Ruce vzhůru - Gwan na kokosu

BLESKY se proháněly po večerní obloze a neustále osvětlovaly celé pobřeží, na kterém se očividně schylovalo k velké oslavě. Po písku pobíhali naparádění lidožrouti, křepčili a ská- kali přes oheň v příslibu dobré žranice. Po dlou- hé době se totiž k pobřeží opět blížila španělská loď s kvalitním bílým masem. „Španělé být delikatesa!“ olízl se mlsně je- den z lidožroutů, který zrovna rozdělával oheň pod kovovým kotlem. T en mu zůstal z minu- lé slavnosti, tedy spíše z minulé lodi, která tu ztroskotala. „Víc vody, víc vody!“ komandoval neustále malé „kanibálky“, kteří přinášeli vodu do kotle z pramenu říčky vyvěrající nedaleko Ladislav Karpianus GWAN NA KOKOSU 90 .......................................................... TEXT RUCE VZHURU-1.indd 90 9/29/09 11:57:59 AM

jejich vesnice uprostřed pralesa. Byl to vr chní kuchař a jako takový platil za náčelníka celého kmene. Posledních několik let sem totiž přijížděly lo- dě Španělů a Portugalců na objevitelské průzku- my. Lidožrouti se nikdy neměli lépe a kuchař zatím vydržel ve své pozici nejdéle, co si kdy celý kmen pamatoval. „Jak ty dneska Španěly vařit?“ zeptal se ku- chaře Gwan, místní vyděděnec, kter ý se kaž- dým dnem bál, že bude jako nepotřebný obě- tován božstvu a sněden. V elice se mu tedy ulevilo, když jako první spatřil na obzoru skoro bezvládnou španělskou loď a tuto novinu pak mohl také sdělit celému kmeni. „Nerušit! Já přemýšlet. Záleží, jaké maso při- plout. Moc tlustá těla dlouho vařit a hodně so- lit. Moc tenká těla krátce vařit a nesolit,“ odpo- věděl důležitě kuchař , jako kdyby prozrazoval jednu z největších kulinářských tajností. V dáli se najednou rozlehla rána, velké křup- nutí, jako byste během přípravy člověčího ma- sa zlámali tři žebírka najednou, a loď na obzoru se rozlomila. Dva její kusy se postupně za já- sotu kanibalů zanořily do vody . Rej lidožroutů se ještě více rozproudil, div že svým r ychlým tancem nevyhloubili do země dolíky. Jen malé děti opodál hrály nezaujatě své neškodné hr y, .......................................................... .......................................................... 91 LADISLAV KARPIANUS / GWAN NA KOKOSU TEXT RUCE VZHURU-1.indd 91 9/29/09 11:57:59 AM

jako je Sežraná bába, Plave žralok okolo nebo Glawi, papej! „Jídlo už na cesta,“ upozornil Gwan kucha- ře na právě se ponořivší loď. Ten se ještě chvíli snažil bojovat s pohasínajícím ohněm, pak se ohlédl na Gwana a s nepřítomným výrazem se zadíval do dálky. V tu chvíli mu došlo, co se sta- lo. Zvedl se a hlasitě zařval na celý běsnící dav: „Hlídat jídlo u voda! Všichni!“ Lidožrouti se zarazili, vycenili na svého ku- chaře zkřivené zuby a úprkem se vydali k vo- dě, kde začali hlídkovat. Místní ochutnavači pak občasně ponořili prsty do mořské vody a následně je soustředěně začali ocucávat, aby zjistili aktuální teplotu vody a míru její slanos- ti. Podle toho se pak i kuchař dále rozhodoval, jestli těla ještě na nějakou dobu nechá nalože- ná v mořské vodě, nebo zda je bude zpracová- vat ihned. To byla chvíle pro Gwana, kter ý kuchařovi odjakživa záviděl jeho vysoké postavení v ce- lém lidožroutském společenství. Chvíle, kterou plánoval již několik sekund. Vzal do ruky ob- rovský balvan, potajmu se v obezřetném pokle- ku přikradl za kuchařova záda a jedním silným máchnutím udeřil lidožroutského gurmána do hlavy. Na chvíli si stoupl, zavětřil jako sy- sel a rozhlédl se po okolí, aby zjistil, zda mohl 92 .......................................................... .......................................................... RUCE VZHŮRU! TEXT RUCE VZHURU-1.indd 92 9/29/09 11:57:59 AM

