ZEN 11/2011



https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 24. 10. 2011, číslo 08 VIP nezaměstnaní Óda českých Italek Byli první, teď jsou poslední. jak žijí manažeři, kteří přišli o práci. jak se žije ženám, které našly druhý domov na apeninském poloostrově Varování: Šéf T-Mobilu Milan Vašina šíří ve firmě nakažlivý optimismus. Může za to jeho kouč? Nebo jóga? don\'t worry, be happy!

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

e

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN03 eáš čas je omezen, a tak ho nemarněte žitím životů jiných lidí. Nenechte se omezovat věcmi, které jsou výsledkem myšlení ostatních. Nedovolte, ať názory ostatních přehluší váš vnitřní hlas. A ze všeho nejdůležitější je mít odvahu následovat vaše srdce a vaši intuici. Protože ty vždycky z nějakého důvodu vědí, kým se opravdu chcete stát. Všechno ostatní je podružné.“ Tato část projevu Steva Jobse na Stanfordské univerzitě z roku 2005 nyní koluje mezi mými přáteli na Facebooku. Od člověka, který změnil historii lidské komunikace, se to dobře poslouchá. Zajímavý je postřeh o tom, že srdce, respektive intuice vždy ví, co je pro nás dobré. Nedávno jsem slyšel podobně mluvit muže, jehož schopnosti jsou podobně nad- pozemské, jako bývaly ty Jobsovy. Je to jistý léčitel, který své pacienty přijímá od šesti ráno do pozdního večera. Každý den. Bez přestávky. Bez přístrojů a léků uzdravuje ty, kteří klasické medicíně nevěří nebo jim už nedokáže pomoct. Lidé se ho často ptají na radu, a on jim říká jen jed- no: Dělejte to, co vás doopravdy baví. Někdy není jednoduché to poznat a mít k tomu odvahu. Ale pokud to doopravdy uděláte, vaše schopnosti se zvětší tak, že tomu sami nebudete věřit. Kdo vlastně do našich hlav zanesl tu předsta- vu práce kontra volný čas? Vypadá to na Marxe a jeho „odosobněnou práci“ a vykořisťované děl- nictvo. Žijeme ovládáni starými mýty, jež kdysi bývaly revolučním poselstvím. Představa o roz- padu lidské existence na práci a ten „druhý“, opravdový popracovní život je stejně tak hluboce mylná jako široce rozšířená. Werich jednou řekl, že čas si vymysleli lidé, „aby věděli, od kdy do kdy a kolik za to“. Jak se náš všemohoucí globální kapitalismus dro- lí na kousky (více viz strana 20), dá se na ho- rizontu zahlédnout, že ten vyměřený čas třeba můžeme nakonec prožít úplně jinak, než jsme si vždycky mysleli. n ZENové čtení vám přeje Jan Müller, šéfredaktor Editorial Tak pravil Steve ▲a110004159 V

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Katarina Černá, l. 334 (cernak@mf.cz) EDITOR Milan Vidlák (vidlak@mf.cz) REDAKcE Hana Kůrová ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Bára Prášilová Tomáš Železný RETuŠÉřI Michal Žák, Libor Horyna, Daniel Procházka, Milan Kubička, Lenka Horáková INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová (Group sales manager), 225 276 282, 725 512 023 email: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Blanka Španningerová (Brand Manager) 225 347 419 DIsTRIBucE Kateřina Piškulová (vedoucí) 225 347 429 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 vycHáZí 24. 10. 2011 TIsKáRNA Europrint a. s. Evidenční číslo MK ČR: E 15724 ISSN 1210 – 3756 ▼A110005012 04ZEN obsAh S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 VIP nezaměstnaní Óda českých Italek Byli první, teď jsou poslední. jak žijí manažeři, kteří přišli o práci. jak se žije ženám, které našly druhý domov na apeninském poloostrově Varování: Šéf T-Mobilu Milan Vašina šíří ve firmě nakažlivý optimismus. Může za to jeho kouč? Nebo jóga? dont worry, be happy! 6 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 8 pražský chodec 7 tipů na skvělá místa 10 chytré peníze Aby stáří nebolelo 12 téma VIP nezaměstnaní aneb Co se stane manažerům, když přijdou o práci? 18 na cestě Šéf Fincentra Petr Stuchlík se vydal na měsíční pouť do Španělska. Získal odpustek? 22 euroživot Češky žijící v Itálii se spojily na Facebooku. Je to velká legrace 24 esej Vy ještě nemáte poklad? ptá se editor ZENu Milan Vidlák v provokativním textu o „konci světa“ 30 rozhovor S generálním ředitelem T-Mobilu Milanem Vašinou 34 reportáž Ebenová Kolumbie aneb Když se kácí největší les 42 špacír ZEN se prošel Prahou s Friedrichem Willem, zakladatelem Frey Wille 46 fashion Podzimní barvy 50 můj svět, můj styl: Designér Martin Imrich a jeho sekáček „Domácí násilí“ 52 jím, tedy jsem Gastronomická expertka ZENu Kateřina Hicks o zatoulaném jablíčku 54 trip Art director ZENu na výletě v Bruselu 56 portrét Jozef Lucký: Doktor ze země rudého draka 58 zdraví Imunitu nejen poslancům! 60 design V holinkách do Vegas 62 zen mužů/zen žen 64 retro Švýcarská kontra ruská letecká klasika 66 pražské čtvrti Jak se žije na Břevnově OBálKA Foto: Bára Prášilová Téma o nezaměstnaných topmanažerech na straně 12 cITáT číslA Na lovu. Autor fotoreportáže v aktuálním vydání ZENu Jan Sochor se prodírá mangrovovou džunglí v Kolumbii a blíží se k místu, kde dřevorubci a voraři posílají po vodě obrovité kmeny pralesních stromů. Fotoreportáž najdete na straně 36. Muži dosud zvyklí organizovat práci stovkám či tisícům teď ze setrvačnosti organizují domácnost, vrtají se do zaběhnutého chodu, avšak nejbližším jen lezou na nervy. Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

5

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

de luxe 06ZeN SEAT Alhambra je ideálním vozem nejen pro rodiny s dětmi, ale i pro jednotlivce, kteří vyznávají aktivní životní styl. Nabízí velkorysý prostor pro volný čas, ale je také skvělým partnerem při podnikání. Elegantní MPV nabízí spoustu místa pro 5 až 7 cestujících, boční posuvné dveře umožňují snadný přístup ke všem sedadlům. Nová Alhambra nabízí širokou škálu technologií, jež byly dosud využívané spíš v luxusních vozech. Nedávno nabídku SEATu doplnila nová Alhambra 4WD. Trvalý pohon všech kol je zárukou vyšší bezpečnosti jízdy, zejména v nadcházejícím zimním období. Cena od 619 900 Kč. Pero, co se nekutálí První luxusní pero představil S. T. Dupont již v roce 1973. Od té doby přinášejí psací potřeby této značky do světa psaní opravdový komfort, který lze přizpůsobit individuálním potře- bám. A mimořádná je nejen jejich funkčnost, ale také nenapodobitelný design. Nejnovější kolekce značky – Mon Dupont – pochází z díl- ny Karla Lagerfelda, proslulého mimo jiné oblibou vějířů, jejichž tvar inspiroval i tuto kolekci. Pero se díky trojúhelníkovému tvaru velmi dobře drží a po odložení se nekutálí. Kolekce je nabízena ve dvou barevných provede- ních – červeném a černém. Cena 8800 až 14 900 Kč. ▼A110003647 Pro byznys i rodinu Konvička na stužce Italské šperkařství Pomellato pro letošek vsadilo na barvy a extravaganci. Zatímco kolekce Colpo di Fulmine a Capri září intenzivní červenou, zelenou či fialovou, šperky z řady Five o’clock jsou především hravé: Pět různých přívěsků ve tvaru miniaturních čajových konviček ze stříbra a růžového zlata můžete nosit na tenkém řetízku či náramku, stejně dobře ale vypadají i na černé hedvábné stužce. Šperky jsou k dostání v klenotnictví Halada. Cena od 18 125  Kč. Porcelánové nebe Mikulovský designér daniel Piršč se proslavil mimo jiné trojrozměrnými tapetami z porcelánu ve tvaru kapek či letadel. Teď se jeho kolekce 3d tapet, které fungují v podstatě jako skládačka, rozrostla o porcelánové jumbo – nejnovější Pirščova plastika ve tvaru letadla má rozpětí křídel téměř jeden metr. Její vznik však nebyl vůbec jednoduchý: designér experimentoval více než půl roku, než přišel na správný postup výroby; teprve poslední tři kusy z původních patnácti prý výrobu „přežily“.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

PRAHA 1 Železná 22 T +420 224 228 203 PRAHA 5 OC Nový Smíchov T +420 257 320 798 www.marella.com

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

08ZEN pražský chodEc 7tipů na skvělá místa 5 3 4 2 6 1 1 2 3 4 5 6 7 Ilustrace Veronika Jiroušková Připravila Katarina Černá ▼a110004799 7 Franck Provost Na Příkopě 23, Praha 1 (popř. Ovocný trh 12) Francouzská síť salonů určených výhradně mužům otevřela 15. září v prostorách Pánské pasáže první tuzemskou pobočku. LES MOULES Pařížská 19/203, Praha 1 Říjen je v belgické restauraci měsícem humra. Každou středu tu navíc hraje živá hudba a k dispozici jsou služby pivního sommeliéra s nabídkou 40 piv a pivních zmrzlin. BOMtOn Václavské nám. 43, Praha 1 Tváří studií Bomton pro rok 2011 a 2012 je topmodelka Daniela Peštová. PiEtrO BrUnELLi MiLanO V Kolkovně 4, Praha 1 Pietro Brunelli Milano je lídrem na trhu s těhotenskou módou, v nově otevřeném obchodě v centru Prahy zákaznice najdou i netěhotenské modely a výběr stylových tašek Storksak či Babymel. PaL ZiLEri Staroměstské nám. 8, Praha 1 Aktuální kolekce Pal Zileri je inspirována obrazem Chicaga třicátých let. Pražský butik pak ve dnech 18. a 19. října hostí italského krejčího – zákazníci si tak budou moci nechat kabát či košili ušít na míru. PriM Na Poříčí 8, Praha 1 Značka PRIM nově nabízí i zakázkovou výrobu hodinek s diamanty či kolekci Ceramic. POttEn PannEn Vodičkova 2, Praha 1 Pokud si v období od 10. 10. 2011 do 31. 1. 2012 koupíte kuchyňské nádobí belgické značky GreenPan, můžete vyhrát pobytový zájezd pro dvě osoby na Gran Canaria. Více na www.pottenpannen.cz.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

cartier.com

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

10ZEN chytré pENíZE ěci, které si dnes přečtete, se vám ne- budou líbit. Liberální ekonom by vám řekl, že je to váš problém, ekonom se sociálním cítěním se vás bude snažit přesvědčit, že se vyplatí zatnout zuby. Pokud totiž nejste ve čtyřiceti milionář, budete si muset v zájmu slušného důchodu dost věcí odříct a dělat roz- hodnutí, která nebudou příjemná. Pravidlo první pro spokojený důchod zní: sta- novte si své cíle. Začněte s cílem časovým nebo- li odpovědí na otázku, kdy půjdete do důchodu (pokud to bude záležet na vás). Půjdete do dů- chodu tak, jak to určuje legislativa? Nebo budete chtít (a očekáváte, že budete moci) pracovat tře- ba o pět let déle? Anebo byste raději skončili už v55letechachtělibýtza- jištěni tak, abyste mohli nad státním důchodem mávnout rukou? Mož- ná vám to přijde hodně teoretické, ale stanove- ním času určujete, kdy nejpozději budete své peníze potřebovat, a jak s nimi tedy můžete za- cházet. Peníze, které ne- potřebujete dalších tři- cet let, můžete i v dnešní nejisté době směřovat do akcií, peníze, které potřebujete za tři roky, mají být uloženy velmi konzervativně. Druhý cíl, který si musí- te stanovit, je cíl finanč- ní. Kolik peněz v dneš- ních cenách budete potřebovat na spokojený důchod? Bude vám stačit dvacet tisíc měsíčně, nebo potřebujete alespoň dvojnásobek, protože chcete cestovat? Právě tyto dva cíle (kdy a kolik) jsou základem výpočtu potřebných úspor. Třetím faktorem je pak očekávaná délka života. K tomu jen jedna rada – medicína je čím dál lepší, takže počítejte spíše s delším životem. Pravidlo druhé pro spokojený důchod zní: udě- lejte si jasno v prioritách. S velkou pravděpo- dobností si budete muset říct, zda dáte přednost aktuální spotřebě, nebo je pro vás důležitější vytvořit si dostatečnou rezervu na důchod. S průměrným příjmem byste totiž měli odkládat alespoň 20 procent, u nadprůměrného deset až patnáct. A s velkou pravděpodobností vás čekají i mnohem nepříjemnější otázky, například jestli má mít přednost kvalitní vzdělání vašich dětí, nebo zajištění slušného života v penzi. Pravidlo třetí pro spokojený důchod zní: začně- te včas. Podívejte se na Wikipedii nebo na něja- ký finanční server, co znamená složené úročení, tedy úročení zisků z minulých let. Pak vám bude jasné, proč je důležité začít klidně s malými část- kami co nejdřív, zatímco začít v padesáti bude hodně bolet. Pravidlo čtvrté pro spokojený důchod zní: neboj- te se rizika, ale dávejte si pozor na jistotu. Pokud budete potřebovat pe- níze na důchod za tři- cet let, nemusíte se bát rizika a většinu vašeho portfolia by měly tvořit akcie a komodity. Nao- pak, pokud vám někdo nabízí jistotu, dávejte si pozor. Může to být jisto- ta lživá (jako že diaman- ty vždycky rostou) nebo jistota zbytečná (třeba jistota zajištěných fon- dů, kterou při investici na 20 a více let opravdu nepotřebujete). Pravidlo páté pro spoko- jený důchod zní: nebuď- te přehnaně hladoví. Blížíte se k důchodo- vému věku a investiční portfolio vám slušně vydělává? Buďte za to rádi a začněte zvyšovat podíl konzervativních investic (dluhopisy, hypoteční zástavní listy, penzijní fon- dy) bez ohledu na to, jak rychle vaše akcie rostou. Trend se může během pár dní změnit – a ztra- tit rok před důchodem desetinu úspor je hodně špatná situace. A ještě poznámka na závěr: V plánování buďte konzervativní, čekejte horší výnosy, potřebu více peněz a delší dobu života. Jen tak budete příjemně překvapeni. A když ne vy, tak aspoň vaši dědicové. n Autor je ekonom a člen představenstva Partners Promazat zadní kolečka V dalším dílu našeho finančního rádce se ptáme na to, co mají mladí a bohatí dělat, aby z nich nebyli staří a chudí. Ilustrace Profimedia V Kam neinvestovat n komoditní, měnové či akciové deriváty - slibují sice závratné výnosy, ale je také jednoduché ztratit celou investici během okamžiku. Pokud těmto produktům nerozumíte, zapomeňte na ně. n daytrading - každodenní obchodování s akciemi je sice lepší než kasino, ale hrajte jen s penězi, o něž můžete klidně přijít. n investování přes pojistky - pojistka má sloužit k pojištění. Když už chcete využívat podílové fondy, dělejte to přímo a ne přes pojišťovnu, je to drahé. n zlaté a stříbrné šperky - zaplatíte předraženou cenu a nemáte garanci, že šperk dokážete za stejnou cenu prodat, nemluvě o nějakém zhodnocení. n diamanty - neexistuje veřejný trh, a tudíž ani obecně platná cena, a každý kámen se vykupuje individuálně. Tomáš Prouza ▼A110004804

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

11

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

12ZEN téma nezaměstnaníVIPMálokdo zná v Praze tolik topmanažerů jako spisovatelka Věra Kudynová. Píše o tom, že ještě zajímavější než jejich strmé kariéry bývá jejich konec. Co prožívá generál, když přijde o své vojsko… ají výborné školy, zpravidla ekonomického zaměření, často studovali univerzitu v za- hraničí, umí perfektně minimálně jeden cizí jazyk. Jsou to – nebo spíše byli – cenění experti. Jejich poslední zaměstnání bylo obvykle v zahraniční společ- nosti. Vydělávali spoustu peněz, měli luxusní služební vůz a další výhody, hodně cestovali, ze stresu trpěli ne- spavostí či vysokým tlakem. Je jim kolem čtyřiceti pěti a padesáti let. Jsou nezaměstnaní. Řadu měsíců, pár let. Na úřadu práce se ale neregistrují, to by se propadli hanbou. Žijí z úspor. Dříve stáli na takzvaném vrcholu a s překvapením zjistili, že z něj nevede dolů cesta. Je to pád. Na cestě k vrcholu museli nechat známé a přá- tele, protože měli peníze, ale neměli čas. Toho teď mají hodně. KdojsouvlastnětiVIP,nynínezaměstnaní?Řeklinám sice svůj příběh, ale chtějí s ním zůstat v anonymitě, natož aby se nechali fotografovat. Možná za nějaký čas,ažněkteřínajdounovoupracovníidentitu,budou otevřeněmluvito„nezaměstnanecké“minulostijako o lekci, která pro ně byla skvělou trampolínou. Jenže v době, kdy na ní stáli, přešlapovali a netušili, že je to příprava na skok. Je ale fakt, že skok nečeká na každého. „Vystudoval jsem v Americe ekonomii, mám anglič- tinu jako rodilý mluvčí,“ vypráví Tomáš, pohledný čtyřicátník, aktivní sportovec a maratonský běžec, který pracoval v několika firmách na nejvyšších pozi- cích a byl i členem představenstva. „Firma, kde jsem působil sedm let, byla koupena zahraniční společ- ností. Podílel jsem se na harmonizaci jejího začleně- ní do skupiny. V centrále mě lákali, že pro mě budou mít atraktivní práci. Manželka dala výpověď a čekali jsme na letenky. Najednou mi zavolali, že o mě už ne- mají zájem.“ I když je to příběh starý dvacet měsíců, šok ještě nepřebolel. Tomáš si připadal jako pitomec, když neuvěřitelné sděloval své rodině. Dostal sice odstupné a nějaké peníze měl našetřené, ale nabíd- ky od lovců mozků, na které čekal, nepřišly. „Když jsem se začal po delší dovolené sám zajímat o prá- ci, bývalí kolegové se divili, prý musím mít nabídek na každém prstu. Pozvali mě na výběrové řízení. Váš plat byl asi sto padesát tisíc, hádali docela přesně. My bychom vám mohli dát čtyřicet.“ Tomáš by to nadše- ně bral, aspoň nějaká práce, nějaký smysl dne. Jenže než se nadechl, tak mu oznámili, že je překvalifiko- vaný a nedělalo by to dobrotu. A tak je už dva roky bez práce, vypiplává chalupu, stará se o domácnost, o děti i zahradu. A bere antidepresiva. „Protože jinak bych to nevydržel,“ říká Tomáš. Sebrat odvahu a jít k psychiatrovi ho prý stálo víc úsilí než doběhnout pražský maraton. M Foto Profimedia a Tomáš Železný 12ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN13

