Duk- la Bechyně, Jiskra Bechyně, Lokomotiva Ve- selí nad Lužnicí, Lokomotiva Tábor, Chotovi- ny, Mladá Vožice, Mažice a Opařany. Áda Ko- vařík to potvrzuje: „Na mužstvo tehdy přišla „Ševci“ v roce 1965 Poslední utkání Zdeňka Andrleho (šestý zprava) za Spartak před odchodem na vojnu

64 krize, a tak se propadlo až do okresního pře- boru. Pak se ale na Soukeníku objevil Tonda Dočkal, vynikající fotbalista z Moravy, šikovný levák, který dovedl mužstvo strhnout. A ´šev- ce´ jako kdyby polil živou vodou. Po jeho pří- chodu Spartak hned zase postupoval!“ V sezoně 1961-1962 už se na Soukeníku hrála I. třída. Opět ji kopali „ševci“ a s nimi táborští „vodníci“. Dalšími účastníky soutě- že z Táborska byly Spartak Soběslav a Pla- ná nad Lužnicí. Sousedské derby bylo na pořadu hned v prvním kole, kdy „ševci“ zajížděli do Tábo- ra. Domácí vyhráli 2:1 a v regionálním tis- ku se psalo: „Zahajovací utkání krajské I. tří- dy, v němž došlo v Táboře k místnímu derby, přineslo na blátivém terénu oboustranně ne- čistý boj. Hosté se ujali vedení Dočkalem již vprvníchminutáchhrypohrubéchyběobrany. Domácí ještě do přestávky vyrovnali brankou Hňupa. Vítěznou branku dal ve II. půli z trest- ného kopu z nemožného úhlu Kášek. Domácí měli pak až do konce utkání zřetelnou převahu, avšak jen střelecká nemohoucnost hráčů Spar- taku uchránila jejich branku před pohromou, když se před koncem zápasu dopustila obrana VS několika hrubých chyb. Před 150 diváky řídil Svoboda z Českých Budějovic.“ Podzim 1961 ukázal, že nejlepším muž- stvem tou dobou disponovala Soběslav, která jasně vedla tabulku. Táborští i Sezi- movoústečtí nehráli špatně, ale přece jen za svými okresními rivaly ze Soběslavi v tabul- ce zaostávali. Před startem mistrovského jara 1962 zauja- ly výhry „ševců“ 5:3 nad Lokomotivou Tábor a 8:2 nad Jiskrou Bechyně a plichta 2:2 s VS Tábor v rámci Zimního turnaje Táborska. Ten nakonec vyhráli „vodníci“. „Ševci“ skon- čili druzí. K 7. březnu 1962 přestoupil brankář Sezimo- vaÚstíJanSeidldopražskéSparty.Krajskýde- ník přinesl v článku nadepsaném Převlékání fotbalistů ve velkém mimo jiné i tuto infor- maci: „Určitě znáte výborného brankáře Sei- dla ze Sp. S. Ústí. Chytal dva roky za RH Vo- lary, vrátil se do mateřského oddílu, ale láká ho dres Spartaku Praha Sokolovo. Vzhledem k tomu, že proti jeho přestupu nemá oddíl ná- mitky, rozšíří řadu brankářů Sokolova – Rufus, Pakosta, Čtvrtníček - na sudý počet.“ Za tehdejší Spartak Praha Sokolovo odchy- tal Jan Seidl celkem čtyřicet devět utkání, z toho dvacet ligových. Jednou hájil rudé barvy letenského klubu i v tradičním mis- trovském derby se Slavií, tenkrát Dynamem Praha, ve vršovickém Edenu. Některé zápa- sy odchytal za B-tým. Seidl měl ve Spartě silnou konkurenci. Kro- mě něj tam v té době působili další čtyři vý- borní brankáři – už zmínění Čtvrtníček, Pa- kosta, Rufus a svou kariéru začínal jeden z nejpopulárnějších strážců sparťanské branky všech dob Kramerius. Své působení na Letné Seidl zakončil v roce 1965 a podle některých pamětníků mohl ve Spartě dokázat ještě víc, kdyby kladl větší důraz na životosprávu… Ale zpět k ročníku 1961-1962. Pokračoval jarní odvetnou částí – a Sezimovo Ústí hned v úvodu vyprovodilo VS Tábor výraznou vý- hrou 5:2, když jeho branky stříleli Dočkal 2, Kročák 2, Kovařík. Za poražené skórovali Štengl a M. Novák. Odveta za podzimní po- rážku se podařila na jedničku! V konečné tabulce I. třídy se na čele seřadi- ly tři týmy z Táborska. Vyhrála s přehledem Soběslav se čtyřiceti body, která postoupi- la do krajského přeboru. Druzí „vodníci“ na- sbírali o sedm a třetí „ševci“ o osm bodů méně. Planá skončila sedmá. Dne 1. července 1962 sehrála pražská Sparta, tehdy ještě pod názvem Spartak Praha Sokolovo, doma na Letné přátelské utkání s XI Táborska, v jejíchž dresech na- stoupili hráči Sezimova Ústí. Zápas se usku- tečnil jakožto symbolické vyjádření vděku Sparty za posilu z českého jihu a hostitelé vyhráli 11:1 po poločase 5:0. Za Spartu na- stoupili dva fotbalisté, kteří na Letnou přišli B-tým Spartaku, přeborník táborského okresu, jaro 1968 Žáci Spartaku v roce 1969

65 ze Soukeníku – Seidl a Potměšil. Takto refe- roval pražský tisk: „Přátelské utkání se hrálo v neděli jakožto příprava na první ligu, za stá- lé převahy Sokolova. Branky vstřelili Kvašňák 5, Mašek 4, Pazdera a Vojta. Sestava Sokolo- va: Seidl (46. Čtvrtníček) – Potměšil, Hertl, Sta- rý – Steiningel, Novák – Pazdera (75. Kovács), Vojta, Kvašňák, Mašek, Kraus. Po přestávce posílil Seidl tým Táborska.“ Ve sparťanském archivu sice chybí autor čestné branky jihočeského týmu, ale přímý účastník Áda Kovařík si ho dobře pamatuje: „Tehdy jsme jeli na Spartu hrát pod hlavičkou XI Táborska, ale vesměs jsme byli ze Sezimova Ústí. Doplnili nás jen tři hráči z jiných klubů. A jeden z nich, jmenoval se Rajchl, pokazil spar- ťanskému brankáři Čtvrtníčkovi čisté konto.“ Také start sezony 1962-1963 obstaralo opět sousedské derby. Na Svépomoci se zase představilo Sezimovo Ústí a „vodníky“ do- slova smetlo 6:1! Jednoznačné převahy „ševců“ si všiml i zpravodaj krajského deníku: „V sobotu se na zahajovací derby I. třídy kraje přišlo podí- vat v Táboře 600 diváků, viděli však jen jedno mužstvo – ústecký Spartak. Začátek zápasu patřil sice domácím, kteří nastoupili se Štur- cem, hrajícím dosud za Duklu Brezno, neumě- li však využít nejistých zákroků brankáře hos- tí Lexy. Po odstoupení zraněného Hňupa hrá- li domácí o deseti lidech. Příčin vysoké poráž- ky bylo více. Velmi slabý výkon brankáře Do- lejšího (má na svědomí 3 branky), obou kří- delních útočníků, nejisté zákroky obránců, ne- přesné přihrávky záložníků a střelecká nepo- hotovost útočníků. U svých spoluhráčů nena- lezl Šturc pochopení. Hráči Spartaku, i když se jim zpočátku nevedlo, bojovali příkladně po celý zápas o každý míč a předčili svého soupe- ře v obětavosti a rychlosti. Útočné akce směřo- valy nejkratší cestou do trestného území sou- peře, kde se uplatnila průbojnost útočníků, zejména pak Dočkala. Vítězství Spartaku bylo plně zasloužené a bude-li tak pokračovat, při- praví svým příznivcům hodně radosti. Branky Spartaku Bureš 3, Dočkal, Roček a Bartoš, za VS Štengl. Řídil Beneš z Červené Řečice.“ Po podzimu přezimovali „ševci“ na třetím místě s devatenácti body, jen o dva bodí- ky za vedoucí Hlubokou. „Vodníci“ byli šes- tí, Planá sedmá a nováček, Lokomotiva Tá- bor, desátý. Jaro 1963 už nebylo tak úspěšné. S „vodní- ky“ dokázali „ševci“ doma jen remizovat 1:1, na svém hřišti prohráli například s Cetorazí, nejslabším mužstvem soutěže, 1:3. Ze sou- sední Plané odjeli s výpraskem 2:5… Nakonec z toho bylo šesté místo za třináct vítězství, čtyři remízy a devět porážek. Se- zimovoústečtí nastříleli pětašedesát, inka- sovali padesát branek. Na vítězný tým Hlu- boké ve finiši ztráceli deset bodů. „Vodníci“ skončili pátí, Planá sedmá a táborská Loko- motiva jedenáctá. Pro tu to znamenalo se- stup. V sezoně 1963-1964 se v I. třídě „ševci“ po- tkali se „starými známými“ rivaly z okolí – VS Tábor a Planou nad Lužnicí. Místo Lokomo- tivy Tábor přibyla Dukla Bechyně. Tentokrát VS Tábor oplatily Spartaku rok starý debakl ze Svépomoci, když dobyly Soukeník „tenisovým“ výsledkem 6:2. Podzim 1963 nebyl z hlediska Sezimova Ústí opravdu nic moc. Spartak ho dohrál na osmém místě s pouhými osmi body a musel se ohlížet za sebe, protože na předposled- ní tým Českého Krumlova měl náskok pou- hých dvou bodů. Zato „vodníci“ byli druzí, Planá třetí a bechyňští vojáci čtvrtí. Ani na jaře 1964 se „ševcům“ příliš nedaři- lo. V derby na Svépomoci sice statečně bo- jovali, ale stejně prohráli 1:2. Nakonec skončili devátí. Vyhráli celkově osm utkání, remizovali čtyřikrát a desetkrát byli poraženi. Vstřelili čtyřicet šest, inkaso- vali padesát tři branky. Z Táborska byli nej- horší – „vodníci“ totiž obsadili za vítězným Pelhřimovem druhé, Planá třetí a Dukla Be- chyně páté místo. Potěšilo aspoň jasné vítězství v okresním Spartak na konci 60. let Spartak v sedmdesátých letech, vlevo trenér František Nedvěd

66 derby 5:2 v Bechyni či domácí vítězství v prestižním sousedském mači s Planou 3:1. V sezoně 1964-1965 se v I. třídě setkali „šev- ci“ opět se starými známými z Táborska – s „vodníky“, Planou nad Lužnicí, Duklou Be- chyně a nově také s Duklou Tábor C. Ve čtvrtém kole došlo na očekávané der- by sousedů a Spartak porazil VS Tábor 2:0, když obě branky vstřelil až ve druhé půli. Novinová zpráva konstatovala: „V nedělním derby I. tř. kraje si domácí zaslouženě vybo- jovali vítězství, když po celé utkání předvá- děli produktivnější hru. Hostím selhali ´váha- ví střelci´ v útoku, obrana měla neuvěřitelná ´okénka´. Obě branky vítězů dal Dočkal.“ Sezimovo Ústí se rozjelo. Vyhrálo například 3:0 nad Planou, 5:0 nad Duklou Tábor C, 5:1 v Třeboni, a na podzim utrpělo z jedenác- ti zápasů jen dvě porážky – 3:5 v Pacově a 2:3 na hřišti Slavoje Český Krumlov. V zimní přestávce vévodilo tabulce s osmnácti body. Druzí „vodníci“ nasbírali o dva bodíky méně. Jarní odveta v derby sousedů ovšem vyšla stoprocentně „vodníkům“. Zvítězili 4:0. Závodní časopis Kovosvit věnoval zápasu obsáhlý referát, z něhož vyjímáme: „Fotba- listé Spartaku Sezimovo Ústí nenastupovali k nedělnímu utkání s Vodními stavbami Tábor rozhodně jako favorité, ale asi 300 diváků oče- kávalo tuhý boj o mistrovské body a nakonec i snahu Spartaku po upevnění vedoucího po- stavení v tabulce. Spartakovci však odešli ze hřiště na Svépomoci tentokrát poraženi, a to stejným rozdílem, jakým před týdnem vyhráli se Slavojem Pacov. Utkání ukázalo, že v muž- stvu Spartaku je ještě hodně slabin, především střelba. Ani obránci však nedokázali účinně čelit náporu domácího mužstva, a tak střelec- ky disponovaný Kášek poměrně lehce vstře- lil v tomto utkání tři branky. Trenér Bystřický vystřídal ve 25. minutě brankáře Pečenku. Na jeho místo nastoupil Čančura, který kryl dvě tvrdé střely Táborských. Přes vysokou poráž- ku nelze neúspěch připsat na vrub brankáři Pečenkovi. Spartaku tentokrát zklamala zá- loha, kde jedině Kovalský zaslouží uznání za svůj výkon. Útočníci se dlouhým držením míče nedostali k tomu, aby vážněji ohrozili branká- ře domácího mužstva.“ Nakonec se ukázalo, že „ševci“ a „vodníci“ byli v tomto ročníku dvěma nejlepšími muž- stvy soutěže. Spartak I. třídu vyhrál. Zvítězil šestnáctkrát, dvakrát remizoval a čtyřikrát byl poražen. Nastřílel dvaašedesát, inkasoval osmadva- cet branek. Získal třicet čtyři body – o čtyři víc, než druzí „vodníci“. Oba sousedé tak za- mířili o soutěž výše – do krajského přeboru! Béčko Spartaku hrálo v ročníku 1964-1965 okresní přebor a nebyla to velká sláva. Tým se pohyboval trvale v dolní polovině tabul- ky a moc radosti spartakovským fanouškům nenadělal. V sezoně 1965-1966 se v jihočeském kraj- ském přeboru sešly tři oddíly z Táborska – k Soběslavi přibylo i Sezimovo Ústí a VS Tábor. Dalšími účastníky byly Dukla Jindři- chův Hradec, RH Volary, Tatran Prachatice, Hluboká nad Vltavou, Vodňany, KIN České Budějovice, Milevsko, RH České Budějovi- ce, Spartak Strakonice, Dukla Písek B a Duk- la Prachatice. Hned úvodní kolo proti sobě svedlo domá- cí „ševce“ a „vodníky“. Sezimovo Ústí vráti- lo jarní prohru 0:4 Táboru skutečně doko- nale. Spartak vyhrál 6:0 a pro hosty to byl krutý „knock out“! V krajském tisku se psa- lo: „V souboji nováčků dosáhli domácí drtivé- ho vítězství. Dvě branky dal Dočkal, po jedné Kovalský, Ročák, Veselý a Mikuláštík. Rozhod- čí Lužický z Klikova vyloučil hostům Káška pro nesportovní chování. Přihlíželo 250 převážně spokojených diváků.“ „Ševci“ vlétli do přeboru skutečně bez bázně Dorost v roce 1974

67 a hany – po pátém kole vedli tabulku se čtyř- mi výhrami a jedinou porážkou 2:4 od Dukly Jindřichův Hradec. A na prvním místě se udr- želi až do předposledního podzimního kola. Pak prohráli na hřišti RH České Budějovice 1:2 v nepěkném utkání, v němž jim sudí Cha- lupský ze Strakonic vyloučil Ročáka pro ne- sportovní chování a po zápase odebral kapi- tánu Veselému registrační průkaz… V Jihočeské pravdě se objevil titulek V ho- dině dvanácté ztratil Sp. Sez. Ústí vedení v KP. Do čela se bohužel vyšvihl jiný Spar- tak – ten ze Strakonic. Soběslav byla jedenáctá. „Vodníci“ dokonce až dvanáctí… V lednu 1966 přinesla Jihočeská pravda pod titulkem Čtvrt století s míčem kurzívku s fo- tografií dvou významných osobností jiho- českého fotbalu. Psalo se v ní: „Čtvrt století je v lidském životě dlouhá doba. Aktivním spor- tovcům však čas utíká jako voda. Málokdo z táborských příznivců sportu by věřil, že je tomu již 25 let, co se střetli na zeleném trávní- ku stoper oddílu VS Tábor, tehdy DSK, pozdě- ji Tatranu – Josef Kadlec a tehdejší útočník se- zimovoústeckého Kovosvitu František Kučera. Po celé čtvrtstoletí sváděli spolu nesčetné ur- putné a nesmlouvavé boje. Až jiskry často líta- ly, s jakým zaujetím hráli. Mimo hrací plochu však byli vždy dobří přátelé. Letos se oba do- žili 42 let. Nedávno se znovu utkali ve II. kole Čs. poháru.“ Kadlec tenkrát nastoupil za béčko VS Tábor, Kučera ovšem už za Spartak Milevsko, kam ze Sezimova Ústí přestoupil. A ve dvaačty- řiceti byli pořád oporami svých týmů. Klo- bouk dolů – před oběma borci! Na jaře 1966 už „ševci“ nehráli tak dobře, jako ještě v podzimní části soutěžního roč- níku. Na Svépomoci jen remizovali 0:0 a po „Ševci“ v roce 1978 Mladí „ševci“ na žákovském Pesslerově memoriálu – léto 1979

68 většinu zápasu se museli bránit. Tisk refe- roval: „V derby Táborska se hrálo dosti tvrdě. Domácí sice měli značnou převahu, ale obra- na hostí všechny nápory vydržela. Hostům zahráli brankář Čančura, Pecháček a Ročák, z týmu Vodních staveb zaslouží pochvalu Vo- lek, Kálal, Hňup a Široký. Před 350 diváky řídil Vavera z Č. Velenic.“ Jestliže si spartakovci udržovali stálou na- ději na prvenství v přeboru kraje, pak těž- kou „facku“ dostali doma od Dukly Pracha- tice, které po mátožném výkonu podlehli senzačně 0:4. A to vojáci z předhůří Šumavy patřili do dolní poloviny tabulky! Přišla i porážka 1:3 ve Volarech, jasná prohra 0:3 ve Strakonicích, 2:4 na Tatranu Prachati- ce, 0:1 na hřišti KIN České Budějovice… Naopak – „vodníci“ se na jaře nadechli k vel- kému náporu a prudce sŤoupali tabulkou vzhůru. Pět kol před koncem předstihli i Se- zimovo Ústí. Postupovou detektivku řešili fotbalisté až v posledním, šestadvacátém kole. Po vý- hře 1:0 v Soběslavi (branka Murín) zůstáva- li „ševci“ teoreticky ve hře o postup. V po- sledním kole by ovšem museli doma pora- zit Duklu Rožnov (bývalou RH České Budě- jovice), přičemž „vodníci“ by museli prohrát na Hluboké a Strakonice doma s KIN České Budějovice. Nic z toho se však nestalo. Spar- tak doma prohrál hladce 0:3, zatímco všich- ni ostatní „potřební“ naopak vyhráli. Rezultoval z toho nakonec zcela nečekaný postup Dukly Rožnov do divize. Strakonice skončily druhé, VS Tábor třetí a před pátý Spartak Sezimovo Ústí se na poslední chvíli ještě vmáčkla čtvrtá Dukla Volary. „Ševci“ vyhráli celkem čtrnáct utkání, dva- krát brali bod a desetkrát se museli sklonit před soupeři. Nastříleli čtyřicet devět, inka- sovali čtyřicet tři branek. Na postupující vo- jáky z českobudějovického předměstí Rož- nova jim chyběly čtyři body… Zaznamenejme ještě výsledek IV. kola Čs. poháru z jara 1966. V něm VS Tábor doslo- va rozprášily Spartak Sezimovo Ústí haneb- ně 8:1. Jediný gól Sezimova Ústí si dali Tábor- ští sami – do vlastní branky… Bylo dost tako- vých, kteří se neuvěřitelnému debaklu „šev- ců“ hodně divili. Těm vše vysvětlila novino- vá informace, která vyšla druhý den po zápa- se: „Hráči S. Ústí nastoupili s deseti muži, kteří navíc byli z béčka. První mužstvo dalo přednost přátelskému utkání se Sokolem S. Ústí!“ Stejné obsazení jako v předchozí sezo- ně měl z pohledu Táborska krajský přebor i v sezoně 1966-1967. Sezimovo Ústí, VS Tá- bor a Soběslav… Jinak - přibyly Spartak Písek a Dukla České Budějovice, které nahradily již divizní Duk- lu Rožnov, respektive sestoupivší KIN České Budějovice. „Ševcům“ se start vysloveně nepovedl. S jedním nováčkem – českobudějovickými vojáky – prohráli doma 2:3, s druhým – pí- seckým Spartakem – na jeho půdě dokonce 1:5… Třetí prohra – doma s Duklou Písek B 0:1 – přikovala Spartak ke dnu tabulky. První bod vydřeli „ševci“ až v Soběslavi, kde díky přesné trefě Nezvedy aspoň remizovali 1:1. Zajímavostí bylo utkání s Milevskem doma. Hosté byli po celý zápas lepší, kopali dvě penalty, ale obě zahodili. A nakonec roz- hodla jediná branka – tu vstřelil sezimovo- ústecký Mikuláštík a oba body zůstaly nako- nec přece jen na Soukeníku. V této sezoně už kráčeli „vodníci“ jedno- značně za svým cílem – postupem do divize. V sousedském derby byli proto jasným favo- ritem a tuto roli jednoznačně potvrdili, když „ševce“ rozstříleli 5:1. Okresní týdeník Pal- cát napsal: „Ve střetnutí prvního s posledním v tabulce nebylo lze čekat zvláštní překvapení. A tak domácí VS zvítězily celkem hladce, i když sedlouhonemohlyrozehrát.VI.poločaseohro- žoval branku Spartaku jen rychlý a vtipný Syro- vý, který byl disponován i střelecky a dvakrát překonal dobře chytajícího Čančuru. Druhý poločas už se hrál převážně na polovině hos- Dorostenci na soustředění ve slovenských Bánovcích nad Bebravou Na podzim 1980 rozstříleli dorostenci České Velenice 4:0

69 tí a další branku vsítil Štengl z penalty za velmi hrubý Ranglův zákrok na Syrového. Autorem čtvrtého gólu byl Široký a pátou branku domá- cích dal Kášek, který se vrací do formy a našel i mušku. Čestný úspěch hostí zaznamenal Ro- čák z trestného kopu asi 3 minuty před kon- cem, kdy Zajíčka v brance VS vystřídal Volf.“ Konečná tabulka podzimu 1966 vypada- la sice hodně optimisticky z pohledu „vod- níků“, kteří ji vedli o osm bodů před Spar- takem Písek, ale „ševcům“ se rozhodně ne- líbila. S pouhými sedmi body totiž přezimo- vali na posledním místě. Soběslav nasbírala jen o bod víc a byla před- poslední… V prosinci sehráli spartakovci přátelský zá- pas s Lokomotivou Tábor. Vyhráli 3:1 (bran- ky Samek 2, Kašpar). VS Tábor odehrály mač s Duklou Tábor s výsledkem 2:2. A výtěžek z obou zápasů byl odeslán do Vietnamu, kde tehdy probíhala občanská válka. Trochu optimismu vlily do žil příznivců „šev- ců“ zjara 1967 remízy 1:1 na Dukle České Budějovice, 0:0 na Dukle Písek B a výhra 2:1 doma se Spartakem Písek. Jenže ve čtvrtém jarním kole Spartak prohrál doma se svým soběslavským jmenovcem 0:1, domácí Ja- chek byl vyloučen za urážku rozhodčího Hrachovce – a to bylo zlé… Zajímavostí byla „dvojrole“ Kubeše v utkání na hřišti Dukly Jindřichův Hradec. Postaral se totiž o obě branky. Napřed si dal „vlasten- ce“ a vojáci vedli. Pak vše napravil proměně- nou penaltou – a „ševci“ si od Vajgaru vezli aspoň bod za remízu 1:1. Dolů, do 1. A třídy, se jim nechtělo, a tak vy- hráli 1:0 v Milevsku (branka Samek). Bohužel, vzápětí podlehli doma „vodní- kům“ 1:2. Okresní týdeník Palcát referoval: „Utkání dvou starých rivalů bylo poznamená- no, jako vždy předtím, silnou nervozitou. Ku- podivu rychleji se jí zbavili hráči Spartaku, kte- rým šlo o více než vedoucímu oddílu oblastní- ho přeboru. Hra měla po celých 90 minut pod- průměrnou úroveň a s ní korespondoval i slabý výkonrozhodčíhoPrůšizČeskýchBudějovic,je- hož některá rozhodnutí vzbuzovala údiv hráčů i diváků obou stran. Celkově se lépe líbilo rychlé a důrazné mužstvo domácích, zatímco VS zkla- maly. Z vítězného celku lze pochválit jen Koláře a Volka v záloze. Obrana si nerozuměla a docí- lila vlastního gólu. Rozhodující branku v 87. mi- nutě dal Štengl, když předtím z penalty vyrov- nal Kášek. Přihlíželo asi 450 diváků.“ Dvě kola před koncem napsala pod titulkem Devět mužstev o sestup Jihočeská pravda: „Nešťastná prohra v Prachaticích odsoudila Sez. Ústí k pobytu na poslední příčce tabulky.“ „Ševci“ na hřišti Tatranu sice dřeli, ale nako- nec podlehli těsně 2:3 a jejich osud se začal naplňovat. Po posledním kole se v krajském deníku ob- jevil bohužel titulek Finiš Sezimova Ústí přišel pozdě. Spartakovci sice doslova roz- stříleli Hlubokou 8:0, když Slezáček zazna- menal čtyři branky (jednu z penalty), dvě dal Ročák a po jedné Samek a Krupička, jen- že… Celkově vyhráli „ševci“ v přeboru osm utká- ní, pětkrát brali bod, třináctkrát prohráli. Vstřelili třicet jednu, inkasovali třicet sedm branek. K záchraně to ovšem nestačilo… V sezoně, kdy „vodníci“ konečně postupo- vali do divize, sestupovaly z krajského pře- boru celkem čtyři týmy. Byly jimi Soběslav, Dukla Písek B, její jmenovkyně z Českých Budějovic – a bohužel i Sezimovo Ústí. Pád do I. třídy byl neradostnou realitou. V B-skupině I. A třídy, kam byli v ročníku 1967-1968 zařazeni, se „ševci“ mezi dva- náctkou účastníků potkali se čtveřicí rivalů z Táborska. Byly to týmy Plané nad Lužnicí, Chýnova, Dukly Tábor C a Dukly Bechyně. Start soutěže měl zajímavou peripetii. Pů- vodně měla I. A třídu hrát také Soběslav, která spolu se Sezimovým Ústím sestoupila z krajského přeboru. Vzhledem k úplatkář- skému maléru českobudějovických klubů, o němž se čtenáři této publikace dozvě- Sezona 1980-1981, dorostenci postupují do krajského přeboru Trenér František Nedvěd nad hlavami hráčů – Spartak vyhrál v sezoně 1981-1982 I. A třídu

70 dí více v kapitole nazvané Táborsko – baš- ta jihočeského fotbalu, se ovšem Soběslav v přeboru nakonec administrativní cestou udržela. Její místo v I. A třídě zaujalo Dyna- mo České Budějovice. Za trest… Nevídanou skutečností byl fakt, že v této sezoně hrál A-tým Dynama stejnou soutěž jako jeho béčko. Jihočeský krajský fotbalo- vý svaz totiž nehodlal „trestat“ i neprovi- nivší se rezervu černobílých pádem o sou- těž níže. A tak béčko zařadil do A-skupiny, kdežto áčko do B-skupiny. Po podzimu 1967 Dynamo České Budějovi- ce vedlo tabulku I. A třídy bez ztráty jediné- ho bodu. Sezimovo Ústí bylo až páté se zis- kem dvanácti bodů. C-tým táborské Dukly figuroval v tabulce o příčku výše, Dukla Be- chyně byla osmá. Planá a Chýnov uzavíraly pořadí mužstev. Dynamo nakonec I. A třídu s přehledem vy- hrálo, i když na jaře 1968 poztrácelo pět bodů. „Ševci“ si pohoršili. Celkově v soutěži zvítězili v osmi zápasech, čtyřikrát remizo- vali a devětkrát byli poraženi. Vstřelili devě- tatřicet branek, inkasovali o jednu víc. Na- sbírali dvacet bodů a to stačilo jen na devá- té místo. Od mužstva, které ještě rok před- tím hrálo krajský přebor, se určitě čekalo víc. Dukla Tábor C skončila třetí, Dukla Bechyně šestá. Planá a Chýnov sestoupily do I. B tří- dy. Pěkného úspěchu ovšem dosáhlo béčko Spartaku. Po podzimu 1967 drželo v tabul- ce okresního přeboru Táborska druhé místo s třinácti body a čtyřbodovou ztrátou na ve- doucího místního rivala Sokol Sezimovo Ústí. Na jaře 1968 „ševci“ sváděli se sokoly ne- kompromisní boj o prvenství, jen jednou prohráli, jednou remizovali a v posledním kole dobyli v přímém duelu o konečný tri- umf tvrz svého rivala za Lužnicí 1:0. Díky tomu se B-tým Spartaku stal okresním pře- borníkem a postoupil do I. B třídy! Ročník 1968-1969 zastihl A-tým „ševců“ opět v B-skupině I. A třídy. Táborsko v ní za- stupovaly ještě Dukla Tábor C a Soběslav, která se neudržela v krajském přeboru. Spartak hrál lépe než na jaře a přezimoval na třetím místě se ziskem patnácti bodů a čtyřbodovou ztrátou na vedoucí Třeboň. Soběslav se držela v závěsu na čtvrtém mís- tě, Dukla Tábor C byla osmá. Třetí místo „ševci“ nakonec obsadili i v ko- nečné tabulce. Vyhráli tucet utkání, šestkrát brali bod a jen čtyřikrát byli poraženi. Na- stříleli čtyřicet branek, třiadvacet jich inka- sovali. Se ziskem třiceti bodů zaostali o pět bodů za nakonec postupujícím Suchdolem nad Lužnicí, který v boji o postup „přetlačil“ svého okresního rivala z Třeboně. Soběslav skončila čtvrtá, Dukla Tábor C osmá. Také v sezonách 1969-1970 a 1970-1971 hrál Spartak Sezimovo Ústí I. A třídu. Zajímavou změnou byl fakt, že na jaře 1970 si postup z I. B třídy s velkým přehledem vy- bojovalo béčko VS Tábor, takže v podzim- ní části 1970 opět došlo na sousedské der- by „ševců“ a „vodníků“. Hrálo se na Souke- níku a A-tým Spartaku jen remizoval s B-tý- mem VS Tábor 1:1. Podzim dohráli „ševci“ na třetím místě se tři- nácti body. Lepší byl suverénní Lišov, který až na jedinou remízu vyhrál všechna utká- ní, a také rezerva „vodníků“. Ta se jako nová- ček překvapivě držela na znamenitém dru- hém místě. Dukla Tábor C přezimovala jako osmá. Na jaře 1971 si Spartak o místo polepšil. Cel- kově vyhrál třináct utkání, pětkrát remizoval a čtyřikrát byl poražen. Nastřílel padesát, in- kasoval čtyřiadvacet branek. S jedenatřiceti body obsadil druhé místo. Na suverénní Lišov, postupující do krajského přeboru, ale „šev- cům“ chybělo propastných jedenáct bodů. B-tým „vodníků“ poněkud ztratil svou pod- zimní fazonu a skončil čtvrtý. Dukla Tábor C pak desátá. Připomeňme si nyní aspoň některá jména. V letech 1961 až 1971 se v dresech Spartaku Sezimovo Ústí prostřídali hráči Seidl, Lexa, Pečenka, Čančura, Brokeš, Ročák, Tupý, Va- něček, Dočkal, Štika, Kročák, Hrbek, Kovařík, Bureš, Roček, Bartoš, Andrle, Veselý, Koval- ský, Mikuláštík, Homola, Polášek, Murin, Ku- beš, Lexa, Nezveda, Pláteník, Jachek, Samek, Kašpar, Slezáček, Jansa, Krupička, Rangl, Ho- vora, Vančura, Pekárek, Sokol i další. Také ročník 1971-1972 odehrály v I. A třídě, skupině B, tři týmy z Táborska – Spartak Se- zimovo Ústí, VS Tábor B a Dukla Tábor C. A tentokrát dávali „ševci“ od počátku naje- vo, že jejich cílem je jednoznačně postup do krajského přeboru. Hráli skutečně dob- ře a vyhrávali. Usadili se v čele tabulky před dvojicí pronásledovatelů – Suchdolem a Lo- komotivou České Budějovice. A nakonec své tažení skutečně završili vy- touženým postupem. Fotbal na blátě - trefa do sítě Žirovnice

71 Druhý skončil Suchdol, třetí Lokomotiva České Budějovice. Táborským rezervám to naopak moc nešlo. Béčko „vodníků“ bylo až desáté. A Dukla C ob- sadila až poslední, dvanáctou příčku tabulky. Do I. B třídy ale nesestoupila. Pro Duklu Tá- bor byla tato nižší soutěž nezajímavá – a tak bylo „céčko“ po devatenácti letech existen- ce zrušeno… Z dalšího období se dochovaly jen poměr- ně kusé útržky. Proto jsou zvlášť cenné osobní vzpomínky pana Ády Kovaříka as- poň na některé osobnosti sezimovoústec- kého fotbalu. „Za zmínku stojí určitě Jaroslav Dmejchal, kte- rý později přestoupil do Vodních staveb Tábor a byl stabilním hráčem jejich A-týmu. Nerad bych zapomněl na Ivoše Hanzala, talentova- ného hráče Spartaku, který od nás přestoupil do Dynama České Budějovice a poté hrál i za Mladou Boleslav. Břetislav Marek ze Soukeníku odešel do praž- ské Dukly – a po návratu na jih Čech se stal dalším stabilním hráčem VS Tábor, ba dokon- ce jejich kapitánem. Spousta fanoušků si pamatuje i Milana Tomáš- ka, přezdívaného Fíra. Ten kdysi kroutil jed- nu ze svých prvních sezon v mužské kategorii za Spartak a tehdy hrál sezimovoústecký ce- lek přípravný zápas proti VS Tábor. ´Vodníci´ tenkrát měli tým plný zkušených hráčů a ostří- lených kanonýrů - byly tam tehdy na tu dobu ´velké peníze´. Fíra se ale věhlasných jmen ne- zalekl a nasázel jim v přípravě drze hattrick. Netrvalo dlouho a Tomášek oblékl dres v bar- vách konkurenčních Vodních staveb.“ V sezoně 1972-1973 se „ševci“ jako nováček dokázali udržet v krajském přeboru. Také v ročníku 1973-1974 hrál Spartak Sezi- movo Ústí krajský přebor - obsadil konečné sedmé místo. Vítězem se stal tým Igly Čes- ké Budějovice. V sezoně 1977-1978 „ševci“ spolu se Such- dolem nad Lužnicí z krajského přeboru se- stoupili. Ve druhé polovině sedmdesátých let se na Soukeníku vystřídala řada hráčů. Byli mezi nimi Hrachovec, Jar. Hojdar, Studenovský, Welzl, Tomášek, Kalousek, Mareš, Ježek, Kačaba, Bednář, Mikuláštík, Vacko, Brožek, Kloc, Ťoupal, Vrzal, Marek, Perger, Šinde- lář, Maroušek, Jedlička, Prokop či Jos. Hoj- dar. Trenérem týmu byl Mrzena, vedoucím Rada. Sezona 1981-1982 přinesla fotbalistům, trenérům, funkcionářům i všem fanouškům Spartaku Sezimovo Ústí velkou porci rados- ti. Do posledního kola totiž bojovali „ševci“ v I. A třídě o postup do krajského přeboru na dálku s Českými Velenicemi. Ty měly ve finiši výhodu domácího prostředí – a taky jí náležitě využily. S týmem Halámek sice pro- hrávaly v poločase 0:1, ale čtyřmi brankami po změně stran jasně vyhrály 4:1. Sezimovo Ústí za této situace muselo vy- hrát ve Stráži nad Nežárkou. Skóre hovořilo v jeho prospěch a jakýkoli dvoubodový zisk zajišťoval postup mužstvu z Táborska. Povedlo se. Už do poločasu vstřelil Šindelář dvě branky a pak už spartakovci hlídali své vedení. Výhra 2:0 je posunula do krajského přeboru! Mužstvo v té době koučoval trenér Nedvěd, do realizačního týmu patřili i vedoucí muž- stva Jeništa a kustod Michajlov. Postup vybojovali hráči Kloc, Perger, Bro- žek, Welzl, Doutnáč, Kohout, Kalousek, Je- žek, Hojdar, Mareš, Studenovský, Ťoupal, Pěchota, Rada, Šindelář, Mikuláštík. V roce 1982 se na Soukeníku objevil již zmí- něný Josef Vrzal, který pak s klubem prožil deset zajímavých let. Dnes je Josef Vrzal jakožto ligový delegát FAČR jednou z osobností českého profesio- Sezona 1986-1987, postup do krajského přeboru

72 nálního fotbalu, a tak mu dejme slovo: „Do funkce sekretáře Sezimova Ústí jsem přišel v roce 1982 poté, co mi tuto možnost nabídl tehdejší předseda Josef Huňáček. Za deset let, kdy jsem ve Spartaku funkcionařil, se ve výbo- ru vystřídala řada lidí. Jen namátkou – před- sedové Josef Huňáček, Jiří Perger, Mirek Dvo- řák, dále třeba František Haloun, Josef Jeništa, Jan Veselý, Karel Doutnáč. U Karla bych se zastavil trochu blíže. Jeho pře- stup do Spartaku z VS Tábor, to byla jedna z vůbec prvních akcí, které jsem na Soukeníku po svém příchodu v roce 1982 realizoval. Ten- krát šlo o stabilního hráče divizních ´vodníků´, který se však nějak nepohodl s tehdejším ve- dením táborského klubu, a tak přestoupil do Spartaku. Protože Karel býval opravdu kva- litním fotbalistou, byl samozřejmě přínosem jak na hřišti, tak v šatně. Je to totiž kamarád- ský člověk, který dokázal mladší spoluhráče správně usměrnit. Později nastoupil na Souke- níku jako správce stadionu a velkou měrou se staral o vylepšování celého areálu. Jeho péče o trávník byla příkladná. Protože trval na do- držování určitých pravidel, a to od všech hrá- čů i trenérů, došlo občas k nějakým těm doha- dům… Ale musím zdůraznit, že všechna Kar- lova rozhodnutí byla vždy ve prospěch klubu. Jak vím od pana Smrže, současného majite- le, v roce 1993, kdy už jsem ve Spartaku nepra- coval, byl právě Karel Doutnáč, spolu s Miro- slavem Dvořákem, hybnou silou při jednáních o osamostatnění fotbalového oddílu od tělo- výchovné jednoty. Osobně jsem s Karlem udržoval kamarádský vztaharádvzpomínámnadesetletstrávených naSoukeníku.Otovícměmrzínemoc,kteráho postihla a částečně ho limitovala od práce, kte- rou by mohl pro Spartak ještě vykonat. Klubem za tu dobu, kterou jsem na Soukeníku prožil, prošla dlouhá řada hráčů. Asi by to byl dlouhý seznam a nerad bych na někoho zapo- mněl. A tak bych za všechny jmenoval aspoň jednu osobnost, kterou byl Ing. Břetislav Ma- rek, pozdější příkladný kapitán v sousedních Vodních stavbách Tábor.“ V sezoně 1982-1983 obsadil Spartak Sezi- movo Ústí v krajském přeboru třetí místo, které potvrdil výhrou 2:1 v Písku v závěreč- ném kole. Nováček získal pětatřicet bodů, nastřílel jednačtyřicet branek a navlas stej- ný počet branek inkasoval. Na vítězný tým Vodňan ztráceli „ševci“ osm bodů. Táborsko v přeboru zastupovala také So- běslav, která s dvaceti osmi body obsadila dvanáctou příčku tabulky. V sezoně 1983-1984 se krajský přebor hrál ve dvou skupinách. „Ševci“ startovali v „béč- ku“ a skončili sedmí. Vyhráli junioři Dynama České Budějovice a Táborsko reprezentova- ly spolu se Sezimovým Ústím i čtvrté Malši- ce a osmá Soběslav. Úspěchu i neúspěchu se dočkali fotbalisté ze Soukeníku v sezoně 1985-1986. Věrné příznivce sezimovoústeckého fotbalu po- těšilo béčko, které vyhrálo okresní přebor II. třídy a postoupilo do I. B třídy. S tímto úspěchem jsou spojena jména Vodička, Ma- šek, Šimák, Haloun, Brožek, Hojdar, Sklenář, Hrachovec, Ježek, Čadek, Borkovec, Von- dráček, Prokop, Laco Kubeš, Škarda, Jedlič- ka, Maťha, Martínek. Trenérem byl Nedvěd, vedoucím mužstva Moulis. Naopak A-tým v této sezoně sestoupil z krajského přeboru do I. A třídy. V posled- ním utkání sice vyhrál na hřišti Lokomotivy České Budějovice 1:0, ale to už bylo pozdě. Deník Jihočeská pravda tehdy napsal: „Do- mácí sezimovoústecké spartakovce zpočátku podcenili. Ti však neponechávali nic náhodě Jaro 1987 – oslava postupu, trenér Pavel Kubeš ve „výšinách“

73 a po bojovném výkonu připravili sebevědomé železničáře o vítězství. Gól dal Mašek. Rozho- doval Turek.“ Přebor tehdy opouštěly poslední tři týmy. Desátí „ševci“ vyhráli pět utkání, šestkrát re- mizovali, jedenáctkrát byli poraženi. Nastří- leli dvacet branek, inkasovali jednačtyřicet- krát. Získali šestnáct bodů. Z jedenáctého místa spadl Chýnov, z dva- náctého Igla České Budějovice. Josef Vrzal vzpomíná: „V našem případě ne- šlo o klasický sestup, ale o přeřazení v důsled- ku reorganizace fotbalových soutěží. Pohybo- vali jsme se ve druhé polovině tabulky, což se nám pak nevyplatilo.“ V roce 1985 absolvovali fotbalisté Spartaku jeden z tradičních zájezdů do tehdejší NDR, kde byli hosty klubu Chemie Schwarzheide. Při této příležitosti sehráli cestou do zahra- ničí na teplických Stínadlech přátelské utká- ní s tehdy druholigovým Sklo Unionem. Výkonnostní rozdíl byl příliš znát a „ševci“ s domácími „skláři“ vysoko prohráli… Ovšem už sezona 1986-1987 přinesla ná- vrat do krajského přeboru. Než se tak ale stalo, vyhráli „ševci“ zimní turnaj O pohár Kovosvitu 1987. Byli u toho trenér Kubeš, vedoucí týmu Mi- kuláštík a sekretář Vrzal. Dres Spartaku ob- lékali Polák, Sedlák, Pekárek, Perger, Polach, Doubek, Hrádek, Nohejl, Smrž, Pelikán, Pě- chota, Jareš, Sedláček, Šimák. Jaro 1987 pak přineslo památné „válečné tažení“ zakončené velkou postupovou osla- vou. Po vítězství 5:1 doma s Lokomotivou Veselí nad Lužnicí bylo jasné, že „ševcům“ už prvenství v I. A třídě a vytoužený postup nemůže utéct. O úspěch se zasloužili hráči Bednář, Ma- šek, Štochl, Nohejl, Pekárek, Polach, Hrádek, Sedláček, Perger, Pěchota, Kropáček, Dou- bek, Jareš, Hojdar, Sedlák, Pelikán, Smrž, Po- lák, Welzl. Tým vedl trenér Kubeš (dostal po zápase pořádného „hobla“), vedoucím byl Miku- láštík, sekretářem klubu Vrzal. Posledně jmenovaný úspěšnou sezonu zhodnotil takto: „Před jejím zahájením jsme sehráli několik nepřesvědčivých zápasů, po nalezení optimální sestavy následoval solid- ní podzim, tvrdá zimní příprava v tělocvičně a na šumavských svazích. Pak start v zimním turnaji, který jsme vyhráli, a to vše bylo prak- ticky odrazovým můstkem pro letošní jaro. Velký podíl na postupu měli všichni hráči s tre- nérem Pavlem Kubešem a společně s nimi vý- bor oddílu v čele s předsedou Josefem Huňáč- kem.“ Kouč Kubeš ovšem po postupu do KP ozná- mil, že na trenérské lavičce u „ševců“ končí. V létě 1987 bylo uzavřeno hlavní hřiště a začala na něm výstavba travnatého povr- chu. „Přeborová“ sezona 1987-1988 tedy byla rozehrána na odlehčovací ploše, kde vzniklo škvárové hřiště. S novým, zkuše- ným trenérem Jaroslavem Kozačkou v prv- ním zápase Sezimovo Ústí porazilo ZVVZ Milevsko B 1:0. Ovšem už po druhém zápa- se u mužstva Kozačka z pracovních důvodů skončil a jeho místo převzal Zdeněk Vránek. Pod vedením tohoto kouče pak mužstvo zdárně bojovalo o záchranu v krajském pře- boru. Skončilo na jedenáctém místě. Vyhrá- lo devět utkání, pětkrát hrálo nerozhodně, dvanáctkrát prohrálo. Nastřílelo sedmatři- cet branek, inkasovalo dvaapadesát. Získalo třiadvacet bodů. Poslední dva na domácím hřišti v závěrečném kole, kdy zdolalo České „Ševci“ na slavných teplických Stínadlech

74 Velenice 4:2 – a právě toto vítězství zname- nalo záchranu! „Branku jistoty“ vstřelil z pe- nalty Pěchota a pak už se mohlo slavit… Přebor vyhrál Olešník, sestoupily Volary, které nasbíraly o jediný bod méně než „šev- ci“, a jasně nejslabší tým Humpolce. Napřesrok už ale tým ze Soukeníku přebor neudržel, v sezoně 1988-1989 „ševci“ opět spadli do 1. A třídy. V závěru jara sice doma přejeli vojenský tým Blesku Bechyně 3:0 a pak i Žirovnici 4:2, ovšem to už nestačilo. Po zápase s Žirovnicí se v tisku objevil strohý ti- tulek Spartak sestupuje a v textu se psalo: „Sezimovoústečtí spartakovci i přes vítězství budou v příštím roce v I. A třídě přemýšlet, kde letos chybovali. V utkání s Žirovnicí potvrdili, že mají na víc. Branky: Welzl, Mikuláštík, Ma- šek, Pekárek. Poločas 1:0. Rozhodčí Šnajdr.“ Dres Spartaku tehdy oblékali Pekárek, Per- ger, Polák, Sedlák, Mašek, Vach, Hojdar, Mi- kuláštík, Novotný, Filip, Doubek, Kropáček, Welzl, Škarda, Herma, Pěchota. Mužstvo vedli trenér Vránek a asistent Láznička. Měsíc po sestupu z krajského přeboru si „ševci“ vyrazili „léčit rány“ až do daleké Mol- dávie. Jak se to seběhlo? Úsměvnou vzpomínkou na toto téma při- spěl bývalý hráč Spartaku Zbyněk Mašek: „V dobách před revolucí se týmy - jak mládež- nické, tak i dospělé - snažily vyjíždět do zahra- ničí a Spartak Sezimovo Ústí nebyl výjimkou. Od nás se jezdilo k nejbližším sousedům do NDR – od mužů až po žáky. V roce 1988 se u nás objevil Teodor Buzu s tím, že by chtěl v klubu chytat. Díky němu jsme se podívali až do Moldávie.“ Kdo byl Teodor Buzu? Chytal za Spartak, ale spíše než kvalitním fotbalistou byl výtvar- ným umělcem. Takto o něm v roce 2011 psaly Táborské listy: A-tým v roce 1988 Pěchota proměnil penaltu proti Českým Velenicím

75 „Před 23 lety přijel do Tábora moldavský umě- lec Teodor Buzu. Pro řadu ocenění i výstav mu- sel tvrdě pracovat i hrát třeba fotbal. Sám Buzu vše bral s úsměvem: ´Říkal jsem si, co tu mohu dělat, umělci jsou všude na světě uzavření do sebe, a tak jsem se začal věnovat své druhé zá- libě - fotbalu. Hrál jsem za Spartak Sezimovo Ústí. Hráč jsem ale nebyl moc dobrý, dával jsem do fotbalu zbytečně moc citu. Byla tam však dobrá parta! Za rok jsem pro ně uspořádal vý- let do Moldávie a naopak. Jenže - to víš, půl lit- rupivanenípůllitruvína.Bylatolegraceadob- rá možnost vzájemného poznání. Po třech le- tech přišla nabídka učit na umělecké škole v Tá- boře.´“ (zdroj: www.teodorbuzu.com). Teodor Buzu dostal na Soukeníku přezdív- ku Tonda a Zbyněk Mašek na něj vzpomíná jen v dobrém: „Od chvíle, kdy se u nás Tonda objevil, jsme zjišťovali, že určitě velkou oporou v brance nebude. Ale po utkání se u piva za- čaly spřádat plány na historický zájezd, který svou vzdáleností ve Spartaku určitě zatím ne- byl překonán. V červenci 1989 jsme stáli před hotelem v Sezimově Ústí a čekali, až přijede náš autobus značky Karosa a my vyjedeme do páteční noci. Vydali jsme se přes Maďarsko a Rumunsko do Moldávie, která byla ještě sou- částí Sovětského svazu. A v neděli po poled- ni jsme po strastiplné cestě vystoupili v cílo- vé stanici zvané Drasliceni. Program zájezdu vypadal tak, že čekání na sobotní zápas vypl- nil pobyt u ´blízkého´ Černého moře. Což bylo hlavní lákadlo pro všechny, protože v té době byl u moře málokdo z nás. Proto ženatí s se- bou vzali i manželky. Zajímavostí byla ještě návštěva podniku na výrobu světoznámých moldavských šumivých vín. Po předehrávce našeho béčka s místní re- zervou, ve které jsme tuším o gól prohráli, se utkal domácí Izvoras Drasliceni s naším áč- kem. Brankou, kterou vstřelil pět minut před koncem Mašek, jsme vyhráli 1:0. K utkání na- stoupili pod taktovkou hlavního trenéra Ka- louska Sedlák, Welzl, Polák, Pergl, Mikuláštík, Mašek, Novotný, Smrž, Filip, Nohejl, Škarda, Doubek, Pekárek a Herma. Z lavičky vše sle- dovali samozřejmě předseda klubu Huňáček a vedoucí Vrzal. Zájezd byl pro některé účastníky náročný a možná nesplnil všechna očekávání. Ale mys- lím, že kdo se dokázal srovnat s místní reali- tou, ten si odvezl domů nezapomenutelné zá- žitky. Však taky při vzpomínkách u piva čas- to přijde na tuto nezapomenutelnou akci řeč. V září 1989 přijeli Moldavané na oplátku k nám a při pobytu na Soukeníku se s námi utkali na škvárovém hřišti. To jim moc nesedě- lo a prohráli hladce 0:3. Ale na stadionu Míru se utkali s tehdejší VTJ Tábor a sehráli s třetili- govými vojáky vyrovnaný zápas. Mimochodem - jako prezent pro náš oddíl při- vezli kopačky značky Adidas. To v té době bylo ´něco´! A tak celý A-tým Spartaku začal od příštího zápasu nastupovat ve značkové obu- vi.“ Jak Zbyněk Mašek vzápětí připomíná, po roce 1989 vyjeli „ševci“ dvakrát do Rakous- ka, a to v letech 1990 a 1991. Jejich hostitelem byl klub SV Kallham. K zahraničním zájezdům přidejme ještě po- střeh Josefa Vrzala: „Před rokem 1989 jezdili fotbalisté Spartaku všech věkových kategorií do tehdejší NDR, kde byli hosty klubu Chemie Schwarzheide. Město se nachází asi osmde- Utkání staří v. mladí – rok 1988

76 sát kilometrů za Drážďanami směrem na Ber- lín. Myslím, že tam všichni vyráželi rádi, pro- tože Němci byli vskutku pohostinní. Mezi hrá- či Chemie a Spartaku dokonce vznikaly osob- ní kontakty. Po revoluci a sjednocení Němec- ka to ale nějak ochablo a pak postupně za- niklo… Naopak, se zmíněným rakouským SV Kallham, s nímž jsme navázali nové vztahy, se uskutečnilo několik výměnných zájezdů – ať už mužů, tak i žáků.“ Jak už bylo řečeno, v sezoně 1988-1989 musel sezimovoústecký fotbal přijmout bo- lestivý pád z krajského přeboru. Mužstvo poté hrálo oblastní I. A třídu, ale netajilo se ambicemi vrátit se zpět mezi krajskou elitu. Novodobá historie klubu je spojena s nový- mi muži na postu předsedy. Po listopadu 1989 stanul v čele fotbalového Spartaku Jiří Perger, kterého po roce vystřídal Miroslav Dvořák. Ten byl předsedou klubu až do roku 1999, kdy na vedoucí pozici přišel JUDr. La- dislav Novotný, který tuto funkci vykonával do vzniku akciové společnosti FK Spartak MAS Sezimovo Ústí v roce 2006. Blízko k postupu do „kraje“ měl Spartak v sezoně 1991-1992. Tehdy se „ševci“ s okresním rivalem z Chotovin přetahovali o první místo v tabulce B-skupiny I. A třídy až do posledního hvizdu rozhodčího, končí- cího celý ročník. Nakonec ale „stíhačku“ ne- zvládli. Zvítězili sice ve čtrnácti zápasech, devětkrát remizovali a jen třikrát prohráli. Nastříleli šestačtyřicet, dostali pětadvacet branek. Nasbírali třicet sedm bodů, avšak Chotovinští si připsali ještě o jeden více a postoupili oni. Rozhodovalo se v posledním kole. Chotovi- ny jen remizovaly 2:2 doma s Viktorií Tábor. Spartak tak měl velkou šanci skupinu nako- nec vyhrát, ale to by musel v závěrečném zápase zvítězit v Českých Velenicích. Jenže „ševci“ tam nedokázali dát gól a jen plich- tili 0:0. Na Soukeníku tak zavládlo zklamání, vždyť postup byl hodně blízko… Táborsko zastupovaly v tomto ročníku I. A třídy také čtvrtá Viktoria Tábor, osmé Rati- bořské Hory a čtrnáctý Chýnov. V roce 1992 se Spartak vydal na turnaj do Nizozemí, což byl velice úspěšný zájezd. Turnaj totiž fotbalisté z Táborska vyhráli! Byla to aspoň malá náplast na nezdar v boji o postup do krajského přeboru. Na roky, kdy Spartak soupeřil v regionálních soutěžích s dalšími blízkými kluby z Tábor- ska, vzpomíná Josef Vrzal: „Rivalita mezi klu- bybyla,jeabude.Samozřejmě,tymenšísesna- ží vytáhnout se na ty větší. A v době, kdy jsem působil ve Spartaku, nebyly výkonnostní rozdí- ly mezi mužstvy na Táborsku tak značné, jako teď,kdyfotbalveFCMASTáborskojeněkdedo- cela jinde. V době před dvaceti, třiceti lety týmy jako Malšice, Chotoviny, Chýnov a další těžily z toho, že k nim přicházeli v závěru kariéry ko- pat starší hráči z Vodních staveb a také vcelku kvalitní fotbalisté z táborského dorostu, kteří se nevešli do třetiligového kádru ´vodníků´. V té době totiž v Táboře nebyl B-tým. A z toho takří- kajíc žily další kluby v celém okrese.“ Sportovní klub FK Spartak MAS V roce 1993 se fotbal spolu s atletikou od- dělil od TJ Spartak Sezimovo Ústí a vznikl Sportovní klub FK Spartak MAS Sezimo- vo Ústí. Tedy občanské sdružení, které pod svými „křídly“ sdružovalo obě zmiňovaná odvětví a také rekreační sporty. Proč k tomu došlo? Tehdejší předseda oddí- lu kopané Miroslav Dvořák toto rozhodnutí vysvětluje takto: „Důvody vystoupení fotbalu z tělovýchovné jednoty spočívaly jednoznač- Jaro 1989, míč v síti Žirovnice

77 ně především ve financování oddílu kopané. V rámci TJ šly veškeré výnosy z aktivit kona- ných na Soukeníku do společné kasy a na dal- ší rozvoj areálu se nedostávalo. Fotbal se při- tom staral nejen o areál, ale i o využití přilehlé chatové osady, o údržbu a podobně. Poněkud složitý název Sportovní klub FK Spartak MAS Sezimovo Ústí byl přijat proto, že spolu s námi z TJ vystoupili i atleti a nově byl ustaven oddíl sportu pro všechny.“ Pojďme však z pole sportovní diplomacie zpátky na fotbalová hřiště. Dne 13. září 1993 se na Soukeníku ode- hrála jedna moc smutná, bolestná událost. Odešla legenda československého fotba- lu, bývalý vynikající brankář Dukly a Spar- ty Pavel Kouba. Bylo mu pouhých pětapa- desát let, přičemž narozeniny oslavil jen tři- náct dní před smrtí… Ve sportovním tisku se pod titulkem Ze- mřel Pavel Kouba objevila tato zpráva: Sp. S. Ústí – internacionálové Českosloven- ska 4:2 (2:0). V referátu se psalo: „V přátel- ském utkání oproti ohlášené sestavě se z hostí museli omluvit Panenka (třísla), Nehoda (jed- nání s televizí), Samek (krizový štáb Dukly), Kříž a Štambacher (nemoc), přesto ale býva- lé hvězdy přijely v silné sestavě Kouba (41. Je- línek) – Jakubec, Prokeš, Chovanec, Jarkovský – D. Herda, Jurkanin, P. Herda – F. Veselý, Stra- til, Hladík, takže 700 diváků vidělo pěkný fot- bal. Branky Šťastný 2, Kropáček, Musil – Jar- kovský, P. Herda, hosté nedali dvě penalty (D. Herda, Jarkovský), řídil Křížovský. Smut- ná tečka: o přestávce se udělalo nevolno Pav- lu Koubovi, bývalému reprezentačnímu bran- káři a otci současného gólmana Sparty, který byl se srdeční nevolností převezen do nemoc- nice, kde zemřel.“ Z tohoto vítězství neměli „ševci“ ani jejich fanouškové pražádnou radost… „Hned po utkání jsme spolu s Františkem Ve- selým a činovníky týmu internacionálů jeli za Pavlem Koubou do táborské nemocnice. Jen- že – když jsme tam dorazili, byl už bohužel po smrti,“ vzpomíná Miroslav Dvořák. Po shora popsaném sestupu z krajské- ho přeboru v sezoně 1988-1989 to trvalo dlouhých osm let, než se Spartaku v sezo- ně 1996-1997 podařil návrat mezi krajskou elitu. V těch časech se v roli trenérů postupně vyměnili František Kalousek, Karel Dout- náč, Jaroslav Ježek. Zajímavostí byl fakt, že všichni tři před příchodem na Soukeník pů- sobili na táborské Svépomoci. Do 30. září 1991 působil ve funkci sekretá- ře Spartaku Josef Vrzal. K 1. lednu 1992 pak nastoupil na táborskou Svépomoc. Od lis- topadu 1991 převzal povinnosti sekretáře Spartaku současný předseda představen- stva FC MAS Táborsko Jiří Smrž. Jak k tomu došlo? Vrzal vzpomíná: „Na Sou- keníku jsem působil ve funkci sekretáře dlou- hých deset let. Na konci roku 1991 se objevila možnost zkusit to takříkajíc ´výš´, ve třetí lize, u sousedů. A tak jsem přešel na Svépomoc, od 1. ledna 1992 jsem ve Vodních stavbách Tábor nastoupil do funkce sekretáře a současně ma- nažera klubu, který tehdy hrál ČFL. Na židli se- kretáře Spartaku mě vystřídal současný maji- tel klubu Jiří Smrž.“ Podle slov tehdejšího předsedy fotbalové- ho Spartaku Miroslava Dvořáka byla spo- lupráce obou sousedních rivalů zhruba od konce šedesátých let poměrně úzká a oboustranně výhodná. „Pokud se u nás vy- kopal kvalitní fotbalista, šel často hrát vyšší soutěž na Svépomoc. A hráči, kteří ve Vodních stavbách končili, přecházeli zase k nám, hrát nižší třídu. Spolupráce se projevovala i na tre- nérském poli.“ Dorost na sněhu – osmdesátá léta

78 K pasáži o spolupráci Spartaku s VS Tábor připomíná bývalý hráč „ševců“ Zbyněk Ma- šek konkrétní jména: „Do Tábora odcháze- lo kopat mnoho spartakovských odchovan- ců. Například Ladislav Táborský, Milan Tomá- šek, přičemž oba se na závěr kariéry opět na Soukeník vrátili. Na Svépomoc zamířil i Josef Pěchota, Břetislav Marek, Zdeněk Brožek, kte- rý se po roce vrátil zpět, taky Josef Ťoupal, Li- bor Zeman. A opačným směrem přicházeli po létech prožitých v Táboře dohrát svoji kariéru na Soukeník třeba Jiří Polach, Karel Doutnáč, Jaromír Štochl. Do spartakovské branky se po- stavilo i několik brankářů, kteří předtím půso- bili v Táboře - Pavel Špinar, Jaroslav Havel, Jo- sef Zuzák či Václav Cízler…“ A ještě vzpomínka Josefa Vrzala: „Za deset let, kdy jsem působil ve Spartaku, na tom byly VS Tábor fotbalově jednoznačně lépe, neboť na Soukeníku se hrál maximálně krajský pře- bor. Rozdíl vidím v tom, že i když v Sezimově Ústí byly dvě velké fabriky, Kovosvit a Silon, vedení těchto firem fotbal moc nezajímal. Na rozdíl od Vodních staveb. Tam měli hráči díky tehdejšímu řediteli závodu Vodní stavby panu Václavu Švecovi vytvořeny pro fotbal nepo- rovnatelně lepší podmínky, než jaké si mohl dovolit tehdejší Spartak. Proto také zákonitě nejlepší hráči Spartaku odcházeli hrát do VS. A nebylo jich málo. Vzpomínám si na Vlastu Veselého, Zdeňka Andrleho, Josefa Ťoupala, Libora Zemana, Libora Pekárka – a bylo jich ještě víc. Je fakt, že do Spartaku přecházeli zase hráči z VS, ale to z ´jiných důvodů´, nebo ke konci kariéry. Připomněl bych třeba Tondu Musila, Luboše Šandu a další.“ Jak bylo uvedeno, shora zmíněný Karel Doutnáč působil ve Spartaku později jako úspěšný trenér. Na jaře 1994 ale z funkce odstoupil a nahradil ho Jaroslav Ježek. Tehdejší předseda fotbalového Spartaku Miroslav Dvořák to vysvětlil v regionálním tisku takto: „Výbor SK FK Spartak na svém za- sedání projednal žádost trenéra A-mužstva Karla Doutnáče o uvolnění z důvodu pokusu o zvrat výkonnosti mužstva, které po prvních třech kolech získalo jeden bod, a je zřejmé, že po poměrně úspěšném podzimu a nároč- né zimní přípravě se celé družstvo dostalo do velmi špatného stavu, zejména po psychické stránce, a je snad ještě čas pokusit se tuto si- tuaci zlomit. Výbor žádost akceptoval a začal hledat nového nástupce. Po jednání s trené- rem Jaroslavem Ježkem a se souhlasem FK Tá- bor, kde působí jako asistent u staršího doros- tu, byl v pondělí představen hráčům A-druž- stva a zahájil s nimi přípravu.“ Jaroslav Ježek se na Soukeník takříkajíc ob- loukem vrátil. Po přestupu ze Spartaku Pí- sek totiž za „ševce“ několik let hrál. Ke konci své hráčské kariéry začal trénovat mládež a v roce 1993 dovedl žáky Spartaku do krajské- ho přeboru. Poté odešel do FK Tábor, ale po- měrně brzy se opět objevil v Sezimově Ústí. Karel Doutnáč zůstal ve Spartaku jako ma- nažer a ujal se trénování mladších žáků a přípravky. Jaroslava Ježka pak po jedné sezoně na tre- nérské lavičce vystřídal Jiří Šreyer. I on při- šel z FK Tábor. „V tomto období se lepila na postupové šan- ce vždy nějaká smůla. V jedné sezoně zhati- la postup pouhá jedna neproměněná penal- ta. Anebo se vždy našel nějaký klub, jenž měl větší ambice a obětoval pro případný postup víc… Bolestné to bylo i proto, že to bývaly klu- by z blízkého okolí. Například Sokol Chotovi- ny, Spartak Soběslav, Viktorie Tábor. Názor- ným příkladem zmaru těch let byl dlouhole- tý hráč Spartaku Jaroslav Doubek, který ne- úspěšné boje spojoval se svým působením v klubu a na tři sezony přestoupil do nedale- kých Chotovin, kde se v té době ´kraj´ hrál. Po jeho návratu zpět se hned v následujícím roce vytoužený postup stal skutečností,“ připomí- ná bývalý hráč Spartaku Zbyněk Mašek. „Ševci“ v ročníku 1996-1997 – již za Šreye- rova vedení - vyhráli B-skupinu I. A třídy, a to naprosto s přehledem. V okresním der- by nadělili týmu Dražic půltucet – zvítězili 6:0 a pět kol před koncem si zajistili postup! Zvítězili sedmnáctkrát, čtyřikrát remizova- li a pouze tři zápasy prohráli. Nastříleli jed- nasedmdesát branek, dostali jich pouze de- vatenáct. Připsali si pětapadesát bodů, při- čemž druhý Chlum u Třeboně na ně ztrácel propastných třináct bodů. Na Soukeníku se tehdy sešlo kvalitní muž- stvo. Přitom až na brankáře Mrzenu a Pištěka hráli za „ševce“ výhradně odchovanci! Kolář s Táborským už měli zkušenosti z ČFL, Vesec- ký s Mrázkem kopali za divizní Duklu Tábor. Trenér Jiří Šreyer netajil spokojenost: „Na- ším cílem byl postup. V ten jsem věřil. Že ho budeme mít jistý pět kol před koncem, to bylo milé překvapení. Myslím, že k tomu přispěly nevyrovnané výkony soupeřů.“ Úspěšný tým přijal tehdejší generální ředi- tel Kovosvitu Ing. František Lambert. A při této příležitosti vyslovil vizi, která se pak po deseti letech stala skutečností: „Nejlepší by bylo, kdybychom hned postoupili do divize. Ale ani ta nemůže být naším cílem. Proč by se tady nemohla hrát v budoucnu liga?“ „Ševci“ pak tuto vizi časem skutečně naplni- li. Ale k tomu se teprve dostaneme. Táborsko v I. A třídě v sezoně 1996-1997 za- stupovaly také čtvrté Veselí nad Lužnicí, de- váté Dražice a třinácté Chotoviny. Pod taktovkou trenéra Šreyera a klubového manažera Doutnáče to k vytouženému po- stupu do krajského přeboru dotáhli bran- káři Mrzena, Dařena, v poli Mrázek, Mrze- na, Pecháček, Pištěk, Štuk, Mrva, Míka, P. a J.

79 Kolářové, Doubek, R. a M. Mikuláštíkové, Ve- secký, Feik, Kolací, Táborský a Staněk. Léto 1997 přineslo další důkaz rozumné spolupráce mezi „ševci“ a „vodníky“. Jeden z nejlepších hráčů FK Tábor, útočník Ladislav Šebek, přišel na hostování do týmu nováčka krajského přeboru. Naopak na Své- pomoc zamířili ze Soukeníku dva starší do- rostenci – Ježek a Řezáč. V novém ročníku 1997-1998 se „ševci“ za- chránili v krajském přeboru díky zisku třiceti devíti bodů. Jakožto nováček skončili desá- tí - vyhráli tucet utkání, tři zremizovali a pat- náctkrát byli poraženi. Vstřelili čtyřicet, do- stali čtyřiapadesát gólů. Tým vedl Vladimír Karmazín, který vystřídal Jiřího Šreyera – ten se vrátil do FK Tábor. Krajským přeborníkem se stal Pelhřimov. Nejlepším týmem z Táborska byla pátá So- běslav, která ovšem na Pelhřimov ztrácela propastných patnáct bodů. Malšice obsadi- ly až čtrnácté místo. Útočník Šebek se po půlročním hostování vrátil do FK Tábor. Postup zažilo v sezoně 1997-1998 B-muž- stvo Spartaku, které se probojovalo z okres- ního přeboru do I. B třídy. Ročník 1998-1999 už byl ve znamení velmi solidních výkonů. Také proto, že tým posílil Petr Kubatý, nej- lepší fotbalista působící v tom čase na Tá- borsku. Odchovanec mládežnické základny Baníku Ostrava, kde nastupoval spolu s poz- dějšími hvězdami českého fotbalu Čížkem, Slončíkem či Galáskem, narukoval na vojnu do táborské Dukly. Tam v sezoně 1992-1993 kopal ČFL. Po návratu do Baníku nastupo- val za jeho béčko v MSFL, pak ale jeho roz- let přibrzdilo zranění. Kubatého to však táhlo na Táborsko, a tak se na jih Čech vrátil. Zahrál si ještě divizi za Duklu Tábor, pak krajský přebor za bývalý Gregor Tábor a od podzimu 1998 už válel za „ševce“. Posilou byl i obránce Miroslav Jelen, který na Soukeník přišel z Milevska. Celkově v krajském přeboru spartakovci zví- tězili devatenáctkrát, sedmkrát hráli neroz- hodně a s porážkou odcházeli do kabin jen čtyřikrát. Nastříleli šedesát branek, dosta- li dvaatřicet. Získali tak čtyřiašedesát bodů, což stačilo na velmi solidní druhé místo. Na krajského přeborníka, tým Kaplice, ztrácel Spartak devět bodů. „Ševci“ poprvé vážně naznačili, že jejich ambice míří výš – nejmé- ně do divize! O rok později, v sezoně 1999-2000, se už ti- tulem přeborníka Jihočeského kraje ozdobil právě Spartak MAS Sezimovo Ústí! „Ševci“ vyhráli devatenáct utkání, pětkrát plichtili a šestkrát byli poraženi. Vstřelili pa- desát šest branek, dostali jich dvaadvacet. Se ziskem šedesáti dvou bodů jednoznačně soutěž vyhráli, o pět bodů před druhou Hlu- bokou nad Vltavou. Postup vybojovali brankáři Mrzena, Daře- na, Hovorka, zadáci Míka, Vesecký, Břenda, Kačer, Radosta, Toncar, Štuk, Doubek, Pet- řík, Kopřiva, Rybák, Studenovský, záložníci Mrázek, Jelen, Dlouhý, Elsner, Kolací, Práger, Čech, Dvořák, Kolář, Doutnáč, útočníci Kuba- tý, Císař, Novák, Staněk, Leibl, Mrva a Micha- lovič. Tým k postupu přivedli trenéři Dout- náč a Škarda a jakožto činovníci u tohoto po- stupu byli spartakovští srdcaři Dvořák, Smrž, Havlíček, Michalovič, Michajlov, Kyba, Hubá- ček, Anděl, Arpáš, Čuhaj a Brabec. Spartak se tedy poprvé v historii klubu pro- bojoval do divize – a tady se pak po dlou- hé řadě let potkal v jedné mistrovské sou- těži opět se sousedem ze Svépomoci – tý- mem FK Tábor. B-tým, podzim 1989

80 Pokud jde o další mužstva z Táborska – So- běslav obsadila šesté, Malšice až patnácté místo. Historický start Spartaku Sezimovo Ústí v divizní skupině A v ročníku 2000-2001 lze označit za velký úspěch. Nováček ze Sou- keníku obsadil konečné páté místo! Na ví- těznou a suverénní juniorku Dynama České Budějovice ztrácel v konečné tabulce třicet čtyři body. V závěru divize sice nejprve prohrál 1:3 v Kap- lici (branka Hanzal), ale poslední dvě utkání zvládl excelentně. Nejprve přivezl tři body za výhru 1:0 v Rokycanech (branka Císař) a ve fi- niši rozstřílel doma Čížovou vysoko 4:0 (Han- zal, Kolací, Břenda, Elsner z penalty). Spartak vyhrál třináct utkání, pětkrát hrál nerozhodně a tucet zápasů prohrál. Nastří- lel čtyřicet tři branky, inkasoval o jedinou víc. Nasbíral čtyřicet tři body – tedy o osm více, než jeho rival FK Tábor, který skončil až dvanáctý. A umístění ostatních Jihočechů – sedmé Milevsko, jedenácté Strakonice, tři- náctá Kaplice, patnáctá Čížová a šestnáctý Pelhřimov. Navíc se v sezoně 2000-2001 na Spartaku opět slavil postup – tentokrát B-mužstva do I. A třídy. O rok později, v sezoně 2001-2002, „ševci“ své postavení v divizi ještě vylepšili. Skon- čili třetí díky šestnácti výhrám a osmi remí- zám. Jen šest zápasů Sezimovoústečtí pro- hráli! Nastříleli čtyřicet devět branek, inka- sovali třicet. Zaznamenali zisk šestapadesá- ti bodů. Divizní skupinu A vyhrála Příbram B. A umístění jihočeských týmů – všechny skončily hůře než „ševci“. Třeboň sedmá, Kaplice osmá, táborští „vodníci“ jedenáctí, Milevsko dvanácté, Písek třináctý a Strako- nice 1908 čtrnácté. V sezoně 2002-2003 se už Sezimovo Ústí v divizi jednoznačně zabydlelo. Trochu sice „ustoupilo ze slávy“, ale i šesté místo bylo velmi solidní. „Ševci“ zvítězili patnáct- krát, pětkrát remizovali, tucet zápasů ztra- tili. Vstřelili padesát sedm, inkasovali čtyři- cet čtyři branky. Posbírali celkem padesát bodů. Divizní skupinu A vyhrál pražský Břevnov, druhé skončily Strakonice 1908, čtvrtá Tře- boň, jedenáctý Tábor, třináctá Kaplice, čtr- náctá Hluboká nad Vltavou, patnáctý Písek a sedmnácté Milevsko. Ročník 2003-2004 přinesl z pohledu Spar- taku pokles o dvě příčky – „ševci“ skončili v divizi A osmí. V sousedském derby nedokázali přehrát FK Tábor. Doma s ním remizovali 0:0, v Táboře prohráli 1:2. Určitě je netěšily drtivé prohry 0:5 v Praze s tamní Viktorkou Žižkov B či do- mácí debakl 3:8 s Viktorií Plzeň B. Celkově Spartak vyhrál jedenáctkrát, sedm- krát remizoval a dvanáctkrát prohrál. Vstře- lil čtyřicet tři branky, inkasoval jich o šest víc. Zisk čtyřiceti bodů stačil ovšem stále na umístění v první polovině tabulky. Vítězem se stal SK Strakonice s šedesáti de- víti body. A další Jihočeši: sedmá skončila Třeboň, devátá Kaplice, desátý Tábor a šest- náctý Český Krumlov. Třetí místo vybojovali „ševci“ v sezoně 2004-2005. Zvítězili sedmnáctkrát, šest zápasů skončilo bez vítěze a sedmkrát byl Spartak poražen. Vstřelil čtyřicet osm, inka- soval pětadvacet branek. Zkompletoval pa- desát sedm bodů. Lepší byl jen postupující tým Sparty Krč a druhá Viktoria Plzeň B. Mezi Jihočechy se „ševci“ umístili nejlépe – šestá byla Třeboň, osmý Tábor, patnáctý Písek a šestnáctá Kap- lice. Zajímavé: ani v tomto ročníku nedokázali „ševci“ porazit „vodníky“. V Táboře prohrá- li 1:2, na Soukeníku se hrálo 1:1. Šesté místo vybojoval Spartak v sezoně Legendární hokejový trenér Ivan Hlinka (druhý zprava) na Soukeníku

81 2005-2006. Vyhrál třináctkrát, osmkrát re- mizoval, devětkrát byl poražen. Vstřelil tři- cet pět branek, o jednu více jich dostal. V ta- bulce si zaknihoval čtyřicet sedm bodů. Do ČFL postoupila Viktoria Plzeň B, která vybojovala o dvacet bodů více než „ševci“. A umístění Jihočechů - devátá Třeboň, dva- náctý Jankov, až patnáctý Tábor… „Ševci“ byli tentokrát konečně lepší než „vodníci“ i ve vzájemných sousedských zá- pasech. V Táboře vyhráli 2:1, doma 1:0. FK Spartak MAS Sezimovo Ústí a.s. Výraznou změnou v historii klubu byla transformace občanského sdružení do akci- ové společnosti FK Spartak MAS Sezimovo Ústí a.s. v polovině roku 2006. Třetí místo si „ševci“ zopakovali i v divizním mistrovském ročníku 2006-2007. Spartakovci vyhráli v osmnácti zápasech. Pětkrát remizovali, sedmkrát byli poraženi. Vstřelili třiapadesát, inkasovali sedmadva- cet branek. Připsali si padesát devět bodů. Z výsledků „ševců“ si připomeňme zdrcují- cí jarní výhru 6:0 na hřišti FC Bzová. Přitom doma si se stejným soupeřem na podzim Spartak poradil horko těžko 3:2… Divizi vyhrál Slavoj Vyšehrad před TJ Kla- tovy. Ostatní jihočeské týmy skončily až za „ševci“ – pátá byla Třeboň, osmé Strakonice, desátý Jankov, čtrnácté Roudné. V létě 2007 došlo k vzájemné dohodě mezi kluby Tatran Prachatice a.s. a FK Spartak MAS Sezimovo Ústí a.s. o výměně soutěží. Spartak se díky tomu poprvé v historii klu- bu ocitl v ČFL. Vedle B-týmu Dynama České Budějovice se v sezoně 2007-2008 stal dru- hým zástupcem jihočeského fotbalu ve tře- tí nejvyšší soutěži. Naplnila se tak vize Františka Lamberta, se kterou se veřejně svěřil na konci úspěšné- ho jara 1997, kdy se spartakovci prokousali z I. A třídy do krajského přeboru. Od té doby uplynulo deset let. Na Soukeníku se objevily posily – z Pracha- tic sem zamířili Endl, Kočí, Rožboud a Kor- dík, z Karlových Varů Předota a Kostečka. Trenér Dejmal pak kádr doplnil o domácí hráče, kteří do té doby měli jen divizní zku- šenosti. Cíl byl dán jasně – klidný střed tabulky. A co B-tým? „Asi největším překvapením uplynulé sezo- ny je pro všechny působení našeho rezervní- ho týmu v I. A třídě. Stejně jako A-tým, patři- lo béčko hlavně na jaře k lídrům celé soutě- že a v konečné tabulce obsadilo 2. místo. Vše je o to cennější, že B-tým je z 95 procent tvo- řen odchovanci klubu a do příští sezony bude mít jistě cíl hrát o postup do krajské soutěže,“ uvedl v červnu 2007 klubový web www. spartak-mas.cz. Začátek třetiligové sezony 2007-2008 ovšem z pohledu Sezimova Ústí vypadal strašidelně – v premiéře prohráli „ševci“ na trávě Náchoda drtivě 1:5 a mnozí je oka- mžitě pasovali na horké kandidáty sestu- pu. Taky porážka 0:3 v Chebu vypadala zle. Jinak se však Spartak v ČFL vcelku úspěšně adaptoval a začal „dělat“ body nejen doma, ale i venku. Potěšila zejména vítězství 2:1 v Liberci a 1:0 na pražském Vyšehradě. Trenér Jindřich Dejmal si hodně cenil vý- hry 2:0 v Karlových Varech, jejichž tým měl „Staří páni“ ještě na písčitém povrchu Soukeníku

82 předtím sérii sedmi zápasů bez porážky. Jakkoli děsivě vyhlížel domácí debakl 0:5 s Chebem či 2:6 v jihočeském derby na tráv- níku Dynama České Budějovice B, přesto Sezimovo Ústí nakonec proplulo úskalími třetí ligy nečekaně zdárně a své působení v prvním ročníku zakončilo výhrou 1:0 v Ko- líně. Po tomto utkání poděkoval přímo v kabině mužstvu i realizačnímu týmu šéf klubu Jiří Smrž a řekl, že stanovený cíl spartakovci vy- soce překročili. Zároveň ale netajil, že v dal- ší sezoně budou cíle vyšší. „Ševci“ jakožto nováček ČFL obsadili skvě- lé druhé místo, když jednadvacetkrát vy- hráli, čtyřikrát brali bod a jen devět zápasů prohráli. Vstřelili padesát čtyři branek, inka- sovali čtyřicet pět. Se ziskem šedesáti sed- mi bodů zůstali o pět bodů za postupující Spartou B. Na domácím hřišti byl Spartak vůbec nej- úspěšnějším mužstvem! Druhý jihočeský zástupce, juniorka Dynama České Budějovice, skončil sedmý. Realizační tým pracoval v sezoně 2007-2008 ve složení trenér Dejmal, asistent Zitta, tre- nér brankářů Kraus, vedoucí mužstva Mi- chajlov, masér Chládek. Branku hájili Chylík a Baláž, v obraně hráli Endl, Jelen, Kochlöfl, Kordík, Předota, Vesec- ký, v záloze Kočí, Kostečka, Koutník, Kvas- nička, Rožboud, Veselý, v útoku pak Horka, Mach, Sedliak a Zelenka. Znamenitě si ve zmíněném ročníku 2007- 2008 vedlo B-mužstvo, které vyhrálo B-sku- pinu I. A třídy s náskokem osmi bodů před druhou Soběslaví. Z Táborska tu tehdy hrá- la i Bechyně, která skončila pátá, šesté Mal- šice, deváté Veselí nad Lužnicí a třináctá Ře- peč. „Ševci“ před zápasem až v moldavském Drasliceni B-tým na podzim 1989

