Listy ODS 9/2011

Informační bulletin Občanské demokratické strany 9 / 2011 Momenty právě uplynulého roku

2

S nadějí do nového roku Petr Nečas Sváteční zamyšlení předsedy Občanské demokratické strany nad naší současností, našimi osobními pocity a výzvami i směřováním do budouc- na. Předseda ODS v textu zdůrazňuje, že naše reformní změny jsou renomovanými zahraničními institucemi oceňovány. strana 4 Ideová konference v Ústí nad Labem ODS představila na své ideové kon- ferenci program pro sociálně vy- loučené lokality. Přináší věrohodné a vyvážené řešení na straně preven- ce a solidarity i na straně práva a dodržování pravidel. strana 5–7 2012: Ekonomická jistota nejistoty David Havlíček Tajemník Národní ekonomické rady vlády se zamýšlí nad zhoršující se ekonomikou Unie a předkládá čtyři varianty řešení situace. O tom, která varianta se nakonec uskuteční, se bude ve velké míře bohužel rozhodovat o nás a bez nás. strana 13 Vánoční tradice Vánoce se staly jedním z nej- vyznávanějších svátků v ce- lém civilizovaném světě. Sym- boly a pranostiky. strana 19–21 Tipy na dárky a kultura Michala Komrsková Nejen tipy na dárky, které potěší pod stromečkem, ale i divadelní před- stavení, výstavy a koncerty jsou události, kterými si lze vánoční svátky zpříjemnit. strana 24–25 Historie místo kompasu Jindřich Marek Ani z nebe nepřichází svoboda zadarmo... Připomínka 70. výročí od vysazení dvojice parašutistů z operace Anthropoid, který byl vojenskou operací proti jednomu z nej- větších nacistických zločinců R. Heydrichovi. strana 26–28 OBSAH 3 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 6. 12. 2011 Inzerci přijímá: e-mail: inzerce@ods.cz 9/2011 ocitáme se v období, kdy každý den přináší nové události, zvraty a výzvy. Zároveň ovšem většina z nás prochází hektickými příprava- mi Vánoc, byť se snad schyluje k poklidné- mu svátečnímu spočinutí. Po něm vesměs přichází hodnocení uplynulého roku společ- ně s plány, cíli a očekáváním vývoje v roce následujícím. Takže dovolte, abychom se nad těmito otázkami stručně zamysleli i my. V první řadě bychom vám rádi popřáli zdařilou přípravu vánočních svátků a poté jejich příjemné, harmonické prožití, hlavně s blízkými, kteří při vás stojí a váš život obo- hacují. V této souvislosti chceme se vší upřímností zmínit, že pravděpodobně stej- ně jako vy nacházíme obohacující a blízké osobnosti i v rámci práce pro ODS. Zejména těm, kteří se lidsky ani politicky nevzdávají principiálních zásad slušnosti, pracovitosti a neústupné ideové konzistence, patří náš mimořádný dík za příklad a spolupráci. Dlužno dodat, že by politika nebyla poli- tikou, kdyby v jakékoli straně čas od času nevyvstala nepříjemná aféra, neobjevili se lidé, kteří na její tvář vrhají poněkud po- chybné světlo. Nepříjemné okamžiky se nevyhýbají ani ODS. O to víc je třeba si vážit těch, kteří – mnozí i mimo mediální výsluní – poctivě hájí ideje, z nichž Občanská demokratická strana vzešla a po dvacet let se jimi snaží řídit. Pokud se dostáváme ke zmíněné remi- niscenci uplynulého roku, mimo jiné právě dvacetileté výročí založení strany patřilo k význačným mezníkům nabízejícím zamys- let se a shrnout si – společně i osobně vnitř- ně – vše podstatné, čím občanští demokraté prošli a jakou cestou dál jít. Nikdy to nebylo zcela snadné a ani poslední politický vývoj se neobešel a zřejmě v budoucnosti neobe- jde bez komplikací. Udržme si sílu takové momenty zvládnout se vší důstojností. K povzbuzením posledního období patří úspěšné setkání starostů s odborníky a vr- cholnými představiteli ODS. Zdařilý byl i podzimní kongres a nedávná ideová kon- ference věnovaná řešení situace v sociálně vyloučených lokalitách. Doufejme, že taková setkání budou i v následujícím roce přínosná pro budoucnost strany, její soudržnost a ús- pěšné vládnutí. Ještě jednou vám přejeme krásné Váno- ce, úspěšný nový rok a doufáme, že Listy ODS přispějí k vaší informovanosti a také poskytnou příjemné počtení například z ob- lasti historie, kultury… Nechť se vám co nejlépe daří v osobním i politickém životě. To vše vám přeje vaše redakce Z obsahu Vážení čtenáři,

4 SLOVO PŘEDSEDY S nadějí do nového roku D nešní text spadající do advent- ní doby bych rád pojal trochu jinak. Advent je časem radost- ného očekávání, těšení se na splnění našich niterních přání. Je to doba přicházení, nikoli odcházení. Advent je i dnes cosi jako rodičovská náruč – spo- lehlivá i v současné turbulentní době. Dobře víme, že reálný život a stav čes- ké a nejen české společnosti je na hony vzdálen idyle. Závist, strach a svár zdale- ka nepominuly. Lidé příliš často mají po- cit, že pouhým právem narození jim vzni- ká nárok na blahobyt, na hojnost, na bezpracné osobní štěstí. Mají pocit, že svět jim něco dluží a jsou podrážděni z toho, že se jim toho všeho nedostává v plné míře. Žijeme v době, kdy je módní vidět svět kolem sebe negativisticky. Kdy se z tele- vizních obrazovek nebo tisku valí jedna špatná zpráva za druhou, protože dobrá zpráva není žádná zpráva. Žijeme tedy v době většinou špatných zpráv, které se stávají jakousi společenskou normou a spoluutvářejí veřejné povědomí. Samozřejmě nikdo nemůže nikomu upírat jeho pocity, špatné nálady, obavy z neznámé budoucnosti nebo bagateli- zovat vážné problémy, protože svět se mění. Mění se vše zažité, mění se tradič- ní jistoty, což ovšem zdaleka není úděl jen naší země. Přesto musím tento příliš- ný nihilismus a šíření pomyslné „blbé ná- lady“ odmítnout. Nejsme na tom tak špatně, jak by se mohlo zdát z některých komentářů, re- portáží nebo proklamací některých poli- tiků. Nelakujeme naši současnost narů- žovo, ale zároveň ji odmítáme lakovat načerno. Nemůžeme lidem slibovat trvalé jistoty jako různí populisté, ale šanci a na- ději, že naše země propluje složitým ob- dobím relativně bezbolestně a důstojně. Právě současná vláda pod vedením ODS si dnešní i budoucí rizika uvědomu- je a bere velmi vážně odpovědnost, kte- rou dostala od občanů. Právě proto se upsala někdy bolestivým, a ne vždy po- pulárním reformám, neboť chce lépe při- pravit českou společnost na nadcházející období. Je paradoxní, že větší pochopení pro své úsilí zatím častěji nacházíme v za- hraničí než doma, kde nikdo není pro- rokem. Naše reformní změny jsou re- nomovanými zahraničními institucemi oceňovány, v některých případech do- konce dávány za vzor ostatním. Na roz- díl od těch špatných zpráv však tato hodnocení do našeho veřejného prosto- ru téměř neproniknou. Zvýšení ratingu České republiky, zcela výjimečné v sou- časných evropských podmínkách, nebo nedávné pozitivní hodnocení reforem od generálního tajemníka OECD Angela Gurríi, to nejsou témata, která se v na- šich médiích objevují na titulních stra- nách nebo v hlavních televizních zprá- vách – pokud se objevují vůbec. Nemá smysl si však stěžovat. Musíme sami pracovat na tom, aby se veřejnost dostala k co nejobjektivnějším informa- cím, a to je práce pro nás pro všechny. Nutné společenské reformy jsou úkolem odpovědných politiků. Proto je naší prvo- řadou povinností potřebné změny nejen provádět, ale vysvětlovat veřejnosti. Pře- svědčovat ji, že tato cesta vede správným směrem, abychom se v budoucnu neměli hůře jako v některých jiných zemích. Žijeme zároveň v době, kterou lze na- zvat trochu s nadsázkou protikorupční „hysterií“. Tím zdaleka nechci zlehčovat problémy, které v naší zemi, stejně jako v řadě jiných zemí, existují. Problém ko- rupce je velmi závažný a v žádném pří- padě před ním nestrkáme hlavu do písku. Je však s podivem, když se do čela těch- to antikorupčních hnutí staví i iniciativy, jejichž představitelé sami za vlád sociální demokracie spoluvytvářeli klientelistické prostředí, které dnes kritizují. Někteří jsou dokonce vyšetřováni protikorupční policií kvůli neprůhledným privatizacím. Za zcela nepravdivé a účelové potom považuji jejich tvrzení, že vláda v boji proti korupci neudělala vůbec nic. Řada exekutivních i legislativních kroků z po- sledních měsíců svědčí o pravém opaku. Nikdy předtím neměla žádná z vlád ta- kovou ambici pohnout s tímto negativ- ním fenoménem jako vláda současná. Řadu protikorupčních kroků jsme už prosadili (rušení pochybných tendrů, prostředníků na obraně, zprůhlednění veřejných zakázek, zpřísnění trestů za korupci, elektronické aukce atd.), hodně práce je ještě před námi. Dokonce to vypadá tak, že čím více v boji proti korupci děláme, tím hlasitěji se tyto ini- ciativy ozývají – a je možná na zamyšle- ní, minimálně u některých, proč tomu tak ve skutečnosti je. Chci však opět končit adventem. Ad- ventní doba je nabitá nadějí. Adventní naděje má smysl, kvalitu a cíl. Není to naděje, která „umírá poslední“. Je naší výzvou a nasměrováním i do budoucna. Přeji vám všem klidné vánoční svátky a šťastný nový rok. Petr Nečas předseda ODS a předseda vlády ČR

IDEOVÁ KONFERENCE 5 ODS představila program pro sociálně vyloučené lokality Jaká jsou konkrétní navrhovaná opatření Prevence a solidarita Podpora vzdělání dětí • Jedním z klíčových úkolů v rámci pre- vence je podpora vzdělávání (už od předškolních zařízení) a programů pro doučování sociokulturně znevýhodně- ných dětí. S tím souvisí i podpora škol- ských poradenských zařízení a volnoča- sových aktivit dětí. Naším cílem je posílit integraci žáků z praktických škol do hlavního vzdělávacího proudu. K tomu lze využívat speciálně vyškolené asisten- ty pedagogů. Systém prostupného zaměstnávání • Lidé ze sociálně vyloučených lokalit musí být motivováni získat pracovní návyky. Proto podporujeme zavádění systému prostupného zaměstnávání. Uchazeč projde několika stupni pracovní činnosti (veřejná služba, veřejně prospěšné prá- ce, společensky účelná pracovní místa ve spolupráci s úřady práce) s návazností na možnost uplatnění na pracovním tr- hu. V této souvislosti lze využívat pro- středků z evropských fondů. Sociální bydlení • Podporujeme možnost zavedení pro- stupnosti dostupného bydlení pro so- ciálně slabé spoluobčany. Chceme vy- tvořit systém, ve kterém bude možné spolupracovat nejenom s obcemi, ale i se soukromými vlastníky. Vedle sociál- ních bytů je možné rozvíjet alternativní formy bydlení za přesně definovaných podmínek pro uživatele (jejich podíl na údržbě a provozu). Patří sem krizové bydlení (ubytovny, azylové domy), tré- ninkové bydlení (krátkodobé nájemní bydlení) nebo garantované bydlení u soukromých pronajímatelů. Posílení terénní sociální práce • V sociálně vyloučených lokalitách posílí- me sociální terénní práci. Sociální terénní pracovníci musí mít vazbu na pro svoji práci potřebné instituce, policii, školu a neziskové organizace, které problema- tiku v místě řeší. Jejich pravomoci musí být posíleny o možnost odnětí dávek. Rozvoj sociálních služeb • Prosazujeme, aby obce vytvářely střed- nědobé plány sociálních služeb. Tyto plány by měly kopírovat jejich skuteč- nou potřebnost na základě struktury obyvatel dané obce. Stejně tak je nutné stanovit cenu za jednotlivé služby a pa- rametry dlouhodobé péče o ohrožené skupiny obyvatel. Pomoc obětem trestných činů • Oběti trestné činnosti musí požívat vyšší ochrany před pachateli kriminálních de- liktů. Těchto změn lze dosáhnout nove- lou trestního řádu. Pro nemajetné oběti trestných činů zajistíme bezplatnou právní pomoc. Právo a dodržování pravidel Nulová tolerance ke kriminalitě všech forem • Musí dojít k přehodnocení práce policie, která by měla důsledněji postihovat všech- ny formy trestné činnosti, včetně drobné majetkové kriminality nezletilých. Nulová tolerance k těmto činům je alfou a ome- gou zlepšení vzájemného soužití přede- vším v sociálně vyloučených lokalitách. Centrální registr přestupků • Smyslem zavedení centrálního registru přestupků je postih recidivního jednání pachatelů. Jeho vytvoření umožní dů- slednou kontrolu těch osob, které se přestěhují do jiné obce, jestli ve svém předchozím bydlišti nepáchaly pře- stupky. Mohou se tak mj. vyhýbat pla- cení dluhů v režimu správní agendy. Registr povede Ministerstvo spravedl- nosti. Evidovat se budou pouze ně- které přestupky, a to ty, které jsou společností negativně vnímány (proti veřejnému pořádku, občanskému sou- žití a majetku). Díky tomu bude mož- né překvalifikovat opakované přestup- ky na trestný čin. Opakované přestupky trestným činem • Navrhujeme, aby soustavně opako- vané přestupky (proti majetku, osobní Sociálně vyloučené lokality se staly tématem ideové konference „Právo a solidarita“ k řešení situace v sociálně vyloučených lokalitách. Ta se uskutečnila v sobotu 3. prosince v Ústí nad Labem. Předseda ODS a premiér Petr Nečas ve svém projevu upozornil, že na eskalaci situace v některých těchto lokalitách bylo zaděláváno desítky let a žádná z předchozích vlád tento problém výraznějším způsobem neposunula. Proto ODS představila program, který přináší věrohodné a vyvážené řešení na straně prevence a solidarity i na straně práva a dodržování pravidel.

