Montana 5/2011

1 9 771212 795008 50 69Kč69Kč ROČNÍ PŘEDPLATNÉROČNÍ PŘEDPLATNÉ 400 Kč400 Kč 3,29€/99Sk3,29€/99Sk L E Z E C K Ý Č A S O P I SL E Z E C K Ý Č A S O P I S52011 Adam Ondra:„Perlorodka“ 11+ Mixová vlna v Tatrách Rjukan Nízke Tatry – zimní sólo přechod Portrét – Sylva Talla MS 2011 Hermann Buhl Višňové MHFF ČP v boulderingu

2

Editorial Co-mix The toughest route in our country was made by famous Adam just few weeks ago! High Tatras in winter – a place, where the best athletes can show their skills. Rjukan – why (not) travel for ice climbing to Norway. Climbing commencements. Winter solo crossing of the Low Tatras’main ridge. The world championship as seen by our athletes. An effigy of Sylva Talla. Višňové, a Slovak climbing area, popular especially in the 90’s, still tempts the climbers... Life and tragic death of the legendary Austrian climber Hermann Buhl. How does the re-building of the highest-placed chalet in Tatras progress? The 9th Mountain Film Festival of Outdoor Films. What the climbers visiting Cuba may experience... The first high line in High Tatras... The awarded achievements of Czech climbers in the past year. In our shops. Go for it! Interesting Books 28th International Mountaineering Film Festival. High Tatras walls: Široká veža (2.461 m). Competitions The young sports climbers visited Czech-Moravian Highland. 40th anniversary of the Czechoslovak success in Nanga Parbat was the opportunity to say goodbye to Ivan Gálfy A brief entice to the film festival in Trenčín Epilogue Úvodník 2 Tomáš Roubal Komiks 2 Vojtěch Dvořák „Tak si tak hraju na tom svém písečku a hrozně mě to baví!“ 4 Adam Ondra, Petr Piechowicz Mixová vlna v Tatrách 10 Dušan Janák Proč na ledy do Norska aneb Kouzlo Rjukanu 14 Vladimír Bureš Ze života druholezce 18 Josef Novotný Nízke Tatry – zimný sólo prechod 22 Maroš Bobák MS 2011 26 Marie Dichtlová, redakce Za svůj život vděčím zimním Tatrám 30 Martin Krejsa Kmeťuv príbeh vo Višňovej Skale aneb Ešte že fungujú telefóny 40 Peter Cáder Osud jménem Chogolisa 42 Pavel Roháček Výstavba Chaty pod Rysmi 44 Igor Koller 9. MFOF ročník nabídne spoustu novinek, zajímavé filmy a atraktivní program 46 Lezení na Kubě – rok poté 47 První highline ve Vysokých Tatrách 48 Kwjet Výstupy roku 2011 49 Petr Resch Na pultech 50 A jdi... 52 Martin Stolárik Zajímavé knihy 53 Fesťák… 54 Tomáš Roubal Tatry 57 Jozef Gurník Závody 58 Honza Zozulák, Michaela Panáčková Soustředění na Vysočině aneb Letní výjezd mládeže z Orlové a Karviné 60 Karel Návrat Jak jsme se loučili s Ivanem Gálfym... 61 Leoš Chládek Trenčín opäť ožije horami 61 Barbora Prekopová Hovory z Montany 64 Tomáš Roubal O B S A HCO N T E N TS Lenka Fruhbauerová, (6. místo), ČP bouldering Teplice nad Metuji foto: Petr Piechowicz

22 Když už, tak tam poklid trochu rušil jeden tý- pek s rodinkou, co mluvil přisprostle, komando- val družku a celkem hlasitě vzpomínal, jak tam kdysi dělali jakousi cestu. Ale i v tomto případě je to jen a jen můj pohled na věc. Všední letní odpoledne, vše bylo, jak mělo být. Každý z nás si ze skály, slunce a okolních lesů vzal, co chtěl a co mohl dostat. Jediná drobnost mě zarazila. A o ní je vlast- ně tento úvodník. Neurazila, jenom lehce zara- zila. Když přišli, tak jeden z těch mlaďochů vytá- hl z batohu malý notebook a studoval na něm elektronického průvodce. Dalším logickým krokem je tedy (napřed sa- mozřejmě v populárních lezeckých oblastech) internet a s ním online informace a kamery. Jak jinak přesně vědět, kam kdy jet či kdy se zata- jeným dechem sledovat nějaký vydařený Ada- mův onsight? Nač se tedy závěrem loučit? Ještě se urči- tě uvidíme! Ú V O D N Í K Pomocí SMS si nyní můžete zaplatit aktuální výtisk (či libovolný jiný, maximálně rok starý). Příklad SMS: MONTANA 62010 JOSEF NOVAK KOUKOLSKA 842 PRAHA 9 199 00 odeslat na telefonní číslo 902 11 90 Po obdržení operátorovy zprávy o provedené platbě vložíme příslušný výtisk do obálky a odešleme na určenou adresu. ZaslužbuodpovídáAdvancedTelecomServices,s.r.o. Infolinka 776 999 199, www.platmobilem.cz Býčí skála se svým okolím je magickým místem. Lidé tu žili už v časech, kdy jim nezbývalo než přespávat v jeskyni, malovat po jejích zdech, lovit, hladovět a stářím umírat před třicítkou. A i když by vám místní jeskyňáři asi řekli o tom legendárním nálezu bronzovo-železného býčka své,faktemzůstává,žetadyseprostěsnoubísou- časnost s minulostí. A to tak, že ledaskdo říká, že po nějaké době přímo fyzicky cítí, že tu Něco je. Krkavčí skála. Do léta se zde nesmí lézt kvůli kr- kavci, který tu někdy i hnízdívá. Všední den, le- zecké odpoledne. Přichází skupina dvou dívek a tří hochů. Hoši sportovního vzhledu, dívky ve slušivých outdoorových oblečcích. Asi teď začínáte mít neodbytný pocit, že vy- líčím nějakou hrůzostrašnou, život ohrožující historku, odsoudím mladé a nezkušené, přepíši něco z toho, jak kladně hodnotili největší brněn- skou lezeckou stěnu, popíchnu je za jištění, a tak nějakshrnu,jakjevšechnojinak,nežbývalo,a jak nemožní vlastně byli. OMYL! Měli respekt ke skále a byť jsem měl tak tro- chu pocit, že do toho na můj vkus dávali celkem málo dravosti a „hladu“, určitě si to odpoledne všichni užili. Prostě pošlete SMS ve tvaru MONTANA mezera, číslo časopisu, rok vydání, vaše jméno a adresu pro doručení časopisu na 902 11 90. Cena je 90 Kč vč. DPH za odeslanou SMS. Výtisk Montany pohodlně až do schránky Tomáš Roubal

5

44 Klíčovémístonejtěžšícestyv ČR–Perlorodka 4

5 Ráj obtížností Co dělá tuto oblast jedinečnou, je stovka extrémních cest, které začínají na stup- ni 9+ (7c+) a momentálně končí na stupni 11+ (9a+). Pro milovníky boulderingu toto místo nabízí zhruba padesátku těžkých bouldrů začínajících na stupni 7C a do- sahujících až na stupeň 8C. Takový po- tenciál těžkého lezení nenajdete v žádné jiné české oblasti. Krasový dˇejepis Pokud se trochu vrátíme do historie vol- ného lezení v Moravském krase, prvním velkým milníkem, který se přehoupnul do bájného desátého stupně, byla ces- ta „Hradní spára“ (10-), jež vylezl feno- menální Tomáš „Svišť“ Pilka v roce 1987 na Lidomorně v Holštejně. Ještě téhož roku „Svišť“ přelézá další pecku, a to ces- tu „Pedrův smrk“ na Býčí skále, která je Vápencové skály Moravského krasu jsou oblastí, kterou jedna skupina lezc°u miluje a druhá nenávidí. Na tˇrení velmi chudý vápenec s „divnými“ chyty a stupy mnoho lezc°u odradí a do Krasu se už nikdy nevrátí. Proto v této oblasti nejčastˇeji p°usobí místní lezci z Brna a okolí, kteˇrí často tvrdí, že v Krasu lezou jen proto, že to mají blízko. Aˇt je to jakkoliv, je mnoho tˇech, kteˇrí se do Moravského krasu rádi vracejí nejen za lezením, ale také za krásnou krajinou a neopakovatelnou pohodou. „Tak si tak hraju na tom svém písečku a hroznˇe mˇe to baví!“ Adam Ondra: „Perlorodka“ 11+ a „Pata ledovce“ 8C Perlorodka. Závěrečná část cesty se vrací do původního směru, který vede přes hladkou plotnu s klíčovým místem

66 také za 10-. Kromě těchto dvou cest ještě Pilka v následujících letech přelézá dal- ších třináct cest obtížnosti 10-. Vrcholem „Svišťova“ působení v Moravském krasu se však stává cesta „Čarodějův učeň“ 10+, kterou přelézá v roce 1992 na Vaňouso- vých dírách v Holštejně. Na tuto obtíž- nost navazuje zhruba po čtyřech letech opět Tomáš Pilka cestou „Kudlanka“ 10+. VtomtomezidobízačínajívKrasepůsobit mladí lezci jako Pavel Kořan nebo Tomáš Sedláček, kteří však laťku obtížnosti nijak neposouvají. Zdá se, že oblast je pro ex- trémní cesty vyčerpaná. Zlom nastává až v roce 2006, kdy Pavel Kořan přelézá ces- tu „Pohádkové sny“ 11- , na což navazuje mladičký Adam Ondra cestou „Výměna manželek“ 11-. Od tohoto momentu se na trůn krále Moravského krasu usazu- je Adam Ondra, který hranice obtížnosti posouvá až na jedenáctý stupeň, a to ces- tami „Perla východu“, „Tanec kuřátek“ a „Echolokace“. Adamova cesta Krasem „Někdyvroce2005jsemsimyslel,žeKrasjena novécestytakřkavyčerpaný.Naprostouvětši- nucestjsemtehdyzopakoval,kromě„Čarodě- jovaučně“(kterýpustilažnajařevroce2007), a nevěděl jsem, co ve své domovské oblasti lézt. Měl jsem v hlavě pár snových linií, ale vždy jsem po okouknutí chytů zjistil, že tudy cesta nepovede, minimálně prozatím. Jednou znichbyla„Perlorodka/Perlavýchodu“.První dva kruhy tu trčely spoustu let, ale vyzývavá převislá stěna vypadala spíše jako z říše snů. Po omrknutí z vedlejších cest jsem myslel, že tahleliniezůstaneminimálněhodnědlouhou dobu nelezitelná, při tehdejších mých lezec- kých schopnostech jsem si nedokázal předsta- vit, že by se tudy dalo lézt. Vroce2006bylovKrasudokončenoněkolik stávajících projektů, vůbec první 11- v Krasu „Pohádkové sny“ od Póla Kořana, já jsem do- kázal spojit všechny ve „Výměně manželek“ aPetrDumpiknaBajerověskáleudrželmikro- jednoprstovky v cestě „Wolfgang Güllich“ 11-. Dalšího roku na jaře se mi podařilo posunout

77 laťku výše cestou „Kostěj nesmrtelný“, dnes klasifikace 11-/11. Ovšem opět to byl dlouho- letý projekt, který pouze čekal na přelez, nic nového.Vlétěvroce2007jsemseopětpodíval na linii vpravo od „Hradní spáry“ a opět jsem přímou variantu zavrhl jako nelezitelnou, ale napadla mě poměrně logická varianta úniku doleva do „Hradní spáry“ a těsně pod vrcho- lemznovuuhnoutdopravadoonéstěny.Cesta mě potrápila, ale bál jsem se jí dát něco vyšší- ho než 11-/11, i v zahraničí jsem měl vylezeno jen několik málo 9áček. Ale dnes jsem si jistý, že si „Perla východu“ klasifikaci 11 zaslouží. OdtédobysenicmocvýznamnéhovKrasu nedělo, vznikly cesty na Evropě jako „Kosovo“ 11-/11 a „Expanze“ 11-/11, ale v podstatě to jsou kruté bouldry s lanem, nic srovnatelné- ho s krásou „Perly východu“. Až v roce 2009, když jsem udělal prodloužení cesty „Kostěje nesmrtelného“ s názvem „Kostitřas nesmr- telný“ 8c+/9a (opět dlouhodobý projekt, ten- tokrát Karla „Blacka“ Černého), koukal jsem znovu na inkriminovanou linii dnešní Perlo- rodky.Viděljsemliniijakýchsišpatných,dale- koodsebevzdálenýchchytů,alebylomijasné, že to někdy půjde, chyty tam jsou! Po navrtání mým tehdejším dvorním vrta- čemVlkem(dnesužvlastnímvrtačku)jsemse hned pustil do zkoušení, ale jeden krok jsem vůbec nebyl schopný udělat. Do jara jsem se zlepšil v tom, že jsem byl schopný krok udělat, ale pouze jednou z deseti pokusů a na přelez nebylo ani pomyšlení. Očekávaná klasifikace ležela vysoko, určitě na úrovni 9b, či snad 9b+. V roce 2010 se podařilo udělat obtížné cesty i mimo holštejnskou Lidomornu, a to na Já- chymce „Tanec Kuřátek“ 11 (9a), velmi zají- mavá a dlouhá linie úzkou jeskyní, a „Echo- lokace“ 11 (9a) na Býčí skále, kde ještě určitě je velký potenciál k novým cestám, otázkou je pouze kvalita skály. Na podzim loňského roku jsem došel v „Perlorodce“ k objevnému zjištění – celou dobu to lezu úplně blbě, půl metru vpravo je to výrazně lehčí, pouze trochu morfo, z jedi- ného stupu je to na výlezovou hranu pořádná štreka, kdo nedosáhne, holt to takto nevyleze. Byl jsem trochu zklamaný, okamžitě jsem si projekt zaškatulkoval jako „pouze“ 11+ (9a+) aočekávalrychlýpřelez,kterýalenepřicházel. Cesta se ukázala být překvapivě vytrvalostní. Ač spodní pasáž nepředstavuje až tak obtížné Po nohandu přichází první bouldr za 7C (Perlorodka) Perlorodka. Cesta byla vylezena logickou variantou přes Hradní spáru

8 lezení a před klíčovým bouldrem je dobré mís- tokodpočinku,přichytnutíklíčovéhobočáku bicák nikdy nezabral. Prostě jsem tupě zíral na další chyt a pustil se. O to větší překvapení bylo, když v červnu, v tréninkovém období na mistrovství světa, jsem ze zvědavosti do cesty nahlédl pátý (!!) lezecký den a podařilo se mi udělat klíčové kroky, doskočit výlezovou hra- nu, ale nesměnil jsem nohy na jediném stupu, kdy musíte opustit pravou nohou stup, na de- setinu sekundy viset pouze na rukách a před tím, než se odporoučíte dolů, dostat na stejný stup levou nohu. V září jsem se vrátil z Rocklands (JAR) s nově nabytou silou z boulderingu, ale prv- ní den cesta vůbec nešla. A o týden později, světe div se, padla prvním ostrým pokusem! O klasifikaci si nejsem jistý, asi to je cesta, kde jsem dal nejvíc pokusů vůbec, ale vím, že vzhledem k tomu, že to je moje domácí lezecká oblast a dal jsem spousty pokusů v unaveném stavu, které bych v zahraniční lezecké oblasti nedával, tak proto dávám 11+ (9a+). Kdo ví, třeba historie s „Perlou výcho- du“ se bude opakovat a po několika letech si to rozmyslím. Možnosti v Krasu nejsou zdaleka vyčer- pány, bohužel pro většinu ostatních lez- ců pouze pro extrémní cesty. Mám několik dalších projektů s velmi podobnou historií a pravděpodobně ještě těžších, ale u větši- ny musím rozlousknout rébus deseti chytů na metru čtverečním. Lezení v Krasu vyža- duje kreativitu, tak si hraju, hraju si na tom svým písečku, kde jsem začínal lézt, a hroz- ně mě to baví.“ Hranice lidských možností Když se v osmdesátých letech řešily hra- nice lidských možností ve světě volné- ho lezení, padlo několik teorií, jak bude vypadat nejtěžší cesta světa. Objevilo se hodně názorů, ale jeden mi natrva- lo utkvěl v paměti: nejtěžší cesty světa budou skládankou několika na sebe na- vazujících extrémních bouldrů. Když si přečtete první komentář, který k cestě „Perlorodka“ Adam napsal – v cestě je (8a) cesta + no-hand + (7C) bouldr + odpočinek + (8B+) bouldr (12 kroků) + (7B) mantl, jas- ně vidíte potvrzení staré teorie. V jednom dni dvˇˇe pecky Prvnímu přelezu „Perlorodky“ před- cházel neméně významný přelez, a to dalšího Adamova projektu, bouldru „Pata ledovce“. Jedná se o šestimetrový boulder, spojení „Špičky ledovce“ (8B) a „Patičky ledovce“ (8A+) na Lidomor- ně. U klasifikace tohoto boulderu Adam stále váhá a přiklání se spíš ke klasifi- kaci „tvrdé“ 8B+. Ale jak už sám Adam napsal v rozhovoru se Simčou Ulmo- novou: „Jenže já už jsem to prostě lezl tolikrát, že už se nemůžu ke klasifikaci vyjadřovat.“ A není to jen množství pokusů, kte- ré Adam těmto dvěma projektům ve své oblasti věnoval, je to také všeobecný ná- zor místních lezců, který o Adamových cestách jasně hovoří jako o výstupech nejméně o stupeň těžších. Takže jste se možná stali svědky první dvanáct minus- ky v České republice. text Adam Ondra, Petr„Pepe“ Piechowicz foto Petr Piechowicz 8 Adam Ondra, Pata ledovce (8C), Lidomorna, Holštejn

9 CORY RICHARDS PHOTOGRAPHS SIMONE MORO DURING ACCLIMATIZATION FOR GII WINTER EXPEDITION, PAKISTAN. Simone has repeatedly tested the Point Five Jacket and Pant durability against strong winds and blizzards in the deep winter of the Karakoram. The shell cut from three-layer Gore-Tex® Pro Shell offers also an unassailable blend of waterproofness and breathability. LEARN MORE ABOUT THE GEAR AT THENORTHFACE.COM BY SIMONE MORO, ALPINE CLIMBER, DURING ACCLIMATIZATION FOR GII WINTER EXPEDITION

10 Každá lezecká generace vnáší do lezení něco nového. Po dobývání vrcholů v 19. století se na počátku století dvacátého začali horolezci zaměřovat na stěny. Ge- nerace po druhé světové válce vtrhla do horských stěn diretissimou často z nýto- vých žebříků a stovek skob. Generace let 70. a 80. vnesla do hor vedle dýmu mari- huanytakésvěžívítrvolnéholezení.Před koncem století, respektive tisíciletí, se největší technologický i sportovní rozvoj uskutečnil v zimních disciplínách. Napůl volně a napůl s umělými pomůckami. To je mixové lezení. Odehrává se v terénu, kde byste se bez maček a cepínů často stěží pohnuli z místa. Je to vlastně velmi klasická alpská disciplína začínající po- hybem po ledovci, která je nepochybně starší než sportovní skalní lezení. Nová je však snaha lézt ve sportovním stylu, tedy pohybovat se vpřed pouze pomocí maček a cepínů (příležitostně i pomocí rukou na chytech) i tam, kde by postup pomocí skob byl rychlejší a jednodušší nebo prostě pohodlnější. Zkrátka, idea volného lezení přioblékla teplé spodní prádlo a přešla z vyhřátých jižních stěn do studených stěn severních. A Tatry pro vyznavače této nové disciplíny přinášejí nepřeberný potenciál starých i nových li- nií.Kdomilujelezenívezmrzlýchtravách, mechu a kapradí, ale i ve vymražené ská- le proměnlivé kvality, pro toho jsou Ta- try dobrým prostorem pro seberealizaci. Nás lezení tohoto typu neobyčejně baví, a proto jsme i tuto zimní sezonu zařadi- Vysoké Tatry jsou pro našince i hromadu let po rozdělení Československa tak trochu „naše“. Vždyťnejvícemrtvýchpocházíkaždoročněprávěz Česka.Jakjinaknežobrovskounáklonností, ježzatemňujemozek,sivysvětlittutosmutnoustatistiku?SnadještěneláskouTaterk Čechům a Moravanům. Ale to si zase nelze připustit, že by nás naše láska nechtěla... Ať je to jak chce, do Tater se jezdí často a hodně. Na letní lezení je to trochu nevděčný te- rén, neboť na konci dlouhých nástupů nalezneme většinou jen krátké kompaktní stěny, často spíše takové vertikální pohádky z mechu a kapradí. Pro milovníky fríklajmbingu, hledajících strmé a vysoké vysluněné stěny z perfektní žuly, to příliš přitažlivé není. Ale až to zmrzne... Ano, dámy a pánové, pepř se tluče v Tatrách v zimě. 10 Mixová vlna v Tatrách 10 Terén, kde se bez maček a cepínů stěží pohnete z místa Kdo miluje lezení ve zmrzlých travách, mechu a kapradí, ale i ve vymražené skále proměnlivé kvality, pro toho jsouTatry dobrým prostorem pro seberealizaci

11 li tatranské destinace do programu. Ty nejlepší směry k prvovýstupu na ty nej- lepší stěny jsou už vyzobané, avšak řada dobrých linií ještě čeká (jako vždy a všu- de) na průstup. Ale je potřeba je už tro- chu hledat. Minulé generace nám nicmé- ně zanechali nepřebernou řadu výstupů vylezených pomocí skob, které můžeme zkoušet vylézt volně bez jejich použití k postupu, ale pouze k jištění. Šavle Snad každý horolezec, který se postaví před severní stěnu Malého Kežmarského štítu,okamžitěrozpoznátřijasnékoutyči komíny, jež tvoří nejlogičtější výstupové trasy.Touprvníje„Levéypsilon“,druhou „Stanislawského komín“ (Weberovka) a třetím „Šavle“ – místy převislý komín v pravé části stěny. Prvovýstup udělali O. Pochylý, Čepela, Procházka, Stříbr- ný v roce 1972. Cesta patřila k jednomu z dobových tatranských skobovacích ex- trémů. Je sice nedaleko chaty, ale nabízí zajímavé lezení. Jako poslední z trojice linií chyběl volný přelez právě „Šavli“. A tak první lednový víkend trávíme s ka- marádem Asuem právě touto lahůdkou. Úvodní nástupový hupík nás trochu za- skočil svou náročností, následuje krásné mixové lezení ve strmém komínu, potom jedovatý technický žlábek, který lze za- jistit asi jen jedničkami. Na té jediné bylo nutnéstáhnoutlanoprosportovnípřelez. Klíčová délka je místy převislá širočina, uvnitř které si občas naleznete místo na motyku. Po jejím absolvování OS nezbývá než konstatovat průstřely goretexových oblečků. Ale kotníky si v mačkách a du- plexech neodřete. Kratinká délka přes rozbitýpřevisvásvyvedepodpřekrásnou závěrečnou délku vedoucí v perfektních glazurách a strmých spárkách do sněho- vého žlabu. To je vše. Myslím si, že „Šav- le“ by mohla být takovou novou mixovou klasikou. Logický a krásný směr, který nabízí vyrovnané lezení. Pro vyznavače sportovního stylu v zimě výzva ke kom- pletnímu OS přelezu, který je nepochyb- ně celkem dobře možný. „Centrální kout“ na Galerii Ganku Přibližně o dva měsíce později přišel Bača na nápad vypravit se do stěny poněkud odlehlejší. A tak 9. 3. slaňujeme z Ruma- nova sedla pod tmavou a studenou stěnu Galerie Ganku, stěnu, která má v historii tatranského lezení nezastupitelné místo a v níž svého času vedly nejtěžší tatran- ské výstupy. Linie „Centrálního koutu“ je na každé fotografii stěny velmi dob- ře patrná. Druhou podobně jasnou linií je „Lapińského komín“. Ten už má svůj volný (letní) přelez. Nás ale zajímá, jestli by „pustil“ volně „Centrální kout“ v zimě. Prvovýstup udělali legendy tatranského lezení Pavel Pochylý s bratrem Ondre- jem a J. Hradeckým. Ondreje už známe z „Šavle“. Mezi Pavlovy excelentní kous- ky patří dokončení českého prvovýstu- pu v severní stěně Eigeru v zimě r. 1983. Patnáct dní, při nichž vedle lezecké geni- ality Pochylému nepochybně neobyčejně pomohl i anděl strážný. Možná mu chtěl kompenzovat předchozí téměř dva roky vězení, strávené povětšinou v samovazbě. Ta byla údajně podle Pochylého ideálním tréninkem na sólo v Eigeru. Kdo ví? Kaž- dopádněpočinvGaleriiGankubyloceněn jako Výstup roku 1980. Podobné ocenění získal Vlado Plulík s Jaro Dutkou v roce 1993 za první zimní opakování této cesty. První sólo přelez uskutečnil Martin Heu- ger v r. 2002. Logickým završením vývoje linie je volný přelez, tj. přelez bez pomoci umělých pomůcek. Galerie Ganku se od- lišuje od většiny tatranských stěn tím, že čím jste výše, tím je stěna strmější. Někdy v době obědové pauzy nalé- záme (pochopitelně bez oběda) do stě- ny. Ve stěně nejsme sami. Jeden vymaš- těnej blázen sólo vylezl z druhé strany na galerii, spustil se do převislé stěny na Hannah,Americka 54 - Plzen 0379 200 233 Hudy Sport, Na Perstyne 14 - Praha 0224 218 600 Hudy Sport, Jungmannova - Praha 0224 946 893 Rock Point, U Dalnice 777 - Brno - Modrice 0547 211 141 Rock Point, Martinska 2 (Na Perstyne) - Praha 0224 228 060-1 GUARANTEED TO KEEP YOU DRY OFFICIAL PARTNER HervéBarmasse,Gressoney,Italy.Photo:DamianoLevati ATHLETE TESTED. EXPEDITION PROVEN. BEST-IN-CLASS OUTDOOR GEAR AND APPAREL. The North Face® Summit Series™ collection is comprised of equipment and apparel designed to withstand the planet’s harshest environments. Premier, authentic, technical, innovative: The North Face® Summit Series™ collection is built for those whose goal is to Never Stop Exploring™ . The same ethos that is reflected in the attitude of all the team in these Summit Series® Specialist locations. Nalejme si čistého vína ČASOPIS PRO LEZCE WWW.MONTANA.CZ Informace o předplatném najdete na str. 62

12 dvěstěmetrovém fixu a pokřikuje na nás z dálky s obrovským fotoaparátem v ruce, že nám udělá obrázky. Já z toho moc nadšený nejsem. Asi se za chvilku zabije a máme po dovolené. A jestli ne teď, tak určitě až bude sólo opouštět trojkovým lezením galerii... Přibližně do poloviny stěny a do stup- ně M7 jde Bačovi vše hladce a stylem on sight. Střídáme. Končí OS lezení, končí den. Blázen s foťákem zmizel kdesi ve tmě vysoko nad námi. Bivakujeme. Bi- vak je tak středně nepohodlný. Sedíme na ledové poličce, nohy spuštěné do do- liny. Opřít se moc nedá. Nejlíp se mi klim- bá, když se složím jak kudla hrudníkem na kolena. Bača je na tom podobně, nebo o trochu hůř. Na bivaky máme oteplovač- ky a sloní nohu z primaloftu. Na zimu si stěžovat nemůžeme. Pokračujeme v lezení. Jedovatý koutek s jednou stranou kolmou či ukloněnou a s druhou převislou. Na pohled vypadá neškodně. Když mi asi podesáté vystřelí při klíčovém přesahu cepín nebo mačky, které dostaly předchozí den pěkně zahu- lit, dochází mi nervy. Z železa přezbrojuji na triopáckou gumu. Ale ani tak to žádná hitparáda není. Podivné technické kro- ky à la Houdini, položená stěna koutku je místy pokryta glazurou. Asi po hodině nácviku a s houstnoucím sněžením přelé- zám délku stylem PP. Na písku tak kolem IXb. Další délka jde kolmou plotnou vlevo od kouta. Tenoučká vrstva ledu mě opět vyhání z lezeček do duplexů, do znecitli- vělých koncovek se vlévá po chvilce bo- lesti teplo. Lezení spíš nejisté a technické než silové, nácvik nutný, určitě blíž k M8 než M7. Sněžení zhoustlo a začalo doce- la fičet. I na Baču došlo a musí pro vol- ný přelez stáhnout lano, ale nejisté fixy ufixoval a další délka za M7+ je za námi. Nějak jsme se tím stahováním lana zdr- želi, nikde místo na bivak, a tak dolézá- me potmě částečně technicky do bivaku 1. bivak 2. bivak 3. bivak Stará známá úchvatná Galerie Ganku Stoupa v„Centrálním koutu“ Galerie Ganku

13 na galerii. Očekávaná bivakovací pohoda skončila kolem druhé hodiny ráno. Sníh se nás snaží vytlačit i se žďárákem do do- liny. Nezbývá než se zase posadit a bránit mu vlastním tělem. Ráno návrat do stě- ny. Díky velké pře- vislosti je v délce za A2 minimum sněhu i ledu a pouští poměrně rychle. Tako- vá lehčí atletická osma po nádherných vodou vy- modelovaných chytech. Ke konci délky je sice už moc necítím, ale hlavně, že je to doma. Na pohled to moc jed- le nevypadalo. Dolez za M6 a vodním ledem je na Bačovi. Je kolem poledního, ne- fouká, svářneme obídek a tra- dá pryč. Stopy jsou zafouka- né, tak pokukuju kolem, jestli někde neuvidím zbytky šílené- ho fotografa. Nevidím. Bivak pod Velkým Gankem je pohodlný, ale poměrně stude- ný. Ráno slunečno. Cesta „Kaufman-Su- chý“ za VI A2 pouští celkem snadno OS (VI+). Krajinově vděčný a větrný sestupo- vý hřeben. Za pár hodin si dáváme pivo na chatě. A to je vše. Co dodat? Snad jen, že volný výstup „Centrálním koutem“ na- bízí dost zajímavého lezení, že jsme byli docela unavení a že počasí bylo celkem dobrý. Jo, a že se tomu bláznovi ty obráz- ky kupodivu povedly. text Dušan„Stoupa“ Janák foto Pavel Nesvadba + Pavel„Bača“ Vrtík Šavle – přelez zachycený talentovanou výtvarnicí Monikou

14 Vícedélky nad Rjukanem PročnaledydoNorska aneb Kouzlo Rjukanu 1414

15 Doporučuji do Rjukanu nejet. Proč? a) je tam zima b) led klouže a hrozí úrazy c) je to daleko A proč jsme stejně jeli? a) právě díky zimě jsou tam ledy b) mačky zabrání klouzání a riziko úrazu je větší v hospodě c) blízko od baráku rampouchy nejsou V Tatrách jsme jako doma, a tak proč ne- zkusit něco nového? Poslední roky se norský Rjukan stává Mekkou severní Ev- ropy pro ledolezčíky z širého světakraje. Hluboko zařízlé rjukanské údolí posky- tuje ideální klimatické podmínky pro tvorbu ledopádů. Zřejmě jinde v Evropě nenajdete takové množství cest v ledu na ploše neveliké, s přístupy často nepa- trnými a sezónou předlouhou. Norsko je, jak známo, poměrně na severu. Podzim- ní deště dodají spousty vod, v zimě pak studený arktický vzduch vytvoří ledíky, až několik metrů silné. Lézt se na nich dá užkoncemříjnaanaseverníchsvazíchdo dubna. Prosinec a leden tu bývají velmi chladné. Nejlepším obdobím pro lezení je tak únor a ideálně březen, kdy už si den- ního světla užijete více (tak do 18 hodin). My jsme měli v únoru velmi nízké teploty, obzvláště v údolí, kde je stín po celý den. Prostě zima jako prase. Rjukan je městečko v jižním Norsku, v kraji Telemark, necelých 200 km od Osla. Celá údolní oblast Vestfjorddalen leží mezi jezery Møsvatn a Tinnsjå na jihovýchodním okraji náhorní plošiny Hardangervidda. Ve značné části měs- ta obyvatelům rakovina kůže nehrozí, neboť čtyři měsíce v roce slunce ne- spatří. Západním směrem se údolí zu- žuje do hlubokého kaňonu Maristjuvet s mohutným vodopádem Rjukanfossen, od něhož se odvozuje jméno města. Za druhé světové války nedaleko od Rjuka- nu fungovala německá továrna, vyrábě- jící těžkou vodu, používanou při vývoji atomové bomby. Stala se cílem spoje- necké operace Telemark. Jak se nejvý- hodněji do Norska dostat? Nejrychlejší možností je letět do Osla a dále lze jet místním busem (velmi drahým), nebo tak jako v našem případě pronajatým autem. Benzín mají sice nelevný, ale člověk z české kotliny už platí skoro to samé. V Norsku silnice zásadně nesolí, je třeba počítat s ujetým sněhem. Rjukan se nachází na hlavní silnici číslo 37. Mož- ností, odkud se do norského Telemarku dostat, je samozřejmě vícero. Tak třeba my jsme letěli z Katowic do Sandefjor- du u Osla (jen osel by letěl jinam, odtud jsou ledy nejblíže). Cena solidní, pakliže letenku „zabookujete“ dlouho před pří- chodem matky zimy. I bagáž vzali a nic neztratili. Letiště Sandefjord se zdá být místem přívětivým. Jenomže není. Do- jem spolehlivě zkazí pivo v hodnotě celé basy piv u nás a také zima. O půlnoci totiž zamknou a dočasné bezdomovce vyženou nekompromisně na mráz. As- poň, že ukázali průduchy klimatizace, kde nebylo těch -25 °C, nýbrž jen -15 °C. Bydlet a pít se dá po odsunu z letiště v chatové oblasti Rjukan Hytte na okra- ji Rjukanu. Veškeré ledy jsou pak v do- sahu několikaminutovou cestou autem, protože drtivá většina linií je maximálně 20 km od města. Teploty mohou být v zimě velmi níz- ké, byť v kaňonu vítr nefouká. Ve vyšších polohách může ledový vichr teplotu po- citově snížit k -30 °C. My jsme zažili ledy výborně nateklé, avšak až příliš přemrzlé a křehké. Doporučuji lézt s 60m dvojitým lanem a kromě běžného vybavení mít u sebe několik smyček a případně i drát na vytvoření abalakových hodin. Můžete narazit na ledy, z nichž sestoupíte jen po vlastním. Obvykle však je možné sejít po hřebeni nebo slanit ze stromů a smyček, zanechaných předchůdci. Ovšem v přípa- dě starších smyček se jedná o zajímavou ruskou ruletku. K oťukání kvality místních ledů je op- timální oblast Krokan Fjellstue. V údolí podél silnice směrem na Gausdalen je množství cest od 3 WI. Další populární oblast je Vemork, v okolí bývalé továrny, dnes muzea. K nástupu vede padesátime- trové slaňování z mostu, třeba do vyhlá- šených cest Vemorkbrufoss OST (WI 4) či Vemorkbrufoss Vest (WI 5). Nedaleko je Krásy Krokanu Oblast Krokan

16 Krokan Vaer 1616

nádherný vodopád Trappfoss s těžšími cestami, ale také Bullen, ideální led pro začátečníky. Přímo nad městem nastou- píte dírou v plotu a přelézáním výrobní- ho zařízení staré fabriky do vícedélko- vých ledů. Kvalitní led střídají zasněžené žulové plotny s nulovými možnostmi jiš- tění. Sestup je možný slaněním ze smy- ček předchůdců či vlastních ( ti, co mají finance a vztah k životu) kolem stromů. Z některých cest lze utéci do ostrých serpentin silničky, vedoucí do lyžařské- ho střediska pod Gaustou. A Norové sto- paře berou. Byť zrovna dnes nemusí mít nikdo cestu kolem. A tip pro případ nedostatku času, úna- vy či alkoholového opojení? Na malých odpočívadlech silnice na Gaustu lze za- nechat auto a vyrazit k cobykamene- mdohodil vzdáleným krátkým ledům v okolních hvozdech. Leckde nastoupíte přímo ze silnice. Spadnete-li na jedoucí auto, máte to i se stopem do údolí. I ko- pec Gaustatoppen nabízí lehké zimní le- zení. Za silného mrazu a ledového vich- ru jsme vystoupali na 1.881 m vysoký vrchol, umožňující výhled na značnou plochu norské krajiny. Pod vrcholem je chata DNT se zimní cimrou. Je dokonale izolovaná, zajistila nám útulné prostředí i přes extrémní mráz venku. V roce 1990 sestavil J. Haukåssveen prvního průvodce po ledech v okolí Rju- kanu. Další rozšířený průvodce je z roku 2005 a mapuje 171 cest včetně mixo- vých. Určitě se vyplatí tuto poučnou knížku nebo jakoukoli jinou si pořídit, neboť potištěný papír zamezí nechtě- nému dobrodružstvíčku. A uváznete-li do jara na Gaustě, poslouží i jako pali- vo či potrava. text Vladimír Bureš foto archiv autora Sobota 26. 11. 2011 / 9:00 - 15:00 hod. / Poniklá 317 Krokan Vrcholový hřeben Gaustatoppen

18 6. dubna 1982 Tak a je to tady, žádná matika, žádný la- borky z fyziky. V menze sme nafasovali dvojáky a studený večeře, sbalili matroš do kletrů a hybaj z Prahy. Blíží se Veliko- noce, jedeme s Karlem do Sedmihorek, kam v pátek dorazí i turisťák. V Jung- mannce pro jistotu prolezeme Dům spor- tu, občas tu mívaj zajímavý věci, prej se tu daly koupit šedesátky Edelweissy a stu- baiky. Co se k nám ten drb dones, každá naše cesta z koleje na nádraží vede tudy, ale nikdy sme tu západní matroš ani ne- zahlídli. Časem tu mívali první osmy a ka- ráble z Waltrovky a dvanáctku z Bolatic. Jarní slunce už vytáhlo ozimy, který se zelenaj na lánech kolem trati. Z Boleslavi do Bakova musíme přesednout do auto- busů, na trati je výluka. Přes Jizeru vidí- me, jak ženisti vyměňujou celý kolejový pole, houfy pétépáků házej vidlema štěrk a honěj vincka. Všude samá práce. To už ale máme nosy na skle a koukáme, jak se blíží Valečov a za ním silueta Drábek, pří- hrazskejch skal a nakonec jako maják pro cestu do Skaláku – kostel ve Všeni. V Turnově si dáme u stánku na stojá- ka piviště, počkáme, až se rozjedou vlaky na Liberec, Prahu a Pardubice, přejdeme koleje do oblouku, kde stojí motorák do Jičína a ty dvě stanice do Sedmihorek už ani nesundáváme bágly. Vyhlížíme, kdy se z lesa vynoří střechy Valdštejnu a te- mena Blatníku, Aneba a dalších skal. Z aleje k lázním uhneme do kempu a nevěříme vlastním očím. Zase práce. Ce- lej kemp je rozrytej jak od prasat, probí- há tu elektrifikace, kabelizace, meliorace, deratizace a taky destrukce našich plánů. „Karle, nepřipusťme demoralizaci.“ „To by byla kapitulace!“ „Zkusme improvizaci.“ Točíme se na patě a jdeme vstříc Sed- mihorkám, středisku odborářský rekre- ace. U zarostlýho koupaliště sme potka- li zamyšlenýho chlapíka v údržbářským overalu. Zdravíme a nasazujeme nevin- ný ksichtíky, jako když jdeme na zkouš- ku z pružnosti. „Mohli bysme si tady postavit stan, když je kemp zavřenej? Jen takovej ma- linkej?“ Chvilku si nás prohlížel jak koňskej handlíř jednoročky a pak povídá: „Měl bych pro vás skvělej kšeft!“ Za byt a stravu mu pomůžeme při- pravit koupaliště na sezónu. Jmenoval se Kubín a ubytoval nás na dvoulůžáku v Podhájí, kde bydlel personál zotavovny. Odpoledne plni sebevědomí vyrážíme do skal. Bloudíme skalním městem za Ma- jákem a jakoby náhodou Karel vybírá vě- žičkuroklickejchrozměrůsnázvemOpoz- dilec. Z náhorní strany na ni vede pětka s kruhem. Navazujeme se a Karel dává prvnísmyčkuasápesesolivýmsokolíkem na orašplovanej odštěp, po kterým se do- stává ve vyšlapanejch oblinách na lávku s kruhem. Pokouším se dostat za ním, ale při přechodu ze sokolíku na odštěp mi při vyndávánísmyčkyujedounohyaužletím jak na kolotoči kolem věže. „Co je?“ „Nic, byl jsem se za rohem podívat na Anebo.“ Začíná mi svítat, proč je povrch od- štěpu tak vošoupanej. Asi nebudu první ani poslední. Podruhý si dávám větší po- zor, protože už se nechci škrtit v prsáku, a dolízám ke Karlovi. Teď je zas na řadě on. Čeká na nás balanc v dírách, rozpor v žlábku a závěrečnej rajbas. „Myslíš, že tam půjde smyčka?“ „Snad tam budou hodiny.“ Za chvíli už Karel nastoupává díra- ma nad kruh, rozkročuje se přes žlábek a rychle mizí na vršku. Nakonec sem se nahoru s občasným šitím vytřás i já. Karlovi svítěj oči, čuju zase ňákou jeho kulišárnu. „Proč sme sem lezli na takovou zapad- lou věž?“ „Měl sem tady viset pytel.“ Až když se mi po čase dostala do ru- kou knížka Deset velkých stěn a dočet sem se, kde ve Skaláku začínal Radan Kuchař, došlo mi, proč sme tam tak dlouho cou- rali po lese, než to Karel našel. 7. dubna 1982 A je to v kopru. V noci pršelo, ze stromů ještě kape. Z lezení zatím nic nebude. Tak- že si jdeme odpracovat nocleh. Místo hra- bání trávy skládáme do šupny koks. Ještě nemáme uklizenou ani půlku fůry a už dostáváme k svačině smažený vajíčka. V poledne zjišťujeme, že se budeme mít líp než odboráři s poukazem. Když skončí podávání jídel v hlavní budově v Sedmi- horkách, můžeme si vybrat ze tří druhů zbylejch porcí a nacpat se k prasknutí. Ta- kovejhlekrmníksmevživotěnezažiliauž asi nezažijem. Kuchařky daly na stranu psací stroj a posadily nás ke stolku, kde provozní ťukala na nástěnku jídelníček, anosilypřednássesmíchemkrmi,dokud sme neodpadli. Dokonce nám servírovaly i celý prošlý nanukáče! Po obědě se válíme na pokoji v Podhá- jí. Venku zatím zase prší, kapky pleskají na parapet vikýře, čůrky vody stýkají po střeše a rezatým žlabem do svodu, odkud se ozejvá rytmický plechový kolotání. „To je labůžo, dáš k večeři boloňský špagety?“ „Blázníš? Dvojka je pečená nutrie, to sem eště nežral.“ „S bramborovým a špenátem? Hmm, to pude k pivu líp!“ „To nemá chybu!“ Z E Ž I V OTA D R U H O L E ZC E ZE ŽIVOTA DRUHOLEZCE 5 Příběhy z horských dolin, šera lesů, stínu skal a tišin řek Pepik, Čertova věž, Roklice Jó třešně zrály....