83 O postup se zasloužili především kmenoví hráči Spartaku, v některých zápasech do- plnění o „pendly“ z A-týmu a o dorosten- ce. Pod taktovkou trenéra Hermy a vedou- cího mužstva Bedriho se vítězi skupiny stali brankáři Křehlík a Vobinuška, obránci Chrt, Pěknice, Tomeček, Švec, Samec, záložníci Sedlák, K. Chotovinský, Herma, Kolář, Boto- rek, Říha, Nenička a v útoku Stejskal, Hňup, Petřík a Veverka. Takto referoval klubový web: Spartak MAS Sezimovo Ústí B – Lokomoti- va České Budějovice 1:1 (1:1) „V odlišné atmosféře než při jiných zápasech se v neděli na stadionu Soukeník utkala re- zerva ševců s Lokomotivou ČB. Spartak slavil postup do krajského přeboru. Diváci pili pivo zdarma, v provozu byl rozhlas, VIP prostory… Hosté však na oslavu domácích nebrali ohled. Ve 3. minutě prosvištěl obranou Spartaku Jakeš, mocně povzbuzován lavičkou si míč připravil a prostřelil gólmana Křehlíka. Situaci předcházela chyba domácích v podobě ztráty míče ve středu hřiště - 0:1. Domácí se pokusili o vyrovnání z trestného kopu Hermy po faulu na Neničku. Jenže sig- nál Lokomotiva prohlédla a byla pozorná. V 17. minutě obelstil obránce ‚ševců‘ Švece útočník Čapek. Došlo ke kontaktu ve vápně, hosté mocně volali po penaltě, ale rozhodčí mlčel. O deset minut později se musel vytáh- nout brankář Křehlík, který ze všech sil vytlačil mimo svatyni střílený centr. Pak se chvíli hrál fotbal rukama, konkrétně hostující hráč Kubíček ve vápně, za což roz- hodčí odpískal penaltu, kterou Vesecký ve 28. minutě proměnil na 1:1. Za tři minuty hvizd sudího potrestal ruku domácích před pokuto- vým územím. Trestný kop ´Lokotky´ Křehlík hezky zlikvidoval. Ve 35. minutě nastřelil do- mácí Jelen tyč: jeho rána se krásně nesla, divá- ci už ji viděli v síti. Do poločasu se v šanci obje- vil ještě budějovický kapitán Mikšátko, ale ne- dal. Stejný hráč mohl skórovat i ve 47. minutě, opět bez úspěchu. Domácí kontrovali šikovným ob- loučkem kapitána Chrta na Pěkniceho, který v ostrém sprintu před brankou míč špatně tre- fil. Hosté zhruba v polovině druhého poloča- su ještě dvakrát zahrozili (Mikšátko a Ander- le), ale závěr patřil domácím, kteří chtěli osla- vu ozdobit vítězstvím. V tu dobu už hráli bez vyloučeného Kvasničky, jehož dva žluté fauly se sečetly a poslaly ho do sprch. V 84. minutě pálil zdálky vcelku povedeně, ale vedle Nenička. V 88. Jelenovu bombu vyra- zil gólman. Pak střílel Tomeček a Samec tečo- val, ale ani tato situace v síti neskončila. Ještě v 90. minutě se pokoušel o ztečení branky ak- tivní dorostenec Nenička, ale skóre už zůsta- lo remízové. Hráči Spartaku se po závěrečném hvizdu ob- lékli do oranžových triček Mistrů I. A. třídy a za zvuků všude oblíbeného songu We Are The Champions oslavili s diváky vytoužený postup.“ Sestava FK Spartak MAS: Křehlík - Chotovin- ský (46. Tomeček), Chrt, Vesecký, Švec – Pěkni- Internacionálové ČSFR na Soukeníku, 20. srpna 1990

84 ce, Jelen, Herma (70. Samec), Kvasnička - Ne- nička, Stejskal (77. Breda). Spokojený výkonný ředitel klubu Tomáš Sa- mec skončenou sezonu zhodnotil mimo jiné takto: „A-mužstvo, nově utvořený tým, který poprvé v historii klubu hrál Českou fotbalovou ligu, neměl do nové soutěže lehký start. První prohra v Náchodě byla velmi hořkým sezná- mením se s touto kvalitní soutěží. O to milejší je pohled na konečnou tabulku, ve které ´šev- ci´ obsadili druhé místo za pražskou Spartou B. Úspěchem klubu je ale také fakt, že do základní kostry kádru patřila řada hráčů z loňského di- vizního celku, a do tréninkového potažmo zá- pasového cyklu se podařilo zapojovat některé z nejnadějnějších dorostenců. Úspěch A-týmu ocenila také sportovní veřejnost při vyhlašová- ní sportovního kolektivu roku. I umístění a výkony B-mužstva v kategorii do- spělých byly milým překvapením. Tým s převa- hou odchovanců v sestavě se dokázal probo- jovat mezi krajskou elitu, když si postup zajistil s předstihem tři kola před koncem sezony.“ Poměrně optimistická očekávání a plány se ale v sezoně 2008-2009 nenaplnily. Třetili- gový A-tým posílili zadák Janů z Votic a Mour z Chebu a „ševci“ v letní přípravě vyhráli dva turnaje – v Počátkách a v Soběslavi. Jenže start do seriálu mistrovských zápa- sů se zase nepovedl. Spartak zajížděl stejně jako rok předtím do Náchoda. A zase tam prohrál, tentokrát těsně, ale přece - 0:1. Vzá- pětí odevzdal doma všechny body Karlo- vým Varům po porážce 1:2. Pak se ale „ševci“ chytili a vyhráli například 2:1 v Letohradu, doma nad Vyšehradem 3:2, nad ambiciózní Vlašimí 2:1 či 1:0 v Králově Dvoře. V září 2008 se na Soukeníku objevil prv- ní Brazilec. Spartak posílil hostující Thomas z FK Siad Most. Nepřehlédnutelnou kapitolou v historii klu- bu bylo na podzim 2008 tažení Pohárem ČMFS. Po vítězství 6:1 v Bavorovicích vyřa- dili „ševci“ i prvoligovou Příbram. V normál- ním čase s ní remizovali 2:2 a lepší střelbou kopů z pokutové značky si zajistili postup do dalšího kola. V něm zdolali doma druho- ligový Sokolov 2:0 a vybojovali si tak šanci přivítat na Soukeníku slavnou Slavii Praha. Ta už byla nad síly spartakovců, sešívaní vy- hráli 4:0. I tak ale čtyři tisíce sto dvacet čtyři diváci vyprovodili poražené do kabin uzna- lým potleskem. Slávistický fanouškovský portál www.slavis- tickenoviny.cz informoval: „Fotbalisté Sla- vie postoupili do čtvrtfinále Poháru ČMFS po výhře na hřišti Sezimova Ústí 4:0, dvě branky vstřelil pohárový střelec Volešák, jednu přidal Toleski a Necid. V dalším kole nás tak určitě čeká soupeř i na domácím stadionu v Edenu.“ A takový byl pohled domácích, publikovaný na klubovém webu: Snaživý výkon nestačil, pražská Slavia kontrolovala postup FK Spartak MAS Sezimovo Ústí - SK Sla- via Praha 0:4 (0:1) „Čtvrté kolo poháru ČMFS v třetiligovém Sezimově Ústí překvapením ne- skončilo. Slavie si i bez několika oper (Krajčík, Brabec, Belaid) postup pohlídala, ale domácí ´ševci´ podali snaživý výkon. Až do 73. minuty hráli se Slavií dlouho 0:1. Spartak se za výkon vskutku nemusí stydět. Slavia dostala už ve 2. minutě žlutou kar- tu, a to její gólman Diviš, který zahrál rukou mimo pokutové území. Trestný kop Kostečky však skončil na zdi. Pak sebral domácí stoper Kochlöfl míč v nadějné pozici Volešákovi a vzápětí měl velkou šanci hlavou Předota po centru Horky. Scházely snad jen decimetry. V 7. minutě ‚ševci‘ branku dali, a to z trestného kopu Kostečkou, jenže rozhodčí gól neuznali pro údajný ofsajd. Málokdo ho však na stadi- onu s více než čtyřmi tisícovkami diváků viděl. Jihočeský tým se nadále snažil, Moura musel v 11. minutě zfaulovat Latka a další trestňák opět zlikvidovala zeď. Pak začala přece jen hrát Slavia. Toleski dlou- hou kličku už nestačil zakončit a dvakrát se neprosadil Šenkeřík. Nejprve střílel na dlou- hou nohu a pak míč dloubl vedle pravé tyče. Po čtvrthodině hry se zaskvěl domácí brankář Michňa. Suchý centroval a pálil Latka, jehož dělovku Michňa na čáře zkrotil. Mistr skóro- val ve 20. minutě. Centr Jarolíma z pravé stra- ny hlavou přesně trefil Toleski. Pozvánka na slavnostní otevření travnaté plochy

85 Sezimovo Ústí nepůsobilo zakřiknutě. Záložník Kočí si dovolil ve 32. minutě pěknou stahovač- ku, která se ochozům líbila. V 37. minutě mohl vyrovnat Horka, ale centr Kostečky proběhl, až se zastavil o síť. Horka ve 42. minutě důrazně atakoval obranu Slavie, až musel Kindel zahrát před vápnem rukou. Z trestného kopu a ani ze dvou dalších rohů ´ševci´ nic nevytěžili. Slavia chtěla dát brzy druhý gól. Blízko k němu mělv55.minutěToleski.PooseJarolímaJanda se k němu dostala přihrávka, ale Makedoncova střela šla nad. Domácí stále toužili srovnat skó- re. Předotovi sebral těsně před hlavou míč také hlavou Hubáček. Pak pálil ostrými Rožboud, ale těsně vedle levé tyče. Nepříjemný centr po- slal do ohně Mour. V 71. minutě nedosáhli na další Kostečkův trestňák Rožboud a Předota, a tak přišel trest. V 73. minutě Černý nahrál zle- va Volešákovi a ten už si věděl rady - 0:2. V závěru Slavie začala koncertovat. Šmicer poslal pěknou střelu k levé tyči, ale Michňa tam byl včas. V 80. minutě opět Černý zalo- žil akci zleva, přihrál Necidovi, ten se zkoušel prosadit, ale našel ještě Volešáka, který zvýšil na 0:3. V 86. minutě si Necid na prsou ztlumil centr Šmicera a z několika kroků dostal míč do sítě - 0:4. Stejný hráč zkoušel dvě minuty před koncem přidat i pátý gól, ale jeho oblouček šel naštěstí pro domácí nad břevno. Jindřich Dejmal, trenér Spartaku: ´Náš gól ze začátku zápasu, který nebyl uznán, by asi po- stup Slavie neovlivnil, ale možná by nás více nabudil, a mohli jsme to Slavii více ztížit. Asi bychom nevyhráli, ale určitě jsme si zasloužili A-tým před utkáním s internacionály ČSFR B-tým, podzim 1990

86 vstřelit branku. Výsledek 1:3 by tak odpovídal průběhu zápasu.´ Karel Jarolím, trenér Slavie: ´Přijeli jsme pro postup a to se povedlo, i když první poločas se nám nedařilo. Navíc jsme povolili soupeři za- hrávat plno standardních situací, nekombino- vali jsme tak, jak jsme byli zvyklí v minulých zápasech. Ve druhém poločase se hra zlepšila a nakonec jsme přidali i branky.´“ S. Ústí: Michňa - Endl, Kochlöfl, Janů, Rožboud - Kočí, Kostečka, Předota (83. Kordík), Thomas (61. Mašek), Mour (75. Vesecký) - Horka. Slavia: Diviš - Kindel, Latka, Suchý, Hubáček - Janda (71. Šmicer), Tavares, Volešák, Jarolím (71. Černý) - Toleski (77. Necid), Šenkeřík. Diváků: 4124 Po podzimu 2008 figurovali „ševci“ na de- sátém místě tabulky ČFL se sedmi výhrami, jednou remízou a devíti porážkami. V zimní přestávce oblékly modrobílý spar- takovský dres další posily – přišli obránce Martínek, záložník Michal a útočník Schön. Hostující Mašek se stal kmenovým hráčem klubu. V Písku se „ševci“ poměřili s reprezentačním týmem ČR U-19 a podlehli mu v přípravném mači 2:3. Jaro 2009 zahájili v ČFL jen hubenou plich- tou 2:2 s Náchodem. Přes veškerou sna- hu tak nedokázali pokřtít novou umě- lou trávu, na níž se zápas hrál, tříbodovým ziskem. Na tým jako by sedla deka. Přišly porážky 1:5 v Karlových Varech, 2:4 v Českých Budějovi- cích, 0:2 v Plzni. Taky domácí prohry s Králo- vým Dvorem 2:3 a 0:1 s Varnsdorfem… Spartak čekala neradostná realita, pouhý boj o setrvání v ČFL. V této situaci sáhlo vedení klubu k výměně trenéra. Za Jindřicha Dejmala nastoupil Lu- boš Zákostelský a pod jeho vedením Spar- tak čtyřikrát vyhrál, jednou bral bod a jen dvakrát prohrál. Zvlášť cenné byly výhra 1:0 nad Krčí, stej- ným poměrem v Hlavici, 2:0 v Mladé Bole- slavi a plichta 1:1 na hřišti Vlašimi, která ra- zantně kráčela za postupem do II. ligy. Přes porážku 2:3 v Liberci a nepříjemnou do- mácí blamáž 0:3 v jihočeském derby s Pískem nakonec Spartak obsadil osmé místo. Vyhrál celkem třináct utkání, pětkrát remizoval a šestnáctkrát byl poražen. Vstřelil třicet devět a obdržel čtyřicet osm branek. Do historie si zaknihoval zisk čtyřiceti čtyř bodů. Jak už bylo řečeno, v realizačním týmu vy- střídal trenéra Dejmala Zákostelský, asisten- tem zůstal Zitta, trenérem gólmanů Kraus, vedoucím týmu Michajlov. Změnil se ma- sér – místo Chládka se této role ujal Mrzena. Branku hájili Chylík a Michňa, v obraně hráli Endl, Martínek, Thomas, Janů, Kor- dík, Vesecký, Kochlöfl, v záloze Kočí, Kos- tečka, Koutník, Lalík, Předota, Kvasnička, Rožboud, Mour, Mašek, Adam a v útoku pak Horka, Mach, Sedliak, Schön, Zelenka a Redžič. Výkonný ředitel klubu Tomáš Samec sice nad průběhem sezony 2008-2009 zrov- na nejásal, ale nebyl ani nespokojen. Řekl: „Předsezonní příprava, načerpané zkušenos- ti z předchozího ročníku, letní či zimní posi- ly, to vše dávalo naději na zopakování loňské- ho úspěchu. Ale v této nesmírně těžké soutě- ži je možné hrát na čele tabulky, stejně jako mít za pět kol záchranářské problémy. Právě tyto problémy potkaly naše mužstvo přibližně v půlce jarní části, a tak konečné osmé místo se dá s ohledem na průběh celé sezony hod- notit vcelku kladně.“ B-tým se jako nováček krajského přeboru rozhodně neztratil. Pod vedením trenéra Škardy a asistentů Doležala a Jelena obsa- Rezervní tým na jaře 1995

87 dil konečné osmé místo, které vedení klubu i fanoušky uspokojilo. V listopadu 2008 se hrálo na Soukeníku očekávané derby „ševci“ versus „vodníci“. Diváci v něm ale branku neviděli. Takto referoval klubový web: FK Spartak MAS Sezimovo Ústí B – FK Tábor 0:0 „Asi zasloužená remíza v napjatě očekáva- ném derby krajského přeboru! Lídr tabul- ky z Tábora měl možná více ze hry, ale šance měla obě mužstva. Hostům chyběli bek Fořt a útočník Holan, domácí se opět nabili hráči z A týmu - Veselý, Kordík, Vesecký, Mašek, Michňa, Zelenka. Vodníci útočili v 5. minutě pomocí série ne- příjemných rohů, ústecký Mašek zase vy- zkoušel, zda gólman Blažek nespí. V utká- ní bylo několik vzruchů a emocí. První zněla stadionem v 11. minutě, kdy domácí gólman vyběhl na hranici vápna a v této krajní situa- ci chytil míč do rukou. Hra byla v této fázi neu- rovnaná a nervózní. Tábor lehce přidal. Ost- rý centr do ohně v 18. minutě likvidoval jako poslední instance v pravý čas Linhart, za mi- nutu se vyznamenal Michňa v brance Spar- taku. Skvěle zneškodnil tři po sobě jdoucí stře- ly hostů. Za chvilku táhl další útok Kučera, ale zakončení spoluhráče bylo z kategorie: stře- lec-kropič. Domácí jako by si uvědomili, že proti Táboru musí zabrat. Ve 26. minutě Ma- šek pěknou kolmicí uvolnil Samce. Ten se ří- til ze strany sám na Blažka, ale nepropálil ho. Za minutu si Mašek narazil míč ve vápně, ba- lon se k němu ve skrumáži zpátky odrazil, měl ho před sebou, ale zametl ho zbytečně prud- kou střelou mimo branku. Řešení bylo moc si- lové. Ve 31. minutě napřáhl z dalekého trest- ného kopu Kučera, jako by to kopal Lampard. Míč svištěl vzduchem, ale bránu netrefil. Vzá- pětí Rabiňák atakoval centrem branku domá- cích, ale míč jen olíznul břevno. Navíc měl ro- taci směrem ven. V zápase se vyskytlo několik sporných ofsajdů na obou stranách. Ten táborský, který byl tzv. na hranici, sudí zastavili v 36. minutě. Utkání se hrálo bez žlutých karet, což ovšem nezna- mená, že by nebylo faulů. Třeba ten na Ze- lenku před vápnem v 37. minutě se pískat jis- tě mohl. Domácí se ještě pokusili ztéci bran- ku Blažka těžkým volejem Samce, ale gól z tak složité pozice by byl zázrakem. Do druhé půle nastoupil za Spartak místo zra- něného Kordíka dorostenec Nenička. Tábor v 50. min. rozvlnil síť, ale pískal se opět ofsajd. Směrem na Michňu vedl protiútoky Škrábek, ale efekt opět žádný. Sudí hru trochu pouštěli. Třeba v 57. minutě se mohlo klidně žlutit, když hosté chytili Zelenku zjevně zezadu rukama. Hezký moment přinesla 60. minuta. K ústec- kému Veselému se snášel vysoký lob, který zá- ložník tvrdě trefil. Vše odvrátila obrana. Pak se stejný hráč pokoušel o střelu, ale nevyšla mu. V ochozech se tiše šuškalo, že zápas spě- je k remíze. Proti byl host Syrovátka, který pěk- ně protáhl Michňu. Ještě blíže ke skórování byl domácí Nenička. Po rohu hlavičkoval do břevna! Pak poslal Adam šikovný nízký cen- tr na Veselého, ten se sklonil, aby míč zasáhl, ale úspěch se nedostavil. V 80. minutě se řítil vpřed Spartak, ale písknutí ofsajdu bylo z ka- tegorie sci-fi. Pak se Tábor dožadoval v 83. mi- nutě po střetu ve vápně penalty, ale nic se ne- kopalo. Sporný moment vyvolal hodně rámu- su. V 86. minutě si tak trochu sami pro sebe sudí odpískali domácím postavení mimo, kte- ré na stadionu neviděli ani četní příznivci hos- tů. A tak se naplnilo šuškání diváků - remíza. A byla spravedlivá.“ S. Ústí: Michňa - Pěknice, Vesecký, Kordík (46. Nenička), Linhart - Anděl, Mašek, Adam (78. Říha), Veselý, Samec (89. K. Chotovinský) - Ze- lenka. Tábor: Blažek - Levora, Kučera, Kolský, Šahaj- da - Škrábek (56. Fojt), Grombíř, Kukač, Rabi- ňák - Syrovátka (81. Jirmus), Pávec. Jarní derby na Svépomoci, hrané v červnu, zvládli lépe domácí „vodníci“. Internetové stránky Spartaku přinesly re- ferát, který připravili Michal Průcha (www. jihoceskyfotbal.cz) a Luboš Dvořák. Vyjímá- me z něj: Tričko dokumentující postup Spartaku do divize, jaro 2000

88 FK Tábor – FK Spartak MAS Sezimovo Ústí B 2:1 (1:0) „Táborští ´vodníci´ si přehodili domácí utká- ní proti béčku sezimovoústeckého Spartaku na nedělní dopoledne, kdy ve stejný čas hrálo A-mužstvo ševců v Liberci, kde dvěma góly v nastaveném čase prohrálo 2:3! I tak při- jeli hosté ze Soukeníku v posílené sestavě (z áčka šlo šest hráčů), ale všechny body zůsta- ly na Svépomoci. Rekordní návštěva necelých pěti stovek diváků viděla z obou stran vynika- jící fotbal. Vodníci se posílené sestavy soupe- ře nezalekli a od prvních minut se tlačili před Křehlíkovu branku. Už ve 2. min. střílel zblízka nad Bozděch. Za deset minut se blýskl efekt- ní patičkou Kaňák, kterou vyrazil fantastický Křehlík na břevno a do třetice zlikvidoval Le- vorovu střelu opět hostující gólman, který byl nejlepším hráčem Spartaku. ´Tábor byl od první minuty aktivnější. Fotba- lově nás přehrával. Chvílemi jsme nevěděli, co hrát,´ přiznal hrající výkonný ředitel klubu To- máš Samec. Domácí se branky dočkali až v samém závě- ru poločasu, kdy se prosadil útočník Bozděch. Svěřenci trenéra Bardy, který před příchodem do Tábora působil na lavičce tehdy divizního Sezimova Ústí, odehráli podle domácích funk- cionářů svůj nejlepší letošní zápas. Druhá půle už byla vyrovnanější. ‚Ševci‘ ude- řili ze své první vážnější šance. V 61. min. neu- držel brankář Blažek střelu Kordíka z trestné- ho kopu a ta doputovala za brankovou čáru. ´Ani za výkon ve druhé půli bych nás však ne- pochválil. Po sportovní stránce musím říct, že Tábor vyhrál zaslouženě. Z našich hráčů bych vyzdvihl brankáře Křehlíka. Utkání s přehle- dem odehrál stoper Chrt,´ uvedl ředitel Samec. Tábor musel bezpodmínečně zvítězit, aby byl stále ve hře o léta vysněný postup do divize a čekal na klopýtnutí Roudného, které má o bod víc. V 72. min. zahrávali ´vodníci´ standardku, na míč po sérii hlaviček vyskočil nejvýše kapi- tán Kučera a jinak vynikající Křehlík podruhé kapituloval. V závěrečných minutách si domácí potřebné body již pohlídali. Utkání mělo jako každé správné derby říz, a to na hřišti i v hledišti. Ředitel Samec se vyjádřil i ke hře posil z A-týmu: ‚Kluci, kteří se chtějí rvát o místo v sestavě pro třetí ligu, musejí být v zápase o dvě soutěže níž znát. Fotbalově ale tolik nevynikali.‘“ Tábor: Blažek – Fořt, Kučera, Levora, Šahajda – Trněný, Pávec, Kukač (88. Fojt), Picka – Ka- ňák (90. Kolský), Bozděch (70. Rabiňák). S. Ústí B: Křehlík – Martínek, Chrt, Vesecký, Je- len – Kolací, Lalik (46. Pěknice), Kordík, Mour (83. Samec) – Brůžek (57. Fák), Horka. A jak viděl přeborovou sezonu 2008-2009 výkonný ředitel klubu Tomáš Samec? Byl vcelku spokojen. „Sympatické bylo také pů- sobení našeho rezervního celku mužů v kraj- ském přeboru. Tým měl především na podzim jedno z nejmladších mužstev v soutěži a zá- roveň jako jediné B-mužstvo dokázal obsadit střed tabulky – osmé místo.“ Na soupisce „benga“ figurovali hráči Křeh- lík, K. Chotovinský, J. Chotovinský, Švec, To- meček, Pěknice, Samec, Kolací, Anděl, Bre- da, Jelen, Fák, Linhart, Hňup, Vocílka a Chrt. Hráli i Hovorka, Vesecký, Linhart, Nenička, Adam, Hejný. Pokud jde o další týmy z Táborska, pak FK Tábor v této sezoně postoupil z druhého místa přeboru, když se – podobně jako dva roky předtím sezimovoústecký Spartak – dohodl na výměně soutěží s ekonomicky stále slabším Tatranem Prachatice. Chýnov skončil sedmý a Dražice desáté. V červnu 2009 klubový web mimo jiné in- formoval: „Ačkoliv hlavní fotbalové hřiš- Dorost v roce 2004

89 tě Spartaku MAS Sezimovo Ústí na stadionu Soukeník není díky nové vedlejší ploše s umě- lou trávou tak přetíženo jako v minulosti, pře- sto po ukončení sezony 2008-2009 podstupu- je tradiční velkou letní regeneraci. Tato rege- nerace je každoroční nutností, aby hlavní hra- cí plocha, jejíž podklad je obecně tvrdší, byla pro nadcházející sezónu co nejkvalitnější. Re- generace skončí začátkem srpna.“ Trávník byl včas připraven pro start sezony 2009-2010. A ta se stala z pohledu sezimo- voústeckého fotbalu doslova sezonou snů! Vždyť jak A-tým, tak i béčko dokázaly vyhrát příslušné soutěže a postoupit o třídu výše! Nejprve tedy k áčku, vlajkové lodi klubu. Po druhém a osmém místě v ČFL se to napotře- tí podařilo. „Ševci“ ji vyhráli a vybojovali tak pro Táborsko po jedenadvaceti letech opět druhou nejvyšší soutěž českého fotbalu! Po nepříliš vydařené předchozí sezoně vstupovali spartakovci do té nové bez pře- hnaného optimismu a s racionálním pohle- dem na své šance a možnosti. Vedení klubu stanovilo A-mužstvu cíl – hrát v klidném středu tabulky, a pokud tomu bude nahrávat situace, atakovat čelo žeb- říčku. Na Soukeníku se objevily další posily. Trené- ru Zákostelskému se hlásil opavský Bartes- ka, který svého času hrál na vojně v Táboře a později oblékal dres FK Tábor. K regionu měl zkušený střední záložník osobní vztah, v Táboře se totiž před řadou let oženil. Kmenovým hráčem Spartaku se stal dosud hostující Mach. Do branky se postavil Du- cheček ze Sparty, který předtím chytal za divizní Votice. „Ševci“ do nové sezony vstoupili důležitou výhrou 1:0 nad Viktorií Plzeň B, v jejíž se- stavě se divákům na Soukeníku představili i prvoligoví borci, brankář Poštulka a útoč- ník Rezek. Další podzimní úspěch zaznamenali spar- takovci v Českých Budějovicích, kde vyhráli v jihočeském derby také 1:0. Nad Hlavicí zví- tězili 3:1, nad Královým Dvorem 4:2, na hřiš- ti Loko Vltavínu 1:0, doma nad Varnsdorfem 2:0, nad Vyšehradem 2:1 a nad dalším praž- ským týmem Motorletem dokonce 5:1. Aspoň bod uhráli v Liberci díky plichtě 2:2, doma s Pískem také po remíze 2:2, v České Lípě za výsledek 1:1, doma za stejný výsle- dek s Karlovými Vary a pátou remízu vybo- jovali na půdě Jablonce B – 0:0. Na podzim 2009 „ševci“ prohráli jen čtyři- krát – se Slavií B 0:1, v Mladé Boleslavi 1:2, v Ovčárech 0:1 a na Viktorce Žižkov B 1:2. Tato bilance vynesla Sezimovu Ústí dvacet devět bodů. Na mužstva Hlavice a Ovčár ztrácelo jediný bodík. V Poháru ČMFS Spartak nejprve vyhrál 2:0 v Prachaticích, ale doma pak stejným pomě- rem podlehl ligovému Dynamu České Bu- dějovice a byl vyřazen. V zimním turnaji na pražském Vyšehradě si Spartak nevedl špatně. Vyhrál svou skupinu a až ve finále prohrál s Kunicemi. Jarní část ČFL 2010 zahájili „ševci“ s hostu- jícím brankářem Jakubovem z Dukly Praha, v kádru se objevil také Vavřina hostující od sousedů z Tábora. A start vyšel parádně – Spartak zvítězil v Plzni 1:0. Kromě tohoto utkání vyhrál devět dalších! Na Slavii B 3:2, doma nad Libercem B těsně 1:0, nad Českou Lípou jasně 4:1, v Praze na Motorletu stejným poměrem, na Soukeníku nad Loko Vltavínem 1:0 a nad rezervou Mla- Michal Seman v utkání s Dobříší – divize, podzim 2006

90 dé Boleslavi 2:1, nad Sokolem Ovčáry 3:0, ve Varnsdorfu 3:1, nad Žižkovem B 2:1. Právě tento památný zápas už tři kola před kon- cem rozhodl o postupu „ševců“ do II. ligy! Nerozhodně hráli spartakovci dvakrát – doma 0:0 s Dynamem České Budějovice B a také 0:0 v Hlavici. Porážek bylo pomálu, jen pět – v Písku 0:3, v Králově Dvoře, v Karlových Varech a na Vy- šehradě vždy 0:1, doma s Jabloncem B 1:3. Ovšem poslední dvě už ani nemrzely, proto- že nic nemohly změnit na triumfálním po- stupu Sezimova Ústí do II. ligy! Spartak obsadil první místo, když celkem vyhrál osmnáctkrát, sedmkrát remizoval a devětkrát prohrál. Nastřílel třiapadesát, inkasoval čtyřiatřicet branek. ČFL vyhrál se ziskem jednašedesáti bodů o čtyři body před Sokolem Ovčáry a o šest bodů před třetím Pískem. Juniorka českobudějovického Dynama skončila třináctá. Do druhé nejvyšší soutěže postoupili „šev- ci“ pod vedením realizačního týmu v tomto složení – trenér Zákostelský, asistent Holo- ta, trenér brankářů Kraus, vedoucí týmu Mi- chajlov, masér Mrzena. V kádru byli čtyři brankáři – Ducheček, Ja- kubov, Chylík a Nahodil. Sedm obránců – Martínek, Kochlölfl, Endl, Vavřina, Lalík, Ma- šek a Janů. Sedm záložníků – Kostečka, Rož- boud, Mour, Barteska, Předota, Kočí, Kvas- nička. A pět útočníků – Horka, Schön, Vuka- dinović, Mach a Brůžek. „Postup zajistil kvalitní kádr. Rád zmiňuji tři naše odchovance, Horku, Martínka a Maška, kteří na něm měli svůj podíl. Rozhodně nebyli do počtu, spíš táhli mužstvo, Marián Horka se v závěru soutěže i rozstřílel. Oceňuji také zod- povědný přístup vedení mužstva ke každému utkání. Nic jsme neošidili, pokaždé jsme chtěli vyhrát. Tím pádem jsme hráli na špičce tabul- ky. Soutěž byla velmi vyrovnaná. Možná i díky té vyrovnanosti se nám podařilo postoupit. To nám asi nahrálo. V soutěži nebyl nikdo, kdo by byl o třídu lepší než my. Prohrát mohl každý s každým,“ hodnotil sezimovoústecký úspěch předseda představenstva a většino- vý vlastník klubu Jiří Smrž. O velkou slávu a hodně radosti se postaralo i béčko. To dokázalo ve druhém roce svého působení v této soutěži vyhrát krajský pře- bor a stalo se tak jihočeským šampionem. Během své „jízdy“ za postupem do divize uštědřovalo „bengo“, občas posilované tře- tiligovými „pendly“, soupeřům opravdo- vé nakládačky. Tak třeba Písek B dostal čty- ři, Český Krumlov pět a druhá Čížková také pět branek. „Ševcovské“ béčko vyhrálo devatenáct utkání, pětkrát bralo bod a jen šestkrát pro- hrálo. Se ziskem dvaašedesáti bodů za se- bou nechalo druhou Čížovou o šest a třetí Český Krumlov o devět bodů! Pod postup Spartaku B do divize se pode- psali tito muži - trenér M. Škarda, asistent Jelen, vedoucí týmu V. Škarda. A samozřej- mě především sami hráči - Varyš, Endl, La- Divize, jaro 2007, před brankou Klatov zleva Kvasnička, Vesecký, Zelenka, Schveiner, Míčka

91 lík, Kvasnička, Rožboud, Mour, Schön, K. a J. Chotovinští, Švec, Pěknice, Tomeček, Líkař, Kaše, Jelen, Brůžek, Říha, Hojdar, Fák, Vocíl- ka a Nenička. Jiří Smrž byl opět spokojen: „U B-týmu se projevuje kvalitní práce s mládeží, protože po- stup se točil kolem hráčů ročníku 1990, kte- rých nastupovalo až osm. K nim patří další mladí kluci Švec, Pěknice, Tomeček, Fák, Vo- cílka, Karel Chotovinský, což jsou ročníky 1987 až 1989. I hráči z A-týmu, kteří chodili hrát za béčko, tedy Mour, Vukadinović a Schön, jsou mladí kluci. Za rezervu tak nastupovala větši- na hráčů ve věku dvacet až třiadvacet let. Oče- kávali jsme, že s béčkem budeme hrát v kra- ji špičku, ale že se to vyvine takto dobře, to v plánu nebylo. Naše filozofie je jasná. Chceme, aby v B-týmu hráli především mladí fotbalis- té, aby se zapojovali dorostenci. Nechceme až na výjimky hledat posily mezi staršími hráči.“ Fanoušci sezimovoústeckého fotbalu si na klubovém webu mohli přečíst poměrně ob- sáhlý rozhovor, z něj připomeňme aspoň některé pasáže. Druhou ligu máme na Táborsku po dlou- hých jedenadvaceti letech Radostnou sezonu prožil dvaačtyřicetiletý šéf jihočeského fotbalového klubu Spartak MAS Sezimovo Ústí Jiří Smrž. A-tým mužů vy- hrál Českou fotbalovou ligu, B-tým postoupil z kraje do divize. V červnu se Jiřímu Smržovi navíc narodil syn Adam. Skončená sezona ale nepřinesla jen bohaté nálezy. Kromě jiných ži- votních ztrát želí Jiří Smrž toho, že dorostu se nepodařilo udržet ligovou soutěž a vrací se do divize. Veřejnost diskutuje o tom, že malý klub ve- likosti Spartaku neutáhne finančně II. ligu spolu s divizí. Co vy na to? „Fotbal v Sezimově Ústí dělám devatenáct let. Celých těch devatenáct let bojujeme s finan- cemi, protože peněz nebylo, není a nikdy ne- bude dost. Situace je vždy složitá, ale není to nic, co bychom neočekávali. Doufám, že pení- ze vyřešíme tak, aby klub fungoval ke spoko- jenosti všech. Kdyby to mělo být jinak, do sou- časné situace bychom nešli. Skeptické názory poslouchám už spoustu let. Výsledkem je, že pořád pracujeme. Výsledkem také je, že po je- denadvaceti letech je v regionu Táborska dru- há liga, kterou naposledy hrála Dukla Tábor. Výsledkem rovněž je, že béčko je v divizi. Ne- pamatuji si, aby se jihočeský B-tým mužů s vý- jimkou Dynama České Budějovice dostal do republikové soutěže. A znovu zdůrazňuji, že se to podařilo s mladými fotbalisty.“ Druhá liga už je profesionální soutěž. Všich- ni hráči tedy budou mít profesionální smlouvy? „Nemusí to tak být. Profi smlouvy může mít jen ten, kdo má profi licenci. Pro nás to nebu- de až tak velký problém, protože ani teď hrá- či z A-týmu do práce moc nechodili. Výjimkou byli Kochlöfl, Chylík, Endl, Kvasnička. Pro nás to tedy nebude až velký přerod. Horší byl pře- chod z divize do třetí ligy.“ Fanoušky zajímají jména posil, ale prozradit asi nelze nic, že? ČFL, podzim 2007, jihočeská radost po brance vstřelené béčku Mladé Boleslavi

92 „Konkrétní být nelze. Ne že bych nechtěl, ale není to v tuto chvíli reálné. Jednáme ale s Duklou, zda u nás zůstane brankář Jakubov. Je možné, že přijde z Dukly jiný gólman. S vý- konným ředitelem klubu Tomášem Samcem jsme také jednali s Dynamem České Budějovi- ce, konkrétně s Jiřím Kotrbou a Karlem Pobor- ským. Obecně jsme se dohodli na spoluprá- ci s tím, že nebudeme farmou Dynama. Když budeme potřebovat a Dynamo bude chtít, vyjde nám s hráči vstříc. Když bude Dynamo dávat někoho na hostování, nejdříve ho na- bídne nám. Prioritní jsou ale zájmy Dynama, teprve pak ty naše. Jména teď nemá cenu ří- kat, ostatně nejsou ani na stole. Je také na na- šem trenérovi, koho bude potřebovat. V kaž- dém případě máme zájem, aby se spoluprá- ce s Dynamem prohloubila, neboť jsme regi- onálně spjati. Klukům ze současného kádru jsem ale slíbil, že všichni přijdou do přípravy. Uvidí se, kdo jak se prosadí. Pak je to o štěs- tí, o náhodě, kdo se do kádru pro druhou ligu dostane. Nebudeme ale nikoho dopředu vy- těsňovat. Toho, kdo se do druholigového kád- ru nedostane, a má u nás smlouvu, nebudeme vyhánět. Máme spoustu hráčů, kteří už dru- hou ligu hráli: Barteska, Kočí, Kostečka, Rož- boud, Endl. Nechceme jít cestou posilování drahými, staršími hráči, spíše cestou mladších a levnějších.“ To, že na Soukeníku dostávají mladí hráči prostor, je vidět. V posledním kole ČFL na- stoupili mladíci Říha a Hojdar… „Nejen, že dostali šanci, ale na hřišti se ani ne- ztratili. Mladí budou dostávat další příležitos- ti.“ Klub nově vytvoří funkci sportovního ředi- tele, kterým bude Martin Svoboda z Čásla- vi. Ten prý s sebou přivede i některé hráče? „Pravda je, že jsme se dohodli s Martinem Svo- bodou na nástupu do klubu k 1. červenci na post sportovního ředitele. Není však prav- da, že by si měl přivést nějaké hráče z Čásla- vi. Podstatné je, že druhou ligu zná, má zku- šenosti, zná zákulisí. Ví o hráčích, kdo je dob- rý, kdo je kvalitní. On spolu s trenérem sesta- ví kádr. Už jsem slyšel, že končí výkonný ředitel Tomáš Samec, že Svoboda přichází místo něj. Žádná pravda to není, protože takových lidí, jako je Zip (přezdívka Samce, pozn. autora), se nikdo zbavovat nechce, ani nemůže. Bez něho by to nefungovalo. Svoboda je zkrátka posíle- ním na funkcionářském poli pro druhou ligu.“ Stihne klub veškeré nutné stavební úpravy na hřišti a v kabinách? „Neuvažujeme o tom, že bychom druhou ligu hráli někde jinde. Hřiště se musí prodloužit a rozšířit, což nebude problém. Na hrací ploše budou stát bezpečnější hliníkové branky. Teď probíhají jednání s licenčním komisařem pa- nem Rýznerem, stavebními firmami, městem Sezimovo Ústí. Stavebních úprav bude řada. Nebudou jednoduché. Hlavní tribunu je tře- ba osázet sedačkami s opěradly. Musíme vy- budovat sektor pro hosty se samostatným vstupem. Kamenem úrazu jsou kabiny. Naše kabiny jsou staré, pocházejí z padesátých let. Už nedostačují. Už jsme nad tím několikráte seděli. Počítáme, kolik to bude stát. Musíme zvětšit šatny pro hosty, kteří získají samostat- né sociální zařízení. Rozhodčí také musejí mít samostatné toalety. Musíme vybudovat míst- nost pro delegáta, místnost pro antidopinko- vé kontroly. Tato místnost musí mít uzamyka- telná okna nebo musí být bez oken. To jsou všechno věci, na kterých se pracuje. A bude to stát nějakou korunu a nějaký čas. I proto jsme chtěli hrát doma až druhé kolo, abychom měli o týden delší čas na přípravu areálu. Jsem vnitřně přesvědčen, že to stihneme.“ Na kolik přestavby přijdou? „Nebude to stát statisíce korun, ale miliony. Podzim 2008, Slavia s Tavaresem a Latkou přitáhla přes čtyři tisíce diváků

93 Otázkou je, zda jeden a půl, dva, nebo dva a půl milionu korun.“ Proč klub podporoval B-tým v postupu do divize? Zadarmo se divize hrát nedá, navý- ší se rozpočet… „Důvody jsou dva. Nepočítali jsme s postu- pem, ale když kluci od devátého kola vedli ta- bulku, řekli jsme si, že se o to pokusíme. Klu- ci si to zasloužili. A když se objevila možnost postupu do druhé ligy, postup béčka do divi- ze jsme uvítali. Přece jen druhá liga a divize se lépe doplňují než druhá liga a krajský přebor. Pro rozehrání hráčů je divize lepší. Z kraje by to byl obrovský skok.“ Jak těžce nesete ´kaňku´ na sezoně: sestup dorostu z druhé ligy? „Mrzí mě to, ovšem ne proto, že Spartak se- stoupil, ale proto, že v regionu nezůstává dru- há nejvyšší soutěž dorostu. Mrzí mě, že na zá- chraně dorostu se nechtěl podílet nikdo další z regionu. Tábor raději nechal své dorostence hrát krajský přebor proti našemu béčku a Tře- boň přeplatila hráče, který na podzim u nás hrál. Třebaže jsme Třeboň žádali, aby nám hráče uvolnila, upřednostnila své zájmy nad zájmy regionu. Takto si spolupráci nepředsta- vuji. Sestup dorostu přesto nepovažuji za žád- nou tragédii. Vracíme se do divize. Jsem pře- svědčen, že se můžeme vrátit. Jako malé měs- to a malý klub jsme se v dorostu dostali straš- ně vysoko. Hráli jsme proti Jablonci, Plzni, Par- dubicím, Liberci. Jen pro srovnání: vezměte si, že A-tým mužů Jablonce bude hrát evropské poháry. Sestup mě mrzí i kvůli návaznosti. Do- rostenci by přicházeli do mužů lépe připraveni z ligy než z divize. Nevadí. Život jde dál. Byť je to zprofanované, je třeba pracovat.“ Sledujete situaci v FK Tábor. Klub prý má fi- nanční potíže… „Sleduji. Dlouhodobou snahou je tyto dva kluby spojit. Jde o to, že Táboru nikdo potíže nepřeje, nicméně je tady možnost dva domi- nantní kluby v regionu dát dohromady a vy- tvořit tu jeden silný celek. Myslím, že ten čas je tady.“ Jste majitelem firmy Pavi, jež rok vlastní marketinková práva Jihočeského fotbalové- ho svazu, který je součástí Českomoravské- ho fotbalového svazu. Jak se spolupráce vy- víjí či pokračuje? „Společnost Pavi podporuje fotbal v Sezimo- vě Ústí deset let. Výsledkem uvedené činnos- ti je postup do druhé ligy. Po změnách ve ve- dení svazu jsem chtěl i já fotbalu konkrét- ně pomoci. Nechtěl jsem se jen zapojovat do diskusí, co by se mělo dělat, a skutek ‚utek‘. Za sedm měsíců se podařilo od krajského fot- balového svazu zajistit sedm set tisíc korun, kdy oddíly neplatí cestovné delegátům sva- zu a nově také rozhodčím na úrovni mláde- že. V sezoně 2010-2011 dokonce každý účast- ník krajského přeboru dorostu obdrží od spo- lečnosti Fortuna příspěvek třicet tisíc korun. Bohužel současné vedení svazu v čele s před- sedou Haškem nezajímá, kdo co dělá pro fot- bal, ale kdo je s kým kamarád, řeší nesmyslné anonymy, podporuje lidi, kteří vytvářejí pro- blémy a štvou funkcionáře proti sobě. Byl bych rád, kdyby se začalo naplňovat heslo předse- dy Haška: Dělejme byznys pro fotbal, ne fotbal pro byznys. To se bohužel zatím nenaplňuje.“ Tolik rozhovor s Jiřím Smržem. Výkonný ředitel klubu Tomáš Samec po skončené sezoně, která přinesla na Souke- ník dvojnásobný úspěch, napsal: „Její začá- tek pro mne byl ve znamení příchodu a od- chodu velkých fotbalových osobností. Do klu- bu přišel zkušený Milan Barteska, ligový ma- tador, který je s Táborskem spojen již od voj- ny. Naopak s kariérou v A-týmu se slavnost- ně loučil Pavel Vesecký, který pro klub udělal mnoho nejen po sportovní stránce, ale něko- lik let také působil ve výkonném výboru. Po sportovní stránce byla pro mne sezona úspěš- ná. Avšak s hořkou příchutí. V době, kdy bylo rozhodnuto o historickém postupu našich A-mužů do II. ligy a kdy B-tým mužů postoupil do divize, zažili ´ševci´ také jeden sestup. Jako nováček České ligy dorostu se nedokázali naši hráči v této vybrané společnosti udržet a se- stoupili…“ A jak v sezoně 2009-2010 dopadla v kraj- ském přeboru další mužstva z Táborska? Dražice skončily osmé, Chýnov devátý. V létě 2010 se na klubovém webu objevil článek, v němž se výkonný ředitel klubu To- máš Samec vyjádřil k problematice povin- ČFL, jaro 2009, Robert Kochlöfl v souboji s jabloneckým Mešanovičem

94 ných úprav stadionu na Soukeníku před startem II. ligy. Fotbalový klub Spartak MAS Sezimovo Ústí stál před povinností do začátku srpna zre- konstruovat svůj areál včetně budovy ša- ten. „Je nutné si uvědomit, že na přípravu na dru- hou ligu máme velice krátkou dobu. Proto se budou činit jen ty nejdůležitější kroky, kte- ré musíme podle licenčního manuálu splnit,“ řekl Samec. Informoval také, že Soukeník se dočká sta- vebních úprav nejen na hřišti a v ochozech, což divák spatří už během prvního domá- cího utkání, ale poměrně značných změn se dočká také zázemí pro hráče, rozhodčí a další činovníky Českomoravského fotbalo- vého svazu. Samec vyjmenoval hlavní zásahy do areálu: „Hlavní hrací plocha se prodlouží o 2,87 met- ru a rozšíří se o 0,24 metru tak, aby byl strikt- ně dodržen rozměr 105 na 68 metrů. Poté do- jde k montáži nových branek. V areálu vznik- ne nový sektor pro hosty se samostatným vchodem, kasou a občerstvením. Domácím fanouškům nabídne větší komfort hlavní tri- buna, kde bude instalováno více než pět set samostatných sedadel s opěradly. Fotbalový svaz dbá na bezpečnost, a proto musíme spl- nit řadu bezpečnostních požadavků – napří- klad osadit zábradlí na tribuně. Nová kabina pro hosty bude měřit 80 metrů čtverečních. Bude se skládat ze šatny, masérny, sprch a sa- mostatného WC.“ Dále došlo v budově šaten k rozšíření ka- biny rozhodčích, vznikla také místnost pro delegáta a jako novinka byla zřízena míst- nost pro antidopingovou kontrolu. Ta má celkovou výměru 24 metrů čtverečních, které zahrnují čekárnu, stůl inspektora, WC a sprchu. Povinností klubu také je postarat se o novi- náře. Svazová směrnice Spartaku nařídila, že jim musí poskytnout prostornou místnost, dále takzvanou MIX zónu, kde tisk zpovídá hráče či trenéry, a také místnost pro tiskové konference. Stalo se – a navíc se do začátku sezony po- dařilo dotáhnout do konce potřebnou a vy- touženou příjezdovou komunikaci od silni- ce směrem ke kabinám. A pak už, obrazně řečeno, zaklepala na brá- ny areálu na Soukeníku sezona 2010-2011. Jen úzký okruh zasvěcených věděl, že vstup do II. ligy byl ohrožen… Takto vzpomíná výkonný ředitel klubu To- máš Samec: „Seznámení se soutěží začalo da- leko dříve, než se poprvé koplo do míče. Klub musel splnit tvrdé licenční podmínky. Jako je- den ze tří nováčků měl s úpravami stadionu a zázemí nejen nejvíc práce, ale také nesl nej- větší finanční zátěž. Týden před prvním mis- trovským utkáním přijela licenční komise na Soukeník rozhodnout, zda Spartaku udělí, či neudělí druholigovou licenci. Později členové komise prozradili, že převládalo spíše zamíta- vé stanovisko. Když viděli, kolik práce se v tak krátkém časovém období stihlo, licenci uděli- li a přiznali, že byli mile překvapeni především zázemím, které doznalo řady změn.“ Generálkou na historickou druholigovou premiéru Spartaku MAS Sezimovo Ústí bylo červencové utkání 1. kola Poháru ČMFS na hřišti domácího FK Pěnčín-Turnov. „Ševci“ v Českém ráji vyhráli hladce 3:0 a to jim za- jistilo postup do druhého kola – proti slav- né Dukle Praha. A vzápětí už se rozjel kolotoč druholigo- vých zápasů. „Ševce“ v premiéře čekal soko- lovský Baník a na jeho stadionu utrpěli na úvod těžký debakl – 1:5. Byl to navlas stej- ný krutý výsledek, jakým Spartak prohrál při svém historickém vstupu do ČFL na tráv- níku Náchoda. Prvním domácím soupeřem ve II. lize měla být Spartaku Sparta. Přesněji – Sparta Pra- ha B. V úvodním kole mělo dojít na Souke- níku k duelu vítězů ČFL ze sezon 2008-2009 FK Spartak MAS Sezimovo Ústí, vítěz ČFL 2009-2010

95 a 2009-2010. Jenže počasí bylo proti, tráv- ník na Soukeníku byl pod vodou – a tak mu- sel být s napětím očekávaný duel odložen. V dalším utkání na trávníku Zlína Spartak prohrál 0:2 a pohled na tabulku nevypadal vůbec vábně. Naštěstí pak přijela na Soukeník favorizova- ná Jihlava a „ševci“ ji porazili po nadšeném výkonu 2:0. Připsali si tak první výhru a prv- ní tři body! Ovšem v odloženém utkání vzápětí podleh- li Spartě B 1:2 a krčili se u dna tabulky. Remíza 1:1 v Čáslavi znamenala první bodík importovaný na Soukeník zvenku – a taky povzbuzení do dalších zápasů. Domácí plichta s Karvinou 0:0 nebyla tak špatným výsledkem. Ve středečním utkání II. kola Poháru ČMFS Sezimovo Ústí přivítalo doma pražskou Duklu a prohrálo 2:3. Tím pro něj pohár skončil a tým trenéra Zákostelského se mohl definitivně soustředit na mistrovské zápasy II. ligy. V Třinci, na hřišti geograficky nejvzdále- nějšího soupeře, se kterým se kdy „ševci“ o body utkali, prohráli 0:1 a nejtěsnější po- rážka dost mrzela. A pak přišel velký den. Slavná Viktorka Žiž- kov na Soukeníku neuspěla – Spartak jed- noho z horkých kandidátů postupu do I. ligy porazil jistě 2:0 a trenér hostí Pulpit působil hodně nespokojeným dojmem… Zvesela se „ševci“ vraceli z Hlučína, kde si výsledkem 3:1 zajistili vůbec první druholi- gové vítězství venku! Jenže pak zase zafungovalo ono ve fotba- lové praxi už tisíckrát osvědčené a ověřené české úsloví o posvícení a následných střev- ních potížích. Za týden totiž Spartak podlehl doma Vlaši- mi 0:1… Vše si spartakovci vynahradili v dalším kole. Z Mostu totiž přivezli cenné tři body za vý- hru 3:2! Domácí remíza 1:1 s 1. SC Znojmo v souboji nováčků nenadchla. Stejný výsledek na pražské Julisce ovšem ano! Dukla vedla z hodně přísné penalty, ale Jihočeši v závěru šokovali mrznoucí sta- dion, na jehož trávníku kdysi hrávali takoví borci jako Masopust, Pluskal, Viktor, Neho- da či Vízek, vyrovnávací brankou. A tak na- konec brali bod, se kterým se věru moc ne- počítalo! Hladká výhra 3:0 nad Varnsdorfem a vítěz- ství 2:1 na trávě exligového Kladna byly skvělou tečkou za podzimem 2010. Spartak v něm vyhrál šest zápasů, čtyřikrát bral bod a pětkrát byl poražen. Na nováčka znamenitá bilance! II. liga, podzim 2010, Jaroslav Nesvadba střílí první gól Jihlavě

96 Jaro 2011 odstartovalo bravurní výhrou 4:1 nad Sokolovem, plichtou 1:1 na Spartě B a ví- tězstvím 3:2 nad Zlínem. Teprve ve čtvrtém jarním utkání „ševci“ prohráli – 1:2 v Jihlavě. Remíza 1:1 doma s Čáslaví nepotěšila, stejně jako porážka 0:2 v Karviné. Zato Třinci Spartak doma splatil podzimní dluh stejnou mincí a zvítězil 1:0. Pak ale přišla série tří utkání bez zisku jedi- ného bodu. Prohry 0:2 na Žižkově, šokující 0:1 s Hlučínem doma a 1:2 ve Vlašimi. Reputaci i přízeň fanoušků si „ševci“ zase získali výhrou 3:1 nad Baníkem Most a ze- jména drtivým vítězstvím 4:1 ve Znojmě. Závěr jara se moc nepovedl. Dukle Praha Spartak doma podlehl 1:2, do Varnsdorfu si zajel pro porážku 1:3 a plichta 1:1 se sestu- pujícím Kladnem taky nenadchla. I tak z toho ale nakonec bylo výborné de- váté místo za jedenáct výher, sedm remíz a dvanáct proher. „Ševci“ vstřelili dvaačty- řicet branek, inkasovali o dvě méně a měli tak dokonce aktivní skóre! Pod zdařilou premiérovou sezonou ve II. lize zůstaly podpisy trenéra Zákostelské- ho, asistenta Bečky, trenéra brankářů Vaha- ly, vedoucího mužstva Kotalíka a masérů Mrzeny a Matyše. Na hřištích se o úspěch zasloužili branká- ři Fryšták, Doležal, Varyš a Šimon, obrán- ci Mašek, Knakal, Nesvadba, Macháček, No- vák, Martínek, Hric, Čupr, Rožboud a Cifer- ský, záložníci Kostečka, Jasanský, Javorek, Dobal, Kočí, Předota a Barteska. A forwardi Vukadinović, Simr, Vaněček, Horka a Mach. Béčko v divizi skončilo také na devátém místě. Získalo čtyřicet bodů – o tři méně než osmý FK Tábor. Právě ty tři body ztratili „šev- ci“ v sousedském derby s „vodníky“. V Tábo- ře před třemi sty a osmdesáti diváky totiž prohráli hladce 0:3, kdežto doma, na „uměl- ce“, dokázali jen remizovat 2:2. Co se psalo na internetových stránkách Spartaku o těchto dvou posledních histo- rických derby obou klubů, směřujících k bu- doucí fúzi? V srpnu 2010 si fanoušci mohli přečíst mimo jiné i toto hodnocení: FK Tábor – FK Spartak MAS Sezimovo Ústí B 3:0 (1:0) „Celý zápas divizního derby probíhal ve vel- kém tempu a divákům se musel líbit. Občas se na obou stranách přiostřilo, ale to k der- by patří. V 6. minuté přišel centr z pravé stra- ny od sezimovoústeckého Kvasničky, na kte- rý si naskočil Předota a hlavou trefil tyč Blaž- kovy branky. O dorážku se ještě pokusil Brů- žek, ale v těžké pozici mířil nad branku. Kolem 15. minuty se ve skluzech ošklivě střetli tábor- ský Vavřina a sezimácký Toman, pro kterého zápas skončil bohužel ošklivým zraněním. Ve 23. minutě ´vodníci´ zahrávali rohový kop. Míč prolétl malým vápnem, ale nikdo jej do branky nedotlačil. V 25. minutě se domácí útočník poblíž velkého vápna ´ševců´ pokou- šel o nůžky, ale zahrál vysokou nohou. Sudí však faul otočil a zapískal faul ´ševců´. Z pří- mého kopu Fořt trefil tyčku Varyšovy branky. Ve 38. minutě přišel dlouhý centr za obranu ´ševců´. Vesecký signalizoval ofsajd, sudí však nechal hru pokračovat a Kučera šel sám na brankáře Varyše. Ten jeho střelu vyrazil, ale na dorážku Fořta byl už bezmocný. Poločas tedy skončil 1:0. Hned v úvodu druhé půle přišel druhý gól do sítě ´ševců´. Přetažený centr z pravé stra- ny na malé vápno podskočil ústecký Pěknice, hráč Tábora míč vrátil zpátky před bránu, kde ho doklepl do prázdné brány Czucz na 2:0. V 54. minutě zahrával Tábor standardní si- Trenér Luboš Zákostelský udílí rady Ivanu Ciferskému

97 tuaci. Prudký centr byl tečovaný a míč skon- čil za zády Varyše. Gól však nebyl rozhod- čím Řezáčem uznán pro hodně sporný ofsajd. V 79. minutě zahrával přímý kop táborský Pěk- nic - jeho tvrdou střelu brankář Varyš zneškod- nil. V 81. minutě měl Tábor opět výhodu stan- dardní situace. Jako předtím následoval prud- ký centr na bránu, kde lehkou tečí hlavou zvý- šil Stoszek na 3:0. Tábor zřejmě zvítězil zaslouženě. Spartak si kromě Předotovy hlavičky nevypracoval váž- nější gólovou šanci. ´Ševci´ jsou však přesvěd- čeni, že první i druhý gól padly z ofsajdu, navíc prvnímu gólu předcházel faul na Veseckého.“ Tábor: Blažek – Kalášek, Hunal (60. Pávec), Vavřina, Fořt – Nekvinda (46. Nohava), Pěk- nic, Komárek, Šahajda – Kučera (80. Stoszek), Czucz. Sezimovo Ústí B: Varyš – Kvasnička, Vesecký, Předota, Lalik – Hojdar, Jelen (81. Tomeček), Nenička, Hric – Toman (19. Pěknice), Brůžek. A vůbec poslední derby Spartaku s FK Tábor se hrálo v březnu 2011 na sezimovoústec- ké umělé trávě. Skončilo plichtou po prů- běhu, který se musel čtyřem stovkám divá- ků opravdu zamlouvat. Padly čtyři branky a o dramatické situace nebyla nouze – do posledních vteřin zápasu. V referátu se psalo: FK Spartak MAS Sezimovo Ústí B – FK Tá- bor 2:2 (1:1) „Sousedské derby, které se hrálo na umělé trá- vě (hosté na přírodní trávu nepřistoupili, na- hlášena byla totiž UMT), skončilo zřejmě spra- vedlivou remízou. V zápase každý ze soupeřů chvilku tahal za delší konec. Hosté šli do vede- ní záhy. V 6. minutě si domácí srazili střelu Mir. Kučery do sítě. Vyrovnat se podařilo Hojdarovi hlavou po rohovém kopu. Všemu předcházela pohledná akce Hojdara s Horkou. O tři minuty později se ocitl domá- cí Hric sám na penaltě, ale levou nohou se netrefil. V této části duelu se více prosazovali ´ševci´. Utkání provázela řada osobních sou- bojů. Hrálo se svižně, ale ne záludně. Velkou šanci ´vodníků´ zlikvidoval dobrým zákrokem v 35. minutě brankář Fryšták. Svou příležitost hlavou promarnil ve 37. minutě Hric. Nástup do II. půle patřil ´ševcům´. V 52. mi- nutě se důrazně prosadil Brůžek. Tábor srov- nal po dlouhém autu a střele Mir. Kučery v 69. minutě. Pak byli hosté aktivní, nicméně vítěznou branku mohl dát v 85. minutě Hor- ka, jehož spoluhráči vyslali do ulice. Gólmana neobstřelil.“ S. Ústí: Fryšták – Kvasnička, Hric, Martínek, J. Chotovinský – Nenička, Dobal, Jelen, Hojdar – Brůžek (82. Fischer), Horka. Tábor: Blažek – Kalášek, Hunal (23. Majer), Vavřina, Fořt – Šahajda, Mar. Kučera, Komá- rek, Rabiňák – Mir. Kučera (90. Toman), Stos- zek. Když po uplynutí devadesáté minuty roz- hodčí Pospíšil naposledy dlouze zadul do píšťalky, odpískal tím fakticky také konec skoro osm desetiletí trvající tradice derby mezi fotbalisty ze Sezimova Ústí a Tábora. Nebylo divu, že na spoustu přítomných padla nostalgie. Uzavírala se totiž etapa existence dvou sousedních rivalů, kteří na- příště už měli jít společnou cestou. Ve skončeném divizním ročníku 2010-2011 béčko Spartaku MAS celkem dvanáctkrát zvítězilo, čtyřikrát remizovalo a čtrnáctkrát bylo poraženo. Ze všech nováčků obsadilo nejvyšší příčku. Pod vedením trenéra Milana Škardy a jeho asistentů Václava Škardy a Miloše Brůžka di- vizní ročník absolvovali hráči Jelen (hrající asistent), Varyš, Slavík, Tomeček, Jan Choto- II. liga, podzim 2010, Marian Horka střílí branku béčku Sparty

98 vinský, Kvasnička, Hojdar, Převrátil, Pavličko, Brůžek, Vukadinović, Nenička, Fischer, Prá- šek, Hric, Švec, Pěknice a Kaše. První druholigovou a současně i divizní se- zonu shrnul výkonný ředitel Samec struč- ným konstatováním: „FK Spartak MAS Sezimovo Ústí a. s. sportov- ně vyrostl. Strukturou dvanácti mládežnic- kých týmů a dvou mužstev v republikových soutěžích dospělých se může pyšnit na jihu Čech pouze českobudějovické Dynamo. Toto vidím jako jeden z největších úspěchů, kterých se nám společně podařilo v Sezimově Ústí dosáhnout, neboť sedmapůltisícové město v mnohém předčilo své mnohokrát větší ko- legy. Tento fakt je především dílem nadšenců, lidí, kteří mají fotbal v krvi a mnohdy mu obě- tují všechen svůj volný čas. A tak bych chtěl všem trenérům, funkcionářům i rodičům po- děkovat, neboť to, čeho Spartak dosáhl, je především jejich zásluha.“ A to už fotbalovými jižními Čechami rezo- novala donedávna jen stěží uvěřitelná zvěst – „ševci“ a „vodníci“ se spojí, aby vznikl je- den silný, společný klub. Internetový portál fotbalnews.cz přinesl v létě 2011 tento článek: Táboru svitla naděje na návrat II. ligy „Pro mladší generaci to bude možná překva- pení, ale bývaly časy, kdy Tábor představoval baštu jihočeského fotbalu. Na břehu rybníka Jordánu se hrávala nejvyšší soutěž v Jihočes- kém kraji – celostátní ´federální´ II. liga. Čes- kobudějovické Dynamo totiž po úplatkářské aféře putovalo za trest až do 1. A třídy a Tá- bor tak poskočil do čela žebříčku jihočeského fotbalu. Pravda, bylo tomu tak díky vojenskému oddí- lu Dukla Tábor. Ta v letech 1969 - 1971 kopa- la II. ligu, jež se tenkrát hrála jako celostátní soutěž v jediné nabité skupině, takže k Jordá- nu jezdily týmy hodně zvučných názvů a tra- dic – třeba Zbrojovka Brno, Bohemians, Plzeň, Jablonec, Ústí nad Labem. A také slovenské týmy – Dukla Banská Bystri- ca, AC Nitra (Bystrica v Táboře prohrála 1:2 a Nitra dokonce 0:2 v zápasech, které měly mož- ná nejvyšší parametry ze všech mačů, jež se na stadionu Míru kdy hrály). Představily se tu i Partizán Bardejov, Zemplín Michalovce či ZVL Považská Bystrica. A že se do husitského města za skutečně dob- rým fotbalem sjížděli fanoušci z celé řady míst v jižních Čechách, o tom se není nutné dlouze rozepisovat. Před stadionem parkovala auta s českobudějovickými, jindřichohradeckými, píseckými značkami… Časy druholigového armádního fotbalu však postupně zapadaly prachem a husitské měs- to se později zmohlo už jen na krátké působe- ní tamějšího týmu VS Dvořák (dnes FK Tábor) v ČFL. Léta se tu pak hrála ´pouze´ divize. Jediným fotbalovým úspěchem, pomineme-li některé zajímavé výsledky mládeže, bylo vybudování umělé trávy v Kvapilově ulici – ta je certifiko- vána i pro zápasy UEFA. Informace o tom, že se podnikatel Jiří Smrž, většinový vlastník druholigového Spartaku MAS Sezimovo Ústí, stal stoprocentním maji- telem divizního FK Tábor, je pro Žižkovo měs- to velmi zajímavou zprávou. Může se totiž stát, že časem se tu opět bude hrát II. fotba- lová liga. Na webu Spartaku MAS Sezimovo Ústí se ob- jevily mimo jiné i tyto vize Jiřího Smrže: Od 1. července 2012 by měly oba subjekty – Spartak MAS a FK Tábor - působit na fotbalo- vém poli jako jediný klub pod jedním názvem. ´Během následujícího roku musíme všech- no připravit tak, aby to bylo v souladu se sta- novami Fotbalové asociace České republiky. V otázce názvu jsme chtěli mít regionální pod- text. Pracovně zatím používáme FK MAS Tá- borsko, ale to je zatím předčasné,´ říká Jiří Smrž. A výstavba nového stadionu… Ten by měl stát v Táboře, zatímco na Soukeníku by vy- rostlo moderní tréninkové centrum s odpoví- dajícím zázemím pro přípravu všech mládež- nických složek. ´Tato vize má samozřejmě dlouhodobý cha- Ondrášovka Cup, podzim 2011, Jaroslav Charuza překonává brankáře Sigmy Olomouc Zlámala

99 rakter. Vše je otázkou zabezpečení finanč- ních prostředků pro její uskutečnění. Špičko- vý fotbal se má hrát ve velkých městech, pro- to volíme Tábor. Mám své představy, ale jak ří- kám, všechno se bude řešit postupně. Podmín- kou zůstává, aby měl nový stadion druholigo- vé parametry. Podle mého přání by měl snést měřítko pro první ligu,´ rozkrývá Jiří Smrž plán v otázce důstojného stánku pro budoucí re- prezentaci nového klubu. Tolik informace zveřejněné na webu Spartaku MAS. Všechno je, zdá se, teprve ve stadiu zrodu. Ale jiskérka naděje na návrat II. ligy k Jordánu tu je. A jestliže Jiří Smrž naznačuje i parametry pro první ligu, jež by měl mít budoucí stadion v Tá- boře, připomeňme fakt, který dnes už pama- tuje jen málokdo. U Jordánu byl do této chvíle odehrán jeden je- diný prvoligový zápas v celé historii. Stalo se tak na stadionu Míru v roce 1958 a souvise- lo to s už zmíněnou pozicí někdejšího armád- ního fotbalu ve městě husitů. Před návštěvou 7000 diváků se tu utkaly o ligové body dvě Dukly. ´Domácí´ byla ta pražská, hostující pardubická. Padly dvě ligové branky a mač skončil remízou 1:1. Na to, že by se do Tábora jednou mohla vrátit i nejvyšší soutěž, ovšem v této chvíli ještě nikdo nemyslí ani ve skrytu duše. Nebo – že by přece jen?“ Zatím je vize druholigového stadionu v tá- borské Kvapilově ulici teprve přáním a snem. Nejprve musí vzniknout projekt. Bu- de-li schválen, pak je třeba zajistit ekono- mické pokrytí jeho realizace – výstavby sta- dionu. „Mou představou je, že by se druhá liga v Tá- boře mohla hrát od sezony 2013-2014. Udělá- me pro to vše, co budeme umět a moci,“ tvrdí Jiří Smrž – a není důvod mu nevěřit. Souhrou okolností by se tak II. liga v Tábo- ře hrála doslova na dohled sousedního sta- dionu Míru, kde druhá nejvyšší soutěž čes- koslovenské a pak i české kopané, s určitými přestávkami, bývala „doma“ od roku 1958 do roku 1989. Zatím se tedy druholigový fotbal hraje na Soukeníku, který je od areálu v táborské Kvapilově ulici vzdálen sedm kilometrů. Současná podoba areálu na Soukeníku je dnes právem chloubou sezimovoústeckých fotbalistů. Zvlášť, když si pamětníci připo- menou nepříjemný písčitý mlat, na kterém se tu fotbal hrával ještě na konci osmdesá- tých let minulého století. Ale… Někdejší dlouholetý funkcionář Spartaku Josef Vrzal říká otevřeně: „I když se stadion nachází v pěkném lesním prostředí, řekl bych, že jeho vzdálenost od města představuje pro některé fotbalové fanoušky problém. Je to vi- dět především na návštěvnosti při utkáních. Samozřejmě, návštěvnost sŤoupala a stou- pá s dobrými výsledky mužstev a s kvalitou předváděné hry. Osobně proto vítám myšlen- ku současného vedení klubu vybudovat hlav- ní stadion v Táboře, v Kvapilově ulici. Je to ide- ální místo v městské zástavbě s parkovištěm před plaveckým stadionem a v blízkosti měst- ské hromadné dopravy. Jsem přesvědčen o tom, že na ´Kvapilce´ návštěvy rapidně stoup- nou, protože II. liga si to docela určitě zaslouží. Vím, že je to hudba budoucnosti a hlavně zá- ležitost financí, ale moc bych přál všem fa- nouškům, funkcionářům a samozřejmě hrá- čům vybudování nového fotbalového stánku v Táboře. Když vidím návštěvy v pěkném pro- středí na zimním stadionu nedaleko odtud, třebaže tam táborští hokejisté hrají jen kraj- skou ligu, pak pevně věřím i tomu, že podob- ná skvělá atmosféra jako na hokeji může být i na druholigovém fotbale. To všem fotbalis- tům i příznivcům Táborska přeji. A jak znám Jirku Smrže – když ten se zakousne, jen tak ne- povolí…“ Mimochodem – skutečnost, že Josef Vrzal je spolu s Jiřím Stieglerem ze Strakonic a Lu- bošem Martincem z Písku jedním ze tří jiho- českých ligových delegátů FAČR, lze přičíst také na konto aktiv sezimovoústecké kopa- né. Vždyť právě na Soukeníku sbíral důleži- té funkcionářské zkušenosti. Jako delegát pak začal působit v roce 1995, to už jako funkcionář sousedního FK Tábor. Od roku 1997 do roku 2006 účinkoval v di- vizi a v ČFL. Už šest let pak působí v profe- sionálních soutěžích – v Gambrinus lize a ve Definitivně poslední derby „ševců“ a „vodníků“ na jaře 2011 skončilo plichtou 2:2

100 II. lize. Za tu dobu má na svém kontě už více než sto delegací! Může tedy srovnávat. Třeba ligové stadiony. „Samozřejmě nelze porovnávat Soukeník se stadiony na Spartě, Slavii, v Teplicích… Před vstupem do II. ligy museli funkcionáři Spar- taku udělat velké množství práce a změn, aby na Soukeníku vše vyhovovalo podmínkám pro profesionální soutěž a aby klub dostal po- třebnou licenci. Jistě, ještě stále je co vylepšo- vat, ale podle mých osobních zkušeností se stadion v Sezimově Ústí může směle rovnat se stadiony ve Vlašimi, Čáslavi, Znojmě i jinde,“ míní Vrzal. A jak vidí spojení fotbalových klubů, ke kte- rému nyní dochází v Táboře a Sezimově Ústí? „Spartak dříve a FC MAS Táborsko dnes, to se nedá vůbec srovnávat. Všechna čest Jirkovi Smržovi, který – samozřejmě s přispěním dal- ších spolupracovníků – dotáhl původně pro- vinční klub tam, kde je. Byla to dlouhá cesta, ale povedla se. A já jim to upřímně přeji. Mys- lím si, že řadě zbytečných dílčích problémů by se bývalo dalo předejít už dřívějším spojením klubů z Tábora a Sezimova Ústí, kterého jsem byl, společně s MUDr. Josefem Balíkem a s řa- dou dalších funkcionářů, velkým přívržencem. Bohužel, dochází k tomu až teď a dost nadě- laných chyb se bude muset za cenu velkých fi- nancí napravovat. Jako třeba realizace stadi- onu v Kvapilově ulici. Jako obrovský rozdíl mezi minulostí a součas- ností stačí jen jmenovat kluby, se kterými se dříve Spartak v soutěžích utkával, a se který- mi se Táborsko poměřuje dnes. Kdysi Malšice, Český Krumlov, Jindřichův Hra- dec, Chýnov, Chotoviny a další. Nyní Brno, Bohemians Praha, Jihlava, Most, Karviná, Zlín, Opava, Ústí nad Labem, Třinec… Tuto skutečnost, řekl bych, řada lidí v Táboře i v Sezimově Ústí ještě vůbec nedocenila. Obdobná situace jako na Táborsku byla své- ho času v Uherském Hradišti a Starém Městě. Také tam vládla mezi oběma sousedními klu- by velká rivalita. Ale po jejich spojení a po vy- tvoření 1. FC Slovácko tam všechno funguje – a to velmi dobře. Věřím, že se podobného sta- vu už brzy dočkáme i na Táborsku.“ Mladý Soukeník Zaznamenejme také aspoň některé výraz- nější úspěchy mládežnického „ševcovské- ho“ fotbalu z dávno minulých časů i doby docela nedávné. Žáci Spartaku Sezimovo Ústí se v sezoně 1967-1968 stali okresními šampiony Tábor- ska. Ve finále porazili žáky VS Tábor 3:0 a v odvetě prohráli jen 0:1. V polovině 70. let minulého století oblékal dres dorostu Spartaku Sezimovo Ústí šikov- ný útočník, odchovanec Rudolfova u Čes- kých Budějovic, který se tehdy učil v pod- niku Kovosvit. Jmenoval se Zdeněk Procházka a fotbal hrát uměl – dokonce natolik, že si ho ze Soukení- ku po dvou sezonách vytáhlo do krajského města tamější Dynamo. Po vojně odslouže- né ve VTJ Žatec se vrátil do tehdy druholigo- vých Českých Budějovic, kde se hned blýskl hattrickem v utkání proti VOKD Poruba. V zimě roku 1983 přestoupil do Sparty Pra- ha. Za čtyři a půl roku s ní získal třikrát ligo- vý titul, hrál i v evropských pohárech. Po návratu do Českých Budějovic byl s 26 góly za sezonu nejlepším střelcem druhé ligy, ale postupu do ligy se nedočkal. Ode- šel na Kypr a po návratu ještě odehrál za České Budějovice tři ligová utkání. Po skončení aktivní kariéry působí jako fot- balový trenér a funkcionář. Konzultant této publika- ce Jan Chotovinský (vlevo) v souboji s táborským Jiřím Rabiňákem. Nedávno soupeři – dnes spoluhráči Dorost v šedesátých letech

101 Ke cti „ševcům“ jistě slouží fakt, že doros- tenecká léta Procházkovy fotbalové karié- ry jsou spojena se stadionem na Soukeníku. V sezoně 1977-1978 vyhráli žáci Spartaku Sezimovo Ústí I. A třídu a na jaře 1978 se stali vítězi Passlerova memoriálu. Tým vedli trenéři Sedlák a Sarvadi a o úspěch se zasloužili zejména Kropáček, Kabuda, Sarvadi, Veverka, Mašek, Vodráž- ka, Gabriel, Pilař, Rada, Stejskal, Milaberský a Sedlák. V následující sezoně 1978-1979 kopali žáci krajský přebor a v Passlerově memoriálu obsadili třetí místo. Do kádru týmu vedené- ho trenéry Suchánkem, Dvořákem a Sedlá- kem tehdy patřili Kadlec, Soukup, Jareš, Ze- man, Kabrda, Kobližka, Mašek, Kolář, Čanču- ra, Vodrážka, Matyášek, Vyskočil, Kropáček, Sedlák, Filip a Novotný. V sezoně 1980-1981 se blýskli vítězstvím v I. A třídě a postupem do krajského pře- boru dorostenci. Odstartovali jasným vítěz- stvím 4:0 nad Lokomotivou České Veleni- ce a soutěž zakončili s přesvědčivou bilan- cí čtrnácti výher, sedmi remíz a jediné po- rážky! Nastříleli třiašedesát, dostali pouze třináct branek. Béčko táborských „vodníků“ a KIN České Budějovice ztrácely na vítězné „ševce“ po sedmi bodech. K postupu tým přivedli trenér Nedvěd a asi- stent Pečenka. Barvy „ševců“ tehdy hájili hráči Němec, Mať- ha, Bystřický, Veverka, Vašek, Pěchota, Sa- mec, Sedlák, Šiška, Milaberský, Rada, Dou- bek, Novák, Sarvadi, Vodička, Mašek, Filip, Šimák, Borkovec a Čadek. Před zmíněnou sezonou absolvovali v čer- venci 1980 A-muži a dorostenci společné soustředění ve slovenských Bánovcích nad Bebravou, kde oba jihočeské týmy sehrály Rok 1969, trenéři Miroslav Pršala a Áda Kovařík s dorostenci Žáci v roce 1978

102 tři utkání. Hlavně dorostenci se vyzname- nali, když porazili domácí Spartak Bánov- ce nad Bebravou, který tehdy hrál první slo- venskou dorosteneckou ligu, 2:1! Dalšího podstatného úspěchu se dorosten- ci dočkali v sezoně 2000-2001, kdy se jim podařilo poprvé postoupit do celorepubli- kové soutěže – divize. Po pádu zpět do krajského přeboru se na republikovou úroveň vrátili v sezoně 2007- 2008, kdy obsadili druhé místo za vítězným Spartakem Písek a společně postoupili do divize. Ovšem tam se mladí „ševci“ zdrželi pouze jeden rok! V sezoně 2008-2009 totiž A-dorost ze Sou- keníku postoupil do České ligy! Před dru- hým týmem Motorletu B měl luxusní ná- skok sedmi, před třetí Příbramí B dokonce dvanácti bodů. Přitom původním cílem bylo nesestoupit. Když se ale mladí spartakovci po pátém kole vyšvihli do čela tabulky, vedení klubu cíl přehodnotilo a stanovilo nový – postou- pit! A to se skutečně podařilo, dokonce už několik kol před koncem soutěže. O tento památný úspěch mládežnického fot- Dorostenci na jaře 1980 balu na Soukeníku se zasloužili hráči Sarva- di, Kuník, Děd, Kupka, Botorek, Kaše, Pavličko, Sůva, Háječek, Říha, Líkař, Brůžek, Mácha, Pří- hoda, Nenička, Boháč, Holub, Vrána, Lhotka, Másílko, Přibyl, Prášek, Krch, Fiala a Kříženecký. Tým k postupu dovedli trenér Smolák, asis- tent Kozačka a vedoucím družstva byl Brůžek. Po ročním působení v této soutěži ale mladí „ševci“ zase sestoupili do divize. Skončili čtr- náctí ze šestnácti – a to k záchraně nestačilo… V divizi se však zdrželi zase jen jeden rok. A v sezoně 2010-2011 slavili opětovný po- stup. Za béčkem Dynama České Budějovice a béčkem 1. FK Příbram obsadili třetí místo. A protože ani jeden z týmů, které se umísti- ly před nimi, nemohl postoupit (v České lize působily A-dorosty obou klubů), slavil se na Soukeníku návrat do vyšší soutěže. Pod vedením trenérů Kozačky a Smoláka a také díky dobré práci vedoucích týmu Pav- lička a Boháče se o postup zasloužili hráči Boháč, Brůžek, Cílek, Czinege, Fau, Hašpl, Hergesell, Holub, Hornát, Hudec, Kavka, Ko- řenský, Kukla, Kukučka, Kutner, Mužík, No- vák, Pavličko, Prášek, Rabiňák, Jakub a Jin- dřich Rosůlkové, Sebera, Sedlatý, Slavík, Stránský, Suda, Šuba, Zeman a Žalda.

