Krajkování



http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Krajkování o životě Ivana Domanjová

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

2

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

KRAJKOVÁNÍ O ŽIVOTĚ Ivana Domanjová

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Krajkování o životě Ivana Domanjová 1. vydání vydala autorka ve vlastním nákladu © Ivana Domanjová 2009 Fotografie © Bc. Jindřich Kopta Kresby © Ivana Domanjová 2009 Jazyková korektura Ing. Marcela Mašková Grafická úprava a sazba studio J&S, Neklanova 10, Praha 2 Tisk KAVKA Print a.s. Ke Zdibsku 620, Klecany Všechna práva vyhrazena. Tato publikace ani žádná její část nesmí být reprodukována bez souhlasu autora.

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

OBSAH Krajkování o životě kapitola 1. .............................. 8 kapitola 2. .............................. 12 kapitola 3. .............................. 16 kapitola 4. .............................. 20 kapitola 5. .............................. 24 kapitola 6. .............................. 28 kapitola 7. .............................. 32 kapitola 8. .............................. 36 kapitola 9. .............................. 40 kapitola 10. .............................. 44 kapitola 11. .............................. 48 kapitola 12. .............................. 52 Krajka a ruční papír Pomůcky a materiál .............................. 58 Nácvik techniky .............................. 60 Tužení krajek s papírem .............................. 62 Barva v krajce .............................. 63 PROSTOROVÁ FANTAZIE .............................. 66 OBÁLKA NA ÚPLATKY .............................. 70 KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ .............................. 74 O autorce .............................. 78 Doslov .............................. 79 5

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

6

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Není důležité, jaký život žijeme Důležité je, jak na něj reagujeme 7

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

V šechno je jednou poprvé.... Moudré přísloví říká, že každý začátek je těžký a že vše nové nestojí za mno- ho. Souhlasím. První krůček stoprocentně pokračuje pádem, první láska ni- kdy dlouho nevydrží a o kvalitě prvního sexu s chutí později žertujeme. Chytří tohoto světa dokonce dogmaticky tvrdí, že neustálé opakování je mat- kou moudrosti a že těžkosti na cvičišti budou zajisté vyváženy lehkostí při boji. Ale co potom JÁ.... VY.... kdokoliv z NÁS.... MY.... ? Náš život je přece také jen jeden, opakovat se nedá a co si v něm nadrobíme, to si taky stopro- centně zbaštíme. Moje babička říkala, že i s chlupama... Budete se divit, také já jsem se kdysi narodila.... Jenže na rozdíl od vás dva- krát. Jsem rozená Pražačka. Bydlela jsem s rodiči, s mladším bráškou Martinem, dědou a babičkou, strýcem a kočkou Ducinou v Hloubětíně. Měli jsme, tedy spíš děda, patrový domek se zahrádkou. Vilková čtvrť, hřiště, minimum aut. Z dnešního pohledu periferie. V nedaleké kolonii, říkalo se jí Čína, ještě v šedesátých letech nebyl zaveden ani slavný elektrický proud a svítilo se pet- rolejkou. Popílek z vysočanské spalovny zasypával vše živé i neživé. Bylo mi 14, když můj jediný pokus o bytí na tomto světě zaznamenal značnou trhlinu. Stačilo jedno změření krevního tlaku a na malér bylo zaděláno. Z po- klidného života puberťačky se rázem stává kvapík a boj o holý život. Rodiče dostali v nemocnici na vybranou. Tajně, abych nevěděla. Bez pomo- ci přežiji nejdéle rok, po radikálním zákroku možná dva....Pochopitelně za předpokladu, že se lékařům na operačním sále probudím z narkózy. Pravdivé, leč tvrdě nekompromisní zhodnocení situace. Rodiče statečně prohlásili, že pokud mám umřít, tak hned a dali k operaci souhlas. Tady vidíte, že ledacos stojí poprvé za ...... NIC. Kouzlo se virtuózům v bílých pláštích stoprocentně podařilo. Probrala jsem se, strávila tři měsíce v nemocnici, zopakovala si devátou třídu a pořád se nic 8

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

nedělo. Druhá vada sice operabilní nebyla, mám ji potvoru dodnes, ale žít se dalo, i když zpočátku opatrně. S novým začátkem mi vtrhla do života krajka. Měli jsme ji v prádelníku, pečli- vě zabalenou do růžového střihového papíru. Vůbec nikdo z rodiny nevěděl, kdy se u nás vylíhla. Osamocena ve svém sáčku, bez průkazu původu, nevšita, nepoužívána. Zbytečný kousek zhmotnělé krásy. Lem budoucího ubrusu.... Vždycky se mi hodně líbila. Voněla tajemnem a krásně se leskla. Ani nevím, kdo mi tehdy vysvětlil, že je paličkovaná. Snad Osud, kdo ví, mi podsunul myšlenku, že to je to pravé, čím si člověk vyplní nudu všedního dne rekonvalescenta. A nejen to. Určitě podstrčil i sešit ručních prací. Jeho název si pochopitelně nepamatuji, ale vím, že v něm byl přesný obrázkový návod na pláténko, dnes vím, že „na očka“. Nemaje paliček, zkoušení nemožné. Tatínek, všeuměl a novátor, namotal nitě na sirky a místo herdule posloužil polštář rozkládacího gauče. Krkolomným pokusem má touha ještě zesílila. Všichni mi v té době plnili nejroztodivnější přání a do pátrání po krajkářských školách a kurzech se zapojila podnikavá maminka.... Objevila pro mě Ivu Proškovou. Osud je Osud a jeho cesty jsou sice nevyzpytatelné, leč předem jistě dané. Každý týden jsme s mamkou podnikaly výlet do vršovické základky, do odpo- ledních kurzů paličkování pro mimořádné žákyně Školského ústavu. Nesměla jsem nosit nic těžkého a tak všechny pomůcky na první krajkářské pokusy odtahala „asistentka“ za mě. Po dobu výuky si nakoupila v samoobsluze a po jejím skončení jsme obě putovaly zpět na Pankrác, kde v té době naše rodina bydlela. Týden co týden, měsíc co měsíc. Vrhla jsem se do tajů paličkování po hlavě a rvala se jako o život. Já jsem mu- sela dělat ledacos jako o život, ono o něj tehdy opravdu šlo.... 9

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

10

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

11

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Můj krajkářský debut byl velmi nevšední a neotřelý. Mamka vysvětlila Ivě, že se vůbec nemusí trápit výsledky snažení, že stejně nikdy paličkářkou nebu- du, protože do roka umřu. Drsná realita. Z mého dnešního pohledu nevím, jak bych sama v takové situaci reagovala. Iva byla úžasná. Nedala na sobě naprosto nic znát. Trpělivě vysvětlila navíjení paliček, domluvily jsme se na pomůckách, zkusila jsem si řetízek a s nosem k nebi jsem odkráčela domů ..... Bylo rozhodnuto, stanu se krajkářkou. O týden později, s nově navinutými paličkami - pochopitelně špatně - jsem klepala opět na dveře krajkářského nebe. Téměř celou výuku jsem převíjela kilometry perlovky, začala pláténko na očka a hupky šupky zpět na Pankrác. Dostavila se totální paličkářská euforie. Rychlostí šneka jsem motala a párala a opět motala požadovaný vzorník a vzniklých 50cm hrdě předložila ke kon- trole. Iva přesně mířenými zásahy mé týdenní snažení v mžiku znehodnotila a mě posadila zpět na pevnou zem. Vodivý pár jsem u špendlíku točila opač- ným směrem, poslední svislá nit zákonitě neměla požadovanou vazbu a vy- padla z kola, vlastně z pláténka, nekompromisně ven.... Dnes je to pro mě nostalgická vzpomínka, tehdy se mi chtělo brečet. Statečně jsem se prokousávala povinnými vzory, paličkovala nesměle první obrázky a odmítala podvinky s více jak jedním lístečkem. Byla jsem v sedmém nebi a opravdu šťastná. Zopakovala jsem si devítku, chrlila vzorník za vzorníkem a vymýšlela, čím v tom svém životě budu. V každém případě jsem měla v úmyslu proniknout do tajů krajky, ale absolutní jasno jsem neměla. Pravda, z naší „základky“ jsem zdaleka nebyla jediná, skálopevně rozhodnutý byl málokdo. S úsměvem si vzpomínám na životní radu mého tatínka. I on se kdysi roz- hodoval, i on určoval směr svého profesního života, i on měl jasno.... Bude houslovým virtuosem. Jeho maminka, má babička, rázně zakročila. Zakázala mu účast na talentových zkouškách a donutila jej vystudovat elektrotechnic- kou průmyslovku. Aby měl synek řádné a společensky hodnotné povolání.... 12

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Stal se konstruktérem parních turbín a housle letěly z minuty na minutu do kouta. Hrál na ně už jen o podnikových večírcích. Já jsem ho slyšela pouze jednou, při oslavě jeho padesátin. Po osobní zkušenosti mi vždycky říkal: „Dě- lej co chceš, jen před jedním tě varuju. Nikdy nechoď do fabriky s píchačkou v ruce a od šesti do dvou. Já to zažil.“ Později jsem mu dala mnohokrát za pravdu a řídím se jeho radou vlastně dodnes. Nemám nic proti pracovní době od – do, ale na šestou do Kolbenky opravdu ne. Mé skálopevné a neměnné rozhodnutí stát se krajkářkou zhatila jednoduchá administrativní formulka. V pražské krajkářské škole se otevírala maturitní třída pouze každý čtvrtý rok a ten jsem svou operací úspěšně prošvihla. Náhradním řešením byla přihláška na žižkovskou umělecko – průmyslovou školu. K talentovým zkouškám jsem za pomoci rodičů dovlekla hromadu vý- robků roztodivných technik. Od druhé třídy jsem chodila do „ lidušky “ k paní Martiníkové. Byla sochařkou a ráda pracovala s hmotou a materiálem. Měla obrovský dar improvizace a dokázala vzbudit u vnímavých dětiček nadšení z tvorby. Vymýšlela zábavná témata a učila nás hře s materiálem. Nebyl tedy problém zalovit v domácím archivu a ke zkouškám připravit jakýsi průřez tvorbou mladé nadané umělkyně. Na pomyslné špičce, jako třešnička na dor- tu, trůnila ošatka kraslic. Talentovky byly přímo před velikonocemi. Později mi můj profesor prozradil, že právě toto způsobilo, že jsem byla přija- ta. Byla jsem totiž v záplavě uchazečů s deskami výkresů vidět. Byla jsem jiná, i když nemůžu říct, že talentovanější. Rozhodnuto, budu hračkářkou... 13