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

14ZEN Jiří byl pro změnu přeložen z centrály v za- hraničí do nově koupené společnosti v Česku. Po letech strávených v cizině přestěhoval ro- dinu do Prahy, dětem našel školy. Nastavoval zodpovědně parametry, pečlivě směrnice, trpě- livě učil kolegy, jak mají vypadat prezentace, co říkat při telekonferencích a videokonferencích, aby obstáli. Slíbili mu totiž, že bude ředitelem. Prezident společnosti ho pořád chválil a dával za příklad. Když byla firma nastavena podle korporátních not, dostal e-mail, že se s ním pro další chod společnosti nepočítá. Záchranka ho odvezla s infarktem do nemocnice. Ředitelem se stal Holanďan. To jsou příklady životních příběhů mužů, kteří ovlivňovali chod firmy, ovládali stovky milionů a miliardy, cestovali po světě. Zato jejich děti je moc neznaly… Když se po letech začnou zdržo- vat doma, musejí si na sebe zvykat. Muži dosud zvyklí organizovat práci stovkám či tisícům ze setrvačnosti organizují domácnost, ale jinak, než byla zvyklá. Vrtají se do zaběhnutého chodu a hledají v něm logiku, chtějí nastolovat systém a řád, avšak nejbližším jen lezou na nervy. Bývalý supermanažer po chvíli získá pocit, že nic neumí – z práce ho vyhodili a rodina ho neposlouchá. Čím tvrdošíjněji prosazuje svůj pohled na chod domácnosti, tím více je odmítán. Peníze dochá- zejí, provoz velkého domu je drahý. Lzesizvyknoutnamalýbyt,alenejvícchybípráce. Potřeba pracovní aktivity je zakotvena v každém člověku, a ztráta práce s viditelným výsledkem je o to horší, oč byl člověk „výš“ a oč je vzdělanější. Práce a její systém je rovněž pro mnohé lidi jisto- tou řádu a jeho ztráta vede k nejistotě. Krize a zeštíhlování pracovních míst, které pro- bíhá poslední dva tři roky, vede k tomu, že v za- hraničních „centrálách“ velkých společností je přebytek manažerů. A ti, aby uhájili pracovní místo, odjíždějí do zemí, kde má firma pobočky. Nejde již jen o místa v nejvyšším managementu, pozornost se soustřeďuje i na pozice ve středním. Do regionů – například do střední Evropy – však logicky není vysílána první liga, ale tamní střed- ní management, který v novém teritoriu poprvé okusí, jak chutná moc na vrcholu pyramidy. Příliv zahraničních expertů tak ovlivnil i životy někte- rých dříve vysokých českých manažerů. V řadě společností je ve vrcholném managemen- tudomorodýČechbílouvránouaobvyklezastává pozici v komunikaci či v HR. V lepších případech se do Prahy vracejí na vysokou pozici Češi, kteří dlouhou dobu pracovali v zahraničí. „Je to hodně podobný scénář,“ říká Robert Novák, podnikatel, který žije přes třicet let ve Švýcarsku. Tam a zase zpátky. Silvie Holubová byla ředitelka firmy Beauty World. Poté, co z korporátního světa odešla, rozjela malou firmu. U drobného podnikání ale dlouho nevydržela. Minulý měsíc se stala obchodní ředitelkou vydavatelství Stratosféra. n NA úŘAD PRácE PRoPuŠTěNí MANAžEŘi NEJDou, PRoPADLi By SE HANBou. žiJí Z úSPoR. 14ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN15 „Lidí, kteří přijdou v pětačtyřiceti o práci, je u nás i v Němec- ku, které také dobře znám, hodně. Tito lidé, i když jsou zajiš- těni a mohou žít z úspor, logicky potřebují práci. Snaží se najít cokoli, ale po určité době, kdy člověk v pohovorech neuspěje a často ho nepozvou ani k prvnímu, se ocitá fakticky na dlaž- bě, neboť je pro potenciálního zaměstnavatele podezřelý.“ Stručně řečeno – nikdo nechce zaměstnat mladé, protože nic neumějí. A nad pětačtyřicet také ne, protože jsou drazí. Ro- bert Novák se situaci v Česku nediví. Kvalifikovaných, vzdě- laných, ale drahých expertů má Evropa hodně, ale kvůli stále větší propojenosti je jich potřeba méně. Výsledky práce z jed- noho místa lze navíc snadno překopírovat do řady zemí. Ani takový stav však nemusí být beznadějný. Někteří ma- nažeři propuštění z velkých korporací, například v Němec- ku, po roce hledání práce přijímají místo v ryze rodinných podnicích, za menší mzdu, ale po roce oddychu s jiným po- hledem na realitu dneška. Jejich zkušenosti pak pomáhají zvyšovat konkurenceschopnost dosud malých firem. Jan Bubeník z Bubenik Partners se zabývá již deset let výběrem manažerů na nejvyšší pozice. Vyhledává členy představenstev a nejvyššího vedení především finančních institucí. Známý studentský vůdce a následně poslanec po medicíně vystudoval v USA ekonomii. „Ztráta zaměst- nání je přirozená součást kariéry, jen jsme na to u nás nebyli zvyklí,“ říká. „Poznali jsme jen růstovou část eko- nomického cyklu. Naše firma pomáhala v krizi těm, kteří dočasně práci nemají. Hodně topmanažerů propuštění bralo jako fatální selhání, ostudu. Ve většině případů od- váděli práci skvěle, ztráta zaměstnání byla souhrou okol- ností. Mnozí si nedovedli představit jiný život než vysoké pracovní nasazení. Při nečekaném vysazení často po ně- kolika měsících najdou zcela jiný pohled na život. Kromě toho, že se více věnují rodině, si trochu jinak nastaví hod- noty. Pak obvykle najdou práci, s níž jsou spokojeni víc než s tou, kterou opustili.“ Podle Jana Bubeníka zvládají podobné situace lépe ženy než muži: „Identitu dělí mezi kariéru, mateřství, vedení domácnosti, starost o stárnoucí rodiče... Často zvládnou i dobrovolnickou činnost. Když vypadne jedna práce, energii investují do zbývajících činností. Ženy si umějí lépe než muži najít spokojenost ve zvýšené aktivitě v ostatních rolích.“ Kam patří vajíčka? Jeho slova potvrzuje příběh Silvie Holubové. Od dvaceti let postupovala po firemních žebříčcích, deset let byla ředitel- kou v zahraniční firmě a řídila na sto padesát lidí. Když ne- čekaně přišla o práci, byla v šoku. Pustila se do zvelebování domu a věnovala se synovi, kterého podle svých slov léta časově zanedbávala. „Myslela jsem, že dostanu nějakou na- bídku. Nepřišla. Měla jsem spoustu kamarádek. Asi polovina, když se dozvěděla, že nejsem ředitelka, se se mnou přestala stýkat. Po roce jsem přijala pro mě podřadnější práci, říkala jsem si, hlavně začít něco dělat, ono se něco objeví. Neobje- vilo se nic. Práce mě frustrovala a jednoho dne jsem si řekla dost trapných schůzek u firem, které ani nevědí, koho hleda- jí, a založila si vlastní byznys. Vyšla jsem z vlastní zkušenosti. Když jsem byla pracovně vytížená, nákupy v supermarketu mi lezly na nervy a hledat něco přes internet mě vůbec neba- vilo. Svoji službu jsem postavila na dokonalém servisu, který by mně samotné vyhovoval.“ Naplno začala rozvážet čerstvé Utrácíte za kosmetiku? Připojte se k Oriflame a získejte dárky v programu pro nové kosmetické poradkyně. Více na www.oriflame.cz Zkuste na ní vydělávat A110004011

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

16ZEN a kvalitní potraviny přímo do kuchyně loni. Po- traviny často ukládá zákaznicím sama do ledni- ce a stala se přebornicí na uspořádání potravin do mrazáku. Vajíčka a jogurty skládá podle trvan- livosti. Aby se „domácí“ u sebe vyznali, napíše jim, kde co najdou. Nechat cizí ženu „štrachat“ v led- ničce, to musí být opravdová důvěra. Jak ale našla Silvie první zákaznice? „Oslovila jsem klientky, které jsem znala. Když jsem se já, kterou znaly v elegantním kostýmu a na podpatcích, u nich objevila v džínách, tričku a se zásobou dobrot, některé koukaly překvapeně. Teď už to neřeším, i když ze začátku mi to trapné bylo.“ Za rok a půl ale Silvie pokročila. Ví, že je důležité, jak je rodina velká, jak často se u nich doma v týdnu vaří... Může dobře využít i své zkušenosti z minulos- ti. „Vím, jak co funguje, na koho se obrátit. Byla jsem vždy týmový hráč a měla ráda kolem sebe lidi, se kterými jsme společně řešili, vymýšleli a konzultovali, to mi dneska chybí. Nahrazuju to tak, že kamarádům nápad pošlu, sbírám rady a pak se rozhodnu.“ Energická Silvie nepochybu- je, že se jí byznys brzy pořádně rozjede. Pak chce vymýšlet nové věci, plánovat, zkrátka „manažo- vat“ stejně jako dřív. Mimochodem, podpatky jí prý vůbec nescházejí. Ostatně dost vysoká je i bez nich. „Začala jsem od nuly, předchozí úspory se rozplynuly, byznys se vyvíjí pomalu, ale já vím, že z toho něco vykřešu a nic nevzdám!“ Z Malediv do Jizerek Petr byl zvyklý dvacet let pracovat mnoho hodin denně, i několikrát týdně jezdil na zahraniční ces- ty. Ukončení pracovního poměru ho v jeho třia- padesáti letech šokovalo, prodejem části akcií se ale cítil zabezpečený. Tři měsíce cyklistovi, tenis- tovi, golfistovi a vodákovi trvalo, než si zvykl, že v šest ráno nemusí do práce a telefony nevyřizuje v koloně, ale v posteli. S manželkou, která po půl roce jeho pobytu doma odešla ze zaměstnání dobrovolně, cestují, sportují, užívají si. „Mám dva důležité úkoly za den,“ směje se dnešní bonviván, dříve štvanec. „V devět ještě v pyžamu kouknu na Reuters a pak, když burza zavírá. Investuju, analýzy si dělám sám, když se den povede, vypi- jeme s manželkou dobré víno na oslavu, když se daří méně, na žal,“ směje se. Na prázdninách je třetím rokem a neočekává, že by mu někdo práci nabídl. Petr má štěstí, že si už nemusí „konejšit ego“ pracovním postavením. Když se ho někdo zeptá, co dělá, s klidem odpoví, že nic, že se jen baví. Může tedy naplňovat ideál mnohých. Realita ale ukazuje, že jen málokdo finančně za- jištěný dokáže být dlouhodobě bez práce. Většině nezaměstnaných otázka „a co vlastně děláš?“ při- padá jako nůž, který projíždí nejcitlivějším a nej- zranitelnějším místem. Dříve obvyklý postup, kdy se člověk s věkem a zkušeností probojovával na vyšší pozice, je mi- nulostí. Na vrcholu může stát v pětatřiceti. Utkat se pak s pokořením může v mladém věku přinést i velmi žádoucí pokoru. Ta umožní vstát a znovu nabrat dech. Jiný dech. U topmanažerů i politiků hraje roli i fakt, že jsou zvyklí na projevovanou úctu a prestiž. Co mají vysoce kvalifikovaní experti, kteří ztratili práci, dělat? „Musí začít znova!“ říká přesvěd- čeně Eduard Hilšer z poradenské společnosti Takt, zabývající se psychologickou diagnosti- kou manažerů od roku 1990. A radí i těm „do- časně bez džobu“: „V poslední době to mají manažeři, kteří z různých důvodů přišli o prá- ci, mnohem těžší. Pohyb na pracovním trhu je v současnosti o hodně menší než před pár lety. Hlad firem po lidech, kteří mají dispozice k tomu někoho nebo něco řídit, není tak vel- ký. Na druhé straně nabídky, když už nějaké jsou, nejsou tak lukrativní – ve smyslu výšky platu a různých benefitů. Opravdu je potřeba začít znovu. Mnohdy za podstatně nižší plat, mnohdy na podstatně nižším postu. Kvalita se ale zase prosadí. Dlouhým pobytem doma – a to si mnozí bývalí manažeři často neuvědo- mí – se velmi snižuje jejich cena. A nejen to. Delší dobou bez práce člověk ztrácí pracovní ná- vyky. Manažer taky. Navíc ztrácí základní mana- žerské potřeby. Potřebu být úspěšným, potřebu něco i někoho ovlivňovat, řídit. Znám bývalé ma- nažery, kteří začali v něčem podnikat a někdy ani nevyužili své původní odbornosti. Znám i tako- vé, kteří naopak využili svých odborných znalostí a předávají je jiným. A úspěšně. Ale znám i tako- vé, kteří ještě nezačali. A u některých si myslím, že už ani nezačnou…“ Cesta vývoje některých manažerů může vést sku- tečně nečekaným směrem. Propuštěný ekono- mický ředitel jedné velké firmy se „z nudy“ rozho- dl pomáhat jedné neziskovce. Práce ho pohltila a zaujala, po patnácti letech honění se za ziskem objevil nový svět. Jeho úspěchy v neziskovém sek- toru se samozřejmě nedaly přehlédnout a dostal „super nabídku“. K překvapení všech ji nevzal a zůstal v neziskov- ce. V pomoci jiným našel, i ke svému překvapení, smysl života. Prostředí i kolegy si nemůže vyna- chválit, rodina je nadšená, že má tátu „zpátky“, navíc šťastného a vyrovnaného. Chodí na ryby, trénuje fotbalové mužstvo staršího syna. Nejez- dí sice na Maledivy, ale zase na chatu do Jizerek. Na Maledivách koupání stejně za moc nestálo, směje se. Ne každý mu ale věří, že je skutečně spokojený – naše stereotypy o úspěšném životě jsou příliš zakořeněné. n Autorce vyšla v nakladatelství Motto kniha povídek Má dáti, dal n TOMáš VyPIPláVá CHAlUPU, STARá SE O DOMáCNOST A BERE ANTIDEPRESIVA. Věra Kudynová ▼A110001360

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

17

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

18ZEN Na cEstě Pan ředitel jde do světa [Petr Stuchlík] Foto Tomáš Železný Generální ředitel Fincentra není žádný horlivý katolík, a přesto si místo dovolené vybral pouť do „svatého“ Santiaga de Compostela. Pro ZEN píše o tom, jak měsíc šlapal na cestě, kterou po staletí putují lidé za odpustkem. 18ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN19 Ve středověku znamenala cesta za odpustkem do slavné katedrály v Santiagu de Compostela často roky na cestě. Dnes stačí, když ujdete posledních sto kilometrů. Santiagu de Compostela v Galícii v se- verozápadním Španělsku jsou pohřbe- ny ostatky svatého Jakuba. Santiago je tak po staletí cílem věřících a patří spolu s Římem a Jeruzalémem k hlavním poutním místům ka- tolíků. Na vrcholu poutního hnutí ve 13. století přicházelo do Santiaga více než sto tisíc poutníků ročně. Po útlumu poutnictví v minulých staletích se Svatojakubská pouť na konci 20. století stala opět lákavou výzvou. Kdo by však čekal zástupy poutníků v náboženském vytržení, bude zkla- mán. Pouť se stala turisticko-relaxační zkuše- ností, kterou můžete pojmout zcela podle svých představ. Španělsko je na to připraveno a svatý Jakub také. Bůh a razítka Ve středověku byla cesta k hrobu svatého Jakuba náročnou, často mnohaletou životní epizodou. Zjednodušeně řečeno: došel-li poutník do San- tiaga, obdržel od církve veleodpustek za životní hříchy. Ve středověku to často znamenalo měsíce či roky na cestě, tisíce kilometrů – z vašeho města či vsi do Santiaga. A zpět. Pěšky. Dnes církev udílí odpustek („compostelu“) v pří- padě, že ujdete nejméně posledních 100 kilome- trů do Santiaga pěšky nebo ujedete posledních 200 kilometrů na kole či na koni. Kontroluje vás Bůh v kombinaci se systémem razítek v poutních ubytovnách, hotelech, kostelech a dalších vý- značných bodech po trase. Francouzská spojka Poutníci vyráželi a dodnes někteří vyrážejí z růz- ných míst Německa, Francie, Itálie, Švýcarska, Polska i od nás. Tři ze čtyř hlavních poutních cest z Francie se setkávají v Gaskoňsku v jihozá- padní Francii v malebném městečku Saint Jean Pied de Port. Odtud vede nejznámější a nejfrek- ventovanější trasa: camino francés, francouzská cesta. Měří 795  km, její překonání trvá asi měsíc – mně 31 dní, včetně tří jednodenních přestávek na skvělá města Viana, Burgos a León. Tedy… ve Vianě jsem si musel dát pauzu kvůli napuch- lému kotníku. Francouzská cesta je výborně značená. Protože po ní poutníci chodí už tisíc let, narazíte na nejvíc historických památek, nádhernou přírodu, pozo- ruhodná města… a taky na nejvíc lidí. Za bezmála 800 kilometrů jdete po všem mož- ném. Lesní stezka, šotolina, městská dlažba, horská pěšina, zpevněný chodník i šíleně vybeto- novaný úsek. Ve Španělsku by se naši starostové mohli učit, jak čerpat dotace. Vstanete a jdete Cesta za Bohem je dnes důvodem pro minimum poutníků. Vážně, je to svátek, když narazíte na zapáleného věřícího. Důvody cesty jsou růz- né. Pro německé důchodce během finanční krize je to jiný způsob dovolené – po Kanárech s TUI půjdem letos do Santiaga, liebe Trudi. Pro něko- ho způsob, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého. Někdo řeší v klidu vztahy, jiný je na cestě hledá. Potkal jsem rodinku z Karlsruhe; pro jejich osm- náctiletého synka byla pouť alternativou k me- tamfetaminu. Potkáte úspěšné podnikatele, co „vyexitovali“ a přemýšlejí, jak dál... To byl můj případ. Po jedenácti letech ve fi- nanční branži jako jeden ze dvou zakladatelů Fincentra jsem prostě chtěl na chvíli vypadnout. Daří se nám, super, Fincentrum je zábavná, dra- vá a rostoucí firma. Ale někdy vás ta ředitelská arogance, „leadership“, moudrá slova, věčné řeč- V