ten zákeřný čin někdo vidět. Když pochopil, že jsou všichni zcela zaměstnaní výlovem masa, které je třeba ještě „doutopit“, vzal tělo kucha- ře, rychle ho na zemi napor coval, naházel do kotle a začal dělat to, po čem celý svůj mrzký život toužil – vařit. * * * „Hamu-papu! Coco-papu!“ začal vyř vávat Gwan při rozbřesku na pláži. Obcházel jed- notlivé kanibaly, kteří, unavení sháněním in- grediencí do dnešního menu, leželi hladoví na dosud neprohřátém písku a nějaká ta masitá svačina, zvláště s příchutí kokosu, jim přišla ve- lice vhod. „Fuj, fuj, to nedělat kuchař!“ začal si stěžovat jeden z kanibalů, jelikož maso bylo odporné. To nedělat kuchař, to být kuchař, pomyslel si pohrdavě Gwan a polkl sousto ze svého jídla, aby demonstroval, jak je dobré. Bývalý kuchař byl však pomstychtivě tuhý a přes veškerou Gwanovu snahu se nedal dovařit. Jeden z kanibalů si o tuhosti jídla myslel očividně to samé co Gwan. Jídlo vyplivl a dál skládal ve vodě mrtvá těla, na která pokládal obrovské balvany. „Proč to ty dělat?“ zeptal se nechápavě Gwan. „To budou dobrý utopenci!“ vysvětloval hor- livě ten druhý a Gwan se lekl, že našel dalšího .......................................................... .......................................................... 93 LADISLAV KARPIANUS / GWAN NA KOKOSU TEXT RUCE VZHURU-1.indd 93 9/29/09 11:57:59 AM

soka, který se snaží kuchtit navzdor y tomu, že kuchař je ještě všemi považován za živého. Zrovna ve chvíli, kdy Gwan uraženě zahodil košík s kuchařem dušeným v kokosovém mlé- ce, vyběhl z lesa jeden z lidožroutů a ř val na všechny kolem. Byl ale daleko, a tak chvíli trva- lo, než doběhl blíže k moři a Gwan mohl slyšet, co huláká jak smyslů zbavený. „Kuchař chybět! Kuchař není!“ Gwan si ner vózně olíznul svůj odulý horní ret a sledoval, jak bude celý klan na tuto zdr- cující informaci reagovat. Často se stávalo, že někdo chyběl. Pravidelně se jednou za dva dny k ránu dozvídali z jídelního lístku vyr ytého do místního totemu jméno nešťastníka, kter ý po- sloužil jako potrava, když nepřišlo zrovna ma- so z portugalských nebo španělských lodí jako teď. Nikdo se nad tím nikdy nezhrozil, bylo ctí nasytit svým dobře živeným tělem ostatní kani- baly, a tak není divu, že se k těmto ranním zprá- vám přistupovalo asi jako k pravidelným před- povědím místního šamana o množství nového masa, které by mělo dorazit. Ale smrt kuchaře klanu? To nebylo možné! Všichni na chvíli zkameněli pod tíhou zdr- cující noviny a pak se rozeběhli všemi směr y, aby kuchaře našli zadumaného v porostu koření a zabránili špatnému znamení pro celý kmen. 94 .......................................................... .......................................................... RUCE VZHŮRU! TEXT RUCE VZHURU-1.indd 94 9/29/09 11:57:59 AM