Odpolednesecourámepromočenejma skalama. U paty Skauta si ošaháváme ná- stupy a popolejzáme po balvanech. Ces- ta nás zavedla na symbolickej cintorín, ve středečním podmračeným podveče- ru je eště tišší a melancholičtější než jin- dy. Ztichlým údolíčkem proletí vyplaše- nej divokej holub, mihne se kolem skály apleskáníjehoperutíseztrácívdálcenad špičkama smrků. Mlčky pročítáme jména známý z knih a průvodců, z vyprávění i zápisů ve vrcholovkách. Destičku Franty Bauera sem museli dát před pár dny, ky- tička je ještě svěží. Holubí pírko dosedlo na mokrý jehličí. Myší dírou sme přišli na Hrubou Skálu. Od loňska se tu moc nezměnilo, lešení po- řád stojí, na zámku pusto a na stráni pod nádvořím se válí plno odpadků. V hotelu sme si dali jednu Plzeň vod cesty a asfalt- kou přes Dračky sme se vrátili do Sedmi- horek na večeři. Plní elánu získanýho odpoledním šlofí- kem sme vyrazili na Valdštejn. Těšili sme se, že bude pohoda, plná hospoda jako o loňskejch Velikonocích, zpěv, třískot sklenic, otevřený okna do hradního pří- kopu. Ale běda, Valdštejn zavřenej, nikde ani noha, zato ale pořád vytrvale mrholí. 8. dubna 1982 Ochladiloseapořádprší.Kubínjezalezlej v hájence. Ve skalách sme sami, připadá- me si jako v prázdným kostele nebo jak Rychlý šípy ve Stínadlech, mluvíme tiše, když scházíme z cesty do lesa, rozhlížíme se, jestli nás nikdo nevidí. Mýtus Josky Smítka a lezecká tradice dodávají Skalá- ku mystiku. Dnes jdeme po jeho stopách. Nad Podhájím u cesty víme o prvore- publikovým znaku se lvem s korunkou a slovenským křížem na srdečním štítku, Sáhib nám ho ukazoval. Joska tu spráskal bandu spratků z Hitlerjugend, když na dvouocasýho lva házeli šutry. „Ta Hitlerova mládež, ty museli chrá- pat tam, co my!“ „Asi jó, ale na povlečení je napsáno ROH.“ „Kdyby nás Joska viděl, jak si tu žerem, tak by nám ňákou nakouřil taky.“ Došli sme pod Kapelníka, vyběhli sme pod nástup normálky a lezli očima, stejně tak sme prohlíželi Podmokelskou a Tak- tovku. Kolem Sfingy sme sešli k Domin- steinu – Smitkově věži. Věděli sme, že ně- kde tady byla jeskyně, kde se Joska scho- vával a kde pak Karoušek vysekal Joskův reliéf. Mysleli sme, že byla na Dominstei- nu, a proto byla věž přejmenovaná. Oblej- zali sme věž i okolní masivy a hledali, od- kaď by byla jeskyně vidět. Prd sme našli a přes Čertovu ruku sme se vrátili na Pod- hájí na dlabanec a polední klid na lůžku. Prší, prší a prší. Doházeli sme do šup- ny všechen koks. Už aby přijel turisťák, bude sranda. 9. dubna 1982 Konečně neprší, začalo sněžit. Na koupa- lišti čistíme dno a stěny nádrže od bláta a náletů. Hrabeme trávu a vyřezáváme břízky u plotu, napínáme pletivo a drá- tujeme díry. Po obědě se zase povalujem na pokoji. „Jeníčku, ukaž prstíčky, jestli máš ja- teční váhu.“ „Perníkovou chaloupku sem sněd a tebe, bábo, taky sežeru!“ Loučíme se na Podhájí s Kubínovejma a jdeme nedočkavě vyhlížet motoráky na zastávku. Večer přijíždí Márty Poupa, brácha a část turisťáku. S radostí si sta- víme stan s ostatníma za brankou na za- sněženým fotbalovým hřišti. 10. dubna 1982 Ranním vlakem se vracíme do Turnova a odtud do Březiny. Deme přes Drábky na Krásnou vyhlídku. Karel našel na ces- tě šrajtofli, tak ji hned s chutí zkapalňu- jeme do grogu. Přes ves Mužský jdeme na Branžež. Tady už táboří zbytek turisťáku. Je dubno- vý počasí, fouká vítr a střídají se deštivý a sněhový přeháňky s chvilkama, kdy vy- koukne ostrý nízký sluníčko. Velikonoce trávíme v lesích mezi Kostí a Valečovem, lézt se pořád nedá. 29. června 1982 Včera mě Servít vyhodil zase z mecha- niky, už to bylo lepší, dostal sem se přes písemku k němu. Studium mě nebaví, už sem si moc čuch ke svobodě a zjistil, že se dá žít lehko bez školy. Neberu vážně rady a starosti všech kolem, jak se řeč stočí na školu,semnerudnejauhejbámproblému. Nedovedu se přinutit k učení, neleze to do mě ani na koleji, ani na Petříně ve stí- nu Hladový zdi, ani doma, když zalezu do koupelny. Pořád myslím na lezení, tram- pování a Jindru. Kdybych byl pankáč jako Van Gogh, tak si uříznu ucho. Jedeme s Jindrou do Lípy, je to jen chvilkovej útěk, ještě večer se vrátíme Knihyavšeostaníohoráchalezení Roklice

20 do reality života. Údolím Peklo jdeme do Zahrádek, z Karby přes pole do Holan. Na silnici u hřbitova sme potkali bráchu, je tu už pár dní, byl na Bezdězu a Berštejně, taky má zkouškový, tak jede domů. V Roklici se deme podívat na mís- to, který nám popisoval Pif jako vhodný pro stavbu srubu. Je tam opravdu pěkně, už se těším na stavbu. Lezeme s Jindrou „Starou cestou“ na Cimbuří, potom zkou- šíme z údolní strany pětkovýho sokolíka s kruhem. Dal sem dvě smyce, spadla mi karabina a chyt sem se kruhu. Když sem si odsed do sedačky, tak sem si odfouk. „Co to tady leze za práskače?“ vykouk na terase Karel. „Ahóój, kde se tu bereš?“ „Jedu z Prahy domů a mám volný od- poledne, tak sem to nevydržel.“ Roklice nás spojuje, ani se nemusíme domlouvat, stejně se tu sejdem. 7. července 1982 S rozbřeskem jedu kozinou do Lovosic, tam už čekají Jindra a Pavel Korčák. Je- deme do Zahrádek a deme do Roklice. Konečně mi začínaj prázdniny, včera sem udělal zkoušku z geodézie a hned se líp dejchá. Přišli sme ke srubu a klu- ci nikde, tak sme šli ke kurníku a zase prázdno. Postavili sme u vodárny rudo- cha a šli lézt. Naučili sme Pavla slaňovat a pak vylezli „JV stěnu“ a „Vzpomínku na Karla Blažka“ na Trojnožku. Potom přišli kluci, který mezitím stavěli srub a lezli sme kombajnem SZ hranu na Libereckou věž. Lezl i Pavel a vylez! A taky ňákej Kö- nig s jednou nohou. Takže jsme tady: Já, Jindra, Drahuš, Pif, Karel, brácha, Pavel a Zdeněk Lukeš. Byl horkej letní večer, tak sme se vy- dali koupat k rybníku Nohavice a zajez- dit si na klouzačce z gumovýho doprav- ního pásu. Na cestě v polích nás dostihlo esenbácký auto, kdo neměl občanku, za- leh do pšenice. „NešeltudyJáraMachatej?Potřebujem ho do mariáše!“ Když sme se dost vyráchali, stavili sme se v Holanech na pivu. Vejdem do lokálu a hostinská se ptá: „Neviděli ste Járu Machatýho?“ „Neviděli.“ Cestou potmě z hospody se proti nám po silnici motal opilec v gumákách a hu- lákal: „Neznáte Járu Machatýho?“ Ráno nás v kurníku vyhmát myslivec, chvíli sme ho nechali láteřit a dupat po kouřící lihový kolíbce. Pak mu Pif povídá: „My to máme dovolený od Járy Ma- chatýho.“ „Tak to máte jediný štěstí.“ A odešel. Ten člověk nás začal zajímat. Jára Machatej se stal duchem Roklice, u táborovýho ohně nahradil Járu Cimr- mana, to on řezal kruhy, jím se strašili mastňáci, počkej, uvidí tě Jára Machatej. Nenáviděl kruhy a všechno kulatý, pro- to nekroužkoval čápy, když hodil cihlu do vody, tak se dělaly obdélníky, nejezdil traktorem, ale pásákem, kupoval jen ši- šatý konzervy s rybičkama a landšmítem. Po letech sme se obvolali, že je nača- se zase rozdělat oheň ve srubu. Sraz jsme měli jako obvykle v hospodě v Holanech. Probíhala tam nějaká myslivecká zábava a my se u stolu v koutečku začali trum- fovat, kdo řekne větší hlod o Járovi Ma- chatým. Slyšel nás honec, kterej se kolem nás prodíral na záchod a zvolal: „Vy znáte Járu? Járo, pocem, máš tady ňáký známý.“ Jak neměl Jára rád kruhy, tak rundy Becherovky se točily dokola. Jára Macha- tej se zhmotnil. 8. července 1982 Ráno dlouho chrníme. Potom jdeme stavět srub. Stále se bojíme, že na nás přijde Jára Machatej. Odpoledne v půl čtvrtý se jdeme najíst, Jindra byla v Ho- lanech a přinesla pivo. Siesta v kurníku, podřimujeme, hecujem se, lenošíme. Ve čtvrt na osum se začali Karel se Zdenkem heftovat do údolky na „Zlýho bráchu“. Tak jsme na to šli. Karel vylezl k první- mu a hned druhýmu kruhu. K němu do- lez Zdeněk a odjistil ho v traverzu ke 3. kruhu. Tam se Karel posadil a mě dobral Zdeněk. Toho jsme drželi v tahu lana oba, takže pohodlně přelez traverz i Karla a zasedl u 4. kruhu. Dokud sem měl Kar- la za rohem, dalo se traverzovat s pomo- cí tahu lana, poslední dva metry sem ale vopral za všeobecného veselí a Karel mě musel vytáhnout ke kruhu. Zatímco sem vodfrkával, Karel jištěnej Zdeňkem dolezl přes pátej kruh na vrchol. Za šera dolezl Zdeněk, já za tmy. Bylo 22:03, cvrčci cvr- kali a svítily hvězdy. 9. července 1982 Hned ráno vyrážíme s Jindrou a bráchou na Čap. Jdeme přes Sušici, Loubí a Heř- mánky. Na křižovatce nad Dřevčicema rostou třešně. Ňam! Je pravej letní plech, vzduch se nehne. Z Čapu je překrásnej výhled od Berštejna po Bukovku. Cestou na Tisícák nalézáme na Kostelíku vpravo od cesty pod převisem kemp osady R7D. Je tu krásně zametýno chvojím, vyřezaný totemy, lebky a kosti zvířat. Husí cestou deme přes Dřevčice do Roklice. Kluci do- končili kostru srubu. 10. července 1982 Když nás vyhnalo slunce z kurníku, deme se umejt do potoka pod Poustku. Dědek ze mlejna brblá, že je to jeho koupelna. Deme nahoru na hrádek a lezeme něko- lik cest na Trpaslíka. Na vrcholu je krásně, tak se opalujeme. Dostali sme hlad, a tak Z E Ž I V OTA D R U H O L E ZC E Stavba srubu Karel a Pepik, Blíženci, Zlatá hrana, Roklice Zdenek v plný polní

21 se vracíme k vodárně. Pif s Drahunou už odjeli na Šumavu. Přicházejí kluci a jde- me se vykoupat do Holan. Odjíždí taky Pa- vel, musí ještě do civilu dokroutit v Seredi 82dní. Deme ještě do hospody,vracímese potmě bahnem kolem potoka. U vodárny sedí u ohně parta trampů a SPLaH (Sdru- žení přátel lesů a hor) z Mostu. Dlouho do noci hraje kytara. 11. července 1982 Opět se probouzíme do parnýho červen- covýho poledne. Lezeme s Jindrou na Kos- telníka za II a s Karlem a Zdeňkem „Stří- brné mládí“ se dvěma kruhy. Odpoledne sejdemekoupatdoHolan.Dnesjeladomů Jindra. Večer se hraje finále mistrovství světa ve fotbale, hledáme, kde maj tele- vizi. Došli jsme až do Zahrádek na hráz rybníka, odkud nás dost hnusně vyhodi- li. Jedeme autobusem přes Jestřebí do Po- dolce a vracíme se pěšky do Roklice. V se- tmělých Pavlovicích usedáme na ohradní zeď, trháme ze stromů třešně a otevře- ným oknem chalupy lovíme zvuk z fot- balovýho přenosu. Itálie porazila Němce 3:1, Tardelli a je to v pr... 12. července 1982 Dnes se loučíme se Zdeňkem. Dopoledne proválíme v kurníku. Odpoledne jdeme na Kozlí Roh a autobusem jedeme do Ho- lan doplnit zásoby. V obchodě toho mají žalostně málo. Dalším autobusem jedeme do Dřevčic, kde posedíme v hospodě. Na- večer se couráme do Roklice, povečeříme a dlouze chrníme. Dostáváme zdejší údolí pod kůži. Blaho bezstarostných prázdnin. 13. července 1982 Točíme bidlohodiny v kurníku. Odpoled- ne zavřeme kurník a jdeme do Zahrádek na vlak, pěšinou v polích dojdeme do třešňový áleje u nádraží a znovu zobeme a střílíme pecky na auta. Přes Lovosice je- deme domů do Teplic. 16. července 1982 Ranní kozinou do Děčína vezu velikán- skou krosnu, u Jindry na podlaze balíme na přechod Fagaraše. Odpoledne vyráží- me do Holan na Kapra. Cestou z nádraží zase přežíračka třešní, procházíme Hola- ny, kde se schyluje k festiválku na dvoře kulturáku, jdeme se ubytovat do kurníku. V osum začíná festivalparáda, přehlíd- ka nejúspěšnějších soutěžících kapel. Po koncertu se shledáváme s Karlem, Čeje- nem, Lenkou a Frantou. 17. července 1982 Dlouhej spánek a vaření v kurníku. Odpo- ledne jsou v Holanech recitály známejch skupin, o kterejch píšou v Mladým svě- tě a živej přenos Mikrofóra. V žoviálním rozhovoru se to začíná hemžit výrazy jako „zájmová umělecká činnost ... díky svazákůmznárodníhopodnikuCrystalex Nový Bor,“ odpoledne ztrácí šťávu. Jde- me na třešně do aleje směrem k Jiljovu. Blížíme se k tajuplnýmu oplocení obory Vřísek. Objevujeme ale mohutnou pís- kovcovou hradbu na druhý straně ces- ty a v ní vestavěný budovy. Nedalo nám, museli sme vyzkoušet svý lezecký umě- ní. Střepy zabetonovaný v římse zdi ješ- tě víc povzbudily náš zájem. To, co sme uviděli, nám vzalo dech. My se lopotíme ve skalách se srubem ze soušek a tady, za zdí do rybníka, vystrčená hacienda státního rybářství, na terase nad vodou na lehátku papaláš s doutníkem, pruty opřený o zábradlí, šofér leští šestsettři- náctku. Florida hadr, samozřejmě nás vy- hodili. Náladu nám zvedla nová vycháze- jící bomba Hop Trop, která zcela zvedla Holany ze židlí. Nevím, co bylo důležitější, zda místo s magnetismem podzemního jezera pit- ný vody, nebo čas, kdy sme se z jinochů stávali muži. Okolí Roklice se stalo kraji- nou našeho mládí a vazby, který zde mezi námi vznikly, drží dosud. text Josef Novotný foto archiv autora 19. 11. 2011 Jablonec nad Nisou ROCK EMPIRE ARENA OD 13 HOD PREMIÉRA SPORTOVNÍHO DESIGNU 2012 LEZENÍ S HVĚZDAMI ČESKÉ LEZECKÉ SCÉNY PROMÍTÁNÍ, SOUTĚŽE, ŠKOLA PÁDŮ OBČERSTVENÍ V BARU EDITA VOPATOVÁ, ONDRA BENEŠ, MÁRA HOLEČEK A DALŠÍ aktuálně na stránkách www.rockempirearena.cz a www.hudy.cz

22 1. deň Pokojne odfukujúc si za slnečného rána kráčam zo Šumiaca na Kráľovu hoľu. Devätnásťkilový ruksak mi dovoľuje ísť len pomaly, a tak sa po prvých hodinách zmierim s tým, že cesta bude trvať viac ako tri dni. Počasie hlásia na celý týždeň fantastické, tak kam sa vlastne ponáhľať? Snehu je málo, lyže zapínam až na Pred- nom sedle pod Kráľovou hoľou. Hneď na prvých metroch ma opúšťa pätka z via- zania a ďalej šliapem s vedomím, že celú cestu budem krívať. O jedenástej stojím na Kráľovej holi a miesto zeleného stro- mu tu stojí červený vysielač. Ale toto že- lezné čudo ma vôbec nezaujíma, do očí mipopravejstraneudierajúVysokéTatry a po ľavej celé Horehronie. Slnečné po- časie a bezvetrie dovoľujú pozhadzovať všetky vrstvy a pokojne sa kĺzať v trič- ku po hrebeni až na Orlovú. V diaľke vi- dím Ďumbier a Prašivú, sú naozaj v dia- ľke a rozmýšľam, za koľko dní tam asi prídem. Pohľad z Bartkovej na lesy však už dáva tušiť, že cesta to bude zarúbaná. Lyžovať pomedzi kosodrevinu a stromy nie je veru veľká zábava. Lyže mám ľah- ké, až také ľahké, že lyžovať sa na nich vôbec nedá. Pri každom zjazde si koledu- jem o slušnú držku. Po Veľkú Vápenicu sa striedajú úseky so snehom a bez sne- hu. V lesoch na severnej strane je snehu až príliš. Párkrát vypínam lyže a kráčam pešo. Ísť pešo však znamená zabárať sa po pás do závejov. Vyhrabávať sa zo závejov začína byť normálna situácia pri každom odopínaní lyží. Ísť na lyžiach sa však nao- zaj nedá. Na Veľkú Vápenicu prichádzam o pol piatej. Rýchlo, teda vyše polhodiny pripravujem bivak, večeriam a balím sa do spacáku. Noc nie je nič extra. Začína fúkať slušne silný vietor, ku ktorému sa pridáva mrznúca hmla. Neustále bičova- nievetraspôsobuje,žecelúnocprebdiem. 2. deň O pol šiestej ráno ma už nebaví ležať v spacáku, a tak z neho vyliezam. Roz- diel medzi teplotou v spacáku a okolím nie je takmer žiadny. Všetko je dokonale premrznuté. Zbaliť vo vetre všetky veci mi zaberá dobrú polhodinu. Obúvanie zamrznutých skeletov z lyžiarok si žiada značnú námahu a pár teplých slov. Nulo- vý spánok pociťujem hneď pri zostupe z Veľkej Vápenice na Priehybu. Z Priehy- by nasleduje veľmi strmý úsek na Kolesá- rovú. Na vrchole Kolesárovej mám pocit, že som na ceste dva týždne. A to sa sran- da ešte len začína. Pri zostupe z Kolesá- rovej sa s lyžami v rukách strácam v lese a prepadávam do hlbokého záveja, pod snehom nahmatávam seba i popadané stromy. Po vylezení už len smutne poze- rám na zlomenú palicu. Priznám sa, že mi v tej chvíli bolo do plaču. Pokračovať bez palice sa mi v tom momente zdalo nemysliteľné. Začína sa teda mordovač- ka až na Čertovicu. Oceňujem stopy ľudí, ktorí šli predo mnou, bez nich by som sa strácal oveľa viac. Prechádzam cez nekonečne dlhé les- né pasáže, neustále odopínam a zapínam lyže, zohýbam sa s ťažkým ruksakom a vyhrabávam sa zo závejov. To všetko sa odráža i na kondícii. Značne spomaľu- jem. Pohoda sa rýchlo vytráca. Zažívam mnohé pády, bez palice je rovnováha to- tiž cudzím pojmom. Po nespočetných pá- doch sa už len zúfalo smejem, neostáva mi nič iné, len pokračovať ďalej. Celý deň (28. 2. – 4. 3. 2011) Nízke Tatry – zimný sólo prechodDlhoročné premýšľanie o zimnom prechode hrebeňom Nízkych Tatier sa konečne mení na skutočnosť. Všetky predošlé pokusy zlyhávali na mojom voľnom čase, ale i na čase kamarátov a samozrejme počasí. A tak sa rozhodnem pre sólo prechod. Potrápiť telo, oslobodiť hlavu, dodrať už aj tak zodraté šľapacie pásy, užiť si samotu a ticho hôr. PodVeľkou vápenicou, v pozadí Kráľová hoľa 2222

23 prechádzam iba lesmi. Jedine na Zadnej holi nie sú stromy a užívam si pohodlné hrebeňové šliapanie. Z Havranej poľany nasleduje opäť neuveriteľne dlhý úsek lesom. Keď si už myslím, že les nikdy neskončí, že v ňom od únavy zahyniem, prichádzam do Bacúšskeho sedla. Dopí- jam poslednú vodu a oddychujem. Nasle- dujúca štyridsaťminútová cesta do sedla pod Lenivou sa nenesie v inom duchu ako lesnom. Veľmi sa už teším na ďumbier- sku časť hrebeňa a na poriadne vŕšky. Na Čertovicu prichádzam s takými roztrase- nými nohami, že keby ma niekto potkol, tak ostanem zabitý tam, kde padnem. Ni- kdy som nič namáhavejšie na lyžiach ako tietodvadnineprešiel.Anikdymaničtak ani nezničilo. Rozhodujem sa preto pred začiatkom ďumbierskej časti pre jedno- dňový relax. S tým, že váhu ruksaku mu- sím jednoznačne znížiť. 3. deň Keďže to z Čertovice nemám domov ďa- leko, vymieňam pohodlie zamrznutého stanu za svoju nepohodlnú teplú posteľ. 4. deň Po krátkom relaxe vyrážam z Čertovice s ruksakom, ktorý som odľahčil o päť kíl. Radosť z poriadnych kopcov a krásnych výhľadov mi uberá nečakane veľká ob- lačnosť. Oblaky, ktoré vyzerajú, že mi už idú padnúť na hlavu, mi o pár minút na ňu i padajú a ocitám sa v hustej hmle. Na Lajštrochu nič nevidím. Teda od rána nič nevidím. Pred Králičkou sa počasie po- kúša o prevrat. Na chvíľu sa mi predsta- ví masív Štiavnice, aby sa vzápätí znova 23 Zmrznutá krajina Pohľad na Kečku, Hadliarku, Donovaly a Veľkú Fatru

24 ukryl v hustej hmle. Premýšľanie o teplej polievke a čaji ma vyvádza z opatrnos- ti a pri zjazde z Králičky na Štefánikovu chatu pod Ďumbierom, hádžem unikátne salto. Pozbierať sa zo zeme mi trvá hodnú chvíľu. Na chate ma poteší už spomínaná polievka, čaj a stretnutie s kamarátom. Na vrchole Ďumbiera to vyzerá ako všade navôkol. Hustá hmla je všade. Ces- ta na Chopok po zľadovatenom hrebe- ni v hustej hmle nie je veľmi srandov- ná. Okrem tyčí a seba nevidím nič. Pod Kamennou chatou na Chopku stretávam dvoch vycipkaných skialpinistov ako vy- strihnutých zo športového katalógu. Ich super himálajske oblečenie a skialpová výstroj drahšia ako všetko, čo mám doma, mi dáva tušiť, že títo chalani sú trošku iná kategória ako ja. Ale drahé oblečenie a výstroj nestačí a títo borci sa vracajú kvôli hmle naspäť na chatu. Na Kamennej chate si vychutnávam nečakanú slnečnú chvíľu a spolu s ňou i dobrú kapustnicu a teplý čaj. Hľadím na Dereše, vytŕčajúce z mliečneho mora. Krásny pocit končí pri pomyslení, že one- dlho sa do toho mora ponorím a strávim v ňom zvyšok dňa. A veru tak je. One- dlho opäť netuším, kde som. Viem to len vďaka tabuliam v sedlách a na vŕškoch. A tak míňam krásne kopce a spomínam na výhľady, ktoré by bolo vidieť, nebyť tejto hmly. Ale nič sa nedá robiť, treba sa zmieriť s mliečnym nádychom a po- kračovať. Nestretávam už nikoho, vlast- ne možno aj stretávam, ale v tejto hmle nevidím nič a nikoho. Ani neviem ako, ale znova sa ocitám na zemi, prestal som to počítať po piatom páde. Automaticky sa dvíham, oprašujem a šliapem ďalej, akoby sa nič nestalo. O piatej večer roz- baľujem stan pred sedlom Zámostskej Sloboda Hole striedajú lesy

hole. Spokojne žuvajúc slaninu vykúkam zo stanu a dívam sa na rozplývajúcu sa hmlu. V posledných minútach svetla ešte zazriem Veľkú Chochuľu a Prašivú. Snažím sa zaspať, vôbec sa mi to však nedarí a tak skúšam rátať ovečky, mys- lím na Julku a pekne vypenené pivo na Donovaloch. 5. deň O šiestej ráno vstávam, nevstávam však zo spánku, ale zo stanu. Bodaj by som sa prebúdzal... Je jasno a relatívne teplo. Po- znávam to podľa toho, že obúvanie lyžia- rok mi trvá o pätnásť minút menej ako na- posledy. Po ďalšej prebdenej noci sa cítim trochu unavene, ale myšlienka, že dnes dorazím do cieľa, hádže únavu kamsi do neznáma a spokojne šliapem ďalej. Pod Zámostskou hoľou vidím stan, zrejme sa tiež niekto rozhodol pre mrazivú ro- mantiku. Vychutnávam si krásny východ slnka. Prestáva ma bolieť ľavá achilovka a začína ma bolieť pravá. Je to „radosť“. Na vrchol Skalky prichádzam v tričku. Onedlho už stojím na Veľkej Chochuli. Pre mňa najkrajší vrchol Nízkych Tatier. Nielen kvôli skvelému názvu, ale i kvô- li prekrásnemu výhľadu a samotnému hôľnatému terénu. Na Chochuli oddy- chujem, fotím a obedujem. Vychutnám si ticho a pokoj a na Prašivú si to radost- ne kĺžem po hrebeni. Odtiaľ sa posledný raz dívam na celý hrebeň. V diaľke je vi- dieť Kráľovu hoľu. Spomínam, ako som si tam pri pohľade na západ hovoril, aké to asi bude, keď už budem na Prašivej. A te- raz tu stojím a cítim sa výborne. Snehu tu však je žalostne málo. Teplé lúče sln- ka, žiadny sneh, jesenné farby suchých tráv a čučoriedok mi pri zostupe pripo- mínajú jeseň. S lyžami v rukách prichádzam do Hi- adeľského sedla. Stretávam prvého člo- veka v tento deň. Prehodíme pár slov a pokračujem strmou a zľadovatenou cestou na Kozí chrbát. Pohľad z vrcholu je zvláštny. Podo mnou je obrovská lúka bez snehu a v diaľke Donovaly. Úsmev na tvári však strieda pocit akéhosi zvláštne- ho smútku. Na jednej strane radosť z ne- ďalekéhocieľaanadruhejsmútokztoho, žetovšetkokonči.Skutočnýmcieľomnie sú Donovaly, ale samotná cesta, šliapanie, výhľady, pohoda, sloboda, ale i mrznu- tie a trápenie sa. Schádzam dole z Kozie- ho chrbta na lúku pod Hadliarkou. Zati- aľ čo hore vládne zima, tu dole už zúri jar. Kráčajúc po suchej lúke v lyžiarkach a s lyžami v rukách sa cítim ako na inej planéte. Neskôr ešte lyže zakladám, pre- chádzam lesom Baranej hlavy a cez bež- kárske trate a prichádzam do donovalskej osady Polianka. Vyčerpane kráčam pomedzi budo- vy. Hľadám nejakú malú krčmu a sní- vam o pive. Ale po dlhšom hľadaní na- chádzam iba veľké reštaurácie, obchody, mnoho veľkých hotelov a „blbých sho- pov“ so samými nepotrebnými vecami, do ktorých nemôžem vojsť v lyžiarkach. Samé zákazy, milióny tabúľ, tabule o ta- buliach a iné čudesné úkazy. Vychýrené lyžiarske stredisko a nemôžem ísť nikam v lyžiarkach, nemôžem sa nikde naje- sť bez toho, aby mi nebľačali pri uchu rozmaznané decká s ustarostenými ro- dičmi. Som tu polhodinu a už mi chýba svet, z ktorého som sa práve vrátil. Z hôr, z pokojného a tichého, neuponáhľané- ho a prekrásneho sveta. Z milovaných Nízkych Tatier. text Maroš Bobák foto autor www.salewa.com Athlete:EvaWalkner,MaxZipser Pic:HansiHeckmair SKITO CLIMB Môj talizman

26 rvní lezecké závody se konaly v Bar- donecchii v roce 1985. V městečku, které se nachází v severní Itálii poblíž francouzských hranic. Šlo tehdy o akci, jež vznikla díky iniciativě Andrea Mel- lana a Emanuele Cessara. Závody vyhrál tehdy dvacetiletý Němec Stefan Glowacz a pětadvacetiletá Francouzka Catherine Destivelle. V následujícím roce již vznikl čtyřdíl- ný seriál závodů, přičemž jedním z míst, kde se závody pořádaly, bylo i Arco. Celý seriál toho roku vyhráli Jacky Godoffe a Lynn Hill. Historie Rock Masteru se tedy zača- la psát v roce 1986 (tehdy ještě pod ná- zvem Sport Roccia). Hned následující rok je klání přejmenováno na Rock Master a termín tohoto prestižního závodu pro vybrané se napevno ustálil v lezeckém kalendáři. Nestálost počasí a nemožnost rychle chystat stále těžší a těžší cesty vedly or- ganizátory hned v roce 1988 k pořádání závodů na umělé stěně… … letos tedy závody v Arcu oslavily pětadvacáté výročí. Pětadvacet let je doba, na kterou si lidé berou hypoté- ku, za níž vyroste další generace, nebo se z malé sazeničky stane stromek. Ve světě sportovního lezení jde o obrov- ský skok. Ta tam je doba, kdy někteří lezci po- depisovali petici proti závodům, které podle nich zabíjely ducha lezení. Ama- térské černobílé videozáznamy z nej- starších ročníků závodů vyvolávají úsměv a pocit nostalgie, dnes je závo- dění online přenášeno do všech koutů světa. Přibyly bouldery, rychlost, kom- binace. Letos je poprvé představen Paraclim- bing, lezení handicapovaných. Zdá se, že nejde o skok, ale o začátek jakéhosi víru, který se, jestli vůbec někdy (!) ustálí až za hodně dlouho. Co přijde dál? Mistrovství světa pořádané každo- ročně,olympiáda…Acovšechnozakrátko přijde, aniž bychom to mohli dnes předjí- mat? A co třeba naopak zanikne či upad- ne v zapomnění? No ne, nesmějte se, na prvních lezeckých závodech se hodnotil i estetický dojem! Letošní Rock Master „splynul“ s mis- trovstvím světa, které v italském pojetí představovalo jedenáctidenní show. Vý- sledky jste se mohli dozvědět už v minu- lé Montaně. Nyní přikládáme komentáře našich reprezentantů. (Možnost vyjádřit se dostali všichni zú- častnění.) MS2011 P 26 Prohlídka cesty, kvalifikace ženy