103 „Vodníci“ Tábor Zrodměstanajaře1420seodehrálzavýjimeč- ných okolností. Je spjat nejenom se Žižkou, ale i se jménem Jana Husa, velkého reformáto- ra katolické církve. Jan Hus zemřel v němec- ké Kostnici mučednickou smrtí v roce 1415. Jeho myšlenky nalézaly silný ohlas v jihočes- kém regionu. Ostatně sám Hus přebýval v le- tech 1413 a 1414 na tvrzi Kozím hrádku a v Se- zimově Ústí. Klidnější léta na sklonku 15. stole- tíumožnilanebývalýrozvojměsta.Táborzačal nabývat rysů opravdového města. Úsilí několika generací české vlastenecké inte- ligence způsobilo v 19. století probuzení a roz- voj národního života. To se odrazilo i v novém vzestupu kulturního významu Tábora. Založe- ní reálného gymnázia s výlučně českým vyu- čovacím jazykem (prvního svého druhu v teh- dejší habsburské monarchii) a vyšší hospodář- ské školy v 60. letech předminulého století ob- novilo tradici vyspělého táborského školství. Rok 1878 přinesl vznik městského muzea, jež svou činností pomáhalo rozvíjet zájem o hu- sitskou epochu v českých dějinách i v histo- rii města. Těžká léta okupace 1939 až 1945 se na tváři města bohužel podepsala zničením židovského hřbitova a perzekucí židovských spoluobčanů. Odkaz 156 nevinných obětí při- pomíná památník zbudovaný v místě někdej- šího nacistického popraviště. Poválečný roz- voj se vyznačuje rozšiřováním zástavby, nárůs- tem obyvatelstva i snahami o upevňování tra- dic města. Aglomerace Tábora, Sezimova Ústí a Plané nad Lužnicí vytváří druhou největší koncentraci obyvatel v jižních Čechách. Také v počtu obyvatel, dosahujícím bezmála 37 000, náleží Táboru druhé místo v jihočeské oblasti. Město představuje přirozené středisko okresu i jeho hranice přerůstajícího regionu. Zdroj: www.taborcz.eu Začalo to U Zlaté koruny Dáme se dohromady, zakopeme si do balonu na hřišti, nadýcháme se čerstvého vzduchu, a přitom utužíme zdraví a taky partu. Tak by se daly shrnout prvotní záměry několika dělníků, kteří na počátku dvacátých let minulého sto- letí dojížděli do práce z jihočeského Tábora až do hlavního města. Jenže některým z nich to bylo málo. Namíta- li - když už se dáváme dohromady, nevezme- me to doopravdy? Nezaložíme skutečný klub? Takový, který se bude bít o čest a taky o body do tabulky… Víme, v Táboře tou dobou už dvacet let půso- bil fotbalový klub SK Tábor. V roce 1921 vybo- joval titul mistra Jihočeské footballové župy… A právě s SK Tábor si to rozdali nadšenci pře- mýšlející o založení konkurenčního týmu. Byli biti jako žito! No tak jsme prohráli, říkali si poražení… Za zkoušku by to přece stálo, mít řádný vlast- ní tým. Takže se dne 6. března 1921 sešli na ustavující schůzi v bývalém hostinci U Zlaté koruny v Kotnovské ulici. Hostinec U Zlaté koruny. Tady byl založen DSK Tábor

104 Nadšených fotbalistů, kteří se ve zmíněném hostinci sešli s vůlí ustavit řádný klub, bylo dvanáct. A v závěru svého jednání odhlasovali vznik sportovního kroužku. Tedy SK? To nešlo, název SK Tábor byl zadaný. A co Dělnický sportovní kroužek? Však ho za- kládají mladí dělníci… DSK Tábor Ano - DSK Tábor. Toto označení přijali účast- níci ustavující schůze s nadšením. A byli na ní, jak lze vyčíst z dostupných pramenů, přítomni pánové Karel Voráček, úředník tehdejší okres- ní politické správy v Táboře, optik Karel Novák, dělník František Vopálenský a také další obča- né Tábora – Antonín Voráček, Josef Blažek, An- tonín Rejlek, Josef Mašek, Františkové Veselý a Macek, Vratislav Skrejšovský, a další dva muži, jejichž křestní jména nám záznamy ne- dochovaly. Jen jejich iniciály – tedy J. Příbram- ský a J. Turek. Když se tucet schůzujících shodl na založení sportovního kroužku, na přijetí názvu DSK Tá- bor a na červené barvě dresů, došlo i na volbu historicky prvních funkcionářů. Prvním předsedou se stal Karel Voráček. Prv- ním jednatelem a současně i pokladníkem jeho jmenovec – Karel Novák. Zapisovate- lem pak František Vopálenský. A první výbor na pětici doplnili i Antonín Voráček s Josefem Blažkem, oba jakožto revizoři účtů. Zmíněný tucet členů byl také základem první- ho kádru DSK Tábor. Fotbal se tehdy v Táboře hrál u vodopádu a pak u bývalých státních domů – tam je dnes park u autobusového nádraží. Nejprve bylo nutné pořídit pro řádnou činnost kroužku nezbytné vybavení. Tedy kopačky, dresy, trenýrky, stulpny, míče – a to něco stá- lo! Peněz nebylo právě nazbyt, spíš naopak. Jediným zdrojem příjmů byly členské příspěv- ky, které tenkrát činily pět korun českosloven- ských týdně. Dva měsíce pak museli členové DSK Tábor če- kat, než vedení Jihočeské župy footballové projednalo a schválilo jeho přihlášku za řád- ného člena. Ale nakonec všechno klaplo, tak- že mohl přijít historický den 22. květen 1921, kdy mužstvo DSK Tábor odcestovalo do neda- lekého Milevska, aby si na tamějším hřišti v re- álu ověřilo, zda může konkurovat jiným jiho- českým klubům. A ukázalo se, že to půjde! S. K. Milevsko – DSK Tábor 1:3, to byl historický výsledek první- ho oficiálního utkání, které nový kroužek se- hrál. Čest DSK Tábor v památném mači háji- li brankář Josef Doležal, zadáci Josef Blažek a Václav Albrecht, záložníci Jan Novotný, Václav Hrouda, Antonín Rejlek a forvardi Karel Vorá- ček, Karel Novák, Antonín Voráček, Josef Šedi- vý a František Vopálenský. Za úspěch červené- ho DSK Tábor nutno považovat i remízu 2:2 v prvním místním derby s černobílým SK Tábor. Za ještě větší úspěch však hráči i další členo- vé a příznivci DSK Tábor považovali výhru 2:1 nad S. K. Jindřichův Hradec v památném utká- ní hraném na svatého Václava 28. září 1921. Celkově odehrálo I. mužstvo DSK Tábor v prv- ním roce existence čtrnáct utkání. Pětkrát vy- hrálo, šestkrát prohrálo, tři mače skončily plichtou, a to vše při skóre 38:26. Pět utkání odehrálo i II. mužstvo. Od roku 1922 už zkratka DSK neznamenala Dělnický sportovní kroužek, ale klub. V tom- to smyslu byly změněny stanovy, které schvá- lila 26. ledna Zemská politická správa v Pra- ze. A tak se mohla 22. února konat valná hro- mada klubu, na které došlo k prvnímu veřej- nému skládání účtů. Do funkce předsedy vý- boru byl znovu zvolen Karel Voráček, prvním místopředsedou pak Josef Boháč. Sekretářem se stal František Lemberka, pokladníkem Josef Šedivý a dalšími členy výboru pak byli zvole- ni Fr. Šetek, J. Vojpych, B. Dvořáček, J. Brávník, Kofroň, Fr. Šlechta, František Vopálenský a také dvě dámy – paní Prchalová a Kopsová. V prů- běhu roku nahradil ve funkci předsedy Karla Voráčka František Bartůněk. DSK Tábor nyní nastupoval v sestavě brankář Homolka, obránci Hrouda, Skrejšovský, zálož- níci Pykal, Antonín Voráček, V. Fara a v útoku Josef Červený, Josef Šedivý, Vopálenský, Ladi- slav Šedivý a Karel Novák. Poměrně zásadní změnou ve fungování klubu byla příležitost využívat ke své činnosti měst- skéhřištěUsloupunaPíseckémrozcestí,ikdyž seoněmuseldělitsjinýmikluby.Tatomožnost senaskytlavroce1923,aodrazilasehnedvči- lejších fotbalových aktivitách DSK Tábor. A tak do Tábora v uvedeném roce přijel AFK Bene- šov a odjel s porážkou 1:4. SK Písek prohrál těs- ně 1:2, Žirovnice odcestovala domů s debak- lem 1:5. Slavoj Písek byl v Žižkově městě pora- žen 0:2, Slovan České Budějovice dokonce 0:9. Šlágrem sezony bylo městské derby mezi DSK a SK Tábor. Tým reprezentující klub, který exis- toval teprve třetím rokem, rozstřílel jedenáct- ku staršího a známějšího rivala 6:3! Celkem se- hrál DSK Tábor v roce 1923 pětadvacet zápasů, z nichž čtrnáct vyhrál, pětkrát plichtil a šest- krát se musel sklonit před uměním soupeřů. O tom, že táborští střelci měli dobře ušité ko- pačky, svědčí i poměr branek – do sítě protiv- níkůsetrefilipětadevadesátkrát,inkasovalijen pětatřicet gólů. A přišel i první úspěch v řádné soutěži. DSK Tábor byl zařazen do jednoho z okrsků (sku- piny) tehdejší II. třídy Jihočeské župy. A sou- těž Táborští na jaře 1923 vyhráli, když nastříleli šestadvacet branek a jejich brankář Bednář lo- vil míč ze své sítě pouze v pěti případech. Spo- lu s ním se na prvenství DSK Tábor v soutěži

105 podíleli mimo jiné i obránci B. Dvořák a Vopá- lenský, záložníci Pykal, Novotný a J. Červený a v útoku pak A. Fara, L. Šedivý, A. Holler a Fran- tišek Hlava. Červenec 1923 a první historický přestup z ji- ného klubu! Dres SK Tábor svlékl a konkuren- ční DSK Tábor posílil řízný back Říha. To byla věru mimořádná událost… Podzim téhož roku pak přinesl další triumf. DSK vyrazil do Benešova, kde získal do své- ho držení putovní pohár místního AFK Bene- šov. Kronika dokládá i úspěšnou sestavu DSK. V brance chytal Bednář, v obraně hráli Říha, Skrejšovský, v záloze Hrouda, Novotný, Kaň- ka a v útoku Hlava, Vopálenský, Šedivý a bra- tři Farové. Ve vedení klubu nastala důležitá změna. Od- stoupil předseda F. Bartůněk, nahradil ho do- savadní místopředseda O. Voleman. Valná hromada na počátku roku 1924 řeši- la nové složení výboru. Za předsedu zvolila už osvědčeného K. Voráčka, místopředsedou K. Petráně a do výboru pak také L. Šedivého, J. Boháče, O. Volemana, E. Pykala, Fr. Hollera, V. Skrejšovského, J. Vojpycha, J. Bednáře, V. Homolku. Coby revizoři účtu byli důvěrou členstva poctěni J. Turek a A. Voráček. Ovšem poměrně brzy byl předseda K. Voráček pracovně přeložen z Tábora do Sedlčan, a tak se řízení klubu ujal místopředseda Karel Pet- ráň. Na fotbalových hřištích se DSK Tábor poprvé představil v I. třídě Jihočeské župy. A blýskl se solidním třetím místem, když nestačil jen na vítězný SK Písek a druhý SK České Budějovice. Mezi přátelskými zápasy vynikal mač sehraný až v Třebíči, kde DSK Tábor s tamním DSK Tře- bíč uhrál remízu 3:3, které si Táborští mimo- řádně cenili. U příležitosti pětistého výročí úmrtí slavného husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova uspořádal DSK Tábor fotbalový turnaj. Cenou pro vítěze byl krásný stříbrný putovní pohár, nazvaný Žižkův. Shora uvedený DSK Třebíč oplatil táborskému klubu návštěvu – a stříbr- nou trofej získal zaslouženě do svého držení. Celkově v roce 1924 sehrál DSK Tábor pěta- třicet zápasů. Přesně tři desítky utkání ode- hrál doma, jen pětkrát vyjel za soupeři mimo Tábor. Osmnáct zápasů Táborští vyhráli, šest- náctkrát byli poraženi, jednou (v Třebíči) plich- tili.Nastřílelistodevětbranek,inkasovalideva- desátkrát… A kronika dokládá i činnost II. mužstva. To se- hrálo osm utkání. Tři vyhrálo, pětkrát bylo po- raženo. Vstřelilo jedenáct branek, dostalo osmadvacet. V roce 1925 se I. třída Jihočeské župy nehrá- la. Bojovalo se na poli sportovní diplomacie, mezi fotbalovým svazem a tehdy existující Unií. A tak byl čas na přátelské zápasy. Přijela Sparta,přijelaViktorkaŽižkov.AstouDSKpro- hrál jen 0:2, což byl výsledek! Rok 1925 byl i ro- kemprvníhomezinárodníhoutkání,kteréDSK Tábor ve své historii sehrál. K Jordánu přices- toval rakouský tým SC Süd Wien a do metro- pole nad Dunajem se vrátil s těžkou porážkou 0:4! O úspěch Jihočechů se postarala sestava: Bednář – Holler, Skrejšovský – Hrouda, Novot- ný, Grünvald – St. Voráček, Červený, Vopálen- ský, Říha, Blažek. Bratři Farové zatoužili po změně dresu, a tak opustili DSK Tábor a posílili kádr konkuren- čního SK Tábor. Naopak mužstvo DSK doplnilo mládí – Jan Blažek a Stanislav Voráček. Na podzim se zase po roce hrál turnaj o stříbr- ný Žižkův pohár. A tentokrát už si ho pořádají- cí DSK nenechal nikým vzít. Pár změn z hlediska funkcionářského při- nesl rok 1926. Předsedou se stal L. Šedivý, vý- bor byl doplněn o Gustu Mrázka, jenž se stal správcem klubového majetku. Pět let po vzni- ku klubu se jeho první předseda Karel Voráček stal prvním čestným členem. Původní táborské hřiště U sloupu na Píseckém rozcestí

106 A co sportovní výsledky? Po roční přestávce se opět hrála I. třída Jihočeské župy. DSK Tábor si tentokrát o místo pohoršil, skončil čtvrtý. Zví- tězil SK Strakonice se sedmnácti body před SK Písek. Stříbrný Žižkův pohár ovšem na podzim 1926 Táborští neobhájili. Do Českých Budějovic si ho odvezl tamní SK Slovan. Na konci roku 1926 se na výbor DSK Tábor ob- rátili zástupci konkurenčního SK Tábor a na- bídli sloučení obou klubů. Valná hromada DSK, která se sešla počátkem roku 1927, se ale postavila proti. Přiznala Antonínu Voráčko- vi, Janu Turkovi, Ottovi Volemanovi a Jaroslavu Křižovskému ocenění za zásluhy o klub. Na hřištích to DSK zjara moc nešlo, v I. třídě Ji- hočeské župy, kterou tentokrát vyhrál SK Čes- ké Budějovice, táborský tým skončil až osmý. Kronika popisuje kuriozitu – nesehraný mis- trovský zápas v Sušici. „Dva body byly promar- něnyzájezdemdoSušice,kamsemužstvo,opus- tivší Tábor o deváté hodině autobusem, dostalo až ve čtvrt na osm večer. Takže bez hraní zápasu se obrátilo a jelo zpět do Tábora, kam přibylo po čtyřiadvacetihodinovém putování v téže době, kdy den předtím vyjelo.“ Dnes se tomu zasmě- jeme.Tehdyalefotbalistůmdosmíchunebylo. Na jaře celkově nic moc. Ale na podzim DSK zaválel! Dokázal totiž podruhé vyhrát stříbrný Žižkův pohár. V semifinále doslova rozbom- bardoval SK Písek 6:1 a ve finále přehrál vlast- ní rezervní tým. VezmíněnémrocesvlékličervenýdresDSKTá- borhráčiNovotnýaHroudaaoblékličernobílá trička konkurence z SK Tábor. Mužstvo naopak posílili Chmelíček a Knotek, kteří přišli z Mete- oru, jenž se v daném roce rozpadl. Následující rok 1928 přinesl změnu v čele klu- bu–předsedousestaldr.Fink.Úřadujícímmís- topředsedou byl zvolen Karel Petráň, druhým místopředsedou Otto Voleman. Pokladníkem se stal V. Janovský, sekretářem V. Albrecht. Pů- vodněfotbalovýklubserozrostlošachovýod- bor a odbor těžké atletiky. Jejich zástupci byli také zvoleni do klubového výboru. Na fotbalových hřištích se DSK Tábor dařilo o něco lépe než rok předtím. Nejčastěji se v se- stavě objevovali brankář Gusta Plocek, obrán- ci Říha, Florián, záložníci B. Voráček, Chmelí- ček, Knotek a v útoku St. Voráček, Jan Vlach, Jar. Nový a Vopálenský. Táborský tým obsadil v I. třídě Jihočeské župy konečné páté místo. Podzimní Žižkův pohár vyhráli českobudějo- vičtí Němci z DFC Budweis. Rok 1929 byl rokem, kdy se v Táboře uskuteč- nila Jihočeská průmyslová a hospodářská vý- stava, spojená s výstavou československého válečnictví. Tehdejší výstaviště bylo umístěno v areálu někdejšího sokolského stadionu Míru anynějšíplovárny.VrámcivýstavypřivítalDSK Tábor na městském hřišti v přátelském utkání další slavný pražský tým, prvoligovou Čechii Karlín, a prohrál vysoko 0:5. Na prvního máje 1929 se v Táboře po čase zase představil DSK Třebíč, se kterým táborský DSK udržoval sportovní kontakty. A Jihočeši Moravany nešetřili – naložili jim 4:1! Prestižní mač odehráli domácí ve složení Plocek – Říha, Beran – Knotek, Chmelíček, Laszák – Hořejší, Voráček, Blažek, Nový a Vopálenský. V mistrovství Jihočeské župy obsadil DSK Tá- bor konečné páté místo. Zvítězil SK České Bu- dějovice před Stadionem České Budějovice, Meteorem České Budějovice a Volyní. A na- hlédnutí do kroniky: „Umístění mohlo být lepší, nebýt přehmatu úřadujícího místopředsedy Pet- ráně,kterýosvévůliujednalpřátelskýzápasmís- to mistrovského. Po jeho resignaci se stal místo- předsedou Vilém Šůla.“ Podzimní Žižkův pohár byl příležitostí pokusit Reprezentační výběr Tábora v roce 1925

107 se o vítězství nad župním mistrem z Českých Budějovic. DSK se s ním potkal ve finále, kam se probojoval po remíze s SK Soběslav a po vý- hře nad DFC Budweis, který obhajoval své loň- ské prvenství. Jenže SK České Budějovice držel pevně otěže a prokázal, že měl na jihu nejlepší tým. Táborští museli spolknout porážku 2:4… Celkově sehrálo I. mužstvo DSK Tábor dvacet devět utkání, z toho devatenáct na táborském hřišti.Nastříleloosmdesátčtyřibranky,inkaso- valo třicet sedm gólů. Z uvedeného výčtu bylo sedmnáct utkání přátelských. V nich se tábor- ští střelci trefili do sítě branek soupeřů jedna- padesátkrát, brankář Plocek dostal třicet sedm branek. Všech dvacet devět zápasů toho roku odehrál Knotek. Přiblížil se mu Beran se sedmadvace- ti zápasy. Ten odkopal za DSK svůj první rok… Kanonýrem se stal Jan Blažek, který rozvlnil síť za zády soupeřových brankářů celkem osma- dvaceti přesnými zásahy. Velký úspěch přišel v sezoně 1929-1930. DSK Tábor se totiž poprvé ve své desetileté histo- rii stal mistrem Jihočeské fotbalové župy! Je- denáctka v červených dresech nenašla v mi- strovských zápasech ani jednou přemožitele. Výjimečnost této skutečnosti si zaslouží uvést všechny výsledky DSK Tábor v I. třídě: Na do- mácí půdě porazil Volyni 2:1, v Písku vyhrál 6:2 nad Slavojem, v Táboře zdolal Stadion Čes- ké Budějovice 4:1, ze Soběslavi přivezl vítěz- ství 2:0. Třeboň prohrála v Táboře 0:5, SK Čes- ké Budějovice byl poražen 0:2. Ve Strakonicích uhrál DSK remízu 3:3, což byla jediná ztráta v soutěži! Doma porazil Meteor České Budějo- vice 2:0 a triumf korunoval vítězstvím 5:1 v Pís- ku nad SK! Znamenalo to zisk sedmnácti bodů při skóre 31:8 – a zasloužené prvenství. A tady je kádr mistra Jihočeské župy: Plocek, Říha, Be- ran, Laszák, Chmelíček, Knotek, Voráček, Bla- žek, Hála, Dolejš (všichni sehráli devět mistrov- ských utkání), Florián (šest utkání), Samec (dvě utkání), Jan Vlach a Vopálenský (oba po jed- nom startu v I. třídě). Blažek byl už tradičně nejlepším střelcem DSK, brankáře soupeřících týmů pokořil jedenác- ti přesnými střelami. Hála vstřelil devět, Dolejš sedm a Voráček čtyři branky. Triumf DSK Tábor v I. třídě Jihočeské župy dal klubu právo zúčastnit se vylučovacího turnaje o amatérského mistra Čech. Hned v prvním kole narazili táborští fotbalis- té na silný tým Mladoboleslavského SK. Doma dokázali Jihočeši nad Středočechy vyhrát 4:2, když tři branky vstřelil Hála a jednu Blažek. Jenže v odvetě ve městě automobilů prohrá- li 2:5, když za DSK skórovali opět Hála a Blažek. Budiž jen dodáno, že přemožitel táborských fotbalistů nakonec dokráčel až do finále, kde podlehl těsně SK Hradec Králové. Na podzim se v Táboře hrál poslední ročník Žižkovapoháru.PořádajícíDSKnejprveporazil rezervu vlastního klubu 2:0, pak Stadion České Budějovice 3:1 a ve finále SK Soběslav 3:0. Bylo to už třetí prvenství táborského mužstva, a tak stříbrný pohár definitivně zaujal čestné místo v klubovně DSK. Celkově v roce 1930 odehrál DSK Tábor třicet pět utkání. Dvacet pět z nich vyhrál, čtyřikrát remizovalapouzešestkrátbylporažen.Nastří- lel sto šestnáct branek, inkasoval sedmačtyři- cetkrát. ZdevatenáctidomácíchutkáníTáborštísedm- náctkrát vyhráli, jen jednou remizovali a našli pouze jediného přemožitele. Venku hráli šestnáctkrát, z toho osmkrát zvítě- zili, třikrát remizovali a pětkrát neuspěli. Dres DSK Tábor v tom roce obléklo dvacet šest hrá- čů. Všechny zápasy odehrál Říha, pouze v jedi- ném chyběl brankář Gusta Plocek, ve dvou Be- ran, Laszák a Hála, ve třech Chmelíček, ve čty- řech Voráček. Dále si zahráli také Dolejš, Kno- tek, Blažek, St. Samec, Švestka, Florián a co do účasti paběrkovali Procházka, Rejlek, Jan Plo- cek, Vršecký, Hoffman, Jan Vlach, Vopálen- ský, Neumann, J. Samec, Stuchlý, Skrejšovský, Nový a Pintr. Kanonýrem se tentokrát stal Hála, autor čty- řiceti branek. Blažek jich nastřílel dvaatřicet, ale sehrál o pět utkání méně. Tucet branek První start pražské Sparty v Táboře

108 vsítil Voráček, deset Dolejš, sedm Švestka, po třech Knotek a Procházka, po dvou Jan Plocek a F. Hoffman. Také obránci Říha a Beran se za- psali vždy jednou trefou. A ještě personální informace: v první polovi- ně roku vykonával funkci úřadujícího místo- předsedy DSK Tábor František Šlechta, ve dru- hé polovině pak Karel Petráň. Rok další, 1931, přinesl z pohledu DSK Tábor především odchody osvědčených opor. Čer- vené dresy táborského klubu natrvalo svlék- li kapitán mužstva Franci Knotek a také Hála, Voráček a Florián. DSK proto od jara 1931 na- stupoval v poměrně značně obměněné sesta- vě G. Plocek – Říha, Beran – Laszák, Chmelí- ček, Rejlek – Hofman, Novotný, J. Plocek, Bla- žek, Dolejš. Kromě nich se na hřištích objevila i řada dorostenců. V I. třídě Jihočeské župy obsadil DSK za vítěz- ným SK České Budějovice druhé místo. Vybo- joval čtrnáct bodů, soupeřům nastřílel osma- dvacet branek, desetkrát inkasoval. V létě 1931 tým odehrál jedenáct přátelských zápasů. Vstřelil v nich třicet šest a dostal sedm- náct branek. Nejatraktivnějšími letními soupe- ři byly dva prvoligové pražské týmy. Se slav- ným Meteorem VIII uhráli Táborští cennou re- mízu. ČAFC Praha už byl nad jejich síly – pod- lehli mu 2:5. V létě připravila Jihočeská župa poměrně zá- sadní změny v organizaci svých soutěží. Pře- devším přešla na hrací systém podzim – jaro. A nejen to. Dosavadní I. třídu rozdělila na dvě různé soutěže, podle výkonnosti a umístění v jarní tabulce. V nové šestičlenné I. A třídě se sešly SK České Budějovice, DSK Tábor a čtyři další jihočeské týmy. Každé mužstvo tak čekalo pět podzim- ních a pět jarních zápasů. Podzim 1931 nebyl pro DSK Tábor z těch nej- vydařenějších… Uhrál všeho všudy pět bodů, i když překvapivě při aktivním skóre - vstřelil deset a inkasoval jen sedm branek. Na jaře 1932 odešli další hráči, mezi jinými i Říha… Odrazilo se to podle očekávání i na výsledcích. V jarních odvetách získal totiž DSK Tábor jen dva hubené bodíky. Vstřelil jedenáct a dostal tucet branek. Také o sezoně 1932-1933 podrobnější zázna- my chybějí. K dispozici není ani konečná ta- bulka. Víme jen, že forma DSK Tábor byla ne- valná a hráči museli vynaložit hodně úsilí, aby se v I. A třídě udrželi. Co o tom praví kronika: „V této době trpělo mužstvo hráčskou krizí, po odchodu starých hráčů v mužstvu zůstali jako jediná opora mužstva Chmelíček, Plocek, Gebr a Beran. Mladé hráče nemohl DSK udržet, nebo jen nejdéle do doby, než šel hráč na vojnu. Hráči, kteří se vraceli z vojny, odcházeli jinam za svým povoláním. Zde se ukázalo, jaký je v Táboře ne- dostatek průmyslu, kde by se mohli zaměstnat dobříhráči,kteříbymohlibýtchloubouDSKatá- borského sportu vůbec.“ Celkově v sezoně 1933-1934 nasbíral DSK Tá- bor v I. A třídě jen sedm bodů. Skóroval pou- ze šestnáctkrát, kdežto brankář Bartoš, který ve svatyni táborského týmu nahradil Plocka, byl pokořen celkem padesáti přesnými střela- mi protivníků. A za této mizérie čekala tým DSK dvoukolo- vá kvalifikace o setrvání v nejvyšší soutěži Ji- hočeské župy. Sestup byl hodně blízko, když v prvním kvalifikačním utkání na hřišti SK Čty- ři Dvory Táborští padli poměrem 0:2. Za tý- den byla na pořadu odveta. Do historie klubu se tehdy zapsal Miroslav Říha. Ten sice už dva roky nehrál a dokonce ani nebydlel v Táboře, ale stále ještě byl v DSK registrován. A tak přijel a nastoupil. Svým přístupem pak strhl spolu- hráče k vynikajícímu výkonu. Výsledek 5:0 za- choval DSK nejvyšší soutěž jihočeského fotba- lu i pro příští sezonu. Byla to jediná jarní výhra 1934, ovšem stála zato! Nová sezona 1934-1935 už byla o něčem ji- ném. Na podzim odehráli fotbalisté DSK Tá- bor sedm mistrovských utkání. Připsali si v nich devět bodů, vstřelili dvacet a inkasovali sedmnáct branek. Dres táborského týmu teh- dy nejčastěji oblékali brankář J. Bartoš a hrá- či A. Alexa, V. Lis, J. Vlach, J. Marhula, J. Konva- linka, K. Karpíšek, K. Hňup, Fr. Dřevo, Fr. Berka a M. Beran. A ještě nahlédnutí do kroniky: „V tomto roce to bylo v historii klubu poprvé, kdy mužstvo vyje- lo za hranice státu. Bylo to o Velikonocích 1934, kdy jsme hráli v krásném Linci v Rakousku, na pohárovémturnajijsmeprohrálisLASKLinec2:3 asGermaniaFC0:6.OdvetnéutkánísLASKLinec bylo hráno na svatodušní svátky v Táboře, kde jsme LASK porazili 4:1.“ Jaro 1935 přineslo v sedmi odvetných mis- trovskýchzápasechdesetbodů,patnáctvstře- lených a čtrnáct obdržených branek. Podtrženo, sečteno – nakonec z toho bylo ob- stojných devatenáct bodů a relativně klidné jaro bez větších starostí o uchování přísluš- nosti k I. A třídě. Ovšem už na podzim téhož roku se dostavil ci- telný pokles formy. Také proto, že v mužstvu DSK dostali šanci dorostenci, neboť mužstvo DSK Tábor v roce 1930

109 oslabily odchody zkušených fotbalistů. A tak po celý podzim 1935 a na jaře roku následu- jícího honil táborský tým každý bodík, aby se nakonec tak tak zachránil v I. A třídě, když ve prospěch DSK rozhodovaly tisíciny brankové- ho podílu. O sezoně 1935-1936 není mnoho záznamů, stejnějakoonásledující–1936-1937.Ivtéhrál DSKozáchranuanakonecsevI.Atříděudržel, ačkoli to dalo zase hodně námahy a práce… Jenže výkonnost mužstva šla stále dolů, což se nakonec projevilo v sezoně 1937-1938 umís- těním na sestupové příčce. Pád se zdál být ne- odvratný. A přece se na podzim 1938 v Tábo- ře hrála I. A třída dál. Co se stalo? Fotbalistům DSK popřála paní Štěstěna. Jihočeská župa se totižrozhodlasvounejvyššísoutěžrozšířit.Na- příště v I. A třídě mělo startovat deset týmů, a tak se táborský klub, byť administrativní ces- tou, udržel. DSK dostal novou šanci a v sezoně 1938-1939 nebylo jeho mužstvo v I. A třídě k poznání. Tytam byly rozpačité výkony a mizerné vý- sledky z předchozího ročníku. Táborští nabrali formu a upevnili si pozici v I. A třídě. A pak od- startovali velkolepé tažení za druhým trium- fem v klubové historii. Na podzim 1939 DSK Tábor prohrál v I. A třídě jediné utkání. A na jaře následujícího roku svedl souboj o prvenství v I. A třídě s výbor- ným týmem SK Sušice. Ještě než se dostaneme ke konečnému vý- sledku dostihů se Sušicí, nahlédněme do kro- niky, kde se objevuje poprvé jméno Wágner. S vyhlášeným střelcem se budeme v histo- rii klubu ještě často setkávat. Takže kronika: „Teprvenakoncijarnísezonybylomužstvodopl- něno centrforvardem Wagnerem z SK Písek, vý- borným to sice hráčem, který však do mužstva nezapadl tak, jak bylo očekáváno, protože se ne- dovedl přizpůsobit stylu hry mužstva. Přece však i s ním dosáhlo v dalších zápasech a později v di- vizi mnoha proměnlivých výsledků.“ S Ladislavem Wágnerem se pojí i vzpomínka jednoho z nejstarších žijících pamětníků tá- borského fotbalu pana Vladimíra Ptáčka: „Pů- vodně hrál za Měšice. Měl takovou ránu, že při jednomutkánídoslovazranilsoupeřovabranká- ře. Vypálil takovou pecku, že gólman protivníka, kterýmíčchytil,nakonecodešelspochroumaný- ma rukama!“ A nyní trochu blíže k jaru 1940. SK Sušice hrál znamenitě. Mužstvo od Jordánu ale bylo ještě o maličko lepší, což nakonec vyjadřoval jedno- bodový náskok v konečné tabulce – Sušice zů- stala druhá… Ze šestnácti mistrovských utká- ní vyhrál DSK třináctkrát, jednou remizoval a pouze dvakrát našel přemožitele. Získal dva- cet sedm bodů, když nastřílel šedesát sedm branek a dostal jich pouze dvacet pět. DSK Tábor se stal mistrem Jihočeské župy podru- hé ve své historii, a to přesně po deseti letech! Obdivuhodné je, že ve všech mistrovských zá- pasech nastoupila stejná sestava: Bartoš – Be- ran, Berka – Štika, Vlach, Hejlík – Lis, Karpíšek, Hňup, Dřevo, Konvalinka. A ještě personální informace: v roce 1940 vy- konával funkci předsedy klubu J. Metelec, se- kretářem byl Jan Trnka, pokladníkem Jar. Ho- lický. Prvenství DSK Tábor v I. A třídě znamenalo po- stup do divize českého venkova – skupiny zá- pad. Hrál tu výborný tým SK Strakonice, kte- rý soutěž nakonec vyhrál. Startovaly i SK Sla- vojOsek,SKRokycany,SKČeskýlevBeroun,SK Rakovník, SK Hořovice, SK Doudlevce, SK Pet- řín Plzeň, SK České Budějovice, SK Union Be- roun a AC Stadion České Budějovice. Táborští odehráli velmi solidně podzim 1940, když přezimovali jako šestí s jedenácti body za čtyři výhry a tři remízy. Divizi si zahrálo v dresu DSK Tábor šestnáct fotbalistů. Ve všech mistrovských zápasech nastoupili brankář Bartoš a v poli Beran, Berka, Wagner, Karpíšek, Hňup. Jen jednou absen- tovali Hejlík a Konvalinka. Osmkrát hrál Štika, sedmkrát Vlach… Branky stříleli: Hňup devět, po sedmi Wágner a Karpíšek, po čtyřech Ebert a Konvalinka. Jeden divizní gól vstřelili na pod- zim Dřevo, Žahour a Hejlík. Jaro 1941 už nebylo tak vydařené, ale přes- to Tábor neměl sestupové starosti. DSK vyhrál pouze dva zápasy, čtyřikrát plichtil a pětkrát byl poražen. Fotbalisté DSK obsadili nakonec deváté místo, což pro nováčka divize bylo obstojné umístě- ní. Celkově vyhráli šest utkání, sedmkrát si při- psali aspoň bod za remízu a devětkrát byli po- raženi. Červený dres DSK Tábor obléklo v di- vizních zápasech třiadvacet hráčů. Všech dva- advacet divizních utkání odehráli Beran, Ber- ka a Hňup, o zápas méně Hejlík, o dva méně Wágner a Konvalinka. Celkem nastřílel DSK Tábor v tomto divizním ročníku padesát devět branek. Šestnáct z nich vsítil Hňup, jedenáct Wágner, Erneker osm, Karpíšek sedm, Konvalinka a Ebert po čtyřech. Třikrát se trefili Hejlík a Dřevo. A jednou poko- řili brankáře divizního soupeře přesnou stře- lou Žahour, Svatoš a Lis. DSK Tábor remizoval v Písku 1:1 - rok 1941

110 Zaznamenejme: za bezkonkurenčními Strako- nicemi se stali fotbalisté DSK druhým nejlep- ším jihočeským mužstvem, když oba českobu- dějovičtí rivalové skončili v tabulce až za DSK Tábor. Zalistujme zase na chvíli v kronice z roku 1941: „Letní přestávka byla plně věnována pod- nikům pořádaným na oslavu 20letého trvání DSK. 9. srpna byla konána v hotelu Grand slav- nostní jubilejní valná hromada, jíž se zúčastni- la řada pracovníků veřejného života. Dopoledne 10.srpnabylovyplněnopropagačnímiplavecký- mi závody a odpoledne, po utkání starých gard DSKaSKTábor,sevhlavnímzápaseutkalodiviz- nímužstvoDSKsligovýmSKKladnosvýsledkem 6:3 pro ligu. Zlatým hřebem táborského sportu bylo me- ziměstské utkání Praha – Tábor, hrané rovněž vrámcioslavklubu.Tábor,reprezentovanýdiviz- ním mužstvem DSK, prohrál po krásné hře 2:6.“ A teď personální údaje. V roce 1941, kdy DSK Tábor slavil dvě desetiletí své existence, byl předsedou zvolen V. Zajíček, místopředsedy dr. Růžek a St. Uher, sekretářem Jan Trnka, po- kladníkem Jar. Holický. Náčelníkem fotbalové- ho odboru byl zvolen Oldřich Nosek, zapiso- vatelem L. Holas a vedoucím dorostu profesor V. Linhart. Na podzim 1941 vstupoval DSK Tábor do dru- hého divizního ročníku ve své historii. Opro- ti předchozí sezoně v západní skupině přiby- ly SK Meteor České Budějovice a SK Sparta Sul- kov, naopak z ní sestoupily SK Union Beroun a AC Stadion České Budějovice. Podzim byl z táborského pohledu zase úspěš- nější než jaro. DSK přezimoval na osmém mís- tě, když čtyřikrát vyhrál, jednou remizoval a šestkrát byl poražen. Vstřelil dvaadvacet bra- nek, táborský brankář byl překonán pětatři- cetkrát. Táborský červený dres obléklo třiadvacet fot- balistů. Plný počet utkání – deset (utkání s Čes- kým lvem Beroun bylo přeloženo až na jaro 1942) – sehráli Trnka a Konvalinka. Střelcem DSK Tábor byl Láska s pěti brankami, čtyři trefy zaznamenal Konvalinka, po třech brankách vstřelili Dřevo a Karpíšek. Počátkem roku 1942 nastaly další změny ve vedení fotbalového odboru DSK Tábor. V čele stanul St. Uher, místopředsedy byli zvoleni Maryška a Beran, sekretářem Pokorný, poklad- níkem Kolář a náčelníkem byl potvrzen Nosek. Celkem se v sestavě DSK Tábor v divizi 1941- 1942 vystřídalo osmadvacet hráčů! Všech dvanáct jarních mistrovských utkání odehráli jen Polák a Hňup. O jeden zápas méně Brožek, o dva Konvalinka a Beran. Táboru hrozil po celé jaro sestup do I. A třídy. Vybojoval jen osm bodů, vstřelil pětadvacet a inkasoval sedmatřicet branek. A pak přišlo nacistické běsnění po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinhar- da Heydricha. Na táborském popravišti kata- né stříleli české vlastence. O život tam přišlo od 3. června do 3. července 1942 sto třicet šest mužů a dvacet žen… Fotbal se musel krčit v úkrytu a čekat, až ty největší hrůzy pominou. Až 12. července nastoupil DSK Tábor k utká- ní o záchranu proti Spartě Sulkov. Soupeře z Plzeňska, který se ve druhé nejvyšší soutěži ohřál jen jednu sezonu, Táborští smetli 3:0. A pak museli čekat, zda jim konečné desáté místo se ziskem sedmnácti bodů při sedma- čtyřiceti vstřelených a dvaapadesáti inkasova- ných gólech bude k záchraně stačit. Nejprve to vypadalo, že ani tak nebude. Z I. ligy totiž sestoupila Viktora Plzeň – a ta te- ritoriálně patřila do divizní skupiny západ. Na- štěstí pro Tábor vyhrál aktuální vítěz této sku- piny SK Rakovník kvalifikační turnaj o postup do nejvyšší soutěže – a tím fakticky vybojoval i záchranu pro Tábor v divizi. Teprve teď si mohli hráči, funkcionáři i fanouškové DSK zhluboka oddechnout a bilancovat. SK Strakonice, SK České Budějovice i SK Mete- or České Budějovice skončily v tabulce výše než DSK Tábor. Nejvíce zápasů v divizi za táborský tým tento- DSK Tábor v roce 1948

111 krát sehráli Hňup a Konvalinka – dvacet. Osm- náctkrát nastoupil Beran, patnáctkrát Polák, čtrnáctkrát Trnka, třináctkrát Láska a Vlach. Celkově DSK nasadil osmadvacet hráčů… A ještě střelci DSK v tomto divizním ročníku: Láska se trefil devětkrát – a nebýt jeho zra- nění (zlomená noha), mohl být ještě úspěšněj- ší. Konvalinka a Hňup skórovali sedmkrát, Er- neker šestkrát, Wágner čtyřikrát. A přišla sezona 1942-1943, jejíž podzimní část hodnotil kronikář velmi neradostně: „Podzimní sezona divize byla nejslabším divizním obdobím klubu,amožnojismělenazvat´odporážkykpo- rážce´. Není ovšem divu, neboť totální nasazení přímo ´řádilo´ v řadách borců DSK…“ V důsledku zmíněného faktu se v deseti pod- zimních divizních utkáních DSK Tábor prostří- dalo třicet fotbalistů! O souhře, kombinačních návycích, zažitém bránění a podobných fakto- rech se nedalo mluvit ani náhodou. Nováčky byly v divizi pro tuto sezonu SK IVO Žebrák a SK Olympia Plzeň, naopak sestoupily SK Doudlevce a SK Sparta Sulkov. Desetkrát hráli za Tábor v podzimních diviz- ních zápasech 1942 jen Berka a Lis. Devět- krát Polák, osmkrát Čermák, uzdravený Láska a Zika, sedmkrát Studenovský… A střelci: po dvou gólech zaznamenali Láska, Zika, Hňup a Suchopár, jednou skórovali Štika, Šimek a Karpíšek. DSK Tábor na podzim 1942 dokázal „uplich- tit“ pouhopouhé dva mače. Osmkrát prohrál. Nejtěžší porážka se zrodila na táborské půdě, kam přijela exligová Viktoria Plzeň a rozdrtila zdecimované domácí mužstvo debaklem 14:1. V historii klubu je to dosud nejtěžší porážka všech dob. Na jaře 1943 čekalo DSK dvanáct utkání, ne- boť zápas s IVO Žebrák byl přeložen z podzim- ní části divize. „Jakési naděje“ vzbudilo hned první jarní vítězství nad Žebrákem a pak s Ro- kycany. Jenže… V utkání na domácím hřišti se Slavojem Osek DSK Tábor bojoval, sahal po re- míze – ale prohrál. Přišla série dalších porážek. Kronika stručně: „V průběhu jarního kola se nedostavují k zápa- sům hráči mimotáborští, což na kázni pochopi- telně nepřidává.“ Plichta doma s SK České Budějovice i na hřišti SK Hořovice byly jen labutí písní, sestup byl jis- tý. K poslednímu zápasu do Žebráku už muž- stvo DSK necestovalo. Písemně jej vzdalo. Celkově ve své poslední divizní sezoně 1942- 1943 Táborští jen dvakrát vyhráli, čtyřikrát re- mizovali a šestnáctkrát byli poraženi. Nastříleli sice pětadvacet branek, ale inkasovali jich bez pěti celou stovku… Těžko se dalo čekat něco jiného, když v jedna- dvaceti sehraných divizních utkáních nasadil DSK osmatřicet hráčů různé výkonnosti, kvalit a zkušeností! Nenašel se jediný, který by sehrál všechny mistrovské mače… Berka jich odehrál devatenáct, Lis sedmnáct, Polák a Zika po šestnácti, Studenovský pat- náct, Láska a Erneker po dvanácti… O dvacet pět branek se zasloužili nejvíce šes- ti Karpíšek, Suchopar čtyřmi, Láska a Zika tře- mi trefami. Začal podzim 1943 a kronika praví: „Pochopi- telně se hledaly příčiny tohoto neúspěchu a na- šly se ve vedení, jak se dalo předpokládat, neboť ono je vinno, že hráči prohrávají zápasy. V polo- viněrokudošlokdiktátumužstva,které,anižpo- děkovalo starým, zvolilo si nové činovníky a slo- žilo do rukou předsedy slavnostní slib, že vyboju- jíznovunávratdodivize.Situacenynívšakvypa- dá takto: cizáci z mužstva jsou pryč, cizáci z vý- boru jsou také pryč a pryč bude také klub z I. tří- dy Jihočeské župy fotbalové, neboť poslední mís- to v tabulce své skupiny I. třídy Jfž, které mužstvo po slavném slibování uhrálo, ničemu jinému ne- napovídá.“ Ironizující kronikář se čílil zřejmě oprávněně, neboť namísto slibovaného boje o postup hrozil DSK po roce další sestup! Jaro 1944 však přineslo nečekaný obrat. Tá- borští zabrali, šestkrát vyhráli, dvakrát remi- zovali a vybojovali tak čtrnáct bodů. V jarní ta- bulce to stačilo na druhé místo. Vítězem sou- těže se stal tým MAS Sezimovo Ústí. Na podzim 1944 měli fotbalisté znovu roze- hrát sérii utkání I. A třídy Jihočeské župy. Měli, ale nerozehráli. Blížil se konec druhé světové války. Kronika: „Podle rozlosování měl být roč- ník mistrovských soutěží zahájen na podzim v roce 1944. Avšak podle rozhodnutí Českého všesportovního výboru ze srpna 1944 nebudou proponované župní soutěže v kopané ročníku 1944-1945 vůbec zahájeny.“ Po vyhnání nacistů bylo zapotřebí vyřešit a za- řídit spoustu důležitějších věcí, a tak na první fotbalový mač došlo až v srpnu 1945. DSK Tá- bor si to rozdal s SK Slavia Tábor a vyhrál 3:1. A pak už bylo zahájeno mistrovství I. třídy. DSK byl zařazen do „táborského okrsku“ a spolu s ním se tu o body utkávalo ještě sedm dal- Stadion Míru před zatravněním

112 ších týmů. Táborští odehráli šest zápasů, získa- li sedm bodů, nastříleli osmnáct branek a je- jich brankář byl překonán čtrnáctkrát. Na jaře 1946 odstartovala jihočeská I. A třída, rozdělená do dvou osmičlenných skupin. DSK Tábor se ocitl ve skupině s SK Adamov (u Čes- kých Budějovic), AFK Marathon Pelhřimov, SK Jindřichův Hradec, SK MAS Sezimovo Ústí, No- vým Etynkem (dnes Nová Včelnice), Měšicemi a SK Pacov. Za zmínku stojí drtivé vítězství nad Pelhřimovem 9:1. V září 1946 byl v Táboře sehrán 9. ročník tur- naje o Zlatý pohár. DSK zazářil. Probil se až do finále, kde zdolal AFK Maraton Pelhřimov. Tým z Vysočiny musel přijmout porážku 3:5. Ještě ocitujme zajímavý zápis z kroniky: „Vroce 1946 došlo v Praze k jedné události, která měla přímou souvislost s DSK Tábor. 21. března 1946 byl zde totiž učiněn první krok k založení Krouž- ku pražských přátel DSK Tábor. Popud k tomu dali Mir. Říha a Jos. Kopecký. Kroužek byl ještě v tomto roce oficielně schválen a svoji činnost vyvíjel až do roku 1950, kdy se rozešel.“ Před sezonou 1946-1947 se většina jihočes- kých klubů shodla na tom, že by bylo vhodné a žádoucí vrátit se k modelu jediné skupiny I. A třídy. Jihočeská župa na tyto podněty slyšela a pro nadcházející ročník sloučila dvě oddělení (okrsky) do jedné, čtrnáctičlenné skupiny. Hrá- lo se systémem podzim – jaro. Na podzim 1946 uhrál DSK osmnáct bodů, vstřelil třicet devět branek, inkasoval dvacet. Přezimoval na pátém místě. Jaro 1947 přineslo zlepšení formy táborského týmu. Uhrál dvacet bodů a celkově se umístil na třetí příčce, když zvítězil osmnáctkrát, dva- krát remizoval a jen šestkrát byl poražen. Lepší byli pouze fotbalisté SK MAS Sezimovo Ústí a ČASK Písek. V sezoně 1947-1948 snížil řídící orgán počet účastníků I. A třídy na dvanáct. Táborští do soutěže vstoupili drtivou porážkou 0:10 v Su- šici. Domácí zápasy pak mohli konečně hrát už na svém novém hřišti na Svépomoci, které bylo slavnostně otevřeno v září 1947. Dlouhá léta předtím se fotbal v Táboře hrával na hřišti U sloupu. Bývalo v prostoru dnešní- ho Píseckého rozcestí na Pražském předměs- tí, u hlavní silnice na Prahu. Tedy přesně tam, kde dnes stojí budova táborské pobočky Kraj- ského soudu. „Muselo ustoupit výstavbě kasáren. Proto vznik- lo hřiště na Svépomoci,“ říká jeden z nejstarších žijících pamětníků fotbalu na Táborsku pan Vladimír Ptáček. Takto vzpomíná legendární táborský fotba- lista Josef Kadlec, který tam odkopal řadu zá- pasů: „Bylo to hřiště ohrazené dřevěným plotem, hracíplochuodhledištěoddělovalokolemdoko- la zábradlí. Jako kabina sloužila dřevěná bouda, vníjednokorytosestudenouvodou.Vtésehráči pozápasemyli.Stálatamiboudanauloženípo- třebného příslušenství.“ Některé zápasy se hrály i na stadionu Míru. Ani na jednom z těchto hřišť v té době nebyla trá- va, nýbrž škvára. Až v roce 1947 se DSK konečně dočkal svého vlastního domácího sídla! Svědectví kroniky: „Napodzim1947hrálojižnašemužstvonavlast- ním hřišti na Svépomoci, které bylo vybudováno za veliké obětavosti všech činovníků DSK Tábor a všech příznivců ve městě Táboře. Bylo to prvé hřiště, které bylo oddílovým majetkem.“ V lednu 1948, měsíc předtím, než únorový- mi událostmi započala jedenačtyřicet let tr- vající vláda jedné strany v naší zemi, se usku- tečnila valná hromada DSK Tábor. Ze zpra- vodajství, které tehdy přinesl deník Svobod- né slovo, ocitujme: „Kruh pražských přátel od- měnil Skrejšovského, Konvalinku st., Holického a Voštu diplomy za největší počet odpracova- ných hodin. Kruh pražských přátel mimo to ode- vzdal footballovému odboru další finanční pod- poru ve výši 2500 Kčs.“ Místu na Svépomoci, kde vzniklo hřiště DSK Tábor, se kdysi říkávalo „na popeláku“. Teď tam vyrostlo důstojné fotbalové hřiště a záze- DSK se v roce 1947 dočkal vlastního stánku na Svépomoci

113 mí. A budiž řečeno, že si tu domácí hráči ved- li víc než dobře. Jaro 1948 odstartoval DSK Tábor vítězstvím 2:1 v Jindřichově Hradci, když rozhodující branku vstřelili hosté v poslední minutě. Cen- né bylo dubnové vítězství v poměru 3:1 na hřišti Pelhřimova, kterému před sedmi sty di- váky, z nichž poměrně značná část dorazila z Tábora, vstřelil dvě branky Doležal. Jeden gól přidal krásným „angličanem“ od tyče Wágner. Utkání řídil ligový sudí Dosek ze Strakonic. Denní tisk o tomto utkání napsal pod titulkem Povzbuzování rozhodlo: „Velké množství příz- nivcůklubusevypravilovšemimožnýmidoprav- nímiprostředky,abysvoupřítomnostípovzbudi- lo hráče v jejich nejtěžším zápase. Krajně nepříz- nivé počasí neodradilo k obětavé hře a mocné- mu povzbuzování. A můžeme říci, že se oprav- du fandilo. O táborském sportovním obecenstvu je totiž známo, že dokáže silně kritisovat, ale na hřišti to vypadá jako v čekárně u zubního dok- tora. V Pelhřimově domácí mocně povzbuzova- liafanouškůmzTáboraserozvázalyjazyky.Mo- hutným´dotoho´překvapilisamotnéhráče,kte- ří nápor Marathonu odrazili a střelili třetí, rozho- dující branku.“ I když fotbalisté DSK Tábor na hřišti Pelhřimo- va vyhráli, přece jen s pětatřiceti body skonči- li za tímto rivalem na druhém místě, když vy- hráli šestnáct utkání, jen třikrát plichtili a pou- ze třikrát byli poraženi. Nastříleli sedmdesát, dostali jen třicet branek. Svědectví kroniky: „Mužstvo Marathonu Pelhři- mov bylo na 1. místě jenom díky tomu, že poměr branek mělo o 0,002 lepší, než DSK Tábor (93:39 – poznámka autora). Jelikož však v brankovém poměru Marathonu byl započítán i kontumač- ní výsledek 3:0, nařídila hrací komise Jihočeské župysehrátdvěrozhodujícíutkáníomistražupy. A sice 19. 6. 1948 v Pelhřimově a hned druhý den 20. 6. 1948 v Táboře.“ A v tomto klíčovém dvojzápase DSK Tábor selhal. Na pelhřimovské půdě dokázal zopa- kovat výkon z dubna a znovu vyhrát – před dvanácti stovkami diváků tentokrát 5:4. Dvě táborské branky vstřelil Doležal, po jedné pak Švec, Konvalinka a Studenovský z pe- nalty. Jenžekouzlo domácíSvépomocitentokrátne- zafungovalo. Přišly dva tisíce diváků, ale do- čkaly se hořkého konce. DSK v odvetě na těž- kém terénu podlehl 1:4. Čestný gól vstřelil Švec. V kronice najdeme novinový výstřižek: „Vcelku to byl ošklivý zápas, kde rozhodovaly nervy, a ty měl Pelhřimov silnější. Vše se hrálo pravou stra- nou, která se brodila v bahně.“ Mistrem župy se tudíž stali Pelhřimovští. Po skončení odvetného utkání hodili pelhři- movští bafuňáři „laso“ Studenovskému. Tábor- ský tisk tenkrát napsal: „Studenovský se ukázal jako stoprocentní sportovec, i když nějakým tím desetitisícem nemůže pohrdati. Lákavou nabíd- ku Pelhřimovských odmítl. Dává přednost ma- teřskému klubu, který mu dával možnost uplat- nění. Studenovský bude hráti v Táboře i tehdy, bude-li DSK Tábor hráti třeba ve II. třídě. Jeho zájmem nejsou peníze, jako většiny footballistů, ale hra s kamarády.“ V dorosteneckém týmu DSK Tábor o sobě za- čal dávat vědět střední útočník a střelec Béda Matouš. V mistrovském dorosteneckém derby se Slovanem Tábor dokázal sám vstřelit skoro neuvěřitelných devět branek! V srpnu 1948 odstartoval nový ročník fotba- lových soutěží. A DSK Tábor jej rozehrál niko- li v I. A třídě, ale v divizi. Jak se zrodil nečekaný táborský „postup“? Pod titulkem V Táboře přece divise informo- val místní tisk 16. července takto: „Reorgani- zace footballových soutěží byla v Táboře přija- ta s nadšením již v pátek v nočních hodinách, kdy se zpráva prvně nesla městem. Z návrhu, o kterém bude ještě jednáno, je jasno, že v Tábo- ře bude divise, i když DSK Tábor svůj rozhodují- cí zápas s AFK Marathon Pelhřimov prohrál. Kva- lifikační soutěže ztratily na zajímavosti, jelikož nakonec konečné umístění nebude rozhodova- ti. Tajné přání všech táborských příznivců se vy- plnilo, ale dnes je třeba, aby mužstvo, které pro divisní soutěž připadá v úvahu, již poctivě tréno- valoanaučilosesystému.Neumímesipředstavit hrátdivisnísoutěžtakovýmzpůsobem,jakobyla hrána I. A třída.“ Dne 15.srpna1948tedy odstartovali fotbalis- téDSKdodvanáctičlennésoutěže,kterávznik- la po další reorganizaci a do které byly zařaze- ny týmy z jižních, západních a středních Čech. Jihočeský region zastupoval poslední žup- ní přeborník AFK Marathon Pelhřimov, druhý tým z I. A třídy DSK Tábor a také SK Sušice spo- lu s SK Vodňany. Středočeský region měl re- prezentanty v týmech ČSK Říčany, Benešovský SK, SK Horymír Neumětely. Nejsilněji byly za- stoupeny západní Čechy. V oblastní divizi Jih totižhrályZKŠkodaPlzeň,SlovanPlzeň,SKSla- via Plzeň, SK Petřín Plzeň a SK Nýřany. Soutěže se ovšem hrály jen jednokolově, ne- boť během zimního období 1948 mělo dojít v Československu k územní reorganizaci krajů, což se odrazilo i ve zcela nové podobě fotba- lových soutěží. TáborštívpremiéřeudolalidomaSKSušice3:2. Natěšeným divákům v ochozech se představi- li v sestavě Krch – Faul, Studenovský – Klejna, Drtina, Kolář – Konvalinka, Kadlec, Švec, Kar- píšek, Doležal. Premiérový divizní gól vstřelil Kadlec. A nádherná trefa Konvalinky z přímé- ho kopu Táboru zajistila premiérové vítězství. Přišlo skoro patnáct set lidí, a přece to bylo funkcionářům a hlavně pokladníkovi DSK málo. V tisku se psalo: „Prvnímu divisnímu zá- pasu v Táboře přihlíželo 1 424 platících diváků, což jest vzhledem k výlohám se zápasem spoje-

114 ným skutečně málo. Je třeba nejméně, aby hřiště navštívilo 1800 až 2000 diváků!“ Třináct branek viděli diváci na Svépomoci v utkání DSK Tábor – Benešovský SK! Přišlo zase na patnáct set diváků, kteří viděli „házen- kářský“ výsledek 7:6. V kronice o tomto utká- ní čteme: „Hráči na hřišti ukázali, že nerozhodu- jevždyumění,alechuťakamarádství.Tosemar- kantně projevilo v radosti, když byla zazname- nána branka. Nezáleželo na tom, kdo ji vstřelil, ale na tom, že Tábor zaznamenal branku. Elán a chuťrozleptalyúplněsoupeře,kterýmádlouhou divisní zkušenost.“ Výraznou osobností DSK byl v té době Erik Faul. Zpravodaj regionálního tisku publikoval pod titulkem Z obránce útočník svůj názor: „Jelikož měl DSK Tábor dostatek obránců a ne- dostatek dobrých útočníků, přeřadil trenér Kar- píšek Erika Faula z obrany do útoku. Bylo málo těch,kteřítétozměněvěřili.Tahvšakbylšťastnýa není nadsázkou, když napíšeme, že Faul je útoč- níkem nejdůraznějším a má velký podíl na po- sledních úspěších.“ Navzdory veškerým škarohlídským předpo- vědím o rychlém pádu patřili fotbalisté DSK Tábor v divizní společnosti spolu s SK Suši- ce a Slavií Plzeň nakonec k těm nejlepším týmům. Drželi se na třetím místě a vše na- svědčovalo tomu, že to bude i jejich koneč- né umístění. Jenže přišlo závěrečné kolo, zá- jezd do Plzně na hřiště SK Petřín a debakl 0:8, který DSK srazil na konečnou čtvrtou pozi- ci. Při pěti výhrách, dvou remízách a čtyřech porážkách si Tábor zaknihoval konečné pa- sivní skóre. Nastřílel pětatřicet, inkasoval de- větatřicet branek… SoutěžvyhrálaSušice,druhébylyNýřanyatře- tí Slavia Plzeň. Jedenáct mistrovských utkání absolvovalo celkem třináct táborských fotbalistů. Ve všech nastoupili brankář Krch a v poli Studenovský, Drtina, Klejna, Švec, Kadlec, Konvalinka. Do di- vizních utkání zasáhli také shora zmíněný Faul, Kolář, Karpíšek, Motl, Doležal a Volf. V srpnu až říjnu 1948 se v Táboře hrál i pres- tižní turnaj o Zlatý pohár presidenta Budova- tele. Ve finále mužstvo DSK Tábor před tisí- covkou diváků doma na Svépomoci podlehlo o třídu níže hrajícímu Sezimovu Ústí drtivě 1:5. Zlatý pohár tak převzal kapitán sousedních „ševců“… A ještě pár slov o II. mužstvu dospělých – to v tomto roce sehrálo čtrnáct utkání. Pět z nich vyhrálo, dva zremizovalo a sedmkrát bylo po- raženo. Střelecky se dařilo hlavně Štindlovi, Dvořáčkovi a V. Ebertovi. Nastal rok 1949 a s ním i čas rušení tradičních názvů klubů a jejich přejmenovávání podle společenskopolitických nových poměrů. Do- šlo i na zrušení divize. Do přeboru Českobudějovického kraje I. A tří- dy vstoupil táborský klub pod novým názvem – Sokol DSK Tábor. Hrálo se novým systémem jaro – podzim. Premiéru obstaral zápas v Klikově u Suchdo- la nad Lužnicí, kde Sokol DSK Tábor vyhrál 6:3. Pěti brankami se blýskl Erik Faul! Táborští chy- tili formu. Strakonice na Svépomoci rozstříle- li 5:1 a na jaře pak ještě sedmkrát vyhráli, jen dvakrát plichtili a dvakrát byli poraženi. Nastří- leli padesát branek a dostali pětadvacet. V jarní tabulce vedl ČASK Písek, druhý byl Tá- bor a třetí Stadion České Budějovice – všechny týmy měly na kontě po dvaceti bodech! ČSSZ Tábor V přestávce mezi jarní a podzimní částí soutě- že se v Táboře uskutečnila schůze Závodní so- kolské jednoty Československých stavebních závodů. Fotbalisté – a také hokejisté – DSK So- kol Tábor se stali jejími členy, a tak napříště vy- stupovali na veřejnosti pod zbrusu novým ná- zvem ČSSZ Tábor. Ve dnech 4. a 5. července 1949 se v Táboře konal XII. ročník turnaje o Zlatý pohár. Ještě se to smělo. Ještě bylo možné prezentovat turnaj jako Zlatý pohár dr. Edvarda Beneše. A tehdy si tým ČSSZ Tábor zaknihoval první úspěch, když turnaj vyhrál před týmem VSJ Tábor. O triumf se zasloužili brankář Krch a v poli hráči Kadlec, Hňup, Faul, Klejna, Tychtl, Švec, Kolář, Konvalinka, Studenovský a Motl. Mistrovský podzim 1949 odstartoval drtivým vítězstvím ČSSZ Tábor nad Sokolem Katovice 6:1. Nakrátko se pak tým od Jordánu dokon- ce vyšvihl do čela tabulky, ale brzy jej odtud sesadil soupeř z Písku. Písečtí nakonec přebor zaslouženě vyhráli s pětibodovým náskokem před druhým ČSSZ Tábor. Ten ze dvaceti šesti utkání sedmnáctkrát zvítězil, třikrát remizoval a pouze šestkrát našel v utkání přemožitele. Táborští střelci zatížili konta soupeřících bran- kářů osmdesáti devíti přesnými trefami, inka- sovali sedmačtyřicetkrát. V posledním kole bylo na pořadu táborské derby Slovan – ČSSZ. O druhém místě hostují- cího týmu v konečném pořadí bylo už předem rozhodnuto, a tak porážka 2:3 na něm nemoh- la nic změnit. Za ČSSZ se trefil Matouš a jeden gól si dali domácí sami. Za vítěze skóroval dva- krát Macek a z penalty Kolář. Všechna mistrovská utkání sehrál jediný hráč ČSSZ Tábor – Studenovský. O zápas méně pak Drtina,KolářaFaul.Kadlecabsentovaldvakrát. A ještě střelecká úspěšnost: Erik Faul se trefil dvaadvacetkrát, Konvalinka vsítil jednadvacet branek, Kadlec devět… Jestliže v předchozím ročníku podával tým ČSSZ Tábor solidní výkony, pak na jaře 1950 byl v krajském přeboru I. A třídy k nepoznání. Soutěž začala 26. března a po pátém kole měli Táborští na svém kontě v tabulce jeden jediný

115 bodík za jednu plichtu, když vstřelili osm bra- nek, zato dostali jich o deset víc… Ale pak přišla řada vítězství, zvlášť cenné byly výhry 5:4 ve Vodňanech i 1:0 na horké půdě v Suchém Vrbném. Nakonec z toho v polovině soutěže vyšlo ob- stojné páté místo s patnácti body při čtyřia- čtyřiceti vstřelených a jednatřiceti inkasova- ných gólech. A opět pohled do kroniky: „Letní přestávka je věnována především přípravě na podzimní kolo a bylo sehráno několik přátelských utkání. Jed- no z těchto utkání vyniká opravdu kuriózním vý- sledkem. Začátkem srpna hrál totiž ČSSZ Tábor přátelské utkání v Pelhřimově s divizním Pelhři- movem a zvítězil 10:6, když v poločase vedl již 5:2.“ PodzimnípolovinukrajskéhopřeboruI.Atřídy ovšem zahájili Táborští prohrou 3:5 ve Strako- nicích a ani další výkony a výsledky fanoušky nenadchly. V konečně tabulce se ČSSZ Tábor umístil jako šestý se ziskem osmadvaceti bodů při třinácti vítězstvích, dvou remízách a jede- nácti porážkách. Vstřelil sedmdesát osm bra- nek, obdržel šedesát. Všechna mistrovská utkání odehrál Drtina, dvakrát chyběli Studenovský a Doležal, třikrát Kadlec a Konvalinka, šestkrát Kolář, osmkrát gólman Krch. Kanonýrem mužstva byl Studenovský, autor osmnácti branek. Kadlec s Konvalinkou se tre- fili každý jedenáctkrát, Doležal s Matoušem devětkrát. Rok 1951 byl poznamenán další – kolikátou už – reorganizací. Počet účastníků krajského přeboru byl snížen ze čtrnácti na deset. A před startem sezony dostaly kluby informaci, že sestoupí poslední čtyři mužstva! K záchraně tedy bylo nutné ob- sadit nejhůře šestou pozici v tabulce. Premiérový mač okleštěné soutěže odehrál ČSSZ Tábor v Českých Budějovicích a vrátil se na Svépomoc s nadějným vítězstvím 4:2. Eufo- rii ale rychle odplavil první domácí zápas – Tá- bor v něm prohrál s SKP České Budějovice I drtivě1:5aanipaktonebyloomoclepší.Vpo- lovině soutěže měl tým ČSSZ na kontě pouze osm bodů a figuroval právě na šestém místě. Pod ním už zela sestupová propast… A co podzim 1951? Velké záchranářské dra- ma! O všem se rozhodovalo až v posledním kole 21. října. ČSSZ Tábor nastoupil proti týmu Motor Union Vodňany, a to na vodňanské půdě. V sázce bylo „spásonosné“ šesté místo. Vpoločasetovypadalonatáborskýpropadák. Vodňany totiž vedly 3:2. Po změně stran se ale hosté vytáhli. Nejprve srovnali na 3:3, což už by k záchraně stačilo. Ale ČSSZ nenechal nic náhodě a příslušnost ke krajské elitě si pojistil ještě vítězným čtvrtým gólem. Dvěma bran- kami se o tu radost zasloužil Karpíšek, jednou Doležal a jednou Studenovský, který promě- nil penaltu. Táborští se vraceli domů s veselou! Všech osmnáct mistrovských zápasů sehráli Studenovský, Kolář, Drtina a Doležal, dvakrát chyběli Karpíšek a Konvalinka, třikrát Kadlec… Karpíšek vstřelil sedm, Studenovský, Doležal a Kadlec po šesti, Kotoun pět branek. Tehdejší doba přinášela nejrůznější změny a novinky. Jen málo jich ovšem bylo ku pro- spěchu země, národa i fotbalu. Řídící orgán jihočeského fotbalu před star- tem krajského přeboru na jaře 1952 rozhodl, že soutěž bude narychlo rozšířena z deseti na dvanáct mužstev. Díky tomu se do ní vrátil i Motor Union Vodňany, který v říjnu předcho- zího roku prohrál klíčový zápas o udržení s Tá- borem. Premiéru obstarali v Lišově 9. března fotbalisté domácí Jitony, kteří se do přeboru probojovali z nižší třídy, a zkušený tým ČSSZ Tábor. Pro tá- borské hráče, činovníky i fandy přišel šok hned na úvod… Tábor totiž musel spolknout neče- kanou prohru 2:3. Vstup se tedy ČSSZ Tábor nepovedl, ale v dal- ších kolech byl rychle zapomenut. Po násled- né výhře 4:0 v derby nad ČSD Tábor a remíze 1:1 na hřišti ČZ Strakonice totiž přišlo na pořad sousedské derby s Kovosvitem Sezimovo Ústí. O tom, co se tehdy stalo, podává kronikář ná- sledující svědectví: „Došlo k nepěkné aféře, kte- rá měla dozvuky u disciplinární komise. Toto utkání bylo za stavu 2:0 pro Kovosvit ukončeno 15minutpředkoncem.Disciplinárníkomiseshle- dala vinu na ČSSZ Tábor a toto bylo také potres- táno kontumačně 3:0 pro Kovosvit, 6 neděl uza- vřeným hřištěm díky neukázněným divákům a některým pořadatelům. Proto další mistrovská utkání místo v Táboře hrálo ČSSZ Tábor buďto v Milevsku, nebo v Čekanicích.“ Přestože na šest týdnů ztratil tým výhodu do- mácíhoprostředí,nakonecmuvpoloviněsou- těže patřilo páté místo za dvanáct získaných Na Svépomoci se v mrazivých zimách dokonce hrával i hokej

116 bodů při dvaceti čtyřech vstřelených a jen dvaceti inkasovaných brankách. Podzim 1952 odstartoval hodně netradičně už 15. června a Táborští přivítali Jitonu Lišov s jasným cílem - nováčkovi krajského přeboru oplatit nečekanou jarní porážku. Povedlo se. Tábor sice v poločase prohrával 0:1 a šest stovek diváků se třáslo obavou o dal- ší blamáž, ale po změně stran vstřelil dvě bran- ky Doležal, po jedné přidali Konvalinka, Blažek a Studenovský a ČSSZ vyhrál přesvědčivě 5:2. S velkým očekáváním se po celém regionu mluvilo o zápase čtvrtého podzimního kola, kdy ČSSZ Tábor mířil do sousedního Sezimo- va Ústí. Čekala ho odveta za jarní kontumač- ní prohru 0:3. I když, pravda, Kovosvit tehdy čtvrthodinu před koncem na Svépomoci vedl 2:0 a tak jako tak mířil za vítězstvím. Nabuzení a vyhecovaní Táborští ale sehráli na půdě sousedního rivala velký zápas a smetli domácí Kovosvit jednoznačně 4:0! To vyvolalo v řadách táborských fanoušků značný ohlas a na utkání se Slavií České Budě- jovice jich přišlo do hlediště stadionu na Své- pomoci osmnáct set! Nebyli zklamáni, ČSSZ zahrál výborně a svého soupeře, největší- ho favorita a lídra krajského přeboru, přejel hladce 3:0. Daleko hůř ovšem na Svépomoci dopadl SKP Český Krumlov – 11:0! Dobrá sezona, mohli si říci Táborští při závě- rečnémbilancování.ČSSZTáborskončilnatře- tím místě za vítěznou Slavií České Budějovice a druhým SKP České Budějovice I. Na kontě měli Táborští dvacet devět bodů při pětašedesáti vstřelených a jen pětatřiceti inka- sovaných brankách. Všechna mistrovská utkání sehráli Studenov- ský, Konvalinka a Faul. O jedno méně Němec, V. Kolář, Kadlec a Wágner. Střelecky se dařilo Eriku Faulovi, který se tre- fil třináctkrát, a „Laťasovi“ Wágnerovi – ten za- tížil konta soupeřících týmů dvanácti přesný- mi trefami. Koncem roku 1952 došlo k zásadní změně organizace tělovýchovy a sportu v ČSR. V dů- sledku toho došlo také k hromadnému pře- jmenování většiny fotbalových oddílů. Tatran Tábor Pro resort lesnictví, dřevařského a papírenské- ho průmyslu byl stanoven jednotný název Tat- ran a pod touto hlavičkou vstoupil bývalý DSK a později ČSSZ Tábor do nového soutěžního ročníku. Bylo také změněno pravidlo o sestupu z nej- vyšší soutěže. Čtyři sestupující týmy musely sehrát dvě utkání s vítězem příslušné skupiny krajského přeboru (třetí nejvyšší soutěže). Po- kud by prvoligový tým v této dvoukolové kva- lifikaci prohrál, sestoupil by o dvě třídy níže, zatímco krajský přeborník by rovnou postou- pil do ligy. I. A třída krajského přeboru se v roce 1953 hrá- la jednokolově za účasti dvanácti mužstev. Ví- tězem soutěže se stal Slavoj České Budějovi- ce před nováčkem, vojenským týmem DA Žiž- ka Tábor. Tatran Tábor nepředváděl valné vý- kony. Spíš naopak, jen čtyřikrát vyhrál, dvakrát remizoval, pětkrát byl poražen. Znamenalo to zisk deseti bodů. Tatran nastřílel třiadvacet, in- kasoval sedmadvacet branek. Sousední Spar- tak Sezimovo Ústí hrál v téže soutěži a vedl si o něco lépe. Získal o bod víc a skončil na šesté příčce. Deset bodů, stejně jako Tatran, získala i Lokomotiva Tábor (bývalý Slovan a pak ČSD Tábor). Díky o jeden gól lepšímu skóre se „že- lezničáři“ umístili v tabulce o jedno místo před Tatranem. Dvanáct účastníků měla krajská I. A třída i v roce 1954. Hrála se ovšem už dvoukolově, systémem jaro – podzim. Tatran Tábor skončil sedmý se ziskem dvaadvaceti bodů při dese- ti výhrách a dvanácti porážkách. Kuriozitou je fakt, že ani jeden zápas Tatranu tehdy neskon- čil remízou. Táborští nastříleli čtyřicet devět a dostali padesát pět branek. Slova kroniky: „Mužstvo však toto mistrovství nehraje v dobré formě, a tak po jarním kole 1954 končíažna7.místěs12bodyaskórem30:22.Let- ní období je pak věnováno přípravě na zahájení podzimního mistrovství s úmyslem zlepšit si po- stavení v tabulce tohoto přeboru. Bohužel však nadějevmužstvokladenébylyznačnězklamány a Tatran končí mistrovství na 7. místě.“ Lépe si vedl jak DA Žižka Tábor, který soutěž vyhrál, tak i Spartak Sezimovo Ústí, který získal zase o bod více než táborský rival a patřilo mu tentokrát páté místo. Lokomotiva Tábor obsa- dila až jedenáctou pozici. V roce 1955 došlo k další reorganizaci fot- balových soutěží. Krajské přebory se staly až čtvrtou nejvyšší třídou, když se fotbalo- vý svaz vrátil k bývalým oblastním divizím, Tatran Tábor v polovině padesátých let

117 které však nově nesly název Oblastní sou- těž. Z jihu Čech se do nich kvalifikovaly první tři týmy v tabulce krajské I. A třídy z minulé- ho roku – tedy DA Žižka Tábor, Dynamo Čes- ké Budějovice a Spartak Strakonice. Na Tat- ran Tábor tedy zbyla účast ve čtvrtém pat- ře soutěží, které se hrálo opět systémem jaro – podzim. Kronikář tehdy zaznamenal: „Mezi nejvážnější kandidáty vítězství v tomto pře- boru patří Spartak Písek, Jiskra Strakonice, RH České Budějovice. Avšak ani Tatran Tábor ne- nastupuje do soutěže jako slabé mužstvo. Mělo by se už jednou stát tou štikou soutěže, jako to bylo kdysi, za dob DSK Tábor.“ Očekávání byla velká, realita za nimi ale zao- stávala. Tatran Tábor najdeme po jarní polo- vině soutěže až na pátém místě tabulky. A na něm nakonec Tatran Tábor soutěž dohrál. Vy- hrál celkem jedenáctkrát, třikrát remizoval a osmkrát byl poražen. Nastřílel šedesát čty- ři branky, čtyřicet devět gólů inkasoval. Získal dvacet pět bodů a na vítězný Spartak Písek na podzim další dva bodíky ztratil… Rok 1956 a další z řady reorganizací českoslo- venského fotbalu… Nejvyšší soutěž se vrátila k tradičnímu názvu I. liga. Vytvořeny byly dvě skupiny II. ligy a tře- tí patro představovalo šest skupin oblastních soutěží. Tatran Tábor ovšem nadále startoval až ve čtvrtém patře, tedy v I. A třídě krajského pře- boru. V konečné tabulce obsadil čtvrté místo se ziskem dvaceti pěti bodů při čtyřiceti jed- nom vstřeleném a čtyřiceti inkasovaných gó- lech. Devět mistrovských branek Tatranu Tá- bor si připsal Faul, osm Josef Volek, sedm Jo- sef Novák a pět Jaroslav Němec. Celkem čtyři týmy měl v jihočeských soutě- žích Tatran Tábor v roce 1957. A-mužstvo po- kračovalo v I. A třídě krajského přeboru a po- četnou obec svých příznivců víceméně zkla- malo. Skončilo totiž až na sedmé pozici, se zis- kem dvaadvaceti bodů z dvaadvaceti utkání. Nastřílelo čtyřicet pět branek, inkasovalo dva- ačtyřicetkrát. Suma sumárum – jen průměr… Všechna utkání odehráli Kadlec a Josef Novák, dvakrát nenastoupil K. Zeman, čtyřikrát Šubrt a Kutílek. Šestnáct startů v I. A třídě si zapsali Němec, Kloc, Mašek a Ševčík, čtrnáctkrát si za- hrál Čechtický. Druhé mužstvo dospělých v roce 1957 starto- valo ve III. třídě okresu Tábor, dorost ve II. třídě krajského přeboru a žáci bojovali o body v mi- strovství okresu Tábor. Kronikář zaznamenal mimo jiné i tato fakta: „V tomto ročníku mělo mužstvo Tatranu v I. A tří- dě krajského přeboru nejvíce vyloučených, a sice celkem 5: V. Kolář, Mašek, Kloc, Šubert, Zeman. II. mužstvo mužů skončilo ve III. třídě na druhém místě, když ze 14 zápasů získalo 18 bodů.“ Rok 1958 znamenal zlom v historii českoslo- venského fotbalu. Po devíti letech se náš fot- bal, až dosud už natrvalo, vrátil k modelu pod- zim – jaro. Tatran Tábor odehrál sezonu 1958-1959 opět v I. A třídě krajského přeboru a tentokrát si ne- vedl špatně. Z celkového počtu dvaceti šes- ti utkání jich třináct vyhrál, čtyři zremizoval a devětkrát byl poražen. Vyneslo mu to třicet bodů. Nastřílel šedesát šest branek, inkasoval šestapadesátkrát. Soutěži tehdy dominovaly RH Volary a Dukla Písek. Vojáci ovšem měli výhodnější možnos- ti přípravy a tréninků oproti fotbalistům, kte- ří chodili do zaměstnání. A tak lze konečné tře- tí místo Tatranu Tábor hodnotit jako úspěch. Vodní stavby Tábor Rok 1959 přinesl další změnu. Po šesti letech zmizel z fotbalové mapy Tatran Tábor a novou kapitolu začali fotbalisté psát pod hlavičkou TJ Vodní stavby Tábor. Fanouškové si je brzy po- jmenovali slovem „vodníci“. Že by se však týmu s novým znakem na dre- sech a pod trenérskou taktovkou Ladislava Wágnera dařilo lépe, to se říci nedá. Po skon- čení podzimní části 1959 se drželi na devá- té příčce tabulky, s pouhými dvanácti body. Vstřelili čtyřiatřicet, inkasovali o dvě branky více. Už ne Tatran, ale Vodní stavby, jak dokládá znak na hrudi brankáře – rok 1959 Staří páni bývalého DSK počátkem šedesátých let

118 Na jaře 1960 řídící orgán fotbalového svazu oznámil, že dojde ke zrušení oblastních sou- těží jakožto třetího výkonnostního patra. Tím se napříště stávaly krajské přebory. A proto- že z končící oblastní soutěže, v jejíž skupině B startovaly týmy ze západních, středních a již- ních Čech, se do jihočeského přeboru přesu- nuly Spartak Strakonice a RH Volary, a proto- že sem z rušícího se Jihlavského kraje přechá- zely Spartak Pelhřimov, Jiskra Humpolec a Sla- voj Pacov, měly účast v krajském přeboru zajiš- těnu pro nadcházející sezonu první až devátý tým z krajské I. A třídy. Vodní stavby Tábor ovšem skončily až desáté a sestoupily o třídu níže. Devět výher, čtyři remí- zy a třináct porážek při padesáti sedmi vstřele- ných a sedmdesáti obdržených brankách jim vynesly dvaadvacet bodů – a to bylo málo. Ke kuriózní situaci došlo při utkání „vodníků“ v Českých Budějovicích s béčkem Dynama, kdy byli VS Tábor za kritiku rozhodčího vylou- čeni Josef Volek a Miroslav Novák, takže tým dohrával o devíti. Přesto dvěma brankami Sla- víka a jednou trefou Volka vyhrál 3:2. K záchra- ně v přeboru to ale nestačilo… Krajský deník pod titulkem Co se může stát referoval: „Deset minut před koncem utkání nařídil rozhodčí pro- ti VS Tábor neprávem pokutový kop za hraní ru- kou před trestným územím. Když brankář Duras pokutový kop kryl, měli ovšem oslabení Táborští radost. Největší snad levý obránce Kloc. A teď se stalo něco, co táborské hráče doslova zmrazilo. RozradostněnýKlocobjímalbrankáře,vyrvalmu míč z náručí, položil jej na hranici malého čtver- ce a provedl výkop od branky. Jasné hraní rukou v trestném území. Rozhodčí Ludačka nic. Snad spolkl překvapením píšťalku…“ V sezoně 1960-1961 tedy hrály VS Tábor v se- verovýchodní skupině I. A třídy, kde se setkaly se svým regionálními rivaly Spartakem Sobě- slav a Sokolem Planá nad Lužnicí, a dále s Hlu- bokou nad Vltavou, Žirovnicí, Čtyřmi Dvory, Li- šovem, Lokomotivou České Budějovice, Duk- lou Jindřichův Hradec, Slavojem České Budě- jovice B, Novou Bystřicí a se Suchdolem nad Lužnicí. Ani v nižší soutěži nedělali fotbalisté VS Tábor sami sobě, funkcionářům klubu a nejvěrněj- ším příznivcům mnoho radosti. Přezimovali až na osmém místě s pouhými devíti body, když vyhráli čtyři utkání, jednou remizovali a šest- krát byli poraženi. Vstřelili pětadvacet, inkaso- vali jedenatřicet branek. V zimní přestávce se věnovali intenzivní pří- pravě, aby jaro bylo přece jen lepší. A na Své- pomoci se pracovalo na vylepšení hřiště. Re- gionální tisk psal pod titulkem Ještě než roz- hodčí pískne, budou mít v Táboře všechno v pořádku: „Fotbalový oddíl TJ VS v zimním ob- dobí ve spolupráci s Duklou Tábor provede růz- né opravy hřiště na Svépomoci. Ještě do zaháje- ní mistrovské sezony bude odvodněna hrací plo- chaaopravenovnitřníoploceníhřiště.Dojdeko- nečně i na šatny, zvláště na jejich vnitřek, a hráči se budou moci po utkání umýt již v teplé vodě!“ Vše se stihlo, a tak do fotbalového jara „vodní- ci“ vstoupili 2. dubna 1961 vítězstvím 3:1 nad Žirovnicí, když o branky se postarali Voráček, Kášek a Volek. Zajímavostí byl fakt, že při tom- to utkání se na hrací ploše tahala výherní čísla celostátní Sportky. Odvetná část soutěže byla z pohledu VS Tá- bor přece jen povedenější. „Vodníci“ ukončili I.Atřídunapátémmístěseziskemdvaadvace- ti bodů za devět vítězství, čtyři remízy a devět porážekpřipadesátidevítivstřelenýchapade- sáti obdržených brankách. Na vítěznou Loko- motivu České Budějovice ovšem ztráceli pat- náct bodů. Lepší byla i Soběslav, která obsadi- la druhou příčku s osmadvaceti body. Rok 1961 byl rokem, kdy fotbalisté VS Tábor slavili čtyři desetiletí existence klubu. A tady je nahlédnutí do kroniky: „V červnu 1961 byl v rámci oslav 40 let DSK Tábor uspořádán uliční turnaj žáků v kopané, dále dorostenecký turnaj nazvaný ´Memoriál Gustava Stoklasy´, ve kte- rém zvítězil náš dorost. Na závěr oslav bylo pak v říjnu 1961 sehráno utkání bývalých hráčů DSK Tábor s Marathonem Pelhřimov a jako hlavní zápas utkání I. mužstva VS Tábor se Spartakem Pelhřimov.“ Kronikář však decentně zamlčel výsledky zmí- něných utkání. Asi proto, že to nebyla žádná sláva. Staří páni DSK Tábor podlehli Pelhřimo- vu 3:4, když táborský dres oblékli Krch, Stude- novský, Berka, Kolář, Dokoupil, Štika, Konva- linka, Wágner, Karpíšek, Hňup, Bartoň, Motl, Tychtl, Procházka, Drtina, Doležal, Švec a Faul. Dva posledně jmenovaní se postarali o bran- ky domácích, dvě vstřelil Švec, jednu Faul. Za hosty skóroval dvakrát Adamec, jednou Fait a Dub. Jestliže staří páni DSK prohráli čestně, pak A-tým VS Tábor utrpěl doslova debakl. O tří- du výše hrajícím pelhřimovským spartakov- Rok 1964. Vlevo vedoucí František Pech, jeden z nejobětavějších funkcionářů v historii klubu

119 cům bylo lhostejné, že přijeli slavit jubileum táborského fotbalu, a nasázeli domácím de- vět branek. O zmírnění porážky na 1:9 se po- staral jediný střelec VS Tábor Volek. Nechybělo mocajubilujícíhostitelédostaliodpřeborové- ho týmu z Vysočiny potupnou desítku... „Vod- nický“fotbaltehdypřílišnetáhl–slavitčtyřicít- ku táborského klubu přišly jen slabé dvě stov- ky diváků. A připomeňme si ještě jména členů výboru fotbalového oddílu VS Tábor v jubilejním roce – V. Zajíček, Fr. Pech, Fr. Knotek, K. Karpíšek, St. Voráček, Fr. Petrášek, J. Bednář a L. Wágner. A nyní pár slov k sezoně 1961-1962. Mistrov- ský podzim nebyl z pohledu VS Tábor špat- ný. Odstartovaly vítězstvím 2:1 nad sousedy ze Sezimova Ústí, celkově šestkrát vyhrály, třikrát remizovaly a pouze dvakrát byly pora- ženy. Nastřílely osmadvacet a inkasovaly jen třináct branek. Se ziskem patnácti bodů pře- zimovaly na třetím místě, se stejným bodo- vým ziskem jako druhý Tatran Hluboká nad Vltavou. Doslova však tehdy exceloval soběslavský Spartak. Vůbec nebyl v mistrovských zápa- sech poražen! Doma porazil i VS Tábor, i když jen těsně 2:1. Jaro 1962 odstartovali „vodníci“ neúspěšně. Ze Soukeníku se vraceli s těžkou porážkou 2:5, když jejich branky v sousedském derby vstře- lili Štengl a M. Novák. „Ševci“ jim tak s gustem oplatili prohru z prvního podzimního kola. Ale pak už se táborský tým rozjel. Sice na jaře ještě jednou prohrál, ovšem suverénní Sobě- slavi naložil doma 4:1 a Hluboké, která taky pa- třila ke špičce soutěže, dokonce 5:1. O utkání se Soběslaví, která na Svépomoci utrpěla svou jedinou porážku v celé soutěži, referoval tisk takto: „Průběh zápasu byl zpo- čátku pěkný. Obrat nastal po brance Žákovské- ho, kterou se ujali hosté vedení. Domácí zvý- šili ´tlak´a nakonec i štěstí se přiklonilo na je- jich stranu, když Kodým vlastní brankou vyrov- nal na 1:1. Ve druhém poločase se hra ještě více přiostřila a 15 minut před koncem zápasu se ujali domácí vedení po zaváhání obrany hos- tí. Během posledních 5 minut pak domácí dvě- ma brankami upravili konečný výsledek na 4:1. Spartak naopak propásl dvě vyložené branko- vé příležitosti, a to vždy za stavu, kdy branka mohla rozhodnout celé utkání.“ Nakonec VS Tábor obsadily na jaře 1962 cel- kově druhé místo s patnácti výhrami, třemi re- mízami a jen čtyřmi porážkami. Vstřelily še- desát tři a inkasovaly dvacet šest branek. Za v té době skutečně nejlepší, vítěznou a do krajského přeboru postupující Soběslaví zao- staly o sedm bodů. „Vodníci“ sezonu odehráli s Meišnerem v brance, v poli pak kopali Štengl, M. Novák, Němec, Volek, Slavík, Jíra, Šmíd, J. Novák, Hňup a Kloc. Mužstvo vcelku úspěšně vedl trenér Karpíšek. Poněkud netradičním způsobem zahájil ji- hočeský krajský fotbalový svaz sezonu 1962- 1963. A to reorganizací, kdy do severový- chodní skupiny I. A třídy umístil celkem čtr- náct mužstev, zatímco v jihozápadní skupi- ně byl zařazen jen tucet mužstev. Bylo stano- veno, že posledních šest týmů v konečné ta- bulce sestoupí o třídu níž. O ničem podob- ném se ale na Svépomoci vůbec neuvažova- lo. Naopak – cílem byl postup do krajského přeboru! A pak už soutěž, v níž se sešli „vodníci“ také s „ševci“, Planou nad Lužnicí i Lokomotivou Tábor, odstartovala. Ne zcela kompletní VS Tábor se 19. srpna 1962 představily na hřišti Úderu Jindřichův Hradec a odjely s těsnou porážkou 3:4. Podle dochovaných záznamů je u Vajgaru nepodr- žel gólman… Ve druhém kole se hrálo derby se „ševci“ na Svépomoci a domácí tým od nich dostal vý- prask, jaký už léta nepamatoval – 1:6. Čest- ný gól VS vstřelil Štengl. Přišlo šest stovek di- váků a Táborští část zápasu odehráli v deseti, když se zranil Hňup a střídání tehdy ještě ne- bylo možné. Slova kroniky: „Oddíl VS Tábor podlehl po velmi slabé hře tomuto mužstvu 1:6. Tato porážka vel- mi deprimovala mužstvo, takže během podzim- níhokolapodávalopouzeprůměrnývýkon.Kon- čí tak na podzim na 6. místě s 15 body.“ Chuť si „vodníci“ aspoň trochu spravili v pod- zimním turnaji pořádaném Okresním výbo- rem ČSTV Tábor ve Stádlci, když se stali jeho vítězi a nechali za sebou pět dalších účastníků. Vprosinci1962došlo na volbu nového výbo- ru oddílu kopané. Ten pak pracoval ve složení Fr. Petrášek, St. Voráček, V. Zajíček starší, J. Širo- ký, Fr. Pech, K. Karpíšek, B. Krch, F. Pufr a další. Kronikář zaznamenal i detail ze zimní přípra- vy na jaro 1963, když napsal: „Ještě před za- hájením jarního kola mistrovských soutěží mělo I. mužstvo mužů jako přípravu na jarní sezonu zimnítělovýchovnésoustředěnívnašípodnikové chatěveŠpindlerověMlýně.Přípravabylahlavně věnována získání fyzické zdatnosti, což se také na jaře projevilo zlepšeným výkonem.“ K derby na Soukeník jeli „vodníci“ s jasným cí- lem – aspoň zčásti vrátit „ševcům“ katastrofál- ní podzimní debakl 1:6 ze Svépomoci. Nepo- vedlo se a plichta 1:1 nenadchla ani domácí, ani hosty. Ačkoli na jaře předváděli „vodníci“ hezčí fot- bal a byli na hřištích úspěšnější než na podzim, stačilo to jen na konečné páté místo při zisku dvaatřiceti bodů. Táborští skórovali sedma- sedmdesátkrát, inkasovali padesát šest bra- nek. Severovýchodní skupinu I. A třídy na- konec nevyhráli vojáci z Jindřichova Hradce, i když dlouho vedli tabulku, ale Hluboká nad Vltavou. VS Tábor na ni ztrácely osm bodů. „Ševci“ dopadli o chloupek hůře, skončili šestí.