Zbytek líných lidožroutů (mezi které patřil i Gwan – věděl přece, že hledat kuchaře je ho- lý nesmysl) se vydal směrem k vesnici, aby od šamana zjistili, kde se dá kuchař najít, a pokud je mrtvý, proč si takový trest od božstva celá vesnice zasloužila zrovna teď, kdy nečekaně připlavalo tak neskutečné množství jídla, že se z něho daly pořádat i rauty pro okolní kmeny, aby se zvýšila celoostrovní prestiž vesnice. Gwan se prodíral liánami a po tváři se mu míhaly stíny podle toho, jak hluboko mezi stromy se povedlo slunečním paprskům zrovna prodrat. Dech se mu zr ychloval, periferním vi- děním zahlédl několik snědých soukmenovců, kteří také jako střely upalovali k vesnici, a pře- mýšlel, zda plán, který si důkladně a svědomitě připravoval tak dlouho dobu, může vůbec vyjít. Tolik věcí v něm záviselo na náhodě. Po několika minutách se z husté zelené změti rostlin vynořil pr vní holý strom obehnaný la- ny, na kterém hrdě stála hrstka černých strážců s kopími a z výšky udiveně hleděla na všechny lidožrouty, kteří se sbíhali do vesnice jak mra- venci ke kostce cukru. Gwan strážím sotva znatelně pokynul hlavou a proběhl kolem pr vní chýše. Když doběhl do- prostřed vesnice, dav, který stál před největším a na zdejší poměr y nejhonosnějším obydlím, .......................................................... .......................................................... 95 LADISLAV KARPIANUS / GWAN NA KOKOSU TEXT RUCE VZHURU-1.indd 95 9/29/09 11:57:59 AM

ho donutil zpomalit. Prodíral se do čela davu lidožroutskými těly, která páchla potem. „V posvátném ohni jsem viděl, co se stalo!“ vyhrkl na zdejší vystrašené diváky trochu teat- rálním hlasem místní šaman. V ěděl, že je stře- dem pozornosti po neskutečně dlouhé době, a tak si své představení velice užíval. „Haginagi zemřel zrovna ve chvíli, kdy jsme byli z vody obdařeni hromadou chutných stehýnek, pr- síček a žebírek!“ zavřeštěl a Gwan si pořádně oddechl. Šaman řekl zřetelně „zemřel“, nikoliv „byl zavražděn“, bylo tedy jasné, že božstvo mu nesdělilo zas tak úplnou pravdu. Šaman to jako obvykle odhadl špatně. „Takového daru, jakého se nám dostalo, my muset využít a nenechat červíkům. Nene!“ za- huhlal. Hrubě se poškrábal na nose, div si ho neutrhl, a pak zase pokračoval: „Nového ku- chaře nám vybrat božstvo samo! Poslední cu- kání hada, kterého já dnes usmrtit, mi ve smr- telné agónii prozradit, že my muset uspořádat další soutěž o nejlepšího kuchaře. Kdo zvítězit, nahradit Haginagiho místo.“ Gwan do sebe nasál vzduch ve větší míře než obvykle a s úsměvem ho zase pomalu vypouštěl společně s napětím, které v něm až dosud vřelo. Všechno šlo zatím hladce. Samozřejmě, že se do soutěže přihlásí a zvítězí. A zvítězí! opakoval si 96 .......................................................... .......................................................... RUCE VZHŮRU! TEXT RUCE VZHURU-1.indd 96 9/29/09 11:57:59 AM