IDEOVÁ KONFERENCE 6 integritě) byly posuzovány jako trestný čin. Tresty by v těchto případech měly být peněžité, ale i alternativní, například v podobě veřejně prospěšných prací. Zákaz pobytu • Prosazujeme zavedení nové sankce do přestupkového zákona, která spočívá v zákazu „zdržovat se“ pachateli v mís- tě, kde se určitých typů přestupku do- pustil. Zákaz pobytu reaguje na nedo- statečné sankce za přestupky, neboť pokuta je v řadě případů neúčinná. Cí- lem je dosáhnout zlepšení bezpečnosti v problémových lokalitách. Definování podlahových a hygienic- kých standardů nájemního bydlení • V budovách, kde dochází k sestěhování lidí do nájemního bydlení vázaných na příjem ze sociálních dávek (příspěvky a doplatky na bydlení), vzniká právo ve- řejné správy zkontrolovat, zda je za tyto veřejné prostředky poskytována náležitá služba. Chceme definovat standardy z hlediska podlahové plochy a hygienic- kých nebo požárních podmínek. Tato opatření by se neměla promítat do no- rem soukromého práva (občanský zá- koník), ale například do roviny posílení pravomocí hygieniků v těchto typech ubytování. Redukce doplatku na bydlení • Doplatek na bydlení je příkladem často zneužívané dávky pomoci v hmotné nouzi. U doplatku na bydlení stát hradí zbylé skutečné nároky na bydlení ža- datele, který je spolu se společně po- suzovanými osobami v hmotné nouzi. Toho využívají majitelé některých uby- toven a dalších objektů, kteří nastavují několikanásobně vyšší nájemné, neod- povídající kvalitě a velikosti bydlení. Budeme prosazovat, aby byl doplatek na bydlení v těchto typech ubytování nastaven tak, aby jeho výše odpovída- la ceně nájemného obvyklého v da- ném místě. Tvrdší postihy za skryté záškoláctví • Chceme zamezit skrytému záškoláctví, kdy některé rodiny neposílají děti do školy a vystavují neopodstatněné omlu- venky. Proto navrhujeme povinnost ro- dičů pobírajících dávky v hmotné nouzi zajistit pro své dítě omluvenku od léka- ře. V případě, že by taková omluvenka nebyla předložena, jednalo by se o ne- omluvenou absenci. Školy dávají v ta- kových případech po 25 neomluvených hodinách podněty přestupkové komisi a nově by měly povinnost informovat o tomto řízení i úřad práce. Exekuce životního minima • Dávky životního minima budou chro- nickým neplatičům exekuovány. Dnes dochází k tomu, že se mnozí schovávají za sociální dávky a nepodléhají exeku- cím ve správních sankcích. V takových případech jim zůstane jen existenční mi- nimum. Je možné uvažovat o exekuo- vatelnosti dalších sociálních dávek. Zřízení pozic specialistů pro řešení případů lichvy • V rámci Útvaru pro odhalování orga- nizovaného zločinu budou určeni spe- cialisté pro oblast lichvy, kteří by měli přispět ke zvýšení objasněnosti této trestné činnosti. Anonymní obyvatelé • Prosazujeme, aby nadále nebylo možné přihlašovat se k trvalému bydlišti na rad- nici v libovolně zvolené obci. Na radnici nikdo nebydlí, radnice ubytování neza- jišťuje. Není tedy nadále možné, aby lidé hlášeni na radnici byli evidováni v systé- mu hmotné nouze. Zároveň tak zame- zíme účelovému přihlašování na radnici pro účely ovlivnění výsledku komunál- ních voleb. Přísnější pravidla pro výkup barevných kovů a zastavárny • Přísnější pravidla zavedeme pro organizaci výkupu barevných kovů, abychom omezili značné škody na veřejném i soukromém majetku. Zároveň omezíme provoz zasta- váren, kde často dochází k legalizaci drob- né majetkové trestné činnosti. Důsledná kontrola výplaty dávek pěstounské péče • Častým problémem je zneužívání dávek vyplácených v rámci pěstounské péče. Některé rodiny, které žijí z dávek stát- ní sociální podpory a dávek pomoci v hmotné nouzi, našly způsob, jak si tě- mito dávkami rozšířit své příjmy. Praro- diče požádají, aby jim byla dána do pěs- tounské péče jejich vlastní vnoučata, ačkoliv fakticky o děti dál pečují rodiče nebo všechny tři generace žijí ve spo- lečné domácnosti. Proto navrhujeme, aby se výrazně zpřísnilo prověření žádo- stí o svěření dítěte do pěstounské péče u podobných případů. • Problematika sociálně vyloučených lokalit se netýká jen medializovaného Šluknovska. Při pohledu na mapu České republiky zjistíme, že potenciální ohniska podobných konfliktů jsou v mnoha okresech naší země. Šluknovsko se stalo mediálním symbolem, ale zároveň vážným varováním, kam situace může dospět i v jiných lokalitách či regionech. • Občanští demokraté si uvědomují důležitost tohoto celospolečenského problému. Věnujeme mu a budeme mu věnovat mimořádnou pozornost, protože stav v těchto lokalitách hrozí přerůst i ve větší sociální konflikty, což si rozhodně nepřejeme. • Nebudeme se přitom tvářit, že známe jednoduché recepty, protože to zvláště v dnešní ekonomické situaci není možné. • Rád bych na tomto místě zdůraznil, že jako představitelé Občanské demokratické strany, tedy strany založené na občanském principu, bychom neměli problém sociálně vyloučených lokalit vnímat jako problém etnický. Odmítáme etnické principy, prosazujeme principy občanské. • V těchto lokalitách žijí celé generace těch, kteří dlouhodobě nepracovali a jsou zvyklí žít ze sociálních dávek nebo z nele- gálních příjmů. Příliš štědrý sociální systém, nastavený za socialistických vlád, byl jednou z příčin tohoto negativního stavu. • Děti v těchto rodinách velmi často nepoznaly, že jejich rodiče pracují a získávají obživu legitimním způsobem. Tyto návyky či spíše zlozvyky se přenášejí i na nové generace. To je vážný problém, který se ovšem nedá vyřešit okamžitě. • Stát pomůže jen skutečně potřebným a aktivním, nikoli flákačům a delikventům, kteří zneužívají sociální dávky a trpělivost ostatních spoluobčanů. • Rozhodně nevyjdeme vstříc těm, kteří tuto podanou ruku budou považovat pouze za povinnost státu, tedy všech daňových poplatníků, nebudeme podporovat všechny bez rozdílu, tedy i ty, kteří zneužívají sociální dávky nebo opakovaně obtěžují spoluobčany přestupkovou nebo kriminální činností. Těmto lidem pomocnou ruku podávat nebudeme. Výňatky z projevu předsedy ODS Petra Nečase

7 Lenka Kohoutová, poslankyně: Členka vedení poslaneckého klubu ODS Lenka Kohoutová představila konkrétní změny v sociální politice, které vstoupí v platnost v lednu 2012. „Naším cílem je prosazovat adresný sociální systém, který pomáhá těm, kteří to skutečně potřebují. Důraz klademe především na pomoc sociálně znevýhodněným skupinám – zdravotně postiženým, starším spoluobčanům nebo ro- dičům s malými dětmi.“ Zároveň však upozornila, že sociální systém nesmí být zneužíván, protože pak je zneužívána i naše solidarita. „Kdo je aktivní nebo prokazuje maximální snahu aktivity, toho máme podpořit. Kdo se neobejde bez pomoci státu, tomu máme umět zacílit svoji podporu. Ze systému sociálních podpor však musíme vyčlenit černé pasažéry, kteří na úkor skutečně sociálně potřebných parazitují na sociálním systému,“ obhajovala chystané změny. Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti: Ministr spravedlnosti a místopředseda strany Jiří Pospíšil představil projekt cent- rálního registru přestupků, který umožní evidovat, kdo a kdy spáchal přestupek či správní delikt. Centrální registr pomůže řešit problém drobné kriminality. „Chce- me-li zavést alespoň u některých správních deliktů trestní odpovědnost za recidivu, musíme mít nejdříve spuštěný rejstřík. Soud může těžko někoho postihnout za opakovaný přestupek, když nemá informaci o tom, že ten dotyčný už v minulosti přestupek spáchal,“ upozornil. Zároveň zdůraznil, že je nezbytné recidivu také efektivně trestat. „Primární mají být peněžité tresty. A je třeba zajistit, aby tyto tresty byly naplněné. I drobná majetková trestná činnost musí pachatele bolet.“ Alexandr Vondra, ministr obrany: Ministr zdůraznil, že není možné řešit problémy v sociálně vylouče- ných lokalitách izolovaně a odděleně. „Primárním problémem, které trápí obyvatele postižených lokalit, je bezpečnost. Vyšší bezpečnosti ovšem nedosáhneme bez dodržování zákonů a vymáhání práva. Faktického omezení kriminality ale nedosáhneme bez kvalitního vzdě- lání a dostatku pracovních míst. A pracovní místa nevytvoříme bez zajištění pružného pracovního trhu a podpory exportu zboží a služeb. Abychom probudili v občanech zájem o vzdělání a hledání práce, musíme mít odpovídající sociální systém,“ vysvětlil. Ivana Řápková, poslankyně: „I když se města věnují sociální problematice pečlivě, přesto to mnohdy nestačí. Je důležitá tvrdá vymahatelnost trestu. To se osvědčilo například ve městě Chomutov, kde jsme začali tresty a sankce tvrdě vymáhat,“ nastínila recept na existující problém poslankyně a členka odborných komisí ODS pro spra- vedlnost a vnitro a pro sociální systémy Ivana Řápková. Záro- veň poukázala na to, že bohužel roste agresivita i dětí pacha- telů. „Děti vidí u svých rodičů, že potrestáni za daný styl života nikdy nebyli,“ upozornila. Jan Kubata, poslanec: Předseda regionálního sdružení Ústeckého kraje a poslanec Jan Kubata upo- zornil, že ČSSD hodlá citlivé téma problémových lokalit zneužít. „Já musím k situaci na Šluknovsku říci, že je pro mne nepochopitelná, když na jedné straně stojí hejtmanka kraje a na druhé straně její radní, který si zaplatí pro- vokatéra, jede do těch oblastí a vyžene a použije velmi nespokojenou většinu k tomu, aby eskaloval národnostní nenávist.“ Dodal, že opět vidíme totéž, co se odehrávalo v roce 1998 v kauze Matiční ulice, tedy jednoznačnou snahu zneužít sociálně citlivé téma pro svůj vlastní politický prospěch. Ohlasy některých představitelů strany

POSLANECKÁ SNĚMOVNA 8 Obstrukcemi ukázala ČSSD svou ideovou a programovou vyprahlost Zbyněk Stanjura Účelové průtahy, kterými ČSSD sedmdesát hodin paralyzovala chod sněmovny, jsou srovnávány s takti- kou ODS před Sněmovními volbami v roce 2010. Tato analogie však kulhá na obě nohy. Loni ODS cílenou ob- strukcí zabránila přijetí pouze šesti poslaneckých návrhů ČSSD, které by s podporou komunistů destabilizova- ly schválený rozpočet státu na rok 2010. Tento postup znemožnil další zadlužení státní kasy o 23 miliard. ODS zvolila legitimní postup, který ne- ohrožoval schvalování ostatních návrhů, zejména vládních. O jeho přiměřenosti svědčí to, že se týkal jen zlomku projed- návané legislativy. Tehdejší obstrukce měly smysl, protože občanští demokraté dis- ponovali dostatečnou silou, aby přijetí so- cialistických návrhů zabránili. V případě listopadových obstrukcí tuto sílu ČSSD a KSČM neměly. Zašpuntová- ním Sněmovny dali sociální demokraté najevo vůli zcela ochromit zákonodárný proces až na několik měsíců. To je projev krajní politické nezodpovědnosti v době, kdy v celé Evropě, i u nás, hrozí další hos- podářská recese. ODS nikdy neobstruovala návrhy vlády, která měla důvěru Sněmovny. Naproti to- mu se ČSSD rozhodla blokovat kompletní balík reforem, se kterými spojil kabinet Petra Nečase smysl svého vládnutí, a ni- koli jen vybrané návrhy zákonů. Je logické, že koaliční většina zareago- vala a nelegitimní a nepřiměřené kroky ČSSD zastavila. Využili jsme při tom obran- né mechanismy, které jednací řád dává většině: sloučení rozpravy a stanovení limitu 20 minut pro vystoupení jednotlivé- ho poslance. Poslanci ČSSD v předchozích 42 rozpravách vystupovali neomezeně. Obstrukcemi dali socialisté nepřehléd- nutelný příklad toho, že nejsou schopni přijít s vlastní propracovanou alternativou vůči politice koaliční vlády a uchylují se pouze k technokratickému zaplevelování parlamentní debaty. Snahou paralyzovat vládní reformy nekonečným představe- ním živých „čtecích zařízení“ však ukázala ČSSD především svou ideovou vyprahlost a programovou neschopnost. Sociální de- mokraté upřednostnili své krátkodobé stranické cíle před zájmy naší země. ■ V čem se liší obstrukce ODS a ČSSD? ODS v roce 2010 legitimně blokovala přijetí čtyř legislativních návrhů, které sociální demokraté prosazovali v rozporu s názorem vlády, kterou společně s ODS a Stranou zelených podpořili a umožnili její vznik. Obstrukce tehdy vedly k nepřijetí návrhů ČSSD a KSČM. ODS tak zabránila zrušení zdravotnických poplatků (10 mld. Kč), zavedení tzv. „13. důchodů“ (6,9 mld. Kč), zvýšení mateřské (1,5 mld. Kč) a pro- plácení prvních tří dnů nemoci (3,5 mld. Kč). Celkově by návrhy koalice sociálních demokratů a komunistů stály daňové poplatníky 22,9 miliardy korun. Každého občana, včetně dětí a důchodců, by tedy stál levicový populismus dva tisíce korun. Tyto předvolební balíčky by navíc byly financovány na dluh, což by za 20 let jen na úrocích přišlo na dalších 40 miliard korun. Obstrukce v čase a prostoru Starý Řím Obstrukce byly známy již v dobách římské republiky. Proslul jimi ze- jména Cato mladší v souboji s na- stupující mocí Gaia Julia Caesara. Cato dokázal řečnit dlouhé hodiny až do setmění, po kterém měl se- nát již zapovězeno hlasovat. Mladočeši v říšské radě V roce 1900 se jali mladočeši prak- tikovat obstrukce v předlitavské říšské radě opravdu důkladně. Obstruovali obdobně jako ČSSD na směny a své projevy obohatili i o demolici vnitřního vybavení parlamentu. Demolice dosáhla ta- kových rozměrů, že musela být uzavřena budova. 24 hodin, 18 minut Obstrukce jsou taktikou nezřídka užívanou i v americkém Senátu, kde je velmi populární čtení Bible. Rekordmanem je senátor Strom Thurmond, který v roce 1957 do- kázal při projednávání zákona o občanských právech hovořit bez přestání 24 hodin a 18 minut. Thurmond tak překonal dosavad- ní rekord 22 hodin a 26 minut dr- žený senátorem Waynem Morsem o téměř 2 hodiny. Odpad v Poslanecké sněmovně V Česku patří k legendám ob- strukčních projevů výstup poslance za Sládkovu SPR-RSČ z roku 1997. Josef Krejsa tehdy dokázal hovořit 6 hodin, přičemž většinu projevu tvořil výčet pozměňovacích návr- hů a různých kategorií odpadu. autor je předseda poslaneckého klubu ODS

9 ZEMĚDĚLSTVÍ V centru zájmu je agrární diplomacie Petr Bendl Zajištění srovnatelných podmí- nek pro naše zemědělce je klíčovou prioritou jednání s Evropskou unií, která nás v příštích týdnech a mě- sících čekají. Protože usilujeme o jednodušší, spravedlivější, trans- parentnější a více tržně orientova- nou evropskou politiku, budu vy- stupovat proti všem opatřením omezujícím tržní chování zeměděl- ců. Jedním příkladem za všechny je návrh na povinné vyčleňování sedmi procent obhospodařovaných pozemků do klidu. Pro české země- dělce by to znamenalo odstavení 250 tisíc hektarů půdy a ztrátu tr- žeb čtyř až pěti miliard korun. N ení lepšího důkazu, že vláda Petra Nečase usiluje o to, aby se neprohluboval rozdíl mezi českými zemědělci a je- jich konkurenty ze zemí původní evrop- ské patnáctky, než nalezení 1,3 miliardy korun na výplatu národních doplňko- vých plateb (Top-Up). I přes původní ne- jasnosti se podařilo tyto prostředky ve státním rozpočtu uvolnit, takže může- me doplnit tzv. přímé platby z evrop- ských zdrojů v citlivých sektorech. Dalším ohniskem zájmu naší agrární diplomacie je efektivita a správné na- směrování podpory z Programu rozvoje venkova pro léta 2014 až 2020. I tady usilujeme o maximální zohlednění po- třeb České republiky a jako jádro všech aktivit, jako cíl programu, vidíme ob- čana, který na venkově pracuje, záro- veň tam žije a tráví volný čas. K tomu pochopitelně potřebuje odpovídající zázemí, občanskou vybavenost, služby. Proto je tak důležité, aby nastavení dotací pokrylo potřeby venkova, obcí a zemědělců v celé jejich šíři. Zmínit v této souvislosti musím ještě jeden důležitý úkol, a to podporu mla- dých zemědělců. Ministerstvo využívá programů, které ve spolupráci s EU zjednodušují podnikání hospodářů do 40 let a těm, kdo začnou podnikat v zemědělství, nabízejí až jednomilio- novou dotaci na počáteční investice. To je trend, kterým chceme jít, protože venkov nemá budoucnost, neudrží- me-li v něm lidi. I menší úkoly jsou důležité V Programu rozvoje venkova mají své místo i bioplynové stanice. Nedáv- no jsem rozhodl obnovit příjem žádostí o podporu na jejich výstavbu, protože chápu zájem zemědělců o biomasu ja- ko o vítaný zdroj doplňkových příjmů. Kladu ovšem důraz na slovo doplňko- vých – primárním cílem zemědělství je a do budoucna musí být výroba potra- vin k zajištění potravinové bezpečnosti naší země. Jako menší, nicméně důležitý úkol těchto dnů chci zmínit riziko vyplývající z evropské směrnice, která od ledna 2012 nařizuje chov nosnic v takzva- ných obohacených klecích. Čeští drů- bežáři se na směrnici platnou ve všech členských státech Unie připravili a za- staralé klece vyměnili za moderní, kde je pohoda zvířat na vyšší úrovni. To sa- mozřejmě nebylo zadarmo. V dodržo- vání směrnice ale nebyly všechny člen- ské země stejně důsledné, a tak mnozí producenti do nových technologií ne- investovali. V prodejní ceně jejich vajec se tak nepromítnou příslušné náklady, takže budou schopni nabízet na ev- ropském trhu vejce levněji. Proto se vší razancí žádáme, aby Evropská komise trvala na dodržení směrnice a sankcio- novala státy, které ji nesplňují. Důležitou „drobností“ v běžném den- ním chodu ministerstva jsou samozřejmě peníze. Aby bylo pro rok 2012 zabezpe- čeno maximum prostředků pro dotační politiku, snížili jsme provozní výdaje re- zortu proti letošku o téměř 400 milionů korun, tedy o 10,5 %. Oproti roku 2010 to znamená pokles o 1,1 miliardy korun, tedy o téměř 25 %. Zpět k programu – dokončeme restituce V programu ODS a následně i vlády je jako jeden ze závazků uvedeno do- končení zemědělských restitucí. Více než 50 tisíc případů, v nichž oprávnění dosud nedostali náhrady za majetek, který nelze přímo vrátit, jasně nazna- čuje, kolik práce ještě musí být udělá- no, i když od přijetí restitučního záko- na letos uplynulo už 20 let! I po dokončení restitucí však bude- me čelit vážné nefunkčnosti vztahu vlastníků k půdě, vlastníků s nájemci, nedostupnosti pozemků uvnitř sce- lených lánů a podobně. Proto se chystám nastartovat proces urychlení pozemkových úprav, které řadu nazna- čených problémů řeší. Pro 3,5 milionu vlastníků půdy v ČR pak připravíme manuál, který jim pomůže zorientovat se v jejich právech a povinnostech, aby nebyli – jako dosud v mnoha přípa- dech jsou – vydáni na pospas nájem- cům (nebo kupujícím, rozhodnou-li se půdu prodat). Ve všech těchto opatře- ních nejde o nic méně než navrácení prestiže zemědělské půdě coby neob- novitelné hodnoty, navrácení vážnosti vlastníkům půdy a obnovení jejich prá- va svobodně nakládat a řádně hospo- dařit s vlastním majetkem. autor je ministr zemědělství

