Kachle

Čeněk Pavlík VELKÝ OBRAZOVÝ ATLAS GOTICKÝCH KACHLOVÝCH RELIÉFŮ Čechy, Morava, české Slezsko

2

3

4

Čeněk Pavlík VELKÝ OBRAZOVÝ ATLAS GOTICKÝCH KACHLOVÝCH RELIÉFŮ Čechy Morava české Slezsko NA K L A DAT E L S T V Í L I B R I PR A H A 2 017

© Čeněk Pavlík 2017 © Libri 2017 ISBN 978-80-7277-566-8

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . 7 Poděkování . . . . . . . . . . . . . 8 Všeobecné úvodní poznámky . . . . . . . . . . 9 Vznik a význam kachlových kamen . . . . . . . . . 9 K jednotlivým dílům gotických kachlových kamen . . . . . . . 9 Typologie gotických kamnových kachlů . . . . . . . . 10 Typologie ozdobných nepřímo vyhřívaných keramických kamnových doplňků . . 12 Poznámky k výrobním postupům . . . . . . . . . 14 Nejstarší dochovaná kachlová kamna a jejich novodobí nástupci . . . . 14 Atlas . . . . . . . . . . . . . . 16 I. část – Náboženské motivy . . . . . . . . . . 16 II. část – Mytologie, alegorie, fantastika . . . . . . . . 41 III. část – Světské motivy . . . . . . . . . . . 49 IV. část – Heraldika . . . . . . . . . . . 61 V. část – Architektonické a rostlinné motivy . . . . . . . 84 Obrazová dokumentace . . . . . . . . . . . 89 Poznámkový aparát . . . . . . . . . . . . 387 Fotografická barevná příloha . . . . . . . . . . . 505 Resumé . . . . . . . . . . . . . . 521 Literatura . . . . . . . . . . . . . . 524 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . 543

8

Předmluva Gotické kachlové reliéfy představují velmi zajímavou součást našeho kulturního dědictví. Tato nenápadná výtvarná dílka, zdobící stěny dávno zaniklých ka- men, dlouho nebyla náležitě ceněna a systematicky studována. Snad proto, že nejde o originály v pra- vém slova smyslu, nýbrž o jejich „sériově“ vyráběné keramické otisky. Situace se ale v posledních dese- tiletích výrazně mění. Soubory kachlů i osamocené kusy, ležící dlouhý čas bez povšimnutí v muzejních depozitářích nebo na hradech a zámcích, jsou sys- tematicky zpracovávány a  výsledky publikovány. Množství dalšího materiálu je v soukromých rukou. Ukazuje se, že kachlové reliéfy přibližují myšlení a citový svět našich předků velmi plasticky a lze je po této stránce považovat za rovnocenné např. s ná- stěnnou malbou nebo knižní iluminací. Velmi po- vzbudivá je skutečnost, že většinu reliéfů lze nalézt ve  více provedeních a  na  různých, často zcela ne- čekaných místech. Proto je reálná naděje, že v sou- časnosti známý pouhý zlomek bude jednou zkom- pletován. Většina výjevů je srozumitelná a existují k nim analogie z jiných uměleckých oborů. Zbývá však poměrně velké procento takových, které ne- umíme jednoznačně určit a některé jsou dosud zce- la neznámé a neobjasněné. Když v roce 2004 vydalo nakladatelství LIBRI knihu nazvanou Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s podti- tulem Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance, šlo o dílo průkopnické. Autoři Čeněk Pavlík a Michal Vitanovský v něm čtenářům poprvé souhrnnou formou představili nejvýznamnější mo- tivy a jejich varianty, pocházející z území celé České republiky. Stav poznání ale natolik pokročil, že již po třinácti letech je žádoucí tuto práci rozšířit a ak- tualizovat. Mnohé reliéfy jsou doplněny, několik set dalších přibylo. V zájmu větší přehlednosti byl sle- dovaný časový horizont zúžen a zaměřuje se pouze na  gotickou až goticko-renesanční tvorbu, jinými slovy na období zhruba mezi lety 1300 až 1550. At- las – podobně jako starší encyklopedie – přehlednou formou mapuje podivuhodný svět kachlových relié- fů a  poskytuje klíč k  jejich identifikaci. Obsahuje 1723 reliéfů nalezených v Čechách, na Moravě a čes- kém Slezsku, což samo o sobě lze považovat za vel- mi reprezentativní vzorek. Prvořadou úlohu má kresebná dokumentace obsahující rovněž množství dílčích i úplných rekonstrukcí. Protože některé de- taily jsou na originálech vinou nedokonalého otisku či druhotného poškození špatně rozeznatelné, mají kresby tu výhodu, že mohou reprodukovat původní vzhled reliéfů v maximální možné míře. Drobná po- škození nebo lepené spoje mezi sestavenými zlomky reliéfu naopak zachyceny nejsou, protože představují náhodný jev. Své nezastupitelné místo má samozřej- mě fotografie, přibližující mj. kvalitu a povrchovou úpravu reliéfů, kterou kresba tak dobře zachytit ne- může. Po stručném počátečním seznámení s danou problematikou je atlas rozdělen do  pěti komento- vaných částí, zaměřených na  motivy náboženské, mytologické, alegorické a fantastické, světské, heral- dické a na motivy architektonické či rostlinné. Zde je nutno poznamenat, že v nejednom případě bylo třeba přistoupit ke kompromisu, protože ne všechny motivy a  výjevy jsou jednoznačně zařaditelné. In- formace o jednotlivých reliéfech a kachlích jako cel- ku poskytuje poznámkový aparát. Každý reliéf má v textové části přiděleno pořadové číslo, platné pro jeho obrazovou, případně i fotografickou prezentaci. 7

8 Poděkování Je třeba vzpomenout již na několik generací badate- lů z řad profesionálů i laiků, protože bez jejich úsilí by tento atlas nemohl vzniknout. Dík za umožnění zpracování sbírek dále patří institucím i soukro- mým osobám. Speciální poděkování za vstřícnou pomoc a podporu si zaslouží zejména Mgr. Kateřina Blažková, Mgr. Miroslava Cejpová, Mgr. Pavel Drnovský, Ph.D., Prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc – in memoriam, PhDr. Jan Frolík, CSc. Jiří Fröhlich, dr. h. c., Bc. Marek Hanzlík, MUDr. Zdeněk Hazlbauer – in memoriam, Mgr Michaela Kalinová-Nedvědová, Mgr. Jan Košťál, Mgr. Jan Kypta, Ph.D., PhDr. Irena Loskotová, Ph.D., Mgr. Dana Menoušková, Mgr. Jana Němcová, Zdeněk Procházka, Mgr. Zdeněk Schenk, Jaroslav Špaček, Mgr. Zuzana Thomová, PhDr. et PhDr. Markéta Tymonová, Ph.D., akad. soch. Michal Vitanovský. Zvláštní dík za obětavou trpělivost při zvládání nejrůznějších technických nástrah dále patří mé milé sestře Aleně. Závěrem za skvělou realizaci pro- jektu mnohokrát děkuji celé redakci nakladatelství LIBRI. K vydání této knihy sponzorským darem přispěli paní Ing. Marie Blažková, manželé ak. mal. Helena Konstantinová a Mgr. Pravoslav Kohout a autor. Autor kreseb: Čeněk Pavlík Autoři fotografií: Pavel Drnovský – reliéfy č. 26, 98, 1400; Jaroslav Jiřík – reliéfy č. 493, 557, 1526; Zdeněk Neústupný – reliéfy č. 16, 240, 241, 277; Petr Willert – reliéf č. 423; ostatní – Čeněk Pavlík

VŠEOBECNÉ Ú VODNÍ POZNÁ MK Y 9 Všeobecné úvodní poznámky Vznik a význam kachlových kamen Kachlová kamna jsou otopné zařízení s uzavřeným ohněm a  izolovaným kouřovodem. Jako palivo se ve středověku a raném novověku používalo snadno dostupné dřevo. Před zrodem kachlových kamen přinášel do lidských příbytků blahodárné teplo ote- vřený oheň, přenosný železný topný koš, v bohatším prostředí potom krb nebo teplovzdušné topení (Hau- serová 2003; Michna 1974; Konečný 1983). Nejstarší zmínky o kachlových kamnech najdeme v listinách z 12. století. Dozvídáme se, že vznikla v klášterním prostředí na území severní Itálie, Švýcarska a jižní- ho Německa a  z  počátku se podobala hliněné peci s kopulí (Winter 1906, s. 853; Skružný 2003, s. 20–21; Tauber 1980). Do pecní konstrukce se vkládaly běžně užívané keramické nádoby, protože keramika výbor- ně přijímá i vyzařuje teplo, a navíc poměrně dlouho trvá, než vychladne. Podobu nejstarších primitivních kamen se zabudovanými nádobami vidíme na zobra- zeních z 13. až počátku 14. století – viz obr. I (Ernée– Stejskal 2001, s. 5–6; Roth Heege 2012, s. 153; Skruž- ný–Špaček 2002). Tento zárodečný typ kachlových kamen přežíval v chudém prostředí velmi dlouho, až do 19. století. Kvalitativní skok v konstrukci kamen představoval vynález hranatého ústí nádoby, čímž vznikl specializovaný stavební prvek – kamnový kachel. Kachle bylo možné klást těsně vedle sebe, aniž by byla ohrožena stabilita konstrukce, protože jejich ústí se navzájem podpírala. Boční stěny (tělo) se po- stupně zaoblovaly směrem k zúženému kruhovému dnu. Statiku zajišťoval výmaz z hlíny s vysokým ob- sahem jílu, tzv. mazanice. Pro vyplnění mezikachlo- vého prostoru mnohdy posloužily ještě křemenné valouny. V průběhu 14. a 15. století se konstrukce ka- men neustále zdokonalovala a jejich stavitelé již měli k dispozici několik typů kachlů s různými vodivými vlastnostmi a řadu čistě dekorativních prvků. Pokud jde o typ kamnové konstrukce, zdá se, že nejvíce byla rozšířena třídílná verze, složená z  podstavce, soklu a nástavce (Smetánka 1968, s. 230). Pozdně gotická kamna připomínala členitou, vznosnou, několikapa- trovou věž s ochozy a cimbuřím. Na nejnáročnějších konstrukcích se objevovaly další architektonické prv- ky – vrcholová kytka, konzola, plastika, baldachýn, fiála apod. (Herout 2001, tab. III/17). Ve  srovnání s otevřeným ohněm nebo krby byla kachlová kamna výkonnější, hospodárnější a  bezpečnější. Své vůdčí postavení si proto udržela až do počátku 20. století, kdy je vytlačila nová, ve všech směrech dokonalejší výhřevná tělesa a systémy vytápění, využívající nové zdroje energie. Navzdory tomu se k „živému“ teplu kachlových kamen rádi vracíme a při té příležitosti s trochou nostalgie zavzpomínáme na staré časy. K jednotlivým dílům gotických kachlových kamen Spodní díl kachlových kamen se nazývá podsta- vec, případně podezdívka (obr. II/a). Podstavec byl stavěn z kamene nebo cihel a dosahoval výše 30 až 50  cm. Jeho konstrukce se postupně odhmotňovala pomocí nadlehčovacích oblouků s valenou klenbič- kou. Ve druhé polovině 16. století tíhu kamen často nesl jen železný rám s keramickými nebo železnými vzpěrami (nohami) ve tvaru zvířecích těl či různých architektonických prvků (Hazlbauer 2003a, obr. 1: 3, 2: 2, 4: 2; Hazlbauer 2003b, obr. 1–20). Střední díl bývá označován jako sokl (obr. II/b). Uvnitř soklu bylo topeniště s přikládacím otvorem. Výška soklu se obvykle pohybovala kolem jednoho metru. Nejčastěji se skládal z kachlů čtvercového for- mátu, ohraničených různými typy kachlů římsových s reliéfní výzdobou. Nároží mohly zdobit tordované Obr. I. Náčrt části fresky z  doby kolem roku 1300, Zürich. Konstrukce kamen si do  značné míry uchovala charakter pece. Progresivní prvek představuje kopule, do které jsou vlo- ženy pohárovité (hrncové) kachle s kruhovým ústím i dnem (viz obr. III/a).

VŠEOBECNÉ Ú VODNÍ POZNÁ MK Y 10 sloupky, štítky apod. U nejhonosněji vybavených ka- men se v těchto místech objevovala plastika s konzo- lou a baldachýnem. V příhodné výši, v místě, kde se sokl napojoval na podstavec, se příležitostně umís- ťovaly dřevěné lavice (Durdík 2003; Gebhard 1988, s. 53–94; Hazlbauer 2003a, obr. 3:2, 5:3, 9:1; Hazl- bauer 2003b, obr. 1, 2, 9, 10; Smetánka 1969, s. 230). Vrchní kamnový díl se nazývá nástavec (obr. II/c). Nástavec měl oproti soklu variabilnější tvar, byl užší a  vyšší. Míval mnohoúhelný půdorys, a  pokud se směrem vzhůru zužoval, označujeme jej jako stup- ňovitý. Uvnitř proudil z  topeniště horký vzduch a spaliny v horní části odváděl keramický kouřovod do zděného komína. Na nástavci se nejvíce objevo- valy kachle nádobkové nebo čtvercové či obdélné, na výšku orientované kachle reliéfní. Podobně jako v  případě soklu nástavec ohraničovaly různé typy kachlů římsových nebo lišt a  navíc zde mohly být umístěny rozměrné korunní nástavce. Případná ná- roží měla obvykle obdobné tvarosloví jako sokl. Ná- stavec shora mohla uzavírat vyztužená oblá maza- nicová konstrukce, někdy zefektivněná baňkovými kachli, nebo šikmé obkládací desky vrcholící věžo- vitým nástavcem (Durdík 2003, s. 187–193; Gebhard 1988, s. 70–72, obr. 51, 54, 55; Hazlbauer 2003b, obr. 2, 3, 5, 18; Roth Heege 2012, s. 310–313, 319; Strauss 1983, III, tab. 91). Typologie gotických kamnových kachlů Jak bylo uvedeno, na počátku se objevuje „kachel“ pohárovitý (hrncový) s  kruhovým ústím i  dnem (obr. I a III/a). Poháry vhodného tvaru byly v urči- tých intervalech zasazeny do  tělesa rodících se ka- men. Přímo vyhříváno bylo v podstatě pouze jejich zahloubené dno (Roth Heege 2012, s. 214–219; Sme- tánka 1969, obr. 8 a 9). Kachel baňkový byl umístěn opačně než kachel po- hárovitý a vyčníval z kamnového tělesa (obr. III/b). Jeho rozměrné kruhové ústí se otevíralo dovnitř kamen a proudil jím žár z topeniště. Takto přímo vyhřívané tzv. tělo baňkového kachle svým tvarem zpočátku připomínalo žárovku, později se zvětšo- valo a v místě největšího rozšíření mohlo dosaho- vat průměru až 300 mm. Kachel býval na venkovní straně zašpičatělý a  zdobený rytými kruhovými linkami. Tepelná účinnost baňkových kachlů byla velká. Nadále však šlo o  pasivní konstrukční pr- vek, vkládaný ponejvíce do  vrcholové kopule (Roth Heege 2012, s. 221–223; Smetánka 1969, obr. 10 a 11). Nádobkový (tyglíkový) kachel s  hranatým ústím, zužujícím se kónickým tělem a plochým, kruhovým dnem (obr. III/c). Hranaté ústí nádobkových kachlů představovalo významný konstrukční pokrok, pro- tože jednotlivé stěny k sobě zvnějšku na všech stra- nách dosedaly a oddělovala je zde jen tenká vrstva výmazu. Díky tomu bylo možné vytvořit větší, ničím nepřerušenou plochu, složenou z několika řad – od- tud případné označení základní, řádkový. Hloubka či zahloubení nádobkových kachlů a tím i šíře jejich vý- mazů byly podmíněny umístěním v kamnovém těle- se. V zájmu lepšího propojení s výmazem byla často těla kachlů během vytáčení na kruhu na vnější straně zbrázděna několikanásobnými mělkými, ručně nebo pomocí nástroje tvarovanými poli, tzv. šroubovicí. Vnitřní pohledovou stranu často oživovala ozdobná, štíhlá horizontální lišta. Velmi vzácně se na kruho- vém dnu objevuje reliéfní výzdoba, viz atlas, reliéf Obr. II: Volná rekonstrukce gotických trojdílných kamen, ozdobená reliéfy z hradu Rožnov (autor Č. Pavlík). A – pod- stavec, B – sokl, C – nástavec. Sokl je sestaven z reliéfních kachlů komorových, základních, řádkových, nahoře je řada reliéfních kachlů římsových, komorových. Nároží zvýraz- ňuje tordovaný prut. Nástavec tvoří reliéfní kachle komoro- vé, základní, řádkové, obdélného formátu, na nároží je opět tordovaný prut, nahoře řada korunních nástavců trojúhel- níkovitého formátu, před které vybíhá prořezávaná lišta. Schematické uzavření kamen korunuje věžovitý nástavec s nálevkovými výstupky.

VŠEOBECNÉ Ú VODNÍ POZNÁ MK Y 11 č. 995. Ústí kachle může mít i  obdélný, výjimečně trojúhelníkovitý tvar (Roth Heege 2012, s. 232–233; Smetánka 1969, obr. 12). Miskový (nádobkový) kachel se čtvercovým ústím, silně kónickým, nehlubokým tělem a drobným, kru- hovým dnem (obr. III/d). V podstatě jde o zploštělou variantu kachle nádobkového. Pro svou menší stabi- litu se miskové kachle uplatňovaly především v hor- ních partiích kamen, případně na zkoseném nároží (ústí opět může mít i  obdélný či trojúhelníkovitý tvar). Dno na pohledové straně zpravidla opět lemuje drobná, ozdobná lišta a spojení s výmazem posiluje šroubovice (Roth Heege 2012, s. 247, 233; Smetánka 1969, obr. 12: 6, 8). Nádobkový (tyglíkový) kachel s prořezávanou čelní stěnou (obr. III/e). K výše uvedenému nádobkovému kachli přibyla nepřímo vyhřívaná prořezávaná čelní stěna, napojená k  vnějšímu okraji kachle. Průřezy zpravidla vytvářely architektonické obrazce a  vy- volávaly efektní hru světla a stínu, kterou umocnilo umělé osvětlení. Nikový (necičkový) kachel má zahloubené, tedy konkávní, poloválcovité tělo, nahoře a  dole rovně uzavřené (obr. III/f). Až na  výjimky jde o  kachle obdélného, na  výšku orientovaného formátu. Po- doba pohledové strany může být prostá, bez ozdob. Nejčastěji se zde ale opět objevuje nepřímo vyhří- vaná prořezávaná čelní stěna. Vzácně se setkáváme s  reliéfem umístěným na  zahloubeném těle nebo s prořezávanou čelní stěnou, uzavírající jen malou část kachle, viz atlas, reliéfy č. 713–714. Pro menší stabilitu (zahloubení nebývá velké) byly tyto kachle využívány v  horních, méně zatěžovaných partiích kamen, případně se mohly uplatnit na  zkoseném nároží (Gebhard 1988, s. 70–72, obr. 51, s. 54–55; Roth Heege 2012, s. 248–249, 255, 258; Smetánka 1969, obr. 21). Komorový kachel s čelní výhřevnou reliéfní stěnou čtvercového formátu (obr. IV/a). Plná čelní výhřev- ná, tedy přímo vyhřívaná stěna představuje další vý- znamný prvek v typologii kachlů, který poskytl ideál- ní prostor pro reliéfní výzdobu. K  této pohledově exponované stěně je zezadu napojena další novin- ka – kónická plášťová komora s kruhovým otvorem, přijímajícím žár z  topeniště. Tento otvor většinou zpevňuje manžeta (různě přehrnutý okraj). Hloubka komory se liší podle stáří kachle a statických poža- davků. Propojení s výmazem opět často podporuje šroubovice. Podobně jako v případě kachle nádobko- vého jde o typ kachle s výtečnou stabilitou, označo- vaný proto běžně jako základní, řádkový. Plášť ko- mory mívá při styku s čelní stěnou záchytné otvory, kterými se provlékala železná spona, což dále zvýšilo konstrukční stabilitu (Roth Heege 2012, s. 263–264; Smetánka 1969, obr. 14, 19). Komorový kachel s  čelní výhřevnou reliéfní stě- nou na  výšku orientovaného obdélného formátu (obr. IV/b). Tento typ je analogický s  předchozím. Mívá však poloválcovou komoru, nahoře a dole rovně uzavřenou, do které je zpravidla uprostřed vyříznut jeden (výjimečně dva) oválný vyhřívací otvor (Roth Heege 2012, s. 274; Smetánka 1969, obr. 18: 4–6). Komorový kachel římsový s  čelní výhřevnou reli- éfní stěnou (obr. IV/c). Tento typ kachle má varia- bilně hlubokou kónickou komoru s oválným vyhří- vacím otvorem. Podle umístění v kamnovém tělese se římsové kachle rozlišují na  (odspodu) pateční, soklové a  korunní. V  goticko-renesančním obdo- bí se dále začala objevovat dovnitř mírně prohnutá, tzv. podbradková varianta. Formát římsových kach- lů bývá obdélný, na ležato orientovaný. Čelné stěny, pocházející z  goticko-renesančního období, mívají kromě reliéfu členitý profil (hluboký výžlabek, vyč- nívající prut, provazec a jiná drobná členění). Římso- vé kachle soklové a korunní ukončovaly horní části základních kamnových dílů, a proto je obvykle zdobí cimbuří, vystupující nad plášť komory (Roth Heege 2012, s. 283–285; Smetánka 1969, obr. 4). Existují Obr. III. Ukázky různých typů kachlů: a) pohárovitý (hrn- cový), b) baňkový, c) nádobkový (tyglíkový) se čtvercovým ústím, d) miskový (nádobkový) se čtvercovým ústím, e) ná- dobkový (tyglíkový) se čtvercovým ústím a prořezávanou čel- ní stěnou, f) nikový (necičkový), obdélný, s naznačenou mož- nou reliéfní výzdobou a prořezávanou čelní stěnou.

VŠEOBECNÉ Ú VODNÍ POZNÁ MK Y 12 i římsové kachle s prořezávanou čelní stěnou, které jsou po typologické stránce příbuzné s nádobkový- mi kachli, viz atlas, reliéf č. 1570. Na jednodušších kamnech se kachle římsového typu nemusely vůbec vyskytovat, protože vrcholové cimbuří mohly suplo- vat např. malé keramické destičky zakotvené v ma- zanicovém lůžku, viz atlas, reliéf č. 1152, nebo různě zdobené lišty. Komorové kachle rohové (obr. IV/d) byly větši- nou zhotoveny ze dvou čelních reliéfně zdobených vyhřevných stěn čtvercového nebo obdélného for- mátu. Po  sesazení a  nezbytné úpravě byla k  těm- to stěnám napojena speciálně tvarovaná komora s vyhřívacím otvorem (mohly být i dva). V zájmu vytvoření případné cihlové vazby docházelo buď k zúžení (rozříznutí) jedné z reliéfních stěn na po- lovinu, nebo byla pro tento účel použita speciální úzká čelní stěna, tzv. vyrovnávací. Gotické rohové kachle jsou až na výjimky pravoúhlé. Jejich nároží obvykle zvýrazňuje z ruky tvarovaný sloupek (vá- leček), zdobený tordováním, šikmými zářezy nebo vpichy. V horní části se dále objevuje zkosení nebo je sem šikmo napojen plochý štítek (Hazlbauer–Frý- da 1991; Loskotová 2011b; Roth Heege 2012, s. 275; Smetánka 1969, obr. 3). Korunní nástavec, jinak akroterium (obr. IV/e), může mít přímo vyhřívanou komoru, tělo nebo pouze kotvící výběžek. Jak vyplývá z názvu, korunní nástavce zdobily vrcholovou partii kamen. Tvar je- jich většinou na výšku orientované čelné stěny bývá trojúhelníkovitý nebo pětiúhelníkovitý. Nahoře čas- to vyčnívá tzv. kytka a po stranách další ozdobné, převážně architektonické prvky (kraby, lilie apod.). Pokud je čelní stěna korunního nástavce prořezáva- ná, jde v podstatě o ryze zdobný, nepřímo vyhřívaný prvek. (Roth Heege 2012, s. 288–294; Smetánka 1969, obr. 7: 3, 5, 6). Jako příklad vzácné varianty jmenujme kachel s tzv. vi- sutou dekorací, jehož zdobný okraj vyčnívá a  přesa- huje stěny okolních kachlů (Loskotová 2007; Losko- tová 2008a, 140, 148, kat. č. 477, 479), nebo komo- rový kachel římsový s čelní prořezávanou stěnou, která zakrývá jeho vyžlabenou část, viz atlas, reliéfy č. 1624 a 1627. Typologie ozdobných nepřímo vyhřívaných keramických kamnových doplňků Obkládací deska (panel) mívá nejčastěji obdélný tvar a reliéfní výzdobu. Na vnitřní straně se někdy objevuje zakouření. O konkrétním umístění těchto desek v  rámci kamen toho mnoho nevíme. Mohly zdobit jejich bezprostřední okolí nebo nejspodnější díl, podezdívku. Obkládací desky mohou mít i tvar převýšeného trojúhelníku a  po  sestavení vytvořit jehlan uzavírající kamnové těleso, viz atlas, reliéf č. 1623 (Loskotová 2011a, s. 90, obr. 58: 4, 5; Roth Heege 2012, obr. 230, 240: 3). Lišty (obr. IV/f). Tyto bezkomorové subtilní, často prořezávané doplňky zpravidla nahrazovaly cimbu- ří kachlů římsových, a  proto bývají též označovány jako římsové nástavce. Mohly se uplatnit i v obráce- né poloze a  vytvářet již zmíněnou „visutou dekora- ci“ (Loskotová, 2007, obr. 5: 5, 6; Roth Heege 2012, s. 296–298; Smetánka 1969, obr. 7: 1, 2). Výzdobu nej- častěji obstarává řada kružeb s liliemi. Ze statických důvodů bývá spodní část v horizontálním směru roz- šířena nebo odtud na odvrácenou stranu vybíhá různě tvarovaný kotvící výběžek. Velmi vzácná je prořezá- Obr. IV. Ukázky různých typů kachlů a jejich ozdobných doplň- ků: a) komorový kachel s čelní výhřevnou čtvercovou reliéfní stěnou (znázorněno ze dvou pohledů), na plášti kónické komo- ry je kromě souběžných polí šroubovice znázorněn záchytný kruhový otvor, b) kachel s čelní výhřevnou reliéfní stěnou ob- délného formátu a poloválcovou komorou, c) římsový komoro- vý kachel s cimbuřím, d) rohový kachel s čelnými výhřevnými reliéfními stěnami obdélného formátu s čtvrtválcovou komo- rou, e) architektonicky zdobený korunní nástavec (akroterium) s nepřímo vyhřívaným pláštěm, f) prořezávaná lišta.

VŠEOBECNÉ Ú VODNÍ POZNÁ MK Y 13 vaná varianta s kotvícím výběžkem umístěným upro- střed, viz atlas, reliéf č. 1626. V tomto případě lišta nebyla umístěna ve vrcholové části kamen a vyčnívala před své okolí v obou směrech (mezikachlová lišta). Věžovitý nástavec (obr. II, V). Tento zdobný prvek měl kruhový půdorys a  svým vzhledem většinou připomínal střešní makovici. Korunoval kamnové těleso v  nejvyšším bodě, uzavíral nároží, případně byl součástí kachle rohového typu, viz atlas, reliéf č. 1076. Věžovitý nástavec bývá ve střední části cibu- lovitě rozšířený a směrem vzhůru zašpičatělý, jindy má vzhled štíhlého komolého kužele s postranními nálevkovými výstupky. Může se podobat i  křížo- vé kytce s poupětem (Frolík 2003, 78–79; Hrad Or- lík 2010, s. 146, obr. 257–258; Pavlík 2012, 413–414, obr. 35, tab. VI: 3–4, fototab. 7: 5; Roth Heege 2012, s. 306, obr. 230, 240, 241: 3). Samostatný nárožní štítek byl zpravidla na  koso dodatečně napojen k hornímu okraji nároží, viz at- las, reliéf č. 1067 (Hazlbauer 1991, s. 75–76, 92–95, obr. 7–10). Na  výzdobě luxusních kamen se uplatnila i  figu- rální plastika, viz atlas, reliéfy č. 103,  104 a 861. Zdobila zejména nároží, kde mohla stát na  kon- zole, případně pod baldachýnem (Holl 1998, s. 188–202, obr. 44–47; Roth Heege 2012, s. 129–136, obr. 223, 230). Z dalších součástí kachlových kamen je ještě třeba zmínit keramický kouřovod, kamnové nohy a po- hledově se neuplatňující krycí a  zpevňovací desky (Roth Heege 2012, s. 311–313). Pokud jde o  prvky formované z  nepálené hlíny s  vysokým obsahem jílu (žádoucí pevnosti bylo v tomto případě dosaže- no pouhým vysušením), nelze opomenout spárové lišty. Z ruky nebo za pomoci jednoduchých nástrojů mohly tyto lišty získat např. podobu vystupujících hranolových pilířů, ukončených šikmou stříškou. Ze stejné hmoty byly příležitostně tvarovány i prosté stínky cimbuří (Durdík 2003, s. 191, obr. 6). S profila- cí zhotovenou pomocí otisku se v této souvislosti se- tkáváme pouze výjimečně (Roth Heege 2012, s. 146, 316–318). Uvedené typy kachlů a  jejich nepřímo vyhříva- ných ozdobných doplňků nepředstavovaly vše, co měli tvůrci kachlových kamen k dispozici. Na es- tetickém účinku kachlů se výrazně podílela i  je- jich povrchová úprava. Nejjednodušší a nejlevnější byly dodatečné přetahy bílou hlinkou, vápennou směsí s příměsí slídy nebo červeného minia. Tyto různě odstíněné barvy se na  kamnech mohly ob- jevovat v  pravidelných intervalech nebo vytvářet různé obrazce (Krajíc 1997, s. 138–145, 236–237). O  něco náročnější povrchovou úpravou byl po- syp čelné stěny plátky stříbřité nebo zlatavé slídy, provedený před výpalem. Slídou zdobený povrch získal v přítmí, osvětleném pouze loučemi, přímo magický třpyt. Nejnáročnější povrchovou úpravu představovalo glazování. Glazury byly zpočátku výhradně olovnaté, transparentní a  měly odstíny pouze dvou barev – zelené nebo hnědé. Již v pozd- ně gotickém období se ale začínají objevovat i  ví- cebarevné, cíničitoolovnaté glazury, tzv. majolika, viz atlas, barevná obrazová příloha, reliéf č. 101. K zelené a hnědé přibyla barva bílá a dále odstíny žluté, fialové, modré a černé. Glazury se zpravidla nanášely na jemnou vápennou podkladovou vrstvu (engobu). Po  provedení glazování byl nutný ještě jeden, tzv. redukční výpal. Nejdražší povrchovou úpravou bylo v gotické době ještě velmi vzácné zla- cení (Brych 2004, s. 6–7; Roth Heege 2012, s. 82–83, obr. 101–102; Smetánka 1968, s. 568–575; Žíla 2005, s. 70–112). Obr. V. Volná rekonstrukce gotických trojdílných kamen ozdo- bená reliéfy z hradu Valečov (autor Č. Pavlík). Sokl zdobí reli- éfní kachle komorové, základní, řádkové, čtvercového formá- tu, nahoře je řada reliéfních kachlů komorových, římsových s cimbuřím. Nároží jsou zkosená v úhlu 45°. Na nástavci jsou kachle nádobkové se čtvercovým ústím a na zkosených náro- žích mělké kachle miskové stejného formátu. Nahoře je opět řada reliéfních kachlů komorových, římsových s  cimbuřím. Schematické uzavření kamen vrcholí dvoudílným věžovitým nástavcem s nálevkovitými výstupky.

VŠEOBECNÉ Ú VODNÍ POZNÁ MK Y 14 Poznámky k výrobním postupům O čistě řemeslné práci lze hovořit pouze u typů kach- lů vytáčených na  hrnčířském kruhu, bez reliéfní výzdoby (např. kachel nádobkový). Proces vzniku kachlů a dalších součástí kamen s reliéfní výzdobou je složitější, protože se zde uplatňuje výtvarná složka. Než mohlo dojít k sériové výrobě, musel vzniknout prvotní model (jinak forma, kadlub). Jako prvotní model označujeme negativní reliéf vyřezaný do dře- věné desky nebo hliněného plátu. Tvůrci negativního reliéfu většinou pracovali podle grafické předlohy (Žegklitz 2012, s. 26–32, 81, obr. 213). Prvotní model si kamnář mohl zhotovit sám, třeba i za pomoci otis- ku pozitivního reliéfu (tzv. pirátská kopie), kvalitněj- ší práci ale bezesporu odvedl školený řezbář či rytec (Pařík–Hazlbauer 1991). Existovaly dva základní vý- robní postupy. V jednodušším případě vznikl pros- tým otiskem prvotního modelu na budoucí čelné stě- ně finální, pozitivní reliéf. K této stěně napojil hrnčíř (kamnář) komorový plášť (nebo jiný vhodný útvar, např. kotvící výběžek) a  nechal zatuhnout. Po  za- tuhnutí následovalo sušení a výpal v uzavřené peci za teploty 800–1000 °C. Když tento proces proběhl, bylo třeba čekat na vychladnutí pece, které trvalo až dva dny. Teprve potom mohl hrnčíř zjistit, jak se mu dílo zdařilo. Při druhém, náročnějším výrobním postupu otis- kem formy nevznikl finální pozitivní reliéf, protože následoval další otisk a výpal, který vedl ke vzniku druhého negativního modelu – formy. Během těchto operací bylo možné nejen provádět retuše, ale přímo do reliéfu zasahovat a tvořit další doplňky (např. po- mocí špachtle nebo razítka). Takovýto postup se na- plno rozvinul v renesanci. Tvůrce kachlů musel pa- matovat i  na  výslednou velikost výrobku, protože užívaný materiál – tzv. pórovina, složená ze směsi jílů a hlíny s přidaným ostřivem, – se při výpalu smršťuje o 4–8 %. Typologií a technologií výroby gotických kachlů se u  nás jako první systematicky zabýval Z. Sme- tánka (1968, 1969). Další podobně zaměřené studie publikovali např. Ernée–Vitanovský (2003), Hazl- bauer (1986; 1998, s. 331; 2001a), Jiřík–Kypta (2013, s. 24–28), Menoušková a  Vitanovský (2011), Pařík a Paříková (2011), Vitanovský (2001, 2008b), Vlach (2011), Žegklitz–Vitanovský–Zavřel (2009). Je zcela přirozené, že i  na  tomto badatelském poli dochází k upřesněním a dílčím změnám, včetně terminolo- gie. Komplexní přístup k dané problematice a mezi- národní spolupráce jsou dnes samozřejmostí (Roth Heege 2012). Nejstarší dochovaná kachlová kamna a jejich novodobí nástupci Je velká škoda, že originální gotická kachlová kamna u nás již nenajdeme. Poslední z nich mož- ná zanikla při požáru zchátralého hradu Lipnice v  roce 1869. Několik pozdně gotických kamen se dochovalo alespoň u  našich sousedů. Nejvýznam- nější z  nich stojí v  Salzburku, na  arcibiskupském hradě Hohensalzburg. Jde o  přepychová pozdně gotická majoliková kamna s datací 1501, sestavená z těch nejnáročnějších typů kachlů (Gebhard 1988, s. 14–15, obr. 55–57; Jiřík–Kypta 2013, s. 27, obr. 14). Nutno však poznamenat, že ani v tomto případě ne- jde o intaktně dochovaný originál, navíc se zdá, že kamna původně stála na jiném místě. Zajímavé je, že zjednodušenou repliku těchto kamen z počátku 20. století můžeme vidět na hradě/zámku v Bechy- ni (je patrně dílem proslavené bechyňské keramické školy). O něco starší romantické rekonstrukce gotic- kých kachlových kamen, než je ta bechyňská, stojí v sálech hradu Bouzov u Mohelnice. Kamna zdobí otisky reliéfů nalezených přímo na  hradě (Brych– Rendek 2007, s. 44; Marek–Marková 2007). V  po- sledních desetiletích se staly rekonstrukce gotických Obr. VI. Volná rekonstrukce gotických trojdílných kamen ozdobená výhradně prořezávanými reliéfy nalezenými v  hrnčířské dílně poblíž Sezimova Ústí (autoři – Z. Hazl- bauer, P. Chotěbor a V. Pařík). Kamna jsou od roku 1988 sou- částí táborské muzejní expozice v Bechyňské bráně.

VŠEOBECNÉ Ú VODNÍ POZNÁ MK Y 15 kachlových kamen velmi populární (Hazlbauer 2001b). Nejen muzea nebo hrady, ale dokonce i sou- kromé tvrze začaly oživovat více či méně ambiciózní a zdařilé volné (ideální) rekonstrukce, dle možnos- tí využívající kachlový materiál pocházející z dané lokality. Z muzejních institucí jmenujme např. Mo- ravské zemské muzeum v Brně (Jordánková–Losko- tová–Merta 2004, s. 590–592, obr. 1), Městské mu- zeum a  knihovnu v  Čáslavi (Glosová–Hazlbauer– Volf 1998), Vlastivědné muzeum v Mohelnici (Hazl- bauer–Heidenreich–Lamr 2001) nebo Husitské mu- zeum v Táboře (Roth Heege 2012, s. 150, obr. 240: 2). V  táborské Bechyňské bráně najdeme dokonce ještě dvě rekonstrukce (Hazlbauer 1998, tab. XXII –XXIII; Hazlbauer–Chotěbor 1990; Krajíc 2005, s. 193–199, obr. 332–333; Pařík–Hazlbauer 1991). Z  hradních lokalit připomeňme např. Helfštejn, Křivoklát, Lipnici, Orlík u Humpolce, Rabí (Hazl- bauer 2003b; Hazlbauer–Vitanovský–Volf 1994) a z tvrzí Lštění (Procházka 2013, s. 39, 40, 95–101), Malešov nebo Orlici (dvě rekonstrukce). V odbor- ném tisku byly publikovány i fyzicky nerealizované rekonstrukční studie (Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, obr. 99; Krajíc 1997, obr. 60–70 a příl. 33, 34; Michna 1981, obr. 10–13; Pavlík 2010b, obr. 7; Pavlík 2012, obr. 42). Ze zahraničních novodobých rekon- strukcí je třeba připomenout zejména slavná „rytíř- ská kamna“ na královském hradě Budě v Budapešti (Franz 1969, s. 38–69; Hazlbauer 2003a; Roth Heege 2012, s. 136–167; Voit–Holl 1963, s. 20–26).

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 16 Atlas I. část – NÁBOŽENSKÉ MOTIVY Křesťanství se zrodilo v 1. století v Izraeli (Palestina) na základě přijetí učení Ježíše Krista a oddělilo se tak od starší židovské (hebrejské) víry. Víra v jediného Boha, stvořitele nebe i země, panovníka po všechny věky, který člověka pověřil vládou nad zemí a ostat- ním tvorstvem, zůstala. Novou a zcela jedinečnou se stala víra v Krista, syna Božího, v jeho spasitelskou oběť na  kříži a  v  seslání Ducha svatého. Nábožen- ských motivů je na gotických kachlích mnoho. Čer- pají z biblických textů Starého a Nového zákona, ze života svatých a legend. Dále zde najdeme nejen po- stavy duchovních, ale též různé reakce na jejich se- lhání, vrcholící husitskými motivy (Stemberger 1999; Hall 1991; Horníčková–Šroněk 2010; Royt 2007; Royt–Šedinová 1998; Rulíšek 2005; Schauber–Schin- dler 2002; De Voragine 2012). Prvky s náboženským obsahem pronikly i do jiných tematických okruhů. V symbolické rovině je najdeme zejména ve druhé části atlasu, zaměřené na mytologii, alegorii a fan- tastiku. S  vírou úzce souvisí i  moralizující náměty obsažené ve třetí části, věnované světským motivům (např. varování před hazardními hrami). V heraldic- ké části jsou církevní znaky a andělé v roli štítonošů. S  křesťanstvím je bezprostředně spjat gotický sloh a  nesmíme zapomenout ani na  symboliku rostlin- nou. Vysvětlení biblických zkratek Starý zákon: Gn – Geneze (1. kniha Mojžíšova), Ex – Exodus (2. kniha Mojžíšova), Lv – Levitikus (3. kni- ha Mojžíšova), Nm – Numeri (4. kniha Mojžíšova), Sd – Kniha soudců, 1 Sam – První kniha Samuelova, 2 Sam – Druhá kniha Samuelova, 1 Kr – První kniha králů, Žl – Žalmy, Kaz – Kazatel, Pís – Píseň písní, Iz – Izaiáš, Jer – Jeremiáš, Ez – Ezechiel, Dan – Da- niel, Jon – Jonáš, Mal – Malachiáš. Nový zákon: Mt – Evangelium podle sv. Matouše, Mk – Evangelium podle sv. Marka, Lk – Evangelium podle sv. Lukáše, Jan – Evangelium podle sv. Jana, dále Sk – Skutky apoštolů, Řím – List Římanům, 1 Kor – První list Korinťanům, Kol – List Kolosanům, Žid – List Židům, 1 Petr – 1. list sv. Petra, 2 Petr – Druhý list sv. Petra, Zj – Apokalypsa, Zjevení Janovo. (Podle Jeruzalémské bible, obsahující i deuterokano- nické knihy) Kapitola I. Postavy a výjevy z knih Starého zákona Reliéf č. 1: Stvoření Evy (Gn 2,21-22) V Boží zahradě (jinak v ráji, Edenu) se Bůh (Jahve) sklání ke spícímu Adamovi a z jeho žebra tvoří Evu. Na  vzácném kachlovém reliéfu jsou na  Adamově hrudi znázorněny prohlubně. Bůh má kolem hlavy křížovou svatozář (nimbus) a je zahalen do dlouhého roucha. Zahradu připomínají rostliny. Reliéfy č. 2 a 3: Požehnání (Gn 2,48-25) Bůh spojuje Adamovi a Evě ruce a žehná jim. Reliéfy č. 4–24: Adam a Eva u stromu poznání, též Pokušení, Prvotní hřích (Gn 3,1-7) V  rajské zahradě směli Adam a  Eva užívat všeho, kromě plodů stromu poznání. Ďáblem (Satanem) svedená Eva nabídla zapovězené ovoce Adamo- vi a společně je jedli. „Otevřely“ se jim oči, poznali zlo a propadli smrti (Royt 2007, s. 13; Rulíšek 2005, Reliéf č. 1

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 17 „Adam a  Eva“). Na  kachlových reliéfech uprostřed kompozice stojí strom poznání s hadem-ďáblem ovi- nutým kolem jeho kmenu. Adam a Eva jedí zapově- zené plody (v podobě jablka) a skrývají svou nahotu. Na reliéfech č. 8, 9, 18 a 19 je ďábel zpodoben jako napůl člověk, napůl had. Po ikonografické stránce za- jímavé obohacení představuje hnízdo v koruně stro- mu, na kterém sedí pták s mláďaty a drásá si hruď (rel. č. 16, 17, 23). Je to pelikán, symbol novozákon- ní Kristovy spasitelské oběti na kříži (Rulíšek 2005, „pelikán“). Objevuje se i orel, další ze symbolů Krista (rel. č. 18, 24). Kompozice někdy obsahují více rostlin (např. rel. č. 9, 12, 13) a přidružuje se i architektura (rel. č. 18–20). Spodní část reliéfu č. 20 neznáme a je možné, že mohutná stavba zastřešuje jinou ikono- grafii (např. tzv. zásnuby, viz rel. č. 892–900). Motiv s Adamem a Evou u stromu poznání se ještě objeví v souvislosti se znamením cechu hrnčířů, viz reliéf č. 1379. Reliéf č. 25: Strom života věčného (Gn 3,22) Na ojedinělém reliéfu stojí Bůh se vztyčeným ukazo- vákem u stromu života věčného a zabraňuje Adamo- vi a Evě jíst jeho plody. Reliéfy č. 26–31: Vyhnání z ráje (Gn 3,8-24) Provinilé Adama a  Evu vyhnal z  ráje anděl (arch- anděl Michael) na zem, kterou Bůh svěřil lidem se vším jejím bohatstvím, se všemi rostlinami a tvory do opatrování. Přisoudil, aby v potu tváře dobývali obživu a v bolestech rodili potomky. Na zem se ode- bral i ďábel, pokušitel. Jeho moc pomine až na konci světa při posledním soudu (Royt 2007, s. 239–244). Na kachlových reliéfech bývá námět rozložen na dvě reliéfní plochy. Invence tvůrců se opět projevuje v různých doplňcích, rozličné je pochopitelně i rá- mování. Na  částečně dochovaném reliéfu č. 27 je výrazná ďáblova korunovaná hlava v půvabné dívčí masce. Motiv vinných hroznů (rel. č. 29) symbolizuje církev a spasitele Ježíše Krista (Rulíšek 2005, „víno“). Pozn. – Nelze vyloučit, že tuto scénu znázorňuje i re- liéf č. 108. Starozákonní proroci, králové, soudci (řazeni abe- cedně) Na pozdně gotických a goticko-renesančních kach- lích se objevují mnohé osobnosti známé z textů Sta- rého zákona. Jde především o proroky či krále, kteří zpravidla zaplňují celou reliéfní plochu formou polo- postavy, a provází je rozevlátý svitek s identifikačním nápisem, bohužel mnohdy nečitelným a zmateným. Některé nápisy jsou dokonce mylné. Na svitcích dále mohou být biblické citáty. Tváře mužů bývají pečlivě propracované a předznamenávají v renesanci velmi oblíbený portrét. Reliéf č. 32: Patriarcha Abraham (Gn 11-25; 12; 14,11-20; 17,15-27; 21,1-34; 22,1-19) Bohem vyvolený Abraham († počátek 2. tisíciletí př. Kristem) je uctíván jako praotec židů, křesťanů i  muslimů. Protože se dožil vysokého věku, bývá zobrazován jako stařec s dlouhým vousem a nejroz- Reliéf č. 16 Reliéf č. 32

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 18 šířenějším z jeho atributů je dlouhý nůž, připomína- jící Boží zkoušku – obětování syna Izáka (Hall 1991, s. 33–34; Royt 2007, s. 11–13; Rulíšek 2005, „Abra- ham“). Pozn. – K identifikaci kachlového reliéfu více viz Menoušková 2000. Reliéfy č. 33–41: Prorok Daniel Daniel (* kolem 535 př. Kristem) je jedním ze čtyř tzv. velkých proroků. Jeho život a vidění líčí kniha Daniel (Royt 2007, s. 65–67; Rulíšek 2005, „Daniel“). Na kachlových reliéfech je zobrazován jako kynoucí mladík s pery ve vlasech a často jej provázejí hrozny vinné révy. Analogické reliéfy se objevují i na Slo- vensku a v Polsku (viz poznámkový aparát). Někteří badatelé tohoto mladíka považují za světskou osobu (Mazur 2014, obr. 2: 1–9). S prorokem Danielem bý- vají dále ztotožňovány polopostavy starších vousa- tých mužů v turbanu a se svitkem v ruce (rel. č. 39, 40). Na poslední ukázce (rel. č. 41) je dobře čitelný majuskulní nápis „ECCE + CONCIDIES“ – „tak jest“. Reliéfy č. 42–44: Prorok a král David Prorok a  král David (* 1042 př. Kristem, Betlém, † 972 /9/ př. Kristem, Jeruzalém) byl původně pas- týř, kterého na Boží příkaz pomazal prorok Samuel na krále. David je považován za autora Knihy žalmů (Žl) a o jeho životě podávají svědectví knihy Samue- lovy (1 Sam 16; 17,49; 18,11; 20,41; 21,1-10; 25,1 a  2 Sam 1; 6; 13; 22) a První kniha králů (1 Král 1,4; 1,46). K hlavním atributům krále Davida patří prak v ruce, Goliášova hlava a harfa či lyra (Royt 2007, s. 67–70; Rulíšek 2005, „David“). Krále Davida identi- fikuje na reliéfu č. 42 nápis „dawid/pro/phet/a su/mi dei/rex/“ a na reliéfu č. 44 nápis „IOHE/L/DA/VID/“. Reliéfy č. 45 a 46: David a Goliáš Slavné vítězství mladého Davida nad obrem Goliá- šem v boji za svobodu Izraelitů popisují verše v První knize Samuelově (1 Sam 17,48-50). Zatímco David měl k dispozici pouze pasteveckou hůl a malý prak s několika oblázky, jeho sok, filištínský obr Goliáš, měl meč s kopím a chránila ho těžká zbroj (na kachlo- vých reliéfech vidíme pouze kopí, ve druhém případě s praporem). Při nerovném souboji z praku vystře- lený kámen prorazil zdánlivě nepřemožitelnému Goliášovi lebku. Vítězství Davida je chápáno jako předzvěst vítězství Krista nad Satanem (Royt 2007, s. 67–70; Rulíšek 2005, „David“). Na reliéfu č. 45 má nesprávně zbroj na sobě i malý David. Reliéf č. 47: Prorok Eliáš (?) Prorok Eliáš žil v 9. století př. Kristem a proslul jako hlasatel židovské víry a bojovník proti kultu pohan- ského Baala (1 Kr 17,1-16,19,1-8; Mal 3,23). Eliáš po- býval na hoře Karmel a je považován za zakladatele řádu karmelitánů. Bývá zobrazován jako starý muž v plášti z kozí kůže, jeho nejčastějšími atributy jsou havran či oheň (Hall 1991, s. 127–128; Royt 2007, s. 74–75; Rulíšek 2008, „Eliáš“). Na kachlovém relié- fu je dobře vidět v biblickém textu zmíněná kapuce zahalující prorokovu hlavu a šíji. Muž drží dlouhý, do  četných záhybů skládaný svitek s  obtížně čitel- ným textem. K identifikaci reliéfu více viz Hazlbauer 1998, s. 76–77. Pozn. – Dobře čitelnou pásku se jménem „ELIASUS“ drží prorok jiného vzezření na reliéfu z Banské Štiav- nice (Labuda 2005, s. 181, obr. 6) a Banské Bystrice (Mácelová 1999, s. 413, 415, obr. 5: 4). Reliéfy č. 48 a 49: Prorok Ezechiel (?) Ezechiel žil v 6. století př. Kristem a je druhým ze čtyř velkých proroků. Po pádu Jeruzaléma (597 př. Kristem) Ezechiela odvedli do  babylonského zajetí a tam jej Bůh povolal k prorocké službě. Měl vidění, při kterém se mu zjevil Bůh na trůnu obklopený čtyř- mi okřídlenými bytostmi s tváří člověka, lva, býka a orla – jde o pozdější symboly čtveřice evangelistů. Ve své prorocké knize Ezechiel mj. zaznamenal pří- běh o vyschlých kostech, které budou pokryty sva- ly a oživeny (Ez 37,1-14), což je předobraz vzkříšení mrtvých při posledním soudu. Prorok Ezechiel bývá zobrazován jako starý muž s  vousem, rozvinutým svitkem, vozem s cheruby nebo s mečem namířeným hrotem dolů (Hall 1991, s. 133; Royt 2007, s. 78–79; Rulíšek 2005, „Ezechiel“). Pozn. – K  identifikaci těchto reliéfů více viz Hazl- bauer 1998, s. 77–79. Reliéf č. 50: Prorok Izaiáš (?) Izaiáš (kolem 765 – 690 př. Kristem) je další vel- ký prorok. Byl to myslitel a básník. Připisuje se mu mj. autorství knihy Starého zákona. Jeho mesiášské proroctví se vztahuje k Ježíši Kristu (Iz 1,4) a Panně Marii (Iz 7,14). K Izaiášovým běžným atributům pa- tří svitek či kniha, větev s listy (ratolest z pahýlu Je- sse), pila (byl jí umučen) a rovněž nápis: „Ecce virgo Reliéf č. 49

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 19 concipiet et paries filium – Hle, panna počne a poro- dí syna“ (Holl 1991, s. 177; Royt 2007, s. 83; Rulíšek 2005, „Izaiáš“). Polopostava na kachlovém reliéfu je považována za Izaiáše díky svitku s andělským po- zdravením, které známe především z výjevu Zvěsto- vání Panně Marii: „AVE MARIE GRATIA“ – „Po- zdravena buď, Marie“ (Rulíšek 2005, „ave Maria“). Reliéf č. 51: Prorok Jeremiáš (?) Posledním z velkých proroků je Jeremiáš (kolem 650 – 587 př. Kristem), který svůj život prožil v osamění a věrnosti Hospodinu. Vyznával utrpení jako jediný prostředek záchrany od hříchů Izraelitů, kteří v jeho době zažívali jedno z  nejtěžších období. Jeremiáš sepsal biblickou knihu (Jer) a připisuje se mu Kni- ha nářků či Pláč nad zpustošením Jeruzaléma. Bývá zobrazován jako zamyšlený vousatý stařec a k jeho atributům patří obligátní svitek, kříž nebo hůl (Hall 1991, s. 194–195; Royt 2007, s. 95; Rulíšek 2005, „Je- remiáš“). Pozn. – Identifikace opět není jednoznačná. Reliéfy č. 52–56: Prorok Jonáš Jeden z tzv. malých proroků Jonáš žil v 8. stol př. Kris- tem. Jonáš je postavou stejnojmenné biblické knihy (Jon), která se od ostatních liší tím, že ji celou tvoří vyprávění a neobsahuje prorocké předpovědi. Mezi symboliku spjatou s prorokem Jonášem patří v prvé řadě velká ryba, z níž vystupuje, dále svitek v ruce či shození z lodi (Royt 2007, s. 100–101; Rulíšek 2005, „Jonáš“). Na kvalitním reliéfu č. 52 najdeme rozpo- ruplné detaily – hvězda a  královská koruna mluví ve prospěch především krále Davida, ovšem na po- čátku nápisové pásky je za úvodním kvítkem jasně čitelné slovo „ionas“, který králem nebyl (následuje: quo/ibo/xpi/mo/ite, viz Brych 2004a, s. 62, kat. č. 90). Za proroka Jonáše snad můžeme považovat i postavu na reliéfu č. 56. Reliéfy č. 57–62: Jonáš vystupující z ryby V biblické knize Jonáš se dočítáme, že jej Bůh pově- řil, aby vyzval k  pokání zbloudilé obyvatele města Ninive. Jonáš ale neuposlechl a jeho loď zamířila ji- nam, k Taršíši. Na moři se záhy strhla strašlivá bouře. Zoufalí lodníci mezi sebou losovali, kdo na ně tuto bouři přivolal, a los padl na Jonáše. Když se dobro- volně nechal vhodit do rozbouřeného živlu, pohltila jej velká ryba a bouře rázem ustala. Jonáš v útrobách ryby činil pokání a  po  třech dnech byl vyvržen na pevninu. S pokorou a vděčností se odebral do Ni- nive a splnil svůj úkol (Jon 1,2 a 2,3). V Novém záko- ně Kristus přirovnává třídenní pobyt Jonáše v břiše „mořské obludy“ ke svému zmrtvýchvstání po třech dnech (Mt 12,40). Jonáše vystupujícího z ryby zachy- cuje mnoho kachlových reliéfů. K ústům mívá přilo- ženou trubku s korouhví, opatřenou obvykle znakem ve tvaru písmene „Z“. Na reliéfech se dále objevují růže, kříž nebo další ryba. Jsou to symbolická zna- mení, interpretovatelná jako křesťanské symboly (viz Rulíšek 2005). Na reliéfech č. 59–61 Jonáš ještě nevy- stupuje na pomyslný břeh a jeho tělo má od pasu dolů rybí podobu. Reliéf č. 62 je výjimečný zpodobením raka a antropozoomorfní figury, připomínající heral- dického běsa s rybím tělem (Mysliveček 1992, s. 23). Pozn. – K  identifikaci reliéfů s  prorokem Jonášem více viz Hazlbauer 1998, s. 67–71. Reliéf č. 63: Mojžíš? Áron? Na kachlovém reliéfu je v rukou muže zobrazena vel- ká rašící (rozkvetlá?) hůl. Tímto mužem by mohl být Mojžíš (* kol. 1450 př. Kristem), vůdce, zákonodár- ce a osvoboditel Izraelitů z egyptského zajetí. Mojžíš svou holí udeřil do skály, z níž vzápětí vyrazil pramen, a rozdělil s ní vody Rákosového (Rudého) moře (Ex 14). Nebo jde o Mojžíšova bratra, proroka a patriar- chu Árona, prvního velekněze Židů (Nm 17; Žid 5,4), s jehož vyvolením souvisí příběh o rozkvetlé holi. Kve- toucí Áronova hůl se stala symbolem vítězství Izraelitů nad Egypťany (Ex 7,16-26) a dále předobrazem nepo- skvrněného početí Panny Marie. K atributům Árona patří ještě turban nebo kniha Zákona (Royt 2007, s. 47–48, 155–159; Rulíšek 2005, „Áron“). Polopostavu ve vlnách na reliéfu č. 63 badatelé většinou považu- jí za Mojžíše, a to díky znázornění okolního vodního živlu (Rákosové moře), včetně plovoucí ryby – pozná- vacího znamení křesťanů mezi nepřátelskými pohany. Volně v prostoru je kniha se znaky (desky Zákona?). Pozn. – Rozkvetlá hůl se dále objevuje mezi atributy sv. Josefa (Royt 2007, s. 101–102; Rulíšek 2005, „Jo- sef“) a sv. Kryštofa (viz rel. č. 429). Reliéfy č. 64–84: Samson a lev Samson byl jedním z dvanácti starozákonních soud- ců a žil kolem roku 1200 př. Kristem. Pod Boží ochra- nou vedl hrdinný boj proti nepřátelským Filištínům Reliéf č. 62

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 20 (Pelištejcům), utlačovatelům Izraelitů. Samson měl ale slabost pro ženy a  navzdory odporu rodičů se chtěl oženit s Filištínkou. Při cestě za vyvolenou ho ve vinici napadl mladý lev. V tu chvíli byl Samson na- dán takovou silou, že šelmu holýma rukama přemohl (Sd 14,1-6). Samsonův zápas se lvem je v symbolické rovině chápán jako zápas Krista s ďáblem (Royt 2007, s. 256). Na kachlových reliéfech prostovlasý Samson sedí na ochromeném lvu a vylamuje mu čelist nebo trhá jazyk. Při okraji se objevuje strom nebo ales- poň větévka, symbolizující vinici. Z  drobných do- datků či detailů je třeba upozornit na stylizovanou růži, hvězdu a iniciálu (rel. č. 68) nebo na záměnu lva s českým dvouocasým heraldickým lvem (rel. č. 69), na Samsonovu botu s ostruhou (Samson šel pěšky) nebo na útvar připomínající svargu (svaržici) – dávný předkřesťanský symbol (rel. č. 70). Krajkoví kružeb a honosná iniciála provázejí reliéf č. 71 a na následují- cím zobrazení je v neúplnosti dochovaný, přesto však dobře čitelný nápis „(s)amso(n)“. Jedním z nejkvalit- nějších je reliéf č. 82, zhotovený podle rytiny Mistra E. S. (Ernée 2004, s. 265–266, obr. 7). Zde má Samson za pasem brašnu se zahnutým tesákem, na hlavě klo- bouk s perem a přes záda přehozený plášť. Na něko- likrát přeložené pásce je minuskulní nápis „samson tisicz gich przem ohl ue“. Významné a originální obo- hacení přináší jedinečný reliéf č. 84 – souboj sleduje trůnící Samsonova korunovaná nevěsta s věnečkem čistoty a malým zvonkem (?) v rukou. Na jazyk lva je přidána záštita, která jej proměňuje v dýku. Reliéfy č. 85–105: Pouze hypoteticky identifikova- telné nebo zcela neidentifikovatelné patrně staro- zákonní postavy (dále viz kapitola VI. na str. 39) Pokud u  předešlých reliéfů nebyla identifikace osob jednoznačná, nyní to platí ještě víc. V budoucnu snad pomohou další nálezy, na kterých bude např. lépe či- telná nápisová páska, nebo se podaří objevit dosud neznámou grafickou předlohu (viz Žegklitz 2012). Zmiňme se alespoň o některých ze shromážděných re- liéfů. Spodní část nápisu na reliéfu č. 85 je možné číst jako „abr.aham“. Je zde ale zobrazen bezvousý mladík, což je v rozporu s obvyklým zobrazováním Abrahama (viz rel. č. 32). Na následující ikonografii analogickou polopostavu provází zcela jiný nápis, navíc dobře čitel- ný. Je to biblický text: „VANITAS VANITATUM ET OMNIA VANITAS“ – „Marnost nad marnost, všech- no je marnost“ (Kaz 1,2). V případě další analogické polopostavy (v atlasu neuvedené) Rudolf Krajíc zva- žuje, zda nejde o proroka Daniela (Krajíc 2005, s. 89, obr.153,154).Týžbadatelvyslovili domněnku,žev pří- padě reliéfu č. 87 může jít o novozákonního evangelis- tu Jana (Krajíc 2005, s. 65, obr. 108). Postavu na reliéfu č. 88 se podařilo díky lépe dochované slovenské ana- logii dodatečně identifikovat jako proroka Zachariáše (Bielich 2012, s. 479, 482, obr. 1: 9). Otazník zůstává nad smyslem pozdviženého poháru v  ruce staršího muže s žezlem (?) na reliéfu č. 98. Reliéf č. 99 před- stavuje mladíka s žezlem a čapkou, připomínajícího mladého krále Davida, a analogickou kompozici má i následující reliéf s králem ve zralém věku. Honos- ná architektura zvýrazňuje význam dvojice starších mužů na reliéfu č. 102. Drobné nápisové pásky jsou však nečitelné. Muže vlevo provází hvězda, muž vpra- vo drží štítek s písmenem „p“? První z těchto mužů byl nalezen rovněž samostatně, jako zdobná plastika („rel.“ č. 103). Své tajemství si nadále drží i prostovlasý vousatý muž hledící do rozevřené knihy s ozdobným kováním (rel. č. 105). Tento muž patrně měl svůj pro- tějšek a může se jednat o zlomek reliéfu s apoštoly Pe- trem a Pavlem (viz rel. č. 455–458). Reliéfy č. 106–110: Ďábel a padlí andělé Ďábel (Satan, démon, Lucifer, Belzebub, antikrist), vládce zla, vzešel podle Starého zákona z anděla, kte- Reliéf č. 82 Reliéf č. 98

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 21 rý spolu s některými dalšími propadl pýše a vzepřel se Boží vůli (Gn 1-6,1-4; Iz 14,12; Jan 8,44 aj.). Jde o tzv. padlé anděly (Hall 1991, s. 397 „satan“; Royt 2007, s. 41–42, 62–65; Rulíšek 2005, „pád“). Padlí andělé (ďáblové) mají znetvořenou duši i tělo (Gen 6, 1- 4; Zj 20,7-10). Bývají zobrazováni různě. Často mají chlupaté, napůl zvířecí, napůl lidské tělo, roha- tou hlavu a blanitá křídla. V zoomorfní podobě ďáb- la (zlo) symbolizuje nejčastěji had, drak, krokodýl, bazilišek, vlk a kozel. Ďábel ale může nabýt i podo- by lva nebo gryfa, tedy tvorů, obdařených převážně kladnou symbolikou (Baltrušaitis 2008; Hall 1991, s. 397 „satan“; Royt 2007, s. 41–42, 62–65; Rulíšek 2005, „pád“, ďábel“). Pokud jde o samostatné ztvár- nění ďábla, z kachlových reliéfů známe prozatím jen jeho dvě velké hlavy (rel. č. 106–107). V obou přípa- dech mají vyceněné zuby a vous kolem tlamy. Na prv- ním z reliéfů se ještě dochovaly ďáblovy „masité“ ušní boltce a rohy. Vyhnání padlých andělů z ráje je patr- ně zachyceno na unikátním reliéfu č. 108. Archanděl Michael zde s mohutným mečem (?) nad hlavou vy- hání trojici provinilců. Pozdvižený meč drží i další postava, umístěná za sestupující hradbou. Nahoře je uprostřed rajské zahrady Bůh se svatozáří. Zahradu chrání vnitřní hradba se třemi věžemi a množstvím opěrných pilířů. Druhé zobrazení padlého anděla za- plňuje celou reliéfní plochu (rel. č. 109). Tento anděl hraje na přenosný portativ a má pernatá křídla. Jeho půvabná hlava a drobný trup ostře kontrastují s vel- kýma, ohyzdnýma nohama. Nelze ale vyloučit, že jde o pokus ztvárnit antického satyra či Pana. Mezi dosud neidentifikovatelné ikonografie patří zlomek reliéfu č. 110 s částí postavy holohlavého muže s roz- přaženýma rukama (gesto orant?), nad jehož levou rukou je podivná postavička rohatého démona. Ďá- bel v  nejrůznějších podobách dále viz sv. Jiří (rel. č. 357–417), sv. Markéta Antiochijská (rel. č. 434), Panna Marie trůnící (rel. č. 256), Archanděl Michael – Poslední soud (rel. č. 273–280), Vlk či liška – fa- lešný kazatel (rel. č. 509–512), Vlk, liška a pták (rel. č. 513), Jonáš a ďábel? (rel. č. 534), Had a Harpyje (rel. č. 592), Drak (rel. č. 593–611), Čtveřice démonů (rel. č. 612), Bazilišek (rel. č. 613 a 614), Draci s proplete- nými krky (rel. č. 615–630), Předoucí šelma a žena (rel. č. 678–680), Předoucí opice (rel. č. 684), Lev a jednorožec (rel. č. 686). Kapitola II. Postavy a výjevy z knih Nového zákona, apokryfů a legend Reliéfy č. 111–148: Evangelisté Evangelium (radostná zvěst) hovoří o seslání vykupite- le Ježíše Krista. Bible obsahuje čtyři evangelia, nazvaná podle jejich tvůrců v následujícím pořadí – Matoušo- vo, Markovo, Lukášovo a Janovo. Tyto autory-evan- gelisty přibližně od  2. století symbolizuje okřídlený anděl, lev, býk a orel. První zmínky o těchto tvorech najdeme již v knize starozákonního proroka Ezechie- la (Ez 1,4-28) a později mj. v Apokalypse (Zj 4,6-8). Ustálené řazení biblických evangelií je patrně dílem sv. Jeronýma (viz sv. Jeroným, reliéfy č. 354–356). Dochovala se i další, do Bible nezařazená (apokryfní) evangelia (Biedermann 2008, s. 79–80; Dus–Pokorný 2001; Hall 1991, s. 103–104; Royt 2007, s. 76). Reliéfy č. 111–118: Anděl jako symbol evangelisty sv. Matouše Evangelista Matouš, vlastním jménem Levi, byl po- voláním celník a  výběrčí daní ve  městě Kafarnau, ležícím u Genezaretského jezera. Poté, co jej Kristus povolal k apoštolátu, působil na misiích v Etiopii, Ju- deji a Persii. Matoušovi je kromě prvého z evangelií připisováno autorství apokryfního evangelia Pseudo- -Matoušova. Legendy praví, že proslul několika zá- zraky a zemřel jako mučedník proklán mečem u ol- táře v  etiopském Nadabaru, když hájil čest Bohu zasvěcenékrálovnyIfigenie.Mělosetakstátkolemro- ku 70 (Royt 2007, s. 152–153; Rulíček 2005, „Matouš“; De Voragine 2012, s. 266–270). Evangelistův symbol v podobě anděla vidíme na reliéfech č. 111–118. Nápi- sová páska jej více či méně dobře identifikuje. Hlavu často zdobí křížek, někdy i svatozář. Na trůnící va- riantě (rel. č. 118) se v Matoušově ruce objevuje (po- dobně jako na zobrazeních ostatních evangelistů) pisátko, zvané stilus, což je předmět z kovu či kosti sloužící k  rytí písma do  povoskovaných dřevěných tabulek (Chybová 2009, s. 107–113). Reliéf č. 119: Evangelista Matouš v lidské podobě Prozatím ojedinělý je kachlový reliéf č. 119, na kte- rém je evangelista Matouš zpodoben jako výběrčí daní s výplatní deskou v rukou (Rulíšek 2005, „Ma- Reliéf č. 114

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 22 touš“). Po  obvodu částečně dochovaného reliéfu se vine úponek s plody vinné révy. Reliéfy č. 120–127: Lev jako symbol evangelisty sv. Marka Evangelista Marek, vlastním jménem Jan, byl vzdě- laný člověk. V  domě jeho matky Marie se údajně scházeli Ježíšovi učedníci a podle tradice zde došlo i k tzv. poslední večeři (viz rel. č. 199). Marek a jeho příbuzný Barnabáš provázeli asi od roku 44 apošto- la Petra na jeho první apoštolské cestě do Antiochie. Podle některých legend sepsal Marek své evangelium právě v  Antiochii, podle jiných až později, během pobytu v Římě. Marek zemřel kolem roku 68 jako mučedník a symbolizuje jej okřídlený lev (Royt 2007, s. 148–149; Rulíšek 2005, „Marek“; De Voragine 2012, s. 151–156). Na kachlových reliéfech se opět se- tkáváme s identifikační páskou, svatozáří a křížkem nad hlavou (na reliéfu č. 125 je vlastní jméno Jan). Trůnícího evangelistu Marka v  antropozoomorfní podobě přibližují reliéfy č. 126 a 127. Reliéfy č. 128–135: Býk jako symbol evangelisty sv. Lukáše Evangelista Lukáš pocházel ze Syrské Antiochie a byl patrně lékařem. Křest mu udělil samotný apoštol Petr, kterého poté Lukáš provázel na jeho druhé mi- sijní cestě. V Jeruzalémě se Lukáš sešel s apoštolem Jakubem a  provázel apoštola Pavla do  Říma (Kol 4,14). Lukášovi je kromě evangelia připisováno au- torství Skutků apoštolů (Sk). Za svého dlouhého ži- vota působil údajně ještě v Egyptě, Galii, Dalmácii a Řecku. Podle některých pramenů zemřel pokojnou smrtí kolem roku 80, podle jiných byl ve věku 84 let oběšen nebo ukřižován na  olivovníku. Legendy se dále zmiňují o  Lukášově malířském nadání a  jeho touze zobrazit podobu Panny Marie s Ježíškem (Royt 2007, s. 145–151; Rulíšek 2005, „Lukáš“). Trůnícího evangelistu Lukáše v antropozoomorfní podobě vi- díme na reliéfech č. 133–135. Reliéfy č. 136–145: Orel jako symbol evangelisty sv. Jana Evangelista Jan, zvaný „miláček Páně“, byl synem rybáře Zebedea a jeho ženy Marie Salome. Jedním z jeho bratrů byl apoštol Jakub Větší (Mt 4,21). Jan se narodil snad v roce 6 v Besaide. Kristus jej spolu s Ja- kubem povolal mezi své učedníky. Apoštol Jan s Pet- rem a Jakubem byl přítomen vzkříšení Jairovy dcery (Mk 5,21-41), spatřil proměnění Páně na hoře Tábor a provázel Krista i v Getsemanské zahradě (Mt 26,38; Lk 22,40, 42-44). Jan jako jediný z apoštolů stál pod křížem na Kalvárii a Kristus mu svěřil do opatrová- ní svou matku (Jan 19,26-27). Po Kristově vzkříšení běžel Jan spolu s Petrem k otevřenému hrobu (Jan 20,1-10). Jan později působil v Judsku v Malé Asii, až se nakonec stal biskupem v Efezu. Za císaře Domitiá- na byl odsouzen k  smrti v  kotli s  vroucím olejem, avšak nic se mu nestalo. Dále měl být otráven vínem, ale ani jed mu neublížil. Zemřel jako téměř stoletý přirozenou smrtí a podle tradice si před smrtí vyko- pal hrob ve tvaru kříže. Je považován též za autora Zjevení Janova, tj. Apokalypsy. Mezi jeho atributy patří kalich s hadem, symbolizující otrávený nápoj, a kotel s vroucím olejem (Royt 2007, s. 89–92; Rulí- šek 2005, „Jan Evangelista /Teolog, Miláček Páně/“, De Voragine 2012, s. 69–74). Trůnícího evangelistu Jana v antropozoomorfní podobě představují reliéfy č. 144–145. Na reliéfu č. 143 chybí obligátní nápisová páska a jeho identifikace není jednoznačná. Pozn. – Stejnou atypickou kompozicí vyniká i reliéf č. 1069. Reliéfy č. 146 a 147: Evangelista Jan v lidské podobě Evangelistu Jana v  lidské podobě zachycují dva kachlové reliéfy. Na reliéfu č. 146 ukazuje na otráve- ný pohár s hadem. Při pravém okraji je ještě vinný hrozen (evangelistu obklopoval úponek s  hrozny, analogie viz rel. č. 119 a 349). Na reliéfu č. 147 se pohár v evangelistově pravici nedochoval, gesto levé ruky však celkem jednoznačně svědčí o jeho někdej- ší existenci. Evangelista je v  pokleku (klečí pouze na jedné noze) a pod ním se vine páska s dobře čitel- ným identifikačním nápisem. Reliéf č. 148: Symboly evangelistů a Beránek boží Reliéfem č. 148 řada s  evangelisty vrcholí, proto- že jsou na něm znázorněny všechny jejich symboly a uprostřed nich je v medailonu umístěný Beránek boží – symbol Kristovy vykupitelské oběti. Pozn. – Beránek boží dále viz reliéfy č. 282–290. Reliéfy č. 149 a 150: Zvěstování Panně Marii Bůh ústy archanděla Gabriela zvěstoval vyvolené Panně Marii, snoubence Josefově, že počne z Ducha svatého Syna Božího a dá mu jméno Ježíš. Na zobra- Reliéf č. 145

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 23 zeních tohoto slavného okamžiku Panna Marie vět- šinou klečí a gesto jejích rukou vyjadřuje údiv, odda- nost a pokoru (Fiat – Staň se). Významnou součástí výjevu je pulpit s rozevřenou knihou, symbolizující početí (Iz 7,14). Archanděl Gabriel bývá zobrazován v  uctivém pokleku a  v  jeho rukou se objevuje lilie (symbol čistoty) nebo páska (svitek) s  andělským pozdravením: „Ave, gratia plena, Dominus tecum – Zdrávas, milostiplná, Pán s  tebou“ (Royt 2007, s. 216–219; Rulíšek 2005, „Gabriel“, „zvěstování páně“; De Voragine 2012, s. 119–125). Popsaný výjev je rozvržen na dva kachlové reliéfy. Reliéf č. 151: Panna Maria v  uzavřené zahradě (Zvěstování jako lov na jednorožce) Zvláštní variantu na andělské zvěstování představu- je výjev s Pannou Marií a jednorožcem v uzavřené zahradě. Jednorožec zde symbolizuje Krista, který očistí lidstvo otrávené hříchem, a uzavřená zahrada Mariino neporušené panenství. Jednorožec byl pro- následován archandělem Gabrielem troubícím na lo- vecký roh a čtveřicí psů, ztělesňujících víru, naději, lásku, milosrdenství, pravdu, právo a mír (Royt 2007, s. 319–321; Royt–Šedinová 1998, s. 171–173; Rulíšek 2005, „jednorožec“, „zvěstování páně“). Na vzácném kachlovém reliéfu je pouze Panna Maria, přidržující prozatím nerozluštěnou nápisovou pásku, archanděl Gabriel s  rohem a  jednorožec. Zahradu připomíná bujné rostlinstvo. Reliéfy č. 152–162: Narození Krista (Adorace Ježíš- ka Pannou Marií) O  narození Krista se zmiňuje zejména Matoušovo a  Lukášovo evangelium (Mt 2,1-12; Lk 2,1-20). Dal- šími prameny jsou apokryfní evangelia (Pseudo-Ma- toušovo a Pseudo-Jakubovo) a různé legendy (De Vo- ragine 2012, s. 56–63; Royt 2007, s. 164–167; Rulíšek 2005, „Betlém“, „narození páně“). Na kachlových re- liéfech Panna Maria zpravidla klečí a modlí se k na- rozenému bohočlověku, často obklopenému svatozáří (Rulíšek 2005, „adorace“, „svatozář“). V pozadí se ob- jevuje její snoubenec Josef, který přijal úlohu pěstou- na Páně poté, co se mu ve snu zjevil archanděl Gab- riel (Mt 1,18-25). Nechybějí ani ustájení volek a  os- lík (Iz 1,3). Stáj či jesle, ve kterých se scéna odehrává, zdobí korouhvičky a  najdeme zde i  vížku s  cimbu- řím. Někdy je stavení dvojdílné, což může být reak- cí na text, zaznamenaný ve Zlaté legendě: „Kristus se narodil pod zastřešeným průchodem mezi dvěma domy a Josef zde postavil jesle pro osla a volka“. Tvůr- ce reliéfu stavení nezobrazil pouze výjimečně (rel. č. 157, 160). Významná je samozřejmě betlémská hvěz- da hlásající příchod Spasitele a označující místo jeho zrození (De Voragine 2012, s. 57, 59). Panna Maria mívá svatozář. Na reliéfu č. 160 vidíme i pějící anděly. Na následujícím reliéfu č. 161 stojí sv. Josef nad píc- kou a míchá pokrm v hrnci (Royt 2012, s. 101–102). Má na sobě dlouhý šat s kapucí, za pasem růženec. Z kuchyňského vybavení jsou na reliéfu kromě vařeč- ky a hrnce s dlouhou násadou ještě dvě větší nádoby a poblíž výklenku s uskladněným dřevem leží odlože- ná brašna. V pozadí je vyplétaná ohrada s hranatým (podávacím) otvorem. Na reliéfu č. 162 jsou znázor- něni ustájení osel a volek a v zadním plánu vpravo na- hoře je možné rozeznat miniaturní výjev Zvěstování pastýřům (Royt 2007, s. 166–167). Trojice posledně jmenovaných ikonografií náleží k  početné skupině po výtvarné stránce jednotných reliéfů, pro které je mj. typický dole umístěný segmentový oblouk s nosy a po stranách výrazné obvodové pruty, které se v roho- vých partiích většinou přetínají (rel. č. 160 byl ve spod- ní části dodatečně zkrácen právě o zmíněný segment). S některými reliéfy této řady jsme se již setkali (rel. č. 149 a  150) a  na  další ještě narazíme (viz rel. č. 163–166, 468, 831, 832, 854, 863, 873, 874, 890). Tato kvalitní dílka se u nás objevují na mnoha lokalitách a především v Brně (Jordánková–Loskotová 2007; Jor- dánková–Loskotová–Merta 2004). Ze zahraničních lokalit je třeba jmenovat hornorakouský klášter Alten- burg (Fundort Kloster 2000, s. 206–222). Reliéfy č. 163–190: Klanění tří králů (Adorace Je- žíška sv. třemi králi) V  Matoušově evangeliu se narozenému Kristu při- cházejí poklonit mudrcové z východu, obecně zob- Reliéf č. 150

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 24 razovaní jako králové (Mt 2,1-12). Jejich ztotožnění s králi vychází ze žalmu 72,10 a z proroctví Izaiášova (Iz 60,3). Podle trojice darů se od 5. století ustálil je- jich počet na tři. Králové se jmenují Kašpar, Melichar a Baltazar a přinesli zlato – symbol Kristovy králov- ské důstojnosti, kadidlo – symbol jeho božství a myr- hu – symbol připomínající Kristovo utrpení. Králové mohou dále symbolizovat tři světadíly – Evropu, Asii a Afriku (Baltazar bývá zobrazován jako černý Afri- čan) nebo tři lidské věky – stáří, dospělost a mládí. K Ježíškovi je dovedla betlémská hvězda (Royt 2007, s. 110–113; Rulíšek 2005, „hvězda“, „tři králové“; De Voragine 2012, s. 78–84). Na kachlových reliéfech na- jdeme klanění tří králů v nesčetných variantách roz- ložených na jedné, dvou a více reliéfních plochách. Betlémské stavení je opět jednodílné, dvoudílné, objevuje se prostý přístřešek, vzácně není zobraze- no vůbec. Z kuriózních detailů je v této souvislosti třeba upozornit na  žebrovou klenbu se svorníkem (rel. č. 189) nebo na trámek se zavěšenou plenou (rel. č. 174). Vzácná je polopostava žehnajícího Boha- -Otce (rel. č. 187). Sv. Josefa vidíme pouze na reliéfu č. 188. První z králů, nejstarší Kašpar, před Ježíškem pokleká a na znamení úcty snímá svou korunu. Ně- kdy – což je poněkud úsměvné – je tato koruna zavě- šená na suku (rel. č. 180–182). Ojedinělé jsou reliéfy č. 189 a 190, na kterých spatřujeme krále společně na koních. V prvém případě muselo z prostorových důvodů betlémské stavení ustoupit k samému okra- ji kompozice, ve druhém případě Panna Marie sedí na  jakémsi dřevěném loži a  Ježíšek ve  svatozáři je umístěn volně v prostoru. Kromě betlémské hvězdy je tu ještě jedna hvězda umístěná ve štítu, která může souviset s panským rodem Šternberků (Juřík 2013, s. 12). V obou případech je výjev znázorněn ve dvou pásech nad sebou. Klanění tří králů rozvržené mi- nimálně na čtyři reliéfní plochy vidíme na reliéfech č. 163–166. Každý z  králů je zobrazen samostatně. Král Kašpar v pokleku podává Ježíškovi svůj dar a je- den z jeho sloužících mu z hlavy snímá královskou korunu. V horním rohu je přikomponovaná polopo- stava anděla (rel. č. 164). Králové Melichar a Baltazar přijíždějí na koních. Ústřední částí výjevu patrně byla trůnící Panna Maria s  Ježíškem na  klíně, s  anděly a betlémskou hvězdou nad hlavou. Obvyklý segmen- tový oblouk s nosy (viz rel. č. 160–162) nahradil pod nohama bohorodičky umístěný půlměsíc s  lidskou tváří, symbolizující Kristovo utrpení, lidskou přiro- zenost, synagogu (Rulíšek 2005, „měsíc“). Pokud by špice měsíce směřovaly vzhůru, jednoznačně by se jednalo o Pannu Marii assumptu-nanebevzatou, viz reliéf č. 247 (Rulíšek 2005, „Assumpta“). Další krá- lové, ať už pěší, koňmo, samostatně nebo ve dvojici, jsou zobrazeni na reliéfech č. 167–173. Reliéf č. 191: Malý Ježíš a andělé Zobrazení Ježíše jako chlapce jsou vzácná. Na kachlo- vém reliéfu č. 191 malý Ježíš s náznakem křížového nimbu sedí na vrcholu jakési hory a obklopují jej dva andělé (archandělé) s  atypicky ztvárněnými křídly. Jeden drží ratolest nebo rozkvetlou hůl (Áronovu?) a druhý Ježíši předává jakýsi předmět (zavřené des- ky Zákona?). Výjev by bylo možné interpretovat jako symbolické završení Starého a zrození Nového záko- na s příchodem Ježíše Krista na svět. Na dochované tváři jednoho z andělů se rýsuje vous. Proto někteří badatelé vyslovili názor, že nejde o anděla, a na zákla- dě toho místo křídel spatřují spíše stylizované arkády (Hazlbauer 1998, s. 99–101, obr. 54; Tetour 2005, s. 231, 263, obr. 10, s. 273, obr. 20). „Problém s vousem“ ov- šem přinášejí i jiné kachlové reliéfy, které beze všech pochybností zobrazují archanděla Michaela (viz rel. č. 270–275). Další zobrazení Ježíše jako chlapce viz sv. Anna Samotřetí, reliéf č. 337 a sv. Kryštof, reliéf č. 429. Reliéfy č. 192–198: Vjezd do Jeruzaléma Týden před Velikonocemi vjel Kristus na  oslátku slavně do Jeruzaléma (Květná neděle). Učedníci mu cestu vystlali plášti, pokládali na ni palmové ratolesti a  volali: „Hosana, Synu Davidovu! Požehnaný, kte- rý přichází ve jménu Páně“ (Mt 21,9 a dále Iz 62,11, Mt 21,1-11, Mk 11,1-10, Lk 19,29-40, Jan 12,12-19). Oslátko symbolizuje pokoru, palmové ratolesti ži- vot věčný, vítězství nad smrtí, spásu (Royt 2007, s. 305–306; Rulíšek 2005, Květná neděle“, „Vjezd do Jeruzaléma“). Na shromážděných kachlových re- liéfech Kristus pravicí žehná a v levé ruce drží křížo- vou korouhev (Buben 1994, s. 292–293; Rulíšek 2005, „korouhev“, „prapor“). Jsou zde i  učedníci, palma a městská brána. Pozn. – Křížová korouhev dále, viz Zmrtvýchvstání (rel. č. 234–240) a Beránek boží (rel. č. 148, 282–290). Reliéf č. 199: Poslední večeře (Večeře Páně) Poslední večeři slavil Ježíš s učedníky v Jeruzalémě. Bylo to v předvečer velikonočních oslav židovského svátku Pascha (přejití), který připomíná vysvobození Židů z egyptského otroctví. Symbolickým pokrmem Reliéf č. 183

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 25 je při této příležitosti obětní beránek (Vavřinová 2006). Během poslední večeře Kristus svým učed- níkům oznámil, že bude zajat a odsouzen k smrti. Nepřímo tak vyzval proradného učedníka Jidáše (Rulíšek 2005, „Jidáš Iškariotský“), aby vykonal, co je psáno v proroctvích (Jan 13,21-27; Lk 22,15; Mk 14,21). Na závěr ještě stanovil nejsvětější svátost ol- tářní, tj. proměnění chleba a vína v tělo a krev Páně (Mt 26,26-28) a zdůraznil přikázání lásky: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval Vás“ (Jan 15,12; 17,1- 26; dále Royt 2007, s. 244–247; Rulíšek 2005, „Posled- ní večeře“). Kachlový reliéf znázorňuje poslední ve- čeři pouze v hrubých rysech. Uprostřed naznačeného stolu je položena mísa s obětním beránkem. Reliéfy č. 200–207: Olivová (Olivetská) hora, Get- semany Olivová hora je název vyvýšeniny s vrcholem 830 m nad mořem, která se nachází východně od Jeruzalé- ma. Na  jejím úpatí se rozkládala Getsemanská za- hrada (Ez 11,23). Ježíš zde rád pobýval a odebral se sem i po poslední večeři. Většinu učedníků zanechal u vchodu do zahrady a dále putoval jen s Petrem, Ja- kubem (Větším, Starším) a Janem. Po chvíli vyzval své druhy, aby se modlili a  bděli spolu s  ním. Po- odešel stranou a prosil Boha: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich (hořkosti)! Ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“ (Lk 22,42-44; Mt 26,38). Mezi modlit- bami se Ježíš vracel k učedníkům a nacházel je znave- né a spící. Když se tak stalo potřetí, Jidáš již přiváděl chrámovou stráž (Royt 2007, s.130–131; Rulíšek 2005, „Olivová hora /Olivetská/“). Na vybraných ukázkách jsou zobrazeni spící apoštolové a nad nimi je Ježíš, pohroužen do modlitby. Na vrcholu skaliska, slože- ného z množství stylizovaných balvanů, které před- stavuje Olivovou horu, stojí kalich utrpení a nad ním bývá kříž, případně hostie s vepsaným křížem (tělo Páně). Kříž s kalichem někdy drží seslaný posilující anděl (rel. č. 205 a 206) nebo na tyto svátosti ukazuje nebeská Boží ruka (rel. č. 204–206?). Na reliéfu č. 203 je zobrazena dokonce polopostava Boha-Otce. Ještě je třeba upozornit na jakousi podložku, patrně vnější součást oděvu pod klečícím Kristem (rel. č. 200, 205, 206), a dále na meč (rel. č. 202, 204), spjatý s apošto- lem Petrem (Royt 2007, s. 230). Po kompoziční strán- ce je zcela atypické torzo reliéfu č. 207. Reliéf č. 208: Bičování Krista Součástí Kristova martyria bylo bičování (Mt 27,26). Došlo k němu – stejně jako k ukřižování – na přá- ní Židů, a nikoli z vůle vyšetřujícího Pontia Piláta, římského místodržitele v Judsku (Royt 2007, s. 51–52; Rulíšek 2005, „bičování“). Na zlomku kachlového re- liéfu je vidět postavu s tříramenným bičem (důtka- mi) s mučícími kuličkami a část podstavce s bičova- cím sloupem, ke kterému byl Ježíš připoután. Reliéf č. 209: Nesení kříže Po odsouzení k potupné smrti na kříži musel Kristus svůj kříž nést na místo umučení: „A on vyšel nesa svůj kříž a přišel na tak řečené místo Lebky – což se hebrejsky řekne Golgota“ (Mk 8,34; Jan 19,17). Pouze v Lukášově evangeliu najdeme zmínku o tom, že jej provázelo množství lidu a ženy nad ním plakaly (Lk 23,27). Apokryfní a meditativní literatura obohatila Kristovu cestu s křížem o další témata, např. setkání s Pannou Marií, setkání se sv. Veronikou nebo trojí poklesnutí pod vahou kříže (Royt 2007, s. 177–179; Rulíšek, 2005, „nesení kříže“). Reliéfy č. 210–216: Veraikon Slovo veraikon znamená pravý obraz Kristův (ne- utvořený lidskou rukou) a dovídáme se o něm z apo- kryfní literatury (dopis Lucia Lentula z Jeruzaléma do Říma). Typologicky je třeba rozlišovat veraikon od  roušky Veroničiny, bezprostředně souvisejí- cí s cestou na Golgotu, protože na tváři Krista jsou v tomto případě stopy po mučení a vroubí ji trnová koruna. Pro veraikon je ale typická klidná, souměrná tvář s upraveným vousem i vlasy. Velmi výrazné bý- vají doširoka rozevřené oči mandlovitého tvaru (Royt 2007, s. 302–305). Takovou tvář (přesněji celou hlavu) zobrazují i kachlové reliéfy. Plátno s otiskem v někte- rých případech před sebou drží učednice Veronika, která jakožto vdaná žena má zahalenou hlavu. Hlavu Krista obklopuje různě stylizovaný křížový nimbus. Na reliéfu č. 213 je veraikon upevněn na dvou zkří- žených tyčích a adorují jej andělé. Motiv realizovaný ve zkratce (bez roušky), zato však s trigramem „ihs“ (Iesus Hominum Salvator – Ježíš lidu Spasitel, viz Rulíšek 2005, „IHS“) vidíme na reliéfu č. 210. Reliéfy č. 217–229: Ukřižování (Golgota, Kalvárie) Kristova oběť na kříži je pro křesťany klíčové téma, a  je proto přirozené, že se ve  výtvarném umění s tímto motivem setkáváme nesčetněkrát. Při jeho zobrazování se kromě biblických evangelií (Mt 27,32-55; Mk 15,20-41; Lk 23,26-49; Jan 19,17-37) umělci mohli inspirovat celou řadou do Bible neza- Reliéf č. 199

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 26 řazených textů a spisů legendistické nebo mystické povahy (Royt 2007, s. 296–300; Rulíšek 2005, „ukři- žování“, „Golgota“). Na kachlových reliéfech převlá- dá zobrazení tzv. Malé Kalvárie (umělecké ztvárnění ukřižování Krista). V centru kompozice je ukřižova- ný Kristus, zahalený pouze bederní rouškou (perizo- niem). Pod křížem po jeho pravici stojí Panna Marie s bolestně sepjatýma rukama, oděná v dlouhém šatu s pláštěm a rouškou kolem hlavy. Na opačné straně je obvykle evangelista Jan, držící zdobené desky s pís- mem (Nový zákon). Kristův kříž má tvar písmene T (antonínský či egyptský typ), nebo se jeho ramena kříží (kříž latinský). Ramena kříže mají v některých případech ukončení ve tvaru trojlistu jetele (jetelový kříž). Vzácný je tzv. větvový kříž s dvojitě prohnutý- mi rameny, znázorněný na reliéfu č. 226. K typologii křížů viz např. Royt 2007, s. 140; Rulíšek 2005, „kříž“. Na kříži nebo v rukou přikomponovaného anděla se objevuje páska s iniciálami „INRI“ (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum – Ježíš Nazaretský, král židovský). Takto označenou cedulku nechal zhotovit Pilát (Jan 19,19-20). Lebka u paty kříže a případně ještě několik kostí symbolizují název místa popravy (Golgota-leb- ka) nebo lebku Adamovu (Rulíšek 2005, „lebka“). Na reliéfu č. 223 stojí u paty kříže nádobka, zachycu- jící Kristovu krev. Nahoře se vpravo od kříže objevu- je slunce – symbol Boha, božské přirozenosti, církve, a na druhé straně měsíc – symbol Kristova utrpení, lidské přirozenosti, synagogy (Rulíšek 2005, „slun- ce“, „měsíc“, Žl 148,3). Slunce a měsíc lze též chápat jako symboly Starého a Nového zákona nebo věčnos- ti (Orna–Dudková 2014, s. 110). Na zlomku reliéfu č. 221 je výjimečně pouze ukřižovaný Ježíš. Na relié- fu č. 228 vidíme zbytky tzv. Velké Kalvárie s ukři- žovanými zločinci (Rulíšek 2005, „ukřižování“). Po  Kristově pravici se dochoval kajícník Dismas s  přelámanýma rukama. Kristův kříž objímá kle- čící Marie Magdalena, ztvárněná i na torzu reliéfu č. 229 (Jan 19,25-27). Marie Magdalena dále, viz Po- zdvižení sv. Marie Magdaleny anděly, reliéfy č. 230, 430–433. Reliéfy č. 230–232: Pieta (Oplakávání Krista) Pieta je intimní zobrazení truchlící Panny Marie s bezvládným tělem Krista na klíně. Tento motiv se poprvé objevuje až ve 13. století. Na Kristově těle jsou otevřené rány a hlavu většinou vroubí trnová koru- na (Hall 1991, s. 355–356; Royt 2007, s. 207; Rulíšek 2005, „Oplakávání Krista“, „Pieta“). Tyto detaily však na kachlových reliéfech nevidíme. Na reliéfu č. 230 po pravici Panny Marie stojí evangelista Jan a čás- tečně dochovaná postava po její levici představovala patrně Marii Magdalenu. Na druhém a třetím reliéfu Pietu doplňují zčásti dochované symbolické důtky, metla, hrací kostky, připomínající potupnou hru vo- jáků o Kristův oděv, a sloupce mincí (třicet stříbr- ných), za které Jidáš zradil. Více viz Bolestný Kristus a nástroje umučení, reliéf č. 241–246. Pozn. – Kachel s kompletně dochovanou Pietou byl ještě na  počátku osmdesátých let dvacátého století vystaven ve Vlastivědném muzeu Nymburk. Nyní je (spolu s dalšími reliéfními kachli) nezvěstný. Reliéf č. 233: Nejsvětější Trojice typu Pieta Páně Bolestný Kristus spočívá v náručí Boha-Otce a nad nimi se vznáší holubice, symbol Ducha svatého (Royt 2007, s. 170–175). Toto základní schéma je na vyspě- lém kachlovém reliéfu obohaceno o anděly s nástro- ji umučení – křížem a Longinovým kopím (Rulíšek 2005, „Longin“). Pod Pietou Páně byl dodatečně při- komponován jednoduše ztvárněný hrob či sarkofág s odvaleným kamenem. Reliéfy č. 234–240: Zmrtvýchvstání Zvěstí o zmrtvýchvstání (vzkříšení) Krista všechna evangelia vrcholí (Mt 28,1-10; Mk 16,1-8; Lk 24,1- 9; Jan 20,1-18). Umělecké ztvárnění této události prošlo dlouhým vývojem a  až ve  vrcholném stře- dověku získalo podobu, kterou v podstatě vystihu- jí i kachlové reliéfy (Royt 2007, s. 313–316; Rulíšek 2005, „vzkříšený Kristus“, „zmrtvýchvstání Páně“). Kristus vystupuje z otevřeného sarkofágu, je zaha- len v  pohřebním rouchu, drží křížovou korouhev vzkříšení a uděluje požehnání. List korouhve má tři cípy a je připevněn k holi žerdí s příčným ráhnem. U sarkofágu podřimují vojáci a ti, kteří se probudi- li, s úžasem hledí na zmrtvýchvstalého. O strážcích hrobu, které z popudu farizejů povolal Pilát, najde- me zmínku pouze v Matoušově evangeliu (Mt 27,64). Vojáci mívají u sebe meč, štít, sekeru, palcát s trnem (rel. č. 235) nebo cep-biják (rel. č. 240). Na dosud ojedinělém znázornění obdélného formátu (rel. č. 240) halí Krista honosné roucho, na prsou sepnu- té sponou. Ze sarkofágu vyrůstají rostlinné úpon- ky, symbolizující spásu, sílu, život (Rulíšek 2005, „rostliny“). Reliéf č. 234

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 27 Reliéfy č. 241–246: Bolestný Kristus a  nástroje umučení Páně (Arma Christi) Různé nástroje umučení, jinak Kristova zbroj, se v omezeném množství objevují kolem Krista vystu- pujícího z hrobu. Na rozdíl od zmrtvýchvstání zde nejsou zobrazeni vojáci. Kristus má rozpřažené ruce na způsob orantu (z latinského orare – modlit se) a je zahalen – stejně jako při ukřižování – pouze bederní rouškou. Mezi nástroje umučení Páně patří kříž, tr- nová koruna, hůl s houbou (namočenou v octě), kopí (Longinovo), bičovací sloup, důtky, metla, pruty, pou- ta a provazy, 3 hřeby, kladivo, žebřík, kleště, 3 hrací kostky (jimiž vojáci hráli o jeho šat), plášť (purpuro- vý), urážlivá gesta vojáků (posmívání, plivání, po- líčky), Jidášův polibek, stříbrňáky (šekely), lucerna, pochodeň, kohout, nádoba s vodou (na umytí Piláto- vých rukou), Veroničina rouška, pět Ježíšových ran, tzv. stigmata (Royt 2007, s. 52–54, 167–170; Rulíšek 2005, „nástroje umučení Páně“). Nejvíce ze jmenova- ných nástrojů zobrazuje reliéf č. 244. Opět zde může- me spatřit pásku se zkratkou INRI (viz Ukřižování). Neobvyklé je zobrazení křížové korouhve a kalichu (rel. č. 242). Součástí kompozice bývají rostlinné do- plňky, především lilie, v tomto případě symbolizující Boží milost (Rulíšek 2005, „lilie“). Reliéfy č. 247–265: Panna Marie s Ježíškem (dítě- tem) Zmínky o bohorodičce Panně Marii najdeme přede- vším v Matoušově a Lukášově evangeliu (Mt 1,20; Lk 1,26, 28, 41-51). Řadu událostí z Mariina života popi- sují novozákonní apokryfy, zejména Protoevangeli- um Jakubovo či Matoušovo nebo Legenda Aurea (De Voragine 2012, s. 92–100, 119–125, 252–261). Panna Marie, matka Boží, se postupem času stala i zosob- něním pokorné, poslušné a oddané služebnice. Ma- riánský kult se v tvůrčí rovině plně promítl do po- čtu a  rozmanitosti takovýchto výjevů (Hall 1991, s. 32–338; Royt 2007, s. 189–220; Rulíšek 2005, „Ma- ria /Panna Maria, Madona“). Na kachlových reliéfech jsou znázorněny následující varianty této ikonografie: a) Panna Marie stojící – reliéfy č. 247–252, b) P. Marie ve slunci – reliéfy č. 253–254, c) P. Marie na trůnu – reliéfy č. 255–257, d) P. Marie na trůnu adorovaná anděly – reliéfy č. 258–265 (sem rovněž patří již dříve uvedený reliéf č. 163). Pokud se v rukou malého Ježíš- ka objevuje jablko, symbolizuje jeho vykupitelskou smrt a zároveň jej identifikuje jako druhého Adama. Jablko s křížkem na vrcholu vyjadřuje Kristovu moc, vládu nad světem (Rulíšek 2005, „jablko“, „koule“). Lilie v ruce P. Marie (rel. č. 248–249) symbolizuje čis- totu, neposkvrněnost a půlměsíc pod jejíma nohama (rel. č. 247) nanebevzetí (Rulíšek 2005, „Assumpta“). Varianta s P. Marií ve slunci vznikla sloučením Pan- ny Marie-Madony s apokalyptickou ženou (Zj 12,1- 4; Royt 2007, s. 31 a 190–191; Rulíšek 2005, „slunce“; Trans montes, 2014, s. 163–167). Na jednom z reliéfu je trůn obzvláště honosný a na jeho nesvyšším bodě se překvapivě objevuje postavička malého, ušatého ďáblíka. Po stranách jsou stylizované rostliny vrcho- lící velkým žaludem, symbolizujícím pevnost víry (rel. č. 256). Na reliéfech č. 263–265 adorující andělé hrají na hudební nástroje (případně zpívají). Oslavují Boha hudbou (Rulíšek 2005, „hudební nástroje“). Pozn. – Panna Marie s Ježíškem dále viz sv. Anna Sa- motřetí, reliéf č. 337. Reliéfy č. 266–271: Boží korunovace a Boží (svatá) rodina Tato ikonografie demonstruje důstojenství Panny Marie, Matky Boží (Lk 1,48-49). Na zobrazeních Boží korunovace se vedle Panny Marie objevuje na trůnu Kristus, Boží syn, případně i Bůh-otec (Royt 2007, s. 272–273; Rulíšek 2005, „korunování P.  Marie“). Postavy mají obligátní dlouhá roucha a v rukou jabl- ko s křížkem nebo lilii. Na reliéfech č. 268 a 269 ko- Reliéf č. 241 Reliéf č. 253

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 28 runovaci zleva asistují osoby světského vzhledu (bez křídel a s ozdobnou čelenkou ve vlasech), které drží číši nebo pohár. Je zajímavé, že na reliéfu č. 268 jde o  ženu, zatímco na  reliéfu č. 269 je muž (postavy vpravo dosud známe pouze částečně). Reliéf č. 272: Poslední soud – Kristus soudce s přímluvci „Až přijde Syn člověka ve  své slávě v  doprovodu všech andělů, tehdy zasedne na trůn slávy. A budou před něho shromážděny všechny národy a on oddělí lidi jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů“ (Mt 25,31-32). Ve výtvarném umění se toto téma v  průběhu věků rozvinulo do  monumentální škály výjevů (Royt 2007, s. 239–244; Rulíšek 2005, „poslední soud“). Vzácný kachlový reliéf ve zkratce zachycuje pouze to nejpodstatnější – Kristus soudce s gestem orantu stojí na oblouku duhy a k jeho roze- vřeným dlaním směřují lilie a meč – symboly spra- vedlivých a hříšníků, jinak milosti a trestu (Zj 1,16; Iz 11,4). Po stranách stojí přímluvci za zemřelé – Panna Marie a snad Jan Křtitel. Pod nohama Krista vstávají z  otevřených hrobů malé postavičky, symbolizující duše zesnulých (Ez 37,12; Zj 20,13). Reliéfy č. 273–276: Poslední soud – archanděl Mi- chael poráží ďábla (draka) Jeden ze sedmi andělských knížat-archandělů (Bible uvádí jménem pouze tři) se jmenuje Michael (z heb- rejského Míkael, což lze přeložit: „kdo je jako Bůh“). Až nastane poslední soud, tento archanděl povede nebeské vojsko a s konečnou platností porazí ďáb- la (Zj 12,7-8 a dále De Voragine 2012, s. 271–280; Royt 2007, s. 22–24, 38; Rulíšek 2005, „Michael“). Kachlové reliéfy nám představují archanděla Mi- chaela oděného v plátové zbroji a s kopím vraženým do tlamy draka (od drakobijce sv. Jiří je archanděl Michael díky svým křídlům dobře rozlišitelný). Nad archandělovou hlavou bývají obligátní svatozář a kříž, objevující se případně i na štítu. Na reliéfu č. 276 patří k archandělově výzbroji i krátký meč, zasunutý za opaskem. Za kuriozitu můžeme ozna- čit archandělův knír. Toto „polepšení“ se kupodi- vu objevuje na  všech shromážděných kachlových reliéfech. Reliéfy č. 277–280: Poslední soud – archanděl Mi- chael váží duše zemřelých Ke stěžejním událostem posledního soudu dále patří tzv. vážení duší (psychostasis), které provádí arch- anděl Michael. Je zahalen do dlouhé tuniky a před sebou drží miskovou váhu. Jeho pozdvižená pravice třímá meč symbolizující tentokrát Boží spravedlnost. Váhová miska s vykoupenou duší bývá zpravidla těž- ší (zatěžkávají ji její dobré skutky) než miska s duší hříšníka. Samotnou duši představuje drobná nahá postavička. Součástí motivu bývá ďáblík-démon, který se podloudně za  pomoci mlýnského kamene (žernovu) snaží ovlivnit Boží soud (Hall 1991, s. 272; Royt 2007, s. 242). Na archandělově tváři se objevuje nejen knír, ale i bradka (rel. č. 277 a 278). Pozn. – O  tomto motivu více viz Hazlbauer 2001c a 2002. Reliéf č. 281: Nebeský Jeruzalém (?) Tento pozoruhodný reliéf s velkou pravděpodobností znázorňuje posvátný Nový Jeruzalém, symbol nebe, místo, kde po skonání světa budou věčnou blaženost zažívat spravedliví (Zj 21,2, 10-27). Christologická symbolika Reliéfy č. 282–290: Beránek boží Ve Starém zákoně beran představoval zvíře předur- čené k obětování za očištění od hříchu (Ex 12, 4, 7, 11-12 a 29,16-18). V knihách Nového zákona se beran proměnil v Beránka božího a symbolizuje vykupitel- skou oběť Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání. Inspi- rován několika starozákonními verši (např. Iz 53,7), označil Ježíše za obětního beránka poprvé Jan Křtitel (Jan 1,29; 1 Kor 5,7). Tuto myšlenku dále rozvíjí Apo- kalypsa (Jan 10,11; Zj 6,16 a 12,11). S eucharistickým a vítězným Beránkem je spjata korouhev vzkříšení se znamením kříže a kalich, zachycující jeho krev – symbol Kristovy oběti na kříži (Rulíšek 2005, „Be- ránek“, „kalich“). Na reliéfu č. 289 je přidán trigram Reliéf č. 281

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 29 IHS provázený tlapatým křížem a na reliéfu č. 290 spočívá kalich v rukou anděla. Pozn. – Na reliéfu č. 1310 je čelně ztvárněná hlava Beránka s paprsčitou svatozáří. Reliéfy č. 291–302: Pelikán sytící mláďata vlastní krví Podobný význam jako Beránek boží má pelikán s  mláďaty. Symbolizuje eucharistii, Kristovu oběť, rodičovskou lásku, sebeobětování. Tuto ušlechti- lou symboliku pelikán získal díky způsobu krmení svých mláďat, kdy zapře zobák do hrudi, aby se mu nahromaděná potrava lépe vyvrhovala, a přitom se potřísní krví (z ulovených ryb). Pelikán je též pova- žován za protivníka hada-ďábla (Biedermann 2008, s. 262; Rulíšek 2005, „pelikán“). Na  kachlích vídá- me dvě až čtyři mláďata sedící v  různě stylizova- ném hnízdě. Z hrudi pelikána jim tečou do zobáčků symbolické kapky (rel. č. 294) nebo stružky krve (rel. č. 296, 298–299). Na torzu reliéfu č. 302 se mezi ho- nosnými vrcholovými kytkami a částečně dochova- nými vimperky s kraby (původně byly tři) objevuje vedle pelikána (bez hnízda) jelen, další ze symbolů Krista (Rulíšek 2005, „jelen“). Pelikán dále viz Adam a Eva u stromu poznání, reliéf č. 16–17, lov na medvě- da, reliéf č. 823 a tzv. zásnuby, reliéf č. 895. Reliéfy č. 303–305: Lev s mláďaty Physiologus uvádí, že lvice přivede mládě na  svět mrtvé a bdí u něj, dokud třetího dne nepřijde otec, nedýchne mu do tváře a za hromového řevu otevře jeho dřímající smysly. K  tomu existuje příměr, že i nevěřící pohané, když Ježíš Kristus vstal po třech dnech z hrobu, k němu vzhlédli a stali se (duchov- ně) živými. Lev s mláďaty proto představuje symbol vzkříšení Krista (Biedermann 2008, s. 185–186; Ha- dravová 2008, s. 435–436; Loskotová–Menoušková 2010, s. 406–408, 411, obr. 1, 2, 5; Rulíšek 2005, „lev“). Pozn. – S  vírou ve  zmrtvýchvstání souvisí i  lvi na tumbách velmožů, v Čechách viz např. náhrob- ní desky knížat a králů v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha (Kuthan–Royt 2011, s. 196–217) nebo ná- hrobní deska Půty Švihovského (Jindra–Ottová 2013, s. 336–337). Reliéf č. 306: Kohout (slepice) s mláďaty – podo- benství o kvočně s kuřaty? Bohatou symbolikou oplývá i kohout. Vyzdvihována je jeho bdělost, odvaha, starost o slepice, které svolá- vá, když nalezne potravu. Slepice svou péčí o kuřata zase symbolizuje mateřskou lásku. Ke slepici pečují- cí o kuřata, která symbolizují věřící, je přirovnáván i Kristus (Mt 23,37). Na kachlovém reliéfu je znázor- něn velký kohout na hnízdě se dvěma malými kuřaty (kohoutky?). Jde o obtížně identifikovatelnou ikono- grafii (Durdík–Hazlbauer 2006, s. 292–293, typ č. 13). Kohout dále viz reliéfy č. 586 a 587. Pozn. – Zoomorfní symbolika související s  Kris- tem pokračuje v následující II. části atlasu, viz gryf (rel. č. 547–558), jednorožec (rel. č. 559), lev (rel. č.560–565),jelen(např.rel.č.571–573),orela zajíc(rel. č. 588 a 589) a snad i rak (rel. č. 590 a 591). Reliéfy č. 307 a 308: Nápisy spjaté s Ježíšem Kris- tem Na reliéfu č. 307 je zrcadlově obrácený nápis „jhesus“ (Ježíš) a na reliéfu č. 308 je na erbovním štítku mi- nuskulní „ihs“. Jde o součást dosud neznámé ikono- grafie („ihs“ – Iesus Hominum Salvator – Ježíš lidí spasitel, vzácněji In hoc signo – v  tomto znamení zvítězíš). Pozn. – Trigram „ihs“ dále, viz reliéfy č. 210, 289, 504, 988 (?) a 1137. Reliéfy č. 309–332: Mariánské nápisy a zkratky Na reliéfu č. 309 dominuje velké korunované „M“. Na reliéfech č. 310 a 311 vidíme překřížená „m“ (Ma- ria Mater), jednou bez příkras, podruhé s  rozměr- nou královskou korunou a stylizovanými perutěmi. Na reliéfech č. 312–314 jsou rovněž křižmo prople- tená písmena, tentokrát ale obtížně identifikovatel- Reliéf č. 296 Reliéf č. 307

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 30 ná. V prvém případě (rel. č. 312) se místo královské koruny se objevuje pták, snad orel (symbol Krista?). Další drobný ptáček sedí na stylizovaných perutích. Nahoře je zrcadlově převrácený nápis „maria mater“ (Tymonová 2009, s. 211–212, tab. I:11). Na neúplném reliéfu č. 313 se mohlo proplétat „p“ a „m“ (Panna Maria). Neurčená zůstávají i  písmena na  posled- ní, opět neúplné ukázce, které opětovně doplňuje královská koruna a perutě (propletená písmena „o“ a  „v“? se též vyskytují na  rel. č. 986). Na  reliéfech od  čísla 315 výše je celé křestní jméno Maria. Typ písma se různí, stejně jako jeho velikost a čitelnost (Pátková 2008). Jméno bohorodičky někdy provází srdce (rel. č. 318–320) nebo květ (rel. č. 317). Reliéf č. 321 přináší paleografickou hříčku – do počátečního „m“ je vloženo malé „a“, a tak zde spatřujeme i jmé- no Jan (ian). V pořadí třetí písmeno hlavního nápisu „r“ zbytnělo, protože do jeho dříku je vtěsnán štít se třemi břevny pánů z Kunštátu, který dole přechází v zubří hlavu pánů z Pernštejna. Pointou je, že reliéf pochází z městečka Dambořice, které v prvé polovi- ně 16. století páni z Kunštátu vlastnili a v roce 1534 ho Jan (!) z Kunštátu povýšil na město (Menouško- vá 2003, s. 203–206). Další pozoruhodné obohacení přináší reliéf č. 326, na kterém je pod nápisem Maria čtveřice vzpínajících se lvů, střežící centrální liliovi- tý ornament (patrně symbolizující čistotu). Na dal- ších reliéfech č. 327–332 jsou texty delší a opět lépe či hůře čitelné: „maria panno, panna maria, maria virgo, ave maria“ nebo „ora p (ro) nobis mar“ (pros za nás, marie). Mariánské nápisy zpravidla doplňují akanty, srdce, květy, vinná réva či provazce. Po typo- logické stránce jde převážně o kachle římsového typu s vrcholovým cimbuřím. Případná výzdoba stínek se stěžejním motivem nijak nesouvisí. Pozn. – Z dalších, v atlasu neuvedených mariánských zkratek viz např. Loskotová 2010, s. 106–108, obr. 2. Reliéfy č. 333–336: Prosebná zvolání a texty neob- jasněné Na  prvé ukázce je dobře čitelný majuskulní ná- pis „PANE:BOŽE“ a  pod ním jsou v  hlubokém výžlabku umístěni český lev a  moravská (?) orlice. Na  druhé ukázce vidíme pouze část dvouřádkové- ho nápisu. V horním řádku je trojice majuskulních písmen „DEK“ a jde beze vší pochyby o závěr jména chrudimského hrnčíře Medka (o něm dále, viz rel. č. 922, 949–954/?/, 1336). Ve spodním řádku je nápis „BOŽE“. Je téměř jisté, že mu předcházelo minimál- ně slovo „PANE“. Předpokládáme, že dosud neob- jasněné nápisy na reliéfech č. 335 a 336 mají rovněž náboženský smysl. Pozn. – Další prosebný nápis „PANE BOŽE“ je na římsovém kachli vystaveném v Regionálním mu- zeu Mělník a ve více verzích jej najdeme v Oblastním muzeu v Lounech (viz Poznámkový aparát). Kapitola III. Světci a světice Reliéf č. 337: Sv. Anna Samotřetí (též Samatřetí) Trůnící sv. Anna a Panna Maria s malým Ježíškem představují třígenerační námět – babičku, dceru a  její Boží dítě. Jméno matky Panny Marie známe z  apokryfního Protoevangelia Jakubova (Mariin otec se jmenoval Jáchym a narození dcery rodičům zvěstoval archanděl Gabriel). Tento zvláštní motiv byl na  přelomu 15. a  16. století oblíbený zejména v severní Evropě (Bez hranic 2015, s. 123; Hall 1991, s. 337; Chlumská 2006, s. 113; Jindra–Ottová 2013, s. 388–389; Royt 2007, s. 30–31; Rulíšek 2005, „Anna“; Trans montes 2014, s. 27). Reliéfy č. 338–340: Sv. Alžběta Duryňská (Uher- ská) Alžběta Duryňská byla dcerou uherského krále On- dřeje II. a narodila se patrně v Bratislavě (Prešpurku) v roce 1207. Její neteří byla později svatořečená Hed- vika a její sestřenicí sv. Anežka Česká (Svatá Anežka 2011). Alžběta od svých čtyř let žila na hradě Wart- burg v Duryňsku. Jejím chotěm se měl stát nejstarší syn lanckraběte Heřmana. Zamýšlený ženich však v raném věku zemřel a čtrnáctiletou Alžbětu prov- dali za Heřmanova mladšího bratra Ludvíka, který záhy zemřel v boji o Svatou zemi. Alžběta se zřekla majetku a všechny své síly vložila do opatrování chu- dých a nemocných. Vstoupila do řádu sv. Františka a v Marburku založila špitál. Nedlouho poté, ve věku pouhých 24 let, zemřela na zhoubnou nákazu. Neob- vyklé je, že již po čtyřech letech došlo k jejímu svato- řečení. V 15. století byl na její počest ustanoven řád alžbětinek. Sv. Alžběta Duryňská bývá znázorňová- na v knížecím oděvu nebo již jako františkánka ter- ciačka rozdávající chléb či almužny a pečující o chu- dé a nemocné. Jejím častým atributem je mísa nebo konvice (Rulíšek 2005, „Alžběta Duryňská/Uher- ská“). Prvé dva kachlové reliéfy (č. 338 a 339) předsta- vují Alžbětu Duryňskou v drahém oděvu s dlouhými falešnými rukávy (tzv. pachy). Mladý muž po jejím boku má amputované chodidlo a  jeho pokrčenou nohu podpírá protéza (kolenní klečka). Při zběžném pohledu se zdá, že pár tančí, tomu však odporuje poloha rukou. Jde o jednostranný úchyt v oblasti zá- pěstí, poskytující druhému oporu. Stabilitu vyvažují i rozhozené volné ruce (srovnejme s polohou rukou tanečníků na rel. č. 877 a 878). Na posledním relié- fu těžce postiženého muže vedou dvě ženy v hábitu, předpokládáme, že jde o Alžbětu Duryňskou a její řádovou sestru. Reliéf č. 341: Sv. Apolena Sv. Apolena (Apolonie) zemřela mučednickou smrtí v roce 249 v Alexandrii. Tato legendární dcera řím- ského senátora odmítla všechny nabídky k  sňatku a zůstala neprovdána. V době pronásledování křesťa-

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 31 nů ji zajal zfanatizovaný dav a bil do tváře tak dlou- ho, až přišla o zuby. Nakonec byla upálena na hra- nici, kam sama dobrovolně vstoupila (Rulíšek 2005, „Apolena /Apolonie/“). Hlavním atributem sv. Apo- leny se staly kleště s vytrženým zubem, což názorně ukazuje kachlový reliéf. Reliéfy č. 342–345: Sv. Barbora Sv. Barbora byla vzdělaná dcera bohatého pohanské- ho obchodníka, která za svou pevnou víru v Krista položila život. Stalo se tak roku 306 v turecké Nikode- mii (dnes Izmidu). Legenda o této ve středověku velmi oblíbené světici líčí její spor s vlastním otcem a ná- sledné uvěznění ve věži. Věž měla dvě okna a sv. Bar- bora poručila prorazit třetí, aby jí připomínala Nej- světější Trojici Boží. Na mučidlech přirovnala utrpení pro Krista k pohlazení pavím perem. Když nepříčetný otec Barboře uťal hlavu, padl usmrcen bleskem (De Voragine 2012, s. 365–370; Rulíšek 2005, „Barbo- ra“). Hlavními atributy sv. Barbory jsou věž se třemi okny a dlouhé paví pero (Rulíšek 2005, „Barbora“). Na kachlových reliéfech mívá mučednickou korunu. Reliéf č. 346: Sv. Bartoloměj Apoštol a mučedník sv. Bartoloměj byl jedním z dva- nácti Ježíšových učedníků a  je považován za  ženi- cha ze svatby v Káni Galilejské. Podle tradice hlásal evangelium v Indii, Frygii a Arménii. V arménském Albanopolisu byl v roce 70 zajat a mučen. Nejprve mu zaživa nožem stáhli kůži a potom ho popravili. Bartolomějovy ostatky převezl císař Otto III. do řím- ského kostela sv. Vojtěcha, stojícího na ostrově řeky Tibery (dnes S. Bartolomeo all´Isola). Sv. Bartoloměj bývá nejčastěji zobrazován jako vousatý muž s mu- čícím nožem a  knihou nebo svitkem (Hall 1991, s. 71; Royt 2007, s. 48–49; Rulíšek 2005, „Bartoloměj /Nathanael“). Na kachlovém reliéfu má světcův nůž zahnutou čepel na způsob vinařských nožů. Reliéf č. 347: Sv. Dorota Mučednice sv. Dorota byla krásnou dcerou uroze- ných křesťanů Dory a Thea. Za vlády císaře Diokleciá- na se o ni neúspěšně ucházel pohanský místodržící Sapricius. Dorota se odvolávala na svého snoubence Ježíše a očekávala život v jeho zahradě rozkoší. Zneu- znaný Sapricius ji dal různými způsoby mučit, ale její vůli nezlomil. Dorota byla údajně v roce 303 poprave- na. Podle legendy se v tu chvíli objevil chlapec-anděl s košem plným květin a dal jej advokátu Theofilovi, který předtím Dorotu posměšně žádal, aby mu při- nesla květiny ze své Boží zahrady (De Voragine 2012, s. 385–387). Na základě této legendy patří květinový koš a popravčí meč k Dorotiným stěžejním atribu- tům (Rulíšek 2005, „Dorota /Dorothea, Bohdana/“). Reliéfy č. 348–353: Sv. Jakub Větší Apoštol Jakub byl spolu se svým bratrem Janem jed- ním z prvních Kristových učedníků. Později hlásal evangeliumv Sýriia Judsku.Na rozkazHerodaAgrip- py I. byl v roce 44 zajat a popraven. Z vyvolených dvanácti apoštolů Jakub Větší zemřel mučednickou smrtí jako první. Znázorňován je většinou s velkou poutnickou holí a knihou (Písmem), někdy mívá klo- bouk a jako zvláštní atribut mu náleží mušle, symbol poutníků (Hall 1991, s. 182–183; Royt 2007, s. 87–89; Rulíšek 2005, „Jakub starší /Větší, maior/“). Zatím- co na kachlových reliéfech č. 348–349 je díky zná- zorněné mušli apoštolova identifikace jednoznačná, na  ostatních tomu tak není. Jakub Větší může být i na reliéfu č. 448. Reliéfy č. 354–356: Sv. Jeroným Sv. Jeroným se narodil kolem roku 347 ve  Strido- nu (Chorvatsko) a zemřel v Betlémě roku 420. Pro- slul jako kněz, učenec, učitel církve a znalec jazyků. Po zhýrale prožitém mládí Jeroným zcela změnil svůj životní postoj a kál se jako poustevník v chalkidské poušti. Později se odebral do Říma a Betléma, kde překládal Písmo svaté z řečtiny do latiny (tzv. Vulga- ta). Založil několik klášterů a je označován za jedno- ho ze čtyř západních (latinských) Otců církve. Nej- častěji bývá zobrazován jako kardinál sedící u pulpitu s  rozpracovaným překladem Písma. U  jeho nohou bývá mladý lev, kterému podle legendy vyléčil tlapu zanícenou od trnu – symbolika významu Písma pro lidstvo (De Voragine 2012, s. 280–284; Rulíšek 2005, „Jeroným“). Na prvém z reliéfů (č. 354) se ještě obje- vuje mladý strom, v jehož koruně sedí pták (symbol Krista?). Další dva reliéfy vycházejí ze společné před- lohy. Vidíme na nich i dvojici andělů pozdvihujících roušku, což představuje odhalení tajemství slova Bo- žího. Na pulpitu stojí kalich, obklopený – stejně jako Jeronýmova hlava – paprsčitou svatozáří. Reliéf č. 357–417: Sv. Jiří Sv. Jiří pocházel z urozené rodiny v anatolské Kappa- docii a  zpočátku působil jako důstojník v  římském vojsku. Byl však křesťan a za svou víru mnoho vytrpěl, až – údajně v roce 303 – zemřel jako mnohomučedník v Nikodemii (Turecko) či Lyddě (Palestina). Ze sv. Jiří se stal nejoblíbenější světec středověké Evropy, symbol rytířství. Legendy vyprávějí především o jeho vítězství nad drakem a o vysvobození princezny v dračí slu- ji nedaleko města Seleny v Libyi. Tento boj je obecně chápán jako střet dobra se zlem o záchranu lidské duše (církve), kterou zosobňuje zachraňovaná princezna. Námět navíc symbolizoval úspěšný boj při obraně Evropy proti Turkům. Sv. Jiří je zpravidla zobrazován ve zbroji s kopím a štítem se znamením kříže (Hall 1991, s. 199–200; Rulíšek 2005, „Jiří“; De Voragine 2012, s. 146–150). Kachlový reliéf se sv. Jiřím lze nalézt téměř na každé středověké lokalitě a někdy i ve více provedeních (Bouzov, Vízmburk). Světec mívá v pase stažený oděv nebo zbroj s módním nízkým bederním pásem. Součástí oděvu bývá i rozevlátý cípatý plášť. Hlavu někdy chrání přilba či železný klobouk, nad ní se objevuje kříž, péřová čelenka (ta může být i nad hla- vou koně), případně ji obklopuje svatozář. Drak mívá

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 32 ostny, dvě či čtyři nohy a blanitá křídla. Jeho porážku vyjadřuje převrácení na záda nebo smyčka (zauzlení) na ocase či krku (Rulíšek 2005, „uzel“). Scénu někdy obohacuje náznak vzdáleného města Seleny (rel. č. 367, 399, 400) a architektonické zdobení. Boj sv. Jiří s dra- kem můžeme rozdělit do čtyř variant. I. varianta: Boj s drakem koňmo (bez princezny), reliéfy č. 357–368 Pozn. – Poslední neúplná ukázka (rel. č. 368) je ne- jednoznačně identifikovatelná. Sv. Jiří (?) třímá meč, kterým podle legendy poraženého draka zabil, když se král a jeho lid dali pokřtít. II. varianta: Boj s drakem koňmo a princezna, re- liéfy č. 369–400 Princezna obvykle klečí na stylizované hoře a modlí se (často s růžencem). Drak mívá na hlavě špičatý roh, podobný dravčímu zobanu (např. rel. č. 376) nebo mu z tlamy šlehají plameny (např. rel. č. 377). V přípa- dě reliéfu č. 386 volnou plochu pokryly květy a tělo koně oživují kruhové výstupky naznačující, že jde o grošáka. Na reliéfu č. 389 je výjev atypicky umístěn v erbovním štítku. Na reliéfech č. 394 a 395 vidíme hvězdu a na reliéfu č. 397 ptáka, sedícího na mladém stromě. Reliéf č. 398 doplňuje zvláštní obrazec, snad překřížené písmo. Reliéf č. 400 obohacuje zkratka „sG“ (sankt Georgius). III. varianta: Boj s  drakem koňmo, princezna a chřtán leviatana, reliéfy č. 401–405 Bájný leviatan (livjátan) ztělesňuje peklo, ze kterého na svět přichází zlo (Royt–Šedinová 1998, s. 183–184; Rulíšek 2005, „bájné bytosti“). Obvykle se zobrazuje pouze jeho obrovská ušatá hlava s rozevřenou zuba- tou tlamou (branou pekelnou). IV. varianta: Pěší boj s drakem (většinou s princez- nou), reliéfy č. 406–417 Kachlové reliéfy mají v tomto případě převážně ob- délný, na výšku orientovaný formát. Na reliéfu č. 406 volnou plochu obsadilo sedm hvězd a převrácený štít či okno se stylizovanou rozetou. Množstvím pečli- vě provedených detailů na  světcově plátové zbroji vyniká reliéf č. 408. V jeho rukou se objevuje kopí i meč. Na reliéfech č. 413 a 414 se z oblaku noří Boží ruka ukazující na hvězdu (Rulíšek 2005, „hvězda“). Poněkud tajemné zůstávají dvě poslední ukázky (rel. č. 416 a 417). V obou případech jde o menší, čtverco- vé formáty. První z nich patří k těm nejstarším, což dokládá mj. rytířův oděv a mohutná kbelcová přilba s orlím křídlem. Napřažené kopí draka neprobodává, pouze k němu míří. Mezi rytířem a drakem (se zauz- leným ocasem) visí volně v prostoru prázdný, silně zahrocený štít. Na druhém reliéfu (č. 417) spatřujeme spíše krokodýla nebo velkou ještěrku než draka. Muž má tasený meč a štít se znamením hvězdy. Pozoru- hodné je rovněž slunce s dlouhými paprsky, nořící se zpod hustého mračna (symbol slávy Páně? – viz Ru- líšek 2005, „slunce“). Pozn. – Další ztvárnění sv. Jiří viz např. Cejnková– Loskotová 1994, s. 181–183, tab. 1. Ke sv. Jiří a typolo- gii draků více viz Pavlík 2009; Pavlík 2010a. Reliéfy č. 418–428: Sv. Kateřina Alexandrijská Vznešená a  vzdělaná panna, mučednice Kateřina, byla podle legend pokřtěnou kyperskou princeznou. Stalo se, že císař Maxentius jí chtěl dokázat, že věří bludu, a povolal padesát filozofů, aby s ní vedli uče- nou disputaci. Filozofové před Kateřinou své argu- menty neobhájili a  dali se pokřtít! Rozlícený císař rozkázal všechny okamžitě upálit, Kateřinu zmrskat a uvěznit. Ve vězení měla hladovět, avšak bílá holubi- Reliéf č. 364 Reliéf č. 413

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 33 ce jí přinášela nebeský pokrm a k tomu přišlo vidění o zasnoubení s Kristem. Když byla Kateřina mučena na palečných kolech s hroty, do stroje udeřil blesk. Nakonec jí uťali hlavu (údajně roku 307 v Alexand- rii). Andělé tělo Kateřiny vynesli na horu Sinaj a tam byl později založen klášter, ve kterém jsou její ostatky uctívány dodnes (De Voragine 2012, s. 343–350; Hall 1991, s. 212–213; Rulíšek 2005, „Kateřina Alexan- drijská“). Atributy světice jsou palečné kolo s hro- ty (někdy rozlámané) a  popravčí meč – viz reliéfy č. 418–426, a  dále holubice, lilie (symboly čistoty) a přemožený císař u jejích nohou – viz reliéfy č. 427 a 428. Variantě s přemoženým císařem věnoval svou studii M. Ernée (Ernée 2003). Pozn. – Torzo reliéfu č. 426 je prozatím nejednoznač- ně identifikovatelné. Reliéf č. 429: Sv. Kryštof Mučedník sv. Kryštof, vlastním jménem Repro- bus, byl voják obří postavy, který chtěl sloužit nej- mocnějšímu pánu světa. Když zjistil, že král se bojí císaře, císař ďábla a ďábel kříže, stal se – na radu poustevníka – služebníkem Kristovým. Poustev- ník mu předpověděl, že jeho služba bude spočívat v  přenášení lidí přes řeku. Jednou Kryštof vyzve- dl na rameno malého chlapce. Ten však byl cestou stále těžší a těžší. Když Kryštof s vypětím všech sil dorazil ke břehu, uslyšel: „Nediv se, neseš celý svět, jsem Ježíš Kristus, král, kterého hledáš“. Na důkaz toho vyrašila Kryštofova hůl, o  kterou se opíral. Jméno Kryštof, řecky Christophoros, znamená no- sitel Krista, Kristonoš. Sv. Kryštof byl za císaře De- cia v Lykii kolem roku 250 mučen a popraven (De Voragine 2012, s. 194–198; Hall 1991, s. 235–236; Rulíšek 2005, „Krištof /Kryštof/“). Na  ojedinělém kachlovém reliéfu Kryštofovi podklesávají kolena a opírá se o rašící větev či kmen. Reliéfy č. 430–433: Pozdvižení sv. Marie Magdale- ny anděly Marie Magdalena byla zprvu hříšnice a  později učednice Páně (Mk 16,9). Byla při Ježíšově ukřižo- vání i pohřbu a jako jedna z prvních našla odvale- ný hrobový kámen – viz Marie Magdalena truchlící pod křížem, reliéfy č. 228 a 229. Právě této ženě se vzkříšený Ježíš zjevil nejdříve (Jan 20,15; Mk 16,10). Podle západní tradice bývá Marie Magdalena ztotož- ňována se ženou, která v domě Šimonově pomazala Ježíšovi nohy vzácnou vonnou mastí a otřela je svý- mi vlasy (Lk 7,37; 10,42). Podle francouzské legendy z 11. století Marie Magdalena doplula s Martou, La- zarem a dalšími do jižní Francie a v okolí Marseille hlásala křesťanství. Později žila jako kající se pous- tevnice v Sainte-Baume a andělé ji pozdvihovali k ne- besům, aby již za svého pozemského života okusila rajskou blaženost (Hall 1991, s. 259–262; Rulíšek 2005, „Marie Magdalena“). Pozdvižení sv. Marie Mag- daleny anděly znázorňují reliéfy č. 430–432 a  pa- trně i 433. Světice má sepjaté ruce a celé její tělo je Reliéf č. 423 Reliéf č. 427

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 34 symbolicky zahaleno vlasy a dlouhou srstí. Pozdvi- hují ji čtyři, v jednom případě dokonce pět andělů (rel. č. 432). Reliéf č. 434: Sv. Markéta Antiochijská Dle legendy byla mučednice Markéta dcerou pohan- ského kněze, kterou chůva vychovala v křesťanském duchu. Proto byla Markéta uvržena do vězení. Tam se jí zjevil veliký drak, kterého zahnala znamením kří- že, podle jiné verze drak Markétu pozřel, avšak pukl a ona bez újmy vyvázla. Když ji později všemožně mučili, vyprošovala u Boha pro své katy odpuštění. Toto se mělo stát v roce 285 (305) v turecké Antiochii (De Voragine 2012, s. 189–191; Rulíšek 2005, „Mar- kéta“). Sv. Markétu Antiochijskou, vedoucí na řemín- ku draka, známe prozatím pouze z jednoho, a navíc jen částečně dochovaného kachlového reliéfu. Reliéfy č. 435–445: Sv. Martin Sv. Martin se narodil asi roku 316 v maďarské Sabarii (Szombathely) a  zemřel roku 397 ve  francouzském Candes. Podle přání otce se vydal na vojenskou drá- hu, a když byl v Pavii (severní Itálie), poznal křesťany a stal se katechumenem (čekatelem křtu). Podle le- gendy jel Martin již v hodnosti důstojníka do vojen- ského tábora u Amiensu. Když za chladného večera vjel do městské brány, spatřil polonahého žebráka. Slitoval se nad ním, mečem rozetnul svůj plášť a ne- božáka obdaroval. V noci se mu ve snu zjevil Kristus, oblečený do poloviny jeho pláště a pravil: „Cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili“ (Mt 25,40). Po tomto zážitku Martin opustil vojenskou kariéru a oddal se víře. Navštívil Ligugé u Poitiers a založil zde první klášter v celé Gallii. De- set let poté byl zvolen biskupem. Až do posledních dnů života cestoval, zakládal nové farnosti a klášte- ry, pomáhal chudým a  horlivě působil mezi poha- ny (Hall 1991, s. 265–266; Rulíšek 2005, „Martin“). Na  kachlových reliéfech zaujme mj. knížecí čapka, důsledně ztvárňovaná na Martinově hlavě. Jeho kůň bývá chráněn čabrakou (rel. č. 435, 442–443, 445) a někdy jej – jakožto koně důstojníka – zdobí péřový chochol (rel. č. 437–439). Žebrák je většinou zobrazo- ván jako tělesně postižený (k tomuto tématu dále viz sv. Alžběta Durynská, rel. č. 338–340). Mezi kuriozi- ty lze zařadit postavu psíka, kterou vidíme na relié- fech č. 443 a 444. Reliéfy č. 446–448: Sv. Ondřej Apoštol a mučedník sv. Ondřej byl zprvu učedníkem Jana Křtitele a později, spolu s mladším bratrem Pe- trem, učedníkem Ježíšovým (Jan 1,40-41). Ondřej podnikl misijní cesty v Kurdistánu, Gruzii a v Pa- trasu na  Peloponésu. V  době Neronově byl zatčen místodržícím Eggem, protože pokřtil jeho ženu. Byl bičován a  údajně v  roce 60 ukřižován na  šikmém kříži ve  tvaru X (ondřejský kříž). Sv. Ondřej bývá zobrazován jako šedovlasý muž s dlouhým vousem a jeho atributy jsou uvedený kříž, kniha, síť, ryba… (Hall1991, s. 313–314; Royt 2007, s. 185; Rulíšek 2005, „Ondřej“). Neúplné postavy na reliéfech č. 446 a 447 jsou téměř totožné, ve  druhém případě se na  pod- stavci dochoval drobný nápis. Na reliéfu č. 448 je se sv. Ondřejem ještě jeden světec ve vysokém klobou- ku, s  poutnickou holí, růžencem a  mošnou. Velmi pravděpodobně jde o sv. Jakuba Většího (o něm více viz rel. č. 348–353). Reliéf č. 449: Sv. Pavel Apoštol a mučedník sv. Pavel se narodil kolem roku 5 v Tarsu v Kilikii (Turecko) v židovské rodině, která měla právo římského občanství. Byl žákem rabína Gamaliela a zpočátku tvrdě pronásledoval křesťany (Sk 8,1). Podle legendy Pavla na cestě do Damašku oslovil a dočasně oslepil Ježíš (Sk 9,10-19). Když Pavla po třech dnech uzdravil křesťanský učedník Anani- áš, nechal se pokřtít a stal se z něho významný šiřitel evangelia. Podnikl tři velké apoštolské cesty Stře- domořím, na  kterých se seznámil mj. s  apoštolem Petrem. Ani Pavel za svého života neušel pronásle- dování a mučení. Nakonec byl roku 67 v Římě před Reliéf č. 430

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 35 Ostijskou branou sťat. Hlavními atributy sv. Pavla jsou dlouhý meč, kniha (Písmo) či svitek (Hall 1991, s. 341–344; Royt 2007, s. 225–228; Rulíšek 2005, „Pa- vel“, „meč“). Samotného sv. Pavla zobrazuje pouze jediný reliéf. Obvykle jej spatřujeme společně se sv. Petrem, viz níže (rel. č. 455–458). Reliéfy č. 450–454: Sv. Petr Apoštol a mučedník sv. Petr se původně jmenoval Ši- mon. Společně se starším bratrem Ondřejem (viz rel. č. 446–448) byl povolán k apoštolské službě přímo z rybářské loďky. O apoštolu Petrovi se zmiňuje celá řada biblických textů (např. Mt 4,19, 26,33; Lk 5,10, 22,31-32), které vrcholí líčením jeho vyvolení Kris- tem za zástupce Boha na zemi, pevného „jako skála“, a převzetí klíčů od nebeského království, svazovacího a rozvazovacího (Mt 16,16-19; Jan 21,15-17). Po nane- bevstoupení Páně a seslání Ducha svatého nějaký čas působil jako biskup v Antiochii (snad od roku 37). Po návratu do Jeruzaléma byl v roce 42 uvězněn He- rodem Agrippou a měl být popraven. Z vězení však unikl, odebral se do Říma a stanul v čele zdejší cír- kevní obce jako první římský biskup, tedy papež. V šedesátých letech (64, 67?) byl znovu zajat a na roz- kaz císaře Nerona ukřižován. Protože se nepovažo- val za hodna zemřít stejným způsobem jako Kristus, chtěl být ukřižován hlavou dolů. Na  vatikánském pahorku nad hrobem prvního papeže později vyrostl největší křesťanský chrám světa – bazilika sv. Petra. Pod vlivem Petrova kázání sepsal v Římě Marek své evangelium. Sv. Petr bývá nejčastěji zobrazován jako silný stařec s věnečkem kudrnatých vlasů, pleší a pra- menem vlasů uprostřed čela. V ruce drží velký klíč, na hlavě mívá papežskou tiáru či kříž a v jeho blíz- kosti se objevuje kohout, ryba nebo loď (Mt 26,34, dále Hall 1991, s. 350–355; Royt 2007, s. 228–233; Ru- líšek 2005, „klíč“, „papež“, „Petr“; De Voragine 2012, s. 156–167 a  179–189). Ztvárnění sv. Petra je na kachlových reliéfech různé. Vidíme jej prostovla- sého (bez charakteristické pleše) i s náznakem tiáry – pokud ovšem nejde o  obecné zpodobení papeže (rel. č. 453). Klíč má vždy pouze jeden a volnou ru- kou k němu ukazuje. Na reliéfu č. 454 vidíme sv. Pet- ra stát před otevřenými vraty nebeské brany, klíč je umístěn volně v prostoru. Reliéfy č. 455–458: Sv. Petr a Pavel Sv. Petr a Pavel se stali nejvýznamnější, a proto hojně ztvárňovanou apoštolskou dvojicí. Petr v tomto pří- padě mj. zastupuje židokřesťany a Pavel pohanokřes- ťany (Rulíšek 2005, „Petr“). Identifikaci usnadňují typické atributy – klíč, tiára (Petr), meč, kniha (Pa- vel). Na  kachlích obdélného formátu význam apo- štolů obvykle podtrhuje honosná architektura (rel. č. 457 a 458). Reliéfy č. 459 a 460: Sv. Prokop Benediktinský mnich Prokop se narodil patrně ko- lem roku 975 v Chotouni na Kouřimsku. Zpočátku působil v  Břevnovském klášteře, později se usadil v jeskyni skryté v lesích nad řekou Sázavou. Z Proko- pa se stal asketický poustevník, a zároveň i vyhledá- vaný kazatel. S pomocí knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava I. založil nedaleko své jeskyně klášter a stal se jeho opatem. Tento klášter, nazývaný Sázavský, je v Čechách výjimečný svým původním staroslověn- ským zaměřením. Opat Prokop zemřel v roce 1053 a v roce 1204 byl svatořečen (Royt–Sommer–Stecker 2013; Rulíšek 2005, „Prokop“). Na první ukázce (rel. č. 459) je po obvodu v širokém vystupujícím rámu umístěn do  tří stran rozprostřený minuskulní ná- pis (shora dolů): „toto/gest/s/ pr/okop“ (na zbývající straně je esovitý úponek). Prokop drží opatskou ber- lu se zavěšeným sudariem a knihu (pravidla řehole?). Identifikace osoby na druhém reliéfu již tak snadná není, navíc je neúplný. Pravděpodobně ale jde opět o sv. Prokopa. Muž má – podobně na reliéfu č. 459 – pro mnichy typický vyholený kruh na temeni hlavy (tonzuru) a kromě toho i svatozář. V pravé ruce drží opatskou berlu a  v  levé patriarší trojramenný kříž (Rulíšek 2005, „kříž“). Reliéf č. 461: Sv. Scholastika (?) Svatořečená abatyše Scholastika, narozená kolem roku 480 v Nursii, svůj život zasvětila Bohu. Spolu s bratrem Benediktem založila na úpatí Monte Cassi- na (Itálie) první ženský benediktinský klášter. Sou- rozenci se poté scházeli pouze jednou za rok. V roce 543 umírající abatyše Scholastika svého bratra zprvu marně prosila, aby s ní zůstal déle než jindy. Její mod- litba nakonec přivolala silný, zázračný déšť a bratr se nemohl na rozbahněnou cestu vydat. Když po třech dnech Scholastika zemřela, Benedikt uviděl, jak sest- řina duše vychází z těla v podobě holubice. Atributy sv. Scholastiky jsou černý hábit, berla, kniha regulí, holubice, krucifix nebo lilie (Rulíšek 2005, „Scho- lastika“). Tuto světici patrně zachycuje kachlový re- liéf č. 461. Z jejích atributů jsou zde znázorněny hůl (berla?) a holubice. Dobře rozpoznatelný je i dlouhý hábit. Postavu jako již mnohokrát obklopuje archi- tektura a rostlinné úponky. Pozn. – K identifikaci tohoto motivu více viz Rosul- ková 2013, s. 9, 64, obr. 30. Reliéf č. 462: Sv. Šebestián Mučedník sv. Šebestián pocházel z  Narbonné ve  Francii, avšak vyrostl a  byl vychováván v  ital- ském Miláně. Jako důstojník gardy císaře Diokle- ciána měl přístup do  žalářů a  zde pomáhal uvěz- něným křesťanům. Když se o  tom dověděl císař, poručil lučištníkům, aby Šebestiána zabili. On však svá zranění přežil a vytknul císaři jeho krutost k ji- nověrcům. Za tuto opovážlivost byl utlučen socho- ry a vhozen do městské stoky. Stalo se tak roku 288 v Římě. Sv. Šebestián bývá nejčastěji zpodoben té- měř nahý, s rukama přivázanýma ke kmenu stromu a prostřílený šípy (Hall 1991, s. 435; Rulíšek 2005, „Šebestián“).