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

20ZEN nění, cestování a vůbec život, který vám všichni závidí, unaví. Prostě z toho musíte na chvíli vy- padnout. Pouť je neskutečně elementární. Ráno vstanete, oblečete si to jedno tričko, které máte, natáhne- te kraťasy, boty, něco sníte a jdete. Nikdo po vás nic nechce, když ujdete dvacet kilometrů, ujdete dvacet. Když vám to půjde, dáte čtyřicet. Něco sníte, najdete si místo k přespání, a druhý den znova. Nikdo nevolá, netlačí vás termíny, mně se jen stýskalo po nejbližších. Což má v mnoha- letých vztazích po návratu své výhody... Krásná příroda, famózní historie. Hned první den po přechodu Pyrenejí se u Roncesvalles objevíte na místě, kde zapíchli Rolanda. Píseň o Rolando- vi. Klíčový epos francouzských dějin, to si snad ještě z literatury pamatujete, ne? Důchodce i vel’kovinár Poutníci jsou nejčastěji z Německa, Francie, Itálie a samozřejmě Španělska. Jsou to spíše starší lidé, obvykle na prahu důchodového věku. Důvodem je čas. Pět týdnů dovolené není legrace ani v so- cialistické Evropě. Nemluvě o Spojených státech: proto US-poutníky řádově přečíslují poutníci z Kanady či Brazílie. Potkáte však i celou řadu studentů – mezi těmi jsou asi nejvíce zastoupeni hledači Boha. Ovšem nezoufejte, potkáte i stu- dentky a studenty jako vystřižené z nočního klu- bu v Amsterdamu. Relativně nejvzácnější věkovou skupinou je třicet až důchod, kam náležím. Možná proto mi přišli tito poutníci nejzajímavější. Charismatický pri- mář z Ostravy. Manažerka z Kanady, co postavila velký e-business, a přemýšlí, co dál. Slovenský veľkovinár z Doľan, který je prostě super chlap – pozdravujem, Jozef! Východoevropský interne- tový podnikatel, italský developer, psychoterape- utka z Vorarlbergu. Lepší smrádek... Poutníci po staletí přespávali v poutních uby- tovnách. Dnes už je neprovozuje jen církev, často i místní samosprávy, města či soukromní- ci. Ubytovny jsou levné, velmi levné, vyspíte se třeba i za 3 eura. Nevýhodou je rozdílná kvalita, spánek často po desítkách lidí v jedné místnosti. Smrad, když si padesát lidí zuje po celodenním pochodu boty. Onanující Korejec na palandě nad vámi, pokousání od blech. Toto je pro mno- hé ten pravý symbol pouti, toto je důvod, proč si většina poutníků může Pouť vůbec dovolit. Za- žil jsem plakající Dánku, která už nemohla dál, a jediná volná ubytovna byla za 10 eur. Což bylo pro ni moc. Mně však na ubytovnách vadila jedna věc: režim. V naprosté většině se v deset večer zavírá, vstává v sedm a v osm vás vykopnou. Protože mě finanč- ní stránka ubytování příliš neomezovala, byl to hlavní důvod, proč jsem v ubytovnách strávil jen dvě noci z měsíce. Jedu vypnout, a mám se ne- chat od někoho buzerovat? Mám si odpočinout od lidí, a zároveň poslouchat chrápání starých Francouzů? Ne. Ubytovacích možností je po cestě celá řada. Uby- tování v soukromí, penziony, hostely, hotýlky a hotely nejrůznější kvality. Často zajímavější než vlastní ubytovny. Rádoby pravověrní poutníci omdlévali, když jsem jim líčil, jak jsem spal v pě- tihvězdičkovém hotelu. Jenže Parador Nacional v Leónu a v Santiagu je upravená stará poutnic- ká ubytovna z 14., respektive 15. století. Dodnes vzpomínám, jak jsem v Leónu zažil nedělní mši v průhledu z hotelu do gotického kostela, který byl vlastně jeho součástí. Když stojíte na balkon- ku proti kůru a varhanám, nemusíte být věřící. Stejně vám běhá mráz po zádech. In vino veritas Zapomeňte, že zásadně zhubnete. Možná po- kud to pojmete velmi sportovně. Sotva přejde- te Pyreneje, jste v Navaře. Kraj výborného jídla Božský klid. „Někdy vás ta ředitelská arogance, věčné řečnění, cestování a vůbec život, který vám všichni závidí, unaví. Prostě z toho musíte na chvíli vypadnout,“ píše Petr Stuchlík (34).

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN21 a… vína. Co si budeme povídat, ředitelská práce zahrnuje každodenní obědy, rautíky, žranice a společenské pití. Na- ivně jsem si myslel, že Pouť bude ve znamení abstinence. Nebo aspoň mírnějšího pití. Chyba! Po vinařské Navaře následuje Rioja, nejslavnější vinařský region Španělska. Krok po kroku projdete Rioja Baja a Rioja Alta, ke každé- mu jídlu je obvykle servírováno víno. Lahev, ne sklenka. Vždyť je ho tolik, tak levné a tak výborné! Jste-li moravský vinař, na Pouť rozhodně nechoďte. Budete si připadat jako zloděj. Po oblasti Rioja následuje Kastilsko s Riberou del Duero, procházíte krajem El Bierzo a pak Galicie se svými bílými víny. Vinohrady obvykle zakládaly kláštery při Poutní cestě, takže díky katolické církvi je Pouť vlastně jednou dlouhou vinařskou stezkou. 800  km! Paráda. Čas jsou peníze Náklady jsou malé. Letecky do Biarritzu a vlakem/autobu- sem do Saint Jean. Nebo letecky do Pamplony. Ze Santiaga létá spousta společností, včetně nízkonákladových. Noclehy, jídlo, to vše můžete velmi efektivně přizpůsobit svým finanč- ním možnostem. U pracujících lidí je největším limitem čas, ne peníze. Pro vybavení platí: čím míň, tím líp. Nesete si to všechno to- tiž celou dobu na zádech! Na Ruzyni jsem odbavoval batoh se vším všudy za 9,5  kg. Ovšem včetně prázdné dvoulitrové nádrže na vodu. Investujte do kvalitního a lehkého vybave- ní. Celé jsem to šel vlastně v jednom triku. Merino wool je drahý materiál, má však výhodu, že nesmrdí. Přinejmenším prvních pět dní. Vlastně… měl jsem ještě jedno na večer, to „denní“ přes noc uschne. A z merino vlny se vyrábí i luxus- ní spoďáry! Kvalitní boty, odlehčený spacák, super ponožky (do těch investujte nejvíc!) a je to. Knížku jsem odložil hned druhý den. Měla 450 gramů. Pro tělo i duši Chcete-li do Santiaga dorazit za čtyři až pět týdnů, měli byste v průměru ujít 25 až 30 kilometrů. Třicet kiláků dáte o víkendu s dětmi. Jenže se vyspíte a znova. Třetí den znova. Čtvrtý den. Nejpozději po týdnu to vaše tělo začne cítit. Po dvou týdnech už docela fest. A to ještě nejste ani v polovině! Přítelem poutníka je tak dříve nebo později voltaren emulgel a ibuprofen. Pokud tedy nejste zdravotník, ti začínají rovnou na lehčích opiátech. Největším limitem jsou klouby. Existuje i služba taxi pro batohy, jenže ta limituje vaši svobodu. Mu- síte prostě dojít tam, kam jste si nechali odvézt batoh. Vyu- žívají ji proto jen opravdu staří poutníci, kteří by už takovou kloubní zátěž nerozchodili. Doslova. Nikdy jsem se necítil tak zdravý jako po pár dnech Pouti! Celý den v přirozeném pohybu, na čerstvém vzduchu, slu- níčku. Zdravé jídlo, zdravé víno. Voda. Pouť objektivně po- může vaší duši i tělu. O Pouti jsem tak nějak slyšel, tak nějak věděl několik let. Konkrétní poutnicí pro mne byla Katka Ralková z AXA, kte- rá o ní tak krásně vyprávěla, že jsem se prostě na jaře 2011 rozhodl, přeplánoval pár termínů a šel. Doporučuji průvod- ce od Corduly Rabe (v českém překladu), pár rešerší na netu a odvahu k rozhodnutí. Nebojte se a jděte! Je to krásná procházka. n A110004512

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

22ZEN Luca Luise (35) je zaměstnán v Hewlett-Packard jako „implementační specialista“ v sekci průmyslových tiskáren Monika Skokanová (33) pracuje v marketingové agentuře v sekci reklamních předmětů Euroživot

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN23 Rady českých Italek Jelikož italské autobusové zastávky slouží především k hovoru, musíte řidiče nějak «stopnout». A to i v případě, že leje jako z konve a na zastávce jste sami. Jízdní řád nehledejte, prostě čekejte. Zpoždění je cca 25 minut, takže chcete-li jet v 8.05, stačí přijít v 8 a pojedete autobusem, jenž měl jet v 7.30. Některá místa ve městech slouží jako zastávky autobusů, jsou neoznačená a jejich polohu znají jen domorodci a dopravní společnosti. Italové rádi snídají a pijí kafe venku. Bary jsou všude a káva tam stojí necelé euro. K ní si dají čerstvý croissant a pak vyrazí do práce. Po práci jdou do stejných barů na «aperitivo» (které nemá nic společného s naším aperitivem). Aperitivo se podává v době oběda či večeře, koupíte si drink nebo koktejl a můžete jíst z pultíku, kde jsou něco jako naše chlebíčky nebo mísy se studenou verzí rizota či těstovin. Je to moc dobré a za pouhou cenu drinku se z toho dokonale najíte. Italské Češky, spojte se! Text Katarina Černá Foto Tomáš Železný Monika Skokanová založila na Facebooku skupinu pro ženy, které žijí na Apeninském poloostrově. A teď má 1200 nových kamarádek. Jaké jsou dámy, které hledají štěstí v náruči Italů? talové nám z města odvezli ty nejhez- čí holky!“ stěžoval si před lety můj ka- marád ze Zlína. Stejná pohroma pak postihla i severní Moravu, poté, co se ve Sto- dolní ulici začalo tančit a pít do rozbřesku. Setkání se zakladatelkou webu pro Češky a Slo- venky žijící v Itálii pro mě bylo příležitostí koneč- nězjistit,conatěchItalechvlastněje.Dokavárny vešla drobná plavovlasá žena s jemnými rysy pře- kvapivě v doprovodu urostlého mladíka. Monika Skokanová nevypadá jako jedna z těch snaživých blond krasavic, které se zamilovávají do starších pánů s tučnými konty. Vše v jejím italském pří- běhu, včetně založení skupiny dvanácti set Češek z Itálie, se stalo vlastně náhodou. „V devětadvaceti jsem se bláznivě zamilovala a už po dvou měsících od seznámení s panem Božským jsem na Moravě opustila dobrou prá- ci, přátele i rodinu a stěhovala se do Itálie,“ vy- práví s úsměvem Monika, jejíž přízvuk je po pár letech v cizině mazlivě měkký. I když se velká láska časem rozplynula, a realita byla nakonec trochu jiná než vášnivé italské námluvy, rozhod- la se zůstat a bojovat sama za sebe. Našla si práci v marketingové agentuře, které dokonce přived- la i české dodavatele reklamního textilu. Začátky ale tak růžové nebyly. Ani v době, kdy se svým psem velikosti telete hledala podnájem a denně rozesílala desítky životopisů a všechno vypadalo beznadějně, se nevzdala a po zhruba pětistovce poslaných životopisů si podala ješ- tě inzerát. „Napsala jsem tam, odkud jsem, co všechno umím, taky že ještě nemluvím dobře italsky a hledám firmu, která by mne dokázala ocenit. Do dvou dnů jsem měla práci, šéfovi se líbila ta odvaha a otevřenost...“ vypráví Moni- ka a nahlas přemýšlí o tom, že léto v Čechách opravdu člověku k lepší náladě nepomůže. Na Itálii má ale ráda nejen to konstantně teplé počasí, ale právě o poznání lepší naladění lidí, pozitivnější přístup, komunikativnost a umění si každou drobnost užívat. „S Italem je vztah daleko živější, umí projevovat emoce. Ital, když je naštvaný, tak křičí, když je šťastný, tak vás objímá, a když je smutný, tak pláče. Když usilují o ženu, dávají do toho mnoho energie. Posílají květiny každý den, zbožňují vás a cítíte se s nimi jako princezna,“ říká trošku pateticky Monika, jejíž přítel nevychladl ani po dvou letech vztahu a květiny do kanceláře stále ještě posílá. Bravčo, ňoki, zelo Přece jen jsou ale věci, které v cizině člověku budou vždycky chybět. Kromě toho, že si s Ita- lem neopečete buřta u táboráku a procházkou je myšlena vzdálenost mezi dvěma kavárnami, Monice chyběla i komunikace v rodném jazyce, a proto si na Facebooku chtěla vytvořit adresář kamarádek Češek žijících v Itálii. Omylem ale vytvořila diskusní skupinu, a tím spustila ho- tovou lavinu. Všechny holky přivedly další ka- marádky a ve chvíli, když už jich o tom, jaké je to s Italem, diskutovalo dvanáct set, se Monika rozhodla založit webové stránky www.italky.it. Projekt funguje od března a „italky“ mají velké plány. Kromě charitativních sbírek, focení ka- lendáře a vylepšení funkčnosti stránek plánují první velké setkání Češek a Slovenek v Toskán- sku i s noclehem a s partnery. „Soukromě jsem si tu akci nazvala Bravčo, ňoki, zelo. Chtěly jsme svým partnerům přiblížit náš způsob zá- bavy a osobně se poznat. Na sraz přijedou hol- ky ze všech koutů Itálie,“ těší se Monika. A co kromě blond vlasů a světlé pleti milují Ita- lové na ženách z Čech nejvíc? Češky jsou prý multifunkční. Umějí nejen krásně vypadat, ale taky uvařit, postarat se o rodinu a k tomu ještě tvrdě pracují. n I

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

24ZEN EsEj 24ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN25 poklad? Foto Profimedia a Tomáš Železný Editor ZENu Milan Vidlák patří ke stále větší skupině lidí, kteří se domnívají, že nejistý vývoj světové ekonomiky se brzy bude dotýkat každého z nás. A že naštěstí existuje celkem jednoduchý recept, jak se proti případné krizi pojistit. dálo se to jako geniální způsob, jak vydělat víc peněz s menším rizikem. Ve skutečnosti šlo jen o způsob, jak vydělat víc peněz a riziko elegantně přenést na někoho jiného. Výsledkem byla největší bub- lina v historii. A hlavně největší globální podvod, jehož důsledky všichni teprve pocítíme. Řeč je o takzvané finanční krizi, která propukla v roce 2008 pádem investiční banky Lehman Brothers. Když si vzal dříve americký pracující hypoté- ku, její splátky logicky chodily pravidelně tomu, od koho si půjčil, a věřitel si hlídal, aby o ně ne- přišel. Zatímco v „novém“ systému, který se za- čal rozvíjet v 90. letech minulého století, věřitelé hypotéky prodali investičním bankám. Banky zkombinovaly tisíce dalších hypoték a ostatních půjček a vytvořily jakési balíčky, které nazvaly komplexní deriváty (anglická zkratka CDO), a ty pak dál prodaly investorům po celém světě. Nikdo už se nemusel starat, zda hypotéku dluž- ník někdy splatí. Jako pojistka, pokud by šel CDO ke dnu, totiž investorům sloužil další vynález, takzvaný swap úvěrového selhání, se kterým při- šla největší světová pojišťovna AIG. Jediné kritéri- um investičních bankéřů tak bylo – čím víc CDO prodáme, tím víc vyděláme. A taky vydělali. Pou- ze šéf Lehmanů si přišel na půl miliardy dolarů. Mělo to však háček. Na rozdíl od standardního pojištění se mohli bankéři pojistit i proti pádu CDO, které nevlastnili. Je to stejné, jako kdybyste si pojistili svůj dům, ale spolu s vámi by to udělalo dalších sto lidí, které jste v životě neviděli. Takže co se stalo, když celý dům shořel? Banky dobře věděly, co dělají. Proti produktům, které sami vydávali a interně je označovali jako „sračky“, začali bankéři aktivně sázet, přičemž klientům to jaksi neřekli, a vsadili si i na krach pojišťovny AIG. A když AIG i jejich banky skuteč- ně zkrachovaly, nechaly si banky oddaňových po- platníků na svou záchranu zaplatit circa tři čtvrtě bilionu dolarů, přičemž výdělky jim zůstaly. Jinak se nezměnilo nic. Snad jen to, že se bankéřům v roce 2010 zvýšily bonusy... Jaktocelézačalo?Třebavroce1998,kdyBrooksley Bornová, tehdy čerstvě jmenovaná šéfka Komise pro obchodování s komoditami, dostala za vyuče- Z Vy ještě nemáte