10 PŘIJATÉ REFORMY Nový občanský zákoník spolu se zákonem o obchodních korporacích udělal definitivní tečku za totalitním právem, podle kterého se občansko- právní vztahy v České republice ří- dily doposud. Přináší lidem větší svobodu v rozhodování a zakotvuje nová pravidla odpovídající standar- dům evropské právní kultury i naší demokratické právní tradice. Léta práce věnovaná jeho přípravě byla zhodnocena důkladným zapojením odborné veřejnosti. Občanský zákoník upravuje vztahy mezi jednotlivými osobami v osobním ži- votě a jejich fungování. Na rozdíl od do- savadní úpravy, která stavěla na tzv. rov- nosti stran, výrazně posiluje autonomii jejich vůle, včetně odpovědnosti za své jednání. Důležitá do budoucna bude sku- tečná vůle stran (smlouvy se mají plnit) a odpadne časté rušení smluv kvůli for- málním nedostatkům. Současně ovšem zákoník chrání slabší stranu smlouvy před zneužíváním práva. Zákoník sjednotil celý rámec občanské- ho práva – do budoucna už například ne- budou odlišné smlouvy v obchodním a občanském styku. Zahrnul také celou rodinnou problematiku a spotřebitelské právo. Mimo občanské právo zůstalo pouze právo pracovní, a to především v důsledku odporu levice a odborů. I díky rozhodnutí Ústavního soudu a nedávným úpravám se ale pracovní právo nové kon- cepci občanského práva alespoň výrazně přiblížilo. Vrací se mnoho osvědčených institutů, které známe už jen z filmů – pacht, věcná břemena či služebnosti. Zákoník zavedl velkou volnost do dědického práva, kde bude rozhodovat vůle zůstavitele. Vrací- me se také k zásadě římského práva, podle něhož tvoří pozemek a nemovitost na něm postavená jeden celek. I když ná- prava současného nepořádku, kdy nemo- vitost a pozemek pod ní mají různé maji- tele, bude trvat mnoho let. V průběhu projednání ve Sněmovně byla ještě posí- lena osobnostní práva a jejich ochrana Marek Benda Zřejmě nejsložitější reformou, kte- rou se podařilo vládní koalici v čele s ODS prosadit, je nový penzijní systém. Jeho přijetí představuje ví- tězství racionální politiky nad nezod- povědným populismem, který trvale razí opoziční ČSSD. Její představitelé přitom kromě bezhlavé kritiky vládních kroků nepředložili žádný návrh ve výborech ani na plénu Sněmovny, kterým by alespoň částečně hodlali vnímat ekonomickou a demografickou realitu. Blokováním jakýchkoliv změn chtěli kon- zervovat stávající, stále zadluženější prů- běžný systém. Zatímco dnes připadá na jednoho seniora 1,8 ekonomicky aktivních lidí – plátců sociálního pojištění, vlivem prodlužování délky života a snižující se po- rodnosti to bude v roce 2050 již pouze 1,2 osob v aktivním věku. ODS proto vždy odmítala řešit rostoucí důchodový schodek zvyšováním už tak vysokých odvodů na sociální pojištění. Naopak vyzývala k rázné reformě, která rozšíří možnosti lidí spořit si na svůj vlastní důchod a osvobodí je tak od naprosté závislosti na státu, který by beze změn nemohl v budoucnu výši dů- chodů garantovat. Zcela zásadním bodem penzijní refor- my je proto pro ODS zřízení tzv. fondo- vého pilíře, do něhož si budou moci lidé vyvádět tři procenta ze svého sociálního pojištění a přispívat dalšími dvěma pro- centy. Vedle průběžného systému a již existujícího soukromého spoření tak vznikne nový pilíř, který bude už dnešním třicátníkům či čtyřicátníkům zhodnocovat vložené prostředky v investičních fon- dech. Do příslušných zákonů se nám po- dařilo prosadit maximálně výhodné pod- mínky, zároveň jsme ale stanovili přísná pravidla pro fungování penzijních spo- lečností, díky kterým bude spoření ve fondovém pilíři bezpečné. Penzijní spo- lečnosti budou například ze zákona po- vinny nabízet hned čtyři různé investiční strategie, budou regulovány a dohled nad nimi zajistí Česká národní banka. Ukládané peníze budou odděleny od majetku jejich správce, takže v praxi bude veškeré operace provádět na pokyn pen- zijní společnosti banka, která bude mít majetek klientů v úschově a bude za něj také ručit. Byla to ODS, která prosadila, aby ta- kové spoření bylo dobrovolné. Zkuše- nosti ze zahraničí ukazují, že i přes jeho dobrovolnost se do systému fondového spoření zapojila většina obyvatel. Důle- žitá je také variabilita. Každý se bude moci svobodně rozhodnout, jak kon- krétně bude chtít své prostředky zhod- nocovat. Bude například možné přesou- vat je z jednoho fondu do druhého. A každý se také rozhodne, jak si nechá naspořené prostředky v důchodu vyplá- cet. Plejádu změn v penzijním systému doplňují ještě tzv. změny parametrické, které upravily věk odchodu do důcho- du nebo způsob výpočtu penzí. Penze budou nově valorizovány automaticky v závislosti na průměrném růstu cen a reálných mezd, aniž by o jejich výši rozhodovala vláda. Průběžný systém zůstává i nadále do- minantní a dočasný výpadek jeho příjmů bude kompenzován sjednocováním DPH. Změny se v žádném případě nedo- tknou současných seniorů, protože jejich důchody budou i nadále financovány z tohoto systému. ■ Vladislav Vilímec Nové možnosti penzijního spoření osvobodí lidi od závislosti na státu Nový občanský zákoník je po letech příprav konečně realitou autor je poslanec PS PČR

11 Vladislav Vilímec Schválená daňová reforma zrcadlí priority, které ODS dlouhodobě pro- sazuje. Mírně snižuje přímé daně a významně zjednodušuje daňový systém. Nic na tom nemění ani ne- povedené hlasování v Poslanecké sněmovně o stravenkách a loterijním průmyslu. Daňová reforma především zakládá Jednotné inkasní místo (JIM), na němž bude v budoucnu možné platit na jed- nom formuláři všechny odvody najed- nou. Účinnost zákona o finanční a celní správě je posunuta na rok 2013, aby bylo možné na tuto změnu ve výběru daní připravit síť finančních úřadů a další or- gány veřejné správy. Kromě pravidel pro vznik JIM reforma počítá se zrušením mnohých daňových výjimek, zjednodušuje systém a snižuje přímé daně. Změny odpovídají trendu po- silování nepřímých daní oproti daním pří- mým, který je ODS jako pravicové straně blízký. Ruší se tzv. superhrubá mzda, kte- rou nahradí pro poplatníka srozumitelnější hrubá mzda. Sazba daně z příjmu fyzic- kých osob se sice zvyšuje na 19 %, ale vzhledem k nižšímu základu daně bude znamenat fakticky snížení daňového za- tížení ze mzdy. Odvody se sníží i osobám samostatně výdělečným, protože dochází ke sjednocení sazby 6,5% na sociální za- bezpečení i na veřejné zdravotní pojištění. Na sociální pojištění budou živnostníci pla- tit 6,5 % z hrubého zisku místo součas- ných 29,2 % z poloviny hrubého zisku. Stávající pojistná placení zaměstnavatelem nahradí odvod z úhrnu mezd na veřejná pojištění se stropem, který je stanoven součinem 48násobku průměrné mzdy a počtu zaměstnanců. Zaměstnavatelé budou platit odvod z úhrnu mezd všech zaměstnanců maximálně ve výši 32,4 %, což zahrne i úrazové pojištění, místo ny- nějších 34 %, které se platí za každého zaměstnance zvlášť. V oblasti zdaňování příjmů právnických osob dochází k osvo- bození dividendových příjmů za účelem odstranění dvojího ekonomického zdaně- ní zisku a znevýhodnění kapitálového fi- nancování. Aktivita poslanců ODS ohled- ně zkrácení navrhovaného prodloužení tzv. časového testu pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů v rozpočtovém výboru nakonec vyústila k odsouhlasení zjevně výhodnější úpravy především pro drobné držitele cenných papírů. Poslanci ODS také prosazovali ustano- vení o tzv. mezigenerační solidaritě, které mělo lidem umožnit posílat jedno pro- cento z příjmu na penze rodičů. Jeho při- jetí nakonec zablokovala TOP 09. ODS se proto bude chtít k tomuto tématu v koalici ještě vrátit. Zákon o JIM se dotknul změn 72 stá- vajících zákonů a padaly často protichůd- né pozměňovací návrhy ze strany někte- rých klubů. V důsledku této nestandardní situace poslanci odhlasovali také dva bo- dy, které se vylučují – zákon zachoval zvý- hodněné stravenky, zároveň ale poslanci schválili třítisícový daňový bonus, který měl kompenzovat jejich zrušení. Na tento nesoulad ODS upozornila a vyzvala k je- ho bezodkladnému odstranění. Vyhrocená debata se vedla o zdanění loterijního průmyslu a způsobu rozdělení odvodů z loterijního výtěžku. Část po- slanců ODS vyslyšela argumenty sportov- ních svazů a neziskových organizací a podpořila návrh na zachování části od- vodů těmto organizacím. Nebylo to zcela v souladu s návrhem, který nakonec pod- pořilo Ministerstvo financí. Pokud to však ministr financí posléze interpretoval jako hlasování v neprospěch obcí, je třeba uvést, že původní návrh z dílny minister- stva obcím z výtěžku loterijního průmyslu nezajišťoval pro příští rok vůbec nic. Lepší komunikace ministra financí se členy rozpočtového výboru především z řad koalice by mohla těmto drobným, leč mediálně frekventovaným nehodám na- příště předejít. Věřím, že konečný kom- promis nalezne ve Sněmovně podporu. Jako zpravodaj novely zákona o míst- ních poplatcích jsem také učinil vše po- třebné, aby nenastal legislativou zaviněný výpadek příjmů pro obce z loterijního průmyslu v příštím roce. Úprava zdaňo- vání loterijního průmyslu každopádně netvoří jádro daňové reformy a Sněmov- na se jí zabývala pouze proto, že ji spolu se změnami v daňovém systému předlo- žilo Ministerstvo financí, a to bohužel v nedokonalé podobě. Daňový systém musí odpovídat reál- ným ekonomickým podmínkám v zemi. Proto lze očekávat, že v příštím roce do- jde v návaznosti na ekonomický vývoj v Evropě i ve světě k jeho dalším korek- cím. Přijetí daňových změn v rámci ak- tuální reformy ale považuji za jednoznač- ný úspěch, který v souladu s prioritami ODS posunuje český daňový systém správným směrem. ■ před neoprávněnými zásahy a také vnitřní autonomie rodinného života. Změnilo se právní pojetí zvířete, které respektuje jeho povahu živého tvora. Občanský zákoník představuje největ- ší právní revoluci od počátku 90. let. Obavy z právní nejistoty ale nejsou na- místě. Samozřejmě bude nový zákon klást zvýšené nároky na soudce, kteří ho budou aplikovat v praxi. Dnešní stav, kdy se soudci opírají o mnohdy rozpor- né judikáty a kdy se platné právo jen záplatuje dílčími novelami, vyhovuje ale snad jen právníkům, mnohem méně občanům. Schválený občanský zákoník je psaný tak, aby byl čitelný i pro babič- ku ze zapadlé šumavské vísky. V delším časovém horizontu proto naopak pove- de ke zvýšení právní jistoty a snad i k zlepšení vymahatelnosti práva. Unikátní je i z procesního hlediska. Ač- koliv jde o tak rozsáhlou normu, podařilo se proces jejího schvalování v Poslanecké sněmovně „ukočírovat“ a také díky dob- ré spolupráci mezi ústavněprávním výbo- rem a Ministerstvem spravedlnosti pro- běhlo hlasování o něm hladce, aniž by se strhla lavina nahodilých pozměňovacích návrhů. Zůstal tedy logický a vnitřně pro- vázaný. Jen mě udivuje, že až na dvě vý- jimky nenašli odvahu pro něj hlasovat so- ciální demokraté, jejichž vláda v roce 2001 práce na jeho novém znění zahájila. Občanský zákoník by si státotvorný pří- stup opozice jednoznačně zasloužil. To bychom ale od našich sociálních demo- kratů chtěli příliš. ■ Daňová reforma odpovídá dlouhodobým prioritám občanských demokratů autor je poslanec PS PČR

VOLBY V ZAHRANIČÍ 12 Volby hýbou světem – listopad 2011 Jakub Kajzler Prezidentské volby v Libérii V nejstarší africké republice se 8. listo- padu konalo druhé kolo prezidentských voleb. Jednalo se o teprve druhé prezi- dentské volby od ukončení čtrnáctileté ob- čanské války, která zemi sužovala až do roku 2003. V roce 2005 byla za prezident- ku (a zároveň první ženu v čele afrického státu) zvolena Ellen Johnson Sirleaf (lau- reátka Nobelovy ceny míru 2011), která v letošním roce svůj mandát obhajovala. Libérie je jednou z nejchudších zemí světa, kde 8 z 10 lidí přežívá za méně než 1,25 dolarů na den a půlka populace nemá přístup k nezávadné pitné vodě či elektrické energii. V posledních letech však zažívá růst HDP přes 5 % ročně. Ačkoli byly volby mezinárodními pozo- rovateli prohlášeny za férové, zejména mezi prvním a druhým kolem došlo k ně- kolika incidentům. Prezidentka byla obvi- něna z potlačování opozice a omezování možnosti jejich prezentace. Na protest proti průběhu prvního kola voleb odstou- pil z kandidatury hlavní oponent Ellen Sir- leaf pan Winston Tubman, bývalý ministr spravedlnosti a diplomat s harvardským vzděláním. Zároveň vyzval své stoupence, aby se voleb na protest neúčastnili. Volby byly následně poznamenány velmi nízkou volební účastí dosahující 37 %. Za vítěze voleb byla prohlášena dosa- vadní prezidentka Ellen Johnson Sirleaf. Parlamentní volby ve Španělsku Velmi výrazná změna proběhla na kon- ci listopadu ve Španělsku, kdy vládnoucí socialisté (PSOE) po sedmi letech opou- štějí vládu. Stalo se tak po vítězství kon- zervativní Strany lidové (Partido Popular, PP) a jejího lídra Mariana Rajoye, kterému se na třetí pokus povedlo vyhrát volby a stát se premiérem. Španělsko je členská země EU s největší nezaměstnaností dosahující 22 %, která postihuje zejména mladé obyvatele. Zá- roveň čelí dluhové krizi a z ní vyplývající nedůvěře trhů. Hlavním tématem kam- paně byla tudíž ekonomika, vytváření pracovních míst, omezování veřejného dluhu a další související věci. PSOE nepomohlo ani oznámení sou- časného premiéra Zapatera, že se voleb již nebude účastnit. Hlavním lídrem PSOE byl dlouholetý politik, bývalý ministr škol- ství a naposledy vnitra Alfredo Pérez Rubalcaba. Po sečtení všech okrsků bylo jasné, že novým premiérem bude Maria- no Rajoy a jeho Partido Popular získá ab- solutní většinu křesel v dolní sněmovně. Mariano Rajoy tak navazuje na José Ma- ría Aznara, který premiérský post opustil po teroristických útocích na příměstské vlaky v Madridu a následných prohraných volbách v roce 2004. V prvním povolebním projevu varoval Mariano Rajoy před přílišným optimis- mem. Oznámil, že zemi čekají těžké časy a spousta práce pro Španělsko a jeho obyvatele. Parlamentní volby na Novém Zélandu Konzervativní National Party (Národní strana) s Johnem Keyem v čele vstupovala do předvolební kampaně a následně do voleb v úplně jiné pozici než lidovci ve Španělsku. John Key stál od roku 2008 v čele novozélandské vlády a svůj mandát se rozhodl obhajovat. Nový Zéland s 4,2 miliony obyvateli je součástí britského Commonwealthu, v je- ho čele tudíž formálně stojí britská krá- lovna Alžběta II. v zemi zastupována ge- nerálním guvernérem. Právě generální guvernér jmenuje předsedu a místopřed- sedu vlády dle výsledků voleb. Parlament má v současnosti 122 členů. Ačkoli nebyl Nový Zéland světovou hospodářskou krizí výrazněji zasažen, hlavním tématem voleb byla stejně jako v ostatních státech ekonomika. Součástí voleb bylo i referendum o změně voleb- ního systému. Výsledky voleb potvrdily posílení Ná- rodní strany, která získala téměř 48 % a 60 mandátů. Druhá Labour Party (so- cialisté) si pohoršila a musí se spokojit se ziskem 27 % a 34 mandáty. Nyní se dá očekávat koaliční vyjednávání s dosavad- ními členy koalice – stranou United Futu- re, Act a se stranou Maorů. Parlamentní volby v Maroku Jednou ze severoafrických zemí, kterou postihlo tzv. arabské jaro, bylo Maroko. Po protestech slíbil král Mohammed VI. změnit ústavu s cílem přesunutí některých pravomocí na vládu. Po této změně se 25. listopadu konaly parlamentní volby. Král je dle nové ústavy nucen jmenovat lídra vítězné strany za premiéra. Volební účast byla poměrně nízká (45 %). Volby vyhrála islámská strana PJD (Strana práva a rozvoje) se ziskem 107 mandátů z 395. Druhou skončila centristická Istiqlal Party (60 mandátů) a třetí monarchistická National Rally of Independents (52). Nově jmenovaný pre- miér Abdelilah Benkirane nyní vyjednává o sestavení koaliční vlády. autor je vedoucí zahraniční sekce ODS

