ZEN 14.5.2012
ZEN 14.5.2012
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/1ZEN
S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5
14. 5. 2012, číslo 04/12
Prázdné
státy americké
Černá není
dobrá. Je neJlePší
Bára Prášilová
Se toulala
Po arizoně, kde
lišky dávají
doBrou noc.
faShion eSej: Proč
máme nejraději Barvu,
která vlaStně žádná
Barva není?
Aristokratka módy Tamara
Kotvalová o rolexovém
primátu, krátkém životě
a velkém štěstí
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/D A R C A S UD A R C A S U
Plizované šaty
z hedvábného šantungu.
Hermès. Pařížská 12
11 000 Praha 1
Tel. 224 81 75 45
Hermes.com
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN03
nedlíky s masem,“ odpovídám dceři na
její každoranní otázku ve školce, co je
napsáno na plánu obědů. „Tak to si dám
zase sucháč,“ odpoví, což v její řeči znamená suchý
knedlík. Kvůli sucháčům se občas přeme s paní
učitelkou; Anča kazí ostatní děti, které už také za-
čínají odmítat ty blivajzové hnědé omáčky. Jinak si
ale na školku „nemůžu stěžovat“. Paní učitelky jsou
vlídné a dcera tam chodí ráda. Ale přece…
Osvícený kolega-manažer dává děti do lesní školky,
což je taková bouda v přírodě, skromná, děti jsou
stejně co nejvíc na louce. V naší školkové instituci
se chodí ven, jen když je takzvaně hezky. A všechny
ty příkazy, napomínky, dobré rady. Člověk by asi
měl vědět, že u jídla se nekrká, ale celkově mám
pocit, že se má dcera nějak moc civilizuje. Že je to
malé zvíře v ní drezurováno, aby se pak moc nebrá-
nilo v kleci Systému.
Americký básník Garry Snyder jel s domorodcem
v australské buši autem a ten mu vyprávěl příběh,
strašně rychle přitom drmolil a Snyder ho prosil,
aby mluvil pomaleji. Pak ale pochopil, že domoro-
dec tak mele, protože příběhy byl zvyklý vyprávět
za chůze, ne při jízdě autem. Krajina byla pro něj
kulisou příběhu. Takový člověk žil uvnitř přírody.
Nevnímal sám sebe jako samostatné individuum,
což je údajná výhra naší civilizace, ale jako malé
zrnko zasazené do nekonečné přírody. Bylo pro něj
přirozené poslouchat to, o čem mluví půda, vítr
a hvězdy. Naše děti se učí cizí jazyky, ale ne jazyk
světa, který je v každé vteřině obklopuje. Když do-
spějí, slyší vítr, jen když práskne dveřmi.
A proto vyprávím Anče každý den příběhy o malé
čarodějce, která rozumí řeči lesa a zvířat a vždycky
díky tomu někoho zachrání. A ji to baví poslouchat
nejvíc na světě, protože oba víme, že mluvím o ní
samotné. A říkám jí, že má v životě ohromné štěstí
a že je moc a moc šikovná a silná, protože vím, že
to je nejstarší „magický trik“. Opakujte dítěti, že je
„nedělňátko“ – jak se dřív říkalo dětem narozeným
v neděli –, které má velké štěstí, a dítě ho mít bude,
protože se dokáže napojit na kolektivní podvědo-
mí a odhadne správně – aniž by si to uvědomovalo
rozumem –, co má v životě dělat.
Necháváme své děti dlouhá léta v pozici hloupých
učedníků, kteří se musejí tvrdě učit, aby se koneč-
ně stali samostatnými a dospělými a rozumnými.
Tak, jak to dělali naši rodiče nám. Takový omyl.
Člověk o své nejlepší schopnosti kvůli výchově
a vzdělání přichází!
Přijde vám to nesmyslné? Ani se vám nedivím…
Ale zkuste se trochu ve vzdělávání svých dětí vzdě-
lávat. Na webu je toho milion. Začněte třeba s jed-
noduchým trikem: Když s dětmi mluvíte, dívejte
se jim do očí a věnujte jim maximální pozornost.
Alespoň jednou denně. A nepřemýšlejte. Jenom
pociťujte jejich přítomnost, vaši vzájemnou lásku.
Zkuste instinktivně odhadnout, co byste spolu
mohli dělat, aby vás to oba opravdu BAVILO. A pak
to dělejte. Třeba jen půl hodiny denně, ale na sto
procent!
ZENový květen vám přeje
Jan Müller, šéfredaktor
Editorial
O sucháči
a nedělňátku
▲a120001441▲▲a120001996
K
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/4
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/5
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN Magazín
Stylový měsíčník.
Vychází s deníkem E15
ŠÉFREDAKTOR
Jan Müller, 225 276 391
(mullerj@mf.cz)
ZásTupKyNě
ŠÉFREDAKTORA
Katarina Černá, l. 334
(cernak@mf.cz)
EDITOR
Milan Vidlák (vidlak@mf.cz)
REDAKTORKA
Hana Kůrová
ART DIREcTOR
Samuel Kubín
FOTOgRAFOvÉ
Bára Prášilová
Tomáš Železný
RETuŠÉřI
Michal Žák, Libor Horyna,
Daniel Procházka, Milan
Kubička, Lenka Horáková
INZERcE
David Korn (ředitel),
225 347 250
Markéta Herianová
(Group sales manager),
225 276 282, 725 512 023
e-mail: prijmeni@mf.cz
gENERálNí řEDITEl
David Hurta
MARKETINg
Hana Holková
(ředitelka), 225 347 276
Blanka Španningerová
(Brand Manager)
225 347 419
DIsTRIBucE
Kateřina Piškulová
(vedoucí) 225 276 137
vyDAvATEl
Mladá fronta a. s.
Mezi Vodami 1952/9
143 00 Praha 4 – Modřany
IČ: 49240315
vycHáZí 14. 5. 2012
TIsKáRNA
Europrint a. s.
Evidenční číslo
MK ČR: E 15724
ISSN 1210 – 3756
▼A120002135
▲A120002088,A120002089
06ZEN
obsAh
1ZEN
S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5
Prázdné
státy americké
Černá není
dobrá. Je neJlePší
Bára Prášilová
Se toulala
Po arizoně, kde
lišky dávají
doBrou noc.
faShion eSej: Proč
máme nejraději Barvu,
která vlaStně žádná
Barva není?
Aristokratka módy Tamara
Kotvalová o rolexovém
primátu, krátkém životě
a velkém štěstí
8 de luxe Krása zkrátka není
zadarmo
10 pražský chodec Tipy
na skvělá místa
12 pražské čtvrti Jak se žije
v Novém Městě aneb Karel IV.
by koukal
14 klasika příběh slavné
hodinářské značky, která zase
hraje Prim
20 portrét Kdo pomůže světu,
pomůže sobě – Lukáš
Sedláček se chystá vyrazit
do veřejného života stejně
svižně jako bratr Tomáš
26 jím, tedy jsem Chvála
imperialismu – Kateřina
Hicks píše o fenomenální
gruzínské kuchyni
28 fenomén Módní esej: Černá
barva není barva, teoreticky
je nejtmavším odstínem
všech barev. Přesto je to
výjimečně oblíbená. Barva.
32 rozhovor s Tamarou
Kotvalovou aneb Šlape
to jako rolexky
38 reportáž Prázdné státy
americké – fotografka Bára
Prášilová projela západní
pobřeží USA, Arizonu a Utah
46 soc art Zvědavý Ital
Augusto Razetto na křídlech
spartakiády
50 můj svět, můj styl
Marketingová manažerka
Zuzana Poláčková – Anděl
nosí Pradu
52 fashion Konec starých časů
aneb Lucie Robinson a tři
slovanské krásky ve večerních
róbách předních návrhářek
na zámku Dobříš
60 třetí oko Slepýši na silnicích
– Progresivní optik Filip Žilka
o tom, proč jsou důležité
čtvery brýle
62 zen žen
Oblečená v blankytu
64 zen mužů
Studie v šarlatové
66 na konec Fejeton Jana
Bílého: Co člověk opravdu
potřebuje aneb Nic není tak
těžké, jak se zdá
OBálKA
Foto: Lucie Robinson
Styling: Milina
Havrlantová
Make-up a vlasy:
Markéta Šimrová
Děkujeme firmě Tonak
za půjčení klobouků
Italský podnikatel
Augusto Razetto
o českém Divokém
západě 90. let. Str. 46.
cITáT číslA
Ty naše zlaté ručičky...
Umění výroby hodinek
zvládá na světě jen několik
zemí, protože konkurence
je opravdu ostrá.
V roce 1954 se v Novém
Městě nad Metují do
exkluzivního klubu
přidalo i Československo
se svými výrobky značky
Prim. V roce 1993 továrna
skoro zkrachovala, ale
dnes zase jede na plné
obrátky. Více na straně 14.
Když jsem
žádal o nové
telefonní linky,
s úžasem jsem
si vyslechl, že
čekací lhůta
je sedm let.
Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na
http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/7
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/08ZEN
▼A120000422
Na český trh přichází novinka
nadcházející letní sezony – nové
Porsche Boxster! Tento ryzí
roadster zaujme nejen svým
nezaměnitelným designem
a nekompromisními výkony, ale
také vysokou úrovní efektivity
a sníženou spotřebou paliva.
Boxster je nabízen s motorem
o objemu 2,7 l a výkonem 195 kW
(265 k); Boxster S nabízí 3,4litrový
ekvivalent 232 kW (315 k).
Poznejte jeho fascinující vlastnosti.
Pořizovací cena od 1 327 000 Kč.
Divoký Boxster
Turmalínový koktejl
Masivní koktejlový prsten Sex
on the Beach z nové kolekce
šperkařského domu Piaget je
vyroben z bílého 18karátového
zlata. Zářivý turmalín
s rafinovaným brusem doplňuje
peridot a diamanty. K dostání je
za 845 000 Kč v Pařížské 11.
Rozkvetlá luneta
Dámské hodinky z kolekce
Piaget Rose s pouzdrem
z 18karátového zlata a lunetou
posázenou 78 brilianty přitahují
pohled motivem rozkvetlé růže.
Model pohání mechanický strojek
s ručním nátahem kalibru 430P.
Prodává Carollinum.
DE luxE
Trny ze zlata
Subtilní páskové sandálky na jehlovém podpatku ze zlaté
lakované kůže, zdobené kovovými ostny od Christiana
Louboutina, prodává SIMPLE Concept Store za 25 000 Kč.
Ultramarínový
krasavec
Shalimar Initial Baccarat
Mason Guerlain se může
stát vzácným šperkem na
vašem toaletním stolku.
Nádherná limitovaná edice
v temně modrém křišťálovém
skle Baccarat s ozdobným
střapcem na víčku je vyrobena
jen ve třiceti kusech. Mistr
parfému Thierry Wasser
vytvořil tuto nadčasovou
večerní vůni speciálně pro
den, kdy byl Guerlain Institut
otevřen veřejnosti.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/9
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/10ZEN
pražský chodEc
sedmtipů na skvělá
místa
Oliva
Plavecká 4, Praha 2
Pochoutky z Francie, Itálie,
Řecka, Španělska, Maroka,
Tunisu, Libanonu a mnoha
dalších zemí jsou zde
připravovány nejen podle
tradičních receptur, ale
také v neotřelých úpravách
a kombinacích. Pečlivý výběr
surovin, domácí příprava
a důraz na čerstvost zaručují,
že vám bude v Olivě
chutnat.
Chytrá košile
náměstí Republiky 1, Praha 1
Značka GANT na trh uvedla limitovanou
edici pánských košil Yale Co-op. Jsou
identické s těmi, které nosili studenti
a profesoři na Yaleově univerzitě
v 60. letech. Košile jsou k dostání výhradně
v GANT Palladium a pro zákazníky je
připravena speciální služba zdarma – vyšití
monogramu na manžetu košile.
PerlOvé
týdny
Na Příkopě 16, Praha 1
Pokud milujete perly, nenechte si od 14. do
20. května ujít tradiční Perlové týdny
v klenotnictví Halada. K dostání budou perlové
šňůry a šperky z rozličných druhů perel.
PerfOrOvaný
kOv
Poupětova 1, Praha 7
V centru současného umění
DOX jsou od dubna k vidění
perforované a svařované
objekty sochaře Čestmíra
Šušky s názvem Outside/
Inside, jež uzavírají projekt
Rezavé květy. Od května
pak bude možné navštívit
i největší retrospektivní
výstavu Karla Nepraše.
Střevíčky pro lolitu
Na Příkopě 22, Praha 1
Letošní léto je podle módního návrháře
Marka Jacobse ve znamení barev
a lolitkovských motivů a potěší vyznavačky
mašlí a srdíček. Kolekci značky Marc by
Marc Jacobs koupíte v Beltissimu ve
Slovanském domě.
Stefanel
Pařížská 24, Praha 1
Módní značka Stefanel otevřela svůj nový concept store,
kde najdete dámskou kolekci a doplňky. Interiér byl
navržen londýnským architektonickým studiem Sybarite
a elegantní, jednoduchý design skvěle vyjadřuje novou
image značky.
reneSanCe noW
Novoměstská radnice, Karlovo nám. 1/23, Praha 2
Výstava, na které se poprvé společně představí
čtyři umělci, si dává za cíl obnovit ideu renesance.
Vilém Kabzan, Dominik Mareš, Dušan Mravec
a Petr Písařík přesto, že se věnují každý jinému
oboru, vyjadřují svou tvorbou stejný názor.
Výstava potrvá do 3. června.
Připravila Katarina Černá
Ilustrace Veronika Jiroušková
▼a120002079
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/PARTNER OFPARTNER OF
www.perrelet.cz
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/12ZEN
sEriál: pražské čtvrti
▼a120000975
tom, zda jezdí tramvaj v Ječný, nebo
v Žitný, se snad bavit nebudeme. O tom,
že pokuty za své prohřešky u Doprav
ního podniku platíme právě zde, snad taky ne.
Nebo snad něco o Václavském náměstí? Kdepak!
Ani si neuvědomujeme, kolik času trávíme v této
městské části. Žijeme třeba v Ugandě, ale ve finále
se všichni potkáváme v zácpách Resslovy či Lege
rovy a při jiných novoměstských folklorech.