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 36 Reliéf č. 463: Sv. Šimon Horlivec Život apoštola a mučedníka Šimona Horlivce je zaha- len tajemstvím. Podle legend byl nejprve členem ra- dikální nacionalistické skupiny zélótů, bojující proti římské nadvládě. Později jej povolal Ježíš k apoštol- ské službě. Šimon bývá rovněž ztotožňován se ženi- chem na svatbě v Káni Galilejské (Jan 2,1-11). Spolu s Judou Tadeášem hlásal evangelium v Persii či sever- ní Africe. Zemřel údajně v Suinaru na kříži a podle Zlaté legendy byl rozříznut pilou vejpůl. Velká listo- vá dvouruční pila se tak stala Šimonovým atributem (Hall 1991, s. 435; Royt 2007, s. 277–278; Rulíšek 2005, „Šimon Horlivec /Zelótes, Kananejský/“). Na kachlo- vém reliéfu je nahý a do modlitby pohroužený Šimon připoután za nohy hlavou dolů k lehké tyčové kon- strukci. Rozřezávají ho dva pacholci. Reliéfy č. 464–477: Sv. Václav Sv. Václav, český kníže, mučedník, se narodil kolem roku 903 ve Stochově u Libušína. V křesťanském du- chu jej vychovala později svatořečená babička Lud- mila. Kníže Václav se ujal vlády v roce 923 a na Praž- ském hradě nechal postavit kostel sv. Víta, ve kterém chtěl uložit světcovy ostatky, získané darem od  cí- saře Jindřicha. Těmto ostatkům byla přisuzována státotvorná moc. Václavova víra a  jeho orientace na západní, latinskou kulturu byly trnem v oku nejen četným ještě pohansky smýšlejícím velmožům, ale dokonce i jeho matce Drahomíře a mladšímu bratru Boleslavovi. Vzniklé rodinné rozpory vyústily v roce 929 či 935 v úkladnou vraždu na hradě ve Staré Bole- slavi. Sv. Václava dodnes připomíná mj. Svatováclav- ský chorál ze 13. století, předchůdce novodobé státní hymny, a je po něm pojmenovaná i česká královská koruna (Hall 1991, s. 469–470; Rulíšek 2005, „Vác- lav“; Vaníček 2014; De Voragine 2012, s. 423–425). Na četných kachlových reliéfech je sv. Václav zobra- zován jako mladý muž s knížecí čapkou a většinou i se svatozáří. Je oděn ve zbroji s mečem u pasu, přes kterou mívá přehozený dlouhý, na prsou kruhovou sponou sepnutý plášť (např. rel. č. 464, 466, 470). V rukou drží posvátné korouhevné kopí a štít s pla- mennou svatováclavskou orlicí (správně přemyslov- skou, viz Buben 1994, s. 278). K dalším atributům sv. Václava patří kříž, kalich, případně hostie, což zrcad- lí pozitivní vztah utrakvistů k jeho osobě (rel. č. 465, 467, 470, 474, 475). Ze zajímavostí uveďme, že reliéf č. 471 připomíná skříňový oltářík a na reliéfu č. 477 má knížecí čapku i svatováclavská orlice. Reliéf č. 478: Sv. Vavřinec Mučedník sv. Vavřinec pocházel ze Španělska. Ko- lem poloviny 3. století působil jako arcijáhen u pape- že Sixta II. Jeho posláním byla péče o církevní jmění a  z  něj čerpající služba chudým. V  době pronásle- dování křesťanů jej císař Valerián zajal. Byl souzen a požádán o vydání církevních pokladů. Vavřinec se obklopil zástupem chudých a tvrdil, že oni jsou pravý poklad církve. Za urážku římského soudního dvora byl bičován a  odsouzen k  pomalé smrti upálením na rozžhaveném roštu. Sv. Vavřinec bývá zobrazován jako jáhen (arcijáhen) v dalmatice, s roštem, měšcem nebo miskou s penězi v rukou (Rulíšek 2005, „Vavři- nec“; De Voragine 2012, s. 215–226). Reliéfy č. 479 a 480: Sv. Voršila Legendární panna, světice a mučednice Voršila byla údajně dcerou britského krále, kterou chtěl za ženu anglický princ Coron. Jako křesťanka požadova- la tříletou lhůtu, během níž měl přijmout její víru i snoubenec Coron. Za doprovodu mnoha panen se budoucí manželé vydali na pouť do Říma. Tam byli přijati papežem Cyriakem a vše se zdálo být v nej- lepším pořádku. Dva římští velmoži však proti nim popudili hunského náčelníka a  ten je na  zpáteční cestě se svými oddíly přepadl a povraždil. Mělo se tak stát někdy v průběhu 4. století nedaleko Kolína nad Rýnem. Sv. Voršila je zobrazována jako knížecí či královská dcera v dlouhém šatu s jedním nebo tře- mi šípy v ruce (Hall 1991, s. 488–489; Rulíšek 2005, „Voršila /Uršula/“). Na obou kachlových reliéfech je symbolický šíp dobře identifikovatelný. Druhý reliéf má již goticko-renesanční charakter. Reliéf č. 481: Umučení deseti tisíc rytířů Podle legendy bylo pod horou Ararat (Turecko) z roz- kazu císaře Hadriána mučeno a následně ukřižováno nebo svrženo ze skály na přichystané zahrocené kůly deset tisíc křesťanských vojáků, které vedla knížata Achatius, Alexandrus, Marcus a arcibiskup Hermoal Reliéf č. 466

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 37 (Braniš 1897; Krajíc 2005, s. 101–103, obr. 176–181). Na dílčí rekonstrukci kachlového reliéfu vidíme tor- za čtyř postav dopadajících na vražedné kůly. Reliéf č. 482: Sv. Eustach či Hubert? Na  malém zlomku kachlového reliéfu se objevuje část hlavy jelena s latinským křížem mezi parožím – může jít o zbytek výjevu se sv. Eustachem (Rulíšek 2005, „Eustach /Eustathius/“), nebo sv. Hubertem (Rulíšek 2005, „Hubert“). Reliéfy č. 483–485: Neidentifikovaní světci (světi- ce) Na prvním z této trojice reliéfů je zahalená postava patrně muže se svatozáří kolem hlavy. Smysl po- měrně kvalitně znázorněného nápisu na  pásce se dosud nepodařilo objasnit. Jako zcela univerzální se jeví poprsí vousatého světce na následujícím reliéfu č. 484. Na poslední ukázce je ztvárněna pravděpo- dobně žena. Poloha jejích rukou připomíná sv. Ka- teřinu Alexandrijskou se zázračnou holubicí a  lilií (srovnejme s reliéfy č. 427 a 428). Pozn. – V případě reliéfu 485 je zjevné, že došlo k do- datečnému zmenšení čelní stěny. Kapitola IV. Představitelé církve Reliéfy č. 486–493: Biskup Biskup (arcibiskup) je svěcením nejvyšší člen církev- ní hierarchie. Do úřadu jej jmenuje papež. Typickou součástí honosného biskupského oděvu je mitra, od- vozená od pokrývek hlavy velekněží a faraónů sta- rověkého Egypta. Šat zdobily bohaté výšivky a drahé kameny (Vacková 2005, s. 90, 133). Na kachlových reliéfech biskupové stojí nebo trůní, v ruce drží Pís- mo nebo berlu (pedum) a pravicí udělují požehnání. Opět se zde uplatňuje slavnostní gotická architektu- ra, v jednom případě dokonce celý kostel (rel. č. 487). Na reliéfu č. 491 je u nohou (arci)biskupa položen štít se znamením kola (Erfurtské biskupství?). Nejpo- drobněji ztvárněným oděvem jistě zaujmou spřízně- né reliéfy č. 493 a 494, viz dále. Reliéf č. 494: Papež a arcibiskup Je velmi pravděpodobné, že reliéf č. 494 znázorňuje papeže Urbana VI.? a Jana z Jenštejna při jeho jme- nování do úřadu pražského arcibiskupa (1379). Nale- zené zlomky s tímto reliéfem totiž pocházejí většinou z Jenštejnových sídel. Slavnostní oděv arcibiskupa je ztvárněn velmi pečlivě – mitra má stuhy a dalmati- ku, oděv zdobí výšivky. Arcibiskup drží v pravé ruce berlu se zdobenou hlavicí a sudariem, jeho levá ruka slibuje papeži věrnost nebo uděluje požehnání. Pa- pež má zřasené, v pase sepnuté roucho a je zahalen do pláště s ozdobnou sponou. Reliéf věrně zachycuje i dva nejtypičtější papežské atributy – třídílnou tiáru zakončenou jablkem a  křížkem a  svatopetrský klíč (Rulíšek 2005, „biskup“, „klíč“, „tiara“). Reliéf č. 495: Biskup a duchovní nižšího svěcení Na ojedinělém kachlovém reliéfu č. 495 stojí na kon- zolách tři muži – uprostřed je biskup s berlou a Pís- mem (řádovými regulemi?) a po stranách duchovní nizšího svěcení s  kropáčem a  kadidelnicí v  rukou. Bohaté architektonické rámování i tvar kachle samé- ho připomínají malý přenosný oltář. Pozn. – Interpretace tohoto reliéfu prošla určitým vývojem (Pavlík–Šedo 2006, s. 29–31). Reliéfy č. 496–500: Opati a mniši Postavy opatů (rel. č. 496 a 497) jsou díky jejich berle snadno rozlišitelné od řádových mnichů. Na reliéfech č. 499 a 500 jsou dobře vidět mnišské kápě. Částečně dochovaný reliéf č. 500 je vůbec velmi zajímavý. Pů- vodně zde byla trojice mnichů se svatozářemi (svatí bratři?), kráčející ve  vícekřídlém arkádovém stave- ní, které můžeme považovat za klášterní ambit. Nad Reliéf č. 493

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 38 středním obloukem je na pomyslném štítu umístěna hvězda, střechu zdobí částečně dochovaná makovice a malá vížka s cimbuřím (analogie viz např. Naroze- ní Krista, rel. č. 158). Kapitola V. Odrazy církevních krizí, hledání pravdy a husitské války Reliéfy č. 501–508: Kalich a hostie Kalich má v křesťanské ikonografii bohatou symbo- liku (Royt 2007, s. 131; Rulíšek 2005, „eucharistie“, „kalich“). V 15. století se kalich a hostie staly symbo- lem požadavku přijímání podobojí i pro laiky (Mudra 2012, s. 183–194). Tyto výsostné symboly zpravidla adorují andělé (rel. č. 501–505), objevují se však i sa- mostatně (rel. č. 506). Mohou být doplněny plameny, symbolizujícími náboženskou horlivost a Ducha sva- tého (rel. č. 507). Na reliéfu č. 504 hostii zdobí již zná- mý trigram „IHS“ a nad ním je stylizovaný vimperk s lilií. Výjimečnou kompozici má reliéf č. 505 – pod kalichem s adorující dvojicí andělů je erb radikálního husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. Na reliéfu č. 508 je kalich s hostií umístěn nad postavou Ježíše. V tomto případě jde o zlomek kompozice znázorňu- jící katedrálu (více viz rel. č. 1501–1508, analogický je rel. č. 1506). Hostie chybí pouze na reliéfu č. 501, kte- rý je výjimečný i tím, že anděl drží kalich před sebou. Pozn. – S  utrakvistickým pojetím kalicha jsme se již setkali v  souvislosti se zobrazením sv. Václava (např. rel. č. 465, 467, 474, 475) a objeví se samozřej- mě i na husitských motivech (viz rel. č. 518–522, 531, 532). Reliéfy č. 509–512: Vlk či liška – falešný kazatel Symbolické zpodobení zvířete v lidské roli předsta- vuje vlka či lišku lstivě kázající ptákům. Šelma vět- šinou stojí za čtenářským stolkem (pulpitem) a mívá u sebe berlu se sudariem. Ze země i ze vzduchu na- slouchají ptáci-duše (?) v  podobě hus nebo drůbe- že (?). Na zádech šelmy je velká nůše (kápě?), do které ukládá své oběti. Z křesťanského pohledu vlk či liš- ka vždy představují zlo (Rulíšek 2005, „vlk“, „liška“; Smoláková 2003). Varování před falešnými kazateli je zaznamenáno již v Bibli (Mt 7,15; Sk 20,29 aj.). Ve vý- tvarném umění západní Evropy se toto téma poprvé objevuje na přelomu 13. a 14. století. Dosavadní vý- sledky bádání věnované tomuto zvláštnímu motivu shrnul ve své studii J. Žegklitz (2011, s. 644–651). Reliéf č. 513: Vlk, liška a pták Zcela jinou kompozici než předchozí motiv, ale patr- ně obdobný význam má reliéf č. 513. Tentokrát svou ptačí oběť lapají do sítě (?) dvě šelmy. Nůše, kápě či plachetky na jejich zádech jsou zatím prázdné. Po- zoruhodné je šachování, pečlivě vyvedené nejen na předpokládané síti, ale i na tělech zvířat. Výklad této ikonografie není ustálen, viz Loskotová 2011a, s. 44–45; Menoušková 1999, s. 382–384. Reliéf č. 514: Flagelanti Dílčí rekonstrukce reliéfu č. 514 znázorňuje trojici členů náboženské sekty flagelantů s důtkami v rukou (Graus 1988, s. 38–59). Dvojice nahých žen má na te- meni a po stranách sepnuté vlasy, muž jdoucí mezi nimi je v intimních partiích zahalen titěrným pru- hem látky se svazovací šňůrkou na boku. Výjev takto poprvé identifikoval Z. Hazlbauer (Hazlbauer 1998, s. 226–228, obr. 131). Reliéf č. 515: Papežský znak s hanlivým nápisem Při zběžném pohledu se zdá, že jde o typické ztvár- nění papežského znaku, alespoň pokud jde o české kachlové reliéfy – je zde štít s dvojicí překřížených svatopetrských klíčů a nad ním přilba s tiárou v kle- notu, kterou doplňují rozevlátá přikryvadla, jinak fafrnochy (více viz Církevní heraldika, rel. č. 1392– 1396). Popsaný centrální motiv místo obvyklého me- dailonu obíhá páska s dobře čitelným, protipapežsky zaměřeným textem: „papez . pan . pyssnych . porodil . psuotie“ (papež pán pyšných porodil psy) a násle- duje dodatek, obsahující jméno autora: „tuto formu . dielal . kubice“. Nároží zdobí trojlisty. Byla vyslove- na domněnka, že tento pozoruhodný reliéf pochází z  horažďovických dílen (Horníčková–Šroněk 2010, s.119–120, obr. V/11; Jindra–Ottová 2013, s. 454). Reliéf č. 516: Nápis Jan Hus (?) Kazatel, mistr svobodných umění a náboženský re- formátor Jan Hus se narodil kolem roku 1371 v Hu- sinci u Prachatic. Do dějin vstoupil jako nekompro- misní bojovník za  pravdu a  nápravu církve, který pro své přesvědčení položil život 6. července 1415 na koncilu v Kostnici (Soukup 2015). Na čelných plo- chách dvou stínek cimbuří završujícího standardní architektonický obrazec je rozložen nápis, který lze v první části číst jako „HUS“. Druhou část tvoří hus- tě nakumulovaná, nečitelná směsice znaků. Jde snad o kazatelovo křestní jméno „JAN, IOAH, IOHANN“? (více viz Hazlbauer 1998, s. 211–212, obr. 123). Reliéfy č. 517–532: Husitské motivy Husitské bojovníky na  kachlových reliéfech jed- noznačně identifikuje korouhev či prapor se zna- mením kalicha (popř. i hostie). Protože šlo o hnutí s velkou účastí venkovského lidu, typickou zbraní se stal cep doplněný železnými bodci. Na reliéfech se často objevuje jezdec, kterého provází pěšák s ko- rouhví, případně další bojovník (rel. č. 517–522). Podle znázorněného klipce na oku je tento jezdec téměř vždy ztotožnitelný s vojevůdcem Janem Žiž- kou z Trocnova (cca 1360–1424). V jednom případě (rel. č. 528) má Žižka klipec přes obě oči a to zna- mená, že reliéf vznikl po  roce 1421 (tehdy Žižka při obléhání hradu Rabí oslepl úplně). Řady pěších bojovníků představují reliéfy č. 523–527. Na jejich

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 39 štítech či pavézách se objevuje kříž (rel. č. 523–525). Velice zajímavé detaily najdeme na reliéfu č. 527 – předposlední muž drží střelnou zbraň zvanou píšťa- la, ze které se po výstřelu ještě kouří (kulka je zob- razena těsně pod okrajovou lištou). Poslední husita drží halapartnu a má zakrnělou nohu, podepřenou kolenní klečkou (více viz Pavlík–Vitanovský 2009, s. 251–252). V poněkud ironickém světle se jeví re- liéf č. 529, na kterém je k pasu prostředního bojov- níka přivázána husa. Tento reliéf se od  ostatních liší také tím, že muži mají těžkou venkovskou obuv a pokrývky jejich hlavy evokují spíše slaměné než železné klobouky. Na reliéfu č. 530 se nám předsta- vuje husitský bojový vůz s cepníkem, zatímco vozka sedí na jednom ze zapřažených koní a mává bičem. Dva pěší velitele v honosné plátové zbroji, s dvojruč- ními meči a s kopím s kališnickou zástavou vidíme na reliéfu č. 531. Poslední reliéf č. 532 patrně zobra- zuje husitského kněze (biskupa?). Kapitola VI. Obtížně identifikovatelné náboženské motivy Některé kompozice zobrazené na kachlových relié- fech jsou naprosto unikátní a to je jeden z důvodů, proč je jejich identifikace obtížná. Například: Reliéf č. 533: Adam? Figura nahého mladého muže v intimních partiích zakrytého dlouhou páskou s nečitelným textem byla identifikována jako Adam (Brych 2004a, s. 56, kat. č. 71). Jde o zlomek pravé části reliéfu a je tedy oprav- du možné, že na protilehlé straně stála Eva. Zdá se ale, že strom poznání kompozice neobsahovala. Ne- obvyklé jsou rovněž zdobné provazce, vytvářející ná- znak architektury. Reliéf č. 534: Jonáš a ďábel? Na tomto reliéfu spolu bojují dva muži. Jeden z nich (pohledově vpravo) je identifikovatelný jako Jonáš vystupující z ryby (srovnejme s reliéfy č. 52–56). Dru- hý muž má na hlavě královskou korunu a k jeho tru- pu se napojují zvířecí nohy a mohutný, šupinatý hadí ocas. Muži drží v rukou zvláštní velké kyje či palcáty s ostny. Korunovaný muž se chrání malým trojúhel- níkovým štítem. Ve spodní části reliéfu je věneček; co v tomto případě symbolizuje? (Biedermann 2008, s. 378). Výjev byl identifikován jako „Souboj proroka Jonáše s ďáblem“ (Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 40, kat. č. 85; Richterová 1982, s. 43, kat. č. 261, tab. 51: 3, 4). Pozn. – O  přímém souboji Jonáše s  ďáblem není v prorocké starozákonní knize Jonáš zmínka (Royt 2007, s. 100–101; Rulíšek 2005, „Jonáš“). Reliéf č. 535: Prorok? Trůnící muž s  gestem řečníka, ale bez jakéhokoli atributu, neumožňuje jasnou interpretaci. Pokrývka jeho hlavy připomíná biret, případně knížecí čapku. Síťování stolce (?) evokuje materiál z proutí. Poměrně dlouhý text na dvoudílné nápisové pásce se dosud ne- podařilo objasnit. Může jít o postavu starozákonního proroka nebo univerzitního mistra-kazatele (chybějí- cí atributy prakticky vylučují možnost, že jde o kní- žete Václava). Reliéf č. 536: Jezdec na velbloudu Otevřená zůstává i identifikace vousatého muže sedí- cího patrně na jednohrbém velbloudu. Na hlavě má vysokou špičatou čapku, v rukou drží bič a smyčku jednoduché uzdy. Že jde o  religiózní téma, pouze předpokládáme (Pavlík 2005a, s. 232–234). Reliéf č. 526 Reliéf č. 535

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 40 Reliéf č. 537: Světec a ležící lev Reliéf znázorňuje modlícího se světce s  podivně zkroucenýma nohama. Naproti muži leží lev se vzty- čeným ocasem a olizuje mu nohu. Výjev se odehrává v přírodní scenérii. Jde snad o Daniela v jámě lvové? (Dan 6; Hall 1974, s. 107–108; Royt–Šedinová 1998, s. 147–148; Rulíšek 2005, „lev“). Reliéf č. 538: Odlétající orel? Na  dalším z  obtížně identifikovatelných reliéfů je kráčející dravý pták-orel (?) s  rozepjatými křídly. Do volného prostoru za ním je vtěsnána velká rato- lest. Reliéf č. 539: Odlétající orel s pláštěm (?) v zobáku Kráčející orel s  rozepjatými křídly drží v  zobáku předmět, nápadně podobný plášti s  kruhovým ot- vorem pro hlavu?, který se objevil na motivu Vjezd do Jeruzaléma (reliéfy č. 192–198). Reliéf č. 540: Královna a gesto orant Slovo orant je odvozenina z latinského orare – mod- lit se (Rulíšek 2005, „orant“). Jde o modlitební gesto s  dlaněmi směřujícími kupředu, vyjadřující otevře- nost, pozdvižení mysli k Bohu, důvěru v Boha, Boží pokoj, kříž, oddanost, nebeskou blaženost, vítězství. Žena s tímto gestem má královskou korunu a může připomenout Pannu Marii jakožto modlitebnici a ochranitelku (Royt 2007, s. 200). Oděv s pachy, oz- dobné šněrování na hrudi a absence svatozáře tuto domněnku ale nepodporují (Kybalová 2001, s. 95–96). Reliéf č. 541: Muž, ornát (?) a ptáci Ve  spodní části reliéfu je částečně dochovaná po- lopostava prostovlasého muže s  rozpřaženýma ru- kama. Nad ním, v  centru kompozice, je obdélný, nahoře zakulacený předmět, identifikovatelný jako zdobený ornát s  otvorem pro hlavu (analogie viz rel. č. 200, 205, 206). Tento předmět obklopuje tro- jice ptáků – dva sedí v korunách stromů umístěných po stranách a zvažovaný oděv jednou nohou přidr- žují, třetí na něm přímo sedí a hlavu má skloněnou k  hrudi. Může jít o  zvláštní variantu motivu Peli- kán sytící mláďata vlastní krví, viz reliéfy č. 291–302 (Hazlbauer 1998, s. 127–128), nebo o zpodobení sv. Františka z Assisi, který podle legend ze sebe svlékl šat a ponechal si jen hábit, čímž symbolicky odmí- tl pozemské dědictví. Tento světec proslul zejména svým kázáním ptákům, kteří ho poslouchali (Pavlík– Vitanovský 2004, s. 48–49, kat. č. 238; De Voragine 2012, s. 285–295; Rulíšek 2005, „František z  Assisi /Serafínský/“). Reliéf č. 542: „Dvourožec“, růže, úponek a prostře- lené srdce Dalšímu z  tajemných výjevů vévodí jelen s  krkem obtočeným bujnou vegetací. Zvíře má místo paroží „rohy“, které obepínají rozetu nad jeho hlavou. Upro- střed kompozice je na drobném řetízku zavěšeno srd- ce prostřelené šípem a poněkud níže vpravo najde- me ještě minuskulní písmeno („g“?). V symbolické rovině jelen představuje mj. obraz člověka žíznícího po Bohu. Růže symbolizuje mj. Krista i Pannu Marii (Royt–Šedinová 1998, s. 90–92; Rulíšek 2005, „jelen“, „růže“). Rohy mají moc zprostředkovat spojení člo- věka s Bohem (Lurker 2005, s. 193). Srdce, sídlo duše, a navíc prostřelené šípem, symbolizuje lásku (Rulíšek 2005, „srdce“, „šíp“). Rostlinný úponek lze případně chápat jako novozákonní znamení hloubky a síly ži- vota věřících (Mt 13,38; 1 Kor 3,9). Reliéfy č. 543–545: Slon, věž s korunovanou ženou a „jelínek“ Slon s připnutým košem pro vojáky, většinou zobra- zovaným jako věž s cimbuřím, je znám především ze středověkých knižních miniatur (Hadravová 2008, s. 431–432). Na žádné z těchto maleb ale není místo vojáků korunovaná žena, vztahující ruce po parůž- ku čtyřnohého tvora, napůl jelena, napůl jednorož- ce. Na prvém z reliéfů se kromě rostlinných doplňků objevuje patrně kostel. Zvíře nesoucí věž s královnou má k podobě předpokládaného slona velmi daleko. Jde snad o mariánskou symboliku? (Pavlík–Vitanov- ský 2008, s. 546–548; Rulíšek 2005, „slon“). Reliéf č. 546: Hlavy kněží a erby s růží Značné rozpaky budí i reliéf, na kterém jsou hlavy kněží s birety ledabyle rozmístěny po ploše. Nahoře je ještě nevýrazná lidská polopostava a dole dva erby se znamením růže. Jde patrně o nahodilost bez hlub- šího významu. Reliéf č. 537

MYTOLOGIE , ALEGOR IE , FANTASTIK A 41 II. část – MYTOLOGIE, ALEGORIE, FANTASTIKA Člověku je vlastní snaha dát podobu všemu nepoz- nanému a přitom pociťovanému, všemu, co ho pře- sahuje. Křesťanská kultura čerpala z antického světa, obohatil ji kontakt s orientem a svůj vliv samozřejmě měly i starší evropské pohanské kulty. Ze stěžejních inspiračních zdrojů mytologické povahy jmenujme například spis Gaia Plinia (Staršího) Naturalis his- toria, sepsaný v polovině 1. století našeho letopočtu. Jako červená nit se dějinami vine zprvu anonymní Physiologus. Objevil se ve 4. století před naším le- topočtem v  Sýrii a  do  Evropy pronikl o  pět stole- tí později. Physiologus obsahuje sbírku vyprávění o zvířatech, rostlinách a drahých kamenech. Od dru- hého století (n. l.) byly jednotlivé příběhy upravovány v křesťanském duchu a zároveň se v něm objevovaly příběhy nové (Physiologus 2001). Fyzickou podobu bájných, fantastických bytostí zachycovaly tzv. bes- tiáře. S rozvojem poznání reality se tyto bestiáře po- zvolna měnily v seriózní studie o skutečných tvorech, ale to je již jiný příběh… První a druhá část atlasu spolu úzce souvisejí, protože křesťanství přizpůsobi- lo mnohé mýty a symboly k obrazu svému. Napří- klad gryf nebo jednorožec počal symbolizovat Krista a drak – ve východních kulturách uctívaná bytost – se stal výhradně zosobněním zla, ďábla. Protože my- tologie, alegorie a fantastika nemají exaktní výklad, mnoho tvorů a rostlin získalo více, často i protichůd- ných významů (Antonín 2003; Baltrušaitis 2008; Bie- dermann 2008; Hadravová 2008; Hall 1991; Nejedlý 2003; Nejedlý 2007; Royt–Šedinová 1998). Kapitola I. Symbolika spjatá s Ježíšem Kristem Reliéfy č. 547–558: Gryf Gryf je fantastický tvor, který ze lva převzal trup, nohy a ocas a z orla hlavu, křídla a někdy i pařáty. Symbolizuje tak vládu na  zemi a  ve  vzduchu, což v  jiné rovině charakterizuje Krista, jeho dvojí při- rozenost (božskou a  lidskou), a  vládu nad světem. Středověky gryf je dále alegorií moudrosti, světla, odvahy (větří a střeží skryté poklady) a Božího po- žehnání (Rulíšek 2005, „gryf“). Gryf bývá koru- nován a objevuje se i v heraldice (Mysliveček 2005, s. 19). Na shromážděných kachlových reliéfech mají někteří gryfové všechny končetiny lví, u jiných je vý- raznější ptačí složka (rel. č. 548, 554–555). Typické jsou hrdý, bojovný postoj a rozepjatá křídla. Je zají- mavé, že v několika případech najdeme po výtvarné stránce spolu zjevně související, proti sobě orientova- né gryfy, každého samostatně na jedné reliéfní ploše (rel.č.551–552a 553,554–555,557–558).S tímtojevem se ještě setkáme, a to především v souvislosti s turna- jovými souboji, tam je to ovšem na rozdíl od gry- fů zcela logické (viz např. rel. č. 741–742, 743–744, 745–746 a 828–829, 830–831). Pozn. – Ke gryfům více viz Menoušková 2009. Gryf dále viz pták Noh, reliéfy č. 694–698. Reliéf č. 559: Jednorožec a úponek s hrozny Bájný jednorožec se podobá jelenu, kterému mís- to paroží vyrůstá uprostřed čela dlouhý, rovný roh. Podle Physiologu jde o  tvora plachého, kterého může chytit pouze čistá panna. Roh má léčivé účin- ky a  může očistit otrávený nápoj. Biblické texty se zmiňují o  jednorožci několikrát (např. Dan 8,5-8; Žl 22,22; Job 39,9-12). Podle církevních otců je jed- norožec jedním ze symbolů Krista. Kromě toho pronikl i  do  symboliky spjaté s  Pannou Marií (viz Panna Marie v uzavřené zahradě – Zvěstování jako lov na jednorožce, rel. č. 151). Objevuje se i v heral- dice (Antonín 2003, s. 139–153; Biedermann 2008, s. 124–126; Mysliveček 2005, s. 24–25; Royt 1998, s. 171–173; Rulíšek 2005, „Jednorožec“). Na kachlo- vém reliéfu z  jednorožcovy tlamy vybíhá mohutný úponek vinné révy, obtěžkaný hrozny. Jde o podoben- ství Krista a  společenství křesťanů (Royt–Šedinová 1998, s. 106–108). Jednorožec s náboženským význa- mem dále, viz reliéfy č. 686 a 1018 a snad i 543–545. Pozn. – K jednorožcům na kachlových reliéfech více viz Pavlík–Vitanovský 2008. Reliéfy č. 560–570: Lev Lev, „král zvířat“, symbolizuje panovníka, moc, od- vahu, střídmost, vytrvalost. Z religiózního pohledu potom Krista (Zj 5,5) a vzácně i ďábla (1 Petr 5,8). Okřídlený lev je znamením evangelisty Marka (Bie- dermann 2008, s. 185–187; Rulíšek 2005, „Lev“). Tzv. odpočívajícího lva vidíme na reliéfech č. 560– 564. Na poslední z těchto ukázek se výrazně uplatňuje přírodní scenérie. Na reliéfu č. 565 má lev královskou korunu. Na reliéfu č. 566 je k vzepjatému lvu přidána dvojice stylizovaných růží, která – vzhledem k mís- Reliéf č. 552

MYTOLOGIE , ALEGOR IE , FANTASTIK A 42 tu nálezu kachle (Český Krumlov) – může souviset s rodem Rožmberků. Na dalším reliéfu je lev v nahr- bené pozici a přitom má naježenou hřívu a vyceněné zuby. Mezi obtížně vysvětlitelné ikonografie patří lev uvázaný ke stromu mohutným řetězem (rel. č. 568). Může jít o symbolické zkrocení zla: „Buďte střízliví a  bděte, protože váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by mohl zhltnout“ (1 Petr 5,8). Další lev se schlíplým ocasem, umístěný v rost- linném medailonu s nárožními palmetami na relié- fu č. 569, bývá označován jako „provinilý“, protože ve spodní části dekorativního rámu je německý nápis „scham dich“, tedy „styď se“ (Loskotová–Menouško- vá 2010, s. 408–410, 412, obr. 6; Menoušková 2008b, s. 40, 50, kat č. 129). Zcela unikátní je lev držící zlo- mené praporečné kopí a prázdný goticko-renesanční štít (rel. č. 570). Rozevlátý prapor vytvářející smyčky je též prázdný. Hrot zlomeného kopí se dotýká nápi- sové pásky s nejasným minuskulním textem. Je ško- da, že neznáme podobu celého reliéfu a nevíme, zda byl lev korunován a případně dvouocasý. Jisté je, že je bezzubý a dochovaná část jeho ocasu míří pasivně dolů mezi nohy. Z uvedených podrobností vyplývá, že smysl výjevu je tragický. Patrně jde o alegorii vy- jadřující porážku, vymření rodu apod. (Pavlík–Vita- novský 2005). Pozn. – Lev dále viz Náboženské motivy, reliéfy č. 64–84, 120–127, 303–305, 326, 354–356, 537 a He- raldika, reliéfy č. 990–1066, 1143–1148, 1334, 1337– 1339, 1362… Reliéfy č. 571–585: Jelen, laň Jeleni a laně byli velmi oblíbenou lovnou zvěří, jak ještě uvidíme (viz rel. č. 807–821). Na následujících ukázkách je jelení zvěř znázorněna bez lovců a ho- nicích psů, a proto je třeba se poohlédnout i po je- jím symbolickém významu (Biedermann 2008, s. 126–128; Hall 1991, s. 194; Rulíšek 2005, „jelen“). O  jelenech se zmiňují biblické texty (Gn 49,21; Žl 17,34; 42,2). Jelena, jakožto symbol Krista a úhlavní- ho nepřítele hada-ďábla, popisují legendy (Physiolo- gus 1981, s. 1, 30) a bývá dokonce chápan jako obec- ný symbol apoštolů a svatých (Royt–Šedinová 1998, s. 140–142). Na kachlových reliéfech se poměrně čas- to objevuje odpočívající jelen, případně laň, s nohama složenýma pod sebou (na první pohled se může zdát, že naopak běží). Zvířata mívají kolem krku obtoče- nou rozevlátou stuhu (rel. č. 571, 572, 580), jejíž vý- znam zatím nebyl uspokojivě objasněn (Krajíc 2005, s. 67–68, Orna 2005, s. 109). Jiný obtížně interpreto- vatelný detail vidíme na reliéfu č. 573: před ležícím jelenem je v jakési schránce nebo klícce uložena krá- lovská koruna. Součástí reliéfu je dvojice stromů se srdčitými korunami a trojice hvězd (noční obloha?). Zajímavou hypotézu, že jde o symboliku řádu bílé- ho jelena, vyslovila D. Stehlíková (Stehlíková 2000). Z  reliéfu č. 574 se dochovala pouze spodní část, na které dva jeleni odpočívají pod velkým stromem s mohutnými kořeny. Odpočívající laně představují reliéfy č. 575–578 a konečně jelena společně s laní na- jdeme na reliéfech č. 579 a 580. Jako běžící či alespoň na nohou můžeme charakterizovat jeleny na reliéfech č. 581–584. Jazyk visící z huby jelena na reliéfu č. 582 naznačuje, že může jít o štvané zvíře, a tím pádem o součást vícedílného loveckého motivu. Na reliéfu č. 584 z  jelena vychází mohutný rostlinný úponek s trojlisty. Stále nedostatečně objasněný smysl má zr- cadlově orientovaná dvojice jelenů ve skoku, připou- taná k sobě řetězy s kruhovým úchytem (rel. č. 585). Ze zvířat vychází rostlinný úponek. Ve spodní části reliéfu je ještě velká lilie. Těla jelenů opisuje lineární prut, v rohových partiích vytvářející náznak kružeb. Dosud nejpodrobněji se tímto motivem zabývala T. Koucká (Koucká 2007, 43–46, 121, kat. č. 51). Pozn. – Jeleni dále viz např. reliéf č. 302, 482, 542 (?), 701, 807–821, 909 nebo 1018. Reliéfy č. 586 a 587: Kohout Kohout je v  křesťanském pojetí chápán převáž- ně kladně – mj. symbolizuje Kristovo vítězství nad smrtí a zlem, Kristův druhý příchod na konci věků, očekávání Božího království a ostražitost před zlem (kohout bývá na  věžích kostelů). Dobře známé je i biblické Petrovo trojí zapření Krista dřív, než ko- hout třikrát zakokrhá (Mt 26,75), a proto se kohout stal jedním z  atributů tohoto apoštola. Ze záporné symboliky kohouta je možné uvést žádostivost, černý nebo červený kohout může být přisluhovačem ďábla (Lurker 2005, s. 219; Royt–Šedinová 1998, s. 124–126; Rulíšek 2005, „kohout“). Kohout na  reliéfu č. 586 suverénně obsadil celou plochu a jistě nejde o jeho obecné znázornění. Na  reliéfu č. 587 kohout stoji na zapřaženém, krytém voze a vozka s velkým bičem sedí na koni. Jde o symboliku bdělosti, ostražitosti či ochrany na cestách? Pozn. – Kohout, případně slepice dále viz reliéfy č. 306, 859, 909, 933. Reliéf č. 564

MYTOLOGIE , ALEGOR IE , FANTASTIK A 43 Reliéfy č. 588 a 589: Orel a ulovený zajíc Ulovený zajíc může symbolizovat hřích a orel Krista (Biedermann 2008, s. 241–243, 400–401; Royt–Šedi- nová 1998, s. 160–161). Badatelé dosud nemají na vý- klad této ikonografie jednotný názor (Menoušková 2008b, s. 40, 50, kat. č. 132). Reliéfy č. 590 a 591: Rak Rak byl ve středověku považován za tvora nestálé- ho charakteru a  pro svou schopnost pohybu po- zpátku i  za  nositele neštěstí (Royt–Šedinová 1998, s. 117). Na druhou stranu svléká krunýř a tento po- čin symbolizuje „odhození starého Adama“ a Kristo- vo zmrtvýchvstání (Biedermann 2008, s. 292–293). Jako znamení zvěrokruhu rak zastupuje duši vstu- pující do světa, lásku, inspiraci i zármutek, dále po- tom měsíc červen. Na prvém z reliéfů raka provází zrcadlově obrácený minuskulní nápis, který snad lze číst jako „przipluy“. Stínky cimbuří nad nápisovým polem oživují kříže (Menoušková 2008b, s. 41, 51, kat. č. 138). Na druhé ukázce raka provází seskupení rustikálních ornamentů. Pozn. – Rak dále viz rel. č. 62, 669, 670. Kapitola II. V područí zla Reliéf č. 592: Had a Harpyje (?) V  křesťanském pojetí je had ztělesněním zla, Sata- na (Hall 1991, s. 149). Na  pozoruhodném zlomku kachlového reliéfu had vypouští okřídlené monst- rum s hlavou (?) a prsy ženy, identifikovatelné jako Harpyje, která se stala symbolem lakoty. Lakota a dále např. žádostivost byly odsuzovány jako smr- telný hřích (Antonín 2003, s. 120–121; Hall 1991, s. 245; Rulíšek 2005, „hřích“). Reliéfy č. 593–611: Drak Drak (saň) je bájný, zpravidla okřídlený jedovatý veleještěr s ostrými zuby a mohutnými drápy (hlav může být více). Evropský středověk draka pojal jako služebníka zla (ďábla), kterého lze přemoci pouze Bohem posvěcenou statečností (např. sv. Jiří), vírou (sv. Markéta) nebo zaříkáváním (Baltrušaitis 2008, s. 149–155; Koutský 2005; Pavlík 2010a; Royt–Šedi- nová 1998, s. 183–184; Rulíšek 2005, „drak /saň/“, „ďábel /démon, Lucifer, Satan/“). Dlužno dodat, že v  bestiářích mívají draci specifická označení, např. Agama, Cornutus, Pescer (Hadravová 2008, s. 319–338). Draci na kachlových reliéfech jsou dvou- nozí (rel. č. 593–596) i čtyřnozí (rel. č. 598–609). Mají lví tlapy, orlí pařáty, výjimečně kopyta (rel. č. 593, 598). Ztvárnění jejich blanitých, případně pernatých křídel se různí. Někdy jsou složena (např. rel. č. 595), jindy se zdá, že drak letí (rel. č. 601). Z hlav draků vy- růstají zakřivené rohy a horní čelist bývá protažena Reliéf č. 587 Reliéf č. 586 Reliéf č. 598

MYTOLOGIE , ALEGOR IE , FANTASTIK A 4 4 do útvaru připomínajícího zoban dravce (např. rel. č. 604 a 605). Setkáváme se i s dlouhýma špičatýma ušima (např. rel. č. 598, 606), vzácně s ochlupením (rel. č. 607). Ve vyceněných tlamách se objevuje ja- zyk a jedovaté plameny nebo z nich vychází rostlin- ný úponek, symbolizující divou nespoutanost (rel. č. 606–609). Na zlomku reliéfu č. 610 je spolu s dra- kem znázorněna ještěrka (salamandr). Předpokládá- me, že symbolika tohoto tvora je v daném kontextu rovněž negativní, protože jde o jedno z dalších zpo- dobení ďábla (Lurker 2005, s. 194). Pouze část draka a ještě dalšího neidentifikovatelného tvora s ptačím křídlem (orla?) vidíme na torzu reliéfu č. 611. Pozn. – Draci dále viz čtveřice démonů (rel. č. 612), bazilišek (rel. č. 613 a 614), draci s propletenými krky (rel. č. 615–630), lev, drak a rytíř (rel. č. 687), český lev a drak (rel. č. 689–693) a uherský Řád draka Zik- munda Lucemburského (rel. č. 1121, 1272). S drakem jsme se již setkali v souvislosti s archandělem Micha- elem (rel. č. 273 a 274), sv. Jiřím (rel. č. 357–417) nebo se sv. Markétou Antiošskou (rel. č. 434). Reliéf č. 612: Čtveřice démonů Tento poškozený a špatně čitelný reliéf je rozvržen do čtyř vzájemně provázaných medailonů. Uprostřed je menší šestilistá rozeta a na bocích výseče s trojlisty. V medailonech jsou čtyři démonické bytosti. Nejlépe se dochovala první z nich – jde o čtyřnohého okříd- leného draka s  dlouhým krkem a  ušatou hlavou, zakusující se do vlastního ocasu. Na rozdíl od uro- bora (Lurker 2005, s. 547–548) je tento netvor zaklo- něn a na krku má složitý uzel (Royt–Šedinová 1998, s. 137–138). V  nepřirozeném záklonu je znázorněn i následující démon se šupinatým tělem a špičatýma ušima. Spodní dvojici tvoří zleva pravděpodobně vlk (symbol ďábla, bludařství, falešného proroka?) a další obtížně rozpoznatelný stočený tvor (nepřirozené po- lohy mohou naznačovat, že jde o mrtvoly). Zdá se, že se jedná o promyšlenou, magií opředenou kompozici, vyjadřující ochranu proti zlu. Reliéfy č. 613 a 614: Bazilišek Bazilišek je okřídlený netvor z kategorie tzv. malých draků. Podobá se kohoutu, má ptačí křídla, pařáty a hadí ocas. Slovo bazilišek pochází od řeckého „ba- sileus“ a znamená malý král, vládce (zvířat). Bazili- šek bývá charakterizován jako nesmírně jedovatý. Svým zrakem, sykotem a dechem dokáže zabít živé tvory, když se obrátí k rostlinám, usychají. Neodo- lá mu dokonce ani kámen. Symbolizuje smyslnou rozkoš, závist, zkázu, zmar a kupodivu i Boží trest. S baziliškem se lze setkat v heraldice (Antonín 2003, s. 92–98; Koutský 2005, s. 125–130; Mysliveček 2005, s. 9–10; Royt–Šedinová 1998, s. 182; Rulíšek 2005, „Bazilišek“). Na druhé ukázce (rel. č. 614) je figura baziliška poněkud zašifrovaná, protože má lidskou ruku, držící polnici přiloženou k zobáku. Pozn. – Bazilišek dále viz reliéfy č. 21 a 1194. Reliéfy č. 615–630: Draci s propletenými krky Na českých kachlových reliéfech se v hojné míře se- tkáváme s dvojicemi k sobě směřujících draků s na- vzájem propletenými (zauzlenými, zaháknutými) krky a  odvrácenými hlavami. Uzel nebo alespoň smyčka se někdy objevují i na jejich ocasech. Zauz- lení, jak víme, symbolizuje porážku zla (viz např. sv. Jiřím, rel. č. 370, 409–413 aj.). Pokud se proplétají dračí krky, jde patrně rovněž o symbolické zkrocení zla, o tzv. apotropaion (Rulíšek 2005, „apotropaion“, „drak“, „uzel“). Z polohy těl draků je zjevné, že ne- mohou zaútočit, protože se navzájem brzdí (Bra- vermanová 2003, s. 513–514, obr. 10; Jánský 2006, s. 8–17, 484; Novobilský–Rožmberský 1997, s. 35, foto 25). Pro zajímavost dodejme, že tento motiv je součástí znaku města Kolína a  na  tamějších peče- tích je doložen od roku 1343. Propletení draci jsou vytesáni ve vrcholu portálu brány městského hradu a najdeme je i uvnitř chrámu sv. Bartoloměje (Pa- trný–Beránek 2014, s. 41, 82–83, obr. 38). Ke kolín- ským drakům se váže půvabná pověst, která pro- pletení jejich krků vysvětluje jako milenecké objetí (Čarek 1985, s. 201; Pavlík 2010a, s. 285–287, obr. 6: 1–4). Z tlamy draků zobrazených na kachlových re- liéfech někdy šlehají plameny (rel. č. 615), jindy vy- čuhuje pouze jejich vyplazený, případně i rozeklaný jazyk (rel. č. 616). Draci mívají zaoblené rohy, zobá- kovitě prodlouženou horní čelist a špičaté uši. Jejich ocasy se poměrně často proměňují v rostlinný úpo- nek, do kterého se „zakusují“ (např. rel. č. 619, 627, 629–630). Pouze v jediném případě úponek vychází z jejich tlamy (rel. č. 626). Reliéfy č. 631–639: Mantichora Bestiáře popisují mantichoru většinou jako monst- rum s lidskou tváří, lvím tělem a šípovitým ocasem. Pronikavý hlas mantichory prý připomíná zvuk po- zounu (Hall 1991, s. 195; Lurker 2005, s. 453; Mysli- Reliéf č. 600

MYTOLOGIE , ALEGOR IE , FANTASTIK A 45 veček 1992, s. 149; Schrader 1986, s. 24). Na kachlo- vých reliéfech má mantichora převážně lví ocas, který podobně jako u předchozích draků někdy přechází v mohutný rostlinný úponek (rel. č. 634, 635, 637). Na reliéfu č. 638 má monstrum pouze dvě nohy, ší- povitý ocas a z jeho „úst“ vychází svazek rostlin. Tvář mantichory je někdy zarostlá plnovousem nebo ale- spoň bradkou. Pozoruhodné jsou kvetoucí rostlina, úponek s listy nebo stromovitá rostlina sevřené v jed- né z jejích předních tlap (rel. č. 632–635). Objevuje se i varianta s blanitými křídly a s točenkou nebo „pas- teveckou“ čapkou (rel. č. 633, 638). Na reliéfech č. 636 a 637 na mantichoru zezadu útočí dravý pták (orel), bezpochyby ztělesňující dobro. Poslední z mantichor (rel. č. 639) má sličnou tvář a mohutný šupinatý ocas. Reliéfy č. 640–646: Kozorožci na vinici (veverka) Kozorožec (kozel) je mj. starozákonní obětní zvíře, které má v křesťanské symbolice většinou zápornou charakteristiku. Je to nečistý, žádostivý tvor, který bude za posledního soudu představovat zatracence. „A  budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů“ (Mt 25,32). Tělesné rysy kozla mívá ďábel (Biedermann 2008, s. 160–161; Royt–Šedinová 1998, s. 143–144; Rulíšek 2005, „kozel“). Na kachlových re- liéfech se většinou setkáváme s dvojicí kozorožců či kozlů, vzpínajících se ke koruně stromu nebo vinné- ho keře. K objasnění této ikonografie snad přispívá následující úryvek: „Vinice Páně krásně zakvetla, ale i kozlové se blížili, chtějíce ji hlodati“ (Palacký 1906, III, s. 173). Negativní symboliku umocňuje další z  ďáblových přisluhovačů – veverka (Biedermann 2008, s. 379–380). Ta sedí v  koruně stromu (keře) a dobývá se do žaludu, symbolizujícího mj. pevnost víry (rel. č. 643–645). Na reliéfu č. 643 (a patrně i 645) má vinný keř dva vzájemně propletené kmeny. Pouze jediného kozla vzepjatého k vrcholu úponku předsta- vuje reliéf č. 646. Výjev je umístěn na silně zahrocený štít, obklopený dalšími úponky a listy. Kapitola III. Mořská panna, zvaná též Meluzína, aneb Ryby a polopostava královny – reliéfy č. 647–670 Motiv s napůl ženou, napůl rybou býval ve starších studiích interpretován jako víla Meluzína, která je spjata s  rodovou pověstí Lucemburků (Hazlbauer 1989). Dobové ilustrace k pověsti ale zobrazují tuto vílu po její osudové proměně jako nahou ženu s tělem od pasu dolů proměněným v hadí ocas. Mívá i blani- tá křídla a obvykle je ve vodní lázni, kde byla zrazena (Nejedlý 2007, s. 243–255). Na kachlových reliéfech má žena oděv a  od  pasu dolů místo hadího ocasu dvě prohnutá rybí těla, většinou s hlavami, kterých se dotýká. Je zde zásadní rozpor. Z  náboženského pohledu žena se dvěma rybími ocasy symbolizuje smilstvo, chlípnost a žádostivost (Hazlbauer 1989, s. 419–420; Royt–Šedinová 1998, s. 179; Rulíšek 2005, „neřesti–smilstvo“). Analogické nahé ženské stvo- ření se dvěma rybími těly najdeme např. na  pozd- ně románské fresce v Pedret (Katalánsko) a soudobý nápis ji identifikuje jako „Serenu“, tedy Sirénu (Ne- jedlý 2002, s. 476, obr. 25 /23–24/). Přikláníme se k názoru, že v případě kachlových reliéfů jde o sym- bolické memento před tělesnými hříchy. Jde o motiv v Čechách hojně zastoupený a zobrazovaný ve třech variantách: I. – tělo ženy se od  pasu dolů promě- ňuje ve  dvojici bezhlavých rybích těl s  množstvím ploutví (rel. č. 647–652), II. – rybí těla mají bezzubou hlavu a jsou od těla ženy oddělena (rel. č. 653–659), Reliéf č. 635 Reliéf č. 665

MYTOLOGIE , ALEGOR IE , FANTASTIK A 46 III. (nejpočetněji zastoupená varianta) – ryby jsou dravé a  mají široce rozevřenou tlamu. Stejně jako v případě II. varianty není zřejmé, zda ženu pohlcují nebo vyvrhují (rel. č. 660–669). Tento prvek připomí- ná Jonáše vystupujícího z ryby (rel. č. 57–62) nebo le- viatana vyvrhujícího draka (rel. č. 401–405). Na uve- dených variantách jsou různé doplňky – třetí ryba, mířící k těm nejintimnějším ženským partiím (rel. č. 651, 652, 659) nebo rak (rel. č. 669 a 670). Na reliéfu č. 655 je ryb dokonce šest (čtyři volně) a na vrcholu, nad štíhlou dělící lištou je další tvor, podobný moř- ské panně. Na jednom z hornouherských zobrazení se objevuje zrcadlo (Hazlbauer 1989, s. 430, obr. 12: 3), které je mj. atributem mořské panny (Buben 1994, s. 231–232) a  symbolizuje chlípnost (Rulíšek 2005, „zrcadlo“). Pozoruhodné je rovněž umístění výjevu na erbovní štítek (rel. č. 666–669), nepředpokládáme však, že jde o rodové znamení (Mysliveček 1993, 81). Kapitola IV. Fenomén „Divého muže“ – reliéfy č. 671–677 Diví muži, jinak lesní lidé nebo zelení muži, jsou po- divná stvoření, pokrytá po celém těle dlouhou, hus- tou srstí. Za jejich předchůdce je možné považovat bájného řeckého satyra a fauna (Wetzel 2008, s. 296). Přívlastek „diví“ je nutno chápat nikoli ve  smyslu divoký, ale jako podivný. Počínaje 14. stoletím a ze- jména ve století následujícím zaplavili tito tvorové ce- lou Evropu (Hadravová 2008, s. 442–443; Hall 1991, s. 118; Šmahel 2007; Šmahel 2012). Symbolizovali především prasílu, zdraví a plodnost. A nezůstalo jen u mužů, byly zde i divé ženy a jejich děti. Tito tvo- rové vystoupili z hlubin pralesů a přiblížili se k lid- ským příbytkům. Na dobových výjevech vidíme, jak „divousi“ společně s lidmi začali lovit zvěř, pracovat na  poli a  jíst u  společného stolu (viz např. textilní závěsy z hornorýnských dílen – Rapp Buri – Stuc- kly-Schürer 1990). Obliba divých mužů se promítla v  převlecích na  bálech a  různých aristokratických slavnostech (Šmahel 2012, s. 182–205). Divé muže představují i knižní malby z doby Václava IV. (Krá- sa 1990, s. 159, 164, 166, 171, 195 aj.; Šmahel 2012, s. 144–181). Často mají při sobě mohutný kyj a bo- jují mezi sebou nebo s  jiným protivníkem. Leckdy jim byla svěřena role strážců erbu. S příchodem re- nesance popularita těchto bytostí jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizela. Na  kachlových relié- fech se nejčastěji objevují dvojice zarostlých divých mužů s  kyji nad hlavami a  mezi nimi stává strom nebo alespoň keř (rel. č. 671–674). Na reliéfu č. 672 sedí pod stromem malý, neoděný mužíček a zdá se, že diví muži se perou právě kvůli němu. Výjev může souviset s  příběhem o  bernském vévodovi Dědři- chovi, zaznamenaném v  iluminovaném rukopisu z roku 1470 (Šmahel 2012, s. 92–97). Divouse chrání štít s hrotem a mají i opasek. Velmi výrazné výčněl- ky pod jejich chodidly znázorňují prsty. Na reliéfech č. 675 a 676 sedí částečně dochovaní diví muži bez zjevného ochlupení na zádech jelena. Jejich splynutí s divokou přírodou ve druhém případě zvýrazňuje mohutný úponek vycházející z jelení tlamy. Na relié- fu č. 677 divý muž bojuje s normálním mužem. Di- vous má mohutný kyj napřažený k ráně, jeho protiv- ník je ozbrojen mečem a kryje se štítem s výrazným středovým hrotem. Uprostřed výjevu je štíhlá číše, jejíž význam není snadné odhalit (Hall 1991, s. 358; Rulíšek 2005, „pohár“). Pozn. – Divého muže patrně představuje i  reliéf č. 1307. Kapitola V. Spřádání osudu Reliéfy č. 678–680: Předoucí šelma a žena Šelma spřádající vřeteno se podobá medvědu, její identifikace ale není jednoznačná. Patrně jde o jed- nu z podob ďábla. Žena má dlouhé, rozpuštěné vlasy ozdobené péřovou čelenkou, v pozdvižené ruce drží štíhlou číši a nepůsobí příliš počestně. Ponouká snad k  spřádání lstivých nástrah mužským duším? Ob- jasnění námětu zůstává předmětem dalšího bádání (Brych 2004a, s. 17, 98, kat. č. 196–197; Pavlík–Vita- novský 2004, s. 71–72, 231, kat. č. 445; Žďárská 2014). Reliéfy č. 681–683: Prasnice s přízí (?) Smysl reliéfů s  motivem prasete zůstává pro jejich zlomkovitost nejasný. Z prvého reliéfu č. 681 se do- chovala horní část vřetena s přízí směřující do prase- čí huby. Výjev doplňuje korunované (?) minuskulní „a“. Na dalších reliéfech je identifikace zvířete jako Reliéf č. 672

MYTOLOGIE , ALEGOR IE , FANTASTIK A 47 prasnice díky strukům jednoznačná. Prase někdy bývá spojováno se štěstím. Prasnice v křesťanském pojetí ale symbolizuje zvíře nečisté, hříšné, smy- slné a jsou s ní spojováni židé a synagoga (Lv 11,7; Mt 7,6). Souvislost s tzv. židovskou sviní (Judensau) nelze za současného stavu poznání reliéfů prokázat (Lurker 2005, s. 558; Patrný–Beránek 2014, s. 42, obr. 21–23; Rulíšek 2005, „vepř /prase, svině/“). Reliéf č. 684: Předoucí opice Ve  středověku je s  opicí spojován hřích, marnost, chlípnost, lenost a dokonce i ďábel (opičí se po Bohu, chce být všemohoucí jako on). V opici lidé viděli zne- tvořenou, hanebnější podobu sebe sama (Hall 1991, s. 315; Royt–Šedinová 1998, s. 151–152; Rulíšek 2005, „opice“). Na kachlovém reliéfu vidíme předoucí opici s klubíčkem příze. Po obvodu kachle je rozložen ná- pis „opycze/potvora/nyema/a chytra“. Výjev v rozích doplňuje čtveřice rozet umístěných v kruhových ter- čích. Reliéf č. 685: Zvěrokruh (?) v rukou opic Na dalším velmi zajímavém reliéfu vidíme dvojici se- dících opic, které oběma rukama přidržují kruhový předmět, při obvodu rozdělený do osmi polí. Snad jde o zvěrokruh s měsíčními znameními, která podle astrologických zásad předurčují lidské osudy (Rulí- šek 2005, „zvěrokruh“). Může se též jednat o zdobe- né zrcadlo, ve kterém se opice vzhlížejí, v tom přípa- dě máme před sebou symboliku marnivosti, sobectví a necudnosti (Biedermann 2008, s. 239–240), nebo jde o osudové kolo štěstí (Nejedlý 2003, s. 69–77). Kapitola VI. Ve znamení alegorických soubojů Reliéf č. 686: Lev a jednorožec K  nejednoznačně identifikovatelným motivům pa- tří souboj lva s  jednorožcem. Z  ryze křesťanského pohledu jde o boj lva-ďábla s Kristem-jednorožcem (Royt 1998, s. 147–148, 171–173). V úvahu dále při- padá výklad z pohledu alchymie (praesence síra – lev a rtuť – jednorožec) nebo polarity solární (mužský princip – lev) a lunární (ženský princip – jednoro- žec), viz Pavlík–Vitanovský 2008, s. 548–549. Reliéfy č. 687 a 688: Lev, drak a rytíř Výjev na  reliéfu č. 687 připomíná prastarý příběh „lvího“ rytíře, kdysi známý po  celé Evropě. V  Če- chách se tento „lví“ rytíř nazývá Bruncvík, což je od- vozenina od názvu německého města Braunschweig. Podstatu děje tvoří rytířova pomoc v boji dobra v po- době lva se zlem v podobě draka. Lev zvítězí a ry- tíř získá čest a slávu. Vděčné zvíře jej potom provází a střeží po celý život (Koutský 2005, s. 32–35). Zda je oprávněné s tímto tématem ztotožnit i reliéf č. 688 snad ukáže budoucnost. Pozn. – Legendární příběh o Bruncvíkovi přepraco- val A. Jirásek ve Starých pověstech českých. Reliéfy č. 689–693: Český lev a drak Jak již víme, souboj lva s drakem má prastaré koře- ny (Břicháček 2007, s. 95; Koutský 2005, s. 27–35). Na konci středověku se ale v Čechách objevila zvlášt- ní varianta – lev má královskou korunu a zdvojený ocas, a  proto symbolizuje České království. Vzhle- dem k pěti nalezeným verzím této ikonografie muse- lo jít o společensky závažné téma (reliéfy byly naleze- ny v místech od sebe značně vzdálených a jsou velmi odlišné). Co zavdalo příčinu ke vzniku této ikono- grafie? Ve druhé polovině 15. století připadá v úvahu např. expanzivní politika uherského krále Matyáše Korvína (vládl v  letech 1469–1490), papežem pod- porovaného ambiciózního soka českého krále Jiří- ho z Poděbrad (vládl v letech 1458–1471). Na reliéfu č. 689 drak před lvem uhýbá, roztahuje křídla a chys- tá se vzlétnout. Reliéf č. 691 je pozoruhodný dispro- porcí obou aktérů. Drak je zdánlivě daleko a velký český lev je vítězně vzepjat. Na reliéfu č. 693 se obje- vuje štít a v něm triumfující lev šlape po drakovi se zauzleným krkem a smyčkami na ocase. Vyrovnaný souboj v podstatě nabízí pouze reliéf č. 692, nicmé- ně i zde smyčka na dračím ocase naznačuje, že drak bude poražen (Rulíšek 2005, „uzel“). Můžeme pěticí- pou hvězdu (pentagram), kterou obepíná dvojitý ocas lva, na reliéfu č. 690 interpretovat jako symbol Krista – nebeské světlo bojující se silami temnot? (Rulíšek 2005, „hvězda“). Reliéfy č. 694–698: Pták Noh Historie ptáka Noha, jinak též gryfa (rel. č. 547–558), je spletitá. Proslul sice jako hlídač pokladů, bývá ale obviňován z  napadání koní i  lidí (Royt–Šedinová 1998, s. 176–177; Rulíšek 2005, „gryf“). Pták Noh (Rok, Roch, Rukh) má mít takovou sílu, že unese Reliéf č. 686

NÁBOŽENSK É MOTIV Y 48 dospělého člověka (podle indických eposů se vznese dokonce i s párem slonů, viz Antonín 2003, s. 237– 240). S oblibou loví lidi pro svá mláďata, a to je zřejmě důvod, proč na kachlových reliéfech tento bájný pták v pařátech třímá bezvládného muže. Noh je ztvár- něn v  podstatě stejně jako gryf, muž mívá lehkou zbroj a železný klobouk na hlavě, nikdy nemá zbraň. Výklad této ikonografie není ustálen (Durdík–Hazl- bauer 2006, s. 294, obr. 10; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 77–78), dobová zobrazení ale jednoznačně svěd- čí ve  prospěch tohoto výkladu (Hadravová 2008, s. 361–362). Pozn. – Pták Noh viz A. Jirásek: Staré pověsti české, pověst o Bruncvíkovi. Reliéf č. 699: Král a lev Záhadnou ikonografií zůstává motiv, na kterém je k ležícímu (spícímu?) králi silným splétaným pro- vazem připoután (?) lev a vrhá se na něho. Analogii s předchozím motivem lze spatřovat v nezávidění- hodné pozici tentokrát krále (to platí i v případě, že by byl reliéf pootočen vpravo o 90° tak, aby král stál). Reliéf č. 700: Souboj vlků? Částečně dochovaný reliéf představuje proti sobě stojící vlky (?) s cepy (?) v tlapách. Jeden má na hru- di řemínek s ozdobnou tobolkou (?), druhý, opasek s brašnou. Reliéf č. 701: Psi a jelen Na reliéfu vidíme mezi stromy dvě vztyčené psovi- té šelmy s krátkýma nohama ozbrojené oštěpy, které útočí na vztyčeného jelena s mečem. Další zvíře, snad pes, má vysokou špičatou „čepici“. Jeho srst, včetně ocasu, je nakadeřená. Hlavou se otáčí zpět k jelenovi. Zvířata mají vyplazené jazyky. Smysl tohoto výjevu nám zatím uniká. Reliéf č. 702: Kozel a dravá zvířata? Na dochované spodní polovině reliéfu stojí proti sobě snad liška a medvěd. Mezi nimi je kozel. I tato ikono- grafie čeká na vysvětlení. Pozn. – S  dalším alegorickým soubojem jsme se již setkali ve spojitosti s „divými muži“, viz reliéfy č. 671–674 a 677. Kapitola VII. Nejrůznější ojedinělé motivy Reliéf č. 703: Pávi(?) Dvojici ptáků komponovanou na střední osu a ob- klopenou medailonem s perlovcem představuje reliéf č. 703. Ptáci jsou k sobě otočeni zády a jejich vyvrá- cené hlavy spolu splývají. Byli identifikováni jako pávi (Loskotová 2011a, s. 51, obr. 27). Tento ojedinělý výjev může mít souvislost se vzory vyskytujícími se na byzantských tkaninách. Páv v raném středověku symbolizoval nesmrtelnost, později především pý- chu a  marnivost (Royt–Šedinová 1998, s. 130–131) nebo pomíjivost tělesné krásy (Tříska 1990, s. 41). Pod pávy jsou dvě hvězdy. Pozn. – Páv dále viz reliéf č. 960. Reliéf č. 704: Vodní tvorové Stvoření na tomto reliéfu patří do kategorie fantas- tických mořských ryb. Jejich druh a vzájemný vztah jsou těžko určitelné. Výjev rámují rostlinné úponky (Antonín 2003, s. 281–293; Hadravová 2008, s. 409– 422). Reliéf č. 705: Pták, šíp a ryba Jako badatelský oříšek se jeví částečně dochovaný re- liéf č. 705, na kterém neurčitelný pták (?) oběma no- hama svírá střelu, šíp. Ve spodní části je ještě ryba. Snad jde o  křesťanskou symboliku (Lurker 2005, s. 350–351, 439, 519–520; Rulíšek, 2005, „pták“, „ryba“, „šíp“). Reliéf č. 706: Žena a monstrum Na téměř surrealisticky ztvárněném výjevu se mla- dá žena v raně renesančním elegantním šatu důvěr- ně opírá o záda (?) monstra. Jejich těla spolu opticky splývají. Žena bezstarostně vkládá ruku do netvoro- vy zubaté tlamy umístěné na konci ocasu (?). V lite- ratuře byla vyslovena domněnka, že jde o nevěstku babylonskou (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 75). Reliéf č. 707: Obr-lidožrout, Kronos? Obr v krátkém přepásaném kabátci a s velkou, za- špičatělou čepicí s řadami rolniček (střapců?) poží- rá a zároveň zadní částí těla vyvrhuje drobné lidské postavičky. Další „oběť“ drží za ruku. Před ním jsou dvojice gestikulujících venkovanů s cepem a hrábě- mi. Navzdory několika pokusům o interpretaci jde nadále o  ikonografickou záhadu (Hazlbauer 1998, Reliéf č. 694

SVĚTSK É MOTIV Y 49 III. část – SVĚTSKÉ MOTIVY Pro evropský středověk byl typický společenský řád složený ze tří vrstev, o  kterém se věřilo, že pochá- zí z vůle Boží. Byl tu král a šlechta, kteří se měli – zjednodušeně a ideálně řečeno – o království a jeho obyvatele starat, dále církev, zodpovědná především za spásu duší a vzdělanost, a nakonec dělný lid, za- jišťující zázemí, obživu. Následkem civilizačního vzestupu se tento původně jednoduchý vzorec kom- plikoval, protože se nově utvářela a záhy významem vzrůstala např. vrstva měšťanů, složená z obchodní- ků, kupců nebo řemeslníků, a to převážně na úkor nižší šlechty (rytířů či vladyků). V souvislosti s roz- vojem těžby všeho druhu se dále ve  velkém začali uplatňovat např. prospektoři, stavitelé a  finančníci, kteří stavební podniky zajišťovali. Díky náročným královským a  šlechtickým zakázkám z  anonymi- ty pozvolna vystoupili i  umělci (Šmahel–Bobková 2012). V období, o kterém pojednává tento atlas, kra- lovali v českých zemích Lucemburkové (1310–1437) a Jagellonci (1471–1526). Jako solitérní zjev se mezi nimi ocitl jediný král zvolený z řad české šlechty – Jiří z Poděbrad (panoval v letech 1458–1471). Na Mo- ravě vůdčí role připadla protikráli Jiřího z Poděbrad a  Vladislava Jagellonského – uherskému králi Ma- tyáši Korvínovi (panoval v letech 1469–1490), jinak zde měli hlavní slovo moravští markrabí. Ve druhé polovině 15. století došlo k oslabení královské moci a na vládě v zemi se v nebývalé míře podílely nejbo- hatší panské rody. Náročný životní styl vládnoucího stavu vyžadoval stále vyšší finanční náklady. Okáza- lé sídlo, oděv podle poslední módy, umělecké před- měty, šperky, skvostná turnajová zbroj, vynikající kůň, speciální lovecký pes, vycvičený dravý pták atd., to vše bylo nutností, která leckoho zruinovala. Ob- dobné ambice měli i bohatí měšťané a církev. Obrov- ské finanční prostředky spolykaly válečné konflikty. Kachlové reliéfy se světskými (žánrovými) motivy nastavují pozoruhodné dobové zrcadlo. Najdeme s. 220–222, obr. 129; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 68, 229, kat. č. 416). Pozn. – Podobný motiv s ženskou postavou byl iden- tifikován jako „pojídačka dětí“, viz Voit–Holl 1963, s. 67, 41. Reliéf č. 708: Aristoteles a Phyllis (též Pankaspé) Tato původem antická alegorie symbolizuje nadvlá- du žen nad muži. Konkrétně jde o starého filozofa Aristotela (384–322 před Kristem), kterého si žen- skými zbraněmi podmanila Phyllis, krásná milenka císaře Alexandra Velikého. Podle legendy filozof je- jich vztah kritizoval a Phyllis se mu za to pomstila – okouzlila jej natolik, že jí dobrovolně dělal koně a ona se na něm vozila. Svědkem toho byl císař (na kachli je dochována pouze část jeho postavy s žezlem), který tak dostal výstrahu, aby byl obezřetný před ženskými svody (Hall 1991, s. 63–65). Reliéf č. 709: Herkules a Achelóos? V podobné pozici jako na předchozím reliéfu se ten- tokrát nacházejí dva podivní srstnatí tvorové. Vět- ší z nich má čtyři zvířecí nohy a náznak ocasu (?). Z jeho lidské hlavy vzadu vybíhá velký stočený pra- men vlasů, připomínající zakroucený roh. Na  jeho zádech sedí menší tvor s lidským tělem (a oděvem?), který má na  vlasaté hlavě rovněž zakroucený cop- -roh. Pouze hypoteticky lze scénu považovat za sou- boj Herkula s Achelóem o Déianeru, dceru říčního boha. Řecká báje popisuje, jak Achelóos úskočně mě- nil podobu v různá zvířata. Přesto jej Herkules nako- nec přemohl a v zápase mu urval jeden z jeho býčích rohů (Hall 1991, s. 158). Reliéf č. 710: Liška a čáp u džbánu Z řecké Ezopovy (Aisópovy) bajky Čáp a liška čerpá v torzu dochovaný reliéf, na kterém liška drží vel- ký džbán a čáp do něho strká svůj dlouhý zobák. Bajka hovoří o tom, jak liška pozvala čápa na večeři a zlomyslně mu na mělkém talíři předložila řídkou kaši, kterou čáp nebyl schopen nabrat do zobáku, a zůstal o hladu. Později se situace obrátila – čáp v roli hostitele vložil pokrm do hlubokého džbánu s úzkým hrdlem. Díky svému dlouhému zobáku se k pokrmu pohodlně dostal a hladověla zase liška. Poučení: Co rád nemáš, jinému nečiň (Ezop–Hollar 1957, s. 69). Reliéf č. 706

SVĚTSK É MOTIV Y 50 zde prakticky všechny vrstvy světské společnosti – císaře, krále, šlechtice, měšťany, vojáky, řemeslníky i poddané. Před námi ožijí vzrušující turnajové nebo lovecké scény, nelítostné souboje i hazard. Neméně zajímavé budou výjevy galantní a hudební. O oděvu a rozličných předmětech zobrazených na gotických kachlových reliéfech pojednávají specializované stu- die I. Loskotové a  M. Tymonové (Loskotová 2009; Tymonová 2009). Kapitola I. Privilegovaní a jejich svět Reliéfy č. 711–724: Králové (panovníci) Král či jiný panovník je na kachlích logicky poměrně hojně zastoupen. V několika případech můžeme jed- notlivé vládce dokonce identifikovat. Král na reliéfu č. 711 má vypasovaný kabátec a sedí na trůnu s opě- radly imitujícími orly (říšská symbolika). Ve slavné Bibli Václava IV. najdeme hned několik analogic- kých ztvárnění (viz např. úvodní iniciála 2. knihy Sa- muelovy – Krása 1974, s. 14, obr. 8). Reliéf č. 711 představuje buď Václava IV., jeho bratra Zikmunda, nebo markraběte Jošta (Jan 2012). Kruhová nápiso- vá páska obklopovala trůnícího krále (císaře) s mo- hutným vousem na reliéfu č. 712 (její četné analogie najdeme na mincích a pečetích). Nad dochovanou částí trůnu, zdobeného opět orlím opěradlem, je erb s patriarším křížem (bez trojvrší) – starý znak Ar- pádovců. Na protilehlé straně patrně byla arpádov- ská břevna, nový znak Arpádovců, potažmo Uher (Kropáček 2017, s. 172–175, tab. č. XLIII). Trůnící postava snad představuje Zikmunda Lucemburské- ho (1368–1437) a stejného panovníka s nápadně vel- kou císařskou korunou mohou znázorňovat i reliéfy č. 713–714. Druhý z nich zdobí mj. erby s uherskými břevny a říšskou (?) orlicí (horní část reliéfu původ- ně překrývala odlomená kružba). Díky analogiím z Budína(Voit–Holl1963,s.66,obr.23)jena reliéfech č. 715 a 716 možné bezpečně identifikovat krále Ma- tyáše Korvína (1443–1490). Tento ambiciózní uher- ský panovník byl od roku 1469 protikrálem Jiřího z Poděbrad. Po jeho smrti (1471) soupeřil s Vladisla- vem II. Jagellonským nejen o Moravu, ale dokonce i o český trůn. Od roku 1478 až do smrti Matyáš panoval ve  vedlejších zemích Koruny české, tedy na Moravě, ve Slezsku a v obojí Lužici. Druhý z re- liéfů je mladší a je zajímavé sledovat, jak se vzdálil kvalitám budínského originálu. Pokud jde o reliéf č. 717, identifikace polopostavy krále stojícího na ja- kémsi balkóně je obtížná. Volně v  prostoru jsou propletené iniciály „V“ („AV“), římská jednička (?) a malá hvězda. Podle slohových znaků může jít o Vladislava Jagellonského, v úvahu připadá i staro- zákonní král David. Zcela anonymní vládce předsta- vuje následujících sedm reliéfů. Je zde král v zahradě (?), držící u úst jakousi mělkou nádobu (rel. č. 718), panovník s žezlem, který má ve vlasech péřovou če- lenku (rel. č. 719, 721), král ve zbroji s jablkem a me- čem (rel. č. 722), rostoucí polopostava krále s žezlem a  mečem umístěná nad přilbou v  roli klenotu (rel. č. 723) a trůnící panovník v knížecí čapce (rel. č. 724). Jako příklad svérázné stylizace korunované hlavy slouží zlomek reliéfu č. 720. Další světští krá- lové se objevují na jezdeckých výjevech zařazených na příslušném místě – viz reliéfy č. 828–830, 832. Král v lázni na vzácném reliéfu č. 906 je bezesporu Václav IV. (Šmahel 2012, s. 144–181). S konkrétní- mi králi souvisí i několik heraldických motivů – viz např. reliéfy č. 1121–1123, 1127. Anonymní králové dále viz např. reliéf č. 784, 793, 882. Pozn. – K  typologii korun panovníků viz Buben 1994, s. 186–188. Reliéfy č. 725–728: Císař a saští kurfiřti Na reliéfu č. 725 je zobrazena polopostava císaře (Fri- drich III., Maxmilián I.?) a před ní štít s dvojhlavým říšským orlem. Na  dochované části polokruhové pásky je zbytek obtížně čitelného nápisu. Ve  všech směrech obdobný je v  celistvosti dochovaný reliéf č. 726 se saským kurfiřtem. Na polokruhové pásce je tentokrát dobře čitelný nápis „von Sagksen“. Na relié- Reliéf č. 726

SVĚTSK É MOTIV Y 51 fu č. 727 má v rozverné pozici trůnící kurfiřt krátký, v pase stažený kabátec se širokým límcem a na no- hou vysokou, částečně srolovanou jezdeckou obuv. Jeho hlavu pokrývají dlouhé kadeře. Nahoře jsou ja- koby zavěšeny (heraldicky zprava) erby Saska a sas- kých kurfiřtů. Na posledním reliéfu č. 728 saského kurfiřta obklopuje slavnostní, avšak poněkud primi- tivně ztvárněná architektura. Pozn. – Saský znak na srdečním štítku rodu Wettinů viz reliéfy č. 1132–1137. Reliéfy č. 729 a 730: Starý a mladý král Tato dvojice reliéfů velmi pravděpodobně předsta- vuje krále Vladislava II. Jagellonského (1456–1516) a jeho syna Ludvíka (1506–1526). Jednou králové hle- dí z oken hradu (stylizovaný Křivoklát?) a podruhé jejich busty oživují stínky cimbuří. Reliéfy č. 731 a  732: Osobní odznak Vladislava Jagellonského Majuskulní iniciála „W“ ve  spojení s  královskou korunou je velmi rozšířený odznak krále Vladisla- va Jagellonského. Známe jej z dobové architektu- ry, heraldiky nebo drobných mincí (Buben 1994, s. 247–249; Petráň–Radoměrský 2001, s. 34, 309) a kachlové reliéfy v tomto směru nijak nezaostáva- jí. Na prvé ukázce je iniciála „W“ spolu se stylizo- vanou korunou umístěna na stínce cimbuří. Na té druhé je patrně z nepochopení iniciála převrácena a společně s královskou korunou a přidanou dvojicí vížek zdobí stupňovitý štít. Osobní odznak Vladi- slava Jagelonského se dále v různých souvislostech objevuje na reliéfech č. 962, 970, 1337, 1338, 1385, 1386 a 1667. Reliéfy č. 733 a 734/1, 2: Královský pár K  nejnovějším ikonografickým přírůstkům patří zobrazení královského páru v  arkádě (rel. č. 733). V případě reliéfů č. 734/1, 2 sounáležitost králov- ského páru předpokládáme, protože vše nasvědčuje tomu, že původní čelní reliéfní stěna byla vertikál- ně rozříznuta a upravena pro užití v nároží. Králov- ský pár je oděn do šatu s dlouhými pachy (Kybalová 2001, s. 95–96) a drží insignie svého majestátu. Na re- liéfu č. 734/2 se v ruce královny objevuje i kyjovitá číše a vedle ní minuskulní „k“. Reliéfy č. 735–740: Šlechtici a panoši Na reliéfech jsou zobrazeni vesměs mladí muži. Po- kud mají meč, je uložen v pochvě. Z jednotlivostí je třeba upozornit na  zobrazený řemdich a  lidské hlavičky zakomponované do architektury na spříz- něných reliéfech č. 735 a 736. Po boku muže, bez- pochyby vyššího společenského postavení, je ještě malý štítek s orlicí. Postavy na reliéfech č. 737–739 drží v  ruce obtížně identifikovatelný předmět. Střídmě oděného mladíka s  prázdnýma rukama na  reliéfu č. 740 obklopují písmena, čitelná jako „a, m, d (g)“. Reliéfy č. 741–777: Jezdecké turnajové scény K výsadám urozených (a od 15. století lze říci boha- tých) patřily reprezentativní a společensky význam- né turnaje (Klučina 2004, s. 250–319; Zelenka 2014, Blechová 2014, s. 397–402). Nejoblíbenější a  nej- rozšířenější turnajovou disciplínou bylo jízdní klá- ní na dřevce, tzv. tjost. Cílem bylo vyhodit soupeře ze sedla úderem dřevce (Dušek 1995, s. 105–106). Na turnajové dřevce byla zpravidla nasazována že- lezná rozeklaná korunka se třemi tupými hroty, aby běhen soubojů pokud možno nedocházelo k těžkým zraněním. K ochraně dále sloužila velmi drahá spe- ciální turnajová zbroj a štít (tarč), opatřený výřezem pro založení dřevce. Na  turnajích se z  nejrůzněj- ších důvodů mohla vyskytnout i  ostrá klání s  ne- otupeným kopím (Klučina 2004, s. 262–263, 278). Na kachlových reliéfech zobrazení turnajového jízd- ního souboje obvykle zabíralo čelné stěny dvou kach- lů. V atlasu je prezentováno celkem dvanáct dvojic, které k sobě zcela jistě nebo s velkou pravděpodob- ností patří (např. rel. č. 741 a 742, 743 a 744, 763 a 764). Různé, prozatím osamocené výjevy s jezdcem jedou- cím pohledově vpravo představují reliéfy č. 765–772 a s jezdcem jedoucím vlevo reliéfy č. 773–776. Pokud jde o  jednotlivé součásti zbroje, zejména na  prv- ních čtyřech ukázkách (rel. č. 741–744) jsou pečlivě znázorněny těžké turnajové kolčí přilby, které byly přichyceny k  hrudi či oblastem kolem krku, aby nezatěžovaly a co nejlépe chránily hlavu bojovníka. Reliéf č. 735

SVĚTSK É MOTIV Y 52 Tyto přilby měly úzký oční průzor vysunutý směrem kupředu, byly ladně prohnuty a opatřeny čelním bři- tem. Vše bylo uzpůsobeno tak, aby dřevec protivní- ka po přilbě sklouzl. Nezbytnou součástí turnajové přilby jsou rozevláté pruhy látky, zvané přikryvadla nebo fafrnochy (na rel. č. 743–744 a 761–762 kupodivu chybí). Na vrcholech přileb se objevují ozdobné kle- noty – hvězda, rozeta, paroží, pero, orlí křídlo apod., viz např. reliéfy č. 751, 752, 755, 768. (S přilbami a kle- noty se ještě více seznámíme na heraldických moti- vech). Z dalších významnějších součástí plátové zbro- je je třeba upozornit na členitý pásový šorc (např. rel. č. 741, 755, 773), kulaté podpažní puklice (např. rel. č. 741, 763), loketní myšky (např. rel. č. 744), náko- lenky (např. rel. č. 741, 755, 772) a rukavice (např. rel. č. 744, 746). Boty plátové zbroje jsou štíhlé a jejich špice směřují dolů, aby nevypadávaly ze třmenů. Na  kvalitněji provedených reliéfech bývá dobře vi- ditelná napojená hvězdicová ostruha s dlouhým krč- kem (např. rel. č. 742, 767). Postroj koní je ztvárněn někdy věrně (např. rel. č. 742), jindy pouze schema- ticky (rel. č. 762). Z  jednotlivostí můžeme sledovat rozdíly ve znázornění sedla, ohlávky nebo ve zdobení uzdy (např. rel. č. 765, 768). Záď koně někdy pokrývá síť řemenů, v místě spojů nebo na koncích opatře- ných kruhovými falérami (rel. č. 755, 763, 776). Koně na reliéfech č. 753–754 a 767 chrání čabraka (Kluči- na 2004, s. 380–383). Významnou součástí turnajo- vých scén bývá komická figura – šašek s krátkou holí (bláznovským žezlem). Šašek bývá ztvárňovan v po- hybu (zvláště rel. č. 741–744, 765) včetně polohy vel- mi pikantní (rel. č. 753). Na reliéfu č. 758 má v rukou místo hůlky dvoudílný nástroj, připomínající cep. Šašci mívají přiléhavý oděv a na hlavě kuklu s dlou- hýma ušima (např. rel. č. 753, 757, 759, 760), vzácně- ji čepici s rolničkou (rel. č. 741–744), klobouček (rel. č. 746, 772) nebo baret s perem (rel. č. 776). Zajímavou součástí reliéfů č. 757–760 je řada kulovitých útva- rů, která naznačuje, že jde o tzv. klání přes ohradu (Klučina 2004, s. 310–311). Reliéfy č. 743, 744 a 769 provází nápis. Čitelný je pouze v pořadí druhý, umís- těný na zvlněné pásce: „to tobie pane hrnrzir i(an?)“. V bohaté kolekci těchto reliéfů najdeme samozřejmě i  kuriozity – někteří bojovníci nemají ostruhy (rel. č. 743 a 744, 751 a 752), jiní pro změnu zase štít (rel. č. 761, 762). Jak vidno, na  dřevec může usednout pták a bojovníka provázet pes. Výsledkem je směsi- ce turnajového a loveckého výjevu (rel. č. 763 a 764). Pro úplnost zmiňme ještě přítomnost rostlinného motivu (např. rel. č. 743, 749, 751, 769). Na poslední ukázce (rel. č. 777) jsou znázorněny turnajové věneč- ky a patrně jde o tzv. kolku ke kroužku (Buben 1994, s. 59). Součástí rytířovy zbroje je tentokrát starší typ hrncové přilby s orlím křídlem. Poprvé zde vidíme prodlouženou bojovou suknici, zvanou varkoč (Ky- balová 2001, s. 83–84). Reliéfy č. 778–783: Kůň v hlavní roli Na  reliéfech č. 778 a  779 dominuje kůň se sedlem a  třmeny, ve  druhém případě i  s  postrojem. Reliéf č. 779 je zvláštní z více důvodů: kůň je umístěn ve ští- tu a není zobrazen celý, protože je posunut heraldic- ky vpravo. Chybí mu téměř celý ocas a zadní nohy. Snad musel uvolnit místo velkým písmenům „V“ (?), umístěným před ním a nad ním. Obě písmena mají dole protažené a na konci rozštěpené dříky. Na násle- dujících reliéfech č. 780 a 781 ke koním připraveným k jízdě zezadu přistupují neozbrojení muži s kníže- cí čapkou a chystají se nasednout (v obou případech je zobrazena pouze jejich stojná noha). Hlavy koní zdobí péřový chochol. Přikomponovaný strom, re- spektive rozkvetlá větvička navozuje atmosféru pří- rodního prostředí. Na dvojici reliéfů č. 782 a 783 již muži sedí na koních. Tentokrát jsou prostovlasí, ale opět s prázdnýma rukama. Velmi bizarní je posled- ní reliéf č. 783, na kterém kůň (se silně protaženým tělem a bez uzdy) plavně skáče v prostoru. Jeho roze- vlátá hříva připomíná orlí křídlo. Jezdec s mohutný- mi kudrnami má stylizovaný plášť a dlouhé, špičaté boty. Dlouhý hrot pod břichem koně patrně předsta- vuje pochvu meče. Reliéfy č. 784–827: Lov Neodmyslitelnou součástí života vyšší společnosti byl lov zvěře, kterého se v různých pomocných rolích zúčastnili i sloužící. Nešlo jen o vášeň a rozptýlení. Lov navozoval příznivou atmosféru pro společenská a politická jednání. Byl i skvělou příležitostí ke zdo- konalení v ovládání koně a zbraní. Vycvičení ptáci a vzácní lovečtí psi patřili k nejvíce ceněným darům či zápůjčkám mezi feudály. Velké úctě se samozřej- mě těšil i dobrý kůň. Pestrou kolekci loveckých mo- tivů otevírá jezdec s loveckým rohem, jednou je to král s vlajícími stuhami (rel. č. 784), jednou jezdec s cípatou kuklou na hlavě (rel. č. 785). Zde je nut- no poznamenat, že někteří badatelé považují posta- Reliéf č. 744

SVĚTSK É MOTIV Y 53 vu na reliéfu č. 784 za krále Baltazara (Brych 2004a, s. 14, 72, kat. č. 119). Na  následující trojici reliéfů jezdce provází lovecký pes. Na reliéfu č. 787 je ještě velká hvězda a do tří stran rozložený, zatím neidenti- fikovaný nápis. Nepříliš často zobrazovanou kuši vi- díme poprvé na reliéfu č. 788. Na atypickém reliéfu č. 790 je jezdec s loveckým ptákem na ruce (nejvíce ce- něni byli sokoli, následovali krahujci a jestřábi), před kterým stojí šašek v ušaté kukle a na jeho pozdvi- žené ruce sedí další dravec. Koně chrání čabraka, na kachlích nejčastěji zobrazovaná v souvislosti se sv. Martinem (viz rel. č. 435, 442, 443, 445). Na reliéfech č. 791–792 jezdci se psem či ptákem troubí na zahnu- tý roh. Jezdecké lovecké motivy pokračují dále a lov- ce již provází současně pes i pták. Vzácně jsou ně- která z těchto zvířat dokonce v páru (rel. č. 790, 797, 800, 801, 804). Pozoruhodná kompozice reliéfu č. 801 poprvé společně znázorňuje lovce i lovenou zvěř, ten- tokráte dvojici jelenů. Je logické, že častým doplňkem jakékoli lovecké scény jsou různě stylizované stromy nebo alespoň větvičky. Obvyklému standardu se vy- mykají dlouhé šlahouny s hrozny, které připomínají chmelové šišky (rel. č. 788), nebo kvetoucí rostlina na reliéfu č. 789. Pozoruhodné jsou i špičaté smrko- vité stromy na reliéfu č. 801. Pokud jde o oděv lovců, jeho hlavní součástí bývá krátký, v pase stažený ka- bátec. Na výtvarně zdařilém reliéfu č. 796 má lovec široké nabírané rukávy. K  dalším součástem jeho oděvu patří pečlivě ztvárněná sokolnická rukavice s uvolněnými vázacími šňůrkami. Reliéfy č. 802–810 zobrazují pěší lovce. Opět zde figuruje lovecký roh, pes a pták, od č. 807 výše potom i lovená či štvaná zvěř. Na reliéfu č. 802 pes na vodítku ohromuje svými rozměry, na reliéfu č. 804 je znázorněna dvojice chrtů a psovod je vyzbrojen kuší a dlouhým tesákem. Zají- mavé detaily spatřujeme i na reliéfu č. 806 – psovod v knížecí čapce a s tesákem za pasem právě vypouští loveckého ptáka. Reliéfy č. 807 a 808 jsou si po vý- tvarné stránce blízké. Mezi parožím jelenů se v obou případech objevuje rozeta (rožmberská?). Pěší lovci troubí na roh a další shodu nalezneme v jejich oděvu. Rozdílná je jejich stranová orientace. Muž na kom- pletně dochovaném reliéfu č. 807 v ruce drží braš- nu (?) a na hlavě má zašpičatělý klobouk. Význam- nou součástí reliéfu je vyplétaný plot, připomínající ohrazení obory. Na krku jelena se objevuje rozevlátý „šál“, o kterém již bylo pojednáno v souvislosti s jele- ní zvěří (viz rel. č. 571, 572, 580) a z jeho huby vyráží úponek. Muž na reliéfu č. 808 je prostovlasý a opírá se o dlouhé kopí. Na jelena doráží pes. Množstvím doplňků je obdařen reliéf č. 810. V bohatě zdobeném architektonickém oslím hřbetu stojí muž s kuší při- pravenou k výstřelu. U jeho nohou je štít se zname- ním hvězdy. Na protilehlé straně vidíme propletené iniciály a ležícího jelena s hlavou zvrácenou nazad. Dva ptáci s analogicky otočenými hlavami zaplňu- jí horní cvikly. Může jít o ulovenou zvěř. Štvaného jelena s dorážejícími psy vidíme na několika dalších reliéfech. Jezdec zde není. To napovídá, že i lovecké výjevy mohly být rozprostřeny na několik reliéfních ploch. V této souvislosti se přímo nabízí např. vytvo- ření dvojice z reliéfů č. 785 a 811. Rozvášnění psi jsou podle fyziognomie nejčastěji chrti. Divokou krásu a zároveň krutost lovu snad nejlépe vystihují relié- fy č. 819 a 820, plné dynamiky. Z prvků, se kterými jsme se dosud nesetkali, je třeba jmenovat zvoneček na krku jelena – jednou je ve spojení se zmiňovanou „šálou“(rel. č. 814), podruhé visí na jakémsi „obojku“ (rel. č. 817). Úsměvný detail vidíme na reliéfech č. 817 a 818, protože jelen má ostré zuby! Na zajímavém re- liéfu č. 821 se zdá, že jde o lov za pomoci sítě. V pří- padě dalších reliéfů č. 822, 823 a patrně i 824 je love- ným zvířetem pro změnu medvěd, na kterého lovec utočí kopím. Na prvním z nich vztyčeného medvěda probodává mladík s  péřovou čelenkou ve  vlasech. Výjev dokresluje centrálně umístěný strom. Někteří badatelé se domnívají, že by mohlo jít o boj krále Da- vida s medvědem (Hazlbauer 1998, s. 59–60), avšak na analogickém reliéfu z Nitry na medvěda zezadu skáče lovecký pes (Bielich–Samuel 2007, s. 79–90, obr. 86a). Na reliéfu č. 823 lovec vráží své kopí med- vědovi do chřtánu, čímž připomíná souboj pěšího sv. Jiří s drakem (např. rel. č. 407–413). Interpretaci toho- to výjevu navíc komplikuje pelikán na hnízdě, umís- těný v levém horním rohu (viz. Náboženské motivy, rel. č. 291–302 a dále Menoušková 1999, s. 381–382). Rozpaky při pokusu o  interpretaci budí centrálně umístěný velký, patrně dravý pták (jeho hlava se ani v jednom případě nedochovala) s roztaženými křídly a poměrně drobnými pařáty (rel. č. 825 a 826). Pták Reliéf č. 810

SVĚTSK É MOTIV Y 54 sedí na tyčové konstrukci a na druhém z těchto relié- fů je vpravo pod ním pes (druhý mohl být na proti- lehlé straně). Ze světského pohledu je možné, že jde o hýčkaná zvířata lovců, někteří badatele ale upřed- nostňují pohled náboženský (Dreslerová–Kypta–Šulc 2004, s. 693). Na rozloučenou se světem lovu jsme po- nechali motiv z přechodného goticko-renesančního období, na kterém pes pronásleduje zajíce (rel. č. 827). Kapitola II. Zbroj a zbraně Zbraní je na  kachlových reliéfech zobrazeno velmi mnoho. Z  náboženských motivů namátkou připo- meňme souboj Davida s Goliášem (rel. č. 45 a 46), drakobijce archanděla Michaela (rel. č. 273–276), sv. Jiří (rel. č. 357–417), sv. Václava (rel. č. 464–477) nebo husitské motivy (rel. č. 517–531). Z  mytologických námětů zaznamenáváme kyje v rukou divých mužů (rel. č. 671–677) nebo meče a oštěpy na dalších výje- vech (např. rel. č. 687, 700, 701). Kopí s ochrannou ko- runkou jsou na turnajových scénách (rel. č. 741–777) a  další zbraně všeho druhu najdeme na  loveckých výjevech (např. rel. č. 788, 794, 804–806). Zbraněmi a zbrojí se nyní budeme zabývat podrobněji v souvis- losti s nejrůznějšími souboji. Pozn. – Později ještě po zbraních sáhnou hráči ha- zardních her (rel. č. 916–929) a objeví se i po boku kavalírů v tzv. zásnubách (rel. č. 893, 896). Reliéfy č. 828–846: Jezdecký souboj na kopí Obdobně jako u jezdeckých turnajových výjevů bu- dou nejprve představeny spolu prokazatelně souvise- jící bojující dvojice (každý jezdec samozřejmě nemu- sel mít zákonitě svůj protějšek). Na rozdíl od turnaje máme v tomto případě k dispozici i několik reliéfů většího, obdélného formátu. Velice významné jsou již zmiňované reliéfy č. 828 a 829, protože na nich vi- díme souboj Rudolfa I. Habsburského s Přemyslem Otakarem II. v bitvě na Moravském poli dne 26. srpna 1278 (vznik kachlů je kladen do let 1335–1343). Pro- tivníky provází majuskulní nápis „REX . BOHEMIE . REX . ROMANORUM . ALIEMNI . MXDNEQF“. Kachle vznikly na  objednávku biskupa Jana IV. z  Dražic, což dokládají i  zakomponované vinné trojlisty, upomínající na  heraldické znamení pánů z Dražic (Kaiser 1979; Pelant 2013, s. 113; Smetán- ka 1983b). Reliéfy jsou velmi kvalitní a patrně byly zhotoveny podle nedochované jednodílné předlohy (kamenné desky?). Na  samotný kvalitativní vrchol patří kachel s reliéfem č. 830, který je v různém sta- vu zachování znám z více lokalit. Původem jde o vý- robek královské dílny v Budíně či Budě. Studiu bu- dínských kachlů se věnoval Imre Holl. Zatímco ve starších pracech je datoval do let 1454–1457 a spojil s krátkou dobou panování uherského a českého krále Ladislava Pohrobka, později dataci posunul. Na bu- dínském hradě, někdejším sídle uherských králů, byla postavena replika kachlových kamen, kterým se právě díky užití tohoto překrásného reliéfu říká „rytířská“ (Holl 1998, s. 146–148, 181, 203, obr. 12, 13, 40, 58) – z dalších motivů se na této replice ob- jevují reliéfy č. 1125, 1488 a  1489 (Hlubek–Faltý- nek–Šlézar 2016; Smetánka 1961; Voit–Holl 1963, s. 20–26, kat. č. 17, 18). Toto luxusní zboží bylo v růz- ných modifikacích vyráběno pro společenskou elitu – u nás např. pány z Hradce nebo Trčky z Lípy. Ry- tíř na reliéfu č. 830, u kterého jsme se zastavili, má velmi podrobně zobrazenou zbroj, třímá v ruce kopí a  kryje se štítem s  figurou jednoocasého lva. Jeho nohy a hruď koně chrání čabraka. V horní části relié- fu je honosná, umně prořezávaná architektura. Zlom- ky protijezdce známe z  hradu Lichnice (Křenková 2007, tab. XLIII: 3) a v celistvosti z Budy. Na reliéfech č. 831 a 832 je patrně znázorněn boj mezi kališnic- kou stranou krále Jiřího z Poděbrad a opoziční ka- tolickou zelenohorskou jednotou. Jezdce bojujícího za katolickou stranu identifikuje erb se zkříženými ostrvemi, umístěný heraldicky vlevo ve výseči mezi římsou a  oslím hřbetem, a  dále klenot v  podobě ryby, položené před paví kytu. Jde o Ronovce Hyn- ka Bítovského z  Lichtenburka (Pelant 2013, s. 47– 48). Na protilehlém erbu vpravo je hvězda Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, vůdce zelenohorské jednoty. Další hvězda je umístěna na  čelním plá- tu koně (pod oslím hřbetem je dodatečně přidána merka). Protijezdec na reliéfu č. 832 má v klenotu orlí křídlo s částečně dochovaným znamením pánů z Kunštátu a Poděbrad (tři horní břevna jinak pru- hy). V erbu heraldicky vlevo, umístěném analogic- ky jako na  předešlém reliéfu, jsou další tři horní břevna, erb na protilehlé straně prozatím neznáme. Protivníkem Hynka Bítovského z  Lichtenburka je patrně samotný král Jiří z  Poděbrad (1420–1471). Rozevláté pláště jezdců a  čabraky koní navozu- jí pocit dynamického pohybu. Na  další, již méně výstavné dvojici reliéfů, tentokrát již čtvercového Reliéf č. 812

SVĚTSK É MOTIV Y 55 formátu, zaujmou dlouhé řemínky na zádích koní a ozdobné střapce, vedené od sedla ke třmenu (rel. č. 833 a 834). Poslední tři bezpečně identifikovatel- né bojující dvojice (rel. č. 835–840) jsou nápadné bi- zarně pojatými přikryvadly na přilbách, které jsou spíše kbelcového než kolčího typu (Klučina 2004, s. 265–274). Přikryvadla se proměňují v listnaté šla- houny a na reliéfech č. 839 a 840 dokonce kvetou! Na všech těchto ztvárněních stojí dále za povšimnu- tí zvýrazněné nohy a mohutná kopyta koní. Železný pásový šorc jezdců většinou kryje nabíraná suknice, sahající ke kolenům. Následují čtyři osamocení vá- lečníci vyzbrojeni kopím, jedou ze strany pozoro- vatele vlevo (rel. č. 841–844) a další dva vpravo (rel. č. 845 a 846). Do staršího časového horizontu, tedy do 14. století, patří reliéf č. 841, na kterém je znázor- něn starší typ zbroje s hrncovou přilbou a křídlem v klenotu. Na reliéfu č. 842 je kladen důraz na buj- nou vegetaci natolik, že se v ní jezdec téměř ztrácí. A nejen on – těsně nad jeho kopím se ukrývá ostrý hrot kopí protivníka. Závěrem je na místě opět pou- kázat na obrovské rozdíly ve výtvarné složce (srov- nejme např. reliéfy č. 828–831 oproti č. 843–846). Reliéfy č. 847–853: Bojovníci s různorodými zbra- němi Jezdec na reliéfu č. 847 je sice beze zbraně, ale má zbroj s mohutnou přilbou typu bacinet, chránící krk i šíji. Na přilbě vidíme znamení střely a může se tedy jednat např. o příslušníka rodu Bavorů ze Strakonic (Svoboda 2010) nebo vladyků z Pořešína (Pelant 2013, s. 350). Rytíře na cválajícím koni s mečem napřaže- ným k ráně zachycuje reliéf č. 848. Na reliéfech č. 849 a 850 jsou další zbraně – vrhací bojová sekera a luk se šípy. Bojová sekera s dlouhým ratištěm má mír- ně prohnutý list a je vybavena protihákem (Klučina 2004, s. 393–394). Lehkooděný lučištník s krátkým pláštíkem je otočen v  sedle a  střílí za  sebe. Tento tzv. krycí způsob střelby býval součástí bojové stra- tegie. Mužův vysoký klobouk (?) je prostřelen šípem nepřítele (Klučina 2004, s. 395–397). Na  gotických kachlových reliéfech najdeme též znázornění ruč- ních palných zbraní. Na  reliéfech č. 851 a  852 jde o tzv. píšťalu a o její tříhlavňovou verzi. Střelci mají na sobě pouze lehkou zbroj (ke druhému reliéfu více viz Krajíc 2005, s. 143). Další píšťala a z ní vystřelená koule viz husitské motivy – reliéf č. 527 (k palným zbraním pozdního středověku více viz Klučina 2004, s. 446–458). Poslední reliéf této řady (č. 853) známe pouze částečně, a tak prozatím nevíme, jak je jezdec ozbrojen. Že nejde o řadového vojáka, naznačuje po- stroj jeho koně, ozdobený tlapatými kříži. Úkolem dalšího bádání bude i rozluštění poměrně dlouhého minuskulního nápisu. Reliéfy č. 854–857: Souboj s bodnými zbraněmi Autor reliéfu č. 854 vtiskl figurám s  dvouručními meči přirozený pohyb a vtipně je umístil na segmen- tové oblouky. Boční okraje zdobí sukovatka s rostlin- ným úponkem. Na reliéfu č. 855 je ztvárnění šermířů naopak velmi toporné. Mezi nimi je torzo předmětu, který mohl představovat desku stolní hry. Hra o pe- níze či hmotný majetek přecházející ve  rvačku zú- častněných, to je téma – jak ještě uvidíme – na čes- kých kachlových reliéfech rozšířené (viz rel. č. 910, 914–929). V  případě reliéfu č. 856 došlo k  souboji v  důsledku nadměrné konzumace alkoholu, což symbolizuje velký džbán (jde rovněž o symbol krč- my). Z vázy umístěné uprostřed reliéfu č. 857 roste keř s hrozny a na trámu podpírajícím čtveřici nazna- čených stavení je zavěšen útvar připomínající převrá- cené srdce. Zbraněmi v rukou mladíků jsou tentokrát mohutné tesáky. Jde o boj o ruku vyvolené? Pozn. – O pozdně středověkých dlouhých mečích vy- pracoval specializovanou studii P. Žákovský (2008). Reliéfy č. 858–865: Pěší v honosné plátové zbroji Pečlivě propracovanou honosnou plátovou zbroj z přelomu 15. a 16. století nejlépe představují relié- fy č. 858–859, které by mohly být též zařazeny v he- raldické části atlasu. Nejprve vidíme zástupce rodu Kostků z Postupic s praporečným kopím a rodovým znamením na štítu (hrábě), za kterým ještě vyčuhuje Reliéf č. 863

SVĚTSK É MOTIV Y 56 jílec meče. Posazení figury na rozměrný segmentový oblouk a křížící se okrajové pruty nutně připomenou sérii reliéfů č. 149, 150, 160–166, 863 ad. Kostkové z Postupic dále, viz reliéfy č. 1172–1177. Na reliéfu č. 859 stojí rytíř v  plátové zbroji německého typu. Dobře jsou vidět všechny její detaily, včetně zavě- šených stehenních šosů, nákolenků a plátových bot (Klučina 2004, s. 363, 474; Mudra 2007). Těžkoodě- nec má v  pravici tasený meč a  u  nohou dva volně umístěné štíty se znamením růže a  kohouta. Výše jsou rozměrná písmena „r“ a „a“? Celek rámuje za- lomený oslí hřbet s vrcholovou kytkou, liliovým pá- sem a atypickými kraby. Zbývající plochu vyplňují kružby. Tento pozoruhodný reliéf je součástí další významné série, vyskytující se nejvíce na severový- chodní Moravě (viz reliéfy č. 356, 492, 810, 1016 nebo 1296). Dva prostovlasé těžkooděnce s tasenými meči u pasu, přidržující volnou rukou štít s velkou hlavou biskupa, vidíme na reliéfu č. 860. Figury stojí na kon- zolách a jsou umístěny v arkádách s kružbami (analo- gie viz rel. č. 1497). Pozoruhodnou zbroj mají i muži na torzech reliéfů č. 861 a 862. Muž s praporečným kopím na reliéfu č. 863 má za pasem zahnutý tesák (malchus). Mezi ním a okrajem reliéfu se tísní voják s taseným mečem. Pečlivě znázorněnou kroužkovou zbroj má bojovník s taseným mečem na torzu reliéfu č. 865. Jeho hlavu chrání přilba typu bacinet se spuš- těným hledím (Klučina 2004, s. 355–359). Při pravém okraji reliéfu je městská nebo hradní věž s otevřenou branou. Závěrem ještě připomeňme honosnou zbroj, kterou měli již dříve uvedení Goliáš (rel. č. 45 a 46), archanděl Michael (např. rel. č. 273), sv. Jiří (zejmé- na rel. č. 408, 411–414) a  sv. Václav (zejména. rel. č. 464, 465, 468). Krásnou ukázku těžší zbroje vidíme i na husitském reliéfu č. 531 nebo mezi heraldickými motivy (rel. č. 1022). Reliéfy č. 866–873: Pěší nanejvýš v lehké zbroji Zatímco na typologicky vzácném kachli, s čelní stě- nou uprostřed vertikálně v tupém úhlu zalomenou, spatřujeme lehce oděné řadové bojovníky s taseným mečem a tesákem běžné velikosti (rel. č. 866), obrov- ský meč v rukou mladíka na reliéfu č. 867 budí re- spekt. Muž má krátký, přiléhavý kabátec s hlubokou dekoltáží s ozdobným šněrováním na hrudi, zvýraz- něný poklopec (tzv. krytí) a  nedělené punčochové nohavice bez znatelné obuvi. Jde o  oděv goticko- -renesační (Kybalová 2001, s. 212–213). Na reliéfech č. 868–871 vidíme další významnou bodnou i seč- nou zbraň – halapartnu. Halapartna má na reliéfu č. 868 pouze hrot a sekeru. Na dalších dvou ukázkách je opatřena ještě protihrotem, který patrně býval i na poslední ukázce (rel. č. 871), kde se na dlouhém ratišti dochoval pouze elegantně zaoblený list (Kluči- na 2004, s. 45, 409–410). Rustikální reliéf č. 870 má neobvyklou kompozici: uprostřed je muž v  baretu s dlouhým perem, oděný v kabátci a košili s nabíra- nými rukávy (jeho ruce jsou delší než nohy). Po stra- nách se vinou nerozluštěné nápisové pásky. Zbylou plochu zaplňuje útvar připomínající rozevřenou knihu a dále květiny a hvězda (může jít o religiózní téma). Na reliéfu č. 872 manipuluje zbrojnoš s kuší, kterou velmi dobře ztvárněnou vidíme na posledním reliéfu č. 873, jenž nás vtahuje do dramatického háje- ní města či hradu – muž s kuší, připravenou k výstře- lu, míří k patě hradby a jeho druh, částečně chráněný štítem, tam vrhá velký kámen (třetí polopostava se dochovala jen částečně). Zbroj střelce obsahuje pod- pažní puklici a  jeho hlavu chrání železný klobouk s průzorem. Kapitola III. Láska, hudba, vášně, hry Reliéfy č. 874–882: Galantní výjevy Na reliéfu č. 874 ze skvostného balkónu sleduje ima- ginární scénu trojice osob. Uprostřed je prostovlasý mladík se sokolem na ruce a ze stran se k němu tulí mladé ženy v rouškách (Kybalová 2001, s. 188). Lo- vecký pták (dar?) figuruje i  na  následujícím galant- ním výjevu (rel. č. 875), který je zajímavý také tím, že ptáka drží korunovaná žena. Naproti ní stojí mladík s ozdobnými pery ve vlasech, předmět v jeho ruce je naneštěstí nezřetelný. Mladí lidé mají elegantní oděv s pachy. Na dalším, pouze částečně dochovaném relié- fu č. 876 pár pozdvihuje pohár se zdobnými nálepy. Reliéfy č. 877 a 878 představují tančící dvojice s růz- nými symbolickými doplňky – královská koruna, váza s květinou, lilie či rozhozené květiny. Na gotic- ko-renesančním reliéfu č. 879 jsou tanečníci zachy- ceni v ladném pohybu. O jejich dobrém rozpoložení svědčí hrozen vína a v divokém rytmu rozhozená pás- ka s květinovým ornamentem. Pravděpodobně s mě- Reliéf č. 877

SVĚTSK É MOTIV Y 57 sícem lásky souvisí velký minuskulní nápis „maius“, tedy květen, na  stínkách cimbuří doplněný troji- cí kroužků, které mohou zastupovat dívčí věnečky či snubní prsteny (rel. č. 880). Na půvabném reliéfu č. 881 hraje loutnista tančící ženě s květinou v ruce a na reliéfu č. 882 vyhrává tanečníkům na dudy šašek. Reliéfy č. 883–891: Muzikanti a někdy i šašci Jak jsme na předchozích reliéfech viděli, láska a hud- ba patří k sobě, a proto se nyní podívejme i na sa- mostaně ztvárněné středověké muzikanty. Na relié- fech č. 883 a 884 dominují hráči na loutnu. Loutna je strunný drnkací nástroj, který se do Evropy dostal z  arabských zemí během křížových výprav, a  po- stupem času se z ní stal atribut milenců (Hall 1991, s. 167–169, 252). První zobrazený loutnista (rel. č. 883) má na  hlavě baret. Z  dalších součástí jeho oděvu je pečlivě znázorněn snížený ozdobný pás se zavěšenou tašticí, nahrazující tehdy ještě neexistující kapsy (Kybalová 2001, s. 63). Za druhým, jednodu- šeji ztvárněným loutnistou se objevuje stolice. Z vel- mi zajímavého reliéfu č. 885 známe prozatím pouze zlomek, na kterém muž drží smyčcový nástroj zva- ný viola da braccio. Tento nástroj se vyvinul z fiduly a při hře se opírá o rameno. V jeho vrchní desce jsou vyříznuté ozvučné otvory ve tvaru písmene C. Stru- ny se rozeznívají pomocí smyčce (Hall 1991, s. 483; Kybalová 2001, s. 190). Dvojice muzikantů na reliéfu č. 886 hraje na loutnu a jakýsi druh šalmaje (dechový nástroj). Stylizované kružby naznačují, že se hudební produkce koná ve vznešeném prostředí. Z následují- cích reliéfů je zřejmé, že zahrát na hudební nástroj museli umět i šašci (otázkou zůstává jak). Na takřka portrétním reliéfu č. 887 má šašek výrazný, zprohý- baný nos a jeho hudebním nástrojem jsou rolničky, přišité ke kukle. Na reliéfu č. 888 sedí šašek na široké stolici, připomínající trůn, a hraje na dudy, na relié- fu č. 889 si s nimi pěkně vykračuje. Poslední „uša- tý“ šašek sedí na koni a – obrazně řečeno – „troubí“ na  čutoru, zajisté s  alkoholickým nápojem (rel. č. 890). Zvíře má sedlo bez třmenů a jeho uzdu zdo- bí řada rolniček. Přikomponované erby jsou němé. Na reliéfu č. 891 podivná postava se špičatou čepicí a „připnutým“ rybím ocasem troubí na pozoun. Pozn. – Pějící a hrající andělé viz reliéfy č. 160, 263– 265. Reliéfy č. 892–900: Zásnuby Základní schéma motivu označovaného jako zásnu- by nebo svatební pár, případně zahrada lásky, je té- měř neměnné – snoubenci stojí proti sobě nad krás- ným džbánem, ze kterého vyrůstá květina či kvetoucí strom, symbolizující život. Dívka v ruce drží věneček – symbol čistoty, panenství. Mladík mívá zvláštní, dosud s jistotou neidentifikovaný předmět ve tvaru špičatého kornoutu, ze kterého na  horní rozšířené straně vyčuhují dva zploštělé výčnělky (rel. č. 892, 893, 895). Na reliéfech č. 898 a 899 dívka svůj věneček mládenci již dala. Mladík je v některých případech ozbrojen (rel. č. 893, 896). Na reliéfu č. 895 vidíme na stromě s dvěma propletenými kmeny hnízdo s pe- likánem – symbol Kristovy oběti? (viz Pelikán sytící mláďata vlastní krví, rel. č. 291–302). Svéráznou sty- lizací oplývá reliéf č. 896. Na reliéfu č. 897 drží již Reliéf č. 899 Reliéf č. 883

SVĚTSK É MOTIV Y 58 starší muž nad hlavou poloviční štít se znamením lva (?) s kolčí přilbou a fafrnochy. Snoubenci mají mimo- řádně náročně zdobený oděv. Na nejstarším ze shro- mážděných reliéfů (č. 898) chybí džbán s rostlinou. Muž drží věneček, žena snad pohár a nad nimi je ná- znak architektury. Na zlomku reliéfu č. 900 se v ruce ženy (?) objevuje drobná číše. Reliéfy č. 901–905: Ženy lehkých mravů Věneček v pozdvižené ruce ženy na reliéfu č. 901 na- bízí jinou interpretaci než dosud, protože jde o zcela jinou ikonografii. Žena se zvýrazněným poprsím je sama a zaujímá střed kompozice, rostlina je vytlače- na k okraji, nekvete a nevyrůstá z nádoby. Ve zvlášt- ním útvaru na protilehlé straně můžeme spatřovat otevřený visací kabelkový zámek. To vše napovídá, že jde o zobrazení ženy nabízivé. Na reliéfu č. 902 stojí žena ve stylizované rostlinné arkádě tvarované do oslího hřbetu. Jednu ruku má sebevědomě založe- nou v bok a druhou kyne kolemjdoucím. Na reliéfech č. 903–905 ženské polopostavy heraldicky řečeno „vyrůstají“ z obrovitých květů s úponky, s hrozny či šišticemi, kterých se jednou rukou dotýkají a druhou si přidržují prs. Na hlavě mají dvourohý henin s rouš- kou. Tento náročně tvarovaný čepec byl na přelomu 14. a 15. století oblíbenou pokrývkou hlav prostitu- tek, později jej nosily měšťanky a nakonec pronikl i do dvorského prostředí (Kybalová 2001, s. 193, 201, 216–218). Pozn. – Výklad ikonografie není ustálen (Brych 2004a, s. 18, 109, kat. č. 230). Reliéf č. 906: Král a lazebnice Proslulé lazebnické scény z iluminovaných rukopi- sů Václava IV. se nám okamžitě vybaví při pohledu na reliéf č. 906. Na trojnožce s opěradlem zde sedí nahý král a zkouší v kádi teplotu vody. Naproti němu stojí v horní části těla lehce přioděná lazebnice s věd- rem a věníkem. Budovu lázně připomíná přístřešek. V jednom se ale reliéf od zmíněných iluminací liší – královskou korunu má i lazebnice (Brodský 2012, s. 193; Krása 1990, s. 156–157, 168–169, 176–177). Reliéfy č. 907 a 908: Milenci Pár na prvém z dvojice reliéfů je nahý. Hlavu ženy halí rozměrná rouška, kterou muž rozplétá a žádosti- vě k sobě přitahuje (Kybalová 2001, s. 191–193). Mezi milenci jsou dva štíhlé, bezlisté, přesto však kvetoucí stromy. Jejich kmeny se k sobě vinou jakoby v ob- jetí, ve spodní části se od sebe vzdalují a přecházejí v ornament, připomínající kořenový systém. Na dru- hém, pouze částečně dochovaném reliéfu se milenci za  chůze objímají. Pozoruhodné jsou jejich titěrné spodky (analogie viz Flagelanti, rel. č. 514). Reliéfy č. 909–929: Hry a vášně Stolní hry s kostkami či žetony byly v pozdním stře- dověku a raném novověku velmi oblíbené a pro svou nenáročnost dostupné téměř každému. Na shromáž- děných reliéfech se podařilo rozpoznat čtyři druhy těchto her. Na pozoruhodném reliéfu č. 909 je plánek tzv. ovčince s dvojicí hracích kamenů nebo magic- kých symbolů, figura jelena a nad ním patrně kohou- ta. Ikonografie dosud nebyla uspokojivě objasněna. Na následujícím reliéfu č. 910 vidíme hráče u stolku s  jednoduchou kostkovou hrou, která nevyžaduje žádnou speciálně upravenou desku. O vítězi rozho- duje počet padlých ok nebo jejich kombinace podle dohody. Kostky se vrhají z malých váčků nebo ná- dobek. Že nešlo vždy o hru nevinnou, dokládají ta- sené dýky. Pozoruhodná je též snaha o perspektivní zobrazení stolku (analogie viz rel. č. 922). Na relié- fu č. 911 mají hráči na stole položeny tři hrací kost- ky a pět žetonů. Hra probíhá v poklidu a po ruce je i štíhlá číše s osvěžujícím nápojem. Počínaje reliéfem č. 912 začíná série výjevů zobrazujících hru zvanou vrhcáby. Její počátky lze vystopovat v antickém Řec- ku. U nás obliba vrhcábů kulminovala právě na pře- lomu 15. a 16. století. K této hře je třeba obdélná hrací deska, tzv. vrhcábnice, opatřená dvěma řadami pro- tichůdných štíhlých trojúhelných polí. Vrhcábnice je uprostřed napříč rozdělená na  nástupní a  koncové pole. Hraje se s  dvěma kostkami s  příslušným po- čtem ok a neustáleným počtem kamenů či žetonů. Ten, kdo přejde celou hrací desku se všemi svými ka- meny jako první, vítězí. Není to snadné, protože pro- tihráč se snaží soupeřovy kameny vyhodit, aby musel začít znovu. Na  vítězství má tedy vliv nejen štěstí, ale i  vhodně zvolená strategie. Hraje se ve  dvojici, lze ovšem přibrat spoluhráče, zaměřeného např. na  vrhání kostek. Víme, že vzrušení z leckdy dlouhotr- vající hry násobily nejrůznější sázky. Hrálo se o pe- níze i  nemovitosti, a  tak není divu, že docházelo k násilnostem všeho druhu. Četnost incidentů byla dokonce natolik alarmující, že musela nejen církevní, ale i světská vrchnost proti tomuto druhu hazardu Reliéf č. 913

SVĚTSK É MOTIV Y 59 bojovat – promluvou, zákazy, tresty nebo veřejnou likvidací vrhcábnic a  hracích kostek (Zíbrt 1889, s. 97–111). Zatímco v Čechách je motiv peroucích se hráčů vrhcábů na kachlových reliéfech nalézán často, na Moravě a v okolních zemích jde kupodivu o vzác- nost. Z mnohých reliéfů je zřejmé, že vzešly ze spo- lečné předlohy, protože se liší pouze nepatrně (tento jev známe i z jiných ikonografií). Na reliéfech č. 912 a 913 hra výjimečně probíhá v klidu, s pohárem vína nebo korbelem piva po ruce. Hráči sedí na trojnož- kách a vrhcábnice s rozehranou partií leží před nimi na  stole. Pouze na  jednom, částečně zachovaném reliéfu je vedle hráče i  jeho možný spoluhráč (rel. č. 914). Zcela atypický je i reliéf č. 915, protože zde si neozbrojení muži vjeli pouze do vlasů. Vrhcábnice je prázdná a plochu kolem ní oživují drobná kvítka. Na reliéfech č. 923–925 chybí noha stolu a na násle- dujících čtyřech ukázkách je pouze vrhcábnice. Muži zde bojují třemi druhy tesáků: dvojsečným s rovnou čepelí, jednosečným s  prohnutou čepelí, tzv. fran- couzský, a s rozšířenou čepelí, tzv. malchus (Žákov- ský 2012). Zatímco na  reliéfu č. 916 jeden z  hráčů po zbrani teprve sahá, na reliéfu č. 921 tesák již bodl protivníka. Ze způsobu zobrazení scény můžeme vy- vodit závěr, že tahání se za vlasy bylo velmi populár- ní. V doprovodné roli se obvykle objevuje převržený korbel nebo různý počet placek – symboly opilosti a obžerství. Případný věneček tentokrát připomíná krčmu. Oděv a zbraně mužů nesvědčí o jejich uroze- nosti. Otázkou zůstává, zda tyto výjevy měly od ha- zardních her odrazovat, nebo k  nim naopak potu- telně nabádaly (Hazlbauer 1992b; Smoláková 2011). Reliéf č. 922 obsahuje jméno chrudimského hrnčíře Medka – o tomto hrnčíři více viz reliéfy č. 949–953. Kapitola IV. Měšťané, řemeslníci, poddaní, signatury, nápisy Reliéfy č. 930–936: Měšťané a měšťanky Prostovlasý muž na reliéfu č. 930 má poměrně ho- nosný oděv, hodný šlechtice i  bohatého měšťana, jakékoli vodítko k jeho bližší identifikaci ale chybí. Polopostava na reliéfu č. 931 má naopak oděv stříd- mý a před sebou drží pásku s fiktivním textem. Tento mladík připomíná anděla, případně symbol apoštola Matouše. (Křídla chybí, ale mohla zde původně být, více viz rel. č. 937). Do měšťanského stavu lze zařadit hodujícího muže s korbelem a pečivem v rukou (rel. č. 932). Ojedinělý gurmánský výjev dokreslují po- chutiny zavěšené na tyči. V imaginárním pozadí lze ještě rozeznat náznak kazetového obložení místnos- ti. Tato zajímavá ikonografie pochází patrně z ban- skobystrických hrnčířských dílen (Mácelová 1996, s. 423–424). Své tajemství si stále uchovává reliéf č. 933, na kterém spolu rozmlouvají dva muži v měš- ťanském oděvu. Jeden z  nich drží v  ruce zvláštní předmět (s podobným předmětem jsme se již setkali při tzv. zásnubách, viz rel. č. 892 a 893). U nohou ro- kujících stojí proti sobě dva nasupení kohouti a mezi nimi je drobná květina. Mírně nad středem reliéfu je patrně hebrejský nápis, což činí tuto ikonogra- fii ještě zajímavější. Nahoře je velká stanová střecha s  postranními vížkami. Stylizovanou střešní kon- strukci podpírají štíhlé sloupky, vedoucí až ke spod- nímu okraji reliéfu (analogie viz rel. č. 857). Pokud muži rokují o  majetku nebo o  ženitbě, kohouti by mohli symbolizovat žádostivost, agresivitu (Rulíšek 2005, „kohout“). Reliéf č. 934 představuje měšťanku v dlouhém oděvu s váčkem zavěšeným u pasu, která stojí v mělké nice s náznakem tzv. sklípkové klenby ve cviklech. Interpretace neúplného reliéfu č. 935 je obtížná. Zdá se, že muž se vztyčeným ukazováčkem cosi přikazuje ženě v dlouhém šatu s čepcem (pro- vdaná žena?) a konvicí v ruce. Skloněná rákoska či plácačka v  jeho pravici naznačuje, že patrně nejde o výjev zcela idylický. Badatelé mají k dispozici i pro- zatím téměř nečitelnou nápisovou pásku. Na posled- ním reliéfu č. 936 jsou v mělkém výžlabku umístěny dvě téměř shodné mužské hlavy. Reliéf č. 933