27 Adam Ondra (18 let) Nikdy jsem netrénoval na určitý závod víc, nikdy jsem nebral závody tak vážně jako tyhle, ale mu- sím přiznat, že to prostě na lepší umístění nesta- čilo. Ramonet vyhrál už po x-té na své oblíbené stěně, je zde nezastavitelný, vyklepe, kde ostatní padají, a ani skvěle našlápnutý Jakob Schubert ho nezastavil, když spadl stejně jako já, rozhod- ně i kvůli nervozitě, v posledním kroku finálové cesty.Mněparadoxně,ačjsemveškeroupřípravu směřoval k obtížnosti, se zadařilo víc v boulde- ringu, na který jsem šáhnul všeho všudy dvakrát za poslední dva měsíce před závodama. V tom jsou závody v boulderingu krásné pro diváky, nikdo si nemůže být jistý vítězstvím a může být vpředu i slabší bouldrista, zatímco stěna s lanem v Arcu je krásná pro ty, co roní v tréninku krev, slzy a pot. Člověk nic neošidí, vyhraje ten, kdo nejlépe natrénoval. Karolína Nevělíková (16 let) Na závody jsem se hrozně těšila od začátku své úplně první nominace do repre týmu dospělých v boulderingu. Byl to pro mě obrovský zážitek vidět naživo hvězdy jako třeba Kiliho Fischhu- bera či Jain Kim. Taky ne často potkáte Lynn Hill na kole ve městě... Úplně nejlepší pro mě bylo vidět Annu Stohr – ta má můj veškerý obdiv, stát se mistryní světa. Sebe hodnotit raději nebudu, v bouldrech jsem se možná tak rozlezla, ale o ně- jakých výkonech se po 14 dnech nelezení kvůli rodinné dovolené mluvit nedá. Popravdě jsem čekala jinší bouldry. Čekala jsem totiž, že když už to bude MS, tak budou pořádné profily s pořádným převisem a ne tyhle kolmárny, jeden byl dokonce i trochu ukloněný... Alei taksebouldryvýraznělišilyodtěchčeských. Žádná lišta, lišta, lišta, jako je tomu u nás, ale po- řádné obliny, spousta struktur a když už byl chyt malý, tak byl opravdu malý. Bouldry byly speci- fické, mně třeba vždycky až na třetí pokus došlo, jak to mám lézt a na to jsem taky doplatila. Pak už jsem zase nemohla... Atmosféra byla super, zvláště ve finále. To jsme moc fandili Adamovi. Myslím si, že finále byla skvělá show, protože byly dobře postavené bouldry (třeba hned 1. boulder skok – i když AO neskákal,alelezlnohamanapřed)a závodbyldo poslední chvíle napínavý, protože nebylo jasné, jak to vše nakonec dopadne. Pořád bylo vedro. V přechodné izolaci se ne- dalo moc dýchat a člověk se potil„jako prase“. Já jsem lezla už osmnáctá, takže jsem se v izolaci sotva stihla rozcvičit, rozlézt, trochu si odpoči- nout a už jsem zase mizela... Po závodech jsem se cítila tak nijace. I když zpočátkumězávodypěkněodradíodveškerého lezení, nakonec mě spíš namotivují. Po těchhle (a celé sezóně vůbec) jsem se konečně rozhod- la, čemu bych se chtěla v budoucnu (v lezení) věnovat. A to plně boulderingu.Takže jestli chci něčeho dosáhnout, je nejvyšší čas zhubnout. Motivace mi tyhle závody dodaly spoustu, tak- že nemám proč čekat a můžu začít. Ráda bych se příští rok opět SP zúčastnila, ale to se musím nejprve nominovat.V mém případě jsem ráda za každý svůj navštívený svěťák (závo- dila jsem na třech), protože mi dodají inspiraci pro nové bouldry a tréninky jsou hned účinněj- ší a zábavnější. Tereza Svobodová (16 let) Arco, hlavní náměstí před třemi lety: Nějakou dobu poté, co se rozhodlo, že mistrov- ství světa dospělých bude roku 2011 v Arcu, mé oblíbené skalní oblasti, jsme tu byli lézt. Jak je místním zvykem, nemohli jsme vyne- chat zmrzlinu a procházku po městě. Na ná- městí jsme si všimli velkého odpočítávadla času a reklamy na MS v roce 2011. Tak jsem tam tak stála a zasněně přemýšlela, že bych tam moc ráda závodila. Mamka mi na to řek- la, že však už na to budu mít věk… „To bych se ale musela dostat do dospělácké repre,“ ří- kám jí na to s obrovskou bázní. No a za ty tři roky koukám na startovku a hledám, kolikátá polezu, kdy se půjdu rozcvičit a rozlézt, kte- rou cestu polezu první a jak se to asi poleze… Nakonec jsem po kvalifikaci dopadla mnohem lépe, než jsem kdy vůbec čekala. Postoupila jsem do semifinále! Měla jsem z toho ohrom- nou radost, ale i docela velký strach, že tam polezu mezi tou opravdovou elitou a špičkou světa. Před semifinále se mě všichni snažili uklidňovat, že už přece o nic nejde a ať lezu v klidu. I já sama jsem se takhle snažila uklidnit. Ale jakmile jsem nastoupila, věděla jsem, že to moc dobré nebude, lezla jsem strašně nervóz- ně a svázaně. Takže jsem dělala chyby a rychle mi došlo. A hned bylo po závodě… Ale mohla jsem být v izolaci s těmi všemi superlezkyněmi a lézt tam vedle nich… A těch ostatních slavných lezců, tolik už jich pohro- madě za život snad ani neuvidím! I když dou- fám, že jo. Přece jen MS 2012 v Paříži je také blízko. No ale nebudu předbíhat, kdo ví, co se může stát... Celý tenhle závod byl naprosto úžasný. Také je to obrovská motivace k dalšímu tréninku, a to myslím, že nejen pro mě. Na každého, kdo tam byl, ať už jako divák, závodník, anebo pořadatel, to muselo udělat obrovský dojem a každý by to určitě rád zažil znova. Jan Jeliga (17 let) Do Arca jsem jel hlavně na zkušenou, tak- že jsem si nekladl nijak vysoké cíle, a  tak jsem ani nebyl při závodech nervózní. V izolacijsemstrávilokoloosmihodin,alepřesto se mi lezlo dobře a líbilo se mi to. Myslím, že na- konec jsem mohl být spokojený i se svým umís- těním na konci druhé třetiny závodního pole, če- kal jsem, že to bude o dost horší. Celkově závody hodnotím kladně a považuji je za přinejmenším velmi zajímavou zkušenost. Stanislav Pekárek (18 let) Vždycky jsem se chtěl zúčastnit MS a v Arcu se mi tento sen splnil. Před odjezdem jsem si dal cíl, být do 100. místa. Cesty byly na naše pomě- ry neobvykle těžké a dvakrát delší než u nás při ČP, ale snažil jsem se s tím poprat, co to šlo. Na- konec jsem si tu stovku doslova splnil. Myslím, že tohle místo je ideální na pořádá- ní MS a k tomu je kolem dokola nádherná příro- da. Cítil jsem se zde velmi dobře a tyhle závody byly jeden z největších přínosů, jaký si pro sebe můžu představit. Tomáš Binter (18 let) Když jsem se před několika lety procházel po náměstí v Arcu, nešlo si nevšimnout velkých ho- din, odpočítávajících čas do začátku mistrovství světa.V tu chvíli mi bleskla hlavou absurdní myš- lenka, že zrovna tady bych chtěl závodit. Od té doby uběhlo několik let, mnoho hodin tréninku 27 Zahajovací ceremonie

28 a ten nesmysl, který mě kdysi napadl, se pomalu začínal naplňovat. Najednou jsme začínali ladit formu, studo- vali startovky, tvořili cíle. Odhodlaní urvat každé místo, ale nervózní hlavně to neposr... A pak člo- věk nastoupí do první cesty, do druhé a za chvíli je po všem. Nic zvláštního, téměř jako vždycky, včetně chvíle obvyklého rozladění, co se nepo- vedlo a co mělo být líp.  Ale s odstupem času se pocity mění. Najed- nou mi přijde, že pokud člověk nestál na bedně, je jedno, kolikátý skončil. Závodil na mistrovství světa. Závodil v Arcu, Mekce sportovního lezení, na stěně, kde se koná Rock Master. Závodil, byl tam a byl toho součástí. Petr Čermák (16 let) Kdyby mi na začátku letošního roku, ve kte- rém se poprvé můžu účastnit závodů dospě- lých, někdo řekl, že budu v reprezentaci mužů a podívám se na mistrovství světa v Arcu, asi bych se mu vysmál a nevěřil bych mu, ale po- díval jsem se tam. Mistrovství světa dospělých v Arcu pro mě bylo zatím největším závodem v mém životě a šlo to poznat. Od dětských závodů se lišily asi úplně vším. Od atmosféry, přes obtížnost cest, až ke hvězdám lezecké scény, které jsem tam mohl potkat. Cesty podle mě byly postaveny opravdu bravurně. Byly v nich zahrnuty snad veškeré speciální tahy a byla v nich potřeba obrovská vytrvalost. V cestách se muselo makat od začát- ku do konce a nedalo se snad na žádném místě pořádně odpočinout. A také něco, co asi do konce života nezapo- menu, bylo, když jsem stál vedle Chrise Sharmy a žádal jsem ho o podpis. To bylo něco úžas- ného… Tyto závody pro mě byly obrovskou zkuše- ností a nesu si odtamtud mnoho nezapomenu- telných zážitků. Martin Micka (26 let) Ahoj, děkuju za prostor pro můj názor na MS. Tedy, přijel jsem do Arca pouze na jeden den, na svůj závod. Předchozí výkony kolegů jsem sledoval prostřednictvím webu IFSC, o to víc jsem se tam těšil. Nervozitu jsem nechal na ranním rozlezu, a tak jsem šel do kvalifikace s čistou hlavou. Navzdory problému s časomírou jsem si zá- vod užil, zalezl jsem si v rámci možností a byl jsem s výkonem celkem spokojený... Vzhledem k průběžnému pořadí asi nikdo nečekal, že budu po závodě diskvalifikovaný. Mrzí mě to, pro mě jako nováčka je kvalifika- ce o to důležitější, jelikož v ní získávám zkuše- nosti a zbytek závodu trávím obvykle jako divák. Celkově MS v Arcu beru jako velkou zku- šenost, kterou bych chtěl uplatnit při dalších soutěžích. Jsem rád, že jsem mohl startovat v českých barvách. Přes zimu nebudu lenivět, studium pře- sunu do Jablonce na 15ku a výsledky se dostaví. Děkuju za slovo. Lucie Hrozová (22 let) Město Arco je moje srdeční záležitost, a i to byl jeden z důvodů pro start na letošním MS na ob- tížnost. Docela mě potrápila nervozita, protože jsem přijela na MS po měsíci stráveném ve ska- lách a téměř polovině roku věnované cepínům, alepřestojsemsizávodi jehokrásnouatmosféru užila.Vzhledem k náročnosti ledolezecké přípra- vy, která mi přinesla letošní stříbra a bronz v SP, jsemohledněumístěnínaMSv Arcunemělažád- ná velká očekávání. Počítala jsem s tím, že může být horší než na předchozím MS, kde jsem byla 27. Letos jsem vlastně byla ráda, že jsem se MS v obtížnosti vůbec mohla zúčastnit, mohla vidět a podpořit i ostatní naše závodníky a i to byl pro mě moc krásný zážitek. 28 Petr Čermák si prochází cestu před nástupem / kvalifikace muži

29 Petra Růžičková (21 let) MS v Arcu mi přineslo jen samé pozitivní zážit- ky a hlavně zkušenosti. Jelikož jsem se zúčast- nila poprvé, bylo to pro mě něco nového. To- muto závodu předcházely i nějaké SP, tak jsem naštěstí nervózní nebyla. Rozdíl mezi SP a MS jsem zaznamenala jen v atmosféře, která byla naprosto úžasná a závody jsem si mohla užít nejen jakožto závodník, ale i jako divák. Co se týká těch zkušeností, dost mě překvapilo, kolik rozmanitých bouldrů se dá postavit. Tyto ná- pady se potom dají dobře uplatnit při tréninku, i když to nikdy nebude to pravé, protože nemá- me takové chyty a ani profily. Ale i tak to trénink na bouldrovce může zpestřit. Příští rok se budu snažit, abych byla zase nominovaná a mohla vy- razit na MS do Paříže. Libor Hroza (24 let) Jsem trochu smutný, že po postupu z 2. místa v kvalifikaci jsem nakonec na stupně vítězů ne- dosáhl, ale i 5. místo ze skoro osmdesáti závod- níků, kdy finálová šestnáctka byla namačkaná v méně než jedné sekundě, je super a jsem za něj rád! U příležitosti MS v lezení byly v Arcu předány i „lezecké Oscary“: Salewa Rock Award, určenou nejlepší- mu lezci (v období červenec 2010 až čer- ven 2011), obdržel už počtvrté v šestile- té historii tohoto ocenění Adam Ondra. Dle vyjádření poroty: „…za svou schop- nost stále zvedat limity sportovního le- zení, překonávání sebe sama a povzbu- zování snů ostatních lezců.“ Jinými slo- vy, 8c+ OS je jedním z milníků v historii našeho sportu. La Sportiva Competition Award, urče- nou nejlepšímu závodníkovi (za stejné období), si odnesl Ramon Julian Puiblan- que, „…za své zkušenosti, sílu, vášeň, nadání a energii, které předvádí na kaž- dých závodech.“ Ramonovi k ocenění pomohla i jeho dominance na Rock Mas- teru, kterou stvrdil i vloni na podzim. Síň slávy: Salewa Rock Award – Josune Bereziar- tu (2006), Patxi Usobiaga (2007), Adam Ondra (2008), Chris Sharma (2009), Adam Ondra (2010), Adam Ondra (2011) La Sportiva Competition Award – An- gela Eiter (2006), David Lama (2007), Maja Vidmar (2008), Kilian Fischhuber (2009), Akiyo Noguchi (2010), Ramon Ju- lien Puigblanque (2011) Porotu tvořili zástupci těchto časopi- sů: Climax (AUT), Montana (CZE), Campo Base (ESP), Desnivel (ESP), EscaladeMag (FRA), Summit (GBR), Climb magazine (GBR), Alpin (GER), Klettern (GER), UP Climbing (ITA), Rivista del CAI (ITA), ALP (ITA), Meridiani Montagne (ITA), Mon- te Bianco (ITA), RISK (RUS), Rock and Snow (JPN), Man and Mountain (KOR), Gory (POL), Jamesak (SLK), Planinski (SLO), Rock&Ice (USA), webové strán- ky: www.8a.nu (SWE), www.mountain. ru (RUS) text Marie Dichtlová, redakce foto Monika Brkalová Arco Rock Legends 2011, foto: Giulio Malfer 29 Stanislav Pekárek v druhé kvalifikační cestě, kvalifikace muži

30 P O RT R É T Mé sportovní počátky jsou spojeny s Moravský- mi Budějovicemi, odkud pocházím, a mým pů- sobením ve zdejším vodáckém oddílu. Lužnici jsem sjel na pramici už jako desetiletý nováček. Jezdili jsme hlavně na naše domovské řeky Osla- vu, Želetavu, ale nejčastěji jsme dělávali výpady naJihlavku,hlavněpřijarnímtánía pobouřkách. Splavných řek v Česku v době dovolených bylo málo – na Slovensku to byly Dunajec a Hron, u nás hlavně Vltava, Sázava nebo Lužnice, kte- rou jsem sjel nesčetněkrát… Začínal jsem tedy jako zapálený vodák. Vše se změnilo, když se k nám do Budějovic přistěhoval z Brna Leoš Skalina, který v Brně na- vštěvoval horolezecký oddíl Lokomotiva. Hle- dal pak nějaké vyžití a jediné, co mu bylo blíz- ké, jsme byli my vodáci. V životě neseděl v lodi, takže jeho vodácké začátky byly dosti legrační. Padli jsme si ale do oka, takže netrvalo dlouho a zeptal se mě:„Nechceš si se mnou zajet zalézt na Wilsonku?“ Odpověděl jsem:„Tak jo!“ Musím se přiznat, že mne dobrodružství na skalách zají- malo a chtěl jsem si je vyzkoušet. Od Leoše jsem tedy dostal lezecký rychlokurz, a protože nikoho Za svůj život vděčím zimním Tatrám SylvaTalla, brněnská horolezecká legenda, je znám zejména svými nesčetnými náročnými výstu- py a prvovýstupy veVysokýchTatrách, Alpách, na Kavkaze, v norském pohoří Romsdal a spoustě dalších horstev celého světa. Významně se také zapojil do dění ve výškovém horolezectví býva- lého Československa, které se v sedmdesátých letech prezentovalo prvními expedicemi na osmi- tisícové štíty. O Sylvovi se dnes málo ví, že právě on byl prvním českým horolezcem, který v roce 1976 stanul na vrcholu s výškou přesahující osm tisíc metrů nad mořem – na Jižním vrcholu Ma- kalu po úspěšném zakončení prvovýstupu jihozápadním pilířem1 .Tento propagátor lehkého alp- ského stylu se v roce 1978 zasloužil i o uskutečnění první jihomoravské výpravy do afghánského Hindúkuše, během které se přelezlo několik unikátních prvovýstupů. Sylvu jsme zastihli v jeho brněnském bytě se synem Dominikem v ne úplně nejšťastnějším období jeho života. Obával jsem se, že poté, co jej po dlouhé nemoci navždy opustila jeho žena i dlouholetá partnerka na laně Jarka2 , a jeho několik let trvající potíže s páteří skončily náročnou operací, nebude mít Sylva na nějaké velké vzpomínání tu správnou náladu. Opak byl ale pravdou, a tak mohlo vzniknout následující vyprávění, naplněné spoustou zážitků, a ne jen horolezeckých. Portrét Sylvy Tally, významného brněnského horolezce sedmdesátých let minulého století Brzké jaro roku 1966 na Novém rybníku v Moravských Budějovicích

dalšího v Moravských Budějovicích nenašel, za- čal jsem s ním pravidelně popolézat. Měl Jawu půllitr, na které jsme pak jezdívali třeba na písek. Když jsem pak odešel studovat do Brna, mé lezení začalo navážno. Nejprve ve Slávii, ale pak mi Leoš řekl:„Proč jsi ve Slávii, když já jsem v Lo- komotivě?“ Přešel jsem tedy do Lokomotivy. Naskytla se tam obrovská výhoda levných vla- kových jízdenek, které byly nejdříve skoro za- darmo, později za nějakou malou symbolickou částku. Pamatuji si jen na jednu konkrétní cifru – v sedmdesátých letech to bylo doTater za sedm dvacet tam a zpátky. Opravdu směšná částka. V oddíle byla bezvadná parta mých vrstevní- ků,kteřínebyližádníextremisti.Vděčímjimaleza mnoho, protože díky nim jsme byli skoro pořád v Tatrách, kde jsme v létě i v zimě přelézali troj- kové hřebeny. Koncem šedesátých let se u nás situace uvolnila natolik, že jsme si s Leošem na motorkách zajeli i do rakouských hor, kde jsme popolízalia popocházeli.V osmašedesátémjsme pak vyrazili do italských Dolomitů. Leoš se už ale v lezenínechtělposouvatdál,a takminezbývalo, nežsedátdohromadys jinýmikamarády.Musím ale popravdě říct, že jsem nikdy žádné horole- zecké ambice neměl. Spíše jsem mé lezení bral jako zábavu. Líbilo se mi trávit volný čas v příro- dě a vůbec by mne tehdy nenapadlo, že jednou budu nějakým reprezentantem… K těžkým ces- tám jsem se dopracoval postupně. K VysokýmTatrám se váže i jeden z mých prv- ních silných zážitků, které jsem na horách zažil. Na jaře osmašedesátého roku jsme měli v plánu společně s oddílovými kamarády Pavlem Přeros- tem a Petrem Pavlákem přelézt ve trojici hřeben Bašt a udělat celý závěr doliny. Byl už ale špat- ný sníh, a tak jsme skončili v sedle pod Paroha- mi mezi Furkotským a Štrbským štítem. Pavel chtěl mermomocí dolézt až na Štrbský štít, ale my jej od výstupu zrazovali, protože se nám pří- liš nezdál sestup přes lavinózní pláně.„Sejdeme opatrně tady!“, rozhodli jsme. Pod námi se roz- prostíral sněhový svah, na který jsem vešel jako první. Chvíli jsem na sněhu podupával, a proto- že se zdálo, že sníh drží, postupoval jsem dále. Ušel jsem ale asi dvacet kroků a za mnou se na- jednou ozvalo:„Rup!“ Nejprve jsem okolo sebe spatřil asi metrový odtrh a už jsem valil dolů. Rychle jsem vzpomínal na všechny teorie, jak se zachovat v lavině. Říká se, že první věc, co se má udělat, je odhodit pikl. No jo, ale já ho měl na poutku! Další zásada je v lavině plavat a snažit se udržet nahoře. To je naprostý nesmysl, protože lavina mne vtáhla a valila se mnou dolů. Sjížděl jsem v kotrmelcích a po celou dobu si říkal:„To je konec!“ Přišel ale okamžik, kdy se vše zastavi- lo, a já na sobě pocítil obrovský tlak. Bílá masa mne stlačila a já si pomyslel:„Hochu, končíš!“ Byl jsemv ledovémasedoslovazabetonovaný,hlava a jedna ruka mi ale naštěstí zůstala nad sněhem. Začal jsem jen tak„hrabkat“ kolem sebe a poma- lu se dostával z bílého sevření. Pavla Přerosta, který již začal scházet se mnou, lavina zachytila taky. Sjel s ní, ale zůstal navrchu. Petrovi lavina jen podrazila nohy. Kluci ke mně normálně sešli a pomohli mne vykopat. Moje první lavina v ži- votě tedy tragicky neskončila. V té době jsem hodně lezl s Honzou Kounic- kým, který nejprve působil v oddílu v Žabovřes- kách, později ale přešel k nám společně s Ven- cou Bajerem – festovním chlapem, který s námi v zimě taky podnikl mnoho túr. V Lokomotivě se tehdy dost lezlo. Výraznou oddílovou posta- vou tam byl třeba Láďa Farkaš-Eugen, který toho v Tatrách přelezl opravdu mnoho. Mou první ex- trémní túrou v Tatrách byla zřejmě Direttissima v severní stěně Malého Kežmarského štítu, kte- roujsemzlezlv ziměprávěs HonzouKounickým. Původně jsme začali ve čtyřech. Přidal se k nám ještě Venca a Sváťa Růžička, který byl šikovný a hlavně ochotný jít do všeho. Dohromady nám to ale šlo hodně pomalu. Společný úsek s Webe- rovkou kluci prakticky odstáli, takže se nakonec rozhodli: „Nemá to cenu, běžte jen vy dva!“ Za- jímavá cesta byl také výstup pilířem na severní Rysy z polské strany. V zimních podmínkách to už byly vážné túry. Často si říkám, jaká by to byla pohoda, kdy- bychom se do nich mohli pustit s dnešním vy- bavením. Už tehdy jsme obdivovali anglické horolezce, kteří ve dvacátých letech minulého století působili v Himálaji v lodenových sakách. Úžasné, kam až se dostali s jejich výbavou. Je ale dost možné, že naše výzbroj a výstroj ze sedm- desátých let byla horší než ta jejich. Měli už jsme sicek dispozicisilony,cotoalebylozač?Všebylo hnedmokré.Teorieo nepropustnostisilonubyla pouze iluze. Nejhorší na všem byly boty. Učině- né trápení! Než něco větší, aby se do nich dalo nacpat co nejvíce fusaklí. A  ty bivaky! Nejhorší bivaky jsem zažil v zimních Tatrách právě s Honzou Kounickým. Měli jsme jen vlněné svetry. Rozdíl mezi leze- ním a bivakem byl pouze v tom, že jsme si na noc přioblékli jeden svetr. Sedli jsme na zmrz- lé lano, a pak přes sebe hodili takzvaný žďárák a nohy jsme si dali do kletru. Celou noc jsme se pak hejbali, abychom neusnuli a neomrzly nám nohy. Když jsme tak v zimě lezli pilíř Mengušá- ku, bylo minus dvacet a muselo se stále mluvit, aby se neusnulo… S Leošem Skalinou na Matterhornu po výstupu Lvím hřebenem z italské strany v roce 1968 Venca Bajer v Direttissimě severní stěny Malého Kežmarského štítu v roce 1971 SylvaTalla u kruhu sleduje Honzu Kounického ve výlezu Prachovského biče Honza Kounický 31 S Honzou jsme se tedy dali dohromady a prakticky všechny náročné zimní túry přelezli spolu. Honza byl velký svéráz. Vědec, velice im- pulzivní, který byl okamžitě naštvaný. Byl jako Husqvarna – chytil taky na první našlápnutí. Byl to ale bezvadný kluk, se kterým byla ohromná sranda. Vždy ale muselo být po jeho. Lezecky jsme si nesmírně rozuměli. Honza se při lezení v něčem rád dlouze přebíral. Já byl zase spíše na tu rychlost.V pětkových místech s pomocí piklu valit rychle nahoru, to bylo moje! Společně jsme si v Tatrách střihli nějakou klasiku, už tehdy jsme se ale cíleně zaměřovali na těžké věci. Měli jsme svůj plán výstupů, které bychom rádi přelezli. Z té doby bych vzpomenul ještě Cestu na památ-

32 P O RT R É T ku Ing. Jána Káni na Stredohrot, kde ale Honza vypadl. Dost blbě, protože si nepříjemně nara- zil koleno. Po jeho pádu jsme raději střihli bivak. Ráno jsem pak ještě vytáhl délku, kterou už ale Honzazkoušelvyléztmarně.Slanilijsme,všesba- lili a Honza pajdal až dolů k šalince… Taky jsme se v osmašedesátém pokoušeli o přechod zimního hlavního tatranského hřebe- ne. Udělali jsme si vynášky a vyrazili po hřebeni klasickyodKežmarskéchaty.Honzašels Vencou Bajerem a já lezl s Petrem Pavlákem. Bylo dost příšerné počasí, a tak jsme došli jen na Javorák, kde se počasí pokazilo úplně. V oddíle se na hřebenové přechody specia- lizovala dosti silná skupina. Každou zimní sezó- nu jsme začínali hřebenem Roháčů, abychom se rozhýbali v mačkách. Když jsem později vedl krajské družstvo, aplikoval jsem to úplně stejně. Začátkem prosince jsme vždycky s jedním nebo dvěma bivaky udělali kousek hřebene, aby se kluci před sezónou rozhýbali. Jednou, když byly peníze,jsmetakodletělii doBulharska,kdejsme senaVánocepokusilio přechodRila–Pirin,který nám dal pěkně zabrat. Hned první noc jsem vše podcenil.Večerbylyčervánkya přednámikrásně vyfoukané sedlo. Říkám si:„To bude krásné spa- ní!“ V noci ale přišla vichřice se sněhem a úplně nám rozervala horolezecké stany – klasická plá- těná áčka s „ďourama“. Rychle jsme se přesunu- li do závětří, kde se vše snažili zašít. Stany tedy dostalyzabrata přednámibyloještěsedmnebo osm nocí. Kluci na celý přechod dodnes velmi vzpomínají… Jistota při chůzi na mačkách je podle mne základ pohybu ve velehorách. U některých špič- kových horolezců jsem kupodivu tuto jistotu po- strádal. Ve skále dovedli lézt perfektně, jakmile se ale dostali do složitého terénu a měli třeba sejít prekérní věci, bylo zle. Dovolím si tvrdit, že já osobně vděčím za život zimním Tatrám, pro- tože mne naučily pohybovat se v jakémkoliv te- rénu. To je škola! I Ve francouzských Alpách jsem lezl poprvé taky s HonzouKounickým.V roce1971bylnašímhlav- ním cílem Mont Blanc, na který jsem se z italské strany chystal už o tři roky dříve s Leošem Ska- linou. Tehdy nás ale zastihlo špatné počasí, tak- že se nám tehdy podařilo vylézt jen na Malou Cimu v Dolomitech. V devětašedesátém jsme pak s Pavlem Přerostem byli v Zermattu a vylez- li Obergabelhorn hřebenem. Pak se ale objevil Honza Kounický, který mne stáhl do vyššího le- zení.S nímjsemsetedyvydali dofrancouzských Alp se zájezdem, který organizoval horolezecký svaz. Poznal jsem se na něm se spoustou kluků, se kterými jsem později lezl – třeba s Karlem Schubertem nebo Jardou Obročníkem. Tehdy se nám s Honzou podařilo přelézt cestu Ratti-Vitali na Aiguille Noire de Peute- rey, vyhlášený skalní výstup. Při cestě na Mont Blanc jsme zlezli Tour Ronde, což je v alpských poměrech taková srandička. Bágly jsme nechali pod stěnou a výstup doslova vyběhli. Pak jsme pokračovali do sedla Fourche a na vrchol Mont Blancu se dostali cestou přes Hrušku ve stěně Brenvy. Možná jsme už tehdy měli jít o stupeň výš, protože nám to s Honzou opravdu lezlo do- sti dobře.V té době už asi opravdu byla hloupost opakovat Hrušku, kterou přelezl Radan Kuchař již v roce 1959. Měli jsme asi jít raději na pilíře Freney, s různými cestami v ledových soplech. Všechno má ale svůj vývoj. V Alpách jsme se tedy neztratili. Měli jsme na ně i fyzicky, protože v Tatrách se pořád něco dě- lalo. Můj trénink spočíval hlavně v každodenní jízdě na kole do práce z Bystrce do Líšně – dva- cet kiláků jedna cesta. Pak jsme dost běhávali, hlavně Honza. V oddíle se běh hodně pěstoval. Zúčastňovali jsme se různých přespolních běhů, ale také okresních nebo městských přeborů. Ivo Doušek zase propagoval orientační běhy. Každou středu jsme mívali tréninky, na kterých vždycky postavil cvičnou trať. Na přeborech br- něnských oddílů v orientačním běhu pak byla díky tomu Lokomotiva neporazitelná. Mě osob- ně takové věci velmi bavily. V zimě pak přišly na řadu běžky, což je taky skvělá věc. Pokud se ne- jelo do Tater, šlo se automaticky na běžky. V roce 1973 odjel Honza do Himálaje s čes- koslovenskou výpravou, která se neúspěšně po- kusila vystoupit na osmitisícový vrchol Makalu dosud nezlezeným jihozápadním pilířem. Bo- hužel, Honza Kounický při výstupu zahynul3 a já tak ztratil svého stálého spolulezce a kamaráda. Honzovoneštěstíbylashodanešťastnýchnáhod, které se nedají vysvětlit jinak než osudem. Často říkám:„My jsme jen loutkové divadlo, které vodí velký loutkář nad námi.“ V době tragické expedice na Makalu jsem už byl v manšaftu a byla možnost vyrazit na Kavkaz. S naší připraveností z Tater a Alp jsme se po pří- jezdu jen rozhlédli kolem sebe a hned se pustili do prvovýstupů. S Leošem Horkou z Ostravy se nám podařilo v severní stěně Nakratau vytyčit novou linii, o které se ovšem tuší, že jej už před válkou vylezli Němci a nedochovaly se jen o je- jich výstupu záznamy. Možná je tato domněn- ka pravdivá, protože cesta má absolutně logic- ký směr. Akorát místy vede strmými sněhovými úseky,kterémohoubýtvelmilavinózní.Naruské pojetí lezení, kdy se Rusové snažili eliminovat ri- ziko na minimum, to bylo dosti silné kafe. U nich vládl duch kolektivismu, na túru se tam nikdy ne- vypravilipouzedvahorolezci.Vždyckysejednalo o grupu, třeba o osm lidí, kterým jsme říkali oko- vaná stonožka, protože na nohách měli okované trikuny4 . A „klap, klap, klap“, šli všichni stejným tempem v zelených mundúrech. Pro nás to byl velký poznatek. Mezi nimi ale byli i špičkoví ho- rolezci, jenže opět v kolektivní bázi. Někam svůj výstup nasměrovali a kolektivně vše přelézali. V roce1974jsmev únoruvyrazilinazájezddo Norska, který vedl Luděk Záhoranský. S Vaškem Širlem, Frantou Půlpánem a Jirkou Pechoušem jsme byli jedna čtverka, druhou tvořili Tatranci. Před námi se v tamních stěnách lezlo jen v létě, v zimě tam nebylo přelezeno tehdy nic. Podařilo se nám tam vylézt první zimní výstupy pilíři na Breitind a Sondre Trolltind stylem, který se mi lí- bil. Žádné vracení, ale vylezení celé cesty v kuse až nahoru. Skála je tam celkem pevná a neoby- čejně kompaktní. Často vytváří takové prdýlky se spárkou uprostřed, která je ale zavřená, tak- že do ní nejde zatlouct nic pořádně. S jištěním tam tedy byl trochu problém, častokrát se daly použít jen žiletky do tenkých spárek. Zvláště na těch pilířích… Občas se nám do cesty posta- Mauglí – Jirka Beneš (gestikuluje rukama) a Pedro – Petr Bednařík (vlevo) během zimního přechodu hřebene bulharského pohoří Rila v roce 1975 Jiří Pechouš – Sam, ve stěněTrollrygenu v zimě roku 1974

33 vil komín, všechno ale bylo naštěstí vyledněné, takže se dalo lézt po ledě. V 900 metrů vysoké stěně Trollrygenu jsme si ale vylámali zuby. Náš neúspěch si vysvětluji tím, že jsme se měli hned od začátku nasáčkovat do této stěny a zapome- nout na ty pilíře…Věřím tomu, že jinak bychom stěnu vylezli, byli jsme silná parta.Takhle už bylo lezení moc a chyběl ten správný„drajv“. Náš po- kus měl příchuť únavy a znechucení. Chyběla chuť pokračovat, protože jsme předtím vylezli dvě těžké cesty. V létě téhož roku jsem navštívil Kavkaz v ne úplněnavštěvovanéoblastiCej.Bylotozajímavé. Utvořil jsem skupinu se svou ženou Jarkou, Ven- cou Širlem, Lenkou Benešovou a Jirkou Janišem. Ve druhé byl Karel Schubert, Pechouš a Půlpán, kteří šli do další doliny. Nepříjemné na tom bylo, že po první túře se Jarka při brodění řeky nešťast- ně zranila a zbytek zájezdu už jen proležela. Nej- prve jsme v rámci aklimatizace vylezli na Dubl- pik,a pakudělaliprvovýstupnaČančachiChoch. Na konci zájezdu zbylo dost času a nikomu se už moc lézt nechtělo. Přesto jsem ještě s Luď- kemZahoranským,ČeslavemWojcíkema Břeťou Husičkou vylezl na Zaromag pěknou, pohodo- vou cestu. Myslím, že to byl právě Česlav, kdo vymyslel sestup do Krestového perevalu, odkud jsmevšemuseliobjet.Bylatotaková„fligna“,aby- chom se do této oblasti vůbec dostali. Bezvadný nápad! Sestupovali jsme tak do neznámé a znač- ně rozlehlé doliny. Byl večer a kolem nás se pás- la obrovská stáda ovcí. Rozhodli jsme se, že ne- půjdeme až dolů k pastevcům, abychom s nimi večer nemuseli sedět a chlastat, a tak jsme si na krásné louce udělali biváček. Jenže oni nás vidě- li, jak scházíme, a tak nás hledali. Přestože jsme byli potichoučku, druhý den ráno nás načapali. Byli to ale dobří lidé – otec se synem. Přijel k nim i nějakýveterinářnakoni.Nepustilinásdolů:„Teď vás pohostíme!“ Dlouhým bidlem s hákem chyti- li malou ovečku, kterou podřízli a stáhli. Udělali velký oheň a začali dělat na pánvi jídlo. To byla dobrota! Dodnes nechápu, jak dokázali tak rych- le maso uvařit… Úžasné ráno. Z naší návštěvy vznikl obrovský piknik. Družba jak má být! Zoo- technikvytáhlkořalkua trochujsmesetami sťali. Dodnes si na něj pamatuji, jak pořád opakoval: „Daj bog, što by socializm pobědil!“ Nakonec jsme sešli dolů k silnici, kde už jezdili gruzoviky. Jedním jsme se pak svezli dolů… Všichni jsme už byli přelezení, všichni jsme už měli hor dost. S Jardou Soldánem jsme se proto domluvili, že společně utečeme a poje- deme stopem do Gruzie. Jednoho dne ráno, dří- ve než se všichni vzbudili, jsme opravdu utekli. Náš ruský komisař byl z našeho útěku úplně na mrtvici! Dojeli jsme stopem do Gruzie a přežili noc v Tbilisi. Bez jakýchkoliv papírů, beze všeho. To byl taky zážitek! Když jsme se po pěti dnech vrátili, náš komisař nás doslova miloval! Byl moc rád, že jsme se vrátili, protože jinak by to pro něj nedopadlo dobře. V dalším stupni mého horolezeckého vývo- je sehrály pro mne Alpy stejnou úlohu, jako byly promélezeckézačátkydůležitéTatry.V roce1977 se mi ve francouzských Alpách podařilo s Ped- rem Bednaříkem udělat prvovýstup v severní stěně Les Droites a taky vylézt cestu Cecchinel- Nominé na Andělský pilíř Mont Blancu. Počát- kem osmdesátých let jsem pak ve Francii pobý- val několik roků služebně u firmy, která od nás dovážela traktory Zetory. Hodně jsem tehdy lezl s Osinem – Osvaldem Dubou, který bydlel v Ba- sileji. Měl jsem jen jediný pas – služební, ve kte- rém bylo pouze francouzské vízum. Bylo vylou- čeno, abych s ním zažádat o nějaké další, třeba švýcarské.ProtojsemmuselchoditdoŠvýcarska načerno, což bylo celé bezvadně zorganizova- né. U početné české galérky v Báslu jsem si díky tomu vysloužil přezdívku„Král Šumavy“. Autem jsem dojel ze Štrasburku do francouzského hra- ničního města, kde bydlel Osinův kolega z prá- ce. Osin už tam na mne čekal, vzal můj bágl do svého auta, odvezl mne kousek dál do polí a já pak předstíral, že dělám joging. Přeběhl jsem tak přes hranice do Švýcarska. Osin mezitím přejel přes celnici legálně, já k němu zase nasedl do auta a mohlo se jít lézt. Historky s Osvaldem se tehdy nedaly moc publikovat. S Osinem jsme například v osmde- sátém třetím udělali druhý zimní výstup Lau- perovou cestou na Eiger, která vede vlevo od Skotského pilíře. Později nás sice naštvalo, když tuto nádhernou linii sjel kdosi na lyžích, je to ale mochezkácesta,dlouhájakopohádka.Obajsme v té době neměli dostatek času jít do severní stě- ny. Na Eiger jsme ale přesto chtěli vylézt. Zvolili jsme proto tuto trasu, kterou jsme zvládli za tři dny i se sestupem. Podobným způsobem jsme toho zvládli vylézt poměrně dost. I V roce 1975 směřoval na Pamír reprezentační zájezd, kterého se zúčastnil prakticky celý man- šaft. Mělo se tam pozorovat, kdo by byl vhod- ný k doplnění druhé expedice na Makalu, která se plánovala o rok později. Tehdy jsme nejprve udělali prvovýstup jižním pilířem na Pik Lenina. do konzervy, a když byla plná, vzali jsme ji s se- bou.Z druhéhovýškovéhotáborasepakmuselo sestoupit dolů, do další doliny, ze které se teprve stoupalo k vrcholu.Tam jsme zabivakovali a dru- hý den vylezli na vrchol a zpátky. Byla to dobrá výprava. Možná i tento výstup rozhodl, že jsem se v nominaci na Makalu objevil i já. Vrchol Makalu se nakonec podařilo zdolat a prvovýstup jihozápadním pilířem se tedy do- končil. Stejně jako na první výpravě nad ní zů- stal stín v podobě úmrtí Karla Schuberta, který zůstal při sestupu několik desítek metrů pod vr- cholem. Karel byl vždycky nesmírně důkladný, ale dost pomalý. Zřejmě jeho vůle byla větší než jeho rezervy. Se svými vrcholovými ambicemi to přehnal. Měl vylezenu spoustu hezkých cest. Když jsme byli v jednasedmdesátém roce v Al- pách, společně s ostatními kluky přelezl hřeben Peuterey – strašně dlouhou a těžkou túru. Prošli Brenvoua vylezliledovoustěnuAiguilleBlanche, což je samo o sobě těžká ledová túra. Pak se- stoupili do Peutereyského sedla a ještě vylezli Peutereyský hřeben na Mont Blanc. Tehdy jsme se potkali na vrcholu, protože my právě dolezli Hrušku.V době, kdy já byl v Norsku, Karel se spo- lečně s Poldou Páleníčkem zúčastnil výpravy do Yosemitů, kde vylezli dvě„prďácké“ cesty. Byl to výborný lezec. I na východním Kavkaze vylezli kluci pěknou cestu. Měli jsme spolu dobrý vztah. Musím se přiznat, že to byl Pražák, s kterým jsem si nejlépe rozuměl. V té době se již začal formovat lehký alpský styl, který mi byl vždy blízký. Prostě přijít pod stě- nu a cestu vylézt od začátku až do konce. Šup! Žádné vracení. Tento přístup jsme začali apliko- vat i na výpravě do Hindúkuše v roce 1978. Prvníjihomoravskáhorolezeckáexpedicedo afghánského Hindúkuše měla být původně sva- Pak jsme ještě vyhecovali výpravu hyen ve slo- žení – já, Igor Novák, Milan Kriššák a Zdislav Drlík, na sousední šestitisícový Pik Dzeržinského. Při sestupu z Leninova štítu jsme si totiž všimli, že všude okolo leží spousta zahozeného jídla. Roz- hodli jsme se tedy, že s sebou nic neponeseme, a jídlosipocestějednodušeposbíráme.Výprava hyen tedy vyrazila. Hůlkami jsme vždycky klepli zová. Horolezecký svaz ale v té době povoloval pouze jednu výpravu ročně a kromě naší party se přihlásili i Ostraváci, kteří směřovali k Nanda Devi v Indii. Jak to mohlo dopadnout? Předseda Vítek přišel s návrhem jedné expedice se dvěma cíli. Nepomyslel ale na byrokracii, která vše zne- možnila. Jeho nápad by byl schůdný pouze v pří- padě, kdy by se jednalo o působení v jednom Slavnostní odjezd výpravy do Hindúkuše před brněnskou radnicí, zprava doleva: Miroslav Mrkývka, SylvaTalla, Jiří Beneš – Mauglí, Petr Bednařík – Pedro, Karel Cídl, Jiří Růžička, JaroslavaTallová, lékařTomáš Skřička, na fotografii chybí Jan Krch – Drobek, a Vilém Schwab

