ARS NOTARIA 01 2018



https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

1

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

2

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

Róbert Brtko,Tomáš Gábriš, Martin Gregor, Jana Kováčiková, Marián Mikl, Matej Mlkvý, Roman Nemec, Ondrej Podolec, Ján Šurkala 9 788075 022042 Notárstvo a iné právnické profesie v historickom v˘voji ges, s. r. o. ha 2 z ine? pra?v profesie:Sestava 1 21.7.2017 11:02 Stránka 1 >> obsah ARS NOTARIA 1/2018 Ročník: 22. • Vyšlo: 30. 3. 2018 Vydáva: Notárska komora Slovenskej republiky Krasovského 13, 851 01 Bratislava 5, IČO 30 811 236 tel.: +421 2 555 74 519, fax: +421 2 555 74 589 notarska.komora@notar.sk, www.notar.sk Redakčná rada: JUDr. Zuzana Grófiková (vedúca redaktorka) JUDr. PhDr. Pavol Dorič, PhD., JUDr. Juraj Göbl, JUDr. Katarína Valová, PhD., JUDr. Eva Imrišová, JUDr. Erika Szórádová Periodicita: štyrikrát ročne Predplatné: daniela.durajova@notar.sk Inzercia: daniela.durajova@notar.sk Výroba: JAGA GROUP, s. r. o., Imricha Karvaša 2 P. O. Box 61, 810 05 Bratislava, www.jaga.sk Foto: Notárska komora SR, archív autorov, isifa/Shutterstock Registrácia MK SR: EV 4539/12, ISSN 1335-2229 19 28 28 32 Úvodník Odborný článok 4 Brexit a evropské právo obchodních společností Martin Winner Judikát 10 Zodpovednosť dediča za poručiteľove dlhy Erika Szórádová Postrehy z praxe 11 Respekt k vůli zůstavitele – myšlenkový základ českého dědického práva Václav Bednář, Jindřich Psutka 16 Medzinárodné dedičstvo v EÚ – niektoré príklady Tatiana Hačková Rozhovor 19 Oľga Ovečková: Služba notára je nenahraditeľná služba občanom Z diania v právnickej obci 22 Novela Obchodného zákonníka a zákona o obchodnom registri Marian Kováč 23 Zmena pohľadu na notársku zápisnicu ako jednu z možných foriem náhrady rozhodnutia súdu vzhľadom na prijaté zmeny Exekučného poriadku Martina Mižiková 25 Ochrana osobných údajov – nové pravidlá účinné od 25. mája 2018 Barbora Behýlová 27 Zodpovednosť za škodu spôsobenú pri výkone verejnej moci Lujza Horečná Dianie v komore 28 Piate bilaterálne stretnutie NKSR a MOKK Katarína Nagyová 28 29. Kolokvium stredoeurópskych notárov 16. – 18. 11. 2017, Budapešť Tomáš Gardon Aktuálne z NK SR 29 Aktuálne informácie z NK SR 30 Novinky z medzinárodnej oblasti Ján Hamara 30 Novinky z legislatívnej oblasti Veronika Fandlová 31 Anotácie 32 Prehľad právnickej literatúry

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

2 ars notaria 1/18 Úvodník Milé kolegyne, milí kolegovia, notári, notárski kandidáti a koncipienti, ako aj všetci ostatní čitatelia nášho časopisu, uplynulý rok znamenal pre náš časopis viacero zmien. Zmeny nastali v zložení redakčnej rady. Rozlúčili sme sa s naším dlhoročným kolegom a jedným z „mentorov“ ča- sopisu a pribrali nové posily. V súčasnosti má redak­ čná rada šesť členov. Nárast členov bol odôvodnený a bol spôsobený predovšetkým nárastom práce a povinností. Nemožno opomenúť skutočnosť, že popularita ARS NOTARIE stúpa. Možno sa domnievať, že je to dané pre- dovšetkým kvalitou príspevkov, ich rôznorodosťou a sle- dovaním právneho diania na Slovensku i v Česku a jeho sprostredkovanie našim čitateľom. Zdrojom informácií je pre nás aj judikatúra, ktorú nachádzate v pravidelnej rubrike. ARS NOTARIA je každý rok súčasťou prestížnej ankety o najlepší právnický časopis v Česku a na Slovensku na Karlovarských právnických dňoch. Ako isto viete, za rok 2017 náš časopis obsadil prvé miesto. Toto umiestne- nie si veľmi vážime a je pre nás tou správnou spätnou väzbou. V tomto čísle vám prinášame jeden z príspevkov, kto- ré odzneli práve na Karlovarských právnických dňoch, a týka sa stále mediálne exponovanej témy BREXIT, kto- rá má dosah v širšom kontexte na všetky právne profesie aj na notárov v oblasti obchodného práva. Problematika, s ktorou sa musíme popasovať, je aj Na- riadenie o cezhraničnom dedení, a hoci sa aplikuje už viac ako dva roky, stále ide o neprebádanú oblasť z po- hľadu praxe a pripravuje nám množstvo teoretických úskalí. Vybrané otázky a odpovede nájdete odborne spracované v rubrike „Z praxe“. Okrem nej prináša rub- rika ešte zaujímavý príspevok, a to pohľad na závet podľa českej právnej úpravy. Zdrojom mnohých informácií sú aj rubriky „Z diania v právnickej obci“ a „Z diania v komore“. Chcem poďako- vať všetkým kolegom za ich aktívnu účasť na seminároch a školeniach počas uplynulého roka, z ktorých prinášali kvalitné príspevky do týchto rubrík, ako aj za ich činnosť pri sledovaní odbornej právnickej literatúry, ktorú sprostred- kujeme jednak zoznamom literatúry v závere časopisu a jednak anotáciami zaujímavých odborných článkov. Za celú redakčnú radu si dovolím poďakovať aj ostatným kolegom notárom, notárskym kandidátom aj koncipien- tom, ktorí sa rovnako zúčastňovali na seminároch a ško- leniach, či už na tých organizovaných komorou, alebo mimo nej, a obohatili časopis o svoje postrehy. Ďaku- jem aj všetkým ostatným prispievateľom, aj odborníkom, ktorých sme oslovili na spracovanie tém, ktoré nás no- tárov profesijne zaujali. Veľká vďaka patrí všetkým respondentom, ktorých sme oslovili do rubriky rozhovor a sprostredkovali nám svoji- mi odpoveďami vlastný pohľad na našu profesiu. Rozhodne nezabúdame na našich čitateľov, ktorí nám vyjadrili jednoznačnú podporu práve hlasovaním za náš časopis v spomínanej ankete, a ďakujeme im za to. Ďa- kujeme aj našim stálym odberateľom a predplatiteľom. Váš záujem si vážime. V tomto roku máme opäť rozpracovaných viacero zaujíma- vých tém a oslovíme odborníkov z rôznych právnych odvet- ví. Veríme, že zaujímavé príspevky prinesie aj súťaž, ktorú sme vyhlásili v poslednom čísle uplynulého roka. Budeme radi, keď nám zostanete verní a do nášho portfólia pribud- nú ďalší čitatelia a sympatizanti. Želáme všetko dobré aj kolegom z ostatných odborných právnických časopisov, ktorých prácu si ceníme a bez ktorých by sme nevytvorili konkurenciu, ktorá je silou posúvajúcou veci vpred. JUDr. Zuzana Grófiková vedúca redaktorka

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

3

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

V souvislosti s brexitem vyvstává řada právních otázek, především evropsko-právního charakteru, týkajících se tímto ale téměř všech hlavních ekonomicko-právních oblastí. K nim patří také právo obchodních společnos- tí. Třebaže se tyto otázky doposud nedostaly do centra vědeckých diskuzí, vyplatí se přece jen osvětlit důsledky brexitu v této oblasti. Následující příspěvek se bude zabývat především otáz- kami z pohledu primárního práva (níže III.). Poté se po- zornost zaměří na rámcové podmínky pro další vývoj evropského společenstevního práva vlivem změn způso- bených brexitem (IV.). Nejdříve ale podám krátký přehled dopadu brexitu, který ukáže, v jakých oblastech by vůbec problémy mohly vyvstat (II.). Příspěvek částečně vychází ze dvou publikací, na kterých tvůrce příspěvku spolupra- coval jako spoluautor.1 Účinky brexitu obecně Práce vychází dále ze skutečnosti, že dojde v podstatě k tzv. hard brexitu, kdy se nevyjedná žádná dohoda, jež by zaručovala další aplikování práva EU a především zá- kladních svobod. To je ze současného hlediska2 ta nej- pravděpodobnější základní varianta, i když se pro mnoho oblastí s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou dospěje k samostatným dohodám.3 Ve výsledku by to znamenalo, že by evropské právo s účinností brexitu již nebylo aplikovatelné. Platí to jak pro primární právo (včetně základních svobod), tak také pro právo sekundární; současně skončí působnost Soud­ ního dvora Evropské unie. Spojené království se stane nečlenským státem EU, jehož vztahy k Evropské unii budou upraveny multilaterálními nástroji (WTO, GATT, CETA), eventuálně bilaterálními dohodami, kte- ré se případně ještě uzavřou. Tímto by vznikly citelné mezery, především z toho důvodu, že by už neplatilo nejen primární právo, ale ani přímo aplikovatelná naří- zení. Oproti tomu pro již realizované směrnice by brexit nepřinesl žádné přímé změny, neboť příslušná pravidla jsou již stejně aktem národních právních předpisů Spo- jeného království a jako taková nebudou odstoupením dotčena; poněvadž ovšem chybí evropsko-právní zá­ klad pro příslušné národní právní akty, bylo by kdykoliv možné, že by parlament Spojeného království dotyčné předpisy změnil. Evropské právo obchodních společností, které, jak víme, není uzavřenou právní oblastí kodifikovanou na evropské úrovni, je upraveno převážně směrnicemi. Do té míry brexit zůstane bez účinků nebo spíše bez hlubších účin- ků.4 Něco jiného platí např. pro evropské (akciové) spo- lečnosti (SE), které jsou založené na základě příslušné- ho nařízení5. V současné době je ve Spojeném království registrováno 43 evropských společností.6 Brexitem by ztratily svůj právní základ pro svou existenci minimálně7 ve Spojeném království. Pro zvládnutí těchto a podobných problémů zamýšlí Spojené království formou vlastního legislativního aktu, který je označován jako Great Repeal Bil 8, převést sou- časný právní stav evropského práva uno acto na právo vnitrostátní. Nařízení, a tímto také nařízení týkající se evropských společností, budou pak platit nadále jako vnitrostátní právo stejně, jak platily v den vystoupení, což povede také k tomu, že se převezme příslušná judika- tura Soudního dvora EU9. Doposud evropské Societas Europeae tak budou po brexitu existovat i nadále jako evropské společnosti podle práva Spojeného království, dokud by případný národní zákon nepřinesl změny. Brexit a evropské právo obchodních společností 29. března 2017 byl předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi předán dopis se žádostí o vystoupení Británie z EU podepsaný premiérkou Theresou Mayovou. Tím začal proces odchodu Spojeného království z Evropské unie dle článku 50 Smlouvy o EU (obecně brexit), který bude ukončen po dvou letech, pokud by ještě Evropská rada tuto lhůtu jednostranně neprodloužila. 1 Armour/Fleischer/Knapp/Winner, Brexit and Corporate Citizenship, European Business Organization Law Review, sešit 2/2017 (v tisku) = ECGI Law Working Paper No 340/2017 (https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2897419); European Company Law Experts (ECLE), The Consequences of Brexit for Companies and Company Law, Revue Trimestrielle de Droit Financier, 1/2017, 16-45 (srov. papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2926489). 2 Především vzhledem k ustanovením vlády Spojeného království; srov. HM Government, The United Kongdom’s exit from and new partnership with the European Union (únor 2017; https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/589189/The_United_Kingdoms_exit_from_and_partnership_with_ the_EU_Print.pdf). 3 Pro oblast právních předpisů týkajících se finančního trhu, srov. např. analýzu od Ringe, The irrelevance of Brexit for the European Financial Market, Oxford Legal Studies Research Paper No 10/2017 (https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2902715). 4 Jako příklad dopadu brexitu na realizovaný právní režim směrnic v oblasti mezinárodní mobility srov. níže IV. 5 Nařízení 2157/2001 ze dne 8.10.2001 o statutu evropské společnosti (SE), Úřední věstník EU L 294 ze dne 10.11.2001, S. 1. 6 Údaje z http://ecdb.worker-participation.eu/. 7 Další otázkou je, jestli anglická Societas Europeae se sídlem ve Spojeném království bude jako taková uznávána v jiných členských státech. 8 Což je ostatně chybný název, protože se se nejedná o zrušení práva EU, ale o o transformaci do vnitrostátního práva. 9 Více k tomuto HM Government, Legislating for the United Kingdom’s withdrawal from the European Union, March 2017 (https://www.gov.uk/government/uploads/ system/uploads/attachment_data/file/604516/Great_repeal_bill_white_paper_accessible.pdf). 4 ars notaria 1/18 >> Odborný článok

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

Pseudozahraniční společnosti Nejsilnější dopad brexitu se ale odrazí v těch oblastech společenstevního práva, jež spočívají na základních svobodách. Zde se to týká především článku 49 SFEU o svobodě usazování. Ta podle čl. 54 SFEU platí také pro společnosti založené podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlav- ní provozovnu uvnitř Unie. Svoboda usazování je Soud- ním dvorem EU od jeho známého rozhodnutí Centros10 interpretována tak, že ovlivňují také vnitrostátní spole- čenstevní právo. K tomu krátce: V mezinárodním právu soukromém platí zásadně dva různé výchozí body pro aplikovatelné právo obchodních společností: místo, ve kterém byla společnost založena (inkorporační teorie), nebo místo, ve kterém má společ- nost sídlo své ústřední správy (teorie sídla). Teorie sídla vede k tomu, že právní poměry společnosti se řídí podle společenstevního práva, jež platí v místě, ve kterém se reálně uskutečňují hlavní podnikatelská rozhodnutí.11 Změna aplikovatelného práva tedy předpokládá (zjed- nodušeně řečeno) přemístění podnikové centrály. Teorie sídla stěžuje nebo znemožňuje tímto volbu práva v ob- lasti společenstevního práva; společnost s centrálou v Německu se musí například řídit německým právem. Tímto se mají chránit především zájmy věřitelů, kteří takto nejsou vystaveni právnímu řádu jim neznámému, pokud uzavírají smlouvy se společností, jež vyvíjí svou činnost především v Německu12. Tato teorie sídla pla- tí s určitými rozdíly kromě Německa například v Belgii, Francii, Rakousku a ve Španělsku.13 Oproti tomu stojí liberální a k volbě práva přívětivá inkor- porační teorie, tak jak platí především ve Spojeném krá- lovství, ale kromě toho také v dalších významných člen- ských státech, jako je Itálie, Nizozemí, Polsko a Švédsko, ale také v České republice14 a na Slovensku15 (v EHS na- víc také ve Švýcarsku). Rozhodující místo pro aplikova- telné společenstevní právo je místo založení nebo (v této věci ekvivalentní) místo oficiálního sídla, které nemusí být shodné s místem ústřední správy (místem podnika- telské činnosti). Tímto volba aplikovatelného práva není vázána na reálnou aktivitu společnosti.16 Byla-li nyní kapitálová společnost, jež má sídlo ústřed- ní správy ve státě vyznávajícím teorii sídla, založena ve státě vyznávajícím inkorporační teorii, může se pak po- 10 SDEU 9.3.1999, C-212/97, Sb. 1999, 1459 (Centros). 11 To je minimálně podle německé judikatury význam sídla ústřední správy; srov. BGH 21.3.1986, V ZR 10/85, BGHZ 97, 269. 12 Bylo by ovšem chybné se kvůli sídlu hlavní správy podle německého práva přizpůsobit hlavnímu zaměření tržních aktivit. Srov. Armour/Fleischer/Knapp/Winner (Fn. 1) 4.1. 13 Pro přehled právních řádů srov. European Company Law Experts (Fn. 1) 37 ff. Podrobně také nověji zveřejněná studie v pověření Komise: Gerner-Beuerle/ Mucciarelli/Schuster/Siems, Study on the law applicable to companies (http://bookshop.europa.eu/is-bin/INTERSHOP.enfinity/WFS/EU-Bookshop-Site/en_GB/-/ EUR/ViewPublication-Start?PublicationKey=DS0216330). 14 Čl. 30 odst. 1 českého zákona o mezinárodním právu soukromém. 15 Čl. 22 slovenského obchodního zákoníku. 16 Samozřejmě, že také státy, jež zastávají teorii založení, vydaly zvláštní předpisy pro pseudozahraniční společnosti, jako např. Nizozemí; srov. European Company Law Experts (Fn. 1) 38. 5

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

suzování z hlediska různých států lišit.17 Z pohledu státu, ve kterém byla společnost založena, bylo vše v pořádku a společnost byla uznána jako společnost tohoto státu. Jinak by tomu ale bylo, pokud by rozsudek musely vydat soudy státu, ve kterém má společnost sídlo své ústřední správy. Pak by se z jejich pohledu muselo uplatnit je- jich vlastní společenstevní právo, jež pro účinné založení kapitálové společnosti vyžadovalo zapsání do rejstříku vlastního státu. Tento zápis ale chyběl, neboť společnost byla např. zapsána v companies’ register ve Spojeném království, ne ale v německém obchodním rejstříku, tedy v členském státě sídla ústřední správy. Tímto ale z pohledu německého práva nebyla společnost kapitá- lovou společností, ale měla jinou strukturu, in concreto dle činnosti byla otevřenou obchodní společností (offe- ne Handelsgesellschaft) nebo společností občanského práva (Gesellschaft bürgerlichen Rechts). Nejvýznam- nějším důsledkem ale bylo, že z německého pohledu museli společníci osobně ručit za závazky společnosti, čímž se nastavila překážka takovýmto pseudozahranič- ním společnostem. To se změnilo s rozhodnutím ve věci Centros a následu- jící judikaturou Soudního dvora EU.18 Ta donutila členské státy, aby na základě svobo- dy usazování uznávaly pseu- dozahraniční společnosti, pokud byly chráněny člán- kem 54 SFEU, to znamená, jestliže měly vedle místa založení v některém člen- ském státě také své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatel- ské činnosti uvnitř Unie. Ve výsledku se musela uznat nejen právní existence spo- lečnosti, ale také aplikovatelný právní řád celkově, a tím také příslušné předpisy týkající se odpovědnosti. Tímto bylo uplatnění teorie sídla zbaveno své podstaty, v kaž- dém případě pokud se jednalo o společnosti, které od- povídají ustanovení článku 54 SFEU. V mnoha členských státech to vedlo k rozštěpení návaznosti v mezinárodním právu obchodních společností, sice v zásadě podle teorie sídla, ale právě překryté svobodou usazování.19 Svoboda, která tímto nově vznikla, byla také využívána. V prvních letech nového tisíciletí vznikaly početné pseu- dozahraniční společnosti a tady převážně ve Spojeném království. Důvodem bylo především obcházení restrik- tivních předpisů pro založení společnosti v některých členských státech a zde především kvůli výši vloženého základního kapitálu, především v Německu a v men- ší míře také v Rakousku i v jiných členských státech.20 V posledních letech tento trend ustoupil, jednak proto, že zakladatelé si byli vědomi vysokých následných nákladů v důsledku založení společnosti ve Spojeném království (účetnictví atd.), jednak proto, že mnoho členských stá- tů reformovalo své vlastní právo obchodních společností a náklady na založení se snížily, například v Německu možnost založit tzv. Unternehmergesellschaft mit be- schränkter Haftung bez minimálního základního kapitá- lu od roku 2008.21 Přesto je v Spojeném království zapsán podstatný počet společností, jež mají své skutečné sídlo ústřední správy v jiném členském státě; i když přesný počet lze jen odhadovat, můžeme v každém případě vy- cházet z toho, že se jedná o šestimístné číslo, z něhož se odhaduje na 60 000 společností, které by mohly mít své sídlo ústřední správy v Německu.22 Brexit tuto konstelaci značně změní. Očekávány hard brexit totiž povede k tomu, že svoboda usazování již nebude aplikovatelná. Za předpokladu, že by nedošlo k žádné dohodě týkající se této situace mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií, bude se tato otázka po- suzovat od roku 2019 z hle- diska každého jednotlivého členského státu. Pro státy, jež vycházejí z inkorporační teorie, se nic nemění; spo- lečnosti, které byly založe- ny podle práva Spojeného království, budou i nadále jako takové uznávány, jestli- že mají své sídlo ústřední zprávy v některém členském státě. To by mělo zjevně platit pro Českou republiku, ale také Slovensko. Zcela jiná je ale situace ve státech vycházejících z teorie sídla, jako je Německo a Rakousko. Protože tam je teo- rie sídla překryta pouze svobodou usazování; jestliže ta už ale nebude relevantní, dojde opět k právní kolizi. Kaž- dopádně se tímto vytrácí takzvané privilegium odpověd- nosti práva kapitálových společností. Podle rakouského práva to platí také pro právní subjektivitu společnosti,23 což u pseudozahraniční společnosti jako strany žalované vede ke katastrofálním důsledkům pro stranu žalobce v podobě zamítnutí žaloby.24 Tyto případy ukazují, že teo­ 17 Pro vyjasnění je potřeba poznamenat, že ani podle teorie založení ani podle teorie sídla nenastanou problémy, jestliže společnost založená podle zahraničního práva ve státě zastávajícím teorii sídla má svou ústřední správu v místě založení (což je samozřejmě ten nejčastější případ). Také stát zastávající teorii sídla pak uzná aplikovatelnost zahraničního práva obchodních společností na tuto společnost. 18 Především SDEU 5.11.2002, C-208/00, Sb. 2002, 9919 (Überseering). 19 Pro Německo srov. známé rozhodnutí o klusácké dostihové dráze z roku 2008; BGH 20.10.2008, II ZR 158/06, BGHZ 178, 192. 20 Srov. údaje o regionálním rozdělení u Armour/Fleischer/Knapp/Winner (Fn. 1) 2.2. 21 Pro důvody srov. např. Bratton/McCahery/Vermeulen, How Does Corporate Mobility Affect Lawmaking? A Comparative Analysis, (2009) 52 American Journal of Comparative Law 347; Ringe, Corporate Mobility in the European Union – A Flash in the Pan?, European Company and Financial Law Review 2013, 230. 22 Srov. Armour/Ringe, Law and Entrepreneurship in Europe (Working Paper 2016); Armour/Fleischer/Knapp/Winner (Fn. 1) 2.2. 23 Rakouská společnost občanského práva (o takovou se pak jedná) není pak na rozdíl od svého německého protějšku právnickou osobou. 24 Viz OGH 23.8.2000, 3 Ob 59/00y. 6 >> Odborný článok >> Pro státy, jež vycházejí z inkorporační teorie, se nic nemění; společnosti, které byly založeny podle práva Spojeného království, budou i nadále jako takové uznávány, jestliže mají své sídlo ústřední zprávy v některém členském státě. To by mělo zjevně platit pro Českou republiku, ale také Slovensko. ars notaria 1/18