SVĚTSK É MOTIV Y 60 Reliéf č. 937: Horník U  polopostavy muže v  hornické perkytli s  kuklou a miskovým kahanem v ruce se na chvíli zastavíme, protože tento reliéf patří k  výtvarně i  typologicky shodné skupině kachlů římsových, vyrobených po- mocí dvou forem. Z první, základní velké formy byl otisknut rozměrný kvádrovaný výžlabek a nad ním prut obtočený stuhou s dvojicí stínek cimbuří s pul- tovou stříškou, ozdobených pravoúhlými okny s vlo- ženým křížem. Doprostřed tohoto základního mo- tivu se následně vkládala libovolná, pomocí druhé formy stvořená figura. V tomto případě je to horník, jindy sv. Jiří (rel. č. 364), sv. Petr (rel. č. 451), měšťan (rel. č. 930), mladík s fiktivní nápisovou páskou /an- děl/ (rel. č. 931) nebo soukeník (rel. č. 944). Pozn. – O těchto pozoruhodných kachlích více viz Brych 2001b. Reliéfy č. 938–964: Měšťané a řemeslo Následující reliéfy nám dovolují nahlédnout do svě- ta řemesel, což svědčí o  vzrůstajícím sebevědomí a  vlivu řemeslnických cechů. V  této souvislosti je třeba připomenout, že s cechovními znaky umístě- nými v erbu se ještě setkáme – viz Heraldika, reliéf č. 1377–1389. Hrnčíře při práce znázorňují reliéfy č. 938–942. Muži sedí na trojnožce, nohou pohánějí spodní disk dvoukotoučového příčkového hrnčířské- ho kruhu a vytáčejí nádobu. Naproti nim zpravidla stojí druhý řemeslník nebo snad zákazník? Na relié- fu č. 938 dílnu evokuje přístřešek se sloupky, zapuš- těnými do nádob, mezi kterými je křížek a písmeno „a“. Na následující ukázce dílnu zastupuje výstavněj- ší patrové stavení. Na reliéfu č. 940 jsou při obvodu pouze rozhozená kvítka. Řemeslníci v tomto přípa- dě bývají identifikováni jako hrnčíř a konvář, proto- že se zdá, že jde o spojení dvou řemeslných oborů. Zatímco muž vpravo vytáčí již téměř hotový hrnec, druhý drží za dno krásně zdobený džbán. Další, ale méně honosný výrobek je umístěn volně za jeho zády. Na reliéfech č. 941 a 942 snad rovněž došlo ke slou- čení dvou řemesel – hrnčířského a sklářského, proto- že stojící muž drží za širokou patku vysokou číši se spirálovitě vinutým vláknem (Černá 1994). Počínaje reliéfem č. 943 si můžeme prohlédnout další řemesl- níky. Jsou to soukeníci, kteří dvěma speciálními štět- kami češou zvalchované sukno. Soukenickou štětku patrně drží i  polopostava na  následujícím reliéfu. Na částečně dochovaném reliéfu č. 945 se zbytkem postav zaujmou především pérové nůžky na stříhání ovcí nebo sukna. V pravém rohu se dochovala prázd- ná cívka (?). Nezbývá než doufat, že se tento zajímavý reliéf v budoucnu podaří zkompletovat. Nedostateč- ně objasněn stále zůstává reliéf č. 946, znehodnoce- ný již během výroby. V úvahu připadá možnost, že jde o výjev znázorňující slévače kovů (kachel s tím- to reliéfem pochází z  Kutné Hory). V  tom případě na vyřezávaném křesle sedí tzv. „verkmistr“ s částeč- ně dochovanou zkušební nádobou (tyglem) na klíně. Naproti je barchaník či gisér, sklánějící se k barchá- nu, ve kterém vznikaly pruty připravené k dalšímu výrobnímu procesu při tvorbě mincí (?). U  nohou mužů je chladicí káď s  vodou (střelný žlab). Výji- mečnost místa symbolizují bohaté kružby v  horní části reliéfu. Ke středověkému pracovnímu postupu při slévání kovů více viz např. Vlašský dvůr 2001, s. 16–20. Reliéfy č. 947–964: Jména hrnčířů České gotické reliéfy se proslavily svou ikonogra- fickou rozmanitostí. Zvláštnímu postavení se v této souvislosti těší uvedená jména hrnčířů, která se větši- nou již podařilo vypátrat v historických pramenech. Například hrnčíř Jan Jícha (Gicha) – reliéf č. 956 – má zapsán testament v  novoměstské knize kšaftů s datací 1554 (AMP 2207/309a) nebo Jan Picka (Yan Pyczka) – reliéf č. 955 – je zase v letech 1528–1532 do- ložen jako jeden z cechmistrů novoměstských hrnčí- řů (AMP, opisy ze shořelého rukopisu 332/A3, A20, B9 – více viz Žegklitz 1987). Z mimopražských hrn- čířů zaujal suverénní postavení historickými prame- ny doložený Jan Medek z  Chrudimi (Frolík–Hazl- bauer–Rückerová 1995; Frolík–Musil 2016, s. 162, obr. 55: 1). Jeho jméno nebo alespoň iniciály najde- me na mnoha reliéfech. Je nasnadě, že jména hrnčířů se začala objevovat z reklamních a společensko-po- litických důvodů. Šlo o  velký průlom do  dosavad- ních zvyklostí, protože řemeslníky dosud připomí- naly nanejvýš jejich značky (merky), jinak zůstávali v anonymitě. Pro uvedení jména se jako nejvhodněj- ší ukázaly čelné plochy kachlů římsového typu, které jednotlivé části kamen završují (podobně tomu bylo i v případě mariánských nápisů, viz rel. č. 315–331). Kachle zpravidla zdobí cimbuří a mívají atraktivní členitý profil. Nápis je psán gotickým, případně hu- manistickým písmem (Pátková 2008), dosahujícím velikosti až 50 mm. Zmíněný členitý profil většinou vytváří různě zdobený prut a níže umístěný hluboký výžlabek, ve kterém se zpravidla vinou dekorativní úponky s  hrozny vinné révy. Z  tohoto obvyklého schématu vybočuje např. reliéf č. 960, na kterém ko- lem centrální figury ptáka (snad páva?) obíhá kruho- vánápisovápáska,a dálena výškuorientovanýkachel (rel. č. 961), kde páska s nápisem „PAPOUSSEKO“ vychází ze zobáku papouška, sedícího na  osekané větvi (ostrvi). Je tu i zkratka „ICHV“ – patrně Ie- sus Christus Veritas. Na atypickém reliéfu č. 954 se nápis „IAN“ ztrácí v rostlinném ornamentu (místo stínek cimbuří se objevují lidské hlavičky). V atlasu najdeme jména těchto hrnčířů: „ (E) FYULA ZYD“ – reliéfy č. 947 a 948, „medek“ či „MEDEK“ – relié- fy č. 949–951, „m . k“ /medek/ – reliéf č. 952, „die lal medek zchrudi“ – reliéf č. 953, „IAN“ – reliéf č. 954, „pan yan pyczka“ – reliéf č. 955, „I? GICHA“ – reliéf č. 956, „gyrzyk“ – reliéf č. 957, „gosef tolar /gos. stolar/“ – reliéf č. 958, „MORTONOS“ /zrcad- lově obráceno/ – reliéf č. 959, „kamna udyelal ne- mec?“ – reliéf č. 960, „PAPOUSSEKO“ – reliéf č. 961, „smetanowa pe...“ – reliéf č. 962, „SUCHAN“ – reliéf

HER ALDIK A 61 IV. část – HER ALDIKA Rozmach evropské heraldiky nastal na  přelomu 11. a  12. století. Patrně největší vliv na  něj měly tzv. křížové války vedené za účelem osvobodit koléb- ku křesťanství (Svatou zemi) z rukou mohamedánů a následně zde založit Jeruzalémské království. V ne- známém a nepřehledném terénu bylo třeba rozpoznat nepřítele od  spolubojovníků, identifikovat vůdce. Proto se začalo užívat obrazových znaků umístěných na praporcích a štítech. Postupem času připadla těm- to znakům důležitá role i v mírových podmínkách a zrodil se nový fenomén – heraldika, která zakotvila u panovnických dvorů, šlechty, církve, reprezentova- la města a později i významné měšťany nebo řeme- slné cechy. Proto bylo nutné vytvořit kodifikovaná heraldická pravidla (Zenger 1978, s. 9–14). Základem heraldického znaku je štít, na kterém je umístěna he- roldská nebo obecná figura – heroldské figury vzni- kají geometrickým členěním štítu, obecné figury tvo- ří různá zvířata, rostliny a předměty. Velmi důležitou se stala barevnost znaků, tzv. tinktury. Pro dědičnou šlechtickou heraldiku je typické, že k hornímu okra- ji štítu pevně dosedá přilba (helm) a nad ní je ještě tzv. klenot. Klenot může tvořit nový prvek, např. orlí křídlo, nebo se v něm opakuje štítová figura (Buben 1994, s. 171–173). Propojení přilby s klenotem někdy doplňuje helmovní korunka, točenice apod. S přil- bou je nerozlučně spjata rozevlátá draperie, zvaná fafrnochy či přikryvadla. Tento zdobný prvek se vyvinul z  roušek chránících křižáky před sluneč- ním žárem a zrnky písku. Některé znaky postupem času začaly obsahovat reprezentativní tzv. honosné kusy (např. štítonoši, andělé), které byly podřízeny štítu. Pokud byla žádoucí větší sdílnost erbu, do- cházelo k tzv. dělení štítu na menší pole se sestavou patřičných figur. Heraldické znaky a jejich součásti se popisují podle heraldických pravidel z pozice po- pisovaného předmětu – tedy nikoli jako v ostatních případech z  vnějšku, ze strany pozorovatele. Štíty byly zpočátku v souladu s gotickým slohem ve spod- ní části zahrocené, později zakulacené buď pravidel- ně (tzv. španělský štít), nebo s drobnou vybíhající špi- cí. V pozdní gotice se vyvinul různě tvarovaný kolčí štít (tarč), v horní části opatřený oblým výřezem pro uložení turnajového dřevce. Pokud je štít nakloněn č. 963, „WIDLACZIEK“ – reliéf č. 964. Z  přidru- žených výzdobných prvků je třeba zmínit zkřížená hornická kladívka (znak horníků) a  zkřížené hut- nické háky (znak šmelcířů) na  reliéfu č. 957 nebo elegantní vázu na reliéfech č. 955 a 962. Mezi heral- dickými doplňky najdeme i vladislavské „W“ – (rel. č. 962). Další jména hrnčířů se vzhledem k odlišné- mu charakteru přislušné ikonografie objevují na ji- ném místě. Je to opět „/ME/ DEK“ – reliéf č. 334 a „medek“ – reliéf č. 922, dále „ erb miesta chru- dimie, dielal toto medek ian“ – reliéf č. 1336, „tuto formu dielal kubice“ – reliéf č. 515 a „to tobie pane hrnczir i(an?)“ – reliéf č. 744. Pozn. – Specializovanou studii o pozdně gotických kachlích se jmény hrnčířů vytvořil J. Žegklitz (1987). Reliéfy č. 965–989: Nápisy neobjasněné, zkomole- né, inciály, merky Se jménem hrnčíře může souviset i několik dalších zkomolených či obtížně čitelných nápisů, např. relié- fy č. 975, 976, 978, 979, 1332. Stává se, že je smysluplná pouze část textu nebo je třeba jej číst zprava doleva. Jindy jde zcela zjevně pouze o nahodile zvolené zna- ky (pseudonápis), které v nejrustikálnějším provede- ní vytvářejí monotónní řadu (např. rel. č. 971). Krále Vladislava nám opět připomíná jeho odznak na relié- fu č. 970. Na reliéfu č. 976 dominuje architektonická a ornamentální výzdoba, v níž se takřka ztrácejí malá písmena „v-s-a-o?“ (analogická kompozice viz rel. č. 954). Z dalších jednotlivostí jsou zajímavá i překří- žená písmena „u-o“?, ze kterých vybíhá stylizovaný list (rel. č. 986) nebo stupňovité štíty s merkami (rel. č. 977, 989). Pozn. – Další stupňovité štíty viz reliéfy č. 1595 a 1596. Reliéf č. 988

HER ALDIK A 62 heraldicky vpravo, je označován jako kosmý, pokud vlevo, jako šikmý (Mysliveček 1992, s. 237–238; Vita- novský 2017, s. 258–266; Zenger 1978, s. 22–25). Přil- by zobrazené na kachlových reliéfech jsou převážně po typologické stránce turnajové, tzv. kolčí, pozdně gotické. Vzácněji vidíme železný klobouk nebo šalíř. Ze starších typů přileb se sporadicky objevuje přilba hrncovitá či kbelcová (Buben 1994, s. 305–306; Klu- čina 2004, s. 265–267, 293–301, 375–376; Vitanovský 2017, s. 266–271; Zenger 1978, s. 71–73). Bezpočet variant nabízí ztvárnění dekorativních přikryvadel, fafrnochů. Za vrcholné období české a moravské he- raldiky je označováno 15. až počátek 16. století. Je proto logické, že v této době měly heraldické motivy důležitou roli i v rámci výzdoby kachlových kamen. Erby se objevují buď samostatně, nebo jsou součástí motivů s figurálními výjevy, případně je provází ar- chitektura (v doprovodné roli se erby často vyskytují na  stínkách cimbuří). Při snaze o  identifikaci jed- notlivých erbů či znaků často narážíme na problé- my. Příčinou je především absence barev – gotické polychromně glazované kachlové reliéfy jsou vel- mi vzácné (Roth Heege 2012, s. 83, obr. 102, s. 136, obr. 230). Jednobarevnost neumožňuje rozlišení erbů se shodnými figurami (např. lev, orlice, růže, břevno – viz Sedláček 2001–2003). Dalším problémem jsou poměrně časté chyby a omyly, protože středověcí ře- meslníci si většinou s přísnými heraldickými pravi- dly hlavu nelámali. V této souvislosti je až zarážející, že kachle s chybně provedenými erby majitelům až tak moc nevadily, protože zjevně sloužily v kamno- vém tělese (prozrazuje to jejich vnitřní zakouření, dodatečná povrchová úprava apod.). Pozn. – Barevnost je u heraldiky natolik důležitá, že následující popisy ji ve velké míře alespoň formálně uvádějí. Kapitola I. Zemská heraldika a znaky panovníků Český lev Lev či lvice ztělesňují krále zvířat, sílu, moc, odvahu, rytířské ctnosti, a proto jde o velmi rozšířenou heral- dickou figuru (Lurker 2005, s. 260; Mysliveček 2005, s. 38–39). Korunovaný lev, zastupující České králov- ství, byl zpočátku jednoocasý. Královský titul a koru- novaného lva (lvici) udělil Přemyslovci Vladislavu II. císař Fridrich I. Barbarossa za věrnost a pomoc, ze- jména v bitvě u Milána roku 1158. Dědičný králov- ský titul stvrdila českým panovníkům Zlatá bula sicilská, vydaná v roce 1212 císařem Fridrichem II. Za krále Přemysla Otakara I. došlo k polepšení zna- ku – český lev získal dva křížící se ocasy. Heraldic- ký popis dodnes platného českého zemského znaku je následující: v  červeném poli dvouocasý stříbrný lev ve  skoku vpravo se zlatou královskou korunou a  zbrojí (zuby, drápy) a  s  červeným jazykem. Kle- not tvoří černá orlí křídla posetá zlatými lipovými lístky (Schwarzenberg 1941, s. 139). Ve 13. a 14. sto- letí byl lev zobrazován v souladu s heraldickým usta- novením v útočné pozici, tedy ve skoku vpravo, s vel- kými drápy na nohou a otevřenou tlamou s jazykem a vyceněnými zuby. Od počátku 15. století se obje- vuje kráčející varianta. Různými proměnami prošla i podoba hřívy a ocasu (Petráň 1970). Na kachlích vídáme českého lva s hlavou v poloze „en face“ (hledí směrem k pozorovateli), což je podle striktních heral- dických pravidel typické pro leoparda (Buben 1994, s. 207), dále bývá chybně orientován vlevo a poměrně často je znázorněn volně, beze štítu. S dvouocasým českým lvem jsme se již setkali při souboji s drakem (rel. č. 689–693) a ještě se objeví především v měst- ské heraldice. Pozn. – Dvouocasý lev je figura vzácná, nikoli však ojedinělá. Např. u Lucemburků se kromě jednoocasé verze objevoval ještě dříve, než nastoupili na český trůn (Vitanovský 2017, s. 63). Reliéfy č. 990–1027: Český lev ve štítu Prvních šest z vybraných kachlových reliéfů (č. 990– 995) je třeba datovat již do průběhu 14. století, ma- ximálně počátku století následujícího. Lvi, umístění v silně zahrocených štítech, jsou v souladu s heraldic- kými požadavky zobrazení ve skoku. Jen dva z nich ale mají správnou stranovou orientaci (č. 994 a 995). Tato chyba většinou vznikala jako následek výrob- ního postupu. Tvůrce zahloubil do negativní formy tělo lva ve správné poloze a nedomyslel, že na výsled- ném pozitivním otisku se vše obrátí. Lev na reliéfu č. 991 není korunován (nekorunovaných dvou- ocasých lvů bude až překvapivě mnoho). Na dalších reliéfech vidíme různě tvarované štíty. Volnou plo- chu kolem jejich hrotů zaplňují trojlisté šípatky, vzác- něji blanitá křídla, lilie, dvojice orlů, prejzová střecha Reliéf č. 1004

HER ALDIK A 63 apod. O poloze hlavy „en face“ jsme se již zmínili (rel. č. 1000, 1002, 1003, 1012, 1019, 1023, 1026). Lví ocas, podobně jako helmovní přikryvadla, poskytuje pro- stor pro fantazii a může se podobat např. srdci (rel. č. 1003). Na reliéfech č. 1013 a 1014 na štít dosedá kol- čí přilba s helmovní korunkou a jsou zde i fafrnochy zaplňující celou volnou plochu. Na reliéfu č. 1015 se v  klenotu výjimečně (ale správně) objevují složená orlí křídla (ovšem bez znázorněných lipových líst- ků). Štít obkroužený medailonem vidíme na reliéfech č. 1009, 1025 a 1026. Z honosných kusů vidíme dvo- jice štítonošů a strážců erbu (rel. č. 1016, 1022–1025) nebo velkou korunu, viz níže. Na reliéfu č. 1018 štít s českým lvem provázejí jednorožec a jelen. Patrně jde o symboliku Boží ochrany (viz rel. č. 559 a 571–585). V několika případech je heraldický obsah složitější – na hrudi kráčejícího českého lva je umístěn erb pánů z  Kunštátu a  Poděbrad, spjatý s  králem Jiřím (rel. č. 1020). Na  další ukázce českého lva doplňu- jí ve  spodních nárožích štítky patrně s  rakouským břevnem a slezskou orlicí (s tzv. pružinou na hrudi). Na reliéfu č. 1022 přidržují zbrojnoši-štítonoši velký štít renesančního tvaru s  kráčejícím českým lvem a miniaturní zvlněnou nápisovou páskou. Pod tím- to štítem je ještě štítek analogického tvaru s písmeny „j“? Na velký štít dosedá převýšená královská koru- na (její analogie viz rel. č. 1016 a 1024, koruna na rel. č. 1017 je spíše císařská). Na reliéfu č. 1023 strážci českého erbu drží korouhve s trojlistem pánů z Ří- čan (tento rod dále, viz rel. č. 1233–1236) a s břevny neidentifikovatelného rodu. Po výtvarné stránce jsou velmi zdařilé např. reliéfy č. 994, 1015–1018. Znak s českým lvem dále, viz reliéfy č. 1050, 1063–1065, 1120, 1122–1123, 1299, 1300, 1305, 1334, 1337–1339, 1341–1344, 1362, 1365–1375 a 1383. Reliéfy č. 1028–1035: Český lev v medailonu nebo čtvercovém (kosočtvercovém) poli Českého lva volně, tedy nikoli ve  štítu, obkrou- ženého medailonem, zobrazují čtyři ukázky (rel. č.1028–1031).Nárožízaplňujítrojlaločnéšípatky,lilie apod. Kompozice dalších reliéfů (č. 1032 a 1033) imi- tují schéma známé z výzdoby dlaždic pocházejících ze 13. a 14. století (Brych 1999). Lva rámuje tentokrát čtvercové pole umístěné na koso. V rozích jsou čtvrt- rozety, které po sestavení kachlů (dlaždic) vytvářejí kompletní květ. Další české lvy obklopuje po obvo- du široký pás s nápisem a nárožními erby. Na reliéfu č. 1034 je nápis: „Lew´ gest . dywne . zwyrzie . zpany- le“ a v rozích jsou erby Kostků z Postupic, Boskoviců a Kunštátů-Poděbradů. Na reliéfu č. 1035 je nahoře datace 148 (9?) a dole jméno „MIKLAS“. Jde snad o Mikuláše Hrdého z Klokočna, v uvedené době ma- jitele potštejnského panství, které získal jako zástavu od minsterberského knížete Jindřicha I. z Poděbrad? V neúplnosti dochovanou heraldickou výzdobu tvo- ří erb se znamením růže a dva erby patrně kunštát- ské či poděbradské (vertikály zdobí rostlinný orna- ment). Reliéfy č. 1036–1062: Český lev volně Volně umístěný český lev je na kachlových reliéfech hojný, což svědčí o jeho obecné oblibě. Lvi jsou opět orientováni vpravo i vlevo a v několika případech bez koruny. Jsou ve skoku i v kráčející pozici (rel. č. 1053 a výše). Z řady příkladů vybočuje reliéf č. 1050 – pod originálně ztvárněným ocasem lva je volně umístěn miniaturní erb s  dalším, tentokrát správně orien- tovaným českým lvem. Na tento erb dosedá přilba s helmovní korunkou a fafrnochem. Reliéfy č. 1063–1066: Znamení království českého a markrabství moravského? Na třech reliéfech jsou na dvojici štítů spolu znázor- něni český lev a  moravská orlice (bez šachování). Jde o zemské alianční znaky. Tyto znaky ochraňuje anděl-štítonoš, nebo jsou v miniaturní podobě zná- Reliéf č. 1060 Reliéf č. 1066

HER ALDIK A 6 4 zorněny na stínkách cimbuří nad architektonickým ornamentem s lichými kružbami. Na čtvrtém reliéfu jsou český lev a moravská (?) orlice umístěni volně a provázejí je drobné doplňky (provázané pruty, pís- mena, rostlinný ornament). Pozn. – Volně umístěný český lev a snad moravská orlice jsou též součástí již dříve uvedeného reliéfu č. 333. Orlice Orlice či orel jsou považováni za krále ptáků a sym- bolizují vládu nad světem, moc, statečnost, vítězství. Významná role orlici (orlu) náleží i  v  náboženské symbolice (Lurker 2005, s. 350–351; Royt–Šedinová 1998, s. 128–130). Orlice je velmi rozšířená heraldic- ká figura. Kromě Moravy a Slezska symbolizuje pře- myslovskou dynastii (opavští Přemyslovci), jagellon- skou dynastii, vratislavské a  svídnické knížectví, německého krále, saskou Falc ad. Orlici u nás při- jalo do znaku i několik převážně českých panských a  vladyckých rodů – např. Janovici, Kolovratové (půlená orlice), Žirotínové či z Adlar, a také několik měst – např. Olomouc nebo Znojmo (Buben 1994, s. 276–278; Mysliveček 1993, s. 88–91; Mysliveček 2005, s. 47–48). Pohlaví této figury rozlišuje česká heraldika podle počtu hlav. Orlice má jednu a orel dvě (toto rozlišení nemá univerzální platnost). Heral- dická orlice se zobrazuje jako rozkřídlená a zpravidla hledí vpravo (Buben 1994, s. 254; Mysliveček 2005, s. 47–48). Původ znamení moravského markrabství v podobě tzv. šachované orlice není zcela objasněn. V  době, kdy české království již reprezentoval lev, zůstal v povědomí obyvatelstva starší symbol vlád- noucích Přemyslovců – černá orlice s červenými pla- mínky se zlatou zbrojí a červeným jazykem ve stří- brném poli. Tato orlice se posléze stala atributem nejvýznamnějšího českého patrona a  světce – sv. Václava (k  svatováclavské plamenné orlici více viz např. Buben 1994, s. 278; Petráň 1970; Zenger 1978, s. 88). Podle některých pramenů je právě od přemy- slovské orlice odvozena šachovaná orlice moravská. Popis znaku s moravskou orlicí: na modrém poli stří- brně a červeně šachovaná orlice hledící vpravo se zla- tou zbrojí a korunou. Moravská orlice je díky svému šachování dobře identifikovatelná. V případě kachlo- vých reliéfů se šachování leckdy opomíjelo. Pozn. – O  datování kachlových reliéfů na  základě ztvárnění orlice viz Richterová 1983. Reliéfy č. 1067–1069: Moravská šachovaná orlice Šachovaných orlic není mnoho. Jednou se objevu- je na  nárožním štítku, podruhé na  rohovém kach- li. Orlice na reliéfu č. 1069 budí rozpaky, protože je ztvárněná z profilu, s vytrčenými pařáty a šachování se nalézá pouze na křídlech, navíc není v erbu. Jiné dvě, tentokrát bezpečně identifikovatelné moravské orlice jsou spolu s dalšími zemskými znaky umístěny na čtvrcených erbech, viz reliéfy č. 1122 a 1123. Pozn. – Zlomek s blíže neznámou šachovanou orlicí viz Němcová 2006, tab. 59 (A 173); Němcová 2007, s. 16, 20, tab. 10 (A 173). Reliéf č. 1070: Orlice s pružinou V několika případech se na prsou a části křídel orlic objevuje tzv. pružina (perisonium) v podobě ležícího srpku s křížkem a jetelovým trojlistem po stranách. Pružinu měla např. orlice slezská, piastovská, min- sterberská, olešnická, kolovratská, žirotínská nebo vladyků z Adlaru. Na reliéfu č. 1070 štít s orlicí s pru- žinou na hrudi adoruje dvojice andělů. Stylizované fafrnochy, splývající z  přilby s  helmovní korunkou a  orlím křídlem, připomínají dračí blanitá křídla. Reliéf dále obsahuje iniciály „V(Y) M?“ a trojlistou šípatku. Orlice s  pružinou dále, viz reliéfy č. 1021 a 1289. Reliéfy č. 1071–1089: Orlice na štítu Podobně jako v případě českých lvů i mezi orlicemi existuje několik kachlových reliéfů pocházejících již ze čtrnáctého století (rel. č. 1071–1075). Z období kolem roku 1400 je vzácný, třemi věžovými nástav- ci zdobený, prořezávaný rohový kachel, na  kterém reliéf s  orlicí zaujímá relativně malou plochu (rel. č. 1076). Reliéf č. 1077 může představovat plamennou orlici a je zajímavý i proto, že nemá obvyklou okra- jovou lištu. Reliéf č. 1086 má atypickou kompozici a může se jednat o znak opavských Přemyslovců či těšínského knížectví. Na reliéfu č. 1087 zdobí stínky cimbuří štíty s figurou vola, zastupující Dolní Lužici, a blíže neidentifikovatelnou orlicí. Na reliéfu č. 1088 je silně zahrocený štít s nekorunovanou orlicí vložen mezi diagonálně překřížená monstra (mořské saně?), které jej patrně střeží. Na reliéfu č. 1089 je znak se znamením orlice na štítu i v klenotu obkroužen me- dailonem. Protože kachel s tímto motivem byl nale- zen na hradě Týřov, byla vyslovena domněnka, že jde Reliéf č. 1079

HER ALDIK A 65 o erb Habarta Valkouna z Adlaru, který hrad údajně v roce 1430 vlastnil (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 146). Pokud reliéf s jeho osobou skutečně souvisí, opět se potvrzuje nedůslednost středověkých výrobců fo- rem, protože vladykové z Adlaru měli v erbu orlici s pružinou a její hlava směřovala do jednoho z rohů štítu (Pelant 2013, s. 25–26). Orlice na štítu dále viz např. reliéf č. 828, 1289, 1291. Reliéfy č. 1090–1101: Orlice v  medailonu nebo čtvercovém (kosočtvercovém) poli Orlic z nejstaršího časového horizontu je více než českých lvů. Objevují se i v medailonu (rel. č. 1090– 1095), ve  čtvercovém nebo kosočtvercovém poli (rel. č. 1096–1098) a též zcela volně (viz níže). Zdá se, že přemyslovská orlice jakožto nejstarší český zemský znak byla dlouhodobě chápána jako ekvi- valent k českému lvu (Košťál a kol. 2013, s. 121–123, obr. 77–78). Novější reliéfy s orlicí někdy opět zdobí široký obvodový pás s nápisem a šlechtickými erby v nárožích (viz český lev, rel. č. 1034 a 1035). Velká centrální orlice v těchto případech jistě představuje zemské znamení. Na reliéfu č. 1099 jsou v nárožích erby Pernštejnů, Šternberků, Ronovců a ještě jeden neidentifikovaný erb s  rybou, položenou křižmo na jehličnaté větévce. Tento erb – na rozdíl od ostat- ních – nezastupuje panský stav. Z  nárožní heral- dické výzdoby reliéfu č. 1100 dosud známe pouze erb Boskoviců. Doprovodné texty prozatím nejsou uspokojivě objasněny. Reliéfy č. 1102–1109: Orlice volně Řada reliéfů s volně umístěnou a blíže v podstatě ne- identifikovatelnou orlicí krásně demonstruje rozdíl- nost jejího ztvárnění. Nejstarší je prvá ukázka, nejbi- zarnější patrně ta poslední. Reliéfy č. 1110–1118: Říšský orel Dvouhlavý orel představuje císařský symbol moci, vítězství a vládu. Takto zpodobený orel je znám již z Byzance. Jeho hlavy tehdy symbolizovaly říši vý- chodní a západní. V Německu se dvojhlavý orel vy- skytuje od konce 12. století, avšak oficiálním říšským znakem (Svatá říše římská) se stal až za vlády císaře Zikmunda Lucemburského roku 1433 (Buben 1994, s. 253–254, Royt 2016, s. 130–131). Popis říšského znaku: na zlatém štítu černý korunovaný dvouhlavý orel s odvrácenými hlavami, červenými pařáty a ja- zykem. Na kachlových reliéfech jsou orli opět zastou- peni v erbu, medailonu i volně. Jejich hlavy mívají svatozář a dvě, jednu nebo žádnou korunu. V hor- ní části reliéfu č. 1113 se objevuje nápis, na reliéfu č. 1116 iniciály a snad svarga (analogický útvar viz rel. č. 70). Výjimečnou kompozici vidíme na posledním reliéfu č. 1118 – uprostřed je štít s říšským orlem se srdečním štítkem se znamením města Vídně. Na štít dosedá císařská koruna se stuhami, kterou přidržují andělé. Celek obklopuje široká kruhová páska zapl- něná čtrnácti znaky habsburských držav, přičemž některé z nich se opakují. Jsou to (odshora ve smě- ru hodinových ručiček): Uhry, Baskicko, Korutany, Reliéf č. 1088 Reliéf č. 1095

HER ALDIK A 66 Pfirdt, Kyburg, Vindická marka, Burgau, Pordenone, Štýrsko? a Tyroly. Pozn. – Další erby s říšským orlem viz reliéf č. 725, 1360 a 1376. Dvouhlavého orla (s různými přidaný- mi figurami) mohl v období renesance mít ve zna- ku i měšťanský rod, např. Rubínové ze Šprynsbergu (Malinovský 2017, s. 118–120, tab. XXIII). Reliéfy č. 1119–1138: Různá seskupení zemských a panovnických znaků Heraldicky velmi zajímavé jsou dělené štíty se zem- skými a panovnickými znaky. Na reliéfu č. 1119 je čtvrcený štít v  medailonu, který obsahuje v  prvém poli orlici, ve druhém korunovaného, jednoocasého lva, třetí pole neznáme a ve čtvrtém poli je opět or- lice. Může se jednat o původní znak Zikmunda Lu- cemburského (1368?–1437). S tímto panovníkem jsou bezesporu spjaty následující reliéfy č. 1120 a  1121. Na prvém z nich jsou dvě orlice, český lev a uherská arpádovská břevna – nové Uhry. Ve druhém přípa- dě štít zaplňují střídající se znaky Dolních a Horních Uher – arpádovská břevna a patriarší kříž s trojvr- ším (Kropáček 2017, s. 175–177, barevná obrazová příloha XVIV). Štít je obtočen insignií dračího řádu, založeného císařem Zikmundem Lucemburským v roce 1408 (Šmahel–Bobková, eds. 2012, s. 458–460). Méně jednoznačně se lze vyslovit o reliéfu č. 1122. Náleží buď Albrechtu II. Habsbursko-Rakouskému (1397–1439), nebo jeho synu Ladislavu Pohrobkovi (1440–1457). Ve čtvrceném štítu je orlice s babenber- ským srdečním štítkem (Rakousy), český lev, dolno- uherská břevna a moravská (šachovaná) orlice. Na ele- gantním reliéfu č. 1123 je znak Ladislava Pohrobka. Čtvrcený štít je položen na ozdobné mřížce a dosedá na něj přilba (en face) s fafrnochy, věncem a korunou, sahající až do širokého obvodového pásu se sukovat- kou ovíjenou rostlinným ornamentem. Ve  štítu jsou český lev, hornouherská břevna, babenberské břevno (novorakouský znak) a  moravská orlice. Na  reliéfu č. 1124 je volně umístěná korunovaná orlice se srdeč- ním štítkem s babenberským břevnem (Albrecht II.?). Na  některých otiscích (Holešov) znak připomíná znamení města Brna. Mezi nejkrásnější výrobky z doby před polovinou 15. století patří rozměrný pro- řezávaný kachel s  reliéfem č. 1125. Půvabný anděl zde přidržuje dvojici erbů s babenberským břevnem (vpravo) a  s  heroldským křížem města Vídně (vle- vo). Ve vimperku, pod krajkovím kružeb a krabů, je dále orlice a dole, pod segmentovým obloukem s li- liemi, znak Korutan (tři lvi a břevno). Kachel není kompletní ani na této rekonstrukční kresbě, protože na vrchol vimperku původně navazovala vysoká kří- žová kytka a na postranní sloupek (po pravé ruce an- děla) byla napojena vznosná fiála (Loskotová 2011a, s. 92, 300, obr. 61:1–3, př. 4). Další rakouské břevno a slezská orlice snad doplňují českého lva i na reliéfu č. 1021. Na reliéfu č. 1126 je erb s jezdeckou figurou rytíře, který mává mečem nad hlavou a drží štít s pa- triaršímkřížem.Za jezdcema podnímjsouorlice.Jde o znak Polsko-litevské unie. Shodný základní rozvrh i výtvarný rukopis má následující reliéf č. 1127, kte- rý reprezentuje Ladislava Pohrobka (pořadí figur je v porovnání s rel. č. 1123 zrcadlově obrácené a orlice není šachovaná). Kachlový reliéf č. 1128 znázorňuje znak krnovského knížectví v době, kdy jej vlastnil Jiří ze Šelmberka (1506–1523), a proto se na čtvrceném štítu střídá krnovská trubka se šelmberskou sviní hlavou. Hustě šachovaný štít na reliéfu č. 1129 patrně náleží volovskému knížectví (Felcman–Fukala 2008, s. 352–359). Reliéf č. 1130 obsahuje jednoduchý saský znak – routovou korunu šikmo na břevny děleném štítu (správně 9x), zastupující celé říšské kurfiřtství (Řezník 2005). Nad znakem je umístěna císařská ko- runa se stuhami s třásněmi, kterou drží dvojice ado- Reliéf č. 1110 Reliéf č. 1121

HER ALDIK A 67 rujících andělů. Zde je třeba připomenout, že saský znak se objevil již na reliéfech č. 726–728. Na reliéfu č. 1131 je do naznačeného štítu obtočeného provaz- cem vložen druhý štít s routovou korunou a v něm se nalézá ještě třetí štít se zkříženými meči – znamení saských kurfiřtů (tuto dvojici erbů, spolu s trůnícím kurfiřtem, vidíme i na rel. č. 727). Následující relié- fy č. 1132–1137 zachycují různě modifikované erby saských Wettinů. Ve  čtvrceném štítu se srdečním saským štítkem má správně být v prvém a druhém poli lev ve skoku, zastupující Míšeňsko a Durynsko, třetí čtyřikrát polcené pole představuje Landsberk a  konečně ve  čtvrtém poli je orlice, reprezentující Sasko-Falc. Na štít má dosedat trojice kolčích přileb s následujícími klenoty (zprava): rostoucí trup muže v klobouku, buvolí či volské rohy s praporky a vyso- ký klobouk s routou. Na kachlových reliéfech se sa- mozřejmě objevují různé prohřešky (dvouocasý lev, změněné pořadí figur i klenotů). Na reliéfu č. 1137 přilby s klenoty chybějí a volnou plochu zaplňují pís- mena, květy a trigram „ihs“. Příčina značného roz- šíření erbu Wettinů na  českých pozdně gotických kachlích je předmětem diskuze. Někteří badatelé vyzdvihují jeho výtvarnou složku, nicméně pravý důvod bude spíše politický. Wettinové několikrát ne- úspěšně usilovali o český trůn (po úmrtí Ladislava Pohrobka /1457/, Jiřího z Poděbrad /1471/ a Ludvíka Jagellonského /1526/), významné byly i jejich dynas- tické svazky s Lucemburky a Poděbrady – dcera krále Jiřího z Poděbrad Zdena-Sidonie se provdala za poz- dějšího saského vévodu Albrechta. Důležitou roli mohla mít i náboženská orientace. Wettinové podpo- rovali učení Martina Luthera, které mělo v Čechách značný ohlas a oživilo mj. odkaz Jana Husa (Belisová 2017, s. 90; Řezník 2005, s. 43–56; Tymonová 2005; Vorel 2013). Na posledním reliéfu č. 1138 byl patrně rovněž čtvrcený štít s atypicky ztvárněným saským srdečním štítkem (?). V prvém poli se dochovala or- lice, ve druhém růže. Nad štítem jsou zbytky ze tří turnajových přileb s nedochovanými klenoty. Pozn. – Zemská heraldika dále viz reliéfy č. 712, 714, 716, 725–728 , 735, 736. S  králem Matyášem Kor- vínem můžeme spojovat erby na  reliéfech č. 1305 a 1576. Reiéfy č. 1139–1142: Znak Poděbradů-Minsterber- ků Zvláštní pozornost si zaslouží poměrně složité a pro- měnlivé znaky synů českého krále Jiřího z Poděbrad, kteří mj. získali tituly minsterbersko-olešnický kníže či kladský hrabě. Jejich erb byl zpravidla čtvrcený se srdečním štítkem s erbem pánů z Kunštátu a Podě- brad (tinktury – černá břevna na stříbrném poli, viz dále rel. č. 1185–1193) a znaky slezských rodových držav, které jsou následující: Minsterberk – červe- no-černá půlená orlice, Olešnice – černá orlice, Břeh – červeno-stříbrná šachovnice, Kladsko – dva šik- mo nebo pokosem vedené prohnuté pruhy. Nad er- bem může být až trojice přileb s příslušnými klenoty (Felcman–Fukala 2008, s. 327–425, 504–549; Kuthan 2010, s. 526–533; Kuthan 2013, s. 613–618; Mysli- veček 2006, s. 42). Na kachlových reliéfech č. 1139 a  1140 mají znaky Poděbradů-Minsterberků znač- ně zkomolenou podobu. Srdeční štítek (břevna jsou rozložena rovnoměrně) v  horních polích doplňuje dvojice přivrácených jednoocasých lvů a ve spodní části pruhy, které je možné identifikovat jako růz- ným směrem vedené pruhy kladské. Lvi jsou v da- ném kontextu obtížné identifikovatelní. Nad erbem je uprostřed korunovaný štít s kunštátskými pruhy a po stranách přivrácené kolčí přilby, které mají v kle- notu buď péřový chochol (rel. č. 1139), nebo vysoké, štíhlé klobouky vyrůstající z helmovní korunky (rel. č. 1140). Trochu věrnější je zobrazení znaku v rukou anděla na reliéfu č. 1141. V erbu, bez zřetelného roz- lišení jednotlivých polí, jsou vpravo od  srdečního kunštátského štítku dva pruhy kladského hrabství a orlice, přičemž druhá, větší orlice má vyhrazenou celou levou polovinu. Nejlépe zvládnutý znak Podě- bradů-Minsterberků je vidět na reliéfu č. 1142, avšak ani v tomto případě nechybí kuriózní detaily a omyly. Pozoruhodný je již tvar samotného štítu, dobře re- prezentující hravost pozdní gotiky, a totéž můžeme Reliéf č. 1134

HER ALDIK A 68 říci o celé, zatím pouze částečně známé kompozici. Srdeční štítek obklopují střídavě dvakrát pokosem vedené prohnuté kladské pruhy a dvě orlice. Kurióz- ní je přidaný třetí pruh kolmo přetínající zmíněné pruhy a navíc orlice hledí každá jiným směrem. Reli- éf vznikl patrně z popudu Jindřicha I. Staršího (1448– 1498), který kromě Kladska a Minsterberka vlastnil panství Náchod a od nesvéprávného staršího bratra Bočka získal mj. panství Litice (Felcman–Fukala 2008, s. 291–296). Pozn. – V Muzeu T. G. M. v Rakovníku je pod č. TY 740 uložena další varianta, nalezená na hradě Týřov. Reliéfy č. 1143–1148: Jednoocasý lev Bezpečná identifikace jednoocasého lva (lvice) je na  jednobarevných kachlových reliéfech téměř ne- možná, protože může jít o  staré rodové znamení Habsburků, Wettinů, znak Míšně nebo Duryn- ska, a  pokud jde o  naši šlechtu, je třeba vzpome- nout především na Načeratice, rozrod Markvarticů a Valdštejny. Některé větve Markvarticů v průběhu 14. stolení své rodové znamení změnily a Valdštej- nové začali od  počátku 16. století užívat čtvrcený štít s  čtveřicí přivrácených lvů (Mysliveček 2005, s. 38–39; Mysliveček 2006, s. 295–296, 356; Pelant 2013, s. 251, 502). Vybrané ukázky kachlových reliéfů představují lvy korunované i nekorunované. Na re- liéfu č. 1144 se opět setkáváme s dvojicí adorujících andělů, přidržujících štít a  nad ním volně umístě- nou císařskou korunu (analogické kompozice viz rel. č. 1025, 1118 a 1130). Na reliéfu č. 1148 lev v podstatě sedí a ocas má vtažen mezi nohy. Pozn. – Tento typ lva dále, viz např. reliéf č. 1176. Kapitola II. Rodová heraldika Reliéf č. 1149: Bělíkové (Sobkové) z Kornic – slez- ský panský rod, původem z opolského knížectví Erb: červený štít se zlatou (stříbrnou) figurou, po- pisovanou jako vinařský lis nebo antonínský kříž s koulemi na koncích, postavený na třech stupních, klenot – vyrůstající postava starce s čapkou na hlavě. V 15.–16. století měli Bělíkové své statky především na Opavsku a Těšínsku (Mysliveček 2005, s. 36, 101; Pelant 2013, s. 423–424). Reliéfy č. 1150–1156: z Boskovic – moravský pan- ský rod Erb: červený štít se stříbrným hřebenem (krokví), klenot – červený polštářek s  překříženými zelený- mi věníky. Nejstarší známý prapředek rodu – Velen, kterému na počátku 13. století podobu erbu stvrdil král Přemysl Otakar I. Nejvýznamnější rodové vět- ve – boskovická, černohorská, bučovická a svojanov- ská – byly pojmenovány podle svých hlavních, rezi- denčních sídel, což byl rozšířený obyčej. Rod vlastnil mj. Moravskou Třebovou, Blansko, Hukvaldy, Nový Jičín, Štramberk, v Čechách potom Českou Skalici, Turnov, Brandýs nad Orlicí, Semily, … Více viz My- sliveček 2005, s. 120–121; Pelant 2013, s. 55–56. Vý- znamu rodu odpovídá i jeho zastoupení na kachlo- vých reliéfech. Jak již víme, tvůrci kachlových reliéfů úzkostlivě přesní nebyli, a  tak na  reliéfech č. 1150 a 1151 se v klenotu objevuje péřový chochol. Věníky, ovšem bez polštářku, jsou pouze na reliéfu č. 1154. Tento reliéf je pozoruhodný i proto, že místo obvyk- lých fafrnochů volnou plochu zaplňují esovitě zvlně- né kvetoucí úponky. Věníky mohly být na nedocho- vaných částech reliéfů č. 1153 a 1155. Boskovický erb dále, viz reliéf č. 1034, 1100 nebo 1306. Reliéfy č. 1157–1159: Buzici – český panský rod Erb: zlatý štít s černou sviní (kančí) hlavou se stří- brnými kly a  červeným jazykem, klenot – shod- ný s erbovní figurou. Za nejstaršího předka Buziců je považován Dětřich Buzic, který žil na  počátku 12. století. Nejvýznamnější rodové větve se titulova- ly (měly přídomky) ze Šelmberka (Šelenberka), Rož- mitálu, Valdeka a  Hazmburka. Kvůli snadnějšímu rozlišení docházelo k  úpravám erbu: Rožmitálskou větev od počátku 15. století velmi často reprezento- val čtvrcený štít, na kterém černou sviní hlavu střídal převážně v 2. a 3. poli zlatý lev (lvice) v modrém poli, klenot zůstal nezměněn. Větev Zajíců z Házmburka užívala od roku 1340 rovněž čtvrcenou variantu ští- tu s černou sviní hlavou a zlatým zajícem ve skoku v modrém poli (mluvící znamení), klenot se nezmě- nil. Z rodového majetku: Šelmberkové – Kost, Tro- sky, Templštejn, Kraví Hora; Rožmitálové – Blatná, panství Opálka, Velhartice, zlatonosné Hory Matky Boží, Lysá nad Labem; Zajícové z Hazmburka – Bu- dyně nad Ohří s  hradem, panství Andělská Hora Reliéf č. 1156

HER ALDIK A 69 s  hradem, hrady Osek a  Kamýk, … Více viz Dur- dík 1999, s. 486–487; Kotlárová 2008; Kuthan 2010, s. 288–308, 433–437, 452–454; Pelant 2013, s. 380– 381, 443, 539–540. Na trojici kachlových reliéfů jsou znázorněny pouze nedělené štíty s  kančí hlavou. Buzici dále, konkrétně Jiří ze Šelmberka, viz reliéf č. 1128. Reliéf č. 1160: Caltové z Kamenné Hory – český vla- dycký rod Erb: zlatý (někdy stříbrný) štít s červenou caltou – jde o tzv. mluvící erb, protože vyjadřuje jméno svých no- sitelů (calta, jinak chlebová šiška, bylo pečivo), klenot – péřový chochol. Caltové vlastnili statky převážně v  severozápadních Čechách a  v  letech 1455–1468 i město Chomutov (Pelant 2013, s. 74). Na kachlovém reliéfu je v erbu kromě calty kráčející lvice. Reliéfy č. 1161–1165: z Cimburka – moravský pan- ský rod s českými kořeny Erb: červený štít s řadami stříbrného cimbuří, pod sebou či střídavě (mluvící erb), klenot – orlí červená křídla se stříbrným cimbuřím. Cimburkové založi- li minimálně dva hrady s  rodovým jménem (Pla- ček 2001, s. 153–158). Jejich nejvýznamnější větev se v polovině 14. století usadila na Tovačově (Tovačovští z Cimburka). Patrně nejvýznamnější osobností rodu byl Ctibor (1438–1494), autor tzv. Knihy Tovačovské a spisu Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a pano- vání jich. Rod vlastnil mj. Buchlov, Jemniště, Mladou Boleslav, Brandýs nad Labem, … Více viz Kasík 2000; Kuthan, 2010, s. 495–502; Mysliveček 2005, s. 146; Pe- lant 2013, s. 80–81, 519–520. Reliéf č. 1161 jako jediný zachycuje cimbuří i v klenotu. Po výtvarné stránce vyniká reliéf č. 1162. Stylizace řad cimbuří na reliéfu č. 1163 připomíná spíše šachování. Cimburské erby dále, viz např. reliéf č. 1297, 1305, 1306, 1578. Pozn. – S pány z Cimburka byli snad spřízněni Voj- slavičtí z Vojslavic a vladykové z Jemniště a Střímělic (Pelant 2013, s. 519–520). Reliéf č. 1166: z Fulštejna – slezský panský rod Erb: červený štít a v něm tři zlaté meče zabodnuté do centrální zlaté koule (respektive jablka), klenot – větev Herbortů užívala paví kytu či tři pera (stříbrné, červené a zlaté), podle některých pramenů i orlí kříd- la. Druhá hlavní větev – Supové –, sídlící až do roku 1566 na hradě Fulštejně u Osoblahy, měla v klenotu osm per, střídavě červených a zlatých. Jako nejstar- ší člen rodu je připomínán Herbort z Fulmu, leník olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, kte- rý získal v roce 1255 fulštejnské léno s hradem. Rod vlastnil mj. Bílovec, Studénku, … Více viz Myslive- ček 2005, s. 202; Myslivečková 2013, s. 106. Reliéfy č. 1167–1169: Hroznatovci – český panský, později hraběcí rod Erb: zlatý štít se třemi černými páry jeleních paro- hů, klenot – černé jelení paroží. Prapředkem rodu byl blahoslavený Hroznata, zakladatel kláštera v  Teplé. Dvě nejvýznamnější rodové větve přijaly přídomek podle svých nově založených hradů. Šlo o  pány z  Gutštejna a  z  Vrtby. Z  dalšího majetku: gutštejnská větev – Bělá, Nečtiny, Rabštejn, Tachov, Chyše, Kynšperk, Petršpurk, Příbram, Točník; vrt- bovská větev – Krašov, Prostiboř, Vrchotovy Janovi- ce, Konopiště, … Více viz Durdík 1999, s. 143–146, 608; Jánský 2009; Pelant 2013, s. 133–134, 529–530. Gutštejnský (hroznatovský) erb v nejúplnější podo- bě, tedy i s klenotem vidíme na goticko-renesanč- ním reliéfu č. 1169. Reliéfy č. 1170 a 1171 (?): Kolovratové – český pan- ský, později hraběcí rod Erb: modrý štít s orlicí, která je napůl stříbrná, na- půl červená, se zlatou pružinou přes prsa, zbrojí a od  15. století s korunkou kolem krku, klenot – stříbrné a červené křídlo se zlatou pružinou. Za původní sídlo Kolovratů jsou pokládány Kolovraty u Prahy (v roce 1297 je připomínán Zosimír z Kolovrat a Průhonic). V 15. století vznikla řada rodových větví, titulova- ných podle svých hlavních sídel, konkrétně Libštejn- ští, Kornouzští, Žehrovští, Bezdružičtí, Novohradští, Černominští, Mašťovští a Krakovští z Kolovrat. Ma- Reliéf č. 1162

HER ALDIK A 70 jetek Kolovratů byl sice rozsáhlý, často však roztříště- ný. S Kolovraty byli spřízněni Janovici. Dodnes žijící Kolovratové (Kolowratové) se titulují jako Kolowra- ti-Krakowští-Libštejnští. Více viz Juřík 2016; Kuthan 2010, s. 444–445; Mysliveček 2005, s. 320–321; Pe- lant 2013, s. 218–220. Na kachlových reliéfech č. 1170 a 1171 není po půlení orlice ani stopy. Na první ukáz- ce je zřetelně vidět charakteristická korunka na jejím krku. Pozn. – Reliéf č. 1170 patří k  jednotně ztvárněné skupině heraldických motivů, nalezených v  míst- nosti zemských desek na Pražském hradě, viz reliéfy č. 1178, 1268, 1319–1322. Reliéfy č. 1172–1177: Kostkové z Postupic – český vladycký, později panský rod Erb: modrý štít se zlatými hráběmi (užívaly se i jiné tinktury), klenot – černá vlčí hlava. Nejstarší dolože- ný člen rodu Zdeněk Kostka získal v roce 1379 Postu- pice u Benešova. Rod vlastnil mj. panství Landšperk, Moravskou Třebovou, Bouzov, panství Helfštejn, Přerov, Hranice. O příbuzenství se starobylými zá- padočeskými Hrabišici-Rýzmberky (mají shodné erbovní znamení, nikoli však klenot) panují nejas- nosti. Více viz Mysliveček 2005, s. 21; Pelant 2013, s. 227, 384–385; Velímský 2002. V poměrně bohaté kolekci kachlových reliéfů mají správně zobrazený klenot reliéfy č. 1172–1174. Elegancí tvarosloví a ná- paditou kompozicí vyniká zejména reliéf č. 1174. Re- liéf č. 1176 patří mezi vzácné příklady, kdy je vedle erbu uveden i jeho konkrétní držitel, v tomto případě „albrecht z postupic“ (níže se nalézá dosud neurče- ná srostlice písmen). Další pozoruhodností tohoto dílka je čtvrcení štítu. Prvé a  čtvrté pole zaujímá figura hrábí, druhé a  třetí korunovaný jednoocasý lev. Je zajímavé, že podobný lev se spolu s hráběmi objevuje ve 14. století na čtvrceném štítu Hrabišiců, Boršů z Oseka (Mysliveček 2005, s. 21; Pelant 2013, s. 384–385). S určitými rozpaky byl mezi erby Kost- ků z Postupic zařazen i reliéf č. 1177, na kterém jsou v erbu ke hrábím přidány dvě trojice žaludů. Nezvyk- lé jsou i kolem erbu umístěné plody a písmeno „g“ (?). Erb Kostků z Postupic dále viz reliéf č. 624, 858, 1034, 1302, 1304. Reliéf č. 1178: Krabicové z  Veitmile (Weitmile) – český vladycký, později panský rod Erb: červený štít se stříbrným žernovem s tzv. kypři- cí, klenot – stříbrný žernov na paví kytě. Přídomek byl odvozen podle zaniklé tvrze u Nového Bydžova. Nejstarší známý předek později silně rozvětveného rodu byl Pešík (Pešek), který dostal od krále Jana Lu- cemburského v roce 1316 právo na ves Střekov a záhy nad ní vystavěl stejnojmenný hrad (Durdík 1999, s. 524–526). Rod vlastnil v Čechách mj. Chomutov, Postoloprtya na MoravěŽerotice,Litovany,Batelov,... Více viz Kuthan 2010, s. 426–430; Kuthan–Royt 2011, s. 219–229, 236; Mysliveček 2005, s. 332; Pelant 2013, s. 231–232. Reliéfy č. 1179–1184: z Kravař – moravský panský rod s českými kořeny Erb: červený štít se stříbrnou zavinutou střelou (od- řivousem), klenot – zlaté a černé orlí křídlo posáze- né lipovými lístky (srdéčky). Kravařové se od druhé poloviny 13. století titulovali podle Kravař na Opav- sku. Patřili k rozrodu českých Benešoviců, stejně jako páni z Bechyně a z Dubé (viz rel. č. 505). Kravařové se rozdělili na větev plumlovsko-strážnickou a fulnec- ko-jičínskou. Z rodového majetku: panství Velké Me- ziříčí, Velká Bíteš, Račice, Zábřeh, Helfštejn, … Více viz Baletka 2004; Kuthan 2010, s. 274–275, 510–511; Pelant 2013, s. 234–235. Krásně ztvárněný je přede- vším kachlový reliéf č. 1179, zhotovený stejnou rukou jako reliéf č. 1162 s erbem Cimburků. Unikátem je půvabný reliéf č. 1184, který svou kompozicí připo- míná dobové knižní iluminace. Po rozhozených při- kryvadlech kráčí volavka s rybou v zobáku a ve spod- ních koutech sedí muž ve vysoké čapce s dlouhým bidlem, před kterým prchá liška. Po obvodu se místo obligátní jednoduché lišty vine pletenec. Erb Krava- řů (Benešoviců) dále viz reliéf č. 1293 a 1620. Reliéfy č. 1185–1193: z Kunštátu (a Poděbrad), pů- vodem moravský panský rod Erb: stříbrný štít s  třemi černými vrchními pruhy Reliéf č. 1179

HER ALDIK A 71 (břevny), klenot – stříbrná orlí křídla s týmiž pruhy. Objevuje se i varianta s rovnoměrným uspořádáním pruhů, což znesnadňuje rozlišení od  jiných rodů, např. Zmrzlíků ze Svojšína nebo Slavatů z Chlumu (viz rel. č. 1280 a 1281). Rod pánů z Kunštátu se roz- košatil až do  dvanácti větví! Z  české poděbradské větve pocházel jediný český král Jiří (1420–1471), kterého si domácí šlechta zvolila z vlastních řad. Rod vlastnil mj. Loštice, Otaslavice, Mohelnici, Damboři- ce, Vizovice, Týniště nad Orlicí, Poděbrady, Bouzov, Jevišovice, Polnou, Skály, Boleradice, Loučku, Liti- ce, … Více viz Kuthan 2010, s. 48–55, 523–526; Pla- ček–Futák 2006; Pelant 2013, s. 241–242. Na kachlo- vých reliéfech je kunštátský erb hojně zastoupen. Na prvních pěti ukázkách (rel. č. 1185–1189) je troji- ce pruhů umístěna v horní části erbu, podoba pruhů na následujícím reliéfu (č. 1190) je zmatečná a na po- sledních třech příkladech (rel. č. 1191–1193) je vidíme pravidelné rozmístěné po celé erbovní ploše. Klenot správně zobrazují pouze reliéfy č. 1188 a 1193. Z dal- ších kunštátských (poděbradských) erbů, je třeba vzpomenout na jeho umístění na hrudi českého lva (rel. č. 1020) a přítomnost v rámci různých heraldic- kých seskupení (rel. č. 832, 1034?, 1035, 1557 a 1558). Pozn. – Spíše jen pro zajímavost uveďme, že trojici vrchních pruhů měli ve shodně zbarveném (!) erbu Drnovští z Drnovic (Pelant 2013, s. 114). Reliéf č. 1194: z Kunvaldu (Vraždové z Kunvaldu) – český vladycký, později panský rod Erb: modrý štít se zlatým baziliškem, od  poloviny 15. století korunovaným, klenot – shodný s  erbov- ní figurou. Rod, poprvé zmiňovaný až na  počátku 15. století, měl příbuzenskou linii, která se titulova- la Dražičtí z Kunvaldu. Vraždové z Kunvaldu žili až do roku 1978. Více viz Baroch 2008; Kuthan 2010, s. 188; Pelant 2013, s. 527. Reliéf č. 1195: Leskovcové z Leskovce – český vla- dycký, později panský rod Erb: v  červeném štítu dvě zkřížené stříbrné vidle, klenot – shodný s erbovní figurou. Nejstarším zná- mým předkem je Chval s  přídomkem podle tvr- ze Leskovec, ležící nedaleko Počátek. V  15. století již rod vlastnil řadu statků v Čechách i na Moravě, mj. Humpolec s hradem Orlíkem, Červenou Řečici, Cerekvici, Nový Rychnov, … Více viz Hrad Orlík nad Humpolcem 2010, s. 52–73; Humpolec v zrcadle času 2013, s. 133–142; Mysliveček 2005, s. 365–366; Pelant 2013, s. 252. Na kachlovém reliéfu je k erbu přidán minuskulní identifikační nápis „arnost leskowecz“ a dvě písmena „a“. Může se jednat o počáteční pís- mena manželů Arnošta a Anny, rozené ze Zásmuk. Pozn. – Erb Zásmuckých ze Zásmuk viz reliéf č. 1276 a 1298. Reliéfy č. 1196 a 1197: z Lomnice – moravský pan- ský rod Erb: stříbrný štít s rozloženým černým orlím křídlem se zlatou (stříbrnou) pružinou, zakončenou trojlíst- kem, klenot – shodný s erbovní figurou. Prapředek rodu Oldřich začal v roce 1265 používat přídomku z Lomnice podle hradu založeného nedaleko Tišno- va. Rod se rozvětvil na Meziříčské z Lomnice, z Ta- sova, z Křižanova a z Deblína. Z rodového majetku: Jemnice, Veveří, Velké Němčice, Skuhrov, … Více viz Kuthan 2010, s. 512–520; Myslivečková 2013, s. 93– 96, 100–101, 204; Pelant 2013, s. 266. První z kachlo- vých reliéfů známe prozatím pouze částečně (rel. č. 1196) a o mnoho lépe na tom nejsme ani v druhém případě, kde je křídlo umístěno volně a po stranách se vine stuha s písmeny. V celistvosti dochovaný erb pánů z Lomnice obsahuje až panská erbovní aliance na reliéfu č. 1306 (Menoušková 2012). Reliéf č. 1198: z Miletínka (Bořkové z Miletínka) – český vladycký rod Erb: zlatý polcený štít, v levé polovině černě šacho- vaný, klenot – z točenice vyrůstající černá panna. Prapředek rodu Diviš získal kolem roku 1370 ves a tvrz Miletínek u Hořic. Nejznámějším členem rodu byl orebitský hejtman Diviš Bořek († 1437 či 1438). Z rodového majetku: Bohdaneč, Pardubice, Přelouč, pozemky zničených klášterů v Opatovicích a Seze- micích, Kunětická hora, … Více viz Durdík 1999, s. 309–311; Mysliveček 2006, s. 39; Pelant 2013, s. 287. Pozn. – Obdobný erb jako vladykové z  Miletínka měli Dohalští z Dohalic (Pelant 2013, s. 108). Reliéf č. 1199: Pauzarové (Pouzarové) z Michnic – český vladycký rod Erb: červený štít se stříbrnou polopostavou obrně- ného muže s napřaženým mečem, klenot – shodný s erbovní figurou. Pauzarové zpočátku sídlili na tvr- zi Michnici nedaleko Kaplice. Největším stavebním podnikem tohoto rodu bylo založení hrádku Cukn- štejn (1489–1491) a  renesanční přestavba tvrze v  Žumberku. Několik generací Pauzarů působilo ve  službách Rožmberků. Více viz Pek 2007; Mysli- veček 2006, s. 124. Kachlový reliéf č. 1199 byl nale- zen na hradě Dívčí Kámen (Mainštejn), kde v letech 1453–1457 působil jako rožmberský purkrabí Erazim z  Michnic. Bez vysvětlení zůstává, proč má figura v erbu na tomto reliéfu ruce přiložené k hrudi. Pozn. – Podobné erbovní znamení užívali Doudleb- ští z Doudleb, Barchancové z Baršov a vladykové ze Žumberka (Pelant 2013, s. 352). Reliéfy č. 1200–1220: z Pernštejna – původem mo- ravský panský rod Erb: stříbrný (zlatý) štít s černou zubří hlavou se zlatý- mi rohy, zlatou houžví v chřípí a červeným jazykem, klenot – shodný s  erbovní figurou. Nejstarším do- loženým předkem tohoto mocného rodu byl Štěpán z Medlova († před 1235), purkrabí na hradě Děvičky. Ve 14. století vzniklo na horním toku Svratky první rodové dominium, zaštítěné několika hrady. Nejdů-

HER ALDIK A 72 ležitějším z nich se posléze stal rezidenční hrad Pern- štejn. Pernštejnové vlastnili v  Čechách mj. panství Kunětická hora s rezidenčními Pardubicemi, Chlu- mec nad Cidlinou, Náchod, Nové Město nad Metují, Potštejn, Litomyšl, Litici a  Lanškroun a  na  Mora- vě např. Zubštejn, Velké Meziříčí, Hrušovany, Žid- lochovice, Prostějov, Přerov, Tovačov, Helfštejn, Valašské Meziříčí a k tomu ještě bylo ve hře zástav- ní hrabství Kladsko. Více viz Brych–Rendek 2006, s. 556–563; Brych–Rendek 2008, s. 410–427; Hru- bý 2003; Kuthan 2010, s. 458–494; Menclová 1976, s. 494–514; Mysliveček 2005, s. 99–100; Pelant 2013, s. 332–333; Plaček 2001, s. 473–481; Vorel 1999 a 2012. Pernštejnské erby jsou na kachlových reliéfech velmi rozšířené. Kromě štítonošů je často provázejí nej- různější architektonické a  rostlinné doplňky (rel. č. 1201, 1207) a najdeme mezi nimi i zcela originál- ní kompozice. Např. na reliéfu č. 1208 jsou do erbu k pernštejnskému zubrovi vtěsnány prastaré symboly hvězda, slunce (?) a měsíc. Na reliéfu č. 1210 je erb pouze naznačen a kromě zubří hlavy, hvězdy, slunce a měsíce v něm najdeme lilii, růži a granátové jabl- ko (?). Tyto symbolické prvky mají v dané souvislosti snad sloužit k rodové glorifikaci a chránit jej proti zlu a neštěstí. V jiných uměleckých oborech nevídaná „polepšení“ tímto ještě nekončí: v  erbu se objevu- je čtyřhrotá hvězda (?) a písmeno či merka ve tvaru „z“ (rel. č. 1205, 1211, 1214). Pomyslnou „třešničkou na dortu“ je reliéf č. 1211 se jménem a predikátem pa- trně nejvýznamnějšího člena rodu Viléma II.: „WI- LIM Z PERNSSTINA NA HELFENSTINIE“ (Vilém z Pernštejna a na Helfštejně). Pernštejnské erby dále viz např. reliéf č. 1099, 1295, 1296, 1303, 1304, 1306, 1557, 1558. Pozn. – Samostatná studie o pernštejnských erbech na kachlových reliéfech viz Pavlík 2013b. Reliéf č. 1221: Podmaničtí z  Podmanína – půvo- dem hornouherský zemanský rod Erb: nejasně zbarvený štít s obrněnou rukou „vyni- kající“ z oblaku, která je ohnutá v lokti, prostřelená šípem a drží další šíp, klenot – orlí křídlo. Ladislav Podmanický († asi 1488) byl ve vojenských službách u krále Matyáše Korvína a velmi rychle zbohatl. Rod vlastnil mj. panství Brumov a Slavičín, Nový Hrad u  Blanska, Bzenec, … Více viz Mysliveček 2006, s. 117; Pokluda 2005, s. 31–42. Na kachlovém reliéfu z Prostějova je ve čtvrcené verzi erbu ještě znamení lilie, jde tedy o blíže neobjasněnou alianci (oblak není znázorněn). Reliéf č. 1222: Prusinovští z Víckova – moravský vladycký rod Erb: polcený štít, vpravo červený, vlevo třikrát stří- brno-černě dělený (dva stříbrné a dva černé pruhy); klenot – dva rohy, pravý červený, levý třikrát stříbr- no-černě dělený. Nejstarším známým rodovým síd- lem je hrad Víckov na Tišnovsku. Z dalšího majetku: Prusinovice, Mitrov, Cimburk, Lukov, Nové Zámky u Nesovic, … Více viz Brych–Rendek 2008, s. 384– 385; Mysliveček 2006, s. 130; Myslivečková 2013, s. 46–47; Pelant 2013, s. 354; Plaček 2001, s. 687–688. Na goticko-renesančním reliéfu č. 1222 jsou iniciály „W z W“, patřící Vilému (Prusinovskému) z Víckova (1534–1572). Reliéfy č. 1223–1232: Ronovci (Ronovici) – český panský rod Erb: na zlatém štítu zkřížené černé ostrve (většinou o šesti sucích), klenot – zlatá orlí křídla s erbovní fi- gurou. Ronovci se po polovině 13. století rozvětvili na  Lichtenburky (Bítovské z  Lichtenburka), pány z Ronova a Přibyslavi, z Dubé a na Náchodě, z Lipé (podle České Lípy), z  Klinštejna a  z  Pirkenštejna. V  zájmu rozlišení měly některé větve pozměněné erby – Lichtenburkové, z Pirkenštejna a z Lipé uží- vali zelenou paví kytu s červeným (zlatým) kaprem, kterou páni z Lipé ještě pokládali na červený polštář. Nejstarší doložení členové rodu jsou Smil z Tuháně († asi 1213), zřejmě totožný s  legendárním Smilem Světlickým, a Častolov ze Žitavy († asi 1253), praotec Berků z Dubé, Lipé, Pirkenštejna a Klinštejna. Ma- jetky Ronovců byly nejprve soustředěny v severních Čechách a  v  oblasti středního Posázaví. V  15. sto- letí se jejich državy rozšířily do  východních Čech a  na  jižní Moravu. Rod vlastnil mj. stříbrné doly v okolí Smilova (poblíž dnešního Havlíčkova Brodu), Lichnici, Lipnici, Ronovec, Žďár nad Sázavou, Mi- letín, Kumburk, Opočno, Bezděz, Housku, Mšeno, Kuřivody, Českou Lípu, Zákupy, Rumburk, Milštejn, Tolštejn, Lemberk, Kokořín, Nový Bernštejn, Mělník, Sloup, na Moravě např. Bítov, Cornštejn, Moravský Krumlov, Budišov, Šternberk, Velké Meziříčí, Dačice a Nové Veselí. Ronovci údajně žijí pod nejrůznější- mi jmény především v západní Evropě dodnes. Více viz Brych–Rendek 2008, s. 10–21, 126–133, 358–363, Reliéf č. 1211

HER ALDIK A 73 510–517; Durdík 1999, s. 331–334; Felcman, ed. 2009, s. 362–371, 690–692, 694–697; Kuthan 2010, s. 442–443; Myslivečková 2013, s. 198–202; Pelant 2013, s. 41, 47, 238, 256, 259, 449; Urban 2003. Pokud jde o kachle, musíme upozornit především na relié- fy č. 1223–1225. Na prvém z nich je přidána figurka heraldického běsa s psím tělem (Buben 1994, s. 61), kapr v klenotu na reliéfu č. 1224 upomíná nejspíše na lichtenburskou rodovou větev a třetí z těchto re- liéfů (č. 1225) má nad erbem s pozoruhodně stylizo- vanými ostrvemi dvojici odvrácených kolčích přileb. Erb střeží anděl-štítonoš a po stranách ještě dvě další neokřídlené postavy (z okrajové lišty vyrůstají rost- linné úponky). Erb Ronovců dále viz reliéf č. 831, pat- řící Hynku Bítovskému z Lichtenburka, a v erbovním seskupení viz reliéfy č. 1292 a 1293. Reliéfy č. 1233–1236: z Říčan – český panský rod Erb: červený štít se stříbrným trojlistem (trojice ston- ky spojených listů leknínu), klenot – shodný s erbov- ní figurou, posazený na  rozložená červená křídla. Počátky rodu lze vystopovat v souvislosti s hradem Říčany (u Prahy), založeným po polovině 13. století. Ve čtrnáctém století se rod rozrostl do nejméně pěti linií a řady větví, z těch významnějších uveďme Le- dečské z Říčan, Malotické a Zásmucké z Říčan, Kaf- ky z Říčan. Majetek Říčanských se rozkládal např. na  Strakonicku, Hořovicku, Tachovsku, Benešovsku, Humpolecku nebo na  východní Moravě ve  Vizo- vicích a  Brumově. Více viz Brych–Rendek 2006, s. 664–665; Durdík 1999, s. 495–496; Hrad Orlík nad Humpolcem 2010, s. 80–85; Mysliveček 2006, s. 173; Papajík 2005, s. 191–192; Pelant 2013, s. 388–389; Po- kluda 2005, s. 53–79. Kachlový reliéf č. 1234 po vý- tvarné stránce souvisí s reliéfem č. 1195, na kterém je znak Arnošta Leskovce. Erb Říčanských dále viz reliéfy č. 624 a 1023. Reliéfy č. 1237–1245: Šternberkové – původem čes- ký panský, později hraběcí rod Erb: modrý štít se zlatou osmihrotou hvězdou (mlu- vící znamení: Stern – hvězda), klenot – ustálila se zlatá hvězda mezi dvěma modrými orlími křídly. Kolem roku 1242 vznikl nad řekou Sázavou první hrad s módním německým rodovým jménem, krátce nato založila moravská větev druhý hrad Šternberk (u Olomouce) a po něm vznikl ještě třetí Šternberk (Štamberk) u  Telče (Durdík 1999, s. 106–109; Pla- ček 2001, s. 617–622). Rod se záhy rozrostl do mno- ha větví – např. v holickou a konopišťskou v Čechách a  zábřežskou, lukovskou, světlovskou a  zlínskou na Moravě. Proslavený rod Šternberků (Sternbergů) žije v Čechách a v Rakousku dodnes. Šternberkové dále v  Čechách vlastnili mj. Bechyni, Častolovice, Jemniště, Líšno, Tróju, paláce v  Praze, Zásmuky, Zbiroh a Zelenou Horu, na Moravě potom Holešov, Kvasice, Tlumačov, Veselí, … Více viz Juřík, 2013; Kuthan 2010, s. 361–369; Mysliveček 2006, s. 256– 257; Pelant 2013, s. 463–465; Pokluda 2012. Komplet- ní šternberský erb zachycují pouze kachlové reliéfy č. 1237–1238 (křídlo je jen jedno). Na zbývajících vždy některá jeho součást chybí a mnohdy zde nenajdeme ani přilbu s klenotem. Z pozoruhodných detailů je třeba upozornit na pečlivě znázorněné přezky, spo- jující přikryvadla s přilbou a na hvězdu v klenotu, umístěnou výjimečně za orlím křídlem (rel. č. 1238). Šestihrotá hvězda na reliéfu 1245 je umístěna volně a může mít různý smysl. Šternberské a další hvězdy v erbu dále viz reliéfy č. 190 (?), 810, 831, 955, 956, 963, 964, 1294, 1301, 1303, 1305, 1306. Reliéfy č. 1246–1250: Švamberkové – český panský rod Erb: červený štít se stříbrnou labutí se složenými křídly, zlatým zobákem a nohama, klenot – shodný s erbovní figurou (německy mluvící erb, Schwan – labuť). Hlavní borsko-krasíkovskou větev Švamber- ků založil Ratmír ze Skřivína, komorník plzeňského kraje, připomínaný v  letech 1223–1247. Postupně vznikaly další rodové větve – přimdecko-třebelská, ronšperská, zvíkovská ad. Z  dalšího rodového ma- jetku: Bechyně, Rataje, Orlík, Kašperk, Kestřany, Nové Hrady, Třeboň, Rokycany, Rožmberk, … Více viz Jánský 2006; Kuthan 2010, s. 370–379; Myslive- ček 2006, s. 262; Pelant 2013, s. 468–470. Analogický erb jako Švamberkové má ve znaku dodnes žijící rod Deymů ze Stříteže. Tento rod od 15. století používal jako erbovní znamení obtížně rozlišitelnou husu se složenými křídly (Pelant 2013, s. 100). Protože Dey- mové vlastnili v 16. století statky i v jižních Čechách (např. Čimelice, Dolní Nerestce u Mirovic), nemůže- me vyloučit, že např. erb na reliéfu č. 1247, nalezený v  jihočeském Milevsku, náleží právě tomuto rodu. Reliéf č. 1249 výjimečně zachycuje labuť bez štítu a nejasně určitelný je i erb na později zařazeném re- liéfu č. 1320. Reliéf č. 1251: Trčkové z Lípy – český vladycký, poz- ději panský rod Erb: trojdílný štít (dvakrát dělený), nahoře černý, uprostřed stříbrný, dole červený, klenot – dva rohy (červený a  bílý) „postrkané“ praporky. Rod, píšící se podle vsi Lípa u Hradce Hrálové, postupně získal značné bohatství i vliv. Hlavní rodové větve se na- zývaly z Vlašimi a z Lipnice. Trčkové dále vlastnili mj. Benešov nad Ploučnicí, Děčín, Českou Kameni- ci, Lichnici, Oheb, Orlík nad Humpolcem, panství na Čáslavsku, Hradecku, Chrudimsku, … Více viz Hrad Orlík nad Humpolcem 2010, s. 73–80; Myslive- ček 2006, s. 280–281; Pelant 2013, s. 483–484. Reliéfy č. 1252–1272: Vítkovci – český panský rod Erb: původně stříbrný štít s  červenou růží se zla- tým semeníkem, klenot – shodný s erbovní figurou. Erb v původní podobě si ponechala rožmberská vě- tev. Erby ostatních čtyř rodových linií měly odlišné tinktury. Páni z Hradce: erb – modrý štít se zlatou růží, na  konci 14. století někdy docházelo k  děle-

HER ALDIK A 74 ní jejich štítu, později i  ke  čtvrcení a  původní erb s růží se ocitl na srdečním štítku. Páni z Krumlova: erb – stříbrný štít se zelenou růží se zlatým semení- kem. Tato rodová linie vymřela již roku 1302. Páni z Landštejna: erb – červený štít se stříbrnou růží se zlatým semeníkem. Hlavní větev pánů z Landštejna vyhasla koncem 14. století. Z vedlejších odnoží byli nejvýznamnější Svitáčkové (Svitákové) z  Landštej- na, sídlící většinou na Moravě. Svitáčkové honosně přestavěli v  Čechách hrádek Tuchoraz a  vymřeli roku 1612. Páni ze Stráže: erb – zlatý štít s modrou růží se zlatým semeníkem. Za praotce takto rozvět- veného rodu je považován Vítek z  Prčice († 1194). Vítkovci byli po staletí uznáváni jako první po králi a tomu také odpovídala jejich prestiž a politický vliv. Z dalšího rodového majetku jmenujme např. Bavo- rov, Cetviny, Deštnou, Dolní Bukovsko, Frymburk, Horní Stropnici, Hořice na Šumavě, Jistebnici, Mezi- mostí, Miličín, Mýto, Nechanice, Radnice, Sedlčany, Zbiroh, Kardašovu Řečici, Počátky, Slavonice, Strmi- lov, Dačice, Borovany, Sviny, Nové Hrady, Borotín, Tuchoraz, Bystřici pod Hostýnem, Buchlov, Nový Světlov, … Více viz Brych–Rendek 2006, s. 246–261; Brych–Rendek 2008, s. 522–541; Durdík 1999, s. 229– 232, 318–320, 523, 565–566; Hajná–Pavelec–Vaverko- vá 2011; Juřík 2008, s. 13–96; Juřík 2010, s. 15–146; Kubíková 2004; Kuthan 2010, s. 189–287, 340–360; Lavička 2013; Mysliveček 2005, s. 57–58, 261–262; Pelant 2013, s. 162–163, 377–380. Znamení růže po- užívalo i několik dalších, avšak nesrovnatelně méně významných rodů (Mysliveček 1993, s. 115–119; Sed- láček 2001–2003, sv. 3, s. 205–240). Kachlové reliéfy znázorňující s největší pravděpodobností vítkovskou růži jsou pochopitelně velmi rozšířené. Růže mívá správně pět okvětních lístků, objevuje se však i její šestilistá verze (rel. č. 1252, 1258). K méně obvyklým součástem výzdoby patří mimo štít umístěná kotva (rel. č. 1252), kterou jinak jindřichohradecká větev přijala do štítu již na počátku 15. století ve čtvrcené verzi (viz Pelant 2013, s. 162–163). Na reliéfu č. 1256 se kromě anděla-štítonoše po straně ve stejné roli ob- jevuje medvěd (druhý medvěd byl nejspíše i na nedo- chované protilehlé části reliéfu). Na  reliéfu č. 1257 štít ze strany přidržuje štítonoš v pokleku s šípkovým keřem za zády a mezi stínkami cimbuří (s převráce- nými klíčovými střílnami) vykukují lidské hlavičky. Páska s minuskulním nápisem „pani.z ro/zmberka“ doplňuje vynikající reliéf č. 1259. Na reliéfu č. 1265 se objevují trojlisty a drobný pták. Pozoruhodný je v této souvislosti poměrně častý výskyt medailonu (rel. č. 1261–1266), který je ve  dvou případech do- konce umístěn přímo v erbu. Na reliéfu č. 1572 je kolem drobného erbu se znamením růže obtočen velký drak, zakousnutý do  vlastního ocasu. Může jít o  nepřesné zobrazení uherského Dračího řádu Zikmunda Lucemburského (Hazlbauer 1999; Šma- hel–Bobková, eds. 2012, s. 458–460), nebo máme co dělat s  uroborem, symbolem „věčného návratu“ (Biedermann 2008, s. 367–368). Podle listiny vydané 14. dubna 1431 v Norimberku byl Dračím řádem Old- řich z Rožmberka skutečně vyznamenán (Studničko- vá 2012, s. 460). Vítkovská (?) růže dále viz např. re- liéf č. 859, 1289, 1290, 1296, 1298, 1306 nebo městská heraldika (páni z Hradce), reliéf č. 1337 a 1338. Reliéfy č. 1273–1275: z Vlašimi – český panský rod Erb: stříbrný štít s dvojicí srůstajících supích hlav, kle- not – shodný s erbovní figurou. Hlavním sídlem rodu se stala kolem poloviny 14. století Vlašim. Význam- nou rodovou osobností byl notář královské komory Pavel, který kolem roku 1368 zakoupil hrad Jenštejn u Prahy, a po tomto hradě se titulovala i nová rodová větev. Rod vlastnil mj. Bradlec, Helfenburk u Úštěku, Starou u Libáně, Pelhřimov, Úsov, Litovel, … Více viz Durdík 1999, s.225–226; Gabriel–Panáček–Podrou- žek 2011; Kuthan 2013, s. 454–457; Kuthan–Royt 2011, s. 219–229, 249, 250; Mysliveček 2006, s. 312; Pelant 2013, s. 189. Na  nejkrásnějším ze shromáž- děných kachlových reliéfů s č. 1274 je nad klenotem umístěná merka. Štítek se srůstajícími supími hlava- mi najdeme ještě na reliéfu č. 1348 uprostřed znaku města Pelhřimov. Reliéf č. 1276: Zásmučtí ze Zásmuk – český vladyc- ký rod Erb: modrý štít se stříbrnou kráčející holubicí (holu- bem) s olivovou větvičkou v zobáku, klenot – shodný s erbovní figurou. Nejstarší známí příslušníci později velmi rozvětveného rodu žili v polovině 14. století a ti- tulovali se podle Zásmuk u Kolína. Zásmučtí vlastnili nevelké statky ve středních, východních i jižních Če- chách a poměrně často sloužili panským rodům. Více viz Mysliveček 2006, s. 348; Pelant 2013, s. 543–544. Kachlový reliéf z druhé poloviny 15. století může sou- viset se Ctiborem Zásmuckým z Vlčetína nebo Václa- Reliéf č. 1258

HER ALDIK A 75 vem Lhotským ze Zásmuk, kolem štítu je ale rozlože- no jméno „tho ma s“ (Humpolec v zrcadle času 2013, s. 160). Erb Zásmuckých dále viz reliéf č. 1298. Reliéfy č. 1277–1279: ze Zástřizl – moravský (pol- ský?) vladycký rod Erb: červený štít se stříbrnou heraldickou lilií, klenot – tři pštrosí pera, červené mezi dvěma stříbrnými. Obec Zástřizly leží nedaleko Kroměříže. Mezi četný- mi rodovými větvemi dominovala prakšická a mor- kovská. Zástřizlové vlastnili mj. Boskovice, Buchlov, Buchlovice, Náměšť na Hané, Haňovice, Jaroměřice, Krakovec, Žeravice, … Více viz Mysliveček 2006, s. 348; Myslivečková 2013, s. 146–149, 155, 156, 188– 191; Pelant 2013, s. 544–545. Znamení lilie se objevu- je i u několika méně významných rodů (Mysliveček 2005, s. 40) a je rovněž znakem města Litomyšle (Ča- rek 1985, s. 230). Na prvních dvou reliéfech (č. 1277 a 1278) je v klenotu místo trojice per orlí křídlo. Reliéfy č. 1280 a 1281: Zmrzlíkové ze Svojšína? – český vladycký, později panský rod Erb: stříbrný štít se třemi červenými pruhy (obdo- bu nalézáme i  u  spřízněných Volfštejnů a  vladyků z Třebele, kteří ovšem měli v klenotu vlčí hlavu, viz Velímský 1013, s. 30–60, 206–207), klenot – dvojice orlích křídel se shodnými pruhy jako v erbu. Koléb- ka rodu Svojšín leží nedaleko Stříbra. První zmín- ky po vladycích ze Svojšína pocházejí již z poloviny 12. století. Pravidelně rozložené pruhy (břevna) na štítu i v klenotu, avšak jiných tinktur užívali dále např. Slavatové z  Chlumu a  Košumberka a  někdy i páni z Kunštátu (Pelant 2013, s. 241, 415–416, 537). Ve hře jsou i další, méně majetné rody (viz např. Sed- láček 2001–2003, sv. 3, s. 97–118; Velímský 2013, s. 61–68). Kachle s reliéfy č. 1280 a 1281 byly nale- zeny daleko od držav zmíněných významných rodů, a proto byly pracovně přiřčeny původem západočes- kým Zmrzlíkům ze Svojšína, kteří v 15. století vel- mi zbohatli. Vlastnili např. Orlík nad Vltavou, Žle- by, Kašperk, Březnici, Lnáře, … Více viz Mysliveček 2006, s. 354; Pelant, 2013, s. 549–550; Velímský 2013. Na prvním kachlovém reliéfu je v klenotu orlí křídlo s naznačenými pruhy, na druhém klenot připomíná vinný hrozen. Další hrozny kuriózně vyrůstají i ze stylizovaných fafrnochů. Pozn. – Vícebarevně glazovaný erb Slavatů z Chlumu a Košumberka byl nalezen na hradě Košumberku, pochází ale až z doby renesanční (Frolík–Musil 2016, s. 24, položka 78, 149, obr. 42: 9). Reliéfy č. 1282 a 1283: ze Žampachu – český vla- dycký rod Erb: stříbrný štít s černou loveckou trubkou se zla- tým kováním a  černobílou (nebo zlatou) šňůrou, klenot – shodný s  erbovní figurou. První známý předek Petr založil koncem 13. století ve východních Čechách hrad Žampach. Žampachové se posléze rozdělili do dvou linií a titulovali se jako Hložkové nebo Koldové ze Žampachu. Rod vlastnil mj. Březno, palác v Kanovnické ulici na pražských Hradčanech a na Moravě Bohuslavice nebo Černíkovice. Více viz Mysliveček 2006, s. 358–359; Pelant 2013, s. 151–152. Krásně ztvárněný pozdně gotický reliéf č. 1282 ob- sahuje kromě erbu s přilbou umně skládanou nápi- sovou pásku, ve  smyčkách obtáčející přikryvadla. Drobný, obtížně čitelný text je prozatím nerozluštěn. Torzo druhého reliéfu (č. 1283) má podstatně nižší výtvarnou hodnotu. Reliéfy č. 1284–1286: Žampachové z  Potštejna – český panský, později hraběcí rod Erb: původně stříbrný štít se třemi červenými kos- mými břevny, po roce 1507 čtvrcený – původní čer- vená břevna zpravidla obsadila 1. a 4. pole, kdežto ve 2. a 3. poli se objevila pětice zlatých růží (pořadí jednotlivých polí dlouho nebylo ustáleno), klenot – červené (stříbrné) parohy. Rod vzešel ze západočes- kých Drslaviců, sídlících na hradě Potštejně u Plzně. Procek z Potštejna kolonizoval kolem roku 1300 po- vodí východočeské Divoké Orlice a založil zde druhý hrad Potštejn. Po polovině 14. století se hlavním ro- dovým sídlem stal nedaleký hrad Žampach a v drže- ní nyní již Žampachů z Potštejna se ocitla východo- česká města a městečka Žamberk, Vamberk, Králíky a Mladkov. Moravské rodové větvi patřily mj. Kyjov a Jaroslavice na Znojemsku. Více viz Durdík 1999, s. 639–640; Mysliveček 2006, s. 358; Pelant 2013, s. 556–557. Podařilo se shromáždit tři čtvrcené erby tohoto rodu a každý z nich dobře reprezentuje pozd- ně gotickou produkci, objevující se pouze v severo- východních Čechách (jmenujme např. Rýzmburk u  Náchoda, Potštejn, Litice, Košumberk, Litomyšl, Vamberk nebo Rychnov nad Kněžnou). Tyto reliéfy se vyznačují fantazijními tvary a virtuózně zvládnu- tými detaily, viz např. reliéfy č. 1015, 1142, 1174, 1175, 1208, 1282 nebo 1290. Reliéf č. 1280

HER ALDIK A 76 Reliéfy č. 1287 a 1288: Žerotínové – moravský vla- dycký, od roku 1478 panský a později hraběcí rod Erb: v červeném štítu černý lev se zlatou korunou vy- růstající ze stříbrného trojhůří, klenot – černý lev se zlatou korunou. Prvním známým předkem rodu byl Blud z Bludova, v letech 1213 až 1215 působící jako přerovský kastelán. Jeho potomci koncem 13. století získali na severní Moravě ves Žerotín s tvrzí a podle ní se začali titulovat. V 15. století se Žerotínové roz- dělili do několika větví. Nejvýznamnější z nich byla losinská. Rod vlastnil mj. Starý Jičín, Nový Jičín, Ná- měšť nad Oslavou, Rosice, Židlochovice, Moravskou Třebovou, Brandýs nad Orlicí a Bludov. V současné době žijí potomci rodu na  zámku Bludov. Více viz Brych–Rendek 2008, s. 370–381, 462–467, 506–507, 571–583, 632–635; Mysliveček 2006, s. 360–361; My- slivečková 2013, s. 75–76, 180–183, 186–188; Pelant 2013, s. 563–565. Oba kachlové reliéfy mají goticko- -renesanční styl. Na prvém z nich jsou nad klenotem iniciály „W s Z“, vztahující se velmi pravděpodobně k Viktorinovi ze Žerotína († 1532), zakladateli sta- rojičínské rodové větve. Za pozornost stojí i stylizace trojhůří na obou reliéfech. Reliéfy č. 1289–1306: Šlechtické alianční znaky Zatímco reliéf č. 1289 se znamením růže a  orlice s pružinou na čtvrceném štítu si stále uchovává své tajemství, držitele následujícího, rovněž čtvrceného erbu již známe – jedná se o dvojitou panskou alianci: 1. pole – třmen Licků z Rýzmburka, 4. pole – vald- štejnský lev Elišky, ženy Mikuláše z  Rýzmburka, 2. pole – dvojité lekno Albrechta Rychnovského z Rychnova, 3. pole – růže Elišky z Landštejna, Al- brechtovy manželky (Hás 2011, s. 55–56, 85–87; Pavlík 2013a, s. 763, 771–772). V případě neúplného reliéfu č. 1291 je nemožné břevno a orlici s jistotou identifikovat (erbů bylo původně patrně víc). Další alianční erby jsou čitelnější: na reliéfu č. 1292 vidí- me erb s  jedním dochovaným břevnem a  křídlem v klenotu a vedle něho erb se zkříženými ostrvemi a kaprem v klenotu, náležející nejspíše Ronovcům- Lichtenburkům. Patrně se opět jedná o  manžel- ský pár, což připadá v úvahu i na dalších reliéfech. Na  reliéfu č. 1293 je kravařská (benešovická) za- vinutá střela a ostrve Ronovců a na reliéfu č. 1294 je půlený štít, od  středu dělený původně nejspíše třemi polovičními břevny (polotrojříčí), náležejí- cími Drslavicům (nejvýznamnějšími z nich se stali Černínové a Švihovští z Rýzmberka), a dále štít se šternberskou hvězdou. Hlavní výzdobný motiv to- hoto reliéfu dosud neznáme. Na  reliéfu č. 1295 se v  rukou anděla-štítonoše dochovala pernštejnská zubří hlava s  houžví v  nozdrách a  dále jen ptačí hlava, snad orlice. Erby s  dvěma zubřími hlavami (zastupují českou a  moravskou větev Pernštejnů?) a patrně vítkovskou (rožmberskou) růži, ochranné- ho anděla, lilie a krásně zhotovené architektonické prvky (oslí hřbet s vrcholovou kytkou, kraby a roze- ty s rotujícími plamínky) představuje reliéf č. 1296. Na reliéfu č. 1297 je erb s břevnem a erb Cimburků umístěn na stínkách cimbuří. Pod nimi jsou kruž- by s dekorativními rozetami. Erby a klenoty s holu- bicí s větvičkou v zobáku Zásmuckých ze Zásmuk a pětilistou růží (?) zobrazuje reliéf č. 1298. Na relié- fu č. 1299 je blíže neidentifikovaný štít se šikmým břevnem a  štít s  figurou ostrve (kmene) s  kořeny a  třemi jablky, který patří Fictumům z  Fictumu (Vitzthumu). Tento rod pocházel z  Durynska a  v 15. století získal majetky především v loketském a žateckém kraji (Pelant 2013, s. 121). Nad křídly an- děla-štítonoše je ještě erb s českým lvem. Následující ukázka (rel. č. 1300) zobrazuje kachel s tímto reliéfem v  jeho kompletní podobě, tedy s  rekonstruovanou prořezávanou čelní stěnou. Tři erby jsou i na relié- fech č. 1301 a 1302. V prvém případě lze identifiko- vat pouze nahoře umístěnou šternberskou hvězdu. Rytíř v plátové zbroji přidržuje erb s třemi pravidel- ně rozloženými břevny a erb dochovaný pouze v tor- zu. Tento reliéf měl před sebou analogickou proře- závanou čelní stěnu jako předchozí. Římsový kachel s reliéfem č. 1302 obsahuje erby se zkříženými meči (saští kurfiřti?, Vrábští z Vrábí?, klášter benedikti- nů na Sázavě?), s břevnem (které rovněž nabízí řadu možností) a  s  hráběmi Kostků z  Postupic. Kromě ornamentální výzdoby je na reliéfu datace 1536 a li- tery „W I Z“ (jak bylo zdobeno odlomené cimbuří (?) zatím nevíme). Na reliéfu č. 1303 je zobrazen rodový Reliéf č. 1284

HER ALDIK A 77 vývod Jana z Pernštejna (1487–1548). V 1. a 2. po- li jsou erby jeho otce Viléma II. a matky Johanky, rozené z Liblic (Mysliveček 2005, s. 371), 3. pole se nedochovalo a ve 4. poli je šternberská hvězda (Vo- rel 2012, s. 157). Zvláštní pozornost si zaslouží reliéf č. 1304. Uprostřed kompozice je velké srdce pro- střelené šípem, mířící špičkou vzhůru, symbolizující smrt lásky. Z pramenů lze odvodit, že erb vpravo pa- tří Janovi z Pernštejna a erb vlevo jeho zesnulé první ženě Anně z Postupic († 1526). Celek doplňuje krá- lovská koruna a dvojice „m“ (Maria Mater?) (Pavlík 2005b). Do světa politických aliancí nás zavedou ná- sledující dvě ukázky. V prvém případě (rel. č. 1305) je v centru volné kompozice umístěn erb se štern- berskou hvězdou. Pod ním, v prostoru ohraničeném oslím hřbetem, je štít s českým lvem a půlený štít s ptákem (havranem?) a čtyřmi polovičními břevny, spjatý nejspíše s  Matyášem Korvínem (analogický erb viz rel. č. 1576). Nahoře je jeden neidentifikova- ný erb se dvěma břevny a patrně erb limburský. Tato erbovní aliance představuje Jednotu zelenohorskou, vedenou Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka († 1476). Na druhém reliéfu (č. 1306) je ještě početněj- ší heraldické seskupení – v centru tentokrát vévodí erb Vítkovců-Rožmberků a okolo něho jsou erby (od- shora ve směru hodinových ručiček) pánů z Lomni- ce, Cimburka, Boskovic, Šternberka a  Pernštejna. Prázdnéplochyzaplňujedrapérie.ErbyzastupujíJed- notu strakonickou, vedenou Oldřichem II. z Rožm- berka († 1462). Kapitola III. Erbovní měšťané a erby neidentifikované (z větší části patrně rovněž měšťanské) Nedostatečně prozkoumány jsou erby udělené měš- ťanům a  dlužno dodat, že z  badatelského hlediska jde o  úkol nanejvýš obtížný. Rozmach měšťanské heraldiky vyvolala koncem 14. století vzrůstající spo- lečenská prestiž a bohatství tohoto stavu. Na erbech se objevují bizarní figury a znamení, včetně řemesl- ného náčiní a značek (merka). Skladba tinktur nemá v tomto případě v podstatě žádná pravidla (Schwar- zenberg 1941, s. 156–157). Reliéf č. 1307: Erb Hanuše Czurwiczera (Syrovického) – v pravé po- lovině polceného štítu je břevno (s damaskováním) a  vlevo levá polovina polopostavy vousatého muže v kožešině s dlouhou srstí (?), se špičatým klobou- kem na hlavě a jakoby k pozdravu pozdviženou le- vou rukou (divý muž?). Podařilo se zjistit, že jde o erb Hanuše Czurwiczera, bohatého brněnského kupce, který v letech 1424, 1427 a 1432–1433 zasedal v měst- ské radě (Mezník 1962, s. 60–61; Loskotová 2011a, s. 61–62, obr. 37: 1 /2/). Reliéf č. 1308: Alianční erb Martina Dašického z  Vlkánova (?) z  rodu pražských měšťanů – půlený vlk (chrt) – a patrně jedné z jeho manželek – kostra ryby. Man- želkami Martina Dašického († 1554) byly Dorota Pikhartová ze Zeleného Údolu a Voršila, pocházející z nezjištěného rodu (Hás 2011, s. 115–117). Pozn. – Existují nejméně dvě varianty této ikono- grafie. Půlený vlk Dašických z Vlkánova by měl mít na krku obojek. Reliéf č. 1309: Figura rozkřídleného kráčejícího dravého ptáka vzbuzuje rozpaky. Pod erbem renesančního typu je nápis „PAN A PAN“. Zdvojený titul „pan a pan“ v  Čechách poprvé najdeme v  souvislosti s  císařem Zikmundem Lucemburským. Od počátku 16. století se tento tvar objevuje častěji, protože sloužil k roz- lišení výšší šlechty od nižší. Mezi erby vyšší šlechty ale figuru zobrazenou na kachlovém reliéfu nenajde- me. Pouze páni z  Ludanic měli podobné znamení, šlo však o husu (Mysliveček 2005, s. 166; Mysliveček 2006, s. 9). Reliéf č. 1310: Erb s  břevnem v  rukou anděla může představovat znak rakouských Babenberků, Arcibiskupství praž- ské (Zenger 1978, s. 128–129) nebo některý šlechtický rod (Mysliveček 2005, s. 11–12). Zajímavým doplň- kem je čelně zobrazená hlava Beránka božího s pa- prsčitou svatozáří, umístěná ve vimperku nad erbem. Logicky by měla souviset spíše s církevní než se svět- skou heraldikou. Heraldická znamení, která vidíme na  následujících reliéfech č. 1311–1330, jsou prozatím zcela neobjas- něna a nelze se tedy k nim po obsahové stránce blíže vyjádřit. Jejich stručný popis přináší příslušný po- Reliéf č. 1325

HER ALDIK A 78 známkový aparát. Připomeňme jen, že nápis na re- liéfu č. 1328 se pokusil analizovat V. Brych (Brych 2004, s. 47, kat. č. 43). Zvláštní pozornost si rovněž zaslouží torzo figury běsa se psím tělem a prázdný štít na reliéfu č. 1330 („běs“ dále viz rel. č. 62, 1223). Kapitola IV. Městská heraldika Městské znaky mívaly své předchůdce v  podo- bě pečetí, mohly však vzniknout i zcela nezávisle. Města byla majetkem krále nebo šlechty. Díky roz- voji obchodu a řemesel jejich význam neustále ros- tl. Postupem času se ale díky různým polepšením městské znaky obohacovaly o  nové figury a  k  těm nejvýznamnějším byla dosazována přilba s  kleno- tem. Většina našich měst vznikla v průběhu 13.–15. století (Čarek 1985, s. 22–62; Zenger 1978, s. 89–115). Na shromážděných kachlových reliéfech jsou zastou- pena především města česká. Znaků moravských měst je velmi málo a z oblasti českého Slezska zná- me jediný (Krnov). Tyto znaky se mnohdy objevují daleko od  měst, která zastupují. Pokud jde o  Pra- hu, její erb logicky všude připomínal hlavní město království. Svou váhu ale měla i  dobová politika, často spjatá s  náboženským vyznáním (např. Ža- tecký spolek) nebo s  ekonomikou (Kutná Hora). Na  kachlových reliéfech se samozřejmě i  tentokrát objevují různé prohřešky a zjednodušení. Reliéf č. 1331: Beroun Středočeská osada Beroun byla na královské město povýšena na  konci 13. století. Znak: modrý štít se stříbrnou kvádrovanou hradbou s otevřenou branou a vytaženou zlatou mříží, po stranách jsou dvě ku- laté kvádrované věže, každá s jedním oknem a cim- buřím, s červenými střechami a zlatými makovice- mi. Nad branou vystupuje muž v brnění s taseným mečem a červeným štítem s českým lvem, v bráně je hnědý medvěd na šedočerné skalnaté půdě, kráčející vlevo (Čarek 1985, s. 74–75). Na torzu kachlového re- liéfu lev není. Pozn. – Reliéf byl nalezen až v Brně! Reliéfy č. 1332 a 1333: Brno Hrad Brno byl založen již počátkem 11. stole- tí. V jeho okolí stály osady, které se v rozmezí let 1231–1237 propojily a vytvořily s ním jeden celek. Ve druhé polovině 13. století byl hrad přebudován ve výstavné přemyslovské sídlo a dostal módní ně- mecký název Špilberk. Jeho staré jméno převzalo královské město, nyní již obehnané kamennými hradbami. Popis znaku, objevujícího se poprvé na malé pečeti z roku 1315 a platného do roku 1645: stříbrný štít dělený na  čtyři vodorovné červené pruhy, z nichž horní je užší (Čarek 1985, s. 89–94). Na reliéfu č. 1332 brněnský znak obklopují písmena „VR – TEPF“. Je možné, že jde o zkratky jména hrn- číře a  německého označení jeho profese (Töpfer)? (Loskotová 2008a, 140, kat. č. 473). Ve spodní části reliéfu je ještě v hlubokém výžlabku prohnutý úpo- nek s hrozny a dvojitý provazec. Na reliéfu č. 1334 brněnský znak drží klečící anděl. Reliéf č. 1334: České Budějovice Královské město České Budějovice bylo založeno v roce 1265. Jedním z důvodů jeho vzniku byla snaha krále udržet svůj vliv v kraji kolonizovaném Vítkovci. Popis znaku platného v letech 1479–1648: červený štít s bílou, kvádrovanou hradební zdí s cimbuřím a tro- jicí kvádrovaných věží se zlatými střechami s mako- vicemi. Střední věž je širší a má velké trojdílné okno (boční věže mají okno dvoudílné). Na hradební zdi visí uprostřed červený gotický štítek s bílým dvou- ocasým českým lvem se zlatou korunou (Čarek 1985, s. 111–112; Storm 2015). Kachlový reliéf je po výtvar- né stránce velmi hodnotný. Reliéf č. 1335: Hradec Králové Hradec Králové byl od 13. století královským věnným městem. Až do konce 17. století se užívaly dva měst- ské znaky – český dvouocasý lev a stříbrné unciál- ní „G“ (Gradec) na  červeném štítu (Čarek 1985, s. 156). Na goticko-renesančním kachlovém reliéfu je štít s velkým „G“ umístěn mezi rustikálními pilíři. Nad ním je obtížně čitelný nápis a na pomyslné gale- rii jsou umístěna poprsí ženy a muže. Reliéf č. 1336: Chrudim Chrudim, město založené kolem poloviny 13. století, se později rovněž stala královským věnným městem. Znak: stříbrný štít s černou orlicí s červenou zbrojí a jazykem, hledící vpravo (Čarek 1985, s. 171). Na re- Reliéf č. 1334

HER ALDIK A 79 liéfu znak provází kruhová páska s textem: „erb mie- sta chrudimie, dielal toto medek ian“. Reliéfy č. 1337 a 1338: Jindřichův Hradec Starobylé sídliště bylo na město s názvem Jindřichův Hradec povýšeno před rokem 1255. Nejstarší měst- ský znak – pětilistá zlatá růže s červeným středem v modrém poli – byl znakem vrchnosti, pánů z Hrad- ce. Tento znak v roce 1483 polepšil král Vladislav II. následovně: na  modrém štítu jsou dva přivrácení, zlatí, korunovaní dvouocasí lvi s červenými jazyky, kteří v  předních tlapách drží růži pánů z  Hradce. Na růži dosedá královo zlaté písmeno W a královská koruna (Čarek 1985, s. 186). Správně má být ve zna- ku pouze jedna růže, na reliéfu č. 1337 jsou hned tři. Reliéf č. 1338 má v horní části štítu přidán letopočet 1534 a dole částečně dochovaný předmět, podobný kříži (kotva?). Volné plochy obou reliéfů zdobí dubo- vé větvičky se žaludy. Reliéf č. 1339: Kouřim (?) Královské město Kouřim vzniklo kolem poloviny 13. století. Znak: modrý štít se stříbrnou hradbou se sedmi stínkami cimbuří. Uprostřed hradby je otevře- ná zlatá brána s vytaženou mříží. Za zdí stojí dvojice věží s červenou valbovou střechou se zlatými mako- vicemi. Mezi věžemi je červený štítek se stříbrným českým lvem (Čarek 1985, s. 207). Na kachlovém re- liéfu jsou z neznámé příčiny přidáni dva ozbrojenci s tasenými meči jako strážci znaku. Reliéf č. 1340: Krnov Prvá zmínka o městu Krnov pochází již z roku 1221. Znak: modrý štít se zlatou koulí uprostřed, od kte- ré k rohům směřují tři zlaté, uvnitř červené lovecké rohy, mezi nimiž jsou tři zlaté, šestihroté hvězdy (Ča- rek 1985, s. 212). Navzdory nekompletnosti je kachlo- vý reliéf dobře identifikovatelný. Reliéfy č. 1341–1344: Kutná Hora Bohaté královské město Kutná Hora vzniklo po slou- čení hornických osad poměrně pozdě, patrně až po roce 1290. V nejstarším znaku Kutné Hory bylo překřížené hornické nářadí – kladívko a  mlátek (stejné figury měl cech horníků, viz rel. č. 1377, 1378 a 1389). V průběhu 14. století (patrně od roku 1347) byly přidány figury lva a  orlice, které přidržovaly císařskou (královskou) korunu. V husitské době se ve znaku objevil kalich, králem Vladislavem II. ofi- ciálně přiznaný až v roce 1489 (platil do roku 1641). Popis tohoto znaku: zlatý a  červený svisle půlený (polcený) štít, v pravé (zlaté) polovině je černá orlice se zlatou korunou, zbrojí a červeným jazykem, v levé polovině je stříbrný dvouocasý lev se zlatou korunou, zbrojí i jazykem. Zvířata jsou obrácena ke středu štítu a drží zlatou korunu, uvnitř vyloženou bílou mitrou, a zlatý kalich, níže jsou překřížená hornická kladív- ka (Čarek 1985, s. 216–217). Z vybraných čtyř ukázek je patrně nejzajímavější reliéf č. 1342. Figury totiž nejsou umístěny v  erbu a  kolem nich je medailon, ve spodní části přecházející v točenici s uzlem, která je jedním z osobních odznaků Václava IV. (kladívko a mlátek chybějí). Na reliéfu č. 1343 je do erbu přidá- na trojice šestihrotých hvězd. Půlení štítu nevidíme ani v jednom případě. Reliéfy č. 1345 a 1346: Louny Louny mají statut města od roku 1254. Znak: mod- rý štít se stříbrnou hradební zdí z kvádrů, ke krajům šikmo stoupající, ve střední části brána s vytaženou zlatou mříží (bez vrat), za hradbou vyrůstají dvě stří- brné osmihranné věže, každá s jedním oknem, třemi stínkami cimbuří a červenou střechou se zlatou ma- kovicí. Mezi věžemi je malý červený štítek se zlatým měsícem v první čtvrti a zlatou šesticípou hvězdou (Čarek 1985, s. 235). Zatímco miniaturní znak umís- těný na  stínce cimbuří lze bezpečně označit jako lounský (rel. č. 1345), druhý reliéf je rozporuplný, protože volně umístěná nebeská tělesa jsou rozhoj- něna o  slunce, které – stejně jako měsíc – má lid- skou tvář. Taková znázornění se objevují na motivu s ukřižovaným Kristem (viz rel. č. 218, 219, 226). Reliéf č. 1347: Nymburk Královské město Nymburk bylo založeno kolem po- loviny 13. století. Znak: červený štít, vpravo se sto- jícím stříbrným korunovaným českým lvem, obrá- ceným vpravo, vlevo je stříbrná čtyřhranná branská věž s cimbuřím a třemi okny v prvém a druhém patře (Čarek 1985, s. 276). Na kachlovém reliéfu je nad ští- tem páska s textem „...vitatis . at . nymburg“. Poněkud zjednodušený znak pozvedá dvojice štítonošů. Pod znakem je holubice (?), stojící na malém trojvrší. Reliéf č. 1348: Pelhřimov Město Pelhřimov vzniklo kolem roku 1280. Popis Reliéf č. 1348

HER ALDIK A 80 v barvách nedoloženého znaku před jeho polepšením v roce 1657: otevřená brána s vytaženou mříží mezi dvěma věžemi s cimbuřím a střechou s makovicemi. V bráně stojí poutník a nad ní je erb pražského arci- biskupství – zlaté břevno v černém poli – kombino- vaný s erbem arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, pří- padně Jana z Jenštejna – srůstající supí hlavy (Čarek 1985, s. 291–292). Na kachlovém reliéfu je břevno ne- správně zdvojeno. Pozoruhodná je výtvarná zkratka štítonošů zachycující pouze jejich ruce. Pozn. – Erb se srůstajícími supími hlavami viz páni z Vlašimi, rel. č. 1273–1275 Reliéf č. 1349: Plzeň Královské město Plzeň bylo založeno kolem roku 1295. Jeho nejstarším znakem byla bílá chrtice se zlatým obojkem v červeném poli. V roce 1433(4) cí- sař Zikmund Lucemburský znak rozmnožil o figuru zlatého dvouhrbého velblouda v zeleném poli, krá- čejícího vlevo. Tato zvláštní figura se do znaku do- stala díky kuriózní příhodě – během dobývání Plz- ně husity podnikli obránci města výpad, při kterém ukořistili živého velblouda. Tohoto velblouda daro- val vůdci sirotků Janu Čapkovi ze Sán polský král. V roce 1466 získala Plzeň za věrnost papeži Pavlu II. stříbrné pole se zlatými klíči a zlaté pole s ozbrojen- cem vpravo, držícím polovinu černého orla. Tato dvě pole byla umístěna v horní polovině nyní již čtvrce- ného znaku. Další polepšení znaku přinesl rok 1578 (Čarek 1985, s. 297–298). Na  kachlovém reliéfu je chrtice a velbloud, a proto můžeme dobu jeho vzni- ku ohraničit léty 1433 a 1466. Figury jsou umístěny na dvou samostatných štítech, spočívajících v rukou anděla. Reliéf č. 1350: Poběžovice (Ronšperk)? Osada Poběžovice byla povýšena na městečko v roce 1424 a na město v roce 1502, na základě privilegia Dobrohosta z Ronšperka (k dalšímu polepšení došlo za Rudolfa II. v roce 1596). Popis znaku platného v le- tech 1502–1596: na modrém štítu bílá hradba s ote- vřenou branou a  dvěma okrouhlými postranními věžemi s červenými střechami, nad branou s napůl vytaženou zlatou mříží vyrůstá ze zlaté koruny bílý beran se zlatými rohy (Čarek 1985, s. 298–299; Ján- ský 2013, s. 233). Klíčová figura berana se na kachlo- vém reliéfu nedochovala, a proto zůstává jeho určení na  hypotetické bázi (kachel byl nalezen na  dobro- hostském hradě Starý Herštejn u Poběžovic). Praha Jádro budoucí pražské aglomerace se začalo utvářet v 8.–10. století na levém břehu Vltavy zhruba na úze- mí pozdějšího Pražského hradu a části Malé Strany. Druhým významným centrem byl na opačném bře- hu položený Vyšehrad. Hlavní město českého krá- lovství Praha se ve středověku a ještě poměrně dlou- ho i v novověku skládalo ze čtyř, od konce 14. století propojených, městkých celků s vlastní radnicí a pří- slušným znakem. Na prvním místě stojí Staré Město, následují Nové Město, Hradčany a Malá Strana (Zen- ger 1978, s. 100–115). Reliéfy č. 1351–1355: Praha – Staré Město. Znak platný do  roku 1477: na červeném štítu stříbrná kvádrovaná hradební zeď s otevřenou branou a třemi věžemi s cimbuřím. Ten- to znak byl polepšen a rozhojněn v roce 1475 za po- moc císaři Fridrichu III. v  boji proti vzbouřeným rakouským stavům. Nová podoba znaku, platná v le- tech 1477–1649 je následující: štít zůstal červený, ale hradby, věže a vytažená mříž v černé bráně jsou zlaté, cimbuří stříbrné. Věže kryjí střechy s makovicemi. Na štítu spočívá kolčí přilba se zlatými, stříbrnými a červenými přikryvadly. Nad přilbou je v klenotu císařská koruna, kterou drží dva bílí dvouocasí lvi (Čarek 1985, s. 305–308). Všechny kachlové reliéfy staroměstský znak znázorňují v  jeho nejjednodušší podobě, na poslední ukázce je do erbu vložena dvo- jice hvězd. Reliéfy č. 1356–1360: Praha – Nové Město. Znak platný do  roku 1477: na modrém štítu stříbrná kvádrovaná hradební zeď se sedmi stínkami cimbuří a otevřenou branou s vy- taženou mříží, za  zdí jsou dvě (kvádrované) věže s jedním oknem, cimbuřím a střechou s makovice- mi. Mezi věžemi vyrůstá ozbrojenec s napřaženým „nahým“ mečem v pravici a kopím s červenobílým praporkem v levici. Podoba znaku po jeho polepšení v roce 1477: na červeném štítu zlatá hradební zeď s vě- žemi a branou. Ozbrojenec s napřaženým mečem má zlatý štítek s dvouhlavým orlem. Na tento znak do- sedá kolčí přilba se zlatou císařskou korunou, kterou ze stran přidržují černí korunovaní orli (Čarek 1985, s. 308–310). Při pohledu na  shromážděné kachlové reliéfy můžeme usuzovat, že prvé tři (č. 1356–1358) vznikly před polepšením znaku v roce 1477 (ozbro- jenec ale nemá kopí) a zbývající dva (č. 1359 a 1360) až po něm, protože na štít dosedá císařská koruna nesená orly (orlicemi). Štítek s dvouhlavým orlem je zobrazen pouze na reliéfu č. 1360. Reliéf č. 1361: Praha – Malá Strana (Menší město pražské) – sou- část Prahy, povýšená na město v roce 1257. Za hu- sitských válek byla Malá Strana zničena a po obno- vě začala užívat znak podobný tomu, který se nám uchoval na  pečetidle z  doby založení města. Znak: červený štít s bílou hradební zdí, za kterou vyrůstá pět věží téže barvy s  modrými střechami. Střední věž je nejvyšší, čtyřhranná a na jejím cimbuří stojí dva odvrácení muži, troubící na zlaté trubky. V hra- dební zdi je otevřená brána a nad ní červený štít se stříbrným českým lvem (Čarek 1985, s. 310–312). Na kachlovém reliéfu štít se lvem chybí, počet věží je redukován na tři, a tak nejlepší indicií jsou dva od- vrácení trubači.