Karel IV. zde skutečně důmyslně celé město vy
kreslil roku 1348, a udělal tím z Prahy třetí největší
metropoli v Evropě. Dnes by asi koukal, a nemys
lím to zle. Určitě ale nepočítal s Karlovým náměs
tím, kde dohlíží u zastávky tramvaje socha Eliš
ky Krásnohorské se
symbolicky uraženým
nosem na obchod
s drogami a další sexy
záležitosti v okolí.
Člověk, který tu žije,
si hned pokládá otáz
ku: „Je to náměstí?
Sad? Či snad zahrád
ka nemocnice?“
Jde skutečně o ná
městí, a hned jedno
z největších v Evro
pě. Jelikož ale působí
jako park, není jeho
rozloha moc zjevná.
Za zmínku určitě
stojí jeden z domů
nemocnice, Mlado
tovský palác neboli
Faustův dům, kde prý
žil za Rudolfa II. dok
tor Faustus.
Nové Město krásně
obtéká kolem Starého
Města, z druhé strany
obtéká Vltava. Mimo
klasické ohraničení
„Lazarská, Myslíkova
a tak dále“ jde Nové Město i severněji. Konkrét
ně pak kolem I. P. Pavlova, Václavského náměstí
a „Příkopama“ na náměstí Republiky až k nyní už
voňavějšímu Hlavnímu nádraží a dál na sever.
Ač jde o centrum, všichni se tu znají a existuje zde
jednoduchá pospolitost. Troufám si říct, že jestli
chcete zažít Prahu, tak hlavně zde. Už jen když
půjdeme jižně od Národního divadla, potkáváme
rozdováděné transvestity směřující do klubu Fri
ends v Bartolomějské na vystoupení nebo dech
beroucí, občas dech beroucí jinak, bikery a ska
teboardisty před Novou scénou, která má zůstat
stará, na něž s oblibou místní volají policii.
Ostrov lásky
Jdemedál,nezávislenamnožstvípamátek.Máme
tu legendární restauraci U Zpěváčků, hned ved
le v Pštrossově je jeden z nejproslulejších barů
v Praze, Propaganda, známá hlavně svým „easy“
přístupem a sofistikovaným interiérem, který je
od stejných designérů jako o pár metrů dál, pár
níž a několik let zpět známý Popocafepetl.
Chtělo by to teplý rohlík z Teska a nějakou zá
bavu? Vyrážíme tedy směr Národní třída. Určitě
bychneminulbar23vKřemencově,kdesesetkáte
možná s nejmilejší obsluhou v celé Praze. Odtud
už ale vidíme legendární hodiny nad vchodem
do 500 let staré hospůdky U Fleků, jež se stala
trošku až křečovitou nutností každého návštěv
níka Prahy. Asi bych si neodpustil zmínit pizzerii
Kmotra v ulici V Jiřinách, kde vám za normální
cenu předvedou na talíři co snad ani v samotné
Itálii. Chceteli za hudbou, tak určitě nevynechá
vat legendární Lucernu ve Vodičkově nebo tro
chu tvrdší Rock Café na Národní, jehož nedávné
cílené uzavření málem způsobilo další pražskou
defenestraci, a taky bych se zastavil ve stejné ulici
v klubu Reduta na trochu toho jazzu.
Ale abychom se nepředávkovali kulturou a lahůd
kami, závěrem trocha místního klišé. K Novému
Městu je ještě připojen Slovanský ostrov (Žofín),
který byl uměle vytvořen postupnými nánosy
a později zpevněn zdí, jež při pěkném počasí pře
téká pod náporem zamilovaných párečků, stejně
tak jako Vltava posetá desítkami téměř do sebe
narážejících šlapadel, které stejné páry používa
jí často jako jakousi šplouchající předehru. Ale
nejen páry. Na samotném ostrově můžete využít
dětského hřiště i s oblíbeným vláčkem.
Tato čtvrť má svůj vlastní, velmi otevřený způ
sob života, který někdo zvládne, někdo ne, hlav
ně snad pro tu rychlost a velkoměstkou „špínu“,
ale platí o něm víc než u jiné části, že to je město
ve městě. Trochu škoda, že je často vnímáno jen
jako dopravní uzel pro cestu do práce. n
O
Život je v Ječný
Novým Městem učinil Karel IV. z Prahy třetí největší město v Evropě.
Dnes by asi koukal. Na čtvrť, kde se potkává špína velkoměsta se
šplouchající romantikou.
Text Alex Vyroubal Foto Petr Kubín
Na Vltavě před Národním
divadlem je často zácpa jako
na nedaleké magistrále. Dole
park na Karlově náměstí.
Letem
Novým Městem
Architektura: Tančící dům,
Národní divadlo, Národní
muzeum, Emauzy
Restaurace a kavárny:
Kmotra, Lemon Leaf,
U Knoflíků, U Sudu, Gecko,
Propaganda
S dětmi: Slovanský ostrov
(Žofín), Národní muzeum,
Divadlo Minor
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/HALADA
Praha 1
Pařížská 7
HALADA
Praha 1
Na Příkopě 16
HALADA
Brno
Česká 23
HALADA
Karlovy Vary
Stará Louka 28
HALADA
České Budějovice
nám. P. Otakara II. 31
HALADA
Praha 1
Pařížská 7
HALADA
Praha 1
Na Příkopě 16
HALADA
Brno
Česká 23
HALADA
Karlovy Vary
Stará Louka 28
HALADA
České Budějovice
nám. P. Otakara II. 31
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/14ZEN
klasika
14ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN15
PRIM
Značka,
která zase hraje
„Hodinky jako primární zdroj času nikdo nepotřebuje.
Kupují se kvůli příběhu. V hodinkách na zakázku
je totiž vložený kus osobnosti majitele,“ říká Jiří
Helikar, předseda představenstva Elton hodinářská,
kde pracuje od roku 1983. Jako autor je podepsaný
pod redesignem ikonického modelu Prim Pavouk.
Vpravo: Jeden z nejnovějších modelů
Prim se jmenuje Adam.
Text Michal Achremenko Foto Tomáš Železný, archiv Prim
Co Čech, to jedny Primky… Takový slogan by
firma z Nového Města nad Metují za minulého
režimu klidně mohla používat. Po revoluci
a přívalu zboží ze Západu však měla na kahánku.
Teď už je naštěstí situace úplně jiná.
ýrobu hodinek ve větším měřítku
zvládlo jen několik málo zemí. V kon-
kurenci je totiž těžké obstát. Česko
patří díky firmě Elton hodinářská do tohoto
vybraného klubu. Během 60 let své existen-
ce, do roku 1995, Elton hodinářská vyrobila
14 milionů náramkových hodinek, takže by se
dostalo na všechny obyvatele bývalé federace.
A je tu ještě jeden Čech, příjmením Petr, slav-
ný brankář. Právě on je majitelem speciálního
modelu Prim „Čechíno“.
Připomeňme, že rokem nula hodinářského
průmyslu na našem území není rok 1949, kdy
byl založen pobočný závod Chronotechny
Šternberk v Novém Městě nad Metují s úko-
lem zavedení sériové výroby náramkových
hodinek, které se do té doby u nás nevyráběly.
Hodinářská historie na našem území sahá to-
tiž až do 15. století.
Pět let příprav trvalo, než se v roce 1954 vy-
robilo prvních pět prototypů náramkových
hodinek Spartak, vybavených vlastním (sic)
kalibrem (strojkem) Prim 50. Ale teprve v roce
1957 se spustila jejich sériová výroba. To svědčí
o tom, jaké problémy bylo třeba při vývoji i tak
jednoduchých hodinek překonat. Výsledkem
jsou ovšem hodinky s nadčasovým designem,
které jsou hezké dosud. Jejich jedinou „kom-
plikací“ je malý sekundový číselník. Už o rok
později jich bylo vyrobeno 16 000. Pouze ma-
teriál se nakupoval v cizině – mosaz ve Švýcar-
sku a ocel ve Švédsku.
Škála mechanických strojků se rozšiřovala, jak
přibývalo zkušeností. Kalibr 96 se vyráběl až
do roku 1989. Tržní prostředí však paradoxně
znamenalo konec výroby českých strojků a ho-
dinek vůbec. Alespoň dočasně.
Avšak dříve než přeskočíme do lepších časů,
pro úplnost přehoďme výhybku na „kvarco-
vou“ kolej.
V
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/16ZEN
Kvarcová cunami zasáhla i Nové Město nad
Metují. Hodinky Prim se osazovaly kvarcový-
mi strojky od roku 1982 a u zákazníků uspěly.
Jejich výroba byla ale třikrát dražší než výroba
mechanických strojků, a navíc, jako vždy v do-
bách reálného socialismu, něco na trhu scháze-
lo – baterie. Celkem se vyrobilo 300 tisíc kvar-
cových hodinek.
Polistopadové poměry měly dát domácí hodi-
nářské výrobě zásadní stimul, ale stal se pravý
opak. Obecenstvo, „znuděné“ domácí značkou,
případně hodinkami z bývalé NDR a SSSR,
upřelo zájem k hodinkám z dovozu. A přitom
ne všechny dovážené modely, hlavně v nižší, ale
i ve stejné cenové relaci, se kvalitou vyrovna-
ly domácí produkci. Později se začaly dovážet
luxusní značky, kterým by primky bývaly ne-
mohly, ale ani nechtěly konkurovat. Prodejnost
značky Prim klesala a podnik se v roce 1993 do-
stal až na samý pokraj krachu.
Proto byla v následujícím roce zahájena roz-
sáhlá restrukturalizace a byla založena dceřiná
společnost Prim. V první řadě se zaměřovala na
designové řešení a dočasně byla zastavena vý-
roba vlastních strojků. V hodinkách Prim se za-
čaly používat kvalitní kvarcové strojky švýcar-
ské firmy Ronda, japonské mechanické strojky
Myota nebo švýcarské ETA. Restrukturaliazce
byla úspěšná a začala éra návratu k vlastním
mechanickým strojkům nové konstrukce.
Ikony značky Prim
Každá hodinářská značka má své ikonické mo-
dely, ke kterým se hrdě hlásí, oživuje je v do-
konalejších replikách v limitovaných sériích,
které jsou mezi sběrateli stále velmi žádaným
zbožím. Výjimkou není ani Prim.
K takovým modelům patří i legendární model
Prim Orlík vyráběný pro potřeby speciálních
jednotek Československé armády. Jeho vývoj
byl zahájený v polovině 60. let minulého sto-
letí a kromě přesného chodu měly mít i zvý-
šenou nárazuvzdornost, vodotěsnost mini-
málně do 50 metrů, svítící ručky a indexy na
číselníku i otočné lunetě a pouzdro opatřené
antireflexní povrchovou úpravou. Ačkoliv se
jednalo o potápěčské hodinky, neměly šroubo-
vací korunku, která je obvykle zárukou vodo-
těsnosti, a přesto požadavkům na vodotěsnost
vyhovovaly. Hodinky mají umaplexové sklíčko
Model Diplomat. Prim sází
na nostalgii a řada nových
modelů je vylepšenými
pokračovateli kdysi úspěšných
modelů, jako byl například
Diplomat (vlevo), exkluzivní
výrobek produkce 80. let.
Model Sphere. Na jeho podobě
se podílelo známé designové
studio Olgoj Chorchoj. I tento
zcela nový model odkazuje na
ciferníku na rok 1949, kdy byl
v Novém Městě nad Metují
založen závod Chronotechna,
z něhož se později vyčlenil
Elton, výrobce primek.
▼A120001593
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/MARINA YACHTING
Široká 9, Praha 1
Králodvorská 9, Praha 1
www.marinayachting.it
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/18ZEN
silné 2,7 milimetru. Uvnitř je kalibr 50 ve spe-
ciální adjustaci, aby byly dodrženy požadavky
na přesnost chodu. Zakázka o celkovém počtu
300 kusů byla dokončena v roce 1965, každý kus
byl očíslován, což zájem sběratelů dále zvyšuje
a cena neustále roste. Není proto divu, že už je
mnohem vyšší než cena repliky tohoto modelu
z roku 2004.
Asi není příliš známé, že naši armádní letci po-
užívali služební hodinky švýcarských značek
Lemania, Longines nebo Eterna. V roce 1975
měli dostat nové modely. Výběrového řízení
se zúčastnily švýcarské značky, ale jejich cena,
kolem 7000 korun, byla vysoká i vzhledem
k tomu, že letectvo poptávalo 2500 kusů. Drahý
by byl rovněž servis těchto značek.
Generálové proto navštívili Elton. Dohodli se
na dodávkách mechanických hodinek odvo-
zených od běžně prodávaného modelu Sport
s otočnou lunetou, v němž byl umístěn kalibr
68. Do armádních leteckých hodinek se však
použil kalibr 96 s automatickým nátahem.
V technickém zadání byla stanovena vodotěs-
nost do hloubky minimálně 30 met-
rů, odolnost proti podtlaku do výš-
ky 20 tisíc metrů, odolnost proti
prachu, přesnost 5 až 15 sekund za
24 hodin, strojek s automatickým
nátahem a rezervou chodu ales-
poň 24 hodin a ukazatelem data.
Dále třeba také černý číselník
se zeleno-žlutou iluminací
a červená sekundová ručka.
V roce 1977 jich bylo vyro-
beno celkem 3000 kusů,
2500 kusů odebrala armáda,
sto kusů se rozprodalo lidem,
kteří o projektu věděli, a zbývající množství
skončilo v maloobchodě za zhruba 850 korun.
Ale i „civilní“ modely se už stačily stát ikonami.
Je to zejména model přezdívaný Pavouk (úchyt-
ky řemínku totiž připomínaly pavoučí nožky)
a na svou dobu exkluzivní model Diplomat.
Doba nostalgická
Jak model Spartak, tak model Orlík se díky zájmu
sběratelů dočkaly nové interpretace. K 55. výročí
založení firmy se objevila limitovaná série 55 kusů
náramkových hodinek Prim Orlík, remake mo-
delu z roku 1968. Jejich design je téměř shodný
s originálem, drobně se liší jen pouzdro. Uvnitř
je kalibr 74 s automatickým nátahem. Cena činila
55 000 korun. Autorem redesignu je Jiří Helikar,
předseda představenstva Elton hodinářská.