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

14

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

15

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Střední škola je skvělou kapitolou života každého adolescenta. Máte občan- ku a myslíte si, že jste středem či dokonce ředitelem celé zeměkoule. Profesoři vám vykají, chodíte stále později domů, oblékáte se úděsně a vůbec na sebe poutáte všemožnou pozornost. Jen vám stále není jasné, jak tak originální a geniální jedinec může mít tak přízemní a zkostnatělé rodiče. U mě to nebylo jiné. Sice ne tak úplně jako u mých spolužáků, vždy s ohle- dem na stále se lepšící zdravotní stav, ale přece jen. Byly to půvabné a milé čtyři roky. Ve třídě studovalo současně několik skupin a tak výuka probíhala i s ohledem na zaměření jednotlivých oborů. My hračkáři jsme měli některé předměty do- konce odděleně, zcela sami, v šesti. Víc nás v prvním ročníku nebylo. Výuka matematiky s paní profesorkou, která občas svým chováním viditelně dokazovala, že hladina alkoholu v krvi není pouze zbytková, byla svým ob- sahem i formou velmi netradiční. Suchá a nudná věda se mávnutím proutku, vlastně spíš promilí, stává žertovnou a k popukání. V listopadu v prváku nám kantorku odvolali, ale užili jsme si spoustu nezapomenutelné zábavy. Od třetího ročníku zmizely povinné všeobecně vzdělávací předměty zcela a nastoupila smršť odborných, poutavých a tvůrčích seminářů a dílenských cvičení. Výuka začínala v sedm ráno a končila opět v sedm, ale večer. V šatní kleci, zaklesnuta do mřížoví, visela celý den ramínka a na nich nažehlené taneční šaty, které trpělivě čekaly na svou příležitost. Odhodili jsme lepidly a laky ztvrdlé pláště a ředidlem umyli upatlané ruce. Pokud i nadále hýřily barvami, bezpečně zachránily situaci bílé krajkové rukavičky. Z nevzhledných kukel vyloupnutí motýli roztáhli křídla, stříkli trochu tuzexové vůně a šlo se. V par- tě, hromadně, i kluci. Žádné disco, ale řádné „Pánové, zadejte se.“ Protancovala jsem několik párů saténových střevíčků. Jak jinak, trávili jsme takto i pět večerů v týdnu. Lucerna, Obecní dům, Zahradnické i jiné plesy nebo jen běžné taneční. A aby nám víkend lépe uběhl, všichni jsme se sešli v neděli odpoledne na čajích. Opět tango, polka a valčík.... 16

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Rozvrh hodin měl zaplněné čtverečky do večera téměř denně, odpoledne s tříhodinovou vsunutou pauzou. Nebylo metro, mobily, počítače, multikina a mekáče. Byli jsme vlastně pořád spolu. Obědvali jsme v mlíčňáku na Floře, zvrhlíci se cpali uzenými koleny v sousední masně. Redukční dieta v podobě konzumace kyselého zelí neměla výsledky, následky však často. Po obědě sta- rý olšanský hřbitov, oáza klidu a zapomnění. Nikde nikdo, strašidelně rozpad- lé hrobky, zelený a svěží břečťan. Ideální místo na rande a drcení zpocených rukou. Na čtvrtou odpolední zpět do školy, figura, písmo, modelování. Nevím koho napadlo si opatřit kolečkové brusle. Žádné in-line, na kličku, byl přece pravěk. Chodili jsme na Letnou, stejně jako se chodí dnes. Od dnešního kyvadla po schodech dolů, přes most, do Revoluční, průchodem Divadla Jiří- ho Wolkera. Tam dělala kovová kolečka na mramorové dlažbě vestibulu šílený kravál. Měla jsem krásné červené kalhoty, bíle puntíkované, do zvonu. Zelené srdce zakrývalo roztržené koleno z bruslí. Šila jsem si je sama.... Jindy jsme se sebrali a vyrazili kreslit zvířata do Zoo. Na sobě vojenské celťáky s kapucou, které jsme za pár korun koupili v Kotcích a přešili. Byla to taková naše malá hračkářská uniforma. Jirka a rozzuřený pavián měli téměř stejný slovník. Chuť buchet a domácích hořických trubiček Michalovy babičky mám na ja- zyku ještě dnes. V krabici od bot, pečlivě seřazené, v dokonalém útvaru, po- cukrované a omamně vonící. Na víku laskavou rukou připsané přání: „Dobrou chuť přeje hračkářům babička Lužná.“ Viděli jsme každou loutkářskou premiéru, prolézali divadelní zákulisí a dílny v plzeňské Alfě i u Spejblů .... Bože, je to tak dlouho.... Mrtvé moře bylo v té době určitě ještě nemocné a možná dokonce i zdravé.... 17

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

18

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

19

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Maminka chodila s jinými maminkami a babičkami do kurzů šití. V ob- chodě mnoho módních výstřelků nebylo. Všichni si pamatujeme, jaká byla fronta na pravé jeansy a co byly bony. Třesoucí se ruka listovala vypůjčenou Burdou a z vypáraného staršího oble- čení rodinná švadlenka přešívala západem vonící české kreace. Na mé taneční šatičky jsme nakupovaly s mamkou acetátové hedvábí v Kotcích. Bystré a vel- mi kritické oko tatínka zhodnotilo délku nových mini bez rukávů a v případě úspěchu vydal náš pán, vládce a velitel kladné kolaudační rozhodnutí. Upalič- kovala jsem novou krajkovou ozdobu, límec nebo malý šperk a šlo se. Mamka si vůbec se spoustou věcí poradila. Ráda pletla, v podstatě z čehokoliv. Krajkové halenky jednotného střihu, jeden vzor, jedna krabice štupovaček. Od bílé po černou bydlely v komínku srovnané v prádelníku. S nimi sdílely společnou komůrku ze zbytků pletené svetry, šaty s háčkovanými límečky a kulaté krajkové dečky. Ty vypínala po vyprání na balícím papíru na koberci. Do středu zapíchla dlouhý špendlík, na provázku uvázanou tužkou udělala kruh a mokrou naškrobenou krásu pečlivě vycentrovala. Do uschnutí jsme se všichni pletené pavučině v malém 1+1 vyhýbali. Nechodila do práce, brigádně přepisovala technické zprávy na psacím stroji a byla pro nás doma. Zadarmo a později bez důchodu. Někdy to bylo pro všechny náročné, ale pro nás pohodlné. Člověk je ve své podstatě tvorem líným. Tatínek byl Ferda Mravenec. Co si zamanul, to nastudoval, zrealizoval a celá rodina mu u toho povinně asistovala. Dobře a profesionálně pěstoval rybičky, ptáky i kaktusy. Celý život vášnivě a hodně dobře fotografoval. V červeném světle koupelnové komory se v čiré tekutině tvořily dějiny. Tohle se mi jako dítěti líbilo. Neza- jímal mě fyzikální ani chemický princip. V mých očích vložil čistý bílý papír a nakysle vonící vodní víla vykonala zbytek. Dlouho jsem věřila, že jde o kouzlo. 20

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

V osmi jsem dostala svou vlastní Flexaretu. Dvouokou zrcadlovku, Osmič- ku. Vzpomínám na první snímek, pohled z okna chodby hloubětínské vilky. Obrázku bylo půl.... Byla jsem mrňavá, stála na špičkách a i přes mé snažení aparát zaznamenal část zdi a parapetu. Fotografie skončila kdesi v propadlišti rodinných dějin. Kdo v sedmdesátých letech neměl chatu, nebyl in. Ani my jsme nebyli vý- jimkou. Postavili jsme ji vlastníma rukama na Orlíku. Zděnou a větší než náš pankrácký byt. Maminka byla světice, když bez mrknutí oka zlikvidovala hro- mady hoblin z koberce jídelního koutu. V činžáku, ve třetím patře, rodinný kutil hobloval, profiloval a následně na jídelním stole klížil okna i s okenicemi. Přece nebudeme dávat peníze truhláři a on by je stejně tak dobře neudělal. Než zaschlo Epoxy, jedli jsme na klíně. Tvrdlo dva dny. Každý pátek jsme v zapáchajících kolonách opouštěli Prahu a vraceli jsme se až v pondělí ráno, rovnou do školy. Mezi sousedy „ naší “ chatové oblasti vládla velká soudržnost. Odříznuty od civilizace trávily maminky se svými potomky oba letní měsíce idylicky u vody, ovšem zcela závislé na zásobování pracujících otců a na sortimentu pojízdné prodejny. Aut bylo málo, kilometrů do obchodu 11. Běžně se vozil nákup pro několik dalších rodin, ovoce v ko- šíčkách putovalo až ze sídelního města. Měli jsme k sobě všichni blízko, vzá- jemně si pomáhali a byli jedna velká rodina. Ne ta z ideologicky idealistické příručky. Opravdová. Dodnes jsou sousedky moje mamky a tety a i když se s nimi vidím velmi málo, vždycky mám pocit, že pomlka není řada měsíců, ale pouze dnů. Trávili jsme ve Vůsí mnoho víkendů a prázdnin. Několikrát i Štědrý den, Silvestr a Nový rok. Nanosili věci do chalupy, zatopili, vyzdobili stůl. Martin uříznul v lese stromek. Dokonalá dělba práce. Svítilo se petrolejkou a po večeři a rozbalení dárků šla celá rodina na procházku. V tichu, ve tmě, ve sněhu. Byl každé vánoce. Možná byly v jiném termínu než dnes.... 21