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

rie sídla neslouží bezpodmínečně ochraně věřitelů; ne- boť pro ně není přece přirozeně rozpoznatelné, zda má anglická společnost své skutečné sídlo ústřední správy ve Spojeném království nebo v Rakousku (a žalobce by v důsledku neexistující právní subjektivity musel vlastně přímo žalovat společníky). Zamítnutí žaloby, které pak hrozí, má samozřejmě důsledky v podobě nákladů, může ale také vést k definitivní ztrátě nároku, jestliže mezi- tím dojde k promlčení nároku kvůli chybnému vymáhání právního nároku před soudem. Brexit je tímto pro zúčastněné společníky dramatický:25 S odvoláním se na základní svobody se rozhodli pro strukturu, která jim umož- nila společnost výhodně založit, aniž by osobně ru- čili za závazky společnosti, pokud jim nelze vytknout chybné chování. Jestliže vy- stoupení Spojeného králov- ství z Evropské unie nabude účinnosti, zruší se pak ale toto privilegium odpovědnosti, aniž by se mohlo společ- níkům vyčítat, že si tyto následky mohou připsat sami svému chování; to je podstatný rozdíl k situacím, kdy společníci založili společnost v nečlenském státě, a tu- díž jim od počátku může být přisuzována odpovědnost. Proto se také především v Německu diskutuje na aka- demické úrovni, zda se nebude na starší společnosti založené před brexitem nahlížet jinak, než bylo právě uvedeno.26 Řešení se zde hledají buď na mezinárodní soukromě právní rovině, nebo také na rovině ústavního práva; pouze z části se bude brát v potaz také hmotné právo obchodních společností.27 Jestli tato akademická diskuze ukáže také praktický dopad, je otevřené. Každo- pádně je nutno hledat řešení na úrovni jednotlivých člen- ských států. Lze ovšem pochybovat, jestli ty budou mít velký zájem o to, aby nějak zvlášť chránily společnosti podle anglického práva. Proto se také intenzivně diskutuje, jaké právní možnos- ti existují pro převedení anglických pseudozahraničních společností na německou společnost, aniž by došlo k nadměrnému zatížení náklady.28 Možnost mezinárodní fúze, která se zde nabízí jako dostupná možnost, s sebou nese také nevýhody, především kvůli komplikovanému procesu a souvisejícím nákladům, které mohou být od- strašující pro převážně malé firmy, jež využily anglickou formu společnosti. Přeshraniční změna právní formy je sice podle judikatury Soudního dvora EU29 možná, ale především ohledně procesních otázek není zcela pod- robně vysvětleno, co ve výsledku stěžuje její realizaci nebo jak víme z doslechu, v mnohých členských státech tuto realizace úplně znemožňuje. V souvislosti s mezinárodní fúzí je nutno mít dále na pa- měti, že tato fúze je pro většinu členských států možná jen tehdy, dokud bude Spojené království ještě členem Evropské unie. Poněvadž směrnici o fúzi lze aplikovat pouze na fúze společností z různých členských států; tak také § 3 rakouského EU-VerschG (zákona EU o fúzi) a §§ 122a a další německého UmwG (zákona o přemě- ně obchodních společností) předpokládají, že fúze se společnostmi z jiných člen- ských států Evropské unie je přípustná. I když přísluš- né akty přeměny zůstanou ve Spojeném království po brexitu zachovány, nemění to nic na tom, že fúze přes hranice už nebude možná. Riziko, že fúze již nebude za- psána, může ostatně snížit atraktivitu tohoto nástroje již před brexitem.30 Mezinárodní fúze budou tímto po brexitu možné, jen pokud to připustí příslušný národní právní řád – a totéž platí pro Spojené království. Odpovídající závazek z pri- márního práva připustit takovou transakci, jak vyplývá podle současné právní situace také ze svobody usazo- vání, po brexitu v každém případě odpadá31. Celkově lze tedy vycházet z toho, že vystoupení Spojeného království z Evropské unie podstatně ohrozí přeshraniční mobilitu mezi zbývající Unií a ostrovem, pokud v rámci bilaterál- ních dohod nedojde k dohodě o další platnosti předpisů týkajících se mobility (z dnešního hlediska spíše neprav- děpodobná možnost). Další aplikace práva Brexit podstatně změní rovněž rámcové podmínky pro aplikaci práva obchodních společností v Evropské unii. Výroky v této oblasti jsou přirozeně spekulativní a nel- ze jim přisuzovat velkou váhu. Přesto se tady pokusím uvést několik opatrných náznaků, co by se mohlo změ- nit, přičemž podrobnější výklad je nutno přenechat sa- mostatné práci.32 Nejdříve je otázkou, zda může mít odchod Spojeného království vliv na směřování budoucích legislativních ak- 25 Následující dle Armour/Fleischer/Knapp/Winner (Fn. 1) 4.2. 26 Viz např. Freitag/Korch, Gedanken zum Brexit – Mögliche Auswirkungen im Internationalen Gesellschaftsrecht, Zeitschrift für Wirtschaftsrecht 2016, 1361; Lehmann/Zetzsche, Die Auswirkungen des Brexit auf das Zivil- und Wirtschaftsrecht, Juristenzeitung 2017, 62; Weller/Thomale/Benz, Englische Gesellschaften und Unternehmensinsolvenzen in der Post-Brexit-EU, Neue Juristische Wochenschrift, 2016, 2378; Seeger, Die Folgen des Brexit für die britische Limited mit Verwaltungssitz in Deutschland, Deutsches Steuerrecht 2016, 1817. 27 Příslušné argumenty, i když ne specifické pro brexit, jsou uvedeny u Eckert, Internationales Gesellschaftsrecht (2010) 513 a násl. 28 Naposled Hagemann/von der Höh, Brexit: Handlungsoptionen für eine Sitzverlegung aus dem Vereinigten Königreich nach Deutschland, Der Betrieb 2017, 830. 29 Srov. SDEU 12.7.2012, C-378/10, NZG 2012, 871 (Vale). 30 Srov. Armour/Fleischer/Knapp/Winner (Fn. 1) 5.1. 31 Srov. SDEU 12.7.2012, C-378/10, NZG 2012, 871 (Vale). 32 Momentálně pracují evropští odborníci na právo obchodních společností (europeancompanylawexperts.wordpress.com) na publikaci věnující se těmto otázkám; diskuze v této skupině ovlivnila názory zde zastoupené. 7 >> Riziko, že fúze již nebude zapsána, může ostatně snížit atraktivitu tohoto nástroje již před brexitem. Mezinárodní fúze budou tímto po brexitu možné, jen pokud to připustí příslušný národní právní řád – a totéž platí pro Spojené království.

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

tivit. Dle mého názoru to není pravděpodobné. Je sice pravdou, že v mnoha velkých oblastech práva obchod- ních společností, která v Evropě zůstala doposud nepro- jednána (například právo koncernů nebo interní podni- kové vedení), byl velký protiklad zájmů mezi Spojeným královstvím na straně jedné a členskými státy evropské- ho kontinentu na straně druhé; nelze ovšem vycházet z toho, že by se po brexitu tato témata (opět) řešila nebo že by dokonce bylo vytvořeno koherentní právo obchod- ních společností pro Evropskou unii. Neboť protiklady v Evropě sestávající pak z 27 států jsou i bez Spojené- ho království33 už tak dost velké a legislativní činnost Evropské unie se až příliš obracela k tématům, jež mají pro vnitřní trh centrální význam (především mobilita a usnadnění přeshraničních investic). Čas pro evropskou kodifikaci práva obchodních společností je pryč. Rovněž je ovšem otázkou, jestli v atmosféře, kdy přibývá skepse vůči Evropě, zůstanou důležitá témata posled- ních let i nadále v popředí. Neboť usnadnění přeshranič- ní činnosti a přeshraničního pohybu určitě není v sou­ časné době nejatraktivnějším programem; spíše je to v diametrálním protikladu k denacionalizaci, již můžeme pozorovat. Ačkoliv komise toto téma nadále sleduje, je otázkou, jestli se tímto u členských států setká s úspě- chem.34 Zrovna tak snadnější zakládání firem pro malé a střední firmy je v souvislosti obávaného poklesu stan- dardů sociální ochrany obtížným záměrem, jak ukázala především v Evropském parlamentu reakce proti usnad- nění procesu zakládání společnosti s jedním společní- kem35. Lze tedy ne zcela mimo konstatovat, že ne brexit, ale tendence, jež byly základem brexitu, ovlivní výběr té- mat pro budoucí legislativní aktivity v evropském právu obchodních společností. Jaká témata to ale budou, není alespoň z mého pohledu na dohled. Třebaže tímto není zřejmé, že bude mít brexit přímý do- pad na projednávaná témata, jeví se přece jen jako prav- děpodobné, že nalezená řešení budou v budoucnu jiná. Pohlédneme li na legislativní akty nedávné minulosti, tak je vliv Spojené království ne nepoznatelný. Anglický vliv lze vysledovat u celých oblastí práva; centrální ře- šení směrnice o převzetí36 se tak zakládá téměř v celém rozsahu na anglickém vzoru úpravy City Code on Take­ overs and Mergers.37 Rovněž tak pohled na bezprostřed- ně nadcházející přepracování směrnice o právech akcio- nářů38 v obou stěžejních oblastech upravených předpisy (Say on Pay a Related Party Transactions) ukazuje ne- odmyslitelně vliv Spojeného království.39 Již tyto pouhé dílčí poznatky ukazují, že předpisy Evropské unie týkající se práva obchodních společností si často vypůjčily řešení z ostrovů; platí to především v oblasti kapitálových trhů, zatímco iniciativy pro podporu malých a středních podni- ků40 nebo přeshraniční mobility41 sledovaly spíše jiné vlivy. Nelze očekávat, že tento vliv bude trvat i po vystoupení Spojeného království. Teoreticky by tímto sice nemělo být ovlivněno hledání nejlepších řešení; nelze ovšem vy- cházet z toho, že v politickém procesu bude liberálním a tržně orientovaným řešením ve smyslu Spojeného krá- lovství dopřáno stejného sluchu i nadále. Neboť na straně jedné lze, alespoň v prvních letech po brexitu (a s jistotou již také před ním), vycházet z toho, že řešení anglické- ho právního systému nejsou již ze zásadních principiál- ních důvodů realizovatelná. Na straně druhé – a to bude z dlouhodobého hlediska asi více rozhodující – bude po institucionální stránce k dispozici méně znalostí o obsa- hu těchto řešení, stejně jako po odstěhování britských úředníků z Bruselu budou chybět zastánci těchto řešení. Tímto lze také očekávat další zásadní obrat: víra v únos- nost řešení trhu bude (nejen) v kontextu společenstevní- ho práva dle mého odhadu klesat. Tak lze akceptaci sa- moregulace jako nástroje evropského práva obchodních společností připsat především britskému vlivu; neboť tam má samoregulace dlouhou tradici a velký úspěch (třebaže vždy z toho pohledu, že při selhání samoregu- lace hrozí zásah zákonodárce). K tomu by stačilo uvést dva příklady: • Myšlenka, že státním regulacím pro vedení podniku lze zabránit tím, že by zúčastněné kruhy mohly samy dát pravidla, od kterých je sice možné se odchýlit, ale jen odůvodněně, (Corporate Governance Codes), byla ve Spojeném království zavedena v rámci Cadbury Committees.42 Myšlenka se pak ujala také v členských státech evropského kontinentu a uplatňuje se v rámci Corporate Governance Statement jako součást výroč- ní zprávy i v právu EU.43 Ovšem minimálně v Německu a Rakousku se tato kultura, podle které si společnosti mohou vytvářet své vlastní předpisy odlišně od přís- lušného kodexu, pokud k tomu vykomunikují důvody, neprosadila stejným způsobem; mnohem více se spí- še mechanicky zajišťuje, aby se regulativy dodržovaly (tzv. ticking the box exercise). 8 ars notaria 1/18 >> Odborný článok 33 Existuje tak i bez Spojeného království podstatný rozdíl mezi členskými státy s monistickou vnitřní strukturou (board) a mezi členskými státy s dualistickou vnitřní strukturou (představenstvo a dozorčí rada), který by znamenal nepřekonatelnou překážku pro sjednocení struktury managementu. 34 Komise tak v roce 2012 oznámila, že chce zlepšit přeshraniční fúze a zavést možnost přeshraničního rozdělení společnost rozštěpením (akční plán: Evropské právo obchodních společností a Corporate Governance ze dne 12.12.2012, KOM(2012) 740 endg) a tento záměr v současnosti také intenzivně sleduje. 35 Návrh směrnice o společnosti s ručením omezeným s jedním společníkem ze dne 9.4.2014, KOM(2014) 212 endg. 36 Směrnice 2004/25 ze dne 21.4.2004 o nabídkách převzetí, Úřední věstník EU L 142 ze dne 30.4.2004, S. 12. 37 Ačkoliv směrnici o převzetí Spojené království dlouhou dobu odmítalo; k důvodům zároveň v textu. 38 Směrnice 2007/36 ze dne 11.7.2007 o výkonu určitých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi, Úřední věstník EU L 184 ze dne 14.7.2007, str. 17. 39 Srov. kompromisní text v rámci trialogu, který ovšem oproti původnímu návhru komise postatně méně vykazuje „anglické znaky“: Interinstitutional File 2014/0121 (COD) (http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CONSIL:ST_15248_2016_INIT&from=EN). 40 Ztroskotaný pokus Evropské soukromé společnosti, který spočíval spíše na německých a francouzských představách: Návrh Komise na nařízení o statutu Evropské soukromé společnosti, KOM(2008) 396. 41 Směrnice 2005/56 ze dne 26.10.2005 o přeshraničních fúzích kapitálých společností, Úřední věstník L 310 ze dne 25.11.2005, S. 1. 42 Více Winner, Der UK Corporate Governance Code – Grundsätze und Funktionsweise, ZGR 2012, 246. 43 Srov. čl. 20 směrnice 2013/34 ze dne 26.6.2013 o ročních účetních závěrkách, Úřední věstník L 182 ze dne 29.6.2013, str. 19.

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

• Také v oblasti směrnice o nabídkách převzetí se uka- zuje anglický sklon k samoregulaci. Ve Spojeném království spočívá City Code on Takeovers and Mergers historicky na samoregulaci zúčastněných kruhů, rov- něž tak City, kterým byla v roce 1968 odvrácena hrozí- cí intervence vlády Wilsona ohledně převzetí společ- nosti. Teprve až směrnice o nabídkách převzetí v čl. 4 zajistila, že by měla být samoregulace bez soudního dohledu nadále možná, a garantovala také velkou fle- xibilitu při výkladu předpisů, bylo Spojené království ochotno vzdát svůj nesouhlas se schválením směrnice. Není pravděpodobné, že by si v Evropě bez Spojeného království udržela víra v samoregulaci srovnatelnou účinnou sílu. Ostatní členské státy se srovnatelnou tra- dicí v oblasti práva obchodních společností (například Irsko nebo Švédsko) nejsou tak mocné. Dle mého ná- zoru je spíše pravděpodobné, že důvěra v účinnost stát- ní regulace utrpí v evropské legislativě porážku, jak je tomu především ve státech románských právních kruhů, s kompromisy také v Německu nebo Rakousku. Je ale namístě vyjádřit skepsi, jestli opravdu bude nyní jednodušší dojít v oblasti práva obchodních společností ke společnému řešení. Je sice pravda, že se odchodem Spojeného království oslabí heterogenita stávajících mechanismů; ale pořád ještě se také v Evropě s 27 stá- ty vyskytuje dostatek diverzity, aby se každému poku- su o sjednocení práva postavily vysoké bariéry. Důvod ztroskotání některých mladších iniciativ tak nelze vůbec vidět v negativním postoji Spojeného království, ale více- méně právě také v chování takových členských států jako Rakousko, které tradičně platí jako státy proevropské. Poznámky na závěr Právo obchodních společností určitě není tématem, kte- ré by hrálo dominantní roli v právě začínajících vyjedná- váních o brexitu – pokud by se v následujících měsících neprojednávaly vůbec jen podmínky pro odchod Spoje- ného království, ale také budoucí vztahy. Dopad je také v podstatě zřejmý, což souvisí i s tím, že v oblasti úprav společenstevního práva půjde jen o právo organizací, ne ale o přístup na trh. Takové oblasti, jako jsou například veškeré právní předpisy týkající se finančního trhu, bu- dou určitě tvrdším oříškem pro budoucí společné soužití. S několika tisíci pseudozahraničními společnostmi, kte- ré byly přibližně od roku 2000 zakládány ve Spojeném království, ovšem vzniklo dostatek „dětí svobody usazo- vání“, o jejichž budoucí existenci bychom si měli dělat starosti. Dle mého názoru je přesto minimálně neprav- děpodobné, že by se v této oblasti dospělo během vyjed- návání k řešení. Neboť jsou určitě na řadě větší problé- mové věci, které se musí řešit přednostně; kromě toho vyvstávají pochybnosti, zda je vůbec zájem předložit toto téma na stůl. Protože z hlediska států, které vycházejí ze skutečného sídla ústřední správy, jsou pseudozahranič- ní společnosti tak jako tak spíše rušivým faktorem, jenž se musel akceptovat z důvodů evropského práva; jestliže se problém vyřeší brexitem, nebude mít pravděpodobně tato strana žádný velký zájem prolongovat tento nežá- doucí stav bilaterálními dohodami. Z pohledu Spojeného království nejsou tyto společnosti ústřední, pokud přece jen vykonávají svou činnost v jiných členských státech; jen místní poradenská branže bude muset v budoucnu počítat se ztrátou příjmů. Pokud nedojde k žádné dohodě v rámci vyjednávání, musí si pak tento problém vyřešit členské státy. Což bez legislativního aktu znamená, že přijde na řadu judikatu- ra. Mezinárodní právo obchodních společností tak neje- nom zůstane i nadále oblíbeným tématem právní vědy, ale zůstane také prakticky relevantní, případně jeho re- levance možná ještě vzroste. Dlouhodobý dopad na legislativní aktivity Evropské unie v oblasti práva obchodních společností ještě není viditel- ný. Lze ale vycházet z toho, že vliv britského regulativní- ho modelu bude klesat a v této souvislosti bude také sa- moregulace ztrácet na významu z důvodu zúčastněných kruhů. Samotný obsah legislativních projektů nebude ale brexitem tolik ovlivněn, větší vliv budou mít spíše trendy způsobené odchodem, což by asi mohlo naznačit odklon od podnikatelské mobility. Univ.-Prof. Dr. Martin Winner autor pôsobí na Hospodárskej univerzite vo Viedni (Wirtschaftsuniversität Wien) Príspevok bol prednesený na konferencii XXV. Karlovarských právnických dní. 9

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

>> Judikát 10 ars notaria 1/18 Rozsudok Najvyššieho súdu SR 4 Cdo 146/2015 zo dňa 26. 11. 2015 Rozhodnutie sa týka ustanovenia: § 470 ods. 1 Občianskeho zákonníka Okresný súd Žilina svojím rozsudkom uložil žalovanému povinnosť zaplatiť žalobkyni 1 500 eur s 9,25 % úrokom z omeškania ročne od 16. augusta 2011 do zaplatenia do troch dní, vo zvyšku žalobu zamietol a žalovanému uložil tiež povinnosť zaplatiť žalobkyni náhradu trov konania a trovy právneho zastúpenia. V konaní mal preukáza- né, že žalobkyňa poukázala na podnikateľský účet otca žalovaného 13. januára 2011 sumu vo výške 1.000 eur a 22. marca 2011 sumu 500 eur. Sumy poukázané žalob- kyňou boli poskytnuté ako pôžička a súd nezistil iný dô- vod takýchto vkladov na účet poručiteľa a žalobkyňa ich ako pôžičku uplatňovala v konaní od počiatku. Žalovaný je právnym nástupcom a dedičom poručiteľa – dlžníka, ktorý zdedil celé dedičstvo. Hoci čistá hodnota dedič- stva predstavuje sumu 47,24 eura, žalovaný nepreukázal a ani netvrdil, že by uspokojením pohľadávok ostatných veriteľov bola hodnota nadobudnutého dedičstva vyčer- paná, a teda, že by za ostatné dlhy ako dedič nezodpo- vedal, a tiež nezistil, že by bola schválená dohoda o pre- nechaní dedičstva veriteľom na úhradu dlhov, nariadená likvidácia dedičstva a pod. Žalovaný preto zodpovedá za záväzky poručiteľa, ktoré naňho prešli jeho smrťou, teda zodpovedá aj za záväzok vrátiť žalobkyni sumu 1 500 eur. Krajský súd v Žiline na odvolanie žalovaného svojím roz- sudkom rozsudok súdu prvého stupňa zmenil tak, že žalovaný je povinný zaplatiť žalobkyni sumu 47,24 eura s 9,25 % ročným úrokom z omeškania od 16. augusta 2011 do zaplatenia, do troch dní, vo zvyšku žalobu za- mietol a žalobkyni uložil povinnosť zaplatiť žalovanému náhradu trov konania. V odôvodnení svojho rozhodnutia uviedol, že považoval za správne skutkové zistenia okres- ného súdu, podľa ktorých boli medzi žalobkyňou a otcom žalovaného (poručiteľom) uzavreté zmluvy o pôžičke. Za dôvodnú však odvolací súd považoval námietku žalova- ného vo vzťahu k ustanoveniu § 470 ods. 1 Občianskeho zákonníka, podľa ktorého je zodpovednosť dediča limito- vaná cenou nadobudnutého dedičstva. Zdôraznil, že súd v konaní začatom na návrh veriteľa proti dedičom o spl- nenie poručiteľovho dlhu nie je viazaný cenou zistenou v dedičskom konaní po poručiteľovi. Otázku ceny zdede- ného majetku posudzuje súd v tomto konaní samostatne a veriteľ môže dokazovať, že stav dedičstva je pre neho priaznivejší, lebo jednotlivé veci majú vyššiu cenu, než je uvedená v súpise aktív, ktorá sa potom premieta nielen do uznesenia o určení všeobecnej ceny majetku a čistej hodnoty dedičstva, ale mohla ovplyvniť i vyporiadanie de- dičstva medzi viacerými dedičmi. Za správne považovala dovolateľka konštatovanie odvolacieho súdu, že v konaní o žalobnom návrhu, ktorým sa veriteľ domáha proti de- dičom uspokojenia pohľadávky po poručiteľovi, nie je súd a ani veriteľ, ktorý nebol účastníkom dedičského konania viazaný cenou zistenou v dedičskom konaní, a žalobkyňa mohla v konaní preukazovať, že cena majetku zahrnu- tého do dedičstva po poručiteľovi je pre ňu priaznivej- šia, teda vyššia. Na druhej strane by sa žalovaný zodpo- vednosti za záväzok poručiteľa voči žalobkyni zbavil len v tom prípade, ak by preukázal, že uspokojením iných pohľadávok po poručiteľovi, ktoré mali podľa § 175v ods. 2 písm. b/ a c/ a ods. 3 O.s.p. prednosť pred pohľadávkou žalobkyne, by bola vyčerpaná celá cena nadobudnutého dedičstva. Občiansky zákonník vychádza pri úprave zodpovednosti dedičov podľa ustanovenia § 470 ods. 1 zo zásady zod- povednosti v rozsahu ceny zdedeného majetku a nie zo zásady zodpovednosti výlučne zdedeným majetkom. Z toho vyplýva, že dedič zodpovedá za poručiteľove dlhy aj svojím vlastným majetkom, príp. aj príjmom z práce za situácie, ak majetkové hodnoty zanechané poručite- ľom nie sú speňažiteľné. Obmedzenie zodpovednosti za dlhy poručiteľa nie je závislé od dôkazných prostriedkov, ktoré boli použité v dedičskom konaní pri súpise aktív a pasív a pri určení všeobecnej ceny majetku, výšky dlhov a čistej hodnoty dedičstva. Tak ako správne uviedol aj odvolací súd v odôvodnení svojho rozhodnutia, súd v ko- naní začatom na návrh veriteľa proti dedičom o splnenie poručiteľovho dlhu (ako je to aj v prejednávanej veci) nie je viazaný cenou zistenou v dedičskom konaní. Otázku ceny zdedeného majetku posudzuje súd v tomto konaní samostatne. JUDr. Erika Szórádová notárka so sídlom v Bratislave Zodpovednosť dediča za poručiteľove dlhy Dedič zodpovedá za poručiteľove dlhy aj svojím vlastným majetkom, resp. aj príjmom z práce, ak majetkové hodnoty poručiteľa nie sú speňažiteľné.