13 KOMENTÁŘ 2012: Ekonomická jistota nejistoty David Havlíček E vropský ekonomický stroj se pomalu zastavuje. Zhoršující se ekonomické prognózy po- tvrzují vyhlídky, které nemůže- me nazvat optimistickými. Stejně tak Evropská komise předpokládá pro příš- tí rok hospodářský růst Unie pouze 0,5 procenta. Pro českou ekonomiku jen o málo lepších 0,7 procenta. Současné ekonomické ochlazení tak bývá připodobňováno k roku 2008. Tehdy na začátku podzimu pád Leh- man Brothers spustil, nebo spíše urychlil, přelití finanční krize do reálné ekonomiky. Banky přestaly půjčovat firmám, firmy přestaly investovat, lidé přestali spotřebovávat a jedině státy se snažily dolívat do ekonomického stroje trochu paliva. To je ale zásadní rozdíl oproti dneš- ku. Dnes není na začátku finanční sek- tor, ale nezodpovědné vlády. Pokud připustíme, že vládní stimuly mají po- zitivní efekt na ekonomiku v recesi, pak to platí jen, pokud je jinak země finančně stabilní a dostatečně velká. U malých otevřených ekonomik nemají tyto stimuly – v podobě zvyšování vý- dajů nebo snižování daní – příliš smys- lu. Vládní kroky pak vedou často pou- ze k růstu importu, a tedy prohloubení deficitu platební bilance. Jinými slovy, český daňový poplatník pošle v pod- statě dotaci například čínskému expor- térovi. Ohrožení finančního sektoru To je ale ještě ta lepší varianta. V horší variantě to stát se stimuly pře- žene, a ohrozí tak finanční stabilitu ze- mě. Neboli dluhy přerostou kritickou mez. A to se stalo právě nyní. Portu- galsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko (neboli země PIIGS) jsou toho jasnou ukázkou. Problémy těchto zemí začaly zpětně ovlivňovat finanční sektor, pro- tože velké evropské banky mají ve svých bilancích větší než malé množ- ství dluhopisů těchto států. Gard je te- dy oproti roku 2008 obrácený – tehdy finanční sektor ovlivnil veřejný, nyní je tomu naopak. Jenže banky zprostředkovávají krev- ní oběh ekonomiky. Pomoc ostatních zemí v Unii je tedy v podstatě defibri- lací evropských bank. Zpočátku pod zástěrkou pomoci jednotlivým státům, nyní se již otevřeně mluví o kapitálo- vých injekcích bankám. Dostáváme se tedy o krok dále – veřejný sektor ovliv- nil finanční sektor a ten teď opět ovliv- ňuje veřejný. Z krize PIIGS se tak stala krize EEG („Everyone except Germa- ny“ – všech kromě Německa). Varianty řešení situace Nyní existují prakticky 4 scénáře, jak vzniklé problémy řešit. První varianta je takzvaně „nulová“ – tedy nedělat prakticky nic. To si může dovolit ně- kolik málo států, které mají relativně v pořádku veřejné finance a nehrozí jim žádné šoky do finančního sektoru či reálné ekonomiky. Mezi takovými zeměmi je například Česká republika. Pokud opravdu nedojde na krizové scénáře, tak je pro nás lepší nedělat prudké pohyby a zachovat stabilní podnikatelské prostředí. Na evropské úrovni tomu je ale přes- ně opačně. Trend zhoršování dluhové krize je v podstatě nastaven výnosy italských a španělských dluhopisů. A ty se pohybují již nyní na hranici udrži- telnosti. Trhy (investoři), ale i ekono- miky (firmy a spotřebitelé) očekáva- jí nějaké razantní kroky. Nejistota je luxus, který si nyní nemůže Evropa dovolit. Nejistota podlamuje ochotu investovat i spotřebovávat. Nejistota totiž není riziko, u kterého známe pravděpodobnosti vývoje. Pod- nikatelé i občané jsou zvyklí zacházet s rizikem. Firmy si dokáží spočítat ná- vratnost investice do nového podniku v různě rizikových variantách. Stejně tak se lidé rozhodují mezi investicí do akcií nebo do termínovaného vkladu tím, že porovnávají výnos a riziko. Po- kud je ale vývoj nejistý, tak se neroz- hodují optimálně, nebo se raději ne- rozhodují vůbec. Druhá varianta vývoje, podle mého názoru nejlepší, je koordinované úsilí o reformy. Když pomineme Řecko, které se již nevyhne odpisu většiny své- ho dluhu, tak u ostatních států je tato varianta možná. Pokud by zejména noví premiéři Itálie a Španělska před- stavili skutečně ambiciózní reformní program, tak by se trhy dokázaly zklid- nit. Míra ambicióznosti přitom musí odpovídat době jejich odkladu. Jinými slovy, jejich ambice musí být mnohem větší než malé. Nestačí udělat pouze parametrické změny. Svým občanům musí sdělit, že Evropa si už nemůže dovolit být sociálně nejštědřejším re- gionem světa. Třetí variantou je nakročení k fede- ralizaci Evropské unie. Dluhy problé- mových států budou germanizovány, stejně jako další atributy suverén- ních zemí. Cestou k této variantě jsou například společné eurodluhopisy ne- bo evropská daň z finančních trans- akcí. Ekonomicky má tato varianta smysl, ale politicky by se jednalo o jednu z nejzásadnějších změn v his- torii kontinentu. Osobně si nemyslím, že je to v současné době vůbec poli- ticky průchozí. Jednotlivé státy mají příliš odlišností – historii, kulturu, ja- zyk a další. Poslední možností je rozpad euro- zóny. Tím není myšlen odchod Řecka z eurozóny, protože to by bylo pouze drobnou úpravou stávajícího stavu. Rozpad eurozóny znamená přechod členských států k národním měnám, nebo spíše přechod k „nordickému euru“ čili elitnímu klubu rozpočtově odpovědných a konkurenceschopných zemí propojených s Německem. Tato varianta je nicméně stejně pravděpo- dobná jako varianta federalizace EU. Evropští politici již investovali do pro- jektu „velkého eura“ příliš mnoho po- litického kapitálu. O tom, která varianta se nakonec uskuteční, se bohužel bude ve velké míře rozhodovat o nás bez nás. Na do- mácí úrovni se tedy musíme zaměřit zejména na domácí úkoly – zvyšovat konkurenceschopnost naší země, od- straňovat byrokratické překážky, ze- fektivnit fungování státu a podporovat inovativní přístupy v podnikání. Pak z jakékoliv možné varianty vystoupí Česká republika silnější. ■ autor je vedoucí oddělení ekonomických analýz Úřadu vlády ČR a tajemník NERV

ZAHRANIČÍ 14 Ve dnech 11.–12. listopadu se v Londýně konala his- toricky první konference Aliance evropských konzer- vativců a reformistů. Konference se dle stanov koná pravidelně každé tři roky a toto zasedání bylo prvním po založení této významné organizace sdružující po- dobně smýšlející strany z Evropy. Za ODS se konference zúčastnil předseda Aliance Jan Zahradil, místopředseda ODS Alexandr Vondra, předseda klubu ODS v EP Miroslav Ouzký a předseda senátního výboru pro EU Luděk Sefzig. První den konference byl otevřen i nečlenským stranám, kdy se podařilo přilákat řadu stran, které se o AECR stále inten- zivněji zajímají. Hlavním tématem konference byla současná finanční krize EU a její dopady. Hlavními řečníky byli ministr zahraničních věcí Velké Británie William Hague a ministr obrany ČR Alexandr Vondra, který se ve svém příspěvku věnoval bezpečnostním aspektům finanční krize. Přijetí islandské Nezávislé strany Během druhého dne konference, který byl otevřen pouze členským stranám, byla jednomyslně za dalšího člena AECR při- jata islandská Independence Party, která je největší středopravou politickou stranou na Islandu. Členstvím takto významné poli- tické strany, která je zároveň členem Mezinárodní demokratické unie (IDU), dochází k dalšímu posílení AECR. ■ –jak– Předseda ODS a premiér ČR Petr Nečas byl zvolen místopředsedou Mezinárodní demokratické unie (IDU). Stalo se tak na setkání před- sedů stran této významné organi- zace sdružující středopravé strany z celého světa, které se uskutečnilo v Londýně 11. listopadu. Petr Nečas tak navázal na bývalé předsedy ODS Václava Klause a Mirka Topolánka, kteří tento významný post v minulosti rovněž zastávali. Podpora, kterou ODS při volbě dostala, ukazuje na renomé, které má ODS v zahraničí. „Své zvolení považuji za oceně- ní dlouhodobé aktivity občanských demokratů v Mezinárodní demokra- tické unii. Je to také projev důvěry za- hraničních partnerů v ODS jako stabilní a programově ukotvenou konzervativní stranu,“ komentoval předseda ODS Petr Nečas výsledek volby. ■ –jak– Konference Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR) Petr Nečas zvolen místopředsedou IDU „AECR je uznána a částečně financována Evropským parlamentem. Názory vyjádřené v tomto článku ne- musí být v souladu s názory Evropského parlamentu.“ Mezinárodní demokratická unie je sdružením více než 80 konzerva- tivních, křesťanskodemokratických a dalších stran sdílejících stejné po- litické přesvědčení. Byla založena v roce 1983 v Londýně Marga- ret Thatcherovou, Helmutem Koh- lem, Jacquesem Chiracem a další- mi předními evropskými a světo- vými politiky. IDU je platformou, která členským stranám umožňuje výměnu názorů na politická téma- ta a organizační záležitosti stran a zároveň podporuje prosazování demokracie a středopravé politiky po celém světě. Únorové zasedání IDU v Praze

VÝROČÍ 15 100 let od dobytí jižního pólu Mnozí Češi si možná v souvislosti se světovými vynálezy, objevy a prů- kopnickými zeměpisnými výpravami včetně prvních stop na jižním nebo severním pólu vybaví v první řadě bájného českého velikána Járu Cimr- mana. Ale ve vší úctě k této imagi- nární postavě je třeba si připomínat i skutečné osobnosti, které za obje- vy rozšiřující naše poznání světa sto- jí. Patří k nim i Roald Amundsen. 14. prosince uplyne 100. výročí od okamžiku, kdy v roce 1911 jako první člověk vstoupil na jižní pól. Jak ale bylo v jeho životě zvykem, nic se ne- obešlo bez složitostí a komplikací. Vstoupil do dějin jako světově proslulý norský polární badatel. Méně se ví o tom, jak si s jeho příběhem zahrávaly karty osu- du a jakou životní cestou si prošel. Jeho rodina sice patřila k významným majitelům lodí a lodním kapitánům, ale jeho matka, se již v počátcích výchovy svého čtvrtého syna zařekla, že alespoň on by se měl od této riskantní profese držet stranou a vysnila si pro něj roli lé- kaře. Dlouho to vypadalo, že se jí tento záměr splní. Ale zemřela, když mu bylo jednadvacet let. A co do té doby tak po- slušný synek neudělal? Vrhl se na dráhu námořníka a polárního badatele. Začínal takzvaně od píky. Nejprve se plavil jako kormidelník a od roku 1898 se začal podílet na řadě polárních výprav. V těchto aktivitách se mu stal velkým vzorem norský rodák Fridtjov Nansen, který probádal Grónsko. Osobně se s ním Amundsen sblížil během rozsáhlé cesty na lodi Belgica, kde sloužil jako první dů- stojník. Další inspirací bylo zmizení a marné pátrání po takzvané Franklinově expedici. Pravděpodobněprávě ta Amundsena při- vedla k téměř posedlé vášni pátrat a za- chraňovat kolegy, které postihla nějaká katastrofa. Například byl mezi prvními, kdo později začali se záchranou ztracené posádky Umberta Nobila. Studium, vlastní expedice a okouzlení létáním Jakkoli je zřejmé, že ochota a schop- nost podstupovat i „veleriskantní“ akce, cílevědomost a instinkt pro nebezpečné taje divoké a neprobádané přírody byly velkou Amundsenovou devízou, patřil zároveň k lidem, kteří dbali i na racio- nální východiska a snažili se získat i pat- řičné teoretické zázemí. Příkladem může být jeho studium mořeplavectví v Ham- burku. Ale ani během studia ho neo- pouštěly sny o dalších výpravách a hlav- ně vlastní expedici. Záhy ji uskutečnil, ovšem svým specificky odvážným způ- sobem, ze kterého by se jeho starostlivé matce jistě ježily vlasy na hlavě. V rámci svých nepříliš hojných finančních pro- středků koupil starou plachetnici s ná- zvem Gjøa, na níž v roce 1903 vyplul se svou posádkou z Osla do severoame- rické Antarktidy, kde mapoval systém arktických průlivů. Podstatné je, že zvo- lil náročnou, takzvanou severozápadní cestu plnou ker, o níž po staletí mnozí námořníci snili, ale do té doby ji nikdo nezvládl. Amundsen zpátky domů při- vezl množství průlomových poznatků. Část se týkala magnetismu země včetně určení přesné polohy magnetického severního pólu, neméně přínosné byly etnografické materiály o tamní populaci Eskymáků. Za zmínku také stojí, že dobrodružná povaha vedla Roalda Amundsena k vy- užívání kdejakých nových objevů a ce- stovatelských prostředků, takže podnikl řadu expedic na vzducholodích, hydro- plánech a letadlech. Vidět a zkoumat arktickou přírodu i z ptačí perspektivy se mu stalo posedlostí, ačkoli tím sebe i ostatní členy posádek vystavoval ne- malému nebezpečí – vzácností nebyly poruchy vyvíjejících se strojů, nouzová přistání na ledě a mezi smrtícími krami daleko od civilizace. Dobytí jižního pólu, posléze tragická smrt Právě tím proslul Amundsen nejvý- znamněji, i když ani tato akce se neobešla bez nečekaných zvratů. Dobytí jižního pó- lu totiž bylo cílem konkurenčního bada- tele Roberta Scotta, který v roce 1911 oficiálně svůj cíl oznámil a posléze vyrazil. Amundsen v této souvislosti nejprve pů- sobil gentlemansky, jako by kolegovi ne- chtěl konkurovat a vydal se k severnímu pólu. O to větší pak bylo pro veřejnost, ostatní badatele a hlavně samotné členy expedice překvapení, když se během ces- ty dozvěděli, že skutečným cílem je rov- něž jižní pól. S sebou vzal Amundsen čtyři dobrodruhy, čtvery sáně a 52 psů a zvolil o poznání méně bezpečnou cestu než Scott, která spočívala v přechodu ledovce Heibergu a následného horského pásma. Přesto dorazil na jižní pól jako první. Vše se zdařilo. Každopádně když Robert Scott a jeho zcela vyčerpaná expedice dorazila k jižnímu pólu, našli tam slavnostně vzty- čenou norskou vlajku. Výsledkem celé akce sice byla sláva pro Amundsena, ale neobešlo se to i bez kri- tických hlasů hlavně proto, že během vý- pravy nechával utrácet valnou většinu psů, kteří pak sloužili jako potrava pro ty zbývající. Nicméně následovaly další úspěšné cesty. Osudná se Amundsenovi stala až výprava v roce 1928, jejímž cílem bylo najít a zachránit ztracenou expedici ko- legy a přítele Umberta Nobila. Došlo k havárii, kterou slavný cestovatel nepře- žil. Nobila s posádkou později našla živé- ho jiná expedice. –red–