120 Planá byla sedmá a udržela se. Lokomotiva Tá- bor se z jedenáctého místa poroučela dolů… V letní přestávce před startem nového roční- ku zorganizoval oddíl kopané VS Tábor turnaj, jehož konání podpořil národní podnik Vodní stavby Sezimovo Ústí. Hrálo se o „Putovní po- hár Vodních staveb“, bylo pekelné vedro a ne- přišlo mnoho lidí. A jakkoli by byli „vodníci“ rádi právě v tomto měření sil uspěli, nakonec si trofej odvezli fot- balistéVelkodoluJanaŠvermyJirkov.NaVSTá- bor zbylo až třetí místo. A znovu zalistujme v kronice, kde se dočteme: „V tomto roce oslavil velmi významné jubileum hráč našeho oddílu Josef Kadlec. Plných 20 let hájí barvy oddílu, ať již DSK Tábor, později Tatra- nuanyníVSTábor.Přitétopříležitostibylytomu- to hráči za jeho klubovou věrnost předány věcné odměny.“ Ateďužtokonečněmusípřijít!Takbychomasi mohli charakterizovat odhodlání oddílu před startem sezony 1963-1964, kdy si „vodníci“ stanovilijednoznačnýcíl.Konečněseprobojo- vat do přeboru! Klub tehdy měl A-tým mužů v severovýchod- nímoddělení I.Atřídy,druhémužstvovokres- ním přeboru Táborska, dorost v krajském pře- boru, druhý dorost v okresním přeboru a je- den tým žáků. Co k tomu říká kronika: „I. mužstvo mužů hraje v I. A třídě Jihočeského kraje. V této skupině hra- jí mimo jiné také Spartak Pelhřimov, Sokol Pla- ná n. Luž., Dukla Týn n. Vlt., Spartak Sezimovo Ústí, mužstva, která je nutno považovat za nej- těžší soupeře. Přesto však je možnost díky dobré- mu vedení našeho mužstva tuto skupinu vyhrát a postoupit do krajského přeboru.“ „Vodníci“ si věřili a s kádrem, v němž byli brankář Meišner, Přibyl a hráči Kloc, Kadlec, Nedvěd, Macák, Pazourek, Široký, Němec, Štengl, M. a J. Novákové, Slavík, Kálal, Zname- náček, Musil a Voráček nastupovali do sezony v roli černého koně, který by mohl a taky měl překvapit. Favorita číslo 1, pelhřimovský Spartak, přejeli „vodníci“ doma 3:0! Zasloužila se o to sestava Meišner – Kadlec, Kloc, M. Novák, Macák – Ma- šek, Široký – Němec, Štengl, J. Novák a Kálal. Pelhřimovského gólmana překonali Němec, Štengl a Široký. Mimochodem, byla to jediná porážka Pelhřimova v podzimní části sezony. Kronikář zaznamenal: „I.Amužstvosehrálodal- ší mist. zápas se Spartakem Pelhřimov na vlast. hřišti. Po nadšeném výkonu všech hráčů vyhrálo 3:0, pol. 1:0. V mužstvu hráli naposled hráči od- cházející na vojnu. Brankář Meišner, half Macák a útočník Široký. Z II. mužstva nastoupili vojen- skou službu Čuba a Pazourek.“ „Vodníci“ se chytili a v dalším kole dobyli sezi- movoústecký Soukeník, kde vyhráli zásluhou hattricku Káška a dále brankami Štengla, Něm- ce a J. Nováka. V derby zvítězili doslova „teni- sovým“ výsledkem 6:2! Výborně se uvedl do- rostenecký brankář Přibyl. V dalším kole si VS Tábor připsaly dva body a výhru 3:0 kontumačně, protože Dukla Český Krumlov na Svépomoc nedorazila. Její auto- bus měl nehodu a vojáci zpod krumlovského zámku, řečeno slovy disciplinární komise, „ne- použili veřejného dopravního prostředku (vlak nebo autobusovou linku)“. Vítězství 2:1 v Bechyni nad tamější Duklou v posledním podzimním kole znamenalo, že se VS Tábor vyšvihly na druhou příčku tabul- ky – ovšem se čtyřbodovou ztrátou na vedou- cí Pelhřimov. Vodníci“ vyhráli sedmkrát na hřišti, jednou uzelenéhostolu,žádnýzápasneskončilneroz- hodně a v bilanci strašily tři porážky – přičemž nejvíc mrzela ta v „malém derby“ Táborska s Planou nad Lužnicí doma v poměru 2:4… Pro jarní část posílil VS Tábor J. Volek, který se k Jordánu vrátil ze svého nedlouhého pů- sobení v Jirkově. V mužstvu se objevili i Karpí- šek mladší, Krejčí, Rukavička a gólman Linhart. Start se vydařil, „vodníci“ přivezli dva body z Týna nad Vltavou, kde si proti tamní Duk- le vylepšili skóre výhrou 4:1. Pak doma smetli České Velenice 5:0 a náležitě jim oplatili pod- zimní blamáž. Ovšem přišla prohra 2:3 v Žirovnici a s ní i hoř- ký pocit křivdy, neboť kronikář napsal: „I. A se- hrálo další mistr. zápas v Žirovnici, kde za pomo- ci 3 rozhodčích z Pelhřimova prohrálo 3:2. Bran- ky Štengl a Volek. Ztracené body budou citelně scházet.“ Počátky nebyly „vodníkům“ na Svépomoci vážným soupeřem a Táborští si s chutí zastří- leli – 11:0. J. Novák a taky Štengl se blýskli hat- trickem. Sousedské derby se Sezimovým Ús- tím vyhrály VS Tábor jen 2:1, ale byly to vydře- né dva body, které měly svou hodnotu. Osm branek přineslo „malé derby“ v Plané nad Luž- nicí, kde VS Tábor vyhrály 5:3. S končícím ročníkem se „vodníci“ rozloučili vy- sokou výhrou nad Duklou Bechyně. Jenže k postupu to stejně bylo málo. V klíčovém utká- ní v Pelhřimově totiž VS Tábor podlehly 0:1. Táborští hráli v sestavě Přibyl – M. Novák, Kloc, Kálal, Kadlec – Slavík, Rukavička, Kášek, Štengl – Volek, J. Novák. Střídal Karpíšek. Pelhřimovský okresní tisk referoval takto: „Utkání o první místo v I. třídě přilákalo na hřiš- tězaKalváriírekordnípočetdiváků(800).Ti,kdož přišli, rozhodně nelitovali. I když bylo utkání po- znamenáno notnou dávkou nervozity, přece jen domácí v I. a hosté ve II. půli předvedli kopa- nou hodnou vyšší soutěže. V závěru se asi všich- nidivácishodlivtom,žeoběmužstvahrajífotbal přece jen o tu třídu lépe, než soupeři, které jsme v Pelhřimově letos zjara a loni na podzim viděli. Jedinou branku střetnutí vstřelil Slavík ve 25. mi- nutě hlavou po kopu z rohu. Celkový dojem z vý- konu hostů byl dobrý.“

121 „Vodníci“ z dvaadvaceti mistrovských zápasů sedmnáctkrát vyhráli, ani jednou neplichtili a pětkrát byli poraženi. Vstřelili sedmdesát osm branek, dostali jen dvacet šest gólů. Zakniho- vali si zisk třiceti čtyř bodů. Pelhřimov nasbíral o čtyři víc – a vybojoval tak krajský přebor pro Vysočinu… V létě 1964 se hrál II. ročník „Poháru Vodních staveb“ a tentokrát se z prvenství už radovali domácí „vodníci“. Porazili všechny soupeře – obhájce trofeje z Jirkova 2:1, Tatran Prachatice 11:0 (!), Tatran Velký Osek 3:1. Nejlepším střel- cem turnaje se stal táborský Kášek, který se trefil devětkrát (!). Přihlíželo na pět set diváků. A ještě stručně pohled na to, jak si vedli dal- ší fotbalisté VS Tábor. Béčko mužů obsadilo v okresní soutěži druhé místo za vítěznými Chotovinami. První dorost v krajském přeboru skončil šestý a v klubu bylo toto umístění hod- noceno jako neúspěch. Ještě hůř dopadl II. do- rost, který v okresním přeboru uhrál jen sedm bodů a obsadil až poslední místo. Úkol a cíl – postup do krajského přeboru – zů- stal před fotbalisty VS Tábor i v další sezoně 1964-1965. A tentokrát už to opravdu vyšlo, ikdyžnetakdocelasplnouparádou.Podobně jako v ročníku 1947-1948 musela Táborským k postupu o třídu výše pomoci reorganizace. Smetanu pro vítěze severovýchodní skupiny I.Atřídyslízli„ševci“zesousedníhoSoukeníku. „Vodníci“skončilidruzíadopřeborupostoupi- lispolečněsesvýmikonkurenty.Kromětěchto dvou týmů reprezentovaly Táborsko ještě dvě Dukly – Bechyně a Tábor C. A také Planá nad Lužnicí. To jsme ale trochu předběhli... Diváci se těšili na premiérový zápas nového ročníku a mohli být spokojeni s výhrou „vod- níků“ nad Českým Krumlovem 4:2. Podstat- ně horší už to bylo s fair play, neboť sudí mu- sel vyloučit jednoho hráče domácích (Volka) a hned tři hostující fotbalisty… Za rámeček si „vodníci“ nedali přátelský mač vMilevsku,kterýprohráli3:5anavícjimbylvy- loučen Kálal. A to za úder spoluhráče Karpíš- ka… Což se jen tak nevidí! Po výhře 5:3 nad nováčkem z Třeboně čekalo „vodníky“ prestižní derby se „ševci“ na Souke- níku – a táborský tým tam prohrál 0:2… Kroni- kář napsal: „Prohra0:2poslabémvýkonucelého mužstva, hlavně obrany. V mužstvu není soulad a kamarádství a už se to projevuje na výkonu.“ Nad slabou Cetorazí vyhráli „vodníci“ doma 7:0, nad Duklou Tábor C jen 3:2. Největší pře- kážkou jim byl jejich vlastní gólman Meišner, který v Dukle v té době sloužil na vojně a hájil tedy její branku. Podzim 1964 zakončili „vod- níci“ po špatném výkonu porážkou 0:2 v Be- chyni s tamější Duklou. Přezimovali na druhém místě s dvoubodovou ztrátou na vedoucí Sezimovo Ústí a s vírou, že najaře„ševce“domaporazíavkonečnétabul- ce se vyšvihnou před ně do čela. Béčko obsadilo v okresním přeboru Táborska na podzim čtvrté místo, když na lídra, Sokol Chýnov, ztrácelo šest bodů. Jarní start v roce 1965 se prvnímu mužstvu VS Tábor nepovedl. V Českém Krumlově do- stali „vodníci“ od domácího Slavoje jediný gól, ale neuměli si za celých devadesát minut po- radit s českokrumlovským obranným valem, a tak prohráli 0:1… Okresní týdeník Palcát nešetřil kritikou: „Jižde- bakl 0:8 v přípravném utkání se Spartakem Písek signalizoval, že v celku domácích není vše v po- řádku. Kolektiv přestává být kolektivem, na hřiš- ti je slyšet vzájemné posměšky, ba i nadávky. To ovšem není cesta k zajištění postupu do vyš- ší soutěže, k němuž je letos jedinečná příležitost.“ Za týden v Třeboni ale „vodníci“ vyhráli 3:0 a spravili si chuť i náladu před očekávaným der- by se Sezimovým Ústím. Odveta za podzim- ní prohru 0:2 se v něm Táborským vydařila i s úroky, vyhráli 4:0, když se před pěti stovka- mi diváků trefili třikrát Kášek a jednou Novák. Regionální tisk napsal: „Nedělní derby I. třídy kraje vyznělo ve prospěch Táborských. Jeho kla- dem byla oboustranně slušná hra. Rozhodčí Filip pískal sebemenší náznak strkání rukama, pře- hlédl však benevolentně sražení Volka, které za- sluhovalo pokutový kop.“ Třetiligové Vodní stavby v roce 1971

122 Příležitost vyhoupnout se do čela tabulky se naskytla hned v dalším kole, když „ševci“ za- váhali v Bechyni, kde remizovali 2:2. „Vodní- ci“ hostili rezervu Dynama České Budějovice, ale zápas totálně nezvládli. Na těžkém terénu vaprílovémpočasípředpouhýmidvěmastov- kami diváků prohráli 0:1 a kronikář smutnil: „Nečekaná porážka I. A mužstva. Hráno na roz- bahněném terénu, což ubralo na výkonu obou mužstev. Navíc byl vyloučen slabým rozhodčím Štengl,kterýbudevmužstvudelšíčaspostrádán. Nehrál ještě zraněný Kášek. Zápas nedohrál ani K. Hňup. Hosté nastoupili se čtyřmi hráči I. muž- stva, II. liga se nehrála.“ Bezbranková remíza se zrodila v Cetorazi, kde „vodníci“ zahráli podle kronikáře „za stálého deště na malém, rozbahněném hřišti slabě“… Zato Sezimovo Ústí udolalo Třeboň 2:1 a to už jednoznačně mířilo za svým cílem – koneč- ným prvenstvím v soutěži. Ale i bod za plichtu 0:0 s Duklou Bechyně sta- čil VS Tábor k zisku druhého místa a k vytouže- nému přímému postupu do krajského přebo- ru – za Sezimovým Ústím. „Vodníci“ vyhráli dvanáct utkání, šestkrát plichtili a čtyřikrát byli poraženi. Nastříleli dva- apadesát, inkasovali dvacet branek. Kronikář postup uvítal takto: „Po několik let naše mužstvo marně bojovalo o postup do kraj- ského přeboru. Až v letošním roce se to koneč- ně podařilo a mužstvo se vrací zpět do krajského přeboru,kterýbudezahájennapodzim1965.Do novésezonyjenutnosipřát,abyivkrajskémpře- boru bojovalo tak dobře jako v I. třídě a aby civil- ní kopaná v Táboře byla na takové úrovni, jako tomu bylo dříve za doby DSK nebo Tatranu Tá- bor.“ V týmu VS Tábor se v sezoně 1964-1965 vystří- dalo celkem jedenadvacet hráčů: J. Kloc, J. Při- byl, K. Karpíšek, M. Novák, E. Linhart, J. Volek, K. Štengl, Vl. Kášek, J. Rukavička, A. Musil, P. Ká- lal, J. Slavík, J. Formánek, J. Novák, J. Trejbal, J. Novisedlák, J. Kadlec, K. Hňup, Zd. Nedvěd, J. Němec a J. Urban. Díky reorganizaci se do I. B třídy protlačilo z okresního přeboru II. mužstvo VS Tábor. Při- pomeňmejehokádr:Urban,Šmíd,Kofroň,Ma- šek, Křemen, Němec, Adam, Malát, Nedvěd, Koukal, Znamenáček, Kadlec, Urban. Vedou- cím týmu byl Fr. Pufr. Před startem soutěžního ročníku 1965-1966 si „vodníci“ zahráli na letních turnajích a jejich výkony i výsledky naladily fanoušky na hodně optimistickou notu. Na domácím hřišti uspořádaly VS Tábor III. roč- ník turnaje o Pohár národního podniku Vodní stavby. Přislíbená účast týmů byla lákavá – di- vizní Dukla Tábor B, rakouský divizní klub SC Nadelberg, přeborový Spartak Jihlava a nová- ček jihočeského přeboru VS Tábor. Bohužel, místo Rakušanů se v Táboře objevil jen strohý telegram s omluvou – Nadelberg účast odvo- lal. A tak zaskočila na poslední chvíli Lokomo- tiva Tábor. „Vodníci“ sice turnaj nevyhráli, ale nevedli si zle. S favorizovanou Duklou Tábor B prohráli těsně 1:2, když oba góly vojáků dal pozdější nejlepší střelec ligové pražské Slavie Segmüller.Čestnýúspěch„vodníků“zazname- nal Matušík. V boji o třetí místo rozstříleli „vod- níci“ snaživou Lokomotivu Tábor 9:1. Nadějná byla i remíza VS v přípravném utkání s druholigovou Duklou Tábor 2:2! Mimocho- dem – dres Dukly, která tehdy zkoušela pat- náct nováčků narukovavších na vojnu, oblékli i dva pozdější hráči VS Tábor Zitta a Kára. S nemalou mírou nadšení a optimismu „vod- níci“ vstupovali do podzimní části krajského přeboru. Nabídka soupeřů byla atraktivní – z táborského okresu Sezimovo Ústí a Soběslav, dále pak Tatran Prachatice, Vodňany, KIN Čes- ké Budějovice, Milevsko, Rudá hvězda České Budějovice, Spartak Strakonice, Dukla Písek B, Dukla Prachatice, Dukla Jindřichův Hradec, RH Volary a Hluboká nad Vltavou. Hned v úvodním kole „vodníky“ čekali na Sou- keníku „ševci“, na něž si Táborští věřili. Vždyť je ještě v I. A třídě na jaře doma přehráli hladce 4:0 a nedlouho před startem sezony na turna- ji v Plané 4:1. O to krutější ovšem bylo 15. srp- na1965vystřízlivění.Sousedskéderbyskonči- lo táborským propadákem… Sezimovo Ústí totiž v tolik očekávané premi- éře uštědřilo Táboru potupného „tenisové- ho kanára“ – 6:0! Návrat „vodníků“ do krajské- ho přeboru jim tak náležitě zhořkl. Sestava Při- byl – Slavík, Kloc, Musil, Nedvěd – Trejbal, No- visedlák – Kášek, Štengl, Volek, J. Novák si uříz- la kus ostudy. Na první vítězství si museli Táborští počkat až do čtvrtého kola, ale stálo zato! Tým KIN z Čes- kých Budějovic vyprovodili ze Svépomoci vý- sledkem 5:2, když Volek se prezentoval hattric- kem, další branky stříleli Syrový a Formánek. Zápas odchytal veterán Čechtický, který na- hradil vyloučeného Přibyla – proti KIN České Budějovice nastoupil ke svému už pětistému utkání v barvách VS Tábor, za což byl před zá- „Vodníci“ v roli pozorných diváků

123 pasem oceněn věcným darem od vedení od- dílu a potleskem od publika. Zápas pátého kola v Milevsku ovšem rychle posadil „vodníky“ i jejich příznivce zpátky na tvrdou zem – skončil krutým debaklem 0:5… Po pěti kolech byly VS Tábor v tabulce posled- ní s pouhými dvěma bodíky. Takto si nikdo ná- vrat do krajského přeboru věru nepředstavo- val. Za této neradostné situace přivítali „vodníci“ doma soběslavský Spartak. Ten taky nijak ne- zářil, na Svépomoc přijel se ziskem čtyř bodů a v tabulce byl třetí od konce. Zápas přilákal do hlediště dvě stě padesát di- váků a VS Tábor ho zvládly. Stejně jako KIN České Budějovice, také Spartak Soběslav po- razily poměrem 5:2. Hattrickem se blýskl Šten- gl, dva góly přidal Volek. První poločas tábor- ské fanoušky nadchl, ve druhém už ale „vod- níci“ nepředvedli nic pozoruhodného a nao- pak dovolili hostům trefami Bavloviče a Tkačí- ka aspoň zkorigovat výsledek do přijatelnější podoby. V říjnu vyjeli fotbalisté Vodních staveb Tábor po třiceti letech podruhé v historii klubu opět do zahraničí. A to do tehdejší NDR. Sehráli tam dvě přátelská utkání – s BSG Aufbau Gross- Räschen remizovali 1:1 a nad mužstvem Che- mie Schwarzheide vyhráli 3:2. Závěr podzimu 1965 ale „vodníci“ totálně pokazili. Prohráli 1:3 ve Volarech a dokonce i doma 0:1 s Hlubokou, které nedlouho předtím nasázeli soběslavští spartakovci pět branek. To znamenalo sešup na dvanáctou příčku ta- bulky s jedenácti body na kontě a nemálo sta- rostí přes zimu… Béčko VS Tábor hrající I. B třídu skončilo na podzim přece jen o něco lépe – přezimovalo jako šesté s devíti body a o jednu branku ak- tivním skóre. Dorost figuroval v krajském pře- boru na čtvrté, žáci v okresním přeboru na tře- tí pozici. V neděli 3.dubna1966odstartovala jarní část krajského přeboru a VS Tábor přivítaly na Své- pomoci sousedy ze Sezimova Ústí. Přišlo či při- jelo tři sta padesát diváků, přičemž ti, kteří do Tábora doprovodili „ševce“, nakonec odjíždě- li určitě spokojenější, než domácí publikum. „Vodníci“, motivovaní v derby touhou oplatit hostům debakl 0:6 z podzimu, svírali „ševce“ v útočných kleštích, ovšem aspoň jednou pře- konat výborného sezimovoústeckého gólma- na Čančuru nedokázali… Gól nedali ani hráči Spartaku, a tak se soupeři rozešli smírně – 0:0. Do okresního derby se Soběslaví šli „vodníci“ zšestéadomácízesedmépříčkytabulky,atak se čekal vyrovnaný zápas. Ovšem kdo fandil Soběslavi, byl hluboce zkla- mán. A naopak – fandové Tábora odjížděli domů nadšeni. „Vodníci“ totiž nedali domácím šanci. Kášek se trefil třikrát, jednu branku při- dal Hňup, obrana dirigovaná brankářem Vol- fem nedovolila domácím ani čestný gól, i když dvakrát měla z pekla štěstí… A tak VS Tábor vyhrály drtivě 4:0! Kaňkou na derby bylo vy- loučení domácího zadáka Čížka a hostujícího útočníka Volka za vzájemné napadení… Okresní týdeník Palcát napsal: „Táborští, kte- ří na jaře ještě neprohráli, potvrdili, třebaže ne- hráli kompletní, dobrou formu. Kořením kopané je častá a úspěšná střelba a ta se jim v neděli da- řila. Spolehlivě zachytal Volf, v obraně nejlepším bylstoperNedvěd.Domácínastřelilidvakráttyč.“ Ve dvacátém kole přijel na Svépomoc lídr ta- bulky, vojenský tým Rudé hvězdy České Bu- dějovice, který sváděl se Spartakem Strakoni- ce úporný boj o prvenství a postup do divize. A „vodníci“ na dálku pomohli strakonickému týmu, když doma Rudou hvězdu udolali 2:1. Branky stříleli do přestávky Kášek a ve druhé půli Volek. Pět stovek nadšených diváků od- cházelo ze stadionu s krásnými fotbalovými zážitky. Jestliže týden předtím pomohli „vodníci“ v boji o čelo tabulky na dálku Strakonicím, v jednadvacátém kole to zase sportovně vráti- li českobudějovické Rudé hvězdě, když Strako- nice doma doslova zničili výsledkem 8:1! Jejich fotbal najednou táhl. Na začátku soutěže cho- dily na Svépomoc dvě stovky diváků. Teď jich přišlo na sedm set! Jihočeská pravda referova- la: „Před 700 nadšených diváků hráli domácí vý- bornou kopanou, často a přesně stříleli, již ve 14. min. vedli 3:0 a favorizovaného soupeře položi- li na lopatky. Strakonický Mikulský nedal ve dru- hépůlianipenaltu–Volfjehostřeluvyrazil.Bran- ky Kášek 4, Volek 3 a Syrový. Za hosty Vápeník.“ Do konce soutěže zbývalo pět kol a rýsovala se docela reálná možnost pořádně zamíchat postupovými kartami! Teprve koncem května 1966 došlo na finále jinak zimního Poháru Jihočeské pravdy. Po vý- sledcích 1:0 v Táboře a 0:2 v Českých Budějovi- cích se „vodníci“ museli sklonit před divizním Dynamem České Budějovice. V kronice čteme: „Prvé finálové utkání naše mužstvo vyhrálo v Tá- boře 1:0, avšak v Českých Budějovicích prohrou 0:2 se tak stává vítězem poháru Dynamo České Budějovice lepším poměrem branek.“ Sestava zveřejněná v Jihočeské pravdě doklá- dá standardní složení mužstva v té době: Volf – Macák, Nedvěd, Kloc – J. Široký (55. Bugár), inž. Kálal – Kášek, Syrový, Štengl, Hňup, Volek. Pokračoval krajský přebor a pondělní Jihočes- ká pravda nadepsala zpravodajský blok z nej- vyšší krajské soutěže titulkem Štika od Jordá- nu útočí! „Vodníci“ totiž přivezli dva body za výhru 2:1 v Prachaticích nad tamější Duklou, když jejich branky stříleli Štengl a Kášek. Dva dny po pohárové bitvě v Českých Budě- jovicích nastoupil tým VS Tábor k utkání kraj- ského přeboru na Svépomoci proti Dukle Pí- sek B. Unavení „vodníci“ si museli sáhnout až

124 na dno svých sil, aby vojáky udolali těsně 3:2. DostřeleckélistinysezapsaliKášek,VolekaSy- rový. Toto vítězství udrželo „vodníky“ na třetí příčce tabulky. Na vedoucí Strakonice ztráce- li dva, na Rudou hvězdu České Budějovice je- diný bodík… A Vodní stavby dál válely, kdežto Rudá hvěz- da České Budějovice klopýtla. Prohrála ve Vo- larechsesvoujmenovkyní–a„vodníci“bylirá- zemdruzí!Kdobytobylčekalpoprvníchtřech podzimních kolech, kdy na kontě neměli ani jediný bodík. Ale pak přišel šok! Na Svépomoc přijeli vo- jáci z Volar a nečekaně vyhráli 4:3. Jihočeská pravda informovala pod titulkem Překvape- ní ve včerejším KP takto: „Ve slušně hraném utkání předvedli hosté dobrý fotbal, bez zby- tečných kliček, který platil na tentokráte chy- bující obranu domácích, kde uspokojil pou- ze Macák. Domácím citelně chyběli Nedvěd sKáškem.ZaVSskórovaliSyrový,ŠtenglaHňup (oba z penalty).“ Vítězství nad vojáky z Volar by bývalo posunu- lo „vodníky“ do čela tabulky. Pak už jen stači- lo vyhrát v posledním kole na Hluboké – a na Svépomoc by se vrátila po neskutečně dlouhé řadě let divize. Jenže… V jihočeském krajském deníku se objevil titulek Když se dva perou… Přes- ně vystihl reálnou situaci na čele krajského přeboru. Strakonice a VS Tábor doslova na- bídly postup do divize Rudé hvězdě České Budějovice, která jediná nezaváhala a roz- střílela Hlubokou 6:0. Rozloučila se tak ex- celentně se zmíněným názvem – krajský vý- bor ČSTV totiž v závěru jara 1966 posvě- til její přejmenování na Duklu Rožnov Čes- ké Budějovice. A ta před posledním kolem držela všechny trumfy v rukou. Stačilo jí vyhrát na Soukení- ku a mohla slavit postup do divize. A přesně to také udělala. „Ševcům“ nadělila tři branky, sama ani jednou neinkasovala – a stala se kraj- ským přeborníkem! Výhra 3:0 na Hluboké, o kterou se postarali svými trefami Hňup, Kášek a Volek, už byla pro „vodníky“ jen smutnou labutí písní. V koneč- né tabulce obsadili třetí místo. Celkově vyhráli patnáct utkání, třikrát remizovali, osmkrát na- šlipřemožitele.Vstřelilišedesátčtyři,inkasova- li čtyřicet osm branek. VS Tábor nastupovaly nejčastěji v sestavě: vbranceDurasneboVolf,vobraněMacák,Ned- věd, Kloc, v záloze J. Široký, Hňup či Ing. Kálal, v útoku pak Kášek, Bugár, Štengl, Syrový, Volek či P. Široký. Na jaře 1966 prohrála tato parta je- diný mistrovský zápas. A právě ten ji stál titul krajských přeborníků a taky postup do divize. A co další týmy VS Tábor? Béčko mužů skonči- lo v I. B třídě šesté, o jeden bod za pátou Loko- motivou Tábor. Dorostenci obsadili v krajském přeboru třetí místo. Letní přestávku před startem soutěžního roč- níku 1966-1967 vyplnily tradičně turnaje. Ovšem nejvýznamnější událostí léta byla osla- va 45. výročí vzniku DSK Tábor, která připad- la na třetí červencovou sobotu a neděli. A její největší událostí byl fotbalový turnaj o Pohár Vodních staveb. Startovaly Dukla Tábor, Spar- tak Písek, pořádající VS Tábor a lesk turnaji při- dal i zahraniční klub BSG Schwarzheide z teh- dejší NDR. „Vodníci“ představili publiku dvě posily. V brance se objevil Zajíček, který přišel právě z Dukly Tábor a stal se pak na dlouhé roky vel- kou oporou mužstva VS Tábor. V obraně na- stoupil Ing. Veselý, jenž přestoupil na Svépo- moc ze Soukeníku – a lze o něm napsat navlas totéž co o gólmanovi Zajíčkovi. V prvním sobotním utkání porazili „vodníci“, kterým chyběl stoper Nedvěd, hosty z Němec- ka 2:1, když v poločase vedli 1:0. Jejich branky vstřelili Musil a Syrový. Ve druhém utkání se Dukla Tábor rozešla se Spartakem Písek neroz- hodně 2:2 a o postupu Dukly rozhodl los. V neděli nejprve rozdrtil tým BSG Schwarz- heide písecký Spartak 5:1. V táborském fi- nále se VS rozešly s Duklou nerozhodně 0:0. A došlo na penalty. Domácí Volek jednu z pěti nedal. Kára z Dukly, který se řadu let poté stal i hráčem VS, byl úspěšný ve všech pokusech. A tak Pohár Vodních staveb odvezli fotbaloví vojáci ze Svépomoci na druhý konec města. A pak už odstartoval kolotoč zápasů krajské- ho přeboru, který nesl oficiálně nové označení – oblastní soutěž. Pro „vodníky“ existoval jedi- ný cíl. Tedy – vybojovat po devatenácti letech opět účast v divizi! V úvodním kole zdolali doma v okresním der- by Soběslav těsně 2:1. Před čtyřmi stovkami di- váků v pekelné letní výhni výhru zajistil dvě- ma brankami Volek, pokaždé z přihrávky Ve- selého. Ve druhém kole přivezli dva body od Vajga- ru – Duklu Jindřichův Hradec porazili 3:1 zá- sluhou dvou střel Volka, přičemž vítězství podtrhl gólem i Štengl. Teprve ve čtvrtém kole „vodníci“ poprvé prohráli, a to 0:1 v Mi- levsku. V té době nikdo nemohl tušit, že to bylo nejen první, ale taky poslední prohra- Derby Dukla Tábor – VS Tábor v roce 1974

125 né utkání mužstva ze Svépomoci v celé sou- těži! Chuť si „vodníci“ spravili v pátém kole doma. Prachatický Tatran vůbec nešetřili a nako- nec mu naložili osmibrankový příděl. Polovi- nu gólů vstřelil Syrový, dvakrát se trefili Kášek a Štengl. Drtivé vítězství 8:0 sledovalo sedm set padesát nadmíru spokojených diváků. Okresní týdeník napsal: „Po zbytečné prohře v Milevsku předvedli hráči VS divákům výbor- nou technickou kopanou. Všechny řady vzorně kombinovaly a většinou se hrálo ´na jeden do- tek´.ObráncispolusbrankářemZajíčkempraco- vali bez kazu a v druhé půli často přecházeli do ofenzívy. Záložníci Hňup a Široký tlačili neúnav- ně útok, v němž se vyznamenal pohyblivý a stře- lecky disponovaný Syrový.“ To už se VS Tábor vyšvihly do čela tabulky, ze kterého je potom nikdo nedokázal až do sa- mého finiše oblastní soutěže sesadit. A když „vodníci“ rozstříleli před půltisícovkou fanoušků v sousedském derby sezimovoús- tecký Spartak 5:1 (góly Syrový 2, Štengl z pe- nalty, Široký a Kášek), napsala krajská Jihočes- ká pravda v titulku nad blokem výsledků ob- lastní soutěže výmluvná slova: Táborští fot- balisté spěchají do divize. V referátu stálo: „Ve včerejším utkání fotbalového OP nezakolísal vedoucí tým ani v derby Táborska. Měl pevnou obranuastřeleckydobrýútokvčeleseSyrovým.“ Program mistrovských zápasů si „vodníci“ zpestřili v říjnu 1966 přátelským utkáním s východoněmeckým týmem BSG Tiefbau Berlín, který na Svépomoci porazili 4:2 bran- kami Volka, Hňupa, Syrového a brankáře Zajíč- ka. Ten nastoupil na pravé spojce a zahrál pod- le dobového svědectví výborně, tvrdě a přes- ně střílel. A pak pokračovala oblastní soutěž a „vodníci“ doma přehráli Hlubokou nad Vltavou 3:0. Ji- hočeská pravda přinesla na sportovní stránce titulek Únik táborských VS, protože „vodní- ci“ po desátém podzimním kole vedli tabulku před druhou prachatickou Duklou o pět bodů! Po tomto utkání měli na kontě už třicet vstře- lených branek – inkasovali pouze pětkrát. Tato bilance neměla obdobu ve všech soutěžích od I. ligy až po oblastní přebory. A seriál táborských výher pokračoval. V Čes- kých Budějovicích si „vodníci“, ačkoli jim chy- běli zranění Nedvěd a Kášek, poradili s nováč- kem oblastní soutěže – zdolali domácí Duklu 2:1 (branky Syrový a Volek). Okresní týdeník Palcát napsal: „Hrstcepříznivců zTáboraselíbilaceláobrana,kteroutmelízkuše- ný inž. Veselý. Jinak se už na hře vedoucího druž- stva tabulky projevuje únava z bohaté sezony plnépřátelskýchutkání,znichžněkterábylazby- tečná.“ V předposledním podzimním kole VS Tábor přehrály doma druhého nováčka Spartak Pí- sek 3:1 (branky Štengl 2 a Syrový krásnou ry- bičkou v pádu). Ale dost to bolelo… Podle in- formací z tisku hráli totiž hosté surově, na což doplatil vyloučením jejich hráč Střízek. Bartuš- ka brutálním zákrokem zranil domácího Musi- la, který skončil ještě v průběhu zápasu v tá- borské nemocnici. Brankář Písku pak napadl Syrového a rezultovala z toho penalta. Tu ale Volek neproměnil. „Celek VS hrál bez kazu. Divákům, jichž se sešlo na 600, se líbila rychlá a vtipná kombinační hra všech řad i jistota obrany,“ napsal okresní týde- ník Palcát. V závěrečném zápase podzimu 1966 si sáh- li „vodníci“ až na dno sil, když porazili v Písku béčko tamější Dukly 2:1. VS Tábor tak přezimovaly v čele oblastní sou- těže se ziskem třiadvaceti bodů a luxusním os- mibodovým náskokem před druhým Spar- takem Písek. Vyhrály jedenáctkrát, pouze v Prachaticích remizovaly a jen v Milevsku těs- ně prohrály. Nastřílely třicet sedm a dosta- ly osm branek. Trenér František Jouza tehdy podzimní sezonu pro deník Jihočeská pravda zhodnotiltakto:„Loninámpostupuniklpouzeo vlásek.Přípravunanovýročníkjsmeprotozamě- řili k získání maximálního počtu bodů již v pod- zimním kole. To se nám také podařilo a i dosaže- ný poměr branek je vynikající.“ B-tým VS Tábor dohrál podzim 1966 na šes- tém místě. V tabulce I. B třídy figuroval o jed- nupříčkuvýšenežLokomotivaTábor,atodíky lepšímu skóre. Dorostenci „vodníků“ pak v oblastní soutěži – skupině A – drželi druhé místo za vedoucím Dynamem České Budějovice. Rok předtím se VS Tábor probojovaly do finále prestižního Poháru Jihočeské pravdy, kde na- konec podlehly Dynamu České Budějovice. I na jaře 1967 se „vodníkům“ podařilo probít se až do finále. Ve skupině vyřadili právě ob- hájce prvenství Dynamo České Budějovice ví- tězstvím 1:0, když jediný gól vstřelil po centru Štengla hlavou Kášek. V semifinále zdolali pí- secké vojáky po remíze 1:1 lepší střelbou po- kutových kopů. Kášek vstřelil tři branky. Bran- kář Zajíček Píseckým dvě střely chytil a jedna skončila na tyči. Ve finále, na které došlo až na přelomu dub- na a května, nejprve prohráli „vodníci“ na hřiš- Třetiligoví „vodníci“ v roce 1976. Vlevo stojí vedoucí týmu Stanislav Voráček, vpravo trenér Vladimír Mikulec

126 ti divizní Lokomotivy České Budějovice 0:1. V odvetě doma před dvanácti stovkami divá- ků „železničářům“ z krajského města poráž- ku oplatili a vyhráli 2:1, když obě branky stří- lel Štengl. Táborští už už byli téměř vítězi po- háru, když v poslední minutě z rychlého brej- ku snížil hostující Šramota na 2:1. Protože pra- vidlo o vyšší hodnotě branky vstřelené na hřiš- tisoupeřetehdyještěneplatilo,muselrozhod- nout třetí zápas. Hrál se opět na Svépomoci a tentokrát už „vodníci“ nedali o třídu výše star- tujícímu soupeři nejmenší šanci. Na gól česko- budějovického Šramoty odpověděl trefou Sy- rový. Vedení na táborskou stranu strhl Široký. Třetí gól přidal opět Syrový a táborský triumf potvrdil týž hráč – 4:1! Jihočeská pravda referovala: „Vítězem VIII. roč- níku se stali Táborští po zásluze. Včerejší utkání mělo velmi dobrou úroveň a bylo daleko urput- nějším bojem, než tomu nasvědčuje konečný vý- sledek. Začátek patřil divizní Lokomotivě, která tentokrát nastoupila i s Knížkem v kompletní se- stavě. Hosté ovládli střed hřiště a udržovali si celý první poločas mírnou převahu. Teprve po změ- ně stran domácí zpřesnili souhru, zlepšili střelbu a 700 diváků si nakonec přišlo na své: vždyť pět branek během poločasu se jen tak nevidí!“ Mistrovské jaro odstartovalo výhrou VS Tábor v okresním derby na trávníku Spartaku Sobě- slav3:1.Vprvnípůlinastřílelpředtřemistovka- mi diváků štírek Syrový hattrick a domácí jen snížili čestným gólem. Ve druhé půli už bran- ka nepadla. V okresním tisku se psalo: „U VS zahráli dobře Syrový, Macák, Hňup a Kášek. V brance domá- cích se vyznamenal Švehla. Syrový musel pro zranění odstoupit a hosté značně zpomalili. Roz- hodčí Holub na utkání nestačil.“ V týdnu po vítězném mistrovském zápase v Soběslavi se na Svépomoci hrál přátelský mezinárodní mač VS Tábor – BSG Tiefbau Ber- lín, který domácí vyhráli 3:1 brankami Syrové- ho, Volka a Krejčího. Ve druhém jarním kole rozdrtili Táborští doma Duklu Jindřichův Hradec 5:0. Trefili se dvakrát Kášek, dvakrát Hňup a jednou Volek. V dresu Dukly na sebe přes zdrcující prohru dobrým výkonem upozornil Andrle, hráč Sezimova Ústí, který v Jindřichově Hradci vojančil. Mož- ná v té době ještě netušil, že táborská Svépo- moc se mu stane domácím hřištěm a VS Tábor klubem jeho srdce… Se zájmem očekávané sousedské derby na Soukeníku „vodníci“ proti „ševcům“ také zvládli, i když nejprve prohrávali 0:1 vlast- ním gólem. Kášek z penalty ale vyrovnal a na- konec rozjásal táborskou lavičku i fanoušky Štengl, když čtyři minuty před koncem rozho- dl o výhře VS Tábor 2:1. V okresním týdeníku Palcát se psalo: „Utkání dvou starých rivalů bylo poznamenáno, jako vždy předtím, silnou nervo- zitou. Kupodivu rychleji se jí zbavili hráči Spar- taku.Celkověselépelíbilorychléadůraznémuž- stvo domácích, zatímco VS zklamaly. Z vítězné- hocelkulzepochválitjenKolářeaVolkavzáloze. Obrana si nerozuměla a docílila vlastního gólu.“ Utkání závěrečného, šestadvacátého kola ob- lastního přeboru s Duklou Písek B se přede- hrávalo. A všichni přítomní na prudkým lijá- kem smáčené Svépomoci věděli: pokud „vod- níci“ vyhrají, zajistí si už předem titul přeborní- ka jižních Čech. Byla to spíš klouzaná v hlubokém bahně. Vojá- ci hráli tvrdě, často faulovali – a dohrávali o de- seti. Bez vyloučeného Třešňáka, který hlasitě kritizoval verdikty sudího Popova z Jindřicho- va Hradce. „Vodníci“ si svou šanci utéct nene- chali, dvěma brankami Volka a jednou Syrové- ho zvítězili 3:1 – a na blátě tak zdárně „doklou- zali“ k vytouženému postupovému cíli. Trvalo to devatenáct let, než se to následovní- kům bývalého týmu DSK Tábor znovu poda- řilo. O to větší byla radost, která spolu s pro- vazci deště padajícími shůry zaplavila Svépo- moc. Škoda že v psím počasí přišlo na tu slávu jen sto nejvěrnějších, opravdu skalních diváků. Samotný závěr soutěže poznamenala jistá ku- riozita. V kronice klubu stojí: „Vodní stavby zís- kaly nejvíc bodů v šesti oblastních přeborech v Čechách, i když ne dost objektivním rozhodnu- tím byly připraveny o další 2 body, protože byly stejně,jakojejichposlednísoupeřashodouokol- ností nejslabší tým v přeboru Dukla České Budě- jovice, potrestány skórem 0:3 za nedorozumění, které mělo za následek nesehrání utkání mezi prvním a posledním v tabulce. I tak bylo vítězství VS impozantní, protože druhý nejlepší oddíl zů- stal za A-mužstvem VS o plných 14 bodů.“ Podle VS Tábor se jejich utkání s Duklou Čes- ké Budějovice mělo hrát v sobotu, plakáty ve městě skutečně zvaly diváky na Svépomoc se sobotním datem. Ovšem vojáci dorazili až v neděli. Našli jen uzavřený areál, nikde ani ži- váčka. Sportovně technická komise jihočeského kraj- ského svazu nejprve potrestala VS Tábor za Na podzim 1976 udolali „vodníci“ doma Duklu Hradec Králové 1:0. Blíže Stanislav Dvořák, v pozadí Karel Kadlec

127 údajnou chybu jejich sekretáře, který měl uvést vedení Dukly v omyl, a přiznala kontu- mační výhru 3:0 českobudějovickému týmu. Oblastní soutěžní komise ale tento verdikt zru- šila a nařídila sehrání zápasu na 12. červen- ce. To už ovšem dávno byly v plném proudu prázdniny, dovolené, řada českobudějovic- kýchvojákůodešladocivilu…Ataksedohráv- ka nakonec neuskutečnila, což mělo za násle- dek nulový bodový zisk a již zmíněné skóre 0:3 na obou stranách. Samozřejmě to nic nemě- nilo na faktu, že VS Tábor postoupily do divi- ze, zatímco Dukla se poroučela do I. A třídy… „Vodníci“ vyhráli dvacet mistrovských utká- ní, čtyřikrát remizovali a jen jednou na hřiš- ti prohráli – v Milevsku. Nastříleli šedesát de- vět a dostali pouze jednadvacet branek. Před druhým týmem ČZ Strakonice vyhráli oblastní přebor o famózních čtrnáct bodů! O historický úspěch a návrat do divizní spo- lečnosti se zasloužili brankáři Zajíček, Volf a Duras, hráči v poli Musil, Macák, Ing. Veselý, Ing. Kálal, Nedvěd, J. Široký, P. Široký, Kolář, Štengl, Syrový, Hňup, Volek, Krejčí a Kloc. Do divize tým přivedli trenéři Němec a Jouza, ve- doucím mužstva byl Kolář. Odměnou za kýže- ný postup byl pro fotbalisty Vodních staveb zasloužený pobyt u moře na Rujaně! Druhý tým VS Tábor obsadil v I. B třídě nako- nec sedmou pozici se sedmi výhrami, čtyřmi plichtami a sedmi porážkami. Lokomotiva Tá- bor skončila o místo výše… V soutěžním ročníku 1967-1968 si tedy fotba- lový oddíl VS Tábor konečně mohl do svého štítu vepsat slova účastník divize. A bylo se na co těšit! Z českého jihu čekaly „vodníky“ týmy Jiskra Humpolec, Hraničář České Budějovice, Spar- tak Pelhřimov, Dukla Písek a také ČZ Strakoni- ce. Západočeský fotbal reprezentovaly v diviz- ní skupině A TJ Mariánské Lázně, Dukla Ta- chov, Dukla Sušice, Baník Sokolov, Lokomotiva Plzeň, Škoda Ostrov nad Ohří a Dynamo ČSAD Plzeň. Ale nejatraktivnější soupeř – Dukla Tábor - síd- lil na druhém konci Tábora, na stadionu Míru. Než divize odstartovala, zúčastnili se hráči VS Táborjakojižtradičněněkterýchletníchturna- jů. Tím nejprestižnějším byl pátý ročník Pohá- ru Vodních staveb, hraný na Svépomoci. Přihlásily se domácí tým VS Tábor, dále Dukla Tábor A a Dukla Tábor B a čtyřlístek doplnila Lokomotiva České Budějovice. „Vodníci“ ani jedno utkání nevyhráli. S béčkem Dukly remizovali 1:1, když jejich gól vstřelil Štengl. A-týmu vojáků pak podlehli 1:2, i když v poločase vedli 1:0 po přesném zásahu Vol- ka. Dukla Tábor A se tak stala vítězem turnaje. V létě 1967 se v Táboře představili Rakušané. Tým ASK Blaue Elf Wels ale nebyl „vodníkům“ vážnějším soupeřem, a tak Táborští v trénin- kovém tempu zvítězili 9:1. Zato druholigový Spartak Vlašim, který přijel k přípravnému zá- pasu jako vysoký favorit, měl co dělat, aby na Svépomoci uhrál před třemi sty diváky plichtu 2:2 (góly VS Štengl a Syrový – a to ještě posled- ně jmenovaný nastřelil tyč vlašimské branky). Regionální tisk tento povzbudivý výsledek ko- mentoval titulkem Divizní VS vystrašily dru- holigovou Vlašim. Těsně před startem soutěžního ročníku při- nesla Jihočeská pravda obsáhlý článek nade- psaný Po 19 letech civilní fotbalisté z Tábo- ra opět v divizi a v jeho závěru dostali někte- ří funkcionáři či hráči prostor, aby se vyjádřili k nadcházejícím mistrovským utkáním. Tehdejší předseda oddílu Petrášek a vedou- cí mužstva Kolář si přáli, aby „vodníci“ hrá- li důstojnou roli a umístili se do šesté příč- Sezona 1976-1977, poslední ve III. lize

128 ky tabulky. Trenéru Jouzovi stačilo udržení divize i pro další ročník. Brankář Zajíček vě- řil, že by VS mohly patřit k předním týmům soutěže. A kanonýr Kášek řekl, že mužstvo bude bojovat tak, aby patřilo do horní po- loviny tabulky. Určitým hendikepem se jevila být škvárová hrací plocha na Svépomoci, protože řada di- vizních klubů, včetně táborské Dukly, hrála už nějaký čas na trávě. Divizní start VS Tábor po devatenácti letech půstu byl ohromující. Jihočeská pravda refero- vala pod titulkem VS Tábor rozdrtily Strako- nice,okresní Palcát nadepsal referát slovy Mo- hutný divizní nástup. „Vodníci“ totiž v soubo- ji dvou nováčků, kteří se dobře znali z oblast- ní soutěže, před dvanácti stovkami natěše- ných diváků zničili tým ČZ Strakonice 7:1. Prv- ní divizní gól vstřelil Syrový. Zazářil Kášek, kte- rý sám nasázel „strakonickým dudákům“ čtyři branky, trefili se i nová posila VS Tábor Chlpík a zkušený zadák Veselý. A nyní pohled do kroniky klubu. Píše se v ní: „Všechny příznivce VS potěšila i noticka v Jiho- české pravdě, kde v rámci článku ´Konkurs na gentlemanazaoponou´napsalstrakonickýroz- hodčí V. Jindra mimo jiné i toto: ´Abych nezapo- mněl, mezi ty dobré výkonem a vystupováním patří současný kolektiv fotbalistů VS Tábor. Ta- kových souborů bychom měli mít na jihu Čech víc! ´Uznání rozhodčího, známého svou objekti- vitou, mělo v té chvíli možná větší cenu než dva získané body.“ Zmiňovaný článek v deníku Jihočeská prav- da přinesl i názor útočníka VS Tábor Vladimí- ra Káška: „Zanejslušnějšíhojihočeskéhoobránce považuji inženýra Veselého, bývalého kapitána Spartaku Sezimovo Ústí a nyní stopera VS Tábor. Jako soupeř mě nikdy nefauloval, je rychlý, tech- nickýiráznýpodlepotřeby,alenepamatuji,žeby mu kterýkoli rozhodčí odpískal hrubý nebo snad úmyslný zákrok. Sám se srážkám chytře vyhýbá a je-li výjimečně ´položen´, nepronese k soupeři anislovoadokoncesenaněhoanivýhrůžně,ani vyčítavě nepodívá.“ Pak už nadešel ten tolik očekávaný den, nedě- le 10. září 1967, kdy se proti sobě na Svépo- moci postavili „vodníci“ a vojáci. Domácí šli do derby ze šestého místa se čtyř- mi body. Hosté vedli tabulku, když nasbírali o tři body víc. Jihočeská pravda nadepsala blok referátů z ví- kendové divizní kopané palcovým titulkem 3500 diváků na derby. Tady je doslovné zně- ní zprávy o utkání: VS Tábor – Dukla Tábor 0:1 (0:0) „Dlouho očekávané derby přivedlo do ochozů stadionu 3500 (!) diváků. Obě mužstva zahájila hruvevelmirychlémtempu,útokyDuklystřídaly útokyVS,alevýslednýmefektemprvníčtvrthodi- ny byly jen dvě Káškovy bomby, které Čaloun vy- razil. Po počáteční převaze VS vojáci vyrovnali hru a postupně získávali území (nastoupili s Ciprem v záloze, kde se mu mnoho nedařilo, a tak ve II. poločase přešel na křídlo). Konec I. poločasu patřil Dukle – ta však neproměnila dvě vyložené šance: Pěnek z pěti metrů přestřelil a Jirousek tre- fil břevno. Také druhá část utkání se hrála ve vysokém tem- pu a přinesla výbornou kopanou. V 54. minutě Pěnek opět přestřelil, tentokrát z pouhých tří me- trů. Poté něco podobného zopakoval před bran- kou vojáků Štengl. Vcelku vyrovnané utkání roz- hodla až střela Klečackého v 71. minutě z dvace- ti metrů. Poslední čtvrthodinku měly VS drtivou převahu, Dukla se však ubránila. Nejlepšími hrá- či byli Černík a Pěnek, u VS Zajíček a Kášek. Roz- hodoval Vavera z Č. Velenic. Rohy 7:2, střely na branku 12:17, fauly 17:46.“ Okresní týdeník Palcát uvedl referát nadpisem Divizní derby se vydařilo. Napsal: „O porážce VS v naprosto otevřeném a rovnocenném boji rozhodla chvilková nepozornost brankáře Zajíč- ka, který jinak, stejně jako jeho protějšek Čaloun, patřil mezi nejlepší na hřišti. Vojáci získali po tvr- dém boji cenné vítězství jen se štěstím, protože nejeden míč mohl skončit i za zády jejich bran- káře. Potvrdila se skutečnost, že VS dovedou na Duklu zahrát.“ Nadšení na Svépomoci vyvolal zápas, v němž domácí „přejeli“ Duklu Sušice 4:1. Branko- vě se o výhru postarali Syrový, Kášek, Chlpík a Štengl. V sestavě Zajíček – Macák, Široký, Ve- selý,Andrle–Kálal,Hňup–Kášek,Štengl,Syro- vý, Chlpík se dvanácti stovkám diváků poprvé představil odchovanec Sezimova Ústí Zdeněk Andrle, který ukončil vojenskou službu v Jin- dřichově Hradci a posílil tým „vodníků“. Hned v prvním utkání ukázal, že bude oporou tábor- ské defenzívy. Za čtrnáct dní porazili Táborští doma Jiskru Humpolec 3:1. Góly stříleli Široký dvě a Syrový, přišlo osm stovek diváků. Přestřiobdrženébrankybylnejlepšímhráčem na hřišti brankář Humpolce Meišner, odchova- nec VS Tábor, který dokonce chytil Káškovi pe- naltu. Tečkou za podzimem 1967 pak byla po- rážka 0:2 na hřišti Dukly Písek. VS Tábor tak přezimovaly v tabulce na šestém místě. Šestkrát vyhrály, dvakrát plichtily a pět- krát byly poraženy. Nastřílely dvacet šest bra- nek, ovšem z toho pouhé tři venku… Inkaso- valy sedmnáctkrát. Trenér František Jouza hodnotil podzimní pů- sobení svého týmu v divizi takto: „Mělibychom být všichni spokojeni, vždyť jsme jako nováček získali 14 bodů a skončili šestí. Já však spokojen nejsem, protože v našich silách bylo více. Ztratili jsme zbytečně několik bodů, a co mě nejvíc mrzí – ne vždy naší vinou. Některé zápasy venku jsme totižhrálinatrávě,nakterouhráčinejsouzvyklí.“ A co podzim 1967 z pohledu ostatních týmů VS Tábor? B-tým mužů přezimoval na druhém

129 místě tabulky I. B třídy. Na vedoucí Bernartice ztrácel pět bodů. Lokomotiva Tábor se držela na sedmé příčce. V zimní přestávce rozehráli fotbalisté VS Tábor další ročník Poháru Jihočeské pravdy. Zúčast- nili se na třech frontách: A-tým, B-tým i A-do- rost. „Vodníci“ si v konkurenci celkově sedmadva- ceti týmů z celých jižních Čech vedli zname- nitě. Moc nechybělo – a mohlo se hrát finále mezi VS Tábor A a VS Tábor B. Oba celky mužů se totiž probojovaly až do semifinále. A-týmvýhrounadFezkemStrakonicepakpro- šel až do finále, kde se pak počátkem května postavil proti Dukle České Budějovice. Právě ta vyřadila ve druhém semifinálovém duelu B-tým VS Tábor. A to až na penalty… NaSvépomoci začalitakéspřádatplánynapo- stup dorostenců do I. ligy. Proto tým pro jarní část oblastního přeboru posílili nadějní mladí- ci Mansfeld z Lokomotivy Tábor a hodonínský Grombíř, který v Táboře studoval. Pod titulkem VS Tábor bude mít nové hřiš- tě informoval okresní týdeník Palcát o zámě- ru fotbalistů přesídlit ze Svépomoci do pro- storu za Vápennou strouhou: „Protože dosa- vadní hřiště na Svépomoci se stane během tří let součástí areálu nových učňovských škol, bylo nutno vyhledat náhradní plochu pro od- díl kopané Vodních staveb. MěstNV v souhla- se s generálním projektantem nabídl oddílu tři možnosti. Výbor jednoty z nich vybral místo za Vápennou strouhou. Tam se počítá v blízké bu- doucnosti se zeleným pásem mezi Táborem a Sez. Ústím, jejichž zastavovací plochy se v těch- to místech setkají. Vznikne tam i další sídliště, přibližně stejně rozsáhlé jako u Klokot. Vodní stavby pořídí už v letošním roce projekt nové- ho hřiště.“ Sídliště Nad Lužnicí, v Táboře zvané „Sojčák“, ve zmíněných místech posléze skutečně vy- rostlo. Ale plány na přemístění fotbalového hřiště padly. Vybudování zcela nového stadionu by bylo finančně natolik náročné, že od něj měs- to nakonec ustoupilo. „Vodníci“ se nikam ne- odstěhovali – až doteď zůstali na rekonstruo- vané a vylepšené Svépomoci. Divizní jaro 1968 odstartovalo výhrou VS Tá- bor na hřišti ČZ Strakonice 1:0. Dva body tre- fil Syrový po Štenglem rozehraném přímém kopu. V dubnu pak přišlo na řadu osmnácté kolo di- vize a v něm opět napjatě očekávané tábor- ské derby – Dukla přivítala na trávníku stadio- nu Míru svého rivala ze Svépomoci. Takto refe- rovala Jihočeská pravda: Dukla Tábor – VS Tábor 0:0 „Dva a půl tisíce diváků vidělo oboustranně vý- borný fotbal, hraný ve svižném tempu a na- víc velmi slušně. Hráči VS volili správnou takti- ku: zpomalovali hru, což na rychlé vojáky plati- lo. Útočníci Dukly navíc zbrkle a nepřesně stříle- li, a tak je nerozhodný výsledek 0:0 spravedlivým vyjádřením poměru sil. O nejrušnější okamžiky utkání se postarali Štengl a Syrový, jejichž tvrdé rányČalounperfektněvyrážel,aPěnek,kterýde- setminutpředkoncemmohlrozhodnoututkání, když šel sám na brankáře – dal však vedle. Z vo- jáků se nejvíce líbili brankář Čaloun, Černík, Pě- nek a Šáral, z týmu VS Veselý, Štengl, Hňup a Ká- lal. Dobře pískal Fencl z Blovic.“ Zklamáním skončilo pro Tábor první finálové utkání Poháru Jihočeské pravdy hrané na prv- ního máje. Vodníci doma podlehli Dukle Čes- ké Budějovice 0:1 – a to byli vojáci účastníky I. A třídy, soutěže o dvě patra níže pod divizí. V českobudějovické odvetě to „vodníci“ ale vzali za správný konec a vojáky s přehledem přejeli 3:0. VS Tábor tak obhájily své rok staré prvenství v Poháru Jihočeské pravdy, když za nimi zůstaly renomované celky Dynama Čes- ké Budějovice, Lokomotivy České Budějovice i další. Čtyři stovky diváků přišly na poslední divizní zápas, v němž VS Tábor hostily na Svépomo- ci Duklu Písek. „Vodníci“ prohráli 1:2 (branka Formánek), ale přesto nakonec obsadili pátou příčku, což bylo na nováčka slušné umístění. Zvítězili v deseti utkáních, stejný počet zápasů prohráli, šestkrát uhráli plichtu. Nastříleli čtyři- cet tři branky, dostali o deset méně. Divizní skupinu A vyhrála Dukla Tábor bez je- dinéporážkyaporocesezasevrátiladoII.ligy. „Vodníci“ se stali v této sezoně druhým nej- úspěšnějším jihočeským, přitom nejlepším ci- vilním fotbalovým týmem. B-mužstvo dospělých nakonec obsadilo v I. B třídě třetí místo za vítěznými Bernarticemi a druhým Sokolem Tučapy. Lokomotiva Tábor skončila osmá. V létě roku 1968 nejvyšší fotbalové orgá- ny přikročily k vyhlášení velké reorganizace svých soutěží v kategorii dospělých. Klubům bylo dáno na vědomí, že od soutěžního roč- níku 1969-1970 se I. liga bude hrát už nikoli se čtrnácti, ale se šestnácti účastníky. Ohlášeno „Vodníci“ na strakonickém Fezku

130 bylo zcela nové uspořádání II. ligy, od sezony 1969-1970 se vytvářela jediná šestnáctičlenná druholigová soutěž. Pod ní pak se počítalo se zcela novou soutěží, která u nás dosud nemě- la obdoby – s III. ligou. Divize se tak stávaly až čtvrtým patrem. Táborským „vodníkům“ se tudíž rýsovala zna- menitá možnost zajistit si poprvé v histo- rii prestižní označení účastník ligové soutě- že. Oddíl, jehož A-tým ještě na jaře 1965 ko- pal pouze v I. A třídě, teď dostával šanci zařa- dit se do třetiligové společnosti! Proto vedení oddílu vytyčilo postup do III. ligy jako jedno- značný cíl. Znamenalo to umístit se v divizi do šestého místa. Vedoucí mužstva V. Kolář deníku Jihočeská pravda před startem nového ročníku řekl, že „vodníci“ chtějí skončit – stejně jako v před- chozí sezoně - mezi první pěticí týmů: „Tréno- vali jsme velmi důkladně čtyřikrát týdně. Páté místovdivizi,kterébychomrádiobhájili,bymělo znamenat postup do zemské ligy!“ Důvěru dostali hráči Zajíček, Volf, Přibyl, Andrle, Macák, Veselý, Široký, Kubeš, Kálal, Hňup, Kášek, Štengl, Chlpík, Syrový, Formánek a Ilčík, který s fotbalem začínal v České Třebo- vé a do VS přišel rovnou z vojny, kterou prožil nejprve v Dukle Tábor a pak v Dukle Jičín. V letní přestávce hostili „vodníci“ na Svépomo- ci německý tým MSV Mering a podlehli mu 1:3. Pak Táborští odehráli tři přátelská utkání v západním Německu. Jejich soupeři tam byly už zmíněný MSV Mering a také TSV Friedberg, kvalitou odpovídající výkonnosti táborského mužstva, o čemž svědčily i výsledky – VS Tá- bor remizovaly 2:2, vyhrály 3:2 a prohrály 0:2. Hrál se i VI. ročník turnaje o Pohár Vodních sta- veb, poprvé s mezinárodní účastí. „Vodníci“ nejprve porazili RH Znojmo vysoko 4:0, Duk- la Tábor poté přehrála východoněmecký BSG Schwarzheide 4:1. Znojmo pak vybojovalo tře- tí místo výhrou nad Němci také v poměru 4:1. Ve finále došlo na táborské derby, které skon- čilo 0:0. Střelba série pěti penalt na každé stra- ně skončila opět nerozhodně – 3:3. A tak o ví- tězství VS Tábor rozhodl nakonec los. Divizní boje o ligovou příslušnost zahájili „vod- níci“ v sezoně 1968-1969 remízou 1:1 na hřiš- ti Dukly Písek. Jejich branku vstřelil osm minut před koncem Chlpík. Oba soupeři zahodili po jednom pokutovém kopu. Ve druhém kole přehráli Táborští na Svépo- moci před osmi sty diváky Humpolec 2:0. Jako vždy vynikajícího golmana Meišnera překona- li Široký a Kášek. A pak se nějaký čas fotbal nehrál… Do naší země totiž vtrhla vojska pěti „spřátelených zemí“. Na fotbal nebyl čas ani nálada. Když se situace aspoň relativně zklidnila, na Svépomoci se představil tým slavných tradic - Viktorka Žižkov, která sestoupila z II. ligy. Před tímto utkáním se držela minuta ticha za ze- mřelého zakládajícího člena DSK Tábor a prv- ního kapitána Karla Nováka. Románový příznivec Viktorky Eman Habásko by toho dne moc radosti nezažil… Jeho mi- láčkové v Táboře prohráli drtivě 0:4 (Široký 2, Štengl, Kášek). Tisícovka diváků byla výkonem i výsledkem „vodníků“ celkem pochopitelně nadšena. A v pondělí se fanouškům naskytla hodně příjemná podívaná na sportovní strán- ky novin, kde VS Tábor vévodily tabulce diviz- ní skupiny A spolu s nováčkem soutěže Baní- kem Příbram. V domácím utkání ovšem VS Tábor nedoká- zaly vstřelit Hraničáři České Budějovice žádný gól. Zápas skončil plichtou 0:0 a gól nevstřeli- li „vodníci“ ani ve dvanáctém kole na stadionu Míru, kde prohráli s Duklou Tábor B 0:2. Tato porážka srazila tým Vodních staveb až na šes- tou příčku, tedy na samou postupovou hrani- ci. Vsamémzávěrupodzimu1968„vodníci“pře- hráli doma Duklu Tachov 3:0 (branky Hňup, Veselý, Chlpík). O solidní zakončení první po- loviny divize se postarala sestava Přibyl – Ma- cák, Andrle, Široký – Zitta, Ing. Veselý, Syrový – Hňup, Chlpík, Kubeš, Formánek a střídající Ing. Kálal. Šmouhou bylo vyloučení Hňupa za nesportovní chování. „Vodníci“ tak přezimovali na čtvrtém místě ta- bulky. Vyhráli šest utkání, čtyřikrát remizovali a jen třikrát prohráli. Nastříleli dvacet, dostali tucet branek. Trenér VS Tábor František Jouza skončený podzim v tisku zhodnotil takto: „K vyšší úrov- ni divize přispěly především celky Škody Plzeň B, Baníku Příbram a Viktorky Žižkov. Celkově pova- žuji letošní úroveň za lepší než vloni. S výkonem našeho mužstva, zejména s výkonem některých jednotlivců, nemohu být spokojen. Střídali jsme V osmdesátých letech se na Svépomoci hrála divize

131 dobréokamžikysešpatnými,atonásstálobody. Pro jaro posilujeme a nastoupíme se změnami.“ B-tým VS Tábor přezimoval v I. B třídě na tře- tím místě, když v posledním kole remizoval na hřištiLokomotivyvmalémderby3:3.Lokomo- tiva skončila podzim 1968 na sedmé příčce ta- bulky. V zimní přestávce překvapil jihočeskou veřej- nost fakt, že se VS Tábor nepřihlásily do tra- dičního Poháru Jihočeské pravdy, i když sou- těž předtím dvakrát vyhrály. Raději zvolily pří- pravné mače s týmy z vyšších soutěží, které trenér a realizační tým považovali za přínos- nější. Tým posílili Milan Vondráček z Humpol- ce, Evžen Jouza z vlastního dorostu a Jan Zit- ta ze Spojů Praha. V Táboře se původně obje- vil na vojně, kdy rok kopal za béčko Dukly, ale pak byl převelen do Dukly Jičín. Odtud se ob- loukem přes Prahu vrátil k Jordánu. Velké problémy ovšem měli „vodníci“ se sta- vem hrací plochy i zázemím na Svépomoci. Ještě v únoru dokonce hrozilo, že by na svém hřišti nemuseli odehrát ani jeden divizní zá- pas či utkání dorostenecké ligy… Nakonec se ale vše zvládlo, a tak mohli „vodníci“ v prvním jarnímkoleroku1969udolatdomaDukluPí- sek 3:1 (branky Syrový 2, Štengl). Hrálo se na zmrzlé škváře a v hledišti mrzlo čtyři sta divá- ků… Z Humpolce přivezli Táborští dva body po výhře 1:0, o kterou se postaral hlavičkou Kášek. Šok přinesl domácí zápas s pražským Motor- letem. Tým VS vyhrál první půli 1:0 gólem Zit- ty. Pak ale musel odstoupit zraněný Zitta, vý- kon domácích šel prudce dolů a Pražané toho dokázali třemi přesnými trefami za sebou vy- užít k nečekanému otočení skóre na 1:3! Osm stovek táborských fanoušků se nestačilo di- vit… Zvlášť, když se právě Motorlet v tabulce přiblížil „vodníkům“ na distanci pouhých dvou bodů. Jenže Táborští nehodlali postupovou šanci lehkovážně pustit a hned v dalším kole si zaje- li pro důležité tři body do Českých Budějovic. Tamní Hraničář porazili výrazně 4:2 (Chlpík, Vondráček, Ilčík a Zitta z pokutového kopu). Vytoužená III. liga se přiblížila. V předposledním kole se postupová naděje změnila v realitu. Na Svépomoci se hrálo der- by VS Tábor – Dukla Tábor B a domácí zvítězi- li 2:1. Vojáci šli do vedení 0:1, ale „vodníci“ skó- re otočili. Syrový po hlavičce Andrleho srovnal na 1:1 a definitivně postupový gól vstřelil dva- cet minut před koncem Štengl. Osm stovek di- váků mohlo po utkání uznale zatleskat už ligo- vému týmu domácích. Skvělou oslavou postu- pu pak bylo v závěrečném kole nečekané ví- tězství „vodníků“ v Tachově 1:0 (Jouza). Vedoucí mužstva VS Tábor V. Kolář zhodno- til uplynulý ročník divize takto: „Před zaháje- ním soutěže jsme si dali jasný cíl: získat jednatři- cet bodů, obsadit páté místo a zajistit si tak po- stup do III. ligy. Ke konci sezony se nám hra pří- liš nedařila, ale závěr vše napravil – tři poslední zápasy jsme vyhráli, nasbírali tedy celkem dvaa- třicet bodů a skončili čtvrtí. Takže jsme spokoje- ni… Teď vrhneme všechny síly do přípravy na III. ligu,musímerozšířitkádrhráčů,aprotojednáme o doplnění týmu.“ Doslova na poslední chvíli se mezi postupují- cí do III. ligy protlačilo i béčko Dukly Tábor. A tak se nakonec vyprofilovala definitivní šesti- ce „šťastných a spokojených“ – Žižkov, Plzeň B, Příbram, VS Tábor, Sušice a Dukla Tábor B. Město Tábor tím získalo hned čtyři ligové sou- těže! Dukla A se probojovala do celostátní šestnáctičlenné II. ligy, „vodníci“ a Dukla B do III. ligy a tým VS se udržel v lize dorostu. Okresní týdeník Palcát to zdůraznil článkem s výrazným titulkem VTáboře4xligakopané. O tom, že účast VS Tábor v dorostenecké nej- vyšší soutěži byla považována za prestižní záležitost pro širokou fotbalovou obec Tá- borska, svědčil článek z Jihočeské pravdy na- depsaný „Vodníci“ myslí na budoucnost, v němž čteme: „Po desetiletém půstu vybo- jovali v loňském roce chlapci Vodních staveb pro Tábor opět dorosteneckou fotbalovou ligu. Vzácné pochopení pro reprezentaci celého Tá- borska projevily i další oddíly: Dukla Tábor, Sp. Sez. Ústí, Lok. Tábor, Sp. Milevsko, pomohl i Žďár nad Sázavou. A tak se v mužstvu objevili Doutnáč, Mašát, Petr, Pavlus, Polach, Bezdíček, Lemberka a Vejsada z Dukly, Dmejchal, Sabini- ok a Douda ze Spartaku Sezimovo Ústí, Mans- fedl a Mašát z Lok. Tábor, milevský Pavlíček a Hudek ze Žďáru. Vedení oddílu v čele s trenérem Mikulcem a ve- doucím družstva Penkem umožňuje nadaným chlapcům ročníků 1951 až 1954 hrát vrcholnou kopanou. Po skončení činnosti v dorostu jim ni- kdo neklade překážky při návratu do dospělého celkumateřskéhodružstva–arůstsevyplatíjistě oběma partnerům!“ Ve skončené sezoně 1968-1969 obsadil B-tým VS Tábor v I. B třídě nakonec páté místo, když táborská Lokomotiva byla až osmá. Derby VS Tábor – VTJ Tábor B v Kvapilově ulici. Zleva Jan Grombíř, Jiří Šahajda a Jiří Šreyer