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

11 V procesu přípravy občanského zákoníku zaznívaly často názory, že dědické právo není třeba zásadním způso- bem měnit, že se úprava osvědčila a že jí každý rozu- mí. Taková tvrzení jsou však mylná, je zjevné, že dřívější úprava se nevžila, byla jen nuceně trpěna. Ostatně lidé měli mnohdy jiné představy o tom, co je a co není v rám- ci pořízení na případ smrti přípustné. V této souvislosti je možné poukázat zejména na vedlejší doložky v závěti, které byly předchozí úpravou zcela vyloučeny, avšak v ju- dikatuře byly hledány cesty, jak alespoň některé z nich připustit. Mnohdy bylo přitom takové hledání argumen- tačně nešťastné, problematické, ba dokonce v přímém rozporu se zákonnou úpravou1. Stávající úprava dědického práva se myšlenkově snaží navázat na tradice dědického práva kontinentální Ev- ropy. Výrazným způsobem jsou akcentovány základní principy dědického práva, jak je již na počátku minu- lého století v české právní vědě formuloval Emanuel Tilsch2. Primárně se přitom stavěl zejména na respektu k zůstaviteli a jeho vůli. To je něco, co je sice v evropských právních řádech samozřejmé, avšak v České republice bylo v minulosti výrazně potlačeno. Předchozí úprava dědického práva byla orientována ve prospěch dědiců a zůstavitelova vůle neměla valného významu. Již od tzv. středního občanského zákoníku docházelo k postupné- mu zjednodušování dědického práva s domnělým cílem ulehčit přechod jmění po smrti člověka ve společnosti, která kladla výrazně větší důraz na formy kolektivního vlastnictví, než na vlastnictví individuální. Dědické prá- vo bylo koncipováno tak, aby posilovalo rodinné vztahy, upravujíc rodinné poměry tak, aby nezasahovaly rušivě do vyšších citových vztahů rodiny3. Zákonným dědicům se tak dostalo přednostního postavení. Pořizovací volnost byla zachována, došlo však k jejímu zřetelnému omeze- ní4. Ignorance k zůstavitelově poslední vůli byla patrná zejména z úpravy závěti (zákaz vedlejších doložek), kon- cepce ochrany nepominutelných dědiců, vydědění (ne- předvídatelnost pro zůstavitele) a zejména pak v napros- té svobodě dědiců při uzavírání dědických dohod. To vše v důsledku vedlo k vulgarizaci dědického práva, které se stalo jen nezajímavou oblastí občanského práva. Popsaná východiska byla zřetelně akcentována při vytvá- ření nového občanského zákoníku (dále jen OZ). Záko- nodárce se pokusil novým pojetím úpravy negovat kon- cepční postulát dědického práva známý již z 50. let 20. století, dle kterého má mít možnost svojí vůlí ovlivňovat právní vztahy jen ten, kdo se podílí na budování a rozvoji společnosti (socialistické). Mrtvý za takovou osobu po- važován nebyl a přetrvání účinků jeho projevů vůle i na dobu po smrti tak bylo eliminováno na nejnižší možnou úroveň. Výsledná podoba celého občanského zákoníku dává lidem zřetelně více svobody v rozhodování ve všech směrech. Respekt k autonomii vůle je i nosnou zásadou celého dědického práva. Pod jejím vlivem byla doplně- na a změněna (v menším či větším rozsahu) celá řada tradičních pravidel dědického práva. V občanském zá- Respekt k vůli zůstavitele – myšlenkový základ českého dědického práva Nový občanský zákoník představuje základ rekodifikace soukromého práva v České republice. Pokud se celkově o změnách, které občanský zákoník přinesl, hovořilo jako o významných či zásadních, pak v případě dědického práva se dokonce hovořilo o „revoluci“. Je nepochybné, že nová úprava dědického práva se výrazně liší od té předchozí. Na první pohled je zřejmý rozdíl v rozsahu materie. V předchozím občanském zákoníku bylo věnováno dědickému právu pouze 41 paragrafových ustanovení, ten stávající jich má téměř dvě stě padesát. Jde o výrazné navýšení, které však není samoúčelné. Bylo vedeno snahou navrátit dědickému právu to, oč v minulosti přišlo. 1 Sborník směrnic, usnesení, rozborů a zhodnocení soudní praxe pléna a presidia Nejvyššího soudu 1965–1967, Praha, Nejvyšší soud ČSSR, 1974, s.552 „Ustanovenia Občianskeho zákoníka o dedení, najmä ustanovenia § 476 a § 477 O.z. o závete, nevylučujú ustanoveni náhradného dediča v závete pre prípad, že závetom ustanovený dedič dedičstvo nenadobudne. Ustanovenie § 478 O.z. o tom, že akékoľvek podmienky pripojené k závetu nemajú právne následky, nebráni tzv. všeobecnému náhradníctvu. Podmienkami v zmysle ustanovenia § 478 O.z. treba rozumieť iba obmedzenia, príkazy a zákazy, ktoré podľa vôle závetu majú obmedziť dedičov vo voľnej dispozícii s jeho majetkom. Pri ustanovení náhradného dediča však tomu tak nie je. Tým ale nie je dotknutý zánik všetkých obmedzení vyplývjúcich zo zvereneckého náhradníctva.“ 2 Tilsch, E. Dědické právo rakouské. Praha: BURSÍK & KOHOUT, 1905, s. 9 – 38. 3 Občanský zákoník. Praha: Orbis, 1951, s. 53. 4 Velmi omezený význam přikládaný dobovým zákonodárstvím dědickému právu je možné výstižně demonstrovat na projevu Dr. Štefana Rais, ministra spravedlnosti ČSR, který přednesl při projednávání osnovy občanského zákoníku z roku 1950 v plénu Národního shromáždění. Dědickému právu jsou věnovány toliko poslední čtyři věty více než desetistránkového projevu, s tím, že dle vyjádření Dr. Raise přes zlomyslné výmysly reakce nový občanský zákoník samozřejmě zachovává institut dědictví a volnost pořizovat. Rais, Š. In Občanský zákoník. Praha: Orbis, 1951, s. 18. >> Primárně se přitom stavěl zejména na respektu k zůstaviteli a jeho vůli. To je něco, co je sice v evropských právních řádech samozřejmé, avšak v České republice bylo v minulosti výrazně potlačeno. >> postrehy z praxe

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

koníku se znovu objevují instituty, které z něj v minulosti zmizely. Téměř všechny byly již dříve součástí právního řádu, který platil na území dnešní České republiky. I pro- to je mnohde možné využít starší literaturu a judikaturu k lepšímu pochopení těchto „nových“ institutů. Pokud některé z institutů doznaly zásadních změn (například dědická smlouva), dělo se tak zejména pod vlivem za- hraničních úprav. V těchto případech lze přiměřeným způsobem použít zejména odborné poznatky z Němec- ka, Rakouska či Švýcarska, kde se zákonodárce při tvor- bě nové úpravy výrazněji inspiroval. Rozbor všech změn, které posilují postavení zůstavitele a jeho svobodu v rozhodování, by vysoce převýšil mož- nosti tohoto pojednání. V dalším výkladu budou tedy na- značeny pouze vybrané změny, které uvedená východis- ka zřetelně akcentují. Příklady respektu k zůstaviteli a jeho vůli v úpravě občanského zákoníku Posílení autonomie vůle zůstavitele se projevuje již ve vymezení samotných předpokladů dědění. V § 1484 OZ byla obnovena možnost zřeknutí se dědického práva5. Na základě tohoto dvoustranného právního jednání (smlou- vy) zůstavitele a potencionálního dědice se dědic ještě za života zůstavitele zříká svého dědického práva (popřípadě povinného dílu) s účinky i ve vztahu ke svým potomkům (není-li ujednáno jinak). Toto dobrovolné vyloučení z po- tencionální dědické posloupnosti může být spojeno s pro- tiplněním (například získáním části zůstavitelova majetku ještě za jeho života), může být však zcela asynalagmatic- ké. Zřeknutí má význam zejména v případech, kdy je zřek- nuvší se dědic dítětem (potomkem) zůstavitele. Zřeknutím se otevírá zůstaviteli možnost dle své vlastní vůle naložit s majetkem pro případ smrti, aniž by jeho nástupce byl limitován právy dítěte coby nepominutelného dědice. Se zřejmým důrazem na vůli zůstavitele byla pozměně- na i úprava dědické způsobilosti. Předchozí občanský zákoník obsahoval již od svého vzniku v § 469 pravidlo, dle kterého mohl dědit i dědic, který se dopustil činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost, pokud mu takový čin zůstavitel odpustil. Kritérium odpuštění bylo přitom dlouhodobě vykládáno velmi volně. Za odpuštění bylo mnohdy považováno i takové konkludentní počínání zů- stavitele před jeho smrtí, ze kterého nebylo možné do- vodit jasnou vůli, že určitá osoba má dědictví nabýt i přes své dřívější závadné jednání6. I stávající občanský zákoník obsahuje úpravu odpuštění dědické nezpůsobilosti, vy- žadováno je však odpuštění výslovné. Vůle má být zřetel- ně a jednoznačně vyjádřena. To, zda bude někdo vyloučen z dědické posloupnosti nebo ne, nemá nadále vycházet z velmi volného výkladu faktického chování zůstavitele, činěného až po jeho smrti, ale má odpovídat přesně jeho projevené vůli, která má být důsledně dodržena. Snad nejzřetelněji se respekt k autonomii vůle zůstavi- tele projevuje v rámci úpravy pořízení pro případ smrti. Širší je již samotný výčet takových jednání. Vedle tradiční závěti dnes může zůstavitel uzavřít dědickou smlouvu popřípadě svoji vůli vtělit do dovětku. Dědická smlouva, mající povahu nejsilnějšího dědického titulu, umožňuje zůstaviteli ustavit dědice na základě dohody s ním po- případě na základě dohody s jinou osobou ve prospěch dědice. Jasně vyjádřená vůle zůstavitele je zde vtělena do veřejné listiny a nadále zavazuje jak samotného zů- stavitele, tak smluvního dědice. Smluvně takto může být vyloučena i možnost dědice po smrti zůstavitele dědictví odmítnout. Zůstavitel má po sepsání dědické smlouvy 5 Přechodná ustanovení občanského zákoníku (§ 3071 OZ) dokonce zakládajíc možnost, aby byla považována za platnou i smlouva o zřeknutí se dědického práva, kterou zůstavitel uzavřel smlouvu ještě přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku, pokud zemřel až po nabytí jeho účinnosti. 6 Srov. k tomu např. Králová, J., Eck, L. Dědická nezpůsobilost. Ad Notam,č. 2, roč. 2004, s. 34 an. >> postrehy z praxe 12 ars notaria 1/18

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

13 jistotu, že po jeho smrti přejde jeho jmění (nebo jeho část) na přesně určenou osobu (pochopitelně pokud tato osoba bude v okamžiku jeho smrti dědicky způsobilá), a současně má i jistotu v tom, za jakých podmínek se tak stane. Vše by mělo odpovídat jeho vůli vtělené do dě- dické smlouvy. Dovětek má jinou povahu. Jde o jedno- stranné právní jednání zůstavitele, které musí obecně splňovat formální náležitosti závěti. Rozdílně od závěti však zůstavitel dovětkem nezakládá dědické právo, ale toliko ukládá dědici (či odkazovníkovi) příkazy, stanovu- je mu podmínky pro nabytí dědictví (odkazu), nastavuje časovou doložku či zřizuje odkazy (viz též dále). Dovětek může zůstavitel pořídit jak k závěti, tak i v případě dědě- ní ze zákona (tzv. intestání kodicil). Druhý z uvedených případů dává zůstaviteli možnost ponechat rozsah a po- dobou nabytí dědických práv zcela na zákonné dědické posloupnosti s tím, že teprve v dovětku projeví svoji vůli, která limituje dědice (či odkazovníky). Patrně nejvíce je posílení autonomie vůle zůstavitele zřetelné z úpravy závěti. Svým rozsahem dnes zabírá regulace tohoto dědického titulu téměř devadesát para- grafových ustanovení, tedy více než třetinu úpravy celého dědického práva. Z pohledu tématu mají zásadní význam zejména závětní doložky. Zůstavitel může nově dědické právo dědice podmínit odkládací i rozvazovací podmínku. Může mu též uložit příkaz či stanovit časovou doložku. Jeho vůle je při konstrukci těchto doložek limitována jen obecnými limity právních jednání (například soulad- nost s dobrými mravy, veřej- ným pořádkem atp.) a dílčí- mizákazy,kterémají vyloučit zjevné obtěžování dědice (§ 1551 odst. 2 OZ) nebo bránit některým zásahům do statusového postavení dědice (například příkaz dědici uzavřít manželství – § 1552 OZ). V širším slova smyslu je k vedlejším závětním doložkám možné přiřadit i možnost ustavení náhradníka (respek- tive celého řetězce náhradníků). Samostatnou možnost představuje zřízení svěřenského nástupnictví §§ 1512 až 1524 OZ7. Tento obnovený institut mající svůj předobraz v úpravě obecného zákoníku občanského, dává zůstavi- teli možnost ovlivnit nabytí pozůstalostního jmění dalším dědicem dlouho po vlastní smrti (byť ne časově zcela ne- omezeně)8. Obnovena byla také možnost zřízení odkazu9, zůstavitel může zanechat určené osobě zcela konkrétní majetkovou hodnotu (tedy nikoliv podíl na pozůstalosti). Institut odkazu zůstaviteli umožňuje projektovat svoji vůli nejen do určení, který konkrétní majetek získá ten který dědic či odkazovník, ale i do stanovení, která osoba na- plní jeho poslední vůli, kdo se po smrti stane dlužníkem jeho věřitelů (dědic) a kdo získá jen čistou majetkovou hodnotu. Zatímco dědic je univerzální nástupcem (dědí aktiva i pasiva), odkazovník je nástupcem singulárním, dluhy zůstavitele na něj tedy nepřecházejí. Zůstaviteli se rovněž dává možnost ustavit vykonavatele závěti (§ 1553 OZ), který má dbát o řádné splnění jeho vůle, popřípadě povolat správce pozůstalosti (§ 1556 an. OZ). Rozšíření přípustných obsahových variant závěti je dopl- něno výraznými změnami v úpravě jejích formálních ná- ležitostí. Odlišně od předchozí úpravy je pojat požadavek na datování závěti. Dle dřívějšího občanského zákoníku bylo uvedení data podepsání závěti její obligatorní ná- ležitostí. Nově občanský zákoník vychází z pravidla, že nedostatek datování sám o sobě nepůsobí neplatnost závěti. To princip respektu k zůstavitelově vůli jasně podtrhuje. Pokud má závěť jinak všechny náležitosti, pak nedatování závěti nevede k její neplatnosti. Ve dvou pří- padech přesto občanský zákoník vyžaduje, aby byl den měsíc a rok zřejmý. Jednak je to v situaci, kdy zůstavitel pořídí několik závětí, které si navzájem odporují a je pro- to potřeba stanovit jejich pořadí. Druhý se týká varianty, kdy zůstavitel vztáhne nějaké právní účinky k okamžiku pořízení závěti10. Je ovšem třeba upozornit, že oproti předchozí úpravě dochází ke změně požadavků na podo- bu datování, stejně jako i ke změně v interpretaci pří- padného datování. Věcnou změnou je požadavek, aby den, měsíc a rok byl zřejmý, nikoliv aby byl datum napsán přímo v závěti. Nově tak může datum, kdy byla závěť pořízena, vyplývat například z videonahrávky, jiného dokumentu, který zůstavitel se- psal nebo například z ověřovací doložky, pokud si nechá zůstavitel svůj podpis ověřit11. Interpretační změna sou- visí s § 2 odst. 2 OZ12, zejména pak větou za středníkem. V případě více závětí, které si odporují, je smyslem práv- ní regulace datování závětí to, aby bylo možné určit je- jich pořadí. Proto nebude možné prohlásit za neplatné závěti, které by zůstavitel datoval například jen měsícem a rokem, případně pouze rokem, avšak bylo by možné pořadí závětí snadno určit (první závěť datována slovy „V lednu 2014“ a druhá závěť „V prosinci 2016“). >> Zatímco dědic je univerzální nástupcem (dědí aktiva i pasiva), odkazovník je nástupcem singulárním, dluhy zůstavitele na něj tedy nepřecházejí. 7 Spolu se znovuzavedením institutu svěřenského nástupnictví se do českého práva znovu vrací konstrukce přítomného (aktuálního) vlastnictví předního dědice (fiduciáře) a následného vlastnictví (eventuálního) následného dědice (fideikomisáře) 8 Je-li povoláno více svěřenských nástupců, z nichž někteří v době smrti zůstavitele jako osoby ještě neexistují, zanikne svěřenské nástupnictví, jakmile jmění nabude první svěřenský nástupce z těch, kteří nebyli zůstavitelovými současníky. Současně platí, že svěřenské nástupnictví zanikne nejpozději uplynutím sta let od smrti zůstavitele, a to i když nařídil delší dobu. Má-li však svěřenský nástupce nabýt dědictví nejpozději při smrti dědice žijícího v době zůstavitelovy smrti, zanikne svěřenské nástupnictví teprve, až první ze svěřenských nástupců nabude dědictví po tomto dědici (§ 1515 OZ). 9 Odkaz je možné zřídit i dědickou smlouvou (§ 1582 odst. 1 OZ), dovětkem (§ 1498 OZ) popřípadě za určitých podmínek i darováním pro případ smrti (§ 1494 odst. 1 OZ). 10 Může se jednat o situaci, kdy zůstavitel napíše závěť následujícího znění „Veškerý svůj majetek odkazuji svému prvnímu synovci, který se narodí po sepsání této mé poslední vůle.“ 11 Tím je popřena předchozí judikatura NS 30 Cdo 1190/2004, která závěť, na níž byl datum „pouze“ na ověřovací doložce, považovala za neplatnou. 12 Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