K 50. výročí prvních náramkových hodi-
nek Spartak se pak objevila limitovaná série
50 kusů. Na první pohled je design pouzdra i čí-
selníku téměř totožný, ovšem číselník už není
ze stříbřené mosazi, ale z masivního stříbra
a pouzdro je z vyleštěné nerezové oceli. Uvnitř
je rovněž kalibr 74. Zlacený rotor, který je vidět
přes spodní průhledné víčko, je označen po-
řadovým číslem modelu a jménem zákazníka,
pro kterého byly hodinky vyrobeny.
Značka Prim se tedy stává značkou, za kterou
si zájemci rádi připlatí. Jistý český podnikatel
v uhlí si objednal zlatou repliku primek po ta-
tínkovi a chlubí se jimi i jiní čeští i zahraniční
podnikatelé a politici. Firma také nabízí na
objednávku model ze zlata či platiny. Na no-
voměstský podnik Elton můžeme být proto ve
světě hrdí. Zcela právem značku Prim označili
Češi v nedávném průzkumu veřejného mínění
za „rodinné stříbro“. n
Primky na míru
Podle Jiřího Helikara,
předsedy představenstva,
se 90 procent hodinek
značky Prim vyrábí na
zakázku. Umožňuje to
v hodinářském průmyslu
málo rozšířená praxe, že
si firma vyrábí veškeré
součástky sama. Zákazník
tedy vlastní zcela originální
hodinky.
Míra individualizace je
různá. Zákazník si může
navrhnout svůj design,
hlavně vizuální stránku.
U strojku je to složitější,
tam lze změnit jen detaily
– barevné provedení,
grafiku na rotoru
a do určité míry
i tvar. Může si také
zvolit materiál
pouzdra –
zlato nebo
platinu
místo
běžné
oceli.
Soudruhu, kolik je?
Dobové plakáty. Dole:
Model Čechíno věnovaný
brankáři Petru Čechovi.
▼A120003088
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/BOSS Store Praha 1 Na Příkopě 6
BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 1 odletová hala A
BOSS Store Letiště Ruzyně terminál 2 odletová hala C
M A R T I N K A Y M E R
B Y
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/20ZEN
portrét
Kdo pomůže světu,
pomůže sám sobě
„Tématem jedné debaty na
Cambridge bylo, zda jsou
lepší brunetky, či blondýnky.
Takovou debatu jsem tam
opravdu nečekal. Ani to,
že vyhrají blondýnky,“
směje se Lukáš Sedláček
(na snímku vpravo).
[lukáš Sedláček]
Text Hana Kůrová Foto Tomáš Železný
Mladší bratr známého ekonoma Tomáše Sedláčka je předsedou spolku
českých absolventů prestižních univerzit v Cambridge a Oxfordu.
A chystá se vyrazit do veřejného života stejně svižně jako jeho sourozenec.
ekala jsem upjatého anglického gentle-
mana, přišel vkusně oblečený kluk, na
kterém bylo vidět, že má věci v hlavě
srovnané. A hlavně o nich dokáže poutavě mlu-
vit. Stejně jako jeho bratr, známý ekonom Tomáš.
Lukáš Sedláček (31) vystudoval mezinárodní vzta-
hy na univerzitě v Cambridge, předsedá českému
spolku jejích absolventů a absolventů Oxfordské
univerzity a šéfuje společnosti European Leader-
ship & Academic Institute (ELAI), která si klade
za cíl vzdělávat Čechy k zodpovědnému vůdcov-
ství a angažovanosti. Po návratu z Anglie působil
v neziskovce, pro ministerstvo obrany analyzoval
možnosti reformy armády a pracoval i v komerč-
ním sektoru pro nadnárodní telekomunikační
společnost. Nakonec zvítězila touha pracovat si
na svém a po svém. Mimo to svůj vystudovaný
obor přednáší na několika školách v Praze.
Četla jsem, že jste psal svou magisterskou
práci na téma etika v zahraniční politice...
Psal jsem na podobné téma už i práci bakalář-
skou: Výhody Marshallova plánu pro Spojené
státy americké. Historici toto téma často prezen-
tují buď tak, že nám Američané hodně pomohli
a udělali to z altruistických důvodů, nebo naopak
tvrdí, že šlo o čistý kapitalismus a že to dělali pou-
ze pro své zištné zájmy. Zajímal mě tento rozpor
azjistiljsem,žemotivacíbyloobojí.Plánbylonut-
né prezentovat určitým částem americké společ-
nosti, aby jej podpořily, a mezi nimi samozřejmě
i byznysům, pro které to mohlo být přínosné. Čili
spuštění plánu bylo zčásti zištné a zčásti nezištné.
Mně se to líbilo, protože plán fungoval. Obecně
si myslím, že aby jakákoliv politika dlouhodobě
fungovala, je potřeba skloubit zištný zájem s tím
nezištným. V zahraniční politice pak platí, že řada
států se profiluje mocensky, ale i morálně. Zajímá
mě, jak se kategorie dobra a zla ukazují v zahra-
niční politice a zda náhodou neexistuje model,
který by umožnil, aby si státy více pomáhaly. Už
George C. Marshall tehdy říkal, že můžeme po-
moct sami sobě, pokud pomůžeme světu. I dnes
vidíme, že dobro, ale i zlo se snadno multiplikuje.
Zanedbáme-li určitý region, můžou se v něm po-
silovat tendence, které ohrozí nás samotné.
Jaký byl tedy závěr vaší magisterské práce?
Zjistil jsem, že Británie i Dánsko, na které jsem se
soustředil, použily ve své zahraniční politice etic-
ké aspekty a pomohlo jim to zviditelnit se. Na-
příklad Dánsko se hodně angažuje v humanitární
pomoci, a přesto, že je malý stát, získalo na vlivu,
protože jeho angažmá ostatní vnímali pozitivně.
Máte pocit, že v naší české zahraniční i do-
mácí politice se nějaká etika uplatňuje?
Určitě ano. Jsou věci, díky kterým o nás lidé ve
světě vědí. Třeba o názorech Havla na Kubu
a jeho důrazu na dodržování lidských práv. Spíš
Č
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN21
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/22ZEN
mi připadá, že v mnoha oblastech české společ-
nosti chybí strategické plánování. Říct si tohle
se nám líbí, to budeme podporovat. S každou
novou vládou se priority mění a chybí kontinu-
ita. Pro lidi zvenčí to je nečitelné a nevědí, co si
o tom myslet. Vypadáme roztříštění a působí to,
jako bychom nevěděli, co vlastně chceme.
Je tohle rys našich vlád či české společnosti?
Vlády společnost odráží. Po revoluci byly všechny
snahy hodně tažené touhou vyrovnat se Západu,
vydělat si, mít na ta krásná auta a drahé kabelky.
Tohle trvá deset dvacet let a mně to přijde hodně
chudé. Myslím, že lidé by měli mít ještě jinou mo-
tivaci než finanční. Nikde tu není vášeň a nadše-
ní, něco, co by říkalo víc než jen „chci si urvat víc
než ten druhý“.
Je zjevné, že naší společností cloumá deziluze
z politiky. Vše se jen přelívá, ale nikam
neposouvá. Vidíte nějakou cestu ven z tohoto
bludného kruhu?
Tak nad tím přemýšlím neustále. Studoval jsem
obory politologického rázu a byly tam stovky
spolužáků, kteří by teoreticky mohli do politiky
jít. Ale nakonec jich tam je strašně málo. Jednoho
spolužáka jsem se v Anglii ptal, co chce po studi-
ích dělat. Řekl, že chce jít do politiky. Nejdřív mi
přišel divný on, ale pak jsem zjistil, že divný jsem
asi já. Proč ne, když to studuje a zajímá ho to.
Nicméně lidí, co obor studovali a šli do politiky,
je opravdu málo. Já jsem také v politické rovině
ztratil víru. Například bych v tuto chvíli neuvažo-
val o vstupu do strany. Spíše věřím v iniciativy lidí
a byznysů než politiků. Proto jsem také loni za-
ložil s kamarádkou institut European Leadership
& Academic Institute (ELAI). Nevěřím, že sou-
časný stav politiky je problém generací a že se to
samovolně s časem samo od sebe zlepší.
Jak tedy věci posunout?
Češi mají na hodně věcí, ale už je to dvacet od ko-
munismu a posun by mohl být podle mne lepší.
Nenastane ale automaticky. Když mladí lidé vidí,
jak to chodí mezi staršími, tak ambiciózně pře-
vezmou jejich zvyky, aby byli součástí party, a ve-
zeme se dál. Nevím bohužel, kolik máme Mirků
Dušínů. Určitě jsou, ale musíme je začít vyhledá-
vat a podporovat.
n NEVěŘíM, žE SoUČASNý STAV PoLITIKy JE
ProbLéM gENErAcí A žE SE To ZLEPší.
Šéf Aspen Institutu a bývalý ředitel vnějších
vztahů Škoda Auto působil také jako náměstek
místopředsedy vlády pro ekonomiku a je
viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy
ČR pro hospodářskou politiku.
Na jeho práci ho podle vlastních slov baví její
rozmanitost a mezinárodní přesah, který mu
umožňuje využívat zkušenosti, které získal
v minulých letech při pobytech v zahraničí.
Studium na Cambridge nazývá «life-changing
experience» neboli zkušeností, která zcela
změnila jeho život. «Naučilo mě obrovské
pokoře, protože jsem se tam setkal s mnoha
lidmi, kteří mě svým intelektem převyšovali
o několik úrovní. Zároveň jsem si odnesl velmi
vysoké sebevědomí založené na zvládnutí
tamních nároků na studující a přátelství s lidmi
z celého světa, se kterými se dodnes vídáme
a všemožně se podporujeme.» Motivací je pro
Radka Špicara chuť učit se nové věci, setkávat
se se zajímavými lidmi a zejména pocit, že
práce, kterou dělá, má smysl. V životě se řídí
heslem „Nic nevyžadovati, nic neodmítati“.
Radek Špicar (absolvent Cambridge 2001)
A120001788
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN23
Fungujeme jako součást Evropské unie a na
naší i mezinárodní scéně se vedou nekonečné
debaty o tom, který integrační model je pro
Evropu nejlepší. Zda směřovat k fede-
raci, nebo politickou integraci brzdit.
Jak to vidíte vy?
V současnosti procházíme testem. Ten
ověří, do jaké míry si dovedeme uvědomit,
že přijmout model, kdy si děláme všechno
sami, je pro nás míň prospěšný než se po-
dílet na prohlubování evropské integrace.
V celé Evropské unii je potřeba, aby se stá-
ty rozhodly, zda jsou ochotny na svůj úkor
občas pomoci zemi, která má problémy,
jestli jsou ochotny sledovat jiné než úzce
chápané národní zájmy. Pokud státy řek-
nou, že preference dobra jejich obyvatel je
klíčová a míra dobra ostatních pro ně není
tak podstatná (byť je obojí provázané), tak
proč ne. Myslím si ale, že se chováme dost
schizofrenně. Buď chceme být na jedné
lodi, nebo ne, ale jen ležet na palubě a reptat...
A co diskutovaná fiskální unie?
Poslední vývoj v EU poukazuje jednoznačně na
to, že státy se nechovají v oblasti fiskální disciplí-
ny zodpovědně. Otázkou tedy je, co s tím. Euro
nemůže fungovat, pokud státy nebudou samy od
sebe nebo z donucení muset zachovávat fiskální
disciplínu. Nezodpovědná fiskální politika po
boku monetární unie není dlouhodobě udržitel-
ná. Měli bychom vítat s otevřenou náručí exis-
tenci vyšší instance, která by dohlížela na fiskální
zodpovědnost našich politiků.
Jste prezidentem spolku absolventů Cam-
bridge a Oxfordu. Jak taková organizace
funguje?
Nějaký univerzálně uplatňovaný model pro fun-
gování absolventských spolků není, a tak jde do
velké míry o improvizaci. Náš spolek byl založen
v roce 2007 a dnes máme přes sedmdesát členů.
Naší náplní práce je pomáhat studentům, kte-
ří mají zájem o studium na jedné z těchto škol,
a být nápomocni absolventům poté, co se vrátí
zpět do České republiky. Chceme ale být i aktivní
Studoval politickou vědu a mezinárodní
vztahy na Fakultě sociálních věd UK v Praze,
Uppsala universitet a v Cambridge.
Působil jako hostující výzkumný pracovník
na Harvardu a na německém SWP. Nyní
pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů,
veřejné výzkumné instituci při Ministerstvu
zahraničních věcí ČR. Zabývá se mezinárodní
bezpečností, zejména terorismem,
a americkou a evropskou zahraniční politikou.
„Povaha mé práce vyžaduje každodenní
učení, vstřebávání velkého množství nových
informací, jejich zasazování do určitých
rámců a čas od času jejich nové promýšlení,
které reflektuje z povahy věci hodně
těkavou povahu globální politiky a místa
české zahraniční politiky v ní. Je to jako na
v protisměru jedoucím eskalátoru: musíte
pořád šlapat výš. Jak se na chvíli zastavíte,
sjíždíte zase dolů. Cílem takového pohybu
nahoru je relevance. Aby to, co dělám, bylo
akademicky smysluplné, rozvíjející a kriticky
promýšlející,“ říká o své práci, na které ho baví
i velmi silný tvůrčí prvek, protože se díky specifickému ukotvení Ústavu
mezinárodních vztahů denně pohybuje na pomezí akademie a praxe.
Studium na Cambridge mu podle jeho slov posunulo hranice myšlení
a ukázalo mu, jak hledat nesamozřejmé souvislosti, jak uvažovat v širokém
kontextu, napříč přísně vymezenými disciplínami i v historickém záběru.
„Ne že by se mi nedostalo konkrétních praktických vědomostí, ze kterých
mohu dodnes čerpat. Ale posunutí horizontů považuji za stěžejní. A nemohu
samozřejmě pominout ani řadu velmi zajímavých setkání, z nichž se zrodila
přátelství i profesní kontakty,“ dodává. Do budoucna se i nadále vidí spíše
ve veřejném sektoru a dovede si představit působnost nejen na domácím
poli, ale i tom mezinárodním.