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

26ZEN nou. Poté, co přednesla návrh, jak deriváty, které podle jejích analýz silně ohrožovaly stabilitu svě- tového finančního systému, zregulovat. Hodinu nato jí volal ministr financí Larry Summers, který seděl ve své kanceláři se 13 nejmocnějšími ban- kéři; kulantně řečeno se na ni obořil a přikázal jí, ať na něco takového radši rovnou zapomene. Brooksová pod tlakem rezignovala a zanedlouho schválil Kongres pod Summersovou taktovkou zákon, který jakoukoli regulaci zakázal. Zbytek už znáte. Nějak ale zapadlo, že prominentní eko- nom Summers, později prezident Harvardské univerzity, vydělával jako konzultant investičních bank ročně kolem 50 milionů dolarů. Ne, do vězení nešel. Nový americký prezident Barack Obama si ho vybral jako hlavního ekono- mického poradce... A šéfem Komise pro obcho- dování s komoditami se stal topmanažer banky Goldman Sachs, jež v ničivých spekulacích sehrá- la hlavní roli. Střih, září 2011. V nedávné oficiální zprávě pro veřejnost Goldman Sachs tvrdí, „všechno se dá zvládnout, hlavně ale neinvestujte do nadhod- noceného švýcarského franku“. Reportéři deníku Wall Street Journal však získali interní zprávu určenou stovce největších klientů, kde hlavní analytik Goldman Sachs říká zhruba toto: „Svět se řítí do pekel, tak toho využijme a vydělejme na tom. Dalšími dluhy se světové zadlužení nevy- řeší. Sázejte na kolaps světových trhů a nakupujte švýcarský frank.“ Stále dokola Autor tohoto textu si stále dokola klade otázku: Na co myslí držitelé Nobelovy ceny za ekonomii či komentátoři nejlepších deníků, když tvrdí, že stačí v takové situaci vytištěním dalších peněz rozpohybovat ekonomiku? Investoři, kteří visí na rtech šéfa amerického Federálního rezervního systému (Fed) Bena Bernanka – jenž ještě tři mě- síce před krachem LB tvrdil, že nic nehrozí, ačkoli ho varovala i FBI nebo šéf Mezinárodního mě- nového fondu Dominique Strauss Kahn? Čekají na Bernankovo další prohlášení, načež začnou zběsile kupovat akcie (to když řekne, že vytiskne další peníze), nebo je prodávat (to když řekne, že je zatím nevytiskne). Nebo analytici, kteří dopo- ručují nakupovat dluhopisy a akcie a prodávat zlato, protože je na něm prý bublina? Ztratili všichni rozum, když doufají, že lze stejné věci dělat stále dokola, a očekávat jiný výsledek? Že věří Obamovi, Merkelové a Sarkozymu, že „něco“ udělají a vše dál půjde při starém? Lidé nejsou hloupí, spíš si jen iracionálně odmí- tají připustit skutečnost. Tak prostě funguje lid- ská přirozenost, která obvykle brání myšlenkám na to, že vše, co člověk zná a na co je zvyklý, se může jednou změnit. Většina lidí na začátku 20. století také nevěřila, že by mohla začít nějaká světová válka – dokonce ani když začala. Většina Takhle vypadá 100 gramových kousků v ceně cca 102 000 Kč, které prodává zlatnictví JK Jitka Kudláčková Jewells. Pozor na rozdíl mezi investičním zlatem, jež se nečastěji prodává ve formě slitků neboli cihliček či mincí, a zlatými šperky. Investiční zlato je osvobozeno od DPH a na rozdíl od šperků likvidní (kdykoli snadno prodejné) na celém světě. Fyzické zlato můžete nakoupit buď osobně, například v prodejně České mincovny (www.mint. cz), rozšířený je ale i nákup cihliček ve spoustě e-shopů. Dobře si ale rozmyslete, komu své peníze svěříte.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN27 lidí nevěřila, že mohou zbankrotovat Lehman Brothers či největší pojišťovna AIG. A většina lidí věří, že nezbankrotuje ani Amerika a Evropa. Nejsem ekonom. Netvrdím, že tomu rozumím líp, nebo že to, co si myslím, že se stane, se opravdu stane, popřípadě jak se to stane. Ani nejsem pe- simista. Jen se snažím říct, že pravděpodobnost příchodu krize není vůbec malá. A že je lepší se dopředu připravit a mluvit o ní; a že není dobré jít s davem a vydat se napospas těm samým cyni- kům, kteří nás do téhle šlamastyky dostali a teď vyhlašují recepty, jak nás z ní dostat. Je načase za- čít přemýšlet. V těchto zvichřených časech, kdy se začínají dít věci, jež nevěříte, že se mohou stát, je jediný způsob, jak se orientovat – historie a fakta. Na rovinu Takže, co se stane, když růst ekonomiky ne- zvládne obrovské zadlužení, které sužuje Evropu i Ameriku? Řešení jsou zhruba dvě: tím prvním jsou tvrdá úsporná opatření a zastavení dalšího zadlužování – nebo rovnou bankrot a odepsání dluhu. Když ale předlužené státy provedou ma- sivní škrty nezbytné k odvrácení bankrotu, ještě víc zpomalí už tak slabý růst ekonomiky a dluh stejně příliš nesníží – stačí se podívat do Řecka. Takový postup si nemůže dovolit ani Amerika, kterou pohání už jen peníze z takzvaného kvanti- tativníhouvolňování–kdybyFedpřestaltisknout nové bankovky, vládě by okamžitě došly peníze a ekonomický život země by se zastavil. Škody by byly tak obrovské, že to Fed nikdy neudělá. Druhý způsob taky není zrovna povzbudivý, zato je dost pravděpodobný. Protože hospodářský růst nebude nikdy tak vysoký, aby další zadlužování pomohlo rozhýbat ekonomiku a umožnilo dluhy splatit později, centrální banky budou tisknout peníze tak rychle, dokud se úplně a snadno ne- oddluží. Všichni sice budou milionáři, ale inflace peníze znehodnotí. Při hyperinflaci v roce 1923 v poválečném Německu stál chleba 143 miliard marek a výplaty probíhaly dvakrát denně; vždy byla vyhlášena pauza a všichni běželi nakoupit, protože kdyby šli do obchodu až večer, už by si moc nekoupili. To se zrovna nemusí stát, ale prudká inflace je každopádně velký problém. Nikdy v historii však nebyl svět tak provázaný. A tak je možné, že než evropští politici vůbec stihnou začít tisknout nové peníze nebo se do- hodnout na vydávání společných dluhopisů, kte- ré by katastrofické scénáře alespoň oddálilo, na- stane dominový krach. Kromě Řecka, jehož brzký bankrot je nevyhnutelný, na hraně balancují i Španělsko a Itálie, třetí a čtvrtá největší evropská ekonomika,jejichždluhopisyvesnazeoddálitpo- dobný scénář začala skupovat Evropská centrální banka a čerstvě i Mezinárodní měnový fond… Při krachu Itálie by byla další na řadě Paříž, jelikož francouzské banky drží italské dluhopisy za 410 milionů eur, a následně by došlo k pádu eurozó- ny, potažmo EU. Zkrachovaly by banky, nastala by panika, na burzách by se zastavilo obchodo- vání, bankomaty by přestaly vydávat peníze, tak, jako by se to bývalo stalo už před třemi lety, kdy- by nebyly zachráněny americké banky. Jenže to se ještě daly na „záchranu“ nabrat další dluhy... Aby si ve slabších chvilkách člověk přece jen ne- připadal jako paranoidní cvok, existují naštěstí lidé jako Max Keiser nebo Marc Faber. První bý- val pětadvacet let makléřem na Wall Street, zná dokonale finanční systém a jako úspěšný tele- vizní moderátor nemusí lhát sobě ani nám. Řídí se osvědčeným když něco vypadá jako kachna, chodí jako kachna a kejhá jako kachna, pak je to kachna. V září například prohlásil, že evropský hospodářský růst, bude-li jaký, prostě nemůže zaplatit takovou horu dluhů, ani kdybychom se stavěli na hlavu. A ve velkém nakupuje zla- to a stříbro. Faber je zase slavný investor, který v roce 1987 poradil svým klientům, ať opustí ak- ciový trh, týden předtím, než zkrachoval, a který vydává newsletter pro investory Gloom, Boom and Doom: „Každý měsíc nakupuji trochu zla- ta. A nikdy ho neprodám, obzvlášť když vidím klauny, jako jsou Ben Bernanke, Larry Summers a Tim Geithner (ministr financí USA a další z členů vlády Wall Street).“ Právě zlato (nebo stříbro) je pro normálního člo- věka jedním z mála způsobů, jak si své úspory opravdu pojistit. Stačí se podívat, co zrovna dělá Čína, největší exportér obchodující v dolarech. Na svém blogu Run na dolar popisuje výstižně obchod mezi Čínou a USA anonymní český au- tor s přezdívkou Stříbrný býk: „Američtí dovozci Číně za zboží zaplatí v dolarech. Číňané dolary vymění v čínských bankách za jüany. Čínská cen- trální banka vykrývá stálou poptávku po jüanech jejich tiskem, aby zabránila růstu jüanu vůči do- laru, což by čínským výrobcům snížilo zisky. Tato ��� USD ��� ��� Kč �� ��� Kč �� ��� Kč �� ��� Kč �� ��� Kč �� ��� Kč �� ��� Kč �� ��� Kč �� ��� Kč �� ��� Kč ���� �� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� ���� �� �� �� �� �� ���� USD ���� USD Vývoj ceny zlata za posledních 10 let Vývoj inflace a 100 000 Kč v bance V roce 2010 mělo původních 100 000 Kč kupní sílu pouze 12 119 Kč Cena zlata pouze reaguje na to, co se děje ve finančním světě. Jak centrální a investiční banky postupně znehodnocují papírové měny, kurz zlata roste a toto znehodnocování kompenzuje. n KDyBy USA PŘESTALy TISKNoUT NoVé BANKoVKy, EKoNoMIKA ZEMě By SE ZASTAVILA.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

28ZEN část cyklu vede k hromadění dolarů v čínské cen- trální bance, která pro ně nemá žádné použití. Američané zase spotřebovávají víc, než vyrábějí. 75 procent tamějšího HDP je tvořeno spotřebou. A tak se stále víc zadlužují. Tento dluh nemohou kvůlihrozběinflacepokrývatjenzvlastníchzdro- jů, tedy tiskem dolarů, a proto ho nabízejí ve for- mě exportu dalším zemím, aby obchodní bilanci srovnali. Tento export má formu vládních dlu- hopisů...“ Jinými slovy, Amerika si kupuje čínské zboží za svůj vlastní dluh. Jakmile se ale vyhlídky, že dluh začne splácet, limitně přiblížily nule, Čína ve snaze nepřijít o vše snížila dolarové rezervy ze tří bilionů na jeden a skupuje téměř polovinu světové produkce zlata. Jen loni Čína zlaté re- zervy zdvojnásobila na 1054 tun a očekává se, že na konci roku bude mít přes 2000 tun zlata. To samé dělají i čínští civilisté. Jen za první dva měsíce letošního roku nakoupili neuvěřitelných 42,3 milionu uncí (1 unce je 31,1 gramu) zlata. Po- dobně horečné nákupy probíhají i v Indii. Zatím- co totiž Evropané chápou zlato po většinou jako obyčejnou komoditu, na jejíž cenu se dá sázet, vý- hodnou investici, případně jako peníze, v Asii je vnímáno jako bohatství, kapitál. Tak, jako tomu bylo po tisíce let, kdy bylo zlato hlavním plati- dlem ve většině starověkých i středověkých spo- lečností. A když v roce 1717 stanovil Isaac Newton coby správce britské Královské mincovny přes- nou cenu jedné unce ryzího zlata, stalo se rovněž základem měnového systému moderní éry. Od té doby se na jeho zásoby uložené ve státních ban- kách začaly vázat i klasické peníze (běhat po měs- tě s cihličkami není zrovna nejpraktičtější). První papírové peníze sloužily tedy jen jako potvrzení toho, že máte uložené skutečné zlato. Na rozdíl od peněz nelze množství zlata uměle navýšit. A má jednu velikou výhodu – je dobré i jako prostředek směny, i ke spoření. Kdežto pa- pírové peníze jsou ve zcela schizofrenní situaci – při směně chcete, abych jich bylo co nejvíc, aniž by se zvyšovala jejich hodnota, zatímco při spoře- ní, aby rostla hodnota, nikoliv množství. Že je v těchto dvou funkcích tak výrazný rozpor, způsobil další ekonomický trik. Na konci 60. let Spojeným státům hrozilo, že zbankrotují, neboť nebyly schopny krýt své mezinárodní závazky do- statečným množstvím zlata – a tak americká cen- trální banka uváděla do oběhu více dolarů, než odpovídalo jejím zlatým rezervám. Protože by jakákoli země mohla chtít vyměnit dolary za zla- to, prezident Richard Nixon v roce 1971 zrušil směnitelnost dolaru za zlato a světovou rezervní měnou se stal ničím nekrytý dolar. Přestože opuštěním takzvaného zlatého standar- du udělali Američané ze zlata jen jednu z komo- dit a jeho cena logicky klesla, zlato jako tradiční uchovatel skutečné hodnoty tento manévr ustálo a perfektně odráží to, co se děje ve finančním svě- tě – roste-li počet ničím nekrytých peněz, roste i cena zlata. Na počátku minulého století byste na automobil Ford potřebovali 1300 gramů zlata. Nebo 850 dolarů. Ford v roce 2008 stál stejných 1300 gramů zlata, ale už 36 500 dolarů. A dnes? Recept na těžké časy Od konce 90. let, kdy začaly investiční banky spe- kulovat s deriváty a penězi, které neexistovaly, vyskočilo zlato z 300 dolarů na 1900, a od zmiňo- vaného roku ’71 dokonce o 4300 procent. Přesto je stále směšně levné. Například podle nedávné studie rakouské Erste Bank jeho reálná cena od- povídá 10 000 dnešních dolarů. Banky totiž cenou zlata manipulují stejným způsobem jako v případě derivátů – většina zla- ta (stejně jako stříbra), se kterým se obchoduje, neexistuje. Fyzicky vlastní zlato pouhé procento nakupujících, zbytek je virtuální. Zájemce do- stane papír, že zlato vlastní, a tím má teoreticky zajištěnu jeho dodávku v budoucnosti. V praxi to ale vypadá tak, že se jedna cihla prodává znovu a znovu. Pokud by ji odběratel chtěl přece jen odebrat, centrální banka, která slitek do systému poskytla, nahradí odebraný jiným, aby systém dál fungoval. Až budou v případě krachu peněž- ního systému a následné paniky chtít odebrat zlato všichni, systém zkolabuje a ti, na něž se nedostane, budou vyplaceni v dolarech, které už ale nebudou mít žádnou hodnotu. A cena zlata vyletí do astronomických výšek. Ovšem pozor, například při krizi ve 30. letech americký prezi- dent nařídil obyvatelstvu pod pohrůžkou vězení odevzdat zlato státu. Ten, kdo je neměl zakopané pod jabloní, byl sprostě okraden. Bylo by naivní se domnívat, že někoho v případě ekonomického kolapsu zachrání pouze vlastnic- tví zlata. Například měnit v době hyperinflace zlato za jídlo není ten nejmoudřejší způsob, jak jej využít. Zlato je pouze pojistkou a nejlepším způ- sobem, jak nepřijít o všechno, dostat se na dru- hou stranu krize a po následném ekonomickém restartu mít něco do začátku v novém světě. Pro- tože ať už proběhne „měnová reforma“ jakkoli, zlato v ní, jak je vidět i podle horečných nákupů centrálních bank, sehraje podstatnou roli. Omlouvám se čtenářům za chmurné vyznění tohoto textu, ale upřímnost je nad všechny dra- hé kovy. S dovolením použiji citát od Roberta Kiyosakiho, známého byznysmena a autora bestselleru Bohatý táta, chudý táta, jenž zcela konvenuje se selským rozumem: „Jsem připra- ven na nejhorší. Nastane velká deprese, nebo hyperinflace. Když zkolabuje systém, supermar- kety nemají zásoby ani na tři dny. Proto si kromě zlata udělejte zásoby jídla a pořiďte si zbraň.“ n Milan Vidlák n BANKy cENOu ZlATA mANIPuluJí – VěTšINA ZlATA, SE KTERým SE OBcHODuJE, NEExISTuJE. ▼A110002893

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

29

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

30ZEN roZhovor Zatím jsem všechno rozkopnul [Milan Vašina] Text Hana Kůrová Foto Bára Prášilová a archiv O otevřených pátcích, polévce pro zaměstnance, babičkách s mobilem a úžasné józe s generálním ředitelem T-Mobile okud měli zaměstnanci T-Mobile mož- nost spatřit svého šéfa Milana Vašinu (42) v poněkud nedůstojné situaci, bylo to při focení pro ZEN. Představte si době- la rozžhavenou terasu, obrovský růžový kabel a rozličné poskoky na místě na přání fotografky. A to vše s úsměvem na rtech pod okny plnými zvědavých tváří zaměstnanců, kteří sledovali, jak se jejich „generál“ změnil v modela. Vztah mezi šéfem a zaměstnanci je ostatně v T-Mobile pozoruhodně důvěrný. O řediteli tu všichni mluví zásadně jako o Milanovi a pějí na něj samou chválu. Buď je to perfektně zvlád- nuté PR, anebo mají lidé z T-Mobile svého šéfa opravdu rádi. Nejvíc asi za to, že se neobehnal žádnou věží ze slonoviny. „Na začátku jsem byl překvapen, že Milan nabídl zaměstnancům tak- zvané otevřené pátky,“ popisuje jednu z novinek, jež ředitel po svém nástupu zavedl, IT specialista Zbyněk Valášek. „Nebývá zase až tak běžné, aby se generální ředitel jen tak potkával s řadovými za- městnanci. Jsem v T-Mobile celou řadu let a mož- nost podělit se o své podněty s někým, kdo může chod věcí změnit, tu chyběla. Teď máme možnost vyjádřit své názory na chod celé firmy. Navíc při našem setkání jsem cítil skutečný zájem. Po něja- kém čase jsem dokonce dostal od Milana e-mail, jak se vyvíjí změny v některých záležitostech, o kterých jsme hovořili.“ Martina Kemrová, manažerka firemní komuni- kace, říká: „Milan umí rychle pochopit podstatu věci, a když se tak stane, téma považuje za vyře- šené, zatímco vy máte pocit, že se sotva dostá- váte k jádru problému. Je ale velmi úlevné mít šéfa, kterému stačí jednoslovná odpověď, který nepotřebuje sáhodlouhé materiály a prezenta- ce. Naučilo mě to šetřit slovy i papírem, nebát se emocí v jednání s ,nejvyšším‘ a koncentrovat se na to nejdůležitější. Když se mi to nedaří, počas- tuje mě nějakou ,sprostonárodní‘ průpovídkou své babičky a hned mám jasno.“ „Moje první zkušenost s Milanem,“ říká další manažer telekomunikační firmy Michal Sidó, „byla napůl pracovní a napůl soukromá. Asi tý- den po jeho nástupu jsme spolu absolvovali road show po městech, kde máme zaměstnance, aby se s ním mohli blíže seznámit naši manažeři. Cestou zpátky z Olomouce mě přepadla nevol- nost, jak se později ukázalo, ledvinová kolika. Milan mě bleskově odvezl do brněnské nemoc- nice, předal na pohotovost a sedl si do čekárny. Dvě následující hodiny mě lékaři převáželi z jed- noho vyšetření na druhé a vždy, když jsme pře- jížděli přes čekárnu, říkal jsem Milanovi, ať už jede zpátky do Prahy, že tam stejně zůstanu hos- pitalizovaný. On na mě ale nedal, chtěl počkat na výsledky vyšetření. Mezitím volal mé manžel- ce, aby ji uklidnil, že se nic vážného neděje.“ P 30ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN31ZEN31