Úmysl dát zůstaviteli co nejširší možnost projevit po- slední vůli je patrný i z rozšíření přípustných formálních podob závětí. Vedle tradiční závěti pořízené vlastnoruč- ním či alografním způsobem, popřípadě formou veřej- né listiny (notářským zápisem) může zůstavitele pořídit i závěť s úlevou (jde o tzv. privilegované závěti). Úprava je vedena myšlenkou umožnit zůstaviteli projevení vůle i v situacích, kdy by to jinak s ohledem na okolnosti ne- bylo v běžné listinné podobě vůbec možné, popřípadě pořídit v podobě mající povahu veřejné listiny tam, kde okolnosti tradiční sepsání prostřednictvím notáře neu- možňují. Do první kategorie patří závěť ústní. Její plat- né pořízení je možné jen za přesně daných podmínek13. Prolomení desítky let trvajícího dogmatu písemné formy závěti je pojímáno jako kraj- ní řešení, které je přípustné jen v přesně vymezených si- tuacích, kdy se bude jednat de facto o výlučnou mož- nost, projevení vůle zůstavi- tele. Zákonodárce se strikt- ními podmínkami pokouší dosáhnout toho, aby byl po- čet takových pořízení ome- zený a nebyl zneužíván. Ostatní závěti pořizované s úle- vou mají již listinnou formu. Jde typově o závěti alografní sepsané vždy zákonem přesně určenou úřední osobou za součinnosti dvou svědků. Smysl úpravy je zřejmý. Závěť pořízenou před starostou obce (nebo tím, kdo je oprávněn vykonávat jeho pravomoc), závěť sepsaná ka- pitánem (nebo jeho zástupcem) na palubě námořního plavidla nebo letadla14, popřípadě závěť sepsanou velite- lem vojenské jednotky České republiky (nebo jiným vo- jákem v hodnosti důstojníka nebo vyšší) má při dodržení všech zákonem předvídaných náležitostí povahu veřejné listiny. Z pohledu důkazního má tedy stejnou sílu jako závěť notářským zápisem. Zůstaviteli je tedy dána mož- nost pořídit v takové podobě i tam, kde by mu jinak bylo pořízení ve formě veřejné listiny s ohledem na okolnosti upřeno. Společným rysem všech závětí s úlevou je jejich omezená časová platnost v případě, kdy se podaří zůsta- viteli zákonem předvídanou situaci, v níž mohl s úlevou pořídit, přežít a současně měl možnost pořídit v podobě tradiční veřejné listiny, tedy notářským zápisem. Projev respektu k zůstaviteli a jeho vůli je demonstro- ván i ve vymezení pořizovací způsobilosti, které na rozdíl od předchozí úpravy v zákoně nechybí. Nejsou tak vy- volány otázky, kdo a za jakých předpokladů může tes- tovat. V § 1528 odst. 1 OZ se připouští, aby ten, kdo je ve svéprávnosti omezen, mohl pořizovat v rozsahu ome- zení formou veřejné listiny. Vzhledem k tomu, že záko- ník nepřipouští institut zbavení svéprávnosti, pak každý člověk má možnost pořídit pro případ smrti alespoň o části svého majetku, byť nepatrné. To je zdůrazněno i v § 1595 OZ15, který přímo umožňuje zanechat odkaz i osobě, která by byla ve svéprávnosti omezena na záko- nem maximálně přípustnou mez dle § 64 OZ. Respekt k vůli zůstavitele je nově stanoven i vyvratitelnou do- mněnkou v § 1580 OZ16, pro případ pořízení více závě- tí, které si konkurují, pokud některou z nich zůstavitel zničí a jinou ponechá. Předchozí judikatura17 docházela k závěru, že pokud zůstavitel novější závěť zruší a star- ší ponechá, jsou zrušeny závěti obě a je třeba dědit dle zákonné posloupnosti. Toto řešení bylo značně proble- matické. Nebylo možné se ztotožnit se závěrem NS, že zničení následné závěti vede k tomu, že tu již není žádná platná závěť, jelikož první závěť byla zrušena tou následnou. Je pravdou, že předchozí občanský záko- ník vycházel z pravidla, že pozdější závěť ruší předcho- zí, pokud vedle ní nemůže obstát, avšak právě v obstání závětí bylo třeba hledat klíč k výkladu. Závěť se stává účinnou až v okamžiku smrti zůstavitele a právě k tomu okamžiku má být zkoumáno, jestli vedle sebe závěti ob- stojí. Tudíž pokud byla pozdější závět zůstavitelem již za jeho života zničena a ponechal závěť původní, pak tato závěť nutně obstojí, jelikož jí žádná další nekonkuruje. Z praktického pohledu se zmíněný judikatorní závěr tý- kal v zásadě jen situací, kdy druhá závěť byla závěť ve formě notářského zápisu, jelikož jen tam se dalo nade vší pochybnost prokázat, že závěť existovala a jaký byl její obsah. V případech soukromých pořízení tomu tak nebylo, a proto docházelo k dědění podle první, docho- vané závěti. Pro odstranění nejasností při výkladu však nově zákonodárce přistoupil k racionálnímu řešení a celou situaci výslovně upravil ve zmíněném § 1580 OZ. Úprava počítá s vyvratitelnou domněnkou, která rozvíjí § 1494 odst. 2 OZ, jelikož má být zkoumána pravá vůle zůstavitele, a proto vyvratitelná domněnka umožňuje prokázat, že zůstavitelovým úmyslem bylo při zrušení následné závěti zrušit i závěť první. Posílení volnosti zůstavitele se jednoznačně projevuje i v úpravě rozsahu majetku, o kterém lze formou závěti pořizovat. V předchozím zákoníku byla pořizovací volnost >> postrehy z praxe 14 ars notaria 1/18 >> Společným rysem všech závětí s úlevou je jejich omezená časová platnost v případě, kdy se podaří zůstaviteli zákonem předvídanou situaci, v níž mohl s úlevou pořídit, přežít a současně měl možnost pořídit v podobě tradiční veřejné listiny, tedy notářským zápisem. 13 Podmínky pořízení ústní závěti jsou vymezeny v § 1542 OZ. Závěť takto může pořídit pouze ten, kdo je pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života, popřípadě ten, kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události a nelze-li po něm rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě. Závěť musí být pořízena před třemi současně přítomnými svědky. Nepořídí-li svědci záznam o zůstavitelově poslední vůli, bude důvodem dědické posloupnosti soudní protokol o výslechu svědků. 14 plujícího pod státní vlajkou České republiky letadla nebo kapitánem letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice 15 Odkaz může zřídit osoba způsobilá pořizovat závětí. Zůstavitel nezpůsobilý pořizovat může ze svého majetku odkázat jinému jen předměty malé hodnoty. 16 Zruší-li zůstavitel novější závěť, ale dřívější uchová, má se za to, že dřívější závěť nepozbyla platnost a hledí se na ni, jako by nebyla zrušena. 17 R 30/1982

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

15 zůstavitele limitována § 479. Zůstavitel měl při poříze- ní závěti dbát o to, aby se nezletilým potomkům dostalo alespoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, zletilým potomkům pak alespoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich zákonného dědického podílu. Pokud zů- stavitel pořídil závěť, která byla s těmito pravidly v rozpo- ru, mohl se zkrácený potomek dovolat neplatnosti závěti v rozsahu, ve kterém do jeho práva zasahovala (pochopi- telně nedošlo-li k vydědění potomků). I stávající občan- ský zákoník obsahuje ochranu potomků (nepominutel- ných dědiců), mechanismus ochrany je však v základu odlišný. Závětí opominutí potomci nemají dle stávající úpravy právo namítnout neplatnost závěti. Zůstavitel tedy může zcela volně pořídit o celém svém majetku, ať již je rodičem zletilých či nezletilých dětí. Bez ohledu na potomky také může při- padnout veškerý jeho maje- tek závětí určenému dědici. Nepominutelní dědicové mají v takovém případě toli- ko právo na povinný díl. Ten představuje pohledávku vůči dědici zůstavitele, která má být nepominutelným dědi- cům vyplacena. Potomkovi v takovém postavení, ač je zákonem označen za dědice (nepominutelného), dědic- ké právo samotné nevzniká. Je pouze věřitelem. Dopady této úpravy jsou dalekosáhlé. Pozitivem pro nepominu- telného dědice je jistě skutečnost, že nabývá z pozůsta- losti pouze čistou majetkovou hodnotu. Nikdy nenabývá poměrnou část dluhů připadající na jím nabytý majetek. Povinný díl na něj musí navíc přejít zcela nezatížen i dal- šími případnými doložkami zůstavitele (podmínky, pří- kazy atp.). Zůstavitel získává uvedenou změnou úplnou volnost při nakládání se svým majetkem. Jen na jeho vůli, komu majetek zůstaví. Nechce-li, nezíská potomek z jeho vlastního majetku nic konkrétního. V základní va- riantě je počítáno s výplatou povinného dílu v penězích, dědic zůstavitele přitom může použít jak peněžní pro- středky zděděné, tak prostředky vlastní. Doplnit je tře- ba, že ochrana nepominutelného dědice se v porovnání s dřívější úpravou zmenšila i co do rozsahu majetkové hodnoty povinného dílu. Je-li nepominutelný dědic ne- zletilý, musí hodnota povinného dílu představovat ales- poň tolik, kolik by činily tři čtvrtiny jeho zákonného dě- dického podílu, je-li zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik by činila čtvrtina jeho zákonného dědického podílu (§ 1643 odst. 2 OZ). S velmi významnou změnou akcentující respektu k zů- staviteli a jeho vůli se setkáváme i v pravidlech regulu- jících přechod pozůstalosti na dědice. Výrazné je to ze- jména v úpravě dědické dohody. Zůstavitelova projevená vůle je chráněna proti svévoli dědiců a změně zůstavi- telem stanoveného vypořádání pro případ svojí smrti. Ochrana zůstavitelovi vůle při uzavírání dědických dohod je upravena v § 1693 odst. 2 a § 1694 OZ. První ustano- vení stanovuje, že dědicové v případě, že je děděno podle posledního pořízení, nemohou změnit velikost dědických podílů dohodou, pokud to zůstavitel výslovně nepřipustí. Druhé ustanovení pak upravuje faktické rozdělení věcí mezi dědice, kdy také přikazuje respektovat vůli zů- stavitele, ledaže zůstavitel dědicům umožní něco jiné- ho. Vztah obou zmíněných ustanovení je takový, že dle § 1693 odst. 2 OZ jsou dědicové vázáni velikostí podílu a dle § 1694 OZ jsou pak vázáni konkrétním rozdělením věcí. Pokud zůstavitel stanoví velikost podílů a rozvrhne, jak by si dědicové jednotlivé věci měli rozdělit s tím, že si věci mohou rozdělit i jinak, pak platí, že velikost podílů je neměnná, avšak rozvrh věcí si mohou dědicové stanovit sami. Toto opatření má vést k tomu, aby byla skutečně naplněna vůle zůstavitele, jako základní kamen dědic- kého práva. Sekundárně má toto opatření vést k tomu, aby lidé více využívali po- sledních pořízení, jelikož budou mít jistotu, že jejich vůle bude respektována a nebude zcela vyvrácena dědici, jak se mnohdy stávalo. Úprava je rovněž zacílena k ochraně samotných dědiců. Dříve se často stávalo, že dědické dohody byly zneužívány jedním z dědiců k tomu, aby si vymohl lepší postavení či získal více majetku, a to jen proto, že ostatní dědicové byli smrtí zůstavitele více zasaženi a nechtěli se se „silnějším“ či „agresivnějším“ dědicem v řízení dohadovat. Omezení možnosti uzavře- ní dědické dohody se týká pouze případů, kdy zůstavitel zanechal poslední pořízení. Pokud zůstavitel zemřel bez posledního pořízení a bude děděno podle zákonné po- sloupnosti, není dědická dohoda nijak omezena. Závěr Respekt k zůstaviteli a jeho vůli je základem úpravy dě- dického práva v současném občanském zákoníku v Čes- ké republice. Z výše předloženého vyplývá, že autoři nové úpravy dědického práva přinesli zůstaviteli více možnos- tí, jak pořídit pro případ smrti, zároveň dali zůstaviteli vyšší míru jistoty, že jím projevená vůle bude skutečně naplněna a nová úprava tak dává člověku stejné mož- nosti, které mají lidé v ostatních státech Evropy. Do budoucna by tak mělo být pořízení poslední vůle snaz- ší v tom smyslu, že pořizovatel se již nemusí obávat, že jeho poslední vůle bude pozměněna či zcela změněna dědici v průběhu pozůstalostního řízení. Dědické prá- vo se tak vrací k tradicím, které byly založeny obecným zákoníkem občanským a které jsou obecně přijímány v okolních státech. JUDr. Václav Bednář, Ph.D. odborný asistent na Katedře soukromého práva a civilního procesu UP v Olomouci JUDr. Jindřich Psutka, Ph.D. odborný asistent na Katedře občanského práva na ZČU v Plzni >> Potomkovi v takovém postavení, ač je zákonem označen za dědice (nepominutelného), dědické právo samotné nevzniká. Je pouze věřitelem.

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

>> postrehy z praxe 16 ars notaria 1/18 Prekážka začatej veci čl. 17 nariadenia (úmrtie poručiteľa po 17. auguste 2015) Otázka: Ako má súd/notár postupovať pri dedičských konaniach začatých na návrh, kde je priložený úmrtný list vydaný iným členským štátom EÚ, ak ide o slovenského občana/ak ide o iného ako slovenského občana? Má súd začať automaticky alebo má povinnosť zisťovať existenciu už začatého konania v inom členskom štáte? Ako rozlíšiť úmrtné listy z krajín EÚ a tretích krajín? Odpoveď: Podľa slovenského právneho poriadku súd za- čne dedičské konanie, len čo sa dozvie, že niekto zomrel, alebo aj na návrh. Pri konaniach začatých na návrh na- vrhovateľ preukazuje smrť poručiteľa úmrtným listom, resp. rozhodnutím o vyhlásení za mŕtveho. Slovenského občana môže za mŕtveho vyhlásiť len slovenský súd bez ohľadu na miesto jeho úmrtia. Úmrtný list je typickou verejnou listinou. Pokiaľ sa preukazuje smrť dokladom vystaveným v cudzine na meno slovenského občana, toto úmrtie je potrebné zapísať do Osobitnej matriky Minis- terstva vnútra SR, ktorá registruje všetky matričné uda- losti slovenských občanov, ktoré nastali v cudzine. Mat­ rika potom vydá „slovenský“ úmrtný list použiteľný bez ďalšieho v dedičskom konaní pred slovenským súdom. Pokiaľ navrhovateľ v dedičskom konaní pred slovenským súdom predloží úmrtný list na meno cudzinca zomrelého v členskom štáte EÚ, vystavený členským štátom EÚ, ne- potrebuje tento úmrtný list do dedičského konania v SR vyššie overenie (čl. 74 nariadenia o dedičstve). Vo všeo- becnosti cudzie verejné listiny potrebujú na uplatnenie dôkaznej moci v inom štáte, ako je štát jej vydania, vyššie overenie formou apostilu alebo tzv. konzulárnej super- legalizácie. Členské štáty EÚ sa pri tvorbe nariadenia o dedičstve dohodli na odstránení požiadavky vyššieho overenia verejných listín predkladaných v rámci naria­ denia vydaných v členskom štáte EÚ. Pokiaľ by úmrtný list bol vydaný v treťom štáte, tak by jeho vyššie overenie do dedičského konania v SR bolo potrebné (napr. úmrtné listy vystavené orgánmi v USA, Kanade a pod.). Sloven- ská republika je však viazaná s niektorými tretími štátmi dvojstrannou zmluvou o právnej pomoci, ktoré obsahujú tzv. uľahčujúce ustanovenia pre vzájomné predkladanie verejných listín do justičných konaní v druhom zmluv- nom štáte. Takýmto konaním je aj konanie o dedičstve, a preto pre úmrtné listy vydané v týchto tretích štátoch sa nevyžaduje vyššie overenie1. Úmrtné listy patria medzi tie verejné listiny, ktoré v bu­ dúcnosti (od 16. 2. 2019) budú medzi členskými štátmi EÚ „obiehať“ bez požiadavky ich vyššieho overenia, ale aj bez požiadavky povinného prekladu súdnymi prekladateľmi. Toto uľahčenie pre občanov sa bude uplatňovať nielen v justičných konaniach, ale vo všetkých oblastiach, kde sa vybrané druhy verejných listín budú predkladať. Podmien- kou je vydanie vybranej verejnej listiny v jednom členskom štáte EÚ a jej predloženie v druhom členskom štáte EÚ2. K prekážke začatej veci môže dôjsť v prípade, keď súdy dvoch štátov EÚ posúdia, že obvyklý pobyt zomrelého v čase smrti bol v ich štáte. Tu by hrozilo nebezpečen- stvo, že by sa vydali 2 rôzne dedičské rozhodnutia v tej istej veci a medzi tými istými účastníkmi konania, ktoré by mohli byť nezlučiteľné a tvorili by tak dôvod na neuzna- nie nezlučiteľného rozhodnutia v štáte uznania a výkonu. Okrem toho paralelné konania predstavujú zvýšené vý- davky na 2 konania. Litispendencia je v nariadení o de- dičstve riešená podobne ako vo vnútroštátnych kona­ niach. Ten súd, ktorý začal konanie neskôr, musí prerušiť konanie a počkať, kým sa nepotvrdí právomoc súdu, kto- rý začal konať ako prvý. Nariadenie nehovorí o povinnosti súdu, ktorý začal konať ako druhý, iniciatívne vyhľadávať eventuálne konania v druhom členskom štáte EÚ. Mal by sa o tomto konaní dozvedieť predovšetkým od dedičov, prípadne z konzulátu dotknutého štátu. V takom prípade by sa mal súd konajúci ako druhý uistiť, či sa potvrdí prá­ vomoc prvého súdu, a osloviť ho so žiadosťou o potvrdenie právomoci prvého súdu a na toto rozhodnutie aj počkať. Dôslednejšiu úpravu prekážky začatej veci obsahuje čl. 29 Nariadenia č. 1215/2012 o právomoci a o uznávaní a výkone rozsudkov v občianskych a obchodných veciach, ktoré ukladá súdu, ktorý začal konať ako prvý, bezod- kladne odpovedať súdu, ktorý koná ako druhý, a informo- vať ho o dátume, kedy sa začalo prvé konanie. Otázka: Akú možnosť majú dedičia dostať sa k osobným veciam zomrelého cudzinca – Rumuna (mobil, zlaté šperky, hotovosť a pod.), ak zariadenie Medzinárodné dedičstvo v EÚ – niektoré príklady NARIADENIE EURÓPSKEHO PARLAMENTU A RADY (EÚ) č. 650/2012 zo 4. júla 2012 o právomoci, rozhodnom práve, uznávaní a výkone rozhodnutí a prijatí a výkone verejných listín v dedičských veciach a o zavedení európskeho osvedčenia o dedičstve (ďalej len „nariadenie o dedičstve“) 1 Afganistan, Albánsko, Alžír, Jemen, Bosna a Hercegovina, Macedónsko, Srbsko, Čierna Hora, KĽDR, Kuba, Mongolsko, Sýria, Švajčiarsko, Turecko, Vietnam, Ukrajina, bývalý ZSSR (len štáty Spoločenstva nezávislých štátov: Rusko, Arménsko, Azerbajdžan, Bielorusko, Kazachstan, Moldavsko, Tadžikistan, Turkménsko, Uzbekistan) 2 Nariadenie EP a Rady (EÚ) č. 2016/1191 o podporovaní voľného pohybu občanov prostredníctvom zjednodušenia požiadaviek na predkladanie určitých verejných listín v EÚ a o zmene nariadenia (EÚ) č. 1024/2012

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

17 na území SR, kde cudzinec zomrel 3. marca 2016, odmieta priznať účinky vydanému európskemu osvedčeniu o dedičstve a dedičia ešte nemajú v rukách právoplatné dedičské rozhodnutie? Zomrelý cudzinec mal obvyklý pobyt v Rumunsku. Osobné veci zomrelého cudzinca, ktoré mal pri sebe v čase smrti, neboli zahrnuté do predmetu dedičstva. Ne- boli teda rumunským súdom zatiaľ prejednané v rámci nariadenia o dedičstve. Slovenský súd nemal právomoc na dedičské konanie v tomto prípade. S Rumunskom je Slovenská republika viazaná dvojstrannou zmluvou, ktorá upravuje (rovnako ako nariadenie) otázky dedenia3. Použi- tie dvojstrannej zmluvy je vylúčené (čl. 75 ods. 2 nariadenia o dedičstve) pre otázky, ktoré upravuje nariadenie o de- dičstve, ktoré má prednosť. Otázka prevzatia osobných vecí zomrelého v nariadení nie je upravená a to otvorilo možnosť použitia ustanovenia čl. 41 ods. 2 dvojstrannej zmluvy, keď osobné veci boli odovzdané rumunskému konzulátu v Bratislave na účely ich prípadného prejedna- nia rumunským súdom, resp. odovzdania dedičom. Otázka: Dedičské konanie po rozvedenom slovenskom občanovi prebieha na území SR. Maloletý dedič, ktorý má obvyklý pobyt v ČR, využil možnosť danú čl. 13 nariadenia o dedičstve a úkon odmietnutia dedičstva urobil na území ČR prostredníctvom svojho zákonného zástupcu (matky maloletého ). Keďže ide o maloleté dieťa, úkon jeho zákonného zástupcu treba schváliť súdom. Je možné použitie § 160 CMP? Odpoveď: Schválenie právneho úkonu zákonného zástup- cu súdom je vec starostlivosti súdu o maloletých. Vo vzťa- hoch členských štátov EÚ sa pre právomoc na konanie vo veciach starostlivosti o maloletých uplatňuje Nariadenie Rady (ES) č. 2201/2003 z 27. novembra 2003 o súdnej právomoci a uznávaní a výkone rozsudkov v manželských veciach a vo veciach rodičovských práv a povinností, kto- rým sa zrušuje nariadenie (ES) č. 1347/2000 (ďalej len „nariadenie Brusel IIa“), ktoré v čl. 8 určuje právomoc na konanie pre súdy členského štátu, kde má maloleté dieťa obvyklý pobyt v čase začatia konania. V minulosti bolo otázne pre sudcov, či schválenie práv- neho úkonu za maloletého v dedičskom konaní je skôr vecou patriacou do dedičského konania, alebo vecou vý- konu rodičovských práv a povinností. V tomto smere Nej- vyšší soud ČR využil ustanovenie čl. 267 Zmluvy o fungo- vaní EÚ a položil Súdnemu dvoru EÚ česko-holandskú prejudiciálnu otázku C-404/14 Matoušková4, kde bolo rozhodnuté, že schválenie právneho úkonu za maloleté- ho v dedičskom konaní „predstavuje opatrenie týkajúce sa výkonu rodičovských práv a povinností v zmysle člán- ku 1 ods. 1 písm. b) tohto nariadenia patriace do rozsahu pôsobnosti tohto nariadenia, a nie opatrenie týkajúce sa dedičstva v zmysle článku 1 ods. 3 písm. f) uvedeného nariadenia, ktoré je vylúčené z rozsahu jeho pôsobnosti“. V tomto prípade teda právomoc na schválenie právneho úkonu za maloletého má český súd, ktorý použije ako roz- hodné právo v tejto veci české rodinné právo. Podľa § 461 ods. 2 nového Občanského zákonníku ČR sa aj v Českej republike vyžaduje pre platnosť právneho úkonu odmiet- nutia dedičstva za maloletého súhlas príslušného súdu. Z uvedeného vyplýva, že slovenský notár nemôže schváliť právny úkon odmietnutia dedičstva za maloletého jeho rodičom, ak maloletý nemá obvyklý pobyt v SR. Je preto jedno, či podľa čl. 13 nariadenia o dedičstve právny úkon odmietnutia dedičstva urobí zákonný zástupca maloleté- ho na súde, kde má maloletý dedič obvyklý pobyt, alebo na súde, kde prebieha dedičské konanie (vo všeobecnosti súd, kde mal obvyklý pobyt poručiteľ v čase smrti). V obi- dvoch prípadoch ide o výkon rodičovských práv a povin- ností a takýto právny úkon podlieha schváleniu súdom, kde má dieťa obvyklý pobyt v čase začatia konania. V súčasnosti je pre dedičský súd, ktorý koná o dedičstve, k dispozícii trochu komplikované, ale predsa len riešenie, aby mohol v SR schváliť odmietnutie dedičstva slovenský notár, aj keď právomoc na toto konanie o rodičovských právach a povinnostiach má cudzí súd, lebo obvyklý pobyt maloletého je v inom štáte EÚ. Podľa čl. 12 ods. 3 naria- denia Brusel IIa „súdy členského štátu majú takisto prá- vomoc v otázkach rodičovských práv a povinností, ak: a) dieťa má vo vzťahu k tomuto členskému štátu podstatnú väzbu, najmä na základe skutočnosti, že jeden z nositeľov rodičovských práv a povinností má obvyklý pobyt v tomto členskom štáte, alebo že dieťa je štátnym príslušníkom tohto štátu; a b) všetci účastníci konania prijali právomoc súdov výslovne alebo iným jednoznačným spôsobom v čase začatia konania, a ak je to v najlepšom záujme die- ťaťa.“ Podmienky pod bodom a/ a b/ musia byť splnené kumulatívne a skúmať ich musí notár, ktorý by sa roz- hodol postupovať týmto spôsobom. Ak by jedna z týchto podmienok nebola splnená, notár musí účastníkov ko- nania požiadať, aby podali návrh na schválenie právneho úkonu odmietnutia dedičstva na súd v štáte, kde má dieťa obvyklý pobyt, a počkať na toto rozhodnutie. Myslím, že praktici práva v dedičských veciach očakávajú rozhodnutie Súdneho dvora vo veci C-565/16 – Sapona- ro, ktorú položil grécky súd dňa 9. 11. 2016. Očakávané rozhodnutie by malo odpovedať na otázku, či „sa má na účel platnosti dohody o právomoci podľa článku 12 ods. 3 písm. b) nariadenia č. 2201/20034 vychádzať z pred- pokladu, že v prípade návrhu na schválenie odmietnu- tia dedičstva, ktorý na grécky súd podali rodičia dieťaťa s obvyklým pobytom v Taliansku: a) rodičia jednoznač- ným spôsobom prijali dohodu o právomoci iba tým, že podali návrh na schválenie právneho úkonu na daný súd, b) príslušný prokurátor je jedným z účastníkov konania, ktorí musia v čase začatia konania súhlasiť s dohodou o právomoci, a to vzhľadom na skutočnosť, že podľa gréc- kej právnej úpravy je zo zákona účastníkom predmetné- ho konania, c) dohoda o právomoci je v záujme dieťaťa, vzhľadom na to, že maloletá má spolu s rodičmi, ktorí sú 3 Zmluva medzi ČSR a RĽR o právnej pomoci v občianskych, rodinných a trestných veciach (vyhl. č. 31/1959 Zb.) 4 http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=169198&pageIndex=0&doclang=sk&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=642577