Ondřej Ditrych (absolvent Cambridge 2008)
A120001789
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/24ZEN
součástí české společnosti, takže občas pořádáme
diskuse na vybraná celospolečenská aktuální té-
mata, kam pozveme diskutéry z protichůdných
táborů a necháme je prezentovat jejich argumen-
ty, a také širokou veřejnost. Byl jsem na jedné ta-
kové debatě v Cambridge, pořádané Cambridge
Union Society – téma debaty bylo, zda jsou lepší
brunetky, či blondýnky, a takovou debatu jsem
tam opravdu nečekal. (směje se)
A kdo vyhrál?
Vyhrály to blondýny, a to jsem taky nečekal. Náš
spolek volí spíše konzervativnější témata nad ak-
tuálním politickým děním v ČR a ve světě.
V prohlášení o činnosti vaší společnosti ELAI
máte, že podporujete „pochopení zodpo-
vědného a inovativního vůdcovství“. Co to
znamená v praxi?
Naše motto je: Pojďme mířit výš. Je to myšleno
v individuální rovině a zároveň i na té celospole-
čenské – aby na sobě lidé pracovali a dále si roz-
šiřovali své obzory a zároveň aby společnost už
opustila ten český pocit skepse, pocit, že veškeré
úsilí měnit věci v ČR je nanic. Chceme povzbu-
dit českou společnost, aby nečekala na nějakou
zázračnou generační výměnu. Chceme, aby lidé
více vnímali etickou rovinu věcí. Je samozřejmě
velký problém zbohatnout, ale stejný problém
pak je, co dělat s tím bohatstvím. Chceme, aby
si to lidé uvědomili. Snažíme se je naučit i to,
jak lépe vést lidi, jak je dokázat nadchnout pro
svou myšlenku. Dokázat, aby lidé byli rádi, že
jsou té myšlenky součástí. Myslím si, že pokud
se toto naučíme, může to být právě ta síla, která
nás posune dál. Nechceme, aby to i nadále fun-
govalo jako doposud. To je hierarchicky a zkost-
natěle jako v armádě, kde nadřízený něco zadá,
já to zkritizuju a něco z toho možná udělám.
Spíš by to mělo být o hledání toho, co nás baví,
a vytváření si sítě lidí kolem sebe, kteří vidí věci
stejně.
Chápu to tak, že se snažíte vyburcovat i ob-
čanskou společnost. Existuje u nás vůbec a je
vidět?
Začnu pozitivně: zlepšuje se to. Asi ale nejsme
ještě zvyklí občanskou společnost vytvářet. Mám
pocit, že se pořád učíme, že je v pořádku, když
má někdo svůj názor a iniciativy. Připadá mi, že
jsme byli od revoluce velice pasivní, že si toho
necháme hodně líbit. Jedna má studentka z Fin-
ska měla ve třídě prezentaci, jak to mají ve Fin-
sku s korupcí, a skoro jsem jí musel význam toho
slova vysvětlit, aby chápala zadání. Říkala, že
když ve Finsku na někoho jen padne stín pode-
zření, všichni to hned vědí a dotyčný je okamžitě
ostrakizován. Berou to jako ztrátu důvěry v člo-
věka, který je jeden z nich. Naštěstí situace u nás
se trochu lepší. Je ale pořád těžké vyhecovat lidi,
aby se iniciativ účastnili a neměli pocit, že jsou
anarchisty či demonstranty. Aby pochopili, že je
naprosto legitimní se nějakým způsobem podílet
na tom, co je kolem nás. Ti, co jsou u moci, by
tohle měli reflektovat. Tím, že se téma objevu-
je ve veřejné diskusi víc a víc, přeskočí do pro-
gramových prohlášení politiků, a pak je zase na
nás dohlížet, aby dodržovali, co jsme jim vnukli.
A když to nedodrží, tak si najděme někoho jiné-
ho na jejich místo a vypískejme je. n
Ředitelka zastoupení agentury CzechInvest
pro západní pobřeží USA působila v Silicon
Valley. «Zdejší podnikatelské prostředí
je velmi dynamické, efektivní a inovativní
a přitahuje mozky z celého světa. Každý
den se tak setkávám se start-upy, zástupci
významných technologických firem, investory,
studenty a dalšími aktéry tohoto unikátního
ekosystému. A většina z nich – účastník
CzechAcceleratoru, student ze Stanfordu či
vyhlášený investor Ron Conway – chtějí změnit
svět k lepšímu,» říká Lenka Kučerová o tom, co
ji nejvíce baví na její práci.
Na Oxfordu vystudovala bakalářský obor
politika, filozofie a ekonomie a mimo znalostí
získala i potřebu být obklopena lidmi, kteří
chtějí něco dokázat a kteří jí rozšíří osobní
a profesní obzory. «Zjistila jsem také, že čím
je člověk vzdělanější, zkušenější a úspěšnější,
tím je také většinou skromnější a pokornější,»
dodává. Po svém návratu do ČR by chtěla
i nadále působit v oblasti podpory inovativního
podnikání a nadále asistovat start-up
společnostem, univerzitám, investorům
a dalším v jejich podnikavých počinech.
«Vyučovat mladé nadějné studenty ekonomie na Institutu ekonomických
studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, hodnotit zadavatele
veřejných zakázek v rámci projektu zIndex.cz a jako poradce ovlivňovat
hospodářskou politiku patří jistě k těm smysluplnějším činnostem,» říká
o své práci ekonom, který zároveň pomáhá NERVu v oblasti boje s korupcí
a zvyšování konkurenceschopnosti, IDEA (Institut pro demokratickou
a ekonomickou analýzu) s veřejnými financemi a důchodovou reformou,
poradenské společnosti EEIP s ekonomickou
analýzou a hodnocením dopadů a Oxfordské
univerzitě s výzkumem pěstitelů kakaa
v Ghaně. Magisterské studium na Oxfordu
pro něj znamenalo obrovskou příležitost
získat nadhled, osobní zkušenost s výbornými
vyučujícími, kteří často byli zároveň i nejlepšími
ekonomy, a dalo mu podobně smýšlející
přátele z celého světa. „Lidé a obecněji
svět kolem mě jsou jistě dobrou motivací
k posouvání se dopředu. Věřím, že se tak děje
například i výzkumnou činností na univerzitě
a získáváním expertizy v řadě veřejných politik,
od sociálních služeb po daň z přidané hodnoty
– ať už v rámci různých vládních pracovních
skupin nebo think tanku IDEA při CERGE-EI.»
Jeho dlouhodobým profesním cílem je udržení
si nadhledu a kvality vykonané práce.
Lenka Kučerová (absolventka Oxfordu 2001)
Petr Janský (absolvent Oxfordu 2009)
Děkujeme hudebnímu
oddělení Klementina
za poskytnutí prostor
k fotografování.
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/"Let’s twist
again!"
"Let’s twist
again!"www.samson.cz
PARK MĚCHOLUPY PARK MĚCHOLUPY
P O S L E D N Í V O L N É D O M Y
V P R A Ž S K É V I L O V É Č T V R T I
PROJEKT PRAHA 6�RUZYNĚ VYPRODÁN!
— Designová architektura, prostorný interiér
— Zelené prostředí pro děti i rodiče
— U vybraných domů možnost
klientských úprav W W W. P A R K M E C H O L U P Y. C Z
6 0 8 6 0 5 0 4 3
Možnost výhodné hypotéky
Dny
otevřených
dveří:
podrobnosti
na webu
▼ A120004506
▲ A120003350
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/26ZEN
jím, tEdy jsEm
Chvála imperialismu
Takhle se vaří káva na
žhavém písku v gruzínské
restauraci Tbilisi nedaleko
Malostranského náměstí.
Text Kateřina Hicks Foto Petr Kubín
Tak jako Britové získali při svých koloniálních výbojích kari, Rusové objevili
fenomenální gruzínskou kuchyni, píše gastronomická expertka ZENu Kateřina
Hicks. Vy si chinkali a tkemali můžete vychutnat i v Praze.
sou to paradoxy. Patřím sice ke gene-
raci, která měla ruštinu coby povinný
jazyk od základní až po vysokou školu,
ale rusky dodnes mluvit neumím. Sice zvlád-
nu odrecitovat Taťánin dopis Oněginovi, ale
v konverzaci se dosud nikdy nehodil. Podobně
jako většina průměrných Čechů středního věku
jsem vyrůstala s apriorním odporem ke všemu
ruskému, respektive sovětskému – ačkoli i zde
byly čestné výjimky (vážná hudba, smetanová
zmrzlina, Jen počkej, zajíci a Mrazík).
Jako Jágr do Omsku, i já jsem se k Rusku dosta-
la oklikou přes Ameriku – jen mi za to bohužel
nikdo nezaplatil. S živou ruskou kulturou – ač
poněkud svébytného druhu – jsem se po pět-
advaceti letech strávených v komunistickém
Československu dobrovolně setkala až v New
Yorku, kam jsem odjela pracovat. A byl to ten-
krát objev.
Jedním z půvabů tohoto úžasného města je, jak
všichni vědí, jeho etnická rozmanitost. A zatím-
co manhattanský Chinatown nebo Little Italy
jsou zmiňovány v každém průvodci, další et-
nické čtvrti Brooklynu, Queensu a Bronxu jsou
o to zajímavější, oč jsou méně turisticky „zpra-
cované“. Brooklynský Brighton Beach, jenž, jak
sám název napovídá, leží na pobřeží Atlantiku,
na žádném seznamu newyorských Top Ten asi
nefiguruje, ale na půvabu mu to neubírá.
Rusky hovořící komunita se zde zformovala
v 70. letech, kdy sovětská vláda začala umož-
ňovat legální vystěhování desetitisícům přede-
vším ukrajinských Židů. Zdejší čtvrť, která byla
koncem šedesátých let ekonomicky zdevasto-
vaná, s přísunem nového obyvatelstva – zejmé-
na rodin s dětmi – ožila a postupně se promě-
nila v živou ruskojazyčnou enklávu s vlastními
obchody, restauracemi, kluby a kavárnami.
Tato Little Odessa je dodnes epicentrem rus-
kého elementu v New Yorku a letní procházku
po Brighton Beach Avenue mohu vřele dopo-
ručit coby završení víkendového výletu na pláž.
Místní obchody nabízejí vše od vskutku pozo-
ruhodné módy přes ruskojazyčné knihy, hudbu
a filmy, skvělé ovoce a zeleninu (Brighton Be-
ach je jedno z mála míst v New Yorku, kde se
v létě dají koupit všechny druhy rybízu a zejmé-
na angrešt – ovoce, k němuž jsem dozrála až
nostalgií) až po nejrůznější delikatesy. Na ulici
prodávané nadýchané pirožky, v obchodech
pak tmavý chléb, kvas, desítky druhů uzených
ryb, nakládaná zelenina a houby, hutné majo-
nézové saláty, uzeniny všeho druhu, čokolá-
dové bonbony a jiné sladkosti značky Krasnyj
Okťjabr, vynikající arménské džemy a kompo-
ty, gruzínská vína a koňaky... A tady stojí za to
se zastavit.
Jednou z (mnoha) výhod impérií je, že se v nich
míchají kulturní vlivy. Tak jako britská kolo-
nizace Indie způsobila, že si chuťově poněkud
J
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN27
Gruzie v Praze
n Tbilisi
Tomášská 14/21, Praha 1
www.restauracetbilisi.cz
n Restaurace
U Irmy & Guga Bar
Karolíny Světlé 30, Praha 1
www.uirmy.cz
n Gruzínské pekařství
Koněvova 929/19, Praha 3
Tel. 605 360 383
n Polévkárna
Sokolovská 97, Praha 8
www.polevkarna.cz
A120003075
Kateřina Hicks
krotká anglická kuchyně osvojila nejrůznější
kari (z nichž některá jsou dnes považována za
národní klasiku), obyčejní, nezcestovalí Rusové
měli to štěstí, že díky obrovské rozloze sovět-
ského impéria a migraci jeho obyvatel dostali
možnost poznat odlišné národní kuchyně. Na-
příklad gruzínskou, která patří mezi nejstarší
kuchařské tradice na světě. Její nezaměnitelný
charakter se spoustou čerstvých bylinek, ko-
ření, ořechů, příjemně kyselých a ovocných
(málokdy však sladkých) chutí ji činí atraktiv-
ně exotickou, avšak přátelskou k evropskému
jazyku – a tudíž i mezi Rusy fenomenálně ob-
líbenou.
Irma má maso
Gruzínci mají i skvělé pečivo a chléb, přede-
vším nejrůznější plněné placky – ta nejznáměj-
ší sýrová, chačapuri, existuje v mnoha různých
variantách, a díky své univerzální oblibě se sta-
la dokonce úspěšným fastfoodovým artiklem.
Návštěva Brighton Beach pak pro mě od jisté
doby rituálně zahrnovala i konzumaci gruzín-
ských dobrot v jedné z místních restaurací.
V Praze se gruzínská kuchyně celkem nadějně
začíná uchytávat – a to zejména díky zdejší rus-
kojazyčné komunitě, která ji přes její exotický
původ a svébytnou tradici považuje za svou.
Relativně nedávno otevřená restaurace Tbili-
si v blízkosti Malostranského náměstí nabízí
solidní výběr gruzínské kuchyně za přístup-
né ceny – za doporučení stojí gruzínský salát
s ořechovým dresinkem, hutná hovězí polévka
charčo, knedlíčky chinkali sypané černým pe-
přem či grilované speciality s některou z omá-
ček, například kyselou tkemali, jež se vyrábí ze
slív. Nechte si doporučit i jedno z gruzínských
vín.
Menším podnikem s mile rodinnou atmosfé-
rou bylo oblíbené bistro U Irmy v ulici Karo-
líny Světlé, jež se však t. č. přesunulo do Guga
Baru naproti. Gruzínské speciality však nabízí
stále, ceny jsou velmi mírné a Irma – majitelka
a servírka v jednom – zůstává. Gruzínské pe-
kařství na Koněvově třídě se pyšní autentickou
cihlovou pecí nikoli nepodobnou indickému
tandúru a jeho repertoár sahá od obligátního
chačapuri několika typů přes fazolemi plně-
nou placku lobiani až po těstoviny, jako jsou
knedlíčky chinkali nebo sibiřské pelmeně.