34 státu, třeba v Indii. Když se zjistilo, že to tak ne- jde, začalo být skoro pozdě. Ostrava měla vždyc- ky větší politickou sílu než Brno, takže přednost dostali oni. Jediným řešením bylo zorganizovat si výpravu sami na devizové přísliby. Pro deset lidí jsme nakonec dostali osm devízáků po 220 dolarech, což tvořilo finanční základ naší expedi- ce.V Afghánistánubylozrovnatěsněporevoluci a naše výprava byla toho roku jedinou, která se se do tamních hor vypravila.Výrazně se o získání povolení odcestovat do hor přičinil náš velvysla- nec. Dodnes nevím, proč zrovna nám tento sym- patický človíček tolik pomáhal. Cíleně jsme směřovali k sedmitisícovému ští- tu s názvem Kohi Šachaur, který jsme si vyhlédli již z Brna. Přes Jirku Růžičku jsme získali kusé in- formace i fotky od Poláků, kteří v námi vyhléd- nuté oblasti působili jako druzí po Francouzích. Zlezlitehdynanášcílvýchodnípilíř.Bezesporuto bylanejlepšívýprava,kteréjsemsekdyzúčastnil. Dneska bychom už asi jen těžko dali dohromady skupinu, která by k sobě tak pasovala. Do Afghánistánu jsme cestovali autem. Už jen samotná cesta by sama o sobě dala na kni- hu. Tam bylo zvratů! Jeli jsme absolutně do ne- známa, takže na nás čekalo silné dobrodružství. Povolení jsme sice měli, ale v novinách jsme na- cházeli různé zprávy z Afghánistánu. Rok před revolucí byli v Afghánistánu Slováci – Poprad- čani, které tam přepadli a Míru Pelce přitom střelili do břicha. Měli jsme obavy, že po revo- luci bude situace v zemi ještě horší. Odvážné- mu ale štěstí přeje. Nebýt toho, že se nám roz- sypal diferenciál a my si tak museli najmout starý Zil, asi bychom dopadli špatně. Dny byly dlouhé, a tak se jelo i v noci. Když se pak před námi objevila světla, říkali jsme si:„Je to dobré, to bude Iškašim!“ Vjeli jsme do úzkého údolí a otevřeli flašku s rumem, která nahoře kolova- la. Všichni zpívali. Najednou jsme ale zastavili, protože přes silnici ležely velké balvany. Styč- ný důstojník vyskočil a s pomocníkem řidiče balvany odklidili. Jelo se dál. Když jsme asi za hodinu dojeli do vachánského města Iškašim, styčný důstojník vylezl z kabiny celý pobledlý. Ještě se mu klepaly nohy a říkal:„Měli jsme být přepadeni!“ Jen proto, že jsme jeli Zilem a zpí- vali si na cestu, bandité si mysleli, že jede ar- máda, a utekli. Měli jsme štěstí. Když jsme dojeli na místo, odkud začínal po- chod do hor, nastaly běžné „štrapáce“ s nosiči o vhodnou cenu. Na výpravu jsme od všech zná- mých posbírali staré boty a oblečení, měli jsme vše v pěti velkých lodních pytlech. Když se pak handrkovalo o cenu a nosiči nechtěli přistoupit na tu naši, rozhodl jsem:„Nic naplat, hoši, bude- me jim brnkat na nervičky!“ Náklady jsme zača- li nosit sami. Šli jsme asi hodinu, vše skládali za záhybem cesty a vraceli se pro další. Nosiči jen seděli a pozorovali, jak nákladů ubývá. Začali být mírně nervózní, že si vše odnosíme sami a oni přijdou o kšeft úplně. Přišli vyjednávat a trochu slevili cenu. Říkal jsem jim: „V žádném případě! Cena je hotová a přes to nejede vlak!“ Pak jsem ještě dodal:„Ale ti, co s námi půjdou, dostanou prémii!“, a vytáhli jsme pytle s oblečením. To rozhodlo. Pro ně měl takový kabát daleko větší cenu než těch pár usmolených peněz. S nimi by stejně museli jet den do Iškašimu, aby si tam na trhu něco koupili. Dost dobrodružné bylo i lezení. Nabíze- ly se nám různé šestitisícové kopce v okolí. S Mauglím a Jarkou jsem třeba vylezl pěknou cestu na Kohi Nadir Šach. To byla taky túrka! Pooblezli jsme tam skoro všechny kopce, stáli tam na každé špičce. Hlavní cíle ale byly dané – vylézt na Šachaur obě stěny. S Jarkou a Drob- kem – Honzou Krchem, jsme se pustili do té se- verozápadní, z čehož se vyklubal dosti drama- tický výstup. Řekl bych až příliš! Stěna začínala ledovým svahem se sklonem 45 až 50 stupňů, na který dopadaly kameny ze střední části stě- ny. Zdejší hornina je tvořena břidlicí, takže pa- dajícím kamenům jsme přezdívali „cirkulárky“. Vůbec nemělo cenu se ani navazovat, protože by to lano odneslo. Každý si tedy šel sám, svou cestou, abychom nebezpečný úsek přeběhli co nejrychleji. Pod skalní výšvih nám to trvalo půl dne. Kousek jsme ještě popolezli a zastavili se až na krásné polici pod malým převisem, což bylo perfektní místo na bivak. S Jarkou jsme se- děli spolu, Drobek byl asi pět metrů nad námi. V noci lítaly pět set metrů od nás laviny. Drobek vždycky zařval:„Držte si klobouky!“ Nad ránem začal Drobek vařit. Postavil na vařič ešus, a vtom se najednou seshora utrhla kamenná lavina. Vše se s ohromným rachotem valilo dolů. Nej- větší bloky přeskočily převis nad námi, drobná drť ale padala přímo na nás. Jeden kámen, vel- ký asi jako hrnek, dopadl na ešus, ale neshodil ho. Naštěstí, protože jinak bychom byli v háji. Nejhorší ale bylo, že Jarka dostala dost velkým kamenem do břicha. Začala křičet. Po pádu se spacák úplně seškvařil. Peří strašně smrdělo, asiJarkaTallová na 1. jihomoravské výpravě do Hindúkuše v roce 1978 vlivem uvolněné energie.Vůbec jsem netušil, co bude. Jarka úpěla a mně se začaly hlavou honit myšlenky, jak se dostaneme dolů. Bylo jasné, že kdybychom se měli dolů vracet úseky pod námi, rozsekalo by nás to na kousky.V hlavě mi to šrotilo, jestli máme vytraverzovat ze stěny… Zkoumali jsme, co se vlastně stalo. Jarka ne- měla vnější poranění, ale břicho měla jeden modrák. Nevěděli jsme ale, jestli není poraněná zevnitř. Usoudili jsme ale nakonec, že z našeho místa stejně nevede jiná cesta než nahoru. Rych- lejsmevšechnosbalili.Obávalijsmese,ženanás může spadnout ještě něco dalšího. Museli jsme rychle pryč do bezpečí. Popolezli jsme tak tři, čtyři délky a dostali se mimo dosah visících skal. Postavili jsme stan, ledovali Jarčino břicho a če- kali, co se ze zranění vyvine. Jarka sama uznala: „No nic, musíme! Co jiného můžeme dělat?“ Na vážnézraněnítonaštěstínevypadalo,takžejsme lezli dál.Tak tedy vypadala nejdramatičtější situ- ace celé výpravy… Lezení pod séraky v horních partiích severozápadní stěny Kohe Šachaur, Hindúkuš 1978 P O RT R É T

V následujícím ledovcovém úseku vedl náš výstup přímo pod sérak. Lezl jsem první a měl dvě ledovcové zbraně. Jarka už měla jen jednu, protože nám jedna zbraň spadla dolů, stejně jako Drobek, který šel poslední. Drobek, jakmile se dostane do výšky, přestane mu fungovat hlas. Pamatujisi,jakmiJarkamuselazezdolavyřizovat vzkazy, prý:„Drobek ti, čur..u, vyřizuje, že nemáš lézt pod ty séraky. Lez jinam!“ Já na to:„Tak zas čur..ovivyřiď,aťsipolíbípr..l,žemusímejítrovně!“ Večerjsmezabivakovaliv trhlině.Bivakužbyl bezpečný. Ráno nás Drobek budil s písní:„Když do Prahy ruská vojska vjela…“, protože bylo prá- vě 21. srpna. Dolezli jsme na vrchol. Jeden bivak jsme pak ještě střihli při sestupu, který už nějak dramatický nebyl. Druhý hlavní cíl výpravy – prvovýstup seve- rovýchodní stěnou, pak společně přelezli Pedro s Mauglím. Pedro taky vylezl na jeden štít sólo… Říkali jsme:„Ti jeho andělé nad ním, ti musí být tak unavení!“ Už jen přejít přes ledovec, který měl dost trhlin … Já přes něj šel jen kousek a do jedné z nich žuchl. Samozřejmě nenavázaný, jak jinak? Po dvou metrech v ní byl naštěstí most, na kterémjsemzůstalležet…Pedroledovecpřeská- kal sám tam i zpátky. Byl úžasný! Dobrodružství nekončilo ani na zpáteční cestě. Když jsme se opět dostali k našemu po- rouchanému autu, v Afghánistánu bylo zrovna stanné právo. Bylo jasné, že Avii bez náhradních dílů neopravíme. Proto jsme se s Jurou Růžičkou a Mirkem Mrkývkou – Mrkvou, vypravili míst- ní dopravou do Kábulu, shánět náhradní díly. Ostatní nás mezitím čekali v horách, kde se zá- soby jídla začaly ztenčovat. Zbyla jim jen kolín- ka, cukr, olej a 8 hovězích konzerv. Jejich výživa spočívala v ranních kolínkách na slano a večer- ních kolínkách na sladko. Taky se domluvili, že každý týden sní jen dvě konzervy… Cesta do Kábulu džípem a pak autobusem tr- vala naší trojici dva dny. Po našem příjezdu jsme hnedzašlidoklubua začalivykládat,comámeza trable. Natrefili jsme tam zrovna na radistu, kte- rý ještě ten večer odvysílal do Prahy seznam po- třebnýchautodílů.S pražskouAviíjsmetotižměli smlouvu, že v případě potřeby nám poskytnou jakékoliv náhradní díly, ale transport si musíme zajistit sami.Ten byl zase domluven s mou sestře- nicí, která pracovala u Českých aerolinií. Ráno jí zazvonil telefon, že má vzkaz na ministerstvu za- hraničních věcí. Šlo nám jen o 4 kolečka do dife- renciálu, které jí v Avii hned nachystali. Zbývalo užjenvymysletzpůsob,jakasi2kilavážícínáklad přepravit k nám do Asie. Dozvěděli jsme se, že za týden se do Afghánistánu vrací z dovolené jeden pracovníkz Jablonexu.Sestřeniceses nímspojila a domluvila si s ním v letištní hale schůzku, kde by mu vše předala. V sedmdesátých letech zelo letištěv Ruzyniprázdnotou,jenžetendenzrovna končil dudácký festival ve Strakonicích a mistrov- stvísvětav házené,takžehalabylaplnálidí.Setká- ní v hale se tedy nepovedlo, a tak mu musela být zásilka doručena až přímo do letadla. Do Kábulu přiletěl sedmý den od okamžiku, co jsme se dali na cestu. V té době něco neuvěřitelného. Byla to prostěshodanáhod.S náhradnímidílyjsemsedo hor vracel sám.Všichni mne vítali jak dědu Mráze. Aviijsmedalidohromadya šťastněodjelidomů… O rok později jsme s Jarkou vycestovali za polární kruh, do Grónska. Nasměroval nás tam Jura Havel – brněnská legenda, zamilovaná do severu. Měl s námi jet také Osin a Petr Pavlák, se kterým jsem kdysi začal v Lokomotivě lézt. Na- konec s námi Osin z pracovních důvodů nemohl, takže jsme zbyli jen tři. Museli jsme zajistit jídlo i jeho odeslání až na místo, což byla za totáče docela náročná operace. Z papíren jsme dostali sudy. Měl jsem vymyšlené, že sudy pak rozřízne- me a uděláme z nich saně, které pak za sebou potáhneme. Později se ukázalo, že to byla dost lichá myšlenka. Abychom se vyhnuli vysokým poplatkům oficiálních výprav, do Grónska jsme odletěli jako členové dánského horolezeckého klubu. Po dvoudenním čekání na loď s jídlem jsme se přesunuli do jedné z posledních vesnic, odkud nás dovezl přímo do fjordu jeden Esky- mák s člunem. Jura Havel, který v oblasti působil několik let před námi, básnil o krásných stěnách s fantas- tickým lezením. Měl sice pravdu, ale když jsme tam potkali dva Švédy, kterým se podařil čtvrtý výstup na druhou nejvyšší horu Grónska Mt. Fo- rel, zaznělo:„Co jsou tyto 500 metrů vysoké ská- ly proti tomu – dojít někam!“ O našem cíli bylo tedy rozhodnuto. Měli jsme štěstí, že bylo skoro pořád hezky. Jsem přesvědčen, že kdyby při naší cestě naho- ru bylo delší dobu škaredě, nevrátili bychom se. Polární krajina je tam natolik rozsáhlá a rozlehlá s velkým množstvím trhlin, že ve špatném po- časí bychom ji neměli šanci projít. I tak na nás čekalo obrovské dobrodružství. Saně jsme na- konec postavili z lyží. Petr měl s sebou švýcarský nůž a vrták, takže jsme vše tak nějak provrtali a pospojovali.V mapě z roku 1936, kterou jsme měli k dispozici, už spousta věcí neseděla. Kde měl být sníh, bylo kamení. Při přechodu jed- noho ze sedel jsme museli saně přenášet přes padesát metrů dlouhý skalní úsek. Učili jsme se jako nováčci. Jakmile začne přes den slun- ko svítit, povrchy ledovců úplně rozbřednou a vše se začne bořit. Všude tekla voda, ve které jsme táhli naše saně jako blbci. Rozhodl jsem: „Musíme změnit rytmus. Budeme spát ve dne a v noci půjdeme dále!“ Z velké plachty jsme přes den udělali bivak. Když pak začalo večer JarkaTallová během výpravy do Grónska v roce 1979 zapadat slunko, nachystali jsme se k pochodu a kolem deváté, desáté, když vše pěkně při- mrzlo, vyrazili. Šli jsme pak až do rána, do osmi, kdy začal led a sníh zase tát. Po čtyřech dnech pochodu se saněmi už byly ledovce natolik roz- bité, že už nemělo smysl vše táhnout s sebou. Pokračovali jsme dále už jen s batohy na lyžích. Další kardinální chybou bylo, že jsme si s sebou vzali běžky. Petr měl s sebou skialpy, což bylo nejlepší. S Jarkou jsme měli navíc na běžkách takové mnou vyrobené„fórové“ vázání, že jsme museli nohy k lyžím přivazovat smyčkami. Na- prosto zbytečná komplikace! Na Mt. Forel jsme nakonec došli, ale úplně bez jídla. Rychle jsme vylezli na vrchol a začali se vracet. Rychle jsme hnali zpátky. Po cestě jsme si postupně budovali depa se zásobami. V hlav- ním depu jsme si nakonec dali den odpočinku. Nad námi byla nádherná skalní stěna. Abychom Pochod k Mt. Forel, druhé nejvyšší hoře Grónska, kterou jsme úspěšně zlezli v roce 1979 35

36 netrpěli pocitem, že jsme sem naše horolezecké harampádí dotáhli zbytečně, zkusili jsme na ní vylézt. Nástup nám trval dvě hodiny, kdy jsme přešli jedno sedýlko. Ve stěně jsme narazili na krásné lezení v pevné žule a dolezli tak asi do její třetiny. Pak se ale pokazilo počasí a začaly padat obrovskésněhovévločky.V poslednímokamžiku, než začaly padat laviny, se nám naštěstí podařilo V roce 1980 jsem byl v Peru na výroční expe- dici. Podložené bylo vše desátým výročím tra- gické expedice českých horolezců, které zasy- pala lavina pod Huascaránem. Smyslem našeho zájezdu ale bylo taky něco vylézt. Sešla se tam taky zajímavá parta: Jaryk Stejskal, Mauglí, Míra Šmíd, Zdeněk Brabec nebo Igor Novák. Působili jsme v okolí Huascaránu a někteří kluci v oblasti Huayhuash. Společně s Jarkou a pražskými klu- ky se mi podařilo vylézt na Nevado Chopicalqui, což byla hezká cesta. Neskutečně ostrý hřeben z „pusinkového“ledu!Bohuželjsemněkdeztratil diák, kdy jsem jej shora fotil. Kdysi ale vyšel na titulní straně Hotejla. V osmaosmdesátém mne Drobek uvrtal do zajímavé výměnné akce. Letěli jsme na Pamír s Kavkazskou expedicí, která měla ambice vylézt na všechny tři tamní sedmitisícovky.Vylezli jsme aleakorátnaPikKorženěvské.Komunismusnám s Jarkouuteklo půldne,neboťsepokazilopočasí. V životě je taky jedno období, kdy se obje- ví rodina, a vše se musí nějak skloubit. Našeho mladého Dominika jsme s Jarkou začali brát na hory úplně od mala. Začal s námi normálně lézt. Od desíti měl dokonce malý cepínek.V devade- sátých letech jsme pak díky mému zaměstná- ní v Zetoru společně pobývali v Kanadě. Když se náš pobyt chýlil ke konci, padlo rozhodnu- tí: „Teď si uděláme rodinný šestiměsíční výlet!“ Od firmy jsem koupil velký skříňový Chevrolet a upravil jej na bydlení. Nejprve jsme navštívili Eugena Farkaše v Denveru a kvůli aklimatizaci tam zlezli dvě čtyřtisícovky. Naše cesta pak po- kračovala do Mexika s cílem vylézt na Popoca- tépetl. Zrovna se z něj ale kouřilo, a proto jsme náš cíl změnili na Iztaccíhuatl, který se rozpro- stírá hned naproti. V noci nás tam ale přepadli banditi a já musel ujet s prostřeleným kolem. Rodina se tam pak už nechtěla vrátit, takže jsme nakonec zlezli nejvyšší vrchol Střední Ameriky – sopku Citlaltépetl. Pak jsme odjeli na Aljašku, kde Dominik vylezl ve třinácti letech v napros- té pohodě na Mt. McKinley. O celém výletu pak Dominik napsal dokonce knížku5 . Jablko tedy nepadlo daleko od stromu… Z rozhovoru u kokového čaje Brno, říjen 2010 Během expedice na Makalu jsi prožil radostné chvíle. Na této páté nejvyšší hoře světa jsi ale taky přišel o dva kama- rády. Jak na tuto výpravu vzpomínáš s odstupem času? Byla to tehdy jakási špička mého lezení, kdy jsem se do- stal nejvýše. Honza zahynul na Makalu tři roky před naší vý- pravou. S jeho smrtí jsem se už nějak srovnal. Kdybych později pracovně neodjel do Francie, pravděpodobně bych se dostal do nominace i při dalších expedicích, a možná bych tady dnes taky nebyl, kdo ví. Když si uvědomím, kolik kamarádů se z těch výprav nevrátilo… První výpravy do nejvyšších hor se ještě přepravovaly po sil- nicích nákladními auty. O zážitky přitom asi nouze nebyla… K MakaluseopravducestovalodvěmaTatrovkamipřescelou Asii. Naše putování ale začalo havárií u Olomouce, kde Polda Pá- leníček vjel do protisměru a „zrámoval“ tam protijedoucí Liazku. Náš odjezd se tak poněkud opozdil. Museli jsme z auta vše vylo- žit a Tatrovka musela do opravny. Pak se zase musel celý náklad naložit zpět, což celé zabralo asi 14 dní zdržení. Jen cestaTatrovkami do Nepálu by sama o sobě byla expedi- cí.Tehdynikdonetušil,jaktochodínahranicíchmeziSovětským svazema Íránem.Asinadesetdníjsmezkysliv Jerevanu,protože násRusovénechtělipustitdohraničníhopásma,kterépodléhalo ministerstvu pohraničí nebo něčeho takového. Státy jako Armé- niedotohonemělycomluvit.Takynámzačalilhát.Nejdřívenám tvrdili, že nemůžeme pokračovat v cestě kvůli spadlému mostu. Jedinou možností prý je naložit auta na železnici a přejet přes jinýmost.Zašlijsmetedynanávštěvuk předsedovikomunistické strany Arménie, aby nám pomohl. Dostalo se nám vysvětlení, že jediná instituce, která nám může pomoci, je velitelství pohranič- ních vojsk v Moskvě. Čekání nás stálo dost peněz. Byla ohromná zima, my museli být ubytovaní v hotelu.Teplota klesla na minus dvacet,takženámveškerépivov autěpopraskalo.Našeanabáze však pokračovala. Kulturní referent z naší ambasády zavolal služ- bukonajícímunavelitelstvípohraničníchvojskv Moskvě,kterýslí- bil, že vše zařídí. Samozřejmě se ale nic nedělo. Ráno jsme dojeli k závoře, kde o nás stále nic nevěděli.„Pazvanili“ v Moskvu, kde to už ale vzal jiný sloužící a zase nic! Pochopili jsme, že není jiná možnost, než se vypravit do Moskvy. Ivan Fiala se pak skutečně sbalila odletěldoMoskvy.Navelitelstvínakonecdostalbumážku, sekteroujsmebylischopniodjet.Tehdybyloúspěchem,ževýpra- va odcestovala a do cíle cesty vůbec dorazila… slanit.Nastalotřídenníobdobíškaredéhopočasí, které jsme prospali. Bylo tam pořád světlo a my nevěděli, jestli je den nebo noc. Z předchozího pochodu se dostavila únava. Jeden z nás se vždy probral,uvařilčajneboněcouvařil,vzbudilostat- ní a šlo se zase spát. Zpátky jsme pak šli už zase jenom na hlad. Deponaprvnímledovcinámrozebralylišky,zby- ly po nich jen konzervy. Kolínka a knäckebroty byly pryč. Poslední depo nám zase rozkradli Es- kymáci. Místo našeho vylodění bylo od posled- ní vesnice vzdáleno asi 50 kilometrů. Moc často tam Eskymáci nejezdili. Když kolem jela loď, má- vali jsme na ni, ale kdepak! Na tu vzdálenost nás neviděli. Nezbývalo nám nic jiného, než těch 50 kiláků přes všelijaké ledové bystřiny dojít pěšky. Nakonec nás asi 20 kilometrů od vesnice zahlédl jeden rybář, který nás už dost zničené přece jen odvezl.Večer už byl obchod zavřený, takže jsme byli opět bez jídla. Dočetli jsme se, že se otevírá v sedm. Já měl jako jediný hodinky. Jarka s Pet- remmnepakkaždouhodinubudili,jestliužnení sedm. Na cestu ke kšeftu jsme se s Petrem vydali už v šest. Nakoupili jsme toho hodně. Celý den se pak jen vařilo a jedlo. V Grónsku jsem zhub- nul hodně, jenže já měl vždycky nějakou podsta- tu. Jarka s Petrem ale byli štíhlí, šlachovití, takže neměli ani z čeho zhubnout. Měli taky největší hlad. Po našem návratu pak Jarka každý den ho- dinu snídala… SylvaTalla během aklimatizace na Nevado Pisco v peruánských Andách v roce 1980Sylva a JarkaTallovi na vrcholu Piku Korženěvské v roce 1988 Syn Dominik (vlevo) našel ve svých rodičích výborné učitele foto Pepe Piechowicz P O RT R É T

Na Makalu byl také náročný deset dní trvající pochod do základního tábora přes Barunské sedlo. Samotný prvovýstup jihozápadním pilířem ještě stále není zopakovaný. Dalo by se to vylézt i alpsky, ale je to lezení! Největším problémem po do- sažení hlavního vrcholu by asi byl sestup stejnou trasou. Sla- nit celou cestu pilířem dolů je opravdu dost o hubu. Z Jižního vrcholu na hlavní vrchol Makalu je to taky ještě pořádný kus cesty. Pěkně ostrý hřeben, který bude jistě těžší než samotné zlezení pilíře alpským stylem. Řešení bych pak viděl v sestupu Francouzskou cestou. Po návratu z výpravy jste pak u vás v Zetoru zorganizova- li setkání Klubu osmitisícovkářů, jehož členem jsi se vzhle- dem ke svému výstupu na jižní vrchol Makalu stal i ty… Tehdy šlo hlavně o propagaci. V práci mi vycházeli od za- čátku všemožně vstříc. I o dva roky později nám pro výpravu do Hindúkuše Zetor zapůjčil nákladní auto, a dokonce do něj vyrobili obrovskou nádrž na korbě, do které se vlezlo asi 800 litrů paliva. Když jsem pak s Avií přijel v Bystrci k pumpě, ho- dil do ní hadici a začal čerpat, za chvíli vyběhl pumpař, aby se přesvědčil, jestli mu to neteče někam do kanálu. Cesta z Brna do Kábulu nám pak trvala sedm dní. Avie byla naložená, takže rychle jsme moc jet nemohli, tak sedmdesát, osmdesát. Přes- to jsme každý den najeli tisíc kilometrů, cestovalo se nonstop. Tři řidiči se střídali během cesty a jediné zastávky se dělaly na hraničních přechodech, kde se narychlo něco snědlo a pokra- čovalo se v cestě. Jak ses vůbec dostal k traktorům? Studoval jsem strojní fakultu, k traktorům jsem tedy měl blízko. Navíc jsem se hodně učil jazyky. Lásku k strojařině jsem rozhodně nezdědil po rodičích, protože můj otec pracoval jako knihkupec. V mládí jsem ale byl fanatik do motorek, na kterých jsem i závodil v motokrosu. Později jsem vlastnil Jawu 500 OHC, na které jsme tehdy jeli do Itálie. Celkově jsem pak od motorek přešel ke strojařině. Můžu se zeptat ještě na tvé docela netradiční příjmení? Příjmení, které nese náš rod po několik generací, je maďar- skéhopůvodu.VšichniTallovépocházejízřejměz jednohohnízda. Olomouckémuarcibiskupoviv polovinědevatenáctéhostoletípři- jelnanávštěvunějakýmaďarskýgróf.Mělv doprovodukomorní- ka,kterýsejmenovalTallay.Zůstaltadya vzalsinějakouHanačku. V matrice ale na ypsilon zapomněli.Tak tedy vzniklo jménoTalla. Sylvajedalšítakovýpaskvil.MůjotecbylSilvestr,a takmipo němdalijménoSylva.Díkytomujsemzažívalnekonečnésrandy. Když jsme ještě jezdili na vodě debla, vždycky jsme se s kamará- dem našli v mixech. Mysleli si, že pojede ženská s chlapem. Sku- tečně, když jsem byl přihlášen na nějakých závodech, vždycky jsem se hledal v seznamu ženských. NamémprvnímzájezdudoAlpv sedmdesátémprvnímroce mneještěnikdopořádněneznal.Bylitami kluciOstraváci–Honza Holec,LáďaSkalickýa VláďaStarčala,kteřísišuškali:„Jedes námi i nějaká děvka z Brna!“ Byla to bezvadná parta. Když jsme později s Jarkou něco pěkného vylezli, v místních novináchpakpsalio výstupu,kterýpodniklysestryTallovy.S mým jménem jsem si tedy užil spousty legrace. Poznalsessespoustouzajímavýchhorolezeckýchpostav.Na koho rád vzpomínáš? Hezkývztahjsemměltřebas RadanemKuchařem,u kterého jsme s Jarkou občas v Praze přespávali. Jeho manželkaTáňa pra- covala ve Sportturistu a pomohla nám také vyřídit spousty věcí. HodněmnetakédojímalMíraŠmíd.S nímbylatakovásranda! Spolujsmemělitřebanamyšlené,žeažzestárneme,založímeKlub historického alpinismu. Seženeme si staré věci na lezení a bude- me normálně s těmi dlouhými pikly jezdit doTater. Na krosnách přitomponesemekošes vínem,nasekámesikosovkua uděláme vatru… Míra vzal naše výmysly natolik vážně, že když jednou odcestoval na Kavkaz, přišel mi pak domů lístek, že si mám na poště vyzvednout balík. Přišly mi od něj úplně nové trikuny, kte- rénaKavkazevyšmelil.Ještějemámvesklepěnachystané…Jo, s Mírou jsme zažili srandy! V takových věcech jsme si dost rozuměli. Byla to osobnost, která měla slabost pro jakékoliv dobrodružství. Dobrodruh a na- prostýkliďas.Kdohomocneznal,mělpocit,žejetobohém,který žijezednenaden.Nebylatoaleúplněpravda.Bylnesmírněpeč- livý, co se týče získání poznatků.Všechno si psal. Byl to dokonale zorganizovaný člověk.Vše, co dělal, měl perfektně promyšlené. Z postav brněnského lezení bych vzpomněl na Pedra Bed- naříka. Pedro měl úžasnou fyzičku. Byla to vyhlášená opice. Na můjvkusbylněkdyvelkýhazardér.Mělalešťastnouplanetu.My všichni ostatní bychom už byli dávno mrtví, kdybychom udělali a vylezlitosamécoPedro.Neuvěřitelné,codokázalpřežít.Napří- kladběhemvýpravydo Hindúkušiseu vesnices našínepojízdnou Aviírozvodnilařeka.Chodilijsmeseprotoumývatdojednéz boč- níchtůněks vracákem.NetakPedro.Odrazilsea skočilpřímodo divoké řeky. Jeho hlava se objevila až po 20 metrech a já si říkal: „Je po Pedrovi… To nemá šanci!“ Jenže Pedro normálně vylezl z vody, otřepal se… Neuvěřitelné! Jakoparťákbylalebezvadný.Vylezlijsmetohospoluhodně. PosmrtiHonzyKounickéhojsemnejčastějilezls nímnebos Jarkou, nebo jsme do stěn vyráželi všichni tři dohromady.V oddíle jsme tak vytvořili stabilní trojici, která s sebou občas brala i nějakého mladého, který se začal jevit, že by mohl dobře lézt. Dalšímúžasnýmlezcemv BrněbylMauglí–JirkaBeneš.Lezl jsem s ním jen v rámci soustředění krajského družstva. Byl totiž o hodněmladšía takév jinémoddíle,kdemělsvoupartu.Původně byl členem Slávie, kde dělal šéfa jeho otec.V době, kdy začal po- řádně lézt, se ale všechny menší brněnské oddíly – Královo Pole, Slávie a Medlánky, sloučily do tzv. oddílu VHS6 Brno. Separátně zůstala jen Lokomotiva a Zbrojovka. Mauglíbylneobyčejněinteligentnía sečtělý,prostěosobnost, cožzdědilporodičích.Mělasii důvod,pročnestudoval.Řeklbych, že to zřejmě byla lenost. S Mauglím byla úžasná sranda. Na naší expedici do Hindúkuše doslova zářil. Když si vzpomenu na všech- nyjehoprůpovídky,musímsesmáti dnes.Párkrátjsmesis Drob- Po druhé expedici na Makalu se v brněnském Zetoru zakládal 1. klub osmitisícovkářů v Československu, zleva: Ľudovít Zahoranský, SylvaTalla, Jožo Psotka,Vlado Petrík, Mišo Orolin, Milo Neumann, Ivan Fiala a Honza Červinka, za řečnickým pultem stojí Ivan Gálfy Milan Kriššák (vlevo) a SylvaTalla s expedičníTatrovkou cestou na Makalu v roce 1976 můžete se Výhradní dodavatel spoLEHNOUT www.yate.cz SAMONAFUKOVACÍ KARIMATKY ULTRALIG HT N EPAL PEAK TOPO TOP-LITE SAN FO RD SPACÍ PYTLE PRO LETNÍ OBDOBÍ SPACÍ PYTLE PRO ZIMNÍ OBDOBÍ