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

22

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

23

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Scénář lékařů motolské nemocnice začínal nabírat značný skluz. Stále jsem žila a ne úplně špatně. Bez léků a bez komplikací. Cvičila jsem, tancovala, chodila do školy a zvolna se blížila ke zkoušce z dospělosti. A taky k přijímačkám. Vysvědčení víc než slušná, jasný studijní typ. Volné chvilky jsem trávila u herdule, v kurzech Školského ústavu jsem se prokousá- vala záludnostmi tkaní a výšivky a nic mně nechybělo. Krajka ale vítězila na celé čáře. Osud, který za vás rozhoduje, aniž byste si to uvědomovali, míchal karty. Bylo nad slunce jasné, že přihláška bude na textilní oddělení pražské Umprum. Ze střední jsme talentovky dělaly dvě. Já – hračkářka a Vlasta Tomášková – aran- žérka. Já neúspěšně, Vlasta postoupila a byla přijata. Absolvovala a provdala se za pana Wasserbauera. Já se štítem odmaturovala, na samé. Ale kam dál? Medicína mě nebrala a na- víc, jak mi řekl jeden lékař, jsem omdlívací typ. Ekonomka? Práva? Ani jedno mě nebralo. Technika? No to už vůbec ne! Jsem přece krajkářka. A tak jsem se jí stala.... Nastoupila jsem do Úluvu jako domácká dělnice za 5,25 na hodinu, v úkolu. Rodičům to bylo jedno. Pořád stříhali metr mého žití na této zemi a tak nebylo nutné budovat kariéru, když stejně umřu. Dneska jsem jim za jejich přístup neskonale vděčná. Být tzv. domácká vyžaduje velkou ukázněnost. Musíte oddělit čas lenošení a čas péče o domácnost od času pracovního. A protože se všechny vaše den- ní aktivity odehrávají na jednom hřišti, někdy to hodně dře. Zařazení má sa- mozřejmě také své výhody. Nemáte jako ostatní volno pouze o víkendu, ale i v týdnu. Pokud jste lenošili, nemáte ho nikdy. Čtrnáctého v každém měsíci musíte odevzdat zadaný počet krajek, přes to vlak nejede. Nikdy mě nenapadlo si odevzdané kousky počítat. Za patnáct let jich muselo být obrovské množství. Dodnes si pamatuji, že třeba Modřinek nebo Červenek bylo klidně i 40 za měsíc. Naprosto stejných, za 13,50 za kus. Řadovou kraj- kářkou může být jen ženská, každý chlap by jim to hodil na hlavu. 24

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Úluvácké období bylo příjemné. Já vlastně nemám ve svém životě nepříjemná období. I to nejhorší z nich mělo svůj význam a nelituji ho. Možná proto, že jsem měla mezi nimi dostatečně dlouhé relaxační mezery. Jezdili jsme na výjezdová školení do jiných oblastních středisek, hlavně na Moravu. Ve sklípku debatovali nad technologickými postupy a v té chvíli to taje výroby a realizace lidových uměleckých výrobků opravdu nebyly. Poprvé jsem byla v košíkárně v Morkovicích a ve strážnické modrotiskárně u Jochů, v postřekovské tkalcovně a u Kubáků. Pověstný pléd Ferdy Kubáka jsem do- stala od kolegů později svatebním darem. Byla jsem svobodná a neměla děti. Mohla jsem putovat, jako vyslanec kultury, od jedné Krásné jizby ke druhé. Ve výloze nebo na jiném viditelném místě v prodejně pak celý týden předvádět zájemcům o lidová řemesla kouzlo vý- roby krajek. K tomu tiskové konference s místními novináři, regionální tele- vize, chvilková popularita. No spíš rarita. Vždycky všichni očekávali babičku v kroji. Milé vzpomínky mám jednu podnikovou svatbu. Má kolegyně Helenka se roz- hodla vstoupit do posvátného svazku manželského. Nic neobvyklého. Pro nás ale hozená rukavice. Vedoucí oddělení Krajky a výšivky šla za svědka, my ostatní, bylo nás pět, za družičky. Každá v modrotiskových šatičkách s kraj- kami, krajkové rukavičky, bílé punčochy, klobouk nejlépe slaměný a po boku placatku Myslivecké. Družička přece musí mít mládence. S transparentem nad hlavou jsme ve vzorném útvaru očekávaly příjezd vyzdobené svatební kolony k radnici. Dnes by taková iniciativa a recese možná zapadla, možná splynula s davem, kdo ví. Na počátku osmdesátých let mírně řečeno neobvyklé pojetí. Zděšení v očích seriózních svatebčanů vidím dodnes.... Krajkářky byly vždyc- ky veselé a hravé..... 25

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

26

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

27

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

28 Krajka pro mě byla, je a bude alfou a omegou celého mého života. Vybrala mi vlastně i manžela. Těhotnou Helenku jsme provdaly a protože ke každému  manželství patří i manžel a ke každé svatbě svědek a manželé kamarádek mají kamarády a svatební svědky.... vstoupil do mého poklidného života Daniel. Kluk o tři roky mladší, s okouzlujícím úsměvem, umělecký štukatér. Způsob, kterým vzal do ruky mnou upaličkovanou krajku, mě naprosto ohromil. Bylo vidět, že pracuje s památkami. Se vzácnostmi, které už hodně pamatují a podle toho se k nim musíme chovat. On to uměl.... I se mnou. Po několika měsících, v  přítmí pražského kina Ponrepo, při Vinetou – Rudý gentleman, jsem byla požádána o ruku. Alkohol v jeho krvi, stejně jako kdysi u matikářky, nebyl pouze zbytkový, ovšem po vystřízlivění své rozhodnutí nezměnil. V pohádkách následuje „ A byla svatba a zazvonil zvonec.... “ My jsme nebyli ani princ, ani princezna, ale štukatér a krajkářka a dohodli jsme se, že svatba bude, až budu těhotná. Aby ženich nekupoval zajíce v pytli. Teda zajíce... bylo mně 27.... Člověk míní, Osud se neptá. Nevaruje. Mění a dává na vybranou. V Úluvu se chystal výjezd řemeslníků do NSR. Za panování rozvinutého socialismu věc nevídaná a neobvyklá. Nastal podivný ruch, přípravy a leštění klik na vedení. Měla jsem štěstí. Byla jsem mezi vyvolenými a prověřenými a splňovala, oproti jiným, i profesní předpoklady. Dostala jsem požehnání a služební pas na dobu určitou. Taková šance se odmítá pouze v případě živelné katastrofy a tou svatba zpravidla nebývá. Třicet dnů na Západě bylo snem z kategorie sci- fi i finančně. Třídenní diety byly na úrovni měsíčního platu pilné krajkářky. Vše osobní šlo stranou. Když se daří, tak se daří. Odjížděla jsem těhotná. Doma jsem se pochopitelně nepochlubila. S  odstupem času musím uznat, že to byla ode mě skutečná kaskadeřina. Termín svatby jsme domlouvali po telefonu z  frankfurtské

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

29 telefonní budky, látku na šaty jsem si dovezla za diety a rodičům jsme vše oznámili až po mém návratu, pod stromeček. Když svatba, tak pochopitelně bílý límec z  vlastní herdule. Kytice bílých orchidejí a konvalinek, prstýnky po babičce, zelené šaty, zelená nevěsta. Byla jsem ve čtvrtém měsíci a provdala jsem se za otce dnes populárního Ozáka. SOzzyOsbournemseunásvstávaloauléhalo.Zděšenárodinanaotázku„Jakse bude miminko jmenovat ? “ a při následné odpovědi „ Přece Ozzy!“ oprávněně ztrácela půdu pod nohama. V krčské porodnici nám přidělili Vojtíška a lékaři jásali, že se kouzlo zrození zdravého jedince podařilo. Řádné civilní jméno prvorozeného vnoučka přijaly novopečené babičky s neskrývanou úlevou. Zajímalo by mě, kdo vymyslel termín mateřská dovolená. Dovolená je z mého pohledu moře, slunce, sex na pláži a večírky s dlouhou slámkou. U nás doma, v panelákové garsonce, bez automatické pračky, bez plen na jedno použití a s neustálým průvanem v peněžence jsem nic z toho nezažívala. Mateřská byla jen půl roku, měsíc před a pět po. Některé současné ukňourané maminky s všemožnými příjmy a dotacemi ani netuší, o co go. Koloběh okolo dítka, povinné měsíční odvody krajek pro Úluv, bezesné noci, chybějící korunky na činži a nejenom na ni. Byla jsem tak nebetyčně unavená, že jsem usínala i ve frontě. Ty byly, na rozdíl od peněz, na cokoliv. Na banány, na maso, na cukr, na toaletní papír, na ostatní nezbytně nutné hygienické pomůcky. Paličkovala jsem z  povinnosti, pro peníze. I když, při zmíněné hodinové sazbě, velmi nadnesené hodnocení situace. Krajka život bez lásky moc ráda nemá. Stane se z  ní rutina a ona vám své nové postavení ve vašem životě pěkně osladí.... Přestane vás totiž paličkování bavit....