A konečně karlínská Polévkárna se jako etnická
restaurace neprezentuje, jde spíše o moderní,
kultivovaný fast food; její nabídka se mění kaž-
dý den, nicméně chačapuri jsou stálou součástí
jídelního lístku, a pokud budete mít štěstí, na-
razíte i na jiné gruzínské dobroty. n
NEZTRÁCÍME ČAS
ZKOUMÁNÍM,
PŮJČUJEME. S úvěrem Artesa toho dokážete mnohem víc!
www.artesa.cz
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/28ZEN
fENoméN
Back in black
Jmenuji se Anna Nosková
a móda je můj život. Jako
stylistka, módní redaktorka
a nyní šéfredaktorka
webu Fashionbook.cz
jsem neustále obklopená
oblečením. Často se
cítím trendy limetkovou,
odvážnou korálovou nebo
všudypřítomnou mátovou
natolik unavená, že mě
nejčastěji potkáte v úzkých
černých džínách a saku.
Kde je invence módního
odborníka, ptáte se? Chápu
vaši otázku. Než jsem
se stala zaměstnancem
módního průmyslu, nosila
jsem odvážné kombinace,
které řvaly barvami. «Až
budeš pracovat jako
stylistka, nebudeš se takhle
oblékat,» tvrdili mi mí
mediálně zkušenější známí.
Odmítavě jsem vrtěla hlavou,
černá byla přece tak nudná!
Jenže, uplynulo pár měsíců
od mého prvního zaměstnání
v redakci módního časopisu
a už jsem neonově růžová
trička nahrazovala černými
pouzdrovými šaty. Dodnes
se mi hodí, když ráno trpím
zoufalým nedostatkem času
a nechci si lámat hlavu tím,
zda barvy mého outfitu
vypadají vyváženě. Za druhé,
v černé vypadám důstojnější,
štíhlejší a vzbuzuji respekt.
Některé výhody černé jsou
zkrátka k nezaplacení.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN29
Černá
barva
není
barva!
Text Gabriela Norová Foto Bára Prášilová
věděli jste to? Je to nepřítomnost barvy! Kde není
světlo, není barva. Černá je teoreticky nejtmavším
odstínem všech barev. Pohlcuje všechny viditelné
světelné frekvence, zatímco bílá všechny odráží…
řidáním černé do jakékoli jiné barvy
totiž nevzniká odstín nový, ale barva
se takzvaně „špiní“. Úplná magie. Na
to, že černá de facto fyzikálně neexistuje, je to
ale výjimečně oblíbená. Barva. Právě jsme pře-
konali roční dobu, která černou přímo miluje.
Dokonce i kočárky jezdí v zimě černé! Jak tvrdí
český návrhář Jakub Polanka, stačí vzít v Česku
v zimě na sebe béžový kabát a člověk je hrubě
extravagantní.
Černá je v oblékání jasně nejoblíbenější barva,
ale je zajímavé pojmenovat si proč. Je to totiž
její univerzálností nejen ve vztahu k ostatním
barvám, ale (a hlavně) univerzálností symbo-
liky. Ač se to zdá nemožné, platí pro ni téměř
cokoliv. Je znakem dominance (soudcovské ta-
láry), ale i podřízenosti (kněží, mnichové). Čer-
nou barvu na sebe berou lidé, když chtějí při-
táhnout pozornost ke svému tělu (vzpomeňme
černou róbu Angeliny Jolie na letošních Osca-
rech, ze které herečka usilovně vystrkovala bě-
lostné stehno), ale stejně tak když chtějí naopak
tělo z kontaktu vynechat (ikonický černý rolák
Steva Jobse).
Černým oblečením se lze vyloučit ze společ-
nosti, i s ní splynout. I obojí naráz. Neznám
P
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/30ZEN
konformnější šaty pro ženu než „malé černé“,
uniformu žen, s níž přišla ve 20. letech minulé-
ho století Coco Chanel a dnes by ji měla mít ve
skříni každá žena.
V magii byly černé pláště spojovány s nevi-
ditelností. Zřejmě to funguje, když po černé
sahají i tělnatější osoby. Černá vykreslí silue-
tu, ale zatají objem, jak říká Liz Tilberisová,
editorka britské verze Vogue. Barvy a vzory
objem naopak zdůrazní. Možná je černé ob-
lečení jakousi západní verzí nikábu. Mnohá
muslimka mi potvrdila, že pod havraní plen-
tou s mikromezírkou pro oči zažívá pocit
soukromí a svobody (také žádný stres s ne-
umytými vlasy a make-upem), který si neu-
míme ani představit. Zároveň podle různých
výkladů psychologie barev je černá známkou
inteligence, nejlépe prý fungují černé ob-
roučky brýlí.
Veselá vdova
Chceme-li vyjádřit smutek, být sexy, elegantní,
punk, ortodoxní anebo všechno dohromady,
bereme na sebe černou. Každé náboženství,
které aspoň jednou nohou stojí v evropské tra-
dici, se do černé rádo zahalilo. Od chasidských
židů po katolíky. Ale také stoupenci emo nebo
Depeche Mode blahé paměti.
Černou milují sekty, ať už vzývají Boha, nebo
Satana. Muslimky už jsme zmínili, čím jsou
konzervativnější (nebo jejich muži), tím větší
kus černého hábitu je zakrývá. Snad jediní, kte-
ří dali přednost před černou výstřední oranžo-
vé (a taky je kolem nich na ulici pěkný rámus)
jsou krišnovci. Nicméně samotné jméno Krišny
znamená „ten černý“.
Nelze také úplně souhlasit s tvrzením Rebeccy
Willisové z časopisu Intelligent Life, že černá je
barva pouze urbánní. Ona prý by na anglické
louky v černé nevyšla. Ale po italském a řeckém
venkově pobíhají tisíce černě oděných babiček.
Ovšem takto lze s černou zacházet v evropském
klimatu. Těžko si představit, jak v rovníkové
výhni běhají ženy v černých modelech a nesub-
limují do vzduchu. Toho se opravdu dopouštějí
jen muslimky, které ale sedí buď v klimatizova-
né toyotě, nebo doma.
Dříve film pracoval s černou jako barvou jed-
noznačně symbolizující zlo, v kovbojkách měl
zlosyn černého koně, v Babičce myslivec černé
oči a loupilo se zásadně s černou maskou přes
oči. Dnes už jasně zlověstně černým zůstal ma-
ximálně Lord Garmadon v Ninjago. Že je černá
něco víc než barva a zpívat o ní je sexy, si všimli
i hudebníci. Podobné výsady požívala i červená,
ale tu zalehli světoví komunisté a sirupem ule-
pený šlágr Lady in Red je už dnes slyšet jen jako
karaoke na svatbách a v Radiožurnálu. I Amy
Winehouse sáhla po černé, naposledy Back to
Black.
A černá je taky praktická! Nestárne tak rychle
a skvrny na ní nejsou vidět. V jednom a tom
samém černém modelu lze ráno vyběhnout
do práce, přežít oběd a večer v něm odsko-
tačit do baru. A že v něm žena může vypadat
jako vdova? Není nic zajímavějšího než veselá
vdova. U každé euroamerické ženy, pokud to
není Ivana Trumpová nebo Osmany Laffita,
se proto v botníku a šatníku přirozeně shro-
mažďuje nejvíce bot a kabelek černých jako
důkaz zatím nepodchyceného přírodního
zákona. Podobnou univerzálnost už pak mají
prý pouze žluté lodičky, ale chce to pevnější
nervy. Vsadila bych se, že proces oblékání se
u většiny žen podobá tomuto schématu: půl-
hodina věnovaná pečlivě sofistikované kombi-
naci zářivých barev, poté na odchodu rychlé
strhání všech barevných věcí a dvouminutový
turbopřevlek do variace v černé. Je nám v ní
prostě dobře a vždycky bude. Jinak by většina
módních návrhářek, které například pro le-
tošní rok prohlašují za trendy barvu vínovou
a karmínovou, nepřišly na závěrečný potlesk
v černém svetru a džínách.
Vždyť se podívejme do svých skříní (tahle hra
funguje více u žen, muži tam pravděpodobně
budou mít spoustu modrých džín a tepláků
a tričko s nápisem Přežil jsem Bangkok), jaké
barvy tam je nejvíc? A pokud tam není nejví-
ce černé, které kousky stejně nejčastěji nosíte?
Tak vidíte. Nakonec to trefně vystihla Maylover
z virtuální komunity I love the Color Black. Její
černé šaty prý umějí velice dobře promluvit. Ří-
kají: „Dobře si mě všimni a pak mi dej pokoj.“ n
V černém obleku a s bílou vázankou může
kdokoliv, třeba i burzovní makléř, získat
reputaci civilizovaného člověka.
- OSCAR WILDe
30ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN31ZEN31
Černá paní
Majitelka firmy Czech
Marketing Group
Vladimíra Faltysová
Bez černé to nejde. Černá
byla, je a bude trendy.
Vždy to bude barva, která
se bude v módním světě
opakovat nejčastěji – i ten
si totiž její výjimečnost
a sílu dobře uvědomuje.
Já černou jedním slovem
zbožňuju. Umím si s ní hrát
a maximálně ji využít – být
s ní neviditelná i vyzývavá.
Černá mě nikdy nezklame,
je to sázka na jistotu. Je
sexy, hravá i variabilní. Má
sedmnáctiletá dcera Natálie
lituje, že nemá stejnou
velikost bot jako já, protože
podle ní nemůžu tolik párů
v životě unosit. Pokud si
mám totiž odněkud něco
přivézt, jsou to černé
lodičky. A ne jedny.
Blízké okolí a rodina
už vědí, že v černé jsem
to já. Ostatní se vždy
zeptají – proč černá
a s takovou pravidelností?
Černá barva je stále pro
mnoho lidí barvou smutku
a negativního postoje
k životu, mají pocit,
že černou nosí lidi bez
fantazie a s apatií k životu.
O to víc je překvapuje, že
to může být i naopak.
Černou nosím už pěkných
pár let a stále mě baví,
ale nebráním se ani jiným
barvám: nepostradatelné
jsou pro mě bílé košile
– černobílá kombinace mi
v tomto případě nevadí,
ostatně kopíruje můj
přístup k životu. Vidím svět
černobíle. Pokud si chci
dopřát barevný výstřelek,
přijdou na řadu kabelky.
To si dovolím experiment
i s výraznou červenou.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/32ZEN
profil
Text Katarina Černá Foto Lucie Robinson
S majitelkou sítě luxusních butiků
o slovenské chatě a Pařížské ulici,
o životě příliš krátkém na nefunkční
vztahy a jednom velkém vítězství
dyž jsem se připravovala na schůzku s Tamarou Kotva-
lovou, měla jsem víc než kdy jindy „potíže s oblékáním“.
Ženu, která vlastní pěknou řádku butiků s luxusní módou
a šperky, jsem si představovala jako přísnou šéfredaktorku z filmu
Ďábel nosí Pradu, a tak jsem chtěla být radši neviditelná. Místo od-
měřené dámy bořící jehlové podpatky do tlustého koberce mi po-
dává ruku uvolněná žena. „Diktafon si ještě nezapínejte, chci, abys-
te mne lépe poznala, než se začnete skutečně ptát. Přečetla jsem si
o sobě spoustu nesmyslů,“ říká Tamara, zatímco se jí v rytmu živé
gestikulace pohupují zlaté náušnice. Vodopád slov a spontánního
smíchu je pokaždé těžké přerušit další otázkou...
K
Šlape to jak
[tamaraKotvalová]
32ZEN
Šlape to jak
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN33
Lehounké šaty Dior
s leopardím vzorem
vznášející se v bazénu
lánského sídla Tamary K.
ko rolexky
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/34ZEN34ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN35
Váš podnikatelský úspěch je opředen mnoha
spekulacemi. Jaké byly opravdu vaše začátky?
Těsně po listopadu ’89 jsem i se dvěma malými
dětmi odešla ze Slovenska do Prahy, protože sou-
žití s mým tehdejším mužem už nebylo harmo-
nické. První měsíce po revoluci tu panovala jedi-
nečná nálada, lidé byli nadšení a plní energie. Můj
senbylopodnikat,jenjsemnevědělavčem,kdena
to vezmu a jak začnu. Nastoupila jsem k německé
obchodní společnosti, která nabízela na tehdejší
dobu velmi atraktivní plat – a to bylo pro mě pod-
statné, protože jsem sama živila dvě děti a musela
zajistit bydlení v Praze. Z pozice prodavačky jsem
se vypracovala na manažerku. Nakonec jsem
kompletně připravila vstup firmy na nové trhy
– ve Varšavě, Moskvě a posléze Novosibirsku. To
byla skvělá zkušenost, vlastně podnikání nanečis-
to, kdy jsem vybudovala vše od pronájmů prostor
až po založení obchodní společnosti, aniž bych
nesla finální zodpovědnost a investovala vlastní
peníze. Byl to také můj první kontakt se šperky
– firma se zabývala prodejem bižuterie a zlata.
Co bylo pro vás nejdůležitějším mezníkem
a jaké rozhodnutí bylo na této cestě nejtěžší?
V okamžiku, kdy jsem se vrátila z Moskvy, už jsem
věděla, že mám dost prostředků na založení vlast-
ní firmy. Rozhodla jsem se prodávat kosmetiku.
Jenže v první fázi jsem získala zastoupení pouze
pro Slovensko, takže jsem znovu sbalila děti a na-
stěhovala se do rekreační chalupy, kterou kdysi
postavil můj otec. Odtud jsem postupně otevírala
obchody ve všech velkých slovenských městech.
Narodila jste se ve Varšavě, jako dítě pak žila
v Bělehradě, Moskvě a Aténách. Pomohl vám
ten kosmopolitní život v podnikání?
Tím, že cestujete, postupně odbouráte obavy, po-
city nejistoty z neznámého prostředí a lidí. Celé
dětství jsem si zvykala na nové prostředí a nové
lidi, což už byl jistý předpoklad, že mi to ani v do-
spělosti nebude dělat žádný problém.