132 Léto 1969 bylo časem přípravy na historic- ky první ligovou sezonu A-týmu VS Tábor v osmačtyřicet let trvajících dějinách klubu. Za mimořádné nepřízně počasí se uskuteč- nil VII. ročník Poháru Vodních staveb, který domácí tým vyhrál. Po remíze 2:2 s RH Znoj- mo postoupil do finále díky lepší střelbě kopů z pokutové značky, o což se postaral exeku- tor Vondráček, ve finále porazili „vodníci“ těs- ně 1:0 západoněmecký SV Mering díky trefě Il- číka. Na oplátku pak VS Tábor zavítaly do Bavorska, kde SV Mering podlehly 4:7. Naopak tým Kies- singenu rozstřílely 7:1. Na tradičním turnaji O perleťový pohár v Ži- rovnici nejprve VS Tábor podlehly prvoligové- mu nováčkovi z Kladna těsně a čestně jen 0:1, v boji o třetí místo porazily domácí Slavoj 4:2. A pak už na brány stadionů zaklepala sezona 1969-1970a s ní i zbrusu nová soutěž – III. liga. Pro táborské fanoušky bylo zklamáním, že fot- balový svaz zařadil „vodníky“ do skupiny A a béčko Dukly do skupiny B, čímž město a oko- lí přišlo o atraktivní derby. Ale výčet soupeřů, který na VS Tábor čekal, byl i tak velmi pozo- ruhodný. Ještě na jaře hrály II. ligu Baník Most, VTŽ Cho- mutov, Dukla Praha B, Dukla Hraničář Cheb. Z divizní skupiny A postoupily „vodníkům“ dobře známé týmy Žižkova, Plzně B, Příbrami a Dukly Sušice. Z B-skupiny přibyly Kovo Dě- čín, Baník Sokolov, Chemička Ústí nad Labem, Dukla Slaný, Dukla Žatec a CHZ Litvínov. Ze skupiny C pak jediný tým - Sparta Košíře. Vůbec první historický mistrovský zápas s li- govou visačkou odehrály VS Tábor na slavné pražské Julisce. Podlehly tam domácí Dukle Praha B 2:3, když premiérovou ligovou branku VS „všech dob“ zaznamenal za stavu 0:2 Von- dráček. A na konečných 2:3 snižoval Ilčík. Při- pomeňme historickou premiérovou sestavu: Zajíček – Dejmal (Grombíř), Andrle, Veselý, Sy- rový – Zitta, Štengl, (Chlpík), Hňup – Ilčík, Ká- šek, Vondráček. Vzhledem k probíhajícím úpravám hřiště na Svépomoci sehráli po dohodě s vojenskými složkami a Duklou „vodníci“ svůj první domácí zápas ve III. lize na stadionu Míru. Vůbec poprvé za dobu existence klubu se o body utkali se severočeským mužstvem – s CHZ Litvínov remizovali 1:1. Aspoň bod za- chraňoval před čtyřmi stovkami diváků trefou pět minut před koncem Kášek. S pouhými dvěma bodíky na kontě cestova- li „vodníci“ v šestém kole do pražských Košíř. A nad tamější Spartou vyhráli 1:0, když první vítězný gól v ligové historii klubu vstřelil Ká- šek! Však už bylo načase. V Chomutově VS prohrály těsně 0:1. Brankář Zajíček chytal znamenitě, ovšem jedna střela domácích přece jen proklouzla za jeho záda. A pak se městem rozletěla šokující zpráva – „vodníci“ odjeli do Chomutova bez trenéra. František Jouza v době, kdy kopali v Chomu- tově, přihlížel na stadionu Míru mači Dukly Tá- bor s Bardejovem… „Odcházím pro neshody se dvěma hráči. Jestliže někdo nechce pochopit, že má svůj vrchol za se- bou, jestliže přichází generační problém a nemá být řešen, pak se nedá dobře pracovat. Jestliže někteří hráči nejsou schopni a ochotni plnit sta- novenou koncepci hry, jestliže se brání přícho- du nových hráčů, pak by další práce neměla vý- znam,“ upřesnil profesor Jouza důvody svého rozhodnutí. Tehdejší předseda oddílu kopané VS Tábor František Petrášek vysvětloval: „Ferky si všich- ni vážíme, pracoval pro oddíl obětavě a nezištně a udělal také kus poctivé práce. Já osobně jsem navrhoval, aby vedl tréninky dál, ale při zápase sestavu a koncepci hry určoval spolu s vedoucím týmu a kapitánem mužstva. Ferka je totiž přede- vším atletickým trenérem, má I. třídu a byl i vý- konným atletem. Jako fotbalový trenér měl jen III. třídu a my jsme měli stejně jen pro letošní rok povolenu výjimku, protože na III. ligu musí být trenér alespoň s II. třídou. Na to poukazovali ze- jménastaršíhráči,kteřípožadovali,abytýmvedl trenér-fotbalista.“ A tak v dalších kolech vedl tým VS Tábor V. Ko- lář ve dvojí roli – jako vedoucí týmu i jako do- časný trenér. Závěrečný zápas podzimu sehráli „vodníci“ doma s béčkem Škody Plzeň. Soupeři se roze- šli s remízou 2:2 a tři stovky táborských fandů braly bod s povděkem, protože po brance Ši- rokého dali dva góly Západočeši a Ilčík srov- nal skóre po samostatném úniku až dvě mi- nuty před koncem. „Natěžkémterénusechlap- cům nedařilo téměř nic. Zaplaťpánbůh aspoň za ten jeden bod,“ říkal dočasný kouč VS Tábor V. Kolář. Vodní stavby tak přezimovaly v tabulce III. ligy na jedenáctém místě se čtrnácti body za čtyři výhry, šest remíz a pět porážek. Nastřílely pat- náct, inkasovaly šestnáct branek. B-tým dohrál podzim 1969 na prvním místě tabulky I. B třídy o bod před druhou Bechyní. Táborská Lokomotiva byla devátá. Vítězstvím3:1nadKolínemsizajistilidorosten- ci VS Tábor v prvoligové tabulce sedmé mís- Mužstvo Tábora v pražské Hostivaři na podnikovém turnaji Vodních staveb

133 to a stalo se něco nevídaného – přezimovali o jednu příčku výše než mladíci slavné Sparty! Zimní přípravné období před startem jara 1970 absolvovali třetiligoví fotbalisté VS Tábor už pod vedením Karla Štengla, který se z hráč- ského postu přesunul na místo trenéra. Mile pak překvapila výhra 2:0 (Zitta a Široký) v úvodním zápase jarní části III. ligy na trávě CHZ Litvínov! „Pomýšleli jsme na bod – a máme dva,“ radoval se trenér Štengl. A ještě lépe si „vodníci“ vedli na Viktorce, když dobyli Žižkov výhrou 1:0 (Křemen) a dali tak vzpomenout na pět set padesát let staré ví- tězství husitů nad křižáky na blízké hoře Vít- kov. Dvoubodový zisk postrčil VS Tábor na šes- tou příčku tabulky. Pak se na Soukeníku představila Dukla Žatec a VS Tábor, které přišly a přijely podpořit čtyři stovky diváků, zvítězily 2:1 (Syrový a Široký). Ji- hočeská pravda označila jarní hru „vodníků“ ti- tulkem Štika od Jordánu. Poté ovšem táborský rozlet přibrzdilo béčko Dukly Praha. Lídr tabulky nastoupil na Souke- níku s táborským brankářem Doudou, který si na Julisce kroutil prezenční vojenskou službu, a ten před třemi sty diváky dopřál svým bý- valým spoluhráčům jediný gól. Dal ho Chlpík. Dukla B si odvezla dva body za výhru 2:1 a „vodníci“ poprvé na jaře padli… A přišly další porážky. Tři kola před koncem se VS Tábor ocitly na jedenáctém místě tabulky a hlavně, v přímém ohrožení sestupem! V předposledním kole ale VS deklasovaly Ba- ník Příbram 6:0 a tři stovky věrných, třesoucích se o ligový osud svých miláčků, se nestačily di- vit. V první půli zazářil Vondráček čistým hat- trickem a VS Tábor vedly 3:0. Ve druhé půli se blýskl Vondráček dalším hattrickem – a tábor- ský tým tak zničil Středočechy poměrem 6:0! V posledním kole premiérového ročníku III. ligy „vodníci“ selhali. Po excelentním před- stavení proti Příbrami hladce prohráli v Plzni s béčkem Škodovky 0:3… Znamenalo to konečné čtrnácté místo se zis- kem šestadvaceti bodů. Táborští osmkrát vy- hráli, desetkrát remizovali a dvanáct utkání prohráli. Vstřelili třicet čtyři a dostali třicet šest branek. Jen lepší skóre jim zachránilo ligovou účastipronadcházejícísezonu.ZIII.ligysestu- povalo celkem pět mužstev – předposlední a poslední z obou skupin. Pátým sestupujícím se stala Dukla Jičín. V oddělení B měli vojáci o pět branek horší skóre… Své úspěšné tažení za postupem do I. A třídy dotáhli do konce hráči B-týmu VS Tábor. Ve II. lize se zachránila Dukla Tábor, v B-sku- pině III. ligy obsadilo její béčko deváté místo. A protože dorost VS Tábor obsadil osmé mís- to, zůstaly městu Tábor i pro sezonu 1970-1971 hned čtyři ligové fotbalové soutěže. Léto roku 1970 udělalo konečně jasno v otáz- ce trenéra A-týmu. Stal se jím předseda trenér- ské rady VS Tábor Vladimír Mikulec. Vedoucím mužstva byl jmenován St. Voráček. Přípravu na druhý ročník III. ligy absolvova- li hráči Zajíček, Volf, Andrle, Dvořák, Grombíř, Zitta, Hňup, Syrový, Ilčík, Vondráček, Chlpík, Křemen, Mašát, Široký, Formánek, Ing. Linhart, Ing. Veselý, čekalo se na návrat Kubeše z voj- ny a na uzdravení marodů Káška a Koláře. Tre- nérMikulecsenechalslyšet,žešancidostanou i dorostenci Ryba, Volný, Rukavička, Kolář, Ou- lický, Tasáry a Tomášek. Vedoucím B-týmu se stal Josef Kupka a hrají- cí trenér Ing. E. Linhart dostal posilu v podo- bě jednoho z nejzkušenějších hráčů klubu K. Štengla, který se z áčka přesunul do béčka. Ligový dorost převzala dvojice J. Němec a J. Kadlec, B-dorost R. Penk a J. Bartůněk, ve- doucím týmu zůstal M. Janouš. Derby starých pánů VS Tábor – Dukla Tábor v roce 1984

134 Úspěšné žáky měla na starosti dvojice J. Vo- lek – J. Svoboda a béčko žáků pak M. a V. No- vákové. Pokračovala rekonstrukce areálu na Svépomo- ci, ale pomaleji, než by bylo žádoucí. A tak se vedení oddílu dohodlo s Duklou, Lokomoti- vou Tábor a Sezimovým Ústím na možnos- ti využívat stadion Míru, hřiště na Blanickém předměstí i na Soukeníku. Los III. ligy pro sezonu 1970-1971 Táborské potěšil i nepotěšil. Zatímco B-tým Dukly zůstal i nadále v B-skupině, do A-skupiny byl zařazen vítěz divize A Dynamo České Budějovice. A tak se v Táboře i v krajském městě mohli diváci tě- šit aspoň na jihočeské derby. „Vodníci“ sezonu odstartovali doma plichtou 2:2 s Duklou Cheb. Před čtyřmi sty diváky sice vstřelil první ligový gól podzimu 1970 Syrový, ale až Ilčíkův přesně zahraný přímý kop dvě minuty před koncem vynesl Táboru aspoň bo- dík. První vítězství si připsali ve třetím kole v „azy- lu“ na Soukeníku, kde před slabou návštěvou udolali Most 2:1 (Volný, Ilčík). K jihočeskému derby jeli „vodníci“ do Českých BudějovicnaStřeleckýostrovsopatrnýmopti- mismem. Ale neuspěli a s domácím Dynamem prohráli 0:2. Před necelou tisícovkou diváků se dařilo jen Zajíčkovi, Andrlemu a Syrovému, i když tentokrát vyšel střelecky naprázdno… „Vodníci“ se usadili až na čtrnácté příčce tabul- ky. A pak si žatecká Dukla, třebaže se krčila u dna tabulky ještě pod týmem VS Tábor, doma ote- vřela střelnici. Pálila ostošest a poslala „vodní- ky“ na jih Čech s debaklem 0:5! V tabulce to znamenalo přezimování na třetím místě od konce jen s jedenácti body za pou- hé čtyři výhry, tři remízy a osm porážek. Tábor- ští vstřelili dvacet a inkasovali třiatřicet branek! A jak si vedly ostatní týmy VS Tábor? Nováček I.Atřídy,béčko„vodníků“,přezimovalonadru- hém místě za vedoucím Lišovem. Třetí bylo Sezimovo Ústí, osmá Dukla Tábor C. Ne všechno bylo v oddíle v pořádku. Svěd- čí o tom i zápis v kronice: „Velké nesnáze má nejen trenér, ale i výbor s kádrem třetiligové- ho mužstva. Trenér neměl k dispozici dost po- četný kádr dobrých hráčů a konec ´zájmovým skupinkám´, které kolem sebe začali někteří je- dinci vytvářet, učinil teprve nový výbor v čele s Ing. M. Bartůškem. Usměrněné mužstvo zača- lo tvořit jedinou ´partu´, která je tak nutná ve všech kolektivních sportech jako záruka úspě- chů. Teprve konec druhého ročníku III. ligy uká- že, nepřišla-li všechna dobře míněná opatření už pozdě.“ Před startem mistrovského jara 1971 infor- moval v Jihočeské pravdě o situaci v klubu jeho předseda M. Bartůšek: „Hřiště na Svépo- moci nebude rozhodně způsobilé k mistrovským zápasům, azyl zřejmě najdeme na hřišti Loko- motivy. Nemáme ani tréninkovou plochu a to pochopitelně nepříznivě ovlivnilo zimní přípra- vu. Hráči byli na zimní rekreaci na Špičáku, pak jsmetrénovalivenkuapřípravnézápasyhrálive- směs v Sezimově Ústí.“ Třetiligové jaro odstartovali „vodníci“ bodem získaným v Chebu. Na těžkém terénu tam díky branceZittyuhrálisdomácíDuklou,kterábyla po většinu utkání lepší, plichtu 1:1. Pak přišly tři porážky za sebou… Pokud chtěli Táborští mluvit ještě o záchraně III. ligy, museli bezpodmínečně vyhrát v utkání s Baníkem Příbram. Na Lokomotivu přišlo pět stovek diváků a ti se až do posledního hvizdu sudího Havránka klepali o těsnou výhru VS Tá- bor 2:1. Hosté vedli, Vondráček srovnal na 1:1 a čtvrt hodiny před koncem stejný hráč dal ví- tězný gól. Ovšem pět minut před koncem za- duněla bomba Lžičaře na břevně táborské branky nad gólmanen Zajíčkem. Nakonec se tedy „vodníci“ i fandové dočkali, ale byly to nervy. Povzbuzeni cennou výhrou odjeli v dalším kole Táborští na Julisku k utkání s Duklou Pra- ha B. Ale o třídu lepším vojákům podlehli 1:5 (Vondráček) a Jihočeská pravda konstatovala: „Hráči rezignovali a ani vystřídání Zajíčka zvrat už nepřivodilo. Tábor tentokrát na Julisce ne- bojoval, chyběla středová dvojice, obrana zce- la zklamala. Hráči měli pomalý start na míč (ne- vhodné obutí?), chyběla jim rychlost a mnohdy i snaha.“ Před jihočeským derby s Dynamem České Bu- dějovice trenér VS Tábor Mikulec rozhodně nesršel optimismem: „Po vysokých porážkách není situace v mužstvu valná. Chceme pochopi- telně vyhrát, potřebujeme nutně body – ovšem Dynamo také. Moc se na derby netěším. Přál bych body oběma týmům, aby se zachránily – ale vyhrát může jen jeden.“ Derby se hrálo v nedělním dopoledni na Loko- motivě, přišlo šest stovek diváků, pár desítek přijelo z krajského města – a všichni se nestači- li divit koncertu „vodníků“. Brankami Vondráč- ka a Chlpíka vedli do poločasu 2:0, po změně stran přidali po brance Široký a Zitta z penal- ty. Hosté odjeli s debaklem 4:0. „Jsemspokojen s vítězstvím i s výkonem celého mužstva. Těžko mohu někoho chválit – všichni bojovali,“ usmí- val se po dlouhé době táborský kouč Mikulec. Apakužpřišelvelkýden.NaSvépomocisepo- čátkem června otevřely doširoka brány a vstu- py pro čtyři tisícovky diváků, kteří se přišli po- dívat na zbrusu zrekonstruované a k nepozná- ní proměněné hřiště, hlediště a zázemí. Slavnostní výkop uskutečnil generální ředitel oborového podniku Vodní stavby Karel Polák a byla to ouvertura přátelského utkání VS Tá- bor – Sparta Praha. Jihočeská pravda den před utkáním informo- vala: „Divákypřivítáareálzměněnýknepoznání. S travnatou plochou 103 x 68 metrů, s 3 000 mís-

135 ty k sezení a s 1 600 místy k stání, s komplexem, ve kterém jsou čtyři prostorné šatny, kabina pro rozhodčí, místnost pro správce a dvě vybavené umývárny a sauna. Na výstavbě se podíleli spor- tovciVSTábor–jenomčlenovéoddílukopanétu odpracovali 3 400 brigádnických hodin. Hodno- ta díla představuje téměř dva miliony korun.“ „Vodníci“ v sestavě Zajíček – Kolář, Veselý, An- drle, Kubeš – Grombíř, Zitta – Syrový, Kášek, Chlpík a Vondráček (zahráli si také Dvořák, Ši- roký, Malík a Mašát) podlehli slavnými esy (Kramerius, Urban, Uličný, B. Veselý, Jurkanin, Vrána) prošpikovanému týmu Sparty čestně 1:2. Hosté se ujali vedení brankou Uličného, po půli srovnal Grombíř na 1:1 a Sparta měla co dělat, aby Göghem opět získala vedení a tím i vítězství. Fotbalisté VS Tábor tedy měli konečně svůj re- novovaný stánek, jenže po utkání se Spartou se brány zase zavřely a trávník odpočíval, aby konečně k 1. srpnu 1971 mohl být definitiv- ně uveden do každodenního provozu. Do té doby ale třetiligoví „vodníci“ museli bojovat o záchranu III. ligy v „azylu“ na Lokomotivě. Dva body ze dvou zápasů poponesly VS Tábor na třináctou příčku – a na ní se už lépe dýchalo! V posledním kole potřebovali „vodníci“ k jisto- tě záchrany aspoň bod z utkání s Duklou Ža- tec. Jistě by jí byli rádi oplatili podzimní debakl 0:5, ale nakonec se spokojili i s remízou 1:1 (Ši- roký hlavou). V posledních čtyřech zápasech „vodníci“ dva- krát vyhráli a dvakrát remizovali. Ukázali cha- rakter i vnitřní sílu – a zachránili III. ligu i na- podruhé. Nakonec se umístili jako dvanáctí se čtyřiadvacetibodyzaosmvítězství,osmremíz a dvanáct porážek. Nastříleli dvaatřicet, inka- sovali jedenapadesát branek. Až za nimi skončilo Dynamo České Budějovi- ce. Přesto se však i ono zachránilo. Hodně smutku bylo v těch dnech na stadionu Míru. Dukla Tábor se totiž neudržela ve II. lize. A do divize spadla Dukla Tábor B. Deník Jihočeská pravda po skončení soutěžní- ho ročníku 1970-1971 pod titulkem Táborský závěr napsal: „Nejúspěšnější civilní oddíl fotba- lového hlavního města jižních Čech Tábora – ce- lek Vodních staveb – si před zahájením soutěže nekladl žádné veliké cíle: udržení v soutěži bylo maximem a to se nakonec podařilo. ´Vodníci´ měli navíc v uplynulé sezoně velké potíže s pří- pravou, protože přestavovali svůj fotbalový stá- nek, a proto těžko hledali ´podnájem´ nejen pro zápasy, ale i pro tréninky všech mužstev oddílu. Zatěchtookolnostínenídvanáctémístovkoneč- ném účtování neúspěchem, ale naopak výsled- kem bojovnosti mužstva v závěru soutěže právě ve chvílích, kdy se III. liga již zdála být ztracena.“ Ligový dorost sice na jaře postihla výkonnost- ní krize, ale s konečným desátým místem byla v oddílu spokojenost. Béčko mužů obsadilo v I. A třídě čtvrtou příč- ku, což bylo historicky nejlepší umístění rezer- vy „vodníků“ všech dob. Zvítězil Lišov, druhý skončil Spartak Sezimovo Ústí. Dukle Tábor C patřila desátá příčka. Ve finále jihočeského krajského přeboru žáků podlehli mladí „vodníci“ českobudějovickým černobílým dynamovcům 1:2, když jejich gól vstřelil Špale. VS Tábor tak obsadily druhé mís- to. Léto roku 1971 přineslo oslavy padesátého výročí vzniku DSK Tábor. A také los v pořadí už třetího ročníku III. ligy. VS Tábor zůstaly ve skupině A, Duklu ale poslal řídící orgán do sku- piny B. Zato přibylo jedno jihočeské derby – k VS Tábor a Dynamu České Budějovice se při- dal vítěz divizní skupiny A Škoda České Budě- jovice, který navazoval na kdysi populární Me- teor. Kromě tohoto týmu se jako nováčkové III. ligy prezentovaly týmy VTŽ Chomutov (po sestupu z II. ligy), Kaučuku Kralupy nad Vlta- vou (vítěz divize B) a Autoškody Mladá Bole- slav (vítěz divize C). Letní turnaj – Pohár Vodních staveb – nabídl táborským divákům to nejlepší, co mohlo být v jižních Čechách tou dobou k vidění. Pozvá- ní totiž přijala jak Dukla Tábor, tak i oba třetili- gové kluby z krajského města. Bohužel, Dyna- mo se nakonec nezúčastnilo, a to pro poruchu autobusu. Než začal mistrovský podzim, zajeli si „vodní- ci“domaďarskéhohlavníhoměsta,kdehladce porazili tamější Metro KEV Budapešť 7:1. Trenér Vladimír Mikulec seznámil čtenáře Ji- hočeské pravdy s hráčským kádrem, který byl připraven na třetiligové boje. Do branky měl k dispozici navrátilce z vojny Doudu, dále Za- jíčka a Volfa. Do pole pak Andrleho, Ing. Ve- selého, Zittu, Kubeše, Syrového, Chlpíka, Ko- láře, Vondráčka, Mansfelda, Dvořáka, Mašá- ta, Káška, Hňupa, Kazimoura, Širokého, Dmej- chala a Hňupa. Posteskl si, že i když na Svépo- moci už měly VS Tábor krásný trávník, tréno- vat musely na škváře Lokomotivy. A pokud šlo o cíle pro nadcházející sezonu, Mikulec řekl: „Rádi bychom skončili ještě o něco lépe než mi- nule. Přál bych si, aby nejen naše mužstvo, ale i všechna další jihočeská družstva hrála ve III. lize důstojnější roli.“ Zájezd do východoněmeckého Naumburgu, který býval partnerským městem Tábora

136 Start do nové sezony 1971-1972 „vodníkům“ nevyšel. Prohráli na hřišti Škody Plzeň B 1:4 (brankaVondráček)adomadokázalisChomu- tovem před devíti stovkami diváků jen plichtit 0:0. Na trávě nováčka z Kralup prohráli 1:2. A pak přivítali v jihočeském derby na Svépo- moci českobudějovické Dynamo. Přišlo či při- jelo jedenáct stovek diváků a ti viděli vítězství VS Tábor 1:0. Postaral se o to Zitta brankou ve třiatřicáté minutě po rohu Káška. Až do dvanáctého kola se čekalo na první ví- tězství venku. Bylo vydřené a cenné. Už pro- to, že „vodníci“ si pro něj dojeli na hřiště Škody České Budějovice, kterou porazili 1:0. O dvou- bodovém importu od soutoku Vltavy s Malší k Jordánu rozhodl brankou Kášek těsně po přestávce. „Vodníci“ nakonec přezimovali na desátém místě. Vybojovali dvanáct bodů, vyhráli pět, remizovali ve dvou a prohráli v osmi utkáních. Vstřelili čtrnáct a inkasovali jednadvacet bra- nek. Dobře si počínali ligoví dorostenci VS Tábor, kteří se po celý podzim 1971 pohybovali v hor- ní polovině tabulky, přičemž po šestém kole ji dokonce vedli. Významnou událostí počátku fotbalového roku 1972 byl pro Tábor start prvoligové Sla- vie, který na Svépomoc přilákal skoro dva ti- síce diváků. Sešívaní nastoupili v kompletní sestavě se všemi svými hvězdami a „vodní- ci“ se museli sklonit před prvoligovým tech- nickým, kombinačním fotbalem s přesnou a účinnou střelbou. Prohráli 2:7, když v poloča- se byl stav už 1:5. Oba góly VS Tábor vstře- lil Chlpík, za Pražany se trefili dvakrát Novák, Cipro (oba hráli na vojně za táborskou Duk- lu) a legendární Veselý. Jednu branku přidal stoper Luža. Mistrovské jaro 1972 začalo z pohledu „vod- níků“ znamenitě. Vůbec poprvé, ať už v divizi, nebo ve III. lize, porazili před šesti sty nadšený- mifanouškyŠkodu PlzeňB –3:0.ZChomutova Táborští přivezli bod za plichtu 0:0. Doma pře- jeli o Velikonocích Kralupy hladce 3:0 (Syrový, Kášek z penalty a vlastní). S vrchovatou mírou optimismu odjeli „vod- níci“ na českobudějovický Střelecký ostrov k derby s Dynamem. Vraceli se s těžkou naklá- dačkou – 0:4… Jihočeská pravda napsala: „Více nežtřistaminutseodehrálonajařeveIII.lize,než Dynamo dalo gól – a než Vodní stavby gól inka- sovaly…38.minutapraktickyovšemrozhodla:v této minutě totiž hostující obránce Kubeš tečoval střelu Zieglerovu tak nešťastně, že brankář Dou- da jen přihlížel…“ Dynamo dalo šťastný gól, okamžitě po roze- hrávce a táborské ztrátě míče vstřelil Zieg- ler další branku a hra „vodníků“ se zhroutila. Reparát za českobudějovický propadák sklá- dali „vodníci“ za týden doma před čtyřmi sty diváky v utkání proti Dukle Sušice. Vojáky roz- drtili 5:2 (dvakrát Kášek a Syrový, jednou Von- dráček). Poslední zápas sezony 1971-1972 odehráli „vodníci“ ve Vlašimi. Hrál se tvrdý, „anglický“ fotbal a „anglickým“ výsledkem 2:1 nakonec vyhráli domácí, ač nebyli lepším týmem. VS Tábor v konečné tabulce obsadily osmé místo. Získaly dvacet devět bodů (z toho na jaře plných sedmnáct!). Vyhrály dvanáct, re- mizovaly pět, prohrály třináct utkání. Vstřelily čtyřicet gólů, o jeden více jich inkasovaly. Staly se tak nejúspěšnějším jihočeským tý- mem, protože Dynamo České Budějovice ob- sadiloseziskemdvacetišestibodůdevátémís- to a v B-skupině skončila Dukla Tábor až desá- tá. Škoda České Budějovice se z patnáctého místa po roce opět poroučela zpět do divize. Titulek v okresním týdeníku Palcát hlásil: Pri- mát v kraji mají „vodníci“! A jak si vedly další týmy VS Tábor? B-tým mužů se sice s vypětím sil, ale přece udržel v I. A tří- dě, kterou vyhrál Spartak Sezimovo Ústí. Na- opak Dukla Tábor C obsadila poslední místo a sestoupila do nižší třídy. Prvoligový dorost VS Tábor na jaře 1972 nedo- kázal zopakovat výborné výkony z podzimu VS Tábor v západoněmeckých Brémách – rok 1985

137 1971, ale příslušnost k dorostenecké elitě udr- žel – obsadil nakonec desáté místo se ziskem dvaadvaceti bodů. Okresní týdeník Palcát po skončení sezony na- psal: „Třetí ročník v lize byl pro ´vodníky´ zatím nejúspěšnější a to nejen počtem bodů a umístě- ním. Při hodnocení sportovního úspěchu nelze zapomenout na důležitou složku – morální při- pravenost. I tady bylo letos všechno lepší, i když ne bez kazů. Tým VS ukázal vynikající soudrž- nost, kamarádského ducha nejen na hřišti, ale přátelské vztahy i mimo ně. Ocenit je třeba i vel- mi zlepšené sportovní vystupování.“ Před startem sezony 1972-1973 připravil fot- balový svaz jihočeským třetiligovým týmům příjemné překvapení. VS Tábor, Dukla Tábor i Dynamo České Budějovice se při losování ko- nečně ocitly v jedné skupině. Sezona odstartovala vítězstvím VS Tábor nad Viktorkou Žižkov 3:2. Přišlo 700 diváků, kte- ří zatleskali brankám Zitty, Vondráčka a Mans- felda.Ozdařiloupremiérusepostaralasestava Douda – Kolář, Andrle, Veselý, Kubeš – Dmej- chal, Zitta, Kášek (80. Grombíř) – Ilčík, Mans- feld (75. Syrový), Vondráček. Po čtyřech kolech figurovaly VS Tábor v tabul- ce na čtvrtém místě! Ze Střeleckého ostrova přivezli „vodníci“ bod zaplichtu0:0.Jihočeskápravdareferovalapod titulkem Nevydařenéderby:„Takšpatnýfotbal jihočeská metropole už dlouho neviděla. Oba týmy se předháněly v nepřesných přihrávkách, útočným akcím chyběla rychlost, vtip i důraz…“ Z týmu VS pochválil zpravodaj aspoň gólmana Doudu a zadáka Andrleho. Tříbrankovou nadílku připravili „vodníci“ kra- lupskému Kaučuku. Dvěma brankami Káška a jednou Mansfelda vyhráli jasně 3:0. A ještě lepší to bylo týden nato, kdy „vodníci“ šokova- li výhrou 3:2 domácí Příbram (Grombíř, Kášek, Mansfeld). V tabulce jim patřilo druhé místo za Ústím nad Labem! A bylo tu dlouho očekávané derby na Duk- le. Na stadion Míru přišlo jedenáct stovek diváků. Branky se však na kluzkém terénu, v mlze a za hustého sněžení nedočkali, Mansfeld napálil míč do tyče a body se děli- ly po remíze 0:0. Jako třetí tým tabulky zakončili hráči VS sezo- nu na trávníku Spartaku Ústí nad Labem, který vedl tabulku o tři body a byl již jistým podzim- ním vítězem III. ligy. Severočeši své postavení potvrdili, „vodníci“ prohráli těsně 1:2 (Vondrá- ček z penalty). Tato porážka nakonec odsunula VS Tábor na čtvrté místo. Nasbíraly osmnáct bodů. O jedi- ný bodík se před ně před zimní přestávkou vy- houpla táborská Dukla. Do jara 1973 vstoupili „vodníci“ porážkou 0:1 na Viktorce Žižkov, v jejímž dresu nastoupil le- gendární exsparťan Kvašňák. V dalším kole jen remizovali 2:2 doma s Cho- mutovem. Přišlo šest stovek diváků, kteří byli moc rádi, když v samém závěru Táborští do- hnali dvoubrankové manko díky přesným tre- fám Syrového a Grombíře. Konečně, říkali si mnozí z pěti stovek fandů, kteří se přišli ve dvacátém kole podívat na der- by s českobudějovickým Dynamem. Černobí- lí na jaře váleli, a tak bylo vítězství „vodníků“ 1:0 cenné. Napřed trefil Syrový tyč, pak dal Zit- ta jediný gól zápasu a v závěru napálil týž hráč balon do tyče. Z protiútoku mohl nakonec vy- rovnatZiegler,alebrankářZajíčekzázračněza- chránil „vodníkům“ oba body. Na očekávané derby s Duklou Tábor přišlo do hlediště na Svépomoci čtrnáct stovek diváků, kteří ve slunném květnovém odpoledni vidě- li nástup domácích a jejich vedení 2:0 (Široký, Vondráček). Dukla sice snížila na 2:1, ale „vod- níci“ už velmi cennou výhru v prestižním sou- boji udrželi. Jihočeská pravda referovala: „Derby se tento- krát vydařilo. Bylo dramatické, rychlé, bez zálud- ností, hrané zcela ve sportovním duchu. Vítězové měli nejlepšího hráče v Syrovém, který s přehle- dem dirigoval hru po celém hřišti.“ Vrcholem sezony byl poslední zápas na Své- pomoci se Spartakem Ústí nad Labem. Na kaž- dé straně padly tři góly a už jistý vítěz III. ligy ze severu Čech si odvezl bod po remíze 3:3. Tre- nér VS Tábor Vladimír Mikulec zápas zhodnotil takto: „Celé mužstvo bojovalo, obrana byla ně- kdy nedůsledná.“ V konečné tabulce obsadily VS Tábor sedmé místosjednatřicetibody.Vyhrálydeset,zremi- zovaly jedenáct a prohrály devět utkání. Vstře- lily třicet devět a inkasovaly třicet čtyři branky. Třebaže si oproti předchozímu ročníku o dva bodyaojednomístopolepšily,pozicinejlepší- ho jihočeského fotbalového klubu neobhájily. Dynamo České Budějovice totiž skončilo páté a Dukla Tábor šestá. Okresní týdeník Palcát si všiml jedné zajíma- vosti. Pod titulkem Nedobytná pevnost na Svépomocikonstatoval:„Sjedenáctinerozhod- nými výsledky se stali Táborští ´králi remíz´, do- sáhli dosud největšího počtu bodů i nejlepšího brankovéhopoměruzdosavadníchročníkůsou- těže. Doma nebyli ani jednou poraženi (!) a udr- želi se zaslouženě v první polovině tabulky, když od druhého nejlepšího oddílu je dělí pouhé čty- ři body.“ A ostatní týmy VS Tábor? Béčko mužů obsadi- lo v I. A třídě sedmé místo. Netýkaly se ho ani boje o postup, ani záchranářské starosti. Nečekané překvapení připravil všem třem ji- hočeským třetiligovým klubům fotbalový svaz, když jak oba táborské rivaly, tak i čes- kobudějovické Dynamo zařadil pro sezonu 1973-1974 do B-skupiny! Dukla Tábor s ní už měla své zkušenosti. Pro oba civilní oddíly to ovšem byla velká nezná- má! Čekalo na ně totiž hned osm moravských

138 či slezských týmů – Válcovny plechu Frýdek- Místek, Zbrojovka Vsetín, KPS Brno, Slezan Frý- dek-Místek, TJ Gottwaldov, Ostroj Opava, Ba- ník Ostrava B a Slovácká Slavia Uherské Hra- diště. Hned v prvním kole se na Svépomoci předsta- vily VP Frýdek-Místek. Premiérový start slez- ského mužstva přilákal do hlediště šest set di- váků a „vodníci“ zápas odehráli v sestavě Dou- da – Grombíř, Andrle, Veselý, Kubeš – Chlpík, Kášek (60. Dvořák), Syrový – Ryba, Vondráček, Ilčík (65. Kolář). První gól VS vstřelil Vondráček z přímého kopu. Grombířova trefa jistila vítěz- ství 2:1. Ve třetím kole VS doma v jihočeském derby rozstřílely Dynamo České Budějovice 4:0. Před třinácti sty diváky skórovali třikrát Ryba a jed- nou Mansfeld. Kromě toho „vodníci“ ještě tři- krát orazítkovali tyč českobudějovické branky. Prvním jihomoravským týmem, který se před- stavil na Svépomoci, byly KPS Brno. „Vodní- ci“ vyhráli 2:1 brankami Ryby a Mansfelda. Po čtvrtém kole obávané „moravské skupiny“ fi- gurovaly VS Tábor na znamenitém třetím mís- tě tabulky. Malou senzací pak byla výhra 1:0 ve Frýdku- Místku nad tamním Slezanem (branka Novák). V Opavě se na neznámé Jihočechy přišly po- dívat tři tisíce zvědavých fandů. „Vodníci“ jen bránili, ale prohráli 0:3. VdesátémkolesenaSvépomociprezentovalo béčko Baníku Ostrava. Už standardní návště- va šesti stovek diváků viděla remízu 1:1. Hos- té vedli, ještě v první půli vyrovnal Syrový. VS Tábor zápas odehrály ve složení Douda – Ko- lář, Andrle, Veselý, Kubeš – Kášek, Chlpík, Syro- vý – Ryba, Mansfeld (75. Nedvěd), Novák. Po této plichtě jim patřilo v tabulce desáté místo. Bohužel, kronika fotbalového oddílu VS Tábor podzimním desátým kolem roku 1973 končí. Další letopisy už buď nebyly vedeny, nebo se nedochovaly. A tak jsme nuceni omezit se na jiné dostupné, byť jen strohé informace. Sympatickým počinem VS Tábor v časech, kdy se na Svépomoci – nebo v „azylu“ na Lokomo- tivě – hrávala třetí nejvyšší soutěž, byl fakt, že příležitost zahrát si ligový fotbal dostávali fot- balisté z menších klubů Táborska. Připomeň- me aspoň Stanislava Dvořáka a Karla Kadlece z Mladé Vožice, Josefa Nováka z Lomu či Fran- tiška Ursachera z Dražic. Závěr sezony 1973-1974 „vodníkům“ vyšel na jedničku. V předposledním kole vyhráli 2:0 na trávě Dukly Jičín (branky Syrový a Grombíř), stejným výsledkem pak doma přehráli béčko VCHZ Pardubice (Vondráček, Grombíř). Čty- ři stovky diváků jim za povedenou sezonu s chutí zatleskaly! V konečné tabulce B-skupiny III. ligy na jaře 1974 obsadil tým VS Tábor výborné sedmé místo! Získal třicet bodů, když vyhrál jedenáct, zremizoval osm a prohrál jedenáct zápasů. Vstřelil třicet sedm, inkasoval čtyřicet branek. S touto bilancí se „vodníci“ stali nejlepším ji- hočeským fotbalovým mužstvem, neboť Duk- la Tábor skončila s dvaceti devíti body desá- tá a Dynamo České Budějovice s dvaceti osmi body až dvanácté. V sezoně 1974-1975 se místo III. ligy hrála třetí nejvyšší soutěž už jako Česká národní liga a trojice jihočeských týmů se vrátila do A-skupiny. „Vodníci“ obsadili dvanácté mís- to, když získali čtyřiadvacet bodů. Vyhráli se- dmkrát, desetkrát brali bod a třináctkrát byli poraženi. Vstřelili dvacet tři, inkasovali dva- cet devět branek. Oba regionální konkurenti byli lepší. Dukla Tá- bor skončila s třiatřiceti body pátá, Dynamo České Budějovice s třiceti body osmé. V roce 1975 remizovali „vodníci“ s účastníkem nejvyšší soutěže tehdejší NDR, mužstvem FK Karl-Marx-Stadt (Chemnitz), 1:1. Následoval zá- jezd do Maďarska, kde „vodníci“ nejprve pora- zili tým MOM Budapešť 5:0 a s týmem KÉV Bu- dapešť remizovali 1:1. Branku VS Tábor tehdy hájil Zajíček, v obraně nastupovali Ing. Veselý, Andrle, Kyrián, Grombíř, ve středu pole Chlpík, VS Dvořák v ČFL – 1992. Nahoře zleva Mrzena, Passler, Zayml, Křižka, Jánošík, masér Kadlec, R. Lukáč, Novotný, Kalina, Nikl. Uprostřed zleva Hešík, Sebera, D. Lukáč, Cízler, Balík, Zeman, Mikulenka. Dole zleva Vavřina, trenér Kemko, Janota, MUDr. Balík, předseda Ilčík, sekretář a vedoucí týmu Vrzal, Marek, asistent trenéra Šreyer, Kodras.

139 Nesvačil, K. Kadlec, J. Novák, v útoku Vondrá- ček a Mansfeld. Ale posuňme se do dalšího ročníku. Výše po- stavené než Vodní stavby byly v konečné ta- bulce A-skupiny ČNL Dynamo České Budějovi- ce i Dukla Tábor i v sezoně 1975-1976. Druhé Dynamo nasbíralo dvaačtyřicet, tře- tí Dukla sedmatřicet bodů. „Vodníci“ si o jed- nupříčkupolepšili–skončilijedenáctísdvace- ti sedmi body, když dvanáctkrát vyhráli, třikrát remizovali a patnáctkrát byli poraženi. Vstřeli- li dvaatřicet branek, inkasovali jich o šest víc. A v sezoně 1976-1977 přišel pád do divize. Tentokrát hrálo Dynamo České Budějovice ČNL ve skupině A, kdežto oba táborské týmy se ocitly v „moravském“ béčku. Dukla, už pod novým názvem VTJ Tábor, v něm s třiceti čtyř- mi body skončila šestá. „Vodníci“ ale zcela propadli. Pod vedením tre- néra Zahradníka vyhráli jen čtyřikrát, třikrát remizovali a na kontě jejich porážek najde- me hrozivý údaj – třiadvacet… Táborští vstře- lilipouhýchdevatenáctgólů,kdežtoinkasova- li čtyřiašedesát. S jedenácti body nemohli ob- sadit lepší než poslední místo… Atmosféru třetiligového derby si přibližme úryvkem z referátu krajského deníku Jihočes- ká pravda, který po utkání VTJ Tábor – VS Tá- bor s výsledkem 1:0, které sledovalo sedm sto- vek diváků, napsal: „V sobotním táborském der- by favorit vyhrál, ale dalo mu to hodně lopoty a rozhodnutí padlo až osm minut před koncem, kdy po v pořadí již šestnáctém rohovém kopu vojáků dopravil Raška ze skrumáže míč hlavou za Chocholoušova záda. Byl to napínavý a ruš- ný boj, fotbalisté Vodních staveb se ve srovnání s předchozímizápasyznačnězlepšiliaudrželisfa- vorizovanýmtýmemVTJpraktickypoceléutkání krok. Zejména v prvních pětačtyřiceti minutách byly síly zcela vyrovnány.“ Třetiligovou historii VS Tábor v této etapě klu- bových dějin psali trenéři Jouza, Štengl, V. Ko- lář, Mikulec, Zahradník a fotbalisté Zajíček, Douda, Chocholouš, Ursacher, Kerl, Kolář, Ska- lák, Kubeš, St. Dvořák, Ing. Dyba, Ing. Veselý, Andrle, Krupička, Kyrián, Grombíř, Volf, Jou- za, Chlpík, Nesvačil, K. Kadlec, J. Novák, Syro- vý, Vondráček, Vaněk, Mansfeld, Kára, Gögh, Chocholouš, Kášek, Zahradník, Ryba, Dout- náč, Nedvěd a Mejzlík. Následujícídlouhádivizníéravhistoriiklubuje spjata se jmény trenérů Kášek, Andrle, Grom- bíř či Stoklásek a hráčů Havel, Zuzák, Zeman, Polach, Vrtiška, Táborský, Tomášek, Grombíř, Vavřina, Pěchota, Kadlec, Melichar, Machoň, V. Novák, J. Novák, Božovský, Pokorný, Hrůša, Pudil, Turek, Janota, Němec, Brožek, Michálek, Petr, Jílek, Hlaváček, Nesvačil, Ťoupal, Kluzák, Šreyer, Doutnáč, Kolář, Mansfeld či Bílek. V ročníku 1977-1978 už tedy VS Tábor hrály opět divizi, do níž se vrátily po osmi letech. Jednou z nových tváří v dresu VS Tábor byl Jiří Šahajda, který k Jordánu přišel z Roky- can. A úsměvnou vzpomínkou je pasáž z re- ferátu, který vyšel v okresním týdeníku Pal- cát po vítězném zápase s Prachaticemi: „Je- diná, krajně kuriózní branka, padla v 16. min. po sražení Šahajdy v trestném území. Rozhod- čí Adamčík pokutový kop neodpískal, zatím- co míč z místa srážky pokračoval směrem do branky hostí. Z brankové čáry jej vykopával jeden ze zadáků Tatranu tak nešťastně, že za- sáhl záda svého spoluhráče a konečné skóre utkání bylo hotovo. Míč našel cestu tam, kam poprávu patřil.“ Šahajda se do historie klubu zapsal nejen jako hráč, ale později i jako trenér. Koučoval „svo- je vodníky“, a to jak dospělé, tak i ligové žáky, ale na Táborsku jako trenér vedl také Chýnov, Mladou Vožici a krátce i Malšice. Jeho syn Mar- tin posléze pokračoval v tátových stopách a tři desítky let poté i on kopal divizi v táborském dresu. Bezprostředně po sestupu do divize museli „vodníci“ urputně bojovat o záchranu. Vyhrá- li devět zápasů, stejný počet mačů zremizova- li, padli dvanáctkrát. Vstřelili čtyřiatřicet, do- stali osmačtyřicet branek. Stačilo to na dvacet sedm bodů a na třináctou pozici… Skupinu vyhrál Rakovník, béčko VTJ Tábor bylo druhé. Umístění ostatních Jihočechů – Prachatice třetí, ČZ Strakonice čtvrté, Milevsko čtrnácté, Spartak Písek patnáctý a Škoda Čes- ké Budějovice poslední – šestnáctá. O rok později, v sezoně 1978-1979, si „vod- níci“ o místo polepšili. Skončili dvanáctí Jaromír Vavřina v souboji s Petrem Gabrielem, pozdějším českým reprezentantem, sezona 1991-1992, utkání VS Dvořák Tábor – SKPP Sušice

140 s pětadvaceti body. Vyhráli sedmkrát, remizo- vali jedenáctkrát, prohráli dvanáctkrát. Vstřelili dvaatřicet, dostali čtyřicet branek. V závěrečném kole si ale renomé klubu poně- kud pokaňhali, když utrpěli hanebný debakl 0:5nahřištiRHDomažlice.Tasetaksdivizíroz- loučila jako sestupující mužstvo přece jen tro- chu důstojně, kdežto Táborští se na jih Čech vraceli s výpraskem. Divizi vyhrála Vlašim, druhá skončila VTJ Písek. Ostatní Jihočeši – čtvrtý Pelhřimov, páté Pra- chatice, sedmý Český Krumlov, jedenácté Mi- levsko, čtrnácté ČZ Strakonice a poslední VTJ Tábor B. A ještě zajímavý výsledek z léta roku 1979.Ro- dio Milano – VS Tábor 2:5. V roce 1980, u příležitosti 595. výročí upálení mistra Jana Husa, se v německé Kostnici konal československý týden. A v jeho rámci remizo- valy divizní VS Tábor s kombinovaným týmem FC a DJK Konstanz na německé půdě 2:2. Ani v sezoně 1980-1981, kdy TJ Vodní stav- by Tábor slavila šedesáté výročí vzniku DSK Tábor, nečekalo divizní fotbalisty nic lepšího než jen záchranářské starosti. Nakonec ob- sadili dvanácté místo a tak tak se s třiadvace- ti body na kontě udrželi. Připsali si osm výher, sedm remíz a čtrnáct porážek. Vstřelili dvaatři- cet, dostali čtyřiačtyřicet branek. Divizi vyhrál Český Krumlov a z Jihočechů byly lepší než Tábor také čtvrté Milevsko a desáté Fezko Strakonice. Horší pak čtrnácté ČZ Stra- konice a šestnáctý Spartak Písek. Připomeňme, že v čele oddílu kopané stál v šedesátém roce existence klubu Václav Švec, sekretářem byl Václav Smrž, hospodářem Jan Machoň, zdravotníkem MUDr. Josef Balík, ma- trikářem Josef Kadlec, metodikem František Jouza a výbor pracoval ve složení Ing. Franti- šek Vavřinec, Jan Hrabánek, Ing. Rudolf Šimon, Ing. Emil Linhart, Jan Grombíř, Zdeněk Babor- ský, JUDr. Ivan Punčochář, Josef Kadlec mladší, Josef Jirků a Jaroslav Folkman. V další sezoně 1981-1982 se VS Tábor už zařa- dily do středu tabulky. Obsadily deváté místo, když získaly čtyřiadvacet bodů za devět výher a šest remíz při jedenácti porážkách. Nastřílely dvacet devět, obdržely o šest gólů víc. Vítězem divize se stala VTJ Tábor B, druhý skončil Pelhřimov, šestá VTJ Písek, sedmé Pra- chatice, osmé ČZ Strakonice. Až za „vodníky“ zůstaly jedenácté Volary, dva- nácté Fezko Strakonice a třináctý Spartak Pí- sek. O jedno místo, na desátou příčku, klesly VS Tá- bor v divizním ročníku 1982-1983. Vybojovaly třiadvacetbodů,kdyždesetkrátvyhrály,třikrát remizovaly a třináctkrát byly poraženy. Vstřeli- ly třicet šest branek, inkasovaly jedenačtyřicet. Vítězem divize se stala VTJ Tábor B. Další Jiho- češi – páté Milevsko, osmá Třeboň, devátá VTJ Písek, jedenácté ČZ Strakonice, dvanácté Pra- chatice, třinácté Volary a čtrnácté Fezko Stra- konice. Desáté místo obsadili „vodníci“ i v sezoně 1983-1984. Definitivu divizní příslušnosti i pro příští ročník si vybojovali až v posledním kole, kdy doma porazili Hořovice těsně 1:0. Celkem zvítězili sedmkrát, remizovali devětkrát, pro- hráli desetkrát. Vstřelili devětadvacet, dostali třiatřicet gólů. Získali třiadvacet bodů. Divizi tehdy vyhrála RH Sušice. Z jihočeských týmů byla nejlepší šestá VTJ Písek, Vodňa- ny skončily sedmé, Milevsko osmé, jedenácté byly Prachatice, dvanácté Strakonice a třinác- tá Třeboň. Ani v sezoně 1984-1985 se výkonnost a vý- sledky VS Tábor nijak výrazně nezlepšily. Ten- tokrát obsadily jedenácté místo s dvaceti de- víti body. Vyhrály desetkrát, devětkrát remi- zovaly a jedenáctkrát byly poraženy. Nastříle- ly třiačtyřicet, inkasovaly osmačtyřicet branek. Soutěž vyhrál Benešov. Z Jihočechů skončil Pelhřimov na pátém, VTJ Písek na sedmém, Prachatice na osmém, Milevsko na třináctém, Strakonice na čtrnáctém, béčko Českých Bu- dějovic na patnáctém a Vodňany na šestnác- tém místě. O poznání lepší to už bylo v sezoně 1985- 1986. „Vodníci“ konečně potěšili své fanouš- ky zlepšenými výkony a v divizní skupině A na- konecpředčilivšechnyostatníjihočeskékluby. Tábor skončil třetí, když šestnáctkrát vyhrál, pětkrát remizoval a devětkrát byl poražen. Také jeho skóre bylo aktivní – devětačtyřicet ku dvaačtyřiceti brankám. Vítězem se stala juniorka Slavie Praha. A umís- tění Jihočechů – čtvrtý Písek, osmé Milevsko, desáté Prachatice, dvanácté ČZ Strakonice, tři- náctý Pelhřimov, čtrnácté Fezko Strakonice. Králem remíz se VS Tábor staly v divizním roč- níku 1986-1987.Společně s Vlašimí uhrály cel- kem dvanáct nerozhodných výsledků! Devět- krát vyhrály, devětkrát naopak padly. Vstřelily šestatřicet, dostaly jen devětadvacet gólů. Sta- čilo to na konečné šesté místo. Skupinu vyhráli junioři Bohemians Praha. A Jihočeši: čtvrtý Písek, páté Fezko Strakonice, osmý Český Krumlov, deváté Milevsko, desátý Pelhřimov, dvanácté Prachatice, třináctí junio- ři Českých Budějovic a čtrnácté ČZ Strakonice. OnávratdoII.českénárodníligybojovali„vod- níci“ v divizním ročníku 1987-1988. Hráli teh- dypohledný,atraktivnífotbalahodně„zlobili“ týmy na čele tabulky. Se sezonou se rozlouči- li doma jasnou výhrou 3:0 nad Českým Krum- lovem. Nakonec byly úspěšnější západočeské Svéra- dice, posílené o řadu zkušených plzeňských fotbalistů – ty divizi vyhrály. Druhá skončila ju- niorka Slavie a třetí Tábor. S pětačtyřiceti body zůstal o jediný bodík zpět za postupujícími Zá- padočechy! VS vyhrály jedenadvacetkrát, třikrát remizova-

141 ly a jen šestkrát padly! Nastřílely dvaapadesát, obdržely pětadvacet branek. Umístění dalších jihočeských týmů: pátý Pel- hřimov, šestý Písek, sedmé České Budějovice junioři, devátá VTJ Tábor B, jedenácté Fezko Strakonice, dvanácté Prachatice, třináctý Čes- ký Krumlov, čtrnácté ČZ Strakonice, patnácté Milevsko, šestnáctá Lokomotiva České Budě- jovice. Co se nepodařilo rok předtím, dokázali „vod- níci“ v sezoně 1988-1989! Těšili své fanoušky výborným fotbalem, často vyhrávali, jen tři- krát remizovali a čtyřikrát prohráli. Vstřelili čty- řiašedesát branek, v jejich síti skončilo pou- hých dvaadvacet míčů. A nakonec se radovali z postupu do vyšší soutěže, když divizi vyhráli před juniorkou Sparty Praha. S touto etapou historie táborského fotbalu jsou spojena jména trenérů Grombíř a Stoklá- sek a hráči Balík, D. Lukáč, Táborský, Jiří Nesva- čil, Novotný, Koudelka, Josef Nesvačil, Hruška, Jánošík, Wolf, Zeman, Pěchota, Janota, Miku- lenka a Štica. Ostatní jihočeské týmy skončily takto: Pelhři- mov třetí, Fezko Strakonice čtvrté, junioři Čes- kých Budějovic pátí, Olešník šestý, Písek sed- mý, Český Krumlov osmý, Prachatice jedenác- té, ČZ Strakonice třinácté a Jindřichův Hradec šestnáctý. V sezoně 1989-1990 tedy hráli Táborští tře- tí nejvyšší soutěž. Vrátili se tam po dlouhých dvanácti letech! V A-skupině byli jedinými zástupci jihočeské- ho fotbalu. Hruška, Hešík, Zeman, Táborský i další „vod- níci“ předváděli poměrně překvapivě kva- litní fotbal. I s takovými soupeři, jakými byly Neratovice, které skupinu A vyhrály, nebo Jab- lonec, Příbram, Náchod, Rakovník, Most, Dě- čín či Česká Lípa, hráli naprosto vyrovnané zá- pasy. Na nováčka si „vodníci“ nevedli vůbec špatně. Jen závěr se jim tak úplně nepovedl. V předposledním kole jen remizovali doma s VTJ Karlovy Vary 2:2 a nedokázali se tedy se třemi stovkami svých věrných fanoušků roz- loučit výhrou. Sezonu pak zakončili porážkou 0:2 v Benešově. Nebýt těchto zakolísání, moh- loztohobýtivýraznělepšíumístěníneždevá- tá příčka v konečné tabulce. Tábor vyhrál devět utkání a stejný počet jich zremizoval. Poražen byl desetkrát. Vstřelil tři- cet pět a obdržel třicet sedm branek. Vcelku s přehledem se ve třetí nejvyšší soutěži udržel. Rok poté, v sezoně 1990-1991, Táborští své umístění ještě o příčku vylepšili – skončili osmí s dvaatřiceti body. Vyhráli třináct utká- ní, šestkrát brali bod a jedenáctkrát byli pora- ženi. Vstřelili čtyřiačtyřicet branek, inkasovali o sedm méně. Soutěž vyhrál Benešov. Jihočeský fotbal nebyl, s výjimkou VS Tábor, zastoupen žádným dal- ším klubem. VS Dvořák Tábor V zimní přestávce sezony 1991-1992 sehrá- li táborští fotbalisté pod novým názvem VS Dvořák Tábor turnaj pořádaný sezimovoústec- kým Spartakem. Mezi dvanácti účastníky byli nejlepší, když ve finále rozstříleli Viktorii Tábor 5:1. Spartak skončil pátý. Sponzorství táborského fotbalu se ujala sta- vební firma Dvořák, jejíž název se stal sou- částí oficiálního názvu klubu. Do nově usta- vené funkce manažera byl angažován dosa- vadní sekretář sezimovoústeckých „ševců“ Josef Vrzal. Ve zmíněné sezoně 1991-1992 se II. česká ná- rodní liga změnila v Českou fotbalovou ligu, respektive v Moravskoslezskou fotbalovou ligu. Z loňské „moravské“ B-skupiny přešli do FK Tábor v exhibičním utkání 24. června 1995. Vzadu zleva Vrzal, Ilčík, Lukáč, Vavřina, Grombíř, Kraus, Švec, Barteska, Matyš. Vpředu zleva Křižka, Ilčík ml., Nikl, Valášek, Janota, R. Zayml.

142 osmnáctičlenné ČFL táborští vojáci, kteří už tehdy hráli pod hlavičkou Dukla Praha B. Ovšem „vodníci“ byli lepší! Získali čtyřicet bodů, o dva více než vojáci, a obsadili skvě- lou šestou příčku! VS vyhrály patnáct utkání, desetkrát remizovaly a devětkrát byly poraže- ny. Vstřelily třicet devět branek, inkasovaly o tři méně.DuklaBskončilahnedzanimi,tedysed- má. Ostře sledované jarní derby na stadionu Míru skončilo výhrou „vodníků“ 2:1. Jejich branky vstřelili před sedmi sty padesáti diváky Křižka a Zeman. Za Duklu stačil Obajdin výsledek už jen korigovat. Vítězové hráli v sestavě Cízler – Jánošík (87. Passler), Marek, Mikulenka, Vavři- na – Kodras, Zeman, Novotný, Lukáč – Zayml (89. Mrzena), Křižka. Krajský deník Jihočeská pravda referoval: „Vtá- borském derby favorit nevyhrál, když větší vůle a bojovnost rozhodly o vítězství VS Dvořák. Hrá- či VS hráli s větším úsilím, jejich akce byly navíc přesnější a nápaditější.“ „Vodníci“seblýsklivpředposlednímkolevyni- kajícím výsledkem na trávě Jablonce, který už měl jistý postup do vyšší soutěže. Vyhráli 2:1, když oba jejich góly vstřelil Lukáč. Poněkud tak pokazili náladu dvanácti stovkám severo- českých fanoušků, kteří na jabloneckou střel- nici přišli pozdravit své úspěšné miláčky. Bohužel, v posledním kole nedokázali Táborští podobnývýsledekzopakovat–předpětistov- kami svých příznivců podlehli na Svépomoci Blšanům 2:3, když oba góly VS vstřelil Křižka. Soutěž vyhrál Jablonec před týmy Blšan, Tur- nova, VTJ Karlovy Vary a Viktorky Žižkov. Trenéři „vodníků“ Jiří Šreyer a Ján Kemko se- zonu hodnotili takto: „Byla úspěšná. Vždyť před námi jsou pouze profesionální mužstva a vojen- skýcelekzKarlovýchVarů,aleitammajívšechen čas pouze pro kopanou.“ Vsezoně1992-1993sitřetiligoví„vodníci“pod názvem VS Dvořák Tábor opět nevedli špatně. Předjejímstartemvyhráli2:0vrakouskémBad Hallu, jehož dres oblékali někdejší Táboráci Čí- žek a Zeman. Podzimní derby s Duklou B na Svépomo- ci skončilo bezbrankovou remízou, což bylo pro osm stovek diváků zklamání. „Po celé utká- ní byli aktivnějším týmem ´vodníci‘, pozornou obranu vojáků ale nepřekonali, i když možnos- ti k tomu byly,“ referoval krajský tisk. Mužstvo vedenétrenéryŠreyeremaKemkemmačode- hrálo v sestavě D. Lukáč - Vavřina, Marek, Se- bera,Janota(73.Mikulenka)–Novotný,Dostál, R. Lukáč – Křižka, Zayml (29. Hešík), Sokolt. Jinak se „vodníkům“ na podzim dařilo. Ve sportovním tisku hlásal titulek jednoznačně: VS Dvořák Tábor štikou české ligy! Škoda že po těžké prohře 0:4 v Teplicích v samém závě- ru podzimní části ČFL klesli „vodníci“ na sed- mé místo. „Jsme si stále vědomi slabin v útočné hře, kde se námřaduvypracovanýchšancínedaříproměnit. Kdybychomdokázalizhodnotitalespoňpadesát procent vytvořených šancí, byli bychom na tom bodově daleko lépe,“ říkal po podzimu tehdej- ší předseda klubu Josef Zayml. Před jarní částí 1993 odešel ze Svépomoci trenér Ján Kemko a nastoupil někdejší úspěš- ný lodivod druholigové VTJ Tábor Jaroslav Ko- začka. Jiří Šreyer převzal post jeho asistenta. K přípravnému utkání vyrazili „vodníci“ do ra- kouského Lince, kde tamějšímu prvoligovému LASK podlehli jen 1:2 (branka Sebera). V zimním turnaji O pohár Táborských listů tým VS Dvořák vybojoval konečné prvenství, při- čemž ve finále porazil ligový SK České Budě- jovice 1:0! O to větší šok přišel v devatenáctém kole ČFL, když „vodníci“ po nerozhodném poločase 0:0 dostali v Blšanech pět branek a odvezli si de- bakl 0:5. „Tři góly za dvě minuty, to byl šok. Do fotbalu dělám přes třicet let, ale ještě jsem nic ta- kového nezažil,“ mračil se manažer Vrzal. Stejně jako na podzim, i na jaře skončilo derby sDuklouB0:0.NastadionMírupřišlotřistapa- desát diváků, ale gólu se nedočkali. VS Dvořák nastoupily v sestavě Cízler – Švec (46. Maxa), B. Marek, Sebera, Vavřina – Kříž, Dostál, Mrze- na – Sokolt, Lukáč, Meišner (89. Cihlář). „Nikdonechtěludělatchybu,takžetoodzačátku bylopatrnýfotbalsdůrazemnazajištěnouobra- nu.Poslednípůlhodinabylavrežiihostí.V62.mi- nutě nevyužil Sokolt ideální šanci, o dvě minuty později neuspěl ani Dostál a derby skončilo bez branek,“ referoval krajský deník. V posledním kole vyhráli „vodníci“ v jihočes- kém derby na půdě SK České Budějovice B 1:0 a dosáhli tím třináctého vítězství v soutěži. De- větkrát remizovali a dvanáctkrát byli poraženi. „Vodníci“ vstřelili třicet sedm a inkasovali čtyři- cetšestbranek.Seziskempětatřicetibodůob- sadili solidní osmé místo. Soutěž vyhrál Chmel Blšany před Teplicemi, Turnovem a béčkem Slavie. Pokud jde o jiho- českou účast, Dukla Praha B skončila s šesta- dvaceti body třináctá a SK České Budějovice B s jednadvaceti poslední. Fotbalový klub Tábor V následujícím ročníku 1993-1994 už oba tá- borské týmy, jediní zástupci jihočeského fot- balu v ČFL, bojovaly o záchranu. Ač si to ve městě ještě nedávno fotbalu zaslíbeném má- lokdo připouštěl, nastával postupný sou- mrak... „Vodníci“ do soutěže vstoupili pod novým názvem Fotbalový klub Tábor. K 24. květ- nu 1993 byl totiž na ministerstvu vnitra zare- gistrován nový subjekt – samostatný FK Tá- bor, který vystoupil z TJ Vodní stavby. Oficiál- ně nový klub vznikl 1. července 1993. První

143 valná hromada zvolila prezidentem klubu Jo- sefa Zaymla, viceprezidentem Ing. Karla Bed- náře, tajemníkem Josefa Vrzala a hospodářem Vladimíra Hrušku. Trenéra Jaroslava Kozačku vystřídal v letní pře- stávce Jaroslav Vavroch, který na Svépomoc přišel z Milevska. Jiří Šreyer zůstal ve funkci asi- stenta. Letním zpestřením byla dvě „retro“ utkání. V sobotu 12. června se na Svépomoci utkal aktuální třetiligový tým s bývalými hráči, kteří za VS Tábor kopali v sezoně 1988-1989. Za „domácí“ nastoupili Cízler, Mrzena, Sebera, Marek, Švec, Vavřina, Sokolt, Dostál, Kříž, Maxa a Hešík. Střídali Grombíř a R. Lukáč. Za „hosty“ pak Balík (v té době hráč Malšic), D. Lukáč (Chýnov), Táborský (Rakousko), Jiří Ne- svačil (Rakousko), Novotný (Benešov), Koudel- ka (Rakousko), Josef Nesvačil (Žižkov), Hruška (České Budějovice), Jánošík (Viktoria Tábor), Wolf, Zeman (Rakousko). Do druhé půle při- šli na trávník Pěchota (Sezimovo Ústí), Janota, Mikulenka (Chotoviny), Štica (Viktoria Tábor). Tým vedli někdejší trenéři Grombíř a Stoklá- sek. Prestižní zápas nakonec nepřinesl žádný gól a skončil spravedlivou plichtou 0:0. Pěknou podívanou přinesl i zápas bývalých hráčů VS Tábor a Dynama České Budějovice. Táborští nastoupili v sestavě Lukáč – Mašát, Němec, Grombíř, Kadlec – Koudelka, Chlpík, Melichar, Hňup – Mansfeld, Novák. Střídali Ša- hajda, Ilčík a Valášek. V černobílých dresech Dynama byli k vidění například Jirkal, F. a P. Tobiášové, Havel, Melka, L. Novák, Ziegler, Čadek… Domácí zvítězili 5:3 (branky Koudelka 2, Melichar, Ilčík, Šahajda). Do mistrovského podzimu vstoupili „vodní- ci“ vítězstvím 3:0 nad Mělníkem a první ligo- vý gól pod novým názvem FK Tábor vstřelil Zayml mladší už ve třetí minutě. Podívat se při- šly čtyři stovky diváků. Tradicí posledních let se stala bezbranková plichta 0:0 v derby s Duklou B. Zrodila se na stadionu Míru před zraky čtyř set diváků. Kraj- ský deník napsal: „Fanoušci u Jordánu v míst- ním derby neviděli ani gól, i když se útoky stří- daly na obou stranách a špatný fotbal to nebyl. Ovšem obrany obou mužstev hrály velice pozor- ně a žádné závažnější chyby se nedopustily.“ „Vodníci“ prestižní mač odehráli ve složení Červenka – Janota, Marek, Mrzena, Vavřina – Kášek, Švec, Barteska (88. Dostál), Lukáč – So- kolt, Mikoláš. Pikantní náboj zápasu dal start BarteskyvtýmuFKTábor.Šikovnýzáložníkpři- tom ještě minulé derby odehrál v dresu Duk- ly B. „Vodníci“ovšemnapodzim1993vČFLvůbec nezářili – druhého vítězstvím se dočkali až ve čtrnáctém kole, kdy před pouhými dvěma sty diváků díky hattricku Mikoláše udolali Vlašim 3:1. Po podzimu se FK Tábor krčil až na čtrnáctém místě tabulky a sekretář Vrzal situaci okomen- toval takto: „Naše umístění je velkým zklamá- ním,protoževlétěbylomužstvonaněkolikamís- tech posíleno, ale předváděné výkony neodpoví- dalymožnostem.Největšímnedostatkemjestře- lecká nemohoucnost. Samotnému výkonu hrá- čů neprospěla ani atmosféra ve FK ve druhé části podzimní sezony, když sponzorská firma Dvořák odstoupila od smlouvy.“ Už v průběhu podzimu 1993 byl z funkce manažera klubu odvolán Jaroslav Kozačka, po posledním podzimním prohraném utkání v Roudnici skončil na trenérské lavičce Jaroslav Vavroch. Na jeho místo přišel Jan Grombíř. První výhry se dočkal ve třetím jarním kole, kdy jeho tým před zraky tří set fanoušků zdo- lal Lokomotivu Kladno 2:0 (branky Šolc a He- šík). Stejná návštěva viděla ve dvacátém tře- tím kole jasnou výhru 4:0 nad Spartou B. O tu se brankově zasloužili dvěma trefami Sebera, jednou Sokolt a jednou Kášek. Sparťanskou rezervu vedl trenér Vladimír Kára a po utká- Mladší žáci na Holland Cupu v Amsterdamu. Družstvo vedli trenér Jiří Šahajda a asistent Pavel Lexa.

144 ní vzpomínal: „Do Tábora se vracím s těmi nej- lepšími pocity. Hrál jsem tu před lety za Duklu, která byla nejlepším mužstvem na jihu Čech. Po skončeníkariéryveSpartějsemkopaltřetíliguza ´vodníky´. A to s výbornou partou. Vedle Andrle- ho, Zajíčka a Grombíře udržuji pravidelně kon- takt i s dalšími.“ Jenže vzápětí přišla ledová sprcha – debakl FK Tábor 0:6 v Příbrami. Čtyři stovky zděšených fandů poté sledovaly domácí výbuch 1:5 s Ús- tím nad Labem (branka Švec z penalty). Zdálo se, že oba táborské kluby míří horem pádem do divize. „Vodníci“ byli třetí od konce, Dukla B dokonce poslední. A pak se na Svépomoci přece jen zablýsklo na lepší časy. V derby s Duklou B „vodníci“ hlad- ce vyhráli 3:0. Jednu branku vstřelil bombou pod břevno Šolc, jinak si vojáci dali dvě vlastní branky. Pěti stovkám diváků se FK Tábor před- stavil v sestavě Cízler – Vavřina - Janota, Mi- kulenka, Makovička – Sokolt, Sebera, Barteska (85. Mrzena), Kášek – Šolc (79. Mikšík), Hešík. Krajský deník napsal: „Od začátku to byl fotbal výborné úrovně. Hráči byli v pohybu od první do poslední minuty a diváci viděli řadu střeleckých příležitostí na obou stranách.“ Spásu pro FK Tábor přinesla další domácí vý- hra – tentokrát 2:1 nad Českým Brodem, o kte- rou se zasloužili brankami Hešík a Šolc. „Vod- níci“ drželi sedmizápasovou sérii bez porážky. A když v předposledním kole padli před zraky tří set zklamaných fanoušků doma 0:1 s Roud- nicí, už to tolik nevadilo – předem bylo roz- hodnuto o sestupu Dukly B a Neštěmic. Dres FK Tábor oblékali Kraus, Janota, Vavřina, Mikulenka, Makovička, Dytrych, Kášek, Sebe- ra, Barteska, Šebek, Mikšík, Sokolt, Šolc, muž- stvo vedl trenér Grombíř. Nakonec se „vodníci“ v ČFL udrželi se ziskem devětadvaceti bodů. Vyhráli sedmkrát, pat- náctkrát plichtili a dvanáctkrát prohráli. Vstře- lili třicet osm branek, dostali jich o deset víc. Třetiligový fotbal tak na Svépomoci zůstal, za- tímco na stadionu Míru se stal definitivně mi- nulostí. Trenér Grombíř po sezoně hodnotil takto: „Když jsem mužstvo přebíral, považoval jsem záchranu za téměř nemožnou. Řada odborníků inašefotbalováveřejnostnászČFLodepsalaješ- tě před prvními jarními zápasy o body. Záchra- na čtyři kola před koncem soutěže je možná ma- lým zázrakem. Hlavně je to ale dárek od hráčů a realizačního týmu táborské veřejnosti k pětile- tému výročí ČFL.“ Sekretář Vrzal připomněl postupné oslabo- vání týmu, které souviselo se značným zhor- šením ekonomických podmínek v klubu po ukončení sponzoringu ze strany firmy Dvořák: „Odešli Nesvačilové, Holota, Hruška, Chlpík, Křiž- ka, Novotný, Červenka. Koudelka, Červík, Tábor- ský, Zeman a další zamířili do ciziny, někteří šli studovatmimoměsto,dalšínámpřetáhlyokolní oddíly. Stále oslabovaný kádr pak nepřitáhl ani diváky…“ Soutěž v tomto ročníku vyhrál tým Ústí nad Labem před Příbramí a Neratovicemi. Bohužel, už v příštím ročníku 1994-1995 při- šel Tábor o ligovou příslušnost úplně. Sestou- pili totiž i „vodníci“. Sezona začala pohárovým vítězstvím 3:0 na hřišti českobudějovické VTJ Škoda. Ve druhém kole přijeli na Svépomoc ligoví Bohemians. Měření sil mezi týmem z ČFL a nejvyšší sou- těže dopadl pro FK Tábor krutě – před sedmi stovkami diváků „vodníci“ prohráli 0:4. Významnou změnou bylo odstoupení Josefa Zaymla z funkce prezidenta – nahradil ho Pa- vel Šolc. Do výboru byl kooptován MUDr. Jo- Za B-tým svého času kopal i dnešní ligový rozhodčí Milan Makovička. Na snímku čtvrtý zleva v dolní řadě

145 sef Balík. Mimořádná valná hromada pak zvo- lila nový výbor ve složení MUDr. J. Balík, F. Vo- zábal, Ing. K. Bednář, J. Vrzal, J. Souček, K. Ilčík, J. Vozábal a J. Jech. Ve funkci prezident byl po- tvrzen P. Šolc. Vstup do mistrovského podzimu 1994 „vod- níkům“ nevyšel – prohráli 0:2 doma s Děčínem a 0:3 na trávě Sparty B. První vítězství se zrodi- lo ve třetím kole. Slavii B před třemi sty divá- ky Táborští udolali 1:0 brankou Šolce z penalty. Šlágrem byl zápas pátého kola, kdy „vodníci“ přivítali na Svépomoci A-tým Dukly Praha. Ten po sestupu z nejvyšší soutěže přihlásilo dukel- ské vedení jen do ČFL. Zápas skončil plichtou. Na Duklu se přišlo podívat pět stovek diváků, které po přestávce rozjásal přesnou střelou Kášek. „Vodníci“ ale vedení neudrželi a Janda devět minut před koncem srovnal na koneč- ných 1:1. Ze známých fotbalových osobnos- tí se v dukelském dresu představili například brankář Kinský, stoper Jeslínek, záložník Brajer či střelec branky Janda. Protože po osmi kolech se v kolonce vítězství u FK Tábor stále krčila hubená jednička, výkon- ný výbor odvolal trenéra Grombíře. Na jeho místo přišel bývalý hráč VS Tábor Karel Ilčík, člen výboru i pozdější předseda klubu. Hráč- skou kariéru zakončil v Malšicích a před návra- tem na Svépomoc trénoval dva roky Chotovi- ny. „Léčba Ilčíkem“ zabrala hned v následném zá- pase, kdy Tábor před dvě stě padesáti diváky porazil Roudnici 3:1 (branky Šebek 2, Křižka) a čtrnáct dní poté Český Brod 1:0 (Křižka). Také další domácí zápas „vodníci“ zvládli – Mladou Boleslav zdolali před více než třemi sty diváky 2:1 (Šebek, Mikulenka). Po plichtě 1:1 v Chomutově (Kášek z přímého kopu) přivítali Táborští Lokomotivu Kladno a před dvěma stovkami diváků ji porazili bran- kou Vavřiny 1:0. Po podzimu drželi „vodníci“ třináctou příčku. Na přelomu ledna a února 1995 absolvova- li zimní soustředění v Mozolově. V kádru na- stal značný pohyb, do Rakouska odešel Sokolt, na vojnu Mikšík, do Sezimova Ústí Kolář. Cízler zamířil na hostování do Pelhřimova, Kocou- rek do Malšic, kam přestoupili Šolc a Dytrych. Naopak – z hostování se vrátil Rybák, z do- rostu byl přeřazen Kolář, z Hostomic se obje- vil na Svépomoci Marek, z Viktorky Tábor Ilčík. „Máme jen menší sponzory, proto musíme po- řádně šetřit. Mužstvo doplňujeme odchovanci a hráčiznižšíchsoutěží.Nanákuphráčůzvučných jmen zatím nemáme,“ říkal před startem jara 1995 otevřeně prezident klubu Šolc. První jarní vítězství se zrodilo až ve třetím kole. „Vodníci“ udolali před dvě stě padesáti divá- ky Spartu Krč vedenou legendárním Karolem Dobiašem. Výhru 1:0 zařídil Švec. Na pražské Julisce Tábor prohrál těsně 0:1. A pak začala děsivá série, která nasměrova- la FK Tábor do divizních hlubin – 0:2 doma s Mostem, 0:4 v Mělníku, 0:4 doma s Vlašimí, 0:2 v Roudnici, 0:2 doma s Karlovými Vary, 0:4 v Českém Brodě… Sedm utkání bez jediného bodu a bez jediné vstřelené branky… Poslední výhra s ligovým puncem se zrodila na SvépomocivutkánísNeratovicemi,které„vod- níci“ zdolali 2:1. Přišlo jen sto čtyřicet diváků a obě branky na rozloučenou vstřelil Šebek… Bylo to kruté – tentokrát padalo do divizí pět týmů. A FK Tábor byl mezi nimi. Sestou- pil ze čtrnáctého místa, když získal čtyřiatři- cet bodů za devět vítězství a sedm remíz při osmnácti prohrách. Na vině byla nízká pro- duktivita střelců. Ti rozvlnili síť za soupeřový- mi brankáři pouze devatenáctkrát, zatímco táborská defenzíva inkasovala dvaapadesát gólů. „Nepodařilo se dát dohromady prokla- movanou obchodní společnost, která by byla schopna vydělat potřebné finance. Ty by zajis- tily podmínky odpovídající ČFL,“ mrzelo trené- ra Ilčíka. Milan Barteska útočí na branku Spolany Neratovice, sezona 1993-1994

146 Spolu s FK Tábor putovaly do divize také Mla- dá Boleslav, Vlašim, Sparta Krč a SK Strakonice 1908. Znamenalo to „sešup“ obou jihočeských mužstev, která v této sezoně v ČFL hrála. Z prvenství se naopak radovali fotbalisté SK Chrudim. Zajímavý benefiční zápas se uskutečnil na Svépomoci 24. června 1995, kdy se utkal tým FK Tábor s XI bývalých hráčů a zvítězil 3:1! A-tým „vodníků“ zápas odehrál v sestavě Kraus – Vavřina, Valášek, Švec, Grombíř – Il- čík, Barteska, Nikl, R. Lukáč – R. Zayml (46. Ja- nota), Křižka. Barteska ovšem v té době už byl hráčem SK České Budějovice, Křižka Benešova, R. Lukáč kopal nižší soutěž v Rakousku a R. Zayml v Malšicích. XIbývalých„vodníků“sedvěmastovkámdivá- ků představila takto: Havel (46. D. Lukáč) – Čer- vík, B. Marek (46. Jánoška), J. Nesvačil, Tábor- ský (46. M. Marek) – Koudelka, Hruška (46. He- šík), Volf, Novotný – J. Zayml, Zeman. Po šesti sezonách se tedy FK Tábor vrátil do divizní společnosti. V ročníku 1995-1996 sice odstartoval výhrou 2:0 v Horažďovicích, ale ji- nak krize pokračovala. Po prohře 1:3 s Pískem odstoupil trenér Ilčík. „Nejde jen o dnešní pro- hru, ale o celkovou situaci v klubu. Nejsou finan- ce a nikdo to neřeší,“ říkal zklamaně. Na tre- nérskou lavičku usedl František Kalousek, ale i pod jeho vedením se „vodníci“ usadili pevně na dně tabulky. Po roční pauze se opět hrálo tradiční derby mezi Duklou a FK Tábor. Vojáci vyhráli 1:0 a krajský tisk napsal: „Na terénu na hranici regu- lérnosti měli hosté většinou převahu. Vytvořili si i gólové příležitosti, ale jejich zakončení bylo tra- dičně žalostné.“ A tak se nakonec radovali vo- jáci, třebaže hráli bez vyloučeného Veseckého – čtvrt hodiny před koncem dal jediný gól der- by Vlček. Návštěva pouhých dvou set padesá- ti diváků odpovídala propadu obou tradičních klubů… „Vodníci“ přezimovali v zoufalé situa- ci s pouhými osmi body na posledním místě. Ovšem jaro 1996 přineslo spanilou jízdu. „Vodníci“, jejichž trenérem se stal bývalý hráč VS Tábor Vladimír Kášek, vyhráli 3:1 nad Ho- ražďovicemi, 2:0 nad týmem Vodňan, 2:1 v Pís- ku, 2:0 nad béčkem Českých Budějovic, stej- ným výsledkem nad Prachaticemi, 2:1 nad Mi- levskem, 2:0 ve Strakonicích, 1:0 nad Libuší, re- mízovali 2:2 s pražskou Admirou, která postu- povala do ČFL… Nezasloužená porážka 0:1 na pražském Mete- oru velela – v posledním kole porazit doma se- stupující Duklu Tábor. Bylo to poslední derby těchto dvou klubů v historii a skončilo zdrcují- cí výhrou „vodníků“ v poměru 6:0 (třikrát Bum- ba, dále Mikulenka, Zeman a Šreyer). Na „po- hřeb“ Dukly se přišlo podívat dvě stě padesát diváků. „Všichni v klubu jsme věděli, o co se hraje, zatím- co vojáci už neměli motivaci. Jejich sestup byl dávno jistý a navíc řada z nich odcházela do ci- vilu. Dukla nám v tomto utkání nebyla vážněj- ším soupeřem,“ vzpomíná tehdejší sekretář Jo- sef Vrzal. FK Tábor se tedy díky znamenitému jaru na- konec zachránil. V konečném pořadí obsadil dvanácté místo se ziskem sedmatřiceti bodů. Vyhrál jedenáct utkání, čtyřikrát bral bod a patnáctkrát byl poražen. Vstřelil devětatřicet, inkasoval o jeden gól víc. Z Jihočechů byl nejlepší tým Českého Krum- lova na třetím místě. Čtvrté skončily Strako- nice, páté béčko Českých Budějovic, osmé Vodňany, deváté Milevsko, desáté Prachati- ce, patnáctá Dukla Tábor a poslední FC Pí- sek. Rok poté, v sezoně 1996-1997, obsadili „vod- níci“ v divizní skupině A osmé místo. Za dva- Tisk věnoval „vodníkům“ v ligových časech patřič- nou pozornost