Proměny a sláva pražského hlavního nádraží, vzácného secesního skvostu 16 Hlavní nádraží je největší českou secesní památkou, byť původní pro- jekt byl čistě novorenesanční. Nejen samo nádraží během své 140leté historie prošlo změnami, zazname- nalo mimořádné architektonické po- činy, ale do jeho podoby se promítal i celkový rozvoj města. Nemluvě o významných tuzemských i zahra- ničních osobnostech, které ho obdi- vovaly. Zkrátka nemluvíme o něja- kém, s prominutím zaplivaném, nádraží, jakých mnozí z nás znají spoustu, ale o významné kulturní památce. Slavnostně bylo otevřeno 14. prosince 1871. Zahájení provozu vstoupilo do dějin pod názvem Dráhy císaře Františka Jo- sefa, jehož jméno zůstává dodnes s nádražím spojováno, i když v období nacistické okupace a potom v dobách socialismu byly pochopitelně tendence ho navždy potlačit. Ale k tomu se do- staneme, začněme od počátku. V roce 1871 odtud vyrážely (a sem dojížděly) vlaky pouze směrem na Benešov, Tábor a Vídeň. Záhy se ale začalo nádraží roz- růstat, nejprve splynutím se vznikajícími dalšími trasami a pražskými nádražími. Konkrétně se jednalo například o směr na sever, protože byla dokončena Tur- novsko-kralupsko-pražská dráha a vzá- pětí Česká západní dráha a Severozá- padní dráha. Na výstavbě se podíleli uznávaní umělci Původní budova byla dílem renomova- ných architektů Ignáce Ullmanna a An- tonína Barvitia v novorenesančním slohu. Dnes z těchto základů nic nezbylo – nád- raží kapacitně nestačilo, byla nutná mo- dernizace, na níž se ale opět podepsali významní tvůrci. Nejvíce je nádraží do- dnes spjato se jménem jednoho z před- ních architektů 1. poloviny 20. století Jo- sefem Fantou. Méně už se ví o jeho dalších rozmanitých aktivitách, které rov- něž stojí za zmínku. Navrhoval například Hlávkovu kolej, budovu ministerstva ob- chodu a průmyslu a mnoho dalších. Jeho věhlas se ovšem netýkal pouze čisté architektury. Kromě například četných úprav kostelů po celé zemi se věnoval také navrhování nábytku, dále předložil třeba návrh roucha pro arcibiskupa a mezi zajímavosti patří také jeho projekt skříněk na korunovační klenoty. Není divu, že svůj všestranný um a nápaditost pak vložil i do koncepce hlavního nádraží, kde zejména proslulá Fantova kavárna dodnes patří k celonárodním architektonickým skvos- tům. Do svého díla tu rovněž včlenil vla- stenecké aspekty i respekt k rozvoji a mo- dernizaci železničních drah. Dodnes tu mimo jiné stojí sochy symbolizující česká města a jejich znaky podle toho, kudy se tehdy železnice ubírala. I když později prošlo nádraží dobou úpadku, kdy bylo ve všeobecném po- vědomí spojováno se špínou, nepořád- kem, nepříliš důstojnou atmosférou a pří- tomností podivných existencí, původní

17 projekt na důstojnosti v mnoha ohledech stavěl a naštěstí úpravy poslední doby ji alespoň do značné míry navrátily. Již od svého vzniku tu měly významné návštěvy k dispozici vládní salonky, kde byl po ukončení 1. světové války po návratu z Ameriky hoštěn prezident T. G. Masa- ryk a později takové celebrity jako třeba Thomas Alva Edison či pařížský architekt Le Corbusier, jehož jméno zná každý, kdo se kdy seznámil se základy moderní ar- chitektury. Velkou atraktivitu měla mimo jiné návštěva Charlieho Chaplina, kterou světoznámý komik navíc osvěžil tím, že tu představitelům města věnoval svoji po- věstnou filmovou buřinku a neméně po- věstné sešmajdané boty. Nicméně dlužno dodat, že nešlo o úmyslně vyzdvihované snobské prostře- dí pro celebrity – svá místa, útočiště a možnosti odpočinku včetně občerstvení tu měli i prostí lidé, kteří dojížděli za prací. V souvislosti s těmito reminiscencemi vyznívá o to děsivěji, že když se v do- bách normalizace schylovalo k dalším přestavbám a úpravám hodných socia- listických úspěchů, jednou z vážně mí- něných variant bylo strhnout většinu pů- vodního objektu a nahradit ho jakýmsi účelovým dělnickým patvarem. Naštěstí se našlo dost odvážlivců, kteří takové zhůvěřilosti vyhlásili nekompromisní boj. Nejenže zvítězili nad akutním nátlakem, ale jako ochranu i do budoucna prosa- dili pro cenné dílo ve středu české me- tropole statut národní kulturní památky. Hlavní nádraží nese jméno i prezidenta USA Wilsona Název Praha hlavní nádraží platil ofi- ciálně od 15. února 1940 a potom od ledna 1953. V roce 1990 se opět vrátil jaho jakýsi „dovětek“ – ve výsledku sice máme pražské hlavní nádraží, to je ale zároveň nositelem čestného titulu „nád- raží prezidenta Wilsona“. Ovšem, jak jsme zmínili již v úvodu, jak bolševikům, tak předtím nacistickým oku- pantům jména těchto dvou noblesních pánů nebyla příliš pochuti. Mimochodem to byli právě Němci, kdo přišli s dnes nej- rozšířenějším názvem hlavní nádraží. Návrat ke spojitosti s prezidentem Wilsonem se dostal se vší vážností do hry až po revoluci v roce 1989. Tato záležitost měla, jak už to u všeho, do čeho zasahuje byrokracie, svůj poněkud absurdní podtext: Nejprve to vypadalo na mimořádnou událost, která se do- konce měla odehrát během návště- vy tehdejšího amerického prezidenta George Bushe. Záhy se ale ukázalo, že ani přítomnost šéfa světové velmoci nic nezmůže s českými zvyklostmi, předpi- sy, obstrukcemi. Zkrátka zpětné přejme- nování vyžadovalo nejen náročnou tr- nitou cestu od schválení po schválení a od razítka k razítku, ale zjistilo se, že i finančně to nebude za hubičku. Ale na druhé straně bychom nebyli typičtí Češi, kdybychom si i s takovou situací neuměli svým leckdy švejkovským sty- lem poradit. Takže výsledek byl veskrze šalamounský, zkrátka vlk se nažral a ko- za zůstala celá: Hlavní nádraží zůstalo hlavním nádražím, zároveň byl velkory- se odkýván doplněk „nádraží preziden- ta Wilsona“. Postupné rozrůstání a dnešní podoba Velký rozmach zaznamenalo hlavní (Wilsonovo) nádraží po 2. světové válce. Postupně přibývaly nové tunely, které dnes považujeme za samozřejmost, no- vá spojení. Zcela novodobá rekonstrukce se da- tuje od roku 2006 a potrvá až do příš- tího roku. Tuto novodobou přestavbu dostala na starost podle výsledku výbě- rového řízení italská společnost, která má v této oblasti prestižní postavení. Takže jsme svědky úpravy nástupišť, informačních systémů, zdokonalování a zvětšování rozsahu služeb, vznikají tu stále nové obchody a místa, kde se člo- věk může cítit jako respektovaný klient, a nechybějí tu ani značkové prodejny s luxusním zbožím. –red– 140. VÝROČÍ Hlavní nádraží se nejen modernizovalo, ale také rozrůstalo i svojí plochou. Dnes dokonce zasahuje do několika městských částí: • Kolejiště a Fantova odbavovací budova leží na Vinohradech v Praze 2. • Nová odbavovací budova je na území Nového Města, tedy v Praze 1. • Severní část nádraží zasahuje na Žižkov, tedy na Prahu 3. • Součástí nádraží se již v roce 1876 staly Vrchlického sady, dodnes nedílná součást celé scenérie. Původně byly rozsáhlejší – o část svého území přišly v roce 1974, kdy bylo na hlavní nádraží zavedeno metro a vznikla nová odbavovací hala, nad níž nyní vede Severojižní magistrála.

18 ZAPOMENUTÍ HRDINOVÉ Radecký: Čech s praporem mocnářství Jeden z celosvětově nejznámějších Čechů. Vojenský génius 19. století. Šampion třetí epochy hrdinů důstoj- ně navazující odkazů prince Evžena, generála Laudona či arcivévody Kar- la. Jeden ze strůjců Napoleonova pá- du. A hlavně zachránce monarchie v těžkých hodinách roku 1848. Jak to, že dnes není součástí našeho ná- rodního Pantheonu velikánů? Ale pěkně popořádku Radecký se narodil 2. listopadu 1766 na zámku Třebnici jako toužebně oče- kávaný syn a dědic hraběte Petra Euse- bia, příslušníka starého českého šlechtic- kého rodu. Z křestních jmen Jan, Josef, Václav, Antonín, František a Karel se nej- používanějšími staly Josef Václav. Matka zemřela Radeckému nedlouho po jeho narození. Otec skonal, když byl ve věku 10 let. Od svých 6 let však Radecký žil u svého dědečka v Praze, který ale zem- řel dříve, než Radecký stihl dosáhnout věku 15 let. Novým poručníkem se stal Radeckému strýc z otcovy strany, který dokázal promrhat rodinný majetek včet- ně dědictví mladého hraběte. Od mládí tíhl Radecký k armádě. Do řad vojska byl však pro svůj menší vzrůst a údajnou tělesnou slabost přijat až na třetí pokus. V roce 1784 nastoupil jako kadet ke kyrysníkům bez nároku na plat. Radeckého hvězda v armádě rychle stou- pala, projevoval se jako schopný a odvážný voják i velitel. V průběhu rakousko-osman- ské války z let 1788 až 1790 si jej pro jeho schopnosti vybral za svého pobočníka le- gendární generalissimus Laudon. Proti Napoleonovi Radeckého skutky v koaličních vál- kách s revoluční a posléze napoleon- skou Francií mu vysloužily rychlý služeb- ní postup. Měl i značné štěstí, několikrát pod ním padl kůň, přičemž jednou v dů- sledku přímého zásahu dělovou koulí. V roce 1809 byl Radecký po neúspěchu císařských vojsk v bitvě u Wagramu jme- nován náčelníkem rakouského generál- ního štábu. Ve své funkci se soustředil na zachování bojeschopnosti armády mocnářství v těžkých časech po pro- hrané válce s Francií. Jím prosazovaná reorganizace armády však narážela na odpor zejména vysokých důstojníků. Radecký neschopen prosadit zcela své představy v roce 1812 rezignoval. Již o rok později si jej však vybral za náčelníka svého štábu nově jmenovaný vrchní velitel spojeneckých armád kníže Karel Filip Schwarzenberg. Na Radeckého bedrech spočinula největší tíha tažení i proto, že kníže Schwarzenberg byl nucen trávit většinu času vyjednáváním o dalším postupu s korunovanými hlava- mi a politiky protinapoleonské koalice. Radecký se tak stal hlavním autorem spo- jeneckých plánů bitvy národů u Lipska. Do boje se zapojilo v součtu na půl milio- nu mužů a přesvědčivé vítězství koalice předznamenalo Napoleonův pád. V následných letech Radecký sloužil u různých posádek, v letech 1829 až 1831 působil například ve funkci velitele olomoucké pevnosti, aby se následně stal velitelem rakouské armády v severní Itálii. V roce 1836 jej císař Ferdinand povýšil na polního maršála. Největší Radeckého zkouška však měla teprve přijít. Italské tažení Požár revoluce zachvátil roku 1848 celou Evropu a severní Itálie nebyla výjimkou. Svou šanci vycítil sardinský král Karel Albert, který zatoužil pod vlajkou italského sjednocení uchvátit pod svou vládu rakouské državy. Ra- decký se úspěšně stáhl z revolucí za- chváceného Milána do čtverce tvoře- ného pevnostmi Mantova, Legnano, Peschiera a Verona. Obratně manévroval a znemožnil početnějším oddílům sardinských zís- kat strategickou výhodu. Morálka Italů postupně upadala a Radecký se dočkal i tolik potřebných posil. V následném tažení, přestože disponoval „jen“ při- bližně 55 tis. muži oproti 75 tis. ne- přítele, nejprve rozdrtil sardinské síly u Custozy a vítězství završil v následu- jícím roce navzdory opětovné přesile nepřítele u Novary. Radecký tak pomohl monarchii pře- čkat revoluční rok 1848, zachoval ji ital- ské panství a pozvedl národní sebevědo- mí. Právě oslavou záchrany monarchie v Itálii je slavný Radeckého pochod slo- žený na vojevůdcovu počest Richardem Straussem starším. Stařičký maršál – v době italského tažení překonal Radecký již 83 let věku – byl jmenován v roce 1850 generálním guvernérem Lombard- sko-benátského království, kteroužto funkci vykonával do roku 1856. Zemřel o dva roky později ve věku 92 let v Mi- láně. V armádě strávil 72 let a sloužil pěti císařům. Symbol zapomenuté doby Radecký je dnes vnímán jako symbol doby. Jako zosobnění posledních dnů slávy podunajské monarchie. To, co dnes, s dějinným odstupem více než 150 let, vypadá jako činy posledního prapo- rečníka slávy mocnářství, bylo ve své době vnímáno jako příslib budoucích ví- tězství impéria. Jak napsal na adresu Radeckého básník Franz Grillparzer: „Smýšlení doby zahladí doba; co ale veš- keré doby vyhlásily velikým, tím žádná doba neotřese.“ Letošních 245 let od Radeckého narození je dobrou příleži- tostí dokázat, že se Grillparzer nemýlil. Žádný národ totiž není dostatečně veliký, aby si mohl dovolit ignorovat své hrdiny. (text je redakčně krácen) autor je člen politické sekce HK ODS Matěj Trávníček Pomník Josefa Václava Radeckého na náměstí Maršála Radeckého (dnešní Malostranské náměstí) Foto:Wikimedia.Commons

TRADICE 19 Vánoční tradice – zakořeněné zvyky procházejí novodobými obměnami S tromek, betlém, leckdy dokonce návštěva kostela na půlnoční mši nebo během vánočního období nemusí být projevem hluboké křesťanské víry – tyto zvyky sdílejí i lidé, kteří se distancují od katolictví i evange- lictví, jsou součástí života i zatvrzelých ateistů (ateismus rozhodně nespočívá v tom, že by v dané rodině nebyl nastro- jený stromeček, natož aby scházela slav- nostní večeře a cukroví). Betlémy Betlémy se staly symbolickým ztvár- něním událostí Ježíšova narození, připo- menutím místa, kde se narodil, a okol- ností, které jeho příchod provázely. I když existují zmínky o založení tra- dice betlémů Svatým Františkem z As- sisi v italské Umbrii roku 1223, jistější počátky betlémů nacházíme až v polo- vině 16. století, kdy se členové Tovaryš- stva Ježíšova snažili o rekatolizaci čes- kého lidu. Aby lidé chodili do kostela, přistavovali k jeslím oděné figury v ži- votní velikosti. Různě je přeskupovali podle každého dne z legendy o naro- zení Ježíše Krista – od Zvěstování Panny Marie přes narození až po příchod Tří králů. První takový betlém v zemích na sever od Alp byl postaven roku 1562 v Praze a česká města jej rychle začala napodobovat. Z církevního prostředí se pak dostával počátkem 18. století do prostředí svět- ského, pak do měšťanského a koncem 18. století i do prostředí lidového, přes- tože (nebo protože) je osvícenský císař Josef II. spolu s vánočními hrami zaká- zal. Venkované si začali stavět vlastní jesličky, ve kterých se objevovali kromě tradičních biblických postav (Ježíšek, Marie, Josef, vůl, pastýři se stády a tři mudrci) i další postavy z jejich okolí. Betlémy se zhotovovaly z nejrozma- nitějších materiálů – ze dřeva, keramiky, kukuřičného šustí, těsta, vosku, sádry, byly i ručně malované na deskách dřeva či na papíru a od poloviny 19. století také tištěné. Ty největší vyřezávané bet- lémy zabraly skoro celou světnici, kde stály od počátku adventu až do Hrom- nic. Tento symbol Vánoc však časem na- hradily vánoční stromky. Vánoční stromeček Podle jednoho z legen- dárních vyprávění byl ir- ský opat Kolumbán z Lu- xeuilu a Bobba v 6. století vyslán do Burgundska, aby zdejšímu pohanské- mu obyvatelstvu přiblížil svátek naroze- ní Krista. Kolumbán tedy 24. prosince zapálil pochodně do tvaru kříže na je- jich starobylém jehličnanu, který uctívali o zimním slunovratu, a zář ohně přilá- kala zástupy lidí, k nimž pak mohl Ko- lumbán pronést kázání o narození ma- lého Ježíška v dalekém městě Betlémě. To bychom mohli považovat za počátky vánočního stromečku. Další zmínka pochází z roku 1570 z brémské kroniky, kdy stál pro děti ozdobený stromeček v cechovní budově. Pak se začal šířit po německých zemích a počátkem 19. století se dostal i do ze- mí českých. Režisér Stavovského divadla Jan K. Liebich, bavorský rodák, ho v Pra- ze poprvé vystrojil ve své vile jako pře- kvapení pro hosty roku 1812. A lidé si tento zvyk oblíbili. Roku 1843 již bylo nakupování vánočního stromku bráno za běžnou věc, lidé jej nazývali Kristo- vým strůmkem. Zdobený stromeček se v 60. letech 19. století ujal i na českém venkově, koncem 19. století i na zbytku Moravy a vytlačil ze světnic betlémy. Až do poloviny 20. století se zdobily především nádherné jedle – dnes je však pro svou vzácnost nahradily levnější vo- ňavé smrčky a málo opadavé borovice. Po 1. světové válce se ujal zvyk stavět rozsvícené vánoční stromky i na veřej- ných prostranstvích, čehož u nás poprvé využila Plzeň roku 1925. Symbolické svíčky Lidé zdobili své stromky růz- ně. Především se je ale snažili osvětlit, jelikož plamen o Vá- nocích symbolizuje příchod světla (a to ve smyslu příchodu křesťanského Mesiáše nebo pohanského slunovratu). Prv- ní svíčky se objevily na stromcích boha- tých rodin na počátku 18. století, roz- šíření však přinesl až vynález parafínu Vánoce se staly jedním z nejvyznávanějších svátků v celém civilizovaném světě, ba dokonce se staly respektova- nými i v zemích s jinou kulturou a jiným náboženstvím. Mají totiž spojitost a podobnost s jinými civilizacemi. Křesťané sice nejsou v celosvětovém měřítku určující doktrínou, nicméně Vánoce, nebo přinejmenším některé jejich symboly, se staly akceptovanou a leckdy i sdílenou součástí vzájemného respektu. Například řada muslimů, kteří si i v evropských zemích udržují vlastní náboženské tradice, se nebrání – často kvůli svým dětem – kupovat si v prosinci dárky, zapálit svíčku, dopřát si vánočního cukroví. Zkrátka je řada symbolů Vánoc, které sbližují, a Vánoce zůstávají každopádně tradicí, jejíž symboly se už po staletí přenášejí z generace na generaci.