HER ALDIK A 81 Reliéf č. 1362: Slaný Od  počátku 14. století bylo Slaný městem králov- ským. Znak: červený štít se stříbrným českým lvem, obráceným vpravo, se zlatou korunou a drápy. Na štít dosedá přilba (kbelcového typu) s červeno-stříbrný- mi fafrnochy a černým orlím křídlem, posetým zla- tými srdčitými lístky. Přilbu zepředu podpírá jinoch v  hnědých nohavicích a  krátkém modrém kabátu, opřený o horní okraj štítu (Čarek 1985, s. 348). Zpo- dobení na kachlovém reliéfu je stranově obrácené. Reliéf č. 1363: Starý Plzenec? Původně starobylé hradiště Plzeň, později městečko Stará Plzeň, jinak Plzenec, bylo povýšeno na město až v roce 1902. Znak: svisle půlený štít, v pravé červe- né polovině je stříbrný dvouocasý lev a v levé stříbrné polovině je černá orlice se zlatou zbrojí a červeným jazykem, hledící doleva. Tato nekorunovaná zvířata jsou od sebe odvrácena (Čarek 1985, s. 357). Uvedené schéma lze pouze v náznaku vypozorovat na kachlo- vém reliéfu č. 1363. Figury od sebe odděluje oslí hřbet a v dolní části se navíc objevuje rozeta. Zbývající vol- nou plochu oživují drobné ornamenty. Kompozice nedodržuje prakticky žádné z heraldických pravidel. Kdyby však bylo několik těchto reliéfů seřazeno ved- le sebe, oslí hřbety by se proměnily v hrotité půlené štíty a figury by se správně od sebe odvracely. Reliéf č. 1364: Strakonice Město Strakonice vzniklo před rokem 1308 jako poddanské, a až do doby kolem roku 1525 mělo proto shodný znak jako jeho vrchnost, Bavorové ze Stra- konic – pestře zbarvenou červenomodrobílou střelu na zlatém štítu. Popis polepšeného znaku z počátku 16. století: na  modrém štítu stříbrná kvádrová zeď se dvěma střílnami, uprostřed je branská věž s vyta- ženou zlatou mříží a dvojicí oken, která vrcholí čer- venou střechou se zlatými makovicemi. Po stranách věže jsou červené štíty – vpravo se stříbrným křížem a vlevo s bílou růží se zlatým středem (Čarek 1985, s. 359; Svoboda 2010). Kachlový reliéf představuje tento znak ve značně zjednodušené podobě, kříž ani růže nejsou ve štítu a navíc jsou stranově obrácené. Rustikální je i  vzhled štítonoše, kolem jehož hlavy jsou obrácená písmena „S“ a možná vladislavské „W“. Reliéfy č. 1365 a 1366: Uherské Hradiště Královské město Uherské Hradiště bylo založeno v roce 1257. Znak: nejprve šlo o bránu s cimbuřím s věžovou nástavbou se špičatou střechou a postran- ními vyššími věžemi. Privilegiem z roku 1481 polep- šil král Matyáš Korvín znak do podoby platné do- dnes: červený štít se stříbrnou hradbou a vyvýšenou branou uprostřed, v černě malované bráně je do po- lovice vytažená zlatá mříž, po stranách za hradbou jsou hranaté, na koso umístěné dvoupatrové stříbrné věže se třemi římsami a  velkými obdélnými okny. Nad branou stojí ozbrojenec ve zbroji se třemi pštro- sími pery (zlaté, modré a  červené) držící v  pravici tasený meč a v levici modrý štít se stříbrným dvou- ocasým českým lvem ve skoku vpravo (Čarek 1985, s. 391–392). Oba kachlové reliéfy vznikly po polepše- ní znaku. Reliéfy č. 1367–1371: Žatec Starobylá osada Žatec se stala od  šedesátých let 13. století královským městem. Znak: modrý štít se stříbrnou zaoblenou kvádrovanou zdí (na  kachlo- vých reliéfech zeď vystupuje do stran, což supluje její zaoblení) se třemi stínkami po každé straně, upro- střed je rozložitá věž s otevřenou bránou s vytaženou zlatou mříží (bez vrat). Po stranách za hradbou vy- stupují dvě vyšší a štíhlejší věže, které mají – stejně jako branská věž – okna, červené valbové střechy a zlaté makovice (korouhvičky bývají otočeny na obě strany). Nad branskou věží je červený štítek v polo- ze kosmo se stříbrným českým lvem. Součástí znaku někdy jsou i dvě hvězdy, umístěné v horní části (Ča- rek 1985, s. 427–428). Na kachlovém reliéfu č. 1369 je ke znaku přidán kalich – Žatec patřil k významným kališnickým městům (Žatecký spolek). Na reliéfech č. 1370 a  1371 vidíme chybně zobrazená otevřená vrata brány. Mezi zajímavosti patří i provedení měst- ského znaku volně, tedy beze štítu (rel. č. 1367–1369). Neidentifikované znaky, patrně související s měst- skou heraldikou, představují reliéfy č. 1372–1376. Na  všech dominuje vystupující hradba, v  prvém případě i s věžemi, což připomíná variantu zname- ní Žatce. Rozdíl je v tom, že postranní věže s velký- mi klíčovými střílnami protínají hradbu a čeští lvi beze štítu jsou hned tři (rel. č. 1372). Další čtveřice reliéfů evokuje symbolické znázornění královského (císařského) města: na reliéfu č. 1373 stojí před hrad- bou král s žezlem a mečem v rukou a před ním je erb s českým lvem. Dá se říci, že postava panovníka supluje branskou věž a stejně tak tomu je i na všech Reliéf č. 1368

HER ALDIK A 82 následujících reliéfech. Na  reliéfu č. 1375 je před hradbu přidán erb s pětilistou růží a erb dělený, se čtyřlistou růží ve spodním poli. Na reliéfu č. 1376 je před panovníkem erb s dvouhlavým císařským or- lem. Kapitola V. Cechovní heraldika V Českých zemích se řemeslné cechy začaly formo- vat ve  13. století. V  důsledku rychlého rozvoje se koncem 15. století již rozlišovalo zhruba 220 řeme- sel a  živností! Některé řemeslné cechy byly bohaté a  jejich vliv a  společenská prestiž prudce stoupaly. Ruku v ruce s tímto jevem vzrůstala potřeba repre- zentace. Cechy měly své patrony a v kostelích kaple a oltáře. Kromě toho bylo zapotřebí i jejich heraldic- ké zviditelnění. Po živelných počátcích získal tento nový druh heraldiky svůj řád. Příslušné znaky jed- notlivým cechům či komunitám stvrzoval panov- ník, u  nás zejména Vladislav Jagellonský (panoval v  letech 1471–1516). Cechovní znaky zpravidla ob- sahují předměty vztahující se k  dané profesi – jde tedy (opět) o mluvící znamení (Buben 1994, s. 76–79; Schwarzenberg 1941, s. 158–159). Koncem 18. století cechy vlivem nastupující průmyslové výroby ztratily na významu. V roce 1859 došlo k jejich zrušení a byl uzákoněn živnostenský řád. Přesto není sporu o tom, že cechovní heraldiku si dodnes rádi připomíná- me (Buben 1994, s. 76–79; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 126–127). Kolekce kachlových reliéfů s cechovními znaky je poměrně bohatá, a to především díky nále- zům z města Chrudimi a nedalekého hradu Lichnice. Do světa řemesel – ovšem bez heraldických prvků – nás zavedly již reliéfy č. 937–964. Reliéfy č. 1377 a 1378: Cech horníků (znak Kutné Hory?) Znak: překřížená hornická kladívka (kladívko a za- špičatělý mlátek). Na  reliéfu č. 1378 je v  erbu ještě královská koruna a mimo něj pětilistá růže. Hornic- ká kladívka dále, viz reliéf č. 1341–1344, 1389 a 1576. Reliéf č. 1379: Cech hrnčířů Znak: figury Adama a Evy stojící u stromu poznání (většinou ovinutého hadem), který vyrůstá z nádoby. Podoba znaku vychází z biblického textu o stvoření člověka z hlíny, tedy materiálu, s kterým hrnčíři pra- cují („Tu Bůh Jahve utvořil z hlíny země člověka, vde- chl do jeho nozder dech života a člověk se stal živou bytostí“, Gn 1,7). Reliéf č. 1380: Cech pekařů Znak: preclík. Na torzu kachlového reliéfu se docho- vala i malá část patrně kruhového majuskulního opi- su s textem: „MESLA“ (řemesla). Reliéf č. 1381: Cech kovářů Znak: podkova. Na  kachlovém reliéfu jsou ve  ští- tu ještě dva hřeby, a  proto je možné jej považovat i za znamení podkovářů. Kolem znaku se vine čás- tečně dochovaný opis s textem „MISTR V REME“. Nároží zdobí stylizovaná kružba s lilií. Pozn. – Opis v tomto i minulém případě mohl obsa- hovat jméno výrobce. Reliér č. 1382: Cech rybářů (?) Znak: tři vzájemně propletené ryby (lososi). Na ne- jednoznačně identifikovatelném kachlovém reliéfu toto znamení při okrajích doplňují vegetativní mo- tivy. Hrotitý oblouk naznačené arkády vytváří iluzi převráceného štítu. Na reliéfu jsou ještě dvě obtížně čitelné nápisové pásky. Pozn. – Obdobný, patrně až v 17. století oficiálně udě- lený znak mělo městečko Staré Sedliště (Čarek 1985, s. 356; Zenger 1978, s. 150–151). Reliéf č. 1383: Cech řezníků Znak: korunovaný český lev držící v  předních tla- pách řeznickou sekeru. Na  kachlovém reliéfu je v erbu s českým lvem volně v prostoru umístěna dvo- jice překřížených seker. Reliéf č. 1384: Cech soukeníků Znak: soukenická štětka, měřidlo a pečetní razidlo. Na kachlovémreliéfuseuprostředštítuobjevujechao- tické zobrazení několika pracovních pomůcek sou- keníků – nejvýše je soukenická štětka, pod ní kladív- ko, pečetní razidlo a zaoblené želízko (?). Reliéfy č. 1385–1387: Cech ševců Znak: ve  středu štítu spojená trojice nohavic nebo škorní. Na  kachlových reliéfech č. 1385 a 1386 štít přidržují ozbrojenci s meči u pasu nebo na rameni. Na štít dosedá Vladislavské „W“ (král Vladislav II. Reliéf č. 1373

HER ALDIK A 83 ševcovskému cechu stvrdil právo k  užívání znaku v letech 1477 a 1482). Pozn. – Specializovaná studie na dané téma viz Hazl- bauer 1991. Reliéf č. 1388: Cech truhlářů Znak: vrták, nebozez. Reliéf č. 1389: Cech zlatníků (?) Znak: kalich. Na  kachlovém reliéfu č. 1389 je pod stínkou cimbuří štítek s kalichem, který buď zastu- puje cech zlatníků, nebo jde o utrakvistický symbol. Pod druhou stínkou jsou ve štítku hornická kladívka. Kapitola VI. Církevní heraldika Záhy po světské heraldice se začala rozvíjet i heral- dika církevní. Zatímco světská heraldika nad štítem umísťuje přilbu s  přikryvadly a  klenot, v  církevní heraldice zde vidíme symboliku spjatou s hodností v úřadu – tiáru, klobouk se střapci a uzly, patriar- ší kříž, mitru se stuhou, berlu se sudariem apod. Do udílení církevních znaků král nezasahoval. Zna- ky nejvyšších hodnostářů stvrzoval papež. Podoba znaku byla ponechána především na vůli jeho nosi- telů. Své znamení mohli mít i duchovní nižšího svě- cení (Schwarzenberg 1941, s. 145–148; Zenger 1978, s. 116–138). Reliéfy č. 1390–1396: Znak s přeloženými klíči Církevní heraldika je na  kachlových reliéfech po- měrně vzácná. Dominantní postavení zde zaujímá štít s  přeloženými klíči. Jde o  symboly království nebeského, spjaté s  papežským stolcem ve  Vatiká- nu, jinak klíče svatopetrské. Klíč v  poloze kosmo je tzv. „svazovací“, klíč v poloze šikmo „rozvazovací“ (Mt 16,19). V klenotu je obvykle papežská tiára – trojko- runa s vrcholovým křížem (Buben 1994, s. 173–174, 264–271; Rulíšek 2005, „klíč“, „papež“). Přeložené klíče má u nás ve znaku kolegiální vyšehradská kapitula, kte- rá byla do roku 1763 podřízená přímo papeži (Buben 1994,s.159–161,166–167).Na kachlovýchreliéfechtiá- ra dosedá na chybně znázorňovanou světskou turnajo- vou přilbu s fafrnochy. Na nejjednodušší první ukázce (rel. č. 1390) vidíme pouze volně umístěné přeložené klíče. Na následujícím reliéfu jsou tyto klíče ve štítu, který podepírají štítonoši. Jejich módní oděv je typický pro přelom 14. a 15. století (ve spodní části výjevu je ještě lilie). Reliéfy č. 1392–1395 zachycují nejhojněj- ší variantu, na které je štít s přeloženými klíči, přilba s přikryvadly a v klenotu tiára. Celek obvykle doplňuje medailon s trojlaločnými šípatkami v rozích. Na reliéfu č. 1395 má štít turnajový výkroj a místo tiáry vidíme v podstatě jen její vrcholový kříž (atypická je i stylizace medailonu). Variantu, na které papežský znak obklo- puje hanlivý nápis, již představil reliéf č. 515. Reliéf č. 1397: Vyšehradská kapitula? Dosud nebyl uspokojivě objasněn výjev na  reliéfu č. 1397. Uprostřed je muž s mitrou či knížecí čapkou s obtížně identifikovatelnými odznaky moci a před ním je erb s přeloženými klíči. Po stranách lze roze- znat sedící postavy (andělé), vpletené do architektu- ry. Výjev obepíná kruhová páska s obtížně čitelným textem. Kompozice zjevně čerpá z pečetní předlohy. Pozn. – Ve starší literatuře byla vyslovena domněn- ka, že by reliéf mohl souviset s litoměřickou kapitu- lou (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 150, kat. č. 1000). Reliéf č. 1398: Kolegiální kapitula v Kroměříži Znak: červený půlený štít se šesti stříbrnými špicemi – čtyři jsou umístěné v horní a dvě v dolní polovině. Kroměřížskou kapitulu založil kolem roku 1260 bis- kup Bruno ze Schauenburka. Pozn. – Ve znaku dříve založeného biskupství a poz- ději Arcibiskupství olomouckého jsou špice rozlože- ny rovnoměrně po trojicích, tinktury jsou shodné. Reliéf č. 1399: Václav Gerardův z Buřenic Znak: bosovaná hradba s cimbuřím a za ní dvojice stejně utvářených věží, spojených mostem, taktéž opatřeným cimbuřím. Václav Gerardův z Buřenic byl klerik, diplomat a oblíbenec krále Václava IV. s pří- domkem vladyckého rodu, který měl v erbu zkřížené meče (Pelant 2013, s. 71). Na jeho pečetích se objevuje královská korunka, což spolu s přezdívkou „králík“ zavdalo podnět k  domněnce, že jde o  královského levobočka. Kariéra Václava Gerárdův z Buřenic byla strmá – po studiích v Římě byl v roce 1397 jmenován vyšehradským proboštem a  kancléřem Království českého, v roce 1400 se stal arciděkanem přerovským a děkanem kroměřížským a k tomu ještě nejvyšším královským písařem. Na vrcholu stanul v roce 1413, když byl jmenován biskupem olomouckým. Tento Reliéf č. 1400

HER ALDIK A 84 V. část – ARCHITEKTONICKÉ A ROSTLINNÉ MOTIVY Gotický sloh se zrodil kolem poloviny 12. století v centrální Francii – v Paříži a jejím okolí. Na rozdíl od ostatních evropských historických slohů se goti- ka neinspirovala antickou architekturou a vytvořila osobité tvarosloví. Do  českých zemí byl tento sloh importován ve druhé čtvrtině 13. století a udržel se zde až do počátku 16. století, lokálně ještě déle. Snad nejtypičtějším znakem gotiky je důraz na vertikální složku. Z  charakteristických prvků jmenujme pře- devším hrotitý oblouk a  křížovou žebrovou klen- bu. V průběhu slohového vývoje se vedle hrotitého oblouku objevil opačně tvarovaný tzv. záclonový oblouk nebo esovitě prohnutý oslí hřbet (oblouk) s vrcholovou špicí. Velké proměny nastaly i v profi- laci žeber, svorníků, hlavic, konzol nebo okenních kružeb. Tzv. slepé (lípané, liché) kružby se uplatňo- valy mimo okenní či dveřní otvory a oživily ochozy, stěny nebo štíty významnějších staveb. Zprvu stro- hé, hmotné žebroví se postupně odlehčovalo a poča- lo vytvářet odvážné geometrické obrazce, až vznikl dojem, že hmota nepodléhá fyzikálním zákonům. V posledním slohovém stádiu mohlo složité zakle- nutí pozbýt žebroví úplně. Zaklenutí se v  podobě tzv. sklípkových kleneb vznášelo v prostoru a vytvá- řelo působivou hru světla a stínu. Zvláštní kapitolu představuje mísení prvků gotického a nastupujícího renesančního slohu, které se projevuje i na kachlo- vých reliéfech (Fuhrmann–Schöner 1997; Herout 2002, s. 47–103; Kuthan 1994; Lavička 2013; Mencl 1974; Radovi 1998; Ramešová 2016; Toman–Bednorz 2009). Pokud jde o rostlinné motivy, prvořadou roli mezi nimi zaujal univerzální květ – rozeta – a dále nejrůznější úponky, rozviliny, plody vinné révy nebo liliovité útvary, často významově spjaté s křesťanskou symbolikou, ostatně jako celý gotický sloh. Rostlin- ných motivů je na  gotických kachlových reliéfech mnoho, často se prolínají s motivy architektonický- mi a doplňují též motivy figurální či heraldické, viz např. reliéfy č. 1, 9, 302, 457, 468, 492, 735, 810, 830, 859, 895, 953–977, 1016, 1125, 1254, 1296 nebo 1302. K rostlinným motivům na kachlových reliéfech více viz Loskotová 2008b. Protože je obtížné tyto motivy rozdělit na menší, tematicky jednotné celky, v nejed- nom případě vypomohl formát a typ kachle. Kapitola I. Architektonické motivy v hlavní roli Reliéfy č. 1401–1420: Slepé a prořezávané kružby na kachlích čtvercového formátu Nejjednodušší typ kružby vytváří na  koso orien- tovaný čtyřlist (rel. č. 1401 a  1402). Další jednodu- ché kompozice jsou složeny z  troj- a  čtyřlistů (rel. č. 1403–1406). Na reliéfu č. 1407 se poprvé objevuje dvojice tzv. jeptišek (Herout 2002, III/27) a na relié- fu č. 1408 dominuje tlapatý (templářský) kříž (Mys- liveček 1992, s. 125). Důležitou součástí výzdoby je rozeta (medailon), vyplněná geometrickými vzory vytvořenými pomocí slepých nebo prořezávaných kružeb (průřezy jsou vyznačeny černě). Mimo pole muž proslul i  jako milovník umění. Poslední léta života pobýval na skvostně zařízeném hradě Melice u  Vyškova, kde také v  roce 1416 zemřel (Hlaváček 2012). Na kachlovém reliéfu štít na třech stranách le- muje provazec. Pozn. – Z Melic pochází mj. i několik dalších reliéfů s církevní heraldikou, viz reliéf č. 1390, 1391, 1398. Reliéf č. 1400: Řád německých rytířů Znak: tlapatý kříž s dvojitým centrálním srdečním štítkem s  orlicí, kolem je opis ohraničený perlov- cem na  způsob mincí (Petráň–Radoměrský 2001, s. 167 „perlovec“). Text opisu: „MAGS/TIORD/ (S)IGT/HEDI“. Téměř shodný motiv se objevuje na groších, které nechal razit velmistr Jan von Tiefen v  letech 1489–1497 v  mincovně v  Královci. Orlice s tlapatým křížem se objevuje i na mincích dalších velmistrů, ražených v mincovnách v Gdaňsku a Mal- borku (Drnovský 2012, s. 197, 201–202, 214, obr. 15: 1, 2, 26: 2; Kopicki 1975, s. 166–169). Reliéf č. 1418

ARCHITEKTONICK É A ROSTLIN NÉ MOTIV Y 85 ohraničené rozetou vybíhají vnitřní geometrické ob- razce pouze výjimečně (rel. č. 1413), protože nároží zpravidla zdobí samostatné prvky. Na reliéfu č. 1415 zaujme složitý kroužený hvězdový obrazec s  vlože- nými písmeny. Na  dalších ukázkách najdeme rotu- jící plaménky, tvarově odvozené z jeptišek (např. rel. č. 1416, 1417, 1419, 1420). Na reliéfu č. 1416 se uprostřed kompozice objevuje ještě rostlinná rozeta. Na reliéfu č. 1418 v architektonické rozetě rotují střídavě kružbo- vá okna a hvězdy. Nároží zdobí atypické šípatky. Reliéfy č. 1421–1510: Slepé a prořezávané kružby na kachlích obdélného formátu (okna) Na  čelných stěnách kachlů obdélného, na  výšku orientovaného formátu vidíme především různé imitace chrámových (sakrálních) okenních kružeb. Na  nejjednoduších příkladech dominuje jeptiška (rel. č. 1423–1425) a  jednoduchá dvoudílná okna (s jeptiškami), v horní části doplněná vepsaným sfé- rickým čtyřlistem, doplněným trojlisty (např. rel. č. 1426–1428). U  složitějších kompozic se nahoře často objevuje kružbová rozeta podepřená sestavou prutů a vzniká tak dvoj- až pětidílné okno. Spodní část výzdoby je od vrchní rozety oddělená (např. rel. č. 1439–1445, 1451, 1452), nebo s ní srůstá (např. rel. č. 1446–1449). Rozeta může byt umístěna i ve střední části kompozice (např. 1469–1473). Ve středu archi- tektonické rozety se poměrně často objevuje roze- ta rostlinná (např. již uvedený rel. č. 1416 nebo rel. č. 1448–1450), vzácněji hvězda (např. rel. č. 1456). V nejednom případě dosud známe pouze část původ- ní výzdoby – horní rozetu (např. rel. č. 1422, 1460, 1463–1467), nebo naopak spodní pruty (např. rel. č. 1421, 1453). K  nejkrásnějším ukázkám kružbo- vých motivů patří dnes již proslavená řada relié- fů z  biskupského hradu Melice na  Vyškovsku (rel. č. 1482–1485) nebo teprve nedávno objevená kolekce z klášterave ŽďárunadSázavou(rel.č.1458–1561).Ob- jevují se tu i dosud neuvedené architektonické prvky, např. podpůrný segment (rel. č. 1481), postranní polo- sloupy(rel.č.1482–1484,1488,1489),oslíhřbet(např.rel. č. 1482, 1483, 1485, 1491), kraby s  vrcholovou kyt- kou (např. rel. č. 1480, 1486–1488), vimperk (rel. č. 1493), sukovatka (rel. č. 1490) a  lilie (např. rel. č. 1456 a 1457). Na dalších reliéfech najdeme zoomor- fní doplňky (např. rel. č. 1455, 1479, 1481) nebo nápis (rel. č. 1457). Původem uherskou produkci reprezen- tují reliéfy č. 1486–1489, na kterých lze spatřit po- stranní konzoly s nikou, soškou a baldachýnem, erby a rostlinné úponky. Některé reliéfy představují kom- binaci portálu s oknem (zejména rel. č. 1490 a 1491). Na reliéfu č. 1497 pod bohatým krajkovím kružeb, evokujících chrám, stojí dva rytíři, kteří mají u no- hou erb s hlavou biskupa (rel. č. 1497). Pozn. – Výřez z této kompozice viz reliéf č. 860. Na reliéfu č. 1498 stylizované vrcholové kytky, umístěné nad lomený- mi oblouky a sanktusníkem či vimperkem, připomí- nají šlehající plameny. Na reliéfech č. 1499–1510 roze- znáváme první pokusy o znázornění celých chrámů. Této skupině předcházejí dvě znázornění staveb světských (rel. č. 1495 a 1496). Nejprve je to branská věž s  hrázděným patrem, oslím hřbetem a  fiálami a potom několikapatrová branská věž s předbraním, kterou střeží voják (další osoba v horním patře vy- hlíží z okna). Stylizovanou chrámovou stavbu s pěti strmými střechami (rel. č. 1499) doplňuje dvojice orlů (pávů). Vrcholky ukončují žaludy. Vyspělejší varian- tu chrámové stavby představuje reliéf č. 1500. Na ná- sledujících zobrazeních (rel. č. 1501–1508) se objevuje další stavební prvek, typický pro katedrální stavbu – opěrný systém, podpírající štíhlou hlavní loď s vy- sokou valbovou střechou. Vrcholky ukončuje křížo- vá kytka, lilie nebo žaludy. Významnou součástí vý- zdoby jsou v ose kompozice umístěné postavy krále (rel. č. 1502), biskupa (rel č. 1503) a Krista-vykupite- le, vládce (rel. č. 1505 a 1506). Je zde i kalich s rov- noramenným křížem nebo hostií (rel. č. 1504, 1506). Na bočních opěrných obloucích, pilířích či fiálách se vyskytují ptáci, orli, (rel. č. 1503–1505) a z hlavní lodi vybíhají v roli chrličů draci nebo polopostavy koní (rel. č. 1501, 1502, 1504–1506). Reliéf č. 1507 vyniká dynamickým pojetím opěrného systému. Katedrá- lu jako celek nejlépe vystihuje reliéf č. 1508 (Pavlík Reliéf č. 1446

ARCHITEKTONICK É A ROSTLIN NÉ MOTIV Y 86 2008e). Pozoruhodná znázornění částí staveb přiná- šejí reliéfy č. 1509 a 1510. Jde o hrotitá kružbová okna s opěrákem a o pravoúhlá okna s vnitřním křížem, římsou v podobě provazce a dvojicí stupňovitých ští- tů s křížovými střílnami. Pozn. – Stupňovité štíty dále viz rel. č. 977, 989, 1595, 1596. Reliéfy č. 1511–1529: Další kompozice složené z ar- chitektonických, případně i rostlinných prvků Na reliéfu č. 1511 zaujmou přetínavé kružby s dvo- jitou středovou rozetou a nevšední jsou i následují- cí kompozice. Ke  vzácnostem patří trilob (trojlist) s šestihrotou hvězdou (rel. č. 1514) nebo geometrické uspořádání lilií a srdčitých lístků (rel. č. 1515 a 1516). Dále se vyskytují různé druhy pletence (např. rel. č. 1517–1520) nebo zrcadlové kompozice (rel. č. 1521 a 1522). Na reliéfu č. 1523 je pečlivá imitace bosáže (kvádrování), se kterou se ještě setkáme na  relié- fu č. 1678. Rustikální reliéf č. 1524 zachycuje ptáka na hnízdě (?), nad kterým v chaotické směsi archi- tektonických motivů vyniká centrální čtyřlist. Jed- nodušší a  pravidelné geometrické vzory přinášejí reliéfy č. 1525–1528. Velmi kvalitní je potom reliéf č. 1529 s rovnoměrně rozvrženými architektonický- mi a rostlinnými prvky (kružbový vlys a vinná réva). Reliéfy č. 1530–1541: Lilie, trojlisty, žaludy S motivem lilie jsme se již setkali mnohokrát a pře- vážně šlo o součást složitější kompozice. Připomeňme jen, že lilie symbolizuje čistotu, spojovanou zejména s Pannou Marií, a jde o oblíbený gotický zdobný pr- vek, rozšířený i v heraldice (Herout 2002, III/6, III/17, III/31). Na reliéfech č. 1530–1532 z esovitého úponku vyrůstají rovnoramenné liliovité kříže. Je zde i pro- vazec a vimperky s vepsanou jeptiškou (analogie viz rel. č. 950, 951, 1624). Na dalších kompozicích různě stylizované lilie ukončují rozličné architektonické prvky, nejčastěji protínající se poloviční obloučky. Objevují se zde i tvarově příbuzné jetelové trojlisty nebo trojice žaludů (např. rel. č. 1538, 1541). Pozn. – Lilie a podobné útvary dále viz např. reliéfy č. 1588, 1589, 1611, 1613, 1625–1643, 1697. Reliéfy č. 1542–1598: Cimbuří, provazce, síťování a slepé nebo prořezávané kružby na kachlích řím- sového typu Výzdoba reliéfu č. 1542 je velmi prostá, jsou zde pouze čtyři stínky cimbuří, pod nimi mohutný prut a široký výžlabek. Na reliéfech č. 1543–1545 je kro- mě cimbuří hlavním výzdobným prvkem provazec. V případě reliéfu č. 1546 je čelní stěna rovná, hori- zontálně rozdělená prutem. Jednotlivá pole oživují drobné čtverce nebo bobule. Na reliéfech č. 1547–1553 vidíme nejrůznější kosočtverečné mřížky (síťování), které se postupně obohacují o stále výraznější a kom- pozičně složitější doplňky. Zpočátku jde o drobné je- telové trojlístky, později se začínají objevovat kružby ve tvaru troj- a čtyřlistů. Na reliéfech č. 1584–1586 určitou geometrickou strohost potlačují kroužené obrazce s rotujícími plamínky. Pokud jde o cimbu- ří, zdobí jej erby (např. rel. č. 1555, 1557, 1558, 1567, 1575–1578, 1598), střílny či různé typy oken (např. rel. č. 1542, 1561–1565), rozety v  medailonu (např. rel. č. 1572, 1579, 1580) nebo rustikální obrazec, merka (rel. č. 1553, 1566, 1583) a tlapatý kříž (rel. č. 1594). Již dříve byly uvedeny nápisy, umístěné na  cimbu- ří římsových kachlů s  analogickou výzdobou, viz např. reliéfy č. 949–952, 978–985. Na reliéfech č. 1590 a 1591 plochu cimbuří oživují hrotitá okna s kružba- mi, která provází úponek s hrozny nebo sukovatka s rostlinným úponkem. Velmi rustikální „chrámová okna“ vidíme na reliéfu č. 1592. Zajímavou kompozi- ci s mřížkou přetínanou zavěšenými trojlisty přiná- ší reliéf č. 1593. Na reliéfech č. 1595 a 1596 se místo Reliéf č. 1514 Reliéf č. 1516

ARCHITEKTONICK É A ROSTLIN NÉ MOTIV Y 87 cimbuří objevuje stupňovitý štít, v prvém případě je pod ním zbytek prořezávané mřížky. Římsové kachle s reliéfy č. 1597 a 1598 jsou výjimečně orientovány na výšku. V případě reliéfu č. 1597 je třeba upozor- nit na jedno z nejstarších znázornění oslího hřbetu (přelom 14. a 15. století). S reliéfem č. 1598 úzce sou- visí reliéf č. 1114. Oba završuje cimbuří, k jeho vy- říznutí ale nedošlo. Tato okolnost pozměnila kachel po typologické stránce, protože po napojení patřič- né komory mohl posloužit nikoli jako římsový, ale jako základní, řádkový (podobný případ viz např. rel. č. 629, 1620). Reliéfy č. 1599–1622: Slepé nebo prořezávané kruž- by na korunních nástavcích Nejrůznější korunní nástavce (akroteria) trojúhelní- kovitého tvaru reprezentují kachle s reliéfy č. 1599– 1605. Výzdobnou složku tvoří trojlisty, čtyřlisty, soustředné kružnice, rotující plaménky, lilie, bobule a v jednom případě se na nás dívá hlavička mladíka s péřovou čelenkou (rel. č. 1604). Počínaje reliéfem č. 1606 začíná být obvod kachlů členitý (náznak při- nesl již rel. č. 1600). Objevují se zde kraby (stylizo- vané rostlinné ornamenty), vrchol korunuje křížová kytka, lilie, poupě, žalud nebo lidská hlavička (rel. č. 1609 a 1610). Reliéf č. 1615 nám opět připomene bohaté kružby chrámových oken. V  několika pří- padech architekturu provází rostlinný ornament (např. rel. č. 1616–1618). Honosně zdobené korunní nástavce zastupují především poslední čtyři reliéfy. Na jednom z nich (nevyříznutý rel. č. 1620) je i čás- tečně dochovaný erb se zavinutou střelou (Benešovi- ci, páni z Kravař, viz. rel. č. 1179–1184). Pozn. – Z dalších již dříve uvedených korunních ná- stavců viz např. reliéf č. 473–475, 647, 782, 987, 988. Reliéf č. 1623: Uzavírající panel s kružbami Zcela unikátní je rekonstruovaný panel, který shora uzavíral kamnové těleso. Má silně převýšený troj- úhelníkovitý formát a jeho vnější stěnu zdobí bri- lantní kružbová kompozice. Panel má svůj původ v uherské produkci (Holl 1971, s. 177–178, obr. 150– 151). Reliéfy č. 1624–1643: Lilie a architektonické moti- vy na lištách Lišty jsou ryze ozdobnou, často náročně prořezáva- nou součástí kachlových kamen. Ze zdobných prv- ků se na nich nejčastěji objevují propletené polovič- ní obloučky a různě stylizované lilie, podobně jako tomu bylo v případě reliéfů č. 1530–1541 Tyto lišty mohou výjimečně srůstat s kachli opatřenými komo- rou (viz rel. č. 1624, 1627). Kapitola II. Rostlinné motivy v hlavní roli Reliéfy č. 1644–1664: Rozety velkého formátu Mezi rozetami má výsadní postavení květ růže. Připomeňme si, že z  náboženského hlediska růže představuje Boží lásku, Krista, Pannu Marii (Rulí- šek 2005, „růže“) a ve světské rovině královnu kvě- tin, štěstí, lásku, život (Lurker 2005, s. 436). Růže je samozřejmě i  velmi oblíbenou heraldickou figurou (Mysliveček 2005, s. 57–59; Sedláček 2001–2003, sv. 3, s. 205–241). Rozet je na gotických kachlových reliéfech ztvárněno velké množství a  na  reliéfech č. 1644–1664 dominují. Počet jejich okvětních lístků či plátků kolísá od čtyř do šesti a objevují se v jedno- až čtyřvrstvé verzi (rel. č. 1651, 1660). Volná nároží zaplňují různé plody, lilie, akanty, stuhy, trojlístky, blanitá křídla apod. Mnohé rozety jsou umístěny v  medailonu nebo v  soustředných kružnicích (rel. č. 1652, 1655–1658, 1662–1665). Součástí kompozice mohou být od rozety lištou oddělené obvodové rámy, zdobené sukovatkou ovíjenou úponkem (rel. č. 1656), čtyřlístky (rel. č. 1657), geometrickým ornamentem Reliéf č. 1570 Reliéf č. 1603

ARCHITEKTONICK É A ROSTLIN NÉ MOTIV Y 88 (rel. č. 1658), akantem (rel. č. 1659) nebo listy a úpon- kem s  hrozny (rel. č. 1660). Na  prvé z  vybraných ukázek (rel. č. 1644) dvanáctidílný geometický útvar vlastně rozetu pouze připomíná, na reliéfu č. 1646 je v jejím semeníku umístěna osmihrotá hvězda. Silně stylizovanou rozetu na reliéfu č. 1661 doplňují šištice a na reliéfu č. 1663 její okvětní lístky rotují. Reliéfy č. 1665–1679: Rozety menšího formátu a další výzdobné prvky Rostlinná rozeta ideálně oživuje architektonické prvky, což velmi dobře dokumentují reliéfy č. 1665– 1676. Po  typologické stránce jasnou převahu zde mají kachle římsové s cimbuřím. Někdy se setkává- me i s motivy z živočišné říše. Pokud je různorodých prvků více a působí uceleně, tuto směsici nazýváme groteska (rel. č. 1676–1679). Pozn. – Obliba groteskních motivů kulminovala v pozdně renesančním manýrismu. Reliéfy č. 1680–1723: Akanty, rozviliny, esovité úponky, květy a plody, architektura Ojedinělou stylizaci velkého květu zobrazeného z bočního pohledu vidíme na reliéfu č. 1680. Vzácný je i esovitě zvlněný úponek kvetoucího svlačce (rel. č. 1681). Na reliéfu č. 1682 nenáročnou ornamentální kompozici z květů a lístků doplňují stínky cimbuří s  originálními lidskými tvářemi. Rozličné úponky, akanty a listy či květy, často umístěné ve výžlabcích, vidíme na následujících reliéfech č. 1683–1700. Je zde i oblíbená, listovím ovíjená sukovatka (rel. č. 1696– 1700). Esovité úponky s plody převažují na reliéfech č. 1701–1721. Mezi ornamentálními prvky se nově objevuje tzv. šachování (rel. č. 1693, 1708). Za gro- teskní můžeme charakterizovat kompozici na reliéfu č. 1704. V rozměrném výžlabku je zde od sebe od- vrácená stylizovaná ptačí dvojice (kohout a slepice?), jsou zde i vinné hrozny s listy a architekturu zastupu- jí stínky cimbuří s mohutnými klíčovými střílnami. Na reliéfech 1714–1718 vinnou révu nahrazují jakési tykve, na reliéfu č. 1719 fíkovník s plody a na relié- fech č. 1720 a 1721 zduřelé listy dubu se žaludy. Po- kud jde o typologii, opět převažují reliéfy umístěné na  kachlích římsových s  cimbuřím. Některé další analogicky komponované reliéfy doplňují nápisy či zkratky, a  proto byly zařazeny již dříve, viz rel. č. 327–329, 332, 947, 948, 953–977. Zvláštní úponky s  pravidelně vyrůstajícími zakulacenými lístky má reliéf č. 1722. V jeho střední části je vyříznut otvor, připomínající klíčovou střílnu (patrně jde o obkláda- cí desku). Poslední reliéf č. 1723 představuje blíže ne- identifikovatelnou, téměř surrealisticky ztvárněnou rostlinu. Naše dlouhé putování fascinujícím světem motivů, objevujících se na  gotických kamnových kachlích, končí. Těšme se, co přinesou další objevy! Reliéf č. 1646 Reliéf č. 1680

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 89 Část pr vní – NÁBOŽENSK É MOTIV Y 1 2 3 4 5 6

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 90 7 8 9 10 11 12

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 91 13 14 15 16

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 92 17 18 19 20

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 93 21 23 22 24

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 94 25 28 26 27 29

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 95 30 32 33 31

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 96 34 37 36 38 35

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 97 39 40 41 42 43 44

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 98 47 45 48 46 49

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 99 50 51 52 53 54 55

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 10 0 56 57 58 59 60 61

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 101 62 63 64 65 66 67

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 102 68 69 70 72 71

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 103 73 74 75 76 77 78

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 104 79 80 81 82 83 84

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 105 85 86 87 88 89 90

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 106 91 92 93 94 95 96

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 107 97 98 99 100 101 102

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 108 103 104 106 105 107

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 109 108 110 109 111 112

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 110 113 114 115 116 117 118

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 111 119 120 121 122 123 124

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 112 125 126 127 128 129 130

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 113 131 132 133 134 135 136

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 114 137 138 139 140 141 142

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 115 143 144 145 146 147 148

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 116 149 150 151 152

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 117 153 154 155 156 157 158

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 118 159 160 161 162

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 119 163 164 165 166

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 120 167 168 169 170 171 172

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 121 173 174 175 176 177 178

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 122 179 180 181 182 183 184

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 123 185 186 187 188 189 190

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 124 191 192 193 194 195 196

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 125 197 198 199 200 201 202

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 126 203 204 205 206

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 127 207 208 209 210 211 212

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 128 213 214 215 217 216

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 129 218 219 220 221

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 130 222 223 224 225

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 131 226 227 228 229

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 132 230 231 232 233 234

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 133 235 236 237 238 239 240

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 134 241 242 243 244 245 246

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 135 247 248 249 250

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 136 251 252 253 254 255 256

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 137 257 258 259 260 261 262

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 138 263 264 265 266 267 268

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 139 269 270 271 272

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 140 273 274 275 276

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 141 277 278 279 280

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 142 282 281 283 284 285

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 143 286 287 288 289 290 291

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 14 4 292 293 294 295 296 297

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 145 298 299 300 301 302 303

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 146 304 305 306 307 308 309

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 147 310 311 312 313 315 314

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 148 316 317 318 319 320 321

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 149 322 326 323 327 325 324

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 150 328 329 330 331 334 333 332 331 335 336

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 151 337 338 339 340 341 342

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 152 343 344 346 347 345

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 153 348 349 350 351

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 154 352 353 354 355 356 357

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 155 358 359 360 361 362 363

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 156 364 365 366 367 368

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 157 369 370 371

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 158 372 373 374 375 376 377

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 159 378 379 380 381 382 383

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 160 384 385 386 387 388 389

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 161 390 391 392 393 394 395

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 162 396 397 398 399 400 401

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 163 402 403 404 405 406 407

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 16 4 408 409 410 411

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 165 412 413 414 415

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 166 416 417 418 419

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 167 420 421 422 423

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 168 424 425 426 427

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 169 428 429 430 431

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 170 433 432 434 435 436

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 171 437 438 439 440 441 442

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 172 443 444 445 446 447 448

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 173 449 450 451 452 453 454

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 174 455 456 457 458

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 175 459 460 461 463 462

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 176 464 465 466 467

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 177 471 469 468 472 470

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 178 473 474 475 476 477 478

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 179 479 480 481 482 484 483 485

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 180 489 491 487 486 488 490

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 181 492 494 495 493

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 182 499 500 497 496 498

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 183 505 503 501 507 502 504 506

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 184 508 509 510 511 512 513

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 185 514 515 516 517 518 519

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 186 520 521 522 523 524 525

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 187 526 527 528 529 530 531

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 188 532 533 534 535 536 537

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 189 538 539 541 540 542

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 190 543 544 545 546 547 548 Část druhá – MYTOLOGIE , ALEGOR IE , FANTASTIK A

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 191 549 550 551 552 553 554

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 192 557 558 559 561 555 556 560

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 193 562 563 564 565 566 567

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 194 568 569 570 571 572 573

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 195 574 575 576 578 577 579 580 581

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 196 582 583 584 585 586 587

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 197 588 589 590 591 592 594 593

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 198 595 596 597 598 599 600

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 199 601 602 603 604 605

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 20 0 606 607 608 609 611 612 610

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 201 613 614 615 616 617 618

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 202 619 622 621 624 625 623 620

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 203 626 627 628 629 630 631

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 204 632 633 634 635 637 636

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 205 638 639 640 642 641 643

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 206 644 646 647 648 649 645

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 207 650 651 652 653 654 655

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 208 656 658 659 660 661 657

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 209 662 663 664 665 666 667

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 210 668 672 671 669 673 670

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 211 674 675 677 676 678

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 212 679 681 683 684 685 680 682

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 213 686 687 688 689 690 691

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 214 692 693 694 695 696 697

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 215 698 699 700 701 704 702 703

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 216 705 706 707 708 709 710

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 217 Část třetí – SVĚTSK É MOTIV Y 711 713 714 715 712

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 218 717 719 721 716 720 718

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 219 722 723 724 726 725

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 220 728 729 731 732 727 730

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 221 734/2 737 733 735 734/1 736

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 222 738 740 741 742 739

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 223 743 744 745 746 747 748

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 224 749 750 751 752 753 754

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 225 755 756 757 758 759 760

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 226 761 762 763 764 765 766

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 227 767 768 769

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 228 770 771 772 773 774 775

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 229 776 777 778 779 780 781

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 230 782 783 784 785 786 787

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 231 788 789 790 791 793 792

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 232 794 795 796 797 798 799

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 233 800 801 802 803 804 805

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 234 806 807 808 809 810

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 235 811 812 813 814 815 816

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 236 817 818 819 820 821 822

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 237 823 824 825 826 827

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 238 830 828 829

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 239 831 832 833 834

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 240 835 836 837 838 839 840

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 241 843 844 845 846 841 842

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 242 847 848 849 850 851 852

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 243 855 856 858 857 854 853

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 24 4 859 860 863 862 861

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 245 868 867 864 869 865 866

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 246 872 873 874 875 870 871

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 247 880 879 876 877 878

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 248 881 882 883 886 887 884 885

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 249 888 891 889 890

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 250 892 893 894 896 895

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 251 897 900 899 901 898

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 252 902 903 904 905 906

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 253 907 908 909 910

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 254 913 914 915 916 911 912

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 255 921 922 917 918 919 920

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 256 925 926 927 928 923 924

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 257 933 932 929 930 931

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 258 936 937 938 939 935 934

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 259 944 945 940 941 942 943

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 260 950 951 946 947 948 949

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 261 956 957 952 953 954 955

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 262 962 963 958 959 960 961

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 263 968 970 964 966 969 965 967

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 26 4 975 971 972 973 974 976

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 265 981 982 977 978 979 980

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 266 987 983 985 986 989 988 984

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 267 Část čtvrtá – HER ALDIK A 990 991 992 993 994 995

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 268 1000 1001 996 997 998 999

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 269 1006 1007 1002 1003 1004 1005

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 270 1011 1012 1008 1010 1009

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 271 1015 1016 1013 1014

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 272 1020 1021 1017 1019 1018

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 273 1026 1027 1022 1023 1024 1025

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 274 1032 1033 1028 1029 1030 1031

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 275 1039 1040 1036 1038 1037 1034 1035

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 276 1041 1042 1043 1045 1044 1046 1048 1047

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 277 1053 1054 1049 1050 1051 1052

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 278 1059 1060 1055 1056 1057 1058

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 279 1065 1066 1061 1062 1063 1064

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 280 1071 1072 1067 1069 1068 1070

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 281 1077 1076 1073 1074 1075

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 282 1082 1083 1078 1079 1080 1081

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 283 1088 1089 1085 1086 1087 1084

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 284 1094 1095 1091 1090 1092 1093

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 285 1100 1101 1096 1097 1098 1099

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 286 1106 1107 1102 1103 1104 1105

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 287 1112 1113 1108 1109 1110 1111

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 288 1118 1117 1115 1114 1116

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 289 1123 1124 1119 1120 1121 1122

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 290 1125 1127 1126

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 291 1132 1133 1128 1129 1130 1131

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 292 1136 1137 1134 1135

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 293 1142 1143 1138 1139 1140 1141

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 294 1147 1148 1144 1145 1146

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 295 1153 1149 1151 1150 1152

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 296 1156 1159 1154 1157 1155 1158

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 297 1162 1163 1160 1161

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 298 1169 1170 1164 1165 1167 1168 1166

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 299 1175 1174 1171 1173 1172

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 30 0 1177 1178 1176

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 301 1181 1182 1179 1180

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 302 1185 1186 1183 1184

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 303 1192 1191 1187 1188 1190 1189

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 304 1195 1197 1194 1193 1196

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 305 1202 1201 1198 1199 1200

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 306 1205 1207 1204 1203 1206

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 307 1212 1213 1208 1210 1211 1209

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 308 1218 1220 1214 1215 1216 1217 1219

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 309 1223 1224 1221 1222

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 310 1229 1231 1225 1226 1227 1228 1230

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 311 1236 1237 1232 1233 1234 1235

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 312 1240 1243 1241 1239 1238 1242

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 313 1248 1249 1244 1245 1246 1247

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 314 1253 1254 1250 1252 1251

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 315 1259 1260 1255 1256 1257 1258

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 316 1265 1266 1261 1262 1263 1264

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 317 1272 1273 1267 1268 1269 1271 1270

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 318 1277 1278 1275 1274 1276

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 319 1282 1283 1280 1279 1281

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 320 1286 1287 1284 1285

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 321 1293 1292 1288 1289 1290 1291

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 322 1296 1298 1294 1295 1297

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 323 1302 1304 1299 1300 1301 1303

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 324 1309 1310 1305 1306 1307 1308

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 325 1316 1315 1311 1312 1313 1314

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 326 1321 1322 1317 1318 1319 1320

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 327 1327 1328 1323 1324 1325 1326

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 328 1333 1334 1329 1330 1331 1332

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 329 1339 1338 1335 1336 1337

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 330 1346 1345 1340 1341 1342 1343 1344

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 331 1347 1349 1351 1352 1348 1350

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 332 1358 1359 1353 1355 1356 1357 1354

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 333 1362 1364 1360 1361 1363

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 334 1369 1370 1365 1367 1366 1368

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 335 1375 1376 1371 1372 1373 1374

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 336 1383 1384 1378 1379 1381 1382 1377 1380

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 337 1390 1391 1385 1386 1387 1389 1388

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 338 1396 1397 1392 1393 1394 1395

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 339 1400 1398 1399

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 340 Část pátá – ARCHITEKTONICK É A ROSTLIN NÉ MOTIV Y 1410 1412 1411 1401 1404 1407 1403 1406 1409 1402 1405 1408

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 341 1417 1418 1413 1414 1415 1416

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 342 1425 1427 1426 1419 1422 1421 1424 1420 1423

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 343 1431 1433 1432 1428 1430 1429

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 34 4 1440 1439 1438 1436 1437 1434 1435

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 345 1444 1446 1445 1441 1443 1442

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 346 1449 1450 1447 1448

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 347 1454 1456 1455 1451 1453 1452

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 348 1460 1462 1457 1458 1459 1461

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 349 1467 1468 1463 1464 1465 1466

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 350 1472 1474 1473 1469 1471 1470

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 351 1477 1478 1475 1476

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 352 1479 1481 1482 1483 1480

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 353 1484

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 354 1485 1486 1488 1487

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 355 1491 1492 1489 1490

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 356 1497 1499 1498 1494 1493 1495 1496

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 357 1503 1505 1504 1500 1502 1501

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 358 1508 1510 1507 1506 1509

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 359 1515 1516 1511 1512 1513 1514

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 360 1521 1523 1517 1518 1519 1520 1522

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 361 1530 1531 1527 1528 1529 1526 1525 1524

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 362 1536 1537 1532 1533 1534 1535 1538 1540 1539

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 363 1546 1550 1541 1542 1543 1544 1549 1545 1548 1547

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 36 4 1562 1564 1563 1551 1554 1559 1553 1556 1561 1552 1555 1560 1557 1558

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 365 1573 1575 1565 1567 1568 1571 1574 1570 1572 1566 1569

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 366 1580 1582 1576 1577 1578 1581 1579

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 367 1588 1589 1583 1584 1587 1586 1585

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 368 1595 1596 1590 1591 1592 1593 1594

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 369 1602 1603 1597 1598 1599 1601 1600

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 370 1609 1611 1604 1605 1606 1608 1610 1607

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 371 1612 1614 1616 1615 1613

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 372 1617 1619 1620 1618

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 373 1621 1622 1624 1623

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 374 1627 1633 1632 1628 1625 1629 1630 1626 1631

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 375 1644 1636 1646 1648 1637 1634 1641 1643 1635 1647 1645 1642 1638 1640 1639

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 376 1655 1656 1649 1651 1652 1654 1650 1653

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 377 1661 1662 1657 1658 1659 1660

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 378 1667 1668 1663 1664 1665 1666

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 379 1676 1672 1673 1674 1675 1669 1671 1670 1677

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 380 1680 1682 1678 1679 1681

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 381 1688 1689 1686 1687 1683 1685 1684

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 382 1698 1699 1693 1694 1690 1692 1691 1695 1697 1696

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 383 1704 1705 1700 1701 1702 1703

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 384 1714 1715 1712 1713 1706 1708 1707 1709 1711 1710

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 385 1720 1718 1716 1717 1719 1722 1721

OBR A ZOVÁ DOKUMENTACE 386 1723

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 387 Poznámkov ý aparát SCHÉMA A VYSVĚTLENÍ ZKRATEK: n Pořadové číslo a stručný popis reliéfu, případně poznámka o jeho rekonstrukci – dílčí nebo úplné, která může být vytvořena pomocí nálezů pocházejících z více lokalit. n Lokalita a její charakter (město, hrad, klášter, tvrz apod.). n Typ kachle – základní – zkratka zákl., komorový – zkratka kom., formát kachle a rozměry jeho čelní výhřevné reliéfní stěny – zkratka ČVS (vždy výška x šířka), povrchová úprava ČVS, např. režný – zkratka rež. Pozn. – V případě kachlů římsového typu o formátu rozhoduje tvar komory v místě jejího napojení na ČVS, výškový údaj ale započítává i přes komoru vyčnívající cimbuří či jiné ozdoby. n Datace – zkratka dat. Pozn. – Určení stáří kachlového reliéfu je obtížné, poplatné danému stavu poznání a zákonitě prochází vývojem. Většinou přichází v úvahu poměrně široký časový horizont, který může přesáhnout i rozmezí padesáti let. Pro určení horní časové hranice určité vodítko představuje násilný zánik dané lokality (Dolany, Melice, Křivoklát – manský dům, Sezimovo Ústí). n Uložení – zkratka ul. n Literatura – zkratka lit. (případně její výběr). n Analogie (výčet analogií a s nimi spjatých lokalit není vyčerpávající). n Poznámka – zkratka pozn. Všechny uvedené údaje se z nejrůznějších důvodů vždy nepodařilo získat, což platí zejména o reliéfních kachlích dnes nezvěstných. Část materiálu (soukromé sbírky bez výjimky) postrádá evidenci nebo není známé místo nálezu. I. – NÁBOŽENSKÉ MOTIVY 1 – Stvoření Evy, rekonstrukce dle nálezů z hradů Lipnice, Zvíkova a z kláštera v Milevsku; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), rež. (slídovaný); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 222/, Západočeské muzeum v Plzni a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. A 26.356/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 42–43, obr. 10, 74–75, obr. 44: 1–4; Jiřík–Kypta 2013, s. 46, kat. č. 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 28, 189, 318, kat. č. 4. Pozn. – Lipnický kachel byl upraven a použit v nároží. 2 – Požehnání; Křešice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka se sídlem ve Vlašimi /inv. č. 119 AR/; lit. – Brych 2004, s. 12, 54, kat. č. 62, 63; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 18–19, 189, 318, kat. č. 5. Analogie: Návarov, hrad (Brestovanský 1997, s. 53; Brestovanský 1998, s. 110–111, obr. 73); Neustupov, tvrz , Praha – Staré Město (Brych 2004, s. 12–13, 54, kat. č. 62, 63); Tábor, město (Krajíc 2005, s. 11–12, obr. 1–4). 3 – Požehnání; Nové Strašecí, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník, pobočka Městské muzeum Nové Strašecí; lit. – Hazlbauer 1992a, s. 42–43, obr. 23: 1; Hazlbauer 1996a, s. 469–470, obr. 1: 1; Hazlbauer 1998, s. 43–44, obr. 11, 12; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 28–29, 189, 318, kat. č. 6. 4 – Adam a Eva u stromu poznání; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 245 x 235 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6390/; lit. – Franz 1903, s. 158–159, obr. 25; Loskotová 2011a, s. 4–8, 237, obr. 1: 2, kat. č. 2, tab. 1; Měchurová–Netopilová 2013, s. 45, a, b; Nekuda–Reichertová 1968, s. 403, tab. XCVIII: 5; Pavlík 2008c, s. 10, 16, kat č. 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 29–30, 189, 318, kat. č. 8. Pozn. – Existuje více verzí tohoto reliéfu. 5 – Adam a Eva u stromu poznání; Praha – Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9343/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 29–30, 189, 318, kat. č. 7; Richterová 1982, tab. 49: 1, kat. č. 229. 6 – Adam a Eva u stromu poznání; Rakovník, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež., dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /př. č. 707/88/, pobočka Městské muzeum

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 388 Nové Strašecí; lit. – Hazlbauer 1992a, s. 42–43, obr. 23: 3, 4; Hazlbauer 1998, s. 44–47, obr. 13; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 29–30, 189, 319, kat. č. 11. Analogie: Nové Strašecí, město (Hazlbauer 1992a, s. 42–43, obr. 23: 2, 3). 7 – Adam a Eva u stromu poznání (doplněno); Praha – Malá Strana; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha; lit. Pavlík–Vitanovský 2004, s. 29–30, 189, 319, kat. č. 10; Zavřel 1998, s. 221–222, obr. 4. 8 – Adam a Eva u stromu poznání; České Budějovice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích; lit. – Hazlbauer 1996a, s. 470, obr. 1: 2; Hazlbauer 1998, s. 44–47, obr. 14. 9 – Adam a Eva u stromu poznání; Milevsko, klášter; typ – zákl., kom. čtvercový (cca 158 x 158 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Milevské muzeum /inv. č. JI 38–70/1/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 48, kat. č. 5. Analogie: Písek, město (Simota–Jiřík– Koppová 2006, s. 293, obr. 7). 10 – Adam a Eva u stromu poznání; Mohelnice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol. ul. – Vlastivědné muzeum v Šumperku, pobočka Vlastivědné muzeum Mohelnice /inv. č. A 451 58/; lit. – Hazlbauer–Heidenreich–Lamr 2001, s. 390–392, obr. 3: 4; Pavlík 2008c, s. 10, 16, kat č. 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 29–30, 189, 318, kat. č. 9. Analogie: Brno, Špilberk (Jordánková–Loskotová 2002, s. 560, 568, obr. 7: 3). 11 – Adam a Eva u stromu poznání; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 210 mm), rež. (slídovaný); dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6389/; lit. – Loskotová 2011a, s. 5–6, 140–141, 237, obr. 1: 1, kat. č. 1, tab. 1; Menoušková 1999, s. 378–380, obr. 4; Pavlík 2008c, s. 10, 16, kat. č. 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 29–30, 189, 319, kat. č. 13. 12 – Adam a Eva u stromu poznání; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 140 x 140 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 713/; lit. – Cvrková 2009, s. 152, 154, obr. 4: 3. 13 – Adam a Eva u stromu poznání (doplněno); Mělník, město (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 170 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Mělník /inv. č. 23/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 29–30, 189, 319, kat. č. 14. 14 – Adam a Eva u stromu poznání; rekonstrukce dle nálezů z hradu Kumburku a města Plzně; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Regionální muzeum a galerie v Jičíně, Západočeské muzeum v Plzni /HA 28 660/; lit. – Drnovský 2015a, 383, 386, obr. 2: 1; Fajt a kol. 1996, položka 160; Orna 2005, s. 44, 169, tab. 17: 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 29–30, 190, 319, kat. č. 12. 15 – Adam a Eva u stromu poznání; Kroměříž, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 280 x 180 mm), temně glazovaný (z téže lokality existuje i režná verze); dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č. A 2002/; lit. – Chybová 2009, s. 132, 136–137, 370; Nekuda 1963, s. 60, tab. 10; Nekuda–Reichertová 1968, s. 395, tab. XC; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 29–30, 190, 319, kat. č. 15. 16 – Adam a Eva u stromu poznání; Pardubice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 220 mm), režný; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum, Pardubice, inv. č. A 5827 aj. 17 – Adam a Eva u stromu poznání; Přerov, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 256 x 205 mm), režný (slídovaný); dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Olomouc, o. p. s.; lit. – Schenk–Mikulík 2016a, s. 57–61. Analogie: Slovensko – Nitra, město (Bielich–Samuel 2007, s. 79–90, obr. 85a). 18 – Adam a Eva u stromu poznání (doplněno); Týn nad Vltavou, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 300 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Týn nad Vltavou /inv. č. 2376/; lit. – Fröhlich–Pavlík 2014, s. 364, 376, obr. 1; Skružný 1974, s. 155, obr. 3. Analogie: Kestřany, horní tvrz (Jiřík–Kypta 2013, s. 41, 48, kat. č. 4), Písek (Simota–Jiřík–Koppová 2006, s. 295–296), Brloh a Český Krumlov, hrad/zámek (Ernée 2008, s. 56–57, 109, tab. 17, kat. 24), Milevsko, město (Jiřík–Kypta 2013, s. 41, 47, kat. č. 3, 101, 102; Šimůnek–Jiřík–Kypta–Simota 2010, s. 77–79, obr. 4, 5). Pozn. – Formát kachlů pocházejících z posledních dvou uvedených lokalit je výrazně větší, v případě Českého Krumlova šířka dosahuje 215 mm, v případě Milevska dokonce 307 mm a jde o součást nikového (výklenkového) nároží s prořezávanou čelní stěnou. 19 – Adam a Eva u stromu poznání; Tábor, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 405 x 205 mm), rež. (příležitostně použit v nároží); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 50133/; lit. – Krajíc 2005, s. 14–15, obr. 9, fototab. XIII.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 389 20 – Architektura a košatý strom – patrně součást reliéfu s Adamem a Evou u stromu poznání; Brno, město; typ – obdélná (cca 213 x 230 mm, výška je neúplná), režná obkládací deska (?); dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6409/; lit. – Franz, s. 157, obr. 19; Loskotová 2011a, s. 5–6, 142–143, 238, obr. 1: 5, kat. č. 3, tab. 2. 21 – Adam a Eva u stromu poznání; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 280 x 180 mm), hnědě glazovaný (z téže lokality pochází i zeleně glazovaná verze); dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 49213/, Muzeum regionu Valašská ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí /př. č. 502/89/, Muzeum na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 14 a A 30/; lit. – Kohoutek 2004, s. 104, kat. č. 10; Pavlík 2008c, s. 10, 16, kat. č. 4.; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 29–30, 190, 319, kat. č. 17. Analogie: Čáslav, město (Čermák 1946, s. 45–46, obr. 20; Křenková 2007, tab XV: 1), Votelež, dvorec (Kypta–Šulc 2006, s. 5, 9, obr. 2, 3b). Pozn. – Tyto analogie jsou režné. 22 – Adam a Eva u stromu poznání (hlava Evy doplněna dle níže uvedené analogie z Plzně); Nový Knín, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Koucká 2007, s. 27–28, 74, pol. 1. Analogie: Ostrov u Davle (Brych 2004a, s. 12–13, 54, kat. č. 66), Plzeň, město? (Orna 2005, s. 109, 179, tab. 27: 2, levá část). 23 – Adam a Eva u stromu poznání a pelikán na hnízdě; Veselí nad Lužnicí, město; typ – zákl. (upraven na rohový), kom., obdélný (cca 220 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 4, 5, 6 a 9/; lit. – Krajíc 2005, s. 16–17, obr. 12. Analogie: Slovensko – Nitra, město (Bielich–Samuel 2007, s. 81, 83, obr. 85a, 103, obr. 99a). 24 – Adam a Eva u stromu poznání, dílčí rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum Jindřichohradecka; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 25 – Strom života věčného; Nové Strašecí, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník, pobočka Městské muzeum Nové Strašecí; lit. – Hazlbauer 1992a, s. 42–43, obr. 23: 5, 6; Hazlbauer 1998, s. 47–48, obr. 16; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 30, 191, 320, kat. č. 22. 26 – Vyhnání z ráje; Třebovětice (Třebovle) u Hořic, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 15. stol.; Městské muzeum Hořice /inv. č. T1/; lit. – Drnovský 2012, s. 197–201, 214, obr. 15: 3, 26: 1; Hazlbauer 1991, s. 171, 176–177, obr. 2: 4; Hazlbauer 1998, s. 48–50, obr. 17; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 30, 191, 320, kat. č. 23. 27 – Vyhnání z ráje; Praha, Staré Město; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 100 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-144010/; lit. – Brych 2004a, s. 13, 56, kat. č. 72; Loskotová 2011a, 9, obr. 2: 3. 28 – Vyhnání z ráje; Brno, město; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 215 x 205 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia, Brno, o. p. s. / inv. č. 30/03 785–115/1/; lit. – Loskotová 2011a, s. 8–10, 143, 239, obr. 2: 1, kat. č. 4, tab. 3; Pavlík 2008c, s. 10, 17, kat. č. 6. 29 – Vyhnání z ráje; Praha (?); typ – zákl., kom., obdélný, režný (přetah hlinkou); dat. – kolem 1500; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. H2–144 010/; lit. – Loskotová 2011a, s. 8–10, obr. 2: 8. Analogie: např. Praha? (Brych 2004a, s. 57, kat. č. 73; Loskotová 2011a, s. 8–10, obr. 2: 5), Tábor? (Krajíc 2005, s. 18–20, obr. 19). 30 – Archanděl Michael; Votelež, dvorec; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 270 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum Kolín, pobočka Muzeum Kouřimska v Kouřimi /inv. č. 2492/; lit. – Kypta–Šulc 2006, s. 3–5, obr. 3: 1, a; Pavlík 2014, s. 131–132, obr. 2: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 55–56, 221, 348, kat. č. 337. Pozn. – Jde o součást Vyhnání z ráje. 31 – Archanděl Michael, rekonstrukce; Rabí, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, expozice na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1998, s. 152–154, obr. 90; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 55–56, 222, 348, kat. č. 338. Pozn. – Jde o součást Vyhnání z ráje. 32 – Abraham, patriarcha (doplněno); Veselí nad Moravou (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 213 x 213 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – Masarykovo muzeum v Hodoníně, pobočka Městské muzeum Veselí nad Moravou /inv. č. 221/; lit. – Menoušková 2000, s. 151–153, obr. 1; Pavlík 2008c, s. 10–11, 19, kat. č. 18; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36, 196, 325, kat. č. 83. 33 – Daniel, prorok; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 199 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. CRA 4602/; lit. – Frolík 2003, s. 38, kat. č. 48; Hazlbauer 1996a, s. 474, obr. 5: 1; Hazlbauer 1998, s. 73–74, obr. 34, tab. XV č. 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35, 195, 324, kat. č. 67.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 390 34 – Daniel, prorok (?); Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 203 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík 2008c, 11, 19, kat. č. 19. 35 – Daniel, prorok (?); Javorník, Jánský Vrch, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 300 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Jesenicka, Jeseník /inv. č. JV 14/; lit. – Pavlík 2008c, s. 11, 20, kat. č. 21; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35, 195, 324, kat. č. 69; Tymonová 2009, s. 211–212, tab. 1: 2. 36 – Daniel, prorok (?); Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 220 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35, 195, 324, kat. č. 70. Analogie: Přerov, město (Kohoutek 2001, s. 165, obr. 12: 2), Strážnice, město (Pajer 1983, s. 195, 232, tab. XXVIII: 2), Slovensko – Banská Bystrica, město (Mácelová 1999, s. 413–418, obr. 5: 2, 6: 4; Voit–Holl 1963, s. 66, obr. 31), Trenčín, hrad, v expozici, vícebarevně glazovaná verze (Kvietok–Mácelová 2013, s. 16, 62–63), Polsko (Czopek 2005, obr. 1.1–4; Mazur 2014, obr. 2: 1–9). 37 – Daniel, prorok (?); Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 270 x 240 mm), hnědě glazovaný (z lokality pochází i zelená verze); dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín–Malenovice /inv. č. 49212/ a dále Muzeum regionu Valašska, pracoviště Valašské Meziříčí; lit. – Pavlík 2008c, 11, 20, kat. č. 20; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 35, 195, 324, kat. č. 71. 38 – Daniel, prorok (?), rekonstrukce; Přerov, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 206 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Komenského muzeum v Přerově /25 616 13 a 15/ (Mikulčice); lit. – Procházka–Kohoutek–Peška 2007, s. 67, obr. 36. Analogie: Slovensko – Trenčín, hrad, v expozici (Kvietok–Mácelová 2013, s. 16, 62). 39 – Daniel, prorok (?); Zvíkovec u Rokycan; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 175 mm), rež. (přetah hlinkou); dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2543/; lit. – Brych 2004a, s. 13–14, 64, kat. č. 95. Analogie: Děvín, hrad (Hazlbauer–Pavlík 1996, s. 234, 236, obr. 4:9), Škvorec, obec (Pavlík–Špaček 2013a, s. 546–547, obr. 4: 5; Skružný–Špaček 2004, s. 227, 245, pol. č. 12). 40 – Daniel, prorok (?); Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 225 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 1/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 74–75, obr. 35; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 35–36, 195, 324–325, kat. č. 76. Analogie: Košumberk, hrad (Frolík–Musil 2016, s. 156, obr. 49: 3), Kutná Hora, město, vícebarevné glazování (Středověké umělecké řemeslo 1986), Hodkov u Tábora, obec, Klatovy, město (Tejček– Hůrková 2006, s. 88, obr. 31), Praha, město (Richterová 1982, s. 44, tab. 54, kat. č. 278). 41 – Daniel, prorok (?); Návarov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 191 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum horního Pojizeří v Železném Brodě /inv. č. 11106/159/85, 12a, A-2/4/; lit. – Brestovanský 1998, s. 118–119, kat. č. 69, obr. 77; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35–36, 196, 325, kat. č. 80. Analogie: Nechanice? (Brych 2004a, s. 64, kat. č. 96). 42 – David, král; Lounky u Roudnice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 170 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní vlastivědné muzeum v Litoměřicích /inv. č. H2-60808/; lit. – Brych 2004a, s. 13, 61, kat. č. 89; Hazlbauer 1998, s. 62–63, obr. č. 28; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35, 194, 323, kat. č. 62; Zápotocký 1979, obr. 72: 10. 43 – David, král; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 198 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 6482/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 35, 194, 323, kat. č. 63. Pozn. – Polopostava bývá identifikována jako prorok Daniel (Hazlbauer 1998, s. 73–76, obr. 36). 44 – David, král (doplněno); Holice, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 170 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-16399/; lit. – Archaeologické sbírky 1863, kat. č. 341; Brych 2004a, s. 13, 61, kat. č. 88. Pozn. – Podobně ztvárněná polopostava, avšak s naprosto odlišným textem na nápisové pásce viz reliéf č. 33. 45 – David a Goliáš; Tábor, město; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., obdélný (cca 390 x 235 mm), rež; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 193/; lit. – Krajíc 2005, s. 20–22, obr. 24, tab. XV; Hazlbauer 1998, s. 60–62, obr. 27; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 34, 193, 322, kat. č. 51. 46 – David a Goliáš, Třeboň, město (ostrůvek v rybníku Svět); typ – nárožní štítek, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích?; lit. – Soupis památek 1900, s. 92, obr. 127. 47 – Eliáš, prorok (?); Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/536/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35–36, 195, 324, kat. č. 73. Analogie: Čáslav,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 391 město (Hazlbauer 1998, s. 76–77, obr. 37), Chrudim, město (Frolík 2003, s. 36, kat. č. 45), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 23–24, obr. 25). 48 – Ezechiel, prorok (?); Kutná Hora?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 208 x 208 mm), rež., dat. – kolem 1500; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. 2312/1887/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 78–79, obr. č. 38; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35, 196, 325, kat. č. 79; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 39, pol. 344. Analogie: Košumberk, hrad (Frolík–Musil 2016, s. 156, obr. 49: 1; Toušeň, obec (Skružný–Špaček 2004, s. 232, 260, pol. č. 41). 49 – Ezechiel, prorok (?); Mohelnice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum v Šumperku, pobočka Vlastivědné muzeum Mohelnice /inv. č. A 45 231/; lit. – Pavlík 2008c, 11, 19, kat. č. 15. Analogie: Praha, město (Žegklitz– Vitanovský–Zavřel 2009, s. 223, obr. 23), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 24–25, obr. 28, tab. VI /T 228/). 50 – Izaiáš, prorok (?); Návarov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 162 x 155 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum horního Pojizeří v Železném Brodě /inv. č. 11107/160/85, 13b, A 16-2/; lit. – Brestovanský 1998, s. 120–121, kat. č. 82, obr. 78; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35–36, 196, 325, kat. č. 81. 51 – Jeremiáš, prorok?, rekonstrukce; Klatovy, město; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 237 x 228 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 139/; lit. – Tejček–Hůrková 2006, s. 89, 91, obr. 32: 2. Analogie: města Hradec Králové, Kutná Hora, Pardubice, Vlašim (Hazlbauer 1998, s. 81, obr. 41; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35–36, 196, 325, kat. č. 82). 52 – Jonáš, prorok; Litomyšl, město; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 224 x 224 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2528/; lit. – Brych 2004a, s. 13, 62, kat. č. 90; Hazlbauer 1998, s. 70–71, obr. 33, tab. XIV, č. 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 34–35, 194, 323, kat. č. 64. Analogie (bez hvězdy v nároží): Gutštejn, hrad (Hobl 2016, s. 466–467, obr. 10), Horšovský Týn, město (Dudková–Orna 2007, s. 34–35, obr. 5: 4), Nehvízdky, tvrz (Skružný–Špaček 2004, s. 228, 248, pol. č. 18), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 30, obr. 35, 36, tab. VI /T čp. 2/). 53 – Jonáš, prorok; Tábor, město; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 183 x 172 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře / přír. č. 6 a 7/308/; lit. – Krajíc 2005, s. 30–31, obr. 37, 38. 54 – Jonáš, prorok (?); Lopata, hrad (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 203 x 199 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /UMP 8043/; lit. – Halík 1948, s. 43, obr. 15; Orna 2005, s. 46, 170, tab. 18: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35, 194, 323–324, kat. č. 65. Analogie: Nové Strašecí, město a hrady Karlštejn, Křivoklát a Týřov (Hazlbauer 1992a, s. 66–68, obr. 38: 2; Hazlbauer 1998, s. 80, obr. 40; Durdík–Hazlbauer 2001, s. 290, 292, obr. 8: 2–8; Durdík–Hazlbauer 2006, s. 285, 288–289, obr. 4: 1; Tomková–Hazlbauer 1990, s. 300–301, obr. 3: 2). 55 – Jonáš, prorok (?); Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /TY-1427/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35, 194, 324, kat. č. 66. 56 – Jonáš, prorok (?); lokalita neurčena; zákl., nikový, obdélný (cca 270 x 195 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum, Opava /inv. č. M 823/; lit. – Pavlík 2008c, 11, 19, kat. č. 16; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 35, 195, 324, kat. č. 74; Tymonová 2009, s. 210–212, tab. 1: 1. 57 – Jonáš vystupující z ryby; Plzeň, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 180 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 2778/; lit. – Orna 2005, s. 46, 170, tab. 18: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 34–35, 193, 323, kat. č. 55. 58 – Jonáš vystupující z ryby; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. CRA 4609/; lit. – Frolík 2003, s. 34, kat. č. 41; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 34–35, 193, 323, kat. č. 56. 59 – Jonáš vystupující z ryby; Pardubice, hrad/ zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 203 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum, Pardubice /inv. č. A 5745 aj./. Analogie: Nový Knín, město (Koucká 2007, s. 75, kat. č. 2). 60 – Jonáš vystupující z ryby; Moravské Budějovice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel Moravské Budějovice /15 MB/; lit. – Pavlík 2008c, s. 11, 18, kat. č. 14; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 34–35,194, 323, kat. č. 57. Analogie: Lipnice, hrad (Hazlbauer 1998, s. 67–69, obr. 31), Milevsko, klášter (Jiřík–Kypta 2013, s. 49, kat. č. 6), Rakousko – Altenburg, klášter (Fundort Kloster 2000, s. 210, kat. č. 19.13).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 392 61 – Jonáš vystupující z ryby; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č.12 192/; lit. – Krajíc 1997, s. 52–54, 213, obr. 30; Krajíc 2005, s. 28, obr. 31, tab. VI (T 12192); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 34–35,194, 323, kat. č. 58. 62 – Jonáš vystupující z ryby (ryba, rak a běs s rybím tělem); Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 165 x 165 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10736/; lit. – Cvrková 2009, s. 154, 159–160, obr. 4: 9. Pozn. – Jiný běs s rybím tělem a s ploutvemi se objevuje na analogii uložené v Oblastním muzeu v Lounech (Pavlík–Špaček 2018, v tisku). 63 – Mojžíš? Áron?; Praha, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 208 x 146 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha /inv. č. 5025/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 42, kat. č. 89; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 32, 192, 321, kat. č. 34. 64 – Samson a lev; Křivoklát, hrad, manský dům; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – před r. 1422; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík 1988a, s. 285–298, obr. 11: 1; Durdík 2003, s. 187–194, obr. 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 192, 321, kat. č. 38. Pozn. – Motiv byl použit na replice kamen, která stojí v Hejtmanském domě na Křivoklátě. 65 – Samson a lev; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum, Praha /inv. č. 131202/; lit. – Brych 2004, s. 13, 60, kat. č. 83, 84; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 48, kat. č. 105; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 38, pol. 335; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 192, 321, kat. č. 40. Analogie: Praha, Staré Město (Žegklitz–Vitanovský–Zavřel 2009, s. 258, obr. 103). 66 – Samson a lev; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 225 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Moravské zemské muzeum v Brně /inv. č. AU 001/90/; lit. – Loskotová 2011a, s. 11, 145, 240, obr. 3: 2, kat. č. 6, tab. 4; Loskotová– Menoušková 2010, s. 410, 414, obr. 8. 67 – Samson a lev; Valdek, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 15 stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Sedláček 2000, díl VI, s. 171. Analogie: Týřov, hrad; Praha, město? (Hazlbauer 1998, s. 63–64, obr. 29; Richterová 1982, s. 41, 170, tab. 50: 1). 68 – Samson a lev; Lipnice, hrad, rekonstrukce; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 230 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 111/; lit. – Hazlbauer 1996a, obr. 1: 5; Hazlbauer 1998, s. 63–65, tab. XIV č. 3; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 33, 193, 322, kat. č. 45. Analogie: Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 92, 99, obr. 23: 1, kat. č. 22), Slovensko – Nitra, město (Bielich 2012, 479–481, obr. 1: 5; Bielich–Samuel 2007, s. 81, 84, obr. 86b, 103, obr. 99d). 69 – Samson a lev, dílčí rekonstrukce dle nálezů z Prahy a hradu Kumburk; typ – zákl., kom., patrně čtvercový (cca 155 x 155 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128–133, 134, 146–155/75/, Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. 1879d, g, ch, 2308/ a Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 89 210, 89 211/; lit. – Drnovský 2015a, s. 383, 398, obr. 2: 4; Richterová 1982, s. 42, 170, tab. 50: 3, 4. 70 – Samson a lev; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 36–38/; lit. – Pavlík 2012, s. 408–409, obr. 14, fototab. 6: 4. 71 – Samson a lev, rekonstrukce; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 295 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík 2008c, s. 10–11, 18, kat. č. 12; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 193, 322, kat. č. 46. 72 – Samson a lev; Kunštát, hrad/zámek; typ – zákl., kom., patrně čtvercový (cca 190 x 150 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Moravské zemské muzeum v Brně /Ha 120904/; lit. – Měchurová 2010, s. 423–424, 427, obr. 8, tab. 1: 15. 73 – Samson a lev; Holoubek, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč /inv. č. HA 1259/; lit. – Nekuda–Reichertová 1968, s. 393, LXXXVIII: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 192, 322, kat. č. 44. 74 – Samson a lev; Praha, Staré Město, dílčí rekonstrukce; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-144015, H2-62629/; lit. – Brych 2004a, s. 13, 60–61, kat. č. 85, 87. Analogie: Kopisty, tvrz (Oblastní muzeum v Mostě). 75 – Samson a lev; Písek, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 189 x 185 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /H2-2561/; lit. – Brych 2004a, s. 13, 60, kat. č. 81; Jiřík–Kypta 2013, s. 49, kat. č. 7. Analogie: Český Krumlov, hrad/

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 393 zámek (Ernée 2004, s. 260, 262, obr. 3: 44; Ernée 2008, s. 70, 122, tab. 30: 86 /44/). 76 – Samson a lev; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 31–35/; lit. – Pavlík 2012, s. 408–409, obr. 13, fototab. 6: 3. 77 – Samson a lev; Ústí nad Labem, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 155 x 155 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10189/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 33, 192, 322, kat. č. 43; Zápotocký 1979, s. 190, obr. 89: 25. Analogie: neznámá lokalita (Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 38, pol. 334), Plzeň, město? (Orna 2005, s. 45, 170, tab. 18: 3). 78 – Samson a lev; Křešice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka se sídlem ve Vlašimi /inv. č. 116/AR/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 192, 321, kat. č. 41. 79 – Samson a lev; Jindřichův Hradec?; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 220 x 205 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec /inv. č. 687 A/; lit. – Burian 2006, s. 2, 7; Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 80 – Samson a lev; Lipnice, hrad; typ – zákl, kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 267/; lit. – Kocman–Hazlbauer 2002, s. 504–505, obr. 2: 6; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 192, 321–322, kat. č. 42. 81 – Samson a lev; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6388/; lit. – Franz 1903, s. 158, 160, obr. 26; Hlobil–Perůtka 1999, s. 262, kat. č. 318; Loskotová 2011a, s. 10–11, 144, 240, obr. 3: 1, kat. č. 5, tab. 4; Nekuda–Reichertová 1968, s. 403, tab. XCVIII: 6; Pavlík 2008c, s. 10–11, 18, kat. č. 11; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 33, 192, 321, kat. č. 39. 82 – Samson a lev; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 365 x 365 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/ zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2004, s. 261–266, obr. 7; Ernée 2008, s. 24–25, 47, tab. 4: 4, 5: 5, 6, motiv 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 193, 322, kat. č. 47; Žegklitz 2012, s. 26–27, obr. 2: a. 83 – Samson a lev; Volyně, město?; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum ve Volyni. 84 – Samson a lev (princezna); Mariánská Týnice, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum a galerie severního Plzeňska, Mariánská Týnice – Kralovice; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 193, 322, kat. č. 48. Analogie: Rabštejn nad Střelou (Hazlbauer 1995, s. 28–29, obr. 27). 85 – Prorok (Abraham, patriarcha?); Lopata, hrad?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 28670/; lit. – Halík 1948, s. 43, obr. 15; Orna 2005, s. 46, 171, tab. 19: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 33, 196, 325, kat. č. 78. Analogie: Košumberk, hrad (Frolík–Musil 2016, s. 156, obr. 49: 2). 86 – Prorok (Abraham, patriarcha?); Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 38/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 195, 325, kat. č. 77. Analogie: Tábor, město (Krajíc 2005, s. 89, obr. 153, 154), Rabí, hrad (Hazlbauer 1992c, s. 136, 147, obr. 5: 5; Hazlbauer 1998, s. 79–80, obr. 39). 87 – Prorok? (novozákonní Evangelista Jan?); Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 220 mm), rež. (slídový přetah); dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 9/; lit. – Krajíc 2005, s. 65, obr. 108. 88 – Prorok (Zachariáš); Znojmo, město (?); typ – zákl.?, kom., čtvercový (cca 178 x 155 mm, neúplné rozměry), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol; ul. – Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Analogie: Slovensko – Bratislava, hrad (Bielich 2012, s. 479, 482, obr. 1: 9). 89 – Prorok; Brno, město (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6410/; lit. – Pavlík 2008c, s. 11, 19, kat. č. 17; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 196, 326, kat. č. 88. 90 – Prorok; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 185 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 196, 326, kat. č. 89. 91 – Prorok; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum ve Žďáru nad Sázavou; lit. – Loskotová 2014, s. 95, 100, obr. 31, kat. č. 30. 92 – Prorok; Žatec, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 165 x 158 mm, neúplné rozměry), rež.;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 394 dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci /inv. č. 7/65, kr. 161/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 197, 326, kat. č. 91. 93 – Prorok; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm); dat. – kolem 1500; ul. – ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY-1507/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 197, 326, kat. č. 90. 94 – Prorok; Orlík nad Vltavou, hrad/zámek; zákl. (druhotně použit v nároží), kom., patrně čtvercový, rež; dat. – kolem 1500; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. A 13574/; lit. – Fröhlich–Pavlík 2009, s. 911–912, 917, obr. 2: 1–5, 6: 1. 95 – Prorok-král?; Hradec Králové, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 128 x 120 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2262/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 81–82, obr. 42: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 33, 196, 325, kat. č. 86. Analogie: Městské muzeum Hořice (Tomášková 1999, s. 37, tab. V: 2). 96 – Prorok-král?; Jilemnice, město; typ – forma, mírně obdélná (cca 170 x 190 mm); dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze / H2-2647/; lit. – Brych 2004a, s. 13, 214, kat. č. 572. Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 97 – Prorok-král?; Týn nad Vltavou, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 150 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Týně nad Vltavou /inv. č. 2377/; lit. – Fröhlich–Pavlík 2014, s. 364–365, 378, obr. 3: 1. 98 – Prorok-král? (doplněno); Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2267/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 81–82, obr. 42: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 196, 325, kat. č. 84. Analogie: Třebovětice, tvrz (Drnovský 2012, s. 198, 202, obr. 16: 1). 99 – Prorok-král?; Moravská Třebová, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Moravské Třebové /A 274/; lit. – Michna 1977, s. 7–45, obr. 8; Němcová 2006, tab. 53 /položka A 274/; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 195, 324, kat. č. 72. 100 – Prorok-král?; Litomyšl, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – Městské muzeum Moravská Třebová /A 274/; lit. – Němcová 2006, tab. 53, položka A 274; Němcová 2007, s. 9–10, tab. 4 (274). Analogie: Slovensko – Viničné, obec (Hoššo 2005, obr. 4: 2). 101 – Prorok; Klatovy, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 226 x 220 mm), vícebarevně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 134/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 196, 325, kat. č. 85. 102 – Dvojice proroků v architektuře, rekonstrukce; Rýzmburk, hrad; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 220 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Červený Kostelec, v soukromých rukou; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 888, 902, obr. 11, motiv 30. 103 – Prorok – vyřez z předchozího reliéfu; Rýzmburk, hrad; typ – figurální plastika (cca 150 x 45 mm), rež.; dat. – poč. 16. stol.; ul. – Červený Kostelec, v soukromých rukou; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 887, 903, obr. 8, 9, motiv 31. 104 – Prorok (Zachariáš?); Jindřichův Hradec, hrad/ zámek; typ – figurální plastika (cca 330 x 95 mm!), vícebarevně glazovaná; dat. – kolem 1500; ul. – nyní nezvěstný; lit. – Durdík–Smetánka–Soudný 1982, obr. 3, 4, 9; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 33, 197, 326, kat. č. 92. 105 – Prorok?; Bulhary u Mikulova, obec; typ – zákl.?, kom., obdélný? (cca 70 x 95 mm, torzo), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum Mikulov /inv. č. A18014/; lit. – Pavlík–Šedo 2006, s. 24, 40, kachel IV). 106 – Ďábel; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový? (cca 95 x 100 mm, zlomek), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany /inv. č. K 217/3/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 28, 189, 318, kat. č. 2. 107 – Ďábel; Rýzmburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový? (cca 60 x 54 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Červený Kostelec, v soukromých rukou; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 885, 896, obr. 2, motiv 16. 108 – Padlí andělé (?); Mělník, město?; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 173 x 162 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Mělník /inv. č. 28/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 28, 189, 318, kat. č. 3. 109 – Padlý anděl, rekonstrukce dle nálezů z kláštera ve Žďáru nad Sázavou a Pardubic (nalezeno při regulaci Labe); typ. – zákl. i rohový (vyrovnavací), kom., obdélný (cca 220 x 115 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum ve Žďáru nad Sázavou, kachel vylovený z Labe je

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 395 dnes nezvěstný; lit. – Loskotová 2014, s. 91, 99, obr. 18: 1, 2, kat. č. 17; Památky 1908–1909, s. 449–450; Pavlík 2014, s. 144, 147, obr. 12: 2. 110 – Neurčitelný výjev s ďáblem?; Kestřany, horní tvrz; typ – neurčitelný, rež. (zlomek); dat. – kolem 1500; ul. – v rukou majitele tvrze. 111 – Symbol evangelisty Matouše; Praha, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 3255/; lit. – Richterová 1982, s. 27, 170, tab. 40: 5, pol. 184; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44, 207, 335, kat. č. 193. Analogie: Rakousko – Altenburg, klášter (Fundort Kloster 2000, s. 210, kat. č. 19.12). 112 – Symbol evangelisty Matouše; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež. i hnědě glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 363/; lit. – Krajíc 2005, s. 58–59, obr. 97, tab. IX (T 69); Pavlík 2014, s. 141–142, obr. 10: 3. 113 – Symbol evangelisty Matouše; Křivoklát, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 201 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík–Hazlbauer 2006, s. 286–288, obr. 5: 1, 6: 2; Pavlík 2014, s. 141–142, 150, obr. 19; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44, 207, 335, kat. č. 194. 114 – Symbol evangelisty Matouše; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 225 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 122, 136/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 133–134, obr. 78; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44, 207, 335, kat. č. 195. Analogie: Kožlí u Ledče nad Sázavou (Čermák 1914, s. 53, obr. 28). 115 – Symbol evangelisty Matouše; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový? (cca 170 x 135 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/878/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 44, 207, 335, kat. č. 196. 116 – Symbol evangelisty Matouše; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 170 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 751/; lit. – Cvrková 2009, s. 155–156, obr. 5: 1, pol. 24. 117 – Symbol evangelisty Matouše; Sušice, město, Sušicko?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 199 x 198 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7205/; lit. – Hazlbauer 1992c, s. 136, 147, obr. 5: 4; Hazlbauer 1998, s. 135, obr. 77; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44, 207, 335–336, kat. č. 197. Analogie: Křivoklát, hrad (Durdík–Hazlbauer 2006, s. 286, 288, obr. 5: 3). 118 – Symbol evangelisty Matouše, trůnící varianta, rekonstrukce; Kumburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128-133, 134, 146-155/75/, Regionální muzeum a galerie v Jičíně /inv. č. 2873, Městské muzeum v Lomnici /inv. č. I-1571/ a Místní vlastivědné muzeum v Železnici /inv. č. 362/; lit. – Drnovský 2015a, s. 383, 386, 398, obr. 2: 5 (M 6); Pavlík 2014, s. 141–142, obr. 10: 2. Analogie: Plzeň, město (Orna 2005, s. 54, 173, tab. 21: 4), Telč, město? (Pavlík 2008c, s. 26, kat. č. 55). 119 – Evangelista Matouš s výplatní deskou celníka; Borotín, obec (fara); typ – zákl., nikový-výklenkový, obdélný (cca 310 x 160 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 5218/; lit. – Krajíc 2005, s. 88, obr. 151, tab. XI (HI 438). 120 – Symbol evangelisty Marka; Nový Herštejn, hrad; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Durdík–Kausek– Procházka 2004, s. 41, obr. 9; Durdík–Procházka 2004, s. 40–41, obr. 6. 121 – Symbol evangelisty Marka; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 200 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/176, K 899/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44–45, 207, 336, kat. č. 199. 122 – Symbol evangelisty Marka, dílčí rekonstrukce; Kopisty, tvrz; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 212 x 205 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Mostě. Analogie: Žatec, město (Bez hranic 2015, s. 110, kat. č. 43). 123 – Symbol evangelisty Marka; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), hnědě glazovaný; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-25101/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 78, kat. č. 138; Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 45, kat. č. 97. Analogie: Praha, hrad, Staré Město a Malá Strana (Brych 2004a, s. 79, kat. č. 139, 140; Brych–Stehlíková– Žegklitz 1990, s. 44–45, kat. č. 94, 96). 124 – Symbol evangelisty Marka; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12187-9/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 137–139, obr. 79, tab. IX č. 17; Krajíc 1997, s. 51–52,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 396 obr. 28 (příl. 4, 5); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44–45, 207, 336, kat. č. 200. 125 – Symbol evangelisty Marka Evangelisty (s vlastním jménem Jan); Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 180 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-62358/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 82, kat. č. 149; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 45, kat. č. 95; Hazlbauer 1998, s. 137–139, obr. 80; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44–45, 207, 336, kat. č. 201. Analogie: Praha, Staré Město (Brych 2004a, 82, kat. č. 148). 126 – Symbol evangelisty Marka, trůnící antropozoomorfní varianta; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 201 x 198 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 68; lit. – Krajíc 2005, s. 56–57, obr. 93. Analogie: Tábor, město (Krajíc 2005, s. 56–57, obr. 94). 127 – Symbol evangelisty Marka, trůnící antropozoomorfní varianta; Mladoboleslavsko; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat – kolem 1500; ul. – Muzeum Mladoboleslavska, Mladá Boleslav; lit. – Hazlbauer 1998, s. 137–139, obr. 81; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 44–45, 207, 336, kat. č. 202. 128 – Symbol evangelisty Lukáše (doplněno); Jindřichův Hradec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 205 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec /inv. č. 691 A/; lit. – Burian 2006, s. 3–4, 8; Jiřík–Kypta 2013, s. 58, kat. č. 28. 129 – Symbol evangelisty Lukáše; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 2355/; lit. – Richterová 1982, s. 36, 170, tab. 40: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 45, 207, 336, kat. č. 203. Analogie: Klášterní Skalice (Brych 2004a, s. 79, kat. č. 141), Choustník, hrad (Krajíc 2005, s. 61, obr. 100), Votelež, dvorec (Kypta–Šulc 2006, s. 9–10, obr. 6: 4a–b). 130 – Symbol evangelisty Lukáše; Švamberk- Krasíkov, podhradí; typ – zákl.?, kom. (zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum ve Stříbře /inv. č. K-455/3423/; lit. – Procházka 2010, s. 186–187, obr. 28. 131 – Symbol evangelisty Lukáše; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-131205/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 80, kat. č. 142. Analogie: Praha, hrad (Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 44, kat. č. 92 /93/). 132 – Symbol evangelisty Lukáše; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 188 mm), rež. (případný přetah tmavou hlinkou); dat – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 194/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 139–141, obr. 82, tab, IX č. 18; Krajíc 1997, s. 55–56, 213, obr. 31, příl. 5; Krajíc 2005, s. 60–61, obr. 99, tab. IX (T 12194); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 45, 208, 336, kat. č. 204. 133 – Symbol evangelisty Lukáše, trůnící antropozoomorfní varianta; Hodkov u Jistebnice, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – v soukromých rukou; lit. – Krajíc 2005, s. 61–62, obr. 101; Hazlbauer 1994b; Hazlbauer 1998, s. 140–141, obr. 83, tab. XVI č. 7; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 45, 208, 336, kat. č. 205. Pozn. – Na pásce je chybná identifikace („marco“). 134 – Symbol evangelisty Lukáše, trůnící antropozoomorfní varianta; Velehrad – klášterní areál; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm); rež.; dat. 2. polovina 15. stol.; ul. – Archaia Olomouc, o. p. s.; lit. – Schenk 2016. 135 – Symbol evangelisty Lukáše, trůnící antropozoomorfní varianta; Plzeň, město; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 193 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /NMP 46731/; lit. – Orna 2005, s. 54, 173, tab. 21: 5. Analogie: Pardubice (Brych 2004a, s. 80, kat. č. 143). 136 – Symbol evangelisty Jana; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 220 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 45, 208, 337, kat. č. 209. 137 – Symbol evangelisty Jana; Praha, město (rekonstrukce); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 19 378/; lit. – Richterová 1982, s. 36, 170, tab. 40: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 45, 208, 336–337, kat. č. 207. Pozn. – Doplněno podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnici. 138 – Symbol evangelisty Jana; Praha?; typ – zákl. kom., čtvercový (cca 189 x 184 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2540/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 80, kat. č. 144. 139 – Symbol evangelisty Jana; Louny, město; typ – zákl. kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Lounech /př. č. 2020/; lit. – Pavlík–Špaček 2018, v tisku.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 397 140 – Symbol evangelisty Jana; Soběslav, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 198/; lit. – Krajíc 2005, s. 64, obr. 107. 141 – Symbol evangelisty Jana; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 191 x 191 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 204/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 141–143, obr. 84, tab. X č. 19; Krajíc 1997, s. 60–61, 213, obr. 36, příl. 5; Krajíc 2005, s. 63–64, obr. 106; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 45, 208, 337, kat. č. 208. 142 – Symbol evangelisty Jana; Praha, Nové Město; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-131206/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 81, kat. č. 145. 143 – Symbol evangelisty Jana?; Bulhary u Mikulova, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum Mikulov; lit. – Pavlík– Šedo 2006, s. 34, 42, pol. XII. Analogie: Pravlov, obec (Král 1974, s. 56, obr. 5). 144 – Symbol evangelisty Jana, trůnící antropozoomorfní varianta; Klatovy, město?; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 192 x 182 mm), rež.; dat. – 15. stol; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 135/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 141–143, obr. 85, tab. XVI č. 8; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 45, 208, 337, kat. č. 210. 145 – Symbol evangelisty Jana, trůnící antropozoomorfní varianta; Landštejn, hrad?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno. Analogie: Bechyně, hrad/zámek (Pavlík 2015, s. 826–827, obr. 5, zl. č. 4); Slovensko – Trenčín, hrad. 146 – Postava sv. Jana (evangelisty); Borotín, obec (fara); typ – zákl., nikový-výklenkový, obdélný (cca 160 x 110 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 5220/; lit. – Krajíc 2005, s. 65–66, obr. 109, tab. XI (HI 436). Analogie: neznámá lokalita (Hazlbauer 1998, s. 171–172, obr. 104; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 49, 211, 340, kat. č. 241), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 66–67, obr. 110). 147 – Postava sv. Jana (evangelisty); Vysoké Mýto, město; typ – zákl.?, kom. (cca 141 x 105 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě /inv. č. 1874/. 148 – Symboly čtyř evangelistů a Beránek boží; Kroměříž, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č. A 5008/; lit. – Chybová 1999, s. 3–7; Chybová 2009, s. 262; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 46–47, 209, 338, kat. č. 222. Analogie: Lukov, hrad (Kohoutek–Pavlík 2008, s. 505–506, tab. II: 3–4), Uherské Hradiště? (Menoušková–Vitanovský 2006). 149 – Zvěstování Panně Marii – P. Maria; Cvilín, hrad; typ – zákl., komorový, obdélný (cca 320 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum, Opava /inv. č. 54/421/; lit. – Pavlík 2008c, s. 11, 20, kat. č. 24; Pavlík 2014, s. 134–135, obr. 4: 1; Tymonová 2009, s. 211–212, tab. 1: 3. 150 – Zvěstování Panně Marii – Archanděl Gabriel; Landštejn, hrad; typ – zákl., komorový, obdélný (cca 320 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – v soukromých rukou, kopie se nalézá v Západočeském muzeu, Plzeň; lit. – Pavlík 2014, s. 134–135, 148, obr. 4: 2 a 16; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 55, 221, 55, 348, kat. č. 330. Analogie: Rakousko – Altenburg, klášter (Fundort Kloster 2000, s. 220, kat. č. 19.44; Jordánková–Loskotová 2007, s. 348, motiv 12). 151 – Panna Maria v uzavřené zahradě – Zvěstování jako lov na jednorožce, dílčí rekonstrukce; Rumburk, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 152 x 160 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ ú. o. p. v Ústí nad Labem; lit. – Pavlík 2014, s. 135–136, 148, obr. 5: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 56–57, 222, 349, kat. č. 347. 152 – Narození Krista; Starý Bydžov, obec (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum, Nový Bydžov; lit. – Koudelka 1911, s. 2, tab. I, obr. 2; Hazlbauer 1996b, s. 454–456, obr. 1: 1; Hazlbauer 1998, s. 86–89, obr. 43; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36, 198, 327, kat. č. 101. Analogie: Starý Bydžov, rohová, částečně seříznutá verze (Brych 2004a, s. 68, kat. č. 109). 153 – Narození Krista; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Městské muzeum Sedlčany /inv. č. K 261/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36, 198, 327, kat. č. 103. Analogie: Martinice u Votic, tvrz (Hazlbauer 1998, s. 86, obr. 44; Nekuda– Reichertová 1968, s. 342, tab. XXXVIII: 3). 154 – Narození Krista; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 187 x 187 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-62595/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 68, kat. č. 108. 155 – Narození Krista; Plzeň, město?; typ – zákl.,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 398 kom., čtvercový (cca 115 x 180 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. 13957/; lit. – Orna 2005, s. 47, 171, tab. 19: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36, 198, 327, kat. č. 102. 156 – Narození Krista; Nehvízdky, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 166 x 122 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 3390/; lit. – Skružný–Špaček 2004, s. 228, 247, motiv 16. 157 – Narození Krista; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. Regionální muzeum v Kolíně /př. č. 85/2002/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36, 198, 327, kat. č. 105. 158 – Narození Krista, dílčí rekonstrukce; Hradec Králové, město (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 190 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2264, 4830, 2346/ ; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36, 198, 327, kat. č. 104. 159 – Narození páně, dílčí rekonstrukce; Horšovský Týn, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 208 x 208 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Dudková–Orna 2007, s. 36–37, obr. 6: 1. 160 – Narození Krista (zpívající andělé); Javorník – Jánský Vrch, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 230 x 170 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Jesenicka, Jeseník; lit. – Pavlík 2008c, s. 11, 20, kat. č. 25; Pavlík 2014, s. 135–136, obr. 5: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36, 198, 327, kat. č. 107; Tymonová 2009, s. 211–212, tab. 1: 4. Pozn. – Spodní partie byla odříznuta. Analogie: Brno, město (Loskotová 2011a, s. 15–16, 146–147, 242, obr. 6: 2, kat. č. 8. 1, tab. 6; Jordánková–Loskotová–Merta 2004, s. 587–589, typ 10), Lipnice, hrad, Velké Meziříčí, hrad/zámek, Landštejn, hrad, Rakousko – Altenburg, klášter (Fundort Kloster 2000, s. 221, kat. č. 19.49, motiv 40; Jordánková–Loskotová 2007, s. 339–341, kat. č. 5). 161 – Sv. Josef (narození Krista); Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 190 mm), rež.?; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36–37, 198, 327, kat. č. 108. Analogie: Brno, město (Loskotová 2011a, s. 16, 147–148, 242, obr. 6: 1, kat. č. 8. 2, tab. 6; Jordánková–Loskotová–Merta 2004, s. 586, typ 9), Rakousko – Altenburg, klášter (Fundort Kloster 2000, s. 220, kat. č. 19.47, motiv 38; Jordánková–Loskotová 2007, s. 341, kat. č. 6). 162 – Osel a volek (narození Krista); Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 190 mm), rež.?; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36–37, 198, 327, kat. č. 106. Analogie: Brno, město (Hložek–Loskotová 2014, s. 142, obr. 4; Loskotová 2011a, s. 19, 152–153, 244, obr. 8: 1, kat. č. 8. 6, tab. 8). 163 – Trůnící Panna Marie s Ježíškem (dítětem) a anděly; neznámá lokalita (Brno?); typ – zákl., kom., obdélný (cca 335 x 198 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Ostravské muzeum, Ostrava /inv. č. 16607/; lit. – Loskotová 2011a, s. 19–20, 152–153, 244, obr. 9: 1, kat. č. 9, tab. 8; Pavlík 2008c, s. 11, 21, kat. č. 29; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 36–37, 200, 329, kat. č. 127. Analogie: Potštejn, hrad (Dragoun 2005, s. 8), Brno, město, Velké Meziříčí, hrad/zámek (Jordánková–Loskotová 2007, s. 346, kat. č. 10). Pozn. – blízká analogie Opava, město (Krasnokutská 2005, s. 108, tab. 16), Cvilín, hrad (Tymonová 2009, s. 211–212, tab. 1: 7–9). 164 – Klanění tří králů, král Kašpar, rekonstrukce; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Pavlík 2008c, s. 22, kat. č. 32; Pavlík 2014, s. 137, obr. 6: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 200, 329, kat. č. 124. Analogie: Brno, město (Loskotová 2011a, s. 15–16, 148, 243, obr. 6: 2, kat. č. 8. 3, tab. 7; Jordánková–Loskotová–Merta 2004, s. 584, typ 6), Lichnice, hrad (Křenková 2007, tab. XXXIX: 3); Lipnice, hrad (Jordánková–Loskotová 2007, s. 342, kat. č. 7). Pozn. – V Brně byla nalezena i prořezávaná verze. 165 – Klanění tří králů, král Melichar, rekonstrukce; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 190 mm), rež. i prořezávaný, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 37–38, 200, 329, kat. č. 125. Analogie: Brno, město (Jordánková–Loskotová 2007, s. 342–343, kat. č. 8; Loskotová 2011a, s. 18, 149–150, 243, obr. 7: 4, kat. č. 8. 4, tab. 7; Jordánková– Loskotová–Merta 2004, s. 584–585, typ 7a, b), Lichnice, hrad (Křenková 2007, tab. XLII: 4). 166 – Klanění tří králů, král Baltazar, rekonstrukce; Brno, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 190 mm), rež., zeleně glazovaný i prořezávaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 49/97-433-869/; lit. – Loskotová 2011a, s. 18, 150–152, 244, obr. 7: 8, kat. č. 8. 5, tab. 8; Jordánková–Loskotová–Merta 2004, s. 585–586, typ 8a, b. Analogie: Landštejn, hrad, Lichnice, hrad (Křenková 2007, tab. XLIII: 2), Potštejn, hrad (Pavlík–Vitanovský 2004,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 399 s. 37–38, 200, 329, kat. č. 126), Velké Meziříčí, hrad/ zámek, Rakousko – Altenburg, klášter (Jordánková– Loskotová 2007, s. 343–344, kat. č. 9). 167 – Klanění tří králů, král Melichar; Velké Meziříčí, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 296 x 230 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2778/; lit. – Jordánková–Loskotová 2007, s. 379, příl. č. 14; Loskotová 2011a, s. 18–19, obr. 7: 7; Pavlík 2008c, s. 22, kat. č. 35, Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 200, 329, kat. č. 123. 168 – Klanění tří králů, král Melichar; Mukařov u Říčan, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 177 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze; lit. – Brych 2004a, s. 14, 72, kat. č. 118. 169 – Král na koni (Klanění tří králů?); Koloveč, obec; typ – čtvercová forma (cca 175 x 175 mm); dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, depozitář Chanovice; lit. – Foster–Procházka 2008, s. 414, obr. 26a; Procházka 2013, s. 98. Analogie: Lštění, tvrz (Procházka 2013, s. 98). Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 170 – Smekající knížata na koních (Klanění tří králů?); Radyně, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Plzni; lit. – Halík 1948, s. 42, obr. 11; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 38, 200, 329, kat. č. 122. 171 – Klanění tří králů, král Kašpar a Melichar?; Mukařov u Říčan, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 168 x 165 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-13315/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 71, kat. č. 117. 172 – Klanění tří králů, král Kašpar a Melichar?, dílčí rekonstrukce; Horšovský Týn, město; typ – zákl. (v půlené verzi užit v nároží), kom., čtvercový (cca 198 x 198 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Dudková– Orna 2007, s. 36, 38–39, obr. 6: 3–5. 173 – Klanění tří králů (obtížně identifikovatelný král); Suchdol, obec (nyní součást Prahy 6); typ – zákl., kom., patrně čtvercový (cca 174 x 97, šířka je neúplná); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-7638/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 71, kat. č. 116. 174 – Klanění tří králů; lokalita neurčena; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum, Hořice; lit. – Hazlbauer 1986, s. 490–492, obr. 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 114. 175 – Klanění tří králů; Točník, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 185 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-5865/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 70, kat. č. 112. Analogie: Lipnice, hrad (Hazlbauer 1996b, s. 456, obr. 1: 3; Hazlbauer 1998, s. 90, obr. 45), Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 172, obr. 67: 4, 5). 176 – Klanění tří králů; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6386/; lit. – Loskotová 2011a, s. 13, 145–146, 241, obr. 4: 2, kat. č. 7, tab. 5; Nekuda–Reichertová 1968, s. 403, tab. XCVIII: 3; Michna 1977, s. 32–33, obr. 7; Pavlík 2008c, s. 11, 21, kat. č. 30; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 112. 177 – Klanění tří králů; Praha, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. H2-126348/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 70, kat. č. 111; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 21, kat. č. 36; Loskotová 2011a, s. 13, obr. 4: 1; Richterová 1982, s. 38, 170, tab. 41: 1, pol. 191; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 113; Žegklitz 2012, s. 26–27, obr. 3: a. Analogie: Dolní Chabry, Praha 8 (Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 20, kat. č. 34), Staré Hrady u Libáně, tvrz/zámek (Pavlík 2006, s. 4, 8–9, obr. 5: a, 11). 178 – Klanění tří králů; Křivoklát, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík–Hazlbauer 2006, s. 285–287, obr. 5: 2, 6: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 110. Analogie: Louny, město? (Pavlík– Špaček 2018, v tisku). 179 – Klanění tří králů; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2161/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 327–328, kat. č. 109. 180 – Klanění tří králů; České Budějovice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. H 215, H 217/. 181 – Klanění tří králů, rekonstrukce dle nálezů z hradu Helfenburk u Úštěku a z Úštěku, města?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 196 x 196 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. 24364-8/; lit. – Gabriel– Panáček–Podroužek 2011, s. 319, 322, obr. 98: 01; Smetana–Gabriel 1988, s. 549–550, obr. 2: 1; Pavlík–

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 40 0 Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 115. Analogie: Úštěk, město? (Zápotocký 1979, tab. 69: 2). 182 – Klanění tří králů; Velké Meziříčí, hrad?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí; lit. – Pavlík 2008c, s. 11, 21, kat. č. 31. 183 – Klanění tří králů (cimbuří); Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 210 x 215, včetně cimbuří), rež.; dat. – 2. polovina 15. až počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec; lit. – Durdík 1988b, s. 9, obr. 14; Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. Analogie: Chýnov, „hradiště“ (Krajíc 2010, s. 187, obr. 36), Landštejn, hrad, Lipnice, hrad (Kocman–Hazlbauer 2002, s. 508–509, obr. 4: 1), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 38–40, obr. 56, 57, tab. X /T 7/), Vyhnanice u Bechyně, tvrz (Brych 2004a, s. 69, kat. č. 110; Encyklopedie českých tvrzí 1997, LXXIV, obr. 28). 184 – Klanění tří králů; Žatec, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 187 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci /inv. č. 1474/84, kr. 405/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 111. 185 – Klanění tří králů; Tábor, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 205, T 250, T 253/; lit. – Krajíc 2005, s. 42–43, obr. 62, tab. X (T 253). 186 – Klanění tří králů; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 41/; lit. – Glosová– Hazlbauer–Volf 1998, s. 460, 462, obr. 2: 3; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 116. Analogie: Roudnicko či Litoměřicko (Hazlbauer 1996b, s. 456–457, obr. 1: 4; Hazlbauer 1998, s. 90, obr. 46; Zápotocký, tab. 69: 7), Ústí nad Labem, město (Cvrková 2009, s. 150–151, obr. 3: 4a,b). 187 – Klanění tří králů, bůh Otec a král Kašpar; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Landštejn, hradní expozice. 188 – Klanění tří králů se sv. Josefem; Týřov, hrad; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 192 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY 501/; lit. – Hazlbauer 1996b, s. 456–457, obr. 1: 5; Hazlbauer 1998, s. 91, obr. č. 47; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 117. 189 – Klanění tří králů, kompletní jezdecká varianta; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 744/; lit. – Cvrková 2009, s. 152, 154, obr. 4: 10. Analogie: Litoměřice, město (Hazlbauer 1996b, 456–457, obr. 1: 6; Hazlbauer 1998, s. 91–92, obr. č. 48, tab. IV: 7; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 37–38, 199, 328, kat. č. 119; Zápotocký 1979, s. 85, tab. 49: 5). 190 – Klanění tří králů, kompletní jezdecká varianta, rekonstrukce; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 37–38, 199–200, 328, kat. č. 120–121. Pozn. – Část patrně shodné ikonografie je uložena v Městském muzeu Moravská Třebová /inv. č. A 4151 a, b/ (Havlická 2015, s. 50, 51, 143, tab. X: 3). 191 – Malý Ježíš a andělé, dílčí rekonstrukce dle nálezů z hradu Rabí a tvrze/zámku Chanovice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí, Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. 4585/1/; lit. – Hazlbauer 1996b, s. 460–461, obr. 2: 5; Hazlbauer 1998, s. 99–101, obr. 54; Hůrková a kol. 2014, s. 255–256, obr. 4.1-53, 4.1-63: 1; Tetour 2005, s. 231, 251, 263, 271, obr. 10:1, 2 a 20: 1; Pavlík 2014, s. 137–138, obr. 7: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 39, 202, 330–331, kat. č. 142. 192 – Vjezd do Jeruzaléma; Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 3436/; lit. – Skružný–Špaček 2004, s. 229, 251, motiv 24. Analogie: Hradec Králové, město (Hazlbauer 1997a, s. 346, obr. 1: 3; Hazlbauer 1998, s. 105, obr. 57), Újezdec u Borku (Dreslerová–Kypta–Šulc 2004, s. 692, 694, obr. 4: 5). 193 – Vjezd do Jeruzaléma; Velké Meziříčí, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 190 mm), rež. (slídovaný); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2705/; lit. – Hazlbauer 1998, tab. V: 9; Pavlík 2008c, s. 12, 23, kat. č. 41; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 203, 331, kat. č. 151. 194 – Vjezd do Jeruzaléma, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), zeleně glazovaný, dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 174, obr. 69: 1, 2.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 401 195 – Vjezd do Jeruzaléma; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2162/; lit. – Hazlbauer 1997a, s. 346–348, obr. 1: 2; Hazlbauer 1998, s. 102–106, obr. 56; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 203, 331, kat. č. 152. 196 – Vjezd do Jeruzaléma; Jenišovice, obec; typ – zákl, kom., čtvercový? (cca 155 x 91 mm, zlomek); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Milevské muzeum /př. č. 19/79/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 50, kat. č. 9. 197 – Vjezd do Jeruzaléma; Klatovy, město (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 182 x 182 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 131/; lit. – Hazlbauer 1997a, s. 346–347, obr. 1: 1; Hazlbauer 1998, s. 102–106, obr. 55; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 203, 331–332, kat. č. 153. 198 – Vjezd do Jeruzaléma; Koloveč, obec; typ. – čtvercová forma (cca 175 x 175 mm); dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, depozitář Chanovice; lit. – Foster– Procházka 2008, s. 410–414, obr. 26 b; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 40–41, 203, 332, kat. č. 154; Vaněk–Hostaš 1902, s. 90. Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 199 – Poslední večeře; Radošov – Horní Smrčné, město (doplněno podle analogie z Budče-Zákolan, inv. č. 10 089); typ – římsový-korunní, kom., rohová verze (cca 210 x 225 mm), rež. (slídovaný); dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč; lit. – Pavlík 2008c, s. 12, 24, kat. č. 42; Vlčková 2001, s. 372, 376, tab. I: 5. Analogie: Budeč-Zákolany, obec (Hazlbauer 1997a, s. 349–351, obr. 2: 1; Hazlbauer 1998, s. 106–108, obr. 58; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 41, 203, 332, kat. č. 156; Richterová 1982, exkurz, tab. 3). 200 – Olivová hora, Getsemany; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/261/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 41, 203, 332, kat. č. 157. 201 – Olivová hora, Getsemany, rekonstrukce dle nálezů z hradu/zámku Český Krumlov a města Písek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 214 x 220 mm – Český Krumlov, cca 177 x 175 mm – Písek), rež.; dat. – 2. polovina 15. až počátek 16. stol.; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov a Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2533; lit. – Brych 2005, s. 14, 72, kat. č. 120; Ernée 2004, s. 260, obr. 3: 40; Ernée 2008, s. 67–68, 119, tab. 27. 69 (kat. č. 40); Jiřík–Kypta 2013, s. 51, kat.č. 10; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 41, 203, 332, kat. č. 160. Analogie: Sušicko (Hazlbauer 1998, s. 111, obr. 60). Pozn. – Variabilita rozměrů čelné reliéfní stěny je značná, podobně jako např. v případě reliéfu č. 18. 202 – Olivová hora, Getsemany; lok. – nedohledáno; typ – zákl., kom., čtvercový, rež (?); dat. – kolem 1500; ul. – ?; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 41, 203, 332, kat. č. 159. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnici. 203 – Olivová hora, Getsemany; Starý Bydžov, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 187 x 187 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Novém Bydžově; lit. – Koudelka 1911, s. 2, tab. II, obr. 3; Hazlbauer 1997a, s. 346, 351, obr. 1: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 41, 203, 332, kat. č. 161. Analogie: Starý Bydžov (Brych 2004a, s. 72–73, kat. č. 121), Bašnice na Hořicku (Městské muzeum Hořice). 204 – Olivová hora, Getsemany; Plzeň, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /NMP 22088/; lit. – Halík 1948, s. 41, obr. 3; Hazlbauer 1998, s. 108–112, obr. 61; Orna 2005, s. 50, 172, tab. 20: 2, 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 41, 203, 332, kat. č. 158. 205 – Olivová hora, Getsemany, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 393 x 197 mm), zeleně glazovaný; dat. – druhá polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 166, 179, obr. 74: 4–6. 206 – Olivová hora, Getsemany; Tábor, město; typ – zákl. (použít v nároží), kom., obdélný (cca 405 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 50133/; lit. – Krajíc 2005, s. 14, 47, obr. 9, tab. XIII (T 133). 207 – Olivová hora, Getsemany?; Domašín u Vlašimi, obec; typ – zákl., kom., obdélný? (cca 172 x 95 mm, torzo), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Podblanicka, Vlašim? (nedohledáno); lit. – Hušták 2012, s. 7–9. 208 – Bičování Krista, rekonstrukce dle nálezů z města Nový Knín a hradu Vysoký Chlumec; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Korený–Machačová 2015, s. 10, 20, obr. 46 a 47. Pozn. – Literatura někdy uvádí jako místo nálezu Starý Knín, jde o místní část dnešního Nového Knína. 209 – Nesení kříže, rekonstrukce dle nálezů z hradu

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 402 Helfenburk u Úštěka a města Ústí nad Labem; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 198 mm), rež., dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. 24 370/ a Muzeum města Ústí nad Labem /AS 10 729/; lit. – Cvrková 2009, s. 152, 154, obr. 4: 6; Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, s. 317, 322, obr. 97: 04; Hazlbauer 1998, s. 112–113, obr. 62; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42, 204, 332, kat. č. 163; Smetana–Gabriel 1988, s. 548, 550, obr. 1: 4. 210 – Veraikon (doplněno); Rožnov, hrad; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec (cca 225 x 240 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 52541/; lit. – Kohoutek 2004, s. 104, obr. č. 11; Menoušková 2002, s. 185–192, obr. 7; Pavlík 2004c, s. 12, 24, kat. č. 45; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 42, 204, 333, kat. č. 168. 211 – Veraikon; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 187 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2167/; lit. – Hazlbauer 1994a; Hazlbauer 1998, s. 125–126, obr. 71; Menoušková 2002, s. 185–192, obr. 8; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 42, 204, 332–333, kat. č. 164. 212 – Veraikon; Prostiboř, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový? (cca 80 x 80 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni? (nedohledáno); lit. – Procházka 2004, s. 114, obr. 34. 213 – Veraikon, rekonstrukce dle nálezů z hradů Polná a Landštejn; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9440/ a expozice na hradě Landštejně; lit. – Menoušková 2002, s. 188, 190, obr. 9; Pavlík 2008b, s. 202, 212, 219, obr. 4: 2, 11: 1; Pavlík 2014, s. 138, obr. 7: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42, 204, 333, kat. č. 167. 214 – Veraikon, rekonstrukce dle zlomků z neznámé lokality (Dambořice?); typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 225 x 210 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice; lit. – Menoušková 2002, s. 185–190, obr. 4; Pavlík 2008c, s. 12, 24, kat. č. 43; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42, 204, 333, kat. č. 167. Analogie: Dambořice, obec (Menoušková 2002, s. 186, obr. 3; Pavlík 2007a, s. 75–76, kachel č. II), Helfštejn, hrad (Figeľ–Pavlík 2008, s. 39, 48, obr. 3: 1). 215 – Veraikon; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 200 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 49203/; lit. – Kohoutek 2004, s. 104, obr. č. 9; Menoušková 2002, s. 187, obr. 6; Pavlík 2008c, s. 12, 24, kat. č. 44; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42, 204, 333, kat. č. 165. Pozn. – Některé další zlomky z hradu Rožnova vlastní Muzeum na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 11/ a Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě /inv. č. 5743/1-6/. Analogie: Návarov, hrad (Brestovanský 1998, s. 113, obr. 74), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 49, obr. 78, 79). 216 – Veraikon, rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný, rež,; dat. – konec 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. Pozn. – Zlomek další verze Veraikonu pochází z obce Šestajovice (Skružný–Špaček 2004, s. 233, 262, motiv 46). 217 – Ukřižování; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/152/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42–43, 204, 333, kat. č. 170; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 38, kat. č. 339. Pozn. – Dle poslední uvedené literatury je kachel uložen v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze /inv. č. 3784/1890/ (?). 218 – Ukřižování, rekonstrukce; Polná, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 345 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9432; lit. – Pavlík 2008b, s. 203, 212, 219, obr. 4: 3, 11: 2; Pavlík 2008c, s. 12, 25, kat. č. 48; Pavlík 2014, s. 138–139, 149, obr. 7: 3, 18; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42–43, 205, 334, kat. č. 177. 219 – Ukřižování; Jičín, město?; typ – zákl., kom., obdélný (cca 380 x 225 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42–43, 205, 334, kat. č. 176; Tomášková 1999, s. 45–46, tab. IX: 1. Analogie: Martinice u Votic, tvrz (Nekuda– Reichertová 1968, s. 342, XXXVIII: 2). 220 – Ukřižování; Praha, Pražský hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 199 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – depozitář Pražského hradu /př. č. 5312-15/15/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 73, kat. č. 122; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 43, kat. č. 90, 91; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42–43, 204, 333, kat. č. 172. 221 – Ukřižování; Třebíč (nalezeno v řece Jihlavě); typ – zákl., kom., obdélný (cca 200 x 165 mm, torzo), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč /inv. č. HA 867, kr. 106/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 42–43, 204, 333, kat. č. 169; Vlčková 2001, s. 373, 377, tab. II: 4. 222 – Ukřižování; Helfenburk u Úštěku, hrad; typ

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 403 – rohový (zkosené nároží), horní polovina kachle obdélného formátu vyzdobeného dvěma dodatečně spojenými čtvercovými reliéfy, každý z nich má rozměry cca 152 x 145 mm, rozměry celé čelní stěny jsou cca 304 x 145 mm, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. 33233/; lit. – Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, s. 323, 329–330, obr. 100; Hazlbauer 1997a, s. 358, 360, obr. 4; Hazlbauer–Gabriel 1998, obr. 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42–43, 204, 333, kat. č. 171. Pozn. – Druhý reliéf viz č. 236. 223 – Ukřižování; Praha, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 198 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 2354/; lit. – Hazlbauer 1997a, s. 349, 353, obr. č. 2: 3; Hazlbauer 1998, s. 113–116, obr. 63, tab. VI: 11; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42–43, 204, 333, kat. č. 173; Richterová 1982, s. 40, 170, tab. 47: 1. Analogie: Plzeň? (Orna 2005, s. 110, 180, tab. 28: 1). 224 – Ukřižování, dílčí rekonstrukce dle nálezů z hradu/zámku Český Krumlov a města Milevsko; typ – zákl., kom., obdélný (cca 386 x 222 mm – torzo milevské verze má podstatně větší rozměry, jeho šířka je 295 mm a jde o kachel nikový-výklenkový, rohový s přořezávanou čelní stěnou), rež.; datace – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov, Milevské muzeum /př. č. 23/83/; lit. – Ernée 2008, s. 57–58, 110, tab. 18: 36 (pol. 25); Jiřík–Kypta 2013, s. 42, 44, 53, 118, kat. č. 12 (101, 102); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42–43, 205, 333, kat. č. 174. Analogie: Písek, město (Simota–Jiřík– Koppová 2006, s. 296, obr. 9: 2; Šimůnek–Jiřík– Kypta–Simota 2010, s. 77–79, obr. 3). 225 – Ukřižování; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 390 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 42–43, 205, 334, kat. č. 175. Analogie: Lipnice, hrad, Pacov, obec, Tábor, město (Hazlbauer 1997a, s. 349, 353–355, obr. 2: 2; Hazlbauer 1998, s. 113–115, obr. 64, tab. VI: 12; Humpolec 2013, s. 189, obr. 84: 5; Kocman– Hazlbauer 2002, s. 506–507, obr. 3: 5; Krajíc 2005, s. 51–52, obr. 85). 226 – Ukřižování; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., patrně čtvercový (cca 167 x 130 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-62902/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 74, kat. č. 123. 227 – Ukřižování (nápis); Bulhary, obec; typ – zákl., kom., obdélný (cca 180 x 220 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum Mikulov /inv. č. A 18 015/; lit. – Pavlík–Šedo 2006, s. 25–26, 40, (pol. VI). 228 – Ukřižování se dvěma zločinci, náznaková rekonstrukce; Tábor, město; typ – zákl. (použit i jako rohový), kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 295, T 331, T 344; lit. – Krajíc 2005, s. 53–54, obr. 86. 229 – Ukřižování s truchlící sv. Marií Magdalenou; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 230 x 195, torzo), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Sedlčany /inv. č. K 183, K 212a, K 217/2/. 230 – Pieta, dílčí rekonstrukce dle nálezů ze vsí Újezd u Borku a Trněný Újezd; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum Praha-východ, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav /inv. č. A 5696-7? (nedohledáno) a Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně? (nedohledáno); lit. – Dreslerová–Kypta– Šulc 2004, s. 692–693, obr. 4: 4; Hazlbauer 1998, s. 117–119, obr. 66; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 43–44, 206, 334, kat. č. 184; Šulc–Kypta–Ježek 2009, s. 698–699, obr. 2: 7. 231 – Pieta; Kutnohorsko; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 110 x 170 mm, zlomek); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 150/; lit. – Hazlbauer 1997a, s. 349, 355, obr. 2: 4; Hazlbauer 1998, s. 117–118, obr. 65; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 43–44, 206, 334, kat. č. 185. 232 – Pieta; Radyně, hrad (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 125 x 105 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 20026/; lit. – Orna 2005, s. 110–111, 180, tab. 28: 2. 233 – Nejsvětější Trojice typu Pieta Páně, dílčí rekonstrukce; Kutná Hora, město?; typ – zákl., kom., obdélný (cca 270 x 215 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/42, 438; lit. – Pavlík 2014, s. 139, obr. 8; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 43–44, 206, 334, kat. č. 186. 234 – Zmrtvýchvstání; Kralice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 190 mm), rež.; ul. – Moravská galerie v Brně /inv. č. 2901/; lit. – Michna 1977; Nekuda–Reichertová 1968, s. 404, tab. XCIX: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44, 206, 335, kat. č. 190. Analogie: Velké Meziříčí, hrad/zámek (Pavlík 2008c, s. 12, 25, kat. č. 49). 235 – Zmrtvýchvstání; Praha, město; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 196 x 197 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9780, 9781/; lit. – Richterová 1982, s. 38–39, tab. 42: b, 43: a, pol. 201 a 202; Pavlík–

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 404 Vitanovský 2004, s. 44, 207, 335, kat. č. 192. Analogie: Český Brod (Hazlbauer 1997a, s. 356–357, obr. 3: 1; Hazlbauer 1998, s. 120, obr. 67, tab. VII: 13; Nekuda–Reichertová 1968, s. 346, tab. XVII: 1), Hrobce u Roudnice n. Labem (Brych 2004a, s. 74, kat. č. 124). 236 – Zmrtvýchvstání; Helfenburk u Úštěku, hrad; typ – rohový, spodní polovina kachle vyzdobeného dvěma dodatečně spojenými čtvercovými reliéfy, rozměry – viz reliéf č. 222, kom., obdélný rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. 33233/; lit. – Gabriel– Panáček–Podroužek 2011, s. 323, 329–330, obr. 100; Hazlbauer 1997a, s. 358, 360, obr. 4; Hazlbauer– Gabriel 1998, obr. 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44, 206, 335, kat. č. 191. 237 – Zmrtvýchvstání; Křešice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka, Vlašim /inv. č. 118 AR/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44, 206, 335, kat. č. 189. Analogie: Chrudim, město (Brych 2004a, s. 74–75, kat. č. 125). Pozn. – Z Chrudimi pochází i další varianta této ikonografie, viz Brych 2004a, s. 75, kat. č. 126. 238 – Zmrtvýchvstání, dílčí rekonstrukce; Staré Hrady u Libáně, tvrz/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. 1975 K 6, 7, 20/ ; lit. – Pavlík 2006, s. 4, 9, obr. 5: c. 239 – Zmrtvýchvstání; Nový Herštejn, hrad; typ – zákl., kom, čtvercový (cca 175 x 175 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Durdík–Kausek–Procházka 2005, tab. XXVIII. 240 – Zmrtvýchvstání; Pardubice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum, Pardubice /inv. č. A 5820 aj/. Pozn. – Z dalších variant tohoto motivu např. Chrudim, město – Brych 2004a, s. 75, kat. č. 126. 241 – Bolestný Kristus s nástroji umučení; Pardubice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum, Pardubice. 242 – Bolestný Kristus s nástroji umučení; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2161/; lit. – Hazlbauer 1997a, s. 356–358, obr. 3: 2; Hazlbauer 1998, s. 120–121, obr. 68; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 44, 206, 335, kat. č. 188. 243 – Bolestný Kristus s nástroji umučení; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany /inv. č. K 278/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 44, 206, 335, kat. č. 187; Vařeka 1997, s. 399–406, obr. 3: 2. Analogie: Vimperk, hrad (Boháčová 2014, s. 23). 244 – Bolestný Kristus s nástroji umučení; Kutnohorsko?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 198 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – neznámé. Pozn. – Tento kompletně dochovaný kachel se objevil v roce 2014 v burzovní nabídce. Analogie: Praha? (Brych 2004a, s. 75, kat. č. 127). 245 – Bolestný Kristus s nástroji umučení, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. století; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 174, obr. 69: 3, 4. Analogie: z neznámé lokality (Richterová 1982, s. 49, tab. 58: 3, pol. 333). 246 – Bolestný Kristus s nástroji umučení; Kumburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 132 x 100 mm, torzo), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum a galerie v Jičíně /inv. č. 1737/; lit. – Drnovský 2015a, s. 383, 398, obr. č. 2: 6 (M 8). 247 – Panna Marie s Ježíškem na půlměsíci (Assumpta); Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 330 x 210 mm), rež. (na téže lokalitě byla nalezena i zeleně a hnědě glazovaná verze); dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 49201/; lit. – Kohoutek 2004, s. 104, obr. 5: 4, kat. č. 12; Pavlík 2008c, s. 11, 21, kat. č. 28; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 38, 201, 330, kat. č. 135. Pozn. – Další kachle s tímto motivem ze stejné lokality jsou uloženy v Muzeu regionu Valašsko ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí /př. č. 502/89/, v Muzeu Na Petrohradě, Zubří /inv.č. A5, A6/ a ve Valašském muzeu v Rožnově p. Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě /inv. č. 57664/1–9/ (Holoubková 2013, s. 22–23, 91, kat. č. 4, obr. 15). 248 – Panna Marie s Ježíškem; Moravské Budějovice, tvrz/zámek; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 215 x 100 mm), rež., slídovaný se zbytky engoby; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel Moravské Budějovice (inv. č. 13 MB); lit. – Pavlík 2008c, s. 11, 21, kat. č. 27. Analogie: Jindřichův Hradec (Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku). 249 – Panna Marie s Ježíškem; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 253 x 137 mm, výška je neúplná), rež.; dat. –

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 405 kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 64–65, 115, tab. 23: 57–58; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 38, 201, 330, kat. č. 134. 250 – Panna Marie s Ježíškem; Starý Bohumín, město; typ – zákl. (upraven na rohový), kom., obdélný (cca 195 x 133 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Ostravě – Archaia Olomouc, o. p. s. /inv. č. 61/07-4110-91/; lit. – Kováčik–Veselá 2009, s. 290, obr. 1, 2; Pavlík 2008c, s. 11, 21, kat. č. 26; Tymonová 2009, s. 211–212, tab. 1: 6. 251 – Panna Marie s Ježíškem; Bechyně, hrad/ zámek; typ – zákl. nikový?, obdélný (cca 270 x 210 mm, torzo), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Praha; lit. – Pavlík 2015, s. 824–825, zl. č. 1, obr. 3. 252 – Panna Marie s Ježíškem; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 225 x 230 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 38, 201, 330, kat. č. 137. 253 – Panna Marie ve slunci; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 230 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 123/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 68, kat. č. 107; Hazlbauer 1998, s. 95–97, obr. 52; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 38, 201, 330, kat. č. 138; Žegklitz 2012, s. 26, 30, obr. 11. Analogie: Havlíčkův Brod (Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod). 254 – Panna Marie ve slunci; Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum, Opava /inv. č. M 686/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 38, 201, 330, kat. č. 139; Tymonová 2009, s. 211–212, tab. 1: 5. Analogie: Opava, město (Krasnokutská 2005, s. 133, tab. 41: 2). 255 – Panna Marie na trůnu; Martinice u Votic, tvrz; typ – korunní nástavec, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Hazlbauer 1998, s. 175, obr. 106; Nekuda–Reichertová 1968, s. 343, tab. XXXIX; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 200, 38, 329, kat. č. 129. 256 – Panna Marie na trůnu (ďáblík?), rekonstrukce dle nálezů z Říčan, města a neznámé lokality; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Říčany a Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2708/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 66, kat. č. 102; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 38, 200, 329, kat. č. 128. 257 – Panna Marie na trůnu; Moravská Třebová, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Moravské Třebové /inv. č. A 271/; lit. – Němcová 2006, tab. 53 (A 271); Němcová 2007, s. 8–10, tab. 4 (A 271). 258 – Panna Marie adorovaná anděly; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 2, 36/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 38, 201, 329, kat. č. 130. Analogie: Votelež, dvorec (Hazlbauer 1996b, s. 458–460, obr. 2: 1; Hazlbauer 1998, s. 94–96, obr. 49; Kypta–Šulc 2006, s. 7, 9, obr. 4; Pavlík 2014, s. 136–137, obr. 6: 1, obálka), Praha? (Brych 2004a, s. 66–67, kat. č. 103). 259 – Panna Marie adorovaná anděly, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 172, obr. 67: 1–3. Analogie: Praha, Staré Město (Brych 2004a, s. 66–67, kat. č. 104; Richterová 1982, s. 39, tab. 45:1, 2, pol. č. 205, 206). 260 – Panna Marie adorovaná anděly; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2136/; lit. – Hazlbauer 1996b, 458, 460, obr. 2: 3; Hazlbauer 1998, s. 94–98, obr. 51; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 38, 201, 330, kat. č. 132. 261 – Panna Marie adorovaná anděly; Starý Bydžov, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2127/; Koudelka 1911, s. 2, tab. I, obr. 1; Hazlbauer 1996b, s. 458, 460, obr. 2: 2; Hazlbauer 1998, s. 94–98, obr. 50; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 38, 201, 329–330, kat. č. 131. 262 – Panna Marie adorovaná anděly; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 190 mm), rež.; dat. 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY 501/; lit. – Pavlík 2014, s. 136, 137, obr. 6: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 38, 201, 330, kat. č. 133. Analogie: Karlštejn, hrad (Špačková–Nováček 1984), Křivoklát, hrad (Durdík–Hazlbauer 2001, s. 289, 291, obr. 7: 8, 9; Durdík–Hazlbauer 2006, s. 286–288, obr. 5: 4), Nové Strašecí, město (Hazlbauer 1992a, s. 65–67, obr. 38: 4; Tomková–Hazlbauer 1990, s. 300, 302, obr. 3: 4). 263 – Panna Marie adorovaná anděly, dílčí rekonstrukce dle nálezů z Prahy, Staré a Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 161 x 200 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 406 /inv. č. H2-126349/, Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 15 790/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 66, kat. č. 101; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 18, kat. č. 31; Pavlík 2014, s. 135–136, obr. 5: 5; Richterová 1982, s. 40, tab. 48: 1, kat. č. 224. 264 – Panna Marie adorovaná anděly; Chlum, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. ČAS 926/a2, a3/; lit. – Křenková 2007, s. 28–29, tab. XXIII: 3, 4; Památky 1902–1903, s. 217–218 tab. XXXII. 265 – Panna Marie adorovaná anděly; Jičín, město; typ – zákl., kom., neurčitelného formátu (cca 100 x 120 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. 1755/; lit. – Pavlík 2014, s. 135–136, obr. 5: 3; Tomášková 1999, s. 42, tab. VIII: 23. 266 – Boží korunovace; Praha, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 205 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9780, 9781/; lit. – Hazlbauer 1997a, s. 347, 359, obr. 3: 4; Hazlbauer 1998, s. 123–124, obr. č. 70, tab. VII č. 14; Richterová 1982, s. 38–39, tab. 43: b, 44. kat. č. 201, 202; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57, 223, 349, kat. č. 349. Analogie: Praha, Staré Město (Brych 2004a, s. 14, 67, kat. č. 106). 267 – Boží korunovace; Křešice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 186 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka, Vlašim /inv. č. 117 AR/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57, 222, 349, kat. č. 348. 268 – Boží korunovace; Zvoleněves u Slaného, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 192 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2534/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 67, kat. č. 105. Analogie: Týřov, hrad (Pavlík– Vitanovský 2004, s. 57, 223, 350, kat. č. 352). 269 – Boží korunovace; Žatec, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci /7/65 kr. 111/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 57, 223, 349, kat. č. 351. 270 – Boží rodina; Ústí nad Labem, „hradiště“; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem; lit. – Hazlbauer 1996b, s. 459–460, obr. 2: 4; Hazlbauer 1998, s. 98, obr. 53; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57, 223, 349, kat. č. 350. Analogie: Litoměřice, město (Zápotocký 1979, obr. 50: 2). 271 – Boží rodina, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 173, obr. 68: 1–3. Analogie: Čáslav, město (Čermák 1914, s. 43, obr. 16), Louny, město (Pavlík–Špaček 2018, v tisku). 272 – Poslední soud – Kristus soudce s přímluvci; Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 189 x 186 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 10002/; lit. – Hazlbauer 1987, s. 357–358, obr. 3: 5; Hazlbauer 1998, s. 122–123, obr. 69; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 46, 208, 337, kat. č. 214; Skružný–Špaček 2004, s. 229, 250, motiv č. 21. 273 – Poslední soud – archanděl Michael poráží ďábla (doplněno); Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 205 mm), rež; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2004, s. 261–262, obr. 4: 28, Ernée 2008, s. 59–60, 112, kat. č. 28, tab. 20: 45; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 55, 221, 348, kat. č. 331. Analogie: Chanovice, tvrz/zámek (Hůrková a kol. 2014, s. 253–254, obr. 4. 1–50, 4. 1–68, 4. 1–69; Tetour 2005, s. 228–229, 279, obr. 26 /niková verze s prořezávanou čelní stěnou/), Kestřany, horní tvrz (Jiřík–Kypta 2013, s. 60, 61, kat. č. 20, 21). 274 – Poslední soud – archanděl Michael poráží ďábla, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 179, obr. 74: 1–3. 275 – Poslední soud – archanděl Michael poráží ďábla; Martinice u Votic, tvrz; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Hazlbauer 1998, s. 154–156, obr. 92; Nekuda–Reichertová 1968, s. 342, tab. XXXVIII: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 55, 221, 348, kat. č. 332. 276 – Poslední soud – archanděl Michael poráží ďábla; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., obdélný (cca 190 x 133 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Polabské muzeum Poděbrady /inv. č. H 12028/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 55, 221, 348, kat. č. 333. 277 – Poslední soud – archanděl Michael váží duše; Pardubice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 220 mm), režný; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum, Pardubice, inv. č. A 5817 aj.; lit. – Hazlbauer 2002, s. 522–523, obr. 1: 1; Pavlík 2014, s. 133, obr. 3: 2; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 55–56, 221, 348, kat. č. 334.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 407 278 – Poslední soud – archanděl Michael váží duše, dílčí rekonstrukce; Polná, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 335 x 215 mm), režný; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 8148/; lit. – Hazlbauer 2002, s. 522–523, obr. 1: 2; Pavlík 2008b, s. 204, 213, obr. 5: 1; Pavlík 2008c, s. 14, 32, kat. č. 84; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 55– 56, 221, 348, kat. č. 335. Analogie: Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 186, obr. 81: 2). 279 – Poslední soud – archanděl Michael váží duše, dílčí rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 48307/1, 2, 54280/1, 2/; lit. – Hazlbauer 2002, s. 522–523, obr. 1: 3; Holík–Janiš–Langová–Vrla 2015, s. 17–18, obr. 31; Kohoutek–Pavlík 2008, s. 505–506, tab. II: 5; Pavlík 2008c, s. 14, 31, kat. č. 83; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 55–56, 221, 348, kat. č. 336. 280 – Poslední soud – archanděl Michael váží duše; Pernštejn, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 190 x 230 mm, torzo), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Brně, depozitář hradu Pernštejna; lit. – Loskotová–Pavlík 2006, s. 307–308, obr. 1: 1a, 1b. 281 – Nebeský Jeruzalém; Kroměříž, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 285 x 198 mm), temně zeleně glazovaný; dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č. A 1989 (155)/; lit. – Chybová 2009, s. 132, 138–139; Nekuda–Reichertová 1968, s. 394, tab. LXXXIX; Pavlík 2008c, s. 14, 31, kat. č. 81; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 46, 209, 337, kat. č. 215. 282 – Beránek boží; Sušicko; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7213/; lit. – Hazlbauer 1992c, s. 136, 145, obr. 3: 1; Hazlbauer 1996a, s. 475–476, obr. 6: 7; Hazlbauer 1998, s. 130–132, obr. č. 75; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 46–47, 209, 338, kat. č. 219. 283 – Beránek boží, rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 210 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 48308/1, 2, 25, 54279/; lit. – Holík–Janiš–Langová–Vrla 2015, s. 17–18, obr. 29; Kohoutek–Pavlík 2008, s. 504–506, tab. II: 1–2; Pavlík 2008c, s. 12, 26, kat. č. 53. Analogie: Bánov, hrad (Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě /inv. č. 26010, 26021/). 284 – Beránek boží; Český Krumlov, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol; ul. – Regionální muzeum v Českém Krumlově /inv. č. UP-2641/. 285 – Beránek boží; Jindřichův Hradec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 207 x 185 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec /inv. č. 636 A/ lit. – Burian 2006, s. 3, 7; Jiřík–Kypta 2013, s. 55, obr. 24. 286 – Beránek boží (doplněno); Landštejn, hrad; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec, rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Landštejn, hradní expozice. 287 – Beránek boží; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY-1000/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 46–47, 209, 338, kat. č. 221. Analogie: Hudlice u Berouna (Brych 2004a, s. 14, 76, kat. č. 129). 288 – Beránek boží; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 206 x 205 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/183; lit. – Hazlbauer 1998, s. 130–132, obr. 76; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 46–47, 209, 338, kat. č. 220; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 38, pol. 338; Žegklitz 2012, s.26–27, obr. 4. Analogie: Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 167, obr. 61). 289 – Beránek boží (IHS); Štěpánov, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Památky 1906–1907, s. 391–392. 290 – Beránek boží, dílčí rekonstrukce dle nálezů z Hudlic u Berouna a Prahy, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 127 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum, Praha /inv. č. H2-133240, H2-62622/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 76, kat. č. 130, 131; Pavlík 2014, s. 140–141, obr. 9: 2. Pozn. – Beránek boží dále viz reliéf č. 148. 291 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – forma čtvercového formátu; dat. – kolem 1400; ul. – ArÚ AV ČR, Praha? (nedohledáno); lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 56, obr. 25; Krajíc 2005, s. 190, obr. 328; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 47, 209, 338, kat. č. 223; Richter 1969, s. 779, tab. III.; Richter 1978, obr. 14. Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 292 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví; Nový Knín, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 193 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Koucká 2007, s. 31–32, 78, kat. č. 5. 293 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha?