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

30

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

31

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Jela jsem jako stroj. Vojta od deseti měsíců spal pouze v  noci. Jak já záviděla ostatním maminkám z našeho paneláku jejich dvakrát denně ztuhlé dítě, pochopitelně na balkoně. Ten u garsonky chyběl. Já venčila v kšírách poskakujícího jedince objížděním sídlištních bloků. Smrduté pleny v  mini koupelně, ze svázaných dílů ohrádky nutné vězení pro zvědavce, Šašek na kohoutu za 73,28 v normě na herduli. V Bohnicích už pro mě stali postýlku. A tatínek, vládce a velitel, toužil po dalším dítku. Moje podmínka byla automatická pračka a větší byt. Po úporném shánění a nutno říci, že opět s přispěním  Osudu, se zadařilo. Odstěhovali jsme se do Roztok, do domku se zahrádkou a pořídili si k Vojtíškovi Štěpánka. V porodnici, jako prémiový bonus, přibalili žloutenku. Na infekční mě zamkli, když bylo miminku šest týdnů. Vojtíka si vzali děda s  babi a novopečený tatínek dostal hlídačku. Dva měsíce chodil do poradny, žehlil pleny a psal mi zamilované dopisy typu: „ Je půlnoc. Mám své první kafe a první cigaretu.“ Jo, mateřská je mateřská. Herdule stála v  koutě. Nedalo se. Játra vsedě bolela, síla nebyla, den měl málo hodin i pro nutné povinnosti. Žloutenku vystřídal chronický zánět jater a nemocenskou invalidní důchod. Mě nevystřídal nikdo. Přežívala jsem jako profesionální invalidní matka v domácnosti na zahrádce domečku a bylo to moje nejhorší období. Alespoň jsem si to tehdy myslela. S kamarádkou Irenou jsme si daly navzájem přezdívku Koště a tou se ve zdrobnělé podobě oslovujeme ještě dnes. Celoživotní roztomilý titul na historickém základě. Už nikdy nedopustím, aby se mi tehdy prožívané pocity méněcennosti a zbytečnosti znovu nacpaly do života. Tohle období bych si nikdy zopakovat nechtěla. Bouchnul Černobyl a umřel táta.... Stereotypně plynul čas. Jaro, léto, podzim, zima, vánoce, velikonoce, první školní den, poslední školní den. Pořád dokola.Až do revoluce. S cinkotem klíčů se nám vrátil kvapík do života. Tchán vypátral restaurátorskou školu UNESCO v Benátkách. Italských! Našetřili jsme a Daniel odjel studovat 32

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

33 renesanční omítky a umělé mramory na jeden z  kouzelných benátských ostrovů. Na čtyři měsíce. Benátky jsou krásné. Kdo tvrdí, že ne, lže. Nádherný kousíček od reality odtržené současnosti, kde se zastavil čas. Navštívila jsem je několikrát a byla vždycky okouzlena a šťastná. V  nově založené rodinné štukatérské firmě jsem zvedala telefony, psala na mechanickém stroji technické dokumentace, popisovala fotografie restaurátorských zpráv a byla užitečná. Život měl najednou hmatatelný smysl, výsledek byl vidět a navíc přinášel do rodinného rozpočtu i nutné finance. Vracela se mi radost a rostla mi křídla. Jen herdule stále trčela v  koutě, nepaličkovala jsem několik let. Opravdu, čestný pionýrský. Na výstavě uměleckých a jiných řemesel v paláci U Hybernů jsem po dlouhých letechnarazilaopětnaIvuProškovou.Stejnějakomůjmanželionaprezentovala své výsledky. Jakousi řemeslně – krajkářskou školičku. Tehdy jsem obsahu azaměřenímocnerozumělaavlastnějsempodrobnostianiznátnepotřebovala. Byla jsem šťastná, že se vidíme a na ní jsem pozorovala totéž. Určitě si při podání ruky vybavila slova mé maminky, kterými ji oslovila před dvaceti lety. Stála jsem před ní, v každé ruce jedno dítko a brečet se nám chtělo oběma. A už jsem v tom lítala. Výlet na Amtex Klatovy, zájezd do Belgie a Francie, výuka ve Spolku, tehdy u policajtů ve Stodůlkách. Kde jsou nuda, zbytečnost a rozladění minulých let. V  kurzech Vzdělávacího spolku jsem se „profesionálně“ uvedla. Byla jsem zprvu jako výpomocná lektorka. Ve své úvodní hodině, po náležitém a vzletném představení, jsem dostala první úkol. Najít jedné frekventantce chybu ve vláčce. Nic proti ničemu, jenže jsem vláčku naposled paličkovala jako svůj závěrečný vzorník v šestnácti. Od té doby nikoliv. Elegantní vhození do vody. Co jiného naučí neplavce tempa než pud sebezáchovy....

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

34

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

35

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Učitelkou z  povolání bych byla dobrovolně deset minut po smrti. Učit pubertálního šesťáka najít místo a čas, kde a kdy se potkají dva proti sobě jedoucí vlaky, je nesmysl a byl by nad moje síly. V daný moment ho totiž zajímá pouze varianta, že se veličiny srazí. Nikoliv ze studijních a vědeckých důvodů, ale zda stihne vše natočit na mobil, aby následně katastrofu jako první umístil na počítačovém portálu. Na podobné výstřelky má rodič doma vlastní materiál a není potřeba zocelovat chatrné nervy násobenými podněty. U krajky je to jiné. Tam nejsem učka, tam jsem jedna z komunity. Obyvatelka oázy v poušti všednosti, která vyprahlé profesionální matce a manželce slouží k občasnému občerstvení. Jejímu i dalších stejně vyprahlých. Rozdíl je pouze v tom, že stojím, když ostatní sedí u herdulí. Setkání s  Ivou u Hybernů totálně překopalo můj život. V Úluvu jsem už nepracovala, plný invalidní důchod vyžadoval rozvázání pracovního poměru. Po patnácti letech. S odstupem času to byla obrovská zkušenost, neuvěřitelná škola řemesla, ukázněnosti a smyslu pro povinnost. Tisíce upaličkovaných lístečků, rozpíchané prsty, bolavá záda a ztuhlá krční páteř. Kluci chodili do školy, učila jsem ve Spolku a sílila má vnitřní potřeba pravidelnějšího příjmu. Jako matka v  domácnosti jsem vždycky toužila mít vlastní peníze. Pokud jsem si koupila cokoliv z  rodinné kasy, kam jsem nepřispívala, vždycky jsem měla pocit, že připravuji nezletilé jedince o Pribináčka. Byl to nesmysl, nikdo mi nic nevyčítal, s  financemi jsem hospodařila a děti nestrádaly. Byla to jen jakási silná slepičí fikce. Já věřím na Osud. Na něco, co nás po světě posouvá, co nám v pravý čas podstrčí inspirativní nástrahu a co nám dá znamení. Zčista jasna mě napadlo koupit na novinovém stánku Annonci. Normálně jsem takovou věc nedělala. Druhý den jsem stála v malířském ateliéru výrobce loutek a domlouvala podmínky spolupráce. Od onoho osudového dne, po dlouhých osm let, jsem přepravovala kila a tuny sádrových odlitků a malovala komponenty k loutkám. Vrátila jsem se obrazně do doby studií na umprumce a byla opět trochu hračkářkou. Moukvalitnípráciněkdojinýnestrannýocenilahlavně,bylavidět.Pohodinách v kuchyni následuje pár minut u jídelního stolu a zase hodina s rukama ve 36

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

37 dřezu s nádobím. Scénář, který naplňuje málokoho a neustálým opakováním ztrácí na atraktivitě, měl-li kdy vůbec nějakou. Jenže ouha. Nezeptala jsem se velitele naší rodinné komunity, zda smím. Nepožádala o dovolení udělat z bytu dílnu, pracovnu či ateliér a bylo mně to s  patřičnou dikcí vyčteno. Aby slepička nelétala a držela se na dvorku, zastřihne jí farmář křídla. Manželka perutě zpravidla nemá a tak děti dostaly psa. Přes můj zákaz, oklikou, pod vánoční stromeček. Jmenoval se Hektor. Konzervativní aristokrat, anglický buldok. Dan to se mnou vždycky uměl. Nejdřív mi zvířátko ukázal a když viděl, že je zle, navrhl, že plyšáka s placatým čumákem vrátí chovatelce. Moc dobře věděl, že to neudělám a bude nás o jednoho víc. Zase budu uvázaná na domácím dvorku. Pejskové mají tu vlastnost, že se jim musí někdo věnovat, hrát si s nimi a mazlit je. Bohužel se musí také venčit. Bez ohledu na lenost a povinnosti. V neděli i ve svátek. Pochopitelně i v době, kdy členové rodinné komunity odpočívají znaveni celotýdenními galejemi. Kdo nastoupí a rád a s  úsměvem zaskočí? Přece maminka. Ta je pořád doma, odpočatá, vyzívaná, vysmátá. A bylo vymalováno.... V životě jsem ničeho nelitovala. Veškeré dění kolem nás má zákonitě svůj počátek, vývoj a vyústění. Tady váhám. Měla jsem sobecky říct, ať Hektora vrátí a dnes, s odstupem času, bych to udělala. I když, kdo ví....