TRADICE 20 roku 1830, který způsobil výrazné zlevnění svíček. Koncem 19. století se čeští skláři proslavili v cizině ozdobič- kami skleněnými, objevily se také první prskavky, elektrické svíčky či lamety nastříhané z cínové fólie, později se začaly používat i napodobeniny sněhu. Nejspíše ryze českým zvykem je zdo- bení čokoládovými figurkami. Vánoční jmelí Stálezelené jmelí roste vysoko v korunách ze- jména listnatých stromů (hrušní, jabloní i javorů) a jeho plody (bílé bobu- le) dozrávající v prosinci se podobají perlám. Li- dem přišlo velmi tajemné, a tak mělo i kouzelné účinky: Ochraňovalo před ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy a také přinášelo štěstí (stejně jako čtyř- lístek či podkova) – ovšem přinášelo ho jen tomu, kdo jej dostal darem od někoho jiného. Čím více bílých bobulek na větvičce, tím větší štěstí v novém roce. Jmelí prý také díky svým lepivým bobulím do- kázalo svázat dvě osoby opačného po- hlaví. V Anglii jmelí pojali za vánoční symbol – a tento zvyk odtamtud přišel i k nám. Podle jedné legendy kdysi bylo jmelí stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal ko- lébku pro Ježíška a po 33 letech jej Ří- mané porazili, aby z něj pro Ježíše zho- tovili kříž. Strom pak hanbou seschl do malých keříků a přeměnil se v rostlinu zahrnující lidi kolem sebe dobrem. A stejně jako věřící jsou částečně živi z Kristova těla, tak i jmelí žije zčásti ze živin jiných stromů. Jmelí není na svém hostiteli zcela zá- vislé – jelikož živiny si fotosyntézou vy- tvářet umí, potřebuje od něj pouze vodu a minerály. Je to rostlina téměř nezničitelná, umírá až se svým hosti- telem, takže třeba na cedrech může- me najít jmelí staré i čtyři století. Jmelí má přes tisíc odrůd a není snadné ho v přírodě nalézt. Rozmnožuje se za pomoci ptáků, kteří roznášejí jeho bobule, z nichž po zakořenění vyrazí listy. Odrůdy s drob- nějšími bobulemi rostou i na jehlična- tých stromech. Je to také rostlina, která má prokázané léčivé účinky. Už dávné bylinkářky a kořenářky věděly, že sni- žuje krevní tlak a rozšiřuje cévy, což je u řady nemocí nenahraditelná pomoc. Koledy Žáci začali v koste- lech předvádět scén- ky o narození Ježíše Krista v jeslích chléva poblíž města Betléma. Hry se pak ale kvůli četným satirám přesunuly na ná- městí a ještě později s nimi žáci obchá- zeli domy – proto museli hry hodně zkracovat až zůstala jen řada scén s tex- ty a písněmi. A odtud tedy pocházejí li- dové koledy, jak je známe z českých ze- mí 19. stol. Adventní věnec Počátky tradice stroje- ní věnce sahají do prv- ní poloviny 19. století, kdy začátkem adven- tu 1838 pověsil ham- burský teolog Johann Heinrich Wichlern nad dveře svého sirotčince vyřezávaný dře- věný věnec a každý den na něj dal jednu zapálenou svíci. Do pokladničky pod věncem mohli lidé házet peníze pro děti na Vánoce. Tento zvyk se pak rozšířil do dalších krajů Německa a v 30. letech i za německé hranice. Zelené adventní věnce se začaly vyrábět i z větviček jeh- ličnatých stromů. Dnes se na něj místo 24 svíček pro každý adventní den připevňují 4 veliké svíce pro každý adventní týden, přičemž adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi. Každou neděli se zapaluje o svíci více – Slunce narůstá a světla tím přibývá. Svíce na věnci jsou totiž sym- bolem Slunce – života, naděje, tepla, vi- tality a světla v temnotách. V křesťanství plamen svíček symbolizuje Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každé- ho člověka. Živý věnec pak znamená věčný život přislíbený věřícím od Ježíše Krista a kruh jednotu společenství lidí a Boha. Adventní kalendář Také počátky adventního kalendáře můžeme hledat v 19. století. Jeho první druhy pocházejí z protestantských míst. Náboženské rodiny kreslily v prosinci každý den křídou čárku až do Štědrého dne. První známý ručně vyrobený ad- ventní kalendář je z roku 1851. Jinak také ve věřících rodinách věsili v prosinci na zeď 24 malých obrázků – jeden na každý den až do Štědrého dne. První tištěný kalendář byl vyroben ně- meckým farníkem Gerhardem Langem (1881–1974) z Maulbronnu. Když byl Gerhard ještě dítě, matka mu vyrobila adventní kalendář s 24 malými svíčka- mi, které byly připevněny na lepence. Později se stal Lang spolumajitelem tis- kárny Reichhold & Lang v Mnichově, ve které vyráběl malé barevné obrázky přilepené na lepence v každém dni pro- since. Toto byl první tištěný adventní kalendář, ačkoli bez otevírajících oké- nek, vydaný roku 1908. Byl pojmeno- ván „Vánočním kalendářem“ nebo „Mnichovským vánočním kalendá- řem“. A na počátku 20. století Lang vydal první adventní kalendář s malými otevíracími dvířky. Stejně dobře začala v té době pro- dukovat Tiskařská společnost Sankt Jo- hannis náboženský adventní kalendář s biblickými verši za okýnky namísto obrázků. Adventní kalendář se vydal na vítě- zoslavnou cestu po celém světě. Avšak ve třicátých letech Lang zavřel svou spo- lečnost. Do té doby vyrobil kolem třiceti různých designů kalendářů. Úspěch této německé tradice přerušila druhá světová válka. Lepenka totiž byla dávána na pří- děly a bylo zakázáno vyrábět kalendáře s obrázky. První tištěný kalendář po válce pak byl vytisknut Richardem Sellmerem v ro- ce 1946. Kalendáře se znovu zmocnily téměř celé Evropy a každá země si vy- tvořila svou vlastní variantu. Kromě Čech, bohužel. Dárky Na Štědrý den si lidé vždy dávali dárky – tovaryšové svým mistrům, hospodáři své čeládce, příbuzní mezi sebou, ale hlavně se dá- rečky dávaly dětem. Těm dříve nosil dár- ky sv. Mikuláš, avšak v 16. století se roz- mohlo obdarovávání dětí na Štědrý den – a to přičiněním protestantského re- formátora M. Luthera, který nechtěl dá- vat svým dětem dárky na katolický svá- tek sv. Mikuláše, a tak jim je dával až na Štědrý den. Dnes se u nás naštěstí udržují obě tradice. Dárky měly původně symbolický vý- znam, lidé věřili v magickou moc dárků. Proto byly dárky mnohdy každý rok stej- né. Děti a mladí lidé dostávali červená jablíčka (zdraví, síla a dlouhověkost), ořechy (moudrost a zralost) a sladké perníky (radost a slast mládí). Mládenec nebo panna dostávali obvykle nějakou

21 ozdobu (štěstí a bohatství). Dítě starší dvanácti let dostávalo každý rok stříbr- nou či zlatou minci, jež se o půlnoci uschovala. V chudých rodinách se pak darovala znovu a v těch majetnějších se peníze rok co rok střádaly a před svat- bou se použily na nějakou užitečnou věc. Dospělí si nadělovali lahve s vínem, sladkosti a kandované ovoce (sladký ži- vot), magickým dárkem byla purpurová látka se zlatou či stříbrnou nití (vitalita, dostatek lásky i rodinného tepla), vonná mast či voňavka (sláva, štěstí a mnoho krásných chvil). Vánočka Tradičním symbolem českých Vánoc je vá- nočka. I ona má svou zajímavou symboliku. Vánočka se správ- ně plete z devíti pruhů a každý z nich má svůj význam. Ve spodu jsou čtyři pruhy, které připomínají čtyři živly: slun- ce nebo oheň, vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři spletené pruhy symbolizo- valy to lidské v člověku – rozum, vůli a cit. Dva spletené pruhy navrchu zna- menají to, co člověka vede nejvýš – vě- dění a lásku. Měly by být na koncích podhrnuty pod celou vánočku tak, aby směřovaly do čtyř světových stran. Purpura Purpura patřila neoddělitelně do sta- ročeských Vánoc. Podle některých zdro- jů pochází pálení purpury ze starého keltského zvyku, kdy Keltové o slavnos- tech zimního slunovratu pálili na otev- řeném ohni voňavé jehličí. Purpura je směs kadidla a vonných rozdrcených dřev, které po zapálení voní. Zlaté prasátko Pokud vydržíte bě- hem Štědrého večera o hladu, uvidíte zla- té prasátko. A proč zrovna zlaté prasátko? Malé selátko by- lo pro naše předky symbolem návratu slunce a bylo nově se rodícímu slunci také zasvěceno. Takové prasátko zna- menalo pro naše předky učiněné pože- hnání, bylo zrodem nového života na Zemi, předzvěstí dobré úrody, zdraví, štěstí a plodnosti. Pokud dáme někomu zlaté prasátko, znamená to, že obdarovávané osobě přejeme pevné zdraví, životodárnou sílu, energii a také štěstí. –red– Vánoční pranostiky • Když v první adventní neděli nastane daleko široko krutá zima, potrvá čtyři neděle. • Zelené Vánoce, bílé Velikonoce. • Je-li v první týden adventní mrazivo, bude zima osmnáct neděl trvati. • Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok nato běží. • Prosinec se sněhem na pěšině, žito je v každé vysočině. • Studený prosinec – brzké jaro. • Kateřina (25.11.) na blátě, Vánoce na ledě. • Jsou-li v zimě po cestách ledy, podaří se výborně zelí. • Svítí-li na Štědrý den od deváté hodiny jasně slunce, bude krásné počasí na žně obilné, senné i otavové. • Je-li na Štědrý večer nebe hvězdnaté, bude rok úrodný. • Na Štědrý večer hvězdičky – ponesou vajíčka slepičky. • Jestliže večer před Narozením Páně jasno jest, bez větru a deště, a ráno slunce jasné vychází, bude úrodný rok na víno. • Je-li na Štědrý den vítr, bude úroda malá. • Padá-li na Štědrý den večer v noci sníh, urodí se mnoho chmele. • Padá-li na Štědrý den v noci sníh, urodí se hojně vína. • Když čas před Vánoci až do Tří králů mlhavý a tmavý jest, následují na to nemoci. • Když Vánoce obílí stromy sněhem, tak je posype jaro květem. • Zelené Vánoce – bílé Velikonoce. • Jsou-li vrby o Vánocích plny rampouchů, bývají o Velikonocích plny kočiček. • Jestli vítr o Vánocích věje, jest v hojnosti dobrá naděje. • Na Boží hod vánoční vítr od západu přinese mor, od východu válku, od půlnoci hlad, od poledne dobrý rok. • Připadne-li Boží narození na čtvrtek, bude rok velmi úrodný, jenom vína bude prostředně. • V pátek Božího narození – tuhá zima bez prodlení. • Je-li Božího narození v sobotu, bude málo ovoce, ale vydaří se žito. • V neděli Božího narození – teplá zima bez prodlení. • Chodí-li Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě. • Když je Barborka ucouraná, chodí svatý Štěpán po ledě. • Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí. • Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce. • Na svatého Štěpána když vítr prudce zavěje, víno před zkázou jistou se chvěje. • Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří. 28. prosinec, svátek Mláďátek (označení dětí, které podle evangelního vyprávění nechal v Betlémě zavraždit král Héródés Veliký po narození Ježíšově) • Na Mláďátka když prší, osýpají se děti. • Prší-li na Mláďátka, budou děti mříti. • Když se na Mláďátka chumelí ráno, mrou toho roku děti, když v poledne, mrou lidé středních let, a když večer, mrou starci. • Je-li na Mláďátka mlha na Lysé hoře, kobzole (brambory) se neurodí a mladí lidé budou mřít. 31. prosinec • Na Silvestra-li větry a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti. • Když na Silvestra ráno sluní, v noci prudký vítr zavěje, není na vína hrubé naděje.

KOŘENY KŘESŤANSTVÍ 22 O vánočních svátcích toho bylo napsáno již mnoho, přesto není na škodu si je opět připomenout a po- dívat se na ně alespoň trochu z jiné- ho světla. Jak všichni dobře víme, vánoční svátky jsou oslavou naro- zení Ježíše Nazaretského. Proroka a mesiáše, který stál u zrodu křes- ťanství, dnešního nejrozšířenějšího náboženství. Ke křesťanství se v sou- časnosti hlásí více než dvě miliardy lidí po celém světě. Od svého zrodu před více než dvěma tisíci lety se křesťanství stalo jedním ze základ- ních kamenů euroatlantické civiliza- ce. Jeho kořeny leží v oblasti staro- věké Palestiny, konkrétně v někdejší provincii Římské říše v Judsku a Sa- maří. Připomeňme si proto společně tuto událost a podívejme se blíže na nejvýznamnější místa křesťanství v tomto regionu – Nazaret, Betlém a Jeruzalém, spojená s narozením, životem a smrtí Ježíše Krista. Prvním významným místem, o kterém si povíme něco blíže, je Nazaret. Podle jedné z částí novozákonních spisů pochá- zel z města Nazaretu tesař Josef a jeho manželka Marie, které archanděl Gabriel zvěstoval, že porodí Syna Božího Ježíše Krista. Nazaret měl být později také mís- tem, ve kterém Ježíš prožil své dětství a rané mládí. V té době byl Nazaret ma- lým provinčním městečkem bez většího významu. Naopak v současné době se jedná o správní středisko jedné ze šesti administrativních oblastí Izraele, a to Se- verní oblasti (historický region Dolní Gali- lea). Počet obyvatel Nazaretu se pohybuje okolo sedmdesáti tisíc, většinu z toho tvoří izraelští Arabové. Nalezneme zde hned několik historických pamětihodností a poutních míst, která jsou současně i křesťanskými poutními místy. Mezi ta hlavní patří místních dvacet tři kostelů a klášterů. Nejvýznačnějším z nich je bazilika Zvěstování stojící na místě, kde archanděl Gabriel sdělil Panně Marii, že porodí Ježíše. Dále se zde nachází řecko- katolický kostel stojící na místě bývalé ži- dovské synagogy, v níž se Ježíš modlil, či Kána Galilejská, tj. místo prvního zázraku, kde Ježíš při svatební hostině proměnil vodu ve víno, když víno zajištěné ženi- chem došlo. Dnešní Nazaret je rozvinu- tým moderním městem a zároveň jedním z nejvýznamnějších center izraelských Arabů, v němž naleznete kromě křivola- kých uliček starého města, arabského tr- hu a mnoha dalších památek také na dvě desítky „high-tech“ firem, které mu při- soudily přezdívku místního arabského „Si- licon Valley“. Pro zajímavost ještě zmiň- me, že v blízkosti města leží také biblická hora Tábor. Datum narození Ježíše Nazaretského nelze s přesností určit, přesto se často ja- ko rok jeho narození uvádí čtvrtý rok před naším letopočtem. Podobně ani místo té- to události nelze jednoznačně historicky doložit, avšak z biblických textů víme, že jako místo jeho narození se traduje město Betlém. Betlém ovšem není rodištěm pouze Ježíše Krista, nýbrž také izraelského krále Davida, po němž je Betlém nazýván městem Davidovým. K svátkům vánoč- ním a k narození Ježíše se úzce váže nám všem dobře známý příběh o Betlémské hvězdě, jež přivedla k novorozenému Ježíšovi tři mudrce (krále) z východu – Kašpara, Melichara a Baltazara, kteří mu přinesli dary v podobě zlata, kadidla a myrhy. Dalším celosvětově známým křesťanským zvykem, který má své kořeny právě v Betlémě je i tradiční zpodobnění scény narození Ježíše Krista v jesličkách v podobě tzv. betlémů. Tuto krásnou tra- dici založil a předal svým následovníkům svatý František z Assisi již v roce 1223. Dnešní Betlém se nachází na území pa- lestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu a je jeho hlavním kulturním a tu- ristickým centrem. Nejvýznačnější památ- kou starého města je bazilika Zrození Pá- ně, kde se pořádají každoroční vánoční oslavy. Ve městě žije třicet tisíc obyvatel, dnes již většinou muslimského původu. Křesťané tvoří již pouze třetinu jeho oby- vatel a jejich počet se vzhledem ke špatné ekonomické a bezpečnostní situaci stále snižuje. Po násilných střetech a zhoršení situace v roce 2002 došlo k výraznému útlumu turistického ruchu. Přesto pales- tinská samospráva usiluje o zařazení Bet- léma na seznam památek světového kul- turního dědictví UNESCO, což se jí po říjnovém vstupu do této organizace může bezesporu podařit. Zároveň to však způ- sobilo nemalé pozdvižení v mezinárod- ních vztazích, zejména pak v USA, Kana- dě a Izraeli. Plamínek věčného světla V souvislosti s Betlémem bych rád při- pomněl ještě jednu vánoční tradici, a to tradici Betlémského světla. Jeho historie se začala psát v průběhu jedenáctého století, kdy papež Urban II. vyzval evrop- ské rytíře k osvobození křesťanských sva- tých měst Jeruzaléma a Betléma od jejich tehdejších muslimských vládců. Evrop- ští rytíři, kteří se vydali na výpravu do Svaté země, začali být nazýváni „křižáky“ Kde to všechno začalo Jakub Čermák