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

navrhovateľmi, obvyklý pobyt v Taliansku, kým posledný pobyt poručiteľa a dedičstvo sú na území Grécka?“ Na jednej strane je záujem rýchlo, prakticky a čo s najmenšími nákladmi skončiť konanie o schválení právneho úkonu za maloleté dieťa a následne dedičské konanie po poručiteľovi, ale na druhej strane je najlep- ší záujem dieťaťa, ktorý by mal skúmať „rodinnoprávny“ súd. Môže sa stať, že zákonný zástupca maloletého od- mietne aktívne dedičstvo len preto, že si nepraje, aby jeho dieťa dedilo po expartnerovi, s ktorým sa rozišiel v zlom. Takýto právny úkon nie je v záujme dieťaťa a súd by ho neschválil. Len prax ukáže, či príslušnosť sloven- ského dedičského súdu (teda notára povereného dedič- ským konaním) na schválenie právneho úkonu odmiet- nutia dedičstva zástupcom maloletého je tým správnym riešením v najlepšom záujme dieťaťa. Len pre úplnosť uvádzam aj druhú, tiež trochu kompli- kovanú možnosť, ako by o schválení právneho úkonu odmietnutia dedičstva za maloletého mohol konať v uve- denom prípade slovenský súd. Postup umožňuje čl. 15 nariadenia Brusel IIa, podľa ktorého vo výnimočných prí- padoch súd, ktorý má právomoc na schválenie právne- ho úkonu (v našom prípade český súd), ak sa domnieva, že súd iného členského štátu EÚ, ku ktorému má dieťa osobitnú väzbu, je vo vhodnejšej situácii na prejednanie tejto veci, môže prerušiť konanie a vyzvať účastníkov, aby podali svoj návrh na súd tohto iného členského štátu EÚ alebo aby požiadali súd iného členského štátu, aby pre- vzal právomoc na schválenie právneho úkonu za malo- letého. Bližšie podmienky tohto postúpenia veci sú uve- dené v čl. 15 nariadenia Brusel IIa. Ostáva len dúfať, že rozhodnutie Súdneho dvora v pre- judiciálnej otázke C-565/16 prinesie viac svetla a hlavne možností, aby sa dedičské konanie, kde sa vyskytla po- treba schválenia právneho úkonu za maloletého, ktorý nemá obvyklý pobyt v štáte, kde sa o dedičstve poručiteľa koná, efektívne skončilo. Otázka: Slovenský občan žil pred smrťou v Plzni ako bezdomovec. Zomrel v marci 2017. Český súd zastavil dedičské konanie pre nemajetnosť bez toho, aby skúmal, či poručiteľ mal nejaký majetok v SR. V oznámení zo Zastupiteľského úradu nebola informácia, či český súd skúmal obvyklý pobyt poručiteľa. Mesto Plzeň podalo návrh na začatie dedičského konania na slovenský súd príslušný podľa bývalého trvalého pobytu bezdomovca v SR, lebo sa domnieval, že poručiteľ by mohol mať majetok v SR, z ktorého mienil uspokojiť pohľadávky mesta voči bezdomovcovi. Mal slovenský súd zastaviť konanie? Odpoveď: V takýchto prípadoch nie je jasné, či otázka právomoci na konanie bola jasne vyriešená. Slovenský súd mal dve možnosti: buď zastaviť konanie s odôvod- nením, že konanie začal český súd, lebo bezdomovec žil v čase smrti v ČR, hoci otázka obvyklého pobytu nebola spoľahlivo vyriešená a majetok v SR nebol poňatý do de- dičského rozhodnutia, alebo začať konanie v SR s tým, že zistí, že nie je možné určiť spoľahlivo obvyklý pobyt, lebo bezdomovec menil miesto pobytu a na Slovensku sa zis- tilo, že má napr. pozemky zdedené po jeho matke a bol slovenským občanom (pozri bod 24 odôvodnenia naria- denia o dedičstve). Pri zastavení dedičského konania pre nemajetnosť nie sú určení dedičia, a teda prípadný exe­ kútor nemôže v exekučnom konaní pokračovať s dedič- mi poručiteľa. V tomto príklade by bolo lepšie pokračovať v konaní na území SR. Niekedy je skutočne ťažké nájsť vhodné riešenie takýchto nejasných prípadov. Otázka: Poručiteľ zomrel 9. 3. 2007 v ČR (súd neuvádza jeho štátne občianstvo). Pôvodné dedičské konanie prebehlo v ČR v roku 2007. V roku 2017 navrhovateľka požiadala slovenský súd o prejednanie novoobjaveného majetku (nehnuteľnosti ležiacej na území SR), pretože český súd, ktorý pôvodne prejednával dedičstvo, jej návrh zamietol s poukazom na § 44 ZMPS, t. j. z nedostatku právomoci. Súd ktorého štátu má právomoc na konanie o novoobjavenom majetku? Odpoveď: Nariadenie 650/2012 sa vzťahuje na dedenie po osobách, ktoré zomreli 17. augusta 2015 alebo ne- skôr (čl. 83 nariadenia). Keďže nie je možné v tomto prí- pade použiť nariadenie, uplatnia sa ustanovenia zák. č. 97/1963 Zb. o medzinárodnom práve súkromnom a pro- cesnom (ďalej len „ZMPS SR“) v znení platnom ku dňu smrti poručiteľa (9. 3. 2007). Vtedy platným kritériom na založenie právomoci súdu na dedičské konanie bolo štátne občianstvo poručiteľa v čase smrti (§44 ZMPS). Keďže sa v otázke súdu neuvádza tento údaj, vychádzame z toho, že poručiteľ v čase smrti bol občanom Slovenskej republiky, aj preto, že český súd zastavil „nové“ dedič- ské konanie s poukazom na § 44 ZMPS. Potom je však prinajmenšom zvláštne, prečo tento súd pôvodné dedič- ské konanie v roku 2007 tiež nezastavil pre nedostatok právomoci. Kritérium obvyklého pobytu poručiteľa bez ohľadu na jeho štátne občianstvo zaviedol až nový český zák. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v § 74 (ďalej len „ZMPS ČR“), ktorý však v čase smrti tohto poručiteľa ešte nebol účinný. Aj keby mal poručiteľ v čase smrti české štátne občian- stvo a ide o novoobjavenú nehnuteľnosť na území SR, vý- lučnú právomoc na prejednanie tohto druhu majetku má slovenský súd na základe § 45 ods.1 písm. c/ ZMPS SR. Problémom však ostáva miestna príslušnosť na do- datočne objavený majetok. V súčasnosti platné znenie § 159 CMP odkazuje na súd, kde bolo pôvodné dedičské konanie skončené, a týmto súdom je český súd. Aj keď vnútroštátne procesné pravidlá nie sú otázkou medziná- rodného práva súkromného, tak sa domnievame, že je možné použiť miestnu príslušnosť podľa § 158 písm. b/ a začať konanie na tom okresnom súde, kde sa nachá­ dza nehnuteľnosť. JUDr. Tatiana Hačková autorka pôsobí ako generálny štátny radca na Ministerstve spravodlivosti Slovenskej republiky, Odbore medzinárodného práva súkromného >> postrehy z praxe 18 ars notaria 1/18

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

19 Časopis Právny obzor je najstarší slovenský odborný časopis a jediný teoretický právnický časopis na Slovensku. Medzi jeho hlavných redaktorov patrili také zvučné mená ako Emil Stodola, zakladateľ časopisu, Vladimír Fajnor a Štefan Luby. Významnou úlohou periodika v prvých rokoch bolo vytváranie a rozvoj slovenskej právnej terminológie, ako aj pestovanie právnej vedy. Ako sa časopis zhostil týchto úloh? Právny obzor začal vychádzať v slovenskom jazyku v Bu- dapešti ešte za Rakúsko-Uhorska (1917) a spomenuté úlohy mali zásadný význam. Zároveň bolo dôležité, že týchto úloh sa časopis zhostil ešte, hoci krátko, pred vznikom Československej republiky. Slovensko v ta- kej dôležitej oblasti, akou je oblasť práva, vstupovalo do nového štátoprávneho usporiadania s jasne stano- venými úlohami. Vďaka existencii Právneho obzoru sa mohla odborná právnická verejnosť na Slovensku hneď od počiatku zapojiť do unifikačného procesu, ktorý mal odstrániť právny dualizmus na území republiky. Proces to bol dôležitý a náročný na riešenie. O tom, že v tomto procese časopis zohral významnú úlohu, svedčí aj to, že od roku 1922 bol oficiálnou prílohou Právneho obzoru Vestník Ministerstva unifikačného a od roku 1929 začala vychádzať ako príloha časopisu Úradná zbierka rozhod- nutí Najvyššieho súdu R. čsl. Bez zveličovania môžeme povedať, že Právny obzor bol jednak pri zrode slovenskej právnej terminológie a významne sa zaslúžil o jej for- movanie, ustaľovanie a rozvoj, no tiež stál pri začiatkoch slovenskej právnickej odbornej a vedeckej spisby. V čom vidíte jeho hlavnú úlohu dnes? Úloha a význam časopisu vyplýva už z toho, že na Sloven- sku je jediný teoretický časopis pre otázky štátu a prá- va. Teda staráme sa predovšetkým o to, aby právnická verejnosť bola informovaná o nových trendoch a poznat- koch v právnoteoretickej oblasti, ako aj o ich praktickom uplatňovaní tak v legislatíve, ako aj pri aplikácii práva. To znamená, že nie sme výlučne len akademickým časopi- som odtrhnutým od praxe. V tomto smere existuje aj pri- rodzená spolupráca s ostatnými právnickými časopismi Uplynulý rok oslávil časopis Právny obzor 100. výročie. Pri tejto príležitosti prinášame rozhovor s prof. JUDr. Oľgou Ovečkovou, DrSc., jeho hlavnou redaktorkou. Služba notára je nenahraditeľná služba občanom >> Rozhovor

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

>> Rozhovor 20 ars notaria 1/18 v tom zmysle, že keď dostanú na publikovanie výlučne te- oretický príspevok, ktorý sa, vzhľadom na zameranie ich časopisu, nehodí na publikovanie u nich, ponúknu ho na prezentáciu k nám. Ak takýto príspevok po posúdení dvo- ma recenzentmi a redakčnou radou spĺňa naše náročné kritériá, zaradíme ho na publikovanie v našom časopise. V novodobej histórii získal časopis Právny obzor aj vašou zásluhou prestížnu cenu Karlovarských právnických dní za najlepší právnický časopis Slovenskej republiky za roky 2006 a 2013. Ako sa vám darí udržať jeho dobrú úroveň aj po 100 rokoch? Snažiť sa o to, aby si časopis udržiaval dobrú odbornú úroveň, zaväzuje už jeho storočná kontinuitná história. V dnešnom uponáhľanom svete akoby nebol dostatok priestoru a času na venovanie sa teoretickým otázkam práva. Tento trend podporuje aj chronický nedostatok finančných prostriedkov, s ktorými Ústav štátu a práva SAV ako vydavateľ časopisu zápasí. Bez sponzorov by sme v posledných rokoch neboli schopní vydať všetkých šesť čísiel ročne. No i napriek tomu sa stále nájdu auto- ri, ktorí sa teoretickým otázkam práva venujú, a nás teší, že je medzi nimi permanentne zastúpená mladá generá- cia. Usilujeme sa prostredníctvom časopisu podporovať a propagovať výsledky teoretických poznatkov v oblasti práva a tam, kde je to možné a potrebné, pomáhať ich presadzovaniu do praxe. Pri príležitosti 100. výročia vzniku časopisu Právny obzor vydalo vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied pod vedením autorského kolektívu Oľga Ovečková a Jozef Vozár monografiu s názvom 100 rokov časopisu Právny obzor. Ide o jedinečnú publikáciu. Čo vás inšpirovalo pri jej písaní? Rozhodujúcou inšpiráciou bolo práve jubileum časopisu. Veď sto ročníkov časopisu je cenným historickým mate- riálom nielen z pohľadu vývoja práva a právneho mysle- nia, ale je tiež významným fenoménom našej kultúry. Už niekoľko rokov pred dovŕšením storočnice časopisu sme sa zamýšľali nad tým, akým spôsobom pri tomto jubileu pripomenúť tento nezanedbateľný význam časopisu. Tak sa zrodila myšlienka zaoberať sa komplexne všetkými sto ročníkmi časopisu ako uceleným historickým fenomé- nom, ktorý odzrkadľuje storočnú históriu našej spoločnos- ti videnú cez optiku práva. Samozrejme, spôsob uchopenia storočnej histórie časopisu nie je jednoduchý a môže byť rôznorodý. Pochopiteľne, nejde o komplexné spracovanie problematiky. Ide o prvý krok, v ktorom sme sa snažili spracovať aspoň niektoré oblasti. Zároveň sme chceli pri- blížiť aj samotnú históriu časopisu publikovaním viacerých historických dokumentov, ako aj ukážok niektorých člán- kov publikovaných v Právnom obzore v rôznych obdobiach. Popri Právnom obzore je ďalší náš časopis ARS NOTARIA ešte len „mladíkom“. Podarilo sa nám však osloviť široké spektrum právnikov nielen na Slovensku, ale aj v Česku a vybudovať si stabilné miesto medzi odbornými právnickými periodikami. Sledujete ho, hoci sa zameriava na notársku problematiku? Samozrejme, sledujem aj tento časopis. Netvrdím, že podrobne čítam všetky v ňom publikované články. Prav- dou však je, že v každom čísle nájdem niečo zaujímavé. Zaujíma ma nielen z odbornej a obsahovej stránky, ale ako dlhoročná vedúca redaktorka odborného právnic- kého časopisu si všímam aj vzhľad vášho časopisu, ako aj inovácie a prinášané novinky. Napokon, som členkou redakčnej rady časopisu Bulletin slovenskej advokácie, ako aj českého časopisu Právnik, čo je pre mňa tiež veľ- kou inšpiráciou. Vaše odborné pôsobenie je dlhodobo späté so Slovenskou akadémiou vied. V rokoch 1988 – 1995 ste boli riaditeľkou Ústavu štátu a práva SAV a v rokoch 1990 – 1993 ste boli podpredsedníčkou Slovenskej akadémie vied. Ako spätne vnímate svoje pôsobenie v týchto vedúcich funkciách? Nikdy som nemala ambície dlhodobo zastávať rôzne funk- cie. Vždy som sa chcela naplno venovať vedeckej a odbor- nej práci. Boli to určité prelomové obdobia, keď ma požia- dali, aby som aspoň na určitý čas tieto funkcie zastávala. Pravda, bolo to spojené aj s možnosťou presadzovať niečo nové, progresívne, čo bolo v tom čase výzvou aj pre mňa. Ste dlhoročnou členkou Legislatívnej rady vlády SR. Čo pre vás znamená práca v tomto poradnom orgáne vlády, resp. v legislatíve vôbec? Moje pôsobenie v legislatíve je skutočne dlhodobé. Do rozdelenia Československej republiky som pracovala vo viacerých federálnych legislatívnych orgánoch v Prahe. Po vzniku samostatnej Slovenskej republiky – teda 25 rokov – som členkou Legislatívnej rady vlády. Už táto malá štatistika vypovedá o tom, že prácu v legislatíve pokladám za dôležitú. Okrem toho je to práca náročná, ktorá si vyžaduje neustále vzdelávanie. Jej náročnosť sa výrazne zvýšila po vstupe Slovenska do Európskej únie. Je len škoda, že doposiaľ vzdelávanie pre oblasť legisla- tívy nenašlo dostatočný ohlas na právnických fakultách pri výchove právnikov. Pôsobenie v legislatíve pokladám pre svoju prácu za veľmi dôležité, a to najmä z dvoch dô- vodov: prináša mi množstvo faktických odborných infor- mácií a tiež ma núti neustále sa vzdelávať v tejto oblasti, čo je inšpirujúce a prínosné pre samotnú vedeckú prácu. V roku 2003 ste boli ocenená štátnym vyznamenaním Rad Ľudovíta Štúra I. triedy za mimoriadne zásluhy v oblasti právnych vied. Čo pre vás toto vyznamenanie znamená? Musím priznať, že nie som vyznávačka či zberateľka oce- není a vyznamenaní. Ale toto vyznamenanie vnímam ako veľmi významné ocenenie svojej práce a vážim si ho. Je pre mňa aj v súčasnosti pracovnou motiváciou. V týchto dňoch ma osobitne potešilo, že týmto štátnym vyzname-

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

21 naním bola ocenená práca môjho kolegu a priateľa prof. Alexandra Bröstla. Pri výkone svojej profesionálnej činnosti, ako aj v súkromnom živote ste sa určite stretli s činnosťou notárov. Ako ju vnímate? Pri svojej profesionálnej činnosti, vzhľadom na to, že sa zaoberám obchodným právom, je práca notárov nena- hraditeľná. Z hľadiska bežného občana treba povedať, že činnosť notárov je dôležitá aj v porovnaní s advokátmi. Veď mnohí občania sa za celý svoj život s prácou advoká- ta nemusia stretnúť. Služby notára či jeho pomoc v urči- tých životných situáciách potrebujú a využívajú relatívne často. Je to nenahraditeľná služba občanom. V čom vidíte priority notárskej činnosti pre spoločnosť? Myslíte si, že ľudia si uvedomujú potrebu tohto povolania a vedia oceniť služby, ktoré ponúka? Sú to vlastne dve oblasti, ktoré som už naznačila. V pod- nikateľskej oblasti plnia notári mnoho nezastupiteľných úloh. V občianskom živote pomáhajú občanovi v bežných problémoch. Som presvedčená, že každý občan, ktorý potreboval službu notára, ju náležite ocenil. Počas profesionálneho života ste pôsobili a pôsobíte ako vysokoškolská pedagogička, advokátka, legislatívna pracovníčka, rozhodkyňa na rozhodcovskom súde, vedecká pracovníčka, autorka celého radu významných publikácií. Pri ktorej z týchto činností sa osobne cítite najlepšie? Uvedomujem si, že je to rôznorodý komplex činností. Je však pravdou, že všetky ma zaujímajú a bavia. Napo- kon, veď preto sa im aj venujem. Robím to, pravda, aj zo „zištných“ dôvodov. Všetky sú navzájom prepojené a in- špirujúce. Predsa len je mojou základnou činnosťou ve- decká práca. Robiť v tejto oblasti bez spojenia s praxou si neviem predstaviť. Teoretická práca v oblasti práva je zaujímavá vtedy, ak je spojená so znalosťou a potreba- mi praxe. Veď najzaujímavejšie je vidieť, ako sa výsledok teoretickej činnosti presadzuje do praxe. Preto všetky oblasti, v ktorých pôsobím, sú pre mňa dôležité a impul- zy, ktoré v nich získavam, vyústia ako inšpirácia v mojej vedeckej práci. Ak vám zvýši čas aj na vlastné záujmy, prezradíte, čo najradšej robíte vo voľnom čase? Voľný čas a jeho využitie pokladám v živote za veľmi dôle- žité. Pri mojich rôznorodých aktivitách nie je jednoduché ho získať. Musela som sa naučiť s časom hospodáriť. Vďaka tomu, že sa mi to darí, sú moje aktivity relatív- ne rôznorodé. Samozrejme, relaxujem pri dobrej knihe či hudbe. Vzhľadom na to, že podstatou mojej práce sú čítanie a písanie, veľkú časť voľného času venujem špor- tovým aktivitám. Od mladosti som aktívne športovala. Ako vysokoškoláčka som tancovala v Lúčnici. Športu sa venujem aj v súčasnosti. Pravidelne cvičím, chodím plá- vať, v zime sa venujem zjazdovému lyžovaniu. Občas si zahrám golf. Rada cestujem. Ďakujeme za rozhovor a želáme časopisu ešte ďalších 100 rokov. Otázky kládla JUDr. Katarína Valová, PhD. členka redakčnej rady časopisu ARS NOTARIA Profesijný životopis prof. JUDr. Ovečková Oľga, DrSc., rod. Reháková Vzdelanie 1956 – 1961 Právnická fakulta UK Bratislava 1968 – CSc. 1984 – DrSc. 1992 – doc., PF UK Bratislava 1997 – prof., PF UK Bratislava Práca Od roku 1961 Ústav štátu a práva SAV: študijný pobyt, interná ašpirantúra, vedecká pracovníčka, vedúca vedecká pracov- níčka, vedúca oddelenia, riaditeľka ústavu (1988 – 1995), pod- predsedníčka SAV (1990 – 1993), od 1995 predsedníčka vedec- kej rady ústavu. Zameranie: občianske právo, obchodné právo, hospodárske právo. Dlhoročná externá učiteľka na Právnickej fakulte UK Bratislava a niekoľkoročná externá učiteľka na Právnickej fakulte Paneurópskej vysokej školy v Bratislave. Dlhodobo pôsobí v legislatíve: členka Legislatívnej rady vlády ČSFR, členka komisie vlády ČSFR na prípravu Obchodného zá- konníka, od roku 1993 členka Legislatívnej rady vlády SR, ad- vokátka Slovenskej advokátskej komory a Českej advokátskej komory, konzultantka v advokátskej kancelárii White & Case, rozhodkyňa Stáleho rozhodcovského súdu Slovenskej banko- vej asociácie. Autorka alebo spoluautorka radu významných publikácií z odboru obchodné právo, najvýznamnejšie mono- grafie: Zodpovednosť v hospodárskom práve (1983), Slovník obchodného práva (vedúca autor. kol. Bratislava – 1994, Pra- ha – 1996), Zmluvná pokuta (1994, 1911), Obchodný zákonník, komentár 1. a 2. diel (vedúca autor. kol. 2005, 2008, 2012), Premlčanie v obchodnom práve (2015), Základy obchodného práva (vedúca autor. kol. 2009) 1. diel (2009), 2. diel (2010), druhé vydanie (2013), Obchodný zákonník. Veľký komentár, 1. a 2. diel (vedúca autor. kol. – 2017).