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

32ZEN V telekomunikacích pracujete od roku 1997. Nemáte někdy chuť na změnu? Po škole mi šlo především o to naučit se dobrý marketing. Za to jsem vděčný hlavně Procter and Gamble, kde jsem podstoupil dril produk- tového marketingu. V telekomunikacích dělá- me kompletní marketingový mix, naše odvětví je navíc velmi dynamické a v podstatě vzniklo z nuly v posledních patnácti letech. Pořád se to mění, a to mě baví. Dosáhl jste na post generálního ředitele. Kam se posunete, až pro vás bude stereotypem? (po položení otázky se rozesměje) Kde budu za pět let, to já nevím, opravdu ne, a ani nad tím nepřemýšlím. Teď jsem tady, mám něja- kou vizi a chci věci někam dotáhnout. Co bude potom, nevím. Představuji si to takhle: Jdete životem a čas od času se dostanete ke zdi. Buď ji rozkopnete a jdete dál, nebo narazíte a zjis- títe, že to je konec. Zatím se mi daří tyto dve- ře rozkopávat, ale nedovedu říct, co je za těmi dalšími. Nahrává podle vás současná doba spíše lidem, kteří jsou úzce specializovaní, nebo je lépe mít širší záběr? Myslím, že zde je potřeba mluvit o dvou rovi- nách. Tou první jsou specialisté, kteří svou věc znají do nejmenšího detailu a vynikají v ní právě proto, že o ní ví úplně vše. Druhá rovina je ma- nažerská. V té většinou neobsáhnete do detai- lu vše, ale není to na škodu. V manažerské roli je podle mne mnohem důležitější chápat lidi a umět se do nich vžít. Je potřeba pracovat nejen s jejich odbornou stránkou, ale i s tou lidskou. Proto je pro mne velmi důležitá firemní kultu- ra. Já vím, že to slovo zní hrozně blbě, ale je to strašně důležité. Samozřejmě že jako byznys po- třebujeme generovat zisk, ale nad ním stojí spo- kojenost zákazníka a ještě nad ní dobrý tým lidí, kteří jsou společně schopni pracovat. Zejména u nás, jako u poskytovatele služeb, je vše přede- vším o lidech. Jakou tedy nabízí T-Mobile přidanou hodnotu potenciálním zákazníkům či zaměstnancům? Snažím se u nás ve firmě budovat kulturu osobní zodpovědnosti. Je rolí managementu definovat, kterým směrem firma půjde a co jsou její priority. Potom musí být delegována osobní zodpovědnost. Vím z vlastní zkušenos- ti, že zodpovědnost o něčem rozhodovat a mít s vlastním rozhodnutím úspěch je ta největší motivace. Naše firma se také snaží maximál- ně o své zaměstnance starat, a to nejen v pe- něžním slova smyslu. Lidé mohou přecházet z oddělení do oddělení, máme pro ně benefity v podobě zdravotní péče či důchodového při- pojištění. Věřím, že v této oblasti jsme v rámci České republiky na špici. Ve výtahu jsem si všimla, že dokonce nabízíte zaměstnancům zdarma svatební polévku na terase. To, co jste viděla, je upozornění na akci, kterou děláme u příležitosti zavedení nového produk- tu. Stejně jako vy, ani zaměstnanci v tuto chvíli neví, o co jde. Chceme jim nový produkt tímto způsobem prezentovat jako prvním, aby věděli, s čím jdeme na trh. Jinak drobný detail, na té na- bídce ve výtahu není psáno polévka, ale polívka s velkým P. (směje se) Předpokládám, že máte pro zaměstnance i nejrůznější školicí programy... Pěstujeme ve firmě kulturu koučování. Chceme vychovat lidi, kteří pak budou schopni koučovat nejen své podřízené, ale i ostatní kolegy kolem sebe. Nedávno jsme měli o koučingu konferen- ci, která byla velmi zajímavá, a na téma jsme se snažili nahlédnout nejen v souvislosti s prací. Měli jsme tu například naše známé horolezce. Samozřejmě děláme i tradiční školení. V rámci oddělení HR... Jak se to řekne česky? Co třeba oddělení lidských zdrojů? No právě, osobní oddělení zní blbě, a když řek- nete úsek lidských zdrojů, tak to je přesně to, co já nemám rád, protože to zavání nějakou pouhou administrativou. Přitom je to naopak. Máme tam totiž část, která je věnována osobní- mu rozvoji všech zaměstnanců, a také tréninko- vé oddělení. Jak se vzděláváte a posouváte vy sám? Mám svého vlastního kouče. Práce s ním mi umožňuje pochopit různé úhly pohledu na da- nou věc. Ať si to člověk uvědomuje nebo ne, v pozici generálního ředitele je strašně sám. Když jsem byl marketingovým ředitelem, chodil jsem na jednání a soustředil se na marketingové problémy. Jako generální ředitel se musíte sou- středit úplně na všechno. Kdokoliv od vás může kdykoliv chtít postoj, rozhodnutí nebo názor. Dnes proto musím například věnovat neporov- natelně více času přípravě na jednání. Musím se na ně hodně učit, abych věděl o všem. Kouč mi v této oblasti pomáhá. Pomáhá mi vytvářet si nad věcmi nadhled. Mimo to samozřejmě čtu odbornou literaturu a dělám jógu. Ta mě dosta- ne zase úplně někam jinam. Dělám ji tři roky a je to fantastické. n LiDé Ve fiRMě ZA MNou CHoDí Se ZAJíMAVýMi NáPADy. JDe o To, ABy Se NeBáLi PTáT. 32ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN33 Dokázal byste definovat svůj manažerský styl? Špatně se mi to hodnotí, ale myslím, že doká- žu postavit dobrý tým. Jsem schopen poznat potenciál lidí a dostat je do harmonie, aby tým fungoval. Také lidem věřím a chci s nimi spo- lupracovat. Dávám si hodně záležet na výběru člověka a rád mu pak předávám zodpovědnost. Chci, aby lidé zdravě riskovali, protože to je pod- le mého správný přístup k byznysu. Zřejmě se nacházíme v další fázi hospodářské krize, která je minimálně částečně postavena na ztrátě důvěry. Dokážete říct, co naše společnost v tuto chvíli potřebuje? Možná restart by nebyl špatný, otázka je, jak a jestli to pak znovu nastartujeme. Faktem ale je, že dnes trpíme ztrátou důvěru úplně ve všem a paradoxně mnohem více se podporuje nedů- věra. Já jsem zastáncem maximální otevřenosti. Proto jsem i u nás ve firmě zavedl setkávání ne- jen nejužšího managementu, ale i toho širšího, což je asi 150 lidí, kteří všichni vědí, kde nás tlačí bota. Budeme pořádat road show po spolupra- covnících v celé republice a maximálně s nimi diskutovat. Zavedl jsem také takzvané „otevřené pátky“, kdy ke mně může přijít kdokoliv z firmy a říct svůj názor či nápad. Samozřejmě jsem je varoval, aby nechodili s tím, že jejich šéf je bl- bec. (směje se) Paradoxně podobných problémů je ale minimum a lidé chodí s velmi zajímavými obchodními nápady, které by ke mně třeba jinak ani neprobublaly. Jde o to v lidech vybudovat důvěru, aby se nebáli ptát. My v managementu nemusíme vědět o všem a je nutné, aby probí- hala diskuse. Jaký by podle vás měl být poměr mezi tím, co firma vydělá a vrátí zpět do společnosti? V současnosti se prosazuje velmi dobrý koncept korporátní společenské zodpovědnosti (CSR). Ta ale nesmí fungovat tak, že vezmu nějaký ba- lík peněz, nasypu ho do nějaké nadace a mám klid. Potenciál CSR projektů je podle mě hlavně v tom, že firma se angažuje tam, kde je skutečně dobrá a kde může opravdu pomoci. Nejde ani o množství investovaných peněz, z jednoho mi- lionu může být víc užitku než z deseti v nějaké nadaci. Naši lidé mají například možnost v ob- lasti, kde bydlí, rozvíjet aktivity, které podpoří- me my jako jejich zaměstnavatel. Jaký typ aktivit máte na mysli? Lidé se snaží zvelebit okolí, opravují dětská hřiště, pomáhají školám a podobně. Tyto ak- tivity pomůžou komunitě a také obrazu firmy. Podporovali jsme například projekty na zvýšení telekomunikační gramotnosti starších lidí. Naši lidé k nim jezdí a učí je, jak zacházet s mobilním telefonem. Zavádíme také projekt na podporu drobných podnikatelů. Náš člověk by neměl být jen prodejcem, který jim nabízí služby, ale také poradcem, který jim pomůže vyřešit telekomu- nikační zabezpečení firmy. Za čas zřejmě budeme provádět přes své chytré telefony úplně všechno. Těšíte se? Těším se a myslím si, že se nikdo nemusí bát. I když se my jako telekomunikační firma pořád snažíme o větší penetraci dat a podobně, stej- ně je to vše nakonec na rozhodnutí zákazníka a jeho typu chování. Jde o generační záležitost. Afinita mladých zákazníků, kteří s tím vyrůstají, bude velká, ale starší všechny vymoženosti pou- žívat nebudou. Stejně jako například vaše babič- ka dnes pravděpodobně používá na mobilu jen volání. Nemusíme se bát i proto, že vše je a bude jednodušší. Je to složitější v počtu aplikací, ale samotné aplikace jsou jednoduché. Češi a Mora- váci jsou navíc nejen strašné hračičky, ale oplý- vají i selským rozumem a dokážou rozlišit, co je důležité a co není. A to je moc dobře. n Sám generál v poli. „Ať si to člověk uvědomuje, nebo ne, v pozici generálního ředitele je strašně sám. Kdokoliv od vás může kdykoliv chtít postoj, rozhodnutí nebo názor.“

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

rEportáž 34ZEN34ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN35 EbEnováPřestože rozlehlé tropické pralesy pokrývající kolumbijské pobřeží Pacifiku jsou jedním z míst s nejvyšší biodiverzitou na planetě, nekontrolovaná těžba dřeva v posledních letech způsobuje masivní odlesňování, a tím rychlý zánik odvěkého společenství džungle a jejích obyvatel. Den co den, tisíce stromů z těžko dostupných končin jižní a západní Kolumbie jsou stravovány železnými zuby přístavních pil. Fotografoval Jan Sochor. Kolumbie

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

36ZEN Dřevozpracující pily na březích řek v departamentech Nariño, Cauca a Choco produkují zhruba polovinu roční spotřeby průmyslového dřeva v Kolumbii.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN37 Pacifická nížina. Kolumbie je protkaná hustou sítí splavných řek, které těžaři dřeva využívají jako levné transportní cesty. Mnozí těžaři jsou chudí bezzemci, kteří ilegální těžbou dřeva hledají způsob, jak přežít v zemi sužované občanskou válkou.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

38ZEN Nejčastěji zpracovávaným materiálem je dřevo ze stromu „sajo“ (Campnosperma panamensis). Druhy dřeva, zpracovávané v pacifické džungli, jsou známé pouze pod lokálními názvy jako například „machare“, „cuangare“, „guabo“ a další. 38ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN39 Nařezané dřevo kamiony odvážejí do vnitrozemí, především do Cali. Naprostá většina dřeva končí ve stavebnictví a papírenském průmyslu, menší část se prodá na otop v horských oblastech země.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

40ZEN V okolí městysu Tumaco se během posledních desetiletí objevilo okolo sedmdesáti dřevozpracujících firem. Jedná se o malé bezejmenné podniky s několika zaměstnanci, které často nakupují syrové kmeny bez udání původu. 40ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN41 „Coteros“ neboli nosiči pracují ve skupinách a majitelé pil si je najímají na jednotlivé skládky a vykládky dřeva. Jsou placeni od úkolu a jejich plat nepřesáhne 10 dolarů za den fyzicky velmi náročné práce.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

42ZEN špacír Smaltovanél a h ů d k y Text hana kůrová Foto Frey Wille a Juliana křížová ZEN se prošel po matičce Praze se zakladatelem světoznámé šperkařské značky Frey Wille Friedrichem Willem a dozvěděl se, že co se líbí ve Francii a Itálii, líbí se všude na světě. ajitel světoznámé rakouské šperkařské firmy má způsoby gentlemanů z počátku minulého století, a v kapse mu zároveň vibruje nejnověj- ší smartphone. Kombinace, které nelze odolat. V příšeří lobby luxusního pražského hotelu přemýšlím, jestli jsem si neukousla příliš velké sousto. Procházet se Prahou s neznámým inteligentním mužem, klást smysluplné otázky a ještě u toho vypadat dobře pro fotografku... Nějak ale podvědomě tuším, že při tradič- ním rozhovoru bych o to nejlepší přišla. O Prahu očima Friedricha Willeho (71), který je znám svou slabostí pro historii a umění. Šperkařská firma Frey Wille vznikla přesně před šede- sáti lety z iniciativy paní Michaely Frey jako lokální ob- chůdek s ručně vyráběnými předměty. Od roku 1970 je s ní pevně spjato i jméno Friedricha Willeho. „Jsem vy- studovaný právník, ale práva jsem dělal spíše kvůli obec- nému rozhledu. Vždy mi bylo jasné, že se chci věnovat obchodu. Můj otec zkrachoval na spekulacích s nákupy zbankrotovaných ruských firem. Věděl jsem tedy, čeho se vyvarovat,“ vysvětluje s úsměvem své podnikatelské M 42ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

Náramek Diva z umělecké kolekce Hommage à Gustav Klimt. Ušlechtilý smalt v kombinaci se žlutým zlacením je vhodný i pro slavnostní příležitosti. Za Gustavem Klimtem ZEN43

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

44ZEN začátky. Jak se brzy ukázalo, pro Frey Wille byl doslova spásou. Ředitel, který ve firmě působil před ním, zůstal pouhopouhých čtrnáct dní. Pak ho zatkla policie, protože kradl peníze od svého předcházejícího zaměstnavatele. Procházka začíná docela svižně. Pan Wille má zjevně v úmyslu nejen dávat rozhovor, ale ještě si u toho hezky zasportovat. V režné bílé košili a světle béžovém obleku vypadá jako dokonalý lázeňský švihák. A taky tak štráduje. Čekala jsem, že půjdeme ke Staroměstskému orloji, na Karlův most či třeba na Vyšehrad. On má ale v Praze úpl- ně jiné oblíbené místo: „Je to malý dům kousek od Pražského hradu. Patří rodině Alfonse Mu- chy.“ Marně pátrám v paměti a tak trochu se sty- dím za svou neznalost. Muchův dům? První návštěvu Prahy pan Wille podnikl v roce 1985, kdy sem vyrazil na výlet. „Smál bych se, kdyby mi někdo řekl, že zde otevřeme obchod, a dokonce ten nejkrásnější, který dnes ve světě máme. Vždyť o převratu ještě v roce 1989 nic nevěděla ani CIA. Za opětovné vytvoření vazeb v České republice jsem ale rád,“ říká. O tom, že je český a rakouský národ silně provázán i po pádu monarchie, není podle něj nejmen- ších pochyb. „Ve vídeňském nářečí dodnes ří- káme malým autům ,tschechel‘. Výraz pochází z dob, kdy jsme od vás dováželi auta. Byla malá a do kopce je člověk musel tlačit,“ směje se Fri- edrich Wille. Tak, a jsme tady. Zámecké schody za námi a malý, čerstvě omítnutý dům, krčící se v rohu Hradčanskéhonáměstí,přednámi.Nikdenikdo. Jedinou známkou života je mírně pootevřené okénko nad hlavním vchodem a funkční zvonek s označením „Zvonek-Bell“. „Kolekci na motivy Muchovy práce jsme chtěli udělat již dávno, ale pořád se nám nedařilo. Naši umělci nedokázali jeho díla interpretovat pro potřeby našich šper- ků. Spokojeni jsme byli až před třemi lety, tehdy jsem potkal paní Muchovou a jejího syna Joh- na,“ vypráví o návštěvě domu, který dříve patřil církvi a za jehož zdmi mi teď má bujná fantazie vykresluje tisíc a jeden div, můj dnešní průvod- ce. Chvíli bojuji s pokušením stisknout zvonek. Pan Wille je ale rychlejší. Z okénka se vyklání šedivá hlava stařenky, která s námi konverzuje v plynulé angličtině. Žena Alfonsova syna Jiřího je původem ze Skotska a žije v tomto domě už od roku 1951. Doma jen bez kalhot „Cestování a poznávání rozlišných kultur je to nejlepší, co může mladý člověk udělat. Nikdy neuhádnete, co se může přihodit,“ nakousává výborný vypravěč další veselou historku. „Před řadou let od nás koupil indický obchodník vel- ký objem šperků, ale nějak je zapomněl zaplatit. Začali jsme se tedy po něm shánět a v tom oka- mžiku se milý obchodník zjevil u nás v kanceláři. Spolu s ohromnou bednou zralého manga. Chtěl s ní zaplatit za naše šperky.“ Mango prý sice bylo výtečné, obchod se ale nakonec neuskutečnil... Firma Frey Wille dnes provozuje 86 obchodů po celém světě a jednotlivé kultury má přečtené. Přece jen není snadné trefit se do každého vkusu. „Máme ověřené, že to, co se líbí ve Francii nebo v Itálii, pak má obecně úspěch i jinde. V tom- to směru je Evropa oproti zbytku světa napřed. Všem ostatním kulturám, arabské či asijské, se naše umění líbí a řídí se většinou evropskými trendy,“ vysvětluje tajemství vytváření kolekcí šperků, které oslňují na celém světě. Po chvilce vpouští stařenka – s omluvou, že není připravena přijímat hosty –, svého starého známého v novinářském doprovodu ochotně do bytu. Je jí devadesát čtyři let a oplývá závi- děníhodnou energií. „Podívejte, tady je Sarah Co jste říkala? Zakladatel značky Frey Wille Friedrich Wille s redaktorkou ZENu Hanou Kůrovou na procházce podél Vltavy.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN45 Bernhardt,“ ukazuje s nadšením Friedrich Wille a v očích se mu zažíhají malé plamínky. „Prosím, připomeňte mi, ať paní Muchové nechám poslat květiny,“ žádá Wille. Fascinovaně hledím na pla- kát Sarah Bernhardt a na její levou ruku, kolem které se vine náramek ve tvaru hada. „Ten pro ni vymyslel Alfons. Měla prý v zápěstí artritidu a nehezky jí tam vystupovala kost. Alfons proto namaloval tento náramek, který byl zároveň prv- ním dílem, jež vzešlo z jeho spolupráce se slav- ným francouzským klenotníkem Fouquetem.“ „Chápete, proč jsem vás zavedl právě sem, ne?“ šeptá mi pan Wille. Chápu dokonale. Dokonce natolik, že mi vysychá v krku při pomyšlení, jaké dějiny zde prošly. Jen tiše zírám. Pro novináře nikoliv ideální rozpoložení. Naštěstí pan Wille situaci zachraňuje a duchaplně se vyptává naší hostitelky. „Tady to je Gauguin,“ ukazuje paní Muchová fotografii, jež se ještě před chvílí skrývala na polici ve stínu těžkých, polo- zatažených závěsů, skrze něž nesměle probleskuje světlo; Paul Gauguin, oděn pouze v košili a saku, na kalhoty nějak zapomněl a sedí na ní u piana. „To je tohle, o které se zrovna opíráte,“ usmí- vá se paní Muchová. „Klimt to prý taky dělával. Chodil doma bez spodků. Aby byl kdykoli připraven na návštěvu dámy,“ přidává Friedrich Wille. I když byla naše návštěva přepadová, a tudíž by měla zůstat krátká, pan Wille opět prokáže svůj jemný takt a decentně nás nasměruje k výcho- du v ten pravý čas. Ještě zápis do knihy návštěv, kterou si Muchovi vedou, náznak polibku ruky při loučení a jsme zpátky v sluncem zaplaveném ránu 21. století. n Šperky Frey Wille jsou k dostání v 86 buticích na čtyřech kontinentech. Spark od 162 900 Kč Cruze od 274 900 Kč Nová Captiva od 449 900 Kč Camaro – již brzy u vybraných prodejců OSLAVTE S NÁMI 100 LET CHEVROLETU! * Platí při využití Chevrolet Finance. Chevrolet kombinovaná spotřeba paliva 3,6–10,7 l/100 km; Chevrolet kombinované emise CO2 95–252 g/km. PROTOŽE ŽIVOT JE PLNÝ PŘÍLEŽITOSTÍ, PŘEDSTAVUJEME NOVOU MODELOVOU ŘADU. www.chevrolet.cz | Facebook – Chevrolet Česká republika NOVÉ AVEO OD 184 900 Kč* ORLANDO OD 367 900 Kč A110004847