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

38

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

39

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Jsem PANNA.... Jistě chápete, že podle astrologie. Jako taková mám být pečlivá, cílevědomá, pořádkumilovná a konzervativní usurpátorka. Beru. Už jsem se tak narodila, bylo mi předurčeno hvězdami a nic na tom nechci měnit. Mnohé charakteristiky svého znamení podepisuji a bez výhrad splňuji. K mnohým jsem byla vychována. Můj tatínek byl přísný. Měl nás rád a některá nepopulární nařízení právě tímto omlouval, možná i sám před sebou. Kamarád Fanda mu vymyslel přezdívku Herodes. Každý týden v pátek přišel z práce, vzal techničák a klíčky od auta, všichni jsme se chopili sbalených zavazadel a jelo se na chatu. Běda, když mamka odběhla pro chleba, který teprve po poledni dovezli do mlékárny přes ulici. Následovala smršť důvodů, pro které se stane evakuace z velkoměsta nemožnou, v lepším případě velmi komplikovanou. Za čistým vzduchem jsme putovali týden co týden, měsíc co měsíc, v zimě, v létě. Povinně, celá rodina. Do mých čtyřiadvaceti. Vůbec si neumím představit, že bych toto chtěla po svých dětech. Bylo mi líto času. Brala jsem si práci do batůžku a paličkovala o víkendu na sluníčku, na louce. Maminka řešila situaci stejně. Vozila psací stroj a přepisovala technické zprávy téměř každou sobotu. Ani ona nesměla zůstat v  Praze. Odporovala pouze tehdejší přítelkyně mého bratra. Ocitla se na rodinném indexu a zůstala na něm i po svatbě. Tatínek nás měl opravdu rád. Chlubil se v  zaměstnání vysvědčeními a veškerými našimi úspěchy. Byl na nás hrdý. Kdysi jsem měla přednášku o krajkách v knihovně v naší ulici. Bál se jít dovnitř a tak vylezl na chodníku na zábradlí, aby viděl, jak si vedu. Když jsem se vracela z plesu, stál za záclonou u okna a vyhlížel mě. Než jsem prošla bytem, dělal, že spí. Dodnes vytvářím krajky paličkami z jeho dílny. Jím vyrobený stojánek pod herduli je za čtyřicet let ošoupaný, ale stále funkční, používaný a milovaný. Když zemřel, bylo mu 58 roků. Byli jsme rozhádaní a spoustu věcí jsem mu nestačila říct a vysvětlit. Nebylo kdy, jak a najednou už ani komu. To je skutečnost, která mě vyškolila pro celý zbytek života. Pokud je mi s někým 40

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

41 dobře, pokud mám radost, pokud mě něco zasáhne.... při nejbližší příležitosti to sdělím. Když mi není dána možnost osobně, pošlu mail, dopis, zavolám nebo jen napíšu SMS. Snažím se vždy. Z vlastní zkušenosti vím, že druhý den může být pozdě nebo že se láskyplné sdělení může překulit v soucit. Maminka nás měla taky ráda. Jinak. Byla přísná a chránila nás. Dneska je mi jasné, že proto, aby byl doma klid a nezavdávala příčinu ke konfliktům. I já jsem toto používala ve svém manželství. Náročná, účinná, vyčerpávající a nevděčná pozice. Když umřela, bylo jí 64. Druhý den jsem ji odemykala. Byl to první mrtvý člověk, kterého jsem v životě viděla a doufám, že poslední. Dlouho jsem si tu scénu vybavovala a vracela se mi i ve spaní. Už bych něco takového zažít nechtěla. Oba rodiče byli neuvěřitelně šikovní. Se vším si poradili a vymýšleli jednoduchá a účinná náhradní řešení. Ferda Mravenec a jeho žena. Zlomil se mamince háček na obháčkování štupovačkové krajkové halenky? Žádný problém. Větvička třešně, pár jistých zářezů nožem, dohladit a může se háčkovat. Přerazilo se topůrko u sekery? Žádný problém. Uřízneme větev z  akátu, vytvarujeme nové, střepem z  pivní lahve dohladíme, fermeží napustíme, zaklínkujeme a sekáme. Nemají v  krámě šlehačku? Žádný problém. Vezmeme Tatru v konzervě, rozpustíme v ní máslo, vše vychladíme, šleháme a jíme. Neseženeme požadovaný rybářský prut? Žádný problém. Nakoupíme polotovary, očka navážeme barevnými hedvábíčky, slepené korkové špunty opracujeme, nalakujeme,vyvážíme a lovíme. Z  dnešního pohledu úsměvné, tehdy nutné, obvyklé, dokonalé a feno- menální... OBA MI MOC CHYBÍ...

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

42

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

43

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Člověk je tvorem ve své postatě velmi nedokonalým. Je součástí živočiš- né říše, ovšem jako jedinec kolektivní, nesamostatný a zranitelný. Miminko se rodí ohebné, omyvatelné a v rukách mnohých nezkušených rodičů budí zdání, že nezničitelné. Zdání jsou od toho, aby klamala. V porovnání s jinými mláďaty mu trvá mnoho let, něž se z něj stane náležitě vychovaný, sebevědomý a všemožně platný Homo Sapiens. A nejen to. Než se z něj stane vychovaný, sebevědomý a všemožně platný manžel či manželka a rodič či rodička.... Tak to je pěkná hloupost, rodičkou se stává většinou velmi snadno. Když se někomu miminko narodí, je to závazek na celý život. Je zvláštní, že naše rozvinutá společnost takovou povinnost vyžaduje převážně jen od maminek. Tatínek, který se sám a dobrovolně postaví mimo hru, smí, s plným požehnáním zákonů, omezit svůj díl odpovědnosti na měsíční příspěvek na výživu nezletilého jedince. Mnohdy ani na ten ne. Stává se pro potomka spořitelnou s těžko vymahatelným vkladem. Mně bylo také životem dopřáno státi se maminkou samoživitelkou. Profesionální táto-mámou na plný úvazek. Daniel se od nás odstěhoval, když bylo klukům 11 a 13 let. Po rozvodu mně zůstal sice byt, nějaký majetek, alimenty chodily pravidelně, ale táto-máma je hybrid, který nemá s hmotným zabezpečením potomstva nic společného. Puberta je silný soupeř. Boj s ní vyžaduje stoprocentní nasazení, soulad a týmovou práci. Jásvérodičeužneměla,stálézaměstnánís jistotouvýplatyk desátémuv měsíci také ne. Zato chronický zánět jater, plný invalidní důchod a psychosomatické infarktyano.S každýmnáznakemnevolnostijsemopouštělabytav kteroukoliv denní či noční hodinu bloumala roztockými ulicemi. Až chorobně jsem se bála, že mě kluci odemknou jako kdysi já svou maminku. Osobní zkušenost byla velmi čerstvá a svým dětem jsem podobnou nehodlala připravit. S rozbitým autem jedeme do servisu, prasklé okno opraví sklenář a tekoucí nervy přehradí paní doktorka Padevětová. Doslova a do písmene mě zvedla ze země, oprášila a zpevnila klepající se nohy. Naučila mě stát si za svým rozhodnutímaunéstnásledkyrozhodnutíchybného.Aletakéslíznoutsmetanu 44

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

45 a vychutnat si triumf rozhodnutí správného. Zařadila se tak do skupiny pro mě a pro můj život naprosto nepostradatelných lidí. Někdy si říkám, že nám Osud takové pilíře podsouvá, abychom se neutopili. Je jen na nás, zda je uchopíme za ruku. Tam dostáváme od moudrého Osudu dar volby. Ale chyťte se stébla, které nevyrostlo. Stébla nerostou sama od sebe, ta se musí sázet, pěstovat a opečovávat. Jedna má kamarádka má krásný a pravdivý příměr. Dělí své známé na ty, které sice potká, ale vzájemně se minou. Dále na ty, které potká, ale mají význam pouze pro určitý úsek života. Spolu jej proplují a opět se jejich loďky oddělí, aby plavaly samostatně vlastní peřejí. A na ty, kteří sice nejsou rodina, ale se kterými má směr a tok řeky života společný. Na ty, se kterými jde ráda na kafe.... Mám okolo sebe několik úrodných políček a na nich vlastním tělem chráním stébla, kterých se můžu v  případě nouze zachytit. Mám obrovské životní štěstí, že se jim daří, že mě nezklamou, nikdy neodepřou pomoc a jsou oporou ve chvíli nouze. Zelenou oázou mého bytí je Vzdělávací spolek. Komunita vyznavaček všemožných řemesel. Dítko Ivy Proškové, na jehož vývoji, růstu a výchově se mám možnost podílet. To není křehké stéblo, to je pevný snop. Místo, kam se uchýlím, když je mi dobře, kde najdu oporu ve chvíli krize, kde mě vždycky někdo podrží nad vodou. Kde na oplátku zase já někoho jiného vytáhnu na břeh. Maryša uvařila Vávrovi kafe od Žida, protože ve Spolku měli zavřeno. V mém Spolku zavřeno nemají. Naopak. Náš má i vlastní Kávovou sekci s kávičkou lahodnou, vonící a servírovanou v  příjemné společnosti. Tam si šálek vychutnám ráda.... Mám s kým....