23 podle svého oděvu, na nějž si malovali symbol křesťanství – červený kříž. Podle legendy jeden z křižáků před svým od- jezdem na výpravu přísahal, že pokud přežije, doveze do svého rodného města nazpět plamínek z věčného světla, které hoří v betlémské bazilice Zrození Páně, která je považována za jeden z nejstar- ších křesťanských svatostánků. Pod ba- zilikou Zrození Páně lze spatřit Grotto, tj. místo, kde stříbrné hvězdy označují domnělé místo narození Ježíše Krista. Ale zpět k legendě, po několika letech se rytíř údajně skutečně vrátil domů do Ev- ropy a přinesl s sebou první světlo z Bet- léma. Tím založil novodobou tradici Betlémského světla, jež byla obnovena v roce 1986 v Rakousku jako poděkování těm, kteří nějakým způsobem přispěli či pomohli postiženým dětem. Evropský unikát V neposlední řadě má město Betlém také spojitost s Českou republikou, kon- krétně s malým královéhradeckým měs- tečkem Třebechovice pod Orebem. Toto městečko se stalo světově proslulým ze- jména díky svému Třebechovickému mu- zeu betlémů. Třebechovické muzeum betlémů je unikátním odborným praco- vištěm specializujícím se na dokumentaci statických a mechanických betlémů. Mu- zeum založil v roce 1926 třebechovický rodák Vilém Koleš, který získával expo- náty pro nové muzeum darem od spolu- občanů. V průběhu dvacátého století se muzeum stalo ojedinělým nejen v České republice, ale i v celé Evropě. V současné době spravuje muzeum městské sbírky a sbírkový fond betlémů, jenž čítá více než 300 betlémů zhotovených z nejrůz- nějších materiálů a pocházejících z růz- norodých oblastí. Nejcennějším exponá- tem muzea je Proboštův mechanický betlém, který je zároveň jediným betlé- mem v České republice prohlášeným za národní kulturní památku. Muzeum se v současné době rekonstruuje a pro ve- řejnost bude opět zpřístupněno v polovi- ně roku 2013. Město tří náboženství Po krátké odbočce do České republiky se vraťme zpět do Izraele. Posledním z vý- še zmíněných význačných křesťanských poutních míst, spojených s narozením Je- žíše Krista a s vánočními svátky, je Jeru- zalém. Izraelci považují Jeruzalém za své hlavní město již od dob krále Davida, avšak jeho historie sahá ještě hlouběji – až do čtvrtého tisíciletí před naším leto- počtem, a řadí se tak mezi jedno z nej- starších souvisle osídlených míst na světě. Postupem času prošel Jeruzalém rukama biblických Kenaanců, Izraelitů, Babyloňa- nů, Makedonců, Egypťanů, Římanů, By- zantinců, Muslimů, křižáků, Turků, Britů, až se opět ve dvacátém století vrátil do rukou židovského národa, který byl nucen hned od počátku hájit své právo na jeho vlastnictví v několika válkách proti okol- ním arabským státům. Nakonec byl Jeru- zalém 7. listopadu 1949 prohlášen za hlavní město Izraele jeho prvním premié- rem Davidem Ben Gurionem. Jeruzalém měl v té době podobný osud rozděleného města jako Berlín či hlavní město Kypru Nikósie, neboť byl rozdělen mezi židovské a arabské etnikum. Po další izraelsko- -arabské válce, tzv. šestidenní, se v roce 1967 dostal celý Jeruzalém pod kontrolu Izraele, který anektoval jeho východní část. Dodnes tento krok budí vášně na obou stranách konfliktu. Současný Je- ruzalém čítá více než tři čtvrtě miliónu obyvatel a je tak největším izraelským městem. Zároveň je také kulturním a du- chovním centrem celého židovského národa a státu. Rozkládá se na kopcích Judských hor nedaleko Mrtvého moře, přičemž je ze severu, jihu a výcho- du ohraničen palestinským autonomním územím. Předchozí výčet národů, které město ovládaly, jasně ukazuje, kolik růz- norodých vlivů a náboženství utvářelo to- to jedinečné místo. Není tedy náhoda, že Jeruzalém je právem součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Administrativně se Jeruzalém dělí do tří historických částí: centrálního Starého města, Západního Jeruzaléma a Východ- ního Jeruzaléma. Jeho nejznámější částí je Chrámová hora, na níž nalezneme Skalní dóm a mešitu al-Aksá. Jedná se o muslimské svatyně, díky nimž je Jeru- zalém pro muslimy třetím nejvýznačněj- ším poutním místem hned po městech Mekce a Medíně v Saudské Arábii. Dále zde nalezneme Zeď nářků, což je pozů- statek původního židovského jeruzalém- ského chrámu, který je zase nejpo- svátnějším místem judaismu. V přilehlém okolí Chrámové hory nalezneme křes- ťanskou čtvrť, která společně s armén- skou, muslimskou a židovskou čtvrtí tvoří Staré město a historické centrum Jeru- zaléma, nejvýznamnějšího města tří zje- vených náboženství (křesťanství, judais- mu a islámu). Srdcem křesťanské čtvrti je bazilika Božího hrobu ležící na místě, kde byl podle Nového zákona ukřižován, pohřben a vstal z mrtvých Ježíš Kristus. Místo jeho hrobu je také jinak označo- váno jako Golgota či Kalvárie, tj. místo, kam si Ježíš nesl svůj kříž a na němž byl Římany umučen. Dnes drží klíče k bazili- ce doslova v rukou prominentní pales- tinská muslimská rodina. Dveře od bazi- liky Božího hrobu se otvírají každé ráno v sedm hodin a opět se zavírají v osm. Tento ceremoniál se odehrává za přítom- nosti duchovních řecké ortodoxní a ar- ménské církve a kněze římskokatolické církve. Zástupci těchto církví, ale i dalších křesťanských církví (např. koptské, etiop- ské a syrské atd.) mají stejná práva při užívání této baziliky. Tato práva, tzv. „sta- tu quo“, byla ustanovena za nadvlády osmanských Turků před více než 200 lety. Dohoda vymezuje individuální části uvnitř baziliky pro jednotlivé křesťanské církve. Neustálé střídání duchovních a věřících křesťanských církví vytváří v bazilice trvalý koloběh liturgických obřadů a modliteb. Bazilika Božího hrobu je v celém křes- ťanském světě považována za nejvý- znamnější poutní místo. V samotném Je- ruzalémě nalezneme mnoho dalších význačných a zajímavých pamětihodnos- tí, které se vážou k některému ze tří zje- vených náboženství, avšak jejich popsání by vydalo na celou samostatnou knihu. Všechna zmíněná města a pamětihod- nosti jsou jedinečnými architektonickými, historickými a kulturními místy, která si ji- stě zaslouží naši pozornost. Zároveň jsou to však místa, která jsou spojena s křes- ťanskými hodnotami a tradicemi, které formovaly, a doufejme, že i nadále budou formovat chod naší civilizace. Právě proto bychom neměli zapomínat na skutečný význam Vánoc. ■ autor je analytik politické sekce ODS

VÁNOČNÍ TIPY Kde najdete něco zajímavého? Michala Komrsková 24 Mísa na ovoce FRUIT LOOP Mísa na ovoce od britsko-švýcarských designérů Black + Bloom nabízí svěží a lehounký design, který bude vypadat skvěle v moderní sklochromové kuchyni stejně jako v kontrastu na klasickém dřevěném stole. Je vyrobena ze silných, horkem ohý- baných ocelových vláken a v prodeji je v rozměrech 14 x 26 centimetrů. prodává Naoko Nerezový fondue set SAGAFORM Set na oblíbené fondue je klasikou, která rozhodně potěší každého gurmána. Set pro šest osob pochází ze švédské designérské dílny Sagaform, který pracuje vý- hradně se zdravotně nezávadnými a ekologicky zpraco- vanými materiály. prodává Naoko Ars Sacra Kniha umění Mimořádná kniha mimořádného formátu 288 x 438 milimetrů na neuvěřitelných 800 stranách a více než 1000 fotografií dokumentuje dějiny křesťanského umění. Od po- zdní římské a byzantské říše přes středověk až po dobu současnou vysvětlují přední světoví odborníci kontext umění, architektury, malíř- ství i uměleckých řemesel. vydává Slovart Váza Belly Purple 24 Hliněná, ručně tvarovaná váza Belly Purple je osázena kameny a zdobena smaltem ve čtyřech odstínech. Ty jsou voleny tak, aby daly vyniknout květinám v kterékoli roční době. Slušet bude bílým liliím stejně jako žlutým tulipánům. prodává Kare Design autorka je spolupracovnicí redakce Kosmetický set Diamonds I kosmetický set do koupelny může být skvělým dárkem, pokud jeho výběru věnujete patřičnou pozornost. Glamour styl celého setu pyšnícího se hrdým názvem Diamonds je tvořen hrou minia- turních zrcadel vyskládaných do dokonalé mozaiky, která pohád- kově odráží paprsky světla. Čtyřdílný set, který rozzáří každou koupelnu, tvoří tácek, dávkovač na tekuté mýdlo a box na papí- rové kapesníčky. prodává Kare Design Naoko,KareDesign,Slovart

KULTURA 25 Kam za kulturou v prosinci? Michala Komrsková René Magritte, Albertina, Vídeň do 26. února 2012 Vídeňská výstavní síň Albertina nikdy nezklame. Letos v listopadu například uvedla unikátní výstavu obrazů Reného Magritta, jednoho z nejproslulejších a nejoblíbenějších výtvarníků 20. století. Výstava, kterou Albertina připravila ve spolupráci s londýnskou Tate Gallery, kromě slavných děl představí i díla, která pozornosti dosud unikala. Typický pohádkový rukopis svého autora ovšem nezapře. Výstava nabízí na stovku obrazů, z nichž většina je zapůjčena ze soukromých sbírek, její součástí jsou i filmy či fotografie, které Magrittův život i umělecký styl dokreslují. Nezapomeňte navštívit obchod v přízemí Al- bertiny, můžete si tam k výstavě pořídit mimořádnou publikaci. La Traviata, Státní opera Praha 29. prosince 2011 Pokud budete po vánočním a před sil- vestrovským šílenstvím hledat něco, co potěší vaši duši, zajděte si na La Traviatu do Státní opery. Klasický kousek Giusep- pe Verdiho je přesně tím, co spolehlivě funguje. Příběh na motivy románu Ale- xandra Dumase Dáma s kaméliemi, jenž vypráví o slavné kurtizáně Marii Duplessis a pařížské společnosti 40. let 19. století, byl zpočátku silně skandalizován, odmítán a haněn, dnes však působí spíše úsměvně, snad až romanticky. Jeden z největších hitů domácího operního domu uvidíte ve vynikajícím a ceněném nastudování v režii Arnauda Bernarda, který představí domácí i hostující hvězdy, kterými bezpochyby jsou Marie Fajtová, Peter Berger, Miguelangelo Cavalcanti nebo Roman Vocel. Jonas Kaufmann, Obecní dům 8. ledna 2012 Přesně po roce se do Prahy vrací nejrespektovanější tenorista současnosti, Jonas Kaufmann, který se po loňském koncertě ve Smetanově síni dočkal čtyř- násobných ovací vstoje. Rodák z německého Mni- chova během svého koncertu představí program, za který jej velebili například v newyor- ské Metropolitní opeře, londýnské Covent Garden, milánské La Scale nebo vídeňské Státní opeře. Jonase Kaufmanna, držitele mnoha prestižních ocenění, doprovodí Symfo- nický orchestr hlavního města Prahy v čele s dirigentem Jochenem Riederem, a ač zkraje ledna, rozhodně půjde o jeden z nejsilnějších zážitků roku 2012. Michal Dlouhý, Kristýna Frejová, Ro- bert Jašków nebo Petra Jungmanová v divadelní hře bouřliváka Larse von Triera Kdo je tady ředitel?, která je oproti jeho filmům hlavně vynikající komedií, to už je dobrý důvod pro návštěvu Švandova divadla. Příběh konverzačky, která dávno překonala stovku vyprodaných repríz, vypráví o Ravnovi, který je majitelem a záro- veň ředitelem firmy, který všechna nemilá rozhodnutí shazuje na ne- existujícího ředitele. Po deseti letech skrývání se rozhodne svou firmu pro- dat, a tím se připraví o možnost scho- vávat se za imaginárního otravu. Pro- to najde v týmu osobu, která mu tuhle roli výtečně sehraje. Tak pravil LaChapelle, Rudolfinum od 7. prosince 2011 do 26. února 2012 Asi bychom nenašli ikoničtějšího amerického fotografa, než je David LaChapelle. Fotografovy umělecké začátky jsou spojeny s portrétováním osobností pro magazín Interview, jehož zakladatelem byl Andy Warhol, v současné době snad nenajdeme významnějšího fotografa celebrit, mezi něž patří Angelina Jolie, Madonna, Uma Thurman nebo David Beckham. Ač jsou jmenovaní portrétováni více než hojně, jen na LaChapellových fotografiích máte pocit, že se jim skutečně díváte do duše. Autorskou výstavu, kterou připravilo pražské Rudolfinum, přijede osobně otevřít sám David LaChapelle. Foto:Albertina,Rudolfinum,JonasKaufmann,Švandovodivadlo,StátníoperaPraha Kdo je tady ředitel? Švandovo divadlo 7. prosince 2011 autorka je spolupracovnicí redakce Probuzený/Awakened

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 26 Parašutisté na území obsazeném na- cisty vedli nerovný zápas v podmínkách, jež jiná vojenská jednotka neznala. Síť gestapáckých policejních služeben a kon- fidentů, síť volavčích odbojových vábnic, teror, strach, odmítání podpory obyva- telstvem – to šokovalo a sráželo často na kolena i ty nejodvážnější vojáky. Jak lze tento druh boje vlastně zařadit do kódu vojenských řádů? Proti gigantu moci a hrůzy stál parašutista – prostý voják vlastenec, který neváhal nastupo- vat znovu a znovu do akcí, v nichž mu nekynulo nic než maximální životnost šesti měsíců. Tito stateční synové náro- da si přáli jedno – aby nebyli zapome- nuti. Dejme jim, co jejich je! válečný výsadkář z operace SILICA generál Rudolf Krzák (1914–2004) V těchto dnech si můžeme připome- nout již sedmdesát let, které uplynuly od vysazení dvojice parašutistů z operace ANTHROPOID, jejichž čin – atentát na Re- inharda Heydricha – byl vojenskou ope- rací proti jednomu z největších nacistic- kých zločinců a také katů elit českého národa. Byl to útok na lidskou bestii, která chladnokrevně pomáhala nejen plánovat smrt milionů Židů, ale zcela konkrétně chystala i postupnou likvidaci českého ná- roda. Odpusťme si proto dnes čecháč- kovské mudrování, zda měl tento atentát smysl a zda nestál příliš mnoho obětí, a věnujme místo toho alespoň několik drobných vzpomínek československým válečným parašutistům. Zaslouží si to! A je to i v našem psychickém zájmu při- pomínat si hrdiny a mít je alespoň trochu za vzor. Hrdina umírá jen jednou, zbabě- lec tisíckrát... Cesta na poštovní známku Kapitán britské vojenské zpravodajské služby Francis Eduard Keary ze středo- evropské sekce sabotážní a zpravodajské organizace Special Operations Executive (SOE) pozoroval 17. července 1941 z vla- ku ubíhající krajinu skotské vysočiny, když jej náhle vyrušil smích jednoho ze spolucestujících a živý hovor v češtině, do kterého se Keary se zájmem zapo- slouchal, protože tento květnatý středo- evropský jazyk dobře ovládal. Před vál- kou v Československu několik let žil a po Mnichovu jej bylo možno dokonce za- hlédnout i na pražském Hradě v době odletu abdikujícího prezidenta dr. Edvar- da Beneše do exilu. Dnes má doprovodit prvních osm vy- braných československých vojáků kamsi do horoucích pekel skotské vysočiny, aby se zde podrobili náročnému kursu útoč- ného boje, který by je měl spolu s násle- dujícím parašutistickým výcvikem prověřit, zda jsou schopni plnit zpravodajské i sa- botážní úkoly ve své okupované vlasti. Keary se díval na osmičku mladých mu- žů, aniž by tušil, že z nich bude k akci nakonec vybráno šest mužů a z nich se čtyři konce války nedožijou. A už vůbec nemůže tušit, že ten malý rozesmátý Slo- vák v uniformě rotmistra čs. armády se stane ještě do konce války legendou jed- né z nejkrvavějších kapitol českých dějin a že jej proto na základě vládní objed- návky zvěční ještě během války podle fo- tografie rytec londýnské firmy De Larue na československou poštovní známku. Ten muž se jmenuje Josef Gabčík... Svatební sako Pan Leopold Musil se usmál a na stůl svého holešovického bytu s pomocí své milé a starostlivé manželky položil přede mne jednoho slunečného dne roku 1987 několik starých fotografií: „Ano, tady je nás všech osm účastníků prvního česko- slovenského kursu útočného boje u skot- ského jezera Loch Morar. Vidíte, tady Ani z nebe nepřichází svoboda zadarmo... Jindřich Marek Halifax A Mk.I sériového čísla L 9613 (NF-V), z něhož bylo v noci z 28. na 29. prosince 1941 vysazeno v nacisty okupovaných českých zemích sedm parašutistů. Dva z nich měli za úkol provést atentát na Reinharda Heydricha... Reinhard Heydrich (1904–1942) – cíl operace ANTHROPOID