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

46ZEN Koupeme se v podzimu Tereza: sako, kalhoty, kabelka – vše Tom Ford (info o ceně v obchodě), boty Valentino 10 430 Kč Štěpánka: košile, sukně, boty a kabelka – vše Tom Ford (info o ceně v obchodě) Nadechnout, odrazit a jedním tempem od krejčovských lahůdek Toma Forda až k romantické eleganci Valentina. Proplouváme čerstvým přílivem sezonních trendů. fashioN Foto Bára Prášilová Styling Radka Sirková Líčení a vlasy Lenka Šourková 46ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN47 Tereza: šaty Blumarine 22 300 Kč, boty Valentino 16 500 Kč Štěpánka: šaty Valentino 54 100 Kč, boty Valentino 10 430 Kč, kožich Ermanno Scervino 121 380 Kč

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

48ZEN Štěpánka: košile Ermanno Scervino 19 920 Kč, sukně Brunello Cucinelli 43 250 Kč, boty Le Silla 21 250 Kč Tereza: šaty Ermanno Scervino 45 080 Kč, boty Le Silla 11 750 Kč 48ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN49ZEN49 Štěpánka: vesta 38 960 Kč, košile 17 200 Kč a džíny 8230 Kč – vše Brunello Cucinelli, boty Sergio Rossi 20 860 Kč Tereza: vesta 41 890 Kč, pletáž 13 460 Kč, kalhoty 10 470 Kč a boty 32 930 Kč – vše Brunello Cucinelli

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

50ZEN můj svět, můj styl Když vepře, tak od Hrocha [martin imrich] Text Katarina Černá Foto Bára Prášilová Designér Martin Imrich by se nejraději každou sobotu teleportoval na milánský trh. V Praze prohání nové kabrio a zrovna chystá velkolepý večírek, na který vyrazí v zánovních jégrhóznách. 50ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN51ZEN51 aždé ráno vozí Ester ve svém černém kabrioletu a vítr jí cuchá dlouhé svět- lé vlasy. Ale jen co se zaklapnou dveře mateřské školy a dcera pošle přes sklo posled- ní vzdušný polibek, vyráží designér Martin Imrich do ateliéru studia Koncern, kde zrovna pracuje na revolučním prototypu autosedačky pro CYBEX otočné o 360 stupňů. Chronická závislost na benzinu způsobila, že kromě po- hodlného auta na pracovní cesty po Evropě je vždy součástí ateliérového vozového parku i kabriolet na nedělní výlety. „Barchetu pome- rančové barvy vystřídal Boxter, který si moje dcera zamilovala na první pohled. Kdyby tak věděla, že jsem před lety přijel do Prahy Favo- ritem...“ směje se Martin, zatímco mi v atelié- ru připravuje kávu. Neobejde se bez kvalitního přístroje a bez piccola by jeho den snad ani nezačal. Kromě italské kávy miluje i italské jídlo. „Nej- raději mám milánský trh na Piazza Sant’Agos- tino každou sobotu, nejlépe v doprovodu mého domorodého kamaráda. To opravdu nevím, co dřív. Tam si někdy říkám, že by už koneč- ně měla být vymyšlena teleportace, abych se tam mohl každou sobotu na dopoledne zdejchnout,“ říká Martin a z akvária ve tvaru starého televizoru se na mne zkoumavě dívá přerostlá oranžová rybička, která je zdejším živým maskotem. Na stole leží zlatý sekáček z kolekce Domácí násilí a prototypy nového skla pro Becherov- ku. Pro studio Koncern, jehož základ tvoří spolu s Martinem Imrichem Jiří Přibyl, je ty- pický konceptuální přístup a hravost, která se projevuje nejen v tvorbě, ale i v pojetí bujarých večírků, jež studio pravidelně pořádá na aktu- ální témata. Na začátku krize to byl milionář- ský večírek, kde bylo všechno nóbl a zářivé, ale „falešné“, takže například kokain byl vlastně práškový cukr. Nejvydařenějším z večírků bývá každoroční Les a lov. „Každý rok v říjnu už jsou všichni nervózní a ptají se, kdy to bude. Chtějí se předvést v nejnovějších mysliveckých mo- delech, nebo jako lovná zvěř. Já jsem ulovil ori- ginální model jégrhoznů z dolního Rakouska,“ říká Martin, přičemž vytahuje ze skříně zmi- ňovaný úbor a nasazuje si slušivý myslivecký klobouk. Černooký myslivec jako z červené knihovny v civilu ale nejraději nosí klasické džíny, vy- štíhlené košile a boty značky Camper. Víc než luxusní značky vždy ale ocení nápaditý design a funkčnost, protože většinu volného času tráví se svou čtyřletou dcerkou. A pokud vyrazí večer ven s přáteli, tak je to většinou spojeno s jídlem. „Já rád steaky. Když krávu, tak u Čestra. Když vepře, tak u Hrocha. Taky občas zajdu ke kama- rádovi do Peperoncina, kde poměr cena výkon je podle mě nejlepší v Praze.“ n K O dvouuchý šálek na kávu z bílého plastu se každé ráno přetahuji s dcerkou Ester. Zlatý sekáček z kolekce Domácí násilí u nás slouží ve skutečnosti k sekání máty do Mojita. Engineering collection je v ateliéru nejoblíbenějším sklem na whisky. Camperky jsou v mém botníku v jasné přesile. Originální termosku firmy Termos z počátku minulého století beru s sebou na cesty.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

52ZEN jím, tEdy jsEm Koulelo se jablíčko... Koulelo se jablíčko… odkud? Odrůdy označené OP pocházejí z Ovocnářství Ploskovice na Litoměřicku. Do Prahy byly přivezeny na farmářské trhy. Jablka označená IT a BE pocházejí z anonymních italských a belgických plantáží, odkud je k nám dovezl obchodní řetězec Albert. Text Kateřina Hicks Foto Tomáš Železný Přestože v českých zahradách už není pro tradiční jabloně příliš místo a odrůdy jako matčino, smiřické vzácné a hornokrajský malináč upadají v zapomnění, na pultech se začíná objevovat opravdová jablečná lahůdka – cider. 52ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN53 Ze svahu Seminářské zahrady, jež je součástí Petřínských sadů a jež se rozkládá na ploše kolem 13 hektarů, je krásný výhled na Staré Město, Malou Stranu a Hradčany. V bývalé vinici je vysázeno na 2700 ovocných stromů. Dole český Cidre Première z jižních Čech. ak voní český podzim? Na tuto otázku již odpověděla řada básníků, ale kdo dnes čte poezii, že. Shodli bychom se nejspíš na nějakém tom tlejícím listí a vlhké hlíně, na trpkém aromatu čerstvých vlašských ořechů a jemné vůni jablek i závanu kouře z ohníčků, v nichž doutná shrabané listí. (Což se nemá.) Když jsem žila v New Yorku, během kvartálních záchvatů stesku po domovině jsem svého nastá- vajícího unavovala líčením sezonních smyslových extází, které by se mnou mohl v Čechách sdílet. Líčila jsem půvaby života v rytmu přírodních cyklů, kdy roční doba nachází svůj nejvěrnější výraz v barvách, chutích a vůních zahrady a lesa (na rozdíl od New Yorku, kde se nejspolehlivěji identifikuje pohledem do výlohy), avšak pomlčela jsem o tom, že během své rustikálnější existence (ve vilovém městečku na kraji Prahy) jsem na za- hradě prarodičů pracovala jen se sebezapřením a sezonní prožitky omezovala na konzumaci vý- robků z jimi sklizených plodů. Budoucí manžel mi to nejspíš baštil, protože se do Čech se mnou přistěhoval. Sezonní extáze prožívá především díky nejrůznějším pivním spe- ciálům a temným, šťavnatým a pikantně nakys- lým višním z naší zahrady, z nichž mě nutí pracně vyrábět džem, jímž pak ohromuje americké ná- vštěvy. I on se naučil prezentovat náš „život v Ev- ropě“ coby šikézně rustikální záležitost. K podzimu ale patří i stesk nad tím, co pomíjí, a po tom, co je nenávratně pryč. Naše občasné stýskání po Americe, kde jsme žili deset let a kde jsme byli, jak zpívá Jiří Bulis, „mladší, hezčí, bez dluhů“, zaháním tím nejameričtějším koláčem – jablečným pájem. (První jsem upekla pár dní po 11. září 2001, kdy se New York probíral ze šoku a já měla potřebu udělat cosi symbolicky americ- kého. Nevzpomínám si, zda nám tenkrát apple pie zvedl náladu, ale asi ano, chutná totiž skvěle; od té doby ho peču ob týden celý podzim.) Pravidla moštárny V New Yorku jsem na páj nakupovala místní ja- blka na farmářském trhu, většinou směs několi- ka pevnějších odrůd, aby se zachovala struktura jablečných plátků. V Čechách používáme jablíčka vlastní. Na zahradě máme několik starých jablo- ní – mimo jiné matčino, smiřické vzácné a hor- nokrajský malináč – které, jak jsem zjistila, patří mezi „staré odrůdy“, jež jsou vzácné. Vzácné jsou i pro mě, a to nejen známou chutí, ale i tím, že se jedná o vzrostlé stromy, v jejichž větvích jsem strávila dětství. Nahradit je jednou nebude snad- né – dnešní doba preferuje rychle plodící zákrsky a univerzální odrůdy typu Golden Delicious. Na procházkách po našem rozrůstajícím se městysu zjišťuji, že majitelé nových domů, kteří se k nám „na venkov“ stěhují, na svých zahradách ovocné stromy takřka nevysazují. Nově vytvá- řené zahrady bývají pojaty buď minimalisticky, stylem trávník–bazén–hřiště–gril, či ambiciózně, se skalkami a jezírky, magnóliemi a sakurami. Pro „tradiční“ ovocné stromy jako jabloně, hrušně či třešně jako by nebylo místo. Jejich prostá krása, jež zdobí zahrady starších domů, však ke zdejší krajině patří. Ovocné stromy budou chybět i vče- lám a možná i dětem; na bambus se leze špatně a plastový domeček omrzí, ale vlastnoručně utr- žené jablko chutná úplně jinak než to z obchodu. Pro podobné staromily však mám dobrou zprávu. Staré a místní odrůdy se daří zachraňovat. Jakým- si ohniskem těchto snah je jihovýchodní Morava a oblast Bílých Karpat, kde existuje i specializova- ná školka; zdejší asociace Tradice Bílých Karpat usiluje nejen o zakládání genofondových sadů, ale stojí i za úspěšným projektem hostětínských biomoštů, jež zpracovávají místní produkci. A propos mošty, další dobrá zpráva se týká právě jich.Nenítotižmoštjakomoštanačeskémtrhuse začínají objevovat perlivé, lehce alkoholické moš- ty neboli jablečná vína vyrobená dle zahraničních (anglosaských, španělských či francouzských) vzorů. Na dva ze tří českých cidrů neboli ciderů jsem narazila na farmářském trhu v Černošicích, o třetím se dočetla na stránkách www.cuketka. cz. Vřele mohu doporučit jak Anglií inspirovaný cider Mad Apple vyráběný na Znojemsku z po- labských jablek, tak i delikátní Cidre Première, jenž, jak jméno naznačuje, perlí francouzsky; síd- lo má v Černošicích a vyrábí se v jižních Čechách ze zdejších jablek, většinou bio. (Zbývající český cider, F. H. Prager, je inspirovaný španělskou si- drou a vyrábí se v pražské Libni.) Cider je sympatický přivandrovalec a doufám, že se tu usadí. Je totiž na pohled pěkný, a navíc kultivovaný a jemný; s alkoholem to nepřehá- ní, ale po pár sklenicích je zábavný – prostě ideální společník pro podzimní večery. Jeho exotický původ mu jen přidává na šarmu a místní jablka ho milují. Takže pěkně ví- tám, pleased to meet you, enchantée. n J

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

54ZEN trip hodin v Bruselu 48 V Bruselu čůrá chlapeček. Že tam čůrá i holčička a pes, už turisté tolik nevědí. Art director ZENu Samuel Kubín v hlavním městě Evropy va dny, tedy čtyřicet osm hodin, strávil v hollywoodském filmu Harrison Ford v Paříži. Byla to obvyklá služební ces- ta, během které tak nějak ztratil manželku, zabil pár lidí a zase ji našel. No, tuhle ambici nemám. V Bruselu mě čekají dobří přátelé a pokusíme se zachytit alespoň genia loci. 9.00 Brusel-letiště. Původnějsemsilámalhlavu tím, co všechno můžu stihnout za tři dny. Ovšem mé letecké společnosti se to zřejmě zdálo jako příliš dlouhý výlet a zkrátila mi ho o den. Přesu- nula zpáteční let z pondělí na neděli. 10.00 Centrum Bruselu. Tohle by český řidič nerozdýchal. Tam, kde jsou nakresleny dva pruhy, jedou auta ve třech, do křižovatky se najíždí systé- mem drzejší vyhrává a na klaksony se tu učí hrát už ve školce. Dostat se na místo je o nervy i pro spolujezdce, ale jak tak koukám, jsem jediný, koho tenhle dopravní babylon stresuje. Úsměv léčí! 11.00 Ixelles. Rezidenční čtvrť, krásné starší domy, snad by se dala přirovnat k pražské Oře- chovce. Včetně množství ambasád a diplomatů. Nemohl bych tu bydlet? 11.30 Delhaize. Místní Delvita. Ani nečekám nějaké překvapení, a najednou držím v ruce snímač, kterým si sám markuju zboží v košíku. Na konci přiložím kartu a nerušeně odcházím. Proč mám takovou radost z důvěry, která ve mně byla vložena? 13.00 Palais Royal, Old England. Královský pa- lác a slavná secesní budova muzea hudby, laicky se je stydím popsat, stojím a obdivně zírám. Po- tom přes parčík plný lidí s placatou sochou psa a hurá na hlavní náměstí. 13.30 La Grand-Place. Hlavní náměstí. Cechov- ní domy jsou fajn, ale ta radnice! Kromě toho, že je krásná, je i asymetrická. Když to prý architekt během stavby zjistil, raději z ní skočil. 13.40 Manneken-Pis. Čůrající chlapeček. Jde ho v Bruselu nevidět? Nejde. I když se mu vyhne- te, z nějaké výlohy nebo vchodu do restaurace na vás stejně čůrat bude. Ovšem čůrající holčička už tak na očích není, je ve slepé uličce, za mříže- mi, a někteří turisté se tam s ní chodí fotit. O pár stanic dál je i čůrající pes. Mezi čůrajícími dětmi procházíme Řeznickou ulicí (Rue des Bouchers), ve které jsou ovšem rybí restaurace. 15.00 Cesta metrem ze stanice Bourse do stani- ce Trône. Pokud nejste místní, je téměř nemožné nastoupit na správnou linku a pobyt v podzem- ních prostorách se vám snadno prodlouží. Proto hraje v bruselském metru hudba! 19.30 Matonge. Čtvrť obývaná především Af- roevropany, bary jsou střídány velkým počtem holičství a pak obchody nebo podniky, u kterých není úplně jasné, co nabízejí, ale postává okolo nich celkem dost lidí. Tady když se nenarodíte, těžko tu zapadnete. Díky tomu se dá ovšem at- mosféra krájet. 20.00 Le Deuxième Element. Thajská restau- race Druhý Element. Je plno. Češtiny u vedlejší- ho stolu si všímáme méně než krevety v naší Tom Yum Koong. Přemýšlím, jestli jsem v Thajsku jedl lepší thajské jídlo. 10.00 Odjezd k moři. Nebe se nás snaží svou ocelovou barvou nahlodat, ale my si vzdorovitě bereme i piknikový koš a deku! Cesta z Bruselu k moři trvá něco přes hodinu. Podél silnice oce- ňuji místní pečlivé zastřihávání stromů. Jsou to desetimetrové kůly bez jediné větve. 11.30 Projíždíme malebným přímořským měs- tečkem De Haan a rozkládáme deku na pláži. Podél šplouchajících vln korzují lidé. Kdo říkal, že sbírání mušliček je dětinské, tak tu vážně nebyl. Máme s sebou i kite, létajícího draka, ale při tom větru je risk, že by si někdo z nás zaletěl dál, než bychom potřebovali. Držíme se tedy při zemi bel- gickým pivem. 18.00 Le Trappiste. Tradiční restaurace kousek od Namurské brány. Objednáváme mušle. Jíme mušle. Mušle jsou moc dobré. Víc mušlí. 22.00 Friterie chez Antoine. Hranolkárna u Antoníčka na náměstí Place Jourdan. Nejlepší hranolky na světě! Nelhali mi, je to pravda. A ješ- tě s nimi můžete jít do většiny z přilehlých hos- pod. Tenhle večer už se mi nemůže nic stát. 9.00 Brusel-letiště. Proč mě tak bolí hlava? P. S.: Drazí přátelé, děkuji za pozvání i za azyl. Očekával jsem studené úřednické město s mír- ně sterilním historickým centrem, a skutečností jsem byl pasován do role omezence. Brusel žije a připadáte si v něm jako vítaný host. Vrátím se, slibuju. n D