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 408 294 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví; Čáslavsko; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 205 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 265/; lit. – Hazlbauer 1996a, s. 475–476, obr. 6: 5; Hazlbauer 1998, s. 126–130, obr. 74, tab. VIII: 16; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 47, 210, 338, kat. č. 228. 295 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví (doplněno); Klatovy, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 189 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. 1315/; lit. – Tejček–Hůrková 2006, s. 89, 96, obr. 35: 2. 296 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví; Mohelnice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Vlastivědné muzeum v Šumperku, pobočka Vlastivědné muzeum Mohelnice /inv. č. A 451 62 13/; lit. – Hazlbauer–Hendenreich– Lamr 2001, s. 390, 392, obr. 3: 5; Pavlík 2008c, s. 12, 26, kat. č. 52; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 47, 210, 338, kat. č. 226. Analogie: Brno, město i hrad Špilberk (Franz 1903, s. 158–159, obr. 23; Loskotová 2011a, s. 29–30, 158–159, 248, obr. 16, kat. č. 17, tab. 12; Jordánková–Loskotová 2002, s. 568, obr. 7: 4). 297 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Landštejn, hradní expozice. Analogie: Pohořelice, obec (Vlčková 2001, s. 379, Pavlík–Vitanovský 2004, s. 47, 209, 338, kat. č. 225). 298 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví, rekonstrukce; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-62467/; lit. – Brych 2004a, s. 14–15, 77, kat. č. 134; Žegklitz 2012, s. 29, obr. 8a. 299 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví; Kutná Hora, město; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 155 x 140 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K ½/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 47, 210, 338, kat. č. 227. 300 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví; Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x193 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Hazlbauer 1996a, s. 475–476, obr. 6: 4; Hazlbauer 1998, s. 126–130, obr. 72; Durdík–Hazlbauer 1993, s. 298–299, obr. 7: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 47, 209, 338, kat. č. 224. Analogie: Čelákovice, město (Skružný–Špaček 2004, s. 236, 270–271, motiv č. 62a, b), Škvorec, obec (Pavlík–Špaček 2013, s. 547–548, obr. 5: 1 /2/). 301 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví, dílčí rekonstrukce dle nálezu z hradu/zámku Vimperk a z neznámé lokality; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 145 x 98 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR Praha a Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-103804/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 77, kat. č. 135. Analogie: Lipnice, hrad (Kocman– Hazlbauer 2002, s. 504–505, obr. 2: 5). Pozn. – Z dalších ztvárnění tohoto motivu viz např. Jiřík–Kypta 2013, s. 56, kat. č. 15, 16, 26; Orna 2005, s. 51, 172, tab. 20: 4. 302 – Pelikán sytící mláďata vlastní krví a jelen v bohaté architektuře; Cimburk u Koryčan, hrad; typ – patrně zákl., kom., obdélný? (cca 180 x 195 mm, torzo), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž? (nedohledáno). 303 – Lev s mláďaty; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), žlutě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326695/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 555–559, obr. 3: 1; Loskotová 2000, obr. č. 10; Loskotová 2011a, s. 24–25, obr. 14: 2; Loskotová–Menoušková 2010, s. 406–407, obr. 1; Pavlík 2008c, s. 12, 25, kat. č. 50; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57, 223, 350, kat. č. 353. 304 – Lev s mláďaty, rekonstrukce; Brno, Kapucínské nám.; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 225 mm), rež.; dat. – počátek 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum, Brno /inv. č. 5852, 5852a, 5864, 5919, 5921–3, 5925, 5929/; lit. – Loskotová 2011a, s. 24–25, 156, 247, obr. 14. 1, kat. č. 14, tab. 11: 1; Loskotová–Menoušková 2010, s. 407, obr. 2; Pavlík 2008c, s. 12, 25, kat. č. 51. Analogie: Německo (Sasko) – Lipsko, město; Polsko (Horní Lužice) – Žitava, město (Loskotová 2011a, s. 25–26, obr. 14: 8–9). 305 – Lev s mláďaty; neznámá lokalita; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 113 x 170 mm, torzo), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2587/; lit. – Brych 2004a, s. 17, 99, kat. č. 198. 306 – Kohout s mláďaty?; Křivoklát, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík–Hazlbauer 2006, s. 285, 292–293, obr. 4: 4, 9: 4. Analogie: Nový Knín (Koucká 2007, s. 85–87, kat. č. 13–15), Točník, hrad (Durdík–Hazlbauer 1996, s. 264, 272, obr. 14: 9; Hazlbauer 1988a, obr. 9: 15), Týřov,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 409 hrad (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57, 223, 350, kat. č. 354). 307 – Nápis „jhesus“ (zrcadlově obráceno); Opava, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 175 x 213 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum, Opava /inv. čč 63/92 č. 2/; lit. – Krasnokutská 2005, s. 25–26, tab. 15: 1–2, 63: 1 (přední a zadní strana obálky); Pavlík 2008c, s. 14, 34, kat. č. 91. 308 – Nápis „ihs“ – trigram Ježíše Krista; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – neurčitelný, kom. (cca 92 x 62 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 73, 116, tab. 24: 61 (kat. č. 52). 309 – Velké korunované „m“ – mariánská symbolika; Brno, město; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), zeleně glazovaný; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 201370/199/; lit. – Loskotová 2010a, s. 105–108, obr. 1; Loskotová 2011a, s. 21, 154, 246, obr. 11, kat. č. 11, tab. 10. 310 – Překřížená písmena „m“ – Maria Mater – mariánská symbolika, rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 63/; lit. – Holoubková 2013, s. 55, 128–129, kat. č. 54, obr. 80– 81; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 183, 314, 440, kat. č. 1319. 311 – Korunovaná překřížená písmena „m“ – Maria Mater (doplněno); Opava, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 224 x 217 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Ostravě /inv. č. 12/07- 147/5/; lit. – Loskotová 2011a, s. 22–23, obr. 13: 1; Pavlík 2008c, s. 15, 35, kat. č. 97. 312 – Překřížená písmena „p m“? a nápis maria mater (zrcadlově obráceno), dílčí rekonstrukce; Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum, Opava; lit. – Tymonová 2009, s. 211–212, tab. 1: 11. 313 – Korunovaná překřížená písmena „p m“? – Panna Maria?; Vřešťov, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca107 x 184 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-144019/; lit. – Brych 2004a, s. 135, kat. č. 313. 314 – Korunovaná překřížená písmena – mariánská symbolika; Cimburk u Trnávky, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 175 x 120, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Moravská Třebová /inv. č. A 4086/; lit. – Havlická 2015, s. 43, 131, tab. VI–8 (pol. 33). 315 – Nápis „maria“ (cimbuří); Hranice na Moravě, hrad/zámek; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 170 x 207 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Miloš– Michna–Sedláčková 1998, s. 10, 43, kat. č. 25; Pavlík 2008c, s. 15, 34, kat. č. 93; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 59, 226, 352, kat. č. 384. 316 – Nápis „maria“; Telč?; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 123 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Jihlava, pobočka Telč /84/. 317 – Nápis „MARIA“ a symbolická růže; nezjištěná lokalita; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 205 x 235 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – nedohledáno. Pozn. – Dle soukromé fotografie. 318 – Nápis „maria“ (marya); Lipník nad Bečvou; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 165 x 190 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Komenského v Přerově; lit. – Schenk– Mikulík 2009; Schenk–Mikulík 2016b, s. 6–31. 319 – Nápis „maria“ (marya); Hostišová, obec; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 140 x 210 mm, výška je neúplná), rež. (vápenný přetah); dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka (Hostišová, čp. 20). Analogie: Slovensko – Banská Bystrica, město (Kvietok–Mácelová 2013, s. 10, 26; Mácelová 1999, s. 413–415, obr. 5: 1). 320 – Nápis „maria“ (heraldika); Strážnice, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 134 x 196 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Strážnice /inv. č. 14980/; lit. – Pajer 1983, s. 95, obr. 37, 194–195, 227, tab. XXIII: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 59, 226, 352–353, kat. č. 385. 321 – Nápis „maria“ s doplňky, rekonstrukce; Dambořice, obec; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 170 x 185 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Masarykovo muzeum v Hodoníně, pobočka Kyjov; Vrbasovo muzeum ve Ždánicích; lit. – Menoušková 2002, s. 203–206, obr. 20, 213 (V); Pavlík 2008c, s. 15, 34, kat. č. 96; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 59, 226, 353, kat. č. 386. 322 – Nápis „maria“, rekonstrukce; Dambořice, obec; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 168 x 202 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Masarykovo muzeum v Hodoníně, pobočka Kyjov; lit. – Menoušková 2002, s. 205, 207, obr. 24, 213 (VI); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 59, 226, 352, kat. č. 382. 323 – Nápis „maria“; Bouzov, hrad; typ – římsový-

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 410 korunní, kom., obdélný (cca 150 x 158 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 59, 226, 352, kat. č. 383. 324 – Nápis „maria“ (marya); Červená Řečice; typ – římsový-soklový, kom., obdélný (cca 145 x 220 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-29219/; lit. – Brych 2004a, s. 14, 75, kat. č. 128. 325 – Mariánský nápis?, dílčí rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – snad římsový-korunní, kom., obdélný (cca 90 x 150 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 48299/1, 3, 5 ad./; lit. – Kohoutek–Pavlík 2008, s. 516–517, ik. č. 31, tab. VIII: 3. 326 – Nápis „maria“ a čtveřice lvů, dílčí rekonstrukce; Pernštejn, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 375 x 208 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Brně, depozitář hradu Pernštejna; lit. – Loskotová–Pavlík 2006, s. 309–310, obr. 2: 6; Pavlík 2008c, s. 15, 35, kat. č. 98. 327 – Nápis „maria panno“, vinný úponek s hrozny (heraldika); Strážnice, město; typ – římsový- korunní, kom., obdélný (cca 178 x 233 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum Strážnice; lit. – Pajer 1983, s. 99, obr. 40; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 59–60, 226, 353, kat. č. 388. 328 – Nápis „panna maria“? (ornament), rekonstrukce; Točník, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 167 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice na hradě Točník /inv. č. TO/86850/; lit. – Hazlbauer 1988, s. 26, tab. 2: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 59–60, 226, 353, kat. č. 387. 329 – Zkomolený nápis „maria panno“?, (akant); Říčany, město?; typ – římsový-soklový (pateční?), kom., obdélný (cca 155 x 180 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Říčany; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 184, 314, 440, kat. č. 1325. 330 – Nápis „maria virgo“, rekonstrukce; Přerov, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 145 x 235 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Komenského v Přerově /inv. č. 19/99-110/; lit. Pavlík 2008c, s. 15, 34, kat. č. 95. 331 – Nápis „ave maria“; Krakovec, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 58 x 160 mm, zlomek), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /př. č. 781/88/2/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 178–181, obr. 110; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 59–60, 226, 353, kat. č. 389. Pozn. – Kompletní kachel s tímto nápisem je uložen v Oblastním muzeu v Lounech (Pavlík–Špaček 2018, v tisku). 332 – Zkrácený nápis „ora pro nobis maria“, (akant); Soběslav, město; typ – římsový-pateční, rohový se zkosením, kom., obdélný (cca 90 x 180 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 196/; lit. – Krajíc 2005, s. 160–161, obr. 274. Analogie: Drahlín (Koucká 2007, s. 104–113, kat. č. 33–43), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 161–162, obr. 275–277), neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 129, kat. č. 291). 333 – Nápis „PANE BOZE“, český lev a patrně moravská orlice; Kralovice, město; typ – římsový- -korunní, kom., obdélný, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum a galerie severního Plzeňska, Mariánská Týnice – Kralovice; lit. – Straník 2009, s. 20. Pozn. – V Oblastním muzeu v Lounech jsou pod označením KA 081 - 2036, 2031, 2031A a 203? uloženy minimálně tři verze tohoto nápisu s dodatkem „BV/U/“ (Pavlík–Špaček 2018, v tisku). 334 – Nápis „BOZE“ a část jména (Me)dek; Chrudim, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 135 x 112 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4380/; lit. – Frolík 2003, s. 70, kat. č. 122; Frolík–Hazlbauer–Rückerová 1995, s. 530–532, obr. 4: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 59, 226, 352, kat. č. 381. 335 – Nečitelný (?), patrně náboženský nápis; Kutná Hora, město; typ – obkládací deska (cca 70 x 205 mm), zelená glazura; dat. – kolem 1500; České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/100/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 184, 314, 440, kat. č. 1323. 336 – Nečitelný (?) patrně náboženský nápis; Rabí, hrad; typ – římsový-korunní?, kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí. 337 – sv. Anna Samotřetí; Krašovice, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 128 x 134 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Orna 2008, s. 223–224, tab. 1: 2. 338 – sv. Alžběta Durynská (Uherská) s postiženým; Třešť, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 243 x 235 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Jihlava, pobočka Třešť /inv. č. Tř. Př. 6076/; lit. – Pavlík 2008c, s. 12–13, 27, kat. č. 57; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 47–48, 210, 339, kat. č. 230; Pavlík–Vitanovský 2009, s. 249–251, obr. 8; Vlčková 2001, s. 370, 376, tab. 1: 1. Analogie: Orlík u Humpolce (Humpolec 2013, s. 185, obr. 80: 3, /4/), Polná, hrad (Pavlík 2008b, s. 204, 213, obr. 5: 3 /motiv č. 7/).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 411 339 – sv. Alžběta Durynská s postiženým, dílčí rekonstrukce; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2- 133382, H2-62403c/; lit. – Brych 2004a, s. 18, 113, kat. č. 239, 240; Pavlík–Vitanovský 2009, s. 249–251, obr. 9. Pozn. – Někteří badatelé zvažují možnost, že jde o taneční scénu. 340 – sv. Alžběta Durynská s postiženým a pomocnicí (?); Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /př. č. 208/92/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 47–48, 210, 339, kat. č. 231; Pavlík–Vitanovský 2009, s. 249–251, obr. 10. 341 – sv. Apolena; Heraltice, obec; typ – vyrovnávací (použit v nároží), kom., obdélný (cca 145 x 120 mm, výška je neúplná), rež. (slídovaný); dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč; lit. – Loskotová 2011b, s. 53–58, tab: 2, 3; Pavlík 2008c, s. 13, 27, kat. č. 58; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 48, 210, 339, kat. č. 232; Vlčková 2001, s. 370, 376, tab. 1: 2. 342 – sv. Barbora, dílčí rekonstrukce; Olomouc, Petrášův palác; typ – zákl., kom., obdélný (cca 310 x 190 mm, neúplné rozměry), zeleně nebo světlehnědě glazovaný; dat. – počátek 16. stol; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci; lit. – Sedláčková 2000, s. 70–71, motiv 3; Pavlík 2008c, s. 13, 27, kat. č. 59; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 48, 210, 339, kat. č. 234. Analogie: Slovensko – Parič, hrad (Chovanec 2005, s. 29, 50, 258, obr. 26, F 9). 343 – sv. Barbora (?), dílčí rekonstrukce, Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 270 mm), hnědě glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57651/; lit. – Gardavský 1967. 344 – sv. Barbora; Brno, město; typ – obkládací deska, obdélná (cca 70 x 95 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 5.877/; lit. – Loskotová 2011a, s. 38, 168–169, 253, obr. 21: 2, kat. č. 30, tab. 17: 3. 345 – sv. Barbora; Lipnice, hrad; typ – figura umístěná na postranním rámu kachle obdélného formátu (cca 140 x 48 mm, torzo), zelená glazura; dat. – 2. polovina 15. století; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Telči, hrad Lipnice /LI 241/; lit. – Kouba 1964, s. 186–187, obr. 3, zl. 10.; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 48, 210, 339, kat. č. 233. 346 – sv. Bartoloměj; Bouzov, hrad; typ – zákl. (upraven na rohový), kom., obdélný (cca 250 x 170 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík 2008c, s. 13, 27, kat. č. 60; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 48, 210, 339, kat. č. 235. 347 – sv. Dorota, dílčí rekonstrukce; Návarov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 280 x 187 mm, uvedená výška se předpokládá), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /A-25; př. č. 5910; Za-36; 2a/3a/; lit. – Brestovanský 1998, s. 126–127, kat. č. 136; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 48, 211, 339, kat. č. 237. 348 – sv. Jakub Větší; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 210 x 140 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/3/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 169–171, obr. 101; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 49, 211, 339, kat. č. 239. Analogie: Tábor? (Krajíc 2005, s. 32, obr. 40). 349 – sv. Jakub Větší; Borotín, obec (fara); typ – zákl., nikový-výklenkový, obdélný (cca 375 x 160 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 5219/; lit. – Krajíc 2005, s. 32–33, obr. 41, tab. XI. 350 – sv. Jakub Větší?; Prostějov, náměstí; typ – přechodný pozitiv, obdélný (cca 170 x 95 mm, neúplné rozměry), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Prostějovska v Prostějově /inv. č. 9/; lit. – Pavlík 2008c, s. 13, 27, kat. č. 61; Prudká 1998, s. 64; Vitanovský 2008b, s. 159, 165, kat. č. 539–539a. Analogie: Šternberk, hrad (Vitanovský 2008b, s. 165, kat. č. 538–538a). 351 – sv. Jakub Větší?; Plzeň, město; typ – zákl., nikový., obdélný (cca 307 x 187 mm, výška je téměř úplná), sádrová kopie; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /L 877/; lit. – Halík 1948, obr. 4; Orna 2005, s. 52–53,173, tab. 21: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 49, 211, 340, kat. č. 240. 352 – sv. Jakub Větší?; Most, město; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Mostě /inv. č. 775 (K/L5)/; lit. – Klápště 2002, s. 26–28, 376, tab. 170: 7. 353 – sv. Jakub Větší?; Tábor, náměstí; typ – vyrovnávací (použit v nároží), kom., obdélný (cca 195 x 120 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 50134/; lit. – Krajíc 2005, s. 87–88, obr. 150. 354 – sv. Jeroným; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 222 x 224 mm), rež.;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 412 dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /A 4604/; lit. – Frolík 2003, s. 39, kat. č. 51; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 49–50, 211, 340, kat. č. 245; Žegklitz 2012, s. 26, 29, obr. 9. 355 – sv. Jeroným; Hranice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 243 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 36, kat. č. 18; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 49–50, 211, 340, kat. č. 244. 356 – sv. Jeroným; Hranice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 240 x 216 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 35, kat. č. 17; Pavlík 2008c, s. 13, 27, kat. č. 62; Pavlík 2014, s. 143–145, obr. 11: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 49–50, 211, 340, kat. č. 243. Analogie: Helfštejn, hrad (Figeľ–Pavlík 2008, s. 39, 48, obr. 3: 3), Rožnov, hrad (Holoubková 2013, s. 24–25, 93, kat. č. 7, obr. 18). 357 – sv. Jiří, varianta I; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 245 x 250 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 5706/; lit. – Loskotová 2011a, s. 32–33, 162–163, 250, obr. 18: 3, kat. č. 21, tab. 14; Měchurová–Netopilová 2013, s. 12, 42–43; Pavlík 2008c, s. 13, 28, kat. č. 63; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 214, 342, kat. č. 270. 358 – sv. Jiří, var. I; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 250 x 245 mm), rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. HA 5850/; lit. – Loskotová 2011a, s. 32–33, 160–162, 250, obr. 18: 2, tab. 14, kat. č. 20. 359 – sv. Jiří, var. I, rekonstrukce; Brno, město i hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 245 x 240 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6384, 426320/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 560, 565, obr. 6: 6 (Špilberk); Loskotová 2011a, s. 32–33, 159–160, 249, obr. 18: 1, kat. č. 14, tab. 13; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 214, 342, kat. č. 271. 360 – sv. Jiří, var. I, rekonstrukce; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 198 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 253/31/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 214, 342, kat. č. 277. 361 – sv. Jiří, var. I; Slavonice, město; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – poč. 16. stol.; ul. – Městské muzeum Slavonice. 362 – sv. Jiří, var. I; Starý Jičín, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 235 x 238 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Novojičínska, Nový Jičín /inv. č. 1217/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 214, 342, kat. č. 272. 363 – sv. Jiří, var. I, rekonstrukce; Vízmburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 176 x 176 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Podkrkonoší v Trutnově /př. č. 637998-7-6; A65/06, A66/06/; lit. – Košťál 2010, s. 386–390, obr. 2, 5; Soukupová 2013, s. 122, 128, tab. 47: 1. 364 – sv. Jiří, var. I; Lipnice, hrad; typ – římsový- -korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 190 x 210 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 231, 232/; lit. – Brych 2001b, obr. 8, 9; Hazlbauer 1998, s. 157–158, tab. XIX: 14; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 214, 343, kat. č. 275. Analogie: Kutná Hora /inv. č. K 1/241/, neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 91, kat. č. 175). 365 – sv. Jiří, var. I; Kutná Hora, město; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 195 x 200 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/76/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 214, 343, kat. č. 276. 366 – sv. Jiří, var. I, dílčí rekonstrukce; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 285 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík 2008c, s. 13, 28, kat. č. 64; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 214, 342–343, kat. č. 274. 367 – sv. Jiří, var. I; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 368 – sv. Jiří?, var. I; Třebíč?; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 110 x 125 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč /HA 810, č. s. 21/. 369 – sv. Jiří, varianta II, doplněno dle předválečné fotografie; Sovinec, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 235 x 235 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum, Opava /inv. č. 54336/; lit. – Nekuda–Reichertová 1968, s. 404, tab. XCIX: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 340, kat. č. 246. 370 – sv. Jiří, var. II; Diváky, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 220 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Mikulov /inv. č. A/K 345 13/; lit. – Pavlík 2007a, s. 77–78,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 413 kachel č. III (zadní strana obálky); Pavlík 2008c, s. 13, 28, kat. č. 67. Pozn. – Na dochovaném zlomku skaliska s největší pravděpodobností klečela princezna. 371 – sv. Jiří, var. II, rekonstrukce; Polná, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 245 x 245 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9439/; lit. – Pavlík 2008b, s. 204–205, 213, 219, obr. 5: 4, 11: 4, motiv č. 8; Pavlík 2008c, s. 13, 28, kat. č. 66; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 341, kat. č. 253. 372 – sv. Jiří, var. II; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., patrně čtvercový (cca 190 x 95 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 65/; lit. – Pavlík 2012, s. 411–412, 432, obr. 22, tab. IV: 12. 373 – sv. Jiří, var. II, rekonstrukce; Brno město i hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 5706, 5865–72 aj./, Muzeum města Brna /inv. č. 326568/; lit. – Franz 1903, s. 161, obr. 29; Jordánková– Loskotová 2002, s. 560, 565, obr. 6: 5; Loskotová 2011a, s. 32–33, 162–163, 251, obr. 18: 6, kat. č. 21, tab. 15; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 341, kat. č. 255. Analogie: Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 90, obr. 13: 1, kat. č. 12). 374 – sv. Jiří, var. II; Brno město i hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 5706, 5865–72 aj./, Muzeum města Brna /inv. č. 6385/; lit. – Franz 1903, s. 161, obr. 28; Loskotová 2011a, s. 32–33, 162–163, 251, obr. 18: 6, kat. č. 21, tab. 15; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 341, kat. č. 254. 375 – sv. Jiří, var. II; Rabí, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 196 x 192 mm), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7001–7023 ad./; lit. – Hazlbauer 1992c, s. 136, 145, obr. 3: 6; Hazlbauer 1998, s. 156–158, obr. č. 93; Hazlbauer–Vitanovský–Volf 1994, s. 418, 421, obr. 3: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 340–341, kat. č. 251. 376 – sv. Jiří, var. II; Louny, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 160 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Lounech /inv. č. 2026 (513)/; lit. – Pavlík–Špaček 2018, v tisku. 377 – sv. Jiří, var. II; Hrobce u Litoměřic, tvrz?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 202 x 198 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum, Praha /inv. č. H2-144023/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 86, kat. č. 161; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 340, kat. č. 250; Zápotocký 1979, s. 129–130, obr. 69: 6. Analogie: Praha (Richterová 1982, s. 33, 170, tab. 35: 2, kat. č. 130). 378 – sv. Jiří, var. II; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 158–12 164/; lit. – Krajíc 1997, s. 39–41, 211, obr. 20; Krajíc 2005, s. 71, obr. 115, tab. I (T 12 158); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 340, kat. č. 247. 379 – sv. Jiří, var. II; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Menoušková 2002, s. 192–197, obr. 14; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 340, kat. č. 248. Analogie: Dambořice, obec a Strážnice, město (Menoušková 2003, s. 192–197, obr. 12, 13). 380 – sv. Jiří, var. II; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 201 x 203 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík 2008c, s. 13, 28, kat. č. 65; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 341, kat. č. 258. 381 – sv. Jiří, var. II; Velké Meziříčí, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2776/. 382 – sv. Jiří, var. II; Litovel, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 196 x 191 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Litovel /inv. č. L 7 316/; lit. – Hlubek 2013, s. 346–349, obr. 10–11; Nekuda–Reichertová 1968, s. 405, C: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 341, kat. č. 259. Analogie: Sovinec, hrad? (Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 739/). 383 – sv. Jiří, var. II; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 194 x 196 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 17 292/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 340, kat. č. 249; Richterová 1986, s. 33, 170, tab. 35: 4, kat. č. 132; Žegklitz 2012, s. 26, 28, obr. 7. 384 – sv. Jiří, var. II; lokalita neurčena; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 181 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7024-5/; lit. – Hazlbauer 1992c, s. 136, 145, obr. 3: 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 341, kat. č. 256. 385 – sv. Jiří, var. II; Kostelec nad Černými Lesy, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 414 lit. – Durdík–Hazlbauer 1993, s. 296–297, obr. 6: 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 341, kat. č. 261. Analogie: Janovice, obec (Kypta–Nachtmannová– Neústupný 2016, s. 56–57, obr. 5: 4–5), Škvorec (Pavlík–Špaček 2013a, s. 547–548, obr. 5: 3, /4/; Skružný–Špaček 2004, s. 227, 245, obr. 11). 386 – sv. Jiří, var. II; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 224 x 222 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 25/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 341, kat. č. 257; Rosulková 2013, s. 8–9, 37, obr. 4. Analogie: Činěves u Králova Městce, fara (Brych 2004a, s. 90, kat. č. 173), Votelež u Kouřimi, dvorec (Kypta–Šulc 2006, s. 9–10, obr. 6: 1). 387 – sv. Jiří, var. II; lokalita neurčena; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 218 x 218 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2552/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 89, kat. č. 170; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 342, kat. č. 263. 388 – sv. Jiří, var. II; Radyně, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 197 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 2876?/; lit. – Halík 1948, obr. 5; Orna 2005, s. 58, 174, tab. 22: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 341–342, kat. č. 262. 389 – sv. Jiří v erbu, var. II, dílčí rekonstrukce; Hoješín, tvrz a další neznámá lokalita; zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 220 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4353 a A 4402, A 4422, A 4482/; lit. – Frolík 2003, s. 40–41, kat. č. 54; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 342, kat. č. 267. 390 – sv. Jiří, var. II; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2531/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 90, kat. č. 171; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 342, kat. č. 264. 391 – sv. Jiří, var. II; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., patrně čtvercový (cca 137 x 180 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou /inv. č. 1-I-50/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 342, kat. č. 266. 392 – sv. Jiří, var. II; Praha?; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 89 005/; lit. – Richterová 1982, s. 34, 170, tab. 36: 3, kat. č. 137; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 342, kat. č. 265. 393 – sv. Jiří, var. II; Hradec Králové, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 341, kat. č. 260. 394 – sv. Jiří, var. II; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 165 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 52/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 214, 342, kat. č. 273. Pozn. – Součástí reliéfu byla patrně i princezna. 395 – sv. Jiří, var. II; Pardubice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum, Pardubice /inv. č. A 5742 aj./. 396 – sv. Jiří, var. II; rekonstrukce dle nálezů z hradu Helfenburku u Úštěka a tvrze (?) Hrobce u Roudnice nad Labem; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 192 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. 24361, 24362, 30044/ a Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-144014/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 87, kat. č. 165; Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, s. 317, 322–324, obr. 97: 05, motiv 8; Zápotocký 1979, s. 130, obr. 69: 5. 397 – sv. Jiří, var. II; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Landštejn, hradní expozice. Analogie: Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 89–90, 98, obr. 14., kat. č. 13). 398 – sv. Jiří, var. II; Chrudim město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 196 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4608/; lit. – Frolík 2003, s. 40, kat. č. 53; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 342, kat. č. 268. 399 – sv. Jiří, var. II; neznámá lokalita (údajně Sion, hrad, což je nepravděpodobné); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 200 mm), rež., dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-185378/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 88, kat. č. 168. 400 – sv. Jiří, var. II; Starý Jičín, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Novojičínska v Novém Jičíně /inv. č. H-1239/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 213, 342, kat. č. 269. Pozn. – Zlomky tohoto reliéfu vlastní též Slezské zemské muzeum v Opavě a muzeum v Příboře. 401 – sv. Jiří, varianta III; Nový Herštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Durdík–Kausek–Procházka

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 415 2004, s. 41, obr. 9; Durdík–Procházka 2004, s. 40–41, obr. 6. 402 – sv. Jiří, var. III; Praha, Malá Strana; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 89 002/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 50, 212, 341, kat. č. 252; Richterová 1982, s. 33, 171, tab. 35: 1, kat. č. 129; Štiková 1958, obr. 13. 403 – sv. Jiří, var. III; Vyšehořovice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 182 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 298777/; lit. – Pavlík– Špaček 2013b, 267, obr. 4: 1. 404 – sv. Jiří, var. III, dílčí rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 48316, 53283, 53451/; lit. – Kohoutek–Pavlík 2008, s. 504–506, tab. II: 6. 405 – sv. Jiří, var. III; Plzeň, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 184 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. NMP 22086/; lit. – Orna 2005, s. 55, 174, tab. 22: 1. 406 – sv. Jiří, varianta IV; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 218 mm), rež., dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 59, 117, kat. č. 27, tab. 25: 65; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 215, 344, kat. č. 287. 407 – sv. Jiří, var. IV; Telč, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 325 x 170 mm), rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Jihlava /inv. č. 8/B/736/; lit. – Pavlík 2008c, s. 13, 28, kat. č. 69. 408 – sv. Jiří, var. IV; Bulhary u Mikulova; typ – zákl., kom., obdélný (cca 345 x 218 mm), rež. (silně slídovaný); dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Mikulově /inv. č. A 18016–18019/; lit. – Pavlík 2008c, s. 13, 29, kat. č. 70; Pavlík–Šedo 2006, s. 26–28, č. VII; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 215, 343, kat. č. 285; Vlčková 2001, s. 372, 377, tab. II: 1. 409 – sv. Jiří, var. IV; Nový hrad u Adamova (obléhací tábor); typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 210 mm), rež.; dat. – před rokem 1470; ul. – Technické muzeum Brno, Stará huť u Adamova; lit. – Konečný–Merta 1976, s. 238, 240, obr. 7b; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 215, 344, kat. č. 286. 410 – sv. Jiří, var. IV, dílčí rekonstrukce; Vízmburk, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 240 mm), rež.; dat. – před rokem 1447; ul. – Muzeum Podkrkonoší v Trutnově; lit. – Košťál 2010, s. 389–390,392, obr. 4 a 7; Soukupová 2013, s. 122, 124, 129, obr. 79, tab. 48: 1. 411 – sv. Jiří, var. IV; Praha, Nové Město; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 370 x 240 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9774/; lit. – Richterová 1982, s. 34, 170, tab 37: a, c, kat. č. 135; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 51, 215, 343, kat. č. 282; Žegklitz 2012, s. 26, 28, obr. 6. 412 – sv. Jiří, var. IV; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 315 x 190 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 131/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51 215, 343, kat. č. 284. 413 – sv. Jiří, var. IV, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 178, obr. 73: 3, 4. 414 – sv. Jiří, var. IV; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 390 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 21/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 91, kat. č. 176; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 215, 343, kat. č. 283. Analogie: Čáslav (Křenková 2007, tab. VIII: 2), Jindřichův Hradec, hrad/zámek (Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku), Kácov, tvrz? (Pavlík 2005a, s. 234–235, obr. 4), Landštejn, hrad, Pacov, město (Hazlbauer 1996a, s. 473, 477, obr. 4: 4; Hazlbauer 1998, s. 156–160, obr. 94, tab. XIX: 13), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 73, obr. 120). 415 – sv. Jiří, var. IV; Žampach, hrad; typ – patrně zákl., prořezávaný, nikový, obdélný (cca 165 x 115 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum v Pardubicích. 416 – sv. Jiří (?), var. IV; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 160 x 160 mm), zeleně glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6400/, dnes nezvěstný; lit. – Franz 1903, s. 146, obr. 12; Loskotová 2011a, s. 34, 165, 252, obr. 18: 7, kat. č. 24, tab. 16; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 215, 343, kat. č. 281. 417 – sv. Jiří (?), var. IV; Rotenberk (Neznašov), hrad; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 165 x 150 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Jaroměři /př. č. 144 10/. 418 – sv. Kateřina Alexandrijská; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. –

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 416 kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. České Budějovice; lit. – Durdík 1988b, obr. 13; Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku; Hazlbauer 1998, s. 162–164, obr. 98; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 216, 344, kat. č. 288. 419 – sv. Kateřina Alexandrijská; Znojmo, město?; typ – obdélná (vyrovnávací?) obkládací deska (cca 225 x 105 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Jihomoravské muzeum ve Znojmě /kr. 346/; lit. – Pavlík 2008c, s. 13, 29, kat. č. 71. 420 – sv. Kateřina Alexandrijská (rám s ornamenty); Horšovský Týn, náměstí; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 194 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum Plzeň; lit. – Dudková– Orna 2007, s. 40–41, obr. 7: 5. Analogie: Horšov, tvrz? (Foster–Lodrová 2007, s. 58–59, obr. 5: 1). 421 – sv. Kateřina Alexandrijská, rekonstrukce; Návarov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 306 x 180 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /inv. č. 11095/148/85; A18/1; 1b/; lit. – Brestovanský 1998, s. 128–129, kat. č. 144; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 216, 344, kat. č. 291. 422 – sv. Kateřina Alexandrijská; Třebíč?; typ – zákl., kom., obdélný (cca 290 x 200 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč; lit. – Pavlík 2008c, s. 13, 29, kat. č. 73. 423 – sv. Kateřina Alexandrijská; Uničov, město; typ – zákl., kom. (?), obdélný, rež.; ul. – Městské muzeum v Uničově; lit. – Kalábková–Šlézar–Hlava 2015, přebal. Analogie: Bouzov, hrad (Pavlík 2008c, s. 29, kat. č. 72; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 216, 344, kat. č. 290). 424 – sv. Kateřina Alexandrijská; Litoměřice, město?; typ – zákl., nikový, kom., obdélný (cca 272 x 180 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích; lit. – Hazlbauer 1998, s. 162–164, obr. 97; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 51, 216, 344, kat. č. 289. 425 – sv. Kateřina Alexandrijská, dílčí rekonstrukce; Olomouc, Petrášův palác; typ – zákl., kom., obdélný (cca 335 x 240 mm), rež., zeleně i hnědě glazovaný; dat. – počátek 16. stol; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci; lit. – Sedláčková 2000, s. 72–74, motiv 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 216, 344, kat. č. 292. 426 – sv. Kateřina Alexandrijská?, dílčí rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 300 x 170 mm), hnědě glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57651/1–4/; lit. – Gardavský 1967; Holoubková 2013, s. 22, 90, kat. č. 3, obr. 14. Pozn. – Z výzkumu Z. Gardavského v letech 1962 a 1963. 427 – sv. Kateřina Alexandrijská, vítězná (rostlinný ornament); Velké Meziříčí, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2720, H2793/; lit. – Ernée 2003, s. 68–75; Pavlík 2008c, s. 13, 29, kat. č. 74; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 216, 344, kat. č. 294; Vlčková 2001, s. 373–376, tab. I: 4. 428 – sv. Kateřina Alexandrijská, vítězná (rostlinný ornament), rekonstrukce dle nálezů z hradu/zámku Český Krumlov a z horní tvrze v Kestřanech; typ. – zákl., kom., obdélný (cca 376 x 220 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul.– expozice a depozitář hradu/ zámku Český Krumlov a Archaia Brno, o. p. s. /inv. č. 67/07-153-158 aj./; lit. – Ernée 2004, s. 261–262, obr. 4: 29; Ernée 2008, s. 60, 116, tab. 24: 59, kat. č. 29; Jiřík–Kypta 2013, s. 64–65, kat. č. 26, 27; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 216, 344, kat. č. 293. Pozn. – Nálezy z Kestřan patrně budou vystaveny přímo na tvrzi. 429 – sv. Kryštof; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 430 – Pozdvižení sv. Marie Magdaleny anděly (doplněno); Čáslav, město; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 372 x 192 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 31 (2300)/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 150–152, obr. 89, tab. XVIII: 12; Křenková 2007, tab. VIII: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 52, 217, 344, kat. č. 296; Žegklitz 2012, s. 26, 29, obr. 10. Analogie: Lipnice, hrad /LI 23/, Praha (Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 39, kat. č. 82), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 83–84, obr. 141–143). 431 – Pozdvižení sv. Marie Magdaleny anděly, rekonstrukce; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 367 x 209 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 61, 118, tab. 26: 67, kat. č. 30a–b. 432 – Pozdvižení sv. Marie Magdaleny anděly (doplněno); typ – zákl., kom., obdélný (cca 385 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2719/; lit. – Pavlík 2008c, 13, 30, kat. č. 75.; Pavlík 2014, s. 143–146, obr. 11: 3, 4.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 417 433 – Pozdvižení sv. Marie Magdaleny anděly?; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný? (výška je značně neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 434 – sv. Markéta z Antiochie; Ostrava, Stará radnice; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 123 x 110 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Ostravské muzeum; lit. – Pavlík 2009, s. 137–138, obr. 8; Pavlík 2010a, s. 283–284, obr. 4: 2. 435 – sv. Martin; Hradec Králové (medailon); město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 215 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2163, 2186/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 297. 436 – sv. Martin; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2532/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 84, kat. č. 153. Analogie: Chanovice, tvrz/zámek (Tetour 2005, s. 229–230, obr. 8: 2 a 16). 437 – sv. Martin; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 132/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 298. 438 – sv. Martin; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2211/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 300; Pavlík–Vitanovský 2009, s. 246–249, obr. 4 (5–7). 439 – sv. Martin; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 215 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Praze /17/00-176-30/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 299. Analogie: Rabí, hrad, Sušice, město? (Hazlbauer 1996a, s. 471, obr. 2: 4; Hazlbauer 1998, s. 164–166, obr. 99). 440 – sv. Martin; Velké Meziříčí (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 175 mm, neúplné rozměry), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí; lit. – Pavlík 2008c, s. 13–14, 30, kat. č. 76. 441 – sv. Martin; Louny, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 160 x 170, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Lounech /inv. č. 2029 (514)/; lit. – Pavlík–Špaček 2018, v tisku. 442 – sv. Martin; Helfenburk u Úštěku, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. 24349–24359, 30046–30048/; lit. – Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, s. 319, 322, obr. 98: 02, motiv 6; Smetana–Gabriel 1988, s. 549–550, obr. 2: 2, motiv 6; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 301. 443 – sv. Martin; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 160/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 303. Analogie: neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 84, kat. č. 154), Votelež, dvorec (Kypta–Šulc 2006, s. 8–9, obr. 5: 3). 444 – sv. Martin; Soběslav, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 202 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 199/; lit. – Krajíc 2005, s. 75, obr. 123. 445 – sv. Martin; Hradec Králové, město; zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2138/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 302. Pozn. – zlomky dalších variant sv. Martina viz např. Krajíc 2005, s. 76, obr. 124, 125. 446 – sv. Ondřej; Kutná Hora, město; typ – zákl., nikový, obdélný (cca 227 x 125 mm, výška je neúplná), barevně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4595/; lit. – Frolík 2003, s. 41–42, kat. č. 57; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 304. 447 – sv. Ondřej; Neustupov, tvrz; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 220 x 95, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Podblanicka ve Vlašimi, pobočka Benešov; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 52, 217, 345, kat. č. 305. 448 – sv. Ondřej a sv. Jakub Větší?; Horšovský Týn, náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Dudková– Orna 2007, s. 40–43, obr. 7: 6. Analogie: Horšov, tvrz? (Foster–Lodrová 2007, s. 58–59, obr. 5: 2). 449 – sv. Pavel; Votelež, dvorec; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 175 x 80 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Muzeum Kouřimska, Kouřim /inv. č. 2493/; lit. – Kypta–Šulc 2006, s. 9–10, obr. 6: 5a–b, 6; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52–53, 218, 346, kat. č. 310. 450 – sv. Petr; Litoměřice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 200 mm), rež.; dat. – kolem

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 418 1500; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích; lit. – Hazlbauer 1996a, 471, 476, obr. 2: 2; Hazlbauer 1998, s. 145–147, obr. 86, tab. XVII: 9; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52–53, 218, 345, kat. č. 307; Zápotocký 1979, tab. 49, č. 8. 451 – sv. Petr; Český Brod, město; typ – římsový- -korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 190 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Podlipanské muzeum v Českém Brodě /inv. č. 18 227/; lit. – Brych 2001b, obr. 5; Hazlbauer 1998, s. 145–147, tab. XVII: 10; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52–53, 218, 345–346, kat. č. 308. 452 – sv. Petr; Most, město; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Mostě /inv. č. 775 (K/L5)/; lit. – Klápště 2002, s. 26–28, 376, tab. 170: 6. 453 – sv. Petr (trůnící), rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – korunní nástavec (cca 205 x 150 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 9, 183/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 175–177, obr. 109; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 52–53, 218, 346, kat. č. 309. 454 – sv. Petr u nebeské brány?; Tábor, město?; typ – neidentifikovatelný (cca 120 x 75 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 203/; lit. – Krajíc 2005, s. 77–78, obr. 129. Pozn. – Z dalších variant sv. Petra např. Buchlov, hrad; Uherské Hradiště, město; Strážnice, město (Menoušková–Vitanovský 2007, s. 22–34; Pavlík 2008c, s. 30, kat. č. 77). 455 – sv. Petr a Pavel; Jindřichův Hradec, hrad/ zámek; typ – zákl., kom., čtvercový, rež; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 456 – sv. Petr a Pavel; Jevíčko, město; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Jevíčko /inv. č. 1375/; lit. – Nekuda–Reichertová 1968, tab. C: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 52–53, 218, 346, kat. č. 311. 457 – sv. Petr a Pavel; Lipnice, hrad; typ – zákl. (často upravován na rohový), kom., obdélný (cca 390 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 19/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 51, 218, 346, kat. č. 312. Analogie: Jindřichův Hradec, hrad/ zámek (Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku), Kácov, tvrz? (Pavlík 2005a, s. 234–235, obr. 5), Landštejn, hrad, Pacov, město (Hazlbauer 1996a, 473, 476, obr. 4: 6 (5); Hazlbauer 1998, s. 147–149, obr. 87, tab. XVIII: 11: 13), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 79, obr. 133), neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 15, 83, kat. č. 150). 458 – sv. Petr a Pavel, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 177, obr. 72: 1–6. 459 – sv. Prokop; Chrudim, Všehrdovo náměstí; typ. – rohový (zrcadlový), kom., obdélný (cca 215 x 115 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2535/; lit. – Brych 2004a, s. 15–16, 92, kat. č. 178 (vpravo); Brych 2004b, s. 26–33, kat. č. 27. 460 – sv. Prokop?; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – rohový, kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 461 – sv. Scholastika?; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 232 x 198 mm, výška je neúplná), rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 74/; lit. – Křenková 2007, tab. XXXI.; Rosulková 2013, s. 9, 64, obr. 30. 462 – sv. Šebestián; Zvíkov, hrad, rekonstrukce; typ – zákl., kom., obdélný (cca 220 x 115 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2680/ a soukromá sbírka; lit. – Brych 2004a, s. 15, 84–85, kat. č. 156; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 53, 218, 346, kat. č. 313. 463 – sv. Šimon; Praha?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 188 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. 11082/1909/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 149–150, obr. 88; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 53, 218, 346, kat. č. 314; Středověké umělecké řemeslo 1986, kat. č. 340. Analogie: Brno, Kapucínské náměstí (Loskotová 2011a, s. 37, 167, 253, obr. 20: 1, /2/, kat. č. 28, tab. 17). 464 – sv. Václav; Praha, Nové Město; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 383 x 212 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9773/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 166–168, obr. 100; Richterová 1982, s. 35–36, tab. 38a–c, kat. č. 163; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 53–54, 219, 346, kat. č. 317. 465 – sv. Václav, rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 127/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 215–218, obr. 127; Kocman–Hazlbauer 2002, s. 505–507, obr. 3: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 53–54, 219, 346,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 419 kat. č. 318. Analogie: Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s.187, 189, obr. 84: 1), Jindřichův Hradec, hrad/zámek (Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku). 466 – sv. Václav, rekonstrukce; Návarov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 195 x 380 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /11097/150/85, A ½, 3d, kr. kach/žb/03/; lit. – Brestovanský 1997, s. 49, 53; Brestovanský 1998, s. 124–125, kat. č. 130; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 53–54, 219, 346, kat. č. 316. 467 – sv. Václav, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 178, obr. 73: 1–2. 468 – sv. Václav; Landštejn, hrad; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 320 x 95 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /př. č. 39/93/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 53–54, 219, 346, kat. č. 315. Analogie: Brno, město (Jordánková–Loskotová 2007, s. 437–438, kat. č. 11; Jordánková–Loskotová–Merta 2004, s. 587, typ 11; Loskotová 2011a, s. 35–36, 166–167, 253, obr. 19: 2–3, kat. č. 27, tab. 17: 1; Pavlík 2008c, s. 31, kat. č. 80). Pozn. – V Brně bylo nalezeno torzo obkládací desky. 469 – sv. Václav? (architektura); Český Krumlov, hrad/zámek; typ. – obkládací deska?, obdélný (cca max. 366, min. 276 x 144 mm – na lokalitě bylo objeveno pět různě seříznutých variant), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 58, 117, tab. 25: 66, kat. č. 26. Pozn. – Uvedený autor nepovažuje výklad ikonografie za jednoznačný. 470 – sv. Václav; Tučapy u Vyškova, obec - tvrz?; typ – zákl., kom., obdélný (cca 310 x 160 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vyškovska Vyškov /inv. č. H 22963/; lit. – Pavlík 2008c, s. 14, 30, kat. č. 78; Vlčková 2001, s. 373, 377, tab. II: 6. Analogie: velké zlomky z neznámých lokalit jsou uloženy v Muzeu řemesel v Moravských Budějovicích a v Muzeu Vysočiny Třebíč (Vlčková 2001, s. 373, 377, tab. II: 5, 7). 471 – sv. Václav, (úponek); Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec. 472 – sv. Václav; Chrudim, Všehrdovo náměstí; typ. – rohový, (zrcadlový), kom., obdélný (cca 215 x 115 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2535/; lit. – Brych 2004a, s. 15–16, 92, kat. č. 178 (vlevo); Brych 2004b, s. 26–33, kat. č. 27. 473 – sv. Václav; Bulhary u Mikulova, obec; typ – korunní nástavec (cca 205 x 175 mm), rež. (po obvodu červený přetah); dat. – kolem 1500; ul. – Obecní úřad Bulhary a Regionální muzeum v Mikulově /inv. č. A 18023–18025/; lit. – Pavlík 2008c, 14, 31, kat. č. 79; Pavlík–Šedo 2006, s. 28–29, 4. VIII. 474 – sv. Václav; Svádov, hrad; typ – korunní nástavec (cca 182 x 155 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 191/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 215–217, obr. 128; Horníčková–Šronek 2010, s. 115–116 (VB). Analogie: Blansko, hrad (Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 192/ – obkládací deska), Krupka, hrad - město? (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 53–54, 219, 347, kat. č. 320). 475 – sv. Václav; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – korunní nástavec, rež. i zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 476 – sv. Václav; Praha, Staré Město; typ – římsový? kom. (cca 145 x 150 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2679/; lit. – Brych 2004a, s. 16, 93, kat. č. 179; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 48, kat. č. 104; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 53–54, 219, 347, kat. č. 321. 477 – sv. Václav; Polná, hrad; typ – obdélná obkládací deska? (cca 90 x 105 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná; lit. – Pavlík 2008b, s. 205, 213, motiv č. 9, obr. 5: 5. 478 – sv. Vavřinec; Kutná Hora, město; typ – zákl., nikový, obdélný (cca 200 x 120 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 181/1/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 161–162, obr. 96; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 54, 219, 347, kat. č. 322. 479 – sv. Voršila, (nápis, úponek); Neustupov, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nezjištěno. 480 – sv. Voršila, (arkáda); Rabštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 192 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum a galerie severního Plzeňska, Mariánská Týnice – Kralovice /inv. č. 10560/; lit. – Hazlbauer 1995, s. 25–26, obr. 22 a první strana obálky; Hazlbauer 1997b; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 54, 219, 347, kat. č. 323.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 420 481 – Umučení deseti tisíc rytířů, dílčí rekonstrukce; Tábor, město; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 160 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 212, T 283/; lit. – Krajíc 2005, s. 101–103, obr. 180, 181, tab. XII (T 212). Analogie: Rabí, hrad (Hazlbauer 1998, s. 229–230, obr. 132). Pozn. – Nelze vyloučit, že výjevy z Tábora a Rabí patří k totožnému reliéfu. 482 – sv. Eustach či Hubert?; lokalita neurčena; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 96 x 112 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-63066/; lit. – Brych 2004a, s. 15, 85, kat. č. 158. 483 – Neidentifikovaný světec; Kutná Hora, město; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 295 x 140 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/27, 324/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 54, 220, 347, kat. č. 326. 484 – Neidentifikovaný světec; Kutná Hora, město; typ – zákl.?, kom.?, mírně obdélný (cca 120 x 105 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/35/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 54, 220, 347, kat. č. 325. 485 – Neidentifikovaný světec-světice; lokalita neurčena; typ – patrně zákl. vyrovnávací (použit v nároží), kom., obdélný (cca 190 x 115 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum Praha /inv. č. 68592/1965/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 54, 220, 347, kat. č. 328; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 39, kat. č. 343. Analogie: Praha, Vyšehrad (Brych 2004a, s. 85, kat. č. 160). 486 – Biskup; Kutná Hora, město; typ – neurčitelný (cca 160 x 105 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/310/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 351, kat. č. 363. 487 – Biskup; Kutná Hora, město?; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. 2320/1887/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 350–351, kat. č. 362; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 39, kat. č. 342. 488 – Trůnící biskup; Valdek, hrad; typ – korunní nástavec (cca 230 x 105 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9344/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 174–175, obr. 107; Richterová 1982, s. 58, kat. č. 41, exkurz, tab. 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 351, kat. č. 365. 489 – Trůnící biskup; Štěpánov, tvrz; typ – korunní nástavec, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Památky 1906–1907, s. 391–392. Analogie: Vyšehořovice, tvrz (Pavlík– Špaček 2013b, s. 270–271, obr. 8: 1, 9: 1, motiv 19). 490 – Trůnící biskup; Kutná Hora, město; typ – forma korunního nástavce (cca 200 x 170 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/970/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 351, kat. č. 364. Analogie: Ivančice (Vlčková 2001, s. 372, 376, tab. I: 3). Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 491 – Trůnící biskup, dílčí rekonstrukce; Nové Strašecí, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 250 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník, pobočka Městské muzeum Nové Strašecí; lit. – Hazlbauer 1992a, s. 44–45, obr. 24: 1–4; Hazlbauer 1993a, s. 19, obr. 11: 1–2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 350, kat. č. 361. 492 – Trůnící biskup (architektura); Hranice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 355 x 235 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie Hranice na Moravě; lit. – Miloš–Michna– Sedláčková 1998, s. 22, 23, obr. 04, 05; Pavlík 2008c, s. 14, 32, kat. č. 86; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57– 58, 224, 350, kat. č. 361. Analogie: Hranice, město, Rožnov, hrad (Holoubková 2013, s. 25–26, 94, kat. č. 8, obr. 20–21; Kohoutek 2004, s. 105, č. 13). 493 – Biskup (arcibiskup); Jindřichův Hradec, město?; typ – vyrovnávací (použit v nároží), kom., obdélný, rež.; dat. – počátek 15. stol.; ul. – Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec; lit. – Kypta– Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 494 – Papež a (arci)biskup, rekonstrukce; Staré Hrady u Libáně, tvrz/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. K 7, K 10–13, K 15/; lit. – Pavlík 2006, s. 5, 9, obr. 6. Analogie: Bradlec, hrad, Suchá, tvrz (Drnovský 2016, s. 144–145, obr. 4: 5; Tomášková 1999, tab. I, 13). 495 – Biskup a duchovní nižšího svěcení, architektura, rekonstrukce; Bulhary u Mikulova, obec; typ – zákl., kom. (v dolní části), kombinovaný s korunním nástavcem, obdélný (cca 334 x 198 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum Mikulov /inv. č. A 18009–18011, A 18013/; lit. – Pavlík 2008c, s. 14, 33, kat. č. 87; Pavlík–Šedo 2006, s. 30–31, 41, kachel IX; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 54, 220, 347, kat. č. 324; Vlčková 2001,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 421 s. 370–371, 377, tab. II: 2–3. Analogie: Pravlov, obec (Král 1974, s.54–55, obr. 1a, 2). 496 – Opat; Havlíčkův Brod, město; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 210 x 100 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod /inv. č. A 1773/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 351, kat. č. 368. 497 – Opat; Kroměřížsko?; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Kroměřížska Kroměříž /př. č. 269/82/, později Vlastivědné muzeum Olomouc, nedohledáno; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 351, kat. č. 369; Slovák 1901, s. 47, tab. 4: 3. 498 – Trůnící mnich?; neznámá lokalita; typ – vrcholový nástavec (cca 160 x 135 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. 83 620/1950/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 351, kat. č. 366; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 40, kat. č. 356. Pozn. – Výklad této ikonografie není ustálen (Hazlbauer 1998, s. 176, obr. 108). 499 – Mnich; Bouzov, hrad; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 195 x 110 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík 2008c, s. 14, 33, kat. č. 89; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 225, 351, kat. č. 370; Analogie: Mohelnice, náměstí. 500 – Trojice mnichů? (architektura), dílčí rekonstrukce; Telč, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 350 x 198 mm), rež. (slídovaný); dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Praha; lit. – Pavlík 2008c, s. 14, 33, kat. č. 88. 501 – Kalich v rukou anděla (adorace); Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 207 x 209 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 52, K 72/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 213, obr. 124, tab. XI: 22; Rosulková 2013, s. 9–10, 50 obr. 17, 62 obr. 28; Pavlík 2014, s. 140–142, obr. 10: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57, 223, 350, kat. č. 358. Analogie: Chrudim, město (Frolík 2003, s. 47, kat. č. 68). 502 – Kalich s hostií v rukou andělů; Tábor, město; typ – patrně zákl., kom., obdélný? (cca 175 x 185 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 229, T 353/; lit. – Krajíc 2005, s. 148–149, obr. 255. Pozn. – Kachel je následkem požáru deformován. 503 – Kalich s hostií v rukou andělů; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 191 x 191 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. SA-T 72, 158 aj., např. 12 205/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 214, obr. 125; Horníčková– Šroněk 2010, s. 117 (VB); Krajíc 1997, s. 61–62, obr. 37 (příl. 5); Krajíc 2005, s. 146–148, obr. 253, 254, tab. V; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57, 223, 350, kat. č. 356; Žegklitz 2012, s. 26, 30, obr. 12. 504 – Kalich s hostií v rukou andělů, dílčí rekonstrukce; Hradec Králové, město?; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 160 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 82 (další zlomek bez označení)/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 57, 223, 350, kat. č. 357. 505 – Kalich s hostií v rukou andělů a erb Jana Roháče z Dubé; Sion, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – před 1437; ul. – České muzeum stříbra v Kutné Hoře /inv. č. K/497, K/4979/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 214–215, obr. 126; Horníčková–Šroněk 2010, s. 118 (VB); Jánská 1965, s. 22, 27, 31, obr. III; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 57, 223, 350, kat. č. 359. 506 – Kalich s hostií; Kestřany, horní tvrz; typ – stínka cimbuří římsového kachle (cca 63 x 40 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Archaia Brno, o. p. s.; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 74, kat. č. 32. Analogie: Kalich, hrad (Oblastní muzeum v Mostě). 507 – Kalich s hostií a plameny; Milevsko, město; typ – vrcholový nástavec (cca 235 x 110 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. A 14428–14469/; lit. – Fröhlich– Simota 2005, s. 221–224, obr. 1; Jiřík–Kypta 2013, s. 69, 72–73, kat. č. 30; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57, 223, 350, kat. č. 355. 508 – Kalich s hostií a trůnící Kristus-vládce v architektuře; Kotýřina u Milevska, obec; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 127 x 123 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Milevské muzeum /př. č. 124/84/; lit. – Jiřík– Kypta 2013, s. 69, 74, kat. č. 31. Pozn. – Tento motiv se dále objevuje na reliéfu č. 1506. 509 – Vlk (liška) a ptáci – falešný kazatel; Jihlava, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 145 x 147 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Vysočiny Jihlava /inv. č. 8/B/329/; lit. – Měřínský–Zumpfe 1996, s. 499–503, obr. 4; Pavlík 2008c, s. 14, 33, kat. č. 90; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 56, 222, 349, kat. č. 343. 510 – Vlk a ptáci – falešný kazatel; Praha, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina. 15. stol.; ul. – Pražský hrad, depozitář.; lit. – Hazlbauer 1996a, s. 474, 478, obr. 5: 6; Hazlbauer 1998, s. 222–226, obr. 130;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 422 Pavlík–Vitanovský 2004, s. 56, 222, 349, kat. č. 344. Analogie: Praha, město (Richterová 1982, tab. 67: 2, 3, kat. č. 399, 400). 511 – Vlk a ptáci – falešný kazatel, dílčí rekonstrukce; Nový Knín, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Koucká 2007, s. 32–34,79–84, kat. č. 6–12. 512 – Vlk a ptáci – falešný kazatel; Plzeň, město?; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 13984/; lit. – Orna 2005, s. 62, 175, tab. 23: 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 56, 222, 349, kat. č. 345. 513 – Vlk, liška a pták; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež; dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 5897–5898, 6387/; lit. – Franz 1903, s. 154–156, obr. 18; Nekuda–Reichertová 1968, s. 403-XCVIII: 2; Menoušková 1999, s. 382–384; Loskotová 2006, s. 114–115, obr. 4.1; Loskotová 2011a, s. 44–45,174–175, 257, obr. 24: 1, kat. č. 37, tab. 21; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 56, 222, 349, kat. č. 346; Vitanovský 2008a, s. 96, 113, kat. č. 360. Analogie: Prostějov (Muzeum Prostějovska). 514 – Flagelanti, dílčí rekonstrukce dle nálezů z hradu Kumburku a Prahy; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 230 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128–133 ad./, Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. 1736, 1743 ad./, Městské muzeum v Lomnici nad Popelkou a Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 89 277, 89 180/; lit. – Drnovský 2015a, s. 385, 388, 398, obr. 3: 5, motiv 14; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 59, 225, 352, kat. č. 379; Richterová 1982, s. 49, 171, tab. 60: 1, 2, kat. č. 343, 344. 515 – Papežský erb s hanlivým nápisem; Rabí, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 240 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. či počátek 16. stol.?; ul. – Městské muzeum Horažďovice /inv. č. A 160/, expozice na hradě Rabí; lit. – Durdík–Holeček 1976, s. 433–435; Hazlbauer 1998, s. 17–18, 218–219, obr. 3; Horníčková–Šroněk 2010, s. 119–120 (VB); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 58, 225, 351, kat. č. 371. Analogie: Chanovice, tvrz/zámek (Hůrková a kol. 2014, 292, obr. 4.1-82). 516 – Nápis Jan Hus? a síť s vepsanými kružbami; Votelež, dvorec; typ. – římsový-korunní, kom.; obdélný (včetně cimbuří cca 170 x 165 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Muzeum Kouřimska v Kouřimi /inv. č. 2483, 2495/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 211–212, obr. 123; Kypta–Šulc 2006, s. 11–12, obr. 7: 2; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 58–59, 226, 353, kat. č. 390. 517 – Jan Žižka a husitský praporečník; Rakovník, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 185 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. v Rakovníku /inv. č. A 1203/; lit. – Blažková–Lomecká 2006a, s. 97–100, foto na první straně obálky; Blažková–Lomecká 2006b, 920–921, obr. 7. Analogie: Praha, Staré Město (Brych 2004a, s. 125, kat. č. 280). 518 – Jan Žižka a husitský praporečník; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 198 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-63881/; lit. – Kouba 1966, s. 29–30, obr. 13; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 97, 243, 370, kat. č. 575. 519 – Jan Žižka a husitský praporečník; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 193 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-63884/; lit. – Brych 2004a, s. 19–20, 125, kat. č. 279; Hazlbauer 1998, s. 205–206, obr. 120: 1; Horníčková–Šroněk 2010, s. 113; Kouba 1966, s. 29–30, obr. 12; Menoušková 2002, s. 197–201, obr. 18; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 97, 243, 370, kat. č. 574. Pozn. – Zlomky umístěné v expozici hradu Lipnice mají označení LI 46, 64. 520 – Jan Žižka a husitský praporečník, dílčí rekonstrukce; Dambořice u Kyjova, obec; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 235 x 220 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Kyjov; lit. – Kouba 1966, s. 31–33, obr. 17; Menoušková 2002, s. 197–201, obr. 16; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 97–98, 244, 371, kat. č. 578. 521 – Jan Žižka a husité s praporcem; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. 17524/; lit. – Brych 2004a, s. 19–20, 125, kat. č. 278; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 37, kat. č. 78; Kouba 1966, s. 29, 33, obr. 14; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 97–98, 244, 371, kat. č. 577. 522 – Jan Žižka a husité s praporcem; Litoměřice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 191 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Oblastní vlastivědné muzeum Litoměřice /inv. č. H (SV) 6400/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 205–207, obr. 120: 2; Kouba 1966, s. 29, 33, obr. 15; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 97–98, 243, 370–371, kat. č. 576; Zápotocký 1979, s. 85, obr. 50: 1. Analogie: Ostrý u Velemína, hrad (Kouba 1966, s. 29, 31).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 423 523 – Husitská pěchota; Praha, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 187 x 193 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 15 548/; lit. – Kouba 1966, s. 27–28, obr. 6; Richterová 1982, s. 45, 171, tab. 55: 4–6, kat. č. 283, 285, 290; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 98, 244, 371, kat. č. 580. 524 – Husitská pěchota; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 191 x 194 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 12, 77, 173/ a Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-63882/; lit. – Brych 2004a, s. 19–20, 124, kat. č. 273; Kouba 1966, s. 25, 28, obr. 3; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 98, 244, 371, kat. č. 581. 525 – Husitská pěchota; Český Brod, radnice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 166 x 175 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Podlipanské muzeum v Českém Brodě /inv. č. 2906/; lit. – Kouba 1966, s. 26–28, obr. 5. Analogie: Škvorec, obec (Pavlík–Špaček 2013a, s. 549–550, obr. 6: 4), Havlíčkův Brod, město?, přídáno cimbuří (Rous 1985, s. 109, 112, tab. 2: 1). 526 – Husitská pěchota; Rakovník, město; typ – zákl., kom, čtvercový (cca 194 x 188 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. v Rakovníku /inv. č. A 1204/; lit. – Blažková–Lomecká 2006a, s. 97–100; Blažková–Lomecká 2006b, s. 920–921, obr. 7. Analogie: Praha (?) (Brych 2004a, s. 123, kat. č. 272; Kouba 1966, s. 28, obr. 7; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 98, 244, 371, kat. č. 582). 527 – Husitská pěchota; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 206 x 202 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-63885/; lit. – Brych 2004a, s. 19–20, 124, kat. č. 274; Hazlbauer 1998, s. 203–204, obr. 119; Kouba 1966, s. 25, 28, obr. 2; Pavlík–Vitanovský 2009, s. 251–252, obr. 11, 11a. Analogie: neznámá lokalita (Frolík 2003, s. 48, kat. č. 69). 528 – Husitské vojsko, dílčí rekonstrukce; Gutštejn, hrad; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 180 x 220 mm, výška je neúplná), zeleně glazovaný; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Plzni; lit. – Hobl 2016, s. 462–464, obr. 4. 529 – Husitská pěchota (satira?); Bělá pod Bezdězem?; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Muzeum v Bělé pod Bezdězem; lit. – Kouba 1966, s. 32. 530 – Husitský bojový vůz (vozka a cepník); Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 186 mm), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9782/; lit. – Kouba 1966, s. 31–33, obr. 18; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 98, 244, 371, kat. č. 583; Richterová 1982, s. 44, 171, tab. 55: 1, kat. č. 279. Analogie: neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 124, 125, kat. č. 276). 531 – Velitelé s kališnickou korouhví; Tábor, město; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 390 x 235 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 193/; lit. – Krajíc 2005, s. 21–22, obr. 24, tab. 15; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 98, 244, 371, kat. č. 584. 532 – Kališnický kněz (biskup?); Chrudim, město; typ – rohový (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 217 x 112 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4612, A 4605/; lit. – Frolík 2003, s. 48–49, kat. č. 70; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 57–58, 224, 351, kat. č. 367. 533 – Adam?; neznámá lokalita; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 108 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-11461/; lit. – Brych 2004, s. 12–13, 56, kat. č. 71. 534 – Jonáš a ďábel?; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 10 470, 89 020/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 34–35, 194, 323, kat. č. 61; Richterová 1982, s. 43, 171, tab. 51: 3, 4, kat. č. 261, 262. Analogie: Praha, Nové Město (Brych 2004a, s. 63, kat. č. 93; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 39, 40, kat. č. 83, 85). 535 – Prorok nebo univerzitní mistr?; Lužice u Prachatic, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích /inv. č. K 499/; lit. – Fröhlich–Pavlík 2015, s. 375–376, obr. 17, 18: 2. 536 – Jezdec na velbloudu, dílčí rekonstrukce; Kácov, město, hrad?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze; lit. – Pavlík 2005a, s. 232–233, obr. 1–3. 537 – Světec a ležící lev; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 170 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 708/; lit. – Cvrková 2009, s. 154, obr. 4: 2. Analogie: Kopisty, tvrz (Oblastní muzeum v Mostě). 538 – Odlétající orel?; Dolany u Olomouce, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 160 x 180 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1400;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 424 ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci /inv. č. HA-899, HA-1119A/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 100, 245, 372, kat. č. 595. 539 – Odlétající orel s pláštěm (?) v zobáku; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 208 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra v Kutné Hoře; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 71, 231, 358, kat. č. 442. 540 – Královna a gesto orant; Starý Jičín, hrad; typ – zákl (vyrovnávací), kom, obdélný (cca 224 x 100 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Novojičínska v Novém Jičíně /inv. č. H 1219/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 54–55, 220, 347, kat. č. 327. 541 – Muž, ornát(?) a ptáci; Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 184 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík– Hazlbauer 1993, s. 298–299, obr. 7: 6; Hazlbauer 1998, s. 127–128, obr. 73; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 48–49, 211, 339, kat. č. 238. 542 – „Dvourožec“, růže, úponek a prostřelené srdce, dílčí rekonstrukce; Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka prvého z níže uvedených autorů; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 888, 890, 902, motiv č. 29. Analogie: neznámá lokalita (Hlaváček–Pavlík 2010, s. 891, obr 19; Brych 2004a, s. 76–77, kat. č. 133), Litomyšl (Regionální muzeum v Litomyšli). 543 – Slon, věž s korunovanou ženou a „jelínek“, dílčí rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 168, LI 222/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 73, 233, 360, kat. č. 459; Pavlík–Vitanovský 2008, s. 546–548, obr. 10c. 544 – Slon, věž s korunovanou ženou a „jelínek“, dílčí rekonstrukce dle nálezů z měst Prahy a Sedlčan; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 89 081, 89 083/ a Městské muzeum Sedlčany /př. č. 42/2003/; lit. – Richterová 1982, s. 32, 170, tab. 34: 1, 2, kat. č. 126–128; Pavlík– Vitanovský 2008, s. 546–548, obr. 10b. 545 – Slon, věž s korunovanou ženou a „jelínek“; Louny, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 180 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. století; ul. – Oblastní muzeum v Lounech /č. T 38 –3/64 (517)/; lit. – Pavlík–Špaček 2018, v tisku. Pozn. – Další varianta tohoto motivu byla nalezena v zaniklé obci Újezdec nedaleko Staré Boleslavi (Dreslerová–Kypta–Šulc 2004, s. 692–693, obr. 4: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 73, 233, 359– 360, kat. č. 457; Pavlík–Vitanovský 2008, s. 546–548, obr. 10a). 546 – Hlavy kněží a erby s růží, rekonstrukce; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec (cca 360 x 390 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 49–50, 97, 99, tab. 5: 7 a 7: 11, kat. č. 7, 8. 547 – Gryf; Křivoklát, hrad, manský dům; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík 1988a, s. 285–298, obr. 11: 2; Durdík 2003, s. 187–194, obr. 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 76–78, 235, 362, kat. č. 485. Pozn. – Motiv byl použit na replice kamen postavené v Hejtmanském domě na Křivoklátě. 548 – Gryf; Dolany u Olomouce, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 160 x 200 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci /inv. č. HA 964 aj./; lit. – Burian 1965, s. 1–31; Menoušková 2008b, s. 38–39, 46, kat. č. 107; Menoušková 2009, s. 230, obr. 4. 2; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 76–78, 235, 362, kat. č. 489. 549 – Gryf; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), zeleně i žlutě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326 698 aj./; lit. – Jordánková– Loskotová 2002, s. 556–558, obr. 3: 4; Loskotová 2000, s. 40, obr. 3; Menoušková 2008b, s. 38–39, 46, kat. č. 108; Menoušková 2009, s. 230, obr. 4. 3. 550 – Gryf; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 177 x 185 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326 700/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 556–558, obr. 3: 3; Loskotová 2000, s. 40, obr. 1; Menoušková 2008b, s. 38–39, 46, kat. č. 10; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 76–78, 235, 363, kat. č. 494. Analogie: Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 154, obr. 41: 1). 551 – Gryf; Votelež, dvorec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Muzeum Kouřimska Kouřim /inv. č. 2454/; lit. – Kypta–Šulc 2006, s. 8–9, obr. 5: 1; Menoušková 2009, s. 235, obr. 8: 7; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 76–78, 235, 363, kat. č. 491. Analogie: Klášterní Skalice (Brych 2004a, s. 103, kat. č. 214; Žegklitz 2012, s. 26, 28, obr. 5).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 425 552 – Gryf; Znojemsko?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 110 x 140 mm, zlomek) rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Jihomoravské muzeum ve Znojmě /kr. 351/ ; lit. – Menoušková 2008b, s. 38–39, 47, kat. č. 116. Analogie: Čihovice u Týna nad Vltavou, dvorec (Fröhlich–Pavlík 2014, s. 368, 384, obr. 9: 1), Tábor, město (Krajíc 2005, s. 99, obr. 173); Slovensko – Banská Bystrica, městský hrad, Bratislava, Trenčín, hrad, Viničné; Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1992, obr. 145; Hoššo 2005, obr. 4: 1; Kvietok– Mácelová 2013, s 15, 57; Mácelová 1997, obr. 86: 2; Voit–Holl 1963, s. 20–26, VIII). Pozn. – Uvedené analogie mívají rám ozdobený sukovatkou ovíjenou rostlinným úponkem. 553 – Gryf; Brno, minoritský klášter; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. A 434 468/; lit. – Jordánková–Loskotová 2005, s. 447–449, obr. 3; Loskotová 2011a, s. 39–41, 171, 255, obr. 22: 3, kat. č. 33, tab. 19; Menoušková 2008b, s. 38–39, 47, kat. č. 115. Analogie: České Budějovice, město (Jiřík–Kypta 2013, s. 96, obr. č. 69), Kobeřice, tvrz (Jordánková–Loskotová 2005, s. 448–449, obr. 4, 5), Týřov, hrad (Durdík 2001, 37–44, obr. 23), Vyškov (Menoušková 2009, s. 233, obr. 7: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 77, 235, 363, kat. č. 492). Pozn. – Uvedené analogie mívají rám ozdobený sukovatkou ovíjenou rostlinným úponkem. 554 – Gryf; Brno, hrad Špilberk, rekonstrukce; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež. (slídovaný); dat. – po roce 1419; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326 626/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 559–561, obr. 4: 1; Menoušková 2008b, s. 38–39, 46, kat. č. 112. Analogie: Boleradice, hrad, města Boskovice, Brno a neznámá lokalita (Hložek– Loskotová 2016, s. 449–460, obr. 2. 1–4; Pavlík 2007a, s. 85–86, kachel č. X). 555 – Gryf; Brno, město a hrad Špilberk, rekonstrukce; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež. (slídovaný); dat. – po roce 1419; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 322 438/; lit. – Loskotová 2011a, s. 39–41, 172–173, 256, obr. 22: 6, kat. č. 35, tab. 20; Menoušková 2008b, s. 38–39, 46, kat. č. 111; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 76–78, 235, 362, kat. č. 488. Analogie: Chrudim, město (Frolík 2003, s. 56, kat. č. 85). 556 – Gryf; Strážnice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 223 x 240 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Strážnice /inv. č. 14961/; lit. – Menoušková 2008b, s. 38–39, 48, kat. č. 120; Pajer 1983, s. 195, 229, tab. XXV; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 76–78, 235, 363, kat. 493. 557 – Gryf; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci; lit. – Durdík 1988b, s. 12–13, obr 21; Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 76–78, 235, 363, kat. č. 495. Analogie: hrady Landštejn, Lipnice (Kocman– Hazlbauer 2002, s. 504–505, obr. 2: 4), Soběslav, město (Krajíc 2005, s. 100–101, obr. 175). 558 – Gryf; neznámá lokalita; typ – zákl. (použit jako součást šikmo zkoseného nároží), kom., čtvercový (cca 204 x 181 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2599/; lit. – Brych 2004a, s. 17–18, 104, kat. č. 215. Analogie: Tábor, město (Krajíc 2005, s. 99–100, obr. 174). 559 – Jednorožec a úponek s hrozny; Moravská Třebová; typ – rohový (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 240 x 130 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Moravské Třebové /inv. č. A 281/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2008, s. 549–551, obr. 13. 560 – Odpočívající lev; Polná, hrad/zámek; typ – římsový-výžlabkový-pateční (použit v nároží), kom., obdélný (cca 115 x 260 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9442/; lit. – Menoušková 2008b, s. 40, 50, kat. č. 130; Pavlík 2008b, s. 207, 215, 220, motiv č. 18, obr. 7: 5, 12: 3. 561 – Odpočívající lev; Praha; typ – římsový- -výžlabkový, kom., obdélný (cca 120 x 188 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol. (renesanční vlivy); ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 2402/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 70–71, 230, 357–358, kat. č. 434; Richterová 1982, s. 52, 171, tab. 63: 4, kat. č. 377. 562 – Odpočívající lev; Křešice u Divišova, tvrz; typ – římsový-korunní-výžlabkový, kom., obdélný (cca 165 x 180 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-7535/; lit. – Brych 2004a, s. 17, 99, kat. č. 200. Analogie: Říčany, Praha – Nové Město a neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 100–101, kat. č. 201–205). 563 – Odpočívající lev; Lipnice, hrad; typ – římsový- -výžlabkový, kom., obdélný (cca 115 x 160 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Telči, hrad Lipnice /LI 245/; lit. – Kouba 1964, s. 197, obr. 14 (zl. č. 3a); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 70–71, 231, 358, kat. č. 435. 564 – Odpočívající lev (mezi stromy); Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 280 x 270 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, Praha a Landštejn, hradní expozice; lit. – Jiřík–

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 426 Kypta 2013, s. 97, obr. 60; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 70–71, 231, 358, kat. č. 439. Analogie: Písek, hrad (Jiřík–Kypta, eds. 2013, s. 97, kat. č. 61), Týřov, hrad (Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY 515, 547/), Slovensko – Šášov, hrad (Egyházy-Jurovská–Füryová 1993, obr. 27; Kvietok–Mácelová 2013, s. 18, 75), Maďarsko – Buda, hrad (Voit–Holl 1963, s. 20–26, VIII). Pozn. – Existuje několik v detailech odlišných verzí. 565 – Lev s královskou korunou (rostlinné dekorativní rámování); Praha, Pražský hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 191 x 193 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /inv. č. 5198/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 79, kat. č. 183; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 70, 230, 357, kat. č. 431. 566 – Lev v bojové pozici; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 330 x 338 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 55–56, 107, tab. 15: 33, kat. č. 22; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 70, 230, 357, kat. č. 429. 567 – Lev v bojové pozici; Brno, Kapucínské náměstí; typ – římsový (?), kom., obdélný (cca 130 x 180 mm), žlutě glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Brno, o. p. s.; lit. – Loskotová 2011a, s. 25, 157, 247, obr. 14: 11, kat. č. 15, tab. 11. 568 – Lev, řetěz a strom; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 215 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Durdík 1988b, s. 9, obr 15; Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 569 – „Provinilý“ lev; několik brněnských lokalit; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6395/; lit. – Loskotová 2011a, s. 49–51, 176–177, 258, obr. 26: 1, kat. č. 39, tab. 22; Loskotová–Menoušková 2010, s. 408–409, 412, obr. 6; Menoušková 1999, s. 375–377, obr. 1, 2; Menoušková 2008b, s. 40, 50, kat. č. 129. Analogie: Hranice, hrad/zámek (Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 9, 40, obr. 6, kat. č. 22), Louka, hrad (Měchurová 2010, s. 422–425, obr. 6). 570 – Lev s prázdným štítem a zlomeným kopím; Hustopeče u Brna; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum Mikulov /ev. č. A/M 970/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2005; Vitanovský 2008a, s. 96, 111, kat. č. 352. 571 – Odpočívající jelen (se stuhou); Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 49204/; lit. – Holoubková 2013, s. 28–29, 96, kat. č. 11, obr. 24; Kohoutek 2004, s. 104, obr. 5: 4, kat. č. 12; Menoušková 2008b, s. 40–41, 50, kat. č. 134; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 101, 247, 374, kat. č. 611. Pozn. – Další kachle s tímto motivem pocházející ze stejné lokality jsou uloženy v Muzeu Na Petrohradě, Zubří /inv.č. A 24/ a ve Valašském muzeu v Rožnově p. Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě /inv. č. 57644/1-13, 16-17/. Analogie: Plzeň (Orna 2005, s. 109–110, 179, tab. 27: 4), Tábor (Krajíc 2005, s. 67–68, obr. 111). 572 – Odpočívající jelen (se stuhou); Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 681–AS 10 689/; lit. – Cvrková 2009, s. 150–151, obr. 3: 5. 573 – Odpočívající jelen a královská koruna; Chrudim?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 191 x 199 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4606/; lit. – Frolík 2003, 57, kat. č. 88; Frolík–Sigl 1998, s. 128, obr. 371; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 73, 232, 359, kat. č. 456. Analogie: neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 102, kat. č. 210). 574 – Odpočívající jeleni pod velkým stromem, dílčí rekonstrukce dle nálezů ze Vsetína, hrad/ zámek a Nového Jičína, město; typ – zákl., kom., patrně obdélný (cca 110 x 205 mm, výška je značně neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně a Muzeum Novojičínska, Nový Jičín; lit. – Menoušková 2008b, s. 41, 50, kat. č. 133; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 101, 247, 373–374, kat. č. 610. 575 – Odpočívající laň; Praha; typ – římsový- -výžlabkový, kom., obdélný (cca 146 x 182 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 1285/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 72–73, 232, 359, kat. č. 453; Richterová 1982, s. 50, tab. 63: 1, kat. č. 356. 576 – Odpočívající laň; Kutná Hora, město; typ – římsový-výžlabkový, kom., obdélný (cca 143 x 220 mm), zeleně glazovaný; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 72–73, 232, 359, kat. č. 452. 577 – Odpočívající laň (mladý doubek); Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., patrně čtvercový

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 427 (cca 150 x 206 mm, výška je neúplná), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 72–73, 232, 359, kat. č. 454. 578 – Odpočívající laně; Toušeň, obec; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 168 x 201 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 24327-8/; lit. – Skružný–Špaček 2004, s. 233, 261, motiv 43; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 72–73, 232, 359, kat. č. 451. 579 – Odpočívající jelen s laní; neznámá lokalita; typ – římsový-korunní, kom., obdélný, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou /př. č. 71/95/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 72–73, 232, 359, kat. č. 450. 580 – Odpočívající jelen (se stuhou) s laní; Roudnice; typ – zákl., kom., patrně čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. H 7114/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 101, 247, 374, kat. č. 612; Zápotocký 1979, s. 163, obr. 73: 3. 581 – Běžící jelen; Hradec Králové, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2250, 1486/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 72–73, 232, 359, kat. č. 455. 582 – Běžící jelen; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 235 x 230 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 322575/; lit. – Loskotová 2011a, s. 30–31, 159–160, 249, obr. 17, kat. č. 18, tab. 13; Menoušková 2008b, s. 41, 51, kat. č. 135; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 101, 246, 373, kat. č. 609. Analogie: Brno, hrad Špilberk (Jordánková–Loskotová 2002, s. 560, 568, obr. 7: 1). 583 – Běžící jelen; Šumperk, město; typ – obdélná obkládací deska? (cca 105 x 160 mm, výška je neúplná), tmavě glazovaná; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum v Šumperku /inv. č. AS 10.620/; lit. – Goš–Halama 2009, s. 150, 155, obr. 46, 48. 584 – Jelen s rostlinným úponkem; Nový Hrad u Hanušovic; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 240 x 240 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum v Šumperku. 585 – Vzpínající se jeleni, řetěz, lilie, rekonstrukce; Nový Knín, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Hornické muzeum Příbram /inv. č. A 1103 aj./; lit. – Koucká 2007, s. 43–46, 121–122, kat. č. 51, 52. Analogie: neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 101, kat. č. 208). Pozn. – Rekonstrukce byla zhotovena podle sádrového odlitku ze sbírky Z. Hazlbauera, v současnosti umístěné na hradě Lipnice. 586 – Kohout; Hoješín, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 192 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4601 (A 4335, 4337)/; lit. – Frolík 2003, s. 58, kat. č. 90; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 73, 233, 360, kat. č. 460. 587 – Kohout na zapřaženém voze s vozkou; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 30/; lit. – Hazlbauer–Vermouzek 1985, obr. 11; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 73, 233, 360, kat. č. 461. 588 – Orel a zajíc; Melice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), zeleně nebo hnědě glazovaný; dat. – před 1416; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1624, H 1570–2, aj./; lit. – Menoušková 2008b, 40, 50, kat. č. 132 (rohová verze); Michna 1981, s. 334–337, obr. 2: 5, typ 9; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 71, 231, 358, kat. č. 443. 589 – Orel a zajíc; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – rohový, nádobkový s částečně zkosenou čelní stěnou, prořezávaný, mírně obdélný (cca 180 x 170 mm), rež.; dat. – počátek 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. SÚ 459/83/; lit. – Hazlbauer 1988b; Hazlbauer–Chotěbor 1990, s. 368, 370–371, obr. 8: 1–5; Krajíc 2005, s. 186–187, obr. 322, tab. VIII (SÚ 459/83). 590 – Rak, nápis (doplněno); Prostějov, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 205 x 203 mm), rež.; dat. – kolem 1500.; ul. – Muzeum Prostějovska v Prostějově /č. 014 852/25, 014 932/; lit. – Menoušková 2008b, 41, 51, kat. č. 138. Pozn. – Z téže lokality je znám sekundární otisk shodného reliéfu, zmenšený o cca 15 %. 591 – Rak a ornamenty (doplněno); Plzeň?; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 199 x 187 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 28671/; lit. – Orna 2005, s. 119–184, tab. 32: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 73–74, 233, 360, kat. č. 462. 592 – Had a Harpyje?; Praha, Anežský klášter; typ – patrně zákl., kom., neurčitelného formátu (cca 150 x 100 mm, zlomek), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 428 /inv. č. A 44/2011: 169/53/; lit. – Svatá Anežka 2011, s. 159, kat. č. 109. 593 – Dvounohý kráčející drak; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 135 x 139 mm), rež.; dat. – počátek 14. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 14 675/; lit. – Pavlík 2010a, s. 276–277, obr. 1: 1; Richterová 1982, s. 27, tab. 19: 1, kat. č. 60. 594 – Dvounohý drak s šípovitým ocasem; Kroměříž, město; typ – čtvercová forma; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž / inv. č. 160/; lit. – Chybová 2009, s. 141. Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 595 – Dvounohý drak; Plzeň, město; typ – nárožní štítek (cca 104 x 104 mm), rež.; dat – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 19786/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 97, obr. 61; Orna 2005, s. 113, 181, tab. 29: 3; Pavlík 2010a, s. 277–278, obr. 1: 5. 596 – Dvounohý drak s úponkem; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2150/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 74, 233, 360, kat. č. 465. 597 – Dvounohý drak?; Jindřichův Hradec, hrad/ zámek; typ – římsový-výžlabkový (cca 135 x 82 mm, zlomek), vícebarevně glazovaný; dat. – kolem 1500?; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 598 – Čtyřnohý drak; Melice, hrad; zákl., kom., obdélný (cca 150 x 183 mm), hnědě i zeleně glazovaný; dat. – před 1416; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1591–1608/; lit. – Menoušková 2008b, s. 38, 46, kat. č. 109; Michna 1981, s. 333, 336, obr. 1: 1. Pozn. – Někteří badatelé tvora považují za gryfa. 599 – Čtyřnohý drak; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 150 mm), zeleně glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. K 1/16/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 74, 234, 361, kat. č. 471. 600 – Čtyřnohý drak; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 718/; lit. – Cvrková 2009, s. 152, 154, obr. 4: 4. 601 – Čtyřnohý drak (v letu); Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. 3781/1890/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 74, 233, 360–361, kat. č. 469; Středověké umělecké řemeslo, 1986, s. 39, kat. č. 351. 602 – Čtyřnohý drak (architektura); Kroměříž, město; typ – zákl., prořezávaný, nikový, obdélný, temně glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž; lit. – Chybová 2009, s. 140. 603 – Čtyřnohý drak, rekonstrukce; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 306 x 324 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 56, 105, tab. 13: 30, 14: 31, 32, kat. č. 23; Pavlík 2010a, s. 276–278, obr. 1: 4. 604 – Čtyřnohý drak (doplněno); Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Landštejn, hradní expozice. 605 – Čtyřnohý drak; Žatec, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci /inv. č. 1474/84, kr. 405/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 74, 233, 360, kat. č. 467. 606 – Čtyřnohý drak (úponky, medailon); neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. Z-278/16/1953/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 74, 233, 361, kat. č. 470; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 39, kat. č. 352. Analogie: Milevsko, klášter (Jiřík–Kypta 2013, s. 97–98, kat. č. 62, 63), Praha, Staré Město (Brych 2004a, s. 106, kat. č. 223). 607 – Čtyřnohý drak (úponky, medailon); Nový Herštejn, hrad; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Durdík–Kausek–Procházka 2004, s. 41, obr. 9; Durdík–Procházka 2005. Analogie: Sušicko (Hazlbauer 1992c, s. 136, 147, obr. 5: 1–2). 608 – Čtyřnohý drak? (úponky, medailon); Křivoklát, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 150 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík 2003, s. 187–194; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 74–75, 234, 361, kat. č. 473. Pozn. – Motiv byl použit na replice kamen postavené v Hejtmanském domě na Křivoklátě (Hazlbauer 2003b, obr. 23). 609 – Čtyřnohý drak, (stylizovaný úponek); Počátky, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 187 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Počátky /inv. č. A 27/;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 429 lit. – Hazlbauer 1996c, tab. 2: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 74–75, 234, 361, kat. č. 472. 610 – Drak a ještěrka?; Vřešťov, obec; typ – zákl.?, kom., neurčitelného formátu (cca 105 x 112 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-144013/; lit. – Brych 2004a, s. 17, 102–103, kat. č. 212. 611 – Drak a neidentifikovatelný tvor s ptačím křídlem; Čelákovice, město?; typ – zákl.?, kom., neurčitelného formátu, rež.; ul. – soukromá sbírka. 612 – Čtveřice démonů v kruhových polích a šestilistá rozeta; Dolany u Olomouce, kartouza; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 160 x 158 mm), hnědě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 81, 238, 365, kat. č. 522; Pavlík 2010a, s. 286–288, obr. 6: 5. 613 – Bazilišek; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), režný i glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326 660-1, 326 696-7/; lit. – Jordánková– Loskotová 2002, s. 555–559, obr. 2: 6, 3: 2; Loskotová 2000, s. 37–64, obr. 11; Menoušková 2008b, 39–40, 49, kat. č. 125; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 76, 235, 362, kat. č. 483. 614 – Bazilišek (troubící); neznámá lokalita; typ – zákl., patrně kom., čtvercový (cca 160 x 152 mm); rež.?; dat. – 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 76, 235, 362, kat. č. 484. Pozn. – Zhotoveno podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnice. 615 – Draci s propletenými krky (cimbuří); Rožnov, hrad; typ – římsový-korunní s cimbuřím, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 185 x 190 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 50289 a 52542, inv. č. 54479 má dvě řady cimbuří/; lit. – Holoubková 2013, s. 32–33, 100–101, kat. č. 16, obr. 32–34; Menoušková 2008b, s. 39, 48, kat. č. 122; Pozn. – Další kachle s tímto motivem, nalezené tamtéž, jsou uloženy v Muzeu Na Petrohradě, Zubří /inv.č. A 22/ a v Muzeu regionu Valašsko ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí /př. č. 502/89/. (Pozn. – Připomeňme, že v případě kachlů římsových jejich formát určuje tvar komory v místě napojení na čelní výhřevnou stěnu, výškový údaj naproti tomu započítává i nad komoru vyčnívající cimbuří či jiné ozdoby). 616 – Draci s propletenými krky; Praha, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 167 x 196 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9784/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 75–76, 234, 361, kat. č. 361; Richterová 1982, s. 51, 171, tab. 63: 2, kat. č. 358. Analogie: Kutná Hora? (Brych 2004a, s. 105, kat. č. 218). 617 – Draci s propletenými krky (nápis); Plzeň, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 184 x 184 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 2874/; lit. – Halík 1948, s. 41, obr. 14; Orna 2005, s. 116–117, 183, tab. 31: 2; Pavlík–Vitanovský 2004 s. 75–76, 234, 361, kat. č. 479 618 – Draci s propletenými krky; Rýzmburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 145 x 174 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – konec 14. stol.; ul. – soukromá sbírka J. Hlaváčka; lit. – Hlaváček– Pavlík 2010, s. 892, motiv č. 2; Pavlík 2010a, s. 285–287, obr. 6: 2. 619 – Draci s propletenými krky (v medailonu); Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /12 172–12 175/; lit. – Krajíc 1997, s. 45–46, 212, obr. 24, příl. 4; Krajíc 2005, s. 94–95, tab. II (T 12 175). Analogie: Karlštejn, hrad (Nekuda–Reichertová 1968, s. 345, XLI: 2 /foto je převráceno/), Třeboň – rybník Svět, Týřov, hrad (Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY- 488/). 620 – Draci s propletenými krky; Vízmburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 150 mm) rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Podkrkonoší v Trutnově; lit. – Košťál a kol. 2013, s. 121–123, 128, obr. 76, tab. 47: 2. Analogie: Německo (Dolní Lužice) – Neuzell, klášter (Loskotová 2011a, s. 25–26, obr. 14: 10). 621 – Draci s propletenými krky (doplněno cimbuří); Kumburk, hrad?; typ – římsový-korunní, kom., obdélný, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Strauss 1983, sv. III., tab. 10: 7. 622 – Draci s propletenými krky; Hradec Králové?; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 165 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 75–76, 234, 361, kat. č. 477. 623 – Draci s propletenými krky (architektura); Praha, Staré Město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 190 x 202 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha / inv. č. 17/00-176- 29/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 75–76, 234, 361, kat. č. 475. 624 – Draci s propletenými krky (heraldika); Lipnice, hrad; typ – římsový-korunní, kom.,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 430 obdélný (cca 145 x 182 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 195/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 75–76, 234, 361, kat. č. 476. Analogie: Chrudim, město? (Frolík 2003, s. 56, kat. č. 86). 625 – Draci s propletenými krky; Moravské Budějovice, hrad/zámek; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 128 x 195 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul.– Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel Moravské Budějovice /inv. č. 10 MB/; lit. – Menoušková 2008b, s. 39, 49, kat. č. 124. 626 – Draci s propletenými krky, rekonstrukce; Svaté Pole u Dobříše, fara; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Korený–Machačová 2015, s. 21, obr. 48: 1. Analogie: Nový Knín, obec (Koucká 2007, s. 42, 120, kat. č. 50). 627 – Draci s propletenými krky (rekonstrukce); Horšovský Týn, náměstí; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 190 x 208 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Dudková–Orna 2007, s. 45–46, obr. 9: 1. 628 – Draci s propletenými krky; Hradec Králové, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 170 x 182 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2133/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 75–76, 234, 362, kat. č. 481. 629 – Draci s propletenými krky, rekonstrukce dle nálezů z Prahy – Staré Město a hradu Valečov; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č.H2-62461/ a Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 66, 66a/; lit. – Brych 2004a, s. 18, 105, kat. č. 219; Pavlík 2012, s. 411–412, obr. 23, 433, tab. V: 1–2. Pozn. – V případě reliéfu z Valečova nebylo cimbuří vyříznuto a kachel posloužil jako základní. 630 – Draci s propletenými krky; Kumburk, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 140 x 210 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128-133, 134, 146-155/75/; lit. – Drnovský 2015a, s. 387, 399, obr. 4: 6, motiv 17. 631 – Mantichora (medailon); Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany /inv. č. K-265/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 78, 236, 363, kat. č. 501. 632 – Mantichora, rekonstrukce; lokalita neurčena; zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Strauss 1983, sv. III., tab. 27: 7. Analogie: Moravské Budějovice, hrad/zámek (Menoušková 2008b, s. 49, kat. č. 126). 633 – Mantichora; Plzeň, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /NMP 22044/; lit. – Orna 2005, s. 78, 178, tab. 26: 3. 634 – Mantichora (úponky); Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 635 – Mantichora; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 24/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 78, 236, 363, kat. č. 499. 636 – Mantichora a orel; Tismice u Českého Brodu, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2541/; lit. – Brych 2004a, s. 16, 97, kat. č. 193; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 78, 236, 363–364, kat. č. 502. 637 – Mantichora a orel; Jindřichův Hradec, hrad/ zámek; typ – zákl., kom., mírně obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 638 – Mantichora (dvounohá); Horšovský Týn, náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 182 x 182 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Dudková– Orna 2007, s. 42, 45, obr. 8: 6. 639 – Mantichora?; Slavonice, město; typ – patrně čtvercová forma; dat. – 15. stol; ul. – Městské muzeum Slavonice. Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 640 – Kozorožci na vinici (doplněno); Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /př. č. 307/99/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 72, 232, 359, kat. č. 447. Analogie: Jindřichův Hradec, hrad/zámek (Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku). 641 – Kozorožci na vinici; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 155 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-20684–5/; lit. – Brych 2004a, s. 17, 101, kat. č. 206, 207. 642 – Kozorožci na vinici; Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 431 (cca 90 x 189 mm, výška je značně neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík–Hazlbauer 1993, s. 298–299, obr. 7: 8, kachel č. 13; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 72, 231, 359, kat. č. 446. 643 – Kozorožci s veverkou na vinici, rekonstrukce; Nový Hrad u Adamova, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 335 x 230 mm), rež.; dat. – před 1470; ul. – Technické muzeum Brno, Stará Huť u Adamova; lit. – Konečný–Merta 1976, s. 238, 240, obr. 7c; Menoušková 2008b, 41, 51, kat. č. 136. 644 – Kozorožci s veverkou na vinici, rekonstrukce dle nálezů z Heraltic a z hradu/zámku v Moravských Budějovicích; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 210 mm), rež. (slídování).; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč (Heraltice) a Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel, Moravské Budějovice /inv. č. 12 MB/; lit. – Loskotová 2011a, s. 46–49, obr. 25: 2, 3; Menoušková 2008b, s. 41, 51, kat. č. 137. 645 – Kozorožci s veverkou na vinici; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 170 x 210 mm, výška je značně neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Loskotová 2011a, s. 46–49, 175–176, 257, obr. 25: 4, kat. č. 38, tab. 21; Loskotová 2014, s. 91, 94, 99, obr. 17, kat. č. 16. 646 – Kozorožec; Vyšehrad, Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 130 x 130 mm), žlutě glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – Vyšehrad, expozice. 647 – Ryby a polopostava královny (architektura), varianta I; Votelež u Kouřimi, dvorec; typ – zákl., kom. (v dolní části), kombinovaný s korunním nástavcem, obdélný (cca 285 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Muzeum Kouřimska, Kouřim /inv. č. 2490 aj./; lit. – Kypta–Šulc 2006, s. 11–13, 22, obr. 7: 3, 4, 8: 1–4, 15: a–e; Nejedlý 2007, s. 261–263, obr. 27; Pospíšilová 1978, s. 19. Analogie: Kokořín, hrad (Hazlbauer 1989, s. 413, 425, obr. 7: 4); Nehvízdky, tvrz (Skružný–Špaček 2004, s. 228, 246, motiv 14), Praha – Staré Město (Brych 2004a, s. 16, 95, kat. č. 185). 648 – Ryby a polopostava královny, var. I; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 212 x 216 mm), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. /A 4603/; lit.–Frolík2003,s.43–44,kat.č.62;Hazlbauer 1989, s. 414–415, 425, obr. 7: 5; Nejedlý 2002, s. 482, obr. 34. Analogie: Dřely (Hazlbauer 1989, s. 413, 425, obr. 7: 6), Ústí nad Orlicí, město (Brych 2004a, s. 16, 94, kat. č. 183). 649 – Ryby a polopostava královny (různorodé doplňky), var. I; Vyškovsko; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Hazlbauer 1989, s. 415–416, 430, obr. 12: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 79–80, 236, 364, kat. č. 506; Strauss 1983, sv. III., tab. 19: 1. 650 – Ryby a polopostava královny, var. I; Blatná, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 220 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Blatná /inv. č. 339/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 79–80, 237, 364, kat. č. 508. 651 – Ryby a polopostava královny (s torzem třetí ryby), var. I; Moravské Budějovice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 190 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel, Moravské Budějovice. 652 – Ryby a polopostava královny (s torzem třetí ryby), var. I; Třebíč?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Jihlava /inv. č. JiFS 20 162/; lit. – Menoušková 2008b, s. 37–38, 45, kat. č. 101. 653 – Ryby a polopostava královny, varianta II; Praha; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 197 x 216 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 12 370/; lit. – Hazlbauer 1989, s. 413, 427, obr. 9: 2; 413; Nejedlý 2007, s. 262–263, obr. 29; Richterová 1982, s. 43, tab. 51: 2, kat. č. 259; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 79–80, 237, 364, kat. č. 509. 654 – Ryby a polopostava královny (medailon), var. II; Nový Hrad u Adamova; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež.; dat. – před 1470; ul. – Technické muzeum Brno, Stará Huť u Adamova; lit. – Konečný – Merta 1976, s. 238, 240–241, obr. 7a; Menoušková 2008b, s. 37–38, 45, kat. č. 105. 655 – Ryby a polopostava královny (obohaceno o další ryby a mořskou pannu), var. II; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec (cca 396 x 360 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2004, s. 261, 264, obr. 6: 5; Ernée 2008, s. 48–49, 107, tab. 6: 8, 7: 9, kat. č. 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 79–80, 237, 364, kat. č. 511. 656 – Ryby a polopostava královny (kvetoucí rostliny), var. II; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 232 x 235 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /př. č. 41/93; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 237, 80, 365, kat. č. 518.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 432 657 – Ryby a polopostava královny (kvetoucí rostliny), var. II; Plzeň?; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 118 x 118 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. NMP 73242/; lit. – Orna 2005, s. 78, 178, tab. 26: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 80, 237, 365, kat. č. 518. 658 – Ryby a polopostava královny, dílčí rekonstrukce, var. II; Lštění, tvrz; typ – patrně zákl., prořezávaný, nikový; čtvercový (cca 110 x 140 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Foster–Procházka 2008, s. 410–412, obr. 15: 6, 12; Procházka 2013, s. 40, 97. 659 – Ryby a polopostava královny (třetí ryba), var. II; Třebíč, hrad/zámek; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec ? (cca 220 x 210, šířka je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč /nedohledáno/; lit. – Menoušková 2008b, s. 37–38, 45, kat. č. 203. 660 – Ryby a polopostava královny (široké rámování s rostlinnými ornamenty), varianta III; Ústí nad Orlicí, město; typ – zákl. (zrcadlový), kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2548/; lit. – Brych 2004a, s. 16, 96–97, kat. č. 191; Hazlbauer 1989, s. 413, 427, obr. 9: 1. 661 – Ryby a polopostava královny, var. III; Kouřim, město; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Muzeum Kouřimska, Kouřim; lit. – Hazlbauer 1989, s. 413, 426, obr. 8: 4; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 80, 238, 365, kat. č. 519. 662 – Ryby a polopostava královny (medailon), rekonstrukce, var. III; Tábor, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 6931/; lit. – Krajíc 2005, s. 95–96, obr. 166, tab. XII. 663 – Ryby a polopostava královny, var. III; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm) rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Durdík 1988b, s. 14, obr. 26; Kypta–Havlice– Jiřík 2017, v tisku. 664 – Ryby a polopostava královny, var. III; Roztoky u Prahy, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy /inv. č. A 235 235/. Analogie: Praha – Nové Město (Brych 2004a, s. 94–95, kat. č. 184; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 41, kat. č. 86). Pozn. – Kachel z Roztok poškodila povodeň. 665 – Ryby a polopostava královny, rekonstrukce, var. III; patrně jihovýchodní Morava, tvrz Čejkovice?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Masarykovo muzeum Hodonín, pobočka Městské muzeum Veselí nad Moravou /inv. č. 392/; lit. – Menoušková 2008b, s. 37–38, 45, kat. č. 104. Analogie: Pardubice, hrad/zámek, viz foto na str. 45. 666 – Ryby a polopostava královny ve štítu a rostlinný ornament, var. III; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9817/; lit. – Nejedlý 2002, s. 479, obr. 29; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 80, 237, 364, kat. č. 513; Richterová 1982, tab. 51: 1, kat. č. 249. 667 – Ryby a polopostava královny ve štítu, var. III; Kralovice, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 182 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum a galerie severního Plzeňska, Mariánská Týnice – Kralovice; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 80, 237, 364, kat. č. 512. 668–Rybya polopostavakrálovnyve štítu,var.III; Plzeň?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 194 x 192 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 28663/; lit. – Halík 1948, s. 43, obr. 16; Orna 2005, s. 76–77, 178, tab. 26: 1. 669 – Ryby a polopostava královny s rakem ve štítu, var. III; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 176 x 167 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-62591/; lit. – Brych 2004a, s. 16, 96, kat. č. 190. 670 – Ryby a polopostava královny, rak a další ryba, var. III; Kumburk, hrad; typ – patrně zákl. kom., čtvercový (cca 120 x 160 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. 1741/; lit. – Drnovský 2015a, s. 385, 388, 398–399, obr. 3: 4, motiv 16. 671 – Souboj divých mužů; Lipnice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., obdélný (cca 350 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 7/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 78–79, 236, 364, kat. č. 504. 672 – Souboj divých mužů; Škvorec, náves; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 176 x 176 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 97018–97022, A 97032/; lit. – Pavlík–Špaček 2013, s. 550–551, obr. 7: 1–2, motiv 10; Skružný–Špaček 2004, s. 227, 243, motiv 8. Analogie: Votelež, dvorec (Kypta–Šulc 2006, s. 7, 9, obr. 4: 1).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 433 673 – Souboj divých mužů; Vřeskovice u Roupova?; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 111 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2580/; lit. – Brych 2004a, s. 16–17, 97, kat. č. 192. 674 – Souboj divých mužů, dílčí rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 675 – Divý muž jedoucí na jelenu; Brno, město; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Ostravské muzeum /inv. č. D 2668/; lit. – Loskotová 2011a, s. 35–36, 42–43, obr. 23: 3; Hlobil–Perůtka 2002, s. 289, kat. č. 121. 676 – Divý muž jedoucí na jelenu; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 235 x 235 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6406/; lit. – Loskotová 2011a, s. 42–43, 174, 256, obr. 23: 1, kat. č. 36, tab. 20. 2. 677 – Divý muž bojující s mužem „civilního“ vzhledu, rekonstrukce dle nálezů z usedlosti Horosedly a z podhradí Zvíkova; typ – římsový- -korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /t. č. je označen př. č. 583/72 pouze zvíkovský zlomek/; lit. – Fröhlich–Jiřík 2004, s. 273, 275–276, obr. 5: 1; Jiřík–Kypta 2013, s. 96, kat. č. 59. Analogie: Osek u Milevska (Milevské muzeum). 678 – Předoucí šelma a žena s číší; Praha, Novoměstská radnice; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9338/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 71–72, 231, 358–359, kat. č. 445; Richterová 1982, s. 43, 171, tab. 52: 1, (4), kat. č. 266 (hlava šelmy je chybně doplněná); Richterová 1988, s. 111–128, obr. 2. 679 – Předoucí šelma a žena s číší, dílčí rekonstrukce dle nálezů z různých míst Prahy; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 89 121, 89 126/ a Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-126341, H2-62914/; lit. – Brych 2004a, s. 17, 98–99, kat. č. 196, 197; Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 34–36, kat. č. 70–74; Richterová 1982, s. 43–44, 171, tab. 52: 2, 3, kat. č. 267 a 269. 680 – Předoucí šelma a žena s číší; Valečov, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 100 x 95 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 67, 67a/; lit. – Pavlík 2012, s. 412–413, 433, motiv č. 14, obr. 24, tab. V: 3. 681 – Prasnice s přízí (?); Tábor, město?; typ – zákl.?, kom., neznámého formátu (cca 123 x 103 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 6579/; lit. – Krajíc 2005, s. 140, obr. 241. 682 – Prasnice s přízí (?); Lány, tvrz; typ – zákl.?, kom., neznámého formátu (cca 120 x 85 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně /inv. č. 464 SP („L“)/; lit. – Hazlbauer 1993a, s. 17, obr. 15: 6. 683 – Prasnice; neznámá lokalita; typ – zákl.?, kom., neznámého formátu (cca 68 x 105 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2694/; lit. – Brych 2004a, s. 17, 102, kat. č. 211. 684 – Předoucí opice, (nápis, rozety); Velké Losiny, hrad/zámek; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 210 x 190 mm), vícebarevně glazovaný; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, zámek Velké Losiny; lit. – Menoušková 2008b, 44, 55, kat. č. 159; Richterová 1991, s. 3–9, obr. 4. Pozn. – Jde o starší součást (vysprávku) dochovaných pozdně renesančních kamen. Analogie: Orlice, tvrz (vystaveno na tvrzi). 685 – Zvěrokruh (?) v rukou opic; Klatovy, špitál; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 136/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 74, 233, 360, kat. č. 464; Tejček– Hůrková 2006, s. 89, 96, obr. 35: 1. 686 – Lev a jednorožec, (architektura); Milevsko, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 207 x 204 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Milevské muzeum /př. č. 270/73/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 94–95, kat č. 58; Pavlík– Vitanovský 2008, s. 457–459, obr. 11. Analogie: Zvíkov, hrad; Kotýřina (Šimůnek–Jiřík–Kypta– Simota 2010). 687 – Lev, drak a Bruncvík?; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 185 x 207 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 94, obr. 58; Kypta– Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 688 – Lev, drak a Bruncvík?; Louny, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 434 – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Lounech /č. 2037, 2045, 2046/; lit. – Pavlík–Špaček 2018, v tisku. 689 – Český lev s drakem; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 230 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 25/; lit. – Pavlík 2010a, s. 288–289, obr. 7: 5 (chybně označeno 4); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 130–131, 268, 395, kat. č. 843. Analogie: Jihlava, náměstí (Vitanovský 2008a, s. 96, 112, kat. č. 354). 690 – Český lev s drakem; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 212 x 209 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4607/; lit. – Frolík 2003, s. 57, kat. č. 87; Pavlík 2010a, 288–289, obr. 7: 4 (chybně označeno 3). Analogie: Zelená hora? (Brych 2004a, s. 9, 37, kat. č. 18). 691 – Český lev s drakem; neznámá lokalita; typ – zákl., kom.?, čtvercový (cca 185 x 170 mm), rež.?; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík 2010a, s. 288–289, obr. 7: 3 (chybně označeno 2); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 130–131, 268, 395, kat. č. 845. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnici. 692 – Český lev s drakem; Dřel u Berouna, tvrz; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík 2010a, s. 288–289, obr. 7: 2; Sedláček 2000, VI. díl, s. 233. 693 – Český lev s drakem ve štítu; Přerov, Horní náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Komenského v Přerově /inv. č. 19/99-104/; lit. – Pavlík 2010a, s. 288–289, obr. 7: 6 (chybně označeno 5). Vitanovský 2008a, 96, 112, kat. č. 353. 694 – Pták Noh s lidskou kořistí; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 69 412/; lit. – Menoušková 2008b, s. 39, 48, kat. č. 121. Analogie: Křivoklát, hrad? 695 – Pták Noh s lidskou kořistí; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /TY 208/; lit. – Durdík 2001, 42, obr. 24. Analogie Karlštejn, hrad ( Nekuda–Reichertová 1968, s. 345, tab. XLI: 8). 696 – Pták Noh s lidskou kořistí, dílčí rekonstrukce; Litice nad Orlicí, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum v Pardubicích, v expozici na hradě Litice /LT 6, 24, 34, 39, 44 a patrně i 40 a 47/; lit. – Pavlík 2013a, s. 764–765, 773, obr. 10: 1–3. 697 – Pták Noh s lidskou kořistí, rekonstrukce; Děčín, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 165 x 160 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Děčíně. 698 – Pták Noh s lidskou kořistí; Plzeň, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 165 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. UMP 8053/; lit. – Orna 2005, s. 70, 176, tab. 24: 2. 699 – Král a lev; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 140 x 215 mm – nejasná stranová orientace), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. 5338/; lit. – Pavlík– Vitanovský s. 70–71, 231, 358, kat. č. 440. 700 – Souboj vlků?; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 198 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany. 701 – Psi (vlci) a jelen; Pelhřimov?; typ – římsový- -korunní, kom., obdélný (cca 170 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Pelhřimov /inv. č. 11/98/1 aj./. Pozn. – Vystaveno v historické expozici na hradě Kámen. 702 – Kozel a dravá zvířata?, díčí rekonstrukce; Nový Knín, město; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 108 x 195 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Koucká 2007, s. 46–48, 123–124, kat. č. 53, 54. 703 – Pávi (medailon); Brno, náměstí Svobody; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 130 x 130 mm, neúplné rozměry), temně glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – nyní nezvěstný; lit. – Franz 1903, s. 146–147, obr. 13; Loskotová 2011a, s. 51, obr. 27; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 71, 231, 358, kat. č. 441. 704 – Vodní tvorové; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 170 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326 604 aj./; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 556–557, obr. 2: 3; Loskotová 2000, s. 445, obr. 12; Menoušková 2008b, s. 40, 49, kat. č. 128; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 81, 238, 365, kat. č. 521.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 435 705 – Pták, šíp a ryba; Čistá u Mladé Boleslavi, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Mladoboleslavska, Mladá Boleslav; lit. – Krásný– Kypta–Šulc 2005, s. 645–646, obr. 2: 2. 706 – Žena a monstrum; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 140 x 140 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 205/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 75, 234, 361, kat. č. 474; Zápotocký 1979, s. 189, obr. 89: 26. 707 – Obr-lidožrout (Kronos?); neznámá lokalita; typ – zákl., kom.? čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.?; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Hazlbauer 1996a, s. 474, 478, obr. 5: 3; Hazlbauer 1998, s. 220–222, obr. 129; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 75, 229, 68, 356, kat. č. 416. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnici. 708 – Aristoteles a Phyllis; Lichnice, hrad; typ – zákl. (požit v nároží), kom., čtvercový (cca 220 x 230 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 44/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 69, 229, 356, kat. č. 418; Rosulková 2013, s. 12–13, 44, obr. 11. 709 – Herkules a Achelóos?; Kutná Hora, město; typ – patrně římsový (použit v nároží), kom., obdélný (cca 110 x 90 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/202/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 68, 229, 356, kat. č. 413. 710 – Liška a čáp u džbánu; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – patrně čtvercová forma; dat. – kolem 1400; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Krajíc 2005, s. 191, obr. 329; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 70, 230, 357, kat. č. 428; Richter 1969, s. 779, obr. 6; Richter 1978, obr. 16. Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 711 – Trůnící král Václav IV.? (kvadrilob, ornamenty); Dolany u Olomouce, klášter; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 155 x 155 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci /inv. č. HA-1754/; lit. – Burian 1965, s. 1–31; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 109, 254, 380, kat. č. 686. 712 – Císař Zikmund Lucemburský?; Chrudim, město; typ – patrně zákl., kom., patrně čtvercový (cca 125 x 158 mm, zlomek), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4479, 4590/; lit. – Frolík 2003, s. 25, kat. č. 24; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 109–110, 254, 380, kat. č. 687. 713 – Císař Zikmund Lucemburský?; České Budějovice, město; typ – zákl., nikový, obdélný (cca 243 x 200 mm), hnědě glazovaný; dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. A 30093/. 714 – Císař Zikmund Lucemburský?, rekonstrukce dle nálezů z měst Planá u Mariánských Lázní a Stříbro; typ – zákl., nikový (prořezávané kružby vytvářející náznak čelní stěny se nedochovaly), obdélný (cca 270 x 145 mm), zeleně glazovaný; dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum ve Stříbře a Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 109–110, 254, 380, kat. č. 688. 715 – Král Matyáš Korvín; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 300 x 220 mm), hnědě glazovaný; dat. – poslední čtvrtina 15. stol; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 52 547/, režná verze z téže lokality je uložena v Muzeu Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 17/; lit. – Holoubková 2013, s. 27, 95, kat. č. 9, obr. 22; Menoušková 2008b, s. 73, 78, kat. č. 220; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 110, 254, 381, kat. č. 694. Analogie: Olomouc, město (Sedláčková 2000, s. 57, 78–80, kat. č. 6), Prostějov? (Muzeum Prostějovska v Prostějově), Maďarsko – Buda (Voit– Holl 1963, s. 66, 23). 716 – Král Matyáš Korvín; Žatec, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci /př. č. 7/65 kr. 162/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 110, 255, 381, kat. č. 695. 717 – Král Vladislav Jagellonský?; Nový Herštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Procházka 1998, s. 218, 222, obr. 21: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 110, 254, 380–381, kat. č. 689. Pozn. – Identifikace polopostavy je obtížná, může se jednat např. o biblického krále Davida. 718 – Král v zahradě (medailon); Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2129/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 108–109, 253, 380, kat. č. 684. Pozn. – I v tomto případě může jít o starozákonního krále. 719 – Panovník; Třebíč, město, mlýn pod hradem Holoubek?; typ – vrcholový nástavec, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč. 720 – Hlava krále; Roupov, hrad; typ – neurčitelný (cca 47 x 67 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 436 15. stol.; ul. – hrad Roupov, soukromá sbírka; lit. – Pavlík 2008d, s. 502, obr. 7: 4. 721 – Mladý panovník; Brno, Biskupská ul.; typ – obdélná obkládací deska, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Brno, o. p. s. /inv. č. 47/11-158/1/; lit. – Loskotová 2011a, s. 77, obr. 50: 4. 722 – Král; Znojmo, město; typ – obdélná obkládací deska (cca 140 x 120 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Jihomoravské muzeum ve Znojmě /Kr. 353/. Pozn. – Vystaveno v expozici znojemského hradu/ zámku. 723 – Král v klenotu; Tábor, město?; typ – neurčitelný, zlomek (cca 140 x 140 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 211/; lit. – Krajíc 2005, s. 89–90, obr. 155. 724 – Trůnící panovník (kníže); Helfenburk u Úštěku, hrad; typ – vrcholový nástavec (cca 190 x 162 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. 24393–6/; lit. – Smetana–Gabriel 1988, s. 549, 551, obr. 2: 4, motiv 12; Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, s. 319, 324, obr. 98: 04; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 108, 253, 380, kat. č. 682. 725 – Císař s císařským orlem (?); Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 295 x 195 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 692–3/; lit. – Menoušková 2008b, s. 75, 81, kat. č. 236; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 110, 254, 381, kat. č. 690; Tymonová 2009, s. 217–218, tab. 3: 12. 726 – Saský kurfiřt se saským znakem; Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 310 x 190 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 690–1/; lit. – Menoušková 2008b, s. 75, 81, kat. č. 235; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 110, 254, 381, kat. č. 691; Tymonová 2005, s. 427– 460, obr. 1: 1–2. Analogie: Německo – Nürnberg, Germanische Nationalmuseum (Franz 1969, s. 177, obr. 117). 727 – Trůnící vládce se znakem Saska a saských kurfiřtů, rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, zeleně i vícebarevně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 233, 235, 240, 251, 267/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 110, 254, 381, kat. č. 693. Analogie: Křivoklát, hrad, ArÚ AV ČR, Praha (vícebarevné glazování, nepublikováno). 728 – Saský kurfiřt, architektura; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 280 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 52540/; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 127, kat. č. 400; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 110, 254, 381, kat. č. 692. 729 – Starý a mladý král; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 206 mm), patrně režný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 108, 253, 380, kat. č. 683. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní v expozici hradu Lipnice. Analogie: Žatec? (Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci). 730 – Starý a mladý král a vlys s kružbou; lokalita nezjištěna; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 160 x 175 mm), rež.?; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Lounech. Pozn. – Jedná se o kopii na náznakové rekonstrukci kachlových kamen v muzejní expozici. 731 – Osobní odznak Vladislava Jagellonského; Vysoké Mýto?; typ – římsový-korunní, kom. (cca 55 x 120 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě /př. č. 16/2006/. 732 – Osobní odznak Vladislava Jagellonského? (architektura); Javorník – Jánský Vrch, hrad/zámek; typ – stupňovitý vrcholový nástavec (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Jesenicka, Jeseník; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 134, 272, 399, kat. č. 884; Tymonová 2009, s. 219–220, tab. 4: 11. 733 – Královský pár, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 175, obr. 70: 3, 4. 734/1, 2 – Královský pár; Krašovice, obec; typ – základní, kom., patrně čtvercový, po vertikálním rozříznutí reliéfní stěny upraven na rohový (cca 45 x 170 a 90 x 170 mm, převážně neúplné rozměry), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Orna 2008, s. 223–225, tab. 1: 3. 735 – Šlechtic se znamením orlice, architektura (doplněno); Hranice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 375 x 240 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 128, kat. č. 401; Miloš– Michna–Sedláčková 1998, s. 9, 20, kat. č. 12. 736 – Šlechtic s orlicí na štítu, architektura (hlavičky); Hranice, hrad/zámek; typ – prořezávaný trojúhelníkovitý korunní nástavec (cca 250 x 250 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – Městské muzeum

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 437 a galerie v Hranicích; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 131, kat. č. 420; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 95, 242, 369, kat. č. 562. Pozn. – Jde o upravenou verzi předchozího reliéfu. 737 – Panoš s mečem a loučí?; Brno, město; typ – obdélná (vyrovnávací?) obkládací deska (cca 222 x 112 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Brno, o. p. s.; lit. – Loskotová 2011a, s. 77, 209, 279, obr. 50: 3, kat. č. 78, tab. 43: 2. 738 – Panoš s číší?; Moravská Třebová; typ – vyrovnávací-rohový, kom., rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Moravská Třebová. 739 – Panoš s loučí?; Brno, Kapucínské nám.; typ – obdélná obkládací deska (cca 90 x 100 mm, výška je značně neúplná), rež. (slídování); dat. – konec 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 120 357/; lit. – Loskotová 2008a, s. 57, 63, kat. č. 172; Měchurová 1991, s. 149, 167, tab. XI: 1. 740 – Panoš, písmena, rekonstrukce; Cimburk u Koryčan, hrad; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 93 x 147 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č. 10322–10327/; lit. – Loskotová 2008a, s. 57, 63, kat. č. 173. 741 – Turnajová scéna (I); Rabí, hrad; typ – zákl. (příležitostně použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 210 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1993b, obr. 1: 6. Analogie: Chanovice, tvrz/zámek (Hůrková a kol. 2014, s. 260, obr. 4.1-62; Tetour 2005, s. 238, 272, obr. 19), Kašperk, hradní expozice, další exempláře jsou uloženy v Muzeu Šumavy v Sušici (Hazlbauer 1992c, s. 145, obr. 3: 4). Pozn. – Zajímavý příklad rustikalizace vzhledu tohoto reliéfu dokládá nález z Uzenic na Blatensku (Fröhlich–Kypta 2010, s. 297–304, obr. 3–4). 742 – Turnajová scéna (II); Rabí, hrad; typ – zákl. (příležitostně použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 210 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1993b, obr. 1: 7; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 92–93, 240, 367, kat. č. 536. Analogie: Chanovice, tvrz/zámek (Hůrková a kol. 2014, s. 260, obr. 4.1-52: 3, 4.1-62). 743 – Turnajová scéna (I), nápis, dílčí rekonstrukce; Volyně, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 218 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Volyně. 744 – Turnajová scéna (II), nápis, rekonstrukce dle zlomků z obcí Pole a Újezd u Blatné; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 223 x 230 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Blatné /inv. č. 348 (Pole) a 313 (Újezd)/; lit. – Fröhlich– Pavlík 2010, s. 909–914, obr. 1–4. 745 – Turnajová scéna (I); Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 182/; lit. – Humpolec 2013, s. 188, obr. 83: 3; Kocman–Hazlbauer 1002, s. 504–505, obr. 2: 2, motiv č. 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 92, 239, 367, kat. č. 533. 746 – Turnajová scéna (II); Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 200/; lit. – Kocman–Hazlbauer 1002, s. 504–505, obr. 2: 3, motiv č. 3; Humpolec 2013, s. 188, obr. 83: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 92, 240, 367, kat. č. 534. 747 – Turnajová scéna (I), rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 167, 169, obr. 64: 1. 748 – Turnajová scéna (II), rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 167, 169, obr. 64: 2. 749 – Turnajová scéna (I); Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Moravská galerie v Brně /inv. č. 25156/; lit. – Loskotová 2008a, s. 57, 61, kat. č. 165; Loskotová 2011a, s. 73–74, 198–199, 276, obr. 46: 1, kat. č. 72. 1, tab. 40: 1. 750 – Turnajová scéna (II), rekonstrukce; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Archaia Brno, o.p.s. /inv. č. 43/04-297/12, 13/; lit. – Loskotová 2008a, s. 57, 62, kat. č. 166; Loskotová 2011a, s. 73–74, 200, 276, obr. 46: 2, kat. č. 72. 2, tab. 40: 2. 751 – Turnajová scéna (I); Landštejn, hrad; typ. – zákl., kom., čtvercový, rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Landštejn, hradní expozice. 752 – Turnajová scéna (II); Landštejn, hrad; typ. – zákl., kom., čtvercový, rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Landštejn, hradní expozice. 753 – Turnajová scéna (I); Hradec Králové, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2188/;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 438 lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 92, 239, 366, kat. č. 530. Analogie: Náchod? (Regionální muzeum Náchod /inv. č. I-A-614/). 754 – Turnajová scéna (II); Hradec Králové, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 184 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /č. 253/31/. 755 – Turnajová scéna (I), rekonstrukce; Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích; lit. – Hazlbauer–Špaček 1986, s. 149, obr. 1: 1. Analogie: Škvorec, obec (Pavlík–Špaček 2013a, s. 549, obr. 6: 3), Vestec u Staré Boleslavi, obec (Brych 2004a, s. 120–121, kat. č. 266). 756 – Turnajová scéna (II); Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 194 x 201 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 4476 aj./; lit. – Hazlbauer– Špaček 1986, s. 149, obr. 1: 2; Skružný–Špaček 2004, s. 229, 250, motiv 22. Analogie: Újezdec u Borku, ves (nedohledáno). 757 – Turnajová scéna (I); Radyně, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni, vystaveno v expozici na hradě Radyně. 758 – Turnajová scéna (II); Radyně, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 201 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 2875/; lit. – Halík 1948, s. 42–43, obr. 12; Orna 2005, s. 111, 180, tab. 28: 3. 759 – Turnajová scéna (I); Praha – Petřín; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha /inv. č. 33/96/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 239, 92, 366, kat. č. 531; Zavřel 1998, s. 217–228, obr. 3, kachel č. 1. 760 – Turnajová scéna (II), rekonstrukce dle nálezů z pražských lokalit – Pražský hrad a Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 193 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR /př. č. 390-415/, Národní muzeum v Praze /inv. č. HA 62656/, Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9798/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 121, kat. č. 267, 268; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 30–31, kat. č. 61, 62; Richterová 1982, s. 46, 171, tab. 56: 4, kat. č. 299. 761 – Turnajová scéna (I); Pravlov, obec u Dolních Kounic, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Král 1974, s. 55–56, obr. 4. 762 – Turnajová scéna (II); Pravlov, obec u Dolních Kounic, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Král 1974, s. 55–56, obr. 3. 763 – Turnajová scéna (I), rekonstrukce; Kumburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 183 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128–134, 146–155/75/; lit. – Drnovský 2015a, s. 387–388, 399–400, obr. 4: 1, motiv 18. Analogie: Brada, hrad (Drnovský 2016, s. 142–143, obr. 3: 4), Rýzmburk u České Skalice, hrad (Hlaváček–Pavlík, 2010, s. 894, motiv č. 6). 764 – Turnajová scéna (II); Hrubá Skála, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 192 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín; lit. – Tomášková 1999, s. 38, tab. III: 3. Analogie: Brada, hrad (Drnovský 2016, s. 142–143, obr. 3: 5), Starý Bydžov (Koudelka 1911, s. 2, tab. III, obr. 6). 765 – Turnajová scéna; rekonstrukce dle nálezů z hradu Kokořína, Valečova a z Prahy; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2583/, Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 62–64/, Muzeum hlavního města Prahy /89 119/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 120, kat. č. 263; Pavlík 2012, s. 410–411, 432, obr. 21, tab. IV: 10, 11, fototab. 7: 2; Richterová 1982, s. 46, 171, tab. 56: 3, kat. č. 297. 766 – Turnajová scéna; Tábor, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 206 x 206 mm), rež.; dat. – 2. polovina. 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 67/; lit. – Krajíc 2005, s. 107–108, obr. 188, tab. III (T 67). 767 – Turnajová scéna; Praha?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 12 355/; lit. – Richterová 1982, s. 46, 171, tab. 56: 1, kat. č. 296. 768 – Turnajová scéna; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště. Analogie: Starý Bydžov (Koudelka 1911, s. 2, tab. II, obr. 5). 769 – Turnajová scéna; Doubravník, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Doubravník; lit. – Pavlík 2011a, s. 218–219, obr. 2, foto na obalu. Analogie: Loučka, hrad (Michna 1965, s. 249–250).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 439 770 – Turnajová scéna; Kostomlaty (Mydlovar) u Nymburka, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Nymburk /inv. č. P 34/58/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 92, 239, 366, kat. č. 529. 771 – Turnajová scéna; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 31, 41/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 92, 240, 367, kat. č. 540. 772 – Turnajová scéna; Chrudim, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 204 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4610/; lit. – Frolík 2003, s. 50, kat. č. 72; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 92, 240, 367, kat. č. 538. 773 – Turnajová scéna, rekonstrukce; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 65 a T 441/; lit. – Krajíc 2005, s. 106–107, 110, obr. 186, 193, tab III (T 65). 774 – Turnajová scéna; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 92, 240, 367, kat. č. 539; Vařeka, 1997, s. 399–406, obr. 4: 2. 775 – Turnajová scéna; Ústí nad Labem, město?; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. A 8873/. 776 – Turnajová scéna, rekonstrukce; Kestřany, dolní tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku a soukromá sbírka; lit. – Jiřík– Kypta 2013, s. 84, kat. č. 47. 777 – Turnajová scéna (kolba ke kroužku?); Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326601–2/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 560, 565, obr. 6: 1; Loskotová 2008a, s. 57, 62, kat. č. 167; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 93, 240, 367, kat. č. 541. Analogie: Brno, město (Franz 1903, s. 164, obr. 32). 778 – Osedlaný kůň; neznámá lokalita; typ – římsový-korunní, kom., mírně obdélný (včetně cimbuří cca 180 x 185 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-16040/; lit. – Brych 2004a, s. 17, 102–103, kat. č. 213; Kočí–Vondruška 1989, kat. č. 391. 779 – Osedlaný kůň na štítu; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /č.s. 22/; lit. – Krajíc 2005, s. 112–113, obr. 196. 780 – Panovník (kníže) nasedající na koně; Točník, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 199 x 196 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR /inv. č. TO/86701/; lit. – Hazlbauer 1988a, s. 27, tab. 6: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 99, 245, 372, kat. č. 591. Analogie: Týřov, hrad (Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY 476/). 781 – Panovník (kníže) nasedající na koně; Plzeň, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 194 x 191 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. L 681/; lit. – Orna 2005, s. 59–60, 174, tab. 22: 6. Pozn. – V uvedené literatuře je postava identifikována jako sv. Martin. 782 – Jezdec (hvězda); Loštice, obec; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci. 783 – Jezdec; Náchod, pod hradem/zámkem; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 170 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Jaroměři /př. č. 144 12/. 784 – Jezdec-král s loveckým rohem; Valdek, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 191 x 191 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9340/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 99–100, 245, 372, kat. č. 593; Richterová 1982, s. 58, 171, exkurz, tab. 7: 1, kat. č. 43. Analogie: Točník, hrad (Brych 2004a, s. 14, 72, kat. č. 119). Pozn. – Z hradu Valdeka údajně pochází nedohledaná verze s náznačenou arkádou, viz Sedláček 2000, díl VI., s. 171. Výklad této ikonografie není ustálen. 785 – Jezdec s loveckým rohem, rekonstrukce dle nálezů z několika brněnských lokalit; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 5713, HA 120322/; lit. – Franz 1903, s. 163, obr. 31; Loskotová 2008a, s. 58, 65, kat. č. 189; Loskotová 2008b, s. 534–535, obr. 4: 5, 6; Loskotová 2011a, s. 79–80, 213, 281, obr. 52: 2, kat. č. 83, tab 45; Měchurová 1991, s. 157, obr. 1: 2; Měchurová–Netopilová 2013, s. 11–12, 41. 786 – Jezdec s loveckým psem; Královice u Říčan, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 204 x 208 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2581/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 116, kat. č. 254. Analogie: Opočno nad Jizerou, tvrz (Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 10003/). 787 – Jezdec s loveckým psem, hvězda, nápis;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 40 Helfštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Komenského v Přerově; lit. – Kohoutek 1997, s. 244, obr. 11; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 99–100, 246, 373, kat. č. 603. 788 – Jezdec s kuší a loveckým psem; Jindřichův Hradec, město?; typ – zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 789 – Jezdec se sokolem; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 200 x 180 mm). rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha /inv. č. 17/00-361-1/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 99–100, 246, 372, kat. č. 598. 790 – Jezdec, šašek a lovečtí ptáci; Votelež, dvorec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Muzeum Kouřimska, Kouřim /inv. č. 2489/; lit. – Kypta–Šulc 2006, s. 7, 10–11, obr. 4: 3, motiv 12; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 91, 239, 366, kat. č. 526. 791 – Jezdec s loveckým rohem a psem; Nymburk, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Nymburk /inv. č. 103/98-27/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 99–100, 246, 373, kat. č. 602. 792 – Jezdec s loveckým rohem, ptákem a psem?; Kloboucko?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 145 x 190, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Mikulově /inv. č. A/K 340/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 66, kat. č. 192; Pavlík 2007a, s. 86–87, kachel č. XI. 793 – Jezdec-král s loveckým rohem, ptákem a psem; Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík–Hazlbauer 1993, s. 296–298, obr. 6: 4. Analogie: Buštěhrad (Brych 2004a, s. 111, kat. č. 232), Praha? (Brych 2004a, s. 110, kat. č. 231 /bez praporce/), Český Brod, radnice (Nekuda– Reichertová 1968, s. 346, tab. XLII: 2). 794 – Jezdec-král s loveckým rohem, ptákem a psem; Okoř, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina. 15. stol.; ul. – Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy (?); lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 99–100, 245, 372, kat. č. 596. 795 – Jezdec s loveckým ptákem a psem, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 185, obr. 80: 2. 796 – Jezdec s loveckým ptákem a psem; lokalita neurčena; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 225 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 99–100, 246, 372–373, kat. č. 599. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnici. 797 – Jezdec s loveckými ptáky a psem; Louny, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Lounech /př. č. 2038 (1730)/; lit. – Pavlík–Špaček 2018, v tisku. 798 – Jezdec-kníže (?) s loveckým rohem, ptákem a psem; Velehrad, klášter; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Olomouc, o. p. s.; lit. – Schenk 2016. 799 – Jezdec s loveckým rohem, ptákem a psem; Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 680/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 66, kat. č. 190; Nekuda– Reichertová 1968, s. 404, tab. XCIX: 3; Tymonová 2009, s. 214, 216, tab. 2: 10. 800 – Jezdec s loveckým rohem, ptákem a dvěma psy; Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 574/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 66, kat. č. 191; Loskotová 2008b, s. 536, obr. 5: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 99–100, 246, 373, kat. č. 600. 801 – Jezdec s loveckým ptákem, dvojicí psů a jelenů; Opava, Stará radnice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 225 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 695/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 66, kat. č. 193; Tymonová 2009, s. 214–216, tab. 2: 11. 802 – Troubící pěší lovec s velkým psem; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 205 mm), rež., (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /př. č. 155/92/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 99–100, 246, 373, kat. č. 607. 803 – Troubící pěší lovec se psem; Tábor, Žižkovo náměstí; typ – rohový, kom., obdélný, vyrovnávací (cca 195 x 120 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 50134/; lit. – Krajíc 2005, s. 87–88, obr. 150.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 41 804 – Ozbrojenec vedoucí dva psy; Kumburk, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 200 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128–134, 146–155/75/; lit. – Drnovský 2015a, s. 387–389, 400, obr. 4: 2 (M 26) a 5: 4(M 23). 805 – Pěší lovec (kníže?) se psem a sokolem; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany /inv. č. K 528/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 101, 246, 373, kat. č. 606; Vařeka 1997, s. 401–402, 405, obr. 4: 4. 806 – Pěší lovec (kníže?) se psem a sokolem; Praha, Petřín; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní památkový ústav, Praha; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 101, 246, 373, kat. č. 605; Zavřel 1998, s. 22, obr. 5. Analogie: Bechyně, hrad/zámek (Pavlík 2015, s. 827–828, obr. 7: 1). 807 – Pěší trubač, jelen, ohrada; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 365 x 365 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 46, 94, tab. 2, motiv 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 102, 248, 374–375, kat. č. 622. Analogie: Volyně? (Městské muzeum Volyně). 808 – Pěší trubač s kopím jelen a pes; Strakonice, hrad; typ – zákl., kom., patrně čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum středního Pootaví, Strakonice. 809 – Pěší trubač, jelen a pes; Plzeň, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 193 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 28666/; lit. –Fajt a kol. 1996, s. 544, kat. č. 158; Orna 2005, s. 69, 176, tab. 24: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 102, 247, 374, kat. č. 621. 810 – Muž s kuší, erb, iniciála, ulovená zvěř (?), architektura; Hranice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 350 x 240 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 128, kat. č. 403; Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 25, kat. č. 07 a zeleně glazovaná verze s. 26, kat. č. 08. Analogie: Helfštejn, hrad (Figeľ–Pavlík 2008, s. 40, 49, obr. 5, motiv č. 8), Rožnov, hrad (Holoubková 2013, s. 29–30, 97, č. 12, obr. 25–26). 811 – Jelen štvaný psem; Brno, Kapucínské náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 5805/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 65, kat. č. 187; Nekuda–Reichertová 1968, s. 393, tab. LXXXVIII: 3. Analogie: Brno, město (Nekuda 1963, s. 76). 812 – Jelen štvaný psem; Lipnice, hrad, dílčí rekonstrukce; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 105/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 102, 247, 374, kat. č. 615. 813 – Jelen štvaný psem; Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 181 x 186 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 10034 aj./; lit. – Skružný–Špaček 2004, s. 228, 249, kat. č. 19; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 102, 247, 374, kat. č. 618. Analogie: Cvrčovice (u Brandýsa nad Labem), mlýn (dle sdělení J. Špačka). 814 – Jelen štvaný psem; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 206 x 228 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9347/; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 102, 247, 374, kat. č. 617; Richterová 1982, s. 47, 171, tab. 57: 1, kat. č. 313. 815 – Jelen štvaný psem a pták na stromě; Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 544/; lit. – Kouřil–Prix–Wihoda 2000, s. 59, obr. 23; Loskotová 2008a, s. 58, 65, kat. č. 186; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 102, 247, 374, kat. č. 614. 816 – Jelen štvaný psem; Helfenburk u Úštěku, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích; lit. – Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, s. 325, 330, obr. 101: 02. 817 – Jelen štvaný psy; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 102, 247, 374, kat. č. 619; Vařeka 1997, s. 401–402, 405, obr. 4: 3. 818 – Jelen štvaný psy, dílčí rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Telči, hrad Lipnice /LI 73, 180, 245/. 819 – Jelen štvaný psy?, rekonstrukce; Kumburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128–134,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 42 146–155/75/; lit. – Drnovský 2015a, s. 389, 400, obr. 5: 3, motiv 22. Pozn. – Doplněno podle představy V. Fejfara z třicátých let 20. století. 820 – Jelen štvaný psy, dílčí rekonstrukce; Kumburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. 2306, 2309/, Místní vlastivědné muzeum v Železnici /inv. č. 365/, dále viz Drnovský 2015a; lit. – Drnovský 2015a, s. 389, 400, obr. 5:1–2, motiv 21; Ulrychová 2006, s. 328, obr. 9. 821 – Jelen, síť, iniciály; Bolkov, hrad?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 170 mm), rež.; dat. – konec 14. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 101–102, 247, 374, kat. č. 613. Analogie: Starý Bydžov (Koudelka 1911, s. 2, tab. III, obr. 7). Pozn. – Kresba byla zhotovena podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní umístěné v expozici na hradě Lipnice. 822 – Lov medvěda; Nový Knín (dříve Starý), město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Korený–Machačová 2015, s. 20, barevná příloha 10; Koucká 2007, s. 103, kat. č. 32. Analogie: Praha, Vyšehrad (Brych 2004a, s. 116, kat. č. 251), neznámá lokalita (Městské muzeum Sedlčany, expozice), Slovensko – Nitra, město (Bielich–Samuel 2007, s. 81, 84, obr. 86a, s. 103, obr. 99c). 823 – Lov medvěda (?) a pelikán na hnízdě; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 170 mm), rež. (slídování); dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6391/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 67, kat. č. 195; Menoušková 1999, s. 381–382, obr. 8. 824 – Lov medvěda?; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 194 x 125 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-103637/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 116, kat. č. 252. 825 – Lovecký pták na stanovišti?; Jenišovice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Milevské muzeum /inv. č. 19/79/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 136, kat. č. 126. 826 – Lovecký pták na stanovišti (?) a pes, dílčí rekonstrukce; Újezdec u Borku, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 95 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; Oblastní muzeum Praha-východ, Brandýs nad Labem; lit. – Dreslerová–Kypta–Šulc 2004, s. 691–693, obr. 4: 2. 827 – Zajíc štvaný psem; Stradonice u Berouna, obec; typ – římsový-výžlabkový, kom., obdélný (cca 175 x 200 mm), zeleně glazovaný; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-144060/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 117, kat. č. 257. Analogie: Kutná Hora, město (České muzeum stříbra v Kutné Hoře /inv. č. K1/569/). 828 – Jezdecký souboj na kopí (I), Rudolf Habsburský?; Kyšperk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 170 mm), rež.; dat. – 1. polovina 14. stol (1335–1343); ul. – ArÚ AV ČR Praha, /KY 1/ (Historická expozice NM v Praze); lit. – Brych 2004a, s. 19, 118, kat. č. 258; Kaiser 1979, s. 45–59; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 94, 241, 368, kat. č. 551. 829 – Jezdecký souboj na kopí (II), Přemysl Otakar II.?; Kyšperk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 170 mm), rež.; dat. – 1. polovina 14. stol. (1335–1343); ul. – ArÚ AV ČR Praha, /KY 1/ (Historická expozice NM v Praze); lit. – Brych 2004a, s. 19, 118, kat. č. 259. Pozn. – Reliéfy č. 828 a 829 byly patrně zhotoveny podle kamenné desky ležatého, obdélného formátu (Smetánka 1983b, s. 148–149, obr. 5). 830 – Jezdecký souboj na kopí (I), rekonstrukce dle nálezů z hradů Lichnice, Lipnice a Buda (v Budapešti); typ – zákl., nikový, prořezávaný, obdélný, zeleně či hnědě glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav; NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice; lit. – Kouba, 1964, s. 185–199, obr. 5, 6; Loskotová 2012, s. 192–199, 376, obr. 2, příloha č. 1; Smetánka 1961, s. 592–597, obr. 1; Voit–Holl 1963, s. 65, 15. Z dalších analogií: např. Jindřichův Hradec (Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku). Pozn. – Zlomek protivníka (II) z hradu Lichnice je uložen v Městském muzeu a knihovně v Čáslavi /inv. č. K 528/ – Křenková 2007, tab. XLIII: 3. V celistvé podobě je tento kachel možno vidět na budínské rekonstrukci „rytířských“ kamen (Holl 1998, s. 146–148, obr. 13; Voit–Holl 1963, s. 20–26, obr. IX). 831 – Jezdecký souboj na kopí (I), Hynek Bítovský z Lichtenburka (?), rekonstrukce; Brno město (více lokalit); typ – zákl., kom., obdélný (cca 338 x 188 mm), režný i zeleně a hnědě glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Ostravské muzeum /inv. č. 16.608/ a Muzeum města Brna /inv. č. 435850, 435852 aj./; lit. – Jordánková–Loskotová 2007, s. 334–335; Loskotová 2008a, s. 57, 60, obr. 160. Analogie: hrady Lichnice, Lipnice a maďarská Buda (Holl 1998, s. 207–213, obr. 59, 61, 63; Jordánková–Loskotová