stále dokola, když odcházel z vesnice a přemýš- lel, co uvaří, aby všechny svým uměním ohro- mil. * * * Soutěž se konala uprostřed vesnice, kde byl rozdělaný stejný počet ohňů jako soutěžících. Těla námořníků, kteří ztroskotali předešlé- ho dne, posloužila jako základní surovina pro všechny zúčastněné. Nevýhodou bylo, že se maso dalo jen péct, jelikož kotel na vaření byl pouze jeden a představoval hlavní výhru. Gwan si povzdechl, začal jednoho z námoř- níků porcovat, kořenit rozdr cenými houbami, uškvařenými mravenci, opičími bobky , prostě vším, co ho v pralese potkalo (jeho styl vaření se dal bez skrupulí označit za „co prales dal“), a následně nechal maso jemně olizovat nena- sytnými plameny . Jeho sokové se pustili do práce také a celá zdejší vesnice čekala, jak klání dopadne. * * * „A vítězem se stát…“ Nastalo naprosté ticho a šaman se té pozornosti vůči vlastní osobě tak zalekl, že zapomněl, co má vlastně říct. „Tak?“ hlesl Himi, jedno ze zvědavých dětí, a všichni domorodci z vesnice najednou sklo- nili hlavy a začali se zajímat o trávu, na které seděli. Věděli, že ten, kdo vyrušil šamana nebo .......................................................... .......................................................... 97 LADISLAV KARPIANUS / GWAN NA KOKOSU TEXT RUCE VZHURU-1.indd 97 9/29/09 11:57:59 AM

mu skočil do řeči, často končil v jeho vlastním žaludku. „Ehm, je to Vagu!“ vykřikl nakonec starý ša- man a celá vesnice s ním. Nebyli rádi, že soutěž vyhrál zrovna on, ale v tu chvíli cítili, že se nad nimi božstvo milosrdně slitovalo a poskytlo jim nového kuchaře, kter ý promění horu mrtvých a důkladně prosolených těl naskládaných na pláži v parádní hody! Co nevidět začali zase všichni ve vesnici di- voce křepčit, vytahovat kusy napor covaného masa a bezhlavě jimi mlátit kolem sebe, aby byly pěkně proklepané. Všichni se radovali, až na Gwana. Co si teď počnu? Zabít dalšího kuchaře už by bylo podezřelé a kdo ví, třeba by už tentokrát vševědoucí božstvo nebylo tak shovívavé a pro- zradilo by šamanovi pravou příčinu smrti, pře- mýšlel v duchu Gwan. V ěděl, že zabít kuchaře přímo u kotle, ihned ho uvařit, spolu s ostatní- mi sníst a tak zamést stopy byl prostě brilantní plán, nehledě na to, že i zkrvavený kámen hodil co nejdál do moře, aby si byl jistý, že ho nikdo neobviní a on neskončí na jídelníčku vesnice stejně jako předchozí kuchař. Škoda že ten nemohl vědět dopředu, jak skon- čí. Che, jako hnusné maso na kokosu, usmíval se spokojeně Gwan, protože podle jeho chuti 98 .......................................................... .......................................................... RUCE VZHŮRU! TEXT RUCE VZHURU-1.indd 98 9/29/09 11:57:59 AM

bylo maso na kokosu to nejhnusnější, co se kdy dalo na ostrově pozřít. Co ale udělám s Vagem? Zabít ho a hodit me- zi nové jídlo nemůžu, to by bylo poznat – to nové maso je chutnější. Opět ho uvařit? Ne, to ne, to by bylo nebezpečné. Najednou napadla Gwana úžasná myšlenka. Taková ta myšlenka, kterou nám vnukne něja- ká neznámá bytost a vznikne z ní třeba vynález kompasu. Gwan se do dějin lidožroutů zapsal tím, že nastražil první fingovanou sebevraždu. Počkal si tedy na večer , do té doby se potu- loval po pláži a promýšlel, jak by skvělou myš- lenku dotáhl do konce. Nikdo se po něm neshá- něl, nikdo o jeho přítomnost nestál, měl tedy spousty času. Pořád ho ale ne a ne cokoliv na- padnout, a čas přitom tak tlačil. Co nevidět se Vagu pustí do sériové výroby hnátiček na kari, španělských mozečků a jiných delikates, které mu pomohly k tak uznávanému postu, a bude kolem něho takový shon, že ho nepůjde zavraž- dit, ani kdyby byl neviditelný. Bez jakéhokoliv detailnějšího plánu tedy vy- šel k Vagově chýši a cestou si vzal ten největší šutr, který mohl unést. V ěděl jen, že ho musí zabít a pak vše svést na samotnou mrtvolu. „Eh, tááák. Pomeranče… Sladké, sladké, moc sladké… Eh, fuj! Zub! Zuuub!“ začal se vztekat .......................................................... .......................................................... 99 LADISLAV KARPIANUS / GWAN NA KOKOSU TEXT RUCE VZHURU-1.indd 99 9/29/09 11:57:59 AM