38 kem říkali:„Škoda, že nemáme s sebou magneťák“, což byla asi největšíchybaexpedice.Mrzímne,žesetaknedochovalyvečerní rozhovory, ve kterých hrál Mauglí převážně hlavní úlohu. Někdy z jehoústnezaznělyjensrandičky.Někdyseprojevovali jakošiřitel obav.Třeba než jsme se dostali do hor a měli vyřešit spousty pro- blémů s tím spojených:„To nezvládneme!Tam se nedostaneme!“ Jestli dovolíš, do výčtu významných postav tvého horolezec- kého života bych zařadil i tvou ženu Jarku. Jak jste se vůbec dali dohromady? S Jarkou jsme se poznali strašně dávno ještě v Budějovicích. Stejně jako já začala s „vodařením“. Pak přišla studovat do Brna, kdejsemjidotáhlk horolezectví.Výkonnostnějsembylzpočátku úplnějinde,a takrůzněpopolízalas kýmkoliv.Protožejsmespolu začali chodit a žít, a také protože se na skalách stále zlepšovala, lezli jsme pak i spolu. Jarka byla výjimečná i tím, že jsme v zimě lezli normálně na střídačku. Neexistovalo, že by lezla jen na ocase. Když jsem odjel nanějakouvýpravu,lezlahodněs Drobkem.V ziměspoluvylezli třeba severní stěnu Vysoké, Stanislawa na Galérku, a vše na stří- dačku. Na chvostě moc chodit opravdu nechtěla. Později jsme už při lezení byli natolik vycvičení, že jsme troj- ky,čtyřkylezli„loss“–bezlana.Jednounástakz Váhypozoroval Tony Antoníček, jak lezeme bez jištění spodní délky na východní Rysy. Když jsme pak sestoupili do sedla, Tony se nakysle tvářil a říká:„Takjsemsenavásdívala vyjstesevůbecnejistili.“Jánato: „Tony,tadyjdeo rychlost.Tadynejdeo to,žesenatrojcebudeme pinožit dlouho.“ Tony byl v Lokálce mocnář. Byl vždycky zásado- vý – na horách i v životě. Na druhou stranu – sranda s ním byla pořád.Bezněja jehokytarybyvšechnytyMikulášskénebylyono. Já se s ním do křížku nedostal nikdy. Na téVáze to bylo jedinkrát, co něco podotkl. Nebyl to žádný kazatel, který by ostatním něco vnucoval. Na Váze jen tak mimochodem podotkl, že bychom ta- kové věci prostě dělat neměli. Nebavili jsme se spolu ještě o tvém lezení na skalkách… Když jsem začínal, necítil jsem, že bych musel něco těžkého vylézt nebo dosáhnout nějaké mety. Lezl jsem naprosto cokoliv, nic systematického. Daleko více mě přitom zajímalo, jaká je na skalách parta. Když už jsem se ocitl v manšaftu, kde se už oprav- du něco lezlo, nezbývalo už na skalky tolik času. Domovskouoblastív BrněbylMoravskýkras.Přiznámse,že Kras jsem moc v lásce neměl. Co bylo potřeba jsem vylezl, ale že bychtamtrávilkaždývíkend,tone.MauglíneboDrobek,tamlez- li daleko víc. Možná, že to bylo dáno těmi jízdenkami. Na víkend jsme to měli za pár kaček, tak jsme raději zajeli na písek nebo dokonce do Bad Schandau v Sasku. Nejkrásnější skála, kterou miluji dodnes, je Wilsonova ská- la. Bohužel ji ale v roce1980 zatopila Dalešická přehrada, lezese tam ale dodnes. Ze zábradlí se slaní a leze se. Záleží ale na stavu vodníhladiny.Kdyžjevodymálo,jeodhalenýdruhýštand.Pokud ne,musísezajistitpodlevýškyhladiny.Tatooblasturčitěstojíza návštěvu. Nejlepší je to ale s lodí… Původní údolí řeky Jihlavy bylo nádherné a znal jsem jej hlavnějakovodák.DramatičtějšíúdolíbylaještěOslava.Krásný kaňon! Často jsem do něj jezdíval i sám. Kajak jsem vždy hodil navlaka poslaljejdoNáměště,kdejsemjejpakvyzvedl.Odnesl jsemjejk řecea sjelpovoděasipadesátkilákůaždoIvančic.To byloopravdunádherné,peřejnatéúdolí.Jednapeřejzadruhou. Ke sportům v přírodě, které jsi provozoval, patřilo i létání na padáku… To máš pravdu, byla to moje další zábava. Když je těch zálib ale hodně, nemáš už šanci je všechny zvládat. Na padáku jsem pak spadl. Tehdy jsme letěli z Ondřejníku v Beskydách a při při- stání jsem přetáhl zatáčku. Padák se vylil a z dvaceti metrů jsem šel na zem pádem. Naštěstí se ta„hadra“ nade mnou nějak tře- petala,takjsemnepadaldolůpohubě,aleponohách.Vyšeljsem z toho s odraženou okosticí na pravé noze, což šíleně bolí, a také s rozbitýmčenichem.Domajsems tímbyldoceladlouho,asišest týdnů.Médnešníproblémysezádys tímasisouvisí.Dostmožná se obratle pohnuly už tehdy. Vše okolo padáků šlo strašně dopředu, dnes je to úplně jinde. Před pár lety jsme se s Pavlem Plškem domlouvali, že si skočíme z letadla. Udělali jsme rychlý para výcvik, a dali si dva skoky. Volným pádem ze čtyř kiláků… Měl jsem výho- du, že jsem předtím lítal. Ovládání padáku i samotné přistání bylo úplně stejné. Měly tvé aktivity v přírodě nějaký společný faktor? Možná ano. Tak jako mne dráždily stěny, o kterých se říka- lo, že jsou nelezitelné kvůli objektivnímu nebezpečí, tak mne na voděnikdynenechalyv klidujezy,o kterýchsetvrdilo,žesenedají sjet.Samozřejmě,kdyžjevelkávoda,nebonaopakmálovody,tak jet nemůžeš. Když je ale vody tak akorát, tak se přece musí najít způsob, jakým lze překážku překonat. Na pár jezů jsem se takhle soustředil a taky jsem je pak sjel. Zrovna tak to bývalo i v horách. V případech objektivně ne- bezpečných stěn jsem vždy tvrdil, že se u nich určitě dá najít ně- jakáskulina.Kdyžsipodtustěnusednešnaden,dvaa pozoruješ ji,takkaždámásvůjjízdnířád.Pakužjejenotázkarychlosti,jestli vše stihneš v čase, ve kterém ji lze přelézt. O severovýchodní stě- něPizBiancosetakyvšudeříkalo,žejenelezitelná,a nakonecse nám v ní s Jarkou podařilo udělat prvovýstup… Máš nějaký nesplněný sen? Já toho ještě nestihl! Třeba jeden takový můj sen je sjet na kánoiMackenziehocestouodVelkýchjezerKanadskýmštítemaž kamtopůjde..Nevím,jestlisemitopodařísplnit,alejetojeden z mých nesplněných snů. Tom Roubal, pan šéfredaktor, mne poprosil, abych se tě ne- nápadně zeptal na jednu věc. Do tanečních prý chodil ve tvém maturitním obleku. Prý mu byl nějak velký v rame- nou… Jak mu seděl v ramenou, to opravdu nevím. Můj maturitní oblekjsemmualepůjčilseslovy:„Tome,játihopůjčuji.Jetoale můjoblekdotruhly,taksek němupatřičněchovej!“Netrvaloale dlouho a já spadl na zmiňovaném padáku. Tom pak měl strach, abych pád přežil, a on nepřišel o to kvádro. Musím asi také prozradit, že matkaTomáše bydlela s Jarkou odprvníhoročníkuvysokéškolynakolejích.Postupemčasujsme sek nimnastěhovalii jás Petrem–otcemTomáše.Mělijsmetak- zvanou komunu, ve které všechno bylo dohromady.Vůbec první výlet na moře jsme pak podnikli společně. Byli nám dokonce na svatbě za svědky a já zase jim… To je opravdu povedená historka. Jak jsi ale u maturity při- šel k těm ramenům? Tojsemmělz gymnastiky,kteroujsemdělalodmládí,protože mojemátibylanáčelnicíSokola.Gymnastikajeohromnáprůprava i pro lezení. Získáš tam pohyblivost, sílu, mrštnost… SylvaTalla při slanění na Pálavě v roce 1966 SylvaTalla na kajaku v umělém slalomovém kanále v Liptovském Mikuláši, osmdesátá léta 1 Na 8.010 metrů vysokém Jižním vrcholu Makalu stanul Sylva Talla společně s Vlado Petríkem 4. května 1976. 2 JaroslavaTallová(1948–2009)bylavýznamnáčeskoslovenskáhorolez- kyně70. letminuléhostoletí,kteráuskutečnilamnohoprvníchženských přelezů veVysokýchTatrách, Alpách, Grónsku a Hindúkuši. 3 Jan Kounický (25.12.1939 - 26.5.1973) se během vrcholového útoku snažil ve výšce 7.850 metrů opravit kyslíkový přístroj, přičemž ztratil rovnováhua upadl.Přizhruba80metrůdlouhémpádusivážněporanil páteř. Zemřel po několika dnech v nejvyšším postupovém táboře, kde se u něho až do konce střídali kamarádi. 4 Dnešnívibramya stoupacíželezapředcházelyokovanébotya tzv.trikuny. 5 DominikTalla,OdMexikapoAljašku,zápiskytřináctiletéhochlapce,Brno, 2002. ISBN 80-7307-013-8. 6 VHS –Vysokohorské sporty. P O RT R É T text Martin Krejsa foto Pepe Piechowicz a archiv Sylvy Tally

39 Sylva Talla Významný československý horolezec 70. let minulého století narozen 1946 70. léta reprezentant Československa 1977 Mistr sportu Přehled nejvýznamnějších výstupů Vysoké Tatry 1971 Velký Mengusovský štít, V pilíř, klas.V, 7. - 8.2., spolulezci: Václav Bajer, Jan Kounický a Svatopluk Růžička Malý Kežmarský štít, S stěna, direttissima, klas.V+, 19. - 21.2., spolulezec: Jan Kounický 1972 Galerie Ganku, Orlowského cesta, klas.VI, 14. - 15.3., spolulezec: Jan Kounický Zadná Bašta, Puškašova c., klas.V-VI, 1.3., spolulezec: Jan Kounický 1973 Turňa nad Korytom, Zimní cesta, klas.V+, 5. - 6.1., spolulezec: Jaroslava Tallová 1974 Galerie Ganku, Stanislawského cesta, klas.VI, 5. - 6.1., spolulezci: Jiří Janiš, Pavel Koubek, Jan Krch a Jaroslava Tallová Javorový štít, Stanislawského cesta, klas.V, 3.2., spolulezci: Pavel Koubek a Jaroslava Tallová 1975 Malý Kežmarský štít, Kútmi na Bocekovu vežu, klas.V+, 8. - 9.3., spolulezci: Petr Bednařík a Jaroslava Tallová Ušatá veža, Kuchařova cesta, klas. VI, 10.3., spolulezec: J.Kozel Ušatá veža, Páleníčkův pilíř, klas. IV+, 11.3., spolulezec: J.Kozel Malý Kežmarský štít, Hrana Weberovky, klas. IV+, spolulezci: Jiří Beneš a J.Kozel Kazalnica Mengusovská, Velký zářez, klas.V+, 17. - 20.3., spolulezci: Petr Bednařík, Jan Holec a Jiří Romanovský Kazalnica Mengusovská, Direttissima, klas.VI A2/A3, 24.8., spolulezec: Jaroslava Tallová 1977 Bocekova veža, Bocekova cesta, klas.VI, 7.1., spolulezec: Jaroslava Tallová Malý Kežmarský štít, cesta Matray-Rybanský, klas.V, 9.1.,spolulezci: Miroslav Pelc, Miloslav Neumann a Jaroslava Tallová Čertova veža, Cukrárove blues, 2. průstup, klas. VA1, 13. - 14.3., spolulezci: Petr Bednařík a Jaroslava Tallová Východná Vysoká, S stěna, cesta Holec-Romanovský, 1. zimní a celkově 2. průstup, klas.V, spolulezec: Petr Bednařík Východná Vysoká, S stěna, pravý pilíř, prvovýstup, klas.V, 17.3., spolulezec: Petr Bednařík Rohatá veža, JV stěna, vhloubení v pravé části stěny, prvovýstup, klas.V, 18.3., spolulezci: Petr Bednařík a Vlado Tatarka Alpy 1971 Aiguille Noire de Peuterey, Z stěna, cesta Ratti-Vitali, klas. V+, 14. - 15.8., spolulezec: Jan Kounický Mont Blanc, stěna Brenvy, výstup přes Hrušku (Poire), klas.V, 19.8., spolulezec: Jan Kounický 1973 Piz Bernina (Piz Bianco), SV stěna, prvovýstup a celkově 2. průstup stěnou, klas. V+, 15.8., spolulezec: Jaroslava Tallová Piz Palü, S stěna, Z pilíř, 18.8., spolulezec: Jaroslava Tallová 1977 Les Droites, S stěna, prvovýstup levou částí, 23. - 24.7., spolulezci: Jaroslava Tallová a Petr Bednařík Mont Blanc, Andělský pilíř, Cecchinel- Nominé, 6. průstup, 6. - 7.8., spolulezec: Petr Bednařík Les Courtes, S stěna, Švýcarská cesta, 11.8., spolulezci: Jaroslava Tallová a Petr Bednařík 1983 Eiger, Lauperova cesta, 2. zimní výstup, 18. - 20.2., spolulezec: Osvald Duba Grand Pic de la Meije, J stěna, Voie Directe, klas.V+ A1, 5.8., spolulezec: Jaroslava Tallová Pyreneje 1983 Petit Pic d’Ossau, S pilíř, klas. V+ A1, 30.8., spolulezec: Jaroslava Tallová Norsko, Romsdal 1974 Breitind, V pilíř, klas. V, 1. zimní výstup, 25. - 27.2., spolulezci: Jiří Pechouš, František Půlpán a Václav Širl Sondre Trolltind, V pilíř, klas. IV+,1. zimní výstup, 10. - 11.3., spolulezci: Jiří Pechouš, František Půlpán a Václav Širl Bulharsko 1972 Pirin, přechod hřebene, klas. 5a, 23. - 29.4., spolulezci: O. Karásek, Václav Sitta a Jaroslava Tallová 1975 Rila, zimní přechod hřebene, klas. 6a, 29.12.1974 - 8.1.1975, výprava Krajského horolezeckého družstva Grónsko 1978 Mt. Forel (3.360 m), 1. ženský výstup, 6. výstup, 21.7., spolulezec: Jaroslava Tallová a Petr Pavlák Kavkaz 1973 Pik MLR, prvovýstup pravým pilířem Z stěny, klas. 4a, 4.7., spolulezci: J. Čupel, Vlado Tatarka a Leoš Horka Nakratau, S stěna, prvovýstup levým pilířem (Cesta na památku Jana Kounického), 9. – 10.7., spolulezci: J. Čupel, Vlado Tatarka a Leoš Horka 1974 Dublpik, výstup od JV, prvovýstup, klas. 3a, 24.7., spolulezci: Lenka Benešová, Jiří Janiš, Václav Širl a Jaroslava Tallová Čančachi Choch, zářez S stěny, prvovýstup, klas. 5b, 30.-31.7., spolulezci: Lenka Benešová, Jiří Janiš a Václav Širl Zaromag, S stěna, prvovýstup, klas. 5b, 4.8., spolulezci: Břetislav Husička, Česlav Wojcík a Ľudovít Zahoranský Pamír 1975 Leninův štít (7.134 m), J stěna, prvovýstup J pilířem na V hřeben, 12. – 29.7., spolulezci: Zdislav Drlík, Milan Kriššák, Igor Novák, Vlado Petrík, Petr Schnabl a Ľudovít Zahoranský Pik Dzeržinského (6.713 m), přes Pik Razdělnaja (6.148 m), 3. - 5.8., spolulezci: Zdislav Drlík, Milan Kriššák a Igor Novák 1988 Pik Korženěvské (7.105 m), spolulezec: Jaroslava Tallová Peru, Cordillera Blanca 1980 NevadoChopicalqui, SV hrana s přechodem na JV, 2. výstup, 1. - 4.7., spolulezci: JaroslavaTallová, Zdeněk Brabec, J. Kada a Igor Novák 1. jihomoravská horolezecká expedice do Hindúkuše 1978 Kohi Nadir Šach (6.814 m), S stěna, prvovýstup, spolulezci: Jaroslava Tallová a Jiří Beneš Kohi Šachaur (7.116 m), prvovýstup direttissimou SZ stěny, 19.8-218., spolulezci: Jaroslava Tallová a Jan Krch Himálaj 1976 Makalu (8463 m), člen úspěšné československé expedice, 18 účastníků, prvovýstup JZ pilířem, na vrcholu 24.5. Milan Kriššák, Jorge Camprubi (Španělsko) a Karel Schubert (Složení expedice: Ivan Gálfy – vedoucí, MUDr. JaromírWolf, Zdeněk Brabec, Jan Červinka, František Dostál – filmař, Ing. Ivan Fiala, MUDr. Leoš Chládek, Ing. arch. Miloslav Neumann, Igor Novák, Milan Kriššák, JUDr. Vladimír Ondruš – filmař, Michal Orolin, Ing. Leopold Páleníček, Miroslav Pelc, Vladimír Petrík, Ing. Jozef Psotka, Karel Schubert, Ing. Sylva Talla) Keňa, Tanzanie 1985 Mt. Kenya,(5.199 m), Diamantový kuloár, spolulezec: Jaroslava Tallová Kilimandžáro, (5.895 m), J stěna, spolulezec: Jaroslava Tallová Aljaška 1995 McKinley (6.194 m), cesta přes West Buttress, spolulezci: Dominik Talla, Jaroslava Tallová a Bohuslav Vlček Bolívie 2003 Sajama (6.492 m), spolulezci: Dominik Talla a Jaroslava Tallová Huayna Potosí (6.088 m), spolulezci: Dominik Talla a Jaroslava Tallová Ž Á D E J T E O R I G I N Á L ! M O I R A J E J E N J E D N A ! F U N K Č N Í P R Á D L OF U N K Č N Í P R Á D L O ZNAČKOVÉ PRODEJNY MOIRA: BRNO - GROHOVA 17, BRNO 1 ČESKÉ BUDĚJO- VICE - NÁM. PŘEMYSLA OTAKARA II. Č. 23. H. KRÁLOVÉ - V KOPEČKU 88 JIHLAVA - MASARYKOVO NÁM. 1220/53 KARLOVY VARY - DR. DAVIDA BECHERA 908/29 LIBEREC - 5. KVĚTNA 70/37 M. BOLESLAV - U KASÁREN 1379/3 OLOMOUC - OSTRUŽNICKÁ 332/20 OSTRAVA - OC LASO - MASARYKOVO NÁM. 15 PÍSEK - SMETANOVA 78 PLZEŇ - AMERICKÁ 1125/62 PRAHA - MALÁ ŠTĚPÁNSKÁ 14, PRA- HA 2; HYBERNSKÁ 1, PRAHA 1; ANTALA STAŠKA 114/20, PRAHA 4; VEVERKOVA 1411/6, PRAHA 7; J. PLACHTY 28, PRAHA 5 STRAKONICE - KOCHA- NA Z PRACHOVÉ 121 ÚSTÍ NAD LABEM - MÍROVÉ NÁM. 66/18 ZLÍN - ZARÁMÍ 89 KATALOG PRO VÁS NA ADRESE: MOIRA CZ, A.S., KOCHANA Z PRACHOVÉ 121, 386 01 STRAKONI- CE, E-MAIL: INFO@MOIRA.CZ WWW.MOIRA.CZ

4040

41 Volám Jurovi, že zajtra do Višne. Juro že hej. Ja môžem už od 13.00, lebo mám do- obeda zubára. V stredu ráno sa zobudím, búrka jak sviňa, leje ako z krhly. Zbalím si veci na stenu, že sa zastavím od zubá- ra zatrénovať, Višňové asi nehrozí. Po zu- bárovi so stŕpnutou papulou dofičím do Žiliny, svieti slniečko. Juro akurát niekde odchádza, pýtam sa ho na Višňové. „Ja ne- viem,“ prerábame matrace na stene, „aj bysomšiel,aleneviem…najskôroštvrtej.“ Volá Lenke, že aj tá by šla, ale tiež naj- skôr o 16.00. No čo už, idem domov, zo- beriem dcérku zo školy a dohodnem sa s mojom otcom, že mu ju tam o štvrtej do- veziem (Zuzana bola v robote). 15.45 mla- dá zahlási, že ona ide so mnou! No do riti. Balím aj decko, aj niečo na hranie, aby sa nenudila, nejakú stravu a o pol piatej sme na parkovisku vo Višni. Autá nikde, tak volám Jurovi. Ten že nejde, vraj bol straš- ný lejak pred hodinou v Žiline. Skúšam volať Lenke, tá nedvíha… Som nahratý. Volám Jurovi, že sa Lenke nemôžem dovolať a že sa idem aspoň pozrieť hore, ako to vyzerá. No čo už, keď som sa tu dotrepal aj s deckom, aspoň sa prejde- me. Vyjdeme hore, skala je suchá, akurát zhora sú veci zatečené, treba „Haremheb“ alebo „Los Brnos“. Akurát je strašné vlh- ko z toho výparu. Volám Jurovi, že sa dá a on na to, či nie je vlhko. Ja že hej a on že teda nejde. Som nahratý druhýkrát, Lenka nedvíha, som v keli. No čo, keď sme sa tu s Peťou vytre- pali, aspoň sa pozrieme do jaskyne, urobí- me slniečko z kameňov a pôjdeme domov. Už sa zberáme, keď volá Juro, že Lenka ide aj s Mirom Hranka Dvoršťákom a že aj on príde. Hurá. Tak sa rozbalím, pomaly rozcvičím, rozleziem na kameni. Dávam si na čas, poriadne sa rozcvičujem, kým prídu. Medzitým zase prší, nevyzerá to dobre. Čas beží, ubehla ďalšia polhodin- ka,trištvrtehodinka,hodinka,pomedzito prší. Rozmýšľam, že to asi to vzdali, ked prší a už mi aj dochádza trpezlivosť. Som tu ako idiot, už sa nikdy takto nedohod- nem,radšejbudemsámtrénovaťnastene. Je 17.30, Zuzana robí do 18.00, ideme domov. Zoberiem ju po ceste a pôjdem ešte niekde zaliezť na stenu. Zbalím ba- toh, hodím ho na chrbát a vtedy sa objaví dole Lenka s Hranka Dvoršťákom. Ja som ale už rozhodnutý ísť domov. Oni že nech leziemsnimi,alekedvidímtúkomótnosť, ako sa tam motkajú, nemám najmenšej chuti zostať. Pri nich mám šancu vyliezť tak dve tri cesty a bude tma. A decko na krku. Chvíľu s nimi kecám, do 18.00 pre Zuzku mám ešte čas. Už sa zberám do- mov, ked sa dole objaví Juro. Je rozhod- nuté. Ide sa liezť!!! „Brúska“, „Genéza“, rozmýšľam, čo ďalej. „Skalu“ sa mi liezť nechce, som unavenýzpondelkaztréningu.Aleaspoň si to nabehám, aspoň ten vrch. Nacvakám si spodok, kľúčový krok nejde. Skúsim druhý, tretí krát a nič. Holt, maximálka dnes nie je, potrebujem aspoň dva dni od- dychu.Posedím,pokefujem,namádžujem ahop,zrazutoide.Somvprvomoddychu a vravím si, aspoň to tréningovo dolez, to je to najlepšie, čo môžeš dnes urobiť. Tak valím hore, aj oddychy si dávam také ne- dostatočné, aby som si zabojoval. Stred ide, ale ešte nie je po „Brúske“ a „Gené- ze“ človek dobre aktivovaný, cítim to. Vr- šok napodiv veľmi ľahko, aj prekrok cez pätu, aj spoďáky. Zapnem zlaňák, Juro ma spustí na hranu a vrchný boulder bez od- dychu ešte raz. Ide to bez problémov, su- per. Idem dole. …keby motyka vystrelila a ja by som dal spodok v kuse, tak by som to mohol doraziť. Ale to je cesta o maxi- málke a tá dnes ostala na stene vo Varíne. Nejaký oddych dám, ale nič moc, času málo. Vravím si, že aspoň si to dám ešte raz od spodného bouldra hore v kuse, aby som to v sobotu na istotu preliezol. Na- liezam, spodok je už brnkačka, kľúčový boulder, šponujem sa a hop, napodiv lištu chytám celkom slušne, tak na 3/4 hrúbky, lepšie ako naposledy. Hop hop hop a som v prvom oddychu. Ale bandasky sa hlásia, keď je človek unavený, vydrží 1-2 tažšie cesty a potom zhasne. Toho sa začínam báť. V hlave mi to šrotuje, tie oddychy ma ničia. Ale musím myslieť pozitívne, vravím si. Veď som to už vyliezol odti- aľto v kuse, aj vrch mi dnes šiel. Musíš zabojovať, chlape. K***a. Druhý boulder s prehľadom, ale v druhom oddychu mi už citeľne nateká. Rozhodne dnes neod- dýchnem tak kvalitne ako minule. Oddy- chujem, čo to dá, moc sa mi do toho ne- chce, zodpovednosť zväzuje ruky, lebo cítim šancu na prelez. Nadýchnem sa a kričím Jurovi, že idem na to. Päta drží, asi som sa to už naučil. Lišta v pohode, prídrž držím akosi zle, k***a, nezmetkuj chlape, teraz idú nohy, dávaj, šlap. Prvý spoďák, vykladám ľavú nohu, nemám ju tak, ako má byť, presne na stupe. Nie je čas sa tu zdržovať s nohou, treba liezť, va- liť hore, lebo zhasnem. Chytám aj druhý spoďák a obidve nohy stále na stupoch. Fúha, už len vytrepať nohy hore! Chala- ni kričia: „Poď, poď!“ Našlapem a zra- zu aké ľahké. Som hore. Neskutočné. Po tom všetkom, čo som dnes zažil, som to vyliezol. A to som začal liezť hádam až o šiestej večer. Kmeťuvpríbehvo VišňovejSkale aneb Ešte že fungujú telefóny text Peter Kmeťo Cáder foto Michal Fredy Brun www.banff.cz Přehlídka nejúspěšnějších filmů s horskou tématikou ze světově největšího filmového festivalu BMFF PRAHA – neděle 16. 10. 2011 Kino Lucerna, Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 Višňové. Tajemná jeskyně nedaleko Žiliny, o které se mluvilo hlavně v 90. letech, kdy tam velké věci prováděl mimo jiné všem dobře známý RT. Jak je to s Višňovým teď? Je mrtvé a zapomenuté? Určitě ne. Největší období slávy má už samozřejmě za sebou, ale stále se tu realizuje velké množství ryze sportovních lezců z blízkého i vzdálenějšího okolí. A co vlastně teď dělá RT? Skala 8b

42 Hermann Buhl se narodil v roce 1924 v Innsbrucku. V tomto městě také vystudo- val gymnázium. Od mládí však byl fascino- ván – ostatně jako mnoho jiných mladých chlapcůztétooblasti–neobyčejnoukrásou okolníchhor.Jehoprvníkrokynacvičných skálách nebyly nijak nesmělé a neušly po- zornosti horolezeckých trenérů. Jako by tušil, k jakým výkonům je předurčen, tvr- dě pracoval na své fyzické kondici a zdoko- nalováníhorolezeckétechniky.Vevýškách se pohyboval stejně jistě jako na pevné zemi. Ačkoli neměl pro lezení výrazné fy- zické předpoklady, mezi svými vrstevníky od samého počátku vynikal. Mohutnou tě- lesnoukonstitucinahrazovalneobyčejnou pílíahouževnatostí.Jehostaršípřátelé–už proslulíhorštívůdci–braliHermannamezi sebeaonsibrzyzvyklnaprivilegovanépo- stavení v této špičkové horolezecké společ- nosti. Mnohdy byl proto svými vrstevníky kritizovánzapovýšeneckéchování.Alebýt vůdčí osobností bylo Hermannovou přiro- zenou vlastností. Svým kritikům vždy vzal vítr z plachet novým fantastickým výko- nem. Jen jednou zklamal svého prvního horského vůdce a trenéra Thomase Mul- dnera. Tento „táta“ mnoha kluků-horalů nachytal Hermanna v době, kdy vrcholila příprava na zlezení jedné alpské stěny, na vesnické zábavě u piva s cigaretou v ruce. Hermannapakstálomnohoúsilítrenérasi zase udobřit. Od té doby s ním ale v tomto směru nebyly problémy. Ostatně sám po- znal,žechce-lipodávatmimořádnévýkony vjakémkolivoboru,musímítmimořádnou nejen přípravu, ale i životosprávu. Mladý Rakušan s velkými ambicemi Brzy nabraly Hermannovy výpravy jiný rozměr. Aniž by zlezl všechny lákavé a do- sud nezlezené cesty doma v Alpách, zača- lo mu být Rakousko malé. Duchem byl už někde jinde. Svědčí o tom jeho mimořád- né aktivity ve stěně Fleischbanku (přezdí- vané místními horolezci jako „rakouský Eiger“) v pohoří Wilder Kaiser. Tuto stě- nuzlezldokonceněkolikrát,atovletních i zimních měsících. Dobře si uvědomoval obtížnostvýstupůnahimálajskévelikány, na které se už vnitřně chystal. AčkolibylakolemHermannavždydobrá parta lezců a kamarádů, byl především vy- nikajícím sólovým lezcem. V partě byl sice málomluvný,alevelicedružnýaslabšípart- nery dovedl vždy vhodně povzbudit. Ně- kterým stačila jeho pouhá přítomnost a to, že s ním byli navázáni na jedno lano. Mezi svýmispolečníkymělsilnouautorituaneo- byčejný vliv. V zimě roku 1948 zlezl již zmí- něný Fleischbank (2.095 m) sólo výstupem. Vlétěvyrazilnatutohoruznovuapřekonal svůjčasovýlezeckýrekord.Vroce1950lezl naFleischbankopět,atovziměaspřítelem KunoReinerem.Stímtooblíbenýmdruhem se na tuto horu vydal ještě několikrát, při- čemž přelezli některé tréninkově obtížné partie. To už je však Hermann myšlenka- mi v Himálaji a vše ostatní již cílevědomě podřizuje vidině výstupů na osmitisícové vrcholytěchtoneznámýchatajuplnýchhor. Následující zimu se Hermann s Kunem objevují na Kleine Zinne (2.881 m) v Dolo- mitechazlézajíjivrekordnímčasetřinácti hodin,zasilnésněhovébouřeatřeskutého mrazu. V době největší slávy Eigeru, dává Hermann dohromady mezinárodní partu slavnýchhorolezeckýchosobností.Tvoříji pět Francouzů, dva Němci a jeho přítel Ra- kušan Sepp Jochler. Při této příležitosti se také poprvé setkává se slavným francouz- ským horolezcem Gastonem Rebuffatem. Buhl tuto expedici, kterou tvoří jednolitý celek lidí spjatých nejen lanem, ale i srd- cem,vede.TeprvepozdoláníEigeru(3.975 m) odepínají lana a jsou to opět Francouzi, NěmciaRakušané.Potomtozajímavémle- zeckém úspěchu se Hermann pokouší dát dohromady společnost s názvem Meziná- rodní svaz horolezců, ale bohužel zůstává jen u přání. Doba jde příliš rychle kupředu a na tuto krásnou myšlenku se brzy zapo- míná. (O něco později se o podobnou věc pokouší i Reinhold Messner na horolezec- ké konferenci za účasti Poláků, Francouzů, Angličanů,Němců,JaponcůaNepálců.Jeho snaha má ovšem stejný konečný efekt. Ne- obyčejnávnitřnísílatěchtolidísicedávána laněpocitbezpečíasoudržnosti,tenaleasi končí u jednacího stolu. Zákony a pravidla hry si bohužel každý vysvětluje po svém, a tak k dohodě nedošlo.) Osud jménemChogolisa V roce 1957 se svět prostřednictvím svých jednoduchých rozhlasových přijímačů dozvěděl smutnou zprávu. Při výstupu na horu Chogolisa v Karakoramu zahynul rakouský horolezec Hermann Buhl. Tragédie to byla bezesporu nejen pro jeho příbuzné, ale i pro celou horolezec- kou společnost. Horolezci se dlouho nemohli s jeho fyzickou nepřítomností smířit. Pro mnoho z nich, byť ho někteří znali jen z vyprávění nebo z různých poutavých knih, byl symbolem ne- ohroženosti a suverenity. Jejich pocity by možná vystihovala věta, kterou o čtyřicet let později pronesl nejbližší přítel oceánografa Jeana Cousteaua, Jack Dumas, po Cousteaově smrti: „Tajně jsem doufal, že alespoň on nezemře.“ Hermann Buhl, tento svérázný horolezecký bohatýr, jenž si poradil v mnoha neřešitelných situacích v horách i mimo ně, měl spoustu přátel a obdivovatelů, kteří zprávě o jeho smrti dlou- ho nemohli uvěřit. Když tato nešťastná informace dorazila na rakouské velvyslanectví, necha- li si ji Rakušané nejprve znovu potvrdit a teprve poté ji pustili do éteru. Hned začali podnikat kroky, které měly objasnit příčinu smrti tohoto národního symbolu neohroženosti. Vysvětlení této katastrofy se jim za pár dní dostalo přímo z úst svědka události, Hermannova spolulezce Kurta Diembergera. Kurt, sám pokořitel několika osmitisícovek a vůdce mnoha dobrodružných výprav, popsal, že se s Hermannem Buhlem utrhla sněhová převěj. Kdyby Hermann tuto příhodu přežil, jistě by se dlouho červenal nad nerozvážností a bana- litou svého počínání. Bohužel, tento klukovský čin nabral strašlivou podobu nenávratna a ži- votní katastrofy. Co vedlo tohoto velikána k tak hazardnímu jednání? Bylo vědomé, podvědo- mé, nebo nevědomé? Opustil ho na chvíli anděl strážný, nebo dokonce něco vyššího? Kdo ví… H. Buhl v Dolomitech Hermann Buhl

43 Hermannova cesta Himálajem Výstup na Watzman zimní cestou bral Buhl jako poslední trénink před výpra- vou na Nanga Parbat. Zvolil si takzvanou „Salzburgskoucestu“.Výstupprovedlvre- kordnímčaseosmihodinabylsesvýmvý- konem velmi spokojen. Na jaře roku 1953 Willy Merkl, dobrý lezec a vůdčí osobnost mnoha výprav, shromáždil kolem sebe skupinu lezců, s nimiž chtěl dobýt Nan- ga Parbat. Měla-li být tato parta úspěšná, musela mít ve svém čele silnou osobnost, která by zároveň byla schopná domlouvat kompromisy. Ukázalo se, že doktor Herrli- gkoffer byl dobrá volba. Karl Mario Herr- likkoffer, narozen 1917, byl psychologem nasalzburgskéuniverzitě.Bylzkušenýho- rolezec a výborný přítel Hermanna Buhla. Svoufunkcibralvelicezodpovědně,nemo- hl riskovat neúspěch celé výpravy jenom proto, že někteří členové výpravy se měli rádi asi jako kočka s myší. Nechtěl s sebou místonichbrátmladéanezkušenézelená- če. Doufal, že společný cíl a pospolitost na laně všechny stmelí v jeden silný a stejně dýchající celek. Do určité míry se mu to povedlo. Himálajská osmitisícovka Nanga Parbat byl cíl opravdu velkolepý. První dny v základním táboře, kterého dosáh- li bez větších obtíží, nebylo pokornějších lidských tvorů na zeměkouli. Sebevědomí výpravě začalo narůs- tat až při poměrně snadném zbudování prvních táborů k vrcholu. Po celou dobu příprav byl Hermann neobyčejně aktivní a na vybudování rychlé a nejoptimálnější cesty k vrcholu se podílel velkou měrou. Od samého začátku si nepřipouštěl ne- úspěch a udělal pro to během expedice i mimo ni maximum. Své zásluhy ovšem dával patřičně najevo a tvrdě se dožado- val práva první noci v nejvýše položeném táboře. To se mu nakonec bez větších po- tížípovedlo,neboťpolovinamužstvabyla zdecimována třeskutou zimou a druhou půlku trápila horská nemoc a vyčerpání. Hermann měl však sil dost. Ve výškovém táboře se mu však nedařilo odolat poku- šení zdolat vrchol sólo. A tak podlehl své nespoutané touze být všude první. Za rozednění Buhl bez povolení ve- doucího expedice Dr. Herrligkoffera vy- rážíznejvýšepoloženéhotáboravevýšce 6.900 m sám k vrcholu. Po sedmnácti ho- dinách odvážného a vyčerpávajícího vý- stupu dosáhl 3. července v 19 hodin večer vrcholu Nanga Parbat. Hermann si však svůj úspěch nevychutnal. Příliš pozdní hodina, špatný výhled a obava ze stále se zhoršujícího počasí donutily Hermanna pospíchatsesestupem.Muselvšakstrávit noc v osmitisícové výšce, pouze se svým ruksakem, který zanechal pod vrcholem. V německém tisku nezůstala jeho nedisci- plinovanost bez odezvy. Rakouská strana však taktně mlčela, neboť to byl Rakušan, kdo vynesl německo-rakouskou vlajku na vrchol a dokázal se vrátit zdráv. Osudová chyba Bezpečný návrat, tento nejdůležitější fak- tor všeho lidského počínání, zřejmě Her- mann podcenil o několik kilometrů dál. Jeho osudová hora nese název Chogolisa. NeždošloktragickéudálostinaChogolise, oslavil však Hermann další triumf – jeho expedice dosáhla vrcholu Broad Peaku (8.046 m). Mnoho ale nescházelo a na svůj účet si mohla připsat úspěch jiná expedi- ce. Kolem Buhla se po výstupu na Nanga Parbat vytvořila skupina velice silných in- dividualit. Parta byla sice technicky velmi zdatná, ale charakterově velice vzdálená tomu, co se dá nazvat solidními mezilid- skými vztahy. Lidské vlastnosti jako tole- rance či umění naslouchat druhému mezi nimi téměř nefungovaly. Lze se jen těžko dohadovat, kdo byl zodpovědný za sesta- venítétopestrobarevnéspolečnosti,poku- suudělatsupertýmbeznahrávačů.Faktem ovšem je, a to se nedá nikým a ničím zleh- čit, že tato skupina ve složení Hermann Buhl, Kurt Diemberger, Markus Schmuck a Fritz Wintersteller dosáhla na tehdejší dobu v horách neuvěřitelných úspěchů a není možné zjistit, do jaké míry ovlivni- ly jejich vztahy tisk, reklama a ekonomic- ká aktivita některých členů. Po úspěšném podnikunaBroadPeaku,sevracelavýpra- va bezstarostně domů. Nálada už neby- la na bodu mrazu a dva největší rivalové Buhl a Diemberger se dokonce domluvili, že využijí pěkného počasí a několikaden- ního čekání na nosiče k pokoření jedné z nejnádhernějších hor světa – Chogolise. Tato neobyčejně krásná hora se vypíná do výšky 7.665 m a není proto divu, že si tuto horskou perlu Hermann Buhl a Kurt Diemberger vybrali ku zdolání. Hora je lá- kala jako Siréna. Brali tento „výlet“ oprav- dujenomjakozpestřenípovyčerpávajících strastech na Broad Peaku. Ani na nejexpo- novanějších úsecích se nejistili lany a před- váděli uličnické kousky na hranici života asmrti.Byltohazard,rouhání,nebopýcha? Čtyři dny šli takto vedle sebe. Na začátku této cesty však zaznamenali podivuhod- nouvěc.Buhl,načasosamocen,spatřiloso- bu, která se bez větší námahy, bez cepínu a jištění pohybovala po zrádných římsách. Buhl zůstal oněměle stát a v úžasu pozoro- val tohoto chatrně oblečeného muže, jak za sebou zanechává hluboké stopy ve sně- hu. Kromě očekávaných nosičů se nepřed- pokládalo, že by se v okolí někdo pohybo- val, nebo tu působila nějaká jiná expedice, natožpak nějaký nadšený turista. Do obli- čeje této záhadné osobě Hermann neviděl. Vzrušeně líčil Kurtovi svůj zážitek a společ- ně sledovali jeho stopy až do výšky 5.400 m. Tam se však rozhodli, že půjdou jinou cestou, neboť stopy neznámého nemířily přímo k vrcholu. Kdo ví, co bylo na konci těchto stop a jaký by byl další životní osud Buhla, kdyby se jejich cesty nerozdělily. Viditelnost z vrcholu Chogolisy nebyla dobrá. Zklamáni se brzy po výstupu vyda- li na zpáteční cestu. Využívali každého ro- zestoupení mlhové clony, aby se pokochali výhledem a vychutnali si tak dříve odepře- nýpožitekzhorolezeckéhovýstupu.Jedno takové zastavení však bylo pro Herman- na osudné. Nejprve Diemberger a posléze i Buhl sestoupili na jeden z převisů. Náhle však Diemberger poodstoupil a přitiskl se ke skále. Chtěl pokračovat dále, nebo měl tušení něčeho zlého? Sněhový převis, na němž zůstal Buhl sám, se utrhl. Diember- ger zůstal jen oněměle zírat na dvoumet- rovou část sněhového převisu padajícího do bezedné hloubky, na níž před okamži- kem stál jeho přítel. Hermann odešel beze slovarozloučeníuprostřednedokončených myšlenek.Diembergersevrátilsám.Výpra- vahledalaHermannovotělodlouhédny,ale bez výsledku. Zhoršené počasí a nebezpečí lavin donutily výpravu zanechat tělo hoře. NaúpatíChogolisy,horydvoumužů,jejichž osud rozdělil jediný chybný krok, upevnili velkýkřížsprostýmnápisemHermannBuhl. text Pavel Roháček foto archiv autora KD+HB řeší problémy s dechem Bivak na Fleischbanku