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 43 2007, s. 334–335, kat. č. 1; Křenková 2007, tab. XXVIII: 2). 832 – Jezdecký souboj na kopí (II), Jiří z Poděbrad (?), dílčí rekonstrukce; Brno město (více lokalit); typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 185 mm), režný i zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 435853/; lit. – Hložek– Loskotová 2017, s. 849–861, tab. I: 13, obr. 1: 13; Jordánková–Loskotová–Merta 2004, s. 583, typ 4; Loskotová 2008a, s. 57, 60, obr. 161. Analogie: Rychvald u Lysic a maďarská Buda (Holl 1998, s. 207–213, obr. 60–61; Jordánková–Loskotová 2007, s. 336–337). 833 – Jezdecký souboj na kopí (I); neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 93, 241, 368, kat. č. 549. Pozn. – Kresba byla pořízena podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnici. 834 – Jezdecký souboj na kopí (II); Lipnice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 235 x 225 mm), rež.; dat. – kolem 1500; NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 32, 128/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, 93, 241, 368, kat. č. 550. Analogie: Senetín (Richterová 1982, s. 56, 172, exkurz, tab. 5: 1–3, kat. č. 16–18). 835 – Jezdecký souboj na kopí (I), rekonstrukce; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra v Kutné Hoře /inv. č. K1/229/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 93, 241, 368, kat. č. 547. Analogie: patrně též z Kutné Hory (Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 39, kat. č. 348). 836 – Jezdecký souboj na kopí (II); Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra v Kutné Hoře /inv. č. K1/82/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 93, 241, 368, kat. č. 548. 837 – Jezdecký souboj na kopí (I), dílčí rekonstrukce; neznámá lokalita a hrad Písek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 194 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-16138/ a Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. A 2971 a A 3000/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 118, kat. č. 260; Jiřík–Kypta 2013, s. 80, 82, kat. č. 38, obr. 46. Analogie: Písek, město Jiřík–Kypta 2013, s. 82, 83, kat. č. 44, 45. 838 – Jezdecký souboj na kopí (II); neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 189 x 189 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-33671/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 119, kat. č. 261. Analogie: Kestřany, horní tvrz (v nálezech z roku 2014). 839 – Jezdecký souboj na kopí (I); Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 170–12 171/; lit. – Krajíc 1997, s. 44, 212, obr. 23, příloha 4; Krajíc 2005, s. 104–105, obr. 184, tab. III (T 12171); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 93, 240, 368, kat. č. 545. Analogie: Votelež, dvorec (Kypta–Šulc 2006, s. 8, 10, obr. 5: 4). 840 – Jezdecký souboj na kopí (II); Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 167–12 169/; lit. – Krajíc 1997, s. 43, 212, obr. 22, příloha 4; Krajíc 2005, s. 105–106, obr. 185, tab. III (T 12168); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 93, 241, 368, kat. č. 546. 841 – Jezdecký souboj na kopí; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 135 x 135 mm), hnědě glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 1729, 1744/; lit. – Bláha–Sigl 2010, s. 234–235, tab. 1: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 93, 240, 367, kat. č. 542. 842 – Jezdecký souboj na kopí; Opava, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 215 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /př. č. 63/92/; lit. – Krasnokutská 2005, s. 26, 106, tab. 14: 3 a 61: 1; Loskotová 2008a, s. 57, 61, kat. č. 164; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 93, 240, 368, kat. č. 544. 843 – Jezdecký souboj na kopí, rekonstrukce; Cimburk u Městečka Trnávky, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Městské muzeum Moravská Třebová; lit. – Nisler 2004. Analogie: hrad Bouzov (Hazlbauer 1996d, 82, kat. č. 59). 844 – Jezdecký souboj na kopí; neznámá lokalita; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 165 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2582/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 122, kat. č. 269. 845 – Jezdecký souboj na kopí; Třebíč?; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč /inv. č. 1250/; lit. – Nekuda– Reichertová 1968, s. 393, tab. LXXXVIII: 1. 846 – Jezdecký souboj na kopí; Brno, předměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 29597–29599/; lit. – Loskotová 2008a, s. 57, 62, kat. č. 168 (stranově převráceno);

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 4 4 Loskotová 2011a, s. 75, 208, 278, kat. č. 76, tab. 42. 847 – Jízdní bojovník; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 163 x 163 mm), glazovaný (různé odstíny zelené, hnědé až do žluta); dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR Praha /př. č. 246/83/; lit. – Durdík–Hazlbauer 1992, obr. 1; Krajíc 2005, s. 110–111, kat. č. 194; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 91, 239, 366, kat. č. 527. 848 – Jízdní bojovník s mečem; Říčany, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 152 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Říčany; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 94, 241, 369, kat. č. 555. 849 – Jízdní bojovník se sekerou; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 15. století; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /TY 1050/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 95, 242, 369, kat. č. 557. 850 – Jízdní bojovník s lukem, rekonstrukce dle nálezů ze Staré Boleslavi, města a Cvrčovic (u Brandýsa nad Labem), mlýn; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 199319/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 95, 242, 369, kat. č. 558; Skružný–Špaček 2004, s. 226, 242, kat. č. 5; 851 – Jízdní bojovník, střelec z píšťaly?; Praha, Malá Strana; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 105 x 130 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-105279/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 120–121, kat. č. 265. 852 – Jízdní bojovník se střelnou zbraní, rekonstrukce; Tábor, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 6667, T 287/; lit. – Krajíc 2005, s. 143, obr. 246–247, tab V (T HI 442) – Krajíc 2012, s. 354–355, obr. 4, 5. 853 – Jízdní bojovník, nápis; Orlice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 140 x 205 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice na tvrzi Orlice. Analogie: Litomyšl (Regionální muzeum v Litomyšli). 854 – Šermíři s dvojručními meči, architektura; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6378/; lit. – Loskotová 2008a, s. 59, 71, kat. č. 217; Loskotová 2011a, s. 77–78, 210, 280, obr. 51: 1, kat. č. 79, tab. 44; Loskotová–Žákovský 2008. 855 – Šermíři s dvojručními meči (hrací stolek?), doplněno; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. 5348/; lit. – Loskotová 2008a, s. 59, 71, kat. č. 216; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 96, 243, 370, kat. č. 567. 856 – Šermíři s meči, konvice; Olomouc, město; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 234 x 221 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci /inv. č. 4042/83/; lit. – Hlobil–Perůtka 2002, s. 280, kat. č. 546; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 96, 243, 370, kat. č. 568. Analogie: Holešov, město (Loskotová 2008a, s. 70, kat. č. 215). 857 – Šermíři s tesáky, váza s květinou, srdce, architektura; Přerov, město; typ – zákl., použit v nároží, kom., obdélný (cca 250 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Olomouc, o. p. s.; lit. – Schenk–Mikulík 2016a, s. 57–61. 858 – Pěší těžkooděnec v plátové zbroji, erb (Kostkové z Postupic), praporec, rekonstrukce; Rýzmburk u Náchoda, hrad; typ – zákl., nikový, prořezávaný, obdélný (cca 340 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka J. Hlaváčka; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 889, 897, obr. 13, motiv 18. Analogie: neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 44, kat. č. 39 /neprořezávaná verze/), Litice nad Orlicí, hrad (Pavlík 2013a, s. 768, obr. 15: 1 /2/), Vamberk, hrad? (Jordánková–Loskotová 2007, s. 35; Ševčíková 2003). 859 – Pěší těžkooděnec v plátové zbroji, erby, iniciály, architektura, rekonstrukce; Hranice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 352 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 128, kat. č. 402; Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 24, kat. 06. Analogie: Loštice, obec, Rožnov, hrad (Holoubková 2013, s. 30, 98, kat. č. 13). 860 – Pěší těžkooděnci v plátové zbroji, erb, architektura; Rotštejn, hrad?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 185 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Českého ráje, Turnov. Analogie: Turnov, město (Prostředník 1999, s. 192, tab. 14). Pozn. – Jde o druhotně zkrácenou verzi, původní podoba viz reliéf č. 1497. 861 – Pěší těžkooděnec v plátové zbroji; Jindřichův Hradec, hrad/zámek, dílčí rekonstrukce dle dvou exemplářů; typ – figurální plastika (cca 125 x 85 mm, výška je neúplná), rež. i glazovaná; dat. – kolem 1500; ul. – depozitář hradu/zámku v Jindřichově

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 45 Hradci a NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích?; lit. – Durdík–Smetánka–Soudný 1982, s. 218–219, 224, obr. 7; Jordánková–Loskotová 2007, s. 351– 352, kat. č. 15, c–d; Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. Analogie: neznámá lokalita, stranově obráceno (Brych 2004a, s. 19, 122, kat. č. 271). 862 – Pěší těžkooděnec v plátové zbroji; Opava, město; typ – nikový (necičkový), vyrovnávací obdélný (cca 240 x 100 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 822/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 63, kat. č. 175. 863 – Pěší těžkooděnec v plátové zbroji, praporec a voják s mečem; Velké Meziříčí, Horní město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 325 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2775/; lit. – Loskotová 2008a, s. 57–58, 63, kat. č. 174. Analogie: Landštejn, hrad (Jordánková– Loskotová 2007, s. 350, kat. č. 15b), Rakousko – Altenburg, klášter (Fundort Kloster 2000, s. 219, kat. č. 19.41, motiv 32). 864 – Pěší těžkooděnec, rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – rohový-vyrovnávací, kom., obdélný (cca 220 x 110 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 112/. 865 – Pěší bojovník v kroužkové zbroji, brána; Klatovy, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 192, šířka je téměř úplná), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. 1318/; lit. – Tejček– Hůrková 2006, s. 89, 92, 94, obr. 33: 2. 866 – Bojovníci s meči; Zbiroh, hrad; typ – zákl. se zalomenou čelní stěnou, kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 13961/; lit. – Orna 2005, s. 112, 181, tab. 29: 1. Analogie: Točník, hrad (Hazlbauer 1988a, s. 27, tab. 9: 6, 7), Jesenice, obec, Zbiroh, hrad (Hazlbauer–Frýda 1991, s. 69–70, 87, obr. 2: 1–4). 867 – Mladík s mohutným mečem; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl. (vyrovnávací?), kom., obdélný (cca 382 x 184 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 63–64, 115, tab. 23: 56, kat. č. 33; Ernée–Vitanovský 2003, s. 548–560. Analogie: Jindřichův Hradec, hrad/ zámek, Kestřany, horní tvrz (Jiřík–Kypta 2013, s. 90, kat. č. 56). 868 – Zbrojnoš s halapartnou; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., obdélný (cca 180 x 94 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4505/; lit. – Frolík 2003, s. 52, kat. č. 74. Pavlík–Vitanovský 2004, s. 96, 243, 370, kat. č. 571. Pozn. – V chrudimském muzeu je pod inv. č. A 4470 uložen ještě jeden exemplář. 869 – Zbrojnoš s halapartnou; Chrudim, město; typ – rohový (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 217 x 112 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4612/; lit. – Frolík 2003, s. 48–49, kat. č. 70; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 96, 243, 370, kat. č. 570. Pozn. – V muzeu je pod inv. č. A 4605 uložen ještě jeden exemplář. Druhou stěnu pravoúhlého nároží zdobí postava kněze s kalichem, viz reliéf č. 532. 870 – Zbrojnoš s halapartnou (nápis, hvězda, květiny); Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 175 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 683/; lit. – Cvrková 2009, s. 149, 151, obr. 3: 3. 871 – Zbrojnoš s halapartnou, dílčí rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 872 – Zbrojnoš s lukem či kuší; Lipnice, hrad; typ – rohový (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 205 x 90 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 61/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 96–97, 243, 370, kat. č. 572. 873 – Hradba s obránci se střelcem z kuše; Brno, hrad Špilberk; typ – korunní nástavec (cca 195 x 115 mm), rež., s bílým přetahem; dat. 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č.327 754/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 560, 568, obr. 7: 6; Loskotová 2008a, s. 58, 63, kat. č. 176; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 96–97, 243, 370, kat. č. 573. 874 – Dámy s mladíkem na balkóně, rekonstrukce; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 230 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 430 109/; lit. – Jordánková–Loskotová 2007, 339; Loskotová 2008a, s. 57, 61, kat. č. 163; Loskotová 2011a, s. 70–71, 203, 275, obr. 44: 3–5, kat. č. 71.5, tab. 39. Analogie: Jemnice, Landštejn, hrad (režná, slídovaná verze), Maďarsko – Buda (Holl 1998, s. 207–209, obr. 62). Pozn. – Výjev se též objevuje na korunním nástavci rámovaným zdobeným oslím obloukem (viz Loskotová 2011a). 875 – Galantní výjev; Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 197 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 46 Opava /inv. č. M 681/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 67, kat. č. 196; Pavlík–Vitanovský 2004, 105, 251, 377, kat. č. 654; Tymonová 2009, s. 216–217, tab. 3: 3. 876 – Galantní výjev (?); Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., patrně čtvercový (cca 120 x 90 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 67, kat. č. 197. 877 – Tančící pár, rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 129/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 104–105, 250, 377, kat. č. 651. Analogie: Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 92, 99, obr. 21: 1. kat. č. 20). 878 – Tančící pár, rekonstrukce; Praha, město (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 179 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 89 010, 89 011/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 107, 252, 379, kat. č. 670; Richterová 1982, s. 50, 171, tab. 61: 2, 4, kat. č. 349, 350. 879 – Tančící pár, rekonstrukce; Hranice, hrad/ zámek; typ – nikový, obdélný (cca 310 x 170 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum a galerie Hranice na Moravě; lit. – Loskotová 2008a, s. 59, 68, kat. č. 204; Loskotová 2011a, s. 86–87, obr. 55: 1; Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 37, kat. č. 19. Analogie: Olomouc, Petrášův palác (Sedláčková 2000, s. 58, 81–82, kat. č. 7), Slovensko – Banská Bystrica (Holčík 1978, obr. 79; Kvietok– Mácelová 2013, s. 16, 65; Mácelová 1999, s. 414, 418, obr. 6: 2; Voit–Holl 1963, s. 67, obr. 32). 880 – Nápis „MAIUS“ (cimbuří s věnečky); Starý Jičín, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 163 x 222 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 697/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 67, kat. č. 198; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 104–105, 250, 377, kat. č. 645. 881 – Loutnista s tanečnicí; Rožnov, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 230 x 220 mm), rež. i hnědě glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 525 48 (glazovaný), 544 77 (režný)/; lit. – Holoubková 2013, s. 27–28, 96, kat. č. 10, obr. 23; Loskotová 2008a, s. 59, 69, kat. č. 205. Analogie: Brno, město (Loskotová 2011a, s. 86–87, 218–219, 284, obr. 55: 5, kat. č. 90, tab. 48), Votelež, dvorec (Kypta–Šulc 2006, s. 8–9, položka 10, obr. 5: 2). 882 – Šašek-dudák a tanečníci; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-131201/; lit. – Brych 2004a, s. 18, 112, kat. č. 236; Brych–Stehlíková– Žegklitz 1990, s. 36, kat. č. 75; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 107, 252, 379, kat. č. 671. 883 – Loutnista; Lipnice, hrad; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 200 x 90 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 163/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 106, 251, 378, kat. č. 662. Pozn. – Specializovaná studie zaměřená na pracovní postup při výrobě tohoto reliéfu viz Vitanovský 2001. 884 – Loutnista; Třebíč-Jejkov; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 190 x 102 mm), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč /inv. č. HA 811–812/; lit. – Loskotová 2008a, s. 59, 69, kat. č. 207. 885 – Muž s fidulou; Landštejn, hrad, dílčí rekonstrukce; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 130 mm, neúplné rozměry), rež. (slídovaný); dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Českých Budějovicích, v expozici na hradě Landštejn; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 88, obr. 53. Analogie: Telč, město (Loskotová 2008a, s. 59, 69, kat. č. 208). 886 – Loutnista a pištec (architektura); Milevsko, klášter; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 177 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 88, kat. č. 55; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 106, 251, 378, kat. č. 663. 887 – Poprsí šaška; Pražský hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 183 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR /inv. č. 671/; lit. – Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 33, kat. č. 68; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 102–103, 248, 375, kat. č. 628. 888 – Trůnící šašek-dudák; Olomouc, Petrášův palác; typ – zákl., kom., obdélný (cca 335 x 235 mm), zeleně nebo žlutě glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 102–103, 248, 375, kat. č. 626; Sedláčková 2000, s. 58, 75–77, kat. č. 5. 889 – Šašek-dudák; Kutná Hora, město; typ – rohový (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 190 x 100 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. 754/1886/; lit. – Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 39, kat. č. 350. Pozn. – Druhou stěnu pravoúhlého nároží zdobí kutnohorský znak.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 47 890 – Šašek-pijan, rekonstrukce; Brno, město; typ – zákl., nikový, prořezávaný, obdélný (cca 320 x 185 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 435851/; lit. – Jordánková–Loskotová 2007, s. 338, kat. č. 3; Loskotová 2008a, s. 57, 61, kat. č. 162. Loskotová 2011a, s. 69–70, 202–203, 274, obr. 44: 1, kat. č. 71. 4, tab. 38. 4. Analogie: Brno, město (Franz 1903, s. 165, obr. 33 – čtvercová varianta); Landštejn, hrad. 891 – Šašek?-trubač; Kloušov, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 155 x 155 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. 117/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 102–103, 248, 375, kat. č. 624. 892 – Zásnuby, rekonstrukce; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 54–58/; lit. – Pavlík 2012, s. 409–410, 432, obr. 17, tab. IV: 3–6, fototab. 7: 1. 893 – Zásnuby; Rabí hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 203 x 198 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7203, 7028, 7201 ad./; lit. – Hazlbauer 1992c, 136–146, obr. 4: 3; Hazlbauer–Vitanovský–Volf 1994, s. 417–421, obr. 1, 3: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 104–105, 250, 377, kat. č. 646. 894 – Zásnuby; Kunětická Hora, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Památkový ústav Pardubice, expozice hradu Kunětická Hora; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 104–105, 250, 377, kat. č. 647. 895 – Zásnuby a pelikán na hnízdě, rekonstrukce; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 376 x 216 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 62, 114. tab. 22: 52, kat. č. 32. Analogie: Brloh, tvrz (Jiřík–Kypta 2013, s. 88, kat. č. 54), Kestřany, horní tvrz, Slovensko – Nitra, město (Bielich–Samuel 2007, s. 79–90, obr. 91a, s. 104, obr. 100b). 896 – Zásnuby, dílčí rekonstrukce; Brno, Kapucínské náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 240 x 240 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum v Brně /inv. č. 120333–120335/; lit. – Loskotová 2010b, s. 80–81, 83, obr. 6; Loskotová 2011a, s. 84–85, 216–217, 284, kat. č. 88, tab. 48. 897 – Zásnuby s erbem, rekonstrukce; Polná, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 325 x 205 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO FS 9435/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 67, kat. č. 199; Pavlík 2007b, s. 8, motiv 6; Pavlík 2008b, s. 205, 214, 220, motiv č. 10, obr. 6: 1, 12: 1. 898 – Zásnuby; Dolany, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 257 x 210 mm), tmavohnědě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci /inv. č. HA 1080/; lit. – Loskotová 2008a, s. 58, 68, kat. č. 200; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 105, 250, 377, kat. č. 652; Slivka 1990, s. 165, obr. 12: 1. 899 – Zásnuby; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 230 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 3/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 104–105, 250, 377, kat. č. 648. Analogie: Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 92, 99, obr. 22: 1, kat. č. 21). 900 – Zásnuby?; Plzeň, město?; typ – nikový, patrně zákl., kom., obdélný (cca 255 x 85 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA13990/; lit. – Orna 2005, s. 132, 188, tab. 36: 5–7. 901 – Žena lehkých mravů?; Opava, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 150 mm), tmavě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 988/; lit. – Loskotová 2008a, s. 59,69, kat. č. 206; Tymonová 2009, s. 216–217, tab. 3: 2. 902 – Žena lehkých mravů?; Nové Strašecí, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 178 x 170 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník, pobočka Městské muzeum Nové Strašecí; lit. – Hazlbauer 1992a, s. 44–46, obr. 24: 9, 10 a 25; Hazlbauer 1993a, s. 19, obr. 11: 3–5; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 107, 252, 379, kat. č. 669. 903 – Žena lehkých mravů?; Debř u Mladé Boleslavi, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-185744/; lit. – Brych 2004a, s. 18, 109, kat. č. 230. 904 – Žena lehkých mravů?; Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík–Hazlbauer 1993, s. 299–300, obr. 8: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 105–106, 251, 378, kat. č. 658. 905 – Žena lehkých mravů?; Benešovsko; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 145 x 120 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka Vlašim /inv. č. 139/; lit. – Vitanovský 2004, s. 105–106, 251, 378, kat. č. 657. Analogie: Kutná Hora, město (Frolík 2003, s. 54–55, kat. č. 81).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 48 906 – Král a lazebnice; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-131200/; lit. – Brych 2004a, s. 18, 111, kat. č. 235; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 36, kat. č. 76; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 106, 251, 378, kat. č. 660. 907 – Milenci?, rekonstrukce; Nový Hrad u Adamova, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – před 1470; ul. – Technické muzeum Brno, Stará huť u Adamova; lit. – Konečný–Merta 1976, s. 239–240, obr. 7d; Pavlík 2008b, s. 10, obálka katalogu. Pozn. – Výklad ikonografie není ustálen. 908 – Milenci?, dílčí rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 280 x 190 mm), hnědě glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 106, 251, 378, kat. č. 661. 909 – Hra ovčinec, jelen a pták; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 177 x 177 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 12356/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 104, 250, 376–377, kat. č. 644; Richterová 1982, s. 48, 171, tab. 58: 1, kat. č. 331; Smoláková 2011, s. 579, obr. 6. 910 – Rvačka hráčů v kostky; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 235 x 235 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6381/; lit. – Hazlbauer 1992b, Loskotová 2008a, s. 59, 70, kat. č. 214; Loskotová 2011a, s. 81–82, 215, 283, obr. 53: 3, kat. č. 86, tab. 47; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 104, 249, 376, kat. č. 643. Analogie: Otaslavice, hrad (Prudká 1996, s. 50, 53). 911 – Hráči s kostkami a žetony; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 177 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10731/; lit. – Bez hranic, 2015, s. 69; Cvrková 2009, s. 153–154, obr. 4: 7. Analogie: Krupka, hrad (Oblastní muzeum v Mostě), Louny, město? (Pavlík–Špaček 2018, v tisku). 912 – Hráči vrhcábů, rekonstrukce; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře; lit. – Krajíc 2005, s. 91–92, obr. 159–160, tab. XII (T čp. 275). 913 – Hráči vrhcábů; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 5/, Národní muzeum v Praze (historická expozice); lit. – Brych 2004a, s. 19, 114–115, kat. č. 246; Hazlbauer 1992b, s. 422, 436–437, obr. 1: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 103, 248, 375, kat. č. 629. 914 – Rvačka hráčů vrhcábů; Polná, hrad/zámek; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 140 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO FS 8150/; lit. – Loskotová 2008a, s. 59, 70, kat. č. 213; Pavlík 2008b, s. 206, 214, obr. 6: 4, motiv 13; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 103, 249, 375, kat. č. 632. Analogie: Rokštejn u Jihlavy, hrad (dle sdělení I. Loskotové). 915 – Rvačka hráčů vrhcábů; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 210 mm), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6379/; lit. – Loskotová 2008a, s. 59, 70, kat. č. 211; Loskotová 2009, s. 202–203, tab. 12: 1; Loskotová 2011a, s. 81–82, 214–215, 282, obr. 53: 1, kat. č. 85, tab. 46; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 103, 248, 375, kat. č. 631; Smoláková 2011, s. 573–581, obr. 4. 916 – Rvačka hráčů vrhcábů; Zvoleněves u Slaného; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2549, H2-2678/; lit. – Brych 2004a, s. 19, 115, kat. č. 247 a 248; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 103–104, 249, 375–376, kat. č. 633. 917 – Rvačka hráčů vrhcábů; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 48–53/; lit. – Pavlík 2012, s. 409–410, 431–432, obr. 16, tab. III: 9–12, tab. IV: 1, 2; fototab. 6: 6. 918 – Rvačka hráčů vrhcábů; Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 4302/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 103–104, 249, 376, kat. č. 637; Skružný–Špaček 2004, s. 229, 251, motiv 23; Smoláková 2011, s. 573–581, obr. 5. Analogie: Újezdec u Staré Boleslavi, ves (Dreslerová–Kypta– Šulc 2004, s. 692–693, obr. 4: 1). 919 – Rvačka hráčů vrhcábů; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 172 x 180 mm, výška je neúplná); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 62/; lit. – Hazlbauer 1992b, s. 422, obr. 1: 4; Rosulková 2013, s. 55, obr. 22. 920 – Rvačka hráčů vrhcábů; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 192 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 200, 12 201/; lit. – Krajíc 1997, s. 59, obr. 34, příloha 5 (12 000, 12 201); Krajíc 2005, s. 90–93, obr. 161, tab. V (T 12201). Analogie:

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 4 49 Hodkov, tvrz (Hazlbauer 1992b, s. 422, 438, obr. 1: 5). 921 – Rvačka hráčů vrhcábů; Lichnice, hrad?; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Hazlbauer 1992b, s. 422, obr. 1: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 103–104, 249, 376, kat. č. 642. 922 – Rvačka hráčů vrhcábů a signatura hrnčíře Medka; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 212 x 207 mm), rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 49/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 191–196, obr. 114: 2; Rosulková 2013, s. 47, obr. 14. Analogie: Chrudim, město (Frolík 2003, s. 52–53, kat. č. 75). 923 – Rvačka hráčů vrhcábů; Rabí, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 201 x 193 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7058, 7060 ad./, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1992c, s. 136, 146, obr. 4: 6; Hazlbauer 1998, s. 191–196, obr. 114: 1, tab. XXI: 17; Hazlbauer–Vitanovský–Volf 1994, s. 418, 421, obr. 3: 4. Analogie: Chanovice, tvrz/zámek (Tetour 2005, s. 235, 261, obr. 8: 1, 270, obr. 17 /20/). 924 – Rvačka hráčů vrhcábů; Votelež, dvorec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Muzeum Kouřimska v Kouřimi /inv. č. 2494/; lit. – Kypta–Šulc 2006, s. 7, 9, obr. 4: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 103–104, 249, 376, kat. č. 639. 925 – Rvačka hráčů vrhcábů; Horažďovice, hrad/ zámek; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice Městského muzea v Horažďovicích. 926 – Rvačka hráčů vrhcábů; Radyně, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 203 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 28669/; lit. – Fajt a kol. 1996, s. 545, kat. č. 161; Halík 1948, s. 41, obr. 6; Orna 2005, s. 71, 176, tab. 24: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 104, 249, 376, kat. č. 634. 927 – Rvačka hráčů vrhcábů; Nový Herštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina15. stol.; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Durdík–Kausek–Procházka 2004, s. 41, obr. 9; Durdík–Procházka 2004, s. 40–41, obr. 6. 928 – Rvačka hráčů vrhcábů; Tochovice u Příbrami, tvrz; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Korený–Machačová 2015, s. 13, obr. 26: 2; Nováček 1989, s. 299, 303, obr. 5: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 104, 249, 376, kat. č. 635. 929 – Rvačka hráčů vrhcábů; Kutná Hora, město; typ – patrně zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový (cca 160 x 100 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/214/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 103–104, 249, 376, kat. č. 640. 930 – Polopostava měšťana?; Přerov nad Labem; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 200 x 183 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2545/; lit. – Brych 2004a, s. 18, 107, kat. č. 224. Analogie: Kolín, město? (Regionální muzeum v Kolíně /vícebarevně glazovaná verze, př. č. 19/94/). 931 – Polopostava mladíka (anděl?); Kutná Hora, město; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně cimbuří cca 200 x 200 mm), rež; dat. – počátek 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/89/; lit. – Brych 2001b, obr. 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 120, 262, 389, kat. č. 784. Analogie: Lipnice, hrad (Brych 2001b, obr. 7). (Pozn. – Jak již bylo uvedeno, v případě kachlů římsových-korunních výškový údaj vždy započítává část čelní stěny přesahující obdélnou komoru). 932 – Hodující muž, rekonstrukce; Starý Bohumín, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 338 x 205 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Ostravě – Archaia Olomouc, o. p. s. /inv. č. 61/07– 4110–88/; lit. – Kováčik–Veselá 2009, s. 291, obr. 4; Loskotová 2008a, s. 60, 71, kat. č. 218. Analogie: Slovensko – Banská Bystrica, město (Mácelová 2008, s. 493–494, obr. 3), Kremnica, hrad (Hoššo 1997, s. 98, obr. 3; Kvietok–Mácelová 2013, s. 16, 63). 933 – Rozprávějící muži, nápis, kohouti, květina a stavení, rekonstrukce; Polná, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9438/; lit. – Loskotová 2008a, s. 60, 71, kat. č. 219; Pavlík 2008b, s. 205, 214, 220, obr. 6: 2 a 12: 2. 934 – Měšťanka v nice; neznámá lokalita; typ – rohový (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 250 x 115 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Kolíně /př. č. 42/94/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 120–121, 263, 389, kat. č. 787. 935 – Muž s plácačkou a žena s konvicí, dílčí rekonstrukce; Kumburk, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 160 x 185 mm, torzo), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Regionální muzeum a galerie v Jičíně /inv. č. 2002, 2009/ a Muzeum v Železnici

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 450 /inv. č. 380/; lit. – Drnovský 2015a, s. 395, 404, obr. 8: 4, motiv 79. 936 – Hlavy měšťanů (?); Čáslav, město; typ – římsový pateční či soklový, kom., obdélný (cca 115 x 218 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 32/; lit. – Křenková 2007, tab. XII: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 120, 262, 389, kat. č. 786. Analogie: Kutná Hora? (Orna 2005, s. 116, 182, tab. 30: 4). 937 – Polopostava horníka; Křešice u Divišova; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně cimbuří cca 205 x 206 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-7531, 7532/; lit. – Brych 2001a, s. 672–673, obr. 6 a 7; Brych 2001b, s. 193–203, obr. 1; Brych 2004a, s. 20, 126–127, kat. č. 281 a 282. Analogie: Polabské muzeum Poděbrady /př. č. 47/84/ (Brych 2001b, obr. 2). 938 – Hrnčíři; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /př. č. 307/99/; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 121, 262, 389, kat. 779. 939 – Hrnčíři, dílčí rekonstrukce dle nálezů z hradu Pecka a obce Hněvčeves u Hradce Králové; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – hrad Pecka a Městské muzeum Hořice; lit. – Drnovský 2015b, s. 811, 818, obr. 2: 3, motiv 4; Tomášková 1999, s. 36, 56, tab. IV: 1 a XV: 1, 2. 940 – Hrnčíř a konvář; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 48/; lit. – Glosová–Hazlbauer–Volf 1998, s. 460–461, obr. 3: 6; Rosulková 2013, s. 21–22, 46, obr. 13; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 121, 262, 389, kat. 780. 941 – Hrnčíř a sklář?; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /TY-456/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 121, 262, 389, kat. 781. Analogie: Louňovice pod Blaníkem, Praha 5 – Zadní Kopanina (Brych 2004a, s. 127, kat. č. 283, 284); Beroun, město (Hazlbauer– Frýda 1991, s. 90, obr. 5: 2). 942 – Hrnčíř a sklář?; Polná, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 215 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9443/; lit. – Pavlík 2008b, s. 206, 214, obr. 6: 3, motiv č. 12. 943 – Soukeníci, rekonstrukce dle nálezů z hradu Lichnice a z neznámé lokality; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 36/ a Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4441/; lit. – Frolík 2003, s. 30–31, kat. č. 36; Glosová–Hazlbauer–Volf 1998, s. 460–461, obr. 3: 7 a obr. 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 120, 262, 389, kat. č. 782; Rosulková 2013, s. 39, obr. 6. 944 – Polopostava muže se soukenickou štětkou?, rekonstrukce; Hněvčeves u Hradce Králové, obec; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně cimbuří cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum Hořice; lit. – Tomášková 1999, s. 37, tab. VI: 4. Pozn. – Výklad ikonografie není ustálen. 945 – Soukeníci?, dílčí rekonstrukce; neznámá lokalita; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 108 x 200 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4435, A 4444, A 4451/; lit. – Frolík 2003, s. 30, kat. č. 35. Analogie: Vyšehněvice u Přelouče (Brych 2004a, s. 127, kat. č. 285). Pozn. – Výklad ikonografie není ustálen. 946 – Příprava mincovní slitiny?; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/469/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 109, 253, 380, kat. 685. Pozn. – Výklad ikonografie není ustálen. 947 – Nápis „fyula zyd“, prut, vinná réva, cimbuří, rekonstrukce; Praha (více lokalit); typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 155 x 175 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-131210 a H2-62377/; lit. – Brych 2004a, s. 20–21, 132, kat. č. 300 a 301. Pozn. – další pražské analogie viz Richterová 1982, s. 53, 172, tab. 64: 4, kat. č. 384; Žegklitz 1987, s. 659–660, obr. 2: 1–7. 948 – Nápis „fyula zyd“, prut, vinná réva (cimbuří); Kunštát, hrad; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 139 x 190 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum v Brně /inv. č. Ha 120895–6 (157, 158)/; lit. – Loskotová 2008a, s. 143, 155, kat. č. 519; Měchurová 2010, s. 427–429, obr. 10. 949 – Nápis „MEDEK“, kružbový ornament, cimbuří (provazec); Lichnice, hrad; typ – římsový- -korunní, kom., obdélný (cca 185 x 200 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 53/; lit. – Frolík– Hazlbauer–Rückerová 1995, s. 527–528, obr. 3: 1; Rosulková 2013, s. 51, obr. 18.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 451 950 – Nápis „medek“, liliovité kříže, cimbuří; Lichnice, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 205 x 208 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 73 aj./; lit. – Frolík– Hazlbauer–Rückerová 1995, s. 526–527, obr. 2: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 121, 263, 390, kat. č. 793; Rosulková 2013, s. 63, obr. 29. Analogie: neznámá lokalita (Frolík 2003, s. 65–66, kat. č. 108). 951 – Nápis „MEDEK“, liliovité kříže (cimbuří); Lichnice, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 205 x 200 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 225, K 299 aj./; lit. – Frolík–Hazlbauer–Rückerová 1995, s. 526–527, obr. 2: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 121–122, 263, 390, kat. č. 796. Analogie: Vyšehněvice u Přelouče (Brych 2004a, s. 134, kat. č. 307). 952 – Iniciály „m k“, kružbový ornament; Chrudim, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 182 x 185 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4483/; lit. – Frolík 2003, s. 67, kat. č. 111; Frolík–Hazlbauer–Rückerová 1995, s. 530–531, obr. 4: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 121, 263, 390, kat. č. 792. 953 – Nápis „die-lel medek z chrudi“ (mi), prut, vinné hrozny; Chrudim, město; typ – římsový- korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně cimbuří cca 214 x 218 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Chrudim, soukromá sbírka; lit. – Frolík 2002, s. 59; Frolík 2003, s. 91, exkurz 3 č. 4. Analogie: Rychnov nad Kněžnou, město (Hazlbauer–Kos 2005, s. 38, 46, obr. 2). 954 – Nápis „IAN“ v rostlinném ornamentu, hlavičky; Vrbice (Vrbické Hory), obec; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 205 x 220 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 59/; lit. – Čermák 1914, s. 53–55, obr. 34; Křenková 2007, tab. LV: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 121, 263, 390, kat. č. 797. 955 – Nápis „pan yan pyczka“, prut, váza s vinnou révou, rekonstrukce; Praha, více lokalit; typ – římsový- -korunní, kom., obdélný (cca 170 x 190 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-62357, H2-2606/; lit. – Brych 2004a, s. 20–21, 131, kat. č. 298, 299; Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 68, kat. č. 152–154. 956 – Nápis „I GICHA“, prut, vinná réva; Praha, Nové Město; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., čtvercový (včetně cimbuří cca 185 x 165 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-126352, H2-20757/; lit. – Brych 200a, s. 20–21, 133–134, kat. č. 305, 306; Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 74–75, kat. č. 169–172 (včetně dalších analogií). 957 – Nápis „gyrzyk“? (hornická kladívka); Opatovice nad Labem; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., čtvercový (včetně cimbuří cca 170 x 150 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-68830/; lit. – Brych 2004a, s. 20–21, 132, kat. č. 302. Analogie: Hradec Králové (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 184–185, 314, 441, kat. č. 1328), Kutná Hora (České muzeum stříbra /inv. č. K1/245/). 958 – Nápis „goseftolar“?, prut, vinná réva, cimbuří; Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně cimbuří cca 178 x 187 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 10015 aj./; lit. – Hazlbauer–Špaček 1988, s. 561–573, obr. 1–4; Skružný–Špaček 2004, s. 230, 252, motiv 26. 959 – Nápis „MORTONOS“ (zrcadlově obráceno), prut, vinná réva (rekonstrukce); Praha, Nové Město; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně cimbuří cca 170 x 175mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. H2-144026/; lit. – Brych 2004a, s. 20–21, 134, kat. č. 308; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 184, 314, 441, kat. č. 1327; Richterová 1982, s. 52, 172, tab. 64: 2, kat. č. 382; Žegklitz 1987, s. 663–664, obr. 4: 4. 960 – Páv (?) a opis „horeyce/kamna/udyelal/ nemec?er“; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4600 (A4573); lit. – Frolík 2003, s. 57–58, kat. č. 89; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 122, 264, 390–391, kat. č. 798. 961 – Papoušek, nápisová páska „PAPOUSSEKO“, písmena „ICHV“ a vegetativní doplňky; Praha, Nové Město; typ – římsový-podbrádkový, kom., obdélný (cca 248 x 169 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum města Prahy /inv. č. 19 104/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 122, 264, 391, kat. č. 799; Richterová 1982, s. 52, 171, tab. 63: 3, kat. č. 376; Žegklitz 1987, s. 662–663, obr. 4: 1. 962 – Nápis „smetanova Pe?“, prut, váza s vinnou révou, rekonstrukce; Praha, Nové Město; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 172 x 210 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú.o.p. Praha /inv. č. XXXIX/176, 251/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 67, kat. č. 149, 150; Žegklitz 1987, s. 661, 665–666, obr. 3: 1–2.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 452 963 – Nápis „SUCHAN“, prut, vinná réva, cimbuří; Praha?; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně cimbuří cca 175 x 180 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. UMP 8328/1902/; lit. – Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 39, kat. č. 354; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 122, 264, 391, kat. č. 802. 964 – Nápis „WIDLACZIEK“, prut, vinná réva, cimbuří; Praha, město; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., mírně obdélný (včetně cimbuří cca 200 x 177 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9278/; lit. – Brych 2004a, s. 20–21, 132, kat. č. 303, 304; Richterová 1982, s. 52, 171, tab. 64: 1, 3, kat. č. 378; Žegklitz 1987, s. 656–657, obr. 1: 1. 965 – Zkomolený nápis (?), prut, cimbuří, dílčí rekonstrukce; Praha, Pražský hrad; typ – římsový- korunní (výžlabkový?), kom., obdélný (cca 138 x 166 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, depozitář Pražského hradu /př. č. PH 5154–5155/; lit. – Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 77, kat. č. 176, 177; Žegklitz 1987, s. 663–664, obr. 4: 3, 5. 966 – Zkomolený nápis (?), prut, vinná réva, cimbuří; Poděbrady?; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., mírně obdélný (včetně cimbuří cca 195 x 195 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Polabské muzeum Poděbrady /inv. č. H 12092/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 184–185, 314, 441, kat. č. 1326. 967 – Zkomolený nápis (?), provazce, vinná réva, cimbuří; Český Brod, radnice; typ – římsový- -korunní (výžlabkový), kom., čtvercový (včetně cimbuří cca 190 x 175 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Podlipanské muzeum v Českém Brodě /inv. č. 2877/; lit. – Nekuda–Reichertová 1968, s. 347, tab. XLIII: 1. Analogie: Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek (Durdík–Hazlbauer 1993, s. 294–295, obr. 5: 2). 968 – Zkomolený nápis (?), provazce, vinná réva, cimbuří; Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (cca 184 x 196 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík– Hazlbauer 1993, s. 294–295, 297, obr. 5: 4, kachel č. 3. Analogie: Škvorec, náves (Pavlík–Špaček 2013a, s. 552, obr. 8: 2). 969 – Zkomolený nápis, prut, cimbuří; Hradsko u Mšena, obec; typ – patrně římsový-korunní, kom., obdélný (cca 105 x 185 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-14971/; lit. – Brych 2004a, s. 20–21, 134,–135 kat. č. 310. Analogie: Praha- -Břevnov (Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 78, kat. č. 179). 970 – Zkomolený nápis, „W“ na cimbuří, prut, vinná réva; Praha, Malá Strana; typ – římsový- -korunní (výžlabkový), kom., mírně obdélný (včetně cimbuří cca 200 x 175 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-105321/; lit. – Brych 2004a, s. 20–21, 135 kat. č. 312. 971 – Zkomolený nápis, prut, vinná réva, cimbuří; Škvorec, náves; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně cimbuří cca 170 x 174 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 97006 aj./; lit. – Skružný–Špaček 2004, s. 227, 246, motiv 13; Pavlík–Špaček 2013a, s. 551–552, obr. 8: 1, motiv 12. 972 – Zkomolený nápis, provazec, hrozny, poprsí muže a ženy; Kostelec nad Černými lesy, hrad/ zámek; typ – římsový-korunní (výžlabkový), kom., obdélný (včetně nástavby cca 180 x 182 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík–Hazlbauer 1993, s. 294, 297, obr. 5: 3, kachel č. 4. 973 – Zkomolený nápis?, rozvilina; Tábor, město (?); typ – římsový-výžlabkový-pateční?, kom., obdélný (cca 100 x 205 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 230/; lit. – Krajíc 2005, s. 161, obr. 275. Analogie: Tábor či Táborsko (Krajíc 2005, s. 161, obr. 276, 277). 974 – Zkomolený nápis?, úponek s hrozny a listy, rekonstrukce; Doubravník, obec; typ – římsový- -výžlabkový-pateční?, kom., čtvercový (cca 230 x 220 mm), rež; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Doubravník; lit. – Pavlík 2011a, s. 220–221, obr. 4: 2. 975 – Zkomolený nápis na pásce mandlovitého tvaru, rozety (provazec, cimbuří); Zvíkovec u Rokycan, tvrz; typ – římsový-korunní, kom., čtvercový (včetně cimbuří cca 215 x 175 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2570/; lit. – Brych 2004a, s. 20–21, 128, kat. č. 287. Analogie: Radyně, hrad (Orna 2005, s. 121, 185, tab. 33: 1). 976 – Písmena (v, s, a, o), akant, provazec, cimbuří s okny (doplněno); Lipnice, hrad; typ – římsový- -korunní, kom., obdélný (cca 180 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 39/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 297, 423, kat. č. 1134. Analogie: Ledeč nad Sázavou,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 453 hrad/zámek (Čermák 1914, s. 55, obr. 35), Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 138, obr. 18: 16–17). 977 – Zkomolené nápisy, rozvilina, stupňovité štíty, merky?, rekonstrukce; Brada, hrad; typ – římsový- -korunní, obdélný (včetně štítů cca 204 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. 3347–3357 aj./; lit. – Drnovský 2016, s. 14–145, obr. 4: 1. Analogie: Kumburk, hrad (Drnovský 2015a, s. 393, 402, obr. 7: 1, motiv 49). 978 – Nápis na cimbuří, provazec, kružbový ornament; Valečov, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 185 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 1–20/; lit. – Pavlík 2012, s. 412–413, 433, obr. 25, tab. V: 4–12, VI: 2, 10–12, VII: 1–2, 10 fototab. 7: 3. 979 – Nápis na cimbuří, provazec, kružbový ornament; Plzeň, město; typ – římsový-korunní, nádobkový s prořezávanou čelní stěnou (existuje neprořezávaná komorová verze), mírně obdélný (včetně cimbuří cca 182 x 178 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 13959/; lit. – Halík 1948, obr. 2; Orna 2005, s. 122, 185, tab. 33: 4. Analogie: Starý Bernštejn, hrad (Brych 2004a, s. 140, kat. č. 329, 330). 980 – Písmena na cimbuří, provazec, kružbový ornament; Horšovský Týn, náměstí; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Dudková–Orna 2007, s. 46–47, obr. 9: 4. 981 – Písmena na cimbuří, kružbový ornament; Český Brod, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 130 x 192 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Podlipanské muzeum v Českém Brodě /inv. č. 2876/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 165, 295, 420, kat. č. 1103. 982 – Písmena („m“?) na cimbuří, provazec, kružbový ornament; Návarov, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /11113/166/85; 20/; lit. – Brestovanský 1998, s. 132–133, obr. 84, kat. č. 190; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 165, 295, 421, kat. č. 1112. 983 – Písmo na cimbuří, provazec, kružbový ornament; Nový Herštejn, hrad; typ – římsový- -korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 187 x 187 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Durdík–Kausek–Procházka 2004, s. 41, obr. 9; Durdík–Procházka 2004, s. 40–41, obr. 6; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 165, 295, 421, kat. č. 1111. 984 – Písmena na cimbuří („m“), provazec, kružbový ornament; neznámá lokalita; typ – patrně římsový-korunní, kom., obdélný (cca 65 x 120 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Mikulově /inv. č. A/K 344/; lit. – Pavlík 2007a, s. 87–88, kachel č. XII. 985 – Písmeno „m“ a srdce (?) na cimbuří, kružbový ornament; Měčín, obec; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 111/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 165, 294, 420, kat. č. 1101. 986 – Překřížené iniciály a stylizovaný list (?); Lipnice, hrad; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 195 x 75 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI280/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 183–184, 314, 440, kat. č. 1320. 987 – Písmena na štítu s vrcholovou lilií; Štěpánov, tvrz; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Památky 1906–1907, s. 391–392. 988 – Písmena (merka?) na štítu; Mohelnice, město; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec (cca 245x180 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Šumperk, pobočka Městské muzeum Mohelnice; lit. – Hazlbauer–Heidenreich– Lamr 2001, s. 390, 393–394, obr. 3: 1; Loskotová 2008a, s. 119, 132, kat. č. 425; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167, 298, 424, kat. č. 1144. 989 – Merka (?) a střílna na stupňovitém štítu; Praha, Nové Město; typ – patrně korunní nástavec (cca 167 x 109 mm, torzo); dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha /inv. č. LXXXVIII/346/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 78, kat. č. 180; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 183–184, 314, 440, kat. č. 1322. 990 – Český lev ve štítu, šikmo, dílčí rekonstrukce; Stará Boleslav, u chrámu sv. Václava; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 140 x 135 mm), zeleně glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 199545 aj./; lit. – Skružný– Špaček 2004, s. 226, 241, motiv 4; Špaček–Boháčová 2000, s. 314. 991 – Český lev ve štítu, šikmo; Praha, Karlův most; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 127 x 127 mm), hnědožlutě glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  Praha; lit. – Dragoun 2009, s. 260–267, obr. 10: 1, 11: 1.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 454 992 – Český lev ve štítu, šikmo; Křivoklát, hrad, manský dům; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 150 mm), rež.; datace kolem 1400; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík 2003, s. 191; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128–129, 265, 392, kat. č. 804. Pozn. – Motiv byl použit na replice kamen z manského domu, postavené v Hejtmanském domě na Křivoklátě (Durdík 2003). 993 – Český lev ve štítu, šikmo (písmena); Hradec Králové, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 183 x 185 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2221/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 128–129, 265, 392, kat. č. 805. 994 – Český lev ve štítu, kosmo; Brno, náměstí Svobody (Mečová); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Archaia Brno, o. p. s. /inv. č. 30/05–100/3/; lit. – Loskotová 2011a, s. 53, obr. 28, s. 177, kat. č. 40, 258, tab. 22: 2; Vitanovský 2008, s. 91, 99, kat. č. 284. 995 – Český lev ve štítku; Praha, Nové Město; typ – umístěno uprostřed dna kachle nádobkového typu; dat. – 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-131.207/; lit. – Brych 1999, s. 60–65, obr. 15; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 131, 268, 396, kat. č. 846. 996 – Český lev ve štítu; Strážnice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 202 x 205 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Strážnice /inv. č. 14978/; lit. – Pajer 1983, s. 194, 226, tab. XXII: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128, 265, 392, kat. č. 806. 997 – Český lev ve štítu; Jindřichův Hradec, město; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 214 x 203 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci /inv. č. 689 A/; lit. – Burian 2006, s. 4, 8. 998 – Český lev ve štítu, dílčí rekonstrukce; Litice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Východočeské muzeum v Pardubicích, v expozici na hradě Litice /inv. č. LT 6, 24 ad./; lit. – Pavlík 2013a, s. 761–761, obr. 5: 1. 999 – Český lev ve štítu (orli), dílčí rekonstrukce; Karlštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – depozitář hradu Karlštejn; lit. – Nekuda– Reichertová 1968, s. 345, tab. XLI: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 128, 265, 392, kat. č. 807. 1000 – Český lev ve štítu, rekonstrukce; Radyně, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 196 x 192 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 2838/; lit. – Halík 1948, s. 43, obr. 13; Orna 2005, s. 35–36, 167, tab. 15: 2. 1001 – Český lev ve štítu, rekonstrukce; Helfenburk u Úštěku, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 193 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. 24388–24392, 30049–30053 ad./; lit. – Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, s. 317, 320, obr. 97: 01; Smetana–Gabriel 1988, s. 548, 550, obr. 1: 1, motiv 1. 1002 – Český lev ve štítu (prejzová střecha); Rabštejn nad Střelou, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici /inv. č. 2098/; lit. – Hazlbauer 1995, s. 26, obr. 23; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128, 265, 392, kat. č. 808. 1003 – Český lev ve štítu; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 124/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128, 265, 392, kat. č. 811. 1004 – Český lev ve štítu; Brno, Kapucínské náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 235 x 235 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 5896/; lit. – Měchurová–Netopilová 2013, s. 10, 33a–d, 36a, b; Vitanovský 2008a, s. 91, 99, kat. č. 285. Pozn. – Jeden exemplář je zapůjčen do expozice muzea ve Slavonicích. 1005 – Český lev v pětiúhelníkovém štítu; České Budějovice?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 182 x 182 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. H 219/. 1006 – Český lev ve štítu; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6454/; lit. – Loskotová 2011a, s. 54, 178, 260, obr. 29: 2, kat. č. 42, tab. 24: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128–129, 266, 393, kat. č. 815. 1007 – Český lev ve štítu, šikmo; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. A 406778–9/; lit. – Loskotová 2008b, s. 533– 534, obr. 4: 1; Loskotová 2011a, s. 53–54, 178, 259, obr. 29: 1, kat. č. 41, tab. 23: 2. 1008 – Český lev ve štítu s nápisovou páskou; Puclice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 207 x 205 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 455 ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA19418/; lit. – Orna 2005, s. 34–35, 167, tab. 15: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 128–129, 266, 393, kat. č. 816. Analogie: Tábor, město (Krajíc 2005, s. 117–118, obr. 204, 205). 1009 – Český lev ve štítu s ostrví se žaludy, rekonstrukce; Drslavice u Prachatic, tvrz; typ – římsový-soklový, kom., obdélný (cca 90 x 205 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – 1. polovina 16. stol. stol.; ul. – v rukou majitele drslavické tvrze; lit. – Pařík–Paříková 2011, s. 70–72, obr. 6–8. Pozn. – Totožný „medailon“ s českým lvem se objevuje v rukou anděla-štítonoše na reliéfu ze Strakonic (Brych 2004a, s. 35, kat. č. 11). 1010 – Český lev ve štítu, geometrický ornament; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. 10 767/; lit. – Cvrková 2009, s. 155–156, obr. 5: 10. 1011 – Český lev ve štítu, kvadrilob; Česká Lípa, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 175 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128–129, 266, 393, kat. č. 817. Analogie: Bradlec, hrad (Drnovský 2016, s. 144–146, obr. 5: 3), Kumburk, hrad (Drnovský 2015a, s. 389–390, 395, obr. 5: 12, motiv 36 a 8: 1, motiv 58). 1012 – Český lev ve štítu, šikmo, architektura, šípatky, lilie; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 205 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha /inv. č. 17/00 – 176 – 35/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128–129, 265, 392, kat. č. 809. 1013 – Český lev ve štítu, přilba s korunou, rozviliny; Orlice, tvrz; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – v expozici orlické tvrze. 1014 – Český lev ve štítu, kosmo, přilba s korunou, iniciály, přikryvadla, dílčí rekonstrukce; Bulhary u Mikulova, obec; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Mikulově /inv. č. A 18006–18008/; lit. – Pavlík–Šedo 2006, s. 35, 42, kachel č. XIII. 1015 – Český lev ve štítu, kosmo, přilba, orlí křídlo, přikryvadla, dílčí rekonstrukce; Litice nad Orlicí, hrad; typ – zákl., použit i v nároží, kom., obdélný (cca 300 x 210 mm, výška je neúplná); rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum v Pardubicích, v expozici hradu Litice /inv. č. LT 4, 13, 27, 31, 32, 35 ad./; lit. – Pavlík 2013a, s. 761–762, 772, 775, obr. 5: 2, 19: 1, 21: 1. 1016 – Český lev, královská koruna, štítonoši, architektura, dílčí rekonstrukce dle nálezů na hradě/zámku v Hranicích a na neznámé lokalitě na Uherskohradišťsku; typ – zákl., kom., obdélný (cca 350 x 210 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích a Městské muzeum Veselí nad Moravou; lit. – Miloš–Michna– Sedláčková 1998, s. 38, kat. č. 20; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 130, 268, 395, kat. č. 839. 1017 – Český lev ve štítu, císařská koruna; Starý Jičín, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 335 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Novojičínska, Nový Jičín /inv. č. H 1240/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 129, 266, 393, kat. č. 821. 1018 – Český lev, jednorožec a jelen, rekonstrukce; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 210 mm), rež. (slídování); dat. – konec 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Vitanovský 2008a, s. 96, 112, kat. č. 356; Pavlík–Vitanovský 2008, s. 549–550, obr. 12. Analogie: Brno – více lokalit, včetně Špilberku (Loskotová 2011a, s. 54–55, 181–182, kat. č. 26), hrady Pernštejn (Loskotová–Pavlík 2006, s. 309, obr. 2: 9), Zubštejn a Velké Meziříčí. 1019 – Český lev ve štítu, šikmo (rostlinný ornament, provazec, cimbuří); Bulhary u Mikulova, obec.; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 155 x 190 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Mikulově /inv. č. A 18020–18022/; lit. – Pavlík– Šedo 2006, s. 35–36, 42–43, kachel XIV. 1020 – Český lev ve štítu, šikmo s kunštátským erbem na hrudi; Praha; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 188 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 16 762/; lit. – Felcman–Fukala a kol. 2008, s. 79; Richterová 1982, s. 28, 169, tab. 23: 1, kat. č. 71. Analogie: Praha, náměstí Republiky (Žegklitz–Vitanovský–Zavřel 2009, s. 258, obr. 101). 1021 – Český lev ve štítu, nahoře nápis, dole heraldické štítky ; Badry, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; datace – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Sedláček 2000, díl XII/22. 1022 – Český lev, štítonoši a královská koruna; Prostějov, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Prostějovska v Prostějově /inv. č. 31/95-1/1/; lit. – Hlobil–Perůtka 1999, s. 280, kat. č. 547; Vitanovský 2008a, s. 92, 100, kat. č. 288. 1023 – Český lev a štítonoši s praporci, rekonstrukce dle nálezů z města Čáslav a obce Čivice u Pardubic;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 456 typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 4/ a Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-104274/; lit. – Brych 2004a, s. 44–45, kat. č. 40 (rohová verze); Křenková 2007, s. 27, tab. IV: 1. 1024 – Český lev, královská koruna a štítonoši, rekonstrukce dle nálezů z města Uherské Hradiště a kláštera/zámku ve Vizovicích; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slovácké muzeum v Uherském Hradišti /inv.č.A 56 087a A 56 088/a ArchaiaOlomouc,o.p. s.; lit. – Menoušková 2011, s. 165–166, 168, obr. 10, 11, kat. č. 5; Čižmář 2008, s. 46. 1025 – Český lev ve štítu, andělé, císařská koruna, medailon, rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 177 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 10, 73/; lit. – Brych 1999, s. 60–65, obr. 14; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 129–130, 267, 394, kat. č. 837. 1026 – Český lev ve štítu, medailon, rostlinná bordura; Klášterní Skalice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 192 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2- 6654/; lit. – Brych 2004a, s. 8–9, 36, kat. č. 13. Analogie: Lipnice, hrad /LI 135/. 1027 – Český lev ve štítu; České Budějovice, město; typ – nárožní štítek (cca 150 x 130 mm), zbytky temně zelené glazury; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /č. sáčku 7804/97/. 1028 – Český lev v medailonu (šípatky); Škvorec, náves; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 97023, 97027, 97029–31/; lit. – Pavlík–Špaček 2013a, s. 545–546, obr. 4: 1; Skružný–Špaček 2004, s. 227, 244, motiv 9. Analogie: Kostelec nad Černými lesy (Durdík– Hazlbauer 1993, s. 296–297, obr. 6: 3), Plzeň (Orna 2005, s. 38, 168, tab. 16: 1). 1029 – Český lev v medailonu; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 191 x 194 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 202, 12 203/; Krajíc 1997, s. 59–60, obr. 35, příloha 5 (120202, 120203); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128–129, 266, 393, kat. č. 824. Analogie: Malý Blaník (Brych 2004a, s. 36, kat. č. 15). 1030 – Český lev v medailonu, rekonstrukce; ostrov v Ostrovském rybníku u Okrouhlé, ohrazený areál; typ – zákl., nádobkový, prořezávaná verze se zbytky glazování; dat. – počátek 15. stol.; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 124, kat. č. 106. Pozn. – Neprořezávaná verze z téže lokality viz Jiřík–Kypta 2013, s. 124, kat. č. 105. 1031 – Český lev v medailonu, dílčí rekonstrukce; Nový hrad u Adamova; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – před 1470; ul. – Technické muzeum Brno, Stará Huť u Adamova; lit. – Konečný–Merta 1976, s. 240, B, b; Vitanovský 2008a, s. 91, 99, kat. č. 283. 1032 – Český lev v kosočtvercovém poli, čtvrtrozety; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 131 x 125 mm), hnědofialově glazovaný; dat. – kolem 1300; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 12 108/; lit. – Pavlík-Vitanovský 2004, s. 129, 266, 393, kat. č. 822; Richterová 1982, s. 26, 169, tab. 13: 1, kat. č. 51. Analogie: Ostrov u Davle (Brych 2004a, s. 32, kat. č. 3). 1033 – Český lev v kosočtvercovém poli, čtvrtrozety; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 130 x 130 mm), žlutohnědě glazovaný; dat. – počátek 14. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-20783/; lit. – Brych 1999, s. 60–65, obr. 4; Brych 2004a, s. 8–9, 32, kat. č. 1. 1034 – Český lev ve čtvercovém poli, nápis a šlechtické erby; Velké Losiny, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 198 mm), vícebarevně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, zámek Velké Losiny (zabudováno v tělese pozdně renesančních kamen); lit. – Brych–Rendek 2008, s. 578; Richterová 1991, s. 3–9, obr. 5; Vitanovský 2008a, s. 96, 112, kat. č. 355. Analogie: Orlice, tvrz. 1035 – Český lev ve čtvercovém poli, nápis a šlechtické erby; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – datováno 148?; ul. – Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou /inv. č. 1-J-90/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 131, 268, 396, kat. č. 847. 1036 – Český lev, volně; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 130 x 135 mm), hnědě glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové; lit. – Bláha–Sigl 2010, s. 234–235, tab. 1: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 129, 266, 393, kat. č. 823. 1037 – Český lev, volně; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 170 mm), rež. i glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326 606/; lit. – Franz 1903, s. 157, obr. 21; Jordánková–Loskotová 2002, s. 556–557, obr. 2: 2. Analogie: Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 155, obr. 4: 1–4).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 457 1038 – Český lev (panter?), volně; Brno, hrad Špilberk i město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 170 mm), rež. i glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326 607 a 6399/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 556–557, obr. 2: 4; Loskotová 2011a, s. 27–28, 157–158, 248, obr. 15: 1, kat. č. 16, tab. 12: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 129–130, 267, 394, kat. č. 833. 1039 – Český lev, volně; Kroměříž, Milíčovo náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový, tmavozeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 14. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č.? 151/; lit – Chybová 2009, s. 135. 1040 – Český lev, volně; Melice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 183 x 181 mm), žlutohnědě glazovaný (různé odstíny); dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1582–3/; lit. – Michna 1981, s. 334, 337, obr. 2, typ 6; Vitanovský 2008a, s. 91, 99, kat. č. 286. 1041 – Český lev, volně (písmena?), rekonstrukce; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 29–30/; lit. – Pavlík 2012, s. 408–409, 430, obr. 12, tab. II: 7–8, fototab. 6: 2. 1042 – Český lev, volně; Litice nad Orlicí, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 192 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – expozice na hradě Litice /inv. č. LT 1 a 17/; lit. – Pavlík 2013a, s. 761, 767–768, obr. 4 a 14: 5. 1043 – Český lev, volně; Pražský hrad; zákl., kom., čtvercový (cca 193 x 196 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /inv. č. 5154/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 25, kat. č. 48. 1044 – Český lev, volně; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 202 x 194 mm), rež. i glazovaný zeleně, modře a černě!; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 134, 161, obr. 16: 2 a 52: 2; Hrad Orlík 2010, s. 202, obr. 403. Analogie: Kumburk, hrad (Drnovský 2015a, s. 389, obr. 5: 7, 9, 10, motiv 32–34). 1045 – Český lev, volně; Mohelnice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 223 x 222 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum v Šumperku, pobočka Vlastivědné muzeum Mohelnice /inv. č. A 45083/; lit. – Hazlbauer–Heidenreich–Lamr 2001, s. 388, 390, obr. 3: 2, motiv č. 1; Loskotová 2011a, s. 55, obr. 30: 4. 1046 – Český lev, volně; Hradec Králové?; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 205 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2137/; lit. – Radoměrský 1965, s. 15–25, obr. 2; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 129, 266, 393–394, kat. č. 825. 1047 – Český lev, volně, rekonstrukce dle nálezů z měst Nový (dříve Starý) Knín a Sedlčany; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Hornické muzeum Příbram a Městské muzeum v Sedlčanech /inv. č. K 268/; lit. – Koucká 2007, s. 37–38, 99–102, kat. č. 28–31. 1048 – Český lev, volně, dílčí rekonstrukce; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca165x165mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 129, 267, 394, kat. č. 835. 1049 – Český lev, volně, rekonstrukce; Milevsko, klášter; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 125, kat. č. 107. 1050 – Český lev volně a v erbu s přilbou a helmovní korunkou; Točník, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 232 x 239 mm), rež.; dat. – 1. polovina 15. století; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9339/; lit. – Hazlbauer 1988a, s. 10, tab. 7: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 129–130, 267, 394, kat. č. 831; Richterová 1982, s. 58, 172, exkurz, tab. 1: 1, kat. č. 46. 1051 – Český lev volně, kráčející; Moravská Třebová, radnice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Moravské Třebové /inv. č. A 166/; lit. – Němcová 2006, tab. 53 (A 166); Němcová 2007, s. 9–10, tab. IV (A 166). 1052 – Český lev volně, kráčející, kruhové ozdoby; Třebíč, město?; typ – zákl., kom., patrně čtvercový (cca 205 x 170 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč. 1053 – Český lev volně, kráčející, trojlístky; Dolany u Olomouce, klášter; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 155 x 175 mm), hnědě nebo zeleně glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci /inv. č. HA-1061/; lit. – Burian 1965, s. 1–31; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 129, 267, 395, kat. č. 836. 1054 – Český lev volně, kráčející, trojlístky; Hradec Králové?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 175 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 16/69-88, 16/63-82, 16/63-84/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 129, 267, 394, kat. č. 829.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 458 1055 – Český lev volně, kráčející, trojlístky; Kumburk, hrad; typ – zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový (cca 200 x 210 mm), rež.; dat. – 15. stol; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128–133, 134, 146-155/; lit. – Drnovský 2015a, s. 389, 400, obr. 5: 11, motiv 31. Pozn. – Další zlomky ze stejné lokality jsou uloženy např. v Regionálním muzeu a galerii Jičín /inv. č. 1745/. 1056 – Český lev volně, kráčející, lilie, dílčí rekonstrukce; Vízmburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 175 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Podkrkonoší v Trutnově; lit. – Košťál 2013, s. 119, 121, 131, obr. 74, tab. 50: 1, 4–6. 1057 – Český lev volně, kráčející; Praha, Nové Město, radnice; typ – zákl. (použit v nároží) kom., čtvercový (cca 205 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9 348/; lit. – Richterová 1982, s. 28, 169, tab. 22: a–c, kat. č. 70. Analogie: Mělník, hrad (Brych 2004a, s. 37, kat. č. 17). 1058 – Český lev volně, kráčející; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 205 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 134, 161, obr. 16: 1 a 52: 1; Hrad Orlík 2010, s. 202, obr. 404. 1059 – Český lev volně, kráčející; Pardubice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum Pardubice /inv. č. A 5765 ad/. 1060 – Český lev volně, kráčející; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 23–28 a 110/; lit. – Pavlík 2012, s. 407–408, 430, obr. 10, 11, tab. II: 1–6, fototab. 6: 1. 1061 – Český lev volně, kráčející, rekonstrukce; Polná, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 245 x 240 mm), rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9434/; lit. – Pavlík 2008b, s. 206, 215, obr. 7: 1, motiv č. 14. 1062 – Český lev volně, kráčející, květ; Třebíč, město, hrad/zámek?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč, v expozici /kr. č. 22/. 1063 – Český lev a moravská (?) orlice, anděl štítonoš (medailon?); Velké Meziříčí, hrad/zámek; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 142 mm, zlomek), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí; lit. – Vitanovský 2008a, s. 92, 100, kat. č. 290. 1064 – Český lev a moravská (?) orlice, anděl štítonoš, medailon, dílčí rekonstrukce; Praha; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 119 x 75 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 120 80/; lit. – Richterová 1982, s. 28, 169, tab. 23: 4, kat. č. 78. Analogie: Praha, Staré Město (Brych–Stehlíková– Žegklitz 1990, s. 23, kat. č. 44). 1065 – Český lev a moravská (?) orlice ve štítcích na stínkách cimbuří (kružbový obrazec, provazec); Rabí, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 175 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer– Vitanovský–Volf 1994, s. 415–429, obr. 2: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 132–133, 271, 398, kat. č. 873. Analogie: Rabštejn nad Střelou (Hazlbauer 1995, s. 17–18, obr. 1, 2). 1066 – Český lev a moravská (?) orlice volně (různorodé doplňky); Brno, Kapucínské náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 240 x 240 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 5712/; lit. – Měchurová– Netopilová 2013, s. 10–11, 38–39; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132–133, 271, 398, kat. č. 876; Vitanovský 2008a, s. 92, 100, kat. č. 289. 1067 – Moravská šachovaná orlice ve štítu; Jemnice, město; typ – nárožní štítek (cca 60 x 70 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč /inv. č. 23/; lit. – Vitanovský 2008a, s. 91, 98, kat. č. 280. Pozn. – Spolu se s tímto šikmo posazeným štítkem se dochovalo torzo pravoúhlého nároží. 1068 – Moravská šachovaná orlice volně; Praha, Nové Město, radnice; typ – zákl. (po  seříznutí vyrovnávací, rohový), kom., obdélný (cca 205 x 105 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9 348/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132–133, 271, 398, kat. č. 871; Richterová 1982, s. 28, 169, tab. 22: c (a–b), kat. č. 70. Pozn. – Druhou část nároží zdobí český lev, viz reliéf č. 1057. 1069 – Moravská orlice (?) se šachovanými křídly v útočné pozici z profilu, dílčí rekonstrukce; Doubravník, obec; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Doubravník; lit. – Pavlík 2011a, s. 219, obr. 3: 1; Vitanovský 2008a, s. 91, 98, kat. č. 282.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 459 1070 – Orlice s pružinou ve štítu (?), šikmo, andělé, přilba s korunkou a orlím křídlem, přikryvadla, iniciály; neznámá lokalita; typ – zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový (cca 196 x 194 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 16143/; lit. – Orna 2005, s. 109, 179, tab. 27: 3. Analogie: Týřov, hrad (Muzeum T. G. M. Rakovník). 1071 – Moravská (přemyslovská?) orlice ve štítu, šikmo, rekonstrukce; Praha, Karlovo náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 140 x 140 mm), rež.; dat. – 2. polovina 14. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-66226/; lit. – Brych 2004a, s. 9, 38–39, kat. č. 21; Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 15, kat. č. 24. Analogie: Praha, Nové Město (Brych 2004a, s. 39, kat. č. 22). Pozn. – K dataci reliéfu viz Smetánka 1983b. 1072 – Moravská (přemyslovská?) orlice ve štítu, šikmo; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 175 mm), rež. i žlutohnědě glazovaný; dat. – 2. polovina 14. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326 645, 326 660 aj./; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 556–557, obr. 2: 1 a obr. 3: 6 (glazovaná verze). Analogie: Brno, město (Franz 1903, s. 144, obr. 10), Dolany u Olomouce, klášter (Loskotová 2011a, s. 58, obr. 32: 2), Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 156, obr. 43: 1 /2, 3/). 1073 – Moravská (přemyslovská?) orlice ve štítu, šikmo; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 150 mm), rež.; dat. – 14. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/88/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 131, 269, 396, kat. č. 849. 1074 – Moravská (přemyslovská, slezská?) orlice ve štítu, kosmo; Opava, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 205 mm), žlutohnědě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Ostravě /inv. č. 50/05/; lit. – Kiecoň–Zezula 2007, s. 496, obr. 113; Tymonová 2009, s. 217–218, tab. 3: 5; Vitanovský 2008a, s. 91, 98, kat. č. 278. 1075 – Moravská orlice (?) ve štítu, kosmo (lilie); neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 160 x 160 mm), rež.; dat. – 2. polovina 14. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2542/; lit. – Brych 2004a, s. 9, 38, kat. č. 20. 1076 – Moravská (přemyslovská?) orlice ve štítu na zkosené části nároží s napojenými věžovitými nástavci; Křivoklát, hrad, manský dům; typ – rohový, v horní části zkosený, prořezávaný, nikový, obdélný (cca 570 x 280 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – ArÚ AV ČR Praha; lit. – Durdík 2003, s. 188–189, obr. 4. 1077 – Moravská (přemyslovská?) orlice ve štítu; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 59, 59a/; lit. – Pavlík 2012, s. 410–411, 432, obr. 18, tab. IV: 7 1078 – Moravská orlice ve štítu (rostlinné úponky), rekonstrukce; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, rež. (slídování); dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Loskotová 2014, s. 87, 89, 98, obr. 11: 1–3, kat. č. 10. Analogie: Brno, hrad Špilberk (Jordánková–Loskotová 2002, s. 560, 565, obr. 6: 4), Pernštejn, hrad (Loskotová–Pavlík 2006, s. 309–310, obr. 2: 11 /12/). 1079 – Moravská orlice ve štítu, kosmo, kvetoucí rostliny; Brno, Kapucínské náměstí a další lokality; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 205 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 5708, 5882/; lit. – Loskotová 2011a, s. 57–59, 187–188, 266, obr. 33: 1, kat. č. 53, tab. 30; Vitanovský 2008a, s. 91, 98, kat. č. 279. Analogie: Brno, město (Loskotová 2011a, s. 58, obr. 33: 1; Michna 1977, s. 7–44, obr. 12). 1080 – Moravská orlice (?) ve štítu (květy); Praha, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 242/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 131, 269, 396, kat. č. 853; Richterová 1982, s. 27, 169, tab. 20: 1, kat. č. 62. 1081 – Moravská orlice (?) ve štítu (trojlisty-šípatky); Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 191 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 66/; lit. – Rosulková 2013, s. 15, 57, obr. 24; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 131, 269, 396, kat. č. 853. Pozn. – Nelze vyloučit, že jde o erb královského města Chrudimi. 1082 – Moravská orlice (?) ve štítu, iniciály; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 200 mm), rež. (slídování); dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Sedlčany. Analogie: Neustupov, tvrz. 1083 – Moravská orlice (?) ve štítu; Hradec Králové?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2171/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 131, 269, 396, kat. č. 855. Analogie: Pecka, hrad (Drnovský 2015b, s. 812–813, obr. 3: 1, motiv 9). 1084 – Moravská orlice (?) ve štítu; neznámá lokalita; typ – nárožní štítek (cca 165 x 160 mm), rež.; dat. –

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 460 kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-8648/; lit. – Brych 2004a, s. 9, 40, kat. č. 25. 1085 – Štítonoš s orlicí; Starý Bohumín, město; typ – korunní nástavec, kom., obdélný (cca 170 x 160 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul.–NPÚ,ú.o.p. v Ostravě–ArchaiaOlomouc,o.p. s.; lit. – Kováčik–Veselá, 2009, s. 296, obr. 10. 1086 – Orlice ve štítu, šikmo, vně koruna, hvězdy, úponek (Přemek Těšínský?), dílčí rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 350 x 210 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Kopřivnice. 1087 – Vůl (Dolní Lužice) a orlice (slezské knížectví?) ve štítcích na stínkách cimbuří, kružbový obrazec, provazec; Hradec Králové?; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 133, 271, 398, kat. č. 874. 1088 – Orlice ve štítu a monstra; Hradec Králové?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 168 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2168/; lit. – Pavlík 2010a, s. 293–294, obr. 10: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132, 270, 398, kat. č. 869. 1089 – Erb s orlicí, šikmo, medailon, šípatky; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY-1520/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 146, 280, 407, kat. č. 967. Analogie: Oparno, hrad (Zápotocký 1979, s. 148, obr. 70: 10). 1090 – Orlice (přemyslovská?) v medailonu, rekonstrukce; Vízmburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 14. stol; ul. – Muzeum Podkrkonoší v Trutnově; lit. – Košťál 2013, s. 121, 123, 130, obr. 78, tab. 49: 1–2. 1091 – Orlice v medailonu; Nový Hrad u Adamova, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 205 mm), rež.; dat. – před 1470; ul. – Technické muzeum Brno, Stará Huť u Adamova; lit. – Vitanovský 2008a, s. 91, 98, kat. č. 277. 1092 – Orlice v medailonu (větvičky); Sezimovo Ústí, město; typ – forma pro kachel čtvercového formátu (cca 150 x 152 mm); dat. – kolem 1400; ul. – ArÚ AV ČR Praha /inv. č. SÚ 660/67/; lit. – Hazlbauer 1986, s. 499–500, obr. 4: 1, 2; Krajíc 2005, s. 191–192, obr. 330; Richter 1978, obr. 15; Richterová 1983, s. 161, obr. 9: 1. Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 1093 – Orlice v medailonu; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 172 mm), rež.; dat. – konec 14. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2169/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 132, 270, 397, kat. č. 867. 1094 – Orlice v medailonu, architektura; Kroměříž, Milíčovo náměstí; typ – zákl., nikový, prořezávaný, obdélný (cca 275 x 155 mm), zbytky tmavého glazování; dat. – konec 14. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č. 1980/; lit. – Chybová 2009, s. 115–143; Loskotová 2008a, s. 117, 121, kat. č. 373; Nekuda–Reichertová 1968, s. 399, tab. XCIV. 1095 – Orlice v medailonu, architektura; Kroměříž, Milíčovo náměstí; typ – zákl., nikový, prořezávaný, obdélný (cca 220 x 145 mm), rež.; dat. – konec 14. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č. 1998/; lit. – Chybová 2009, s. 134; Loskotová 2008a, s. 117, 121, kat. č. 374; Nekuda 1963, s. 59–61, tab. VIII. Analogie: Rakousko – Wien, Österreichisches Museum für angewandte Kunst (Franz 1969, s. 175, obr. 56). 1096 – Orlice v kosočtvercovém poli, čtvrtrozety; Praha (?); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 124 x 75 mm, šířka je neúplná), rež; dat. – kolem 1300; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 89 320/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132, 269, 396, kat. č. 856; Richterová 1982, s. 26, 169, tab. 13: 2, kat. č. 52; Richterová 1983, s. 162, obr. 10. 2. 1097 – Orlice v kosočtvercovém poli, listy leknínu; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 150 x 146 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /nálezové č. 2855/96/; lit. – Frolík 2003, s. 83, Exkurz 1, č. 6; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132, 269, 396–397, kat. č. 857. 1098 – Orlice v osmiúhelníkovém poli s trojlistými kružbami; Vízmburk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 168 x 175 mm), rež.; dat. – 14. stol; ul. – Muzeum Podkrkonoší v Trutnově; lit. – Košťál 2013, s. 121–12, 130, obr. 77, tab. 49: 3, 5. Analogie: Rýzmburk u České Skalice, hrad (Hlaváček–Pavlík 2010, s. 891–892, motiv č. 1, obr. 18). 1099 – Orlice, nápis, šlechtické erby; Potštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132, 270, 398, kat. č. 870. Pozn. – Menší zlomky s tímto reliéfem jsou vystaveny na hradě Potštejně. 1100 – Orlice, nápis, šlechtické erby; Orlice, tvrz; typ. – patrně zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – vystaveno na orlické tvrzi.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 461 1101 – Orlice, nápis; Velké Losiny, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 198 mm), vícebarevně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, zámek Velké Losiny (zabudováno v tělese novějších pozdně renesančních kamen); lit. – Brych–Rendek 2008, s. 578. Analogie: Orlice, tvrz (režná verze). 1102 – Orlice volně; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 135 x 135 mm), hnědě glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 28/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 132, 270, 397, kat. č. 860. 1103 – Orlice volně; Melice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 184 x 183 mm), hnědě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1579/; lit. – Michna 1981, s. 334, 337, obr. 2, typ 7; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132, 270, 397, kat. č. 861; Vitanovský 2008a, s. 91, 98, kat. č. 281. 1104 – Orlice volně; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 192 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 134, obr. 16: 3, 4, s. 161, obr. 52: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132, 270, 397, kat. č. 862. 1105 – Orlice volně, rekonstrukce dle nálezů z hradu Křivoklát a města Nové Strašecí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, Praha a Muzeum T. G. M. Rakovník, pobočka Městské muzeum Nové Strašecí; lit. – Durdík–Hazlbauer 2006, s. 289–291, obr. 7: 7, typ č. 9; Hazlbauer 1992a, s. 40–41, obr. 22: 1–5, kachel č. 1. Analogie: Týřov, hrad (Durdík 1976, s. 3–6, tab. XII, XIII, LXI). 1106 – Orlice volně; Lipnice, hrad; typ. – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 60/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132, 270, 397, kat. č. 864. 1107 – Orlice volně; Pardubice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum Pardubice /inv. č. A 5713 ad./. 1108 – Orlice volně; Praha, náměstí Republiky; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Praha, o. p. s. 1109 – Orlice volně; Karlštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – NPÚ, sbírka Karlštejn /inv. č. KA 589, 590/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 132, 269, 397, kat. č. 859. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní umístěné na hradě Lipnici. Analogie: Praha, Staré Město (Brych 2004a, s. 40, kat. č. 26). 1110 – Císařský orel ve štítu; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 230 mm), rež.; dat. – 1. polovina 15. stol (po 1419); ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 322576/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 559–561, obr. 4: 5; Loskotová 2000, s. 37–64, obr. 17; Vitanovský 2008a, s. 92, 100, kat. č. 291. 1111 – Císařský orel ve štítu (atypické šípatky); lokalita neurčena; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), patrně rež.; dat. – 15. stol.; ul. – nedohledáno ; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 134, 272, 399, kat. č. 886. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní umístěné na hradě Lipnici. 1112 – Císařský orel ve štítu; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY-479/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 134, 272, 399, kat. č. 887. Analogie: Nové Strašecí, město (Hazlbauer 1992a, s. 40–41, obr. 22: 6). 1113 – Císařský orel ve štítu, nápis; Žatec, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 120 x 190 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci /inv. č. 1474/84, kr. 405/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 134, 272, 399, kat. č. 888. 1114 – Císařský orel v medailonu, kružbový obrazec, cimbuří s rozetami, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 176, obr. 71: 1–3, s. 161, obr. 52: 3. 1115 – Císařský orel volně; Praha?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 40 819/; lit. – Richterová 1982, s. 27, 169, tab. 20: 2, kat. č. 63. 1116 – Císařský orel volně, iniciály, rostlinné a geometrické doplňky; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 240 x 240 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum, Brno /inv. č. 6383/; lit. – Loskotová 2011a, s. 56, 183–184, kat. č. 49, 264, tab. 28. Analogie: Brno, hrad Špilberk (Jordánková–Loskotová 2002, s. 560, 568, obr. 7: 5), Brno, Kapucínské náměstí (Měchurová–Netopilová 2013, s. 37). 1117 – Císařský orel volně; Kumburk, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 122 mm,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 462 zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /př. č. 128–133, 134, 146–155/75;8/; lit. – Drnovský 2015a, s. 391, 400, obr. 6: 1, motiv 40. 1118 – Císařský orel se znakem Vídně, kolem páska s erby habsburských držav, císařská koruna, andělé; Praha, více lokalit; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 200 mm), rež.; dat. – po roce 1526; ul. – Muzeum hlavního města Prahy, Praha /inv. č. 9351/, Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-126340a, H2-62361, H2-12640b/; lit. – Brych 2004a, s. 11–12, 50–51, kat. č. 55–57; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 153, 285, 413, kat. č. 1033; Richterová 1988, s. 114–121, obr. 3–5. 1119 – Dvě orlice a lev (lvi) ve čtvrceném štítu (původní znak Zikmunda Lucemburského?), medailon, šípatky, dílčí rekonstrukce; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 173 x 185 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – před polovinou 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-67194, H2-62807, H2-62809/; lit. – Brych 2004a, s. 9, 40–41, kat. č. 27–29. 1120 – Zikmund Lucemburský (popis znaku viz texty); Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 230 mm), rež.; dat. – po roce 1419, ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 322441/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 559–561, obr. 4: 3; Vitanovský 2008a, s. 92, 101, kat. č. 296. 1121 – Zikmund Lucemburský – znak Dolních a Horních Uher, obtočený Dračím řádem; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 230 mm), rež.; dat. – po roce 1419, ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326624/; lit. – Hložek–Loskotová 2016, s. 449–453, obr. 1. 1; Jordánková–Loskotová 2002, s. 559–561, obr. 4: 4; Vitanovský 2008a, s. 92, 101, kat. č. 295; Loskotová 2000, s. 48, obr. 15. Analogie: Boleradice, hrad (Hložek–Loskotová 2016, s. 453, obr. 1. 2), Maďarsko – Buda, hrad (Voit–Holl 1963, s. 64, 6). 1022 – Znak Albrechta II. Rakouského?; Cimburk u Koryčan; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž; lit. – Vitanovský 2008a, s. 92, 101, kat. č. 297. 1123 – Znak Ladislava Pohrobka; Znojmo, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 255 x 205 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Jihomoravské muzeum ve Znojmě /inv. č. K 347/; lit. – Vitanovský 2008a, s. 92, 101, kat. č. 298. 1124 – Znak Albrechta II. Rakouského (?); Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Archaia Brno, o. p. s. Analogie: Brno, Kapucínské náměstí (Loskotová 2011a, s. 58, 186–187, 266, kat. č. 52, tab. 30: 1), Holešov, město (Janál 2001, s. 90–97; Loskotová 2011a, s. 58, obr. 32: 3; Vitanovský 2008a, s. 92, 101, kat. č. 299). Pozn. – V Muzeu Beskyd Frýdek-Místek je uložena mladší analogie (Tymonová 2016, s. 421–422, obr. 6). 1125 – Novorakouský znak (babenberské břevno) a znak města Vídně v rukou anděla, nahoře znak s orlicí, dole znak Korutan, bohatá architektonická výzdoba, rekonstrukce dle nálezů z Brna-Petrova a hradu/zámku v Jindřichově Hradci; typ – římsový-korunní, prořezávaný, nikový, obdélný (cca 560 x 215 mm), zeleně glazovaný i rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 18/94-231/1/ a NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích. Analogie: Lichnice, hrad (Křenková 2007, tab. XXXIX: 4, XL, XLI, XLII: 1–2, XLVII, XLIII: 1–3, L: 2, 4); Smetánka 1961, s. 594, obr. 2: 3, 5), Lipnice, hrad /LI 234, 243/ (Kouba 1964, s. 185–198, obr. 1–2), Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1998, s. 148–149, obr. 14; Voit–Holl 1963, s. 65, 18). 1126 – Znak Polsko-litevské unie; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl. kom., obdélný, rež; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1127 – Znak Ladislava Pohrobka; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl. kom., obdélný, rež; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1128 – Krnovské knížectví (popis znaku viz texty); Cvilín, hrad; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (cca 150 x 215 mm), vícebarevně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. M 687/; lit. – Tymonová 2009, s. 217–218, tab. 3: 7; Vitanovský 2008a, s. 92, 102, kat. č. 301. 1129 – Volovské knížectví? – šachovaný štít, přilba, přikryvadla; Ostrava, Masarykovo náměstí; zákl., kom., patrně čtvercový (cca 175 x 210 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Ostravě /č. 35/06); lit. – Vitanovský 2008a, s. 97, 115, kat. č. 371. 1130 – Sasko – štít se čtyřmi břevny a routovou korunou, andělé, medailon, blanitá křídla, rekonstrukce; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-144739/; lit. – Brych 2004a, s. 12, 53, kat. č. 61.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 463 1131 – Štít s routovou korunou a do něho vložený štítek se zkříženými meči saských kurfiřtů, rustikální kvadrilob; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 771/; lit. – Cvrková 2009, s. 155, 157, obr. 5: 12. 1132 – Znak saských Wettinů (popis znaku viz texty); neznámá lokalita; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-144025/; lit. – Brych 2004a, s. 12, 52, kat. č. 58. Analogie: Kopisty, tvrz (Oblastní muzeum v Mostě). 1133 – Znak saských Wettinů; Rabí, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 189 x 183 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1993b, obr. 1: 4; Hazlbauer–Vitanovaký–Volf 1994, s. 415–420, obr. 2: 3. Analogie: Chanovice, tvrz/ zámek (Tetour 2005, s. 233–234, 262, obr. 9: 1, s. 275, obr. 22: 1–2), Praha, Pražský hrad (Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 24, kat. č. 45–46), Zvíkovec u Rokycan (Brych 2004a, s. 52–53, kat. č. 59). Pozn. – Další kachle s tímto reliéfem jsou uloženy např. v Muzeu Šumavy v Sušici /inv. č. 7030/ a v Oblastním muzeu v Lounech /př. č. 2044/2040 a KA 052/ (Pavlík–Špaček 2018, v tisku). Na hradě/ zámku v Děčíně se tento znak v rustikální podobě objevuje ještě na přelomu 16. a 17. století (Belisová 2017, s. 60–61, 90). 1134 – Znak saských Wettinů; Lipnice, hrad; typ – zákl., (použit i v nároží), kom., obdélný (cca 390 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 21/; lit. – Kocman–Hazlbauer 2002, s. 506–508, obr. 3: 6. Analogie: Jindřichův Hradec, hrad/zámek (Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku), Landštejn, hrad, Pacov, město. 1135 – Znak saských Wettinů; Tábor, město (sady); typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 390 x 235 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 194 (T 294, T 328?)/; lit. – Krajíc 2005, s. 127–128, obr. 221. 1136 – Znak saských Wettinů, medailon, iniciály, rekonstrukce; Návarov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 201 x 203 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /11110/163/85; A 10; 16a/; lit. – Brestovanský 1998, s. 134–135, kat. č. 199; Pavlík-Vitanovský 2004, s. 133–134, 271, 399, kat. č. 882. 1137 – Znak saských Wettinů, litery, trigram „ihs“, květy, dílčí rekonstrukce; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 8 a 12/; lit. – Krajíc 2005, s. 127, 129, obr. 222–223. 1138 – Blíže nespecifikované seskupení znaků, dílčí rekonstrukce; Třebíč, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 205 x 200 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč. 1139 – Znak Poděbradů-Minsterberků (popis znaku, viz texty); Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 207 mm), rež; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9571/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 281, 149, 408, kat. č. 983; Richterová 1982, s. 31–32, 170, tab. 32: 1–2, kat. č. 117, 118. Pozn. – Interpretace reliéfu prochází vývojem. 1140 – Znak Poděbradů-Minsterberků (?); Hudlice u Berouna; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-133231/; lit. – Brych 2004a, s. 10, 43, kat. č. 38. 1141 – Znak Poděbradů-Minsterberků; Badry u Poděbrad, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Felcman–Fukala a kol. 2008, s. 553; Sedláček 2000, díl XII, 19. Analogie: Nymburk, město (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 138, 274, 401, kat. č. 911). 1142 – Znak Poděbradů-Minsterberků; dílčí rekonstrukce dle nálezů z hradů Litice nad Orlicí a Rýzmburk u České Skalice; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 190 x 220 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice na hradě Litice /inv. č. LT 12, LT 40/ a soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 898, motiv 20; Pavlík 2013a, s. 761–762, obr. 6, motiv 2. 1143 – Lev ve štítu, kosmo, volně umístěná královská koruna, jednoduché kružby; Nový Knín, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 177x 177 mm), rež.; dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Hornické muzeum Příbram; lit. – Koucká 2007, s. 37, 98, kat. č. 27. 1144 – Lev ve štítu, andělé, císařská koruna, medailon, rekonstrukce; Nové Strašecí, Komenského náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník, pobočka Městské muzeum Nové Strašecí; lit. – Hazlbauer 1992a, s. 66–67, obr. 38; Hazlbauer 1993a, 18–19, 128, obr. 12: 1–3; Tomková–Hazlbauer 1990, s. 300–301,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 46 4 obr. 3: 3. Analogie: Karlštejn, hrad (Nekuda– Reichertová 1968, s. 345, tab. XLI: 3), Týřov, hrad (Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY-502/). 1145 – Korunovaný lev ve štítu, dílčí rekonstrukce; Neustupov, tvrz?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka, Vlašim (?). Pozn. – Zhotoveno dle staré fotografie. 1146 – Korunovaný lev ve štítku; Praha?; typ – nárožní štítek (cca 92 x 78 mm); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 128, 266, 393, kat. č. 819. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnici. 1147 – Lev ve štítu, šikmo, přilba, rozviliny, tordovaný sloupek, dílčí rekonstrukce; Jemnice?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 137 x 151 mm, torzo), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – nedohledáno. 1148 – Štítonoš se lvem, rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – korunní nástavec, obdélný (cca 245 x 215 mm), zeleně i hnědě glazovaný.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, depozitář Frenštát pod Radhoštěm /inv. č. 57 671–2 ad./ a soukromá sbírka; lit. – Holoubková 2013, s. 45–46, 120, kat. č. 38, obr. 63. Pozn. – T. Holoubková ve své práci zvažuje možnost, že jde o medvěda. 1149 – Erb Bělíků (Sobků) z Kornic – vinařský lis (antonínský kříž), kosmo, v klenotu rostoucí stařec v čepci; Starý Bohumín, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 202 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul.–NPÚ,ú.o.p. v Ostravě–ArchaiaOlomouc,o.p. s.; lit. – Kováčik–Veselá 2009, s. 294–295, obr. 8. 1150 – Erb Boskoviců – hřeben (krokev o sedmi hrotech), šikmo, péřový klenot; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 310 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 49 198/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 135–136, 273, 400, kat. č. 897; Vitanovský 2008a, s. 92, 103, kat. č. 305. 1151 – Erb Boskoviců, kosmo; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 250 x 185 mm, torzo), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 226/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 135–136, 273, 400, kat. č. 896. 1152 – Erb Boskoviců; Nový Hrad u Adamova; typ – dekorativní destička ve tvaru stínky cimbuří (cca 70 x 50 mm), rež.; dat. – před 1470; ul. – Technické muzeum Brno, Stará huť u Adamova; lit. – Konečný–Merta 1976, s. 239–240, obr. 7e (uprostřed). 1153 – Erb Boskoviců, kosmo, přilba s přikryvadly, architektura; Brno, město; typ – zákl. (upraven na rohový), kom., obdélný (cca 315 x 140 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 408 947/; lit. – Loskotová 2011a, s. 63–64, 191,–192, 269, obr. 38: 1, kat. č. 59, tab. 33: 2. Pozn. – I. Loskotová nevylučuje možnost, že se jedná o orlí křídlo pánů z Lomnice. 1154 – Erb Boskoviců, šikmo, v klenotu překřížené věníky, rostlinný ornament, rekonstrukce dle nálezů z neznámé lokality (lokalit?); typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum Opava (spodní část) a Muzeum Beskyd, Frýdek-Místek. 1155 – Erb Boskoviců, šikmo, iniciály (?), přikryvadla; Přerov, město?; typ – zákl., kom., patrně čtvercový, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Komenského v Přerově. 1156 – Anděl štítonoš s erbem Boskoviců, iniciály; Moravská Třebová?; typ – římsový-korunní, výžlabkový, mírně obdélný (včetně cimbuří cca 200 x 120 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum Moravská Třebová /inv. č. A 270/. Analogie viz foto na str. 68. 1157 – Erb Buziců – sviní hlava, šikmo (rám s rostlinným úponkem); Písek, hrad; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 139 x 163 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. A 2981, A 2997/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, 128, kat. č. 113. 1158 – Erb Buziců, rekonstrukce; Neustupov, tvrz?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka, Vlašim (?). Pozn. – Zhotoveno dle staré fotografie. 1159 – Erb Buziců (vně stylizované listy); Praha, Pražský hrad (zemské desky); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 187 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 5312-15/13, inv. č. 1395/; lit. – Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 62, kat. č. 139; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 143, 278, 405, kat. č. 951. 1160 – Erb Caltů z Kamenné hory s přidanou lvicí; Chomutov, Žižkovo náměstí; typ – nárožní štítek, zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; lit. – Sýkora– Volf 2012, s. 12, obr. na předsádce. 1161 – Erb Cimburků – několik řad cimbuří, šikmo, v klenotu orlí křídlo a cimbuří; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 230 mm), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Města Brna /inv. č. 6412/; lit. – Jordánková– Loskotová 2002, s. 560, 568, obr. 7: 2; Vitanovský 2008a, s. 92, 103, kat. č. 307.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 465 1162 – Erb Cimburků, kosmo (doplněno); Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 49200/; lit. Holoubková 2013, s. 43, 116, kat. č. 34, obr. 57; Kohoutek 2004, s. 102, č. 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 136, 273, 400–401, kat. č. 901. 1163 – Erb Cimburků, šikmo, po obvodu sukovatka ovinutá rostlinným úponkem, rekonstrukce; Hranice na Moravě, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 355 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Loskotová 2008b, s. 531–532, obr. 2: 2; Miloš– Michna–Sedláčková 1998, s. 10, 30, kat. č. 12; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 136, 273, 401, kat. č. 902. 1164 – Erb Cimburků, šikmo, v klenotu orlí křídlo, rekonstrukce; Opava, typ – zákl., kom., čtvercový (cca 255 x 260 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. 12/07-247/8 a 273/1/. 1165 – Erb Cimburků; Malenovice, hrad; typ – římsový-korunní, prořezávaný, nádobkový, obdélný s cimbuřím (cca 100 x 140 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice; lit. – Kohoutek–Vácha–Vrla 2000, s. 185, 187, obr. 7: 1. 1166 – Erb Fulštejnů – trojice mečů vbodnutá do kruhu, kosmo; Starý Jičín, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 120 x 142 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Novojičínska, Nový Jičín; lit. – Vitanovský 2008a, s. 93, 103, kat. č. 309. 1167 – Erb Hroznatovců – trojí jelení parohy, rustikální kvadrilob, rekonstrukce; Radyně, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 19770/; lit. – Orna 2005, s. 41, 169, tab. 17: 1. 1168 – Erb Hroznatovců; Neustupov, tvrz; typ – patrně zákl. kom. čtvercový – zlomek, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Podblanicka Vlašim. 1169 – Erb Hroznatovců, v klenotu parohy; Hubenov, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1550; ul. – Muzeum a galerie severního Plzeňska Mariánská Týnice – Kralovice /inv. č. 7501/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 136–137, 273, 401, kat. č. 903. 1170 – Erb Kolovratů – orlice s korunkou kolem krku (vně stylizované listy); Praha, Pražský hrad (zemské desky); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 5312-15/11, inv. č. 1410/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 61, kat. č. 137; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 137, 274, 401, kat. č. 906. 1171 – Erb Kolovratů?, rekonstrukce; Neustupov, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Podblanicka Vlašim. 1172 – Erb Kostků z Postupic – hrábě, kosmo, v klenotu vlčí hlava, rekonstrukce; Cimburk u Koryčan, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 225 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č. 10328/; lit. – Vitanovský 2008a, s. 93, 104, kat. č. 310. 1173 – Erb Kostků z Postupic, kosmo; Litovel, město; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 209 x 127 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci /inv. č. L 2 228, L 7 326/; lit. – Hlubek 2013, s. 340–344, obr. 4, 5. 1174 – Erb Kostků z Postupic, kosmo, dílčí rekonstrukce; Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 285 x 230 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 886, 898, obr. 5, motiv 19. 1175 – Erb Kostků z Postupic, kosmo, dílčí rekonstrukce; Vysoké Mýto?; typ – zákl., kom., obdélný (cca 252 x 220 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek. 16. stol.; ul. – Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě /inv. č. 1002a, b/. 1176 – Erb Kostků z Postupic, šikmo, čtvrcený – 1. a 3. pole hrábě, 2. a 4. korunovaný lev, v klenotu paví kyta, nápis „albrecht z postupic“ a iniciála; Přerov; typ – zákl., kom., obdélný (cca 330 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Archaia Olomouc, o. p. s.; lit. – Schenk–Mikulík 2016a, s. 57–61. 1177 – Erb Kostků z Postupic?, trojice žaludů, mimo erb iniciála a ovocné plody; Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 203 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 3437/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 137–138, 274, 401, kat. č. 908; Skružný–Špaček 2004, s. 229, 252, kat. č. 25. 1178 – Erb Krabiců z Veitmile – žernov s kypřicí (vně stylizované listy); Praha, Pražský hrad (zemské desky); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 466 AV ČR, Praha /př. č. 5312-15/12, inv. č. 1396/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 62, kat. č. 138. Analogie: Praha, Národní třída (Brych 2004a, s. 43, kat. č. 36). 1179 – Erb Kravařů – zavinutá střela (odřivous), šikmo, v klenotu orlí křídlo; Rožnov, hrad; typ. – zákl., kom., obdélný (cca 355 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 52 538/; lit. – Holoubková 2013, s. 43, 115, kat. č. 33, obr. 56; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 138, 274, 401, kat. č. 910. 1180 – Erb Kravařů, šikmo, rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 330 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 59/; lit. – Holoubková 2013, s. 42–43, 114, kat. č. 32, obr. 55; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 138, 274, 401, kat. č. 909. 1181 – Erb Kravařů, šikmo, rekonstrukce; Starý Bohumín, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 202 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Ostravě – Archaia Olomouc, o. p. s.; lit. – Kováčik–Veselá 2009, s. 293–294, obr. 7. 1182 – Erb Kravařů, kosmo; Brno, město; typ – obdélná obkládací deska (cca 300 x 195 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Brno, o. p. s.; lit. – Loskotová 2006, s. 118, obr. 3: 1; Loskotová 2011a, s. 65–66, 194, 271, obr. 41: 2, kat. č. 63, tab. 35. 1183 – Erb Kravařů, šikmo, dílčí rekonstrukce; Kestřany, horní tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový? (cca 190 x 185 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – konec 15 stol.; ul. – Archaia Brno, o. p. s., /inv. č. 67/07-153-88/213 a 67/07-153-70/; lit. – Jiřík– Kypta 2013, s. 132, kat. č. 117, 118. 1184 – Erb Kravařů, kosmo, v klenotu orlí křídlo, volavka s rybou, muž s bidlem, liška, po obvodu pletenec, rekonstrukce; Blansek, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 180 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum Blansko; lit. – Sadílek 2001, obr. 9; Vitanovský 2008a, s. 93, 104, kat. č. 311. 1185 – Erb Kunštátů, kosmo – tři vrchní pruhy, štítonoš (zahloubený členitý rám); Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 310 x 210 mm), rež; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 49 202/; lit. – Kohoutek 1995, s. 161, obr. 168; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 138–139, 274, 402, kat. č. 912. Pozn. – Z téže lokality pochází i menší, zeleně glazovaná verze (Holoubková 2013, s. 26, 107, kat. č. 25, obr. 45). 1186 – Erb Kunštátů, šikmo; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 49 199/; Holoubková 2013, s. 41–42 (30), 112; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 138–139, 275, 402, kat. č. 917. 1187 – Erb Kunštátů, šikmo, po obvodu sukovatka ovinutá rostlinným úponkem, rekonstrukce; Hranice na Moravě, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 367 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Loskotová 2008b, s. 531–532, obr. 2: 1; Miloš– Michna–Sedláčková 1998, s. 10, 29, kat. č. 11. 1188 – Erb Kunštátů, kosmo, v klenotu křídlo s erbovním znamením; Mohelnice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum v Šumperku, pobočka Vlastivědné muzeum Mohelnice; lit. – Hazlbauer–Hendenreich–Lamr 2001, s. 388–391, obr. 3: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 138–139, 275, 402, kat. č. 914. Pozn. – Použit na replice kamen v muzejní expozici. 1189 – Erb Kunštátů; Nový Hrad u Adamova; typ – dekorativní destička ve tvaru stínky cimbuří (cca 70 x 50 mm), rež.; dat. – před 1470; ul. – Technické muzeum Brno, Stará huť u Adamova; lit. – Konečný–Merta 1976, s. 239–240, obr. 7e. 1190 – Erb Kunštátů, kosmo; Bouzov, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 205 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. 5368 (staré)/; lit. – Hazlbauer 1996, s. 30, kat. č. 65; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 138–139, 275, 402, kat. č. 919. 1191 – Erb Kunštátů, šikmo, hvězda; Přerov?; typ – patrně zákl., kom., obdélný (torzo), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Komenského v Přerově? 1192 – Erb Kunštátů s rovnoměrně rozloženými pruhy, kosmo, štítonoš (zahloubený členitý rám); Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 330 x 230 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 42 263 (54476)/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 138–139, 274, 402, kat. č. 912. Pozn. – Další fragmenty z téže lokality jsou uloženy ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57649/1-15/ (Holoubková 2013, s. 38–39, 107, kat. č. 26, obr. 44). Byla nalezena i prořezávaná, vícebarevná verze (Pavlík 1992, s. 92–93 kat. č. 56).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 467 1193 – Erb Kunštátů, kosmo, rámováno obloučkovitě vedenou stuhou s uzly, rekonstrukce; Polná, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9433/; lit. – Pavlík 2008b, s. 207, 215, obr. 7: 4, motiv č. 17. 1194 – Erb Kunvaldů – drak-bazilišek, šikmo, v klenotu erbovní znamení, medailon, šípatky; Týřov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. TY-655/; lit. – Pavlík 2010a, s. 292–293, obr. 10: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 146, 280, 407, kat. č. 968. Analogie: Oparno, hrad (Zápotocký 1979, s. 148, obr. 70: 12–13). 1195 – Erb Leskovců z Leskovce – překřížené vidle, šikmo, v klenotu erbovní znamení, iniciály (a, a), po obvodu nápis „arnost leskowecz“ a rozviliny, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 398 x 230 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Hrad Orlík 2010, s. 154, obr. 275; Humpolec 2013, s. 140, 163, obr. 19: 20, 21 a 54: 1–2. 1196 – Erb Lomniců – orlí křídlo s pružinou, kosmo, dílčí rekonstrukce; Uherské Hradiště, město; typ – zákl., kom., nejasného formátu (cca 150 x 210 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slovácké muzeum v Uherském Hradišti /inv. č. A 56 098 a A 60 209/; lit. – Menoušková 2012, s. 217–225, obr. 1–2, 7. 1197 – Znamení Lomniců? – umístěno volně, písmena, stuha; Chrudim město; typ – zákl., kom., obdélný v horizontálním směru (cca 142 x 181 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4087/; lit. – Frolík 2003, s. 59, kat. č. 91; Menoušková 2012, s. 217–225, obr. 13; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 149, 281, 408–409, kat. č. 985. Pozn. – Nelze vyloučit, že jde o stylizovaný hřeben Boskoviců nebo o předmět bez heraldického kontextu. 1198 – Erb Miletínků (?) – šachovaná polovina polceného štítu, šikmo, v klenotu mouřenínka; Starý Bydžov?; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Městské muzeum Nový Bydžov; lit. – Koudelka 1911, s. 3, tab. VII, obr. 14. Analogie: Kumburk, hrad (Drnovský 2015a, s. 390–391, obr. 6: 4, motiv 46). 1199 – Erb Pauzarů z Michnic – polopostava muže s rukama na hrudi (?), šikmo, v klenotu polopostava muže s napřaženým mečem; Dívčí kámen (Maidštejn), hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 295 x 310 mm, výška je neúplná), zeleně glazovaný; dat. – kolem poloviny 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Českém Krumlově /inv. č. A/407 a 409/; lit. – Hejna 1966, s. 38–39, tab. A: 2, 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 147, 280, 407, kat. č. 972. Analogie: Český Krumlov, hrad/zámek (Ernée 2008, s. 51–52, 102, tab. č. 10: 22, kat. č. 13). 1200 – Erb Pernštejnů – zubří hlava s kruhem v nozdrách, štítonoš, rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 358 x 215 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm a Muzeum Na Petrohradě v Zubří (nedohledáno); lit. – Gardavský 1967; Pavlík 2013b, s. 28–29, kachel č. 12, obr. 7: 1. Pozn. – Průzkum Z. Gardavského proběhl již v letech 1962–63. Zhotoveno podle soukromé fotografie. 1201 – Erb Pernštejnů, štítonoš, nápisová páska, iniciály, architektura, rostlinné prvky, rekonstrukce; Hranice na Moravě, hrad/zámek; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 360 x 160 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Miloš–Michna– Sedláčková 1998, s. 10, 28, kat. č. 10. Analogie: Rožnov, hrad (Holoubková 2013, s. 39–40, 108–109, kat. č. 27, obr. 46–47. 1202 – Erb Pernštejnů, anděl štítonoš, cimbuří; Doubravník u Tišnova, obec; typ – římsový- -korunní-výžlabkový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 225 x 228 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Doubravník; lit. – Pavlík 2011a, s. 220–221, obr. 4: 1; Pavlík 2013b, s. 24–25, kachel č. 1, obr. 4: 1. 1203 – Erb Pernštejnů, kosmo, péřový klenot s helmovní korunkou, rozviliny, rám s vegetativní výzdobou, rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (caa 340 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 52539/; lit. – Pavlík 2013b, s. 29–30, 38, kachel č. 13, obr. 7: 2, 14:5; Vitanovský 2008a, s. 93, 106, kat. č. 320. Analogie: Hranice, hrad/zámek (Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 10, 32, kat. č. 14). 1204 – Erb Pernštejnů, kosmo; Hranice na  Moravě, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 355 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Miloš– Michna–Sedláčková 1998, s. 10, 31, kat. č. 13; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 140–141, 276, 403, kat. č. 931. 1205 – Erb Pernštejnů, přilba, po obvodu zkomolená sukovatka ovinutá rostlinným úponkem; Brno, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 310 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 45370/; lit. – Hanák–Loskotová 1996, s. 143–152, obr. 2: c; Jordánková–Loskotová 2007,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 468 s. 362–365; Loskotová 2011a, s. 64, 192, 270, obr. 39, kat. č. 60, tab. 34: 1. 1206 – Erb Pernštejnů, po obvodu klikatka; Holoubek, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 190 x 183 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč; lit. – Pavlík 2013b, s. 31, kachel č. 19, obr. 8: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 140–141, 276, 403, kat. č. 929. 1207 – Erb Pernštejnů v kvadrilobu, rostlinné ornamenty; Hranice na Moravě, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 240 x 236 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Novojičínska Nový Jičín (doplněno) /inv. č. H 1105/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 140–141, 276, 403, kat. č. 930, foto na s. 156. Analogie: Helfštejn, hrad (Pavlík 2013b, s. 25–26, kachel č. 3, obr. 5: 1, rekonstrukce). 1208 – Erb Pernštejnů, kosmo, slunce, hvězda, měsíc, helmovní korunka, úponkovité rozviliny, rekonstrukce; Vamberk, město nebo Potštejn nad Orlicí, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou /inv. č. 1-I-93/; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 886–888, obr. 7; Pavlík 2013b, s. 32–33, kachel č. 22, obr. 10: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 140–141, 281, 408, kat. č. 984. 1209 – Pernštejnský zubr volně a dvojice malých erbů Pernštejnů, hvězda, rozviliny, rekonstrukce dle nálezů z neznámé lokality (Rychnovsko) a hradu Rýzmburku u Náchoda; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 132 x 134 mm), rež., dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou /inv. č. 1-J-47/ a soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 886–888, 900, motiv č. 24, obr. 6; Pavlík 2013b, s. 32–33, kachel č. 23, obr. 10: 2. 1210 – Pernštejnský zubr volně, květ, slunce, měsíc, lilie, granátové jablko (?), rozviliny, lišta suplující erb, rekonstrukce; Rýzmburk u Náchoda, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 218 x 210 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 886–888, 900–901, motiv č. 25; Pavlík 2013b, s. 32–33, kachel č. 24, obr. 10: 3. 1211 – Erb Pernštejnů (hvězdy, „z“), v opisu mezi linkami „WILIM Z PERNSSTINA NA HELFENSTINIE“, šípatky; rekonstrukce dle nálezů z města Chrudimi a neznámé lokality; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 2322, 4460, 4464, 4466, 4557/; lit. – Frolík 2003, s. 26–27, kat. č. 28. Pozn. – Reliéf byl kuriózně doplněn podle keramické destičky, zhotovené dle neznámého originálu a prodávané v krámku se suvenýry v Nedvědicích pod Pernštejnem. Věrnost předloze v plné míře potvrdily zlomky z Chrudimi (Pavlík 2013b, s. 35–36, kachel č. 30, obr. 12: 1–2). 1212 – Erb Pernštejnů, šikmo, rozviliny; Lipník nad Bečvou, město; typ – forma obdélného formátu (cca 175 x 130 mm, výška je neúplná); dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Komenského v Přerově /inv. č. A 8497/; lit. – Drechsler–Pavlík–Vitanovský 2008, s. 11–14, tab. IV: 1–4; Vitanovský 2008b, s. 158, 160, kat. č. 521–521a. Pozn. – Kresba přibližuje finální podobu reliéfu. 1213 – Erb Pernštejnů, cimbuří; Třebíč, město; typ – římsový-korunní, komorový, obdélný (včetně cimbuří cca 215 x 205 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč; lit. – Pavlík 2013b, s. 30–31, kachel č. 18, obr. 8: 3. 1214 – Erb Pernštejnů („z“), dílčí rekonstrukce; Chrudim, město; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 196 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4518, 4521/; lit. – Frolík 2003, s. 25–26, kat. č. 25 a 26; Pavlík 2013b, s. 34–35, kachel č. 29, obr. 11: 5. 1215 – Erb Pernštejnů; Lipník nad Bečvou, město; typ – blíže neurčitelný, kom. (cca 148 x 100 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Komenského v Přerově; lit. – Pavlík 2013b, s. 27–28, kachel č. 8, obr. 6: 1; Schenk–Mikulík 2009, s. 14, obr. 2. 1216 – Erb Pernštejnů; Přerov, Horní náměstí; typ – blíže neurčitelný, kom. (cca 145 x 160 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Komenského v Přerově /přír. č. 16/99/; lit. – Pavlík 2013b, s. 27–28, 38, kachel č. 9, obr. 6: 2, 14: 4. 1217 – Erb Pernštejnů; Helfštejn, hrad; typ – blíže neurčitelný, kom. (cca 115 x 90 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Komenského v Přerově; lit. – Figeľ–Pavlík 2008, s. 40,49, motiv č. 7, obr. 4: 5; Pavlík 2013b, s. 26–28, 38, kachel č. 6, obr. 5: 4, 14: 2. 1218 – Erb Pernštejnů, šikmo; Helfštejn, hrad; typ – blíže neurčitelný, kom. (cca 120 x 150 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Komenského v Přerově; lit. – Figeľ– Pavlík 2008, s. 40, motiv č. 4, obr. 4: 2; Pavlík 2013b, s. 26–27, kachel č. 5, obr. 5: 3. 1219 – Erb Pernštejnů; Vysoké Mýto, město; typ – blíže neurčitelný, kom. (cca 125 x 72 mm, zlomek), rež; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Regionální

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 469 muzeum ve Vysokém Mýtě /inv. č. 2222/; lit – Pavlík 2013b, s. 36–37, kachel č. 34, obr. 13: 4. 1220 – Erb Pernštejnů; Přerov, Horní náměstí; typ – nárožní štítek, zeleně glazovaný; dat. – kolem 1550; ul. – soukromá sbírka, Přerov. 1221 – Erb Podmanických z Podmanína – čtvrcená varianta: šípem prostřelené ruce držící druhý šíp, lilie (první pole se nedochovalo), kosmo, v klenotu orlí křídlo; Prostějov, město; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 280 x 178 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Prostějovska v Prostějově /inv. č. 122196-8/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 147, 280, 407–408, kat. č. 974; Pokluda 2005, s. 31–37; Vitanovský 2008a, s. 93, 106, kat. č. 321. 1222 – Erb Prusinovských z Víckova – půlený štít, vlevo dělený na čtyři pruhy, v klenotu buvolí rohy, iniciály „W z W“ (doplněno); Cimburk u Koryčan, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 200 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 16. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska, Kroměříž /inv. č. 12068/; lit. – Vitanovský 2008a, s. 94, 106, kat. č. 322. 1223 – Erb Ronovců (větev Berků z Dubé?) – zkřížené ostrve, šikmo, v klenotu atypické orlí křídlo (figura běsa?); Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 215 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. BZ-54 67/1/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 135, 272, 400, kat. č. 893; Vitanovský 2008a, s. 92, 102, kat. č. 303. Pozn. – Kachle s tímto reliéfem byly nalezeny v průběhu prací na romantické přestavbě hradu a jejich vícebarevné kopie dnes zdobí rekonstruovaná kamna v jídelně velmistra (Marek–Marková 2007). 1224 – Erb Ronovců, v klenotu kapr a paví kyta (větev z Lichtenburka či Lipé), rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 185 mm), hnědě glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm? (nedohledáno); lit. – Gardavský 1967. Pozn. – Zhotoveno dle staré fotografie. 1225 – Erb Ronovců (?), anděl a další dva štítonoši po stranách, přilby, rostlinný motiv; Badry, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový, patrně režný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Sedláček 2000, díl XII, s. 22. 1226 – Erb Ronovců s andělem-štítonošem; Bouzov, hrad; typ – římsový-korunní- výžlabkový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 170 x 170 mm), rež.; dat. – kolem 1550; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. 5336, 5370 (staré)/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 139, 276, 403, kat. č. 923. Pozn. – Existuje i sekundární forma s neuvěřitelně pozdní datací 1675! (Vitanovský 2008b, s. 158, 160, kat. č. 520–520a). 1227 – Erb Ronovců, architektura; Holoubek, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč /inv. č. HA 1258/; lit. – Bartušek 1969, s. 23, obr. 12; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 139, 276, 403, kat. č. 922. 1228 – Erb Ronovců, kosmo, dílčí rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – patrně zákl., nikový, prořezávaný, obdélný (cca 250 x 185 mm, neúplné rozměry), rež; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /L 47/. 1229 – Erb Ronovců, šikmo; Cvilín, hrad; typ – zákl, kom., patrně obdélný, vyrovnávací? (cca 128 x 118 mm, zlomek), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum Opava; lit. – Tymonová 2009, s. 217–218, tab. 3: 9. 1230 – Erb Ronovců, Němec u Písku, tvrz (?); typ – blíže neurčitelný, kom. (cca 113 x 107 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. A 6859/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 130, kat. č. 114; Kudrnáč–Fröhlich 1987, s. 68, obr. 2: 2. 1231 – Erb Ronovců, nápis; Rychnovek, obec; typ – blíže neurčitelný, kom. (cca 163 x 80 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Jaroměři /př. č. 14 917/. 1232 – Erb Ronovců, kosmo; Žampach, hrad; typ – patrně zákl., kom., patrně obdélný (cca 160 x 130 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Domažlice. 1233 – Anděl-štítonoš s erbem Říčanských – leknínový trojlist (doplněno); Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze /inv. č. 744/1886/; lit. – Pavlík 2014, s. 145, 148, obr. 13: 1; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 38, kat. č. 330. Analogie: Senetín u Kutné Hory (Richterová 1986, s. 55, 172, exkurz, tab. 1: 2, kat. č. 11). 1234 – Erb Říčanských, kosmo, erbovní znamení i v klenotu, široký rám s rozvilinami, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 140, 163, obr. 19: 22, 23 a 54: 3, 4. 1235 – Erb Říčanských, kosmo, písmena, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl.,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 470 kom., čtvercový, zeleně glazovaný; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 136, 162, obr. 17: 11 a 53: 3. 1236 – Erb Říčanských (štítonoš); Lipnice, hrad; typ – blíže neurčitelný (cca 110 x 80 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /L 347/. 1237 – Erb Šternberků – osmihrotá hvězda, šikmo, v klenotu erbovní znamení na orlím křídle, dílčí rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 328 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Lukov; lit. – Holík–Janiš–Langová–Vrla 2015, s. 42, obr. 72; Pavlík 2011b, s. 561–562, obr. 5: 1. 1238 – Erb Šternberků, kosmo, rekonstrukce; Brno, město; typ – obdélná obkládací deska (cca 340 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna; lit. – Loskotová 2011a, s. 65–66, 193, 271, obr. 4: 1, kat. č. 62, tab. 35: 1; Vitanovský 2008a, s. 94, 107, kat. č. 327. 1239 – Erb Šternberků (?), šikmo, dílčí rekonstrukce dle nálezů z města Starý Bohumín a hradu Hukvaldy; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 190 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Ostravě – Archaia Olomouc, o. p. s., a Muzeum Beskyd Frýdek-Místek /př. č. 329/78/; lit. – Kováčik–Veselá 2009, s. 295, obr. 9; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 149, 282, 409, kat. č. 992. 1240 – Erb Šternberků, kosmo, v klenotu hvězda a orlí křídlo; Radyně, hrad?; typ – patrně zákl., kom., mírně obdélný (cca 166 x 130 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 16141/; lit. – Orna 2005, s. 41, 169, tab. 17: 2. 1241 – Část klenotu Šternberků, rozvilina, rám s vegetativním ornamentem; Lukov, hrad; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 145 x 125 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Lukov. 1242 – Erb Šternberků, vně drobné větvičky, rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 155 x 155 mm), žlutohnědě glazovaný; dat. – 14. století; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Lukov. 1243 – Erb Šternberků, rekonstrukce; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 60/; lit. – Pavlík 2012, s. 410–411, 432, obr. 19, tab. IV: 8. 1244 – Štít s kotoučem a v něm druhý štít s erbem Šternberků (?) s pravidelnými drobnými kruhovými útvary, okolo mohutný ornament; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 148 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/249/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 149, 282, 409, kat. č. 993. 1245 – Hvězda, volně – šternberská?, rekonstrukce dle sádrového odlitku; Frýdek, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 240 x 240 mm), rež.; dat. – kolem pol. 16. stol.; ul. – Muzeum Beskyd Frýdek- -Místek; lit. – Tymonová 2016, s. 426, obr. 9: 3. 1246 – Erb Švamberků – labuť, šikmo, rekonstrukce dle nálezu z hradů Kumburku a Rýzmburku u České Skalice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové a soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Drnovský 2015a, s. 390–391, 402, obr. 6: 10, motiv 45; Hlaváček–Pavlík 2010, s. 895, motiv 11. Analogie: Starý Bydžov (Koudelka 1911, s. 3, tab. VII, obr. 15). 1247 – Erb Švamberků (?) v rukou anděla-štítonoše, v erbu je ještě kříž?, meč?, rekonstrukce; Milevsko, město; typ – římsový-soklový-podbrádkový, kom., mírně obdélný (cca 207 x 170 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Milevské muzeum v Milevsku /př. č. JI-38-71/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 126, kat. č. 110. Analogie: Bechyně, klášter? (Krajíc 2005, s. 131–132, obr. 229), Počepice u Vysokého Chlumce (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 147, 280, 407, kat. č. 973). Pozn. – Na uvedených analogiích je v erbu pouze labuť. 1248 – Erb Švamberků?, šikmo (v rozích dubové listy); Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 135 x 125 mm), rež.; dat. – 1. polovina 14. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 55 99/; lit. – Richterová 1982, s. 26, 169, kat. č. 54, tab. 15: a; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 144, 279, 406, kat. č. 954. 1249 – Labuť, volně; Křivoklát, hrad, manský dům; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 130 x 130 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – ArÚ AV ČR Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík 2003, s. 191; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 144, 279, 406, kat. č. 955. 1250 – Erb Švamberků?, Velké Meziříčí, hrad/ zámek; typ – stínka cimbuří římsového-korunního kachle (cca75 x 65 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /lok. č. 66/. 1251 – Erb Trčků z Lípy – trojdílný štít (dvakrát dělený), v klenotu buvolí rohy s praporky (korouhvemi); Lipnice, hrad; typ – patrně zákl.,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 471 kom., obdélný (cca 180 x 125 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /L 165, 166/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 144, 279, 406, kat. č. 956. 1252 – Erb Vítkovců, šikmo – růže ve štítu i v klenotu (kotva, lilie), rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1253 – Erb Vítkovců, šikmo, iniciála a rám se sukovatkou ovinutou rostlinným úponkem; Hranice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 217 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 10, 33, kat. č. 15; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 142–143, 278, 405, kat. č. 945; Vitanovský 2008a, s. 94, 106, kat. č. 324. 1254 – Erb Vítkovců, šikmo, rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 217 mm), zeleně i hnědě glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, depozitář Frenštát p. R. /inv. č. 57652/4 (zeleně glazovaná verze), 57652/5 (hnědá verze)/; lit. – Holoubková 2013, s. 45, 119, kat. č. 37, obr. 61–62. 1255 – Erb Vítkovců, v klenotu (kromě růže) orlí pera, dílčí rekonstrukce; Hranice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 217 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie v Hranicích; lit. – Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 10, 34, kat. č. 16; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 142–143, 278, 405, kat. č. 946. 1256 – Erb Vítkovců, anděl-štítonoš, medvěd; Dívčí Kámen, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 320 x 165 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem poloviny 16. stol; ul. – Regionální muzeum v Českém Krumlově /A/408/; lit. – Hejna 1966, s. 37–39, tab. A: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 141–143, 277, 404, kat. č. 940. 1257 – Erb Vítkovců v rukou klečícího štítonoše, růžový keř, provazec a lidské hlavy mezi cimbuřím (doplněno); Olomouc, Petrášův palác; typ – římsový-korunní-výžlabkový, kom., obdélný (cca 175 x 185 mm), žlutohnědě i zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul.– NPÚ, ú. o. p. v Olomouci; lit. – Sedláčková 2000, s. 58, 67, kat. č. 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 141–143, 278, 405, kat. č. 948. 1258 – Erb Vítkovců, kosmo, rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1259 – Erb Vítkovců v rukou anděla štítonoše, páska s nápisem „pani z rozmberka“, rekonstrukce; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 365 x 365 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2004, s. 261–266, obr. 6 (8); Ernée 2008, s. 45–46, 93, tab. 1: A, B, motiv č. 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 141–142, 277, 404, kat. č. 939. 1260 – Erb Vítkovců v rukou anděla štítonoše, arkáda; Jindřichův Hradec, město; typ – římsový- -podbrádkový, kom., obdélný, rež.; dat. – kolem poloviny 16. stol; ul. – Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 131, obr. 83. Analogie: Zvíkov, hrad (Jiřík–Kypta 2013, s. 131, kat. č. 115). 1261 – Erb Vítkovců, šikmo, medailon, šípatky; Milevsko, klášter; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 182 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Milevské muzeum, Milevsko /př. č. JI-38-70/3/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 127, kat. č. 111. 1262 – Erb Vítkovců, šikmo, medailon (šípatky); Rabí, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7059, 7064– 7078/, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1992c, s. 136, 146, obr. 4: 1; Hazlbauer–Volf– Vitanovský 1994, s. 416–420, obr. 2: 2. Analogie: Tábor, město (Krajíc 1997, s. 58, 213, obr. 33, příloha 5 /12 198–12 199/). 1263 – Erb Vítkovců, šikmo, medailon (rozetky); Bechyně, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 175 x 170 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Praha; lit. – Pavlík 2015, s. 825, obr. 4. 1264 – Erb Vítkovců, kosmo, v klenotu je kromě růže stylizovaná korunka s orlím křídlem, medailon (blanitá křídla); Plzeň město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. UMP 8063/; lit. – Orna 2005, s. 40–41, 168, tab. 16: 6. 1265 – Erb Vítkovců?, šikmo, v rozích trojlisty a pták; Olomouc, město; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci /inv. č. E 4808/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 143, 278, 405, kat. č. 949. 1266 – Erb Vítkovců – růži doplňuje provazec, rekonstrukce; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 61, 61a/; lit. – Pavlík 2012, s. 410–411, 432, obr. 20, tab. IV: 9.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 472 1267 – Erb Vítkovců, písmena „k“ a „y?“; Radeč u Sedlčan, Spilkův statek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 188 x 184 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2564/; lit. – Brych 2004a, s. 9–10, 42, kat. č. 33. 1268 – Erb Vítkovců (vně stylizované listy); Praha, Pražský hrad (zemské desky); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 187 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 5312-15/12, inv. č. 1396/; lit. – Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 62, kat. č. 138; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 143, 278, 405, kat. č. 947. 1269 – Erb Vítkovců, kvadrilob, rekonstrukce; Třebíč; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč. 1270 – Erb Vítkovců; Sedlčany, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany /inv. č. K 254/; lit. – Vařeka 1997, s. 399–406, obr. 3: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 142, 277, 404–405, kat. č. 942. 1271 – Erb Vítkovců, široký rám s kroužky (zbytky několika vápenných nátěrů); Horosedly, usedlost; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 104, kat. č. 70. 1272 – Erb Vítkovců a Dračí řád Zikmunda Lucemburského? (rostlinné ornamenty, hvězdy, pták); Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 320 x 340 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 54–55, 104, tab. 12: 29, motiv č. 20; Hazlbauer 1999, s. 396–398, obr. 6; Pavlík 2010a, s. 294–297, obr. 11: 3. 1273 – Erb Vlašimských – dvě supí hlavy (náznak rekonstrukce); Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 145 x 145 mm), zeleně glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha /inv. č. XXVIII/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 144–145, 279, 406, kat. č. 958. 1274 – Erb Vlašimských, šikmo, dvě supí hlavy v klenotu nad helmovní korunkou, nahoře merka?, dílčí rekonstrukce; Litovel, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Litovel /inv. č. L 7 318–7 320, 7 322/; lit. – Hlubek 2012, Hlubek 2013, s. 338–342, obr. 2, 3; Hlubek–Faltýnek–Šlézar 2016, s. 437–440, obr. 2, 1, 3, 6. 1275 – Erb Vlašimských, šikmo; Sovinec, hrad; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 180 x 130 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. 54/322/; lit. – Vitanovský 2008a, s. 94, 107, kat. č. 328. Analogie: Helfštejn, hrad (Figeľ– Pavlík 2008, s. 40, 49, obr. 4: 3, motiv č. 5). 1276 – Erb Zásmuckých ze Zásmuk – holub s rozevřenými křídly a olivovou větvičkou v zobáku, kosmo, nápis „tho ma s“; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 202 x 195 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Hrad Orlík 2010, s. 154, obr. 275; Humpolec 2013, s. 136, 160, 162, obr. 17: 1 a 53: 1, 2; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 148, 281, 408, kat. č. 978. Analogie: neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 47, kat. č. 45). 1277 – Erb Zástřizlů (?), šikmo – lilie, v klenotu orlí křídlo, dílčí rekonstrukce; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6413/; lit. – Michna 1977, s. 36, obr. 16; Loskotová 2011a, 61, 189–190, 268, obr. 36: 1, kat. č. 56, tab. 32; Vitanovský 2008a, s. 94, 108, kat. č. 330. 1278 – Erb Zástřizlů, kosmo; Strážnice, hrad; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 225 x 240 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Strážnice /inv. č. 14962/; lit. – Loskotová 2011a, 61, obr. 36: 2; Pajer 1983, s. 228, tab. XXIV; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 148, 281, 408, kat. č. 981. 1279 – Erb Zástřizlů (?), kosmo, v klenotu paví pera (?), dílčí rekonstrukce; Litice nad Orlicí, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – v expozici hradu Litice /inv. č. LT 5, 14, 20, 36/; lit. – Pavlík 2013a, s. 763–764, obr. 8: 1, 2, motiv 5. 1280 – Erb Zmrzlíků ze Svojšína (?), šikmo – tři břevna, v klenotu orlí křídlo, medailon; neznámá lokalita; typ – zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový (cca 188 x 182 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 133/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 145, 279, 406, kat. č. 959. 1281 – Erb Zmrzlíků ze Svojšína (?), šikmo (kvetoucí přikryvadla); Plzeň, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 145, 279, 406, kat. č. 960. 1282 – Erb Žampachů, kosmo – lovecká trubka zavěšená na řemínku, nápisová páska (klenot chybí), rekonstrukce dle nálezů z hradů Litice nad Orlicí

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 473 a Rýzmburk u České Skalice; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 235 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – v expozici hradu Litice /inv. č. LT 25, 29, 30/ a soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Pavlík 2013a, s. 762–763, obr. 7: 1, motiv 3; Hlaváček–Pavlík 2010, s. 899, motiv č. 21. Analogie: Litomyšl, Smetanovo náměstí (Regionální muzeum v Litomyšli), neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 47, kat. č. 44). 1283 – Erb Žampachů, šikmo; Brno, Kapucínské náměstí; typ – obkládací deska (cca 183 x 150 mm), rež.; dat. – kolem 1500.; ul. – Muzeum města Brna; lit. – Loskotová 2011a, s. 65, 195–196, 272, kat. č. 66, tab. 36. 1284 – Erb Žampachů z Potštejna, kosmo – 1. a 3. pole tři kosmá břevna (někdy jsou břevna vedena šikmo, viz rel. č. 1286), 2. a 4. pole pětice růží, v klenotu jelení parohy; Litomyšl, Smetanovo náměstí; typ – zákl., kom., obdélný (cca 335 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol. (po roce 1509); ul. – Regionální muzeum v Litomyšli /inv. č. 1/2003/. 1285 – Erb Žampachů z Potštejna, kosmo, dílčí rekonstrukce; Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 250 x 205 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 899, motiv. č. 22. 1286 – Erb Žampachů z Potštejna, kosmo; Žampach, hrad; typ – patrně zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Východočeské muzeum Pardubice. 1287 – Erb Žerotínů – korunovaný lev vyrůstající z trojhůří (trojvrší), v klenotu pouze lev, iniciály „W s Z“; Starý Jičín, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 226 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum Novojičínska, Nový Jičín /inv. č. H 1106/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 145, 279, 406, kat. č. 961; Vitanovský 2008a, 94, s. 108, kat. č. 332. 1288 – Erb Žerotínů v rukou anděla; Starý Jičín, hrad; typ – římsový-podbrádkový, kom., obdélný (cca 235 x 170 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem poloviny 16. stol.; ul. – Muzeum Novojičínska, Nový Jičín /inv. č. H 1216/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 145, 279, 406, kat. č. 963. 1289 – Čtvrcený erb – 1. a 4. pole růže, 2. a 3. orlice – v rukou anděla (dílčí rekonstrukce); Český Krumlov, hrad/zámek; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 180 x 130 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 52–53, 103, tab. 11: 25, motiv č. 16. 1290 – Čtvrcený alianční erb, kosmo (popis viz texty), dílčí rekonstrukce dle nálezů z hradů Litice nad Orlicí a Rýzmburk u České Skalice; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 235 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – v expozici hradu Litice /inv. č. LT 19, 21, 22, 28, 33, 37 aj./ a soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Pavlík 2013a, s. 763, obr. 7: 2, s. 772, obr. 19: 2, motiv 3; Hlaváček–Pavlík 2010, s. 900, motiv č. 23. 1291 – Srostlice erbů s břevnem a orlicí, dílčí rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – římsový?, použit v nároží, kom. (cca 120 x 138 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /L 92 a 350/. 1292 – Dvojice erbů šikmo – na pravém se dochovalo pouze břevno, v klenotu je orlí křídlo, na levém je erb Ronovců, v klenotu ryba a péřový chochol; Kutná Hora, město; typ – blíže neurčitelný, kom. (cca 212 x 205 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/655/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 139, 275, 402, kat. č. 921. 1293 – Erby Kravařů a Ronovců; Strážnice, hrad/ zámek; typ – blíže neurčitelný, kom. rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Strážnice; lit. – Pajer 1983, s. 90–91, 93, obr. 36: 4. 1294 – Erb Švihovských z Rýzmberka (?), šikmo, erb Šternberků, kosmo, architektura; Návarov, hrad; typ – blíže neurčitelný, kom., (cca 85 x 160 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /inv. č. A 19/2/. 1295 – Anděl s dvojicí erbů, vpravo pernštejnská zubří hlava, vlevo kohout či orlice?; Rožnov, hrad; typ – římsový-podbrádkový, kom., obdélný (cca 225 x 170 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 56/; lit. – Holoubková 2013, s. 41, 111, kat. č. 29, obr. 51, 52. 1296 – Anděl s erby Pernštejnů a Vítkovců (?), lilie, architektura; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 218 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 525 44/, Muzeum Na Perohradě v Zubří /inv. č. A 16/, Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, depozitář Frenštát p. R. /inv. č. 57646/9, 15, 18 ad./; lit. – Holoubková 2013, s. 40, 110, kat. č. 28, obr. 49, 50; Pavlík 2013b, s. 25–26, 38, obr. 5: 2, 14: 1, kachel č. 4; Vitanovský 2008a, s. 93, 105, kat. č. 319. Analogie: Helfštejn, hrad (Figeľ–Pavlík 2008, s. 43, 51, obr. 8: 1). 1297 – Erb se znamením břevna a erb Cimburků, kružbový ornament s rozetami; Lichnice, hrad; typ