70. VÝROČÍ 27 stojím v battledressu vedle Josefa Gabčí- ka, který má parádní důstojnické sako. To mi po čase prodal za 5 liber a já se v něm dokonce ženil! Jeli jsme tam vlakem pod velením po- ručíka Lopauera. Já jsem z celé party měl tehdy jako jediný za sebou již pět sesko- ků padákem v Ringway. U jezera Loch Morar jsme prodělali velice náročný vý- cvik, při kterém nám nezbývala chvilička volna. Bylo to tvrdé, ale my jsme měli obrovskou kázeň. Bydleli jsme všichni po- hromadě na farmě Camusdarrach. Jídlo zde nebylo nijak valné a bylo ho poměr- ně málo, ani na skleničku whisky nezbý- val čas. Prováděli jsme o hladu výšlapy do kopců. Nikde jste široko daleko v této divoké krajině nepotkali člověka. Klima zde bylo drsnější a počasí na červenec dost mizerné. Oblečení jsme měli často zmáčené. To víte, Skotsko. Cvičila tam tehdy jen naše osma, nikdo jiný. Nálože bouchaly ze všech stran, cvičili jsme hodně s výbušninami, lezli jsme „do- mů“ oknem. Co chvíli vám bouchla roz- buška pod zadkem. Cvičili jsme i u moře, skákali do studené vody, běhali v písku, skákali a sjížděli po zadku ze srázu apod. Šest z nás bylo později skutečně vysa- zeno v okupované vlasti. Čtyři zahynuli – Pavelka, Lukaštík, Zapletal a Gabčík. Pře- žili jsme jen my dva s Gemrotem, který byl stejně jako já policistou. Byl vynikajícím střelcem a své zkušenosti z takovýchto kursů uplatnil po válce v policejní škole při tvorbě obdobné střelnice s pohyblivý- mi terči, jaké byly ve Skotsku. Objevil se tehdy i ve filmovém týdeníku, jehož úry- vek se občas objevuje v různých doku- mentárních filmech.“ Ve Velké Británii si v letech 1941–1945 mohlo přišít na svůj battledress nášivku bílého padáku se světlemodrými křidélky na 450 československých vojáků. Vybraní dobrovolníci se potom stali součástí pro- gramu Zvláštní skupiny D, v jehož rámci bylo vysazeno do okupovaných českých zemí 88 parašutistů. Další tři byli vysazeni na Slovensku, dva do Jugoslávie, dva do Francie a tři byli vysláni do Itálie. Při plnění svých úkolů v týlu nepřítele položilo život 48 mužů. Dalších devět bylo zajato, ale dožilo se konce války v německých lág- rech a věznicích. Šanci na přežití měli v podstatě hlavně ti, kteří byli vysazeni, podobně jako Leopold Musil, až v po- slední vlně na přelomu let 1944–1945. Z 27 parašutistů, kteří byli vysazeni před atentátem na Heydricha jich válku přežilo pouze pět, z toho dva (Čurda a Gerik) protože se rozhodli pro cestu zrady... Kdo zastaví smrtihlava? Reinhard Heydrich se stal zastu- pujícím říšským protektorem pro protek- torát Čechy a Morava 27. září 1941, usadil se na zámku v Panenských Břeža- nech asi 20 kilometrů severně od Prahy a ihned rozpoutal teror proti českým eli- tám. Začal v rámci vyhlášeného stanného práva popravovat české generály, politiky, univerzitní profesory, umělce, sokolské funkcionáře. Na straně druhé prosazoval politiku cukru a biče – především sociální výhody pro české dělníky, protože byl pře- svědčen, že když se jim dá „nažrat“, bu- dou ochotně vyrábět pro nacisty tanky, děla a letadla. Proto se také mohl již za pár týdnů v Rastenburgu pochlubit Hitle- rovi, že „čeští dělníci přijali likvidaci spik- lenců klidně. Pro ně je nejdůležitější, že mají práci a chléb. Obecné jsou jen stíž- nosti o malém přídělu tuků...“ Své aktivity však tehdy Heydrich ne- omezoval jen na protektorát, v lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení milió- nů lidí židovské národnosti ve vyvražďo- vacích táborech smrti. Československá vojenská zpravodajská služba v Londýně začala již 3. října 1941 plánovat na tohoto Legenda britského letectva Ronald L. Hockey, který vysadil v prosinci 1941 u Nehvizd u Prahy atentátníky na Heydricha, v roce 1991 při návštěvě krypty v kostele Cyrila a Metoděje v praž- ské Resslově ulici Před vysazením prošli parašutisté bojovým vý- cvikem ve skotských horách a parašutistickým výcvikem na letišti Ringway u Manchesteru Leopold Musil se ženil v Gabčíkově saku... ®

28 HISTORIE MÍSTO KOMPASU nacistického zločince útok. První vize, že atentát bude proveden k československé- mu státnímu svátku 28. října, však byla nereálná. Jeden z vybraných parašutistů (Karel Svoboda) se zranil a musel být na- hrazen Janem Kubišem, Londýn v té do- bě navíc ztratil radiospojení s domácím odbojem, špatné počasí nad Evropou zhatilo dva lety s parašutisty, a tak se vše zdrželo a k samotnému atentátu došlo až 27. května 1942 – shodou okolností v den, kdy se v ruském Buzuluku pokoušel československé vojáky z jednotky pro vý- chodní frontu ovlivnit svým levicovým po- pulismem jistý předválečný komunistický poslanec jménem Klement Gottwald... Atentát vyvolal zběsilou reakci nacistů a bohužel již záhy celý svět v hrůze vyslo- voval jméno malé české vísky LIDICE. Na- cistické soudy poslaly na smrt 1585 čes- kých vlastenců. Ohlas atentátu a nacistické represe s ním spojené však přinesly i své velké pozitivní politické výsledky. 5. srpna 1942 pod jejich vlivem vláda Velké Británie konečně oduznala ostudnou mnichovskou dohodu. O necelé dva měsíce později – 29. září 1942 – francouzský Národní výbor generála Charlese de Gaulla potvrdil mni- chovskou dohodu neplatnou od samotné- ho počátku. Ukázalo se, že svoboda ne- přijde nikdy z nebe zadarmo. Přinést ji „seshora“ mohou jen zcela konkrétní letci a parašutisté a za cenu velkých obětí. Post scriptum po česku V českých zemích však panuje snad již od nepaměti zlozvyk nevážit si příliš vlast- ních hrdinů. To se samozřejmě nevyhnulo ani těm, kteří byli nějakým způsobem spojeni s atentátem na Heydricha. Někteří se museli napít z kalichu hořkosti, poda- nému z vlastních řad, již za války... Velitel československé zpravodajské služby v Londýně plukovník František Mo- ravec byl zajímavá, ale také rozporuplná osobnost. Na straně jedné se sám napří- klad zřetelně bál bombardování, na stra- ně druhé občas neoplýval přílišnou takt- ností ke svým podřízeným. Štábnímu kapitánovi generálního štábu Jaroslavu Šustrovi, který absolvoval v Anglii para- šutistický výcvik a osobně doprovázel na palubách letounů do vlasti první parašu- tisty a sdílel s nimi riziko přeletu, koncem roku 1941 řekl: „Myslíte si, že je to nějaké hrdinství? Sedíte v letadle a čekáte, zda se poserete, nebo ne – to je toho.“ Zatrpklý Šustr, kterému mimochodem nacisté v době heydrichiády vyvraždili ro- dinu, později odešel ze Zvláštní skupiny D, která připravovala výsadky do okupo- vaného Československa, a válku skončil v Číně ve štábu generála Čankajška jako československý a vojenský atašé. To však byl jen drobný projev neúcty nadřízeného k podřízenému. To nejhorší přišlo až po válce – zběsilá mstivost ko- munistů vůči našim letcům, parašutistům i všem vlastencům, kteří nehodlali holdo- vat leninskému náboženství. Záminkou k útokům proti nim se stal i atentát na Heydricha. V tomto směru se u nás leccos nezměnilo ani dnes, protože z úst komu- nistů, sudetoněmeckých politikářů, ně- kterých postmodernistických historiků, kavárenských intelektuálů i čecháčkovské lůzy z restaurací IV. cenové skupiny mů- žeme stále slýchat na adresu historie na- šeho odboje názory, při kterých zůstává soudnému člověku rozum stát. Malověr- nost a přízemní sobectví jsou opět v mó- dě jako v dobách pomnichovské „druhé republiky“ či v letech nástupu husákovské normalizace v 70. letech. Na pokřik ob- klíčených parašutistů v pravoslavném kos- tele Cyrila a Metoděje: „Slyší-te, my se nevzdáme, my jsme Češi…“, si dnes již vzpomene málokdo a ještě méně lidí by dokázal zmobilizovat k větší nesobecké společenské aktivitě... autor je historik a publicista Dnes se často a rádo žvaní o občanské společnosti. Naši hrdinové v ní však před válkou žili – v Sokole, Junáku, ochotnických divadelních souborech, hasičských jednotách, vzdělávacích spolcích apod. (sokolský průkaz parašutisty Josefa Cikána z operace GLUCINIUM) Poslední žijící parašutista – brigádní generál v. v. Jaroslav Klemeš z operace PLATINUM na snímku z roku 1945 krátce po skončení Pražského povstání, kde obsluhoval jedinou radiostanici povstalců Důstojným symbolem hrdinství našich válečných parašutistů se stal 18. června 1942 sedmiho- dinový boj do posledního náboje sedmi z nich s přesilou 400 nacistických vojáků v pražském pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici

29

VÁNOCE 30 Tradice štědrovečerní večeře V popisu tradic je třeba odlišit Vánoce ve městě a na venkově. Platí přitom, že čím blíže přírodě, tím více pohanských zvyků. Jejich podstatou bylo magické propojení starého a nového zemědělského cyklu jako symbolu návaznosti ži- vota. V domácnosti se obřadně uchovával poslední snop z letní úrody, případně se z něj vyráběly pletence ze stébel pro zdar příští žně, které se zachovaly v podobě slaměných vánočních ozdob. Selská vánoční tabule Vánoce a zejména Štědrý den našich předků byly spojeny se zvláštní tabulí a zvyky kolem jídla. I přes postní ome- zení se štědrost posvátného večera projevovala v bohatém a pestrém jídel- níčku, jehož skladba byla rozmanitá a odrážela krajové zvláštnosti. Selské štědrovečerní menu se vždy skládalo z devíti jídel, neboť devítka byla pova- žována za magické číslo. Ne všichni ten- to počet chodů dodržovali, ale jisté je, že se na Štědrý večer muselo objevit na stole vše, co se v hospodářství urodilo. Na Moravě bývaly prvním chodem oplatky s medem (někdy s česnekem, šípky či jinými plody, s různými bylina- mi). Potom se podávala zasmažená po- lévka s houbami. Česká slavnostní ve- čeře začínala hubníkem, z něhož dostal každý kousek jako předkrm. Při jeho pečení prý domácnost získá neopako- vatelnou atmosféru a vůni. Byly v něm povařené rozkrájené houby, jako koře- ní česnek, cibule, majoránka a trocha pepře. K tomu přimícháte rozmočenou housku, dvě tři vejce a hmotu nalijete do vymazaného pekáče. Hubníkem se člověk zasytil a pak následovala čoč- ková polévka. Oblíbeným vánočním jídlem v Če- chách byl černý kuba z trhaných kru- pek. Kromě toho v něm byly houby, hlavně modráky, aby byl náležitě černý, a česnek. Nezapomínalo se na proso, čočku a hrách. Ty již svým vzhledem připomínaly hojnost peněz a zajišťovaly dobrou úrodu luštěnin, kvůli níž musel rolník sníst před večeří lžíci hrachu. Vařila se polévka s dlouhými nudle- mi, aby mělo žito dlouhé klasy. Nechy- běly moučné pokrmy (vařené i pečené) a samozřejmě ovoce – sušené, rozvaře- né (muzika) i čerstvé. Ryba se objevuje pouze v rybnikářských krajích, zatímco krkonošské hospodyňky spíš kleply ušá- ka, aby rodina dostala kus masa. Jiným oblíbeným krajovým jídlem byly drobné buchtičky zvané kutélky nebo též peci- války. Když se nesly na štědrovečerní stůl, spařily se mlékem a polily medem, který byl dalším důležitým prostředkem k udržení pevného kořínku. Jako nápoj nechybělo červené víno, symbol krve obětovaného Krista. Na Boží hod, který již nebyl postním dnem, se jedla zvěřina či drůbež. Samozřejmě i příprava a požívání po- krmů o Štědrém večeru mělo obřadní charakter. Nejlépe to dokládá nezbytná přítomnost chleba či vánočního pečiva (zejména vánočky – štědrovky, štědro- vice). I když ležely celý večer na stole a nikdo je nekrájel, nesměly tam chy- bět. Chléb a pečivo je „boží dar“, sym- bol těla Kristova. Vánočky pak svým tvarem upomínaly na malého Ježíška zabaleného v povijanu. Peklo se jich obvykle podle počtu členů rodiny, ob- darována byla i čeládka. Vánočka má prastarý rodokmen. Už v 15. století Petr Chelčický píše, že lidé propadají obžerství a během adventu si přilepšují tím, že nejedí nic jiného než kynuté pletené pečivo caltu, což je středověká předchůdkyně dnešní vánočky. Potom ji ustanovili jen jako vánoční pečivo, začalo se mu říkat hús- ka a teprve v 19. století vznikla naše vánočka. Na štědrovečerním stole nesměly chybět kmín a česnek, což jsou typické pohanské ingredience. Především čes- nek zahání zlé mocnosti, které v době slunovratu, tmy a zimy číhají na kaž- dém kroku. Měšťanská hostina Ryby byste na vánočních stolech na- šich předků většinou hledali marně. Teprve v 19. století je začali jíst bohatí měšťané na Štědrý večer jako zvlášt- nost, nejprve pečené, později smažené. Na štědrovečerní tabuli se dostává kapr a minci pod talířem či ubrusem coby symbol bohatství nahrazuje šupina. S vlivy měšťanské kultury se měni- la i skladba štědrovečerních pokrmů. Prosazují se ryby, rybí polévka, kapr na- černo, kapr nebo štika namodro či úhoř pečený na másle. Součástí večeře mohli být i šneci, ústřice a mušle. Ná- sledoval jablkový závin, amolety s tva- rohem, lívance, vánoční cukroví a sa- mozřejmě vánočka a ovoce. Pilo se pivo, likéry, punč a víno, tedy alespoň v majetnějších rodinách. Koncem 19. století již dobyl kapr české vánoční stoly docela. Ovšem ni- koli kapr smažený s bramborovým sa- látem, jak ho známe dnes, nýbrž kapr vařený načerno. S omáčkou ze strou- haného perníku, černého piva a – s knedlíkem. Až počátkem minulého století začal u nás ovládat vánoční stoly kapr sma- žený, což s nelibostí nesli pamětníci kapra načerno. Ovšem pro počestné pražské hospodyňky byla smažená ry- ba jednodušší a hlavně rychlejší na pří- pravu. Když se milovník tradic Ignát Herrmann vyptával pražských paní a dívek, proč upustily od jeho oblíbe- ného vánočního jídla, vymlouvaly se prý: „Prosím vás, když sní muž dva talíře rybí polévky, potom dvanáct hle- mýžďů a po těch dva kousky smaže- ného kapra – no a potom kousek ja- blkového závinu, kam by dal černou rybu?“ –Laj– Co jíme o Vánočních svátcích dnes? Aktuální průzkumy potvrzu- jí, že v českých kuchyních vévodí Štědrému dni tra- diční kapr. Připravuje ho 79 procent dotázaných, bramborový salát k němu přidá 65 procent lidí. Téměř třetina Čechů dopl- ňuje slavnostní štědrove- černí tabuli rybí polévkou. Pracné vánoční cukroví pečou hospodyňky v polo- vině domácností.

31

32