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

46

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

47

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Krajka je krásná a paličkování je osvobozující. Neznalí se právě začali usmívat. Právem. Každý, kdo má osudového koně na trati, ví, o čem mluvím. Kopeme za svá mužstva, trénujeme, brečíme po prohrané bitvě a vypínáme hruď po vítězném mači. Mně má osudová láska dala mnohé a mnohému mě naučila. Hlavně úctě a trpělivosti. Kdo se jednou k herduli připoutal, ten mi rozumí. Nevím jak vy, ale já potřebuji na práci čas. Nikdy nesedám ke krajce na mi- nuty, ale pouze na hodiny. Chvíli totiž trvá sladit frekvenci tlukotu srdce a klapotu paliček. Souznít. To neuspěcháte. Krajka vyžaduje soustředění a po- zornost, ale jako dokonalá dáma poskytuje prostor i myšlenkám ze zcela jiné- ho soudku. Dodává sebevědomí realizátorce a je testem pokory . Nad herdulí se krásně relaxuje a odpoutává od nudné reality všedního dne. Ale hlavně... Paličkování je pro chytrý ženský. Jsem tip komunikativní a ve společnosti stejně „potrefených “ se cítím jako ryba ve vodě. Někomu jde technika sama od sebe, někdo zápasí. Vzdává má- lokdo. Nepatrnou výhodou je technické vzdělání. Taková adeptka má blíž ke čtení učebních textů a lépe se orientuje v grafech a podvincích. Pokud má ještě zkušenosti s ručními pracemi, je její cesta do pomyslného krajkářského ráje uhlazenější. Podobný způsob myšlení mají muži. Jsou totiž technici od přírody. Návrhy z jejich dílny jsou propracované, podvinky graficky přesné a technicky precizní. Měla jsem v kurzu manžele. On počítačový expert, povolání manželky ne- znám. Jejich příchodem dostala víkendová setkání zcela jiný rozměr. Z babin- ce dezertérek od škopku se stala milá feministická buňka. Pravdou je, že man- žel, díky své mužské logice, chápal záludnosti složitějších vzorů lépe a jako pravý gentleman byl své drahé a lehce tápající polovičce rádcem a oporou. Roztomilé chvilky nastaly v okamžiku, kdy rizikově těhotná manželka zůstá- vala doma a na společná setkání s paličkami docházela pouze hlava rodiny. Tři týdny před plánovaným termínem porodu se děvčata zeptala na vybrané jméno očekávaného potomka. Nastávajícího otce jsme svým drzý dotazem ni- 48

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

49 kterak nezaskočily: „ Kamarádi z mé oblíbené hospůdky vybrali Bonifáce. To jsem odpískal já. Marušku, po mé první ženě, zavrhla manželka.“ Vybrali Elišku. Jako šestinedělní miminko ji přišli na Krajkářské trhy hrdě představit a současně zapsat do kurzů paličkování. Tehdy jsme je viděli napo- sled. Slehla se po nich zem. Mně zůstala milá vzpomínka a nejen ta. Některé detaily vzorníků vysvětluji dodnes logicky přesným chlapským jazykem .... S mužským uvažováním a pohledem na věc zápasím neustále. Jsem táto-má- ma, tudíž Dva v Jednom. Stejně jako pračka se sušičkou nebo šampon s kon- dicionérem. Ani jedna část není dokonalá. Vzájemně sice tvoří funkční celek, ovšem výkon má rezervy. Každá holčička se rodí s jedním genem navíc. Celý život tvrdě pracuje na tom, aby přírodou dané diplomatické vlohy vycizelovala k dokonalosti a násled- ně předala nastupující generaci po přeslici maximum svého celoživotního bá- dání. S jakou bravurou moje maminka pracovala na umístění svojí myšlenky do ta- tínkovi hlavy.... Jak elegantně a cílevědomě posouvala nápady jeho mozkový- mi závity, aby následně a s úsměvem pochválila zrod nové myšlenky. Mužská ješitnost si užila a ženská rafinovanost slavila úspěch. Kdysi jsem razila názor, že se ve svém dalším životě, bude-li nějaký, chci na- rodit jako chlap. Chlap, který bude mít doma takovou slepičku, jako jsem já. Dneska vím, že pokud by taková situace eventuelně nastala, chci být zase jen a jen holka. Jednak s takovým tělem umím nakládat a hlavně.... Už dávno nekvokám...

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

50

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

51

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

V krásné krajkářské pohádce je paličkovaná nádhera definována jako „Nic, lapené do nití“. Poetické a výstižné zároveň. Vezmete obyčejný počmáraný papír a napnete jej na herduli. Na určené body pověsíte na špendlíky kouzelná dřívka s nitkami a neviditelná víla vám vede ruku.... Každá linka přesně udává směr putování. Stejně jako v životě. Kaž- dý člověk je sám takovou nitkou. Směřuje od jednoho kraje bytí k druhému. Pokud mu jiná nitka cestu nezkříží, nemá šanci se uchytit. Vlaje ve větru, od nekonečna k nekonečnu. Bez cíle, bez perspektivy. Jenom vzájemné křížení, spojování a proplétání tvoří děj. Mnohdy spletitou pavučinu, jindy geometric- ky přesnou osnovu. I uzel má svůj účel. Jednoduchá a přímočará cesta vede jen do pekla. Klasická krajka je bílá. Je krásná a nevinná. Někdy s flíčkem po neopatrném uskladnění, po rezavém špendlíku nebo po kapičce krve, která se objevila na polštářku krajkářčina ukazováčku. Skoro se bojíte, že svým dotekem zrušíte jakési magické kouzlo. Kdyby bylo vše kolem nás bílé, byla by to pěkná nuda. Prášek vypere sice dočista do čista, ale ta námaha. Člověk se s chutí obleče i do tmavého. Ne proto, že je šmudla, ale pro změnu. Černá, jemně precizní mnohopárová chantilla, je stejně noblesní jako krásná černovlasá Španělka, jejíž mantilu zdobí. Obě neodmyslitelně patří do žhavým sluncem rozpáleného městečka, ale v chladu výstavní síně je krása jemného paličkovaného skvostu neméně uhrančivá. Mezi černou a bílou je nepřeberné množství barev, odstínů, kombinací obvyk- lých i zcela ojedinělých. V životě lidském i v životě krajky. Je přece ženská. Ráda se zdobí a ukazuje svůj půvab. Chce být originální a vzbuzovat svým vzhledem obdiv. Vy si opravdu myslíte, že podvinek se otáčí proto, aby kraj- kářka měla prostor pro snadnější zakončení? To je přece přízemní nesmysl. Je to zrcátko, ve kterém se po celou dobu zrodu pečlivě prohlíží a kontroluje, upravuje a šlechtí. Až po odšpendlení se ukáže světu v té pravé kráse. Každé- mu lichotí obdivné „ ÁÁÁCH....“, tak proč by právě ona měla být výjimkou. 52

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

53 Ráda paličkuji v  barvě. Je to způsob časově náročný. Musíte nitky změnit i v místech, kde by při jednobarevném vzoru pokračovaly dál. Nejen to, musí- te je i hezky a neviditelně zakončit. Každý efekt pochopitelně něco stojí. Má-li se kouzlo zdařit, je nezbytně nutné zvolit patřičný odstín. To je umě- ní. Dar, který je člověku dán sudičkami, ale lze jej získat i odborným stu- diem nebo laickou zkušeností. Barva může velmi pomoct, ale také neuvěřitel- ně ublížit. Je to hra. Dobrodružství ve chvíli, kdy si myslíte, že na dovádění a experiment není ten správný moment. Pravda, někdy je to i balancování na velmi ostré hraně. Hrozí pády, ale vzrušení je nebetyčně lákavé.... Adrenalin je mocný kouzelník v životě i v paličkování a mávnutím proutku vymaže rozum ze světa. Zkuste se někdy odvázat. Zahoďte zajeté stereotypy, vezměte zcela nekrajkář- ský materiál a propojte jej s barevnými nitkami. Nemám na mysli červenou a zelenou a perlovku už vůbec ne. To je příliš silná káva, která spolehlivě utrh- ne vaší krajce srdce. Zvolte jemnou škálu, tři barvy, přimíchejte trochu nopků, dejte si záležet na technice a zakončení a výsledný koktejl dozdobte lístkovi- nou. Uvidíte, čeho jste schopné. Zkuste si spolu se mnou hrát. Mě naučila hře s materiálem paní Martiníková. U dětí to jde samo. Nemají zábrany, nejsou svázané stereotypy a konvencemi. A neptají se samy sebe, co by tomu jejich počínání řekli lidi. A neříkají KDYBY.... Tedy pouze do chvíle, dokud je to my, dospělí, nenaučíme. Můj tatínek říkal: „Kdyby, kdyby.....Kdyby ryby kouřily, tak by se z  vody čoudilo.“ Byl rybář a vodu znal. Rodiče, pan farář a pan učitel mají vždycky pravdu.... Jenže po ránu, v tichu, nad hladinou Orlické přehrady, bylo kouře spousta.... A pak něčemu věřte....

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

54

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

55

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Krajka je můj Osud. Možná určený někým shora, možná sen nerozvážné holky, nevím. Je pravdou, že mě paličkování hodně baví a je často přesným obrazem momentálního dění kolem mě. Některé realizace více či méně odvážných nápadů jsou čistě bílé, další stroze šedé a jiné ztřeštěně barevné. Stejně jako úseky života, ve kterých jsem se nacházela nebo nacházím. Jsou to mé děti. Porodila jsem je a posléze je odvážně posílám do světa. K hodným lidem, jimž se má tvorba líbí. S odstupem času bych možná některá témata změnila a detaily upravila, ale čas nelze vrátit. U dětí se předvídat nedá. S plnou parádou sklidíte to, co jste se pokusili zasadit. Pravda, někdy i mnohem víc.... U paličkování je situace poněkud jednodušší než u živých potomků. Dopřávám siosobníluxusrealizaceodAaždoZ.Návrh,upaličkování,adjustace.Absolutní svoboda a momentální nezávislost. Samozřejmě i určitá odpovědnost sama k sobě. Jiná než v běžném životě a pro mě zcela nezastupitelná. Vždycky mě lákal experiment s materiálem. Krajky, tvořící ilustrace k jed- notlivým kapitolám této knížky, jsou paličkované v kombinaci s papírem a papírovým provázkem. Je to spojení sice netradiční, ale z mého pohledu zajímavé a efektní. Navíc dobrodružné. Krajku musíte požádat, aby byla ochotna vstoupit s vámi do hry. Není zvyklá se prolínat s cizorodým materiálem avyjitomusítenaučit. Musítedátnitiprostorakvýtvorusechovatsrespektem. Zkuste a uvidíte, že výsledek bude nad očekávání. Nepouštějte se ihned do tvorby větších abstraktních kreací , techniku si podle návodu a fotografií nejprve nacvičte. Později se vám bude trénink hodit. Nejdřív kroky, pak teprve tanec. Jako v životě.... 56

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

KRAJKA A RUČNÍ PAPÍR

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

58 POMŮCKY A MATERIÁL Pro výrobu krajky s papírem potřebujete pochopitelně paličkovací náčiní, špendlíky a herduli. Výhodu mají ty z vás, které pracují na plochých tvarech nebo na deskách. Papír větší gramáže zůstává rovný a rozměrnější krajka se po odšpendlení méně deformuje. Klasický válec nezavrhujte, jde to pochopi- telně také. Všechny krajky v knize jsou paličkované na tradiční české herduli. Ruční papíry si můžete vyrobit sami nebo je bez problému, spolu s provázky, koupíte ve specializovaných prodejnách s výtvarnými potřebami a v lepších papírnictvích. Požadované materiály jsou samozřejmě v běžné nabídce mno- hých zásilkových internetových obchodů. Pátrejte v pomůckách pro Twist art. Jsou sice dražší, ale kvalitní, dobře se lepí a nepouští barvu. Pro paličkování používejte obvyklé materiály, které vám vyhovují a se kterými se vám dobře pracuje. Alespoň pro začátek, aby experimentů nebylo příliš mnoho najednou.