147 náct výher a sedm remíz při jedenácti poráž- kách brali čtyřicet tři body. Vstřelili čtyřicet osm, dostali o dvě branky méně. Místo Vla- dimíra Káška mužstvo vedl trenér Stanislav Mansfeld, také bývalý hráč VS Tábor. Jeho asistentem se stal rovněž někdejší fotbalista Jiří Šahajda. Měli excelentní úvod – pod je- jich vedením „vodníci“ vyhráli 2:0 v Horažďo- vicích, 5:2 nad Svéradicemi, 2:1 v Sušici a 5:0 nad Milevskem – což je vystřelilo do čela ta- bulky. Po raketovém startu ale přišel pokles formy a zejména debakl 1:5 doma s Milínem (jediný gól Šebek) před solidní návštěvou byl hodně nepříjemný… Konec podzimu už měl nádech hororu – 0:4 doma s Třeboní, 0:5 v Praze na Střížkově… Na jaře 1997 se „vodníci“ pohybovali v ta- bulce v bezpečném středu. Zajímavostí byly dva závěrečné zápasy v sezoně. V předpo- sledním kole vyhráli „vodníci“ 2:1 na trávě Třeboně. Pro tým domácích, suverénně po- stupující do ČFL, to byla teprve druhá po- rážka v soutěži. A táborští střelci branek Ma- kovička se Šebkem trochu pocuchali nervy pěti stovkám zklamaných třeboňských fan- dů. V závěrečném kole potom FK Tábor zdo- lal doma 3:1 Dropu Střížkov. Z jihočeských týmů se za vítěznou Třebo- ní nejlépe dařilo čtvrtému béčku českobudě- jovického Dynama. Páté skončily Prachatice, sedmé Strakonice 1908, dvanácté Vodňany, třinácté Milevsko a patnáctý Český Krumlov. Po skončení sezony, pro mnohé dost překva- pivě, však trenérské duo Mansfeld – Šahajda oznámilo, že na Svépomoci končí. Na jejich místa se posunuli Vladimírové Kášek a Karma- zín. Bída s nouzí, aneb jen dvaatřicet bodů a tudíž až čtrnácté místo. To lze říci o divizní sezoně 1997-1998, kdy „vodníci“ dokázali vyhrát jen sedm zápasů a sedmkrát remizovali. Šestnáct- krát byli poraženi. Vstřelili třicet sedm branek, inkasovali padesát šest. Za zmínku stojí jas- né vítězství 4:0 nad Horažďovicemi (branky Grombíř, Zeman, Císař a Mikulenka), také 4:0 nad SK Plzeň 1894 (Šreyer, Bednář, Zeman a O. Dvořák), stejně jako domácí debakl s Přešti- cemi – bohužel stejným poměrem… Po domácí porážce 0:1 s Čechií BVB Karlín a prohře 0:3 na Tatře Smíchov vedení klubu od- volalo trenérský tandem Kášek – Karmazín. „S kádrem mladíků, které jsme měli k dispozi- ci, považuji dvanácté místo po podzimní části za úspěch. Našemu odvolání moc nerozumím,“ mračil se Kášek. Na jeho místo přišel Jiří Šreyer, jenž se na Své- pomoc vrátil ze sousedního Soukeníku, funkci asistenta převzal Ladislav Táborský. Už v průběhu jara 1998 bylo předem jasné, že divizi opustí SK Plzeň 1894 a Horažďovice, ale ohroženy byly i další týmy. Výhra 3:0 v Ho- ražďovicích (branky Grombíř, Šebek a Šreyer) byla povinností. Cenné tři body přivezli „vod- níci“zehřištěSKPlzeň1894zavítězství2:1(Ze- man, Šebek). Naštěstí ani zdrcující debakl 0:5 na Svépomo- ci, který Táborským v závěrečném kole uštěd- řil postupující SK Smíchov, neposlal „vodníky“ do hlubin krajského přeboru. VkaždémpřípaděbylaleTábornejhoršízjiho- českých divizionářů, když béčko Českých Bu- dějovic skončilo třetí, Dívčice páté, Strakonice sedmé, Prachatice osmé, Vodňany jedenácté a Milevsko třinácté. Nad sestupovou propastí balancovali „vodní- ci“ivsezoně1998-1999.Prvníbodpočtyřech porážkách uhráli až v pátém kole na trávě Pel- hřimova – 0:0… První (a jediné!) podzimní ví- tězství se zrodilo až v kole desátém, kdy Jiho- češi udolali před sto padesáti věrnými fanouš- ky Králův Dvůr 1:0 (Mládek). Kdo se mohl divit tomu, že s pouhými sedmi body přezimovali na poslední příčce žebříčku… Změna na trenérském postu na sebe neda- la dlouho čekat. Tehdejší prezident FK Tábor Jaroslav Kozačka, jenž mezitím vystřídal Pavla Šolce, mužstvu představil nového kouče - Ja- roslava Větrovského. Ten však dlouho nezů- FK Tábor v sezoně 1995-1996. Nahoře druhý zprava Jan Šimák, dnes hráč německého FC Carl Zeiss Jena

148 stal, odstoupil z rodinných důvodů a nahradil ho Jiří Šahajda. Jaro 1999 probíhalo ve znamení urputné snahy „vodníků“ uchovat pro město nad Jor- dánem aspoň divizní příslušnost. Los poslal FK Tábor v posledním kole do Sušice. Bylo věru o co hrát, protože oba soupeři měli de- větadvacet bodů a bylo zřejmé, že poražený půjde z divize dolů. Fandit Západočechům přišlo osm set příznivců, kteří se ale nestačili divit. Jihočeši se sestupovým nožem na krku hráli jako z partesu a vyprášili sušické koži- chy výsledkem 3:0, o který se postaral hat- trickem Janouch. „Vodníci“ tak vydřeli sedmé vítězství, to bez- pochyby nejdůležitější. Připočteme-li jede- náct remíz a tucet porážek, vychází z toho zisk dvaatřiceti bodů – a tudíž třinácté místo i zá- chrana! Pro přesnost přidejme i počet branek – vstře- lených bylo dvacet devět, inkasovaných přes- ně o deset víc. Všechny jihočeské divizní týmy byly v tomto ročníku lepší než Tábor. Prachatice postoupi- ly do ČFL, Strakonice skončily druhé, Dynamo České Budějovice B čtvrté, Čížová osmá, Pel- hřimov devátý, Milevsko desáté, Vodňany je- denácté. Byly to nervy, které si chtěli Táborští v sezoně 1999-2000 rozhodně odpustit. A povedlo se! Tentokrát „vodníci“ patřili k lepší polovině ta- bulky, vyhráli dvanáctkrát, pětkrát plichtili, tři- náctkrát padli při dvaačtyřiceti vstřelených a pětačtyřiceti inkasovaných gólech. Suma su- márum – sedmé místo! Divizi vyhrál pražský Vyšehrad. A Jihočeši – druhé béčko Českých Budějovic, čtvrtá Čížo- vá, deváté Strakonice, desátá Kaplice, třinácté Milevsko, čtrnáctý Pelhřimov a šestnácté Vod- ňany. Pakužpřišlasezona2000-2001,kdysevdiviz- ní skupině A objevil ambiciózní nováček Spar- tak MAS Sezimovo Ústí. „Ševci“ byli lepší, skon- čili pátí, kdežto „vodníci“ až dvanáctí. Na táborském kontě letopisy zaknihovaly de- set výher, pět remíz, patnáct porážek, třicet devět vstřelených a padesát devět obdrže- ných gólů – a pětatřicet bodů. Doslova osudný debakl utrpěli Táborští doma vpředposlednímkole,kdynaSvépomocpřije- la sestupem akutně ohrožená Kaplice a vyhrá- la tu 6:1! Jediný gól domácích vstřelil Havel a sto dvacet rozhořčených diváků „vodníky“ vy- pískalo. Divizi tehdy vyhrála rezerva českobudějovic- kého Dynama. A další Jihočeši – páté Sezimo- vo Ústí, sedmé Milevsko, jedenácté Strakoni- ce, třináctá Kaplice, patnáctá Čížová a šestnác- tý Pelhřimov. V novém ročníku 2001-2002 si FK Tábor o místo polepšil, skončil jedenáctý. Vyhrál je- denáct zápasů, pětkrát hrál nerozhodně, čtr- náctkrát padl. Vstřelil třiačtyřicet branek, in- kasoval o deset víc. Stačilo to na zisk osmatři- ceti bodů. Soutěž vyhrála Příbram B. A Jihočeši – třetí Sezimovo Ústí, sedmá Třeboň, osmá Kaplice, dvanácté Milevsko, třináctý Písek a čtrnácté Strakonice 1908. Dne 25. července se „vodníci“ utkali doma ve druhém kole Poháru ČMFS s ligovou Slavií. Pro Táborsko to byl svátek – na Svépomoc přišly dva tisíce diváků, ale sešívaní komplikace ne- připustili. Vyhráli dvěma brankami Sedláčka, Divizní tým FK Tábor - rok 1999

149 jednou Dostálka a jednou Zelenky 4:0 a pod- le očekávání hladce postoupili. V sezoně 2002-2003 „vodníci“ jedenáctou příčku v tabulce zopakovali. Opět vyhráli jede- náct zápasů, sedmkrát brali bod a čtrnáctkrát se museli sklonit před uměním soupeřů. Vstře- lili čtyřiatřicet, obdrželi dvaačtyřicet gólů. Do tabulky si zapsali čtyřicet bodů. Divizní skupinu A vyhrál pražský Břevnov před Strakonicemi. Další umístění jihočeských týmů – Třeboň skončila čtvrtá, Sezimovo Ústí šesté, Kaplice třináctá, Písek patnáctý a Milevsko se- dmnácté. O jednu příčku si FK Tábor polepšil v sezoně 2003-2004. Skončil v divizní skupině A de- sátý, když vyhrál devět, zremizoval deset a prohrál jedenáct zápasů. Vstřelil čtyřicet, in- kasoval o dvě branky víc. Na kontě tak měl sedmatřicet bodů. Své fanoušky táborský tým nejvíc potěšil drtivým vítězstvím 6:1 nad Benešovem, 4:0 nad Přešticemi a 5:2 nad Milínem. Naopak „za rámeček“ si „vodníci“ určitě nedali po- rážky 1:4 doma s týmy Třeboně, Klatov, tím méně debakl 1:5 v Rokycanech. Derby „vod- níci“ versus „ševci“ skončilo na Soukeníku plichtou 0:0 a na Svépomoci se radovali po vítězství 2:1 domácí. Divizní skupinu A tentokrát vyhrál SK Strakoni- ce. Další umístění jihočeských týmů – Třeboni patřilosedmé,SezimovuÚstíosmé,Kaplicide- váté a Českému Krumlovu poslední, šestnác- té místo. Do první poloviny konečného žebříčku se „vodníci“ protlačili v sezoně 2004-2005, kdy obsadili osmé místo se ziskem devětatřice- ti bodů. V jedenácti utkáních si připsali výhru, v šesti brali bod, třináctkrát byli poraženi. Vstřelili pětatřicet, inkasovali čtyřicet gólů. Nový ročník odstartovali excelentně – výhrou 2:1 v Plzni-Doubravce, vítězstvím 2:0 nad Tře- boní a importem tří bodů za vítězství 2:0 v Pís- ku. Po třech kolech byli na špici tabulky! Za zaznamenání stojí i jarní kanonáda 8:1 v utkání s Doubravkou. Naopak fanoušky hodně zklamaly domá- cí prohry 0:3 s Hořovicemi a 0:2 v jihočeském derby s Pískem. Proti vítězi divizní skupiny Spartě Krč neuhráli „vodníci“ ani bod. V Praze prohráli 0:3, doma 0:2. Ovšemdařilosejimopětproti„ševcům“.Ikdyž ti figurovali v tabulce výše, přesto na Svépo- moci prohráli 1:2 a doma na Soukeníku se mu- seli smířit s plichtou 1:1. Sezimovo Ústí nakonec bylo na třetím mís- tě nejlepším jihočeským týmem divize. Šestá skončila Třeboň, až patnáctý Písek a poslední, šestnáctá Kaplice. Jestliže v předchozích čtyřech ročnících di- vize prokazoval tým FK Tábor mírný vzestup, sezona 2005-2006 byla naopak katastro- fou… „Vodníci“ totiž zkompletovali všeho všu- dy šestnáct hubených bodíků, obsadili až pat- nácté místo - a spadli do krajského přebo- ru. Od čtrnáctých Horních Měcholup je dělilo propastných šestnáct bodů… Táborští dokázali zvládnout jen čtyři utkání a stejný počet zápasů odehráli s nerozhodným výsledkem. Dvaadvacetkrát prohráli… Vstřelili pouze devatenáct gólů, přičemž jejich branká- ři lovili míč ze sítě osmapadesátkrát. Vítězství se dala spočítat na prstech jediné ruky – na podzim 2:1 s Holýšovem, 2:0 nad SK Horní Měcholupy, na jaře 1:0 nad Vejprnicemi a stejným poměrem nad Jankovem. Některé porážky svědčily o slabé výkonnos- ti mužstva – 2:5 v Doubravce, 1:4 v Hořovi- cích a doma s Motorletem. Doslova ostu- dou byl podzimní debakl 0:12 (!) na hřišti ju- niorky Viktorie Plzeň – smutný novodobý rekord klubu… Mimochodem – na jaře se stejným soupeřem dokázali „vodníci“ doma hrát 1:1. A to plzeňské béčko postupovalo do ČFL! V derby se „ševci“ si tentokrát Táborští ani ne- škrtli – prohráli na Svépomoci 1:2 a na Souke- Hokejista Jaromír Jágr na návštěvě u táborských fotbalistů

150 níku 0:1. Sezimovo Ústí nakonec v konečném žebříčku obsadilo šesté místo. A jak si vedly ostatní jihočeské týmy? Devátá skončila Třeboň, dvanáctý Jankov. Přišly tři táborské sezony až v páté nejvyšší soutěži – krajském přeboru. V ročníku 2006-2007 obsadili „vodníci“ páté místo. Přebor vyhrál Písek před Milevskem a Kaplicí. Táborské vedení v této sezoně odvolalo trené- ra Lubomíra Pintéra, na jeho místo se posunul dosavadní hráč FK Tábor Petr Janota. Pod jeho vedením „vodníci“ nehráli špatně, například Protivín a Bavorovice odjely ze Svépomoci s nakládačkou 4:0. Taky venku se „vodníkům“ vcelku dařilo. Na hřištích Prachatic B, Hluboké i Přešťovic se blýskli shodnými výhrami 3:0. V přeboru se „vodníci“ sešli se dvěma týmy zTáborska.DomaprohrálisChýnovem0:1,což viděly tři stovky diváků. V Dražicích vyhráli 2:0 a téhož soupeře porazili na jaře doma před dvěma sty deseti fanoušky hladce 3:0. U tohoto ročníku se ovšem ještě krátce zastav- me. Je totiž spojen s nepříjemnou aférou. Fot- balový server Jihoceskyfotbal.cz ji 23. dubna 2007 popsal takto: „Disciplinární komise kraj- ského fotbalového svazu vyřkla na své čtvrteč- ní schůzi ortel ke sledované kauze FK Tábor. Teh- dejšítrenér´vodníků´PetrJanotamělpodlezná- mého obvinění slíbit úplatek 30 000 Kč kaplické- mu kapitánovi Románkovi za ovlivnění výsledku podzimního vzájemného utkání. Čtvrteční verdikt jihočeské disciplinárky zní tak- to: Petr Janota (v FK Tábor už nepůsobí) má zá- kaz vykonávání všech funkcí opravňujících ke vstupu do technické zóny a zastavenou činnost hráče do 16. března roku 2011. Trestu se pocho- pitelně nevyhnul ani táborský klub. Nejenže mu byla uložena pokuta 21 000 Kč, ale po skonče- ní letošního ročníku krajského přeboru mu bude v tabulce odečteno 15 bodů. ´Myslímsi,žesejednáodostpřísnýverdikt.Sama policie ještě ani celou záležitost neprošetřila, a přesto už dostaneme my i Petr Janota od svazu takovýto trest,´ zlobí se sportovní manažer klu- bu Jaromír Vavřina. ´Vidím v tom záměr, podle mne by si měl každý nejdříve zamést před vlast- ním prahem. Odvolávat se ale nebudeme, stálo bynástonavrchzbytečnétřitisícekorun.Nadru- hé straně můžeme být rádi, že už je klid. Mužstvo stále čekalo, co se bude dít, teď se konečně může soustředit na svůj výkon.´“ O rok později, v sezoně 2007-2008, skončil Tábor zase pátý. Vítězné Milevsko postoupi- lo do divize se ziskem osmašedesáti bodů. „Vodníci“ vyhráli dvanáctkrát, sedmkrát re- mizovali a jedenáctkrát prohráli. Vstřelili pět- apadesát, inkasovali třiačtyřicetkrát. V tabul- ce měli zapsaných třiačtyřicet bodů. Na Mi- levsko jich ztráceli dvacet pět. Lepší v tabul- ce byly i druhá Kaplice, třetí Český Krumlov a čtvrté Roudné. Divizní mužstvo 2000 Trenér Jiří Šahajda udílí pokyny Martinu Bártovi. Na Slavii ale „vodníci“ 25. července 2001 nestačili a prohráli 0:4

151 Proti soupeřům z Táborska se „vodníci“ pří- liš nevytáhli. V Chýnově prohráli 0:2, na což se přišla a přijela podívat vynikající návštěva - tři sta osmdesát fanoušků. Doma s Dražicemi FK Tábor jen remizoval 1:1 – pokladník smutnil, přišlo jen osm desítek nejvěrnějších. Na jaře sice Táborští před dvěma stovkami zvědavců vrátili Chýnovu porážku a vyhráli 2:1, ale v Dra- žicích prohráli 0:1, což zhlédlo dvě stě padesát diváků. Dražice nakonec skončily v tabulce deváté, Chýnov jedenáctý. V sezoně 2008-2009 Táborští jasně deklaro- vali, že by rádi přebor konečně vyhráli a vrátili se do divize. Už bylo načase! Jenže měli soupeře, který toužil po tomtéž – tým Malše Roudné. Na podzim 2008 se „vodníkům“ podařilo vy- hrát okresní derby na trávě Dražic 2:1 – sle- dovalo ho tři sta diváků. Vynikající a naděj- ná byla i výhra 2:0 v Roudném. Další okresní derby svedlo proti sobě domácí béčko Spar- taku Sezimovo Ústí a zkušenější táborský tým. Na Soukeník přišlo tři sta padesát diváků, ale branky se nedočkali – zápas skončil 0:0. Bez branek hráli „vodníci“ i v Chýnově, kde zápas vidělo dvě stě čtyřicet příznivců. Na jaře 2009 pokračovali Táborští v dobrých výkonech. Dražice před třemi sty diváky po- razili hladce 3:0. Jenže přišel klíčový zápas s Roudným doma – a v něm se štěstěna přiklo- nila na stranu hostů. Ti před dvěma sty dvaceti fanoušky dobyli Svépomoc výhrou 2:1 a zahá- jili tak své postupové tažení. „Vodníci“ sice ještě zdolali v derby rezervu „ševců“ 2:1, čemuž přihlížela stejná návštěva jako utkání s Roudným, a v posledním kole přehráliChýnov2:0.Tentozápassledovalydvě stovky fanoušků. Souběžně probíhal v Roudném klíčový mač domácí Malše s béčkem „ševců“. Případná re- míza, nebo výhra Sezimova Ústí, by posunula do divize Tábor. Ale lídr přeboru nenechal nic náhodě a rozstřílel spartakovskou juniorku 6:1. U řeky Malše zavládla postupová euforie – na Svépomoci naopak smutek. Ale ne nadlouho – jen do 30. července 2009. Divizní Tatran Prachatice, který v létě 2007 přepustil svou pozici v ČFL A-týmu Se- zimova Ústí, se dál potácel v ekonomické kri- zi. A tak došlo k dohodě s dalším týmem z Tá- borska. FK Tábor postoupil do divize z dru- hého místa. Přání táborských hráčů, trenérů, funkcionářů i fanoušků se přece jen splnilo. Divizní sezonu 2009-2010odstartovali „vodní- ci“ výhrou 1:0 nad Domažlicemi. Pak sice přišel debakl 0:6 na trávě Bohemians 1905 B, ale jinak si Táborští nevedli vůbec špatně. V prestižním jihočeskémderbynováčkůzvítězilivRoudném stejným výsledkem jako rok předtím v přebo- ru – 2:0. Fanoušky potěšili i výhrami 4:1 nad ne- dalekými Voticemi a 3:1 v Tachově. Zklamáním naopak byla výrazná prohra 1:4 v Hořovicích a domácí porážka 0:2 s béčkem Dukly Praha v posledním utkání celé sezony. Ta „vodníky“ připravila o slušivé konečné páté místo. I tak ale FK Tábor se ziskem dvaačtyřiceti bodů obsadil sedmou příčku, což bylo nejlep- ší umístění v divizi od stejně úspěšné sezony 1999-2000. Tábor vyhrál dvanáct utkání, šest- krát bral po jednom bodu a dvanáctkrát byl poražen. Nastřílel třicet sedm, dostal čtyřicet dva branek. Do ČFL postoupili poloprofesionálové z ves- nického FK Kunice. A co Jihočeši? Třeboň byla čtvrtá, Strakonice jedenácté. A Roudné? Úřa- dující přeborník Jihočeského kraje paradox- ně z patnáctého místa spadl zase zpět o třídu níže. Sezona 2010-2011 začala nevídaným výbu- chem. Na trávníku nováčka, západočeské- ho Slavoje Koloveč, utrpěli „vodníci“ hned v prvním utkání výprask v podobě výsledku 1:7! Těm, kteří by ale mužstvo Tábora hned odepisovali, se dostalo pádné odpovědi. Přišla totiž série pěti zápasů bez porážky. Nad nováčkem, rezervou „ševců“ ze Souke- níka, vyhráli „vodníci“ 3:0. Z pražského Zličí- Muži 2004 Muži 2002

152 na přivezli vítězství 2:0, béčko ligové Příbra- mi přejeli 4:1, na trávě Vlašimi B remizovali 2:2 a doma se Strakonicemi 1:1. Teprve pak se dostavila druhá prohra v soutěži – 0:2 ve Voticích. Potěšily vítězné zápasy 3:0 s Motorletem Praha, 1:0 v Doubravce, 3:1 na půdě rezervy Bohemians 1905 a 2:1 v prestižním jihočes- kém souboji s Třeboní. Také remíza na Soukeníku nebyla k zaho- zení. „Vodníci“ před čtyřmi sty diváky ved- li brankou Kaláška. „Ševci“ skóre otočili tre- fami Hojdara a Brůžka, ale Mir. Kučera nako- nec stanovil výsledek 2:2. Protože šlo o his- toricky vůbec poslední mistrovské derby mezi „vodníky“ a „ševci“ všech dob, připo- meňme si sestavy. S. Ústí: Fryšták – Kvasnič- ka, Hric, Martínek, J. Chotovinský – Nenička, Dobal, Jelen, Hojdar – Brůžek (85. Fischer), Horka. Trenér Milan Škarda. Tábor: Blažek – Kalášek, Hunal (23. Majer), Jakub Vavřina, Fořt – Šahajda (70. Škrábek), Mart. Kučera, Komárek, Rabiňák – Mir. Kučera (90. Toman), Stoszek. Trenér Jan Klimek. Naopak zklamáním bylo zbytečné domácí klopýtnutí 0:1 s juniorkou Bohemians 1905 a výrazná porážka 0:4 ve Strakonicích. V konečném pořadí obsadili „vodníci“ se ziskem čtyřiceti tří bodů osmé místo, tak- že si ve srovnání s předchozí sezonou o jednu příčku pohoršili. Uspěli dvanáct- krát, sedmkrát plichtili, jedenáctkrát byli poraženi. Vstřelili dvaatřicet, inkasovali tři- atřicet branek. Barvy FK Tábor hájili pod vedením trenéra Jana Klimka brankáři Blažek, Ramovič a hrá- či Kalášek, Hunal, J. a O. Vavřinové, Fořt, Ko- márek, Mir. a Mart. Kučerové, M. Šahajda, Rabiňák, Nohava, Stoszek, Škrábek, Turek, Macko, Nekvinda, Votava, Ciao, Czucz, Pěk- nic, Majer, Elsner a Toman. Vedoucím týmu byl Petr Kolář. A ještě umístění ostatních jihočeských týmů – třetí skončily Strakonice, desáté béčko Se- zimova Ústí, patnáctá Třeboň. Znamenalo to, že mezi všemi fotbalový- mi mužstvy jižních Čech patřila FK Tábor za prvoligovým Dynamem České Budějovice, druholigovým Spartakem MAS Sezimovo Ústí, třetiligovými FC Písek, Dynamem Čes- ké Budějovice B a za divizními Strakonicemi celkově šestá pozice. V poslední sezoně samostatné existence FK Tábor působili ve vedení klubu FK Tá- bor s.r.o. - muži jednatel Ing. Luboš Smutný a sportovní manažer Jiří Turek. V čele občanského sdružení FK Tábor – mlá- dež stál předseda klubu Ing. Luboš Smut- ný, jako sekretář pracoval Josef Schubert a sportovním manažerem mládeže byl Jan Klimek. Výkonný výbor fungoval ve složení Ing. Lu- boš Smutný, Josef Schubert, Zdeněk Andrle. Mladá Svépomoc A ještě pohled na některé výraznější úspě- chy táborských mládežnických nadějí. Do- rost DSK Tábor porazil v roce 1929 trojná- sobného dorosteneckého mistra Jihočeské župy Meteor České Budějovice 2:1. Se Sta- dionem České Budějovice prohrál 1:4, ale v odvetě zvítězil 4:2 a dorostence SK České Budějovice přejel výrazně 4:1. V říjnu 1945 pořádal DSK Tábor premiérový ročník dorosteneckého Memoriálu Ládi Še- divého. Potěšující bylo prvenství mládežnic- kého týmu pořádajícího klubu. V létě 1947 se pak v Táboře konal druhý ročník mládež- nického turnaje Memoriálu Ládi Šedivého – a opět ho vyhráli dorostenci DSK Tábor. Do- rost DSK se v tomto ročníku stal i vítězem mi- strovství Jihočeské župy footballové. V posledním derby „ševců“ a „vodníků“ táborský brankář Blažek svůj tým na jaře 2011 podržel, i když dvakrát inkasoval

153 Úspěšný byl v roce 1948dorost DSKTábor, kte- rý se po roce opět stal mistrem jižních Čech! Nejvýraznějšími postavami táborského týmu byli Matouš, Drtina, Dvořáček, Kotoun, Mikeš. A pohled do klubových análů – rok 1957: „Náš dorost vyhrál krajský přebor a zajistil si tak pro příští ročník účast v oblastní soutěži (tzv. liga) dorostu.“ V týmu hráli Štrunc, Vo- borský, Wágner mladší, Voráček, Kutílek, Ji- rouš, Klejna, Linhart, Kášek, Hňup, Nedvěd, Macháček a Formánek. V sezoně 1967-1968 vyhrál dorost VS Tá- bor A-skupinu oblastní soutěže a čeka- lo ho dvoukolové finále s vítězem B-skupi- ny Spartakem Písek. Ten v soutěži nebyl ani jednou poražen, a tak cestoval k Jordánu v roli mírného favorita. Tu ale nezvládl. Mla- dí „vodníci“ totiž doma vyhráli 2:1 a v Písku ubránili remízu 0:0. O postup do I. ligy se za- sloužil tým vedený trenérem Mikulcem, je- muž asistovali Penk a Janouš. A tady jsou jména tehdejších krajských přeborníků: Nedvěd, Grombíř, Kazimour, Nuhlíček, Ou- lický, Kloc, Kropáč, Novotný, Jouza, Mans- feld, Volný, Husák a Novisedlák. V sezoně 1968-1969 hrál táborský nová- ček ligu ve složení Pavlíček – Nuhlíček, Ka- zimour, Grombíř, Dmejchal - Kloc (Novot- ný), Husák - Mansfeld, Jouza, Kropáč (Sabi- niok), Volný. Velkého úspěchu docílili v sezoně 1969- 1970 žáci vedení trenérem J. Volkem. Jako přeborníci Jihočeského kraje se táborští mladíci probojovali do závěrečného turna- je mistrovství ČSR v České Lípě. A to musel žákovský tým trénovat a hrát v Sezimově Ústí… Až v boji o postup do finále prohrá- li „vodníci“ se Spartou brankou z pokutové- ho kopu za neúmyslnou ruku Jiřího Komen- dy. Na šampionátu zanechali kluci z Tábo- ra výborný dojem. Táborský Hokr byl vyhlá- šen nejlepším obráncem turnaje, do žákov- ské reprezentace ČSR byli spolu s ním nomi- nováni i Novák, Nesvačil a Pudil. Po dlouholetém nepřetržitém účinkování v lize sestoupili dorostenci VS v sezoně 1980-1981 do krajského přeboru. Ten však vzápětí vyhráli, což jim při reorganizaci fot- balových soutěží vyneslo postup do nově zřízené divize. V letech 1991 a 1992 o sobě dali vědět star- ší žáci v italské Ferraře, kde pod vedením trenérů Mrzeny a Vozábala opakovaně vy- hráli mezinárodní turnaj, kterého se kromě italských týmů zúčastnilo i družstvo Peque- ninos z brazilského Sao Paula. Prvoligoví mladší žáci v ročníku 1993-1994. Vlevo trenér Jiří Šahajda, vpravo asistent Vladimír Karmazín Mladší dorostenci VS Tábor v sezoně 1972-1973

154 Velkým úspěchem se mohli pochlubit i v se- zoně 1992-1993. Pod vedením trenéra St. Dvořáka, asistenta J. Větrovského a za péče vedoucího týmu M. Janouše se probojo- vali do první ligy. Dokázali to v kvalifikač- ním turnaji krajských přeborníků na tráv- Ligoví žáci FK Tábor v roce 2001 níku Roudnice nad Labem. Po remíze 2:2 s Příbramí (branky Šimák, Vrzal), porážce 2:3 s týmem Blšan (Vrzal 2) a exhibici proti Xa- verovu 6:0 (Vrzal 3, Vozábal, Ságl, Jirmus) obsadili druhé postupové místo. Starší dorostenci FK Tábor v roce 2001, účastníci České ligy

155 Dukla prošlápla druholigovou stopu Kdeže loňské sněhy jsou… Vojenský fotbal už zůstal jen vzpomínkou. A že oddílů, hra- jících soutěže od první ligy po nejnižší tří- dy pod názvem Dukla, VTJ či Rudá hvězda, byly desítky. Připomeňme ty nejznámější – Dukla Praha, Tábor, Tachov, Žatec, Písek, Ji- čín, Slaný, Cheb, Sušice. Kromě Dukel z Tá- bora a Písku hrávaly soutěže na různé úrov- ni i další vojenské jedenáctky z českého jihu – Dukla Jindřichův Hradec, České Budějovi- ce, Hraničář Rožnov, Prachatice, RH Volary, Kaplice… Vojáci nabízeli táborským fanouškům fot- bal objektivně vyšší kvality, než jaký jim byli s to nabídnout fotbalisté z klubů civilních – ať už Vodních staveb, nebo Lokomotivy. A to navzdory faktu, že u Jordánu armá- da nezřídila centrum vrcholového fotbalu a Dukla Tábor tudíž neměla – a ani nemohla mít – prvoligové ambice. I tak však měli vojáci hrající své domácí zá- pasy na stadionu Míru (někdy i na Svépomo- ci) zejména v 60. a počátkem 70. let minulé- ho století skutečně podporu táborské veřej- nosti a několikatisícové návštěvy byly tehdy pravidlem. Duší vojenského fotbalu v Táboře býval se- kretář Dukly, už zesnulý JUDr. Miroslav Gründl. Zasvětil jí většinu svého života, ač sám nebyl voják, nýbrž civilista. V osobním archivu autora této publikace jsou už léta uloženy osobní vzpomínky zmí- něného funkcionáře v písemné podobě, díky kterým lze poměrně přesně zmapovat nej- důležitější data a fakta z historie Dukly Tábor. Detailně zpracoval letopisy vojenského fot- balu hraného v husitském městě někdejší vedoucí A-týmu VTJ Tábor dr. Jindřich Ne- jezchleba. Autorovi této publikace poskytl mnoho upřesňujících údajů, jmen, výsledků, dat a postřehů. Ke zveřejnění nabídl i něko- lik snímků a dokumentů ze svého osobního archivu. Trochou vzpomínek přispěl také někdejší tě- lovýchovný náčelník táborského vojenského útvaru a trenér táborských armádních fotba- listů Karel Horský, který tyto funkce v hod- nosti kapitána zastával od 1. října 1955. Jako trenér působil po dva roky. V armádní funk- ci vystřídal svého jmenovce Jaroslava Hor- ského, který odešel do Prahy studovat na Fa- kultu tělesné výchovy a sportu UK. Ve funk- ci pak setrval do roku 1958, kdy byl převelen do Písku. Díky písemným vzpomínkám Miroslava Gründla a osobnímu svědectví Jindřicha Ne- jezchleby i Karla Horského bylo možné na- bídnout čtenářům poměrně přesný přehled historie vojenského fotbalu ve městě nad Jordánem. Jak to tedy tehdy vlastně bylo? Dům armády Žižka Vojenská tělovýchovná jednota vznikla na jaře 1953 pod hlavičkou Dům armády Žižka Tábor. Slavnější řádky historie psali armádní fotbalisté pod hlavičkou Dukla Tábor. K pře- jmenování došlo 1. listopadu 1956. Rozsáhlé změny v systému tělesné přípra- vy v tehdejší československé armádě z roku 1952 byly podnětem k založení vojenského fotbalového celku i v Táboře. U zrodu stál důstojník Břetislav Brabec s tělo- výchovným náčelníkem armádní divize v Tá- bořeJaroslavemHorským.Ti19.března1953 podali přihlášku na krajský fotbalový svaz. Z dalších mužů, kteří byli takříkajíc „u toho“, jmenujme náčelníka posádkového domu ar- mády v Táboře majora Vacka, náčelníka po- litického oddělení svazku plukovníka Hube-

156 ného, podplukovníka Šandu či nadporučíka Navrátila. O něco později se připojili kapitán Blažek a major Nůsek. Řídící orgán nařídil kvalifikační turnaj, kterého se zúčastnily spolu s vojáky z Tábora také vo- jenské jedenáctky z Českých Budějovic a Písku. „Nebylo kde hrát. Lokomotiva Tábor nás od- mítla, až Tatran nám povolil dvakrát týdně trénovat a sehrát jedno utkání na Svépomoci. Trénovalo se tedy na hřišti v Čekanicích, které ovšem tehdy připomínalo louku. První příprav- ný zápas sehrál DA Žižka Tábor v Českých Bu- dějovicích s Dynamem. Poločas sice vojáci vy- hráli 3:0, nakonec však podlehli 3:5. Kvalifikační turnaj tří vojenských mužstev se konal v Českých Budějovicích a nakonec ho vyhrál pod vedením trenéra Břetislava Brab- ce tým z Tábora. Tím si vybojoval právo začít hned v krajském přeboru. Druhé České Budě- jovice fotbalový svaz zařadil do krajské soutěže a na třetí Písek zbyl okresní přebor,“ napsal Mi- roslav Gründl. A v krajském přeboru si DA Žižka vedl zna- menitě. Skončil jako nováček druhý, když o prvenství ho připravila nečekaná domácí porážka od Tatranu Větřní. DA Žižka Tábor v časech svých začátků získal brzy obětavé funkcionáře – v roce 1955 vy- konával funkci předsedy klubu major Šanda, sekretářem byl kapitán Blažek, hospodářem major Skýva, vedoucím pořadatelské služby kapitán Kovařík A bylo se o co starat, protože ve svých prvo- počátcích měl klub čtyři mužstva! Hlavním trenérem byl krátce Jiří Oplt, po němž na- stoupil již zmíněný Karel Horský, absolvent roční trenérské školy v Praze. O fanoušky ovšem musel DA Žižka teprve bojovat dobrými výkony, pohledným fotba- lem a úspěšnými výsledky v krajském přebo- ru. Chodilo jich tehdy kolem osmi stovek. A další vzpomínka JUDr. Gründla: „Dne 3. října 1954 byla v Táboře velká sláva. Kde Dni armády přijelo Dynamo Praha, jak se tehdy jmenovala Slavia, a to s reprezentanty ČSR Jo- nákem,Kocourkem,Ipserem,slavnýmBicanem i dalšími známými tvářemi. Před dvěma tisícov- kami diváků jsme prohráli 2:4. Utkání řídil – vel- mi dobře! – táborský rozhodčí Lis.“ Slávisté k Jordánu přijeli s řadou hráčů špič- kové kvality – kromě fotbalistů zmiňovaných Miroslavem Gründlem hráli Trubač, Andrej- kovič, navrátilec z vojny Krutský či blesku- rychlý křídelník Hlaváček. Pak se v táborských kasárnách hlásili nováč- kové Hildebrandt a Hercík, kteří později pat- řili k oporám Slavie, a také Majer. JUDr. Gründl: „Právě Majer byl 18. května 1955 strůjcem vítězství nad účastníkem celostát- ní soutěže Slavojem České Budějovice na jeho hřišti. Táborští vojáci tam vyhráli výrazně 7:0 a sám Majer vstřelil čtyři branky!“ Také odveta se vydařila vojákům. Před tisí- covkou diváků zvítězili 1. června 1955 pře- svědčivě 4:1. Trenér Oplt ovšem v Táboře dlouho nepo- byl, na jeho místo nastoupil už zmíněný Ka- rel Horský. A opět JUDr. Gründl: „Dne 7. července 1956 došlo v Táboře k zajímavému utkání nováčků a hráčů, kteří mezitím z Tábora už odešli do ci- vilu. ´Starci´ vyhráli 4:1 a svou účastí ukázali, že na vojenskou službu v Táboře mají pěkné vzpo- mínky.AnapodzimtéhožrokusenaSvépomo- Rok 1960, Dukla Pardubice střílí na stadionu Míru gól táborskému brankáři Poledňákovi

157 ci hrál mistrovský zápas se Slavojem České Bu- dějovice, jehož druhý poločas dokonce vysílal regionální Československý rozhlas přímým pře- nosem. Přišly tři tisícovky diváků, ale výsledek nebyl valný, jen remíza 2:2. U rozhlasového mi- krofonu tehdy zasedli pozdější úspěšný televiz- ní sportovní komentátor pan Vladimír Vácha s kolegou Luďkem Mühlsteinem.“ Pohled do kroniky – v roce 1956 nastříleli tá- borští vojáci celkem 261 branek, z nichž o 197 se postarala pětice kanonýrů Grund, Hercík, Kostini, Komberec a Nádeník. Dukla Tábor Na jaře 1957 se v dresu Dukly Tábor objevil neznámý mladíček Pavol Bencz. Týž Bencz, který se po vojně stal hvězdou Trenčína a Ži- liny, reprezentantem Československa a hrá- čem olympijského týmu. V Českých Budějovicích vojáci, už s Benczem, dokázali nad tamním Dynamem zvítězit 7:1. Tento výsledek proti černobílým už v dalších letech nikdy nezopakovali. Na jaře 1957 získala Dukla Tábor také koneč- ně domácí prostředí. Stal se jím někdejší so- kolský stadion Míru, kde pak vojenský tým odehrál celkem třiadvacet ročníků ve druhé nejvyšší soutěži! „Do jara 1957 se na stadionu Míru fotbal nehrál pro nezpůsobilý povrch. Kopali jsme na Své- pomoci, průměrné návštěvy dosahovaly zhru- ba dvou tisícovek diváků. Na jaře 1957 pak bylo hřiště na stadionu Míru zatravněno a celý areál byl slavnostně otevřen při dojezdu jedné z etap cyklistického Závodu míru,“ podotýká Karel Horský. Ten na podzim 1957 skončil na trenérské la- vičce, aby se opět naplno věnoval vojenské- mu povolání. A na jeho místo přišel slavný in- ternacionál, hvězda pražské Slavie, bývalý re- Dukla Tábor na podzim 1960 Dukla v roce 1961. Vpravo trenér Erich Srbek, vicemistr světa z roku 1934

158 prezentant a držitel stříbra z mistrovství svě- ta 1934 Ladislav Ženíšek. „Nastoupilktýmupomémdvouletémpůsobení v DA Žižka a pak v Dukle Tábor. Zároveň ovšem trénoval i Duklu v Písku, která hrála stejnou sou- těž! A tak v týdnu cestoval vlakem po ose Praha – Tábor – Písek – Praha,“ připomíná Horský. Pohled do kroniky: v roce 1957 sehrála Duk- la Tábor celkem 62 utkání při brankovém po- měru 268:132. Nejlepší střelci: Hercík 62 bra- nek, Grund 61, Bencz 53 a tak dále… Jaro 1958 přineslo pod vedením trenéra Že- níška postup do II. ligy, i když bilanci kazila domácí prohra s Radotínem – na tři tisícovky diváků nepotěšil výsledek 0:3. Jak se ale říká – konec dobrý, všechno dobré. Táborská Dukla se poprvé ve své teprve pěti- leté historii probojovala do druhého nejvyš- šího patra československého fotbalu. Hlavní příčinou vzestupu vojenského fotba- lu v Táboře byla velká reorganizace tehdejší ČSLA v roce 1958. „V Táboře vzniklo velitelství armády, divize se přestěhovala do Písku a pro vojenský fotbal vznikly u Jordánu podstatně lepší podmínky. To se projevilo na ´přísunu´ lepších fotbalistů a následně i účastí v celostátní soutěži,“ vysvět- luje Horský. Dnes se tomu už skoro ani nechce věřit, ale kronika mluví jednoznačně: druhá liga byla pro Táborsko skutečným svátkem. Na utkání nováčka soutěže s Explozií Sem- tín přišly 24. srpna 1958 tři a půl tisíce divá- ků. Ti viděli devět branek a vítězství domá- cí Dukly 6:3! Na Slovan Liberec bylo zvědavo dokonce pět tisíc diváků! Severočechům ovšem táborští vojáci podlehli po boji 2:3… Několikatisícové návštěvy zatleskaly výhrám Dukly Tábor nad Radotínem, Teplicemi i Dě- čínem. Na jaře přišly ovšem porážky. Některé hod- ně kruté… S favorizovaným Hradcem Králo- vé doma 0:5. V Liberci dokonce 0:8… JUDr. Gründl: „Náš lékař tam mužstvu naordi- noval prášky k povzbuzení, až později se uká- zalo, že došlo k omylu, hráči naopak dostali prášky k uklidnění… Po této porážce jsme se už na jaře nevzpamatovali a byl z toho sestup do nižší soutěže…“ Po roce v oblastní soutěži se však vojáci do- kázali do II. ligy vrátit. Řeč čísel z kroniky: Celkově ve stejné sesta- vě sehrála Dukla Tábor 77 utkání, 46 z nich vyhrála, třináct zremizovala, jen osmnáctkrát byla poražena. V roce 1960 se uskutečnil vůbec první zájezd Dukly Tábor do ciziny. A to do tehdejší NDR. Nad ASV Neubrandenburg Dukla vyhrála 1:0. Remíza 0:0 s prvoligovým Vorwärts Lipsko také nebyla špatným výsledkem. Do nového ročníku vstoupila Dukla Tábor s novým trenérem, po Ladislavu Ženíškovi přišel další internacionál Erich Srbek. Podzim 1963, druhá liga na Svépomoci. Souboj Dukly s VŽKG Ostrava sledují nabité ochozy Slavia, ještě pod názvem Dynamo Praha, dobyla Svépomoc výhrou 1:0

159 Dres táborského týmu tehdy oblékal Karel Štengl, jenž se po vojně stal výraznou osob- ností VS Tábor. JUDr. Gründl: „V sestavě byla i tehdy populár- ní ´dvojčata´ Píša s Kazdou. Ti kromě fotbalu pomáhali rozvážet chléb řidiči táborských pe- káren panu Soukupovi, který byl tak obětavým fanouškem Dukly, že nevynechal ani jediný zá- pas. A to jak doma, tak i venku!“ Trenér Srbek do nové sezony ze zdravotních důvodů nenastoupil. Vystřídal ho Karel Kosař z Ústí nad Labem. Jako nováček II. ligy začali vojáci dobře. Vy- hráli v Karlových Varech, s Mostem, na čes- kobudějovickém Střeleckém ostrově nad do- mácím Dynamem. A další vzpomínka JUDr. Gründla: „Velký zápas jsme hráli se Spartakem Plzeň. Hned na začát- ku se spustil prudký liják a rozhodčí Čihák z Čes- ké Lípy ho musel na čtvrt hodiny přerušit. Roz- hodčí zápas pokazil. V první půli neuznal Duk- le gól vstřelený Vokáčkem přímo z rohu. Sraže- ní Vokáčka a Bicka v trestném území ve druhém poločase neviděl. Naopak uznal gól Lopaty, kte- rýpředtímzahrálrukou,ikdyžpomeznírozhod- čí praporkem signalizoval porušení pravidel. Di- váci byli rozezleni a Čiháka chtěli inzultovat. Po- řadatelé a funkcionáři Dukly jej ochránili, nejvíc člen oddílu Hošek. Ten nakonec místo rozhodčí- ho ´vyfasoval´ pořádný monokl. Pochopitelně – disciplinární komise toto extempore nenecha- la stranou. Uzavřela nám hřiště, a tak jsme hráli dvakrát v Soběslavi.“ Ještě roky poté se o incidentu v Táboře mlu- vilo a mnozí fanoušci stále pociťovali ze stra- ny sudího Čiháka křivdu. Porážku 0:2 si vojáci vynahradili hned v dal- ším kole, když před čtyřmi tisíci diváky pora- zili Dynamo České Budějovice na jeho hřiš- ti - 2:0! Faktem zůstává, že na první utkání, které musela Dukla Tábor nuceně odehrát v Sobě- slavi, za ní dorazily dvě tisícovky příznivců. Výhrou je ale vojáci nepotěšili, zápas skončil plichtou 2:2. Čtrnáct dní poté, už před nižší návštěvou, Dukla na soběslavském trávníku vyhrála. Udolala tam Liberec 1:0… A ještě postřeh sekretáře Gründla z této se- zony: „Zajímavý průběh měl zápas v Děčíně. Holeš tam chytil dvakrát penaltu, rozhodčí ji však nechal dvakrát zopakovat, až konečně padla branka…“ Nakonec z toho všeho vyšlo konečné páté místo, a to bylo pro nováčka II. ligy velmi li- chotivé vysvědčení! Dne 14. května 1961 se Tábor stal etapo- vým městem tehdy velmi populárního cyk- listického Závodu míru. Dojezd pelotonu do etapového cíle na tenkrát škvárové drá- ze stadionu Míru představoval mimořádnou sportovní událost. Do hlediště přišlo přes deset tisíc diváků, a těm se v rámci sportovního programu před dojezdem cyklistů do cíle představili dokon- ce fotbalisté jednoho z nejslavnějších klubů světa FC Liverpool. Sehráli s druholigovou Duklou Tábor přátelský mač, ve kterém po první půli vojáci vedli senzačně 2:0. Po pau- ze angličtí profesionálové viditelně přidali a srovnali skóre na konečných 2:2. Pro oba týmy to byl nakonec přijatelný výsle- dek. A takto vzpomínal sekretář Miroslav Grün- dl: „Bylo to krásné, rychlé utkání… Při večeři na Střelnici se zjistilo, že hráč hostů St. John slavil právě toho dne své dvacáté narozeniny. Na to nebyl nikdo připraven. Pohotový však byl nej- zkušenější hráč Dukly Dežo Finta, který skočil domů. V domě, kde je restaurace Nový ráj, měl Jaro 1964, Dukla střílí gól Otrokovicím, postupujícím do I. ligy

160 manželku, za svobodna Šetkovou. A přinesl od- tud krásnou broušenou vázu. Dojetí hostů bylo veliké, na revanš nám dali dva tisíce klubových odznaků!“ Atraktivitu novému ročníku II. ligy 1961-1962 dodal start Dynama Praha, jak se tehdy nazý- vala Slavia. Ta na jaře spadla z I. ligy. Na utkání s Duklou Tábor se přišlo 3. září 1961 do vršo- vického Edenu podívat přes osm tisíc diváků. Za sešívané nastoupili bývalí hráči Dukly Hil- debrandt a Hercík a slávisté vyhráli hladce 3:0. Debakl Dukly 0:5 s Děčínem na domácí trávě stadionu Míru signalizoval, že něco je špatně. Sezona skončila pro A-mužstvo katastrofál- ně. Jen tři výhry, pouhých pět remíz (mezi nimi 0:0 s Dynamem Praha na Svépomo- ci), čtrnáct porážek. Samozřejmě – poslední místo a sestup. A přece II. liga nakonec v Táboře zůstala. Díky B-mužstvu Dukly, které ve stejné sezo- ně vyhrálo krajský přebor a druhou nejvyšší soutěž tak pro město husitů zachránilo. Krajský deník Jihočeská pravda tehdy pod titulkem Postupují do II. ligy napsal: „Ješ- tě před zahájením jarního kola krajského pře- boru v kopané nebylo tak docela jasné, kte- ré mužstvo si vybojuje první místo a tím také postup do II. ligy. V čele tabulky byla Igla ČB, velké naděje si dělal také další českobudějo- vický oddíl Slavoj a také ve Volarech se neta- jili s přáním skončit na špičce tabulky. Vyhrát však může jen jediný celek a většinou ten nej- lepší. A tím bezesporu bylo mužstvo Dukly Tá- bor B, které podávalo v průběhu celé soutěže nejvyrovnanější výkony, a v jeho středu hrála celá řada hráčů, kteří snesou nejpřísnější mě- řítko. Tento kolektiv zůstane i pro II. ligu prak- ticky pohromadě, protože odcházejí pouze čtyři hráči. Dokáže-li vedení oddílu mužstvo vhodně doplnit, není třeba mít obavy, že by v příštích letech nebyla v Táboře vyšší fotba- lová soutěž.“ Husarský kousek béčka dosud nemá v na- šem fotbale obdobu. Oporou týmu byl je- Jedna ze šesti branek, které v roce 1964 na stadionu Míru inkasovalo KPS Brno Přesná trefa proti rakouskému Unionu FC Eferding

161 diný skutečný Jihočech Liška, který na vojnu k Jordánu narukoval z Dynama České Budě- jovice. Před startem nového ročníku 1962-1963, konkrétně 2. srpna 1962, přivítala Dukla Tá- bor doma ASV Neubrandenburg z východní- ho Německa. Zápas skončil plichtou 3:3. Zajímavý zápas se odehrál v Táboře 3. říj- na 1962. Přijela ligová Sparta, tehdy pod ná- zvem Spartak Praha Sokolovo. Jejím soupeřem byl výběr města, tedy kom- binovaný tým hráčů VS Tábor a Dukly Tá- bor. V prudkém dešti sparťané nastříleli bě- hem prvního poločasu domácím čtyři bran- ky. Do druhé půle už nastoupila komplet- ní jedenáctka Dukly a dokázala sehrát s li- govým soupeřem „pětačtyřicetiminutovku“ s výsledkem 1:1. Celkově tedy Sparta zvítě- zila 5:1. Jaro 1963 odehráli vojáci pod vedením no- vého trenéra Josefa Vojáčka. Slova pisatele rok starého článku z Jihočeské pravdy se na- plnila – v nové sezoně obsadila Dukla Tábor ve II. lize pěkné šesté místo, i když o jistotu záchrany musela hodně tvrdě bojovat. Sezonu 1963-1964 odstartovali remízou 1:1 na horké půdě v Uherském Hradišti. Domá- cím se premiérový výsledek líbil jen pramálo, chtěli samozřejmě vyhrát (rok předtím totiž Duklu Tábor rozstříleli 6:2) a svůj hněv oto- čili proti rozhodčímu Špotákovi, kterého in- zultovali… V neděli 27. října 1963 přijela na Svépomoc k mistrovskému utkání Slavia, ještě stále pod nepopulárním názvem Dynamo Praha. Ná- vštěva – 3500 diváků. Až do poslední minu- ty byl stav nerozhodný 0:0. Dukla byla lep- ší, zatlačila sešívané do defenzívy… Ale pak skončil míč v táborské brance a vojáci pro- hráli 0:1… Po podzimu figurovala Dukla na devátém místě. V Československém poháru se ovšem vo- jákům podařilo oplatit sešívaným prohru z II. ligy. Oba týmy na sebe narazily v 1. kole Mužstvo, které na jaře 1969 vybojovalo postup do II. celostátní ligy Žáci v roce 1972. Trenér Vladimír Stoklásek později působil ve VS Tábor, několik hráčů přešlo do Sezimova Ústí

162 a zápas skončil 1:1. Následovaly kopy z poku- tové značky. Tehdy platilo jiné pravidlo, než jaké známe dnes. Všechny penalty kopal na každé straně jen jeden hráč. Slávista Paták jednu penaltu z pěti neproměnil. Zato Bártík se ani jednou nezmýlil – a tak do dalšího kola postoupili táborští vojáci. Pohárové tažení pokračovalo penaltovým ví- tězstvím 4:3 nad béčkem Dukly Praha na Ju- lisce, a tak se ve 3. kole v Táboře představil Spartak Plzeň. Západočeši byli favority, ve II. lize bojovali na špici tabulky, ale z pohá- ru je vojáci vyřadili. Před 1 600 zmrzlými, ale spokojenými diváky Dukla Tábor na Svépo- moci vyhrála 3:1 a zajistila si tak postup do čtvrtfinále, kde na ni čekala Sparta. Na tu už vojáci od Jordánu nestačili. Zvlášť, když se 1. března 1964 hrálo ve sparťanské tvrzi na pražské Letné. Pro táborské fanoušky byla velká škoda, že los neposlal Spartu na jih Čech, byl by to pro celý region velký svátek… Letenští, stále ještě vystupující jako Spartak Praha Sokolovo, zvítězili drtivě 5:0. Pamětní- ci tomuto výsledku porozumějí, přečtou-li si sestavu rudých, která tehdy nastoupila: Kra- merius (Kotas) – Kollár, Tichý, Táborský – Voj- ta, Dyba – Pazdera, Mráz, Kvašňák, Mašek, Kraus. Na tým plný výrazných osobností čes- koslovenského fotbalu, který pak v poháru dokráčel až k celkovému vítězství, vojáci pro- stě neměli… Odvetnou část II. ligy zahájila Dukla Tábor bez svého střelce Bártíka, kterého si převele- Tým, který na jaře 1977 pod vedením trenéra Františka Cermana postoupil do České národní ligy Ročník 1978-1979. VTJ Tábor, koučovaná Aloisem Špačkem, na „domácí“ trávě ve Voticích porazila KSB Brno 1:0

163 la na Julisku prvoligová Dukla Praha. Náhra- dou za něj poslala k Jordánu Jozefa Štibrá- nyiho, střelce vítězného gólu Českosloven- ska v utkání proti Španělsku na mistrovství světa v Chile. Vojáci se blýskli výhrou ve Vítkovicích 1:0. Šest tisícovek ostravských diváků odcházelo hodně zklamaných. Před čtyřmi a půl tisíci diváků potom Duk- la doma na stadionu Míru remizovala s Jis- krou Otrokovice 1:1, což bylo a zároveň ne- bylo málo, neboť Jiskra v této sezoně II. ligu vyhrála a postoupila mezi fotbalovou elitu! Zato silný tým KPS Brno dostal u Jordánu „za uši“, Dukla vyhrála 6:1. A vzápětí přivezla dva body za výhru 2:0 dokonce ze slávistického Edenu! Stalo se 7. května 1964 a mezi šesti tisícov- kami zkroušených slávistických fandů si ka- lich hořkosti musel vypít i skalní fanoušek se- šívaných, herec Karel Effa. „Po půltuctu proti KPS Brno další zemětřese- ní. Jeli jsme na Slavii a vyhráli jsme tam! Bran- ky dali Kamír, ten se trefil proti svému mateř- skému klubu, a Čaban. Za Duklu už chytal Vác- lav Zajíček, pozdější brankář VS Tábor a ještě o něco déle pak doktor práv a vojenský proku- rátor,“ vzpomínal JUDr. Gründl. Pozoruhodnou zajímavostí bylo losování dvou tahů Sportky, naplánované u příležitos- ti jihočeského vojenského derby mezi Duk- lou Tábor a Duklou Písek, které se mělo hrát 29. března 1964. Mělo, ale nehrálo se. Rozhod- čí neuznal rozbahněný a prudkým deštěm smáčený škvárový povrch hřiště za způsobilý. Sportka se ale losovat musela, vždyť na vý- herní čísla čekaly statisíce sázejících v celé zemi. A tak se losovalo, jedno z čísel, to páté, vytáhl kapitán Dukly Tábor Ing. Myslivec – a pak se šlo domů… Utkání bylo odloženo a pak sehráno 23. dub- na 1964, a to na stadionu Míru. Tamější trá- va byla také rozmoklá, taky pršelo, ale hrálo se – a táborští vojáci udolali své písecké kole- gy „ve zbrani“ poměrem 2:0. Dukla na jaře 1964 chytila fazonu, Olomou- ci nastřílela doma šest branek a gólman Zají- ček udržel čisté konto! O to větší šok byl debakl 2:7 v tehdejším Gottwaldově (Zlíně). Hattrickem se proti Dukle blýskl její bývalý hráč Krajča, jeden gól přidal další exduklák Urbánek. Navzdory tomu zakončila Dukla Tábor, ve- dená trenérem Josefem Vojáčkem, druholi- govou sezonu na vynikající čtvrté příčce ta- bulky! Výše figurovaly pouze Jiskra Otroko- vice, VCHZ Pardubice a TJ Gottwaldov. Bylo to historicky nejlepší umístění za celou dobu působení oddílu v soutěžích československé kopané. V témže roce se u Jordánu představily i dva rakouské týmy. Výkonnostně ovšem byly podstatně níže než Dukla a výsledky 7:1 s Union FC Eferding a 9:2 s Herthou Wels ne- potřebují další komentář. Odměnou hráčům za výborné výkony ve II. lize i v Československém poháru byly dva zahraniční zájezdy. V tehdejší NDR Dukla Tá- bor porazila napřed Naumburg, což bývalo družební město husitského města, pomě- rem 4:2 a pak i Freiburg – tentokrát 5:2. Také v Rakousku, kam zajela oplatit tamějším dvěma klubům jejich předchozí návštěvu již- ních Čech, oba zápasy vyhrála. Nad FC Eferding 2:1 a nad Herthou Wels 6:2. V srpnu, před startem ročníku 1964-1965, se mužstvo hodně vyměnilo. Koncem července 1964 ukončil angažmá v Táboře trenér Josef Vojáček. Než k 1. lednu 1965 na trenérskou lavičku usedl Vratislav Dittrich, načas se A-tý- Tým, který v sezoně 1980-1981 přivedl trenér Vladimír Táborský (zcela vpravo) do I. České národní ligy

164 mu ujal dosavadní kouč béčka, sezimovoús- tecký Zdeněk Nekola. Po Dittrichově přícho- du pak béčko převzal Miroslav Vlasák ze So- běslavi, někdejší úspěšný hráč Kolína a Teplic. Ve II. lize hrála Dukla Tábor tentokrát v A-sku- pině, z Československého poháru vyřadila v 1. kole na stadionu Míru tým ČKD Praha, jak se v té době jmenovali Bohemians, a to vý- sledkem 2:1. Dva tisíce táborských fanoušků nadšeně aplaudovaly domácí Dukle, zatímco gólman „klokanů“ Houška přišel o registrač- ní průkaz, který mu pro nesportovní chování po zápase odebral instruktor Maruška. Postup přes Bohemku byl pěkným úspě- chem, a nic na něm nezměnilo ani vyřazení v osmifinále na hřišti Žiliny po porážce 0:3. V roce 1964 se stal předsedou oddílu Václav Kropáč. V této funkci vydržel až do roku 1983. Sezona 1964-1965 byla historickým roční- kem, kdy se pražská Slavia, už zase pod svým historickým názvem, vracela natrvalo do I. ligy – o jejích dvou památných utkáních s Duklou Tábor si čtenáři mohou více přečíst v kapitole Táborsko – historická bašta jiho- českého fotbalu. Vzpomínka JUDr. Gründla: „Z jarní části stojí za zmínku zápas v Českých Budějovicích s Lo- komotivou. Rozhodčí Sláma z Prahy nám vy- loučil brankáře Ďurčeka, který protestoval pro- ti uznání branky vstřelené domácím hráčem. Podle jeho výkladu pravidel náhradní brankář Zajíček, který nastoupil za obránce Vítů, ne- směl do branky, ale do pole. A chytat musel ze zálohyFišer.Ažoddruhéhopoločasupustilroz- hodčíZajíčkadobranky.Takseběhemjednoho utkání v brance Dukly vystřídali tři hráči! Oddí- lový výbor poslal stížnost na komisi rozhod- čích. Ta však již na prohře 0:3 nic nezměnila.“ V devatenáctém kole hostila Slavia Praha, plnou parou mířící zpět do I. ligy, Duklu Tá- bor v Edenu. Vojáci se návštěvě patnácti ti- síců diváků představili v dobré formě, ale na sešívané přes veškerou snahu nestačili. Slá- visté vyhráli 3:0, když dvě branky vstřelil le- gendární František Veselý (jednu z penalty) a jednu Píša, který svého času vojančil v tá- borské Dukle. V létě, na prahu sezony 1965-1966, odešel z Tábora trenér Dittrich a s ním i devět hráčů. Na trenérskou lavičku usedl Jan Musil. Vel- kou osobností VS Tábor se později stal i Zit- ta, který k Jordánu narukoval ze Spojů Praha. Dlouho se v Táboře mluvilo o podzimním debaklu 1:6, který domácí vojáci utrpěli v souboji s kolegy z Tachova. V brance chytal Václav Zajíček, pozdější dlou- holetá opora VS Tábor, a nestačil se divit os- trostřelbě, kterou ho zasypali mladíci vojáku- jící na západě Čech. Šestkrát musel lovit míč ze sítě. Čestný úspěch domácí vstřelili z pe- nalty. Deník Československý sport tehdy nadepsal blok referátů z druholigových zápasů vý- mluvným titulkem: Tachovští vojáci si u Jor- dánu otevřeli střelnici. Těžší „nakládačku“ v celé historii oddílu vojá- ci na svém hřišti nikdy předtím, ani nikdy po- tom už nedostali. V této sezoně sehrála Dukla Tábor přátelský zápas s prvoligovým Slovanem Teplice a do- kázala na severu Čech remizovat 2:2. V tomto období se v Dukle objevil Zdeněk Andrle, odchovanec Sezimova Ústí a budou- cí opora VS Tábor. Byl převelen z Jindřichova Hradce, ale časem se tam zase vrátil. S velkým zájmem byl očekáván mistrovský mač Dukly s exligovými Bohemians. „Klo- kani“ nepřipustili žádnou blamáž, a když Dukla neproměnila ani penaltu, Bohemka hladce vyhrála 3:0. V létě před zahájením ročníku 1966-1967 se přišli táborští diváci se zájmem podívat Jaro 1983, po vítězství 1:0 v Ústí nad Labem po- stupuje VTJ Tábor do I. České národní ligy

165 na přátelský zápas Dukly s ligovými Teplice- mi, které mezitím změnily název na Sklo Uni- on. Během vojenské služby u Jordánu se se- veročeští borci přiučili ledacos z fotbalové- ho umění a v Táboře to pak předváděli. Však jich proti Dukle nastoupilo v teplickém dresu hned sedm – Kameník, Dočkal, Grund, Ma- lina, Kopecký, Kantor a Ing. Myslivec. Dukla nehrála špatně, ale po zásluze prohrála 1:3. Po druholigovém utkání s Jabloncem, které Severočeši vyhráli na stadionu Míru 1:0 přes- nou hlavičkou legendárního reprezentanta Svatopluka Pluskala, se zase předvedla divo- čejší část táborského publika. Pluskal, který v Jablonci končil po odchodu z Dukly Praha svou hráčskou kariéru, i jeho spoluhráči se nestačili divit… Rozhodčí Ku- sák svými verdikty táborské fanoušky popu- dil natolik, že se v jejich očích stal viníkem porážky vojáků. Po šesti letech se zase strhla mela, zase mu- selo na hřiště přijet vojenské vozidlo, aby sudí vyvázl se zdravou kůží… Bylo z toho zase uzavřené hřiště a za dva týd- ny se tudíž muselo opět do Soběslavi. Tam přijela Škoda Plzeň, která mířila za po- stupem do I. ligy. Podle očekávání se ujala vedení, ale Dukla odvedla heroický výkon. Ač už od sedmé minuty hrála bez vylouče- ného Lesniaka a o čtyři minuty později mu- sel být brankář Medveď odvezen do tábor- ské nemocnice s vykloubeným ramenem, dokázala vyrovnat. Kára proměnil penaltu, a tak mač skončil 1:1, což byl úspěch vojáků a ztráta Západočechů. Jarní část odstartovala Dukla Tábor drtivou výhrou 4:0 nad Radotínem, což dávalo nadě- ji na úspěch v boji o záchranu druholigové příslušnosti. Jenže přišla domácí porážka 0:1 s Kladnem, ze které mnozí táborští fandové vinili sudího dr. Hlaváče. Zase pokus o inzultaci, dokonce před reportážní kamerou televizních Branek – bodů – vteřin, zase vynucený azyl v Sobě- slavi. Dukla tam hostila béčko pražské Sparty a soběslavští fandové tohoto slavného praž- ského klubu vytvořili domácí prostředí týmu v rudých dresech. Na vlastní oči viděli v akci celou řadu svých prvoligových oblíbenců – v brance Dyka, v poli Hudcovského, Gůru, Tennera, Chovance, Kose či Voborníka. Dukla zcela propadla, prohrála 1:4 a už se vezla. Až k sestupu do divize… Nic nepo- mohla výměna trenéra Musila za Vlasáka, který k áčku přešel od béčka. A protože do divize spadl A-tým, sestoupil z ní B-tým, tře- baže skončil třetí. Návrat do II. ligy měl v sezoně 1967-1968 vy- bojovat kádr mužstva, ve kterém z toho ne- úspěšného a sestoupivšího zůstali jen čtyři fotbalisté. Před startem divizního ročníku absolvova- li vojáci zájezd do východního Německa. V Suhlu remizovali 1:1, nad druholigovým Motorem Steinach zvítězili 2:1. Po třinácti letech zase změřili táborští „vod- níci“ a vojáci síly v mistrovském utkání. Více si čtenáři mohou přečíst v kapitole „Vodníci“, takže jen stručně. Na Svépomoci vyhrála Duk- la 1:0, na stadionu Míru skončilo derby 0:0. Zajímavostí byl v tomto ročníku z pohledu Dukly Tábor Československý pohár. A-tým byl vyřazen ligovou Slavií po porážce 0:4 v Edenu. B-tým dokonce musel cestovat až do Bratislavy, kde stejným výsledkem podle- hl ligovému Slovanu, hrajícímu v kompletní sestavě s reprezentanty Vencelem, Popluhá- rem, Zlochou, Cvetlerem či bratry Čapkoviči. Los byl neúprosný – start obou týmů slav- ných tradic by pro Tábor byl senzací, ale ani sešívaných, ani belasých se jižní Čechy nedo- čkaly… Prosinec 1984. Posílená VTJ Tábor před odletem do Vietnamu

166 K 1. říjnu 1967 se do Tábora vrátil někdej- ší trenér Dukly, nyní již podplukovník Karel Horský. Na svůj klub nezapomněl – převzal žákovský tým a mladí dukláci pod jeho vedením do- sáhli v rámci táborského okresu řady zajíma- vých výsledků. Po srpnu 1968 byl podplukovník Horský vy- hozen z armády, které zasvětil víc než dvě de- setiletí svého profesního i sportovního života. I tak dokázal, že vojenský fotbal mu navzdo- ry křivdě přirostl k srdci. Kývl totiž v sezoně 1972-1973 na žádost vedení oddílu a převzal jako trenér béčko Dukly Tábor, kterému tehdy teklo do bot a hrozil mu sestup z divize. Vojá- ci pád odvrátili, v rozhodujícím utkání zvítězili v Plzni 3:0 a dopřáli tak Karlu Horskému potě- šující rozloučení s trenérskou prací. V roce 1968 padlo rozhodnutí o vytvoření celostátní II. ligy. Dukla Tábor tehdy oslavi- la patnácté výročí svého vzniku a její vedení vytyčilo výhledový cíl – vybojovat pro Tábor účast v této soutěži. Prvním krokem byl postup z divize na jaře 1968, když Dukla od Jordánu neprohrála ani jediné utkání. Mimochodem – z krajské- ho přeboru postoupilo do divize také B-muž- stvo. Tím druhým krokem pak bylo umístění nej- hůře na devátém místě ve II. lize v sezoně 1968-1969. V tomto ročníku sehrála Dukla Tábor řadu jen stěží zapomenutelných zápasů. Velmi emotivní zážitky pro tři a půl tisíce tá- borských fanoušků, mezi nimiž byly i stovky jihočeských sparťanských příznivců, přinesl start ligových fotbalistů Sparty Praha v přá- telském utkání na stadionu Míru v září 1968. A to v době, kdy byly po invazi pěti cizích ar- mád do Československa na dva týdny přeru- šeny všechny sportovní mistrovské i poháro- vé soutěže. Sparta vyhrála nad Duklou hlad- ce 4:0 brankami Mráze, Maška, B. Veselého a „vlastencem“ Dukly po nedorozumění bran- káře Zlámala a obránce Mikloše. Deník Jihočeská pravda v referátu pod titul- kem Po půstu byl hlad uvedl: „Sparta se v Tá- boře líbila, byla po všech stránkách lepším cel- kem. Ukázkové byly akce pravé strany úto- ku Jurkanin – Veselý, precizní byla hra obrany v čele s Táborským a Kvašňákem. Vojáci se sna- žili, byli dobří v obraně, ale na útok už jim ne- zbývaly síly. Nejlepším hráčem byl Frydrych.“ Podle mnohých přítomných diváků bylo vů- bec nejvydařenějším duelem sezony 1968- 1969 mistrovské utkání se Škodou Plzeň, s jedním z horkých favoritů soutěže, sehrané 6. října 1968. Uskutečnilo se přesně na den deset let poté, co na stadionu Míru v prvoligovém utkání re- mizovala Dukla Praha s Duklou Pardubice 1:1. Domácí vojáci Západočechy smetli 4:1 a re- gionální tisk tehdy psal: „Už dlouho nespatři- li táborští diváci Duklu zahrát takovou kopa- nou jako v neděli, kdy slavili vojáci svůj svá- tek. Ovšem, ani hráči nepoznávali své studené a velmi kritické příznivce, v jejichž vřavě zaniklo bojové povzbuzování Škody hrstkou fanoušků z Plzně. A dokonalá jednota hřiště s ochozy při- nesla úspěch, který se stal i pro zasvěcené spor- tovce senzací. Vedoucí oddíl II. ligy, čerstvými vavříny pokrytá Škoda Plzeň, odešla poraže- na rozdílem třídy. Na nečekaném úspěchu mají podíl všechny řady vojáků, i když mimořádná pochvala patří Ing. Šáralovi, Novákovi, Frydry- chovi a ne v poslední řadě výbornému Zláma- lovi v brance.“ A další vzpomínka JUDr. Gründla: „Na jaře 1969 jsme dostali v Hradci Králové hodně ku- riózní gól. Kdo ví, možná ani nebyl… Brankář Zlámal tam chytil míč a chtěl ho rychle roze- hrát vyhozením na volného spoluhráče. Stál Před utkáním s Kubou. V hledišti je třicet tisíc diváků

167 ale prakticky na brankové čáře. A když se roz- máchl, aby míč hodil dopředu, pomezní sudí Živný zvedl praporek a signalizoval gól. Míč prý přešel celým objemem brankovou čáru. Roz- hodčí Havlasa na tento pokyn branku oprav- du uznal…“ V sázce ve zmíněném ročníku bylo nejhůře deváté postupové místo – a povedlo se do- konce osmé. O tento velký úspěch se zaslou- žili především brankář Zlámal a hráči Caudr, Čebiš, Dokulil, Frydrych, Kristek, Pěnek, Blá- ha, Novák, Vašalovský, Štěpnička a Doležal. Dukla Tábor se tak na dva roky stala účast- níkem soutěže takové kvality, jaká se do té doby a zřejmě už nikdy poté u Jordánu ne- hrála. Uspěl i B-tým, který vybojoval účast v nově vytvořené III. lize. V létě, před zahájením sezony 1969-1970, která byla nejslavnější v celé historii Dukly Tábor, odešla po dlouhých sedmnácti letech z výboru jeho „duše“ - Bedřich Blažek. A takto vzpomínal tehdejší sekretář Miroslav Gründl: „Druhá celostátní liga přinesla samo- zřejmě vyšší ekonomické zatížení, dlouhé ces- tování a tím logicky i menší tréninkový prostor. První zápas, doma se Spartou B, skončil před dvěma tisícovkami diváků nerozhodně 0:0, když rozhodčí neuznal Pešicemu gól pro ofsajd. Ve Vítkovicích jsme prohráli 1:3. Za Pardubice, které jsme porazili 2:1, proti nám nastoupilo hned šest našich bývalých hráčů! Brankář Čaloun nám sice pomohl svou chybou ke druhému gólu, ale pak zachytal stejně dobře jako v časech, kdy há- jil naši branku. U Jordánu hrála i exligová Ban- skáBystricaaprohrála1:2,Bardejovhladce0:3a Nitra0:2.Napodzimjsmeuhrálipatnáctbodůa patřilo nám deváté místo!“ Jenže přišlo jaro 1970 a s ním řada zklamání. Vysoké prohry na Spartě B 1:4, v Banské Bys- trici dokonce 0:5, v Bardejově 1:4, v Ústí nad Labem 0:2. JUDr. Gründl: „Před tímto zápasem si Ženíšek s Novákem půjčili motorku, aby si vyjeli. Jen dvě stě metrů, zkusit si to… Jenže ošklivě hava- rovali, utrpěli vážná zranění a pro zbytek sezo- ny byli mimo hru…“ A přišly další porážky – v Nitře 1:3, v Hradci Králové 1:2, s postupující Plzní doma 0:1. Kronika táborské Dukly o tomto utkání říká: „O výsledku rozhodla pohotová střela Plasse z voleje, proti které byl brankář vojáků Pelikán bezmocný. Pravdou je, že škodováci byli první- mi, kteří po třech letech dobyli táborskou tvrz, i když jen hubeným vítězstvím 1:0. Protože to byla první porážka na vlastním hřišti vlastně s novopečeným účastníkem naší nejvyšší sou- těže, neměli se vojáci za co stydět. Mezi 2 100 diváky bylo hodně příznivců z Plzně, kteří po posledním zapískání rozhodčího Jelínka vběhli na hřiště a plni nadšení odnesli své hráče na ra- menou do kabin.“ Byl to závěrečný zápas celého ročníku a vo- jáci už měli jistotu záchrany. Body, které na jaře uhráli, jim stačily k jedenáctému místu. Celkově tedy, připočteme-li i nejvyšší sou- těž, patřilo Dukle Tábor dvacáté sedmé mís- to mezi všemi kluby tehdejšího Českosloven- ska! Divácký průměr na stadionu Míru činil 2 120 diváků! Před druhým ročníkem celostátní II. ligy 1970-1971 zavládl u Jordánu optimismus. Dukla totiž vyhrála v přípravném utkání na ostravských Bazalech nad Baníkem 2:0 a na Letné, pod reflektory, remizovala se Spartou 1:1. Jedinou porážku utrpěla v Teplicích, kde podlehla těsně 0:1. Optimismus ale nebyl namístě… Podzim to- tiž začal mimořádně špatně. Bodů bylo málo a ke všemu z Tábora odešel trenér Vlasák ješ- tě před skončením podzimní části do čes- kobudějovického Dynama, což mu táborští fandové až do jeho smrti nikdy nezapomněli. Jaro 1986, třinecký brankář Kopka likviduje akci VTJ Tábor. Dříve hájil stejnou branku v dresu Dukly

168 V Banské Bystrici prohrála táborská Dukla v posledním podzimním kole se svou jme- novkyní drtivě 0:6. Kuriozitou byl fakt, že tři góly si dali Táborští sami do vlastní branky… Mužstvo převzal profesor František Jouza, v té době trenér třetiligového béčka, v Tábo- ře ale vždy spojovaný spíše s Vodními stav- bami. Jaro 1971, hrané v zápasovém rytmu nedě- le – středa – neděle, začalo na zmrzlém a za- sněženém trávníku jen hubenou domácí re- mízou 1:1 s Jabloncem. Pokračovalo mimo jiné domácí porážkou 1:2 s Bohemians, 1:3 s favorizovaným Brnem, velmi smolnou pro- hrou 0:2 doma s Nitrou. Přišly i úspěchy, ale moc jich nebylo. Vítěz- ství 1:0 nad Bardejovem, 4:1 nad Chomuto- vem, remíza 1:1 v Hradci Králové, vítězství 1:0 nad Vítkovicemi, plichta 0:0 v Kladně, vítěz- ství 3:1 nad Libercem. Porážka 0:2 v Brně se čekala, a přece tam vo- jáci odehráli výborný zápas. Domácím po- mohl hodně přísnou penaltou sudí Zachar z Komárna. Slavný exreprezentant Popluhár z ní dal gól a Moravané pak přidali ještě je- den… Druholigové působení Dukly Tábor ukončila porážka 0:1 s Banskou Bystricí na domácí trá- vě v posledním kole. Ač mužstvo vedené trenérem Jouzou děla- lo, co mohlo, přece jen chyběla kvalita i tro- cha štěstí. Nevýrazné výkony a výsledky se odrazily i na dramatickém poklesu návštěv. Výjimkou ne- byly pouhé čtyři stovky diváků… V sezoně 1971-1972 se Dukla chtěla pokusit o návrat do II. ligy. Na podzim to ještě vypa- dalo nadějně, ale porážka 0:1 na hřišti NHKG Ostrava a domácí remíza s Bohumínem 2:2 znamenaly bodovou ztrátu na lídra z Bohu- mína. A na jaře hráli vojáci tak mizerně, že se dokonce museli obávat i o udržení ve III. lize. Nakonec skončili desátí. Senzací bylo drtivé vítězství třetiligové Duk- ly Tábor nad prvoligovou Slavií Praha 4:1 ve III. kole Československého poháru. Hrálo se 29. září 1971 a branky vítězů stříleli slávis- ta Lochman, sparťané Chadraba, Stránský a znovu Chadraba, kteří u Jordánu právě sloužili na vojně. Za Slavii snížil někdejší tá- borský voják Novák až na 4:1. V osmifinále ovšem Dukla excelentní výkon nezopakovala a prohrála 0:3 se Škodou Pl- zeň. JUDr. Gründl: „A to byl vlastně konec té velké éry táborské Dukly. Třetí liga pak už na stadi- onu Míru zůstala – až do další reorganizace. A začali se střídat trenéři. Po Jouzovi, který po- měrně logicky upřednostnil podstatně jistější místo kantora v táborské střední zemědělsko- technické škole, přišel Cerman, pak Mikulec, Špaček, Táborský, Sokol, Polívka, znovu Miku- lec, Kozačka, Dejmal, Čech…“ Sezona 1975-1976 přinesla postup Dukly Tá- bor až do čtvrtfinále Českého poháru. V něm pak čestně prohrála 0:2 na trávníku tehdy druholigové Sparty. VTJ Tábor V sezoně 1976-1977 se hrála celostátní II. liga naposledy. Následovalo její zrušení a ustavení České národní ligy, která bývalou druhou ligu nahradila. Táborští vojáci už sezonu odehráli pod no- vým názvem. Místo Dukly – VTJ Tábor. Hned v sezoně 1977-1978 dosáhl tým pod vedením ostravského trenéra Aloise Špač- ka podruhé v historii klubu na vůbec nejvyš- ší umístění. V A-skupině ČNL skončili vojáci čtvrtí za vítěznou Vlašimí, druhou Příbramí a třetí Poldi Kladno. V sezoně 1978-1979 došlo k poměrně zásad- ní změně ve fungování oddílu. Z divizní sku- piny A sestoupil do krajského přeboru B-tým VTJ Tábor. Následně pak byl přemístěn od Jordánu k Vajgaru – tedy z Tábora do nedale- kého Jindřichova Hradce. Časem se béčko opět vyšvihlo do vyšších pater. Po čtyři roky, v sezonách 1983-1984, 1984-1985, 1985-1986 a 1986-1987, pak ko- Výherní čísla slosovatelných programů se tahala stylově z vojenské čepice

169 palo ve třetí nejvyšší soutěži, tedy II. čes- ké národní lize. Bylo funkční zásobárnou o třídu výše postaveného táborského A-tý- mu, ovšem své domácí prostředí, zázemí i fanouškovskou obec mělo v Jindřichově Hradci. Českou národní ligu táborská Dukla – již pod názvem VTJ Tábor – hrála s výjimkou ročníku 1982-1983 až do posledního sestupu v sezo- ně 1988-1989. V sezoně 1980-1981 se hrála druhá nejvyšší soutěž v Čechách a na Moravě ve dvou sku- pinách. Už předem bylo známo, že v dal- ším ročníku bude vytvořena jediná skupi- na I. České národní ligy. Účast v ní zajišťova- lo umístění do osmé příčky v oddělení A i B. VTJ Tábor měla k postupu slušně nakroče- no… Řeč čísel pravila jasně: pokud vojáci z jihu Čech v posledním kole neprohrají v Gottwaldově, skončí od osmého místa a tím si vybojují účast mezi „druholigovou“ šestnáctkou klubů. Níže postavené celky „spadnou“ do II. národní ligy. Zajímavou vzpomínkou přispěl tehdejší ve- doucí mužstva VTJ Tábor Jindřich Nejezchle- ba: „Nastupovali jsme k poslednímu, důležité- mu utkání sezony 1980-1981. Zápas na půdě TJ Gottwaldov enormně zajímal nejen tábor- skou VTJ, ale taky celky z Bohumína a Opavy. V případě naší prohry měly totiž šanci na po- stup slezské kluby. Svoji roli sehrála fotbalová ´diplomacie´. Získali jsme určité signály a nelí- bila se nám ani delegace rozhodčích. Proto od- dílový výbor požádal fotbalový svaz o změ- nu. Předseda komise rozhodčích Karel Novák si byl velmi dobře vědom významu tohoto utká- ní i možných postranních vlivů. Žádosti tedy vyhověl a delegoval prvoligového rozhodčí- ho Václava Hoška z Prahy, což nelibě nesli do- mácí funkcionáři i diváci. Přesto hlavními ak- téry byli samozřejmě hráči na hřišti, vědomi si důležitosti zápasu a jeho výsledku. Atmosféra byla vyhrocená. Důležitou roli hned v začátku sehrál hlavní rozhodčí, který během pěti minut rozdal tři žluté karty – jednu domácímu hráči, dvě vojákům. To aby bylo jasno, že nemíní to- lerovat zákroky zacházející za rámec pravidel. Situace na hřišti se tím celkem uklidnila, což ale neplatilo o divácích. Ti po nás v poločase háze- li vším, co jim přišlo pod ruku. K velmi nepříjemné situaci došlo asi tak v polo- vině druhého poločasu, kdy se na hranici poku- tovéhoúzemístřetlnášMirekPešicesdomácím stoperem Batrlou, který svého času taky vojá- koval v Táboře. Po jeho ostrém zákroku, zjev- ném faulu, byl Pešice v bezvědomí odvezen do místní nemocnice. Situace to byla jak pro hrá- če, tak i pro nás funkcionáře nepříjemná. Hlav- ní bylo samozřejmě zdraví hráče. Až pak šlo o postup. Ovšem naši fotbalisté utkání zvlád- li psychicky i výkonnostně. Výsledek 0:0 zna- menal náš postup a tím i další významný mez- ník v klubové historii. Bylo to současně poslední utkání VTJ Tábor pod vedením trenéra Vladimí- ra Táborského, který u Jordánu působil od dub- na 1979. Pak odešel trénovat pražskou Spartu, za kterou sám hrával, a hned s ní vybojoval mi- strovský titul.“ Hned v příští sezoně 1981-1982 ale VTJ Tá- bor z I. ČNL sestoupila. Ovšem v Českém poháru naopak udělala „díru do světa“! Probojovala se totiž do čtvrtfinále, kde po nečekané remíze na hřišti prvoligové RH Cheb 1:1 vyhrála penaltovou loterii pomě- rem 6:5, čímž si vybojovala postup do semi- finále. Škoda že los poslal táborské vojáky na praž- skou Julisku proti mistrovskému týmu Duk- ly Praha. Na domácí trávě stadionu Míru by asi měli větší šanci překvapit, a navíc – start Dukly Praha by byl pro Tábor bez debat fotbalo- vým svátkem. Na Julisku ovšem přišlo jen pár stovek di- váků, kteří viděli vítězství domácí Dukly 4:1. I tak se ale tehdy o vojenské jedenáctce od Jordánu psalo a mluvilo v celé republice! V sezoně 1982-1983, ve třicátém roce exis- tence oddílu, absolvovala VTJ Tábor dech beroucí souboj o návrat do I. ČNL se Spar- takem Ústí nad Labem. Z trenérské lavičky ji vedla dvojice Sokol – Kozačka. Los svedl oba týmy v posledním kole k roz- hodujícímu souboji na severočeský trávník. Karty byly rozdány jednoznačně: vítězství posunovalo do druhé nejvyšší soutěže do- mácí Ústí. Remíza či výhra hostí znamenaly postup táborských vojáků. Takto popsal klíčové momenty vedoucí týmu VTJ Tábor Jindřich Nejezchleba: „Ab- solutně jsme chlapcům věřili. Už předem jsme věděli, že finiš bude prsa na prsa a že se bude rozhodovat v posledním zápase. Hráčům jsme řekli, že zvítězí lépe trénované mužstvo, což je náš celek. Se vším bylo zapotřebí počítat, a pro- to jsme klukům říkali na rovinu, že jsou lepší. Že v nich nepodporujeme nezdravé sebevědomí, ale že prostě mají na to, aby postup vybojova- li. Stav zápasu byl dlouho 0:0. Pak se po místě levého křídla dostal do pokutového území do- mácích náš střelec Rosa. Dobíhající obránce ho poslal k zemi, aniž by se přitom dotkl míče. A Rosa, který byl v Táboře na vojně jako hráč Tep- lic, docela panenkovským způsobem, technic- kou střelou, dal jediný gól zápasu. Naše radost byla umocněna i postupem béčka z divize do II. ČNL. Největší podíl na celkovém úspěchu týmu měli brankář Hroš, jenž chytil sedm z devíti pe- nalt, které byly proti VTJ Tábor nařízeny, a pak útočník Rosa. Ten dal čtrnáct branek.“ Sám Ing. Antonín Rosa, otec současného teplického obránce, tehdy řekl: „Po vysoko- školských studiích jsem narukoval a vážil jsem

170 si toho, že jsem dostával příležitost, i když moje výkony nebyly mnohdy stoprocentní. Mám ra- dost z postupu, jsem šťastný, že se postup po čtyřech letech podařil i Teplicím. Budu se tam vracet s pocitem, že jsem dostal na vojně ne- jen výbornou školu života, ale i šanci, že jsem v soutěži výkonnostní kopané získal cenné po- znatky. Na kolektiv trenérů a na celou vojen- skou partu nezapomenu.“ Také poslední utkání ročníku 1986-1987 sto- jí za připomenutí. Táborští vojáci cestovali až do daleké Opavy, doslova s nožem na krku. V sázce bylo udrže- ní ve druhé nejvyšší soutěži. VTJ Tábor hrozil zcela vážně pád do sestupo- vé hlubiny. Ještě pět kol před koncem se krči- la na patnácté, předposlední příčce tabulky. A los napovídal tomu, že mnoho bodů už vo- jenská jedenáctka pravděpodobně neuhra- je… Mnozí škarohlídi nad stadionem Míru natahovali pomyslné černé sukno. Jenže vojáci se doslova vzepřeli svému osu- du! Přišla totiž skoro neuvěřitelná série. Senzační vítězství 1:0 na hřišti Zbrojovky Brno, která tehdy bojovala s Hradcem Krá- lové o postup mezi československou fotba- lovou elitu. Jednoznačné vítězství 3:0 nad Třincem v domácím prostředí bylo povin- ností. Výhra 1:0 na trávě silné České Lípy pře- kvapila. Následovalo vydřené vítězství 2:1 doma v armádním derby nad VTJ Žatec, kte- rá byla – stejně jako Táborští – ohrožena se- stupem. Vojáci z jihu vedli v poločase už 2:0. Před koncem jejich kolegové ze severu sní- žili na 2:1 a zadělali na obrovské drama. Oba body ale zůstaly v Táboře. Takže - čtyři zápa- sy, čtyři vítězství. Před posledním, třicátým kolem, byli dva jis- tí sestupující – VTJ Žatec a Třinec. Jenže dolů musel ještě jeden tým. Ten, který skončí na čtrnáctém místě! V ohrožení byl celý sextet mužstev - Česká Lípa, Liberec, Teplice, Chomutov, Poruba a VTJ Tábor. K jistotě záchrany vedla jen jediná cesta, pokud se jihočeští vojáci nechtěli spo- léhat na teorii a šťastnou náhodu. Vítězství v Opavě! A jedenáctka v červenožlutých dresech dala všem sýčkům a škarohlídům tu nejpádnější odpověď! Vojáci se semkli a šli razantně za záchranou, třebaže řada z nich v Táboře kon- čila a napříště pak už hájila barvy civilních klubů. VTJ Tábor vyhrála 4:0 a tento šokující výsle- dek ji katapultoval nakonec až na vynikají- cí deváté místo v závěrečné tabulce! Spolu s Třincem a Žatcem putovala do nižší soutě- že nakonec Poruba. Připomeňme ještě jeden úspěch táborské- ho vojenského fotbalu. V prosinci 1984 byla VTJ Tábor pověřena reprezentací Českoslo- venska na mistrovství spřátelených armád, které se konalo ve Vietnamu. Výpravu vedl plukovník Dvořák, technickým vedoucím byl podplukovník Nejezchleba a trenérem pod- plukovník Kozačka. Tým posílili tři zástupci Dukly Praha – ligoví fotbalisté Luhový, Víger a masér Borovan. Jinak byla reprezentace složena z hráčů VTJ Tábor – do Vietnamu cestovali Comisso, Czuczor, Čuhel, Dlouhý, Dziak, Fabian, Har- bulák, Radim a Bohuš Kelerové, Musil, Pav- lov, Sabol, Smoček, Szaban, Vrabec a Podaný. V úvodním utkání podlehli Čechoslováci týmu Mosambiku 0:1. Hrálo se v Haiphon- gu před návštěvou třiceti tisíc (!) diváků. Dal- ší zápas odehrál čs. tým v Hanoji proti ar- mádnímu výběru tehdejší NDR. Zvítězil 5:2, což sledovalo třicet pět tisíc (!) diváků a sta- tisíce Vietnamců u televizorů, protože utkání přímo přenášela tamní televize. Nad Laosem vyhráli Čechoslováci 3:1. Pak přišly další dvě porážky. S výběrem bý- valého SSSR 0:3, když soupeřem bylo ligové mužstvo SKA Karpaty Lvov. S výběrem Maďarska 0:1. V posledním vy- stoupení na turnaji tým rozdrtil výběr Kuby 7:0. Stejně jako v předchozích zápasech, i toto poslední turnajové vystoupení vojen- ského týmu z jižních Čech sledovala třicetiti- sícová návštěva. Napostupdosemifinálealeanivítězstvírozdí- lem dvou tříd nestačilo. Turnaj nakonec vyhrá- li Maďaři, kteří ve finále udolali Sovětský svaz – po remíze 1:1 v normálním čase i v prodlou- žení zvítězili 4:3 na kopy z pokutové značky. Československo skončilo šesté z třinácti zú- častněných týmů. Táborští vojáci pak před návratem domů se- hráli několik přátelských, vesměs vítězných zápasů. Hráli v Haiphongu, Hanoji, Vinhu, Thai Binhu i Ho Či Minově Městě (Saigonu). A všu- de se těšili mimořádné pozornosti. Návštěvy se pohybovaly od osmi do třiceti tisíc fanouš- ků. Celkově nalétala výprava 31 900, v auto- busech najezdila dalších 2 158 kilometrů. Na jaře 1985 pak VTJ Tábor – potřetí za dobu existence klubu – obsadila ve druhé nejvyšší soutěži historické čtvrté místo. Lepší než tým vedený trenérem Jaroslavem Kozačkou byly jen Zbrojovka Brno, Dynamo České Budějo- vice a Sklo Union Teplice. Za čtyři desetiletí působení v krajských i re- publikových soutěžích prošly DA Žižka, Duk- lou či VTJ Tábor stovky hráčů ve věku 19 až 21 let. Na stadionu Míru získávali cenné zkuše- nosti pro svou další fotbalovou kariéru. Za celou dobu existence klubu byli pouze dva hráči Dukly vojáky z povolání: útočník Dezider Finta, pozdější kanonýr Spartaku Pí- sek, a brankář Václav Zajíček, velká osobnost VS Tábor. „Hotových“ fotbalistů, kteří oblékli žlutočer- vený dres vojenského klubu, bylo jen pomálu.