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

22 ars notaria 1/18 >> z diania v právnickej obci Od 8. 11. 2017 nadobudli účinnosť ustanovenia § 69 ods. 11 až 15 Obchodného zákonníka sprísňujúce podmienky fúzií s cieľom ochrany veriteľov a predchádzania podvod- ným fúziám obchádzajúcim likvidáciu a konkurz – naj- mä obligatórne vypracovanie správy audítora (pokiaľ sa nevyhotovuje správa nezávislého experta) osvedčujúcej, že hodnota záväzkov nástupníckej spoločnosti nepresa- huje k rozhodnému dňu hodnotu jej majetku, a povin- nosť zanikajúcej spoločnosti oznámiť vypracovanie ná- vrhu zmluvy o zlúčení/splynutí alebo projektu rozdelenia správcovi dane a záložnému veriteľovi 60 dní pred dňom konania valného zhromaždenia, ktoré má rozhodnúť o ich schválení. Pribudli aj ďalšie obmedzenia – zúčast- nené spoločnosti nesmú byť v likvidácii, nesmú byť zru- šené súdom a nesmie sa ani viesť konanie o ich zrušení na súde. Zásadnou zmenou účinnou od 1. 1. 2018 je zavedenie povinnosti používať pri zapisovaní údajov do obchodné- ho registra aktuálne hodnoty referenčných údajov. To v praxi znamená, že pokiaľ napríklad návrh na zápis do obchodného registra obsa- huje inú adresu bydliska fy- zickej osoby, než je uvedená v Registri obyvateľov SR, súd návrh odmietne ako neúplný a v oznámení o odmietnutí vykonania zápisu súd uvedie hodnoty referenčných úda- jov, pre ktoré nebolo možné vykonať zápis. Lektor sa vyjadril, že je ťažké odhadnúť, ako striktne budú súdy postupovať pri posudzovaní od- straňovania nedostatkov návrhu na zápis a jeho príloh v konaní o námietkach, a má pochybnosti, či súdy budú postupovať jednotne – či bude stačiť k námietkam prilo- žiť čestné vyhlásenie o správnom údaji z referenčného registra spolu s opraveným návrhom, alebo bude po- trebná aj oprava listiny, ktorá je prílohou návrhu a obsa- huje nesprávny údaj, teda napr. oprava adresy bydliska prvého konateľa spoločnosti s ručením obmedzeným vy- hotovením dodatku k spoločenskej zmluve alebo prijatie ďalšieho uznesenia valného zhromaždenia, ktorým sa upraví nesúladný údaj v pôvodnom uznesení. Lektor ďalej zdôraznil, že čo i len drobný preklep v mene či priezvisku (napr. chýbajúci dĺžeň) bude prekážkou zá- pisu do obchodného registra a aj takéto drobné nedo- statky návrhu bude potrebné odstrániť podaním námie- tok proti odmietnutiu vykonania zápisu. Údaje o trvalom bydlisku odporučil uviesť presne tak, ako sú uvedené v referenčnom registri, teda vrátane súpisných čísel aj orientačných čísel. Údaje uvedené v občianskych preu- kazoch by s údajmi v referenčných registroch mali byť zhodné a lektor odporučil tieto údaje používať. K formulácii listín, ktoré sa prikladajú k návrhu do ob- chodného registra a obsahujú údaje, ktoré bude súd porovnávať s údajmi z referenčného registra, je teda po- trebné od 1. 1. 2018 pristupovať so zvýšenou pozornos- ťou. Ďalšou zmenou, ktorá súvisí s notárskou činnos- ťou, je povinnosť predkladať do zbierky listín podpisové vzory, na ktorých je podpis úradne osvedčený. Zákon vylučuje uznať podpis na podpisovom vzore za vlastný, je preto potrebné, aby tieto osoby podpísali podpisový vzor priamo pred notárom alebo jeho zamestnancom. Novelizované ustanovenia účinné od 1. 9. 2018 prinesú zjednodušenie zakladania spoločností s ručením obmedzeným a prevodov obchod- ných podielov. K zápisu spoločnosti s ručením obmedze- ným do obchodného registra sa bude vyžadovať súhlas správcu dane už iba v prípadoch, že spoločnosť zakladá osoba, ktorá je vedená v zozname daňových dlžníkov. Ak je zakladateľ vedený v zozname dlžníkov Sociálnej po- isťovne, bude potrebné k návrhu na zápis doložiť aj sú- hlas Sociálnej poisťovne. Súd pred zápisom spoločnosti Dňa 8. 11. 2017 vyšiel v Zbierke zákonov Slovenskej republiky zákon č. 264/2017 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník v znení neskorších predpisov a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony. Dňa 15. 12. 2017 sa konal v Bratislave seminár s názvom „Obchodný register po 1. 1. 2018“, vedený prednášajúcim JUDr. Mariánom Blahom, predsedom Okresného súdu Banská Bystrica. Lektor sa postupne venoval novelizovaným ustanoveniam Obchodného zákonníka a zákona o obchodnom registri, z ktorých jedna časť nadobudla účinnosť vyhlásením zákona č. 264/2017 Z. z., t. j. 8. 11. 2017, druhá časť nadobudla účinnosť 1. 1. 2018 a tretia časť nadobudne účinnosť 1. 9. 2018. Novela Obchodného zákonníka a zákona o obchodnom registri >> Ďalšou zmenou, ktorá súvisí s notárskou činnosťou, je povinnosť predkladať do zbierky listín podpisové vzory, na ktorých je podpis úradne osvedčený. Zákon vylučuje uznať podpis na podpisovom vzore za vlastný, je preto potrebné, aby tieto osoby podpísali podpisový vzor priamo pred notárom alebo jeho zamestnancom.

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

23 do obchodného registra preverí, či je zakladateľ vedený v zozname daňových dlžníkov alebo v zozname dlžníkov Sociálnej poisťovne. Zákon od 1. 9. 2018 výslovne zakazuje spoločníkovi previesť obchodný podiel, ak sa voči spoločnosti vedie konanie o jej zrušení, ak je spoločnosť zrušená súdom alebo na základe rozhod- nutia súdu, alebo ak voči spoločnosti pôsobia účinky vyhlásenia konkurzu alebo povolenia reštrukturalizácie a súd pred zápisom zmeny spoločníka v spoločnos- ti s ručením obmedzeným tieto skutočnosti aj preverí. Pri prevodoch väčšinové- ho obchodného podielu sa bude vyžadovať prikladať k návrhu na zápis zmien sú- hlas správcu dane už iba v prípadoch, ak prevodca ale- bo nadobúdateľ sú vedení v zozname daňových dlžníkov. Súhlas Sociálnej poisťovne nie je potrebné k návrhu na zmenu spoločníka prikladať. Lektor upozornil na rozpor § 115 ods. 10 Obchodného zákonníka a § 12 ods. 3 vyhl. 25/2004 Z. z. Obchodný zákonník totiž naďalej prikazuje pri každom návrhu na zápis zmeny v osobe spoločníka, ku ktorému sa neprikladá súhlas správcu dane, pri- kladať písomné vyhlásenie spoločníka a nadobúdateľa o tom, že spoločnosť nemá povinnosť doložiť túto prílo- hu. Z vyhlášky sa však od 1. 9. 2018 povinnosť prikladať písomné vyhlásenie spoločníka a nadobúdateľa vypúšťa, čo je logické, keďže podľa zákona o obchodnom regis- tri súd zisťuje, či spoločník alebo nadobúdateľ väčšino- vého obchodného podielu nie sú vedení v zozname da- ňových dlžníkov, a teda súd vie určiť, ku ktorým návrhom je potrebné prikladať súhlas správcu dane. Lektor uvie- dol, že hoci sa ponechanie povinnosti dokladať uvedené vyhlásenie v Obchodnom zákonníku javí ako opomenutie zákonodarcu, ide o práv- ny predpis vyššej právnej sily než vyhláška, a preto odpo- rúča toto vyhlásenie k návrhom prikladať aj po 1. 9. 2018. Mgr. Marian Kováč notár so sídlom v Bratislave >> K zápisu spoločnosti s ručením obmedzeným do obchodného registra sa bude vyžadovať súhlas správcu dane už iba v prípadoch, že spoločnosť zakladá osoba, ktorá je vedená v zozname daňových dlžníkov. Ak je zakladateľ vedený v zozname dlžníkov Sociálnej poisťovne, bude potrebné k návrhu na zápis doložiť aj súhlas Sociálnej poisťovne. Seminár bol zameraný na témy týkajúce sa problema- tiky: Forma a obsah notárskej zápisnice a jej význam, Notárska zápisnica a jej postavenie medzi dôkaznými prostriedkami, Notárska zápisnica ako možný exekuč- ný titul, Formálne požiadavky na tzv. exekučnú notár- sku zápisnicu, Materiálne požiadavky a ich rozšírenie stanovené novelou Exekučného poriadku, Prieskum tzv. exekučnej notárskej zápisnice exekučným súdom, jeho obsah a rozsah v kontexte zmien Exekučného poriadku – porovnanie duálneho prístupu pri nových a prebiehajú- cich exekučných konaniach. Podľa novely zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekú- toroch a exekučnej činnosti (ďalej len „Exekučný poria- dok“), ktorá bola vykonaná zákonom č. 2/2017 Z. z. a ktorá nadobudla účinnosť 1. 4. 2017, je notárska zápisnica ako exekučný titul (ďalej ako „exekučná notárska zápisnica“) upravená v § 45 ods. 2 písm. c), podľa ktorého „Exekuč- ným titulom na účely tohto zákona je aj notárska zápisni- ca, ktorá obsahuje právny záväzok a v ktorej je vyznačená oprávnená a povinná osoba, právny dôvod, predmet a čas plnenia, ak povinná osoba v notárskej zápisnici s vyko- nateľnosťou súhlasila“. Podľa § 45 ods. 3 Exekučného poriadku, ak záväzok v notárskej zápisnici podľa ods. 2 písm. c) vznikol z právneho úkonu, ktorého predmetom bolo poskytnutie peňažných prostriedkov, môže sa exe- kúcia týkať iba sumy predstavujúcej poskytnuté peňažné prostriedky a úrokov z omeškania. Inak sa záväzok v no- társkej zápisnici nemôže týkať zmluvných pokút. Na porovnanie s predchádzajúcou právnou úpravou, v ktorej exekučná notárska zápisnica bola uprave- Dňa 7. 12. 2017 sa v priestoroch sídla Daňového úradu Bratislava-Ružinov v Bratislave konal seminár na tému Zmena pohľadu na notársku zápisnicu ako jednu z možných foriem náhrad rozhodnutia súdu vzhľadom na prijaté zmeny Exekučného poriadku, organizovaný spoločnosťou APORES, s.r.o. Prednášajúcim bol JUDr. Boris Tóth, podpredseda Krajského súdu v Bratislave, uznávaný odborník na civilné procesné právo, ktorý sa venuje najmä konkurznej a exekučnej agende. Zmena pohľadu na notársku zápisnicu ako jednu z možných foriem náhrady rozhodnutia súdu vzhľadom na prijaté zmeny Exekučného poriadku

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

>> z diania v právnickej obci 24 ars notaria 1/18 ná v § 41 ods. 2 písm. c) Exekučného poriadku, podľa ktorého „exekúciu bolo možné vykonať aj na podklade notárskych zápisníc...“, novela Exekučného poriadku jednoznačne definuje notársku zápisnicu ako „exekučný titul“, na ktorý sa podľa § 46 ods. 2 nevyžaduje potvrde- nie o vykonateľnosti. Pri exekučnej notárskej zápisnici sa nevyžaduje osobitné potvrdenie o vykonateľnosti, pre- tože súhlas povinného s vykonateľnosťou notárskej zá- pisnice je jej podstatnou náležitosťou. V § 53 ods.1 Exekučného poriadku je však exekučná no- társka zápisnica naďalej znevýhodnená tým, že pre ňu neplatí lehota 15 dní na vydanie poverenia na vykona- nie exekúcie od podania návrhu na vykonanie exekúcie a v § 53 ods. 3 je navyše upravená možnosť, aby súd zamietol návrh na vykonanie exekúcie, ak notárska zápis- nica nespĺňa zákonné nále- žitosti alebo záväzok v nej obsiahnutý odporuje zákonu alebo je v rozpore s dobrý- mi mravmi. V ostatnom sa znenie ustanovení novely Exekučného poriadku upra- vujúce exekučnú notársku zápisnicu nezmenilo. JUDr. Boris Tóth vo svojej prednáške vyzdvihol dôle- žitosť notárskej zápisnice aj vzhľadom na to, že podľa § 3 ods. 4 Notárskeho po- riadku je verejnou listinou, ktorá v zmysle § 205 Civil- ného sporového poriadku potvrdzuje pravdivosť toho, čo sa v nej osvedčuje alebo potvrdzuje, ak nie je dokázaný opak. Uviedol, že z tohto dôvodu žaloba o určenie neplat- nosti notárskej zápisnice ako exekučného titulu je poj- movo vylúčená ako určovacia žaloba a nemôže existovať ani len naliehavý právny záujem o preukázanie takejto opodstatnenosti žaloby na určenie neplatnosti notárskej zápisnice ako verejnej listiny. Nie je však vylúčené, aby účastníci, aj napriek existencii exekučnej notárskej zá- pisnice, v ktorej povinný vyslovil súhlas s vykonateľnos- ťou, riešili svoje hmotnoprávne vzťahy v osobitnom súd- nom konaní určovacou žalobou. Poukázal na to, že exekučná notárska zápisnica je pro- cesným inštitútom, nie hmotnoprávnym inštitútom, preto notár nezodpovedá za hmotnoprávnu stránku – platnosť zmlúv a iných dohôd, ktoré sú podkladom pre spísanie exekučnej notárskej zápisnice. Formálne po- žiadavky na spísanie notárskej zápisnice, za ktoré zod- povedá notár, sú uvedené v § 46 a nasl. Notárskeho poriadku, materiálne požiadavky na spísanie exekučnej notárskej zápisnice sú uvedené v § 45 ods. 2. písm. c) Exekučného poriadku. Prednášajúci uviedol, že z predchádzajúcej judikatúry vy- plýva, že postačuje, aby vyhlásenie o súhlase s vykonateľ- nosťou notárskej zápisnice bolo spísané len s povinnou osobou, ktorá môže byť zastúpená aj splnomocneným zástupcom, taktiež nie je nevyhnutné, aby samotný práv- ny záväzok bol spísaný priamo v notárskej zápisnici, resp. aby zmluva alebo iná dohoda, z ktorej právny záväzok vy- plýva, musela byť jej prílohou alebo súčasťou. Uviedol, že podľa jeho názoru je možné spísať exekučnú notársku zápisnicu aj pred splatnosťou pohľadávky oprávneného. Prednášajúci zdôraznil, že nie je taktiež nevyhnutné, aby obsahom exekučnej notárskej zápisnice bolo aj uznanie dlhu podľa § 558 Občianskeho zákonníka alebo uznanie záväzku podľa § 323 Obchodného zákonníka, ktoré sú osobitnými právnymi úkonmi a ktoré nie sú podstatnou náležitosťou exekučnej notárskej zápisnice. Upozornil na to, že je však potrebné v zmysle platnej judikatúry rozlišovať me- dzi zmluvou o pôžičke pod- ľa Občianskeho zákonníka ako reálnym kontraktom a zmluvou o úvere podľa Obchodného zákonníka ako konsenzuálnym kontrak- tom, aj keď podľa jeho názo- ru je možné spísať exekučnú notársku zápisnicu aj v ten istý deň, ako bola uzavretá zmluva o pôžičke, ak pôžič- ka bola dlžníkom prevzatá pred jeho vyhlásením o sú- hlase s vykonateľnosťou notárskej zápisnice. Notár nie je povinný preskúmavať tieto skutočnosti, spisuje len vyhlásenie povinnej osoby. Čo sa týka rozsahu prieskumnej činnosti exekučné- ho súdu, prednášajúci zdôraznil, že exekučný súd je oprávnený posudzovať exekučnú notársku zápisnicu len v rozsahu, či spĺňa formálne požiadavky stanovené v § 46 a nasl. Notárskeho poriadku a materiálne požiadavky stanovené v § 45 ods. 2 písm. c) Exekučného poriadku (či obsahuje právny záväzok, je v nej vyznačená oprávnená a povinná osoba, právny dôvod, predmet a čas plnenia a či povinná osoba v notárskej zápisnici s vykonateľnos- ťou súhlasila), bez možnosti preskúmavania hmotno- právneho základu – platnosti zmlúv a dohôd, aj keď ust. § 53 ods. 3 Exekučného poriadku dáva určitý priestor na preskúmanie záväzku v nej obsiahnutého z hľadiska jeho zákonnosti alebo rozporu s dobrými mravmi. V závere seminára prednášajúci zdôraznil, že z dôvodu kauzálnej príslušnosti jediného exekučného súdu, kto- rým je v zmysle § 49 Exekučného poriadku Okresný súd v Banskej Bystrici, ktorý ako jediný bude vydávať povere- nia na vykonanie exekúcie, bude sa v budúcnosti exekuč- né konanie spravovať právnymi názormi a judikatúrou tohto súdu. JUDr. Martina Mižiková, notárka so sídlom v Košiciach Autorka je predsedníčkou Vzdelávacej komisie NK SR. >> Upozornil na to, že je však potrebné v zmysle platnej judikatúry rozlišovať medzi zmluvou o pôžičke podľa Občianskeho zákonníka ako reálnym kontraktom a zmluvou o úvere podľa Obchodného zákonníka ako konsenzuálnym kontraktom, aj keď podľa jeho názoru je možné spísať exekučnú notársku zápisnicu aj v ten istý deň, ako bola uzavretá zmluva o pôžičke, ak pôžička bola dlžníkom prevzatá pred jeho vyhlásením o súhlase s vykonateľnosťou notárskej zápisnice. Notár nie je povinný preskúmavať tieto skutočnosti, spisuje len vyhlásenie povinnej osoby.