44 Už druhý rok pokračuje v rámci generálnej rekonštrukcie výstavba Chaty pod Rysmi. Kto trochu sleduje webové stránky, hlavne web Slovenského horolezeckého spolku JAMES, ktorý výstavbu organizuje, tak je v obraze, o akú organizačne, technicky a finančne zložitú záležitosť ide. Keďže sme ale na stránkach Montany o tejto výstavbe doteraz nič neuverejnili, stručne sa vrátime aj do jej histórie. Chata pod Rysmi v  nadmorskej výške 2.250 metrov je najvyššie položenou chatou vo Vyso- kých Tatrách. Bola postavená v roku 1933 a už vtedy boli problémy s jej umiestnením. Z rôz- nych dôvodov sa nakoniec postavila dosť hlbo- ko pod Sedlom Váhy obkolesená zrázmi Rysov a Českého štítu. Na mieste, kde bola a je ohro- zovaná snehovými lavínami a kde bola a je kaž- dý rok mnoho mesiacov zasypaná snehom. Chata prešla väčšími prestavbami v  rokoch 1954 a 1977, niekoľkokrát bola poškodená sne- hovými lavínami a jej stavebnú časť silne nahlo- dával zub času a tvrdé miestne podmienky. Ni- čivá lavína v  januári 2000 chatu vážne poško- dila a definitívne rozhodla, že chata potrebuje zásadné riešenie, pretože súčasný stav je dlho- dobo neudržateľný a nedá sa riešiť čiastočnou rekonštrukciou. Odvtedy uplynulo neuveriteľ- ných desať rokov, kým sa chata začala stavať. Nepísal by som neuveriteľných, ak by to nebolo desať rokov snáh o záchranu tejto populárnej a potrebnej chaty, desať rokov jednaní, bojov s byrokraciou a úzkoprsými postojmi, desať ro- kov nádejí, entuziazmu, ale aj veľkých sklamaní a rozčarovaní. Desať rokov, v ktorých sa mnoho ráz premrhali priaznivé podmienky pre realizá- ciu optimálneho riešenia. 15. júna 2010 sa však nakoniec začalo stavať. Majitelia chaty, majoritný Klub slovenských turistov a Slovenský horolezecký spolok JAMES, sa dlhé roky nevedeli dohodnúť ani na technic- kom riešení situácie, ani na vlastníckych podie- loch na novej či rekonštruovanej chate. Zatiaľ čo SHS JAMES presadzoval stavbu novej chaty na novom bezpečnejšom a výhodnejšom mies- te, KST chcel len rekonštrukciu starého objek- tu. Nerealizoval sa ani jeden variant výstavby, nevyužili sa štátne financie pridelené na ten- to účel, nevyužili sa všeobecne priaznivé pod- mienky pre stavbu chaty v tomto období. K zá- sadnému pokroku prišlo až v apríli 2007, keď obidve organizácie vďaka vzájomným ústup- kom a  zmenám v  ich vedení podpísali zmlu- vu o výstavbe Chaty pod Rysmi. Zmluva urču- je, že organizáciu a  účtovníctvo stavby bude viesť SHS JAMES, prvou alternatívou bude stav- ba novej chaty na novom mieste a druhou re- konštrukcia pôvodného objektu. Uplynuli ďal- šie tri roky ku konkrétnej realizácii. Napriek obrovskému úsiliu a  podpore mnohých ľudí i  štátnych orgánov, sa v  tomto období už ne- podarilo prekonať problém pozemku pre cha- tu na novom mieste. Zákony jednoducho ne- umožňujú stavať na pozemku štátu. Bolo veľmi ťažké vyrovnať sa s touto situáciou, ale museli sme riešiť druhú alternatívu. Ani tá nebola jed- noducho priechodná. Obnova stavebného po- volenia trvala vyše roka, a tu sa už byrokracia niektorých úradov prejavila naplno. Ťažkým orieškom bola aj dohoda na technickom rieše- ní, ale nakoniec sa majitelia dohodli na gene- rálnej rekonštrukcii chaty od základov a nových nosných múrov, aby sa mohli naplno využiť moderné materiály a technológie a chata bola schopná čo najlepšie odolávať miestnym pod- mienkam a poskytovať služby a zázemie turis- tom a horolezcom na diametrálne vyššej úrov- ni. A zároveň s vyšším komfortom pre personál. Konečne sme ale riešili konkrétne veci k výstav- be. V júni 2009 bolo obnovené stavebné povo- lenie... V decembri 2009 sa začalo verejné ob- starávanie na dodávateľa stavby, ktorým sa sta- la firma Stavunion z Tatranskej Lomnice. Veľmi dôležitú leteckú dopravu materiálu zabezpe- čuje TECH-MONT Helicopter company Poprad. Všetko ide o  tatranské firmy znalé miestnych pomerov, ktoré majú veľké skúsenosti so sta- vebnými prácami v tomto náročnom prostredí, a čo je veľmi dôležité, každá z nich to berie aj ako prestížnu záležitosť podieľať sa na stavbe unikátnej najvyššie položenej chaty na Sloven- sku, kde otázka zisku nemá takú váhu, ako pri inom podnikaní. Ako bude vynovená Chata pod Rysmi vy- zerať, možno vidieť na vizualizácii projektu, ale dnes už aj v  skutočnosti a  na pripojených fo- tografiách. Lavínam bude odolávať nábeho- vou časťou s použitím železobetónových kon- štrukcií. Pôdorys sa o niečo zväčší aj pôdorysne, ale vnútorný priestor sa zväčší aj vďaka oveľa tenším obvodovým múrom, ktoré budú mať pritom lepšie izolačné vlastnosti. Oveľa vyš- ší komfort budú mať návštevníci aj personál. Podmienky sa nebudú pohybovať na hranici plnenia hygienických noriem, ako tomu bolo doteraz. Pribudne sušiareň a ošetrovňa, rovna- ko tzv. zimná miestnosť so samostatným vcho- dom, ktorá je štandardom všetkých alpských chát a slúži v čase núdze, keď nie je chata v pl- nej prevádzke. Jedným slovom povedané, toto riešenie bude po všetkých stránkach mnoho ráz lepšie, ako je súčasný stav. Minulý rok bolo v pláne postaviť hrubú stav- bu a dostať ju pod strechu. Nepodarilo sa, lebo podmienky pod Rysmi sú veľmi ťažké a zložité a niektoré veci sa ani nedajú ovplyvniť. Staveb- ná sezóna je časovo z  hľadiska ochrany príro- dy obmedzená na 15. jún až 31. október, ove- ľa väčšie riziká predstavuje počasie. To nebolo veľmi dobré a  aj ďalšie komplikácie spôsobo- vali sklz oproti plánom. Zbúrala sa spodná časť chaty s jedálňou, zvyšok bol zázemím pre cha- tára, personál, stavbárov. To boli veľmi kruté podmienky. Na pár štvorcových metroch spá- valo aj pätnásť ľudí, do toho stovky turistov, ktorým bolo treba poskytnúť aspoň základ- né občerstvenie. Do toho nečas, búrky, sneže- Výstavba Chaty pod Rysmi Chata po lavíne v roku 2000 Stavba začína, júl 2010 Chata v septembri 2011 Nová jedáleň v júni 2011 Rysy – vizualizácia

45 nia, provizórne terasy. Druhú časť chaty sa po- staviť nepodarilo, zimu musela stavba prečkať s dočasným nábehovým štítom proti lavínam, čo bolo veľké riziko. Našťastie žiadna lavína ne- spadla, bolo málo snehu. Tohto roku sa stavia druhá, komplikovanejšia časť chaty. Začiatok leta bol znovu veľmi zlý pre nepriaznivé poča- sie. Chatu sme chceli kolaudovať koncom ok- tóbra, ale pre mnohé technické problémy, ne- doriešené záležitosti okolo odpadov, nedos- tatok času, ale hlavne pre nedostatok financií, bolo definitívne rozhodnuté dokončiť Chatu pod Rysmi až v lete budúceho roku. Chýbajú financie na dokončenie Rozpočet generálnej rekonštrukcie Chaty pod Rysmi je 516 805 €, štátna dotácia z roku 2006 bola vo výške 254 365 €. V roku 2010 sa skončila prvá stavebná sezóna, výsledkom ktorej bola realizácia zhruba polovice stavby. Náklady na výstavbu už v  roku 2010 výrazne prekročili výšku štátnej dotácie a spoluvlastníci chaty, Klub slovenských turistov a  Slovenský horolezecký spolok JAMES, museli ďalšie finančné náklady vykryť zo svojich vlastných spolkových rezerv. Doterajšie náklady na výstavbu Chaty pod Rysmi v roku 2010 boli 333 154,17 € v týchto položkách: desiatich rokov 3 700 €. Veľká vďaka všetkým, ktorí sa do tejto pomoci zapojili. Doteraz sa medzi sponzorov výstavby zara- dili tieto firmy a organizácie: Xella Slovensko s.r.o., Šaštín-Stráže, www.xel- la.sk, materiál Ytong, dar v hodnote 16 400 € Rheizink Sk s.r.o., Bratislava, www.rheizink.sk, krytina a fasáda, zľava v hodnote 7 750 € Schiedel Slovensko s.r.o., Trenčín, www.schie- del.sk, komín, zľava v hodnote 1 000 € EKOCLIM s.r.o., Poprad, www.ekoclim.sk, krov, zľava v hodnote 1 900 € AB TEAM s.r.o., Žiar nad Hronom, www.abte- am.sk, okná, zľava v hodnote 7 750 € Stavunion s.r.o., Tatr. Lomnica, www.j-interier. sk, interiér chaty, zľava v hodnote 9 500 € WATTSUN s.r.o., Prostějov, dodávka fotovolti- ky, zľava v hodnote 11 023 € Český horolezecký svaz, www.horosvaz.cz, fi- nančný dar 3 700 € Mimoriadne členské známky SHS JAMES na podporu výstavby Chaty pod Rysmi V  lete 2010 tieto známky vytlačila zvolenská firma ŠVANDA DESIGN naozaj za sponzorskú minimálnu cenu. Známky v hodnote 5, 10, 20 a 50 € je možné objednať mailom na sekretariá- te SHS JAMES office@james.sk. Po objednávke známky či známok vo zvolenej hodnote je po- trebné finančnú sumu poukázať na účet spol- ku vo VÚB banke číslo účtu 6233112/0200, var. symbol 20102011, a po pripísaní sumy na účet budú známky zaslané poštou. Kluby si môžu známky objednať aj spoločne. Keď je to možné, prosíme aj menný zoznam darcov. Známky sa dajú priamo kúpiť na sekretariáte spolku a na Chate pod Rysmi. Známky boli a budú k dispo- zícii aj na veľkých spolkových akciách, festiva- loch a podobne. Priatelia z Českej republiky si môžu známky objednať aj na Českom horole- zeckom zväze a sumu uhradiť na jeho účet, aby nemuseli robiť drahý bankový prevod na Slo- vensko. Informácie a presný postup nájdete na webe ČHS www.horosvaz.cz, priamy link http://www.horosvaz.cz/index.php?cmd= page&type=2&article=1292. Mnoho českých priateľov používa pri objednaní známok aj ces- tu zaslania finančného obnosu v dobre zalepe- nom doporučenom liste na adresu SHS JAMES, Junácka 6, 832 80 Bratislava, SR. V  tejto súvislosti by som sa rád obrátil na všetkých horolezcov, turistov a  návštevníkov Tatier z Čiech a Moravy, aby sa výraznejšie za- pojili do pomoci Chaty pod Rysmi. Priznám sa, že pri mimoriadnych členských známkach som sa obával, ako nás českí priatelia zahan- bia a ich pomoc bude oveľa väčšia ako na slo- venskej strane. Nestalo sa tak a cez ČHS sa za- tiaľ realizovali mimoriadne známky len za nie- koľko stoviek eur. Chata pod Rysmi je aj Vašou chatou, prespáva v nej viac českých ako sloven- ských horolezcov. Členovia ČHS majú nielen na Rysoch, ale na všetkých našich tatranských cha- tách zľavu na ubytovaní vo výške 50 % rovna- ko ako jamesáci. Tak verím, že aj tento článok bude podnetom pre tých, ktorí chcú pomôcť. Všetkým dopredu ďakujeme. Územné a stavebné konanie v rokoch 2007 až 2009 1 287,91 € Realizačný projekt stavby 2 171,00 € Náklady na verejné obstarávanie dodávateľa stavby a leteckej dopravy 460,00 € Stavebné práce STAVUNION-u a stavebný materiál 206 739,04 € Letecká dopravaTECH-MONT 119 207,30 € Stavebný dozor 1 900,00 € Nádrž na vodu 1 288,92 € Inzercia a poďakovanie sponzorom stavebného materiálu v Športe 100,00 € Po odrátaní štátnej dotácie museli spoluvlast- níci už v roku 2010 uhradiť z vlastných zdrojov náklady vo výške 78 789,17 €, z toho 60 % KST 47 273,50 € a 40 % SHS JAMES 31 515,67 €. Tie- to finančné náklady sú pre obidve športové or- ganizácie hraničné. Na vykrytie zostávajúcich finančných nákla- dov na dokončenie výstavby Chaty pod Rysmi vo výške približne 183 650 €, by si spolumaji- telia museli zobrať úver, čo však ohrozuje plne- nie základných funkcií, ktoré tieto organizácie majú – starostlivosť o rozvoj svojich športových a  turistických aktivít, organizácia športových podujatí a štátnu reprezentáciu. Preto je finan- čná pomoc z rôznych zdrojov pri dokončení vý- stavby Chaty pod Rysmi pre obidve organizácie nevyhnutná. Najväčšiu pomoc sme doteraz dostali od firiem na zľavách a  daroch stavebného mate- riálu, kde je našim najväčším sponzorom Xel- la Slovensko, ktorá darovala murovací materiál Ytong v  hodnote približne pol milióna korún! Príjem z predaja mimoriadnych členských zná- mok SHS JAMES za rok 2010 bol 5 457,00 € a dar Českého horolezeckého svazu zo zbierky spred text Igor Koller foto archiv autora 4545454545454545454545445454545454545454554545555555555

46 Do letošního ročníku bylo celkem tedy přihlášeno 110 filmů, které porota vy- hodnotila a ty z nich, jež nezapadly do dramaturgie festivalu, případně nesplni- ly jiná kritéria, vyřadila. V letošním roce přistoupila porota k hodnocení opět zod- povědněji, a tak do soutěže vstupuje de- větapadesát filmových snímků. Oficiální zahájení festivalu proběh- ne 14. října v Ostravě a zakončení opět v Praze, v kině Lucerna 3. prosince, kam se může přijít podívat také veřejnost. Oba dva slavnostní večery moderuje Petr Horký a zúčastní se jich mnoho hostů sportovního a kulturního světa. Nejen slavnostní ceremoniály, ale také chystaný doprovodný program jistě zpes- tří festivalové dění. Vedle filmových pro- jekcí, kterých je naplánováno asi 200, se uskuteční besedy významných osobnos- tí z outdoorového a cestovatelského svě- ta. Za povšimnutí stojí beseda letošního čestného hosta, jachtaře a legendární- ho mořeplavce žijícího v USA Richar- da Konkolského. Dalšími významnými osobnostmi, se kterými se mohou diváci v rámci festivalu setkat, budou horolezec Bernd Zangerl (Rakousko), Leopold Sulov- ský nebo loňský čestný host festivalu dr. Miloslav Stingl a další osobnosti. Festival také bude doplňovat řada fotografických výstav (například v Ostravě, Praze, Bílině či Zlíně). V posledně jmenovaném městě se uskuteční i fotosoutěž. Festival budete moci zaznamenat také z médií. V letošním roce bude opět pokračovat několikadílný pořad o festi- valu a outdooru s názvem Minuty dob- rodružství na programu České televize ČT 4, od 8. října, vždy v sobotu od 22 ho- din až do 3. 12. 2011. Letos poprvé bude slavnostní zahájení v Ostravě a neméně slavnostní zakončení v Praze vysíláno v přímém přenosu na TV Noe, televizi dobrých zpráv. Kompletní přehled míst konání, program a přehled filmů je do- stupný na www.outdoorfilms.cz. 9. ročník Mezinárodního festivalu outdoorových filmů je největším soutěžním putovním filmovým festivalem outdoorových sportovních, dobrodružných, adrenalinových a cestopisných filmů ve svém žánru i rozsahu v České republice i ve světě. Organizátoři letošního ročníku přijali do soutěže 110 filmů ze 16 zemí světa. Diváci se mohou tedy těšit nejen na filmy, ale i bohatý doprovodný program ve 26 městech České republiky a letos nově také na Slovensku v termínu od 14. října do 3. prosince 2011. Obě fotografie jsou z filmu Le monde de Gaston Rébuffat foto: Sylvie Chappaz, SEVEN DOC 9. ročník nabídne spoustu novinek, zajímavé filmy a atraktivní program

47 MenocalsenarodilveSpojenýchstá- tech,alesvékořenymánaKubě.A ne jen tak ledajaké – jeho prababička byla sestřenicí Maria Garcíi-Menoca- la, povstalce, který bojoval za osvo- bození Kuby od španělské nadvlády a jako prezident řídil Kubu od roku 1912doroku1921.V roce1990založil Armando Access Fund, lezeckou or- ganizaci ve Spojených státech. Poté, v roce 2009, zahájil projekt Access Pan Am, iniciativu lezců, organizací a jejich mecenášů z velkých firem za účelem udržení otevřených lezec- kých oblastí a ochrany lezeckého prostředí po celé západní polokouli. Roku2009vydaliArmandoMenocal a Aníbal Fernández svého průvodce Cuba Climbing (quickdrawpublica- tions.com).  Armando nám občas pošle ně- jaké své postřehy, zprávy či zážitky svýchkamarádů.A někdyjetooprav- du zajímavé čtení. Ostatně, posuďte sami.TextposlaldoMontanycizinec, který se svým parťákem jezdívá lézt na Kubu. Jeho jméno opomeneme zveřejnit, aby totiž, až doputuje vý- tisk tohoto čísla na Kubu, neměl ni- kdo zbytečné problémy. Alpinistas „Armando, vyptával se tu po tobě nějaký chlápek z havanské státní bezpečnosti.“ Do naší lezecké oblasti Viñales zavítal agent státní bezpečnosti a ptal se, co dělám, s kým se stý- kám, co čtu, ba dokonce i co říkám na kubánskou vládu. Mí kubánští spolulezci tomu ale nepřikládalivalnývýznam.Jedenmi řekl: „Tahle země není jednoduchá – musíš se zabývat takovými věcmi a přitomtojediné,cochceš,je,abytě nechalilézt.“ Nemluvilpřitomo mně, popisoval svou vlastní sklíčenost. O pár dní později jsme se vrátili doHavany,pětz násjelosesvýmob- vyklým viñaleským řidičem Lugem Lezení na Kubě – rok poté Pamatujete? Přesně před rokem měla Montana na zelené titulce vlasatého chlápka na nažloutléskále.Hlavníčlánekčísla5/10byltehdyo lezenínaKubě.Dokoncejsmepotom nějaké výtisky na Kubu posílali, jako jakousi morální podporu místním hochům.Výtisky byjimvšakvelmipravděpodobněnedošly,protojsmejedoručilipřesKubáncežijícív USA. Velmi nám pomohl Armando Menocal, lezec provozující server cubaclimbing.com, který tímtomůžemedoporučitjakozdrojinformacíproty,kteřísenaKubuzalezenímchystají. jeho malododávkou, která funguje jakooficiálnítaxík.Společněsemnou jeli čtyři další kubánští lezci. Naše pě- ticeo jednuosobupřekračovalalimit promnožstvícestujícíchv oficiálním taxi, a tak jsme jednoho z Kubánců, tmavého a štíhlého kluka s přiléha- vým jménem Gato („Kočka”), scho- vali v útulném otvoru mezi stropem a masivní hromadou našich zavaza- del a přikryli ho karimatkou. Nechtěli jsme na sebe upoutá- vat pozornost. Žádné oficiální pra- vidlo nezakazuje, aby spolu Kubá- nec s cizincem lezli nebo cestovali. Celých šest let jsem lezl převážně s Kubánci. Přesto každého z míst- ních, kteří se mnou v taxíku jeli, va- rovali, že nemá lézt s cizinci. Pro mě tu byla další nepsaná zvyklost–trestyzaporušenípravidel se vztahují jen na Kubánce, nikoli na cizince. Já jsem riskoval akorát to, že budu muset do Havany jet sám. Pro mé přátele to mohlo znamenat vy- hozenínakrajnici–nebotakyvězení. Sotva jsme se vyštrachali na dál- nici, narazili jsme na blokádu. Zamá- valinanás.Policistaotevřelzadníkufr a odtáhl podložku. Gato se chechtal, že ho chytili – dokud se na něj stráž- ník neobořil:„Co je tady k smíchu?“ Pak obešel auto a pečlivě si nás přes okénka prohlížel.Vrátil se k na- šemu řidiči Lugovi a zeptal se ho: „Jsou tohle Kubánci s cizinci?“ Lugo odpověděl, že ano. „Co za zemi?“ zeptal se strážník. Lugo, snad aby ukázal, že jsme neškodní, odpověděl: „Oni jsou al- pinistas.“ Strážník zaváhal, pak si Luga odtáhl k předku auta. Naklonil se k němu a potichu se zeptal, „Co je to za zemi ta Alpinista?“ „Ne, ne – to je sport,“ vysvětlil mu Lugo. Strážníkovi se roztáhly koutky do lehkého úsměvu. Vrátil Lugovi papíry a neznatelným mávnutím ruky nás vypravil. Když jsme poodjeli kus dál, po- vídá jeden z Kubánců: „Nikdo tady neví, co se smí a co ne. Přesně tak- hle dovedeš děcko k šílenství a tak- hle z lidí uděláš děcka.“ Jiný na to: „Tahle země je pro blázny.“ Ilustrační foto: Gerhard Schaar F O T O S O U T Ě Ž Příroda a lezení Od října můžete přihlašovat své fotky do 2. ročníku fotografické soutěže, kterou opět společně vyhlašují web Lezecká Revue a časopis Montana. Pro 2. ročník vyhlašujeme tyto základní kategorie: Hory a příroda (krajiny, panoráma...) Lezení (člověk a hory, skály, bouldery...) Experimentální fotografie na lezecké téma (koláže, montáže) Ceny budou zveřejněny v průběhu soutěže. Jak soutěžit Zaregistrujetesepřesformulářnawebufoto.lezeckarevue.cz,odkud bude možné zasílání soutěžních fotografií. Fotky posílejte ve velikos- ti do 5Mb. Ke každému tématu můžete vložit nanejvýš 3 fotografie. Hodnocení fotografií Odborná porota, jejímž předsedou je i ve 2. ročníku soutěže Pepe Pie- chowicz, vyhodnotí a zveřejní výsledky na webu LezeckaRevue.cz a v časopisu Montana po 30. 4. 2012. Vyhlášena bude nejzdařilejší fotografie v každé kategorii a bude také vybrána celková vítězná fotka. Navíc, na webu fotosoutěže bude možné hlasovat pro jednot- livé snímky. Soutěžící zasláním fotografíí do soutěže: 1. Uděluje souhlas se zpracováním zaslaných osobních údajů. 2. Prohlašuje, že je autorem zaslaných fotografií. 3. Poskytuje organizátorovi soutěže souhlas s publikováním svých fo- tografií v tiskové nebo elektronické podobě v rámci soutěže a při její propagaci v různých médiích. 4. Souhlasí s právem poroty přemístit snímek do jiné kategorie. 5. Jeseznámens tím,žeorganizátorsoutěžesivyhrazujeprávozměny pravidel a témat soutěže. Na výhru v soutěži není právní nárok.

48 Janek, Jordan, Faith i já máme s napí- nánímhajlajnrelativněhodnězkuše- ností, ale tohle je přece jen něco tro- chujiného.Netakovápohodičkajako na Drábkách nebo v Ostrově, kde je todoskal10minut.Janekprotenhle projektvybralparádnímísto–neuvě- řitelně exponovaný směr přesně na slovensko-polských hranicích, pro- stor mezi Zadním Mnichem a Cubry- nou u polského plesa Mořské oko. Výchozí bod pro náš česko-pol- sko-americkýtýmbylv Zakopaném. KroměJanka,Jordanaa Faithtamna mě čekal ještě fotograf a kamera- manWojtek,kterýmělcelouakcido- kumentovat. Po příjezdu do Polska mě přivítalo ne zrovna přátelsky na- laděné počasí, déšť a teplota kolem 15 stupňů – prostě srpnová klasika. S týmem jsme nakoupili potřebné zásoby a večer doladili detaily pro následující dny. Ráno jsme vstávali brzy – ranní ptáčedáldoskáčea mymělitenden v plánu doskákat až na vrchol Zadní- ho Mnicha a vymyslet, jak to vlastně celé provedeme. Bohužel jsem po pár hodinách pohybu zjistil jednu, pro zbytek akce docela zásadní věc. Zánovnípohorkydrželynohuparád- ně,alenestihljsemjepředodjezdem dost prošlápnout, takže je jasné, že puchýře na sebe nenechaly dlouho První highline veVysokýchTatrách Moje první cesta do Tater. Nikdy jsem v horách pořádně nebyl, tak doufám, že tenhle výlet dopadne dobře. Akci jsme naplánovali už někdy na jaře, se Somewhere Else Land (SWEL) týmem jsme měli v plánu napnout první highline ve Vysokých Tatrách. vršku skály, ve stěně ani ťuk. Pak se déšťzměnilv kroupy,noaspoňjsem věděl, že už víc nepromoknu. Po asi 3 hodinách poskakování a cumlání prstůbylonapnutoa zbývaloužjen lajnu přejít.V mlze a větru se necho- dí úplně jednoduše a když k tomu přičtuještěnevyspalost,únavuz na- pínání a zmrzlé nohy, tak se i z rela- tivně krátké hajlajny stane slušná výzva. Oba jsme s Jankem ale přešli naše dílo na první pokus tam i zpět a v lehce abstraktním stavu mysli jsme si pogratulovali k úspěchu. Po chvíli dorazil i zbytek týmu, Jordan se pustil do zdolávání a Faith nás mile překvapila sendvičem. Počasí ale nedávalo naději na zlepšení, tak jsme to zabalili. Lepší si odpočinout než plýtvat drahocennými silami. Párpiva huránakutě,dospatdeficit, snadseránoprobudímedosluníčka. A taky že jo. Ráno po dešti ani památka,slunce,pármráčků,budou parádní fotky. Já jsem chvilku váhal, jestli mám podstoupit to puchýřo- vémartyriumještějednou,nakonec jsem se ale přece jen vykopal a v re- kordním čase 55 minut vyběhl pod Mnicha. Všichni jsme lajnu přešli ještě jednou ve swami (smyčka ko- lem pasu místo sedáku), udělali pár záběrů a začali pomalu balit. Pořád byla docela zima a na piknik nebyl čas. Následující sestup k Mořskému okujsemsiskoroužil,toalejendíky vědomí,žebylstoprocentněposled- ní. V kempu jsme naházeli věci do džípu správce, který nám tak ušetřil dalších 10 kilometrů pochodu zpát- ky do civilizace. Následovala jízda busem a jsme zase v Zakopaném. Suma sumárum – 5 lidí, 3 dny a první highline ve Vysokých Tat- rách (25 metrů délka, 40 m výška + 1.000 m expozice). Lajnu jsme pojmenovali „Ciubaka“ (něco mezi polskoučupagoua starwarsovskou čubakou).Proměosobnětahleakce znamenalahodnězkušenostía hlav- ně otevření nové sféry působnosti. Ještě před odjezdem z Polska jsme se domluvili na naší další highline akci, tentokrát v Řecku, v Meteoře, ale o tom zase někdy příště. Hajlajn hajl! čekat a projekt rázem dostal úplně jinýšmrnc.Poubytovánív lezeckém kempu jsme rozdělili matroš a vyra- zilinaprvníseznámenís terénem.To víceméně spočívalo v tříapůlhodino- véprocházces tisícimetrovýmpřevý- šením.V batohu plno železa pro kot- vení a napínání hajlajny, spousta lan a lezeckýho vercajku. A k tomu paty, které při každém kroku prosí o slito- vání. Super zážitek. Jak jsme ale do- razilipodZadníhoMnichaa trochusi odpočinuli,všichnichytlidruhýdech a pokračovali v plánu. Janek a Faith vylezli na Zadního Mnicha, já a Jor- dan jsme měli vylézt kus po stěně Cubryny. Já měl do té doby zkuše- nosti jenom s pískem a uzlama, tak jsem myslel na to, že snad ty friendy a vklíněnce budou taky držet. Opatr- ně prolézt krapet rozlámaným teré- nem, dobrat Jordana a můžem začít vymýšlet kotvení hajlajny. Šutrům na obhození smyčkama se moc vě- řit nedalo, ale naštěstí jsme našli pár dobrýchnýtův solidnískálea i Janek našel podobné místo na Mnichovi, téměř ve stejné úrovni. Takže to by bylo. Pověsit fixy, slanit, schovat caj- ky pro napínání a hurá zase dolů do kempu.Přivečeřizjišťujeme,žedruhý den se má zhoršit počasí. Dva z nás budou muset vstát nelidsky brzo (3:30 – děláš si srandu?), vyběhnout nahoru a napnout lajnu dřív, než při- jde déšť. Janek si dobrovolně vytáhl jednoho„černýho Petra“ no a druhý zbyl hádejte na koho? Přece na mě. Wojtek se rozhodl, že půjde s námi, je to profesionál a bylo mu jasné, že tyhle záběry budou stát za to. Ránotonaštěstínenítakhrozné, jak jsem čekal, kafe mi docela po- máhá obživnout, takže směr Zadní Mnich a jedem. Po pár minutách za- čínázlehkapršeta jáváhám,jestlise mámvrátitprolepšíbundu.Puchýře ale tvrdí, že kroků bude i tak víc než dost, pokračujeme ve výšlapu. Deš- tík neustává, ale nahoře jsme stejně zpocený jak koně, takže je to skoro fuk. Špatné počasí nakonec přišlo mnohem dřív, než jsme čekali, tep- lota se srpnu jenom vysmála a vítr jí přitakával. Pět minut jümarování, dvacet minut pro obnovení krevní- ho oběhu v prstech. Ze slovenské strany se přes hřeben neustále va- lily mraky, Janka jsem na 25 metrů viděl leda jako siluetu, když stál na text Kwjet foto Jordan Tybon www.somewhereelseland.com Slackline je in.Vibram dokonce vyrábí boty uzpůsobené chůzi na tenkém popruhu (propagační materiál firmyVibram)

49 OCENĚNÉ VÝSTUPY (autorem komentářů je Petr Resch) Kategorie 1 Velehory nad 6.000 m n.m. Ocenění nebylo uděleno. Kategorie 2 Velehory pod 6.000 m n.m. – mixový a ledov- cový charakter Výstup roku: Dušan Janák, Pavel Vrtík, Tatranský double na Ganek První volné přelezení „Centrálního koutu“ na Galerii Ganku ve Vysokých Tatrách (8 UIAA, M8-, 9. – 11. 3. 2011) a výstup na Velký Ganek. „Stoupa“ s „Bačou“ strávili ve stěně celkem tři bi- vaky a volně přelezli legendární tatranský výstup, který není možná číselně nejobtížnější, ale lze jej bezesporu označit za jeden z nejvážnějších alpi- nistických výstupů ve Vysokých Tatrách. Kategorie 3 Velehory pod 6.000 m n.m. – skalní lezení a big wall Výstup roku: Adam Ondra,„Tough Enough“, Madagaskar První volný přelez, dvě variantycesty(original 8c PP, 4. 10. 2010; 8b+ PP, 30. 9. 2010) Skoro by se chtělo říci, že Adam se cestou prošel. Minimálně vzhledem k úsilí, jaké museli vynaložit předchozí „přelezci“ jednotlivých délek. Lehčí vari- antu, kterou volně přelezl po jednotlivých délkách francouzskýtýmzvučnýchjmen,přelezlAdamOn- dra během prvního dne ve stěně. Originální směr výstupu s délkou odhadovanou na 8c+ po odpo- činku opět během jednoho dne. Nesnesitelná leh- kost lezení, chtělo by se říci. Kategorie 4 Skalní terény pískovcové oblasti Výstup roku nebyl udělen. Čestné uznání: EditaVopatová,„Ztracený sen“, Teplické skály Xb, RP, 25. 8. 2010 Kategorie 5 Skalní terény ostatní oblasti Výstup roku: AdamOndra,„PlantadeShiva“,Španělsko,Oliana 9b, první přelez, 22. 4. 2011 Z Adamovy pětice vylezených 9b za hodnocené období on sám označil tento výstup za nejobtíž- nější. Navíc první přelez. Čeho se ještě dočkáme? Kategorie 6 Bouldering Výstup roku: Petr Resch, „Knockin’ on heaven’s door“, Pe- trohrad Prvnípřelez,8C(návrh),kámenDědek,15.11.2010 „Stařík“ se zatnul a vznikla krásná logická linie, za níž by konečně mohlo přijet i pár siláků ze světa. Co říci více? Snad jen ujištění, že na hodnocení Vý- stupů roku jsem se nepodílel. Čestné uznání: Monika Kuhn-Gaberová, „Dry county“, Dě- čínský Sněžník 8a, kámen Romantic Walls, 27. 4. 2011 Kategorie 7 Mixy a ledy sportovního charakteru Výstup roku: Lucie Hrozová,„Law and Order“, Diebshofen M13+, 21. 3. 2011 Absolutní špička světového drytoolu. Přelez jedné z nejtěžšíchdrytoolovýchcestnasvětěnavozujeotáz- ku,codál.Prýcílev Kanadě,taksetěšmenadalšírok. Kategorie 8 Skialpinismus Ocenění nebylo uděleno. Podle průběžného pořadí 8a.nu za posled- ních 12 měsíců jsi aktuálně mezi boulderis- ty a boulderistkami v republice pátá. Jaký je to pocit? Pocit je to dobrý, ale v lezení mi nejde o to, kolikátá jsem, ale o radost, kterou z lezení mám. Soustavně se v lezení zlepšuješ. Jaké máš další cíle? Určitě chci navštívit a prozkoumat pro mě zatím neznámé lezecké oblasti. Kterýlezeckýmateriáljetvůjnejoblíbenější? Určitě moje domovina – tedy písek a Ostaš, Ádr, Teplice, Bor, Labák. Musím ale přiznat, že i vápno je mi blízké. Škoda jen, že za ním mu- sím do zahraničí. Kdo je pro tebe největším lezeckým vzorem? Můj brácha Ondra Mázl – pro jeho nadšení a poctivost (v lezení). Mezi svými koníčky uvádíš taky snowboar- ding. Kde nejraději jezdíš? U nás v Herlikovicích. Ráda jezdím i na kole. Sponzoři? Saltic, Singing Rock, Tilak Zdraví Momo, Monča Kuhn-Gaberová Jako každým rokem, tak i letos byly vyhlášeny nejlepší výstupy realizované v období od 1. 8. 2010 do 31. 7. 2011 členy ČHS. V každé z osmi kategorií byl vyhlášen za nejlepší nejvýše je- den výstup, v případě většího množství hodnotných nominací bylo některým uděleno čestné uznání.Vítězné výkony vybírali předsedové příslušných odborných komisí ČHS ve spolupráci se členy výkonného výboru ČHS. Obecně se opět potvrdil již delší roky pozorovaný ústup lezců z hor nejvyšších, na druhou stranu je Česká republika bez nadsázky velmocí na poli sportovních disciplín. Zásluhu na tom má zejména Adam Ondra, ale i trojice dívek Lucie Hrozová, Monika Kuhn-Gaberová a Edita Vopatová. Všechny jmenované lezkyně jsou mladice, které určitě ještě budou promlouvat do světového horolezeckého dění. VyhlášeníVýstupů roku proběhlo v závěrečný den Mezinárodního horolezeckého filmo- vého festivalu v Teplicích nad Metují a zpestřeno bylo parádní přednáškou Lucie Hrozové o jejím výkonu v Diebshofenu i o širších souvislostech s ním spojených. Všem oceněným blahopřejeme a přejeme hodně úspěchů nejen při zdolávání dalších ho- rolezeckých cílů. Za VV ČHS Petr Resch Monika Kuhn-Gaberová: NEJLÍP SE CÍTÍM NA PÍSKUVÝSTUPY ROKU 2011 49