Která vlastnost vám v práci pomohla nejvíc?
Myslím, že umění komunikovat, působit důvěry-
hodně a přesvědčit lidi. Neméně důležitá je odva-
ha jít do rizika a nebát se rychle rozhodnout.
První exkluzivní značkou, kterou jste do Čech
přivezla, byl Montblanc v roce 1996. Co vám
tenkrát pomohlo klienta přesvědčit?
To bylo vlastně naopak. Můj tehdejší manžel
měl firmu na autolaky Servind – ostatně ta naší
rodině patří dodnes. Manažer pro východní Ev-
ropu, se kterým byl pracovně v kontaktu, přešel
od autolaků k nadnárodní společnosti, v jejímž
portfoliu byly i luxusní značky. Tehdy nás oslovil,
zda bychom v Česku nechtěli převzít zastoupení
Montblanc. Hledal spolehlivé lidi a s námi měl
dobré zkušenosti. Velmi jsme tehdy zvažovali,
zda do toho vůbec jít. Nakonec zvítězila moje
touha pracovat v oblasti luxusního zboží.
Nebála jste se konkurence?
Vůbec, v našem oboru jsme konkurenci neměli.
Šli jsme do nového produktu, který tady nebyl.
O to těžší pro nás bylo přesvědčit lidi, že si mají
koupit pero za deset tisíc. V Kotvě, kde jsme za-
čínali, se nás s nevěřícným úsměvem ptali, jestli
jsme normální. Po zkušební měsíční lhůtě byli
sami překvapeni, jak dobře se pera prodávala.
Před časem jste zveřejnila obrat svých firem.
Pomohlo vám to, nebo naopak uškodilo?
Reakce byly různé, ale převážně pozitivní. Vadily
mně tehdy pomluvy a nepodložené spekulace,
které se týkaly možného propojení mého podni-
kání a politických aktivit mého muže. Proto jsem
zveřejnila, že naše firmy byly úspěšné a měly širo-
ké portfolio i v době, kdy jsem ho ještě neznala.
Téměř svatební model
od Lanvin ve smetanové
a záplava růžového šifonu
od Alexandra McQueena
v Tamařině ložnici (na
protější straně).
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/36ZEN
Šlo mi i o to ukázat, že náš produkt není závislý
na státních zakázkách a není spojen s politikou.
Prozradíte nám roční obrat dnes?
Obrat činí v obou našich firmách stovky milionů.
Co ze své práce považujete za nejzajímavější?
Ráda sama prodávám naše zboží, ať už v oblasti
módy, šperků nebo hodinek. S mnohými zákaz-
níky už máme přátelské vztahy. Mám radost,
když se v našich buticích cítí příjemně a návštěvu
u nás neberou jen jako nákup.
Umíte odpočívat? Jak nejlépe načerpáte síly?
Jsem člověk s velkým energetickým nábojem, sta-
čí mi dva tři dny odpočinku. Ale někdy cítím, že
už opravdu jedu na doraz, a zůstanu den doma
a dělám si pořádek v papírech. Jinak odpočívám
v přírodě, jdu se psem, jen tak běhám po lese...
Velmi se o vás zajímají bulvární novináři. Proč
myslíte, že jste pro ně tak lákavým soustem?
Patnáct let jsem se těšila jejich nezájmu. Zvrat na-
stal, když jsem se rozvedla. Nevím, zda zájem bul-
váru vyvolala tato změna nebo spíš fakt, že dnes
Carollinum patří mezi úspěšné firmy, což zvedá
zájem i o mou osobu.
Jaký největší nesmysl jste si o sobě přečetla?
Asi nejvíc mě pobavilo, že kvůli jménu Tamara
jsem byla považována za Ukrajinku. A poměrně
čerstvě, když jsem si přečetla, že jsem na jedné
party měla na sobě šaty z portfolia našich zna-
ček, které prý stály půl milionu korun.
Jaký typ muže vás zaujme na první pohled?
Úspěšný, se smyslem pro humor, čiší z něj jistá se-
rióznost a také zápal pro práci. Mám ráda muže,
kteří něco dokázali, ale není to o penězích. Od
osmnácti jsem finančně nezávislá.
Co je pro vás důvodem muže opustit?
Život je příliš krátký na to, abychom setrvávali
v nefunkčním vztahu. Já ráda žiju naplno a v oka-
mžiku, kdy mi vztah přestává dávat to, co od něj
očekávám, odcházím. Nyní si užívám štěstí a har-
monie. Můj partner, Roman Hajabáč, je podnika-
tel, a tak si na něm cením i toho, že spolu může-
me probírat záležitosti kolem práce. Navzájem si
pomáháme a jsme jeden druhému oporou.
Podle jakého klíče si vybíráte lidi do týmu?
Dám hodně na svou intuici. Kromě toho, že pro-
fesní CV musí odpovídat profilu, je pro mě dů-
ležité to, jak si lidsky sedneme. A taky nadšení
a odhodlání pro práci.
Jaký servis poskytujete? Na čem si zakládáte?
Podařilo se nám získat důvěru zákazníků, což
je v oblasti luxusního zboží zásadní. Naši kli-
enti vědí, že se jim dostane nadstandardní péče
a servisu, kdykoli přijdou. Díky tomu pocitu
jsou ochotni zaplatit i o něco víc než jinde.
Největší událostí ve světě byznysu s luxusním
zbožím je letos to, že v Pařížské přibude Rolex
Store. Jak dlouho trvalo, než se to povedlo?
Rolex patří k absolutní špičce, získat ho je záruka
budoucích investic a rozvoje společnosti. Máte-li
Roční obrat jejích firem činí
stovky milionů, ale pořád
ráda prodává zboží osobně.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN37
Rolex, máte jistotu. To, že si nás Rolex vybral, je
obrovská pocta. Finálnímu rozhodnutí předchá-
zely roky, kdy jsme žádali, čekali, dostali se tak
maximálně do předsíně, a když už jsme se probo-
jovali k manažerovi, ukázal nám plný šuplík vizi-
tek s tím, že všichni tihle chtějí butik Rolex a proč
by ho měl dát zrovna nám. A tak jsme zase odešli.
Ale zkoušeli jsme to znovu a znovu. A Rolex si nás
jistou dobu patrně dost pečlivě zkoumal.
Čím jste dokázala zaujmout?
Paradoxně, když jsme poprvé přišli do Rolexu žá-
dat o zastoupení, měli jsme v hodinářském oboru
jen krátkou minulost a konkurence byla veliká.
Rozhodl zřejmě náš drive, co jsme v krátké době
dokázalivybudovat,jakéznačkyzískat.Přesvědči-
li jsme, že Rolex dokážeme zastupovat důstojně,
aniž bychom ohrozili jeho léta budovaný status.
Když se na chvíli zasníte, že vám patří celá
Pařížská ulice, co vidíte jako největší změnu?
Nemusím snít. O Pařížské mám velmi přesnou
představu. Praha je nádherné město, které si za-
sloužímítreprezentativníulicisluxusnímibutiky
seriózních značek a prvotřídními restauracemi.
Ulici stejné úrovně, jako je Via Montenapoleone
v Miláně či Avenue Montaigne v Paríži. Vadí mi
ale, že přestože platíme nájmy na evropské úrov-
ni, služby tomu neodpovídají. Stačí se podívat na
stav komunikací a chodníků, stále dokola se opra-
vují, což obtěžuje zákazníky a omezuje prodej.
Vzpomenete si na vtipnou historku s klienty?
Dnes už se tomu usmívám, ale tehdy... Ohlásil se
nám bohatý klient z arabského světa a přál si na
den uzavřít naše hodinářství a klenotnictví v Pa-
řížské. Zajistili jsme catering, obsluhu, objednali
jsme i speciální modely, abychom měli ty největší
skvosty. Přišel s několika ženami, naši prodavači
včetně ředitele se mu celý den věnovali a on udě-
lal opravdu pěkný nákup. Až po jeho odchodu
jsme zjistili, že se prodavači přehlédli a účtovali
mu vše za nákupní ceny místo prodejních...
Jak byste charakterizovala českého zákazníka
a jeho vztah k módě? Je náročný na kvalitu?
Česká klientela je v podstatě nejnáročnější v Ev-
ropě. Na toto téma jsme často diskutovali s doda-
vateli, kteří fungují na trhu třeba přes sto let. Češi
jsou známi svým pedantstvím, jsou velmi nároč-
ní. Vím, o čem hovořím, protože přes 70 % našich
zákazníků tvoří místní klientela. Není výjimkou,
že naši prodavači sedí s klientem při prodeji ho-
dinek i šest hodin. Čech vyžaduje maximální
množství informací o produktu, kvalitu, servis.
Které luxusní zboží se u nás prodává nejlíp?
Většina našich klientů jsou muži, kteří preferují
skutečně kvalitní hodinky. Někteří se stali sbě-
rateli ručně vyráběných hodinek, jaké dělá třeba
proslulá německá manufaktura Lange & Söhne či
ženevská Vacheron Constantin. Na vybraný typ
z limitované edice dokážou čekat i několik let.
Prodáváte luxusní značky, nakupujete někdy
i v běžných obchodech?
To je právě ono! Nemusíte nakupovat draze,
dnes už je i u nás k dispozici portfolio značek
nabízejících kvalitu a originalitu za dostupné
ceny. Rozhodující je odvaha zkusit to a oblék-
nout se nekonvenčně, pestře. Mám radost, že
mladá generace je v tomto směru jiná. Má styl
a je tvůrčí. n
n VěTšiNA NAšiCh kLiENTů jSOU MUži, kTEří
PREFERUjí SkUTEČNě kVALiTNí hODiNky.
A120000132
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/38ZEN
Prázdné
státy americké
Fotografka ZENu Bára Prášilová projela západní pobřeží USA
a na cestách Arizony či Utahu zachytila místa, kde se natáčely slavné
westerny, město s názvem 29 Palem i zemi s barvou pomeranče.
rEportáž
38ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN39
Město v Arizoně, kde je většina
obyvatel indiánů, kteří často
bydlí v přívěsech, v lepším případě
v mobilheimech. Pak už je tu jen
velký obchoďák a tahle benzinka.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/40ZEN
29 Palem. V bývalém mariňáckém
městě visí téměř u každého pozemku
výhružná cedule zakazující vstup.
Místní jsou dost svérázní a typický
americký úsměv nečekejte.
40ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN41
Až pojedeš do San Franciska... Nezapomeň zatáhnout
ruční brzdu. A přibalit si dobrou bundu. To kdyby město
pokryla pověstná mlha. Klima je ovlivněné studenými
proudy Tichého oceánu a od moře fouká pořádný vítr.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/42ZEN42ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN43
Ospalá brána do Death Valley. V kalifornském městečku
Lone Pine se každý rok koná festival westernů a jiných
klasických bijáků, které se tu točily. Z těch novějších to
jsou například Iron Man, Transformers či Gladiátor. Při
pohledu na snímek je jasné, proč se do místních scenérií
zamiloval Hollywood už v dobách němého filmu.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/44ZEN
Highway číslo 1. Většinu trasy mezi Los
Angeles a San Franciskem lemují obrovské
útesy, ale na některých místech můžete ze
slavné silnice sjet a projet se i po pláži.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN45
Oranžová země. Po cestě do Grand Canyonu přes
Lake Powell a rezervaci indiánů Navajo hraje země
všemi barvami, nejčastěji oranžovou a červenou
(nahoře). Tamější kempy fungují jako samoobsluha
– u vstupu je jen schránka, do které hodíte peníze,
protože široko daleko nikdo není. Zajímavé ale je,
že nejpozději do deseti minut se objeví ranger...
Po odbočení ze slavné Route 66 na cestě plné
chřestýšů do městečka 29 Palms stále stojí tradiční
fast food, který je už ale dávno zavřený. Ve
čtyřicetistupňovém vedru se tam griluje leda
velká slepice, kterou měl řetězec ve znaku.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/46ZEN
soc art
Zvědavý Ital
na křídlech
spartakiády
[Augusto RAzetto]
Text Hana Kůrová Foto Bára Prášilová
Parmský podnikatel, který dal v 90. letech
Čechům ochutnat pořádnou zmrzlinu,
nejprve chytil zvláštní virus a pak začal
z popelnic vybírat obrazy, za které se
jejich autoři styděli.
tavba Nové scény Národního divadla,
cvičenky provádějící bezchybné po-
hyby ve jménu úspěchu další sparta-
kiády, bezejmenní dělníci pracující do úmoru
v ohromném továrním bludišti či armádní dril.
To jsou jen některé z námětů obrazů, o kterých
jsme se před několika lety domnívali, že skončí
nenávratně v propadlišti dějin. Neskončily. Vy-
táhl je z nich Augusto Razetto, italský podnika-
tel, který dnes vlastní dost možná nejrozsáhlej-
ší sbírku obrazů a soch socialistického realismu
na světě.
Augusto se narodil v italské Parmě do dobře
situované rodiny, která měla vždy blízko k rea-
litám a umění. Stejně jako jeho bratr Ottaviano,
který dnes taktéž žije v Praze, vystudoval archi-
tekturu. „Do Prahy jsem přišel pracovně hned
na začátku devadesátých let. Bylo to tady jako
na Divokém západě,“ vzpomíná s úsměvem na
své začátky a dodává: „Vše se tehdy jevilo jako
složité až nemožné. Vzpomínám na den, kdy
jsem se dostavil na telekomunikace s žádos-
tí o poskytnutí nových telefonních linek pro
potřeby naší kanceláře a s naprostým úžasem
jsem si vyslechl, že čekací lhůta je zhruba sedm
let. Tehdy jsem vše vyřešil napojením stávají-
S
46ZEN
�0
�5
�2�5
�7�5
�9�5
�1�0�0
�0
�5
�2�5
�7�5
�9�5
�1�0�0
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN47
A120001432
cích telefonních linek z bytů nad našimi kance-
lářemi a přijal jsem člověka, který měl v tomto
oboru zkušenosti. Pakliže byly telefonní hovory
určeny naší společnosti, recepční spojila volají-
cího přímo s požadovanou osobou, v opačném
případě musela vyjít do patra a požádat osobu,
na kterou byla telefonní stanice vedena, aby si
vzala hovor.“
Jedním z Augustových prvních pražských pod-
nikatelskýchkrokůbylootevřeníkavárnyDolce
Vita v Pařížské ulici. Ta na dlouhou dobu pro-
slula jako místo, kde jste dostali široko daleko
nejlepší zmrzlinu. Kopeček za 100 korun si však
mohlo dovolit jen pár vyvolených. „Veškeré vý-
robky a produkty byly tehdy dováženy za velmi
vysoké ceny a směnný kurz koruny byl oproti
dnešní době podstatně nevýhodnější. Hodno-
ta koruny byla tehdy zhruba poloviční oproti
marce,“ vysvětluje Augusto, proč jeho zmrzlina
stála stejně jako rozpočet na celodenní stravu.