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 474 – římsový-korunní, obdélný (včetně cimbuří cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 24/; lit. – Rosulková 2013, s. 26–27, 36, obr. 3. 1298 – Erb Zásmuckých a erb s pětilistou růží (písmena), Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 202 x 204 mm), rež. i zeleně glazovaný; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Hrad Orlík 2010, s. 154, obr. 275; Humpolec 2013, s. 136, 160–161, obr. 17: 8–10 a 50, 51, 52: 5–6; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 148, 281, 408, kat. č. 979. Analogie: Choustník, hrad (Krajíc 2005, s. 140–141, obr. 242). Pozn. – Z hradu Orlíku (u Humpolce) pocházejí dvě varianty – s přikryvadly a bez nich (holub potom nemá v zobáku větvičku). 1299 – Anděl s erbem se šikmým břevnem a erbem Fictumů – ostrev s třemi jablky, nahoře je erb s českým lvem; Tábor, město; typ – rohový, nikový (ukázka bez prořezávané čelní stěny), obdélný (cca 420 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 1–3/308/; lit. – Krajíc 2002, s. 255–318; Krajíc 2005, s. 183–185 obr. 318–320, tab XVI. 1300 – Předchozí kachel s rekonstruovanou prořezávanou čelní stěnou. 1301 – Štítonoš ve zbroji přidržuje erb se třemi břevny a zlomek dalšího erbu, nahoře je erb se šternberskou hvězdou, dílčí rekonstrukce; Tábor, město; typ – rohový, nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 420 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 4/308/; lit. – Krajíc 2002, s. 255–318; Krajíc 2005, s. 185–186, obr. 321. 1302 – Trojice erbů, zprava (heraldicky): překřížené meče, břevno a hrábě Kostků z Postupic, dílčí rekonstrukce; Žampach, hrad; typ – římsový (?) s vybíhajícím podstavcem, kom., obdélný (vrcholová partie se nedochovala), rež.; dat. – po 1537; ul. – Východočeské muzeum Pardubice /č. A3-A5-A9, C3-C5-C5/. 1303 – Čtveřice erbů v kazetových polích, nahoře zprava: erb Pernštejnů a vladyků z Liblic, první erb dole neznáme, druhý je šternberský; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 240 x 240 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 79/; lit. – Holoubková 2013, s. 44–45, 118, kat. č. 36, obr. 59, 60; Pavlík 2013b, s. 29–30, obr. 7: 4. 1304 – Erb Pernštejnů a Kostků z Postupic, uprostřed obrácené srdce prostřelené šípem, koruna, písmena „m“ (provazec a cimbuří); Velké Meziříčí, město; typ – římsový-korunní, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 180 x 198 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2703/; lit. – Pavlík 2005b, s. 164–166, obr. 1–2; Pavlík 2013b, s. 25, obr. 4: 2; Vitanovský 2008a, s. 96, 113, kat. č. 359. 1305 – Uvnitř oslího hřbetu erby Šternberků (uprostřed), českého království a Matyáše Korvína, vně erb s dvěma břevny a erb Cimburků, rekonstrukce; Kožlá, tvrz; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 200 x 180 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Ledči nad Sázavou; lit. – Čermák 1914, s. 54, obr. 33; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 145–146, 280, 407, kat. č. 966. 1306 – Šestice erbů s ozdobnými páskami – uprostřed erb Vítkovců, nahoře Lomniců a dále (pohledově ve směru hodinových ručiček) Cimburků, Boskoviců, Šternberků a Pernštejnů, rekonstrukce; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový (cca 372 x 375 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2002, s. 273–285, tab. 6: 4; Ernée 2008, s. 48, 95, tab. 3: 3, motiv 4.; Menoušková 2012, s. 217–225, obr. 12; Pavlík 2013b, s, 33–34, obr. 11: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 145–146, 280, 407, kat. č. 965. 1307 – Erb Hanuše Czurwiczera – v pravé polovině půleného štítu je břevno (s damaskováním) a vlevo půl polopostavy vousatého (divého?) muže v chlupatém oděvu, s kloboukem a vztyčenou levicí (po stranách mimo štít úponkové rozviliny, při okraji klikatka); Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR Brno /3/58/; lit. – Loskotová 2011a, s. 61–62, 190, 268, obr. 37: 1, (2), kat. 57, tab. 32: 1. Analogie: Brno, hrad Špilberk (Jordánková–Loskotová 2002, s. 560, 565, obr. 6 : 3), Kutná Hora, město (Pavlík– Vitanovský 2004, s. 149–150, 282, 409, kat. č. 996; Čermák 1914, s. 44, 47, obr. 17). 1308 – Erb Martina Dašického z Vlkánova? – půlený vlk, chrt (bez obojku) a erb jedné z jeho manželek? – kostra ryby, rekonstrukce dle nálezů z hradu Litice nad Orlicí, města Týniště nad Orlicí a neznámé lokality; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – před polovinou 16. stol.; ul. – hrad Litice /inv. č. LT 16/ a Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou /inv. č. 1-I-48/1-3/; lit. – Pavlík 2013a, s. 763–764, 772, obr. 9: 1– 2. Pozn. – Analogická figura připomínající spíše kozla byla nalezena na hradě Košumberku (Frolík–Musil 2016, s. 24, položka 80, 120, obr. 13: 2).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 475 1309 – Erb s kráčejícím dravým ptákem s rozepjatými křídly, kolčí přilba s pery, nápis „PAN A PAN“; Strakonice, Palackého náměstí; typ – zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový (cca 250 x 245 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2536/; lit. – Brych 2004a, s. 10, 46, kat. č. 42. Analogie: Sedlec u Českých Budějovic, tvrz (Fröhlich–Pavlík 2015, s. 637–638, obr. 1), Písek, město (Jiřík–Kypta 2013, s. 131, kat. č. 116, obr. 84). Pozn. – Výklad této ikonografie není jednotný. 1310 – Anděl držící erb s břevnem, nahoře hlava beránka v paprsčité svatozáři a královská koruna, kolem architektura; Velké Meziříčí; typ – vrcholový nástavec, patrně částečně komorový (odlomeno), obdélný (cca 385 x 205 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2712, 1366/74/1489/; lit. – Vitanovský 2008a, s. 92, 102, kat. č. 300. 1311 – Erb s půleným koněm s ozdobnými stuhami, v klenotu patrně buvolí rohy; Lipnice, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 150 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 197/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 149, 281, 409, kat. č. 987. 1312 – Erb s orlí (vlčí) hlavou?, mírně šikmo, v klenotu totožná figura; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 201 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9345/; lit. – Richterová 1982, s. 31, 170, tab. 31: 2, kat. č. 116. Pozn. – Nedochovaná figura ve štítu byla rekonstruována podle klenotu, autorka uvažuje o znaku pánů z Jenišovic. 1313 – Erb: čáp?, nahoře pásek s cimbuřím, v klenotu vzpínající se korunovaný jelen; Brno, náměstí Svobody; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6404/; lit. – Franz 1903, s. 142–143, obr. 7; Loskotová 2011a, s. 65, 192–193, 270, obr. 40, kat. č. 61, tab. 34: 2; Vitanovský 2008a, s. 97, 114, kat. č. 367. 1314 – Erb s břevnem a damaskováním, mírně šikmo, v klenotu paví kyta, honosné kusy – lev a medvěd s mošnou u pasu; Přerov, Horní náměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum Komenského v Přerově; lit. – Procházka–Kohoutek– Peška 2007, s. 66, obr. 35; Vitanovský 2008a, s. 97, 115, kat. č. 368. Analogie: Tábor, město (Krajíc 2005, s. 139–140, obr. 240), Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 89, 98, obr. 12: 1 /2–3/, kat. č. 11: 1). 1315 – Erb s drakem-baziliškem, šikmo (v rozích listy); Jihlava, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 151 x 151 mm), rež.; dat. – 2. polovina 14. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Jihlava; lit. – Měřínský– Zumpfe 1996, s. 499, 501, obr. 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 146, 280, 407, kat. č. 969; Vitanovský 2008a, s. 97, 115, kat. č. 372. 1316 – Erb s trojicí překřížených dřevců?; Hradec Králové, město?; typ – zákl. (použit v nároží), kom., čtvercový (cca 150 x 152 mm), zeleně glazovaný; dat. – 14. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 1486/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 149, 282, 409, kat. č. 989. 1317 – Erb s propletenou dvojicí brodivých ptáků, rozviliny, dílčí rekonstrukce; Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 120 x 155 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 888, 901, motiv č. 26. 1318 – Anděl držící erb s volnou páskou, vytvářející dva dolů směřující oblouky; Boskovice, město; typ – římsový-soklový (podbrádkový), kom., čtvercový (cca 178 x 170 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum Boskovicka, Boskovice /inv. č. A 8595/; lit. – Vitanovský 2008a, s. 97, 115, kat. č. 370. Analogie: Brno, město (Franz 1903, s. 152–153, obr. 15; Loskotová 2011a, s. 67, 196–197, 272, obr. 42: 1 /2/, kat. 68, tab. 36: 3). Pozn. – Na brněnském reliéfu je uprostřed erbu malý křížek. 1319 – Erb s loukoťovým kolem (vně stylizované listy); Praha, Pražský hrad (zemské desky); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha /př. č. D 389/1397 a 5312-15/5, inv. č. 1401/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 60, kat. č. 133 a 134; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 137, 274, 401, kat. č. 905. 1320 – Erb s vodním ptákem, husou? (vně stylizované listy); Praha, Pražský hrad (zemské desky); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 5312-15/1, inv. č. 1409/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 62, kat. č. 140; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 140, 276, 403, kat. č. 927. 1321 – Erb s vřetenem? (vně stylizované listy); Praha, Pražský hrad (zemské desky); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 5312-15/10, inv. č. 1400/; lit. – Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 61, kat. č. 136; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 149, 282, 409, kat. č. 990.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 476 1322 – Erb se štíhlým šachovaným břevnem, krokev a nad ní dvě pohanské koruny (vně stylizované listy); Praha, Pražský hrad (zemské desky); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 186 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 5312-15/7, inv. č. 1408/; lit. – Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 61, kat. č. 135; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 149, 282, 409, kat. č. 991. 1323 – Půlený erb, vpravo polovina orlice, vlevo tři kosmá břevna (vně stylizovaný kvadrilob); Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10769/; lit. – Cvrková 2009, s. 155, 157, obr. 5: 11, motiv 34. 1324 – Erb s dovnitř prohnutou krokví a trojice květů, rekonstrukce; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10773/; lit. – Cvrková 2009, s. 157–158, obr. 6: 1, motiv 36. 1325 – Sedící anděl držící erb s heroldskou figurou; České Budějovice, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 203 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. H 228/. 1326 – Štítonoš držící erb s heroldskou figurou (stylizovaná šachová figura?); Teplice, město; typ – neurčitelný režný zlomek; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Teplicích, pracoviště Bílina /inv. č. C 476/11-146591/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 147, 280, 408, kat. č. 975. 1327 – Věneček (?) na štítu s obrubou a torza doprovodných postav; Dambořice, obec; typ – neurčitelný zlomek (cca 133 x 140 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské Vrbasovo muzeum Ždánice /inv. č. 127/; lit. – Menoušková 2002, s. 208–209, 214, obr. 28, kat. č. X; Vitanovský 2008a, s. 97, 114, kat. č. 365. 1328 – Zlomek erbu s neurčitelnou figurou, v klenotu složená orlí křídla, nahoře nápis, neznámá lokalita; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 115 x 125 mm, zlomek), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-17115/; lit. – Brych 2004a, s. 10, 47, kat. č. 43. 1329 – Zlomek erbu s neurčitelnou figurou, část stuhy (s nápisem?), iniciála, segmentový oblouk; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., patrně obdélný (cca 160 x 230 mm, výška je neúplná), hnědě glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Na Petrohradě v Zubří? (nedohledáno); lit. – Pavlík 1992, s. 69–70, kat. č. 37. 1330 – Prázdný štít kosmo, v klenotu orlí křídlo, vpravo figura „běsa“; Javorník –Jánský vrch, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Jesenicka, Jeseník; lit. – Vitanovský 2008a, s. 96, 113, kat. č. 361. Analogie: Žulová (Frýdberk), hrad (Hlobil–Perůtka 2002, s. 290, kat. č. 128). 1331 – Znak města Berouna; Brno, Kapucínské náměstí; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 140 x 125 mm, zlomek), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno /inv. č. 21684/; lit. – Loskotová 2011a, s. 62–63, 191, 269, kat. č. 58, tab. 33; Vitanovský 2008a, s. 96, 111, kat. č. 349. 1332 – Znak města Brna, nápis, úponek s hrozny; Brno; typ – římsový-soklový-výžlabkový, kom., obdélný (cca 180 x 225 mm), rež. (slídování); dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6407/; lit. – Franz 1903, s. 151, 153–155, obr. 16; Loskotová 2008a, s. 140, 147, kat. č. 473; Michna 1977, s. 35. 1333 – Znak města Brna v rukou anděla; Brno; typ – římsový-soklový, kom., obdélný (cca 195 x 180 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 42/96-101/220/; lit. – Loskotová 2011a, s. 67, 197, 273, obr. 42: 3 (4), kat. č. 69, tab. 37; Vitanovský 2008a, s. 95, 110, kat. č. 341. 1334 – Znak města České Budějovice (vně vinná réva); České Budějovice, rekonstrukce; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500 (po 1479); ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. H 131 H 253/; lit. – Storm 2015, s. 47, obr. 4 1335 – Znak města Hradec Králové, nápis, poprsí muže a ženy; Hradec Králové; typ – římsový- -korunní-výžlabkový, kom., obdélný (s nástavbou cca 185 x 190 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 4807/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 151, 283, 411, kat. č. 1009. Analogie: Senetín a patrně další lokalita (Richterová 1982, s. 54, 172, tab. 67: 1, kat. č. 396, exkurz – 56, 172, tab. 10, kat. č. 26). 1336 – Znak města Chrudimi s opisem „erb miesta chrudimie dielal toto medek ian“; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 215 x 205 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 51/; lit. – Hazlbauer 1993c; Frolík–Hazlbauer–Rückerová 1995,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 477 s. 523–525, 532–535, obr. 1: 1; Rosulková 2013, s. 14–15, 23–25, 49, obr. 16. Analogie: Chrudim (Frolík 2003, s. 19–20, kat. č. 11). 1337 – Znak města Jindřichův Hradec, dubové větvičky, rekonstrukce dle nálezů z města České Budějovice a Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. H 596/, Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1338 – Znak města Jindřichův Hradec s letopočtem 15 XXXIIII (dubové větvičky), rekonstrukce; Veselí nad Lužnicí; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 225 mm), rež.; dat. – po roce 1534; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 1/68-13, 24, 25 a 2/68-4,7–8, 24/; lit. – Krajíc 2005, s. 134–135, obr. 233–234. 1339 – Znak města Kouřim (?) s dvojicí ozbrojenců; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 196 x 196 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9270/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 151, 284, 411, kat. č. 1011; Richterová 1982, s. 30–31, 169, tab. 28: 1, kat. č. 108. Analogie: Zápy (Skružný–Špaček 2004, s. 233, 262, kat. č. 45). 1340 – Znak města Krnov; Cvilín, hrad; typ – neurčitelný zlomek (cca 135 x 110 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /inv. č. 54/414/; lit. – Tymonová 2009, s. 217–218, tab. 3: 8; Vitanovský 2008a, s. 95, 110, kat. č. 342. 1341 – Znak města Kutná Hora, rekonstrukce; Kutná Hora; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/653-4/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 284, 411, kat. č. 1014; Středověké umělecké řemeslo 1986, s. 38, kat. č. 329. 1342 – Znak města Kutná Hora obkroužený točenicí s uzlem (kladívka chybí); Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 230 x 220 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 75/; lit. – Rosulková 2013, s. 13–14, 65, obr. 31; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 284, 411, kat. č. 1013. 1343 – Znak města Kutná Hora s trojicí hvězd; Kutná Hora; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem poloviny 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/62/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 284, 411, kat. č. 1016. 1344 – Znak města Kutná Hora; Jičín, město; typ – nárožní štítek (cca 105 x 100 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. 1725/; lit. – Tomášková 1999, s. 42, tab. VIII: 22. 1345 – Znak města Louny; Poděbrady, město?; typ – stínka cimbuří římsového-korunního kachle s prořezávanou čelní stěnou (cca 75 x 50 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Polabské muzeum Poděbrady; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 284, 411, kat. č. 1017. Pozn. – Tento znak a znak Starého Města pražského (rel. č. 1354) mohly být součástí téhož reliéfu. 1346 – Znak města Louny?; Louny; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 110 x 198 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Lounech /inv. č. 2023 (302a, b)/; lit. – Pavlík–Špaček 2018, v tisku. 1347 – Znak města Nymburk, štítonoši, nápis „vitatis .at.nymburg“, pod štítem na drobném trojvrší stojí holubice; Nymburk; typ – zákl., kom., mírně obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Nymburk /př. č. 32/96- 22, 73/; lit. – Motyková 1998,s. 151–158, obr. 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 284, 411, kat. č. 1018. 1348 – Znak města Pelhřimov (ze štítonošů jsou znázorněny pouze jejich ruce); Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 190 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Telči, hrad Lipnice /LI 167/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 152, 284, 412, kat. č. 1019. 1349 – Znak města Plzně v rukou anděla; Plzeň, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 196 x 187 mm), rež.; dat. – mezi 1433–1466; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 7026/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 187–188, obr. 113, tab. XX: 16; Nechvátal 1984, s. 256–257, obr. 13; Orna 2005, s. 39, 168, tab. 16: 2. Analogie: Radyně, hrad (Halík 1948, s. 42, obr. 8; Orna 2005, s. 39 /inv. č. HA 2823/). Pozn. – Příklad použití v nároží viz Hazlbauer– Frýda 1991, obr. 6: 2. 1350 – Znak města Poběžovic-Ronšperku?, dílčí rekonstrukce; Starý Herštejn, hrad; typ – patrně zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Jánský 2013, s. 225; Kausek–Procházka 2016, s. 168, 181, obr. 23. 1351 – Znak Starého Města pražského – hradba s otevřenou branou a trojice věží (podoba před polepšením v roce 1477); Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 184 x 186 mm), rež.; dat. – kolem poloviny

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 478 15. stol.; ul. – depozitář ArÚ AV ČR Praha; lit. – Durdík–Hazlbauer 1993, s. 296–297, obr. 6: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 285, 412, kat. č. 1022. Analogie: Škvorec, obec (Pavlík–Špaček 2013a, s. 546–547, obr. 4: 2 /3/). 1352 – Znak Starého Města pražského; Praha – Staré Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 190 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha /inv. č. 17/00- 176-32/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 284, 412, kat. č. 1021. 1353 – Znak Starého Města pražského; Helfenburk u Úštěku, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích; lit. – Gabriel–Panáček–Podroužek 2011, s. 325, 330, obr. 101: 03. 1354 – Znak Starého Města pražského; typ – stínka cimbuří římsového-korunního kachle s prořezávanou čelní stěnou (cca 85 x 100 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Polabské muzeum Poděbrady; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 285, 412, kat. č. 1023. 1355 – Znak Starého Města pražského (doplněn dvěma hvězdami); Praha; typ – nárožní štítek (cca 137 x 134 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 12081/; lit. – Richterová 1982, s. 30, 169, tab. 25: 1, kat. č. 102. 1356 – Znak Nového Města pražského – hradba s otevřenou branou, po stranách věže, uprostřed ozbrojenec s taseným mečem; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – před polepšením v roce 1477; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-131208/; lit. – Brych 2004a, s. 11, 48, kat. č. 46; Brych–Stehlíková– Žegklitz 1990, s. 22, kat. č. 40. Analogie: Praha (Richterová 1982, tab. 26: 1 a 27, kat. č. 104 a 107). 1357 – Znak Nového Města pražského, rekonstrukce; Kestřany, horní tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Archaia Brno, o. p. s., /inv. č. A 27/07-169-33/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 134, kat. č. 122. Analogie: Brloh, tvrz, Jenišovice, Jindřichův Hradec, město?, Písek, předměstí (Fröhlich 2009, s. 162–163, obr. 5); Zvíkov, hrad (Jiřík–Kypta 2013, s. 134–136, kat. č. 121, 123–125, obr. 87). 1358 – Znak Nového Města pražského; Litovel, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci /inv. č. UP 2949/; lit. – Hlubek 2013, s. 343–346, obr. 7, 8; Vitanovský 2008a, s. 96, 110, kat. č. 347. Analogie: Jevíčko (Michna 1977, s. 35, obr. 14), Škvorec, obec (Pavlík–Špaček 2013a, s. 546–547, obr. 4: 4). 1359 – Znak Nového Města pražského – hradba s otevřenou branou, po stranách věže, uprostřed ozbrojenec s taseným mečem a štítkem s císařským orlem, nad štítem přilba s císařskou korunou držená dvěma orly; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500 (po roce 1477); ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9349/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152–153, 285, 412, kat. č. 1027; Richterová 1982, s. 30, 169, tab. 26: 2, kat. č. 106. 1360 – Znak Nového Města pražského; Kutná Hora; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 170 mm, šířka je neúplná), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra v Kutné Hoře /inv. č. K1/251/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152–153, 285, 412, kat. č. 1028. 1361 – Znak Malé Strany (Menší Město pražské) – hradba s otevřenou branou, trojice věží, prostřední z nich není zastřešena, na cimbuří stojí dva trubači (rekonstrukce); Klatovy, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 191 x 194 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 126/; lit. – Tejček – Hůrková 2006, obr. 87, 90, obr. 32: 1. 1362 – Znak města Slaný – erb s českým lvem, šikmo, před ním chlapec podpírající přílbu s klenotem ve tvaru orlího křídla; rekonstrukce dle nálezů z hradu Orlíka u Humpolce a obce Domašín; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 175, obr. 70: 1, 2; Hušťák 2012, s. 7–9. 1363 – Atypický znak města Starý Plzenec? – oslí hřbet uzavírající rozetu s okny, nad ním po stranách pes a orlice; Radyně, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 19582/; lit. – Halík 1948, s. 42 obr. 9; Orna 2005, s. 39, 168, tab. 16: 3; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 153, 285, 412–413, kat. č. 1030. 1364 – Znak města Strakonice – hradba s branskou věží, vpravo růže, vlevo kříž; znak drží štítonoš, u jeho hlavy jsou iniciály „S“ a „W“; Písek, město; typ – římsový-podbrádkový, kom., obdélný (cca 190 x 168 mm), zeleně glazovaný; dat. – 1. polovina 16. stol. (po roce 1525); ul. – Prácheňské muzeum v Písku /př. č. VI-2373 (3284)/; lit. – Fröhlich 2002, s. 246–248; Jiřík–Kypta 2013, s. 133, kat. č. 120.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 479 1365 – Znak města Uherské Hradiště – hradba s vyvýšenou branou, po stranách věže, dělené třemi římsami, nad branou ozbrojenec s taseným mečem a štítem s českým lvem; rekonstrukce dle nálezů z měst Uherské Hradiště a Nitra; typ – zákl., kom., obdélný (cca 260 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Slovácké muzeum v Uherském Hradišti /inv. č. A 56 048-79, A 56 080-082/ a ArÚ SAV Nitra; lit. – Menoušková 2007, s. 167–170, obr. 2–5; Menoušková 2011, s. 161–164, 167–168, obr. 4–6, kat. č. 1; Bielich–Samuel 2007, s. 81–82, 105, obr. 101. 1366 – Znak Uherského Hradiště; Kroměříž, město; typ – blíže neurčitelný zlomek, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Kroměřížska Kroměříž; lit. – Chybová 2009 (obr. na titulní straně). 1367 – Znak města Žatec – vybíhající hradba s branskou věží a dvojice věží za hradbou, mezi věžemi je štít s českým lvem; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12196-7/; lit. – Krajíc 1997, s. 56–57, 122–123, obr. 32: A, příl. 5 (12 196–7) a 27; Krajíc 2005, s. 132–134, obr. 232, tab. I (T 12196). 1368 – Znak města Žatec; Valečov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum města Mnichova Hradiště /VP 36–47/; lit. – Pavlík 2012, s. 408–409, obr. 15, 431, tab. III: 4–8, fototab. 6: 5. 1369 – Znak města Žatec (přidán kalich); Krupka, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Mostě. 1370 – Znak města Žatec; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – v expozici na hradě Landštejně. 1371 – Znak města Žatec?; Turnov, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Českého ráje, Turnov /př. č. 287/98/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 154, 286, 413, kat. č. 1034; Prostředník 1999, s. 176–177, 192, 195, tab. 14. 1372 – Neurčený znak se třemi věžemi, vystupující hradbou a trojicí volně umístěných českých lvů; České Budějovice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 218 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. H 256/; lit. – Storm 2015, s. 48, obr. 5. 1373 – Postava krále s žezlem a mečem, erb s českým lvem, po stranách vystupuje hradba s cimbuřím; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 197 x 197 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 181–3/; lit. – Krajíc 1997, s. 48–49, 123–124, obr. 26, příl. 4 (12 181–3); Krajíc 2005, s. 135–136, obr. 235, tab. I (T 12181). Analogie: Bechyně, hrad/zámek (Durdík–Pavlík 2008, s. 490–493, obr. 7: 1a (1b) a 10), Moravské Budějovice, hrad/zámek (Vitanovský 2008, 96, 111, kat. č. 351). Viz foto na str. 82. 1374 – Postava krále (?) s žezlem a mečem, erb s českým lvem, po stranách vystupuje hradba s cimbuřím; Nový Herštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Durdík–Kausek–Procházka 2004, s. 41, obr. 9. Analogie: Roupov, hrad (Pavlík 2008d, s. 504–505, obr. 9: 1, /2/, 3, motiv č. 16). 1375 – Postava krále s žezlem a mečem, erb s českým lvem, po stranách vystupuje hradba s cimbuřím, před ní vpravo je erb s růží, vlevo erb dělený, dole s čtyřlistým květem; Praha; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 194 x 194 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 7874/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 154, 286, 413, kat. č. 1038; Richterová 1982, s. 31, 169, tab. 29, kat. č. 110. 1376 – Postava krále s žezlem a mečem, erb s císařským orlem, po stranách vystupuje hradba s cimbuřím; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 193 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 12 177–12 180/; lit. – Krajíc 1997, s. 46–48, 124–125, obr. 25, příl. 4 (12 177–80); Krajíc 2005, s. 137–138, obr. 237, tab. I (T 12 178). 1377 – Znak hornického cechu – překřížená kladívka (správně kladívko a mlátek); Kutná Hora, město; typ – neurčitelný zlomek s tordováním (použit v nároží), kom. (cca 100 x 95 mm), zeleně glazovaný (čtvrtina celkové kompozice?); dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra v Kutné Hoře /inv. č. K1/468/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 154, 286, 414, kat. č. 1043. 1378 – Znak hornického cechu (?) s královskou korunou a rozeta mimo štít; Kutná Hora, město; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 200 x 95 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 35/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 152, 284, 411, kat. č. 1012. 1379 – Znak hrnčířského cechu – rajský strom poznání vyrůstající z hliněné nádoby, Adam, Eva a ďábel; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 480 (cca 195 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 69/; lit. – Glosová–Hazlbauer–Volf 1998, s. 458–470, obr. 3: 3, kachel č. 4; Křenková 2007, K 69, tab. XXXV: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 154, 286, 414, kat. č. 1042. 1380 – Znak pekařského cechu – dvojice preclíků, obtočená torzem nápisu: „MESLA“; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 67 x 155 mm, zlomek); dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4465, A 4539/; lit. – Frolík 2003, s. 32–33, kat. č. 38. 1381 – Znak podkovářského cechu – podkova a dva hřebíky podkováky, obtočen torzem nápisu: „MISTRVREME“; Chrudim, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 140 x 203 mm, výška je neúplná); dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4446/; lit. – Frolík 2003, s. 31–32, kat. č. 37; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 154–155, 286, 414, kat. č. 1044. 1382 – Znak rybářského cechu (?) – tři překřížené ryby, vytvářející trojúhelník, v erbu je přidáno vodní rostlinstvo (vně se nalézají dvě nápisové pásky); Klatovy, město; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 190 x 160 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 132/; lit. – Vondráčková 1996, s. 134–159, obr. 13; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 153, 285, 412, kat. č. 1029. 1383 – Znak řeznického cechu – český lev a malé zkřížené řeznické sekery; Lichnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 207 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 61/; lit. – Glosová–Hazlbauer–Volf 1998, s. 459, 461 obr. 3: 4, kachel č. 5; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 155, 287, 414, kat. č. 1047; Rosulková 2013, s. 54, obr. 21. 1384 – Znak soukenického cechu – soukenická štětka, razidla a zakřivený předmět, šikmo; Hradec Králové, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 4805/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 155, 287, 414, kat. č. 1046. 1385 – Znak ševcovského cechu – tři vysoké škorně s ostruhami (většinou v koleni ohnuté), nad znakem vladislavské W (od roku 1477), znak přidržují zbrojnoši; rekonstrukce dle nálezů z města Chrudimi a hradu Lichnice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 213 mm), rež.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 63/ a Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 1625, A 4452, A 4437 aj./; lit. – Frolík 2003, s. 28–30, kat. č. 32–34; Hazlbauer 1991, s. 289–306, obr. 4: 2, 3; Rosulková 2013, s. 56, obr. 23. 1386 – Znak ševcovského cechu; patrně Rabí, hrad; typ – nárožní štítek (cca 113 x 97 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7001/; lit. – Hazlbauer 1991, s. 295–297, obr. 3: 1, 2 a 4: 1; Hazlbauer–Frýda 1991, s. 78–79, 95, obr. 10: 1–5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 154, 286, 414, kat. č. 1041. 1387 – Znak ševcovského cechu (okolo geometrický a rostlinný ornament); Lichnice, hrad; typ – římsový-soklový (nahoře zalomený), kom., obdélný (cca 183 x 226 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 34 a K 67/; lit. – Glosová–Hazlbauer–Volf 1998, s. 459, 461, obr. 3: 1; Hazlbauer 1991, s. 297–298, obr. 4: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 154, 286, 413, kat. č. 1039; Rosulková 2013, s. 38, 58, obr. 5. 1388 – Znak truhlářského cechu – nebozez (okolo geometrický a rostlinný ornament); Lichnice, hrad; typ – římsový-soklový (nahoře zalomený), kom., obdélný (cca 183 x 226 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 68/; lit. – Glosová–Hazlbauer–Volf 1998, s. 459, 461, obr. 3: 2; Rosulková 2013, s. 59, obr. 25. Pozn. – Doplněno o odříznutou část. 1389 – Znak cechu zlatníků (?) a horníků – kalich a překřížená kladívka; Mladá Boleslav?; typ – římsový-korunní, kom., obdélný, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Mladoboleslavska (Městský palác Templ, expozice). 1390 – Papežské (svatopetrské) překřížené (přeložené) klíče; Melice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 185 x 184 mm), hnědě i černě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1566–8/; lit. – Michna 1981, s. 333, 336, obr. 1: (5), typ 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 150–151, 283, 410, kat. č. 1001. 1391 – Znak s papežskými klíči přidržovaný štítonoši, dole lilie; Melice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 185 x 180 mm), hnědě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1573–6, H 1610/; lit. – Michna 1981, s. 333–334, 336, obr. 1: (4), typ 5; Nekuda–Reichertová 1968, s. 405, tab. XCX: 3; Vitanovský 2008a, s. 94, 109, kat. č. 335. 1392 – Znak s papežskými klíči, šikmo, v klenotu tiára, medailon, šípatky; Tábor, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 192 x 192 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 481 v Táboře /inv. č. 12 184–6/; lit. – Hazlbauer 1998, s. 181–184, obr. 111, tab. XX: 15; Krajíc 1997, s. 50–51, obr. 27, příl. 4 (12 184–6); Krajíc 2005, s. 122–123, obr. 213, tab. II (T 12184). Analogie: Malý Blaník (Radoměrský 1962, s. 10–11, obr. 12). 1393 – Znak s papežskými klíči, šikmo, rekonstrukce; Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 894–895, motiv č. 9. 1394 – Znak s papežskými klíči, šikmo; rekonstrukce dle nálezů z tvrzí v Kestřanech a kláštera v Milevsku; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 170 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku a Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 76–77, kat. č. 35–37. Analogie: Zvíkov, hrad (Jiřík–Kypta 2013, 76, kat. č. 34). 1395 – Znak s papežskými klíči, šikmo (medailon s bobulemi); Písek, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 204 mm), rež; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. HE 5027/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 75, kat. č. 33; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 150–151, 283, 410, kat. č. 1004. 1396 – Znak s papežskými klíči, šikmo; Chanovice, tvrz/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. 4581/1–23/; lit. – Hůrková a kol. 2014, s. 255, 258, obr. 4.1-52: 1 a 4.1-61; Tetour 2005, s. 234, 262, 271, obr. 9: 1 a 18. 1397 – Vyšehradská kapitula? – světec s mitrou či knížecí čapkou a insigniemi, dole erb s přeloženými klíči, kolem postavy (andělů?) vpletené do architektury a páska s nejasným opisem; Litoměřice, město?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 165 x 160 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. H 6438/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 150, 283, 410, kat. č. 1000; Zápotocký 1979, s. 164, obr. 75: 2. 1398 – Znak kolegiální kapituly v Kroměříži – dělený štít se šesti špicemi (čtyři a dvě); Melice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), hnědě i zeleně glazovaný; dat. – kolem1400; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1588, H 1617/; lit. – Michna 1981, s. 333, 336, obr. 1: (2), typ 2; Vitanovský 2008a, s. 94, 108, kat. č. 334. 1399 – Erb biskupa Václava Gerardův z Buřenic – brána mezi věžemi (beze střech), vpředu hradba; Melice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 180 x 180 mm), hnědě i zeleně glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1590/; lit. – Brych 2004a, s. 10–11, 41; Hlobil–Perůtka 2002, s. 280, kat. č. 540; Michna 1981, s. 333, 336, obr. 1: (3), typ 3; Vitanovský 2008a, s. 94, 108, kat. č. 333. 1400 – Symbol řádu německých rytířů – tlapatý kříž se srdečním štítkem s orlicí, opis „MAGS/TIORD/ (S)IGT/HEDI; Třebovětice, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 195 mm), rež.; ul. – Městské muzeum Hořice; lit. – Drnovský 2012, s. 197, obr. 15: 1, s. 201–202, 214, obr. 26: 2. 1401 – Čtyřlist; Mladá Boleslav, město?; typ – zákl., nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový, zeleně glazovaný; dat. – 14. stol.; Muzeum Mladoboleslavska, Mladá Boleslav, městský palác Templ, expozice. Analogie: Slovensko – Liptovská Mara, obec (Hoššo 1982, s. 503–505, č. 4, obr. 4: 1). 1402 – Jednoduchá kružbová kompozice (čtyřlist); Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 265/67/; lit. – Hazlbauer– Chotěbor 1990, s. 362–368, obr. 3: 5; Krajíc 2005, s. 172, obr. 300; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 161–162, 288, 415, kat. č. 1049. Analogie: Jihlava, město (Loskotová 2008a, s. 129, kat. č. 404). 1403 – Jednoduchá kružbová kompozice; Slavonice, Horní náměstí; typ – zákl., nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový, rež.; dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Slavonice. 1404 – Kružbová kompozice; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., upraven na rohový, nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový (cca 160 x 160 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 113/68, 200/83/; lit. – Krajíc 2005, s. 173, obr. 301, 303, tab. XIV (SÚ 00/83); Richter 1978, obr. 11. 1405 – Kružbová kompozice; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový (cca 160 x 160 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 680/67/; lit. – Hazlbauer–Chotěbor 1990, s. 364–368, obr. 2: 4, 7; Krajíc 2005, s. 173, obr. 302, tab. XIV. 1406 – Kružbová kompozice; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový (cca 165 x 165 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 656/67, 658/67 ad./; lit. – Brych 2004a, s. 137, kat. č. 316; Hazlbauer–Chotěbor 1990, s. 364–368,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 482 obr. 2: 1, 3, 5–6; Krajíc 2005, s. 173–174, obr. 304, tab. XIV; Hazlbauer–Frýda 1991, s. 80, 96–97, obr. 11 a 12 (rohové verze). 1407 – Kružbová kompozice, rekonstrukce (jeptišky, trojlist); Slavonice, Horní náměstí; typ – zákl., nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový, rež.; dat. – 1. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Slavonice. 1408 – Kružbová kompozice (tlapatý kříž); Stará Boleslav, město (u baziliky sv. Václava); typ – zákl., kom., čtvercový (cca 140 x 142 mm), rež.; dat. – 14. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 199267 ad./; lit. – Skružný–Špaček 2004, s. 225, 240, kat. č. 1; Špaček–Boháčová 2000, s. 314, 316, obr. 15. 1409 – Kružbová kompozice (rozeta), rekonstrukce; Opočno nad Jizerou, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 199267 aj./; lit. – Skružný–Špaček 2004, s. 229, 249, kat. č. 20. 1410 – Kružbová kompozice (rozeta); Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., nádobkový, s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový (cca 198 x 195 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 262/67/; lit. – Hazlbauer– Chotěbor 1990, s. 365–366, obr. 3: 3, 4; Krajíc 2005, s. 179–180, obr. 312; Richter 1978, obr. 13. 1411 – Kružbová kompozice (rozeta), rekonstrukce; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – obkládací deska čtvercového formátu? (cca 195 x 195 mm?); dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. SÚ 175/67 a 191/67/; lit. – Krajíc 2005, s. 164–165, obr. 281. 1412 – Kružbová kompozice (rozeta); Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 195 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. SÚ 171/67, 191/67/; lit. – Hazlbauer–Chotěbor 1990, s. 366–367, obr. 4: 2; Krajíc 2005, s. 181, obr. 314; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 288, 425, kat. č. 1056. 1413 – Kružbová kompozice (kružnice), rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 168, obr. 63: 1–2, (3). 1414 – Kružbová kompozice (rozeta), rekonstrukce; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 200 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem. Pozn. – Upraveno do podoby bez následků poškození během výroby. 1415 – Kružbová hvězdicová kompozice s vloženými písmeny, rekonstrukce; Vysoké Mýto, město; typ – zákl. (upraven na rohový), kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě /inv. č. 2230/. Analogie: Altenburg, klášter (Fundort Kloster 2000, s. 213, kat. č. 19. 25; Roth Heege 2012, s. 273, obr. 331). Pozn. – Na rekonstruované pravé části (za svislou čárou) byla pravděpodobně další písmena. 1416 – Kružbová kompozice (plaménkové kružby s centrální rozetou), rekonstrukce; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., použit v nároží (válec zdobený šikmými zářezy), kom., čtvercový (včetně nároží cca 195 x 215 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Hazlbauer–Frýda 1991, s. 80, 99, obr. 14: 1–5. Analogie: Louňovice pod Blaníkem, kanonie (Brych 2004a, s. 138, kat. č. 321). Pozn. – Podobné dvojsměrně rotující plaménkové kružby s centrální rozetou se vyskytují na zlomku z hradu Choustníku (Krajíc 2005, s. 165–166, obr. 283). 1417 – Kružbová kompozice (sdružené plaménkové kružby), rekonstrukce; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., nádobkový – většinou s prořezávanou čelní stěnou, čtvercový (cca 205 x 200 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. SÚ 191/67/; lit. – Hazlbauer–Chotěbor 1990, s. 366–367, obr. 5; Krajíc 2005, s. 180–181, obr. 313, tab. XIV. 1418 – Kružbová kompozice (rotující okna a hvězdy); Opava, Stará Radnice; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 218 x 218 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Slezské zemské muzeum, Opava /inv. č. M 695/; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 129, kat. č. 405; Hlobil–Perůtka 2002, s. 289, kat. č. 123; Tymonová 2009, s. 218–219, tab. 4: 10. 1419 – Kružbová kompozice (plaménkové kružby); Litoměřice, město?; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 288, 415, kat. č. 1052; Zápotocký 1979, obr. 73: 8. 1420 – Bohatá kružbová kompozice; Praha; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 184 x 198 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 39555/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164, 293, 419, kat. č. 1091; Richterová 1982, s. 53, 172, tab. 65: 4, kat. č. 385. 1421 – Kružbová kompozice (spodní část); Rožnov, hrad; typ. – zákl., kom., obdélný? (cca 130 x 180 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm? (nedohledáno); lit. – Gardavský 1967.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 483 1422 – Kružbová kompozice (horní část); Český Šternberk, hrad; typ – zákl., kom., obdélný? (cca 185 x 185 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík 1982, obr. 15; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 288, 415, kat. č. 1054. 1423 – Kružbová kompozice (jeptiška, trojlisty), rekonstrukce; Dolany u Olomouce, klášter; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 165 x 150 mm), zeleně i hnědě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 162, 289, 416, kat. č. 1065. 1424 – Kružbová kompozice (jeptiška); Stará Boleslav, město (u baziliky sv. Václava); typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 305 x 225 mm), rež.; dat. – 14. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 199266 aj./; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 289, 416, kat. č. 1066; Skružný–Špaček 2004, s. 226, 240, kat. č. 2. 1425 – Kružbová kompozice (jeptiška, čtyřlisty); Praha, Nové Město; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 266 x 167 mm), zeleně glazovaný; dat. – konec 14. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha /inv. č. XXXIX/233/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 57, kat. č. 125; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 290, 416–417, kat. č. 1067. 1426 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl. (vyrovnávací), nikový, obdélný (cca 195 x 95 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 200/83/; lit. Krajíc 2005, s. 174–175, obr. 306, tab. VII. 1427 – Kružbová kompozice; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – rohový (vyrovnávací strana), nikový (skříňový), s variabilně prořezávanou čelní stěnou, obdélný (včetně postranního sloupku cca 160 x 115 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /př. č. 658/67/; lit. – Hazlbauer–Frýda 1991, s. 80, 96, obr. 11: 1–4; Hazlbauer–Chotěbor 1990, s. 364–366, obr. 2: 1, 2, (3); Krajíc 2005, s. 175, obr. 305, tab. XIV. 1428 – Kružbová kompozice; Melice, hrad; typ – vyrovnávací, někdy součást nároží, kom., obdélný (cca 180 x 85 mm), zeleně (olivově) glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1659/; lit. – Loskotová 2008a, s. 117, 123, kat. č. 378; Michna 1981, s. 334, 339, obr. 4 (2–3), typ 10; 1429 – Kružbová kompozice (svarga?); Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl. (vyrovnávací), nikový, obdélný (cca 360 x 170 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR Praha /př. č. 200/83/; lit. – Krajíc 2005, s. 176, obr. 307, tab. VII. 1430 – Kružbová kompozice; Melice, hrad; typ – rohový (vyrovnávací strana), nikový, obdélný (cca 323 x 120 mm), zeleně i hnědě glazovaný; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1628–29 aj./; lit. – Loskotová 2008a, s. 117, 122, kat. č. 376a, 377a; Michna 1981, s. 334–335, 338, 340, obr. 3 (5) a 5–6; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 290, 417, kat. č. 1073. 1431 – Nepravidelná kružbová kompozice (mřížka); Skály (Štarkov) u Jimramova, hrad; typ –římsový?, kom. (jehlancová), obdélný (cca 265 x 125 mm), rež.; dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum, Brno; lit. – Endlicherová 2006, tab. 34; Loskotová 2008a, s. 142, 152, kat. č. 498. 1432 – Kružbová kompozice; Brno, hrad Špilberk; typ – zákl.?, kom., obdélný (cca 200 x 100 mm), žlutohnědě glazovaný; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 326566/; lit. – Jordánková–Loskotová 2002, s. 556, 558, obr. 3: 5.; Loskotová 2008a, s. 119, 129, kat. č. 407. 1433 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Hranice, hrad/zámek; typ – obdélná obkládací deska (cca 240 x 145 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum a galerie Hranice na Moravě; lit. – Miloš–Michna–Sedláčková 1998, s. 11, 42, kat. č. 24; Loskotová 2008a, s. 120, 134, kat. č. 436. 1434 – Kružbová kompozice (okno), rekonstrukce; Skály (Štarkov) u Jimramova, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 250 x 200 mm), rež.; dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum Brno; lit. – Endlicherová 2006, tab. 40; Loskotová 2008a, s. 117, 123, kat. č. 380. 1435 – Kružbová kompozice (okno), rekonstrukce; Blansek, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 310 x 120 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Blansko; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 127, kat. č. 397; Sadílek 2001, obr. 9. 1436 – Kružbová kompozice (troj- a čtyřlisty); Sezimovo Ústí, předměstí; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 250 x 180 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Brych 2004a, s. 137, kat. č. 315; Hazlbauer–Chotěbor 1990, s. 367–368, obr. 4: 1; Krajíc 2005, s. 178–179, obr. 310, tab. VIII. 1437 – Kružbová kompozice (hvězdice, jeptišky), rekonstrukce; ostrov v Ostrovském rybníku u Okrouhlé (poblíž Milevska), ohrazený areál; typ

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 484 – zákl., kom., obdélný, rež. i glazovaný (přepálené zbytky); dat. – 1. třetina 15. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. A 18577, A 18684 ad./; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 32, 117, kat. č. 99. 1438 – Kružbová kompozice (s rozetou), rekonstrukce; ostrov v Ostrovském rybníku u Okrouhlé, ohrazený areál; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný, rež. i glazovaný (přepálené zbytky); dat. – 1. třetina 15. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. A 18680, A 18681 aj./; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 32, 116, kat. č. 96, 97, obr. 73. 1439 – Kružbová kompozice; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – 15. stol.; ul. – expozice na hradě Landštejně. 1440 – Kružbová kompozice; Velké Meziříčí, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 240 x 190 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2711/; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 125, kat. č. 389. Analogie: Pernštejn, hrad (Loskotová–Pavlík 2006, s. 310–311, obr. 3: 17), Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 93, 95, obr. 26). 1441 – Kružbová kompozice; Točník, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 370 x 192 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9355/; lit. – Hazlbauer 1988a, s. 8, 27, tab. 4: 2; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 162, 289, 416, kat. č. 1062; Richterová 1982, s. 58, 172, exkurz, tab. 11: 1, kat. č. 48. 1442 – Kružbová kompozice; Žebrák, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 290 x 177 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9356/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 289, 416, kat. č. 1063; Richterová 1982, s. 59, 172, exkurz, tab. 11: 2, kat. č. 51. 1443 – Kružbová kompozice; Točník, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 367 x 191 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9353/; lit. – Hazlbauer 1988a, s. 8, 27, tab. 4: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 162, 289, 416, kat. č. 1061. 1444 – Kružbová kompozice; Točník, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 420 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9358/; lit. – Hazlbauer 1988a, s. 8, 27, tab. 5: 1; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 162, 289, 416, kat. č. 1064. Pozn. – Rotující obrazec v rozetě možná není kompletní. 1445 – Kružbová kompozice; Točník, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 370 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9357/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 289, 416, kat. č. 1060; Richterová 1982, s. 59, 172, exkurz, tab. 11: 3, kat. č. 53. 1446 – Kružbová kompozice (jeptišky, troj- a čtyřlisty); Lipnice, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 360 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 15/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162–163, 291, 417, kat. č. 1075. 1447 – Kružbová kompozice (dvojité rotující plamínky); Lipnice, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 365 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 14/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162–163, 291, 418, kat. č. 1078. 1448 – Kružbová kompozice s centrální rostlinnou rozetou; Velké Meziříčí, město; typ. – zákl., kom., obdélný (cca 395 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2709/; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 125, kat. č. 388. 1449 – Kružbová kompozice; Lipnice, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 365 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 13/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162–163, 291, 418, kat. č. 1077. 1450 – Kružbová kompozice; Pardubice, hrad/ zámek; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 370 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum, Pardubice /inv. č. A 5828 aj/. 1451 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Polná, hrad; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 360 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9441/; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 125, kat. č. 391; Pavlík 2008b, s. 208, 216, obr. 8: 1, motiv č. 20. 1452 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Českých Budějovicích; lit. – Durdík 1988b, s. 9, obr. 16; Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1453 – Kružbová kompozice, dílčí rekonstrukce; Říčany, hrad?; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, Praha?;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 485 lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 163, 291, 418, kat. č. 1079. 1454 – Kružbová kompozice; Bouzov, hrad; typ – základní (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 317 x 115 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. Bz 5470/2/; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 88, kat. č. 69; Loskotová 2008a, s. 118, 126, kat. č. 392; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 163, 292, 418, kat. č. 1083. 1455 – Kružbová kompozice; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 390 x 220 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 19/; lit. Kocman–Hazlbauer 2002, s. 506–507, obr. 3: 3, motiv č. 9; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 163, 292, 418, kat. č. 1080. Analogie: Pacov (Hazlbauer 1996a, s. 473, 476, obr. 4: 5). 1456 – Kružbová kompozice (doplněno); Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 400 x 250 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. Bz 5469/; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 88, kat. č. 68; Loskotová 2008a, s. 118, 125, kat. č. 390. 1457 – Kružbová kompozice a torzo mariánského nápisu, dílčí rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – konec 15. stol; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 48319, 54299, 54300 aj./; lit. – Kohoutek–Pavlík 2008, s. 505, 507, tab. III: 1, ikonografie č. 5. Pozn. – Existence centrální hvězdy prozatím není prokázána. 1458 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 350 x 220 mm), rež. (slídování); dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Loskotová 2008a, s. 117, 124, kat. č. 383; Loskotová 2014, s. 84, 97, obr. 3, kat. č. 2. 1459 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 350 x 220 mm), rež. (slídování); dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Loskotová 2008a, s. 117, 124, kat. č. 385; Loskotová 2014, s. 84, 97, obr. 2, kat. č. 1. 1460 – Kružbová kompozice, dílčí rekonstrukce; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 230 x 220 mm, výška je neúplná), rež. (slídování); dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Loskotová 2008a, s. 117, 124, kat. č. 384; Loskotová 2014, s. 85, 97–98, obr. 4, kat. č. 3. 1461 – Kružbová kompozice, dílčí rekonstrukce; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 210 x 220 mm, výška je neúplná), rež. (slídování); dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Loskotová 2008a, s. 117, 124, kat. č. 386; Loskotová 2014, s. 85, 98, obr. 2, kat. č. 4. 1462 – Kružbová kompozice, dílčí rekonstrukce; Žďár nad Sázavou, klášter; typ – zákl., kom., obdélný (cca 350 x 220 mm), rež. (slídování); dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Loskotová 2014, s. 86, 98, obr. 6, kat. č. 5. 1463 – Kružbová kompozice, rekonstrukce centrální rozety; Plzeň, město?; typ – část prořezávané čelní stěny kachle, patrně obdélného formátu (cca 180 x 180 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 197777/; lit. – Orna 2005, s. 133, 189, tab. 37: 1. 1464 – Kružbová kompozice, rekonstrukce centrální rozety; Plzeň, město?; typ – část prořezávané čelní stěny nikového kachle, patrně obdélného formátu (cca 180 x 180 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 20049/; lit. – Orna 2005, s. 134, 189, tab. 37: 4. 1465 – Kružbová kompozice, rekonstrukce centrální rozety; Plzeň, město?; typ – část prořezávané čelní stěny nikového kachle, patrně obdélného formátu (cca 82 x 77 mm, zlomek), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 20017/; lit. – Orna 2005, s. 133, 189, tab. 37: 3. 1466 – Kružbová kompozice, rekonstrukce centrální rozety; Tábor, hrad Kotnov; typ – kachel nebo obkládací deska? (cca 180 x 160 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /č. sáčku 585/; lit. – Krajíc 2005, s. 164, obr. č. 280. 1467 – Kružbová kompozice, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – druhá polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 181, obr. 76: 1–2. 1468 – Kružbová kompozice, dílčí rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – druhá polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 164, obr. 55: 1–2. 1469 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl. (použit v nároží

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 486 a rovněž v poloviční šíři jako vyrovnávací), kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – druhá polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 181–182, obr. 76: 3–5 a 77: 1–2. 1470 – Kružbová kompozice; Velké Meziříčí, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 405 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Velké Meziříčí /inv. č. H 2710/; lit. – Loskotová 2008a, s. 117–118, 125, kat. č. 387. 1471 – Kružbová kompozice (lilie); Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 190 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. Bz 5471/; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 90, kat. č. 70; Loskotová 2008a, s. 118, 127, kat. č. 396; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164, 294, kat. č. 1100. Pozn. – Čelní stěna nemá okrajovou lištu. 1472 – Kružbová kompozice; Boskovice, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 190 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Boskovicka, Boskovice; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 126, kat. č. 394; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164, 294, kat. č. 1098. Pozn. – Čelní stěna nemá okrajovou lištu. 1473 – Kružbová kompozice; Bouzov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 190 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Boskovicka, Boskovice; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 126, kat. č. 395; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164, 294, kat. č. 1099. Pozn. – Čelní stěna nemá okrajovou lištu. 1474 – Kružbová kompozice; Moravské Budějovice, hrad/zámek; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 260 x 210 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel Moravské Budějovice /inv. č. 09890-731/89/; lit. – Loskotová 2008a, s. 117, 123, kat. č. 379. 1475 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Horažďovice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – v expozici Městského muzea v Horažďovicích. 1476 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Rabí, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí. 1477 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; Rabí, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 305 x 225 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1993b, s. 202–203, obr. 1: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 163, 292, 418, kat. č. 1084. 1478 – Kružbový motiv (šípatky s květy), rekonstrukce; Egerberk, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 190 mm), rež.?; dat. – 16. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Mostě. 1479 – Kružbová kompozice (lvíček), rekonstrukce; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 359 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2004, s. 261–262, obr. 4: 31; Ernée 2008, s. 61–62, 113, tab. 21: 46, motiv č. 31; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162–163, 291, 417–418, kat. č. 1076. 1480 – Vrcholová kytka (kraby, oslí hřbet), dílčí rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – obkládací deska?, obdélná (cca 270 x 230 mm, výška je neúplná) rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 53444/1– 2, 53445 aj./; lit. – Kohoutek–Pavlík 2008, s. 505, 507, tab. III: 2, ikonografie č. 6. Pozn. – V soukromých rukou se nalézá rozměrný zlomek, který umožnil zhotovit tuto dílčí rekonstrukci. 1481 – Kružbová kompozice (ptáci); Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 400 x 200 mm), rež.; dat. – konec 15. století; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 52545/; lit. – Kohoutek 2004, s. 107, č. 21; Loskotová 2008a, s. 118, 126, kat. č. 393. Pozn. – Další rožnovské kachle s tímto reliéfem jsou uloženy ve Valašském muzeu v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57645/1-5 a 57653/2- 3/, v Muzeu Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A1/ a v Muzeu regionu Valašsko, pobočka Valašské Meziříčí /př. č. 502/89/ (Holoubková 2013, s. 34, kat. č. 17). 1482 – Kružbová kompozice; Melice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 330 x 215 mm), zeleně (i olivově) glazovaný; dat. – počátek 15. stol. (1412–1416); ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1636, H 1640 ad./; lit. – Michna 1976, s. 150, 153, obr. 4; Michna 1981, s. 335, 338, 341, obr. 3: 1 a 6: 1, typ 16; Loskotová 2008a, s. 117, 122, kat. č. 377–377a. 1483 – Kružbová kompozice; Melice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 322 x 215 mm), zeleně (i okrově) glazovaný; dat. – počátek 15. stol. (1412–1416); ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1628, H 1645 ad./; lit. – Holl 1998, s. 155, 165, obr. 20: 5; Michna 1976, s. 149, 151, obr. 3; Michna 1981, s. 334, 338, 340, obr. 3: 5 a 5: 2,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 487 typ 14; Loskotová 2008a, s. 117, 122, kat. č. 376–376a. 1484 – Kružbová kompozice (rotující plamínky); Melice, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 324 x 214 mm), zeleně (i olivově) glazovaný; dat. – počátek 15. stol. (1412–1416); ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1634 ad./; lit. – Holl 1998, s. 155, 165, obr. 20: 4; Michna 1981, s. 334–335, 338, 340, obr. 3: 2 a 5: 1, typ 15; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 163–164, 293, 419, kat. č. 1094. 1485 – Kružbová kompozice (oslí hřbet); Melice, hrad; typ – zákl. (použit i v nároží), nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 330 x 210 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 15. stol. (1412–1416); ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1638, H 1642, H 1644 ad./; lit. – Brych 2004a, s. 21, 136, kat. č. 314; Holl 1998, s. 155, 165, obr. 20: 6; Michna 1981, s. 335, 338, 341, obr. 3: 4 a 6: 2, typ 17; Loskotová 2008a, s. 117, 121, kat. č. 375. 1486 – Architektonická kompozice; neznámá lokalita; typ – zákl., kom., obdélný (cca 300 x 240 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum v Olomouci; lit. – Bláha 1999, s. 600, kat. č. 545; Hlubek– Faltýnek–Šlézar 2016, s. 442–443, obr. 5. Analogie: Kobeřice, tvrz (Nekuda–Unger 1981, s. 150, 152, obr. 112. 2–3), Lichnice, hrad (Křenková 2007, tab. XLVI: 2; Smetánka 1961, s. 592–598, obr. 2: 4 a 3: 2. 17), Lipnice, hrad (Kouba 1964, s. 186, 195; Smetánka 1961, s. 592–598, obr. 2: 4 a 3: 2. 17), Litovel, město (Hlubek–Faltýnek–Šlézar 2016, s. 437–447, obr. 4), Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1958, s. 255, obr. 76; Holl 1998, s. 141, 144–146, obr. 5, 7–9; Holl 2004, s. 334, obr. 1; Loskotová 2011a, s. 88–89, 220, 286, obr. 57: 3, kat. č. 93, tab. 50; Voit–Holl 1963, s. 65, 16). 1487 – Architektonická kompozice; Brno, náměstí Svobody; typ – rohový (vyrovnávací), nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 270 x 120 mm), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6429/; lit. – Loskotová 2008a, s. 117, 123, kat. č. 381; Loskotová 2011a, s. 88–89, 219–220, 285, obr. 57: 1 (2), kat. č. 92, tab. 49; Michna 1972, s. 266, obr. 3. Analogie: Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1998, s. 141, 145, obr. 7; Holl 1958, s. 256, obr. 78). 1488 – Architektonická kompozice, rekonstrukce dle nálezů z hradů Buda (Budapešť) a Lipnice; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný, zeleně glazovaný; dat. – konec 15. stol.; ul. – Buda, hradní muzeum a NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 242/; lit. – Kouba 1964, s. 186, 194, obr. 11; Voit–Holl 1963, s. 65, kat. č. 17. Analogie: Brno, hrad Špilberk (Jordánková–Loskotová 2002, s. 559, 562, obr. 5: 8), Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 158, obr. 46–48), Maďarsko – Buda (Holl 1998, s. 141, 144, obr. 6; Voit–Holl 1963, s. 65, 17). 1489 – Architektonická kompozice; Kobeřice, tvrz; typ – zákl. (vyrovnávací), kom.?, obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Nekuda–Unger 1981, s. 150–152, obr. 112: 1. Pozn. – Nelze vyloučit, že jde o obkládací desku. 1490 – Architektonická kompozice (portál a okno), rekonstrukce; Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 340 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 889, 903, obr. 14–16, motiv č. 32; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 162, 290, 417, kat. č. 1070. 1491 – Architektonická kompozice, rekonstrukce; Egerberk, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 365 x 185 mm), rež.; dat. – 16. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Mostě. 1492 – Kružbová kompozice (ornament), rekonstrukce; Pernštejn, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 370 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Brně, depozitář hradu Pernštejna /inv. č. PE 5174–5/; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 127, kat. č. 398; Loskotová–Pavlík 2006, s. 310–311, obr. 3, motiv č. 14. Analogie: Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 93, 95, 99, obr. 25: 1 (2), kat. č. 24). 1493 – Řady pilířů a vimperků s kraby; Rabí, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 350 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1993b, s. 202–203, obr. 1: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 163–164, 293, 419, kat. č. 1087. Analogie: (pilíře vystřídal rozměrný nápis) Pernštejn, hrad (Loskotová–Pavlík 2006, s. 310–311, obr. 3, motiv č. 15a–b), Žďár nad Sázavou, klášter (Loskotová 2014, s. 93, 95,100, obr. 27: 1 /2–4/, kat. č. 26). 1494 – Kružbová kompozice; Benešov, město?; typ – obdélná obkládací deska? (cca 165 x 185 mm, výška je neúplná); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka ve Vlašimi, pobočka Historie města Benešova, Benešov /inv. č. 113 AR/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164, 294, 420, kat. č. 1097. 1495 – Stylizovaná branská věž (fiály); Strážnice, náměstí Svobody; typ – rohový (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 347 x 125 mm), rež. (slídování); dat. –

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 488 počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum Strážnice /inv. č. 22/84/; lit. – Loskotová 2008a, s. 118, 127, kat. č. 399; Pajer 1984, s. 94, 97, obr. 39. 1496 – Polygonální brána s předbraním a postavami obránců; Tábor, město?; typ – patrně zákl., kom., obdélný (cca 185 x 89 mm, neúplné rozměry), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 6969/; lit. – Krajíc 2005, s. 112, obr. 195. 1497 – Kružbová kompozice a rytíři-štítonoši, rekonstrukce; Návarov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 390 x 184 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /inv. č. 11098/151/85; A 17/1; 4c/; lit. – Brestovanský 1998, s. 130–131, kat. č. 170; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 169, 301, 427, kat. č. 1172. Pozn. – Výřez z této kompozice viz reliéf č. 860. 1498 – Stylizovaná stavba s vrcholovými kytkami; Praha, Nové Město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 275 x 185 mm), zeleně glazovaný; dat. – 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. Praha /inv. č. XXXIX/218, 233/; lit. – Brych–Stehlíková– Žegklitz 1990, s. 56, kat. č. 123; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 169, 301, 427, kat. č. 1174. 1499 – Stylizovaný chrám, dvojice orlů a žaludy, rekonstrukce; Havlíčkův Brod?; typ – zákl., kom., obdélný (cca 400 x 185 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod /inv. č. 19/1998/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 169, 301, 427, kat. č. 1173. Analogie: Orlík u Humpolce, hrad (Humpolec 2013, s. 180, obr. 75: 4–5). 1500 – Stylizovaný chrám; Brno, město; typ – obdélná obkládací deska (cca 210 x 150 mm, torzo), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 328665/; lit. – Loskotová 2008a, s. 120, 134, kat. č. 435; Loskotová 2011a, s. 90–91, 224–225, 289, kat. č. 100, tab. 53. 3. 1501 – Stylizovaná katedrála, polopostavy koní; Neustupov, tvrz; typ – zákl., kom., obdélný (cca 210 x 140 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Podblanicka ve Vlašimi; lit. – Pavlík 2008e, s. 5, obr. 5: 2; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168–169, 300, 426, kat. č. 1168. 1502 – Stylizovaná katedrála, polopostava krále, dračí chrlič; Praha, Nové Město; patrně zákl., nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 187 x 123 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy; lit. – Liška 1958, s. 36–41, obr. 20; Pavlík 2008e, s. 5, obr. 5: 4; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168–169, 300, 426, kat. č. 1167. 1503 – Stylizovaná katedrála, trůnící biskup, orli; Lipnice, hrad; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 360 x 200 mm, výška je téměř úplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 6/; lit. – Pavlík 2008e, s. 5, obr. 5: 7; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168–169, 300, 427, kat. č. 1171. 1504 – Stylizovaná katedrála, kalich, kříž, polopostavy koní, orli; Hoješín, tvrz; typ – zákl., kom., obdélný (cca 360 x 200 mm, výška je téměř úplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A4591/; lit. – Frolík 2003, s. 46–47, kat. č. 66; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168–169, 300, 426, kat. č. 1169. Pozn. – Ze stejné lokality existují zlomky prořezávané verze – Frolík 2003, s. 46–47, kat. č. 67. 1505 – Stylizovaná katedrála, Kristus vykupitel, orli, dračí chrlič; Brno, město; typ – obdélná obkládací deska (cca 320 x 240 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna; lit. – Loskotová 2011a, s. 90–91, 224, 289, kat. č. 99, tab. 53 (4); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168–169, 300, 426–427, kat. č. 1170. 1506 – Stylizovaná katedrála, trůnící Kristus- -vládce, kalich s hostií, polopostavy koní, žaludy, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl., kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 187, 190, obr. 82 a 85: 1. Analogie: Kotyřina (Jiřík–Kypta 2013, s. 74, kat. č. 31). 1507 – Stylizovaná katedrála; Praha. Nové Město; typ – zákl. (použit v nároží), kom., obdélný (cca 370 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9773, 9774/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168–169, 300, 426, kat. č. 1166; Richterová 1982, s. 34–36, 170, tab. 37: b a 38: b, kat. č. 135 a 163. 1508 – Katedrála, dílčí rekonstrukce; Cimburk u Městečka Trnávky, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 305 x 195 mm?); rež.; dat. – konec 15. století; ul. – Městské muzeum v Moravské Třebové /př. č. H 21/02; inv. č. A 4152–7/; lit. – Nisler 2004; Pavlík 2008e, obr. 1, 3–4. 1509 – Chrámová okna s opěrákem; Kalthaus u Černilova, tvrz; typ – obdélná obkládací deska? (cca 140 x 212 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové? (nedohledáno); lit. – Buranský–Tichý 1986, s. 92–98. 1510 – Okna a štíty, rekonstrukce; Staré Hrady u Libáně, tvrz/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 489 ul. – Regionální muzeum a galerie Jičín /inv. č. 1975/K 52, 53, 55, 58 aj./; lit. – Pavlík 2006, s. 7, 10, obr. 9a–d. 1511 – Kružbová kompozice (přetínavé pruty, centrální rozeta), rekonstrukce; Lštění, tvrz; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – vystaveno na tvrzi; lit. – Procházka 2008, s. 410–416, obr. 27: 1–2; Procházka 2013, s. 13–16. Pozn. – Replika tohoto reliéfu slouží spolu s dalšími na rekonstruovaných kamnech ve tvrzi Lštění (Procházka 2013, s. 39–40). 1512 – Kružbová kompozice a centrální rozeta, rekonstrukce; Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice na hradě Landštejně. 1513 – Geometrický obrazec s listy, rekonstrukce; Skály (Štarkov) u Jimramova, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež. (slídování); dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum, Brno; lit. – Endlicherová 2006, tab. 33; Loskotová 2008a, s. 141, 150, kat. č. 486. 1514 – Hvězda, trilob, medailon; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 49205/; lit. – Kohoutek 2004, s. 107, kat. č. 23; Loskotová 2008a, s. 119, 129, kat. č. 406. Pozn. – Další rožnovské kachle s tímto motivem jsou uloženy ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57641/1-2, 4-6/ a v Muzeu Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 7 (Holoubková 2013, s. 53, 126, kat. č. 50, obr. 76). 1515 – Geometrická kompozice (čtyřlisty s liliemi); Moravské Budějovice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel Moravské Budějovice /inv. č. 04 MB/; lit. – Loskotová 2008a, s. 141, 150, kat. č. 487. 1516 – Geometrická kompozice se srdčitými lístky; Moravské Budějovice, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel Moravské Budějovice /inv. č. 05 MB/; lit. – Loskotová 2008a, s. 141, 150, kat. č. 488. 1517 – Pletenec, rekonstrukce; Lanšperk, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 220 x 215 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Ústí nad Orlicí; lit. – Dušek–Klimeš 2002, s. 129, 136, obr. 8: c. Pozn. – Rekonstrukce vychází z předpokladu, že pletenec měl pravidelné schéma. 1518 – Pletenec, rekonstrukce; Čistá u Mladé Boleslavi, usedlost; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Mladoboleslavska, Mladá Boleslav; lit. – Krásný–Kypta–Šulc 2005, s. 643–652, obr. 2: 1. Pozn. – Rekonstrukce vychází z předpokladu, že pletenec měl pravidelné schéma. 1519 – Perličkový pletenec; Praha, Staré Město; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 122 x 132 mm), rež.; dat. – 14. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 14 674/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 175–176, 303, 429, kat. č. 1193; Richterová 1982, s. 27, 169, tab. 19: 2, kat. č. 61; Smetánka1983b, obr. 1. 1520 – Proplétaná mřížka; Lipnice, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 32, 127/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 175–176, 303, 429, kat. č. 1194. Analogie: Chrudim, město (Frolík 2003, s. 68, kat. č. 114). 1521 – Zrcadlová kompozice (hrotitý oblouk a vícekruží); Tábor, město?; typ – zákl., obdélný, vyrovnávací (použit v nároží), kom. (cca 200 x 100 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 403 (T 222)/; lit. – Krajíc 2005, s. 156, obr. 264, tab. VIII (T 403). 1522 – Zrcadlová kompozice (jednoduché kružby a vícekruží), rekonstrukce; Tábor, město?; typ – zákl., obdélný, vyrovnávací (použit v nároží), kom. (cca 200 x 100 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /č. sáčku 375/; lit. – Krajíc 2005, s. 156–157, obr. 265. 1523 – Bosáž (kvádrování); Český Krumlov, město; typ – zákl., obdélný, vyrovnávací, kom. (cca 195 x 103 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; Regionální muzeum v Českém Krumlově; lit. – Hrubý–Kypta 2007. Analogie: města České Budějovice a Písek (Jiřík–Kypta 2013, s. 103, kat. č. 69, obr. 65–67), hrad Dívčí Kámen – Maidštejn (Hejna 1966, s. 40–41, tab. B5), Cimburk u Koryčan, hrad (Loskotová 2008a, s. 136, kat. č. 445), Švýcarsko – Burgdorf, zámek (Roth Heege 2012, s. 142, abb. 234 a dále 80, obr. 96: 1–8). Pozn. – Bosáž často doplňuje půlená rozeta s akanty (celá tato rozeta viz rel. č. 1657), vzácněji polovina oslího hřbetu s nosy, obohacená o hlavy lvů a půlenou rozetu (viz rel. č. 1678). 1524 – Pták na hnízdě (?), kružby; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., obdélný (cca 307 x 137 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 490 Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 64, 89–90, 118, 125, tab. 26: 68 a 33: 108, kat. č. 34 a 101. 1525 – Jednoduchá kosočtverečná mřížka; Ústí nad Labem, město; typ – obdélná obkládací deska? (cca 165 x 95 mm, výška je patrně neúplná), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 175–176, 303, 429, kat. č. 1195; Zápotocký 1979, obr. 83: 13. 1526 – Kosočtverečná síť s polokruhy, rekonstrukce; Bouzov, hrad; typ – římsový-soklový?, kom., obdélný (cca 132 x 240 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 92, kat. č. 75; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 165–166, 296, 422, kat. č. 1125. 1527 – Kružby (a květy); Bouzov, hrad; typ – římsový-soklový?, kom., obdélný (cca 92 x 163 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 93, kat. č. 77; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168, 300, 426, kat. č. 1163. 1528 – Pás kružnic s vepsanými čtyřlisty; Praha, Staré Město; typ – římsový-soklový (pateční?), kom., obdélný (cca 100 x 200 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-62651/; lit. – Brych 2004a, s. 21, 138, kat. č. 320. Analogie: Brno, náměstí Svobody (Loskotová 2008a, s. 129, kat. č. 409), Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1958, s. 263, obr. 87). 1529 – Kružby (panel) a zvlněný úponek s vinnou révou; Melice, hrad; typ – obdélná obkládací deska (cca 145 x 510 mm), zeleně i hnědě glazovaná; dat. – počátek 15. stol (1412–1416); ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1655, H 1656 ad./; lit. – Loskotová 2008a, s. 120, 134, kat. č. 434; Michna 1981, s. 334, 338, obr. 3: (3), typ 12; Michna 1984, s. 89, 103, obr. 14. 1530 – Liliové kříže, vimperky; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – římsový-soklový (?) s nástavcem (plným nebo i prořezávaným), kom. (nádobkový), obdélný (včetně nástavce cca 210 x 220 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2008, s. 71–72, 123, tab. 31: 93, 94, kat. č. 48 a 49. Analogie: Dívčí Kámen (Maidštejn), hrad (Hejna 1966, s. 40–41, tab. B2). 1531 – Liliové kříže, vimperky; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – římsový-soklový (?) s nástavcem, obdélný, rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1532 – Liliové kříže, vimperky; Brno, město; typ – římsový-korunní (?) s trojúhelníkovými nástavci, kom., obdélný, rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum v Brně? (nedohledáno); lit. – Franz 1903, s. 144, obr. 9; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 297, 423, kat. č. 1128. Analogie: Praha? (Brych 2004a, s. 142–143, kat. č. 336). 1533 – Vimperk, trojlist, kraby, lilie; Sušicko; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 194 x 188 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici /inv. č. 7108/; lit. – Hazlbauer 1992c, s. 137, 144, obr. 2: 8; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167, 298, 424, kat. č. 1147. 1534 – Lilie a kružba; Praha, Nové Město; typ – korunní nástavec (lišta) s kotvícím výběžkem nebo obkládací deska?, obdélný (cca 141 x 183 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-25105/; lit. – Brych 1991, s. 307–310; Brych 2004a, s. 21, 138, kat. č. 319; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 164, 294, 419, kat. č. 1096. 1535 – Lilie a kružba, rekonstrukce; Vodňany, město; typ – korunní nástavec (lišta) s kotvícím výběžkem nebo obkládací deska?, obdélný (cca 141 x 183 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum a galerie Vodňany /inv. č. 497a–b, 498/. 1536 – Liliový pásek a tordované pruty; Radyně, hrad?; typ – římsový-soklový, kom., obdélný (cca 116 x 162 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 1768/; lit. – Orna 2005, s. 116, 183, tab. 31: 1. 1537 – Protichůdné liliové pásky, výžlabek; Rabí, hrad; typ – římsový-soklový (pateční?), výžlabkový, kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí. 1538 – Propletené obloučky s trojlisty; Litomyšl, město?; typ – římsový-soklový (pateční?), v horní části dovnitř zalomený, kom., obdélný (cca 140 x 250 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Litomyšli. 1539 – Propletené obloučky s trojlisty (bobule); Bouzov, hrad; typ – římsový-soklový?, kom., obdélný (cca 78 x 132 mm, zlomek), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 93, kat. č. 76; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168, 299, 425–426, kat. č. 1159. 1540 – Protichůdné obloučky s trojlisty (tordovaný prut); lokalita neurčena; typ – římsový-soklový (pateční?), kom., obdélný, rež. (torzo); dat. –

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 491 kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni? (nedohledáno); lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 297, 423, kat. č. 1132. Analogie: Plzeň? (Orna 2005, s. 127, 187, tab. 35: 5). Pozn. – Kachel byl v horní nedochované části zalomen? 1541 – Propletené obloučky ukončené trojicemi žaludů; Seč u Chocně, obec; typ – římsový-soklový (pateční?), v horní části dovnitř zalomený s motivem úponku s trojlístky, kom., obdélný (cca 160 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Orlické muzeum v Chocni /př. č. 506/76 aj./. Analogie: Košumberk, hrad (Frolík–Musil 2016, s. 33–34, položka 145–147, obr. 15: 1, 46: 7, 55: 2), Kunětická hora, hrad (vystaveno v hradní expozici). 1542 – Výžlabek, obloun a stínky cimbuří; Rožnov, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (cca 190 x 230 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 54480/; lit. – Holoubková 2013, s. 34–35, 103, kat. č. 18, obr. 36; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 297, 423, kat. č. 1136. Pozn. – V Muzeu Na Petrohradě v Zubří se nalézá další rožnovský kachel s totožným motivem /inv. č. A 51/. 1543 – Šikmé pruty (provazec), cimbuří; Bouzov, hrad; typ. – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 170 x 190 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. B7 5407/2/; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 58, kat. č. 7; Loskotová 2008a, s. 142, 153, kat. č. 503. 1544 – Provazec uprostřed výžlabku (cimbuří); Rožnov, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (cca 150 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 49 207/; lit. – Holoubková 2013, s. 35, 103, kat. č. 19, obr. 37; Loskotová 2008a, s. 142, 152, kat. č. 501. Pozn. – Další rožnovské kachle s tímto motivem jsou uloženy v Muzeu Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 12/, v Muzeu regionu Valašsko, pobočka Valašské Meziříčí /př. č. 502/89/ a ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitáři ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57658/2-5/ (viz Holoubková 2013). 1545 – Členitá stěna s provazcem (doplněno); Lipnice, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 130 x 200 mm), rež.; dat. – konec 15. stol. ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 164/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 175, 303, 429, kat. č. 1190. 1546 – Řady čtverců a bobulí, oddělené prutem (cimbuří), rekonstrukce; Loštice, náměstí Míru; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 190 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – v rukou nálezce, Loštice; lit. – Pavlík 2010b, obr. 6, (7). 1547 – Mřížka s přetínavými pruty; neznámá lokalita; typ – římsový, nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 140 x 170 mm, cimbuří odlomeno), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 58/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 165, 296, 422, kat. č. 1120. 1548 – Hvězdice (cimbuří); Skály (Štarkov) u Jimramova, hrad; typ – římsový, nádobkový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (včetně cimbuří cca 175 x 225 mm), rež.; dat. – 1. čtvrtina 15. stol.; ul. – Moravské zemské muzeum, Brno; lit. – Endlicherová 2006, tab. 47; Loskotová 2008a, s. 142, 152, kat. č. 499. 1549 – Mřížka s vloženými „větvičkami“ (provazec, cimbuří); Němčice u Mikulova, obec; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 120 x 170 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Mikulově /inv. č. A/M 49/; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 131, kat. č. 417; Pavlík 2007a, s. 80–81, kachel č. VI. 1550 – Mřížka, provazec (cimbuří); Písek, město; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 170 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. HE 5024/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 175–176, 303, 429, kat. č. 1196. 1551 – Kosočtverečná síť mezi provazci; Nymburk, město; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 145 x 168 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Nymburk /inv. č. 103/98-27/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 175–176, 303, 429, kat. č. 1197. 1552 – Síť a provazec; Kostelec nad Černými lesy, hrad/zámek; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 186 x 204 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík– Hazlbauer 1993, s. 294, 297, obr. 5: 5, kachel č. 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 175–176, 303, 429, kat. č. 1198. 1553 – Hustá síť, provazec, cimbuří s kvítky; Hradec Králové, město; typ – římsový, kom., obdélný (cca 180 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2126–7/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 175–176, 303, 429, kat. č. 1199. 1554 – Síť s drobnými trojlístky, rekonstrukce; Čistá u Mladé Boleslavi, usedlost; typ – římsový, kom., obdélný (cca 160 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 492 ul. – Muzeum Mladoboleslavska v Mladé Boleslavi; lit. – Krásný–Kypta–Šulc 2005, s. 644–646, obr. 2: 3. 1555 – Síť s trojlístky, cimbuří s erby Ronovců a Šternberků; Strážnice, město; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 192 x 218 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Strážnice /inv. č. 15015/; lit. – Pajer 1983, s. 195, 227, tab. XXIII: 5; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164–165, 295, 421, kat. č. 1110. 1556 – Síť s kružbami a trojlístky; Litoměřicko; typ – římsový, kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. H 6439/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164–165–295, 421, kat. č. 1109; Zápotocký 1979, s. 164, obr. 73: 4–5. Analogie: Helfenburk u Úštěku, hrad (Smetana–Gabriel 1988, s. 549, obr. 2: 3), Radyně, hrad (Orna 2005, s. 126, 187, tab. 35: 4), Votelež, dvorec (Kypta–Šulc 2006, s. 11, obr. 7: 2). 1557 – Síť s vepsanými, ostře řezanými čtyřlisty a trojlisty, erby Pernštejnů a Kunštátů, rekonstrukce; Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 165 x 198 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 888, 901, motiv č. 28, obr. 10; Pavlík 2013b, s. 31–32, obr. 9: 1, kachel č. 20. 1558 – Síť s vepsanými, ostře řezanými kružbami, erby Kunštátů a Pernštejnů; Hradec Králové, město?; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 165 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2125, 2494/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 165, 296, 422, kat. č. 1122. 1559 – Zploštělá kosočtverečná síť s vepsanými, ostře řezanými kružbami; neznámá lokalita; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 175 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – nedohledáno; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 296, 422, kat. č. 1124. Pozn. – Podle sádrového odlitku ve sbírce Z. Hazlbauera, nyní vystavené na hradě Lipnici. 1560 – Mřížka s vepsanými kružbami; Plzeň, náměstí Republiky; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 175 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 19795/; lit. – Orna 2005, s. 125, 187, tab. 35: 1. 1561 – Mřížka s vepsanými kružbami (čtyřlisty, trojlisty), cimbuří s kružbovými okny; Lukov, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (cca 140 x 180 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 54278/; lit. – Kohoutek–Pavlík 2008, s. 505, 507, tab. III: 5, ikonografie č. 9; Loskotová 2008a, s. 119, 130, kat. č. 414. 1562 – Mřížka s vepsanými kružbami, cimbuří s jeptiškami, rekonstrukce; Přerov, město; typ – římsový, kom., obdélný, rež. (slídování); dat. – konec 15. stol.; ul. – Muzeum Komenského v Přerově. 1563 – Síť s vepsanými kružbami, cimbuří s kružbovými okny, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – římsový, kom., obdélný, zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 170, obr. 65: 1–6. Pozn. – Na lokalitě se vyskytuje i nižší, redukovaná verze. 1564 – Síť s vepsaným kružbami, cimbuří s jeptiškami; Veselí nad Moravou, město; typ – římsový, kom., obdélný (cca 150 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, hrad Malenovice /inv. č. 69 416/; Loskotová 2008a, s. 119, 130, kat. č. 415; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 164–165, 295, 420–421, kat. č. 1107. 1565 – Mřížka s vepsanými kružbami (provazec a cimbuří s kružbovými okny); Votelež, dvorec; typ – římsový, kom., obdélný (cca 158 x 175 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Muzeum Kouřimska, Kouřim; lit. – Kypta–Šulc 2006, s. 11–12, obr. 7: 1. 1566 – Mřížka s vepsanými kružbami (jednu ze stínek cimbuří oživují diagonální pruty); lokalita neurčena; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 174 x 182 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 1765/; lit, – Orna 2005, s. 122, 186, tab. 34: 1. 1567 – Mřížka s vepsanými kružbami a jetelovými lístky, cimbuří s neidentifikovanými erby, rekonstrukce; Starý Herštejn, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 180 x 175 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Chodska v Domažlicích; lit. – Jánský 2013, s. 225; Kausek–Procházka 2016, s. 168, 181, obr. 24. 1568 – Zdvojená mřížka s vepsanými kružbami (provazec, cimbuří); Návarov, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (cca 152 x 165 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /inv. č. P 24 282/; lit. – Brestovanský 1998, s. 138–139, kat. č. 308; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164–165, 294, 420, kat. č. 1102. 1569 – Mřížka s vepsanými kružbami;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 493 Strážnice, město; typ – římsový, kom., obdélný (cca 160 x 222 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Strážnice /inv. č. 18/; lit. – Pajer 1983, s. 227, tab. XXIII: 3; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 295, 420, kat. č. 1104. 1570 – Mřížka s vepsanými kružbami, provazce (cimbuří); Kestřany, horní tvrz; typ – římsový, nádobkový s prořezávanou čelní plochou, obdélný (včetně cimbuří cca 226 x 224 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Archaia Brno, o. p. s., tvrz Kestřany; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 113, kat. č. 88. 1571 – Mřížka s vepsanými kružbami (cimbuří); Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (cca 180 x 164 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 896, motiv č. 14. Pozn. – Reliéf nemá obvyklou spodní lištu! 1572 – Mřížka s vepsanými kružbami (cimbuří zdobí kružnice s rozetou); Tábor, město?; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. 6918/; lit. – Krajíc 2005, s. 157, obr. 266, tab. VIII (T 6918). 1573 – Mřížka s vepsanými kružbami; Valdek, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 205 x 206 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9360/; lit. – Richterová 1982, s. 58, 172, exkurz, tab. 9, kat. č. 44. Analogie: Benešov (u Prahy?), město (Brych 2004a, s. 140, kat. č. 328 – cimbuří zdobí kružnice s rozetou, shodné jako na reliéfu č. 1572), Starý Bernštejn, hrad (Brych 2004a, s. 140, kat. č. 329 – na cimbuří se tentokráte objevuje písmo). 1574 – Mřížka s vepsanými kružbami se středovou bobulí; Pernštejn, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul.– NPÚ, ú. o. p. v Brně, hrad Pernštejn; Loskotová 2008a, s. 119, 130, kat. č. 412; Loskotová–Pavlík 2006, s. 312–313, obr. 4: 19. 1575 – Mřížka s vepsanými kružbami, erb Ronovců a ? (břevno, cimbuří?); Hradec Králové, město; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 172 x 192 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2158, 2164/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 165, 295, 421, kat. č. 1114. 1576 – Mřížka s vepsanými kružbami, rozety a erby či znaky – hornická kladívka a půlený erb s břevny a havranem; Čáslav, město; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum a knihovna Čáslav /inv. č. K 115/; lit. – Křenková 2007, tab. V: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 165, 296, 422, kat. č. 1117. 1577 – Mřížka s vepsanými kružbami (plamínky), erby s třemi pruhy uprostřed pole; Radyně, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 180 x 192 mm), rež.; dat. – 2. pol. 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 2824, HA 19976/; Orna 2005, s. 122–124, 186, tab. 34: 2–3. 1578 – Zploštělá síť s vepsanými kružbami, erby Cimburků a ? (korunovaný jednoocasý lev), rekonstrukce dle nálezů z města Uherské Hradiště a neznámé lokality; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 188 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Masarykovo muzeum v Hodoníně, pobočka Městské muzeum Veselí nad Moravou a Slovácké muzeum v Uherském Hradišti; lit. – Menoušková 2007, s. 172–173, obr. 9–10; Vitanovský 2008a, s. 97, 114, kat. č. 364. 1579 – Převýšená mřížka s vepsanými kružbami, rostlinný ornament (na cimbuří kružnice s rozetou); Tábor, hrad Kotnov; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 200 x 195 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /č. sáčku 314/; lit. – Krajíc 2005, s. 158–159, obr. 270. 1580 – Síť s vepsanými kružbami (na cimbuří kružnice s rozetou); Sedlčany, město; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 180 x 185 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Sedlčany /inv. č. K 269–270/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 165, 295, 21, kat. č. 1108; Vařeka 1997, s. 399–406, obr. 4: 1. 1581 – Mřížka s vepsanými kružbami mezi provazci, cimbuří odlomeno, dílčí rekonstrukce; Nehvízdky u Čelákovic, tvrz; typ – římsový, nádobkový s prořezávanou čelní plochou, obdélný (cca 107 x 219 mm, výška není úplná), rež.; dat. – kolem poloviny 15. stol.; ul. – Městské muzeum v Čelákovicích /inv. č. A 3403/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 165, 295, 420, kat. č. 1105; Skružný–Špaček 2004, s. 228, 248, motiv č. 17. 1582 – Mřížka s vepsanými kružbami, dvě řady cimbuří, rekonstrukce; Horažďovice, hrad/zámek; typ – římsový, kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Horažďovice, expozice. 1583 – Síť s vepsanými geometrickými obrazci, klikatky, cimbuří (merka?); lokalita neurčena; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 182 x 175 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Orlické muzeum v Chocni /inv. č. 354, 357/.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 494 1584 – Kružbová kompozice se středovým úponkem, cimbuří; Plzeň, město; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 211 x 216 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. NMP 22093/; lit. – Orna 2005, s. 126, 187, tab. č. 35: 3. 1585 – Kružbová kompozice, cimbuří; Strážnice, město; typ – římsový, kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Strážnice? – nedohledáno; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 130, kat. č. 413; Pajer 1983, s. 194, 227, tab. XXIII: 1. 1586 – Kružbová kompozice (rotující plamínky), cimbuří; Brno, město; typ – římsový, kom., obdélný (cca 160 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Archaia Brno, o. p. s., inv. č. A1/06-126/88-90/; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 130, kat. č. 410. Analogie: Lipnice, hrad (Kouba 1964, s. 192, obr. 8), Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1971, s. 181, obr. 158, 200; Holl 1998, s. 159, 169–170, obr. 27). 1587 – Sloupořadí se stylizovanými zdobenými vimperky; Návarov, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 134 x 164 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum v Železném Brodě /11111/164/85;17a; A-6/1; 942/; lit. – Brestovanský 1998, s. 122–123, kat. č. 90; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 298, 424, kat. č. 1139. 1588 – Propletené obloučky ukončené trojicemi žaludů (trojlístky na cimbuří); Košumberk, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 182x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi, v expozici na hradě Košumberku; lit. – Frolík–Musil 2016, s. 37, položka 163, 166, obr. 59: 1. 1589 – Propletené, shora vedené obloučky s trojicemi bobulí (na cimbuří náznak křížové klenby se svorníkem?); Bouzov, hrad; typ – patrně římsový, komorový, obdélný (cca 195 x 230 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. Bz-5406/; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 57–58, kat. č. 6; Loskotová 2008a, s. 119, 133, kat. č. 427. 1590 – Kružbová (chrámová) okna v rozměrném cimbuří a úponek s vinnou révou; Moravská Třebová, město; typ – římsový, kom., obdélný (cca 170 x 210 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – Městské muzeum Moravská Třebová /inv. č. A 276 (A 272)/; lit. – Němcová 2006, tab. 52 (A 276); Němcová 2007, s. 11, 13, tab. 5: 1. Analogie: Brno, Kapucínské náměstí (Loskotová 2011a, s. 91–92, 225–226, 290, kat. č. 102, tab. 54: 2). 1591 – Kružbová okna v rozměrném cimbuří a sukovatka; Brno, město; typ – římsový (korunní) nástavec (cca 165 x 185 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 7000/; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 133, kat. č. 426; Loskotová 2011, s. 91–92, 225–226, 290, obr. 60: 1, kat. č. 101, tab. 54: 1. Analogie: města Svitavy a Třebíč (Loskotová 2011a, s. 91–92, obr. 60: 3–4), Český Krumlov, město – redukovaná varianta (Jiřík–Kypta 2013, s. 114, obr. 71, 72). 1592 – Rustikální kružbová okna v rozměrném cimbuří; Orlík u Humpolce, hrad; typ – římsový, kom., obdélný, rež.; dat. – před polovinou 16. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 195, obr. 90: 3. 1593 – Obloučkový vlys s trojlisty a mřížka s přetínáním, cimbuří; neznámá lokalita; typ – římsový, kom., obdélný (cca 170 x 217 mm), rež.; dat. – počátek 15. stol.?; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4597/; lit. – Frolík 2003, s. 67, kat. č. 112; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 165, 296, 422, kat. č. 1119. Analogie: Podlažice, klášter (Frolík 2003, s. 67, kat. č. 112) a neznámá lokalita (Brych 2004a, s. 142, kat. č. 335). 1594 – Tlapaté či dělové kříže na stínkách cimbuří, obloun; Tábor, město?; typ – římsový, kom., patrně obdélný (cca 80 x 116 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Husitské muzeum v Táboře /inv. č. T 420/; lit. – Krajíc 2005, s. 168, obr. 291. 1595 – Mřížka a stupňovitý štít; Hradec Králové, město?; typ – římsový, nádobkový s prořezávanou čelní plochou, patrně obdélný (cca 95 x 120 mm, zlomek), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2200/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 297, 423, kat. č. 1137. Pozn. – Kachel pravděpodobně zdobila dvojice stupňovitých štítů. 1596 – Stupňovitý štít s okénkem; Bouzov, hrad; typ – ozdobná destička; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov ; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 64, kat. č. 24; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 166, 298, 424, kat. č. 1138. 1597 – Kružbová kompozice, cimbuří; Praha, Pražský hrad; typ – římsový, nikový s prořezávanou čelní stěnou, obdélný (cca 404 x 186 mm), rež.; dat. – kolem 1400; ul. – ArÚ AV ČR, Praha /inv. č. 329/; lit. – Brych–Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 16, kat. č. 26; Smetánka 1988, s. 177–180. Analogie: patrně hrad Radyně, redukovaná verze (Halík 1948, s. 42, obr. 10). 1598 – Kružbová kompozice, cimbuří, erby s břevny, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – zákl.,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 495 kom. (obkládací deska?), obdélný, zeleně glazovaný; dat. – po polovině 15. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Humpolec; lit. – Humpolec 2013, s. 176, obr. 71: 4–5. Pozn. – Po vykrojení cimbuří mohl kachel posloužit jako římsový (analogie ze stejné lokality viz rel. č. 1114). 1599 – Kružbová kompozice; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – nádobkový s trojúhelníkovitou prořezávanou čelní stěnou (korunní nástavec) (cca 200 x 240 mm – i v tomto případě je vždy uvedena maximální výška x šířka), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR Praha /př. č. 262/67/; lit. – Hazlbauer–Chotěbor 1991, s. 365, 368, obr. 3: 1; Krajíc 2005, s. 177, 179, obr. 309. 1600 – Kružbová kompozice s náznakem cimbuří; Sezimovo Ústí, předměstí; typ – nádobkový s trojúhelníkovitou prořezávanou čelní stěnou (korunní nástavec) (cca 315 x 320 mm), rež.; dat. – před 1420; ul. – ArÚ AV ČR Praha /př. č.127/68/; lit. – Krajíc 2005, s. 177, obr. 308, tab. VII (SÚ 127/68). Pozn. – Existují i neprořezávané nebo částečně prořezávané verze. 1601 – Kružbová kompozice, rekonstrukce; ostrov v Ostrovském rybníku u Okrouhlé, ohrazený areál; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec s prořezávanou čelní stěnou a patrně kuželovitým pláštěm, zbytky přepálené glazury; dat. – 1. třetina 15. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. A 18721 aj./; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 117, kat. č. 100, obr. 74. 1602 – Kružbová kompozice s centrálním uzavřeným čtyřlistem, rekonstrukce; Vízmburk, hrad; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec s prořezávanou čelní stěnou a kuželovitým pláštěm?, rež.; dat. – kolem 1400; ul. – Regionální muzeum Náchod; lit. – Košťál a kol. 2013, s. 120, 123, 132, obr. 75, tab. 51: 4. 1603 – Kružbová kompozice; Melice, hrad; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec (cca 240 x 280 mm), hnědě i zeleně glazovaný; dat. – počátek 15. stol. (1412–1416); ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1613–1623/; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 131, kat. č. 419; Michna 1981, s. 334, 337, 342, typ 11, obr. 2: 1 a 7; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167, 298, 424, kat. č. 1142. 1604 – Kružbová kompozice a hlava mladíka; Pardubice, hrad/zámek; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec (cca 200 x 160 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Východočeské muzeum v Pardubicích, inv. č. A 5839 aj. 1605 – Kružbová kompozice (rotující plaménky); Lipnice, hrad; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec s kuželovitým pláštěm (cca 185 x 125 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 100/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167, 298, 424, kat. č. 1143. 1606 – Kružbová kompozice s vrcholovou kytkou, dílčí rekonstrukce; Bouzov, hrad; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec s žebrovou výztuží (cca 210 x 145 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 20, 60, 95, obr. 12 a 80 (dole); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167, 298, 424, kat. č. 1145. 1607 – Kružbová kompozice; Hradec Králové, město; typ – korunní nástavec s kuželovitým pláštěm (cca 170 x 160 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2176/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 167, 298, 424, kat. č. 1146. 1608 – Kružbová kompozice (kraby); Tchořovice, tvrz; typ – korunní nástavec s kuželovitým pláštěm (cca 195 x 130 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Městské muzeum Blatná. Analogie: města Milevsko a Písek (Jiřík–Kypta 2013, s. 109, kat. č. 80–81). 1609 – Kružbová kompozice vrcholící hlavičkou krále; Rabí, hrad; typ – korunní nástavec s kuželovitým pláštěm (cca 260 x 125 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1993b, s. 201–203, obr. 1: 2; Hazlbauer 1993d, s. 378–381, obr. 1: 1–4, 2: 6; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167–168, 299, 425, kat. č. 1154. 1610 – Kružbová kompozice vrcholící hlavičkou s baretem; Chrudim, město; typ – korunní nástavec s kuželovitým pláštěm nebo zpevňovacím žebrem (cca 245 x 115 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4615–4618/; lit. – Frolík 2003, s. 78, kat. č. 145; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167–168, 299, 425, kat. č. 1155. 1611 – Kružbová kompozice vrcholící žaludem, rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – korunní nástavec s prořezávanou čelní stěnou a kuželovitým pláštěm (?), zeleně glazovaný; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1612 – Oslí hřbet s kraby, kružby, dílčí rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – korunní nástavec s kuželovitým pláštěm (cca 260 x 220 mm, výška je neúplná), hnědě glazovaný; dat. – počátek

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 496 16. stol.; ul. – soukromá sbírka, Kopřivnice, Muzeum na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 10/ a Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 492 10/; lit. – Holoubková 2013, s. 36, 104–105, kat. č. 21, 22, obr. 39, 40; Loskotová 2008a, s. 131, kat. č. 421; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 167–168, 299, 425, kat. č. 1153. Pozn. – Na dvou kachlích je na levé straně čelné stěny dochováno torzo postranního sloupku. Některé kusy byly nevhodně doplněny. 1613 – Kružbová kompozice s rozetou, lilií a žaludy, rekonstrukce; Velké Meziříčí, radnice; typ – korunní nástavec s opěrnou lištou (cca 170 x 145 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Velké Meziříčí; lit. – Loskotová 2008a, s. 140, 147, kat. č. 471. 1614 – Dvojitý oslí hřbet, jeptišky, kraby, lilie; rekonstrukce dle nálezů z hradů Točník a Týřov; typ – korunní nástavec s kuželovitým pláštěm (cca 290 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha a Národní muzeum v Praze /inv. H2-20728/; lit. – Brych 2004a, s. 21, 139, kat. č. 326; Hazlbauer 1988a, s. 9, tab. 5: 2–4. 1615 – Kružbová kompozice (okno) vrcholící oslím hřbetem s kytkou, rekonstrukce; Pravlov, obec (Dolní Kounice, hrad/zámek?); typ – kombinovaný korunní nástavec, obdélný (cca 390 x 195 mm), rež. (slídování); dat. – počátek 16. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Král 1974, s. 53–54, obr. 1, 1a. 1616 – Architektonická kompozice a rostlinný ornament, dílčí rekonstrukce; Bouzov, hrad; typ – korunní nástavec s prořezávanou čelní stěnou a s kuželovitým pláštěm (cca 170 x 150 mm, výška je neúplná), rež. i zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 20, 60, kat. č. 13–14; Loskotová 2008a, s. 140–141, 148, kat. č. 478. Pozn. – Některé exempláře mají plnou čelní stěnu. 1617 – Architektonická kompozice s rostlinným ornamentem; neznámá lokalita; typ – korunní nástavec s prořezávanou čelní stěnou a kuželovitým pláštěm? (cca 290 x 220 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Šumperk, pobočka Památník Adolfa Kašpara v Lošticích /inv. č. H 2968/; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 132, kat. č. 423. 1618 – Architektonická kompozice s rostlinným ornamentem (tři chmelové šišky?), rekonstrukce; Gutštejn, hrad; typ – korunní nástavec s opěrnou lištou?, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Plzni; lit. – Hobl 2016, 467–468, obr. 12. 1619 – Kružbová kompozice s kraby a vrcholovým listem, rekonstrukce; Milevsko, klášter; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec s prořezávanou čelní stěnou a kuželovitým pláštěm (cca 300 x 170 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 107, kat. č. 76 a obr. 70. Neprořezávaná analogie: Kestřany, horní tvrz (Jiřík–Kypta 2013, s. 107–108, kat. č. 78). 1620 – Kružbová kompozice s kraby, vrcholovou kytkou a zbytkem erbu se zavinutou střelou, dílčí rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – obkládací deska? (cca 220 x 215 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 167/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167, 298, 425, kat. č. 1149. 1621 – Kružbová kompozice s kraby a vrcholovou kytkou, rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – korunní nástavec s prořezávanou čelní stěnou a kuželovitým pláštěm; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Telči, hrad Lipnice /LI 115, 208/; lit. – Kocman 1999, s. 150–153, tab. 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167, 299, 425, kat. č. 1151. 1622 – Vrcholová kytka a kraby nad nedochovanou kružbovou kompozicí; neznámá lokalita; typ – korunní nástavec s prořezávanou čelní stěnou a kuželovitým pláštěm? (cca 175 x 155 mm, torzo); dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice; lit. – Loskotová 2008a, s. 119, 132, kat. č. 422. 1623 – Bohatě členěná kružbová kompozice (rozeta, plamínky čtyřlisty), rekonstrukce; Brno, více lokalit; typ – trojúhelníkovitá vrcholová uzavírací deska (cca 715 x 280 mm!), rež.; dat. – 2. polovina 15. století; ul. – Archaia Brno, o. p. s. /inv. č. 30/05-115/, Muzeum města Brna /inv. č. 43011, 49/97-24/1 ad./; lit. – Loskotová 2008a, s. 120, 134, kat. č. 433; Loskotová 2011a, s. 90, 221–222, 287, obr. 58: 4–5, kat. č. 95, tab. 51. Analogie: Slovensko – Bratislava, hrad (Fiala– Semanko 1993, s. 27), Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1971, s. 177–178, obr. 150–151; Holl 1998, s. 158, 165, 167, obr. 25: 2). 1624 – Liliové kříže, provazec, srdčitý ornament; Bouzov, hrad; typ – římsový, částečně prořezávaný s visutou dekorací, kom. (komora odříznuta), obdélný (cca 180 x 190 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci, hrad Bouzov /inv. č. B7 5423/3/; lit. – Loskotová 2007, s. 491–499, obr. 1, 2; Loskotová 2008a, s. 140–141, 148, kat. č. 477. 1625 – Provazec a srdčitý ornament; Hradec Králové, město; typ – prořezávaná závěsná (?) lišta (cca 80 x 200 mm), rež.; dat. – konec 15. století;

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 497 ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové; lit. – Loskotová 2007, s. 493, obr. 2: 4; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 168, 300, 426, kat. č. 1162. Pozn. – Jde o redukci předchozího reliéfu. 1626 – Kružbová kompozice s rozetami; Melice, hrad; typ – oboustranná ozdobná prořezávaná lišta (cca 160 x 220 mm), zeleně i hnědě glazovaná; dat. – počátek 15. stol. (1412–1416); ul. – Muzeum Vyškovska, Vyškov /inv. č. H 1778 aj./; lit. – Loskotová 2007, s. 496, obr. 5: 5, 6; Loskotová 2008a, s. 119–120, 133, kat. č. 428; Michna 1981, s. 334, 339, 351, obr. 4: 1 a 12: 1, typ 13. Pozn. – Kotvící výběžek je za prostřední dělící lištou. 1627 – Výžlabek s rostlinným ornamentem a visuté lilie; Náchod, město?; typ – římsový-soklový?, výžlabkový s částečně zdvojenou čelní stěnou, kom., obdélný (cca 140 x 180 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum Náchod /inv. č. V-4-38/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 297, 423, kat. č. 1133. 1628 – Mřížka s přetínáním, cimbuří; Lipnice, hrad; typ – korunní nástavec (lišta) s kotvícím výběžkem (cca 100 x 220 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 11/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 165, 296, 422, kat. č. 1121. 1629 – Architektonická kompozice s cimbuřím; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – korunní nástavec (lišta) s kotvícím výběžkem, rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1630 – Mřížka a propletené obloučky s liliemi, rekonstrukce; Cvilín, hrad; typ – prořezávaná lišta (cca 135 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Slezské zemské muzeum Opava /př. č. 54/410/; lit. – Loskotová 2008a, 120, s. 133, kat. č. 429. 1631 – Mřížka a pásek s liliemi; Egerberk, hrad; typ – prořezávaná lišta na zadní straně s hranatou čtvercovou výztuží (cca 185 x 228 mm), rež.; dat. – 16. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Mostě; lit. – Sýkora–Volf 2012. 1632 – Kružba a pásek s liliemi, rekonstrukce; Písek, hrad; typ – prořezávaná lišta (cca 230 x 230 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /př. č. 400/72/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 110, kat. č. 82–83. Analogie: Český Krumlov, hrad/ zámek (Ernée 2008, s. 87–88, 124, tab. 32: 95–9), Lukov, hrad (Kohoutek–Pavlík 2008, s. 507–508, tab. III: 6, ikonografie č. 10), Praha, Staré Město (Brych 2004a, s. 137, kat. č. 318). 1633 – Pásek s visutými liliemi, dílčí rekonstrukce; Rabí, hrad; typ – prožlabená lišta uzavřená prořezávanou stěnou (cca 54 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum Šumavy v Sušici, v expozici na hradě Rabí; lit. – Hazlbauer 1993d, s. 380, 383, obr. 4: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168, 299, 426, kat. č. 1161. Pozn. – Na lokalitě se vyskytuje i klasické provedení (Hazlbauer 1993d, obr. 4: 2). 1634 – Kružbová kompozice s liliemi, dílčí rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – lišta, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57662/ 1–20/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168, 299, 425, kat. č. 1158. 1635 – Kružbová kompozice s liliemi, dílčí rekonstrukce; Olomouc, Petrášův palác; typ – prořezávaná lišta nebo obkládací deska? (cca 95 x 218 mm), zeleně i žlutě glazovaná; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 166, 297, 423, kat. č. 1129; Sedláčková 2000, s. 58, 68, kat. č. 2. 1636 – Provazec a propletené obloučky s liliemi, rekonstrukce; Lipnice, hrad; typ – prořezávaná lišta (cca 75 x 225 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 182/; lit. – Kocman–Hazlbauer 2002, s. 508 –509, 515, obr. 4: 4 (10); Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168, 299, 426, kat. č. 1160. 1637 – Obloučky s liliemi; Rožnov, hrad; typ – prořezávaná lišta (cca 70 x 190 mm, délka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57662/ 1–20/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168, 299, 425, kat. č. 1156. 1638 – Obloučky s liliemi; Rýzmburk u České Skalice, hrad; typ – prořezávaná lišta (cca 78 x 125 mm, délka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Červený Kostelec; lit. – Hlaváček–Pavlík 2010, s. 896, motiv č. 17. 1639 – Propletené obloučky s liliemi; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – prořezávaná lišta, část, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1640 – Propletené obloučky s liliemi; Rožnov, hrad; typ – prořezávaná lišta (cca 70 x 190 mm, délka je neúplná), zeleně glazovaná i rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57662/8, 9, 12/; lit. – Holoubková 2013, s. 37,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 498 106, kat. č. 24, obr. 42; Pavlík 1992, s. 62 a 64, č. 34; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168, 299, 425, kat. č. 1157. 1641 – Klikatka, provazec, lilie; Lukov, hrad; typ – prořezávaná lišta (cca 100 x 190 mm, délka je neúplná), rež.; dat. – kolem poloviny 16. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 48300/1-4 aj./ lit. – Kohoutek–Pavlík 2008, s. 516–517, tab. VIII: 6, ikonografie č. 34. 1642 – Kružbová kompozice ohraničená obloučky; neznámá lokalita; typ – seříznutá lišta (cca 70 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou /př. č. 275/00/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 168, 300, 426, kat. č. 1164. 1643 – Lilie; Rožnov, hrad; typ – prořezávaná lišta (cca 115 x 70 mm, šířka je patrně neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 64, A 65/; lit. – Holoubková 2013, s. 36–37, 105, kat. č. 23, obr. 41; Loskotová 2008a, s. 120, 133, kat. č. 431. 1644 – Stylizovaná rozeta v tordovaném medailonu (kružby v nárožích); Landštejn, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice na hradě Landštejně. 1645 – Stylizovaná rozeta s šišticemi, rekonstrukce; Jindřichův Hradec, hrad, zámek; typ – zákl., kom., čtvercový, rež.; dat. – kolem 1500; ul – NPÚ, ú. o. p.  v Českých Budějovicích; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku. 1646 – Dvojvrstvá pětilistá rozeta se zakomponovanou malou hvězdou (doplněno); Jánský vrch (Javorník), hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 205 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum Jesenicka, Jeseník; lit. – Loskotová 2008a, s. 140, 145, kat. č. 461; Tymonová 2009a, s. 219–220, tab. 4: 6. 1647 – Dvojvrstvá pětilistá rozeta (v nárožích lilie); Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/134/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 177, 305, 431, kat. č. 1218. 1648 – Dvojvrstvá pětilistá rozeta, medailon, obloučky a trojlístky; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č.49206/; lit. – Holoubková 2013, s. 47, 120, kat. č. 39,obr. 64; Loskotová 2008a, s. 139, 145, kat. č. 457; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 177, 305, 431, kat. č. 1219. Pozn. – Další exempláře z téže lokality jsou uloženy v Muzeu regionu Valašsko, pobočka Valašské Meziříčí /př. č. 502/89/, v Muzeu Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A9/ a ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57642/1-2,4-5, 7/. 1649 – Dvojvrstvá šestilistá rozeta, rekonstrukce; Písek, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. HE 5001/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 102, kat. č. 67. 1650 – Trojvrstvá šestilistá rozeta a lišta s vystupujícím rámem, rekonstrukce; Opava, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 200 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Ostravě /inv. č. 50/05-172/1280/; lit. – Loskotová 2008a, s. 139, 144, kat. č. 455; Tymonová 2009, s. 219–220, tab. 4: 8. 1651 – Čtyřvrstvá pětilistá rozeta; Ústí nad Labem, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 185 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 738, 10 739/; lit. – Cvrková 2009, s. 153–154, obr. 4: 10, motiv 21. 1652 – Čtyřvrstvá pětilistá rozeta, medailon, blanitá křídla, rekonstrukce; Křivoklát, hrad; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 200 x 210 mm), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – ArÚ AV ČR, Praha; lit. – Durdík–Hazlbauer 1991, s. 288, 291, obr. 6: 2, kachel č. 7; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 177–178, 305, 431, kat. č. 1220. 1653 – Dvojvrstvá šestilistá rozeta, lišty, sukovatka, vystupující rám (doplněno); Cvilín, hrad; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 250 x 240 mm), rež.; dat. – konec 15. stol.; ul – Slezské zemské muzeum, Opava /inv. č. M 741/; lit. – Loskotová 2008a, s. 140, 145, kat. č. 460; Tymonová 2009, s. 219–220, tab. 4: 3. 1654 – Dvojvrstvá šestilistá rozeta, lilie; Starý Jičín, hrad; typ – zákl., kom., mírně obdélný (cca 230 x 215 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Novojičínska, Nový Jičín /inv. č. H-1092/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 177–178, 305, 431, kat. č. 1221. 1655 – Pětilistá rozeta v kružnici, ornamenty z listů a rozvilin; Rabí, městečko; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Městské muzeum Horažďovice /inv. č. A163/; lit. – Hůrková a kol. 2014, s. 257, 261, obr. 4.1-54; Tetour 2005, s. 239, 264, obr. 11: 1. Analogie: Chanovice, tvrz/zámek (Tetour 2005, s. 274, obr. 21: 8–12, Hůrková a kol. 2014, obr. 4.1- 86); Kestřany, horní tvrz (Jiřík–Kypta 2013, s. 101, kat. č. 65–66, obr. 64).

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 499 1656 – Dvojvrstvá pětilistá rozeta, medailon, akant, lišty, sukovatka; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 215 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 49/97-435-878/; lit. – Jordánková–Loskotová– Merta 2004, s. 581, typ 1; Loskotová 2008a, s. 139, 143, kat. č. 450; Loskotová 2011a, s. 93–95, 228–229, 291, obr. 62: 1, kat. č. 106, tab. 55. Analogie: Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1971, s. 179, obr. 154, typ 8; Holl 1998, s. 153–154, obr. 19, typ 17); Švýcarsko – Zürich, město (Roth Kaufmann– Buschor–Gutscher 1994, s. 212–213, kat. č. 248–250). 1657 – Dvojvrstvá pětilistá rozeta, medailon, akanty, lišty, rám s rozetkami; České Budějovice, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 198 mm), rež.; dat. – 1. třetina 16. stol.; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. H 220, H 227/. Analogie (rozeta je často půlená a doplňuje ji bosáž, viz reliéf č. 1523): Český Krumlov, hrad/zámek i město (Ernée 2008, s. 113, tab. 21: 47–49, kat. č. 54; Hrubý–Kypta 2007, s. 431, obr. 2), města České Budějovice a Písek (Jiřík– Kypta 2013, s. 103, kat. č. 69, obr. 65–67), Švýcarsko – Burgdorf, zámek (Roth Heege 2012, s. 53, 80,142, 274–275). 1658 – Dvojvrstvá pětilistá rozeta, medailon, akant, lišty, řady čtverců, rekonstrukce; Bulhary u Mikulova; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 225 x 225 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Mikulově /inv. č. A 18004/; lit. – Pavlík–Šedo 2006, s. 37–38, 43, kachel XV. 1659 – Dvojvrstvá čtyř- a pětilistá rozeta v akantovém rámování; Šternberk na Moravě, hrad?; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 215 x 205 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, expozice na hradě Šternberku /inv. č. ST-00261/; lit. – Loskotová 2008a, s. 140, 145, kat. č. 459. 1660 – Čtyřvrstvá čtyřlistá rozeta s šišticemi (hrozny), rámovaná úponkem s hrozny a stylizovanými listy, rekonstrukce; Frýdek, hrad/ zámek; zákl., kom., čtvercový (cca 240 x 240 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 16. stol.; ul. – Muzeum Beskyd Frýdek-Místek; lit. – Loskotová 2008a, s. 139–140, 145, kat. č. 458; Tymonová 2016, s. 425, obr. 8: 3. 1661 – Dvouvrstvá čtyř- a pětilistá, dovnitř prožlabená rozeta s šišticemi; Rakovník, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 197 x 188 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum T. G. M. Rakovník /inv. č. A 1202/; lit. – Blažková–Lomecká 2006a, s. 98; Blažková–Lomecká 2006b, s. 922. Analogie: Týřov, hrad (Pavlík–Vitanovský 2004, s. 178, 306, 432, kat. č. 1228). 1662 – Stylizovaná mnoholistá rozeta v medailonu; Strakonice; typ – obkládací deska?, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum středního Pootaví, expozice na hradě ve Strakonicích. 1663 – Rotující rozeta, medailon, rozetky v nároží, dílčí rekonstrukce; Český Krumlov, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 322 x 322 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – expozice a depozitář hradu/zámku Český Krumlov; lit. – Ernée 2004, s. 261, 263, obr. 7: 21; Ernée 2008, s. 55, 108, tab. 16: 34, motiv 21; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 178, 306, 432, kat. č. 1227. 1664 – Dvojvrstvá pětilistá rozeta, provazcový medailon, akant; Brno, náměstí Svobody; typ – trojúhelníkovitý korunní nástavec, kom. (cca 240 x 235 mm), zeleně glazovaný; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 6490/; lit. – Loskotová 2008a, s. 139, 143, kat. č. 451; Loskotová 2011a, s. 93–95, 229–230, kat. č. 108, 291, tab. 55; Michna 1974, s. 187, 191–192, 195–196, Abb. 7; Michna 1977, s. 18–19, obr. 2. Analogie: Landštejn, hrad, Maďarsko – Buda, hrad (Holl 1971, s. 178, obr. 152; Holl 1998, s. 153–154, obr. 19, typ 16; Tamási 1995, s. 29). 1665 – Dvě pětilisté rozety, medailony, štítky (zrcadlová kompozice); Valdek, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 255 x 195 mm), rež.; dat. – 15. stol.; ul. – Muzeum hlavního města Prahy /inv. č. 9352/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 178, 306, 432, kat. č. 1226; Richterová 1982, exkurz, s. 59, 172, tab. 11: 4, kat. č. 54. 1666 – Pětilistá rozeta, oslí hřbet, lilie; Žatec, město; typ – patrně zákl., kom., čtvercový (cca 160 x 180 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci /inv. č. 7/65 kr. 161/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 167, 298, 424-425, kat. č. 1148. 1667 – Dvojice dovnitř prožlabených rozet, srdčité lístky, kružby a cimbuří se štíty s vladislavským „W“; Ústí nad Labem, město; typ – římsový, kom., obdélný (cca 205 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10694/; lit. – Cvrková 2009, s. 150–151, obr. 3: 8, motiv č. 8. 1668 – Dvojvrstvá pětilistá rozeta v medailonu, provazce, cimbuří (rustikální doplňky); Lipnice, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 195 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 28, 110/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 178, 312, 438, kat. č. 1298.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 50 0 1669 – Dvojice rozet v dekorativních kružbových obrazcích s trojlístky, rekonstrukce; Zvíkovec u Rokycan; typ – římsový, kom., obdélný (cca 190 x 185 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-2571/; lit. – Brych 2004a, s. 20, 128, kat. č. 286. Analogie: Gutštejn, hrad (Hobl 2016, s. 467, obr. 11), Točník, hrad (Hazlbauer 1988a, s. 16, kachel č. 1, obr. 10: 1). 1670 – Dvojice pětilistých rozet položených na čtyřlisty, liliová lišta, provazec (cimbuří); Litoměřice, město; typ – římsový, kom., obdélný, rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 182–183, 313, 439, kat. č. 1307; Zápotocký 1979, tab. 49: 7. 1671 – Šestilistá rozeta, hrozny či šištice, provazec (rustikální doplňky); Točník, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 178 x 188 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Točník /inv. č. TO/86866/; lit. – Hazlbauer 1988a, s. 16, kachel č. 2, obr. 10: 2; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 182, 312, 439, kat. č. 1305. 1672 – Květinový motiv s naznačeným cimbuřím, rekonstrukce; Polná, hrad; typ – obdélná obkládací deska (cca 160 x 245 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Městské muzeum Polná /inv. č. PO-FS 9437/; lit. – Loskotová 2008a, s. 140, 147, kat. č. 469; Pavlík 2008b, s. 208, 216, obr. 8: 2, motiv č. 21. 1673 – Rozeta se dvěma kazetami (hrací desky, kostky a žetony?), prut obtočený stuhou s perličkami; Křešice u Divišova, tvrz; typ – římsový, kom., obdélný (cca 140 x 180 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-7534/; lit. – Brych 2001a, s. 673–674, obr. 8, katalog č. VIII; Brych 2004a, s. 29, 204, kat. č. 536. 1674 – Rozvilina s rozetami a úponky se žaludy (tordované pruty); Hradec Králové, město; typ – římsový-soklový, kom., obdélný (cca 135 x 230 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum východních Čech v Hradci Králové /inv. č. 2144/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 181, 311, 437, kat. č. 1288. 1675 – Oslí hřbet s nosy, vícevrstvá rozeta, kružnice, hvězdy; Jindřichův Hradec, hrad/zámek; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 195 x 200 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec; lit. – Kypta–Havlice–Jiřík 2017, v tisku; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164, 293, 419, kat. č. 1088. 1676 – Propletené oslí hřbety a rozety, labuť?, busta, rekonstrukce; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/77/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164, 293, 419, kat. č. 1090. Analogie: Praha? (Brych 2004a, s. 208, kat. č. 557). Pozn. – Reliéfy se mezi oslí hřbety umísťovaly dodatečně pomocí tzv. razítek, a proto bývá jejich stranová orientace různorodá. Variabilní je i jejich jiné složení (Frolík 2003, s. 53, kat. č. 76). Toto platí i v případě následujícího reliéfu. 1677 – Propletené oslí hřbety a rozety, sova; Kutná Hora, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 205 x 190 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K 1/80/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 164, 293, 419, kat. č. 1089. 1678 – Bosáž a půlený oslí hřbet s nosy, lví hlavy a rozeta; České Budějovice, náměstí Přemysla Otakara II.; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 198 x 198 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích /inv. č. H 3737/. Pozn. – Bosáž tohoto typu nacházíme samostatně na kachli vyrovnávacím (reliéf. č. 1523), častěji ale ve spojitosti s velkou, dodatečně půlenou rozetou (tato v celistvosti viz rel. č. 1657). 1679 – Rozetky, lidské hlavičky, pruty, provazec; Ouběnice u Sedlčan; typ – římsový-soklový, kom., obdélný, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – nedohledáno; lit. – Petráň 2001, s. 18–19. 1680 – Květ s tyčinkami a bliznou; Rožnov, hrad; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 230 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č.49206/; lit. – Holoubková 2013, s. 51–52, 124, kat. č. 47, obr. 72; Kohoutek 2003, s. 98, 107, obr. 8; Loskotová 2008a, s. 141, 149, kat. č. 484. Pozn. – Další exempláře z téže lokality jsou uloženy ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57665/1-4/ a v Muzeu Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A13/. 1681 – Rozvilina s květy (svlačec); neznámá lokalita; typ – římsový, kom., obdélný (cca 173 x 190 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech /inv. č. K 123/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 183, 313, 439, kat. č. 1313. 1682 – Obkroužené rozety a listy, cimbuří s lidskými hlavičkami, rekonstrukce; Orlík u Humpolce, hrad; typ – římsový, kom., obdélný (cca 195 x 205 mm), rež.; dat. – kolem poloviny 16. stol.; ul. – Muzeum dr. Aleše Hrdličky,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 501 Humpolec; lit. – Hrad Orlík 2010, s. 202, obr 408; Humpolec 2013, s. 195, obr. 90: 1. 1683 – Rustikální mřížka s květy, cimbuří s náznakem písma, rekonstrukce; Točník, hrad; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Točník /inv. č. TO/86705/; lit. – Hazlbauer 1988a, s. 16, kachel č. 4, obr. 11: 1; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 182, 312, 438, kat. č. 1301. 1684 – Rozvilina mezi provazci; Lipnice, hrad; typ – římsový-soklový (pateční?), výžlabkový, kom., obdélný (cca 135 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 98/; lit. – Kocman–Hazlbauer 2002, s. 508–509, obr. 4: 3, motiv 15; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 181, 311, 437, kat. č. 1285. 1685 – Rozvilina mezi pruty s ornamentální kosočtverečnou výzdobou; Lipnice, hrad; typ – římsový-soklový (pateční?), výžlabkový, kom., obdélný (cca 148 x 205 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Telči, hrad Lipnice /LI 16/; lit. – Kocman–Hazlbauer 2002, s. 508–509, obr. 4: 2, motiv 14; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 181, 311, 437, kat. č. 1286. 1686 – Rozvilina mezi pásy s ornamentální kosočtverečnou výzdobou (nároží zpevňuje tordovaný váleček); Tábor, hrad Kotnov; typ – římsový-soklový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 140 x 170 mm, šířka je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /č. sáčku 315/; lit. – Krajíc 2005, s. 162–163, obr. 278. 1687 – Rozvilina, provazec, cimbuří se štítky s rožmberskou (?) růží a šternberskou hvězdou; Sány u Kolína, tvrz; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 180 x 180 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Kolíně /př. č. 56/98/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 181, 310, 437, kat. č. 1281. 1688 – Akanty, provazec a cimbuří s hvězdami; Bechyně, františkánský klášter; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 130 x 195 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /př. č. 63/N/; lit. – Krajíc 2005, s. 163–164, obr. 279, tab. IV (63/N). 1689 – Úponek s listy, obtáčený prut a cimbuří s křížovými klíčovými střílnami; Křivoklát, hrad; typ – římsový, výžlabkový, kom., odélný (včetně cimbuří cca 181 x 173 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík–Hazlbauer 1991, s. 284–285, obr. 3: 1–4, kachel č. 1. Analogie: Nové Strašecí, město (Hazlbauer 1992a, s. 65–66, obr. 38: 1, kachel č. 1; Tomková–Hazlbauer 1990, s. 297–306, obr. 3: 1). 1690 – Úponek s listy, obtáčený prut a cimbuří s okny; Křivoklát, hrad; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 175 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – ArÚ AV ČR, Praha, hrad Křivoklát; lit. – Durdík–Hazlbauer 2006, s. 191–292, obr. 8 a 9: 1–3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 181, 310, 437, kat. č. 1280. 1691 – Rustikální úponek s listy, mřížka, tordovaný prut, cimbuří s okny; Ústí nad Labem, město (?); typ – římsový, výžlabkový, kom., čtvercový (včetně cimbuří cca 210 x 150 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 9383/. 1692 – Rozvilina a mohutný obtáčený prut; Rožnov, hrad; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 195 x 255 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 49209/; lit. – Holoubková 2013, s. 52–53, 126, kat. č. 49, obr. 75; Loskotová 2008a, s. 141, 149, kat. č. 480; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 181, 311, 437, kat. č. 1283. Pozn. – Další exempláře z téže lokality jsou uloženy ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57655/1-11/. 1693 – Rozvilina a šachované pole; Písek, město; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 135 x 205 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. HE 5025/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 106, kat. č. 74. 1694 – Rozviliny, pletenec, střešní krytina, dílčí rekonstrukce; Bouzov, hrad; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 160 x 205 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – NPÚ, ú. o. p.  v Olomouci, hrad Bouzov; lit. – Hazlbauer 1996d, s. 21, 65, kat. č. 27a–b; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 181, 311, 437, kat. č. 1284. 1695 – Obtáčený prut mezi úponky s listy a liliemi; Plzeň?; typ – římsový s dvěma výžlabky, kom., obdélný (cca 175 x 199 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 19975/; lit. – Orna 2005, s. 122, 185, tab. 33: 3. 1696 – Provazec, úponek s rozvilinami a prut ovíjený listy; Horažďovice, hrad/zámek; typ – římsový, kom., obdélný, rež.; dat. – počátek 16. stol; ul. – V expozici Městského muzea v Horažďovicích. 1697 – Sukovatka s úponkem, kružby, lilie, rekonstrukce; Brno, hrad Špilberk; typ – prořezávaný korunní nástavec s opěrnou lištou,

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 502 rež.; dat. – druhá polovina 15. stol.; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 322 367-322378/; lit. – Cejnková– Loskotová 1994, s. 187, tab. 6a–c; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 183, 313, 440, kat. č. 1316. 1698 – Pás s okénky, sukovatka ovíjená listy a prut obtáčený páskou s perličkami; Olomouc, Petrášův palác; typ – římsový, kom., obdélný (cca 165 x 225 mm), zeleně glazovaný; dat. – počátek 16. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Olomouci; lit. – Sedláčková 2000, s. 61, 92, kat. č. 16; Pavlík– Vitanovský 2004, s. 183, 313, 440, kat. č. 1315. 1699 – Prut ovíjený listy; Ústí nad Labem, město (?); typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 210 x 150 mm), rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum města Ústí nad Labem /inv. č. AS 10 678/; lit. – Cvrková 2009, s. 149, 151, obr. 3: 1. 1700 – Zrcadlo, nahoře propletené hrotité obloučky s liliemi, kolem rám se sukovatkou ovíjenou listy; Brno, město; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 185 mm), zeleně i hnědě (žlutě) glazovaný; dat. – po polovině 15. století; ul. – Muzeum města Brna /inv. č. 49/97-435/849/; lit. – Jordánková– Loskotová–Merta 2004, s. 582, 588, typ 2; Loskotová 2008a, s. 117, 123, kat. č. 382; Loskotová 2011a, s. 90, 223–224, 289, obr. 58: 4, kat. č. 98, tab. 53. Analogie: Jindřichův Hradec, hrad/zámek (Kypta–Havlice– Jiřík 2017, v tisku). 1701 – Úponek vinné révy s hrozny a listy, rekonstrukce zhotovená dle nálezů z hradu Pernštejna a kláštera ve Žďáru nad Sázavou; typ – zákl., kom., obdélný (cca 340 x 140 mm), rež. (slídování); dat. – 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Brně, depozitář hradu Pernštejna a Regionální muzeum Žďár nad Sázavou; lit. – Loskotová 2008a, s. 140, 147, kat. č. 472; Loskotová 2014, s. 84–85, 88, obr. 10: 1–3, 98, kat. č. 9.; Loskotová–Pavlík 2006, s. 312–313, obr. 4: 20, kat. č. 20. 1702 – Úponek vinné révy s hrozny a listem, provazec, cimbuří; Vykáň, obec; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 170 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Podlipanské muzeum v Českém Brodě; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 180–181, 310, 436, kat. č. 1274. 1703 – Úponek vinné révy s hrozny a listy, obloun, cimbuří s rozetami (hvězdou); Kutná Hora, město; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 155 x 200 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/90-91-95/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 180–181, 310, 436, kat. č. 1272. 1704 – Dva odvrácení ptáci, hrozny, cimbuří s klíčovými střílnami; Kutná Hora, město; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 190 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – České muzeum stříbra, Kutná Hora /inv. č. K1/601, 3, 9/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 185–186, 315, 442, kat. č. 1340. Pozn. – Z Kutné Hory pochází zeleně glazovaná analogie, střílny jsou v tomto případě klíčové- křížové (Frolík 2003, s. 59, kat. č. 92). 1705 – Úponek vinné révy s hrozny a listy, obloun s perlovcem a cimbuří s latinskými kříži; Plzeň, město; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 188 x 211 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. HA 20037/; lit. – Orna 2005, s. 119, 184, tab. 32: 2. 1706 – Úponek vinné révy s hrozny a listy, rekonstrukce; Šumperk, město; typ – rohový (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 242 x 128 mm), zeleně glazovaný; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Vlastivědné muzeum v Šumperku /inv. č. AS 10.539 (AS 10339)/; lit. – Goš–Halama 2009, s. 150, 155, obr. 47. 1707 – Úponek vinné révy s hrozny a listy; Křešice u Divišova, tvrz; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 94 x 181 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-7540/; lit. – Brych 2001a, s. 667–668, 680, obr. 2. 1708 – Úponek vinné révy s hrozny a listy, šachovaný pás, cimbuří (doplněno); Písek, město; typ – římsový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 182 x 205 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Prácheňské muzeum v Písku /inv. č. HE 5038/; lit. – Jiřík–Kypta 2013, s. 105, kat. č. 73. 1709 – Úponek vinné révy s hrozny a listy a mohutný prut, rekonstrukce; Rožnov, hrad; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 160 x 225 mm), rež.; dat – konec 15. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 49208/; lit. – Holoubková 2013, s. 52, 125, kat. č. 48, obr. 73–74; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 180–181, 310, 436, kat. č. 1275. Pozn. – Další exempláře z téže lokality jsou uloženy ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, depozitář ve Frenštátě p. R. /inv. č. 57646/1-3, 5-6, aj./ a v Muzeu Na Petrohradě v Zubří /inv. č. A 23/. 1710 – Rustikální úponek s hrozny a mohutný prut s klasovým vzorem, rekonstrukce; Loštice, náměstí Míru; typ – římsový, kom., obdélný (cca 170 x 190 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – soukromá sbírka, Loštice; lit. – Pavlík 2010b, s. 9, obr. 4 a 5.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 503 1711 – Diagonální pruty, hrozny, provazce; Mladá Boleslav, město; typ – římsový, kom., obdélný, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Muzeum Mladoboleslavska, Mladá Boleslav; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 180–181, 310, 436, kat. č. 1277. 1712 – Řady hroznů lemované úponkem, provazce, cimbuří (doplněno); Mikulčice, obec; typ – římsový, kom., obdélný, rež.; dat. – počátek 16. stol.; ul. – Masarykovo muzeum v Hodoníně. 1713 – Síť s rozetami, obloun s řadou lemovaných hroznů (cimbuří); Praha, Staré Město; typ – římsový, kom., obdélný (cca 155 x 185 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Národní muzeum v Praze /inv. č. H2-62866/; lit. – Brych 2004a, s. 21, 143, kat. č. 339; Brych– Stehlíková–Žegklitz 1990, s. 58, kat. č. 126. 1714 – Rostlinný zrcadlový ornament, pruty obtáčené stuhou s perličkami, cimbuří s kvítky; Litoměřice, město?; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 170 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Oblastní muzeum v Litoměřicích /inv. č. H 6445, 6450/; lit. – Pavlík– Vitanovský 2004, s. 183, 314, 440, kat. č. 1318; Zápotocký 1979, s. 164, tab. 75: 1. 1715 – Úponek s listy a plody (tykve?), pruty a cimbuří s křížky, dílčí rekonstrukce; Lukov, hrad; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 160 x 200 mm), rež. (slídování); dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pobočka hrad Malenovice /inv. č. 53443/1, 2 aj./; lit. – Kohoutek–Pavlík 2008, s. 516–517, 524, tab. VIII: 4 a XII: 6, ikonografie č. 32. 1716 – Dvojice velkých „převázaných plodů“, dva pruty s páskou a kroužky, cimbuří; Chrudim, město; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 192 x 208 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4598/; lit. – Frolík 2003, s. 60–61, kat. č. 96; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 183, 313, 439, kat. č. 1310. 1717 – Úponky s tykvovitými plody a listem; Chrudim, město; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (cca 166 x 174 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Regionální muzeum v Chrudimi /inv. č. A 4574/; lit. – Frolík 2003, s. 60, kat. č. 95; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 183, 313, 439, kat. č. 1311. 1718 – Prut ovíjený úponkem s plodem, cimbuří s okny; neznámá lokalita; typ – římsový, výžlabkový, kom., obdélný (včetně cimbuří cca 180 x 190 mm), rež.; dat. – 1. polovina 16. stol.; ul. – Západočeské muzeum v Plzni /inv. č. UMP 8035/; lit. – Orna 2005, s. 120,184, tab. 32: 3; Pavlík–Vitanovský 2004, s. 180–181, 310, 436, kat. č. 1278. Analogie: neznámá lokalita (Orna 2005, s. 120, 184, tab. 32: 4). 1719 – Úponek s fíkovými listy a plody, dílčí rekonstrukce dle nálezů z hradu Pernštejna a kláštera ve Žďáru nad Sázavou; typ – zákl., kom., obdélný (cca 280 x 138 mm, výška je neúplná), rež. (slídování); dat. – kolem 2. polovina 15. stol.; ul. – NPÚ, ú. o. p. v Brně, depozitář hradu Pernštejn /inv. č. PE 5167/ a Regionální muzeum ve Žďáru nad Sázavou; lit. – Loskotová 2014, s. 84–87, 88, obr. 9: 1–2, 98, kat. č. 8.; Loskotová–Pavlík 2006, s. 312–313, obr. 4: 21, kat. č. 21. 1720 – Úponek s dubovými listy a žaludy; Kutná Hora, město; typ – zákl. (vyrovnávací), kom., obdélný (cca 195 x 95 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – České muzeum stříbra v Kutné Hoře /inv. č. K1/38/; lit. – Pavlík–Vitanovský 2004, s. 183, 313, 440, kat. č. 1314. 1721 – Stočené dubové listy a žaludy, dílčí rekonstrukce; Brno, město; typ – zákl., kom., čtvercový (cca 210 x 210 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Muzeum města Brna; lit. – Loskotová 2011a, s. 96, 234, 292, obr. 66: 1, kat. č. 115, tab. 56. 1722 – Motiv s popínavou rostlinou (?); Tábor, hrad Kotnov; typ – proříznutá obkládací deska? (cca 231 x 225 mm, výška je neúplná), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Husitské muzeum v Táboře /č. sáčku 583/; lit. – Krajíc 2005, s. 189–190, obr. 327, tab. IV (T čp. 583). 1723 – Stylizovaná rostlina (doplněno); neznámá lokalita; typ – zákl., kom., obdélný (cca 320 x 150 mm), rež.; dat. – kolem 1500; ul. – Orlické muzeum v Chocni /inv. č. 2422/77/.