50 MG PYTLÍK Originální ručně háčkované a šité pytlíky na magnézium od Coolichu. Vyrobené s láskou v České repub- lice v limitované kolekci několika kusů. Šitý sáček na magnézium má zpevněné vyztužené hrdlo, vnitřek z kvalitního microfleecu a poutko na kartáček. Doporučená MOC: 490 Kč K dostání na: www.coolich.cz. Nová, menší a lehčí verze nejznáměj- ší brzdy GriGri. Ideální pro sportovní lezení v tělocvičnách a na skalkách. Hmotnost: 185 g Pro průměr lana: průměr lan 8,9 – 11 mm Barva: šedá, modrá, zlatá Doporučená MOC: 1.860 Kč www.hudy.cz DIRECTALPINE GUIDE Velmilehká,dodetailupropracovaná, svrchní záložní bunda. Nově s celo- propínacím zipem a kompletně vyro- bená z 3vrstvého laminátu. Technic- ký, skvěle padnoucí, střih. Vyvinuta ve spolupráci s profesionálními hor- skými vůdci. Guide je ideální odolná záložní bunda pro případ zhoršení počasí. Vaše jistota při horolezectví, skialpinismu, trekingu. Parametry membrány: 20.000 mm H2 O/20.000 g/m2 /24 h. Barvy: černá, modrá, modrá/limet Střih: unisex Doporučená MOC: 6.390 Kč www.directalpine.cz GRIGRI 2 PETZL Novinka! Díky odlehčené optimali- zované karbonové konstrukci a ka- taforézní povrchové úpravě je tato sněžnice nejen extrémně účinná, nýbrž také téměř nezničitelná. Nově vyvinutý systém Auto Adaption Flap dává sněžnici extra vztlak, aniž by jí na druhé straně bral flexibilitu. auto adaptives flaps (flexibilní boč- ní díly se přizpůsobí terénu) steel blade (ocelové hřebenové mačky) technologickánosnost:40–120kg barvy: stříbrná/šedá velikost: EU: 35 – 46,5 UK: 3 – 12 rozměry: 600 mm – 210 mm, 600 mm – 230 mm (roztažené bočnice) hmotnost: 979 g (!) x 2 Doporučená MOC: 4.990 Kč více na: www.salewa.cz VIPER HAMMER / ADZE BLACK DIAMOND DIRECTALPINE BELAY Teplá izolační sportovní bunda s vyni- kající izolací Primaloft® Sport. Zabez- pečí váš komfort a ochranu i v těch nejnáročnějších zimních podmín- kách. Nízká váha, minimální objem, pro transport lze sbalit do vnitřní kapsy. Nově ramena chráněna mem- bránovým materiálem (parametry 10/10), v límci integrovaná elastická kapuce (ideální pod helmu). Vhod- ná pro outdoor i každodenní nošení. Bundu Belay používají Horští vůd- ci ČR (ČAHV). Barvy: černá, modrá, zelená/modrá Střih: pánský Doporučená MOC: 3.790 Kč www.directalpine.cz Oblíbené softshellové kalhoty, nově i v dámském provedení. Pohodlné, univerzálně použitelné při outdoo- rových aktivitách – trekingu, lyžová- ní, skialpinismu... Odvětrávání v bo- cích, nohavice s protisněhovým lím- cem, všechny švy podlepené. Ideální v kombinaci s bundou Trango. Pa- rametry membrány Dermizax EVTM : 20.000 mm H2 O/16.000 g/m2 /24 h. Barvy: černá, zelená/černá Střih: dámský Doporučená MOC: 6.490 Kč www.directalpine.cz DIRECTALPINE EIGER LADY Expreska s kombinací drátěné a kla- sické karabiny s key lockem. Lehká a univerzální. Hmotnost: 94 g Délka expresky: 11 cm Šířka popruhu PA: 20 mm Nosnost expresky: 22 kN Nosnost karabin: 28/8/9 kN Doporučená MOC: 280 Kč www.hudy.cz R.E.SET COMBI ROCK EMPIRE SALEWA SNĚŽNICE 999 Cepín určený pro lezce, kteří potře- bují lehký a technický cepín na hor- ské lezení. Dostatečně velké otvory v hlavici i na konci násady pro vy- tvoření jištění pomocí sněhové kot- vy. Doplňky pro vytvoření cepínu pro lezení bez poutek. Hrot: Laser Násada typu T Variabilita úchopu Použití: ledy, mixy, alpské lezení Materiál: hliník (rukojeť), ocel Délka: 50 cm Hmotnost: 625 g (s kladivem), 655 g (s lopatkou – adze) Doporučená MOC: 4.950 Kč www.hudy.cz N A P U LT E C H

51 Dámskésoftshellovékalhotyvhodné do chladnějších podzimních a zim- ních dnů. Ideální pro nenáročné out- doorovéaktivityakaždodennínošení. Perfektněpadnoucístřihapružnéma- teriályzaručujívyššípohyblivostama- ximálníkomfort.Kolenaazadnídíldo- plněnmembránouprovyššíochranu (parametry 10/10), ostatní díly kalhot bez membrány pro max. prodyšnost. Barevné provedení zipu umožňuje kombinovatkalhotysvioletprodukty z dámské kolekce Directalpine. Barvy: černá, černá/violet Střih: dámský Doporučená MOC: 2.590 Kč www.directalpine.cz DIRECTALPINE SISSI BOTY OMAHA/OMAHA GTX LADY Bavorský výrobce obuvi tradičně při- chází s pohodlnými, lehkými a záro- veň pevnými trekovými botami. Po- slední novinkou je model Omaha. Kombinace relativně pevné vnitř- ní stélky s měkčí podrážkou přináší perfektní rovnováhu mezi ohebností a stabilitou. Již nemusíte váhat mezi pevnou nebo pohodlnou botou! K dostání s Gore-Texovou® mem- bránou nebo v celokožené verzi. Sa- mozřejmostí je i ženský model odpo- vídající jinému tvaru chodidel. Velikosti: 3,5–9 Doporučená prodejní cena: 179,95 € (může se lišit v jednotlivých zemích) Hmotnost: 670 g (vel. 7,5) GTX, kůže, Cordura® 660 g (vel. 7) celokožená varianta Více informací na: www.hanwag.de Jedinečný sedací úvazek pro skialpi- nismus, ledovcové túry a expediční horolezectví. T inovovaná spona Rock & Lock T jistící oko barevně odlišeno (pev- nost 15 kN) T bederní pás a nohavičky vyrobeny zprodyšnéPESlátkysvysokouodol- nostíprotioděruaabsorpcivlhkosti T nová konstrukce nohaviček T metodický a identifikační štítek T 2 opletená materiálová poutka (pevnost 5 kg) T pevný můstek mezi nohavičkami Systém úvazku umožňuje oblékat úvazek rychle a bezpečně i s připnu- tými mačkami nebo lyžemi. Velikost: S, M/L, XL Hmotnost: 240 g (vel. M/L) (± 15 g) CE 1019 • EN 12277 • UIAA Doporučená MOC: 999 Kč Vícenajdešna:www.singingrock.cz FLAKE 22. června roku 1930 se v Berganu narodil jeden z největších alpi- nistů dvacátého stoletíWalter Bonatti.V pětadvaceti letech, během šesti dnů, od 17. do 22. srpna roku 1955, zrealizoval tento talento- vaný horolezec sólo prvovýstup velmi náročnou linií v jihozápad- ní stěně Aiguille du Dru. Cesta dala vzniknout názvu Bonattiho pi- líř. V letech 1997, 2003 a 2005 se tato stěna otřásala v mohutných kamenných lavinách a Walter Bonatti při svých cestách za dobro- družstvím po celém světě mohl jen z dálky sledovat, jak postupně jeho cesta mizí. Naposledy se stěna otřásla hned třikrát o víkendu 10. a 11. září letošního roku. Druhé skalní řícení v neděli bylo zatím nejmohutnější. Nato, 13. září v noci, Walter Bonatti zemřel v jedna- osmdesáti letech v Římě. Martin Stolárik MERINO MOIRA Spojením přírodního vlákna z vlny ME- RINO a vlákna MOIRA vznikla řada no- vých pletenin, zařazených do kolekce MERINO MOIRA. Vyvinuli jsme proto oboulícní pleteninu, která dokáže pro- střednictvím vláken MOIRA na rubní straně transportovat vlhkost do vněj- ší strany tvořené nejjemnějšími vlákny MERINO SUPER FINE. Námi používaná vlnajeošetřenatechnologiíSUPERWA- SH proti plstnatění. MERINO MOIRA je ideální pro aktivity expedičního typu, vícedennívýlety,prosportysvysokým rozdílem tepelných tělesných režimů nebo pro běžné nošení. Inovované střihy! Vlněná pletenina na- víc zlepší tepelný komfort ramenou a doplňuje skvělé vlastnosti plyše. Triko MW/DRZ plyš / dámské triko / dlouhý rukáv / zip / vlněné vsadky vel.: S-XXL Doporučená MOC: 1.249 Kč Více na: www.moira.cz DUCK Nouzový blokant / polohovač od firmy KONG, který vyniká nízkou hmotností, výbornou manipulova- telností, univerzálností a šetrností klanu.Snadnáobsluhajednourukou, fungování s popruhem (10 -15mm) a lany od 8-13mm, to jsou jen základ- ní charakteristiky tohoto šikovného pomocníka pro výstup, polohování nebo sebejištění. CE dle EN 567:97, váha 70 g. Doporučená MOC: 1.094 Kč SPACÍ PYTEL ARCTIC Špička mezi spacáky značky ALEXI- KA pro extrémní účely. Náplň husí peří. Anatomická kapuce, kapsa pro polštářek, lem s vycpávkou pro větší pohodlí. Systém proti samovolnému otevření.Zipsfosforeskujícíbužírkou. Vnitřní kapsa pro uschování důleži- tých věcí, 360° límec pro dokona- lou izolaci. Technologie komor, bránící vzni- ku chladných zón. Teplota: Komfort: -15o C Extrém: -36o C Hmotnost: 2,3kg Doporučená MOC: 7.290 Kč Více na: www.alexika.cz

52 M O N T A N A J E N A F A C E B O O K U A J D I ... Tentokrát začneme slavnostně. Tramtadadááá!!! A je to tady. Ger- linde Kaltenbrunner z Rakouska to ve svých jednačtyřiceti letech dokázala a stala se první ženou na planetě, která se může pochlubit výstupem na všech 14 osmitisíco- vých vrcholů, a to bez použití kys- líku. Tím pádem může pomyslnou korunku Himálaje nosit podstatně hrději, než její dvě předchůdkyně, a to Oh Eun-Sun z Jižní Koreje, jež byla vůbec první ženou, které se povedlo korunu Himálaje zkomple- tovat (ovšem byla tam nějaká ALE), a hned za ní krásná Baska Edurne Pasaban. Gerlinde završila své tři- náctileté snažení letos na K2, kdy na vrchol vystoupila spolu se svým manželem Ralfem Dujmovitsem. K2 leží v pákistánské části Karako- ramu a další kopec, o kterém bude řeč, se nachází zase v indické části tohoto pohoří. Junai Kangri (6.017 m) byla donedávna jednou z mno- ha nezlezených šestitisícovek. Pak do oblasti přišla šestičlenná španěl- ská expedice pod vedením Jonase Crucesa s cílem vylézt novou cestu na sedmapůltisícový Mamostong Kangri, ovšem podmínky pod stě- nou jim nedovolily nastoupit, a tak si jako náhradní cíl vybrali Junai. Tady pak v západní stěně vylezli 750 m dlouhou cestu centrálním žlabem s výlezem na vrchol sever- nístěnou.Cestuv obtížnostiIV,AD+ pojmenovali„Sin premiso“. No a nejen Gerlinde jako předsta- vitelka něžného pohlaví se snaží v horách. Máme tady další ženské s nezanedbatelnými úspěchy. Nej- prve ještě jednou Pákistán. Tady s typicky ruskou zarputilostí pů- sobila čistě ženská rusko-ukrajin- ská expedice, ve složení Kopteva, Lasynska, Chibitok. Za cíl si holky nevybraly nic menšího než Gre- at Trango Tower. V severozápadní stěně vytvořily za 35 dní, kdy tvrdě pracovaly na výstupové linii, cestu v odhadované ruské obtížnosti 6B (reálně prý A3, F7b). Další tři dny pak ještě sestupovaly z vrcholu. Tvrdé to ženy. Z  Pákistánu je to jen co by ka- menem dohodil do Afghánistá- nu a v této ortodoxně muslimské zemi strávily léto sestry Pat Deavoll a Christine Byrch, pocházející z No- vého Zélandu. V provincii Váchán si vybraly kopec, na němž poprvé a také naposledy stál člověk v roce 1963 (byla to tehdy italská expedi- ce). Koh-e-Baba-Tangi (6.515 m) se Novozélanďankám povedlo zdolat po pětidenním výstupu severozá- padním hřebenem. Do základního táborapaksestupovalypopůvodní výstupové trase Italů. Mezitím co holky škodily v muslim- ských zemích, vydala se trojice Slo- vinců Holc, Juvan a Kremser do ko- munistické Číny, aby okoukli šesti- tisícový Xuelian North-East na Tian Shanu. Celkem na kopci vytočili během 36 hodin a tří bivaků 2.800 metrů nové cesty „Arete of Trust“, z toho 2.400 metrů v náročném terénu ve stěně v obtížnosti ED2, AI5, M5+ a zbytek po vrcholovém hřebeni. Sestup z vrcholu neprobá- daného kopce jim zabral ještě dal- ší 2 dny ve velice špatném počasí. Cestu věnovali svému kamarádovi Andreji Magajnemu.Kromě tohoto prvovýstupu trio vylezlo v oblasti Xuelian ještě několik dosud nezle- zených čtyřtisícovek. Už dlouho jsme neslyšeli o Denisi Urobkovi. Copak tenhle nezdol- ný Kazach asi dělá po úspěšném prvním zimním výstupu na osmu v Karakoramu? Nejprve se poctivě aklimatizovalnaKhan-Tengri(6.995 m), kde na vrcholu strávil ne zrov- na romantickou noc. Pak na Peak Prezhevalskego (6.240 m) spolu s Dedeshkem vylezl s třemi bivaky novou cestu za A2, F6b, M5 a svoje dosavadní počínání zakončil v Kyr- gyzstánu společně se svým kraja- nem Durovem, v pohoří Kokshaal Too novou cestou „Dollar Rod“ na Pik Pobeda (7.439 m). Cestu ohod- notili prozaicky tím nejtěžším mož- ným ruským stupněm 6B. A v Kyrgyzstánu ještě chvílí pobu- deme. Do tohoto divokého pohoří se vydala taky sedmičlenná dánská expedice pod vedením pětačtyři- cetiletého Carstena Cooper-Jense- na. V oblasti Djangart Region, do které se kvůli ušetření času dostali ruskou helikoptérou, uskutečnili celkem čtyři prvovýstupy na čtyři nezlezené vrcholy, které také po- jmenovali. Dál tedy jen heslovitě o jejich úspěších: Peak Alexandra (5.290 m) a cesta„Bivouac – French for Mistake“, Peak Pernille (5.190 m) a 700 metrů dlouhá cesta„Waiting for theTide“. Na Peak Lea (4.950 m) vylezli linii v obtížnosti do M4 a 70° s názvem „Mermaid“ a poslední cestou byla „Russian Roulette“ na Peak Kathryna (4.885 m). Dalších možnostík seberealizacijev oblasti prý nepočítaně. A Kyrgyzstán ještě jednou, ovšem už ne sníh, led a mix, ale poctivý bi- gwall. A když bigwall, tak kde jinde v Kyrgyzstánu než v dolině Ak-Su. Tady Rusové Sergej a Andrej Nefe- dovi přelezli volně kombinaci cest Troschinenko z roku 1982 a Klenov z roku 1996 v severní stěně piku Ak- Su (5.217 m). Výslednou linii o dél- ce 1.500 metrů pojmenovali„Trans- fering“ a odhadovaná obtížnost je někde kolem F7b. Letíme z daleké Asie na starý kon- tinent. Tady pokračuje ve svém projektu Exploring the Alps Her- vé Barmasse. První cíl si splnil na jaře, sólo výstupem na Matterhorn. Jako druhý bod si vybral pilíř Mont Brouillard, v jižní stěně Mont Blan- cu. K prvovýstupu v levé části pilíře si přizval bratry Ikera a Eneko Pou a společně vytvořili novou cestu „La Classica Moderna“ v duchu tra- dičníchprůkopnickýchvýstupůjen s minimemnejnutnějšíhovybavení. Během jednoho dne vylezli volně jedenáct délek v obtížnosti až 6c, na vrchol Mont Blancu dorazili ako- rát o půlnoci, strávili tu noc a druhý den sestoupili do Chamonix. Za se- bou měli celkový výstup s převýše- ním3.300metrů,z čehož380metrů bylosamotnéskalnílezení.Barmes- seho projekt si klade za cíl vylézt tři nové směry na nejvyšší vrcholy Alp, a tovetřechrozdílnýchstylech.Jen se můžeme dohadovat, kam pove- dou jeho další kroky. V Centrálních Alpách nám vznikl další pěkný prvovýstup, a to do- konce v celkem lidové obtížnosti. Čtyřčlenný tým ve složení Comi, Maspes, Mogavero a Miotti okouk- li nezlezený jihovýchodní zářez na předvrchol Monte Disgrazia a v nádherné kompaktní žule tady vylezli 800 metrů dlouhou„Via del 149°“ za VII-. Cesta je určena pro ty, kterým nevadí delší nástup a rádi utečou od davů, tlačících se na štandech v klasických a stále do- kola opakovaných cestách. Z CentrálníchAlpseteďpřesuneme do Dolomit. Tady se pěkný kousek povedl Italovi Simonu Gietlovi.Ten si ve skupině Sella na Piz Ciavazes během tří dnů připravil, samozřej- mě odspodu, nový prvovýstup v tradicionalistickém stylu. Proč při- pravil?V 7b+člověkužjenopravdu těžko zatluče skobu. Po této přípra- vě se pod stěnu vrátil a v jednom zátahu ji samozřejmě přelezl RP. Cesta „Das Privileg“ je buď pro ty, co mají hodně navrch nad 9-, nebo pro ty, co se nebojí hodit pořádnou držku do obyčejné skoby. A co máme ještě víc na východ? Přece „Julky“. V severní stěně Tri- glavu přelezl Tomaz Jakofcic spo- lu s Tinou Di Batista během dvou dnů a několika předchozích pří- prav novou, 1.000 metrů dlouhou cestu„Ulina smer“. V linii, která má 25 délek, umístili pouhých 28 nýtů (z toho 13 je na štandech) a kro- mě toho v cestě zanechali ještě 25 skob. To vše v obtížnosti IX. Jinak Tomaz Jakofcic není v severce Tri- glavu žádným nováčkem. Tohle je už jeho čtvrtý prvovýstup v této ne zrovna kompaktní stěně a ani jeden z předchozích prvovýstu- pů nešel obtížností pod VIII. Cestu věnoval své dceři k jejím druhým narozeninám. Hodný tatínek. Kdo by se chtěl dozvědět o Jakofcicovi víc, vřele doporučuji jeho webové stránky. Na skalách leze 8b a s kli- enty chodí na Everest. A mezitím zvládá po celém světě vše, co vás jen napadne. Není lama jako Lama. Uběhly jen dva měsíce od minulého čísla Mon- tany a už tady máme další smršť přelezů tohohle dvacetiletého na- půl Nepálce a napůl Tyrolana. Po svém předchozím tažení se zase vrátil na chatu Lavaredo, a proto- že si uvědomil, že na Cimu Gran- de vlastně ještě nic nevylezl, tak se kouknul, kudy že to vede cesta „Camilotto-Pellisier“. Ona co do ori- entace to není nijak náročná cesta. Od spodu až nahoru k Dibonově hraně je tu nasázena dlouhá řada starých skob ze sedmašedesátého a nové štandy od Mauro Bubu Bo- lea. Obtížnost nejtěžší délky je pak 8a+.Tak tohle si David dal na rozlez a na on-sight. Z Dolomit se přesu- nul letos už podruhé do Chamonix. Tady ho uchvátila cesta „American Beauty“, kterou kdysi viděl v něja- kémčasopise.Druhádélkatétoces- ty je fantastická spára na camalot 0.5, která snad v Evropě nemá ob- doby. Třetí, klíčová délka za 8a+ se mu moc nepozdávala, o její obtíž- nosti pochybuje a myslí si, že je ur- čitě lehčí. Ze Chamonix to není da- leko do Grindelwaldu. Ano, tušíte správně. Je třeba přelézt taky něja- koudarduv severceEigeru.Davidsi vybralcestu„Paciencia“z roku2003 od dvojice Siegrist Steck. Ti ces- tu poprvé přelezli volně až v roce 2008. Toto 900metrové 8a dosud nemělo další opakování a můžete hádat,kdosihopřipsal.O cestěpak David mluví jako o svém nejnároč- nějšímvýstupuv Alpáchi přesto,že nejtěžší délka je „jen“ 8a, přičemž délky za 7b a 7c se mu místy zdály těžší něž klíčové 8áčko... U Davida Lamy jsme nakousli ces- tu„Camilitto-Pellisier“ v pravé části severní stěny Cimy Grande di Lava-

53 redo. No a s opakováním této ces- ty se roztrhl pytel. Kromě Davida si tuhle, v poslední době asi nejopa- kovanější těžkou vícedélku, střihl třeba horský vůdce a člen lezec- ké skupiny Ragni di Lecco Matteo Piccard nebo univerzální němec- ký lezec a člen Salewa Alpine Xt- rem týmu Michi Wohlleben. Cesta „Camilitto-Pellisier“ byla vylezena v šedesátých letech, v době diret- tissim bratry Minuzzovými. Cesta jim zabrala celkem deset dní a osm bivaků. Poprvé volně cestu přelezl Bubu v roce 2003 a navrhl obtíž- nost 8b. Postupem času se 8béčko srazilo na 8a+, přičemž tyhle obtí- že čekají až v šesté délce s tím, že předchozích pět délek není o moc lehčích. Po dalších už výrazně leh- čích pěti délkách pak cesta vylézá na východní hranu v cestě Dibona Kante a tou na vrchol. No a když už byla řeč o Matteo Pic- cardim,taktenhleItalsipřipsalletos ještě jedno zajímavé opakování. Je jím jedno z nejvýše na světe polože- ných 8a. Cesta„Digital Crack“ vede tenkou spárou ve skalním bloku na- cházejícím se na hraně Cosmique, východní hraně Aiguille du Midi ve výšce kolem 3.800 metrů. Údajně nejvýše položeným 8a na světě má pakbýtcesta„WomenandChalk“na ShiptonSpireodMauroBubuBolea. Podrobný návod na úhradu předplatného najdete na: w w w.montana.cz/predplatne A tobybyloprotentokrátvše.Nebo že by tu něco chybělo? No jo. Dave MacLeod. Není číslo, aby o něm ne- byla zmínka. Tak teda nebudeme porušovat tradici. I když… Letošní léto tenhle sympaťák opustil svou ostrovní říši, ale místo aby zamířil někam za teplem, tak se vydal do Norska.Nalákánneúspěšnýmpoku- sem Hansjörg Auera a Much Mayra z loňského roku v cestě„Bongo Bar“, v severní stěně věže Blamann, se vydal na sever, s cílem přelézt tuto čtyřsetmetrovoupůvodněhákůvku volně. Několik dní se se svou přítel- kynívěnovaličištěnía zkoušenícelé cesty. Pak přišel den D. Nebudu to příliš natahovat. Nastoupili a po pár hodinách měl Dave posekanou dal- ší těžce tradicionalistickou cestu. Je- diný rozdíl je v tom, že obtížnost se neuvádí v té změti čísel a písmenek, jakjsouzvyklív Británii,alejetopro- stě jen francouzské 8a. No a proto- že byl Dave v Norsku na delší dobu, tak mezi čištěním cesty„Bongo Bar“ stihl navrtat ještě dvě sportovky v oblasti Tunga boulder. Jedno 8b/ b+ s názvem „Centre Court“ zvládl i přelézt,druhácesta„Piercing“tepr- ve na přelez čeká. No a že prý to je něco kolem 8c, tak směle do toho. Zdroje: www.lezeckarevue.cz, www.mountain.ru www.horyinfo.cz, www.lideahory.cz, www.lezec.cz www.bergsteigen.at, www.planetmountain.com www.ukclimbing.com, www.up-climbing.com text Martin Stolárik VÝBER TATRANSKÝCH STIEN – HOROLEZECKÝ SPRIEVODCA VYSOKÉ TATRY – VÝCHODNÁ ČASŤ Marián Bobovčák, Marián Jacina Autoři i vydavatel dodrželi slovo – 2. díl horolezeckého průvodce po Vysokých Tatrách je na světě. Kni- ha je koncipována jako „výběr vý- Z A J Í M AV É K N I H Y Na www.horokupectvi.cz prů- vodce koupíte za 410 Kč, při platbě převodem je poštovné v ceně. NEZVESTNÍ Z EVERESTU MilanVranka Bylo 17. října 1988. Čtveřice špičko- vých slovenských horolezců, Dušan Becík, Peter Božík, Jaroslav Jaško a Jozef Just, vylezla alpským stylem jihozápadnístěnuEverestuažnaJiž- ní vrchol. Jožo Just pak sólo vystou- pil i na hlavní vrchol. Byl to světový výkon, něco jako tehdejší mezník himálajského horolezectví. Do zá- kladníhotáborasevšaknikdoz nich nevrátil, zůstali nezvěstní. Autor po dvaceti letech od tragédie proče- tl staré novinové články, expediční deníky,vyslechlnejenpůvodnívysí- stupů“, takže tu nenajdete každou věžičku a na ni vedoucí jednodél- kovou diretissimu. Uvedené cesty však patří mezi ty nejhezčí v Tat- rách. Průvodce obsahuje vrcholy v oblastiVelkéStudenédoliny,Malé Studené doliny, Skalnaté doliny, Doliny Zeleného plesa a oblasti Ja- vorové doliny. Tedy část Tater, kde jsou ty pravé lahůdky všech stup- ňů obtížnosti. Každá oblast je znázorněna výřezem z  podrobné turistické mapy,přístuppodstěnyjesoučástí popisů, stejně jako sestupy z vr- cholů. Výstupy jsou zakresleny v dokonalých barevných snímcích, u většiny nechybí ani dostačující slovní popis. U nových cest v po- pulárních stěnách jsou výstupy znázorněny přesnými schématy. Obsahově i graficky se jedná o vel- mi pěknou publikaci, kterou si Vy- soké Tatry určitě zaslouží. Formát 23 x 16 cm, 242 stran, plno- barevný tisk na kvalitním papíru, laminovaná obálka, měkká vazba. VydalonakladatelstvíLitvor,s.r.o., Štrbské pleso v červenci 2011. lačkou relace, ale i ostatní účastníky tehdejšíexpedicea jejichkamarády. Vzniklataknevšedníkniha,kterábez příkras a patosu popisuje jeden hi- málajský sen a jeho tragický konec. V závěru pak autor představuje kaž- dého z nezvěstných horolezců i oči- manejbližšíchrodinnýchpříslušníků, přátel a spolulezců. Autentické ba- revnéexpedičnífotografiea snímky z horolezeckého života účastníků řadíknihuk nejpoutavějšímtextům nejen o himálajském horolezectví. Formát19,5x13,5cm,160stran,řada černobílých a barevných fotografií. Vydalo nakladatelství Vranka Press v roce 2011. Knihu koupíte na www.horoku- pectvi.cz za 340 Kč. Při platbě převo- dem je poštovné v ceně.

54 Všechno je to tak nějak o tom strachu. Přece to ale se mnou ještě není tak zlý… Doplnit sbírku smyček o nějaké tenčí, ale tvrdé, kvůli snadnějšímu provlíkání. Potom bych měl kouknout do dílny a uříznout ně- jaký starý štětec. To jsem okoukal. „Zárohák“ zbavený svého konce, tedy vlastně pouze ná- sada od štětce, je dostatečně dlouhá, zahnutá a navíc ještě mívá v rukojeti elegantní díru na smyčku. Oblíbený nástroj k umisťování smyček, šetrný ke skále. Víc už asi není co. Na písek asi nejde ni- jak natrénovat. To se lehce řekne… Ano, tento článek je věnovaný letošnímu teplickému fesťáku, jenom jsem si neodpustil lezecký úvod, když už je řeč o lezeckém festi- valu. P O Č A S Í Povídala paní v bufetu na hřišti („turek“ za 10 Kč – no neberte to!): „Vždycky, když je ten… ehm… festival, tak prší.“ Nejinak tomu bylo i letos. Horký pátek a stejné sobotní dopo- ledne vystřídalo odpolední ochlazení a déšť. Na rozdíl od let minulých byl ten- tokrát kdekdo přesně informován. Ve čtyři je tu bouřka. Windguru, Wetter- zentrale, Aladin. Tady už končí legrace. Víceméně to trefili. S E T K Á N Í Lidí přijelo podle mého názoru hodně. Lezci i lezci-kupci. Výhodou stáří (i toho subjektivně pociťovaného) je, že máte i staré známé. Ti se nezřídka vyskytu- jí na stejných místech jako vy. Z tohoto pohledu je celý fesťák vlastně „jen“ ur- čením místa a času. A dále už je to o ná- hodě, jestli se všichni potkáte, nebo ne. 2 8 . M H F F A letošní ročník? Za všechny ty roky má fesťák vypracovánu svou úroveň. Vždy se něco vylepšuje, ale základ zůstává. Stánky se zbožím za výjimečné ceny, hu- debně-kulturní program na hřišti, filmy, vernisáž fotografií, program v parku, který pro zábavu všem každoročně pro- vozují a vylepšují nadšenci z firem zabý- vajících se lezením. Letos přibyly další soutěže, z nichž diváky zaujal zejména skok do dálky, 54 Ležím doma na pohovce. Odřené koleno a loket pobolívají, o naražené ruce ani nemluvě. Navíc mě bolí hlava a v krku. Není mi moc do řeči. Takhle se nevrací domů někdo, kdo odjel za odpočinkem. Byť aktivním. Vlastně to není tak zlý. Hlava a krk jsou pouze následkem dehydratace kombinované s festivalovou nevyspalostí. Ruka je jen lehce naražená a odřeniny se za pár dní zahojí. Zavírám oči. Myslím na to, co udělat příště lépe. Ne- mohu si pomoci, ale v té jedinečné pískovco- vé směsi strachu a odhodlání u mě nepatrně častěji zvítězí to druhé. Bohužel to ale nezna- mená, že bych se za všechny ty roky lezení zrovna na písku nějak výrazně zlepšil. Solivé rajbasy, tupé spáry, tenké hodiny, které možná ještě vydrží, kruhy, co jdou ně- kdy naštěstí nahodit smyčkou, strach zalezlý až pod kůží. „K…a vole, p..a vole, m…t vole!“ suché rty sprostě nadávají. Ani nevím, kde se ta man- tra ve mně vzala, ale stojím metr pod kruhem a moc možností nemám. Za chvíli se mi jis- tič už nepokrytě směje. Z obou z nás to tak nějak spadlo. Zajímavý, že obvykle to nako- nec dopadne dobře. Čistě statisticky jde jen o subjektivní pocit. Kolik historek z „metru pod kruhem“ jste slyšeli a kolik jich dopadlo vyloženě špatně? FESŤÁK … 54 Festivaljeo setkávánílezců.Lezeckelegendy PetrPrachtela BohoušSýkora „Načepujtemiještědvěpivaprokamarády“

55 svým stylem „z palety na paletu“ simu- lující pískovcové přeskoky. Možná vám to tak nepřijde, ale já jed- noznačně kladně hodnotím změnu for- mátu festivalového zpravodaje. Pěkný, obsáhlý a všeobsažný. Jedna verze na celý festival. Dřívější každodenní a kaž- donoční martyrium ve snaze mít ráno hotové a v dostatečném počtu namno- žené další číslo Zpravodaje totiž doslova deptalo všechny zúčastněné. A změna je to po všech stránkách rozhodně k lepší- mu. F I L M Y Kompletní výsledky najdete na strán- kách www.horolezeckyfestival.cz, což můžete brát i jako pozvánku na příští ročník. Vítězný film minulého festiva- lu bývá zařazen do aktuálního progra- mu. Osobně mi to nedá nevzpomenout film Prorok (Prophet) o jednom yose- mitském prvovýstupu s Leem Houldin- gem v hlavní roli. Velmi blízký svým přístupem, humorem, odzbrojujícím úsměvem, nepostradatelnou a záro- veň tak trochu odstrčenou rolí v celém příběhu je mi Leův spolulezec, Jason Pickles. Leo: „Já tam v každém druhém kroku málem vypadl.“ Jason: „To mi nemusíš říkat, já tam v každém druhém kroku vypadl.“ O debatě k vydávání výkřiku dopro- vázeného náležitou mimikou v klíčovém místě délky ani nemluvě. Obrat „tichý sharmovský výkřik“ už se pomalu začí- ná zabydlovat ve slovníku mých zasvě- cených známých. P Í S E K Letos počasí lezení celkem přálo. Osob- ně jsem bohatší o dva zaslechnuté a ne- zapomenutelné obraty: „To byl boulder, že by se i Ondra pos…!“ A „kratce“ ost- ravsky pronesenou odpověď na poměr- ně hloupou, přesto velmi častou otáz- ku: „Jak’s to tady lezl?“ „Šel jsem do rizika!“ Buď víte své, nebo ne. Tečka. D A N I A N D R A D A Legenda. Lezení a nic než lezení. Bohužel uměl jen málokdo v sále španělsky, a tak jsme byli odkázáni na překlad. Myslím, že před domácím španělským publikem by ještě mnohem více vynikla Daniho uvol- něnost a nadhled, hraničící s neskrýva- ným veselím. Cenadiváků–Tenkrátv rájianebDamalsimparadies.DavidSvárovskýPorotaMHFF–PaloPekarčík,SimonaBartošováa SteveLichtag Kinobylokaždýdennekompromisněplné

56 Drbnu do bráchy a nabízím sázku: „Uvidíš, že se ho při diskusi někdo zeptá na to, zda lezl, a jak se při tom cítil, na zdejším písku.“ Odmítá se vsadit. A je to tu! „…ještě jsem tady nikdy ne- lezl, snad zítra, popravdě, mám z těch uzlíků strach.“ Následuje další otázka: „Zeptejte se, prosím, jestli má na zítra nějaké spo- lulezce.“ Odpověď – nějaké kamarády ze Slo- venska, ale jestli prý má tazatel zájem, může se přidat. „Já lezu tak šest plus.“ Publikum se směje. „Já zítra, po těch uzlíkách, nepolezu nic těžšího.“ Publikum řve smíchy. Dani dělá skutečně těžké cesty a celý jeho život je prostoupen skalním leze- ním. Podle svých slov je po pár dnech bez lezení celý nesvůj. Trénoval tak, že lezl bosky nebo poslepu. Ano, může- te spolu s jedním diskutujícím z poroty k Arco Rock Awards namítnout, co vlast- ně víme o cestách ve Španělsku a jest- li to Daniho lezení není celé tak trochu jednostranné. Ale to, že je jedním z nej- lepších a sympaťák k tomu, mu nemůže upřít snad nikdo. Malý příklad. Dani startoval na di- vokou kartu na festivalových bouldero- vých závodech. Vrátil se z prvního chy- tu a požadoval jeho očištění, evidentně otálel s nástupem do boulderů, v klí- čových místech si při statických fixech „máčoval“ ruce. Lapidárně shrnul počí- nání tohoto evidentně silného a vyleze- ného Španěla hlas vedle stojícího divá- ka: „Tak nevím, dělá si ten borec z toho prdel?“ Těžko říct, každopádně skončil třetí, diváci si užili show a vy ostatní zkuste zavzpomínat, jak často si některý z hos- tů festivalu jde zazávodit s ostatními. Z Á V O D Y – Č P V B O U L D E R I N G U Tím se dostáváme k závodům. Letos je pořadatelé rozdělili do dvou dnů a roz- hodně to věci prospělo. Tradičně sil- nou diváckou kulisu ještě umocnil noč- ní déšť vystřídaný postupným roztrhá- váním oblačnosti. Tedy příjemné počasí a mokré skály znemožňující jít za leze- ním. Faktem je, že zdejší závody připravu- jí naprosto profesionálně. Více o nich se dozvíte v následujícím článku. text Tomáš Roubal foto Petr„Pepe“ Piechowicz PřednáškaDaniAndradyVěšák–nekompromisnísouboj Kdyby jsi měl tuhle lanovou hlavu, tak se ti to nestalo :) Na vzpomíkové výstavě Zorky Prachtelové

57 Rozložitý štít v hlavnom hrebeni s tromarozbiehajúcimisahrebeňmi: na S sa hrebeň končí v Sedielku, na Z v Zbojníckomsedlea naJVvybieha hrebeňom,ktorýsakončív Priečnom sedle, ktoré oddeľuje Malú Studenú dolinu odVeľkej Studenej doliny. DoVeľkejStudenejdolinyspadá Široká veža svojou J stenou, vyso- kou asi 200 m. Pre svoju mimoriad- ne pevnú skalu je jednou z najvy- hľadávanejších stien. Prístup: OdZbojníckejchatypožltejznačke na Strelecké polia a z chodníka od- bočíme pod J stenu (1,30 h). OdTéryhochatypozelenejznač- ke do dolinky pod Sedielkom na rázcestie a odtiaľ žltou značkou cez Priečne sedlo pod J stenu (1,30 h). Zostup: Z vrcholu smerom na V po JV hre- beni, potom žľabom vpravo od hrebeňa a cez skalky a stupne do Priečneho sedla. Odtiaľ doprava po žltej značke do Veľkej Studenej do- liny k Zbojníckej chate (¾ h), alebo doľava nadol po reťaziach do Malej Studenejdolinyk Téryhochate(¾h). Prehľad výstupov: 1. „Maškov kút“ klas. VI, 4 h, AP/ III/20 O. Hucký, J. Mašek – 6. 8. 1945 2. K. Ambrozy, W. Wisniewski – 11. 8. 1975, klas. V+, 3½ h 3. „Čerešňový pilier“ klas. V, 3 h M. Vargová, K. Páleníček – 16. 6. 1972 2. výstup: M. Pelc, J. Stejskal – 18. 10. 1972 3. výstup: S. Drlík, P. Mačák, Gurt- ler – jar 1973 4. výstup: L. Benešová, V. Tatarka – 10. 9. 1973 1.zimnývýstup: Čavan, Chovanec, P. Lamačka – 1. 2. 1974 4. „Klasickácesta“klas. IV, 3 h, AP/ III/13, 14, 15, 16 W. Kulczynski, K. Piotrowski, J. Rot- wand, M. Šwierz – 31. 8. 1912 1. zimný výstup: L. Hofírek, V. Šmí- da – 19. 2. 1954 2. zimný výstup: I. Gálfy, I. Urba- novič, L. Urbanovičová, J. Weinczil- ler – 28. 4. 1958 5.T.Gross,L.Páleníček–14.9.1968, klas. V+, A1, A2 (RP 7-), 5 h 1.RP:pravdepodobneEcsédiIstván, Babasán Gábor – klas.7-, 6. 6. 1982 6. „Opavskácesta“klas.VI-,A3,9h Bradáč – Hruška, 1. 10. 1977 2. výstup: P. Jackovič, J. Nemec, 15. 8. 1988, 6 h 7. „Neznesiteľná krehkosť bytia“ klas. VII+, A0 (RP 8/8+), 5,5 h J. Svrček – V. Jakubec, 15. 9. 2006, klas. VII+, A0, 6,5 h 1. RP: J. Svrček – V. Jakubec, 23. 9. 2006, klas. 8/8+, 5,5 h 2. RP: T. Vaverčák, M. Komora, 13. 10. 2006, klas. 8-, 3 h 8. „Všetko v poriadku“ klas. V, A0, (RP 6/7-), 4 h E. Baničová, I. Koller, 18. 9. 1974 2.výstup:L.Kořínek,V.Šimánek,M. Bakeš, 19. 7. 1975, 5 h 1. zimný výstup: Š. Kutil, S. Šilhán, 29. 2. 1976, 2,5 h pozn.pravdepodobnelezenéužskôr – Tichým a M. Kalábem 9. „Motykova cesta“ klas. V, AP/ III/18, 3 h S. Motyka – J. Sawicki, 23. 7. 1932 2. výstup: Z. Kuleszyna, T. Pawlo- wski, 24. 9. 1936 1.zimnývýstup: J. Sláma, B. Nejed- lo, 22. 3. 1953 2. zimný výstup: J. Mašek, K. Skřip- ský, 2. 4. 1953 9a. „Priamejši variant“ klas. VI, AP/III/19 W. Konarzewski, A. Marusarz ml., S. Motyka – 22. 9. 1938 2. výstup: pravdepodobne Z. Czar- niak, A. Nowacki – leto 1966 10. „Pánská jízda“ klas. VI, 3,5 h F. Došek, V. Komárek, L. Heger, V. Velebný, 11. 9. 1975 2. výstup: L. Neubaerová, J. Gurník – 10. 10. 1981 3. výstup: D. Pencaková, P. Zákut- ný – 12. 8. 1982 10a. „Variant - Zkratka duchů“ klas. VI K. Barth, V. Vladev, 15. 8. 1983, stre- dom platní piliera 11. „Pravým vhĺbením steny“ klas. IV-V, AP/III/21, 1,5 h F. Kele ml. – K. Pavlík, 22. 8. 1951 ŠIROKÁVEŽA 2. 461 m J – STENA text a foto Jozef Gurník TAT RY