První kousky své dnes velmi působivé sbírky
doslova a do písmene vyhraboval z popelnic,
nebo z popelníků, jak občas hezky česky Au-
gusto řekne. „Politický rozměr mě nezajímá,
dívám se na umění. V období socialismu zde
existovala řada velmi kvalitních umělců, a po-
kud chtěli tvořit, museli malovat to, co dnes
nazýváme uměním socialistického realismu,“
přibližuje svůj zájem Ital, který kolem sebe na-
kažlivě šíří pozitivní energii. Úsměv na rtech,
neformální vystupování a příběhy k nezapla-
cení. „Když jsem poprvé mluvil s Knížákem
o sbírce socialistického realismu, díval se na mě
jako na mimozemšťana. Dnes už má, myslím,
Z Augustovy sbírky. „Politický
rozměr mě nezajímá,
dívám se na umění.“
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/48ZEN
jiný názor,“ říká potutelně poté, co jeho obrazy
visely v pražském Mánesu a nyní ve vile Manin
poblíž severoitalského Udine.
Před několika lety založil Augusto se svým
bratrem nadaci Eleutheria na podporu umění
a umělců. K dnešnímu dni stojí nadace za vý-
stavami umění socialistického realismu v Čes-
koslovensku, ale také za prezentací plakátů
vietnamské propagandy v Praze a v Evropském
parlamentu v Bruselu. „Umění má na mě stej-
ný efekt jako virus. Chytne mě to a chovám se
bláznivě. Nevím, proč sbírám zrovna to či ono.
Něčím mě to zaujme a najdu v tom potěšení.
Klíčem je přistupovat ke všemu v životě se zvě-
davostí.“
Dnes už díla socialistického realismu podle
Augusta sbírá kdekdo a získat kvalitní exponá-
ty je čím dál těžší. Zato začátky prý byly růžo-
vé. „Nejzábavnější bylo navazování kontaktů
s umělci či jejich rodinami. Mnozí například
nechtěli potvrdit, že něco takového kdy na-
malovali. Mnohdy se k odkazu svých rodičů
nechtěly znát ani jejich děti,“ popisuje tehdejší
vztah lidí k dnes již opět ceněným dílům.
„Jednou jsem vyhledal jednoho sochaře, o kte-
rém jsem věděl, že tvořil převážně v šedesátých
a sedmdesátých letech. Dotázal jsem se ho, zda
by měl nějaké sochy k prodeji. Bez rozmyšle-
ní jsem dostal zamítavou odpověď. S podivem
jsem tedy poukázal na sochu, kterou jsem spat-
řil v jeho zahradě, a bylo mi řečeno, že tato so-
cha není jeho a ať si ji klidně vezmu.“
Augusto Razetto se ale během svého více než
dvacetiletého pobytu v Čechách nevěnoval
pouze obrazům. Řada domů v centru dnes vy-
padá tak, jak vypadá, právě díky jemu. „Když
Já to nebyl. „Nejzábavnější bylo
navazování kontaktů s umělci
či jejich rodinami. Mnozí
například nechtěli přiznat, že
něco takového kdy namalovali,“
říká Augusto Razetto ke svým
socrealistickým začátkům.
n KDyž JSEM PoPRvé MlUvil S KNížáKEM
o SBíRCE SoCiAliStiCKého REAliSMU,
DívAl SE NA Mě JAKo NA MiMoZEMšťANA.
48ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN49ZEN49
jsem přijel, nemohl jsem uvěřit, kolik krás-
ných paláců je v doslova žalostném stavu.
Jsem šťastný, že jsem v některých případech
mohl přispět k jejich záchraně,“ říká. Ukáz-
kovým příkladem je dům v Karlově ulici, kde
sídlí Augustovy společnosti a nadace a který
je také dočasným muzeem socialistického rea-
lismu. Visí zde přes šest set artefaktů. „Raději
se neptejte mých zaměstnanců,
co si o tom myslí,“ směje se.
„Pracovat v prostředí, které
evokuje práci jako takovou
prostřednictvím děl zobrazu-
jících hrdinské postavy hor-
níků a propagandisticky ladě-
ných soch, možná nezklidňuje
mysl a duši tak, jak by to udě-
lal pohled na fotografii krásné
přírody či exoticky vyhlížející-
ho ostrova. Proto také někteří
mí pracovníci vyjádřili jakýsi
podiv nad takto zaměřenými
díly.“ Skutečné muzeum je pro
Augusta plánem v horizon-
tu několika dalších let. Do té
doby chce svůj poklad ukázat
ještě v Šanghaji a ve slavném
Muzeu moderního umění
v New Yorku.
„Mé největší investice jdou
v současnosti do cestování.
Hasím tím žízeň po poznává-
ní nových míst a svou vlastní
zvědavost. Něco jako cent-
rum světa neexistuje. Je jich
více a já bych je chtěl poznat
všechna,“ vysvětluje, proč je
čím dál těžší zastihnout jej
v Praze. Mimoto je Augusto
velkým gurmánem. „Nejlepší italská bílá vína
pocházejí ze severní oblasti Friuli. Nemám nic
proti těm ostatním, ale tohle je fakt,“ směje se.
Za nejlepší italské restaurace v Praze považuje
Da Emanuel oblíbeného televizního kuchaře
Emanuela Ridiho, podnik Locanda Marino na
Ovocném trhu a La Finestru.
Vrcholem luxusu ale pro něj je život bez mobi-
lu. „Pokud si můžete dovolit
dnes nepoužívat mobilní
telefon, tak máte skutečný
vliv a jste pohádkově bo-
hatý. Už se na to moc tě-
ším,“ směje se. Kdyby svou
sbírku děl socialistického
realismu dneska Augusto
Razetto prodal, pravděpo-
dobně by vydělal pořádný
balík. Nestojí o to, nehle-
dě na fakt, že dnes již vše
patří nadaci. „Nikdy jsem
umění nesbíral s vidinou
ekonomického zisku. Spíš
bych si přál, aby se lidé
dokázali na ty obrazy dívat
bez politicky zabarvených
brýlí, i když chápu, že to
je součást jejich přitažli-
vosti a v Čechách to asi
nikdy nebude možné. Jsem
ale rád za to, čeho se nám
podařilo dosáhnout. Věř-
te, že když jsem vytahoval
fotky spartakiád z popel-
nic, nikdy mě ani ve snu
nenapadlo, že je jednou
budeme vystavovat v tak
prestižní lokalitě, jako je
vila Manin.“ n
www.golf-spa-resort.cz
aby Vaše životní hra měla styl …
Zleva: J. Schoř, Bez názvu,
tempera na kartonu; J. Komárek,
Bez názvu, patinovaná
sádra; I. Sedlický, Vítězná
– Praha bojující, olej, písek
a syntetický lak na plátně.
▼ A120001646
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/50ZEN
můj svět, můj styl
Anděl nosí Pradu
Boty od Alexandra McQueena.
„Koupila jsem si je těsně po jeho smrti a jsem
ráda, že je mám, už jen jako vzpomínku na něj.“
[ZuZana Poláčková]
Text Iva Králová Foto Bára Prášilová
PR a marketingová manažerka pro Bulgari, Buddha Bar Hotel
Prague či Kapku naděje a někdejší ředitelka Fashion TV na sobě
kariéru modelky nezapře…
50ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN51ZEN51
lovenky jsou mnohem od-
vážnější, ale zase máme
trochu sklon ke kýčovitosti.
Konzervativní Češky se bojí experi-
mentovat, raději se zaštítí nějakým
brandem. Půl republiky pak nosí
stejnou kabelku.“ Něco na tom
asi bude, když vám tohle řekne
modelka a zároveň vystudovaná
psychoterapeutka a taky sociální
pracovnice.
Zuzana s modelingem sekla někdy před
deseti lety, protože není ten „přirozeně
štíhlý typ“. „Prakticky jsem se nemohla najíst
a musela na sobě bez ustání makat.“ Psychote-
rapii by jednou chtěla dělat profesionálně: „Je
to můj největší sen.“ Zatím poskytuje svým ka-
marádkám poradenství alespoň v oblasti módy.
„Miluju krásné šaty a chtěla bych jich mít neko-
nečný počet, ale třinácticentimetrové podpatky
na běhání po Praze fakt nenosím.“ Po molech se
na nich nachodila dost, teď by nejraději nosila
blůzky až po bradu zapnuté a sukně na zem.
Nejraději přitom nakupuje kombinace slavných
značek a mainstreamové módy. „Obdivuji znač-
ky Viktor and Rolf a Topshop.“
O pleť ani o vlasy se údajně moc nestará,
ale jedním dechem dodá, že balzám Car-
mex by nevyměnila za nic na světě. Jinak
používá dekorativní kosmetiku M.A.C
a LancÔme.
Raději než o krémech mluví o Gruzii. „Mi-
luju tamní náboženské ovzduší a ten neuvěři-
telně přátelský, pokorný a přitom v historii tak
důležitý národ. Mají tam přímořskou krajinu
i kostely vysoko v horách…“ Jako katolička
ráda jezdí do Říma, respektive Vati-
kánu. „Doporučuju tam restauraci
Navona Notte a hotely Spanish
Steps nebo Hassler.“ A taky má ráda
Švédsko, protože nějakou dobu žila
v Malmö. „Ten uspořádaný, předvída-
telný, čistý způsob života, kde každý ja
zodpovědný k sobě i společnosti! Snad je to
tím, že tam nikdy nezažili válku ani absolutis-
tický režim,“ říká mladá dáma, která při rozho-
voru vzbuzuje dojem až nadpozemsky harmo-
nické bytosti, jež při řízení módní televize stíhá
humanitní studia a pilně čte (teď právě fantasy
bestseller Hra o trůny, podle kterého běží skvělý
seriál na HBO).
„Nevydržím dlouho na jednom místě, poletu-
ju mezi spoustou lidí a spoustou aktivit. A pak
přijdu večer domů, koukám do bílé stěny a jsem
ráda, že na mě nikdo nemluví. Teprve nedávno
jsem pochopila chlapy, kteří jsou napružení, když
se jich žena, jakmile přijdou domů, začne vyptá-
vat, co celý den dělali a co je v práci nového,“ smě-
je se Zuzana. „Jestli ještě někdy budu s nějakým
chlapem žít, už to nikdy dělat nebudu!“ n
S
Dřevěný koník,
symbol místa, odkud
pocházím, a mých
vzpomínek na dětství.
Náhrdelník Marc
Jacobs (fialová růže),
prsten s parfémem uvnitř.
Baví mě design, ale šperky
nosím celkově málo.
Kniha Iva Andriče mě ovlivnila
bolestí, kterou v sobě má.
Navenek jsem veselý člověk,
ale uvnitř to mám trochu jinak.
DVD Farinelli a Nejasná zpráva
o konci světa, to jsou srdcovky, které
bych mohla sledovat stále dokola.
Zelená
kabelka Michael
Kors. Nejsem posedlá
kabelkami, ale tahle stojí za to.
Balzám
na rty Carmex.
Absolutní závislost,
jediný kosmetický výrobek,
který nejsem ochotná vyměnit
za nic jiného.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/52ZEN
Vraťme se zpět do dob nekonečných příprav na nekonečné plesy
v nekonečných tanečních sálech… Tři slovanské krásky ve večerních róbách
z dílen našich předních návrhářek a jeden rokokový skvost – zámek Dobříš.
Konec
starých časů
FashioN
52ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN53
Hedvábné šaty, Klára Nademlýnská, 29 500 Kč;
kožené boty s lebkami Alexander McQueen,
prodává Simple Concept Store, 17 300 Kč.
Foto: Lucie Robinson
Styling: Milena Zhuravlová,
Barbara Skuherská
Make-up: Filip Novák
Vlasy: Jana Burdová
Modelky: Polina Michailová,
Monika Rohanová, Magdalena Langrová
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/54ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN55ZEN55
Vpravo: Body Blanka Matragi, 9000 Kč
Vlevo: Šaty Kiss My Valentine, prodává The Item, 5550 Kč. Doplněny jsou Vintre látkami.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/56ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN57ZEN57
Vlevo:
Kožený kabát s pery a dlouhé
kožené rukavice LaFormela,
www.laformela.com, 55 000
Kč a 3 900 Kč; perlové
náušnice a náhrdelník Jitka
Kudláčková, www.jk.cz; prsten
s brilianty ALO diamonds,
439 819 Kč; podprsenka
a kalhotky, prodává
La Perla, 5200 a 3200 Kč;
páskové střevíčky Alexander
McQueen, prodává Simple
Concept Store, 15 500 Kč.
Vpravo:
Hedvábný kabátek s páskem
LaFormela, 7600 Kč;
podprsenka La Perla,
6200 Kč; kožené boty Marc
Jacobs, prodává Pařížská
13, 13 100 Kč; briliantové
náušnice ALO diamonds jsou
k dostání za 183 120 Kč.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/58ZEN
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN59
Vpravo: Šaty z tylu a hedvábí od Timoure et group, 15 950 Kč
Vlevo: Kožený kabát s pery a dlouhé kožené rukavice LaFormela, www.laformela.com, 55 000 Kč a 3900 Kč;
perlové náušnice a náhrdelník Jitka Kudláčková, www.jk.cz; prsten s brilianty ALO diamonds, 439 819 Kč.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/60ZEN
třEtí oko
Slepýši na silnicích
Filip Žilka v páternosteru
ve funkcionalistické stavbě
Elektrických podniků
hlavního města Prahy.