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZÍSKEJTE LUXUSNÍ PARFÉM ROČNÍ PŘEDPLATNÉ DENÍKU MLADÁ FRONTA E15 S MAGAZÍNEM ZEN ZA 2990 Kč + ZDARMA DÁMSKÝ PARFÉM GIORGIO ARMANI DIAMONDS, 100 ml V HODNOTĚ 1200 Kč OBJEDNÁVKY NA 725 875 775 PREDPLATNEE15@MF.CZ / WWW.E15.CZ/CHCI-PREDPLATNE S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 24. 10. 2011, číslo 08 VIP nezaměstnaní Óda českých Italek Byli první, teď jsouposlední. jak žijímanažeři, kteřípřišli o práci. jak se žije ženám,které našly druhýdomov na apeninském poloostrově Varování: Šéf T-MobiluMilan Vašina šíří ve firměnakažlivý optimismus.Může za to jeho kouč?Nebo jóga? dont worry, be happy! Svět řeší: inflace, nebo krize? Tereza Zavadilová | Praha Šéfové centrálních bank a politici se rozhodují mezi dvěma zly: buď nastane další prudký pád trhů a obdoba krize třicátých let, anebo dluhové potíže vyústí ve vysokou inflaci, jaká trápila zá- padní svět v sedmdesátých letech. Bezbo- lestná cesta z dluhových problémů není. Zatím to vypadá, že vyhrává inflace. Evropská centrální banka totiž zača- la intervenovat na dluhopisovém trhu a vykupovat problémové dluhopisy Itá- lie a Španělska. A to přesto, že to ještě minulý týden odmítla. Navíc mnoho od- borníků tento krok kritizuje a například v případě Řecka vůbec nezabral. Výkup dluhopisů Evropskou centrální bankou fakticky znamená ředění dluhů nově natištěnými penězi, což bude tlačit na růst cen. Političtí a ekonomičtí lídři se nicméně zatím zřejmě více než infla- ce bojí prudkého pádu trhů, který by bez intervence ECB nastal. Dalšímu propadu akciových trhů včera přesto nezabránili. Německý index klesl o pět procent, těž- kou ránu dostala pražská burza s propa- dem skoro šest procent, což je nejhorší výsledek od května 2009. „Přízrak podzi- mu 2008 se vrátil,“ komentoval Miroslav Adamkovič z Komerční banky. Na zvýšené riziko inflace ukazuje po- kračující růst ceny zlata, která prolomila další historický rekord – poprvé se do- stala nad 1700 dolarů za unci. Měřeno cenou zlata, klesla hodnota peněz od za- čátku krize roku 2008 opolovinu – ikdyž samozřejmě na komoditě je spekulativní bublina. Přesto však například současná americká inflace 3,6 procenta je více než trojnásobkem loňské hodnoty. Pokračování » Burzy & trhy str. 8 Aleš Borovan | Praha Stavba nového studia Čes- ké televize v Brně bude stát zřejmě mnohem více, než se původně předpokládalo. Nejde přitom o drobné, ale o stami- liony. Podle Jana Prokeše z Rady ČT byl rozpočet na za- čátku koncipován managemen- tem ČT na 450 milionů korun bez DPH, přičemž 250 až 300 milionů měl vynést prodej stá- vajících nevyhovujících budov televize v Brně. „Současné ve- dení ale již počítá s rozpočtem 600 milionů korun bez DPH, prodej budov má přinést jen 178 milionů. Projekt se tak změnil, že bude nutná jeho revize. Považuji to za mrhání koncesionářskými prostřed- ky,“ uvedl Prokeš. Ředitel Televizního studia Brno Karel Burian oponuje: „Cena stavby nového studia byla od počátku stanovena na 600 milionů bez DPH.“ Výnos z odprodeje budov byl podle něho odhadnut v roce 2008 posudky na 178 milionů korun. Na zhotovitele stavby má být do několika týdnů vyhlášen ten- dr. Do podobného termínu spa- dá i volba nového ředitele ČT. Pokračování » Byznys str. 6 Brněnské studio ČT zřejmě spolkne více peněz ČÍSLO 939 » UDÁLOSTI 2/3 » TÉMA 4/5 » BYZNYS 6/7 » ZAHRANIČÍ 12/13 » kULTURA 22 Velká železniční válka Škoda Transportation bojuje o udržení pozic na železnici » TÉMA str. 4–5 Nekonečný pád Celá generace Španělů bude vláčet břímě realitního boomu z počátku tisíciletí » SVěTOVÁ ekONOMIkA str. 16–18 DAVID kLIMeš: TRIcHeT MARNě VÁLČÍ U THeRMOpYL Komentář str. 18 deník  |  úterý 9. 8. 2011  |      volný prodej 10kč l řízená distribuce Nezaměstnanost letos > poprvé vzrostla Počet nezaměstnaných v čer- venci vzrostl na 485 584, což je o 6809 více než v červnu; míra nezaměstnanosti se tak zvýšila o jednu desetinu procenta na 8,2 procenta. str. 2 Závislost Česka > na dovozu plynu poroste Ministerstvo průmyslu předpo- kládá, že celková spotřeba plynu v roce 2016 dosáhne 10,8 miliar- dy metrů krychlových. str. 6 Jelínek chce dál > expandovat v Rumunsku Největší tuzemský producent ovocných pálenek Rudolf Jelínek jedná o koupi další rumunské likérky, společnosti Zetea. str. 6 Toyota už není světovou > jedničkou, sesadil ji GM Koncern General Motors sesadil japonskou Toyotu ze symbo- lického trůnu v prodeji aut, za první pololetí Toyota prodala 3,7 milionu vozů a skončila až na třetím místě, předstihl ji i německý Volkswagen. str. 11 > jednou větou  < KURZY ČNB  str. 8 STŘEDOEVROPSKÉ AKCIE   pX (CZ) 1 027 -5,95%  ATX (AT) 2 128 -6,11%  BUX (HU) 19 112 -3,15%  DAX (DE) 5 923 -5,02%  WIG20 (PL) 2 390 -2,30% CZK/EUR 24,195 0,060Kč CZK/USD 17,009 0,125Kč nově i pro ip ad Ke staž en í zd ar ma v App St or e Jak hodnotíte intervenci ecB? Luděk Niedermayer, společnost Deloitte ČR, bývalý viceguvernér ČNB V dnešní situaci asi nic jiného nezbývalo, jinak by hrozily velké škody ve finančním sektoru. Tento krok je důležitý i pro udržení úrokových sazeb. Je to pragmatické rozhodnutí, i když samo o sobě asi příliš nepomůže. Je to koupě času pro vlády ohrožených států, aby přišly se smysluplným plánem, jak řešit rozpočtové dluhy. Jan Mládek, ekonomický expert ČSSD Je to další krok v logice Evropské centrální banky, snaha, jak udržet eurozónu. Zároveň si musíme být vědomi, že je to i riskant- ní krok. Pokud by některá z ohrožených zemí, řekněme Řecko, zkrachovala, pak by možná právě ECB potřebovala dodatečnou kapitalizaci a tak dál. Na druhé straně, tato banka má pro svou činnost ještě poměrně velký prostor. Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank Spolu s deklarovanou ochotou centrálních bank případně zajistit likviditu v globálním měřítku pomocí devizových swapů je to krok, který vede k uklidnění finančních trhů. Řešení hrozící finanční krize to ale není, to mají v rukou italští (a další) zákonodárci. Největší oříšek k rozlousknutí ale leží na politických vůdcích eurozóny. Aktuální krize je institucionální krizí eurozóny, v níž selhala koordinace fiskální politiky. Koláž E15 01_E15_0908.indd 1 17.8.2011 12:57:05 D O K O N A L É B Y D L E N Í P R O C E L O U R O D I N U Nečekejte na zvýšení DPH!!! Kupte si včas rodinný dům. Ušetříte statisíce. PARK MĚCHOLUPY PARK MĚCHOLUPY Možnost výhodné hypotéky —Designová architektura, prostorný interiér —Pražská vilová čtvrť —Klid, bezpečí, všechno na dosah —Zelené prostředí pro děti i rodiče —Dva zařízené domy ihned k nastěhování Dny otevřených dveří: pá so 11. a 12. 11.W W W. P A R K M E C H O L U P Y. C Z ▼ A111014005 ▲ A110003928

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

56ZEN portrét Doktor ze země rudého draka

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN57ZEN57 íňané mají pět duší, Češi většinou podle svého názoru ani jednu. Přesto je u nás klasická čínská medicína velmi oblíbená. Jednak přibývá lidí, na jejichž potíže je západní medicína krátká, a pak také nechtějí polykat hrsti prášků a hledají jiné cesty k uzdra- vení. A to se netýká jen pacientů. I mezi lékaři najde- me ty, které klasická medicína v přístupu k člo- věku zklamala, a tak zkoušejí různé alternativní přístupy. Akupunktura, akupresura nebo fyto- terapie jsou v povědomí Čechů stále především podpůrné prostředky léčby. „To, co u nás zavání tak trošku šamanstvím, je v Číně běžné za zdmi nemocnic, a pacient si tam může vybrat, jestli se chce nechat léčit kortikoidy, nebo bylinkami,“ vy- světluje Jozef Lucký, doktor, který bílý plášť pově- sil na hřebík už před patnácti lety. V roce 1996, kdy tento mladý gastroenterolog z jindřichohradecké interny odjel s obrovským nadšením a lehkou formou mesiášského syndro- mu poprvé do Číny, zažil kromě fascinace i ně- jaké to rozčarování. „Čekal jsem větší mystiku a v začátcích jsem byl v pokušení tamním léka- řům mluvit do toho, v jakém oblečení léčí své pa- cienty,“ vzpomíná na začátek své nové cesty. Brzy ale pochopil celou filozofii a osvojil si školu pěti klíčových dovedností – akupunktury, bylinné léčby, masáží, dietetiky a cvičení. V současné době je Jozef Lucký odborným ga- rantem a hlavním lektorem Institutu tradiční čínské medicíny v Praze a Hluboké nad Vltavou a do Číny jezdí pravidelně se svými studenty. Ne- nechte se ale zmást. „Nejezdíme tam za žádným taoistickým dědečkem, ale vozíme své studenty do těch nejlepších fakultních nemocnic, kde fun- gujetakzvanáintegrovanámedicínaapracujítam smíšené týmy lékařů. Takže uslyšíte diagnózu vlhké horko v dráze jater a žlučníku, potom pa- cienta pošlou na běžné krevní testy a teprve pak se rozhodne o způsobu léčby,“ vysvětluje v Insti- tutu v jedné z ordinací, kterou tvoří jen obyčejný kancelářský stůl a masážní lehátko, doktor Lucký a nalévá mi přitom do drobného šálku čaj s bílý- mi květy chryzantémy a plody kustovnice. Evropský přístup je typický tím, že se snaží s ne- mocí bojovat. Čemu ale vzdorujete, to přetrvává, pomáhá si Jozef Lucký citátem Carla Junga. Pro čínskou medicínu je důležitý namísto boje las- kavý přístup, protože tam, kde je bolest, tam je blok, a nejdůležitější je zjistit, jak vznikl, neboli pracovat s příčinou a nikoli s důsledkem. V Číně je nemoc chápána jako nová norma, která muse- la přijít jako reakce na nesprávný život- ní styl a tempo. Po- kud se chce člověk uzdravit, musí změ- nit svůj přístup, ne jen dílčí věc. „Ve vnitřním kánonu Žlutého císaře (otce čínské medicíny) na- příklad najdete, že dlouhé sezení zraňuje a una- vuje maso. Po hodinách prosezených u počítače bychom se tedy neměli divit tomu, že nás bolí záda. Pokud přijdete na TCM kliniku, dostane- te možná nezvykle mnoho otázek týkajících se životního stylu a vaše lékařská zpráva se všemi odběry a rentgeny bude pro zdejší lékaře stejně důležitá jako na klasické klinice, aby bylo mož- né sledovat reálný dopad léčby. Také je nezbytné uvést léky, které užíváte, protože ty jsou součás- tí pacienta a lékař si musí umět představit, jak by člověk vypadal bez jejich vlivu. Komunikace mezi pacientem a lékařem je založena na důvěře, a pokud budete chtít něco ošidit, ublížíte tak je- dině sami sobě.“ n Č Poté, co Jozef Lucký sundal bílý plášť a opustil bezpečnou půdu klasické evropské medicíny, odjel studovat lidské tělo přímo do Číny. Dnes v Čechách vychovává své následovníky a o nemoci říká: Čemu vzdorujete, to přetrvává Text Katarina Černá Foto Bára Prášilová n V ČíNě sI MůŽETE VyBrAT, zdA sE CHCETE NECHAT LéČIT KorTIKoIdy, NEBo ByLINKAMI Lektor čínské medicíny Jozef Lucký dnes jezdí do Číny se svými studenty. „Nejezdíme tam za žádným taoistickým dědečkem, ale vozíme své studenty do těch nejlepších fakultních nemocnic,“ říká bývalý gastroenterolog.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

58ZEN Zdraví Imunitu nejen poslancům! Kromě pohybu a správné životosprávy lze imunitu posílit pomocí třapatky nachové, hlívy ústřičné či enzymů. Text Kristina Topičová Foto Profimedia Naše těla se s příchodem podzimu ocitají v rizikovém období. Prostředků na posílení imunity je celá řada. Ale jak poznat, který je pro vás ten pravý? etošní vydařené pozdní léto je zřej- mě definitivně za námi a začíná nepříjemné období plískanic, na- víc bohužel tak často doprovázené rýmami, nachlazením či chřipkou. Znáte to: vrátíte se po dovolené z teplých krajů a první virus na vás přeskočí cestou do práce v hromadné dopravě od spolucestující, která kýchá na celé kolo. Pokud váš organismus odolá a neone- mocníte hned, další nástrahy vás čekají v su- permarketu, v restauraci, kině či divadle, ale zejména v práci, když se kolegovi od vedlejšího stolu na stole náhle objeví krabice papírových kapesníků. A máte-li ještě navíc v kanceláři klimatizaci, která vysušuje vzduch, a umož- ňuje tak virům a bakteriím snazší přenos, je na problém zaděláno. Jak se účinně bránit invazi nákazy? Na prvním místě je samozřejmě prevence – vyhýbat se ta- kovému prostředí, které je z hlediska možné- ho přenosu nemocí rizikové. Jenže například do práce se chodit musí, nakupovat také, takže zbývá zaměřit se na posílení imunity. Nejlepším řešením je posilovat imunitu do- držováním správné životosprávy s dostatkem spánku a pravidelnou fyzickou aktivitou. Další možností jsou prostředky s takzvanými imu- nostimulačními účinky. Těchto přípravků je dnes k dostání spousta. Mezi volně prodejné patří přípravky ze skupiny fytofarmak (tedy přípravků obsahujících rost- linné extrakty), enzymů, vitaminů či minerálů. Asi největším hitem mezi doplňky stravy posi- lujícími imunitu současnosti je Echinacea pur- purea (třapatka nachová). Tato rostlina s anti- biotickými účinky pochází ze Severní Ameriky, její blahodárné účinky objevili již tamní indiá- ni. Je vhodná jak k preventivnímu užívání, tak v průběhu onemocnění a při rekonvalescenci. Extrakt z této rostliny je obsažen v celé řadě L

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN59 Něco pro nejmenší Colostrum je tzv. prvním mateřským mlékem. K výrobě preparátů je používáno kravské colostrum, které výrazně posiluje imunitu. Preventivně lze preparát užívat od podzimu do jara. Oscillococcinum je homeopatický lék, který se hodí i pro kojence. Užívá se jednou denně jako prevence proti chřipce a pro zmírnění příznaků nebo při léčení ve větších dávkách v několikahodinových intervalech. Lichořeřišnice je přírodním antibiotikem a má silné antiseptické účinky. Do prvních mrazíků je možné ji pěstovat na zahradě a konzumovat v čerstvém stavu, v zimě jsou k dispozici tinktury nebo kapsle. Podpořte imunitu proti chřipce a nachlazení lékWobenzym® může pomoci iVám posiluje oslabenou imunitu snižuje nemocnost ®®®m®®m® Wobenzym je tradičním lékem z přírodních zdrojů pro vnitřní užití. Pečlivě pročtěte příbalovou informaci. Konzultace s lékařem na tel.: 800 160 000, MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 PrůhoniceVíce na www.wobenzym.cz Při oslabené imunitě hrozí, že snáze dostaneme např. chřipku, která je vyvolána viry, anebo angínu, jejíž původcem jsou bakterie. Enzymy řídí fungování imunity Velký význam v našem těle mají proteolytické enzymy, které pomáhají zajišťovat rovnováhu a fungování imunitního systému. Při problémech s imunitou je namístě podpořit náš obranný systém podáváním obdobných enzymů zvenčí. Dlouholeté výzkumy ověřily účinnost unikátní směsi proteolytických enzymů, která je obsažena v jediném tradičním léku systémové enzymoterapie – lékuWobenzym. Podpůrná léčba při chřipce a angíně Wobenzympůsobíprotizánětůmapodporujeoslabenouimunitu,protobyhomělilidé,kteréchřipka,angínanebojinézáněty dýchacích cest ohrožují nejvíce, začít užívat už v období zvýšeného výskytu nemoci. Jestliže jsme chřipku nebo jiné virové onemocněníuždostali,Wobenzymhoposílenímimunitypomáhárychlejizvládnout,azkracujetakdobuléčby.Navícpomáhá zabránit dalším komplikacím. Aby se nemoc neopakovala I když už jsme z nejhoršího venku, tedy v období rekonvalescence, Wobenzym posiluje stále ještě oslabenou imunitu a je tak účinnou obranou proti případnému opakování nemoci a jejímu přechodu do chronického stavu. NENÍ ENZYM JAKO ENZYM Enzymy jsou biologické katalyzátory. V organismu je několik tisíc druhů enzymů. Každý enzym je vyhraněný specialista: působí určitým způsobem pouze na určitou látku. Jen některé enzymy mohou být použity pro léčbu. LékWobenzymobsahujeunikátnísměsenzymů,jejížúčinnostjeověřenarozsáhlýmvědeckýmvýzkumem,řadoukontrolovanýchklinických studií a více než 40 letou léčebnou praxí. Každý enzym a jeho přesně stanovené množství zde má svůj význam. Zvlášť cenný je živočišný enzym trypsin, který má výrazný protizánětlivý účinek a zlepšuje hojení. Účinek jiných enzymových směsí může být zcela odlišný. Inzerce A110001566 preparátů, můžete je užívat ve formě tablet, si- rupů, kapek nebo čajových směsí. Další rostlinou s blahodárnými účinky (díky vysokému obsahu vitaminu C) je rakytník ře- šetlákový, což je keř s drobnými, velmi kyselými plody sytě oranžové barvy, který jsme dříve byli zvyklí vídat spíše jako okrasný keř v zahradách a parcích. V posledních letech je velmi populár- ní zejména ve formě sirupů, olejových výtažků nebo v čajových směsích. Někteří lidé nedají dopustit na hlívu ústřičnou. Tato houba obsahuje velké množství minerálů a vitaminů. Na trhu je běžně k dostání nejen sa- motná houba, ale také řada preparátů z ní. Příznivě na posílení imunity mohou působit rovněž včelí produkty. Med a zejména propolis, který obsahuje řadu vitaminů a minerálů, fla- vonoidy, mastné kyseliny, těkavé oleje, taniny a pyly. Tyto látky působí antibakteriálně, an- tivirově, protizánětlivě a antioxidačně. Pokud zrovna nemáte na včelí produkty alergii, lžíce medu denně nebo pár kapek propolisové tink- tury vám jistě prospěje. Oslabení imunity lze předcházet předcházet i po- mocí laktobacilů a dalších probiotik. Základním zdrojem laktobacilů jsou produkty mléčného kvašení – jogurty, kefír, kyška nebo podmáslí. Po- kud by vám to nestačilo, lze je doplňovat speciál- ními preparáty, které zakoupíte v každé lékárně. Také vitaminy, zvláště pak vitamin C, D, A, vita- minyskupinyBavitaminE,aminerály(zinek,se- len, železo nebo vápník), které by měly být obsa- ženy v pestré a vyvážené stravě, jsou pro imunitu nezbytné. V případě jejich nedostatku ve stravě jsou opět na místě potravinové doplňky. Setkat se můžete i s takzvanými bioflavonoidy, například Koenzymem Q10, což je antioxidant urychlující léčbu různých nemocí, či bakte- riálními lyzáty, jež působí proti bakteriálním původcům některých infekcí. K dostání jsou ve formě pastilek proti nachlazení a kašli. Zvláštní skupinu pak představují léky posilují- cí imunitu, které působí na bázi enzymů. Nej- známější je Wobenzym, který se doporučuje při regeneraci organismu při zvýšené fyzické a psy- chické zátěži, v období výskytu virových a bak- teriálních infekcí, při riziku vzniku civilizačních chorob a při rekonvalescenci. Ať už si vyberete jakýkoliv přípravek, důležité je zejména pamatovat na to, že nelze sázet jen na jednu kartu. Je také třeba pečovat o psy- chickou pohodu, protože i když do sebe budete cpát kila vitaminů a zapíjet je kýbly čaje, chodit na zumbu pětkrát týdně a pravidelně se otužo- vat, bude-li vám na duši mizerně, dříve nebo později vás stejně něco skolí. n