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

25 Predmetom seminára bola prezentácia Nariadenia Eu- rópskeho parlamentu a rady (EÚ) 201/679 z 27. 4. 2016 o ochrane fyzických osôb pri spracúvaní osobných úda- jov a o voľnom pohybe takýchto údajov, ktorým sa zrušu- je smernica 95/46/ES (Všeobecné nariadenie o ochrane údajov – General Data Protection Regulation – „GDPR“) (ďalej len „Nariadenie“ alebo len „GDPR“), hlavne výz- namu a obsahu jeho podstatných článkov. Seminár po- zostával najmä z úvodu do problematiky, vymedzenia a priblíženia základných pojmov, zákonnosti spracúvania osobných údajov, identifikovania nových povinností pre- vádzkovateľa a sprostredkovateľa z pohľadu základných zásad spracúvania osobných údajov, rozšírenia bezpeč- nostných povinností prevádzkovateľa a sprostredkovate- ľa, informácií o obsahu vhodných technických a organi- začných opatrení, ustanovenia zodpovednej osoby. Prednášajúci JUDr. Ing. Miroslav Chlipala, PhD., v úvo- de oboznámil účastníkov seminára s právnym rámcom ochrany osobných údajov, na európskej úrovni v podo- be Nariadenia, na štátnej úrovni v podobe zákona čís- lo 122/2013 Z. z. o ochrane osobných údajov (ďalej len „Zákon o ochrane osobných údajov“), ktorý bude na- hradený novým zákonom o ochrane osobných údajov ako výsledok implementácie Nariadenia do právneho poriadku Slovenskej republiky s účinnosťou od 25. 5. 2018. Ďalej uviedol základnú charakteristiku Nariade- nia, pričom zdôraznil tú skutočnosť, že Nariadenie kla- die dôraz na „obsah pred formu“. Uvedené vysvetlil tak, že ochrana osobných údajov v zmysle Nariadenia nemá byť zasadená do formy určitého dokumentu s taxatívne stanovenými náležitosťami, ale zameriava sa práve na zavedenie ustanovení Nariadenia do praxe napríklad vo Dňa 21. 11. 2017 sa v Bratislave uskutočnil seminár na tému – Ochrana osobných údajov – nové pravidlá účinné od 25. mája 2018 – Všeobecné nariadenie o ochrane osobných údajov „GDPR“. Školenie zorganizovala spoločnosť creatio eu, s.r.o., so sídlom Družstevná 1 246/7, 962 12 Detva, a prednášajúcimi boli JUDr. Ing. Miroslav Chlipala, PhD., partner Advokátskej kancelárie Bukovinský & Chlipala, ktorý sa vo svojej profesionálnej praxi popri iných oblastiach zameriava aj na praktické aspekty ochrany osobných údajov a s týmto cieľom sa venuje aj lektorskej činnosti, a JUDr. Štefan Pilár, právnik Advokátskej kancelárie Bukovinský & Chlipala, ktorý je špecialistom na právne otázky ochrany osobných údajov a kybernetickej bezpečnosti. Ochrana osobných údajov – nové pravidlá účinné od 25. mája 2018 Všeobecné nariadenie o ochrane osobných údajov „GDPR“

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

26 ars notaria 1/18 >> z diania v právnickej obci forme technických a organizačných opatrení prijatých na ochranu osobných údajov, pričom forma, v akej budú tie- to uplatňované, nie je rozhodujúca. V seminári pokračoval ďalší prednášajúci JUDr. Štefan Pilár, ktorý venoval pozornosť vybraným pojmom (čl. 4 Nariadenia) ako napríklad osobné údaje, ich spracova- nie, prevádzkovateľ, sprostredkovateľ, príjemca, tretia strana. Upozornil na rozlíšenie pojmov prevádzkova- teľ a sprostredkovateľ, ktoré vysvetlil tak, že za všetky spracovateľské operácie je zodpovedný prevádzkovateľ, ktorý sa priamo zodpovedá dozorujúcemu orgánu, kým sprostredkovateľ sa za svoje spracovateľské operácie zodpovedá len prevádzkovateľovi. Prednášajúcemu bola položená otázka, aké postavenie má notár v zmysle Na- riadenia, keďže podľa platného Zákona o ochrane osob- ných údajov je notár považovaný za oprávnenú osobu, avšak takýto pojem Nariadenie nepozná, pričom notár pri výkone notárskej činnosti a výkone funkcie súdneho komisára je považovaný za orgán verejnej moci, avšak v zmysle definície pojmov Nariadenia by notár ako orgán verejnej moci mohol zastávať tak pozíciu prevádzkovate- ľa, sprostredkovateľa, ako aj tretej strany. Na položenú otázku prednášajúci odpovedal všeobecne tak, že každý subjekt, ktorý spracováva osobné údaje, si musí v zmys- le Nariadenia zadefinovať svoje postavenie samostatne s ohľadom na zásady a účel spracovávania osobných údajov. Dodal, že napríklad advokát je v zmysle Naria- denia považovaný za prevádzkovateľa. Prednášajúci teda na položenú otázku nedal jednoznačnú odpoveď. Je teda potrebné uvedenú otázku dosledovať legislatívne. Prednášajúci sa v ďalšej časti odborného seminára za- meral na uplatňovanie a dodržiavanie základných zá- sad pri spracúvaní osobných údajov (kapitola II, čl. 5 až čl. 11 Nariadenia) vo forme plnenia povinností zo stra- ny prevádzkovateľa a sprostredkovateľa, pričom najviac upriamil pozornosť na zásadu zákonnosti spracovávania osobných údajov, ktorá sa môže diať na pozadí viacerých zákonných dôvodov. Vo vzťahu k výkonu funkcie notára ako orgánu verejnej moci by mohlo ísť o spracovávanie osobných údajov na účely výkonu verejnej moci zverenej prevádzkovateľovi (čl. 6 ods. 1 písm. e) Nariadenia). Dodal, že zákonné základy spracúvania môžu byť ešte konkrétne upravené vnútroštátnym právom každého členského štá- tu Európske únie. V tejto časti upozornil na tú skutočnosť, že prevádzkovateľ je vždy zodpovedný za súlad so zásada- mi spracúvania, tento súlad musí vedieť preukázať, musí vždy zvoliť taký zákonný základ spracúvania osobných údajov, ktorý najviac odráža skutočnú povahu vzťahu k dotknutej osobe a účelu spracúvania osobných údajov. V prípade, ak prevádzkovateľ spracúva osobné údaje bez súhlasu dotknutej osoby za predpokladu existencie ta- kéhoto zákonného základu spracúvania, pokiaľ nad ním neprevažuje záujem dotknutej osoby, musí vedieť takýto zákonný základ prevádzkovateľ legitímne preukázať. JUDr. Štefan Pilár v ďalšom poukázal hlavne na niektoré bezpečnostné povinnosti z hľadiska ochrany osobných údajov týkajúce sa prevádzkovateľa a sprostredkovateľa, ktoré spočívajú v prijatí vhodných a primeraných technic- kých a organizačných opatrení napríklad v oblasti práva, personalistiky, vedenia účtovnej agendy, informačných technológií, procesov, risk manažmentu, objektovej bezpečnosti a podobne. Poukázal na to, že Nariadenie zastáva všeobecný prístup pri bezpečnostných povin- nostiach prevádzkovateľa a sprostredkovateľa, teda ne- stanovuje povinnosť vyhotovovať bezpečnostný projekt alebo smernicu, vykonať poučenie oprávnenej osoby, tak ako je to podľa platného Zákona o ochrane osobných údajov. Spočíva práve v prijatí vhodných a primeraných technických a bezpečnostných opatrení vzhľadom na po- vahu činnosti prevádzkovateľa a sprostredkovateľa, účel a prostriedky spracovávania osobných údajov prevádz- kovateľom a sprostredkovateľom a ich zavedenie a po- užívanie v praxi, pričom Nariadenie v tomto smere pre- feruje, ako už bolo spomínané, „obsah nad formou“ (čl. 32 a nasl. Nariadenia). Takto prijaté opatrenia majú byť dostatočnou zárukou na ochranu osobných údajov pred možnou zraniteľnosťou, existujúcou hrozbou a rizikom dotýkajúcich sa osobných údajov. Dodal však, že ak má prevádzkovateľ alebo sprostredkovateľ vyhotovený bez- pečnostný projekt alebo smernicu, tieto môžu byť použi- té ako vhodné technické a organizačné opatrenia, musia však zohľadňovať predpokladané riziká a hrozby a musia byť v súlade s požiadavkami Nariadenia vo vzťahu k pri- jatým vhodným technickým a organizačným opatreniam. Preto je aj potrebné, aby prevádzkovateľ a sprostredko- vateľ vykonávali proces pravidelného testovania, posu- dzovania a hodnotenia účinnosti technických a organi- začných opatrení na zaistenie bezpečnosti spracúvania osobných údajov. Prednášajúci ďalej venoval pozornosť inštitútu zodpo- vednej osoby, pričom uviedol, že podľa platného Zákona o ochrane osobných údajov je ustanovenie zodpoved- nej osoby dobrovoľné, avšak táto musí vykonať odbornú skúšku pred príslušným orgánom. Zatiaľ čo podľa Na- riadenia zodpovedná osoba musí byť ustanovená obliga- tórne, v taxatívne vymedzených prípadoch stanovených Nariadením (čl. 37 ods. 1 Nariadenia), kde napríklad jedným z obligatórnych prípadov jej ustanovenia je, ak spracúvanie osobných údajov vykonáva orgán verejnej moci alebo verejnoprávny subjekt s výnimkou súdov pri výkone ich súdnej právomoci (čl. 37 ods. 1 písm. a) Na- riadenia). Ďalej uviedol, že v zmysle Nariadenia sa nevy- žaduje odborná skúška zodpovednej osoby, ale táto musí mať odborné kvality z oblasti práva a postupov z oblasti ochrany osobných údajov a plnenia úloh v zmysle Naria- denia, môže byť členom personálu prevádzkovateľa ale- bo sprostredkovateľa, alebo môže plniť úlohy na základe zmluvy o poskytovaní služieb (čl. 37 Nariadenia). JUDr. Barbora Behýlová notárka so sídlom v Banskej Bystrici, členka Legislatívnej skupiny Prezídia NK SR

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

27 V prvej úvodnej časti sme sa zaoberali právnym rámcom, príslušnosťou podľa zákona, ale i definíciou jednotlivých právnych inštitútov, ako je orgán verejnej moci, výkon verejnej moci, nezákonnosť rozhodnutia a nesprávny úradný postup. Základnými právnymi predpismi upravu- júcimi zodpovednosť za škodu pri výkone verejnej moci sú Ústava Slovenskej republiky a zákon o zodpovednos- ti za škodu spôsobenú pri výkone verejnej moci1. Tento zákon sa vzťahuje na všetky štátne orgány, ako i orgány územnej samosprávy, verejnoprávne inštitúcie, orgány záujmovej samosprávy, fyzické osoby alebo právnické osoby, ktorým zákon zveril výkon verejnej moci. Z uve- deného vyplýva, že sa uplatňuje aj na výkon verejnej moci notármi. Vecne príslušným orgánom podľa zákona je v prípade porušenia povinností pri verejnej moci no- tárom, Ministerstvo spravodlivosti Slovenskej republiky. V druhej časti seminára nám boli priblížené jednotlivé predpoklady úspešného uplatnenia nároku na náhradu škody, proces predbežného prerokovania nároku, sa- motné náležitosti žaloby o náhradu škody a s tým súvi- siace lehoty. Aby bolo možné úspešne uplatniť nárok na náhradu škody pri výkone verejnej moci od zodpovedné- ho orgánu, musia byť kumulatívne splnené tieto predpo- klady: existencia právoplatného rozhodnutia, vyčerpanie riadneho opravného prostriedku a musí ísť o rozhodnu- tie, ktoré bolo zrušené alebo zmenené pre jeho nezá- konnosť. Následne sa môže podať žiadosť o predbežné prerokovanie nároku na náhradu škody, a to na vecne príslušný orgán podľa zákona. Na vybavenie tejto žia- dosti je určená zákonná 6-mesačná lehota. V prípade, ak príslušný orgán neuspokojí uplatnený nárok poško- deného vôbec, žiadosťou sa nezaoberal alebo uspokojil iba časť nároku, poškodený sa má možnosť obrátiť so žalobou na súd. Pri náležitostiach takejto žaloby je veľmi dôležité, že pri nej už nie je možné upravovať výšku ško- dy zo žiadosti z predbežného prerokovania, a teda nie je možné meniť už uplatnenú sumu. V súvislosti s lehotami podľa tohto zákona môžeme rozlišovať subjektívnu troj- ročnú a desaťročnú objektívnu lehotu. Posledná, tretia časť seminára bola venovaná spôso- bu a rozsahu náhrady škody, problematike regresnej náhrady a ústrednej evidencii uspokojených žiadostí a žalôb o náhradu škody podaných na súde. Z hľadiska stanovenia náhrady škody je dôležité rozlišovať skutoč- nú škodu, ušlý zisk a nemajetkovú ujmu. Spôsob a roz- sah náhrady škody sú v zákone výslovne upravené v § 17 a § 18. Štát je v prípade uspokojeného nároku povinný regresne vymáhať uhradenú škodu od orgánu konajú- ceho v mene štátu. V tejto súvislosti je však možná ex- kulpácia, keď štát môže v konkrétnych prípadoch upustiť od vymáhania celej regresnej náhrady alebo jej časti. Každý orgán konajúci v mene štátu, ktorý uspokojil ná- rok z podanej žiadosti o predbežné prerokovanie nároku, má povinnosť túto skutočnosť oznamovať Ministerstvu financií Slovenskej republiky, ktoré vedie Ústrednú evi- denciu uspokojených žiadostí, prípadne žalôb podaných na súde. Zamietnutie žiadosti o predbežné prerokovanie nároku nie je potrebné oznamovať, a preto sa evidencia v týchto prípadoch nerobí. Koniec seminára bol venovaný diskusii a otázkam. Na záver si dovolím zhodnotiť, že celý seminár bol vedený v kombinácii teoretických znalostí a praktických skúse- ností lektora a prebiehal na veľmi profesionálnej úrovni. Mgr. Lujza Horečná notárska koncipientka JUDr. Kataríny Valovej, PhD., notárky so sídlom v Bratislave V priestoroch spoločnosti BPM Slovakia, s.r.o., v Biznis centre Matador v Bratislave sa dňa 30. 11. 2017 uskutočnil odborný seminár na tému „Zodpovednosť za škodu pri výkone verejnej moci podľa zákona č. 514/2003 Z. z.“. Lektorom bol JUDr. Tomáš Buzinger, ktorý v súčasnosti pôsobí na právnom oddelení Ministerstva životného prostredia SR a denne prichádza do kontaktu s prednášanou problematikou. Seminár bol rozdelený do troch častí a každá časť pozostávala z viacerých okruhov. Celkovo bolo v rámci seminára rozoberaných 11 okruhov. Zodpovednosť za škodu spôsobenú pri výkone verejnej moci 1 Zákon č. 514/2003 Z. z. zákon o zodpovednosti za škodu spôsobenú pri výkone verejnej moci a o zmene niektorých zákonov (ďalej aj ako „zákon“)

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

>> dianiE v komore 28 ars notaria 1/18 V nadväznosti na zmluvu o spolupráci uzavretú pre- zidentmi maďarskej a slovenskej notárskej komory v roku 2012, ktorej cieľom bolo zabezpečiť užšiu spo- luprácu notárskych stavov oboch krajín, sa v dňoch 27. – 28. októbra 2017 pod vedením prezidenta Notárskej komory Slovenskej republiky JUDr. Miroslava Gregora a prezidenta Maďarskej krajinnej notárskej komory Dr. Ádáma Tótha uskutočnilo piate pracovné stretnutie zá- stupcov oboch notárskych komôr. Tento rok ho uspo- riadali predstavitelia Notárskej komory Slovenskej republiky, ktorí účastníkov pozvali do mesta Halíč, do zrekonštruovaného zámockého hotela Galícia Nueva na juhu stredného Slovenska, 8 kilometrov severne od mesta Lučenec. Obsahom priateľského neformálneho stretnutia bolo po krátkej historickej prehliadke zrúcaniny hradu Fi- ľakovo diskutovanie o aktuálnych otázkach právneho charakteru v oboch krajinách, predovšetkým o prob- lematike týkajúcej sa dedičského práva s dôrazom na cezhraničné dedenie. Témou diskusie boli aj jednotlivé oblasti občianskeho práva, nedávne prijatie Civilného mimosporového a sporového poriadku na našej strane a nového Občianskeho zákonníka na strane maďarskej, najmä ich aplikácia v praxi. Zo strany zástupcov oboch komôr boli prednesené možnosti spolupráce v rôznych oblastiach činnosti notárov. Na záver všetci zúčastnení notári vyslovili vôľu orga- nizovať vzájomné stretnutia podobného typu aj v bu- dúcnosti, pretože týmto spôsobom sa dá obojstranne získať množstvo užitočných informácií využiteľných v praxi a upevňujú sa vzťahy maďarských a slovenských notárov nielen v pohraničných regiónoch oboch krajín, ale aj na celom ich území. JUDr. Katarína Nagyová notárka so sídlom v Komárne Medzinárodná konferencia, ktorú tradične organizu- je Maďarská notárska komora, bola tento rok spojená s oslavami 25. výročia obnovy slobodného notárstva v Maďarsku. Odborná časť, pod záštitou ministra spra- vodlivosti Dr. Lászlóa Trócsányiho, bola zameraná na problematiku rodinného práva. Prvý deň konferencie bol venovaný spomienkam na za- čiatky obnovy slobodného notárstva v Maďarsku. S prí- hovormi vystúpili okrem prezidenta notárskej komory Dr. Ádama Tótha aj zástupcovia medzinárodných no- társkych inštitúcií – José Marqueño de Llano, prezident Medzinárodnej únie notárstva (UINL), a José Manuel García Collantes, prezident Rady notárstiev Európskej únie (CNUE). Následne vystúpil Dr. Gábor Rokolya, kto- rý venoval svoju prezentáciu znovuzrodeniu notárskej profesie a jej úspechom, doplnenú množstvom archív- nych fotografií. Počas slávnostného galavečera si notári prevzali ocenenia notárskej komory za osobitný prínos v rôznych oblastiach. Odborná časť konferencie bola rozdelená do dvoch sek- cií. Hlavnou témou prvej sekcie boli rozvody dohodou pred notárom. O svoje skúsenosti v tejto oblasti sa prišli podeliť notári z Brazílie, Rumunska, Estónska a Španiel- ska, ktorí predstavili právnu úpravu rozvodov pred no- tárom vo svojich krajinách. Druhá sekcia bola venovaná právnym nástrahám pri fungovaní rodinných podnikov a manželským majetkovým režimom vo vzťahu k pred- manželským zmluvám a trustom. Mgr. Tomáš Gardon autor pôsobí ako vedúci Medzinárodného oddelenia NK SR Piate bilaterálne stretnutie NKSR a MOKK 29. Kolokvium stredoeurópskych notárov 16. – 18. 11. 2017, Budapešť Vľavo prezident Maďarskej notárskej komory, Dr. Ádám Tóth, vpravo prezident Notárskej komory SR, JUDr. Miroslav Gregor

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

29 Na uvoľnené miesto člena Prezídia NK SR nastúpil JUDr. Martin Selecký, notár so sídlom v Trebišove. Základný kurz notárskych koncipientov NK SR sa konal v dňoch 21. – 23. februára 2018 v sídle sekretariátu NK SR Zdokonaľovací kurz notárskych koncipientov NK SR sa usku- toční v dňoch 18. – 20. apríla 2018 v sídle sekretariátu NK SR. Písomná časť notárskej skúšky sa uskutoční dňa 2. mája 2018 a ústna časť v dňoch 10. – 11. mája 2018 v sídle sek- retariátu NK SR. Prezídium Notárskej komory SR vyhlásilo dňa 25. januá- ra 2018 výberové konanie na obsadenie 12 voľných notár- skych miest. Psychologické posúdenie účastníkov výberového konania sa uskutoční v dňoch 25. – 27. apríla 2018 v sídle Notárskej komory SR. Písomná časť výberového konania na neobsadené mies- ta notárov sa bude konať dňa 24. mája 2018 v priestoroch Hotela Saffron**** v Bratislave a ústna časť v dňoch 7. – 8. júna 2018 v sídle sekretariátu NK SR. Školenia zamestnancov Notárskych úradov sa konali dňa 23. januára 2018 v Bratislave a 5. marca 2018 v Košiciach. Ďalšie školenie sa uskutoční 17. apríla 2018 v Bratislave. Informácie o medzinárodných a národných podujatiach: Dňa 19. januára 2018 sa konalo v Berlíne odovzdávanie právomocí Správnej rade 2018 a jej prvé zasadnutie za účasti prezidentov členských notárstiev CNUE, na ktorom sa zúčastnila delegácia NK SR v zložení: JUDr. Miroslav Gregor, JUDr. Ján Hamara a Mgr. Tomáš Gardon. V dňoch 31. 1. – 1. 2. 2018 sa v Bruseli konalo výročné za- sadnutie Európskej justičnej siete, na ktorom sa zúčastnil Mgr. Tomáš Gardon. V Berlíne sa dňa 5. februára 2018 konal Seminár CNUE o ochrane osobných údajov. Hlavnou témou boli riešenia spracovania osobných údajov v členských notárstvach v súlade s novým nariadením o ochrane osobných údajov, ktoré nadobudne účinnosť 25. 5. 2018. Dňa 7. februára 2018 sa v Bruseli konalo Zasadnutie pra- covnej skupiny Súťažné právo na podporu Litvy, ktorej predsedalo slovenské notárstvo, hlavnou úlohou zasad- nutia bola analýza súťažného práva a s tým súvisiacej ju- dikatúry Európskeho súdneho dvora a jeho vplyv na no- társtvo s cieľom vypracovať spoločnú stratégiu notárstiev. Zasadnutie viedol JUDr. Ján Hamara v spolupráci s Mgr. Tomášom Gardonom. Dňa 12. februára 2018 sa uskutočnil v Budapešti Seminár na tému Elektronické zmluvy – cezhraničná vykonateľnosť notárskych listín v 21. storočí, ktorého sa zúčastnil Mgr. Peter Danczi. Dňa14.12.2017bolJUDr.MiroslavDuriš, PhD.,vymenovanýprezidentomSloven­ skej republiky za sudcu Ústavného súdu Slovenskej republiky, Notárska komo- ra SR mu srdečne blahoželá a praje veľa tvorivých síl a energie v napĺňaní poslania sudcu Ústavného súdu SR. Dňa 21. februára 2018 sa konalo Zasadnutie Správnej rady CNUE v Bruseli, zúčastnili sa na ňom JUDr. Ján Hamara a Mgr. Peter Danczi. V Bruseli sa 23. marca 2018 konalo Valné zhromaždenie CNUE, ktorého sa zúčastnil JUDr. Jána Hamara. Dňa 17. apríla 2018 sa uskutoční v Bruseli Zasadnutie Správnej rady CNUE, na ktorom sa zúčastní JUDr. Ján Hamara a Mgr. Peter Danczi, príp. Mgr. Tomáš Gardon. V dňoch 19. – 20. apríla 2018 sa bude konať 30. Konferen- cia európskych notárov a zasadnutie Správnej rady CNUE v Salzburgu na tému: Ochrana notára a spotrebiteľov v di- gitálnom svete, za Notársku komoru SR sa ich zúčastnia JUDr. Ján Hamara a Mgr. Vojtech Kavečanský. V dňoch 9. – 12. mája 2018 sa uskutoční Zasadnutie Gene- rálnej rady UINL, Komisií a pracovných skupín UINL v Abi- djane na Pobreží Slonoviny. NK SR ospravedlnila neúčasť Generálnych radcov UINL z dôvodu ich bezpečnosti. V dňoch 10. – 11. mája 2018 sa v Chorvátsku uskutoční zasadnutie prezidentov Hexagonály, zúčastní sa na ňom JUDr. Miroslav Gregor s tlmočníkom z nemeckého jazyka. Dňa 16. mája 2018 sa uskutoční v Bruseli zasadnutie Správnej rady CNUE, na ktorom sa zúčastní JUDr. Ján Hamara a Mgr. Peter Danczi, príp. Mgr. Tomáš Gardon. V dňoch 14. – 16. júna 2018 sa v Berlíne bude konať Ple- nárne Valné zhromaždenie CNUE, na ktorom sa zúčastní delegácia v zložení JUDr. Miroslav Gregor, JUDr. Ján Ha- mara a jeden člen NK SR. V dňoch 14. – 16. júna 2018 sa uskutoční XXVI. Konferen- cia Karlovarské právnické dny, na ktorej sa zúčastnia dva- ja členovia Redakčnej rady ARS Notaria. Domáce podujatia: V dňoch 22. – 23. februára 2018 sa konal IV. ročník me- dzinárodnej vedeckej konferencie Bratislavské právnické fórum 2018 na tému: „Súdnictvo ako garant hodnôt de- mokratického a právneho štátu“, zúčastnili sa jej JUDr. Katarína Valová, PhD., a JUDr. Jarmila Kováčová. Dňa 22. marca 2018 sa konalo školenie notárov a 23. marca 2018 Konferencia notárov v hoteli Yasmín**** v Košiciach. V dňoch 13. – 14. apríla 2018 sa v Modre bude konať V. ročník medzinárodnej vedeckej konferencie pod názvom: „Mediácia – metóda alebo profesia“, na konferencii sa zú- častní viceprezidentka NK SR JUDr. Daniela Šikutová. Informácie o vzdelávaní, výberovom konaní a podujatiach >> aktuálne z nK SR