[Filip Žilka]
Text Hana Kůrová Foto Bára Prášilová
Progresivní optik, který nosí modely od Vivienne Westwood a brýle považuje
za tělesný orgán, o nebezpečí úzkých obrouček a o tom, proč by měl mít
každý čtvery brýle.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN61
A120001790
Jako v bavlnce. Materiál pro
výrobu brýlí značky Alain
Mikli obsahuje 80 % celulózy
získané z bavlny. Proto jsou
brýle na dotek doslova hebké.
esta vedoucí do nekonečna, kolem ze-
lený trávník a na horizontu malý do-
mek, na který se mám dívat. Vzápětí se
ale kolem výjevu začínají točit soustředné kruhy
a obraz se rozostřuje. Na otáčivé stoličce jsem se
právě poctivě vyšroubovala do výšky, abych moh-
la nahlédnout do kukátka, netrpělivě čekajícího
naodhalenímýchočníchvad.„Příchodi.Profileru
byl pro náš byznys tak zlomový bod jako před-
stavení filmů v 3D,“ říká Filip Žilka, majitel Žilka
Optik Studia, které jako jedno z mála optických
studií v republice tento přístroj vlastní.
Výrobek na trh uvedla německá společnost Carl
Zeiss, čímž umožnila řešit problémy s vadami
zraku druhého a třetího stupně, takzvanými
aberacemi, jež zhoršují vidění v noci a ovlivňu-
jí barevnost a hloubku vidění. „Víme, že těmito
vadami trpí přibližně 40 % populace. Donedávna
jsme ale nevěděli, jak je korigovat. Díky datům
z i.Profileru můžeme vytvořit brýlovou čočku,
která je na setiny dioptrie přesná,“ popisuje Filip
Žilka s tím, že u aberací jsou brýle nutné, neboť
laserová operace vadu opravit nedokáže.
Nebezpečný ohňostroj
I když mluvíme o seriózních věcech, Filipovi je
vlastní neformální přístup. Na sobě mírně extra-
vagantní oblečení, dokonale vyztužený účes a sa-
mozřejmě neobyčejné brýle. „Když nemám brýle,
cítím se, jako bych byl na ostro,“ směje se. Nosí je
od svých dvaceti a dnes jsou pro něj dle vlastních
slov jedním z tělesných orgánů. „Studoval jsem
optiku, ale vlastní studio jsem paradoxně založil
až po neúspěchu s dovozem a velkoobchodem
jiných designových výrobků,“ popisuje své začát-
ky podnikatel. Studio otvíral s touhou odlišit se.
Svým zákazníkům proto „jen“ neprodává brýle,
ale nabízí konzultace celého stylového konceptu
jejich osobnosti. „Řešíme s klienty, co dělají, jak
chtějí působit, kde se pohybují a podobně. Na zá-
kladě odpovědí jim pak doporučíme čtyři modely
brýlí, které zapadnou do jejich životního stylu,“
říká Žilka, jenž razí teorii, že minimálně čtvery
brýle by měl mít doma každý, kdo je používá.
A možná i ten, kdo je nepoužívá. „Z mého pohle-
du spousta lidí jednoduše nevidí, a neví o tom,“
říká optik Žilka a dokumentuje to odchylkou ve
statistikách. Počet lidí, který brýle má a který by
je měl mít, se liší až o 15 %. „O to horší to je, když
se dostanou za volant. Z reflektorů ostatních
aut se najednou stávají ohňostroje a zkuste řídit,
když vás co chvíli něco ozáří a nedejbože musí-
te jet zúženým prostorem.“ Německý statistický
úřad zjistil, že 40 % vážných dopravních nehod
se stane v noci, i když je v tu dobu na silnicích 20
% aut oproti denní době. Když
se ptali proč, jako jasný viník
se ukázal zrak. „Fascinuje mě,
kolik jsou lidé ochotni vrazit do
aut, kolik se investuje do airbagů,
různých brzdných systémů a opa-
kovaného vylepšování materiálu, které
má zabránit fatálním následkům nehod.
Řeší se, co dělat, když krize nastane, a ne to, jak
jí předcházet,“ kroutí Filip Žilka hlavou nad leh-
komyslností řidičů. A taky úřadů. „Na stránkách
BESIPu jsem nenašel jedinou zmínku o vidění
a líp na tom není ani legislativa. Na kontrolu zra-
ku musí jít člověk až v šedesáti, vaše vidění se ale
může zásadně změnit během jednoho roku,“ vy-
práví optik, „a v České republice není povinná ani
antireflexní vrstva jako například v Německu.“
Pokud u našich západních sousedů dojde k neho-
dě a řidič nemá na brýlích antireflexní vrstvu, jež
zaručuje stoprocentní průchodnost světla a brá-
ní rušivým odleskům na čočce, automaticky se
mu přičítají minusové body. „Když máte krátkou
nohu, děláte vše pro to, abyste dosáhl na pedál,
když špinavé okno, tak ho vyčistíte. Nechápu,
proč se zraku věnuje minimální pozornost.“ Sám
si na řízení bere speciální brýle, které mají situaci
přizpůsobenou čočku i tvar. Naprosto nevhod-
né jsou například úzké brýle, protože přes jejich
spodní obroučku nikdy nebudete mít nezacloně-
ný výhled, podívá-li se oko do strany.
Při cestě na rozhovor prý dostal Filip Žilka od své
přítelkyně, herečky Jany Plodkové, radu k neza-
placení. Měl ho začít sdělením o tom, jak moc ji
miluje. Nezačal. Dozvěděla jsem se to asi až za
čtyřicet minut, přičemž bylo hlavním tématem
našeho hovoru ne zrovna romantické slovo abe-
race. „Ale jak u vztahu, tak u aberací je nejdůleži-
tější neztratit schopnost rozpoznat to podstatné.
Takže nakonec jsem začátek a konec spojil uspo-
kojivě,“ směje se. n
C
Jsme experti
na to, co vás pálí
Láká vás chytrý telefon
a potřebujete radu,
jak ho začít používat?
Chcete si užívat
všechny vymoženosti
dotykových telefonů,
a nevíte, jak na to?
Zeptejte se nás!
Vodafone připravil
širokou nabídku
telefonů a vyškolil
Vodafone experty,
kteří vám pomohou
s výběrem přístroje
i s kompletním
nastavením.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/62ZEN
ZEN ŽEN
▼A120002078
Oblečená
v blankytu
Plisované šaty Max
Mara, cena 9000 Kč
Saténové střevíčky na klínku od
Ferragamo pořídíte za 10 750 Kč
Balerínky
z imitace
krokodýlí kůže
od Max Mara,
cena 12 300 Kč
Hodinky Fendi
s výraznými
barevnými
akcenty
Brýle Princess z kolekce
Seen by Everyone,
prodává Žilka Optik
Studio za 13 500 Kč
Kožená kabelka Louis
Vuitton, cena 25 300 Kč
Barvy jarní oblohy
vnesou do šatníku
lehkost a svěžest
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/Dostupné ve specializovaných prodejnách Gurmetum (OC Nový Smíchov, OC Chodov)
a Kratochvílovci (OC Palladium, Václavské náměstí) a ve vybraných barech a restauracích:
Hergetova Cihelna, Kampa Park, Cafe Cafe a Grand Hotel Pupp v Karlových Varech.
www.pijsrozumem.cz
MOËT ICE IMPÉRIAL
JEDINÉ ŠAMPAŇSKÉ NOVĚ VYTVOŘENÉ SPECIÁLNĚ PRO PITÍ NA LEDU.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/64ZEN
ZEN mužů
Studie v šarlatové
Vůně Vintage od John
Varvatos v designovém
flakonu s koženým
lemováním, cena za
125 ml 1990 Kč
Bavlněné tričko
s proužky Gant je
k dostání za 2999 Kč
Bavlněné ponožky
Happy Socks koupíte
za 199 Kč na
www.urbanlux.cz
Semišové mokasíny
TOD’S, informace
o ceně v butiku
Masivní sportovní hodinky
hodinky Tissot Sailing-
-Touch s kompasem jsou
k dostání v klenotnictví
Altman za 26 790 Kč
Dioptrické brýle Alain
Mikli jsou k dostání v Žilka
Optik Studio za 12 500 Kč
Milý Watsone! Všechny odstíny rudé
vyřeší náš případ...
▼A120001977
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/ZEN65
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/66ZEN
Na koNEc
▼a1200001440▼▼a120001618
Co člověk
opravdu
potřebuje?
(Díl 1)
Foto Tomáš Železný
Něco, po čem všichni toužíme,
ale jdeme na to ze špatného
konce, píše ve svém pravidelném
fejetonu Jan Bílý
dyž máme to, co skutečně potřebujeme, tak najednou
odpadne spousta toho, co nepotřebujeme, ale co nám
nahrazovalo to, co nám chybělo. Aniž bychom věděli, že
nám to chybí. Nesmyslný konzum, touha po moci, po jistotách,
zábava a rozptýlení jako i stres a spěch, spojený s nutkáním si
tyto náhražky opatřit (protože jinak bychom se museli konfron-
tovat s tím, že něco důležitého chybí) – to vše následuje osud
toho, co ztratí náš zájem a použitelnost. Pomalu to odumře.
Co tedy OPRAVDU potřebujeme? Možná že na prvním místě
stojí láska. Láska je u většiny z nás vnímána dvojí – ta, co dává-
me, a ta, které se nám dostává. A ačkoliv všichni „víme“, že dává-
ní a braní jdou ruku v ruce (a krom toho je pro většinu z nás dá-
vání snazší), počkejte, co se bude dít, až vám partner/partnerka
oznámí, že kromě vás miluje také Frantu/Marii. Najednou je naší
všeobjímající lásky konec. Láska je totiž prakticky vždy spojena
se závislostí. S tím, že jsme jako malé děti něco nedostali a nyní si
to chceme zoufale vynahradit. „Miluj mne!“ Ale to není láska.
Osho říkal, že láska není jako koláč, u kterého platí, že dáme-li
jeho půlku někomu, už nám půlka chybí. U lásky je tomu nao-
pak, čím víc ji rozdáváme, tím víc jí máme. Ale vyprávějte to Ol-
dovi, kterému zrovna utekla Anča s Pepou. Olda se totiž zrovna
propadl do doby, kdy byl mimino, a chce jen tu jednu – mámu!
A když říká, že Anča je jediná, kterou miluje, a že bez ní nemůže
žít a že chce nejdříve zabít Pepu, pak Anču a pak sebe – no je
tohle láska? To je trapas.
V životě se mnohokrát stane, že se cítíme bez lásky. Ale to je asi
tak, jako kdyby ryba umírala žízní. Láska je všude (doporučuji
ten krásný film Láska nebeská – love is everywhere). Každá mo-
lekula je držena dohromady láskou, každá vlna je láska moře
a vzduchu, když zapadá slunce (nebo, pro vstávače, vychází), tak
miluje horizont a ten je.
Takže, pokud se cítíte zrovna nebýt milováni, zkuste to s mi-
lováním vzdálených objektů, které se ne úplně podobají tomu
muži nebo té ženě, co vám zrovna „chybí“: Slunce, Venuše, Mars
(zrovna aktuálně v noci nad obzorem), hvězdy všeobecně, Luna
(ta je k milování jako stvořená), hory, řeky (ty už samou láskou
tečou), stromy a květiny. Horizont mezi mořem a tím jemným
„ničím“ nad ním. Zvolna, velice zvolna přejděte ke zvířatům, ale
vyhýbejte se „domácím mazlíčkům“, abyste si lásku opět nepletli
se závislostí.
Důležité je nejprve aktivně cítit svoji lásku – teprve poté přijde
uvolnění a dostaví se pocit zanoření se do té „velké“ lásky.
A i když s mořem nebo horou nelze dělat totéž co s partne-
rem (na to je už potřeba být pokročilým tantrikem), právě
„vztah“ s mořem či horou nás lásce může naučit víc než
vztah s Pepou.
Najednou se začnou dít zázraky. Všimnete
si, jak je vycházející Luna laskaná stromy,
skrze které prosvítá. Jak stíny mají rády
zemi, to místo, na které dopadají a které
pomalu, s putujícím Sluncem či Měsícem,
mění. Jak olivy (tady v Řecku, kde to píšu,
jinde jiné prastaré stromy), když jdete
v noci kolem nich, vám laskavě sdělují své
tisícileté moudrosti. Všimnete si želvy na
úpatí Akropole, zajíce v Měsíci a mraven-
ce na ubrusu. Dokonce i vaše auto vás má rádo!
Tak... ať se vám krásně miluje.
V druhém dílu půjde o další „věc“, kterou skutečně po-
třebujeme – o vědomí. n
K
Autor se po třiceti letech emigrace v Německu
v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje
na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha
má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné)
konstelace jsou metodou osobního růstu, kde
se z libovolných lidí („zástupců“) staví model
dotyčného systému (rodina, firma, společnost...).
V takto postaveném modelu se řeší vztahové
problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/Více než 120 destinací po celém světě a přes 500 mezinárodních ocenění. Uvedené ceny letenek jsou platné pro odlety z Prahy do 30. 6. 2012 a zahrnují veškeré daně
a letištní poplatky. Tarif podléhá zvláštním podmínkám. Pro rezervaci letenek a další informace navštivte emirates.com/cz, volejte Emirates na čísle 239 016 320 nebo kontaktujte
svou cestovní kancelář. Pro podrobnosti našeho věrnostního programu nebo vstup do něj navštivte skywards.com a objevte svět odměn.
Přeneste se daleko
od všednosti
Zažijte luxusní cestování s Emirates,
nyní za skvělé ceny ve First Class.
DESTINACE FIRST CLASS
Dubaj 65 190 CZK
Peking 80 438 CZK
Kolombo 80 897 CZK
Dillí 81 328 CZK
Mauricius 89 877 CZK
Buenos Aires 91 137 CZK
Tokio 94 279 CZK
Johannesburg 94 361 CZK
Maledivy 96 532 CZK
Sydney 118 895 CZK
emirates.com/cz
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/68
http://www.floowie.com/sk/citaj/zen-14-5-2012/