POZNÁ MKOV Ý APAR ÁT 504

R ESUMÉ 521 GROSSER BILDATLAS GOTISCHER KACHELR ELIEFS Böhmen – Mähren – Böhmisch Schlesien Einleitung Gotische Kachelreliefs aus Keramik sind zweifels- ohne ein interessanter Bestandteil des tschechischen kulturellen Erbes. Diese unscheinbaren Kunstwerke, die Wände längst außer Dienst genommener Kachel- öfen bilden, wurden lange Zeit nicht entsprechend wertgeschätzt und systematisch untersucht. Wahr- scheinlich deshalb, weil es sich nicht um Originale im wahrsten Sinne des Wortes handelt, sondern um deren „in Serie“ hergestellte Abdrücke. Die Situation ändert sich in den letzten Jahrzehnten deutlich. Ka- chelgruppen und Einzelstücke, die lange Zeit unbe- achtet in Depositorien von Museen oder auf Burgen und Schlössern lagerten, werden systematische auf- gearbeitet, und die Ergebnisse werden veröffentlicht. Das meiste Material befindet sich in privaten Hän- den. Es zeigt sich, dass Kachelreliefs das Denken und die Gefühlswelt unserer Vorfahren sehr plastisch nä- herbringen und man sie, was dies betrifft, sogar als gleichwertig z B. mit einer Wandmalerei oder einer Buchillumination betrachten können. Sehr ermuti- gend ist, dass die meisten Kachelreliefs in mehreren Ausführungen und an unterschiedlichen, oft völlig unerwarteten Orten zu finden sind. Deshalb besteht die reale Hoffnung, dass, wenn heute nur ein Bruch- stück eines Reliefs vorhanden ist, dieses irgendwann einmal komplettiert wird. Die meisten Abbildungen sind verständlich, und es bestehen zu ihnen Analo- gien aus anderen künstlerischen Bereichen. Es bleibt jedoch noch ein relativ hoher prozentualer Anteil derer, die nicht eindeutig zu bestimmen sind und die bisher sogar völlig unbekannt und ungeklärt sind. Als der Verlag LIBRI im Jahre 2004 ein Buch mit dem Titel „Enzyklopädie der Kacheln in Böhmen, Mäh- ren und Schlesien“ und dem Untertitel „Ikonogra- fischer Atlas der Reliefs auf Kacheln aus Gotik und Renaissance“ herausgab, so war dies ein Pionierwerk. Die Autoren Čeněk Pavlík und Michal Vitanovský stellten den Lesern darin erstmals in zusammenfa- ssender Form die bedeutendsten Motive und ihre Varianten vor, und war aus dem Gebiet der gesamten Tschechischen Republik. Der Erkenntnisstand ent- wickelt sich schnell, und bereits dreizehn Jahre spä- ter ist es wünschenswert, diese Arbeit zu erweitern und zu aktualisieren. Viele Reliefs wurden ergänzt, einige Hunderte kamen hinzu. Im Interesse einer besseren Übersichtlichkeit wurde der der zeitliche Rahmen des Atlasses eingeengt, dieser konzentriert sich nunmehr nur auf das gotische Schaffen bis hin zum Schaffen in Gotik und Renaissance. Der Atlas untersucht – ähnlich wie die Enzyklopädie aus dem Jahre 2004 – in übersichtlicher Form die bemerkens- werte Welt der Kachelreliefs und bietet den Schlüssel zu ihrer Identifizierung. Er umfasst 1723 Reliefs, die in Böhmen, Mähren und Böhmisch Schlesien ge- funden wurden, was an und für sich bereits als sehr repräsentative Gruppe anzusehen ist. Eine prioritä- re Aufgabe hat die Zeichnungsdokumentation mit vielen partiellen und kompletten Rekonstruktionen. Da einige Details auf den Originalen durch einen schlechten Abdruck oder eine sekundäre Beschädi- gung schlecht lesbar sind, haben die Zeichnungen den Vorteil, dass sie das ursprüngliche Aussehen des Reliefs im höchstmöglichen Maße reproduzieren können. Die Zeichnungen wiederum erfassen nicht eventuell vorliegende Klebeverbindungen zwischen den zusammengesetzten Bruchstücken des Reliefs, weil sie eine zufällige Erscheinung darstellen. Die ausgeschnittenen Teile der Reliefs sind in den Fällen schwarz markiert, wenn hinter ihnen ein weiterer Bestandteil der Kachel liegt. Ihren unverzichtbaren Platz hat natürlich auch die Fotografie, die u. a. die Qualität und die Oberflächenbearbeitung der Reliefs näherbringt, die eine Zeichnung nicht so gut wieder- geben kann. Nach einem anfänglichen allgemeinen Kennenlernen der Problematik ist der Atlas in fünf kommentierte Teile unterteilt, die sich auf religiöse, mythologische, allegorische und phantastische, welt- liche, heraldische und architektonische Motive oder Pflanzenmotive konzentrieren. Hier muss bemerkt werden, dass es an mehreren Stellen notwendig war, sich auf einen Kompromiss zu einigen, denn nicht alle Motive und Abbildungen sind eindeutig zuzu- ordnen. Informationen über die einzelnen Reliefs und Kacheln im Ganzen bietet der eigenständige Anmerkungsapparat. Jedem Relief wurde im Text- teil eine Nummer zugeteilt, die für die Abbildung als Zeichnung bzw. auch als Fotografie gilt. Teil I. – Religiöse Motive Religiöse Motive gibt es auf Kachelreliefs sehr viele. Des Weiteren sind hier nicht nur Figuren von Geist- lichen, sondern auch verschiedene Reaktionen auf ihr Versagen zu finden, die in hussitischen Motiven ihren Höhepunkt finden. Motive aus dem Alten Testament – Relief Nr. 1: Die Erschaffung der Eva; 2–3: Segnung; 4–24: Adam und Eva; 25: Der Baum des ewigen Lebens; 26–31:

R ESUMÉ 522 Vertreibung aus dem Paradies. Es folgen die alttes- tamentlichen Propheten, Könige, Richter (in eini- gen Fällen nicht eindeutig zu identifizieren) – Relief Nr. 32: Patriarch Abraham; 33–41: Prophet Da- niel; 42–44: Prophet und König David; 45–46: Da- vid und Goliath; 47: Prophet Elias?; 48–49: Prophet Hesekiel?; 50: Prophet Jesaja?; 51: Prophet Jeremias?; 52–56: Prophet Jona; 57–62: Jona kommt aus dem Walfisch; 63: Moses? Aaron?; 64–84: Samson und der Löwe; 85–105: Rein hypothetisch oder völlig nicht identifizierbare Gestalten aus dem Alten Tes- tament; 106–107: Teufel; 108–109: Gefallene Engel. Motive aus dem Neuen Testament – Relief Nr. 111– 119: Der Engel als Symbol des Evangelisten Matthä- us und die irdische Form des Heiligen; 120–127: Der Löwe als Symbol des Evangelisten Markus; 128–135: Der Stier als Symbol des Evangelisten Lukas; 136– 148: Der Adler als Symbol des Evangelisten Johannes und die irdische Form des Heiligen; 149–150: Mariä Verkündigung; 151: Die Jungfrau Maria in einem abgeschlossenen Garten (Verkündigung als Jagd auf ein Einhorn); 152–162: Geburt Jesu; 163–190: Die Anbetung durch die Drei Könige; 191: Der kleine Jesus und die Engel; 192–198: Einzug nach Jerusa- lem; 199: Heiliges Abendmahl; 200–207: Der Ölberg (Gethsemane); 208: Peinigung Christi; 209: Tragen des Kreuzes; 210–216: Veraikon; 217–229: Kreuzi- gung; 230–232: Pietà und Beweinen Christi; 233: Die Heilige Dreifaltigkeit (Gnadenthron); 234–240: Auferstehung; 241–246: Christus als Schmerzens- mann und Folterwerkzeuge (Arma Christi); 247– 265: Jungfrau Maria mit Jesus (als Kind); 266–271: Göttliche Krönung, Die heilige Familie; 272: Das Jüngste Gericht (Christus als Richter mit Fürspre- chern); 273–276: Das Jüngste Gericht (Erzengel Mi- chael); 277–280: Das Jüngste Gericht (Psychostasis); 281: Das himmlische Jerusalem?; 282–290: Lamm Gottes; 291–302: Pelikan; 303–305: Löwe mit Jungen; 306: Hahn (Henne) mit Jungen (Gleichnis von der Glucke und ihren Küken?); 307–308: Christologische Aufschrift und Abkürzung; 309–332: Überwiegend Marianische Aufschriften und Abkürzungen; 333– 336: Bittrufe (Herr Gott). Heilige – Relief Nr. 337: Hl. Anna Selbdritt; 338–340: Hl. Elisabeth von Thüringen (von Ungarn); 341: Hl. Apolena; 342–345: Hl. Barbara; 346: Hl. Bartholomä- us; 347: Hl. Dorothea; 348–353: Hl. Jakobus d. Grö- ßere (Ältere); 354–356: Hl. Hieronymus; 357–417: Hl. Georg; 418–428: Hl. Katharina von Alexandrien; 429: Hl. Christophorus; 430–433: Die Erhebung Hl. Maria Magdalena; 434: Hl. Margarethe von Antio- chia; 435–445: Hl. Martin; 446: Hl. Andreas; 449: Hl. Paulus; 450–451: Hl. Petrus; 455–458: Hl. Petrus und Paulus; 459–460: Hl. Prokop; 461: Hl. Scholas- tika?; 462: Hl. Sebastian; 463: Hl. Simon; 464–477: Hl. Wenzel; 478: Hl. Laurentius; 479–480: Hl. Ursu- la; 481: Die Marter der zehntausend Ritter; 482 – Hl. Eustachius oder Hubert?; 483–485: Nicht identifi- zierbare Heilige. Vertreter der Kirche – Relief Nr. 486–493: Bischof; 494: Papst und Bischof (Erzbischof); 495: Bischof und geistliche mit niederer Weihe; 496–500: Äbte und Mönche. Widerspiegelungen der Kirchenkrisen, Suche nach der Wahrheit und Hussitenkriege – Relief Nr. 501– 508: Kelch und Hostien; 509–512: Wolf und Fuchs – der falsche Prediger; 513: Wolf, Fuchs und Vogel; 514: Flagellanten; 515: Päpstliches Wappen mit pejo- rativer Aufschrift; 516: Aufschrift „Johannes Hus“?; 517–532: Hussitische Motive. Schwer identifizierbare religiöse Motive – Relief Nr. 533–546. Teil II. – Mythologie, Allegorien, Phantastika Relief Nr. 547–558: Greif; 559: Einhorn; 560–570: Löwe; 571–585: Hirsch, Hirschkuh; 586–587: Hahn; 588–589: Adler und Hase; 590–591: Krebs; 592: Schlange und Harpyie?; 593–611: Drache; 612: Vier Dämonen; 613–614: Basilisk; 615–630: Drachen mit verflochtenen Hälsen; 631–639: Mantichora; 640– 646: Steinböcke auf dem Weinberg; 647–670: Meer- jungfrau (Melusine); 671–677: Wilder Mann (Wald- mann); 678–680: Spinnende Raubkatze und Frau; 681–683: Sau mit Spindel; 684: Spinnender Affe; 685: Tierkreis; 686: Löwe und Einhorn; 687–688: Löwe, Drache und Ritter; 689–693: Böhmischer Löwe und Drache; 694–698: Vogel Roch; 699: Kö- nig und Löwe; 700: Kampf der Wölfe?; 701: Hunde und Hirsch; 702: Kampf der Tiere um einen Ziegen- bock; 703: Pfaue; 704: Wassergeschöpfe; 705: Vogel, Pfeil und Fisch; 706: Frau und Monstrum; 707: Rie- se-Menschenfresser; 708: Aristoteles und Phyllis; 709: Herkules und Acheloos?; 710: Fuchs und Storch am Krug. Teil III. – Weltliche Motive Relief Nr. 711–724: Könige (Herrscher); 725–728: Kaiser mit Adler und Kurfürsten mit dem sächsi- schen Wappen; 729–730: Alter und junger König; 731–732: Abzeichen von König Wladislaw Jagiello; 733–734/1, 2: Königliches Paar; 735–740: Anführer und Knappen-Lichtträger?; 741–777: Reitturniersze- nen; 778–783: Das Pferd in der Hauptrolle; 784–827: Jagd; 828–846: Reitturnier mit Lanze; 847–853: Verschiedene weitere bewaffnete Reiter; 854–857: Kampf mit zweihändigem Schwert; 858–865: Fuß- soldaten in prunkvoller Plattenrüstung; 866–873: Fußsoldaten in kombinierter Rüstung; 874–882: Galante Erscheinungen; 883–891: Musikanten und

R ESUMÉ 523 Narren; 892–900: Sog. „Verlobungen“; 901-905: Frau- en mit leichten Manieren; 906: König und Barbierin; 907–908: Liebespaar; 909–929: Spiele und Leiden- schaften; 930–936: Bürger und Bürgerinnen; 937: Bergmann; 938–964: Bürger und Handwerk, Namen von Töpfern; 965–989: Aufschriften ungeklärt, ver- ballhornt, Initialen, Merker. Teil IV. – Heraldische Motive Landesheraldik und Wappen von Herrschern – Re- lief Nr. 990–1062: Böhmischer Löwe (verschiede- ne Varianten); 1063–1066: Allianz des Königreichs Böhmen und der Markgrafschaft Mähren (?); 1066– 1069: Mährischer Schachbrettadler; 1070–1109: Ad- ler (verschiedene Varianten); 1110–1118: Reichsadler; 1119–1138: Verschiedene Gruppierungen von Lan- des- und Herrscherwappen; 1139–1142: Wappen der Dynastie Poděbrady-Minsterberg; 1143–1148: Ein- schwänziger Löwe (Löwin). Wappen von Herren und Rittern – Relief Nr. 1149: Bělíkov von Kornice; 1150–1156: von Boskovice; 1157–1159: Buzice; 1160: Calta von Kamenahora; 1161–1165: von Cimburk; 1166: von Fulštejn; 1167– 1169: Hroznatov; 1170–1171 (?): Kolowrat; 1172–1177: Kostka von Postupice; 1178: Krabic von Veitmile; 1179–1184: von Kravaře; 1185–1193: von Kunštát (und Poděbrady); 1194: von Kunvald; 1195: Leskovec von Leskovec; 1196–1197: von Lomnice; 1198: von Miletínek; 1199: Pouzar von Michnice; 1200–1220: von Pernštejn; 1221: Podmanicky von Podmanín; 1222: Prusinovky von Víckov; 1223–1232: Rono- vec; 1233–1236: von Říčany; 1237–1245: Sternberg; 1246–1250: Schwamberg; 1251: Trčka von Leipa; 1252–1272: Vítkovec (von Rosenberg, von Hradec); 1273: von Vlašim; 1276: Zásmucky von Zásmuky; 1277–1279: von Zástřizly; 1280–1281: Zmrzlík von Svojšín?; 1282–1283: von Žampach; 1284–1286: Žampach von Potštejn; 1287–1288: Žerotín; 1289– 1306: Adelige Allianzwappen. Wappenbürger – Relief Nr. 1307: Hanuš Czurwiczer; 1308: Martin Dašický von Vlkánov und eine seiner Frauen. Nicht bestimmte Wappen: 1309–1330. Städtische Heraldik – Relief Nr. 1331: Beroun; 1332– 1333: Brno; 1334: České Budějovice; 1335: Hradec Králové; 1336: Chrudim; 1337–1338: Jindřichův Hradec; 1339: Kouřim (?); 1340: Krnov; 1341–1344: Kutná Hora; 1345–1346 (?): Louny; 1347: Nymburk; 1348: Pelhřimov; 1349: Plzeň; 1350: Poběžovice (Ronšperk)?; 1351–1355: Prag-Altstadt; 1356–1360: Prag-Neustadt; 1361: Prag-Kleinseite; 1362: Slaný; 1363: Starý Plzenec?; 1364: Strakonice; 1365–1366: Uherské Hradiště; 1367–1371: Žatec; 1372–1376: Nicht identifizierte Wappen, wahrscheinlich mit der städtischen Heraldik zusammenhängend. Wappen von Handwerkszünften – Relief Nr. 1377– 1378: Bergleute; 1379: Töpfer; 1380: Bäcker; 1381: Schmiede; 1382: Fischer (?); 1383: Fleischer; 1384: Tuchmacher; 1385–1387: Schuster; 1388: Tischler; 1389: Goldschmiede? (und Bergleute). Kirchliche Heraldik – Relief Nr. 1390–1396: Wappen mit päpstlichem Schlüssel und Tiara; 1397: Metro- politenkapitel Vyšehrad?; 1398: Wappen der Kolleg- kapitel in Kroměříž; 1399: Wappen Václav Gerards von Buřenice; 1400: Deutscher Ritterorden. Teil V. – Architektonische Motive und Pflanzenmotive Relief Nr. 1401–1420: Maßwerk mit quadratischem Format; 1421–1510: Maßwerk mit rechteckigem Format (Fenster); 1511–1529: Weitere geometrische Kompositionen aus architektonischen Elementen bzw. Pflanzenelementen; 1530–1541: Lilien, Drei- blattmotive, Eicheln; 1542–1598: Architektonische Motive und Maßwerkkompositionen auf Simska- cheln mit Zinnen; 1599–1622: Architektonische Motive und Maßwerkkompositionen auf Kronen- aufsätzen; Relief Nr. 1623: Abschließende Tafel mit Maßwerken; 1624–1643: Architektonische Motive auf Leisten; 1644–1664: Rosetten; 1665–1679: Ro- setten kleineren Formats und weitere Schmuckele- mente; 1680–1723: Akanthen, Arabesken, s-förmige Ranken, Blüten und Früchte, Architektur … Anm. – Viele weitere architektonische Motive und Pflanzen- motive tauchen im Zusammenhang mit figuralen bzw. heraldischen Motiven auf – siehe z. B. Reliefs Nr. 1, 9, 327–329, 332, 457, 468, 492, 735, 780, 810, 830, 859, 895, 947, 948, 953–977, 1016, 1125, 1254, 1296, 1302.

LITER ATUR A 524 Literatura ANTONÍN, Luboš, 2003. Bestiář. Bájná zvířata, živlové bytosti, monstra, obludy a nestvůry v knižní ilustraci konce středověké Evropy. Praha: Půdorys. Archaeologické sbírky v Museum Království českého, 1863. Praha. BALETKA, Tomáš, 2004. Páni z Kravař. Z Moravy až na konec světa. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. BALTRUŠAITIS, Jurgis, 2008. Fantastický středověk. Antické a exotické prvky v gotickém umění. Praha: Jitro. BAROCH, Miroslav, 2008. 500 let erbu draka – páni z Kunvaldu. Heraldika a genealogie. 41, 139–176. BARTUŠEK, Antonín, 1969. Umělecké památky Třebíče. Brno: Blok. Bez hranic, 2015. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí – Art in the Ore Mountains between the Gothic and the Renaissance. Průvodce výstavou. Sestavili CHLUMSKÁ, Štěpánka – KLÍPA, Jan – OTTOVÁ, Michaela. Praha: Národní galerie. BELISOVÁ, Natalie, 2017. Příspěvek k historii výroby kachlů na Děčínsku do konce 17. století. Minulosti Českého Švýcarska. XI, 29–106. BIEDERMANN, Hans, 2008. Lexikon symbolů. Praha: Beta. BIELICH, Mário, 2012. Religious figural motifs on stove tiles from Slovakia – Náboženské figurálne motívy na kachliciach zo Slovenska – Religiöse figurale Motive auf Ofenkacheln aus der Slowakei. Studies in Post- Medieval Archaeology. 4, 477–509. BIELICH, Mário – SAMUEL, Marián, 2007. Kachlice. In: BŘEZINOVÁ, G. – SAMUEL, M. a kol. Tak čo, našli ste niečo? Svedectvo archeológie o minulosti Mostnej ulice v Nitre. Nitra, 79–90. BLÁHA, Josef, 1999. Kachle. In: HLOBIL, I. – PERŮTKA, M., eds. Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550. III. Olomoucko. Olomouc: Moravská galerie v Brně – Muzeum umění Olomouc, 596–603. BLÁHA, Radek – SIGL, Jiří, 2010. Středověká a raně novověká polévaná keramika ve sbírkách královéhradeckého muzea (Několik poznámek k problematice) – Mittelalterliche und frühneuzeitliche glasierte Keramik in den Sammlungen des Ostböhmen-Museums Hradec Králové (Königgrätz) (Eine Anmerkungen zur Problematik). Archaeologia historica. 35/1–2, 233–251. BLAŽKOVÁ, Kateřina – LOMECKÁ, Jana, 2006a. Poklady studny v Rakovníku. Časopis Společnosti přátel starožitností. 114, č. 1–2, 97–100. BLAŽKOVÁ, Kateřina – LOMECKÁ, Jana, 2006b. Záchranné archeologické výzkumy pozdně středověké hrnčířské pece a studny – The Rescue Excavations of Late Medieval Potters Kiln and Well in Rakovník. Archeologie ve středních Čechách. 10, 913–926. BLECHOVÁ, Lenka, 2014. A byla to podívaná. In.: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, D. – ZELENKA, J. a kol. Přemyslovský dvůr. Život knížat, králů a rytířů ve středověku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny – Historický ústav, 399–402. BOHÁČOVÁ, Ivana, 2014: Oddělení archeologie středověku. In: MAŘÍKOVÁ-KUBKOVÁ, J. – KUNA, M. – MAŘÍKOVÁ VLČKOVÁ, P., eds. Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v. v. i. 2000–2014. Praha, 20–23. BRANIŠ, Josef, 1897. Legenda o 10 000 rytířích. Památky archeologické. XVII, 361–362. BRESTOVANSKÝ, Petr, 1997. Archeologické poklady ze severovýchodních Čech. Jizerská kóta – kulturní a společenská revue severovýchodních Čech. Jaro/léto, 50–56. BRESTOVANSKÝ, Petr, 1998. Kachle Libereckého kraje. Archeologie Libereckého kraje. 1, 97–145. BRODSKÝ, Pavel, 2012. Krása českých iluminovaných rukopisů. Praha: Academia. BRYCH, Vladimír, 1991. Gotický kamnový nástavec s liliemi z Prahy. Archeologia Pragensia. 11, 307–310. BRYCH, Vladimír, 1999. Lvem mě nazývají. Středověké dlaždice a kachle s motivem českého znaku. Umění a řemesla. 41, č. 4, 60–65. BRYCH, Vladimír, 2001a. Kachle z tvrze Křešic u Divišova. K poznání kamnářské produkce pozdní gotiky a renesance ve středních Čechách – Stove tiles from the fortified manor at Křešice u Divišova. On Late Gothic and Renaissance stove-making in Central Bohamia. Archeologie ve středních Čechách. 5, 665–688. BRYCH, Vladimír, 2001b. Výžlabkové kachle s vertikálně orientovanou figurální výzdobou. K typologii jedné skupiny českých pozdně gotických kachlů – Ausgerillte mit vertikal orientierten figürlicher Verzierung. Zur Typologie einer Gruppe böhmischer spätgotischer Kacheln. Časopis Společnosti přátel starožitností. 109, č. 4, 193–203.

LITER ATUR A 525 BRYCH, Vladimír, 2004a. Kachle doby gotické, renesanční a raně barokní. Výběrový katalog Národního muzea v Praze. Praha: Národní muzeum. BRYCH, Vladimír, 2004b. Náboženské motivy na českých gotických kachlích. In: STEHLÍKOVÁ, D., ed, Bohemia sancta. Poklady křesťanského umění z českých zemí. Caltanissetta–Syrakusy–Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 56–67. BRYCH, Vladimír – RENDEK, Jan, 2006. České hrady a zámky. Praha: Ottovo nakladatelství. BRYCH, Vladimír – RENDEK, Jan, 2008. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha: Ottovo nakladatelství. BRYCH, Vladimír – STEHLÍKOVÁ, Dana – ŽEGKLITZ, Jaromír, 1990. Pražské kachle doby gotické a renesanční. Katalog výstavy. Praha: Národní muzeum. BŘICHÁČEK, Pavel, 2007. Nebe a peklo na zemi. Románské a raně gotické dlaždice z milevského premonstrátského kláštera. Milevsko: Město Milevsko. BUBEN, Milan, 1994. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri. BURANSKÝ, Martin – TICHÝ, Radomír, 1986. Terénní průzkum tvrze Kalthaus v letech 1984–1985. Zpravodaj Krajského muzea v Hradci Králové. 13, 92–98. BURIAN, Václav, 1965. Nálezy z kartuzie a husitského opevnění v Dolanech. Olomouc: Vlastivědný ústav. Práce odboru společenských věd, 6. BURIAN, Vladislav, 2006. Šest gotických reliéfních komorových kachlů ze sbírek Muzea Jindřichohradecka – Sechs Reliefkammerkacheln aus den Sammlungen des Muzeums der Region Jindřichův Hradec. Vlastivědný sborník Dačicka, Jindřichohradecka a Třeboňska. 18, 1–8. CEJNKOVÁ, Dana – LOSKOTOVÁ, Irena, 1994. Rytířská kamna na Špilberku – Ritterofen in der Burg Špilberk. Forum Brunense, 181–189. CVRKOVÁ, Marta, 2009. Soubor gotických kachlů z Ústí nad Labem – Gotische Kacheln aus Aussig (Ústí nad Labem). In: Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách za rok 2008/2009, 147–170. CZOPEK, Sylwester, 2005. Renesansowe kafle z Bedziemyśla uwagi po 10 latach – Renaissancekacheln aus Bedziemyśl – Bemerkungen zehn Jahre später. In.: CHOVANEC, J., ed. Gotické a renesančné kachlice v Karpatoch. Trebišov: Arx Paris, 55–78. ČAREK, Jiří, 1985. Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia. ČERMÁK, Kliment, 1914. Jubilejní musejník čáslavský. Roč. II. Čáslav: Včela Čáslavská. Publikace musejního spolku „Včela Čáslavská“, 25. ČERNÁ, Eva, 1994. Středověké sklo v zemích Koruny české. Katalog výstavy. Most: Ústav archeologické památkové péče. DE VORAGINE, Jakub, 2012. Legenda aurea. Praha: Vyšehrad. DRAGOUN, Bohumír, 2005. Středověké a novověké kachle z Podorlicka. Rychnov nad Kněžnou: Muzeum a galerie Orlických hor. Acta musei Richnoviensis, Sect. histor., 5, 1–14. DRAGOUN, Zdeněk, 2009. Kachle z Karlova mostu – Kacheln von der Karlsbrücke. Archaeologia historica. 34, 255–268. DRECHSLER, Aleš – PAVLÍK, Čeněk – VITANOVSKÝ, Michal, 2008. Nevšední nález souboru keramických kadlubů, kachlů a nádob z Lipníka nad Bečvou. In: Sborník Státního okresního archivu Přerov, 5–23. DRESLEROVÁ, Dagmar – KYPTA, Jan – ŠULC, Jaroslav, 2004. Gotické kachle ze zaniklé vsi Újezdec u Borku – Gotische Ofenkacheln aus dem untergegangenen Dorf Újezdec bei Borek. Archeologie ve středních Čechách. 8, 685–698. DRNOVSKÝ, Pavel, 2012. „Tvrz“ v Třebověticích. Hmotná kultura středověkého a raně novověkého sídla ve východních Čechách – „The Fortified Manor“ in Třebovětice. Material Culture of Medieval and Early Modern Period Residence in Eastern Bohemia. Studia Mediaevalia Pragensia. 11, 177–226. DRNOVSKÝ, Pavel, 2015a. Pozoruhodný soubor kachlů z hradu Kumburku, okr. Semily – A Remarkable Collection of Stove Tiles from Kumburk Castle, Semily District. Archeologie ve středních Čechách. 19/1, 379–410. DRNOVSKÝ, Pavel, 2015b. Soubor kachlů z hradu Pecka, okr. Jičín – An Assemblage of Stove Tiles from Pecka Castle, Jičín District. Archeologie ve středních Čechách. 19/2, 809–822. DRNOVSKÝ, Pavel, 2016. Soubor kachlů z hradů Brady a Bradlece u Jičína v severovýchodních Čechách – Assemblage of the stove tiles from the castles Brada and Bradlec by Jičín in northeastern Bohemia. In: Sborník k 80. narozeninám Víta Vokolka. Praehistorica. XXXIII/1–2, 139–150. DUDKOVÁ, Veronika – ORNA, Jiří, 2007. Gotické a renesanční kachle z výzkumu horní části náměstí Republiky v Horšovském Týně v roce 2006 – Gotische und Renaissancekacheln aus der Untersuchung des oberen Teils des Platzes náměstí Republiky in Horšovský Týn (Bischofteinitz) im Jahr 2006. Sborník Západočeského muzea, Historie. XVIII, 30–52. DURDÍK, Tomáš, 1976. Nálezy z hradu Týřova I. Katalog starších sbírek – Funde aus der Burg Týřov I. Katalog derälteren Sammlungen. Zprávy ČSSA. XVIII,3–6.

LITER ATUR A 526 DURDÍK, Tomáš, 1982. Jižní předsunutá bašta hradu Českého Šternberka. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. 22, 127–155. DURDÍK, Tomáš, 1988a. Výzkum manského domu na Křivoklátě (předběžné sdělení) – Erfoschung des Lehensmannshauses in Křivoklát (Vorbericht). Archaeologia historica. 13, 285–298. DURDÍK, Tomáš, 1988b. Deset let archeologického výzkumu v Jindřichově Hradci /1975 – 1986/. Zpravodaj oboru památkové péče, B-1. DURDÍK, Tomáš, 1999. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri. DURDÍK, Tomáš, 2001. Hrad Týřov – Die Burg Týřov. Vlastivědná knihovnička SPS, sv. 4. DURDÍK, Tomáš, 2003. Kachlová kamna z manského domu na Křivoklátě – Kachelöfen aus dem Minesterialhaus (Haus der Mannen) auf Křivoklát. Svorník. 1, 187–194. DURDÍK, Tomáš – HAZLBAUER, Zdeněk, 1991. Pozdně gotické a renesanční kachle ze severního parkánu horního hradu na Křivoklátě. I. část – Spätgotische und Renaissance-Kacheln aus dem nördlichen Zwinger der oberen Burg Křivoklát. I. Teil. Castellologica bohemica. 2, 279–300. DURDÍK, Tomáš – HAZLBAUER, Zdeněk, 1992. Glazovaný kachel s rytířem ze Sezimova Ústí – Glasierte Kachel mit einem Ritter aus Sezimovo Ústí. Sborník společnosti přátel starožitností. 3, 91–96. DURDÍK, Tomáš – HAZLBAUER, Zdeněk, 1993. Gotické a renesanční kachle z východního křídla předzámčí v Kostelci nad Černými Lesy – Gotische und Renaissancekacheln aus dem Ostflügel der Vorburg in Kostelec nad Černými Lesy. Castellologica bohemica. 3, 289–314. DURDÍK, Tomáš – HAZLBAUER, Zdeněk, 1996. Záchranný výzkum na prvním nádvoří hradu Točníka v roce 1993 – Rettungsuntersuchung im ersten Burghof der Burg Točník im J. 1993. Castellologica bohemica. 5, 255–278. DURDÍK, Tomáš – HAZLBAUER, Zdeněk, 2006. Komorové kachle ze severovýchodního kouta nádvoří horního hradu na Křivoklátě – Blattnapfkacheln aus der nordöstlichen Ecke des Burghofes der oberen Burg Křivoklát. Castellologica bohemica. 10, 281–306. DURDÍK, Tomáš – HOLEČEK, Jindřich, 1976. Signovaný kachel z hradu Rábí. Archeologické rozhledy. 28, 433–435. DURDÍK, Tomáš – KAUSEK, Petr – PROCHÁZKA, Zdeněk, 2004. Archeologické výzkumy v Čechách 2003. Nálezová zpráva, Supplement 56, 41. DURDÍK, Tomáš – PAVLÍK, Čeněk, 2008. Soubor kachlů z hradu a zámku Bechyně – Kacheln aus Burg und Schloss Bechyně. Castellologica bohemica. 11, 483–494. DURDÍK, Tomáš – PROCHÁZKA, Zdeněk, 2005. Archeologické výzkumy v Čechách 2004. Nálezová zpráva, Supplement 60, 40–41. DURDÍK, Tomáš – SMETÁNKA, Zdeněk – SOUDNÝ, Mojmír, 1982. Keramická plastika z hradu v Jindřichově Hradci – Keramische Plastik aus der Burg in Jindřichův Hradec. Památky archeologické. LXXIII, 217–233. DUS, Jan Amos – POKORNÝ, Petr, 2001. Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. Praha: Vyšehrad. DUŠEK, Jaromír, 1995. Kůň ve službách člověka (středověk). Praha: Apros. DUŠEK, Radim – KLIMEŠ, René, 2002. Hrad Lanšperk ve 20. století. Ústí nad Orlicí: Oftis. EGYHÁZY-JUROVSKÁ, Beata – FÜRYOVÁ, Klára, 1993. Stredoveké kachlice. Katalóg. Bratislava: Geoprint. Encyklopedie českých tvrzí, 1997. I. díl, A–J. Praha: Argo. ENDLICHEROVÁ, Michaela, 2006. Keramické nálezy z budov č. 1 a 4 hradu Skály (okr. Žďár nad Sázavou). Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie. ERNÉE, Michal, 2002: Krummauer Ofenkacheln der Gotik und der Renaissance. Ein Beitrag zu den kulturellen Kontakten des südlichsten Böhmen mit dem Donauraum im Spätmittelalter. In: Archäologische Arbeitgemeinschaft Ostbayern /West- und Südböhmen. 11. Treffen, 20. bis 23. Juni 2001 in Obernzell. Rahden/Westf., 273–285. ERNÉE, Michal, 2003. Svatá Kateřina Alexandrijská, Kristus nebo Král? K interpretaci gotických kachlových reliéfů z Českého Krumlova a Velkého Meziříčí – St. Katharina von Alexandria, Christus oder König? Zur Interpretation gotischer Kachelreliefs aus Český Krumlov und Velké Meziříčí. Archeologické rozhledy. 55, 68–75. ERNÉE, Michal, 2004. Gotické a renesanční kamnové kachle z hradu a zámku v Českém Krumlově – Ofenkacheln der Gotik und Renaissance aus der Burg und dem Schloss in Český Krumlov (Böhmisch Krumau). Castellologica bohemica. 9, 251–268. ERNÉE, Michal, 2008. Gotické kamnové kachle z hradu a zámku v Českém Krumlově. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. Supplementum 5. ERNÉE, Michal – STEJSKAL, Aleš, 2001. Zima a teplo – okrajový i ústřední problém předmoderního člověka. Dějiny a současnost. 5, 5–10.

LITER ATUR A 527 ERNÉE, Michal – VITANOVSKÝ, Michal, 2003. Řezaná negativní dřevěná forma – První krok při výrobě čelní vyhřívcí stěny kamnového kachle? – Die geschnitzte Negativform aus Holz – der erste Schritt bei der Harstellung der reliefierten Blattkachel? Archeologické rozhledy. LV, č. 3, 548–560. EZOP – HOLLAR, Václav, 1957. Bajky. Z ezopových fabulí a Brantových rozprávek Jana Albína ze sborníku prostějovského z r. 1557 přebásnil Jiří Kolář. Praha: Naše vojsko. FAJT, Jiří a kol. 1996. Gotika v západních Čechách (1230–1530). Díl 2. Katalog výstavy. Praha: Národní galerie. FELCMAN, Ondřej, ed. 2009. Dějiny východních Čech v pravěku a středověku (do roku 1526). Praha: Nakladatelství Lidové noviny. FELCMAN, Ondřej – FUKALA, Radek a kol., 2008. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. FIALA, Andrej – SEMANKO, Andrej, 1993. Nové nálezy k interiérom gotického paláca Bratislavského hradu. Pamiatky a múzeá. 4, 26–29. FIGEĽ, Dalibor – PAVLÍK, Čeněk, 2008. Kachle ze starých nálezů a povrchových sběrů na hradě Helfenštejně. Archeologie Moravy a Slezska. VIII, 36–54. FOLTÝN, Dušan a kol., 2005. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri. FOSTER, Linda – LODROVÁ, Marcela, 2007. Nálezy z tvrze (?) v Horšově – Funde auf der Feste (?) in Horšov (Horschau). In: Sborník Západočeského muzea, Historie. XVIII, 53–65. FOSTER, Linda – PROCHÁZKA, Zdeněk, 2008. Tvrz Lštění, archeologický výzkum 2003–2005 – Feste in Lštění, archäologische Untersuchung 2003–2005. Castellologica bohemica. 11, 395–418. FRANZ, Anton, 1903. Alte Ofenkacheln. Zeitschrift des Mährischen Landesmuzeums. 3, č. 2, 123–188. FRANZ, Rosemarie, 1969. Der Kachelofen. Graz: Akademische Druck- und Verlagsanstalt. FRÖHLICH, Jiří, 2002. Renesanční kachel se znakem města Strakonic. Muzejní a vlastivědná práce 40 / Časopis Společnosti přátel starožitností 110, č. 4, 246–248. FRÖHLICH, Jiří, 2009. Písecká předměstí ve středověku (s doklady mariánského a svatokateřinského kultu) – Die Vorstädte von Písek im Mittelalter (mit Belegen des Marien – und Katharinenkultes). Archeologické výzkumy v jižních Čechách. 22, 157–175. FRÖHLICH, Jiří – JIŘÍK, Jaroslav, 2004. Archeologické nálezy z podhradí Zvíkova ve sbírkách Prácheňského muzea v Písku – Archäologische Funde aus der Unterburg von Zvíkov in den Sammlungen des Museums in Písek. Castellologica bohemica. 9, 269–284. FRÖHLICH, Jiří – KYPTA, Jan, 2010. Nález raně novověké keramiky u Uzenic na Blatensku – Ein Fundkomplex frühneuzeitlicher Keramik bei Uzenice im Gebiet von Blatná. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. 23, 297–304. FRÖHLICH, Jiří – PAVLÍK, Čeněk, 2009. Kachle z hradu a zámku Orlíka nad Vltavou ve sbírkách píseckého muzea – Ofenkacheln aus der Burg und Schloss Orlík nad Vltavou in sammlungen des Museums in Písek. Archeologie ve středních Čechách. 13/2, 909–921. FRÖHLICH, Jiří – PAVLÍK, Čeněk, 2010: Turnajová scéna s dedikací na kachlovém reliéfu z Blatenska – Die Turnierszene mit der Dedikation auf dem Kachelrelief aus der Region Blatná. Archeologie ve středních Čechách. 14/2, 909–914. FRÖHLICH, Jiří – PAVLÍK, Čeněk, 2014. Gotické a renesanční reliéfní kachle ze sbírky Městského muzea v Týně nad Vltavou. Jihočeský sborník historický. 83, 362–388. FRÖHLICH, Jiří – PAVLÍK, Čeněk, 2015: Gotické a renesanční kachle ze sbírky muzea v Netolicích – Gothic and Renaissance stove tiles from the collection of the museum in Netolice. Archeologie ve středních Čechách. 19/1, 367–378. FRÖHLICH, Jiří – SIMOTA, Vlastimil, 2005. Dvě jihočeská kamnová akroteria s vyobrazením kalicha. Věnováno památce MUDr. Zdeňka Hazlbauera († 21. řijna 2005). Časopis Společnosti přátel starožitností. 113, č. 4, 221–224. FROLÍK, Jan, 2002. Chrudim českých královen. Chrudim: PORS 52. FROLÍK, Jan, 2003. Kachle Chrudimska. Chrudim: Regionální muzeum. Sbírky regionálního muzea v Chrudimi, 5/II. Historická řada. FROLÍK, Jan – HAZLBAUER, Zdeněk – RÜCKEROVÁ, Alena, 1995. Chrudimský hrnčířský rod Medků a jeho kamnářské výrobky – Töpfersgeschlecht Medek von Chrudim und die Kachelnerzeugnisse. Archaeologia historica. 20, 523–538. FROLÍK, Jan – MUSIL, Jan, 2016. Katalog archeologických nálezů z hradu Košumberka – 2. díl: Kamnové kachle, část první – Katalog der Archäologischen Funde von der Burg Košumberk – 2. Teil: Die Ofenkacheln 1. Chrudim: Regionální muzeum. Sbírky regionálního muzea v Chrudimi, 8/II. Historická řada. FROLÍK, Jan – SIGL, Jiří, 1998. Chrudim v pravěku a středověku. Obrazy každodenního života – Chrudim in Prehistory and the Middle Ages. Pictures of everyday Life – Chrudim in der Ungeschichte und im Mittelalter. Bildes aus dem Alltagsleben. Chrudim: Okresní muzeum.

LITER ATUR A 528 FROLÍK, Jan – SIGL, Jiří, 2002. K počátkům hradu Košumberka na Chrudimsku – Zu den Anfängen der Burg Košumberk (Bez. Chrudim). Archaeologia historica. 27, 61–77. Fundort Kloster. Archäologie im Klösterreich, 2000. Katalog zur Ausstellung im Stift Altenburg. Fundberichte aus Österreich Materialheft A8, Wien, 206–222. FUHRMANN, Dietmar – SCHÖNER, Jörg, 1997. Albrechtsburg Meissen. Unsprung und Zeugnis sächsischer Geschichte. Halle: Mitteldeutscher Verlag. GABRIEL, František – PANÁČEK, Jaroslav – PODROUŽEK, Kamil, 2011. Helfenburk. Hrad pražských arcibiskupů – Helfenburk. Burg der prager Erzbischöfe. Vimperk: Hrádek. GARDAVSKÝ, Zdeněk, 1967. Hrad nad Rožnovem. Valašsko: sborník o jeho životě a potřebách. 11, 15–24. GEBHARD, Torsten, 1988. Kachelöfen. Mittelpunkt häuslichen Lebens, Entwickung Form Technik. München: Callwey. GLOSOVÁ, Michaela – HAZLBAUER, Zdeněk – VOLF, Petr, 1998. Stavební rekonstrukce pozdně gotických kachlových kamen z hradu Lichnice – Die Baurekonstruktion des spätgotischen Kachelofens aus der Burg Lichnice. Archaeologia historica. 23, 457–470. GOŠ, Vladimír – HALAMA, Jakub, 2009. Ceramics from the town fortification moat (?) in Šumperk – Keramika z příkopu městského opevnění (?) v Šumperku – Keramik aus dem Stadtgraben (?) von Šumperk. Studies in Post-Medieval Archaeology. 3, 125–156. GRAUS, František, 1988. Pest – Geissler – Jugenmorde. Göttingen: Vandenhoeck&Ruprecht. Veröffentlichungen des Max – Planck Instituts für Geschichte, 86. HADRAVOVÁ, Alena, 2008. Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka, část přírodovědná. Praha: Academia. HAJNÁ, Milena – PAVELEC, Petr – VAVERKOVÁ, Zuzana, 2011. Zámek Kratochvíle. České Budějovice: Národní památkový ústav. HALÍK, Jaroslav, 1948. O starých plzeňských kamnářích. Plzeň: Nákl. Řemeslnické besedy. HALL, James, 1991. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta. HANÁK, Václav – LOSKOTOVÁ, Irena, 1996. Švédský zákop před Brnem německy? Forum brunense, 143–152. HÁS, Jiří, 2011. Šlechtické rody na Rychnovsku. Stručné dějiny rodů s popisy jejich znaků s genealogickými tabulkami. Praha: Onyx. HAUSEROVÁ, Milena, 2003. Teplovzdušné topení ve středověku – Warmluftbeheizung im Mittelalter. Svorník. 1, 49–74. HAVLICKÁ, Zuzana, 2015. Ikonografie kamnových kachlů z depozitáře muzea v Moravské Třebové. Olomouc. Diplomová práce. Univerzita Palackého. Filozofická fakulta. HAZLBAUER, Zdeněk, 1986. Příspěvek k technologii výroby pozdně středověkých kachlů – Beitrag zur Technologie der spätmittelalterlichen Reliefkacheln. Archaeologia historica. 11, 489–504. HAZLBAUER, Zdeněk, 1988a. Gotické a renesanční kachle z hradu Točníku – Gotische und Renaissancekacheln aus der Burg Točník. Zprávy ČSSA. 33. HAZLBAUER, Zdeněk, 1988b. Neobvyklý gotický rohový kachel ze Sezimova Ústí. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. 5, 117–137. HAZLBAUER, Zdeněk, 1989. Motiv mořské víly – Meluziny – v ikonografii českých gotických reliéfních kachlů – Das Motiv der Nixe Melusine in der Ikonographie tschechischer gotischer Reliefkacheln. Archaeologia historica. 14, 409–436. HAZLBAUER, Zdeněk, 1991. České gotické reliéfní kachle s erbovním znamením ševcovského cechu – Die böhmischen gotischen Blattkacheln mit dem Wappen der Schuhmacherzunft. Archaeologica Pragensia. 11, 289–306. HAZLBAUER, Zdeněk, 1992a. Historická kachlová kamna a bohaté nálezy jejich pozůstatků v Novém Strašecí, o. Rakovník – Historische Kachelöfen und zahlreiche Funde ihrer Überreste in Nové Strašecí, Bez. Rakovník. Praha: Společnost přátel starožitností. HAZLBAUER, Zdeněk, 1992b. Středověká hra vrhcáby ve světle dobových pramenů – Das mittelalterliche Spiel Wurfzabeln im Lichte der zeitgenössischen Quellen. Archaeologia historica. 17, 421–445. HAZLBAUER, Zdeněk, 1992c. Sbírka historických kachlů v Muzeu Šumavy v Sušici – Die Sammlung der historischen Ofenkacheln im „Muzeum Šumavy“ (Das Muzeum des Böhmerwaldes) in Sušice. Sborník Společnosti přátel starožitností, 3, 135–149. HAZLBAUER, Zdeněk, 1993a. Gotické a renesanční kachle okresu Rakovník – Gotische und Renaissancekacheln im Bezirk Rakovník. Památky středních Čech. 6, 11–29, 117–131. HAZLBAUER, Zdeněk, 1993b. Nová stálá expozice historických kamen a kachlů na hradě Rabí. Muzejní a vlastivědná práce / Časopis Společnosti přátel starožitností. 31/101, 201–206. HAZLBAUER, Zdeněk, 1993c. Gotický kachel z hradu Lichnice s erbovním znamením města Chrudimě.

LITER ATUR A 529 Zpravodaj muzea v Hradci Králové. 19, 111–115. HAZLBAUER, Zdeněk, 1993d. Gotické prořezávané kachle z hradu Rabí, okr. Klatovy – Die gotischen durchbrochenen Kacheln aus der Burg Rabí, Bez. Klatovy. Archaeologia historica. 18, 377–390. HAZLBAUER, Zdeněk, 1994a. Pozdně gotický kachel „Veraikon“ z Hradce Králové. Zpravodaj muzea v Hradci Králové. 20, 127–130. HAZLBAUER, Zdeněk, 1994b. Gotický kachel se symbolikou evangelisty Lukáše z Hodkova, o. Tábor. Výběr – časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. XXXI, 177–181. HAZLBAUER, Zdeněk, 1995: Historické kamnové kachle z Rabštejna nad Střelou – Historische Kacheln aus der Burg und Stadt Rabštejn nad Střelou. Praha: Společnost přátel starožitností. Vlastivědná knihovnička, 2. HAZLBAUER, Zdeněk, 1996a. Náboženské motivy na českých gotických reliéfních kachlích – Religiöse Motive auf den böhmischen gotischen Reliefkacheln. Archaeologia historica. 21, 465–482. HAZLBAUER, Zdeněk, 1996b. Zobrazení Ježíše v dětské podobě na českých gotických reliéfních kachlích – Jesus als Kind auf den böhmischen gotischen Reliefkacheln. Archaeologia historica. 21, 453–463. HAZLBAUER, Zdeněk, 1996c. Historické kamnové kachle ze sbírek Městského muzea v Počátkách, okres Pelhřimov – Historische Ofenkacheln aus den Sammlungen des Stadtmuseums in Počátky, Bez. Pelhřimov. Praha: Česká archeologická společnost. Supplementum 28. HAZLBAUER, Zdeněk, 1996d. Historické kamnové kachle z hradu Bouzova, okres Olomouc. Soukromý tisk (mj. hradní archiv). HAZLBAUER, Zdeněk, 1997a. Zobrazení Ježíše v dospělé podobě na českých gotických reliéfních kachlích – Darstellung Jesu Christi in seiner erwachsenen Gestalt auf den böhmischen gotischen Reliefkacheln. Archaeologia historica. 22, 345–362. HAZLBAUER, Zdeněk, 1997b. Ojedinělý nález reliéfního kachle se zobrazením sv. Voršily. Severní Plzeňsko. 3, 11–14. HAZLBAUER, Zdeněk, 1998. Krása středověkých kamen. Odraz náboženských idejí v českém uměleckém řemesle – Die Schönheit der mittelalterlichen Kachelöfen (Reflexion religiöser Ideen im böhmischen Kunstgewerbe). Praha: Zvon. HAZLBAUER, Zdeněk, 1999. Zobrazení Dračího řádu Zikmunda Lucemburského na vrcholně gotických středoevropských kachlích – Abbildung des Drachenordens von Sigismund von Luxemburg auf den hochgotischen mitteleuropäischen Kacheln. Archaeologia historica. 24, 387–400. HAZLBAUER, Zdeněk, 2001a. Poznámky k metodice stavebních konstrukcí replik gotických a renesančních kachlových kamen pro účely historických expozic v České republice. Památky středních Čech. 15/2, 19–27. HAZLBAUER, Zdeněk, 2001b. Anmerkungen zur Methodik der Baurekonstruktionen von historischen Kachelöfen für zwecke der historischen Expositionen in der Tschechischen Republik. Keramos, Heft 171, Januar 2001, Düsseldorf, 59–72. HAZLBAUER, Zdeněk, 2001c. Vzácný renesanční kamnový kachel z Pelhřimovska. Vlastivědný sborník Pelhřimovska. 12, 147–152. HAZLBAUER, Zdeněk, 2002. Výtvarné varianty dosud neznámého kachlového motivu s náboženským obsahem – Bildliche Varianten eines bisher unbekannten Motivs mit dem religiösen Inhalt aus den Reliefkacheln. Archaeologia historica. 27, 521–534. HAZLBAUER, Zdeněk, 2003a. Dobová znázornění rozličných kachlových kamen s přihlédnutím k jejich zřízení v různých místnostech stavebních objektů – Zeitliche Darstellung der verschidenen historischen Kachelöfen mit Berücksichtigung ihrer Platzierung in verschiedenen Räumen der Lokalität. Svorník. 1, 169–186. HAZLBAUER, Zdeněk, 2003b. Vývoj stavební podoby a funkce kachlových kamen ve středověku a raném novověku – Entwicklung der Bauform und Funktion von Kachelöfen im Mittealter und in der frühen Neuzeit. Svorník. 1, 153–168. HAZLBAUER, Zdeněk – FRÝDA, František, 1991. České rohové reliéfní kachle 15. století – morfologie, funkce a technologie jejich výroby. Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie. VI, 64–103. HAZLBAUER, Zdeněk – GABRIEL, František, 1998. Neobvyklý gotický kachel se dvěma christologickými reliéfními náměty – Eine ungewöhnliche gotische Kachel mit zwei christologischen Reliefmotiven. Castellologica bohemica. 6/II, 383–390. HAZLBAUER, Zdeněk – HEIDENREICH, Milan – LAMR, Josef, 2001. Stavební rekonstrukce pozdně gotických kachlových kamen v Muzeu Mohelnice, okr. Šumperk – Die Baurekonstruktion des spätgotischen Kachelofens im Museum in Mohelnice, Bez. Šumperk. Archaeologia historica. 26, 387–402. HAZLBAUER, Zdeněk – CHOTĚBOR, Petr, 1990. Stavební rekonstrukce dvou vrcholně gotických kamen ze Sezimova Ústí – Ensembles hochmittelalterlicher Töpferkacheln aus Sezimovo Ústí. Archaeologia historica. 15, 361–383. HAZLBAUER, Zdeněk – KOS, Jaroslav, 2005. Nový typ pozdně středověkého kachle z dílny chrudimského hrnčíře Medka. Chrudimský vlastivědný sborník. 9, 37–50.

LITER ATUR A 530 HAZLBAUER, Zdeněk – PAVLÍK, Čeněk, 1996. Renesanční kachle z hradu Děvína, o. Česká Lípa – Renaissance-Kacheln aus der Burg Děvín, Bezirk Česká Lípa. Castellologica bohemica. 5, 231–246. HAZLBAUER, Zdeněk – ŠPAČEK, Jaroslav, 1986. Poznámky k výrobě reliéfních renesančních kachlů s přihlédnutím k nálezům ve středním Polabí – Bemerkungen zur Herstellung von Reliefkacheln aus der Renaissance im Hinblick auf funde im Mittleren Elbetal. Časopis Národního muzea v Praze. Řada historická. CLV, č. 3-4, 146–166. HAZLBAUER, Zdeněk – ŠPAČEK, Jaroslav, 1988. Metrická variabilita u pozdně gotického římsového kachle – Die metrische Variabilität spätgotischer Gesimskacheln. Archaeologia historica. 13, 561–573. HAZLBAUER, Zdeněk – VERMOUZEK, Rostislav, 1985. Středověký vůz v ikonografii českých reliéfních gotických kachlů. Archaelogica Pragensia. 6, 203–219. HAZLBAUER, Zdeněk – VITANOVSKÝ, Michal – VOLF, Petr, 1994. Stavební rekonstrukce pozdně gotických kachlových kamen na hradě Rabí, okr. Klatovy – Die Baurekonstruktion des spätgotischen Kachelofens auf der Burg Rabí, Bez. Klatovy. Archaeologia historica. 19, 415–429. HEROUT, Jaroslav, 2002. Staletí kolem nás. Přehled stavebních slohů. 5. vydání. Praha: Paseka. HLAVÁČEK, Ivan, 2012. Kancléři na dvoře Václava IV. In: ŠMAHEL, F. – BOBKOVÁ, L., eds. Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 420–424. HLAVÁČEK, Josef – PAVLÍK, Čeněk, 2010. Výjimečný soubor kachlů z hradu Rýzmburku u České Skalice – Der Ausnahmefundkomplex von Ofenkacheln aus der Riesenburg bei Česká Skalice. Archeologie ve středních Čechách. 14/2, 883–907. HLOBIL, Ivo – PERŮTKA, Marek, eds., 1999. Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550. III. Olomoucko. Olomouc: Muzeum umění – Moravská galerie. HLOBIL, Ivo – PERŮTKA, Marek, eds., 2002. Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550. I. úvodní svazek. Olomouc: Muzeum umění – Moravská galerie. HLOŽEK, Martin – LOSKOTOVÁ, Irena, 2014. Zdroje keramických surovin Brněnské kachlové produkce – Sources of Raw Ceramic Materials of Tile Production in Brno in the 15th Century – Die Keramikrohstoffquellen der Brünner Kachelproduktion des 15. Jahrhunderts. Archaeologia historica. 39/1, 139–153. HLOŽEK, Martin – LOSKOTOVÁ, Irena, 2016. Příspěvek k mobilitě v kamnářském řemesle – Ein Beitrag zur Mobilität im Hafnerhandwerk. Archaeologia historica. 41/2, 449–460. HLOŽEK, Martin – LOSKOTOVÁ, Irena, 2017. Kachle s otisky textilu – Kacheln mit Textilabdrücken. Archaeologia historica. 42/2, 849–861. HLUBEK, Lukáš, 2012. Středověké kachle z Litovle se znakem pánů z Vlašimi ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci. Střední Morava. 34, 85–89. HLUBEK, Lukáš, 2013. Soubor gotických kachlů ze sbírky bývalého Okresního vlastivědného muzea v Litovli – A set of Gothic stove tiles in the collection of the former district Regional Muzeum at Litovel. Pravěk. Nová řada. 21, 333–356. HLUBEK, Lukáš – FALTÝNEK, Karel – ŠLÉZAR, Pavel, 2016. Nález fragmentu kachle z kolekce tzv. rytíř- ských kamen v Litovli – Der Fund eines Kachelfragments aus der Kollektion der sog. Ritteröfen in Litovel. Archaeologia historica. 41/2, 437–447. HOBL, Luboš, 2016. Kachle z hradu Gutštejna – Kacheln von Berg Guttenstein. Archaeologia historica. 41/2, 461–473. HOLČÍK, Štefan, 1978. Stredoveké kachliarstvo. Bratislava: Pallas. HOLÍK, Jiří – JANIŠ, Dalibor – LANGOVÁ, Jana – VRLA, Radim, 2015. Hrad Lukov, proměny opevněného sídla – Lukov Castle, Transformations of the Fortified Residence. Lukov: Spolek přátel hradu Lukova. HOLL, Imre, 1958. Közepkori kályhacsempék Magyarországon I. Budapest Régiségei. XVIII, 211–300. HOLL, Imre, 1971. Középkori kályhacsempék Magyarországon II. Budapest Régiségei. XXII, 161–207. HOLL, Imre, 1992. Köszeg vára a középkorban. Budapest: Akadémiai Kiadó. HOLL, Imre, 1998. Spätgotische ofenkacheln. I. Werke einer Mitteleuropäischen ofenhafnerwerkstatt – II. Ein Böhmischer ofen am ende des 15. Jahrhunderts. Acta Archaeologica Academiae Sciaentiarum Hungaricae. 50, 139–214. HOLL, Imre, 2004 Ungarisch-polnische Beziehungen Aufgrund der Ofenkacheln (zweite Hälfte 15. – erste Hälfte 16. Jahrhundert). Acta Archaeologica Academiae Sciaentiarum Hungaricae. 55, 333–375. HOLOUBKOVÁ, Tereza, 2013. Gotické a renesanční kachle z hradu Rožnova. Olomouc. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta. HORNÍČKOVÁ, Kateřina – ŠRONĚK, Michal, eds., 2011. Umění české reformace (1380–1620). Praha: Academia. Hrad Orlík nad Humpolcem, 2010. Humpolec: Město Humpolec. HOŠŠO, Jozef, 1982. Neskorogotická kachlová pec z Liptovskej Mary – Spätgotischer Kachelofen von Liptovská Mara. Archaeologia historica. 7, 499–508.

LITER ATUR A 531 HOŠŠO, Jozef, 1997. K technológii a lokalizácii výroby neskorogotických kachlích na Slovensku. Sborník Slovenského národného múzea. XCI, Archeológia 7, 95–102. HOŠŠO, Jozef, 2005. Kachliarstvo v stredovekom mestě Bratislava a v bratislavskom regióne. In.: CHOVANEC, J., ed. Gotické a renesančné kachlice v Karpatoch. Trebišov: Arx Paris, 131–142. HRUBÁ, Michaela, 2014. Historické předpoklady kulturních kontaktů na česko-saské hranici. In: Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách. Eds. Mudra, A. – Ottová, M. Praha: FF UK, 11–13. HRUBÝ, Petr – KYPTA, Jan. 2007. Pozůstatky pozdně středověkých kachlových kamen z parcely domu čp. 27 v Českém Krumlově (Příspěvek k poznání vazeb mezi českou, uherskou a švycarskou kamnářskou produkcí). Archeologické výzkumy v jižních Čechách. 20, 423–434. HRUBÝ, Vladimír, 2003. Pozdní gotika a raná renesance v Pardubicích v letech 1491–1548. Malířství a sochařství – Late Gothic and Early Renissance in the Pardubice Area between 1491 and 1548. Painting and Sculpture – Spätgotik und Frührenaissance von 1491–1548 im Kreis Pardubitz. Malerei und Plastik. Hradec Králové: Helios. Humpolec v zrcadle času, 2013. V. Archeologie na Humpolecku. Humpolec: Město Humpolec. HŮRKOVÁ, Jindra a kol., 2014. Archeologický výzkum panského sídla v Chanovicích. Klatovy: Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše – Obec Chanovice. HUŠTÁK, Pavel, 2012. Unikátní archeologické nálezy středověkých kachlů s figurálními motivy v Domašíně. Pod Blaníkem. XVI, č. 4, 7–9. CHLUMSKÁ, Šárka, ed., 2006. Čechy a Střední Evropa 1200–1550. Praha: Národní galerie. CHOVANEC, Ján, 2005. Palatínska kachlová pec Imricha Perényiho – Der Palatinerofen Imrich Perényi. In.: CHOVANEC, J., ed. Gotické a renesančné kachlice v Karpatoch. Trebišov: Arx Paris, 23–54. CHYBOVÁ, Helena, 1999. K ikonografii pozdně gotického kamnového kachle z Kroměříže. Muzeum. Sborník Muzea Kroměřížska, s. 3–7. CHYBOVÁ, Helena, 2009. Kroměříž zmizelá a znovu objevená aneb Historie ukrytá pod dlažbou města. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska. JAN, Libor a kol., 2012. Morava v časech markraběte Jošta – Moravia in the Times of Margrave Jobst. Brno: Matice moravská. JANÁL, Jiří, 2001. Komorové kachle ve sbírkách holešovského muzea. Archeologie Moravy a Slezska. 1, 90–96. JÁNSKÁ, Eva, 1965. Hrad Jana Roháče z Dubé Sión. Sborník Oblastního muzea v Kutné Hoře. Řada A – historická, č. 6–7, 5–72. JÁNSKÝ, Jiří, 2006. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě – Die Herren von Švamberk (Schwanberg). Domažlice: Nakladatelství Českého lesa. JÁNSKÝ, Jiří, 2009. Hroznatovci a páni z Gutštejna. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa. JÁNSKÝ, Jiří, 2013. Dobrohostové z Ronšperka a na Poběžovicích. Rod erbu berana. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa. JINDRA, Petr – OTTOVÁ, Michaela, eds., 2013. Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách. Plzeň: Arbor vitae, Západočeská galerie. JIŘÍK, Jaroslav – KYPTA, Jan, eds., 2013. Gotické kamnové kachle na Písecku. Výběrový katalog výstavy Obrazový svět pozdního středověku. Písek: Prácheňské muzeum. JORDÁNKOVÁ, Hana – LOSKOTOVÁ, Irena, 2002. Špilberská kachlová kamna a jejich stavebníci – Špilberker Kachelöfen und ihre Besteller. Archaeologia historica. 27, 555–587. JORDÁNKOVÁ, Hana – LOSKOTOVÁ, Irena, 2005. Kachlová kamna v prostorách minoritského kláštera v Brně – Die Kachelöfen in den Räumen des Minoritenklosters in Brno (Brünn). Archaeologia historica. 30, 445–456. JORDÁNKOVÁ, Hana – LOSKOTOVÁ, Irena, 2007. Kachlová kamna pozdního středověku v královském městě Brně – Spätmittelalterliche Kachelöfen in der Konigsstadt Brünn. Brno v minulosti a dnes. XX, 325–380. JORDÁNKOVÁ, Hana – LOSKOTOVÁ, Irena, – MERTA, David, 2004. Odraz domácí války v produkci brněnských kamnářů druhé poloviny 15. století – Widerspiegelung des Heimkrieges in der Brünner Ofensetzer in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts. Archaeologia historica. 29, 581–597. JUŘÍK, Pavel, 2008. Jihočeské dominium. Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Buquoyové v jižních Čechách. Praha: Libri. JUŘÍK, Pavel, 2010. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri. JUŘÍK, Pavel, 2013. Šternberkové. Panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Universum. JUŘÍK, Pavel, 2016. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Universum. KAISER, Vladimír, 1979. Gotické kachle z hradu Kyšperka. Ústecký sborník historický. 45–59. KALÁBKOVÁ, Pavlína – ŠLÉZAR, Pavel – HLAVA, Miloš, 2015. Příběhy uničovské archeologie. Uničov: Město Uničov. KASÍK, Stanislav, 2000. Znakové svorníky na hradě Buchlově. Slovácko. XLI, 215–241.

LITER ATUR A 532 KAUSEK, Petr – PROCHÁZKA, Zdeněk, 2016. Starý Herštejn – výsledky archeologického výzkumu 2006–2008 – Starý Herštejn – Ergebnisse der archaölogischen Forschungen in den Jahren 2006–2008. Castellologica bohemica. 13, 153–186. KIECOŇ, Marek – ZEZULA, Michal, 2007. Opava (k. ú. Opava-město, okr. Opava). Přehled výzkumů. 48, 494–496. KLÁPŠTĚ, Jan, ed., 2002. Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226) – The archaeology of a medieval House (No. 226) in Most. Praha: Archeologický ústav AV ČR. Mediaevalia archaeologica, 4. KLUČINA, Petr, 2004. Zbroj a zbraně. Evropa 6.–17. století. Praha: Paseka. KOCMAN, František, 1999. Průběžná zpráva o zpracování kachlového materiálu z hradu Lipnice. Zpravodaj muzea v Hradci Králové. 25, 150–153. KOCMAN, František – HAZLBAUER, Zdeněk, 2002. Stavební rekonstrukce gotických kachlových kamen na hradě Lipnici n. Sázavou, okr. Havlíčkův Brod – Baurekonstruktion des gotischen Kachelofens in der Burg Lipnice nad Sázavou. Archaeologia historica. 27, 499–519. KOČÍ, Josef – VONDRUŠKA, Vlastimil, eds., 1989. Památky národní minulosti. Katalog historické expozice Národního muzea v Praze v Lobkovickém paláci. Praha: Národní muzeum. KOHOUTEK, Jiří, 1995. Hrady jihovýchodní Moravy. Zlín: Archa. KOHOUTEK, Jiří, 1997. Výzkum hradu Helfenštejna v Moravské bráně – Erforschung der Burg Helfenštejn. Archaeologia historica. 22, 235–247. KOHOUTEK, Jiří, 2001. Problematika lokalizace královského hradu a vývoje středověkého město v Přerově – Problematik der Lokalisierung der königlichen Burg und der Entwicklung der mittelalterlichen Stadt Přerov (Prerau). Archaeologia historica. 26, 155–170. KOHOUTEK, Jiří, 2004. Hrady v oblasti Vizovické vrchoviny. Pozdně středověké kachle z hradu Rožnova – Spätmittelalterliche Kacheln aus der Burg Rožnov. Brno: Ústav archeologické památkové péče. Pravěk, NŘ, Supplementum 12. KOHOUTEK, Jiří, – PAVLÍK, Čeněk, 2008. Soubor kachlů z hradu Lukova – Die Kachelsammlung aus Burg Lukov. Archaeologia historica. 33, 499–527. KOHOUTEK, Jiří, – VÁCHA, Zdeněk – VRLA, Radim, 2000. Nové poznatky o stavebním vývoji hradu Malenovic ve středověku – Neue Erkenntnisse von der Bauentwicklung der Burg Malenovice im Mittelalter. Archaeologia historica. 25, 183–194. KONEČNÝ, Lubomír, 1983. Odkryv teplovzdušného zařízení na hradě Vranově n. Dyjí a jeho postavení v evropském vývoji – Die Freilegung einer Warmlufteinrichtung auf Burg Vranov n. Dyjí und deren Stellung in der europäischen Entwicklung. Archaeologia historica. 8, 449–470. KONEČNÝ, Lubomír – MERTA, Jiří, 1976. Zjišťovací průzkum středověkých fortifikací v okolí Nového hradu u Adamova – Eine Erkundung mittelalterlicher Befestigungen in der Umgebung der Burg Nový hrad (Neue Burg) bei Adamov. Archaeologia historica. 1, 231–252. KOPICKI, Edmund, 1975. Katalog podstawowych typów monet i banknotów Polski oraz ziem historycznie z Polską związanych. Tom I. Średniowiecze. Część 2: Monety Pomorskie, Śląskie, Mazowieckie i kryżackie. Warszawa. KORENÝ, Rastislav – MACHAČOVÁ, Veronika, 2015. Císařův kamnář aneb Kachlová kamna od středověku k novověku na Příbramsku. Katalog výstavy. Příbram: Hornické muzeum. KOŠŤÁL, Jan, 2010. Komorové kachle s motivem sv. Jiří z hradu Vízmburku. In: Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 384–394. KOŠŤÁL, Jan a kol., 2013. Vízmburk. Příběh ztraceného hradu. Havlovice: Sdružení pro hrad Vízmburk. KOTLÁROVÁ, Simona, 2008. Páni z Rožmitálu. České Budějovice: Veduta. KOTLÁROVÁ, Simona, 2010: Jan III. z Rožmberka. 1484–1532. Generální převor johanitského řádu v Čechách a vladař rožmberského rodu. České Budějovice: Veduta. KOUBA, Jaromír, 1964. Další doklady česko-uherských styků v oblasti středověké keramiky – Veitere Beweise für die Böhmisch-Ungarischen Beziehungen auf dem Gebiet der Mittelalterlichen Keramik. Časopis Národního muzea. CXXXIII, č. 4, 185–199. KOUBA, Jaromír, 1966: Středověké kachle s husitskými bojovníky – Mittelalterliche Kacheln mit Hussitenkämpfern. Časopis Národního muzea. CXXXV, č. 1, 25–34. KOUCKÁ, Tereza, 2007. Středověké kachle z Nového Knína. Příbram: Státní oblastní archiv v Praze et al. Podbrdsko, Fontes, 5. KOUDELKA, Josef, 1911. Ukázky starého kamnářství z Bydžovska (Zvláštní otisk z Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze, ročník XIX, 98–108), Nový Bydžov: Městské muzeum. KOUŘIL, Pavel – PRIX, Dalibor – WIHODA, Martin, 2000. Hrady českého Slezska. Brno: Archeologický ústav AV. KOUTSKÝ, Karel, 2005. Draci středověkého světa. Praha: Mladá fronta.

LITER ATUR A 533 KOVÁČIK, Peter – VESELÁ, Petra, 2009. Stove tiles from Starý Bohumín – Kachle ze Starého Bohumína – Die Kacheln von Starý Bohumín. Studies in Post-Medieval Archaeology. 3, 289–302. KRAJÍC, Rudolf, 1997. Středověká kachlová kamna v Táboře (Archeologický výzkum v Křížkově ulici čp. 28) – Der Mittelalterliche Kachelofen in Tábor (Die archäologische Erforschung in Tábor – Křížkova Strasse, Nr. 28). Písek: Ires. KRAJÍC, Rudolf, 2002. Nový typ gotického kachle z Tábora. Husitský Tábor. 13, 255–318. KRAJÍC, Rudolf, 2005: Středověké kamnářství. Výzdobné motivy na gotických kachlích z Táborska. Tábor: Husitské muzeum. KRAJÍC, Rudolf, 2010. Hradiště Chýnov u Tábora. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. 23, 155–190. KRAJÍC, Rudolf, 2012. Nové nálezy kachlů s husitskými motivy z Táborska – New finds of Tiles with Hussite motivs from Tábor. In: Mezi raným a vrcholným středověkem. Pavlu Kouřilovi k šedesátým narozeninám, přátelé, kolegové, žáci. Brno: Archeologický ústav, 351–363 KRAJÍC, Rudolf – VOLF, Petr, 1997. Poznámky k technologii středověkých kachlů a stavbě historických kachlových kamen. In: KRAJÍC, R. Středověká kachlová kamna v Táboře. Písek: Ires, 1997, 177–188. KRÁL, Adolf Bruny, 1974. Unikátní nález „rytířských“ kamen ze 16. stol. Jižní Morava. 2, 53–60. KRÁSA, Josef, 1974. Rukopisy Václava IV. Praha: Odeon. KRÁSA, Josef, 1990. České iluminované rukopisy 13./16. století. Praha: Odeon. KRASNOKUTSKÁ, Tereza, 2005. Středověké a novověké kachle z Opavy. Katalog nálezů z archeologických výzkumů – Medieval and Modern Stove-Fitting in Opava, A Catalogue of Finds from Archeological Excavations. Olomouc: Archeologické centrum. Archaeologiae Regionalis Fontes, 8. KRÁSNÝ, Filip – KYPTA, Jan – ŠULC, Jan, 2005. Pozdně gotické nálezy ve venkovských usedlostech v Čisté u Mladé Boleslavi – Spätgotische Funde in ländlichen Anwesen in Čistá bei Mladá Boleslav. Archeologie ve středních Čechách. 9, 643–652. KROPÁČEK, Petr, 2017. Erby majitelů Stupavy. Heraldická ročenka. 41, 172–194. KŘENKOVÁ, Zuzana, 2007: Gotické a renesanční kachle z Městského muzea v Čáslavi. Bakalářská práce. Praha. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. KUBÍKOVÁ, Anna, 2004. Oldřich II. z Rožmberka. České Budějovice: Veduta. KUDRNÁČ, Jaroslav – FRÖHLICH, Jiří, 1987. Neznámé středověké sídlo při rybníku Němec u Písku. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. 4, 67–75. KUTHAN, Jiří, 1994. Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk: Tina. KUTHAN, Jiří, 2010: Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců. Díl první. Král a šlechta. Praha: FF UK, Togga. KUTHAN, Jiří, 2013: Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců. Díl druhý. Města, církev, korunní země. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. KUTHAN, Jiří, – ROYT, Jan, 2011. Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Svatyně českých patronů a králů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. KVIETOK, Martin – MÁCELOVÁ, Marta, 2013. Krása kachlíc. Katalóg výstavy. Vzácne neskorogotické a renesanční kachlice. Banská Bystrica: Stredoslovenské múzeum. KYBALOVÁ, Ludmila, 2002. Dějiny odívání. Středověk. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. KYPTA, Jan – HAVLICE, Jiří – JIŘÍK, Jaroslav, eds., 2017. Gotické kamnové kachle z Jindřichova Hradce. České Budějovice: NPÚ, v tisku. KYPTA, Jan – NACHTMANNOVÁ, Alena – NEÚSTUPNÝ, Zdeněk, 2016. Zaniklá středověká a raně novověká vesnice Janovice na Černokostelecku – Die mittelalterliche und frühneuzeitliche Dorfwüstung Janovice in der Umgebung von Kostelec. Památky středních Čech. 30/2, 52–58. KYPTA, Jan – ŠULC, Jaroslav, 2006. Kachle ze dvora Votelež u Kouřimi. Ke kultuře bydlení v hospodářském dvoře na přelomu středověku a raného novověku – Kacheln aus dem Hof Votelež bei Kouřim. Zur Wohnkultur im Wirtschaftshof um die Wende des Mittelalters und der frühen Neuzeit. Památky středních Čech. 20/2, 3–29. LABUDA, Jozef, 2005. Zaujímavé kachlice z Banskej Štiavnice a Sitna. In.: CHOVANEC, J., ed. Gotické a renesančné kachlice v Karpatoch. Trebišov: Arx Paris, 175–182. LAVIČKA, Roman, 2013. Pozdně gotické kostely na rožmberském panství. České Budějovice: Národní památkový ústav. LEMINGER, Emanuel, 1926. Umělecké řemeslo v Kutné Hoře. Praha: Česká akademie věd a umění. LIŠKA, Antonín, 1958. Nález středověké keramiky v ulici Politických vězňů v Praze. In: Pražskou minulostí. Sv. 2. Praha: Orbis, 36–41. LOSKOTOVÁ, Irena, 2000. Špilberská kamna doby lucemburské – Špilberker Öfen in der Zeit der Luxemburger. Brno v minulosti a dnes. XIV, 37–64.

LITER ATUR A 534 LOSKOTOVÁ, Irena, 2006. Ikonografie středověkých kachlů jako pramen lidové kultury. In: KŘÍŽOVÁ, A., ed. Středověké a novověké zdroje tradiční kultury. Etnografické studie, 1. Brno: Ústav evropské etnologie, 107–120. LOSKOTOVÁ, Irena, 2007. Typ „závěsného“ kachle z pozůstalosti Zdeňka Hazlbauera – Ein „Hängekacheltyp“ aus dem Nachlass von Zdeněk Hazlbauer. Archaeologia historica. 32, 491–499. LOSKOTOVÁ, Irena, 2008a. Žánrové, architektonické a ornamentální motivy. In: MENOUŠKOVÁ, D. – MĚŘÍNSKÝ, Z., eds. Krása, která hřeje. Výběrový katalog gotických a renesančních kachlů Moravy a Slezska – Schönheit, die wärmt. Gotische und renessainzeitliche kacheln aus Mähren und Schlesien. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 56–71 a 116–155. LOSKOTOVÁ, Irena, 2008b. Rostlinné motivy reliéfních kachlů středověkého Brna – Pflanzenmotive auf Brünner mittelalterlichen Reliefkacheln. Archaeologia historica. 33, 529–538. LOSKOTOVÁ, Irena, 2009. Středověké reliéfní kachle jako pramen hmotné kultury (Morava) – Mittelalterliche Reliefkacheln als Quelle für die materielle Kultur (Mähren). Archaeologia historica. 34, 189–208. LOSKOTOVÁ, Irena, 2010a. Neznámé kachlové reliéfy brněnského Velkého Špalíčku – Previously unknown tile Reliefs from Velký Špalíček, Brno – Unbekante Kachelreliefs vom Brünner Velký Špalíček (Grosses Klotz). Acta Musei Moraviae. Sci. soc. XCV/ 2, 105–112. LOSKOTOVÁ, Irena, 2010b. Středověké zásnuby v reliéfech brněnských kachlů. In: A vůbec… Utajený sborník Mileně Flodrové k 75. narozeninám. Brno: Archiv města Brna, 75–84. LOSKOTOVÁ, Irena, 2011a. Brněnské kamnové kachle období gotiky. Brno. Disertační práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. http://is.muni.cz/th/16057/ff_d/disertace-kachle.pdf. LOSKOTOVÁ, Irena, 2011b. Variantní řešení konstrukce rohového kachle – Alternative Konstruktionslösungen einer Eckkachel. In: MĚŘÍNSKÝ, Z., ed. Výrobní a technologické aspekty středověkých a raně novověkých komorových kachlů. Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana III/2011. Brno: Masarykova univerzita, 53–60. LOSKOTOVÁ, Irena, 2012. Nový příspěvek do kolekce tzv. rytířských kamen – A New Contribution in the Collection of „Knight Stoves“. Acta historica neosoliensia. 15, 192–199. LOSKOTOVÁ, Irena, 2014. Kachlový soubor z areálu cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Vlastivědný věstník moravský. Supplementum 2, 82–103. LOSKOTOVÁ, Irena – MENOUŠKOVÁ, Dana, 2010. Kachle se lvím motivem. Příspěvek ke způsobům zobrazování lva na neheraldických reliéfech kachlů na příkladech z Brna a Uherského Hradiště. In: Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 406–418. LOSKOTOVÁ, Irena – PAVLÍK, Čeněk, 2006. Kamnové kachle z hradu Pernštejna – Ofenkacheln aus der Burg Pernštejn. Castellologica bohemica. 10, 307–316. LOSKOTOVÁ, Irena – ŽÁKOVSKÝ, Petr, 2008. Šerm ve středověkém Brně z pohledu jednoho kamnového kachle. Brno v minulosti a dnes. XXI, 375–399. LURKER, Manfred, 2005. Slovník symbolů. Praha: Universum. MÁCELOVÁ, Marta, 1996. Požiarom zaniknutý zrubový objekt z 15. storočia v Banskej Bystrici – Der verbrannte Blockbau aus dem 15. Jahrhundert in Banská Bystrica. Archaeologia historica. 21, 421–426. MÁCELOVÁ, Marta, 1997: Výskumy v historickom jadre Banskej Bystrice. – Grabungen im historischen Stadkern von Banská Bystrica. In.: Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku 1995. Nitra: SAV, 128–130. MÁCELOVÁ, Marta, 1999. Gotické kachĺové pece z banskobystrickej radnice – Die gotische Kachelofen aus dem Rathaus in Banská Bystrica. Archaeologia historica. 24, 409–420. MALINOVSKÝ, Anton F., 2017. Heraldika v rakovnickém děkanském chrámu sv. Bartoloměje. Heraldická ročenka. Sv. 41, 111–132, tab. XVIII–XXXI. MAREK, Jiří – MARKOVÁ, Zuzana, 2007. Hrad Bouzov. Olomouc: Národní památkový ústav. MAZUR, Dominika, 2014. Kafle piecowe jako źródlo materialne i ikonograficzne. Znaczenie kafliw rekonstrukcji materialnych i niematerialnych aspektów žicia codziennego dawnych spoleczeństw – Ofenkacheln als materielle und ikonographische Quelle. Die Bedeutung von Kacheln bei des Rekonstruktion von materiellen und immateriellen Aspekten des Alltags vergangener Gesellschaften. Archaeologia historica. 39/1, 177–203. MĚCHUROVÁ, Zdeňka, 1991. Předběžné výsledky výzkumů na Kapucínském nám. 5 a 8 v Brně – Vorläufige Ergebnisse der Rettungsgrabung auf dem Kapucínské náměstí (Kapuziner-platz) Nr 5 und 8 in Brno. Archaeologia historica. 16, 145–168. MĚCHUROVÁ, Zdeňka, 2010. Kunštátská sbírka středověké keramiky a kachlů uložená v Moravském zemském muzeu v Brně. In: Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. Narozeninám. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 419–433. MĚCHUROVÁ, Zdeňka – NETOPILOVÁ, Alžběta, 2013. Umění z hlíny. Středověké kamnové kachle a keramická plastika v rukou restaurátorů. Brno: Moravské zemské muzeum.

LITER ATUR A 535 MENCL, Václav, 1974. České středověké klenby. Praha: Orbis. MENCLOVÁ, Dobroslava, 1976. České hrady. Díl druhý. Praha: Odeon. MENOUŠKOVÁ, Dana, 1999. Ikonografie a ikonologie v kontextu středověkých reliéfně zdobených kachlů z Brna – Ikonographie und Ikonologie im Zusammenhang mit den mittelalterlichen Kacheln aus Brünn. Archaeologia historica. 24, 375–385. MENOUŠKOVÁ, Dana, 2000. Pozoruhodný reliéfní kachel z muzea ve Veselí nad Moravou. In: ČECH, P. – DOBEŠ, M., ed. Sborník Miroslavu Buchvaldkovi. Most: Archeologický ústav AV ČR et al., 151–153. MENOUŠKOVÁ, Dana, 2003. Málo známá kolekce reliéfně zdobených pozdně středověkých kachlů z Dambořic – A Lesser Known Collection of Relief-Decorated Late Medieval Tile from Dambořice – Eine wenig bekannte Kollektion von Kacheln mit Reliefverzierungen aus Damboříce. Slovácko. XLIV, 183–223. MENOUŠKOVÁ, Dana, 2008a. Neznámé komorové kachle z Uherského Hradiště (z výzkumů v 90. letech 20. století) – Unknown Chaber Tiles from Uherské Hradiště – Unbekante Kammerkacheln aus Uherské Hradiště. Slovácko. XLIX, 167–197. MENOUŠKOVÁ, Dana, 2008b. Fantaskní, mytologické a alegorické motivy, Portrétní kachle. In: MENOUŠKOVÁ, D. – MĚŘÍNSKÝ, Z., eds. Krása, která hřeje. Výběrový katalog gotických a renesančních kachlů Moravy a Slezska – Schönheit, die wärmt. Gotische und renessainzeitliche kacheln aus Mähren und Schlesien. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 37–55. MENOUŠKOVÁ, Dana, 2009: Motiv bájného gryfa na reliéfech moravských a slezských středověkých komorových kachlů – Das Motiv des Fabeltiers Greif auf mährischen und schlesischen Blattnapfkacheln. Archaeologia historica. 34, 225–243. MENOUŠKOVÁ, Dana, 2011: Městská heraldika na kachlích ze sbírky Slováckého muzea – Urban Heraldry on the Tiles from the Collection of Moravian Slovak Museum – Stadtheraldik auf den Kacheln aus der Sammlung des Museums der Mährischen Slowakei. Slovácko. LII, 161–173. MENOUŠKOVÁ, Dana, 2012: Znak pánů z Lomnice na reliéfech kachlů z Uherského Hradiště – Wappen der Herren von Lomnice an Kachelreliefs aus Uherské Hradiště. Slovácko. LIII, 217–225. MENOUŠKOVÁ, Dana, – VITANOVSKÝ, Michal, 2006. Beránek boží a evangelisté na kachlích z Uherského Hradiště (?), Kroměříže a Lukova – Agnus Dei (Lamm Gottes) und die Evangelisten auf den Kacheln aus Uherské Hradiště (?), Kroměříž und Lukov. Slovácko. XLVIII, 137–151. MENOUŠKOVÁ, Dana, – VITANOVSKÝ, Michal, 2007: Kachle s reliéfem sv. Petra ze Strážnice, Uherského Hradiště (?) a hradu Buchlova. In: Okolo Strážnice. Sborník Městského muzea Strážnice. Strážnice: Muzejní a vlastivědný spolek, 22–34. MENOUŠKOVÁ, Dana, – VITANOVSKÝ, Michal, 2011: K technologii výroby středověkých kachlů. Dva neobvyklé kachlové reliéfy (přechodné pozitivy) s motivem sv. Jakuba Většího (?) z Prostějova a Šternberka – Zwei vorläufige Positivformen zur Herstellung von Kacheln mit dem Motiv des hl. Jakobus der Älteren (?) aus Prostějov und Šternberk. In: MĚŘÍNSKÝ, Z., ed. Výrobní a technologické aspekty středověkých a raně novověkých komorových kachlů. Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana III/2011. Brno: Masarykova univerzita, 16–26. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk, 1997. Iterum „Ad lupum predicantem“. In: Život v archeologii středověku. Praha: Peres – Archeologický ústav AV ČR, 459–466. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk – ZUMPFE, Eva, 1996. Kachle malého formátu z Jihlavy a hradu Rokštejna a jejich ikonografie – Kleinformatige Ofenkacheln aus Iglau (Jihlava) und der Burg Rokštejn (Bez. Jihlava) und ihre Ikonographie. Archaeologia historica. 21, 499–503. MEZNÍK, Jaroslav, 1962. Členové brněnských městských rad z let 1343–1437. Přílohy k práci Brněnský patriciát a boje o vládu města ve 14. a 15. století (BMD IV, 1962), uloženo v Archivu města Brna. MICHNA, Pavel J., 1965. Gotický kachel ze sbírek Podhoráckého muzea v Tišnově. Vlastivědný věstník moravský. 21, 160–161. MICHNA, Pavel J., 1972. Příspěvek historické archeologie k dějinám tzv. „královského domu“ v Brně. Vlastivědný věstník moravský. 24, 264–271. MICHNA, Pavel J., 1974. Eine Steihofen-Luftheizung in der Bischofsburg Melice bei Vyškov im Mähren – Středověké teplovzdušné topení na hradě Melicích u Vyškova. In: Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. E 18–19, 1973–1974, 211–216. MICHNA, Pavel J., 1976. Melická skupina gotických kachlů. Umění. 241/976, č. 2, 148–158. MICHNA, Pavel J., 1977. K vývojové a typologické charakteristice moravských středověkých kachlů. Sborník památkové péče v Severomoravském kraji. 3, 7–45. MICHNA, Pavel J., 1981. Gotická kachlová kamna z hradu Melic na Vyškovsku. Pokus o rekonstrukci – Ein gotischer Kachelofen aus Burg Melice in der Wischauer Gegend (Versuch einer Rekonstruktion). Archaeologia historica. 6, 333–360. MICHNA, Pavel, J., 1984. Gotische Kacheln aus Burg Melice in Mähren. Budapest régiségei. XXVI, 87–110. MILOŠ, Stanislav – MICHNA, Pavel – SEDLÁČKOVÁ, Hedvika, 1998. Pozdně gotické a renesanční kachle ze

LITER ATUR A 536 zámku v Hranicích – Late Gothic and Renaissance Tiles from the Hranice Chateou. Hranice–Olomouc: Městský úřad – Památkový ústav. MOTYKOVÁ, Karla, 1998. Archeologické výzkumy na Nymbursku v roce 1996. Středočeský vlastivědný sborník. 16, 151–158. MUDRA, Aleš, 2012. Ecce panis angelorum. Výtvarné umění pozdního středověku v kontextu eucharistické devoce v Kutné Hoře (kolem 1300–1620) – Ecce panis angelorum. Art and Architecture of Late Middle Ages in the Context of Eucharistic Devotion in Kutná Hora (c. 1300–1620). České Budějovice – Praha: Národní památkový ústav. MUDRA, Miroslav, 2007. Platnéřství, výroba zbroje. Praha: Grada. MYSLIVEČEK, Milan, 1992. Panoptikum symbolů, značek a znamení. Praha: Horizont. MYSLIVEČEK, Milan, 1993. Erbovník aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě. Praha: Horizont. MYSLIVEČEK, Milan, 2005. Velký erbovník. Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Svazek 1. Plzeň: Fraus. MYSLIVEČEK, Milan, 2006. Velký erbovník. Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Svazek 2. Plzeň: Fraus. MYSLIVEČKOVÁ, Hana, 2013. Mors ultima linea rerum. Pozdně gotické a renesanční figurové náhrobní monumenty na Moravě a v českém Slezsku – Mors ultima linea rerum. Late Gothic Renaissance Figure Gravestone Monuments in Moravia and Czech Silezia. Olomouc: Univerzita Palackého. NECHVÁTAL, Bořivoj, 1984. Nálezy středověkých dlaždic v západních Čechách – Funde mittelalterlicher Fliesen in Westböhmen. Archaeologia historica. 9, 247–261. NEJEDLÝ, Martin, 2002. Od krásné dívky až k hadům a drakům. Proměny víly Meluziny a jejich odraz v ikonografii středověkých pramenů – From beautiful maiden to snakes and dragons: the transformation of the nymph Melusina and its depiction in the iconography of Medieval source material. Archeologické rozhledy. LIV, sešit 2, 457–494. NEJEDLÝ, Martin, 2003. Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a společnost ve středověku. Praha: Aleš Skřivan. NEJEDLÝ, Martin, 2007. Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků. Praha: Scriptorium. NEKUDA, Vladimír, 1963. Nálezy středověkých hrnčířských pecí na Moravě. Časopis Moravského muzea. Vědy společenské, 48, 57–84. NEKUDA, Vladimír – REICHERTOVÁ, Květa, 1968. Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno: Moravské zemské muzeum. NEKUDA, Vladimír – UNGER, Josef, 1981. Hrádky a tvrze na Moravě. Brno: Blok. NĚMCOVÁ, Jana, 2006. Středověké osídlení Moravskotřebovska ve světle archeologických pramenů – Medieval settlement of Moravskotřebovsko in the light of the archeological discoveries. Diplomová práce. Opava. Slezská univerzita. Filozoficko-přírodovědná fakulta. NĚMCOVÁ, Jana, 2007. Kachle z archeologické sbírky Městského muzea v Moravské Třebové – Die Ofenkacheln aus der Archäologischen Sammlung des Städtischen Museums in Moravská Třebová (Mährisch Trübau). Moravskotřebovské vlastivědné listy. 18, 6–21. NISLER, Petr, 2004. Kamnové kachle z hradu Cimburka ve sbírkách moravskotřebovského muzea. Opava. Bakalářská práce. Slezská univerzita. Filozoficko-přírodovědná fakulta. NOVÁČEK, Karel, 1989. Archeologický nález z tvrze v Tochovicích, okr. Příbram – Archäologischer Fund aus der Festung Tochovice, Kreis Příbram. Castellologica bohemica. 1, 295–305. NOVOBILSKÝ, Milan – ROŽMBERSKÝ, Petr, 1997. Hrad Krasíkov neboli Švamberk. Plzeň: Nadace České hrady. ORNA, Jiří, 2005. Gotické a renesanční kachle ve sbírkách západočeského muzea v Plzni. Plzeň: Západočeské muzeum. ORNA, Jiří, 2008. Gotické kachle z Krašovic, okr. Plzeň-sever – The Gothic Style Stove Tiles from Krašovice (region Plzeň-sever). Sborník Západočeského muzea v Plzni. Historie XIX, 222–226. ORNA, Jiří – DUDKOVÁ, Veronika, 2014. Kachle s náboženskými motivy z Plzně čp. 138 – Kacheln mit religiösen Motiven aus Pilsen, Konskriptionsnummer 138. Archeologie západních Čech. 8, 107–112. PAJER, Jiří, 1983. Počátky novověké keramiky ve Strážnici. Strážnice: Ústav lidového umění. PALACKÝ, František, 1906. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha. Památky archeologické a místopisné. XX. 1902–1903, Praha: Archeologická komise. Památky archeologické a místopisné. XXII. 1906–1907, Praha: Archeologická komise. Památky archeologické a místopisné. XXIII. 1908–1909, Praha: Archeologická komise. PAPAJÍK, David, 2005. Páni ze Sovince. Dějiny rodu moravských sudích. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. PAŘÍK, Vojtěch – HAZLBAUER, Zdeněk, 1991. Technologie výroby gotických kachlů s prořezávanou čelní stěnou – Erzeugungstechnologie der gotischen Kacheln mit der durchbrochenen Vorderwand. Archaeologia historica. 16, 293–304.

LITER ATUR A 537 PAŘÍK, Vojtěch – PAŘÍKOVÁ, Anežka, 2011. Kachlová kamna z období 15.–16. století. Dva příklady mezioborové spolupráce – Ein Kachelofen aus dem 15.–16. Jahrhundert – zwei Beispiele für eine fachübergreifende Zusammenarbeit. In: MĚŘÍNSKÝ, Z., ed. Výrobní a technologické aspekty středověkých a raně novověkých komorových kachlů. Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana III/2011. Brno: Masarykova univerzita, 66–74. PÁTKOVÁ, Hana, 2008. Česká středověká paleografie. České Budějovice: Veduta. PATRNÝ, Michal – BERÁNEK, Jan, 2014. Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje v Kolíně. Praha: Tomáš Halama. PAVLÍK, Čeněk, 1992. Gotické a goticko-renesanční kachle z hradu Rožnova. Praha–Basel, soukromý tisk. PAVLÍK, Čeněk, 2005a. Velbloud z Posázaví. Časopis Společnosti přátel starožitností. 113/4, 232–236. PAVLÍK, Čeněk, 2005b. Kuriózní heraldický kachel z Velkého Meziříčí. Časopis Společnosti přátel starožitností. 113/3, 164–166. PAVLÍK, Čeněk, 2006. Gotické reliéfní kachle z tvrze Stará, dnes zámku Staré Hrady – Gotische Reliefkacheln aus dem Schloss Staré Hrady bei Jičín. Časopis Společnosti přátel starožitností. 114/1–2, 1–12. PAVLÍK, Čeněk, 2007a. Gotické a renesanční kachle pod Ždánickým lesem – Gothic and Renaissance (tiles) in the Ždánický Forest region. In: RegioM. 74–90. PAVLÍK, Čeněk, 2007b. Kamna knížete Viktorina z Minsterberka. Polensko. XVI, č. 4, 1–13. PAVLÍK, Čeněk, 2008a. Ze starých sbírek mikulovského muzea – From the old collections of the Mikulov museum. RegioM. 79–81. PAVLÍK, Čeněk, 2008b. Kachlový materiál z hradu Polná. Archeologie Moravy a Slezska. VIII, 200–220. PAVLÍK, Čeněk, 2008c. Náboženské motivy. In: MENOUŠKOVÁ, D. – MĚŘÍNSKÝ, Z., eds. Krása, která hřeje. Výběrový katalog gotických a renesančních kachlů Moravy a Slezska – Schönheit, die wärmt. Gotische und renessainzeitliche kacheln aus Mähren und Schlesien. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 10–35. PAVLÍK, Čeněk, 2008d. Impozantní zbytky kachlových kamen z paláců hradu Roupova – Imposante Reste von Kachelsteinen aus den Palas der Burg Roupov. Castellologica bohemica. 11, 495–536. PAVLÍK, Čeněk, 2008e. Cimburská katedrála – Die Kathedrale von Cimburk. Moravskotřebovské vlastivědné listy. 19, 1–5. PAVLÍK, Čeněk, 2009. Draci v křesťanské ikonografii na kachlích gotiky a renesance – Drachen in der christlichen Ikonographie auf Kacheln der Gotik und Renaissance. Časopis Společnosti přátel starožitností. 117/3, 129–149. PAVLÍK, Čeněk, 2010a. Draci na kachlích gotiky a renesance aneb kouzelný svět fantazie – Drachen auf Kacheln der Gotik und der Renaissance oder die zauberhafte Welt der Phantasie. Archaeologia historica. 35/1, 273–301. PAVLÍK, Čeněk, 2010b. Pozůstatky pozdně gotických kamen z domu čp. 62 v Lošticích. Hláska. Zpravodaj klubu Augusta Sedláčka, XXI, č. 1, 8–10. PAVLÍK, Čeněk, 2011a. Kachle z Doubravníka – Kacheln aus Doubravník. Časopis Společnosti přátel starožitností. 119/4, 215–231. PAVLÍK, Čeněk, 2011b. Soubor kachlů z hradu Lukova objevený během záchranných prací (do roku 2009) – Die bei Rettungsarbeiten (bis zum Jahr 2009) entdeckte Kachelkollektion von Burg Lukov. Archaeologia historica. 36, 557–571. PAVLÍK, Čeněk, 2012. Objev destruovaných gotických kachlových kamen na hradě Valečov – Die Entdeckung des Gotischen destruierten Kachelofens auf der Burg Valečov. Archeologie ve středních Čechách. 16/1, 401–435, fotolab 6 a 7. PAVLÍK, Čeněk, 2013a. Soubor pozdně gotických kachlů z hradu Litice, okr. Ústí nad Orlicí – A Collection of Late Gothic Stove Tiles from Litice Castle, Ústí nad Orlicí District. Archeologie ve středních Čechách. 17/2, 759–778. PAVLÍK, Čeněk, 2013b. Pernštejnský zubr na kachlových reliéfech – katalog dosud známých zobrazení – Der Pernsteiner Auerochse auf Kachelreliefs – Katalog der bisher bekannten Abbildungen. Časopis Společnosti přátel starožitností. 121/1, 22–44. PAVLÍK, Čeněk, 2014. Andělé na gotických kachlových reliéfech z Čech a Moravy – Engel auf gotischen Kachelreliefs aus Böhmen und Mähren. Časopis Společnosti přátel starožitností. 122/3, 129–155. PAVLÍK, Čeněk, 2015. Neznámé zbytky kachlových kamen z hradu a zámku Bechyně, okr. Tábor – Unknown Remains of Tiled Stoves from the Castle and Chateau of Bechyně, Tábor District. Archeologie ve středních Čechách. 19/2, 823–830. PAVLÍK, Čeněk – ŠEDO, Ondřej, 2006. Soubor kachlů z obce Bulhary u Mikulova. RegioM. 18–45. PAVLÍK, Čeněk – ŠPAČEK, Jaroslav, 2013a. Soubor gotických reliéfních kachlů z obce Škvorec, okr. Praha- východ – Eine Kollektion gotischer Reliefkacheln aus der Gemeide Škvorec, Bez. Prag-Ost. Archaeologia historica. 38/2, 543–556.

LITER ATUR A 538 PAVLÍK, Čeněk – ŠPAČEK, Jaroslav, 2013b. Soubor gotických kachlů z tvrze ve Vyšehořovicích, okr. Praha- Východ – Die Sammlung von den Gotischen Ofenkacheln aus der Festung in Vyšehořovice. Archeologie ve středních Čechách. 17/1, 265–274. PAVLÍK, Čeněk – ŠPAČEK, Jaroslav, 2018. Gotické a renesanční kachle ze sbírek Oblastního muzea v Lounech. Archeologie ve středních Čechách. 23/1, v tisku. PAVLÍK, Čeněk – VITANOVSKÝ, Michal, 2004. Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance. Praha: Libri. PAVLÍK, Čeněk – VITANOVSKÝ, Michal, 2005. Tajemný lev. RegioM. 55–59. PAVLÍK, Čeněk – VITANOVSKÝ, Michal, 2008. Magický jednorožec a jeho ztvárnění na kachlích gotiky a renesance – Das magische Einhorn und seine Gestaltung auf Kacheln der Gotik und Renaissance. Archaeologia historica. 33, 539–558. PAVLÍK, Čeněk – VITANOVSKÝ, Michal, 2009. Invalidé na středověkých kachlích – Invaliden auf mittelalterlichen Kacheln. Archaeologia historica. 34, 245–254. PEK, Tomáš, 2007. Objev, obnova a restaurování gotické kaple na tvrzi Cuknštejn na Českobudějovicku. Zprávy památkové péče. 67/2, 97–104. PELANT, Jan, 2013. Erby české, moravské a slezské šlechty. Vývoj erbů a stručné dějiny 610 rodů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. PETRÁŇ, Josef, 1970. Český znak. Praha: Ministerstvo kultury. PETRÁŇ, Josef, 2001. Příběh Ouběnic. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. PETRÁŇ, Zdeněk – RADOMĚRSKÝ, Pavel, 2001. Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. Praha: Libri. Physiologus, 2001. Griechisch/Deutsch. Übersetzt und herausgegeben von Otto Schönberger. Stuttgart: Reclam. PLAČEK, Miroslav, 2001. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri. PLAČEK, Miroslav – FUTÁK, Peter, 2006. Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. POKLUDA, Zdeněk, 2005. Brumov. Osudy hradu a jeho držitelů. Hýsly: Alcor Puzzle. POKLUDA, Zdeněk, 2012. Moravští Šternberkové. Panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. POSPÍŠILOVÁ, Alena, 1978. Nález středověkých kachlů ve Voteleži u Kouřimi. In: Práce Muzea české vesnice, 4. Kolín: Regionální muzeum, 15–26. PROCHÁZKA, Zdeněk, 1998. Nové poznatky z výzkumu hradu Nového Herštejna – Neue Erkenntnisse aus der Untersuchung der Burg Nový Herštejn. Castellologica bohemica. 6/1, 205–228. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2004. Hrad Prostiboř – Historie sídla – popis – stavebně historický vývoj – Burg Prostiboř – Geschichte des Sitzes, Beschreibung und bauhistorische Entwicklung. Castellologica bohemica. 9, 79–124. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2010. Hrad Švamberk-Krasíkov, kapitoly z dějina stavební historie významného západočeského hradu – Die Burg Švamberk-Krasíkov, Kapitel aus der Historie und Baugeschichte einer bedeutenden westböhmischen Burg. Castellologica bohemica. 12, 151–191. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2013: Tvrz ve Lštění. Proměny jednoho rytířského sídla aneb jak se státi zemánkem. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa. PROCHÁZKA, Rudolf – KOHOUTEK, Jiří – PEŠKA, Jaroslav, 2007. Přerov. Horní náměstí. Od pravěkého hradiska ke středověkému městu – Přerov – Upper Square From a Prehistoric Hillfort to a Medieval Town. Olomouc: Archeologické centrum. Archeologické památky střední Moravy, 15. PROSTŘEDNÍK, Jan, 1999. Záchranný výzkum v Hluboké ul. čp. 140 v Turnově. Zpravodaj muzea v Hradci Králové. 25, 167–195. PRUDKÁ, Alena, 1996. Středověký hazard. Štafeta. XXVII, 50–54. PRUDKÁ, Alena, 1998. Prostějovské renesanční kachle. Štafeta. XXIX, 62–66. RADOMĚRSKÝ, Pavel, 1962. O hoře Blaníku, kterouž jsou Táboři osadili – Vom Berge Blaník den die Taboriten Besetzten. Časopis Národního muzea. Oddíl věd společenských, CXXXI, č. 1, 4–13. RADOMĚRSKÝ, Pavel, 1965. Středověká keramika II. Muzejní a vlastivědná práce. 3, č. 1, 15–25. RADOVI, Milada a Oldřich, 1998. Kniha o sklípkových klenbách. Praha: Jalna. RAMEŠOVÁ, Michaela, 2016. Renesanční portály kostelů v Chrudimi a Čáslavi – Renaissanceportale der Kirchen in Chrudim und Čáslav/Tschaslau. Dokumentation und neue Feststellungen. Památky středních Čech. 30/2, 18–36. RAPP BURI, Anna – STUCKLY-SCHÜRER, Monica, 1990. Zahm und wild. Basler und Strassburger Bildteppiche des 15. Jahrhunderts. Mainz: Philipp von Zabern. RICHTER, Miroslav, 1969. Výzkum v Sezimově Ústí v l. 1966–1968. Archeologické rozhledy. XXI, 768–782. RICHTER, Miroslav, 1978. Středověká keramika ze Sezimova Ústí. České Budějovice: Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou.

LITER ATUR A 539 RICHTEROVÁ, Julie, 1982. Středověké kachle. Praha: Muzeum hlavního města Prahy. RICHTEROVÁ, Julie, 1983: Orlice jako chronologický motiv kachlového reliéfu – Der Adler als chronologisch relevantes Motiv des Kachelreliefs. Archaeologia historica. 8, 155–165. RICHTEROVÁ, Julie, 1988: Pozdně gotické kachle z Novoměstské radnice v Praze – Spätgotische Ofenkacheln aus dem Rathaus der Prager Neustadt. Archaeologica Pragensia. 9, 111–128. RICHTEROVÁ, Julie, 1991: Pozdně gotický kachlový materiál ze zámku ve Velkých Losinách – Spätgotisches Kachelmaterial aus dem Schloss in Velké Losiny (Gross Ullersdorf). Vlastivědný věstník moravský. 43, 3–9. ROSULKOVÁ, Kateřina, 2013. Kachlový soubor z 15. až 16. století z hradu Lichnice. Katalog a analýza sbírky Městského muzea Čáslav – Collection of Tiles from Castle Lichnice. Východočeský sborník historický. 24, 3–80. ROTH HEEGE, Eva, 2012. Ofenkeramik und Kachelofen. Typologie, Terminologie und Rekonstruktion im deutschsprachigen Raum (CH, D, A, FL) mit einem Glossar in siebzehn Sprachen. Bern: Stämpfli Verlag. Schweizer Beiträge zur Kulturgeschichte und Archäologie des Mittelalters, 39. ROTH KAUFMANN, Eva – BUSCHOR, René – GUTSCHER, Daniel, 1994. Spätmittelalterliche relifierte Ofenkeramik in Bern. Herstellung und Motive. Bern: Staatl. Lehrmittelverl. ROUS, Pavel, 1985. Nálezy v havlíčkobrodském muzeu s možným vztahem k husitství. Zpravodaj Krajského muzea východních Čech. XII/1, 106–112. ROYT, Jan, 2007. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum. ROYT, Jan, 2016. Kaple svatého Kříže – The Chapel of the Holy Cross. Karlštejn: Národní památkový ústav. ROYT, Jan – ŠEDINOVÁ, Hana, 1998. Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta. ROYT, Jan – SOMMER, Petr – STECKER, Martin, 2013. Sázavský klášter. (Vydáno v roce 960. výročí úmrtí sv. Prokopa) Praha: Národní památkový ústav. RULÍŠEK, Hynek, 2005. Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie. ŘEZNÍK, Miloš, 2005. Sasko. Praha: Libri. Stručná historie států. SADÍLEK, Jaroslav, 2001. Hrad Blansko. Blansko: Muzeum Blansko. Blansko v historii, 7. SEDLÁČEK, August, 2000. Hrady, zámky a tvrze království českého [CD]. Praha: Argo. SEDLÁČEK, August, 2001–2003. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 1–5. Ed. Růžek, V. Praha: Academia. SEDLÁČKOVÁ, Hedvika, 2000. Kamnové kachle a hrací karty z archeologického průzkumu Petrášova paláce. In: MICHNA, P., ed. Petrášův palác v Olomouci. Olomouc: NPÚ, 57–112. SCHAUBER, Vera – SCHINDLER, Hanns Michael, 2002. Rok se svatými. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. SCHENK, Zdeněk, 2016. Velehrad – archeologické prameny k bývalému cisterciáckému klášteru. Brno. Disertační práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie. SCHENK, Zdeněk – MIKULÍK, Jan, 2009. Archeologický výzkum před lipenským zámkem přinesl nová zjištění. Lipenské listy. XI, č. 6, 14. SCHENK, Zdeněk – MIKULÍK, Jan, 2016a. Hřejivá krása skrytá pod dlažbou Mostní ulice. In: Přerov – Na Marku. Příběh jednoho místa. Přerov: Kulturní a informační služba, 57–61. SCHENK, Zdeněk – MIKULÍK, Jan, 2016b. Archeologické objevy v Lipníku nad Bečvou. In: Lipník nad Bečvou, naše město. Lipník nad Bečvou: Město, 6–31. SCHRADER, J. L. 1986: A Medieval Bestiary. The Metropolitan Museum of Art Bulletin. SCHWARZENBERG, Karel, 1941. Heraldika (čili přehled její teorie se zřetelem k Čechám na vývojovém základě). Praha: Vyšehrad. SIMOTA, Vlastimil – JIŘÍK, Jaroslav – KOPPOVÁ, Eva, 2006. Nálezy pozdně středověkých a raně novověkých kachlů v Písku „Na Bakalářích“. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. 19, 289–302. SKRUŽNÝ, Ludvík, 1974. Příspěvek k vývoji hrnčířských cechů a hrnčířských pracovních nástrojů. Český lid. 61, 155–175. SKRUŽNÝ, Ludvík, 2003. Funkce a vývoj otopných zařízení v období od paleolitu po novověk – Funktion und Entwicklung der Heizeinrichtungen im Zeitraum vom Paläolithikum zur Neuzeit (aus der Historie der Heizeinrichtungen). Svorník. 1, 7–42. SKRUŽNÝ, Ludvík – ŠPAČEK, Jaroslav, 2002. Vývoj kachlových kamen ve svědectví ikonografického materiálu a národopisných paralel – Entwicklung der Kachelöfen im Zeugnis der ikonographischen Quellen und der ethnographischen Parallelen. Archaeologia historica. 27, 535–553. SKRUŽNÝ, Ludvík – ŠPAČEK, Jaroslav, 2004: K vybraným motivům středověkých kachlů ze sbírek Městského muzea v Čelákovicích – On Selected Motives of Medieval Tiles from the Collections of the City Museum in Čelákovice – Zu den ausgewählten Motiven der mittelalterlichen Ofenkacheln aus den Sammlungen des Stadtmuseums in Čelákovice. In: 100 let Městského muzea v Čelákovicích. Čelákovice: Městské muzeum, 225–272.

LITER ATUR A 540 SLIVKA, Michal, 1990. Vita contemplativa ako protiklad k vita activa (Kertuzie hornonemeckej provincie) – Vita contemplativa im Gegensatz zu vita activa. Archaeologia historica. 15, 151–173. SLOVÁK, Jindřich, 1901. Starožitné kachle kroměřížské. Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 70/18, 46–49. SMETANA, Jan – GABRIEL, František, 1988: Středověké kachle z hradu Helfenburku – Mittelalterliche Kacheln aus der Burg Helfenburk. Archaeologia historica. 13, 545–560. SMETÁNKA, Zdeněk, 1961. Základy uhersko-česko-polské skupiny pozdně gotických kachlů. Památky archeologické. 52, 592–598. SMETÁNKA, Zdeněk, 1968. Technologie výroby českých kachlů od počátku 14. do počátku 16. století. Památky archeologické. LIX, 543–578. SMETÁNKA, Zdeněk, 1969. K morfologii českých středověkých kachlů. Památky archeologické. LX, 228–265. SMETÁNKA, Zdeněk, 1983a. Ad lupum predicantem – reliéf pozdně gotického kachle jako historický pramen. Archeologické rozhledy. XXXV, 316–326, 360. SMETÁNKA, Zdeněk, 1983b. K počátkům výroby komorových kachlů v Čechách – Zu den Anfängen der Erzeugung von Blattkacheln in Böhmen. Archaeologia historica. 8, 145–154. SMETÁNKA, Zdeněk, 1988. Gotický prolamovaný kachel z Pražského hradu – A gothic – style openwork stove tile from Prague Castle. In: Castrum Pragense 1. Praha: Archeologický ústav ČSAV, 177–180. SMOLÁKOVÁ, Mária, 2003. K problematike tzv. zelených izieb neskorého stredoveku – Zur Problematik der sog. grünen Stuben im Spätmittelalter. Archaeologia historica. 28, 637–647. SMOLÁKOVÁ, Mária, 2011: K ikonografii zobrazenia Bitka dvoch mužov (hráčov) – Zur Ikonographie der Darstellung Rauferei zweier Männer (Spieler). Archaeologia historica. 36/2, 573–582. SOUKUP, Pavel, 2015. Jan Hus. Život a smrt kazatele. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. SOUKUPOVÁ, Markéta, 2013. Vytápění hradu. In: KOŠŤÁL, J., ed. Vízmburk. Příběh ztraceného hradu. Havlovice: Sdružení pro Vízmburk, 119–135. Soupis památek Historických a uměleckých, 1900. 10. Politický okres třeboňský. Praha: Archeologická komise. STEHLÍKOVÁ, Dana, 2000. Wiltonský diptych. In: Karmelitánský kalendář 2001, 140–141. STEMBERGER, Günter, ed. 1999. 2000 let křesťanství. Ilustrované církevní dějiny. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. STORM, Vojtěch, 2015. Proměny znaku Českých Budějovic. Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. LII, č. 1, 38–53. STRÁNÍK, Daniel, 2009. Archeologický výzkum v Kralovicích. Vlastivědný sborník. Čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska. XIX, č. 2, 18–23. STRAUSS, Konrad, 1983. Die Kachelkunst des 15. bis 17. Jahrhunderts in europänischen Ländern. Sv. 1–3. München. Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, 1986. Ed. D. Hejdová. Praha: Uměleckoprůmyslové muzeum. STUDNIČKOVÁ, Milada, 2012. Dvorské řády Lucemburků. In: ŠMAHEL, F. – BOBKOVÁ, L., eds. Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 458–460. Svatá Anežka Česká – princezna a řeholnice, 2011. Publikace s katalogem k výstavě. Praha: Arcibiskupství pražské, Národní galerie. SVOBODA, Miroslav, 2010. Páni ze Strakonic. Vládci Prácheňska a dobrodinci johanitů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. SÝKORA, Milan – VOLF, Martin, 2012. Kachlová kamna jako prostředek reprezentace? Výpověď nálezů z Chomutova a Egerberka – Kachelöfen als Mittel der Repräsentation? Aussage der Funde aus Chomutov/ Komotau und Egerberg. In: Comotovia 2011, Chomutov: Město Chomutov, 7–36. ŠEVČÍKOVÁ, Kamila, 2003. Středověká produkce kachlů z okolí Rychnova nad Kněžnou. Liberec. Diplomová práce. Technická univerzita Liberec. ŠIMŮNEK, Robert – JIŘÍK, Jaroslav – KYPTA, Jan – SIMOTA, Vlastimil, 2010. Pozdně gotická kamna z domu čp. 1 v Milevsku – výraz společenského postavení? – Ein spätgotischer Ofen aus dem Haus Konskr. – Nr. 1 in Milevsko/Mühlhausen – Ausdruck der sozialen Stellung? Průzkumy památek. XVII/2, 75–92. ŠMAHEL, František, 2007. Diví muži, lesní lidé a urození divoši v imaginaci českého středověku – Savage Men, Forest People and Noble Savages in the Imagiation of the Czech Middle Age Period. In: Cestou dějin – K poctě PhDr. Svatavy Rakové, CSc. Separatum. Praha: Historický ústav, s. 409–429 ŠMAHEL, František, 2012: Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku. Praha: Argo. ŠMAHEL, František – BOBKOVÁ, Lenka, eds., 2012. Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. ŠPAČEK, Jaroslav – BOHÁČOVÁ, Ivana, 2000. Výsledky záchranného archeologického výzkumu v areálu okolí baziliky sv. Václava ve Staré Boleslavi (předběžná zpráva z let 1997–1998) – Ergebnisse der

LITER ATUR A 541 Rettungsgrabung im Areal und in der Umgebung der Basilika St. Wenzeslaus in Stará Boleslav (Vorbericht über Grabungen in der Jahren 1997–1998). Archaeologia historica. 25, 307–322. ŠPAČKOVÁ, E. – NOVÁČEK, J. 1984: Evidenční karty kachlového materiálu u hradu Karlštejna. Archiv Národního památkového ústavu, ú. o. p. středních Čech. Praha. ŠTIKOVÁ, Eva, 1958. Středověké kachle z Karmelitské ulice čp. 529 na Malé Straně. In: LIŠKA, A., ed. Pražskou minulostí. Praha: Orbis, sv. 2, 30–35. ŠULC, Jaroslav – KYPTA, Jan – JEŽEK, Martin, 2009. K hospodaření a kultuře bydlení na středověkém statku v ranném novověku: příklad z Trněného Újezdu (okr. Kladno) – The possibility of studying the rural housing culture between Middle Ages and the Early Modern period on the basis of sources from Trněný Újezd (Central Bohemia). Archeologické rozhledy. LXI, 697–714. TAMÁSI, Judit, 1995. Verwandte Typen im schweizerischen und ungarischen Kachelfundmaterial in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts. Vergleichsuntersuchungen zu den Werkstattbezihungen zwischen dem oberrheinischen Raum und Ungarn. Budapest: Ungarisches Landesdenkmalamt. TAUBER, Jürg, 1980. Herd und Ofen im Mittelalter. Olten-Freiburg in Breisgau. TEJČEK, Michal – HŮRKOVÁ, Jindra, 2006. Klatovský špitál a špitálský dvůr u Svatého Rocha. Sborník prací z historie a dějin umění. 4, 49 –114. TETOUR, Michal, 2005. Pozdně gotická a goticko-renesanční kachlová kamna ze zámku Chanovice – Late Gothic and Gothic-Renaissance tiled stove from the Chanovice castle. Archeologické výzkumy v jižních Čechách. 18, 211–283. TOMAN, Rolf – BEDNORZ, Achim, 2009. Gotik. Architektur. Skulptur. Malerei. Potsdam: Ullmann. TOMÁŠKOVÁ, Markéta, 1999. Některé aspekty k výskytu kamnářských výrobků na Jičínsku. Brno. Seminární práce. Masarykova Univerzita. Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie. TOMKOVÁ, Kateřina – HAZLBAUER, Zdeněk, 1990. Pozdně gotické kachle z Nového Strašecí – Late Gothic stove tiles from Nové – Strašecí. In: Studies in Post-Medieval Archeology. Praha: Archeologický ústav, 297–306. Trans montes, 2014. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách. Eds. Mudra, A. – Ottová, M. Praha: FF UK. TREU, Ursula, 1981. Physiologus. Frühchristliche Tiersymbolik. Berlin: Union Verlag. TŘÍŠKA, Josef, 1990. Předhusitské bajky. Praha: Vyšehrad. TYMONOVÁ, Markéta, 2005. Kachle se znaky saských kurfiřtů z rodu Wettinů z hradu Cvilína – Kacheln aus der Burg Cvilín mit den Wappen der sächsischen Kurfürsten vom Stamme der Wettiner. Archaeologia historica. 30, 457–469. TYMONOVÁ, Markéta, 2009. Středověké reliéfní kachle jako pramen hmotné kultury (Slezsko) – Mittelalterliche Reliefkacheln als Quelle der Sachkultur (Schlesien). Archaeologia historica. 34, 209–223. TYMONOVÁ, Markéta, 2011. Gotické a renesanční kachle ze slezských hradů, díl I. – Gothic und Rennaisance Tiles from Silesian Castles. Brno. Disertační práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. TYMONOVÁ, Markéta, 2016. Kachlové soubory z Frýdku – Die Kachelkollektionen aus Frýdek. Archaeologia historica. 41/2, 415–435. ULRYCHOVÁ, Eva, 2006. Archeologické nálezy z hradů Jičínské kotliny uložené v jičínském muzeu – Archäologische Funde aus den Burgen des Beckens von Jičín, die im Museum der Stadt Jičín bewahrt Werden. Castellologica bohemica. 10, 317–334. URBAN, Jan, 2003. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. VACKOVÁ, Jarmila, 2005. Van Eyck. Praha: Academia. VANĚK, Ferdinand – HOSTAŠ, Karel, 1902. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres domažlický. Praha: Archeologická komise. VANÍČEK, Vratislav, 2014. Svatý Václav. Panovník a světec v raném středověku. Praha–Litomyšl: Paseka. VAŘEKA, Marek, 2008. Jan z Pernštejna. 1561–1597. Hospodářský úpadek Pernštejnů. České Budějovice: Veduta. VAŘEKA, Pavel, 1997. Záchraný archeologický výzkum pozdně středověkého domu v Sedlčanech – před- běžná zpráva. Archeologie ve středních Čechách. 1, 399–406. VAVŘINOVÁ, Valburga, 2006. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri. VELÍMSKÝ, Tomáš, 2002. Hrabišici, páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. VELÍMSKÝ, Tomáš, 2013. Páni ze Svojšína. Rod velmožů, pánů a rytířů z povodí Mže. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. VITANOVSKÝ, Michal, 2001. Dřevo a hlína v procesu vzniku středověkého kachle – Ton und Holz im Entstehungsprozess der mittelalterlichen Kachel. Archaeologia historica. 26, 403–409. VITANOVSKÝ, Michal, 2008a. Heraldické motivy. In: MENOUŠKOVÁ, D. – MĚŘÍNSKÝ, Z., eds. Krása, která hřeje. Výběrový katalog gotických a renesančních kachlů Moravy a Slezska – Schönheit, die wärmt. Gotische und renessainzeitliche kacheln aus Mähren und Schlesien. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 89–115.

LITER ATUR A 542 VITANOVSKÝ, Michal, 2008b. Kadluby. In: MENOUŠKOVÁ, D. – MĚŘÍNSKÝ, Z., eds. Krása, která hřeje. Výběrový katalog gotických a renesančních kachlů Moravy a Slezska – Schönheit, die wärmt. Gotische und renessainzeitliche kacheln aus Mähren und Schlesien. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 157–165. VITANOVSKÝ, Michal, 2017. Heraldika na mincích a medailích. Praha: Libri. VLACH, Jiří, 2011. Hrnčířská dílna v 15.–16. století – výroba kamnářských kachlů a dalších prvků středověkých kamen – Töpferwerkstätten im 15.–16. Jhdt. – Produktion von Töpferkacheln und weiterer Elemente mittelalterlicher Öfen. In: MĚŘÍNSKÝ, Z., ed. Výrobní a technologické aspekty středověkých a raně novověkých komorových kachlů. Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana III/2011. Brno: Masarykova univerzita, 75–82. Vlašský dvůr – tajemství mince, 2001. Kutná Hora: Město Kutná Hora. VLČKOVÁ, Jitka, 2001. Středověké kachle s náboženskými motivy z jihomoravských sbírek (Pokus o aplikaci uměleckohistorických přístupů) – Mittelalterliche Ofenkacheln mit den Religionsmotiven in der südmärischen Sammlungen (Versuch um eine Applikation der kunsthistorischen Methoden). Archaeologia historica. 365–385. VOIT, Pál – HOLL, Imre, 1963. Alte Ungarische Ofenkacheln. Budapest: Corvina. VONDRÁČKOVÁ, Kristina, 1996. Nálezy ze středověkých studní pod jezuitským kostelem v Klatovech – Die Funde aus den mittelalterlichen Brunnen unter der Jesuitenkirche in Klatovy. Sborník Západočeského muzea v Plzni. Historie, XIII, 134–159. VOREL, Petr, 1999 a 2012. Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy – Die Herren von Pernstein. Praha: Rybka Publishers. VOREL, Petr, 2013. Sňatkový projekt Pernštejnů se saskými Wettiny z roku 1529 – House of Pernsteińs 1529 Marriage Project with House of Wettin of Saxony. Východočeský sborník historický 24, 81–98. Výroční zpráva 2008, 2009. Brno: Ústav archeologické památkové péče. 46. WETZEL, Christoph, 2008. Das grosse Lexikon der Symbole. Darmstadt: Primus. WINTER, Zikmund, 1906. Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. století. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. ZÁPOTOCKÝ, Milan, 1979. Katalog středověké keramiky severočeského Polabí. Praha: ArÚ ČSAV. Výzkumy v Čechách – supplementum. ZAVŘEL, Jan, 1998. Středověké kachle ze Seminářské zahrady na Petříně – Mittelalterliche Kacheln auf dem Seminar-Garten auf dem Laurenziberg. Archaeologica Pragensia. 14, 217–228. ZELENKA, Jan, 2014: Turnaje a hry. In.: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, D. – ZELENKA, J. a kol. Přemyslovský dvůr. Život knížat, králů a rytířů ve středověku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 397–398. ZENGER, Zdeněk Maria, 1978. Česká heraldika. Praha: Vyšehrad. ZÍBRT, Čeněk, 1889. Z her a zábav staročeských. Část I. Velké Meziříčí: Nakl. J. F. Šaška. ŽÁKOVSKÝ, Petr, 2008. Značené vrcholně a pozdně gotické středověké dlouhé meče ze sbírek Městského muzea v Broumově – Gekennzeichnete Langschwerter des Hoch- und Spätmittelalters aus den Sammlungen des Städtischen Museums in Broumov. Archaeologia historica. 33, 471–490. ŽÁKOVSKÝ, Petr, 2012. Tesáky s člunkovými záštitami a jejich postavení ve vývoji chladných zbraní – Jagdschwerten mit bootförmigen und Parierstangen und ihre Stellung in der Entwicklung kalter Waffen. Archaeologia historica. 37/2, 691–732. ŽEGKLITZ, Jaromír, 1987. Pozdně gotické kachle se jmény hrnčířů – Spätgotische Kacheln mit Töpfernamen. Archeologické rozhledy. XXXIX/ 6, 655–671. ŽEGKLITZ, Jaromír, 2011. Tertium „Ad lupum predicantem“ – et ad Pastorem Bonum – Reformační zápasy na reliéfech českých gotických a renesančních kachlů – The Reformational Struggle on Czech Gothic and Renaissance Stove Tile Reliefs. Archeologické rozhledy. LXIII/4, 644–665. ŽEGKLITZ, Jaromír, 2012. Prints and other artwork models for motifs on stove tiles from the Czech lands. Renaissance stove tiles as a means for disseminating ideas and culture during the age of Reformation – Grafické a další předlohy motivů na kachlích z českého prostředí. Renesanční kachle jako prostředek šíření idejí a kultury doby reformace – Graphische und andere Vorlagen für die Kachelmotive im böhmischen Raum. Rennaissance-Kacheln als Mittel zur Verbreitung von Ideen und Kultur der Reformationszeit. Studies in Post-Medieval Archaeology. 4, 25–122. ŽEGKLITZ, Jaromír – VITANOVSKÝ, Michal – ZAVŘEL, Jan, 2009. An assemblage of stove tile moulds from the Prague pottery workshop of Adam Špaček and its tile production in the years 1531–72 – Soubor kachlových forem z pražské hrnčířské dílny Adama Špačka a její kachlová produkce v letech 1531–1572 – Ein Komplex von Kachelformen aus der Prager Töpferwerkstatt von Adam Špaček und seine Kachelproduktion aus den Jahren 1531–1572. Studies in Post-Medieval Archaeology. 3, 207–272. ŽĎÁRSKÁ, Anna, 2014. Středověké sklo z Prahy – Mittelalterliches Glas aus Prag – Medieval Glass from Prague. Praha: Národní památkový ústav. ŽÍLA, Karel, 2005. Průvodce keramika. Praha: Grada.

LITER ATUR A 543 SEZNAM ZKRATEK AH – Archaeologia historica, Brno AMB – Archiv města Brna AP – Archaeologica Pragensia, Praha AR – Archeologické rozhledy, Praha ArÚ AV ČR – Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha ArÚ ČSAV – Archeologický ústav Československé akademie věd AV ČR – Akademie věd České republiky, Praha AVJČ – Archeologické výzkumy v jižních Čechách, České Budějovice AVSČ – Archeologie ve středních Čechách, Praha BMD – Brno v minulosti a dnes, Brno CB – Castellologica bohemica, Praha ČMM – Časopis Moravského muzea, Brno ČNM – Časopis Národního muzea, Praha ČSPS – Časopis společnosti přátel starožitností, Praha ČSSA – Československá společnost archeologická, Praha FF MU – Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno KMVČ – Krajské muzeum východních Čech, Hradec Králové MVP – Muzejní a vlastivědná práce, Praha NLN – Nakladatelství Lidové noviny, Praha NPÚ – Národní památkový ústav, Praha NŘ – nová řada PA – Památky archeologické, Praha PSČ – Památky středních Čech, Praha PV – Přehled výzkumů, Brno RegioM, Mikulov SbZČM – Sborník Západočeského muzea, Plzeň SPS – Společnost přátel starožitností, Praha SSPS – Sborník Společnosti přátel starožitností, Praha ú. o. p. – územní odborné pracoviště VVM – Vlastivědný věstník moravský, Brno ZPP – Zprávy památkové péče, Praha

ČENĚK PAVLÍK VELKÝ OBRAZOVÝ ATLAS GOTICKÝCH KACHLOVÝCH RELIÉFŮ První vydání. Vydalo nakladatelství Libri, Neklanova 27, Praha 2, libri@libri.cz, www.libri.cz, v roce 2017 jako svou 629. publikaci. Odpovědná redaktorka Olga Čamková Grafická úprava a obálka Pavel Rajský Sazba Grafické studio J&S Vytiskl PBtisk, Příbram ISBN 978-80-7277-566-8

531

Gotické kamnové keramické reliéfy jsou vý- znamnou součástí evropského kulturního dě- dictví. Jedinečným způsobem přibližují my- šlenkový a  citový svět našich předků a  lze je z tohoto hlediska považovat za rovnocenné se slavnější nástěnnou malbou nebo knižní ilu- minací. Reliéfy znázorňují motivy náboženské, mytologické, alegorické a  fantastické, světské, heraldické, architektonické a rostlinné. Setkává- me se s tvorbou vyspělou i rustikální, s motivy obecně známými i dosud uspokojivě neobjasně- nými. Prvořadým úkolem atlasu je přehlednou formou představit podivuhodný svět gotických a goticko-renesančních kamnových reliéfů v co největším rozsahu a poskytnout o něm základní informace. V žádném případě však nejde o dílo vyčerpávající, mimo jiné i proto, že podstatná část materiálu dosud nebyla objevena. ISBN 978-80-7277-566-8