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

30 ars notaria 1/18 >> aktuálne z nK SR V dňoch 8. – 11. novembra 2017 sa konalo Zasadnutie členských notárstiev a orgánov Medzinárodnej únie la- tinského notárstva (UINL) v meste Cancún (Mexiko), a to zasadnutia komisií/pracovných skupín, riadiaceho výbo- ru, generálnej rady a valného zhromaždenia členských notárstiev UINL. Kolokvium stredoeurópskych notárov vrátane osláv 25. výročia maďarského notárstva sa konalo v dňoch 16. – 18. novembra 2017 v Budapešti. Vzhľadom na nad- štandardné vzťahy našich komôr sa okrem prezidenta NK SR na podujatí zúčastnili aj ďalší zástupcovia notár- skej komory. V rámci bohatého odborného programu boli pre slovenské notárstvo podnetné najmä prednášky na tému rozvodov formou dohody pred notárom. Rada notárstiev Európskej únie usporiadala prvého de- cembra svoje posledné valné zhromaždenie v roku 2017 v Bruseli. Pred zasadnutím sa tradične konalo aj zasad- nutie Hexagonály – iniciatívy stredoeurópskych notár- stiev (Rakúska, Chorvátska, Maďarska, Slovenska, Slo- vinska a Českej republiky). Na valnom zhromaždení CNUE notárstiev bol za pre- zidenta CNUE na rok 2018 zvolený Dr. Marius Kohler, notár so sídlom v Hamburgu. Pierre-Luc Vogel, notár vo francúzskom meste St-Malo, bol zvolený za nového viceprezidenta. Bol prijatý nový interný poriadok, ktorý dopĺňa Stanovy CNUE. Diskusie sa viedli najmä ohľadne právomoci a menovania a odvolávania generálneho sek- retára. Notárstvo Bývalej juhoslovanskej republiky Ma- cedónsko bolo oficiálne prijaté ako pozorovateľ CNUE. V decembri 2017 Výbor pre vnútorný trh a ochranu spot- rebiteľa (IMCO) Európskeho parlamentu prijal správu o návrhu smernice Európskej komisie o teste proporcio- nality pred prijatím novej regulácie povolaní. Notárstvo zostáva mimo pôsobnosti smernice, ktorá sa obmedzuje na profesie, na ktoré sa vzťahuje smernica o odborných kvalifikáciách. Notárstvo ako také je vylúčené z rozsahu pôsobnosti smernice o odborných kvalifikáciách. Nasle- dovať budú hlasovanie o návrhu smernice na plenárnom zasadnutí Európskeho parlamentu a rokovania o trialó- gu medzi Parlamentom, Radou a Komisiou. JUDr. Ján Hamara predseda Medzinárodnej skupiny Prezídia NK SR Dňa 12. októbra 2017 bol vyhlásený v Zbierke zákonov SR zákon č. 238/2017 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 305/2013 Z. z. o elektronickej podobe výkonu pôsobnosti orgánov verejnej moci a o zmene a doplne- ní niektorých zákonov (zákon o e-Governmente) v zne- ní neskorších predpisov a ktorým sa menia a dopĺňa- jú niektoré zákony. Tento zákon nadobudol účinnosť 1. novembra 2017 okrem výnimiek uvedených v čl. X. Medzi hlavné oblasti úpravy patria: zjednotené doru- čovanie v prípadoch, keď elektronická schránka nie je aktivovaná; zavedenie povinnosti používania centrálnej elektronickej podateľne; zjednodušenie „podpisova- nia“ elektronických podaní; zjednotenie spôsobu plat- by poplatkov a sprístupnenie platieb kartou; posilne- nie budovania spoločných modulov a ich opakovaného využívania orgánmi verejnej moci; inštitucionalizácia vládneho cloudu; úpravy v oblasti zaručenej konverzie a zavedenie sankcií za porušenie zákona. Dňa 8. novembra 2017 bol v Zbierke zákonov SR vyhlá- sený zákon č. 264/2017 Z. z., ktorým sa mení a dopĺ- ňa zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník v znení neskorších predpisov a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony (ďalej ako „Obchodný zákonník“). Časť ustanovení tejto novely nadobudla účinnosť vyhlásením zákona, t. j. 8. 11. 2017, druhá časť nadobudla účinnosť 1. 1. 2018 a tretia časť nadobudne účinnosť 1. 9. 2018. Cieľom novely je zamedziť nepoctivým fúziám obchod- ných spoločností a posilniť zodpovednosť štatutárnych orgánov obchodných spoločností, ako aj spoločníkov obchodných spoločností v prípadoch, v ktorých usku- točňujú úkony poškodzujúce spoločnosť. V nadväznosti na novelu Obchodného zákonníka bola dňa 8. novem- bra 2017 v Zbierke zákonov SR vyhlásená aj Vyhláška č. 265/2017 Z. z., ktorou sa mení a dopĺňa vyhláška Minis- terstva spravodlivosti Slovenskej republiky č. 25/2004 Z. z., ktorou sa ustanovujú vzory tlačív na podávanie návrhov na zápis do obchodného registra a zoznam lis- tín, ktoré je potrebné k návrhu na zápis priložiť, v znení neskorších predpisov. JUDr. Veronika Fandlová členka Legislatívnej skupiny Prezídia NK SR Novinky z medzinárodnej oblasti Novinky z legislatívnej oblasti

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

31 Šuleková, Ž.: Akciová spoločnosť s premenlivým základným imaním – nová forma kolektívneho investovania; Justičná revue, 69, 2017, č. 8-9, s. 997 – 1 008. Novelou zákona č. 203/2011 Z. z. o kolektívnom investovaní záko- nodarca rozšíril formy kolektívneho investovania v Slovenskej re- publike o ďalšiu formu, konkrétne o investičný fond s premenlivým základným imaním s právnou formou akciovej spoločnosti. Pred- metná zmena si vyžiadala aj novelizáciu zákona č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník, ktorý s účinnosťou od 18. marca 2016 upravuje osobitný typ akciovej spoločnosti – akciovú spoločnosť s premenli- vým základným imaním. Autorka sa, okrem iného, zameriava aj na proces znižovania a zvyšovania základného imania, možnosti pre- mien a fúzií tejto spoločnosti aj na význam tzv. podfondov. Mészáros, M.: O zaručených konverziách dokumentov; Justičná revue, 69, 2017, č. 10, s. 1 248 – 1 260. Spoločnosť dvadsiateho prvého storočia žije na pomedzí dvoch sve- tov, sveta digitálneho a sveta listinného. Tieto svety sa navzájom dotý- kajú, narážajú na seba, dokonca sa často aj prelínajú. Pokiaľ chceme, aby dokument zo sveta listinného vyvolával rovnaké právne účinky vo svete digitálnom a naopak, potrebujeme na to právny nástroj. Týmto nástrojom je zaručená konverzia dokumentov. Práve tomuto novému právnemu fenoménu je venovaná táto úvaha. Hoci proble- matiku zaručených konverzií možno zaradiť aj do oblasti správneho práva (elektronizácia výkonu verejnej moci), táto problematika má aj ohromný súkromnoprávny význam, napríklad v oblasti civilného pro- cesu, ako aj v rámci kontrahovania súkromných subjektov. Fekete, I.: Tretí rozmer pozemku a vlastnícke právo k nemu; Justičná revue, 69, 2017, č. 11, s. 1 298 – 1 313. Autor analyzuje jeden zo základných problémov vlastníckeho práva, a to, či vlastníkovi pozemku prislúchajú vecné práva aj k priestoru, ktorý sa nachádza pod a nad pozemkom. Autor skúma rôzne doktri- nálne názory, ktoré sa týkajú tretej dimenzie pozemku, právny vývoj od dôb rímskeho práva, právnu úpravu v jednotlivých právnych systé- moch a súčasnú právnu úpravu na Slovensku. Slovenské súkromné právo sa výslovnému riešeniu tohto problému vyhýba. Na základe toho autor navrhuje, aby uplatnenie princípu usque ad coelum et usque ad inferos bolo riešené pozitívnou právnou úpravou tak, ako sa to nedáv- no stalo pri rekodifikácii civilného kódexu v Maďarsku a Česku. Sedlačko, F.: Zásadné zmeny pri aplikácii fikcie doručenia. In: Bulletin slovenskej advokácie, Bratislava, Slovenská advokátska komora 2017, č. 10, s. 8 – 9. Pre začatie plynutia akýchkoľvek procesných lehôt, ktoré sa viažu na doručenie do vlastných rúk, je rozhodujúci iba deň doručenia (odhliadnuc od fikcie doručenia). Potvrdenie o tomto údaji obsahuje elektronická doručenka, ktorú adresát odoslal súdu pri sprístup- není dokumentu a ktorú má k dispozícii aj vo vlastnej elektronickej schránke ako dokument osvedčujúci danú skutočnosť. Ide o po- merne významný detail, pretože v aktuálnej praxi sa vyskytlo niekoľ- ko uznesení o odmietnutí opravného prostriedku ako oneskorene podaného práve z dôvodu, že súd pri určení lehoty na jeho podanie nesprávne vychádzal z údajov o uložení, resp. prijatí elektronického dokumentu namiesto údajov o jeho (neskoršom) riadnom doručení. Klein, Š.: Zákonný manželský majetkový režim z komparativního hlediska. Ad Notam č. 6/2017 Autor v príspevku konštatuje, že paleta možných majetkových reži- mov manželstva je pestrá a zďaleka neplatí, že majetková ochrana príjmovo slabšieho manžela musí byť silnejšie vykúpená drakonic- kým ručením za prípadné dlhy toho druhého. Pokiaľ bude štát i na- ďalej deklarovať podporu uzavierania manželstiev, mal by v prvom rade zaistiť, aby uzatváranie manželstva predstavovalo pre budú- cich manželov z majetkovej stránky skôr výhodu ako opak. Hrabalová, R.: Exekuce společného jmění manželů a obrana manžela povinného ve světle zákona č. 139/2015 Sb. Ad Notam č. 6/2017 Hoci autorka kladne hodnotí prínos novely vo vzťahu k obrane/ ochrane manžela povinného a k povinnosti súdneho exekútora na- hliadať do Seznamu listin, s obavami sa pozerá na jej aplikovateľnosť ohľadne postihu BSM v zmysle § 732 OZ v konaniach začatých pred 1. 1. 2014, vzhľadom na vývoj rozhodovacej praxe súdov, ktorá bola rozobraná v jednotlivých častiach tohto príspevku, i keď sama toto zákonné ustanovenie vníma ako zdarný krok vpred ohľadom ochrany veriteľa a vzhľadom na § 3028 ods. 2 OZ nezdieľa judikované závery. JUDr. Zuzana Grófiková (prvá až tretia anotácia) JUDr. Katarína Valová, PhD. (štvrtá anotácia) JUDr. PhDr. Pavol Dorič, PhD. (piata a šiesta anotácia) • elektronický dokument, ktorý nebol autorizovaný (podpísaný) podľa § 23 ods. 1 zákona č. 305/2013 Z. z. ako príloha elektronic- kého podania, • za akých podmienok kataster akceptuje elektronické podanie zmluvy spísanej v listinnej (papierovej) podobe účastníkmi konania, • platnosť a včasnosť podania odvolania, podaného v 15-dňovej le- hote formou e-mailu (t. j. elektronickými prostriedkami, ale bez podpísania kvalifikovaným elektronickým podpisom a doplnené písomne do troch dní od doručenia e-mailu katastrálnemu od- boru, avšak podané na poštovú prepravu v písomnej forme až po uplynutí 15-dňovej zákonnej lehoty), • zasielanie písomností súdnym exekútorom, ktoré sú autorizova- né (podpísané) podľa § 23 ods. 1 zákona o e-Governmente, elek- tronickou formou, • možnosť vykonania zaručenej konverzie geometrického plánu advokátom, • zápis nájomnej zmluvy do katastra u  vlastníka nehnuteľnos- ti (prenajímateľa), ktorý má nehnuteľnosť zaťaženú exekúciou, ak exekútor v exekučnom príkaze zakázal vlastníkovi nakladať s nehnuteľnosťou, a súhlas exekútora s vykonaním takého zápisu, • prevod poľnohospodárskej pôdy do bezpodielového spoluvlast- níctva manželov v intenciách zákona č. 140/2014 Z. z. o nadobú- daní vlastníctva poľnohospodárskeho pozemku a o zmene a do- plnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov, • založenie spoločnosti s  ručením obmedzeným, ktorej jediným spoločníkom je pozemkové spoločenstvo, s cieľom odkupovania jednotlivých podielov na spoločnej nehnuteľnosti, a súlad so zá- konom č. 97/2013 Z. z. o pozemkových spoločenstvách, • nezavkladovanie dodatku k záložnej zmluve z dôvodu, že doda- tok (záväzkový vzťah) nespôsobuje vznik, zmenu alebo zánik práv k nehnuteľnostiam v zmysle § 28 katastrálneho zákona v spojení s § 1 ods. 1 cit. zák., a teda nedochádza k zmene práva k nehnu- teľnosti, ale len k zmene obsahu dojednaného záväzku, • zrušenie poznámky o  súdnom konaní o  určenie vlastníckeho práva len na základe uznesenia súdu o zastavení konania s vy- značenou právoplatnosťou, • evidovanie vlastníctva k rozostavenej stavbe, ak prílohou k žia- dosti o zápis rozostavanej stavby je okrem iného list vydaný ob- cou o vzatí na vedomie zmeny stavebníka stavby, • predkupné právo ustupujúceho dediča k  majetku zdedenému druhým dedičom, vzťahujúce sa aj na právnych nástupcov účast- níkov tejto dohody, pokiaľ sa nedohodnú inak. spracovala JUDr. Erika Szorádová členka redakčnej rady ARS NOTARIA Anotácie Zaujímavosti z katastrálneho bulletinu 2/2017 >> Dávame do pozornosti

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

>> Dávame do pozornosti Vybral JUDr. PhDr. Pavol Dorič, PhD., člen redakčnej rady ARS NOTARIA. Nariadenie Rím I – komentár Pavel Lacko – vyd. Wolters Kluwer SK Rok vydania: 2017 Počet strán: 212 Väzba: mäkká Nariadenie Rím I – komentár je nariadenie, ktoré rieši zmluvné právo a záväzky, rozhodné právo, taktiež jeho predchodca sa volal Rímsky dohovor, v EÚ je platné od roku 1991 a v SR od roku 2006. S narastaním prevozu tovaru a služieb v EÚ je zmluvné právo čoraz dôležitejšie a opiera sa o to dohovor. Dědický statut – právo rozhodné pro přeshraniční dědické poměry Magdalena Pfeiffer – vyd. Wolters Kluwer CZ Rok vydania: 2017 Počet strán: 228 Väzba: mäkká Dědický statut – právo rozhodné pro přeshraniční dědické poměry sa venuje dedičskému právu v cezhraničnom dedení a obsahuje právnu úpravu medzinárodného dedičského práva. Zákon o spotrebiteľskom rozhodcovskom konaní. Komentár Marek Maslák – vyd. Wolters Kluwer SK Počet vydania: 2017 Počet strán: 496 Väzba: tvrdá Predkladaná kniha prináša komentár k zákonu, ktorý upravuje spotrebiteľské rozhodcovské konanie, postavenie a činnosť roz- hodcu oprávneného rozhodovať spotrebiteľské spory, ale i sankcie za porušenie povinností podľa tohto zákona. Správny súdny poriadok. Veľký komentár Baricová, Fečík, Števček, Filová a kolektív – vyd. C.H.Beck Rok vydania: 2017 Počet strán: 1 824 Väzba: tvrdá Komentár k Správnemu súdnemu poriadku predstavuje svojím rozsahom, podrobnosťou výkladu a precíznym spracovaním jedi- nečnú publikáciu na trhu. 100 rokov časopisu PRÁVNY OBZOR 1917-2017 Oľga Ovečková, Jozef Vozár – vyd. Veda SAV Rok vydania: 2017 Počet strán: 512 Väzba: tvrdá 100 rokov časopisu PRÁVNY OBZOR 1917-2017 poskytuje náhľad, ako vznikol slovenský právnický časopis právny obzor, ide o práv- nický časopis, ktorý vychádza najdlhšie a vychádza doteraz, ide už o 100-ročnú tradíciu časopisu. Notárstvo a iné právnické profesie v historickom vývoji R. Brtko, T. Gábriš, M. Gregor, J. Kováčiková, M. Mikl, M. Mlkvý, R. Nemec, O. Podolec, J. Šurkala – vyd. Leges Rok vydania: 2017 Počet strán: 224 Väzba: mäkká Zákon o dobrovoľných dražbách. Komentár. 3. vydanie Katarína Valová a kol. – vyd. C.H. Beck SK Rok vydania: 2017 Počet strán: 488 Väzba: tvrdá v plátne Tretie vydanie tejto úspešnej publikácie ponúka komplexný komen- tár a analytický výklad ustanovení Zákona o dobrovoľných dražbách v systémových väzbách a súvislostiach. Tretie, aktualizované vy- danie komentára k Zákonu o dobrovoľných dražbách je doplnené o nové súdne rozhodnutia. Absolutní majetková práva z historicko-srovnávací perspektivy Ondřej Horák a kolektiv – vyd. Leges (Vybrané otázky) Rok vydania: 2017 Počet strán: 160 Väzba: mäkká Absolutní majetková práva z historicko-srovnávací perspektivy po- skytuje analýzu vecných práv k dedičskému právu a dedičskému konaniu, v právnej perspektíve vo voľnosti nakladania s majetkom porovnáva právne predpisy Švajčiarska, Nemecka, Francúzska, ob- sahuje výklad sporných otázok a právnu úpravu a zároveň prihliada na historické súvislosti v minulosti. Ústavné právo procesné Ján Drgonec Rok vydania: 2017 Počet strán: 192 Väzba: viazaná Predložené dielo je zakladajúcim dielom ústavného práva proces- ného. Autor ako prvý konštatuje, že ústavné právo, tak ako všetky ostatné právne odvetvia, sa člení na hmotné právo a procesné prá- vo a vytvára systém ústavného práva procesného. Exekúcie po novom od 1.1.2018 CD Martina Jenčová a kolektív – vyd. Verlag Dashofer Rok vydania: 2017 Väzba: CD Jazyk: slovenský Produkt je zameraný na exekučné konanie v roku 2018, pričom v textoch sú už zohľadnené obe dôležité novely Exekučného poriadku s účinnosťou od 1. februára a 1. apríla 2017 a, samozrejme, aj zmeny od 1. 1. 2018. Dozviete sa podrobne o všetkých zmenách, ktoré no- vela priniesla, a aký bude priebeh exekučného konania po novom. Bezpodielové spoluvlastníctvo manželov v roku 2017 CD Simona Skirkaničová, Martina Jenčová, Alexander Škrinár – vyd. Verlag Dashofer Rok vydania: 2017 Väzba: CD Jazyk: slovenský Na CD nájdete všetky potrebné informácie k bezpodielovému spo- luvlastníctvu manželov. Pomôže vám najmä v prípade, ak podniká- te a chcete ochrániť svoj majetok z bezpodielového spoluvlastníctva pred exekúciou. Súčasťou CD sú aj vzory žalôb, dohôd a potvrdení týkajúce sa bezpodielového spoluvlastníctva manželov. 32 ars notaria 1/18

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

Redakčná rada časopisu ARS NOTARIA vypisuje autorskú súťaž. Súťaž je určená notárskym kandidátom, notárskym koncipientom a poslucháčom právnických fakúlt. Predmetom súťaže je autorský príspevok výlučne s notárskou tematikou, a to v oblasti občianskeho práva so zameraním na dedičské právo, vecné práva, záväzkové právo alebo manželské režimy, alebo v oblasti obchodného práva. Podmienkou je, aby príspevok nebol doteraz nikde zverejnený. Súťaž bude prebiehať v čase od 1. januára 2018 do 30. septembra 2018. Hodnotiť bude komisia zložená z členov redakčnej rady. Výsledky súťaže budú zverejnené v časopise ARS NOTARIA č. 4/2018. Výherca súťaže získa ocenenie vo forme honorovaného zverejnenia príspevku v časopise ARS NOTARIA. V prípade zverejnenia si redakčná rada vyhradzuje právo na korekciu a úpravu rozsahu príspevku. Príspevky zasielajte na adresu : notarskakomora@notar.sk Redakčná rada ARS NOTARIA

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/

36

https://www.floowie.com/cs/cti/ars-notaria-18-01/