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

60ZEN dEsigN V holinkách do Vegas Text Katarina Černá Foto Novesta Značka Novesta, která se proslavila sportovními socialistickými teniskami, přišla se zářivými a Swarovského krystaly zdobenými... gumáky umová holinka nikdy nepatřila mezi módní doplňky. Časy se ale poma- lu mění. Dnes se kalužemi můžete brouzdat dokonce v gumákách od Burberry nebo Armaniho. I když to, technicky vzato, úpl- ně gumáky nejsou, neboť jsou vyrobeny z PVC. Zato holiny Novesta, které přesně před rokem vzbudily velkou pozornost na pražském De- signbloku, jsou stále vyráběny klasicky z pří- rodního kaučuku. Obuv zářivých barev, se sa- ténovými mašlemi i Swarovského krystaly, už zaujala na výstavách a veletrzích v Las Vegas či v Düsseldorfu a má našlápnuto prosadit se na zahraničních trzích. Značku Novesta, jejíž logo se čtyřcípou hvěz- dou a padesátiletou tradicí zdobilo oblíbené socialistické sportovní tenisky, před dvěma lety koupila slovenská firma Vulkan. Ta vyrábí obuv z kaučuku pro jiné firmy a jejím cílem je do bu- doucna vyrábět většinu bot ve vlastním designu právě pod hlavičkou Novesty. Remake oblíbené sportovní obuvi a klasických holinek v překvapivých barvách s novými pro- fily podrážek a designovými prvky připravil Juraj Šuška se svými kolegy Evou Berešovou a Lukášem Belianským. Kromě street a luxusní fashion řady má teď v plánu designérský tým vytvořit i nejekologičtější holinku, jaká se dá vůbec vyrobit. Na tomto úkolu už pro Novestu pracuje čtrnáctičlenný tým finských studen- tů univerzity HAMK. „Ve Finsku jsem strávil na studiích rok a je tam daleko silnější eko cí- tění, proto myslím, že studenti mohou přijít s opravdu zajímavými nápady,“ tvrdí přesvěd- čeně šéfdesignér Juraj Šuška. Šetrný přístup k životnímu prostředí je pro Vulkan typický. Továrna si sama zpracovává přírodní kaučuk a výroba je ruční. Jako stélka se používá stoprocentní bavlna a anatomicky tvarovaný svršek poskytuje absolutní pohod- lí, navíc přírodní guma neobsahuje ftaláty a je daleko pružnější než běžně používaný polymer. A také lépe chrání před zimou a jsou odolnější. Prostě klasika. n G Holinka se saténovými mašlemi z kolekce, jež byla loni jednou z nejprodávanějších.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

▼ A11101565 ▲ A111011752

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

62ZEN ZEN žEN Růžový Tangle Teezer padne do každé ruky a je ideální na cesty, jeho štětiny jsou chráněny před zohýbáním v kabelce praktickým plastovým krytem. Tento profesionální kartáč jednoduše vyřeší potíže se zacuchanými vlasy. Štětinky jsou totiž navrženy tak, aby se ohnuly před každým zacuchaným místem (tangleteezer.salonpro.cz). Pečující řada založená na vzácných ingrediencích vznikla rovných 190 let po založení první továrny na mýdlo v Hamburku J. S. Douglas Söhne. Základem jemného tělového mléka je shea olej z Afriky, k dostání je za 280 Kč v parfumerii Douglas (www.douglas.cz). Happy Socks je populární švédská značka ponožek, která se prodává ve více než čtyřiceti zemích. Základním materiálem je speciálně získávaná česaná bavlna, tkají se na pletacích strojích a špičky se šijí ručně, takže perfektně sedí (www.urbanlux.cz). Britská značka Crabtree & Evelyn nabízí kromě přírodních mýdel, pečujících přípravků a vůní i vynikající trvanlivé potraviny. Pro letošní podzim je na českém trhu čtveřice dóz s bonbony rafinovaných příchutí, jako jsou jahody se smetanou či limeta s čokoládou (www.crabtree-evelyn.cz). Stylovou konvičku připoutanou k vajíčku na sypaný čaj najdete v Almara Shopu spolu s bytovými doplňky a přírodními mýdly (www.almara-shop.cz). Kultovní britské žehličky ghd si získaly ženy po celém světě včetně celebrit, jako je Madonna. Žehličky ghd patří k nejoblíbenějším také mezi stylisty. Novinkou je řada s ultrahladkými žehlicími plochami ve zlaté barvě (www.salononline.cz). Pomocník na cesty Sametová Šťastné ponožky Sladký podzim Konvička s vajíčkem Zlatá žehlička 62ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

ZEN63 ZEN mužů Restaurace Brasserie La Gare nabízí kromě klasické francouzské kuchyně, domácích specialit a pralinek vlastní výroby také šňupací čokoládu s důmyslným strojkem. Sada na šňupání je k dostání za 1495 Kč (www.lagare.cz). Thajský restaurant NOI otevřel Shop by NOI, který je zásobárnou tipů na dárky. Produkty značek Rituals, Tea Forte či Savon de Marseille jsou k dostání v ucelených řadách (www.noirestaurant.cz). Salon pro muže v Pánské pasáži je koncipován jako přívětivá pánská klubovna s možností dát si kávu, přečíst noviny a při té příležitosti si nechat ušít košili nebo boty Allen Edmonds, které nosí i američtí prezidenti (www.lepremier.cz). Aktovky, ale i diáře a psací potřeby nabízí obchod Casa Italiana v Pánské pasáži. Tradiční práce spojená s mo­ derními technologiemi je pro zdejší značky typická (www.casapraga.cz). Novinka od Imeeden Man­age­ment chrání namáhanou pleť před znečištěným ovzduším či kouřem a je alternativou ke krémům, které muži tak neradi používají (www.imedeen.cz). Exkluzivní nabídku doutníků a kuřáckých propriet najdete v obchodě Cigars & Wines by Mostex. Doutníky z Kuby, Hondurasu nebo Kostariky doplňuje nabídka prémiových vín a destilátů. Dostanete tu i doutníky na míru či ručně vyráběné edice (www.mostex.cz). Jen si tak trochu šňupnout Mužské rituály Boty v klubovně Na cestách Elixír v kapsli Dlouhej kouř

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

64ZEN rEtro Létající Jetman Švýcarskému pilotovi a dobrodruhovi Yvesi Rossimu, přezdívanému Jetman, se povedl šílený kousek – pouze s tryskovým křídlem na zádech přeletěl přes západní část Grand Canyonu. Rossy se nejprve spustil z helikoptéry ve výšce 2500 metrů a brázdil vzduchem nad okrajem kaňonu rychlostí přes 300 kilometrů za hodinu, poté otevřel padák a za osm minut bezpečně přistál. Tuto výjimečnou akci organizoval právě Breitling. Text Milan Vidlák Foto archiv firem Breitling for Bentley. Novinka z kolekce, která je výsledkem partnerství s prestižní britskou automobilkou. Švýcarská klasika... Švýcarská manufaktura určovala dějiny hodinářství i letectví. Ať už osazením kokpitů letadel palubními chronografy, nebo hodinkami s vestavěným vysílačem. výcarská firma Breitling se proslavi- la nejen díky svým dokonalým ho- dinkám, ale uznání si vydobyla už na konci 19. století jako partner mnoha průmyslových odvětví a firem. Zakladatel Léon Breitling svou dílnu specializoval na výrobu časoměrných přístrojů pro průmysl, vědu a sport. Od té doby si firma nepřetžitě drží svou průkop- nickou roli a připsala si spoustu primátů – už v roce 1915 například přinesla vůbec první náramkový chronograf. O 16 let později zaved- la palubní chronografy do kokpitů letadel a během druhé světové války přinesla na trh kolekci přístrojo- vých hodinek a Chronomat, první časoměrný přístroj s kruhovým lo- garitmickým měřítkem. V 50. a 60. le- tech byl Breitling povýšen na oficiálního světového dodavatele letectví a v roce 1952 se objevil na trhu kultovní model Navitimer s logaritmickým měřítkem pro veškeré letové propočty. Svým originálním, ale i vysoce tech- nickým vzhledem se tento jedinečný přístroj etabloval jako symbolický model značky Breit- ling a stal se zároveň kultovním předmětem mi- lovníků aeronautiky. Stal se skutečnou legendou a vzorem veškerých na světě vyráběných mecha- nických chronografů. Ani proto nepřekvapí, že se Breitling jako první hodinářská firma rozhodl ne- chat testovat každý strojek u nezávislé Oficiální švýcarské kontroly chronometrů. n Š 64ZEN

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

... a taky ta ruská Text Petr Beran Foto archiv autora Ruské sebevědomí živené růstem cen nerostných surovin nezná mezí. Hitem dnešních východních nouveau riche jsou „vlastenecké hodinky“ připomínající časy carství i Brežněva. enesance hodinářské značky Raketa je dalším důkazem životaschopnos- ti ruského hodinářského průmyslu, který v privatizačních peripetiích po zániku SSSR sice ztratil hodně sil, ale dnes se vrací. Opíraje se o nostalgické vzpomínky na geroj- ské časy. Vlast a Rusko, Tolstoj a Čajkovskij nebo alespoň Tajga – taková jména jsou dnes pro ruské hodinky typické. Málokterá značka má pro nostalgický mar- keting tak ideální zázemí jako právě Raketa, respektive Petrodvorecký hodinářský závod (PHZ). Firemní materiály dokonce uvádě- jí, že byl založen už v roce 1721, a to ca- rem Petrem Velikým. Pokud by tomu tak bylo, neměl by PHZ konkurenta snad ani ve Švýcarsku či Francii. Pravda je to ovšem jenom napůl. Věhlasný samo- vládce, který Rusko „přivedl“ do Evropy, v Petrodvorci (dnes je součástí Petro- hradu) skutečně manufakturu ve zmí- něném roce založil, byla to ovšem bru- sírna drahokamů. Na hodinky došlo až v roce 1946, kdy petrodvorecká továrna posílila výrobní kapacity hodinářského prů- myslu, který se nedokázal vyrovnat s enorm- ní poptávkou (v té době se poprvé v dějinách sovětského Ruska náramkové hodinky obje- vily v běžných obchodech). Zásadní zlom přišel v roce 1961, kdy do ves- míru vstoupil první člověk, Jurij Gagarin, a kdy se sovětský režim rozhodl tuto udá- lost zvěčnit i v hodinářské produkci. Značka Raketa se stala hitem a závod chrlil hodinky s mechanickými strojky v milionových séri- ích. Své zlaté Rakety měl Leonid Iljič Brežněv i Michail Gorbačov. Dnes září na zápěstí oli- garchů. n R Vzpomínáte? Reklama na hodinky v podobě plakátů socialistického umění. Ceny ruských mechanických hodinek začínají někde na 4000 Kč a končí na 30 000 Kč. Pokud tedy nemají třeba zlaté pouzdro.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

66ZEN sEriál: pražské čtvrti lížíme-li se dnes k Hradčanům od zá- padu, nemusíme nutně po vzoru od- dílů generála von Königsmarcka štvát koně tryskem ani se obávat barokních bastionů Mariánských hradeb na Pohořelci. Těm, kteří přesto nechtějí ztrácet tempo a výšku, postačí obout na Vypichu brusle či nasednout na kolo – opukové lomy a cvičné zákopy císařsko-králov- ských vojsk na Břevnovské pláni dávno ustou- pily vilové čtvrti a rozlehlému parku s řadou stezek pro běžce, jezdce i pěší. Občerstvit se je možno v hostinci Ladronka, který tu v původ- ní podobě sloužil poutníkům již od roku 1688 a kde na sklonku dvacátého století fungovalo i významné centrum alternativní kultury. Kro- mě vyhlídky na zalesněné svahy Košíř a Motola nabízí dnes již poně- kud konzervativnější Ladronka i zážitkovou gastronomii, bowling, volejbalová hřiště a řadu atrakcí pro děti. Ti s méně rozvinutými sportovními sklony pak mohou sestoupat Bělohorskou třídou k pramenům potoka Brusnice. Divoká léta Břevnova jakožto jedné z bašt de- chovky jsou zřejmě nenávratně pryč. Secesní budova kdysi vyhlášené restaurace s tanečním sálem Na Marjánce, jejíž slávu opěvoval i bás- ník Jaroslav Seifert, prošla po letech chátrání rekonstrukcí, za zdmi barvy pomeranče však dnes probíhají již jen vcelku krotké firemní večírky, taneční kurzy a konference. Původní rokenrolové podhoubí břevnovských sklepů šedesátých let se však celkem zdařile uchytilo v podzemních prostorách strahovského klubu 007, který po léta přitahuje kapely nejen okra- jových žánrů z celého světa. Jedna z nejpří- jemnějších cest na Strahov, lemovaná hojnou zelení, míjí i zdejší dávno opuštěné pískovcové lomy, kde byl dle všeho odpraven hrdina Kafko- va Procesu Josef K. V hostinci U Kaštanu možno nad nápoji a po- krmy vzpomenout zakladatele Českoslovanské strany socialistické, kteří se zde sešli roku 1878 ještě jako buňka rakouské sociální demokracie (a v roce 1921 se tu připojili ke Komunistické straně Československa), a pozorovat výsledky činnosti všelijakých plánovačů: hned za zdí zahrady si nelze nevšimnout tří- dy Pionýrů (dnes Patočkovy), při jejíž stavbě vzala za své nemalá část hospo- dářských budov Břevnovského kláštera, včetně slavného pivovaru. V bezpro- střední blízkosti kláštera pak v průběhu sedmdesátých let vyrostlo sídliště pro rodiny příslušníků Veřejné bezpečnos- ti, zvané snad kvůli typickému atributu jeho obyvatel Obušek. Pod hlavičkou sdružení Unijazz, jež zís- kalo část objektu k užívání, dnes probí- hají v nevelkém sále U Kaštanu koncerty interpretů a formací nejen tuzemských – často v rámci festivalu Alternativa – stejně jako divadelní vystoupení, přednáš- ky, filmové projekce a akce pro děti. Samot- ný klášter svatého Vojtěcha a svaté Markéty, spravovaný řádem benediktinů, je pak nej- starším mužským klášterem na území Čech. V průběhu osmnáctého století tu Kryštof a Kilián Ignác Dietzenhoferovi, Petr Brandl a mnozí další vytvořili pozoruhodný sakrální komplex s rozlehlými zahradami. Na zdejším hřbitově odpočívají Jan Patočka, Karel Kryl či Ivan Medek. Přestože vyloženě venkovský ráz si uchovaly snad už jen kočičími hlavami dlážděné uličky památkové zóny Tejnka, působí dnešní Břev- nov z větší části jako poklidná a prosperující čtvrť, z níž to může být do „velkého města“ stej- ně tak daleko jako blízko. Jak je komu libo. n B Josef K., Obušek a Marjánka Zákopy císařských vojsk dávno ustoupily parku se stezkami pro běžce, jezdce i pěší, dechovku vystřídal jazz a U Kaštanů místo komunistů sedává avantgarda... Text Štěpán Hlavsa Foto Nicola Weetch Svatá trojice. K dominantám čtvrti patří poněkud bizarní hotel Pyramida, tisíc let starý benediktinský klášter a proslulá Ladronka. Kam na Břevnově Architektura: Břevnovský klášter, Hotel Pyramida – bývalý Dům rekreace ROH Kultura: Klub Kaštan, Klub 007 Restaurace: Tandoor – indická a pákistánská kuchyně S dětmi: Břevnovská pláň, Obora Hvězda, park na Bělohorské, koupaliště na Petynce, zahrady Břevnovského kláštera... Břevnov je zelený. ▼a111011610▼▼a110004846

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

BOSS Store, Na Příkopě 6, Praha 1 BOSS Store, Letiště Ruzyně, Terminál 1, odletová hala A BOSS Store, Letiště Ruzyně, Terminál 2, odletová hala C

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/

Sedmkrát týdně pro vás bude připraven luxus nového Boeingu 777. Na palubě si vychutnáte osobní prostor s rozměrným sedadlem a oceňovaný zábavní systém ice s více než 600 kanály. Čeká vás vynikající kuchyně designovaná světovými šéfkuchaři. Součástí je servis Chauffeur-drive a pohostinství exkluzivního salonku. Slovo komfort u Emirates získává nový rozměr. Fly Emirates. Keep discovering. Váš svět Business Class. Boeing 777 bude od ledna létat i z Prahy. emirates.com/cz Air Transport World 2011 Dopravce roku. Pro rezervaci nebo další informace navštivte emirates.com/cz, volejte Emirates na čísle 239 016 320 nebo kontaktujte svou cestovní kancelář. Pro podrobnosti našeho Frequent Flyer programu nebo vstup do něj navštivte skywards.com a objevte svět odměn.

https://www.floowie.com/en/read/zen-112011/