Vagu ve své chýši. Dupal a skákal kolem hrn- ce s horkou vodou a přemýšlel, jak z něj vyn- dat nepoživatelnou lidskou část. Několikrát se pokusil zub uchopit prsty, ale vždy jen zasykl, strčil si prst do pusy a chvíli přemýšlel, jestli si zkusí opařit i ten další. Mazaný Gwan se pomalu plazil blíž a blíž k chýši, a když už byl tak blízko, že cítil i vůni, která se linula z kotle, částečně vztekem, čás- tečně promyšleně vrhnul obrovským kamenem po Vaguovi. Kámen však netrefi l kuchaře, jen narazil do hrnce, který se s hlasitým zaduněním převrhl a popálil Vaguovi ještě všechny prsty na nohou, aby dílo bylo kompletní. Gwan se tak soustředil na vraždu nového kuchaře, že si nevšiml vaří- cí vody, která se v tenkých pramíncích plazila i k němu. „Ááááá,“ zařval nahlas, když se pr vní kapky horké vody otřely i o jeho chodidlo. Výkřik ho vyděsil. Musím to skončit teď, blesklo Gwanovi hlavou a rozeběhl se kulhavě k chýši. Vagu zare- agoval jakýmsi pokusem o útěk, ale to už se jeho sok opět zmocnil útočné zbraně a tentokrát svůj cíl neminul. Ve svém rozrušení však hodil tak prudce, až Vaguova hlava praskla s podobným lupnutím, s jakým celý život otvíral kokosové ořechy. To, co se rozprsklo na všechny strany , 100 .......................................................... .......................................................... RUCE VZHŮRU! TEXT RUCE VZHURU-1.indd 100 9/29/09 11:57:59 AM

ale nebylo kokosové mléko... Gwanovi z toho nepříjemného zvuku naskočila husí kůže. „Kdo to udělat?“ ptal se udiveně jeden z lido- jedů, který přiběhl poté, co uslyšel řev bývalého kuchaře. „Božstvo?“ věštil další a jal se zběžně ohle- dávat ostatky kuchaře. „Hmm, hlava není,“ uzavřel nejdokonalejší expertizu mrtvého těla, jakou v té době dokázaly lidožroutské kmeny provést. „Někdo ho zabít,“ vykřikl malý Himi, kter ý se přiloudal ze sbírání kokosů a ihned si mrtvo- ly všiml. „On se mohl zabít sám!“ nadhodil příchozí Gwan. Z místa vraždy stihl naštěstí utéct a své zakrvácené tělo si rychle omyl v nedaleké říčce, kousek od místa, kam všichni lidožrouti chodili pro vodu. „Z kotle se vyvalit jídlo i voda! On nebýt šťastný se svým jídlem. On nebýt dobr ý kuchař, nene!“ „Jak se moci on takhle zabít?“ tázal se vystra- šeně malý Himi a málem upustil kokosy , které držel v náručí. „Nevím, rozeběhnout se proti stromu!“ pra- coval dál na své síti lží Gwan a ukázal na jeden kmen zbrocený kr ví. Všichni kolem souhlasně přikyvovali hlavou, ale malý Himi si Gwana neustále prohlížel jako by na něm něco hledal. .......................................................... .......................................................... 101 LADISLAV KARPIANUS / GWAN NA KOKOSU TEXT RUCE VZHURU-1.indd 101 9/29/09 11:58:00 AM