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

59 Vhodné jsou lny, bavlnky, nopkové příze, mulinky celé i půlené a třetinové. Vždy vycházejte z velikosti krajky a účelu, pro který bude určena. Tyto informace se týkají párů svislých. Na vodivý pár navíjejte tenčí hladší nitě, obuvnické nebo Kordonet č.50 a výše. Budou se vám dobře protahovat dírkami. Použít lze i len. Zde pozor na jemnější utahování, len by se mohl o hranu papíru předřít. Důležitou pomůckou je vypichovátko. Slouží k vytvoření otvoru do papíru. Spolehlivě jej zakoupíte na krajkářských akcích. Stejně dobře vám poslou- ží tenčí čalounický špendlík nebo silnější jehla. V tomto případě doporuču- ji zapíchnout ouško do korkové zátky, manipulace bude snadnější a ušetříte polštářky svých ukazováčků před zraněním. Vypité šampaňské navíc pomůže překonat počáteční obavy. Otvor v papíru by mě mít optimální velikost. Příliš malým neprotáhnete nit a porušíte okraj, příliš velký nevypadá na výrobku hezky. Doporučuji dopředu vyzkoušet. Podle velikosti otvoru zvolte i číslo háčku. Měl by jít dobře vsunout a nesmí vám papír roztrhnout nebo jinak poškodit.

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

NÁCVIK TECHNIKY Pro seznámení se s technikou spojování udělejte malý zkušební vzorek. Ruční papír s pomocí pravítka utrhněte a nehtem uhlaďte okraj. Vznikne vám zají- mavý, přirozeně vypadající útvar. Druhou, neméně lákavou variantou, je pole- pení klasické čtvrtky rozkroucenými provázky. V tomto případě nelze použít techniku utržení, musíte požadovaný tvar vystřihnout nůžkami. Nůžky použí- vejte i v případě tvarování některých dovozových papírů. Jejich základem jsou různá bambusová a palmová vlákna a trhat se nedají. Pro zkušební vzorek vám poslouží dva pruhy papíru. Je vhodné zkusit i druhý způsob, polepenou čtvrtku. Našpendlete oba pruhy rovnoběžně na herduli, mezi nimi nechte asi dvoucentimetrovou volnou mezeru. Navěste 3 - 4 svislé páry plus jeden vodivý a paličkujte nejprve po jedné hraně papírového pruhu krouceným párem. Po propaličkování celé řádky, před spojením s papírovým dílem, vodivý pár točíme a do papíru vypichovátkem utvoříme otvor. Jeho 60

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

61 vzdálenost by měla být od hrany papíru 3 – 4 mm a měl by být v místě, kam bychom zapichovali špendlík při běžném paličkování. Do vzniklého otvoru protáhneme háčkem jednu nit vodivého páru. Techni- ka je shodná s obvyklým spojováním krajek. Pozor – Háčkem nepáčíme, nit si pouze ve směru protažení podáme. Neopatrnou manipulací bychom papír roztrhli. Do vniklé smyčky prostrčíme druhou paličku vodivého páru, utáhneme a do otvoru zapíchneme špendlík jako při okraji na očka. VŽDY!!! Pokud jej zapo- menete, hrozí, že vám vodivý pár při utažení papír prořízne. Před paličková- ním dalšího řádku opět vodivý pár točíme. Krajkou olemujte nejprve jednu hranu papíru, poté převeďte páry do mezery mezi pruhy a nově vznika- jící krajkovinu připojujte po obou stranách. Tech- nika spojování je shodná, vzor volte libovolný. Lze i polohod, ovšem pouze v případě, že máte vhodný materiál na paličkách.

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Hotovoukrajkuzakončetejednotlivýmipečlivěutaženýmiřetízky.Velmijemně a neznatelně je zafixujte slabým přetřením disperzním lepidlem, např. Herku- lesem. Po zaschnutí a v malém množství není vidět, neobjeví se ani při tužení. Po odšpendlení hotového výrobku řetízky zastřihněte. Krajky s papírem používáme k dekoraci interiéru, zavěšování do prostoru a do oken, na obálky, obaly i přáníčka a minimum uzlů je estetickou výhodou. Při klasickém paličkování pochopitelně tento způsob ukončení nepoužívejte. TUŽENÍ KRAJEK S PAPÍREM Dokončenou krajku natužíte obvyklým způsobem, na který jste zvyklé. Velmi opatrně a pouze krajku, vyhýbejte se kontaktu tužidla s papírem. U někte- rých materiálů by se vám mohly objevit po zaschnutí fleky stejné, jaké nechá sněhová břečka na zimní semišové obuvi. Také není vhodné napařování na- špendlené krajky na herduli. Odšpendlenou a sundanou krajku položte mezi dva papíry a lehkým uhlaze- ním vyrovnejte. Můžete i opatrně přežehlit, opět uloženou mezi dva papíry. Termostat nastavte na hedvábí – bavlnu a vypněte napařování. Žehličku nene- chávejte dlouho na jednom místě, papír by se vám mohl pálit. Prohlédněte si zkušební vzorek z rubu i po líci. Vidíte, že strana, která byla po dobu paličkování rub, bude pravděpodobně hezčí než klasický líc. Je to proto, že vypichováním a manipulací s háčkem okraje dírek vytlačujeme směrem, který není příliš optimální. Je tedy vhodnější paličkovat přímo po líci. 62

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

BARVA V KRAJCE Práce s netradičním materiálem vybízí k paličkování v barvě. Bílá krajka je sice krásná, v této kombinaci však většinou nevýrazná a bílý provázek často vypadá špinavě. Ovšem pozor. Každá barva není vhodná pro zpracování a ne každá krajce sluší. Je to dáma a ne holka od střelnice. Zásadou číslo jedna je vybírat barvy a jejich kombinace vždy na denním světle. Sestavit vhodnou skupinu ve druhém patře zářivkami nasvíceného nákupního centra je holý nesmysl. Výjimku tvoří pouze kreace společenské, určené pro večer, do divadel a na plesy. V takovém případě je naopak důležitá konfrontace se světlem umělým, aby lesk použitého materiálu nebyl příliš násilný. Při výběru nic nezkazíte přírodními odstíny, od bílé přes béžovou až k okro- vým a hnědým. Také škála studených modrých a zelenkavých je velmi vděč- ná. Stejně tak starorůžové, terakotové, vínové a jim podobné variace. Červené, zelené, fialové a černé se raději vyhněte. Ne, že by se nedaly zpracovat, ale výběr odstínu vyžaduje velkou zkušenost, odvahu a ne vždy se kouzlo zdaří. Použijete dva až tři po sobě jdoucí odstíny a doplňte béžovou nebo bílou. Výsledný efekt bude rozhodně přijatelnější než zářivá a brutální kombinace oranžové melírované perlovky s tmavohnědou. A ještě jedna rada.... Pokud si nevěříte, použijte barevnou škálu od výrobce. Například mulinky mají vždy pět až sedm po sobě jdoucích odstínů a orientovat se můžete podle čísla na přadénku. Jestliže si jej zapíšete a papír posléze najdete, koupíte v budoucnu požadovaný odstín i v nejzastrčenější galanterii.

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

64

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

PROSTOROVÁ FANTAZIE

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Pro realizaci trojrozměrného objektu budete potřebovat pouze papírový provázek a 8 párů perlovky. Její odstín volte podle barevnosti provázku. Podvinek si okopírujte nebo překreslete na pauzovací papír a klasickým způsobem napněte na herduli. Paličkovat začínejte od špičky krouceným párem. Barevný papírový provázek je na předloze označen silnější linkou a do krajky jej vkládejte jako tzv. obtahovačku. Pracujte s ním volně a nenavíjejte jej na paličku. V praxi to znamená, že paličkujeme předepsaným vzorem řádek až k místu vložení provázku, vodivý pár točíme, provázek prostrčíme mezi jednotlivými nitěmi vodivého páru a opět za provázkem točíme. Dále paličkujeme požadovaným vzorem zbytek řádku. Obvod celého polotovaru je tvořen také papírovým provázkem. Je to ozdoba i funkční kostra celého dílka. Postup je následující: Točíme vodivý pár, prohodíme provázek, opět točíme vodivý pár, prohodíme provázek a točíme vodivý pár. Špendlík zapichujeme jako u okraje za dva páry. 66

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

67 Krajku ukončete do zafixovaných řetízků. Natužte, odšpendlete a odstřihněte zbytky řetízků. Ozdobu natvarujte prostrčením volného delšího konce provázku krajkou. Aby vám tvar držel, zajistěte jej rozmotáním do tvaru malého lístku.