58 Z ÁV O DY Nabízí se otázka, zda jsou v dneš- ní době závody událostí spíše pro diváka, nebo pro závodníka. Cílem organizátorů tohoto klání bylo skloubit obojí – ale je vůbec mož- né dosáhnout v tomto rovnováhy, uspokojení všech zúčastněných? Pomyslná ručička na vahách le- tošního závodu se středu přiblížila. Závodní pole Českého poháru v boulderingu je dlouhodobě zú- ženo na elitních třicet až padesát lidí, dřívější stovka závodníků je pryč. Ale spíše je to dobře, vše je nahrazeno kvalitou výkonů. Žen- ské závodní pole má přitom oprav- du vyrovnaný top five. Selekce nejlepších závodníků a závodnic proběhla letos v sobotní kvalifi- kaci: 8 nej-žen, 14 nej-mužů + VIP Dani Andrada. Nedělní finále přilákalo mno- ho diváků, do toho speaker Váňa, DJs’group LážoPlážo, zajímavě postavené bouldery (od Toma Doubravského). Vše dohromady navodilo dosti bouřlivou atmo- sféru! Potlesk, údiv, povzbuzování, překvapení a jiné emoce a proje- vy diváků tlačily závodníky hore. ČESKÝ POHÁR V BOULDERINGU TEPLICE NAD METUJÍ 2011 snad skoro celý festival. Naši zá- vodníci ale nezůstali v pozadí, lezli bez chyb a mistra porazili, bravo! První místo získal Onřej Nevělík, 2. místo Jan Chvála a 3. místo Dani Andrada (české 3. místo obsadil Jakub Hlaváček). Mnoho detailů a makrodetai- lů zapadlo do sebe a vrabci si ště- betali, že byli svědkem „nejlepší- ho závodu na fesťáku“. Ať je to už pravda, nebo ne, všechny účast- níky hřeje na duši a velmi těší, že se závody povedly. Vložili do nich maximum energie. Překonat tento výkon v dalším ročníku bude těžké, ale ne nemožné. Na výše zmiňované rovnováze se podíleli všichni partneři závodu, který byl zaštítěn ČHS a Meziná- rodním horolezeckým filmovým festivalem, jako Pilka kameny,Yate, Ternua, Rockpoint, Megas, Han- nah, Maštálko, Aix, Hudy sport, Big shock! Restday, Red point a Ubyto- vání pod modříny. Za podporu všem děkujeme. Vězte, že popis atmosféry není ni- jak zkreslený (přívlastky skvělá, str- hující, aplaudující jsou tu na místě) Krásná to podívaná na moření se osmi žen na strukturách, oblých chytech, škrabičkách, v koutku… Právě kout rozhodl pořadí: 1. mís- to Nelly Kudrová, 2. místo Petra Růžičková, 3. místo Věra Kostru- hová. Nej-muži přijali mezi sebe exotického návštěvníka – Daniho Andradu. Jeden z nejlepších skal- ních lezců světa přilákal na finále EditaVopatová,(4.místo) NellyKudrová,(1.místo) 58

59 – zde máte bohužel před sebou jen černobílá písmena – no energy, no emotion. Nezbývá proto, než vás sr- dečně jakožto organizátoři na další festivalový závod do Teplic pozvat. text Honza Zozulák a Michaela Panáčková foto Pepe Piechowicz OndřejNevělík,(1.místo) Spiderman Ondra Mázl začíná fotografům fušovat do řemesla Dani Andrada, (3. místo) Ondra Beneš Věra Kostruhová, (3. místo)

6060 „Já vám to, pane, povídám, na ran- ní vítr teď čekám, ať vypráví,“ tak začíná jedna písnička od Rangers. A vítr povídal. Jednoho rána, bylo to 14. srpna tohoto roku, se vypra- vili členové horolezeckého klubu mládeže z Orlové spolu s mládeží TJ Baník Karviná na Vysočinu, do malebné dědiny Blatiny, aby si uži- li lezení na letním soustředění. Pro některé členy klubu, kteří jeli po- prvé bez rodičů, bylo soustředění velkou neznámou. Naopak ti, kteří jezdí opakovaně, už vědí, do čeho jdou, a že co si navaří, tak to si i sní. A když potřebují radu, tak ji dosta- nou od dospělých. Hned po příjezdu jsme se uby- tovali a seznámili s povinnostmi na soustředění. Po menším odpočin- ku si šli všichni prohlédnout cvič- né skály Drátníku. Zde se budou učit zakládat technické pomůcky při lezení, které se používají jenom v přírodě. Přes den probíhal lezecký vý- cvik na Drátníku, po příchodu na chalupu si každý připravil jídlo a po něm bylo povídání naplněné trochou teorie ze zdravovědy, mís- topisu, topografie a uzlů. Nelezlo se jenom na Drátníku, ale zajelo se i na skalní útvar Pasecká skála.Tady se lezlo„o dušu a až do posledních sil“. V polovině soustředění byl od- dychový den, kdy se uskutečnil tradiční orientační závod, při němž účastníci uplatnili již nabyté zna- losti z teorie. Zlatý hřeb přišel od- poledne – lanovka. Tentokrát byla nejdelšív historiivšechpořádaných soustředění, měřila 100 m. Vyzkou- šeli ji všichni a náležitě si užívali jak dlouhý sjezd, tak i zpáteční výšlap. Večer následoval táborák s opéká- ním buřtů a stezka odvahy. Počasí nám přálo v mezích zákona. Všich- ni přežili soustředění bez úrazu, ale jednuvelkoučernoukaňkutomělo – sedm dní uběhlo jak velká voda a jelo se domů. SOUSTŘEDĚNÍ NA VYSOČINĚ ANEB LETNÍ VÝJEZD MLÁDEŽE Z ORLOVÉ A KARVINÉ text Karel Návrat foto archiv autora Letní Tatry patří mezi oblíbené horolezecké lokality. Právě tam se Michal vydal s parťákem na prodloužený lezecký víkend. Vý- běr padl na štíty kolem „Brnčálky“. Když brzo ráno opouštěli chatu u Zeleného plesa, netušili, že me- teorology slíbená studená fronta dorazí o půlden dříve. Weberovka za VI na Malý Kežmarský štít byla na ten den jasná volba, prostě kla- sika. Začátek túry v pohodě, žádný problém s nástupem ani s orienta- cí ve stěně, ale v poledne to přišlo! Nejdřív silný vítr a pak červencové sněžení s téměř nulovou viditelnos- tí.Prvolezecnapůlicestykeštandu. To co následovalo, bylo jak ze zlého snu.Výkřik a kolem Michala prolétá s rachotemtemnýstín.Toprvolezec vypadává ze stěny s celým blokem skály… Michal naštěstí pozorně jistí a jeho pád zachycuje. Bohužel původně 60metrové dvojče končí 2 metry za kyblíkem. Padající blok lano přesekl jako gilotina. S těmi pár metry co jim zbylo, se v tomhle počasí slanit nedá. Navíc oba jsou řádně potlučení. Zoufalý Michal volá mobilem o pomoc. Kolem 16:00 hodiny se i přes nepříznivé počasí rozjíždí akce Horské záchranné služby. Ně- kolikahodinový výstup záchranářů byl úspěšný a oba horolezce zane- dlouho transportují z nouzového štandu na malé římse do bezpečí. Jak uvedl velitel zásahu: „Mladíci perfektně zvládli situaci a nouzově zabivakovali ve štandu, jejich stav byl vzhledem k objektivně nároč- ným podmínkám velmi dobrý. Do stěny vyrazili připraveni a zhoršení počasí je nezaskočilo. Do batohu si kromě nutného vybavení vzali i zá- ložní hardshellovou bundu GUIDE českého výrobce Directalpine. Jedi- nou slabinou ve výbavě tak byl mo- bilní telefon s vybitou baterií, takže záchranáři neměli poslední dvě ho- diny s horolezci kontakt.“ Takovéto zprávy se šťastným koncem jsou pro vývojáře outdo- orové firmy Directalpine rajskou hudbou. Všichni jsme zapálení bi- keři,paraglidisté,horolezci,zkrátka aktivnílidé.Novéoblečenívyvíjíme vlastně sami pro sebe. Ve vývojové dílně zúročujeme své zkušenosti, aby dokonalejší střihy a jednotlivé detaily tvořili kvalitní celek, který majiteli poslouží a na horách třeba i zachrání život. Velký důraz klademe na vý- běr materiálů. Všechno se pečlivě testuje v laboratorních i reálných podmínkách. Úzce spolupracu- jeme s vědci i studenty z Fakulty textilní Technické univerzity v Li- berci. Cílem je co nejvyšší kvalita při odpovídající ceně. Jsou to pro zákazníka neviditelné rozdíly, kte- ré Direct Alpine staví v kvalitě mezi špičkové značky. Z technologických a kapacit- ních důvodů realizujeme část naší výroby i v zahraničí. Našimi hlavními dodavateli jsou výhrad- ně specializované, technologicky orientované firmy s vlastním vý- vojem na nejvyšší úrovni. Naši do- davatelé z Japonska, Koreje a Viet- namu v současnosti představují technologickou a inovativní špič- ku v textilním průmyslu. Díky nim disponujeme nejmodernějšími za- řízeními, potřebnými pro ultrazvu- kové spojování, laserové tvarování střihových dílů, laminování textilií, welding atd. Jde o výrobu na vel- mi vysoké úrovni, zajišťující maxi- mální kvalitu, rychlost a preciznost zpracování. Většina oblečení značky Di- rectalpine je ale vyráběna stále v ši- cích dílnách v České republice a na Slovensku. Každý z našich provozů se specializuje na určitý druh oble- čení, v jehož výrobě vyniká a na kte- rý má zvlášť vyškolené pracovníky. Naše výroba v České a Slovenské republice podporuje místní eko- nomiku a zaměstnanost. Zadává- me práci desítkám zkušených šva- dlen u nás na Liberecku i v dalších regionech. I za ně Vám velmi dě- kujeme za přízeň a nákup produk- tů značky Directalpine. Také nové zimní kolekci, která nyní přichází do obchodů, jsme všichni věnovali maximální pozornost jak ve vývoji, tak ve výrobě. Věříme, že oblečení Directalpinebudei nadálepřispívat k vaší spokojenosti při oblíbených outdoorových aktivitách i vysně- nýchvýpraváchzadobrodružstvím. Zimní extrém v letních horách (placená inzerce)

61 Po několik let trvajícím zhoubném onemocnění to bylo s Ivanem už špatné. V minulých letech organi- zovával v Tatrách střetnutí účastníků svých expedic. Asi se chtěl ještě se svými kama- rády vidět. Ani nevím, kdo k tomu dal letos podnět, ale je úžasné, že díky třem or- ganizátorům došlo k našemu poslednímu setkání. Vymys- leli to tak, že se bude oslavo- vat 40. výročí vylezení Nan- ga Parbat. To výročí sice vy- cházelo až za měsíc, ale oni svolali ty, které měl Ivan rád, na 17. 6. 2011 do Smokovce. Miki Kosmák dal k dispozici svůj krásný penzion „V ihličí“ v Dolním Smokovci, kde jsme se sešli. Druhý den ráno jsme jeli na symbolický cintorín položit věnec. Potom jsme se v hotelu na Popradském ple- su sešli i s chlapama z Tana- pu a horské služby, smutně probrali zdravotní stav Ivana a vzpomněli jeho zásluh. Nos- talgicky jsme vzpomenuli na společný stát, na mnohaleté Gálfyho prezidentování Čes- koslovenskému horolezecké- mu svazu a jeho umění získat peníze a povolení na expe- dice Nanga Parbat, Makalu, Janu, Lhotse Shar a Everest. Bylo to smutné a měli jsme slzy v očích. Domluvili jsme se, že u Mi- kiho v penzionu předvedeme Ivanovi veselou společnost starých kamarádů, kteří vzpo- mínají na všechny ty událos- ti a dobrodružství z expedic. Když odpoledne Robert při- vezl otce k Mikimu, posadili jsme ho do křesla uprostřed společenské místnosti a stří- dali se u něho se svými vzpo- mínkami na společné zážitky. Mezitím se na plátně promíta- ly diapozitivy a úryvky filmů a dokumentů z různých jeho expedic, které navozovaly ho- vory, jež jsme s Ivanem vedli. Byl středem celého setkání, jiné hovory než s ním a o něm nebyly. Vydržel to asi hodinu, byl dušný, cyanotický, ale ve- selý, statečný, udržel se opti- mistický. Za celou dobu jeho pobytu mezi námi nepadlo slovo o smrti, umírání. Cho- val se statečně, smál se, měl evidentně radost. Když ho Robo odvezl domů pod kyslík, byli jsme na dně. Bylo nás tam Čechů několik, Honza Červinka, Vlastík Šmí- da, Joska Rakoncaj, Polda Pále- niček. Chci touto cestou ještě jednou poděkovat těm třem, kteří tuto rozlučku zorganizo- vali: Michalu Orolínovi, Gejzo- vi Haakovi a Miki Kosmákovi. Byl to opravdu silný zážitek. Myslím, že mnohý z nás by si takto představoval rozlouče- ní s životem. Ivan zemřel 19. 7. 2011. Pohřeb nebyl, o to víc vynikne naše úžasná rozlúč- ka, kterou jste, chlapi, zařídi- li dokonale. Leoš Chládek V dňoch10.–12.novembrasabudekonaťfestival HoryZonty v Trenčíne už šiestykrát. Myšlienka pri- blížiť hory a športy v prírode v dnešnom uponá- hľanom svete sa organizátorom podarila hneď v začiatkoch, kedy sa ukázalo, že na západnom Slovensku,lenkúsokodčeskýchhraníc,boluždlh- šíhladpotakomtotypepodujatia.„Naprednášky horolezcov Zoltána Demjána, Piotra Pustelníka a PetraHámora,manželovGrmošekovcov,lyžiara RobinaKalety,vodákovPetraKašparaa HonzyLás- kaa nestoračeskoslovenskéhohorolezectvaIvana Gálfyhobolašesťstomiestnasálavždyzaplnenádo posledného miesta. Divákov zaujali i workshopy fotografa Pepeho Piechowicza či entomofágičky MárieBorkovcovej,ktorápriamonapódiuukázala prípravu jedál z hmyzu,“ spomína na predchádza- júceročníkyriaditeľkapodujatiaMáriaDutková. Pätnásť hodín horských filmov Hlavnýprogramfestivalutvoriakaždoročneprofe- sionálne filmy z horského prostredia. Pre horolez- cov bude lákadlom dokument o preleze Lea Houl- dingacesty„TheProphet“naElCapitána.Voľným výstupom zavŕšil anglický lezec svoj desaťročný projekt. Podľa jeho slov to bol absolútne najťažší projekt, na ktorom v živote pracoval. Lezecky at- raktívny je i snímok Vladimira Celliera a Juliena Nadirasa„Tuzgle“.Zaznamenávacestyšvajčiarskej lezkyneNinyCaprez,ktoráv spoločnostideviatich francúzskychlezcovobjavujenovélezeckéoblasti v Argentíne. Z viacerých kvalitných dokumentov si netreba nechať ujsť deväťdesiatminútový film štvorice českých dobrodruhov„Trabantom napříč Afrikou“. Popri dokumentoch od profesionálnych autorovzaraďujúorganizátoridoharmonogramu ajfilmyodamatérov,čímchcúdaťvytvoriťi ama- térskymautorompriestornadôstojnúprezentáciu ich diel. Amatérski filmári sa zároveň uchádzajú o cenuzanajlepšíneprofesionálnyfilm.Uzávierka súťažnýchfilmovpretentorokjeukončená,do20. októbravšakpokračujesúťažprefotografov,ktorí majúmožnosťprihlásiťsvojesnímkydofotosúťaže. Nosenie pivného suda K sprievodnýmpodujatiampatrípoprvýkrátcyk- loworkshop. Keďže ide o dvojdňové interaktívne podujatie s prespaním v horách, jeho termín je už dva týždne pred festivalom: od 28. do 30. ok- tóbra. Počas dvojdňového výjazdu do poľských Bezkydoch priblíži skúsený inštruktor Pavel„Klo- kan“Chrenčíkúčastníkomzákladypráces mapou, plánovaniatrásv digitálnejmapes využitímGPS prijímača a zásady zbalenia sa na dvojdňový En- duropojazd.Všetkyinformácieo workshope,ako i o ďalších sprievodných podujatiach nájdete na internetovej stránke festivalu.Toho roku nebude chýbať ani súťaž v nosení 50litrového pivného suda na nosičskej krošni po hradných schodoch, beh cez lesopark Brezina a príde aj známy mus- her Daniel Filo, ktorý prevezie festivalových náv- števníkov na svojom záprahu po historickom centre mesta. Vynikajúci hostia Čestným hosťom festivalu bude Ivan Fiala. Jeden z dvojice Slovákov, ktorí debutovali na vrchole pr- vejčeskoslovenskejosemtisícovky.Jehoprednáška budezameranánazlatúéručeskoslovenskéhoho- rolezectva.Ďalšímhosťombudesnáďnajznámejší tatranskýchatárViktorBeránek.Vosvojompásme premietne návštevníkom film o nosičoch a poroz- práva o úskaliach i radostiach novej chaty, ktorá bymalabyťv tomtorokuslávnostnekolaudovaná. Diváckyatraktívnabudekaždopádnei dvojicaPo- liakov Eliza Kubarska a David Kaszilowski. O svo- jompríbehu„ČosastalonaostrovePam“,zaktorý získali cenu Grand Pri na festivale v Teplicích nad Metují a nedávno prevzali za tento príbeh špe- ciálnu cenu na podobnom festivale v rakúskom St. Antone, sa predstavia trenčianskemu publiku vovečernomprogramev sobotu12.novembra. Ak máte záujem súťažiť o dve vstupenky na sobotný program, stačí, ak do konca októbra zašlete správnu odpoveď na otázku, kto bol dru- hým horolezcom, ktorý spolu s Ivanom Fia- lomnaprvejčeskoslovenskejosemtisícovke stál. Správne odpovede zasielajte E-mailom na adresuinfo@horyzonty.sk.Menovýhercubude od prvého novembra zverejnené na internetovej stránke www.horyzonty.sk.Vstupenky si bude môcťvyzdvihnúťv pokladninamiestepodujatia. Trenčínopäťožijehorami Ivan Fiala bude hlavným ťahákom festivalu dobrodružných filmov v Trenčíne. OkremnehoprijalisvojuúčasťpoľskíhorolezciElizaKubarskaa DavidKaszilowski a predtýždňomprisľúbilsvojuúčasťnapodujatíi legendárnychatárspodRysov ViktorBeránek.Organizátoripodujatiazaručujúnávštevníkomkvalitnýprogram. Jak jsme se loučili s Ivanem Gálfym... text Barbora Prekopová Jedným z obľúbených podujatí na HoryZontoch je nosenie pivného suda po hradných schodoch V Trenčíne bol už dlhšietrvajúci hlad po podobnom type podujatia

62 Pro nové abonenty – předplatitele! Otevřete si tuto naši www strán- ku: http://www.montana.cz/ predplatne.php a klikněte na „zří- dit předplatné online zde“ – Prˇedplatné Montany T 400 Kč za šest po sobě jdoucích čísel = ročník / vychází 6 x ročně (o vašem posledním předplace- ném čísle jste informováni na štítku s adresou na doru- čené Montaně) T  Předplatným ušetříte za jeden výtisk (oproti kupování jednotlivých čísel) T  Předplatným získáte i přístup do zvláštní sek- ce našich webových stránek (zde je možné si staho- vat PDF starších Montan s menšímzpožděním,než mají ostatní návštěvníci webu, libovolně měnit online ad- resu dodání atd.) Další výhoda předplatného: Prvních 100 abonentů, kteří uhradí předplatné,jaknoví,taki tistávající, dostane dárek! Abychom zajistili všem stejné podmínky (100 abonentů si může předplatit rychleji než dojde Monta- nadovšechkoutůnašívlasti), bude- me počítat prvních 100 abonentů od pátku 15. 10. t.r. Rozhodující je datum příchozí platby či poštovní razítko na poukázce. A o jaký dárek jde? Praktický pytlík na lezečky od firmy Restday. Při předplácení jde o to poslat na re- dakčníúčet(č.ú:169897423/0600) částku 400 Kč tak, aby bylo možné identifikovat plátce. K tomu slouží jedinečný variabilní symbol, který najdete na štítku s adresou na oba- lu zaslané Montany. Å.G\æ VH QD YäH GtYiP ] RGVWXSX OHW XY GRPXML VL æH OH]HQt QH E\OR WR MHGLQp ýtP QiV VNiO\ S L WDKRYDO\ \'DOHNR VLOQ ML QD QiV S VRELOD S iWHOVNi SRXWD NWHUi VH XWYi HOD S L VSROHýQëFK YëVWX SHFK D ]HMPpQD ]D NRX]HOQëFK YHýHU SRG S HYLVORX VW QRX´ 5DGRYDQ .XFKD   YHONëFK VW Q ‡ ~GUæED VNDO D MLäW Qt ‡ RFKUDQD S tURG\ ‡ PHWRGLND ‡ DOSLQLVPXV ‡ OH]HFNp ]iYRG\ ‡ VSRUWRYQt OH]HQt ‡ VNLDOSLQLVPXV« üHVNë KRUROH]HFNë VYD] +ODYQt PHGLiOQt SDUWQHU +ODYQt SDUWQH L 0HGLiOQt SDUWQH L ZZZOH]HFF] ZZZYHOHKRU\F] ZZZKRU\LQIRF] Predajná cena Montany je vyššia než v ČR, pretože časopisy idú cez dve distribučné spoločnosti. Nech už si o  tom čokoľvek myslíme, nemôžeme s tým nič robiť. Iba po- kiaľ Montanu zakúpite u nás, môže- megarantovaťrovnaképodmienky, ako pre českých čitateľov. Preto je najvýhodnejšie si Montanu pred- platiť – 16,9 € (6 čísel). Číslonášhoúčtuprepredplatné na Slovensku je: 3002 850 301/3100 – Volksbank V prípade, že ste sa pre pred- platné rozhodli, môžete poslať pe- niaze na účet. V tom prípade pošli- tena:provoz@montana.czadresu pre dodanie časopisu a informujte sa na variabilný symbol platby. Po zaregistrovaní vašej platby môžete využívať všetky výhody ur- čené pre predplatiteľov. Vďaka, Montana www.montana.cz Pre našich slovenských čitateľov ku: http://www.m predplatne.php a klik dit předplatné o oucích ročně place- i na v zelenošedém rámečku. Otevře se vám formulář, který vyplníte. Poté vám e-mailem dojdou po- třebné informace k úhradě před- platného včetně vašeho variabil- ního symbolu. Variabilní symbol si také můžete nechat přidělit v redakci (provoz@ montana.cz). Platit můžete bankovním pře- vodem, poštovní poukázkou typu CnebopoštovnípoukázkoutypuA.

63 placená inzerce Novinky ze světa matroše a outdoor vybavení vám přináší . Chcete vědět víc? Pište na: info@hudy.cz 75 lumenů DoublePower a SinglePower bílé LED diody SinglePower červené LED diody Funkce stmívání Hmotnost 90g 6 režimů včetně červeného světla pro noční vidění Zámek proti samovolnému zapnutí Indikátor stavu baterií Cena: 1 090 Kč www.hudy.cz S P O T Vydejte se cestou – necestou. Nová čelovka SPOT Black Diamond™ se 75 lumeny je ideální pro všech- na tvoje dobrodružství. V síti prodejen Batohy Black Diamond ACTIVE FORM DESIGN Neomezenávolnostpohybu,individuálněpřizpůsobenýtvara modernífunkč- nírysy.TotojsouvlastnostivyzdvihujícínovoukolekcibatohůBlackDiamond nad ostatní. S bederními pásy a ramenními popruhy, které se přizpůsobí vašemupohybu,jsoutytomoderníbatohyskvělépro jakékoli putování, jedno- či vícedenní túry, rychlý útok na vrchol či dobro- družnétoulkyv přírodě.Po50letechzkušenostís vývojembatohůjsme navrhlikolekciprosportovníi klasickélezce,natrekkinga jednodenní túry s použitím unikátního Active Form Design™.Tuto konstrukci při- tomnecharakterizujepouzejedenhlavníznaknebotechnologie,nýbrž pro ni jsou typické tři důležité komponenty batohu: Nosný systém – Technologie Active Frame Konstrukce a vlastnosti – Efektní design Tvar – Ergonomický tvar pro každou postavu ObsažnámyšlenkaActiveFormDesignunásdovedlak nové kolekci batohů charakteristické jedinečným pohodlím při nošení a neomezenou volností pohybu. ACTIVE FRAME TECHNOLOGY Mnozí výrobci se již o něco podobného pokoušeli, avšak ztroskotali. Black Diamond nyní designem svénovékolekcebatohů,umožňujícímopravdovoua unikátnívolnostpohybu,udávávšemnovýsměr. Nosné konstrukce reACTIV™ a ergoACTIV™, přihlášené k patentovému řízení, jsou jednoduché a ele- gantnísystémy,umožňujícípohybbeznámahyv trojrozměrnémprostoru.Tatonepřekonatelnávolnost je dosažena souhrou pohyblivých ramenních popruhů a jedním ze dvou systémů zavěšení bederní- ho pásu. Lehká, adaptabilní aluminiová kostra pak celou sadu Active FrameTechnology™ doplňuje. EFEKTNÍ DESIGN Vše, úložnými prostory počínaje a poutky na cepíny konče, je dobře promyšleno. Tímto způsobem vzniklakolekcebatohů,kterásplnínárokykaždéhosportovnějizaloženéholezce.Čistélinie,uživatelsky příjemnévlastnostia vysocekvalitnímateriályjsoudoklademtoho,žecestak návrhunašichbatohů je procesem důkladného a promyšleného zvažování těch nejlepších možných variant. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY BATOHŮ Black Diamond A. reACTIV™ bederní pás Měkký, elastický bederní pás pro malé zátěže. Díky konstrukci s pohyblivým příčným spojením se bederní pás přizpůsobí po- hybůmtělauživatele.Zvláštníergonomiea tvarpásupromuže a ženy umožní optimální komfort nošení. B. ergoACTIV™ bederní pás Podpůrnýbedernípásuchycenýna3Dkulovémkloubusepřizpů- sobí pohybům těla a je určen pro vícedenní túry s velkou zátěží. Zvláštní ergonomie a tvar pásu pro muže a ženy umožní i zde op- timální komfort nošení. C. SwingArm™ ramenní popruhy Pohyblivé ramenní popruhy v ergonomickém provedení zvlášť pro muže a ženy jsou na dně batohu vzájemně propojeny lankem vede- ným kanálem za nízkého tření obou materiálů. D. V-Lite™ kostra batohu Lehká kostra batohu ze 4 mm silného aluminia 6061 se svým tvarem přizpůsobí anatomii zad uživatele a propůjčí celému nosnému systému lepší flexibilitu. E. V-Motion™ kostra batohu Kostra ze 6 mm aluminia, jejíž tvar je konstruován tak, že se přizpůsobí zádům uživatele, propůj- čuje nosnému systému stabilitu a přenáší maximum zátěže na bederní pás. F. OpenAir™ zádový systém Provětrávaný zádový systém s měkkou, dýchající 3D síťovinou na bederním pásu a ramenních popruzích. G. Strečové kapsy ze síťového materiálu po stranách a vpředu Jednoduché,zvláštěelasticképředníkapsytěsněpřiléhajínatělobatohua sloužíjakokompresníprvky. H. Bederní pás s kapsou na cennosti Uzavíratelná kapsa válcovitého tvaru umístěná na bederním pásu. I. Upínací poutka na trekingové hole a cepíny Poutkanatrekingovéholea cepínyneboodepínatelnápoutkanapřipevněníostatníhovybavení.

64 „Titulka hezká.“ „Taková umělecká. Mně se líbí. Otázka, jestli ne- měla být dravější, aby vynikla ve srovnání s jinými časopisy.“ „Kdo chce, ten si nás najde,“…spokojené pobru- kování šéfredaktora srkajícího kávu a účetního za- haleného do cigaretového dýmu. „Ajéje, to zase budeme za blbce.“ „Co?“ „Otočená fotka. Někdo by měl dát omluvu na web. To se nám zase budou smát.“ „Ukaž. …jako laik bych to nepoznal.“ „Namáhavělezenahorua kouknětenatyexpres- ky… ty musí viset dolů.“ V hlavě mi šrotuje, kdo dělal poslední korektury a nakonec co… chyba je to moje. „No, snad se tak moc nestalo.“ „Škoda, vypadá to neprofesionálně.“ „Co máš z toho, my jednou obrátili Krista. No, co koukáš, dělali jsme pohlednice pro jednu faru, tři tisíce kusů, všechno schválil tamní farář a pak nám psal, že máme Krista naopak. No nic, byla to i jeho chyba, ani on si toho nevšiml. Ale jedna věřící ano.“ Svým chabým vzděláním jsem tak trochu i reli- gionista, dodnes znám místa všech buddhistických koncilů, jméno jediné Mohamedovy dcery, která se dožiladospělosti,blýsknulbychsetřeba,žepanický strach nesouvisí s panici, ale bůžkem Panem, či krat- ším monologem o řeckém panteonu, zakončeným logickým zdůvodněním mnohých bájných Diových záletů. O křesťanství snad také vím (po badatelské stránce věci!) víc než leckterý praktikující, ale teď asi hledím dost nechápavě. „No, všimni si, Kristus na kříži se vždy dívá dopra- va. My otočili diák a ten náš se díval doleva.“ Třitisícepohledůs otočenýmKristem.Počáteční naštvánísekamsiztrácí,úsměvsemíjísezvědavostí. Skutečně, od té doby jsem začal lehce pátrat a za- tím nenašel Krista s hlavou nalevo. Už asi i vím, proč tomu tak bývá. Kolik dalších symbolů je mezi námi, aniž bychom to vůbec tušili? A u kolika z nich už se ztratilo povědomí o tom, co vlastně symbolizují…? Ale zpátky k fotce, není proč to okecávat. Naše chyba. Paťovi i autorům textu a fotografií se za fot- ku na str. 59 minulého čísla omlouvám. ČASOPIS PRO HOROLEZCE SKIALPINISTY A SKALKAŘE Denněodpovídámenadesítkyžádostí,chcete-li,abychomvámodpověděli co nejrychleji, zkuste se řídit podle následujícího klíče: T Když nevím: montana@montana.cz nebo telefon do redakce +420 541 243 333 T Dotazy na předplatné, fakturace, distribuce atp.: provoz@montana.cz nebo +420 603 553 868. T Články, připomínky, náměty na zajímavá témata: redakce@montana.cz. T Grafika, sazba: grafika@montana.cz T Inzerce,stížnosti,pozvánínakávuapod.:roubal@montana.cz nebo +420 605 261390, +420 775 261390 Posíláte-li k otištění článek svého kamaráda, vždy se ujistěte, že on s tím souhlasí. Není v našich silách kontrolovat identitu všech přispěvatelů. H O V O RY Z M O N TA N Y 5/11 (č. 135) ročník XXII (Hotejl XLV) Vydavatelství a redakce: Kytnerova 30, 621 00 Brno Moravské náměstí 13, 602 00 Brno www.montana.cz www.horokupectvi.cz Horolezectví je nebezpečný sport a re- dakce nezodpovídá za škody na zdraví a majetku vzniklé při jeho provozování. Prosíme autory, aby uvedli celé jméno i kamennou adresu. Vydavatel a šéfredaktor: Tomáš Roubal tel.: 541 243 333, 605 261 390 e-mail: roubal@montana.cz Jednatel a zastoupení na Slovensku: Jiří Růžička tel.: 541 243 333 e-mail: ruzicka@montana.cz Texty posílejte na: redakce@montana.cz Textový editor: Iva Šemberová Sekretariát: Radim Výrubek e-mail: provoz@montana.cz Stálí spolupracovníci: Jiří Novák, Vilém Pavelka, Martin Stolárik, Mike Jäger, Petr Piechowicz, Martin Krejsa, Christian Core Jazyková korektura: Eva Bublová Grafická úprava a sazba: Martina Petrová grafika@montana.cz © autoři článků Za věcnou správnost příspěvků zodpovídají jednotliví autoři. Autorem nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit obdržené články na Internetu. Tisk: EXPODATA-DIDOT, spol. s r.o. Vychází 6x ročně cena výtisku 69 Kč, roční předplatné 365 Kč ISSN 1212-7957 Registrováno MK ČR pod číslem E5208 zedne6. 4. 1990.MIČ:46913. Bankovní spojení: č.ú. 169897423 kód banky: 0600 název účtu: Montana –Tomáš Roubal Distribuce v ČR: společnosti holdingu PNS, a.s., Mediaprint & KAPA, s.r.o. Distribuce na Slovensku: Mediaprint – Kapa Pressegrosso, a.s. Předplatné: www.montana.cz/predplatne Příští číslo vyjde 1. 12. 2011 Textová uzávěrka č. 6/11 je 27. 10. 2011 Uzávěrka inzerce po domluvě. Už máte Alpenverein? Právě teď je nejvhodnější doba si členství za- řídit, neboť všechny výhody včetně pojištění léčebných výloh můžete využívat až do konce ledna 2013. Nejen že se můžete s klidným svědomím věnovat horským sportům jako je lezení, skial- pinismus, MTB, ale zároveň ušetříte až 50 % při ubytování na alpských chatách. Případně může- te zdarma přenocovat v samoobslužných pro- storechtzv.Winterraum.(Klíčjek zapůjčenínapř. v kanceláři V-Tour, Údolní 57, Brno, tel.: 606 075 575, 543 244 444.) Na stránkách www.oeav.cz se do Alpenve- reinu zaregistrujete rychle a za výhodných pod- mínek bez jakýchkoli dalších poplatků. Jste-li už registrovaní a doporučíte člena nového, máte nárok na mapu z edice Alpenverein dle vlastní- ho výběru zdarma. NavícvšichničlenovéAlpenvereinEdelweiss mohou využívat řady slev a bonusů nejen u le- zeckých partnerů v ČR a Rakousku. Slevy jsou letos poprvé přehledně zpracovány v knížce, kterouobdržíkaždýčlenAlpenvereinEdelweiss. Oznámení o ROCK HORN Česká outdoorová společnost CLIMBING CON- TROL s.r.o. se z titulu vlastníka módní oděv- ní značky „Rock Horn“ (zabývající se výrobou volnočasového, sportovního a outdoorového oblečení) rozhodla přerušit činnost i aktivity spojené s touto značkou, a to na omezenou dobu dvou let, počínaje rokem 2012. Omluvazákazníkůma obchodnímpartnerům. Důvody, které nás bohužel vedly k rozhod- nutí o přechodném zastavení vývoje a výroby vašeho oblíbeného oblečení, byly jen a pou- ze osobního rázu a nemají žádnou souvislost s probíhající ekonomickou krizí. Za toto roz- hodnutí se vám všem upřímně omlouváme. (komerční sdělení) -inzerce-

www.sport-life.cz mezinárodní SPORTOVNÍ veletrh soubûÏnû probíhá Bike Brno Mezinárodní cyklistick˘ veletrh boat Brno Mezinárodní v˘stava lodí a vodních sportÛ Caravaning Brno Mezinárodní v˘stava karavanÛ a obytn˘ch automobilÛ 10.– 13.11. 2011 BRNO – V¯STAVI·Tù Kontakt: Veletrhy Brno, a.s. | V˘stavi‰tû 1, 647 00 Brno Tel.: +420 541 152 923 | Fax: +420 541 153 068 | E-mail: sport-life@bvv.cz I pfiehlídka vybavení a sluÏeb pro horolezectví a turistiku I festivaly Kolem Svûta a Mezinárodní festival outdoorov˘ch filmÛ I pfiedná‰ky a projekce osobností ze svûta horolezectví I lezecká stûna, kmenové lezení, lanové aktivity

Rozcestník. K ranní kávě či čaji každý pracovní den nejpozději v 9.00 přehled vybraných lezeckých webů. www.montana.cz