.......................................................... 102 Stopy krve. Gwan byl celý v rozpacích, věděl, že se teď nemůže podívat, jestli ze sebe smyl opravdu všechno, tím by se v očích toho malé- ho zvědavce skoro s jistotou usvědčil. TEXT RUCE VZHURU-1.indd 102 9/29/09 11:58:00 AM

TEXT RUCE VZHURU-1.indd 103 9/29/09 11:58:01 AM

„Krev být ale i na ostatních stromech,“ pro- hodil pak opět Himi. Poté vzal jeden z koko- sů, kter ý držel v náručí a největší silou, která se mohla v tak mladých ručkách objevit, jím mrštil proti jednomu ze stromů. Kokos puknul. „Vidíte? Nic víc, hlava muset být taky celá!“ a mezi všemi přítomnými lidožrouty to opět nesouhlasně zahučelo. „A co kdyby opice něco hodit?“ „Nic tu po ní nezůstat. Ani kámen, ani kla- cek,“ namítnul další a Gwanovi se trochu ulevi- lo, argumenty už mu nějak docházely a věděl, že pokud si bude pořád stát za tím, že to byla se- bevražda, vzbudí to zbytečně další pozornost. „Tak to být božstvo, hrát si s námi, potrestat nás,“ zaúpěl další lidožrout, vrhl se k jednomu ze zdejších totemů a začal do něj mlátit svou šišatou hlavou, nejspíše aby se samotnému bož- stvu omluvil za to, že vybrali špatného kucha- ře. Podle tvaru hlavy bylo vidět, že to rozhodně nedělá poprvé. Gwan se pousmál, nemohl se udržet. Nako- nec to vypadalo, že bude další soutěž kuchařů, a to si ještě před chvíli myslel, že skončí v hrnci nadívaný pomerančem. * * * „Hádat, co se stalo!“ křičel už na šamana z dáli přibíhající Himi. Šaman jen vypoulil oči 104 .......................................................... .......................................................... RUCE VZHŮRU! TEXT RUCE VZHURU-1.indd 104 9/29/09 11:58:02 AM

překvapením, dvakrát jimi zakoulel a pak od- pověděl: „Hrozná věc!“ „Přesně, on mít rozlousknutou hlavu jako ořech!“ „To být palmový duch?“ odpověděl vystra- šeně šaman. Nikdy v životě žádného neviděl a doufal, že také nikdy neuvidí. Bohužel, při svém povolání se o nich musel často zmiňovat, což mu nečinilo pražádné potěšení. „Ale ne, kuchař to být přeci.“ „Samozřejmě,“ snažil se šaman svůj přehmat rychle napravit. „Já mluvit už rovnou s jeho du- chem bez hlavy.“ „Ty vyzvědět, jak umřít!“ vzkřikl radostí Himi. „Ehm,“ rozkašlal se šaman a doufal, že tohle neustálé předstírání snad jednou skončí a ne- bude to konec ve vařícím kotli. „Ano, já s ním i o tom rozprávět!“ „A?“ zeptal se opět Himi jako kdysi na ves- nické poradě. „Být… Být božstvo.“ „My to říkat,“ ozvali se lidojedi za Himim a odklusali s úlevou do vesnice. Himimu tu ale pořád něco nesedělo. V ěděl, že na Gwa- novi nebylo něco v pořádku. Vypadal nějak… jinak, když doběhl k mrtvole, ale co to bylo? Voda! Gwan byl celý mokrý… To nemuselo nic znamenat, mohl si jít jen ulovit pár r yb, aby .......................................................... .......................................................... 105 LADISLAV KARPIANUS / GWAN NA KOKOSU TEXT RUCE VZHURU-1.indd 105 9/29/09 11:58:02 AM