171 Drtivá většina jich rukovala z dorosteneckých týmů, nebo z mužstev hrajících nižší třídy. Z Tábora odcházeli hrát první ligu, někteří se objevili i v reprezentaci. Jen namátkou – Ry- gel, Kroupa, Vojáček, Karel Jarolím, Jarůšek, Ondra, Sloup, Zelenský, Chaloupka, Srníček či Nedvěd. Ten se dokonce v roce 2003 stal držitelem Zlatého míče pro nejlepšího fotba- listu Evropy! Radost měli v Táboře pochopitelně i z podí- lu bývalých hráčů místní Dukly Šreinera, Pet- ra Němce, Mazury a asistenta trenéra Cerma- na na historických zlatých medailí, které tým Československa přivezl roku 1980 z olympiá- dy v Moskvě. Na stadion Míru zajížděli renomovaní fot- baloví trenéři a funkcionáři, aby tu sledovali možné budoucí posily špičkových českých, moravských nebo i slovenských mužstev. Častým hostem tam býval například trenér Bohemians Praha Tomáš Pospíchal. Třebaže nebyl příznivcem vojenského fotbalu, dobře věděl, kde hledat nadějné posily pro ligový tým „klokanů“. Jezdili, sledovali a nacházeli i jiní – trenéři či skauti. V knize Fotbal na prodej jeden z jejích auto- rů Jaroslav Houška, někdejší skaut Teplic, pak pražské Bohemky a poté i Sparty, popsal, jak to tehdy chodilo: „Vojenské celky, ať už šlo o Duklu Tábor, RH Sušice nebo VTJ Tachov, byly přímo studnicí nesmírně nadaných fotbalistů. Už v Teplicích jsem preferoval kontakty s jejich trenéry. Jednou za čtvrt roku jsem za nimi zajel, občas jim strčil do kapsy nějakou pětku nebo přivezl dárek a oni mi podali zevrubnou infor- maci o kvalitách svých svěřenců. Špaček v Tá- boře, Mařík v Tachově či sušický Veverka se po- starali o nejednu z našich nových tváří.“ Jistěže ne každý hráč, který u Jordánu vojá- koval, to dotáhl do první ligy. Spousta jich pokračovala ve druhé, třetí lize, v divizích, i v krajských přeborech. Svůj další osobní i sportovní život spojili s městem Tábor někteří fotbalisté, kteří nej- prve hrávali za Duklu jako vojáci – a pak se na jihu Čech natrvalo usadili. Někteří se tu i ože- nili. Exdukláci se stali posilami konkurenč- ních „vodníků“. Byli to hráči Štengl, Zajíček, Andrle, Zitta, Kára, Barteska či Kubatý. Přidejme také aspoň několik jmen, která byla spojena s Duklou či VTJ Tábor a která pak pl- nila sportovní stránky deníků, rozhlasové i televizní vysílání. S řadou z nich se setkává- me ve fotbalovém dění ještě dnes. Takže – Hildebrandt, Bencz, Holeš, Píša, Po- tměšil, Štrausz, Kniezek, Štibrányi, Segmüller, Cerman, Kára, Cipro, Zlámal, Pešice, Mazura, Večeřa, Caudr, Biroš, Loukota, Calta, Vdovjak, Josef Jarolím, Janů, Chaloupka, Lorenc, Šou- rek, Houška, Mazura, Grussmann, Kocian, Lo- renc, Zajaroš, Mičinec, Zelenský, Vrabec, Pě- cháček, Staš, Sňozík a mohli bychom ještě dlouho pokračovat… Z desítek funkcionářů, kteří v průběhu čtyř desetiletíobětavěasnadšenímzabezpečova- li úspěšné fungování klubu, pak připomeňme aspoň ty nejdéle fungující – Blažek, Kropáč, Ošťádal, dr. Šourek, dr. Nejezchleba, Ing. Tala- fous a samozřejmě už zmíněný JUDr. Gründl. FC Dukla Praha B Ke dni 30. června 1991 se z VTJ Tábor stal FC Dukla Praha B se sídlem v Táboře. V sezoně 1992-1993, ve čtyřicátém roce existence klubu, obsadili vojáci v ČFL 15. mís- to s 26 body, když se zachraňovali až v po- sledním kole. Mužstvo vedl nejprve trenér- ský tandem Mikulec – Kášek, který v průbě- hu sezony vystřídal Kemko. Ročník 1993-1994 už přinesl sestup do divi- ze z 18. místa. Zisk pouhých patnácti bodů byl mizerný. Tým vedl trenér Kemko, které- Na sklonku 80. let vedl VTJ Tábor trenér Jindřich Dejmal (třetí zleva dole), který později působil i na Soukeníku

172 ho v závěru vyměnil osvědčený Kozačka. Ale na záchranu bylo pozdě… Vůbec posled- ní utkání s ligovou visačkou odehráli tábor- ští vojáci na stadionu Míru s SK Roudnice nad Labem a prohráli 0:1. Dukla Tábor 1. FC V divizní skupině A pak v sezoně 1994-1995 nastupoval tým pod názvem Dukla Tábor 1. FC a pod vedením trenéra Kozačky ne- hrál špatně. Obsadil sedmé místo se ziskem 41 bodů. Poslední kapitolu čtyřicet tři roky trvají- cí existence klubu napsali v sezoně 1995- 1996 hráči Lomský, Vesecký, Kochlöfl, Šimák, Gabriel, Mrázek, Vlček, Zupka, Aleš a Jiří Kolářové, Kyklhorn, Kubatý, Herma, Bílek, Kocián, Rybák, trenér Kozačka, vedoucí muž- stva Grosman a předseda Tomko. Mužstvo ale uhrálo jen 24 bodů a z patnáctého místa sestoupilo do krajského přeboru. „Při postupném zkracování vojenské základní služby, hlavně v období let 1994 až 1996, ztrá- cely Dukly či VTJ svůj význam. Uvolňování hrá- čů k tréninkům a k soutěžní činnosti bylo stále složitější. Ekonomicky se vojenské celky zabez- pečovaly stejně jako civilní kluby. Proto po se- stupu v sezoně 1995-1996 do krajského přebo- ru byla práva k soutěži převedena na Spartak Kaplice, který o start v přeboru usiloval, a Duk- la Tábor ukončila činnost v oficiálních soutě- žích ČMFS,“ shrnul poslední období existen- ce klubu Jaroslav Kozačka. Dnes, s časovým odstupem a ve zcela od- lišné společensko-politické konstelaci, mo- hou být pohledy na někdejší působení vo- jenských týmů v řádných soutěžích českoslo- venského a pak i českého fotbalu různé. Ve fotbalových kruzích výrazně převažuje ná- zor, který existenci někdejších Dukel, VTJ a RH vnímá jako přínos. Už několikrát zmiňovaný funkcionář VTJ Tá- bor a pozdější činovník pražských klubů SK Smíchov a US Praha Jindřich Nejezchleba se autorovi této knihy svěřil se svými zkušenost- mi: „Odbornáiširokáfotbalováveřejnostpostu- pem času začala vnímat vojenské celky velmi pozitivně, což se projevovalo v návštěvnosti, ale i v rozvíjení úzké spolupráce například mezi VTJ Tábor a předními prvoligovými oddíly, zejména Baníkem Ostrava, Zbrojovkou Brno, Vítkovice- mi, Spartou či Bohemians. Jejich trenéři i funkci- onáři oceňovali výkonnostní růst, jaký převážná většina hráčů zaznamenala během dvou let na vojně.Přitomšloohráčesicetalentované,aleve- směs s nedostatkem zkušeností z fotbalu dospě- lých. Podle mých letitých zkušeností nabytých ve vojenském fotbalovém prostředí jsem dospěl k názoru, že tito mladí, talentovaní hráči, pokud nastupovali v civilním mužstvu dospělých, ne- nesli přímou odpovědnost za taktiku ani za do- sažené výsledky. Tato tíha ležela na zkušených, ostřílených ´pardálech´. Mladí kluci, jednoduše řečeno, hráli takříkajíc na sebe. Po příchodu do mladého vojenského kolektivu, kde se poprvé potkávali na hřišti, se během ně- kolika týdnů měnilo jejich nazírání na přístup k utkáním. Své postavení na trávníku museli ve většině začít vnímat jinak. Byli totiž postaveni do odpovědných rolí, které vyžadovaly více než jen talent. Výrazněji než v civilním klubu museli vnímat taktické pokyny, podřizovat se jim, tvo- řit ve prospěch celku, nést plnou odpovědnost za výsledek. Důležitým faktorem bylo zejména psychické vyrovnání se s náročnějšími životní- mi podmínkami a požadavky vojenské základ- ní služby. Ne všichni hráči to zvládli hned v prv- ním ročníku. Proto v Táboře bylo velkou výho- dou, že tu zpravidla jen o soutěž níže hrálo B- mužstvo, v němž měli hráči relativně delší čas Jaro 1992 - už jako Dukla Praha B v utkání s béčkem Slavie. Vojáci vyhráli 2:1

173 na aklimatizaci a přizpůsobení se novým pod- mínkámanasoustředěnísenafotbalovévýko- ny. Po roce v béčku přecházeli místo odcházejí- cích ´druhoročáků´ do A-mužstva. Po dvouleté vojenské základní službě větši- na z nich pak odešla do celků první nebo dru- hé nejvyšší soutěže. Například v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nastu- povalo týden co týden k utkáním první ligy tři- cet až pětatřicet fotbalistů, kteří prošli Duklou a pak VTJ Tábor. Reprezentační dres obléklo na padesát fotbalistů, takříkajíc ´absolventů tá- borské vojenské fotbalové akademie´.“ Mnoho fotbalových trenérů i funkcioná- řů připouští, že Dukly, VTJ a RH měly svůj smysl a svými výsledky v soutěžích i v pří- pravě mladých fotbalistů pro jejich další sportovní kariéru svou existenci mnoho- krát obhájily. Dnes tento mezistupeň v českém fotbale chybí. Přitom – a je to s odstupem mnoha let, kte- rá už od doby existence Dukly, respektive VTJ Tábor uplynula, obdivuhodné – na vojně vznikala po čtyři desetiletí rok co rok soudrž- ná, pevná fotbalová parta. Mladí, devatenácti, dvacetiletí kluci se dokázali bít na fotbalových hřištích za čest a slávu jihočeského armádní- ho klubu, i když k Jordánu přicházeli ze spous- ty míst celého bývalého Československa. Je to tím pozoruhodnější, že Tábor pro ně byl jen přestupní stanicí, odrazovým můstkem k další kariéře. A přece v červenožlutých dre- sech Dukly či VTJ bojovali ze všech sil, rado- vali se z úspěchů a smutnili nad nezdary. Jistě, vojenští fotbalisté byli za své úspěchy také odměňováni. Prémiemi, ale především možností vybojovat si na hřišti „opušťák“, šanci podívat se domů, vidět se s rodiči, pří- telkyněmi, někdy i manželkami, dětmi. Mnohé vystihl článek, který vyšel v tisku po vítězství VTJ Tábor 2:0 v utkání I. ČNL na hřiš- ti Teplic. Stálo v něm pod titulkem Co je ra- dost: „Žádná muška zlatá… Nýbrž docela obyčejná spokojenost člověka s tím, že doká- zal něco, co se druhému líbilo. Maličkost, kte- rá koresponduje s výkonem táborských vojáků, kteří fotbalovými zbraněmi odpověděli v Tepli- cích na tvrdost až za hranicemi pravidel. Když jsme viděli svěřence trenéra Kozačky, jak se po utkání objímali a spontánně zpívali Dukla válí, Dukla válí, uvědomili jsme si, jak takováto ra- dost ostře kontrastuje s mnohdy ´profesionál- ní´ lhostejností, které jsme často, žel, svědky i na prvoligových hřištích.“ Současné pohledy na někdejší působení vo- jenských týmů v soutěžích československé- ho a pak i českého fotbalu se mohou různit. Nikdo však nemůže z historie jihočeského sportu vymazat průkazný fakt. Před Spartakem MAS Sezimovo Ústí to byla pouze Dukla, respektive VTJ Tábor, kdo v re- gionu Táborska hrál II. fotbalovou ligu a kdo plnil hlediště stadionu Míru, případně hřiště na Svépomoci, mnohatisícovými návštěvami. Program pražské Admiry, vydaný k utkání s Duklou Tábor na podzim 1995

174 Možná to leckoho až překvapí… V době odevzdávky této publikace do tisku fungu- je na Táborsku přesně jedenačtyřicet fotba- lových klubů. Připomeňme si je. Ve II. lize najdeme FC MAS Táborsko, jehož B-tým se účastní jihočeského krajského pře- boru (donedávna FK Spartak MAS Sezimo- vo Ústí). V divizi hraje FC MAS Táborsko B, které je farmou druholigového FC MAS (donedáv- na FK Tábor). V krajském přeboru startují kromě C-týmu FC MAS Táborsko také Dražice, Lokomoti- va Veselí nad Lužnicí a FK Rašelina Soběslav. V I. A třídě hrají Sokol Sezimovo Ústí, Sokol Planá nad Lužnicí, Sokol Želeč, Malšice a FC Chýnov. V I. B třídě zastupují zdejší region Meteor Tábor, Sokol Borotín, ZD Řepeč-Opařany, Sokol Mladá Vožice, FC Bechyně, SK Kavas Větrovy, Sokol Chotoviny a Březnice. Ve II. třídě, která je okresním přeborem Tá- borska, bojují Jistebnice, Košice, Tučapy, Vlastiboř, Ratibořské Hory, Lom a Měšice. Ve III. třídě pak Pojbuky, Makov-Hůrka, Choustník, Božejovice, Olymp Tábor a Ja- nev Tábor. A konečně ve IV. třídě startují Radětice, Další kluby z Táborska Roudná, Vlkov, Radenín, Červený kůň Tábor, Sviny, Mažice, Oldřichov, Stádlec a FC Míč (neuvádíme B-týmy). A trocha historie. Meteor Čekanice, založený v roce 1926, pro- šel proměnou přes Gregor Tábor až po sou- časný Meteor Tábor. Olympia Měšice vznikla sloučením kdysi velkých rivalů SK Měšice a DSK Měšice. Dějiny fotbalu na Táborsku psaly i kluby, které už zanikly – připomeňme aspoň kdysi slavný SK Tábor, Viktorii Tábor, nosící v růz- ných časech názvy Slovan, ČSD a Lokomoti- va. A také AFK Tábor či Rapid Tábor. Zapomenout nelze ani na vojenské oddí- ly. Vedle Dukly Tábor to byly i Blesk Bechy- ně, Dukla Jistebnice a VTJ Drhovice, která po zániku vojenského útvaru v Drhovicích svou existenci uzavřela pod názvem VTJ Tábor – a to na stadionu Míru. S původní slavnou VTJ Tábor, fungující do ročníku 1989-1990, ovšem měla společný jen shodný název. Sedm klubů, které dosud zdárně působí na fotbalových hřištích, to v moderní, nedáv- né historii dotáhlo až do krajského přeboru. V poměrně nedávné historii se týmy z Tá- borska v nejvyšší krajské soutěži umístily takto: 2004-2005 11. Chýnov 10 8 12 46:47 38 13. Dražice 10 8 12 46:42 38 2005-2006 8. Dražice 10 6 14 29:55 36 13. Chýnov 8 7 15 27:49 31 16. Bechyně 3 7 20 26:73 16

175 2006-2007 5. Tábor 19 3 8 56:25 45 6. Chýnov 12 5 13 42:51 41 9. Dražice 10 6 14 34:49 36 2007-2008 5. Tábor 12 7 11 55:43 43 9. Dražice 12 3 15 40:50 39 11. Chýnov 10 7 13 33:40 37 FK Tábor bylo disciplinární komisí po skončení soutěže odečteno 15 bodů za ovlivňování kaplického hráče tre- nérem Petrem Janotou, který byl potrestán čtyřletým zá- kazem činnosti. 2008-2009 2. Tábor 22 4 4 56:22 70 7. Chýnov 11 6 13 28:32 39 8. S. Ústí B 10 6 14 48:44 36 10. Dražice 9 8 13 39:51 35 2009-2010 1. S. Ústí B 19 5 6 58:29 62 8. Dražice 11 11 8 42:37 44 9. Chýnov 12 7 11 25:27 43 2010-2011 11. Dražice 9 8 13 32:42 35 14. Veselí 9 7 14 33:47 34 16. Chýnov 7 5 18 18:49 26 2011-2012 1. Dražice 19 5 3 52:13 62 5. FC MAS Táborsko C 13 5 8 48:41 44 9. Soběslav 9 8 10 42:46 35 13. Veselí 6 8 13 32:48 26 (Stav ke 27. 5. 2012 v době odevzdávky do tisku) Na tomto místě si aspoň stručně představme sedm historicky nejúspěšnějších menších fot- balových klubů z táborského regionu. FK Rašelina Soběslav Dnešní Fotbalový klub Rašelina Soběslav vznikl v roce 1921 jako SK Soběslav. Jeho zakládajícími členy byli pánové Kvost, Tráv- nický, Čekal, Bosák, Musil, Laciný, Kazda, Rozkošný, Míša a Klika. Z hlediska současného pohledu na sport se zdají tehdejší podmínky skoro neuvěřitelné. Sportovní klub neměl do roku 1929 vlastní hřiště, přátelská utkání se hrála pokaždé na jiném, pronajatém pozemku. V uvedeném roce bylo konečně vybudová- no travnaté hřiště „na Moskvě“. Tím získal SK Soběslav domácí prostředí a mohl tak postupně rozšiřovat své aktivity. Pravidel- ných soutěží Jihočeské župy footballové se mimo družstvo mužů zúčastňovalo i druž- stvo dorostu. V poválečném období se název SK Soběslav změnil na Spartak Soběslav. Pod touto hla- vičkou pak hráli soběslavští fotbalisté pět desetiletí. Významným předělem pro soběslavský sport a fotbal zvlášť byl rok 1949, kdy se začal budovat sportovní areál na bývalých Solinách. Od podzimu 1954 mohli fotbalis- té používat nový areál – stadion Emila Zá- topka, kde vzniklo jedno z prvních skuteč- ně kvalitních travnatých hřišť v Jihočeském kraji. Soběslavský fotbalový klub tu sídlí od zmíněného roku 1954 doposud. V 70. - 90. letech 20. století byl fotbalový areál postupně modernizován a získával pa- rametry slušné krajské úrovně. Ke zcela zásadní změně došlo v rámci rekon- strukce sportovního areálu po ničivých po- vodních 2002. Stará dřevěná tribuna byla nahrazena novou, opraveny byly šatnové prostory, podařilo se vybudovat nové tré- ninkové hřiště s umělým povrchem - tedy podmínky pro předchůdce dnešních fotba- listů naprosto nepředstavitelné. Mimochodem – na místě původního sobě- slavského hřiště jsou dnes vybudovány gará- že a výstaviště chovatelů drobného zvířectva. Sportovní úroveň soběslavského fotbalu se od jeho prvopočátku až do dnešního dne s drobnými výkyvy pohybovala na úrovni krajských soutěží, střídala se období relativ- ní úspěšnosti s těmi méně úspěšnými. U příležitosti čtyřicátého výročí založení

176 SK Soběslav se v roce 1961 proti domácí- mu Spartaku v přátelském utkání postavilo ligové Dynamo Praha – jak se tehdy nuce- ně jmenovala pražská Slavia. Její dres teh- dy oblékali mimo jiné například hráči Jonák, Hildebrandt, Nepomucký, Lála, Andrejkovič či Štádler. Výkonnostní rozdíl byl ale příliš patrný – sešívaní vyhráli drtivě 11:1. V historii soběslavského fotbalu byla léta, kdy se tu hrával na velmi dobré úrovni kraj- ský přebor. Soběslavští fotbalisté patřili v první polovině šedesátých let minulého století ke špičce fotbalu v táborském okrese. V letech 1962-1965 byli nejvýše postaveným civilním týmem na Táborsku – před VS Tábor, Sezimovým Ústím i všemi dalšími oddíly. Cenné informace poskytl autorovi této pub- likace sekretář klubu Vladimír Hanzal. Vyplývá z nich například, že na krajský pře- bor mohli soběslavští diváci chodit v letech 1962 až 1967. Hráčský kádr týmu tehdy tvořili fotbalisté Slezák, M. Žákovský, Lála, J. Trepka, Kodým, Šilha, Vácha, V. a J. Hajičo- vé, Kotalík, Vránek, Tkáčik, J. Čížek, Kezsler, Bavlovič, Kadlec, Míka a Svoboda. Jako trenéři v tomto období u týmu působi- li pánové Vlasák, V. Žákovský a Nekola. V letech 1970 až 1972 oblékali soběslavský dres v krajském přeboru Vránek, Svoboda, J. Čížek, Tkáčik, Vácha, Stanický, Kotalík, Be- ránek, J. Švejda, F. Čížek, Mikulicz, Sobotka, Velich a J. Hajič. Na trenérské lavičce v tomto období usedali pánové Nekola, J. Lála, M. Žákovský. V období let 1982 až 1985 chodili soběslav- ští fanoušci na přebor a na hráče V. Hanzala, M. Dvořáka, M. Janouška, Eremiáše, Löflera, T. Fialu, S. Trepku, Poláka, Šedu, Moce, Jílka, Kohouta, Doudu, L. Čížka a Váchu. Tyto fotbalisty vedl trenér M. Žákovský. V letech 1995 až 2004 se v kádru přeboro- vého A-týmu prostřídali Jílek, R. Hajič, Pod- laha, Štefan, Švehla, Vojta, Voborský, Šetka, T. Fiala, Novotný, Nývlt, Eremiáš, S. Ženíšek, Hejl, Kolba, Smitka, Křižka, M. Šabart, M. Blá- ha, R. Hanzal a Houdek. Trenéry A-týmu byli pánové Kovařík, Pous- tecký, Mansfeld, F. Douda, M. Janoušek, Moc a V. Hanzal. Od roku 2000 je generálním partnerem so- běslavského fotbalu akciová společnost Ra- šelina Soběslav – a tomu také od té doby odpovídá i nový název klubu FK Rašelina Soběslav. V letech 2004 až 2010 se na stadionu v So- běslavi hrála I. A třída. Ale přání kopat tu zase krajský přebor nikdy nevymizelo. Povedlo se to v ročníku 2010-2011, kdy FK Rašelina Soběslav vyhrál B-skupinu I. A tří- dy. A to o čtyři body před druhým Rudolfo- vem a o šest bodů před třetí Dobrou Vodou. Soběslav zvítězila v devatenácti utkáních, dvakrát remizovala a jen pětkrát byla pora- žena. Do konečné tabulky si zapsala pade- sát devět bodů. Na domácím hřišti byli Soběslavští vůbec nejlepším týmem. Třináctkrát tu zvítězili a jen dva zápasy ztratili. Venku – společně s Dobrou Vodou - vytěžili šestadvacet bodů. V I. A třídě se tehdy setkali se dvěma rivaly z Táborska – s Malšicemi, které obsadily de- vátou příčku, a se Sokolem Sezimovo Ústí. Ten skončil dvanáctý z celkového počtu čtr- nácti účastníků. Vloni se tedy do Soběslavi vrátil krajský pře- bor. A s ním i ostře sledovaná okresní derby – s FC MAS Táborsko B, s TJ Dražice a s neda- lekým Veselím nad Lužnicí. V dresu nováčka přeborový podzim 2011 odehráli Lála, Hni- lička, Petrů, Holub, Kolba, Janovský, Peltán, M. Mazouch, K. Polišenský, J. Polišenský, P. Janoušek, M. Janoušek, M. Hromada, Šmíd- majer, R. Hanzal a T. Maršík. Trenérem mužstva je Roman Kačur. V almanachu vydaném v roce 2011 k deva- desátiletému jubileu soběslavského fotba- SK Soběslav v roce 1924 A-mužstvo soběslavského Spartaku v roce 1970

177 lu se mimo jiné praví: „K fotbalovému klubu patří už téměř dvě desetiletí letní turnaj, hraný O pohár starosty města Soběslavi. V roce 1994 si v něm zakopal v dresu Sparty B nynější nej- lepší střelec naší reprezentace všech dob Jan Koller. V roce 2002 vedl tým Marily Příbram B slavný slávistický útočník Ivo Knoflíček, který spolu s Miroslavem Janů přijel k Lužnici zno- vu v roce 2008 jakožto trenér Slavie Praha B. V roce 2006 na turnaji hrál i rakouský klub Edelweis Linz, v jehož dresu nastoupil sobě- slavský odchovanec Robert Hanzal. A ještě jedna zajímavost – na jaře 2003 se do širšího kádru prvoligového Dynama České Budějovice prosadil soběslavský odchovanec Petr Bouchal.“ V současnosti má FK Rašelina Soběslav A- tým v krajském přeboru, béčko v okres- ním přeboru Táborska, kde si vede vel- mi dobře a je ve hře o postup do I. B třídy. Pokud jde o mládež, v Soběslavi fungují dva týmy dorostu, dvě družstva žáků a tři druž- stva přípravek. Dorostenci a žáci hrají stří- davě I. A třídu a krajský přebor, přípravky pak okresní přebor Táborska. Pokud jde o nejvýraznější osobnosti v no- vodobé historii klubu, je namístě jmenovat aspoň čtyři – už zmíněného sekretáře Vladi- míra Hanzala, který v soběslavském fotbale působí nepřetržitě už celé půlstoletí, ať jako hráč, trenér či momentálně funkcionář. Pětačtyřicet let života zasvětil klubu oběta- vý činovník Stanislav Štosek. Ing. Bohumír Fiala působil v klubu jako hráč a později i jako jeho dlouholetý předseda. A konečně Miloš Vojta, který za Soběslav ko- pal od žákovských let až do svých osmatři- ceti. S jeho jménem jsou spojena ta lepší období soběslavského fotbalu. TJ Dražice Organizovaná tělovýchova a sport jsou v Dra- žicích spojovány s historickým datem 12. led- na 1943, kdy se v této obci uskutečnila usta- novující schůze, na které vznikl SK Dražice. Do prvního výboru SK Dražice byl jako předse- da zvolen Karel Kliment, zapisovatel Stanislav Mrázek, správce hřiště Karel Ťoupalík. Výbor měl ještě deset dalších členů, přičemž fotbal v něm zastupovali FrantišekVošta jako rekvizi- tář a Stanislav Kadlec jakožto jednatel. V roce 1945 byl SK Dražice přejmenován na Sokol Dražice. V roce 1954 začala výstavba fotbalového hřiště směrem k Raští. Rokem 1968 se datuje počátek stavby nové hrací plochy za pomoci mládežnické organizace Juvena. V roce 1974 započala výstavba dru- hé části areálu - šatny, hřiště na odbíjenou a taneční parket. V roce 1979 Dražičtí vybu- dovali fotbalovou tribunu pro dvě stovky diváků. Rok 1986 přinesl stavbu garáže pro autobus, dílny a nákup techniky. Od roku 1990 nese klub název TJ Dražice, když předtím dražičtí sportovci vystupovali pod hlavičkou Sokol, JZD a ZD. Z novodobé historie dražické TJ je namístě připomenout rok 1991, kdy se uskutečnila rekonstrukce fotbalového hřiště a na plo- chu byl položen nový travnatý povrch. V roce 1992 prošla rekonstrukcí spodní část areálu. V roce 1993 vzniklo za areálem to- lik potřebné odlehčovací hřiště a uskutečnil se nákup autobusu Karosa LC 734, který do- pravoval fotbalisty k utkáním mimo Draži- ce. V roce 1994 bylo „vydrnováno“ a doseto hlavní hřiště. V roce 1995 dražičtí sportovci vyasfaltovali okolí tribuny. Rok 1996 přinesl důležité změny. Zkolau- dovány byly zbývající stavby ve sportov- ním areálu. Stavby a pozemky přešly pod- le zákona pod obec Dražice. Jednota zakou- pila novou sekačku, bylo zvýšeno oplocení za fotbalovými brankami a zprovozněn te- nisový kurt. V roce 1998 došlo k vybudová- ní dvou vrtů pro závlahu hřiště. Rok 1999 byl ve znamení nákupu moder- nější zájezdové Karosy LC 735 a zároveň ob- novy tradičního sportovního plesu. Současný tým FK Rašelina Soběslav

178 Změny směrem k lepšímu pokračovaly i v novém tisíciletí. V roce 2000 si fotbalis- té poprvé posvítili reflektory na odlehčova- cí hřiště a diváci se poprvé dočkali občerst- vení během fotbalových zápasů V roce 2001 bylo zakoupeno samozavla- žovací zařízení. V roce 2002 přišlo na řadu opět dosívání a „drnování“ hřiště. V roce 2003 začala přístavba šaten, fotbalový areál vylepšila nová digitální časomíra. Důležité události nastaly v roce 2004. Do- budovány byly přístavby šaten, byla usku- tečněna rekonstrukce travnaté plochy na hlavním hřišti, hned vedle něj byla zbudo- vána pergola pro venkovní posezení. A hlavně - sportovní areál převzala do své správy obec Dražice. Dnes má oddíl kopané na sto třicet čle- nů, z toho dvě členky – Kristínu a Marcelu Mrzenovy. Sekretář fotbalového oddílu pro krajské soutěže Zdeněk Krátký čtenářům této pu- blikace představuje dražický fotbal tak- to: „Historie uplynulých let dražického fotba- lu je ozdobena četnými vavříny vítězství, kte- rá zastiňují i občasné neúspěchy. Velkou záslu- hu na dění kolem fotbalu měli především jeho předsedové J. Novotný, F. Ursacher, Ing. M. Ve- selý, M. Běhoun, M. Pavlík. Na trénování jed- notlivých družstev se vystřídali nebo i nadále pracují kvalitní a hlavně obětaví trenéři, kte- ří zanechali na dražické trávě kus svého živo- ta. Jsou to Jaroslav Němec, Miroslav Janouš, Oldřich Turecký, Josef Vošta, Jiří Kodad, Jaro- mír Bervida, Ladislav Kuchár, Ing. Miloš Vese- lý, Miroslav Martínek, Jiří Novotný, Stanislav Flígr, Petr Haloun, Vlastimil Stuchlík, Zdeněk Krátký, Miloš Veselý ml., Milan Pavlík, Jan Pav- lík ml. Těm všem patří za odvedenou práci ve- liký dík! Stejně tak patří poděkování vedou- cím družstev, kterými v minulosti byli pánové Ladislav Chytil, František Hrobský, Daniel Gá- lik, Zdeněk Karda, Jaroslav Volek, Jan Pavlík st., bratři Kuldanové, Miroslav Běhoun, Milan Pavlík a Bohumil Knotek.“ Z následujících řádek si čtenáři mohou udě- lat představu o vzestupu dražického fotba- lu v posledních čtyřiceti letech. V roce 1972 se Dražice probojovaly z III. třídy do okres- ního přeboru. V sezoně 2011-2012, po po- sílení kádru A-týmu, jsou vážnými uchazeči o postup do divize. V době odevzdávky to- hoto textu do tisku totiž vedou tabulku kraj- ského přeboru! V sezoně 1981-1982 postoupily Dražice do I. A třídy. K tomuto úspěchu tým přivedl tre- nér J. Němec. V sezoně 1984-1985 postoupili do krajské- ho přeboru dorostenci vedení trenérem J. Voštou. Žáci, trénovaní M. Janoušem, zví- tězili ve II. třídě. V sezoně 1992-1993 ovšem dorostenci spadli zpátky až do okresního přeboru. Na- opak muži slavili postup do I. A třídy. Jako trenéři byli u tohoto úspěchu L. Kuchár a Ing. M. Veselý. Slavnostní náladu v roce pa- desátého výročí vzniku klubu umocnili žáci vítězstvím ve II. třídě, k němuž dražické na- děje přivedli trenéři M. Martínek a J. Novot- ný. O rok později dorostenci z 2. místa postou- pili pod vedením trenérů Ing. M. Veselého a J. Novotného do I. A třídy. V sezoně 1994-1995 přišel k A-týmu trenér Petr Slávik. Dorost vyhrál I. A třídu, ale nere- flektoval na postup. V sezoně 1995-1996 dorost zopakoval prvenství v I. A třídě a přidal i výhru v ji- Dražický tým, kterému v sezoně 2003-2004 patřila pozice třetího nejúspěšnějšího týmu Táborska

179 hočeském oblastním poháru ČMFS. A-tým mužů převzala nová trenérská dvojice Mgr. Zdeněk Krátký a Mgr. Vl. Karmazín. V ročníku 1996-1997 posílila A-tým první zahraniční akvizice – Eugen Kačur z Ukraji- ny. V nejnižší soutěži odstartoval B-tým, ve- dený trenérem M. Šimákem. V sezoně 1998-1999 skončil po sedmnác- ti letech předseda kopané F. Ursacher a do funkce nastoupil Ing. M. Veselý. Historickým úspěchem skončila sezona 1999-2000. A-tým obsadil v I. A třídě druhé místo. A protože vítězný Vimperk nereflek- toval na postup, otevřely se před Dražicemi brány krajského přeboru! Z postupu do okresního přeboru se radova- lo i béčko mužů. V sezoně 2000-2001 se mladší přípravka blýskla prvním místem v okresním přeboru. Ročník 2001-2002 přinesl titul okresních přeborníků žákům Dražic, vedeným M. Ve- selým a M. Pavlíkem. Po ročním dočasném působení v čele od- dílu kopané své působení ukončil Miroslav Běhoun, který je v době uzávěrky rukopisu této knihy historicky devátým předsedou celé TJ Dražice. V čele oddílu kopané stanul Milan Pavlík. Sezona 2002-2003, kdy si fotbalisté v Dra- žicích připomněli šedesáté výročí vzniku SK Dražice, přinesla smutek v podobě pádu B-týmu mužů do okresní soutěže. V ročníku 2003-2004 se A-tým stává popr- vé třetím nejúspěšnějším fotbalovým muž- stvem v okrese Tábor. Z této sezony je i zveřejněná fotografie. Na- hoře zleva Zdeněk Krátký - trenér, Marek Ursacher, Antonín Plachý, Ondřej Dvořák, Jiří Chval, Lubomír Kolář, Milan Volek, Radek Vo- neš, Miroslav Běhoun - předseda TJ. Dole zle- va - Miloš Veselý, Karel Novotný, Jan Kromka, Rostislav Kloc, Pavel Starý, Adam Váňa. V sezoně 2004-2005 skončil dražický tým v krajském přeboru třináctý. V sezoně 2005-2006 osmý. V ročnících 2006-2007 a 2007-2008 mu patřilo vždy deváté místo. V sezoně 2008-2009 obsadila TJ Dražice desátou příčku. V ročníku 2009-2010 si o dvě místa polep- šila – byla osmá. A zatím poslední dohraný ročník krajského přeboru 2010-2011 přinesl dražickému fot- balu jedenáctou pozici. Do mistrovských zápasů v krajském přebo- ru za dobu, kdy se tato soutěž v Dražicích kope, zasáhlo do konce zmíněné sezony celkem pětasedmdesát hráčů. Daleko nej- vyšší počet zápasů – 309 – odehrál Karel Novotný. Víc než stokrát nastoupili také Ra- dek Voneš, Lukáš Fořt, Ladislav Bauer, Ond- řej Dvořák, Jan Kromka, Marek Ursacher, Pa- vel Starý, Milan Volek, Dušan Sedlák, Miloš Veselý, Radek Fořt, Adam Váňa, Lubomír Ko- lář, Jiří Chval a Milan Mrzena. Historicky nejlepším přeborovým střelcem je Novotný se sedmasedmdesáti góly. Ná- sledují Voneš s padesáti šesti, Ursacher s pa- desáti dvěma, Kromka s třiceti devíti, Pecli- novský s třiceti šesti a Veselý s třiceti dvěma přesnými zásahy. Ryzími odchovanci, kteří hráli či hrají krajský přebor, jsou Karel Novotný, Ladislav Bauer, Marek Ursacher, Milan Volek, Miloš Veselý, Lubomír Kolář, Jiří Chval, Michal Kolář, Jan Douda, René Volek, Roman Vačlena. Od vstupu do krajského přeboru byl trenérem Zdeněk Krátký, asistentem Lubomír Kolář. Po- slední tři sezony je hrajícím trenérem Miloš Veselý, asistentem nadále Lubomír Kolář. V sezoně 2011-2012 vede přeborový tým trenérský triumvirát Miloš Veselý, Milan Mrzena a Lubomír Kolář, který zároveň vy- konává funkci vedoucího mužstva. A dra- žický dres oblékají fotbalisté Pavel Janouch, Milan Volek, Martin Kaše, Martin Šahajda, Ondřej Kos, Roman Valášek, Lukáš Fořt, Ondřej Dvořák, Miloš Veselý, Radek Voneš, Ondřej Majer, Radek Fořt, Jan Kromka, Dušan Sedlák, Petr Peclinovský, Marian Horka a Karel Novotný. A ještě jednou dejme slovo sekretáři Krát- kému: „Kromě přeborového áčka naši B-mu- ži hrají momentálně třetí třídu. Klub působí na svém hřišti od začátku své existence. Nyní vy- užívá i méně kvalitního odlehčovacího hřiště s umělým osvětlením. Mládež hrála většinou v okresních soutěžích. V ročníku 2011-2012 hrají žáci I. A třídu. Největ- ších úspěchů dosahoval kolektiv hráčů okolo Miloše Veselého, Karla Novotného, Ladisla- va Bauera. Kluci vyhrávali I. A třídu dorostu, jenže výše postoupit nemohli - protože v klu- bu jsme neměli pro nedostatek hráčů mladší dorost. Po přechodu do dospělých tvořili naši úspěšní starší dorostenci základ týmu, který postoupil z I. A třídy a doposud hraje krajský přebor dospělých. Pokud jde o nejznámější dražické fotbalisty, pak nejvýše to zřejmě dotáhl Miloš Veselý, kte- rý byl v kádru sezimovoústeckého Spartaku v době, kdy se na Soukeníku hrávala ČFL.“ A které historické úspěchy fotbalu na Tá- borsku považuje Zdeněk Krátký za ty vůbec největší? Jeho odpověď asi ani nemůže být jiná: „Historicky druhou ligu Dukly Tábor, tře- tí ligu VS Tábor a druhou ligu současného FC MAS Táborsko.“ V případě postupu do divize, k němuž mají dobře nakročeno, by se podle slov Zdeňka Krátkého dražičtí fotbalisté zcela jistě do- kázali domluvit s vedením FC MAS Tábor- sko na rozumné hráčské výpomoci a obou- stranně výhodné spolupráci.

180 TJ Lokomotiva Veselí nad Lužnicí Historie veselského fotbalu začíná v říj- nu 1922, kdy do Jihočeské župy footballo- vé (JŽF) podaly přihlášku dva kluby - SK Ve- selí nad Lužnicí a SK Mezimostí. Po sehrané kvalifikaci se oba ocitly ve II. třídě, kde je- jich soupeři byly Trhové Sviny, České Veleni- ce, Klikov a Chlum u Třeboně. První vzájemné mistrovské derby skončilo drtivým vítězstvím Mezimostí 9:0. V srpnu 1923 se stal Václav Kolář z SK Vese- lí pokladníkem nově zvoleného vedení JFŽ. V roce 1926 hrály oba sousední kluby II. tří- du, ovšem pro trvající finanční potíže bylo nejprve Mezimostí a pak i Veselí vyškrtnuto z řad členů JFŽ. V srpnu 1928 splnil SK Mezimostí všechny nezbytné náležitosti, a tak byl znovu zařa- zen do II. třídy. Po čase ale byl z administra- tivních důvodů opětovně vyřazen. Dne 5. května 1930 vznikl ve Veselí SK Luž- ničan. Jeho fotbalový odbor měl pětačtyři- cet členů a celkem čtyři družstva. Až do roku 1930 se veškerá fotbalová čin- nost ve Veselí odbývala na hřišti zvaném „Na tržišti“. Až 10. srpna 1930 byl zápasem SK Lužničan v. SK České Budějovice s výsled- kem 1:3 dán do provozu nový sokolský sta- dion, kde se fotbal hraje dodnes. Dne 9. srpna 1931 se SK Lužničan blýskl vy- nikajícím výsledkem – nad DSK Tábor, který se rok předtím stal župním mistrem, veselští fotbalisté zvítězili 2:1. Téhož roku SK Lužničan vyhrál II. třídu. V kvalifikaci o postup do I. B třídy ale narazil na Vodňany a České Velenice – a přes tyto týmy se výše neprobil… V říjnu 1931 byl znovu založen SK Mezi- mostí s fotbalovým odborem, a znovu byl přijat do JFŽ. Ve II. třídě tak došlo opět na prestižní sousedské derby – Lužničan v něm porazil Mezimostí 2:1. V roce 1932 Lužničan opět vyhrál II. tří- du a postoupil do I. B třídy. Oporami týmu byli tehdy hráči Cédl, Karták, Koryta, Likler, Liebl, Málek, Novotný, Palmon, V. a M. Petro- vé, J. Pehe, K. Pehe a další. Dne 31. srpna 1932 přišel i úspěch na mezi- národním poli, když SK Lužničan roszstřílel rakouský D.S.W. Gmünd drtivě 6:0! Časem došli fotbalisté ve Veselí a Mezimos- tí k rozumnému řešení – oba sousední kluby se sloučily pod názvem SK Lužničan Vese- lí-Mezimostí. Přesto v soutěžích dál starto- valy dva jejich týmy, jeden pod názvem SK Lužničan, druhý pod názvem SK Mezimostí. V letech 1936 a 1937 hrál SK Lužničan dál I. B třídu, kdežto Mezimostí sestoupilo níže. V letech 1936 až 1938 zmítaly klubem eko- nomické potíže, a tak se SK Lužničan na- konec rozpadl. Zůstaly po něm dluhy – jak u JŽF, tak i u jednotlivých mecenášů. Až v červnu 1939 byl založen nový klub – SK Veselí-Mezimostí. Na památku zaniklého Lužničanu si ponechal jeho černobílé klu- bové barvy. Protože k 1. lednu 1943 došlo ke změně ná- zvu města na Veselí nad Lužnicí, změnil se i název sportovního klubu na SK Veselí nad Lužnicí. Klub postupně splácel dluhy po bývalém Lužničanu a potýkal se s nedostatkem hrá- čů. V období do jara 1944 se pohyboval buď v I. B, nebo ve II. třídě. Pak, v časech, kdy končila druhá světová válka, svou aktiv- ní činnost veselští fotbalisté opět ukončili. Až v roce 1945 fotbal ve Veselí opět ožil. SK Veselí se přihlásil do III. třídy, ovšem v ob- novené premiéře prohrál v Kardašově Řečici drtivě 2:9. Mnozí se tohoto debaklu zalekli, pak už se ale dostavila cenná vítězství. Na jaře 1946 musel výbor řešit disciplinární prohřešky některých hráčů devítiměsíčním zastavením jejich činnosti – a protože fot- balistů, kteří by se mohli postavit k mistrov- ským zápasům, bylo rázem málo, odhlásil se SK Veselí ze soutěže. Ale fotbalová srdce ve městě dál bila, a tak 3. června 1947 nejprve valná hromada od- hlasovala návrat k tradičnímu názvu SK Luž- ničan Veselí nad Lužnicí a muži opět zača- li hrát ve III. třídě. Hráli dobře, hned po roce postoupili o třídu výše. V srpnu 1948 sehrál Lužničan – za náhradu osmi tisíc korun – přátelské utkání se slav- nou Viktorkou Žižkov. Prohrál 2:6… Po únoru 1948 postihla i veselský klub la- vina mnohdy prapodivných novot, včetně postupných změn názvu. Vznikl Sokol Luž- ničan – fotbalový odbor. Poté se hlavička změnila na Sokol Prefa Veselí nad Lužnicí. V únoru 1953 se objevil název DSO Tatran (Prefa-fotbal). A od 5. ledna 1956 ve měs- tě na soutoku Lužnice s Nežárkou funguje až dosud TJ Lokomotiva Veselí nad Lužnicí. A-mužstvo se v letech 1950 až 1960 pohy- bovalo mezi II. třídou a I. B třídou. V letech SK Lužničan v roce 1932 vyhrál II. třídu a probojoval se do I. B třídy

181 1957-1958 si zahrálo i I. A třídu, kde se po- tkalo s dvěma týmy z Táborska. Jeho sou- peři byli fotbalisté Spartaku Sezimovo Ústí a Tatranu Tábor. Dalšími účastníky I. A třídy byly kluby poměrně zvučných názvů, napří- klad Spartak Milevsko, Spartak Písek, RH Vo- lary, Lokomotiva České Budějovice, RH Čes- ké Budějovice, Dukla České Budějovice či Jiskra Strakonice. Tuto etapu historie klubu psali svými ko- pačkami hráči Kořenský, Němec, Březina, Macháček, Míka, Jakeš, Škrdle, Vopravil, Žiž- kovský, Novotný či Mach. Tato soutěž ovšem byla nad síly tehdejší- ho veselského mužstva, a tak se po sestupu vrátilo do I. B třídy. V letech 1957 až 1960 se na stadionu sta- věla nová tribuna z předepjatého betonu se šatnami a sociálním zařízením, bez střeš- ních podpěr. Stavělo se svépomocí - za vý- razného přispění Výzkumného ústavu po- zemních staveb sídlícího ve Veselí. Po kon- strukční stránce šlo na tu dobu o zcela oje- dinělou stavbu, která neměla v celé repub- lice obdobu. Přestože zázemí pro fotbal se výrazně zlep- šilo, v sezoně 1959 – 1960 Veselí opustilo krajské soutěže a sestoupilo až do okresní- ho přeboru. Pak na dlouhých deset let fotbal ve Veselí „usnul“. Až v roce 1970 jej fotbaloví srdca- ři oživili a v sezoně 1971-1972 vstoupil tým Lokomotivy opět do řádných soutěží. V obnovené premiéře remizoval s Dyna- mem Roudná 1:1 a pak už si vedl skvěle – vyhrál III. třídu, hned po roce i okresní pře- bor a postoupil do I. B třídy. Tam v sezoně 1973-1974 obsadila Lokomo- tiva jako nováček solidní třetí místo. Tehdy se o to zasloužili hráči Trubáček, Mareš, Ne- stával, Zeman, Růžička, Kasal, Vondrášek, Stanický, Vačkář, Lukáš, Pípal, Peteřík a Dvo- řák. Tým vedl trenér Friml. Dne 9. května 1974 změřili veselští fotba- listé své síly s tehdy třetiligovým Dynamem České Budějovice. Rozdíl ve výkonnosti byl přece jen příliš patrný, domácí Lokomotiva podlehla vysoko 0:5. V letech 1976 až 1980 doznala podoba ve- selského stadionu značných změn k lepší- mu. Byl zrekonstruován, došlo k vybudová- ní meliorace a zatravnění hrací plochy. I na sportovním poli se dařilo. Lokomotiva vyhrála v sezoně 1979-1980 I. B třídu a po čtvrtstoletí se veselský fotbal opět vrátil do I. A třídy. Vydržel v ní ale jen dvě sezony. Pak Loko- motiva sestoupila, ovšem na jaře 1986 si Veselí opět vybojovalo postup. Toto obdo- bí je spojeno se jmény hráčů Benda, Hille, Hruška, Icha, Janda, Kolárik, Mareš, Metelec, Michálek, Naď, Pokorný, L. Švehla, R. Švehla, Šašma a Vrkoč. Na trenérské lavičce useda- li postupně koučové Tomša, Beránek, Kova- řík a Stanický. V sezoně 1990-1991 postihl Lokomoti- vu opět pád do I. B třídy, kterou pak ve- selští fotbalisté hráli dalších pět ročníků. V ročníku 1995-1996 se Lokomotiva vráti- la do I. A třídy. Stalo se po strhujícím soubo- ji s velkým rivalem, Sokolem Sezimovo Ústí, před kterým mělo Veselí v konečné tabulce dvoubodový náskok. Byli u toho hráči J. Vančata, M. Vančata, J. Icha, P. Icha, Fríd, Špale, Pavliš, Peteřík, Marcilis, Prášek, Míka, Petrů, Přibyl, Doležal, Štefan a Kratochvíl. K postupu mužstvo do- vedla trenérská dvojice Zelenka a Kuna. Ve- doucím týmu byl J. Vančata starší. V sezoně 2000-2001 ovšem Lokomotiva V sezoně 2009-2010 postoupila Lokomotiva Veselí nad Lužnicí poprvé v historii do krajského přeboru

182 z I. A třídy opět sestoupila. Návrat nahoru se zdařil až po čtyřech sezonách. I. A třídu teh- dy vykopali hráči Elleder, Fríd, Gruber, Had- rava, Havlíček, Kodada, Karták, Kuželka, Pa- vel a Petr Ichovi, Mareš, Ondráček, J. Vanča- ta, M. Vančata a Míka. Trenérem, který do- stal v závěru soutěže zaslouženého „postu- pového hobla“, byl Stanický. V dalších sezonách, kdy se Lokomotiva v I. A třídě již zabydlela, si tuto soutěž v jejím dresu zahráli také Čáp, Hadač, Chyna, Klou- da, Jindřich Lukáš, Jiří Lukáš, Matouš, Pícha, Štětka, Šubrt, Krolivec, Nemček, Hybš a Pa- páček. V letech 2002 a 2006 krutě poničila nejen stadion, ale i značnou část města, povodeň. Jenže fotbal ve Veselí navzdory zuřícímu vodnímu živlu dál žil. Poté, co voda opad- la, podařilo se fotbalistům, funkcionářům i obětavým fanouškům odstranit způso- bené škody a uvést areál opět do provo- zuschopného stavu. Rozhodující měrou k tomu přispěla finanční dotace od Minis- terstva školství, mládeže a tělovýchovy a také od města Veselí nad Lužnicí. V roce 2008 byl pod travnatou plochou ve- selského fotbalového hřiště vybudován za- vlažovací systém. A v sezoně 2009-2010 se Veselí nad Lužni- cí dočkalo doslova historického úspěchu. Lokomotiva vyhrála svou skupinu I. A třídy po neuvěřitelně vyrovnaném průběhu. Čty- ři týmy – Veselí, Olešník, Soběslav a Dačice – získaly po šestačtyřiceti bodech. O vítězi a postupujícím tak musela rozhodnout mini- tabulka ze vzájemných zápasů těchto týmů. A v tomto punktu na tom bylo Veselí nej- lépe! S druhým Olešníkem měli Veselští vyrovna- nou bilanci – 0:1 a 2:1. Se sousední Soběsla- ví na tom byli lépe – 4:0 a 0:0. S Dačicemi taky – 4:0 a 4:1. Soběslav nakonec obsadila třetí místo. A Sokol Sezimovo Ústí, jakožto nejníže po- stavený tým z trojlístku reprezentujícího táborský okres, byl šestý. Pro zajímavost – doma s ním Veselí jen remizovalo 0:0. V Se- zimově Ústí ale vyhrálo 3:1. Postup Lokomotivy představoval důstojné završení oslav osmdesátého výročí vzniku SK Lužničan Veselí nad Lužnicí. Zasloužili se o něj hráči Zeman, Frejlach, El- leder, Štětka, Samec, Marek Vančata, Hous- ka, Hruška, Hájek, Kubec, Jiří Vančata, Mi- keska, Jindřich Lukáš, Jiří Lukáš, Hadač, Kar- ták, Benirschke, Čech a Daněk. Tým do pře- boru dokormidlovali trenér Táborský s asis- tentem Stanickým a vedoucím mužstva Pa- páčkem. V publikaci nazvané Historie veselského fot- balu, vydané v roce 2010 k osmdesátému výročí vzniku SK Lužničan, lze najít i tuto za- jímavost: „V rámci oslav osmdesátiletého ju- bilea si Veselští pozvali na svůj stadion k přá- telskému utkání internacionály pražské Spar- ty. Nováček krajského přeboru se slavných jmen naší fotbalové minulosti nezalekl a se- hrál se sparťanskými matadory zcela vyrov- nanou partii. Zápas skončil nerozhodně 5:5 po poločase 1:3, když branky za Lokomotivu stříleli dvakrát Hájek a po jedné Marek Vanča- ta, Frejlach a Hruška.“ A co ostatní týmy fotbalové Lokomotivy? V roce osmdesátého jubilea SK Lužničan hráli B-muži III. třídu a obsadili sedmou příč- ku. Dorost skončil v I. A třídě druhý, o jediný bod za vítěznou Mladou Vožicí. Starší žáci v I. A třídě dohráli soutěž na devátém místě, mladší žáci na pátém. Kadetům a přípravce patřilo v okresním přeboru vždy druhé mís- to. Zmínku si zaslouží v tomto místě také muži, kteří stáli v čele veselského fotbalového od- dílu jako jeho předsedové. V letech 1971 až 1978 to byli pánové Fencl, Lepša st., Hruš- ka, Šimánek, v letech 1980 až 1991 pánové Plichta a Pípal, v letech 1992 až 2001 páno- vé Havlíček, Likler, Vančata a Švehla. Od roku 2000 až dosud pak pánové Pavliš, Benda a Prokeš. Vladimír Prokeš je zatím posledním předse- dou fotbalové veselské Lokomotivy. Ale pojďme z klubové kanceláře zase zpět na fotbalové trávníky. Jako nováček krajské- ho přeboru, nesoucího oficiální název Fin- centrum KP, se A-tým Lokomotivy Veselí v sezoně 2010-2011 přesvědčil, že na nej- vyšší krajské úrovni se už hraje onačejší fot- bal. V souboji s Dražicemi, Lažištěm, béč- kem Písku, Týnem nad Vltavou a Chýnovem si musel perně vybojovat čtrnáctou příč- ku – a tím i záchranu. Ale povedlo se, a tak i v době odevzdávky této publikace do tis- ku je Lokomotiva Veselí nad Lužnicí v sezo- ně 2011-2012 nadále účastníkem krajské- ho přeboru. Táborský okres v něm spolu s ní zastupují také Dražice, béčko FC MAS Táborsko a Soběslav. Realizační tým A-mužstva Lokomotivy pra- cuje ve složení Roman Lukáč – trenér, Miro- slav Tomášek - asistent trenéra, Pavel Marsa – zdravotník, Miloš Lhotka – vedoucí muž- stva. Hráčský kádr pak tvoří Jiří Vančata, David Pí- cha, Marek Vančata, Jindřich Lukáš, Tomáš Hruška, Martin Čížek, Ladislav Kubec, Mar- tin Petr, Ladislav Rappensberger, David Fia- la, Radek Pícha, Jiří Karták, Zbyněk Lhotka, Tomáš Vakoč, Dominik Čech, Michal Sokolt, Josef Mikeska.

183 TJ Malšice Sportovní historie v Malšicích je spojena se jménem tehdejšího starosty Josefa Háka. Právě na jeho popud byla 5. ledna 1919 za- ložena tělovýchovná jednota Sokol Malšice. Na ustavující schůzi byl zvolen prozatím- ní výbor Sokola ve složení Josef Hák, Josef Švec, Josef Janovský, František Sudek, Josef Voborský a Josef Štefl. V kronice stojí: „V květnu 1920 byla jednota uznána samostatnou. V této době měla již 11 zakládajících členů, 37 členů činných a 57 při- spívajících. Celkem 90 mužů a 15 žen. Činnost Jednoty sokolské byla velmi intenzivní. Z vý- těžků a darů bylo zakoupeno potřebné cvi- čební nářadí a bylo zahájeno nacvičování na VII. Všesokolský slet v Praze, kterého se nako- nec zúčastnilo celkem 7 mužů a 5 žen.“ Fotbalový oddíl vznikl dvacet let po založe- ní Sokola – v roce 1939. Dobové dokumen- ty o tom praví: „Až do roku 1939 byla v Sokole organizována pouze základní tělesná výcho- va. Cvičenci se pravidelně zúčastňovali veřej- ných vystoupení. Cvičení probíhala v hostin- cích u Voborských a u Šteflů. Pro veřejná vy- stoupení se využívala Voborských zahrada. V Sokole se hrály i kuželky, a to v hostinci u Vo- borských, na zahradě u Moravců a u Šteflů. V roce 1939 byl založen oddíl kopané, u jehož zrodu stáli Bohumil Novotný, Josef Lukeš a Bo- humil Vošta. Po zahájení činnosti a ustavení mužstva předala obec Jednotě do užívání lou- ku u Dolejšů jako hřiště. Pan Karel Vodňanský daroval dřevo na oplocení a místní pila posta- vila dřevěné šatny. Protože fotbalisté neměli v zimě kde sporto- vat, rozhodli se postavit na rybníce u Sirotků dřevěné hrazení a hrát zde hokej.“ Důležitým datem je 10. květen 1952. Toho dne byly zahájeny zemní práce na úpravě hřiště v prostoru dnešního areálu TJ. Veškeré práce na úpravách hřiště, kte- ré řídil MNV v Malšicích, byly realizovány brigádně. Dne 7. června 1953 pak bylo hřiště předá- no do užívání. Dnes mají fotbalisté v Malši- cích k dispozici dvě travnaté plochy - hlavní i tréninkovou. Ke skutečnému rozvoji fotbalu s viditelnými výsledky došlo až po roce 1970, kdy se do Malšic přistěhoval a v oddílu začal působit Ing. Jiří Kocourek. V roce 1974 byly do užívání předány kabiny pro fotbalisty, a sice sociální zařízení, šatny a také klubovna. V letech 1977-1978 bylo zrekonstruováno hřiště. Deset let poté byla dokončena tribu- na. V roce 2010 byla dokončena přístavba ka- bin u fotbalového hřiště. Podrobnějšími informacemi přispěl autoro- vi této publikace sekretář TJ Malšice a sou- časně trenér malšického A-mužstva Josef Kluzák: „Prvním skutečně viditelným úspě- chem malšického fotbalu byla sezona 1976- 1977. Tehdy naši žáci, vedení trenérem Ko- courkem, vyhráli jednu ze skupin krajského přeboru a vybojovali si tak účast ve finálovém turnaji. Tam nakonec obsadili třetí místo, když lepší bylo jen vítězné Dynamo České Budějovi- ce a druhý Tatran Prachatice.“ Malšický tým v sezoně 1993-1994

184 Vzápětí trenér Kocourek převzal malšický A-tým, hrající tehdy okresní soutěž. „Od sezony 1977-1978 naše áčko rok co rok po- stupovalo. Účast v I. A třídě vybojoval pod ve- dením trenéra Kocourka kádr hráčů Andrle, Zit- ta, Lutovský, Douda, Krám, Neuman, Novák, Kluzák, Blažek, Oldřich Křižovský, Švec a Ma- tějček. V sezoně 1982-1983 se mužstvo jako no- váček I. A třídy hned probojovalo do krajského přeboru, který se pak v Malšicích hrával dlou- hých osmnáct let,“ připomíná Josef Kluzák. Přeborová éra je spojena s malšickými od- chovanci, kteří oblékali dres A-týmu. Byli to Ovčík, Lutovský, Douda, Krám, Neuman, Kluzák, Pán, Blažek, O. Křižovský, Švec, Ma- tějček, J. Křižovský, Suchan, Novotný, Černý, L. Hák, M. Hák, Kučera, T. Kocourek a Kupka. Na trenérském postu se vystřídali Němec, Zitta, Kášek, Polívka, Smolák, Mansfeld a Čech. „Přeborový tým v Malšicích by nemohl fungo- vat bez posil z VS Tábor. Hráli u nás Zitta, An- drle, Syrový, Mansfeld, Kolář, Vondráček, Jiří Skalák, Chlpík, Veselý, Novák, Kadlec, Ťoupal, Melichar, Topič, Malý, Zayml, Passler, Chlpík mladší, Linhart, Marek, Šolc. Z jiných okolních oddílů si v Malšicích přebor zahráli Smrž, Ko- zák, Josef Skalák, Císař, Kuťák, Metelec, Vach a Mejzlík,“ upozorňuje Josef Kluzák. Branku zdárně hájili L. Skála a Zuzák. Nabité poměrně známými postavami jiho- českých trávníků bylo malšické mužstvo na- příklad v přeborovém ročníku 1993-1994. Na snímku jsou v horní řadě zleva Moravec, Chlpík, masér Fr. Hák, Zayml, Kupka. V pro- střední řadě zleva Kučera, Císař, Šnajberk, Linhart, Jiří Křižovský, Kocourek, Lutovský. Ve spodní řadě zleva Passler, vedoucí muž- stva mužstva L. Hák, Marek, Smrž, trenér St. Mansfeld a Šolc. Svůj zvuk měly v kraji některé tehdejší vý- sledky malšických fotbalistů. Ti ve zmíněné sezoně například nad týmem Vodňan, jenž skončil celkově druhý, oba zápasy vyhráli – 2:1 a 2:0. Blýskli se i vítězstvími 2:1 v Humpol- ci, 2:0 nad Třeboní či 3:2 na Hluboké. V současné době hrají malšičtí muži I. A třídu – vedou je trenér Kluzák a asistent Blažek. Na snímku ze sezony 2010-2011 jsou zle- va nahoře: trenér Josef Kluzák, Jakub Cim- burek, Karel Starý, David Čech, Martin Ka- beš, David Chvosta, Václav Krám, Josef Neumann, zdravotnice Lenka Matějčková a vedoucí mužstva Josef Blažek. Zleva dole pak Vítězslav Rejlek, František Smrž, Ladi- slav Hejný, Josef Kluzák ml., Michal Švec, Jiří Stejskal, Rostislav Kloc a Vlastislav Lutovský. Dorost startuje v okresním přeboru, stejně jako mladší žáci a přípravka. Dobré jméno malšického fotbalu je spojeno i s některými odchovanci, kteří po odcho- du z mateřského klubu hráli jinde vyšší sou- těže. „Tak třeba Petr Hruška už jako žák odešel do VS Tábor a později do Dynama České Budě- jovice. Josef Douda hrával třetí ligu za Ná- chod, T. Kocourek stejnou soutěž za VS Tábor, J. Kluzák, M. Hák, V. Krám, Starý a O. Křižovský v tomtéž klubu divizi, přičemž posledně jme- novaný si divizní fotbal zahrál taky v Milevsku. V současnosti pak hrají dva naši dorostenci – Kluzák a Šimák - Českou ligu za FC MAS Tábor- sko,“ podotýká sekretář Kluzák. A ještě jedna zajímavost, nikoli nepodstat- ná. K novodobé historii malšického klubu patří neoddělitelně dvě jména známá širo- ké fotbalové obci. Odchovanec Milan Haškovec působil před časem ve Výkonném výboru tehdejší- ho Českomoravského fotbalového svazu a nyní vykonává funkci předsedy Jihočeské- ho krajského výboru FAČR. A někdejší hráč Malšic Tomáš Kocourek v současnosti píská jako rozhodčí I. Gambrinus ligu. V současnosti hraje A-mužstvo I. A třídu

185 FC Chýnov Otcem myšlenky založení fotbalového klu- bu v Chýnově byl studující táborského gym- názia Karel Steiner, v časech druhé světové války posléze umučený nacisty v koncent- račním táboře Osvětim. Spolu se svými dvě- ma kamarády a spolužáky Janem Šrůtkem a Josefem Vorudou vyvinuli maximální úsilí k založení klubu. Dne 8. dubna 1933 se konala ustavují- cí schůze Atletického a fotbalového klubu (AFK), které předsedal účetní obecní zálož- ny František Svoboda. Na této schůzi byly schváleny stanovy a byl zvolen první výbor ve složení Václav Šalát - předseda, Antonín Šrůtek - jednatel, František Svoboda - po- kladník, Josef Voruda - místopředseda a Jo- sef Rozporka - kapitán. První zápas v dějinách klubu sehrálo muž- stvo v Jeníčkově Lhotě a nebyla to žádná sláva - Chýnov prohrál 1:11. Prvním histo- rickým střelcem chýnovské branky byl hráč Guba. Po roce 1948 se chýnovský AFK zařadil tak, jako všechny kluby, do tělovýchovné orga- nizace Sokol. Dne 4. června 1950 bylo otevřeno nové hřiště, které slouží fotbalistům dodnes. V roce 1956 byly poprvé v historii nasazeny do soutěží tři týmy – muži, dorostenci a žáci. Rok poté byla zahájena výstavba šaten a bytové jednotky pro správce objektu. Vedle toho započalo budování nové dřevěné tri- buny pro sto šedesát sedících diváků. V roce 1960 pak byly jak nové kabiny, tak i tribuna uvedeny do provozu. Během dalších let následovaly další úpravy a rekonstrukce, na kterých se z velké části podíleli brigádnickou činností členové od- dílu v čele s předsedou a trenérem Jose- fem Macháčkem. K nejvýznamnějším úpra- vám patřilo oplocení hřiště v roce 1962, vy- budování malého pomocného hřiště s umě- lým osvětlením v roce 1974, přístavba dvou šaten v roce 1977, vybudování skladu, klu- bovny, tribuny a parkoviště v letech 1979 a 1980, v roce 1987 výstavba prádelny, so- ciálního zařízení a skladu. V devadesátých letech minulého stole- tí vstoupil do chýnovské kopané nový fe- nomén – sponzoři. Společensko-politické změny, které nastaly, ovlivnily život celého klubu. V roce 1991 se fotbalový klub osamostatnil a pod hlavičkou FC Chýnov působí do sou- časnosti. Výraznou měrou se na činnosti začalo podí- let město Chýnov, do jehož vlastnictví celý areál přešel. V roce 1998 byl vybudován nový zavlažovací systém. Na přelomu tisíciletí se začalo s rekon- strukcí bytu v areálu stadionu, šaten, sociál- ního zařízení, střechy, bylo zavedeno plyno- vé topení a v neposlední řadě bylo vybudo- váno nové travnaté tréninkové hřiště s umě- lým osvětlením. Zatím posledními akcemi byla rekonstrukce zavlažovacího systému v roce 2008 firmou KLM Tomáš Blaha a v roce 2010 zateplení bytu, výměna oken a hlavně přístavba a re- konstrukce nových, větších šaten. Tyto akce už byly financovány městem Chýnov. Před- seda FC Chýnov Mgr. Miroslav Mládek při- pomíná: „První zápasy chýnovských fotbalis- tů se odehrály v Pacové hoře u Chýnovské jes- FC Chýnov v sezoně 2004-2005

186 kyně. Pak se ale rozšiřovala těžba vápence a fotbalisté si museli hledat nové hřiště. Na tom současném se hraje, jak už je uvedeno výše, od roku 1950. Dnes máme dvě travnatá hřiště, tréninkové s umělým osvětlením a na hlavním hřišti probíhá v současné době rekonstrukce. Sportovní úspěchy i neúspěchy se nám samo- zřejmě nevyhýbají. Naše áčko hrálo od sezony 2002-2003 nejvyšší soutěž v jižních Čechách – krajský přebor. Pravidelně se umísťovalo v klidném středu tabulky. V sezoně 2010-2011 ovšem přebor nedokázalo udržet a sestoupi- lo do I. A třídy.“ Za deset let, během kterých se v Chýnově hrála nejvyšší krajská soutěž, oblékali dres místního klubu hráči Bednář, Břenda, Cízler, Čihák, Dostál, Doubrava, Elsner, Fiala, Hešík, Hlinka, Horka, Humhal, Chomát, J. Choto- vinský, K. Chotovinský, Jánošík, Jánský, Ka- naš, Kubec, Kutálek, Kvěch, Makovička, No- vák, Nováček, Petr, Řezáč, Schorník, Sokolt, Soukup, Studený, Šabart, Škrábek, Škulina, Šolc, Štěpánek, Švehla, Vakoč, Valášek, Vin- klárek a dokonce i africká akvizice - John Tosin Seun z Nigérie. Na chýnovské lavičce, ať už jako hlavní tre- néři, nebo asistenti, usedli muži, kteří jsou ji- hočeské fotbalové veřejnosti poměrně dob- ře známí - Bican, Doutnáč, Hešík, Holota, Ka- lousek, Lukáč, Mansfeld, Milan Mládek, Sed- latý, Šahajda. V roce 2011 měl oddíl jedno družstvo pří- pravky, dvě družstva žáků, dále dorost v I. A třídě a dvě mužstva dospělých. Konkrét- ně B-tým v okresním přeboru a první muž- stvo v I. A třídě. Z odchovanců klubu, kteří to na jihočes- kých fotbalových trávnících dotáhli nejvý- še, předseda Miroslav Mládek uvádí jména jako Basík, J. Hruška, V. Hruška, Vl. Hruška, Krump, Macháček, O. Mládek, Pistulka, Pla- chý, Svačina, Strnad, K. Zadražil a V. Zadražil. A jaká je aktuální současnost? V ročníku 2011-2012 chýnovské A-mužstvo hraje I. A třídu a B-mužstvo II. třídu. Klub má dvě družstva přípravky, mladší a starší. Obě hrají okresní soutěže. Dále v Chýnově půso- bí dva týmy žáků. Jak mladší, tak i starší hra- jí I. A třídu. Jenže… Všechno není jen růžové. Jak připomíná předseda Mládek: „Družstvo dorostu, kte- ré hrálo loni I. A třídu, jsme museli zrušit. Jed- noduše řečeno - neměl kdo hrát. Na rovinu ří- kám – za největší pozitivum považuji už to, že jsme v Chýnově vůbec schopni mládežnickou kopanou provozovat.“ A co Miroslav Mládek vnímá jako největ- ší úspěch současného fotbalu na Tábor- sku? Jeho odpověď stojí za doslovnou cita- ci. Říká: „Za největší úspěch považuji fakt, že fotbal na této úrovni ještě existuje. Že se stá- le najdou lidé, kteří jsou ochotni výkonnost- nímu sportu věnovat svůj volný čas. A za dru- hé, úspěchem je potěšitelná skutečnost, že po dlouhé době se hraje v okrese zase druhá liga.“ FC Bechyně Oficiální dokumenty FC Bechyně, jehož A-tým hraje v době odevzdávky rukopisu této publikace do tisku I. B třídu, popisují historii bechyňského fotbalu takto: Prvopočátky (neoficiálního) fotbalu v Be- chyni sahají do předminulého století. Ko- řeny tohoto sportu pocházejí z dob sokol- ských. Sokol jako organizovaná sportovní činnost má v Bechyni již více než stoletou tradici. Po neúspěšných pokusech o založe- ní městské tělovýchovné organizace v osm- desátých letech 19. století, a to hlavně v le- tech 1885 a 1887, byla v roce 1893 usta- novena Tělocvičná jednota Sokol Bechyně, která při založení měla 76 členů. Prostory pro cvičení a soutěže byly v Dolních lázních a jejich okolí (dnešní Zářečí). Společenskou místnost poskytl hostinec Fr. Krause. Postupem doby byly získávány cvičeb- ní prostory v nejrůznějších veřejných mís- tech a objektech ve městě (městský pivo- var, atd.). Od počátku 20. století získala jednota trva- lé působiště na náměstí, se společenskou místností v prostorech nově zřízeného ho- telu Protivínka - a to v roku 1903. Další změnu Sokol zažil v roce 1923, když zakoupil cvičiště u rybníka, dnes v prosto- rech parku před kulturním domem. Tady se odehrály první neoficiální zápasy ve fotba- le. Dne 16. 3. 1926 bylo píseckému hejtmanovi oznámeno předsedou Bohumilem Rauwol- fem, že byl ustanoven sportovní klub S. K. Bechyně. Od této doby jsou vedeny první oficiální zá- znamy o činnosti fotbalového spolku. Datum vzniku dalšího fotbalového spol- ku pod jménem STAK nebylo uchováno. Ale uchován zůstal tento zápis ve sportov- ní rubrice bechyňských novin Lázně Bechy- ně: „Na podzim roku 1931 byl v našem měs- tě Bechyni založen několika nadšenci sportov- ní klub pod jménem S. K. Rapid Bechyně. Toto se stalo podle zaručených pramenů spojením S. K. Bechyně se STAK Bechyně (STAK – Svaz tě- lovýchovných amatérských klubů). Při usta- novení klubu čítal oddíl 114 členů. Barvy klu- bu byly ustanoveny bílá a červená. Klub si pro- najal od městského úřadu v Bechyni část po- zemků ležících ´na Libuši´, na nichž si zřídil se značnými náklady hřiště, které však zdaleka nevyhovuje a to hlavně rozměry.“ V prosinci roku 1932 zřídil kroužek studen- tů při svém spolku oddíl pražského vysoko-