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

68

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

OBÁLKA NA ÚPLATKY

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Často se dostáváme do situace, kdy chceme nebo potřebujeme darovat pe- níze, vstupenky do divadla, pozvánky na význačnou rodinnou událost nebo potřebujeme přáním doplnit rozměrný svatební dar. Problém s balením za nás vyřeší ozdobná obálka s krajkovou koláží. Vezměte ruční papír velikosti A4, položte jej na výšku a ohněte nejprve 10 cm od okraje a podruhé 11cm od prvního skladu. Hrany zarýhněte. Opět rozložte do původního tvaru a utržením podle pravítka nebo nůžkami dokončete zá- mečky pro slepení obálky. Obálku slepte. Na zdobu si připravte koláž z papírových provázků. Tři nebo čtyři prováz- ky rozmotejte a opět slepte v jakousi jednoduchou mozaiku. Důležité je, aby okraj, ke kterému budete připojovat vodivý pár, byl složen alespoň za dvou vrstev. Jednoduchý provázek je příliš tenký a přiháčkovávaný pár by se vám vytrhával. Hotový barevný polotovar nalepte na klopu budoucí obálky. 70

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

71 Připravenou obálku položte na papír, nechte se inspirovat tvarem ozdobného okraje a namalujte si jednoduchý podvinek budoucího dílka. Obálky připev- ňujte na herduli vodorovně, aby se vám při práci nelámaly. Pozor – Paličkujete po líci. Do papíru zapichujte pomocné špendlíky na místa budoucích špend- líků funkčních. Zbytečně rozpíchané plochy nejsou hezké a otvory se neda- jí odstranit. Materiál pro krajku volte libovolný, spíše jemnější. Vhodné jsou lny, mulinky půlené či třetinové, obuvnické nitě, příze č.50 a tenčí. Barevnost musí vycházet z celkového ladění, vše by mělo vzájemně dotvářet jeden ce- lek. Zakončujte do zafixovaných řetízků, ale to už víte. Hotovou obálku opatrně natužte a po odšpendlení zarýhněte všechny hrany. Naplňte libovolným obnosem a ujišťuji vás, že obálka v koši určitě neskončí.

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

72

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Krajky v jednotlivých kapitolách jsou určeny k zavěšení. Vypadají hezky v oknech, kdy jimi prostupuje světlo a vzniká tak příjemný kontrast vzduš- né krajkoviny a kompaktnějšího papírového dílu. Prozradím vám tajemství.... Stejným způsobem jako k papíru lze krajku připojit ke kůži či netřepivému textilu. Podvinky v této knize mohou sloužit jako podklad pro krajku kabelky, lze je našít na oděv, ozdobit jimi šálu, záclonu nebo cokoliv jiného. Můžete je libovolně zvětšovat, otáčet, kombinovat mezi sebou do větších kompozic. Barevnou plochu podvinku, která představuje prostor pro použití papíru, mů- žete vypaličkovat plátnovou vazbou s efektním silnějším vodivým párem. Hrajte si, vymýšlejte, kombinujte a radujte se z experimentu. O tom osobní svoboda je. Krajkářky jsou přece chytrý ženský. Pokud budete chtít zkusit variantu s papírem, nejprve si připravte šablonu, podle které si ustřihnete pevné díly. Můžete je vytvořit přímo ze zvoleného de- koru ručního papíru nebo použít variantu se čtvrtkou, polepenou roztočený- mi provázky. Nesnažte se přesně napodobit díly na fotografiích, to při nejlepší vůli nejde. Vytvořte svou vlastní, osobní a nezaměnitelnou kreaci. K ní doplňte škálu barevných přízí s ohledem na budoucí umístění hotové krajky. 74

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

75 Okopírovaný podvinek napněte na herduli a papírové díly špendlete, až je budete pro práci potřebovat. Není důvod je zbytečně ničit převalujícími se pa- ličkami. A opět platí, že paličkujeme po líci. Pozor tedy na překrývání jednot- livých částí. Jestliže se rozhodnete použít podvinky pro paličkovanou krajku bez kombinace s papírem, potom pracujte obvyklým způsobem, po rubu. Zá- leží na vás, zda si okopírovaný podvinek zrcadlově převrátíte nebo použijete stávající orientaci. Zakončujte pochopitelně klasickými postupy a ne fixova- nými řetízky. Svůj k svému platí vždy a všude. Hotové výtvory opatrně natužte, mezi papíry uhlaďte nebo přežehlete. S citem a bez napařování. Dobře poslouží i naučný slovník či jiná objemnější publi- kace, která vám krajku přirozeně vyrovná. Adjustujeme do rámů či paspart, ale pravé kouzlo okamžiku se projeví při zavěšení pouze do volného prostoru, nejlépe do okna. To je to pravé ořechové. Nahodilá hra světla a stínu, průsvitu a tmy. PRAVÉ NIC, LAPENÉ DO NITÍ.... Mám ráda při paličkování variabilitu. Nutí totiž krajkářky přemýšlet. Navěsit určený počet párů na předem připravené linky pečlivě vykreslené předlohy mi připadá nezajímavé, málo tvůrčí a po hříchu nudné. Nechte se krajkami z této knížky inspirovat. Pracujte směle a neohroženě s podvinky, barvou, materiály a s jejich kombinacemi. Představte si dílka jako ojedinělý a absolutně originál- ní šperk, kterým zdůrazníte své JÁ a který dostane vaše okolí na kolena. Zaměňte modrou plochu podvinku za voňavou kůži. Technika připojování se nemění, opět jednoduše vypíchnutá dírka a přiháčkovaný vodivý pár. Nic no- vého a neznámého, to jsme přece spolu natrénovali. Mávnutím proutku v ruč- ce krajkářské víly se mění MŮJ závěs v klopu VAŠÍ úžasné kabely.... Papírovou plochu směle nahraďte celopaličkovaným polem, použijte jemněj- ší barevnost přízí, přišijte výslednou kreaci k hedvábí, tenké vlně či buretu a je na světě šála, která spolehlivě zastíní briliantový náhrdelník věhlasné ce- lebrity. Jsme přece šikovné krajkářky, tak to společně světu ukažme....

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

76

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

NA ZÁVĚR

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

78 Ivana DOMANJOVÁ, roz. Koptová narodila se 1955 v Praze 1972 - 1975 studia na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze, obor Tvorba hraček a dekorativních předmětů 1971 - 1975 studium několika textilních řemesel v kurzech Školského ústavu umělecké výroby 1975 - 1990 řadová krajkářka Ústředí lidové umělecké výroby Praha, titul Mistr lidové umělecké výroby Od roku 1992 lektorka paličkované krajky ve Vzdělávací spolku umělec- kých řemesel Praha. V současné době je krajka jejím koníčkem i obživou. Zúčastňuje se řady výstav a krajkářských akcí doma i v cizině, pořádá tématické výukové se- mináře a vydává vlastní soubory podvinků pro amatérské krajkářky. Více se dozvíte na www.volny.cz/domanjova

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

DOSLOV Vše kolem nás je šalba a klam. Jakési divadlo, jehož se dobrovolně zúčastňuje- me.Na pódiu skvostně nalíčená a luxusně oblečená krasavice žádoucí mačká slzu a třesoucím se hlasem děkuje rodičům, učitelům, bankovnímu účtu, své- mu psu, sousedově kočce a vlastně celému světu. Vždycky mi tohle počíná- ní přišlo strojené, hloupé a falešné. A najednou mám potřebu sama někomu poděkovat. Co teď s tím? Co by.... Prostě to udělám. Nejsem skvostně oděná krasavice a snad toto mé rozhodnutí vezmete na milost. V první řadě bych chtěla poděkovat rodičům. Ne za to, jak mě vychovali, ale za to, že mi svým rozhodnutím dali možnost zabojovat o život. Chtěla bych poděkovat Ivě Proškové za to, že mě naučila paličkovat, i když věděla, že je její snažení možná zbytečné. Taky bych chtěla poděkovat svému manželovi. Ne za to, že si mě vzal, ale za to, že ode mne odešel. Děkuji svým dětem. Oni možná už ví a nebo jednou pochopí, za co. Zamáčkněte slzu. Děkuji i vám všem, kteří jste si koupili tuhle knížku a dočet- li až k této stránce. Je to pro mě vyznamenání. Všechno je jednou poprvé. První krůček stoprocentně pokračuje pádem, prv- ní láska dlouho nevydrží.... Tak tuhle mou prvotinu alespoň občas oprašte v knihovně..... 79

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/

Skvostné jemné pavučiny byly drahou ozdobou králů, jejich manželek a milenek. Byly odznakem moci, zrcadlem majetku a vedly se kvůli nim i války. To ostatně kvůli man- želkám a milenkám také. Prostě a jednoduše: Krajka patřila, patří a patřit bude do ži- votů minulých i budoucích. Stačí trocha trpělivosti, dobré vedení, hodně volného času a kouzlo zrození lehoučké krásy může začít. Jsou krajkářky, které nitěné kreace realizují pro zábavu. Jsou jiné, které krajkou živí sebe i své děti. Jsou i ty, které propluly životem od jedné kategorie ke druhé a krajka je provází stále. Hvězdy naplánovaly takovou životní cestu pro mě a já je bezhlavě po- slechla. Dnes vím, že jsem udělala dobře. Zalistujte knížkou a dozvíte se něco málo o mé pouti za krajkami. O lidech kolem ní, o jejich osudech, kotrmelcích i o nitkách jednoho lidského života. A nejen to. Vezměte paličky a zkuste jednoduchou krajku propojit s ručním papírem. Nebojte se, budu vám rádcem. Sami uvidíte, že kouzlo improvizace je mnohdy působi- vější než spletitá síť podvinku zahraniční provenience. Vy všichni ostatní, kteří ještě nejste nakaženi chorobou zvanou Paličkování, zalistujte také. Uvidíte, že ozdobou interiéru nemusí být pouze reprodukce obrazu světoznámé- ho umělce. Může to být i netradiční krajka. Třeba ta se značkou

http://www.floowie.com/sk/citaj/krajkovani/