zpestřil nynější monotónní španělský jídelní- ček. Ale to nebylo všechno, co na něm bylo divného… Gwan kulhal, a pokud si Himi dob- ře vzpomínal, před vraždou kuchaře byl v po- řádku. Určitě si taky opařil nohu! Konečně všechno zapadlo do sebe a alespoň jeden lidojed z vesnice, i když to byl ještě nezra- lý hoch, pochopil, co se stalo… Věděl také, kde teď nejspíš Gwan bude, a jestli se neplete, byl si jist i tím, že ho tam usvědčí z vraždy. * * * Pomalu, krůček po krůčku, se Himi prodíral vysokým podrostem. V dálce slyšel tiché šu- mění vody. Věděl, že po pravé straně by došel k lávce, odkud celý kmen nabíral vodu k pití, ale bylo mu jasné, že tam by nezamířil ani ten nejhloupější vrah z jejich kmene. A však neda- leko odsud bylo místo, kde se dalo nádherně schovat. Odhrnul další závoj listoví a spatřil ho tam… ve skrytém záhybu říčky, jak zběsile jako smyslů zbavený myje všechno kolem sebe. Trá- vu, listy, své tělo i veliký balvan, kter ý se válel u břehu. Himi se ohlédl. Kdyby se cokoliv dělo, byl si jist, že by k lávce doběhl dříve než Gwan a tam už by byl v bezpečí, u lávky vždycky ně- kdo hlídal. „Ty zabít kuchaře! Ty, ty…“ do Himiho hlavy se hrnula další objevná myšlenka, až jeho tělo 106 .......................................................... .......................................................... RUCE VZHŮRU! TEXT RUCE VZHURU-1.indd 106 9/29/09 11:58:02 AM

na chvíli pod silou oné myšlenky zavrávoralo. „Ty zabít oba kuchaře! Tady všude krev!“ Gwan s sebou trhnul a vmžiku se sklonil pro balvan, předmět, který dosud řešil jakékoliv pro- blémy i případné spor y. Himi se dal r ychle na útěk, ale při běhu zakopl o kamenný výstupek, spadl na zem, a než se zase vyškrábal na nohy , stál už Gwan nad ním i přes to, že mu běh s tak velkým kamenem dělal značné problémy. „Teď zemřít i ty!“ „Proč?“ hlesl Himi. „Já být kuchař, já nejlépe vařit! Já a já! Jen já! Nikdo mi v tom nezabránit.“ Himi zavřel oči v očekávání podobně straš- livé smrti, jaká potkala Vagua, a už se smiřoval s tím, že poslední zvuk, který na tomto světě možná ještě uslyší, se bude podobat tvrdému lupnutí kokosového ořechu. Místo toho se ale za jeho zády ozvalo praskání větví a hlas jed- noho z lidožroutů z vesnice: „Pusť ho! Pusť ká- men, my všechno vědět!“ Himi otevřel nejdřív jedno oko, jako by té skutečnosti nevěřil. Pak otevřel i druhé a ohlédl se za sebe. Zjistil, že za ním stojí hodně (ony to byly dobré dvě desítky, ale to pro lidožrouty bylo prostě jen „hodně“) lidí z vesnice. „Jak to vy vědět?“ zeptal se nevěřícně Gwan a kámen zahodil, aby ukázal, že se vzdává. .......................................................... .......................................................... 107 LADISLAV KARPIANUS / GWAN NA KOKOSU TEXT RUCE VZHURU-1.indd 107 9/29/09 11:58:02 AM

„Šaman nám říct, že Himi být v nebezpečí, a řekl i kde!“ Bylo to popr vé a také naposledy , co šama- na této lidožroutské vesnice posedla příšerná a opravdová vidina. * * * Maso se obřadně vařilo v kotli, do kterého nahlížel malý Himi jako vůbec nejmladší ku- chař celého kmene. Však taky musel stát na špičkách, aby mohl dohlížet na celé dílo, kte- ré se chystal vesnici nabídnout. V ěděl, jak se vrahovi dvou předchozích kuchařů pomstít. Ukuchtil Gwana na kokosu, legendární delika- tesu, kterou pak uctívalo ještě několik dalších lidožroutských generací. .......................................................... .......................................................... RUCE VZHŮRU! 108 TEXT RUCE VZHURU-1.indd 108 9/29/09 11:58:03 AM