187 školského sportu pod jménem V. S. Bechy- ně zatím se třemi odbory: lehkoatletickým, odbíjené a hokeje, v kterém odehrál něko- lik zápasů proti místnímu fotbalovému klu- bu S. K. Rapid Bechyně. Dne 16. dubna 1933 S. K. Rapid Bechyně otevírá nové fotbalové hřiště všesportov- ním dnem, kterého se zúčastnily S. K. Uni- on Písek, V. S. Bechyně, T. J. Sokol Bechyně. Soutěžilo se v přespolním běhu, na trati cca 3 km, dále 60 m, ve vrhu oštěpem a kona- ly se turnaje v odbíjené. V přestávkách mezi soutěžemi předvedli členové rohovnické- ho klubu Union Písek exhibice v boxu. U ná- draží vzniklo cvičiště nebo areál, který po- stupem času měl fotbalové hřiště a součas- ně cvičební plochu i hřiště pro českou háze- nou, dvě hřiště na odbíjenou a dva teniso- vé dvorce. Později byla vybudovaná běžec- ká škvárová dráha, dále celkem pět teniso- vých dvorců a v roce 1946 hokejové hřiště. Těsně před druhou světovou válkou pod tě- locvičnou jednotou byl ustanoven oddíl há- zené, který měl družstvo žáků, dorostenců a mužů. V ženských soutěžích pouze doros- tenky a ženy. Po zákazu činnosti celé tělo- cvičné jednoty přešla všechna družstva do sportovního klubu Rapid Bechyně, který do té doby provozoval soutěžně pouze kopa- nou a hokej. Po roce 1945 zahájila svou činnost opět tě- locvičná jednota Sokol. V únoru 1948 došlo ke spojení T. J. Sokol a S. K. Rapid, z kterého přešla kopaná a hokej. Sportovní klub S. K. Rapid zanikl. Vznikla Tě- lovýchovná jednota Bechyně. Po roce 1950, kdy v Bechyni vznikl národní podnik Jiho- česká keramika, dostala organizace název TJ Jiskra Bechyně. Stalo se tak v roce 1952, s klubovými barvami zelenou a žlutou. Tady, u rybníka, účinkovala až do roku 1959. Rozhodující obrat nastal v roce 1956. Usta- novil se výbor, který organizačně zajišťo- val výstavbu nového stadionu. První terén- ní úpravy byly zahájeny v dubnu 1956 a bě- hem tří let byl vybudován areál všestranné- ho sportovního vyžití. Slavnostní otevření se konalo 5. 9. 1956. Pro fotbal byla zrekon- struována dvě hřiště s tribunou. V tomto areálu vyvíjí TJ Jiskra svoji činnost až dodnes, ale s malými kosmetickými změ- nami po roce 1968 a pak 1989. Po roce 1968, ale i před ním, si dost vý- znamnou etapu razila vojenská TJ Dukla Be- chyně, a to nejen ve fotbale. Právě ona pod názvem VTJ Blesk (Bechyňský letecký spor- tovní klub) dosáhla ve fotbale největších úspěchů pro město Bechyně. V mistrovské soutěži hrála krajský přebor. Dobrých výsledků dosáhl Blesk v roce 1987 i v tehdejším Poháru ČMFS, kdy se probojo- val až do republikového kola, kde byl vyřa- zen prvoligovým týmem RH Cheb. Místní domácí klub Jiskra dosahoval vynika- jících výsledků v sedmdesátých letech, ale na „kraj“ to nestačilo. Po roce 1989 se nakonec oba fotbalové klu- by spojily, ale udržet úroveň fotbalu v kraj- ských podmínkách se jim nepodařilo. Spo- jené kluby pod jménem VTJ Rapid Bechyně postupně opustily všechny krajské soutěže. VTJ Rapid se dostal do krize. V roce 1996 vznikl nový fotbalový klub PROSPORT Bechyně, který po roce svoji čin- nost spojil s VTJ Rapid. Na valné hromadě obou oddílů vznikl jeden oddíl s novou koncepcí. Klub pod jménem FC Bechyně nastoupil do nové sezony s pěti družstvy mládeže a dvěma mužstvy dospě- lých. Činnost oddílu je zaměřena na výcho- vu vlastních odchovanců. Největším úspě- chem nového klubu bylo krajské pohárové vítězství dorostenců v roce 1999. Tolik z oficiální prezentace klubu. Jednatel FC Bechyně Miloš Sedlák některé z těchto informací upřesňuje a doplňuje tak- to: „Faktické počátky organizované kopané v Bechyni vycházejí z roku 1923, kdy, jak je uve- deno shora, Sokol zakoupil cvičiště v prosto- rách parku před nynějším kulturním domem. Tam se odehrály první neoficiální zápasy. Po ustavení Sportovního klubu Bechyně dne 16. března 1926 vstoupili fotbalisté od pod- zimní sezony do řádných mistrovských soutě- ží. Postupem času se do soutěží zapojil i STAK (Svaz tělovýchovných amatérských klubů) Be- chyně. Dohodou fotbalových nadšenců byl v roce 1931 založen S. K. Rapid Bechyně spo- Mužstvo, které se pod vedením trenérů Jana Balčíka a Petera Maťko v sezoně 2004-2005 probojovalo do krajského přeboru

188 jením obou sportovních klubů, který působil v okresních soutěžích. V roce 1948 došlo ke spo- jení TJ Sokol a S. K. Rapid, které zanikly, a vznik- la tak Tělovýchovná jednota Bechyně. Ta od roku 1950 nesla oficiální název TJ Jiskra Bechy- ně a působila jako všesportovní organizace.“ Rozhodující obrat v novodobé historii be- chyňského fotbalu nastal v roce 1956, kdy byl, jak je uvedeno v klubových materiá- lech, ustanoven výbor pro výstavbu nové- ho všesportovního areálu. „Na tomto místě je nezbytné uvést, že výbor působil pod vedením pana Josefa Cikánka. Areál byl během tří let skutečně vybudován a slavnostně otevřen zmíněného dne 5. září 1959. To byl skutečně přelom v historii bechyň- ského fotbalu. Ve vyjmenovaném zázemí působily dva spor- tovní kluby kopané - TJ Jiskra Bechyně a TJ Dukla Bechyně, která se později přejmenovala na VTJ Blesk (Bechyňský letecký sportovní klub) Bechyně. A právě vojenský tým pro město Be- chyně dosáhl ve fotbale největších úspěchů. TJ Jiskra Bechyně dosahovala nejlepších vý- sledků v sedmdesátých letech, kdy se pohybo- vala na předních příčkách I. A třídy, s vyvrcho- lením v sezoně 1975-1976, kdy až v posledním zápase domácí porážkou přišla o postup do krajského přeboru. V následujících letech se postupně propadala jednotlivými krajskými soutěžemi až na okres- ní úroveň. Do vedení oddílu a jednotlivých mužstev se postupně zapojili pánové Chalup- ský, Cikánek, Doležal, Vosecký, Staňo, Hani- bal, Jančík, Beneš a Flieger,“ konstatuje Mi- loš Sedlák. Lepších výsledků v reprezentaci města než civilní oddíl dosahovala dlouhodobě Vojen- ská tělovýchovná jednota Blesk Bechyně, která po mnoha letech v I. A třídě postoupi- la v sezoně 1982-1983 do krajského přebo- ru a hrála v něm na předních příčkách až do sezony 1991-1992. Na úspěších vojenského fotbalu v Bechy- ni měli největší podíl předseda Jan Bed- nář, dlouholetý trenér Tibor Grofik, pozdě- ji žezlo převzal Jaroslav Vavroch, kterému pak Grofik asistoval. Dlouholetým vedou- cím mužstva byl Václav Kniezek. Vojenskou službu ve VTJ Blesk absolvova- li fotbalisté skutečně z celé tehdejší repub- liky, včetně hráčů ze Slovenska. Pro ilustraci – toto je složení mužstva na podzim 1989: Tomáš Skalický (mateřský klub Meteor Praha VIII), Roman Charvát (Dynamo České Budějo- vice), Milan Ondračka (NHKG Ostrava), Michal Matoušek (Motorlet Praha), Richard Ďuriš (Is- kra Partizánske), Vladimír Šipula (ZVL Byt- ča), Karel Süss (Škoda Plzeň), Miroslav Havel- ka (Sparta Kutná Hora), Rudolf Šefara (Loko Kladno), Josef Novák (Slavia Praha), František Tácha (Český Krumlov), Martin Rigo (Spartak Trnava), Tomáš Čáslavský (RH Hradec Králo- vé), Oldřich Bíža (Městec Králové), Miroslav Mariak (NHKG Ostrava), Roman Martinkovský (Meteor Praha VIII), Zdeněk Mikulec (TJ Uni- čov) a Milan Vaňovič (ZVL Žilina). Vzhledem ke změnám ve společnosti a k poklesu hráčské základny došlo začát- kem roku 1991 ke sloučení obou fotbalo- vých klubů TJ Jiskra Bechyně a VTJ Blesk Be- chyně pod názvem VTJ Rapid Bechyně. Přes spojení sil se však nepodařilo udržet krajský přebor a v roce 1992 z něj bechyňský A-tým sestoupil. Postupně pak vyšší soutěže opouštěl, aby v roce 1997 opět po letech zakotvil v okres- ním přeboru Táborska. V tomto roce se spojil s fotbalovým klubem Prosport Bechyně a začal účinkovat pod no- vým názvem FC Bechyně, který fotbalový klub nese dodnes. Tehdy zvolený výbor a trenéři klubu ve slo- žení Ing. Jiří Vogeltanz, Martin Kavka, MVDr. Miroslav Dynda, Miloš Sedlák, Karel Vořech, Petr Zeleňák, Ján Mázor, Jan Balčík, Vincent Současný A-tým FC Bechyně hraje I. B třídu

189 Staňo, František Čapek, Josef Vrchota a Du- šan Kubasko přišli s novou koncepcí, zamě- řenou na výchovu vlastních odchovanců. „V těchto letech bylo, jak je uvedeno shora, ne- sporně největším úspěchem bechyňského fot- balu vítězství dorostenců v Poháru předsedy Ji- hočeského krajského fotbalového svazu v roce 1999. Hráči vítězného týmu byli postupně za- pracováváni do týmu mužů a v sezoně 2000- 2001 se jim podařilo postoupit do I. B třídy. Vhodným doplněním kádru z vlastních od- chovanců stažených z hostování v klubech hrajících vyšší soutěže se podařilo postoupit do krajské soutěže již v sezoně 2004-2005,“ připomíná Miloš Sedlák. O tento úspěch se zasloužili trenér Jan Bal- čík, asistent Peter Maťko a hráči David Von- droušek, Lukáš Zeman, Marek Ptáček, Pavel Nedvěd, Ondřej Sedlák, Michal Čapek, Lu- káš Vrchota, Milan Havlík, Pavel Antl, Miro- slav Maroušek, Luboš Říha, Jiří Vogeltanz, Ondřej Tupý a Tomáš Lettl. Postup dokumentuje fotografie na str. 185, na níž jsou stojící zleva trenér Balčík, Vond- roušek, Zeman, Ptáček, Nedvěd, Sedlák, Ča- pek, Vrchota a Havlík. V dřepu zleva pak asi- stent trenéra Maťko, Antl, Maroušek, Říha, Vogeltanz, Tupý a Lettl. Přes dosažený úspěch se ale nepodařilo kádr udržet, což se projevilo na dosažených výsledcích, které znamenaly sestup z kraj- ského přeboru a poté až do I. B třídy, ve kte- ré FC Bechyně hraje i nyní. „Práce s mládeží je i nadále naším hlavním cí- lem, i když je jí dnes hodně málo a mládežnic- ké týmy se dávají dost složitě dohromady. V současné době hraje dorost v I. A třídě, žáci v krajském přeboru, mladší i starší přípravky v okresním přeboru.“ Tolik jednatel klubu Miloš Sedlák. Členy výboru FC Bechyně jsou v sezoně 2011-2012 předseda Zdeněk Vanýsek, jed- natel Miloš Sedlák a dále Jiří Vogeltanz st., Dušan Valenčík, Pavel Antl, Ondřej Sedlák a Tomáš Vrchota. V kádru A-týmu jsou hráči Jan Albrecht, Pa- vel Antl, Emanuel Byrtus, Tomáš Drn, Marek Házi, Pavel Houdek, Aleš Kavka, Jakub Ku- basko, Tomáš Lettl, Jiří Máca, Josef Makal, Ondřej Maršál, Radek Mázor, Martin Noha- va, Josef Peterka, Jan Prantl, Ondřej Sedlák, Jakub Skalák, Jan Šimeček, Dušan Valenčík, Jiří Vogeltanz, Lukáš Vrchota, Tomáš Vrcho- ta a Lukáš Zlesák. Trenérem je Dušan Kubasko, vedoucím týmu Ján Mázor. TJ Sokol Chotoviny V Chotovinách má poměrně bohatou tradi- ci činnost Sokola. Kopaná nebývala v minu- losti právě sokolským sportem, a přece se v Chotovinách poprvé fotbalový zápas hrál už v roce 1925. Na řádné ustavení fotbalového klubu si ovšem Chotovinští museli počkat až do roku 1956, kdy vznikl S. K. Chotoviny, poz- ději přejmenovaný na Slavoj. Rokem 1984 nastal v obci rozmach nejpo- pulárnější míčové hry včetně vybudování důstojného fotbalového stánku, který vy- vrcholil v soutěžních ročnících 1992-1993 a 1993-1994. Tehdy chotovinský fotbal dva- krát po sobě slavil znamenité třetí místo v krajském přeboru. V tisku se tenkrát psalo o kdysi průměrném vesnickém mužstvu, se kterým dokázal tre- nér Karel Ilčík, někdejší opora táborských Vodních staveb, postoupit až do nejvyš- ší jihočeské soutěže. Klobouk dolů, vždyť pod Ilčíkovým vedením Chotovinští dvakrát skončili na bronzovém stupínku žebříčku. V premiérovém ročníku 1992-1993 na nej- vyšší krajské úrovni obsadily Chotoviny tře- tí místo se ziskem čtyřiceti bodů. Na vítězné Fezko Strakonice ztrácely třináct, na druhé Vodňany jen dva bodíky. Táborsko tehdy v přeboru zastupovaly i Malšice – skončily desáté se ziskem dvace- ti pěti bodů. V ročníku 1993-1994 Beta Chotoviny, což byl tehdejší dobový název klubu, dokonce atakovala i druhé místo v konečném pořadí. Svým fanouškům dělala radost – připomeň- me aspoň některé výsledky. Příjemným překvapením bylo třeba vítěz- ství 2:0 na Lokomotivě České Budějovice, potěšila i výhra 3:2 v okresním derby na trávníku Malšic. Zhruba sto padesát diváků chodilo v prů- měru na domácí zápasy, v nichž Beta udo- lala Třeboň 3:2, Hlubokou 2:1 (obě branky vstřelil Pekárek z penalt), Vimperk porazi- Beta Chotoviny v přeborové sezoně 1993-1994 sahala po druhém místě v konečné tabulce

190 la stejným výsledkem. Fotbalisté Humpol- ce odjeli domů na Vysočinu s hladkou po- rážkou 0:3. V posledním kole měly Chotoviny v sezo- ně 1993-1994 reálou naději na druhou příč- ku přeborové tabulky. Stačilo doma aspoň remizovat s Jindřichovým Hradcem. Jenže to se ukázalo jako mimořádně složitý pro- blém. Tým od Vajgaru, hrající pod názvem Unis, totiž v této sezoně krajský přebor s přehledem vyhrál. Už dávno předem měl zajištěn postup do divize a z třiceti utkání pouze jedinkrát nebodoval naplno – nebyl však poražen, jen remizoval. Jindřichohradečtí chtěli samozřejmě pro- jít soutěží bez prohry – a to se jim nakonec taky povedlo. Přebor absolvovali s rekordní bilancí, připsali si devětapadesát bodů z še- desáti možných, jejich kanonýři se do bra- nek soupeřících týmů trefili sto sedmkrát, přičemž noví krajští přeborníci inkasovali všeho všudy třináctkrát. Zápas Beta – Unis na chotovinské trávě, kte- rému přihlíželo více než dvě stě diváků, měl dramatický průběh. Od osmatřicáté minuty hráli domácí bez vy- loučeného Hňupa. Brzy po přestávce dal hostující Nikitin první gól. Za pět minut byl stejný hráč také vyloučen. V souboji dese- ti proti deseti se povedlo Jindřichovu Hrad- ci navýšit vedení přesnou trefou Roubíka. V osmdesáté minutě sice vyslal Ilčík do sóla Šticu, který si položil brankáře hostí Hlouš- ka a elegantně snížil na 1:2, ale víc už Cho- tovinští nestihli. Taky proto, že v samém zá- věru si ještě červeň na kartě v rukou sudího Prágra zblízka prohlédl jejich hráč Vojáček. V regionálním tisku se tehdy psalo: „Hosté vítězství uhájili, ale domácí se za předvede- ný výkon stydět určitě nemusí a zakončili nej- úspěšnější sezonu, jakou kdy Chotoviny ve fot- bale měly.“ Před tímto utkáním se funkcionáři klubu rozloučili s trenérem Karlem Ilčíkem, který toho dne vedl tým Bety naposledy. Nako- nec to nevyšlo a Chotovinští odešli do kabin bez bodu. Škoda, i jediný bodík by je tehdy posunul na druhé místo tabulky, protože je- jich největší konkurent, Vodňany, jen remi- zoval na hřišti béčka Strakonic 0:0. Vodňany tedy skončily opět po roce na dru- hém, Chotoviny znovu na třetím místě. Oba týmy získaly po třiatřiceti bodech. Okresní rivalové z Malšic obsadili jedenác- tou příčku, když nasbírali dvacet osm bodů. Největší úspěch v dějinách chotovinské- ho fotbalu je spojen se jmény hráčů Mrze- na, Šolc, Ilčík, Mikulec, Metelec, Pechánek, Passler, Štica, Filip, Vach, Turek, Hňup, Žam- boch, Bartoň, Vojáček, Pavelec, Pěknic, Pou- zar či Svačina… Béčko Chotovin se blýsklo v sezoně 2006- 2007, kdy vyhrálo okresní přebor Táborska. Na webových stránkách klubu si lze přečíst tuto vzpomínku: „Bouřlivé oslavy se zúčastnil snad každý, kdo je nějakým způsobem spříz- něn s chotovinským fotbalem. Na památku byla dokonce zhotovena trička, která dostali nejen hráči, ale i fanoušci, kteří je doprovázeli na jejich poslední zápas v sezoně.“ V současnosti používá klub název TJ Sokol Chotoviny. O tom, že slavné časy už přece jen pominuly, svědčí fakt, že v době ode- vzdávky této publikace do tisku startují chotovinští fotbalisté v I. B třídě. Kromě A-týmu hrají v Chotovinách fotbal také B-mužstvo, dorostenci, žáci, kadeti, přípravka a „staří páni“, tedy zkušení mata- doři starší pětatřiceti let. Chotovinští fotbalisté v „přeborových časech“ na zimním soustředění v Mozolově

191 Společnou cestou FC MAS Táborsko (II. liga). Nahoře zleva: Vukadin Vukadinović, Jakub Sklenář, Jakub Hric, Pavel Vyhnal, Jiří Ptáček, Lukáš Varyš, Jan Charuza, Jaroslav Nesvadba, Petr Javorek, Lukáš Mach, Václav Kotrba. Uprostřed zleva: Josef Schubert (vedoucí týmu), Stanislav Matyš (masér), Zdeněk Šturma, Tomáš Mašek, Miljan Vukadinović, Jindřich Rosůlek, Ivan Ciferský, Vladimír Dobal, Jakub Kalášek, Rostislav Mrzena, MUDr. Josef Balík (lékař). Dole zleva: Andrej Fišan, Aleš Kočí, Stanislav Rožboud, trenérské trio: Stanislav Vahala,LubošZákostelský, Radim Nečas, dále Jiří Kostečka, Radim Koutný, Tomáš Fryšták. Sotva skončila pro Spartak MAS Sezimovo Ústí nováčkovská druholigová sezona devá- tým místem se 40 body, vybuchla na Tábor- sku fotbalová „bomba“. Většinový vlastník FK Spartak MAS Sezimovo Ústí, a. s. a před- seda představenstva tohoto klubu Jiří Smrž koupil dne 22. června 2011 FK Tábor, s. r. o. „Tuto informaci mohu potvrdit. Jsem sto- procentním vlastníkem FK Tábor,“ sdělil loni v létě Jiří Smrž, který tak symbolicky uzavřel léta nesmiřitelné rivality a soupeření týmů z Tábora a Sezimova Ústí. Pro zasvěcené nebyl vstup sezimovoús- teckých akcionářů do táborských fotbalo- vých vod žádným překvapením. O slouče- ní se neúspěšně rokovalo od 90. let minulé- ho století. Přesto měla zpráva o zániku sou- peření sílu rozbušky. Bez přetvářky je nut- no poznamenat, že majetkový vstup Spar- taku MAS Sezimovo Ústí do FK Tábor vyvo- lal u řady skalních fanoušků „vodníků“ údiv, možná hněv či rozpaky. I v tom fotbalovém případě platilo, že David přerostl Goliáše aneb malý klub ze Sezimova Ústí sportov- ně i ekonomicky předstihl silného souseda, který se mohl opřít o město s miliardovým rozpočtem. Kvalitativní posun Polovina roku 2011 znamenala v každém případě početí silného fotbalového subjek- tu, který od počátku chtěl co nejlépe repre- zentovat region Táborska. „Určitě je to kva- litativní posun pro fotbal na Táborsku,“ mínil v roce 2011 Jiří Smrž. Co se stalo v přelomové sezoně 2011-2012? Činovníky obou klubů čekalo moře mraven- čí administrativní práce. Čas kvapil, moc ho do nové sezony nebylo. Kluby Spartak MAS Sezimovo Ústí, a.s. a FK Tábor, s.r.o. do ní vstoupily ještě pod svými „starými“ názvy. Noví vlastníci FK Tábor přesto museli udělat

192 nutné změny, které byly v souladu se spor- tovními cíli i ekonomickými ukazateli. A-tým mužů hrál druholigovou sezonu 2011-2012 pod názvem Spartak MAS Sezi- movo Ústí na stadionu Soukeník. Trenérem byl i nadále Luboš Zákostelský. V Táboře se tato profesionální soutěž na žádném hřišti hrát nedala, ale přáním akcionářů klubu je, aby v blízké budoucnosti hlavní stadion stál v táborské Kvapilově ulici. Tým pod hlavičkou FK Tábor (trenér Jan Kli- mek) se zúčastnil divizní skupiny A, odkud „ševci“ - neboli Spartak - odhlásili svůj re- zervní tým. Toto mužstvo se pod vedením trenéra Mi- chala Šreyera představilo v krajském přebo- ru. „Připravíme kemp pro divizní hráče obou klu- bů. Ti nejlepší budou hrát divizi, ti ostatní kraj- ský přebor,“ uvedl na začátku sezony 2011- 2012 většinový akcionář Jiří Smrž. Novinky se v létě 2011 odehrály také u mlá- deže. FK Tábor i Spartak MAS získaly na za- čátku roku licence na Sportovní centra mlá- deže (SCM - dorosty) a Sportovní střediska mládeže (SpSM - žáci). Týmy klubů měly na- stoupit do těch nejvyšších mládežnických soutěží. Zejména u žáků panovaly obavy, zda týmy z Táborska budou stačit na Spar- tu, Bohemians, Viktorii Plzeň, Příbram či Dy- namo České Budějovice. Sportovní výhody Sportovní výhody postupného slučování klubů se začaly nejprve projevovat na úse- ku mládeže. „U dorostu jsme odstoupili od li- cence ve prospěch FK Tábor, u žáků jsme od- řekli licenci pro Spartak. Má to logiku. Do- rost Spartaku a žáci Tábora hráli vyšší soutě- že,“ vysvětlil Jiří Smrž. Kádry dorostu a žáků se spojily a staly se více konkurenceschop- nými. Potvrdilo se to v praxi, když žákovský tým U-15 pod vedením trenéra Radima He- šíka na podzim 2011 atakoval samotné čelo FC MAS Táborsko B (divize). Horní řada zleva: Jaromír Vavřina (sportovní manažer), Jan Klimek (hlavní trenér), Lukáš Varyš, Lukáš Turek, Michal Hojdar, David Pavličko, Petr Martínek, Jan Stoszek, Jan Chotovinský, Jakub Vavřina, Martin Blažek, Petr Kolář (vedoucí mužstva), Michal Šreyer (asistent trenéra). Dolní řada zleva: Tomáš Pössinger, Michal Brůžek, Jiří Holub, Jaroslav Prášek, Pavel Nohava, Tomáš Trněný, Jakub Škrábek. ligové tabulky. Byl to malý jihočeský zázrak v táborském provedení. Dorostenečtí i žákovští hráči, kteří se do „li- gových“ kádrů nevešli, začali hrát krajské soutěže za béčka. Nikdo nikoho nevyhazo- val, pouze několik žáků odešlo za uplatně- ním ve fotbalovém dění do Meteoru Čeka- nice. Ve vzduchu visela zásadní otázka: jak bude situace vypadat za rok? Zda se kluby slou- čí, spojí, splynou, jak se bude klub jmeno- vat? Odpovědi na tyto otázky přišly v násle- dujících měsících. Zatím se používal slogan Společnou cestou. Kam kráčíme? „Spojovaný“ klub hned na počátku změn představil svou vizi. Spolumajitel Spartaku MAS a stoprocentní vlastník FK Tábor Jiří Smrž otevřel k nahlédnutí základní studii společné budoucnosti fotbalové reprezen- tace Táborska na republikové scéně v Tá- borském deníku takto: 1. VIZE: Od 1. července 2012 budou působit oba subjekty na fotbalovém poli jako jediný klub pod jedním názvem. „Během následu- jícího roku musíme všechno připravit tak, aby to bylo v souladu se stanovami Fotbalové aso- ciace České republiky. V otázce názvu chce- me mít regionální podtext. Pracovně zatím používáme FK MAS Táborsko, ale to je zatím předčasné,“ řekl Jiří Smrž. Schváleným ná- zvem se nakonec stal počátkem roku 2012 FC MAS Táborsko. 2. VIZE: Výstavba nového stadionu je klíčovým té- matem. Plánem je, aby stál v Táboře, zatím- co na Soukeníku v Sezimově Ústí by vyrost- lo moderní tréninkové centrum s odpoví- dajícím zázemím pro přípravu všech mlá- dežnických složek. „Tato vize má samozřej-

193 mě dlouhodobý charakter. Vše je otázkou za- bezpečení finančních prostředků pro její usku- tečnění. Špičkový fotbal se má hrát ve velkých městech, proto volíme Tábor. Mám své před- stavy, ale jak říkám, všechno se bude řešit po- stupně. Podmínkou zůstává, aby nový stadion měl druholigové parametry. Podle mého přá- ní by měl snést měřítko pro první ligu,“ rozkrý- vá Jiří Smrž plán v otázce důstojného stán- ku pro budoucí reprezentaci nového klubu. 3. VIZE: Na sportovním poli bude od sezony 2012- 2013 působit 19 až 20 družstev klubu pod jednotným názvem FC MAS Táborsko. „Jed- noznačně chceme mít druhou ligu mužů, ju- niorskou ligu, a také dosáhnout na statut fot- balové akademie. V případě příznivých eko- nomických a sportovních hledisek samozřej- mě nebudeme chtít přijít ani o mužskou divi- zi,“ plánuje Smrž. Jiří Smrž, spolumajitel FK Spartaku MAS a nový majitel FK Tábor, v souvislosti se změ- nami zdůraznil: „Chtěl bych všechny lidi ko- lem zdejšího fotbalu i fanoušky požádat o trpělivost. Kouzelný proutek, kterým by- chom mávli a všechny plány by se ideálně vy- plnily, v ruce nemáme. Teď to bude především o práci, nadšení, a právě o té trpělivosti.“ Nová sezona 2011-2012 Koncem června 2011 zahájil Spartak MAS Sezimovo Ústí přípravu na druhou druho- ligovou sezonu mužů. Po podzimní části se mu podařilo uhrát 20 bodů, což je o dva méně než v roce 2010. Trenér Luboš Zákos- telský nejprve zahájil přípravu na novou se- zonu bez asistenta. Zdeněk Bečka na Sou- keníku skončil a jeho místo bylo nějaký čas prázdné. Asistentem se posléze stal Radim Nečas, někdejší vynikající středopolař Baní- ku Ostrava, Slavie Praha, Unionu Cheb, řec- ké Škody Xanthi, FK Jablonec, Slovanu Brati- slava a hlavní trenér či asistent Slavie (junio- ři), Bohemians, Zenitu Čáslav, Slovanu Libe- rec, Arsenalu Česká Lípa. Nejlepším střelcem týmu se na podzim 2011 stal Jakub Sklenář (čtyři branky), který na Soukeníku půl roku působil na hostování z Dukly Praha. V zimě se vrátil do mateřské- ho oddílu. Na podzim z týmu odešel zálož- ník Petr Javorek hostovat do Dynama Čes- ké Budějovice, což se později ukázalo jako velká ztráta. Značnou část podzimu proma- rodil také záložník Jiří Kostečka. Zranil se i hostující útočník ze Slavie Praha Pavel Vy- hnal. Na konci podzimu si přivodil vážné svalové zranění defenzivní slovenský hráč Ivan Cíferský, který se s fotbalem rozloučil na delší dobu. „Ševce“, kteří si už pomalu začali zvykat na nový název s označením Táborsko, če- kal na jaře 2012 boj o střed tabulky, resp. o záchranu v soutěži. Potvrdilo se, že dru- há sezona v nové soutěži je náročnější než první, kdy z hráčů proudí nováčkovská eu- forie. Tým prošel v létě 2011 řadou hráč- ských obměn a ve druhé sezoně poztrácel na podzim v domácím prostředí řadu bodů. Mrzely například prohry s Vysočinou Jihla- va či Zbrojovkou Brno, naopak velice potě- šila výhra v Praze nad Bohemians (Střížkov). Další změny v kádru nastaly počátkem roku 2012. Na Soukeník nově přišli hosto- vat Kristián Zbrožek (Mladá Boleslav), Stani- slav Smrek (Moldava nad Bodvou), Vojtěch Přeučil (Dukla Praha), Martin Sladký (Vikto- ria Plzeň), Luboš Pecka (Dynamo ČB), Aleš Nešický (Olomouc). FC MAS Táborsko C – krajský přebor. Horní řada zleva: Václav Hoffman (vedoucí mužstva), Pavel Nohava, Martin Jánský, Jan Doubrava, Lukáš Turek, Lukáš Varyš, Michal Hojdar, David Pavličko, Jan Chotovinský, Michal Šreyer (hlavní trenér). Dolní řada zleva: Dominik Nenička, David Král, Jaroslav Prášek, Tomáš Novák, Michal Brůžek, Tomáš Pössinger, Jiří Holub, Tomáš Samec.

194 Farma splnila cíl Do nového soutěžního ročníku 2011- 2012, po slučování Spartaku Sezimovo Ústí a FK Tábor, vstoupila také nově vznik- lá farma druholigového mužstva. Hrála di- vizi jako FK Tábor. Cílem bylo dát dohroma- dy mladé, talentované hráče, se kterými by se v budoucnu dalo počítat v druholigovém celku. Na začátku sezony skončila celá řada starších, ale stále velmi kvalitních fotba- listů, kteří v minulosti bývali velkými opora- mi svých celků. Do přípravy nastoupilo 37 hráčů, kteří se po odehrání přípravných utkání podle vý- konnosti rozdělili do dvou týmů, divizního FK Tábor a B-týmu Spartaku, hrajícího kraj- ský přebor. Několik hráčů odešlo na hosto- vání. V 15 divizních mistrovských zápasech nastoupilo 34 hráčů. Tým získal 23 bodů a obsadil 6. místo. Pohled do zákulisí V klubu se také pracovalo v zákulisí. V zimě 2011-2012 se stal novým obchodním ředi- telem Jiří Kovář, bývalý hráč FK Tábor, spo- luhráč Jana Šimáka. Jiří Kovář už spolupra- coval s FK Tábor. Náplň jeho práce je zřej- má – zajistit pro klub peníze, získat spolufi- nancování od firem, které jsou partnery klu- bu. Obchodní ředitel odkoupil dvě procen- ta akcií klubu. Co se týče akcií, došlo mezi akcionáři Jaroslavem Jankovským, Evženem Kostkou, Ladislavem Novotným a Josefem Balíkem k přerozdělení. Jiří Smrž nově vlast- nil 86 procent. Do akcionářské skupiny při- stoupil výkonný ředitel klubu Tomáš Samec. Před jarním důležitým zápasem s 1. SC Znojmo ohlásilo v březnu 2012 vedení klu- bu FC MAS Táborsko dvě změny u prvního týmu mužů. Manažerem druholigového ká- dru přestal být Martin Svoboda, který ukon- FC MAS Táborsko U-19 – Česká liga dorostu. Horní řada zleva: Josef Kluzák, Petr Nikl, Ondřej Stránský, Patrik Vilímek, Jan Kos, Martin Hašpl, Jiří Bartáček, Dominik Šmíd, Petr Czinege, Tomáš Novák, Lukáš Stuchlík, Martin Jánský. Dolní řada zleva: Tomáš Wejskrab, Václav Hoffmann, David Passler, Miroslav Smolák (trenér), Roman Mužík, Jaroslav Passler (asistent trenéra), Daniel Suda, Andrey Dyhas, Tomáš Kukučka. FC MAS Táborsko U-17 – Česká liga dorostu. Horní řada zleva: Patrik Hodas, Radek Trantýr, Vojtěch Bouška, Jiří Strejček, Aleš Němec, Jakub Jaroš, Tomáš Svatek, Patrik Ketman, Tomáš Nuhlíček. Dolní řada zleva: Roland Werner, David Hladík, Roman Duda, Zbyněk Jaroš (trenér), Tomáš Bareš, Stanislav Kukučka (trenér), Zbyněk Sedloň, Radim Pfeifer, Lukáš Kordina.

195 čil pracovní poměr. „Martin Svoboda nás před dvěma lety uvedl do druhé ligy,“ konstatoval většinový vlastník klubu Jiří Smrž, který vy- světlil, že důvodem ukončení spolupráce s Martinem Svobodou jsou rozdílné předsta- vy o fungování druholigového týmu. Novou tváří u prvního týmu mužů se stal František Anděl, který převzal po Josefu Schubertovi funkci vedoucího mužstva. Jo- sef Schubert odstoupil ze zdravotních dů- vodů. František Anděl je dlouholetým a re- spektovaným sekretářem klubu, který má největší přehled ve fotbalových řádech a směrnicích. „František je v klubu služebně druhý nejstarší. Já dělám fotbal dvacet let, on jen o několik let méně,“ uvedl předseda před- stavenstva klubu Jiří Smrž, hlavní hybatel a tahoun klubu z Táborska, který by jednou možná rád nakoukl třeba i do nejvyšší fot- balové soutěže. FC MAS Táborsko U-16 – Česká liga dorostu. Horní řada zleva: Vojtěch Novotný-Hanzal, Stanislav Vávra, Ivan Kloc, Jan Chmel, Marek Cáska, Jan Švec, Jakub Ilčík, Tomáš Kučera, Petr Byrtus, Petr Vosol. Dolní řada zleva: Lukáš Janů, Filip Vaněk, Jakub Švejda, Jaroslav Kozačka (trenér), David Honza, Josef Barda (asistent trenéra), Lukáš Spurný, Daniel Kolář, Marek Novák.

196 Divize českého venkova – západ: 1940-1941 1. SK Strakonice 22 13 7 2 70:40 33 2. SK Slavoj Osek 22 13 4 5 69:34 30 3. SK Rokycany 22 11 5 6 68:45 27 4. SK Čes. lev Beroun 22 11 5 6 50:39 27 5. SK Rakovník 22 11 4 7 59:42 25 6. SK Hořovice 22 10 4 8 55:54 24 7. SK Doudlevce 22 7 9 5 48:43 23 8. SK Petřín Plzeň 22 9 2 11 61:60 20 9. DSKTábor 22 6 7 9 59:57 19 10. SK Č. Budějovice 22 8 3 11 44:72 19 11. SK Union Beroun 22 5 1 16 44:79 11 12. AC Stadion Č. Bud. 22 1 3 18 42:104 5 Historie fotbalového Táborska řečí čísel Účast ve druhé nejvyšší soutěži Divize českého venkova – západ: 1941-1942 1. SK Rakovník 22 16 2 4 85:39 34 2. SK Strakonice 22 13 2 7 61:32 28 3. SK Rokycany 22 13 2 7 84:52 28 4. SK Slavoj Osek 22 10 4 8 63:67 24 5. SK Čes. Lev Beroun 22 9 5 8 52:42 23 6. SK Č. Budějovice 22 10 2 10 64:55 22 7. SK Meteor Č. Bud. 22 8 6 8 50:47 22 8. SK Petřín Plzeň 22 9 1 12 48:60 19 9. SK Hořovice 22 8 2 12 42:70 18 10. DSKTábor 22 7 3 12 47:72 17 11. SK Doudlevce 22 6 4 12 36:72 16 12. SK Sparta Sulkov 22 5 3 14 32:56 13 Divize českého venkova – západ: 1942-1943 1. SK Viktoria Plzeň 22 20 2 0 123:21 42 2. SK Strakonice 22 13 4 5 58:45 30 3. SK IVO Žebrák 22 11 5 6 50:39 27 4. SK Č. Budějovice 22 9 7 6 58:45 25 5. SK Hořovice 22 10 3 9 53:54 23 6. SK Olympia Plzeň 22 8 5 9 61:54 21 7. SK Čes. Lev Beroun 22 8 4 10 35:39 20 8. SK Rokycany 22 8 4 10 47:68 20 9. SK Meteor Č. Bud. 22 7 3 12 49:60 17 10. SK Petřín Plzeň 22 8 1 13 51:73 17 11. SK Slavoj Osek 22 6 2 14 42:64 14 12. DSKTábor 22 2 4 16 25:95 8 Krajská soutěž – České Budějovice: 1951 1. Slavia Č. Budějovice 18 15 1 2 103:34 31 2. ČSSZ Písek 18 12 3 3 62:30 27 3. Fezko Strakonice 18 11 4 3 49:36 26 4. Kovosvit Sez. Ústí 18 10 5 3 46:35 25 5. SKP Č. Budějovice I 18 7 5 6 53:40 19 6. ČSSZTábor 18 5 4 9 50:58 14 7. Motor Un. Vodňany 18 4 3 11 47:72 11 8. ČSDTábor 18 4 3 11 27:60 11 9. NV Písek 18 4 2 12 38:70 10 10. SKP Č. Budějovice II 18 3 0 15 43:83 6 Krajský přebor – České Budějovice: 1952 1. Slavia Č. Budějovice 22 18 1 3 132:35 37 2. SKP Č. Budějovice I 22 15 2 5 81:38 32 3. ČSSZTábor 22 12 5 5 65:37 29 4. Fezko Strakonice 22 13 1 8 62:41 27 5. ČSDTábor 22 12 1 9 69:59 25 6. ČSSZ Písek 22 11 2 8 52:50 24 7. Jiskra Týn n. Vlt. 22 11 2 9 53:64 24 8. Kovosvit Sez. Ústí 22 10 3 9 56:36 23 9. ČZ Strakonice 22 6 3 13 38:62 15 10. Sokol Vodňany 22 5 3 14 41:83 13 11. Jitona Lišov 22 6 1 15 49:115 13 12. Český Krumlov 22 0 0 22 24:117 0 II. liga, skupina A: 1958-1959 1. Spartak Hradec Kr. 26 21 2 3 90:21 44 2. SONP Kladno 26 16 4 6 88:28 36 3. Slovan Liberec 26 12 7 7 52:42 31 4. Spartak Plzeň 26 10 8 8 47:43 28 5. Baník Děčín 26 9 6 11 42:45 24 6. Spartak Čelákovice 26 8 8 10 42:45 24 7. Tatran Teplice 26 9 6 11 44:59 24 8. Dynamo Praha B 26 9 6 11 39:55 24 9. Dynamo Kutná Hora 26 10 4 12 39:61 24 10. Spartak Motorlet 26 9 5 12 34:47 23 11. Dynamo Karl. Vary 26 8 7 11 49:63 23 12. DuklaTábor 26 10 2 14 50:59 22 13. Spartak Radotín 26 8 4 14 37:60 20 14. VCHZ Pardubice 26 4 9 13 37:60 17

197 II. liga, skupina A: 1960-1961 1. Spartak Plzeň 22 15 5 2 59:24 35 2. Kovostroj Děčín 22 13 2 7 51:45 28 3. Slovan Teplice 22 11 4 7 33:27 24 4. Spartak Ústí n. L. 22 10 4 8 41:32 24 5. DuklaTábor 22 10 4 8 34:27 24 6. Spartak Motorlet 22 8 7 7 52:38 23 7. Dyn. Č. Budějovice 22 8 3 11 37:44 19 8. Slovan Liberec 22 8 3 11 37:45 19 9. Baník Most 22 8 3 11 43:47 19 10. Spartak Kbely 22 7 4 11 40:62 18 11. Dynamo Karl. Vary 22 4 7 11 24:42 15 12. Slavoj Č. Budějovice 22 4 6 12 28:49 14 II. liga, skupina A: 1961-1962 1. Dynamo Praha 22 16 4 2 69:18 36 2. Spartak Ústí n. L. 22 11 5 6 31:27 27 3. Kovostroj Děčín 22 10 6 6 44:30 26 4. Dyn. Č. Budějovice 22 11 4 7 31:31 26 5. Slavoj Žižkov 22 6 10 6 33:32 22 6. Spartak Čelákovice 22 7 7 8 39:42 21 7. Slovan Teplice 22 6 9 7 28:33 21 8. Slovan Liberec 22 8 4 10 35:40 20 9. Spartak M. Boleslav 22 7 6 9 30:39 20 10. Dukla Tachov 22 8 2 12 33:39 18 11. Chemička Ústí n. L. 22 6 4 12 31:53 16 12. DuklaTábor 22 3 5 14 22:42 11 II. liga, skupina B: 1962-1963 1. Sp. Brno ZJŠ B 26 18 3 5 52:25 39 2. TJ VŽKG Ostrava 26 13 8 5 51:26 34 3. TŽ Třinec 26 13 8 5 39:32 34 4. Sp. Královopolská 26 12 5 9 43:31 29 5. Jiskra Otrokovice 26 11 7 8 37:37 29 6. DuklaTábor 26 12 3 11 43:45 25 7. Tepna Náchod 26 10 5 11 32:35 25 8. VCHZ Pardubice 26 7 10 9 31:26 24 9. Spartak Uh. Hradiště 26 8 7 11 48:44 23 10. TJ Gottwaldov 26 7 9 10 40:40 22 11. Slavoj Žižkov 26 8 6 12 43:42 22 12. Dynamo Praha B 26 7 7 12 24:45 21 13. Dukla Olomouc 26 6 8 12 32:48 20 14. Fatra Napajedla 26 5 4 17 18:57 14 II. liga, skupina B: 1963-1964 1. Jiskra Otrokovice 26 17 5 4 51:28 39 2. VCHZ Pardubice 26 16 5 5 64:35 36 3. TJ Gottwaldov 26 14 6 6 53:31 34 4. DuklaTábor 26 13 5 8 45:33 31 5. KPS Brno 26 13 4 9 59:46 30 6. Spartak Uh. Hradiště 26 12 6 8 41:32 30 7. TJ VŽKG Ostrava 26 12 5 9 55:49 29 8. Dynamo Praha 26 9 7 10 37:27 25 9. MŽ Olomouc 26 9 5 12 26:49 23 10. Slavoj Praha 26 7 8 11 38:44 22 11. Dukla Písek 26 7 7 12 32:49 21 12. Sp. Brno ZJŠ B 26 7 4 15 32:45 18 13. Jiskra Úpice 26 6 6 14 28:43 18 14. Baník Ratíškovice 26 2 4 20 34:98 8 II. liga, skupina A: 1964-1965 1. Slavia Praha 26 21 2 3 73:17 44 2. Spartak Plzeň 26 16 8 2 59:31 40 3. Baník Most 26 12 5 9 53:35 29 4. Kovostroj Děčín 26 12 5 9 52:39 29 5. DuklaTábor 26 11 7 8 42:32 29 6. Viktoria Žižkov 26 12 3 11 39:29 27 7. Spartak Čelákovice 26 12 3 11 42:41 27 8. Dukla Tachov 26 9 9 8 28:29 27 9. Spartak Radotín 26 11 3 12 43:38 25 10. Jiskra Jablonec n. N. 26 10 4 12 43:37 24 11. Spartak Motorlet 26 9 4 13 34:50 22 12. Baník Hrdlovka 26 6 7 13 32:57 19 13. Dyn. Č. Budějovice 26 3 5 18 24:61 11 14. Lok. Č. Budějovice 26 4 3 19 24:93 11 II. liga, skupina A: 1965-1966 1. Bohemians Praha 26 18 5 3 58:24 41 2. SONP Kladno 26 17 3 6 50:22 37 3. Dukla Praha B 26 14 7 5 35:22 35 4. Škoda Plzeň 26 14 6 6 45:22 34 5. Viktoria Žižkov 26 11 5 10 30:38 27 6. VCHZ Pardubice 26 10 6 10 51:38 26 7. Spartak Radotín 26 11 4 11 32:40 26 8. Spartak Čelákovice 26 10 4 12 36:47 24 9. DuklaTábor 26 9 5 12 32:42 23 10. LIAZ Jablonec n. N. 26 8 5 13 36:45 21 11. Dukla Tachov 26 8 4 14 31:30 20 12. Baník Most 26 5 9 12 30:44 19 13. Kovo Děčín 26 7 2 17 30:63 16 14. Dukla Slaný 26 4 7 15 30:49 15

198 II. liga, skupina A: 1966-1967 1. Škoda Plzeň 26 18 3 5 52:21 39 2. Viktoria Žižkov 26 13 8 5 43:28 34 3. SONP Kladno 26 15 3 8 49:34 33 4. VCHZ Pardubice 26 10 9 7 48:27 29 5. LIAZ Jablonec n. N. 26 10 8 8 31:28 28 6. Spartak Vlašim 26 10 7 9 39:39 27 7. Baník Most 26 8 9 9 33:36 25 8. Spartak Čelákovice 26 10 5 11 36:42 25 9. Sparta Praha B 26 11 3 12 35:26 25 10. Dukla Cheb 26 9 6 11 29:36 24 11. Dukla Praha B 26 8 7 11 45:43 23 12. DuklaTábor 26 7 7 12 40:51 21 13. Spartak Radotín 26 6 4 15 26:72 16 14. Dukla Tachov 26 5 5 16 31:54 15 II. liga, skupina A: 1968-1969 1. Bohemians Praha 26 16 6 4 37:19 38 2. SONP Kladno 26 13 9 4 37:18 35 3. LIAZ Jablonec n. N. 26 16 3 7 51:32 35 4. Sp. Hradec Králové 26 15 3 8 46:19 33 5. Škoda Plzeň 26 12 6 8 49:26 30 6. Spartak Vlašim 26 8 12 6 32:26 28 7. Sparta Praha B 26 9 9 8 27:28 27 8. DuklaTábor 26 10 6 10 26:35 26 9. Spartak Ústí n. L. 26 9 7 10 33:27 25 10. Baník Most 26 11 3 12 31:34 25 11. VTŽ Chomutov 26 9 3 14 35:46 21 12. Dukla Praha B 26 9 2 15 28:44 20 13. Dukla Cheb 26 6 3 17 11:31 15 14. Dukla Jičín 26 2 2 22 17:75 6 Celostátní II. liga: 1969-1970 1. Škoda Plzeň 30 19 3 8 49:29 41 2. TŽ Třinec 30 17 5 8 41:20 39 3. Dukla B. Bystrica 30 17 3 10 60:35 37 4. AC Nitra 30 14 9 7 36:25 37 5. Zbrojovka Brno 30 14 6 10 35:29 34 6. TJ VŽKG 30 12 7 11 39:36 31 7. Sparta Praha B 30 11 8 11 39:33 30 8. LIAZ Jablonec 30 14 2 14 32:36 30 9. Sp. Hradec Králové 30 11 6 13 49:41 28 10. Zemplín Michalovce 30 12 4 14 37:44 28 11. DuklaTábor 30 9 9 12 35:49 27 12. Spartak Ústí n. L. 30 9 8 13 32:44 26 13. Partizán Bardejov 30 10 6 14 34:44 26 14. NHKG Ostrava 30 10 5 15 31:36 25 15. Spartak Vlašim 30 8 7 15 29:53 23 16. VCHZ Pardubice 30 6 6 18 31:55 18 Celostátní II. liga: 1970-1971 1. Zbrojovka Brno 30 20 6 4 54:18 46 2. AC Nitra 30 16 9 5 43:12 41 3. LIAZ Jablonec 30 17 3 10 60:35 37 4. Bohemians Praha 30 14 6 10 47:37 34 5. SONP Kladno 30 12 8 10 37:36 32 6. Slovan Liberec 30 11 8 11 26:29 30 7. Zemplín Michalovce 30 12 5 13 32:38 29 8. TJ VŽKG 30 10 8 12 30:28 28 9. Dukla B. Bystrica 30 11 6 13 44:43 28 10. ZVL Pov. Bystrica 30 11 6 13 30:36 28 11. Sp. Hradec Králové 30 10 7 13 29:38 27 12. Spartak Ústí n. L. 30 9 7 14 26:47 25 13. Partizán Bardejov 30 9 6 15 38:39 24 14. VTŽ Chomutov 30 9 6 15 32:55 24 15. Sparta Praha B 30 6 10 14 21:39 22 16. DuklaTábor 30 8 5 17 31:49 21 Česká národní liga, skupina A: 1977-1978 1. Spartak Vlašim 30 18 9 3 59:24 45 2. UD Příbram 30 18 4 8 61:33 40 3. Poldi SONP Kladno 30 14 8 8 41:32 36 4. VTJTábor 30 13 7 10 38:28 33 5. AŠ Mladá Boleslav 30 11 11 8 43:35 33 6. Dyn. Č. Budějovice 30 12 8 10 33:28 32 7. Spartak Ústí n. L. 30 9 11 10 30:35 32 8. Viktoria Žižkov 30 13 2 15 30:26 32 9. RH Cheb 30 12 4 14 42:42 28 10. VTŽ Chomutov 30 10 8 12 34:42 28 11. VTJ Tachov 30 9 9 12 35:44 27 12. VTJ Žatec 30 9 9 12 30:40 27 13. DP Xaverov 30 10 7 13 31:43 27 14. Kovostroj Děčín 30 9 7 14 38:52 25 15. ČSAD Benešov 30 5 12 13 32:52 22 16. Baník Sokolov 30 4 12 14 23:44 20 Česká národní liga, skupina B: 1978-1979 1. VP Frýdek-Místek 30 16 10 4 53:24 42 2. TŽTřinec 30 16 6 8 46:24 38 3. Sigma MŽ Olomouc 30 14 7 9 50:37 35 4. TJVítkovice 30 12 6 12 42:32 30 5. VOKD Poruba 30 11 8 11 27:27 30 6. ŽD Bohumín 30 12 6 12 42:43 30 7. VTJTábor 30 10 10 10 33:35 30 8. Slez. Frýdek-Místek 30 11 8 11 37:40 30 9. KSB Brno 30 9 11 10 19:24 29 10. ČSAD Benešov 30 11 7 12 34:41 29 11. Dyn. Č. Budějovice 30 10 8 12 33:34 28 12. Sp. Hradec Králové 30 10 8 12 35:44 28 13. Ostroj Opava 30 10 8 12 23:35 28 14. TJ Gottwaldov 30 10 7 13 30:36 27 15. Baník Havířov 30 8 7 15 25:31 23 16. ZbrojovkaVsetín 30 8 7 15 25:47 23

199 Česká národní liga, skupina B: 1979-1980 1. Sp. Hradec Králové 30 16 6 8 56:34 38 2. TJ Vítkovice 30 14 10 6 43:24 38 3. Sigma MŽ Olomouc 30 12 9 9 47:38 33 4. Slez. Frýdek-Místek 30 10 12 8 34:38 32 5. TŽ Třinec 30 11 8 11 53:42 30 6. VOKD Poruba 30 10 10 10 33:29 30 7. VP Frýdek-Místek 30 11 8 11 44:42 30 8. TJ Gottwaldov 30 12 6 12 40:41 30 9. ŽD Bohumín 30 14 2 14 42:50 30 10. Ostroj Opava 30 10 8 12 31:32 28 11. VTJTábor 30 9 10 11 29:34 28 12. ČSAD Benešov 30 9 10 11 27:40 28 13. KSB Brno 30 9 9 12 34:30 27 14. VCHZ Pardubice 30 10 7 13 26:38 27 15. NHKG Ostrava 30 9 9 12 29:50 27 16. TJ Kolín 30 9 6 15 38:44 24 Česká národní liga, skupina B: 1980-1981 1. TJVítkovice 30 21 6 3 60:23 48 2. TŽTřinec 30 18 5 7 48:20 41 3. VOKD Poruba 30 16 7 7 43:25 39 4. Sigma MŽ Olomouc 30 17 4 9 52:32 38 5. Železárny Prostějov 30 15 8 7 46:31 38 6. VP Frýdek-Místek 30 14 7 9 40:26 35 7. VTJTábor 30 13 8 9 35:29 34 8. ŽD Bohumín 30 14 5 11 43:28 33 9. Ostroj Opava 30 13 7 10 42:36 33 10. Slez. Frýdek-Místek 30 9 8 13 36:43 26 11. VCHZ Pardubice 30 8 9 13 32:36 25 12. Spolana Neratovice 30 8 7 15 32:53 23 13. ČSAD Benešov 30 10 2 18 31:48 22 14. KSB Brno 30 6 4 20 28:52 16 15. TJ Gottwaldov 30 6 4 20 28:61 16 16. Tepna Náchod 30 4 5 21 27:80 13 I. Česká národní liga, skupina B: 1981-1982 1. Sigma ZTS Olomouc 30 20 5 5 56:25 45 2. Škoda Plzeň 30 19 6 5 49:24 44 3. Sklo Union Teplice 30 19 5 6 50:22 43 4. TŽ Třinec 30 13 6 11 41:32 32 5. LIAZ Jablonec 30 11 9 10 38:39 31 6. Železárny Prostějov 30 12 6 12 45:40 30 7. VOKD Poruba 30 11 8 11 35:41 30 8. Dyn. Č. Budějovice 30 14 3 13 41:44 29 9. VP Frýdek-Místek 30 8 12 10 36:38 28 10. DP Xaverov Praha 30 10 7 13 37:45 27 11. Sp. Hradec Králové 30 9 8 13 31:39 26 12. Slovan Liberec 30 7 11 12 27:34 25 13. ŽD Bohumín 30 6 13 11 30:41 25 14. AŠ Mladá Boleslav 30 8 6 16 38:53 22 15. Vagónka Česká Lípa 30 8 6 16 25:50 22 16. VTJTábor 30 5 9 16 27:39 19 I. Česká národní liga, skupina B: 1984-1985 1. Zbrojovka Brno 30 21 5 4 45:20 47 2. Dyn. Č. Budějovice 30 17 7 6 43:27 41 3. Sklo Union Teplice 30 14 6 10 41:33 34 4. VTJTábor 30 14 6 10 40:36 34 5. Škoda Plzeň 30 11 11 8 52:39 33 6. Sp. Hradec Králové 30 13 6 11 47:29 32 7. DP Xaverov Praha 30 12 7 11 48:46 31 8. TJ Gottwaldov 30 14 3 13 41:41 31 9. TŽ Třinec 30 11 6 13 35:30 28 10. AŠ Mladá Boleslav 30 11 6 13 33:39 28 11. VTŽ Chomutov 30 8 11 11 28:35 27 12. Vagónka Česká Lípa 30 8 10 12 33:39 26 13. VP Frýdek-Místek 30 8 7 15 20:40 23 14. VOKD Poruba 30 7 8 15 19:36 22 15. LIAZ Jablonec 30 8 6 16 36:54 22 16. Spartak Ústí n. L. 30 9 3 18 32:49 21 I. Česká národní liga, skupina B: 1983-1984 1. Sigma ZTS Olomouc 30 23 4 3 74:18 50 2. Zbrojovka Brno 30 15 5 10 46:34 35 3. AŠ Mladá Boleslav 30 13 7 10 36:37 33 4. VTŽ Chomutov 30 13 5 12 49:41 31 5. Vagónka Česká Lípa 30 14 3 13 46:42 31 6. VP Frýdek-Místek 30 13 5 12 31:30 31 7. Dyn. Č. Budějovice 30 13 4 13 44:44 30 8. Škoda Plzeň 30 14 2 14 42:45 30 9. TŽTřinec 30 10 9 11 34:40 29 10. LIAZ Jablonec 30 12 4 14 46:43 28 11. DP Xaverov Praha 30 11 6 13 52:63 28 12. VOKD Poruba 30 10 7 13 43:57 27 13. TJ Gottwaldov 30 11 4 15 43:47 26 14. VTJTábor 30 9 7 14 36:44 25 15. Motorlet Praha 30 9 6 15 36:49 24 16. Železárny Prostějov 30 7 8 15 34:58 22 I. Česká národní liga, skupina B: 1985-1986 1. Škoda Plzeň 30 20 4 6 57:25 44 2. VTŽ Chomutov 30 16 7 7 42:24 39 3. AŠ Mladá Boleslav 30 16 5 9 52:42 37 4. Vagónka Č. Lípa 30 14 7 9 38:31 35 5. Zbrojovka Brno 30 15 4 11 52:31 34 6. Ostroj Opava 30 14 6 10 47:46 34 7. Sp. Hradec Králové 30 13 7 10 56:36 33 8. TJ Gottwaldov 30 14 5 11 37:33 33 9. VOKD Poruba 30 11 10 9 31:32 32 10. TŽTřinec 30 9 11 10 26:25 27 11. DP Xaverov Praha 30 10 7 13 42:50 27 12. Sklo UnionTeplice 30 9 8 13 35:44 26 13. VP Frýdek-Místek 30 10 5 15 28:42 25 14. VTJTábor 30 8 7 15 36:35 23 15. VTJ Žatec 30 8 5 17 28:51 21 16. LIAZ Jablonec 30 3 2 25 28:51 8

200 I. Česká národní liga, skupina B: 1986-1987 1. Sp. Hradec Králové 30 16 11 3 51:20 43 2. Zbrojovka Brno 30 18 5 7 56:19 41 3. JZD Slušovice 30 14 8 8 57:47 36 4. VP Frýdek-Místek 30 12 9 9 43:36 33 5. AŠ Mladá Boleslav 30 11 7 12 35:39 29 6. Ostroj Opava 30 11 7 12 29:33 29 7. Slovan Liberec 30 11 7 12 35:40 29 8. TJ Gottwaldov 30 10 9 11 31:41 29 9. VTJTábor 30 11 6 13 35:37 28 10. Sklo Union Teplice 30 9 10 11 30:39 28 11. DP Xaverov Praha 30 11 6 13 30:39 28 12. VTŽ Chomutov 30 10 7 13 31:31 27 13. Vagónka Č. Lípa 30 10 7 13 24:27 27 14. VOKD Poruba 30 10 7 13 30:37 27 15. VTJ Žatec 30 9 5 16 34:49 23 16. TŽ Třinec 30 8 7 15 29:46 23 I. Česká národní liga, skupina B: 1987-1988 1. Škoda Plzeň 28 19 7 2 40:15 45 2. Zbrojovka Brno 28 18 6 4 54:17 42 3. VP Frýdek-Místek 28 13 7 8 38:26 33 4. Dyn. Č. Budějovice 28 15 5 10 50:36 31 5. TJ Gottwaldov 28 12 6 10 28:23 30 6. VTJTábor 28 10 10 8 33:30 30 7. Ostroj Opava 28 12 5 11 33:32 29 8. Baník Havířov 28 9 7 12 29:35 25 9. JZD Slušovice 28 9 7 12 28:36 25 10. VTŽ Chomutov 28 8 9 11 28:38 25 11. AŠ Mladá Boleslav 28 8 7 13 23:33 23 12. Slovan Liberec 28 8 6 14 33:45 22 13. DP Xaverov Praha 28 9 3 16 34:50 21 14. Sklo UnionTeplice 28 9 5 14 32:37 17 15. Spartak Ústí n. L. 28 8 0 20 24:54 16 I. Česká národní liga, skupina B: 1988-1989 1. Zbrojovka Brno 30 20 6 4 62:21 46 2. Dyn. Č. Budějovice 30 19 4 7 55:40 42 3. AŠ Mladá Boleslav 30 14 8 8 51:38 36 4. Baník Havířov 30 14 8 8 41:34 36 5. VTŽ Chomutov 30 12 10 8 32:35 34 6. JZD Slušovice 30 11 11 8 39:30 33 7. Ostroj Opava 30 12 9 9 42:35 33 8. DP Xaverov Praha 30 10 8 12 38:33 28 9. VP Frýdek-Místek 30 10 8 12 30:33 28 10. Sklo Union Teplice 30 10 8 12 32:36 28 11. BSS Brandýs n. L. 30 11 5 14 31:40 27 12. TJ Gottwaldov 30 9 7 14 36:40 25 13. Slovan Liberec 30 9 6 15 36:46 24 14. Spartak Ústí n. L. 30 7 9 14 33:49 23 15. VTJTábor 30 5 9 16 29:54 19 16. KS Brno 30 6 6 18 24:47 18 II. liga: 2011-2012 1. FK Ústí nad Labem 30 19 4 7 52:35 61 2. Vysočina Jihlava 30 16 7 7 45:29 55 3. Baník Sokolov 30 15 7 8 43:31 52 4. Zbrojovka Brno 30 13 10 7 37:29 49 5. Bohemians Praha/Střížkov 30 14 6 10 43:31 48 6. MFK Karviná 30 12 7 11 36:35 43 7. FKVarnsdorf 30 10 12 8 33:34 42 8. Slezský FC Opava 30 11 8 11 46:36 41 9. Baník Most 30 11 5 14 31:44 38 10. GraffinVlašim 30 9 9 12 36:38 36 11. Tescoma Zlín 30 9 9 12 28:36 36 12. 1. SC Znojmo 30 8 10 12 28:35 34 13. FC Zenit Čáslav 30 8 10 12 27:39 34 14. FCMASTáborsko 30 10 4 16 37:51 34 15. FotbalTřinec 30 7 9 14 31:41 30 16. Sparta Praha B 30 8 3 19 37:46 27 II. liga: 2010-2011 1. Dukla Praha 30 18 9 3 55:18 63 2. Viktoria Žižkov 30 16 7 7 44:31 55 3. Vysočina Jihlava 30 15 8 7 49:29 53 4. MFK Karviná 30 13 7 10 42:36 46 5. FotbalTřinec 30 12 8 10 32:34 44 6. Baník Sokolov 30 12 7 11 53:51 43 7. GraffinVlašim 30 12 6 12 38:32 42 8. Zenit Čáslav 30 11 8 11 37:48 41 9. SpartakSez.Ústí 30 11 7 12 42:40 40 10. Sparta Praha B 30 11 6 13 35:47 39 11. Tescoma Zlín 30 11 5 14 46:45 38 12. SlovanVarnsdorf 30 10 7 13 33:38 37 13. Baník Most 30 10 7 13 35:46 37 14. 1. SC Znojmo 30 10 6 14 30:40 36 15. SK Kladno 30 8 7 15 42:48 31 16. FC Hlučín 30 6 3 21 36:66 21

201 Fandím a držím palce! Měl jsem – a mám – v životě štěstí. Potkal jsem děvče, které se stalo mojí ženou. Jsme spolu už přes tři desítky let a já Jitce dě- kuji za spoustu věcí. Včetně podpory a zázemí, které mi posky- tovala při psaní (nejen) této knihy. Život mi dal dvě děti, které mi dělají radost, a teď nedávno i první vnučku. A pak je tu – fotbal… Řízením osudu jsem od svých šesti let až do časů vysokoškol- ských studií žil s rodiči a sestrou v Táboře. Což považuji taky za kousek štěstí, protože jsem v tom městě mezi Jordánem a Luž- nicí prožil krásné dětství, roky dospívání, první lásku a vůbec hodně pěkného. Když jsme se do Tábora přistěhovali, bydleli jsme doslova sto metrů od vstupu na stadion Míru. Fotbal mě tehdy – už jako předškoláčka – přitáhl silou magnetu. Pohltil mě a stal se už natrvalo součástí mého života. Jako kluk jsem v kopačkách pobíhal po trávníku (tehdy dost drnovatém) na stadionu Míru, po škváře na Svépomoci a taky na Kvapilce, vzpomínám si na čekanický či měšický trávník. Zakopal jsem si taky v Soběslavi – tam býval hezký stadionek. Ve vzpomínkách se mi vybavuje tehdejší písčitý mlat na Soukeníku, hřiště v Chýnově, v Be- chyni, Malšicích, na Větrovech, plácek sezimovoústeckého Sokola za řekou. Ale jaksi mi nebylo dáno, abych to s kopačkami na nohou dotáhl k nějaké zajímavější karié- ře. Spíš jsem začal o fotbalu psát. Už jako študák gymnázia jsem posílal první články do tehdejších listů Obrana lidu a Jihočes- ká pravda, do týdeníku Palcát i do Československého sportu. Jistě mi to budete věřit – bylo o čem psát. Díky táborské Dukle jsem prožil zápasy, na kte- ré si živě vzpomínám i dnes, jako by se hrály před pár týdny či měsíci. Vůbec první tábor- ský mač, který se mi detailně vybavuje, bylo drtivé vítězství Dukly nad Slavojem České Bu- dějovice 5:0, když vojáci postupovali do druhé ligy. A byly pak za ty krásné roky i další slav- né druholigové výhry, které jsem osobně viděl. Třeba ta v poměru 4:1 nad Škodou Plzeň, 2:0 nad vršovickou Bohemkou, 3:1 ve Vlašimi nad tamními „blanickými rytíři“, 2:1 nad slav- nou Duklou Banská Bystrica či 3:0 nad nejvzdálenějším soupeřem všech dob Partizánem Bardejov… Jak jinak, byly i krušné chvíle a kruté debakly. Vybavuje se mi výsledek 0:5 doma s Hradcem Králové, což aspoň zčásti omlouval fakt, že „votroci“ se rok poté stali jako nováčkové ligy mistry republiky. Ještě potupnější byl na stadionu Míru výprask 1:6 od Dukly Tachov. Těžce jsem nesl i výrazný krach 1:4 s béčkem Sparty v soběslavském „azylu“, když měli vojáci za- vřené hřiště pro předchozí výtržnosti horkokrevného táborského publika. Poměrně brzy se v mém zorném poli ocitli samozřejmě i „vodníci“. Ještě jako předškolák si pamatuji, že byly doby, kdy Tatran Tábor hrál druholigové Dukle předzápasy. Pak šel ale fot- bal na Svépomoci hodně nahoru. Nemusím ani příliš lovit v paměti, abych si připomněl re-

202 zolutní vítězství „vodníků“ 4:1 ve finále Poháru Jihočeské pravdy nad českobudějovickou Lokomotivou, která tehdy kopala o třídu vyšší soutěž. Nebo „nářez“ 4:0, který si ze škvá- rového mlatu tehdejší Lokomotivy odvezlo ve III. lize do Budějovic tamější Dynamo, když „vodníci“ na Svépomoci rekonstruovali hrací plochu. A na Soukeníku se taky hrál pěkný tře- tiligový zápas. VS Tábor tam hostily košířskou Spartu a brzy vedly 2:0. Jenže… I když to vy- padalo na další nakládačku, opak byl pravdou a Pražáci v závěru dvěma góly srovnali na 2:2. Ten mač měl náboj, zápletku i rozuzlení… A což teprve derby „vodníků“ s Duklou! Patřičné napětí na hřišti i v hledišti. Tradičně nad- standardní návštěva. Zpravidla dramatický průběh a otevřený boj až do poslední minuty, protože favorit neměl v táborském „bratrovražedném zápolení“ nikdy nic jistého. „Sezimák“, pravda, byl za mého dětství a mládí trochu v pozadí. Jednak to na Soukeník bylo přece jen dál a pak – hrávaly se tam nižší soutěže. Ale o Spartaku jsem taky věděl. Znal jsem jména Kovařík, Potměšil, Mikuláštík, Doutnáč. Víc jsem „ševce“ začal sledovat, když jejich dres oblékl náš soused Láďa Slezáček, řečený Zub, a když ho později následovali někteří mí táborští kamarádi. Pak jsem odešel studovat do Prahy, kde jsem už zakotvil. A na Svépomoc jsem se dostal až po čtvrtstoletí, když FK Tábor hostil v divizi pražskou Admiru. Vedl 2:0. Ovšem hosté srov- nali na 2:2. A to dokonce až v nastavení, když i gólman vyběhl v přidaném čase do útoku a přihrál na vyrovnávací gól, který posunoval Admiru do ČFL. A na začátku nového tisíciletí jsem začal – aspoň na dálku – sledovat docela zajímavý vze- stup sezimovoústeckých „ševců“. Vždycky to v mých vzpomínkách býval skromný klub, hra- jící krajský přebor nebo I. A třídu. A najednou… Z „kraje“ do divize, potom do ČFL! Když pak Sezimovo Ústí hrálo třetí nejvyšší soutěž, přijel jsem se na Soukeník podívat, abych viděl pohárový zápas Spartaku s pražskou Slavií. Stadion už vypadal o dost jinak, než jak jsem ho měl v paměti. Pěkná tráva, upravené hlediště, vedle hlavního hřiště vznikala „uměl- ka“. A se Slavií hráli „ševci“ docela pěkný zápas, dokonce dali gól, který asi spíš měl platit. Ale neplatil. A tak nakonec sešívaní, úřadující mistři ligy, vyhráli – možná až příliš krutě - 4:0. Poté, co se Spartak probil do druhé ligy, nenechal jsem si ujít jeho podzimní zápas na praž- ské Julisce s vysoce favorizovanou Duklou. Modrobílí dostali pod reflektory gól z dost přís- né penalty, ale nic nevzdali. Jezdili až do konce a v závěru se jim povedlo vyrovnat na 1:1. Čímž obrali domácí, mířící za postupem do první ligy, nečekaně o dva body. A já jsem si na té zmrzlé Julisce říkal – to je prima, že táborský region zase po dlouhé době má tým, který se může měřit i se Slavií, Duklou a dalšími mnohem slavnějšími a historicky daleko úspěšnějšími kluby… Díky fotbalu jsem osobně poznal řadu lidí, jejichž srdce taky bila či stále bijí pro kouz- lo kopacího míče. V abecedním pořadí bych připomněl aspoň pány Broukala, Cermana, Dvořáka, JUDr. Gründla, Horského, Hrabánka, profesora Jouzu, Kozačku, Mikulce, Ošťádala, Stokláska, Šahajdu, Voráčka, Vrzala – ta řada by byla ještě hodně dlouhá… Těší mě, že jsem měl možnost seznámit se při přípravě této knihy s panem Jiřím Smržem. Je to opravdový fotbalový srdcař a já před ním smekám. Především jeho zásluhou se na Tá- borsko po spoustě let zase vrátila druhá liga. A rodí se klub, který má, soudím, předpoklady stát se v českém fotbalu pojmem. Stálicí, o níž se bude mluvit s respektem a úctou. A nejen v jižních Čechách – v celé zemi. Projektu FC MAS Táborsko od počátku věřím, fandím a držím palce. Důkazem budiž i tato kniha. Aleš Pivoda

203 Football in Tábor District The district of Tábor is one of seven districts of the Region of South Bohemia in the Czech Republic. This book is dedicated to the history and current state of football in this district. In participation in football competitions and placement of clubs, district of Tábor has been – save for the regional capital České Budějovice (Budweis) – the most successful district in Southern Bohemia. The book is divided in six chapters. Chapter one, The District of Tábor – A Bastion of South Bohemian Football, summarises the history of football in the district, starting from its earliest days, when the now defunct club SKTábor was founded in 1901. In 1921, DSK Tábor was founded and a few years later, in season 1929- 1930, this club won the regional championship. The history of DSK Tábor is described in chapter ‘Vodníci’ (‘Water Spirits’), named after one of the two most important football clubs in the district. In 1926, a football club was founded also in Sezimovo Ústí, town immediately south of Tábor. Especially in recent history of the district of Tábor, this club played a pivotal role, which is also why a separate chapter, ‘Ševci’ (’Shoemakers’), is dedicated to it. First chapter also describes the as yet only First League match that has ever been played in the Tábor district. On October 6, 1958, a memorial day of the Czechoslovak People’s Army, as part of its promotion effort, a match was played in Tábor between two army clubs: Dukla Praha and Dukla Pardubice. The match ended in a draw, 1:1, and was watched by 7,000 spectators. No First League football was played in this district ever again. Mainly thanks to the Dukla Tábor army club and later, the VS Tábor club (successor to the abovementioned DSK), the district of Tábor was at certain times of its history first in regional performance rankings. Other district clubs, such as Sezimovo Ústí and Soběslav, also played a relatively important role. In the last decade, football in the Tábor district has been dominated by FK Spartak MAS Sezimovo Ústí, which is after DynamoČeskéBudějovicesecondmostimportant club in the entire region. Chapter ‘Ševci’(‘Shoemakers’) presents a detailed history of FK Spartak MAS Sezimovo Ústí. It nickname ‘ševci’ (shoemakers) relates to the time when Baťa, the famous shoe manufacturer, opened his factory in Sezimovo Ústí in 1939. Some of its employees moved from the Moravian town of Zlín to Southern Bohemia and the football club in Sezimovo Ústí gained several good players. After 2000, the entrepreneur and football official Jiří Smrž and his collaborators managed to transform this once provincial outfit into a club whose A Team fought its way into the Second League and whose base of young players is after Dynamo České Budějovice the second most numerous and best performing in Southern Bohemia. Chapter ‘Vodníci’ summarises the history of the now defunct club DSK Tábor, which played under a series of names – ČSSZ, Tatran and VS Tábor – until the end of 2011 under the name FK Tábor. The nickname ‘vodníci’ (water spirits) relates to the time the club’s general partner was the Water Construction Company and the club played under its logo for a number of years. In the past ninety years, football players from Tábor played several times in the third highest competition of Czechoslovak and later Czech football. A traditional derby, which pitted the ‘shoemakers’ against the ‘water spirits’ whenever the two clubs met in the same competition, used to be one of the top events of the season. Chapter Dukla Led the Way Into the Second Legue describes the history of so far the most successful club in Tábor district, that is, Dukla Tábor. In times of its greatest fame this club played in Second League and was doubtless the best in Southern Bohemia. Dukla, in 1977 renamed VTJ Tábor, never had professional players. Its colours were defended exclusively by football players who were performing their mandatory military service in Tábor. Of the club’s best known players, one should mention at least Jozef Štibrányi, holder of the silver medal from the 1962 World Championship in Chile, Petr Němec, Zdeněk Šreiner, and Josef Mazura, holders of golden medals from 1980 Olympic Games in Moscow, and Pavel Nedvěd, holder of 2003 Golden Ball for the best European footballer. The history of Dukla Tábor ended in 1996, when the Army of the Czech Republic became fully professional and stopped supporting football. Chapter Other Clubs in Tábor District contains a closer introduction to seven smaller clubs from the district: FK Rašelina Soběslav, TJ Dražice, Lokomotiva Veselí nad Lužnicí, TJ Malšice, FC Chýnov, FC Bechyně, and Sokol Chotoviny. In 2012, three of these clubs play the highest regional competition, and four of them played in this competition in the past. This chapter mentions all football subjects of Tábor District, which in season 2011-2012 play in competitions, from Second League to the lowest IVth Class. Chapter Joining Forces summarises the origins and gradual realisation of the project of uniting FK MAS Spartak Sezimovo Ústí and FK Tábor with the aim of creating one, economically strong and well-performing club named FC MAS Táborsko. Thanks to this step, which should take place as of July1,2012,TáborDistrictwillhaverepresentatives in the professional Second League, in a newly established competition of junior teams of league clubs, and in the highest Czech competitions of youth teams.

204 Použitá literatura a prameny: FELT, Karel, JEŽEK, Ladislav. Fotbal plný hříchů. Praha: Agentura CESTY, nakladatelství a vydavatelství, 1995 FRIML, Zdeněk, TESAŘOVÁ, Helena. Historie veselského fotbalu. Město Veselí nad Lužnicí, 2010 HORÁK, Jindřich. Encyklopedie našeho fotbalu. Praha: Libri, 1997 HOUŠKA, Jaroslav, ZEMÁNEK, Vladimír. Fotbal na prodej. Praha: Eminent, 1996 VRÁNEK, Zdeněk, TUREK, Michal a kolektiv. 90 let soběslavské kopané. Soběslav: Karel Kropík, 2011 Klubová ročenka FK MAS Spartak Sezimovo Ústí 2007-2008 Klubová ročenka FK MAS Spartak Sezimovo Ústí 2008-2009 Klubová ročenka FK MAS Spartak Sezimovo Ústí 2009-2010 Klubová ročenka FK MAS Spartak Sezimovo Ústí 2010-2011 Kronika oddílu kopané TJ Vodní stavby Tábor Ročenka oddílu kopané TJ Vodní stavby Tábor vydaná k 45. výročí vzniku DSK Tábor Ročenka oddílu kopané TJ Vodní stavby Tábor vydaná k 50. výročí vzniku DSK Tábor Ročenka oddílu kopané TJ Vodní stavby Tábor vydaná k 60. výročí vzniku DSK Tábor Sportovní stránky dobového tisku – deníků Československý sport, Jihočeská pravda, Práce, Rudé právo, Svobodné slovo, týdeníku Palcát, závodních časopisů Kovosvit a Vodní stavby Internetové portály www.fctaborsko.cz, www.rsssf.com/miscellaneous/reserves.html, www.sezimo- vousti.cz, www.taborcz.eu, www.slavistickenoviny.cz, www.fotbalnews.cz, www.jihoceskyfotbal.cz, www.teodorbuzu.com, www.chotovinskyfotbal.xf.cz Archiv autora a archivy soukromých osob Osobní vzpomínky Zdeňka Andrleho, Miroslava Dvořáka, JUDr. Miroslava Gründla in memoriam, Vladimíra Hanzala, Karla Horského, Karla Ilčíka, Josefa Kadlece, Josefa Kluzáka, Petra Koláře, Ády Kovaříka, Jaroslava Kozačky, Mgr. Zdeňka Krátkého, Zbyňka Maška, Mgr. Miroslava Mládka, Josefa Myslivce, dr. Jindřicha Nejezchleby, Vladimíra Ptáčka, Miloše Sedláka, Jiřího Šahajdy, Josefa Vrzala Fotografie a další obrazový materiál: Jan Škrle, archiv FC MAS Táborsko, autor, Muzeum fotografie Šechtl a Voseček, Jitka Pivodová, osob- ní archivy autora, Miroslava Dvořáka, Stanislava Dvořáka, Iva Hanzala, Karla Ilčíka, Petra Koláře, Jaroslava Kozačky, Zbyňka Maška, Josefa Myslivce, dr. Jindřicha Nejezchleby, Miroslava Pršaly, Jiřího Šahajdy, Evy Tomšíčkové, Josefa Vrzala, archivy FC Bechyně, FK Rašelina Soběslav, TJ Dražice, TJ Malšice, TJ Lokomotiva Veselí nad Lužnicí Fotbalová utkání, podstatné události v dávné i docela nedávné historii klubů a hodnocení jejich úspěchů i nezdarů se autor snažil popsat co nejvěrněji podle výše zmíněných podkladů, které měl k dispozici. Pamětníci či přímí účastníci mohou – což není vyloučeno – mít pocit, že některé momen- ty se třeba odehrály poněkud odlišně, než jak jsou v knize popsány. Takové zasvěcené čtenáře autor žádá o shovívavý přístup.

Obsah Táborsko – bašta jihočeského fotbalu 5 „Ševci“ 40 „Vodníci“ 101 Dukla prošlápla druholigovou stopu 153 Další kluby z Táborska 172 Společnou cestou (napsal Luboš Dvořák) 189 Historie fotbalového Táborska řečí čísel 194 Fandím a držím palce! 199 Football in Tábor District (summary) 201 Použitá literatura a prameny 202

206

Odborná spolupráce: Ing. Jan Chotovinský Fotografie a další obrazový materiál: Jan Škrle, archiv FC MAS Táborsko, Muzeum fotografie Šechtl a Voseček, archivy soukromých osob Obálka, grafická úprava: Studio J&S, Neklanova 10, 128 00 Praha 2-Vyšehrad Tisk: EUROPRINT a.s., Pod Kotlářkou 151/3, 150 00 Praha 5 Vydalo: Vydavatelství MAC, spol. s r.o., Na Spojce 968/7, 101 00 Praha 10-Vršovice pro S & T SPONZORING s.r.o., Tyršova 1834/11, 120 00 Praha 2 v roce 2012 Vydání první ISBN 978-80-86783-54-3

Kniha Fotbalové Táborsko vznikla za podpory těchto sponzorů:

209

210